Hermann Schreiber

MOREPLAVCI

^ olym p u 4000 let objevných cest

CHRISTQFEL COLCrtfUS
 .,,, . . . . _ ........... 5:¾¾ . ...................
. 5i ? - ; : r f V )Í K • . f - y m - . . v ; ; ■ . : : : - ; v : ; <' í ^ ^ í í i.! • ľS : .,
r 'S .P f i l
; ,•; ľ 4*“ '*" iv>■ 'miiji-.ji. .lijilit i' ty»a iU i» m . , J' *! 'n ff »,fM:1?f !'!Í " '“'j. ! . • ! • ; i '■'.ť'tlítlí■.fí!r.•!'ib-1 r ■i ; ' ! ‘ i- '
.* ť s f > ■ •t • - - »■............. »•■.•■••r « .- , j :? “ / • *• r- ;>.* y . - -: í < ('. • J ^ . / - . r . . « t-, . m . i . í » Ä C , i j r . T í , ,. .f ...ľ w ^ u .,¾ j . . . . . r , , : . .* i í .J,
: ;• • • ■ • • • ... ■ •■ ' ■►• / - •< • • •'•'• •• • • .• •• • ••• ■• : . i' í . : • , . , 1.-:-5
. Ngr- i i. . - j :• / 5 ' ; : . : . . : "í:, ví ; -v.', • ; ; v.í ; :
■ .. - ' • ' ;
. .
.
; * i . - « r. .
'- - -J " ,-'.V*.
. : 1 1 .
.j.-* *j M... .3«. t, . . .3. , *. . .^ ........ S" _.•- -t
............................... v : i : : . , ,■ .■ ■ ■ • • ■ •' •
•1.- ŕ,i j m .......: i . - 5 „ . x t í I.'tc ,'?. •Ty- ■; i - , ä:,.- /.v. -/.-í -...0.^.2 -i w - -i í 3 Ä;;.:.-,-!.-: - ..i .' .i .; ,; .;....

;• Š ;5 m - V # ' 3í -1111*V • « al« .? f Ť ^ 5:i* ...

5.¾ v : --,1,..-18:--.:..1
11«* - - " l ;-.' "u -..'.i - -1.. .iaVí:. •.• • s i-Tľ - ........... . - - : ň‘ 3■■: 1-- - : 7t,m
t ^ r," e-r:- i v - 1- .;.-: t.-Sr-v•••iir V a u , . » i> .;. .«v...
. . . :j . ‘ . - --
•«f>
- r *; r t - r v - c * ■.. > , ;. a t ‘. . « ^iŕ*V l t -V - , ..* ir ••((i l l í „ " •/I » » ■l »... Ä , ť*,
*-7.. -, |' .- 'í ib—e na .* • .1,1-,
» ,»/.1 " ' *c. - í,l>,f c ' -T. » • <, p» •- », .•.«. ,. *3. .. ' í S r 1 1v

: *:/,! . Vy:: >

«Hfl | ll MS
... •- ' •■ • ■' • -•-i''••ŕ’:!1:'*.-::; • ! ? . • . ' • . • -‘‘"V-V" ’ '-■■■ v !.z' S * -: i r i - i i *í l $ d ^ L iré t v
i j ŕ - 'a r ^ s á á
,i* iC y ,r 5>vi5> l7

ifta'?!!?
, r r . ^ j ^ B |^ ^ & ! ^ g Í ^ s ! ^ a ^ V f e 8 I Í I Ž 3 a ^ Sjmss^5gsBg.%«Kffia « w » t3'.íi á i t ô á ‘1

1i’- t í í Ä a ’j ■; Š ;V:*» J 2 f TÍ I - l a >rM - -i

1¾ .1 1 ,-i H j i ^ . ň(i ‘( l U l i l a t 1 ' P § S í y t f á 2 3 .;:-!‘f v-» '.'iť-ii* ■..5 1-:/1:: á l í .-' : j : *!••:: i ŕ : -:
■* - • . • ■ • . ■•-,>•.• v «•»; f ÍJV* au •. i).. . . . . . , .. , .,. , „ J . ; « „ u * . >>■, -.1-, - *N...
.
- v, r.
„
-V.: .J-l i ; . ..- . . . UCJÍÍ -- - - ., , , i,
--
i . : . . .1. -
.;. t-V .
...--:-.-:.
.
:: . - : : . , . : : : : :
í :.ii.-.,, -3 v .f.3 Í,.-7 .... n - f t . i z n p . - . 'j i V i 1X-Ž ::7:-.-.;.i .iw ..; - ^.;.:,ľ.U ií :«»0
- ■ . :: :"-
.'••5 vrŕSi''Vi*' 3‘: í . '-1 j! í í.*íi" »1* «.-• r J. •• íS * ľ» Š '» -4, ^ í í r t f t S 1^ “ S i/T i* aa7 3 ? ' á i 3 * : i ' * *4 W a ,* '^ ••': i»-'f i^-' '* • .• í ??3 .-*"»í V jjitíí'iiV njr t^ •*>, 1
i' /."-’; / - V '-'^11 ,á uuyrt:::::;:.:
•,t«sí5r. :iW5aí'«íW55ií«íÄ»5«^íaas.Sfeňs53i- sjRäs«S5aáÄíwiSí«lSSS(í,:-»lW-ííÄ'Säíí»íS3*S?»!S«á«s--«!-
•M ä S š sS
i.v.rÄ is-ät^sÄ g B ^ & !sÄa ^S'ftíáŕ^íirji^ssíw
^íJá-.SíÄ S B ^ * « & S ^ ffi^ 8 sM $ 8 5 ^ p S Sííäííí^íäíi.-siiS’ísí-ííS
S'feäíSía'SK í5 S ® iss $ iM ilsti$ b i|a ílísa g 5 sa
- '• ' -í ... í ' 1' ^ •- . . .. . • ' - ' -,••.• - • ■ 1• 1 • ......................
’• .C“ 5'Ja
Vá2:í : .-■.
.:-.: ••í :.": . ■........
r , ; ; .-.! : •.. •: -..-.V ■ -i ;> » •! • ' Wy: , . :. : . -.:. :'1,-- ,- . j. - /' , .:: : ,'- / •-.
•u.'. -.- • S.;“
a ;- ' ľ1 *
" / 1r-, í* .4“ ?. >*: ;l:v . I í H .> i:‘!-5 '! -i!!
v.'_’J :•. .--:-.: . i . 5- Vi::'

- - - - - 5 0 1 3 ::--:::- .v ■ : .. ' . . . - -■

íi **:Ä
‘ :3«3ä &i».«a- 3 - * M 3 ^ > 5^ í ri-,' lp^iíSľ-SUÄiLí-m&sS'.M.!h-*5ä'ííísfla^SSsqss^SigÄK
S ^ i,íw
' n ‘•K'-'ai*
^ 3 9 . ^ 'i í : r = S 5^ifS-.*5 'i,"'*!Žai3.>5
j « i-, . ».■ > / 1 - 7 / 5 3 •• v 3 » s^ •• 7 C. ■>•t.-y j;.
^ •.l.ľí'.' it-r.'?íi:‘:
:•
1■: f* 11 . . - I: '17 »' 77.5,
.1: : ■: li-ÚiiV
::::, v.
. -----------
..1f. *1rw■• . , | , . I *
*- --
'
| n' 7 K, 1-, . , ■,1 ŕ?ŕL'^.r,., . 1 , . *1, 5"|. ■' 1. V, , . 1 ', ,»'
■W'-'r.*:
■.. , -- ■'i
*T*-ífTi-1'-:--*;;.- ž *-5117t,,;í • í ' - í 1’ ^ 3!--a^á- •» 1 q^'TrŕW
, '• . . . . / . m .. . .'
-.-: - '. • : ' : . '
■
. ,\Si::,K:;:--.;i,:-:..::.--':0
ii, ^ . :'-::::
■ .1>. . * ^. , li,.,í
. - i' r..V, ,| ,.::,
, T.■, ** ;-. .,..,:■
,.v,::,. ... .v.. - , i% /. 1»^«,.. 31—. n -.
1Jff’"T:r.^‘1ľ* - *'1» , . ^>. .1/‘ -,.::.- v,:,---5::.1-5:^/:.:::-5:1:--^-::: rif:r:.í:
,. . *, >.i , .1, , - - -- * - ‘;:v .::iTl5:/K:!5'tiVi
," 1, «1* •.» , 1. , - . 1 , ., , V , t. ^
. ..M l . - r /.- »3 3, l 3 Í'«.. .f V •.-J*,* ^<*-|. w - •; —• t» > |l^ -J.^ 7 W -'n l* >• •, .Iň J . . ..|Ťl>|.Ik J,lx f a ŕí '^í.-l--'* ->T^a ľ ".-^'7 ' «3 > y--'-' *'• •-7' ,* >4r- > —-V•<•: r'ľn ' 'i ,, rt'»il 3 ľ r Ut 1 , il
■ i .-, - .w ;ií,1 ,3 .i..n ,.: .,,. . . . a , r,» ..-3 1-i 11,, ’ ...' . . . i í y . 'i y .V i.i s , , -ú?*;.. 3 -‘-r v - - - . r ' j <•••í . * / J - i '- v r - . r ' ...I. .* , • l v * •••«•."-r » /;«.* M .t • 1 J V* . . i , í-: ;|
? ? 5 ®
,. -xJ, x. . , , , Ajf \ tfi* 1*« ,*, ŕ* .,.: .......... .1.1, .1.. .' ■ ■J x *• .,333713.1 **1 ’, 1x.* < .-1-,.71,.1 : , : . , 1. :- ,• • , . - . , . / . . 1. ■ ; x** Vľ ■.<
2 5 í- '." ľ » ? * 1 >:•' :i*3!?-.T5 V ľ T.": * 4 ,^ .7 7 • J-j.;s i i . ‘3-* iA VS *ľ -í !•'•.• ,«ľ»-ľi-Vi*»2-.J]--, . j .. i ..:, l i-c-i i ..3 «.7 . - / A --3 •»•;» 3 ; S n kf 1/ . / l >' i
3 : * :; a r - ? - f , ? " ■ i - t y ž t a a j s a í t e ž i W í a a iB ^ i a l g i f e í i K ^ y a m g ^ ^ f e í j ŕ v . - g ' ž g y / a - .- ,1 - 1 - .: • 7 - - : ..- -
:::. -1--1.-.
• -„' 'í ', ľ, , ', -. ,' .' 1-.¾• •.,.-
•• -«i».;i
..:
i*^ ••.-••
:.-..:v.-.;-;
• >:-*...■c
.■■>•■■
a 4-3.1/
..:.^5.
•» '•»•:•
3/.-7,1-.1j5ä:-^:
■ ' íy.":*:
-1-.-r:T.';.o-:.:::ÄíS'.íííl5ís;.
- : a .i/- .: •: :. " .• -.‘.í-.4.*;>*jy< j j r ' s -rag*..? v*-*
. .'•:
. . . . . . . . .». .11-.-.1
. . r.--. . -11:-:,4
::J;^Jjí.-§í;.:á;í:í:n
. ..-. u . • •:• •.••- •‘.-j 05 .-• »•-.-.1
:
íií^;:r.".-. ■'•
* 3 •• ' -««iw •> *> 1 v,: -,.. ^.* .»•, r #í-.- ,,
■ •■! . : . : . v - . •■ - . . : : 1
' : : . : - . - - - . - - : : : 7 - - 7 1 : : , . 3 : : : : : . : : . . 1::- ,.:: : 7 - -. . . '■ -.-..-... ., ..: ■
, • - ^31 - ■ x ^ ^ u ,1».!• /3. . x , .j ..x . , . ■ ,. . •., 1x 1 » 1- ,,* *3.^ ..., .,.. n .* x .l-^.i r “f -, -•. * ' |~*x .* « x. - , , . - ¾ . . 7 .,.. :.. >x»,3 ., I ŕ, 1 - 1- 7:ť-x i -r * 3 h -|fíá ' 34 7 5 «3, , n .* ’x ,. t - < 1-. x
, -,,.:3 .-- . . . . , .„ 1 ^ .. , <*3 X,a ........., - - *•• «•• . ■ ! - * .i: . i : ' :.- ’.-. -1 - y i - J v ; 3 |i •.-• ■ • • ‘ <r. : ~.1. ,. i T : : ' ! 55.-
!■ ;5- A urf « .•••Krmah'* v ; < . j •» .-»• n ^ v : '1-: - í : i d , • . - i ' i -•■ -?ta í j 4 i® ? ,
! n i '- l O ' 1
/ 1^ ^ 5-^14 ' í ------- --- - n •—
n'/w rt -f-*'!:'-. »iv*t af, i*Ti | «' 5» ?-
'-7Í : : . V i Í i 3 S f «: v- S / i * • -5-1-3r í í«*-3^345',!
iíl-

:1. . . . ŕ f l ■ ■/-Ť^ŕSíSsá^V í-lŕ?1.: i"'

y i 3 ' & á 5 ? ; $ 3Í $ ž 3 $ 3^ $ W $ r i ; ' ^ í i ® 5 .t á š ^ 5ž ti& S 3Í i W i f 5 ^ $ ' i 4 $5 f S W - : : 1 . ¾ ^ ¾ ¾ ^ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ^ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ } ¾ ^
r - í a V3 . / r:!-ľT-..::1 C VT A.“ w.••'* > - i’ •■•• ' - r v ’.V n3r;u3.-. .-3-: !-iir:y.-í-3e*-*SS - - - ^ 3 7 3 .-jir-7.,-. - • - -iL 'ar- - . . . - - - - —-x .«■, , 1a, • » -•» * u « »•* ••• t-' • 1 . , 5- .- 1- ! 3 • » ’•«•<-J
•■ - - , . . .a ,/. ,ca->.a><x ,u |.< - ■ *ttm ^,,,..4-, * j ; iÄ iý tiC T s a i ä M i r . —x - 1 1v --11-51 i i i v . í i ' r tí- A r : » r íi’ í ? i í ; Í < 3 ;: i^ .a í-j ■/■.i/v • i ; •-/r-i rfy ir.i
* ••v
xW-^,^ i - Tfx.x.^x -1,- ' - ľ - ........ . -x
.........,,T.|X, .................
^.x xx.-w. -:-•-./'■*
.IF77,*..F 737, t. •S. ^x. x .'. x-.'■-•:,,1ía, ,r/sr,
- - , - wX f*i-ftiÄ'xiSíSASityiv" .;! x r p m. z 17-.1/:1.(:--..---
. A , - . 4. v TV.-^S FXä-* x -' . x 3 »1 .- - »■.1 4T-,.•*. - 4 x /- , -..-,.-x.. »,• <,r ,- | , * x .'x .n '1
j á.4-
. -.1
T- j-t-*-*
.n
- T< - •: ~ '1 -/;! - X .1-. .3 x '-.-•' * 3 '••»•» -.-3-,-1 .* • • • ;• ' > - -• \rf-fx* - - • --. ■ • * • • 3 r « r - » / • • • . -*< 4- • i
. u . 'i t i l K ’T '* <’ --1 1 1 -1 7 .- - , 77,- .¾V -4 ■ / - ‘i •'• i ^ • r j w ^ i í w s - 'í - ' v ^ . «••. « I AW L.J--..V.3 r. ,;ŕ) I - ) .- 31,-.:-,--- ; ; í 4 i» *• ľ : , 4.í - . ', ‘- x 5.3i j'5i x 3 Í W 'f .- t ‘r - i > f - : í ; - i í -1.7- 1--:/-1- - . 31><3 - -:-1-1.3

.3s.Sip;a«ili5íiäíí£&Kjí: : f a-5;r,..v-7-:,
e s ::,.-5-: í /.¾^¾ ; > ľ 5:/1:L. : - . : Í. . - - ľ;:;:i:T;;4S-:.á/i‘':43Í5Ärŕ:3::3í;“!^57;///?5
v:*; * . y í .......
ť 1',.'5 'ľ * 3 y
<í..7A, , - ,i i / ( í / .j . í j i W v v - r * / f - /*•.<‘, 1.1 •.,ri-liiKw^, . i / j < ' i -'3 y iA ...n H ^ x ,■ -''j.iin -.r/.-.'.i.iíiJ a 4 3 .-í/.-J .'-.tíir /i v f i i í ::71 .,-^4 ,-117,i n -.) , K ^ j C ’ip -i.ii- t* . u .* » ca-^fIxr- x.
v; 3
-. . , . • , , . 1¾¾¾¾¾¾
. , x ra ,t( . 7- 77 7, . * - / .- 7. " 1, , - 5 . . . . ' . . . - , ... - . .. í V . . 1 . .. F, .,7 ,,. « . -* / r . , ;i ä 1--.-/' ' ' l**"| ' J * X-1-i-r**' .'-j*' t.3 X 1-/-1.,/ 51.::, » » fi.x.- *4^ í - x*-4"/ .-. , .^:7,3/.- , ^-..
. :::• . , .-7 : : ■ . ' . . ■ - . - . : : : .,:7 ' : : 3 : .- . 7 : ,: ::...,. • ;..7 7 ; .
M W Í S . f . i á M S 4 » « 5 ? 5 H V - . : - . : : .- : : 7 1 : . 7 . . : : . . . . . '. : . : ; - 7 - : 1 1 : : - : : , - / : . : i í : I . : :7 ..7 :.; y , , : . . ■--. -; : y 7 . :. n ; :.: •

•„
’íwtäíáí-tläi.ssft-fjwírsí.isäw :--:..:::1--7,:-7/ / 7,'.’‘-'- •'.■■•' 7-.V ::ľUi'; :4.7. :•;V . ^ v e - í
. . 7 - , .14 y - 4 ? » ? » - 4 a w r . a W V T í S s a f t . a ^ i ! Ý - i . « t r !« .» .* * i.-* rii-
u--..-/:-';.’ . : -7 ^•1r.:-'.--/
v i- ^ Í J í 5i í 4« v ' ^
r • ; ' : . ; :-,--..-.::-:3.
» V ;-a .i-rj? '
--.4,31.:3 :'i.:
q -7 . » s í - i í ý - V v * “
’ k’ í - ? r á ľ '1 í S ? « i ' ľ i 1 *!'- '.'.':i‘. ;!• 2 ■ í"~J- / 'í i / 45 ;■ -. z* Z"í J ' á - v,5 1 ,. ’ •• V*'-'- í V ? í ’ ľ>1 ' 1í . í ' . .- - ‘i ^ ľ - t - ľ i . * * *-<*3 i t? i f ľ : a . 'v . i / j •;*.*. / 5 7 ,-1 ,7 ,5 3 .-^
a i / E i - '- '^ - u /» /- ? r
•■■- •<»Ki' v f f •'■ •»--* ’ 3 Ž \’~-,ô'-'r ■■ í n '. ' / v ť
1 ■•'- ■ '- y - :* .Tt« v i . - ! -.-*--i;i • n J-.x'* s "j ’r i ; 4 ’’ j 1’ 4 n 4 £'4 x t í b ■?
:1', ., F. äi, / , ;j -.,'.- .. »,1.1 , ..7 -'»'7 ,1 71-.-p -x i,- v,/, F.,1.-1 _■ ."■ 1,. , , ' - '1, t n*i '1 :i *,3 r -J vj ,7--,/30 ... --:/7.-.,-3:.,1 X:' 3 .W-1/>.i., i líri -:■.’ t :5l. 1 3 r*A'x*/,i ,, .'Xir'-. 1 ,1 i/li,.-• P.ll’l -i't ..tj'1 -.1 1.
1 ' ■■ . . -. J . . . . r , , . . . f ,-:..
/4 x - x -*F, ..x -• :. - - j..,.-i F* • ^. 7 ", ' .. 7 7^.1-^-7,, .1|. -IV ... F, ^.f - a » #8^31 31./ 13 —Y-- .1 ri-F. » .,1 , ,,r. X,^ -.,1- ,,, X f •->,*'* 7 ., .1 -, ,4 a,*' 13--1 -3-1.,1*, - . ,,.J,, .........- („ > _ . . •
s'.‘. 4 ľ 3. 7*F* «t » V v - f ' í / r-!'-'4 ' X“ / 14í l y ’j 2 /5’4 :‘" ú '-1 c 4 X1■'ít' i !'’£ & * ? •'* "ilŤj’’ *‘-:* ' v , /-/./// i a . " ‘'rí-'--^T -'*i-^3' 3"ii;7- ľ ^ 3 '* V ‘a ý-i‘-^'; 2 V *niS í i "1 13¾ A-'i'•ÍXx1 ^ 1:'!
*• i - ' » * « ,< I ,.«•*' «>-.. 3"*' ■r- ix . - J 4 , .-,." •*■/ h J , n r W 1} xŕ V -.i-.y>U u-iki ', 4 ." ] / b / 4- | . l í "-''!:1 ;í . - : r á í ^ Ä ^ ’t ' 7' ! -"‘ í J í S k * á 'Ä T « 3 --, í i i.S - í 'l'i r 'H 'í c i F i Ä a - 'S .- V • 7- i t r t j - m .t3|.ii1 * ^ , , , 4-13 *«5. 1-'>U
i s j í l l I ' Sa -4 P• -® -x 7, :
. j . . ., , . , . 4—.................................................. -..-1,1- «.•■ . • v .’: -. •-.- i •
33, JXx 1 ..^-.¾ H aH>, 3.*' , |p l ............................................................... , : - 7 - - . . i . - • •• - , - - ■
3 -. -1 ^ -V.1*1 • **4 | .4S ,x FT,1 . ^ / 4, , -1--¾ /< 3 73¾.. | F, 7' 8 ^ X,** -1.7 -, ,#,£.< XA -4 3 'l .*' X.*1 '»,1x 3 l - i - " ! • ♦ .- • x X 4 ? ’t : • " • : : - 4 / -
T ť ? ' 3 -XFX.XX3 a Ax -*X .(«,: . - - 1 .4,¾.
- 4^. ' I** . - *•* 1 X, . 3v

:- , i a ? ž S ŕ S a g . l ä S f e i S ^ ^ ^ ^ f e ! 5 S ^ B^ t i 8 ^ S S L - 3 — 3 3 7 ,7
ä i i iíi.'s í.y -eí ' s.iiS R f ^ ‘* í *a Ä ^ i K. i y V. ŕ f 3» 'a i 4. ^ ô *i ^-í!v
!« „ il- ^ F7J *.- H-. -V
x x/ t í»,7 1 / • , , : . .i'.r,
,1.7, AM.1: J11 ,,.7 /‘Í1r,..-
, ,1,,4
4' 3131,1
7'
3r í '■i ■,
x. -3s 4441
•; 3y t *::
í » S r * i * ‘f « i á - : a ^CT-T- »ť/v
rt»7| .x. x •»tM
i i »i^äV5 rtíV
. 7 x. -XF^^,-f,‘, *% *,rS
}riJ' W.-J •»•,• .¾ ¾ . ».! s * A-.f;ví w *
Ä * »- ^^>l v » ä . 5 < a jn145W.1i
-*. *' V/ .-Í *U t í’J*"í Ä t a 4 '1 .^ X’.'.-X’f* -llilg liiB ,'- ň n O trxiig-T f^F T xH ýiA ilx' Tr *1
<• 1 f » in»,i».a*«A- A w 3 h , * ^ - f i •«• i«5v
^ i 3,. F1, . /.(1-,411
- 11.1: - - - 1--1* r 'x 5F»,3 ■; ,1
3, :7
rt<H,w4a*.'i
3 - - 112^ »;.*)»U'«ritf';a
2 2253,1J F * y * > /Kí ^lW f t f l a ŕ * ! - - * Ix 44* * í ..7 x . -3. 0 .,- . . 413^ 1-4 ,. .J l . J . . . ? Tf .1alíK.-H
i _ .4.•.l.í;5
. ^ . Š3^Š .Í3.4.
4^ - ,?1 -, » - í í ^3.‘jt jr l.í í. ^. .. l.t -3X
,Í Í ÄUC .........
? ^ - 3¾I .¾. .. ...... .
"f 53*.2^..^.( • 771, 4,W3.'-,, b .4 ^ , 5 x 3 , . ,...v 7m .^ * 4^ fÍ ...fc - W , , .■ -, 7- / J 3 -.» x.-.-,.*:, 4 5 .-^-. ••'U'ilMi+Qií i H i a ' - n J i j i ^ i i l 'l í J ľ 't ^ i . - . t . - . a '- i : * ».’ r-« 3 ' * " - i }3 ť, : \ r f * i f y ' V -f. 'Jiri*v^ t»*J3.tf n -.J.1 .-; ínš? - i á a i*: » ? ! l . í 3t ?
• .- •- 3 .ť •F. 4*3.; 3 3-.,, “Tv-M
:-5..-- *F77 *. 1.117,1,-4
--.,..-7 IH>#31 1143, FX>..> 1 .u,.
x - ’-Ta .-x13. •'. 3.3.,
Jy***.-• •«*•••
-ý- - ’-.,.»
■, •» ,ľ4f.
i /4 n 4- ../4-,
/4 - , V ^ , x%..,.-.--..3
, “ .-.' -Xl**4 Aa .^.-713-.-1,13-3..1- i 3-3.., — '>i■»fíľ‘1
f i “ ijv rri 4-T•* 1 •!, -13.73575,^3 '.5'3 2 « x* t-H ,-.)33-1
3.« 1 3 - ,- ..,.,3t •4 ,., -» -,--]
v - v*. F.
ľ 7 X • X - -, 7 3 .3 .4.:,^ --,.- . . . r •/ - -, . 7, . í 3 -4.7, - I • r . . 3-13 , ľx 3 » . , , - / 43/ 13, *-7 3 ,, 3 3 , ,,> ,3,3 3 3 .4-. ■- -1-31,7- -- , * *- J - . I <- - • , 4 , ^X, , .. 1, 1 , -t 4, • 1•>4»3 ' 3| ; ’ F' * X/" í 1 U x F*
,->. i> «- :-.-,
Ä
-. .'§ •■iJ■
1j'Zi mTMa.1-4i íS.. p í,.V
. . .~ 5 - 3 f t ,- « ,..al 1, 3-1 ,-4.3 U,. . 1),* - . >.^M-Xn.,,’,.'
. > * 5 .-4x i y. i ••*
•i -, »-
®7.f f , - í - i3^. •-.,J1S, .a*3,S ž— á x.4a,
W Í 3-aS'-l-’ ■» .(S.., » «f 27-2X-l» 17
' A J
: •i tx^J ý-7r í- V- •-.'' . - •' *.. 1O 1' ‘-, l2,-1-¾
•U / 7»M «, í-
i (Ij- 7 x x *,. '.-
. ."-i.
,1AJ 'i-1.t'r . l' -'1IJFl
x«.|.
i ľ " ...". .I . . >.•. -1
’ : 1l*{,*4,
I . j>■.» M
4 -• .4-3. -.**
■ . '.'.f*A
, 3m ... I--. -v
.,.® 3. ' x ‘iii
... t, ,18 .4-
• T,*, 1P ('. , i , -», XÍ,, I , P XX ' 3,7 * - F». . ’7 i;
. . . .r.-*7 3r j,“*
. ' 3 , "F ‘.- *1.1......
..‘A •' i.»/1—
. i i ^1-4"-.!---'''
, : , 1¾I * . ’ 1- 1':/ / ľ / ' 'Vr ;1•*« x.* . , f >■«..
a •'r 3 t -3-1-1.-4111.-J-Ií.iu
, 1' y .. -7,13.' . ľ ľ i;Kn 1';, . '- , ■
- ^ ••' :i i .t*-;i .,*
*, .S ŕ r , •- .. .-A, *» 71. s ^ .,,4 ¾ 4..^3^...,-:. -j, -x, • «•>. tr, i -a-* »,..•*>. •• -x. .-. 3. -,•. ,,,. 7rw r>.--*». * x.-i--, -y-í- •» .- *; ia,x i • 1. .. . , . . -»-<.•• ■••- • •• . 1, . 1- , 5-1 -Jx 'V -* x - 1. . -, ..-, 4 .^ i 1--,-,.-,3
.2— ,. „4 .../,*ji, J 4 ŕ H * 1 • M'*, ? -ÍT x p ľ .- it.xí^x... 7.....i,,* -- -a*;x 3 *.*:.i-• '•• :•'!C ' / a J i í í » : • - ! • ? u ikt r*‘ >•* *«•} ,-5 ^ 1 .1 -4 íl^auJii. ' ' i - ' 3i“ T :;it:; -• a - ‘ •::*•,.-‘tfi-*-, ?iir*-i *
....1.. a ®.7 ,. .,.3.74. . 44.7* , _,uw ..,4., 4_ ,...---- ,-..4,...14 . . . . . . .v. j .. i t/S t, 7-,.4,, i ,-j,,1, P*1! f7 i“ ľ»3Ífl 1 '• -'f/'N ft?i j [x” ‘y j ‘■ ý'r^ iýíi/Ží y3] iľŽr '* '7'xi* r,JvrítlT :i,ŕa M ^ s i ' i ^ 7/55::15-17/ 1 . ^ *41*., >
jí (MÍ’
- • • 'aS rr*• , -1••«••< »-ŕ /-. , 1 , - 7 . - 7 , . • • • • S g ý p ä i i í 5i y - ,I : í n •'j
’& S i i i K H X H
( * -3,(33 S 1-,3 X-> X S íl 1 » ,l x it lt .f . 1,7 » •■ ’• .'3 j 'U j ) í l ,*.« s ,>.7.'»,J , X S *,..-»17/44,, A 2 '* , - .A jl - , 7-.,.1.12, 73.71^ , , ^ 7.¾ ^ x , - , - , 37, -A ,, • Í Ľ F í i V x ,! - 3.x 'T ‘5 -i:/-.: / ,- . 1 -.
. -, ..4. ' ., /.7. 424. 3, 7..1 4 3 1.744 3, * 3 3 .1 :. -*•*. 7 3 . ', *. . 13 ..7 .7 .3 ..4 .. -.7. -.'I, -F . . 3 ,7 3 4. 7 . ..M . , 43.. 2, ... 4►S ( 7 . 17. , ,. .4.Í. , í ,7 «.7,74 l2(3 7* y 'V^t€/r^*XI.X*'XT' ‘V A J^lí 47, *4, 2 437414.3)741,7:,4S 14I3 .1 ! \ y 3 ‘-M _: * 7X , 4 3 ,,.7 4 -: *3 1- ‘x : 7- / 1*'
- ý 1: ' -x2 ^ i -/ y*» j» l y ^ - -.«S * , ~ s x .v « 2 * ^ * í *n 55 -1 i

7 'ár 3 S » - , 1»/1 -/7 ' f . I i^ 'i , . Ä . , 11 v :

■ - I
x 3/3 ' . . i v a -7/2-i j r ® - I ^"1 7 /2 7 v. / ,117.-74-4a . 3Í i .., ., , w.3 x , i 1 -'*1 ' -2 1V-*3 - -:.4- - 1 : -V ‘ 1-4 1.’ n".!: —,* .:, 4 | .1 a.i^X Ix - 43 ***• - < - V? I : ' .
•‘■m'"-!1: i.':ľ,‘ i
1 x -• 1,3 1. 3-,,4 3 :1.,,3-,.:7/-, k v ,^ ..u ^ 0 » r -t*rri ►i * *-4 ,//315-47 i x |1 i j / 1, 1.71.- , , , »-ť i4, ^iifU rfT L 'í'C tf^íiM vía/i J .-/:'-^1 c ý . *■r-:
-
.:
. : , : . : 1 1 : : - : ' V■ ;A!::3f.-l/*’V
. - l*»r-i.
». .1 l'':K»,1uV5yŽ>ilA,1*J
• : •-•'•.•.iyiI''h ^ 1 1 « A » "4S 3 -lX . 3 ^ 3 41 Ml 1Jn2-.l(v
1, :)3,
. 1*.l|1,<.|: X
1^2^.-.
:..1 l't
1 : - ľ Xl1: ; .
•H : ...:: .-:.-.5-.-,.:,.-.:11 . • • . . . . . -1 . . . .---------- ~ 3 ^ -------------
niUKXJljŠSíi . • i . r t - ; r > K - ‘h W - J í S v i ^ x í K r J j - J i i * i . - ’f v * "ľ* ■> i i - r i M . i ', - j i - j x x ' n - / 1 ^ 1 ! 1 4- o a ; - i í y y í ; , ’ h
; ;í; '- ; V í S ä 4 « í « - : 5 S S S * a Ŕ : ? 'a í ; -:- : 1 1 : : : : . -J i , * : • : : : : . i,’ . . i ! : ; ; . : ; . : : : i . : : ; - : - ; - . ' : : 1 - : . . : : . : : : i i :: :
■: .- .- : 5 . . . . . . 1 . . . . : : , 1. 1 .::1 /3 2 4 ¾ ¾ ¾ ¾
,/ ' T- „ .f’-s P » ,, * ,1 3 ¾ .) - A- 'ft/--2.-:- ž - l r - - ŕ <4** T 'ľ» l/V.«:>«■*.> -'í,, x ij»r«nti«^.i»*t tii p w /í V ® ;/H ŕ i * ' 4” '‘ y /r a iŕa iii.a i S ÍJíIIÍ íltí'Jťl'M ítie* xx-xt/l* :M»1 «á lyaiffnfaru*t/rklj,*!,,1- .tJ x ^ a iltj(j/xriix
, • / * « 4 ,, 3 7 3 y* .. i,'s w-4 , y*. s » i, 7 , • */-*p / i,: <:I i / l 3 t/.-. '1 , . - 'yS ,.7-.1 4 1 S 3 x' '41 -iij.*,, I ' -f /J í i x. ».*441 f *2’9' /||. 7 xl x.-J XF' -1-11 3--.3 ... ^v.--' -'..iľ :. 1.-Í-1.1 ..1 -•-1 ;*- ,.-■ xp..-,,?1a ., *.,»x • Xi ,i xX.r. x, x i)-1! 1‘1 - 41'.-‘ \ -, a-
1 1 . ; : : . : ,- 1 . i i : ' ' -.1 -1 . . . ' : n i v i 1 : ' i - , , 1 .,.: : • : i 1 i
: : . -. - ., ’ ' - i / . i ; . . ; : v S i . : . : i . i : : - . . r v - 1 - i - v : . .. i . , i : . v ľ . : 1 .2 ' ŕ : ; ; i ; i . ; , : ; . i :: .
•• - "•* ,;• -11.13,3. 3 v?-i..*»:.»***it.4* • - .- • ■• • 1- - - 34-2/4-,.5-2:-3 1 -.2,..-5 ‘ -m.;:-.-. ' '• 1• *

á-á^ S -■■'V « s/t.-išr.aii j š i : . ; 2-5!íi«3ii ir^í3. i.: 2. v5d^4 ' 5 í ŕ í 2 5 5 3 ? ^ M ^ s ^ S ^ - c í Ž i ^ ' i i J ^ S í w ^ á S i i í ä S ^ ä - i - s 5 -.u;
MOREPLAVCI
CESTOVATELÉ
OBJEVITELÉ
 I

&

i
HERMANN SCHREIBER

MOŔEPLAVCI
CESTOVATELÉ
OBJEVITELÉ
4 0 0 0 l e t o b j ev n ý c h ce st

- i m w— » W ' r - my, ■

í *> + 4*
i
i

OLYMPIA PRAHA
 júla
Kupci ve své touze po zisku,
misionári ve své náboženské horlivosti
a cestovatelé uchváceni svou zvedavostí
mají jedno společné: není pro né prekážek.

A. T ’S E R S T E V E N S , P Ŕ E D C H Ú D C I M A R K A P O L A

17A0397828

MATICA
K n«4»'
5. Vffl
K IP ■!

^ U fr P ^

L ektorovali: PhD r. Josef Jan áček , H istorický ústav ČSAV

doc. R N D r. Ja ro m ír Ja n k a , Csc., U niversita K arlova, P rah a
© V erlag K rem ay r & Scheriau, V ídeň, 1966
© T ranslation A ntonín Rykl
 PŔEDMLUVA

O hlédnem e-li se dnes, kdy toho o zemském povrchu už

tolik vim e, n a dlouho ra d u více či m éné slavných cestovatelú
— objevitelu, pŕipom ene n ám to bezdéčné hodné a neúnavné
m ravenečky, kteŕí se v terénu nebo v naši zelináŕské zahradé
šplhají z hroudy n a hro udu, pŕekonávají rokle a jsou ohro-
žováni m in iatu rn ím i skalisky, aby se nakonec kdesi vyčerpáni
vzdali svého vysilujícího snažení.
Nikdo nebyl ušetŕen tohoto táp án í a hledání, tohoto n a ­
m áhavého útočení. N ikdo se nedokázal o d p o u tat od zemské
kúry, kterou se snažil prozkoum at. D ostal-li se nékdo n a
vrcholek hory, spatŕil sice pred sebou vétší plochu zemé,
vétšinou ale je n koruny strom u, pralesy, zam lžená údolí.
V yšplhal-li se nékdo n a stožár lodi, rozprostíralo se kolem
neho je n nekonečné m ore, i když treb a h led an á zem é čekala
n a své objevení ve vzdálenosti jediného dne plavby, pri níž
by loď n ep atrn é zm énila kurs severním smérem.
T u to skutečnost zm énilo letadlo, a teprve kosm ickájpď nás* Konee ^
s konečnou platností od p outává od oné m ravenčí perspektívy, perspektívy
Objevitelé ve dvacátém století se už nem usí plahočit od
pohorí k pohorí. L étají kolem planéty, n a níž chtéjí pŕistát.
V idí její pevninu i m ore, začínají celkovým pohledem a z ného
pak vycházejí k prozkoum ání jednotlivostí. T ak je tom u už
delší d o b u ; v dlouhém dni lidského védom í, v onom púl
m iliónu let m ravenčí existence je to pouhý zlom ek vteŕiny . . .
N eŕíkejm e však, že p red pňl m iliónem let nebylo objevitelu.
Práve naopak. Jen že ješté nepodnikali objevné cesty. Byli
spokojeni s tím , žé ve zcela neznám ém svété pronikli n a tu
či onu stranu jako jednotlivci nebo ve skupinách a zrejm é

5
 neobjevovali ani tak očim a jako spíše čichem či chutí. A když
nastal takzvaný vek objevú, byla už prakticky celá Zeme
objevena, osídlená, zužitkována nebo využitá.
Ano, ale K olum bus pŕece jako první . . .
N a toto tiché zvolání zm äteného čtenáŕe Ize d á t je n tuto
odpovéď: Ne, K olum bus neobjevil A m eriku, ale — ja k už
m ezitím bylo nékolikrát prokázáno — byli to Vikingové
z Islandu a G rónska; a pravdepodobné už existovalo n a
am erické pú dé dokonce biskupské sídlo nebo alespoň pevné
organizovaná norská cirkev, a to v dobé, kdy K olum bus
ješté an i nebyl n a svété.
T a to odpovéď nás ale uspokojí stejné m álo jak o pŕipo-
m ínka, že nékdy m ezi X X IV . a X V I. tisíciletím pred naším
letopočtem se dostali M ongolové ze severovýchodní Asie pŕes
Aljašku do leduprostých oblastí Am eriky. O ni byli vlastní mi
objeviteli, oni vstoupili n a skutečné panenskou p u d u a zm oc­
nili se velkého svétadílu, aniž jej kom u museli vzít.
Coje M useli bychom odpovédét tím , že bychom pŕedevším sta­
objevitel?
novili pojem objevitele a objevných cest. M useli bychom
ŕíci to to : objevitelem je človék, který podniká cestu s úmyslem
n ajít neznám é územ í Zem é (a který je také skutečné nájde).
V tom p ŕíp ad é ovšem vyloučím e M ongoly a pak už n ám zbý-
“Vají je n Vikingové a K olum bus, ptám e-li se napríklad na
objevitele Ameriky.
Ŕ eknem e-li však: „N ikoliv pozorování — byť bylo re ­
produkované sebenázornéji — nýbrž jeh o začlenéní do uce­
leného obrazu svéta obohacuje naše védéní o Z e m i. . . O bjev
začíná m ap o u “ (Ernst S am haber) — pak vyloučím e také
ješté Vikingy, jejichž prostŕednictvím se n ám sice dostalo
inform ací o Grónsku a ruzných krajích n a pobreží severo­
východní části Severní Am eriky, kteŕí ale neprovádéli žádná
m éŕení, nenakreslili ani jedinou m apu.
I K o lu m ba sam otného m úžem e pŕipravit o jeho vavríny,
vyslovíme-li požadavek, že objevitel Am eriky sám musí

6
vstoupit n a am erickou pevninu (v tom ho, ja k znám o, pŕe-
dešel G iovanni C aboto, neboť pobreží L abradoru, u néhož
C aboto 24. června 1497 pristál, je nesporné pevninou, kdežto
K olum bus se až do té doby pohyboval je n n a o stro v ec h ...).
V idím e tedy, kam vedou definice n a první pohled sebepŕes-
néjší. O bjevné cesty jsou součástí déjin lidstva a objevování
a hledání, ona velká zvídavost a nezkrotná touha po odha-
lování dálek jsou součástí človeka, ba snad dokonce néčím
z toho, co jej teprve človékem činí. A proto — jelikož dejiny
jsou nekonečné a človék též — nelze knihu o svétových ob-
jevech om ezovat jakoukoliv form ulí. M nohé z toho, co se
považuje za velký objev, bylo náhodné, napríklad Cabralovo
pŕistání v Brazílii n a cesté do Afriky nebo K olum bova zm éna
v záp ad n ím kursu, která ho pŕivedla do S trední Ameriky,
neboť jin a k by byl pristál u floridských bažin. M nohé z toho,
co zňstalo tém éŕ zcela neznám ým a nikdy ani nenabylo dule-
žitosti, je pŕesto výsledkem zoufalého úsilí, výsledkem n e ­
zlom né odvahy a krajní tvrdosti vňči svému vlastním u j á —
j ako bylo hledání ríše Č ibču v dnešní K olum bii N ikolausem
F ederm an n em nebo — ze zcela jin é doby — Č ang-Č chienova
p rúzk u m n á cesta územ ím H unú, kterou (v 2. století n. 1.)
podnikl proto, aby m ohl svému císaŕi p o d at zprávu o zemích,
sousedících s ŕíší S tredu n a západé.
A tak jsm e se dostali k poslední záhadé: O bjevili Evropané Iído objevil
koho?
Č ínu či objevili Č íňané nás? P okládala se indická poselství,
která navštívila rím skou ríši, za objevitele, nebo objevil
A lexandr Veliký se svým velitelem loďstva Indii?
Ne vždy Ize otázku zodpovédét tak, že rozhodující byl
Sinér, kterým se šírila k u ltura, j ako snad v p ŕíp ad é K im bru
a T eutonú, jež sotva označím e za objevitele Itálie. Č ína
a M ezopotám ie udržovaly už pred dvém a tisíciletím i v z á ­
jom né styky. Čínské lodi dávno pred Portugalci pŕistávaly ve
východní Africe a j istý staroperuánský druh bavlny se odvo-
zuje z cílevédomého krížení s asijským bavlníkem , takže Ize

7
 dokonce pfedpokládat návštevy čínského loďstva v Jižn í
Americe.
Z toho m úžem e vyvodit i to, že by neobstála ani poslední
vý h rad a, že je totiž treb a om ezit dejiny objevú „z našeho
hlediska n a objevy m užú bílé rasy, a to v historickém období“
Hlavní práce ( 0 rj an O lsen). Pŕiznejm e radéji, že hlavní výzkum ná práce
vykonám již byla vykonána dávno pŕedtím , než K olum bus nastoupil
n a M árii G alantu a dal povel k vyplutí.
Z prvu jak o m alé vojsko neúnavných objevitelu nastoupilo
lidstvo cestu do všech svétových pásem . Našlo ty nejosam e-
lejší ostrovy, osídlilo nejvýše položená údolí, prošlo ledovým i
tu n d ram i a nekonečným i písečným i pouštém i. K dyž pfiplul
Jam es Cook n a T ahiti, predal m u m inistr královny O berey
m apu, n a níž byla zaznam enána spousta tichom orských
ostrovu. T o neznam enalo o nie m éné, ale také o nie více,
než že m u byl p ŕe d án kolík v nekonečné štafeté. T e ď je rad a
n a vás, m ínil tím to gestem m inistr (ať už ve skutečnosti
ŕekl cokoliv); bílý človek a jeho déjiny jsou součástí celku
a tento celek je nekonečný.

V Mníchove, m j are 1966 Dr. H E R M A N N S C H R E I B E R

STAROVEK
 PLAVBY S T A R Ý C H EGYPŤANÚ,
FÉNIČANÚ A KARTAGIŇANÚ

Stredozem ní m ore není vždycky tak príjem né, ja k se nám

jeví v letních mésících naši dovolené. Z ná prudké bouŕe,
jež náhle nebezpečné prikvačí, zná obávané krátké vlny, jež
snadno a jisté rozbijí loď lehčí konstrukce. M élo však odjak­
živa m nohé z toho, co lákalo aspoň ponékud odvážného
m uže k plavbe do neznám a.
Je h o hlavní predností bylo m írné, po m noho mésícú stálé
počasí bez m ih, ledových ker a smrští. N ebyly tu ani n e ­
bezpečné proudy, ani silné vlnobití, ani zvlášť výrazné
dm utí. N ebyly tu vétší m élčiny a hloubky, rozeklané brehy,
ostrňvky a nejasné pobrežní linie, jako tom u bylo v m élkém
Severním m ori. A za letního počasí pri dobré viditelnosti
spatŕil n ám orník vyhlížející pevninu vždy m alé ostrovy,
které se brzy stály dobre znám ým i operným i body m oŕe-
plavby ve Stŕedozem ním m ori a prvním i nádejným i stu-
pínky pro další cesty do neznám ých dálek.
V zorném poli Starého sveta jsou tri m ore, po nichž se Tri mofe
Starého svéta
pravdepodobné uskutečňovaly první objevné plavby, a to
Stredozem ní m ore (pŕedevším jeho východní část), R udé
m ore (jeho jižn í polovina) a Perský záliv. V nilském údolí,
v M ezopotám ii mezi E ufratem a T igridem a p ri In d u vznikly
snad současné kultury, jež byly podie svého celkového c h a ­
ra k te ru schopné vystrojit lodi a uložit m oŕeplavcúm objevi-
telské úkoly.
K u ltu ra p ri In d u je pro nás žatím zahalena v tem notu.
Srovnám e-li stará sum erská a stará egyptská svédectví, tušíme
nep atrn ý náskok E gypta ve stavbé lodí. V nejstarších nám
znám ých letopisech — n a tak zvaném palerm ském kam eni —

11
 nájdem e údaje o lodích postavených za vlády faraóna Snofrua
(kolem roku 2800 pŕ. n. L). Šedesát z téchto lodí m éŕilo p o u -
hých šestnáct loktú a v hieroglyfoch dioritové desky z P alerm a
jsou tyto lodi označený jak o královské bárky. Lze m ít za to,
že býly určený k plavbe po N ilu. J e d n a z téchto lodí je však
výslovné označena jak o sto loktú dlouhá a anály dokonce
Lodstvo udávají její název: U ctívání obou zemí. Podie rozm éru by
Snfrua' t0 m ohla být nám orní loď, a uvédom ím e-li si, že Sýrie a Egypt
byly m noho let sjednocené, m úžem e si název lodi vyložit
snad jak o pŕedzvést pozdéjší prechodné etapy Sjednocené
arabské republiky o p ét tisíc let pozdéji. Ale „obém a zem ém i“
Snofruovým i byly bezpochyby D olní E gypt a H orní Egypt,
které teprve nékolik generací p red Snofruem splynuly v je d n o t­
nou ríši. Byla tedy asi i tato velká loď určená k plavbám po Nilu.
N ékdy m ezi lety 2900 a 2800 pŕ. n. 1. objevili egyptští
m oreplavci pri svých plavbách podél pobreží ve východním
Stŕedom oŕí lesnatý L ibanon. Z prvu snad pluli n a západ.
T am ale drevo nem ohli získat, neboť celá S ahara, severní
Afrika a pŕím o Egypt byly pod vlivem klim atické zm ény, jež
pŕem énila S aharu v poušť a vyhnala odtud staré km eny lovcú
do nilského údolí, kde se usídlily. U N ilu existovala sam o­
zrejm é vegetace a strom y, jejichž drevo bylo použitelné
k výrobé nejrúznéjších nástroju. Z km enú palem bylo m ožno
vyrobit jed n o d u ch é trám y n a stavbu dom kú, ze dreva sykom or
a ak átú nábytek, rakve a rúzné drobné pŕedm éty. N a stavbu
verejných budov, stožáry a pŕedevším pro vybudování vétších
lodí však bylo zapotŕebí dlouhých, štíhlých cedrú z L ibanonu.
První egyptský výzkum ný cestovatel tedy hledal néco, co nám
dnes n ep rip a d á vúbec tak cenným . N ehledal zlato či stŕíbro,
chtél prosté drevo. T om u se ovšem nelze divit; v žd y ťješté
o čtyŕi tisíce let pozdéji veslovali Vikingové dlouhé týdny
pŕes severní A tlantik, ponévadž v Grónsku se strom úm n e ­
darilo a n a stavbu príbytku potrebovali vysoké, rovné km eny
z lesú východní A m eriky . . .

12
 N ález vynikajícího zdroje dreva podporil v E gypté rozvoj Stavba lodí
u Egypťanú
stavby lodí. Zatím co n a vlastním N ilu ješté pŕevládaly lehké
papyrové čluny pravékého typu, po m ori se Egypťané plavili
na velkých veslicích, opatrených silným stožárem a ŕiditelnou
čtvercovou plachtou. Z obrazení takové lodi bylo nalezeno
ve vznešeném soukrom ém hrobé v Gíze. N a ném Ize zŕetelné
rozeznat veslaŕe uprostred lodi, dva m uže n a zádi, držící
dlou h á korm idla, a za nim i stojícího tretího, zam éstnávajícího
se lany, jim iž se pohybovala velká plachta. Loď m éla kajutu
a dvé o chranné strechy proti slunci a bylo n a ní zrejm é možno
absolvovat i delší plavby.
Po dlouhou dobu stáli Egypťané ve stínu m oŕeplavecké
slávy Féničanú. Dnes se výzkum silné pŕiklání k dom nénce,
že se Féničané naučili stavbe lodí a m oŕeplavbé od Egypťanú.
K oneckoncň žili pŕece F éničané tam , kde egyptští plavci
hledající drevo často pristávali; brzy se zjistilo, že je praktič-
téjsí neodvážet cédrové km eny do Egypta* nýbrž vyrábét
z nich lodi v libanonských pŕístavech a jich pak použít
k plavbé zpét.
Dnes je jisté, že Egypťané objevili K ypr a K ré tu a že
egyptští m oreplavci po staletí udržovali obchodní styky
s tém ito ostrovy a zrejm é také s jiným i ve východní části
Stŕedom oŕí.

Plavba královny Hačepsut do Puntu

První jed n označné prokazatelná objevná plavba staro­

egyptské lodi sm éŕovala však jin am . Byla to výprava k rá­
lovny H ačepsut (Hatšepsowet) do P untu. Jejím cílem nebyla
on a dávno znám á zem é dreva. Byly to naopak brehy, z nichž
se do zemé pri N ilu dopravovalo kadidlo — vonná prysky-
ŕice, k terá se ve velkém m nožství spalovala v chrám ech.
N a ú p ätí skalního polokruhu uprostred thébského mésta

13
 m rtvých (ve W ésetu), n alev é m brehu Nilu, tyčí se chrám D ér
el-B ahíri. J e tô zádušní chrám královny H ačepšut a pocliází
z poloviny d ruhého tisíciletí pred naším ietopoctem . Je h o auto-
ŕčm je kfálovnin milenec S cnenm ut. N ádhernéjší pozadí pro
hrobku si nelze ani pŕedstavit! príkre Se zvedající škály ob­
klopuj! v á ž n i a m ajestátn i strohé obrysy vlastní stavby a ješ-
té dnes po tŕeeh a pô l tisíciletích n a nás púsobí velká bolest
ve velké kráse nesm írným dojm em .
' kum^' sl° u P0Vý ch chodbách tohoto chrám u byly nalezený
výprava zachovalé barevné reliéfy, vénované pŕedevším zrození
v dejinách faraó n k a H ačepšut a její výprave do puntské ŕíšé. Reliéfy
tuto plav b u velm i proslävily a dodnes je pokládána ža první
objevnou cestu, za první výzkum nou Výpravu ve svetových
d ijin á c h ; v rh á pŕirozené kus slávy i n a ženy: nikoliv pro-
m étcovský m užský prvek, uýbrž panovnicc dala príkaz
k plavbe do P uňtu.
Š P u n tem to však bylo podobné j ako s Am erikou. O bjev
královny H ačepšut byl totiž pouhým opakovaným objevem.
U ž tisíc let pred ní získávali Egypťané kadidlo, levhartí kúže
a ebenové drevo z dnešní E ritreje. Z da se do téchto končin
dostávali po souši či po Vodé, se už asi nikdy nedovím e.
Zem é, Znám á pod jm én em P unt, ležela m ezi A m härským i
ho ram i v Etiópii, R u d ý m m oŕem a Adenským zálivem . Ve
starých egyptských povídkách se často hovorí o „d o b ro d ru -
zích“ hledajících nové doly n a drahokam y a ozdobné ka-
m eny. N ebyli presné VZatô nikým jirtýffl než prospektory
nebo trap ery, kteŕí asi často m éli pád n é duvody pro útek
z policejníhô egyptského štátu, O bjevili pro faraóna sm aragdy
v Sinäji, tyrkysy a am etysty V horách Východní Afriky, zlato
pri M ôdrém N ilu a jitté tterOstné bohatství. Snad byli prvním i,
kteŕí prišli do styku s kadidlom a m ohli pom erné bezpečné
ŕíci, kde tatô územ í bylä.
N ejpozdéji roku 2480 pak došlo za války faraóna S ahura
k velké n ám orní výprave do Purttu. Palerm ský kám en oplývá

14
výčtem všeho zboží, dovezeného Sahuroovým i lóď m i: m yrha
ä ebenové drevo, zlato a stŕíbro byly ve výčtu n a prvních
místech. Jistý k ap itán jm énem Hwj a jeho korm idelník
C hnem hotep byli v dalších letečh v této bohaté zemi jed en áct-
k rá t — pak však vtrh li do E gypta jezdecké oddíly Hyksú
a za vlády nové dynastie u p ad la zenié P u n t do zapom néní,
podobné jak o tom u bylo v pozdéjších stalétích s m nohá
jiný m i objevy.
H ačepSutina zásluha spočívá v tom , že si vzpom nélä n a Zapomemtá
zefné Punt
tisíce le t staré zkazky. N advláda Hyksósu byla zlom ená,
S ta rá ríše se n av racela ke svým zvyklostem a k nim
patŕily také vonné pryskyŕice. K rálovniny úvahy však byly
ekonom ičtéjší než úvahy jejích pŕedchúdcú. N echtéla pouze
pryskyŕici, ale také strom y, z ňichž prýštila.
„B udu se n a véky štkvít pred vašim i tváŕem i podie vúle
svého otce,“ p ravila královnä v projevu n a uvítanou po
úspéšném n áv ra tu Výpťavy. „T o, Čeho nedosáhli mí pŕed-
kové, provedu j á , . . D okážu, že se v budoucnu b u d e ŕík at:
,Ja k n ád h e rn á zájisté byla ta, za jejíž vlády se néco takového
stalo.' O znam uji vám , co jserrt rozkázala, ja k jsem to od svého
otce slyšela: Že m i poručil vybudovät P u n t v jeho domové,
vysázet strom y božské zem e po obou stranách chrám u v jeho
zahradé. A j á jsem m u Vytvorila P u n t v jeh o zahradé tak, ja k
mi to rozkázal pro T h éby . . .“
T o právé bylo účelem : strom y — pŕevést výrobu kadidla
do Egypta, aby nebylo nutno každou libru posvátné prysky­
ŕice zdaléka vozit a draze platit. V ýprava pŕivezla však ješté
néco jin éh o : chrám ové nápisy sam olibé vypočítávají obsah
lodní ho nákladu:
„L o d i byly naložený zázraky zemé P u n tu : všemi výbor­
ným i vonným i drevinam i, Velkým m nožstvím m yrhy á prys­
kyŕice, zeleným i m yrhovým i strom y, ebenovým dŕevem a Čis­
tou slonovinou, dosud nezpracovaným zlatem zemé A m u,
očním líčidlem a paviány, Opicemi, loveckými psy, levhardím i

15
 N E

Thräkie

H a tf u s a

O rch o m en

M ykeny
CV y G a n sau ra
NsSifaosI 6« •
V &MeJos & &
\ i /;4 • '
K no sso s
F a is to s
H a g ia T ria d a

M O Ŕ E

KYRENATKA

G aza

B u b a s tis a

M e m fis

j Si 11í 11 o b l a s t s u m e r s k é civilizac^ -
o b i a s t a c h á js k a civíiizace.
p o u š t n í ú ze m í*
k ré ts k e p o k u s y o p ro n ik á n í

e g y p ts k á o b c h o d n í plav b a ® A c h e ta to n

efly p tsk o -lé n io k S o b c h o d n í c a t H

d o P i i n l u a O fin r
7 0 0 km

T h m is ©

A b y d o s O *— ^ ^ «0 p lo ä

L u x o rO
 '\ K o i c h i d a

K ušar
• Z e la

M
K erkem iš ® \
H a rra n
H a la b

A s s u rí
( « Ugarit

H a m a th

J - .S Jp K a d o š
j ŕ yGebal Byblos
gfBS\d on
1/ / Š u sa
J T y ro s
^ i B ab y lo n >
M e g id d o ^

¢ / Jeruzalem

abchm lni c ts ta SumerS.

« AkkadO a Elamitfi

Rané kultury Blízkého východu

 kúžem i, lidm i a jejich détm i. N ikdy nebylo nie podobného
pŕivézenO králi, jen ž žil v m inulosti.“
Zem é P u n t byla tedy znovu nalezena a toto nové objevení
mélo »- jako často V pozdéjších dobách — vétší dúsledky,
než m él p rvní objeV. Celý E gypt bylsjednocen V je d e n štátni
ú tv ar a ve své Vnitŕní organizaci značné pevný. Co bylo
„pŕivezeno“ faraónovi, to znam ená, co Egypt im portoval,
nebyl náhodný d a r bohu, nýbrž s tím se už počítalo, to bylo
včlenéno do celkového hospodáŕského systému. Ú vahy krá-
lovny H ačepsut, je ž d ala pŕednost m yrhovým strom úm
p red m yrhou, dokládají už onu zm énu v m yslení; pozdejší
vládcové si tento nový význam objevných cest a prflzkum ných
výprav stále víc uvédom ovali.

Velká zeleň p 0 výprave do P u ň tu za H ačepsut se E gyplané ôpét častej!

odvažovali n a m ore, jež nazývali Velká zeleň, i když ťô bylô
m ore R udé. U ffiésta K optos ( dnešní Guft) n a sever od T héb
opisuje Nil m alé ohbí srnérem n a východ. T am se cesta
rozdvojujes a to k R udém u m ori a k prístavu K oséir ( dnesňímu
Guseru), nejseVernéjšímu bodu lodní dopravy. V nejsever-
néjším dpU R udého m ore Vládne totiž tém éŕ úplné bezvétŕí,
takže cestovatelé do P u n tu vykládali zboží v K oséiru a k N ilu
je dopravovali po souši.
M ezi K oséirem ä soffiálským pobrežím , kde m úžem e h led at
zem i P u n t, je vzdálenost asi dvou tisíc kilom etru a tu bylo
m ožno tehdy pri pŕíznivém v étru u razit za dva až tri mésíce.
P ri n áv ratu asi už Egypťané využívali vétrú vanoucích mezi
ŕíjnem a prosincem pravidelné ž jihovýchodu, takže Ize
pŕed p o k lád at, že celá cesta trv ala asi šest až osm mésícú.
R u d é m ore už tedy bylo dávno znám ou Vodní cestou v dobé,
kdy — o púl tisíciletí pó H ačepsut — vypravili V prístavu
Ezjongeberu králové G hiram a Šalom oun lodi pro velkou
výpravu srnérem n a jih .

18
 „ I loďstvo zbudoval král Šelomo (tj, Šalamouh) v Ezjonge- Lodi krále
Šalamoma
beruj“ praví se v bibli (1, kniha králô, 9. kapitola), )Skterý
leží u E lath u (Ejlat) n& brehu Rákosového m ore (Rúdého mo~
fe) v zem i Edom , A C hiŕam poslal loďstvo n a své lidi —
plavce, kteŕí se vyznali n a m ori s lidtoi Šelomovými, Dopluli
(až) do O firu a n ab rali ôdtaffitud čtyŕi stá dvacet hŕiven
(1j> asi dve tuhy) zlata a pŕivezli králi Šelomo vi.“ V dälší k a­
pitole knihy se p ak p ra v í; ,,T akc Všechny nádoby, z nichž
král Šelomo pil, bylý že zlata .« . neboť král mél loďstvo n a
m ori u loďstva G hiram óva. Je d n o u za tri roky pŕiplouvalo
loďstvo s nákladem zlata, štŕíbrä a slonoviny, ôpic a páv u ,“
Ačkoliv i na jin ý ch m ístech Starého zákona nájdem e n a ­
rážky n a tuto cestu (či více cest) do O firu, nenájdem e nikde
poznám ku, že to byly cesty objevné či je n prúzkum né, Ano,
zm ĺnka o C hiram ôvých zkušených nám oŕnícíčh by dokonce
činila pravdepodobnou dom nčnku, že presné v édili, kam
výprava Smeruje, Tyrský král C hiram Zaplatil ŠalomouUovi
už pred uvedenou společnou výpravou sto dvacet centu
zlata (1. k n iha králú, kapitoly 9, a 14,); zdá se tedy, že zdroj
zlata dobre znal. Byl si védom tohó, n a ja k výnosném podniku
um ožnil králi Šalom ounovi účaSt,
J e tu stejná situace, ja k á byla u Výpravy královny H ačepsut
do P u n tu : je znám o, pro co se jed e a kde to nalézt; je to ale
dost daléko a p atrh é nikoliv bez nebezpéčí, Bible tuto
loupežnou či obchodní cestu proslavila, a protože poloha
zlatonosné zem é O firu nebyla blíže Určená, dala Šalom ounova
cesta pôdnét k nesčetným , více či m éné rozum ným výzkum úm .
P u n t a O fir se stäly bájným i zem ém i, cílem prvních objev-
ných cest a král Šälom oun s královnou H ačepsut prvním i
óbjeviteli ve svétoVých dejinách. Dnes Ize považovat otázku
zem episné polohy „zem e z lata“ za vyŕešcnou. Tolik zlata,
kolik ho C hiram naložil n a své lode, nem ohlo být z nékolika
m ála dolu či dokonce je n z jed in é zlatonosné ŕeky. „Z em é
zlata“ m usela být zem í s m nohá doly; tato zemé s prastarým

19
 *
hornictvím byla meziťím jednoznačné nalezena. Leží mezi
ŕekou Lim popo (tvoŕící roísty severní hranici Jihoafrické
republiky) a dolní m tokem ŕeky Zam bezi a rozprostírá se n a
sever dost daleko do vnitrozem í, až do dosud výnosné hornické
oblasti K atan g y v dnešní republice Zaire.
Prehistorické U prostred této oblasti leží početné p am átky zemé M ašonú,
homictví
z nichž nejslavnéjší je akropolis v Zim babw e. H ornictví celé
této velké oblasti je však bezpochyby m nohem starší než
ony im p o zantní kam enné stavby. T o potvrdila po staletích
tá p á n í tak zvaná m etóda C 14 zcela jednoznačné. Princip
této datovací m etódy je znám y. Spočívá, stručné ŕečeno, n a
skutečnosti, že uhlík p rítom ný v rúzných rostlinných tkáních
je rádioaktívni, nebo — pŕesnéji — že krom é obyčejného
uhlíku je vždy také pŕítom en rádioaktívni uhlík zvaný C 14.
T a to rádioaktivita, dnes dost presné určitelná, se časem zm en­
šuje v dúsledku rozpadového procesu, jehož rychlost je rovnéž
znám a. Z h ru b á za 5600 let se rozpadne z uhlíku C 14 tako-
vé m nožství, že zbývá je n polovina atóm u.
Výsledek tohoto poznatku byl zprvu strašidelný. D ŕevéné
uhlí z chýše vykopané nedaleko K áh iry začalo náhle m luvit;
ŕíkalo jasn é: jsem 5250 let staré. Nékolik indiánských sandálu
z jeskyné v O regonu v U SA prokázalo své stáŕí okolo devíti
tisíc let. M éŕení p ŕedm étň, jejichž stáŕí je n ám znám é (z egypt­
ských nálezu z hrobek, rukopisu bible aj.), m etodou C 14 p ro k á­
zalo její spolehlivost v m ezích 120—250 let; jsou to meze n e ­
presnosti, jež u prehistorických období není príliš význam ná.
T ato m etóda vyŕešila sice nékteré z m nohá záhad kolem
Nové záhady O firu, současné však zplodila nové. P otvrdila dom nénky,
kolem Ofiru
které vyslovil Leo Frobenius: označil Již n í Rhodesii za
jed in o u bronzovou oblast v Africe a poukázal n a podobnost
slitiny s pom érem smési bronzu ve východním Stŕedom oŕí.
A dala za p ravdu odvážným závérúm profesora R . A. D arta,
který napsal o jed n é jeskyni se skalní mi obrazy v severo-
rhodeské m édné oblasti:

20
 „ N a základé nálezu . . . m ám zato, že tento lid naučil
dom orodé K ŕováky technice kam enných staveb, a že to byl
starý hornický lid, který pŕišel do R hodesie pred čtyŕm i
tisíci lety či ješté dŕíve. Skalní rytiny jsou podie mého názoru
výsledkem prastarého spojení nékolika cizích náro d u staré
kultury s R hodesií.“
T o bylo zveŕejnéno roku 1934. O čtvrt století pozdéji
prokázal velm i pečlivé prevedený test m etodou C 14 stáŕí
hornické kultury, odpovídající pŕedpokladum profesora
D a rta ; jeh o m axim um bylo 4650, m inim um 4150 let.
Pro nás z toho vyplývá, že se C hiram ovy lodi plavily
o notný kus dál než lodi egyptských cestovatelň do P untu.
Neboť chtély-li se dostat do O firu, m usely obeplout mys G uar-
dafui, p ro b ít se zákerným M osam bickým proudem dále
k jih u a pŕistát asi n a 20° j. š. T am leželo prístavní mésto
Sofala, v jehož názvu nékteŕí ješté vidí stopy jm é n a Ofir.
Ze Sofaly či j iného m ísta pŕistání bylo v každém p ríp ad e ješté
nutno absolvovat obtížný pochod do vnitrozem í, a to pét
set až šest set kilom etru podél ŕeky Sabi (Zambezi). J e tedy
naprosto pochopitelné, že lodi potŕebovaly n a cestu tam
a zpét tri roky. Fascinující otázka, n a které km eny ta m Š a lo -
m ounovi vyslanci narazili, je ovšem dodnes nezodpovézena.
Jisté je, že šachty byly stavény pro lidi m alého télesného
vzrústu. Jso u to kŕováčtí obyvatelé, o nichž hovorí profesor
D a rt a kteŕí pravdépodobné vykonávali hlavní práci v dolech
celé oblasti, starých pŕes sedm tisíc let. O dkud však byli
jejich učitelé? O d k u d prišli tvúrci skalních kreseb, kteŕí do Odktul prišli
učitelé?
jeskynních stén vyryli žebŕíky a lodi, kteŕí ve svých obrazech
zduraznili, že méli dlouhé vlasy a nosili prikrývky n a hlavé?
A fričané to asi nebyli, Egypťané také ne. Zustávají pro nás
nadále neznám ým i; vim e o nich jen , že oni O fir objevili,
ano, že jej vytvorili. Prozkoum ali zemi neklam ným smyslem
pro výskyt kovú. N enalezl se ani jed in ý zbytečný a neúspéšný
zkušební výkop, ani jed in ém u m oderním u hornickém u p o d ­

21
 niku se nepodarilo n ajít ložisko, jež by
bylo zústalo skryto tom uto dlouhovlasé-
m u horniekém u národu. K aždý pozdéjší
dúl, každá stŕedovéká či novoveká šachta
je ražen a n a m ísté nékteré z téchto sta ­
rých šachet, které padlý za obéť spodní
vode, jejíž hlad in a asi tehdy byla vyšší.
P rvní ohrožení pro ťéžaŕe nastalo za
dob stŕedovékého stéhování km eňu B antu.
Zífnbabwm
K ŕováci se naučili stavét opevnéní. V znikly
hluboko navrstvené opevňovací systémy,
Nová hádanka
m o h u tn á zaŕízení, o nichž nám podávají
svédectví stovky dosud je n částečné roz-
padlých zdĺ a terás. Ale za lidem B antu pŕicházely další.
P roudily sem v tak velkém počtu, že trpasličí hornický ná-
rudek nakonec této presile podlehl.

Tisíc let po plavbe královny H ačepsut do P u n tu pŕinesla

fénicko-egyptská spolupráce znovu své plody. V y p ad á to
tak, jak o by F éničané byli pro své velké podniky vždy p o tre­
bovali nékoho, kdo by je úkolem poveril: Šalom ouna nebo
Egypťana. Ale tak docela to nesouhlasí. M ezitím rozšírili síť
svých nových m ést po celém prostoru Stŕedom oŕí a byli,
pokud m ám e n a mysli moc, sotva slabší než Egypťané.
M yšlenka a povel k novém u odvážném u činu však opét
nepocházely od Féničana, ale od faraóna N echá, vládnoucího
od roku 609 do 593 pŕ. n. 1. Necho se pokúsil n av ázat znovu na
staroegyptskou slávu, zvítézil u M egidda n ad Židy a pripojil
ke své ríši Sýrii. A už za nékolik let podlehl m ladém u N ebukad-
nezarovi, a jelikož zrejm é další rozšiŕování ríše bylo nem ožné,
Stavba hledal k ukojení svých činorodých tužeb jin é možnosti.
kanálu za Necho zahájil preslávenou stavbu kanálu, vedoucího od
faraóna
Nechá N ilu ŕečištém W ádí T u m ajlát k R udém u m ori. Stavbu pozdéji

22
dokončil perský král Dareios. Z počátku král práci prerušil,
když v rákosových bažinách prišlo o život asi sto dvacet tisíc
lidí. S tavbu prerušil pravdepodobné je n proto, že dostal
jin ý n á p a d : N ebyla-li Afrika svétadílem , nýbrž velkým
ostrovem , pak snad bylo m ožno obejít se bez kanálu mezi
N ilem a R u d ý m m oŕem . N ebylo-li to príliš daleko, pak m oh-
ly p lo u t egyptské lodi R udým m oŕem sm érem n a jih kolem
Afriky, takže by se vracely H erkulovým i sloupy (úžinou
Gibraltarskou) opét do Stŕedom oŕí.
K dyž N echá n ap a d la tato m yšlenka, pak bezpochyby védél
o nám oŕních plavbách, vedoucích kolem mysu G uardafui.
Pobreží východní Afriky totiž vede až k tom uto mysu zprvu
jihovýchodním sm érem , pak pŕím o n a východ. Podie zpráv,
získaných pri dŕívéjších výpravách do P untu, bylo m ožno se
dom nívat, že se Afrika táhne daleko n a východ, že snad
dokonce souvisí s In d ií a Indický oceán je je n vnitrozem ským
m oŕem . M ezitím ale pluli Féničané z príkazu C hiram a a Ša-
lom ouna a snad i jin ý ch do O h m , do jihovýchodní Afriky.
Poznali, že n a jih od mysu G uardafui se africké pobreží
obrací ostŕe n a západ, a že se tudíž Afrika zúžuje. J e n za
tohoto p redpokladu si Ize vysvétlit N echuv plán, který opatrný
a vždy ponékud skeptický ŕecký historik H érodot popisuje ta k to :
„D ivím se, jak é predstavy panují o velikosti a tv aru tŕí
svétadílú . . . Libye (A frika), pokud nesouvisí s Asií, je
zrejm é obklopená m oŕem . Pokud vím , prvním , kom u se to
podarilo zjistit, byl egyptský král Nekos (Necho), jen ž po
zastavení prací n a kanálu, vedoucím od N ilu k R udém u
m ori, vyslal Féničany s prikážem objet ji (Afriku.) a n av rátit
se H erkulovým i sloupy (Gibraltarskou úžinou) zase do sever-
ního (Stfedozemního) m ore a tím do Egypta.
F éničané také vypluli z R udého m ore do jižního m ore. Prvníobeplutí
K dyž nastal podzim , pristáli v Libyi (Africe), oseli zemi,
k níž n a své plavbé prišli, a vyčkali žni. K dyž ú rodu sklidili,
znovu se nalodili, a tak se po dvou letech, ve tretím roce

23
dostali H erkulovým i sloupy zpét do Egypta. Ŕ íkali také
(ať tom u véŕí kdo chce; j á tom u neverím ), že n a cesté kolem
Libye m éli slunce po své pravé strané. T ak byla objevena
Libye (obrys A friky).“
H éro d o t je i dnes pro dlouhá údobí starovekých déjin ne-
postradatelným pram enem . I v m oderní pŕedstavé o starých
egyptských déjinách, jak o u podávají B ruckm annovy Svetové
dejiny v jednotlivých údajich, praví profesor A lexander Scharff
v hodnocení literatú ry k údobí šestadvacáté dynastie lako­
nicky: „V še podstatné, týkající se této doby, je zrejm é
podie H é ro d o ta.“ V érohodnost H érodotovu prosté popŕít
tedy nepŕicházelo v úvahu. Bylo by se tím príliš m noho hodilo
pŕes palu b u. Proto i nejvétší skeptikové se museli zabývat
touto zprávou o prvním obeplutí Afriky. P ritom se záhy
ukázalo, že by H érodot pro svou vérohodnost nebyl m ohl
u d élat nie lepšího, než co udélal vyjádŕením svých pochyb­
ností. Právé to, čem u on sám nem ohl uvéŕit, se stalo neklam ­
ným dúkazem pro zd a r této neslýchané plavby.
P roblém je tu se sluncem. K do se vypraví n a cestu z E gypta
a v ráti se G ibraltarskou úžinou, plul od východu k západu.
P luje-li Stŕedom oŕím , které již H érodot dobre znal, pak m á
p ritom slunce po levé strané. Proto se m u také zdálo zcela
nem ožným a vym yšleným , když N echová výprava tvrdila,
že p ri své cesté od východu k západu m éla slunce po pravé
strané. Ale jako človék, který se setkal už s m nohá neuvéŕi-
telným i skutečnostm i, zaznam enal i tento dom nélý nesmysl,
byť s pochybnostm i, a tím predal pozdéjším generacím své
pochybnosti je n v závorce, aby nikdo jej, m oudrého H érodota,
nepokládal za schopná lakovém u nesmyslu uvéŕit.
F éničané vyslaní N echem museli prirazené pŕejet rovník
a včtší éást jejich plavby p robíhala po jižn í zemské polo-
kouli. M éli tedy opravdu — zvlášté v části plavby kolem
Afriky, vedoucí od východu k západu — slunce po pravé
strané. Ať už o tom H érodotovi vyprávél kdokoli, podkladem

24
 m u m usela být au ten tická zpráva. J e n ten, kdo skutečné
plul jižn é od rovníku z východu n a západ, m ohl védét, kde
tehdy stávalo slunce.
M ezitím se názory starých autorít, jako A lexandra von
H u m b o ld ta a C arla R ittera, ztotožnily s názorem význam ných
védcu — nem eckého historika C arla S chuchhardta a švédského
védce H . H . von Schw erina. I oni véŕí v tuto cestu z doby
faraó n a N echá. N adto — nehledé k této naproste véro-
hodné zprávé — je jisté, že už Periplus M aris E rythraei ( tj.
Plavební návod pro Indický oceán) z roku 89 hovorí s naprostou
jisto to u o tom , že Indický a A tlantský oceán spolu sou-
visí jižn é od Afriky. J a k ale m ohl au to r plavebního návodu
védét o téchto zem épisných pom érech jed en a pul tisíciletí
pred V ascem d a G am ou, nem él-li k dispozici podobnou
objevitelskou zprávu?
F éničané v každém p ŕíp ad é pokládali obeplutí Afriky, jež
by trvalo tak dlouho, za krajní čin, jehož byl človék schopen,
nepovažovali to však za nem ožné. Vyslechném e si k tom u
ješté je d n o u H é ro d o ta:
„Pozdéji byl, ja k tvrdí K artag iň an é, A chaim enovec Satas- Sataspäo tres!
pés, syn T easpidúv, znovu vyslán k tém už (k obeplutí Afriky).
Nedostal se však kolem Libye. Protože se bál daleké plavby
a vodní poušté, opét obrátil, aniž provedl odvážný čin,
prikázaný m u m atkou. Znásilnil totiž p an n u , dcéru Zopyra,
a když jej za to chtél Xerxes d á t ukrižoval, poprosila jeho
m atk a pro néj o m ilost a pravila, že m u za to uloží sam a
ješté vétší trest. M usí obeplout Libyi (Afriku) a v rá tit se
opét do R udého m ore. Jelikož m u X erxes pod touto pod-
m ínkou trest prom inul, odebral se Sataspés do E gypta, vybavil
si tam loď potrebným m užstvem a jel ke sloupum H erku-
lovým. P ropluv jim i, dostal se kolem mysu Soloeis (jiho-
západné od Casablanky), plul pak po m noho mésícú po širém
m ori jižním sm érem, což však nebralo konce, a pro to obrátil
a jel zpét do E g ypta.“

25
 P odobné jako pŕítel v Goethové baladé R ukojm í se Satas-
pés skutočné odobral ke králi Xerxovi, vyprávél m u o svých
zážitcích (o černoších se zástérkam i z palm ových listú,
o krádežích dobytka a jiném ) a zrejm é doufal vo velkomyslnost
vladárovu. Xerxes však prokázal m éné ušlechtilosti než ty ran
Dionýsos a dal nebohého Sataspa p ŕib ít n a kríž, ja k znél
púvodní rozsudek.
Skutečnost, že chtél Sataspés začít svou zoufalou plavbu
n a severozápadé Afriky, a nikoliv v R udém m ori, ja k tom u
bylo u N echovy výpravy, m úže bý t dúkazem toho, že alespoň
Féničané byli pŕesvédčeni o ostrovním charakteru afrického
k ontinentu. Za dob Sataspových byla jisté vzpom ínka na
hrdinský čin prvního obeplutí Afriky m nohem živéjší než
za času H érodotových, který m ohľ zaznam enat je n to, co
lidé ješté dvé sté let po této události vyprávéli.

Století Ano, H érodot pŕišel bohužel trochu pozdé. Velké století

Féničanú
fénických objevných cest bylo už dávno pryč. Bylo to šesté
století p red zm énou našeho letopočtu, v ném ž F éničané už
dávno znali brehy Stŕedom oŕí a místy je osídlili už tak husté,
že se začali ohlížet po nových oblastech, kde by se usadili.
N a počátku toho to století se ješté uskutočnila plavba kolem
Afriky, p o d niknutá z príkazu egyptského. K do byl j ej í m
kapitánom nevim e, a Ŕ ek H érodot je jed in ý m déjepiscem,
který ji zaznam enal. Pro svuj vlastní obchod byli ale F éničané
tak neúnavné činorodí, že by m ohli v každém desetiletí
šestého století posloužit objevným i činy — kdyby se n ám celý
poklad antické historiografie byl beze zbytkú zachoval.
Prújezd Dnes už nelze pochybovat o tom , že F éničané nevidéli
do niCeho?
v H erkulových sloupech konec svéta, ja k je tom u v ŕecké
povésti, nýbrž vidéli v nich b rá n u do nového svéta, který
považovali výhradné za své vlastnictví. Severné a jižné od
G ibraltarské úžiny ležely fénické kolonie tak husté jako

26
sotva kde jin d e a všechny pokusy jiných km enú uchytit se
v této oblasti byly Féničany, kteŕí jin a k nevynikali bojov­
ností, odraženy bezohlednýxn nasazením všech mocenských
prostŕedkú.
Což se tak tvrdé b rán i prújezd vedoucí v nie? Což by
byli F éničané vybudovali sedm m ocných pŕístavních mést
u záp ad n í brán y ze Stŕedom oŕí, kdyby byli sami verili v b á-
chorky o m lžném m ori, o černé ruce, o sraženém m ori, ve
všechny ty nám oŕnické výmysly antiky, tvrdící, že plavba
v A tlantiku je nem ožná?
N aopak! U ž F éničané dovedli od h ad n o u t cenu šeptané
prop agandy, a proto rozširovali ve všech pŕístavech kolem
Stŕedom oŕí ony strašidelné historky, jež mély jim jediným
zajistit v ládu nad A tlantským oceánem . Z toho zcela bezpečné
vyplývá, že F éničané znali jeh o hodnotu, že se nej en plachtili
n a jeh o hladinách, ale že tam nalezli i cíle, k nim ž vždy
znovu sm éŕovali; jakm ile propluli úžinou G ibraltarskou,
ležely tyto cíle n a severu, n a západé či n a jih u .
Severním cílem byly zem é pri severozápadním okraji
Evropy, tedy Britské ostrovy a pobreží Nórska. Z ásluhu o je -
jich objevení ovšem nem ají Féničané, ale pravdépodobné
Tartéssiané, kupci a m oreplavci onoho kdysi slavného m ésta
p ri ústí G uadalquiviru, o nichž dodnes není jisto, zda byli
púvodem K réťané, Etruskové či Iberové. Jisté je je n to, že
už dovedli tav it cín z B retané a Britských ostrovú se španél-
skou m édí v bronz.
D osud se bohužel n edala jednoznačné zjistit poloha més-
tá T artéssu p ri ústí G uadalquiviru, jehož podoba se m ezitím
velm i zm énila. Bylo to zrejm é ostrovní m ésto, podobné jako
G adeir (Cádiz) a T yrus (Sur), jehož rodáci založili nejvýz-
nam néjší fénické kolonie. I písem né pram eny o tom to mésté
a jeh o histórii se nám zachovalý je n zčásti. V ýznam ný
Periplus evropských atlantských brehú, pocházející snad
z Massilie (Marseille), znám e je n z náznaku v m nohem

27
 pozdéjší básni; také zrejm é velm i podrobný popis Španélska
v díle H ek ataia M ilétského je z n á m je n z citátu. M ôžem e pro-
to je n p ŕedpokládat, že první plavby k C ínovým (Britským)
ostrovum podnikali Tartéssiané a že tedy jsou objeviteli
západoevropského pobreží.
Tajemství Pozdéjší fénické prúzkum né plavby v téchto vodách jsou
slitiny
n ám už blíže znám y. Bylo to uvédom élé pronikání do pečlivé
skrývaného tajem ství, neboť Španélsko, zemé bronzu, m etódu
výroby slitiny stŕežilo jako cenný m onopol. V e východní
oblasti Stŕedom oŕí cínová ru d a nebyla. O bchodní p artn e ri
iberských výrobcu bronzu dostávali vždy je n bronz, nikoliv
cín, aby je snad nenapadlo vyrábét bronz n a vlastní pést.
C ín pocházel zprvu nejen z vlastního Španélska, ale také
z m alých ložisek v okolí Limoges a v B retani. K dyž tato
ložiska byla vyčerpána, odvážili se bretaňští či tartésští
kupci skoku do Anglie. T ento pokus se dal uskutečnit také
proto, že prúliv tehdy byl m ísty m élčinou a nebyl ješté širokým
m orským ram enem .

Himilkova cesta k Cínovým ostrovum

Francouzský cín se dobýval už asi od roku 2100, cínová

ru d a v C ornw allu od roku 1700 pŕ. n. 1. K a rtag iň an H im ilko
se tedy dostal jako objevitel n a Britské ostrovy značné pozdé,
když se kolem 525 pŕ. n. 1. vypravil k C ínovým ostrovum .
F éničané — k nim Ize počítat i K artag iň an y — však nem éli
jin é volby. Dobyli právé m ocného m ésta Tartéssa, rozborili
h rad b y m ésta a zničili jeh o obchod. P ravý užitek z tohoto
vítézství však spočíval v tom , že se nyní sami dostali do
zem í cínu a prevzali dédictví po Tartésských.
Cestou na P ríkaz dostal Him ilko od svého rodného m ésta K artága.
Ouessant
Jeh o cesta sloužila určitém u cíli a je také znám o, že po
svém n áv ratu podal o výpravé obšírnou zprávu. N ékteŕí

28
antičtí autori, jak o Plinius starší a básnik Avienus, tuto
zprávu znali. H érodot védél o Cínových ostrovech a um ístil
je do sousedství Jan táro v éh o pobreží; zprávu H im ilkovu však
zrejm é neznal. Avienus píše o H im ilkové ceste, že trvala
čtyŕi mésíce a dodává:
„Široko daleko není vetru, jež by loď pohánély kupŕedu.
Nepohyblivé vodstvo klidného m ore je údésné. Him ilko ŕíká
také to to : ,Je tu velm i m noho m orských ŕas a ty to drží silou
pletiva loď v zajetí.“ D ále praví, že morské dno nem á hluboký
sklon a je pokryto je n nehlubokou vodou.“
T ento postreh odpovídá charakteru m ore mezi Anglií
a F rancií p red velkým i prívaly vod z let 395 a 441 n. 1. V tak
nejistých vodách, v nichž je nezbytné zn át koryta, kudy Ize
proplout, se však m ohou pohybovat do jisté m íry bez n eb ež-
pečí je n dom orodci. V ýzkum ná cesta H im ilkova vedia proto
se vší pravdepodobností k tom u, že K artag iň an é a jin í féničtí
kupci už nem íŕili k Britským ostrovúm , nýbrž k výhodnéji
položeném u pŕekladišti n a ostrové O uessant ( asi padesát
kilometru na západ od Brestu, pred bretaňským pobrežím). N a
O uessantu sice nejsou cínová ložiska, ale spolu s jin ý m i m a ­
lým i sousedním i ostrovy se stal v antice ostrovem cínu, p r e ­
tože se tam cínová ru d a nakládala n a kartaginské lodi. Aby
bylo m ožno p o čítat také vlastní B ritánii k C ínovým ostrovum ,
to by bylo pŕedpokládalo obecnou znalost jejího ostrovního
charakteru. B ritánie byla také príliš velká a m éla príliš roz-
sáhlé pobreží, než aby odpovídala tehdejším predstavám
ostrova. F éničané pŕece neznali vétší ostrovy než K rétu,
Sicílii a Sardinii.

Expedice Kartagifiana Hannona

Približné ve stejnou dobu s tím to pruzkum em podnikli

K artag iň an é útok jižn ím sm érem a o tom to podniku nám

29
 ^ a Kaugha .©Outeía
w ...a ^ p S G h an ar
^ w » « ,» » * D iá rä jr
G a d ia ŕo ^ ^ 0
Vtangara ^ ^ ' C 1
\ A ^ naIe?!*l5a,a^ I
\ MtKíbulíni* •frV

a strediskoobchodu 99 žlatSfflV tOtsfoT,,

g y C m y s S o lo e is

\í(
■•íjoMysokaros (Safi)

.T a m u s ig a (M ogador)

Africké plavby Féničanú podie Jerôma Carcopina

30
konečné, n a konci šestého století p ň n. 1. podává inform ace
objevitel sám. J a k dlouho už tehdy lidé brázdili m ore, kolik
toho už védéli o svété, n a ném š žili, a ja k m álo z téchto po-
znatk ň se zachránilo p red bouŕem i déjin! N a sténé Baalova
ch rám u v K a rtá g u objevil v roce 146 ŕecký historik Polybios
zprávu m oŕeplavce H an n a, jehož vyslalo jeho mesto s šedesáti
lodm i o padesáti veslaŕích a tŕíceti tisíci m uži a ženam i
h led at nová koloniálni územ í n a pobreží západní Afriky.

„P oté, co jsm e vypluli,8' píše H anno, „ a prekonali Sloupy Hamonova

senzační
(Herkulovy sloupy, tj. Gibraltarskou úžinu), založili jsm e první zpráva
m esto, jež jsm e nazvali T hy m iatern a. Pod ním ležela velká
rovina, O d tu d jsm e jeli n a západ a dostali se k Soloeis, což
je mys v Libyi (Africe), oplývající strom ovím . T a m jsm e
postavili oltár Poseidonovi a plavili se púl dne d á l . . . až jsm e
se dostali k bažín<§, nepŕíliš vzdálené od m ore, jež byla p o ­
krytá hustým , vysokým rákosím . Zde žili sloní a m noho jiného
pasoucího se zvíŕectva. K dyž jsm e se p o jed n o m d n i cesty
dostali pŕes bažinu, osídlili jsm e novým i obyvateli prím orská
m ísta, jež jsm e nazvali K arikon Teichos, A kra, M alitte
a A ram bys. O d tu d jsm e pokračovali v ceste a dosáhli velké
feky Lixus, odvodňující Libyi. N a jejíeh bŕezích pásli dobytek
lixičtí nom ádi. U nich jsm e pobyli nékolik dní, j ako bychom
byli s nim i spŕáteleni. N a druhé strane od nich bydlí divocí A it-
hiopové (tj. černosi) , obývající zem i plnou divé zvere. Zem e
je rozdélena vysokými horam i, v nichž p rý ŕeka Lixus pram ení.
V horských prusm ycích však prý bydlí lidé odlišné podoby,
troglodyti, o nichž lixictí obyvatelé ŕíkali, že dovedou utí-
k at rychleji než koné.
V zali jsm e si tlum oeníky od Lixickýeh a plu h pak po
dva dny k jih u kolem pusté zemé, pak opét jed en den k vý­
chodu. T am , ve zbytku morského zálivu, jsm e nalezli ostruvek
o velikosti peti stadií. O sídlili jsm e jej kolonisty a místo
nazvali K erné, Z naši plavby jsm e usoudili, že leží pfím o

31
 n ap ro ti K a rtág u , neboť cesta z K a rtág a ke Sloupúm byla
stejné dlouhá jak o cesta od nich do K ern é (též C erné). O d tu d
jsm e kolem velké ŕeky, zvané Chretes, pŕipluli k jezeru. V
tom to jezeŕe jsou tri ostrovy, vétší než K erné. V e vzdálenosti
jed n o h o dne plavby jsm e se dostali n a konec jezera, n ad ním ž
se tyčily značné vysoké hory. Byly osídlený lesními obyvateli,
První setkání oblečeným i ve zvíŕecích kúžích. H ázením kam eňu n ám bránili
s Gorillami
v tom , abychom opustili hlubokou vodu. Plujíce od tu d
dále, dostali jsm e se k velké, široké ŕece, plné krokodýlu
a hrochú. Pak jsm e obrátili a v rátili se zpét do K erné.
O p ét jsm e jeli dvanáct dní jižn ím sm érem a sledovali
pobreží. V šude je obývali Aithiopové, kteŕí však vždy uprchli
a nepočkali n a nás. A ni Lixičtí, kteŕí nás doprovázeli, jejich
reči nerozum eli. Poslední den jsm e narazili n a vysoké lesnaté
hory. D revo strom ú bylo vonné a rozličného d ru h u . D va dny
jsm e pluli kolem téchto h o r a dostali se pak k ohrom ném u
m orském u zálivu, jehož d ru h o u stran u n a záp ad é zaujím á
rovina. V noci jsm e vidéli čas od času záŕící ohné, tu vétší,
tu menší. N abrali jsm e si vody a pluli podél pobreží pét
dní dále, až jsm e pŕipluli do velkého zálivu, jen ž se podie
výpovedi našich tlum očníku jm enoval Z áp ad n í roh. V ném
byl velký ostrov a n a ostrove solné jezero, ve kterém ležel
další ostrov. K nem u jsm e se odebrali a pŕes den nevidéli nie
jin éh o než lesy, v noci ale m noho hoŕících ohňu. Slyšeli jsm e
tóny fléten a zvonku, rach o t b u b n ú a nesm írný krik. T u nás
zachvátila hrú za a véštci nám prikázali, abychom opustili
ostrov. Plujíce rýchle dále, míjeli jsm e teplou, vúní prosy-
cenou krajinu, z níž se vlévaly do m ore široké ohnivé potoky.
Pro vedro nebylo m ožno vstoupit n a pevninu. T ak é o d tu d
jsm e se ja ti strachem rýchle vzdálili. Z a plavby trvající
čtyŕi dny jsm e za noci vidéli zem i plnou plam enú. U prostred
n í byl vysoký oheň, vétší než ostatní, jen ž zrejm é sahal až
ke hvézdám . Byla to — ja k se ukázalo za dne — m ohutná
h ora, zvaná Vuz bohu. O d tu d jsm e pluli čtyŕi dny kolem

32
ohnivých potoku a dostali se k zálivu, jen ž se nazývá Jižn í
roh. N a zadní strane zálivu byl ostrov podobný pŕedešlém u.
Neboť n a ném bylo jezero a v ném jin ý ostrov, obývaný
lesním i m uži. Bylo tam však ješté m nohem více žen s chlu-
patým i tély. Naši tlum očníci je nazývali G orillam i. P ro n á-
sledovali jsm e m uže, ale nechytili jsm e žádného, neboť všichni
u p rc h li; šplhali po srázných svazích a bránili se kam eny.
T ri ženy jsm e chytili, ale kousaly, dráp aly a nechtély následo-
v a t prúvodce. Z abili jsm e je a jejich stažené kúže jsm e p ŕi-
vezli do K artág a. A dále jsm e nepluli, jelikož se n ám ned o ­
stávalo zásob.“

T en to ojedinelý dokum ent zavdal podnet k tak m nohým Kam se

Hanno ve
výkladúm , že by argum enty pro a proti bylo m ožno snadno skutečnosti
vyplnit celou knihu. U ž nejvýznam néjší antické autority dostal?
vyzvedaly závažnost plavby a v novoveku, kdy m ám e pres­
nejší znalosti o afrických západních bŕezích, se pŕirozené
b ád á n í soustŕedilo n a to, uvést v souvislost puntská a ŕecká
jm é n a této senzační zprávy s místy dnes znám ým i. Pŕes
všechnu snahu učencú bychom však ani dnes nem éli jistoty
o tom , ja k daleko se H anno vlastné dostal, kdyby tu nebyla
p o d ala pom ocnou ruku n áh o d a — totiž ta, že H an n o zrejm é
zažil výbuch sopky a ve své zprávé jasné popsal erupce
a pro u d y lávy. T aké výška oheň chrlící hory, čnící až k ne-
besum , byla vzhledem ke všeobecné nízkým pobŕežním
h orám v záp ad n í Africe velm i dobrým vodítkem . J e tedy
jisté, že se H an n o dostal až ke K am erunské hore v G uinejském
zálivu, vypínající se do výše čtyŕ tisíc m etru, kde ješté v našem
století byly zaznam enávány opétovné erupce.
Současné nám H ann o n ova výprava um ožňuje nah léd n o u t
do kolonizačních m etód Féničanu. J a k á to nepopsatelná odva­
h a (či jaký neuvéŕitelné vysoký stupeň znalosti more) hovorí
ze skutočnosti, že tato cesta do neznám a nebyla podniknutá

33
 snad se dvém a či tŕem i loďmi, ale s celou flotilou, n a níž bylo
prosté exportováno tŕicet tisíc lidí, potom vylodéno n a
ostrovech a usídleno v nejpŕíznivéjších pobŕežních krajích!
T en to skutek m á v histórii je n jed in o u paralelu, a to odvážný
podnik V ikingú, kteŕí se v otevŕených člunech s rodinam i
a dom ácim zvíŕectvem vydali s bezpríkladným odhodláním
z Islandu do G rónska a pak z G rónska do Am eriky, j ako by
to byl p ouhý výlet.
H an n o n o v a výprava je vyvrcholením tisícileté fénické m o-
ŕeplavby a n a této skutočnosti nem ení nie ani výprava N e ­
chová, z níž ovšem Féničané nie nem éli. H anno predstavuje
okam žik, kdy se F éničané m ohli odvážit čehokoliv, kdy
vyslali do dálek celý km en a pokúsili se ,,n ap ro ti K a rtá g u “ ,
ted y vlastné u protinožcú, založit kolonie. N echtéli tyto lidi
prosté zan echat jejich osudu, vždyť to koneckoncú bylo
tŕicet tisíc jejich vlastních pŕíslušníku. Byli si jisti, že s vy-
stéhovalci u d rží spojení cestou kolem poloviny Afriky, nebqť
oni byli p án y oceánu.
Himera — Že to dopadlo docela jin ak , to bylo dúsledkem nešťastných
začátek konce
bitev, z nichž p rv n í byl m asakr u H im ery n a Sicílii. T am
v roce 480 pŕ. n. 1. ztratilo život asi čtvrt m iliónu K a rtag i-
ň an ú . T ak o vá rá n a m usela bý t p ri počtu obyvatel v tehdejší
dobé sm rtelná. Z hroucení a konečné úplné zničení arm ád o u
Scipionovou zpečetilo také osud kartaginských kolonií v zá-
padrií Africe. A tak m an d át n a objevování svéta pŕešel nyní
n a n árody, jež společné nebo po sobé zlom ily fénickou n a d ­
vládu ve Stŕedom oŕí — n a Etrusky, Ŕ eky a Ŕ ím a n y ; ti
nakonec dokázali, že Stredozem ní m ore se stalo jejich d o ­
m énou.

34
 VEĽKÁ ŔECKÁ KO LONIZACE

Nékolik let p red výpravam i H a n n a a H im ilka došlo ne-

daleko západního pobreží Korsiky k velké nám orní bitvé.
S] yená loďstva K a rtag iň an u a Etruskú n a hlavu porazila
Ŕ eky a prerušila tak p ráve navázané spojení m ezi m ladou
feckou koloniálni ŕíší a iberským obchodním m éstem T a r-
téss'em. I když tato nám orní bitva znam enala pro Ŕ eky velkou
rán u , pŕece n ám skutečnost tohoto m éŕení sil dokazuje, ja k
silné už bylo Ŕecko n a m ori v tom to raném údobí, tedy asi
sto let p red vládou Perikla. K artag iň an é. nevidéli své nej-
nebezpečnéjší konkurenty v Etruscích, nýbrž v Ŕ ecích, i když
Etruskové byli obávaným i nám oŕním i lupiči. Etruské o b ­
chodní zájm y se ale spíše upínaly n a pevninu. P ronikali
A lpam i hluboko n a evropskou pevninu a zisk hledali spíše
než v obchodování n a dálku v obratných vým enných ope-
racích s barbarským i národy, poskytujícím i vým enou za
um élecké výrobky etruských dílen ja n ta r, kúže a kovy.
(• . , *

Rečtí kupci ve východní a severní Evropé

Ŕ ekové n ap ro ti tom u zakládali od devátého století pred Ŕekové a

Tartéssos
naším letopočtem je d n u kolonii za druhou. Zprvú to bylo
ješté v o p atrn é vzdálenosti od osad F éničanú, pozdéji však
na místech, kde se kolonie m ohly pro T yrus a jeho bratrská
m esta stát velm i nepríjem ným i, j ako napríklad pri ústí
R hôny, kde nejdúležitéjší vnitroevropská obchodní cesta
dosahovala až ke Stŕedom oŕí a kde R ýn stejne jako R hôna
um ožňovaly dopravu bez použití G ibraltarské úžiny. Pŕe-

35
 devším však objevili R ekové svou lásku k Tartéssu, m ocném u
konkurentu K a rtág a, jež se F éničané dlouho neodvažovali
n ap ad n o u t, a k velkém u starém u m uži, který mél v rukou
obchod s kovy, ke králi A rganthoniovi. T en prý se dožil sto
dvaceti let, což je velm i nepravdepodobné, a vládl prý osm-
desát let, což by se snad spíše m ohlo blížit pravde. Pro všechny
antické spisovatele zabývající se Španélskem byl zosobnením
zázračné dlouhého života, m oudrosti a dobroty. Pŕesto ale
jeh o život nebyl pro Ŕ eky dost dlouhý. J e sice m ožné, že je
ješté pozval, aby se usídlili v jeh o tartesské ríši; když však
uposlechli jeh o výzvy a počali se ve vétším počtu stéhovat
do jeh o ríše, zem ŕel. Je h o sm rt spadá približné do doby ŕecké
porážky u Alalie a po tŕiceti nebo čtyŕiceti letech podlehl
Tartéssos útoku fénických bitevních beranú.
N av ázat spojení s tartésským králem však nebylo tak
jed n o d u ch é, neboť K a rtag iň an é byli usazeni n a západním
okraji Stŕedozem ního m ore. A pŕece se R ekňm podaril
prulom ze stŕeženého m ore, p odarila se jim cesta do A tlantiku
a nakonec i první dotyk s bájne bohatým stŕíbrným méstem
p ri G uadalquiviru. R ek, jem už se to podarilo, se jm enoväl
Kolaios a za svou úspéšnou cestu vdéčí — podobné j ako tom u
bylo u m nohá jin ý ch velkých činu v histórii — spíše náhodám
m orských p ro u d u a vétru než své uvédom élé objevitelské
odvaze.
Kólaiovo Podie H érodotových záznam u se púvodné Kólaios se svými
bloudéní
d ru h y vúbec nechtél dostat do Tartéssu. Sm éŕovali zprvu
k ostrovu P latca pred pobrežím K yrenaiky a odtud se chtéli
plav it do E gypta, „byli však zahnáni východním vétrem ,
a když v ítr neustával, pluli sloupy H erkulovým ( Gibraltarskou
úžinou) do Tartéssu. T o bylo tehdy ješté (myšleno lieky) m álo
navštevované mésto, takže udélali pak ve vlasti se zbožím
lepší obchody než všichni ostatní R ekové.“ T oto zdaŕilé
obchodování, které zahájil Kólaios s pomoci východního
vétru, trvalo více než sto let, díky období slabosti Féničanu,

36
jim ž N ab u k ad n ezar zasadil težkou ránu. Kólaios sice objevil
Tartéssos je n pro Ŕeky, zároveň však byl i autorem divuplné
histórie, která ješté tisíc let pozdéji lákala m oŕeplavce n a
západ. T o u to histórií bylo K ólaiovo vyprávéní o bohatém
stŕíbrném mésté Tartéssu a o ŕeckém obchodé s A rgan-
thoniem , p ánem stŕíbra. T ad y je také podie všeho nutno hledat
koŕen platónské báje o A tlantidé. K dyž už dávno Tartéssos
zanikl a jeh o zbytky pokryl náplavový písek ústí ŕeky, žil
a vzkvétal ve fantasii dál, stal se potopeným kontinentem . . .
J e n áp ad n é, ja k neurčité a pohádkové zní každá zpráva
ŕeckých auto rú , jak m ile se m luví o západe a severozápadé.
Ačkoliv Ŕekové a T artéssiané byli prokazatelné po dlouhou.
dobu v bezprostŕedním styku, mesto Tartéssos zaniklo a místo
neho se vynorila A tlan tíd a; západ se stal m lžným m oŕem ,
rozprostírajícím se do nekonečna za sloupy H erkulovým i.
T éžišté ŕecké kolonizace se brzy presunulo ze západního Loupežnický
hrad Trója
Stŕedom oŕí n a východ a nejpozdéji v osmém století propluli
první R ekové Bosporskou úžinou a dostali se do Č erného m ore.
T om u, kdo se divá je n n a m apu, se to snad zdá dost pozdé:
bylo to čtyŕi sta let po rud n ém obchodu ve Stŕedom oŕí,
doloženém biblí, a d va tisíce let po plavbách Egypťanú do
L ibanonu. Bospor ale nebylo m ožno snadno pŕekonat. P rvní
obtíž pŕedstavovaly loupežné h ra d y n ad úžinou, z nichž
nejslavnéjším byl h ra d T rója. D ru h á potíž spočívala v silném
p ro tip ro u d u , který v devíti z dvanácti m ésícň v roce h nal
každou veslici rýchlostí čtyŕ až péti m orských m il proti čer-
ným skalám úzkých soutések.
V e dvanáctém století byla zdolána m ocná pevnost T rója,
ale teprve v devátém nebo osmém století se dostali první zvé-
dové n a ŕeckých lodí ch do če rn é h o m ore. Báj oslavuje Jaso n a
a m užstvo lodi Argó jako objevitele brehú, které pozdéji
pro Ŕecko nabyly takové dúležitosti. Appolonios Rhodský,
který napsal ve tretím století svuj epos A rgonauté, mél b ez­
pochyby za predlohu m nohem starší báseň. L átk a sam a je

37
 tesné spjata s postavou poloboha H érakla a je to prokazatelné
p ra sta rá báj, která vznikla zcela určité už pred H om érem ;
z toho Ize usuzovat, že ÍLekové projeli D ardanelam i v devátém
nebo osmém století.

„£ačínaje Tebou, ó Foibe, chci opevovat

slavné mule starých času, kterí ústím Pontu
a kyanskými úskalími, poslušní vládce Pelia,
za. zlatým rounem vesla Arga zam erili“

píše Appolonios R hodský n a počátku své velké básné. M ezitírn

Zláti rouno jsm e se o zlatém ro u n u dovédéli m nohem více. Z dá se, že
u nékterých kavkazských n áro d u bylo skutečné zvykem noŕit
do p ro u d u zlatonosných ŕek ovčí kúže a potom je opét vy-
tah o v at obtéžkané zlatým p rachem a zrníčky; této m etódy
p rý ješté dodnes nékdy používají cikáni. Z d a však jsou vubec
Ja so n a R ekové objeviteli Č erného m ore, je velm i sporné,
vzhledem ke skutečnosti, že karijští nám o rn í lupiči byli
usídleni m nohem blíže u m orských úžin.
K arie je kraj v M alé Asii, kterým protéká ŕeka M aiandros.
Je h o bojovné obyvatelstvo bylo v neprístupných horách
tohoto kraje tém éŕ nepŕem ožitelné. O drazili útok C hetitu
a R ekúm vydali ze své zem é je n pobrežní pás. I Ŕ ím ané se
stali pán y tohoto kraje teprve po dlouhotrvajících bojích,
K ariové, znalí dobre m ore, byli dlouho pokládáni za Semity.
Dnes ovšem vyvozujem e z jazykové historických úvah spíše
jejich souvislost s K rétou. K ariové rozšírili své loupežné
výpravy n a jih až do E gypta, n a sever až k Lesbu. Lesbos
leží však blízko vjezdu do D ardanel. J e tedy m ožno véŕit
ŕeckým zprávám , pŕipisujícím hlavní zásluhu o objevení
Č erného m ore a založení dúležitých kolonií K allatis a T anais
K a riú m (čímž se ovšem nem yslí púvodní obyvatelstvo z a ­
tlačené do vnitrozem í, nýbrž karijsko-ŕečtí obyvatelé v po-
bŕežních koloniích; ale i u nich se asi zachovalo m noho

38
ze zkušeností a statečnosti starého lidu nám oŕních lupičú).
K olonie K allatis ležela n a západním pobreží C erného m ore,
v dnešní D obrudži, T anais n a nejzazším konci Azovského
m ore, kde je ústí D onu (Roštov na D o m ). J e príznačné, že se
tom uto ko u tu ŕečtí m oreplavci dost dlouho vyhýbali, ponévadž
byl p o kládán za baštu p irá tú v Č erném m ori. Faktem , že to
podie všeho nebyl záŕivý hrdina, ale skupina p irátú , kdo
objevili č e rn é m ore, nem usím e být nikterak zklam áni.
P irátství sice ve starovéku nebylo zrovná pokládáno za šport
či prohŕešek kavalíra, bylo však obecné tak rozšíŕeno, že
historikové zaznam enávali jako výjim ky ona vzácná m ésta,
která pirátství n ep rovozovala; proto také byla vysoce vážená,
jak o to m u bylo u etruského m ésta Caere.
Pŕesto však i Ŕekové m éli v sobé néco pravé objevitelské
krve, neboť když prozkoum ali Stredozem ní m ore od Tartéssu
po T anais, to zn am en á od krajního atlantského Z áp a d u až
po k rajní černom oŕský V ýchod, nesložili ruce v klin, ale začali
p ro n ik at n a sever. T o vedlo ke tŕem výzkum ným výpravám ,
jež se bezesporu uskutečnily zásluhou Ŕ ekú a zaslouží si zvlášt-
ního m ísta v déjinách našeho kontinentu.

P rvní z nich se zpola ztrácí v m lhavých báiích a iešté pred obchod

. . na strední
nékolika desetiletím i nebyla sice popírána, ale byla také Volze
sotva prokazatelná. Byl to postup ŕeckého d o b ro d ru h a a kupce
z prostoru černom oŕských kolonií n a severovýchod a dále
až k U ra lu ; zpráv u o ném podává sám objevitel nebo je d e n
z jeh o p ŕá te l v dlouhé básni, nazvané Arimaspeia. Podobné
jako m noho antických básní se n ám i tento veršovaný cestopis
zachoval je n částečné a v podrobnostech jej znám e je n z ci­
tá tu či názn ak u u jin ý ch autorú.
Z nich a četných vykopávek n a dnešním sovétském územ í
pro nás vyplývá fakt, že v prvním tisíciletí pred naším leto-
počtem existovalo obchodní spojení mezi ŕeckým i koloniem i

39
 ostrovy Scilly

C o ru n a

A s tn a

Nike
:: :v : v • • : M o n o iko s
cf;^ Massilia^^jiAntipoIis / ^ íAnkona
»1
E m p o n a í.*
T a r ra k o
V% ^ j A la lia
C lu s iu m

- ¾ \ ...■ f*

S a g u n tu m € f - < «*• O lb ia ^ ^ Ky m e i(( ŕ> .

T h a rs ie Tharos P o s e id o n ia W

T a r te s s o s
45 r
N ove K a rta g o c* C a r a lis
S u lc io
C á d iz
a w wm z * \
M ainika A b d e ra \ ^ /
H e r k u lo v y s io u p y VA
n g is % A - P a n o r u nps
Ut na - ~^SS
O .^ 3 0 - 2 5
K artágo
■&si i u u ^^ra9as
R u ssad ir
NUMIĎANÉ.
N e ap o lis

F ém cie a jeji k o lo m e
s m e ry fé m c k ý c h v ý b o j i
K a rtág o a je h o k o lo n ie
s m e ry k a r ta g i n s k ý c h v ý b o ju
Ŕ e c k o a je h o kolonie

s m e ry 'ŕ e c k ý c h v ý b o ji

8 0 0 km
 P a n tik a p a io n

Chersonesospo.v' f D io sk u n a s

/^ 1 - 4 \ ® 'F a s is
/ P O N T O S ETJXFJNQS
( Č e m é v io fe )
A rm a v irfi
— — •„•."A * ď # n jiim p B * **
^ ‘•Tragyrlon M e s e m b r ia
: • •‘.\7.V.\";'. ••*ra P e z u 3
ÍLY R O V E
Ä E p id a u ro s
ŕ0Vŕ Apcllona.wy “ ‘P ontos
\ 'N -.-.-.-, ,
^ » :L y s s u s ' f-?Jf
4 ? ' A b d e ra
- v a v ': - ;
B yzanc Kapad9kie
M e lite n e A m id a

M azaka
N is ib is
%• v% ^ i |iU:Lydie
© K a r r a h a ia
‘k W . í^ iV a rd y Isso s
Kroion L z - Ä -U -v .^ A th é n y
^ %V i - áM ilét.
os. . .5 W é S id e
y ’' M a lu s
S oli© ,
:• Ľ^uokn D e lo s : « N a g id u s (¾
S p a rta ijl J , V ’ O j, ^ _
o ffA ra d o s
V S y ra k u sy « r, ,* »
v íh R ra ^ r^ y
K ythera
.... ...................*
" v>" r - w .
V-
K y p r rTTT O ^ ä jrip o lis
B yblos
B erytos
tanos
S id o n
K ré ta

® J e r u 2 al.érr

, P a lu s io n
N e ukrátiš
K y re n a v ;;'.-
© P e tr

E latha
M e m íis

^ A m m óna
o á z a J u p i te r a

K o p to s

B e r e n ik i® ^

Koloniálni výboje ve Stfedomon

 v Č erném m ori ( Pontos Euxeinos) a pŕekladištém , které alespoň
od roku 1000 pŕ. n. 1. leželo n a soutoku V olhy a K am y
(jiZné od dnešního mesta Kazanč). Podie H érodotovy zprávy
o tom to básníku-objeviteli nepronikl sám až k U ralu , ale
setkal se pouze s lidm i (kupci) od tu d pŕicházejícím i. T o je tím
pravdepodobnejší, že od V olhy k D onu je to, ja k znám o, pouhý
skok, úzký p ru h zem e, po ném ž se již v pŕedhistorické dobé
tah aly čluny, aby se zboží nem uselo pŕekládat. Z h ru b a v téch
m ístech, kde je dnešní V olgograd, se dostávaly lodi, d o p ra ­
vované po dŕevéných válcích, o pét n a splavnou vodu, totiž
n a V olhu. Pak ani pro tohoto Ŕ eka ani pro pozdéjší kupce
z je h o lid u nebylo príliš obtížné pronikat k obchodním u
cen tru p ri soutoku K am y a Volhy. K a m a protéká nedaleko
uralských prechodu a byla prirazenou a velmi záhy po u ží­
vanou cestou pro' dodavatele kuží a rebarbory, určených
pro Reky. R h a byl pŕece jed n ím ze starých názvu V olhy,
a protože re b arb o ra ( rhabarborum) , kterou R ekové potrebovali
n a výrobu rúzných léčiv, se dopravovala po Volze, byla
nazývána ŕeka R h a — b a rb aru m . N ebyla ovšem m ístem,
kde re b arb o ru nalézali, nýbrž je n dopravní cestou (jako
O d ra pro ja n ta r, ostrov O uessant pro cínovou ru d u apod.).
Skytské hroby Pred nékolika desetiletím i nabyla báseň o cesté n a severo­
ve véíném
ledu západ zvláštního význam u, a to od doby senzačních nálezu
v hluboko prom rzlé púdé v altajské oblasti, od objevu v K u r-
ganské pánvi. V e skytských hrobech tu byly totiž nalezený
— konzfervovány v tisíciletém lédu — krom é čínského hed-
vábí také vlnéné látky z šestého století pred naším letopočtem ,
puv o d u pŕedasijského a maloasijského .Čínská zrcadla a o b ra ­
zové výzdoby podie perských vzoru opravňují jejich datování
n a dobu krátce po první ŕecké kolonizaci n a černom orských
bŕezích. Jso u dňkazem , že neznám ý m už, nazvaný H érodo-
tem podie bájného cestovatele A risteadem , ve svých verších
nelhal. I kdyby se snad R ekové sami nedostali až k A ltajském u
pohorí, jisté se alespoň pokúsili o p reniknutí do pŕedhuŕí

42
U ralu . Cesta, kterou p ri tom objevili, byla ješté približné
po další dvé tisíciletí nejduležitéjší obchodní tepnou mezi
Evropou a S trední Asií.
Presnejší orientaci m ám e o druhé plavbé Ŕ ekú do severní Poklad
v Tuchelském
Evropy, i když není doložená žádným písem ným svédectvím. vŕesovišti
N aším p ram enem je devétatŕicet n enápadných m incí, které
jakýsi polský sedlák vyoral n a svém poli v Tuchelském vŕe-
sovišti. Stalo se to roku 1832, tedy v dobé, kdy ješté archeológie
nebyla tak zn ám a j ako dnes; prostý venkovan p red al poklad
ze svého pole za nékolik tolarú. K upec, který jej získal, nebyl
ale také pŕesvédčen o tom , že udélal dobrý obchod. Pŕesto však
pŕinesl m ince j akémusi berlínském u obchodníku se starožit-
nostm i, a tak se konečné dostal poklad z pole u Bydhošté
(Bydgoszcz, tehdy Bromberg) do svételného kužele védy.
U kázalo se, že jsou to m ince z černom oŕského ŕeckého
m ésta O lbia. Byly tam jed n ak raženy, jed n ak pŕijím ány za
zboží dodávané do jin ý ch ŕeckých mést. A je d n a z téchto
m alých m incí byla o p atŕen a znakem m ésta Aiginy, ležícího
n a stejnojm enném dórském ostrové, kde chrám bohyné
A thény je ješté dodnes pam étihodností. Životnost m incí n e ­
byla však tak véčná jak o um éní slavného m ésta. Byly v obéhu
je n do roku 431 pŕ. n. L P ak totiž došlo k vyhnání obyvatel
Aiginy a ke zničení sam ostatné obchodní pozice m ésta.
liekové, kteŕí v Tuchelském vŕesovišti svými m incem i p la ­
tili nebo tam byli o né oloupeni, nastoupili zrejm é svou cestu
pred rokem 431. Ú čel cesty byl jasn ý : chtéli sam i p o zn at zemi
ja n ta ru , nebo ť takové bezprostrední spojení slibovalo nejvétší
obchodní zisk. N ajít cestu k baltském u pobreží nebylo zvlášť
obtížné; stačilo je n sledovat D néstr {který nazývali Tyras),
nebo Již n í Bug (Hypanis), pri jehož ústí leželo mésto O lbia.
O b é ŕeky protékaly nedaleko vodního pŕedélu, u néhož dnes
leží Lvov. O d tu d pak vedia cesta po toku Sanu, dále po Visle,
a teprve u jejího prudkého ohbí (dnes zhruba u Torune) nastaly
pro Ŕ eky potíže, neboť teď ležely mezi nim i a pom oŕanským

43
 pobrežím s ja n ta re m bažinné pustiny Tuchelského vŕesovišté.
V ý p rav a však zrejm é m éla zdatného a obeznalého vúdce,
neboť m ince byly nalezený blízko Š ubinu (Szubin) a tam byl
za všech dob jed in ý suchý prechod ve zm éti b ažin ; v místech,
kde dnes leží Bydhošť, fungoval prastarý prevoz pŕes reku Brdu.
Pfekladišté Cesty nebyly silnicem i v dnešním slova smyslu. Bylo by
ŕz sklady . v /v ■ * . * / / •
jantaru Je m ožno nazv at spise vyjezdeným i stezkam i, existujicimi
jaksi n a základé dohody. Ale obchodovaní s ja n ta re m asi
pŕispélo k tom u, že v u rčitém ročním období byly sjízdné,
pŕedevším pro obchodníky, kteŕí se tu vyznali. Nelze si to
také pŕedstavovat tak, že by si pak kupec hodil n a ra m e n a py-
tel s ja n ta re m a putoval s ním z P om oŕan do A thén. Ž á-
doucí pryskyŕice z baltského pobreží procházela m nohým a
ru k am a, byla tu pfekladišté s velkým i zásobam i ja n ta r u
a každý kupec u razil vždy je n je d n u etap u z dlouhé cesty.
N ení n á m znáihó, zdali se Ŕ ekúm vyplatilo vyloučení
nékteré z téchto etap. Jejich m ince asi v Tuchelském vŕeso-
višti nem ély takovou cenu j ako vým énné zboží, jež s sebou
vozili. Pŕesto však kdosi poklad zakopal n a poli, a tak jej
uchoval p ro naše doby.
Pŕes pom ocnou funkci ŕek byly cesty k U ra lu a Baltském u
m ori výpravam i po pevnine. R ekňm z koloniálních mést
p ri Č orn^m m ori byl tento zpusob dopravy bližší než neko­
n ečná p lavba D ardanelam i nebo G ibraltarskou úžinou. A tak
byl celý ruský a pobaltský prostor až do doby P etra V eli-
kého orientován ve všech dopravních spojích výrazné jižním
sm érem.

Pytheas z Massilie v Thule

Ŕ ekum v Massilii pri ústí R hôny (R hodanos) se jevila

E vropa zcela jin ak . P red nim i se rozprostíralo m ore, ovládané
K artag iň an y, jehož západní konec byl takŕka neprúchodný.

44
Ale v jejich tyle, sm érem do vnitrozem í, se otvíraly roviny
a ŕeky, které — prerušený krátkym i úseky pevniny — vedly
znovu k pobreží, k plochým východním b ŕeh u m Biskajského
zálivu.
K a m se človék dostane po R hône, to bylo už dávno z n á m o ;
že v oblasti ústí R h ô n y Etruskové a H elvétové žárlive stŕežili
své dílny a pŕekladišté, vedeli M assilané až príliš dobre.
P rostor p ri Biskajském zálivu byl naopak jak o stvorený k to ­
m u, aby poskytl Massilii (Marseille) d ruhý prístav, nezá­
vislý n a K artág u .
K eltové, s nim iž Ŕ ekové z Massilie udržovali pŕátelské
yztahy, ukázali asi blokovaným M assilanúm cestu po G a-
rpnné, nešli-li Ŕ ekové po Loiŕe až do N antes uskutečnit svúj
velký p lán. Spočíval v dobre pŕipraveném pokusu vyrvat
m onopol n a obchod s cínem z rukou K a rta g iň a n ú ; současné
to byl také pokus o nezávislost n a Etruscích, kteŕí jen príle­
žitostné pouštéli tran sporty s cínem od R ý n a pŕes A aru
ke R hône.
Massilští kupci si pro tento účel zajistili pom oc m uže, Pytheas
jem u ž se m ožná dŕíve posm ívali: bláznivého P ythea, jenž vy- a
slechl každého m oŕeplavce, který pŕišel do prístavu a d á ­
val si vyprávét sáhodlouhé nám oŕnické báchorky. Nikdo
nem ohl ŕíci, zda byl tak vychytralý či pouhý blázen. Pytheas
jejich n ab íd k u prijal, neboť byl chudý a nem ohl doufat,
že by kdy sám byl schopen vypravit vlastní loď a rozšíŕit své
vedom osti z vlastní zkušenosti. A jako verný služebník védy
sepsal o své dlouhé ceste také presnou zprávu, kterou četlo
alespoň tu cet antických au to ru a která byla v dalších staletích
často citována. N ám se bohužel nedochovala. Z devatenácté-
ho století, kdy ješté gym nasijní vzdélání mélo svou váhu,
pochází dojem ná historka o ném eckém profesorovi, jem už
dobrotivá víla slíbila splnit libovolné p ŕán í a jem už nabízela
poklady zlata a d rahokam u. O n si ale pŕál m ít ony nesčetné
svitky, jež se stály koristí plam enú p ri požáru knihovny

45
 y A lexandrii; toto p ŕá n í m u ovšem nem ohla splnit ani dobrá
víla.
Ztracená J a k už bylo ŕečeno, P ytheúv cestopis se ztratil. D odnes nám
zpráva
chybí do té m íry, že ješté nedávno byl učinén pokus o rekon-
strukci rukopisu, opírající se o rúzné citáty a narážky v lite­
ratú re. A z tohoto pokusu Ize v rade odvážnych závéru vy-
cítit zoufalství n ad velkou ztrátou. P ri vší dobré vuli se taková
práce nem ohla stát prúkazným dokum entem .
P rvní spisovatel, který vyslovil své pochybnosti n ad Pytheo-
vým i cestopisy, byl Dikearchos z M essany, o ném ž je z n á ­
mo, že žil kolem roku 310 pŕ. n. 1. Z jeho úd aju a dalších
vedci tém éŕ shodné usuzují, že Pytheas nastoupil svou cestu
asi kolem roku 340 pŕ. n. 1.
T ri dny potreboval k ostrovu O uessantu, znám em u pŕekla-
dišti cínu. T ato k rátká doba plavby vylučuje jak o výchozí
bod nékterý prístav v dnešním Španélsku a ani ústí G aronny
nebylo p rav depodobné m ístem , kde byla loď vybavena. V ý-
chozím bodem Pytheovy cesty bylo asi spíše staré obchodní
mésto C orbillo. Leželo pri ústí Loiry, nékde m ezi N antes
a S aint-N azaire.
Z O uessantu pak zahájil Pytheas vlastní prúzkum nou
plav b u , p ri níž od počátku nebylo nie ponecháno náhode.
Z am íŕil k Britským ostrovúm a plul kolem nich velm i obe-
zŕetné, provádéje n eustálá m éŕení a pozorování, až je zcela
obeplul. P otreboval k tom u čtyŕicet dní a ty se m u asi v tom to
nehostinném m ori zdály notné dlouhé.
K d y b y se byl om ezil je n n a to, byl by zavdal védcúm
zabývajícím se jeho osobou, m nohem m éné príležitosti k pŕe-
mýšlení a psaní. Ale Pytheas byl také je n človék. K dyž m u
j akýsi dom orodec — bylo to snad n a východním pobreží
Škótska — naznačil, že kolem existují ješté jin é zem e než C í­
nové ostrovy, tu si musel Pytheas, byl-li pravým objevitelem ,
položit o tázku: „ Ja k j e 't o daleko a kterým sm érem m usím
p lo u t? “

46
 Odpovéď byla asi presvedčivá, neboť Pytheas prerušil Pyjheas^
plavbu podél pobreží a vyplul n a širé m ore, plavil se šest dní,
aniž spatŕil pevninu, a dostal se konečné do dnešního Nórska,
jež nazval T h u le. K této zemi se vztahuje je d in á nám doslovné
dochovaná véty z Pytheova cestopisu. J e uvedená jak o citát
v šesté knize Ú v o d u do nebeských jev ú od geografa a astro­
nóm a G em ina (asi 70 pŕ. n. 1.):
„ Z d á se, že v téchto končinách byl též Pytheas z Massilie.
V každém p ŕíp ad é ve svém díle O svétovém m ori praví:
B arbari n á m ukázali, že v téchto krajinách je noc je n krátká,
dvé nebo tri hodiny, takže zapadnuvší slunce po krátké dobé
hn ed zase vyjde.“
Že m él Pytheas v této souvislosti d ostjasné predstavy o p o ­
lárn i noci a o dlouhém dni polárního léta, dokazuje Plinius,
který píše ve svém P rírodopise:
,,Pŕiblíží-li se v dobé letního slunovratu slunce k pólu,
m á zem é ležící pod k rátkou obéžnou d ráh o u svétla po šest
mésícú n ep retržité den, a naopak, vzdálilo-li se pri zim ním
slunovratu, právé tak dlouhou noc. T ak je tom u prý, ja k o tom
pod áv á zp ráv u Pytheas z Massilie, n a ostrové T hule, vzdále-
ném šest dní plavby n a sever od B ritánie.“
Že Plinius a asi také Pytheas hovorí o ostrové T hule, nás
nem usí m ýlit. J a k m ohli pŕedpokládat, že po šesti dnech p lav ­
by n a sever či spíše n a severozápad od Škótska znovu narazí
n a evropskou pevninu? Ješté dlouho ve stŕedovéku byla Š kan­
dinávie p o k lád án a za ostrov, a to z prostého dúvodu, že souvisí
s Finskem je n v n eprístupné severovýchodní části Švédska.
Podie ú d aju o krátkém trv án í noci se dnes za pravdépo-
dobné místo Pytheova pŕistání považuje strední Norsko
s T rondheim ským fjordem . Je^vyloučeno, že by m ohlo jít
o Island, který by ležel asi ve stejné vzdálenosti. T a m by
totiž nebyl nikdo, kdo by m ohl uk ázat Pytheovi, kam
slunce chodí spát. Island byl prokazatelné až do osmého sto-
letí zcela neobydlen. M im oto vim e ze S trabona, že Pytheovi

47
 byl n a T h ule pŕedložen m ed a n a Islandu se až dodnes
včely neudrží naživu. Pytheas také vylíčil p ríp rav u nápoju
z obilí a m edu právé tak, j ako hovoril o stodolách n a m lá-
cení obilí, což je zaŕízení ve stredom orské oblasti neznám é
a zbytečné.
Posvätné K a m se však dostal Pytheas n a své zpáteční ceste, Ize zjistit
Jantárové
ostrovy m nohem obtížnéji. J a k vyplývá z citátu, m luví Pytheas o p o ­
svätných Jan táro v ý ch ostrovech a je pochopitelné, že zvlášté
ném ečtí bad atelé by rád i vedeli, které ostrovy to byly. Neboť
ja n ta r bylo to jediné, co m lhavý evropský sever m ohl krom é
cínu n ab íd n o u t bohatým zem ím antické kultury a cesta
ja n ta r u n a jih je právé tak skutečností, jako transporty cínu.
V šechny bližší ú daje o Jan táro v ý ch ostrovech, pocházející
od antických au to ru (a tedy také od P ythea), jsou tak n e ­
určité, že nelze s jistotou ŕíci, zda jim i mysleli H elgoland či
jin é ostrovy m ezi ústím R ý n a a L abe, p o p ŕíp ad é R u ján u .
V e staroveku byl totiž vyplavován ja n ta r také n a V ýchodo-
fríských ostrovech a zm ĺnka o „p ev h ém “ (tj. w attovém )
m ori činí v této souvislosti pravdepodobnejším H elgoland.
Složitý prújezd K a tteg atem by byl zajisté zanechal stopy
v geografické literatúre, vydané po Pytheovi.
N ejištota, zd a to byly brehy Severního či Baltského m ore,
nás také zbavuje m ožnosti blíže vyhodnotit velm i zajím avá
sdélení o ruzných severských ostrovních a prím orských kul-
tech, jež zrejm é byla ve zprávé Pytheové obsažena. Že ja n ta r
byl spalován n a oltáŕích, že se u nékterých ostrovu — jin a k
lid u p rázd n ý ch — pristávalo je n za kultovním účelem a že
tato posvätná m ísta byla vyhledávána cizími m oreplavci,
nikoliv však obyvateli pobreží — to vše jisté fascinuje n áro d o ­
pisec a b ad atele v m ytológii. Ale údaje o tom jsou p rav d e­
podobné pŕedevším pro neinform ovanost zapisovatelu a opi-
sovatelú v pozdéjších staletích tak zkreslené, že už nelze
zjistit, kterým km enúm , ostrovúm a pobrežím Pytheas za
své védom osti vdéčí.

48
 Ď alším dňvodem nejistoty je skutečnost, že dnešní n e ­
mecké pobreží Severního m ore se neobyčejné zm enilo.
Proto se nap rík lad R ich ard H ennig ve svém význam ném
díle T errae Incognitae dom nívá, že ostrov Avalus, o
ném ž m luví Pytheas, ležel sice pred západním pobrežím
Šlesvicka, pozdéji však zmizel v četných bouŕlivých pŕívalech
vod Severního m ore.
A tak Pytheas, je d n a z nejvétších objevitelských postav
Starého sveta, asi spatŕil zem é, které jsm e m y sam i už ani
nepoznali, a proto je treb a tím více litovat toho, že zpráva,
kterou o nich podal, je ztracena.

Z m nohá zpráv, jež o Pytheovi z Massilie podali pozdéjší Cesta

Kartagiňanú
ŕím ští spisovatelé, vysvitá zrejm á antipatie vuči Ŕ ekúm , k Azorským
kteŕí už dávno ztratili svou moc, avšak v duchovních oblas- ostrovúm
tech zústali pány. Ješté silnéji se tato an tip atie projevovala
pochopitelné vúči K a rtag iň an u m , právé poraženým od-
púrcúm . T ím snad Ize vysvétlit, že o jed n é z nejodvážnéjších
objevných cest staroveku nem ám e ani sebem enšího písem ného
svédectví; o ceste K a rta g iň a n u k Azorským ostrovum , le-
žícím daleko ve v lnách v A tlantiku, v m ístech, kde loď plavící
se z M aroka do N ew foundlandu urazila už tém éŕ poloviční
cestu z Afriky do Severní A m eriky.
M ožná, že ani my bychom dosud nie nevédéli o této od-
vážné plavbé A tlantikem , kdyby silná západní víchrice zuŕící
m noho dní nebyla v listopadu 1749 zničila vlnobitím jakési
základy starého dom u n a nej m enším z Azorských ostrovu,
n a Corvo. V e zboŕeništi n a pobreží se našla rozbitá černá
hlin en á n ád o b a s vétším počtem zrejm é velm i starých m incí.
Nález donesli do kláštera n a ostrové, n a ném ž bydlelo jen
asi tisíc lidí; chtéli už podélit m alým i a tuctovým i m incem i
nékolik sbératelu, když tu jed n o h o z m nichú naštéstí napadlo
jm éno Florenz. E nrique Florenz (1701 — 73) byl. nejen slavný

49
 španélský cirkevní historik, ale i nejuznávanéjší num ism atik
své doby, ačkoliv se venoval m incím spíše ze záliby a v num is-
m atice spatŕoval je n pom ocnou vedu histórie. J e d e n z p ŕí-
slušníkú kláštera asi védel o této zálibé p á te ra Florenze a vzal
z nálezu devét rúzných m incí. O statní, ú dajné je n dublety
téchto devíti, byly rozdány.
Nález mincí Byly to dvé zlaté m ince kartaginské, pét m édéných kar-
na Corvu
taginských m incí a m édéné m ince z ŕecké kolonie K yréné
v severní Africe, s níž K artág o udržovalo rozsáhlé, i když
ne vždy m írové vztahy. Florenz zásilku skutečné obdržel a
za nékolik let dal m alý výbér darem jed n o m u švédskému
bad ateli. N um ism aticky nebyly m ince zvlášť zajím avé, jejich
nalezišté však bylo senzací.
A u to rita p á te ra Florenze zaručuje pravost nálezu a v y ­
lučuje zám enu m incí. N ález sám je však nejpádnéjším d ú -
kazem p ro kartaginskou objevnou plavbu k A zorám , neboť
všechny m ince pocházejí z m alého časového rožm ezí m ezi
lety 320 až 330 p ŕ. n. 1. a žádný padélatel (ba stéží i zkušený
num ism atik) v osm náctém století by byl nem ohl sestavit
výber m incí tak odborné. Lze však také sotva pŕedpokládat,
že se m ince n a A zory dostaly náhodou, neboť který plavec
za h n an ý východním vétrem zakope n a dalekém ostrové své
m ince? O d m ítnem e-li predpoklad plánovité objevné plavby
a následujícího pravidelného lodního spojení m ezi K artágem
a A zoram i, p ak zbývá je n výklad, že m aličký ostrúvek Corvo,
m éŕící pouhých osm náct čtverečních kilom etru, byl shledán
antickým p irátem za vhodný ú k ry t pro jeh o poklady. Pak
by byl ostrúvek Corvo nejstarším z m nohá existujících
a vym yšlených ostrovu pokladú, z nichž dodnes žije d o b ro ­
d ru žn á literatú ra.
Smfoovka pro Z d á se, že povésti vzniklé v souvislosti s nálezem m incí
Kolumba?
byly podkladem pro historku, která se dosud vypravuje n a
C orvu, a to o bronzové soše, ukazuj ící k západu, tedy do
Am eriky. Sochu p rý jak o pohanskou zničili Portugalci roku

50
1431. N a C orvu také m užete slyšet, že podstavec sochy zdobil
nápis, který neum él nikdo pŕečíst, a že n ap ŕaže n á paže staré
sochy p ŕim éla ■K ryštofa K olum ba, plavícího se kolem Azor,
k tom u, že nam íŕil kurs plavby správné do Strední, a nikoli
do Severní Ameriky.
Jakkoli se to pékné poslouchá, pŕece je to nesmysl. Z aprvé
se K olum bus n a své ceste nepriblížil k A zorám tak, že by
byl m ohl rozeznat sochu nebo dokonce její napŕaženou paži;
za d ru h é prišli Portugalci n a Azory až roku 1431, a byla-li
tam vňbec nejako socha, pak j i zničili už dávno pred tím ,
než K olum bus n a své první plavbe m íjel ostrovy, ležící
daleko severnéji, než byl jeho kurs.
J e tedy sice m ožné pokládat za zcela jisté, že Féničané
a snad i arabští m oreplavci Azory znali, jakékoliv bližší
podrobnosti o téchto objevech však asi zustanou po všechny
véky zahalený do tem na.

Válečné tažení Alexandra Velikého

N eznám ý kartaginský objevitel Azorských ostrovu neza­

nechal stopy v povédom í Starého sveta. O d dob Pytheových
a jeh o spisu O svétovém m ori ale už H erkulovy sloupy ne-
platily za záp ad n í hranici lidského životního prostoru; bájné
dálky, ostrovy legend a d ohadu se stály pevnou součástí
geografické védy. Toťéž století, b a skoro totéž desetiletí
spatŕilo také nejvelkolepéjší ze všech objevných cest, totiž
tažení A lexandra Velikého, které nebylo pouhou dobyva-
telskou výpravou, ale zcela vedom é a od počátku také v e ­
deckou expedicí, se zám érem pŕesunout hranice lidského
b ád án í n a východ.
D ívám e-li se pri dnešních znalostech sveta zpéj n a m inulá Alexandr
rozširuje svšt
století, dôjdem e k presvedčení, že ze čtyŕ svétových straň —
pokládám e-li prostor Stŕedom oŕí za stred — bvly daleko lépe
 Z Pella
ŕO N T O Š E U X E IN O S
(Čem é rnofe)
Byzanc
» ., (P)S m o p e
n
y »°S O Q z e l e a H erakleia
' \ T h é b y 3o ^ í iign? J B ith y n ie A m iso s
' A ^ Atllényt>o ^ / Gordion Ankyra
B p a rta O l *. 0> ^ l_OSardy CäP®arc O G a z iu ra 'T r a p e z u s
^ x O E feso s P ry g ie , V A rm énie
J M ilé t O Kelaipai
r-» H a iik a rn a s s o s ^ ^ ^
ľ X / je z . Thospitis

. í>XanthosĎ
P a ta ra
_ ^ &
FaselisV
S id 8 \K ilik ie "
/^ Is s o s
^ > V , C j 3

T arso s
A le x a n d re ia _ N isib>is.g
K yrene Chalybon.O^^^ ^ v G a u g a m e la
N ik ep h o rio n O G azaka
A ra d o s ^ ^ T bapsakos
Th, ° i . S QkArl3e I a tv/ T - j -
LÍBYE M a r a th o s \ - / ¾ Medie
D u ra E k b a ta n
(Hamadánl^T- ^
P a ra ito n io n TyrosP^‘° Damaäek
A lex a n d ria v K a n o p o s < ^ B a g is ta n a
S a m a ría
A m m o n io n N a u k ra tis Q Q J e ru z a lé m B ab y lo n S usiana
P e lu s io n S u s ia n a
M em fis H e lio p o lis
O P e tra

E G Y
h 'e rm o p o li
A lexandria'
-2¾ Chemmís (T hapsaki

y e n e (A suan)
 M a ra k a n d a A lexandria e s c h a t a (L e n ifta b a d )
(S a m a rk a n d )

B a k tr a S p g d ia n a .
N 'antaka Q > J> j ^ ^ g jjp A to jttn d n a ,

A lexandria M á rg ia n a A lex a n d ria —^ - . D r a p s a k a O N y sa J

j | / O A o rn o s (P ir-S a r? )
B akira (B alkh)

\ ^
^SuslaWeJ^d) B a k t r .e
... .Ao'n°s
^“ i^
^O L fe^
!o L^JUj>d abbb°m t^ ' a
b aad
A le x a n d ro p o lis

H e k a to m p y lo s
Taxila^ Buícefala/^
O r to s p a n a
Tabai
^ T h arai
K aspická brána.
(Š á h rú d )

P arth ie
O T abaí
A riane
A lex a n d ria (H erat)

.*■
/ (K ábul)

O A le x a n d ria
S a n g a la

v i (G b a s n i)
Fradra
^ O Is s a tis
(Ja zd ) > Q A le x a n d ria (K a n d a h á r) \
G a b a i-Q
''Mlsfah ■4 D ran g ian e \ © A le x a n d ria
O Q u e tta

K a rm a n a (K irm an) ./A ra c h o sie !

P a sarg ad ai O Ap $ £ ix an d ria (S o g d o r)

-^NPersep.oTis K arm anie

> A le x a ndria ^ ^ R b a m b a k ia
IN D IE
\ V L á ristá n O
G edrosie K okala
O rm u z 325*« M a la n a
. P a tta la (H ajd ará b ác i)

“\ N . & K I
D a g a s ira B a r a (G v á d a r)Q M o sarn a

NEARCHOS

M ak e d o n ie

v m e s t a z a lo ž e n a A lex a n d rem Velikým

i 0 0 0 km

Dobvmtelská a objevná tažení Alexandra Velikého

znám y záp adní a východní části než n a né navazující severní
a jižn í oblasti. T o m á svúj prirazený dúvod ve tv aru Stŕedo-
m oŕí, vytváŕejícího spojení m ezi západem a východem , ale
nezasahujícího nijak význam né n a jih nebo n a sever. Jak o
sondy p ren ikala do neznám a pouze údolí, jim iž tekoucí ŕeky
sm éŕovaly od severu (jako systém R hôna-S aôna) nebo z te p ­
lého jih u sm érem ke Stŕedom oŕí (jakoN il). Ani P ád, ani D unaj
nem ohly rozšíŕit ve vétší m íŕe védom osti starovékých geografú.
Proto vládla o stŕedoevropských a severoevropských pom érech
dlouho nejistota, odstránená teprve R ím any.
Z atím co Španélsko pred Ŕ ím any zaujím ala v podstaté
m írum ilovná a nedobyvačná tartesská ríše, narazili Rckové
a Ŕ ím ané n a východé Stŕedozem ního m ore n a rozličné více
či m éné m ocné ríše, ucházející se o nad v lád u v prastarých
k u lturních oblastech M ezopotám ie, M alé Asie a Sýrie. K o n ­
takty vždy znam enají pŕírústek védom osti. Proto už H érodot,
k terý o Španélsku a F rancii dokázal ŕíci je n m álo, toho
o P rední Asii a černom oŕské oblasti védél velm i m noho.
Je h o historicko-geografické dílo obsahuje ješté dodnes ne-
postradatelný m ateriál o Skytech a jin ý ch národnostech
v jižn ím R usku, o Persii a Egypté. D ostat se dál než H érodot
proto znam enalo skutečné rozbití h ranie pevné zakotveného
obrazu svéta, a tak m éla A lexandrova objevitelská ctižádost,
kterou je treb a ch áp at v naprosto duchovním smyslu, právé
tento ohrom ný význam .
Počínáje rokem 334 pŕ. n. 1. táh l A lexandr M akedonský
po dobu jed en ácti let oblastm i, které ani dnes nelze p o v a­
žoval za zcela prozkoum ané, ačkoliv už tehdy byly vesmés
obydleny a z nejvétší části již státné organizovány. Jso u to
oblasti, v nichž ješté H érodot spatŕoval bájné tvory, v nichž
je n ah ro m ad én a pŕevážná éást orientálního pohádkového
pokladu a v nichž dosud jsou dom ovem pohádkové postavy
maloméšťácké fantazie — naftaŕští šejchové a rodina írán -
ského šacha.

54
 A lexandrovo tažení nelze v rám ci této knihy h odnotit po Kaspickou
bránou
stránce technické, vojenské a organizační. Z hlediska geo­
grafického h ro m ad il za sebou objevy, z nichž každý by stačil
sám k tom u, aby založil slávu objevitele. R oku 330 opustil
S tarý svet čtrn á ct kilom etru dlouhou propustí Kaspické
brán y východním sm érem a roku 324 se v rátil do stredo­
morského svéta od východu takzvaným i B raňam i Persie
v h o rn até krajine n a západ od m ésta Persepole. Starovek
označoval h ranice velm i zŕetelné, a to počátek neznám a
sloupy a b ran am i, a véŕil v neklam né znaky všeho nového.
S takovou zázračnou dúvérou vytáhl m ladý panovník a vítéz
A lexandr n a východ, hledaje konec svéta. Byl n ap ln én sny,
j aké snili všichni objevitelé, a to spíše objevitelé než doby-
vatelé.
C hcem e-li sledovat jeh o výpravu n a m apé, m usím e pŕede-
vším n ajít T eh erán , hlavní mésto Irá n u . Leží zh ru b a tam ,
kde A lexandr narazil n a mésto R hagy, onu starou m etropoli
M édie, rozborenou teprve v p atn ác tém století našeho leto­
počtu poté, co prežila chalífy a M ongoly. Z R h ag vedlo
tažen í K aspickou b rá n o u východním sm érem, kolem jižn ích
svahu E lborzu, vypínajícího se do výše péti tisíc šesti set
sedm desáti m etru. A lexandr horský m asív obešel, u jižn íh o
pobreží K aspického m ore se opét o b rátil n a záp ad a tam , kde
končí úzká pobrežní rovina, se dal zase n a východ. O d tu d
by cesta do B aktrie už nebyla o b tížn á: n a ú p ätí h o r b ez­
pochyby existovaly k aravanní cesty. Ale A lexandr, který
právé potlačil povstání dom orodcú, nechtél m ít ani n a jih u
svého pochodu nepŕítele, a proto se obrátil do v n itra m ezi-
horského pásm a k H ilm endském u jeze ru (dnes na hranici
mezi íránem a Afghánistánem) , jehož brehy tehdy j ešte nebyly
pokryty pískem , nýbrž byly úrodné. Zde pod ochranou
vysokých h o r a velkých pouští žil lid A ria sp ú ; ŕídil se starým i
dobrým i zákony a zrejm é po staletí nerušené sedlačil. Z dá
se, že tato pracovitá idyla skrom ného lidu n a A lexandra

55
 zapúsobila tak m ocné, že za pohostinství, jehož se m u zde
dostalo, upustil od všech vojenských akcí a priznal A riaspúm
m alé rozšírení jejich územ í, jehož si odedávna pŕáli, načež
se s nim i s politováním rozloučil.
Založení Vojenská výprava se pak pohybovala po p ro u d u ŕeky H il-
Kandaháru
m endu sm érem k pohorí. T am , kde horská údolí vybíhají
v rovinu, založil A lexandr mesto a n a jeh o o ch ran u tu z a ­
nechal silné oddíly. Tehdejší A lexandria se dnes jm en u je
K a n d a h á r a je dukazem bezpečného o d h ad u velkého M ake-
donce pro výhodné geopolitické polohy. M esto se pŕes néko-
likeré dobytí a zničení vždy zase vzm ohlo a je se svými asi
osm desáti tisíci obyvateli dodnes dôležitým dopravním uzlem .
Z im ní období a velehory si tu vynutily delší zastávku.
T ep rv e, když horské stezky byly opét schúdné a nejchladnéjší
období pom inulo, pokračoval A lexandr ve svém pochodu
pŕes pohorí. Z dá se, že sledoval dosti presné trasu, kterou dnes
vede silnice z K a n d a h á ru do K áb u lu , a n a ú p ätí H indúkuše
v cen tráln i poloze m ezi pú ltu ctem horských prúsm yku
založil m ésto A lexandria K aukasia, n a pokraji n áh o rn í
roviny, n a níž i dnes leží afghánské hlavní mésto K á b u l, ve
výšce 1800 m etru. Nové mésto však oproti starém u K á b u lu
nenabylo takového význam u a. v pozdéjších dobách už ne-
h rálo duležitéjší roli.
Z de a p ri dalším pochodu do B akiry absolvoval A lexandr
„p rv n í prík ladný prechod pŕes p o h o r í . . . s jehož úžasnou
odvážností snesou srovnání je n podobné úžasné výpravy
H an n ib alo v y a N apoleonovy . . . P ohorí bylo ješté pokryto
snéhem , vzduch byl ledový, cesty obtížné. N ašel tu sice četné
vesnice a obyvatele m írum ilovné a ochotné d á t, co m éli;
ale nem éli nie, je n svá stáda. H ory nezalesnéné a je n tu a tam
porostlé terpentýnovým i keŕi neposkytovaly paliva. M aso se
jed lo nevarené a bez chleba, okorenené pouze sylphionem
(druh česneku), který roste v h o rá ch “ . (Droysen)
P ak to však bylo ješté horší, neboť A lexandr se priblížil

56
k oblasti, do níž se stáhl jeh o protivník Bessus. Po dvoutýden-
ním pochodu po horských cestách tohoto národnostního
a vodního predelu se M akedonci a jejich pom ocné oddíly
setkali už je n se zpuštošeným i vesnicem i, z nichž byl odeh n án
všechen dobytek. D om y byly vypáleny, aby postupující
nep ŕítel nenašel v zim ní horské pŕírodé m ožnost prístreší,
a A lexandr ztratil vétšinu svých koní a velbloudú.
Zde budiž n a okraj poznam enáno, že hory skýtají i m oder-
ním u vojsku ješté stále značné obtíže. I ruský m aršál Suvorov
ztratil n a pochodu pŕes S vatogotthardský prúsm yk tém éŕ.
všechna zavazadla, tretin u koní a asi deset tisíc m užu, kteŕí
zem ŕeli vyčerpáním nebo zm rzli, a to bylo uprostred Evropy
a pŕes dva tisíce let po A lexandrovi V elikém !
Pŕes obchodní mesto B akiru (pozdeji nazvané Balkh), exis- Prastarý
Balkh
tující za dob A lexandrových už je d e n a púl tisíciletí (!),
dorazil A lex an d r k ŕece O xu [Amudarja) a pronikl dále až
k ŕece J a x a rtu (Syrdarja). N a tom to nejsevernéjším bodé
poch o d u založil mesto A lexandreia E schata (Leninabad)
a zdržoval se asi d v a roky je d n a k v S am ark an d u (tehdy
Marakanda), je d n a k v Bakiŕe a jin ý ch m éstech oblasti.
A lexandr pochodoval po cestách, je ž ovšem neodpovídaly
dnešním pred stav ám , nebyly však o nie lepší ani o nie horší
než to, co se teh d y označovalo v E vropé jak o cesty. A n a své
trase se neustále setkával s mésty, po staletí vzkvétajícím i, jež
byly uzlovým i body pravidelného karav an n íh o obchodu
a stŕedisky již dávno existujících ŕíší. V čem tedy spočíval
je h o objev?
N ezapom eňm e, že i H ern an d o Cortés a P izarro pochodo­
vali po cestách, že i oni se dostali do mést, jež bylo m ožno
velikostí, n ád h ero u a polohou vesmés srovnat s m ésty evrop-
ským i; a pŕece byli objeviteli téchto kultur. R ozhodující bylo,
že se prostŕednictvím A lexandra, i když n a nej silné zapôsobil
také O rien t, oblast helénské kultury rozšírila až n a hranice
Indie, do srdce Asie, o jehož získáni usilovala od z 'východu

57
 stará, pevná čínská k ultura. H istorikové často litovali, že čín-
ské p rúzkum né expedice nebyly vyslány do oblasti mezi
ŕekam i Ó xem a Ja x a rte m o sto let dŕíve. P otom by si v Sa-
m ark an d u a v Balkhu nebyly podávaly ruce je n Z ápad
a V ýchod, ale do bezprostŕedního styku by se byly dostaly
vlastní k u ltu rn í národy stredom orské oblasti a D álného
východu.
Hérodot a Predstavy, které až do tohoto okam žiku m éli o T urkestánu
mravenci
a S trední Asii Evropané, nebyly o nie jasnejší než predstavy
p anující n a čínském císaŕském dvore. H érodot píše o oby-
vatelích B aktrie: „Jso u tím nejbojovnéjším lidem v In d ii
a oni to také jsou, kdo si dovedou o p atŕit zlato. U nich totiž
začíná písek a poušť. V písku n a poušti však žijí m ravenci,
menší než psi a vétší než lišky . . . M ravenci si buduj í obydlí
po d zem í a pritom vyhrabávají písek n a povrch. V y h rab an ý
písek je však zlatonosný. . . N a východé je In d ie nejzazší
obydlenou z e m í . . . Z a prvé jsou zde čtvernožci a p táci
m nohem vétší než v jin ý ch zem ích, je n kone nikoliv . . . pak
je tam spousta zlata, které je d n a k vykopávají, je d n a k plaví
z ŕek do údolí nebo . . . je získávají od m ravencú. Divoké
strom y tam však plodí vlnu, jež krásou a jakostí ješté p re d ­
stihuje ovčí vlnu, a z ní si Indové zhotovují šaty.“
V čínských zprávách, opírajících se o slávnou výzkum nou
cestu Č ang-Č chiena, se hovorí o koních potících krev a po-
cházejících z nebeského hŕebce, dále o ptačích vejcích, která
p rý jso u tak velká, že jejich skoŕápek Ize používať jak o váz,
a o vojevúdei jm én em K w en-M o, kterého p rý odkojila
vlčice.
Ť ažen í A lexandra Velikého bylo základnou pro západní
orientaci írá n u a A fghánistánu, trvající až dodnes. T ato
orient,ace se pŕes všechny politické výkyvy projevovala v d u -
chovním spojení, pŕekonávajícím dokonce náboženské z á ­
bran y . Bez A lexandra by nebyla m yslitelná ani cesta N ear-
chova, jíž se ješté budem e zabývať, ani spis In d ica od M e-

58
gasthena, nejúžasnéjší to svédectví antických znalostí o Indii.
K dyby bylo A lexandrovo tažení pouhým výboj em, nebylo Alexandrúv
objevitdský
by m ohlo m ít takové dúsledky. J a k dlouho byly všechny tyto temperament
zemé, počínaje tŕináctým stoletím , pod mongolskou n a d ­
vládou, pod dobre organizovanou vládou panovníkú, jim ž
se však nedostávalo p ravé k ulturní báze, a výsledkem bylo
zničení a zkáza. A lexandr m él nejen vysoké vojenské a vúd-
covské kvality, ale byl vyzbrojen vlastnostm i, jež vždy nalé-
zám e u velkých objevitelú. Byl nejvýše neohrožený a n eu stá­
le hotov realizovat jakoukoliv odvážnou m yšlenku; bez téch-
to vlastností by nebyly myslitelné nesčetné im provizace, jež
zaručily jeh o výpravé úspech. O svobodil se také od predstav,
že cestuje do barbarských zemí. Byl prost oné povýšenosti,
jež v n itŕn é oddéluje dobyvatele od poražených. V zal n a
sebe nesm írnou n ám ah u a nebezpečí, chtél-li pom stít sm rt
podlehnuvšího protivníka. S bratŕil se po bitvé s indickým
králem Porem , oženil se s R oxanou, dcérou dom orodého kní-
žete O x y arta, a syna z tohoto spojení ustanovil jed n ím
ze svých dédicú.
N em éné odvážný jak o výboj k ŕece J a x a rtu byl i prechod
do severoindické oblasti P aňdžábu. A ať už pri rozhodování,
zd a pokračovat v cesté a v p ad n o u t do Indie, spolurozhodo­
vala nespokojenost vojákú či nikoliv, pfece v ném n ad
panovníkem jasn é zvítézil objévitel. Vždyť teď se p re d
Alexandrovým i arm ád am i otevíraly nekonečné dálky in d ic­
kých rovin, v jejichž dobytí již nedoufal. Z nám á byla je n
první část cesty, totiž prekročení pohorí (Indický Kavhaz)
m ezi Baktrií a jím založeným m éstem A lexandria K aukasia
( Alexandria Kavkazská). Z K á b u lu se nabízel další pochod b rá ­
nou, kterou velehoram i razí ŕeka K ábul. D ostavila se in d i­
cká knížata, aby se podrobila a vyžádala si m ír pro své ze­
m e, rozrušené zm ätky.
č á s t m akedonského vojska volila cestu podél brehu ŕeky,
d ru h á pohorím . „P ro u d proráží skalním valem , který m él od-

59
 délovat In d ii od západního sveta,“ píše Droysen ve svém
klasickém popisu indického tažení. „M arn é se n a severu
a jih u ŕeky tyčily nejdivočejší skalní masy. O tvírají vlnám
ŕeky širokou b rá n u a b rá n a L am g h an atu vede dolu k p lo d ­
ném u tropickém u podnebí Indie. A pŕece to ješté není ta
p rav á In d ie, jež se zde otevírá. Pét ŕek v P aňdžábu . . . vy-
tv áŕí ze záp ad n í Indie d ru h o u obrannou oblast posvätné
zem e p ri ŕece G anze a vypadá to tak, jak o by p ríro d a se pŕece
je n pokoušela ochránit m iláčka pred nebezpečím , jem už sam a
uvolnila cestu.“ V pŕíp ad é A lexandrové se jí to rozhodné
podarilo. Zem dleni dlouhým i horským i pochody, prechody
ŕek, o néž museli vždy znovu svádét boje, a vedrem ve vlhkém
paôdžábském lété se dožadovali A lexandrovi vojáci n áv ratu
dom ú. Vést je zpátky pohorím by bylo pokoušením osudu.
Čekaly tu ale ŕeky — jejich vlny m ély zem dlené dopravit
k m ori.
Piráti jako Z ách ran u pŕinesli K ariové, p iráti z M alé Asie, obeznám ení
zachránci
se všemi vodam i. Jejich neohrožení korm idelníci zdolali
peŕeje neznám ych ŕek. J e n s n epatrným i ztrá tam i se dostalo
A lexandrovo vojsko, nalodéné asi n a dva tisíce m enších i vét-
ších člunú, v pom érné krátké dobé k ústí In d u .
R o zh o d n utí k n áv ratu vycházelo n u tn é z podm ínek,
v nichž A lexandr byl. O d p rúchodu K aspickou brán o u
uplynulo pét let. U ž jed en a púl roku byli M akedonci a jejich
pom ocné km eny v bohaté Indii, ale pŕes všechna vítézství
zbyly z jejich šatu už je n hadry. Z brané a koné byli v ubohém
stavu a n ad to ješté prakticky nepretržité sedm desát dní p r-
šelo. Déšť pŕicházel s nebe; je n m álokdo z m užú ze suchého
Ŕ ecka pokládal takové prívaly vody z m raku za bezvýznam né.
V étšina v tom spatŕovala hlas bohu, n apom enutí k n áv ratu ,
nehledé k nakažlivým horečkám vyvolaným u m užstva v lh ­
kým a horkým podnebím . Z dá se jisté, že A lexander chtél
táh n o u t až ke G anze. Jisté se m u také dostalo ve starém p aň -
džábském meste učencú Taxile dosti.inform ací o vlastní b o h a ­

60
té In d ii k tom u, aby p ren ik n u tí ke G anze považoval za vrchol
svého ohrom ného podniku. Stav jeho vojska jej ale zrejm é p re­
svedčil o tom , že dobytí této velké zeme by bylo n a d jeh o sily;
to jisté asi sám stejné jasné cítil. P roto také pravdépodobné
považoval In dus za j akousi h ran ici; s knížaty vládnoucím i
n a d ru h é strané ŕeky nejednal j ako s vasaly, nýbrž jak o s p ŕá -
teli, jejich ríše si nem ínil pŕisvojit a snažil s e j e získat za spo­
jenec.
M o tiv a c e n á v ra tu je te d y vcelku jasná. P onékud nesnadnéjší Záhada
zpáteční
je n ajít m otivaci cesty, kterou volil A lexandr s vétší částí cesty
svého vojska, cesty pouštém i a pustinam i Gedrósie {dnes
Balúčistán), jejíž krajinný ch arak ter byl A lexandrovi beze-
sporu znám z histórie perského krále K yra. Že svou situaci
znal, o tom svédčí rozdélení vojska. V ojevúdce K rateros
vedl část zdecim ované arm ády prusm ykem Bolan a pŕes
K a n d a h á r n a územ í pohostinných A riaspú a od tu d K arm an ií
do L áristánu, ležícího severné od silnice z O rm uzu. K rateros
pri svém pochodu použil tém éŕ výlučné k aravanních cest
(Bolanským prusm ykem nyní dokonce vede železniční trať
a poslední úsek jeh o cesty odpovídal z h ru b a dnešní silniční
trase K irm an — B an d ar A bbás), a proto také jeh o vojsko
bylo ve výborném stavu, když se nakonec setkal po spéšných
pochodech s A lexandrovým i zpola vysileným i oddíly. D u-
vodem toho, proč A lexandr podstoupil nesm írné ú trap y
šedesátidenního pochodu pouští pŕes Gedrósii, bylo loďstvo.
M élo totiž za úkol n ajít pod vedením N earcha nám orní cestu
od ústí In d u do Perského zálivu, cestu, n a níž bylo trvalé
ovládnutí právé dobytých územ í velm i závislé. Loďstvo však
dopravovalo část vojska, vojáky neschopné pochodu a část
pŕítéže žen a détí, a nebylo tudíž schopné se n a tak dlouhé
plavbé sam o vyživovat.
A rrianos a jin í historikové nás inform ovali o tom , ja k
A lexandrovo hladovéjící vojsko posílalo jed n u velbloudí k a­
rav an u s p o travinam i za druhou, ja k zem dlení vojáci kopali

61
 neustále studne, aby N earchovy lodi m ohly bý t zásobený.
Spojení Spojení tŕí částí vojska v kvetoucí K arm an ii by bylo n á-
v Karmanii
m étem pro výbornou filmovou scénu. Čerstvé oddíly K r á ­
terový, o trh an í poutníci pouští, z nichž zústal naživu je n každý
čtvrtý, a vojáci z lodí, kteŕí se po dlouhé týdny plavili podél
pustých b reh ú a o svém panovníku vúbec nie nevedeli —
a m ezi nim i sám A lexandr a N earchos, odevzdávající m u
loďstvo, o ném ž se myslelo, že už je ztracené, arm ádu, kterou
pŕivezlo, a posléze i nám orní cestu, kterou m él N earchos podie
prík azu najít.
N áh le se zdálo, že všechna spása spočívá v m ori. Po dlouho
trvajícím žíznéní v gédroské poušti snoval teď A lexandr
plán y nekonečných plaveb, jež pro dnešního čtenáŕe znéjí
zcela pohádkové a je ž pŕece nejsou ničím jin ý m než ra d o st­
no u myšlenkovou reakcí, ničím jiným , než štéstím m uže,
jem u ž pŕátelé pŕinesli záchranu.
,,K dyž A lexandr vyslechl N earchovu zprávu o plavbé,
rozhodí se, že se nalodí pri E u fratu a že s velkým loďstvem
pak popluje kolem A rábie a Libye [Afriky) a dostane s H erku-
lovým i sloupy do Stŕedom oŕí. D al proto postavit v oblasti
T h ap sak u plavidla všeho d ru h u a shrom áždil zdaleka n á-
m oŕníky a korm idelníky.“ (Plutarchos)
Nearchova P ritom byla N earchova p lav b a v podstaté velkým odvážným
plavba
činem , neboť lodi oné doby bylo sotva m ožno p o kládat za
vhodné dopravní prostŕedky pro vétší m nožství lidí či do-
konce pro celou arm ád u . P rvní potíž, totiž Ŕ ekúm neznám ý
príliv a odliv, byla u ústí In d u po nékolika krušných dnech
zdolána. Ale loďstvo plulo tém éŕ neustále v dohledu pevniny,
což bylo u pustých breh ú a v neznám ých vodách neobyčejné
nebezpečné. Dostali se do silné bouŕe, za níž se potopily tri
lode, a cesta šla rychleji kupfedu, až když v jed n é z chudých
vesniček n a pobreží získali lodivoda. Teď bylo m ožno vy-
plout na širé m ore a ve vodách bez úskalí n am íŕit k cíli,
k prňlivu O rm uzském u.

62
 V šechny tyto potíže vzal N earchos n a sebe je n proto, že
lidstvo v p ru b éh u tisíciletí opét zapom nelo n a je d n u z nej-
starších lodních cest, n a starou obchodní cestu m ezi M ezo­
potám ií a oblastí indické kultury, po níž se v d ruhém tisíciletí
p re d naším letopočtem tak často jezdívalo. Do prístavu pri
E ufratu dojíždély lodi i z jižn í A rábie a východní A friky;
o tom jed n o zn ačn é svedčí ra d a listin psaných klinovým pís-
m em . Pŕesto se ale zdá, že A lexandr byl ješté n a In d u n a p o ­
chybách, zda Indický oceán a Perský záliv (jenž pŕece m ohl
bý t i vnitrozem ským m oŕem ) spolu souvisí.
F akt, že získané zkušenosti a dosažené výsledky často upadají
v zapom néní, učinil z N earchovy cesty cestu objevnou. Ŕ ek se
plavil z východu k záp adu, aby objevil cestu dom ú, jež snad
je d n o u pozdéji m ohla být cestou nové výpravy.
T eprve velké A lexandrovo tažení a pochybná, bouŕem i
ohrožovaná zpáteční cesta po p rastaré nám orní trase doplnily
védom osti onéch pilných Ŕ ím an ú , R eku a Židu, kteŕí kolem
S tŕedom oŕí sbírali zprávy, shrom ažďovali záznam y a potom
napsali knihy, jejichž sporé zbytky jsou dnes pro nás je n n á-
znakem toho, ja k rozsáhlé byly znalosti v antice. Zem e bájných
bytostí se stály zem ém i trpkých vzpom ínek. M akedonci a R e-
kové, K ariové, K réťané a jin í strádali v zasnežených pustinách
H indúkuše, v pouštích Gedrósie, v horečnatých nížinách
In d u a n a bŕezích neznám ého m ore, bojovali tu a trp eli rány.
To se tém to dvaceti či tŕiceti tisícúm lidí vtisklo v pam éť a tato
vzpom ínka n adále spojovala prostor Stŕedom oŕí s A rabským
m oŕem , spojovala E vropu s Asií.
Po sm rti A lexandrové se je h o velká ríše rozpadla pouze Alexandrúv
konec
politicky. D uchovní spojení, utužené v dlouhých polních
taženích, se ukázalo únosným i v pŕíštích staletích. D ru h é sto-
letí p red naším letopočtem spatŕovalo v Baktrii m ocnou ŕec-
kou ríši, k níž náležely také ješté F ergaňa a K ábul. D em etrios I.
tuto ríši rozšíril až do severní Indie, do jižního A fghánistánu
a B alúčistánu, dobyl též nížiny kolem In d u , pronikl až ke

63

%
 G anze a dal se nazývat králem Indie. M ince z oné doby
ukazují D em etriovu hlavu n a jed n é strané s ŕeckým nápisem ,
n a d ru h é s písm em karáčí ze severozápadní Indie. T eprve
m ezi lety 130—80 p ŕ. n. 1. zanikají v Baktrii ŕecké ríše pod
útoky Skytu, prevalivších se pŕes ŕecké obranné hranice n a
ŕece J a x a rté (Syrdarji). N a náhorní planiné K áb u lu se však
ješté nékolik desetiletí po vpádech Skytú, tri sta let po sm rti
A lex an d ra Velikého udržují m alé ŕecké ríše. T o zh ru b a od-
povídá délce trv án í španélské koloniálni nadvlády v Jižn í
Am erice.
Loď královny Haíepsut (1 5 0 5— 1483 p f.
n. L) na ceste do Puntu; približné údaje:
délka 31,5 m, Hfka 6,3 m, ponor 1,2 m,
nosnost 80 t

Egyptská královna Haíepsut

Vyobrazení veslice na staroegyptském náhrobku
Sarkofág J\Tešutefnuta s vyobrazeními lodí a s motívy ze staroegyptské kolonizační činnosti
Chrámová brána v Kusu, zvaná
v egyptských pramenech Večné mlčení,
objevný a dobyvatelský cíl prvních
egyptských dynastií

Búh smrti Anubis na sarkofágu Ne-

šutefnuta; fečtí plavci spojili jeho
kult s reckým bohém Hermem a zvali
ho Hermanubis
M aják pred pfístavem v Alexandrii byl považován za jeden z divú sveta antiky

Hanno dosáhl na své kolonizační plavbe kolem roku 450 pr. n. L s šedesáti
dvojveslicemi Herkidových sloupú a vplul do Atlantiku; údaje o dvojveslici:
délka 27 m, šírka 3 ,5 m, ponor 1,2 m, nosnost 8 0 1
 j ••
METAPON
t ■ <9 ' • ľ
I m s ^ d Ä £ t!!.i:

n p o & O M O i

B h ä Á ijj o o y r a

Í D P d D O D d i ľ t :
' ,L ox

Trója: pädorys skupiny domú z druhé ^ D I E .D R E I , G V T E N .H A I D E N

vrstvy a dvojlodního sálu
HECTOKVÔDROI > CPyOS ALEKANDEEL- IV LIV 5 =
-C E SA R

T n dobré sudičky: Hektor z Tróje,

Alexandr Veliký a G. J . Caesar
(drevoryt Hanse Burkmaira staršího,
1 4 7 3 -1 5 3 1 )
Reliéfový pás na Trajdnové sloupu v Rím é j e jedním z nejdälezitéjších obrazových pra
menil pro dejiny objevú. N a této části je znázornén prechod Ŕímanú pies Dunaj

Arabská lod thau v bezvetrí; v Orientu je tento druh lodí zván „bum“
Čínska dzunkapro širé more v monzunu; plachetní vybaveníje umísteno na stézních ovinutých lý-
kem. Tyto džunkypoužívali Číňanéjižve 12. století; približné údaje: délka 5 5 m, šírka 9 m

První pokus o založení kolonie v Americe byl uskutečnén Vikingem z Grónska — Thorfinnem
Karlsefnim (kolem roku 1010) ; približné údaje o lodi: délka 23 m, šífka 5,1m,ponor 1,1 m,
nosnost 2 8 ,5 1
Portugalský infant
Jindrich Plavec

Vasco da Gama. Obchodní mesto

Kalikat, v jeho dobé hlavní
pfekladišté pro obchod s korením
 Ma^clí. )tatri JTFľľna^

Krwy.’

ŕ - y / y / .> 1 * *
•' > ;.^ / ^ y y y : y y
f c j u n u c iaiquti~^_

Magalhäesova vlajková loď Victoria

Kryštof Kolumbus podie soucasného portrétu

C h r i s t o i e l c o l o n u s
 C o l Q m t i i i a l í í t r m ’g j n t i í i i c v f t l í c S í ; ! ' c i m t i i n i , ' i i ' t r W t > o n b m I X -
^im w ^fK ni mUgrpfffm ©tfífmirf ©crt^rtf p s í bcgo&rt
CoiiimbuiíH^fpoKcfľrtnc^ftatStírfitlIicfn’itíältmpffliíP. v 11- auffácnpmmm.

s m ji © lu m S u í / í-tmiwíSít bK ndtc ®c(í crfiiiibm ttib^cof-
' ^ ffn6a rt f/aíí tr aoffrin $(U ín d n tr frmltcbi STaljítt nw r/ 60?eí r(m 0 pa»
n # n i C PtU tut^n/ pnD pmcr í^ncti poii Pítn uratwii 3lnWa ficfcrUi SSctt
trhuíx/íwtfKfcríiicrgfaťnCoIumbum^fttxnt't/PmjPi^nolfoangfrtbt:
ÍĎfím íuf<tp»3 nWam ní^fafuiiC tn {im cfl/ttfroi twtjcflicfcťtn Bnfcnn
Ä fatgrriý fyfyanltn affiuipfn nwrW/Wt folcbit f fo wpí ote Pu pífr tni»
^rwmPoi ^flttn/Panní>ifpatiía mol fo oítl tK^c Pnb fiňrclťíf bWrmcr (wt: Coraufffwt
Cokimbu, gar fdnanm m rt gfgcbCT/fonPmj/^m rtn íp e b fr bruigm {infTcn/ rnno
P ^ n n i aDm gtfprixbax/fk fotfm tapicfrm / 06 ntifr pnttr ((mm 6$ 1¾ frcpanff Pftt ‘íifcp
M m Wn6«/Paé a rtífTgmPfPon gr^alicn tni P pon jm fčlbo aufFPctnííptlj m ŕ^t Q tfkbm /
olí fdíicrauPl^mm/oS fit t í fcton w rfm ttm / {wt trtffcn m ígm /^atfrdii'Š^tifc
ŕjťlart/ trtt foí^m tmJgt ju mtgro í cbrat^ mrrPoi / mu im í -5 ap. p ufts». 'íu tíB juirfcn.
^^.iiaááiÄSsaJ
! 21 C o lu m b m f ii fc fiifr f f f t c n S í T 'i f f a ^ r l } u £ o i i b i í í f , i ^ r í i i /
| ^ a t f r a n & t m Q k f i a P í n P rO S T ítc ro c ín hô lt> ín ^ r u c l f í i : l a p t 11a u f f r i r í '! ( i i / f ai>
b H a ^ l f i ť r ( n P i ť 3 » n f c í f ? a p ď n / m t l t í i ť a ,> ^ j f p a » i o ( a m t i f i t t i d / f o m ! n c t .,p i j o
® c rp o n P f m ^ a c o (alfo n tn im t f it Pif a u ff |(ir<
•“A carunllujtitítlfam m (rfťfj/g a n ^ frn m ítlifí) p tm í ^ rsfk & a u ffw a o m m tti/p ttP alo f it .
„ ttBnPbtpátfl^rt:íoccrtíirrtenrtP&faabctCo-
Pm Ä ím 4 m tt íp m ib P f m / í^ itm /S 'ÍT c fl'trn / 0 p k g t l n p n i D ť r g ld ý c n /í^ f r g tg m
frr?fatmp t t t m Colum bo t w C adciu d n grofftn »nt> fc írm a tn a íc ^ c n © o lP to /
i»pn..7
C Íl . . fľ o tlim k iit

Anekdotická scéna Pristaní karavel Kolumbových

o „Kolumbové vejci“ na ostrove Guanahaní

Král malabarského mesta Cochinu se svým prúvcdem

Smrt Femäa Magalhäese na jednom z fili-
pínských ostrovu

Magalhäes, který byl pozdéji nazýván také

Magellan

K k.r b i n a n b M a o k l t .a r u s .
 Spojení tfí španélských conquistadorä, o než
Sícfííírcáffcrt'aiiínciujnDecfcm. X X L se opíral Pizarro pH dobytí ríše Inkú

iT

^ n 4 1 $ g i W > f i i « t f n j i i n ia c f» ó i/ b a r r in ( i f tK rita cfj 0«cl

Indiáni pH polní práci (z lidového díla
M « t / m ( f t w l c t n j | i í Cic č r r < ^ a r I tK h líiÍ ! ť m l ^ r a k n f ŕ im r 11/ W m * c ilŕ ic C t|;c r m v 16. století)
J f la t m il c i f i / r n C t r u u n f ic n u n a l f r r c é if r f ' a ) f o i C u rcC j(r.ih cti r n C c b c u > )n in id !t i fť
fc cii M c ‘Ä t a b c r Ire ^ u n c n /S J Í ť W B o b e r j p ir lc ii u l f o / b a ŕ c ilt r f x S c í l x r f ú r C ene n / fn
tx\ f c íi i/ f u r ^ f K n / r ii C n t it r iiic t n € 5 f c c fc n t n Cic í ír C c n ľ c k f if r f ii'f f n i í P ,ir c (u fncrŔ V ii
K a lí C a i m ' ^ c f ld ir i iC í ^ r l 'm M n t t r . ‘C n b a w m i Cic 6 < u t o lfíjg cfťfec^ cn i |V pcrl.»lT>n ftc P a í ^ d f ť
« n n ^ r f e t t ^ m 5<ít / C cm 2 l l M « cr j ii cnm »cK t>cn ( f o jic n id c ttc r n i a lí c ii f a le / C í ir u m b M |; |h r c i M i i f r .
Iw fff }»iftt>cii C cm )»iC crg4im Cer C c i n i c n r u b b> ?«tcrn acf)t flclc^ cii ifV w tC fr tic r d n r icŕthcrtl m m
i s i ^ t b a i m cr fil(K fP cn H - ^ a a b t 0 S ^ n f h n o n a t f l a n / w i b c n b c i fiít? b o í ; i PC| | | lŕ 'n a c f f „ p
fW 'rt« n fic fic tim b lc S M C c / H t o n n fic fic tm im bcf> ® n f a » n n b c ^ d f f c n /f o f p im iic ii fic n a d )
“ ly a B a b c f ld b ť n it iib C T u a ib u iíw n ŕ /M ib iM T ic n b iP b a f ilr a c f c c f c r é .in t c r c if F t w r C c n .^ .iiiiilif
' ® n "“ n c tn a c c m b c r /lc a o i fíc W e S r u c fx ^ n b c r |f d ) / b a f! fic bic ju r X c « u r f f i b c ó a a iitjc ii "Lírs juac^
b r a m íx n ^ o b r o . C l e i r r t k n r o « b c n č fir fg a i J r u r b t f d n e K u u f f m a n n ^ x if f i/c e fr p b ô im y
1'k P f f i r d n a c r m a c * p « a c a í ^ c » £ )0 1 9 t»cr.
Cusco, hlavní mesto ríše Inkú, je dnes v Peru íD ic > iiííí« lf r 9 rfifľ c iiW í0 p a ilíc ra il# fílflm líjm iD 6 c r (ífttjiito t/m (íít& X V J
W frťfn fi< Oo<$ w r i.t it.ä b n ' f e ŕcrtiin m .u it'ír í fn f c t f j n t u m i t / C i f cb itŕaU /n vnO cf^ n tu n ť m
nejbohatším méstem na pamätníky z doby­ ttť Č jM Ä C T W ^ ffU m b /rtU rin ttfc m m o i h c (^ p a n K r fin ^ m P o M i/c rD tw IcljfH M ^
w ip t r lf e i n s ir c n a u p tx i ^ -i!;(a d jt fo m m tn l D tc fd h j w ^ n M n ? c n .
vateľské doby

Potfeni indiánskeho povstání v severním M e­

xiku ŕi*Vý&r) íe>i(0pam'ftiiuf(iun^ítanpf/tiir^íiťJDif6iiugfe«hJcf(m/R'frtfti(5ft'«it<iOní*<'»ff
X m K I ' Í 1!,r; f i ' f ľ ' IB rtlM v ín fjU frt/tfr(* 'u frfrn 4 ícr irit&r fr fítlo ^ ť n /fa m p í clitfir n 0fN J n icr n .3 ílŕ Pí
RísÍh3S$ '2ir(itľ4icrJufTimriirif'íilf?iiľ.&trftirť«/ai:ttPU(JnPwmrMifíttm'PIae
S ň p g K
gJ it'ÍC ilP flt mClifl? P if S (iid ;i *vH n- S i m n a f t at< r P tn ^ n B u iu r n ftift^ rn P flfru ^ ci S i ' í r f m i
ŕjjoifa m/fcfcKícnfiífidiPmb/TmbfliiffmôífgpanimMBaUmšrUnaufľrtnriftrccflrľaPf
P if 0 p a ii i r r / ä lf Pk m iiP f cn P fraffilp fi opn Ptr i?: .tla .^ ť iw r m /ip a P fn m m ({ifil f r f ^ l ^ í / ju m i^ fit m u flfi
p.*tu iffm fo .'f{ir fifjm n u r fim P ifii n n sk cii|lrjn P rr íb .'.tid m fn |}fn /P i(i)h iim e f m g ff ^ r P c r o i n |1 { ír u i m
a n (A lp h o iiin iľ iU ľ .iis m i( S 4 - 0 pA iiifrniiH |T |kfŕ/iPdí^f Prm }.iiiB»ej}rnnt% jk h m unP |ím fiicfcm trplt.h
P a |u m m ju fjm fii fA m m . fm lim fif P m fin an P ir/p ri jp .u « Pa* lC a n tr i.« m r a r a (V fc r t/P i'.m it ri<P(,1p|ídí<
m a t il ; folcfcf r Tlot rnPí.*Vfa^r N r í n i i P t i i m r n m it n m P d jln ii^ ln P fm p calľo p aiT ittm /kh c P.i fa in fin a > fli
0 t ( j j t P tr^ťín B im io ftn jfr ic m /iA r ŕ c ^ o v p n P 'J ä o A fii'iP fl.-tx fif P m f r ft íla g f n f a e p a m n n sm o m iiid
t« fn i/fr ^ r « r o I|1 a ffir i/fp r u n iím p iii:P iJ iir .fim » ’m b p < h fru m P . S fŔ ä lfic l’fň HMrm c i l t ^ f P iffcP n m u
f e ^ i T t ^ f r 0 p rad??iiil'iifn .,t> o l|('W rth d 5fw rflut»PfnfiM nnifáb'W iO pi4t m / f p m ^ r i P fe m / n í m b 0(111
m m b 0 < i i to n cn #:3fPi>d } ir if A*' ttrn irr< h fn /P a!! P fr v fn n p m n n a m lii+ f 3 n ) « b l «pjr / w n p m flfip iP m n l
Španélské lodstvo u brehú Chile

Domorodci na Ladronách (dnešních Marianach) v Tichém oceáne

 D1ARIVM N AVTIC V M
[tíneris Batavorum in Indiám Orientalem, curfuum, craftuum,
variorumquecventuum,quiipíiscontigerunt,dilígcnccťdeícriptum. Hisacceduntjiiarra-
tio H ifto rican atio n u m ,rc g io n u n i,& civ iraru m jq u a sa d n 3 v ií;aru n t:n cg o tiario n es,rn o n ctíe rpecies,lucri a c c ip ie n d iía rio ,
A r o m a tu m n a ta lc íô lu r n jc o m m q u c p rc r iu m .L c ( ä u p c r io c u n d .i & : u tiiiílim a . D c fc r ib u n r u r & č e rta H g n a lic to ra lia ,r e g io n u m q u e fitu s &
l ^ m . r c i r u c o ^ o d i i E m ^ u . b u , n íiL in s itu r c jp lic a tio p r x c ip a a n im d ia io n u m la v in ic a in m . O m ňu t*bulu,<j-

tianŕam 'V r b i s
au bernatat- dic j W auríH ’ls Í-Ícílfíttjia M ar; J u s
k i p ä tí

Titulní stránka staré zprávy o ceste W. Cornelia Schoutena

M alajští veslári v javanských vodách
 H o o r n f c E iji a n á t
Ifle d i ?ícúrti

Mys Hoorn na stejnojmenném ostrove pred jižním výbéikem Ohňové zeme. IV. C. Schouten
objevil ostrov roku 1616 a pojmenoval je j podie svého rodišté

Maoriové ve své kanoi

 Kultovní míslo v Peru, v némž španelští vojáci umistili malou pevnost, znázorňuje často po­
divnou smés inckého stavitelství se stylem conquistadorň

istrachaň pri ústi Volhy byla j i ž v raném Tetovaný domorodec, ja k se postavil Ada­
iredovéku hlavním operným strediskem pro movi Johannovi Krusensternovi pri jeho
mentálni obchod obeplutí Z em i

' ttw IN ľ v \r.M \

v;<

‘M , v

2 famSIpratÍKni cnŕ attff ŕcrSBolg- fntgegat/ 1¾

^ <ra Wagafťr am ftlbm @ trom gclcgm.
« ©k^)a«p<0‘ »&í''£'íťi,rw>rl,ťrw,,l5ín'í',:»rŕfr«‘*,fl»'/
^»c6 a6tr iŕjunt) bucft fúr ^ rtm grcffcn ^aar.
S
^
3 © u 61(1 tiíct>í úbrtg gro^/ Dod) grófi oon groffcm ^ a n íd r' i? 1
S © <r in Dít lotrĎ gtfS^rf/WiD ofclrr W kfcrSPaiitifl.
h 'Son auffctt pttwigťfiu/g(«f^ míc^critfalcm/ go i
Zion Inntn am ©<Mít> 6o(ft faum gltict) 'í'ctfilcŔfin.
© <r 3Ptlí íiotijbťflc ty ti\ j1&< man allbúr (1tf> ft^r iPcn /
W ® ť r flť^t 6<iiPírffr@ ta6r/ Drr ncí^rt amífcttcn Prijpťii. Wg
PK K ann id ifnti'lctrm jK jiiro p a PírPiť>ianP/
ítí COnP grafitu 2(jltn/ trcmi tr (ic6 om bgm swt'. 1¾
Ä 3 ^ ^ n if c n aa Per ÍKJm / Píe <í>r ouib © olgo rpítít t / 1¾
W g e p p ntifiícnp/ftrie mift o n í P a í falfibt QMiirf gt^itltt
aj Xfíít Pcm UtrbdngnifPftO/Purct? ttntn bí|cii ? \a t^ / rlj
© cn Q3o« omb onfer >p«t (fncb(a) úbcrgtboí bar. Uf)
íf - .• ( * ) N’*m<«nfiliure iltudtÍDÚaraijux diU lcrlut..
Lovci tuleňu v studených antarktických mofích
Domorodý tanečník na jednom ze
Busta aztécké knižky Sandwichových ostrovu
Tanna, jeden z ostrovu v Nových Hebridech, v idylickém zobrazení, jaké méli rádi
Cookovi současníci

Zabití Jamese Cooka

Nachtigal v Africe

Gustáv Nachtigal
Stará pevnost v oázach Kufra

Henry Morton Stanley

U jezera Ngami se svým nosičem zbraní
Pfepadení Stanleyovy výpravy
na fece Kongu

Vojsko domorodého panovníka v Senegalu

V pramenné oblasti feky Senegal

Vnitfek domu na Radaku, atolu v Marshallové souostroví

A dolf Erik Nordenskjold Fridtjof Nansen

M ys Tirol na Zemi Františka Josefa

Róbert Edwin Peary

j Roald Ammdsen
 ŔÍMŠTÍ ŠPEHOVÉ

Z atím co A lexandr s M akedonci a R eky vedl válku v P rední

Asii a In dii, ve stŕedním a západním stŕedom oŕském prostom
už vrcholil nebo alespoň začal vývoj, vedoucí nakonec k pro-
zkoum ání evropských vnitrozem ských oblastí a k jejich spo­
je n í se stredom orskou kulturou.
S trední a záp ad n í E vropa — nebo pŕesnéji ŕečeno prostor
m ezi ŕekam i Veserou a G aronnou — obýval v šestém, pátém
a čtvrtém století p red naším letopočtem inteligentní lid k elt­
ský m ající smysl pro um ení a vzdélání. T a k m éli Rekové
z koloniálních m ést n a jih u dnešní F rancie vnitrozem ské
partn ery , s nim iž se vyplatilo n av ázat spojení.
R ekové byli usazeni v m ístech, jejichž jm én a jsou dnes ^Azuwvérn
znám a po celém svété. Z ŕeckých odnoží byla nejslavnéjší p0bfe£í
M assilia (Marseille). M enší prístavy predstavovala m ésta
K ith arista (La Ciotat), T aureois (Bandol), A thenopolis (Saint-
Tropez), AntipoliS (Antibes) a Nike (N ice). V jin ý ch p rím o r­
ských obcích se stretával ŕecký vliv s vlivem etruským , zatím co
dom orodé obyvatelstvo patrilo k lidu ligurském u. T ak existo­
valo etruské sídlišté n a n ád h ern é položeném kopci Cimiez
n ad ŕeckým m éstem N ike; dnes je tam klášter, slavný svými
nád h ern ý m i zah rad am i. N a záp ad é sahal ŕecký k u ltu rn í a
obchodní vliv až k R oussillonu nedaleko pyrenejských h ran ie,
n a východe až k Jan o v u . K severu vedlo ovšem je n m álo
obchodních cest, z nichž nejdňležitéjší tvorilo údolí R hôny.
Etruskové pronikli se svým zbožím až do dnešního Švýcarska.
T ím se stali prvním i objeviteli tak dôležitých alpských p re ­
chodu, jak o u jsou Velký svätý B ernard a Sim plonský p ru -
smyk, avšak také dnes již zapom enutý Septim er.

I
65
 P ro objevné cesty ŕeckých kupcú severním sm érem je je n
nékolik m álo bezpečných dúkazú. V roce 1940, kdy vše
„n o rd ick é“ bylo vysoko v kursu, napsal jakýsi porýnský n a d ­
šenec pro histórii tyto ŕá d k y : „ P re d nékolika lety vykopali
v M arseille ŕeckou pevnost. O d tu d (mini se tím odtamtud) se
vypravili ŕečtí kupci n a sever a založili v D uisburgu ŕeckou
faktorii. Pŕinesli n a jih nejen ja n ta r , ale také svetodéjné k u l­
tú rn i p o d n é ty !“ A ťuž v p á te m nebo čtvrtém století p re d naším
letopočtem obýval dolní P orýní kdokoliv, n a jih m ohl o d ­
ta m tu d pŕinést pouze geografické a etnografické poznatky.
Že údolí R ý n a nebylo obchodní cestou teprve od dob
C aesarových, Ize považovat za jisté. Ba naopak! K dyž se
C aesar dostal k R ýnu, stáli proti nem u n a východním b re h u
ŕeky Suévové, kteŕí byli m nohem m éné pŕístupni k u ltu rn ím
vlivúm a o bchodním stykúm než jim i vyhnaní K eltové. M ezi
porýnským i K elty a ŕeckým i m ésty n a R hône existovaly určité
alespoň takové tésné obchodní y ztah y , p ri nichž se zboží
a je h o p ro tih o d n o ta vym éňují z ruky do ruky.
Ŕecký stavitel P ád n ý dúkaz o tom , že alespoň nejaký R ek byl pŕítom en
na Dunaji
v dnešní nem ecké oblasti, m ám e však je n n a jed n o m místé,
a to v H eu n eburgu, m ohutné keltské pevnosti, tésné n a sever
od D unaje, u H undersingenu. Z de byly nalezený četné po
R h ô n é dovezené ozdobné a užitné predm ety, pocházející j e d ­
noznačné z ŕeckých dílen. M im oto byla pri vykopávkách n a
severní strané pevnosti objevena cihlová zed s pravoúhlým i
o b ran n ý m i véžem i, prozrazující ŕeckého stavitele. Cihly této
zdi jso u vyrobeny n á p a d n é pravidelné a jsou z hliny, ŕe-
zanky a písku, podobné j ako n a m n o h á m ístech v E gypté
a ve východním stŕedom oŕském prostoru.
Stopy po požárech a jin é náznaky n ám prozrazují, že
H eu n eb u rg byl zničen asi kolem 350 pŕ. n. 1. Protože Skytové,
velcí dobyvatelé h ra d u té doby, sotva prenikli n a záp ad pŕes
L abe, byla m o h u tn á stavba asi rozborená p ri m ístních roz-
míškách. Pro nás je to ale dúkazem toho, že to nebyli Ŕ ím ané,

66
kteŕí prozkoum ali germ ánsky prostor, ale že se sem n a sever
dostali už liekové z Massilie, buď z vlastní iniciatívy nebo
v doprovodu keltských velm ožu.

V prúzkum ných cestách, které pŕinesly geografické objevy,

m éli liekové i n a jih u stredom orského prostoru v tom to smyslu
p rim át až ďaleko do ŕímské doby. Cesty ovšem začínaly
v egyptských pŕístavech n a R udém m ori a Ize pŕedpokládat,
že stará egyptsko-fénická znalost m ore a m oŕeplavby zde
m éla značný význam . T ím však nechcem e nikterak jejich
zásluhy zlehčovat. R ekové navázali okolo Stŕedozem ního
m ore m n o h á u žitečná spojení, počínaje Tartessem , kde byli
p rijatí pŕátelsky (kdežto F éničané tu narazili n a odpor), pŕes
právé zm ĺnéné ŕecko-ligursko-etruské styky až k egyptské
ríši Ptolem ajovcú, se silnými ŕeckým i k ulturním i prvky a ŕec-
kým vlivem dokonce i ve vzdálené černom oŕské oblasti, kde
skytští velmožové, jakm ile je,dnou pobyli jistou dobu v R ecku,
se odcizovali svým vlastním lidem . . .
V této souvislosti je treb a se zm ĺnit o dvou m užích. Je d e n
z nich je objevitelem z vášné, d ru h ý ze zájm u pram enícího
z jeh o povolání. Je d e n byl tak ŕíkajíc am até r a venoval n a
svou zálibu své celé jm én í a pravdepodobné i život. D ru h ý
získal svými objevy j m ení a trvalou slávu.
A m atérem byl kupec Eudoxos z K yziku, ŕeckého m esta n a Eudoxos
Z Kyziku
jed n o m z ostrovu p ri pobreží M arm arského m ore (tehdy Pro-
pontidy), jehož doba rozkvetu v dobé, kdy se Eudoxos n a ­
rodil, už končila. Byl to asi velm i význam ný m už, neboť jeho
mésto jej vyslalo s obétním i dary k bojovým h rá m do K orintu.
J e d n a z cest jej zavedla do E gypta, kde tehdy panoval E uer-
getes II. (T lustý); bylo to tedy asi mezi rokem 145 a 117
pŕ. n. 1. Eudoxos se s tlustým králem bavil o plavbe po Nilu
a zdá se, že tu pusobil dojm em zkušeného m uže, neboť E uer-
getes si n a nej vzpom nél, když brzy nato n a lagidském dvore
vzbudil jeh o zájem jakýsi ztroskotavší In d . Podobné jako jiní

67
 trosečníci nebo zajatci nebyl In d p ro d á n do otroctví, nýbrž
vzbudil zájem nékolika m inistrú, a to ze zcela určitého d u -
vodu. Slabá v láda Ptolem ajovcú nebo L agidu totiž p riv o ­
dila E gyptu značné územ ní ztráty, takže hospodársky slibná
spojení s Persií a In d ií už byla pro nebezpečnost suchozem ­
ských cest stéží udržována. In d v R u d ém m ori, trosečník,
jeh o ž m éli v moci, skýtal vítanou pŕíležitost k tom u, ja k se
dostat k pečlivé skrývaným tajem stvím arabské lodní plavby
a ja k konečné vyŕešit otázku, proč Egypťané pri o p atrn é p o ­
b režní plavbé potrebovali dva roky k tom u, aby se dostali
do In d ie a zpátky, zatím co lodi Sabeiú urazily stejnou cestu
za poloviční dobu.
Napfíč D ŕíve, než tento m už m ôhl néco vypovédét, m usel se n a-
Indickým
oceánem u čit ŕecky. T o asi trvalo delší dobu, a protože o nej bylo dobre
postaráno, odvdéčil se In d tím , že projevil ochotu vést výpravu
Ptolem ajovcú do Indie. T o znam enalo uk ázat cestu po širém
m ori, tehdy v E gypté dosud neznám ou.
Eudoxos si to dovedl zaŕíd it tak, že se zúčastnil expedice,
b a že dokonce mél v jejím vedení jistý význam , neboť hospo-
dáŕský úspéch (náklad korení a surových drahokam u) je
antickým i historiky pŕipisován jem u . Eudoxos však z toho
príliš m noho zisku nem él, neboť lakotný korpulentní p a ­
novník ho p ripravil o vétšinu zboží ve prospéch své soukrom é
pokladnice.
Že se Eudoxos po takovém n ezd aru nevzdal, m luví ve
prospéch je h o pravého objevitelského tem p eram en tu , ale
i ve prospéch doznívající intenzity jeh o dojm u z první cesty.
K dyž tlustý král odešel n a véčnost a vládu nastoupila vdova
K leo p a tra (jež m á se svou slávnejší potom kyní, m ilenkou
A ntoniovou, společné pouze jm én o ), zajistil si Eudoxos pro
nový expediční p lán podporu vládkyné a vypravil se na
novou cestu.
T e n to k rá t však chybél indický lodivod. Eudoxos jím pravdé-
p o d o b n é’ješté nebyl zcela zasvécen do tajem ství m onsunú,

68
neboť n a zpáteční cesté z In d ie se dostal, za h n án protivétrem ,
k africkém u pobreží, jižn é od m ysu G uardafui ( v dnešním
Somálsku). Zboží, které m él n a palubé, se dom orodcúm tak
zalíbilo, že m u ukázali podivnou véc, jež p rý pocházela ze
ztroskotané lodi. Byla to figúrka z p ŕíd é či lodní zobec, snad
charakteristická ozdoba nám o rn í lodi, n a níž bylo Ize rozeznat
pod o b u kone. S tím to nálezem a vym eneným zbožím se
Eudoxos v rátil. N aneštéstí však byl tak dlouho pryč, že
m ezitím v E gypté došlo opét ke zm éné vlády. Teď tam vládl
K leo p a tŕin syn Ptolem aios V I I I . L arythos, který nebyl své
m atce príliš naklonén, protože se ho pokúsila nékolikrát
otráv it. T a k ztra til Eudoxos, chránenec K leopatŕin, znovu
zisk z obchodu a nedostal nie než onoho záhadného koné
z p ríd e ztroskotané lodi.
Nékolik n ám o ŕn ík ú z A lexandrie, jim ž se nešťastný Ŕek K ú ň
z Gadesu
svéŕil, si koné prohlédlo a došlo k závéru, že m usí pocházet
z m esta G ades (dnes Cádiz ve ŠpanUsku). V tam n ím prístavu
totiž bývala m alá, ale velm i výkonná rybáŕská plavidla,
nazý v an á koné, jež p ri rybolovu byla často nékolik tý d n ú
n a m ori a dostala se p rito m podél pobreží M aroka až k ústí
ŕeky L ixu (dnes vyschlé). T a to inform ace se stala neú n av n ém u
E udoxovi osudnou. Z achvácen novou objevitelskou horečkou
n av rátil se dom ú, p ro d al v K yziku všechen m ajetek a z vý-
téžku si vystrojil loď. S ní plul podél severního stredom or­
ského pobreží do M assilie a získal i od nám o ŕn ík ú tam
kotvících lodí další inform ace. A když vše potvrzovalo jeho
do h ad y , zam íŕil do G adesu, odkud snad pocházela jeho
figúrka koné. Z de asi n ab y l definitívni j istoty, že je h o dŕevéná
ozd o b a skutečné o d tu d pochází a že tedy loď asi z tohoto
m esta obeplula celou Afriku. K e své velké lodi pŕikoupil
ješté dvé m alé stejného d ru h u , ja k o byly ony výkonné ry-
báŕské čluny, jim ž se už kdysi podaril odvážný pokus, a za-
jistil si také účast lékaŕu, um élcú a jin ý ch bystrých hlay,
snad také proto, aby plavbu trvající nékolik m ésícú, kterou

69
 m él p red sebou, lépe snášel, nebo ale také proto, aby m él
p ri védeckém p rúzkum u cizích zem í k dispozici jejich
pom oc.
Ale práve tato skupina um élcú z tra tila nervy jak o první.
Pŕestože v anul pŕíznivý vítr, neustále požadovali, aby je v y ­
sadil n a pevninu, a tím zavinili ztroskotání jed n o h o plavidla
výpravy. Poškozenou loď se podarilo o pravit či z jeh o trosek
vyrobit pom ocné plavidlo a n a ném se vzbouŕenci vrátili
dom ú. A ntické zprávy jsou n a tom to m ísté ponékud nejasné.
Pom ponius M ela se dokonce mýli, pokud píše o sm éru plavby
a klade počátek plavby Eudoxovy do R udého m ore a jcjí
konec do Gadesu. O bšírnejší a vcelku logicky púsobící zpráva
S trab o n a naznačuje, že Eudoxos po této havárii pokračoval
v ceste n a jih , nakonec však obrátil, protože jazyk dom orodcú,
s nim iž se tam setkal, m u pripom ínal reč černochú, kteŕí
m u prenechali figurku kone. Snad myslil, že už dosáhl cíle,
a v rá til se, protože se nechtél dostat do rukou nepŕátelsky
zaujatého krále egyptského.
Eudoxos Ďalší Eudoxúv osud ie od okam žiku, kdy nastoupil zpá-
u krále v , „ , , ,
Baga tecm cestu, zahalen v tem notu a rozpory. D ostal se p rý do
M auretánie, tam vyhledal krále B aga a vyžádal si jeho p o d ­
p o ru p ro další objevné cesty. Aby se ho král zbavil, vyhovel
p rý je h o p ŕán í, ale dal (podie S trabona) m užstvu príkaz
vysadit tvrdošijného Ŕ eka n a prvním neobydleném ostrové.
Eudoxos se to p rý dovédél a u prchl do G adesu, výchozího
b o d u své nešťastné plavby. A tam znovu vypravil lod, te n to -
k rá t padesátiveslici; vzal však n a p a lu b u i pram ici n a prúzkum
pobŕežních vod a ŕek, spolu se zem édélským n árad ím a se-
m eny, a n ad to ješté stavitele.
T o všechno ukazuje nejen n a jeh o zkušenosti s Afrikou,
ale také n a to, že znal H érodota. Eudoxos to chtél zrejm é
u d élat stejné tak jak o Féničané, kteŕí z príkazu faraóna
N echá jak o první obepluli Afriku. O de dne jeh o vyplutí už
nikdo o Eudoxovi neuslyšel.

70
 Pŕes prokazatelný neúspech jsm e se jím tak obšírné zab ý ­
vali proto, že je tento R ek v našem líčení snad dokonalým
ztélesnéním objevitelské touhy. J e A hasverem m ezi objeviteli,
snaží se získat pro své plány jed n o h o panovníka za druhým ,
zpenéží celý svúj m ajetek, b a pravdepodobné i podíl své
rodiny, je n aby m ohl krýt náklady n a vybavení lodí; po
každém neúspéchu se vydává vždy znovu n a cestu a pri po-
hledu n a každý kousek lodní ho bŕevna p ro p ad á snení, je n
když ten kus d reva ležel dost dlouho v m ori.
Eudoxos z K yziku pŕipom íná pozdéjšího fanatického ob-
jevitele, plavícího se tak dlouho sem a tam m ezi Portugalskem
a Španélskem , m ezi kláštery a rezidencem i, který si n a každém
kousku dreva, vyplaveném vodou, vytváŕí fantastické svéty;
p ŕip o m ín á K ryštofa K olum ba, který sklidil podobný nevdék
j ako on.
V íc štéstí než kupec z K yziku m él nám orník H ippalus,
o ném ž se leydenský profesor R ich ard H ennig dom nívá, že byl monzmú
korm idelníkem n a Eudoxové první úspéšné ceste do Indie.
R ozhodné je H ippalus m užem , který jako nám o rn ík a učitel
seznám il lodníky stredom orského svéta s pravidelné v anou-
cím i m onsunovým i vétry. N ení dúležité, zd a se to dovédél
od uvedeného ztroskotavšího In d a ze dvora Ptolem ajovcú či
od nékterého Sabeiana, či zda to znal z vlastní zkušenosti.
R ozhodné rozšíril znalost nesm írné dúležitého faktu, že p ri
využití pravidelného proudéní vzduchu se Ize dostat bezpečné
a rýchle k rátkou cestou po širém m ori do In d ie a že je opét
m ožno se v rá tit do egyptských pŕístavú p ri R u d ém m ori.
O d d u b n a do ŕíjn a vane m onsun od jih o záp a d u , protože
se v té dobé Asie a její poloostrov P rední Indie oteplují
m nohem silnéji než plocha Indického oceánu; vzduch stoupá
vzh ú ru a do oblasti ŕidšího vzduchu proudí v ítr od m ore.
V ŕíjnu se za silných bouŕí a vichŕic sm ér v étru m éní; je pak
vhodný pro zpáteční plavbu — z In d ie do R udého m ore.
V ítr pohánéjící lodi do Indie je starým i spisovateli shodné

71
 nazý v án jm én em hippalus podie jeh o objevitele pro E vro-
pany. J e to pocta, které se, pokud vim e, nedostalo žádném u
jin ém u človeku, neboť F rédéric M istral nedal své jm éno
v etru m istralu, ale zvolil si tento libozvučný pseudonym sám.

Kupci j ako objevitele

Ú lo h a Ŕ ekú v ŕím ském im périu predstavuje je d e n z nejr

zajím avéjších v nitŕních p roblém u antiky. Zde je n konštatujm e,
že i poté, co bylo R ecko a ŕecká m esta zbavena své nadvlády,
zústal východní prostor S tŕedom oŕí prakticky stále ŕeckou
k u ltu rn í oblastí. R ekové i nadále provozovali obchod a plavili
se se svými loďmi R udým m oŕem k jih u , je n s tím rozdílem ,
že teď za nim i stála m ocná ŕím ská ríše se svým velkým
uzavŕeným hospodárskym prostorem .
Rekové Dnes Ize považovať za jisté, že v prvním století p re d naším
ve východní
Africe letopočtem a v prvních tŕech stoletích po jeho zm éné pro-
zkoum ala ŕecká obchodní plavidla východní pobreží Afriky
i prostor jižn é od rovníku a že tam vždy znovu sm erovala.
N ení tedy n u tn o pripom ínať tran z itn í obchod m oŕeplavcú
z jihovýchodní Afriky (jenž bezpochyby existoval), aby bylo
m ožno vysvetliť četné nálezy ŕím ských m incí v jihovýchodní
a strední Africe, i když tento tra n z it a další p u tování m incí
v Africe byly pŕirozené též význam né. D okum entem zvlášt-
ního význam u pro ty to objevné a obchodní cesty je učebnice
p o b režn í plavby, zn ám á pod názvem Periplus m aris E rythraei.
J e to jak ási bilance značného počtu plaveb a jejím účelem je
p ŕe d at poučení z téchto cest jin ý m m oŕeplavcúm a kupcúm .
P ŕedpokladem p ro ni jsou ovšem četné cesty p re d jejím se-
psáním a učebnice m ohla vzniknout je n proto, že je jí au to r
chtél zrejm é pom oci naléhavé potŕebé. Periplus tedy v kaž-
dém sm eru potvrzuje existenci ŕím ské, ŕecké a egyptské lodní
dopravy k africkým , arabským , indickým a m alajským p ŕí-

72
stavum , je tedy korunou H ippalových snáh o prúzkum
povétrnostních pom eru, pŕíznivých pro tuto dopravu.
Senzací, jež v sobé toto dílo skrývá, je tvrzení, vyslovené Senzační
plavební
s nejvétší určitostí a bez jakékoliv výh rad y : „ T y to (Rhapta návod
a jiné prístavy na pobreží Tanganjiky) jsou asi posledním i o b ý ­
vaným i m ísty n a africké pevnine, k terá leží po pravé strané
toho, kdo vyplouvá z Bereniki (prístav na Rudém mofi). Neboť
n a opačné stran é od téchto bodu se obrací až dosud nepro-
zkoum aný oceán rozprostírající se podél jižn ích b reh ú
Etiópie, Libye a Afriky sm érem n a západ, a spojuje se nakonec
se záp ad n ím m oŕem .“
O dkaz n a historicky znám ého vládce ríše Aksum u, který
dílo obsahuje, n ám dovoluje pŕedpokládat, že vznik P eriplu
Ize klást do osmého století. Ríše Aksum se rozprostírala
daleko za etiópskou centrálni oblast až k pobreží R udého
m ore, po jistou dobu dokonce až do A rábie. Jaz y k dvora
a knéží byl ŕecký. Z m ĺnka o Zopirovi (zem ŕel 79 n. 1.) tedy
není prekvapivá a je spolehlivým vodítkem . Prostorové sahaly
vlastní obchodní zkušenosti neznám ého a u to ra k jih u p ra v d e ­
podobné až k Z an zib aru (Azanie), n a východé k indickým
pŕístavúm , zatím co o vzdálenéjších východních oblastech
m ohl snadno získat inform ace v indických pŕístavech. V lastí
au to ra P eriplu bylo asi jed n o z ŕeckých m ést ve východním
Stŕedom oŕí. U sadil se v Bereniki, prístavu n a R u d ém m ori,
ležícím z h ru b a n a o b ratn ík u R aka, již n é od mysu R as Benas.
Prístav vdéčil za svúj význam je d n a k okolnosti, že nejsever-
néjší část R u dého m ore byla pro plachetnice je n téžko splavná,
protože zde je n zŕídka vanuly silnéjší vétry, je d n a k obchodní
cesté, kterou mezi Bereniki a m éstem K optos p ri N ilu dal
zb u d o v at Ptolem aios II. Philadelphos. O d té doby se skutečné
v Bereniki sbíhala vétšina afrického a indického obchodu.
I když je Periplus dúležitým pro déjiny m oŕeplavby, jako
dokum ent pro histórii objevu je zcela bezcenný tím , že
neuvádí ž á d n á jm én a. N edovím e se tu, kteŕí korm idelníci

73
 doprovázeli a u to ra P eriplu n a jeh o výzkum ných cestách.
N edovím e se ani, kterým odvážným plavcúm se poprvé
zdarilo p ren ik n u tí do m alajských vod. Periplus podává
zpráv u o existujících pom érech a jeh o ctižádost spočívá spíše
n a poli národopisném než historickém .
V ypráví n ap rík lad o čínských zvycích a o zadoindických
národnostech, o zboží a ru d ách , nezm iňuje se však, odkud
všechny tyto inform ace pocházejí. Ú daje duležité pro dejiny
objevú však vyplývají ze srovnání ú d aju P eriplu a védom ostí
astronóm a a geografa K lau d ia Ptolem aia, který vytvoril své
hlavní geografické dílo asi púl století po vzniku Periplu.
Co Ŕ ek z Bereniki ješté neznal, i když pŕece byl u pram ene
inform ací, zrejm é za je h o doby ješté nebylo objeveno, což
zde zn am en á, že to bylo k ulturním n áro d u m stredom orského
pro sto m neznám o. Z dá se tedy, že m ezi lety 80 a 150 n. L,
m ezi Periplem a P tolem aiem byly objeveny nékteré duležité
zemé, o nichž se K laudios Ptolem aios zm iňuje.
Mésiční Je d n ím z objevň jsou v Africe tak zvané Snéžné hory či
pohorí
v Africe M ésíční pohorí a N ilská jezera, to jest masív R uw enzori
a skupina je z e r m ezi V iktóriiným jezerem a R u an d o u a Bu-
ru n d im . Z a tento objev zrejm é vdéčím e obchodníkum se
slonovinou, pronikajícím do vnitrozem í od pobreží Z an zi­
b aru . T ato oblast kolem R uw enzori, oplývající i dnes stády
slonú, se svými zčásti po celý rok zasnéženým i nejvyššími
vrcholky jisté n a tyto m uže velm i silné zapúsobila, takže
o ní hovorili ješté v egyptských pŕístavech. S kupinu jeze r
nazývají an tičtí au to ri Nilským i jezery, protože (jako už
u H érodota) tán í snéhu n a bájných horách, a tím zpúsobené
sto u p án í h ladiny jeze r bylo uvádéno v souvislosti s p ra v i­
delným v zd u tím N ilu. Stejného názoru byli ostatné geogra-
fové až do devatenáctého století. T eprve m oderní výpravy
do oblastí nilských p ra m e n ú pŕinesly p ád n ý dúkaz toho, že
takzvané nilské vzdutí je závislé n a dobé dešťú, a nikoliv n a
tán í snéhu.

74
 Po stopách obchodníku se slonovinou, kteŕí asi byli sotva Diogenes
Ŕeky — spíše Egypťany nebo A raby, pronikl však k Nilským ): M lskjm
jezerú m také R ek. Ptolem aios n ám u d áv á jeh o jm é n o : D io- jezeräm
genes — zvaný stejne jako znám ý m už se sudem . V íc o ném
ovšem není znám o. Podobné jak o kdysi Eudoxos, byl i D io­
genes p ri zpáteční ceste z In d ie zah n án bouŕí a pristál zrejm é
n a pustém východoafrickém pobreží. H ledaje lidi a pom oc ne-
pu to v al však podél b rehu, nýbrž se o b rátil sméle do vnitro-
zem í a tak se za p étad v acet dní dostal k jezerňm . Protože
Ptolem aios naznačuje, že pŕistání a pochod se odehrály se­
verné od R h a p t, Ize p ŕedpokládat, že pravdépodobné místo
p ŕistán í bylo n a nejjižnéjším pobreží Somálska, až dodnes
do značné m íry neobydleném a pustém , asi na^2° j. š. K dyby
byl totiž Diogenes pristál dále n a jih u , byl by se dostal ke
K ilim an d žáru a tu to h o ru Ize je n stéží p ŕeh léd n o u t či se o ní
nezm ínit.

D ru h ý m objevem této d o b y je Č ína. P ouhá zm ĺnka u Ptole-

m aia by n á m ješté nedovolovala hovoŕit s určitostí o objevu
p re d sm rtí velkého alexandrijského geografa. K ritik a textu
P tolem aiova N ávodu ke geografii je totiž stále ješté tak n e ­
určitá, že Ize je n o nékterých jejích částech bezpečné pro-
hlásit, že nebyly zarazený teprve ve tŕináctém století, nýbrž
že je obsahovalo už p úvodní dílo R eka. T ato jisto ta existuje
je n u ú d aju , za než Ptolem aios vdéčí ztraceném u dílu geo­
grafa M arin a z T iru , tedy ŕeckém u učenci v púvodním
starém fénickém m ésté, v m etropoli starých obchodních
a dop rav n ích v ztah ú . Proto nás ani neudiví, že právé v tom to
m ésté vznikl spis O p ra v a geografické m apy, jem u ž M arinos
vdéčí za svou slávu a Ptolem aios za cenné kapitoly svého
geografického díla.
M arinos se zm iňuje hned o dvou cestách do zem é T h in ae Z^ne hedváb
(dnešní Čína), k terá se objevuje už ve spise Periplus m aris

75
E ry th raei, a to o cesté po souši a ceste po m ori. Cestu po
souši zn á M arinos od m uže jm én em M aôs T itianos, m ake-
donského kupce, který asi po této cesté dostával hedvábí. J e
to H e d v áb n á cesta pŕes P red n í Asii do F ergany a o d tu d pŕes
ŕanšanské prúsm yky do K ašgaru, kde se pak cesta délí n a
Severní, oázam i bohatou, a n a Již n í, s dlouhým i úseky ve-
doucím i pouští. Čínské pram eny n ám potvrzují, že inform ace
M aôse T itia n a , a tím také zprávy M arinovy a Ptolem aiovy
souhlasí. Čínský generál P an-Č chao, považovaný za jednoho
z nejvétších vojevudcu v histórii, potlačil v dlouholetých bojích
H u n y , kteŕí až dosud svým i loupežným i p re p ad y znem ož­
ň o vali každou m ožnost obchodních cest v T u rk están u . Pri
bojích trvajících dvé desetiletí byly čínské hranice posunutý
daleko n a západ a ležely z h ru b a n a ŕece J a x a rtu (Syrdärji).
O b ch o d n í spoje byly tak bezpečné, jako tom u bylo teprve
zase za m ongolské vlády, o tisíc let pozdéji, a v živém k ara-
v an n ím spojení docházely spolehlivé zprávy ze „zem é h ed -
v á b í“ pŕes M erv, R hagy a P alm yru až do Sýrie. Je d e n ze
starých u k azatelu cesty si ostatné zachoval své pojm enování
až d o d n es: nedaleko pohorí ležící karav an n í zastávka s daleko
v iditelnou kam ennou véží asi byla zárodkem m ésta T aš-
k e n tu ; stŕedovécí arabští kupci alespoň tvrdili, že kam enná
véž v T aškentu je totožná s véží, k terá už jejich pŕedkúm
obchodujícím s hedvábím sloužila za ukazatele cesty; nakonec
T ašk en t skutečné znam en á doslova kam ennou véž.
Ale nejen M arinos a jeh o O p ra v a (a oprava to skutečné
byla) dokazují, že se teh d y stredom orský svét a C ín a k sobé
velm i pŕiblížily. Velký generál P an-Č chao poslal dokonce
K a n -Jin g a s opravdovým poselstvím do západních zem í
a poselství se dostalo až k ŕece E ufratu. Že se od tu d už dál
nedostalo, nebylo vinou dopravních m ožností. M ezi E ufratem
a Sýrií už dávno (Ize klidné ŕíci už po tisíciletí) existoval
k arav an n í styk a v téchto zem ích, prístupných všem obchod-
n ím spojum , by byl p an u K an-Jingovi nikdo nezkŕivil ani

76
vlásek. M él však sm úlu. Mesto u „záp ad n íh o m ore“ , kam,,
došel, bylo podie jeh o presného popisu prístav H ira, ležící
na poloostrové jižn é od Babylonu, kde pŕistávaly lodi nám orní
i ŕíční, plavící se po E ufratu. K a n -Jin g však videl pred sebou
m ore, inform oval se, ja k daleko je to do T a -ť sin u (čínsky
Rím ) a dostal odpoveď: „M ore je širé a velké. Pri pŕíznivém
vetru se dostaneš do T a -ť sin u za tri mésíce. B udou-li však
vetry nepŕíznivé, m úže cesta trv a t dva roky. Své lodi proto
zásobujem e n a tri roky. Pak (hrome toho) je n a m ori néco, co
zpusobuje, že se človek chce dostat zpét do vlasti. T en, kdo
se vydá n a m ore, je zachvácen m elancholickým i pocity.
Nechť tedy je n vyslanec jd e , jsou-li m u rodiče a žena s détm i
lhostejní.“ (G hu-šanšu, kapitola 88, citováno podie G ut-
sch m id a).
Pri téchto slovech bychom rád i pozvedli prst, což by udélal Štvavá
propaganda
tak m nohý fejetonista v devatenáctém století, a zeptali se: ve staroveku
„Pozoruješ néco, m ilý čten á ŕi?“ Čínský citát reprodukuje
naprosto jasn é je d e n ze zcela obvyklých starovékých p ríp a d u
štvavé propagandy. Č erná ruka, vyčnívající z oceánu a sta-
hující lodi ke dn u , m éla ch rán it kartaginský obchod pred
cizí konkurencí stejné jako vyprávéní o hustém nebo sra-
ženém m ori, zadržujícím lodi; útočné včely n a druhém
breh u D unaje nem ély jin o u funkci, než aby odradily jin é
než ŕecké kupce od cesty po D népru. D obrý, ale nepŕíliš sta-
tečný K a n -Jin g podlehl pro p ag an d é nékolika P a rth ú , kteŕí
presné védéli, že hed v ábí pochází z Č íny a že n a ném Ize
velm i dobre vydélat — dokud Č íňané nenajdou prím ou cestu
do Ŕ ím a, ale. musí zaŕad it do tranzitního obchodu P arthy.
Dnes už není nie p latné, zlobit se n ad tím , co význam ný Kan-Jing
se vrací
geograf R ichthofen nazval krátce „zbabélostí“ čínského v y ­
slanec. K an -Jin g se vrátil, když už m él v podstaté všechny
obtíže za sebou a T a -ť sin (Rím) a ríše S tredu (Čína), dvé
nejvétší ríše tehdejšího svéta, zústaly oddéleny ohniskem ne-
klidu v P rední Asii. A proto byla d ru h á obchodní cesta, o níž

77
 se zm ĺnil M arinos, po desetiletí, b a po staletí m nohem vý-
znam néjší než staré H edvábné cesty. Byla to nám orní cesta
kolem Indie a Sundským prúlivem do Jihočínského m ore, až
k velkém u obchodním u m éstu K attigary, jež bylo bezpochyby
nejzazším , tedy nejvýchodnéjším bodem , k ném už se bezpro­
stredné či pŕes prostredníky stredom orský obchod se svým
zbožím dostal.
Že by se byl do K attig ary dostal Kek nebo Ŕ ím an s lodí
sám, Ize sotva pŕedpokládat. Podie názoru vétšiny badatelú,
zabývajících se touto špeciálni otázkou, leželo mésto K a tti­
gary zh ru b a n a m ísté velkého obchodního m esta Q uinsay,
o ném ž o tisíc let pozdéji vyprávél M arko Polo ty nejpodivu-
hodnéjší historky, tedy v zálivu C hang-čou. V úvahu by p o ­
p ríp ad e ješté pŕicházelo ústí ŕeky J a n g -c ’-ťiang, tedy prosíor
kolem H ongkongu, který byl pro indické a arabské nám oŕ-
níky zajisté snadnéji dosažitelný. Indie však určité byla mezi-
stanicí. T o vyplývá z toho, že M arinos a jeho zpravodajové
neznali nej dôležitejší dopravní pom ery v indočínské p o ­
brežní oblasti, j ako n apríklad cestu do M alakky. T aké autor
díla Periplus m aris E rythraei zná ješté do jisté m íry záliv
Bengálský, stejné jako tv ar Indie jako poloostrova. S um atru
a J á v u (či M alajský poloostrov) nazývá však jin a k dobre in ­
form ovaný kupec z Bereniki „nejzazší částí obydlené zemé,
ležící p ri východu slunce“ . Č ínu um ístil pom erné správné
n a sever od tohoto ostrova. K dyby však byl znal cestu po
m ori, nebyl by ovšem m ohl m luvit o „nejzazší“ části obydlené
zemé, jež se pri cesté do Číny m usí ješté objíždét.
M ezi lety 80— 120 n. 1. p ren ik la tedy zpráva .o Jihočínském
m ori do Sýrie. Zústalo však je n pri ní, slýchalo se o ném
pouze; jeho znalosti byly neúplné, a nadto se zpráva dostala
je n k úzkém u okruhu zájem cú, kteŕí o ni jevili zvláštni zájem .
V ýchod a Z ápad ješté dlouho zústaly od sebe oddéleny.

78
 Z a klidných dob byly karav an n í cesty m ezi N ilem a R u - Svéhlavý obr
dým m oŕem , E u fratem a S tŕedom oŕím , In d em a K aspickým
m oŕem zaplnený tisíci velbloudy.
„P o d él nej dôležitej ších cest se zŕizovaly krčm y a poštovní
stanice s vým énou k o ní,“ p rav í se v análech z období vlády
císaŕe C ho-ti (kolem 100 n. L). „ K u rý ŕi a sem a tam cestující
tlum očníci tu m éli po celý rok co d élat a cizinci pŕející si
s nám i obchodovať denné klepali n a závory s žádostí, aby jim
bylo otevŕeno.“
M ezi R u d ý m m oŕem a In d ií existovala nám orní doprava,
o d h ad o v an á n a sto až dve sté lodí ročné obém a sm éry. Z jižn í
Číny k Sundským ostrovúm , do Indie a východní Afriky j ezdily
flotily džunek, pŕivážející zboží a odvážející do Č íny suroviny
a vzácné kovy.
Ale veliká záp ad n í svétová ríše, ríše Ŕ ím a n ú v Evropé,
v P red n í Asii a severní Africe, se uprostred tohoto značného
ru ch u vyjím á jak o tvrdohlavý obr, který nechce h rá t s sebou.
Ŕ ím a n é ovšem provozovali obchod. Po pŕestávce dvou set až
tŕí set let používali v E vropé starých obchodních cest Etruskú
a Ŕ eku a byli velkým i odbérateli zboží z O rien tu , čímž te-
prve um ožnili m o h u tn ý dopravní a hospodársky- rozvoj a u d r­
žovali jej po staletí. Ale je n zŕídka narazím e n a stopy ŕímské
obchodní lodi ve vodách m im o Stredozem ní m ore. J e n n á ­
hodou se dostává tu a tam nékterý z ŕím ských propušténých
otrokú (o ném ž není nikterak jisté, zd a byl R ím anem ) n a
Cejlón.
V elkolepí vojáci, organizátori, správni technici ríše, existují- Obchodnické
antické
cí už sedm století, byli ve všem, pokud jd e o obchod, styk národy
s cizím i zem ém i a objevitelský vtip, daleko za Židy a Ŕeky,
A raby, In d y , P arth y a Č íňany, A rm ény a Syŕany. K dyby
tom u bylo jin ak , byl by R ím využil vší své sily k soustavném u
a n eú n av n é provádéném u prúzkum u svéta a P ortugalcum
a Španélúm by asi bylo zbylo m álo práce. Protože nebyli
zastánci názoru, že všem cizím n áro d u m m usí pŕinést je d ­

79
 n o tné náboženství, protože byli obohaceni o zkušenosti z vlast-
nich provincií, které vesmés nadále uctívaly své boby, a p ro ­
tože si dychtivé pŕáli rozluštit hád an k y a zvláštnosti cizích
k u ltu r, byli by Ŕ ím ané navázali spojení s asijskými, africkým i
a snad i am erickým i ŕíšem i, aniž je oloupili o jejich d u ­
chovní tradice. Svet by byl poznal ŕím ské právo a rím skou
správu, ale byl by si smel ponechat svou vlastní v íru ; alespoň
n a dvou kontinentech by se byl vývoj lidstva obešel bez k ru ­
tého ničení kultur, jak o to činili conquistadoŕi, byl by se
obešel bez hoŕících h ran ie upalujících kacíŕe, bez system atic­
kého rušení práv barevných, bez onéch om ylú, ža néž ješté
dnes m usí p la tit m alá oslabená Evropa.
K d y b y bylo m ožno se déjinám om luvit, pak by Ŕ ím ané asi
uvedli, že jejich ríše byla i tak dost velká pro každého, kdo
si p ŕá l p o zn at svét. A protože ríše m éla nad to kolem osm desáti
dsíc kilom etru dobrých silnie s krčm am i, mésty, jed n o tn o u
m énou a zkušeným i pruvodci, podlehli R ím ané pohodlném u
blah o b y tu jim i sam ým i vytvoreném u a nem éli zájem o vý­
boje do neznám a, jež by z jejich k ontinentálni mise byly
učinily misi svétovou. K dyby tom u tak nebylo, byli by Ŕ í­
m ané vyvrátili jed en ze zákonu, který Ize odvodit z pozoro-
vání m n o h á životopisu objevitelu, a to zákon o nuzákovi
vydávajícím se n a cestu, aby hledal štéstí — neboť kolik ob-
jevitelú, alespoň téch nejvétších, bylo chudých, opovrhova­
ných, znevažovaných, zneuznaných a zbytočných; ti v le-
tech závistného a vzdorovitého hloubání živili žár, který je
p ak vyhnal n a svétové m ore: v ra h a E rika, nazývaného R u -
dým , vyhnaného dústojníka M agalhäese, pasáka vepŕu Piz-
zara, K o lu m ba prchajícího pred pronásledováním Ž idu . . .
Z atím co km eny ve východním Stŕedom oŕí a arabském svété
dále objevovaly, vynalezli Ŕ ím ané cestování v onom zvlášt-
ním smyslu, který si zachovalo až dodnes: jako nejpŕíjem néjší,
ovšem i nejnákladnéjší form u, ja k získat vzdélání. Pro vojsko
a kurýry byly postavený silnice. Ale co všechno se n a nich

80
kúpilo za dob republiky, a což teprve ve staletích císaŕství!
U védom ím e-li si, v jak é m íŕe docházelo n a rím skych silnicích
ke k o n tak tú m mezi pŕíslušníky rúzných km enú, porozum ím e,
že Ŕ ím an chtéjící p o znat svet nepotreboval pŕekračovat h r a ­
nice své ríše.
Silnice začínaly u H adriánovy zdi n a ŕece T yne, n a již- S tí rímskych
silnie
ním okraji Škótska, a koncily v Bereniki u R udého m ore;
od (Trapezunt) pri arm énské hranici se táhly n a-
pŕíč A natolií a Balkánem , podél stredom orského pobreží do
G adesu, starého fénického prím orského m esta; zpŕístupňo-
valy severní Afriku stejn éjako severozápadní E vropu. A u p ro ­
stred této ríše sedélo j ako pavouk v síti mésto R ím , kde bylo
m ožno získat moc a vážnost a současné nárok n a bohatství;
zb o h atn o u t však se m ohlo je n v provinciích. A když už byl
človék bohatý, pak pŕece k tom u, ja k získaných penéz využít,
nebylo jin éh o vhodnéjšího m ísta než opét R ím , večné, p r a ­
staré a nikdy nestárnoucí mésto.
D oprovod R ím an u tvorili otroci a otrokyne, lidé všech
národností ze stredom orského prostom a znám é části Afriky.
T i stavéli m ocném u p án u večer stan, aby jej v krčm ách nekou-
saly šténice, neobtéžovaly dévky či nerušili hospodští svým
vyptáváním . V ybalovali a balili tisíce velkých vecí i d ro ­
bností, které vznešené R im anky s sebou vláčely, aby byly v
každé dobé žádoucí. Nosili svými neúnavným i ebenové
černým i pažem i nosítka, n a nichž si hovély bílé družky
m ocného m uže, čerstvé vykoupané, vonné a vábné, a rozhá-
néli nespočetný potulný p ro letariát ríše m nohá národností,
když onen m už chtél se kdesi v dobytých dálavách dostat
k penézúm nebo po ú p adku v R ím é znovu začít.
Co tedy m éli R ím ané objevovat? R ozšiŕovat si védo- P rvní
cestovatelé
mosti, to bylo záležitostí R eku; proto je osvobodili od M ake- Z potešení
doncú, dovezli do R ím a jako otroky, pak propustili a jako
nevinné učené blázny povéŕili vším tím , co nie nevynášelo.
T am , kde R ím ané objevovali, činili tak m ečem , v čele ko­

81
 h o rt nebo loďstva a m useli alespoň približné pŕedem védét,
jak y zisk bylo m ožno p ri každém podniku očekávat. T ak
tom u bylo u všech podniku; které Ŕ ím ané brali vážne.
A m ísta starých k u ltu r navštévovali je n pro potešení. Po
sm rti D rusilly navštívil C aligula pro své rozptýlení ctihodná
ŕecká m ésta n a Sicílii a bavil se jejich pam étihodnostm i
ta k dlouho, až E tn a varovné zahučela. Ju liu s C aesar sice
znovu vybudoval K orint, ale prístav v Isth m u se brzy stal
sbérnou ch átry z celého stredom orského prostoru, kam pro-
nikl ŕím ský nem rav a kde došlo poprvé n a ŕecké pú d é ke štva-
nicím zvéŕe a gladiátorským h rá m ve velkém stylu. Do E gypta
cestovali R ím an é neustále a sotva k terá linka stredom orské
plavby byla tak silné frekventovaná j ako m ezi Puteoli (dnešní
Pozzuoli u Neapole) a A lexandrií. K orm idelníky však byli
Egypťané a kupecké krám y i v Puteoli m éli v rukou Syŕané,
Ž idé a Rekové.
A pŕišli-li R ím ané koneckoncu do E gypta, pak je spíše v á ­
b ila m oderní ŕecko-orientálni A lexandrie, než to, co ješté
zbývalo ze starého E gypta. Z A lexandrie vedia do K anóbosu
n ád h e rn á, dvacet m etru široká silnice a po celé tém éŕ šesti-
kilom etrové délce byla lem ována sloupovím , které j i rozši­
rovalo n a šestatŕicet m etru a skýtalo príjem nou procházku
ve stínu. K anóbos bylo nejslavnéjším záb av n ím stŕediskem
m iliónového m ésta; hostinec tu byl vedie hostince a n a
dlouhém p rú p lav u m ohlo hýrení pokračovat zcela nerušené
v krytých bárkách. Pokud jd e o pyram ídy, které za ŕím ské
doby nebyly ješté stupňovité, nýbrž m ély dosud svá obložení,
ta m je zajím aly pŕedevším um élecké výkony dom orodých
ch lapcu a dévčat, šplhajících pred cizinci po hladkých p lo ­
chách, a po'dobné tom u bylo u nilských k atarak tu , kde egypt-
ští lodníci pŕedvádéli R ím an ú m svou obratnost a klouzali po
peŕejích, poskytujíce vítézum neobvyklou podívanou.
ríubezpečí Bylo pak divu, že se senátom m zakazovalojezdit do E gypta?
na cestách
Že filosofové varovali pred p ro m arň o v án ím tohoto nejistého

82
života n a cestách? Že m noží vydávali n a cestování tolik pe-
néz, že se pak u cíle m ohli je n j ešte sam i p ro d a t do otroctví
a že krčm y u dálkových silnie se rovnaly bordelúm , a to
nej en v lidové m luvé, ale i pred zákonem ?
Nebuďm e však nespravedliví. V zhledem k m ocné ríši mél
rím sky lid do jisté m íry právem dojem , že všech zisku musí
být také správne využito. M ísto aby se vydali do dalšíchzem í,
místo aby ješté dále posunovali své hranice a pŕetéžovali v o ­
jenský potenciál, spokojovali se s tím , že se vzdelávali a bavili.
V tom byli n ap roste velkorysí. Vesnici, kterou považovali
za zbytek T róje, odpustili d an é n a všechny časy. P red
ŕeckým i a egyptským i o ltári pokládali zdvorilé obetní dary,
n a nesčetných p am étihodných m ístech dokazovali v nápisech,
že nem ají vubec nie p roti bohúm a hrdinúm , uctívaným
národnostm i provincií. Byli tolerantní, osvícení, snaživí, což
jsou vlastnosti, jež ve všech dobách m ají je n ti nejlepší ze
zbohatlíkú. N a víc to však stačilo je n tam , kde sledovali své
vlastní cíle: p ri objevování s m ečem v ruce a pruzkum u
m ožností, ja k získat m ajetek.

Caesar se pŕeplavuje pfes Lamanšský pruliv

Pom inem e-li krátký výlet u ŕím ského m ístodržitele Lici-

nia Grassa po A tlantiku, který nem él žádných geografických
výsledku, pak je prvním ŕím ským objevným činem C aesaruv
prechod pfes Lam anšský pruliv ve čtvrtém roce jeh o války
s G aly (55—54 pŕ. n. L). C aesar sám si asi svúj velký čin ani
neuvédom oval, neboť o ném m luví v tom smyslu, že „ješté
rýchle navštívi B ritánii“ , ačkoliv se už léto chýlilo ke konci.
T ak by to ŕekl i turista naši doby, který si ješté nevybral celou
dovolenou; a pŕece byla v oné dobé Anglie opravdu ješté
jed n o u z m álo znám ých zem í Evropy. Znalosti galských kup-
cú se om ezovaly n a pobrežní pás a s ním zrejm é existoval

83
 čilý styk, neboť C aesar ješté aali nedokončil vybavení svých
lodí a už se k ném u dostavili vyslanci od britských km eňu,
nabízejíce m u poddanství a m ír.
Mlcénliví Č tem e-li dnes, kdy pŕece už o histórii obchodu toho vime
Galove
m nohem víc než pred sto lety, znám é Caesarovy Zápisky,
p ak nás bezdéčné n ap ad n e, že galští kupci, kterých se Caesar
vyptával, jej oklam ali stejn éjak o P arthové čínského vyslanec
n a b reh u E ufratu. Ítík á-li C aesar: „P ro to jsem nem ohl zjistit
od kupcú, které jsem k sobé povolal, ja k velký je ostrov, které
a ja k velké národnosti jej obývají . . . jak é prístavy tam jsou
vho d n é pro pŕistání vétšího m nožství lodí,“ pak je z toho
zrejm é, že to Galové ŕíci nechtéli. M useli pŕece zn át alespoň
prístavy p ri prulivu a m ohli popsat národnosti pri jižním
pobreží. T várili se hloupým i, aby si nadále zachovali v<i
svých rukou m onopol výnosného obchodu s cínem . C aesar
však nebyl m andarinem , nýbrž vojákem . V ynútil si u po-
bŕežních km enú vydání osm desáti lodí a preplavil se s dvém a
legiem i n a d ruhou stranu. Prístavy, odkud vyplul, ani m ísta
pŕistán í nebyla dosud bezpečné identifikována. Celý prostor,
v ném ž se operace uskutočnila, je však tak m alý, že tu není
treb a p ŕik lád at zvláštni význam otázce, zda C aesar vyplul
z Boulogne nebo W issantu.
P ri prv n ím pokusu byli Ŕ ím an é krvavé odraženi. C aesa­
rovo názorné líčení n ám ukazuje typické obtíže pristávací
operace a pŕispélo snad k tom u, že odradilo pozdéjší vládce,
kteŕí si podrobili kontinent, a byli proto srovnáváni s Caesa-
rem , od podobného dobrodružstvu
Obtížná „K d y ž b arb ari poznali náš úmysl, vyslali dopredu jez-
obojživelná
operace dectvo, p ak následovali bojovníci s vozy . . . a ostatní oddíly,
a b rán ili nám v pŕistání. P ritom spočívala nejvétší potíž
v tom , že lodi m ohly pro svou rozm érnost kotvit je n n a širém
m ori a vojáci museli v neznám ém prostredí, s ru k a m a obtí-
ženým a téžkým nákladem zbraní současné vyskakovat z lodí,
h led at ve vlnách pevnou p u d u pod no h am a a bojovat s ne-

84
pŕítelem . T en však v rh al buď z pevniny nebo pokročiv je n
m álo do vody, s volným a rukam a, v prostredí jem u naprosto
znám ém odvážné své strely a vjíždél do vody n a koních, kteŕí
tom u byli zvykli.“
T ep rv e když nasadil C aesar k bočním u útoku válečné lodi,
podarilo se prvním R ím an u m dostihnout pevné pudy a situaci
zv rátit do té m íry, že Britové n ab íd li rukojm í a slíbili dodržet
m ír. T o, co pŕinesly další dny, pouze potvrdilo, ja k oprávnená
byla n ed ú v éra ÍLímanú k m ori. Príboj pro R ím any neznám ý
je oloupil o loďstvo a už j ako pouhý p ríro d n í úkaz naplňoval
poverčivé vojáky, neznající Severní m ore, údésem . Počasí se
zhoršilo, Britové vycítili svou šanci a znovu zaútočili —
zkrátk a byla to situace, kterou bylo m ožno ŕešit je n krajní
statečností a p ro m én it v ústup, který bylo m ožno ješté nazvat
spoŕádaným . N ato p ak následovalo ješté povstání galských
M o rin ň , ktefí se zrejm é dom nívali, že n a d ru h é strané prulivu
bud o u m oci poraženém u protivníkovi zasadit sm rtelnou ránu.
S dvém a legiem i, tedy asi s deseti tisíci m uži, m él sice
C aesar k dispozici m nohem víc vojáku než n ap rík lad con-
quistadoŕi, stál ale p ro ti celé zemi, jejíž vlastnosti ani on,
ani jeh o lidé neznali. M él nékolikrát sm úlu, že jíz d a pristála
n a zcela jin é m m ísté než jeho hlavní voj, a ješté další nej-
rozm anitéjší nehody n a m ori. ,,R ychlá pŕep lav b a do B ri­
tá n ie “ se u kázala b ý t nebezpečným klam em . Celou zim u
trvalý p rípravy, budovaly se zvláštni pristávací lodi a loď­
stvo určené pro invazi, m ající púvodné je n osm desát jednotek,
bylo zesíleno n a celkem osm set jednotek. T aké nasazené
vojsko jasn é ukazuje, ja k sláb se Caesar cítil: ze dvou légií
a m alého oddílu jízd y vzrostlo n a pét légií a čtyŕi tisíce jezdcú,
a když Britové ze svých pozorovacích stanovišť vidéli blížit
se n a tehdejší dobu ohrom né loďstvo, ani se zpočátku n e­
pokúsili klást odpor.
Podobné j ako A lexandru V elikém u p ri ústí In d u zpúsobilo Caesar ztrácí
čtyricet lodí
i Caesarovi nejtéžší ztráty m ore. Príliv a odliv byl neustálým

85
 p rekvapením pro m uže ze S tŕedom oŕí a už p rv n í noc d ru h é
in v aze z tra til C aesar čtyŕicet lodí, stovky jin ý ch p ak byly
poškozeny, ačkoliv celé loďstvo bylo lany p ŕip o u tán o ke
b re h u ! Je d in ý zkušený vňdce, jed in ý bezpečný prístav (jichž
j e ovšem p ri Lam anšském prú liv u poskrovnu) by byl p o ­
stačil za b rá n it tém to ztrá tám .
V šechno, co líči C aesar o bojích p ri d ru h é invazi, nejen
dokazuje, že m él v Cassivelaunovi zdatného protivníka, ale
tak é to, že on sám si m ohl p o d ro b it zem i je n pro to, že po
p rv n ích téžkých porážkách se km eny rozutekly a odpúrci
C assivelaunovi se pripojili v Caesarovi — fakt, který se ješté
tak často opakoval ve prospéch conquistadorú. Zem e byla
husté obydlena, ale zrejm é špatné organizována. V C aesarúv
úspéch, v trvalý účinek dohod jím uzavŕených nevéŕili ani
B ritové, an i Ŕ ím ané. M om sen u vádí v pochybnost, že p o d ro ­
bené km eny d o h o d n u tý trib u t vúbec platily. T eprve deva-
desát sedm let po Caesarovi opakovali É im an é invazi s ješté
vétším počtem vojákú, než kolik jic h nasadil C aesar p ri své
d ru h é akci.
Kolonizace N ato následovala kolonizace B ritánie, b o h atá n a zvraty.
Británie
Č iny P au lin a a Agricoly z ŕím ské strany, C ara ta k a z britské
stran y m ély s objevováním nebo prúzkum em je n m álo spo­
ločného. O strov byl ve svém obrysu znám , nejzazší sever
a záp ad zústaly neobsazeny, vcelku se však Britské ostrovy
stály součástí znám ého svéta. Je d n o u z vlastností, jež z C aesara
u d élala tak velkého vojevúdce, byla schopnost p o zn at vlastní
m eze a m eze vlastní m o c i . . . Že to ve svém déjepisném
líčen í otevŕené nepŕiznává, m á vnitropolitické dúvody. Chce
se pŕirozené i tam , kde m usí ustoupit, jev it v nejlepším svetle
a p ro své príležitostné neúspechy neu d áv á vždy pravdivý
dúvod, ačkoliv m u dúvod slouží je n ke cti: poznání, že sily
R ím a nestačí n a to, aby n a tom či jin ém bodé zem e dosáhl
v ýrazných úspéchú.
P odobné jak o v B ritánii se vedlo Caesarovi i p ri jeho
pokusech o p ren ik n u tí n a územ í G erm ánú n a pravém b reh u
R ý n a. Že nem él v úm yslu pouhý ozbrojený prúzkum , nýbrž
dobytí, to dokazují jeh o uvážené a velm i stabilní stavby
m ostu. Ale dobrý vojevudce dovede čerp at poučení i ze svého
vítézství, nej en z porážek, a proto dal C aesar často pŕednost
opétn ém u stržení nového m ostu. Že to byla je n obava z n e ­
dostatku obilí, jež ho pŕim éla k ústupu, je m álo pravdé-
podobné. V elká zalesnéná pohorí, jež hlásili Caesarovi
zvédové, a početné km eny Suévú byly spíše duvodem toho,
že se m u další postup jevil jak o m álo nadéjný.
P roto C aesarova výzkum ná výprava nepredstavuje zvláštni
zisk p ro geografickou znalost oblasti n a pravém breh u R ýna,
nepovažujem e-li za zisk tvrzení, že tam je „dobytek vzhledu
jeleň a s jed in ý m rohem vyčnívajícím m u uprostred čela“ ,
nebo tvrzení, že losi se vzhledem podobají kozám . J e z toho
p atrn o , ja k m álo toho vedel o dnešních nem eckých krajích,
i takový Ŕ ím an , jin a k védom ostm i bo h atý a obvykle dobre
inform ovaný.

Proniknutí Rímanu k Nemeckému zálivu

Šest let po Caesarové sm rti se narodil m už, jehož odvážné

pochody hluboko do krajiny kolem Vesery konečné učinily
celé ném ecké pobreží Severního m ore znám ou zemí. Byl to
N ero C laudius Drusus, syn Livie a — ja k tvrdí povésti z Ŕ ím a
— O k tav ián a, pozdéji nazývaného Augustem . V e véku
šestadvaceti let dostal D rusus za úkol p otlačit germ ánské
povstání a pak pŕešel do ofenzívy. Z a podpory pobŕežních
km enú B atavu a Frísú (pri ústí Rýna) se zm ocnil oblasti
kolem ústí Em že a Vesery a obsadil ostrov Borkum , který
tehdy byl značné vétší než dnes a ležel n ap ŕíč p re d ústím
Em že (byl rozdroben ve dvanáctém století m orským pŕí-
bojem ).

87
 Ŕímané Podobné j ako C aesar využil i Drusus bohaté podpory
ve wattovém
mori svého loďstva. Z dá se dokonce, že dal provést nékteré um élé
stavby, aby prepravil své lodi do vlastních bojových oblastí
pŕes rovinu, prqtkanou m nohá vodním i toky. J e dokázáno,
že by byl také skoro podlehl prílivu a odlivu. Po nám oŕním
vítézství, dobytém v ústí Em že n ad čluny B rukterú, najelo
ŕím ské loďstvo v m élkém m ori u Západofríských ostrovu
náhle n a dno, protože nastal odliv. V érn í Frísové zabránili
porážce a D rusus m ohl rok n ato proniknout ješté dále, totiž
až k Labi.
„P ŕes tu to reku, pram enící ve V andalském pohorí (tj.
Sudety) a vlévající se širokým ústím do Severního m ore, se
chtél p ŕe p lav it,“ píše historik Cassius Dio a pokračuje:
„P rotože se m u to však nepodarilo, vztýčil znam ení vítézství
a nastoupil zpáteční pochod. P roti ném u totiž vystoupila
žena nadliské velikosti, která prav ila: ,K am proboha spécháš,
nenásytný? T obé není osudem souzeno shlédnout ty to zemé!
O brať, opusť tu to zemi a pospéš, neboť cíl tvých dnu a skutkú
není již d alek o ľ “
D rusova sm rt, je ž následovala brzy n ato v nepŕátelské
zem i, tu to véštbu proslavila. J e zcela m ožné, že je d n a z ger-
m ánských knéžek nebo véštkyň, která byla m ožná o dvé
hlavy vétší než vétšina R ím anek, vyšla z polabských lesu
D rusovi vstŕíc, aby zachránila svuj lid. V zpom eňm e je n n a
roli, kterou v britských povstáních h rá la keltská královna
Boadicea. Ale i pro germ ánské kraje, v nichž se dom nelá
veštba odehrála, m ám e svédectví, podporující m ožnost p o ­
d obného setkání. T acitus píše ve svém díle H istórie o véštkyni
jm én em V eleda z bojovného km ene B rukterú, s ním ž Ŕ ím ané
nékolikrát zkŕížili své zb ran e:
Veštkyne „P odie starého m ravu G erm ánú m éla dalekosáhlý m ocen­
Veleda
ský vliv, který velm i m nohým ženám pripisoval véštecký d ar
a který dokonce, ja k se víra stupňovala, je pokládal za bo-
hyné. T ak se i vážnost V eledy stále zvétšovala, neboť
pŕedpovedéla G erm án ú m úspéch a zničení V arových légií.“
Povéra rím skych vojáku, C aesarem často zdôrazňovaná,
nalezla v lesnaté p ah orkatine pred Vestfálskou bránou
živnou p u d u a tajuplný germ ánsky lid, bydlící v lesích se
svými vysokými m uži a ženam i, s knéžím i a véštkyném i,
neustále zam estnával fantasii Ŕ ím anú, často dlouho nečinné
dlících ve svých tvrzích. J e proto m ožno ve zprávé Cassia
D ia h led at zrnko pravdy.
D rusus m él dcéru a dva syny. Nejstarší syn zdédil čestný
titu l Germanicus- a bojoval stejné statečné jako jeho otec
v kraji veserském, tak neblahém pro ŕím ské legie. Ale ani
je m u se nepodarilo oblasti dobýt. Nékolik m alých ŕím ských
operných bodu, které vznikly m ezi pohoŕím i T au n u s a L ippe,
nestačilo k tom u, aby zem e byla op rav d u p rozkoum ána nebo
aby bylo dokonce jejího bohatství využito. N a m ori se darilo
G erm anicovi — m ožno ŕíci — ješté h ú ŕe než jeh o otci. Pri
krátké pobrežní plavbé od ústí Em že k Z uiderském u m ori
ztra til v b o u ŕi orientaci a jeh o zahnané loďstvo objevilo
p o d ru h é ostrov H elgoland, ačkoliv to Ŕ ím an é nem éli vúbec
v úm yslu. N ebyl-li však A balus P ythea z M assilie skutečné
H elgolandem , p ak m úžem e zapsat G erm anica a jeh o plavbu
v roce 16 n. 1. ja k o dúležité d á tu m do objevitelských déjin
dnešního N ém ecka.
C ornelius T acitus líči p am átn o u událost ve svých A nálech
slovy:
„P ro to že už léto vrcholilo, bylo nékolik légií posláno po Rí™ané pred
• v t • z, ,i o t tv v .í v t Helgolandem
pevnine do svých zim m ch táb o ru . V etsm a vojska se vsak
n a G erm anicňv rozkaz nalodila a loďstvo plulo po E m ži až
n a širé m ore. Z počátku m ore klidné šplouchalo pod údery
vesel tisíci l o d í . . . p ak však se vynoŕily tem né m raky. N astalo
k rupobití a současné se setm élo, že lodníci ztratili výhled
a zuŕící vlny pohazovaly jejich loďmi sem a tam . V ojáci
pozbyli odvahy a ve své bázni pčekáželi lodníkúm v práci.
P ak se otočil vítr n a j i h . . . uchvátil plavidla a zanesl je n a

89
 širé m ore k ostrovum s pŕíkrým i skalam i a skrytým i m élčinam i.
Sotva se jim je n steží vyhnuli, zm enil príliv a odliv m orský
p roud. Lodi, p ohánény vétrem , nem ohly ani spustit kotvy,
ani se zbavit vniklé vody. H odili pfes p alu b u soum ary, za-
vazadla, dokonce i část výzbroje, aby se lodi nadzvedly z vody
a aby déram i n a boční strané neproudila voda.
Jelikož oceán se od všech ostatních m orí liší obzvláštní
divokostí, podobné jak o G erm ániá od ostatních zem í nepŕívé-
tivým podnebím , tak i toto neštéstí svým zpúsobem a roz-
sahem pŕedčilo všechny predstavy.K olkolem byly nehostinné
breh y nebo ta k bezm ezné a hluboké m ore, že je bylo nutno
p o k lád at za zcela bezbrehé, č á s t lodí se v ném potopila, jin é
najely n a útesy vzdálených ostrovu, kde se m užstvo udržovalo
p ri živote je n tím , že se živilo m ŕtvolam i koní, protože od
obyvatel ostrovu nedostali nie k jíd lu .
J e d in á loď ze všech pristála s G erm anicem v poŕádku n a
pobreží C h aukú (pravdépodobné m ezi V eserou a Em ží). Sám
vojevudce stál ve dne v noci n a výbéžcích brehú, hledél n a
m ore a nahlas se obviňoval z viny n a tom to neštéstí, takže
jeh o p ŕátelé m u je n stéží zabránili v tom , aby se nevrhl do
vln. T ep rv e když nastal príliv a vál opét m írnéjší vítr, vrátilo
se nékolik lodí pokládaných za ztracené. Byly pohánény je n
nékolika m álo vesly nebo pluly pom oci n ap jatý ch částí
odévú. L odi schopné plavby vleklý za sebou jin é, jejichž
vesla byla zlám aná. G erm anicus d al rozkaz co nejrychleji
o p rav it všechny lodi a vyslal je hned zase n a m ore, aby p átraly
n a vsech ostrovech a bŕezích po trosečnících.
T a k zachránil vétší část svých vojákú. M noho jich bylo
zajato km eny bydlícím i ve vnitrozem í, byli však vykoupeni
A m psivary, teprve nedávno podrobeným i. J in é z a h n ala bouŕe
až do B ritánie. V šichni, kteŕí se navrátili, vyprávéli ne-
uvéŕitelné veci o sm rštích, podivných ptácích, m orských
n estvúrách a zru d ách . . .“
Protože ostrovy H alligy m ohly sotva p ŕip a d a t Ŕ ím an ú m

90
jak o útesy, je n u tn o m ít za to, že byli zahnáni do blízkosti
ostrova H elgolandu, n áp ad n éh o svým srázným pobrežím . Byl
to tedy je d e n z m n o h á nechténých objevň.
Z rozm anitých cest p red ústím i ŕek je však m ožno m luvit Proniknutí
k mysu
o je d n é jak o o opravdovém objevu, a to o neočekávané Skagenu
odvážném p ren ik n u tí loďstva k mysu Skagenu, které Ŕ ím ané
podnikli n a rozkaz pozdéjšího císaŕe T ib eria, když byl ješté
vojevúdcem a vedl válku s germ ánským i km eny m ezi Em ží
a Veserou. Po všem, co jsm e dosud o Ŕ ím anech slyšeli, je
pŕekvapující, že bez zrejm ého dúvodu podnikli výpravu do
oblastí od jejich bojových cílú velm i vzdálených a nad to
dosažitelných je n po nehostinném a nebezpečném Severním
m ori. J e však pochopitelné, že se vojevúdce chce dovédét,
ja k velké zázem í vlastné jeh o protivník m á, a tuto nasnadé
ležící otázku si položil tehdy už sedm ačtyŕicetiletý T iberius,
zvyklý system atickém u uvažování.
V e srovnání s žalostným i nám oŕním i činy v K a n á lu a ve Tiberius a
Frísové
w attovém m ori byla p lav b a k mysu Skagenu a snad dokonce
k již n ím u norském u pobreží v roce 5 neočekávané odvážným
výkonem a pŕekvapujícím úspéchem . Šlo bezesporu je n o
m alé prú zk u m n é loďstvo, nem ající žádný príkaz k výboji.
T o poskytlo Ŕ ím an ú m m ožnost v y b rat nejlepší lodi, p o ­
sádku sestavit ze zkušených nám oŕníku a o p a tŕit pro né
prav d ép o d o b n é i fríské lodivody. Vždyť nejvétším i pan ik ári
n a m ori byli vždy vojáci neznalí m ore. Bez nich, jak o v tom to
p ŕípad č, byl už poloviční úspéch zaručen. Pŕesto krátký
latinský text, podávající n ám zp ráv u o této p rúzkum né plavbé,
postavil výzkum p re d m nohou záh ad u . T ex t byl nalezen n a
podezdívce n ád h ern éh o chrám u, který vybudovali obyvatelé
b ohatého k arav an n íh o m čsta A nkyry (Ankary) z vdéčnosti
k ŕím ském u císaŕi. Sám A ugustus p rý složil tex t nápisu
vypočítávajícího a oslavujícího je h o činy, a tak tedy je tato
zpráv a, i když pončkud strohá, snad zcela au ten tick á. Č tem e
v n í: „M é loďstvo plulo po O ceánu od ústí R ý n a východním

91
 sm érem až k hran ičím K im b ru , kam p ŕe d tím nedospel
žádný R im an ani po souši, ani po m ori. K im brové, H arudové,
Sem noni a jin é germ ánské km eny požádaly prostŕednictvím
svých poselstev o pŕátelství m é i o pŕátelství ŕím ského lid u .“
Z dalších údaj ú ŕím ských historika vyplývá, že cesta vedia
ke K im berském u m ysu (k mysu Skagenu) n a nejzazším konci
Jutsk éh o (Kimberského) poloostrova. J e vzdálen asi sto padesát
kilom etru od norského pobreží, od švédského dokonce je n
sedm desát pét. Protože se R ím ané n a ra d u dom orodcú drželi
v úctivé vzdálenosti od nebezpečného dánského pobreží,
m ohli za dobrého počasí (bez néhož by p lavba nebyla vúbec
m ožná) sp atŕit škandinávskou pevninu a snad k ní zam íŕit.
Dále ke V y právéní o ostrové S cantinavia, jež Ize n ajít u rúzných
Skytskému
pobreží ŕím ských spisovatelu, o nesm írné vlhkosti krajín a o germ ánsky
vypadajících obyvatelích jeh o pobreží zrejm é pochází vesmés
z této plavby a zprávu o ní by bylo m ožno uzavŕít, kdyby
Augustus nebyl ŕekl zcela jasné, že jeho lodi se plavily „ a d
solis orientis regionem “ , tedy sm érem východním (kdežto
mys Skagen leží od rýnského ústí severoseverovýchodné), ale
od ŕím ského prístavu n a Z uiderském m ori, spojeného s R ý-
nem D rusovým prúplavem , tém éŕ severním sm érem . A by byl
zm atek dovršen, píše ješté Plinius ve svém Prírodopise, že
loďstvo „božského A ugusta . . . obeplulo G erm ánií až k mysu
K im berském u, kde spatŕili nesm írné m ore je d n a k sam i,
je d n a k se s ním seznám ili z doslechu, p ak plulo dále ke
Skytském u pobreží a dostalo se do kraju oplývajících n ad -
m érnou vlhkostí.“
I když ú daje o K im berském mysu jsou jednoznačné, n a ­
značuje o b ra t v další plavbé, že R ím ané vpluli do Baltské­
ho m ore. Baltské pobreží je však často u starých spisovatelu
označováno Skytským pobrežím . P ak by také souhlasil onen
východní sm ér. O všem právé tak dobre je m ožné, že cesta
končila u pobreží v oblasti H a llan d (v jihozápadním Švédsku),
ležícího natolik východné, aby je bylo m ožno považovat za

92
skytské, a vzlášté b o hatého n a ŕeky a jezera. T ato okolnost
snad pŕim éla P linia k tom u, že hovoril o „n a d m e rn é v lh ­
kosti.“ .
Ať je tom u jakkoliv, T iberiova plav b a kolem Skagenu si
zaslouží naši pozornosti jako snad nejodvážnéjší nám orní
p odnik Ŕ ím an ň vubec. Z dalipak védéli, ja k nebezpečné je
jutské pobreží, které se od té doby stalo sm utné proslulým
hŕbitovem lodí? N evédéli-li to, pak to pŕesto nikterak ne-
snižuje význam nost činu. I objevitelé m ají právo n a štéstí
a to bezpochyby velm i pŕálo T iberiovým plavcúm Ska-
gerrakem .

I v tom p ríp ad e, že se tehdy Ŕ ím ané nedostali k dnešním u Jantar pro

nem eckém u pobreží B altu, náleží zásluha o objev Baltského
m ore R im anovi. Z a císaŕe N erona se dostal jakýsi ŕím ský
urozený m už neznám ého jm é n a k P rusúm u ústí ŕeky Visly
a do samské zem e a pŕivezl o d tu d do R ím a nem alé m nožství
ja n ta ru . Jelikož o R ecích z O lbie vim e je n prostŕednictvím
nálezu m incí v Tucholském vŕesovišti, je cesta ŕím ského
urazeného m uže p rv n ím osobním kontaktem m ezi prostorem
baltským a stredom orským , pro néjž m ám e jed n označný dúkaz
a zustane jím po čtyŕi staletí, neboť teprve za T h eodoricha
V elikého se uskutečnila prokazatelná návšteva pruských
vyslancu v R avenné.
Císaŕ N ero, m ilující n ád h eru , si pŕál pro je d n u z g lad iáto r-
ských h er m ít ja n tá ro v é ozdoby nebo jeh o m aitre de plaisir
chtél p ŕek v ap it císaŕe jan táro v o u výzdobou v „sítích a o c h ra n ­
ných o h rad ách pódia proti divoké zveri“ (P linius); proto
se pídil po nových, zvlášté výdatných zdroji ch ja n ta ru , neboť
dodavatelé ja n ta ru z Fríských ostrovu byli bezpochyby už
m noho let n a R ýne a R hôné s R ím any ve styku.
Plinius praví, že onen ŕím ský urozený m už procestoval
pruské „o b chodní stanice a b reh y “ , a tím potvrzuje už dlouho

93
 d obre organizované získávání ja n ta r u v zem épisném pros­
to m , obývaném odštépným pruským lidem asi od roku
1500 pŕ. n. 1. až do doby dobyvatelských válek Ném eckého
rá d u ve tŕin áctém století. Pro koho lovili ja n ta r z m ore,
jestliže Ŕ ím ané o ném nie nevedeli? Pŕece nikoliv pro sebe.
Pro koho byla zbudována obrovská skladišté ja n ta ru , n a než
se prišlo ve stŕedním N em ecku? Bezesporu pro obchod s ji-
hem , a nikoliv pro vým énu s G erm ány. Neboť každé ze skla-
dišť Ize snadno uvést ve spojitost s nékterou Jan tá ro v o u
cestou.
J e tu je n jed n o vysvetlení: obchod s ja n ta re m m ezi nejdú-
ležitéjším i a nejvýnosnéjším i nalezišti a S tŕedom oŕím pro-
bíhal z velké části bez vedom í R ím anú . Ŕ ekové zrejm é ješté
nezapom néli n a svá stará spojení. Pro né byly Visia a spoj
O d ra —M o rav a—D unaj stále^ješté význačným i obchodním i
cestam i a ja n ta r z obchodních stanic Samského pobreží p u ­
toval p rávé oklikou pŕes Ŕ eky do R ím a, podobné j ako m nohé
jin é zboží z východních zemí.
Jak m ile se však objevila zvláštni p o treb a ja n ta ru , zd ála se
být cesta príliš zdlouhavou nebo príliš drahou. M ožná, že
také nékterý z ŕeckých otrokú v R ím é poskytl svém u pánovi
inform aci. V každém p ŕíp ad é uskutečnil urazený m už z doby
N erona bezprostrední spojení s lovci a obchodníky s ja n ta re m
po snadno schúdné cesté pŕes C arn u n tu m (Hainburg), M o­
ravskou b rá n o u a K ališ (K alisz), a tím se zbavil nutnosti
získávat velm i žádanou pryskyŕici od ŕeckých či dalm atských
kupcú.
R ím ský objevitel Baltského m ore byl bohužel n a slovo
skoupý m už. J e d in á véc, n a kterou byl pyšný, byl kus ja n ta ru ,
téžký tŕin ác t liber, rovnající se svou váhou nejvétším kusúm
jež nájdem e v m uzeích. J a k k nádherném u kusu pŕišel, o tom
neŕekl n ie; jin a k by se v klevetivém R ím é byl o tom jisté
dovédél nékterý spisovatel a byl by pro nás historku napsal.
M éla by dnes zvláštni, tém éŕ aktuálni púvab, neboť by z ní

94
n u tn é vyplývylo, zda ústí Visly, o než se pozdéji vedly tak
u rp u tn é boje, bylo tehdy obýváno G erm ány nebo Prusy.
jejichž jazy k vykazuje vzdálenou pŕíbuznost s jazykem P ra-
slovanú. Avšak kus ja n ta ru , byť sebevétší, n ám o tom neŕíká
vúbec nie.

Ješté dŕíve než objevitelé ze S tŕedom oŕí prozkoum ali Alpy, P riiZ niim Alp
byla zá p ad n í E vropa pom erné dobre zn ám a i v severních
oblastech, a to z obchodních cest pri západních bŕezích,
jakož i po staré obchodní cesté vedoucí vzburu proti R hôné
až k L am anšském u prúlivu. Alpský oblouk p ro b íh á spolu se
sudetskou horskou soustavou a K a rp a ta m i naším m alým
k ontinentem j ako svorka, pred níž se rozprostírají nížinné
oblasti. R h ô n a a Seina vytváŕely b rá n u , vedoucí kolem Alp
k Severním u m ori a um ožňující pruchod E vropou, kdežto
D unaj s prítoky Sávou a P ru tem poskytovaly d ru h o u m ož-
nost, ja k obejít horské masívy.
N em úže b ý t pochyb o tom , že se pŕes pohorí dostali lidé
n a ruzných vhodných m ístech už v pŕedhistorické dobé, aniž
s tím byl spojen k u ltu rn í rozvoj či dokonce geografické za-
chycení nebo uvédom élé objevení téchto oblastí. N a tom nie
podstatného nezm énil an i k u ltu rn í lid E truskú. J e n v povésti
se vypráví o jakém si Etruskovi jm én em R etus, který vedl
severoitalské km eny E truskú ohrožované K elty do G rison-
ských Alp a sloučením pravdépodobné predoasijských E truskú
s indogerm ánským horským národem založil vývoje schopnou
a dodnes svébytnou n árodnostní skupinu R étú (dnes Rétoro-
mánu). H ra d R é ta ležel prý u Thusis pri Z adním R ýné
(v dnešním východním Švýcarsku). Z toho by bylo m ožné usu-
zovat, že Etruskové, vyhýbající se K eltúm , dosáhli A lp pŕes
Comské jezero a prekročili je Splužským sediem.
Bezpečnejší jsou naše poznatky o pronikání prvních ŕeckých Ženeva byla
nazývána
vlivú do oblasti Alp. Byla tu obchodní cesta, vedoucí mezi Genna

95
 Ju rsk ý m pohorím s A lpam i k Ženevském u jezeru , znám á už
alespoň od šestého století pred naším letopočtem . V e fran-
couzském pojm enování Ženevského jeze ra (Lac L ém an) se
zachovalo ligurské slovo L em anus, právé tak j ako se Ženeva
nazývala púvodné G en u a; m éla tedy rovnéž ligurské jm éno,
je ž jí dal n áro d bydlící p ri pobreží Stŕedozem ního m ore.
Ligurové a Ŕekové, kteŕí — ja k vim e — bydlili a hospodárili
společné v prostoru M assilie, objevili tedy a pojm enovali
okraj Z áp ad n ích A lp. T aké latinský název ŕeky R hodanus,
z néjž vznikí název R h ô n a a snad i slovo Alpy, jež púvodné
neznam enalo nie jin éh o než „vysoké h o ry “ , náleží puvodem
k ligurském u jazy k u (tento názor n ap rík lad zastává Felix
S taehelin ve své knize o Švýcarsku v ŕímské dobé).
Poseidonios a První vetŕelci do alpských zem í narazili tu n a K elty.
keltské vousy
Ŕ.ek Poseidonios n ám je v sytých b arv ách líči ja k o velké,
svétlovlasé a hŕm o tn é lidi, což pŕivedlo nékteré b ad atele n a
m yšlenku, že m ezi K elty a G erm ány nebylo vlastné roz-
dílu. K eltové prý byli pouze prvním i G erm ány, proniknuv-
šími jižn ím sm érem . T o však nesouhlasí. N a své vlasy p o u ží­
vali K eltové m ýdla, aby dobre pŕiléhaly n a hlavé. Z ato rostl
jejich vous tím divočeji a byl pŕevislý pŕes ústa, takže jej
Poseidonios ponékud znechucené srovnával s nádobou, kterou
se dostávaly nápoje do úst, zatím eo se pri jíd le n u tn é do p o ­
travy m ísily vousy. V oblékání dávali pŕednost látk ám se silné
kostkovaným vzorem , podobné jak o je tom u ješté dnes
u zbytkú K eltú v írsk u a Škótsku. T aké jejich plášté byly
pestŕe kostkované. T ak sedávali p ri svých hostinách p re d
kulatým i chýšemi, velice hlasité rečnili a vjíždéli si často
navzájem do vlasú. Shodné však jsou líčeni jako inteligentní
a stateční lidé a Ize skutečné zjistit, že už dávno pred p ŕí-
chodem Ŕ ím an ň m éli svá vlastní razid la a podie oblíbeného
zlatého to laru F ilipa I I . M akedonského razili m ince n a ru b u
s hlavou Apollónovou, n a líci s vítézným dvojspŕežím . R ecká
písm ena se ovšem béhem času zm énila v nie neŕíkající čáry.

96
Avšak asi od roku 100 pŕ. n. 1. se objevují m ince nesoucí
jm é n a dom ácich knížat, psaná ŕeckým písm em . N ejčastéji to
jsou stŕíb rn é m ince, nalezené v záp ad n ím Švýcarsku, které
byly ražen y za vlády keltského panovníka jm én em K alete-
dos. Je šté v dobé, kdy H elvétové podnikli své nešťastné tažení
do F ran cie (58 pŕ. n. L), vezli s sebou seznam y ro d in sepsané
ŕeckým písm em ! D úkazem toho, že R h ô n a netvorila pro
R eky jed in o u cestu pŕes Alpy, jsou nálezy m incí pocházejí-
cích z M assilie; byly nalezený ve V elkém S vatobernardském
a Julierském prusm yku v Grisonsku. První, kdo prozkoum al
pŕinejm enším Z áp ad n í A lpy a n áro d ú m tam bydlícím pŕinesl
písm o, byli tedy R ekové z Massilie.
N ezustalo ovšem je n pri k u ltu rn ích statcích. P odobné jako
se keltský velm ož n a h ra d é H eu n en obklopil ŕeckým luxu-
sem, tak chtéli i o statní K eltové dostat do svých h ra d u p o ­
hodlí stredom orského svéta; obzvláštní obliby u nich nalezlo
jem n é víno. Pocházelo z Itálie, čehož dúkazem jsou nalezené
am fory; nedostávalo se sem však pŕím o (neboť R ím an é, ja k
už bylo ŕečeno, nebyli p rávé nejvynalézavéjším i o b ch o d n ík y ):
pŕiváželi je nejdŕíve po m ori do Massilie, pak putovalo proti
toku R hôny až do G enuy (^enevy) a Leussona (Lausanne),
dále k N euchätelském u jezeru a pŕes velkou, silné opevnénou
čelní a skladištní stanici L a T éne k R ýnu, B odam ském u j e ­
zeru a D unaji. Po ném dovezené zboží ze S tŕedom oŕí, ja k
dokazují jed n o zn ačn é četné nálezy, dostávalo se až k onom u
keltském u velm ožovi, který sídlil n a hradišti u S tradonic,
jih o z á p a d n é od P rah y ; mél o jižn í víno takový zájem , že za
plnou am foru nabízel otroka.
P ohled n a m ap u ukazuje, jak o u oklikou se obchod ubíral. Italské víno
oklikami
Príčinou byly Alpy a R ím ané. Cesta obcházela obé prekážky.
U ž dávno dosahovala až k nejvzdálenéjším keltským km enúm ,
k Bójum v Gechách, když se konečné R ím ané odhodlali
pŕevzít jim náležející podíl pri objevování strední E vropy,
a když v sobé potlačili odpor k horám . A teď teprve začala

97
 /

pŕes všechen ŕecký vliv v m inulosti alpských zem í fáze, kterou

Ize skutečné n az v at historickou, totiž využití téchto zem í pro
m asovou dopravu, a tím také jejich geografický prúzkum .
T o, co bylo p re d Ŕ ím any, je povést, p ribližná, je n v nékte-
rých podrobnostech správná predstava o geografických pod-
m ínkách, jejichž znalost je pro nás dnes sam ozrejm á. T a k
v ypráví K n ih a o pŕístavech — ŕeckého spisovatele jm én em
T im agetos, žijícího ve čtvrtém století pred naším letopočtem
— o keltském jezeŕe, kterým protéká Ister (D unaj). M ini se
tím Bodam ské jezero, od néhož vedly už velm i brzy obchodní
cesty k h o rn ím u toku D unaje, takže v predstavách stredo­
m orských n áro d u splývalo Bodam ské jezero a pram en y D u ­
naje (pravdépodobné p ravlast K eltú) v jed n o . Je šté do k o n a­
lej! se toto splynutí jev í u básnika A pollónia R odského. V e
čtvrtém zpévu jeh o eposu o A rgonautech čtem e:

N yní však vpluli do hlubokých vod Rhodam,

který pfece ústí do vln Eridanu; vody zkalené
se tu mísí s hukotem, a z koncu zeme,
kde leží brány noci a je jí obydlí,
sem proudí onen proud a omývá zšásti
breh Oceánu a zčásti se rítí do slaného Jónského more,
zčásti také do Sardinského more; v nekoneéném zálivu
mísí svou vodu sedmerým ústím. Odtud však byli hnáni
hrdinove do zimou zmĺtaných vod, které bez konce,
bez hranie protékají keltskými zemémi. . .

Jantárový E ridanos je jan táro v ý p ro u d S tarého sveta, po ném ž

proud
Eridanos pŕicházel ja n ta r ze severu, ŕeka, v níž ješté H éro d o t nevéŕil:
„N ev erím v reku, kterou b a rb a ri nazývají E ridanos, jen ž
p rý se n a severu vlévá do m ore a po ném ž prý k n á m pŕichází
ja n ta r. N evím také, zda tam existují Cínové ostrovy, z nichž
k nám p ŕichází cín. U ž jm éno E ridanos dokazuje, že není
barbarské, nýbrž ŕecké a že (tudíž) bylo vymyšleno néjakým

98
básníkem .“ T a to ŕeka, tekoucí n a sever, je jisté R ý n a dňka-
zem m úže b ý t jeh o spojování s Cínovým i (Britskými) ostrovy.
T u to souvislost vytvoril H éro d o t jisté nikoliv náhodné, ale
rovnéž podie j akési nejasné zprávy. R ýn, R h ô n a a Bodamské
jezero jsou tedy u A pollónia R odského uvádény v souvislost
pod o b n é jak o Bodam ské jezero a D unaj u T im ageta. T o z n a ­
m ená, že se n a jih u o téchto vodách védélo, neboť to byly
obchodní cesty p ro pŕedhistorické km eny. N ikdo však nedo-
vedl ŕíci, kde začínají a kde končí, zda je oddélovala pohorí,
či zd a já d ro E vropy mélo jed in o u gigantickou síť ŕek, „p ro -
tékající bez h ra n ie keltským i zem ém i“ .
Ješté kolem roku 150 pŕ. n. 1. znal historik Polybios pouze Nejstarší
alpské
čtyŕi prechody pŕes A lp y : prechody
1. S taro u ligurskou obchodní cestu po stŕedom oŕském p o ­
breží, k terá se u dnešní obce L a T u rb ie zvedá čtyŕi sta p ad e-
sát m e tm n a d m orskou h ladinu. O d n ád h e rn é položeného
vyhlídkového re sta u ran tu Le V istaero (mezi L a T u rb ie
a R oquebrune) vede dlouhé schodišté dolu do jeskyné. T ato
jeskyné je asi tŕiad v acet m etru hluboká a dv an áct m etru
široká; je v n í m alý p ra m e ň a je zbytkem ligurské ob ran n é
pevnosti n a tom to dúležitém alpském prechodu.
2. „C estu oblastí T a u rin u u D ory R iparie, které použil
H a n n ib a l“ , čímž Polybios pravdépodobné myslil prúsm yk
u M ont C enis; m uže to ale také b ý t prúsm yk C lapier, sotva
však prúsm yk M ont G inevro, který byl znám a up rav en
tep rv e za ŕím ské doby a kudy se pozdéji také víc jezdívalo.
3. „C estu oblastí Salassň“ , tj. Velký Svatobernardský
prúsm yk, n a ném ž už v pŕedŕím ské dobé byl chrám boha
P ennina.
4. „C estu oblastí R é tú “ , v níž spatŕuje R ich ard H euberger,
nejvýznačnéjší b ad atel v této problem atice, prňsm yky J u li-
erský a Septim erský, ležící blízko sebe.

99
 Proniknuti T ep rv e v roce 15 pŕ. n. 1. pronikla ŕím ská vojska — pravdé-
k
Bodamskému podobné pŕes zá p ad n í Švýcarsko a údolím ŕeky Adiže —
jezeru soustŕedénou silou proti km enúm v oblasti Bodam ského je -
zera, s úm yslem zm ocnit se tohoto cen tra alpského doprav-
ního a hospodáŕského ru ch u . T iberius a je h o b ra tr D rusus
n epochybné znali starší ŕím ské zprávy o bohatství zlata
u keltských km eňu v alpské oblasti. Stejné bezpečné se Ize
d om nívat, že Ŕ ím an é chtéli své severní hran ici odlehčit tím ,
že p renikli do hospodársky a dopravné nejdňležitéjší oblasti
Alp, aby tam vybudovali strážni véž. N edaleko jed n o h o
z ostrúvku n a Bodam ském jezeŕe — podie všeho M ainau,
dnes znám ého jak o „ostrov kvétin“ , se zám kem švédského
h ra b ete B ern ard o tta — došlo k bitvé. Byli tu poraženi
V indelikové, když už p ŕe d tím Ŕ ím an é rozprášili vojska R étú.
O b a km eny zrejm é nepokládaly za n u tn é vytvoŕit si společný
válečný p lán nebo dokonce společné vrchní velení nebo to
nem ohly včas uskutečnit a ŕím ská b ratrsk á dvojice tu zrejm é
dobyla p om erné snadného vítézství. J e to pŕekvapující, už
vzhledem ke krutostem a neustálým koŕistnickým výpravám ,
je ž Ŕ ím an é tém to alpským km enum pred jejich porobením
pripisovali. „V šechny tyto km eny vždy táhly do sousedních
částí Itálie a do oblastí obývaných H elvéty, Sekvany, Bóji
a G erm án y ,“ píše S trabon. „K dyž se zm ocní m ésta nebo
vesnice, zabíjejí nejen bojeschopné m uže, nýbrž dopouštéjí
se i vyvražďování m alých ch lap cú ; ani to jim nestačí,, zabíjejí
i tehotné ženy, které by podie pŕedpovédi véštcu pŕivedly n a
svet chlapce . . . V zhledem k nedostatku potravín a jin éh o
však tu a tam ušetrili obyvatele vétších údolí, aby od nich
získali, co potrebovali. Z a to dávali vým énou pryskyŕici,
sm úlu, borové dŕíví, vosk, m ed a sýr; toho totiž m éli víc
než dost.“
Pochybnosti M usím e tu poukázat n a nékteré rozpory v S trabonové
kolem
Strabona líčení. J e nepravdépodobné, že by takto kruté km eny, zabý-
vající se n ep retržité loupeživým i výpravam i, kladly tak m alý

100
odpor, octly-li se p re d skutečným protivníkem . A nelze se
také dom nívat, že by loupeživý lid udržoval vým enný obchod
p ráv e s nejbohatším i km eny v údolí. N abízí se tu spíše do-
m nénka, že Ŕ ím an é výbojnou výpravu plánovali zcela uvédo-
m éle. P roč by tak é m ély b ý t p ri velké expanzi za A ugusta
vyň aty p ráve ty oblasti, které ležely tésné n a sever od h ranie
Itálie, i když byly od vlastní km eňové zem é ŕím ského lidu
oddéleny vysokými h o ram i? Z právy o téchto (bezpochyby
pravdivých) loupeživých výpravách alpských km enú se všemi
u k ru tn ý m i detaily by v tom to p ríp ad e nebyly ničím jin ý m
než součástí politické propagandy. I velké ríše rád y zahalují
dobyvatelské činy do pláštiku obšťastňování lidstva. T o n ám
od D rusových a T iberiových dob dokázaly m nohé zem é,
které sice ve svých koloniích odstranily obétování lidí, za-
vedly ale obchod s otroky; rozšiŕovaly sice kresťanské n áb o -
ženství, ale dom orodec, kteŕí neupustili od svých starých bohu,
posílaly se zcela nekresťanskou k rutostí n a hranici.
T iberius a D rusus si tedy podrobili alpské km eny v dnešním
švýcarském G risonu, kolem Bodam ského jezera, ve V o rarl-
bersku a T yrolsku. N a N oricum — dŕíve království N oreia,
kdysi spŕátelené a spojenecké s Ŕ ím em a pozdéji porobené —
n av azo v ala od té doby n a západe provincie R h a e tia pod ci­
sárskou správou a poražení V indelikové dali své jm én o
fím ském u m estu A ugusta V indelicorum , pozdéjším u Augs-
burku.
Po dobytí následovala stavba silnie za současného hospo- Claudius,
budovateí
dáŕského využití nové získaných územ í. S tavba silnie byla silnie
v po d staté dilem D rusova m ladšího syna, jen ž se roku 41 stal
císaŕem C laudiem a je m nohem m éné znám ý než je h o zhýralá
m anželka M essalina. C laudius se zdál bý t ve svém détství tak
om ezený, že byl A ugustem a T iberiem stále odstrkován; z a ­
býval se však néčím , co bychom dnes sotva očekávali u d u ­
ševné zaostalého chlapce: vzdélával se totiž v jazycích, stal
se skutečným íilologem, obohatil rím skou abecedu o tri

101
 písm ena (jež ovšem pozdeji zase vym izela) a rím skou svétovou
ríši o tri velkolepé stavby: prístav O stii, C laudiúv vodovod
a o silnice C laudia A ugusta, vzájem né se doplňující v doko­
n alý systém, který spojoval dobyté p ŕe d h ú ŕí A lp pŕes A lpy
s m aterskou zemí. V ýchodní silnice začínala u dnešních Be-
n átek (tehdy j ešte neexistujících), vedia údolím R ienzy
a Isark a pŕes Brennerský prňsm yk a pokračovala severné
pŕes Seefeldské sedlo k Lechu. T a m se spojovala se záp ad n í
silnicí, jež od P ád u pŕes M erano a prúsm yky R eschen-Schei-
deck a severnéji Fernský vedia rovnéž k Lechu. Ja k o velká
silnice, spojující se ješté s vojenskou silnicí od K e m p ten u (ve
Švábsku) , v edia V ia C laudia A ugusta pŕes A ugsburk k obranné
linii n a D unaji. M ezi D unajem a pozdéjším limes, vlastním
o b ran n ý m valem , existovaly sice početné pevnosti, ale už
žádné vybudované silnice.
Prúchozízemč S vojenskou silnicí pŕes Splužské sedlo (a dále pŕes C hur,
Tyrolsko
Bregenz a K em pten) zústaly obé silnice C laudia A ugusta
nejduležitéjším i dopravním i a životním i tepnam i v alpské
oblasti. K u d y probíhaly, prom énil se i pro R ím an y tak n e ­
zvyklý horský svet v p ru b é h u desetiletí a staletí v prozkou-
m an o u zem i, avšak pouze pri silnicích. T eprve roku 250
vzniklo p ŕíčn é spojení od W iltenu (u Innsbrucku) pŕes Seefeld
a L erm oos do Bregenze, a tak se k u ltu rn í oblast opét ro z­
šírila. Až do té doby nedošlo k žádné dňležitéjší im igraci
z jih u a illyrské km eny tam usazené ani nepŕijaly písm o, jak o
to učinili učenliví K eltové v sousedních záp ad n ích — ré t-
ských — územ ích, ani nezačaly b u d o v at m esta. H ory a tv rd ý
život v horských údolích byly ješté dlouho brzdou kulturního
rozvoje. Tyrolsko zústalo p rú ch o d n í zem í do rovinatéjších,
bohatších kraju severné od Alp, jež pro R ím an y velm i brzy
nabyly vétší dôležitosti než vlastní Alpy.

102
 OBJEV Y S M EC EM

K dokoliv se zabývá histórií Ŕ ím an ú , nesm i zapom enout,

že i nejslabší cisárove si vždy byli védom i zvláštního ch a ra k ­
te ru své svétov.é ríše a to je snad nejpodivuhodnéjším zá-
klad n ím rysem rím ske politiky. Pri pohledu n a m ap u ŕím -
ského im p éria snadno poznám e, že objevné cesty Ŕ ím a n ú
byly m éné výpady j ako spíše pokusy o zaokrouhlení ríše,
o zkrácení h ran ie. R ím an é nem éli zájem o neznám o a vábné
dálky, ný b rž pod o b n é jak o rolníci o stm elený, zaokrouhle-
ný m ajetek, k terý by se rozkládal sevŕené kolem R ím a jako
stred u a který by se dal dobre p ŕe d á v a t dédicúm . P roto také
R ím nezplodil žádného A lexandra, pro néhož i nejvzdálenéjší
zem é nebyla ješté dost vzdálená. R ím však m él spoustu sta-
tečných a cílevédom ých vojákú, kteŕí výpravam i prom éňo-
vali b ílá m ísta n a m ap e ŕím ské ríše v p ro v in cie; tak se pŕesto
stávali objeviteli.
M ocnost, k terá n a severu p ren ik la až k m ysu Skagenu
a ke skotským nivám , zastavila se n a západe teprve u svéto-
vého m ore a bojovala n a výchove o A rm énii, se n a jih u stre­
dom orského p rostoru nem ohla spokojit s p ouhým úzkým
p ru h e m zem é n a severním pobreží A friky; tento p ru h posky­
toval až dosud dostatečné velký životní prostor pro Egypťany,
K a rta g iň a n y a Reky.
Po obou stran ách ŕeky N ilu sahala ŕím ská sféra vlivu nej- P rm í
preniknutí
dále n a jih . V K yrenaice a T ripolsku byly pobrežní pruhy do Afriky
široké asi dvé sté až tri sta kilom etru, v M auretánii, na
p ŕe d h u ŕí divokého pohorí A tlasu, se ŕím ská kolonie om ezo-
v ala n a šírku sta až stopadesáti kilom etru. D ívám e-li se n a
nesm írný africký k ontinent, je to vcelku m álo. J e to ale

103
 m noho n a dobu, je ž m éla pom erné m alé m ožnosti využití
tropických krajin. P roti africkým n áro d ú m m éli sice Ŕ ím ané
výhodu v lepší vojenské organizaci, m éli vojevudce, dústoj-
níky, je d n o tn o u výzbroj, tu h o u kázeň a zkušenosti, jejich
vojenské m ožnosti však byly v p o d state totožné s m ožnostm i
p ro tiv n ík ú : luk a šíp, jíz d a , oštepy, boj m uže proti m uži.
N em éli déla, ani taková, k terá v ra n é dobé sice ješté n en a -
d élala m noho škody, ale produkovala hlasitý výbuch a značný
k o u ŕ; nem éli ani je d e n z onéch technických zázraku, jako
jso u gram ofóny, chladničky, au ta, rá d ia , letad la a podobné,
čím ž ješté p re d nékolika desetiletím i bylo m ožno výrazné
d em o n štro v al p rev ah u bílého m uže.
Pŕedevším však nem éli R ím a n é m ožnost rychlého prísunu
zásob, k terý dnešním expedicím g aran tu je tak daleký akční
rádius. K am koliv ŕím ští vojáci pochodovali, všude museli
stavét silnice. N arazili-li n a národy, které se nezabývaly
zem édélstvím , dostávali se R ím an é do krajní tísné a pritom
nem ohli an i telegrafovat o pom oc, ani rýchle ustoupit. N e-
byli n a tom o nie lépe než kdysi perský král K am byses, který
zah y n u l v Libyjské poušti s padesáti tisíci m uži, a vzhledem
k rozsahu své ríše by byli sotva m ohli d á t k dispozici pro
africkou expedici tolik vojákú.
„ U kázalo se však, že pom érné m alý, dobre vedený oddíl
oddílyjako narážel n a m enší potíže než ohrom né arm ád y (jaké vedli
lepší fešení perští králové a ješté A lexandr V eliký po neschudných a h o r­
ských pouštích pri obratn ík u R ak a), o d d íl,jen ž počtem n eb ý ­
val vétší než d o b ro d ru žn á b a n d a conquistadorú. M onum en-
tu m A n cyranum — nápisy n a chrám ové podezdívce u dnešní
A nkary, o nichž už byla zm ĺnka — a ŕím ští spisovatelé a geo-
grafové podávají zprávu o pul tu c tu podobných podniku
m íŕících k jih u , o nichž je m ožno vzhledem k m alé početnosti
oddílu hovoŕit jak o o objevných expedicích. Jejich nejvétší
zájem se bezpochyby upínal k N ilu, oné m ohutné ŕece,
kterou Egypťané pokládali za bo h a a k terá učarovala i R ím a-

104
n úm , sotva vstoupili n a egyptskou pudu. Povést tvrdí, že
prý se o p roblém nilských p ram en ň zajím al už C aesar. Bylo
to p rý i tém atem jeh o rozhovoru s K leopatrou, m ladou p re-
ten d en tk o u egyptského tru n u , jež byla do p rav en á do paláce
k velkém u R im an o v i zab alen a v koberci. Z d á se však, že
an i C aesar, an i A ntonius se nedostali po N ilu dále než k prv-
n ím u k atarak tu , tedy z h ru b a tam , kde se dnes zrodila velká
p ŕe h ra d a n a Nilu.

Etiópie a prameny N ilu

Asi d vacet let po Caesarove zavraždéní tam byly ŕím ské od- Povstání
Nubijcú
díly u b y to v an é ve tvrzi u Syene (dnes A suán), nap ad en y
„E tio p y “ , tedy zrejm é nubijským i bojovníky, kteŕí chtéli vy-
u žít oslabení garnizóny. K rá tce p ŕe d tím byl totiž do A rábie
odsu n u t silný oddíl pod velením A elia G alia. T en to véro-
h o d n ý m otiv a nesporný fakt arabského tažení pŕipouští
dom nénku, že to byli skutečné N ubijci, kteŕí začali válku,
a žé se n eb rán ili je n p ro ti dalším u pro n ik án í Ŕ ím a n ú — j ako
tom u bylo u alpských km enú. V ýsledkem bylo africké polní
tažen í, je ž se neom ezovalo n a ob ran u , ale pronikalo hluboko
do nepŕátelského územ í. R ím ský m ístodržitel Petronius sebral
asi deset tisíc péšákú a tri tisíce jezd cú a zatlačil zprvu E tiopy
zp ét do m esta Pselchidy. Pselchis bylo m ésto, a nikoliv p o u h á
opevnená osada, neboť E tiópie teh d y b yla k u ltu rn ím státem
a v ničem nezaostávala za jin ý m i ŕíšem i své doby. Pŕes m esta
N a b a tu a M eroe p rijala staroegyptské k u ltu rn í prvky, pŕes
R u d é m ore arabskou podnikavost a m ésto Aksum , její
m etropole, se proslavilo ja k o nejjižnéji ležící m ísto ŕecké
vzdelanosti.
V té dobé vlád la v E tiópii jed n o o k á královna K andake,
sídlící v N a b atu . O tom to m ésté n a N ilu jsou zm ĺnky už
z d ru h éh o tisíciletí p red naším letopočtem Etiopové a N u -

105
 bijci o d tu d vládli celém u E gyptu více než padesát let (715 až
663 pŕ. n. L). Z bible vim e, že energické královné bylo p o ­
p latn ý ch nem éné než čtyŕicet p ét černošských knížat, tedy
nubijských náčelníkú. Byla proto pro Ŕ ím an y cennou váleč-
n ou koristí a je n je jí osoba by byla stála za polní tažení.
A však P etronius se H ab ešan k y nezm ocnil ani v Pselchidé či
v P rem nidé, a proto N a b a t (jehož stavby byly zčásti zm enšené,
ale verné n apodobeniny nejkrásnéjších thébských staveb) z n i­
čil a v rá til se, „ponévadž pokládal širou zem i za n eschudnou“
(S trabo
M esto P rem nis se pro svou výhodnou polohu R im anovi
jevilo ja k o v hodné místo pro pevnost. Z anechal ve m ésté
čtyŕi sta m užú se zásobam i n a dva roky (!) a v rátil se po
N ilu do A lexandrie.
Královna K an d ak e však nezústala nečinná. S ebrala vojsko a vytáhla
Kandake
táhne proti p ro ti P rem nidé. P otrebovala k tom u tolik času, že P etronius
Rimanúm (který o tom zrejm é dostal rýchle zp ráv u po vodé) byl s osvo-
bozovací arm á d o u n a m ísté rychleji než obléhatelé. Došlo
k uzav ŕen í m in i a zd á se, že Etiopové jej pod dojm em úžasné
rýchlosti ŕím ského zásahu dlouho dodržovali. O ŕím ské po-
sádce v m ésté Prem nis — či Prem is ( dnes nedaleko mesta Ed-Dir,
asi dve sté kilometru najih od Asuánu) — nájdem e zm ĺnky i v po-
zdéjších p ram enech. M ésto bylo po staletí nejjižnéjším ŕím -
ským po h raničním bodem , ale územ í m ezi P rem nidou a A suá-
nem zústávalo prakticky zem í nikoho. V dúsledku nesčet-
ných válek m ezi Etiopijci a Egypťany se pŕem énilo v poušť
i tam , kde N il poskytoval život, a stav tam byl tak bezútéšný,
že to P linia pŕim élo ke konstatování, že „nikoliv ŕím ské zb ran é
vytvoŕily tam éjší pustinu, nýbrž války s Egypťany zničily
Etiópii . . .“
V zhledem k jasn ém u konstatování a s ohledem n a objevnou
cestu pod zorným úhlem hospodáŕského využití je tre b a se
divit tom u, že už o osm desát let pozdéji tá h la nová ŕím ská
expedice n a pustý jih E gypta, b a dokonce ješté m nohem dále.

106
 Z a cisare N ero n a dostali dva cen tu n o m príkaz nastoupit Expedice
, , , , =, t ■ i k nílským
s m alým v y b ran ý m oddilem p ru zkum nou cestu p ro ti toku pramením
N ilu. M éli h led at nilské pram eny, vyŕešit problém , který se
ve S tarém svété rovnal z h ru b a problém u k v ad ratu ry k ru h u
či p erp etu a m obile. A utorem p lán u nebyl pŕirozené an i
chlad n ý p o čtáŕ A ugustus, ani m oudrý C laudius, nýbrž práve
N ero, který si zrejm é chtél za každou cenu v y n u tit pro své
pom níky zvučné nápisy.
„P rišli jsm e,“ tak vyprávéli oba dústojníci podie Q uaestio-
nes n atu rales od Seneky m ladšího, „ k obrovským bažinám ,
jejich ž p úvod neznali ani dom orodci a v jehož zjišténí ani
nikdo nem úže doufat. R ostliny jsou ve vodé spletené a ani
po souši, ani n a lodi nelze vodní plochy pŕekonat. I kdyby
(lod) byla m alá a v n í je n je d e n jed in ý m už, neunesla by ji
kaln á a tu h ý o d p o r kladoucí bažina. V ideli jsm e tam dvé škály,
z nichž vyvérala o h ro m n á spousta vody N ilu. Ale ať už je to
p ra m e ň , či je n p ríto k N ilu, ať už je tam jeh o začátek, či ať se
dŕívéjší tok ztra til v zem i a znovu objevil — nemyslíš, že ať
je to m u jakkoliv, vyvérá z velkého jeze ra pod zem í? Neboť
j e pŕece n u tn o véŕit, že takové jezero obsahuje n a m nohá
m ístech nashrom áždéné a v nejvétších hlu b in ách spojené
spousty vody, m úže-li bý t s takovou silou ch rlen á.“
P linius p o tv rd il skutečnost výzkum né cesty, podkládá jí
však jin é m otívy:
„P re to riá n ští vojáci, které císaŕ N ero vyslal s nékolika
trib ú n y n a výzvedy, pom ýšleje m im o jin é také n a polní
tažení p ro ti Etiópii, pŕinesli nedávno zprávu, že je tam ne-
je n p u stá zem é . . . O d . . . N a b a tu . . . k ostrovu M eroe je to
p rý tri sta šedesát tisíc krokú ( vzdušnou čarou dve ste padesát
kilometru). T rá v a p rý kolem M eroe roste opét bujnéji. Bylo
tu dokonce m ožno sp atŕit les a četné stopy hrochú a slonú . . .
V b ažin até krajine p ri N ilu p rý videli špehové lidľ z trpasli-
čího km ene.“ Plinius a Seneka pŕinášejí ruzné podrobnosti
k této udalosti. Buď tedy m éli společný obšírnéjší pram eň,

107
 z néhož vybrali je n nékteré detaily, nebo m éli presné inform o­
vaného zpravodaje. Že expedice centurionu vzbudila v Ŕ ím é
značnou pozornost, Ize po téchto úv ah ách m ít za jisté.
Ja k daleko Posuzujem e-li však výkon této ŕím ské výzvédné skupiny
centurioni? z dnešního hlediska, zaslouží si uznání. Že by prenikli sku- '
tečné až k D žubé, kde N il vstupuje z h o r do nížiny, je dost
pochybné. N ékteŕí bad atelé vyvodili tento odvážny závér
z vyprávéní o skalách, z nichž tryská Nil. P ak by ovšem
R ím an é byli m useli p ŕek o n at skutečné onen celý asi šest set
kilom etru dlouhý úsek bäžinou, o jejíž neschudnosti se tak
vým luvné hovorí. Neboť bažina z a č ín á u ž p ri ústí ŕeky B ahrel
-G h azal ( na zemepisné šífce Addis Abeby) . Ješté dnes je tento úsek
n a cesté m ezi M alakalem a M ongallou je d n ím z nejhorších
úseku celého spojení ze severu n a jih . Lze se spíše dom nívat,
že si R ím ané dali vylíčit ch a rak ter dalšího nilského toku
od obyvatel nilských bažin nebo od kupcú, pŕicházejících
z jih u do Fašody.
Pŕesto je tato objevná cesta pro první století našeho leto ­
p o čtu jed in eč n á a zústala až do devatenáctého století j akýmsi
traťovým rekordem v této části Afriky. T eprve roku 1838
pŕišel do krajiny výzkum ný cestovatel z Evropy, geolog Jo sef
von R ussegger ze S alzburku, kterého egyptský m ístokrál po-
véŕil geognostickým pruzkum em krajiny p ri ho rn ím Nilu.

Aelius Gallus ve šťastné Arábii

Ne- M éné šťastní byli R ím ané v nedaleké A rábii, ačkoliv i tam

vojevúdce se jim nabízela cesta, která — stejné jako N il — byla už dlouho
zn ám á, totiž K adidlová cesta, po níž kdysi je la královna ze
S áby n a sever navštívit krále Š alom ouna. R ím ském u voje-
vudci Aeliovi Gallovi nelze vyčítat neznalost Starého zákona.
Avšak kdesi n a Sinaji nebo ve starém obchodním m ésté a ka-
rav an n í pevnosti P etre by se byl m ohl inform ovat o sm éru

108
k arav an n í trasy, použité onou královnou (a po ní m nohá
jin ý m i). D ru h ý m nem éné osudným om ylem byl falešný odhad
nepri tele. K d y b y byl Aelius G allus A raby preceňoval, byl by
býval opatrnejší, byl by se lépe inform oval a byl by dosáhl
svého cíle. K d y b y je byl naopak podcenil, byl by jim snad
podlehl v p rv n í bitvé, kdežto pozdéjší stretn u tí by byl ro z­
hod í ve svúj prospéch. O n však svého protivníka neznal
vubec, nevédél, že synové poušté se nikdy nepostaví k otevŕe-
ném u boji, a neznal prostŕedky, kterým i nakonec pŕece d o ­
byli vítézství, totiž lest a podvod.
Polní tažení bylo od počátku postiženo nepŕízní osudu
j ako všechna objevná a dobyvatelská tažení, pri nichž jejich
vudcúm n etan e n a mysli nie jiného, než dom nelé či skutečné
bohatství zemí, které chtéli objevit. Šťastná A rábie — A rab ia
felix — byla eldorádem zadlužených ŕím ských patricijských
synkú. V idéli, ja k jejich pŕítelkyne (a oni sami) utráceli
zlaťák po zlaťáku za zboží, jež vesmés pocházelo z A rábie,
h edvábím , perlam i, voňavkam i a líčidly počínaje a d ra h o ­
kam y, výrobky ze slonoviny, vonným i dŕevy a ostatním i d ra-
hocennostm i konce. N ad to císaŕ, jeh o ž pohled sahal dále,
videl, že za všechny tyto veci A rabové neodebírali z R ím a
tak ŕk a nie. D ávali si dodávky p latit zlatem a stŕíbrem a pro
svuj kočovný zpúsob života nekupovali nie z toho, co p ro d u ­
kovali ŕem eslníci v R ím e.
Nie tu d íž neleželo víc nasnadé než m yšlenka n a to, dojít
si pro všechno dobré zlato a stŕíbro s hlavam i caesaru. „ A ra ­
bové jso u totiž k ram áŕi a kupci a nejsou zd a tn í ani n a souši
ani n a m o ri,“ napsal S trabo a R ím ané si mysleli totéž.
Ďalší chyba už nebyla m orálni, nýbrž praktická. R ím ané
se sice nalodili v E gypte n a dopravní lodi, pokúsili se však p ŕe-
plo u t R u d é m ore daleko n a severu, kde plachtovím nepohne
tak ŕk a ani vánek. K dyž se dostali do A rábie, m useli další
cestu n a nékolik mésícú pŕerušit, aby si odpočinuli a vyléčili
četn á onem ocnení kurdéjem i. H lavné však pristáli príliš d a-

109
 leko n a severu. Pri využití v etru z pevniny by loďstvo bylo
m ohlo p lo u t až k m estu M asavé a tam p ŕep lo u t m ore. T ak
by se byli Ŕ ím ané dostali pŕím o do zem é Sabeú, do kraje,
k terý je ješté dnes n a nékterých m ap ách označován jako
A rab ia felix.
Záhuba T a k tom u však nebylo. K dyž po bloudéní bezvodým i pusti-
Dpoušti
nam i trvajícím dlouhé mésíce se konečné Aelius G allus dostal
do kultivované zem é S abeň, nebylo n a néjaké rozhodující
operace už ani pom yslení. Pri rozhodujícím útoku by tu byli
m ohli A rabové velký ŕím ský expediční ú tv a r zcela rozdrtit.
Všeho všudy však zabili sedm R ím an ú , jak o by byli védéli,
že toto arabské tažení bude tažením posledním .
„C elo u zp áteční cestu,“ píše S trabo, „zvládl Aelius Gallus
za šedesát dní, kdežto n a cestu tam potreboval šest mésícú.
Z N ery preplavil vojsko za jed e n á c t dn í do Mios H erm os,
(egyptského prístavu) o d tu d táh l do m ésta K optos (na N ílu)
a s preživším i vojáky došel do A lexandrie. M užstvo ztratil n i-
koliv v boji s nepŕáteli, ale nem ocí, ú trap a m i, hladem a šp a t­
ným i cestam i.“ S trabo končí resignované konstatováním , že
k p o zn án í zem é toto tažení príliš m noho nepŕispélo. J a k
m noho by však byl m ohl R ím pŕispét k poznání pŕedislám ské
A rábie, kdyby R ím a n é nebyli vytáhli pouze n a lu p arabského
bohatství, nýbrž kdyby byli hledali m írové d o ro z u m é n í!
Kadidlová O cesté, kterou Aelius Gallus m inul, není je n zm ĺnka v bibli,
cesta
ale je popsána už ve starom inejských nápisech. U ž v dobé,
kdy Ž idé ješté úpéli v E gypté, m ély jih o arab sk é zem é plodící
kadidlo n a severním konci R udého m ore kolonie a o d tu d se
podílely n a obchodu ve Stŕedom oŕí. Bohatství, jež do zem é
produkující k ad id lo proudilo, využil vysoký knéz J it-i-a m a ra
B ajin ke stavbé oné slavné pŕeh rad y , jež zachycovala vody
z h o r a zadržovala je v p ŕe h rad n ím jezeŕe, ležícím ve výšce
je d en á cti set m etru. V oda um ožňovala pravidelné zavodňo-
v án í velkých plôch krajiny, m énící zem i v kvetoucí zah rad u .
N ékolikeré poškození p ŕeh rad y v dobé po ú dajném K ristové

110
narození, pŕedevším však také snížení arabského obchodu
s In d ií a exportu k adidla zpúsobily dlouhotrvající úp ad ek
zem e, který ustoupil v podstaté novém u rozkvétu teprve
v našem století. Ale všechno, co jsm e se o tom m ohli a m úžem e
dovédét, jsou znalosti, pocházející ze zemé, k terá prosia
velkým i zm énam i. Jed in ý m i E vropany, kteŕí spatŕili jižn í
A rabii p red velkou zm enou zpúsobenou islám em , byli Aelius
Gallus a jeh o vojáci.

Západoafrické expedice

M éné než nubijská zem é zlata a šťastná A rábie lákala Dédictví

Kartága
Ŕ ím an y záp ad n í Afrika. N ebyla to pro né neznám á zemé.
Z de si už dávno p re d Gaesarem , K leopatrou a K an d ak e
vybojovali své velm ocenské postavení, zničili K artág o a zm oc­
nili se celého pobreží. Avšak nastoupili tím o pravdu dédictví
K a rtá g a n a africkém kontinenté?
Než K artág o podlehlo n áp o ru ŕím ského vojáka, vytváŕeli
Féničáné asi je d e n a pú l tisíciletí velm i význam nou roli
prostredníka. U ž jejich p rv n í kolonie sloužily za výchozí
body pro daleké plavby p ri pobreží a ja k A tika, tak i poz-
déjší K artág o a m enší koloniálni m ésta S ab ra ta (u dnešního
Tripolisu) a Leptis (u nedalekého dnešního prístavu Homsu) ležely
n a koncových stanicích karav an n ích cest z F ezzánu a nabyly
hospodáŕského význam u do značné m íry j ako pŕekladišté
m ezi vnitroafrickým a stredom orským obchodem .
F ezzán, h o rn a tá zem é v severovýchodní oblasti Sahary, Cornelius
Balbus
byla obývána m n o h á n árodnostm i; pro R ím j i objevil a pro- objevuje
zkoum al Cornelius Balbus v roce 20 p ŕ. n. 1. H lav n í mésto Fezzán
m u za to prichystalo n ád h e rn ý trium fálni pochod, ačkoliv
Balbus pocházel z bývalé fénické kolonie G ades n a záp ad n ím
okraji E vropy. Z toho Ize usuzovat, že Ŕ ím ané jeh o čin
pokládali za skutečný objev — a že se v onéch dvou stech

111
 letech od počátku svého severoafrického panství je n m álo
starali o oblasti ve vnitrozem í a o cesty tam vedoucí. Skutečný
objev téchto zem í pro k u ltu rn í národy S tŕedom oŕí se však
u d ál m nohem dŕíve.
O d roku 1847, kdy francouzští dústojníci pri je d n é trestné
výprave p ro ti km eňu K su rú objevili prv n í saharské skalní
kresby, byly objevovány v této oblasti další. H ein rich B arth
je popsal po svých cestách z let 1849—55. Graziosi je vydal
v bezvadných pŕepisech a Leo Frobenius se jak o první zabýval
náro čn ý m úkolem začlení t ty to zrejm é um elecké výtvory,
p atŕící do ruzných epoch, k u ltu r a km enú, do celkového
o b razu africké m inulosti.
F ran co u z H e n ri L hôte system atickým sbíráním fondu
v pohorí Tasili m ezi lednem 1956 a červencem 1957 obohatil
existující m ateriál tak, že se prikročilo k p rv n ím u spolehli-
vém u a kritickém u u sp o ŕád án í nálezu. J e zevrubným do-
kladem , vyžadujícím už je n m enší korektúry, pro velm i ran é
egyptské v ztahy k negroidním km enúm n a S ahaŕe a pro
pozdéjší fénický vliv prostŕednictvím obchodu, který S aharou
procházel a dosahoval stredom orského pobreží.
Válečníd Avšak objevem , který vyvolal nejživéjší diskuse, bylo
v severní m nožství m aleb, pŕedstavujících válečné vozy. Bylo jich
Africe tolik a p atŕily tak jasné do určité epochy, že už se nedalo
tvrd it, že jed n o tliv í cestovatelé, kteŕí spatŕili nékde ve stŕedo-
m oŕském prostoru cirkusové h ry s vozy, se pozdéji stali v sa­
harské oblasti um élci a nam alovali tyto vozy n a skalní
stény zpam éti. (T akto kom plikované vysvétlení platilo dlouho
za takzvaný „pŕevládající n áz o r védy“ , protože si nikdo
nedovedl p ŕedstavit n a S ahaŕe vozy.) T ri sta ruzných nákresu
válečných a loveckých vozu, nalezených L hôtem a jin ý m i,
rozptýlilo však všechny pochybnosti a také typ vozú byl
zdrojem dalších inform ací. O dpovídal s prekvapivou pres­
ností krétském u stylu a i stáŕí skalních nákresu dobre zapadalo
do vysvétlení, jež podal H en ri L hôte pro pŕítom nost vozu:

112
dostaly se do Afriky zrejm e ve dvanáctém století pred naším
letopočtem , kdy n ám o rn í km eny ze severu p n stály v K yre-
naice, spojily se s Libyjci a nastoupily k útoku n a egyptskou
ríši. Z n ápisu a násténných m aleb devatenácté a dvacáté
egyptské dynastie Ize tu to invazi z a ŕad it m ezi leta 1230— 1170
p ŕ. n. L T ak é jm é n a zúčastnéných km eňu jsou znám a. Po
porážce od E gypťanu se roztrousily po S tŕedom ofí a zčásti
zustaly také u svých d ru h u v L ibyi:
Š irdanové odpluli n a Sardinii, Šakalsové n a Sicílii, T u r- Stéhování
národä kolem
šové do strední a severní Itálie (kde se s nim i setkávám e o néco r. 1200 p f.
pozdéji než s Etrusky), Pelesetové se rozdelili n a dve vetve; n. L

je d n a zústala v Africe a d ru h á došla do P ŕedhí Asie —

pozdéji se nazývala Filištíny a d ala jm én o Palestiné. Než se
preplavili do Libye, byli však Palasetové pŕinejm enším n a
K ré te a pŕicházejí v ú v ah u j ako válečníci n a vozech, které
se tím dostaly do této části severní Afriky.
O h ro m n ý význam raného stéhování n áro d u vyplývá už ze
jm e n zúčastnéných km enú a z pozoruhodné historické role,
jež n a né v nových sídlištích čekala. V šechny km eny nem ély
však zrejm é spojení s Libyjci, a proto se E vropa tak pozdé
dovédéla o tom to objevu ve F ezzánu.
V Africe vývoj pokračoval. N árodnosti, které vznikly ze
splynutí Libyjcú se zbytky nám oŕních km enú a jež používaly
jízd y a válečných vozú, se ukázaly velm i podnikavým i a pro-
nikaly v nové vlasti jih o záp a d n ím sm érem dál. Podie nálezň
z okolí starého m ésta T adem ekky, vzdáleného šest dn í cesty
od N igeru, se podarilo H enri Lhôtovi po prúzkum u, trvajícím
je d e n a pul desetiletí, rekonstruovat ze skalních nákresu
starou transsaharskou cestu. V edia od obou zálivu Syrt
pohoŕím i T asili a Floggar k severním u ohbí ŕeky N igeru.
„Silnice byla vedená neobyčejné um né a účelné a držela se
presné územ í, jež byla sjízdná pro vozy. O bcházela nebo p re ­
konávala horské m asívy n a nejvýhodnéjších m ístech, vyhýbala
se velkým spoustám nakúpeného písku a dotýkala se nej-

113
 dúležitéjších zdroju vody, to je téch, jež čas od času nevy-
sýchaly.“ (Lhôte)
Prastará Že by tato obchodní cesta, po staletí silné frekventovaná,
obchodní
cesta k ohbí byla opravdu antickým geografum zcela neznám á? T om u
Nigeru Ize téžko véŕit, a proto bychom chtéli s touto starou dopravní
cestou uvést v souvislost ponékud pohádkové vyprávéní
H érodotovo o saharské expedici N asom onú. V e m ésté K yréné,
kde byly školy, knihovny a veškerá zaŕízení ŕecké vzdélanosti,
p ro H éro d o ta bezpochyby nebylo obtížné získat bezpečné
zprávy o m ožnostech p roniknout do v n itra severní Afriky. D o ­
stalo se m u tam asi mezi jin ý m inform ací o jisté nikoliv ojedi­
nelých cestách k véštírné A m m onové v oáze Síwa, jakož
i o expedici, kterou je treb a považovat podie všech prú v o d -
ních je v u za je d e n z nejodvážnéjších výzkum ných podniku
staro v ek u : histórii o péti bujných synech náčelníka N asom onú,
bydlících u Syrtského zálivu, kteŕí byli losem vyvolení k tom u,
„a b y táh li do Líbyjské poušté a pokúsili se o to, zda by se
nedostali dál, než ti, kdo pred nim i tam cestu podnikli.“
Expedice J a k vypráví H érodot, cestovali m ládenci bo h até zásobení
nácelnických
synu vodou a p otravinam i zprvu obydleným i zem ém i, sm érem
od pobreží, a o d tu d se dostali do poušté, jd o u ce stále záp ad -
ním sm érem . M noho dní cestovali je n a je n písečnou pouští
a n ajed n o u pred sebou spatŕili opét strom y. Z am íŕili k nim ,
aby si n a trh a li plody n a nich visící. Ale zatím co trh ali, prišli
n a né m užíci m enší než prostrední velikosti, p re p ad li je
a odvlékli. Jejich reči rozum éli N asom oni práve tak m álo
jak o m alí lidé jejich reči. V edli je dlouho bažinam i, pak však
prišli do m esta, kde všichni lidé byli černí a stejné m alí jako
jejich vudcové. A kolem m ésta tekla velká ŕeka od západu
k východu a v ní se ukázali krokodýli.
Ŕ eka vyskytující se ve vyprávéní m úže bý t pouze N iger,
n a jeh o ž severním oblouku končí transsaharská obchodní
cesta. Z d a se N asom oni dostali až k T im b u k tu (tom u n a ­
svedčuj! bažiny) či k jin ém u podobné ležícím u m éstu, tehdy

114
stejné význam ném u, je pro naše líčení podružné. Protože se
i H éro d o t zm iňuje o šťastném n áv ratu péti bujných synkú,
je m álo dúvodú k pochybnostem o pravdivosti vyprávéní,
vyšperkovaného prň k azným i a vým luvným i detaily. V kaž-
dém p ŕíp ad é je pravdépodobnéjší predpoklad, že nékolik
lidí bez vyhlídky n a úspech cestovalo po skutečné existující
k arav an n í cesté, a nebudem e si nam louvat, že pét N asom onň
spatŕilo v nékolika loužích koryta W ádí M ihero krokodýly,
či že dokonce pokládali W ádí Šergi za m ohutnou reku te-
koucí od zá p ad u k východu.
U H éro d o ta ovšem tyto zprávy zpúsobily úplný zm atek, Ntger^ ^
což je n dokazuje, ja k sporé byly obecné geografické znalosti
v p átém století p re d naším letopočtem . U čený R ek pokládal
reku sp atŕen o u N asom ony za Nil (což by bylo ješté pocho-
pitelné), ale tento záver zdúvodňuje tak, že p rý i D unaj
teče od zá p ad u k východu. „M yslím tedy, že N il tekoucí
stŕedem Libye to činí p ráv e tak j ako Istros (tj. D u n a j)“

Expedice N asom onú spadá do počátku období, jež by bylo Severojižní

. . . ,. v v , , j r • i J U cesta obchodu
m ožno do jiste m iry oprávnene nazvat zap ad o aín ck o u dobou s kovy
železnou. Neboť zatím co bronz začal b ý t v zá p ad n í Africe
znám už kolem roku 1000 p ŕ. n. 1. a západoafrické zlato se
neustále vym éňovalo za severoafrickou meď, prenikalo železo
a kováŕské um ení do zá p ad n í Afriky je n pom alú. J a k T u a re -
gové ve F ezzánu, tak i velm ožové z K uše (jižné od Egypta)
chránili tajem ství zpracování železa a ješté nem ecký b ad atel
H ein rich B arth zjistil n a již n í Sahaŕe, že kováŕ je tu zvlášť
váženou osobností. T o by m luvilo ve prospéch toho, že
vnitroafrické spojení od východu k záp ad u , tedy kulturní
obohacení zá p ad n í Afriky, pŕicházející z nilského údolí, pŕece
je n nefungovalo tak dobre a rýchle, ja k se dosud pŕedpoklá-
dalo. Cesty, odedávna znám é a používané nesčetným i otro-
káŕským i k arav an am i m ezi oblastí Č adského jeze ra a Nilem ,

115
 nebyly zrejm é pro zá p ad n í A friku tak dúležité jako trasy
severojižní, po nichž se u b íral obchod s kovy a po nichž se do
oblasti N igeru dostávaly stredom orské vlivy, ja k neustále
zdú razň u je Frobenius.
Dnes se už asi n ed á zjistit, zda Ŕ ím an é m éli ponétí o téchto
starých vztazích a zd a je chtéli znovu p ro b u d it k životu
v dobé, kdy vypravili p rv n í ze tŕí západoafrických expedicí.
M ezi km eny a obcem i, k nim ž se Gornelius Balbus se svým
oddílem dostal v roce 20 p re d naším letopočtem , objevil H enri
L hôte m nohé, jež m u byly dobre znám é z jeh o vlastní p ráce:
obec Alasi (dnes Ilezy), presné n a jih od G hadam esu n a o b ­
chodní cesté od Syrty k N igeru a obec Balsa ( dnešní Abelassa)
v A haggaru, ležící rovnéž n a vozové cesté. „ N a d to ,“ praví
L hôte, „ je tam též zŕícenina m alé pevnosti, ve které byly
nalezený otisky ŕím ských m incí s podobizňou císaŕe K o n ­
štan tín a, dále sklenéná váza a ŕím ské svítilny.“
Reka Ľ a Poslední h ád a n k a, totiž k terá ŕeka se skrývá pod jm énem
D asibari, o níž hovorí Plinius, byla pro L hôta nejvétším
hlavolam em . „H le d al a listoval jsem stránku za stránkou ve
starém slovníku jazy k a sonrhai, který jsem si kdysi sám se-
stavil, když jsem pobýval v krajine T im b u k tu a G ao u niger-
ských ry b á ŕň . M á pam éť m é podporila a detail ze sonrhais-
kého folklóru m é uvedl n a stopu. Podie povéstí rozšírených
u póŕíčních n áro d u nazývají své „ p á n y “ — ŕíční duchy —
D a a ješté dnes nazývají N iger často jm én em D a Isa Bari —
reku D a. Slovo D asibari bylo tedy je n lehkou kontrakcí
a ve zprávé Pliniové bylo psáno nepochybné o N igeru. T ak se
p ro ti všem u očekáváhí ukázalo, že Ŕ ím a n é v prv n ích dvou
dešetiletích pred naším letopočtem prošli S aharou od severu
k jih u a skutečné se dostali až k velké ŕece N igeru.
T ep rv e L hôtovy výzkum y n ám vysvétlují m im oŕádné pocty,
jich ž se dostalo Gorneliovi Balbovi — vyznam enám trium -
fálním pochodem . Současníci i pozdéji žijící takovéto v y ­
zn am en ám soukrom níka krom é Ŕ ím a n a pokládají za zcela

116
výjim ečný p ríp ad . K d y by se byl Balbus dostal je n m álo za
G hadam es (kde R ím an é pozdéji um ístili posádku v sile celé
legie), p ak by to bylo sotva m ohlo být podnétem pro zvláštni
trium f.
M ésto C ydam us nebo G hadam es skýtá se svými zastreše­ Tajuplný
Ghadames
ným i uličkam i a trh em žen n a strechách bizarn í pohled. T aké
zeď, chránící mésto p ro ti posouvajícím u se písku, je asi velm i
stará. T oto h lavní mésto zem é G a ram an tú hrálo v prvním
století našeho letopočtu p ri p rúzkum u Afriky Ŕ ím any zvláštni
úlohu. Posádky v A suánu n a N ilu sice ležely jižnéji, ale kolem
G hadam esu se rozprostíral tém éŕ nekonečný neznám ý k o n ­
tin en t, lákající objevitele, a legie A ugustová — tretí ŕím ská
legie — m éla asi v G hadam esu často dlouhou chvíli.
Z m n o h á hlídek, které si pochody pouští krátily čas, pronikly Výprava
Júlia
alespoň dvé do vzdálenosti asi 15° s. š. a tím je také téze H enri Materna
L h ô ta o expedici k N igeru pravdépodobnéjší. M ám e n a
mysli výpravy ŕím ského m ístodržitele v N um idii J ú lia M a-
te rn a a v ý pravu S eptim a Flacca, která se uskutečnila asi
o nékolik let pozdéji, nedlouho po roce 100. Ju liu s M aternus
se vydal n a cestu z L eptis M agna, tedy od pobreží M alé
Syrty, pochodoval za doprovodu dom orodých pom ocných
km enú a náčelníkň, bažících po koristi, již n ím sm érem
a ob rátil se teprve nedaleko hor, dnes znám ých pod h ro m a d ­
ným názvem h o rn a tin a Bauči, jižn é od m ésta K ano. T a m se
ješté dovédél, že teď n arazí n a jih u n a oceán, obklopený p ev ­
nino u — tedy zrejm é n a záliv Guinejský či jeh o část —
Biaferský. M aternus bohužel nevybudoval podobné jako
Cornelius Balbus pevnost, která by byla stejné jako pevnost
Abelessa ojedinélou rím skou a architektonickou stavbou n a
Sahaŕe. Z m ĺnky o nosorožcích se vykládaly tak, že se Ju liu s
M aternus dostal do oblasti Č adského jezera, což bylo možné.
Leží presné n a j i h od M alé Syrty a je s ní spojená karavanu í
cestou, používanou nepochybné už v pŕedarabské dobé —
’ak dokazují zŕíceniny u M urzúku.

117
 O výpravé S eptim ia F lacca toho vim e ješté m éné, jelikož
stará označení (napríklad E tiópie) pŕipouštéjí ruzné výklady.
Po obou výpravách však R ím nepodnikl další prúzkum
zemé, i když by byl n a počátku d ruhého století našeho leto­
počtu m él ješté dost sil k rozšírení své koloniálni ríše. T o nás
svádí k dom nénce, že tyto tak obdivované a teprve v deva-
ten áctém století prekonané pochody do v n itra Afriky byly
pouhým i loupežným i výpravam i, podobné tém , které byly
p odnikány i v A rábii, i když s m enším štéstím. M ožná, že
nebyly ani organizovány' z císaŕské iniciativy, nýbrž z po-
chopitelné touhy m ístodržitele, který chtél sebe a své pod-
ŕízené zam éstnat a p rito m získat tolik slonoviny, otrokô
a zlata, kolik je n by bylo m ožno, aniž Ŕ ím o tom védél
nebo aniž se pŕím o podílel n a zisku.
Vázné J e tento nezájem vysvétlitelný pŕekvapující lakoničností
dúsledky
nezájmu ŕím ských p ra m e ň u o nepochybné odvážných pruzkum ných
o Afriku výpravách? N eodvažujem e se o tom rozhodovat. Spisovatelé
m lčeli o Africe, o kterou se ješté H érodot ta k horlivé zajím al.
D ústojníci p utovali za koristí, a nikoliv za poznáním , a císaŕové
unav en é odm ítali vše, co se týkalo afrických podniku. T ak
došlo k tom u, že kontinent, ležící se svými n áro d y obnažený
a b ezb ran n ý pred b ra n am i Evropy, byl pro E vropany n a
tisíc p ét set let ztracen, p ŕip a d l A rab ú m a ješté dnes jej
počítám e spíše k islám ském u svétu než ke kresťanskému
Z áp ad u .
STREDOVEK
 V I K I N G O V É NA V E Ľ K É C E S T É

K dyž se v p átém století našeho letopočtu skvelé období

starých vyspélých k u ltu r chýlilo ke konci, zahrnoval geo­
grafický obraz svéta zh ru b a kontinenty, které ješté dnes n a-
zývám e S tarým svétem. V ýzkum né výpravy, obchodní cesty
a n áh o d n é nálezy poskytly učencúm ŕecko-ŕím ské stredo­
m orské k u ltu ry nakonec predstavu o tv a ru svétadílú — Asie,
Afriky a E vropy. I když svétadíly nebyly ješté zdaleka pro-
bádán y , vládly o prostorových pom érech m ezi pevninou
a m oŕem naši polokoule pŕece je n už u rčité predstavy, vyža-
dující opravy je n v podrobnostech.
K dédictví téchto p oznatkú se družil m ohutný poklad
védéní v oblasti p ráv a, lékaŕství, um ení a pŕírodních véd,
za néjž an tik a vdéčila velkém u m nožství více či m éné nevzdé-
laných m nichu a m alé skupiné vzdelaných církevních učitelú.
Po celé tisíciletí byl tento poklad zastínén m ladým n áb o -
ženstvím , až se v renesanci opét m ocné p ro d ral n a svétlo
denní a privodil d ru h ý velký výzkum ný vék.
M ezi p átý m a p atn ác tý m stoletím se pokroky lidského d u ch a kytice povfcil
v Evropé podobají jiskŕení bludiček, pohasínajících dŕíve,
než se k nim nékdo priblíži. O p a r, z néhož vždy znovu pro-
bleskují, vznikl zatem néním d u ch a vírou. S tará látk a povídek
z duchovního dédictví antiky, nepŕehledné bohatství povéstí,
bájí,' podivuhodných historek a fantazií se v nové víre z a ­
chránilo ze starého svéta, protože lid zústal koneckoncú na-
klonén všemu zázračném u a pro svou povéru potreboval
živnou p u d u . N em álo historek se zabývalo vzdáleným i
zem ém i, tajuplným i ostrovy a velkým i neobjeveným i kon­
tinenty, plným i podivných bytostí. V éŕilo se jim po tisíci-

121
 letém form ování — s prídavky a doplňky — dokonce ješté
n a predelu stŕedovéku a novovéku, kdy vlastní zem episné
znalosti Ŕ ekň a R ím a n u už byly do značné m íry zapom enuty.
Ztroskotání Nejstarší z historek bude asi povést o ztroskotání n a D ra ­
na Dračím
ostrove čím ostrové. Byla nalezena n a p ap y ru roku 1115 v bývalé
carské E rm itáži a pochází z dvacátého století p re d naším
letopočtem . Z a svňj vznik vdéčí zrejm é faktu, že je d e n z ob-
lastních knížat v jižn ím Egypté podnikl sice výzkum nou vý­
p ra v u daleko n a jih , že se m u ale nedostávalo onoho ŕečnic-
kého n ad á n í (nebo byl príliš nesmelý) k tom u, aby zásluhy
dovedl u faraó n a p atričn é u p latn it. V ýrečný k a p itá n z jeh o
doprovodu m u n a to vypráví histórii m uže, který chtél pŕe-
p lo u t R u d é m ore, byl ale p rito m za h n á n bouŕí (asi k jih u )
a dostal se do blízkosti P u n tu , ja k Ize usoudit z plo d in téchto
dalekých končin. H istorka obsahuje už ra d u m otivú, n ám
znám ých z nesm rtelného R obinsona C rusoa od D aniela D e-
foa: ,,K dyž jsm e byli n a R u d ém m ori, n astala bouŕe, než jsm e
se m ohli d o stat n a pevninu. V ichfice nás vyzvedla a zdvoj­
násobila v lnu vysokou osm loktú. Z achytil jsem se trá m u —
tu loď zah y nula a z téch, kteŕí n a ní byli, nezbyl jed in ý . Byl
jsem vyvržen n a pevninu vlnou. T ri dny jsem strávil zcela sám
a d ru h em m i bylo je n m é srdce. V noci jsem spal v houští.
Pak jsem vyšel, abych našel néco, co bych m ohl d á t do úst.
Našel jsem fík y , hrozný a rozličné n ád h e rn é cibulky. Byly tam
ja h o d y a orechy a m elouny všeho d ru h u . T aké ryby a drúbež
jsem našel. N ebylo zkrátka nie, co by bylo n a ostrové chybélo.
T u jsem se nasýtil a zahodil ješté m nohé, co presahovalo m ou
p o treb u . K ŕesadlem jsem zapálil oheň a pŕinesl bohúm z á ­
paln o u obéť.“
E gyptský R obinson tedy byl skrom ný a zbožný, pilný
a vdéčný stejné jak o jeh o následovník v osm náctém století.
J e n n a m ísté dobrého P átk a se u egyptského vypravéče ob-
jev u je D račí bňh. U káže se však, že je dobrotivý a velkom yslný,
a když je v dohledu loď z E gypta a zá ch ra n a blízko, d aruje

122
D račí b ň h trosečníkovi m yrhu, vonnou pryskyŕici, slonovinu,
oční líčidlo a jin é exportní artikly jižn ích pásem .
T a to záb av n á p o h ád k a p ln á lží, jež m éla rozvázat jazyk
n a slovo skoupém u objeviteli, byla pouze první, vpravdé
však nikoliv poslední b ájí svého d ru h u . H rdinové a králové,
královny a zcela m alí, bezvýznam ní lidé jsou vétšinou ne-
znám ým i skladateli historek a písní vysíláni do dálek, pŕes
poušté a k m orským bŕehúm . Bývají zahánéni n a ostrovy
a prožívají dobrodružsťví, jim ž by ve vlasti nikdo neuvéŕil.
Avšak místo deje se zp ravidla pŕesouvá, a.to nejen proto, aby
historka byla vérohodnéjší, ale pŕedevším proto, že lidé zk rát-
ka m ají fantazii, je ž se pak nejrychleji p ro b u d í a rozletí, ja k m i-
le pád n o u tesné h ran ice všední skutečnosti. T o však neplatí
pouze p ro vypravéče a jeh o hrdiny, ale pŕedevším pro čte-
náŕe, p ro néhož nakonec všechna tato díla vznikla.
G ilgam eš procházel pouštém i a dostal se k dalekým m orím . Hrdina
Gilgameš
Setkal se s lidm i — štíry a dovédél se od nich, že se prý pred putuje
ním tyčí pohorí až k nebesum a za ním že teprve leží n a své- svétem
tovém m ori z a h ra d a bohu. K do by tu nepom yslil n a velm i
ra n o u sum erskou zp ráv u o H im álaji, Indii, Indickém oceáne?
A Odysseus, prav zo r objevitele p ro ti své vúli, je zm ĺtán bohy
m ezi ostrovy a pobŕežím i, ohraničuj í cí m i achájský obraz
svéta, m ezi již n í Itálií, R eckem , Egejským m oŕem a M alou
Asií. „ P re d G ilgam ešem se otevŕela z a h rad a b o h u ,“ praví se
v sum erském eposu, „ a vykročil sm erem k ní. S trom y m ély
m ísto p lo d ň drahokam y. B ujné rostly keŕe a houštiny, husté
jako kopŕivy se skvély ru b ín y a lapislazuly. G ilgam eš kráčel
za h rad o u až k b rán é. T a m sedéla n a tru n é bohyné m ore
S iduri S ab itu , bohyné m oudrosti a ochránkyné života. M éla
n a sobé dlouhý odév, opásaný širokým pásem . ,K d o je ten
cizinec, jen ž p ŕich ází?' p rav ila bohyné. ,J e odén kožešinam i,
jeh o líčka jsou vy h u b lá a sm utek n ap lň u je je h o tv á ŕ.‘ “
A H o m ér zpívá o Odysseovi:
„. . . tak kráčel Odysseus ven do kruhu kučeravých dívek, ačkoliv

123
 byl nahý; je j hnala však nouze a útrapy. Hrozným se nm zdál
být, znetvofen bahnem mofe.i:

Potom jej však bohyne A th én a prom éní, je pojednou krásny

a žádoucí a hoden královské dcéry zem é Faiakú.
J e to večné stejný pohádkový m otiv o štéstí v ciziné, z á ­
ch ran e trosečníka, obdarování nahého a úbohého, j ehož se m u
dostane od dračích bohu, bohýň, víl. Štéstí v dosud neznám é
ciziné tak nabývá určitosti jak o neštéstí a b ída ve znám ém
prostredí všedního života. V tisíciletém otroctví, za néhož
byly m ilióny lidí bez jakýchkoli práv, se m usely ro d it sny
o vzdálených zem ích, v nichž bylo všechno zcela j i n é : vládci
dobrotiví (nebo vúbec žádní), ženy krásné, dívky líbezné,
p o trav a více než b o h atá, poklady n a dosah ruky.
Semiramidiny Proslulost znám é královny S em iram idy nebyla o nie m enší
cesty
než sláva královny ze Sáby, kterou si vydobyla dalekým i
cestam i do B aktrie, E gypta a Etiópie. K dyby byla zustala je n
ve své ríši, hovorilo by se o ní právé tak m álo ja k o o nes.čet-
ných jin ý ch panovnicích oné ra n é doby. N a dvore gruzínské
královny T a m a ry (1184— 1213) vznikl epos o T arielovi, h r ­
dinovi v tygŕí kúži, který vede válku s K a th a jí (strední Čínou) :
„V eliká byla ríše K a th a j a bezpočetný její lid ,“ praví se v epo­
su, který vznikl dávno p re d M arkem Polem . „V elké vojsko
vypravil F arsad an a vrchní velitel T ariel vedl m uže z K avkazu
pŕes hory severovýchodním sm érem proti vládci K a th aje,
(mongolskému) chánovi R am azovi. Č erné a ru d é vlály jejich
p rá p o ry a h ra d y chánovy p adaly jed en za d ru h ý m pod m oc­
ným n áp o rem .“
Hrdina Šota R ustaveli, au to r této velké epické básné, mél tedy
i tygfí kúži
zrejm é védom osti, jak ý ch Ize získat je n pri výzkum ech. P o ­
dobné jak o latinský básnik Avienus, jehož báseň o m orských
pobŕežích nám uchovala m noho poznatku P ythea z Massilie,
tak nájdem e i v gruzínském eposu a v m nohá jin ý ch p rizd o ­
bené a zkreslené prvky geografických výzkum ú. U kazují n ám

124
n eustálé vzájem né púsobení m ezi básnickou fantazií a p ô d n i-
katelským duchexn, m ezi vylhaným i a fantastickým i historka­
m i a vyprávéním i cestovatelu a nám oŕníkú. D ávají nám tušit,
ja k se v p rň b é h u staletí a tisíciletí zážitky a výmysly vzájem né
spiétaly.
J in a k o p atrn ý H éro d o t sloučil krále Sethose I. a jeh o syna
R am sese I I . v jed in o u zázračnou panovníckou postavu a ihned
j í pŕibásnil nejvzdálenéjší cesty: „ P lu l — tak pravili knéží —
nejprve s d louhým i loďmi z A rabského zálivu a podrobil
si km eny u R u d éh o m ore, m usel se pak však v rá tit, protože
najel n a m élčinu. K dyž se o d tu d n av rátil do E gypta, p recesto ­
val . . . s velkým vojskem pevninu . . . až pŕišel z Asie do
E vropy, kde si p o drobil Skyty a T h rá k y .“ Podie H é ro d o ta se
p ak faraó n ješté dostane ke kavkazské ŕece Phasis, zvané dnes
R io n i; b y la dlouho p o k lád án a za h ran ici m ezi E vropou
a Asií.
Ale p odobný osud, ja k ý m éli veleí faraóni, jak o Sethos I. Dobyvatel
Tabarka
a Ram ses II ., byl pŕisouzen i zcela bezvýznam ném u etiop-
ském u vládci T ab ark o v i (690—664 pŕ. n. L), jen ž je zobrazen
n a slavném vítézném sloupu dobyvatele A ssarhaddona ze
Sendžirly v severní Sýrii v m enší velikosti než stejné porobený
fénický král z T y ru . Pŕesto povést práv é T ab ark o v i pripisuje
výbojné výpravy, v nichž si podrobil všechny km eny až k ŕece
In d u , a n ap ro ti tom u zlehčila tažení krále A lexandra, který
se skutečné dostal pŕes H indúkuš a prekročil K avkaz . . .
T y to p rík lad y jso u je n doklädem zm ätku, který navzdory
všem novým p o zn atk ú m byl n a p á c h á n v m ozcích lid í; jim
prosté pohádky a povesti byly bližší než rozum a pochopení.
Ze staroveku jso u n ám znám a je n svédectví velkých d u c h u ;
m asa lidu p atŕícíh o k už m iliónovým národnostem tu svo-
bodným , tam porobeným , však setrvávala ve stavu víry a po-
véry, vzdálena vší vzdelanosti. Snad právé proto se stala ko­
ristí pŕedoasijských afrických kultu, v nichž duch antiky n a-
konec zanikl.

125
Skutečnost Všechno, co objevil Pytheas a H im ilko, N earchos a M e-
a povést
gasthenes, D rusus a Cornelius Balbus, se p re p ad lo v této
mlze, ve které se vše stalo nejasným a podivuhodným . K dyž
psal Pytheas o T hule, byla pro ného tato zem e geografickým
pojm em a její název práve tak dobrý jak o každý jin ý — od
té doby se však toto jm én o stalo hro m ad n ý m pohádkovým
p ojm em p ro severské zem e, dodnes obklopené poetickou
svatozáŕí. J a k pilné a stŕízlivé se pídilM arinus z T y ru po p rú -
béh u H ed v áb n é cesty — a ja k tajuplným i se od té doby stály
K a th a j, zem e Séru, H edvábné cesty a sam o hedvábí až do
dob Sven H ed in a! J a k vecné n ám líči C aesar francouzské
pobreží K a n álu , pŕes jeh o m ihy, útesy a blízkosť nekonečného
A tlan tik u — a básnik C laudian (zem ŕel kolem roku 408),
je d e n z posledních básníkú starého svéta, vytváŕí z tohoto zá-
p ad n íh o konce E vropy ríši b o h u sm rti, z níž výkriky m u če­
ných pronikají až do E vropy. N ení pak divu, že i té nejskvé-
lejší ze všech utópií, P latónove báji o A tlantidé, bylo uvéŕeno
a ješté stále se v n í verí.

Loupeživí M uži, kteŕí do pestré zm éti stredovekých in terp re tú a ko-

válečníci
ze severu m en táto ru uvedli nové skutečnosti, nevedeli nie o antice
a je n o m álo více o kŕesťanství. Pŕicházeli jako bájni tvorové
z m lžin severního m ore, bleskurýchle uderili a loupeží, v ra ž-
déním , ra n am i a hoŕícím i dom y dokazovali, že jsou vpravde
pozem ským i jevy. N a nejvzdálenéjším severozápade Evropy
pokračovali v dejinách výzkum u našeho svéta práve tak en er­
gicky, jak o to činili n a nejvzdálenéjším jihovýchodé A rabové
a Židé, a brzy také si podali ruce s obchodníky n a jihovýchodé
a vytvorili ucelený k ru h obchodních a bojovných m oŕepla-
veckých akcí, ktérým sevŕeli E vropu. Kresťanský stred našeho
kon tin en tu však ponechávali v jeh o klášterní uzavfenosti.
Skandinávské zem é se stále ješté počítají k ŕídce obydleným
oblastem Evropy, m ají ale dnes bezpochyby podstatné víc
obyvatel než v raném stŕedovéku, aniž ovšem téch č trn á ct či

126
p a tn á c t m iliónu Skandinávcu je nuceno, podobné jak o jejich
pŕedkové, vyjíždét n a lodích n a vodu, pustošit cizí brehy
a zm ocňovat se cizí zem e ve všech koutech Evropy. V ysvétlení,
že V ikingové m éli ve své vlasti m álo obživy, a proto se stali n á-
m oŕním i lupiči a postrachom pobŕežních kraju, nem úže byt
proto zcela pŕesvédčivé.
F ak tem je , že nejpozdéji v osm ém století byl všechen lid Jediný
zachvácen velkým neklidem a pŕešel k form ám života, které /¾
z ného učinily jed in ý objevitelský lid znám y v histórii. Lze
p ŕed p o k lád at, že v dobé, kdy se rozhodli j í t h led at své štéstí ,
n a m qŕe, byli Š kandinávci už staletí obeznám eni s n ám o rn í
plavbou. Vždyť je vychoval život n a m ori, trvaj í cí týdny a m é-
síce, n a otevŕených lodích, jež bychom dnes nazvali spíše
čluny a jež posádkám neposkytovaly n a drsných a bouŕlivých
m oŕích zvláštni o chranu. J e také jisté, že tento život vychoval
ze S kandinávcu obzvlášť houževnaté, tvrdé a energické lidi, že
se stali dobrým i bojovníky. Ale ani to n ám ješté nevysvétluje
velké úspéchy téchto m oŕeplaveckých skupín n ad nejvétším i
kresťanskými ŕíšem i, jejich stále nová vítézství n ad Anglosasy,
F ranky, Saracény, Finy, Slovany a Ŕ eky. D úvod, proč opou-
štéli svou vlast, spočíval snad v tom , že n a otcovském dvore
m ohl h o spodaŕit vždy je n je d e n syn; m ladší si tedy museli
h led at p ú d u jin d e . Ale n a cesty se vydávali nejen m ladší sy-
nové, nýbrž i m ajitelé statkú, kteŕí si chtéli zachovat svou ne-
závislost, když se i ve Škandinávii počaly rýsovat první sjed-
nocovací snahy, a když se vynorili ze zástupu vlastníkú, až
dosud z h ru b a stejné silných, první králové. T i nepoddajní,
vzdorovití radéji opouštéli svuj m ajetek, než aby sklonili svou
šiji. T o je m otivem severských vojenských plaveb, s nim iž se
stále setkávám e, a tento m otiv se sym paticky odráží od rom án-
ské lačnosti po zlaté.
K tém to p o h n ú tkám pristupoval ješté další faktor, totiž Taktické
m ožnost realizace. Vždyť N orm ané — takto byli brzy zváni moh'plavby
— m éli n ad jin ý m i národnostm i velkou prevahu nejen vo-

127
 o-

Ves'tri b ygdh-
(G o d th a a b ) ^

R eykjavik
•Bystri‘b y g d h

lD-
H a m ilto n ú o z á l i v

V in la n ď
^ k o n e c 10. s t o l j v ' r P '' * ^ L
Slram fjord Kjalóme*

N e w fo ú n d la n ď

iíš e Normanú v 1(T, stoľ.

•v ik in g sk é o s í d le n f

'n o r m a n s k é n á m o rn í p lav b y
p la v b y p o ŕ e k á c h

1 5 0 0 km

Nejdúležitejší objevné a obchodní plavby

 ^ C h o lm g a r d \
'{ C h o lm o g o ry )

N o vgoroď

Island T roodfieľm i ‘P o lo c k

A le s u n d !

V is ia

K onstan tin o p o ľ
I.ough Sw llly.

L ondýn
Írs k o

R ouen

Vikingä od 9. do 11. století

 jenskou, ale i dopravním i prostŕedky. P odobné jako v dru h ém
století p red naším letopočtem p atrila všechna vítézství n á ­
ro d o m používajícím válečné vozy, protože tato technika byla
jin ý m n árodnostem ješté neznám á, m éli V ikingové k dispo-
zici své m alé ploché čluny, rychlé a bezhlučné prostŕedky
dopravy, jež jim skýtaly m nohé rozhodující výhody.
V ikingové m ohli pro svuj útok zvolit místo, odpovídající
jejich p lán u m . Byli schopni u razit rýchle po m ori i nejvétší
vzdálenosti.
N arazili-li náhodou n a silný odpor, zajistily jim lodi rychlý
a bezpečný ústup. P orazili-li však v nám o rn í bitvé odpňrce,
poskytovaly jim lodi možnosť využít prulom u á p roniknout
do vnitrozem í, i když ŕeka nebyla v konkrétním p ŕíp ad é príliš
hluboká. Díky lodím se stály loupežné výpravy zvlášť výnos­
ným i, neboť Vikingové pri nich m ohli odvážet nejen zlato
a zboží, ale i otroky, kteŕí tehdy predstavovali velm i žádaný
obchodní artikl. M ohli vzít s sebou i vlastní zranené lidi, což
zase naopak posilovalo bojovnost m užú.
V dobé, kdy silnice R ím a n ú u p ad a ly a dálkové cesty byly
sjízdné je n s velkou obtíží, m ély n ám o rn í národy proti p ev ­
ninským E v ropanum ohrom né výhody. Byli to jejich p r í­
slušníci, kteŕí se zasloužili o pohyb ve stŕedovékém svété. Jak o
p rv n í prekonávali vzdálenosti, které délily severní E vropu
od Stŕedom oŕí, východní E vropu od svétového m ore. V ik in ­
gové byli v žoldnéŕských službách kavkazských a byzantských
arm ád . A rabští kupci se vždy znovu dostávali do Baltského
m ore. Již n í Itálie a Sicílie byly stŕídavé arabské či norm anské
a v záp ad n í F rancii, v Anglii, n a Islandu, v Grónsku a R u s­
ku vznikaly štátni útvary, jejichž horní vrstvu tvorili V ikin­
gové.
Dedičove
Ŕtmanú? J é je n prirazené, že odvážné cesty N o rm an u pronikly
v m n o h á bodech za hranice znám ého svéta do neznám a nebo
že m álo znám é oblasti s polobájným i obrysy zm énily v pro-
zkoum anou zemi. N ebyli sice rovnocenní Ŕ ím an ú m organi-

130
začním talentem , ale pŕece je n se jim blížili a v jistém smyslu
dokončili to, co R ím an é začali. K de Ŕ ím ané v dúsledku svého
charak teru nedostáli svému úkolu — n a m oŕích a v neschúd-
ných dálavách severní a východní Evropy, tam se plné u p la t­
n ila p rev ah a vikingských m oŕeplavcú, tam dovŕšili kulturní
dílo R ím a n ú ; tím , že vytváŕeli štáty, projevovali pŕekvapu-
jící schopnost pŕizpúsobivosti lokálním tradicím — ochotné
splývali s podrobeným i dom orodým i km eny.

Ruský vnitrozemský oceán

Nejvétší zem í, do níž se Vikingové vydali n a výzkum a vý­

boj, je Rusko. V oné dobé je obývalo n a severu finské, u p ro ­
stred slovanské a n a jih u ruzné polokočovné národnosti, jež se
je n místy spojovaly ve štátni ú tv ary : ve stát C h azarň m ezi
č e rn ý m a K aspickým m oŕem , v ríši B olgarň p ri strední Volze,
či v méstské štáty, jež se vytvoŕily kolem nékterých starých
obchodních center, ja k o n ap rík lad okolo K yjeva. V šechny
tyto m alé štáty byly ve velm i prom énlivém a často vzájem ném
nepŕátelském v ztah u , což byla situace, které dobyvační ob-
■jevitelé vždy dovedli využít.
„N ebylo m ezi nim i jed n o ty , prav d y a spravedlnosti,“ praví Nestorova
kronika
stará a ctih o d n á kronika okolo roku 862 a pokračuje: „ Je d e n
ro d povstával p ro ti d ru h ém u , vznikal v n itŕn í nesvár a počali se
navzájem p o tírat. A tu se m ezi sebou usnesli: zvolím e si kní-
žete, jen ž by n ám vládl a nás soudil. A šli pŕes m ore k V a rja-
gúm . . . a č u d o v é (Finové), Slované, K rivičové a Vesové
pravili k V arjag ú m : ,N aše zem é je velká a ú ro d n á, ale není
v n í p o ŕád ek ; pojďte a vládnéte n ám jak o k n ížata.1 A vydali
se n a cestu tri b ra tŕí se svými rody a vzali s sebou jin é V arjagy
a prišli ke Slovanúm . Nejstarší z nich — R u rik — se usadil
v N ovgorodu, d ru h ý — Sineus — u Bílého jeze ra a tretí —
T ru v o r — v Izb o rsk u .“

131
 N estor výslovné uvádí, že V arjagové byli ve švédské vlasti
n azýváni R usy nebo R uotsi (veslári), a proto se oblast kolem
N ovgorodu jm en o v ala n ad á le Rusko. N ajdem e-li v arabských
a židovských cestopisech oné' doby jm éno R us, pak se tím
nem íní Rusové v dnešním slova smyslu, nýbrž pobaltští V i-
kingové. V tom je treb a do jisté m íry vidét predstavy kyjev­
ského m nicha, o nichž se často pochybovalo. Pŕesto však
nelze ch á p at celý historický proces tak, ja k n ám jej líči ne-
znám ý kyjevský m nich, zvaný tradičné N estorem . V arjagové
jisté nečekali, až b udou zavoláni; treb a prišli n a pom oc nékte-
rém u z bojovných km enú a p ak si podrobili nejen nepŕítele,
ale i spojenec. Z avolali-li je do zem é, pak p ravdepodobné
je n jak o válečníky (jako takoví byli znám i po celé E vropé),
a nikoliv jak o vládce. N a to se ale V arjagové p tali p rávé tak
m álo jak o pozdéji Španélé, P ortugalci nebo A ngličané, když
zasahovali za podobných okolností.
Pro m alé loďky V ikingu byly široké, pom alú tekoucí ruské
ŕeky pŕím o ideálním prostredím . C elá tato nesm írná zem é
mezi Finským zálivem a Azovským m oŕem m á je n jed in o u
vyvýšeninu, jež by stála za zm ĺnku, a tou je V aldajská vrch o ­
v in a o nadm orské výšce tŕí set čtyŕiceti sedm i m etru. T ato
v rchovina však nevytváŕí žádnou p ŕe h rad u , nýbrž je obklo­
p en á splavným i ŕekam i, a m ezi Baltským a Č erným m oŕem
se rozprostírá E vropa jak o široký plochý h ŕb et, dosahující n a
nejvyšším m ísté severné od K yjeva je n sta m etru n a d m oŕem .
T o m á dvojí význam :
Zvláštnosti Z ap rv é tu m ohli V ikingové plout i p ro ti p ro u d u ŕek, veslo-
ruských
vodních cest v at snadno vzhňru, pokud to hloubka vody dovolovala.
Z a d ru h é se tam , kde vodní cesta končila, naskýtaly skoro
vždy po krátkém tran sp o rtu po souši m ožnosti dalšího použití
lodí, a to jin ý m sm érem. Ruské vodní pŕedély to tiž ’nesahají
do výšky véčného snéhu, jako je tom u u A lp nebo K a rp a t,
nýbrž jso u často sotva p atrn é , n apríklad když je d in á velká
b ažin a pŕijím á více ŕek, je ž z ní opét vytékají, nebo když

132
ŕetéz jeze r a b ažin vytváŕí tém éŕ neprerušené lodní spojení
mezi Bílým a K aspickým m oŕem .
V dobé, kdy se V arjagové plavili po ruských tocích náb o ru
a dolu, žili podél b reh u ŕek už dávno lidé. Vždyť i Ŕ ím ané
našli v G allii a G erm anii obyvatele a také Cortés a Pizarro
narazili n a lidi. Z d á se také, že obyvatelé starých slovanských
m ést u velkých ŕek byli svým zpňsobem života n a vyšším
k u ltu rn ím stu p n i než sem pronikající vousatí m uži ze severu.
N ezapom eňm e, že již n í Rusko už tehdy existovalo jed en
a pul tisíciletí v dosahu černom oŕských ŕecko-ŕím ských kul-
tu rn ích stŕedisek, že Skytové a G ótové tuto k u ltu ru ochotné
pŕejím ali a p red áv ali Slovanúm . A proto V ikingové v b o h a ­
tých obchodních m éstech pom érné rýchle uvykli b lah o b y t­
ném u životu. P odléhali cizokrajném u pu v ab u skytsko-slo­
vanských žen a dívek, plodili spousty détí, jež už m ély n e ­
falšovaná slovanská nebo také ŕecká jm én a.
Pro p o zn án í zem e však dom orodí obyvatelé nevykonali
tak dlouho nie, dokud nevytvorili V arjagové ze severu a A ra-
bové z jih u spojení s evropským kontinentem , p o p ŕíp ad é se
S tŕedom oŕím .
T ep rv e zp ráv a o výpravách V ikingu vyburcovala učený
svét. M užové ze severu se dostali n a svých lodích z Baltského
m ore k B olgarum n a Povolží, žijícím tehdy tam , kde dnes
leží m ésta K azaň , U ljanovsk a U fa. Po p ro u d u V olhy pak
pluli k C h azarú m a učinili si jejich židovsko-turecký štátni
ú tv a r p o platným . O hrozili dokonce pobreží Č crného m ore
a císaŕské mesto Byzanc. N ebylo tedy dost dúvodú pro
dom nénku, že E vropa je ostrovem , obklopeným kol dokola
vodou?
„ V zem i Slovanú se nalézá sladkovodní m ore,“ píše ješté Svedectví
. Arabú
v desátém století učený arabský cestovatel A bú’l H asan
al-M as’údí (zem ŕel roku 956), „d o néhož vjíždéjí lodi ze severu
a jehož p ro u d teče n a jih . M ají ješté d ru h é m ore, tekoucí od
záp ad u k východu a spojující se s tretím m oŕem , které pŕitéká

133
 z kraje B olgaru; (Slované) m ají velké m nožství ŕek, zejm éna
n a severu jejich zeme. N em ají však m ore, jehož voda by byla
slaná.“
„M o re“ tekoucí od zá p ad u k východu je V olha, jež se n a
hranici ríše Bolgaru spojuje s K am ou a teče pak sm érem n a
jih . Baltské m ore M as’údí zrejm é zah rn u l m ezi „sladkovodní
m ore“ spolu s velkým i ŕekam i, a to pro jeho m alý obsah soli.
Pritom pojem m ore Ize vysvétlit z velikosti lodí plujících po
Volze. R ozdelení vody a pevniny ve východní E vropé bylo
tedy i A rabúm , nej lepším geografum oné doby, j ešte neznám é
a Vikingové p ri své dobyvatelské plavbe k slovanským m éstúm
tu nepochybné vkročili n a panenskou púdu.
Obchod Tak se utváŕel další osud dobytých oblastí i dobyvatelú
í otroky J , , , . ’ 1 . , p
m východní sam otných, to n a m prozrazuje zcestovalý severoaíncký o tro -
Evropč káŕský obchodník Ib ra h ím I b n J a k ú b . Byl pravdépodobné
Ž id a hled al v pohanské části E vropy, kde obchod s otroky
dosud vzkvétal, svétlovlasé dívky pro své zákazníky v T unisku
a Alžírsku. V e svém díle píše:
„ Z em é S lovanú se rozprostírá od Č erného m ore až k se-
v ern ím u oceánu. K m en y ze severu (tj. Vikingové) se zm ocnily
nékolika slovanských km enň a n y n í bydlí všichni společné;
neboť Slované se skládají z velm i m nohá km enú . . . O becné
jso u Slované statečným a útočným lidem a n ebýt jejich ro z­
drobenosti . . . žádný lid n a svété by se s nim i nem ohl m éŕit
silou. O bývají m ésty a po trav in am i nejbohatší zem é svéta.
Provozují zem édélství a své živobytí si o p atru jí dovednéji
než m užové ze severu. Své zboží posílají po vode i po souši
n a sever až do Š kandinávie a n a jih až do C arih rad u .
I nejvétší km eny Seveŕanú, bydlících m ezi Slovany, m luví
n yní slovansky, protože se se Slovany sm ísily.“
J e šté sedm set let vládli potom ci V arjag ň v zemi, kterou
n a svých člunech objevili a svými zbraném i porobili. K dyž
prišli, byla zem é orientovaná n a stredom orský prostor, zem é
m eziobchodu m ezi pásm em kožešinové zvéŕe a vzkvétajícím i

134
m oham edánským i oblastm i n a východním okraji S tŕedpm on
V arjagové prolom ili závoru n a severu, pronikli n a jih a založili
tak velký kolobéh obchodu m ezi pŕístavním i m ésty p o b a lt­
ských S lovanu a slovanskými m ésty n a D népru. Spolu s A raby
se stali zprostŕedkovateli dopravního styku, který prastaré
ŕecké v ztah y k P obaltí znovu aktivizoval. M oŕeplavecký
duch v eslám ze Švédska (Ruotsi) objevil dlouhou obchodní
cestu, n a níž ležela kvetoucí m ésta: H a ith a b u (nedaleko dneš-
ního Šlesviku v dánsko-nemeckém pohraničí), V in eta (pH ústí
Odry), T ruso (na místé dnešního Elblaku v polském Mazursku),
Birka (ve východním Švédsku nedaleko Stockholmu, v chránené po-
loze u jezera Mälarského), Seeburk (u pozdéjši Libavy m lotyšském
pobreží), N a rv a (mezi Finským zälivem ajezerem Pejpus, do néhož
ústí feka Velikaja), N ovgorod n a ŕece V olchov, Smolensk (na
vodním predelu mezi Západní Dvinou, Volchovem a Dnéprem),
K yjev n a D n é p ru a m noho jiných. Co Vikingové v zá p ad n í
E vropé ukoristili, to se ziskem p red áv ali n a evropském V ý-
chodé, a d o p rav a p ro b íh ala právé touto cestou. Co A rabové
nem ohli od b ý t v B enátkách či Jan o v é, protože tam považovali
jejich lodi za pirátské, to se dostávalo cestou V ikingu k B alt­
ském u m ori a pŕes Bardow iek ( u dnešního Liineburgu) do Sväté
ríše ŕím ské. V álečníci i kupci objevili okliku, cestu v týlu
E vropy, k terá byla nejkratší cestou m ezi m ori — a jin a k
než po vodé se za onéch dob ješté zboží tran sp o rto v at n e ­
dalo.
U véŕím e-li Nestorové kronice, pak nejúspéšnéjším ze všech Nejúspéšnejší
objevitel
objevitelu byl R u rik , neboť jeh o synové a jejich potom ci si
u drželi n ad objeveným i oblastm i n ad v lád u déle než který-
koliv jin ý conquistador. K dyž v noci z 6. n a 7. leden 1598
zem ŕel po dlouhé nem oci duševné chorý car F jodor Ivanovič,
skončili v R usku R urikovci vládu po tŕech čtvrtích tisíciletí,
od ruského starovéku až n a p rá h ruského novovéku, od dob
K a rla Velikého až do Shakespearovy éry . . .

135
 Vikingové na západe: Island a Grónsko

N ekonečná rovina m ezi B altským a G erným m oŕem p rá -

vem dostala název „pevninský oceán“ a V arjagové si jisté
nem ohli stéžovat n a nedostatek dobrodružství, když své dračí
lodi korm idlovali tím to oceánem . Pŕesto se vlastní osud V i-
kingu n ap ln il n a jin ém oceáne, který podie P latónova báj-
ného ostrova nazývám e A tlantským . T a m byl jejich p rav ý
osud, protože n a tom to širém a osam élém m ori m ohli zústat
v érni sam i sobé, dokonce až príliš vérni, protože se s nikým
nesmísili ani n a lid u p rázd n ém Islandu, ani v ledových pusti-
n ách Grónska, j ako tom u bylo v A pulii, n a Sicílii, v N o r­
m an d ii nebo v R usku. Protože p ak m úžem e zjistit, ja k dlouhó
v nich zňstal objevitelský elán živý, ja k m oŕeplavecký duch
učinil grónské kolonisty vytrvalým i a ja k odvážným i ješté
všichni zústali, když z jejich tél už dávno sila vyprchala.
Začalo to T rag ick á histórie vikingských výprav n a zá p ad začala asi
Haraldem , , ,v TT ,, • v v, , v, , ,
Krásno- om m km zetem H arald em , jen z pro svou svetlou hriv u dostal
vlasým p ŕíjm ení K rásnovlasý. T o nás ladí tro ch u podezíravé, pokud
se týká je h o puvodu — je h o otec se totiž jm enoval H a ra ld
Č erný. Z d á se však, že práv e tento problém podnítil H a ra ld a
K rásnovlasého k výjim ečným činúm . V roce 872 si podrobil
u H afrsfjordu m alá norská knížata, bojující o svou sam ostat-
nost. O dva roky pozdeji, v roce 874, pŕijel n a Island norský
velkostatkáŕ (dalo by se ŕíci i šlechtic) Ingolfr A rnarson se
svou čeledí a po ném následovaly další rody, které se obávaly
H a ra ld a K rásnovlasého nebo které se m u nechtély podrobit.
I když m ám e pro počátky osídlovací histórie jasn é dukazy,
je až dodnes nejisté, kdo vlastné Island spatŕil první, kdo jak o
p rv n í vkročil n a jeh o pudu.
Svou rozlohou o pŕibližném p ru m éru čtyŕ set kilom etru
predstavuje Island m ezi E vropou a A m erikou ve svétovém
m ori pom erné m alý a opustený ostrov; k tom u ješté p ristu ­
puje okolnost, že podnebí p ri severním polárním k ru h u a cel-

136
kový ch arak ter severního m ore k výzkum ným cestám nikterak
nelákají. K d y b y Islan d ležel ve S tŕedom oŕí nebo pred jeho
h ra n am i v A tlantiku, byl by už bezpochyby objeven F éni-
čany nebo m oreplavci z m egalithické kultury. Díky své poloze
v severním m ori je však je d n o u z m ála oblastí zem é, o nichž
se plespoň približné vi, kdy tam prišli lidé a odkud pochá-
zeli. S norri Sturluson, zavraždený svým politickým p rotiv-
níkem roku 1241, m él dost času k tom u, aby n ám zaznam enal,
opsal, seŕadil a priblížil norský a islandský poklad bájí a p o ­
vestí, a tím se stal nesm rtelným . V e svém díle L an d n am ab o k
n ám p o d áv á zp ráv u : ,,V knize O duchu času (De ratione
tempomm), kterou napsal m nich Beda, je zm ĺnka o ostrove,
jen ž se nazývá T h u le, a v knihách se praví, že leží šest dní
plavby n a sever od B ritánie; tam , ja k praví Beda, není v lété
noci a v zim é dne . . . proto se dom nívají učení m užové, že
ostrovem T h u le m úže být m ínén je n Island.
K néz B eda z e m ŕ e l. . . 735 let po vtelení P áné a více než Svatí mužové
na Islandu
sto let p ŕed tím , než byl Island osídlen Seveŕany, už tam byli
lidé, kteŕí dostali pozdéji od Seveŕanu jm én o P ap p a, což
znam en á tolik jak o knéží. T ito m uži byli kŕesťany a m á se
za to, že n a Islan d prišli pŕes m ore od záp ad u , neboť když
odpluli, byly nalezený irské knihy, zvony, berly a ješté další
pŕed m éty , z nichž bylo p atrn o , že to byli lidé ze západu.
T o bylo objeveno n a východé ostrovú, n a P apey a Papyli.
A v anglických knihách je zm ĺnka o tom , že v té dobé m ezi
tém ito zem ém i (Anglií a Islandem) existoval dopravní styk.“
B eda V enerabilis ( tj. Ctihodný) je je d n o u z nejvýznam néj-
ších au to rit stŕedovéku a byl by vynikajícím dúkazem toho,
že n a britské p ú d é již v ran é dobé dobre znali Island. Be.da
žil od roku 674 do 735 a jeh o spisy existují ve spolehlivých
vyd án ích (oproti životopisu biskupa A nsgara, který už pred
osídlením Islan d u Seveŕany byl obeznám en s misijní činností
ve všech severských o b lastech; veškeré zm ĺnky o Islan d u byly
však do životopisu vsunutý teprve dodatečné, v opisech z je -

137
 denáctého století). Ale co Beda píše o Tyle či T h u le, souhlasí
b ohužel n áp a d n é s údaji, jež Ize n ajít v antických zem episných
kn ih ách už z dob P ythea z Massilie, a učený B eda tyto staré
p ram en y pŕirozené znal. A tak n ám jak o odpovéď n a otázku,
kdo asi byli první lidé n a Islandu, zbývá je n d ru h ý díl zprávy
S norriho S turlusona; je však zato tím inform ovanéjší.
M užové, které drsní rebelové z N órska nazývali krátce
knéžím i, m ohli pocházet je n ze zem é, jež už p rijala kŕesťan-
ství, a pohled n a m ap u nás pŕesvédčí o tom , že jak o m aterská
zem é této ran é kresťanské kolonie pŕichází v ú v ah u pouze
Írsko. T a m existoval od poloviny pätého století klášterní
život a v šestém století byl tento ostrov pŕím o m isijním cent-
rem p ro severní a strední E vropu. Írsko sice leželo již n é od
Islan d u , pro V ikingy pŕicházející z N órska ale n a západe
(podobné jak o Irové nazývali V ikingy „ O stm a n y “ , a nikoliv
„ N o rm an y “ ). Pro irské m nichy ovšem ješté n a Islandu ne-
bylo práce, to znam ená, že nem ohli nikoho obracet n a kres­
ťanskou v íru. Z četných jin ý ch p ram eň u však vim e, že m nohý
odlehlý ostrov byl pro Iry tím , čím byly ve S tŕedom oŕí poušté,
v G ruzii horské jeskyné, totiž kýženým útočištém , um ožňují-
cím život v osam élosti, v nejvétší chudobe, bez svétského roz-
ptylování.
J in é staroislandské pram eny hovorí o tom , že títo kŕesťané,
odešli, tedy že se nalodili, protože nechtéli žít pohrom adé
s p o h any. Z toho ovšem nelze usuzovat, že by je snad V ikin-
gové byli v yhnali; spíše tom u bylo tak, že snad ona m alá
skupina mnišských poustevníkú byla pŕedm étem posm echu
drsných válečníkú. J e ale nabíledni, že pŕes svuj starogerm án-
ský rá d a právo púsobil jisté pohanský zpúsob života n a Iry
rušivé, takže se obávali o spásu své duše a radéji se navrátili
dom ú.
První Ješté p red klim atickým zhoršením ve čtrn áctém století byl
obeplutí
Islandu Islan d silné zalesnén a první norští zvédové vyprávéli pravé
divy o lákavém ostrové s horkým i pram eny. J e d e n ze špehú —

138
 j m enoval se G a rd a r a byl prý rodilým Švédem — obeplul
nové objevený ostrov a podal duležitý dúkaz o jeh o ostrovním
charak teru . I V ikingové m éli pro tento čin patričn é uznaní,
neboť ve starých spisech nalézám e príležitostné pro Island
název G ardarsholm .
V poslední čtvrtinč devátého století pak začalo osídlování
Islandu. P o h n u té déjiny Š kandinávie zpúsobily, že n a m alý
ostrov daleko v A tlan tiku se stéhovali noví a noví lidé a ko­
nečné byl Islan d tak zalidnén, že se sám m ohl stát odrazištém
pro další výzkum y.
M ap a severní polokoule naši Zem e n ám zŕetelné ukazuje,
že Islan d leží m ezi kontinenty jak o m aterská loď. Pro každou
zaoceánskou plav b u m él proto neobyčejný význam , neboť
pro m račné vodní pláné, m ihy a bouŕe byla v onéch zem é-
pisných šíŕkách navigace neporovnatelné obtížnéjší než ve
S tŕedom oŕí (kde lodní p lavba značné dlouho hled ala cestu
od ostrova k ostrovu). Island je z h ru b a n a poloviční cesté
m ezi ostrovy F aroery, které byly vždy prosté ledu a kde proto
- často pŕistávaly lodi, a G rónskem ; p rito m k aždá plavba
z Islan d u n a záp ad n u tn é končila u grónského pobreží.
A no, blízkost G rónska dokonce byla pro výzkum né cesty
jakousi záb ran o u , neboť často se takový p ruzkum ník octl
u n eprístupného a skalnatého grónského pobreží a tam z a ­
hynul.
T ep rv e když je d e n z podnikavých Islanď anň našel čas na
system atický prú zk u m , byl odhalen rozdílný pobrežní cha- objevitelem
ra k te r Grónska. T ím to prúzkum níkem byl E rik R u d ý , sedlák
z H a u k ad alu , ležícího v jed n o m ze západních islandských
zálivú. T en to E rik byl pravdépodobné násilné povahy —
prevzal zrejm é m noho nevyŕešených sporú po otci a dédovi,
a když nakonec toho zabíjení bylo pŕespŕíliš, byl se svými
nejbližším i rodinným i pŕíslušníky a čeledí vypovézen n a tri
roky z Islandu. J e h o budoucnost n a Islandu nebyla práve
ru žo v á; i po n áv ratu z vyhnanství ho čekal život mezi od-

139
 p úrci a závistníky. P roto hledal system aticky m ožnost, ja k
začít znovu. V šichni islandští m oreplavci znali z doslechu
útesové brehy n a záp ad a severozápad od svého ostrova; byly
od Islan d u vzdáleny sotva p ét set kilom etru. Byla to tedy
pouze otázka vytrvalosti a houževnatosti dostat se k oby-
vatelným b ŕe h ú m n a již n í a zá p ad n í části G rónska; a tuto
houževnatost E rik R u d ý mél.
V prv n ích m ésících roku 982 byl d án do klatby. L a n d -
nam abok, jed in ečn ý p ra m e ň pro dejiny islandského osídlení,
k tom u p o z n a m e n á v á :
„ E rik vybavil loď v zálivu, u néhož byl jeh o d v u r . . .
P ravil svým p ŕátelú m , že hodlá h led at zem i n a d ru h é strane
skalnatých ostrňvkú, je ž spatŕil G unnbjôrn, syn U lfa K ra -
kese, zá p ad n é od Islandu. U téšoval své pŕátele, jejichž pozice
byla jeh o odchodem citelné oslabena, a slíbil jim , že se vráti,
jak m ile n ájd e zem i.“
Byl tedy pevné pŕesvédčen o tom , že nájde zem i, a tato
jisto ta se také projevuje v intenzité je h o hledání. E rik R u d ý
m usel zk o u m at fjo rd za fjordem . K dyž konečné pŕijel do
již n íc h a jih o záp a d n íc h oblastí G rónska, jejichž podnebí
zm ĺrňoval Golfský p roud, strávil zrejm é nékolik m ésícú v zá-
livech pŕicházejících v ú v a h u ; jin a k by se ani n ed ala vysvétlit
nej výš uvážená b olba pŕistání a rozdélení pudy v Grónsku.
Obsazeni V lastní obsazeni nastalo teprve tehdy, když se E rik R u d ý
zeme
v Grónsku m ohl po u p ly n u tí doby vyhnanství v rá tit bez nebezpečí n a
Islan d . Nelze je tedy časové klást pred rok 985. Náš p ram eň
— L an d n am ab o k — o tom p rav í:
„M užové, kteŕí to jisté védíl, ŕíkají, že oného léta vyjelo
z B reidafjordu (na západním Islandu) do G rónska pétadvacet
lodí. Ale je n čtrn á ct lodí dosáhlo cíle. N ékteré byly zahnány
zp ét n a Island, jin é se potopily ve vlnách. Bylo to č trn á ct
nebo p a tn á c t zim pŕedtím , než kŕesťanství prišlo n a Island
(v roce 1000).“
V ynikajícím d ruhem Erikovým n a d ru h é plavbé byl sedlák

140
H erjúlf, jeh o ž syn B jarni jak o m oreplavec a obchodník získal
zn ačn ý m ajetek a také dobré znalosti britských a skandi-
návských b reh ú . E rik a H e rjú lf se stali náčelníky obou grón-
ských osad. E rik si vy bral fjord, chránený p ro ti studeným
v étrú m vysokým horským h ŕb etem , který poskytoval značné
velké plochy pastvin. H e rjú lf se usadil dále n a jih u . Je h o
vesnice Severní osada dostala jm én o V estri byght (£ápadní
osada), již n í Eystri by ght (Východní osada), což bylo pozdéji
p ríčin o u m n o h á zám én, protože obé osady ležely n a m írném
jih o záp a d n ím pobreží Grónska.
Ďalší histórie této kolonie je pozn am en án a staľetým bojem
s n ep ŕízn í k rajin n ý ch a klim atických pom érú, vedeným
s neuvéŕitelnou vytrvalostí. N ás zajím á je n do té m íry, že
se stala po d n étem k dalším výzkum ným cestám . Pokúsim e se
však pŕece osvétlit obtíže, jež se bílým E vropanúm ze severu
v téch to ledových d álkách stavély v cestu p ri jejich boji
s p o lárn ím svétem a nakonec i s Eskym áky.
N a život n a pobreží, n a chov dobytka n a sporých lukách
fjo rd ú a n a dlouhé zim y byli m užové E rika R udého zvykli
z Islan d u a ze své norské vlasti. T o všechno jim hrú zu ne-
nah án élo . P údy využívali stejným zpúsobem jak o dom a.
V ikingové z Islan d u chtéli nepochybné žít pŕedevším jak o
sedláci. K d y b y se byli chtéli stát ry b á ri a lovci jak o Eskym áci,
nebyli by se usadili tak hluboko ve fjordech.
Ale sedlák p o treb u je d ú m a stáj, p o treb u je dŕíví n a topení,
drevo a železo n a n árad í, a konečné také pole, n a nichž Ize
néco péstovat.
D nešní obyvatelé G rónska chovají pŕedevším ovce a kozy, Východní
nejskrom néjší dom áci z v íŕa ta; koné nebo skot tam takŕka osacia
nen ájdete. Ze soudobých zpráv a nedávných vykopávek se
však dovídám e o velkých stájích v západním Grónsku,
z čehož Ize soudit, že nejbohatší m ajitelé, tedy Erik R udý
a pozdéji také biskup z G a rd aru , méli až sto kusú dobytka.
Z a doby svého rozkvétu, n a konci dvanáctého století, m ela

141
 V ýchodní osada sto devadesát dvorcú a d vanáct kostelú,
Z áp a d n í osada devadesát dvorcú a čtyŕi kostely. D ohrom ady
tehdy v G rónsku žilo asi deset tisíc E v ro p an u ; počet Esky-
m ákú, žijících severné od V ikingú, je neznám ý. Dnes obnáší
počet Eskym ákú, m íšencú a E vropanu dohrom ady asi tŕicet
p ét tisíc lid í; ti však už nežijí výlučné z výrobku zeme,
neboť vzdušná do p rav a rozhodujícím zpúsobem zlepšila
situaci v zásobování.
Sedlák a Nelze pŕip ustit, že by E rik R u d ý byl pŕehlédl tak závažné
námorník
nedostatky zemé, jako je nedostatek stavebního dreva a chle-
bovin. N ékteŕí badatelé jej líčili jak o sedláka, který je n m álo
rozum él stavbé lodí a jem u ž tedy zakrslé bŕízy a vrby trpas-
ličího vzrústu dostačovaly jak o zásoby dŕíví. T ato teze je
stéží u držitelná. Islanď an, který dlouhá léta križuje severním i
m ori, který tak uvážlivé prozkoum ává cizí brehy a vždy
dokáže n a jít cestu zpét n a Island, takový m už je — také —
nám oŕníkem . Vikingové totiž byli obojím . Erik asi spíše
pŕed p o k lád al, že se m u po d arí vypéstovat alespoň ječm en
a stavební dŕíví že pŕiveze z tehdy ješté silné zalesnéného
Islandu. Jisté však je , že chléb a pivo z ječm ene patrilo k vel-
kým vzácnostem v G rónsku, že se objevovaly n a stole je n
o svátcích nebo tehdy, když p ristála loď z Islandu, Anglie
nebo Nórska.
Bylo proto pro kolonii téžkou ranou, když se roku 1261
dostala po d nad v lád u norské koruny. M onopolní nárok n a
obchod s Grónskem , u p latň o v an ý norským i králi, se je n
po m alú prosazoval. K dyž však nakonec skotští a angličtí
m oreplavci pŕece je n prestali jezd it a dodávat, bylo Grónsko
ú p ln é odkázáno n a Norsko, ale to bylo príliš m alé, príliš
slabé a nem élo asi ani zvláštni zájem n a tom , aby udržovalo
p ravidelný a životné dúležitý styk s Grónskem .
Za stavebním T yto obtíže pŕivedly zrejm é už velm i záhy grónské Vikingy
dfevem
n a m yšlenku dovézt naléhavé potrebné zboží nikoliv z Evropy,
ale odjinud. Gožpak nevedia G unnarova m lhavá zpráva

142
o útesových bŕezích k objevení G rónska? Proč nem éli hledat
onu zem i, kterou B jarni H erjúlfson spatŕil zdálky p ri své
plavbé do G rónska? B jarniho už znám e. J e to onen zdatný
kupec a cestovatel, jehož rodiče kolem roku 985 vyrazili
s Erikem R u d ý m a dvém a desítkam i lodních posádek do
G rónska. T eh d y byl B jarni právé n a obchodní plavbé. K dyž
se v rátil n a Island, bylo m u ŕečeno, že je h o ro d odešel s E rikem
do nové zem é, kterou E rik R u d ý pokŕtil jm én em G rônland —
Z elená zem é. B jarni se poradil se svými lidm i a pak jim
oznám il (podie zprávy z Vypravení o Gróňaneck), že hodlá n a ­
sledoval E rika a ostatní.
„N aši plav b u b u d o u nazývat nerozum nou, neboť nikdo Bjarnispatŕil
z nás nezná grónské m ore,“ ŕekl B jarni. Pŕesto však se p ri- pobreží
chystali n a cestu, vypluli a plavili se po tri dny n a západ,
až jim Islan d zm izel za obzorem . T ŕe tíh o dne ustal pŕíznivý
vítr, zad u l severák a nastaly m ihy; brzy nevédéli, kde se
octli. T a k tom u bylo po m noho dní. P ak teprve se nebe
znovu vyjasnilo, spatŕili slunce a po jed n o m dni a je d n é noci
plavby spatŕili p ru h pobreží.
B jarni a jeh o druhové se radili, co by to asi m ohlo bý t za
zemi. B jarni m ínil, že Grónsko to není, dal však rozkaz p ŕi-
blížit se ke b reh u . Brzy poznali, že je to plochá zem é s m a ­
lým i vyvýšeninam i. Les sahal až tesné k vodé. N echali
pev n in u po levé strané, príď obrátili k severu a plavili se dva
dny. P otom spatŕili znovu zemi, rovnéž rovinatou a za-
lesnénou. B jarni ŕekl, že i tato k ra jin a m úže sotva bý t G rón-
skem, neboť v G rónsku — ja k vyprávél E rik n a Islan d u —
jso u obrovské ledovce, sahající až k m ori.
Jelik o ž pŕíznivý v ítr ustal, n avrhli lodníci vylodit se zde.
B jarni však byl p ro ti tom u. „D ovol tedy, ať alespoň doneseme
palivo a p itn o u v o d u ,“ prosila posádka. Ale B jarni védél, že
n a p alu bé je dosud všeho dost, a dal rozkaz k rozvinutí
plachet. O b rá tili príď sm érem od pevniny, plavili se tri dny
h n án i jih o záp a d n ím vétrem a spatŕili potretí pevninu. T en to -

143
 k rá t uvideli hory a ledovce. K ra jin a se však zdála být tak
nehostinnou, že ani zde B jarni nechtél pŕistát. P roto nesvinuli
plachty, nýbrž pluli podél neznám ého brehu, až m éli dojem ,
že to m usí být ostrov. T u obrátili príď opét n a širé m ore
a odpluli.
Pri silném jihovýchodním v étru a je n s tolika plachtam i,
kolik stožáry a lan a vydržely, brázdili čtyŕi dny m ore a uvi-
déli pak zem i počtvrté. „ T a k by m ohlo v y p ad at Grónsko
podie toho, co m i bylo ŕečeno,“ ŕekl B jarni a dal rozkaz
n ajít místo k pŕistání. Našli je n a výbežku pevniny. T am však
už kotvila loď a o kousek dál našel B jarni dum svého otce.
Podie neho byl také nazván výbéžek a jm en u je seH erjúlfsnes.
B jarni a jeho ro d in a jsou historické osoby, to je nep o ­
chybné, a o B jarnových dalekých plavbách se zm iňují ruzné
spolehlivé pram eny. Z da se šťastné shledání v Grónsku
odehrálo tak, ja k to líči V yprávéní o G róňanech, m uže
být sporné. N em ožné není, neboť H erjúlfsnes byl nepochybné
velm i príh o dným pŕístavem , a pŕijíždélo-li se — jako Bjarni —
od jih o záp a d u , bylo by jin é m ísto pro pŕistání sotva p rav d e­
podobnejší. V každém p ŕíp ad é si v Grónsku ješté dlouhá
léta dobírali B jarniho pro jeh o váhavost, o níž vyprávél
je d n a k sám , je d n a k jeh o druhové.
P n lií B jarnova cesta, p ri níž pravdépodobné byla poprvé spatŕena
odvážné
hypotézy am erická pevnina, vyvolala v život spoustu kom entáru,
jejichž au to ri se nékdy dostali i k takovým závérúm , že se
dostal až do oblasti N ew Yorku. Protože by byl pri tom musil
u ra zit cestu dlouhou asi devét tisíc kilom etru, jsou tyto do-
m nenky absolútne vyloučené; v tom p ríp ad e by nebyl býval
n a cesté nékolik d n u či týdnú, nýbrž m noho mésícú. Protože
i význam ní a kritičtí badatelé, jako Felix G enzm er, spatŕují
v B jarnové zážitku zrnko historické pravdy, je n ám možno
vyslovit dom nénku, že se se svými lidm i dostal pred lesnaté
severní pobreží N ew foundlandu, od néhož musel do H er-
júlfsnesu u razit asi dvanáct set kilom etru plavby; pritom se

144
 dostal k holém u L abradorském u pobreží a m ožná narazil
i n a m o hutný ledovec, pokrytý sutí z m orén. T o vysvétluje
jejich další pozorovaní, pokud to ovšem nejsou vúbec vý­
mysly.
Pŕesto se v Grónsku tak dlouho vyprávélo o lesnaté zemi Velký čin
Lei/a
n a jih o záp ad é, že jed n o h o dne — když dreva bylo stále Eriksona
nedostatek — uzrálo ro zhodnutí j í t tuto zemi hledat. Z n iž ­
ných islandských a grónských rodových ság vyplývá, že
vúdcem p rv n í expedice byl syn E rika R udého, L eif Erikson.
Co také bylo sam ozŕejm éjší, než že syn hledal východisko
z nouze, za níž by jisté m nohý p ričítal vinu otci? Z dá se,
že i Bjarni, který lesnatý kraj spatŕil, se této cesty zúčastnil.
P ravdepodobné j ako vúdce, a také proto, aby konečné ze sebe
smyl výtku, že nevyužil tak dúležitého objevu. Podie úvah
T h eo d o ra Stecha, Felixe G enzm era, R ich ard a H enniga
a jin ý c h je nejvérohodnéjší o této expedici zpráva, která
b yla koncipována podie dlouholetého ústního podání ješté
v sam otném Grónsku. V následujících výňatcích podává-
m e její rep ro d u k ci; vždyť je to koneckoncú dokum entárni
zp ráv a o prv n ím objevení Am eriky, takŕka púl tisíciletí pred
K olu m b em :
„ L e if a je h o druhové nastoupili n a loď. D ohrom ady to
bylo p étatŕicet m užú. M ezi nim i byl i je d e n N ém ec, jm enoval
se T y rk ir. V ybavili loď, a když byli hotovi, vypluli. N ejprve
pŕijeli k zemi, kterou B jarni spatŕil jako poslední. P ŕipluli
blíže, spustili kotvy a nastoupili do člunu, s ním ž veslovali
k pevniné. O d b reh u až k ledovcúm bylo všechno sam ý kám en
a zdálo se, že zemé n em á lidem vúbec co poskytnout.
,Protože jsm e n a tu to pevninu vstoupili, m usím e jí d át
také jm én o ý p ravil Leif. ,N azvú ji H e llu la n d '.“
(Helluland Ize pfeložit jako zeme s plochými kameny —, plochá
zeme. Název se neudržel pro žádnou část Severní Ameriky, Ize se
však domnívat, že bylo míneno pobreží Labradoru.)
„ N ato se v rátili k lodi. P luh dál a dostali se k jin é zemi.

145
 Zakotvili znovu, vysadili člun a pristáli. Zde se rozprostíraly
u m ore bílé písečné p ru h y ; dále za nim i začínal les. Ale
i tato k rajin a byla plochá a její brehy nikde nespadaly srázné
do m ore. T u pravil Leif: ,T éto zem i dám e jm éno, jež si
zaslouží: bude se jm en o v at M a rk la n d .“ Poté veslovali rýchle
zp ét ke své lodi.
(Markland znamená lesnatá krajina1, Vikingové tedy už svého
cíle dosáhli. Kdyby jejich cesta byla pouze účelová, byli by zde
museli obrátit a vrátit se. Prameň nefíká nie o ruznostech v názorech
či o diskusich. Zásoba dreva byla nalezena, úspech zaručen, nyní
tedy mohlo začít objevitelské dobrodružstvá.)
Pluli dva dny sm érem jih o záp a d n ím dále a narazili n a
pevninu a ostrov ležící n a sever od ní. N aložili opét čluny
a obrátili príď ; pluli kolem predhorí, jež se svažovalo z p ev ­
niny severním sm érem do m ore.
Vikingové (Popis se jednoznačne hodí na zemepisné pomery v zálivu svätého
v zálivu
sv. Vavfince Vavfince-, ostrov Prince Edwarda leží severné pred pobrežím Nového
Škótska, predhorí je dnešní Cap Breton na slejnojmenném ostrove,
který pro úzký, dnes premostený záliv pusobil asi dojmem, že-je
součástí Nového Škótska.)
P luli kolem p red h o rí a n a západ. T a m byl v té dobé odliv
a velké m élčiny. Jejich loď n arazila n a dno a širé m ore bylo
z lodi vidét ve značné zdálenosti. M éli ale s vylodéním tak
naspéch, že nečekali n a príliv, nýbrž zam íŕili m élčinou
k pevniné. T a m z jeze ra vytékala ŕeka. K dyž príliv zvedl
jejich loď, vzali člun, zap ŕáh li jej pred loď a veslovali sm érem
do ŕeky a p ak do jezera. Tam. zakotvili, vynesli spací pytle
n a pev n in u a postavili Stany. Pozdéji bylo rozhodnuto, že
zde pŕezim ují, a proto začali stavét chaty. V ŕece i v jezeŕe
byl nad b y tek lososú a byli vétší než všichni, které mužstvo
kdy p ŕe d tím vidélo. K ra jin a zde byla tak m írná, že byli
pŕesvédčeni, že pro dobytek nebudou potrebovať uskladňoval
krm ivo. M ráz nebyl ani v zim é a trá v a tém éŕ nevadia. D ny
a noci nebyly délkou tak rozdílné jako n a Islandu či v G rón-

146
 sku. Slunce zapadalo za nejkratšího dne v bode Eykt a vy-
cházelo v bode D agm al.
( V posledních dvou vetách je vyslovená s jistotou jen, že zeme
ležela mnohem jižneji než Island. Astronomický údaj by nwhl byt
velmi poučný, dokazuje nám však jen, že Vikingové provádeli jistá
astronomická mčrení. Nedalo se bezpečne zjistit, které body hori­
zontu se nazývaly roku 1000 Eykt a Dagmal.)
K dyž byli hotovi se stavbou dom u, pravil L eif ke svým
d ru h u m : ,N yní skupinu rozdelím e. J e d n a polovina zústane
dom a, d ru h á prozkoum á bližší okolí. P ujde však je n tak
daleko, aby se p red nocí m ohla n av rátit, a bude se držet
stále p o h ro m ad é.“ T oto jistou dobu dodržovali, až jednoho
večera je d e n m už chybél, totiž N ém ec T yrkir. L eif m él o néj
starost, neboť T y rk ir už nebyl nejm ladší. Byl pŕítelem Lei-
fova otce a všechny déti E rika R udého velm i m iloval. L eif
se zlobil n a své d ruhy, že N em ce ponechali sam otného,
a proto se vypravili s dvanácti m uži T y rk ira hledat.
Nedošli ješté daleko, když jim T y rk ir vyšel vstŕíc. Z dálo se,
že je velm i rozčilen, zprvu m luvil chvíli ném ecky a konečné,
ŕekl nordický, takže m u porozum éli: ,Nešel jsem daleko
vpred, a pŕece jsem učinil dúležitý objev: našel jsem révu
a hrozný ľ
(Tento detail, který se ve všech vypráveních o Vinlandu opakuje,
je nepochybne historický. Také osoba Tyrkira je jistá. Je též logické.
Že to byl on, kdo víno našel, protože Severané sotva znali vinnou
révu. A ž to té doby pro né byla zeme vína jakýmsi vysneným krajem, J a k prišla
zeme
daleké Španelsko či Francie, odkud snad príležitostne zabloudil soudek ke svému
vína do Nórska. Proto dali této požehnané a mímé krajine, kterou jménu
objevili, príznačné jméno Vinland — Vinná zeme. V jediném slove
bylo pro každého Severana zahrnuto vše, čeho se severu nedostávalo:
slunce, v némž hrozný zrály, mírné podnebí, úrodnost.)
K dyž se blížilo jaro , prichystali se k odjezdu. Pokáceli
strom y a je d e n člun naplnili hrozný. L eif dal také této zem i
jm éno podie jejího ch arak teru : nazval j i V in lan d .“

147
 Cesty do Vinlandu

Osada O této k rátké am erické cesté grónských V ikingu, kterou

Vikingú
na JVew- Ize časové um ístit nékdy krátce po roce 1000, byly sotva kdy
foundlandu vyslovený pochybnosti; dnes je její realita naprosto jistá,
neboť m ezitím i archeologický pruzkum získal pro ni dukazy.
Z a všechny hovorí nejdúležitéjší, totiž vikingský hrob v k a­
nadské provincii O n tario , védecky identifikovaný ŕeditelem
A rcheologického ústavu v T o ro n tu C harlesem T rickem
C urrellym a O . C. Elliotem z Collegiate In štitú te v K ing-
stonu (Ontario) a datovaný do desátého století; dále je to
vikingská osada n a severním cípu N ew foundlandu, n a jejichž
vykopávkách soustavné pracuje od roku 1963 dr. H elge
In g sta d ; nález základu dom u a nordických krbň už teď ne-
p ŕipouští žádných pochybností.
Z klim atických a geografických ú daju, obsažených ve zprávé
o p rv n í cesté Leifa Eriksona, byly učinený ruzné závéry.
Pro skutečnost, že V ikingové objevili A m eriku, je však zcela
bezvýznam né, zda pristáli a lovili lososy v M aine či M assa-
chusetts u L ong Islan d u nebo dokonce — ja k se nékteŕí
d o m nívají — n a severní Floridé. F lo rid a by se byla Seveŕanúm
jev ila asi tak podivuhodná, že by se byli o charakteru krajiny
vyjádŕili jasnéji.
Bylo to tedy asi pŕece je n východní pobreží m ezi 40—44°
s. š., kraj m ezi N ew Y orkem a Bostonem.
G etné pozdéjší cesty do V in lan d u , podnikané grónským i
V ikingy a N ory, dokázaly, že se svými loďmi prednostné
jezd ili k tom uto pobreží, že m nohé expedice zde našly chýše
dŕívéjších cestovatelú do V in lan d u a že ten, kdo v Nórsku
vyslovil jm én o V in lan d , m él vždy n a mysli tyto zem épisné
šírky. I další plavby do V in lan d u , následující po objevení,
Ize spolu s p rv n í cestou považovat za objevitelské, posuzu-
jem e-li je podie nautických prostŕedkú oné doby. Vždyť
zatím co se L eif Erikson plavil n a z d a ŕb ú h n a záp ad a pak n a

148
nalezených bŕezích hledal vhodná m ísta pro kolonii jižním
sm érem , m useli jeh o následovníci dosáhnout zcela určitého
cíle, totiž m ísta, n a ném ž L eif vystavél chýše, oné m alé
kolonie Seveŕanú, v níž se n a am erickém kontinente začal
rozvíjet skutečný kresťanský život.
L eif Erikson totiž pŕinesl kŕesťanství nej en do Grónska, Biskup
z Grónska
ale i n a pevninu Severní A m eriky; dnes Ize považovat za jisté, na cesté do
že V in lan d byl p rv n í buňkou kŕesťanství, znám ou všem oby- Ameriky
vatelň m G rónska. Islandské anály zaznam enávaj! z roku 1121,
že V in lan d navštívil biskup Erik z Grónska. Bohužel se však
asi buď nedostal ke svému cíli, nebo sám ve V inlandu
nalezl sm rt, neboť o dva roky pozdéji, v roce 1123, žádali
obyvatelé G rónska Norsko o jm enování nového biskupa
v G rónsku a vyslali do B ergenu m uže jm én em E in ar Sok-
kison.
T en se o p rav d u v rátil do G rónska s biskupem vysvéceným
v L u n d u . J e pŕirozené, že bychom o biskupu Erikovi rád i
vedeli víc, ponévadž se od svých četných p ŕedchúdcú tak
význam né lišil. T i se totiž ani neodvážili k ceste do G rónska
a zústali pod ruzným i zám inkam i v Ŕ ím é, je n aby nem useli
odjet n a drsný sever, kde n a jejich pŕím luvy čekalo deset
tisíc kŕesťanú, žijících n a pokraji zoufalství. Biskup Erik byl
však z jin éh o tésta. Z nal nepochybné histórii vinlandské
kolonie do všech podrobností, neboť v G rónsku byla hlavním
tém atem rozhovoru. V édél, že Leifúv b ra tr T h o rw ald našel
krátce po Leifovi stejnou cestu do V inlandu a prezim oval
v Leifových ch atách . T horw aldovi lidé také vyprávéli o prv-
ním stretn u tí s In d iá n y (byli to asi m íšenci m ezi In d ián y
a Eskym áky a stej né j ako v Grónsku je nazývali Skrälingy),
o T horw aldové sm rtelném zranéní a o jeh o hrobé m ezi
dvém a kríži n a mysu Grosness, právé tak j ako o nejvétší
n á m znám é vinlandské expedici — o cesté T horfinna K a rl-
sefniho a jeh o ženy G udridy, kteŕí s sebou vzali šedesát m užú,
p ét žen a m noho dom ácího zvíŕectva.

149
 sLndiany nvioK arlsefni
Nemý obchod
, snad byl také prvním bélochem , iem už se poda-
,, ,/ ,
n av azat obchodní spojení s ln d ian y . Byl to takzvaný
nem ý obchod, j aký byl péstován v oné dobé i lovci kožešin
v severní Sibiŕi. In d ián i pŕinesli celé hory kožešin a posunko­
vou rečí za né požadovali zbrane. Vikingové jim ovšem
zb ran é n edali, zato jim nab íd li sýr ,,a od toho okam žiku n o ­
sili Skrälingové vym enené zboží, jež dostali za kožešiny, ve
svém ža lu d k u “ , to znam ená, že je d li ve speciálním vikingském
sýrovém restau ran tu . J e h o žena tu n a am erické p u d é porodila
syna jm én em Snorri, a když se expedice s bohatým nákladem
kožešin v rátila do G rónska a pak ješté p lu la dále do N órska
tu se p ro všechny Seveŕany v G rónsku, n a Islandu a v N órsku
stal V in lan d znám ým pojm em a K arlsefni byl obecné vážen.
Byly však také nešťastné výpravy, jak o n ap rík lad výprava
vedená b ra tŕím i H elgim a Finbogim . T i se n a pu d é kolonie
Leifa E riksona rovnéž pokúsili o své štéstí a padli za obéť k r­
vavým in trikám . V inu n a jejich sm rti m éla Freydis, nevlastní
sestra proslulých b ra tŕí Leifových — T h o rw ald a a T horsteina.
I tato zkazka dokazuje, ja k tésné byly všechny cesty do V in-
la n d u a vlastní vinlandská kolonie spjaty s rodem E rika R u -
dého, objevitele a vládce Grónska.
Biskup z G a rd aru , ležícího nedaleko E rikova dvorce v B rat-
tah lid u , byl jisté pevné spjat s tém ito starým i, krvi zpeče-
téným i svazky. Bylo nem yslitelné, že by se byl V in lan d u ujal
Islanď an. V inland, to byla dom éna téžce bojujících grónských
V ikingú, a proto to bylo i úkolem biskupa z Grónska.
Útoční Z d a se dostal biskup E rik do V inlandu, nevim e jisté. J e
m ožné, že i s m alou kolonií, kterou navštívil, p adl za obéť
útočným In d ián ú m , jejichž nebezpečnost a útočnost vyplývá
jed n o zn a čn é ze všech vikingských zpráv. A pŕece to asi nebyli
In d ián i, kteŕí nešli vinu n a tom , že n a am erické p u d é n e ­
vznikla veliká a pevná vikingská kolonie a že se neudržela
p ri životé až do nové doby, až do pŕistání C abotova. Špeciálni
výzkum , d ú kladné seznám ený s histórií V ikingú, právem po-

150
ukazoval n a to, že tito bojovníci, vždy p rip rav en í k boji,
m useli n a každé cesté svádét tvrdé ozbrojené putky ať už to
bylo v Anglii či ve F rancii, u b reh ú G erného m ore nebo u ústí
severoném eckých ŕek. D úvody spočívaly spíše v G rónsku sa-
m otném , a tak se dostávám e k poslední tragické kapitole
v déjin ách tak statečného objevitelského km ene.
H ro b y , které byly odkryty od osm náctého století v G rónsku
nedaleko rozličných vikingských osad, otŕesným zpúsobem
ukazuj í, j aký konec tu osud p rip rav il kdysi tak silném u rodu.
N edostatek nejdúležitéjŠích základních p o trav ín a vitam ínú,
trvající po staletí, spolu s nevyhnutelným i sňatky m ezi p r í­
buzným i p ri stále se zm enšujícím po čtu obyvatel odŕíznuté
kolonie m ély za následek strašnou degeneraci. V žádném
hrob e nebyl nalezen m už, který by dosahoval byť je n strední
telesné výšky; ženy byly ješté menší. K osti vykazovaly n e ­
klam né p ríznaky nejtéžších následkú bídy a nedostatku.
G rónští V ikingové už nem éli dostatek sil p ro velkou kolo­ Konec kolonií
ve Vinlandu
nizačn í akci, n a tv rd ý boj s početné silnejšími In d ián y . A n e ­
dostávalo se jim n a takový úkol lodí, zb ran í a nástrojú. Ba-
datelé, sleduj ící osudy vikingských osad v G rónsku, objevili
lodi, je ž byly u m né sbity pom oci drev a a p repletený vlákny
z m roží kúže. Ze ztroskotaných lodních tru p ň nebo částí vrakú
se jak o nejdrahocennéjší součástky zachraňovaly vždy ty,
které byly ze železa. Shnilé drevo spálili, hŕebíky z popele
vyb rali a shrom ažďovali n a stavbu loďstva, které existovalo
n a konci histórie téchto osad: n a loďstvo pro velký společný
odjezd n a záp ad , po letech stále intenzívnéjších eskymáckých
p ŕe p ad ú . >
V čem je tre b a vidét dňvod celého vývoje? J a k to, že Se- Zánik osad
v Grónsku
veŕan é dokázali žít v G rónsku dvé sté let a potom ve tretím ,
nebo dokonce snad ve čtvrtém století své grónské existence
zanikli? J e n to, že se jim nedostávalo norského a islandského
prísunu, nestačí k vysvetlení. V zhledem ke vzdálenostem , om e-
zeném u lodním u prostoru a krátké dobé nékolika leťních

151
 mésícň, p ríhodných pro plavbu do Grónska, nem ohlo byt
Grónsko nikdy zásobováno v ýhradné z dovozu. T aké sté-
ho v án í Eskym ákú n á m naznačuje, že pom ery ve vlastním
grónském prostoru se m énily. Z d á se, že pod vlivem klim atic­
kého zhoršení ve čtrn áctém století zemédélské výnosy V ikingú
ve V ýchodní osadé i v Z áp a d n í osadé silné poklesly. Zrejm é
už nebylo m ožné chovat dobytek, ačkoliv stáje, které byly
p ri vykopávkách nalezený, je m ožno nazv at pravým i m istrov-
skými stavebním i díly, které chránily dobytek p ro ti zim é,
a byly dokonce vybaveny vétracím i otvory. Eskym áci byli
n uceni p ŕesu n o u t svá lovišté k jih u , protože zm éna klim atu
m éla zrejm é vliv i n a životní podm ínky m orského zvíŕectva,
pŕičem ž V ikingové byli nuceni víc než p ŕe d tím využívat jako
zdroje p o trav in m ore. T a k došlo k p rv n ím vétším bojum . Esky­
m áci nebyli príliš stateční. J a k dokazují nalezená spáleništé,
p re p ad ali s oblibou osam elé dvorce. V ikingové se sem kli a n a-
konec se severné ležících záp ad n ích osad zcela vzdali. Z da se
pokúsili d o stat se n a jih do jin é osady a p rito m zahynuli, či
zd a se plavili pŕes m ore n a západ, ab y hledali novou zem i,
dostali se do V in lan d u a začali znovu, to už asi nikdy ne-
zjistím e. N ejduležitéjším dokladem z téchto strastiplných dob
je zp ráv a, kterou podal knéz Iv a r B ardsen, poslaný do G ró n ­
ska roku 1341, n a norském královském dvore o sedm let po-
zdéji. Ze zprávy vyplývá, že B ardsen nejprve zustal v H erjúlf-
snesu — což byl grónský zaoceánský prístav — ale už v pŕíštím
roce se vypravil n a výzkum nou cestu n a sever s úm yslem podí-
v a t se, co se déje v Z áp a d n í osadé, kde m él sídlo také biskup.
„ Z E ystri bygdhu do V estri bygdhu je d v an á ct dn í plav b y ,“
píše B ardsen. „V šude je pustina. V e V estri bygdhu je velký
kostel, p atŕící k Stensnesu. Po určitou dobu byl hlavním
kostelem a sídlem biskupú. Skrälingové celý V estri bygdh
vyplenili, takže tam pobíhají je n ješté kozy, ovce, dobytek
a ko n é, vše divoké, a u n ich žádný človék, ani kresťan
an i xo o h a n . .

152
 Asi v polovine čtvrtého století tedy dobyli Eskym áci ú p l­
ného vítézství n a d osadou, která ležela dále n a severu a byla
silnéji ohrožená. J iž n í osada, Herjúlfsnes, se tím octla v nej-
vétším nebezpečí. Po celá desetiletí tak ŕk a nečinní N orové,
snažící se dokonce p o d v ázat obchod jin ý ch n áro d ú s G rón-
skem a postupující nejostŕejším i tresty i p ro ti vlastním ro-
dák u m , kteŕí se pokúsili u ch y tit se v G rónsku n a vlastní pést,
ta k nepochopitelné vyrovnaní klidní norští vládci náhle ob-
jevili svou náklonnost k b ra tŕím stejné víry a stejné krve ve
vzdáleném severním m ori. Co bylo dúvodem n áhlé zm ény?
Byl to téžký m or, k terý leta decim oval norský lid a púsobil
ja k o trest seslaný s nebes, či to byla dojem ná slova, jich ž p o ­
užil neohrožený Iv a r B ardsen, když se snažil vylíčit n a krá-
lovském dvore situaci v G rónsku?
V každém p ríp ad e byl vydán nékolik let po Bardsenové Záchranná
n á v ra tu královský výnos, podepsaný kancléŕem O rm em ve prospech
Ôsteinssonem , který m él V ikingum v G rónsku pŕinést spásu. Grónska
T ato p o m ocná akce byla poslední a nejodvážnéjší plavbou
V ikingu, o níž vim e.
N orsko-švédská expedice p o d velením váženého dvorana
P oula K n u tso n a opustila roku 1355 prístav Bergen, hlavní
východišté p ro cesty do G rónska a n a Island. Loď, kterou m éli
k dispozici, byla podie všeho stará, ale velm i silná, zvaná
K n a rre , k terá už to lik rát absolvovala cestu do G rónska, že by
tam snad b y la m ohla je t poslepu; vudce expedice vyrostl n a
m além ostrúvku u B ergenu a znal Severní m ore od raného
détství.
O d uvedeného roku nebylo o expedici už slyšet zhola nie. Kensing-
T ep rv e v led n u 1908 zverejnil m ladý am erický historik támen
H ja lm a r R . H o lan d , pocházející ze švédské rodiny, nápis
z pozdéji svétoznám ého kensingtonského kam ene a uvedl
poprvé ten to význam ný runový p am ätn ík z am erického nale-
zišté ve spojení s K nutsonovou cestou.
O d té doby uplynulo více než púl století. Profesor H oland

153
 zem ŕel, když takŕka svuj celý život venoval výlučné boji, v e­
deném u proto, aby kensingtonský kám en a jeh o nápis byly
uzn án y za pravou vikingskou p am átk u . Je šté C harles M ar-
shall S m ith označuje ve své knize D obrodružství N o rm an u ,
vydané krátce pred d ru h o u svetovou válkou, kensingtonský
kám en za padélek a také profesor O rja n O lsen se ve svých
šestisvazkových D éjinách objevu (1936) o K nutsonovi a jeho
m uži ch nezm iňuje an i slovem.
Dnes je pravost toho to jedinečného runového pam ätn ík u
nej en tak ŕk a obecné u zn áv án a a kám en se stal ozdobou
sbírky am erických starožitností — ale i vysokoškolská geo­
grafie z toho vyvodila dúsledky: dr. H e rm an n T rim b o rn ,
ŕá d n ý profesor etnografie n a université v B onnu, za h rn u l
bez jakéhokoli otázniku do první kapitoly své knihy Eldorádu
také teórii o p ru b é h u K nutsonovy expedice; teórie byla roku
1932 poprvé form ulována H olandem a roku 1953 ješté d o ­
p ln en á R ich ard em H ennigem .
Nejodvážnéjší P odie této teórie se plavil Poul K n u tso n se svou výtečnou
cesta Vikingú
expediční posádkou, v y branou z královské gardy z Bergenu,
nejprve n a Islan d a pak dále do G rónska, p ri čemž bylo jeho
úkolem sh rom áždit inform ace o faktické em igraci jed n é části
V ikingu z G rónska. N a Islandu o tom teh d y asi védéli víc,
než vim e m y dnes, j inak by nebylo m ožno n a jít v análech
biskupa ze Skalholtu u roku 1342 ten to zázn am :
„O b y v atelé G rónska dobrovolné odp ad li od pravé víry
a o d kresťanského náboženství vúbec. Z anechali dobrých
m rav ú a p ravých ctností a sloučili se s km eny A m eriky. M á se
to tiž za to, že ony zá p ad n í zem é leží zcela blízko G rónska.“
(Název Amerika užívaný, ja k známo, teprve v šestnáctém století
— dá se vysvetlil tak, že staré anály ze Skalholtu byly v roce 1630
zničený požárem a musely byt prácne, zčásti jen podie pameti, rekon-
struovány biskupem Oddsonem.)
G rónsko se pravdepodobné jevilo K nutsonovi tak, ja k to
už vylíčil Iv a r Bardsen. O p a tn á c t let pozdéji však asi bylo

154
ješté chm urnejší, Ze skutečnosti, že ani B ardsen nenašel zabité
obeti, je nu tn o p ŕed p o k ládat, že nékteŕí Vikingové poslední
a nejtéžší boj s Eskym áky a zničení Z áp ad n í osady prežili,
takže ješté m ohli p o h ŕb ít m rtvé, a teprve pak se vydali n a
cestu k novým b ŕeh ň m .
Operný bod
K n u tso n se plavil s lodí K n a rre a alespoň ješté je d n o u vétší Leifsbudir
pom ocnou lodí znám ým kursem do V in lan d u nebo — pŕes-
néji ŕečeno — do L eifsbudiru, v dnešním M assachusettsu.
D ostal se tam , kde G ró ňané postavili chýše a kde pokaždé
pristávali, i když vétšinou je n n a nékolik let. T a m m él pŕiro-
zené nejvétší vyhlídku n a to, že nájde odpadlé kŕesťany
z G rónska a pŕivede je zpét k víre, že zach rán i jejich duše
i téla.
K dyž an i tam K n u tso n nenašel stopu po lidech ze Z áp ad n í
osady, rozdélil expedici n a dva díly. J e d n a část zústala v místé,
které se dnes nazývá zálivem N arrgansettským a leží v je d ­
nom ze státú U S A — v R hode Islandu, n a poloostrové Cod.
D ru h á část expedice se v ydala n a další p átra cí akci. Po obou
skupinách se zachovalý n a am erické p ú d é stopy jejich p rí­
tom nosti. M užové n a R h ode Islandu, kteŕí tam m useli dlouho
čekat, vybudovali jak o žto zbožní N orové kam ennou ro tu n d u , New Port
Tower
ja k é se obvykle stavély v Nórsku. Dnes se ro tu n d a nazývá
N ew port T ow er a dlouho ji pokládali za starý v étrn ý m lýn.
N yní však byla švédskými, norským i a am erickým i odborníky
jedn o zn ačn é identifikována j ako kópie opevnéného kostela
v T un sb erg u v N órsku. A m erická n ap o d o b en in a byla vy-
stavéna p red alespoň šesti sty lety, a tak ji Ize považovat za
nejstarší kresťanskou svätyni v N ovém svété!
D ru h á, prav d ép o d o b né početnéjší p átra cí skupina p re ­
vzala úkol obtížnéjší, totiž prozkoum at nekonečné brehy Se­
verní A m eriky a n ajít V ikingy z Grónska. T o trvalo dlo u h á
leta a vý p rav a ta m nékolikráte prezim ovala, což byl viking-
ský obyčej, který se udržel až do čtrnáctého století. V ýhodou
snad bylo, že N orové i Švédové znali zvyklosti svých k rajanú

155
 a m ohli bezpečné pŕedem vyloučit nékteré dlouhé úseky
pobreží, nevhodné pro založení osady. T ato dlo u h á plav b a
v edia kolem pobreží L a b rad o ru do H udsonova zálivu, n a
p ŕed p o k lád anou zá p ad n í stran u V inlandu. T am , kde p o ­
breží ohrom ného zálivu se znovu o b ra d k severu, si asi N o-
rové a Švédové z K nutsonovy expedice uvédom ili, že V in lan d
s M arklandem a H ellulandem není ostrov, byť velký, nýbrž
celý svétadíl ohrom ných, netušených rozm érú. P luli už príliš
dlouho, a proto dále nehledali, neboť by se m useli znovu
o b rá tit n a sever. J e m ožné, že i nehostinný ch arak ter pobreží
H udsonova zálivu jim ukázal naprosto jasn é, že tam V ikingo-
vé z G rónska nem ohli n ajít útočišté. A tak se rozhodli pro n á ­
v rat ke k rajan u m n a R hode Islandu pevninskou cestou s čluny
po ŕekách. J e n m alá hlídka zústala u n ám o rn í lodi v ústí
Nelsonu, zrejm é s prikážem v rá tit se po určité dobé pŕím o
do G rónska nebo n a Island. O statn í v pravém vikingském
d u ch u nastoupili další cestu do vnitrozem í po velkých ŕe ­
kách, jež se jim nabízely jako cesty n a jichovýchod.
Rada Zní to neuvéŕitelné, ale je to dolfázáno. K nutsonovi lidé
Zajišíovacích
kameni každý večer čluny pŕip o u táv ali a v severokanadské krajiné
chudé n a vegetaci, používali k tom uto účelu velkých kam eňu,
o p atrených rýham i, které um ožňovaly bezpečné zajišténí lan a
— podobné jako to príležitostné délali i v N órsku m ezi skal­
natým i ostruvky či n a severu zemé. K dyž se H jalm ar H oland
svými výzkum y stal znám ým , když začalo je h o system atické
p á trá n í po stopách Seveŕanú v oblastim ezi H udsonovým záli-
vem a mysem Cod, nebyl ješté ani je d e n z téchto kam enú ob-
jeven. R oku 1956 už se ve své knize P rozkoum ání A m eriky
p red K o lu m bem zm iňoval o deseti kam enech, z nichž tri ob-
jev il sám , ostatních sedm m u oznám ily m ístní úrady, n a néž se
o b rátil s dotazy n a kam eny, po p ŕíp ad é n a presný popis hloub-
ky rýh. Z téchto kam enú jasné poznávám e, kudy asi vedia šes-
titý d en n í cesta Seveŕanú m eži ŕekou Nelsonem a horním to-
kem Mississippi, to dlouhé strastiplné bloudéní po ŕekách a je-

156
 fcerech, po suché p ú d é i bažinam i až k velké ŕece, jejíž tok
jih o v ý ch o d n ím sm erem (a ž k dnešnímu mestu La Crosse ve státé
WisconsinJ pŕivedl N ory k dom nénce, že jsou teď n a správné
cesté ke svým d ru h ú m v Leifsbudiru či n a mysu Cod.
T ri body této cesty jsou prokázány i bez upevňovacích
kam eňu:
Ú stí N elsonu, v červnu leduprosté, jehož zá p ad n í breh
vede n a úseku d louhém asi dvé sté kilom etru severním sm érem .
Zde byl bod o b ra tu , rokování a nového rozdélení.
N alezišté kensingstonského kam ene n a dŕívéjším jezerním
ostrové, k terý je dnes spojen s pevninou štátu M innesota.
N alezišté b alv an u ve tv aru púlm ésíce, širokého sedm a púl
stopy, který, ja k se ukázalo, byl kresťanským oltáŕem , a to
podie otvorú p ro podpéry b ald ach ý n u a podie dalších stop
opracování. N orové ho asi použili p ri m ariánské slávnosti
15. srp n a 1362. B alvan byl nalezen n a prítoku do je z e ra Sauk,
asi d vacet n ám o ŕn ích m il po p ro u d u je z e ra Osakis, a byl
práv d ép o d o b n é je d n o u z posledních stanic N o ru , než se
dostali k Mississippi.
Avšak je n jed n o z téchto tŕí m íst n á m podává jed n o zn ačn o u
zp ráv u , a to k ám en z K ensingtonu, nalezený roku 1898 far-
m áŕem O lafem O h m an e m v koŕenech sedm desátiletého stro ­
m u, k terý obklopoval kám en v dobé, kdy do této krajiny ješté
nepronikl bílý osadník. N ápis n a kam eni podie anglického
p rek lad u H ja lm a ra H o lan d a zní:
„O sm G ótú a dv aad v acet N orú n a výzkum né cesté z V in- Poselstvf
z roku 1362
lan d u n a záp ad . T áb o rili jsm e n a dvou ostrúvcích, nékolik
dn í cesty n a sever od tohoto kam ene. Byli jsm e n a rybolovu
je d e n den. P ak jsm e prišli dom ú, nalezli deset m užň zbroce-
ných krvi a m rtvých. A V M (Ave Virgo Maria — budpozdra­
vená, Panno Márie), zbav (nás) zlého.
Deset našich m užú m ám e n a m ori, aby hlídali naši loď,
čtrn áct dní cesty od tohoto ostrova. R ok 1362.“ (T ento do-
d atek byl v ry t do okraje kam ene n apŕíč ke sm éru písm a.)

157
 T ex t nepotrebuje dalšího vysvétlování. G óty se Vikingové
z jižn íh o Švédska nazývali dlouho, to je znám o i z nem eckých
déjin. Že vlastní výzkum začal až ve V in lan d u , z textu rovnéž
vyplývá — vždyť V in lan d sám už byl objeven. M alé skalní
ostruvky n a jeze ŕe C o rm o ran t m usely každém u Š kandinávci
p ŕip o m ín at je h o vlast a deset zabitých obetí bylo obetí In d i-
án ú , kteŕí čekali v úkrytu, až vétšina m užstva vyjede n a ry b o ­
lov, a p ak zbytek v táb o re n ap ad li. Nejisté je , zd a se tu píše
o je d n é či více lodích, které zústaly zpét. Šlo však prav-
dépodobné pouze o je d n u n ám o rn í loď, kdežto pom oc­
ného člu n u použili p ro vnitrozem skou plavbu.
P rv n í nález tedy vzbudil pozornost a p ak už se našly ve
značném p očtu zbrane, n árad í, a dokonce i hroby jasn é n o r­
dického puvodu, pŕedevším v oblasti m ezi zálivem H udso-
novým a V elkým i jezery. Spolu s kensingtonským kam enem
vnesly do am erických p ra d éjin zcela nový prvek, totiž p o -
Hudsonúv znatek, že nikoliv východní pobreží, ale pobrežní kraie H u d -
Zahv, hlavni . v,v , • ,
• vstupní brána sonova zah vu se svými ricm m i toky od jih u byly hlavni vstupní
b ra n o u skandinávských vlivu. D osud není zcela jasn é, zda
pŕistéhovalectví sm éŕovalo pŕevážné do V in lan d u či do zálivu
H udsonova. P ú d a K anadského štítu, zam rzlá po dlouhou
d o b u v roce, pom érné ŕídké osídlení a nedotčenost téchto
územ í byly p ro zachování nálezň pŕirozené pŕíznivéjší než
pom ery n a východním pobreží, které m á už po staletí značné
p o h n u to u histórii.
P ri p o hledu n a m ap u Ize je n téžko pochopit, proč K n u t-
son nebo je h o lidé se p ri n á v ra tu neplavili z ústí N elsonu do
Jam esovy zátoky a proč se o d tu d nevrátili pŕes N ottaw ay
a reku O tta w u n a mys Cod. Byla by to bývala cesta dlo u h á
asi tŕin á c t set kilom etru a byla by vedia k cíli, nikoliv do
neznám ých dálek am erického J ih u po vlnách Mississippi.
Norové a Švédové ovšem tuto m ap u nem éli, m ohli je n p ri­
bližné odh adovat, kde jsou, a m éli pŕeh led je n o krátkých
úsecích své dlouhé cesty.

158
 N evim e, zda už E in ar Sokkarson se svým nákladem noso- DalH osudy
lodi Knarre
rožčích klu, kožešin a živých ledních m edvédú pŕim él nor-
ského krále k tom u, aby vypravil onu grónskou expedici,
nebo zda to byl teprve m or či peníze n a krížovou výpravu,
jich ž muselo být použito n a účel, n a který byly vénovány,
a proto pŕišly k d o b ru expedice, m ající za úkol pŕivést od-
p adlé norsko-grónské kŕesťany zpét do lu n a církve. N evim e
také, zd a onech deset m užú, kteŕí zústali u ústí Nelsonu
a kteŕí je d in í prežili z K nutsonovy expedice, se chtéli plavit
do N órska nebo zd a ta m byli je n zah n án i. Jisté však je, že
se loď K n a rre potopila teprve roku 1369, a to cestou z G rónska
do N órska, a že ve dvou norských kostelích visely ukoristené
eskymácké kajaky, pocházející z bojú m ezi Eskym áky a n ó r­
skou lodí s velm i slabou posádkou, jež byla ve čtrnáctém
století n a zpáteční ceste do Nórska.
K n u tsonova velká cesta je jed in o u vikingskou expedici, Touha
po Zelené
o níž n á m islandské a grónské ságy zústaly dlužny inform ace. zemi
V ypom ohla tu však n á h o d a a pŕim éla kam eny k reči. A tato
n a slovo skoupá svédectví z dávných dob hovorí skoro vý-
m luvnéji než inform ovaní pévci eposu ve Škandinávii, neboť
ru n y jso u tv rd ý m jazykem krvavé stredoveké skutočnosti.
K dyž K n u tso n n a V in lan d u nebo n a jezeŕe C orm orant
zem ŕel, když roku 1379 vzplály boje o poslední opérné body
V ikingú v Grónsku, tu trium fovala príro d a, In d iá n i a Esky-
m áci n a d n eúnavným i m uži, hledající zemi, n ad hrdinskou
a nezlom nou to u h o u V ikingú po skutečné Zelené zemi.
 O R IE N T HLEDÁ NOVÉ
OBCHODNÍ CESTY

M oreplavci ze Škandinávie, zvaní též N orm ané, n a p lň o ­

vali sever, záp ad a severovýchod znám ého svéta nesm írnou
aktivitou svých cest a výzkum ú, častých návštev a p rav id el­
n ý ch zásobovacích plaveb. O celkovém rozsahu aktivity se
už asi nikdy nedovím e. Co jsm e o ní ŕekli v pŕedchozí k a p i­
tole, je je n m alou částí toho, co jsm e se m ohli dovédét, je n
zlom kem toho, co m úžem e je n tušit. K olem pionýrských
činň B jarniho, E rika, Leifa, T h o rfin n a a ja k se všichni jm e -
novali, se nakupily báje, jež n ám m ohou sloužit jak o vodítko.
Ale n a nesčetné cesty, jim ž se nedostalo nijaké zvláštni p u b li­
city, p a d á ve všech bájích a legendách je n tu a tam paprsek
svetla: n a čilý obchod m ezi Irskem a Anglií, O rknejem i,
F aroery, Islandem , G rónskem a N orskem , tedy n a obchod
v severním A tlan tik u ; n a plavby Baltským m oŕem až do
Botnického zálivu, n a odvážné výboje do jižn íh o A tlantiku
až p red záp adní pobreží Afriky. O bjev Špicberských ostrovň
zaznam enávají Islandské anály v roce 1194 je n dvém a slovy
(„S v alb ard nalezen“ ). O dvážný výpad V ikingú z G rónska
n a sever, p ri ném ž se dostali až do blízkosti 75° s. š., nám
hlásá lakonicky runový kám en z K in g ig to rsu ak u : „E rlin g r
Sigvatson, Bjôrn Tordisson a E ndridius O ddisson v sobotu
p red Prosebným dnem (tj. 25. dubna) nakúpili tyto znaky
a zaŕíkávali ( tj. zalehnávali) ledovou b o u ŕi.“ K ingigtorsuak
je m alý, holý ostruvek, ležící tri m íle n a sever od grónského
m esta U pernivik v Baffinové zálivu.
Arabové A pŕece to nejsou je n výkony V ikingú, nejen ony vtiskují
a Ži<M
svou pečeť stredoveku a staletím , která ve všech ostatních
oblastech pokroku vykazovala nejvétší m ezery. Stejné čile

160
 tu n astupují krom é Seveŕanu i A rabové a Ž idé; čeho se jim
nedostávalo n a sile a odvaze, to vynahrazují znalostm i, vyna-
lézavostí, touhou po po znání a houževnatostí. Protože zrejm é
také cítili p o treb u p sát a hovoŕit o tom , co poznali, orientálním
zpúsobem , stály se cesty A rabu a Ž idú pro geografickou vedu
ješté význam nejším i než ném á bojovnost V ikingú, o níž nás
inform ovali teprve d odatečné skandinávští pévci hrdinských
eposú.
Z atím co se ve strední E vropé kresťanské ríše pom alú kon- Geografické
znalosti
solidovaly v krvavých válkách, zatím co cirkev a císaŕ vedli Arabú
je d e n boj za d ru h ý m , vzkvétaly ve S tŕedom oŕí po krátkém
ú p ad k u opét védy. V p átém století duchovní život antiky
uhasí. V osm ém jej p re b u d ili opét m oham edánští Syŕané
a po nich pŕicházely n a desítky universit m ezi C órdobou
a Perským zálivem zástupy arabských učencu, objevili se
všichni ti m oudŕí a snaživí učitelé starých k u lturních n á ro d u ,
oddaných islám u: A rm éni, C horezm ové, Peršané, Egypťané.
A rab štin a se stala jazykem lite ratú ry a védy, v ní splynulo
staré védéní zemí, sahajících od In d ie až po A tlantik. V Bag-
d á d u to byly ro zm an ité asijské vlivy; v C órdobé španélští
Židé, jejichž pom oci se novém u náboženství dostalo m ožnosti
ovlivňovat vzdélanost svéta.
V tom to všeobecném duchovním vzestupu nechybéla ani
geografie. J e ovšem m éné znám á než arabské lékaŕství, jehož
sláva se rozšírila po celé E vropé zásluhou francouzských
a italských hostujících posluchačú. Ale pŕesto, co bylo v kres­
ťanské E vropé o tv aru naši Zem é a jejích územ ích znám o,
„zdalek a p redstihovala“ ; R ich ard H ennig, au to r téchto slov,
ješté n a vysvétlenou d o d áv á: „A ž do doby M ark a Pola n e ­
existoval nikde v Evropé úplný geografický obraz svéta, jaký
by! vlastní takovém u Ib n C h u rd ád b ím u , M as’úd ím u či do-
konce velkému Id rísím u .“ Proto zcela chápem e, že jed en
z nejosvícenejších m onarchu evropského stŕedovéku, H o h en -
šta u f B edŕich II., chodil do školy A rabú.

161
 V dobé m ezi devátým a d vanáctým stoletím vznikly nej en
slavné cestopisy Ib n F ad lán a, al-B írúního, Ib n D žobaira,
Sotva známé Ib n B attuty, A bú S a’íd a a jin ý ch , u nás bohužel tak ŕk a n e-
cestovní
zprávy zn ám é; vznikly však i celé itin eráre (seznam y cestovních tras),
podobné tém , j aké existovaly za slavných dob ŕím ské silniční
síté; dále zem épisné slovníky, a dokonce geografické popisy
již n í A rábie, dodnes téžce prístupné (od H am d an ih o ). K nim
se družili židovští obchodníci, často s arabským i jm ény, s p o ­
pisy cest, z nichž nejcennéjší jsou zprávy S ulejm ana (o Č íné
a In d ii), Ib ra h ím a Ib n J a k ú b a (o strední, východní a severní
Evropé) a ra b ín a B enjam ína z T udely o P ŕedním východé.
N e všechny cesty Ize h o d n o tit jak o objevné v geografickém
slova smyslu. V šechny však pŕinesly výsledky, jich ž by jisté
an i historikové, ani etnografové naši doby neradi postrádali.
Bez A rab ú a Ž idú ve stŕedovéku bychom byli vyslovené
špatné inform ováni o R usku a Africe, o In d ii a Číné, o p o ­
hanských částech E vropy a m nohá jin ý ch oblastech. A zásluhy
téchto n áro d u o evropské déjiny jsou snad tak m álo znám é je n
proto, že dosud neexistuje souhrnné dílo, nýbrž je n spousta
p o rú zn u vydaných dílčích statí.

Velcí arabstí zemepisci

Spojovací čáry m ezi východním a západním duchovním

centrem arabského svéta, totiž m ezi B agdádem a C órdobou,
p ro bíhaly podél severního pobreží Afriky a pevninskou A fri­
kou. N ení proto divu, že arabští a židovští cestovatelé obrátili
svou zvláštni pozornost právé k tom uto kontinentu. J e však
pozoruhodné, ja k dukladné jej procestovali a ja k daleko
p ritom pronikli n a jih .
U ž roku 738, tedy asi sto let po sm rti M oham edové,
vénoval V a h ab ita Ib n M unabbeh náro d ú m vnitŕní Afriky
svou zvláštni pozornost, pŕičem ž ovšem — pŕim éŕené m ož-

162
nostem onoho století — se týkala pŕedevším národností v zá-
p ad n ím S úd án u a v oblasti kolem C adského jezera. Ib n
M u n ab b eh p a trn é tém ito zem ém i cestoval, neboť zazn am e­
n áv a starší zkazky o dŕívéjších sídlištích km enú a podává
n ám tak d u ležitá sdélení, týkající se nejstarších postav v čet-
ných černošských povéstech.
T aké M as’údí se o dve sté let pozdéji ve svém velkém <V e’ huky
geografickém díle (Doly zlata a doliny drahokamu) zabývá
súdánským i km eny a až do dnešního dne neobjasnéným
stéhováním ze syrské oblasti, které vedlo k založení prvních
štátu v zá p ad n í Africe (Ghana). A bú’l H asan al-M as’údí
(asi 900—956) pocházel z B agdádu, zem ŕel však v K áh ire.
J e je d n o u z nejvétších postav m ezi geografy, kteŕí chtéli vše
vid ét osobné, kteŕí cestovali do Asie a Afriky, pokud jim to
jejich sily je n tro ch u dovolovaly, a pak teprve pristupovali
k psacím u p u ltu . M á také už velm i presnou predstavu o tv aru
Afriky a p o p írá pŕedevším zcela určité existenci jižn íh o k o n ­
tin e n tu m ezi jihovýchodní Afrikou a jihovýchodní Asií, tedy
predstavu, k terá se ja k znám o objevuje nejen u velkého Id -
rísího, ale k terá se tvrdošijné udržuje až do osm náctého sto-
letí.
M nohé z poznatku, iež A rabové o Africe a iiných zem ích Urisíko
, v , ;v , , v v r , v mapa Zemi
nashrom azdih, se odrazelo v atlase sveta a v m ap e Zem e,
k tero u nakreslil Idrísí n a stŕíbrnou desku pro sicilského
krále R o gera I I . N a tom to díle, v ném ž védéní A ra b u splývá
s vášnivou cestovatelskou krvi N orm anú, pracoval p a tn á c t
let. U čený arabský knížecí syn, puvodem z C euty, a vzletný
duch norm anského potom ka to společné dokázali; nékolik
tý d n ú po dokončení stŕíbrné desky s pŕehledem celého svéta
R oger, vnuk T an k red a de H auteville, zem ŕel.
J e nem ožné vypočítat všechny poznatky, jež byly vtéleny
do tohoto velkého díla, počínaj e K nihou cest a provincií
od Ib n C h u rd ád b íh o , kterou napsal tento nejvyšší poštm istr
v devátém století, a konče m éné znám ým popisným m apo-

163
Shromáídišté vým textem od M oham eda ibn M úsá A lchw arízm ího, po-
na Sicílii
cházejícího ze staré chorezm ické ríše pri A m udarji. Ješté
poučnéjší byly zajisté ústni inform ace; vždyť pŕece arabské
m ince byly nalezený n a pobreží Severního ledového oceánu
stejné jak o u m ore Baltského a arabské tabulky s nápisy
u L ap o n cu a O stjaku. Pro všechny tyto výzkum y byly Sicílie
a d v ú r védychtivého m ladého krále nejvýhodnéjším stŕedis-
kem , j aké si Ize pŕedstavit. P ravda, i král A lfréd V eliký
v Anglii využil všech m ožností k tom u, aby se dovédél od
N o rm an ú , ja k v y p ad á svet okolo Britských ostrovu. V yptával
se W ulfstana n a Baltské m ore a n a svém dvore srdečné uvítal
každého zkušeného m oreplavec. Palerm o pŕece je n však bylo
tím p rav ý m pŕirozeným centrem nejen východních a záp ad -
ních svétú, nýbrž i m ezi kresťanským severem a dosud zpola
neznám ým africkým kontinentem .
Protože Idrísí nem ohl pŕirozené všechny tyto znalosti
doštat n a jed in o u svetovou m ap u , zhotovenou n a kulaté
stŕíb rn é descej m á pro geografickou vedu vétší význam jeh o
atlas; je to onéch tŕiasedm desát m apek, označovaných dnes
jak o „M alý Id rísí“ , neboť podie arabských p ra m e ň u existo­
valo ješté rozsáhlejší dílo podobného d ru h u , jež se však z tra -
tilo. Idrísí ovšem našel pro své dílo jm én o m nohem hezčí,
než je stŕízlivé védecké označení; jeh o název znél: Z ah rad y
vzdélání a ú téch a duše.
Z d alipak si Ize vym yslet krásnéjší m otto? Z d a kdy néjaký
n áro d m otivoval svou cestovatelskou to u h u pŕesvédčivéji než
A rabové? N ení tom u ovšem tak, že by byli A rabové cestovali
je n p ro to, aby se vzdelávali a svou duši osvéžovali, a že by
Ž idé je n obchodovali. A rabové oné doby jsou pŕedevším
pojm em jazykovým , a nikoliv etnickým , a arabská véda se
o p írá o celou ra d u starých k ulturních národností kolem
Stŕedom oŕí. A rabové a Židé vystupují v cestovatelské dobé
stŕedovéku až n a p rá h p atn áctéh o století často společné.
V tom to století p ak m á velké pronásledování Ž idú za násle-

164
dek rozsáhlé presuny stredom orského Židovstva a tisíce ži­
dovských kupeckých ro din jso u nuceny vyklidit své staré po-
zice.
N edlouho p ŕedtím , ve čtrnáctém století, vznikl k arabské Kartografové
z Mallorky
m apé Idrísího n a B aleárách židovský protéjšek. K a rto g ra ­
fická škola z M allorky zhotovovala pro španélský d v ú r a jin é
evropské dvory m apy, z nichž nejznám éjším se stal atlas,
jeho ž autorem byl Jafu d o Cresques (kolem roku 1375).
O bsahuje p ro nás dúležité severojižní trasy obchodu s Afrikou,
který byl ve vlastní Evropé dosud tém éŕ neznám ý. N orm anští,
arab ští a židovští obchodníci ze Sicílie vytvorili první spoje
se západoafrickým i centry karavanního provozu — s T im -
bu k tu , G aem a T agazou, a v jejich stopách pak kráčeli o b ­
chodníci z Provence, Pisy, Ja n o v a a Benátek, pokud jim to
jak o kŕesťanúm bylo dovoleno.
Asi od roku 1420 bylo n a B aleárách, v P ortugalsku a na
Sicílii je n približné znám o, ja k daleko sahá Afrika sm érem
n a jih . Jak ý si indický m oreplavec p rý n a ceste z východu
n a záp ad šťastné obeplul mys D obré nadéje a pŕinesl do
Stŕedom oŕí zp ráv u o tom , že Afrika se sm érem n a jih zužuje.
R ozhodné je africký k o ntinent n a m apé svéta od F ra M au ra
(1458—59) n a j i h u om ýván m oŕem a Indický oceán je jasn é
uveden jak o oceán — záliv svétového m ore — a není už —
jako u Idrísího — m oŕem vnitrozem ským , oddéleným pásem
pevniny. Jelikož B artolom eu Dias dosáhl jižn íh o cípu Afriky
teprve roku 1486, ťedy čtv rt století po sm rti F ra M au ra,
čerpal zrejm é velký k arto g raf z indických a arabských zpráv.

Z m nožství arabské cestopisné literatú ry Ize je n velm i ob- Arabovi

p f es Afriku
tížné sestavit výbér. J e pro nás prekvapivé, ja k velký byl
okruh osob, zajím ajících se nejen o geografii, ale i o histórii
a národnosti Afriky. M aur, pocházející ze vznešené rodiny,
jm énem H asan Ib n M oham ed el-W azzan el-Z ajjáti, jenž

165
 u p a d l do otroctví, napsal obšírné dílo o km enech v S údánu
a jejich osudech. Stal se tak slavným , že jeh o jm éno se zto-
tožnilo se jm én em kontinentu a po svém pokŕténí se nazýval
Leo Africanus, Lev Africký. Byl to učenec, který krom é
svého geografického díla napsal také knihu o živote arabských
filosofú a který n a vlastní kúži pocítil dobrodružnost své
epochy, byv zajat n ám oŕním i lupiči a d á n d arem pápeži (!).
M ah m ú d K a ti, černoch z T im b u k tu , doprovázel sonrhai-
ského p an o v níka M oham eda Askiu n a jeh o pouti do M ekky
a sepsal T a rik h el-F ettáh, arabsky psanou zp ráv u o zem ích
a m ravech již n é a severné od stŕedního N igeru, o m ésté G au
a C adském jezeŕe. Z p ráv a byla nalezena teprve roku 1911.
L íčení je v podstate chronologické a konči dobytím téchto
oblastí M arokánci.
R ovnéž v T im b u k tu — jež se tím predstavuje ja k o vyni-
kající cen tru m duchovní vzdélanosti — vznikl o néco pozdéji
T a rik h es-Súdán od A b d e rrah m á n a es-Sádího. J e to spíš
kronika než vlastivedná kniha, je však zdrojem vedom ostí,
které pŕišly neobyčejné vhod učeným nem eckým cestovatelum
v dev aten áctém století, pŕedevším H eim ichovi B arthovi.
Universita V jin é m takovém centru, kde se shrom ažďovaly zprávy,
v Córdobe
totiž n a université v C órdobe, púsobil A b d alláh Ib n A bd
el-A zíz, znám ejší pod pseudonym om al-Bekrí. Zrníním e-li se
o n ém je n stručné, pak je to proto, že sám nepodnikl ani
jed in o u výzkum nou cestu. Znalosti o Africe se k ném u do-
staly do C órdoby sam y. S bíral všechno a jeh o zprávy, p ŕe ­
devším o staré ghanské ríši a o panovníkovi T enkam eninovi,
vrstovníkovi V ilém a D obyvatele, jsou dnes pro d r. K w am e
N k ru m a h a a jeh o následovníky jisté stejné dúležité, jako
T acito v a G erm ániá pro Ném ce. O n ád h ern ém životé n a
ghanském dvore píše al-B ekrí: „ D á -li král svým p oddaným
pŕíležitost pŕednést m u stížnosti a soudí-li je, sedí v pavilónu
n a všechny strany otevŕeném . K olem stojí jeh o koné, pokrytí
zlatým i pokrývkam i, a za ním deset pážat, k terá m ají v rukou

166
m eče a štíty se zlatým i rukojeťmi . . . B ránu k m ístu audience
hlídají psi vynikající rasy, kteŕí se nehnou od královského
trú n u ; m ají obojky zhotovené ze zlata a stŕíb ra.“ M éné n a d ­
šené se vyjadroval velký Ib n B atu ta; nenavštívil ovšem oblast
N igeru p ri své jed in ečné ceste kolem sveta, ale pri druhé
výpravé, k terá p rv n í je n doplňovala.
První etapy jeh o cesty m u zprvu púsobily potéšení, pŕe- Ibn Batuta
na Nigeru
devším m ésto M arrakeš, jež Ize podie jeh o názoru srovnat
pouze s B agdádem . M ožná, že touto poklonou chtél udélat
radost svému pŕíznivci, m arockém u sultánovi. R ovnéž
M eknés s m n o h á zah rad am i se Ib n B atutovi líbil. D ále však
vedia cesta ven, do poušte, po prastarých karavann ích stez-
kách. P adesátiletý m už se pripojil ke kupcum , a než dosáhli
N igeru, podstoupil značné ú trap y , trvající dva mésíce. Ale
ani tam nebyl šťasten, č e rň o u Afriku nebylo m ožné srovnat
s Asií, kterou znal tak dobre, jak o žádný cestovatel v oné
dobé. J e h o osobé zde neprokazovali zvláštni pocty. H orko
a hm yz jej tráp ily a jíd la postrádala jakékoliv rafinovanosti,
takže Ib n B atu ta často dával pŕednost b a n á n ú m a jin ém u
o v o c í.

T im b u k tu se svou zm étí n áro d u učinilo ovšem i n a zcesto-

valého m uže velký dojem . Navštívil hrob arabského básnika
z G ran ad y , který v m ésté u N igeru nalezl sm rt, a je l dále
n a m além člunu až do G aa, které v oné dobé bylo jisté krás-
néjší a pŕíjem néjší než dnes. M élo stejné p ríhodnou polohu
jako T im b u k tu a Ib n B atu ta se ve m ésté zdržel se zrejm ým
zalíbením celý mésíc, aby se poté pripojil ke karav an é šesti
set otrokýň, s níž se dostal do m ésta Agadés. T a m n a ného
čekalo poselství od m arockého sultána (což dokazuje, ja k
d o b rá zpravodajská spojení tehdy existovala) a v rátil se pak
pŕes S ah aru a hoggarskou oblast nazp ét k pobreží severní
Afriky. Mčl p ritom štéstí, že právé cestoval béhem svátkň ra -
m ad án u , což byla je d in á doba v roce, kdy m oham edánští lupiči
prerušovali podél k arav anní cesty v poušti svou činnost.

167
 D va roky po zahájení cesty dorazil zpét do F ezu; je to
p om erné k rá tká d o b a ve srovnání s jeh o čtyŕiadvacetiletou
cestou kolem svéta. N abízí se n ám tu otázka, proč tato
k rátk á cesta pŕim éla tak spravodlivého a soudného m uže
k tak trp k ý m kom entáŕum . Byl snad prosté unaven, príliš
stár n a ú trap y , a proto nevrlý? Gi pravoverného m o h a­
m ed án a trápilo, že spatŕil v oblasti ovládané islám em tak
m nohé, s čím nem ohl souhlasit? O pétovné vyslovuje své
rozhorčení n a d lidožroutstvím , n a d černochy pojídajícím i
zdechlé velbloudy a n a d neuvéŕitelnou nestoudností žen
a dívek. Z atím co neshledává nie špatného v tom , že otrokyné
chodí nahé, je pro Ib n B atutu, zvyklého n a zahalené ženy,
nepochopitelné, že se i ve m éstech setkává s m ladým i ženam i,
nem ajícím i n a sobé ani hadŕíku.
A tak m ám e pred sebou starou záp ad n í Afriku ve dvojím
svétle sobé navzájem odporujících popisú, ovšem nikolivve zcela
stejné dobé, neboť Ib n B atutova cesta tu d y vedia teprve
ve čtrn áctém století, kdy už doba lesku G hany p atrila m inulosti.
Staré hlavní Archeologové, snažící se vnést svétlo do histórie této oblasti,
mesto Ghany
dlouho p á tra li po starém h lavním m ésté G hany, jehož n ád h e ru
vylíčil al-Bekrí. V e starých cestopisech, povéstech a p o h ád -
kách bylo dost odkazu a byly tu i nálezy. I v západní Africe
n ájd em e dostatek zpola zapom enutých zŕícenin. P rv n ím
bad atelem , jem u ž v této oblasti pŕálo štéstí, byl francouzský
koloniálni ú ŕedník jm én em Bonnel de M éziéres. Sledoval stopy
m ístních povéstí, začal kopat n a nen áp ad n ém m ísté severné
od h o rního toku N igeru a narazil n a více p redm etu, jež
ukazovaly n a nékdejší existenci vétšího osídlení.
System atické vykopávky v tom to m ísté — dnes se jm en u je
K u m b i Saleh a leží asi tri sta kilom etru n a sever od niger-
ského prístavu Bam ako — byly zahájený teprve roku 1939
a v dalších letech je často narušovaly války. F rancouzští
vedci R . M auny — který také podstatné pŕispél k prozkoum ání
prehistorických cest pŕes S ^haru — a R . Thom assey predložili

168
své p rv n í zprávy o vykopávkach teprve roku 1950. Podie nich
je zcela nepochybné, že staré ghanské královské m esto, p o ­
pisované . al-Bekrím , je totožné s m éstem K u m b i Saleh.
V ykopané m ésto zaujím á plochu dvou a púl čtverečních
kilom etru; skýtalo prostor pro asi p a tn á c t tisíc lidí, a bylo tedy
n a je d en á cté století značné pozoruhodným sídlištém (po-
m yslím e-li, že n ap rík lad B erlín to d o táh l n a d v an á ct tisíc
obyvatel teprve roku 1500 a že ve století rozkvétu G hany
nem éla vétší m esta, jak o K olín n ad R ýnem a V ídeň, o m noho
víc než dvacet tisíc obyvatel).
T hom assey odkryl dva paláce a m ešitu, našel však i spoustu Vykopávky
• • , ,, v í v Kumbi
n ástro ju ; z nálezu je p atrn o , ja k vysokého stupne hospo- Salehu
dáŕského vývoje starý ghanský stát dosáhl. T o také pŕipouští
dom nénku, že nékteré africké a asijské oblasti byly ve stredo­
veku n a vyšší úrovni než dnešní štáty, které poskytují peníze
n a pom oc rozvojovým zem ím .
P ríčinou tohoto dnes zaniklého bohatství byly obchod
a po lo h a G hany ,,m ezi solným i ložisky Severu a zlatem
J ih u “ , ja k lakonicky poznam enává am erický znalec Afriky
Basil D avidson. „G hanský král mél právo v ybírat d en á r zlata
z každého oslího n ák lad u soli, jež docházela do zem e, a dva
den áry zlata za každý n áklad, který zem i o p o u š té l. . .“
Pro G h an u , M ali a jin é západoafrické štáty, jež se nyní
opét pro b u d ily k životu, jsou al-Bekrí, Ib n B atuta, Ib n
C h ald u n a Leo A fricanus au to ritam i, které stojí svým vý-
znam em h n ed za koránem . Pro učené A raby ale byly zemé
zá p ad n í Afriky je n k rajinam i jak o m noho jiných, které n a-
vštévovali, aby si učinili celkový obraz o svete.

Ibn Batutova cesta kolem sveta

N ejprúkaznéjší pokus o takový pŕehled veškerého dosa-

žitelného sveta učinil Ib n B atuta, jejž historikové a geo-

169
 grafové vyznam enávají tak krásným i čestným i tituly, jako
nap rík lad „arabský M arko Polo“ ; pritom zapom ínají n a to,
že starší geografická veda O rien tu by m éla bezpochyby právo
zvát M ark a Pola ,,Ib n B atutou E v ro p an u “ .
Jisté je , že v Ib n B atutovi m ám e pred sebou jednoho
z nejvétších cestovatelu všech dob, m uže, kterého je treb a
ŕa d it po bok nejvétších objevitelú všech času; vzdéláním
a schopností popsat, co uvidel, je však velm i často vysoko
n ad nim i.
Nejvetší Ib n B atu ta se n arodil roku 1302 v severozápadní Africe,
cestovatel
arabského v p ŕístavním m ésté T an g e ru (dnes Tandza). N ejprve študoval
sveta p ráv a, avšak už jak o tŕiadvacetiletý m ladík nastoupil svou
p rv n í velkou cestu, totiž pouť do M ekky, která m u m éla zajistit
p ro jeh o povolání požehnám nebes. Pouť vedia nejprve do
Mekky, ale n a zpáteční cesté navštívil M ezopotám ii, Persii
a Sýrii. T ato cesta m u asi d o d ala chuti k dalším u cestování,
neboť místo aby se v rátil do T an g eru , odešel n a dva či tri
roky do M ekky a v b o h atém m ésté se pripravoval duševné
i h m o tn é n a velkou svetovou cestu, jež se stala vlastní n áplní
jeh o života.
V roce 1330, kdy m u bylo dvacet osm let, opustil M ekku,
nastoupil n a R u d ém m ori n a loď a plul n a jih , kolem o b á ­
vaného m ysu G uardafui až do Kilwy, kvetoucího arabského
obchodního m esta n a jihovýchodním pobreží Afriky, pro-
slaveném svými tŕem i sty m ešitam i; z této n ád h ery dnes už
m noho nezbylo — m oderní K ilw a leží sice podobné j ako staré
m esto n a ostruvku jižn é od P ara p eta, bylo však jak o prístav
pŕedstiženo D a r es-Salaam em , ležícím dvé sté padesát
kilom etru dále n a sever.
Z K ilw y se v rátil Ib n B atu ta do A rábie, zdržoval se zase
chvíli v M ekkce a cestoval p ak pŕes E gypt, Sýrii a A natolii
k Č ern ém u m ori. Po bouŕlivé plavbé se dostal do m ésta
K affy n a K ry m u (dnes Feodosija, na jihovýchodním pobreží
poloostrova), založeného Ŕ eky, jež bylo od roku 1262 v rukou

170
Ja n o v a n ú . V tom to m ésté zažil Ib n B atuta jed n o ze svých
vzácných stretn u tí s kŕesťanstvím (jin é se uskutečnilo n a
S ard in ii). Slyšel zn ít zvony m nohá chrám ň, neboť K a fía se
stala n edávno biskupským méstem,' a nastoupil se zrejm ým
ulehčením další cestu do Saraje, tehdy tatarského m esta, jež
jak o prístav n a Volze n a sebe vázalo čilý obchod. Cestu
absolvoval podie tatarských zvyklostí ve vozíčku zastŕešeném
p lach to u a naplnilo ho uspokojením , že se octl opét mezi
svými souverci.
T atarsk ý ch án M oham ed U zbek p rijal poutníka z M ekky
Ib n B atu tu velm i prívetivé, dovolil m u dokonce n ah léd n o u t
do serailu a B atu ta se m u pak nabídl, že doprovodí je d n u
z m anželek chánových, ŕeckou princeznú, n a ceste do jejího
rodného m ésta Byzance (Istanbulu) ; chán dal k tom u souhlas.
Ib n B atu ta sice proto odložil plánovanou návštévu m ésta
Bolgaru, zato se však m ohl účastnit je d n é z onéch velm ož-
ských cest, p ri nichž stredoveký O rie n t u p latn il všechnu svou
nesm írnou n ád h eru .
P rincezná B ailun byla dcérou cisárovou, a proto cestovala Princezná
v doprovodu p éti set tatarských jezdcň, s dvém a sty m ladým i doKonstanli-
otrokyném i a dvaceti pážaty. P rúvod m él celkem asi dva n»pole
tisíce koní, tri sta buvolú, dvé sté velbloudú a čtyŕi sta vozíku,
z nichž vétšina byla u rčen á k dopravé rozkládací mešity,
jež byla n a každém m ísté odpočinku postavená. (Protéjškem
této m ešity byl — rovnéž n a ruské p u d e — chrám ový vagón,
který dával ca r pŕip o jit ke každém u vlaku n a transsibiŕské
železnici, aby cestující nem usili dlouhou cestu tráv it bez
duchovní útéchy.) N ekonečný pruvod princeznin sledoval
pobreží Č erného m ore záp ad n ím sm érem , za m noho tý d n ú
urazil dlouhý úsek cesty stepí k ústí D unaje a u prvních ŕec-
kých (východofímských) pevností jej očekávala delegace z By­
zance. V čele delegace byl princeznin b ra tr — následník
trú n u , který p riv ítal hosty ze zem é T a ta rú . P rinc a jeho deset
tisíc jezd cú však predstavovali je n m alou pŕed eh ru n ád h er-

171
 Kaffa*

^ T enes’
J lu n is
^ '^ ^ ^ © " M o s t a g a n e t n jj
ý l” *Tl0mce,t G a b e s ^ Ä .^ D am ašekí
1 IJ IIl M eš-ed ,
Ô Š í d j i lf T i a s s a
M a rra k e š f « j e ru z a íé m V*
« G hada^nea
Síráz% ,

Nedžd,
G hat
Hoggar i'-íedin^

D ž iď d ai

íAir
T a c c a d a (A g a d é s )

M ali

Z e ila

M ogadiscio

m 1 . o b d o b í c e s t Ib n B a t u ! /
m 2 . o b d o b í c e s t Ib n B a tu ty
Ä páffečnl c e s t a z č ín s k e h o dvora
-• c e s ta S a h a ro u

2 0 0 0 km
Kilwa
 Urgenč

B u c h a r a ® ^ ^ S a m a rk an d

Kábuf

P ersie

Chang-čou

C ín-tiang 9

iKham
bát

C e jló n

Velié objevné cesty Ibn Batuty

 ného uvítání, jehož se Bailuné a její družine dostalo v císaŕ-
ském m este u Bosporu.
Nelibost H em žení lidí se Ib n B atuty dotýkalo stejné n elib éjak o znení
Z pobytu
mezi ktesíany tisíce chrám ových zvonu. O b áv al se fanatické ŕeeké chátry
velkého m ésta a tri dny se skrýval v pokoji paláce z obavy,
že by se m u B yzantínci m ohli m stít za to, že se T u rci zm ocnili
už i poslední kŕižácké pevnosti, totiž Akky, p ri čemž bylo
pobito šedesát tisíc nevinných kŕesťanu, m írum ilovných
obyvatel m ésta.
C ísaŕ se však ukázal bý t velm i tolerantním . P rijal zcesto-
valého m o h am ed án a velm i pŕívétivé, dal si p o d at zprávu
o zem ích u R u d éh o m ore a ve východní Africe a rozloučil
se s Ib n B atutou, obdarovav jej čestným rouchem a sluneč-
níkem . S tím byla také spojená jíz d a m éstem , neboť každý
tak to pocténý človek byl lidu Byzance pŕedstavován císaŕ-
skými heroldy. Ib n B atu ta byl i nadále všude vítán. J e n
p rístu p do ch rám u Boží M oudrosti m u zústal u za v ŕen ; n a to,
ab y se dožil pŕem ény nád h ern éh o starého chrám u v m ešitu,
byl je h o život pŕece je n príliš krátký.
Cesta do Pŕes všechny pocty zústal Ib n B atuta v tehdy snad nej-
Bolgaru
vétším m este kresťanského sveta pouhých šestatŕicet dní
a v rátil se k T a ta ru m , ačkoliv zim a byla neobyčejné tu h á
a cestovatel z teplého T a n g e n t se m usel až po uši zabalit
do vlčích kožešin. T ak to zachum lán se sotva hýbal, ja k sám
uv ádí. M useli m u p o m áh at n a kone a n a jeh o vousech se
tvoŕívaly ledové ram pouchy.
Z d a výlet po V olze do m ésta B olgaru podnikl béhem svého
d ru h éh o či už p rvního pobytu v Saraji, není dodnes zcela jasné.
K d y b y však byl slavné obchodní mésto navštívil už p re d cestou
do Byzance, pak by se nedalo vysvetlit, proč potom — ja k
n ap rík la d tvrdí 0 rja n O ls e n — plul ješté je d n o u po Volze.
U ž od ran ého stredoveku požívalo mésto Bolgar u národu
severu i jih u vynikající povesti jako m oham edánské obchodní
stred isk o .

174
 „Č asto jsem slyšel m luvit o B olgaru,“ píše Ib n B atuta
v d ru h ém díle svého cenného cestopisu, „ a chtél jsem se
tam o d eb rat, ab ych se n a vlastní oči pŕesvédčil o tom , co
m i vypravovali: že noci jsou v onom m ésté tak krátké a
v opačné roční dobé opét dny . . . Celkem jsem v Bolgaru
pobyl tri dny. M él jsem sice v úm yslu cestovat dál do zemí
tem noty, do nichž vede cesta pŕes Bolgar. Bylo by to bývalo
asi čtyŕicet d n í cesty. D ovédél jsem se, že tam jezd í v m alých
vozících, tažených m n o há psy. T a to zem e, jež p rý se podobá
jed in é velké pustiné, m á totiž p u d u zm rzlou a n a ní prý
jsou psi svými tlap k am i pevnéjší než lidé či koné. Cestování je
v téchto končinách velm i d rahé, neboť kupci, kteŕí se tam
odváži je t, m usí s sebou vzít kolem sta vozu s nezbytným
proviantem , s nápoji a jin o u výzbrojí, protože tam nenájdete
ani strom , an i rašelinu.
D ojedou-li cestující do zem e tem noty, složí privezené Obchodovaní
v zemi
zboží n a pŕed em určeném m ísté a odeberou se do svého temnoty
stanového táb o ra. T ep rve pŕíštího jitr a jed o u s vozíky taže-
ným i psy n a místo vým ény a tam najd o u navrstvené kupy
drah ocenných koží vedie svého zboží. J e -li kupec z Bolgaru
s n ab íd k ou koží spokojen, vezm e je s sebou a obchod je
u za v ŕen ; v opačném p ŕíp ad é tam ponechá zboží i kňže ležet
ješté je d n u noc a pŕíštího rá n a p ak n ájde zvýšenou nabídku
lovcň kožešin.
T a k se uskutečňují obchody v zem i tem noty. M užové
z Bolgaru ŕíkají, že nevédí, zd a obchodují s lidm i či s dé-
m ony, neboť ješté nikdy žádného lovce kožešin nespatŕili.
N ejkrásnéjší kožešiny, jež takto vym ení, jsou herm elíny.
V In d ii se p latí za bezvadnou kožku až tisíc d e n á ru ; čtyŕi
tyto den áry m ají h o d n otu jed n o h o m arockého.“
C ena dosažitelná v In d ii tedy byla čtyŕikrát vyšší než vý­
daje, jež m éli kupci z Bolgaru se zbožím n a vým énu, neboť
prav d ép o d o b n é to byly pŕedevším výrobky denní potreby,
j ako nože, šatstvo a podobné. Škoda, že Ib n B atuta svúj

175
 úmysl neuskutečnil. I ty tri dny pobytu v B olgaru se n ám
zd ají b ý t m álo n a m ésto, které už tak dávno chtél navštívit
a o ném ž toho tolik slyšel. S nad to byla nejaká nep red v íd an á
událost či n ehoda, je ž ho pŕim éla k tom u, že prerušil svuj
pobyt, a tak se vzdal dalších p lán ú v této zemi. J in a k by si
byl sotva dal ujít takovou pŕíležitost. Ib n B atu ta musel jisté
béhem své cesty stále obchodovat (jako to tehdy činili m noží
p o u tn íci do M ek k y ); jin a k bychom si téžko vysvetlili ne-
p o p írateln ý fakt, že m ohl strávit čtyŕiadvacet let svého života
n a cestách.
Ríše Chiva A tak tedy cestoval Ib n B atu ta znovu po p ro u d u ŕeky
V olhy — K aspické m ore pritom zňstalo po je h o p ravé strané,
až se dostal do ríše C hiva, nazývané též chorezm ické, do
je d n é z k u ltu rn é historicky nejzajím avéjších oblastí v islám -
ském svété. M esta této zem é tehdy za m ongolské nadvlády
zazn am en ala zčásti nový rozkvet, i když čilý hospodáŕský
a duchovní život v B uchare, S am ark an d u či F ergané byl
jin éh o ch arak teru než n ap rík lad v devátém nebo desátém
století, v dobé vzniku sbírky pohádek Tisíce a je d n é noci,
jejich ž prostŕednictvím se tato m esta stala všeobecné znám ým i.
Pŕes dnešní A fghánistán cestoval Ib n B atuta do Indie.
N avštívil nejprve mésto Dillí a zústal tam nejm éné osm, snad
dokonce devét let; Ize tedy pŕedpokládat, že pom ýšlel n a to,
usadit se v tom to mésté natrvalo. Z rejm é také nabyl v ciziné
rýchle dostatek vážnosti, neboť roku 1342 jej požádal jed en
z indických sultánú, aby cestoval do Pekingu jak o jeh o v y ­
slanec. T ak začala pro čtyŕicetiletého Ib n B atutu cesta, jež
m u vynesla srovnání s M arkem Polem a byla událostm i
nem éné b o h a tá než B enátčanova odvážná výprava.
C esta začala zajetím Ib n B atuty Indy, kteŕí byli dosud
prívrženci staré víry a s m oham edány nebyli zadobre. (P ro ti­
klad , k terý po staletých náboženských sporech vedl v naši
dobé k rozdelení velké zemé. Ib n B atuta byl je d n o u z tisícú
obétí.) O b ra tn ém u m uži se však podarilo up rch n o u t, a tak

176
cestoval po m ori dál do m ésta K alikatu, jež nesm im e za-
m éňovat s K a lk a to u ; bylo n a jih o záp ad n ím pobreží P rední
In d ie, centrem indického a čínského obchodu m ezi Afrikou,
P red n í Asií a Ď alekým východem . S ehnat v tom to meste
m ožnost pro p ŕep lav b u do č in y nebylo príliš obtížné. Ib n
B atu ta m él však sm úlu, že loď, n a kterou už dopravil svá
zavazadla, se potopila, a tak ztra til všechno, co m él. Sám
n a p alu b e nebyl, a tak si alespoň zachránil život. Z ato se m u
naskytla pŕíležitost pŕevzít ú ra d soudce n a M aledivách; je
to pétasedm desát m alých korálových ostrúvkú v Indickém
oceánu. Z vyslance se tak stal nečekané právnik, z cestovatele
kolem svéta znovu usedlý a vážený občan, který zastával
v tom to nezdravém podnebí svúj ú ra d jed en a pňl roku.
P rito m se n askýtá otázka, ja k v y padal je h o rodinný život. Jako kádi na
Maledivách
D ovedem e-li si do jisté m íry p ŕed stav it život osam élého cesto­
vatele up ro stred svého doprovodu, p ak ale ke kádím u p a trí
m anželka, ne-li dokonce celý harém . P am éti Ib n B atutovy
pod áv ají i o tom značné otevŕenou inform aci s podrobnostm i,
které by dnes m ohly z M alediv u čin it neobyčejné žádoucí tu ­
ristický cíl.
„D eset d n í poté, co jsm e se nalodili v K alikatu, jsm e šťastné
dospéli n a ostrov D ib at el-H alal. Leží uprostred četných
jin ý ch ostrovú a všechny jsou obývány hodným i m uslim y.
Z m ed u a kokosového m léka p ŕip rav u jí jakýsi d ru h m edoviny,
který jim spolu s u rčitým dru h em ryb, které hlavné jed í, do-
d áv á nikde jin d e nevídanou silu k souloži. Ale ani jak o ci-
zinec jsem si nem ohl stéžovat. Pôkud jsem žil n a téchto ostro-
vech, m él jsem čtyŕi p ráv o p latn é ženy a byl jsem denné každé
z nich k dispozici. K ro m é toho jsem ale ješté spal s tou z m ých
konkubín, k terá byla p rávé n a ŕad é — a to vše po dobu je d -
noho a púl ro k u .“ Protože z M alediv nebylo príliš daleko na
Cejlón, navštívil Ib n B atuta také tento velký ostrov a nezň-
stalo je n p ri po u h é návštévé. V ystoupil tam n a A dam ovu
horu , tehdy nazývanou Serendib. N ení to sice nejvyšší hora

177
 n a svété, ja k se dom níval Ib n B atuta, ba ani nej vyšší n a C ej­
lónu, ale i tak dosahuje výše 2243 m etru n ad m oŕem .
Otisk „ S p atŕili jsm e j i už z m ore, ačkoliv m ezi ním a naši lodí
Adamovy
nohy bylo j ešte devét dní plavby. Z a dávnych dob byly do úbočí
hory vtesány schody, po nichž je m ožno jít, a po strane jsou
zatlučeny do škály železné sioupky s ŕetézy, jež slouží šplha-
jícím u jak o opora. Neboť kvňli podivném u obrovském u otisku
nohy navštévují odedávna tuto horu véŕící i nevéŕící neoby-
čejné hojné. N a vysoké černé škále je prohlubeň, do níž
vložil n o h u praotec nás všech a vtiskl j i do škály. I Č íňané
p ŕicházejí v hojném počtu, ab y otisk nohy sp atŕili.“
Z C ejlónu se v rá til Ib n B atu ta opét n a indický subkonti­
n en t, pobyl delší čas v rňzných m éstech pobrežní oblasti,
ale cestování se nevzdal a vyrazil znovu, zrejm é z daleko-
sáhlým cílem. V zal s sebou totiž všechen svúj m ajetek, kte-
rého m ezitím n a M aledivách a C ejlónu nabyl. T u jej postihlo
další neštéstí: u m alého ostruvku, u néjž dnes lodi tém éŕ ne-
pŕistávají, který však teh d y sloužil pri plavbé jak o zásobovací
stanice, p rep ad li lod1 p iráti.
„V zali mi vše, co jsem vlastnil a uschoval pro p ríp a d n e ­
m oci či nouze. O loupili m é o šaty a s nim i i o perly a d ra h o ­
kam y, jež mi daroval cejlonský sultán, vzali m i i šaty, které
jsem m él v zavazadlech, a ponechali mi pouze kalhoty, které
jsem m él n a sobé.“
P ŕip o m ín á n ám to reč V oltairovy C andidy, neboť i Ib n
B atu ta pŕijím á veškeré zlo svého života od lidí, jež nazývá
p o h an y (byli to ale i jinovérci), a Ipí n a pŕesvédčení, že
žije v nejlepším ze všech svétú a vždy v ochrané Alláhové.
V nejvétší nouzi vypom ohli starí pŕátelé n a M aledivách
a zchudlý Ib n B atuta se p ak vydal do zem é, o jejím ž levném
životé m u j akýsi starý p ŕítel vyprávél prav é divy, totiž do
Bengálska. Plavil se dvaačtyŕicet dní a dorazil v p oŕádku do
zemé, kterou kupci sousedního C horasánu nazývali „p ro její
vedro peklem , naplnéným všemi statky štéstí“ . Ib n B atuta

178
však už n a M aledivách zažil tolik vedra, že se i v tom to ú d aj-
ném pekle jeh o životní elán zase rýchle p reb u d il. Líči nám
nej en, že osm vykŕm ených k u ŕa t bylo m ožno koupit za osm-
desát fenikú — tedy kure za groš, a že tučný b eran stál je n
asi dvojnásobok; ale p ri takových cenách se zajím al, ja k se
zdá, pŕedevším o trh s otroky, neboť píše:
„V id el jsem , ja k tŕicet loktú jem n é bavlnené tkaniny p r e ­ Dokonalá
Asura
dávali za d va denáry, zpozoroval líbeznou m ladou otrokyni,
jež byla n a prodej jak o souložnice za zlatý d enár. Približné
za tu též cenu (dnes asi tri sta padesát korm ) jsem koupil jin o u
m lad o u otrokyni. Jm en o v ala se A sura a n a jejím tele nebylo
jed in é chybičky. J e d e n z m ých otroku ovšem m usel zap latit
dvojnásobok, protože si p ŕál m ít hezkého chlapce.“
Ale an i očividné prednosti života v levném Bengálsku ne-
dokázaly Ib n B atu tu u d ržet. J e h o neúnavnost jej po h án éla
n a další kratší cesty do Chasijského pohorí a ke stŕedním u
toku B rah m ap u try , kde už tibetské a čínské vlivy byly zŕe-
teln é p atrn é . T a to ŕeka totiž vytváŕela nejstarší spojení m ezi
tibetským h lav n ím m éstem L hasou a Bengálským zálivem .
Do B engálska se v rá til Ib n B atu ta je n p ro to , aby se p rip ra v il
n a další cestu — jestliže je h o život nepovažujem e vubec za
n ep retržito u cestu, je n tu a ta m n a nékolik let prerušovanou.
S ohledem n a velehory, ležící ve východním Bengálsku, se
pŕes všechna nebezpečí rozhodí n asto u p it cestu do č in y po
m ori. N ev y b ral si však arabskou nebo čínskou loď, nýbrž
čínskou d žunku a po tŕech či čtyŕech m ésících se dostal v po-
ŕá d k u do tehdy slavného m ésta Z aitu n u , o jeh o ž poloze vý-
zkum dodnes nedospél k je d n o tn ém u názoru. U délám e však
sotva chybu, um ístím e-li je z h ru b a do prostoru dnešního
C hang-čou, neboť Ib n B atutúv popis se hodí se značnou
jisto to u n a reku J a n g -c ’-ťiang, k terá teh d y — dávno pred
všemi m oderním i dopravním i prostŕedky — m éla jako d o p ra v ­
ní cesta ješté daleko vétší význam než dnes a ústila do m ore
v zálivu C hang-čouském .

179
 Prístav „P rístav Z a itu n ,“ píše Ib n B atuta, „ p a trí k nejvétším n a
Zaitun
svété, b a m yslím dokonce, že je nejvétší vňbec. V idel jsem
v ném pŕes sto n ám oŕních džunek, nespočet m alých ŕíčních
člunú. Z aitu n leží u m orského zálivu, jen ž zab íh á hluboko
do pevniny, až se nakonec spojuje s V elkou ŕekou. Celý mésíc
jsem se plavil proti p ro u d u této ŕeky, pristávaj e v poledne v té,
večer v oné vesnici, abych si nakoupil zásoby.“
Ib n B atu ta si Č ínu dúkladné prohlédl, navštívil Peking
a K a n tó n a nakonec nastoupil znovu n a džunce zpáteční
cestu. Protože je h o duši trápilo, že tak dlouho prodléval m ezi
nevéŕícím i, zvolil si pro svou cestu loď, jejíž m ajitelem byl
su ltán ze S u m atry a nám orníci byli tudíž m oham edány.
S p rav o u vírou však prevzali m alajští nám orníci také bez-
m eznou poveru bujné orien táln i fantazie a uvedli našeho
cestovatele do nejedné podivné situace:
„D eset d n í se n a nebi neukázalo slunce a naše loď pluje
stále dál do neznám a. N ám oŕníkú se zm ocnila nejistota a chys­
tali se o b rá tit, ale ani to se jim nepodarilo. T a k jsm e strávili
d v aačty ŕicet dní, aniž jsm e m ohli ŕíci, kde jsm e vlastné byli.
T ŕiač ty ŕicátéh o dne se za svítání vynorila z nekonečného
m ore h o ra. Byla vzdálena od naši lodi asi dvacet m il a v ítr
nás h n a l p ŕím o k ní.
N ám orníci zneklidnéli ješté víc a navzájem se ra d ili: neboť
o néjaké pevnine v této oblasti m ore nie nevedeli. V šichni se
začali m odlit, činit pokání a vyznávat své h ŕíchy; báli se
totiž, že se o neznám ý ostrov roztŕíští. Prosili jsm e všichni
společné Proroka o jeho p ŕím luvu u A lláha a dal jsem mezi
kupci, kteŕí byli se m nou n a palubé, kolovat listinu, do níž
každý zapsal penéžitý dar, který byl ochoten d át, bude-li
zach rán én .
Pták Noh P oté se v ítr ponékud utíšil, slunce opét vyšlo a současné se
zdálo, jak o by se pohorí pozvedlo z m ore, neboť nyní viselo
n a nebi a pod ním se objevil široký p ru h jasného svétla. M y
cizinci jsm e užasli, nám orníci však si p ad a li do náruče, pla-

180
kali a loučili se se životem . N a m ou otázku, proč jsou tak zou-
falí, odpovédéli: ,T o, co jsm e pokládali za horu, je ve skuteč-
nosti p tá k N o h .Ja k m ile spatŕí naši loď, v rhne se n a nás a pak
’sm e všichni ztra cen i.1
V tom to okam žiku nejvyšší nouze — byli jsm e vzdáleni už
je n deset m il od obrovského zvíŕete — vyslyšel A lláh naše
prosby, po ru čil v étru otočit se a h n al naši loď z nebezpečného
sm éru pryč. Z a d v a mésíce po tom to dni jsm e pristáli n a
Jáve. .
P ovažovat h ra d b u m rak u p ri špatné viditelnosti za p ev ­
ninu, je pochopitelný om yl, s ním ž se ve zprávách cestovatelň
setkám e vícekrát. P evnina, jež za soum raku v y padala tak
nádejné, často pŕíštího rá n a za jasn éh o slunečního svitu zm i-
zela a ukázalo se, že to byla nízká vrstva m raku. Ale považovat
takový shluk m rak u nejprve za pohorí a n epoznat, že je to
m rak, i tehdy, když už „vzlétl“ , to už v rh á p ríznačné svetlo n a
zm atek v m yslích stredovekých m oŕeplavcu a vysvétluje n ám
nesčetné povésti, strašidelné historky a údésné povídky, které
ani dnes docela nevym ŕely. V orientálním pohádkovém svété p0dle
odpovídá p ták N oh našim létajícím drakum . N ení však jen Sindbáda
je d n o u z m n o h á nestvúr, nýbrž je svými dém onickým i funk-
cem i zosobnéním zla vubec. V nej populárnejší m oŕeplavecké
histórii V ýchodu v S indbádových Lživých po h ád k ách — hraje
p rirazen é zvláštni úlohu. K do by kdy m ohl zapom enout n a
ostrov, z néhož se n áh le vyklube h ŕb e t obrovité ryby, takže
všichni, kteŕí se n a n í usadili, opustili své véci a u prchli k lodi
(538. noc), nebo n a onu obrovskou, lesklou kopuli, po níž nie
netušící S in d b ád kráčí, když tu se n áhle priblíži p tá k Noh,
a b y o ch ránil své vejce, vejce, z néhož se p ak vyklubou m lá ­
ďatá, k terá krm ivá slony (544. n o c ).
Z a takovýchto zm ätku se Ib n B atuta, sám pravovérný
m uslim , snažil p ochopit svét rozum em , kterým jsm e obdarení
ja k o jed in o u zb ran í p roti podobným m lhavým záhadám .
Z aznam enával, srovnäval, uvažoval. N akonec se v rátil z In d o -

181
 nésie do Indie, pobyl delší dobu ve velkém obchodním meste
K a lik atu a pak si vzpom nél n a vlast, k níž jej priblížila p lavba
do východní A rábie. Po tonikách, trvajících dvé desetiletí,
p ŕiplul konečné j ako pétačtyŕicátník pŕes Sýrii a P alestinu
do E gypta. D okončil svou velkou cestu tak, ja k ji začal, totiž
poutí do M ekky, a roku 1349 se vrátil dom ú do M aroka, do
m ésta Fezu.
Šťastný Stej né j ako je h o pozdéjší cesta do zá p ad n í Afriky je i tato
návrat
do Fezu Ib n B atutova cesta svým rozsahem a literárn i hodnotou
cestám M arka Pola pŕinejm enším rovnocenná; pŕesto ji však
ješté dnes zn á pom érné m alý okruh zájem cú.

Podíl Židii

K ap ito la o arabském výzkum u sveta by byla neúplná,

kdybychom zde nevzpom néli pŕíspévku Židú. Židovští kupci
často svými jm én y splývali s arabským i, protože m éli p ri
svém styku s islám ským O rientem pŕirozený zájem o n en á -
padnost. Jejich nezávislý rozum , jejich ostrovtip a chladný
úsudek se však pŕece je n velm i zŕetelné odráží od ostatních
orientálcú, kteŕí tehdy cestovali m ezi T im b u k tu a K antonem ,
m ezi pobaltským m éstem V inetou a africkým zlatým p ri­
stavení Sofalou.
Velcí židovští J m é n a tri z nich se vryla do histórie hloubéji než ostatních:
cestovatelé
Ib ra h ím Ib n J a k ú b , který precestoval jak o obchodník otroky
stred n í E vropu a západní Rusko, ra b ín B enjam ín z T udely,
jeh o ž cesty, pokud o nich vim e, se vztahovaly k A rábii
a P ŕed n ím u východu, a kupec Sulejm an, který precestoval
čtyŕi sta let pred M arkem Polem centrálni Asii a Č ínu a ve
svých záznam ech zanechal svém u učeném u potom ku A bú
Sa’ídovi nedocenitelný m ateriál.
Cestopis Ib ra h ím a Ib n J a k ú b a se nám bohužel. nedochoval
v originále, nýbrž je n v pozdéjším zpracování al-Bekrího.

182
Bekrí, k terý m él sám velký zájem o geografii, čerpal p ra v d e­
pod o b n é ze zázn am ú n a onéch m ístech, která se m u jevila
j ako zvlášť dúležitá, a vynechal n ap ro ti tom u všechno, co
by n á m m ohlo p o d a t inform ace o osobnosti cestovatele, o d u -
vodech jeh o cesty a o tom , kde cestu začínal. A ta k se náhle
setkávám e s Ja k ú b e m n a hranicích slovanských km enú, jež
n a konci devátého století probíhaly tesné n a východ od M ag-
deb u rk u .
Ja k ú b n á m p o d áv á zp ráv u o císaŕi O tovi V elikém —
kterého nazývá k rálem H u to , o polském M éškovi a českém
Boleslavu I I . Z jeh o setkání s císarem , který právé príliš často
nepobýval v N ém ecku, bylo m ožno zjistit, že Jak ú b o v a cesta
k L ab i a do pobaltských zem í se uskutečnila p raydépodobné
v roce 973, a to n a ja ŕe . Ačkoliv J a k ú b nešetrí ú d aji o vzdá-
lenostech a vyjadruje se velm i presné, jsou je h o záznam y
jisté zajím avéjší p ro m oderního stŕedoevropského historika,
než byly p ro staré arabské geografy. Jak ú b o v o líčení n ám
totiž od h alu je ponékud pŕekvapující obraz panství Slovanú,
sahajícího daleko n a záp ad, a tento obraz je ve značném p ro ti­
k lad u s tím , co se často pŕed k lád áv á jin d e . M ésto N a u m b u rg
nazývá slovansky N u b g ra d — bezpochyby nikoliv z n e p ŕá -
telského postoje k N ém cúm , ale proto, že to jm én o tak slyšel —
reku Sálu S álavou a o P raze ŕík á:
„M ésto P ra h a je vystavéno z kam ene a v áp n a a je to nej- Praha a
Krakov
vétší obchodní stredisko onéch zem í. Sem pŕicházejí z m ésta v raném
K rak o v a Rusové ( tj. g'ermánští Varjagové z Ruska) a Slované stredoveku
se zbožím a pŕicházejí k nim ze zem í T u rk ú m oham edáni,
Ž idé a T u rc i, rovnéž se zbožím a béžným i m incem i, a vy-
vážejí od nich otroky, cín a rú z n é kožešiny. Jejic h z e m é je
nejlepší zem í n a Severu a nejbohatší, pokud se týká životních
p o tŕe b .“
A bychom tyto ŕád k y lépe pochopili, pripom eňm e si k ap i­
tolu o N o rm anech. Ja k ú b o v a zp ráv a je dúkazem existence
obchodování p o h an ň n ap ŕíč strední Evropou, obchodu spo-

183
ju jícíh o slovanská pobaltská m ésta s velkým i ruským i ŕekam i
a se severní Afrikou, P ŕedním východem , zkrátka s a r a b ­
ským svétem . V im e pŕece i z nem eckých p ram eň u , nap rík lad
od T h ie tm a ra z M erseburku, že ve velkých pŕístavních més-
tech n a Baltském m ori, jejichž obyvatele a šlechtu tvorili až
do dvan áctého století Slované, se setkávali A rabové, Židé
a n o rm an ští kupci a organizovali svetový obchod, kdežto
kresťanská E vropa z ného byla vyloučena. T en to obchod také
vysvétluje ra n ý rozkvét slovanských m ést, j ako byl K rakov,
P rah a , V in eta, M ikilingrad (Meklenburk) a jin á . K dyž se
p ak tato m ésta pozdéji pokfesťanštila, p o p ŕíp ad é po n em ­
čila, zažila zprvu téžký úpadek, a teprve až se p reo rien ­
to v ala z obchodu n a remeslo, dosáhla nového rozkvetu.
O Polsku p o d áv á Ib ra h ím Ib n J a k ú b zprávu, že zem é
M éška oplývá obilím , m asem a rybam i. „ V y b írá dávky v ra -
žených penézích a vydržuje z nich vojsko . . . N a východé
h ran ičí s M éškovou zem í R usové, n a severu Brusové ((j. Pru-
sové). Sídla Brusú leží u svétového m ore; m ají vlastní reč.
R eči svých sousedú (tj. pobaltských Slovám) nerozum éjí. Jso u
často n a p a d á n i R usy, pŕijíždéjícím i n a svých lodích od z á ­
p a d u .“
T a k zcela presné poznává hospodáŕský význam slovanských
sbéračú m edu, polohu zem é P rusú m ezi baltským pobrežím
a polskou ŕíší, n ám o rn í lupiče V ikingy a odlišnost pruského
jazy k a od jazy k u P om oŕanú a jin ý ch Slovanú. Pro V arjagy
v R usku a V ikingy z H a ith a b u používá príznačné stejného
pojm enování, totiž R us, a z toho je jasné, že označení „ R u ­
sové“ se v ztahuje n a název pobaltských V ikingu, ja k byli
zrejm é zcela béžné ve stŕedovéku nazýváni. J e h o nejdúleži-
téjším svédectvím je však zm ĺnka o V ineté, protože tím J a k ú b
zasahuje do je d n é z nejožehavéjších sporných otázek geogra­
fie a histórie ra n é doby v N ém ecku. Z m iňuje se o „velkém
m ésté n a svétovém m ori“ , ležícím severozápadné od Polska,
n a d ru h é strané bažin até krajiny. „ M á dv an áct b ra n a prístav

184
a pro nej se tam používa velkých klád v rad ách . A vedou
války s M éškem a jejich vojsko je veliké. N em ají krále a n e ­
vlád n e jim jed in ec, ale poslouchají svých starších.“
V elké klády zrejm é sloužily k uzavŕení pŕístavních b ran, Námoin
pevnost
které ta to p o d iv n á p rístavní pevnost podie všeho m éla n a Vineta
o ch ran u v n itŕn íh o p ŕístavního prostoru. V nekonečné diskusi
0 V in eté bylo toto místo tex tu p rá v é tak j ako j iné sibylské
poznám ky (u Idrísího, A d am a z B rém a jiných) pŕedm étem
n ižn ý ch výkladu, jež nás tu nezajím ají. Jisté je, že se tu J a k ú b
dú k lad n é po ro zh léd l; jisté nebyl je n ledajakým bezvýznam ­
ný m človékem, jin a k by ho byl neprijal císaŕ O tto a nebyl
by m él pŕíležitost sejít se v Q uedlinburku či M erseburku s po-
selstvím z m ésta B olgaru, o jehož prítom nosti m ám e dňkazy
1 v ném eckých pram enech, takže je d n a zp ráv a potvrzuje
d ru h o u .
P odobné jak o se dostal Ib n B atu ta do ném eckých k ra ju je n
náh o d o u , tak m él i Ib ra h ím Ib n Ja k ú b , ja k se zdá, za cíl
celou velkou slovanskou zem i a jeh o po b y t v N em ecku se
op rav d u om ezoval je n n a m ísta, ležící tésné u h ra n ie slovan­
ských km enú. T ím se také vysvétluje, proč existuje o starém
R usku m nohem víc arabských zpráv než n ap rík lad o N ém ecku
nebo dokonce o F rancii. Po velkých ruských ŕekách a ve
m estech ležících n a jejích bŕezích se uskutečňovalo setkání
N o rm an ú a A rab ú , ale je n A rabové o tom hovorili. V arjagové
n á m nezanechali žád n o u ságu podobnou tém , které jsou pro
histórii výzkum ných cest po A tlantiku tak jedinečným i p ra -
m eny. A rabové, o nichž by bylo treb a se v této souvislosti
zm ĺnit, ja k o byli K azvíní a pŕedevším Ib n F ad lán , m ají
zájem spíše geografický než etnografický a pokládali se snad
pouze za objevitele podivných m ravu a obyčejú, nikoliv ale
za učedníky M as’údiho.
K dyž nastoupil ra b ín B enjam ín z T udely svou velkou cestu, Rabín
Benjamín
byly i jeh o zájm y je n zčásti geografické. M él v úm yslu navští- z Tudely
vit rozptýlené židovské obce a jeh o p á trá n í vedlo k m nohá

185
 objevúm prosté proto, že tehdy i dnes ješté existovaly a existují
skryté židovské obce v neprístupných krajích Afriky, v pusti-
n ách A rábie, u G erného m ore, v č ín é a jin d e. Z právy B en­
ja m ín a se však rýchle rozšíŕily pŕedevším po celé Evropé,
kdežto poznatky A rabú, byť značné, se dostávaly do center
vzdélanosti v kresťanských státech je n ve zlom cích.
Z atím co je treb a u Ib n B atuty a jin ý ch cestovatelú pŕed-
p o k lád at obchodní činnost, protože si pŕece m useli néjak
v y d élat n a výdaje spojené s cestou, vydal se ra b ín B enjam ín,
ja k se zdá, n a cestu jako vyslanec skupiny zám ožných Zidú
a sloužil tedy pouze zbožném u účelu. Že tento podnik, vyža-
dující vroucí náboženskou horlivost, začínal ve španélském
m estečku T udele, kde o tri sta let pozdéji spatŕil svetlo sveta
nešťastný M uguel Servetus, zavraždený K alvínem , je shoda,
kterou sotva m ňžem e považovat za náhodnou.
R a b ín B enjam ín tedy vyrazil z m estečka n a E bru, čítají-
cího je n nékolik tisíc duší, do svéta, jehož velikost, b a ne-
konečnost teh d y jisté ani netušil. Z da účel cesty byl čisté
náboženský či také politický, zd a m él založit svétovou obec
židovskou nebo židovský svétový stát tisícu m ést, to nevim e.
V každém p ŕíp ad é m u p om áhal rozvétvený židovský obchod,
po m áhalo m u tésné spojení obce s obcí a p utujícím u rabínovi
se všude dostávalo pŕátelského pŕijetí a pom oci.
J e h o cesta vedia zprvu pŕes B arcelonu a Provence do J a ­
nova. V Ŕ ím é ra b ín s prekvapením zjistil, že velký počet
Z id ú púsobil u dvora papeže A lexandra I I I ., a protože se
zm iňuje p rávé o tom to pápeži, který byl však nastolen teprve
7. záŕí 1159, vim e, že ra b ín strávil v R ím e podzim .
Študenti O d tu d cestoval dál do N eapole a S orrenta a v Salerm u
te Salerma
konečné narazil n a je d n u z nej skvelej ších židovských obcí
v Evropé, a to n a šest set židovských studentu, kteŕí se n a této
nejproslulejší lékaŕské fakulte západního svéta pripravovali
n a lékaŕské povolání. Benjam ín projel poloostrovem , nalodil
se v O tra n tu a dostal se do K o rin tu a T héb, kde navštívil

186
 dve sté židovských textilních délníku a b arv íŕú ; n a svazích
P arn asu se setkal s židovskou kolonií, která dnes už jisté
neexistuje: asi dve sté židovských rolníku, plahočících se po
generace n a chu d é púdé.
P odobné j ako vétšina kŕižáku sledoval i ra b ín B enjam ín
ješté staro u rím skou V ia E gnatia, vedoucí n apŕíč R eckem do
Byzance. Lesk byzantského císaŕství K om nénovcň jej oslnil
stejné jak o p ŕe d tím poselstvo V lad im íra Svätého a po ném
Ib n B atu tu ; ra b ín B enjam ín smél dokonce vkročit do ch rám u
Boží M oudrosti s jeh o tri sta pétašedesáti oltári. Ale ra b ín u
B enjam ínovi se, ja k se zdá, ve velkém m ésté príliš nelíbilo
(jak se to o Ž idech tv rdí ješté dnes, pokud se týká A thén
a P irea), protože tu príliš prevládal ŕecký živel. Ž idé bydlili
ve zvláštni čtvrti, v Pere, jež se pozdéji stala čtvrtí E vropanú
a vyslancú. N a ulicích se smeli pohybovat je n pešky, jíz d a
n a koni jim byla pŕísné zakázána. Pŕesto ra b ín s hrdostí
zaregistroval jed in o u výjim ku: židovský císaŕuv osobní lékaŕ
Salom on jezd il k aždodenné do paláce n a koni.
O byvatel m ésta si cení ra b ín B enjam ín stejné m álo jako
kŕižáci. L id v Byzanci mél rá d sváry; došlo-li však ke srážce,
neprojevoval príliš m noho statečnosti. Proto si každá stra ­
n a vydržovala jakousi útočnou zálohu, složenou z cizin-
cu. J e n vúči Ž id u m si B yzantínci dovolovali urážky vše-
ho d ru h u , a tak ra b ín B enjam ín brzy odcestoval n a Rodos
a K y p r.
Pŕes syrská a palestinská pobrežní m ésta se dostal do J e ru - Synagóga
s 365 okny
zalém a, v jeh o ž trojitém prstenci h ra d eb našel zklam aný
ra b ín je n nékolik stovek Ž idu, kteŕí se vétšinou živili b arv íŕ-
stvím . J a k á n á d h e ra panovala n ap ro ti tom u v D am ašku, kde
pevnou rukou vládl N u r ed-D in, který založil obrovské
za h rad y a vystavél dokonce vodotrysky, jež v celém mésté
zabezpečovaly chládek a čistotu! Zde spatŕil B enjam ín
z T u d ely tu nejpodivuhodnéjší synagógu ve svém životé,
d ú m Boží, jeh o ž tri sta pétašedesát oken odpovídalo dráze

187
 slunce v ročních obdobích a je ž b yla u sp o ŕád án a tak, že
p o h led ke kopuli u d áv a l véŕícím , kolík je hodin.
Z D am asku je l B enjam ín z T udely po starých karav an n ích
cestách do B aalbeku a P alm yry. N edostal se tedy do žádné
neznám é zem é, pŕesto však byl n a svou dobu výjim kou, neboť
v onéch oblastech se už po m nohá staletí nesm el uk ázat žádný
E vropan. Celou Sýrii i její zázem í postihlo bohužel teprve
p red dvém a lety silné zem étŕesení, jehož otŕesy zbortily i zŕí-
ceniny téchto im pozantních starých mést. M ésto B aalbek
bylo nedlouho po rabínové návštévé zpustošeno dalším ,
ješté silnejším zem étŕesením .
O d tu d vedia cesta dále do H am y, v bibli zvané H a m a th ,
starého m ésta p ri ŕece O ro n tu , znám ého svými čerpacím i
koly, kde o dvacet let pozdéji spatŕil svetlo sveta je d e n z nej-
vétších arabských geografú, totiž A bú A bdalláh Ja k ú b , au to r
prvního geografického slovníku od dob antiky.
Rabín Po nékolika cestách, vedoucích rúzným i kraji M ezopotám ie,
u kalifa
se konečné dostal ra b ín B enjam ín do B agdádu, jen ž sice ve
d v an áctém století už nezáŕil svým nejvétším leskem, jehož
n á d h e ra však pŕece ješté uvedla m uže z T udely v nadšení.
J e h o úžas však platil pŕedevším kalifovi, který krom é jazykú
své ríše um él i hebrejsky a projevoval vúči Z idúm tolik p ŕí-
vétivosti a velkorysosti jak o ke svým vlastním poddaným .
B agdád byl tehdy, ja k se zdá, nejvétším m éstem n a svété,
neboť i když onéch sto tisíc m ešit, uvádéných v povésti, jisté
nikdy neexistovalo, pŕece počet obyvatel u d áv a n ý dvém a
m ilióny m úže souhlasit. R a b ín B enjam ín je je d n ím z m ála
E v ro p an ú , kteŕí spatŕili toto n ád h e rn é m ésto, je h o parky
a paláce n a T igridu, staré rozsáhlé b azáry, tisíce m lýnú,
d v an á ct tisíc k aravanních stanic a všechnu tu n ád h e ru k ali­
fátu ješté dŕíve, než vpád M ongolú v roce 1258 učinil všem u
konec a než vnuk Č ingischána vtáhl do rozborené m etropole.
V eden neustále S tarým zákonem cestoval ra b ín B enjam ín
dále do B abylonu, spatŕil s údésem zbytky m ohutné véže,

188
po níž se lidé pokúsili vystoupit až k Božímu trú íiu , a dostal
se do Basry a k Perském u zálivu.
Až sem se d á cesta B enjam ína z T udely sledovat zcela
bezpečné. D ál však už nastávají pochybnosti, n a nichž m á
vinu sám cestovatel, který jin a k své líčení podává jasn é a d e ­
tailné. Jestliže všechny zem é, o nichž m luví, navštívil sám ,
pak si jeh o cesty nezadají v ničem s cestam i Ib n B atuty
a S ulejm ana. V tom p ŕíp ad é tedy asi cestoval Persií do Indie
a ô d tu d dál až do Cíny. Avšak délka trv án í cesty, ja k ji pro
jed n o tliv é úseky uvádí, nesouhlasí (tak n apríklad tvrdí, že
cesta z In d ie do č in y trv ala je n čtyŕicet dní). V zhledem
k délce je h o p o b y tu se d á téžko začlení t cesta do Č íny do
sedm i let, kdy byl n a cestách.
Z atím co nékteŕí b ad atelé pŕedpokládají, že cestoval podél
indického pobreží, navštívil Cejlón a p ak se pŕes A den dostal
do Etiópie a k N ilu, jsou jin í názoru, že ra b ín B enjam ín
dostal n a jed n o m ostrové v Perském zálivu spolehlivé obšírné
zprávy o In d ii a Č íné a ty že p ak vtélil do svého díla, podobné
jak o to učinili i al-Bekrí, A bú Sa’íd a jin í spisovatelé té doby,
z čehož ovšem dnes m ám e prospech.
T ep rv e A den a N il jsou pro nás opét jistým i body, jim iž
prošel, a stejné tak jeh o m ezipŕistání ve m ésté M assaua,
tehdy velm i frekventovaném pŕístavé u R udého m ore, odkud
ra b ín cestoval d ál n a sever.
O A lexandrii n á m ra b ín B enjam ín p o d áv á cenný, i když Alexandrie,
mesto cizincií
povéstm i p ro tk aný popis; zvláštni m ísto v ném zaujím á
Faros, slavný m aják v prístavu. Z ázračné zrcadlo, jehož
pom oci strážce m ajáku m ohl poznat každou blížící se loď už
n a vzdálenost padesáti m il, p rý bylo bohužel krátce pŕedtím
zničeno j akýmsi ftekem , píše ra b ín B enjam ín. Z dalipak tom u
sám veril jak o ti návštevníci Paríže, kteŕí n a nám éstí Bastilly
Bastillu m arn é hledají? Duležitéjší je však sdélení, že v A le­
x and rii m ély své bydlišté a zastoupení nejen národnosti V ý ­
chodu, ale i takzvaní Frankové. M ezi osm advaceti kŕesťan-

189
 skými štáty, obchodujícím i s A lexandrií, se výslovné zm iňuje
o D ánsku a o nékolika nem eckých zem ích. S taré norm anské
n ám o rn í spojení tedy ješté an i n a sklonku dvanáctého století
nebylo pŕerušeno, a to už N ém ci začali vystupovat n a scénu.
Pŕes Sicílii, Ŕ ím , A lpy a V e rd u n se vrátil ra b ín B enjam ín
k ŕece E b ru a zem ŕel ve svém rodném mésté v roce 1178.
N á v ra t do m ú prežil je n o p ét let. V elká cesta byla nejen
vrcholem je h o života, ale i jeh o naplnéním , podobné jak o
R o g er I I . zem ŕel nékolik tý d n ú po dokončení atlasu Idrísího
a ja k o Ja fu d o Cresques skončil svúj život nedlouho po vydání
slavné K atalánske m apy z roku 1375.
Povést o Z a nékolik let po sm rti ra b ín a z T u d ely vznikla v ruzných
Ahasvérovi
zem ích, kudy cestoval, z h ru b a ve stejnou dobu povést o A has­
v éro v i,'o véčné putujícím Židovi. K dyž v šestnáctém století
vyšly v C aŕih ra d é poprvé jeh o cestopisné poznám ky, mél
véčný židovský poutník už dávno svou vlastní podobu a nikdo
nepom yslil n a to, že to m ohl bý t ra b ín B enjam ín, který svou
sedm iletou cestou kolem S tŕedom oŕí a hluboko n a V ýchod
zavdal k této pŕedstavé podnét.

Kupec Č ína, k am se asi ra b ín B enjam ín nikdy nedostal, byla pro

Suleiman
v Číne obecnou evropskou znalost až do objevení slavného rukopisu
M ark a Pola takŕka neznám ou zem í, i když B enátčan nebyl
zdaleka prv ním človékem cestujícím do Číny.
K u p e c S ulejm an sepsal svúj cestopis čtyŕi sta let p re d ním ,
totiž roku 851. Byl to Ž id z A ndalusie, precestoval P rední Asii,
In d ii a C ínu a cítil zrejm é po treb u své dojm y zaznam enat.
Byl je d n ím z m nohá um ných kom pilátorň arabské literatú ry .
A bú Sa’íd el-H asan, pocházející ze Sirafu u Perského zálivu,
použil S ulejm ana a jin ý ch p ra m e n ň pro svou knihu Z právy
o Č íné a Indii, jež je obsažnéjší než S ulejm anňv púvodní
cestopis, ale není tak spolehlivá.
C olbert, který nebyl je n tvúreem francouzského loďstva,

190
m erk an tiln íh o systém u a Languedockého kanálu, nýbrž
i m n o h á akadém ií a knihoven, vyslal roku 1673 orientalistu ?s,U(ly
L ainého do C arih rad u , kde bylo tehdy nejsnáze m ožné rukopisu
získat arabské rukopisy. Díky pom oci vzdélaného Ž ida
R ap h aela Levyho se m u podarilo koupit nékolik rukopisú,
jež p ak m arn é čekaly v C olbertových regálech, až si n ad m íru
zam estnaný m inistr n ájde čas k tom u, aby se jim venoval.
Po C olbertové sm rti zústalo vše ješté nékolik let pri starém ,
a teprve roku 1718 pŕišel ab b é R en au d o t, člen Francouzské
akadem ie, n a ty to poklady a uverejnil první preklad Sulej-
m anových a A bú S a’ídových spisu. R ukopisu existujícím u
pouze v paŕížské B ibliothéque N ationale a nikde jin d e n a
svété, d al tak é název C esta obou m oham edánu.
A. T ’Serstevens, který objevil nedocenitelné a neustále
opom íjené záznam y a také je n a základé dnešní úrovné geo­
grafických véd kom entoval, se hlási bezvýhradné k Sulej-
m anovi, kdežto o A bú S a’ídovi m á dojem , že pred sepsáním
svých Z p ráv z Č íny a In d ie príliš intenzívné spolupracoval
n a sbírce Tisíc a je d n a noc. Zvlášté historku Ib n W ahaba,
cestujícího do C íny — kterou i H ennig pokládá za pravdivou
— odkazuje T ’Serstevens do ríše pohádek a nazývá j i histórií
pro povznesení m uslim ských čten áŕu . T ím význam nejší je
proto p ô v odní zp ráv a kupce Sulejm ana.
S ulejm an cestoval Č ínou a In d ií s otevŕeným a očim a.
N evim e, ja k dlouho se zdržel v každé z obou zem í. Avšak
odvažuji se tv rd it, že dnešní cestovatelé by m éli značné po-
tíže, kdyby chtéli získat podklady pro tak charakteristická
sdélení o m ravech, obchodním živote, práv n i praxi, zdravot-
nické péči a tak dále. Zrejm é se nepovažoval za turistu,
který zapisuje nezáväzné své vlastní dojm y, nýbrž cestoval
za svými obchody a jeh o sdélení m éla bý t cennou pom oci
pro jin é kupce.
Po nékolika poznám kách o rybách, s nim iž se jeho loď
setkala, a o velké ríši Z abedž, rozprostírající se n a územ í

191
 dnešního M alajska a M oluk, začíná vlastní popis Číny
a In d ie. Č ínou rozum el S ulejm an pŕedevším asijské jih o -
východní p obrežní zem é; vždyť severní Č ína a vnitrozem í
byly m ongolským územ ím . P roto se m u In d ie jev ila podstatné
vétší než Č ína, i když ne tak dobre organizovaná, pokud se
týkalo verejných zaŕízení. P odobné jako G obineau, M on-
taigne a jin í velcí cestopisci používá S ulejm an často um é-
leckého prostŕedku kom parace, což činí jeh o líčení pro nás
obzvlášté cenným .
Lidožroutství M nohé z toho, co píše, znéló dŕívéjším staletím tak podivné,
v Číne?
že tom u nikdo nerozum él, jako n apríklad užívání toaletního
p ap íru , v Č íné už v devátém století zcela obvyklé, zatím co
hy g ien a v E vropé vykazovala ješté v osm náctém století
značné nedostatky. J in é Sulejm anovy zprávy, jeho tvrzení,
že v Č íné existuje lidožroutství, se ješté dnes ostŕe vyvracejí,
ačkoliv se i u M arka Pola objevují obdobné poznám ky.
„G íň an é dovážejí slonovinu, kadidlo, m édéné p rú ty a želví
krunýŕe . . . V Č íné je m noho m ezkú. K ú ň arabské rasy je
zde neznám ý, m ají však jin é koné. Jsou tu také osli a vel-
bloudi ve velkém p o čtu ; velbloudi jsou dvouhrbí.
V č ín é je velm i je m n á hlina, ze které se vyrábéjí vázy
a nád o b í, jež jsou skoro tak p rú h led n é jako sklo; postavím e-li
je p ro ti svétlu, je vidét, ja k vysoko v nich dosahuje voda.
P ŕistan e-li v čínském prístavu loď ze zahraničí, zm ocní se
císaŕští úŕedníci všeho zboží a uloží je do skladišť. T a m je
zajišténo p roti každém u poškození do té doby, až poslední
loď v období m onsunu pristane v prístavu. P ak se v y b írá ze
všeho zah raničního zboží císaŕský podíl; obnáší tri desetiny,
sedm desetin se v ráti m ajiteli. P rvním kupcem j e císaŕ.
Z ap latí nej vyšší cenu a složí ji hotové, nevládne tu ani nej-
m enší n ésp ra v e d ln o st. . .
Z a pozem ky nem usí Č íňané p latit d a n é ; n aproti tom u musí
každý, kdo dosáhl osm nácti let, p latit d aň z hlavy. Osvo-
bozen od ní je teprve v osm desáti letech a pak dostává od císaŕe

192
 duch o d .* ) J e n v G han-fou obnáší tato d a ň denné 50 000
d e n á rň ( tj. asi 7 miliónu komn). M im oto si císaŕ vyhradil m ono­
pol n a súl a n a jistou rostlinu, k terá se rozpouští ve vode;
p ro d á v á se ve všech m éstech Č íny ve velkém m nožství a n a-
zývá se sakh. M á víc listu než jetel a je m nohem arom atič-
téjší, je však horké chuti. V oda se uvede do v aru a rostlina
se jí sparí. J e to nápoj, užitečný v nejruznéjších pŕípadech.
V šechny peníze, které stát dostává, pocházejí z d an é n a hlavu
a z m onopolního obchodu solí a touto rastlin o u .“
T ím S ulejm an p o d áv á — pokud Ize posoudit — nejstarší Čaj a
porcelán
zprávy o dvou výrobcích, jež jsou pro každého E vropana
nerozlučné spjaty s pojm em Č íny, totiž o porcelánu a čaji.
T aké zásada starobního zajišténí každého daňového p o ­
p latn ík a (i když ve velm i pozdním véku) je velm i po zo ru ­
hodná, a to tím spíše, že krom é toho ješté existovala císaŕská
zdrav o tn í služba, i když ve velm i skrom né m íŕe.
„ V C íné jsou n a m n o h á m ístech vztýčený sloupy pét m etrú
dlouhé, jež jsou odshora až dolň popsány. T a m jsou za-
znam en án y nejčastéjší nem oci a jak é prostŕedky je n u tn o
proti nim používat. Je -li nékdo tak chudý, že si ty to p ro ­
stŕedky nem uže koupit, zaplatí m u je stát. V každém m ésté
jsou učitelé a písaŕi, kteŕí vyučují každého, kdo si to preje,
ve čtení a psaní n a ú tra ty štátni pokladnice.“
Ú činnost téchto o p atren í nelze pŕeceňovat. Avšak jen fakt,
že tato zaŕízení vúbec existovala, si zaslouží naši pozornosti,
vezm em e-li v ú v ah u , n a jak ém stupni nevédom osti je ješté
dodnes venkovské obyvatelstvo v nékterých oblastech Š pa-
nélska či Itálie.
Pokud se tyká m ravu v Číné, je S ulejm an podstatné zdržen- Z déjin
mravu
livéjší než jeho pokračovatel A bú S a’íd, ledaže bychom ve staré Číné
pŕedp o k lád ali, že príslušné Sulejm anovy zprávy jsou n a
deseti či d v anácti listech, jež v rukopisech francouzské N á ­

* T a to p oznám ka je v S ulejm anové zprávé n a jin é m m ísté a byla sem vsunutá m nou. A utor

193
 ro d n í knihovny chybéjí. S ulejm an se ovšem zm iňuje o otevŕené
hom osexualite, o níž píší i jin í eesťovatelé do č in y , a o tom ,
že chlapci-pederasti považují svou činnosť za povolání. A bú
Sa’íd p o d áv á m im oto zprávu, že je obecné rozšírená n o rm áln i
prostituce a že k u rtizán y m ají je n povinnosť u d a t ú ra d u své
jm én o , puvod, popis osoby a adresu a „tím jsou zaregistrovány
jak o prostitútky. K olem krku jim dají provázek, n a ném ž se
houpe m éd éná destička s cisárskou pečetí, a je jim vydáván
jakýsi diplom , n a ném ž je zazn am en án a částka, kterou m usí
ročné o d v ádét štátn i pokladné a n a ném ž se každém u, kdo
by se s n im i oženil hrozí trestem sm rti . . . V ečer p ak vycházejí
v pestrých šatech a vyhledávají cizince, prodlévající teprve
krátk o u d o b u v č ín é , ale i č íň a n y . S trávi s nim i noc a v rá ti se
teprve rán o . A lláhovi budiž vzdán dík za to, že jsm e ušetrení
této neresti.“
O dpo v íd ají-li takováto zaŕízení približné obyčejúm v zá-
p ad n ím svété (až n a trest sm rti, kterým se hrozí eventuálním u
m anželovi), p ak je jin é hygienické o p atren í zajisté ojedinélou
k u rio z ito u :
„K ro m é jin ý ch zvláštností, o nichž jsm e hovorili, m ají
Č íň an é ješté ve zvyku m očit ve stoje (nikoliv vkleče, ja k to
činívali tehdy Arabove). G uvernéri, generálové a jin é vysoce
postavené osobnosti p rito m používají lakované rourky n a
obou stran ách otevŕené, aby si nepom očili svúj bo h atý
h ed v áb n ý odév.“ (A bú Sa’íd)

Politika Ze všeho, co S ulejm an vidél a A bú Sa’íd slyšel, shodné

otevfených
dverí vyplývá, že m ezi Č ínou, In d ií a A rábií byl provozován čilý
obchod. Je h o prostŕednictvím se stály postupné znám é
i m enší Sundské ostrovy, nékteré ostrovní skupiny Indického
oceánu, M alajský poloostrov, Form osa (nyní Tchaj-wan)
a jin é zem é n a hlavní trase lodní dopravy. Z a Č ínu se cestující
nedostali, protože tom u č íň a n é dovedli z čisté obchodních

194
 dúvodu za b rán it. P roto nalézám e ve zprávách obou m oha-
m ed án ú je n velm i nejasné náznaky o K oreji a Japonsku.
S ulejm an je n tvrdí, že se Jap o n c i cíti zcela závislými n a císaŕi
čínské ríše a jsou p rý pŕesvédčeni, že by n ad Japonskem
nepršelo, kdyby neposílali císaŕském u dvoru dary.
Stejné jasn ý m je velký počet cizincú trvalé se zdržujících
v Číne. Existovaly pro né pasy, b a dokonce čosi podobného,
co by se dnes nazvalo prňvodkou zboží, jakési císaŕské po-
jištén í zah raničního zboží. Je h o smyslem bylo zabezpečení
cizích obchodníkú proti ŕád én í čínských lupiču.
T o byl tedy vrchol čínských kontaktu se Z ápadem , za
zrejm é silné a m oudré vlády císaŕu ro d u T an g . T eh d y nejen
arabští a in d ičtí kupci navštévovali č in u , nýbrž také v pŕí-
stavech n a E u fratu často pŕistávaly čínské lodi. Ale už roku
763 došlo m ezi arabským i a perským i kupci n a je d n é strane
a Č íňany n a strane d ru h é k nepokojum , jejichž centrem bylo
m esto K an tó n . Z a vlády císaŕe I-C u n g a (859—74), který
ve v n itŕn í politice nem él šťastnou ruku a nedokázal p o d v ázat
špatn é hospodárení svých oblíbencň, došlo k rozsáhlým
povstaleckým h n u tím . Z a velení dustojníka jm én em C huang-
č a o byla v lád a svržena, verejná bezpečnost — hlavní
p red p o k lad pro jakýkoliv obchod — se zh ro u tila a žádos-
tivé pohledy početné chudiny se pŕirozené obrátily n a
čtvrti cizincu, ve kterých si v p rú b é h u staletí klidného o b ch o ­
d u vybudovaly tisíce zahraničních rodin po h o d ln á občanská
obydlí.
M asakr m ezi cizinci v roce 878 se stal je d n ím z ro zhodu-
jících m ezníkú v déjinách svetového obchodu. Ať už bylo
povraždéno o p rav d u sto dvacet tisíc lidí či m éné, pro arabské,
perské a indické obchodníky, pro Židy, A rm ény a jin é,
kteŕí byli zapojeni do tohoto obchodu, ztratilo pro budoucí
časy m esto C han-fou — spolu s jiným i čínským i m ésty —
jak o pŕekladišté zboží svúj puvab. Pro drahý náklad, d o p ra ­
vený po daleké a nebezpečné ceste po m ori, neexistoval ani

195
 jistý odbyt a kupci se necítili osobné bezpeční, a tak se vý-
chodoasijský obchod zhroutil.
Masakr V zpom ínka n a m asakr v C han-fou doznívá v m nohá zprá-
v Chan-fou
vách kupcu devátého a desátého století. K aždý, kdo m él
obchodní styky s Č ínou, znal nékoho, kdo pŕišel v C han-fou
o život, a to často strašlivým zpúsobem . Č íňané se svým
zvláštním n ad á n ím a vynalézavostí v ukrutnostech se n a
každém cizinci mstili za všechno, co n a nich nap ách al jejich
vlastní císaŕ. Seraily arabských kupcú byly ztečeny davem ,
jeh o ž počet šel do statisícú, a v ulici ch m ésta se odehrály
nepopsatelné násilnosti, jež jsou výsm échem toleranci, která
tu vňči cizincúm byla po staletí péstována.
V b u d o u cnu pak vykládali A rabové své lodi v K alikatu
nebo n a C ejlónu, kam m useli Č íňané pŕijíždét, chtéli-li
p ro d a t své zboží a vym énit je za arabské. T ak byl po staletí
obchod s Č ínou vázán n a velká pŕekladišté v P rední Indii
a m asakr z C han-fou tím založil pozdéjší lesk prístavu K a ­
likatu.
Č ín a se nyní dostala m im o okruh pozornosti. Indie se
stala bájn o u zem í, ve které byly nakúpený všechny poklady,
a nam ísto č in y , nam ísto císaŕských prím orských provincií
n astoupila v pŕedstavé západního svéta m ongolská ríše se
svým stabilním ŕádem a se svým n a odiv staveným p ŕá te l-
stvím vňči kŕesťanúm . S ulejm an zažil C han-fou ješté jako
m esto cizincň a císaŕe č in y rad il po bok bagdádského
kalifa. V dalších staletích se počaly pom alú a tém éŕ nesm éle
navazovat první styky m ezi kŕesťany a M ongoly, které smé-
ŕovaly ke zlom ení arabského obchodního m onopolu a sou-
časné k vytvorení prístupu do onoho vzdáleného, husté obyd-
leného a pro kŕesťany pohádkové bohatého svéta.
 PŔ ES RÍŠI MONGOLÚ
K ZÁHADÁM ČÍNY

S kresťanským Z áp ad em se v našem líčení znovu setká-

vám e teprve koncern stredoveku v predvečer doby velkých
objevú. D álavy R uska a svétové m ore vytvoŕily kolem Evropy
pás, o jeh o ž pŕekonání se pokúsili je n odvážni m oreplavci
z nordických zem í. N a jihovýchodé a jih u vybudoval islám
závoru, jakousi železnou oponu, v níž je n tu a tam zel n e ­
p a trn ý otvor. Z a dob m íru um ožňovali benátští k ap itán i
každoročné nékolika stovkám poutníkú do Je ru zalém a cestu
do Sväté zem é, a to je n za vysoké poplatky m oham edánským
knížatň m a za stálého ohrožení saracénským i piráty.
V celém dlouhém období od pátéh o až do tŕináctého
století je , ja k se zdá, E vropa zam éstnána je n sam a sebou.
Pokud v téchto staletích vubec nájdem e nékolik m álo výzkum -
ných cestovatelú, pak jsou to knéží, pokoušející se proniknout
do posledních pohanských oblastí. J e n m álokom u se to
s úspéchem podarilo. V étšinou je ubili Slované a Prusové,
germ ánské km eny nebo L itevci a je n za zvlášť šťastných
okolností se podarilo d o sáhnout alespoň toho, že byly jejich
m ŕtvoly vykoupeny, takže tito neohrožení, ale také velm i
neo p atrn í m užové m ohli být pochováni v posvécené zem i
a v pozdéjších staletích uctíváni jak o svati.
Všechny tyto cesty, ať už m ám e n a mysli sv. V ojtécha Misijní
cesty
z P rahy, biskupa O ttu v B am berku, B runa z Q u erfu rtu či na východ
B ernarda, prvního biskupa z K olobŕehu, m ají náboženské a na jih
pohnútky a pohybují se v pom erné velm i m alých geografic­
kých oblastech. N epŕíliš jin ak je tom u u onéch m isionáŕú,
které poslal svätý František z Assisi pŕes S tŕedom oŕí n a jih.
P odarilo s e j im uchytí t se v obchodních m éstech na severním

197
 p obreží severní Afriky, protože — ja k nás inform oval B en­
ja m ín z T u dely — tam činili pŕes zásadní nepŕátelský postoj
vuči kŕesťanúm výjim ku alespoň u čtvrtí cizincú. T a m p o ­
žívali p áteŕi, vystupující zrejm é jak o obchodníci, oné tole-
rance, kterou vyžadoval hospodársky život pro svuj rozvoj.
P ro niknout z téchto pásem hloubéji do Afriky se však m álo­
ktorý knéz odvážil. Nejjižnéjším bodem , jehož dosáhli
kŕesťanští E vropané, bylo asi n ád h ern é mésto M arrakeš,
v ném ž žily m nohé smíšené národnosti a v ném ž R oum iové,
p o d d an í Byzance, vytvorili vlastní čtvrť a silnéjší portugalské
skupiny jakýsi d ru h kresťanské m ilice.
Raymundus R ay m u n d us Lullus (1234— 1315), pocházející z B aleár,
Lullus
trik rá t ztroskotal n a islám ském ob ran n ém valu a p ri svém
posledním pokuse (pravdépodobné proto, že nedovedl držet
jazy k za zuby) nebyl je n prosté odsunut, ale tak citelné
ztý rán , že podie všeho n a následky svého osudného stretn u tí
s islám em zem ŕel. P odává zprávu o neznám ém kŕesťanu,
k terém u se p rý ukrytém u m ezi šesti tisíci velbloudy podarilo
roku 1283 p roniknout až do T abelbaly n a k arav an n í cestč
k T u atským oázám . V šechny ostatní styky m ezi Španélskem ,
B aleáram i a Afrikou se opíraly o zprávy neúnavných židov­
ských kupcu.
V e východním S tŕedom oŕí se E vropané vyznali lépe.
V p rú b éh u nékolika více či m éné úspéšných kŕižáckých výprav
se jich dostaly statisíce je d n a k pŕes Stredozem ní m ore,
je d n a k po souši pŕes U h ry , B ulharsko a Bospor do A natolie,
Sýrie a Palestiny. P oznali zem i, m ésta a obyvatelstvo a toto
po zn án í zaplatili zchudnutím , zranením a nem ocem i. T éžké
vojenské porážky v d ru h é poloviné dvanáctého a ve tŕi-
n áctém století oloupily kresťanské vúdce o nadéji, že ze
Sväté zem é vytvorí trvalou součást kresťanského svéta.
E vropa, ro zh áran á vnitŕním i spory, délala to, co délá každý,
kdo se cíti slabým , totiž rozhlížela se po spojencích. A ty
pŕirozené m ohla n ajít je n m im o E vropu, n a d ru h é strané

198
islámské závory. K a žd á i sebe povrchnejší zp ráv a o bojích
v M ezopotám ii, G ruzii nebo perských zem ích by la n a
R ýn é a Seiné, v R ím e a v L ondýné v ítán a stejné nadšené
ja k o treb a dnes zprávy o rusko-čínskych sporech. V o h ­
nisku n ád ejí stála legendárni postava krále-knéze J a n a ,
0 jeh o ž ríši nem ohl nikdo s jistotou tvrdit, zda je v Africe či
v Asii.
J a k o všechny povésti tak i tato o králi-knézi, jem u ž císaŕ
1 pápež neustále posílali posly a nabídky spojenectví, skrývala
v sobé zrnko p ravdy nebo — pŕesnéji ŕečeno — m noho
zrnek rozptýlených po celém m álo znám ém O rienté. T am
kdysi nastoupil n a tru n gruzínský král, oslnivý šestnáctiletý
m ladík, podobný A lexandru V elikém u nebo švédskému
K a rlu X II ., vzbudil u svého lidu nebývalé nadšení a privodil
m oham edánským vojskúm téžkou porážku. Jm en o v al se
D ávid II. a snadno si dom yslím e, ja k asi n a kresťanské bo-
jovníky ve Sväté zem i zapôsobila zpráva, že chlapecký král
D ávid s kresťanskými vojáky dobyl v týlu nevéŕících velkého
vítézství.
Avšak G ruzínci se dlouho netešili ze svobody své m alé
zem é, h ájené s takovou statečností. Prišli M ongolové, G ruzie
dobyli a zemi zpustošili; neustále vítézíce a šíŕíce h rú z u
pronikli hluboko do sousedních m oham edánských zemí.
T o vedlo k tom u, že M ongolové — jelikož se zdáli být
odpúrci islám u — se stali spojenci pápežovým i a cisárovým i,
aniž kdy o téchto dvou nejm ocnéjších panovnících západního
sveta už néco slyšeli.
K dyž se zprávy o moci a lesku mongolského ch án a tak
rozm nožily, že nabyly i pro vétšinou špatné inform ovaného
E vro p an a pevných forem , uchopil se pápež iniciatívy a vyslal
k velkém u chánovi vyslanec.
Protože tam poslal poselství i francouzský král, který ve
Sväté zem i u trp el zvlášť téžkou porážku, a protože nékteŕí
podnikaví soukrom níci se snažili využít pŕíznivých dopravních

199
 pom eru n a poštovních cestách M ongolú pro své obchody,
rozvinul se ve tŕináctém a čtrnáctém století n a trasách ve-
doucích k velkém u chánovi čilv dopravní ruch.

Páteň Carpiniové a Stepán z Cech u velkého chána

Zbožný závod Sérii cest zahájil G iovanni de P iano di C arp in i roku 1246;
k velkému
chánovi o tri roky pozdéji vyjel A ndreas z L ongjum eau, který už
p ŕe d tím navštívil P red n í Asii jak o vyslanec F rancie, k velkém u
chánovi do m ésta K arakorum . R oku 1253 p ak následoval
další vyslanec — ten to k rá t papežúv — V ilém z R u bruku.
Brzy n ato se vydal jakýsi dom inikánsky p á te r n a príkaz p a-
peže K lem enta IV . h led at knéze J a n a a dostal se takto pravdé-
p o d o b n é do Indie a Etiópie, ja k vyplývá z pápežské buly
z 8. ú n o ra 1267. Bližší podrobnosti o jeh o cestách a jeho
dom nélém dalším púsobení v Etiópii nevim e a i m isijní v ý p ra ­
v a d o m inikána J o rd a n a ze Séveracu je zahalena v tem noty
až do roku 1327, kdy byl jm en o v án biskupem v Bom baji. Po-
d áv á také zprávu o tom , že 1. d u b n a 1321 zem ŕeli za svou
v íru čtyŕi dom inikáni nedaleko Bom baje. Do téže doby spadá
cesta O d o ríka z P ordenone z Furlanska, který podobné jako
de M ontecorvino — nejakou dobu dokonce současné s ním —
púsobil v Č íné ja k o m isionár.
T y to cesty jako m noho jin ý ch , jejichž p ru b é h znám e je n
zčásti, jso u pro histórii výzkum u je n po tu d význam né, pokud
se uskutečnily pred velkým i cestam i tŕí Polu, o nichž podal
proslulou zprávu nej m ladší z nich, jm én em M arko. T ato
z p ráv a rázem odstránila až dosud n áp a d n o u neznalost
Ď alekého východu, kterou záp ad n í svét vykazoval. C hcem e-li
ted y p o stupovat v historickém poradí, m usím e se nejprve
zab ý v at C arpinim , pak V ilém em z R u b ru k u a konečné
M arkem Polem . (A ndreas z L ongjum eau n ám bohužel žádný
cestopis nezanechal.)

200
 P áter G iovanni pocházel z m alé vesničky M agione, ležící Páter
Giovanni
nedaleko Perugie u Trasim enského jezera, nazývané ve z Magione
d v an áctém století Piano di C arpini. Byl jed n ím z prvních
učedníkú svätého F ran tiška a už roku 1221, když m u bylo
asi 25 let nebo o néco víc, jej poslali k áz at k N ém cúm . Protože
v té dobé už bylo sotva m ožno n ajít pohanské Ném ce, obrátil
se C arpini do jin ý ch zemí a vrátil se teprve roku 1241 do
N em ecka agitovat ve prospech krížové výpravy proti M on-
golúm .
V im e, s ja k m alým úspéchem : krížové výpravy už v té
dobé nebyly príliš pop u lárni. R y tíŕi ném eckého rá d u zahájili
válku p ro ti Prusum , protože tam m éli m ožnost získat p ú d u ,
a o b ra n u p ro ti m ongolském u chánovi prenechali Polsku
a slezskému vévodovi J in d ŕic h u II . J in d ŕic h p ad l po boku
tisícu ry tíŕu n a p o u tn ím m ísté u L ehnice a pouze sm rt
velkého ch án a O gotaje krátce nato d o n ú tila M ongoly —
zbavené vudce a obávající se sporú — k ústupu ze strední
Evropy.
T o byl nejpŕíhodnéjší okam žik k vyjednávání, a tak se
roku 1245 vydali p áteŕi G iovanni de Piano di C arpini a Š tépán
z Č ech n a cestu z L yonu do vzdáleného hlavního m ésta
M ongolú.
Je jic h cesta je p ro nás zvlášť zajím avá, protože nevedia
po starých k arav an n ích trasách P rední Asií a írá n e m ; p o ­
kúsili se dostat k já d ru mongolské ríše odvážným pochodem
n ap ŕíč stepí. C arp in i se bezpochyby rozhodí pro tu to trasu,
jelikož byl z dŕívéjších cest obeznám en s ném eckým i a pol-
skými kraji, a m ohl tudíž doufat, že se m u u p ŕá te l dostane
nejen pom oci, ale i dobré rady. J a k je n ám znám o ze sou-
dobých zpráv, byl to „rozvážný, d uchaplný, vysoce vzdélaný,
vým luvný, o b ra tn ý a velm i zkušený m u ž“ (Salim beni).
V N ém ecku i v Č echách se m u dostalo také nejlepšího uví-
tán í. K rá l V áclav I. m u doporučoval cestu Polskem a R uskem
a d al m u p rú v o d n í dopisy pro své príbuzné, kteŕí tam žili,
 jakož i zkušeného vúdce. V áclavuv synovec, slezský vévoda
Boleslav, p redal doporučení dále n a K o n rá d a L , sídlícího
v K rakové, a tam se cestovatel sešel s ruským velkoknížetem
V asilem ; p odal jim žádoucí inform ace o T ata rech , vzal je
s sebou do svého hlavního m esta V ladim íru a postaral se
o jejich doprovod do K yjeva. „P ŕesto ,“ ja k píše C arpini,
„jsm e byli skoro neustále v nebezpečí života, neboť do téchto
končín R uska činili vpády Litevci, kdykoliv se jim zlíbilo,
a R usové, oslabení boji s T atary , jim nem ohli klást o d p o r.“
Deset mésícä V K yjeve jim nam luvili, že v zem i T a ta ru už nelze používat
z Lyonu
do Kyjeva koní, protože p rý evrOpští koné si nedovedou pod snéhem
n ajít p o travu. P áteŕi tedy p rodali své dobré koné — a museli
proto p ri opétném zahájení cesty kou pit za vysokou cenu
nové. Až do tohoto okam žiku uplynulo m noho času, další
cesta po p ro u d u D népru a tatarským územ ím k ŕece Volze
však p ro b íh ala rýchlostí v m ongolské ríši obvyklou. Gestující
dostávali od stanice ke stanici čerstvé koné; museli se však
neustále klanét m enším knížatúm a p ŕe d k lád at jim své ové-
ŕovací listiny, jim ž nikdo nerozum él. Ale za tri týdny se
dostali k Volze, kde sídlil m ocný velký B atu, vúdce takzvané
Z laté hordy, ve mesté Saraji. Z L yonu do K yjeva, tedy pŕes
celý zá p ad n í svét, potrebovali deset mésícú, což odpovídá
z h ru b a rýchlosti deseti kilom etru za d e n ; z K yjeva do Saraje
n ap ro ti to m u cestovali trik rát rychleji.
,,B atu bydlí ve velm i n ád h ern ém prostredí,“ vypráví
C arp in i, „ m á kolem sebe g ard u a sluhy, jak o by byl sám vel-
kým chánem . J e d n a z jeh o žen sedí po jeh o boku n a vyvýše-
ném trú n é. J e h o b ra tŕí, synové a jin í blízcí sedí n a níže p o ­
stavené lavici a n a podlaze vedie nich nebo za nim i sedí m uži
a ženy, m uži po pravici, ženy po levici. V elké Stany z jem ného
p lá tn a kdysi náležely králi uherském u. N ikdo by se neodvážil
do nich vstoupit, vyjm a rodiny B atua, jestliže tak p á n nena-
ŕíd il.“ B atu si dal pŕeložit dopisy, povolil však další cestu
je n je d n é části posehtva a ostatní zadržel jako rukojm í.

2 0 2
 „N y n í jsm e opét jeli bez prestávky, neboť n á m denné dávali
čerstvé koné, takže jsm e sedéli p ét až sedm hodin v sedle.
D ostali-li jsm e se do rozsáhlých pustin, jeli jsm e i déle. Pro
ty to úseky jsm e m éli k dispozici zvlášť vytrvalé koné . . .
K dyž jsm e dojeli do K azach stán u , nedostávalo se n á m často
vody. P roto tu také bylo m éné lidí a ruská a rm á d a pocho-
dující p ro ti T a ta ru m v této poušti zahynula. V této krajine
stejné jak o v zem i, kudy jsm e táh li pŕedtím , jsm e nalezli
m noho lidských kostí a lebek, rozházených po zemi . . . Z K a ­
zachstánu jsm e pŕijeli do zem é B izerm inô ( dnes sovétský Tur-
keslán, jižn é od Balchašského jezera). L idé tu m luví kum ánským
jazykem , jejich náboženství je však saraeénské.
Z de jsm e spatŕili spoustu mést, jejichž opevnéní bylo roz-
boŕeno, m noho zničených h ra d u a- opušténých vesnic . . .
Zde vládne je d e n z b ra tŕí B atua, jm én em S ib an .“
N yní se octli, bez jakékoliv m ožnosti ppravdové orientace, Zanik^
ve staré k u ltu rn í zem i mezi A ralským a Balchašským jezerem , pfiAralském
o níž jsm e m luvili v pŕedchozích kapitolách. O b ra z zkázy jezefe
líčený G arpiniem je dukazem toho, že T a ta ŕi nem éli zájem
o existující civilizace. B udovali pouze dopravní spoje, p o ­
treb n é k ovládání obrovské ríše, a tyto spoje byly ovšem
k dispozici je n pro cesty ve veŕejném zájm u. Preživší kočov­
níci byli považováni za otroky a nem éli žá d n á p rá v a. M ís-
ta s vyšší životní úrovní, stará chorezm ická m ésta, byla tak
zpustošená, že se C arp ini nedovédél ani jejich jm én a.
D ne 16. června, tedy čtyŕi mésíce po odjezdu z K yjeva,
vkročili do ríše K a rak itajú , kterou Ize situovat m ezi S yrdarju
a V elkou zeď, m ezi Balchašské jezero a T arim skou pánev.
22. července dorazili ke K ujukovi, který sice ješté nebyl zvolen
oficiálním vládcem všech M ongolu, ale prakticky jím už byl.
(C arpini a jin í nazývají M ongoly také príležitostné T ata ry .)
U ra z it za p ét tý d n u dva tisíce kilom etru bylo m ožné je n proto,
že dostávali často — i nékolikrát denné — čerstvé koné.
M éli se totiž d o stat včas ke K ujukové slávnostní volbť*.

203
 ÍL toho vyplýva (což také C arpini n a jin ém m ísté výslovné
p odotýká), že posel B atua k velkém u chánovi je lje š té rychleji,
Pro G arpiniho a je h o doprovod to byly n am áhavé dny.
Bylo o né sice dobre postaráno, večer však už bývali tak
u naveni, že nem ohli ani jíst. „P o to m nám dávali ráno to,
co jsm e m éli sníst večer.“
Volba K u ju k jim d al k dispozici stan a je d n a l s nim i lépe než
velkého chána
s jin ý m i poselstvy. Z rejm é opisy dopisu, zaslané B atuem ,
m ély pŕece je n svúj účinek, neboť v rezidenci velkého chána
se to hem žilo cizinci a každý z nich — chtéje si d o d at v á ž ­
nosti a zjed n at si vétší bezpečnost — tvrdil, že je vyslán
n ékterým m onarchou. Všeho všudy byly v K arak o ru m u
a v letn ím sídle S y r-O rd a asi čtyŕi tisíce vyslancu.
Po volbé a nékolikadenním ban k etu byl C arpini a jeh o
doprovod pŕedvolán k novém u velkém u chánovi. P rvní
p ísaŕ č in g a j zaznam enal jejich jm é n a a jm én o papeže a pak
je jak o cerem oniár nahlas vyvolával.
„ K d y ž se to stalo, sehnul se každý z nás čtyŕikrát či p étk rá t
n a kolena a bylo n á m naznačeno, že se nesm im e dotknout
p ra h u .“ (To by bylo m élo vzápétí sm rt.) „K d y ž nás dúkladné
p ro h led ali, nem ám e-li zbrané, sméli jsm e vstoupit východní
b ra n o u . . . K ujuk p rijal ješté další poselstva, avšak je n m álo-
k terá z nich byla v pušténa do stanú. V šechna poselstva s sebou
pŕin ášela m nožství d arú , hedvábí, sam et, p u rp u ro v é šátky,
zlatem vyšívané hedvábné pásy a kožešiny, n a néž bylo radost
pohledčt. D arovali též velkém u chánovi slunečník, posetý
nesčetným i drahokam y. Jakýsi velitel z provincie m u pŕivedl
asi p ad esát velbloudu s purpurovým i čabrakam i, n a jejichž
vrcholku byla upevnéna sedátka pro nékolik m užú, jakož
i četné koné a m ezky s nád h ern o u výstroji a zbrané, to vše
ja k o d ary pro K ujuka. P tali se nás též, zdali nehodlám e
p ŕe d a t d ary. M y jsm e však bčhem dlouhé cesty skoro všechno
rozdali a nem éli jsm e ničeho, co bychom m u nabídli. N eda-
leko stan ú seŕadili n a m além kopci asi p ét set vozíku nalo-

204
žených vrchovaté zlatem , m im oto stŕíbrem a bohatým
šatstvom . T yto poklady velký chán rozdéloval mezi nejvzne-
šenéjší lidi svého okolí a ti opét z toho, co jim pripadlo, dávali
dary svým lid em .“
C arp in i se p ak zúčastnil procesu s favoritkou zem ŕelého Ogotaj byl
velkého ch án a O gotaje, jež byla obžalována a usvédčena
z toho, že roku 1241 ch ána otrávila a tak d onútila jeh o arm ád u
za vítézného tažení k ústupu. Ž ena a její pom ahači byli po-
praveni. C arpiniovo svédectví, i když je velm i určité, je
ovšem jed in é, jež o této události m ám e. J e -li ale pravdivé,
p ak E v ro p a této žené vdéčí za m noho . . . Po delším pobytu
dostali K ujukovu odpovéď n a papežúv dopis, který podie
úsudku historikú nebyl príliš diplom atický; Innocenc IV .
v ném vyčítá tak ŕk a všem ohoucím u velkém u chánovi m asakr,
který je h o vojenské oddíly zpúsobily. K u ju k zrejm é dost
dobre nerozum él, co od ného Ŕ ím požadoval. C arpini byl mezi
čtyŕm i tisíci vyslanci asi jed in ý m , kdo nenabízel poddanství
a nesliboval placení d aní. A tak K ujuk (mezi jiným ) pápeži
odpovédél ta k to :
„ C hcete-li žít s n ám i v m íru, musíš Ty, pápeži, se svými císaŕi,
králi a p o te n tá ty . .. p ŕijet sem za m nou a vyslechnout m ou vúli.“
M už, který tato slova diktoval, byl podie C arpiniova p o ­
pisu „asi čtyŕicetiletý až pétačtyŕicetiletý, strední postavy,
velm i chytrý, lišácký, vážný a ve svém chování velm i pŕísný.
N ikdo jej nikdy nespatŕil, že by se sm ál či néco veselého činil.“
C htél d á t C arp in im u s sebou do E vropy vlastní vyslanec
a naznačil m u, aby o né požádal (koneckoncú byli pŕece
v O rien té, kde takové okolky byly béžné). C arpini ve své
zprávé p o d ro b n é zaznam enává všech p ét dúvodú, z nichž
od této žádosti upustil. N e všem je m ožno u v éŕit; je d e n však
púsobí tak ŕk a dojem né: vyslanci by byli uvidéli ro zh ára-
nost záp ad n íh o svéta a pak by byli bezpochyby velkého
chán a povzbudili k ú to k u !
Po návštévé u m atky velkého chána, která je obdarovala

205
 kožešínaxnlj nastoupil; pápežovi vyslanci zpáteční cestu.
Zpáteční „C estovali jsm e celou zim u. Časte jsm e museli pŕenocovat
cesta v zime
v pustiné a snéhu, jestliže se n ám nepodarilo v y h ra b at no-
h am a volné místo n a spaní. Neboť široko dalekc nebyly
strom y, pouze plochá zem é. Č asto jsm e ráno videli, že jsm e
pok ry tí vrstvou snéhu, který n a nás v ítr navál. T a k jsm e
prišli v kvetnú 1247 k B atuovi a otázali se ho, co chce n ap sat
S vätém u otci. D al n á m p ruvodní dopisy a m y jsm e jej opustili.
D ostali jsm e své zajaté d ru h y v p oŕádku zpét a s pom oci
kum ánských vudcu jsm e dorazili 9. června 1247 do K yjeva.
T a m se sebéhlo m nožství lidí, aby nás uvítali. B lahopŕáli
n ám , j ako bychom vstali z m rtvých, a stejné tak tom u bylo
i v jin ý ch m éstech R uska, Polska a Č ech.“
C arp in i zvládl cestu z K yjeva do K a rak o ru m u a zpét za
šestnáct m ésícô, z nichž čtyŕi strávil v letní rezidenci velkého
ch á n a. N ikdo z m n o h á jin ý ch vyslancu, kupcú či dobro d ru h u
nikdy necestoval takovou rýchlostí n ap ríč Asií, a pŕesto C a r­
p in i nej en vše kolem sebe pozoroval, ale provádél dokonce
i p rím o u špionáž. Jakýsi Rus, který j ako m noho M aď arú,
P olákú a jin ý ch E vropanú žil j ako ŕem eslník u dvora velkého
ch á n a, p o d al pápežovým vyslancum spoustu cenných infor-
m ací. T o všechno a ješté další poznatky zapsal C arpini
v h lav n í části svého cestopisu, ve zvláštním pojednání o „zem i
T a ta rú , je jí poloze, vlastnostech p ň d y a p o d n eb í,“ nešetril
však an i inform acem i o m ravech, obydlí, náboženství, z á ­
konoch, pohŕebních obŕadech a panovnickém dom é.
Neurčité Ze všech téchto zpráv jsou nejskrom néjší zprávy geogra­
geografické
údaje fické. Jso u tak neurčité, že by dnes s podobným i znalostm i
každý zkoušený štu d en t zcela určité propadl. V rcholem je
konstatování, že zem é „ je položena v oné oblasti O rientu,
kde se tento dotýká Severu . . . je zčásti velm i h o rn a tá , jin d e
velm i plochá, ale všude chudá n a úrod n o u p ú d u , m ísty silné
písečná . . .“
Ja k o h o dnostár povéŕený úrad y a duchovním i úkoly byl

206
 C arp in i zajisté zdatnéjší než jak o pozorovatel. N edokáže od
sebe an i spolehlivé rozlišit m uže, ženy a dívky T a ta ru a k a p i­
tolu o jejich oblékání končí príznačnou vétou: „Je jic h p o ­
krývky hlavy se liší od pokrývek jin ý ch náro d ň , takže nejsem
s to p o d a t o nich srozum itelný popis.“ T aké zlozvyky T a ta rú
jsou p rý tak četné, že je nelze písem né zaznam enat.
T o nás však nesm i svést k tom u, abychom výkon tohoto
m u že posuzovali nespravedlivé nebo jej snižovali. P ri jeho
n á v ra tu m u bylo asi pétašedesát let, a to n á m m uže stejné
dobre vysvétlit nespornou strohost této zprávy, jak o fakt, že
se n ap sán ím svých zážitkú chtél zbavit dotérných tazatelú,
kterí nem éli v papežském exilu v L yonu nie lepšího n a práci
než o b léh at zcestovalého m uže svou zvanivou zvedavostí.
C arp in i byl nesporné je d n ím z téch zd atných a skrom ných
lidí, kteŕí o vlastních činech n erad i péjí chválu. Bylo to asi
déd ictv ím z doby, kdy žil v doprovodu svätého F rantiška
nebo tak é dúsledkem détství, prežitého v m alé, tiché u m b rij-
ské vesnici. J e h o ry ch lá cesta, p ln á odŕíkání, vedoucí nejvétší
stepí Eurasie, hladovéní trvající dlouhé týdny a nocování ve
snehu, k tom u je h o pevnost a rozvážnost, energie a rozhled,
to všechno jso u prvky p ravé objevitelské životní dráhy. Pŕes
strohost zprávy jso u je h o získané politické poznatky velm i
význam né. C arp in i je p red áv al p ri své zpáteční ceste vládcúm
stá tú, jež byly pčedevším vystavený m ongolském u nebezpečí,
a p ro historiky je snad dnes jisté, že C arpini rozhodným
zpúsobem prispel k tom u, že Polsko, kolísající m ezi Byzancí
a Ŕ ím em a pŕiklánéjící se k ŕecké form e katolicism u, bylo
získáno p ro papeže.

Vilém z Rubruku cestuje ríši Mongolú

V e srovnání se zásluham i tohoto presláveného m uže bylo

pro m ladšího V ilém a z R u b ru k u podstatné obtížnéjší zapsat

207
 své jm én o do histórie. Pocházel z vesnice R u b ru k u Calaiské
nížiny. Pas de Calais byla tehdy vlám ská krajina, náležející
ke Sväté ríši ŕím ské, a F rancii p rip ad la teprve roku 1678.
Pŕesto mél asi p á te r V ilém v nitŕné blíže k P aríži a francouz-
skému dvoru než ke všem vlám sko-germ ánskym svazkúm,
vyplývajícím z jeho púvodu.
R oku 1248 doprovázel L udvíka Svätého (1226—70) do
E g y p ta a pozdéji se objevil u františkánú v kresťanské pevnosti
A kkonu. Znal zrejm e onoho A ndrease z L ongjum eau, o jehož
cesté do M ongolska vim e tak m álo, a byl vyslán králem L u d -
víkem a byzantským císaŕem B alduinem I I . v kvétnu 1253
do K a rak o ru m u .
Povesti kolem D úvodem k vyslání nového poselstva byla zpráva, prav d é-
prince
Sartacha pod o b n é šírená L ongjum eauem , že p rin c S artach, je d e n ze
synu B atua, je kŕesťanem . V idím e, že zbožný sebeklam strašil
m noho let v m ozcích m ocných p án u . A ni sám pápež, který
podnécoval a propagoval krížové výpravy, an i francouzský
král, který vedl se svými vojsky válku n a V ýchode, nebyli
im ú n n i p ro ti vytouženém u snu sevŕít všechny nevéŕící do
kresťanských kleští. P ritom jim pŕece nesčetné války a boje
m ezi kresťanským i panovníky v E vropé ukázaly, že m o n ­
golský chán, i kdyby se skutečné priklonil ke kŕesťanství, se
m ohl pro né stát velm i nebezpečným .
Šetrný L udvík dal V ilém ovi z R u b ru k u s sebou je n m álo
penéz. Z d á se však, že ho B alduin vybavil oblíbeným i by­
zantským i zlatým i tolary, neboť Vilém z R u b ru k u nebyl tak
skrom ným cestovatelem jako C arpini. Znal P aríž, toužil n e ­
ustále d o stat se zpét do tohoto m ésta a trpél zcela m im o-
ŕád n e nízkou m ongolskou kultu ro u stolování, takže pova­
žoval za n eú ctu to, co bylo u M ongolú denním zvykem. Ale
p ráv e tyto príliš lidské rysy, živéjší tem peram ent a zrejm ý
v ztah ke svém u vlastním u j á činí jeho záznam y živým i, ro z­
tom ilým i a pestrým i.
Z ačátek cesty V ilém a z R u b ru k u byl velm i príjem ný,

208
neboť až do p ŕistán í n a poloostrové K rym u (21. kvetná 1253)
mél m ožnost používat všech v Evropé dostupných dopravních
prostŕedkú. T am p ak byla sestavena vlastní karav an a, sklá-
dající se ze čtyŕ vozu a dvou otevŕených kár. K rom é toho
m éli p ét jezdeckých koní; z nich nejsilnéjší byl zrejm é určen
p ro značné télnatého p átera. K rom é dvou klerikú doprovázel
V ilém a z R u b ru k u otrok koupený v Byzanci a tlum očník,
který se stal podobné j ako m noho jin ý ch jeh o kolegu zdroj em
neustálého zlobení a který uvádél vyslanec často do nebezpeč­
ných situací. K áry tažené voly byly velm i pom alé. Vilém
z R u b ru k u píše, že kdyby se byl vypravil je n s koňm i, m ohl
urazit cestu za poloviční dobu.
J e d n a z p rvních pro nás zajím avých zpráv V ilém a z R u ­ Zbytky Gótú
po stéhování
bru k u se týká gótských km enň, s nim iž se setkal v nékolika národu
pevnostech m ezi C hersonem a pobŕežním m éstem Sudakem .
Zrejm é se tam zach ránili p re d útokem M ongolu. Byli to
Gótové, kteŕí n eprežili velké tažení kresťanských gótských
km enú ve čtv rtém století (tažení, jeh o ž vúdcem byl biskup
W ulfila). N ékteŕí cestovatelé tvrdí, že n a severovýchodním
a východním okraji G erného m ore zjistili zbytky G ótú ješté
v dobé p red p rv n í svétovou válkou. Svédectví V ilém a z R u ­
b ru k u je však je d n ím z nejurčitéjších a dokazuje existenci
této germ ánské skupiny ješté ve tŕin ác té m století.
Po tŕech d n ech narazil V ilém z R u b ru k u n a první T a ta ry
a popisuje n ám zev rubné jejich zvyklosti. Pastviny byly roz-
déleny m ezi k n ížata. B atu a je h o synové m éli hlavní podíly a
vydélávali také m noho penéz n a solivarech u černom oŕského
pobreží, protože velká část R uska nem éla jin ý zdroj soli než
tento. V lété se dobytek pásl v severnéjších stepích, v zim é
ve stepích jižnéjších, pŕičem ž spásal bezvodé kraje tehdy,
kdy snéhová pokrývka sloužila za zdroj vody pro dobytek.
T a ta ŕi vždy táh li za svými stády a bydlili ve velkých silných
vozech, n a nichž byly postavený teplé Stany vyložené plstí.
Jestliže nékde rozbili táb o r, um ístili vozy tak, že vstup do

209
 táb o ra byl n a jih u a vzápétí počali rozmísťovat spoustu
h rn c u , mís a jin éh o n á ra d í kolem vozu.
Tatarskéženy O tatarských ženách vypraví V ilém z R u b ru k u : „V šechny
ženy sedí stejné jak o m uži n a koních. Po každém boku jim
visí je d n a noha. T u n ik u m ají v bocích opásánu širokým h ed -
v áb n ý m pásem b arv y v zd u c h u .“ (M ini tím asi modrou). „P o d
očim a m ají závoj, visící až n a hruď. V šeobecné jsou ženy
úžasné tlusté a za nejhezčí je p o k lád án a ta, k terá m á nejm enší
nos. R ú zn ý m m alováním strašné svúj obličej znetvoŕují. Pri
p o ro d u neuléhají do lúžka.“
V ilém z R u b ru k u m él bezesporu správný dojem , tvrdil-li,
že v okam žiku, kdy n arazil n a T ata ry , se dostal do jin éh o
svéta. P odobné ja k o p ŕe d tím C arpiniho i jej ih n ed obklíčili,
prohlíželi zvédavé je h o m ajetek, dotýkali se jeh o výstroje
a zah rn u li ho otázkam i, ab y nakonec, ja k se ani jin a k n e ­
dalo očekávat, požádali o dary.
„ D a li jsm e jim ze svých zásob suchary a víno. K dyž však
vypili láhev, prehlásili, že nikdo nem úže jí t dom ú n a jed n é
noze, m ám e jim p rý tedy d á t ješté je d n u láhev . . . V této
provincii žil guvernér, který byl blízkým príb u zn ý m B atua
a j m enoval se Č agataj. Pro ného n ám dal císaŕ B alduin dopisy,
a p ro to jsm e dostali čerstvé koné a voly a také dva prúvodce.
B éhem dvou m ésícú, jež uplynuly od našeho odjezdu ze
S udaku až k pŕíjezdu k Sarachovi, jsm e nikdy nespali ani
v dom é an i ve stanú, nýbrž neustále pod širým nebem nebo
ve voze. N espatŕili jsm e také an i vesnici, an i zbytky staveb,
je n nesčetné kum ánské h ro b y .“
S ledujem e-li cestu V ilém a z R u b ru k u n a dnešní m apé,
p ak táh l pŕes Nogajskou step, ležící n a sever od K rym u,
východoseverovýchodním sm érem , p repravil se tedy pravdé-
p o d o b n é pŕes ŕeky D onéc a D on a cestoval pŕes dnešní mésto
K alač k Volze, k níž se dostal ponékud severnéji než C arpini.
H led al pŕece prince S a rtac h a; nejprve ovšem n arazil n a C a-
gataje.

2 1 0
 Č agataj byl jed n ím ze čtyŕ synu Č ingischána, tedy strý- Život
cem m ocného B atua. N ezdálo se však, že by m él nejaké m o- ^ordí^
censké choutky, protože se podŕídil svému synovci a — ja k
líči V ilém z R u b ru k u — žil je n asi s padesáti m uži a velkým i
stády klidné, i když m él jisté sklony k bujnosti a rá d žil ko­
čovné. „Č ag a taj sedél n a svém lúžku a v ruce m él m alou
lou tn u . V edie néj sedéla jeh o žena, a ta, myslím, si d ala vy-
operovat z obličeje nos, aby to odpovídalo tatarském u pojm u
krásy. T am , kde, jin í lidé m ají nos, nem éla takŕka nie. T oto
místo a obočí byly n ad to nam alovány černavou m astí a vý-
sledek této péče o obličej bylo m ožno n az v at hrozným .“
Dopisy, které V ilém z R u b ru k u predal, poslali do Sudaku
aby je tam preložili. M ezitím táhli p áteŕi s Č ingischánovým
synem stepí a V ilém z R u b ru k u neustále vyprávél M ongolovi
o kŕesťanství. Cestou n arazilo poselstvo také n a kresťanské
A lany, kteŕí ovšem ze své víry už znali jen jm én o V ykupite-
le. Byl to d ru h ý zbytek n á ro d a ze stéhování náro d u , s ním ž
se V ilém z R u b ru k u setkal. Souvércúm ze zá p ad u dali sušené
m aso, což našim cestovatelum dopom ohlo k neočekávané svä­
todušní hostiné.
„M aso jsm e si schovali n a sváteční den, neboť tu nie ne-
bylo ke koupi ani za zlato, ani za stŕíbro, nej výš za látky,
a ty jsm e s sebou nevezli. D al-li nékterý z našich sluhu T a -
ta rú m byzantskou zlatou m inci, treli peníz m ezi prsty a dali
jej p ak po d nos, aby podie vúné zjistili, zd a to není (snad
jen) m éd. J a k o jed in o u p o trav u nám dávali kyselé kravské
m léko, podezŕele zapáchající. V ína byl nedostatek, voda byla
koňm i znečišténa, že nebyla k pití. K dybychom byli nem eli
suchary a pom oc Boží, byli bychom bezpochyby v téch týd-
nech zah y n u li h lad em .“
Č agataj vybavil vyslance prňvodci, dal jim kozu a nékolik
m échu s m lékem n a cestu, a tak táh li stepí dále. L id u p rázd n é
dálav y asi n ap lnily našeho zbožného cestovatele válečným i
m yšlenkam i, neboť v cestopise píše:

2 1 1
 Rusove a „ N a p ro ti R usúm bydlí Prusové, které si p rá v e podrobili
Prusové
b ra tŕí z nem eckého rá d u . T i by se m ohli snadno zm ocnit
i R uska, je n kdyby chtéli, a kdyby se T a ta ŕi dovédéli, že
p ápež p ro ti nim rozkázal vyp rav it krížovou výpravu, uprchli
by všichni zpét do dálek svých p u stin .“
I když byla slova V ilém a z R u b ru k u vyvrácena už za ne-
kolik let velkým povstáním Prusú roku 1260, jeví se n ám pŕesto
touto i jin ý m i poznám kam i jak o m už, dokonale orientovaný
v m ezích vedom ostí a idejí své doby. J e h o dukladnou p rí­
p ra v u n a cestu m úžem e posoudit z toho, že pro ŕeky D on,
V olhu a jin é používá antických názvu (protože jin é geogra­
fické pram eny v záp ad n ím svete byly neznám é) a že jeh o n á ­
zory n a další m ocenskopolitický vývoj v euroasijském prostoru
naprosto odpovídaly názorúm L udvíka Svätého, jež ovšem
nebyly p ráv e príliš realistické. Z ajím avé je také, že dobytí
R uska pripisuje nem eckým rádovým rytíŕúm , ačkoliv jisté
slyšel o vítézstvích A lexandra Névského n a Névé a o bitvé
n a zam rzlém Pejpuském jezeŕe.
Vilém „S n ám ah o u jsm e se vlekli od táb o ra k táb o ru a dostali se
Z Rubruku
na Donu konečné n a svátek sväté M arí M agdalény ( 22. července) k velké
ŕece T an ais (tj. Don), délící Asii od Evropy. B atu a S artach
n a j ej í m b re h u zŕídili pŕívoz, který obsluhovali Rusové, aby
u m ožnili p ro poselstva a kupce prechod pŕes reku. N ejprve
p rep rav ili nás, pak naše vozy, a to tak, že spojili dva čluny.
N áš prúvodce provedl velkou hloupost, že poslal naše tažn á
z v íŕa ta nazpét, a když jsm e žádali od R usú n a pŕívozu jin á,
ŕekli n ám , že jsou B atuem povéŕeni pouze službou u pŕívozu.
( Rozlišovali tedy zcela správne službu v mongolské pfívozní stanici od
služby v poštovní stanici, což Vilém z Rubruku nechtél pochopil.)
T ak jsm e tam zustali m noho dní a m éli hodné starostí, neboť
jsm e si nem ohli o p atŕit ani koné, ani voly. T eprve když se mi
podarilo vysvétlit R usum , co všechno jsm e už vytrpéli pro
veškeré kresťanstvo, dopom ohli n ám k nékolixa volúm a po-
h anéčúm . M y sam i jsm e ovšem m useli jít dál pešky.“

2 1 2
 Po nékolika dnech pochodu se jim pak pŕece ješté podarilo
získat kone, a tak konečné 31. července pŕibyli k Sartachovi.
Je h o d v ú r n a m nichy velm i silné zapúsobil, protože S artach
se obklopil šesti ženam i, z nichž k aždá m éla vlastní dúm
a vlastnila dvé sté vozu. U ž 1. srpna prijal S artach posolstvo
francouzského krále, které p ŕed em upozornili n a to, aby se
n ád h e rn é obléklo. T ak tedy šel V ilém z R u b ru k u do stanú ta-
tarského knížete v nejkrásnéjším ornáté, nesa pred sebou n á d ­
hern o u bibli n a vyšívaném polštáŕku a doprovázen klerikem ,
pohybujícím kadidelnici. T en ho p rijal ve společnosti svých
žen. S artach se snad o p ravdu zajím al o kŕesťanství, inform oval
se výslovné o tom , zda bible obsahuje také evangelia (!), což
ukazuje n a návštévy židovských nebo chazarských vyslancu.
Z celé zprávy také vyplývá, že nestoriáni nehráli v doprovodu
mongolského knížete bezvýznam nou roli.
Pŕesto však výsledek návštévy nebyl uspokojivý. K dyž se Nestoriáni
v ríši
V ilém z R u b ru k u vydal n a další pochod, aby se seznám il také Mongolú
s B atuem , dal m u nestorián Koj ak, S artachuv dúvérník, n a
cestu ra d u , aby už nikdy netvrdil, že je S artach kŕesťanem :
„N en í kŕesťanem , nýbrž M ongolem .“ A i V ilém z R u b ru k u
pŕizn áv á, že podie je h o názo ru S artach nepovažoval kŕesťany
za náboženské společenství, nýbrž za lid.
„Z d a li je S artach kŕesťanem či není — to se neodvažuji ŕíci.
Jisté je , že nechce b ý t takto nazýván, b a že si dokonce p ríle­
žitostné délá z kŕesťanú legraci. J in a k však se nezdá, že by
jim nebyl nak lo n én ; neboťkoneckoncu m á sídlo pri kresťanské
ceste ke d voru svého otce a všichni — Rusové, Valasi, B ulhari,
A lani — m usí Sartachovi p ŕe d áv at dary, chtéjí-li k Batuovi,
a milostivé je prijm e. Saracéni m u n ap ro ti tom u m ohou
pŕinést sebebohatší dary, ale nikdy je nestrpí ve své blízkosti.
M á též nestoriánské knéze, kteŕí tlukou n a své dŕevéné ta-
bulky a zpívají za nej m š i . . .
T am , kde jsm e narazili n a V olhu, je další pŕívoz obsluho­
vaný Saracény a Rusy. P ŕepravují ty, kteŕí chtéjí k Batuovi,

213
 pŕes reku, neboť sídli n a dru h ém b re h u . . . O d tohoto m ísta
je ješté p étidenní cesta, chcem e-li se dostat do V elkobulharska
( tj. do mesta Bolgaru), a já jsem se p ta l sám sebe, který ďábel do-
nesl m oham edánské náboženství tak daleko, do m íst vzdále-
ných tŕicet dn í cesty, v pustinách, kde nenájdem e jin é mesto
než Bolgar. A pŕece jsou títo B ulhari nejhorším i ze všech
S aracén u a Ipí svým srdcem n a Prorokovi jak o sotva který jin ý
lid .“
Ď ábel, o ném ž m luví V ilém z R u b ru k u , se j m enoval Ib n
F ad lán . U skutečnil opravdu roku 922 úžasnou cestu z B agdá-
d u pŕes chorezm ickou ríši do B olgaru n a Volze, p ri čemž p re ­
zim oval v ríši C hazarú. Z dalipak si V ilém z R u b ru k u tam
p ri Volze uvedom il, j akou ohrom nou pŕíležitost si kŕesťanství
vubec a R ím zvlášté daly u jít tím , že geografické vedy u nich
byly dlouho popelkou a dávaly príliš jed n o stran n é pŕednost
teologii a filosofii a že zem e „daleko vzadu n a V ýchodé“ byly
bez bližších znalostí označovány a od bývány obecné jako
Skytie? M ezi osm ým a desátým stoletím p a d la v tom to vý-
chodoevropském a západoasijském prostoru neobyčejné d ú -
ležitá náboženská rozhodnutí, o nichž nám podává obšírnou
zp ráv u i N estorova kronika. V K yjevé agitovali N ém ci pro
R ím , Ŕ ekové pro Byzanc a A rabové pro Proroka. V Itilu,
h lavním mésté chazarské ríše n a Volze, p rijal nikoliv semitský
km en židovské náboženství a m él pak nadále krále s nefalšo­
van ý m i starozákonným i jm ény. A dále n a severu, v B olgaru,
zvítézilo náboženství dobre inform ovaných a podnikavých
A rab ú . N em élo to tedy nie společného s ďáblem , ale geografií.
S n í však byli i jin a k tak chytrí vyslanci C arpini a V ilém
z R u b ru k u ješté za svých velkých cest n a štíru.
U dvora U B atuova dvora se odehrálo všechno podobné jako v pŕí-
Batua
p ad é C arpiniové. B atu poukázal n a naproste nezbytné svo-
lení velkého chána M angua, vládce M ongolska, jestliže vyslan­
ci h odlají zústat v zemi (to znam ená nevrátí-li se hned),
a poslal jed n o h o z poselstva, knéze Gosseta, jak o rukojm í

214
zpét k S artachovi. T rasa V ilém a z R u b ru k u pak p robíhala stej-
jak o C arpiniova — severné od Aralského jeze ra východním
sm érem . Po prekročení ŕeky Ili odpočíval dv an áct dn í ve
meste, jež nazývá K ay ak a jež nem ohlo být m éstem K opalem ,
ležícím v oblasti alatauské, či jin é místo v blízkosti K opalu,
ja k se nékteŕí bad atelé dom nívají. Vždyť nyní je V ilém
z R u b ru k u od ŕeky n a sever. V této etape opét sbírá infor-
m ace o N ém cích, pod obné ja k to činil u krym ských Gó-
tu. T o m u vyneslo u jeh o posledního vydavatele a p ŕeklada-
tele A. T ’Serstevense poznám ku, že pŕes svou zálibu v pésté-
ných vínech a íŕancouzské kuchyni je zakukleným N ém cem .
„D ozvédél jsem se, že v T alasu (niezi Alatauem a Alexandro-
vým pohorím), m ésté to zcela blízko pohorí, jso u drženi né-
m ečtí o tr o c i. . . U dvora ch á n a M an g u a m i p ak bylo ŕečeno,
že tito otroci byli z T alasu dopravení ješté d ál n a východ, a to
do m ésta jm én em Bolac, kde kopají zlato a kují zbrané, takže
jsem je nevidel ani n a cesté tam , ani zpátky, ačkoliv jsem —
ovšem nevéda to — cestou tam m íjel Bolac ve vzdálenosti
pouhých tŕí d n u cesty.“ Soudé podie výskytu zlata asi šlo
o mesto, ležící tesné n a sever od dnešní sovétsko-afghánské
hranice, snad v T ád žikistánu, a mésto Bolac p ak bylo p rav d é-
pod o b n é nejvýchodnéjším bodem , v ném ž ném ečtí horníci ze
Slezska či Cech tvorili m alou k o lo n ii. . . Po zim ním pochodu
velehoram i, p ri ném ž' poverčiví pruvodci opétovné žádali
V ilém a z R u b ru k u , aby zažehnal dém ony prúsm ykň a p ro p a -
stí, se koncern prosince 1253 konečné dostali ke d voru chána
M an g u a, kde zústali až do 10. července 1254.
V edie m enších cest sp adá do této doby pŕes svou bezvýsled- Dialog mezi
svetovými
nost také slavný dialóg m ezi nestoriány, katolíky, m oham edá- nábožen-
ny a buddhisty, a to za prítom nosti velkého chána. Ješté pŕí- stvími
značnéjší pro ch án a M angua však je, že jeh o hostiny, ja k
vypovídá V ilém z R u b ru k u , se konaly v oblacích kadidla, že
nestoriáni, kŕesťané, m oham edáni a všichni ostatní knéží,
lhostejno, které náboženství vyznávali, m u m useli u d élit po-

215
 žehnání, ačkoliv jeh o nejbližší okolí bylo pŕesvédčeno o tom ,
že sám neverí v nie. Je d n a l tu podie prim itivní, byť do jisté
m íry tolerantní zásady, že ať takové požehnám pŕichází od-
kudkoliv, nem úže bý t nikdy n a škodu. A jed n o h o dne za
velkého nečasu rozkázal všem u dvora akreditovaným vy-
slancúm a knéžím , aby u svých bohu vyprosili konec n eč asu ...
Z astával-li m ocný panovník takové stanovisko, pak byly
všechny nadeje, že by m ohl být získán za spojenec, je n zbož­
ným p ŕán ím , a to tím spíše, že V ilém z R u b m k u se vystríhal
hovoŕit o reálných vécech, jak o byla vojenská pom oc; ba
p ráve naopak, tento zájem o kýženou podp o ru dokonce pŕím o
p o p íral, když ke dvoru ch án a M angua pŕišel dopis prozíravého
B atua, podávající m u zprávu o tom to tajném p ŕá n í francouz-
ského krále.
Ale i jin é okolnosti ztéžovaly vyjednávání, n apríklad fakt,
že tlum očník V ilém a z R u b ru k u , nepŕíliš schopný a beze-
sporu nepoctivý, se vždy opil jak o první (zdali úm yslné či ne,
to ponechm e stranou) a že nestorián, jehož chtél chán po-
u žít za tlum očníka, se nakonec ukázal práve takovým pijanem ,
jak o byl jeh o pŕedchúdce. A tak V ilém z R u b ru k u , jem u ž za
p rv n í mongolské zim y nam rzlo nékolik prstú u nohou, otázal
se v červenci zcela otevŕené, zda jeh o další pobyt u dvora m á
vub ec smysl, a chán M angua m u 10. července 1254 povolil
odjezd.
Sedmdesát „C estovali jsm e dva mésíce a deset dní, než jsm e zase
dní hladu
dorazili k Batuovi. Po celé cesté jsm e nespatŕili ani obec, ani
stavení, krom é hrobu a je d n é vesničky, ve které jsm e nedostali
ko u p it an i chléb. A za téch sedm desát dní jsm e si m ohli do-
volit je n jed in ý delší odpočinek, a to tehdy, když jsm e n e ­
našli čerstvé koné n a vým enu. Z nejvétší části byla naše cesta
stejná jak o v m inulém roce. Prišli jsm e v zim e a odcházeli
v lété. Často jsm e procházeli ho rn ato u krajinou a je d n o u
jsm e šli čtrn áct dní úzkým údolím , v ném ž rostla tráv a je n
n a bŕezích ŕeky. Stalo se, že jsm e po dva či tri dny nem éli

216-
k jíd lu nie jin éh o než kum ys a byli jsm e ve velkém nebezpečí,
že zahynem e hladem , pŕedevším také proto, že jsm e kone
príliš u n av ili.“
Pŕes tyto neurčité ú d aje se T ’Serstevensovi podarila daleko-
sáhlá rekonstrukce zp áteční cesty V ilém a z R u b ru k u , po-
névadž n a jin ý ch m ístech p am étí Ize n ajít jed n o tliv é p o ­
znám ky, j ako n ap rík lad sdélení, že pri zpáteční ceste m él
Balchašské jezero po levé strané, tedy n a jih u , a k V olze d o ­
razil n a m nohem severnej! ležícím bodé než roku 1253.
Sledujem e-li cestu n a dnešní m apé, vyplývá p ak tato trasa :
z výchozího kraje p ri ŕece Ili by vedia cesta dále n a jih od
Balchašského jezera. V ilém z R u b ru k u tedy asi použil ze
tŕí m ožných výchozích b o d ú z D žungarska stŕedního, tedy
prech o d u k jeze ru A la-kul, označovaného často jak o vlastní
D žungarskou b rán u . O d tu d se dostal severné od Balchašského
jeze ra do B etpak-D aly. T oto jm én o výslovné u v ád í; název
zn am en á „S tep h la d u “ a je pro k rajin u velm i príznačný.
Severním K azach stán em a pŕes reku U ra l pak došel k Volze
z h ru b a u dnešního S aratova. Cestou k Volze sledoval néjakou
reku severozápadním sm érem . T ’Serstevens m á za to, že to
byla ŕek a S am ara. P rávé tak dobre to však m ohla bý t ŕeka
U ra l, protékající m ezi dnešním i m ésty O rskem a U ralskem
skoro presné od východu k západu.
N a B atuové dvore m él V ilém z R u b ru k u m enší potíže, než Shledání
s drahý
dostal zp ét alespoň část vécí, je ž tu nikoliv zcela dobrovolné
zanechal (mešní ro u ch a a knihy). T aké jeh o druhové byli
pŕešťastni, že se shledávají s V ilém em z R u b ru k u a že tím
jsou vysvobozeni ze zajetí. T a ta ŕi se totiž už velm i urážlivé
vyptávali, zda p á te r Gosset dovede pást koné a dojit krávy.
O d B atua neputovali k Č erném u m ori, pŕes které by se
stejné byl V ilém z R u b ru k u v zim é sotva m ohl pŕepravit, ale
po p ro u d u V olhy ke K avkazu. Podie jeh o dom néní byl
vládce a král L udvík IX . dosud v Sýrii, a proto zvolil tuto
dalekou a obtížnou cestu. N eohroženost, s níž toto rozhodnutí

217
 učinil, je obdivuhodná. Vždyť puvodné m él cestovat je n
k Sartachovi, o ném ž se v Byzanci védčlo dost presné, že sídli
n a Volze, tedy nepŕíliš daleko od pobreží Č erného m ore.
P ak však z toho byla expedice do srdce Asie a n a tu nestačily
an i penéžní prostŕedky, ani vybavení. A teď, n a Volze, se
p rávé tak lehce rozhodí pro novou trasu, rovnající se m alé
ceste kolem svéta.
P rv n í zastávkou bylo m esto S um m erkor (Astrachaň), jež
se díky své výhodné poloze m ezi dvém a ram eny ústí V olhy
udrželo osm let proti n áp o ru m T a ta rú , pak však pŕece bylo
dobyto. T ak é tam nalezl V ilém z R u b ru k u N em ce. 11. listo-
p a d u dosáhl výbežku K avkazu blízko K aspického m ore.
Do tohoto k raje se stáhli pred T a ta ry A lani, takže „z deseti
S artachových lidí je vždy zapotŕebí dvou, aby hlídali východy
z údolí, v nichž žijí A lani a čekají je n n a to, aby m ohli o d ehnat
dobytek z tatarských stád. M ezi m oŕem a h oram i se drží
tak é ješté saracénští Lesgové, takže S artach n ám m usel d át
eskortu dvaceti m užu, abychom se dostali bezpečné k Železné
b rá n é . . . K rá tc e pred Železnou b ran o u jsm e narazili n a
staro u alanskou p e v n o s t. . . tam jsm e také dostali poprvé
hrozný a pili v íno.“
J e d e n a púl tisíciletí po A lexandrové výpravé se V ilém
z R u b ru k u stále ješté orientuje podie antických zpráv o velkém
m akedonském králi. B ájná Železná b rá n a byla vždy i A raby
u v ád é n a v souvislost s m éstem D érbentem a m éla jak o p r a ­
sta rá pevnost a obchodní cen tru m odjakživa výhody ze své
polohy m ezi pohorím a m oŕem , pŕedevším tak dlouho, dokud
h ra d b a K av kazu skutečné u zav írala ostatní horská údolí
a prúsm yky.
Prechod do O d to h o to m ísta se stává V ilém z R u b ru k u m nohom luv-
biblické zeme
ným . Z de začíná antická p ň d a, b a biblická zem é kolem A ra ­
ra tu a ŕeky A raxu. Pŕes A rm énii a A natolii táhne V ilém
z R u b ru k u dále (pŕičem ž se jeho cesta kŕíží v E rzu ru m u
s cestou, kudy pú jd e o nékolik let pozdéji M arko Polo). Teď

218
 cestuje pom aleji, neboť m esta jsou bohatší, zásobování lepší.
D ostává se m u také m ožnosti k rozhovorúm s arm énskym i
duchovním i, a tak uplynou svätodušní svátky roku 1255 (!),
než se dostane ke S tŕedozem ním u m ori a nalodí v zálivu
A lexandretském do Akkonu. 15. srpna, dva a čtv rt roku po
je h o odjezdu z C arih rad u , Ize považovat jeho cestu za skon­
čenou. V Akkonu si odpočine a začíná pracovat n a sepsání
své zprávy. U vedom í si, že všechno bylo m arné. U ž S artach
prohlédl jeh o úmysl získat pro krížové výpravy vojenskou
pom oc a ch án M an g u projevil vúči všem u kresťanskému
napro sto u lhostejnost, ač se V ilém z R u b ru k u snažil ze všech
sil o získání sym patií u je h o dvora, a ačkoliv navštívil dokonce
chánovy ženy, o nichž sám chán soudil, že nestojí za návštévu.
C htél navzdory tom u je t ješté jed n o u do K a rak o ru m u ?
C htél snad po dvouletých strastech dosáhnout nového vyslání
m uže vyšší hodnosti, když končil zprávu slovy:
„ Z d á se mi, že si Ize slibovat je n m álo od toho, pocestuje-li
k T a ta rú m ješté je d n o u prostý m nich, ja k o js e m já . . . Jestliže
by však pápež svolil k vyslání dustojného poselství k chánovi
M-anguovi s biskupem v čele, byl by jisté s to zodpovédét
všechny pošetilé otázky, jež ony km eny n ám kŕesťanúm n e ­
u stále kladou . . . M usel by však m ít dobrého tlum očníka,
snad dokonce nékolik, a také m noho penéz, jich ž by n a cesté
m ohl p o u žít.“
J e h o poslední otázku nebudem e moci zodpovédét. Lidsky Vilém
z Rubruku
by však bylo pochopitelné, že vzhledem ke svým jedinečným upadne
zkušenostem , své pevnosti a prokázané odvaze vkládá tento v zapomnéní
m už nadéje ve vyšší hodnosti a také v prostŕedky, jež by m u
um ožnily ztroskotanou misi snad pŕece je n prom énit v dílčí
úspéch. N ie však neukazuje n a to, že by jeho p ŕá n í bylo
splnéno. N aopak, po svém n áv ratu m izí V ilém z R u b ru k u
zcela ze svétových déjin, takže ani není znám o d átu m jeho
sm rti, které se n ám o Benjam ínovi z T udely, o Ib n B atutovi
a m nohá jin ý ch cestovatelích této epochy spolehlivé zachovalo.

219 f
 Poutní cesty z Východu na Západ

V dobé, kdy V ilém z R u b ru k u sepisoval své p am éti o vel-

kém chánovi M anguovi a dlouhé cesté, n arodil se b en á t-
ském u kupci N iccolovi Polovi syn. Byl po k ŕtén jm én em
benátského svétce a svými cestam i a záznam y o nich si dobyl
tak velkou slávu, že všichni cestovatelé do Asie p re d ním se
označují ja k o je h o pŕedchúdci a všichni po ném jak o jeh o
následovníci.
Cesty M ark a Pola, které začínají rokem 1271, uzavírají
epochu stŕedovéké geografie, totiž epochu nevédom osti. O d
doby M ark a P ola se toho v záp ad n ím svété védélo o D alekém
východé a p o b reží In d ie tolik, že n ad ále pro všechny evropské
štáty existoval už je n je d in ý cíl, a to n ajít bezpečnou, i pro
tran sp o rty zboží použitelnou cestu do Asie. Z a stavu tehdej-
ších d o p ra v n íc h prostŕedkú to m usela byt cesta nám orní.
M arko Polo však stojí nejen n a konci zá p ad n ích snáh
o p o zn án í V ý ch o d u , poprvé také uskutečnil pevné spojení
daleké čínské ríše s E vropou, a tím také uzavírá dlouhou ra d u
čínských v ý zk u m n ý ch cestovatelú n a západ.
Čínští H isto rick á senzace, že by se je d e n z nich byl dostal do
cestovatelé
E vropy (kde by n a néj byli zírali jak o dnes n a M arťana),
se však neuskutečnila. V šechny pram eny, jež nám podávají
zp ráv y o čínských vyslancích n a evropské dvory, se bohužel
ukázaly m álo spolehlivým i. Pŕesto však je tre b a vzpom enout
nékolika m u žú , kteŕí udélali vše, co bylo v jejich silách, aby
pŕedešli M a rk a Pola, onoho B enátčana stejné duležitého pro
V ýchod ja k o pro Z á p a d ; o Z ápadé toho čínští b ad atelé oné
doby v éd éli pŕirozené právé tak m álo, jako C arpini či V ilém
z R u b ru k u o V ýchodé.
Je šté r oku 1178 napsal čínský geograf Ču K u -fa j: „ N a d ru h é
stran é A ra b sk éh o m ore je zem é M u -lan -p i (Španelsko) a tisíc
jin ý ch k rá lo v stv í a je š té d á l n a záp ad je m ore, do néhož zap ad á
slunce a o ném ž nie n e v im e /' V e tŕin áctém století napsal

2 2 0
Č au -šu -k u a, v rch n í cisársky dozorce pro. nám orní obchod:
„Španélsko leží n a záp ad od arabských zem í. M ezi Špa-
nélskem a A rábií je velké m ore a n a jeh o západe jsou nikoliv
arabské zem é ve velkém počtu. N alodím e-li se v A lexandrii
a plujem e-li n a záp ad , pŕiplujem e po cesté trvající sto dní
do onéch zem í. T y m ají velké lodi, n a néž nakládají víno,
potraviny a suroviny p ro své tkalcovny.“
Cesta za poznáním p ro b íh ala i pro sm er od východu
k zá p ad u p aralelné s lodní dopravou a p ram eny pro čínské
geografy byly v p odstaté totožné s pram eny M as’údĺho,
Idrísího a všech ostatn ích: o inform ace byli žádáni m u -
žové, kteŕí n a svých lodích pluli ja k n a východ, tak i n a
západ.
Pŕesto však existuií náznaky toho, že se Č íňané neom ezovali Džunky
. , , , , . . , v/ v /,• -.-1 v. , ve východní
n a pouhe vy p tav am cizm cu, k te n pristali v jejich pnstavech. Africe
K dyž provádéli M clv er a po ném C aton-T hom psonová ve
slavných zŕíceninách v Z im babw e v R hodesii archeologické
výzkum y, narazili n a čínský porcelán z ran é doby M ingú
(čtrnácté století) a z doby Sungú (desáté až tŕin ác té století)
a dále n a m ince dynastie Sungu, jež byly nalezený také n a
pobreží Z an zib aru a z nichž Ize usuzovat n a pŕím ý obchodní
styk bez zprostŕedkujícího pňsobení In d ú , i když pŕirozené
existovala v ý znam ná in dická pŕekladišté pro obchod m ezi
č ín o u a východní Afrikou.
H istorické h ran ice čínského obchodu s jihovýchodní Afrikou
jsou dosud vyznačený rokem 713 a lety kolem 1480. V roce
713 byla d á n a do obéhu nejstarší čínská m ince, nalezená
v Africe. K olem roku 1480, tedy krátce p red pŕíjezdem prvních
portugalských lodí do východní Afriky, pristálo poslední
čínské loďstvo v prístavu M agadoxa (Mogadiscio, v dnešnim
Somálsku). Je to rozhodné k ontakt trvající sedm století, v ném ž
si bezesporu vytvorili alespoň čínští nám orníci a kupci určité
predstavy o záp ad n ím b re h u Indického oceánu.
V zdálenosti, jež bylo m ožno u ra zit cestou po souši, nebyly

2 2 1
 tak im p o zantní, ale takto získané geografické védom osti byly
p ro č in u zrejm é duležitéjší než dovoz ze Sofaly a M agadoxy,
neboť u asijské pevniny šlo o č in u sam otnou a o její sou-
sední zem e. P odobné jak o E vropa zastávala dlouho geo­
centrické pojetí svéta a Zem i považovala za stred vesm íru,
tak byli i č íň a n é — a zvlášté jejich císaŕové — po staletí
pevné pŕesvédčeni o tom , že č í n a je ŕíší S tredu — srdcem či
p u p k em svéta a všechno ostatní je je n m éné duležitým
okolím , p rid an ý m dilem božské milosti, aby m éli č íň a n é
o néco vétší pole púsobnosti.
V této víre posilovalo č íň a n y nékolik skutečností: nejvyšší
hory svéta, ješté dnes téžko dostupné, jež obklopují č in u n a
záp ad é, jih o z á p a d é a jih u ; nekonečný T ichý oceán, om ý-
vající čínské b re h y ; poušté D žungarska, M ongolska a M a n ­
džuska; nekonečná Sibiŕ a neproniknutelné pralesy Z adní
In d ie. K a žd ý čínský výzkum ný cestovatel tedy musel bojovat
s predsudky, jež nebyly o nie m éné hluboce zakoŕenény
než podivuhodnosti a báje, kolportované v záp ad n ím svété
o D alekém východé.
K d y započal čínský pruzkum Z áp ad u , čím ž m ohl být
m ínén zpočátku je n čínský západ, se asi bohužel nikdy ne-
zjistí, protože tato zem é nejstaršího a nejspolehlivéjšího déje-
pisectví m éla pološíleného panovníka, který roku 213 pred
novým letopočtem dal rozkaz k akcím , p ri nichž byly spálený
nesčetné staré spisy. Pŕesto se v je d n o m hrobé zachovala stará
kronika, sepsaná v osm ém století p re d novým letopočtem ,
podávající zprávu o čínském králi či vládci provincie, jen ž
podnikl expedici k pohorí K c h u n -lu n a k n áro d u Se-w ang-
m u. Staročínský kom entár k tém to spisum, k takzvaným
B am busovým k nihám , p ra v í:
„ K rá l p ri své výpravé cestoval tisíc li n a sever pŕes zem
létajícího písku a tisíc li pŕes zem i nakúpeného perí. P ak si
po drobil h o rdy km ene K ii-an a v rátil se n a východ s péti
králi jak o zajatci.“

2 2 2
 T en to král či císaŕ, znám y zásluhou velkého sinologa Král Mu,
a geografa R ichthofena, se jm enoval M u nebo M u-w ang cestoval
a vládl v 10. století p red zm énou letopočtu. N ékteŕí histori-
kové m u pripisuj! cesty až do E gypta nebo dokonce ke dvoru
královny zé Sáby, jíž se pri podobných pŕíležitostech rád i d o ­
volávajú R ichthofen sám ovšem pŕedpokládal, že se M u n ed o ­
stal pŕes okrajové pohorí v okolí jeze ra K uku-nor. Z dá se mi,
že je blíže p rav d e než zastánci tezí o ceste kolem sveta, že je
však zase nao p ak príliš vedecky opatrný. Co se myslí létajícím
pískem , je snad jasn é a m uže být odkážem n a p u ltu cet rúz-
ných pouští m ezi C h uang-che a Bajkalským jezerem . Perím
m ini Č íň su é zrejm é snehovou pokrývku a i ta je geograficky
ješté velrui m nohoznačná. Z m ĺnéné hordy však ukazují n a
loupežné kočovníky, kteŕí se zdržovali pŕedevším v severních
oblastech oáz, n a d ru h é stran é poušté G obi a T arim ské
pánve. C estovat tam by bylo sice pro čínského krále naprosto
m ožné, ale byla by to i velm i význam ná výzkum ná cesta.
Po tom to císaŕi, m ilujícím cestování, následovala m ezera
osmi set let a v té dobé, chtél-li se nékdo dostat do prastarých
p ŕed élu cest a do obchodních m ést v severním A fghánistánu,
m él k dispozici je n sporé obchodní čínsko-indické spoje pŕes
poušté a p ohorí v záp ad n í Číné.
O téchto obchodních stycích Ize pochybovat právé tak
m álo ja k o o stáŕí čínské kultu ry a vynalézavost východo-
asijských k u p cu vysvitá už z velm i raných p ram eňu, ze sta ­
rých p o h ád ek a z odezvy u jin ý ch km enú. T o však vlastné
nebyly skutečné výzkum né cesty. K výzkum ným cestám m usel
b ý t v absolutistické čínské ríši d án rozkaz. Byly součástí
p ráce, kterou m él p rodukoval štáb védcň. T en se v prvních
staletích skládal asi hlavné z astronom ň, vykladaču snu
a lékaŕú. V im e pŕece, že buď v roce 2165 nebo 2137 pŕ. n. 1.
byli sťati dva dvorní astronom ové, protože nepŕedpovédéli
zatm éní Slunce. Znalosti z astronóm ie tudíž byly pro dvorní
učence životné dúležité a m ély pŕednost pred geografií.

223
 Rozmadi T eprve za vlády císaŕu rodu C han, trvající čtyŕi sta let
císah’i (206 pŕ. n. 1. až 221 n. L), se v Č íné tato hodnotová stupnice
Chan zm énila, což asi souviselo se vzkvétajícím obchodem . Č íňané
chtéli p ro d áv at hedvábí v In d ii a zajím ali se o ru zn é ozdobné
kam eny, jež bylo m ožno nalézt ve S trední Asii. Z té doby
znám e misi dvorního ú ŕed n ík a Č ang-Č chiena, plánovanou
od počátku jako objevnou a výzkum nou cestu. Procestoval
v letech 138—115 p ŕ. n. 1. pŕedevším ty západočínské oblasti,
v nichž m éli v rukou m oc loupeživí kočovníci. Pronikl však
i za tu to oblast kočovníku do Ferganské pánve, kde končí
stŕedoasijské obchodní cesty.
U ž ze strohých poznám ek o rané cesté císaŕe M u-w anga
je jasné, že km eny no m ád u , znám é pod rňzným i jm ény,
tvoŕily h lavní prekážku pro spojení mezi Č ínou a jiným i
zem ém i. K dyž se jak v C horezm u (Chivé) a Indii, tak i ve
vlastní Č íné prosadily silnejší vlády, které vytvoŕily organizaci
pŕíznivou pro obchod a dopravu, záviselo spojení mezi tém ito
zpevnéným i státním i útv ary už je n n a tom , aby kočovníci
zmizeli z blízkosti obchodních cest. Z histórie vime, že pŕes
nékolikeré vojenské výpravy ty to pokusy nem ély trvalý
úspech a že nejsevernéjší, četným i oázam i dobre zásobená
H e d v áb n á cesta byla neustále ohrožována nájezdy km enú
C h jung-nu a W u-sun.
Čang-Gchien Č ang-Č chienova zpráva císaŕi je nej en svédectvím vér-
nosti — byla p o d án a po nékolikaletém zajetí u km ene
C h ju n g -n u , ale i svédectvím jeh o rozhledu a pozorovacího
talen tu . P o dávám ji zde ve výňatku, protože je jed n ím z nej-
význam néjších dokladu o výzkum ných cestách z V ýchodu,
a protože pŕipouští p ú v ab n á srovnání se zprávam i C arpiniho
a V ilém a z R u b ru k u , jež ovšem nevyznívají vždy ve prospech
obou E v ro p an ú :
„K d y ž se Č ang-Č chien vydal n a cestu, doprovázelo ho
pŕes sto d ru h ú a sloužících. Pri jeh o n áv ratu po tŕin ácti
letech z nich zbyli je n dva. Č ang-Č chien sám byl ve F ergané,

224
u velkých Jú eč ži (kmen turkotatarských nomádu), dále v Bak-
trii a v C horezm u a m im o to je m u ze zpráv znám o, že v oblasti
téchto štátu je ješté p ét nebo šest jin ý ch zemí. O všem, co videl
a slyšel, p o dal svém u císaŕi zev m b n o u zp ráv u :
„ K d y ž jsem byl v B aktrii, vidél isem tam kusy z bam busu ZP™vy
,, . , • v , , , • ' ľ + - u m i • ozapadm ch
s dlouhym i clanky a jem n e plátno ze b -ccnuanu. r t a l jsem zemích
se, odkud zboží dostávají. N ato m i je d e n m už z B aktrie
p rav il: ,N aši kupci se vydávají n a cestu a nak u p u jí toto zboží
v I n d ii/ In d ie leží nékolik tisíc li jihovýchodné od B aktrie.
Indo v é jso u zvykli b y dlet usazeni n a venkové. Jejich osady
jsou pod o b n é osadám v B aktrii, neleží však tak vysoko a jsou
proto horké a vlhké. V e válce používá indický lid slonú.
Zem é In d ie leží nedaleko velkého m o re.“
C ang-G chien m á za to, že Indie leží d vanáct tisíc li n a
jih o z á p a d od Giny (tj. asi 6500 km ; vzdušnou čarou je z Pekingu
do D illí asi 4000 km, z Pekingu do Karáčí asi 5000 km ).
N ato se Č an g -Č ch ien stal jakým si zvláštním zm ocnéncem
cisárovým pro záp ad n í zemé. Slyšíme o stále nových vý­
p rav ách n a západ, a to nejen pŕátelských. N ékdy d o p ad -
nou dobre, p ak je Č ang-G chien povýšen a dostáVá se m u
čestného titu lu (B o-w ang). Jin d y jsou čínská vojska roz­
prášená, pak čeká verný G ang-Č chien pokorné n a trest
sm rti a z milosti je pak pouze degradován n a prostého vojína.
Protože však císaŕ s nikým tak rá d nehovorí jako s ním , neboť
m él bezpochyby o záp ad n í zem é velký zájem , brzy C ang-
Č chiena znovu povýši. J e očividné podie dnešních m éŕítek
vynikajícím znalcem ; n av rh u je politická opatrení, provdává
čínské princezny za hunská knížata, aby k n ížata byla spjata
s Č ínou a m ohlo jic h b ý t použito proti sousedním km enňm ;
nakonec se Č ang-Č chien vydává znovu n a cestu.
„C ísaŕ souhlasil s vývody Č ang-Č chiena a povýšil jej n a
velitele. Dal m u tri sta m užu a pro každého z nich dva koné,
m im o to jako zásoby velké stádo skotu a ovci a povolil m u
zlato n a dary, nékolik tisíc kusú ruzných tkanin a také velm i

225
 m noho železa. N a cestu dal Č ang-Č chienovi společníka,
je n ž m él hodnost dôstojníka a h u l císaŕského vyslanec, aby
ho Č ang-Č chien m ohl použít ja k o vyslanec do jin é zemé.
K dyž se dostali ke km eni W u-sun . . . rozdelili se. Člang-
Č chien poslal svého pruvodce do F ergany, C horezm u, B aktrie
a k M assagetúm . V ôdcové z km ene W u-sun jej doprovázeli
a ukazovali m u cestu. Č ang-Č chien však se v rátil s nekolika
vznešeným i W u-suny zpét n a císaŕský dvúr, aby tito cizinci
poznali m oc a velikost Číny.
Zasloužená č a n g -č e h ie n o v i byl císaŕem propňjčen titu l V eliký politik
pocta
a asi o rok pozdéji zem ŕel. D ôstojník vyslaný do B aktrie však
n av ázal výhodné spojení s m n o h á zem ém i, které p ak byly
n ad á le počítány k C hanské ríši. Cestu k nim ale razil č a n g -
Č chien a všichni pozdéjší vyslanci do nich, kteŕí tam chtéli
v zb u d it dôveru, museli používat Č an g -č ch ien o v a titu lu
Bo-w ang, jin a k by s nim i vôbec nikdo n ejed n a l.“
Z téchto a jin ý c h poznám ek, jež z úsporných dôvodu n e ­
m ôžem e dále rozvádét, Ize s velkou jisto to u vyvodit vyni-
kající osobnost tohoto objevitele, p rukopníka a štátn ik a; n e ­
spustil nikdy ze zretele vytčený cíl a ješté jak o starý m už,
když už se zrejm é sám nem ohl vy d at n a velkou cestu, vyškolil
schopného následovníka a seznám il ho s p ohraničním i km eny,
tak že m u poskytly volný p ruchod, který on sám vždy m él.
S p o d o b n o u skutečností se Ize často setkat i v E vropé v téže
dobé. N ékteré zvlášť význam né osobnosti požívají ochrany
a ú cty i u barbarských, nékdy i nepŕátelských národností.
Z a stéhování n áro d ô i p o h an é ušetrili p rv n í biskupy a
nakonec i C arpinim u a V ilém ovi z R u b ru k u se dostalo
ochrany.
U skutečnil se i Č ang-Č chienuv n áv rh p ro v d at čínskou
p rin cezn ú za knížete kočovníku, a tím ho získat za spo­
jenec. N ežná C hsi-djun m usela nasto upit cestu n a drsný
Severozápad a z dalekých končin napsala tuto srdcervoucí
ž a lo b u :

226
 „Tam, kde nebesá končí,
Poslali mne moji lidé,
Dali mne do ciziny králi,
Kmene Wu-sunu za ženu . . .
Mým obydlím je stan,
A stčny jsou z plsti.
Syrové maso zde musím jíst,
Kobylí mléko je mým nápojem.
Nikdy mne neopouští vzpomínka na vlast.
Krvácející srdce v mé hrudi
Chce se proménit ve zlatého jestfába
A letét domii . .

O d doby C hsi-djún nastoupilo pravdepodobné nékolik Pr‘n- ^ m

dalších princezen cestu ke kočovným knížatňm , aby svým
néžným télem ochránily obchodní cesty čínského císaŕe.
Ze stesku po dom ove se stály ve vzdálené zem i básníŕkam i,
jak o ješté v pozdéjších letech T s’ai J e n . V K u rg an u , který
p re d nékolika lety byl vyproštén z véčného ledu Altajského
p ŕe d h u ŕí, byly nalezený rozličné užitné p ŕedm éty z Č íny:
zrcad la, toaletní p otreby a p odobné; sotva sloužily kočovní-
kúm , uživatelkam i byly asi cizí knéžny n a dvorech kočovných
knížat.
Počátek všeho hledejm e u Č ang-Č chiena a v obchodovaní.
N ezustalo však je n p ri ném . O d tŕetího století pred naším
letopočtem se stal buddhism us pŕevládajícím náboženstvím
v In d ii, a když bylo prvního cíle dosaženo, počalo vysílání
m isionáŕu. K ašm ír, A fghánistán a T urkestán, tedy zem é
hraničící s Indií, T ib etem a Č ínou, byly zachváceny novým
náboženstvím a v prvním století našeho letopočtu začalo
ovlivňovat i Č ínu. T ím se posilovalo nové pouto m ezi In d ií
a Č ínou. Čínští buddhisté ovšem nevidéli v In d ii pouhou
sousední zemi, ale svou náboženskou vlast, tu část sveta, po
níž kdysi kráčel sám B uddha.

227
Poutníci m O b ch o d n í cesty, jež císaŕ C h o -T i (88— 105) opatril poštov-
Hedvábných
cestách ním i stanicem i a jež generál P an Č chao zabezpečil proti
n o m ád ú m , nabývají náhle nového význam u. K hedvábným
a nefritovým k arav an ám se pŕipojují jednotlivci, n a nichž je
vidét, že jejich dom ovem jsou kláštery. Je jic h smysly nejsou
u p ren ý n a zboží zá p ad n ích zem í či n a zázraky Indie. P atrí
ke skupiné lidí, kteŕí ve všech staletích podávali nejneuvéŕi-
telnéjší cestovatelské výkony, kteŕí cestovali n ap ŕíč ro z h á ra ­
n o u E vropou do Palestiny, tropickou A frikou do M ekky.
Jso u poutníky. V e vnitroasijské nebo západočínské oblasti
jic h bylo béhem staletí jisté tisíce, i když provoz n a Již n í
hed v áb n é ceste nebyl nikdy tak organizován j ako provoz
s p o utníky n a Stŕedozem ním nebo R u d ém m ori. J im vychá-
zeli vstŕíc nestoriáni vypuzení ze Stŕedom oŕí, jejichž hlavní
pu to v án í spadá do p átého až sedm ého sto letí; o néco pozdéji
to byli m oham edáni. N ašla se však i svédectví pro m anichej-
ské poutníky a osady, rukopisy s n ád herným i m iniatúram i,
svédčící o tom , že uctívání M aniho, ukrižovaného roku 276,
preniklo i do uzavŕené T arim ské pánve. (N akonec si Ize pro
kŕesťansko-buddhistické splynutí, j aké m él zrejm é n a mysli
M ani, sotva pŕedstavit vhodnejší kraj než tuto poušť, kde se
kŕesťané a buddhisté setkávali.)
V šichni tito poutníci, knéží a m niši putovali a odpočívali,
zakládali kláštery, vzájem né se v nich stŕídali a pŕedevším
neustále psali a psali, neboť psaní je koneckoncú pŕednostním
zam éstnáním osam elých v yhnancu a nadšencú.

V provincii Šan-si, ležící m ezi Pekingem a C huang-che,

žil ve čtvrtém století našeho letopočtu m nich F a-hien. U ž
jak o d íté se dostal do kláštera a mél tam dostatek času n a to,
ab y se snažil pŕijít vécem n a kloub. A pak se rozhodí puto v at
do Indie, kde se chtél poučit o pravidlech svého rá d u z úst
nejpovolanéjších a odkud chtél pfinést do č in y další b u d d -

228
histické spisy. Co zavdalo po d n ét k tom uto tehdy jisté ne-
všedním u podniku, m užem e je n tu šit: buď v n itŕn í spory
v klášteŕe, jim ž chtél u činit p ŕítrž prostŕednictvím indické
au to rity , nebo zp ráv a o čínské cesté indického m isionáŕe
B u d d h ab h ad ry , který pŕijel roku 398 po m ori do Č íny; pobyl
tam dvacet let a pozdéji — zrejm é po Fa-hienové n áv ra tu —
preložil spolu s ním četné buddhistické spisy do čínštiny.
F a-h ien se vydal n a cestu v roce 399. S ním cestovali čtyŕi Fa-hien
m niši, jejichž jm é n a znám e, a pravdepodobné ješté nékolik
\
služebníkú. Ačkoliv bezpochyby existovaly obchodní cesty,
používané už p re d ním , a to z provincie S’-čchuanu do Barm y
a In d ie, použil delší a obtížnéjší H edvábné cesty; z toho Ize
usoudit, že byla m nohem znám éjší. Až do L an -čo u sledoval
F a-h ien reku C huang-che, tak j ako to činili všichni ostatní,
kdo cestovali za stejným cílem. O d tu d se obrátil n a sever
pŕes Su-čou, An-si a T u n -c h u a n g a dál cestoval po severním
svahu A ltyntagu, tedy po Již n í hedvábné cesté, která ješté
za dob Prževalského a Sven H ed in a byla pokládána pro
své dlouhé úseky pouští a písečné bouŕe za životu nebezpeč­
nou.
„V této poušti je m noho dém onú. Gasto se zvedají horké
vétry, které zabíjejí cestující, jsou-li jim i prekvapení. Nejsou
tu ani p táci, an i šelmy. K a m oko d o h léd n e,je cesta poznam e-
n á n a kostram i zdechlých m ezkú a také kostm i lidí, kteŕí tu
ztra tili život p ri pokusu projít pouští. S edm náct dní cestoval
F a-h ien s doprovodem touto pouští, než se dostal do králov-
ství Š an -šan .“
M luví se tu o „p o h y b u jící“ se poušti, východné od m éní-
cího se je z e ra L ob-nor, pŕes kterou šel dvé sté padesát let
po F a-hienovi také m nich H iw en-cang. T en n ám vysvétluje,
že kosti, které F a-h ien a tak podésily, jsou nakúpený úm yslné,
aby k arav an ám ukazovaly cestu. Pŕesto ovšem to jsou údésní
ukazatelé cesty a F a-h ien si zrejm é oddechl, když došel do
m ésta C h otanu, ležícího — ve výši čtrnácti set m etru — na

229
 sever od nékolika dôležitých prusm yku, a o ném ž jsou zm ĺnky
už v ran ý ch dobách jako o hlavním pŕekladišti zboží mezi
In d ií a T urkestánem .
ZP™™ „C h o tan sk á oáza je ú ro d n á a obyvatelé m ésta jsou šťastní
a m ajetní. Zachovávají bez výjim ky zákony B uddhovy. J e
tu slyšet zbožná h u d b a a ve meste je asi deset tisíc m nichú,
z nichž vétšina náleží ke škole o Širokém Voze. ( Mahajána,
buddhistický smer, požadující kromé ctnosti meditaci, nezbytné nutnou
k poznaní.) V šichni mniši se stravují v klášteŕích. C hotanští
mniši bydlí ve čtyŕech od sebe oddelených obytných objektech,
s b ra n am i a v é ž e m i. . . Jso u tu ubytovací dom y pro m nichy
ze všech čty ŕ svetových straň, kde se jim dostane všeho, co
p o tre b u jú “
Aniž to F a-h ien praví výslovné, Ize pŕesto pŕedpokládat,
že pokud se týká čtyŕ svetových straň, nebyli ta m pouze
b u d d h ističtí poutníci. Sám pobyl v G hotanu tri mésíce,
zatím co nékteŕí z jeh o d ru h ú už odjeli do Indie.
„S ed m až osm li (tj. čtyri a ž p ít kilometru) n a záp ad od m ésta
leží klášter, m ající jm én o N ový chrám králúv. J e h o stavba
si v y žádala doby osm desáti let a spadala do dob vlády tŕí
králú. J e asi tri sta stop vysoký, bo h até zdobený drevorezbam i
a intarsiem i a pokrytý zlatem a stŕíbrem . . . K rálové šesti
zem í, ležících n a d ru h é strané pohorí T sung (tj. Himálaje),
vénují ch rám u m noho drahocenností, takže jich nelze všech
an i p o u žív at.“
Spojení toho to zrejm é velm i presláveného posvätného m ísta
s královstvím i, ležícími n a d ru h é strané H im álaje, ukazuje
n a podobné pom ery, ja k é vládly v Ŕ ecku, kde i nejodlehlejší
kolonie udržovaly v D elfách své svätyne, aby tak mély za-
stoupení n a m ísté nejposvátnéjším . T o pŕirozené pŕedpo-
k lád á stále schudné spojovací cesty a ty vdéčí za svúj vznik
obchodu, který n a tak m nohá m ístech n a zemi pŕedcházel
o desetiletí, b a staletí védom ém u výzkum u a védeckém u zá^
zn ám u o nékterém kraji svéta.

230
 „C elý dlouhý mésíc jsm e potrebovali k tom u, abychom Prächod
hradbou
prešli pohorí Tsung. T a m leží sníh, v lété jako v zim é a je Karakorumu
tam velm i m noho dém onu, kteŕí ve své zlobe vyvolávaj!
bouŕe a laviny kam eni, víŕí písek a sníh, a dostane-li se nékdo
do snéhové bouŕe, m usí počítat s jistou sm rtí, neboť z deseti
tisícň lidí sotva je d e n v techto horách bésnéní živlu prežije . . .
Cesta byla o b tížná a nejistá. Pŕíkré škály čnély n ad nám i,
hluboké propasti zely po obou stranách stezky. P ohorí se
zvedá n ad zem í jak o kam enná zeď vysoká deset tisíc stop.
(T ady je tentokrát Fa-hien ve svém odhadu príliš skromný, nebot
horský fetéz Karakorumu, pres néjž pŕešel, dosahuje ve vrcholu K 2
výšky 8600 metru a na tomto místé tedy čni asi patnáct tisíc stop
nad údolím Indu.) P ohlédnem e-li do téchto hloubek, dostanem e
závrať a nohy se n ám počnou tŕást. H luboko v údolí protéká
ŕeka In d u s. P red dávnym i časy tu lidé vytesali cestu do škály
a pripevnili tam vysoké žebŕíky; po jejich sedm i stech pŕíč-
kách Ize p ŕek o n at nejsráznéjší m ísta. K dyž sestoupil F a-hien
dolu, prekročil reku po visutém m osté, dlouhém asi osm desát
kroku. Ani Č ang-C chien, ani K a n -Jin g ( tj. nejvýznačnejší ces-
tovatelé) z doby C h an nedošli až sem .“
Pokud se týká C ang-C chiena, m á F a-h ien pravdu. V eli-
ký politik a objevitel je l pŕece jin ý m sm érem . Pokud jd e
o K a n -Jin g a, o ném ž nájdem e v pram enech je n sporé zprávy,
není o trase, kterou zvolil, až dodnes jasno. Že i F a-h ien
hovorí o K an-Jingovi, je duležitým dukazem pro jeho
existenci (je nékdy u v ád én a v pochybnost). Podie všeho jej
m úžem e za ŕa d it po bok B jarni H erjúlfsona, který sice spatŕil
A m eriku, ale neodvážil se vystoupit n a pevninu. A proto
není dôležité, zd a K a n -Jin g se obrátil u E ufratu, v nékterém
prístavu v Perském zálivu nebo už u ústí In d u . Svého cíle,
Stŕedozem ního m ore, rozhodne nedosáhl a úkol n av ázat
styk s rím skou ŕíší nesplnil z obavy z dlouhé plavby po m ori,
neboť „kdo se vydá n a m ore, toho uchváti m elancholické
m yšlenky.“

231
 F a-h ien byl proti takovým m yšlenkám obrnén. N edal si
nikým n am luvit, aby se stal m elancholickým . Sledoval B udd-
hovy stopy, tu objevil kám en, kde B uddha sušil svúj odev,
tam jin ý , n a ném ž stanula jeh o noha, a byl pŕešťasten. D va
roky pobyl v Indii, opisoval cenné rukopisy a vzdelával se
dál. N akonec se v rátil dom ú po m ori a zbytek života strávil
j ako všeobecné vážený m už.
C entrem obchodu a hlavním pŕitažlivým m ístem pro veš-
kerou d o p ravu bylo v této oblasti už za dob A lexandra V eli-
kého m ésto Balkh (v B aktrii). U G ang-Č chiena se s tím to
m éstem často setkávám e. F a-h ien hovorí o žebŕících u p ev n e­
ných n a skalách, které tam asi nedali pro poutníky, nýbrž
p ro obchodníky. I F a-h ien ň v následovník H iw en-cang ješté
navštévuje toto slavné m ésto, takže existují doklady o jeh o
alespoň tisíciletém rozkvétu.
Zemé Baktrie „Z em é B aktrie se rozprostírá v délce asi osmi set li od v ý ­
chodu n a záp ad a m ezi severem a jih e m m éŕí asi polovinu.
N a severu tvorí hranici ŕeka Ó xus (tj. Amudarja). H lavní
mésto m éŕí kolem opevnení dvacet li (tj. 11 kilometru) . . .
D arí se tu ruzným plodinám a m nohým kvétinám . M ésto
m á asi sto klášterú a tri tisíce m nichú, kteŕí všichni vyznávají
učení o M além Voze. Z a m éstem , jih o záp a d n ím sm érem ,
leží klášter N avasangharam a, vybudovaný jed n ím z dŕívéj-
ších panovníkú této zem é. Zde se schází m noho učencú,
kteŕí dŕíve žili n a opačné strané Snéžných hor, a tito učenci
v klášteŕe p okračují ve své nedocenitelné p r á c i . . . N edávno
složil nom ádský chán J e h u Stany a táhl se svým lidem k tém to
klášterúm , hodlaje je vyplenit. Avšak v noci p re d útokem se
m u zdál sen. Zjevil se m u b ň h V ajšravána a prom luvil tak to :
,K d o jsi, že se odvažuješ p ŕep ad n o u t tyto kláštory?' A pak
se b ú h rozm áchl svým kopím a proklál chána. T en se pro-
b u d il ve velkém úleku, nevyprávél nikom u o svém snu, ale
pospíšil k b rá n é kláštera a poprosil o dovolení vyzpovídat se
knéžím . Než k tom u však došlo, stihla ho sm rt.“

232
 V idím e, v jak é m íŕe se n a tom to zdánlivé tak nepŕístupném
m ísté ve vnitrozem í Asie setkávali lidé z nejrúznéjších krajin.
Stéží kde jin d e n a svete n ak ú p ila p ríro d a m ezi zem ém i tak
velké prekážky, jak o m ezi P rední Asií, In d ií a Čínou. Jso u to
hory, k teré dodnes nie n eztratily ze své údésnosti, kde každo­
ročné ztrácejí život m oderné vybavení a trénovaní horolezci
z E vropy. J a k se zdá, stále se tam ješté zdržují dém oni, be-
roucí n a sebe pod o b u snéžného m uže, zvaného yeti. A pŕesto
sem nalezly cestu tisíce lidí, dostaly se sem od nejranéjších dob
ze všech končin svéta, upevnily ve skalách žebŕíky a pŕekle-
nuly ŕeky mosty.
Z nam ení, v ném ž tito zbožní objevitelé a výzkum ní kupci
zdolali nebezpečí horstev, bylo pokaždé jin é. H iw en-cang
situuje buddhistickou legendu pred klášter, který byl již po
staletí ve staroíránském náboženství posvátným m ístem jako
ch rám ohné, a kopí indického b o h a proklálo c h á n a kočov-
níkú, kteŕí nedlouho p otom p rijali islám za své náboženství.
B aktrie a T ib et, T arim ská pánev a Snéžné hory, to byla Tajemství
asijských
společná tajem ství asijských náro d u , o nichž E vropa m éla národú
je n nejasné predstavy. I C arpini a V ilém z R u b ru k u se
dotkli onoho stfedohoŕí n a asijské pevniné — T arim ské pánve
s p rastarý m i obchodním i cestam i, je n po severní m okraji.
P rvním E vropanem , který se odvážil v rh n o u t se do tohoto
víru n áro d ú a náboženství, který o tom všem podal presné,
vérohodné, a pŕece úchvatné zprávy, byl syn obchodníka
z Benátek M arko Polo.
 VEĽKÁ CESTA SVÉTEM

Benátky stredoveku

Z ačín á-li novovék K ryštofem K olum bem , pak stredovek

končí dejiny objevň M arkem Polem , jeh o cestam i a knihou.
J e h o velké cestopisné dílo sice ješté není prosto povestí a po-
hádek, avšak místo spekulace a učeného citátu ze starých
a u to rít tu pŕece je n pŕevládá vlastní zkušenost a vlastní
n ázor. J e to faktografická zp ráv a ze sveta presvetleného
rozum em , a tedy konečnou čarou pod svétovým názorem
a m ínéním spisovatelu, kteŕí predstavovali vedom osti z á p a d -
ního svéta v dobé stŕedovéku, a to nejen z hlediska histórie
objevú, ale i z hlediska histórie duševního vývoje človéka.
Čtvrtá krížová N a počátku histórie M arka Pola stojí jeh o rodné mesto
výprava
Benátky. S obdivuhodným um em vystihli B enátčané p ŕí-
hodnost historického okam žiku, pripojili se ke čtvrté krížové
výprave a dobyli pro své mésto v prvních letech tŕináctého
století cisárskou ríši, zatím eo rivalové, obyvatelé m ést J a ­
nova a Pisy, se po léta navzájem potírali v neplodném sváru.
K dyž začala 8. ŕíjn a 1202 čtv rtá krížová výprava, d ala Be-
nátsk á rep u blika výprave k dispozici nem éné než 480 váleč-
ných a dopravních lodí a m éla v kapse sm louvu, zajišťující
jí polovinu všech dobytých zem í a polovinu koristi z vojenské
výpravy. Protože evropští vládci sebrali pouhých 34 000
m arek (m arka nebyla m incí, ale asi 250 gram ň stŕíbra),
m uselo spojené kŕižácké '-’ojsko začít své kresťanské činy tím ,
že dostalo za úkol dobýt pro Benátky nazp ét jad ran sk é mésto
Z ad ar. T ak se dostalo vojsko n a šikmou d rá h u , podlehlo lákání
byzantského císaŕe v exilu, nabízejícího 200 000 m arek

234
stŕíb ra a m noho jiného, a dobylo pro neho — a pro Benátky —
s bezpríkladnou b rav ú ro u C arih rad u .
M už, který toto všechno proti zúrivým stížnostem p á p e ­
žovým prosadil, který zabral veškeré kŕižácké vojsko pro
B enátky a který nakonec se sám postavil s korouhví „m ésta
lag ú n “ v čelo vojska k útoku, byl čtyŕiadvacetiletý jednooký
dóže Enrico D andolo. V yŕizoval si pritom s Byzancí starý
účet.
V C arih rad e jej dal totiž císaŕ M anuel v roce 1172 napúl
oslepit; p ro to nyní dal dobyté mesto vojákum v plen.
Z koristi nejenže zaplatili F rancouzi 50 000 m arek stŕíbra
— což byl jejich d lu h Benátčanflm , ale i Benátky tu ukoŕistily
10 000 h ŕiv en zlata, 100 000 m arek stŕíbra a nesm írné m nož-
ství d rah o k am u , látek, cenného zboží, otrokú a podobné,
krom é toho, jak o u koŕist si každý voják sám odnesl. B enát-
čané, kteŕí byli chytrejší než Francouzi, upreli svou pozornost
pŕedevším n a um elecké poklady a odeslali do rodného mésta
všechno, co bylo m ožné, m im o jin é čtyŕi koné z pozlaceného
bronzu, zdobící dodnes fasádu chrám u sv. M arka.
N a počátku tŕin áctéh o století byla Byzanc — podobné
jak o o sedm set let pozdéji turecká ríše — „nem ocným
človékem n a B osporu“ a její dédictví prevzala nejvýznačnéjší
kresťanská n ám o rn í m ocnost Benátská republika.
Pro déjiny objevú to znam ená, že výchozí pozice, jež byly
dlouho ve slabých rukou, teď p ŕip ad ly energické, vzm áha-
jící se m ocnosti, která všechny ostrovy, pobreží, prístavy
a obchodní spoje, zdédéné po Byzanci, nejen spravovala
a u d ržovala, ale také jic h využívala pro svou dynam ickou
politiku. N ové velké benátské ríši byly podŕízeny (v dnešním
označení) A lbánie, Epirus, K ré ta, Jónské ostrovy a vétšina
ostrovú Egejských, E uboia, D ardanely, M arm arské m ore,
carihradský arsenál s lodénicem i a tŕem i osm inam i méstské
oblasti a k tom u dúležité body u Č erného m ore. Nékolik
m ést s p rastarý m i obchodním i spoji n a východ bylo nyní

235
 benátských nebo se jim i stalo v následujících letech, tak n ap r.
Sinop u Č erného m ore, H a lab , B ejrút a D am ašek v Sýrii.
V té dobé bylo také zavedeno spojení, jež se n ám dnes
jev í jak o sam ozrejm é, totiž stálé diplom atické zastoupení
u cizích státú. Až do tehdy existovaly vlastné výlučné mise,
delegace vytvorené je n za určitým účelem ; jejich pobyt
v cizí zem i netrval ovšem nikdy príliš dlouho. Stálé zastou­
pení se odvozuje z benátské iniciatívy a svédčí bezpochyby
o pevné politické koncepci v rozkvétajícím méstském státé.
B enátští politikové se stali v E vropé tak vysoce váženým i,
že m alá republika m usela v y d at zvláštni zákon proti jejich
o d čerp áv án í; jin a k by byli B enátčané jak o diplom até bývali
činní pro cizí štáty v takové m íŕe, že by jejich zem é byla
trp éla nedostatkem schopných osobností.

Tri Benátčané u chána Kublaje

Polová T akovou výraznou aktivitu pociťujem e také v osudech

rodina
obchodnické rodiny Polo d a S an Felice. V ýznam a váženost
rodiny m á své koŕeny už u A ndrea Pola. M él tri syny: M arka,
M attea a N icola. T am , kde se o obchodnický dú m musí
délit m noho synu, udélají m ladší vždy nejlépe, pokusí-li se
o štéstí v ciziné. A tak M atteo a Nicolo využili politického
Vývoje v p rv ní polovine tŕináctého století a usadili se v m ést-
ské části C arih rad u , kterou B enátčané získali. S taré císaŕské
mesto se v nékolika desetiletích stalo tím , co z néj chtél u d élat
starý dóže Enrico D andolo. Bylo teď skutečným odrazovým
m ústkem n a V ýchod, do nekonečných dálek Asie — a tuto
re alitu poznali i b ra tŕi Polové.
T oto poznání nebylo ničím geniálním — současné k nem u
došlo i nékolik stovek jin ý ch B enátčanú — prozrazuje však
jasn ý rozhled a silu.
Stejné tom u bylo u zahájení výpravy obou b ra tŕi do

236
m ongolských m ést Bolgaru a Saraje, o nichž bylo v posledních
k apito lách ŕečeno dost. N ásilné pokorení zem é m ongolskými
knížaty vytvorilo stabilní pom éry, jichž využilo m noho kupcú,
takže v rad e m ongolských center od V olhy až k čín sk ém u
m ori existovalo nékolik k aravanních stanic a m ísty dokonce
ubytovacích klášterň pro kresťanské cestující. Cesta b ra tŕí
Polu do téchto končin p robéhla bez zvláštních nepríjem ností.
K dyž se však chystali n a zpáteční cestu, vypukly m enší
válečné putky, a proto bylo rad n o použít cesty oklikou. M ísto,
aby cestovali dom u od K aspického m ore záp ad n ím sm érem ,
obrátili se do chorezm ských zemí a dostali se do starého
obchodního m ésta B uchary, jež se právé zotavovala ze
zpustošení Č ingischánem (1219). V B uchare se oba B enát-
čané setkali s vétším poselstvem ch án a H ulagua, jednoho
z Č ingischánových v n u k ú ; poselstvo se ubíralo k m ongol­
ském u velkém u chánovi. T u to výhodnou cestovní príležitosť
si Polové nedali u jít, pripojili se k poselstvu a po znám ých
karav an n ích cestách se bezpečné dostali ke dvoru velkého
ch á n a K ublaje.
V této souvislosti tu budiž ŕečeno nékolik slov o tom to
pozoruhodném potom ku celé rad y tvrdých válečníku, neboť
nakonec to bylo z velké části i zásluhou ch án a K ublaje, že
M arko Polo z ra d y cestovatelú do Asie tak význam né vy-
nikl.
K u b laj se n aro d il roku 1214 a pokračoval v dobyvatelské Osobnost
trad ici svého dédečka Č ingischána vpádem do č in y ; po Kublaje
sm rti M an g u a nastoupil roku 1259 n a trú n v K arak o ru m u .
Po celý život sm éŕovala jeh o aktivita do č in y a to jej pŕivedlo
do pod statn é tésnéjšího kontaktu s existuj ícím i starým i kul­
tú ram i, než by tom u bylo v p ríp ad e, kdyby byl vedl válku
v eurasijských stepích. P odrobil si také T ib et a Z adní In d ii
a stal se nakonec b u d dhistou — neboť byl jed n ím z m ála
mongolských ch án ú , kteŕí m éli k podrobeným zem ím úprim ný
vztah, kteŕí se jim i zabývali i duchovné a usilovali o pŕekonání

237
 vojensky poražených státú i v oblasti duchovní. Pŕes velké
vojenské úspechy budoval existenci své ríše nejen n a zdaŕilých
loupežných výpravách, ale snažil se vychovat z M ongolu
rolníky a ŕem eslníky, tedy povznést je z jejich kočovného
života. A svou vlastní rezidenci — jakkoliv to bylo n ebez­
pečné pro jeho velkou ríši — preložil z centrálné ležícího
K arak o ru m u dále n a východ, do starého podivuhodného mesta
Pekingu, je ž M arko Polo nazývá K am baluk.
G hán K u b laj p rijal oba b ra try veím i prívetivé, venoval
jim dlouhé hodiny rozhovoru a konečné je roku 1266 vyslal
do Ŕ ím a k pápeži. T o je také pŕivedlo do rodného m ésta
B enátek a Nicolo Polo m ohl sevŕít do n áruče svého syna,
který se n arodil krátce pred jeh o pŕíjezdem do C arihradu
nebo po odjezdu z ného (kolem roku 1251).
Obtížnávolba Ponévadž osm náct kardinálú, radících se ve V iterbu
papele
o nástupci papeže K lem enta IV ., se nem ohlo po tri roky
d o h odnout, nebylo ani b ra tŕím P olám m ožné p ŕe d at pápeži
poselství, a tak uplynulo tolik prom arnéného času, že se už
obávali, že je velký chán bu d e považovat za liknavce. D ali
si p o tv rd it, že v současné dobé pápež není a že učinili vše, co
bylo v jejich silách, aby splnili svňj úkol, a vydali se do
A kkonu. N a cesté je však stihla zpráva o volbé nového papeže,
k níž konečné došlo. Ŕ eh o ŕ X ., nový velký pastýŕ, jim dal
s sebou d ary a dopisy pro c h á n a K ublaje, a je n dva m ni-
chy m ísto požadované stovky učitelň náboženství a sedm era
svobodných um éní. Ale i ti se v rátili už z A rm énie, octnuvše
se v bojích o m ésta Sis a Ajas, a vyklidili tak pole obém a
b ra tŕím , kteŕí našli posilu je n v m ladíku M arkovi.
Snad však právé to bylo pro né šťastnou h ro u osudu. S tár-
noucí m ongolský císaŕ pojal náklonnost a dúvéru k m ladém u
E vropanovi. Svým svéžím rozum em dokázal M arko Polo to,
nač už starý C arpini a j iní ctihodní cestovatelé nestačili:
naučil se ruzným jazykúm v m ongolské ríši a stal se tak pro
ch án a K u b laje cennou a spolehlivou pom ocnou silou, jíž

238
m o n arch a používal tím radéji, protože sám už nepodnikal
tak časté a daleké cesty jak o v m inulých letech.
Po sedm náct let, je ž strávil ve východní Asii, m él M arko
Polo n a onu d o b u jed inečnou pŕíležitost cestovat po obrov-
ském geografickém prostoru jak o zvláštni zplnom ocnénec
neom ezeného panovníka. T akovou m ožnost nem él an i K o-
lum bus či Cortés, ani P izarro či A lm ag ro ; ti všichni ničili to,
co m éli poznat, a vybudovali nový svet nam ísto svéta, který
m éli objevit. Co by n ám byl m ohl vyprávét Cortés, kdyby
byl púsobil sedm náct let u dvora v T em ix tila n u ja k o dúvérník
A ztéku? J a k vdéčné by byly svetové dejiny A lm agrovi, když
by byl sedm náct let študoval v n itŕn í život ríše inku a p ak n ám
o to m p o d al zprávu!
N a d lo u h o u d o b u je M arko Polo posledním v ra d e téch,
kteŕí d y chtí je n po vzdélání, chtéjí sloužit poznání a p ra v d e;
takoví se p ak s m ladistvou radostí ze svéta, pozdéji pak
s m užným n adšením pro dobrodružství chápou d an é pŕíle-
ležitosti, aby n á m p odali obraz svéta, který bychom jin ak
byli sotva poznali, o braz nezkalený krvi a nepŕátelstvím ,
dobyvačností a panovnickým i rozkazy.

Protože pom éry v M alé Asii byly nejisté, zvolili Polové Druhá cesta
p ro d ru h o u cestu pon ékud delší a asi také obtížnéjší trasu.
M éla však výhodu, že byla alespoň do B aktrie bezpečná.
V ed ia po p ro u d u T ig rid u a d ál po m ori až do H o rm u zu
a o d tu d pŕes Persii do B alkhu; pohybovala se tedy vždy
v oblasti starých k aravanních cest a vyhýbala se stepním
oblastem n a sever od K avkazu, které byly neustále zm ĺtány
km eňovým i nepokoji. B aghdád spatŕil M arko Polo nékolik
let po zničení p odivuhodného m esta vojskem H u lag u a. Píše :
„S tŕed em p ro ték á velký proud, po ném ž vozí kupci zboží
do Indického m ore. V zdálenost je pro zákruty toku u d áv á n a
sedm nácti dn y cesty. N ež se (tj. kupci) vydaji n a m ore, p ŕi-

239
 je d o u k m estu zvaném u B alsara (tj. Basra), v jehož soused-
ství jsou háje palm ových strom u, jež plodí nejlepší datle na
svété. V sam otném B agdádu se vyrábéjí zlatem protkané
hed v áb n é látky, dále dam ašek a sam et, zdobený figúram i
zvíŕat. T ém é ŕ všechny perly, pŕicházející z In d ie do Evropy,
se p ropichují a zasazují n a tom to m ísté. Lze zde studovat
m oham edánské zákonodárství, dále m ágii, fyziku, astronóm ii
a fyziognom ii. B agdád je nejdústojnéjším a nejvétším més-
tem , je ž se nalézá v této části svéta.“
Pustošivá činnost T a ta ru (M ongolú) je i n a další ceste
hlav n ím m otivem líčení a je treb a je n litovat toho, že M arko
Polo tyto staré k u ltu rn í zem e v P red n í Asii nepoznal
v dobé jejich rozkvétu. Ale dokud vládli kalifové, nebyli
by kŕesťanští kupci m ohli tém ito krajinam i projíždét, což je
tedy začarovaný k ru h , dokazující nám , ja k se lidé sam i
ok rád ají o krásy Zem é tím , že m ezi svými štáty b u d u jí n á b o ­
ženské a rasové p ŕe h rad y . . .
Spisovatel Ja k o p rav ý cestopisec se projevil M arko Polo v tom , že
Marko Polo
n ám n ev áh á p ŕe d k lá d at je d n u historku za d ru h o u . V tom se
o b ráží vliv je h o tém éŕ dvacetiletého pobytu n a V ýchodé.
J e p rirazené, že všechny povésti a zkazky, které nasbíral,
nejsou pravdivé, ale nejsou proto o nie m éné zajím avé, jako
n ap rík la d neobyčejné prízn ačn á historická an ek d o ta o c h á ­
novi H ulaguovi, který n ájd e po d obytí B agdádu véž plnou
zlata. M á z toho sice radost, d á si ale pŕedvést podrobeného
kalifa (p án a m ésta tak bohatého n a um éní a vzdélanost)
a odsoudí ho k trestu sm rti hladem proto, že zlato nevydal
n a bagdádskou arm ád u . Jasn éji m ohly bý t sotva protikladné
sily tŕin áctého století konfrontovány.
Pozorovací talen t M ark a Pola však neustále prozrazuje
syna starého m ésta lag ú n , m ladého kupce, jehož pohledu
unikne velm i m álo z toho, co je príznačné pro život a funkci
m ésta či zem é: ,,O pustím e-li K irm a n (v Karmanii, v jiho-
východní Persii) a cestujem e-li tri dny, pŕijedem e do poušté,

240
rozprostírající se n a sedm dn í cesty.Jestližeji urazím e, dosta­
nem e se do K o b in am u (Kúhbonán, mezi Jazdem a Kirmanem).
Béhem tŕí prvních z onéch sedm i dn í nájdete je n zŕídka vodu
a ta tro ch a vody je ješté nad to nasycena solí, zelená jako
trá v a a tak ohavné chuti, že j í nelze použít k pití. N apijete-li
se je n trochu, h n ed púsobí prújm y a tentýž účinek m á súl
získávaná z vody. P roto ti, kteŕí cestují pouští, si musí vzít
s sebou zásobu vody. D obytek trýznéný žízní však vodu pije,
načež se ih n ed dostaví prujem . Béhem tŕí d n ň neuvidíte ani
jed n o obydlí, všechno je pusté a nenájdete tu ani dobytek,
protože tu není k rm iv a.“
T yto prú jm y asi M arka Pola ŕá d n é oslabily, neboť už Dlouhý
odpočinek
v B alkhu, do néhož se dostane brzy po pruchodu Persií, p r e ­ v Balkhu
puk á ona horečka, k terá tri B enátčany zdrží v tom to mésté
plný rok. Jso u to prestávky, je ž si dnes už nedovedem e p ŕed -
stavit, tehdy však zrejm é skoro všichni cestující s nim i p o ­
čítali. V e stŕedovéku bylo totiž m ožno cestovat je n s jistou
dávkou fatalism u a každý m ohl pokládat za štéstí, dosáhl-li
vubec cíle. P obyt niem éné um ožnil všem tŕem aklim atizaci
a M arko se v hojné navštévovaném k aravanním mésté m ohl
teprve správne zam éŕit n a strední Asii a začít také s prvním i
jazykovým i studiem i.
Z atím co Ib n H au k al a Idrísí ješté toto mesto a jeh o budovy
k vétnatým i slovy vychvalují až do nebe, poznam enává
M arko Polo: „D ŕíve bylo ješté význam néjší, ale bylo T atary ,
kteŕí zčásti budovy zničili, nékolikrát velm i téžce navštíveno.
M élo m noho p alácu z m ram o ru a velká nám éstí, jež ovšem
Ize sp atŕit už je n ve zpustošeném stavu.“ (Č ingischán dal roku
1220 veškeré obyvatelstvo m esta, které se nebránilo, nýbrž
vyšlo vojsku vstŕíc s dary, svými vojáky pobít.)
Z Balkhu vedia cesta pŕes n áh o rn í plošinu P am íru a M arku
Polovi se ulehčilo, když mél horečnaté nížiny za sebou.
„ N a vrcholcích h o r je vzduch tak čistý a léčivý, že ti, kteŕí Výstup
k horským
bydlí ve m éstech dole v údolí, se okam žité odeberou nahoru, prúsmykúm

241
jak m ile jsd u stiženi horečkou . . . Po tŕíd en n ím p o b y tu pak
dosáhnou o pét zdraví. M arko Polo (mluví o sobe vetšinou ve
tretí osobe) ujišťuje, že ten to účinek zakúsil n a své vlastní
o s o b e . . . U žen vyšších tŕíd Ize (zde) n a jít zvláštni d ru h
odévu. Nosí totiž p o d pasem jakýsi d ru h kalhot, n a než
spotŕebují p odie svých prostŕedkú osm desát nebo šedesát
loktú je m n é bavlnéné tkaniny, kterou skládají do nesčetných
záhybu, ab y zvétšily objem svých bokú. A ty, které m ají
nejplnéjší boky, jsou p okládány za nejkrásnéjší.“
M arko Polo, je h o otec a strýc, táh li z vysoko položené
k rajiny, kde znovu po delší dobu odpočívali, zcela zotaveni
dál hu sté obydlenou zem í kolem ŕeky P jandž, pravého p rí­
toku A m u d arji, který délkou i význam em predstihuje hlavní
reku. P jan d ž se vine z pam írské n áh o rn í plošiny do roviny
a je pŕirozenou cestou k prúsm ykňm vedoucím do V ýchodního
T urk están u .
„ D v a n á c t d n í vede cesta pŕes vyvýšenou rovinu, jež se
nazývá P am er, a protože po celou dobu nen arazíte n a obydlí,
m usíte se p ŕedem za o p atŕit vším potrebným . T a k veliká je
výška h o r, že v blízkosti je jic h v rc h o lú n ení v id é tp tá k ň , a ja k -
koli se to zd á m im oŕádné, byli jsm e ujišťováni, že oheň,
který se zapáli, pro ostrý vzduch n ed áv a stejné teplo j ako
v nižších krajích a p ri p ríp rav e jíd la n em á tak silnou p ú -
sobnost.“
V dobé, kdy souvislost m ezi tlakem b aro m e tru a teplotou
v aru vody ješté nebyla obecné znám a, zapúsobila poznám ka
toho d ru h u n a současníky jisté stejné fantasticky a pohádkové
jak o vyp ráv éní o slunci, které p ri cesté ze zá p ad u n a východ
bylo n ap rav o od lodi, nebo zprávy o jasn ý ch nocích n a
D alekém severu.
,,K d y ž se u razí tato cesta d v an ácti d n u ,“ pokračuje M arko
Polo, „m usí se p u to v at ješté čtyŕicet dn í stejným sm érem , pŕes
hory a údolí neustále se stŕídající, pŕekračovat m noho ŕek
a luk, aniž spatŕím e obydlí či zeleň. Proto je tre b a všechny

242
potraviny b rá t s sebou . . . I u p ro stred nejvyšších z téchto
h o r bydlí divoký, zlý a m odlám oddaný km en, živici se zvéŕí,
kterou složí n a lovu, a odívající se jejím i kúžem i.“
Cestovatelé po P am íru označují zem i téchto zrejm é ješté Prekročení
Pamíru
prim itivních loveckých km enú kupodivu j ako království
a dávají m u jm én o Beloro (Marko Polo) nebo Bolor (Hiwen-
-cang). čín sk ý poutník, který zem i navštívil šest set let p re d
B enátčanem , zaznam enává dôležitý detail, že se v ho rách
dobývá zlato, a tím nás p ŕiv ád í k dom nénce, že v kraji ležely
také zlaté doly ch án a M angua, jejichž provoz podie svédectví
V ilém a z R u b ru k u zajišťovali sem zavlečení ném ečtí horníci.
Z dá se, že drsnost po d nebí a prim itivnost obyvatel v zemi
ovlivnila i m nichy, neboť H iw en-cang jim vystavuje špatné
vysvédčení, že p rý „nevykazují velkou píli p ri studiu a často
pŕestu p u jí predpisy“ .
Pŕesto však už tu byli cestovatelé nedaleko sestupu z hor. Kašgar
J iž je n nékolik d n í je délilo od ú ro d n é roviny kolem K ašgaru.
V tom to m ésté se Polové setkali krom é m o h am edánú i s nesto-
riánským i kŕesťany. T i vyprávéli rú zn é zázračné historky
o obrácení M ongolu, tak ja k se tehdy tradovaly po celém
O rien té. Z rejm é nepŕátelství m ezi M ongoly a m oham edány,
pustošení nejvýznačnéjších islám ských m ést vojsky Č ingischá-
novým i si totiž m alé kresťanské obce nestoriánu nedovedly
vyložit jin a k , než jak o božský zásah, jak o nevysvétlitelnou,
tajn o u sym patii m ocných ch ánú vúči náboženství záp adního
svéta.
K ašg ar bylo nej en dočasnou rezidencí vlastní m alé ríše,
kterou M arko Polo precestoval v péti dnech, ale bylo pŕede-
vším m éstem , v ném ž se Severní a Již n í h ed v á b n á cesta od
sebe oddélovaly, pŕicházelo-li se od západu, nebo se zase spo-
jovaly, vycházelo-li se z Cíny. O d té doby, co čínští císaŕové
m éli dostatek moci, aby zab rán ili v p ád ú m bojovného kočov­
ného km ene Jiie-čži do prostoru K ašgaru, se mésto stalo pŕe-
kladištém prvního rá d u m ezi Č ínou, P ŕed n ím východem

243
 a P rední In d ií — což je role, kterou si zachovalo dodnes, ve
veku sin-ťiangské autostrády. M arko Polo líči mesto j ako velm i
lid n até a špinavé. Dnes m á asi 80 000 až 100 000 obyvatel.
T eh d y nebylo asi o m noho m enší, neboť svá nejhorší leta zažilo
mésto teprve po to táln ím zpustošení n a počátku šestnáctého
stole tí.
O dalším m ésté, J a rk a n d u , poznam enává M arko Polo
pouze, že bylo bo h até n a všechny potraviny, že obyvatelé
byli pilní ŕem eslníci a dále podivné zjišténí, že tu p itn á voda
vyvolává zvlášť m noho nem ocí (oteklé nohy, strum u).
Chotan V nejvýznam néjším m ésté p ri J iž n í hedvábné ceste —
C h o tan u — se p ro tín ají cesty M arka Pola a F a-hiena. Ale
kolik toho m uselo staré mésto od té doby v ytrpét! F a-h ien
a H iw en-cang je popisují jak o stredisko buddhism u. K olem
roku 400 tu žilo tri tisíce m n ic h u ; o dvé sté let pozdéji už jich
bylo p ét tisíc. T o však byl také vrchol jeh o buddhistického
rozkvétu a už v osm ém století obléhal m ésto K u ta ib a Ib n
M uslim — p rý po p étad v acet let — a vylil si n a ném n astŕá-
d an ý vztek. Co zbylo ze starých budov, to srovnal se, zem í
Č ingischán roku 1220. Avšak po pú l století M arko Polo n a d ­
šené píše:
„V šechno, čeho je zapotŕebí k lidském u životu, se tu nájde
v nejvétší hojnosti. V yrábí se tu také bavlna, len, konopí, obilí,
víno a jin é véci. O byvatelé vlastní statky, v inohrady a četné
zah rad y . Živí se obchodem a ŕem eslem , nejsou však dobrým i
vojáky.“ Což jim Ize sotva po tak zlých zkušenostech zazlívat.
Po pochodu pouští, dlouhém více než čtyŕi sta kilom etru,
se Polové dostali do m ésta Č erčenu, jež bylo kdysi v dúsledku
obchodování s polodrahokam y z nedalekého nalezišté do jisté
m íry význam né a jež po staletí vzkvétalo jak o p ru c h o d n í s ta ­
nice obchodu hedvábím . Ale už M arko Polo naznačuje, že
neklidné časy obyvatele p ri téchto starých obchodních cestách
tv rd é postihly. P ŕitáh l-li nepŕítel, ubil každého, koho našel;
pŕišel-li p ŕítel, odehnal jim dobytek. J a k o u volbu tedy mél

244
sedlák z Č erčenu? Blížil-li se prašný m rak, prchali starí i m ladí
do poušté k tajn ém u m ístu s vodou.
„ Z téhož dňvodu ukrývají plodiny (p o ln í) po žních do dér
pod pískem a každý mésíc vybírají je n takovou zásobu, jak o u
potŕeb u jí k životu. N ikdo také krom é nich nezná m ísta, n a
néž se utíkají, protože stopy jejich nohou jsou okam žité za-
váty v étrem .“ J e to život pod hrozbou meče a pouštní v ítr je
m ilosrdnejší než lidé: o chraňuje totiž prchající. L upiči a vo-
já c i pronásledují i ty nejchudší a seberou jim všechno, čeho
snad nabyli od posledního prep ad u . N edivím e se tedy, že
Sven H ed in v kdysi vzkvétajícím Č erčenu nalezl už je n pét set
rodin, v C h o tan u je n polovinu obyvatel ze šťastnejších staletí.
V šude n a svété se obyvatelstvo m nožilo. V prastaré prúchodící
oblasti — v T arim ské pánvi, kterou bychom m ohli považovat
za d o b re ch rán en o u , obyvatelstva ubylo — a dúvodem nebyla
poušť, ale válka, nejistota, nespravedlnost a politické prevraty.
J a k vysoké by asi m usely být hory, aby ochránily zemi pred
nenásytnou touhou sousedú po m ajetku?
M ezi Č erčenem a jezerem L op-nor museli Polové projít PoušttLop
pouští L op. F a-h ien a H iw en-cang n ám ji vylíčili ve straš­
ných barv ách . G enerál L i-kuang-li tu roku 103 n. 1. ztratil
celou arm á d u , protože pro ni nem ohl o p atŕit ani vodu, ani
po trav u . J e to poušť dém onu, která i Sven H edinovi ješté p u -
sobila m noho potíží. Z a doby M arka P ola prav d ép o d o b n é z a ­
sypal písek mesto Garšlik, neboť toto mésto v líčení cesty od
zá p ad u k východu chybí. M ísto toho je tu zm ĺnka o m este
Lop, jež o nékolik desítek let pozdéji, poté, co jím prošel
M arko Polo, bylo pohlceno pohybujícím se jezerem (Lop-nor)
a je h o pŕívalem vody. T en to kraj n a východním okraji T a rim ­
ské pánve, rozsáhlé solné bažiny m ezi dalekým i horam i,
trosky v poušti, ukazatelé cest z kostí podél k aravanní cesty,
to vše je i pro dnešního cestovatele stále ješté záhadou.
Sven H e d in po d áv á zp rávu o tajuplných ú m rtích, Prževalskij
zde slyšel nevysvétlitelné hlasy. Čiré a bystré ŕeky, protékající

245
 kolem C erčenu, brzy mizí v bezedných bažinách kolem L op-
noru a ŕeky, jež jsou príliš veľké, aby m ohly zm izet, m ení náhle
bezdúvodné svuj tok.
Pred M ám e dojem , že si M arko Polo pŕím o oddechl, když se
Velkou zdĺ
p red ním konečné po tŕicetidenním pochodu vynorilo mesto
Su-čou, západní b rá n a do V elké zd i; mesto, kterým začíná
vlastní Č ína, kde se lid zabývá rolnictvím a kde konečné
končí široké pásm o kočovníkú a drobných obchodníkú. V e
snaze dostat se rýchle se svou zprávou až sem n ám B enátčan
zam lčuje n ékterá m ésta, jež určité navštívil, ponévadž byla
n a je h o cesté: T u n -c h u -an g , vyskytujíčí se už v ran ý ch čín ­
skych zp ráv ách o cestách do zá p ad n ích zem í, a dále dúležité
k arav an n í m ésto An-si, v ném ž se H ed v áb n é cesty rozdvojují.
Z de m ohl čínský či turkestánský kupec volit, zd a m á n a západ
p o k račoval dál po Severní nebo po J iž n í hed v áb n é cesté.
Severní trasa vede pŕes C ham i (o ném ž se M arko Polo zm i-
ňuje, jež však sám nenavštívil), T u rfan , K a rašah r a K uču do
K ašg aru ; jižn í trasu jsm e právé popsali. M ezi L op-norem a
m éstem K a rašah rem n a Severní cesté existovalo dlouho velm i
frekventované p ŕíčné spojení, jež vedlo podél ŕeky T arim u
a jeh o ž bylo m ožno použít vždy tehdy, tekla-li ŕečištém ŕeka.
Ačkoliv moc m ongolského velkého ch án a sahala až k T igri-
d u a v m ocenských pom érech tedy nenastala ž á d n á zm éna,
pociťuje pŕece M arko Polo velm i výrazné, že teprve zde,
v Su-čou, stanul n a čínské p ú d é a vkročil do nového svéta.
O této zemi, ovládané pred M ongoly km enem T an g u tú , se
v yjadruje velm i obšírné, neboť tam strávil tém éŕ rok, „jelikož
si to vynutily pom ery“ , tedy zrejm é z dúvodú bezpečnostních.
U kázalo se, že tato cesta byla podstatné delší a obtížnéjší než
klasická cesta D žungarskou bránou. T a by však byla nepŕinesla
tolik výhod, protože chán K ublaj nesídlil v K arakorum u,
ale v Pekingu.
J a k se zdá, využili cestovatelé roku klidu k tom u, aby o zn á­
m ili velkém u chánu K ublajovi svúj príchod.

246
 Poslal jim vstŕíc posly, dustojníky a prukazy a to poslední
část jejich cesty značné urýchlilo. M arko Polo ješté nalézá
čas k tom u, aby nás inform oval o jakési dílčí čínské ríši, sp ra­
vované potom kem knéze J a n a a ležící asi nedaleko dnešního
R ichthofenova hreb en ú . V lastní poslední úsek cesty — m ezi
K ub lajo v ým letn ím sídlem v Š an g -tu a Pekingem — zcela
pom íjí a místo toho zev rubné popisuje, jak ý m byl mongolský
ch á n velkolepým m užem .
Z p ráv y o dejin ách M ongolú a o jejich m ravech byly pro
vrstevníky M ark a P ola néčím zcela novým . Zem épis vzdále-
ných zem í, sled pouští a pohorí, to teh d y nebylo zdaleka tak
p ŕitažliv é ja k o to, co B enátčan vyprávél o tém éŕ neom ezené
m oci vzdáleného vládce.
S roztom ilou smésí vécné vážnosti a radosti z líčení popisuje Doplňovaní
harému
M arko Polo E v ro p an u m kresťanského pozdního stŕedovéku
nej en to, co všechno chán K u b laj dokázal a j aká zaŕízení
v obrovské ríši zavedl, ale píše také o tom , ja k se pro chána
K u b laje každoročné v y bírají nejhezčí a nejvkusnéjší dívky,
„souložnice, jež jso u p ŕiv ád én y pro je h o použití z tatarské
provincie jm én em U n g u t (Kungurat). Do tohoto kraje vysílá
každý d ru h ý rok nebo také častéji, podie toho, ja k se m u zlíbí,
své úŕedníky, kteŕí pro nej . . . vyberou čtyŕi až p é t set nej-
vybranéjších m ladých dívek . . . Po zevrubném vyšetrení k a ž ­
dé jed n o tliv é dívky, to jest ja k é m á vlasy, postavu, obočí, ústa,
rty a jin é rysy, stejné jak o pokud jd e o celkovou harm ónii
jednotlivých částí tela, označí jejich h o d n o tu v k arátech, n a ­
p rík lad šestnáct, sedm náct, osm náct, dvacet či víc k arátu . . .
Jak m ile tyto dívky p redstaví chánovi K u b laji, provede se
nový výbér, načež si chán ponechá dvacet či tŕicet dívek do
svého lúžka. D ívky jso u zprvu p ŕe d án y dvorním dám ám ,
jejich ž povinností je pozorovat je bedlivé v noci, ab y zjistily,
zd a nezatajily néjakou nem oc, že spí klidné, nechrápou, m ají
čistý dech a jsou prostý všeho nepríjem ného p ach u po celém
téle. Prošly-li touto prísnou zkouškou, rozdelí je do skupín

247
 po péti, z nichž k aždá skupina slouží tri dny a tri noci v sou-
krom ém pokoji J e h o V eličenstva a m usí vykonat každý úkol,
jen ž je jim uložen. Po u plynutí této doby jsou vystŕídány další
skupinou . . a tak ú ra d obsluhy u J e h o V eličenstva vykoná­
vaj! je n tato m lad á d év č ata.“
Messer C itovali jsm e zde tu to část Polová cestopisu proto, že p atrí
Milióne
k m ístúm , která velkém u cestovateli vynesla nem álo p o ­
sm echu a pam fletú. Jestliže ješté dlouho po Polové sm rti pri
žád n é m aškarní slávnosti m ésta lagún nesm él chybét Messer
M ilióne, postava m luvky, podobajícího se svým zevnéjškem
M arkovi Polovi, p ak vinu n a tom m ají práve zprávy o ch ánu
K ublajovi. B enátčané považovali ty to zprávy, ja k se zdá,
m éné za dojm y z cesty jak o spíše za erotické fantazie.
N ie by však nebylo nespravedlivéjšího než podobné tvrzení.
U ž z líčení arabského sveta vim e, že díky svobodnéjším u
o bchodu, vétším u sklonu ke vzdélání a cestování a díky zvlášt-
n ím u o b chodním u n a d á n í svých n árodno stí O rie n t v m nohém
prevyšoval evropský stŕedovék. A ni nevzdelaní rytíŕi, ani
klášterní m niši nem ohli p ri svých m alodušných h ád k ach
soutéžit s ostatním svétem , s Afrikou, A rábií a Asií. A velký
ch án M ongolú m él v Č íne pŕirozené takové m ožnosti luxusní-
ho a velkorysého života, ja k ý Itálie p oznala teprve v dobé
renesance, o statní E vropa p ak ješté pozdéji. Byl to prirazený
dúsledek je h o svétového panství, že chán K u b laj takto žil.
C ítil se vládcem n ad nejvétší částí znám ých zem í a védél,
že se p red ním tŕesou i štáty dosud neporobené. P odobné jak o
on m ohli ž ít o tri sta let pozdéji i H absburkové, když „ n a d
jejich ŕíší slunce n ezap ad alo “ , oni ovšem byli véŕícím i kŕes-
ťany.
Pŕesto však se n ám chán K ublaj uprostred vší n ád h ery ne-
jev í ja k o povýšenec. M arko Polo (i svédectví déjin) nás ne-
n ech áv á n a pochybách o tom , že n a nejžádoucnéjší trú n
stŕedovéku se dostal panovník zvlášť nad an ý . V záŕi jeh o moci
m ohl M arko cestovat je d e n a pú l desetiletí po Cíne, sm él do-

248
konce nékolik let sám v lád n o u t je d n é provincii a poznal snad
dokonce část dnešní B arm y a J u n -n a n u , tedy část Z adní
Indie.
J e d e n z cílu jeh o cesty se stal pro jeh o další osudy zvlášť
dôležitý a pro nás predstavuje snad nejzajím avéjší pasáž
z celého obsáhlého cestopisu. Byl to velký prístav C hang-čou,
ležící teh d y ješté n a jed n o m z ram en p ri ústí ŕeky J a n g -c ’-
ťiangu.
Z a své jm én o Q uinsay {tj. Nebeské mesto — toto jméno mu Nebeské
mesto
dává Marko Polo) vdéčilo okolnosti, že bývalo sídlem dynastie
Sung, kterou M ongolové zbavili moci. „ J e to jm é n o ,“ ja k
prav í, „k teréh o si zaslouží pred všemi m ésty svéta, pro svou
velikost a krásu a tak é pro kratochvíle, radost a rozkoš, jež
ta m nájdem e, takže obyvatelé skutečné m ohou véŕit, že jsou
v ráji . . . Podie obecného o d h ad u m éŕí jeh o obvod sto mil.
U lice a kanály jso u velm i široké, jsou tam m im oŕádné roz-
sáhlá tržišté, ponévadž se ta m m usí vejít nesm írné m nožství
l i d í . . . R ík á se všeobecné, že počet m ostu, velkých i m alých,
obnáší pŕes d v an áct tisíc. M osty vedoucí pŕes hlavní kanály
a spojující nejvznešenéjší ulice m ají tak vysoké a s takovým
um en ím vybudované oblouky, že pod nim i m ohou proplou-
v a t lodi se stožáry.“
M arko Polo ted y svým k rajan ň m líči jakési super Benátky, Benátky
Východu
pŕevyšující m esto lag ú n n a A drii nejen velikostí a nádherou,
ale i objem em nám o ŕn ího obchodu, verejnou i soukrom ou
hygienou a nakonec i nabídkou kurtizán (jež B enátkám vy-
nesly obzvláštní titu l slávy, a proto také M arko Polo z o p a ­
trnosti vôbec n eu d áv á počet quinsayských k u rtizán ).
Z de v C hang-čou také m él M arko Polo pŕíležitost po-
ohlédnout se po staré císaŕské Číné. V n ád h ern ém paláci
m ésta si dal líčit, ja k žil císaŕ, než ho M ongolové zbavili moci.
N estoriánském u kostelu v C hang-čou n ap ro ti tom u venuje
M arko Polo jen nékolik slov. Je n se o ném zm iňuje a hned
pŕechází k pozoruhodném u líčení všeobecné prihlasovací p o ­

249
 vinnosti p ro cizince a k proslulým ú d ajú m o pŕíjm ech vel-
kého ch án a, pri nichž se každém u evropském u m onarchovi
sbíhaly sliny v ústech.

Návrat Marka Po la

N ád h ern é časy však netrvaly véčné. M arko Polo byl sice

ješté m lád, ale je h o otec a strýc nikoliv, a pŕedevším : velkém u
chánovi se blížila sedm desátka a bylo tre b a p o čítat s tím ,
že b rzy zem fe. A v dobé, kdy cestovatelé byli už tri roky p a
cestách, se m uselo m yslit alespoň tri roky dopredu. A tak,
když se M arko Polo v rá til ze svých radostiplných cest do
P ekingu zpét, našel otce i strýce tváŕící se stále starostlivej!.
O blíbenec M arko, kterého velký chán nejvíc m iloval, si m él
u neho vyprosit dovolení k n áv ratu do v lasti; chán K ublaj však
zustal vúči podobným prosbám hluchým . N echtél nikoho ze
tŕí m užň pustit. N abízel jim , že jim zdvojnásobí jejich m a-
jetek . P tal se, co že p rý m ají v úbohé E vropé n a práci. A tak
to pro b íh alo mésíce a roky, až se konečné naskytla pŕíležitost.
J e d n a z princezen m éla bý t dop rav en á do In d ie. Cesta
po souši b y la velm i obtížná a nebezpečná a svétobéžník M arko
Polo v p ŕíh o d n ém okam žiku nav rh l v hovoru plavbu po m ori.
V idél p rý v Q uinsay a v Z aitonu lodi a hovoril s m uži, kteŕí
pŕijeli z In d ie, a dokonce ješté z vétších dálek. Existují p rý
velké lodi, cesta je naproste bezpečná, i pro veškerý doprovod
nejvýš pohodlná.
Téžké loučení S tarý vládce se bránil, nechtél z tra tit nikoho z p ŕá te l; vidél
ale asi i sám , že M arko Polo chce odejít, a ukázal se velm i
noblesním vúči in trik ám organizovaným p ro ti M arkovi. D va
tu cty lodí dovezly princeznú, tri Poly a doprovod pŕes J á v u
do In die. Byly to lodi, jak é dosud svét nevidel, a k jejich vy-
b u d o v án í asi d ala p o d n ét M arkova fantazie. M ély m noho
k ab in , byly rozdéleny ve vodotesné kom ory, n a p alu b e byly

250
zách ran n é čluny. A služebnictvo bylo tak početné, že po
dobu pétim ésíčního odpočinku n a S um atŕe postavili pevnosti
s valy a pŕíkopy, v nichž naši cestovatelé i s princeznou byli
zcela bezpečni p red divokou zvéŕí a polodivokým i lidm i.
T rv alo to je d e n a púl roku, než B enátčané princeznú odo­
vzdali v Ind ii. Se zlatým i pruvodním i listy, ja k bylo zvykem
v oblasti m ongolského panství, se dostali Polové velmi b ez­
pečnou cestou dom ú. Cesta n a Z áp ad vedia každý rok jinudy,
podie toho, ja k kde zú rila válka. O noho roku byla severní
trasa bezpečnejší, takže se Polové vrátili do sféry benátské
m oci pŕes R u d é m ore a m alou kresťanskou rezidenci T ra p e -
zunt.
V B enátkách — ja k vypráví povést — je p rý už nikdo n e ­
poznal. Jejich cestovní odev ze surové vlny, vousy, vyhublé,
opálené tv áre byly všem cizí a v rodinném dom é Polú, v paláci
n a V ia S an G iovanni Christosom o se uvelebili príbuzní, kteŕí
o dm ítali d ú m vyklidit. T u prý tri cestovatelé rozpárali švy
svého odevu a p re d očim a užaslých prítom ných nakúpili
m alé hory drahok .mú — neboť jed in é touto form ou bylo
m ožno odvézt získané obrovské bohatství pom erné bezpečné
do vlasti. A n ato teprve nastalo všeobecné objím ání a ro z­
pačitý odchod téch, kteŕí jim nechtéli uvéŕit.
N uže, ať už tom u bylo jakkoliv, pro M arka Pola návratem Dobro­
družství
dom ú dobrodružství ješté neskončila. S novým i poctam i, jim iž ve vlasti
jej ro d n é mésto zahrnulo, a s velením , jež prevzal, se stal
účastníkem nám o rn í bitvy proti Jan o v u , pri níž byl M arko
Polo zajat. Ale války mezi italským i republikam i už asi nebyly
tak zlé j ako ješté pred sto padesáti lety. S M arkem Polem
zacházeli j ako s m ilým bratran cem , kterého je treb a n u tit
m írným násilím k tom u, aby se delší dobu zdržel. Je h o cesta
jej proslayila; vznešení Jan o v a n é ho navštevovali ve vézení
a vzhledem k této m ilé zvedavosti našel brzy východisko,
k ném už došel i C arp in i: všechno, co zažil a nač se ješté
pam atoval, nadiktoval do p era hbitém u Pisánci, a to zrejm é

251
 francouzsky. Brzy nato však následoval italský a latinský
p rek lad ; byl to nejobsažnéjší cestopis, ja k ý kdy zá p ad n í svet
spatŕil, a proto m u také lidé jaksi nechtéli uvéŕit. Po desítkách
let rozpačitého v áh án í se nakonec v dalším století stala tato
n á d h e rn á kniha o pravdu populárni, razila si cestu do zem í,
jež tak naléhavé potŕebovaly její znalosti. Ješté n a Polové
sm rtelném loži zaprisahali pŕátelé velkého vyprávéče, aby se
odŕekl svých lživých báchorek a vešel n a véčnost prost vší
viny. Ŕ ekl-li však nékde néco nepravdivého, pak to bylo
nevédom ky nebo om ylem , jako je n ap rík lad zám éna dvou
čínských ŕek, je ž m u byla prokázána, nebo zám éna nékterých
časových ú d a ju vlády m ongolských knížat. Jin a k však jeh o
o braz zústává v ábnou vidinou, skvoucí se ve svém celku,
okouzlující v detailech.
Polový K dyž se v p atn áctém století pŕenesla objevitelská horeČka
knihy
ze Z áp ad u n a celou E vropu, stala se líčení a srovnání M arka
Pola, jím u d áv a n á čísla a popisy čínských mést nejm ohutnéj-
Ším m otorem nového hnutí. P átralo se po ríši velkého chána,
a nikoliv po Am erice, o níž nikdo nie nevédél a jež nikoho
n elákala. Z ajím ali se o ríši s nádherným i mésty, bohatstvím ,
m nožstvím lidí, kteŕí všichni budou kupovat a p ro d á v at;
ríši, od níž byla E vropa o d ŕízn u ta islám em . M arko Polo vytkl
cíl, jen ž púsobil silnéji a byl pŕitažlivéjší než knéz J a n . K to ­
m uto cíli teď E vropa hledala cestu.
NOVOVEK
 DOBA V E ĽK Ý C H OBJ EVÚ

R ozhodující zm ena v objevných cestách a ve všem, co s nim i

souvisí, n astáv a v p atn ác tém století. Posuzujem e-li události
s časovým odstupem , p ak v nás všechno, co se událo v tom to
a následujícím století, vzbuzuje dojem , jak o by náhle šlo
do tu h éh o , jak o b y vše, co bylo m ožno zazn am en at o cestách,
objevech a zp ráv ách , bylo pouhou príp rav o u n a tento histo ­
rický okam žik, n a vlastní století objevu. S tím souvisí osu­
dový dojem , že A rabové, Č íňané a evropští m niši byli obje-
viteli v nejčistším slova smyslu, kdežto hrdinové objevitelské
éry v zásade dobyvateli, lupiči zm ocňujícím i se cizích územ í
a v nejlepším p ŕíp ad é dobro d ru h y , kteŕí se nespokojovali
zážitkem a získaným i védom ostm i, nýbrž usilovali o to, aby
si n a h ra b a li co nejvétší m ajetek a objevené oblasti porobili.
T akový dojem m ám e však je n tehdy, snažím e-li se vyčlenit Kfesťané
prišli pozdé
dejiny objevu z obecných déjin štá tu ; podobné ch áp án í
déjin je sotva om luvitelné pro stŕedovék, pro novovék pak
už vúbec není. U ž od dob velké ŕím ské ríše existovala totiž
ra d a vétších či m enších dobyvatelu. Spokojovali se je n zčásti
konsolidací svých ŕíší (jako n ap rík lad K a rel V elik ý ); vétšina
z nich p o ŕá d a la tém éŕ nezakryte nájezdy n a cizí územ í
s loupeživým i úm ysly. O v lád n o u t tyto zem é natrv alo se m u ­
selo d ŕíve či pozdéji u k áz at nem ožným . J a k A tilla, tak i Č in-
gischán, tlu p y D žajezida a T im u r se svými vojsky provádéli
velm i d ú k lad n é totéž, co v p atn ác tém století Cortés a P izarro.
D obyli kultivované kraje, zničili k u ltu ru tam éjších n áro d ú
a zotročili obyvatelstvo. K dyž ovšem Španélé a P ortugalci,
F rancouzi a A ngličané začali délat totéž, bylo už n a b ez­
starostné loupežení dost pozdé.

255
 Podrobnosti m ongolských dobyvatelských akcí snad n ám
dosud unikají, zato zcela jasn é vidím e všechny nelidskosti
a zločiny, nap ách an é n a d ru h é strané A tlantiku kresťanskou
a evropskou conquistou. A ponévadž se vétšina am erických
zem í, porobených v šestnáctém století, už zase v devatenáctém
století osvobodila, zústala vzpom ínka n a porobu a její bližší
okolnosti v P eru, E cuadoru, M exiku a jin ý ch státech v živé
p am éti a bylo ji m ožno snadno znovu oživit. Eurasijské štáty
n ap ro ti tom u ztratily sam ostatnost už za m oham edánských
dobyvatelu, po nich následovali ješté M ongolové a carská
vojska. Ŕ íkám to proto, aby mi nebylo špatné rozum éno,
b u d u -li v této a další kapitole tru ch lit n ad zem ém i starých
am erických kultur. Č ten áŕ j isté stejné jasn é vycítil m ou lítost
n a d zánikem B agdádu či chorezm ských mést.

Ďaleká cesta od Jindňcha Plavce k Vascovi da Gamovi

Neznámy É ru objevu bychom m ohli do jisté m íry nazv at také o b d o ­

A tlantik
bím objevu atlantských, protože nam ísto staletých snáh o p ro -
zkoum ání In d ie a Ď alekého východu po souši nastupuje ro z­
h odný pokus dostat se do onéch zem í cestou pŕes A tlantský
oceán, až dosud tém éŕ neznám ou. J e snad proto správné
p o k lád at za začátek nového období den, kdy se konečné
otevŕela cesta pŕes A tlantik; tím dnem je 21. srpen 1415.
T eh d y portugalský p rinc Jin d ŕic h a jeh o starší b ra tŕí složili
svém u otci k no h ám dobytou C eutu. V šechny další dobyvatel-
ské pokusy sice ztroskotaly, m oham edáni zústali v T andže,
ale m alé Portugalsko se nevzdalo a rok co rok vysílalo dvé
nebo tri lodi n a pruzkum né výpravy podél záp adního p o ­
breží A friky; chtéli se dostat m uslim ňm do týlu. Neboť
zatím co n a východé sahala velká b arié ra až k hraničím
mongolské ríše, rozprostírala se n a západé m orská ríše nikoho,
náležející všem m oŕeplavcum .

256
 M už, který si v p atn ác tém století vysloužil pŕízvisko J in d ŕi-
ch a Plavce, se sotva kdy plavil po otevŕeném A tlantském
oceánu, ani neprožil rozhodující úspechy po boku svých
k a p itán ú a korm idelníkú. Pŕesto však byl oním velkým ,
prozíravým m užem , vlastním m otorem snáh, využívajících
všech m ožností m alého štátu a vyzývajících Spanélsko, več­
ného kon k u ren ta Portugalska, k plodné soutéži.
„P om ném e, co to zn am en á,“ píše H ennig, „když bo h atý Bohatý
p rinc se s tém éŕ fanatickou horlivostí zakousne do myšlenky '
rozluštit záh ad y kolem neznám ých částí svéta. P étačtyŕicet
let svého života . . . trávi ŕešením toho to problém u, vénuje
úkolu své celé značné jm én í a b ohaté príjm y j ako velm istr
rá d u K ristova a nepretržité financuje nám o rn í plavby,
desítky objevných cest, až se svoji štedrostí dostane do finanč-
ních obtíží. Byl to p ráve princ Jin d ŕic h , kdo vlastné svém u
n á ro d u a celém u lidstvu ukázal cestu do Indie a do A m e­
rik y .“
K d o si vytkl tak vysoké cíle, m usel bý t bez predsudku.
Kresťanský p rin c také využil bohatších geografických védo-
m ostí arabského svéta bez jakýchkoli škrupuli, což by se jin a k
prostém u sm rtelníkovi m ohlo snadno stát osudným . Je h o
pom ocníci a rád ci pocházeli z C arih rad u , odkud je vyhnala
hro ziv á blízkost T u rk ú , nebo z C órdoby, kde m éli m ožnost
naslo u ch at u p ram eň u arabské m oudrosti. Pocházeli však
také z Afriky, j ako m aurští kupci, kteŕí u p ad li v C euté do
portugalských rukou a jichž se m ladý dobyvatel ihned ja l
v y p táv at n a všechno, co až dosud m oham edáni ta jili: n a cesty
a pom éry v zázem í prístavu v severní Africe.
P rin c musel podstoupit boj s om ezeností svých k rajanú,
m nohem obtížnéjší však bylo pŕekonat jejich nerozhodnost;
uvédom ím e-li si, že po n epŕetržitém čtyŕiačtyŕicetiletém
úsilí se portugalské lodi nedostaly ani k rovníku, pak se s po-
divem tážem e, proč to prince nedovedlo k zoufalství. Co m u
však zbývalo? N em ohl se stát „p rincem -plavcem “ jiného

257
 n áro d a, jak o pozdéji C abot, K olum bus nebo M agalhäes.
Byl P ortugalcem a m usel si ze svých P o rtu g alca vychovat
m oreplavec a vštípit jim duvéru v sebe sam a, v infanta.
Kolem mysu Princ J in d ŕic h vybavil vétší počet lodí p re d pobrežím
Bojadoru
severní Afriky do kapverdských boju a dúvodem neb y la je n
koŕist, ale i sn ah a po tom , aby si jeh o p o d d an í zvykli n a tyto
vody. Pŕesto však trvalo dv an áct let, než konečné obepluli
mys B ojador, legendárni h ra n ic i všech cest n a jih .
T en to mys, ležící n a 26° s. š. u pobreží dnešní Španélské
S ahary, predstavuje i p ro m oderní plav b u nem alé prekážky,
a to p ro nebezpečné proudéní, špatnou viditelnost a daleko
do m ore vybíhající skalní útesy. Že tyto obtíže byly často
úspéšné zdolány — F éničanem H an n em , Ja n o v a n e m V i-
valdim , K atalán co m Ja y m e F errerem — to p rin c Jin d ŕic h
v éd él; je h o lidé tom u však neverili.
„ J a k se kdy dostanem e pŕes tu to h ra n ic i? “ p tali se podie
svédectví A zurary, který sloužil u p rin ce jak o kronikár.
„ J a k é výhody m ňže m ít in fan t ze z trá ty našich duší a n a ­
šich životú? J e pŕece zrejm é, že je d n á m e jak o sebevrazi.
Z em e je tam stejné písčitá ja k o v Libyjské poušti, kde nejsou
studny, strom y ani zelená tráv a. A m ore je tam tak mélké,
že i ve vzdálenosti m íle od pobreží není hlubší než sáh.
P ro u d én í je tam tak silné, že by se lodi o d tu d nikdy n ev rátily .“
Výchova ke P ro ti to m u bylo m ožno činit je n je d n o : p rin c Jin d ŕic h
stateínosti
posílal ty, kteŕí se nav rátili, tak dlouho do téže krajiny, až se
n akonec v rátili s úspéchem . Stačí je n uvést jed n o tliv é etapy,
ve stŕízlivé reči d a t jsou tím nejlepším dúkazem houževnatosti
p rincova boje, je h o trpélivosti a vytrvalosti.
R o k u 1433 (podie O lsena teprve 1434) se dostal Gil E annes
k m ysu B ojadoru, vysadil čluny a prozkoum al pobreží, zd a
n en í obydleno. N enašel však ani stopy po osídlení a do P o rtu ­
galska o d tu d pŕivezl je n rostliny.
Baldaia R oku 1436 vyplul Alfonso Goncalves B aldaia od mysu
u R ia de Oro
jižn ím sm érem , hlavné asi proto, aby p á tra l po stopách

258
osídlení. Pri ústí zdánlivé ŕeky (Rio de O ro) se zapletl do
k rátk é potyčky s beduíny a po vydatném úlovku tuleňú
v tam éjších vodách se v rátil opét zpét.
R oku 1441 vypluli d va m ladí dústojníci A ntonio Goncalves
a N uňo T ristäo n a lov tuleňú. Pristáli jižné od ŕeky R io de
de O ro a zajali nékolik dom orodcú. M ezi nim i byl m už
vznešeného púvodu, který se dorozum el s arabským tlum oč-
níkem výpravy. K dyž se priblížilo nekolik stovek ozbrojených
dom orodcú, nastoupil Gongalves zpáteční cestu do P o rtu ­
galska, kdežto T ristäo se plavil dál. Dosáhl predhorí, jež nazval
Bílým m ysem (C abo Blanco).
Brzy n ato došlo k další cesté Goncalvesovč k ústí R io de
O ro , neboť vznešený M a u r naznačil, že vým enou za sebe
a jin é dva zajatce dostanou dvojnásobný nebo i trojnásobný
počet černochú.
„T e h d y diel v Lisabonu šlechtic ze dvora ŕím ského císaŕe
B edŕicha I I I ., který projevil p ŕá n í vyznam enať se v nebez­
pečných dobrodružstvích a pŕedevším zažít n a m ori velkou
bouŕi. In fa n t m u dal svolení k tom u, aby Gongalvese dopro-
vázel. P ri p lav b e zažili tak strašný orkán, že oba skoro prišli
o život. M aurského šlechtice vysadili nedaleko ŕeky R io de
O ro . M aurové jim za nej nab íd li deset černochú z rúzných
k ra jú a m im oto dostal Gongalves tro ch u zlatého prachu,
štít a m noho pštrosích p e r.“ (A zurara)
Po Gongalvesovi následoval k ap itán zvaný L angarote, r
, , , --1 - , • , , , v v , podhon
ktery se nespokojil je n tulení, ale pochytal n a ostrove p re d
R io de O ro 235 M au rň a pŕivezl je do P ortugalska v tak b íd -
ném stavu, že A z u rara je ve své zprávé soucitem celý bez
sebe. A protože se dalo v Africe néco získat, začaly se tedy
cesty n áp a d n é m nožit, takže dúležitého zem episného bodu,
jak ý m je Zelený mys (C abo V erde), dosáhlo více m oŕe-
plavcú. Nejpovéstnéjším i z nich byli L angarote, D iniz Dias
a C adam osto. J in d ŕic h Plavec zem ŕel roku 1460 a naštéstí
se nedožil toho, ja k velké objevitelské dobrodružství bylo

259
 zkom erciováno, ja k portugalský král dal všechny objevitelské
licence bo h atém u obchodníkovi, který se musel za p rá v a
n a b o h até zisky zavázat k tom u, že bude každým rokem
pruzkum prodlužovat o sto m il dál k jih u .
V letech 1470 a 1471 byly objeveny ostrovy Säo T om é
a F ern an d o Póo. Leží, ja k ukáže pohled n a m apu, ve velkém
Guinejském zálivu v téch m ístech, kde m oreplavci nem ohli
p o zn at p ravou podobu Afriky. O východní Africe se jim
m ezitím dostalo inform ací z arabských p ra m e ň u ; v té dobé
už bylo také znám o, že východní pobreží Afriky se jižn é od
m ysu G u ardafui obrací stále víc n a západ, ja k dokazuje
m a p a svéta od F ra M au ra z roku 1459. N evyŕešena tu tedy
byla je n otázka, ja k daleko n a jih je treb a ješté po dosažení
rovníku p lo ut, aby se dosáhlo jižn íh o cípu Afriky.
Byl to tedy rok 1470, kdy se v Portugalsku zrodila m yšlenka
n a atlantskou nám o rn í plavbu do In d ie? T o už b u d e asi
sotva m ožné zjistit, protože nie nelze sledovat obtížnéji než
zrod myšlenky. J e m ožné, žq p rinc Jin d ŕic h Plavec m él n a
mysli In d ii, když posílal své k apitány n a jih . V šechny údaje
o zem episných pom érech jižn é od rovníku, jež bylo m ožno
n alézt v arabských pram enech, jisté také znal. Ale že by m u
od počátku tan u la n a mysli nám o rn í cesta do Indie, je nu tn o
považovat za velmi pochybné. K dyby tom u tak bylo, byl
by se asi sotva spokojil s prúzkum em p om érné m alých díl-
čích úsekú provádéným jeh o k apitány po dlo u h á leta a nebyl
by asi tak trpélivé pracoval n a p ro b á d án í rozsahu m alého
územ í v oblasti ústí R io de O ro. Cíle, po dlouhou dobu tak
vzdáleného, bylo dosaženo teprve osm advacet let po princové
sm rti, šedesát sedm let po zahájení objevných cest.
Martin R oku 1481 vyplula m alá portugalská skupina lodí n a p rú -
Behaim
zNorimberka zkum nou cestu n a jih od rovníku. Velel jí Diego Cäo a n a
p alu b é byl také m ladý norim berský učenec M artin Behaim .
Po nékolika týdnech už tato expedice dosáhla krajú n a rov­
níku, vybudovala tam pevnustku a vyrazila pak podél pobreží

2 6 0
 dále n a jih . P ri plavbe bylo objeveno ústí ŕeky K onga, což
Cäo pokládal za tak dúležité, že se zrejm é brzy n ato vydal
n a zp átečn í cestu a v d u b n u 1484 byl v Portugalsku pasován
n a rytíŕe.
R oku 1483 či 1486 podnikl Diego Cäo novou pruzkum nou
plav b u , p ri níž se dostal daleko n a jih . Prozkoum al celé p o ­
breží dnešní Portugalské západní Afriky (Angoly) a dosáhl
tém éŕ o b ratn ík u K ^zo roha v prostom V elrybí zátoky.
O d m ysu Frio až k V elrybí zátoce se však pobreží Afriky
obrací zcela zŕetelné n a jihovýchod, a protože si m ezitím
portugalský král opatril m ap u svéta od F ra M au ra, prevládal

PO R TU G A L SK O
L isab o n Ĺ

I K áhira'g
A le x a n d ria 1

JNDIE
D žid d a
•Arguin G o*

K alik a t
A den 1 5 2 4 -

E lm lna

S a n lo A n to n io d o Z airal

jK o m o o p
IN D IC K Ý OCEÁN

Z im b ab w e © S o fa la
A TLA N TSK Y OCEÁN T505

2 0 0 0 km
my* D o b ré ^

Objevné plavby Vasca da Gamy

 v P ortugalsku v dôsledku zpráv D iega C äa názor, že Afrika
už je prakticky o b ep lu ta a atlantská n ám o rn í cesta do In d ie
vlastné nalezena. T o vyneslo Diegovi C äovi velkou slávu,
dostalo se m u poet i penéžní odm eny — současné to však
bylo duvodem k tom u, že n a portugalském dvore nikdo n e ­
veril v jin o u , snad kratší cestu do Indie, v n ám o rn í cestu
pŕes A tlantik a okolo Zem e do krajín velkého chána.
M už M už, k terý tu to fantastickou cestu po m ori zcela vážné
z Janova
navrhoval a svými m ap am i a m em orandy bom bardoval krá-
lovský dvôr, vzbuzoval p ram álo dúvéry. Pocházel z jed n o h o
z italských mést, nevraživé pošilhávajících po portugalském
počínání, a mél jm én o , které nikdo neznal: Cristoforo Co-
lom bo, či ve zdvoŕilostním latinském znení C olum bus. Takové
jm én o snad bylo vhodné pro knihom ola, nikoliv však pro
m oreplavec a objevitele, jem u ž by Portugalsko bylo ochotno
svéŕit loď nebo dokonce celou flotilu!
Ale už roku 1487 si král J a n I I . m ohl b lah o p ŕá t k tom u,
že vsadil n a již n í cestu do In d ie. B artolom eu Dias se dostal
n ejen k mysu D obré nadeje, ale plavil se ješté navíc tak daleko
n a východ, že nabýl jistoty, že obeplul skutečný již n í cíp
Afriky. P ozoruhodný však není je n výkon a rok jeh o usku­
točnení, ale i Dias sám , neboť už p a trí k d ru h é generaci m oŕe-
plavcň, kteŕí sice nepoznali prince J in d ŕic h a osobné, ale v níž
je h o sémé teprve Vzklíčilo. Č tem e-li, s jak o u bázní a opatrností
p ro p louvali první portugalští k ap itán i okolo m ysu B ojadoru,
a ja k odvážné, b a sebevédom é križuje D ias A tlantik jižn é
od m ysu D obré nadéje, ja k vyráží h n ed n a východ, hn ed n a
sever, neustále dál do neznám a, pak si uvédom ím e, že je to
človék jin éh o ražen í a že nyní, po dlouhém p ŕíp rav n ém úsilí,
nastáv á d o b a žni.
Z nékolika nepresností v datech, je ž nájdem e v nejstarších
portugalských kronikách, vznikly v poslední ch letech p o ­
chybnosti o tom , zd a Dias vyplul teprve roku 1487 či zd a
tehdy už objevil mys D obré nadéje. T o je však otázka, které

262
je sotva tre b a vénovat zvláštni pozornost. V každém p ŕíp ad é
je rok 1487 rokem nejintenzívnéjších a rozhodujících p o rtu ­
galských snah. K rá l J a n si uvédom il, že nastala do b a v h o d n á
k zah ájen í p ru zk u m u Afriky od zá p ad u i východu. Ú spechy
D iega C äa jej povzbudily k tom u, že poslal nejen Diase po
m ori, ale i Affonsa de P aivu a P era d a C avilhäa (C ovilham a)
po souši; m éli v prevlečení za kupce p ro razit „ m o h a m e d á n ­
skou o b ru č“ a pŕinést do P ortugalska zprávy o In d ii a vý­
cho d n í Africe.
P aiv a zem ŕel už v Egypte, kde snad zustal vzhledem ke Odvábiá
cesta
svém u špatn ém u zd ravotním u stavu; jin a k o jeho sm rti nie Cavilhäova
bližšího nevim e. C avilhä se dostal po m ori pŕes A den do Goy,
od tu d plul opét do Afriky, vylodil se snad v Sofale a po dlouhé
plav b é kŕížem k rážem v prostoru arabské m ofeplavby p ŕi-
plu l do E gypta, k de už svého d ru h a a pŕítele n a cestách ne-
zastihl naživu. Z de asi napsal dopis králi Jan o v i, který se
n á m bohužel nedochoval. D opis doručil jistý židovský kupec
do L isab o n u ; v n ém C avilhä naléhavé prosil portugalského
m o n arch u , ab y se vší energií pokračoval v afrických p ru -
zkum ech. Vždyť teď poznal, ja k ý čilý hospodáŕský ru ch
p an u je v In d ick ém oceáné a v jeh o okolí a j aká pŕíležitost
se tu P ortugalsku nabízí. Dopis skutečné do P ortugalska
došel a C avilhä n a nej dostal dokonce odpoveď; obsahovala
rozkaz, aby teď po p rúzkum u indických vod splnil púvodní
príkaz a navštívil kresťanského panovníka etiopské ríše.
C avilhä splnil, co m u jeh o král prikázal. K olem roku 1492,
ted y v roce K olum bové, se asi dostal pŕes R u d é m ore do
Zeily a o d tu d cestoval dál k sídlu neguše Eskendera.
Byla to C avilhäova poslední cesta, neboť se m u prihodilo V etiopském
zajetí
to, čeho M arko Polo zustal ušetŕen. Neguš, který jej p ŕá -
telsky prijal, zem ŕel, než C avilhä m ohl E tiópii opustit, a jeho
nástupce N a u t nem él zájem ani o Portugalsko, ani o C avilhäa.
J e p rav depodobné, že s ním sice nenakládali špatné, vždyť
byl koneckoncú vyslancem , ale odepŕeli m u povolení k od-

263
 jezd u . D ru h é poselstvo, které se dostalo roku 1515 k ne-
gušoVi, mélo u N autova syna právé tak m álo štéstí jak o
C avilhä u otce. S tatečný rádce krále J a n a , neúnavný cesto-
vatel p ro portugalské zájm y v In d ii a Africe, zem ŕel v E tiópii,
aniž znovu spatŕil svou vlast. Je h o dopis s priloženou m apkou
však král J a n dostal a svéŕil jej m uži, který dovŕšil dílo D iega
C äa, C avilhä a Diase, totiž k a p itán u V ascovi d a G am ovi.
V C avilhäové dopise našel potvrzení toho, co Dias p ŕe d -
p okládal jak o velm i p rav d ép o d o b n é: „P ojedou-li portugalské
lodi podél západního pobreží Afriky a dosáhnou jižn íh o
cípu svétadílu, pak dostavše se k tom uto cípu m usí ve východ-
n ím ( tj. Indickém) oceáne v plout n a sm er do Sofaly a k M é-
síčním u ostrovu (tj. Madagaskaru).“
v ľď™™ ),J ehkož však celé m užstvo bylo velm i vyčerpáno a velkým i
oceáne bouŕem i vystrašene, bylo slyšet náŕky, že už je m álo potrav in
a je tre b a se vrátit. O d zásobovací lodi byli skutečné velm i
vzdáleni a všichni se obávali, že zahynou hladem , neobrátí-li.
Ŕ íkali, že objevu už je dost a pŕinesou králi pŕedevším velkou
novinu o tom , že se pobreží n áhle o b ra d jin ý m sm érem , což
by znam enalo, že obepluli velký mys. T e d je prý dúležité
mys objevit.“
T a k píše Jo ä o de Barros ve svém slavném díle D a Asia
o B artolom eovi Diasovi a jeh o lidech. Dias chtél pokračovat
v cesté, chtél objevit Indii. J e h o m užstvo ho však pripravilo
o slávu, které se dostalo j iném u.
R o d G am ú, k ném už onen šťastlivec náležel, n epatril
k vysoké portugalské šlechté; m éli však svou trad ici. Estevam
d a G am a zastával vysoké ú ra d y u dvora i ve správe a byl
v y b rán za velitele objevitelské flotily, která m éla vyplout
po n áv ratu B artolom ea Diase. Zem ŕel však dŕíve, než k tom u
m ohlo dojít, a čest, s níž byla spojená i nadéje n a velké jm éní,
prešla n a Estevanovy syny P aola a Vasca.
Psal se rok 1496 a v korunní rad e P ortugalska vyvstala
zrejm é opozice proti královým africkým výpravám . P o rtu -

264
 galsko bylo m alou, nikoliv husté obydlenou zemí. Po sedm -
desát let vyplouvala loď za lodí do Afriky a téch nékolik
operných bodu u afrického západního pobreží nad to pohltilo
značné sum y, aniž se žatím dostavil zisk, který by stál za reč.
Současné púsobily objevy Španélň zm atek v myslích P o rtu -
galcú. K olum bus objevil ra d u velkých ostrovň a prisahal
každém u, kdo byl ochoten jej vyslechnout, že za nim i leží
zem é velkého ch án a — a n a své objevy potreboval b ez­
pochyby m éné času než Diego Cäo n a svou plavbu k V el-
rybí zátoce.
K rá l však zústal pevným , zp ráv a C avilhäova rovnéž p ri­
spela svým dilem a p rík lad K o lum búv ukázal, ja k nebezpečné
jsou zm eškané príležitosti. U K o lu m b a tuto pŕíležitost
zm eškali — p o d ru h é se to nesm élo stát.
A tak obdržel zdravý a svobodný Vasco d a G am a ve véku Štart Vasca
da Gamy
osm dvaceti let v lednu 1497 vrchní velení n ad flotilou s p ri­
kážem objet jižn í cíp Afriky a proniknout do Indie. Flotila
se skládala ze čty ŕ lodí: ze dvou silných expedičních lodí,
které se jm enovaly G abriel a R ap h ael a jim ž veleli Vasco,
p o p ŕíp ad é Paolo d a G a m a ; dále p atrila k flotile m o h u tn á
zásobovací loď, kterou m éli v púli cesty spálit, a lehká p rú -
zku m n á loď, karavela Berrio. O počtu členu posádek nejsou
p ram en y jed n o tn é. F ranz M úm m erich, nejlepší znalec v této
oblasti, p ŕed p o k lád á m užstvo o celkovém počtu 148 lidí.
K d y b y byli ti to lidé védéli, že se z nich s vlastí shledá pou-
hých 55, byli by asi sotva vypluli. O n i však je n védéli, že se
jim dostává cti, sklidit po sedm i letech p ríp ra v nejvyšší
objevitelskou slávu, totiž úspéšné vykonanou plavbu do Indie.
8. července 1497 zvedli kotvy. Až ke K anárským ostrovúm
je vyprovodil B artolom eu Dias. N a K apverdských ostrovech
se ukázalo, že je n u tn o nékteré lodi o pravit — p ak však
srpnem počínaje, zbyl už je n a je n oceán.
N ejm éné d va m uži vedli o této p am átn é plavbé záznam y: Deniky
očitých svédkä
je d e n z duchovních, doprovázejících výpravu, jm én em Jo äo

265
 F igueira, a je d e n nám orník z posádky R aphaely, jehož jm éno
se n á m nedochovalo. Podie portugalských védcú, kteŕí se
dom nívají, že kom plikovaným i závery zjistili jeh o jm éno,
to byl A lvaro V elho, a tak se toto jm én o stalo po G am ovi
nejduležitéjším z celé expedice, neboť zp ráv a dom nelého
V elh a se n ám jak o je d in á zachovala. Figueirovy záznam y
znám e je n z pozdéjšího vyhodnocení jeh o úd ajn é roztrhaného
a je n ve volných listech existujícího deníku.
Podie tohoto nejdúležitéjšího p ram en e dosáhla výprava
25. listopadu, tedy po čtyŕapúlm ésíční p lavbé Mossel Bay.
T en to záliv leží asi dve sté padesát n ám oŕních m il východné
od K apského M esta a tam také byla spálená zásobovací loď.
P reložení zásob si vyžádalo pobytu tŕin ácti d n ú , takže o v á-
nočních svátcích byli teprve u N a ta lu (této okolnosti vdéčí
tento kraj za své jm éno).
„ O d tu d jsm e p lu h bez m ezipŕistání ta k dlouho po širém
m ori, že jsm e už nem éli pitn o u vodu a jíd lo jsm e pripravovali
je n ze slané vody. K pití jsm e dostávali je n je d n u p in tu
denné, takže jsm e nezbytné m useli nékde pŕistát. Je d n o u
ve čtvrtek — bylo to 11. ledna — jsm e m éli v dohledu reku,
a tak jsm e u b re h u spustili kotvy.“ Bylo to pobreží mezi
L ourengo M arques a ústím ŕeky L im popo.
D ále se plavili podél nepŕíliš pohostinného pobreží dneš-
ního M osam biku severním sm érem , vzdálili se však v M a-
sansanské zátoce asi dost daleko od pevniny, jin a k by se n e ­
dalo vysvétlit, že se ani nepokúsili p ŕistát v Sofale. Z toho,
ja k se zdá, vyplývá, že C avilhä, jehož zp ráv u V asco d a
G a m a znal, zaznam enal je n jm én o prístavu Sofaly, n eu d al
však je h o presnou polohu, ačkoliv tam pŕece sám byl. A tak
n arazili n a pevninu teprve tam , kde se pobreží Afriky p re ­
sunu] e dál n a východ, severné od hlavního ústí Zam bezi,
u ram ene Q uelim ane.
„Dívky Jedno p o n d é lí. . . jsme m éli v dohledu nízkou krajinu
jsou krásne . . i i v • t , v
napohled“ s velm i vysokým i a hustým i lesy, a kdyz jsm e se k m p n -

266
blížili, spatŕili jsm e ješté reku s širokým ústím . Protože bylo
n u tn o zjistit, kde jsm e, spustili jsm e kotvy a vpluli jednoho
čtv rtečn íh o večera do ústí. Berrio tam kotvila už od m inulého
dne (24. 1.).
Zem e je plochá a b ažin atá, s rozsáhlým i lesy, poskytujícím i
. . . m nohé plo d y ; tém i se živí obyvatelé. Jso u to černosi
pékné postavy a chodí nazí až n a kousek bavlnené tkaniny
k zakrytí o h an b í; náčelníci nosí hadŕíky ponékud vétší. Dívky
jso u krásné napohled, ale probodávají si n a tŕech m ístech
rty a prostrkávají si jim i oh n u té cínové tyčinky. L idé m éli
z našeho p ŕíjezdu velkou radost a pŕivezli n ám ve člunech
všechno m ožné . . . Po dvou či tŕech dnech . . . k n ám prišli
dva n á č e ln íc i. . . n a návštévu. Byli tak vybíraví, že nie z toho,
co jsm e jim dali, nepovažovali za zvlášť cenné. J e d e n z nich
m él n a hlavé tu rb a n s hedvábnou ozdobou, d ru h ý čapku
ze zeleného atlasu. Byl s nim i m ladý m už, o ném ž ve své po-
sunčiné oznám ili, že je zdaleka. V yprávél, že už vidél lodi
tak velké, jak o jso u naše. Z téchto názn ak u jsm e m éli velkou
radost, protože se n ám zdálo, že se už brzy dostanem e tam ,
kam jsm e ch téli.“
Béhem z h ru b a jednom ésíčního pobytu u Q uelim ane one-
m ocnélo m noho nám o ŕníkú a vojákú zrejm é nékterou z tro ­
pických nem ocí, jim iž je horká a vlhká nížina p ri Z am bezi
znám á. K u rd éje (jak se dom nívá H úm m erich) nepŕicházejí
v ú v ah u , protože V elho hovorí o m nožství plodu, a již tehdy
všichni m oreplavci védéli, že takzvanou lodní nem oc Ize
nejrychleji a nejlépe vyléčit čerstvým ovocem a zeleninou.
Pŕes onem ocnéní nazvali objevitelé reku „P ro u d em dobrých
zn am en í“ , čím ž bezpochyby m ínili zŕetelné náznaky k u lti­
vovanosti.
Sledujem e-li cestu n a m apé a srovnám e-li ji s m éŕítkem ,
m ohou se n ám vzdálenosti zd á t nikoliv právé ohrom ující. Pro
plachetnice to však byly tém éŕ nekonečné dálky. Podél celého
záp ad n íh o a jihovýchodního pobreží Afriky se m oreplavci

267
 I

stále setkávali pouze s nahým i černochy a nespatŕili nie, co by

ukazovalo n a bohatství, obchod, vzkvétající m ésta, o nichž
m luvily všechny zprávy o Indii. Blazeovaní černošští náčel­
níci byli tedy nikoliv zlým , nýbrž dobrým znam ením a t u r ­
b an prozrazoval sice vliv islám u, ale i blízkost hledané zemé.
První Brzy n ato došlo k prvním konfliktúm . P ét týdnú, které
konflikty
Vasco d a G am a strávil u Q uelim ane, stačilo asi k tom u,
aby m uslim ové varovali ostatní pobrežní m ésta. T o se ukázalo
už ve m ésté M osam biku, kde se P ortugalci stali podezŕelým i
svým prílišným vyptáváním n a dva zajaté kŕesťany a m im o to
projevovali príliš velký zájem o zem i knéze J a n a (pod tím to
názvem byla v Africe zn ám a etiopská ríše).
P roto jim A rabové ^nic neŕekli o nalezišti zlata v prastaré
d ú ln í oblasti kolem pevnosti Z im babw e, ležící dnes v tros­
kách, a n alhávali jim čosi o zem i zlata n a severu, zrejm é
ab y je pŕim éli k odjezdu. J e to naprosto typická m etóda:
n evítaného vetŕelce zrazují a úm yslné mýli falešnými infor-
m acem i; tato technika byla právé tak dobre zn ám a ŕeckým
k u p cu m jak o P eršanum a A rabúm . Z d á se, že Vasco d a G am a
príliš diplom aticky nepostupoval, ale pŕece je n cítil, že je
néco ve vzduchu, nečekal n a lodivoda, jehož zadrželi n a
pevniné, zvedl kotvy a v posledním okam žiku unikl z pästi.
Šest arabských lodí, které chtély zablokovat výjezd, se dostalo
m ezi velké portugalské lodi a loď Berrio a po prvních delo­
vých salvách se daly n a úték.
„ T a to návšteva v prv n ím orientálním prístavu dokázala
objevitelúm zcela bezpečné je d e n fakt,“ usuzuje H um m erich
z V elhovy zprávy, „ a to ohrom nou prevahu jejich lodí n ad
téžkopádným i, z lýkových provazú upleteným i sam buky
A rab ú , kteŕí se úzkostlivé vyhýbali používat železných hŕebíkú
p ri stavbé lodí, a to n a základe staré asijské povéry o M agne-
tové hore . . . J in a k však používali m oreplavci onoho pobreží
janovské m agnetické strelky stejné jako Portugalci, dovedli
velm i dobre používat nám o rn í m apy i k v ad ran tu a v určování

268
polohy n a širém m ori dokonce P ortugalec predstihovali.“
P ak došlo ke sporum s lodivodem . T en podal Vasco d a </0^
Gam ovi falešné ú d aje o jakési skupiné ostrovu. T ím uvedl
lodi do nebezpečí a byl za to zbičován. N a pam éť této u d á-
losti dostal nejjižnéjší ostrov ze skupiny Q u erim b a jm éno
Ilh a do aco n tad o (ostrov B ičovaného).
Po takových zkušenostech se všechny n adéje upínaly n a
mesto M om basu, o ném ž Vasco d a G am a pŕedpokládal, že
strpí u v n itŕ svých zdĺ i kŕesťany. M užstvo tráp en é kurdéjem i
toužilo po delším p o b y tu n a souši, a tak zklam ání bylo vše­
obecné, když se ukázalo, že ani krásná M om basa jim není
naklonená, a když p ro ti nim poslala téžce ozbrojené m uže.
Došlo k vyjednávání, pŕičem ž se védom é snažili vlákat
Portugalec do p rístavu tím , že jim slibovali korení a čerstvé
potraviny.
„K d y ž jsm e v ú terý (10. 4. 1497) zvedli kotvy, abychom
vjeli do prístavu, velitelská loď se nechtéla otočit a najela
zád í n a dno. N ato jsm e znovu zakotvili. K dyž M aurové
p ríto m n í n a lodi vidéli, že nejedem e dál, uprchli v bárce
a lodivodi, které jsm e vzali s sebou v M osam biku, se vrhli
do vody a byli M aury vzati n a bárku. K večeru téhož dne
dal velitel m učit d va M aury zadržené n a palu b e a ti vypo-
védéli, že bylo plánováno p ŕep ad en í lodi, jakm ile vjedem e
do p rístav u .“
I když u v ítán í nebylo práve nejlepší, pŕesto se V elhovi ^(priáni
1 i-i/i-i ,/v v - - , v,, , , , , v Mombase
M om basa velm i lib u a; zvlaste jej u p o u tala cua lodní d o ­
p ra v a a pevnost u vjezdu do prístavu (která naštéstí dostala
p rv n í dela teprve o osm let pozdéji!). Kŕesťané, s nim iž se
V elho setkává v tom to a v jin ý ch m estech v Africe a Asii,
jsou, ja k se pozdéji ukázalo, takzvaní indičtí kŕesťané, tedy
nestoríáni, i když nelze zcela vyloučit m ožnost, že tam n a
D alekém jih u byli trp én i etiopští či arm énští kŕesťané jako
obchodní p artn e ri m uslim ú. T eprve v M elinde došlo k p ŕátel-
ským nebo alespoň piívétivéjším kontaktúm . Vasco d a G am a

269
 pŕesto však odolal všem u lákání a nevkročil n a pevninu. K dyž
konečné dosáhl svého cíle a našel pro cestu pŕes Indický
oceán lodivoda, zásobil lodi n a poslední dlouhou etapu své
cesty a 24. d u b n a opustil M elinde. Bylo to p rv n í mesto, kde
se P o rtu g alcú m nepŕihodilo nie nepríjem ného, a tak slíbili,
že n a zpáteční ceste se opét staví a vezm ou s sebou šejkova
vyslanec k portugalském u králi.
Príjezd do P odporováni ja rn ím m onzunem urazili celou cestu z vý­
Kalikatu
chodní Afriky do K alik atu an i ne za čtyŕi týdny. „S pustili
jsm e kotvy p ri pobreží ve vzdálenosti asi je d n é a púl míle
od pevniny. O d tu d k n á m pŕipluly čtyŕi bárky a lidé chtéli
védét, kdo jsm e. Ŕ ekli n ám také jm én o m ésta a ukázali n ám
je . N a d ru h ý den pŕijeli znovu a velitel poslal jed n o h o z vy-
povézených do K alikatu. T i, s nim iž jel, jej odvedli do dom u,
kde bydlili dva M aurové z T unisu, a ti m luvili kastilštinou
a jan o v štin ou. P rvní pozdrav, který n a néj vykríkli, byl:
,č e r t té vezm i! K do té sem pŕivezl?“ P ak se ptali, čože po-
h ledávám e v takové dálce, a on jim odpovédél, že k ap itán
h led á kŕesťany a korení. N ato se M aurové p tali, proč král
kastilský, král francouzský a benátská signorie neposílají
vyslanec . . .“

Malý Po nekonečné cesté pŕes A tlantik, kolem bouŕlivého mysu

Starý svet
D obré n adéje se náhle svét stává opét m alým . O In d ii toho
védéli P ortugalci velm i m álo, o to víc toho védéli v In d ii
o Evropé, o králích a republikách; p ri svých védom ostech
se jisté podivili, že práv é m alé Portugalsko našlo zadní dvíŕka,
jim iž se m ohou i kresťanské štáty vplížit do obchodu s Indií,
to zn am en á do obchodu s korením .
V kvétnu 1498, tedy dŕíve, než m ohli Španélé néco začít
se svými objevy, našel Vasco d a G am a Indii. Cesta byla nová,
sjízdná, p atrila žatím je n P ortugalcúm — co si m ohli p ŕá t
více? To, co teď začalo, už nebylo objevování, nebylo to

270
 však o nie snazší. M esta K alikatu nem ohli dobýt jak o nejaké
černošské vesnice; nem ohli tu ani zarazit hraniční kám en
a prohlásit, že územ í teď náleží Portugalsku. N ikdo ve vzkvé-
tajícím , husté obydleném m este, které se dovedlo distancovat
i od m uslim ú, by néco takového n eb ral vážné. M nohým ne-
bezpečím a sporum , je ž potom následovaly, by se byli m ohli
P ortugalci vyhnout, kdyby byli lépe inform ováni. Vasco d a
G am a, m ladý, energický, ale zrejm é také prudký kapitán,
nebyl vhodným p a rtn e re m p ŕiv y je d n á v á n í s orientálci, a také
— jak o C arp in i nebo V ilém z R u b ru k u — nem él s sebou
vhodné d ary. U ž v pŕedsíních kalikatského rádži si délali

iL is a b o n '

.K a lik a l

ATLANTSKÝ OCEÁN

2 0 0 0 km

Vasco da Gama hledal a objevil námorní cestu do Indie

 legraci z jeh o bavlnených látek a stŕíbrných nádob, takže
darovať je nem élo smyslu. V Indii, chudé n a zlato, platilo
je n a je n zlato, jež po staletí pŕiváželi A rabové ze Sofaly . . .
Geografické b ád á n í tedy slávilo úspech, portugalském u
králi z toho však ješté nekynula nadéje n a výnosný obchod
s In d ií. Zboží, jež E vropa m ohla n ab íd n o u t, rád žu príliš
nelákalo. J a k prehlásil, byl by ochoten m én it p o p ŕíp ad é své
korení za p látno, zlato, stŕíbro a korále. Z a neustále se opa-
kujících útoku, za nim iž ovšem byli skryti spíše A rabové než
Indové, opustila flotila 5. ŕíjn a Indii. P ŕedtím ješťé n a palu b u
P o rtu g alcú prepašovali špióna. U kázalo se, že je to polský
Ž id, který se dal pokŕtít, p rijal G am ovo jm én o a pŕišel asi
n a chuť výzkum ným cestám , neboť se s ním v kronikách
onéch let neustále setkávám e, takže do jisté m íry m úžem e
tohoto G ašp ara d a G am u oprávnené považovat za prvního
cestovatele kolem svéta; protože se dostal s C abralem dokonce
do Brazílie, byl oproti Ib n B atutovi o je d e n svétadíl ve v ý ­
hode . . .
U kázalo se, že ŕíjen je pro plavbu Indickým oceánem nej-
výš nepŕíznivým m ésícem ; je to mésíc, kdy se m éní m onzúny.
P ortugalci museli bojovať proti bezvetrí nebo naopak s p ro ti-
vétrem a za tri mésíce plavby ztratili tolik vojákú a n ám o ŕ-
níkú, že v lednu 1499 už Vasco d a G am a nem él nikoho, kdo
b y byl dovedl vypočítat jejich polohu. A tak se m usel plavit
je n za dne, aby nem inul M elinde!
P ŕátelsky naklonený šejk tohoto m esta jim poslal čerstvé
potraviny, p ro m nohého však pom oc prišla už pozdé.
Smutný D ne 3 1 .1 . najela loď R ap h ael n a m élčinu a m usela být
návrat domú
zap álena, protože pro tri lode už nebylo dost m užstva. V té
dobé byl b ra tr V asca d a G am y téžce nem ocen. Zem ŕel
v srpnu 1499 nékolik tý d n ú p re d náv ratem dom ú — v Angŕe,
m além mésté n a azorském ostrove T erceira. V polovine záŕí
pŕiplul Vasco d a G am a do L isabonu, pŕes své úspéchy hlu-
boce zarm oucen.

272
i
 T o, co po p rv n í Vasco d a G am ové cesté následovalo,
p a trí už spíše do histórie kolonialism u než do déjin objevň.
Je h o cesta však predstavuje duležitý m ezník v dejinách
geografie, dopravy a obchodu. J e to pozdní, ale proto nem éné
význam ný triu m f p rv n í kresťanské iniciatívy v oblasti o b ­
chodu s V ýchodem . Až dosud to byli je n jednotliví evropští
kupci, jed notliví vyslanci, jednotliví obchodní špióni. V zá-
jem n ý m soupeŕením si kresťanské štáty svazovaly sam y
ruce.
T a k vystoupil E v ro p an v O rien te v nové roli — i když pred
tím už tam vystupoval též. O bjevením pravidelné použitelné
n ám o rn í cesty obcházející oblast islám u um ožnili Portugalci
kresťanském u kupci kontakty s V ýchodem n a široké fronte
a ve zcela nových m éŕítcích, protože teď za ním stála moc
štátu . Až dosud tu byla E vropa zastoupena v podstaté ŕec-
kým i a židovským i jedinci, ja k to dokazuje svédectví Ib n
C h u rd á d b íh o : „Z idovští kupci hovorí persky, ŕecky, arabsky,
franckým i jazyky, španélsky a slovansky. Cestují ze západních
zem í do východních a naopak, tu po souši, tu po vodé. Ze
Z áp a d u pŕivážejí klešténce, otrokyné, chlapce, hedvábí, ko-
žešiny a zbrané. V yplouvají z francké ríše n a západní m ore
a plují do F aram y (kdysi kvetoucí mesto pri ústí N ílu ); o d tu d
p u tu je jejich zboží n a h ŕbetech zvíŕat do Colzom u (u Suezu).
Pak se n alodí n a m ori V ýchodu a plují do H idžázu a D židdy,
odkud dosáhnou Sindu, Indie a Giny. N a zpáteční cesté
s sebou berou jak o n áklad mošus, aloe, kafr, škorici a jin é
orien táln i výrobky . . .“ T ak tom u tedy bylo v desátém , b a
už v d ev átém století, neboť Ib n C h u rd ád b í zem ŕel roku 912.
Bylo tom u tak však už jisté v dŕívéjších dobách, neboť Kosm as
zvaný Indikopleustés (tj. Cestovatel do Indie), který své geo­
grafické dílo sepsal už kolem roku 550, našel n a Sokotŕe a na Ŕecká kolonie
Sokotra
M alabarském pobreží kresťanské obce; v koloniích n a ostro-
vech hovorili ŕecky. Ŕ ekové a kŕesťané podlehli presile islámu.
Z d á se však, že židovský obchod se n ap ro ti tom u udržel bez

273
 vétších škôd a udržoval spolu s ojedinelým i A rm ény hospo-
dáŕské spojení m ezi F ranky a O rientem .
T o to dlouhé období plíživých cest bylo teď u konce. Lepší
lodi, lepší dela a obecný rozm ach západního svéta díky jeho
duchovním u osvobození za hum anism u um ožnily Evropé
znovu účast n a téchto p rastarý ch hospodáŕských vztazích.

Kolumbus objevuje Nový svet

O bjevil-li Vasco d a G am a nový prístup ke staré In d ii, p o ­

darilo se K olum bovi objevit N ový svet, ačkoliv on sám jej
považoval za východní pobreží S tarého svéta. N ebylo tom u
tak, ja k se dom níval; v posledním desetiletí p atn áctéh o sto-
letí n ebyla In d ie objevena d vakrát, objevena byla dvojí Indie.
Je šté v okam žiku velkého osvícení, kdy se náhle m lh a nevé-
dom osti rozplynula, ulpíval n a nových p ra v d ách jakýsi ša-
lebný závoj a m énil jejich obrysy. T o nové, totiž dvojkonti-
n e n t A m eriky, už bylo tady. Bylo však treb a ješté deseti let
po jeh o objevení, než oslnéný zrak poznal souvislost jeho
tŕp y tn ý ch b rehu.
T en , kdo tom u véfil nejm éné, byl K olum bus sám. Ja k o by
nem ohl unést velké Štéstí. A je h o p ren ik av á víra v In d ii
s výstrelky budícím i soucit a nékdy i úsm év, by stála za sa­
m ostatné zkoum ání, kdyby nebyla pouze je d n o u za záhad, jež
n ám ten to velký človék ve své svéhlavosti, svém štéstí i ne-
štéstí ješté stále p ŕed k lád á k rozlušténí,
N e jistýp ú vo d Z áh a d y začínají už jeh o zrozením . Problém , o jehož ŕe-
šení se pokoušely stovky více či m éné učených au to rň , spočívá
v tom , „že Colón sám se neoznačuje za J a n o v a n a v žádné
z listín, jež jsou nesporné psány je h o rukou, i když sám o sobé
toho napsal m noho.“ (M adariaga) Z knih, jich ž používal,
vyplývá, že rozum él italsky. Z glos v knihách zase vysvitá,
že kastílskou španélštinu pokládal za svuj m aterský jazyk

274
a v latiné délal chyby, typické pro Španély, a nikoliv pro Italy.
Jelikož v rám ci této knihy nelze sledovat ani část znám ých
hypotéz, sledujm e nejobsáhlejší, nejinform ovanéjší K olum -
bovu biografii a ŕekném e se Salvadorem de M ad ariag o u :
„V šechny tyto p redpoklady pŕipouštéjí je n jed in ý závér:
Gristoforo C olom bo byl Jan o v an em , jehož italštin a nebyla
vzorná, jeh o ž jazy k a k u ltu ra byly kastilské . . . Colom bové
byli španélští Židé, kteŕí se usadili v Jan o v é. V é m i zvyklostem
své rasy si zachovali reč rodné zem e.“ V e století nejvétšího
pronásledování Ž idň, ja k é kdy bylo p re d H itlerem , s sebou
tento p úvod pŕinášel rúzné záb ran y a m nohá nebezpečí.
Proto v dob ách své slávy zahaloval K olum bus svúj púvod do
oblak tajem ství, n ep rijal španélské jm én o (C olom ), protože
se tak jm enovaly stovky kastílskych Ž idú, nýbrž nazýval se
C ristobal Colón a d b al vždy toho, aby o jeh o kŕesťanství n e-
bylo žád n ý ch pochybností. H istorik B artolom é de las Casa
k terý zn al K o lu m b a z častého dúvérného styku, potvrzoval
kŕesťanství svého pŕítele tak n áp a d n é a zároveň tak opatrné,
že i z toho je m ožno vyvodit jeh o nekresťanský púvod.
J e a n A m sler ve svých D éjinách objevú v dobé renesance
končí tyto diskuse sym patickým závérem a poukazuje n a
S tŕedom oŕí jak o n a starou kolébku n áro d ň , v níž se arabsko-
španélští, sicilsko-tunisští a dalm atsko-španélští m íšenci obje-
vují a o p ét m izí jak o korzári, vňdcové flotil, obchodníci
s otroky, knéží a méstští ty ran i — a všichni dohrom ady m ají
společné všechno, co je príznačné i pro židovského ligurského
m oreplavec K o lu m b a: energii a to u h u po dobrodružství,
vytrvalost a dychtivost, velkorysost a neupŕím nost, fantazii
a d a r reči — a tím tu to otázku ukončím e.
Podie soudních listín se K olum bus n arodil asi m ezi lety M ládí
v Janové
1448 a 1451 a prožil je d n a k ve vlastním Jan o v é, je d n a k n a
jeh o pŕedm éstích m ládí, poznam enané finančním i potížem i
a z nich vyplývajícím i právním i spory. Brzy odešel n a m ore —
to bylo pŕirozené východisko v rodiné, jež m éla tri syny a po

275
 p ro n ájm u prízem í dom u m éla vym ezený prostor je n né-
kolika pokoju v prvním poschodí. Čilý duch m ladého m uže
neshledával p a trn é nám om ické povolání za dost pŕitažlivé.
V e volných chvílích se m ladý nám orník učil latiné a trochu
také astronóm ii, a snad právé proto se nikdy nestal pravým ,
plnokrevným nám oŕníkem — jak o n ap rík lad Pinzonové, d ru ­
hové je h o slávy. Pfesto K olum bus vykonal daleké plavby n e-
je n , ja k pozdéji sám ŕíká, ke všem znám ým cílúm tehdejší
m oŕeplavby, ale i daleko n a sever. I jeh o dlouho sporná cesta
do T h u le je dnes p ro k ázán a a zprostŕedkovala jisté K olum -
bovi m ožnost seznám it se s ostrovy Faerským i, Islandem a do-
konce m alým ostrovem J a n M ayen, ležícím m ezi Islandem
a Špicberkam i.
T u to cestu p ravdepodobné K olum bus podnikl z Lisabonu
a sem se také roku 1477 vrátil. Do stejné doby spadá i první
zrejm ý d a r štéstény v jeh o živote, totiž sňatek s F ilippou
M oniz Perestrello, dívkou, jež m u um ožnila svazek s dvém a
vlivným i šlechtickým i rodinam i.
Sňatek U ž ve d v anáctém století byli M onizové guvernéry. Perestrel-
umožňuje
styky lové pocházeli sice z Itálie, z jejich rodiny však vyšli v p o rtu -
galském království znám i preláti a vysocí úŕedníci a Cristo-
balúv tc h á n m él jak o dédičný k ap itán ostrova P ôrto Santo
ve skupiné M adeiry zvlášť tésný v ztah k m oŕeplavbé n a A tla n ­
tik u a ke všem objevným cestám v téchto zem episných šíŕkách.
Byly to i tyto podnety spolu s jeh o védychtivostí, jež vedly
k tom u, že se K olum bus po dlo u h á leta zabýval rozsáhlou
príslušnou lite ratú ro u , a n ad to spoustou starých a nových spisu,
z nichž bylo sice m ožno čerp at m éné faktu, zato více dom né-
nek, m éné inform ací, více však nadéjí a predstav.
R ozhodující dokum ent, který K o lu m b a nakonec podnítil
k činu, se m u však dostal do rukou prostŕednictvím dvou osob-
ních lékaŕu krále. Byl to dopis, který napsal florentský lékaŕ,
geograf, astronóm a fyzik Paolo Toscanelli králi Alfonsu V.
o jakém si portugalském duchovním . V tom to dopise, který

276
K olum bus četl a z néhož si snad dokonce poŕídil opis, F lo­
renťan m im o jin é p s a l:
. . zasílám tedy V ašem u V eličenstvu vlastnoručné zh o ­ Dopis
Toscanelliho
tovenou m apu, n a níž jsou zaznam enána Vaše pobreží a
všechny ostrovy, od nichž počíná cesta stále n a západ, jakož
i m ísta, k nim ž se m usím e dostat, a ja k daleko je treb a se
odchýlit od pólu nebo od rovníku a . . . a po kolika m ílích
se m usím e dostat k oném m ístum , jež vlastní nejvétší m nož-
ství všeho korení a drahokam ú.
A neráčte se tom u divit, že m ísta, kde je korení, nazývám
záp ad n í oblastí, i když jsou obecné označována jako východní;
neboť je tom u tak, že plavbou stále n a západ po dolní polo-
viné Zem é (myslí se tím jižn í polokoule) se najdou právé ony
kraje, stejné jak o po pevniné, kráčím e-li horní cestou stále
n a východ.“
M yšlenka cesty n a západ nebyla pro K olum ba ničím n o ­ Idea plavby
na západ
vým . N ebyl to Toscanelli, k te rý ji jako první m ladém u muži
vsugeroval, m uži, který n a ostové Pôrto Santo n ad n ap lav e­
ným d ŕívím a n a d četným i vylhaným i nám oŕnickým i histor­
kam i u p ad a l do stále hlubších snu. Avšak m ap a Toscanelliho
m u pŕece je n poskytla první predstavu o vzdálenosti k oném
bŕeh ú m , o vzdálenosti, o níž v Cristobalových oblíbených
knižkách existovaly ty nejprotichudnéjší údaje. K olum bus
znovu a znovu počítal, vyčetl z jakési apokryfní prorocké
knihy ujišténí, které m usí n u tn é každého objevitele povzbudit,
že totiž Z em é se sk lád á ze šesti dílu pevniny a je n jed n o h o dílu
širého m ore, a tím se velikost Zem é, u d áv an á Ptolem aiem
a Toscanellim , ješté více zm enšila.
T ak si Ize vysvétlit obrovskou dúvéru, s níž roku 1483 p ŕed -
stoupil p red despotického J a n a II. Svuj cíl — Indii — si
pečlivé rozvrhl, znal jeh o etapy: Indii, dále ríši velkého chána,
a konečné Z ipangu. V édél také, že ostrovy — jež dnes n a-
zývám e Japonskem — leží pred ŕíší velkého chána n a východé.
T yto údaje pŕece m ohl pozorný čten áŕ zcela jasné vyčíst

277
z díla M ark a Pola. Pŕesto však stanul p red m ocným m onar-
chou v roli m ladého blázna, a to nikoliv pro cestu n a Z ápad.
N a tu pom ýšlel J a n II . od té doby, co se zabýval vládním i
záležitostm i. Ale dúvodem byly osobní požadavky, které si
G ristobal (tehdy se ješté nazýval Cristoväo) p ŕál m ít splnený
v p ríp ad e, že jeh o n áv rh bude p ŕijat. C htél být pasován n a
rytíŕe se zlatým i ostruham i, dostat titu l D ona a stát se po
objevení velkoadm irálem A tlantského m ore. P ožadoval dese-
tin u všech prijm ú, jež by k oruna z nové objevených oblastí
získala, a n ad to právo zúčastnit se osm inou n ák lad ú a zisku
n a kterékoliv expedici do téchto zemí.
„N ikdo až dosud ani pozdéji neprojevil p re d portugalským
králem tak n epŕim éŕená p ŕá n í,“ píše M ad ariag a. „ . . . Colo-
novi bylo tehdy tŕicet dva let, dostal se sice j ako m oreplavec
do všech končin, kam bylo v oné dobé m ožno se dostat, ale
byl koneckoncň pŕece je n m ladým cizincem , ženatým s m la ­
dou P ortugalkou z d o b ré . . . rodiny a doporučen hebrejským
osobním lékaŕem královým .“
Pŕesto král p red al nadšenec tŕem vysoce postaveným odbor-
níkúm , p re d nim iž se fantastická geograficko-teologicko-his-
torická stavba om ezeného svéta rýchle zhroutila. Z nali zprá-
vy portugalských m oŕeplavcň z A tlantiku, výpočty plôch od
C adam osta, D iega, Gom eze, S an tarem a a všech ostatních
a védéli o velikosti m orí a kontinentú. P roti jejich úsudku
nem ohl K olum bus ničeho n am ítat.
Protože roku 1484 zem ŕela také Jan o v a n o v a m lad á žena,
nie ho už v Portugalsku nepoutalo, a proto se obrátil do Š pa-
nélska. Pro človéka hodlajícího se stát objevitelem to bylo
zoufalé ro zhodnutí, neboť Portugalsko bylo tehdy ve všem,
co se týkalo atlantské plavby a iniciatívy p ri objevech, daleko
v predstihu pred Španélskem , F rancií a Anglií, a to zásluhou
prince J in d ŕic h a Plavce. Svou netrpélivost a pýchu si o d p y ­
kal K olum bus sedm i lety čekání. R oku 1491 pomýšlel n a to,
že odejde do F rancie; konečné se m u n áhodou dostalo p ŕí-

278
m luvy m n ich u z kláštera S anta M aria de la R a b id a v jih o -
zá p ad n ím španélském h rabství N iebla, které se značné in ten -
zívné podílelo n a portugalských obchodních cestách do z á ­
p a d n í Afriky.
M niši z L a R ab id y nebyli právé odborníky, ale pŕece jen Pomoc
z. La Rabidy
znali všechno, o čem se hovorilo v nedalekém Palosu v sou-
vislosti s problém em cesty n a západ. Seznám ili ho se starým i
vypravéči p o hádek žijícím i v kraji i s nám oŕníky z doby prince
Jin d ŕic h a . Ale nejen s nim i, nýbrž také s astrologem F ray A nto-
niem de M archenou, k terý požíval zvláštni duvéry královniny,
a s M artin em Alonsem Pinzonem , nejbohatším rejdaŕem
v Palosu, který n ad to byl ješté výborným nám oŕníkem .
Pinzon se stejné jak o K olum bus zajím al o nové zem é ležící
n a d ru h é stran e m ore. J e h o zájem však nebyl Živen žádným
apokryfním prorokem , ale italským kosm ografem , s ním ž
m luvil teprve roku 1490 u príležitosti své pouti do R ím a.
M ad ariag a, který nazývá K o lu m b a D onem Q uijotem , Pinzon
Z Palosu
vidí v Pinzonovi konečné nalezeného Sancho P anzu. Pinzon
byl však néčím více. Z nam enal po letech snéní, kdy se fak­
ticky neudálo nie, ale vúbec nie rozhodujícího, p rv n í m ožnost
realizace, neboť chtél-li P inzon néco podniknout, n ep o tre­
boval k tom u ani krále, an i královnu — m él lodí dost a celý
Palos se stovkam i nám oŕníkú m u byl k dispozici.
K olum bus se však dlouhým čekáním stával stále trpélivéj-
ším a v m n o h á vyjednáváních stále opatrnejším . Šlo m u
nejen o lodi, ale i o záruky: o záruku poet, ú ŕa d ú , výnosu
a lesku p ro své potom ky a to všechno m u m ohl zaručit je n
opravdový král, a nikoliv „k rál paloský“ .
V této pevné jistoté, v touze po uskutečnéní všeho, Ize vidét
jed en z n ep o píratelné geniálních rysu jin a k tak protikladného
charak teru . A ni španélští suveréni Isabella a F erd in an d se
zrejm é tom uto dojm u neubránili, když K olum bus tvrdošijné
p red k lád al své neslýchané požadavky. A když byl nepokryté
o d m ítn u t, zam íŕil p o d ru h é nezviklán do Francie. T u Isabella

279
 d ala n a p ŕím luvu pŕíznivcú Ja n o v a n a , m ezi nim iž byl asi
nejvlivnéjší b aró n Luis de Santangel, správce králova m a ­
jetk u , a K o lu m b a zavolala zpét. Je jí rozhodnutí zrejm é uleh-
čil S antagelňv závazek, že sám zapujčí peníze n a náklady,
je ž m éla h ra d it koruna. A tak došlo 17. d u b n a 1492 k podpisu
k ap itu lací ze S an ta Fé (západné od Granady)', teh d y už byl
K olum bus pŕesvédčen, že m á prakticky nová územ í v kapse.
12. kvétnem , kdy jak o vítéz opouští G ran ad u , začíná jeho
vlastní objevná cesta. V ýchozím bodem je poslední m aurské
m esto n a španélské púdé, podobné jak o kdysi Portugalci
vyjeli z dobyté C euty. N ení to krížová výprava, neboť nikdo
nem él v úm yslu po d ro b il si velkého chána. J e to však po-
kračování sväté válkyjiným i prostŕedky. N ad n í vlají korouhve
kresťanských k rálú a za ní plápolají hranice inkvizice.

. Spanšhko Z prvu všechno ukazuje i v Palosu n a bouŕi. O d doby, co m á

j e ve e .. j^ 0iu m );)us v k a p s e rozličné královské dekrety, zaručující m u
lodi, výzbroj a podporu ú ra d u , se dom nívá, že se obejde bez
M artin a Alonsa, m uže, jehož sam ozrejm á, klidná a m užná
a u to rita vede nervózního J a n o v a n a k pochybám o vlastní
dústojnosti. Sm louva uzavŕená s Pinzonem je zrušená, K o ­
lum bus se k n í nevrací a p ŕed k lád á vlastní návrhy. Ale Š pa-
nélsko je velké a král daleko a nikdo nezná m uže planoucího
zraku, který se jm en u je don C ristobal Colón. V šichni n ap ro ti
to m u zn ají M artin a Alonsa P inzona, ať jsou z H uelvy či
M ogueru. V e svém zoufalství n a d pasívni resistencí nechce
K olum bus u zn at, že se nám orník pri cesté do n eznám a n e ­
m ôže svéŕit kom ukoliv, d áv á si otevŕít žaláre a hodlá vyjet do
N ového svéta s tem ným i existencemi. T u však mniši z L a R a -
b id a znovu zasahují, sm íŕí K o lu m b a s M artin em Alonsem
a tak jej u ch rán i chyb, jichž se pozdéji dopustí M agalhäes
a jich ž tak trpce lituje.
O d okam žiku, kdy Pinzonové opét stojí za K olum bem , po-

280
stupuje vše ja k o n a d rátkách. Počne se shánét m užstvo, až je
konečné p o h ro m ad é devadesát nám ofníkú, potrebných pro
plav b u . Skupinu dalších tŕiceti m užu tvorí K olum bovi p ŕá -
telé, zvedavci a d o b ro d ruzi od dvora. R ozdélí je n a tri lodi,
z nichž nejm éné dve koupil Pinzon, tretí P inzon s králem spo-
lečné. Je jic h jm é n a jso u všechno, je n ne slávnostní; n ení to Lodi

pŕece expedice koruny (i když to K olum bus p ŕe d stírá ), ale

zcela soukrom ý podnik m užu z Palosu, a proto zústanou za-
chována i p ú v odní jm é n a lodi — P in ta, N in a a M aria G a-
la n te , i když pro tretí adm irálskou loď výbere K olum bus jm é -
no S an ta M aria. Ale dúležitéjší než tato jm é n a jsou jm é n a
dustojníkú, m užu, jim ž svéŕuje lodi; jsou to nejzvučnéjší jm é n a
této epochy: K o lum bus sám jak o šéf flotily a velitel M árie
G alan ty , M a rtin Alonso P inzon ja k o k ap itán P inty, je h o b ra tr
Y anez P inzon — pozdéjší objevitel jihoam erické pevniny až
k ústí A m azonky — jak o k ap itán lodi N ina. T aké korm idelníci
— zvaní p ilo ti — jso u znám i lid é: k a rto g ra f a astronom J u a n
d e la Cosa n a lo d i K olum bové, Francisco P inzon n a P inté
a Alonso Nino, který stojí n a lodi N iňa po boku m ladšího P in-
zona. V šichni korm idelníci jsou spolum ajiteli lodí, n a nichž
jed o u . T a k pevné každý m už v Palosu verí v P inzona, v m ore,
v zem i n a zá p ad é . . . 2. srp n a 1492, v den stanovený dekretem
pro velký odchod Ž id u ze Španélska, d á K olum bus rozkaz
n asto u p it n a lodi a sám vstoupí n a p alu b u . Vše je pripraveno,
už dávno by bylo m ožno vyplout. K olum bus však čeká, aniž
u d a l d ň v o d , až do východu slunce pŕíštího dne. N em úže
pŕece ŕíci, že 2. srpen je v je h o očích nešťastným dnem , kdy
se Ž idé postí, ab y vzpom néli rozborení Jeru zalém a, dnem ,
o ném ž všichni Ž idé védí, že každé dílo v ném počaté m usí
skončit špatné.
Poškození vesel n a P inté zláká K o lu m b a k dalším u pokusu Kolumbus a
Pinzon
zbavit se M a rtin a A lonsa P inzona. T e n však d á n a ostrové
G ran C an aria loď o p ravit a rýchlou plachetnici naváže opét
spojení s ostatním i loďmi, kŕižujícím i m ezi ostrovy a hledají-

2 8 1
 cími n á h ra d n í loď. 6. záŕí se príď s konečnou platností o b ráti
n a záp ad , a když rán o 9. záŕí zm izí z dohledu poslední pevnina
n a východe, je odvážný pokus o nalezení zá p ad n í cesty zahá-
je n . A bychom m ohli tento pocit znovu vyvolat, m usím e se
oprostit od onéch čty ŕ a pul století, v nichž se A m erika n a
všech m ap ác h stkví v plném lesku, a n ad to si m usím e uvédo-
m it, ja k é predstavy asi vzbuzuje nekonečné m ore u m užú,
kteŕí od raného détství n eustále n a m ore hledéli. A tím to
okam žikem snad K olum bus nejen p ŕeru stá sam a sebe, ale
i M artin a Alonsa P inzona. K a p itá n i z Palosu jisté odvahou
n ikterak za Ja n o v a n e m nepokulhávají a až do opustení p o ­
slední znám é zem e požívali také vétší dôvery. Teď však začíná
všechno to nevysvétlitelné a záhadné, co se podie poverčivých
nám o ŕn ík ú nem ôže z d a ŕit bez tajných vedom ostí. A ty zcela

2000 km

t . CE ST A

AF RI KA

E s p a n o la S íl
{Haiti) ■*•*******'s * č*esT* K a p v ex d sk ô o str.jb

JIŽNÍ
A M ERIKA

Kolwnbovy cesty pres A tlantik

logicky p red p o k lád ají spíše u tajem ného cizince, který vystu­
puje ta k panovačné a používá tak podivných slov, než u M a r­
tin a A lonsa P inzona, jehož dú m a m anželku, b ra try a p rí­
b u zn é všichni do b re znají. K olum bus se dovídá o dňvéŕe
m u žú ; jejich pochybnosti ho ani n a okam žik neudivují, vždyť
dokázal svými velkým i slovy o b rá tit n a víru m nohem in fo r­
m ovanejší pochybovače u dvora. N a stovce povérčivých myslí
n ám o ŕn ík ň si K olum bus vyzkouší m agickou silu svých starých
snu. N ehovorí o tom , co je , ale o tom , co bude. N alézá vy-
svétlení p ro všechno nové, stává se m ágem a všichni se ocitají
v je h o osidlech. P rito m zrejm é sám tak docela nevéŕí v to, co
jim ŕíká. T o p rozrazují je h o o p atren í u tajit vzdálenosti, které
urazili, a jeh o fantastické výklady všech p ŕíro d n ích jevú,
je ž vykládá vždy ja k o príznaky, že pevnina je nedaleko, a to
už v dobé, kdy m éli za sebou teprve tretin u cesty.
25. záŕí, d ev aten áctý den po odjezdu z K anárských ostrovu, Železná ruka
se už K olum bus horlivé rad í s Pinzonem o otázce, zd a by rukavice
už m éli n a ra z it n a pevninu. A to jsou teprve n a poloviční
cesté. O d en pozdéji dochází k prvním stížnostem m užstva. •
K olum bus ví ze své korzárské doby, ja k rýchle se m užstvo na
m ori dovede zb av it neoblíbeného k ap itán a. Z nervózni a o brací
se n a M artin a A lonsa P inzona o pom oc. O dpovéď rejdaŕe
z Palosu je proslavená, protože z ní m luví odvaha a rozhod-
nost, bez nichž si úspéch takové expedice nelze ani pŕedstavit.
„ P a n e ,“ píše Pinzon, „ n e c h t Vaše M ilost povésí nebo hodí
do m ore púl tu c tu téch chlapú. A nem úžete-li se k tom u roz-
h o d n o u t, p ŕijd u se svým b ra tre m a udélám e tu práci za Vás.
F lotila, jež vyplula n a príkaz tak vznešených osob, se nesm i
v rá tit s n ep o ŕízen o u !“ M a rtin Alonso P inzon mél dost času
n a to, aby prozkoum al K olum buv charakter. Píše-li, „ a n e ­
m úžete-li se k tom u ro zhodnout, pak . . .“ , potom ví, co tím
m ini. T a to k rátk á vým éna poselství byla často kom entována.
N ie nového k tom u nelze do d at. M ad ariag a spatŕuje zázračný
recept „v e spolupráci železné ruky M artin a Alonsa se sam e-

283
 tovou rukavici C olonovou.“ Co by však byla p la tn á n a oceáné
sam etová rukavice, kdyby nebyl všem p ríp ad n ý m vzbou-
ŕen cň m zn ám fakt, že n a Pinzonových lodích nebudou žádné
vzpoury, že je tam však dost ráhen, n a nichž m ohou viset p o ­
vstalci n a M árii G alante?
Pinzonova D ru h ý dúležitý P inzonňv zásah do histórie expedice se
druhá
iniciatíva od eh ráv á 6. ŕíjna. „T é to noci,“ píše kronikár las Casas, „ p ra -
vil M artin Alonso, že je správné pokračovat v ceste n a západ,
ale otočit se p rito m trochu n a jih o záp ad . A dm irál nebyl téhož
n ázo ru , a když M artin Alonso ŕekl, že je treb a to u činit,
chtéjí-li n a ra z it n a Z ipangu, prehlásil adm irál, že tento
ostrov m ohou beze všeho m inout i za cenu nebezpečí,
že b u d o u m uset plout o néco dále pŕím ým sm érem ; že je
v každém p ríp ad e lepší zam íŕit nejprve k pevnine, a p ak teprve
h le d a t ostrovy.“
V dejinách neexistuje m noho p ríp ad u , jež by byly podivnéjší
než ten to rozhovor. M uži hovorí o Z ipangu, ležícím tisíce
n ám o ŕn ích m il dále n a východ, a pŕece m á každý z nich svým
zpúsobem p ra v d u v tom , co ŕíká. J ih o z á p a d n í kurs, který
n av rh o v al M artin Alonso Pinzon a který nakonec K olum bus
schválil, je za nékolik dní pŕivede pŕím o k B aham ským ostro-
vum . P ŕím ý záp ad n í kurs, který chce zachovat K olum bus, aby
nem usel ustoupit Pinzonovi, by byl flotilu pŕivedl pŕím o
k pobreží pevniny, k útesúm a bažinám , m élčinám a horeč-
n atý m džunglím n a Floridé, kde o nékolik let pozdéji zahyne
b ídné čtyŕi sta m užú N arvaeze až n a čtyŕi . . .
12. fíjna T o ovšem v onu noční hodinu nevi ani Pinzon, ani K o ­
1492
lum bus, ale m už z Palosu je pŕece je n pŕedvídavéjší. V etrí
ostrovy, presadí zm enu kursu a ušetrí expedici osud stát se
je d n o u z tu ctu neslavných objevitelských výprav, které se
m arn é pokoušely o pusté brehy Severní Am eriky. N ap ro ti
tom u se ukáže, že pevnina, kterou spatŕí v prvních hodinách
12. ŕíjn a z pŕídé Pinty nám orník R odrigo či R odriguez, je
d ravým a opravdovým splnením snu n ám o ŕn ík u ; breh s je m ­

284
ným pískem , strom y, v jejichž vétvoví skŕehotají papoušci,
a v čiré m élké vode h n éd í lidé, nem ající ani zbrane, ani odév.
„A d m irál a M a rtin Alonso P inzon s b ra tre m V incentem
Y anezem . . . pristáli v ozbroj eném člunu. A dm irál uchopil
královskou korouhev a každý z obou k ap itán ú p rá p o r, jak é
vozí s sebou n a lodích jak o signalizační vlajky . . . N a pev-
n iné nalezli zelené strom y, m noho vodstva a plody ruzného
d ru h u . A dm irál zavolal oba k ap itán y a ostatní, kteŕí s ním
vstoupili n a pevninu . . . a vyzval je za svédky toho, že pred
nim i v š e m i. . . obsazuje uvedený ostrov pro krále a královnu,
jejich velitele. A ih n ed je obklopilo m noho dom orodcú ostro­
v a “ . (L odní deník K o lum búv v jed in ém zachovaném , po-
néku d zkráceném znení, zpracovaném B artolom éem de las
Gasasem.)
T ím objevná p lav b a skončila a začíná vlastní objevování. Sen a
skutečnost
K olu m b o v a hvézda, k terá vzešla po vyplutí od K anárských
ostrovu, opét za p ad á. Srovnejm e to, co délá, s postupem ji-
ných ad m irálu , jak o byl Vasco d a G am a, A lm eida, Al-
buquerque, a h n ed se n ám ukáží m eze je h o schopností. Po
je d e n a p ú l desetiletí čekání, odm ítání, m arných pokusú došel
svého cíle. J e to jistý p u d sebezáchovy, jestliže se z d rá h á po-
chybovat o tom to cíli, pluje-li od jed n o h o ostrova ke d ru h é m u
a prohlásí-li nejvétší z nich — K u b u — za pevninu. A náhle
jak o by už nie n ed al n a M arka Pola, který pŕece líčil zem i
velkého ch á n a docela jin ak . Avšak ani sam y ostrovy, ať už
jsou to Z ipan g u či nejsou, nejsou pred je h o zraky koloniálni
ŕíší. Z am éstnávají pŕedevším jeh o fantazii, sny o b lah o b y tu
a hospodáŕském využití. N evidí ani jejich obyvatelstvo, h o ­
vorí však o n ém jak o o zveri, jež se počítá n a kusy, a je od
počátku ro zh o d n u t p ro otrokáŕský obchod, aby zvýšil výnosy
objevené zeme.
K d y b y se to všechno dostavilo pozdéji, pri d ru h é nebo tretí
ceste, kdy záležitosti správy nábyly prevahy n ad objevováním ,
m ohli bychom to K olum bovi odpustit. Avšak obchod s otroky

285
 je je h o p rv n í m yšlenkou. O bjevuje se už n a stránkách deníku
z ŕíjn a 1492 a dúvéŕivost dom orodcu je tu zazn am en án a jak o
jis tá znám ka toho, že „ jim Ize snadno poroučet a p ŕim ét je
k tom u, aby činili, co je považováno za n u tn é “ .
P ri p rv n í ceste je založena je d in á osada, a i ta vzniká
je n n áh o d o u a n a náh o d n ém místé, protože M aria G a la n ta
z nepozornosti uvízne p ri klidném počasí pred ostrovem H a iti
n a m élčiné a zbývající m alé lodi nestačí n a zpáteční tran sp o rt
celého m užstva. V zhledem k velikosti posádky, čítající pou-
hý ch čtyŕicet m užú, by byli museli pevnost N av id ad bezpod-
m ínečné založit n a jed n o m z m alých ostrovu, a ne práve
n a H aiti, jeh o ž obyvatelstvo, ja k se ukázalo, bylo zvlášť
divoké, b a dokonce lidožroutské.
6. ú n o ra 1493 se po d arí, a to rovnéž n áhodou, opétné
spojení flotily, skládající se už je n ze dvou lodí. M artin Alonso
P inzon, rozzlobený bezplánovitostí adm irálovou, se vydal
s P in to u n a sam ostatnou výzkum nou plav b u a m á n a p alu b e
tolik zlata, že z neho m úže adm irálovi n ab íd n o u t 900 pesos.
K olum bus však je tím tak rozzuŕen, že pŕejm enuje dokonce
reku, které M artin Alonso dal své jm én o , n a R io de G racia
a u k lidní se teprve tehdy, když M artin Alonso — který je
svým svévolným je d n á n ím v nep ráv u — adm irálovi pŕipo-
m ene zásluhy b ra tŕí P inzonu o uskutečnéní expedice.
B o u h na K u rs zp áteční cesty vede z H a iti severovýchodním sm érem
Zpáteční
ceste a byl bezpochyby s P inzonem dom luven, jin a k by se byly
P in ta a N ina nebyly m ohly setkat n a m ísté, ležícím tisíc kilo­
m etru severnej! než kurs, který sledovali n a cesté tam . Brzy
n ato se dostanou do bouŕe, k terá lodi zase od sebe oddélí. J e
nem ožné u d rž et kurs; teď je rozhodující zach rá n it životy.
Posádky slibují pouté, mše, dlouhé m odlitby a všechno to,
co délají nám orníci v zoufalé nádeji, že tím Ize živly usm íŕit.
Zvlášť zle je n a tom Nifia, protože ad m irál K olum bus za-
pom nél naložit do prostoru v kýlu zátéž „kvúli m nohá vécem ,
jež bylo n u tn o o bstarat n a klikatých cestách m ezi ostrovy“ .

286
 Florida J
s ^ ľ\” ^ VV’ í
M EXICKÝ Z Á L IV ^ X - ''/' /
G uanahani (San S alvador)
Kuba 12. r i j e tt l4 9 2

b / I. de Pinos
9' / ť
K ajm anské

..Portoriko
S t. M artm
c^\ San Dommg
S t. C ro ix
Jam ajka J Giiadeloupe

2- CESTA
Dom inica —
\- c^l493-96 ,
M artinique
O
KÄRIBSKE MORE S t. Lucia
4
G re n a d a q
Tobago
Margarita^
T rinidad

N om bre d e D ios

C ib čo v ó 1000 km
- -.1

Kolumbus pH križovaní ostrovy v Karibském mofi

C elá histórie objevu je sepsána n a pergam enu, zab alen a do

voskového p látn a, pevné u zavŕena do soudku a hozena do
m ore.
K dyž se bouŕe po m alú uklidňuje, vynorí se d v a ostrovy. Nebezpečná
V yslaný člun se v ráti se zprávou, že je d e n z nich je S an ta ‘
M aria, nejjižnéjší ostrov souostroví Azor, portugalské výsostné
územ í. P roto je sice projevem zbožnosti, ale zbožnosti velm i
n eo p atrn é, že už zde chtéjí uskutečnit slíbené po u té a vyšlou
polovinu posádky n ap ŕíč ostrovem k horském u kostelíčku. J e
sam ozrejm é, že je P ortugalci ihned zajm ou. D louhé vyjedná-
ván í o jejich propušténí je vzhledem ke stálém u m ohutném u

287
 vlnobití velkým nebezpečím pro loď s poloviční posádkou,
neboť S an ta M aria nem á prístav. K onečné 24. ú n o ra jsou
o p ét všichni p o hrom adé a zdrávi n a palube, a jelikož nebylo
m ožno o p atŕit zátéž, nastoupí zpáteční cestu n a lodi stále ješté
nebezpečné se kolébající.
3. b ŕezna se jejich p lach ty roztrhají n a cáry, ale už pfíští den
se vynorí charakteristické, K olum bovi dobre znám é skalisko
C in tra a klidný záliv ústí T eja jim poskytne útočišté.
Portugalsko Portugalsko nevede se Španélskem válku, avšak jejich klíčící
dovede
prohrávat riv alita v koloniálni oblasti už k válce nem á daleko. Pŕesto
uskuteční K olum bus své pochopitelné p ŕá n í uk ázat se v celém
svém novém lesku pravé zde, kde mél ženu a díté, kde ho zná
celé m esto a kde se ví o odm ítnutí, jehož se m u dostalo.
Ponévadž nalezl zemi, je také skutečné adm irálem , tak to
slibují listiny a to u znává i velký B artolom eu Dias, jehož
m o h u tn á v álečná loď kotví vedie bouŕí poznam enané lodi
N iňa. A tak 9. b ŕezn a pŕedstoupí K olum bus pred p o rtu g a l­
ského krále, uvítán všemi príslušným i poctam i. Pro krále jsou
zprávy o nových objevech dúležitéjší než m alá loď, kterou
m ohl bez obtíží zabavit. T a k se projevuje Portugalsko v této
historické hodiné jak o p artn e r, který dovede p ro h rát, a 15.
b ŕezn a 1493 m úže N ina bez dalších obtíží p ŕistát v Palosu.
K dyž za nékolik hodin pristane i P inta, je radost ú p ln á
a vdéčnost pŕeveliká, neboť bouŕe zúrila po dlouhé týdny
a zničila p red záp ad n ím pobrežím Evropy m noho lodí.
S m utní byli je n rodinní príslušníci onéch čtyŕiceti m užň,
kteŕí zustali v osadé N avidad, i když ješté nevédéli, ja k strašný
konec byl této m alé skupince osudem určen. Byli prvním i
z m n o h á Š panélň, kteŕí p u d u N ového sveta skropili vlastní
krvi, a než vzešla setba a než objevy Ja n o v a n a se stály sam o­
statným i silným i štáty, uplynulo nékolik staletí.
Co nevédél K olum bus, to védéli vládci P ortugalska a Š pa-
nélska. U ž po prvních zprávách o objevech vystrojili nékolik
flotíl. Loďstvo adm irálovo m élo pri d ru h é plavbé místo

288
pouhých tŕí lodí sedm náct a desítky portugalských válečných
lodí h ledaly lodi španélské. S Diasem , V ascem d a G am ou a K o-
lum bem vzplálo v nékolika m álo letech závodéní, které vedlo
stále k dalším plavbám , k novým objevum a k prvním bojum
bélochň o n ad v lád u n ad barevným i.
S rýchlostí n a tu to dobu neuvéŕitelnou byla koncipována
a uskutečnéna p rv n í rozhodnutí. Spéšní kurýŕi projíždéli ne-
je n Španélskem a P ortugalskem , ale pluli i pŕes Stredozem ní
m ore a brzy narážely vlny nového sporu i n a zdi palácu papeže.
U ž 4. kvetná, dva mésíce po pŕíjezdu lodi Nifia do L isabonu,
vydal pápež A lexander V I. 'bulu In te r caetera divinae, u rče­
nou španélským V eličenstvum , v níž se m im o jin é p ra v í:
„P o znovuzískání uvedeného království jste vyslali m ilova­ Déleni svčta
ného syna C hristophora C olom ba s loďmi a m uži . . ., aby
pečlivé prozkoum al tak vzdálené a neznám é pevniny a ostrovy
za dosud nep ŕep lu tý m m oŕem . A tito m užové konečné nalezli
s pom oci Boží zcela vzdálené ostrovy, a dokonce pevniny . . .
n a nichž pokojné žijí četné národy, chodíce nazí a nepojída-
jíce m aso, které se zdají bý t dosti schopným i, aby pochopily
katolíckou víru . . . Abyste svobodnéji a odvážnéji zvládli
tak veliký úkol, rozhodli jsm e z vlastního popu d u a n a z á ­
klade bezpečné znalosti a apoštolské moci tak to : všechny
ostrovy a pevniny, jež jsou a ješté b u d o u objeveny, záp ad n é
a jižn é od čáry vedoucí od severního k jižn ím u pólu, a která
leží od ostrovú obecné znám ých pod jm én em Azory a K a p -
verdy, ve vzdálenosti jed n o h o sta mil (asi 600 kilometru) zá ­
p ad n é a jižn é, pokud nebyly skutečné obsazeny jin ý m kres­
ťanským králem či knížetem do posledního času vánočního,
darujem e a pŕed áv ám e M y . . . V ám , V ašim dédicúm a po-
tom kúm n a véčné časy“ .

Ze všech objevú n a d ru h é strané A tlantiku (o nichž ješté

budem e m luvit) mélo je n objevení T ichého oceánu, chronolo­

289
 gicky poslední, bezprostrední zpétný vliv n a události, jež se
m ezitím o dehrály v prostom staré lodní plavby mezi Afrikou,
In d ií a M alajským souostrovím .
Manuel K dyž jsm e ve svém líčení opustili P ortugalec, v rátil se
Šťastný
p ráv é Vasco d a G am a s úspéchem ze své první cesty do
In d ie. V Portugalsku nastoupil po Jan o v i II. M anuel L ,
jem u ž déjiny pŕisoudily pŕízvisko Šťastný. Byl je d n ím z m ála
evropských vládcu, jejichž jm éno znalý i černošské km eny
v Africe. Ŕ íká se, že m u bez vlastní n ám ahy spadlo do klina
to, co je h o pŕedchúdci s úsilím trvajícím celá desetiletí p ri­
p rav o v ali: že sklízel koncern století to, co bylo od obsazení
C euty n eú n avné zaséváno. N a tom je m noho pravdy. N e­
sm im e však zapom enout n a obtíže, jež stály v cesté vytvorení
kresťanské koloniálni ríše ve Starém svété, v In d ii, P rední
Asii a arabské východní Africe. Zde totiž objevitelé nebyli
bílým i bohy, b a nebyli ani objeviteli. Velkého V asca da
G am u oslovili v jazyce je h o zem é, a když odjíždél, mél n a
p alu b e polského Ž ida, který byl v In d ii dávno pred ním .
P ortugalec neobklopovala ž á d n á svatozáŕ, jež by zakryla
jejich slabiny. O d prvního okam žiku byli považováni za
n epŕátele a je n m álokdy m éli pŕíležitost poštvat dva své
protivníky proti sobé, jako to učinili Cortés a P izarro. Teď
však zkrátka pro iberské m ocnosti uhodila historická hodina.
Z a nového rozm achu reconquisty, s hrdostí posledních ry tíŕu
vystoupili i proti M au rú m kolem Indického oceánu, proti
nim ž bojovali už ve Sväté zem i a n a Iberském poloostrové,
a tak po zdánlivých objevech (pŕesto to však byly objevy
nových n ám oŕních cest) následovaly dobyvatelské boje
a zak ládání prvních pevných osad.
Admirálové a Portugalsko tehdy naštéstí disponovalo dostatočným poč-
guvernéri
tem n ad p ru m é rn é schopných m užú. D okazuje to už ra d a
objevitelu, jako byli Cäo, Dias, d a G am a a C abral, po nich
následovali oba Alm eidové a Affonso de A lbuquerque,
dobyvatelé velkého form átu, bez nichž by se byl tento odvážný

290
pokus sotva podaril. V téchto vynikajících, v pravém smyslu
hrdinských velitelích se výrazné projevila nová sila západního
svéta, v renesanci znovu získaná prev ah a starých kulturních
n áro d u n ad O rientem .
D on Francesco de A lm eida se stal roku 1505 prv n ím p o rtu ­
galským vicekrálem v In d ii a zajistil pro svou zemi dúležitá
m esta K alikat, K an an o r, M om basu, K ilw u a jin á . Je h o syn
Louren$o dobyl díky své statečnosti 17. a 18. b ŕezna 1506
skvélého vítézství v n ám o rn í bitvé n ad spojenou flotilou
arabských a indických vládcu z K alikatu, byl však roku 1507
zákerné zavraždén. A lm eida zustal ješté v ú ŕa d é do doby,
dokud nepom stil svého syna rozborením m ésta D abulu
a dobytím duležitého prístavu D iu ( na poloostrové Kathiawaru,
severozápadné od Bombaje). Prístav D iu — jako koŕist odvetné
války — je jed n o u z asijských dŕžav, které zústaly až do roku
1961 v rukou P ortugalcú. A lm eida svého syna prežil je n o tri
ro k y ; n a zpáteční ceste do Portugalska pristál nedaleko mysu
D obré nadéje a p ad l v šarvátce s dom orodci.
Je h o následovník AíFonso de A lbuquerque zdaleka nedosa­
huje lidských kvalit Alm eidových. Pustil se však do díla
s nesm írnou energií. R oku 1500 dobyl Goy, 1511 M alakky —-
velm i dúležité pro obchod s korením — a Cejlónu. D va
úspčchy jsou víc než všechny ostatní akce dokladem pro jeh o
jasn ý strategický rozhled, a to obsazení m alého ostrova
Sokotry a dobytí ostrovního m ésta O rm uzu pred perským
pobrežím . Sokotra, m éŕící 3500 km 2, je teplý ostrov s bujnou
vegetací a byl znám už Ŕ ekum pod názvem Dioskorides.
Leží dvé sté tŕicet kilom etru východné od mysu G uardafui,
p re d vjezdem do R u dého m ore, a mél už odedávna zvláštni
význam pro plavbu m ezi A rábií a Indií. Podobnou dúle-
žitost mél už po staletí O rm uz, ovládající výjezd z Perského
zálivu do Indického oceánu, a tím veškerou lodní dopravu
mezi p red n í Asií a Indií. Pokus A lbuquerquea o dobytí
pobrežní pevnosti A denu n a jih o záp ad n ím výbežku A rábie

291
 byl jed n ím z m ála neúspechu, jich ž se tento m už musel
dožít.

Odvaha a smrt Fernäa Magalhäese

D espotické charaktery, k nim ž m ístokrál patril, jsou často

špatným i znalci lidí. R ozhled, zdatnost a neohroženost pod-
ŕízeného k ap itán a M agalhäese ho je n dráždily, odpor k a p i­
tá n a n a zasedání Nej vyšší válečné rady v C ochinu, svédčící
o je h o rozum nosti a inform ovanosti, neupozornil A lbuquer-
q u ea n a to, že se m u tu nabízí n ad m íru schopný m už pro
vétší úkoly. N epríjem ného dústojníka, m ajícího vždy po ruce
p ád n é argum enty, odsunul pri první príležitosti do P o rtu ­
galska a dal m u s sebou tak špatný posudek, že ho král
propustil ze svých služeb je n s m alou pensí. T o se stalo
roku 1512 a M agalhäesovi bylo tehdy dvaatŕicet let.
Odchodanová Z a pét let se se zkušeným koloniálním dústojníkem , který
kariéra
bojoval n a všech frontách v Indickém oceánu, shledávám e
v Seville, rušném stredisku španélského obchodu s Am erikou,
o d ed áv n a soupeŕícím s Lisabonem . B ohatý sňatek sjednává
M agalhäesovi prostŕedky a styky a znám ost s J u a n e m
A ran d o u jej uvede v kontakt s am erickým i záležitostm i;
v Seville je ovšem dosud nazývají „indickým i“ . V éžovitá
stavba, v níž tyto ú rad y m ají sídlo, se jm enuje C asa de las
Indias.
A randovi predloží M agalhäes plán, který je ješté šílenéjší
než K o lu m búv: dosáhnout „ostrova korení“ cestou pŕes
A tlan tik záp adním sm érem , prím ou záp ad n í plavbou kolem
celé Zem é. Ješté šílenéjší než K olum bova m yšlenka je plán
proto, že M agalhäes už pŕece o A m erice ví, ponévadž roku
1518 jsou už objeveny a znám y nejen K u b a, H aiti a stovky
m enších stredoam erických ostrovu, ale i pobrežní úseky
K a n ad y a L ab rad o ru , dlouhé části stredoam erické pevninské

292
šije a pobreží V enezuely, Brazílie, a dokonce záliv R ia s po-
bŕežním krajem , naväzujícím n a nej jižn ím sm érem . Ať
plul n a záp ad kdokoliv, každý objevil zemi — což to m ohla
být n áh o d a ? Což A m erigo Vespucci z toho neusoudil, že
zem é ležící mezi L ab rad o rem a zálivem R ia není nejvétší
ostrovní skupinou sveta, ale jed in ý souvislý nový kontinent,
0 ném ž dosud nikdo nie netušil?
D ostat se pŕes tento kontinent do In d ie — n a to pomýšlel Rozhodnutí
Karla V.
1 K olum bus. T eh d y však ješté nikdo nevedel o všech pobŕe-
žích, jež se z A tlantiku v pŕíštím čtvrtstoletí vynorila. Že
se M agalhäesovi pŕece je n podarilo získat pro tento plán
nejen A ran d u , ale i opatrného císaŕe K a rla V ., a tím získat
rychleji než všichni ostatní objevitelé podp o ru nejvyšší,
m á ovžem svúj zcela zvláštni dúvod. V elké ríše staroam eric-
kých k u ltu r ješté nejsou objeveny; hospodáŕský význam n a ­
lezených západoindických územ í je ješté nejasný; ukazuje se
však, že výdaje n a objevitelské podniky jsou velm i značné.
Že si Portugalsko svým proniknutím do v n itra obchodu
s In d ií, do bezprostŕedního sousedství „ostrovň korení“
zvolilo lepší los, je ve V alladolidu stejné jako v Seville verej­
ným tajem stvím . K d y b y byl M agalhäes pŕišel je n o dva roky
pozdéji, kdy už došlý první zprávy z M exika — snad by
byl K a rel V. váhal. Ale takto vénuje tom uto bezpochyby
vážném u, zd atn ém u a zkušeném u koloniálním u kapitánovi
tak veliký zájem , že je to pro dvorní úŕedníky až pŕekvapující.
Povolí m u velkorysou podporu a stále novým i osobním i ro z­
kazy m u um ožní, že M agalhäes — nazývající se nyní po
španélském zpusobu M agellan — m ňže 20. záŕí 1519 zahájit
z prístavu S an lú car de B arram eda svúj velký podnik.
M agalhäes m á pét lodí, a to T rin id a d a A ntonio, každou M u ž a pSt
lodí
s pétap ad esáti m uži posádky, C oncepción a V ictorii s p ade-
sáti muži a m alou loď Santiago, která se čtyŕiceti m uži m á
sloužit pŕedevším jak o p ruzkum ná loď. Vétšinu m užstva tvorí
cizinci, P ortugalci, kteŕí kryjí M agalhäesovi záda, ale i rúzné

293
 podezŕelé živly jiných národností, neboť v sevillském kleveti-
vém hnízdé m ají nám orníci zvláštni čich pro to, zda se plavba
vyplatí nebo zda se pri ní riskuje je n život, a proto se nedali
ani za d obrý žold n alák at n a M agalhäesovy lodi. M ožná,
že zjistili — což snad ani posádkám nebylo znám o — že
M agalhäes n ak lád á potraviny n a dva roky, když pŕece kde-
kdo v Seville ví, že i poloblázen K olum bus potreboval pou-
hých deset tý d n ň k pŕeplavbé oceánu! A krom é toho videli,
ja k M agalhäesovy lodi vypadaly, než byly opravený a alespoň
do jisté m íry použitelné — že to byly staré, částečné ztro u ch -
nivélé čluny, jim ž žádný kresťan nesvéŕí svúj život, nem usí-li
to bezpodm ínečné být. T ri dobré lodi m ísto péti špatných,
to by bylo lepším ŕešením .
Ale n a to m se n ed a lo u ž nie zm énit, a proto z toho bylo
treb a vyzískat, co se dalo. Že to M agalhäes dokázal, bylo
m ezitím d ejinam i a jeh o životopisci potvrzeno. Avšak stejné
tak je dnes jasné, že to m ohl m ít m nohem snazší. K tom u
pristupovalo ješté od prvopočátku dvojí nebezpečí: jed n ím
byli P ortugalci, kteŕí m éli v Seville pŕirozené špehy a m ohli
si dom yslet, že experta M agalhäese nenasadí n a plavbu do
španélské S trední A m eriky; n a podobné úkoly m éli dost
šlechticú španélských. Portugalsko tedy m uselo pŕedpokládat,
že o b jed n an á p lavba bude n am íŕen a proti jeh o vlastním
zájm úm , a M agalhäes musel počítat s tím , že ho jeh o bývalí
k rajané nékde n ap ad n o u . Proto když opustil K anárské ostrovy,
otočil n a jih , jako by mél v úm yslu plavit se do Afriky, a teprve
když se dostal z dohledu, obrátil se jih o záp a d n ím kursem ,
kterým se musel dostat do Již n í Am eriky.
D ru h é nebezpečí bylo m nohem vétší a tom u se M agalhäes
nem ohl žád n ou zm enou kursu v y h n o u t: byla to m alá skupinka
španélských šlechticú, kteŕí dŕíve zastávali n a rúzných lodích
vysoké velitelské funkce a od počátku vidéli v P ortugalci
m uže, jehož jim neprávem postavili v čelo. M agalhäesúv
nepŕíliš úctivý, nékdy snad dokonce h ru b ý zpúsob chování

294
asi tyto protiklady ješté prohloubil, a to pak vedlo k nej-
vážnéjším vn itŕn ím krizím expedice, ke vzpourám , rozsudkúm
sm rti, a dokonce k popravé.
U ž p ri cesté pŕes A tlantik, to znam ená n a počátku celé
akce, se objevují první roztržky, pŕedevším s viceadm irálem
C artagenou, velitelem lodi A ntonio. Dostaví se však také
první velké bouŕe a ukáže se, že lodi m ají p ri vlnobití špatnou
stabilitu, príliš pom alú se zvedají a m užstvu se dostalo n e ­
dostatočného nám oŕnického výcviku.
Po bouŕi následuje dlouhé období bezvétŕí a dešťú, jež Viceadmirál
v okovech
trvalo dva mésíce. Pri strašné m além prostoru, jejž skýtá m alá
loď, púsobí nečinnost n a nám oŕníky značné nepŕíznivé a po-
pichuje Španély proti P ortugalcúm . D outnající C artagenova
nenávist p ropukne v okam žiku, kdy M agalhäes viceadm irála
pred ostatním i pokárá. Stalo se to pri je d n é z p o rá d dústoj-
níkú. Španél tasí m eč, M agalhäes je však pŕip rav en a d á jej
u v rh n o u t pro vzpouru do želez; n a krátký čas byl d án d o ­
konce do klády, jak o by byl prostým nám oŕníkem . Po jm e-
nování nového k ap itán a lodi A ntonio se C artagenovi nakonec
pŕece je n dostane rytíŕské väzby.
K oncern listopadu nebo začátkem prosince, asi po sedm -
desáti dnech plavby, se p re d nim i vynorí ploché pobreží se
silným pŕíbojem . J e to Brazílie. M agalhäes se dostal k je jím u
východním u výbéžku v zem épisné šíŕce Recife. T ad y není
co objevovat, neboť je d e n z M agalhäesových dústojníkú
v této části A m eriky už strávil celé čtyŕi roky. N álad a m užstva
se však pŕece je n pozvedne, lidé projevují zájem o zrejm é
dobrom yslné dom orodec, dochází k nékolika vým énným
obchodúm . A když se nahé hnédé dívky vyšplhají n a lodi
a nabízejí se nám oŕníkum , chtéjíce odm énou m alé dárky,
je p ro ti tom u M agalhäes stejné bezm ocný jako ostatní dústoj-
níci. Pokouší se využít prestávky k presném u určení místa.
P odobné jako K olum bus si však i on musí pŕiznat, že
predstavy, s nim iž se vydal n a cestu, nikterak nesouhlasí se

295
 skutečností n a d ru h é strane oceánu. K rom é toho se ukázalo,
že h n ed á dévčata pro nékteré m uže prišla príliš pozdé:
sesazený viceadm irál a je d e n z dústojníku lodi V ictoria spolu
žijí v hom osexuálním pom éru. D ústojníka odsoudí k sm rti
a p o p rav í a krátce n ato lodi vyplují. O bjevná cesta p o ­
kračuje.
K d o zn á dejiny období p lachetníc, ví dobre, že za takové
p ro v in čn í by byl m ohl M agalhäes d át popravit desítku či
více lidí. M alé lodi mély p o d o b n ý účinek jak o vézeňské cely
a M agalhäesovo m užstvo se pŕece skládalo ze všelijakých
ničem ú, kteŕí byli v podobné situaci jisté nebezpečím i pro
ostatní. M agalhäes to jako zkušený k ap itán védél. Bylo
provinční dústojníka pouhou zám inkou? Byl jak o dúvérník
v icead m irála pom ýšlejícího n a pom stu nebezpečný?
J e to je d e n z m n o h á problém u této nejvčtší ze všech objev-
n ý ch plaveb a už ho asi nikdy nebude m ožno objasni t, neboť
deník A ndrease de San M artin a se ztratil a deník m ladého
Ita la A n tó n ia Pigafetty je je n nesoudná a nekritická glori-
íikace gen erálkapitána, podléhající všem u bájném u a p o d iv u ­
h o d n ém u , co se o plavbé vykládalo; príliš zŕetelné z nčho
vyplývá, že P igafetta m nohé z toho, co se odehrálo v jeho
nejbližším okolí, vúbec nepochopil.
Zoiífalé A teď začíná enervující plav b a podél pobreží a zoufalé
hledání
prujezdu h led án í p ru jezdu. M agalhäes tvrdošijné trv á n a pŕesvédčení,
že celá am erická b arié ra je ŕetézem ostrovu, ra d a velkých
ostrovu, a tak vjíždí do každého zálivu, do každé sebemenší
zátoky. Vzorek vody však s sebou vždy pŕináší zklam ání:
c h u tn á brakicky nebo sladce, je to voda ŕíční, nepochází
z jin éh o oceánu. Velký oceán n a d ru h é strané však musí
existovat, neboť n a východ od M oluk se rozprostírá svou
m odrí do nekonečné dálky; to M agalhäes ví naprosto presné.
N a záp ad od španélské koloniálni ríše, n a d ru h é strané úzké
šije, kterou B alboa prošel za pouhé tŕí týdny, leží tento oceán
stejné nekonečný, m odrý a klidný.

296
 S oklikam i, které délali, je n aby nevynechali jed in ý záliv,
je to p lav b a podél pobreží, m éŕící asi sedm tisíc kilom etru,
plavba, kterou zprvu pŕíznivé ovlivňuje Brazilský proud,
pak zase brzdí studený p ro u d Falklandský. M ezitím si i nej-
hloupéjší n ám orník uvedom il, že generál nevlastní tajnou
m ap u , n a níž by byl zakreslen prujezd. K aždý, kdo m u je d ­
nou podal kbelík se sladkou vodou, jeh o zklam ání poznal.
Z klam án m úže b ý t je n ten, kdo doufal a musí doufat dál, kdo
to n e v i . . .
Z im ní bouŕe vžene m alé loďstvo do pŕírodního prístavu Vzpoura
v Patagónii
San J u liá n u , ležícího v P atagónii, v m além holém zálivu
s úzkým vjezdem . N ikdo tu nechce pŕezim ovat. K aždý vňdce
éxpedice, který by byl vybaven dobrým i m apam i a jasným
plánem , by si byl vybral kraj severnéjší a pohostinnéjší, aby
ušetril zásoby. M agalhäes však nechce obrátit, snižuje p rí­
dely a za nékolik dní m á n a krku vzpouru, ke které se p ri­
pojí tri z p éti lodí. J e n m alá loď Santiago zustane kapitánovi
vérná.
V zoufalé situaci je d n á M agalhäes bezohledné a pro-
hnan é. G randi, kteŕí se spojili proti ném u, m ají moc. Jeh o
jed in o u výhodou je, že není grandem , m á jasnou mysl a d á
m éné n a etiketu. Pošle rozhodného m uže ke kapitánovi
V ictorie, protože leží trochu stranou. Zatím co dústojník
j ešte dočítá poselství, proŕízne m u M agalhäesňv posel
ukrytou dýkou hrdlo a loď je obsazena a vzata do vleku
m enším člunem . T e ď je to tri ku dvém a ve prospech generála.
J e h o lodi zatarasí výjezd. Loď A ntonio se pokúsi pod ochranou
noci o výjezd; je rozstŕílena a obsazena. Z a svítání pak pŕijde
n a ra d u C oncepción a vúdce vzpoury viceadm irál C artagena
se vzdá.
M agalhäes ví, že bu de potŕebovat každého m uže, a proto
d á m užstvu milost. Ale chránenec sevillského biskupa G ašpar
de Q u esad a zem ŕe katovským m ečem , jím ž musí m ávnout
jeh o vlastní sluha M oline; jin é dva, které se M agalhäes

297
 neodváži popravit, vysadí n a pustém pobreží, když po néko-
lika týdnech loďstvo opét vypluje. Jso u to C artagena a kaplan
de la R eina, který ješté po potlačení vzpoury se pokúsil získat
pro vicead m irála podp o ru m užstva.
Pochod hladu Pŕesto však po b y t v zálivu San Ju liá n nevyplňují je n n e ­
Ohňovouzemí
radostné zážitky. M agalhäesúv nejvérnéjší k ap itán Serräo,
jeh o ž loď pri jed n é z pruzkum ných plaveb ztroskotala, dokáže
n a jít cestu zpét do prístavu, a to zasneženou patagonskou
k rajin o u za doprovodu je n jediného černošského sluhy.
Č ernoch zem ŕe vyčerpáním , Serräo se však ze sm rtelných
ú tra p zotaví a účastní se h n ed slávnosti, kterou n a jeh o počest
M agalhäes vystrojí.
K dyž znovu vyplují, zjistí, že ukončili pŕezim ování p re d ­
časné. V e F alklandském p ro u d u p lují ledové kry, v ítr je m ra ­
zivý. O d dom orodcú pri zálivu San Ju liá n se nedovédéli nie.
Potácející se obri a tu p é ženy s visícími ň ad ry o žádném
p rú jezd u nevédéli. Co tedy zbývá? H led a t nové místo k p ŕi-
stání.
N ajd o u je pri R iu S an ta C ruz n a 50° j. š., dve sté padesát
kilom etru n a sever od prújezdu, který se dodnes jm en u je
p rúliv M agalhäesúv. V e vzdálenosti dvou d n ú plavby pred
cílem zústává M agalhäes trčet jak o m už, který ve tm é
uklouzne, h ledá oporu a po celou noc visí s posledním i silam i
za ruce, ačkoliv je h o nohy jsou je n m etr n ad zemí. Bylo-li
zap o tŕeb í dúkazu pro to, že M agalhäes nem él vhodnou m apu
— an i od B ehaim a ani od jin éh o geografa, kteŕí prý to všechno
už dávno znali — zde je dúkaz!
29. b ŕezn a 1520 dosáhli zálivu San J u liá n , 26. srpna ŕeky
S an ta C ruz (na již n í polokouli bylo teh d y zim ní období),
a teprve 18. ŕíjn a p lav b a pokračuje. Pŕíležitost k doplnéní
p ro v ian tu byla n a obou m ístech, kde se odpočívalo, nevalná
a neustále deravé lodní tru p y m ély za následek, že velká část
p ro v ian tu se zkazila. Co ješté zbylo, postačí tak n a tri, nejvýš
čtyŕi mésíce.

298
 Ale už 21. ŕíjna, v den sv. Voršily, tri dny po vyplutí, se Bloudénímezi
černými,
vynorí skalnatý mys a za ním jed en ze zálivu, které žádný skalisky
nám o rn ík n em á rád , protože vlnobití prozrazuje m élčiny
a útesy. M ají zde znovu d á t lodi v sázku a m ožná nékterou
zase ztratit, j ako tom u bylo p re d nékolika týdny s lodí
S antiago? I M agalhäes váhá, ale žádný pokus nesm i zústat
nevyužit. Vždyť p rávé teď to m uže být jed in ý prújezd konti-
nentem , který se táh n e od pólu k pólu. Vyšle proto dve lodi
k prozkoum ání zálivu. Ačkoliv bouŕe ztéžuje jakékoliv m a-
névrování a činí je nebezpečným , zrnení M agalhäes kurs.
N árazy v etru je ženou strašlivou silou do zálivu m ezi skaliska.
N ám orníci v rhají vyčítavé pohledy n a generálkapitána. Nikdo
z téch, kdo zústali n a širém m ori a s nám ahou udržovali svou
pozici ve vlnobití, nevéŕí, že černá skaliska prokleté zem é ješté
kdy vydaji lodi A ntonio a C oncepción.
,,O b é lodi v zálivu,“ píše Pigafetta ve svém deníku, „byly
vichŕicí vh án én y stále hloubéji dovnitŕ. U ž mysleli, že se
roztŕíští o skalnaté brehy, když tu náhle spatŕili otvor, do néhož
vpluli. Sledovali tu to cestu a dostali se do dalšího zálivu,
z néhož úžinou vpluli do jin é zátoky. Spokojivše se s tím
otočili, aby M agalhäesovi pŕivezli co nejdŕíve slibnou zprávu.
Byli n a cesté dva dny. N ež se opét objevili pred našim i
tváŕem i, dom nívali jsm e se už, že v bouŕi ztroskotali. K dyž
jsm e spatŕili n a pevnine stoupat kouŕ, videli jsm e v tom
znam ení, jež n ám dali ztroskotaní kam arádi. Avšak tém éŕ
v tém ž okam žiku pŕipluly obé lodi se vzdutým i plachtam i
a vlajícím i p ráp o ry ze zálivu sm érem k nám . Z aznély salvy
z dél a radostný pokrik hlaholil pŕes vodu . . .“
J e to úžina, ležící m ezi vysokými skalním i sténam i, kde Magalhäesúv
/iräliv
vládne často bezvetrí. T a to cesta brzy zase z tra tila pro n á ­
m orní d op rav u význam , protože plachetnice radéji pluly
kolem mysu H oornova, což neznam ená delší cestu, jestliže se
už p ri zahájení plavby pŕes oceán k nem u nam íŕí kurs.
T eprve za existence p arn ík u se M agalhäesova prúlivu zase

* i
299
 více používa. Je z d í tu lodi s nákladem ledku, které plují
do jihochilských prístavu a chtéjí ušetŕit vysoké poplatky
za prú jezd Panam ským pruplavem .
P ro M agalhäese to však predstavuje veliký okam žik, spíš
h odinu uvolnéní než trium fu. Vždyť pŕece dosud není n a
„ostroveoh k orení“ . R u d o lf B aum gardt vylíčil ve své knize
o M agalhäesovi prujezd vskutku jak o básnik. A je to také
o p rav d u den, kdy lidstvo pŕerustá samo sebe; vykonalo néco
tém éŕ nadlidského.
„V elkolepá alpská k rajin a v krátkém ja ru polárních oblastí
obklopuje loďstvo kulisam i své panenské čistoty. M ohutné
hory vystupují z vln a ční až do m raku, ledovce se n e p rí­
stu p n é tŕp y tí v m odrém , jiskŕivém snéhovém poli, stíny
nep ro n ik n u telných pralesu pokrývají svahy jako kilom etry
dlo u h é pavučiny . . . J e to vznešený m ajestát prírody, jež
z nekonečna tvorí nekonečno. Avšak tato p ríro d a se podrobila
je n s n ech u tí a bez ustání hnévivé hrozí. V etŕelci, ve svých
karavelách tak n ep atrn í, m enší než hm yz ve srovnání s m o ­
h u tn ý m i pŕíkrým i masívy, se lekají. N epretržité to tu v kotli
hlučí a hučí, syčí a hrm í. N eustále tu sklouzávají zprvu
pom alú, p ak . . . rozsahem a rýchlostí narustající laviny do
m ore, voda vŕe, vystrihuje n a breh y .“
Jestliže až do tohoto okam žiku potreboval M agalhäes
pŕedevším energii a sebeduvéru, teď je zapotŕebí více. Bez
vn u knutí, bez pred tu ch y touto zm étí fjordu a úskalí nelze
pro n ik n o u t. Ponévadž je to však ho d in a zkoušky, k ap itán se
sám pŕek o n ává a současné i ovládá. N a prujezd dlouhý šest
set kilom etrú potrebuje sedm advacet dní, každé m éŕení
hloubky se zapisuje, každý úsek um ožňující plavbu se zjišťuje,
a to ve prospéch téch, kdo pŕijdou po ném — vždyť se n e ­
usiluje pouze o objevení nové vodní cesty, ale o další m ožnost
jejíh o použití.
Lod Antonio N a opačné strané poloostrova, který se dnes jm enuje
se vzdává
Brunswick a n a ném ž je chilské mésto P u n ta A renas, začíná

m
300
dvé sté kilom etru dlo u h á západní část M agalhäesova prulivu
s nepŕíznivým i vétry. Z novu a znovu odbočují n a jih , jih o -
východ a jih o záp a d nové zálivy. A ty všechny musí být
prozkoum ány. T i, kteŕí zústávají n a místé, m usí čekat dlouhé
dny v nejistoté, pŕičem ž si kráti dlouhou chvíli je n lovem
sardelí. Pro toho, kdo se chce s M agalhäesem rozejít, je spleť
ostrovu, poloostrovú a fjordu jako stvorená. T éto príležitosti
využije loď A ntonio pod velením M esquity, nevráti se z jed n é
prú zk u m n é plavby a vydá se n a zpáteční cestu dom ú se všemi
zásobam i, jež se vešly do jejího prostorného b ŕicha a jež ne-
byly určený je n pro A ntónia. Z práva o tom zastihne M agal-
häese skoro v tém že okam žiku, kdy člun vyslaný z jeh o lodi
hlási poslední mys a širé m ore. N ení to je n je d n a trp k á kapka,
k terá kalí jeh o trium f, ale celý p o h ár. M agalhäes však pŕece
n eo b ráti. A tak se první zpráva o jeh o úspéchu dostává do
vlasti prostŕednictvím vzbouŕencú — o jeh o úspéchu a o tom,
co se u d álo v tem ném zálivu San J u liá n . V zbouŕencem nebyl
M esquita, nýbrž Gom ez, zdatný korm idelník, který by byl,
n eb ý t M agalhäese, jisté schopen vést expedici sám . Jin ý by
asi také sotva našel prňlivem cestu zpét. Gom ez ji však n a-
lezne, pluje severním sm érem h led at C artagenu a de la R einu
— m ohli by totiž vzbouŕencúm z lodi A ntonio zach rán it
krk — avšak nenájde už nikoho.
O šest mésícň pozdéji jsou Gom ez a jeh o m užové ú ž ve
Španélsku a p red vydéšeným i dvorany odhalí hrúzostrašnou
histórii o velitelové svévoli a krutosti. M agalhäes tu není,
jem u se nem úže nie stát. A proto španélské nejkŕesťanštéjší
Veličenstvo d á zatk n o ut M agalhäesovu ženu, i když je po
poro d u m rtvého dítéte velm i oslabena, a postaví ji i se
synem p od zah an b u jící dozor s odúvodnéním , že musí být
zab rán én o jejich úteku do Portugalska.
M ožná, že bylo štéstím, že M agalhäes sám zústal ušetŕen
vyšetŕování p red neinform ovaným i úŕedníky španélských
kancelári. S nad m u chtél osud, který tom uto m uži nebyl

301
 nijak pŕíznivé naklonén, neco v ynahradit, když dopustil
jeh o sm rt n a Filipínách.
Šťastná Cesta k ráji je v každém p ríp ad e cestou u trp en í, neboť
plavba
ostrovním flotila, sm rsknuvší se n a tri lodi, m á sm ulu, že se plaví práve
rájem nej osamelej šími dálkam i Pacifiku, oceánu, v ném ž by se byla
m ohla bez potíží p lav it n a zá p ad — od jed n o h o ostrova ke
d ru h ém u . „ N a tom to m ori jsm e se plavili tri mésíce a dvacet
dní, aniž jsm e požili jakoukoliv čerstvou p o trav u ,“ píše
Pigafetta. „S u ch ary , které jsm e jed li, byly už pouhým práš-
kem . . . sm íchaným s červy, a nad to znečisteným krysam i,
takže to nesnesitelné zapáchalo. V o d a . . . byla rovnéž zne-
čišténa a páchla. A bychom nezem ŕeli hladem ,- byli jsm e
dokonce nuceni jíst pásy z hovézí káže, jim iž bylo velké
rá h n o ovinuto n a o ch ran u lan. T yto . . . kousky kuže byly
tak tvrdé, že jsm e je m useli m áčet až pét dní v morské vode,
ab y tro ch u zm ékly. Pak jsm e je opékali n a uhlí, abychom je
m ohli pozŕít. Často jsm e byli dokonce v situaci, že jsm e museli
jíst piliny, a i krysy, jakkoli jsou pro lidi odporné, se stály tak
vyhledávaným pokrm em , že se platilo až púl du k átu za kus.“
P rv n í prerušení v nekonečné pustiné poskytnou L adrony —
ostrovy zlodéju (dnes zvané Mariany). M agalhäes jim d á toto
jm én o ze zlosti, protože prim itivní dom orodci, kteŕí nedo-
vedou rozlišovat, co je m oje a co tvoje, n ap a d n o u lodi j ako
kobylky a n ám o ŕn ík u m zesláblým kurdéjem i prosté seberou
všechno, co n ení pŕibito. N edbaje n a úpenlivé prosby n e ­
m ocných, kteŕí sp atŕí plody n a vrcholcích palem , chce generál
znovu vyplout. M yslí si asi, že kde je je d e n ostrov, tam musí
b ý t i jin é ; teprve když jsou prosby stále úpénlivéjší a n a lodi
hrozí vzpoura, d á rozkaz, aby pŕíští den za svítání byla
zah ájen a trestná expedice. C hatrče prekvapených dom orodcú
se rozplynou v plam enech, část vecí uhradených pŕedchozího
dne je znovu získánä, čluny m ohou být naplnený zásobam i.
B ránice se proti hejnu útočících kanoí vyrazí lodi n a další
plav b u zá p ad n ím sm érem .

302
 3 0 0 0 km •

Havajské ostr.

F ilip ín y

L a d r o n y ( M a r ia n y )

.o . T u a m o tu

IV e lik o n o č n í o s tr. *
TERRA A U S T R A L IS INC O G NITA :
o. Ju a n a F ern an d eza

O h ň o v á zem e

První phplutí Tichého oceánu

Po deseti dnech se jim naskytne príležitosť k odpočinku P lgáfetta a

n a neobydleném ostrove. V ylodí všechny nem ocné, Pigafetta
študuje rozličné výhody kokosových palem a v den odjezdu
se v m yšlenkách zabývá rajským ostrovem tak intenzívne,
že p ritom náhle spadne do vody, pŕím o do hejna žralokň.
V posledním okam žiku jej vyloví. T ento zážitek uvede jin ak
hodného kronikáŕe ješté ve vétší zm atek. V idí teď všude samé
zázraky, líči ostrovy, n a nichž si m užové ucházející se o ženy

303
 véší n a v arla ta zvonky, a hovorí o ostrovech A m azonek, kde
se ženy dávají oplodnit vétrem .
Pro M agalhäese je dúležitéjší, že dom orodci, n a néž tu
a tam n arazí, už nejsou tak plaší, že čile veslují s kanoem i
k lo d ím ; zrejm é tu už znají cizince a s pochopením p ri-
kyvují, ukáže-li se jim hŕstka korení, jak o hŕebíček, pcpŕ,
zázvor a jin é. M oluky už tedy nem ohou být daleko, b a mély
by tu už vlastné být. Ale velké ostrovy, které se nyní pred
n im i vynorí, jsou Filipíny a km eňoví náčelníci se zde nazývají
králi. V ítají M agalhäese m isam i vepŕového m asa a džbány
plným i palm ového vína, a ačkoliv je Velký pátek, dovolí si
k a p itá n spáchat velký hŕích. V yhladovélý není je n on, ale
i je h o posádka, a tak jed í a pijí, co hrdlo ráči a ostrovy prvního
skutočného osvéžení po tak dlouhé plavbé pak dostanou
jm én o L azarské ostrovy. T o jm én o jim ovšem zustane jen
d v aad v acet let.
Z lato téžené n a Luzonu se pro né stává pokušením , ani
ne tak p ro k ap itán a jak o spíše pro jeh o lidi. A proto se tu
zdrží, i když to ješté nejsou „ostrovy korení“ , seznam ují se
se všem i m alým i králi a pŕedvádéjí jim m oc Španélska. Setkají
se tu se Siam cem , který n a této skupiné ostrovu naložil n a loď
zlato a otroky, a poznávají stále nové vesnice m ezi palm am i,
obce, v nichž se zlato nepovažuje za nie zvlášť cenného
a kde dívky „jsou velm i pekné a tém éŕ tak bílé jako Evro-
panky, a ačkoliv jsou už dospélé, pŕesto chodí zcela n a h é .“
A pak se Španélé zapletou do sporú s m azaným i vládci
ostrovu. C htéje p ro k ázat králi ostrova C ebu, který právé
p rijal kresťanskou víru, laskavost, podnikne M agalhäes
trestnou v ý pravu n a ostrúvek M atan , ležící p re d ostrovem .
K rá l a tisíc je h o poddaných jej následují jak o diváci. N euvidí
však očekávané vítézství M agalhäesovo, jsou svédky jeho
sm rti.
Zbyletná obéť M agalhäes m á s sebou je n devétačtyŕicet m užú, divosi
byli asi tŕicetk rát až čtyŕicetkrát silnéjší a velm i neohrožení.

304
Po počáteční pŕevaze španélských zbraní se ostrované pŕi-
zpúsobí neznám ém u protivníkovi. „Z pozorovali,“ píše Pi-
gafetta, „že jejich rán y n ám nepúsobí žádné škody, jsou-li
m íŕeny n a hlavu nebo n a télo; ty totiž ch rán ila naše vý­
zbroj. Z am íŕili tedy šípy, oštépy a kam eny je n n a naše nohy,
a to v tak soustŕedéném útoku, že se pod ním náš odpor
zhroutil. Naše strelné zbrané zustaly n a šalupách, které se
pro m élčiny nem ohly dost dobre pŕiblížit. U stupovali jsm e
tedy pom alú a stále bojovali, až jsm e stanuli v melké vodé,
jsouce od šalup vzdáleni n a dostrel kuše. V tom okam žiku
ostrované své útoky zesílili, vrhali n a nás neustále oštépy
a rán y soustŕedili n a generála, který jim byl znám . T om u
pritom sp ad la d v ak rát p rilb a s hlavy, avšak neustoupil a my
jsm e m u stáli ku pom oci, seč n ám sily stačily. N erovný boj
trval už nékolik hodin, když tu se jed n o m u z ostrovanu p o ­
darilo zasáhnout oštépem čelo generála. M agalhäes jej proklál
svým vlastním oštépem , byl však príliš otŕesen, aby jej opét
vytáhl, a tak místo toho sahal po svém meči, ale pro zranéní
paže jej nevytasil dost rýchle. Sotva to zpozorovali ostrované,
vrhli se všichni n a néj a je d e n z nich m u zasadil šavlí tak
m ocnou rá n u n a levé stehno, že generál u p ad l d opredu n a
obličej. V tém ž okam žiku se n a néj hnédí vrhli a tak skončil
náš vúdce, naše hvézda, naše útočišté. Ješté když up ad l
a n epŕátelé se n a néj užuž vrhali, obrátil se k nám , aby zjistil,
zd a m ám e vyhlídku n a to, že se dostanem e n a čluny.“
Podie Pigafettova svédectví se psal 27. d u b en 1521. K rom é
M agalhäese padlo sedm E vropanú a čtyŕicet jic h bylo více
či m éné zranéno. Novým generálkapitánem byl zvolen
D u arte Barbosa. M yšlenka to byla dobrá, neboť byl M a-
galhäesovým švagrem . N ebyl sice práv é nejschopnéjší a od
té doby, co spatŕil dívky z C ebu, ztratil úplné hlavu a šika­
noval každého, o ném ž se dom níval, že jeh o dobrodružství
donášel M agalhäesovi, teď už m rtvém u. A tak n a sebe
další katastrofa n ed ala dlouho čekat. B arbosa s dústojníky

I
305
 prijm e z ješitnosti pozvání n a pevninu. Serräo jej varuje,
ale B arbosa se chce vytáh n o u t svou novou hodností. Byla
to však léčka a po nékolika hodinách jsou všichni m rtví.
N ám orníci zbaveni vúdcu v y táh n o u v panice kotvy a nepokúsi
se an i vykoupit S erräa, kterého dom orodci dovlekli n a pobreží,
chtéjíce za néj jak o výkupné dela.
Expedice Z ánik expedice je krutou tragédií, jež jasné dokazuje, ja k
bez vúdce
velice byl celý podnik odkázán n a jediného m uže, n a M a-
galhäese. J e h o vedení šalup bylo proti výslovným instrukcím
španélského krále. V e vzniklé situaci už se nepokračuje ve
výzkum né ceste, teď usilují o záchranu holých životu. P o ­
sádky už nejsou dostatečné silné, C oncepción je tedy vyprázd-
n é n a a spálená. Teď už brázdi vlny je n T rin id ad a V ictoria.
Noví k ap itán i se jm en u jí C arvalho a S pinoza; o nautice toho
o b a m noho nevédí. Zoufalce, hledající je n ostrov, n a ném ž
by svúj život o p á r let prodloužili, zachráni odvaha prostého
n ám o rn ík a jm én em J u a n Cam pos. Vesluje sám k m além u
ostrovu, pŕinese od tu d vodu a zásoby a — což je ješté dňle-
žitéjší — pŕivede lodivody, kteŕí znají cestu k Borneu.
Del Cano T a m hrozí nové nebezpečí, protože C arvalho z tra tí nervy,
ptejímá
velení když do prístavu pŕijede osm velkých džunek. Zaútočí n a
né a uvede tím do nebezpečí španélské poselstvo, které ješté
dlí u rádži. Španélé se však v ráti n a m além člunu. O bklopený
n epŕítelem proplouvaly obé lodi zm čtí ostrovu. C arvalho
z tra til n a B orneu syna (ačkoliv byv podplacen klenoty čhtél
zach rá n it je n jeh o a ostatní zanechat n a p e v n in é ); teď se už
n estará o nie a skoro vňbec neopouští kajutu, kde dlí obklopen
nékolika javanským i dívkam i. A tak je pro Baska del Ca-
n a snadné zbavit ho velení; expedice m á opét vúdce. Z ajatí
M alajci p ro zrad í sm ér, kterým leží M oluky — ty byly totiž
cílem celé neblahé plavby, jenže se n a to zapom nčlo.
V íc než pul roku uplynulo od M agalhäesovy sm rti, když
konečné lodi našly „ostrovy korení“ , zdroj bohatství.
M agallhäesova pŕítele a bývalého d ru h a ve zbrani Francisca

306
 S erräa tu už nenajdou. Portugalci pred nékolika mésíci m uže,
který p ro né získal a spravoval M oluky, otrávili, aby nem ohl
vydat „ostrovy korení“ svému pŕíteli M agalhäesovi. O b a
zem ŕeli tak krátce po sobé, ve stejných vodách, jako by byli
pokrevným i b ratry . N ovým pánem souostroví je sultán
z ostrova T id o re, který Španély p ŕiv ítá prívetivé.
O b ch o d s korením doznal zde béhem staletí značného
rozm achu. N a b reh u stojí velká skladišté. Podobné jako ješté
dnes chm el a m noho jin ý ch zem édélských p ro d u k tu se tu
všechno pro d áv á v dražbé. Španélé m ají naspéch a nabízejí
vyšší ceny než Sianíci, G íňané, M alajci či Indové. P ortugalci
naloží své lo d i; del C ano totiž vetrí nebezpečí, hrozící od všech
kon k urentú. O dplouvají spéšné dom ú.
Z d á se, že všechno p ro b íh á dobre. V tom však m užové
z lodi T rin id ad u , tem né elem enty z T rian y , kteŕí usilují je n
o dívky z „ostrovu k o rení“ a o snadný život, vynesou zákerné
poslední triu m f a starou loď navrtají. K dyž V ictoria, plné
naložená a b o h até zásobená potravinam i, vypluje, nem úže
ji T rin id a d následovat, neboť je zatížena vniklým b ahnem ;
je z n í vrak.
21. prosince 1521 p ad n e n a dlouhé nám o rn í cesté poslední
rozh o d n u tí. Lodi se od sebe odloučí. V ictoria schopná plavby
využije pŕíznivých pasátových v étru k plavbé kolem Afriky
m ezi portugalským i pozicem i. T rin id a d m á za Spinozova
velení p lo u t po opravé do S trední A m eriky; tam pak chtéjí
dop rav it n ák lad pevninskou cestou pŕes šiji.
6. záŕí 1522, skoro tri roky po vyplutí flotily, pristane
V ictoria v S anlúcaru. N a p alu b é m á ješté osm náct ušpinéných
m užú, horečkou a véčným pum pováním vody pološílených,
pro néž vlast prip rav u je vénce a jež historikové (a to právem )
srovnávají s A rgonauty . . . T rin id a d se tak daleko nedostane.
Portugalské válečné lodi ji zajm ou, m užstvo až n a čtyŕi, kteŕí
se pozdéji v ráti dom ú, zahyne v krutém žalári Portugalec
A ntónia cle Brita.

307
 H a n b a a nenávist n a je d n é strane, zoufalství, nadeje, ne-
štéstí i štéstí v pestré smési n a d ru h é strané. Ve význam ném
století stály náro d y poloostrova, který se právé teprve osvo-
bodil od M aurň, proti sobé. Go všechno m ohli vykonat, kdyby
byli je d n a li společné! Portugalci se však považovali za m a-
jetn ík y a ve Š panélích videli soupeŕe, který se chtél dodatečné
vplížit do jejich dom ény a podílet se n a výnosném obchodé
s korením , aniž n a sebe vzal téch sedm desát roku obétí, které
za sebou m éla portugalská m oŕeplavba. Byl to boj o m rzkou
m zdu za dlouholeté úsilí a boj byl tak zarytý, že krátké fáze,
kdy u nich vítézil rozum , byly stále vzácnéjší. V eliký Španél
Colón — neboŕ tento Žid byl Španélem pŕes svúj janovský
p úvod — a velký Portugalec M agallhäes — n eb o ťjím byl pŕes
své španélské loďstvo — stojí dnes bok po boku ve své velikosti,
je ž se n ed á m éŕit n a vahách.
Co nasleduje Byli rozeným i objeviteli, méli schopnost pŕedvídat, byli
po objevu. . .
n ap ln én i netrpélivostí, neschopni spravovat pro svuj neklid,
neschopni um írnenosti pro svou posedlost, bez níž by zase
byli ničeho nedosáhli. N ikdy by nebyli dokázali to, co pak
prišlo po objevech, totiž dobývání, poroba, vykoŕisŕování
bájných zem í ve prospech štátni pokladny, a proto to obsta­
rali jin í. T y histórie o b d arila zvučným jm én em , v ném ž se
iiskŕí zlato i krev — nazývá je conquistadory.
 CO N O UISTADOŔI A KORZÁRI

M ezi n áv ratem K olum bovým z první objevné plavby a vy-

d án ím p rv n í pápežské buly o rozdelení sveta je rozdíl je n
nékolika mésícu. T aké d ru h á objevná cesta velkého J a n c v a n a
skončila im ponujícím úspéchem , takže ješté roku 1493 vedl
sedm n áct lodí pŕes A tlantik. A 7. června 1494 byla m ezi
Portugalskem a Španélskem uzavŕena sm louva; znam enala
geografické rozdelení objevu a m éla zajistit jejich m írové,
nerušené vykoŕisťování.
Ale m ezi rokem objevení N ového svéta a prvním obeplutím Tvrdošíjné
bloudéní
Již n í A m eriky M agalhäesem leží víc než čtv rt století a stejná u Karibském
dob a delí první déjství obsazení pevniny K olum bem od vstupu mori
Španélu do M exika. V y p a d á to tém éŕ tak, j ako by i Španélé
museli nejprve absolvovat učební leta, podobné jak o P o rtu ­
galci v desetiletích následujících po dobytí C euty. Ale vlastním
dúvodem nevysvétlitelného prodlení je pravdepodo bné sám
K olum bus, ad m irál a m ístokrál, jen ž musel pri všech ob-
jevn ý ch akcích dostat p ŕidélenu hlavní roli, a pŕece se vždy
znovu vracel n a H aiti a K u b u , tak dlouho, až m u byl prístup
n a ostrovy výslovné zakázán. N a druhé cesté objevil zase je n
ostrovy, protože se pídil po každém výskytu zlata, místo aby
zjednal pŕeh led o geografických pom érech kolem první ch
osad. Je z d il sem a tam m ezi Jam ajk o u , K u b o u a H a iti a ani
n a tretí cesté, vedoucí n a T rin id a d a pred ústí O rinoka, se
ješté neseznám il s velkou pevninou ležící n a jih u K aribského
m ore. Pri čtvrté cesté m u v dalších plavbách po ostrovech za-
b rán ily již uvedené zákazy. V záŕí 1502 narazil n a pobreží
dnešního štátu H o n d u rasu a po nejakou dobu hledal prújezd
do vlastní In die. Brzy se však vzdal svého úsilí a v Cristo-

309
 balském zálivu p re d Jam ajk o u ztroskotal. K dyž K olum bus
21. kvetná 1506 zem ŕel, ztra til už dávno p ŕe d tím všechny
nadéje. Šťastné období prvních objevň uplynulo; vlny n a d ­
šení, četn á loďstva, radost z událostí z roku 1492 nevedly
k dobytí koloniálni ríše, podobné té, jak o u si vybudovali
P ortugalci v Africe a Indii.
Do tohoto období spadají objevné cesty, je ž teprve vytvá-
ŕely nezbytné doplňky k n áhodným nálezum K olum bovým .
Z účastnili se jic h vynikající kapitáni, jak o V icente Yaňes
P inzon (jeho starší b ra tr bohužel brzy po n áv ratu z první
objevné cesty zem ŕel) a P ortugalec C abral. V ýznační kosmo-
grafové, jak o J u a n de la Cosa a A m erigo Vespucci, výsledky
pŕísné vedecky zhodnotili. M ezi tretí K olum bovou cestou
a jeh o sm rtí bylo kartograficky zachyceno pobreží Již n í A m e­
riky od V enezuely n a severu až k zálivu R io de J a n e iro .
Caboto—otec T en to nový, zrejm é velký již n í kontinent zapúsobil na
a Syn evropské védce i n a veŕejnost m nohem silnéji než to m álo, co
bylo znám o o objevech obou C abotú, otce a syna. Ja n o v a n
G iovanni C aboto, který žil od roku 1477 v Bristolu, vyplui n a
príkaz krále Jin d ŕic h a V II . v kvetnú 1497 z Anglie n a západ
a 24. června 1497 dosáhl pobreží L ab rad o ru , tedy am erické
pevniny, a prehlásil je za anglický m ajetek. Protože i on byl
pŕesvédčen o tom , že našel zem i velkého ch án a (jenže práve
v j ej ich nehostinných severních oblastech), nedal j inak a vyjel
roku 1498 znovu k Severní A m erice a N ew foundlandu; plul
podél am erického pobreží Severní A m eriky až k mysu H a tte -
ras (Severní K aro lín a ). J e h o syn Sebastian, účastník obou
cest, hledal dále severním sm érem a roku 1517 objevil H u d -
sonúv záliv.

Asi roku 1509 se krom é objevných plaveb projevovala

tendence zaznam enával nejen pobreží a mysy, ale pronikat
i do v n itra objevených zemí. P ríčinou toho byla je d n a k to u h a

310
po zlaté a jin ý ch cenných horninách, jed n ak geografické
úvahy. Neboť neexistoval-li prujezd, bylo m ožno další pro-
nikání uskutečnit jem p o pevniné, a nikde p ŕecenebylo psáno,
že objevitelé m usí používat vý h rad n é lodí. Protože všechny
brehy, u nichž pristáli — uprostred i n a jih u kontinentu —
byly obydlené, stály se všechny výpravy po pevniné ozbroje­
ným i expedicem i a jejich cílem bylo územ í dobýt a vtélit je
do španélské (ve východní Brazílii portugalské) koloniálni
ríše. Boj, vítézství a obsazení se pro vňdce téchto výprav
stály brzy dúležitéjším i než vlastní objevování, a z toho dú-
vodu je histórie nazývá podie španélského výrazu pro dobytí
conquistadory.
Z ačalo to pom érné m alým i expedicem i; ukázalo se, že Osudy
nejskrom néjší se ješté nejspíše vyplatily. Alonso Nifio, jed en
z korm idelníkň K olum bova roku 1492, získal jed in o u plavbou
k severním u pobreží Již n í A m eriky celé jm én í. Alonso H ojeda
se n ap ro ti tom u pokúsil zachytit se s tŕem i sty m uži u zálivu
D arien. V ynikající geo graf J u a n de la Cosa, který podnik
financoval, m ožná tušil, že ta m n a jih u m u kyne budoucnost.
N ep red v íd al však svou sm rt, svúj strašlivý konec n a strom é
j ako terč indiánských otrávených šípu. H ojeda brzy nato
zem ŕel v nem ocnici chudý jak o kostelní myš a N icuesa ztratil
m ezi lety 1509 a 1510 sedm osm in svého m užstva a celé jm én í.
J e n pom érné m alé dobyvatelské výpravy, jak o byla expedice
D iega de Velasqueze, p ri níž si podrobil K u b u , m ély úspéch.
H ojedovy a Nicuesovy neúspéchy byly velkým poučením
pro m ladého španélského venkovského šlechtice, který se účast-
nil tažení n a K u b u jak o polní písaŕ m ocného Velasqueze.
Jm en o v al se H ern an d o Cortés, narodil se roku 1485 n a otcov-
ském statku u M edellínu v jih o záp ad n ím Španélsku a jako
m ladý m už vkročil roku 1504 n a p u d u N ového svéta, n a H aiti.
O d p o rn á nová nem oc, s níž nékteré indiánské ženy obš^’ast-
nily dobyvatele, jej n a nékolik let ochrom ila, takže se v histó­
rii objevuje teprve sedm let po svém vylodéní, a to jako od-

311
 d an ý sekretár m ocného m uže, jehož však brzy v m nohá
sm érech pŕedčí.
Dvaneúspešné Cortés byl ješté neznám ým úŕedníkem n a H aiti, když
pokusy
expedice Francisca H ernandeze de Gordoby bídné ztroskotala
pod šípy In d ián ú . Z nedaleké pevniny pŕivezla pouze
zpráv u o velkém mésté u m ore, jež m á kam enné dom y a bylo
nazýváno V elkou K áhirou (asi proto, že nebylo obýváno
kŕesťany). Zažil z nejvétší blízkosti príp rav u pro yucatánskou
expedici J u a n a de G rijalvy, p ri níž obsadil ostrúvek Cozum el,
o beplul Y u catán a spatŕil zasnéžené hory M exika — a videl
n á v ra t expedice, je ž navázala kontakt s vyslanci M ontezum y
a pŕivezla spoustu zlata, dokonce šest zlatých indiánských se-
kyr. Protože výprava byla príliš m alá, museli se vzdát dalšího
d obývání konečné objevené. pevniny a velkých ŕíší ve vnitro-
zemí.
K dyž byla vypravená d ru h á, m nohem vétší expedice do
územ í objeveného G rijalvou, ležícího západné od „bohatého
ostrova“ (byl to poloostrov), nastal okam žik, n a který podie
svédectví M adariagy Cortés čekal trpélivé osm let, i když ni-
koliv nečinné. Z nam enala bezpochyby nejvétší pŕíležitost,
jak o u kdy pred sebou méli všichni ti dobrodruzi, potulující
se po H aiti. K onečné byl n a správné adrese; bylo tam zlato,
byla tam m ésta a rezidence, neboť In d ián i hovorili o svém
císaŕi. K do se zde chopil príležitosti, ten m ohl nastoupit
dédictví po neúspéšné rodine Colónové a stát se p ánem N o­
vého svéta.
„C ortés mél pŕirozené ty nejlepší vztahy k sekretariátu
guvernéra V elasqueze,“ píše M adariaga. „A no, jed n o u z nej-
význačnéjších vlastností jedinečného m uže bylo, že byl s k až­
dým n a dobré noze.“ T ak se m u dostalo nejen vrchního velení
n ad expedici, ale i písem ného príkazu „ve velmi dobrém in-
koustu (jak se vyjádŕil soudobý kronikár B ernaldez Dias)
zcela tak, jak to Cortés m ít chtél.“
T ím se m u otevŕela cesta do zemé, již snad podie všech

312
Špartii i kí txpanze v Severní Ameriee
 zp ráv bylo m ožno dobýt snadnéji než džungle D a rien u ;
tam zd atn ý N uňez de B alboa potreboval n a pouhých sto
kilom etru doby tŕí týdnň, než spatŕil pacifické Již n í m ore
a obsadil zemi pro Španélsko. B alboa byl m rtev, zp ráv a o jeh o
stétí, je ž m él n a svédom í je h o soupeŕ D avila, se právé dostala
n a H aiti. P evnina s cisárskou ŕíší a J iž n í m ore ležící za ní
byly p re d H e rn an d em C ôrtésem volné.

Cortés dobývá cisárskou ríši

b r 'T t Zastávky n a je h o válečném tažení proti M exiku se čtou

jak o souvislá podivuhodná histórie; když v noci sm utku pri
pŕekotném útek u Š panélú z M ontezum ova hlavního m esta
zdánlivé n a okam žik trium fují zákony skutočnosti, o b ráti
nezlom ný Cortés béhem nékolika tý d n ú list, táh n e znovu
k m estu lagún, buduje lodi a ten to k rát vítézí s konečnou
platností. N ež v naši krátké histórii objevú zachytím e nejd ú -
ležitéjší okam žiky této dobyvatelské výpravy, je treb a si po-
ložit otázku, které se dosud žádný životopisec C ortésúv ne-
v yhnul, totiž j aké byly dúvody pro podivné nerozhodný p o ­
stoj je h o indiánského protivníka, který se je n pom alú m enil
z nejhlubší úcty snoubící se s bázní v neprátelství a který se
zm énil v neúprosný, obezŕetný o dpor proti Španélúm , když
už bylo pozdé. A tak jsm e se dostali k histórii o bílých božích,
je ž byla dlouho považována za obyčejnou nám orníckou b áj;
p ri bližším studiu indiánských p ram eň u se však ukázalo, že
je dúležitou faktografií.
N eú p ln á svédectví vykopávek nám ŕíkají, že v 9. století
„se ve stŕedním M exiku objevila pod vedením j akéhosi in d iá n ­
ského Č ingischána válečná h o rd a N ah u ú , ničící vesnice a més-
ta (Disselhoff)“ . N ahuové, p atŕící k indiánské jazykové sku­
pine ze severu, se setkali v M exiku s národy m ajícím i vyšší
k u ltu ru a osvojili si ji. T eprve po sm rti dobyvatele se m u

314
n aro d í syn, který otcovo dílo dovŕši a uskuteční opravdový
k u ltu rn í vzestup. P rinc, pocházející prý ze sm íšeného m an -
želství s príslušníci porobeného náro d a, je n ám znám z obrazu,
vtesaného do škály. Pod ním Ize vyčíst d átu m je h o narození,
je ž bylo tak é součástí jeh o jm é n a : Ce A catl (tj. jedna roura),
pŕevedeno do našeho letopočtu je to rok 947.
P rinc zvítézil n ad u su rpátory objevivšími se za jeho détství
a stal se velkým reform átorem svého lidu i v oblasti cirkevní.
Prívrženci starých bohu však pravdépodobné získali prevahu
a p rin c byl nakonec v y hnán. Je h o stran a jej za rad ila m ezi
bohy, d ala m u jm én o Q uetzalcoatl a očekávala od té doby
v každém ,,roce ro u ry “ (opakující se každých dvaapadesát
let) n áv rat svého m ilovaného p á n a a boha.
J e je n nesporné, že m ezi 947, rokem narození Q uetzalcoatla, Rok návratu
a 1519, rokem p ŕistán í Cortése, uplynulo 572 let či je d e n á c t-
k rá t dvaap ad esát roku. Pro In d ián y nanejvýš senzační zjev
velkých lodí, bílých vousatých m užú, cizích zbraní, koní, ci-
zokrajných odevu a tak dále se k n áv ra tu quetzalcoatlovského
roku hodil tak prekvapivé, že to císaŕ M ontezum a nem ohl
považovat za n áh o d u . O d m ládí byl zdatným válečníkem ,
prokázal však už p ri pŕevzetí štátni správy jasn ý sklon k m ysti-
cism u a byl vzhledem k ruzným pŕedchozím znam ením
a vzhledem k vylíčené shodé pevné pŕesvédčen o tom , že
vypuzený b u h se ve své plné sile vrací, aby nastoupil (opét)
vládu. N ebyl pŕece bohém v kŕesťanském slova smyslu, ale
bohém — králem , a co tedy m ohl jin éh o ch tít než M ontezu-
m uv tru n ?
Že n ap ú l nadzem ský, bojující a krev prolévající b ú h se m no-
hem lépe hodí k aztécké tradici než k raným kresťanským
m isionáŕúm , n a to zapom ínají všichni ti, kdož vidí v bílých
božích irské m nichy a jsou stoupenci této teórie. P odobné
jako se Irové dostali bez jakýchkoliv pochyb n a Island
a (snad) i do Severní A m eriky, tak se m ohli dostat v dobé
velkých irských poustevníkú-m oŕeplavcú do S trední Am eriky.

315
 J a k bylo ŕečeno, je to hypotéza a zd á se, že se bez ní obejdem e.
Je šté fantastičtéji vy p ad á teórie, kterou roku 1961 uverejnil
P ierre H o noré; v ní véhlasný etnograf, skrytý pod tím to
pseudonym em a zabývající se leta prúzkum em evropských
vlivu v J iž n í a S trední A m erice, tvrdí se vší vážností:
Antický most „V yspelé kultury Starého i N ového sveta n a obou stran ách
lidských
společenství Pacifiku vykazují — pokud se týká státního zŕízení, svetového
pf es oceán? názoru a um éní, náboženského ritu álu , sym boliky a vedom ostí
knéží — podobnosti, jež jsou takové, že je nelze vysvetlit vývo-
jem , navzájem n a sobé nezávislým .“ Až sem H onoré n apríklad
souhlasí s uznávaným am erikanistou W altrem K rickebergem .
D ále však vyvozuje: „P roč tedy bychom nem ohli pŕedpoklá-
d at, že ve dru h ém tisíciletí pred naším letopočtem dosáhli
krétští, snad i féničtí m oreplavci b re h ú A m eriky?“ H onoré
v této souvislosti poukazuje nejen n a podobnost krétského
písm a se starým písm em ve S trední A m erice, ale také n a svúj
objev starých kam enú z oblasti A m azonky, n a nichž byly
hlavy skotu (jenž In d iá n i p re d K olum bem neznali) vedie
písem ných znakú, jež ukazují obrácené velké B našeho la tin ­
ského písm a nebo krétskou „dvojitou sekyru“ . M ezi srovnáva-
ným i obrazovým i m otivy jsou si nékteré n áp a d n é podobné,
jak o n ap rík lad K ráčející ja g u á rí z ch rám u Jitŕen k y v T ule
( v Mexiku) a Lví vlys z P riniasu, uložený v m uzeu v H erák-
lionu (na Kréte).
Jak k o liv je tato otázka pŕitažlivá, nelze zde o ní diskutovat.
V zhledem k n ám oŕním výkonúm pri plavbé do P u n tu a p ŕe-
devším k fénickým p lavbám není vyloučeno, že bylo dosaženo
i Am eriky. Četli jsm e, že už pri svém pokusu o obleplutí
Afriky se P ortugalci skutečné dostali je d n o u do Brazílie
(C abral) a je d n o u skoro do Brazílie (Vasco d a G am a pri své
p rv n í plavbé). P rávé tak tom u m ohlo být u nékterého vrstov­
níka nebo pred k a H annonova. M éné pravdépodobné je, že
se p am átk a n a bélocha z dávných dob udržela pŕes všechny
n a sobé navrstvené am erické kultury až do dob Cortésových.

316
A m erika je pŕece ve svém vývoji nesporné m nohem pozdéji
na ŕa d é než E vropa a p režívala — ja k bylo m ezitím rá d io -
karbonovou m etodou prokázáno — v krétském období, tedy,
pred rokem 1200 pŕ. n. 1. — své archaické k u ltu rn í období,
s prvním i počátky keram iky. T o by zase svédčilo pro návštévu
bílých b o h u v pozdéjší dobé, tedy pro irské m nichy z šestého
až devátého století. Z a jejich dob totiž existovaly v Již n í
a S trední A m erice už organizované společenské jednotky, jež
by byly s to takovou návštévu zaznam enat.
Jisté je — tolik Ize po krátké úvaze s dobrým svédom ím
tvrdit, že v M ontezum ovi a v časti jeh o lidu byla predstava
o vracejících se bílých božích tak hluboce zakorenená, že
jeh o rozum ovou reakci n a pŕistání cizích ozbrojených sil
zcela ochrom ila.

K dyž Cortés v ú n o ru 1519 vyrazil z K uby, mél vcelku Technika

velkých
k dispozici čtyŕi sta Š panélú, dvé sté In d ián ú , k tom u ješté dobyvatelú
dvé desítky jezd cú a č trn á ct m alých dél s obsluhou, tedy vojsko
ani ne o sedm i stech m užích, rozdélených n a jed n ác ti m alých
lodích. O d počátku sledoval politiku, jež m u je d in á m ohla
zajistit ú sp éc h : snažil se navázat s co nejvétším počtem in d ián -
ských km enú pŕátelské m írové vztahy a získat je za spojenec.
Že už n a ostrové Gozumel bez v áh án í obétoval váženého d u -
stojníka, je n aby m ohl v rá tit In d ián ú m nékolik jejich lidí,
je znám kou toho, že C ortés byl inform ován o v n itŕn ím uspo-
ŕá d á n í ríše, kterou chtél dobýt. Aztécká ríše byla totiž vším
jin ý m je n ne státem s pevnou strukturou. Skládala se z pevné
a k ru té prosazované centrálni štátni moci — z p án u ve mésté
T em ix titan u a km eňu, které do m ésta odevzdávaly pravidelné
dávky zboží a lidí.
N a první z poplatných km enú narazil Cortés už nedaleko
pobreží. Byli to indiánští náčelníci z m ésta Tabasco se svými
lidm i. Cortés je porazil díky neobvyklém u zjevu svých
 jezd cú a vym ínil si n a nich poplatek zvláštni hodnoty, totiž
dvacet otrokýň; je d n a se jm en o v ala M arin a, byla dcérou
náčelníka a hovorila ja k aztécky, tak i pobŕežním dialektem .
Cortés sice m él ve svém vojsku m uže, který p ŕe d tím žil
u In d iá n u jak o otrok a naučil se tam jejich reči; ale teprve
M arin a um ožnila Š panélúm vyjednávat s vyslanci M onte-
zum ovým i.
Doňa Marina I ti nejstŕízlivéjšíhistorikovéjsou zajedno v tom , že M arina,
kterou už p rv n í zprávy vždy nazývají doňou (pani) M arinou
— byla m im oŕádnou ženou. Z pouhé žárlivosti byla pro
harém ové intriky odstránená z M exika a p ro d á n a n a pobreží.
Cortés, velký znalec žen, odevzdal tento cenný d a r zprvu
svému favoritovi, k ap itán u Puertocarrerovi, avšak brzy
n ato si j i vzal k sobé. Zrejm é jej opravdu m ilovala, stála
m u vždy verné po boku a porodila m u také syna. C o r­
tés se s ní po péti letech rozešel a provdal ji za dustojníka
jm én em J u a n X aram illo. Syn, jehož M arin a Cortésôvi p o ­
rodila, se pozdéji stal jak o don M artin Cortés rytíŕem rá d u
sv. Ja k u b a .
Cortés pokračoval v cesté podel pobreží n a severozápad,
až k ostrúvku S an J u a n de Ullos. T a m se Španélé znovu
vylodili, uvedli delostrelectvo v palebné postavení, ale jejich
setkání s prvním i vyslanci M ontezum ovým i bylo zpočátku
n aprosto pŕátelské. M ontezum a poslal bílým b o h ú m dary
a pokrm y, m ezi jin ý m i otroka určeného k zabití. Cortés
nevyhovél této pŕátelské výzvé, ale účastnil se jejich hostiny
a hodoval ve shodé s M exičany; už p ri této príležitosti se (díky
M ariné) dovédél m noho dúležitého o velké ríši n a náh o rn í
planiné.
Založení Ačkoliv záliv neposkytoval pro lodi príliš dobré kotvišté,
Veracruzu
založil Cortés n a pobreží pod ochranou ostrova mésťo a dal
m u název V eracruz. Se založením m ésta nem ohl otálet,
protože jed iné mesto s vlastním soudnictvím mélo možnost
sam ostatné existence. Cortés se dal jm en o v at generálem -

318
kap itán em a byl nyní n a Velasquezovi zcela nezávislý a od-
povédný je n královské autorite v dalekém Španélsku. V šechny
lodi zničil — což se m u m ohlo stát snadno osudným — n á-
m oŕníky zarad il do vojska a získal tak i cenný m ateriál pro
yýzbroj. Ješté podstatnéjší však byly už od počátku pŕátelské
vztahy k tlustém u indiánském u náčelníkovi z C em poalu,
m ésta ležícího poblíž pobreží. Zde žili Totonakové, n árú d ek
rozdélený asi n a tŕicet vésnic a téžce strádající pod n advládou
Aztéku. K dyž Cortés prekonal jejich strach z A ztéku a poslal
M ontezum ovy výbérčí d aní k j ejich císaŕi s p rázd n ý m a
ru k am a zpét, získal tím cenného spojence, který znal cesty
a dodal nosiče, b a i pom ocné oddíly.
T yto oddíly Cortés velm i naléhavé potreboval, když se
utkal se statečným km enem Tlascalú. M éli totiž nejen
početní p revahu, ale n ad to rozdélili arm ád u šikovné n a dve
jed n o tk y , a když Španélé nie netušíce pronásledovali ustu-
pující predvoj In d ián u , oetlo se náhle pred nim i čtyŕicet
tisíc T lascalú, což bylo bezpochyby nepríjem né prekvapení.

V tom to okam žiku hrozilo Cortésovi úplné zničení a Sparfané

i . ■ v. v v . • i n v v náhorní
nebylo o m c m enši nez v povestne noci sm utku. ooucasne plošiny
to však posílilo Cortésovo presvedčení, že nalezl v Tlas-
calech — kteŕí byli m ezi km eny n a n áh o rn í plošiné pova-
žováni za Sparťany — ideálni spojence proti A ztékúm .
Ponévadž však tito spojenci žatím ješté nepom ýšleli n a to,
že obétují srdce Španélň svým bohúm a z jejich tél si p rip rav í
slávnostní hostinu, bylo treb a vyvolat v táb o re In d iá n u
v nitŕn í spor a bylo zapotŕebí statečného bojového um éní
Španélu k tom u, aby bylo dosaženo vítézství, v než teh d y sam i
sotva véŕili.
Pŕesto bylo n a španélské strané p étapadesát m rtvých, což
byla d o b rá desetina celého m alého vojska. M noho koní bylo
zranéno, nékolik i zabito a ukázalo se, že protivník m á dobré

319
 vedení, je statečný a početné silný. J e jasné, že v této situaci
nékteŕí Cortésovi druhové očekávali to, co až dosud vždy
činili j iní conquistadoŕi, byl-li odpor dom orodcň príliš silný:
rýchle sebrat, co se sebrat dalo, pŕedevším otroky, potraviny
a zlato, a o b rá tit se zase ke svým lodím . Cortés však čekal
príliš dlouho n a pŕíležitost, v retrospektivé Ize dokonce ŕíci,
že by byl bezpochyby radéji padl, než aby dal rozkaz k ústupu.
V tom to okam žiku však byla dôležitá nejen jeho odvaha, ale
i jeh o diplom atické schopnosti. V yjednával m ezi vyslanci
M ontezum ovým i a vládci z Tlascaly suverénné a cílevédomé
tak dlouho, až Tlascalové nem ohli u d élat nie jiného než n a-
b íd n o u t m u bezpodm ínečnou poslušnost.
První pokus J e h o vjezd do hlavního m ésta T lascalú byl trium fem . P ri­
p ravili m u u v ítán í jak o m ocném u spojenci proti A ztékúm .
M ésto sam o Cortés v dopise králi líči jak o vétší, silnéjší a lid-
natéjší než stejné výstavná m aurská G ra n ad a „ v dobé d o ­
b y tí“ , ted y pred svým pádem a španélskou porobou. Cortés
tam pobyl dvacet dní a využil doby nejen k poznání T lascalú,
ale m n o h á rozhovory a vzorným chováním španélských
vojákú se m u dokonce podarilo získat jejich opravdové p ŕá -
telství.
K dyž Cortés táh l 13. ŕíjna 1519 dál, šla za ním celá a rm á d a
T lascalú, i když její sila neobnášela 100 000 m užú, ja k u d áv á
C ortés; bylo by totiž obtížné ji zásoboval a ješté obtížnéjší
u d rž et ji n a uzdé. P roto je generálkapitán poslal až n a šest
tisíc m užú zpét.
Masakr Cesta do M éxica vedia pŕes M ontezum ovo spojenecké mésto
v Cholule
C holulu, i když Tlascalové védéli o jin é cesté, po níž by
byl Cortés procházel je n pŕátelským územ ím . N echtél m ít
zrejm é v zádech silného protivníka. K dyž však postupoval
k dobytí hlavního m ésta, upadl — ač varován — do pästi.
Protože aztéčtí vyslanci poznali n a vlastní oči španélskou
prev ah u v otevŕené polní bitvé, naplánovali pŕepadení šp a­
nélských ubikací v Cholule. Jak ási d ám a ze společnosti cho-

320
lulských T oltékú, chtéjíc zach rán it pani M arinu pro jejího
syna, p re zra d ila Gortésovi aztécko-toltécký válečný p lán ;
generál uderil dŕíve, než zrad a m ohla být uskutečnéna.
Došlo k často diskutované ŕeži v Cholule, jíž se zúčastnili
Tlascalové s nem enší horlivostí než Španélé. Gortés sám
u d áv á počet m ŕtvych je n v prvních dvou hodinách číslem
tŕiceti tisíc, takže je n u tn o m luvit nikoliv o boji, nýbrž o pravé
ŕeži. V m enším m éŕítku to už praktikoval ve vesnicích kolem
T lascaly; v C holule se však tato stránka jeho charakteru pro-
jev ila nejsilnéji.
P ri výstupu n a kouŕící sopku P opocatépetl objevil špa-
nélský dôstojník prístupovou cestu pro pochod n a hlavní
m esto a po ní k n em u vyrazili s pouhým i dvém a tisíci in d ián -
ských spojencú. Z horské cesty spatŕili T em ix titan — mésto
lag ú n — a jin á m esta ležící pod nim i a záŕící bíle ve sluneč-
ních paprscích. T ím se uskutečnilo poprvé to, o čem od dob
K olum bových tolik Španélň snilo. 8. listopadu pak stanuli
proti sobé n a široké hrázi vedoucí do m esta císaŕ M ontezum a
a H ern an d o Gortés.
P ro o b a tó byl velký okam žik, pro chladného Š panéla
stejné jak o pro indiánského císaŕe. Gortés stanul n a vrcholku
svého života a dostal se m nohem dále než kterýkoliv kres­
ťanský vojevúdce kdykoli pred ním . M ontezum a, jejž leta
absolutistické vlády pŕem énila v m ystika, spatŕil konečné
pred sebou bytost, n a kterou tak dlouho čekal, boha-vládce,
jehož p rev ah a byla zrejm á. Všechno, co m u knéží a astro-
logové radili, se v tom to okam žiku rozplynulo. Ž ádné lidské
obeti nem ohly zabrániť tom u, aby bílý b ú h nevtáhl do T e-
m ixtitanu. Byla jen jed in á možnost, a to sloužit m u a čekat
n a to, co určí. Ať to zní sebepodivnéji, M ontezum ovo hod-
nocení nové situace, v níž se octla jeho vláda a stát, bylo
lepší a také správnejší než Cortésuv o d h ad m ožností v tom to
stretnutí. V M ontezum ové víre bylo místo pro bilé bohy;
ve víre Corlésové nebylo nejm enšího prostom pro pohanského

321
 císaŕe, lidské obéti, lidožroutství jak o ritu ál, zk rátk a pro
jakoukoliv, byť je n dočasnou kŕesťansko-aztéckou koexistenci.
Cortés od počátku vidél v M ontezum ovi je n rukojm í ze všech
nejžádoucnéjší, a tak nepoznal, že by právé pro početné slabé
dobyvatelské vojsko bylo mélo vétší význam pŕátelsky si n a -
klonit vládce dobre fungujícího mocenského štátu.
U ž 17. listopadu — devét dn í po prvním stretn u tí —
provedl C ortés pod nicotnou zám inkou svňj plán a zm ocnil
se M ontezum y. Cítil sep a k tak bezpečným , že dokonce opustil
opét M éxico s úm yslem zneškodnit vojsko, jež vyslal k u b án -
ský guvernér, aby potrestal odbojného vojevudce. Cortés
v pŕekvapivém útoku zvítézil, ohnivým i slovy pŕivedl nové
pŕíchozí n a svou stranu — m ohl jim ovšem snadno slibovat
bohatství, protože to nejtéžší už m él za sebou — a v rátil se
do T em ix titan u (Méxica).

V pästi z d e našel hrozivou situaci, n a níž jeho početné slabá p o ­

sádka m éla stejný podíl viny jako neschopnost sebeovládání
španélského velitele A lvarada. H rozilo nebezpečí, že se
mésto u prostred lag ú n pro né zm éní v žalár. Ú toky n a paláce,
v nichž Španélé bydlili, byly stále nebezpečnejší, takže v noci
n a 1. červenec 1520 bylo n u tn o odvážit se výpadu. V edl pŕes
h ráz, jež byla osm krát preklenutá mosty. Aztékové všechny
spálili. P ríp rav a útoku byla úžasnou ukážkou Cortésovy
stratégie, je ž jin a k nebývala silnou stránkou conquistadorú.
Pri bojích v posledních dnech byli skoro všichni Španélé více
či m éné téžce zranéni a Cortés sám vykonal pravé divy
statečnosti. N ouzové ovázaní, zem dlení vojáci si ješté za p o ­
slední noci naložili n a záda své podíly z M ontezum ových
nesm írných pokladu a pak se probíjeli pŕes h rá z ; kde byly
proluky, tam propluli, tonuli pod váhou svých vaku nebo
p ad ali v boji proti In d ián ú m vyrojivším se v kanoích. T ak tu
zahynulo šest set Š panélú; je n čtvrtina bélochú se tedy za-

322
chránila. T i, kteŕí ve zm ätku na hrázi uprchli zpét do paláce,
brzy n ato zem ŕeli strašlivou sm rtí n a obétních oltáŕích
aztéckých knéží.
Po sedm idenním pochodu podobajícím se spíše úteku se Vernost
Tlascalú
museli polovyhladovélí a totálne vysilení Španélé postavit
k boji proti pronásledovatelúm . P ravdepodobné by byli
všichni vyhlazeni, kdyby nebyl Cortés včas rozpoznal a vlastní
rukou nevybojoval polní znak nepŕátel. D ruhou šťastnou
okolností byla vérnost Tlascalú, kteŕí ochraňovali poražené
spojenec proti dalším u pronásledování A ztéku, ačkoliv by
byli snadno m ohli Španély zničit. Ano, Cortés se musel do-
konce dovédét, že Tlascalové jed n o m u kapitánovi jm én em
Paez, kterého zanechal vzadu j ako svého m ístodržitele, nabídli
sto tisíc bojovníkú p ro p ríp ad , že by se rozhodí toto pom ocné
vojsko vést do T em ix titanu. Paez však je d n a l typicky con-
quistadorsky a vypočítal si, že po sm rti Cortése a jeh o dústoj-
níkú by se stal hodnostné nejvyšším dústojníkem ; proto n a-
bíd n u to u pom oc m nohá nabubŕelým i slovy odm ítl. Cortés
nato dostal záchvat zúrivosti, který jej tak schvátil, „že m u
muselo byt operováno jeho zranéní n a hlavé. U vážím e-li
stav tehdejší chirurgie, m užem e v tom vidét nejsm rtelnéjší
ze všech nebezpečí, jež kdy tento statečný m už musel pod-
sto u p it.“ (M adariaga)
N echybély ani hlasy, radící v onéch dnech k n áv ratu ,
alespoň do V eracruzu nebo radéji n a K ubu. Cortés však
védél, že by tím byl sice nepochoval šance Španélska, své
vlastní však zcela určité. Vítézství n ad bílým i bohy zvýšilo
útočnost A ztéku a té by byli podlehli i Tlascalové, a to tím
spíše, že i u nich zastávala část lidí postoj indiánského spoje-
nectví proti bélochúm . Zcela pochybné také bylo, zd a by byl
Cortés po svém neúspechu a vzhledem k nepŕátelském u postoji
m ocného Velasqucze dostal ješté jed n o u velení. Proto vytrval,
posílil své vojsko pŕísunem z lodí, nespokojenec prepustil n a
K u b u a budoval brigantiny pro útok n a T e m ix tita n po vodé.

323
 Současné študoval terén, dobyl postupné všechny strategicky
dúležité výpadové silnice a ovládl tak šest m ésícú po svém
útéku z T em ixtitanu celé územ í mezi východní m pobrežím
a sopkam i — novou výpadovou cestu. Postaral se však pŕe-
devším o vojenský výcvik T lascalú, aby je m ohl v dalších
bitvách lépe vést a úspéšnéji nasazovat.
Druhé tažení 30. prosince stanulo Cortésovo vojsko n a okraji náh o rn í
plošiny. V ú noru obsadili jeho vojaci mésto Tetzcuco, ležící
n a velké laguné pred hlavním m éstem . Pri dobývání Itz ta p a -
lapy došlo ke krveprolití podobném u v C hochule. U kázalo
se, že i vycvičení Tlascalové se dali ješté nesnadno ovládat.
B rigantiny, které dal rozložit a jejichž díly nešlo p atn ác t
tisíc T lascalú, se dostaly v poŕádku k laguné a vlastní obléhání
začalo. Španélúm pom áhalo, že Aztékové se vždy snažili
dostat své zajatce živé, aby je m ohli obétovat (to zachránilo
i sam otném u Cortésovi život). M noho In d iá n ú n ap ro ti tom u
už vlastnilo španélské meče a dovedlo s nim i i zacházet.
V údce aztéckých oddílú se jm enoval G uatem ociu. V y ­
myslel si systém vlajkových znam ení, jim iž dirigoval svá
vojska a strategickým um éním a statočností si podie úsudku
historikú nijak s C ortésem nezadal. N ení tedy divu, že došlo
k dlouhotrvajícím bojúm se stŕídavým úspéchem , kdy si
Španélé museli vybojovat obtížný terén píď za pídí a dúm
za dom em , než 13. srpna 1521 m ohli nastoupit k posledním u
útoku. Ň esčetné dom y byly srovnány se zemí, n a ulicích se
kupily m ŕtvoly. Cortés sám u d áv á počet m rtvých v jediném
dni číslem p atn ác ti tisíc.

Smrt j e m ožno véŕit Cortésovi, že si takový konec nepŕál, a to

Guatemocina v , i i • i i / v tt- i •
ne proto, ze ve svych dopisech o tom psai cisan K arlovi,
ale proto, že se považoval nejen za dobyvatele této zemé, ale
i za prvního správce nyní rozborených mést. Mél vždy
n a mysli budoucnost, jež bude následovat po objevu a dobytí.

324
Ješté než porazil G uatem ocina, provádél m éŕení a zakreslování
zem e. P ostaral se o to, aby byl učinén konec vraždení a ŕádéní
T lascalu a u všech spojencú dosadil za své duvérníky vážené
m uže z indiánských knížecích rodin, nikoliv Španély. N adto
zú rila m ezi In d iá n y strašná epidem ie neštovic, zavlečená
sem černošským vojákem , a čím déle boje trvalý, tím víc
m ŕtvoly v T em ix titan u nebezpečí nákazy zvyšovaly.
V zhledem ke všem Cortésovým charakterovým pŕednostem ,
jež v téchto týdnech a mésících prokázal, nás bolestivé p re ­
kvapuje, že dal zajatého G uatem ocina nejstrašlivéjším zpú-
sobem m učit, aby se od neho dovédél o úkrytu pokladu, které
In d iá n i Š panélúm p ri úteku v m inulém roce sebrali. O této
po h n u tce není pochybnosti, nebylo to pouhé rozhorčení n ad
obétováním m n o h á Špančlú n a oltáŕích T em ixtitanu. Až n a
tento jed in ý nedostatek n ám však veškeré Cortésovo je d n á n í
po dosaženém vítézství dokazuje, že byl nejschopnéjším
Š panélem v této epoše; dokazují to výzkum né výpravy
k T ichém u oceánu, správni opatrení ješté jím sam otným
za h ájen á a obsáhlý v ládni program , který odeslal v ŕíjnu
1524 císaŕi a který byl prost všech iluzí o vlastních krajanech,
ale plný správných hodnocení In d iá n ú a m ožností jejich
použití.
Ani Cortés nebyl ušetŕen boje, který obvykle následoval
po každém dobytí, totiž zápasu o jeh o u zn án í korunou. Z dá
se však, jak o by jej velikost činu i pri této príležitosti vy-
zvedla vysoko n ad ostatní conquistadory, z nichž m noží sotva
vedeli, co vlastné dobyli. Mél m noho p fátel, avšak nem éné
nepŕátel, a když roku 1528 opouštél M exiko, védél, že všechno,
co m u poskytne císaŕ, m u nebude moci v y n ah rad it vládu nad
dobytou zemí.
I ve Španélsku zustal Cortés vždy spjat s M exikem . Sou-
krom á akadem ie, skládající se z duchaplných m užu a scháze-
jící se v jeho dom é, vždy projednávala tém ata, jež Ize vyložit
jako pokusy o zvládnutí nové skutečnosti. I C ortésova závéť,
 p oŕízená roku 1547, je svédectvím tohoto sepétí: svuj velký
pozem kový m ajetek s 23 000 indiánským i zemedélským i
délníky a titul m arkýze z O axacy odkázal Cortés svému
synovi narozeném u z nem anželského spojení s In d ián k o u
M arin o u ; také ostatní legitím ni i nelegitím ni déti b ohaté
obdaril a vénoval velký kapitál n a stavbu nem ocnice, k o n ­
ventu a university pro dom orodec N ové H ispánie. N e ­
existuje jin ý španélský objevitel a dobyvatel, o ném ž by se
dalo ŕíci néco podobného, a to jasn é ukazuje n a césarský
rys tohoto m uže, n a paralelu, vyplývající z m nohá zastávek
jeh o života.

Španélé v Andách

Pizarro J a k o by století chtélo s úlekem néco u b ra t z toho, co dalo

z Trujilla
tom uto jed in ci, postavilo tésné vedie ného je d n u z postav,
kterou Ize označit je n za negatívni veličinu: Francisca Pi-
za rra , dobyvatele Peru.
T ak é P izarro byl z E strem adury. S patŕil svétlo svéta
v m éstečku T rujillo, ležícím v oblasti Sierry de G uadelupe,
a byl legitim ním synem k ap itán a. J e h o m atk a podporovala
Franciscovy plány do budoucnosti tím , že s tŕem i jiným i m uži
p ŕiv ed la n a svét další tri syny, takže čtyŕi Pizarrové vytváŕeli
už m alé já d ro skupiny.
Francisco po nékolik let pásl sedlákúm n a sieŕe m alá
stád a vepŕú. K dyž toho mél dost, odešel do Sevilly a jako
dvaadvacetiletý se poprvé objevil v bojích n a H aiti a K ubé.
Psal se rok 1510. Cortés byl tehdy m ladým úŕedníkem , obchod
s černošskými otroky do Am eriky právé začínal, velké staro-
am erické ríše nebyly ješté nalezený. Pizarro, který se ničím
nevyučil, šel cestou všech ry tíŕu štéstény a pripojoval se tu
k tom u, tu k onom u conquistadorovi. Jistá vrozená inteligence
jej p ritom vždy stavéla po bok silnéjšího, takže byl tím , kdo

326
vydal odvážného Nimeze de Balboy do rukou protivníka.
Avšak teprve roku 1524 našel m uže, kteŕí m u zčásti penézi,
zčásti svým talentem um ožnili realizovať vlastní dobyvatelskou
výpravu n a severozápadní pobreží Již n í Am eriky.
Společné s m nichem H ern an d em de L uquem a s m im oŕádné T n nerovní
druhové
n ad an ý m ry tíŕem D iegem de A lm agrem pronikl Pizarro sm érem
k dnešním u E cuadoru tak daleko, že se n a obzoru rýsovala pro
neh o výnosná expedice. K dyž si tím byl už jist, odjel P izarro
zpét do Španélska a podarilo se m u získat královské svolení
k expedici do onéch krajin. A lm agro, který nékolikrát svým
pŕísunem zachránil první expedici a činil prípravy pro pozdéjší
podniky, byl teh d y už prakticky z akce vyloučen.
V e Španélsku hovoril P izarro s.e slavným Gortésem a požádal
ho o rad u . A Cortés podie svých zkušeností radil, aby se bez-
podm ínečné co nejrychleji zm ocnil osoby vládce územ í, jichž
chtél dobýt, pak že lid sám už nebude d élat príliš m noho potíží.
C ortés správne rozpoznal archaicko-absolutistickou struk-
tu ru starých am erických státú. K dyž se P izarro v záŕí 1532
zm ocnil po m asakru v C axam alca krále inku A tahualpy,
zhro u til se správni systém velké ríše, pŕizpusobený božském u
vládci, jak o by byl sm rtelné ochrnut. Ano, P izarro se cítil tak
silným, že dal dokonce uškrtit krále, kterého žatím držel v za-
je tí jak o rukojm í, ačkoliv jeho lid sebral požadované ohrom né
výkupné — velký sál plný zlata a zlatého náčiní. V zápase,
který vypukl v dobyté obrovské ríši o nad v lád u , dal P izarro
svého starého pom ocníka a d ru h a A lm agru popraviť. Sám
brzy n ato zem ŕel pod ranam i A lm agrových pŕívržencú. I j e ­
den z jeh o b ra tŕí skončil n a šibenici a je n H ern an d o Pizarro,
dobyvatelúv nevlastní b ra tr a zeť, se dočkal pozdních poet
a titu lu m arkýze de la Conquišta.

Stejné tak jako ríše inkú se stala i ríše Aztékú ve svém pozd- Záhada kolem
dobyvatel-
ním období, ve strnulosti své moci a svých vládcu, obetí ských zisku

327
 nej en energických dobyvatelú, ale i své vlastní duchovní izo-
lace, své víry ve svet božského království m im o A m eriku, který
už dávno neexistoval. D okud stáli Španélé ješté jak o m alá
hŕstka proti hrozivé moci téchto státú, byli nanejvýš považová-
ni za duchovní, nikdy však za m ateriálni nebezpečí. A když
štátn i m oc A ztékň a inkú nebyla už hrozivá, nedostávalo se
tém to státním ú tv arú m pružnosti vést dál pravou vlasteneckou
válku ve v n itru zem e. Lze považovat za jisté, že kdyby byl
dnes učinén pokus o dobytí jed n o h o ze státú v K ordillerách,
n arazil by n a vétší obtíže, než tom u bylo u P izarra, který nékdy
velel sotva více než tŕem stúm m užú; italsko-etiopská válka
roku 1935 dokázala, že hory a džungle m ohou i m oderním
zb ran ím p ŕip rav it m nohou pprážku.
V e Španélsku a v chudých ostrovních koloniích v K a rib -
ském m ori vyvolaly úspechy Cortésovy a Pizarrovy po deseti-
letích bídy a zklam ání, porážek a ztrá t n a lidských životech
novou vlnu nadšení. Z m aterské zem e došlý posily nových
kolonistň a d obro d ru h ú , zkušení i m éné zkušení ry tíŕi se dávali
n a pochod n a sever i n a jih. Ale také z dobytých m exických
a peruánských oblastí byly pŕes dosažené hranice podnikány
stále nové výpravy.
Ze spousty jm en a osudň lze vyzvednout je n nékteré, i když
tém éŕ každý z osudú by vyplnil sam ostatný rom án, a když se
zdá, jako by dejiny v tom to púlstoletí byly vyprodukovaly
všechna dobrodružství, která pŕedtím byla jen náplní ry-
tíŕských ro m ánú stredoveku. M nohé se n ám dokonce zdají
ješté neuvéŕitelnéjším i než conquistadorúm sam otným . V im e
pŕece, že m nohé z oblastí, o které byl veden dobyvatelský
boj, jsou dodnes oblastm i, kam m íŕí expedice, že i letadly
a m otorovým i čluny byly prozkoum ány jen úzké p ru h y
pobreží pri velkých ŕekách v Jižn í Americe.
Jen málo len Jso u to dejiny m užú a pro m uže, v nichž se ženy objevují
drielo krok
je n zcela ojedinéle: K astilanka jm enující se M aria de E strada
se ve zdraví dostala z T em ixtitanu, když od tu d Španélé

328
m useli u p rc h n o u t; Inez Suarezová byla neohroženou d ru ž ­
kou conquistadora P ed ra de V aldivii, když se roku 1540 v y ­
pravil z m ésta C uzca n a jih , aby se zm ocnil zem é A raukanú,
jež se dnes nazývá Chile. V aldivia však nem él úspech, protože
In d iá n i m éli ve svém čele L au ta ra, náčelníka velké inteli-
gence, rozhledu a schopnosti, a byli tak u d atn í, že púsobili
Š panélúm velké potíže. T eprve roku 1792 se jim podarilo
zcela si je p orobit, ale už roku 1810 se stala zem é nezávislou.
Avšak i v osudech m užú se neustále objevují pohádkové rysy
a neuvéŕitelné m om enty. Sam i ovšem tém to predstavám
verili, neboť když byla objevena dvé pohádkové b o h atá krá-
lovství, proč by nem éla existovat ješté další zlatá m ésta
v h lu b in ách pralesu, v dálkách stepí, uprostred vysoko se ty-
čících h o r? J e pŕirozené, že tyto dohady byly Živeny Indiány,
kteŕí ve své chytrosti détí prírody se brzy dopídili, oč vlastné
cizí dobyvatelé usilovali. Stačilo, aby ukázali zem dleném u,
n ap ú l zdivočelém u a vyhladovélém u španélském u kapitánovi
zlatou náušnici, aby m nohoznačné zam rkali a pak nekam
ukázali a už do ú d ú bélocha pro u d ila nová sila. H n e d pak
opouštéli km en, který si právé podrobili a šli h led at vlastní
Zem i zlata, S tŕíb rn é hory, Sedm m ést či indiánského vládce,
který byl tak svätý, že se jeh o téla nesm él dotknout odév,
a p ro to se poválel n ah ý ve zlatém p rach u a vládl jak o zlatý
m už — el D orado. E1 D orado neznam enalo nie jiného než
poh ád k u o nových královských šatech, které vúbec neexisto-
valy. Aby však n a to prišli, bylo treb a hledat, a to dlouhá leta.

Pri téchto pokusech se p odarila španélském u kapitánovi P rm í cesta

napfíč Jižn í
Franciscovi de O rellanovi roku 1542 poprvé cesta napŕíč Jižn í Amerikou
Am erikou. V ypravil se s G onzalem Pizarrem z Q u ita (v Ecua-
doru), u ŕeky N apo se osam ostatnil a jel s šedesáti druhy
po ní až k A m azonce a pak po veletoku k jeho ústí. Pritom
ovšem neustále vidéli je n zcela neproniknutelné pralesy, a když

329
 se je d n o u O rellan a p ri h led án í potravy príliš vzdálil od brehu
ŕeky, zah n ala ho indiánská náčelnice Conori vzápétí o zb ro ­
jen o u silou nazpét. O rellana, který sám byl nebezpečné zra-
nén, dal n ato ŕece jm én o A m azonka. (J in ý výklad vychází
z indiánského slova Am assona, což znam ená tolik jako ničitel
člunň, tento význam byl bélochy falešné uvádén v souvislost
s jakousi ŕíší am azonek.)
J i n á velká ŕeka — P a ra n á — m éla ra zit cestu M endozové v ý ­
p rave z roku 1535 do n itra Již n í Am eriky. M endoza byl dvo-
ŕa n em bez zkušeností v A m eríce, takže iniciatíva brzy prešla
n a zdatn éh o J u a n a de Ayolase a jeho k ap itán a D om inga
M artineze de Ira lu . Z atím co Ayolas se všemi svými lidm i
zah y n u l kdesi v G ran C hacu, vybudoval Ira la pri ŕece P a ­
ra n á za po dpory m írum ilovných indiánských rolníkú kolem
m ésta A sunción vzkvétající kolonii. D obrý v ztah m ezi obém a
rasam i se vyvinul proto, že Ira la nebránil svým lidem žít
ja k chtéli, každém u povolil sedm až osm indiánských žen
a nevyvíjel zvláštni m isionárskou horlivost. „T y to ženy,“
ja k píše U lrich Schm iedel, „jsou velm i krásné a velké m ilov-
nice, velm i pŕíchylné a ja k se m i zdá, velm i vášnivého téla.“
A ve srovnání s hrozným hladem n a pobreží, kde Španélé
n ep o h rd li an i m asem z tél obéšencú (!), se A sunción jevil
m nohém u jako ráj, v ném ž se dobre žilo.
Eldorado Do jisté m íry úspéšní byli p ri hledání Zem é zlata je n m uži,
kteŕí se vydali do h o rn até K olum bie, kde bojovalo proti sobé
nékolik m alých, ale pom erné vysoce vyvinutých indiánských
štátu. Ž ád n ý z nich ovšem zdaleka nedosahoval velikosti ríše
inku či A ztékú. Protože však oblast Č ibčú byla posledním
zlatým pokladem celého kontinentu, zam íŕili do ní dobyva-
telé z h ru b a ve stejnou dobu ze tŕí straň. Z Q u ita, tedy z jih u ,
pŕišel Sebastian de B enalcazar, z východu Nicolaus F eder-
m an n , polní h ejtm an kupeckého rodu W elserň z A ugšpurku,
a ze severu — od pobreží — španélský právnik Jim enez
de Q uesada. T om u se poštéstilo n ajít starou Solnou stezku

330
vysokohorských In d ián ú . A tak z počtu devíti set m užu se
jic h dostalo alespoň sto šedesát do oblasti Č ibču, kteŕí se po
krátkém odp o ru vzdali. F ed erm an n musel kvúli nepŕátelské-
m u sousedním u guvernérovi pochodovat oklikou z C ora ( vý­
chodné od Maracaiba na pobreží Venezuely) k ŕece A pure, pŕičem ž
bylo tre b a p ŕek o n at obtížný horský ŕetéz. Pak pokračoval
pŕes llanos k M ete, a konečné se dostal n a ja ŕe 1539 ledem
a snéhem n a východních K ordillerách, horským i prusm yky
a pŕes p ropasti do oblasti Č ibču, kde ho p rivítali vojáci Q ue-
sadovi.

Stejné nepochopitelná jak o pustina džungle se conquista- Prázdna

Severní
d o ru m jevila prázd n o st obrovského severoam erického k o n ti­ Amerika
n entu. A zde, kde pŕece m usely existovat ríše a m esta, jisté
vétší a bohatší zlatem než samo M exiko, došlo k tém éŕ šíle-
n ým výpravám Š panélú, všemi sm ery. Španelé v tom to
úseku déjin byli zrejm é neúnavní a neohrožení.
T ak é toto dobrodružství začalo Cortésem . Porazil totiž
Panfila de N arvaeze, kterého za ním poslal guvernér n a K ubé,
a poražený conquistador — zrejm é žádný velký h rd in a — se
nav rátil n a K u b u , aby se pokúsil o štéstí nékde jin d e. Je h o další
expedice ztroskotala ria severním pobreží M exického zálivu
a N arvaez se zachránil za cenu svých lidí, kteŕí z vétší části
zahynuli n a pobreží Texasu. Nékolik jic h zústalo n a živu jako
otroci In d iá n ň , m ezi jin ý m i felčar jm én em G abeza de V aca,
který u prchl z otroctví a — ohlašován od jedno ho km ene
ke d ru h ém u jak o zázračný doktor — prošel bez újm y jih em
dnešních Spojených státú am erických. K onečné po šesti letech
se dostal ke K alifornském u zálivu; tam roku 1536 narazil n a
španélskou hlídku a m ohl se v rá tit do svéta bélochú.
Ačkoliv tento m už byl vpravdé povolán k tom u, aby zničil Hernando
de Solo
španélské iluze o Severní A m erice a skutečné se o to ze všech
sil snažil, pŕece n a jeh o slova nedali. T ak se v kvétnu 1539

331
n a záp ad n ím pobreží Floridy vylodilo značné silné španélské
vojsko se vším, co bylo zapotŕebí k založení osad, včetné do-
m ácího zvíŕectva. Vojsku velel H ern an d o de Soto, jed en
z nejneústupnéjších, nejodvážnéjších a nejvytrvalejších con-
quistadorú.
Pocházel podobné jako Cortés a P izarro z E strem adury.
U ž jak o guvernér si získal značné zásluhy a vybudoval znovu
H av an u , zničenou francouzským i piráty. Pak doprovázel
P iz a rra do P eru a byl je d n ím z m ála lidí, kteŕí se pokúsili
o zách ran u života krále inkú. N ež zem fel roku 1542 pri M is-
sissippi, procestoval dnešní štáty U SA F loridu, Již n í K arolínu
a Severní K aro lín u , A labam u a dále oblast pri Mississippi
a M issouri, prezim oval p ri fece A rkansasu, a teprve tam se
vzdal svého velkého plánu.
J e h o následovník Pedro de A lvarado vedl jeho oddíl dále.
P ri nekonečném m arném hledání legendárních Sedmi mést
cestoval n ap ŕíč východní částí dnešního Texasu a nakonec
n astoupil zpáteční plavbu pŕes M exický záliv. Byl to tak o brov­
ský pochod, že by byl býval m nohem význam nejší pro dejiny
objevú než pro vývoj španélské koloniálni ríše — kdyby byli
už conquistadoŕi a jejich m užové ctižádostiví procestovalou
zem i také dovedli popsat a poznané ŕeky zaznam enat na
m apách.

Pirátštl kapitáni na dalekých plavbách

Velké zklam ání Sota, M endozy, O rellany, V aldivii — a

ja k se všichni jm enovali — objevitelskou horečku nikterak ne-
u tlu m ilo ; pŕenášela se je n dále, n a jin é skupiny lid í: n a vlastní
geografy, kteŕí n a základé ruzných zpráv kreslili první m apy
Nového sveta, a n a anglické, francouzské a holandské m ore­
plavec; ti využili m ap k tom u, aby dohnali zpoždéní, které
tu jejich zem é mély.

332
 O d počátku šestnáctého století zasahují do p ru b é h u špa- Fleury
a Walter
nélských koloniálních déjin zprvu je n jednotlivé lodi Francie, Raleigh
ale i A nglie a Nizozem ska. K dyž Cortés poslal roku 1522 do
Španélska loď b o h até naloženou ukoŕisténým zlatem , stŕíb-
rem , keram ikou, pestrým i koberci a jiným i cennostm i, p o ­
daril se francouzském u korzárovi F leurym u tučný lo v : pokla­
dy A ztéku brzy ležely p re d užaslým francouzským králem
F rantiškem L , který byl všemi krásam i príliš nadšen, než aby
je vydal K a rlu V. T aké pred K u b o u rozvíjeli francouzští
korzári svou činnost a roku 1616 nedobyl španélskou osadu
Säo T om é nikdo význam nejší než W alter R aleigh. Po jeho
dŕívéjších návštévách v Severní a Již n í A m erice to byl jeho
poslední pokus o volný, dobrodružný život a už roku 1618 to
zaplatil životem . . . Byli však také korsáŕi, kteŕí m eli víc
štéstí než básnik a dvoran, oblíbenec a revolucionár R aleigh.
Zrejm é proto, že byli jiného ražení, tvrdší, prostší, nezlom -
néjší, a tudíž spíše schopní pokračovat v díle, započatém
conquistadory.
Začalo to celým hejnem francouzských kaperských kapi- Neúspechy
Francouzú
tán ú , kteŕí prišli svým k rajan u m v severní Brazílii n a pom oc, v Brazílii
když p o d p o ra In d iá n ú proti P ortugalcúm nestačila. In d ián i a na Floridé
a F rancouzi si p rito m tak dobre rozum éli, že Fíans S taden,
pocházející z H om b u rgu v Hessensku, byl nucen spŕátelit se
s francouzským obchodníkem , chtél-li uniknout obvyklém u
osudu zajatých P ortugalcu, že by jej totiž snédli. T aké n a
F loridé založili Francouzi osady. Ale podobné jako kaperské
lodi se om ezovaly n a m alé, odvážné výpady, tak se ani
F rancouzňm nepodarilo založit v jihoam erické a stredoam e­
rické oblasti n atrvalo význam néjší osady.

A ngličané m éli to štéstí, že jim tehdy vládla energická Alžbeta I.

královna, netrpící zvláštním i predsudky. Je jí záliba v prastaré
m užné činnosti jejích nám oŕních lupiču šla tak daleko, že

333
 alespoň jed n o m u z nich — už uvedeném u siru W alterovi
R aleighovi — vénovala určitou dobu své srdce. O statním d o ­
d ávala odvahy, pom áhala jim výzbrojí a ochraňovala je
p roti žádostem Španélú o jejich vydání a hrozbe .trestu.
M alou skupinku zvlášť zdatných kapitánú — jichž bylo, jak
se zdálo, škoda pro pouhé pirátské plavby — povéŕila výzkum -
ným i úkoly, i když se u všech plaveb úspéchú nedočkala.
W illoughby, C hancellor a D urfort p ri výzbroji svých lodí
využili rad y Sebastiana C abota. R oku 1533 vypluli daleko
k severu do Bílého m ore, sm érem n a Archangelsk. D urfort
a W illoughby se pokúsili pŕečkat zim u v rusko-laponském
pohraničí, zahynuli však se všemi lidm i; W illoughbyuv deník
— nalezený ruským i rybári — končí lednem 1554. C hancellor
však navázal pŕíštího ja r a spojení s R usy a poslal svého k o r­
m idelníka B urrougha dokonce až k pobreží pri Pečoŕe — pri
této plavbe m u byli ovšem nápom ocni dom orodí lodníci.
15. června 1554 se dostal až n a N ovou Zem i a tím zahájil radu
m oŕeplavcň, kteŕí se v dalších desetiletích zasloužili o tuto
prastarou, i když obtížnou obchodní cestu a o její obnovení.
Po ném následovali francouzský V lám J e a n Sauvage z Dieppe,
H olanď an C ornelius N ay a plavci k Špicberkúm H eem m s-
kerck a Barents.
Frobisher Do stejných ledových zem episných šíŕek se odvážil sir M artin
a Hudson
v Arklidé Frobisher z Yorkshiru. Po svém prvním štartu roku 1576 s e
však obrátil nikoliv n a východ, nýbrž n a západ. Dostal se do
G rónska a objevil hluboký záliv, který pokládal za prňplav
vedoucí n a západ. Jelikož bylo až roku 1862 dokázáno, že
to je pouze hluboký záliv Baffinúv, vynesl m u objev zprvu
velké pocty. Jeh o postavení u panenské královny nebylo
oslabene ani tím , že nazval část západního G rónska Fris-
landem a pak pod slibným názvem N ová Anglie ji složil
k nohám své královny. Jak o pravý m už, jenž se neobává
ani om ylu, zemŕel n a zranení, jež m u privodili obránci bre-
taňské pevnosti Crozonu.

334
 O pravdový, i když nepŕíliš daleko vedoucí prúliv našel
n a své poslední cesté H enry H udson. Byl to vytrvalý a odvážný
m oreplavec, který v letech 1607— 1608 hledal n a grónském
východním pobreží, p red kterým m éli i Vikingové rešpekt,
až k 73° s. š. — tedy až za Scoresbysund a ostrov J a n M ayen —
prú jezd do Číny. T u to m yšlenku uskutečnilo teprve v dnešní
dobé nékolik leteckých společností n a linkách pŕes severní
pól do T okia. Pri poslední plavbé si však H udson zrejm é
nevybral pro své m užstvo vhodné lid i: v H udsonové zálivu
se jeh o drsní chlapi vzbouŕili. Nevysadili ho však nékde n a
pobreží severní K an ad y , nýbrž ho s nékolika jeho vérným i
posadili do m alého člunu, který v bouŕlivém severním m ori
nem él vyhlídky n a záchranu. S ním zem ŕel i ieho syn (asi
roku 1611).
R ovnéž J o h n Davis ze S andrigde v D evonshiru se odvážil
k východním u pobreží Grónska, chtéje n ajít prújezd. D al
kousku zem é príznačné jm én o D esolationland {Opustená zeme),
obeplul jižn í špičku velkého ostrova a zkusil to n a jeho záp ad n í
stran é znovu, což m u vyneslo čest, že je tam dnes Davisúv
pruliv. V pochopitelné touze po teplejších zem épisných šíŕ-
kách doprovázel roku 1591 p iráta-g en tlem an a a nevyléčitel-
ného m á rn o tra tn ík a C avendishe do jižn í části A tlantiku. P o ­
v ah a korzára z O xfordu však asi starém u m orském u viku
z D evonshiru nevyhovovala, neboť jeho flotilu opustil a ob-
jevil se svou lodí Falklandské ostrovy, jež jsou dodnes p ŕed -
m étem sporú m ezi A rgentínou a V elkou B ritánii. Protože se
m u již n í vody i n ad ále více zam louvaly, následovaly teď
rýchle po sobé tri plav by do V ýchodní Indie. J e h o fregata se
sice jm en o v ala T iger, nakonec však vklouzla do pästi, kterou
ji nastražili čínští p irá ti: P red ostrovem B intangem u Singa- P iráti
na džunkách
p u ru spatŕili lodníci T igeru džunku, jež byla zdánlivé v ne- zabíjí
bezpečí ztroskotání. Britové se priblížili, spustili žebŕíky a p o ­ JohnaDavise
m ohli dom nelým trosečníkúm žluté pleti n a palubu. K dyž se
všichni dostali n a p a lu b u T igeru, vytasili zpod svých m okrých

335
 bluz dlouhé m alajské dýky a vrhli se n a nie netušící Angli-
čany. Bylo to 29. prosince 1605; od té doby ješté m nohý sta­
točný k ap itán pŕišel tím to zpusobem o loď i život.
R ovnéž Francis D rake pocházel z D evonshiru, jem u však
sotva m ohli p iráti n a džunkách p ŕip ra v it podobný osud.
Z p rv u se plavil ve vodách Afriky a roku 1567 dostal svou první
vlastní lod, zvanou J u d ith . P rečkala dokonce v neporušeném
stavu porážku, kterou britské lodi pod velením H aw kinse
u trp ély p red m exickým prístavom V eracruzem . Z atím co starý
p irá t J o h n H aw kins vydechl duši n a ostrove San J u a n de
U lloa, unikl D rake s jizvou v obličeji a kulkou v noze — což
Š panélúm až do konce svého života neodpustil. V letech
1572—73 se v rátil n a místo své porážky a zpúsobil Š panélúm
a pŕístavním m éstúm Š panélú velké škody. Ale i to bylo
pou h o u p ríp rav o u pro velký podnik, totiž pro dlouho u ta ­
jo v an é obeplutí celé Již n í a Severní A m eriky — jež se ovšem
nezdarilo, ale bylo opakováním M agalhäesovy cesty kolem
sveta.

Velká cesta Francis D rake vyplul 15. listopadu 1577 z P lym outhu s p é ti
Francise
Draka lodm i. Své loďstvo rozšíril o nékolik ukoŕisténých lodí pred
pobrežím Brazílie, pŕičem ž získal ješté navíc zkušeného k o r­
m idelníka N uňu d a Silvu. P red P atagónií však musel dvé
m enší expediční lodi a ukoŕisténou lod zvanou M aria spálit
a posádku lodí rozdélit n a zbývající. Z a šestnáct dní (v srpnu
až záŕí 1578) se zdaril prújezd prúlivem M agalhäesovým , ale
b o u ŕe u tichom orského pobreží zahnaly loďstvo do útesú.
M alá M arigold se potopila a E lizabeth — podobné jako
M agalhäesuv A ntonio — využila spleti fjordu, odloučila se od
flotily a v rátila se dom u.
T ri dny odpočíval D rake s jed in o u lodí Pelicanem u bez-
útéšného ostrova, potom však mél koŕistník jin ak tak klidné,
nepŕítelem neohrožované západní pobreží Již n í A m eriky

336
pred sebou volné. N ebyly to objevy, když pred V alparaisem
ukoristil 25 000 pesos ve zlaté a nato prom énil P elicana
v G olden H in d (Zlatá laň). T o však už p atrí k nám oŕnickém u
životu Francise D rak a stejné jako jeho silené odvážná plavba
k neznám ém u prístavu C allao se sedm nácti spícími loďmi,
nebo ukoŕisténí lodi Cacafuego s tŕinácti bednam i plným i
stŕíb m ák u , šestadvaceti tu n am i stŕíb ra v prutech, osm desáti
h riv n am i zlata . . . celoroční výtéžek nelidské nucené práce
v dolech u Potosí.
Protože D rakova loď byla už tak zatížena koristí, že se u d r-
žela n ad vodou je n takovým i prostŕedky, jako byly prázdné
sudy a jin é vzduchové polštáŕe, rozhodí se pro n áv rat, který
m él vést cestou Frobisherem právé objevenou. D rake však
už n a 42° s. š. — tedy ješté n a zcela pŕívétivém pobreží dneš-
níh o O regonu — tušil, že jeho k rajan F robisher nie poŕádného
neobjevil a rozhodí se pro n áv rat pŕes T ichý oceán kolem
Afriky. Protože se z chování dom orodcú dalo soudit, že se
k tém to b ŕeh ú m až dosud nedostali žádní béloši, pristál D rake
pred zm énou kursu v m além zálivu (severné od dnešního
m ésta San Francisco) a upevnil n a nízkém sloupku m édénou
tabu lk u , n a které zafixoval svou lenní sm louvu s indiánským i
náčelníky a zem i svéŕil pééi anglické královny; tabulka byla
nalezena teprve roku 1938. Asi v poloviné roku 1579 opustil
D rake pohostinné brehy severní K alifornie, zdržel se n a M o-
lukách je n pro krátký vým énný obchod, protože korení bylo
pro jeh o loď m enší zátéží než jeh o p ro tih o d n o ta ve stŕíbŕe,
a 12. prosince zase odplul. P red Gelebesem ztroskotal, p o d a ­
rilo se m u však loď zach rán it a opravit. P lym outhu dosáhl
obvyklou cestou 26. záŕí 1580 jako první kapitán, který obe-
plul Zem i n a téže lodi.
C h lad n á A lžbéta potrebovala nékolik mésícu n a to, aby si Sir Francis
zakončuje éru
ujasnila, jak by m éla odvážného B rita priv ítal. N ejprve byl
pŕin u cen odevzdat éást svého lupu, pak však pŕece je n zvíté-
zilo n ad v ý h rad am i obecné nadšení. V d u b n u 1581 vstoupila

337
královna n a palu b u slavné pirátské lodi a pasovala Francise
D rak a n a rytíŕe. O tri roky pozdeji už mél své kreslo v p arla -
m enté. R oku 1585 vedl britské loďstvo do Z áp ad n í Indie,
roku 1588 porazil společné s lordem «H ow ardem loďstvo A r­
m ádu, poslanou proti Anglii španélským králem Filipem .
T ím skončilo století, které začalo objevením mysu D obré
nadeje a pred jehož začátkem stál velký čin K olum bňv,
a tím to stoletím skončilo také období iberských objevitelú,
m oŕeplavcú a conquistadorú, a to nejen D rakem , i když také
jím . P odobné jak o on poznalo m ezitím m noho B ritú a H o-
lanď anú, N ém cú a F rancouzň nové objevené části svéta, a to
byl také počátek velkého využití všeho nového, co se náhle
n a svété objevilo: byl to společný úkol všech náro d ú , kteŕí dali
této véci k dispozici své nej lepší duchy.
 UČENÍ OBJEVITELÉ A PROFESORI
NA V E Ľ K É C E S T É

K dyž portugalský král J a n II . odm ítl K olum bovu nabídku,

že ukáže portugalským lodím západní cestu do Indie, pak pri
tom asi púsobila i obava, že takovou nám orní trasu pŕes
A tlantik budou velmi brzy používat i ostatní nám orní národy
Evropy. Gesta kolem Afriky totiž zprvu vedia podél p o rtu ­
galských breh ú a byla z portugalských skupin ostrovu pred
severozápadním pobrežím Afriky snadno kontrolovatelná.
Z áp ad n í cestou sice nebyla objevena vlastní Indie, ale tak ­
zvaná Z áp ad n í In d ie a ohrom ná m asa zemé Severní a Jižn í
Am eriky, ležící severné a jižn é od tohoto ostrovního sveta
a úzkeho pevninského m ostu. K rál J a n II. se toho už nedožil,
ale jeh o následovníci n a néj jisté často vzpom ínali, když už
v prvních desetiletích 16. století nastal skutečný frontálni
útok Evropy n a nový kontinent, který sméŕoval z geogra­
fických a politických dúvodú spíše do Severní Am eriky než
do Jižn í.
Po cestách C abotú následovala nejprve anonym ní invaze Angovi
z Dieppe
portugalských, baskických a bretaňských rybáŕú, kteŕí se p la ­
vili každoročné pŕes severní A tlantik k vodám N ew found-
landu, bohatého rybam i. Vyjíždéli začátkem ja ra , bohaté
zásobem i solí, obnovili n a svých new foundlandských opérných
bodech chatrče, které si pŕedtím vystavéli, usušili n a v zd u ­
chu ryby, jež ulovili, a pŕivezli je nasolené dom ú. Inform ace,
které pŕinesli o cizích pobŕežích a km enech, se shrom aždo-
valy v dom é velkého rejdaŕe A nga v D ieppe, jehož rodina
nakonec tak zbohatla, že si rpohla dovolit pom stít se za zajetí
jed n é lodi velkým útokem celé flotily n a Azory. Byla to leta,
kdy Francouzi po tuctech zajím ali portugalské a španélské

339
 obchodní lode a vyznali se velm i dobre i v prostom pri ústí
H udsonu ( tedy v dnešním státí USA New Tork). K založení
prvních francouzských osad došlo však teprve za Jacquese
Jacques G artiera, pocházejícího z m alebného pŕístavního m estečka
Cartier
ze S aint-M alo. Získal v Brazílii m noho zkušeností, pŕivezl si od-
Saint-Malo tu d h n ed o u dívku a ve čtyŕiceti letech byl pro své znalosti
slávnou m ístní osobností; teh d y jej František I. poveril vede­
n ím objevné cesty do Severní Am eriky.
20. d u b n a 1534 vyplul s dvém a loďmi. 10. kvétna pristál už
v zálivu Bonavista n a N ew foundlandu. O p a tril si zásoby n a
ostrúvku, kde se to hem žilo prím orským ptactvem , a plul
p ru liv em Belie-Isle dále. N a poloostrové G aspé-vztýčil kríž,
vyhlásil obsazení zem é F rancií a unesl do F rancie dva náčel-
níkovy syny, které našel úplné zpité ohnivou vodou. Že starý
náčelník strpči n a svém územ í kríž teprve tehdy, když ho b o h a ­
té obdarovali, ukazuje n a to, že se už dŕíve seznám il s bélochy
(jak to ješté dnes tvrdí baskičtí ry b ári). František I. byl
C artierovým i prvním i skrom ným i úspéchy nanejvýš spokojen
a vyslal jej po roce n a další plavbu.
Z ačala 19. kvétna 1535. Ú častnilo se jí i nékolik odborníku
z m inisterstva íinancí, dále astronom , lékaŕ a lékárník s b o ­
tanickým i znalostm i. C artier plul stejnou cestou, pronikl však
hluboko p roti p ro u d u ŕeky svätého V avŕince a doplul 2. ŕíjna
k indiánské vesnici H ochelaga, vzdálené asi dvé sté kilo­
m etru od ústí. Poznal tam péstování kukurice a podlouhlé
dom y In d ián ú , chránéné palisádam i, dále tabák, zálibu
In d iá n ú v nepŕátelských skalpech a véčné nepŕátelství mezi
jednotlivým i km eny. Ješté duležitéjší však bylo, že béhem
dlouhé a tuhé zim y objevil indiánský nápoj am eda, kterým
se rudokožci chránili pred kurdéjem i. I m noho C artierových
m užú se tím to nápojem prekvapivé rýchle uzdravilo.
H ore, tyčící se za H ochelagou, dal jm éno M ont R oyal, z če-
hož pozdéji vznikl M ontreal, první zárodek francouzské
oblasti v K anadé. Do té doby však uplynulo ješté m noho let,

340
a když roku 1557 C artier zem ŕel n a m or, byl skoro stejné
zapo m en u t, jak o se zapom nélo n a jeho nepŕíliš výdatné ob-
jevy, o nichž podal francouzském u králi zprávu.

Champlain zakládá Quebec

Z ásluhu n a značném rozšírení znalostí m él teprve Sam uel

de C h am plam , učený m oreplavec či m oŕeplavecký učenec,
je d e n z m užň sťojících n a hranici m ezi dobrodružstvím dálek
a dobrodružstvím poznání, kterým geografické védy vdéčí
za tak m nohé.
C h am p lain pocházel z m estečka Brouage, o kterém dnes
už nikdo nie nevi a jež zaniklo, když roku 1586 byl za války
proti L a R ochelle jeh o prístav zasypán — prístav, který
býval kdysi d ru h ý m nejvétším ve F r a n c ii. . . V m rtvém ,
je n asi stovkou lidí obývaném bloku dom u se dosud uprostred
m ohutných valu ukazuje dúm , v ném ž C ham plain spatŕil
svetlo svéta. Leží nedaleko jiného dom u, pŕiznejm e, že hez-
čího, v ném ž krásná M aria M anciniová m usela žít ve vyhnan-
ství, ponévadž m ocný kardinál M azarin nepŕál její lásce
k L u dvíku X IV .
Z tohoto m alého svéta se tedy C ham plain vym anil, zprvu
do svéta védy, který m u otevŕel fa rár m alého nám oŕnického
kostela s ozdobným i lodním i figúrkam i a starým i pom níky,
pak však také do svéta zbraní a náboženských válek, takže
už p ri své p rv n í plavbé do M exika mél značné zkušenosti.
Po jeh o n áv ratu a p odané zprávé jej prijal Jin d ŕic h IV ., jed en
z nejinteligentnéjších králu, kteŕí kdy dosedli n a francouzský
trň n . C h am p lain se stal královským geografem , dostal roční
p lat a roku 1603 vyjel z H onfleuru pfes A tlantik s novou expe-
dicí, jež m éla sloužit i obchodu kožešinam i. „ T ím začalo
velké dobrodružství, jež mélo trv at tŕicet let a bylo p ŕeru -
šováno jed en ácti plavbam i z K a n ad y do F rancie,“ píše P ierre-

341
 -Jacques C h arliat z A kadem ie francouzského nám orníctva
— a nijak tím nepŕehání.
Béhem téchto tŕiceti let se stal královský geograf, dústojník
a m oreplavec prv n ím K anaď anem a vzal n a sebe všechny
dúsledky, jež takový pionýrský život s sebou pŕináší. Velkou
pom oci m u pritom bylo, že už v nejtéžších začátcích v sobé
objevil lásku k zem i a jejím obyvatelúm . I když bylo ro m a n ­
tickým om ylem dívat se n a In d ián y jako n a potom ky kdysi
kultivovanéjšího n áro d a, které je teď treb a v rá tit k zem édélství
a rekultivovat je, byly vztahy m ezi C ham plainem a K an ad o u
zato tím nezkalenéjší; byla to láska n a první pohled. Z pú-
sobila, že objevitel, dobyvatel a guvernér G ham plain o své
obrovské ríši hovoril tak nežné jako sedlák o svém sadu
u dom u.
M alá R oku 1608 získal G ham plain pro své nové osady m onopol
obchodní
stanice n a obchod kožešinam i a založil Q uebec, zpočátku je n m alou
Quebec obchodní stanici, vedie starého indiánského m esta Stadacony,
jež navštívil už C artier. I jeho spojenectví s H urony a Al-
gonkiny Ize h o d n o tit jako pokrok, i když to byl začátek ne-
pŕátelství s Irokézy. Ďalší desetiletí bohužel ukázala, že si
Britové svým spojenectvím s Irokézy získali n a svou stranu
z indiánskych km enú nejm ocnéjší.
C h am p lain ú v d ru h E tienne Brulé prozkoum al se skupinou
H u ro n ú oblast V elkých jezer a hlavní táb o r založil v inísté
dnešního T oronta. Brulé je prvním z rad y velm i m ladých
b ad atelň , kteŕí se zcela pŕizpusobili životu In d iá n u , prijali
jejich m ravy i ch arak ter a brzy zm izeli z dohledu svých bí-
lých p ŕá te l a velitelu. O tom to zdatném m ladém F rancou-
zovi vim e proto je n velm i m álo. Pozdéji pŕešel k A ngličanúm
a Irokézum a roku 1633 skončil u m učednického kúlu svých
bývalých p ŕátel H u ro n u . A ngličan H en ri Kelsey — tehdy
ješté m ladší než Brulé — dosáhl z H udsonova zálivu jezera
W innipegu. D okázal, že In d iá n i v této oblasti prestali obcho-
d ovat s francouzským i stanicem i, a prozkoum al oblasti Saskat-

342
chew anu, obývané In d ián y , a pritom nikdy nevystupoval
jako jejich nepŕítel. B ohaté obtížen kožešinam i nalezl zpá-
teční cestu k H udsonovu zálivu a v rátil se k bélošskému zp ú -
sobu života. Kelsey byl m užem , který F rancouzúm odčaroval
obrovské zázem í, z néhož lovci kožešin zásobovali nákupní
kanceláŕe p ri fece svätého V avŕince. Ale Severní A m erika
byla pŕece tak nekonečné rozlehlá!

U ž od roku 1667 pobýval v K an ad é C avelier de la Salle, f Otci voil

pocházející z N orm andie. Ja k o syn bohatého obchodníka

s kožešinam i se nejprve zajím al je n o obchod s kužem i, ale
pod o b n é jak o C h am p lain odvrhl vzhledem k nesm írným
m ožnostem N ového svéta všechny výhrady a predsudky
a upsal svou duši zcela lesňm , prériím a ŕekám dosud ne-
znám é Severní Am eriky. D ostat od In d iá n u bezpečné in-
form ace nebylo tak jed n oduché, neboť podobné jako všechny
jin é km eny, Serery počínaje, si pŕáli, aby obchod nebo
alespoň m eziobchod zústal v jejich rukou. Bílý m už m él
zústat tam , kde byl, oni m u kuže pŕinesou. Aby si pro né
chodil sám , to bylo p ro ti ujednání.
K dyž začal Salle h led at „velkou reku J ih u “ , o níž slyšel
vyprávét, m él n a mysli vodní cestu, jež se stala skutečností
teprve ve dvacátém století, totiž splavné spojení m ezi zálivem
svätého V avŕince pŕes V elká jeze ra s Mississippi.
T akové spojení m u totiž mélo d á t m ožnost zpenéžit i lev-
néjší buvolí kuže, které pri tran sp o rtu pevninou slibovaly
príliš m alý zisk. S tŕiadvaceti F rancouzi a asi se stejné tolika
In d ián y jak o nosiči vyrazili roku 1682 od M ichiganského
jezera. H orský ŕetéz, který cestou n a jih prekročil, p ro tín á
dnes p ru p lav , spojující Chicago s ŕekam i Illinois a Mississippi,
c q ž je dúkazem , ja k prozíravým Salle byl.
O d Illinois vplula expedice do Mississippi a plavila se
pak po p ro u d u až k ústí, jehož dosáhla 9. d u b n a 1682. I když

343
 si nem yslíme, že Salle byl vúbec prvním človékem, který se
po ŕece plavil tak daleko, byl jisté prvním bélochem , kterém u
se to podarilo. Neboť N orové a Švédové, kteŕí roku 1362
popsali kensingtonský kám en a jež bylo m ožno sledovat
podie jejich pŕipevňovacích kam enú až do M innesoty, pri
Mississippi beze stopy zmizeli a nikdo už o nich ani v n ázn a-
cích neuslyšel.
Salle jed n al tak, ja k by je d n a l v podobné situaci každý
E v ro p an v sedm náctém století. Pokŕtil reku jm én em velkého
m inistra C olberta, prohlásil zem i u ústí form álné francouz-
ským územ ím a pak se vrátil do Evropy, kde L udvík X IV .
vedl n a R ýné o p á r čtverečních kilom etru tak nákladné
války, že si získání nékolika m iliónu čtverečních kilom etru
n a opačné, strané oceánu už nem ohl dovolit. A C olbert,
vysoce vzdélaný m inistr, který by byl Sallovy objevy po zá-
sluze ocenil, zem ŕel krátce pred badatelovým pŕíjezdem .
Počátky Pŕesto však C olbertúv syn pom ohl vybaviť novou expedici
Louisiany
a v červenci 1684 opustil Salle se čtyŕm i loďmi prístav sta­
rého hugenotského h nízda L a R ochelle, stŕežený m ohutným i
véžem i. Plul od jih u proti toku Mississippi a založil pevnost
S aint Louis. Pevnost nem á nie spoločného se stejnoj m enným
m éstem , avšak snad d a la jm é n o dnešním u štátu U SA Louisia-
né. N eudržela se ovšem dlouho; první pevná osada New O r-
leans vznikla teprve roku 1718.
Salle videl v zem i u Colbertovy ŕeky budoucnost F ra n ­
cie. Podrobil ji nepretržitém u zkoum ání západním sm érem
(chtél n ajít spojení se Španély) i n a severovýchod, aby
ohrozené pevnosti pri ŕece zajistil pom oc z fŕancouzských
dŕžav v K anadé. Pri druhé strastiplné ceste, vedoucí zaplave­
ným i nížinam i pri ŕekách, stihl Salla osud m nohá b ad a te lú :
stal se totiž očitým svédkem zločinu a vrahové, znající jeho
smysl pro poctivost, zastrelili i jej.
Salle usiloval bezpochyby o správnou vec a pokoušel se
ji uskutečnit. C htél n ajít vnitrozem ské spojení mezi francouz-

344
skými oblastm i v K a n ad e a M exickým zálivem . Mexiko bylo
ješté stále stŕedem všeho koloniálního déní v Am erice. Ŕ eka
Mississippi, n a níž bylo je n m álo peŕejí a vúbec žádné vodo­
pády, m éla jak o d o pravní cesta v sedm náctém století ne-
obyčejné velkou cenu. M éla hospodársky a strategický v ý ­
znam , jak ý by dnes sotva m éla hlavní železniční trať spolu
s dálnicí, a bylo m ožno pŕedvídat, že všechny kraje, ležící
pri jejích bŕezích, Ize kolonizovat m nohem rychleji než
ostatní územ í ve vnitrozem í. V lastníce V elká jezera, reku
svätého V avŕince a Mississippi, ovládali F rancouzi územ í, jež
bylo vétší, hodnotnéjší a bylo snáze využitelné než britská
koloniálni územ í V irginie mezi divokým i Apalačským i horam i
a bažin até pobreží Severní K arolíny. Sallovy cesty proto
alarm ovaly všechny ostatní zájem ce o am erickou zemi,
pŕedevším A ngličany a Španély.

Století bylo však stoletím F rancouzu a Španélé stejné jako ^mrtp ^ tt

A ngličané nedosáhli význam nejších objevných úspéchú, jež
by bylo m ožné srovnat s výsledky C ham plainovým i či S ado­
vými. Š panél zvučného jm é n a D on P edro de V illasur se
vypravil s radovou arm ád o u ze S anta Fé, založeného už
roku 1609, z jed n o h o z nejstarších význam ných m ést n a územ í
dnešních Spojených státú am erických. C htél se dostat k Mis-
souri a vytvoŕit španélskou závoru záp ad n é od Mississippi,
aby bylo m ožné p red F rancouzi ch rán it alespoň oblasti
u T ichého oceánu — tedy zemi, kterou Španélé považovali
za p redm estí svých koloniálních objevú. Ale D on P edro se
nedostal daleko. Pri ŕece P latte, severovýchodné od dnešního
m ésta D enveru, p repadli Španély Paw neeové a potom ci
conquistadorú si tu museli uvédom it, že to pro né v Již n í
Am erice dopadlo m nohem lépe; tady nezústal naživu ani j e ­
den m už z výpravy.
Francouzúm , a to jm enovité b ra tŕím M alletovým , se n a-

345
 pro ti tom u podarilo p ro jít od ŕeky P latte pohorím k Rio
G ran d e (Velké fece), i když s velkým i obtížem i a je n s pom oci
indiánskych vúdcú, znalých všech prúsm ykň. Pri d ru h é
etap e stejným územ ím se však ztratili a zústali nezvest­
ným i.
Couture A ngličané tehdy vysílali pŕíslušníky jin ý ch národností
mení fronty
s úkolem získat v boji s F rancouzi terén. Dostali n a svou stranu
Sallova d ru h a J e a n a C outura, m uže, který byl spŕátelen se
všemi indiánským i km eny p ri Mississippi. Z pŕístupnil b rit­
ském u konkurenčním u obchodu oblast ŕeky S avannah,
p ohorí v Tennessee a K entucky, kraje, v nichž až dosud
provozovali obchod je n Francouzi. T ím se ovšem zem é n e ­
stala britskou; v ŕetézu válek ji museli F rancouzúm odnít
a v p rú b é h u boju jim pak nezústala od K a n ad y až do L oui-
siany an i čtvereční m íle zemé, kterou jim jejich odvážni
b ad atelé objevili a prozkoum ali.
Ješté neuplynulo ani sto let od Sallovy sm rti, když Spojené
štáty am erické už prosadily svou nezávislost a Anglie ztratila
nejen územ í uloupéné F rancouzúm jižn é od Velkých jezer,
ale i staré kolonie R oanoke a V irginii, založené už W altrem
R aleighem .
O d nynéjška začal nový vlastník sám prozkoum ávat svúj
d ú m a n ah lížet do jeh o posledních neznám ých koutú. Byla to
tv rd á a zd louhavá práce, velká doba am erických pionýrú,
lovcú kožešin, honákň dobytka, obchodníkú s kožešinam i
a m nohá, p rem n o h á osadníkú, kteŕí se pom alú posunovali na
záp ad , a nakonec zdolali i Skalné hory. Ale v Louisiané,
kolem New O rleansu a v jiných státech am erického J ih u se
až do dnešního dne udrželo néco z toho, co vnesli do zemé
francouzští kolonisté. O bjevujem e tu smés téchto prvkú s p rv ­
ky kréolským i, pocházejícím i z m alých francouzských kolonií
kolem K aribského m ore, které se stále udržují ve farm áŕských
ro d in ách starého Jih u . Francouzská A m erika velkých ba-
d atelú není zapom enuta, klesla je n o púltón níž a stále se

346
ozývá, když Erskine C aldw ell nebo T ru m a n C apote, W illiam
F aulk n er nebo T hom as Wolfe, Tennessee W illiams nebo
George W ashington C able piší o své vlasti.

K rom é F rancouzú vystupují v Již n í Am erice jako nové

pŕíchozí n a scénu pŕedevším N ém ci. O b a velké národy stojí
sotva kde jin d e tak tésné bok po boku jak o pri prúzkum u
tohoto kontinentu, objeveného jiným i, jehož brehy byly dávno
znám é, kdežto vnitrozem í ješté dlouho zustávalo neznám é.
Znám e tu dlouhou ra d u ném eckých a francouzských jm en ,
m ezi nim iž se príležitostné objeví i A ngličan, H olanď an či
B razilec: L a C ondam ine a A lexander von H um boldt, Aim é
B onpland, L . W. von Eschwege, Auguste de S aint-H ilaire,
M axm ilian von W ied-N euw ied, d ’O rbigny, C astelneau a jin í.
N ikde nebylo závodéní m ocností v Severní A m erice sledo- Závodšní
mocností
váno pozornéji než ve vládních kanceláŕích v Lisabonu
a M ad rid u . A čím hloubéji pronikali do Severní Am eriky
Francouzi, Britové a H olanď ané, tím žárlivéji se pred tém ito
národy uzavírala Již n í A m erika, zvaná Ibero-A m erika. Pedro
T eixeira, který se asi sto let po O rellanovi plavil po A m azonce,
avšak sm érem od východu k západu, byl portugalské n á ro d ­
nosti.
Polygam istickou kolonii A sunción v oblasti km ene G u aran í
vystŕídal stát jezu itu . S nim i se však Š panélum do zem é n a-
stéhovala sila, jež by jim byla tém éŕ pŕerostla pŕes hlavu.
P áteŕi pronikající neohrožené do divočiny rozšírili brzy svou
misijní oblast od A nd až k A tlantiku, založili čtyŕicet pevné
uspoŕádaných m isionárskych okrsku a nejen pokŕtili 200 000
In d ián u , ale — což bylo obtížnéjší — pŕim éli je k usedlém u
životu a užitečné práci.
Zvláštni slávu si svou činností v oblasti Amazonky vydobyl
jezuitský p áter Fritz. Bránil dom orodec proti obchodníkúm
s otroky a nakreslil m apu Velké ŕeky a oblasti kolem ní;

347
 tato m ap a byla po dlouhou dobu nejlepší, která existovala.
Spor védcň o teórii zplošténí Zem e n a pólech si vyžadoval
m éŕení n a ruzných bodech zemského povrchu, a tak prišla
n a ra d u i Již n í A m erika. Z Q u ita se rozjela n a cestu n apŕíč
J iž n í A m erikou expedice, b o h até oplývající učeným i m uži;
p o d o b n á v ýprava by pro prosté objevné úkoly nikdy nebyla
vy p rav en á. V jejím čele stál m ladý, vysoce vzdélaný dústojník
jm én em C harles-M arie de L a C ondam ine, prite! velkého
V o ltaira. D oprovázeli ho botanikové, hydrografové, astro-
nom ové a n ám o rn í inženýr a v Q u itu se m u nabídli do služeb
d v a španélští dústojníci. Ačkoliv se jejich peruánští prúvodci
ve vnitrozem ských vysokohorských lesích príliš nevyznali,
pŕece L a C ondam ine prekonal A ndy. N esčetné m alé pyram idy,
nak ú p en é pri m éŕení, které vérný dústojník vesmés opatril
jm én em L udvíka X V ., byly ovšem Spanely zase odstránený,
sotva se k nim obrátil zády, avšak velká m ram orová tabule,
do které dal vtesat výsledky pozorování, unikla jejich p o ­
zornosti a je dodnes uchována v jezuitském kostele v Q uitu.
V zhledem k podobným nepŕátelským projevum a ruzným
nedobrovolným zastávkám se v expediční skupine začaly
projevovat povážlivé „rozkladné je v y “ (což je mezi učenci
obvyklý výraz pro vzpoury, s nim iž jsm e se v posledních
kapitolách tak často setkávali). H y d ro g raf se vrátil do F rancie
a astronom se povýšil n a španélského královského kosm ografa
a oženil se v Lim é. B otanik musel p o m áh at v Q u itu pri po-
tírán í ú p o rn é epidem ie, je d e n z učencú byl zavraždén, dva
další onem ocnéli duševní chorobou . . .
Deník L a C ondam ine se však nevzdal. O d okam žiku, kdy pohlédl
pátera Fritze
z vrcholu A nd dolu do pobrežní roviny, se do zem e okam žité
zam iloval. Z a svého dlouholetého pobytu v Q u itu študoval
staré p ram en y a nové badatelské výsledky a 11. kvétna 1743
se konečné vydal n a expedici, aby poŕídil první vedecký geo­
grafický záznam Am azonky. Mél pŕedem možnost prostudovat
tajn ý archív jezu itu , okopírovat deník p átera Sam uela Fritze

348
a seznám it se s jeh o velm i podrobnou m apou. V osade
B orja n a A m azonce jej prijal jakýsi jezuitský páter, který m u
predal další m apy a opatril m u čluny s vesly. Pri ústí ŕeky
H uallagy, kde se A m azonka ješté j m enuj e M araňon, se
shledal L a C ondam ine se svým pŕítelem donem Pedrem
M aldonadem , který si stejné jako L a C ondam ine „vzal do
hlavy plout cestou do Evropy podél Am azonky . . . Po p re ­
konám m nohá nebezpečí a velkých ú tra p se m u podarilo
dorazit šest tý d n ú pŕede m nou do lagúny . . . Cestou provádél
kom pasem a gnom ónem m éŕení, aby pak m ohl určit prítok
ŕeky P astaza“ (k ní se L a C ondam ine sám nedostal, pŕátelé
však takto spolupracovali).
O b a cestovatelé využili s pravou badatelskou zvídavostí
každého okam žiku dvoum ésíční cesty po Velké ŕece. Ať to
byl černý, pryskyŕičný je d n a indiánských šípech, který n e ­
utralizovali pouhým cukrem , či gum ovník, spojení O rinoka
s A m azonkou, o ném ž In d ián i často p áterú m vyprávéli —
to vše bylo zaznam enáno, zakreslene či jin a k uchováno.
A 19. záŕí 1743 už byli v meste P ará, kde začínala pravidelná
lodní doprava.

K rátce po L a C ondam inovi celou dlouhou cestu napŕíč Odysea

Isabelly
kontinentem absolvovala i žena, a to Isabella de G odin, de Godin
rozená de G randm aison y B runo, jež si vzala za m anžela
príslušníka L a C ondam inovy expedice. N ebyla to sice objevná
cesta, ale pŕesto výkon nesm írné energie, jén ž si zaslouží
našeho uznání. O nékolik let pozdéji se J e a n G odin z rúzných
dňvodu usadil pri dolním toku A m azonky a poslal své žene
loď a dopisy. Dopisy se ztratily, ale protože je četlo tolik
lidí, jejichž ru k am a prošly, dostala se k Isabelle zpráva,
že n a ni n a horní A m azonce čeká loď. N a cestu se vydala
v nosítkách, které jí její otec koupil od In d ián u . To, co prožila,
si Ize je n stéží predstavil: dešté v džungli, bahno, osamélost,

349
 neštovicem i vylidnené vesnice místo očekávaných pom ocných
stanic, up rchli veslári, laviny kam eni a peŕeje v ŕece Pastaza.
J e d n a z jejích služebných zem ŕela, jin á v pom ätení smyslú
v b eh la do lesa a už se n ev rátila ; n ato zem ŕeli oba její b ratŕi.
V erný sluha našel jejich m ŕtvoly, poté co p an i G odinová
opustila tábor, hodlajíc si proklestit m ačetou cestu džunglí,
a rozšíril mezi Q u item a C ayenne zprávu o sm rti statečné
ženy. N ezem ŕela. O b u la si sandály m rtvého, našla ješté né-
kolik h adŕíkň, jež m ohla obléci a šla neustále dál, až narazila
n a nékolik In d ián u . Pŕem luvila je, aby jí pom ohli. M luvila
totiž krom é španélštiny a francouzštiny také rečí kečua, což
byl starý společný jazyk In d iá n u v severní části Již n í Am eriky.
V lednu 1770 se tak dostala k první misijní stanici pri A m a-
zonce, když jí pŕedtím In d ián k a darovala sukni, neboť
v y čerp an á m lad á žena v té dobé už nem éla prakticky nie
n a sobé. Nelze se divit, že po takových dobrodružstvích se
od Již n í A m eriky odvrátila a roku 1773 se se svým m užem
v rátila do Francie.
T eh d y už byl L a G ondam ine slavným a všeobecné váženým
m užem . N edal si však ujít pŕíležitost, aby svého starého
p ŕítele a jeh o statečnou ženu neuvítal n a nábreží v L a R o-
chelle . . .

Cesty Alexandra Humboldta po svete

K díunglkh C harles de L a G ondam ine ani jeho pŕátelé netušili, že

Amazonky
statečná Isabella m éla v džunglích ŕeky Am azonky spolu-
trpitelku, bezejm ennou Indiánku, jež se však pŕesto stala
nesm rtelnou. M isionári z oblasti mezi Am azonkou a O ri-
nokem jí odňali déti s úmyslem dát je vychovat kresťansky.
M lad á In d ián k a si však pro né došla a chtéla je pŕivést zpét.
Dostalo se jí výprasku a byla odvezená ve člunu daleko od
stanice. Probíjela se po m noho dní pralesem , našla znovu

350
 C a ra c a s
C a r ta g e n a .G u m an a - A T L A N T S K Ý OCEÁN

;A n g o stu ra!(C u id a d S oliv ar)

H onda

• ‘ L o S o g o tá
■ ^ Íj Ibaqu©

S a n C a rlo s

MacapáÄ/^^
B elém

M anaus
G uayaquil

C a ja m a rc a

v® Trujillo^ ^ * * ^ 1

1 0 0 0 km

Cesty Alexandra Humboldta v J iž n í Americe

své deti a unesla je. N ato chytili celou rodinu, ženu napňl u b i­
li a vysadili p ri ŕece A tabapo, prítoku O rinoka; to bylo tak
daleko od misijní stanice, že nem éla ani ponétí o tom , kterým
sm érem by své deti m éla hledat. T u se ztý ran á žena vy­
šplhala n a škálu a skočila do ŕeky. O d té doby se škála
u In d iá n u nazývá M atčinou škálou a historka je vypravována
každém u cizinci zavítavším u do tohoto kraje. Jed e n z nich
nato ve svém deníku p o zn a m e n al: „P o človéku v téchto
pustinách zbude sotva stopa; v názvu této škály nám však
zústává z a c h o v á n a . . . pam átka n a m ravní zvrácenost

351
 našeho pokolení, vzpom ínka n a kontrast mezi ctností divochň
a b arb arstvím m ravných lidí. Z de žije p am átk a n a obeť
bigotnosti a surovosti bídných lidí, kteŕí se nazývali sluhy
božím i, kteŕí lásku k bližním u kladou ve svých pŕikázáních
n a p rv n í m ísta.“
M už, který to napsal, byl pruský barón, který hledal
v doprovodu francouzského b o tan ik a legendárni spojení mezi
A m azonkou a O rinokem . Jm en o v al se A lexander von H u m ­
b o ld t a dokončil prúzkum velkých transkontinentálních
systém u ŕek, zahájený F rancouzi pod vedením L a C onda-
m inovým , Ize-li u podobných úkolu vúbec hovoŕit o d o ­
končení.
Humboldt B ratŕí W ilhelm a A lexander H um boldtové podávají vzácný
a Forster
príklad stejných zdédéných vlastností a stejné velkého n a-
dání, je ž se ale u W ilhelm a orientovalo n a duchovní védu
a státnictví, kdežto z A lexandra učinilo prírodovedec a své-
tového cestovatele. A lexander von H u m b o ld t, jen ž nás v této
souvislosti zajím á, se narodil roku 1769 v Berlíné, študoval
ve F ran k fu rtu n ad O d ro u , Berlíné a G ôttingenu rúzné p ŕí-
rodovédné obory; brzy začal s exkursem i, po kterých násle-
dovaly delší cesty. Nejsilnéjšího podnétu se m u dostalo od
G eorga Forstera, s ním ž se ješté setkám e jako s pruvodcem
Jam ese Cooka. F orster zam éŕil H um boldtňv zájem n a m im o-
evropské zem é a ovlivnil snad nejdokonalejšího, nejvýraznéj-
šího zástupca typu učencú-cestovatelu, jim iž se N ém ci v osm-
náctém a devatenáctém století n a prúzkum u naši Zem é
v tak vynikající m íŕe podíleli.
V ýznam né jsou už H um boldtovy výzkum y n a U rale,
altajské oblasti a v D žungarsku; avšak cesty do Již n í
A m eriky v letech 1799 a 1804, živené m ohutným m ladistvým
nadšením , byly pŕece je n vyvrcholením jeho životního díla.
J e treb a si pri tom uvédom it, jak úzkostlivé se Jižn í A m erika
vúči svétu uzavrela; L a C ondam ine musel vést nekonečné
procesy kvúli m érným p y ram id ám ; když H u m b o ld t odjíždél

352
ze Španélska, sedel už význam ný geograf A lexander M a-
laspina pŕes čtyŕi roky v žalári, ačkoliv neprovedl nie jiného,
než že vym éŕoval jihoam erícké pobrežní vody, a v téchto
p o h n u tý ch letech španélské inkvizice byl každý prírodovedec
od počátku podezŕelý jako jakobín. Pŕesto se H um boldtové
diplom atické obratnosti podarilo naklonit si takŕka všem ohoucí-
ho státního tajem níka d ’U rquija, jehož prúvodní dopisy se ne-
m inuly účinkem an i u španélských m ístokrálu v Jižn í Am erice.
H u m b o ld t a B onpland pluli z prístavu L a C oruňa do
V enezuely a o d tu d pronikli n a územ í O rinoka. N alezli vodní Záhada
Orinoka
predel m ezi O rinokem a A m azonkou a zjistili, že v am eric­
kých povéstech m ožno n ajít zrnko prav d y : ŕeka C asiquiare
odbočuje u T em atam y (v jižn í Venezuele) od O rinoka a vtéká
do R ia N egra, jed n o h o z nej m ohutnejších prítoku Am azonky.
T ím byla p ro k ázán a tato vzácná bifurkace ŕeky.
N em éné dúležité bylo objevení prehistorické jeskyné
v A taruipé, v níž nalezl svuj hrob celý pŕedkaribský km en.
H u m b o ld t a B onpland nalezli pŕes šest set koster, krom é
toho u rn y s držad ly ve tvaru h ad ú a krokodýlú; m noho koster
bylo vybíleno nebo ru d é zbarveno a im pregnováno zvláštni
pryskyŕicí odolávalo pusobení vody. H u m b o ld t, který mél
ve svém indiánském člunu velm i m álo m ísta, pokaždé, když
chtél otevŕít néjakou bednu, musel nejprve p ŕistát; chtél
však vzít s sebou alespoň je d n u z koster — a ta je d in á se pri
tran sp o rtu do E vropy s lodí potopila.
V odní predel byl rozcestím i pro badatele. M éli se v rá tit
n a sever nebo m éli plout po proudu ŕeky? Ja k o pravý b ad atel
se H u m b o ld t rozhodí pro m éné prozkoum ané O rinoko
a dobre učinil, neboť Portugalci už n a pruského b aró n a če-
kali, aby ho uvrhli pro špionáž do vézení.
Ačkoliv oba p ŕátelé jen s bídou unikli desítkám nebez­
pečných situací, nevrátili se ješté do Evropy, ale pronikli
cestou podél ŕeky M agdalény do Bogoty. Cesta nebyla tehdy
o nie lepší než za dob, kdy zde Q uesada ztratil 750 ze svých

353
 900 m užu. H u m b o ld t tu však nalezl tolik stop po starých
am erických kulturách, o nichž tehdy ješté nebylo tém éŕ nie
znám o, že chtél tento geografický prostor nekdejšího km eňo­
vého svazu C ibču určité poznat. V Bogote, odlehlé rezidenci
jed n o h o z m ístokrálú — ostatní sídlili ..v Buenos Aires, Lim e
a M éxicu — byli b ad atelé prijatí velm i srdečné, v čistém
horském v zduchu vypudili z téla horečnaté výpary z nížin
ŕek a porovnali své botanické výzkum y s proslulým i sbírkam i
dom orodého botanika M utiho.
V Kordille­ H u m b o ld ta to stále popohánélo dále do P eru. O pustil
rách
h o rn ato u kolum bijskou zemi jižn ím sm érem , ponévadž ze
severu byla je n velm i téžko p rístu p n á, a cestoval po vražedné
cesté, kterou kráčeli B enalcazar a jeh o vojáci. „ J e považována
za nejobtížnéjší cestu v Andských K o rd illerách ,“ psal pozdéji
H u m b o ld t ve svých Pitoreskních pohledech. „ J e to hustý,
zcela neobydlený les, kterým nelze projít ani v nejlepším
ročním období rychleji než za deset či dv an áct d n í . . . Gesto-
vatel se z a o p a tr í. . . zásobam i n a celý mésíc, protože se velm i
často p rihodí, že . . . j e rozvodnéným i vodopády odŕíznut,
takže se nem úže dostat dolu ani n a strané ke C artagu, ani n a
stran é k Ib a q u é . . . Stezka pŕes K ordillery je tak úzká, že
její p ru m érn á šírka neobnáší víc než 30 až 40 centim etrú
a je vétšinou podobná otevŕeném u, do skal vytesaném u
ochozu . . . Protože je n m álo m ajetných osob je v tom p o d ­
nebí schopno jít péšky nepretržité p a tn á c t až dvacet dn í za
sebou po tak obtížných cestách, dávají se nosit lidm i, kteŕí
m ají n a zádech uvázanou židli, ponévadž pri současném
stavu stezek by bylo nem ožné je t po nich n a m ezcích.“
T ak se H u m b o ld t seznám il s carguery, nosiči lidí, kteŕí za
n ep atrn o u o dm énu dopravovali cestující pŕes hory a byli
velm i často bez milosti ponecháni n a cesté, zachvátila-li je
slabost. T yto dojm y — stejné j ako otrokáŕství v dolech Již n í
Am eriky a n a plantážích K u b y — podstatné pŕispély k u tv á-
ŕení H um boldtových hum an itn ích idejí.

354
 M ezi Bogotou a Q u item byli badatelé n a ceste čtyŕi mésíce,
z toho osm tý d n u tém éŕ denné až n a kúži prom očeni prudkým i
dešti — a to ve výškách až 3500 m e tru ! V Q u itu sice oficiálni
u v ítán í nebylo tak srdečné jako v Bogoté, ale m arkýz de
Salvalegre jim pohostinné nabídl svúj dú m k delším u pobytu
n a zotavení, jehož o ba badatelé méli velm i zapotŕebí.
Sotva se jim však sily ponékud navrátily, už se začal H u m -
bold t zajím at o všechno, co kolem sebe vidél, pŕedevším
ovšem o sopečnatý ch arakter celé krajiny, která teprve pét
let p re d H um boldtovou návštévou byla postižena silným
zem étŕesením . C htéje prozkoum at sopky a jejich krátery,
začal H u m b o ld t p odnikat ra d u výstupu n a vrcholky, jež jeho
jm én o proslavily i v kruzích, které se jin ak o jeh o védeckou
práci nezajím aly. Ponévadž se španélští m ajitelé pudy a dolu
nikdy zvlášť nezajím ali o hory a In d ián i se poverčivé vyhýbali
hranici snéhu, byli H u m b o ld t a B onpland vždy odkázáni sami
n a sebe: n a pŕedbéžný pruzkum pom oci dalekohledu a n a
štéstí, jež je ovšem p ri každém prvním pokusu o zdolání hory
dúležitým faktorem .
Po p rv n ím zdafilém pokusu o zdolání Pichinchy, hory Prvnívýsu^j
vysoké ja k o M ont Blanc, se odvážili zlézt obávanou horu
C otopaxi, vysokou z h ru b a 6000 m etru, jež nad to byla činnou
sopkou. Pokusy o výstup n a A ntisanu (5756 m ), Ilinicu
a T u n g u ra g u u (5087 m) byly spíše tréninkem pro nejtéžší
úkol, pro výstup n a G him borazo (6 3 1 0 m ), jež bylo tehdy
pokládáno za nejvyšší h oru sveta.
„ O výstup n a horu jsm e se pokúsili z její jihovýchodní
stran y ,“ líči H u m b o ld t ve svých M alých spisech, „ a Indiáni,
kteŕí n ám m éli sloužit za pruvodce, z nichž se však je n nékolik
jed in cu dostalo až ke hranici véčného snéhu, nám rovnéž
doporučovali tento sm ér cesty. Shledali jsm e, že C him -
borazo je obklopeno velkým i plošinam i ležícími stupňovité
nad sebou. N ejprve jsme prošli pŕes Llanos de I.ouisa, pak
jsm e došli po nepŕíliš pŕíkrém stoupání v délce asi 5000 stop

355
 n a n áh o rn í plošinu Sisgun . . . f odtud) se stoupá dosti príkre
až k m além u alpinském u jezeru (Lagúna de Tana-Cocha). Až
tam jsem jel n a m ezku a sestupoval je n tu a tam , abych se
svým d ru h em p anem B onplandem sbíral rostliny . . . V rchol
C him boraza se n ám ukázal n a nékolik okam žiku. Protože
pŕedchozí noc napadlo m noho snehu, sesedl jsem z m ezka . . .
B arom etr ukazoval, že jsm e se dostali teprve do výše 13 500
stop (4100 m) . . . Stezka se stále zužovala a byla stále p ŕí-
kŕejší. Všichni dom orodci až h a jednoho nás ve výšce 15 600
stop opustili. V šechny naše prosby i hrozby byly m arné.
In d iá n i tvrdili, že trpí dusností víc než m y . . . S velkou
nám ah o u a trpélivostí jsm e se dostali výše, než jsm e doufali,
protože jsm e byli vétšinou úplné zahalení v mlze. Skalní
h re b eň byl často široký je n osm až deset coulú (2 0 — 26 cm).
Po levé strané byl sráz pokryt snéhem , jeh o povrch se zdál
být m razem j akoby skelný. T enký ledový povrch mél sklon
asi 30 stupňu. Po pravé strané náš pohled shlížel do údésné
propasti hluboké 800 až 1000 stop, ze které kolmo vyčnívaly
holé škály . . . Po hodinovém o patrném šplhání by] skalní
hreb eň m éné srázný, m lha však bohuže] zústávala stejné
hustá. N yní jsm e postupné začínali trp ét velkou nevolností.
N u tk án í ke zvracení bylo spojeno se závratém i a to bylo
m nohem nepríjem nejší než dýchací potíže. D ásné a rty n ám
krvácely . . . V rstvy m ihy se náhle jaksi roztrhávaly. O p ét
jsm e jed n o u n a chvíli spatŕili vežovitý vrchol C him boraza,
a to zcela blízko. Byl to vážný, velkolepý pohled. N adeje, že
dosáhnem e kýženého vrcholu, naše sily znovu oživila. Skalní
hreb eň . . . se ponékud rozšíril. Jistým krokem jsm e spéchali
k u p ŕed u , když tu najednou jakási údolní propast o hloubce
asi čtyŕ set stop a prúm éru asi šedesáti stop postavila našem u
podnikám nepŕekonatelnou prekážku . . . Propast nebylo
m ožno obejít. Dosáhli jsme výše 18 096 paŕížských stop
(5 8 7 7 m ).“ (Podie dnes pŕevládajícího názoru ovšem H um -
boldt dosáhl pouze výšky 4413 m.)
 Do takové výšky se tehdy nedostal žádný beloch n a svété. Teprve
Whymper
L a C ondam ine se vzdal n a téže hore o tisíc m etrú níže; mél úspech
Boussingault a H all, ale i A lphons Stubel, který m á n a svém
konte nékolik prvních výstupň v A ndách, prišli po H u m bold-
tovi, jeh o výšky však nedosáhli. T eprve E dw ard W hym per
spolu s Jean -A n to in em a Louisem C arrelem zdolali roku 1880
C him borazo.
P o dlouhém pobytu v E cuadoru se oba badatelé obrátili
do znám ejších kraju, totiž n a K u b u a do M exika — vždyť
také byli m éne geografy a snažili se spise prozkoum at kolo­
niálni oblasti botanicky, geologicky a etnologický. T o
dokazuje dlouholetá práce s vyhodnocením všech nálezu a po-
zorování. H u m b o ld t se však s nadšením podjal i jin ý ch p rí­
rodovedných úkolu, tak n apríklad výzkum u rúzných plynú
(ve spolupráci s G ay-Lussacem ) a organizace pozorovacích
stanic pro výzkum zemského m agnetism u (s G auBem ).
V ším tím , jakož i svými statisticko-politickým i studiem i byl
H um b o ld t, který odvahou a podnikavostí se vyrovnal
pirátúm -objevitelúm , m nohem více než pouhým objevitelem .
U siloval vždy o všechno a jako jed en z posledních m užň
s o p rav d u universálním vzdéláním vidél n a každém kroku
do n ezn ám a také m nohem více než kdokoliv jin ý . K dyž
A lexander von H u m b o ld t roku 1859 zem ŕel, d ala paŕížská
A kadem ie véd razit p am étn í m inci, n a níž byl oslaven jako
nejvétší učenec století, a v m nohá částech svéta n a nej upo-
m ínají horstva a ledovce, morské proudy, ŕeky a zálivy.

Cookovo obeplutí sveta

K dyž A lexander von H um boldt n a západním pobreží

Jižn í Ameriky poprvé spatŕil T ichý oceán, vzpom nél si n a
m uže, který je dnes m nohem m éné znám ý než H um boldt,
a pŕesto m á s význam néjším badatelem tak m noho společ-

357
 ného. Byl to cestopisec J o h a n n G eorg A dam Forster, který
by se byl m ožná stal d ru h ý m H um boldtem , kdyby m u byl
osudem d o p ŕá n delší život. D oprovázel už svého otce do
R uska a Anglie a J o h a n n R einhold F orster jej vzal také s se­
bou, když se m u dostalo čestného úkolu doprovázet slavného
Jam ese C ooka n a je h o d ru h é cesté do Jižn íh o m ore.
Cookovy cesty predstavuj! v dejinách objevu stéžejní u d á-
lost osm náctého století. Jso u pozdním pokusem o zacelení
obrovské m ezery, jež ješté zela v geografických védom ostech,
totiž nejistota o skutečných pom érech n a jih u velkých vodních
plôch, n a jih u A tlantského a T ichého oceánu. N ejen F orster
otec a syn, ale i britští, francouzští, holandští, španélští a bel-
gičtí učenci a m oreplavci se zúčastnili desítek expedicí, které
v dosud n eznám é části Zem e chtély n ajít velký p á tý svétadíl.
J iín l more Již n í m ore, ja k to vyjádŕil H ans Plischke, prišlo do m ódy
pfichází
do módy podobné j ako v dalším století A frika a v první tretine d v a-
cátého století S trední Asie. Bylo také už n a čase, aby se
objevitelé vénovali Pacifiku, neboť ješté stále bylo m ožno
sp o čítat n a prstech ruky lodi, jež jím propluly. K rom é cesto-
vatele Francise D rak a a H olanď ana O liviera van N oorta to
byli pŕedevším španélští m oreplavci, kteŕí se pokúsili o v y ­
tvorení spojení m ezi španélskou Z áp ad n í In d ií a španélským i
F ilipínam i a kteŕí nakonec také objevili nám orní trasu bez
nepŕíznivých vétru. O bjevy, k nim ž pritom došlo, byly však
více m éné náhodné. R oku 1528 pristál Alvaro de S aavedra
p ri plavbé z M exika n a Nové G uineji. R oku 1567 objevil
A lvaro M en d an a de N eira p ri plavbé z P eru Šalom ounovy
ostrovy a o tŕicet let pozdéji ostrovy M arquesy. Pedro
F ern an d ez de Q uiros, Abel T asm an, Roggeveen, C arteret,
Bougainville a jin í objevili další ostrovy a souostroví a to
vše zdánlivé potvrzovalo dom nénku, že v oceáné musí existovat
také velké pevninské bloky. M noho m ofeplavcú tuto pevninu
p ŕedpokládalo jižn é od mysu H oorn a WiHem Janszoon
z A m sterdam u ji roku 1605 také opravdu spatŕil, když zakotvil

358
v severoaustralském zálivu K arpentarském , aniž tušil, kde je.
Zem e se však jev ila tak m álo lákavá, že zase odplul. K dyž
pak j ešte londýnsky geograf A lexander D alrym ple, b ra tr
slavného p rávnika, všechny tyto zprávy a neurovnané výs­
ledky shrom áždil ve své pozoruhodné knize, ve které
existenci velkého jižn íh o kontinentu považoval za zcela n e ­
pochybnou, tu bylo konečné všem zasvéceným lidem jasné,
že se m usí néco stát.
N ám orníctvo Velké B ritánie a slavná R oyal Society se
poohlížely po nám orníkovi, který by byl současné dobrým
kap itán em i n ad an ý m objevitelem , a nalezly jej v osobe p o d ­
poručíka Jam ese Cooka. M él za sebou už nékolik dalekých
cest a roku 1759, aniž projevil strach pred dély Q uebecu,
vym éŕil pro britské loďstvo dolní tok ŕeky svätého V avŕince.
D alrym ple byl sice hluboce uražen, že vedení expedice, jejím ž
duchovním otcem byl, nebylo svéŕeno jem u , zvítézil však
je h o britský smysl pro slušnost: m ladém u nám oŕním u dustoj-
níkovi dokonce odevzdal pečlivé vypracovaný p lán syste­
m atického p ru zk u m u Jižn íh o m ore.
Z a výsledky prvních dvou Cookových plaveb do Jižn íh o
m ore — tretí m éla jin ý cíl — Ize vdéčit z velké části pečli-
vém u p lánování v učencove jiz b é ; tím to plánem také Cookovy
expedice pŕevyšovaly nesčetné jin é plavby do tohoto širého,
nepŕehledného prostoru. I po m ateriálni stránce byla první
expedice velm i dobre p rip ra v en á a disponovala n a palube
štábem védcú vynikající úrovne.
Cook vyplul 26. srp n a 1768 z prístavu P lym outhu, objel Cookovo
vyplutí
mys H o o rn a 10. d u b n a 1769 pristál n a T ah iti. T a m se vý­
p rav a zdržela nékolik tý d n ú a provádéla astronom ická po-
zorování. Cook využil volného času k prozkoum ání okolních
ostrovu. Potom zam ífili k N ovém u Z élandu, který vytváŕel
okraj velké jižn í záhady. T asm an sdélil, že je tam velká
p ev n in a; ja k velká, ješté však nikdo nevédél. Cook se svou
m alou, b ŕich ato u , pom alou, ale stabilní lodí, pohánénou

359
 p áro u brázdil trpélivé pobrežní vody obou ostrovu, z nichž
se skládá Nový Zéland, a zakresloval obrysy ostrovu n a m apu,
jež si pozdéji vyžádala je n detailní korektúry. Zam íŕil
i k A ustrálii a plul podél východního pobreží kontinentu až
k dlouhém u, severovýchodné predsunutém u bariérovém u
útesu. T am u trp ela loď E ndeavour nebezpečnou trhlinu,
takže obeplutí velké zemé nem ohlo být dokončeno. Pŕesto
ješté projel Cook Torresovou úžinou a tím objasnil pom ery
n a severu, totiž ostrovní charakter Nové Guineje. Ponévadž
se vracel zpét pŕes Batávii a kolem mysu D obré nadeje,
uskutečnil opravdové obeplutí Zem é a pritom podobné jako
D rake nevym énil loď.
Rok ve vlasti D ne 11. června 1771 se Cook vrátil dom ú a 13. června 1772
už zase vyplul. Protože nechtél, aby úspéch byl ohrožen tím ,
že by mél k dispozici je n je d n u loď, trval n a pŕidélení druhého
plavidla. J e h o m alá flotila teď zahrnovala loď R esolution
jak o vlajkovou loď a A dventure pod vedením k ap itán a
F u rneauxe. Pri plavbe doprovázeli A ngličana Forsterové
otec a syn.
T ra sa byla plán o v án a daleko odvážnéji než pri první
plavbé, jak o by byl chtél zdatný m oreplavec p ŕed tím pouze
vyzkoušet své sily. Proti všem zvyklostem plul proti pasátúm ,
tedy východním sm érem , obeplul Afriku jižn é a stretí se na
67° j. š. s prvním pobŕežním ledem u A ntarktídy. O b rátil se
n a sever, sm érem n a K ergueleny, jež objevil roku 1772, tedy
je n nékolik mésícú pred Jam esem Cookem francouzský m o re­
plavec K erg uelen-T rém arec. O strovy byly je n zčásti vym é-
ŕeny, jelikož se ukázalo, že jsou neobývané a m álo lákavé.
D ále vedia plavba n a východ, n a Nový Zéland. P ritom se
A dventure z tra tila z dohledu; ponévadž však bylo místo
setkání dohodnuto, nedal se tím Cook nijak zdržet a
zam íŕil znovu na jih, až do blízkosti A ntarktídy. V červnu
1773 vypluly lodi opét z Nového Z élandu a dosáhly společné
T ah iti.

360
 P red péti lety navštívil ostrov Bougainville a p o kŕtiljej pro Okouzleni
na Tahiti
dokonalou pŕirozenost jeho obyvatel, kterou ovšem považoval
za nem ravnost, jm én em N ová K ythera, protože n a K ytheŕe,
slavném ŕeckém ostrove, prý sam a bohyne A frodité vystoupila
z m ore n a h á a ve vší kráse. Pŕirozené že to nedopadlo jin ak
ani s nej m ladším z cestovatelu, osm náctiletým Georgem
Forsterem , který podlehl kouzlu hnédých détí prírody,
podobné j ako po ném Paul G auguin, Ja c k L ondon, Somerset
M au g h am a m noho jin ý ch ; Forster do svého deníku nadšené
n ap sal: „D ívky sice m ély nepravidelné rysy obličeje, avšak
krásné, velké oči, vesmés velm i ž iv é; m im oto nenucený úsmév
a neustálá snaha líbit se nahrazovaly nedostatek krásy tak
dokonale, že naši nám orníci jim i byli zcela okouzleni a nej-
lehkom yslnéjším zpúsobem n a svété odkládali košile a šaty,
aby se zalíbili svým novým m ilenkám . N evyum élkovaná
prostota jejich kroje, jen ž ponechával krásné form ovaná
ň a d ra , paže a ram en a nepokryté, jisté prispela k tom u, že
naši lidé vzplanuli, A pohled n a takové nymfy, které hbité
plavaly hned v té, hn ed v oné svudné póze kolem lodi, nahé,
ja k je p ríro d a stvorila, byl ovšem více než dostačující k tom u,
aby zcela zm átl rozum , který snad ješté nám oŕníkúm k ovlád­
n u tí vášní zbýval.“
Protože an i k ap itán Cook své vášné neovládl, ale vykonal
pri svém h ledání jižn ího kontinentu ješté jednou velkou
okliku, m ohli lidé z lodi R esolution slavit po osmi mésících
n a T a h iti velkou slavnost n a počest shledání.
„D o k u d bylo ješté svétlo, byly zraky všech pevné uprený
n a tu to královnu tropických ostrovu,“ píše Forster, který n a
tom to úseku cesty se právé zotavoval z téžkého onem ocnení.
„T a k é já , i když m é sily byly velm i slabé, jsem vylezl n a
palu b u , abych se pokochal alespoň pohledem n a krajinu . . .
R án o jsem se brzy p robudil a jakou rozkoš mi tu poskytl
n ád h ern ý p o h le d ! Z dálo se mi, jako bych nádhernou krajinu,
ležící pŕede m nou, ješté nikdy n e v id é l. . . Lesy n a horách
 byly odény čerstvou zelení odstupňovanou v rozm anitých
odstínech; m alé kopce se tu a tam rovnéž zelenaly v novém
ja rn ím háv u . . ale zvlášté roviny záŕily všemi ozdobam i
m ladých luk. V šechno mi zkrátka p ŕipom íná H om érovo líčení
K alypsina očarovaného ostrova.“
U ledové Jam es Cook plul tak lehkom yslné, že se m u ztra tila jeho
bariéry
d ru h á loď — A dventure. Je jí zd atn ý k ap itán ji však v poŕádku
dopravil do A nglie. Cook, ačkoliv byl teď opét odkázán jen
sám n a sebe, se však nestal opatrnejším , nýbrž hledal s je d i­
nečnou odvahou i n ad ále T e rra australis (J ižn í zemi), pevninu
objevenou D alrym plem a jiným i u pracovního stolu. 30. ledna
1774 dosáhl n a 71° nejjižnéjšího bodu, n a néjž se až dosud
dostal m oreplavec, plavil se však ješté jižné od mysu H oorn
do an tarktických vod, snášel ú tra p y cesty podél nekonečných
ledových polí a vzdal se teprve tehdy, když celé je h o mužstvo
ze stálého požívání soleného m asa a sucháru tak onem ocnélo,
že se pro obsluhu lodí nedostávalo pom ocných rukou. O brátil
se p ro to n a sever sm érem k Anglii.
D ru h á Cookova cesta je bezpochyby je h o nejvétším vý-
konem . A bychom j i m ohli správne hodnotit, m usím e si vzít
n a pom oc m ap u již n í p olárni oblasti. N a ní se jeví cesta lodi
R esolution j ako svéhlavý klikatý vénec, obepínající tém éŕ
celou A n tarktídu. Cook zam íŕil i pŕím o k ledu a zkoum al
jej, což bylo pro zúčastnené učence často spojeno se značným
nebezpečím . V ytrvalost, j akou p ri celém ohrom ném podniku
projevoval, Ize srovnat je n s M agalhäesovým urp u tn ý m
bojem o prujezd do T ichého oceánu a zaslouží si tím vétší
úcty, protože i Cook sám už začal trp ét strádáním a nedostatky
dlouhé plavby a pred p ŕistáním n a V elikonočním ostrové
p retrp el téžký žlučníkový záchvat. N a jeh o opétovný n áv rat
n a T ah iti, který m u m noží školom etští geografové sedící dom a
u pracovní ch stolu vytýkali jako zbytečnou ztrá tu času, je
treb a pohlížet jako n a jakousi zotavenou, kterou si kategoricky
žádalo pŕedevším mužstvo. Vždyť m éli ješté pred sebou

362
obeplutí poloviny zem ékoule, než m ohli pŕistát v britském
prístavu, a p rávé proto si dovolili ješté odpočinok n a rajském
ostrové.
Výsledek dlouhé cesty byl z každé stránky senzační. M ýtus Dva
kontinenty,
o Již n í zemi nebylo už m ožno udržet, velká pevnina m ohla místo jednoho
by t pouze ledem p okrytá čepička pólu a nem ohla m ít žádnou
cenu pro koloniálni zájm y. T asm ánie, dŕíve V an Diem enovy
zem e, se A dventure dotkla n a jejím jižn ím cípu. J e jí horli­
vý k ap itán F o u rn eau x se tam však nezdržel dlouho, což by
byl Cook udélal, aby zjistil jed noznačné ostrovní charakter
nové zem e. Pŕedevším však nebyly dálavy T ichého oceánu
ta k strašlivé prázd n é. Cook svými krivolakým i cestam i za­
plnil m ap u nesčetným i líbezným i ostrovy.
Protože dosud neexistovala fotografie, m éli kresliči a m alíŕi
n a p alu b é plné ruce práce. O brazy, které pŕivezli dom ú, po-
dávaly p ak žasnoucím vrstevníkúm první predstavu o divech
Jižn íh o m ore — ovšem v klasicistním vkusu 18. století, takže
n a obrazech W illiam a H odgese je sice p ríro d a n a T ah iti
zob razen á ve vší nád h ere, avšak hnédé dívky se pohybují ve
vodé jak o ŕecké n ajád y a m uži jsou zahaleni v široké tógy.
Cook byl n a cestách tri roky a osm náct dní a za celou tu
d o b u zaznam enal n a lodi R esolution pouze čtyŕi ztrá ty n a
životech, což nej en dokazuje jeh o péči, ale i zm énu y obec­
ných podm ínkách lodní plavby ve srovnání s klasickou dobou
objevú.
Že ten to rozum ný, uvážlivý m už musel zem ŕít u b it ranam i Cookilv kone,
kyjú nékolika dom orodcú, je stejné tragické, jako byla sm rt
velkého M agalhäese. Cook si nepopŕál dlouhého odpočinku
a roku 1776 znovu vyplul s dvém a loďmi, hodlaje objevit
severní prújezd mezi Asií a A m erikou, což byl úkol, který
m u m ohl vynést odm énu 20 000 liber šterlinkú. Cesta však
Cooka váb ila spíše z dúvodú geografických. V edia kolem
mysu D obré nadéje, T asm ánie a T ah iti, znám ým i vodam i —
neboť n a cesté severním sm érem kolem poloostrova Koly

363
 ztroskotalo už príliš m noho statočných nám o ŕn ík ú ; bloudil
pak podél severozápadního pobreží A m eriky a skutečné
dosáhl morské úžiny západné od Aljašky, objevené roku
1728 V item Beringem . Cook tudy projel, narazil však severné
od úžiny n a takové m nožství ledu, že musel ob rátit. N yní
udélal opét je d n u ze svých slávnych kliček (z nichž se usu-
zovalo, že chtél Již n í zemi j akoby chytit do lasa), plavil se
podél K am čatky a pak zam íŕil n a jih , n a H avaj. N icotný spor
o jakýsi člun vyvolal boj, v ném ž 14. února 1779 nalezl
sm rt.
Lapéroiľe Co bylo ješté m ožno očekávat po Cookovi, to vykonal
k ap itán Clerke, který po Cookové sm rti pokračoval ve vý-
p ravé podél K ú ril a japonských ostrovu a pak Sundskou
úžinou a kolem Afriky dovedl výpravu nazpét dom ú. Nemenší
čin vykonal také hrdinský a neúnavný h ra b é Lapérouse.
O d roku 1785 do 1788 kroužil po m orí ch j ako slavný Cook
a dostal se až do severozápadní K an ad y , plavil se potom
z M onterey n apŕíč Pacifikem do M acaa a dostal se n a severu
až k ústí A m uru. N a N ových H ebridách, severovýchodné
od A ustrálie, se jeh o loď potopila a toto ztroskotání zústalo
po víc než tri desetiletí hádankou.

N árody, s nim iž jsm e se až dosud nesetkali jako s m ore­

plavci, se v této pokročilé dobé objevú zapojily dobre vy b a­
veným i védeckým i výpravam i, neboť svét — to nyní uznávali
všichni panovníci — čeká už je n n a definitívni rozdélení.
R uské a rakouské fregaty, m ezi nim i vždy opét Francouzi
a H olanď ané, m íŕí k rozptýleným ostrovúm , k panenským
bŕeh ú m východní Sibiŕe a severozápadní Am eriky. Britové
ovšem m ají jin é starosti. J im se pod ru k am a rozpadlo am erické
koloniálni panství, uloupené v krvavých válkách a povstání
podporované Francouzi pŕineslo koloniím svobodu. T o je
zvonéní n a poplach pro všechny velmoci.

364
 V posledním desetiletí osm náctého století si Britové Znovu
se myslí
vzpom enou n a velký, tem ný kontinent, ležící pred hranam i na Afriku
E vropy, se kterým zrejm é pŕece je n Portugalci sami nem ohou
byt hotovi; vzpom enou si n a nekonečnou Afriku, ze které
znají je n pobreží, u néhož dosud pristávali britští m oreplavci
je n proto, aby zde nakoupili otroky pro Am eriku.
H ospodársky už Afrika fcjyla součástí znám ého sveta.
V jejích pŕístavech bylo m ožno n ak lád a t vše, co kontinent
nabízel a arabští otrokári procházeli vnitrozem ím černého
svétadílu, znajíce n ap roste presné cesty i geografické po-
m éry. Pouze E vropané, kŕesťané, zústali žárlivé vyloučeni
z tohoto svéta, z tohoto dom nélého ráje pŕedkoloniální epo­
chy, b éhem níž černosi vytrpéli m nohem víc než v dalším
století.
V období učených objevitelú mély 'akadem ie vždy první
slovo. V L ondýné založil sir Jo sep h Banks, spoluúčastník
Cookovy p rv n í plavby, objevitel čedičového ostrova Staffy
a president slavné K rálovské společnosti, společnost n a „ p o d ­
poru objevení vnitrozem ských částí Afriky“ . Geografická
společnost v P aríži vypsala cenu 10 000 zlatých franku pro
toho, kdo se dostane až do T im b u k tu (cenu by byl m ohl
dod atečn é dostat Ib n B atuta a m noho jin ý ch A rabň, pro
kresťana však zn am en ala výzvu k jisté sebevraždé).
N ém ci se ješté tak daleko neodvážili. R oku 1683 sice dal GrofS-
Friedrichí ■
m ajor von d er G roeben vyvésit n a pevnosti G roB -Friedrichs- burg
b u rg braniborskou orlici, ale osada byla pozdéji pro d án a
H olanď anum , takže b odrý N ettelbeck, tehdy ješté otrokár, tu
našel roku 1772 je n osam élého a tesknícího H annoverčana
j ako zástupce ném eckých koloniálni ch zájm ú.
N ejinak se vedlo R akušanúm . O bchodní společnost, se
kterou chtél V íd eň an jm én em B artl T riangl prozkoum at m ož­
nosti ve východní Africe a v Indii, se nedostala dále než
k faktorii v C arih rad u a osada založená W ilhelm em Boltsem
za podpory h rab éte K ounice v zálivu D elagoa (Mosambik)

365
 zanikla za portugalských útoku ješté dŕíve, než M árie T e ­
rézie zavrela oči.
T ak m éli Britové a F rancouzové predstih, což zprvu n e ­
znam enalo nie jiného, než že první, kteŕí zahynuli, pocházeli
z téchto zem í. J o h n L ed y ard prevzal úkol projít od Nilu
Súdánem n a západ, podlehl však v K áh ire nem oci. H oughton,
pronikající od západu n a východ, se dostal až do K eduga
p ri ŕece G am bii, kde jeh o odolnost byla zdolána podnebím
a ú trap am i. Podobné se vedlo P eddiem u, C am pbellovi
a Cowdreyovi, kteŕí podlehli u Senegalu tropickém u podnebí.
Nejúspéšnéjším i z téchto bad atelú , kteri vesmés zaplatili
za rozm nožení znalostí svým životem , byli M ungo Park,
m ajor G ordon L aing a H u g h C lapperton, jem u ž se podarilo
d á t své deníky vérném u sluhovi, který je pŕivezl do A nglie;

<^Oaadan

A rao u an

V T ic lo t -V T V ''

S in g h a rin Tim bukti

Pod or

S t. Luiá
- Kab
D o lo l ^
■
’ä -^ V ja rra / M ourzan y^.< ,
B enow n
U o lo f
P o rtu d a í K e a n ^ S illa

Kemmou
Mediňa CaculIo&Xc^J
A lb re d a P ís a n ia K a m a jia ^ ^ - .^ ^ ^ a f í a r a
Bambouk^3^
B am ako
Kaffob.
/¾) Kong^^^-'V

- -o
\ yj \ / ^ T iTim
m bbo
o y K-tr---- afaB ag^s T —-n ra g

Ctsla Munga Parka

dále to byl N em ec F riedrich H ornem ann, který se dostal
k N igeru a roku 1801 — sotva tŕicetiletý — zem ŕel v N upe.
F rancouz R ené Caillié, syn pekaŕe z Poitou, se sice dostal
v prestrojení za m oham edánského žebráka do T im b u k tu
a ve zdraví zp ét do F rancie, ale následkem nesm írné nám ahy,
kterou podstoupil, prežil n á v ra t je n o nékolik let a zemŕel
ve čtyŕiceti letech života roku 1839.
T ato hrdinská ra n á doba evropského prúzkum u Afriky je SmrtGordona
p o zn am en án a trpkým i zkušenostm i. P rvní a najnápadnejší Laln^a
z nich byl náboženský fanatism us m uslim ú, kteŕí honili k až­
dého kresťana jak o zver z jed n é vesnice do druhé, a to v dobé,
kdy v Evropé už dávno zvítézilo osvícenství a hranice in-
kvizice uhasly. G ordon L aing byl um učen, protože odm ítal
p ŕijm o u t vyznání A lláhovo; kdy by je byl prijal, byl by dostal
z „m ilosti“ doživotní otroctví. A co m usel v ytrpét M ungo
P ark od lakotného knížete Aliho z L u d am aru , zde nelze
vylíčit; je to n u tn o číst v jeh o vlastním líčení. Caillié a H o rn e ­
m an n volili východisko, že se naučili arabsky, študovali
korán a vydávali se za m oham edány. O b a také nebyli pŕes
m nohé nebezpečné situace odhalení, podlehli však zdravotním
podm ínkám a obecné nejistoté, ve které lupiči poušté ovládali
zem i jak o nepostižitelní zločinci.
P om ery se zlepšily teprve tehdy, když po napoleonských Snnce stoupají
válkách evropské m ocnosti znovu nabyly sil a začaly být
opét pro d ik táto ry ve v n itŕn í Afríce určitým pojm em . Současné
um ožnily pokroky lékaŕství a chem ie cestovatelúm , aby se lépe
vybavili léčivy, což bylo také je d n i m z duvodu velkých
úspechu H ein rich a B artha. V m nohá pŕípadech teď bylo
m ožno pŕek o n at d ru h o u hlavní potíž, totiž četná horečnatá
onem ocnení a otravy vodou či nezvyklou stravou. J a k p o d ­
statný byl ten to vývoj, probíhající pouhých šedesát let, vy-
plývá z toho, že M ungo P ark pri svém úteku z L u d am aru
nevlastnil nie jin éh o než M aury uštvanou herku, která byla
terčem posm echu černochú, protože ji m usel popohánét

367
 I

pred sebou; potraviny, které dostal, zaplatil odstŕiženým i

knoflíky. G erh ard Rohlfs, odvážny a úspéšný nem ecký d o b ­
ro d ru h , m él n ap ro ti tom u roku 1873 s sebou pét set spe-
ciálních b ed en se zásobam i, a když Stanley hledal Living-
stona, disponoval karavanou nosiču v počtu dvou set čer-
nochú . . .
Povinnost T o nás ovšem nesm i svádét k tom u, abychom sym patizovali
pfežít
je n s tém i, kteŕí sami, bez pom oci a v neustálém nebezpečí
života pochodovali k ŕece, kterou chtéli bezpodm ínečné
objevit, ačkoliv už i Ŕ ím an ú m byla znám á. K aždý b ad atel
je současné také vedcem a m á nejen právo, ale i povinnost
zajistit si co nejlepší výzbroj. Z ústane-li naživu a m uže-li
pozdéji dom a, ve velké knihovné, ve spolupráci s odborným i
ústavy n ap sat o všem, co vidél, to pak pŕirozené zvyšuje
h o d n o tu jeh o podniku, násobí význam jeh o výsledku. Pŕežít
zn am ená p ro badatele nejen zach rán it vlastní kúži, ale uchovat
i výsledky.

Barth, Nachtigal a Rohlfs v Africe

Ponévadž nejvýchodnéjší cíp Afriky zaujím al po tisíciletí

sam ostatný stát Etiópie, soustŕed’ovaly se snahy evropských
m ocností pŕedevším n a dve velké oblasti Afriky: n a západní
část S ú d án u a n a vodní pŕedél m ezi velkým i ŕekam i Nilem ,
K ongem a Z am bezi; ty to oblasti se považovaly obecné za
srdce kontinentu.
V ýzkum né úkoly v S údánu byly pŕevážné hospodáŕsko-
politické povahy, neboť severní a severozápadní A frika už
byla v držení jistých státních a u to rít a úpéla pod nadvládou
m ocné m oham edánské h o rn í vrstvy, která m éla ve form é
su ltan átu a knížectví četné operné body. Zde kynul bohatý
obchodní zisk. I v Evropé se vedelo o starých karavanních
cestách, vedoucích napŕíč velkou pouští k pobreží G uineje

368
nebo spojující údolí N ilu s oblastí N igeru. A v srdci tohoto
prostoru leželo taju p ln é Čadské jezero.
H ein rich a B artha nazývali v T im buktu a okolí Jehlovým Vražda
na in s Benue
princem , protože mél jenom šicí jehly, jež dával darem ,
protože v celém m oham edánském prostoru hraje, ja k znám o
bakšiš velkou roli. B arthovi druhové R ichardson a O verw eg
zem ŕeli; E d u ard Vogel, vyslaný n a jejich záchranu, dorazil
k Č adském u jezeru a prekročil reku Benue, prítok N igeru.
Byl však 8. ú n o ra 1855, asi n a príkaz sultána ze starého m esta
W ary, zavraždén. B arth se v rátil ve zdraví do N em ecka
a od neho se britští finančníci jeho výpravy a jeho ném ečtí
krajan é dovédéli, ja k bohatí jsou v této části zem é h o d ­
nostári, jim ž Ize im ponovat pouze velm i cenným i dary. I ten,
kdo se nezajím al o geografické a etnologické výsledky B artho-
vých cest, se nyní dovédél, že h arém sultána ze zem é Bornu,
obsahující čtyŕi sta žen, je složen podie rasových hledisek
a že jed en m inistr z onéch šíŕek pri svém ú m rtí zanechal
pŕes tisíc otrokú.
T yto a podobné historky se dostaly také ke dvém a w úrz- Dva študenti
z IV iirzburgu
burským stu dentúm , kteŕí m éli velm i ruzné povahy, ale
společnou velkou to u h u po dálavách, která u jed n o h o z nich
byla zab arv en a dob ro d ružné, u d ruhého pŕece je n skrývala
v podvédom í p re d tu c h u poslání. D o brodruh se jm enoval
G erh ard Rohlfs a pocházel z Vegesacku u Brém. D ru h ý se
nazýval G ustáv N achtigal a byl synem kazatele z E ichstadtu
u S tendalu, jem u ž jeh o predčasné ovdovélá m atka m ohla je n
tu a tam posílat peníze. O b a študovali lékaŕství, zkoušky však
složil je n N achtigal a stal se vojenským lékaŕem . Rohlfs
odešel tam , kde se n ep tají n a vysvédčení: stal se ranhojičem
a polním lékárníkem ve francouzské Cizinecké légii. N achtigal
už záhy pŕečetl všechno, co publikoval B arth a co se o ném
bylo m ožno dovédét; s účastí prožíval spolu s ním , ja k kolé­
gium ném eckých geografu-teoretikú jed n alo s m užem , kterv
s nasazením vlastního života kartograficky zaznam enal

369
 dvacet tisíc kilom etru afrických cest a poprvé vylíčil četné
černošské a berberské národy n a S ahaŕe a v S údánu a do jisté
m íry podie prav d y popsal jejich životní zvyklosti.
K dyž zatrpklý B arth roku 1865 zem ŕel, m él už — aniž to
tušil — v Rohlfsovi a N achtigalovi dva zd atn é pokračovatele
svého velkého díla. Britové o ném peli chválu, tiskli jeho
díla, oceňovali je h o zásluhy. N em ci n a ném čile budovali dále.
Rohlfs pŕišel n a ra d u o néco dŕíve než N achtigal. Po pétileté
službe v Cizinecké légii pŕestoupil n a islám a stal se lékaŕem
u sultánova dvora v M aroku. T éto jed in ečn é príležitosti
využil k tom u, aby se zcela sžil se zem í a zvyklostm i jejich
obyvatel, takže n a svých cestách už nepúsobil dojm em ci-
zince. Pŕesto m u už jeh o první, žatím ješté krátkodobé ob-
jev n é cesty k oázám v severní Africe ukázaly, jak ém u nebez-
pečí je v téchto loupežnických oblastech vystaven každý
cestovatel, který nevypadal zcela chudé. Stačilo, že beduín
uvidél u Rohlfse nékolik stŕíb rň ák ú ; den n ato ležel Ném ec
krváceje z devíti ra n v písku a byl by zem ŕel, kdyby téžce
zran én éh o nebyli ošetrili a zachránili dva poutníci, kteŕí
tu d y šli o dva dny pozdéji. K dyž roku 1865 pŕijel n a krátký
čas do N ém ecka, byl už znám ým cestovatelem po Africe.
Prozkoum al V ád í D ra ’a n a ú p ätí A ntiatlasu a dodal první
m ap u T u atských oáz, v nichž se sbíhají k aravanní cesty
z A tlasu, T uniska a oblasti N igeru. Ale teprve jeho další
dva podniky jej skutečné proslavily, a to cesta n ap ŕíč severo­
zá p ad n í částí Afriky z T ripolisu až do Lagosu a dosažení
oáz K ufry.
Rohlfs Po nékolikam ésíční príprave v M urzúku byla cesta z a h á ­
v Bornu
je n á a vedia nejprve do m ésta K uky u Čadského jezera. Až
dosud sledoval Rohlfs tém éŕ pŕím očarou k aravanní cestu
vedoucí n a jih pŕes Bilmu, o níž je znám o, že j í cestovatelé
používali už za ŕím ských dob. S ultán v B ornu se k ném u
choval podobné jako vuči jin ý m N ém cúm — pŕátelsky,
takže se nejprve Rohlfs dostal roku 1867 k ŕece Benue a po ní

370
až k jejím u soutoku s N igerem . M éné dobrodružné založený
bad atel by se byl spokojil zakreslením cesty od T ripolisu až
k pobreží Guinejského zálivu a byl by pokračoval v cesté po
p ro u d u N igeru a pak d oB eninu. Rohlfs však plul proti proudu
ŕeky a naprosto neprozkoum aným pralesem zem é J o ru b a si
probíjel cestu do Lagosu pri takzvaném O tročím pobreží.
Už v dalším roce p rijal pozvání zúčastnit se jako pozo-
rovatel pruského krále britské trestné výpravy proti Etiópii.
T ato expedice, ja k znám o, nikterak nepŕispéla ke sláve
A ngličanú, neboť neguš Theodoros, chtéje zňstat pánem
ve své zem i a nechtéje se A ngličanum podvolit, zvolil radéji
sm rt.
H n e d n ato prevzal Rohlfs nový pruský úkol, a to transport
d a ru pro pŕátelsky naklonéného sultána v B ornu. Ponévadž
však prav ý d o b ro d ru h nikdy nejde rá d d v ak rát stejnou
cestou, p red al tu to misi roku 1869 rad éji svém u kolegovi
dr. N achtigalovi a sám se vydal n a cestu K yrenaikou.
K dyž R ohlfs zahájil svuj nebezpečný podnik, w adajskou
expedici, bylo m u už sedm ačtyŕicet let, byl autorem m nohá
cestopisu a poznal dokonce i Severní A m eriku. A pŕéce se
m u stala w adajská oblast svým nepŕátelským postojem
vúči všem cizincúm tém éŕ osudnou.
„Š li jsm e tedy do Boemy, vzdálené šestnáct kilom etru,“ Vydírání,
ŕíká Rohlfs ve svém vyprávční o výpravé pŕes hlavní oásy a ^ d a
K ufry, „ a usadili se tam podom ácku. Naše táboŕištč bylo
pŕekrásné. V šude m o hutné palm ové háje, m ezi palm am i
fíkovníky. N a jih u se ro z p ro s tíra la . . . b u jn á velbloudí
pastvina, stejnč tak n a východé, a stopy bývalého osídlení
zem é T ib b u vytváŕely tu historické pozadí. D al jsem obehnat
naše Stany palm ovým plotem , začal skládat zboží, zásoby
a d ary a zaŕizoval se n a delší pobyt. V šechny m é krásné
výzkum né p lány se však neuskutečnily, protože už počínaj e
pfíštím dnem jsm e se dostávali z je d n é rozčilující situace do
dru h é, až nás po desetidenním pobytu v Boemé prehlásili

371
 za zajaté . . . O d toho okam žiku mi bylo jasné, co byl za
človéka Bu G uetin (šejk suyajských beduínu, najatých jako ochranný
doprovod). Sedel n a je d n é z beden v m ém stanú a zvolal s vý­
zn am ným p ohledem : ,Sedím tu n a pokladech. V této bedné
jsou p en íze!1
Teď se v Boemé konala denné hlučná z a s e d á n í. . . — vždy
m é neslýchané vydírali. C htéli, abych vyplatil pŕíslušníkúm
doprovázejících Suyaú, usazeným v K ufre, tisíc tereziánských
to larú. Z d rá h al jsem se pŕirozené, neboť kdybych byl z a ­
platil, bylo by následqvalo další v y d írá n í. . . M ožnost poslat
zprávu do B engházi neexistovala. K dyž se mi konečné podarilo
získat jed n o h o m uže jak o posla s dopisy a bednou naturálií,
odešel sice, když dostal pŕedem zaplaceno, avšak je n naoko.
Z a nékolik dní se v rátil a tvrdil, že byl cestou zadržen . . .
Pozdéji jsem se dovédél, že . . . Bu G uetin prosté bednu
vylom il, zprávy a dopisy zničil, rostliny a zvíŕata zahodil,
kam eny však ukázal svým k rajan ú m a zvolal: ,V idíte ty
kŕesťany! Prišli do naši krásné zem é, aby j i prozkoum ali.
Pohleďte n a ty kam eny, v nich je obsaženo zlato, a ty posílají
do své vlasti, aby sem prilákali další lidi. Pri Alláhovi, to se
nesm i stát. N evéŕící psi nesm i p o d ru h é poskvrnit naši zem i!‘ “
Rohlfsovi a jeh o bílým pruvodcúm se podarilo utéct v d ra -
m atickém nočním útéku k počestném u km eňu, který s v ra žd e­
ním cizincú nechtél m ít nie společného a vétší zájem než n a
po d ílu z koristi m él n a tom , aby o tom dostal písem né po-
tvrzení. Ale všechna zavazadla expedice, prístroje, část h o ­
tových penéz, zásoby a stany m usely být ponechány lupičúm .
T ak to postupovali beduíni ješté pred devadesáti lety proti
m alým , očividné n e š k o d n ý m v ý p ra v á m ;je n ú c ta k je h o osobé,
které R ohlfs, zvaný M ustafa Bej, u lupiču i zúrivé fanatických
Senúsíň požíval, zach rán ila život jem u a jeh o druhúm .
Rohlfs neskončil svuj život v neklidné severní Africe. V rátil
se po krátké služební dobé jako ném ecký generálni konzul
v Z an zib aru do vlasti a roku 1896 zem ŕel v Bad Godesbergu.

372
 G ustáv N achtigal navštívil severní Afriku m éné z touhy Lékarem
v Tunisu
po dobrodružství jak o spíše ze zdravotních dňvodu. T rpél
totiž plieni chorobou a v T unisu pracoval jako lékaŕ, aby
se v teplém podnebí vyléčil. Z a vnitŕních zm ätku v roce 1864
se neúnavný lékaŕ a lidum il velmi vyznam enal, takže na
sebe upozornil i m inisterského predsedu. T o jeho situaci
značné zlepšilo, ale teprve roku 1867 se stal jako bejúv osobní
lékaŕ hm o tn é skutečné nezávislým. A ni v tom to postavení
se N achtigal nijak nešetril, zvlášté když ve stejném roce
postihla Tunisko velká epidem ie cholery. T aké roku 1868
se v rátil z N ém ecka, kam odjel n a návštévu, nazpét do
Afriky, když uslyšel o tyfové epidem ii, jež vypukla v T u ­
nisku.
R oku 1869 se vypravil z Tripolisu s dary, které m u predal
Rohlfs pro su ltán a z Bornu, opustil však jižn é od G atrú n u
znám ou k arav an n í cestu, po níž už šel Rohlfs, s úm yslem
prozkoum at rozeklaný masív Tibesti, kterým probíhají
vyschlá ŕečišté a kde se vypínají tri horské vrcholy do výše
pŕes tri tisíce m etru. Po cesté zažil nem ilé setkání s poušt-
ním i loupežníky a stejné jako Rohlfs zakúsil nekonečné
hádky a spory mezi pŕátelsky a nepŕátelsky naklonéným i
beduíny o osud kŕesťanú ( neboi takzvaní nevéfící byli povazováni
Za p šance).
D louhé týdny byla expedice zadržována. „V edro ve stanú
bylo stále nesnesitelnéjší a h lad stále trýznivéjší. O bédy či
večere . . . často odpadly, protože náklady n a né se zdály
m ém u ochránci príliš vysoké. H lad nékdy dokonce zahánél
i spánek, který m i ponékud krátil nekonečný den. Došla-li
nám pŕes d en špinavá voda, nesm éli mí sluhové zásoby
doplnit a k vedru, starostem , h ladu a nudé ješté pristupovala
žízeň . . . A aby situace byla ješté horší, pŕinesli uprchlíci
(z Fezzánu) zprávu o strašlivém zániku m é družky Alexiny
T inneové . . . Ponévadž jsm e prišli spolu současné do M ur-
zúku, pokládali badatelku, jejíž sam ostatnou cestu by byli

373
 LL Ľ
UJ Q

>-© '
O o O

sVjf

■zS
j* >S, '
cn

^ O T
squ«H 13

® E ŕ^ ~ -

£ %O a ® -S “^s

Ä O
* . J3

XI
O >,
ic b
Žc

’P rvní príchody západní Afrikou

stejné nepochopili, za m ou m anželku, a m oji pŕátelé se p o ­
kúsili využít zprávy o jejím hrozném konci k m é vlastní
záhube. . .
V noci z 2. n a 3. záŕí m éla u d eŕit ho d in a osvobozujícího Noční útčk
útéku. T ŕásl jsem se rozčilením . Po púlnoci jsm e začali
n ak lád at veci n a oba velbloudy. Je jic h bekot pronikal všemi
kostmi. Byly skoro dvé hodiny ráno, když jsm e byli p rip ra ­
vení vyrazit. T u A ram i náhle prehlásil, že pro tuto noc je
už pozdé a že m usím e vyčkat p ŕ íš tí. . . T aké pŕíští den
up ly n u l jak o pŕedchozí a vyznačoval se jenom tím , že A ram ova
sestra F atim a, k terá se asi dovédéla o tom , že chcem e utéci,
po d robila múj m ajetek bez jakéhokoliv ostychu prohlídce
a vzala si, co se jí zlíbilo. O púlnoci znovu prišli naši pruvodci
a za hodinu jsm e konečné vyrazili. O bešli jsm e obec . . .
a u táb o rili se po nékolika hodinách cesty n a počátku k am e­
nitého a úzkého údolí vádí O ro a “ .
J s a neustále o k rád án a arabským i pruvodci postupné
zcela vyrabován, m usel N achtigal, oslabený dlouhotrvajícím
hladovéním , zdolat neschúdné pohorí, je n aby si zachránil
život. „C en n é vzorky m inerálú a své knihy jsem musel za-
ho d it jak o zbytečnou zá též.“
Že po všech nebezpečích a ú tra p á c h se vydávali vždy Po otrokárske
stezce
znovu n a cesty, vždy znovu hledali a neustále se vraceli do
Afriky, Ize si vysvétlit je n nezkrotnou badatelskou touhou,
jež nap lňo v ala N ach tigala a m noho jiných.
P ri své p rv n í cesté se N achtigal v roce 1870 dostal se zn ač­
ným i potížem i do B ornu. Po delším odpočinku pronikl do
tak ŕk a ješté neznám é oblasti V adaje a putoval po cesté
otrokáŕských karav an , staré tri tisíce let, pŕes oblasti D ar F u r
a K ordofán k N ilu a dále do K áhiry. K dyž se roku 1875
v rátil do Evropy, byla jeh o dlouhá cesta do ra d y zajím avých
a téžko prístupných afrických zemí všeobecné znám á a N a ch ­
tigal se stal slavným m užem . N a rozdíl od Rohlfse dovedl
své zážitky a očitá svédectví i výborné vylíčit a nad to mél

375
 ješté rozhled, takže jeh o tŕíd íln á kniha S ah ara a S údán si
m uže bezesporu činit nárok n a výjim ečné místo nejen v n e ­
mecké, ale i svetové afrikanistické literatúre. A ni N achtigal
se nedožil vysokého veku. Pokud je trópy nepŕipravily o život
vúbec, p ak tém to m užúm alespoň zničily zdraví a je zázrakem ,
že N ach tig al v rozm ezí deseti let po své velké ceste to všechno
ješté dokázal, počínaje vyhodnocením výsledku a konče
dalekým i cestam i do záp ad n í Afriky, jež nakonec vedly
k založení ném eckých kolonií T oga, K a m e ru n u a zemé
L uderitzovy (zárodek dnešní Jihozdpadní Afriky). Z em ŕel n a
m ori, n a lodi M ôwe, 19. d u b n a 1885 a byl pozdéji pochován
v K a m eru n u .
J e h o osobností ústí epocha bad atelú , jejichž cesty — p o ­
d o b n é jak o B arthovy — m ély výslovné védecký charakter,
do o bdobí koloniálních pionýrú, poslaných do Afriky z N é-
m ecka, A nglie a F rancie z h ru b a současné, aby zajistili svým
zem ím podíl n a velkém kontinentu.

Livingstone a Stanley pochodují napríč černým svétadílem

P odívám e-li se n a m ap u záp ad n í Afriky, kde jsou z a ­

kreslený trasy nejvýznam néjších objevitelú, pak se ukáže,
že k arav an n í cesta T ripolis—M u rzú k —B ilm a—Čadské jezero
byla h lav n í vstupní branou. N a východ od této cesty ovládl
pole N ach tigal se svými odvážným i výpravam i. N a jih od
Č adského jeze ra dokázal nejvíc C lap p erto n a o široký prostor
m ezi p án v í čad sk éh o jeze ra a D akarem se podélili stejné
stateční a vytrvalí m užové R ené Caillié, H einrich B arth
a G e rh ard Rohlfs s expedicem i F rancouzú M onteila, F oureaua
a L am yho, které skončily teprve n a prelom u století.
Zeme Čad T a to pestrost tras a evropského pronikání do zem é č a d u
stfediskem v , . v T, , , , , 1 1 / , ,
byla m o z n a je n proto, ze cela oblast byla odedavna pro tk an a
p ravidelné používaným i karavanním i cestam i a že ríše

376
B ornu p ri Č adském jezcŕc byla v rukou panovníka, nakloné-
ného cizincúm . Pom inem e-li pralesy n a pobreží Guinejského
zálivu, pak h lavní obtíže, jež se stavély v cestu objevum
v této oblasti, spočívaly v nebezpečí pŕedstavovaném loupe-
živým i b eduíny a v nepfátelském postoji nékterých m o h a­
m edánskych knížat a sekt vuči cizincum .
Ve východní poloviné kontinentu byly pom ery zcela
odlišné. N ebyla tu velká poušť s karavanním i stezkam i
a beduíny. Ú dolí N ilu je je d n o u z nejstarších k u ltu rn ích
oblastí lidstva a už ze spisu antických geografii m ám e k dispo-
zici zevrubné popisy toku této ŕeky, alespoň až k oblasti
B ah r-el-G h azalu . V ýzkum né cesty G eorga S chw einfurtha
pŕinesiy tudíž m álo nového v oblasti kartografické, zato tím
víc v oblasti etnologické a botanické. Celé jeh o dílo je vý­
znam né pŕedevším tím , že se Afrikou zabýval prakticky po
celý život, svým nesm írným pokladem vedom ostí dával
podnéty jin ý m b ad atelň m a posiloval m oderní nem ecký vý-
zkum Afriky silnéjšími im pulsy než kdokoli jiný.
H loubéji do afrického tem n a pronikl J o h n H a n n in g Speke, Tibbu Tip
který ob rátil svou pozornost k prastarém u problém u nilských
p ram eň u a p ritom objevil znovu V iktóriino jezero. V lastní
srdce Afriky, oblast m ezi velkým i ŕekam i Z am bezi a K on-
gem , m ezi M osam bikem a K am eru n em , bylo j ešte zcela
v rukou obchodníku s otroky, kde T ib b u T ip a jeh o m éné
m ocní kolegové znali a kontrolovali každou cestu a stezku,
p re p ad ali černošské vesnice, kdykoliv se jim zlíbilo, a s koló­
nam i ukoristených otrokú táh li napŕíč svétadílem , který, ja k
se zdálo, p atril je n jim .
Co tak často pom ohlo Schw einfurthovi — totiž p o dpora
obchodníku se slonovinou, s tím nebylo m ožno v této oblasti
počítat. O trokáŕští obchodníci tušili v každém E vropanovi,
objevivším se v Africe, pŕedzvést svého zániku či príznaky
nadcházejících potíží.
Byli to pŕedevším dva m uži, kteŕí se tím nedali odradit,

377
 ale v neuvéŕitelné odvážných expedicích táh li od jednoho
m ore k d ru h ém u n ap ŕíč vnitrozem ím Afriky, a to Skot
D ávid Livingstone a H enry M orton Stanley z D enbighu
u Liverpoolu. O b a pocházeli z velm i nuzných pom eru,
m useli od détství pracovat a celý svúj život s nesm írnou
vytrvalostí venovali stále novým objevným cestám .
Cestu do srdce divočiny a k srdcím prim itivu otvírala
bélochum za všech dob dvé povolání, a to povolání lékafe
a m isionáŕe. K rom é lékaŕu Rohlfse a N achtigala je ve stejné
úrovni m isionár Livingstone, který se vydal do téchto končin
— podobné jak o pozdéji Pavel Šebesta a m noho jin ý ch —
s úm yslem pŕinést duším černochú pom oc a který se stal krom é
toho vynikajícím badatelem . S velkým i m ateriálním i po-
tížem i vyštudoval Livingstone teologii a už záhy projevil
p ŕán í vénovat se misijní činnosti v Africe. Bylo m u však už
dvacet sedm let, když stanul n a africké p u d é; zdálo se pak,
že se d al príliš brzy u p o u ta t a že z ného b u d e obyčejný m isionár
jak o z m n o h á jin ý c h ; brzy po svém príchodu do Bečuánska
se totiž oženil s dcérou svého predstaveného M offata.
Cesta pouští Plynula leta a Livingstone se nijak nestaral o objevování
Kalahari
Afriky, ale pŕesto denné néco nového objevoval: povahu
černochú a jejich jazyky, ch arak ter zem é a život v buši.
T ep rv e když i je h o m ladá žena projevila ochotu vzít n a sebe
riziko dobrodružství, odvážil se opustit obvod své misijní
činnosti a podnikl první cestu n a sever, s ženou, tŕem i détm i
a dvém a pŕáteli. U ž výsledky této první cesty byly p o zo ru ­
h o d n é; procestoval strašnou poušť K a la h ari a dosáhl jeze ra
N gam i.
Z p ráv am i o této cesté byly zainteresované kruhy poprvé
upozornény n a jm éno Livingstona. N ikdo až dosud netušil
obrovskou v n itŕn í silu m uže, který s celou rodinou putoval
pouští K a la h ari, n apŕíč pouštní stepí, rozprostírající se v p ro ­
stom m iliónu čtverečních kilom etru; z nich je n stopadesát
h ek táru bylo obdéláváno. J e n ojedinélé nádrže m ají vodu

378
po celý rok a k aždá d ru h á d íra s vodou prosycenou jedovatým i
solemi je p ro človeka strašlivou pästí.
N a této ceste si však Livingstone uvédom il, že musí volit
m ezi Afrikou a rodinou. Byl to jisté nejtéžší okam žik jeho
života, když zotaviv se po dlouhé nem oci pŕevezl ženu a déti
zpét do kolonie K apska a poslal je lodí do Anglie. A pak se
vrátil n a sever kolonie, tam , kde začíná neznám á Afrika,
pŕicházím e-li od jih u , tam , kde se nedávno zastavil a obrátil.
Teď však byl sám, teď šlo je n o jeh o vlastní sily. A tak už ro ­
ku 1852 stanul u ŕeky K u an d o , prítoku Zam bezi, náležející
k systém u ŕek, jeh o ž prozkoum ání jej pŕedevším vábilo.
P ri h ledání vodního pŕedélu m ezi systémy K onga a Z am ­
bezi ,se Livingstone probil severozápadním sm érem pralesem
v A ngole; je to oblast, v níž ješté dnes ty nejlepší m apy
udávají tok ŕek je n čárkované. T am u ného znovu vypukla
horečka a velm i jej trá p ila ; v neustálém boji s nem ocí konečné
koncern kvetná 1854 dosáhl portugalského prístavu Säo Paulo
de L u an d a. H orečka m u zab rán ila v dúkladnéjším prozkou­
m ání kraju, jim iž prošel, a teď alespoň vedel, jak ý veliký
úkol jej čeká, a védél také, kudy teče Zam bezi n ad V ik tó ­
riiným i vodopády.
K dyž se jak žtak ž zase postavil n a nohy, vydal se po né- Plavba
po Zambezi
kolika mésících znovu k Zam bezi, zase pŕes Angolu až k je-
zeru Dilolo. T u to m alou vodní plochu zevrubné prozkoum al
a zjistil, že vodu z ného odvádí je d n a k K asaj do K onga, je d n a k
L uam bo do Zam bezi, to znam ená ja k do A tlantského, tak
do Indického oceánu. N a Dilolo pak Livingstone zahájil
dlouhou plavbu po pro udu Zam bezi, pri níž se nejprve se-
znám il s peŕejem i C havum a a dále s V iktóriiným i vodopády,
jež v dnešní dobé lákají turisty stejné jako zŕíceniny Zim -
babw e a vodní n ád rž K arib a. N a velké vodopády pripravili
dom orodci Livingstona slovy „m osi oa tu n y a “ (zde hrímá
kour) — a vskutku: „ . . . ve vzdálenosti péti až šesti mil
jsm e spatŕili poprvé sloupy vystupujícího kouŕe, jako by tam

379
 horela velká tra v n a tá plocha. V zh ú ru stoupalo pét sloupú,
jejichž vrcholy jak o by splývaly s m raky. Dole byly bílé,
o néco výše však stále tm avší, takže vypadaly skoro jako
kouŕ. C elá p odívaná byla neobyčejné krásná. Brehy a ostruvky,
rozseté v ŕece, zdobily lesní strom y rozličných barev a tvarú.
V dobé naši návštévy kvetlo m noho strom u, každý mél svou
vlastní fy z io g n o m ii. . .
Asi púl m íle pred vodopády jsem opustil člun a nasedí na
lehčí s lidm i, kteŕí vodopády dobre znali. Plavili se uprostred
p ro u d u a dovezli m é mezi vyčnívajícím i skalam i k ostrovu,
ležícím u tésné n a okraji propasti, do níž p ad a la voda. P ritom
jsm e byli v nebezpečí, že nás p roud po obou stranách ostrova
strh n e dolu . . . Pln bázne jsem se odvážil doplazit se až
k sam ém u okraji ostrova a tam jsem spatŕil, že proud byl
asi tisíc loktú široký, p ad al do hloubky jed n o h o sta stop a pak
se n áh le zúžil n a pouhých p a tn á c t až dvacet loktú. V odopády
nejsou ničím jin ý m než ohrom nou trhlinou v čedičové škále,
zející od pravého b reh u Zam bezi k levém u. Byl to nejn ád h er-
néjší pohled, jak ý se mi kdy v Africe naskytl. Pohlédlo-li se
do trh lin y z pravé strany ostrova, nebylo vidét nie než hustý
bílý m rak, v ném ž záŕily dve tŕpytivé dúhy. Z m rakú se zvedal
velký sloup p áry do výše až tŕí set stop, který byl stále hustší,
zbarvil se n a tm avý kouŕ a padal dolň jak o hustý déšť, kterým
jsm e byli brzy prom očeni až n a kúži . . . Vlevo od ostrova
se voda n a d n é pánve jev ila jako bílá m asa m ezi tm av o h n e­
dým i stenam i; jako prad en o vlny stále hloubéji u b íh ala do
taju p ln é propasti . . . M akoloové vyprávéli, že jed n o u pro-
následovali nékolik lidí km ene Batoka, kteŕí se nedokázali n a
svém útéku n a pokraji zastavit a zŕítili se. Spadli dolú d o ­
slova roztŕíšténi n a kousky.“
Pmm Livingstone cestoval dále, sledoval pritom stále reku
promknuti .
napni Zam bezi a v kvetnú 1856 dorazil do prístavu Q uelim ane
Afrikou (nékolik desitek kilometru na sever od ústí ^am bezi). T ak prošel
jak o první n apŕíč africkým kontinemtem — nebo byl pŕi-

380
nej m enším prv n ím Evropanem , o ném ž to Ize ŕíci. P ritom
objevil svou lásku k oné části Afriky, od níž si tehdy ješté
nikdo nesliboval zvláštni užitek a jejíž nerostné bohatství
ovšem i Livingstone pouze tušil. C enu objevených územ í
vidél pŕedevším v dobrém zavodnení a v úrodnosti z neho
vyplývající.
Teď však bylo načase v rá tit se k žené a détem . Je h o
dvouletý pobyt v Anglii byl také dobou poet, jichž se m u
dostalo, a príp rav o u zm eny povolání, je ž mélo napŕíšté
Livingstonovi poskytoval víc času n a výzkum a víc pro-
stŕedkú p ro je h o cesty. Britská vláda jej jm enovala konsulem
v oblasti Z am bezi a současné jej poverila výzkum nou cestou
do zemí, sousedících n a severu s portugalským územ ím ;
hranice tu ovšem nebyla nijak pevné stanovená.
U ž roku 1859 objevil Livingstone velké jezero N jasa, Livingstone
0 ném ž arabští kupci často v M osam biku vyprávéli. Cesta ^jasy1
k ném u nebyla nijak snadná, neboť m ezi jezerem a p o ­
brežím se tyčily k nebi hory do výše pŕes dva tisíce m etru ;
1 Livingstone mél úspéch teprve tehdy, když objevil b rá n u ,
kterou tvorila ŕeka Šire a kudy vede dnes železniční trať
B eira—B lantyre—C hipoka (u jezera Njasy, dnes M alawi).
Pak však následovala leta nehôd a z k la m á n í: sm rt statečné
ženy, k terá pŕijela do územ í Zam bezi, chtéjíc p racovat po
boku svého m uže, a pak neshody s L ondýnem , v jejichž
dúsledku byl Livingstone z Afriky odvolán.
T en to k rá t potreboval nezdolný m už čtyŕi roky k tom u,
aby nabyl nových sil n a další podniky. T eprve roku 1866
opét pristál v Z an zib aru a brzy n ato stanul pred ústím ŕeky
R ow um y, u mysu D elgado, tam , kde začíná dnešní štátn i h r a ­
nice mezi Portugalskou východní Afrikou a T anzanií. N edalo
m u pokoje, že dosáhl jezera Njasy je n pŕes M osam bik. M usela
pŕece existoval možnost dostat se k ném u i kratší cestou,
pŕím o od východního pobreží. Byla to jeho p átá odvážná
cesta a jejím výsledkem byl objev cesty, která pozdéji nabyla

381
 P o rt S ú d á n " n *><
;A' Suákin
^ ^
B e r o e r ; )<»

U m m d u rm ár
K a ss^ la
; / C h a rtú m

Eš-Fašere
Fodža 0
El O b e jd

F ašod

S c h w e in f u rth 1 8 6 4 ' ľ l

S ta n le y 1 8 7 1 * 7 7
B A H R E L -G H A Z A L X -
U v in g s to n a 1 8 4 9 - 7 3

L adoT * G on d o k o ro

R udolforo /r : .

ji z . A l b t jt z . hioga ^

A Eljon 4127 n

Bswtmcri 1119^1 A
© M a y e ia
jix. Eduardim ^ ^
jc x . V ik tó r iin o

I V S jZ iL y Y ’ Killminíľírí 5993in
) 3 . CESTA \ CE ST A A
^ 1 8 7 5 -7 0 ^ ' 0 7 4 -7 5
N y a n g w e t o 'j ^ . . ^ M in in g Meru 4552 m

L o an g a L e o p o ld v ill
P o in ta N o ir e C . ~ U K in sh a sa ) K a b a m b a re Q ľti.r; y -.T a b o ra v >
L u a la n d a ^ a /S fls s a n g u illa í \ Z a n z ib a r
C a b i n d a 'J ^ B o m a \ l //T a u ra . —
A lb e rtv ille
f \ a S a S S a lv a d o rd o C o n g o VlllB '-cnsTr
1 3 7 1 -7 2
aägämTj'í*®
n ______
0 . CE ST A D a r e s - S a la a m
•j* J je r , /a n g a n jika
1 8 7 1 .7 3
^ S a o P a u lo d e L u a n d a
M aiam a X A n fa k
je « .M e ru
CK5TA 1 8 5 2 * 5 4
K azam bo 5 . CESTA M ikindan
1 8 6 8 -8 9

I^ C a tu m b e la
Kambowe
j e í.B a n g y e o I u
Jer, NJara

ChitamDO
^ /S e n g u e la

Zum bo
M ocam edes

H um bes#,
Q u e lim a n s
*V 3 . CESTA 1 8 5 4 - 5 8
V iktorilny vo d o p á d y
Liwingstone
t , CESTA 1 8 4 9 - 5 0

6 0 0 km
IND ICKY OCEÁN
jez. Ngam i jr : . M akartl.a
Z im b a b w e

V srdci íernéfw svétadílu

pro britskou koloniálni politiku zvláštního význam u. Po
neobyčejné n am áh av ém pochodu pŕes hory dosáhl v d u b n u
1867 jeze ra T an g an ik y — za doprovodu je n nékolika sluhu,
bez jakékoli zvláštni výzbroje. T u zasáhli obchodníci s otroky,
ohrožovali nosiče, a konečné dosáhli toho, že vydesení černosi
se vyparili se vším, co beloch v tropech potrebuje. Livingstona
délily tisíce kilom etru od pobreží, byl zcela odkázán sám n a
sebe a nem él an i léku, což se pro človeka neustále bojujícího
s horečkou rovnalo rozsudku sm rti.
Ale ŕetéz jezer ve východní Africe s puvabem panenské
krajiny m u učaroval. M už, který prošel suchou stepí K a la h ari
do vnitrozem í Afriky, stále ješté hledal pŕedevším vodu.
V ní vidél záruku životaschopnosti krajiny, a proto se také
stal objevitelem tak m n o há ŕek a jezer. Po jezeŕe T anganice
následovalo jezero M eru a po ném Bangweolo, ležící ve výši
1140 m etru u p ro stred velkých bažin — dvé sté padesát
kilom etru n a východ od m ésta Elisabethville (nyní Lumum-
bashi), o ném ž se tak často m luvilo v p ru b é h u nepokoju
v K o n g u ; ty ovšem teh d y ješté neexistovaly.
O b é jeze ra p a trí do povodí K onga. R etéz jezer s T an g a n i-
kou n ap ro ti to m u náleží (pŕes nevýznam né p ŕíčné spoje)
do povodí Nilu. K dyž Livingstone slyšel v bŕezn u 1869
o ŕece jm en ém L u alab a, véŕil, že je n a stopé p ram ene N ilu,
po jeh o ž objevení výzkum níci tak velice toužili. A tak vénoval
dvacet m ésícú a své poslední sily pokusu n ajít tu to reku.
K dyž ji konečné objevil, zjistil, že p lout po p roudu ŕeky
a zazn am en at její p rň b é h by bylo n ad jeho sily. P roto se
v rátil do nejbližšího m ísta, um ožňujícího odpočinek, a to do
vesnice Ujiji n a východním brehu jeze ra T anganiky (ko­
nečná stanice dnešní železniční trati z Dar es-Salaamu k Tanganice).

Psal se ŕíjen 1871 a i když se v Evropé odehrávalo ledacos Livingstone

nezvestným!
závažného, zam čstnávala se svétová veŕejnost díky anglo­

383
 saským novinám v m iliónových nákladech p anem Livingsto-
nem , který zm izel v pralese a k ném už se britská vláda za­
chovala tak macešsky, s nem enším zájm em než událostm i ve
F rancii. Byl-li vubec ješté naživu, tak je h o zásoby vým en­
ného zboží a léčiv jisté už dávno byly vyčerpány. Zem ŕel-li,
chtéla se veŕejnost dovédét alespoň jistotu o je h o osudu.
Tušili tu velký napínavý pŕíbéh a am erický tisk byl tehdy
už tak daleko, že to vycítil. New York H erald pŕedstihl
všechny o statní listy zajím ající se o L ivingstona tím , že
m él k dispozici schopného a energického m uže, který byl
m nohem víc než pouhým reportérem , a tohoto m uže s celkem
obyčejným jm én em S tanley vyslal vydavatel Jam es G ordon
B ennett h led at stopu vytrvalého m isionáŕe.
Stavleyovo A bychom pochopili, ja k m ohl Stanley dokázat, co od
détstvi
neho další leta požadovala, m usím e si uvédom it, že prožil
snad nejhorší detský osud, který v civilizovaných státech
existoval: jako nem anželské díté chudého dévčete se dostal
do je d n é z onéch fackovacích institucí, jež se ve viktoriánské
Anglii smély nazývat výchovným i ústavy. Po jed n o m v ý ­
prasku, který m u uštédŕil jeh o jed n o ru k ý — a ja k se pozdéji
ukázalo — duševné chorý vychovatel — bývalý horník,
chlapec z ústavu utekl.
Stanley, který se tehdy ješté jm en oval J o h n R ow land,
udélal to, co délali všichni uprchli angličtí chlapci: šel n a
m ore. N a lodi však dostával výprask snad ješté častéji než
u šíleného Francise, a tak, když jeh o loď vyplouvala z N ew
O rleansu, zústal ve mésté a ukryl se jako učedník u zám ož­
ného obchodníka Stanleye. „Jisté, i tato nová práce byla
ú n av n á ,“ píše Stanleyuv životopisec Pierre Daye, „ale v tom to
k rám é zapáchajícím m ýdlem , syrupem , voskem a barvam i se
J o h n cíti být opét človékem .“
A teď to s ním šlo nahoru, pŕes všechno, co století uchystalo
m ladé generaci: pŕes válku mezi severním i a jižním i štáty,
pŕes N apierovu expedici do Etiópie a jiné. Stanley se vším

384
zocelil, potuloval se po celém svete a krom é smuly m él stejné
tolik štéstí, takže poznal, že jed n o i d ru h é p a trí k životu,
a nabyl sebedúvéry. Pŕedevším však videl svét, od ŕeky P latte,
kde se m usel v krehké loďce skrývat pred In d ián y , až do
M alé Asie, kde ho T u rci obrali o jeh o skrom ný m ajetek.
Zjistil také, že existují lidé, zajím ající se o to, co neohrožený
S tanley prožil.
Z prv u to byly nevýznam né listy, které ho zam éstnávaly,
p ak se k nim pŕipojily noviny v New Y orku. Potom násle-
dovala E tiópie, a nakonec B ennettova n a b íd k a; to však už byl
svétové znám ým reportérem . Pŕesto zn am en ala tato n ab íd k a
i pro takového Stanleye velkou šanci.
Stanleyuv podnik totiž nebylo pouhé znám é h led án í jehly
v kupce sena. Belocha Ize bezpochyby n ajít v Africe snáze
než m ezi bélochy a Livingstone už byl i m ezi černochy z n á ­
m ou osobností. Byl-li naživu, pak jej bylo m ožno najít. M ohlo
to ovšem trv a t dlouho.
Pochod do vnitrozem í začal ve m ésté B agam ajo, ležícím Start
v Bagamaju
proti Z an zib aru . S tanley m él s sebou vým énné zboží n a dva
roky, tisíce m etru bavlnéných látek rozličných barev, asi
dvé sté lidí, sedm advacet soum aru — což byla k a rav an a tak
dlouhá, že se m usela p ohybovat do n itra Afriky v péti e ta ­
p ách — vždy po jed n o m až dvou dnech cesty za sebou. A čko-
liv S tanley Afriku znal, pŕesto byl v horečnatých pobŕežních
nížinách postižen horečkou. Byly tu prosté zcela odlišné
klim atické podm ínky než v h o rn a té Etiópii. M usel bojovat
s hm yzem , vzbouŕivším i se nosiči, arabským i kupci a nem ocí
— a teď se ukázalo, ja k vytrvalý a tvrdý byl: nejenže zb ran í
vyhrožoval, ale také stŕílel! Používal zastrašování a násilí,
jak o to délali otrokári, a po sedm i mésících védél, že ve
vesnici U jiji čeká n a sm rt nem ocný, starý bílý m už, nem ající
už ani zuby, ani vým énné zboží.
Stanley teď nešetril ani odm enam i, ani hrozbam i a o týden
pozdéji stanul u T anganického jezera. Z áhy m ohl p ŕed -

385
 stoupit p re d D avida Livingstona a p o tŕást m u rukou s frází,
je ž se stala historickou: „M r. Livingstone, nem ýlím -li se?“
Z a c h rá n it L ivingstona v pravém slova smyslu už nem ohl. T o
už m u n azn ačil konsul K irk v Z an zib aru . Livingstone tak
velice p ro p a d l nejtem néjší Africe, zá h ad ám jejích ŕek a jeze r,
že se ve skutečnosti už ani nechtél v rá tit do S tarého sveta.
Byl však m ladším u Stanleyovi, který pro nej podstoupil tolik
ú tra p , vdéčný z celého srdce, č ty ŕ i a pú l mésíce strávil po
je h o boku a svéŕil m u nejen nesm írný poklad svých afrických
vedom ostí, ale dal m u i néco z onoho v n itŕn íh o zanícení, bez
néhož by jisté žád n ý b ad a te l nezvládl všechny ty nevýslovné
obtíže, s nim iž se m usel potýkat. N ebyla to pouze zá h ad a
ŕeky L u alab y, otázka „N il či K o n g o ?“ . Byl to problém celé
v n itŕn í Afriky, jed n o h o z posledních dosud nerozdelených
pro sto ru sveta. A novinár S tanley ovšem chápal, ja k dúležitá
tu byla k ažd á jed n o tliv á objevná cesta.
Pomoc od K dyž vyrazil H enry Stanley ke své p rv n í vlastní africké
Tibbu Tipa
výpravé — je h o pochod z roku 1871 pŕece platil Livingsto-
novi — nebyl D ávid Livingstone už m ezi živým i. Ŕ ešení
dosud čekající záh ad y m ohl tedy pŕinést už je n Stanley.
V letech 1874—75 prozkoum al V iktóriino jezero, dostal se
až k R uw enzori a zabýval se problém em nilských p ram eň u .
R oku 1876 začala velká cesta, kterou Livingstone sám už
neuskutečnil, nekonečná p lav b a po p ro u d u K onga, mezi
divokým i km eny, jejichž kanoe neustále zatarasovaly cestu,
s dvém a, tŕem i i více potýčkam i denné, s boji, p ri nichž m él
Stanley p red sebou vodopády a za sebou lidojedy. A i kdyby
byly km eny m éné divoké, Stanleyovi lidé by byli stejné
u p rch li, je n aby nem usili dále prožívat tu to plavbu sm rti.
K m eny žijící p ri konžském ohbí byly večné válkychtivé;
i dnes se jejich problém y celý civilizovaný svét zabývá
a z toho, co se tam dálo v pom érné nedávné dobé, si Ize
predstaví t, že Stanleyovo líčení není nijak prehnané. Že se
vubec dostal tak daleko, za to vdéčil zčásti m uži, který

386
p om áh al i Livingstonovi a občas i jin ý m b ad atelu m — totiž
m ocném u o tro k ári H a m e d u ben M oham m edovi, nazývaném u
v buši pro své nepretržité m rkání T ib b u T ipem . T e n poskytl
Stanleyovi za h o n o rá r p éti tisíc d oláru tri sta ozbrojencú a díky
tom u, že m él presné vedom osti o všech cestách v Africe, p o ­
skytl Stanleyovi neocenitelnou pom oc až k ŕece K ongu, kde
pak cestovatel m ohl n astoupit do člunu.
P lav b a po p ro u d u ŕeky K o n g a — neboť se brzy ukázalo, Velká plavba
že L u ala b a je je d n o u zdrojnicí K onga, tekoucího n a sever — ongu
n eb y la cestou v prav ém slova smyslu, nýbrž ozbrojeným
tažením . V hustém pralese po obou bŕezích ŕeky n ep retržité
dunély válečné b u b n y . S tanley a je h o lidé si museli neustále
probojovávat cestu; často m useli útočit, je n aby m ohli p ŕistát
a pŕenést čluny pŕes peŕeje. 9. srpna 1877, devét set devadesát
devét d n í po svém štartu v Z an zib aru , dosáhl Stanley m ésta
Bomy v ústí K onga. Z jeh o tŕí set šedesáti lidí jic h zústalo
n a živu pouze sto padesát. Ze čtyŕ bélochú zbyl už je n
S tanley sám . T ak o v á byla cena za odvážný pochod od v ý ­
chodu n a z á p ad k o n tin en tu ; taková byla cena, kterou m usel
Stanley zap latit, než dosáhl tohoto vyvrcholení svého života.
N yní i p ro neho n astal onen okam žik prechodu, jem u ž
se v onéch letech nevyhnul žád n ý z vedoucích m u žň -b a d atelú .
S tanley sice nepresadil, aby K ongo dostalo jm én o Livingsto-
novo, nepotreboval však použít m nohá slov k tom u, aby
evropským m ocnostem objasnil význam vodní cesty do vn itro -
zem í obrovského k o n tinentu, dlouhé čtyŕi tisíce kilom etru.
Belgický král L eopold I I . využil jed in ečn é energie a nedoceni-
telných zkušeností tohoto ocelové tvrdého B rita, postavil ho
v čelo nové založené K onžské spoločnosti a už roku 1879 ho
vyslal s plným i m ocem i znovu do Afriky.
K výzkum né práci se Stanley nedostal a jeh o nejvétší
podnik, úspéšnou expedici n a záchranu E d u ard a S chnitzera
a C asatiho nepokládají Stanleyovi prisni kritikové za dílo
lásky k bližním u, ale vidí v ní spíše zdaŕilý pokus o n ah rán í

387
 další koloniálni oblasti n a okraji bo h até zem é T anganiky
do rukou B ritň. J e to otázka, která sice pred šedesáti lety
vznécovala mysli lidí, nás však dnes už nezajím á. Ze S tan-
leyova postoje vúči Livingstonovi, je h o m nohaletého ne-
zkaleného v ztahu k panovačném u T ib b u T ipovi — jehož
dokonce jm enoval guvernérem jed n é z konžských provincií —
je pŕece n u tn o usuzovat n a jeh o silný a spolehlivý charakter,
i když byl príležitostné jisté i značné bezohledný. Aby se
však stal p o uhým agentem , k tom u by se byl S tanley jisté
nepropújčil.
Záver epochy F akt, že tak význam né objevné výkony se pŕesto octly
v pološeru politických sporú, ukazuje n a konec epochy. Pro
učence, m isionáŕe, lékaŕe, pro všechny, kteŕí m ilovali Afriku
pro ni sam otnou, se začalo pŕipozdívat. Po nich nastoupily
válečné lodi, vojáci — a ti je dohnali a p ŕe d e h n a li. . .
 O P O S L E D N Í Z Á H A D Y ZEMÉ

U ž cesty Jam ese Cooka dávaly tušit snahu, jež se nyní

projevila a jejím ž cílem bylo rozšíŕit znám ý svét nikoliv je n
sm érem východním a západním , nýbrž také severním a již -
ním . Zem é už byla nékolikrát o b ep lu ta; ani vnitrozem í
velkých svétadílu n ed ávala po výpravách cestovatelú L a
C on d am in a, H u m b o ld ta, Rohlfse, L ivingstona (a neza-
pom eňm e n a M ark a Pola!) nadeje n a senzační objevy. A tak
byl v poslední tretin e devatenáctého století zahájen tv rd o ­
šijný útok n a severní a pak i n a jižn í polárni čepičku Zem é,
takže tu Ize hovoŕit o generálním útoku objevitelú.
N a severu mély ty to cesty zvláštni ch arak ter pro politický Baltoví
vývoj svéta v devatenáctém století. Po napoleonských válkách pro Rusko
se R usko stalo tém éŕ pŕes noc velm ocí a n a d ru h é strané
oceánu se začaly Spojené štáty am erické s jistým i vnitfním i
potížem i, ale s očividným rústem hospodáŕských m ožností
konsolidovat jak o další svetová velm oc. O b e nové m ocnosti
byly zpočátku p ln é zam éstnány poznáním a zevrubnéjším
prozkoum áním a využitím vlastního obrovského teritó ria.
R usové je zahájili pŕedevším prostŕednictvím svého prvního
cestovatele kolem svéta — A dam a J o h a n n a von K ru sen -
sterna. Byl to Balt, šlechtic švédského puvodu, který v letech
1803— 1806 upŕesnil p ro Rusko tak dúležité geografické po-
m éry pri pobreží severozápadní A m eriky, severního Jap o n sk a
a severovýchodní Sibiŕe. T aké jeho syn P aul se zasloužil
o po zn án í geografie R uska; doprovázel jakéhosi h ra b éte
K eyserlinga n a obtížné cesté po Pečoŕe a odvážil se dokonce
do K arského m ore, jež se už často pred tím stalo pro m nohé
m oreplavec hrobem .

389
 Špicberky

Tromsä Zemé
s Františka
MAHSeH
Vardô,

'BARENTSO VO
N o v á Zeme
■MORE

’Dikson

,v4íJoT

MO SK V A
 'A klavik

N om a

ČUKOTSKÉ
MOŔE BERINGOVO
MOŔE

SEVERNÍ LEDOVÝ OCEÁN

J o sefa

N ordvik

MOUOKOV 1838 '

C h a ta n g a

N e jd ú ležitéjší objem e cesty v arktické oblasti

 A lexander von H u m b o ld t procestoval U ralem , Altajským
pohorím a Kirgizskou stepí. F erd in an d von W rangel podnikl
čtyŕi nebezpečné cesty n a saních v oblasti Severního ledového
oceánu.
V elký podíl b ad atelú z ra d N ém cú a pobaltských N ém cu
byl je n počátečním jevem a je h o dúvodem by la vynikající
role, kterou teh d y h rá la universita v D o rp a tu (dnešní Tartu).
P rú b éh em devatenáctého století také ruští geografové a dustoj-
níci prozkoum ali system aticky pŕedevším rozsáhlá povodí
sibírskych ŕek a tím doplnili zprávy vlastních dobyvatelu
této oblasti — kozákň. Z právy od nich docházely do R uska
n ep retržité od sedm náctého století, nebyly však vždy zcela
prukazné.
Ataman U ž roku 1648 projel a ta m a n D éžnév B eringovou úžinou,
Ľéznév
dŕíve než se tak jm enovala. O d kozákú asi také pochází
m yšlenka p ŕe p rav it se n a Aljašku, podobné jak o to délali
v prehistorické dobé první lidé, kteŕí stanuli n a púdé Severní
Am eriky. A larm ováni Cookovou cestou do Beringovy úžiny
se Rusové obezŕetné usadili n a A ljašce; neprojevili však p rí­
lišnou politickou prozíravost, když roku 1867 prodali tuto
zem i Spojeným státúm za pouhých 7,3 m iliónu doláru.
Protože byla m ezitím válka m ezi obchodníky s kožešinam i
v K a n a d é ro zh o d n u tá ve prospéch Anglie, stáhli se F ra n -
couzi i z této části Severní A m eriky a prenechali arktické
vody v podstaté R usúm , A ngličanúm a A m eričanúm .

Rusové v Arktidé

Nejjasnéjší cíl m éli R usové: nechtéli se pokaždé plavit

kolem celé Zem é, když posílali lodé či zboží z P etro h rad u ,
A rchangelska nebo Odésy do V ladivostoku. Pro jejich velkou
ríši bylo a je polárni m ore neocenitelnou vnitŕní dopravní
linkou; podívejm e se je n n a glóbus a poznám e to zcela jasné.

392
Projekce obvyklých svétových m ap rozťahuje severní pobreží
tak velice od sebe, že krácení vzdáleností, zpusobené kulovým
tvarem Zem é, je tak ŕka neviditelné. P ŕedpokládám e-li, že
vzdálenost z L ibavy pŕes Suezský prú p lav do V ladivostoku
m éŕí d v an á ct tisíc nám oŕních mil, pak z toho vyplývá, že
vzdálenost z A rchangelska do V ladivostoku je po trase Se-
verním ledovým oceánem nejvýš poloviční. Byla to proto
velká událost, k terá vyburcovala celé Rusko, když A dolf
E rik N ordenskjôld z H elsinek dosáhl roku 1875 — po m enších
úspéšných výzkum ných cestách v A rktidé — z prístavu
T rom so ústí Jen iseje; tutéž cestu opakoval v pŕíštím roce
z T ro n d h eim u . P ritom zjistil výhodný p ríro d n í prístav u ústí
Jeniseje. R eka Jenisej sice j ešte není nej výhodnejší z velkých
sibiŕských ŕek, ale skutečnost, že jejího ústí bylo m ožno
dosáhnout lodí, znam enal stejné neobyčejné zlepšení do-
prav n ích m ožností v oblastech, kde nebylo silnie, nem luvé
o železnicích. N yní bylo m ožno Severní cestou dopravoval
zboží do kuznécké pán ve a tran sp o rto v al do R uska suroviny
z oblasti tak b o h até p ŕírodním i zdroji.
P ro Rusko a skandinávské zem é tím bylo dosaženo m n o ­
hého. Protože však ve Švédsku i v P etro h rad é m éli sklon
žá d at n a N ordenskjôldovi prosté vše, dala švédská v láda
spolu s obchodníkem Sibirjakovem k dispozici kapitál pro
velkou expedici, jež se m éla dostat ješté dál — totiž až
k Pacifiku.
P red C habarovou (na severním cípu poloostrova Paj-Choj, VýPra(a
v, * in ' , TT ,, , , , ,, , nalodí
Z nehoz vybiha pohon Ural) byla ustavena expedxce, skladajicx v ega
se z vlajkové lodi V ega a zásobovacích lodí F raser, Express
a L ena. Psal se 30. červenec 1878. „Počasí bylo tak nádherné,
záliv zcela leduprostý, je n v ítr byl velm i slabý, takže plachtoví
bylo m álo platné. Proto cesta u b íh ala je n pom alú, a to p ŕe-
devším také proto, že jsem chtél udržet všechny čtyŕi lodé
po hrom adé, a plachetnice Express m usela být vlečená p ar-
níkem Fraser, aby nezústávala p o zad u .“

393
 Cesty od ústí Jeniseje se účastnily je n V ega a L ena, ostatní
lodi jely vzhúru po ŕece, aby naložily obilí. 19. srpna byl
o b ep lu t Č eljuskinúv mys, vysunutý daleko n a sever. Z a m ihy
a pri m alé hloubce m ore se plavily kolem ústí m enších ŕek
C hatangy, A n a b aru a O lenjoku. V plavbe jim bránily Jedové
kry, m apy se ukázaly být nepresným i a N ordenskjôld za­
nechal te d vzadu i L enu. P rúlivem L aptéva se dostal ješté
do V ýchodosibiŕského m ore a byl už nedaleko Beringova
p rúlivu, když V ega uvízla m ezi ostrovem K oljučinem a pev­
nin o u v ledu. Nékolik nám oŕních m il pred východním
cípem Sibiŕe — D éžnévovým m ysem — byli nuceni pŕezim ovat
(od 27. záŕí 1878 do 19. července 1879).
N ordenskjôldova dvousvazková zp ráv a o plavbe Vegy
ukazuje, že dovedl využít i tohoto nuceného prerušení cesty.
V m alých čukotských vesnicích si dal vyprávét nejen o po-
m érech n a pobreží Severního ledového oceánu, ale pozoroval
i čilý provoz Č ukčú n a saních, kteŕí si dokázali vždy o p atŕit
dostatek koŕalky, takže se v zasnežených pustinách m ohli
podie libosti opíjet. Pŕes menší senzace, j ako byly nálezy
m am u tích kostí či objevení neznám é am erické lodi, čekali
všichni netrpélivé n a den vysvobození z ledového zajetí. Po
294 dnech m ohli zase pokračovat v cesté a už den nato
dosáhli Beringova prúlivu a obepluli V ýchodní (Déžnévuv)
mys. 2. záŕí 1879 p ristála V ega v Jo k o h am é a Severovýchodní
cesta, za kterou položilo život tolik nám oŕníkú, nestála
N ordenskjôlda ani jediného m uže . . ,

0 Severo- ]\’a severozápadé, tedy m ezi nejsevernéjší částí K an ad y

západní cestu _ , . , . . v , /v
a Severm m ledovým oceanem , byly pom ery m nohem m ene
pŕíznivé. Z atím co velké toky v Sibiŕi om ývají alespoň samo
pobreží p om erné teplejší sladkou vodou, takže se tam vždy
vytváŕejí kanály pro prňjezd, je zméť ostrovu mezi Grónskem
a K an ad o u bez vétších vodních toku. I osídlení je tak ŕídké,

394
 A:
SEAUFORTOFOMORÍ

\ eev«rnl m atinetlcký p si x
<■ V'i

IV>
VelkljezcroMeivíái

VilkiJczmOtnít

Athaíasfa
Fort Chĺpewyan
—-vj. ^ ,
..- V - ^ S s

. ,4i;» íri/ipaj, A lex a n d

lfÄíipail

x' s*. *. / >>w -

Alexander Mackenzie dospel jako první americkým kontinentem k Severnímu oceánu

Udovému (k Ľeaufortové m ori); nékolik let poté prohl severní častí Skalních hor
 že tu o d p ad ají i n epatrné, za jistých okolností však životné
dôležité zásobovací m ožnosti, které n a dnešním sovétském
pobreží Severního ledového oceánu Ize pŕece vždy najít.
H led án í Severozápadní cesty bylo provázeno m nohá
téžkým i neúspéchy a stálo stovky m ŕtvych, ačkoliv si každá
ze zainteresovaných vlád m usela pŕece být vedom á toho, že
dŕíve či pozdéji bu d e otevŕen p ru p lav ve S trední Am erice,
a tím že S everozápadní cesta ztratí cenu. Neboť zatím co
Severovýchodní cesta m á krom é dopravy tran zitn í význam
i p ro vlastní rozsáhlé oblasti v Sibiŕi a je doplňována splav­
ným i ŕekam i, m á celý sever K a n a d y sm érem k Pacifiku nebo
k H udsonovu zálivu lepší dopravní spoje a víc pŕíro d n ích
cest než sm érem k p olárni oblasti a k ostrovum p ri prujezdní
trase.
T en to dôkaz o neužitečnosti cesty však nesm i snižovat
o d v ah u a vytrvalost m užu, kteŕí o prôjezd usilovali už od
dob starého F robishera. N ezapom enutelný je Sam uel H e ar-
ne, který se svým indiánským pŕítelem M ontanabbeem
dosáhl roku 1771 ŕeky C opperm ine, v rátil se pŕes Velké
jezero O tro čí nazp ét do civilizace a podal poprvé zprávu
o velikosti zem é n a d ru h é strané H udsonova zálivu.
Franklimv R oku 1845 vyplul sir J o h n F ranklin s dvém a loďmi stra­
neúspech
šidelných jm e n E rebus a T e rro r Lancasterským prulivem
z á p ad n ím sm érem , stal se však obétí chybných m ap a ledo-
vých ker. Po dvou polárních zim ách, za nichž se loď osvobodila
z ledového zajetí je n n a krátkou dobu, F ranklin 11. června
1847 zem ŕel. T re tí zim u posádka zam rzlé lodé opustila a začal
zoufalý pochod po ledé, pri ném ž všech 105 m užu nalezlo
sm rt. S nám oŕníky již dŕíve zem ŕelým i stála expedice 130
životu a čtyŕicet záchranných výprav, které se v dalších
letech postupné vydávaly n a cestu, stálo další životy.
T ri roky po Franklinové sm rti se podarilo Írovi R óbertovi
Jo h n o v i M ac C lurovi n ajít m ožnost prujezdu — nikoliv
však prô jezd sam otný. Pŕesto obdržel vypsanou odm énu

396
 10 000 Uber šterlinkú, byl pasován n a rytíŕe a dostalo se mu
ješté dalších britských poet, tehdy pro objevľtele obvyklých.
Plavil se roku 1850 n a lodi Investigator od jih u Beringovým
prúlivem hledaje F ranklina. Z B euaufortova m ore vplul do
úžiny prince W aleského, a když jeho loď uvízla v ledových
krách, pokračoval ve výzkum né cesté n a saních až k M el-
villovu zálivu, jehož p ŕe d tím roku 1819 dosáhl P arry cestou
z Evropy. P rúchod tedy existoval, nebyl výplodem fantazie,
ale teprve v dnešní dobé nabyl jistého význam u.
Po odvážném prú jezdu R oalda A m undsena n a m alé lodi T rw m /lodi
G jôa v letech 1903— 1906 zavládlo v téchto ledových šíŕkách
n a dobu čtyŕiceti let ticho. T eprve d ru h á svétová válka
vytvorila podm ínky, v nichž se plavba n a D alekém severu
stala znovu pŕitažlivou. K anadský policejní dôstojník L arsen
doplul s osm desátitunovou lodí S aint-R och z V ancouveru
do A tlantiku a po dvou letech — v roce 1944 — se v rátil
po ponékud odlišné trase. N eobyčejné pŕíznivé ledové po-

SEVERNlLEDOVÝ OCEÁN
G r ó n sk o

N orhe |Banksfiv ostrov,.

Aljaška

P t. G jôr

V e l k ij e z e r o M td v f .d l

A m u n d se n

L a rs e n (1 9 4 2 ) VelkijezeroOlto.
L a rs e n (1 9 4 4 ) a N orthw ind (1 9 5 5 )

S lr o s k o tá n i lodí ”E r e b u s n a "T erro r,

Amundsen si vynut.il prúchod Severozápadní cestou

 m éry m u um ožnily vytvoriť nový rekord, totiž proplout
S everozápadní cestou bez pŕezim ování. O d té doby se p rí­
ležitostné n a téchto cestách objevovaly konvoje doprovázené
ledoborci, pŕivážející do G rónska a jin ý ch operných bodú
N A T O v A rktíde m ateriál. V lété roku 1955 projelo úzkým i
a nebezpečným i cestam i 64 dopravních lodí, cestam i, n a nichž
p red sto lety zem ŕeli F ranklin a je h o m užové sm rtí badatelú.

Pamätná Nansenova expedice na lodi Fram

U ž A m undsenova p lav b a n a lodi G jôa dokázala, že existuje

jed in ý spolehlivý prostŕedek, který by um ožňoval n a delší
d o b u existenci v arktických životních podm ínkách, a to
pŕizp ň so b it se životu lidí, kteŕí ta m stále žili, totiž Eskym ákú.
Ponévadž to nedokázali, zahynuli tu pred šesti sty či sedm i
sty lety V ikingové z G rónska a ani F ranklinova posádka
neb y la by m usela zem ŕít, kdyby nebyla zústala n a lodi tak
dlouho, až úbytek sil znem ožnil pŕeorientovat se n a život
m im o loď a zv ládnout další cesty n a saních.
Nové Po m n o h á staletí m éla loď pŕevažující roli j ako dopravní
expediční lodi
prostŕedek lidstva, a proto bylo i b ad a te lú m za téžko roz-
loučit se s ní. Do polárního výzkum u však zasahují rú zn á
dúm yslná zlepšení, m ající za cíl chrániť určité typy lodí
p ro ti tlaku ledu a zlepšit jejich m ožnosti pŕezim ování. To
všechno m á ješté i dnes svúj význam , avšak dosáhnout
severního pólu nebo dostat se treb a je n k nékterým nejsevernéji
ležícím cílúm n a lodi bylo už n a prelom u století pokládáno
za n ap ro ste neproveditelné.
P rechod od jed n o h o technického zpusobu k druhém u
uskutečnil F rid tjo f N ansen svou p am ätn o u expedicí n a lodi
F ram . M luvit se o ném začalo již po jeh o první ceste napŕíč
G rónskem , kterou absolvoval částečné n a lyží ch. Z nal však
také výborné arktické vody, a nedalo m u proto príliš m noho

398
práce získat pro svúj projekt zájem Geografické společnosti
v Oslo. V ýsledkem byla špeciálni loď, kterou led nem él roz-
d rtit, ale n ad zv ed n o u t a jež b yla v h o d n á i jak o bezpečný
úk ry t pro m alou expedici a m ohla b y t h n á n a k pólu m orským
pro u d em s ledovým i poli.
24. červ n a 1893 F ram vyplula. Cesta k Čeljuskinovu mysu
trv ala dva a p ú l mésíce, potom byla F ram za ja ta ledem a
h n á n a p o m alú k severu. Po šestnácti mésících, probéhnuvších
bez zvláštních nehôd, sdélil N ansen své m alé posádce (tŕinácti-
členné), že za tu d o b u u razili je n asi šest set kilom etru a že je
n u tn o zah ájit d ru h o u část expedičního pro g ram u , totiž cestu
po ledu n a saních. Byl to p lá n neobyčejné smelý, pŕedem
vylučující m ožnost n áv ra tu k lodi a m ohl se p o d aŕit je n tehdy,
vydrží-li N ansen se svými pruvodci sto d n í pochodu po ledé.
V té dobé sice ješté nenastal zlatý vek športu, ale v sever­ Za noci
a v zajeií
ských zem ích byl i v tom to sm eru o néco dále než v ostatní ledu
E vropé, a tak se N ansen a je h o dobre trénovaný d ru h H jal-
m a r Jo h an se n tohoto pokusu m ohli odvážit. D ne 14. b ŕezn a
1895 vyrazili s šesti sty kilogram y zavazadel. Z átéž byla
rozdelená n a troje sáné, tažené sedm advaceti psy. O p éta-
dvacet d n í pozdéji, 8. d u b n a, si museli oba m užové pŕizn at,
že už nem ají vyhlídky n a úspech, bu d o u -li pokračovat dále.
Z arazili ted y n a 86° 14’ do ledu norskou vlajku; dostali se
ted y k pólu blíže než kterýkoli človek p re d nim i.
C esta zpét, d lo u h á šest set sedm desát kilom etru, pro-
b íh ala velm i d o b ro d ru žné a proslavila N ansena po celém
svété. J e h o stŕízlivé psaná kniha zážitku — Z a noci a n a ledé
— m éla svétový úspéch.
Bylo pŕekrásné j í t po ledé pri ja rn íc h teplotách „p o u h ý c h “
p a tn á c ti stu p ň u m razu, ale velm i často také pršelo, takže
šaty n a n ich vúbec neuschly, v ledu zely neustále nebezpečné
trh lin y , jež je n utily k vysilujícím oklikám . Pochodovali stále
spéšnéji zm étí trh lin , od kry ke kre, sm érem k zem i P eter-
m annové, k terá m éla podie tehdejšího stavu geografického

399
 výzkum u ležet n a sever od Zem e F rantiška Josefa. Avšak
rakouská expedice vedená P ayerem a W eyprechtem se stala
roku 1873 obétí om ylu, jak ý se v arktických vodách pŕihází
často: zem e, je ž m éla N ansena a Jo h an se n a vysvobodit
z ledové pustiny, vubec neexistovala!
O b a N orové nem ohli zjistit, kde jsou, protože jednoho
zvlášť nam áhavého dne zapom néli n a tá h n o u t hodinky —
a zn á t presný čas bylo pfedevším pod púlnočním sluncem
pro stanovení polohy neprosto nezbytné! Strašlivé nebezpečí,
že p rojdou m ezi Zem í F rantiška Josefa a Špicberkam i a d o ­
stanou se do nekonečných prostor B arentsova m ore, zprvu
ochrom ovalo každé jejich rozhodování. P ritom nebylo široko
daleko živé duše a psu jim zbývalo už je n osm. K dyž se
dostali k velké m ezeŕe v ledé, museli z obou kajakú zrobit
p ram ičk u a pŕevézt n a ní sáné a psy. K onečné se jim podarilo
skolit tulene, který si príliš zvedavé prohlížel jejich podivné
vozidlo. Pak následovali tri m edvédi — čtvrtý by byl J o h a n ­
sena skoro usm rtil a byl N ansenem zastŕelen doslova v po-
sledním okam žiku — a to jim um ožnilo další táborení, opravu
člu n ú pro nadcházející dlouhou plavbu a nové rozdélení
zavazadel.
Konečné 7. srp n a 1895 našli úzký kanál vedoucí k jih u a tím jeli tý-
pevná púda
pod nohama den, m ezi stády obrovských zvedavých m rožú, až konečné 15.
srp n a po m n o h á týdnech puto v án í po ledových krách m éli
zase pevnou p u d u p o d no h am a. „N ejprve jsm e n a ni vkročili
velm i o p a trn é ,“ líči Jo h an se n , „naše nohy se m azlily s p ev ­
ným i žulovým i kam eny. A m ezi nim i dokonce rostl m ech
a nékolik kytiček!“
J e li dál a nalezli pékný leduprostý breh , stále však ješté
nevédéli, kde jsou (byl to jeden ze sedmdesáti ostrovu £emé
Františka Josefa). K dyž pak koncern srpna b aro m e tr klesal
a nová ledová pole pŕiplouvala, bylo jisté, že oba budou m uset
pŕezim ovat. D louhé mésíce za noci a u p ro stred ledu začali za
pom érú, n a néž byl každý Eskym ák lépe vybaven než oba

400
badatelé, až snad n a to, že nem él pušky. Lov m rožu v m alič­
kých kajacích byl pro né vždy životu nebezpečný. Zdánlivé
pev n á ledová vrstva se náhle za jih o záp ad n í bouŕe rozlom ila,
takže m ezi nim i a táboŕištém zel široký p ru h bouŕí bičovaného
m ore. Ú to čn í lední m edvédi denné n ap a d ali zásoby m rožího
a m edvédĺho m asa a oba m užové je museli b rán it, protože
v nejtéžších zim ních m ésících nebylo nikde volné m ore, kde
by bylo m ožno néco ulovit.
D louhé mésíce žili v chýši vystavené z kam eni a ledu
a pokryté m rožím i kúžem i, s vývodem kouŕe z m edvedí kúže.
N em éli m ýdlo, ruce si myli v m edvédi krvi — až do 21. ŕíjna.
Po tom to d n i se už neukázal ani jed in ý m edvéd, a protože
nem éli an i prádlo n a prevlečení, byli oba m uži brzy obaleni
silnou vrstvou špiny. Ponévadž museli šetŕit i stŕelivem ,
nedaly se za h n at dotérné lišky, jež byly stále drzejší — až
konečné 17. ú n o ra opét vyšlo slunce a za mésíc nastalo p o ­
lárn i jaro .
T eď se o ba m ohli opét odvážit ven a začít s p rípravam i kajakyjsou
n a velkou cestu, která je m éla pŕivést zpét do civilizace.
19. k v étn a začal enervující, vysilující boj m ezi ledovým i
kram i a vodním i proudy, pŕes sníh, od jed n o h o ostrova ke
dru h ém u . D enné visel jejich život n a vlásku, p ropadli-li
se n a zrádných m ístech se saném i nebo uvázli-li s kajaky
m ezi obrovským i plujícím i kram i. Nejhorší krize p rep u k la
12. června, když se kajaky, jež bylo obtížné zajistit n a okraji
ledu, u trh ly a daleko uplavaly, m ezitím co se m uži rozhlíželi
po kraji z vyvýšeného m ísta. N ansen se m usel pustit za p la-
chetním i čhm y, které vítr h nal stále rychleji pryč.
„V o d a byla ledová,“ píše ve své zprávé, „ a plavání v šatech
byla zpropadené téžká činnost. K ajaky však pluly dál a dál,
často rychleji, než jsem dokázal plavat. Bylo vúbec ješté
m ožné je dohonit? S nim i však m izela všechna naše nadéje
života. Všechno, co jsm e méli, bylo n a p alu b e; nezústal nám
ani núž. D ostat kŕeč a u to p it se nebo v rá tit se bez kajaku,

401
 to bylo totéž . . . C ítil jsem však už, ja k mé údy tuhnou.
Ješté chvíli a bude konec. Pohyby se stále zpom alovaly, ale
i vzdálenost se zm enšovala . . . K onečné jsem m ohi vztáh n o u t
ru k u po lyži, ležící n a zádi. U chopil jsem ji, v ytáhl n a okraj
kajaku a už jsem začal véŕit, že se zachránim . T elo však
už bylo zim ou tak ztuhlé, že jsem se nem ohl vyšplhat do
člunu. Že by pŕece je n už bylo pozdé? . . . D rel jsem se jako
šílený a konečné se m i podarilo dostat je d n u n o h u n a sáné,
jež byly n a člunu. P om alú jsem se sunul dál a d ál n ah o ru .
K o n ečn é jsem sedél nahoŕe, zcela nehybný. A v tom to stavu
jsem teď m él veslovat a je t se svázaným i kajaky. N ež bych
je rozvázal, zm rzl bych! J e n úsilovné veslování m ohlo zase
ro zp ro u d it krev. N astavil jsem vesla proti vétru a ve své
tenké, m okré vlnéné košili jsem m él pocit, jak o by m nou
p ro v an u l v ítr . . . K onečné jsem dosáhl konce ledu. Jo h an se n
priskočil a pom ohl m i n ah o ru . D ržel jsem se stéží n a nohou.
S trh al ze m ne šaty a navlékl n a m é téch p á r suchých vécí,
které jsm e ješté m éli. P ak rozložil n a led spací pytel, strčil
m é do ného a p rikryl p lachtou a vším, co m él po ru c e.“
Návrat Nékolik d n í nato by se byl N ansen m álem utopil, když n a
Windward kajak zaútočil m rož a zubem jej prerazil. T o však bylo jejich
poslední dobrodružství. U ž pŕíštího dne je štékot psú u p o ­
zornil n a dobre vybavenou Jacksonovu stanici, ležící n a mysu
F lóra, n a nejjižnéjším cípu Zem é F rantiška Josefa. Anglická
zásobovací lo d W indw ard oba dovezla v srpnu do m alého
norského prístavu V ardo, ležícího p ri poloostrové V arangeru.
O d tu d se rýchle rozšírila zp ráv a o N ansenové a Johansenové
zách ran é do celého svéta.
R ad o st z vlastní záchrany kalilo je n to, že se N ansen nem ohl
n ikde nie dovédét o své lodi F ram . N ejistota však trv ala je n
nékolik dní. U ž 20. srpna, tedy dva dny po pŕíjezdu do
H am m erfestu, m él N ansen v rukou telegram , hlásiči šťastný
n á v ra t lodi a 21. se všichni opét shledali v Trom so. K dyž
N ansen pristál 9. záŕí ve fjordu tehdejší K ristianie ( Oslo),

432
vyvésily všechny lodi v prístavu vlajky a F ram vplula za
doprovodu sto tŕiceti lodí. V téchto letech poznal N ansen
m eze svých sil. N epodnikl už další výpravu k pólu, využil
však obrovského prestíže svého jm é n a k m nohá akcím , jež
se stály svetoznám ym i a je ž m u zajistily v pam éti lidstva
čestné místo vedie H en riho D u n a n ta a A lberta Schw eitzera.

Peary na severním pólu

Boj o severní pól p ŕipom íná pracné, takŕka míli za mílí Horským
sledovatelné p ro nikání P ortugalcú podél západního pobreží v Arktíde
Afriky k mysu D obré nadeje. N ansen se dostal o 320 kilom etru
blíž k pólu než A m eričan Lockw ood (jehož severský rekord
ostatné p rekonala i F ram pri své cesté Severním ledovým
oceánem ). Po N ansenovi p ak roku 1900 následovala expedice
m ladého vévody z A bruzz, který podie N ansenova vzoru
nejprve vyrazil s horským i pruvodci z (alpského) C our-
m ay eu ru lodí n a sever a ze Zem e F rantiška Josefa pak
vysílal skupiny n a saních tažených psy. Ze tŕí vyslaných
skupín se je d n a v rátila bez úspechu, d ru h á zah y n u la a je n
tretí za vedení U m b e rta de C agniho dosáhla 23. d u b n a 1900
86° 34’ s š.
K o n ečného vítézství však nebylo dosaženo po této trase
nýbrž ze Severní Am eriky. T am už roku 1886 pracoval n a
p ríp rav ách A m eričan R ó b ert E dw in Peary, aby posléze
uskutečnil svou teórii o tom , že v A rktidé je treb a vést esky-
m ácký život, nechcem e-li zahynout. R oku 1886 prozkoum al
ostrov Disko v Davisové prúlivu, v letech 1892—93 se v G ró n ­
sku zdokonalil v technice jízd y n a saních s p ŕátelil se s Esky-
m áky, roku 1897 založil A rctic C lub: jeho úkolem bylo pŕe-
devším sehnat pro další expedice potrebné peníze a za b rán it
tom u, aby snad jin ý A m eričan nezačal ve veŕejném m ínéní v
U SA konkurovat Pearym u. T ato skutečnost a nékteré další

403
 G R Ó N SK O

3 f.S . • n á v ra t s k u p i n y Cavalliho

2 3 .3 . • n á v ra t s k u p in y Q uerlnlho

S 11.3. • n e J za zS íp o stu p Cagniho

m 'í:)Z E M É F R A N T IŠ K A JO S E F A
' • ••*- ^ r
R u d o l f ú v o .' V ize& v o.
iZ em č G ra h a m a B e l l a

M 0|Ä £

— >/s-,<»ľ
”3
V a rd ô
T ro m sS

K o lg u je v

L A PO N SK O m y s S v ja to j

Kola
4 0 0 km
//S I
A r c h a n g e ls k a
okolnosti zavdaly historikum podnét k tom u, že P earyho h o d ­
notili huŕe, než se n a jeh o velký výkon slušelo. N ehodlám e zde
ten to spor ŕešit, i když je už n a první pohled jasné, že A m und-
sen a N ansen jsou p o dstatné sym patičtéjším i badatelským i
typy, než byl Peary.
Slušnost, kam arádství, ohleduplnost nebo dokonce skrom - Úspešný
Peary
nost, to byly vlastnosti úspešném u P earym u naprosto cizí.
Byl jak o posedlý ďáblem , system aticky trénoval své Eskym áky,
je n aby n epotreboval n a své cesté bélocha. P ripravoval p o ­
chod k pólu jak o vojenskou operaci, a tak nakonec už m u
bylo po tom to p ŕíp rav n ém období dvaapadesát let, když
pŕešel k rozhodujícím u útoku.
D ne 1. b ŕezn a 1909 vyrazily sáné z mysu C olum bia, z opér-
ného bodu, který Peary budoval m noho mésícú n a severním
pobreží Ellesm erova ostrova. O d tu d bylo tre b a u razit k pólu
ješté 760 kilom etru. Pochod se dál jakým si štafetovým
systémem, vyžadujícím spoustu personálu. Penéz však m él
P eary dost a Eskym áci byli levní. J e d n a skupina postoupila
k u p ŕed u , založila zásobovací stanici a p re d ala výzbroj další
skupiné, k terá až k tom uto bodu pochodovala bez zátéže
a vyrazila o d tu d n a další pochod, zatím co se první skupina
vrátila. Nejlepší lidé a psi se šetrili až n a závér. Peary vrátil
také ješté A ngličana B artletta a teď zústal sám s vérným
černošským sluhou H ensonem a čtyŕm i Eskym áky. M él
p atero saní, pro každé z nich osm psú a proviant n a cestu
dlouhou 800 kilom etru, čili n a čtyŕicet dní. Peary své m uže
stále více popohánél. K aždý silnéjší pohyb m ore hrozil
rozervat ledový krunýŕ, hrozil znem ožnit pochod k pólu —
a Peary védél dobre, že si ve tŕiapadesáti letech už nem úže
dovolit další expedici vyžadující leta príprav.
„P oslední pochod n a sever skončil 6. d u b n a v 10 hodin Vitézství u
pólu
do p o led ne,“ poznam enal Peary do svého deníku. „M éli jsm e

Útok na severní pól

405
 za sebou p ét dn í pochodu z m ísta, odkud se v rátil B artlett.
Podie m ého o d h ad u jsm e m useli by t v nejvétší blízkosti
veškeré m é touhy. Z ačali jsm e stavét táboŕišté. K olem po-
ledne jsem v polárním táb o re provedl n a poledníku m ysu
G olum bia p rv n í m éŕen í; udávalo 89°57’.
Pól byl tedy v dosahu, byl jsem však príliš vysílen, než
abych m ohl u činit téch nékolik posledních kroku. N áhle
jak o by n a m ne p a d la n ah ro m a d én á ú n av a všech téch dní
a nocí, spéšných pochodu, bez spánku, v neustálém nebezpečí
a strach u . Byl jsem príliš vyčerpán, než ab ych m ohl v tom to
okam žiku pochopit, že se n ap ln il smysl m ého života.“
S lehkým i sáném i a s čtyŕspŕežím psú p ak Peary odpoledne
pŕece je n vyrazil, stanul n a pólu, vypočítal polohu, pak obrátil
a byl konečné vítézem . P am átn ý sním ek poŕízený sam o-
spouští ukazuje P earyho, je h o černošského sluhu a Eskym áky
p o h ro m ad é. N ení príliš zŕetelný, ale vlajku Ize dobre rozeznat.
K o lem skupinky se tyčí led n a „velkém h ŕe b ík u “ — T igi šu,
ja k Eskym áci nazývají vrcholový bod osy Zem é.
Z pátečn í pochod probíhal ješté rychleji. V elkou pom oc jim
skýtaly postavené snéhové chýše a pečlivé prip rav en é záso­
bovací stanice: trasa však m éla oproti pŕedcházející — pri
neúspéšném pokusu v roce 1906 — pŕedevším výhodu, že
pevnost ledu byla pom érné konštantní a cesta neprobíhala
pŕes ledovou tŕíšť.
D ne 23. d u b n a 1909 dosáhli znovu m ysu G olum bia s p ev ­
ný m táb o rem , kde P eary d o p ŕál svým lidem p rv n í dvoudenní
odpočinek, který skoro celý prospali. O nékolik dn í pozdéji
dosáhli expediční lodi Roosevelt.
P ro P earyho však ješté všechno rozčilení neskončilo. K dyž
17. srp n a pristál u eskym ácké osady E ta h v severozápadní
části G rónska, aby n ab ral zásoby uhlí, bylo m u oznám eno,
že v d u b n u do E tah u pŕijel d r. Frederick A lbert Cook, vrace-
jící se z expedice, k terá prý ho dovedla k severním u pólu
už roku 1908, tedy p ie d Pearym .

406
 Cook nebyl outsiderem . V letech 1892—93 podnikl s Pea- Dva oškliví
Američané
rym cesty do A rktídy, potom sbíral zkušenosti n a Aljašce
a v oblasti jižn íh o pólu. Ale už tehdy se u nej objevily ro z­
pory, když tvrdil, že jako první vystoupil n a M ount M c
K inley v Aljašce, vysokou prý 6195 m etru, což — ja k se
ukázalo — nebylo pravdou. Presvedčil se o tom H udson
Stuck, když roku 1913 se svými d ru h y skutečné dosáhl jejího
vrcholu. Cook tedy nebyl príliš dúvéryhodnou osobou a byl
také pŕím o posedlý ctižádostí, což vedeli všichni, kdo ho
znali. A se svou verzí by byl asi nikdy neuspél, kdyby byl m él
za protivníka N ansena, A m undsena, športovec, jak ý m byl
vévoda z A bruzz, nebo expedici vynikaj ící povesti, jako by la
výp rav a Payerova a W eyprechtova. Ale protože se to
týkalo P earyho, který v am ericko-grónské části A rktídy vy­
stupoval jak o sam ovládce, který byl znám ý tém i nejneuvéŕi-
telnéjším i bezohlednostm i, o ném ž byly znám y jeho opravdu
koŕistnické výpravy p roti Eskym ákum i bélochúm a rúzné
jin é nelidskosti, dokázal i Cook své zprávé zjed n at jisté uznaní,
i když nebyla bez rozporu. M nohý historik se od té doby
dal vést an tip atií vúči P earym u a priznal palm u vítézství
Cookovi. Dnes ovšem m ám e k dispozici jednoznačné ro zh o d ­
n u tí K rálovské geografické společnosti v K odani, o n a tv rd á
slova „n e p ro k ázán o “ ; chcem e-li pŕispét k záchrane cti
lékaŕe a b adatele, zem ŕelého roku 1940, pak m úžem e je n
vyslovit p redpoklad, že se stal obetí om ylu p ri určení m ísta,
obetí chyby m éŕících pŕístrojú.

'i -
Co u severního pólu už asi nikdy nezjistím e, to se stalo Závod
k jižnímu
u jižn íh o pólu faktem , totiž dvojnásobné objevení, dvém a expe- pólu
dicem i, které dosáhly pólu tak tésné po sobé, že žád n á z nich
nem éla m ožnost využít výsledku té druhé. Jejich výkon Ize
tudíž pokládat za naprosto rovnocenný. Byly to expedice R oalda
A m undsena a R ó b erta Falcona Scotta v lété 1911 — 12.

407
 P rňzkum A ntarktídy začal nedávno a už byl korunován
tím to dvojím úspéchem . Ano, o b a vítézové m éli v podstate
jed in éh o význam ného pŕedchúdce, totiž Ira E rnesta Shack-
letona. Ale ponévadž dnes vim e, že A n tark tíd a je u zn án a
ja k o šestá pevnina n a naši Zem i, a nikoliv pouze plovoucí
ledová poušť, jak o je tom u u severní polárni čapky, je n a
m ísté, abychom se zm ĺnili i o m užích, kteŕí sice jižního pólu
nedosáhli, ale dostali se alespoň k pobreží kontinentu, pod
jejím ž ledem je skryt.
1. led n a 1739 spatŕila po dlouhé plavbé m lhou a ledovým i
k ram i francouzská expedice — vedená Je a n e m Bouvetem
d u L ozier a du C lesm eurem — v jižn ím polárním m ori
p ev n in u : asi tri sta m etrú vysokou horu, která však — ja k
se pozdéji ukázalo — p atrila ke skupiné ostrovu, tedy n i­
koliv k pevninském u ú tv aru . O strovy dodnes nesou jm éno
objevitele B ouveta. Leží 1600 nám oŕních m il jih o záp a d n é
od m ysu D o bré nadeje n a cesté k norském u sektoru A ntarktídy,
k zem i královny M aud.
Ledová J iín í P o dobný dílčí úspech m él i K erguelen-T rém arec, o ném ž
Francie
jsm e se už krátce zm ĺnili; roku 1772 objevil ostrovní skupinu,
zvanou dnes po ném (Kerguelenovy ostrovy), a to n a poloviční
cesté m ezi K apským M éstem a A delaide, jižn é od nám orní
d o p rav n í trasy. Je h o p rv n í zprávy o objevu znély velm i slibné,
chtél dokonce ostrovy nazv at Již n í F rancií. P ri další cesté se
však pŕesvédčil o tom , že hluboké fjordy, snéžná pole ve
v n itro zem í a osam élá poloha nepostrádaly sice rom antického
p ú v ab u , ale pro osadníky nebyly vubec pŕitažlivé.
V zhledem k tém to a podobným zkušenostem a po au to ri-
tativ n ím soudu Jam ese Cooka, že totiž další objevené
zem é b udou bezcenné, zavládlo v jižn í polárni oblasti
n a dlouhou dobu ticho. T eprve v devatenáctém století,
kdy severní lovišté bylo v bezohledné touze po zisku vy-
čerpáno, vzpom nély si nékteré podniky n a zprávy z jižních
šíŕek. Z rejm é tam existovaly podobné klim atické podm ínky

408
ja k o n a severu. M usely tam tedy být i velryby, ale také
tulen i, m roži a p o lárn i ptactvo. S A ntarktídou to teď dopadlo
podo b n é jak o s N ew foundlandem , kam pravdepodobné
baskické rybáŕské flotily po celá leta zcela nerušené jezdily,
až se o tom to rybáŕském ráji u Severní A m eriky dovédéli
jin í. Lovci velryb a tu leň ú se pŕece objevovali všude, synové
p odnikatelu sam i vyvíjeli badatelskou činnost (jak to d o ­
kazuj! N ordenskjoldova setkání severozápadné od B eringova
prúliv u a m noho dalších pozorování výzkum ných lo d í). P roto
se historiografie objevu v A ntarktidé dnes pŕiklání k názoru,
že u k o n tin en tu pŕistály poprvé kolem roku 1820 am erické,
britské a ruské rybáŕské lodi.
Bezpečné p ro k ázán a je pŕítom nost flotily péti lodí ze Dobrodruž-
stvi lodi Hero
štátu U S A C onnecticutu, jíž velel B enjam ín Pendleton. T en
17. listopadu 1820 vyslal b árk u o výtlaku čtyŕiceti péti tu n ,
které velel m ladý poddôstojník N a th an ael P alm er. M él za
úkol zjistit výskyt tu leň u u pevniny, kterou spatŕili. Z n e ­
dávno nalezeného lodního d en ík u jeh o b árk y ,jež se jm en o v ala
H ero, vyplývá, že snad vplul do prulivu O rleanského. P ri
další prú zk u m n é plavbé spatŕil ješté m noho m enších ostrúvkú
( dnešní Palmerovo souostroví), pak se však dostal do m ihy a náhle
se octl m ezi m oh u tn ý m i válečným i loďmi, je ž n a jeh o hvézd-
nato u vlajku odpovédély vztýčením ruské vlajky: P alm er se
totiž dostal pŕím o do stredu expedice ca ra A lexandra k již -
n ím u pólu. V ýpravé velel baltský b aró n F ab ian Bellings-
hausen , který nejen objevil m alý ostrov P etra I. (dnes norský),
ale i zem i A lexandra I. (dnes ostrov Alexandra I. — ukázalo
se pozdéji, ze je značne velikým ostrovem a od pevniny je oddčlen
prulivem).
A bychom m ohli dvouletí 1820—21 jed noznačné kvalifi-
kovat jako rok A ntarktídy, uveďme ješté, že krom é R usú
a A m eričanú brázdili Jižn í ledový oceán i A ngličané. Podie
britských pram eň u objevil kapitán Bransfield n a lodi W il­
liam s, n ajaté britskou vládou, 30. ledna 1820 G raham ovú

409
 zem i (dnes Antarktický poloostrov) a už dŕíve spatŕené Již n í
Shetlandské ostrovy aobojí prehlásil m ajetkem k rá le jiŕíh o I I I .
O ficiálni carská expedice pravdepodobné zalarm ovala
o statní m ocnosti. A m eričané a A ngličané už zrejm é leta
vysílali do A ntarktídy rybáŕské flotily, neboť v polárním
lété 1820—21 bylo podie pečlivých prúzkum ú četných p a-
lu b n ích deníkň v téchto vodách alespoň padesát lodí. Protože
nikdo nechtél R usúm pŕen ech at ani rybolovné oblasti, ani
p evninu, bylo nékolik velrybáŕských lodí spéšné vybaveno
dústojníky, kteŕí provedli kartografické záznam y a spatŕenou
pev n in u prehlásili za m ajetek svých panovníkú. Spory o roz-
délení A n tarktídy jsou v prítom né dobé dohodou o zachovám
současného stavu mezi zainteresovaným i m ocnostm i spíš je n
prerušené než definitivné ukončené.
R ozpoutavší se vým éna názoru p rilák ala v lété 1821—22
do A n tark tídy už dvojnásobný počet rybáŕských lodí. D o­
p latili n a to hlavné tuleni, ale i nékteré lodi. L odi T u la
a Lively z m ajetku re jd a ŕú E n d erb y u ztratily tém éŕ celou
posádku n a následky kurdéjí. S ab rin a ztroskotala v ledové
b o u ŕi a stejný osud m éla loď Sea-G ull, patŕící k expedici
A m eričana C harlese Wilkese.
Tvrdošijný Z d á se, že tento tvrdý m orský vlk, kterého po jeh o n áv ratu
WÚkes
postavili p re d válečný soud, nastínil jak o první pravdivý
ob raz antarktického kontinentu. S vytrvalostí, jež ho stála
tre tin u m užstva — nám orníci buď zem ŕeli nebo zbéhli —
se plavil od roku 1839 často za kritických situací m ezi ledovci
podél d v a a púl tisíce kilom etru dlouhého pobreží A ntarktídy
a zakreslil jej tak dobre, ja k je n to v tehdejší dobé bylo m ožné.
P red ním už ovšem v týchž vodách operovala výprava J a -
mese C. Rosse. T en to fakt byl pozdéji podnétem k m nohá
sporum . Wilkes védél, že se Ross pri zakreslování tv aru
pobreží A n tarktídy dopustil stejné m nohá chyb jako on sám
a za nespravedlivé výtky se pom stil svérázným zpusobem .
K dyž totiž roku 1861 byly severní a již n í štáty U SA ve válce

410
a A ngličané d ali dvém a vyslancum J ih u k dispozici lod
T re n t, zm ocnil se tŕiašedesátiletý Wilkes této lodi, jež se
cítila po d vlajkou n ám o rn í velm oci A lbionu bezpečnou,
a vyslanec z a j a l . . .
O b a veleí protivníci Wilkes a Ross však vykonali pro Erich von
Drygalsk:
objevení A n tark tíd y ťolik, že po jejich cestách nastala dlouhá
prestávka a nehostinný kontinent tém éŕ u p ad l v zapo-
m en u tí — až n a p red elu století opét všechny štáty začaly
znova: Belgičané s lodí Belgica (na její p alu b e byli F rederick
Cook a R o ald A m undsen), N ém ci n a lodi GauB pod velením
E rich a von D rygalskiho, který se už p re d deseti lety zasloužil
o výzkum G rónska, a švédská loď A ntarctic, jejím ž k ap itán em
byl C. A. Larsen.
M im oto se v A n tark tíd e pohybovaly britské, francouzské
a argentinské lodi, takže defilé zainteresovaných n á ro d u bylo
tém éŕ úplné.
V edecký prínos neodpovídal zcela vynaloženým p ro stŕed -
kum , protože se nékteré expedice dostaly do obtíží buď pro
nehody, či organizační chyby. Pŕesto N ém ci získali hodné
cenných obecných p o zn atk u — zásluhou o pruzkum pobreží
V ilém a I I . ; nazvali ho ru , ležící pri pobreží a m éŕící 371 m etru,
podie m atem atik a, astronóm a a fyzika K a rla F ried rich a
GauBe. C harcot n a lodi Frangais vym éŕil G raham o vú zem i,
vybíhající do m ore dlouhým poloostrovem , a m uži z lodi
A n tarctic za velení O tty N ordenskjôlda zjistili ostrovní c h a ­
ra k te r zem é Jam ese Rosse.
Co se u d álo v téchto m ésících a letech n a lodi GauB,
pŕedevším však v m užstvu lodi A ntarctic, živé p ŕip o m ín á
osudy N ansena, P earyho a jiných b ad a te lú ze severní p o lárn i
oblasti. Že si expedice nevyžádala více obétí n a životech,
bylo jen proto, že A n tark tíd a je kontinentem a že se nem ohly
opakovat strašlivé pochody pŕes rozeklaná pole ledových
ker, pri nichž zahynulo v ledových vlnách tolik b ad atelú .
R ovnéž velké m nožství tuleňu a tučňákú bylo pro m nohou

411
 skupinu, k terá se odloučila od expedice, záchranou pred jin ak
jisto u sm rtí hladem a pred zm rznutím . K dyž dokonce n e ­
m ecké expedici došlo uhlí, vytápéli loď rybím tukem a tak
se jim podarilo v rá tit se k nejbližší zásobovací stanici. V tom to
období výzkum u jižn íh o pólu se už objevují všechna jm én a,
je ž v dalším desetiletí sehrála v déjinách jeh o dosažení v ý ­
zn am nou roli. K dyž se konečné obe skupiny z lodi A n tarctic
znovu spojily, už tu byla zách ran a v podobé argentinské
válečné lodi U ru g u ay . V zala n a p alu b u nejen Švédy preživší
expedici, ale založila n a ostrove P auletové zásobní skladišté
p ro p ríp ad , že by se další expedice octly v nouzi. Zásoby
p ro né dodal m ladý A ngličan jm én am Ernest Shackleton,
který m él velký zájem o A ntarktídu. R oald A m undsen se
n a lodi Belgica seznám il s m ísty svého pozdéjšího velkého
úspechu a v srpnu 1901 vstoupil n a místo deje R ó b ert
F alcon Scott.
Scott P rv n í úspéchy patŕily Scottovi. O n a jeh o m uži „široce
a jeho
Ľiscovery rozevŕeli b rá n u do ledového zázem í A n tark tíd y “ , ja k v ý ­
stižné píše W alter Sullivan ve své vynikající knize M užové
a m ocnosti n a jižním pólu. Scott mél k dispozici výzkum nou
loď Discovery, speciálné vybavenou pro tento účel; krom é
toho však m él ješté up o u tan ý balón, jehož využíval m nohem
dúm yslnéji než nešťastný A ndrée; jem u mél balón sloužit
je n jak o vyvýšené pozorovací místo. O d N ového Z élandu
se plavil až do Rossova m ore, do nejhlubšího zálivu zabíhají-
cího do an tarktické pevniny. Záliv však není otevŕený, ale
zatarasený takzvaným Rossovým pobŕežním ledem , vzbuzu-
jícím dojem zasnéžené pevniny m ezi poloostrovem E d-
v ard a V IL a horou Erebus, vysokou 3743 m etru.
N a ú p ätí kouŕící sopky M t. Erebus postavil Scott zim ní
táb o r a n a p očátku ja r a (na nejvzdálenéjším jih u to bylo
2. listopadu) zahájil pochod n a saních pŕes ledové pláné
sm érem k pólu. Expedice se krom é Scotta a Shackletona
zúčastnil ješté E dw ard A. Wilson, který byl jako pilný za-

412
 kreslovač výrazných krajinných tvaru jako první postižen
oslepením zpúsobeným snéhem. Pochodujíce podél horského
hreb en ú n a jih dosáhli 82° 17’ j. š. a pojm enovali nékolik
význam nejších hor.
(K tom u budiž m im ochodem poznam enáno, že jelikož si
badatelé rúzných národností osobovali právo n a geografické
pojm enování, není názvosloví v A ntarktíde jed n o tn é. V sou-
časné dobé existují dvé hory M ount M arkham , o výškách
3189 m a 4063 m, zatím co Sullivan nazývá stejným jm én em
tretí, vysokou 4350 m a označuje ji za nejvyšší znám ý vrchol
v A ntarktíde. V ynikající francouzský polárni b ad atel P au l-
Ém ile V ietor n ap ro ti tom u uvádí jako nejvyšší horu v A n ­
tark tíd e M ount K irkpatrick, vysokou 4450 m. T aké kolem
ostrova Jam ese Rosse (v Jižních Shetlandech) je určitý
zm atek ; protože se z dŕívéjší zeme Jam ese Rosse vyklubal
také ostrov (je ve stejnojmenném mori), existují teď dva ostrovy
stejného jm én a.)
Scott a je h o doprovod se vzdálili od lodi 600 km a u Shack- Obtííná
zpáteční cesta
leton a se začalo projevovat onem ocnéní kurdéjem i. D r. Wilson
byl oslepen snéhem a často trpel nevýslovným i bolestm i. A tak
po h rd in n ém pochodu vpred nastoupili zpáteční cestu, jsouce
si védom i toho, že jsou až dosud nejúspéšnéjší expedicí
v A ntarktíde. Z páteční cesta se však ukázala obtížnéjší než
pochod vpred. Psi zahynuli buď n a zkaženou po trav u nebo
nem ocí, takže i kurdéjem i trýznéný Scott a Wilson museli vléci
sané, zatrm eo zpota m rtvý Shackleton je provázel n a lyžích.
Je d in é to, že m ohli použít n a saních plachet a že vanuly trvalé
a silné jižn í vétry, jim zachránilo život, a tak se konečné d o ­
stali k zakotvené lodi. T am m ezitím provedl dustojník A lbert
B. A rm itage, zástupce velitele expedice, výzkum nou operaci
a objevil vysokou plošinu n a opačné strané pobŕežních hor,
která je vlastním jádrem antarktického kontinentu a dodnes
ješté tém éŕ neprozkoum aná.
V dalších letech se Shackleton pokoušel o všechno m ožné,

413
 co by m ohlo posloužit k ulehčení vlastního úkolu expedice.
J e h o strastiplný pochod m u asi vnukl nové nápady, jež m ohly
zajistit, aby se nejtéžší dny jeh o života už nikdy neopakovaly.
D opravil do A n tark tíd y poníky, protože se za rusko-japonské
války roku 1905 rasa m alých a vytrvalých m andžuských
poníkú neobyčejné osvédčila. D opravil tam dokonce jed en
z p rvních autom obilu, vzduchem chlazený vúz značky N ew -
A rro l-Jo h n ston; tento vúz byl pŕedchúdcem m otorizovaných
kolon, bez nichž se dnes neobejde žád n á z arktických či
an tarktických stanic.
Shackletonuv D ne 3. listopadu 1908, tém éŕ presné šest let po Scottové
druhý pokus
pokusu, vyrazil Shackleton opét k jižn ím u pólu, z h ru b a ze
stejného m ísta jak o Scott. D ostal se za nejjižnéjší bod, dosa-
žený v lété 1902—03, n arazil n a ŕetéz h o r uzavírajících ledové
pole jih ovýchodním sm érem a zahájil obtížnou akci, jejím ž
cílem bylo n ajít prechod m ezi ledem pokrytým i horam i, zveda-
jícím i se do výše 4000 m . N ašel m o h u tn ý ledovec, široký 14 km
a dlouhý 160 km , proti ném už je i proslulý ledovec M er de
G lacé n a d C ham onix o délce 14 km pouhou snéhovou škvrnou.
Po tom to ledovci tedy m ohli pŕejít, i když k tom u p o tre ­
bovali dva týdny. P ri pochodu ostatné nalezli uhelné vrstvy,
což je dňležitým dňkazem toho, že i u jižn íh o pólu kdysi
existovaly lesy. N a h o rn ím konci ledovce p ak začínala roz-
sáhlá n áh o rn í plošina v nadm orské výšce m ezi 2500 a 2800 m,
rozprostírající se daleko pŕes již n í pól.
L edovec je dlouho zdržel a hodné vyčerpal a n ad to z tra -
tili ješté posledního ze čtyŕ poníkú. D ávky potrav ín už museli
snížit dŕíve a m uži začali trp é t značným i stavy vyčerpanosti.
K ažd ý m él om rzliny n a obličeji i n a téle a pól byl ješté vzdálen
víc než dvé sté kilom etrú. T eh d y se Shackleton s téžkým
srdcem vzdal. Po pŕestávce vynucené snéhovou boufí se ješté
posunuli o tŕicet kilom etrú dopredu, je n proto, aby zlepšili
existující rekord, a do ledu zarazili vlajku U SA . Pak se dali
n a zpáteční cestu.

414
 O d tohoto okam žiku m éli sice pred sebou zásobovací
stanice a pochodovali k nim , jejich vlastní zásoby však byly
m enší, než p ŕed p o k lád ali; velké zdržení m éli p rá v e n a
ledovci a p o treb a p o trav in byla vétší, než p ŕedem počítali,
protože už nem éli poníky a m uži museli sáné táh n o u t sami.
Pŕestože dávky byly pevné stanovený, neobešli se bez dní,
kdy se m useli postit, kdy nedostali ani sušenku či lžíci sýrového
prášku. T ep rv e když se dostali do blízkosti prvního bo h até
zásobeného táb o ra , védéli, že jsou zachránéni.
Shackleton neuspél, pŕesto však byla je h o expedice velkým Shackleton
nalezl cestu
úspéchem — nejen proto, že jeh o lidé se jak o první dostali
pŕes pásm o h o r a priblížili se k jižn ím u pólu až n a vzdálenost
182 km , ale také proto, že jin á Shackletonova skupina m ezitím
našla n a plošiné za V iktóriinou zem í jižn í m agnetický pól
a ta m ve snéhu vztýčila britskou vlajku (územ í dnes p atrí
A ustralském u svazu). Shackleton však pŕedevším nalezl cestu,
vedóucí k jižn ím u pólu, a teď už to byla pouze otázka orga-
nizace a vytrvalosti, aby se touto cestou človék dostal ke
konečném u cíli.

Scott a Amundsen — kdo drív na jižnlm pólu ?

Scott a Shackleton nejprve tuto cestu podnikli společné.

S hackleton pak prekonal horskou b ariéru pŕes B eardm oreúv
ledovec. Bylo tedy je n pŕirozené, že teď zase pŕišel n a ra d u
A m undsen a dovŕšil A ngličanúv úspčch. Neexistoval tu ovšem
žádný psaný zákon, ale podobné jak o jsou dnes vrcholky
H im álaje prakticky rozdéleny m ezi horolezecké národnosti
a jak o by nikdy žádného R akúšana asi n en apadlo pokusit se
o zdolání M ount Everestu, ani B rita, aby zaútočil n a N angá
P a rb a t, tak i v p rvních letech našeho století považovali
A ngličané ne-li celou A ntarktídu, pak tedy alespoň oblasti
jižníh o pólu za svou dom énu.

415
 N orové se — ja k se zdá — n ap ro ti tom u zajím ali je n o se­
verní pól. O slavovali N ansena, oslavovali plavbu Severo­
záp ad n í pasáží, je ž proslavila A m undsena, a počali se
o hlížet po nových výzkum ných cílech teprve tehdy, když
bylo oznám eno, že P eary opravdu dosáhl severního pólu.
P rotože se ve stejném roce stal Shackletonuv n á v ra t krátce
p re d cílem velkou senzací, bylo pro R o ald a A m undsena
jasn é, že jeh o plán o v an á expedice nepovede severním , ale
jižn ím sm érem . Jestliže Anglosasové dobyli N ansenuv
severní pól, chtéli teď N orové m ít úspech n a jižním .
Ať už soutéžení bylo n áro d n í či je n sportovní — bylo tom u
tak stejné jak o dnes: totiž že se prípravy pred každým
vrcholným výkonem pŕísné tají; nad to tajnústkáŕství bylo
ješté oprávnénéjší proto, že Scott už m él jistý náskok a delší
čas n a p ríp rav u expedice, takže tajné norské prípravy vy-
tváŕely je n stejné počáteční šance.
A m undsen vyplul k jih u n a staré osvedčené lodi F ram ,
Scott n a lodi T e rra N ova. V australském M elbourne predali
Scottovi A m undsenovu výzvu, telegram se závažným i slovy:
„D ovol, abych oznám il, že jsem n a cesté k A n tark tid é.“
Norové
V tom to počínajícím závodéní se také projevuje zásadní
a Britové
p ro tik lad m ezi britským a norským technickým zpusobem ,
Ize snad ŕíci — m ezi anglosaským a skandinávským zpusobem
myslení. P odobné jak o Shackleton chtél i Scott jít najisto,
zakalkuloval všechny eventuality a vyloučil p ŕedem n u t-
nost, že by objevitelé museli táh n o u t sáné sam i. M él n a
p alu b é d ev atenáct poníkú, tŕicet psú a dvé — podie jiných
p ra m e ň u dokonce tri — trak to ro v á vozidla. T o ho však opét
donútilo vzít s sebou specialisty pro každý z dopravních p ro -
stŕedku, neboť dobrý traktorista ješté nem usí být i dobrým
vúdcem spŕežení psú. P roto také nastaly potíže: polovina
poníkú zahynula, ješté než dojeli do A n tark tíd y ; psi se
ukázali být nezkrotní a jíz d a n a lyžích byla pro Scotta tak
obtížná, že si pri ní privodil dlouhotrvající vykloubení.

416
 N orové byli n ap ro ti tom u s lyžem i srostlí a vzali si s sebou
pŕes sto dobre vycvičených psú, s nim iž také dovedli dobre
zacházet. V šechno jejich úsilí se soustŕeďovalo n a cíl p lo u t
co nejdále do V elrybí zátoky a pak pokračovat v cesté saném i
s m álo zavazadly a m n o há psy podie N ansenova príkladu.
V ýh o d a N o ru spočívala v jejich vétší zkušenosti, pokud se
týkalo dlouhodobé cesty ledem a snéhem , nevýhoda pak
v tom , že nem ohli pochopitelné se Scottem závodit po trase
S cotta a S hackletona, nýbrž museli si n ajít k pólu vlastní
cestu.
D ne 20. ŕíjn a 1911 vyrazil A m undsen ze svého zim ního Štart preš kd
táb o ra F ram h eim u ; 3. listopadu opustil Scott H u t Point,
starý výchozí bod A ngličanú. O be expedice pochodovaly
ledovým polem kolem pohorí sm érem k jih u . A m undsen mél
ovšem cestu o 100 kilom etru kratší, protože F ram vjela
do zálivu hloubeji. Rossúv bradlový led ležel u sopky M ount
Erebus severnej! než u poloostrova E d v ard a V IL , kde byl
zim ní táb o r A m undsenuv.
Z atím co Scottovy m otorové sáné po 60 kilom etrech
selhaly, táhli A m undsenovi p á n ád h ern é, že už po čtm á c ti
dnech pochodu dosáhli 82° j. š. O b e expedice si založily
potrav in o v á skladišté; A m undsen postupoval zcela podie
plán u a byl je n nu cen zhotovit si sáné lehčí konstrukce,
Scott a jeh o m užové n a p ro ti tom u m useli pŕetížené sáné
často sam i postrkovať a táh n o u t. Psi byli neovladatelní
a krom é toho jic h m éli m álo. A m undsen m usel zdolat dvé
o btíže: trh lin u , jež se náhle pred nim i rozevŕela a celou
expedici tém éŕ p o hltila, a pohorí, pŕes které teprve m usil
h led at cestu. T a d y by bylo i sebemenší p rúzkum né letadlo
vykonalo neocenitelné služby, avšak letecká technika byla
tehdy ješté m ladší než Scottovy poruchové traktory. A tak
se m useli N orové probojovávat ŕetézem vysokých hor, za-
p ŕa h ali k saním dvojnásobný počet psú a ztratili tu značné
času. N alezený p rechod byl svou výškou 3200 m položen

417
 WEDDELOVO MORE
i t Ž N Í A M E R IK A

'í?

t\ N
\
.¾ \ 'í> « *

Zem e M ary Byrdové|

o ROSSOVO MOŔE

le te c k ý prúzkum
 P o b r e ž í p r in c e z n y ^
R a g n h ild y

P o b re ž í p r in c e H a r a ld a

K e m p o v o p o b re ž í

M a c R o b e rtso v o p o b re ž í

P o b fe ž í L a r s e C h r is te n s e n a

Americká vysočina

P o b re ž í p rin c e z n y A lž b e ty
i• >
Polárni plošina Amundsen 14. 12. 1911
Scott 18. 1. 1912
4 - JIŽN i PÓ L

P o b r e ž í c ís a re V ilé m a II.

P o b r e ž í fc rá lo v n y M á r ie

K n o x o v o p o b re ž í

B uddovo p o b reží

P o b re ž í S a b rin y

B a n z a re o v o
<V p o b reží /
cp
^ /J
C la r in o p o b í e ž í y
Jižní Zem e
V iktóriina

Úlok na jižn í pól

 p o d statn é výše než B eardm oreňv ledovec. Potom však už
m éli najhorší za sebou. R ozdelili velm i o p atrn é dávky p o ­
trav ín , a po zdolání nebezpečné pukliny v ledovci urazili
cestu pŕes n áh o rn í plošinu bez vétších obtíží. D ne 15. pro-
since 1911, ve 3 hodiny odpoledne, dosáhli jižního pólu,
když už p red tím — 7. prosince — zlomili S hackletonúv
rekord. „Z astavili jsm e se a počali si navzájem b la h o p ŕá t,“
píše A m undsen o tom to okam žiku, „ a pak začala vlastní
cerem ónie. R ozvinuli jsm e p rá p o r a pri pohledu n a naše
barvy jsm e byli všichni dojati a vzpom ínali n a vlast, n a tu
ch udou zemi, kterou tak m ilujem e. N ikoliv jedinec, ale m y
všichni jsm e vetkli žerď vlajky do snehu.“
Tesné Protože o p akované.m éŕení vykázalo 8 9 °56’ j. š., vym éŕili
iítézslví
N orové čtverec o strane dlouhé dvacet kilom etru a posunuli se
ješté o deset kilom etru d o p re d u ; tam postavili m alý stan z tm a ­
vého hedvábí, vedie pak čtyŕm etrový stožár. Celé územ í bylo
n a počest norského panovníka pokrténo jm énem plošina krále
H aak o n a V II. A m undsen tu uložil ješté dopis norském u
králi a pak napsal Scottovi. Nebylo to pro ného jisté snadné.
T ak é tento dopis uložil do stanú a potom nastoupili Norové
v nejlepší kondici zpáteční cestu. V té dobé dosáhl Scott
teprve B eardm oreova ledovce. Poslední poník musel být
zastŕelen, sáné se psím spŕežením musely 12. prosince o b rátit.
21. prosince nastoupila další skupina zpáteční cestu a Scott
si ponechal už jen dvoje sáné. 4. ledna ob rátila ješté je d n a
skupina — tehdy dosáhli 87° 50’ — a Scott zústal s Wilso-
nem , O atesem , Evansem a Bowersem n a cesté sám. P ŕed-
chozí dva mésíce už prokázaly, že muži nebyli v nejlepší
kondici. Ve všech denících se stále objevují stížnosd n a
ú n av u , ačkoliv pŕece méli dostatek potravín a porúznu je
také vyslovená dom nénka, že jsou všichni jakši nem ocní.
D osud však méli ješté nádeji, ješté pokládali za možné,
že budou n a pólu první. Bowers zanechal své lyže n a ledovci,
o statní je ješté méli. T ak táhli poslední sáné. „M usím e se

420
 tam d o stat stúj co stúj,“ poznam enáva Scott v deníku 15.
ledna. „N y n í m ne désí už je n m ožnost, že by tam totiž
norská vlajka m ohla v lát dŕíve než naše.“
D en n ato objevil bystrozraký Bowers jak o první osudný Velké
zklamání
tem n ý b o d ; za nékolik hodin p ak mél Scott v rukou A m und-
senúv dopis a dopis králi H aakonovi V IL , který mél být
podie p ŕá n í A m undsena d o d án králi v p rípade, že by se
je h o expedice n ev rátila ve zdraví k lodi F ram .
Scott dosáhl jižn íh o pólu jed en a tŕicet dní po A m und-
senovi, o sedm advacet dn í pozdéji, než ve svém plán u p ŕed -
pokládal. Z a no rm áln ího p ru b é h u britské expedice by se
byli m ohli n a pólu setkat; A m undsen m él totiž až n a nékolik
m lhavých dní stále n ád h ern é počasí a velm i dobrý rozhled.
Bylo by to bývalo pŕijatelnéjší než skličující pohled n a norské
štátn i znaky, n a stan, n a p ráp o r. Ze svého zklam ání se už
A ngličané nedokázali vzchopit. T ri dny zústali n a pólu,
p ak nastoupili cestu zpét. Z prvu to šlo docela d o b re; ale pri
sestupu po ledovci se W ilson a Evans zranili. S eržant Evans
zem ŕel jak o p rv n í 17. ú n o ra 1912; i ostatní ztráceli nad é-
ji, když v jed n o m ze skladišť nalezli poloprázdné petrolejové
zásobníky, a O ates vúčihledé slábl. Že tehdy Scott ztratil
rozvahu, dokazuje jeh o pokus o zkrácení cesty bez ohle-
du n a trasu, n a níž m ohli n ajít zásoby. 21. bŕezna, devét
strastiplných tý d n u po štartu od jižn íh o pólu, se naposledy
utáborili, protože zú rila silná snéhová bouŕe. P otraviny m éli
ješté n a dva dny, petrolej však už stačil je n n a konvici čaje.
„ Ú te rý 29. b ŕezn a. O d 21. b ŕezn a neustálá víchrice od zá-
p ad o jih o záp ad u a jih o záp a d u . . . Stále jsm e se chystali p o ­
chodoval k nejbližším u skladišti, které je vzdáleno ješté je n
dvacet kilom etru. Ale snéhová bouŕe a víchrice to nedovolují.
N yní se m usím e vzd át vší nadéje. V ydržím e tak dlouho, ja k
budem e moci, a vúčihledé slábnem e. Sm rt už nem uže být
daleko . . . J e to strašné. U ž nem ohu p sát.“ A tím to zápisem
končí deník expedice R ó b erta Falcona Scotta.

421
 A tkinson z lodi T e rra N ova našel v listopadu téhož roku
m ŕtvoly svých d ru h ú , dv an áct dopisú, jež Scott ješté napsal,
a jeh o deník. V posledním poselství svým k rajan ú m uvádí
Scott jak o duvod svého neúspechu n a pólu a nakonec zániku
celé expedice z trá tu poníkú, pŕedevším však nejvýš ne-
pŕíznivé počasí. O zývaly se však i hlasy poukazující n a psy­
chický m om ent, n a to, že d ň v éra ve vítézství d o d áv a sil,
kdežto tuší-li športovec porážku, je h o výkonnost, ja k znám o,
klesá.
Rovnocenní Dnes, púl století po objevení jižn íh o pólu, rúznost názoru
v památce
už neexistuje. Zbyl je n obdiv n ad cílevédom ým objevným
výkonem R o ald a A m undsena, n ad jeh o prozíravostí, jeh o
schopností vést a je h o vytrvalostí. Z byla však i ú cta pred
rovnocenným , i když m éné šťastným R obertem F alconem
Scottem , statečným britským nám oŕním dústojníkem , a pred
je h o d ruhy, kteŕí svou badatelskou sm rtí po dosažení cíle
zústanou p ráv e tak nezapom enutelným i jak o norští vítézové.

Bílá místa na mapách mizí

D va roky po n á v ra tu lodí T e rra N ova a F ram vypukla

p rv n í svétová válka. D opom ohla novým dopravním prostŕed-
kúm — au tom obilúm a letadlum — pŕekonat první technické
detské nem oci, jim iž až dosud trpély, a s m otory nastává
ny n í to, co nazval P aul-É m ile V ietor „m echanistickým “
vékem objevu.
P ríznačné pro néj je , že výchozí cesty pozbyly n a význam u
a že všechny národy n a celé zem ékouli m ají z h ru b a stejné
vyhlídky n a úspéch. Projevuje se však také, že stroj p ŕerú stá
svou roli služebníka a pom ocníka človéka a bere svúj osud
sám do rukou. Je d n o u z prvních obétí nových m etód byl sám
velký R o ald A m undsen, který za svúj nejvétší triu m f vdéčil
p ráv é dúvéŕe ve vlastní silu a n ad Scottem zvítézil díky

422
saním taženým psy. N evrátil se z polárního ledu, když se
roku 1928 vydal n a pom oc ztroskotané expedici, kterou p o d ­
nik! vzducholodí Ita l U m berto Nobile.
K o n tin en ty se vzájem né pŕibližují. B adatelé jako Filchner Filchner
a Sven Hedin
a Sven H edin, kteŕí si vydobyli první vavríny ve S trední
Asii, se prekvapivé objevují i v jiných částech svéta. H o ro ­
lezci z M ont Blancu se v nékolika hodinách pŕem ístí do A nd.
A lpinisté ze severní stény Eigeru se proslavují v T ib etu
a prozkoum ávají N ovou G uineu. Starý rá d národností a vý-
zkum ných oblastí se ruší. V olbu cílu určuje pro vétšinu
expedici hospodáŕská sila, m íra státních zájm ú, a tím velm i
často i strategické nebo m ocensko-politické hledisko. N ení
to vždy príliš potéšující; postihuje to však už je n sklonek
objevitelského véku.
Bílá m ísta, je ž lák ala N achtigala a jin é do Afriky, zm izela.
V odní toky ve vnitrozem í Již n í A m eriky či Afriky, tu a tam
ješté n a m apé vyčárkované, jsou zajím avé je n pro hydro-
grafy. C estovatelé-objevitelé už nepotŕebují kreslit m apy,
leda snad špeciálni m apy o rozšírení dialektú, zvyku, zpusobu
bydlení, národnostech.
V elká véda o poznání svéta a človéka, jež pŕim éla A lexandra
von H u m b o ld ta, G oetha a jin é zkoum at rostliny i kosti,
oklepávat kam eny a zároveň vym éŕovat Zem i, se rozštépila
v rozsáhlý počet rúzných védních oboru.
U ž když v letech 1882—92 absolvoval R akúšan E d u ard
Glaser své úspéšné cesty po A rábii, byly v popredí jeho
zájm u staré pfedislám ské nápisy. G. B. P hilby a W endel
Philips ho následovali a sir A urel Stein cestoval z týchž
duvodu nékolikrát S trední Asií, M ac Iv er jihovýchodní Afrikou,
Leo Frobenius východní a západní Afrikou, H en ri L hôte sa-
harským i zem ém i. E d u ard Seler a Georges V aillant cestovali
ve S trední Am erice. T h o r H eyerdahl podnikl neobyéejné o d ­
vážnou plavbu n a pram ici pŕes Pacifik, chtéje názorné dokázat
pravdivost teórie o pŕedhistorické cesté z P eru pŕes oceán.

423
 Geografie v užším slova smyslu ustoupila do pozadí.
Archeológie, etnografie, lingvistika a m noho jiných védních
oboru se v p rú b éh u posledních sta let dalekosáhle osam ostat­
nilo a zajistilo i prostŕedky a m uže pro vlastní expedice.
Z a závojem obecných vedeckých snáh, kongresu etn o ­
logických, antropologických a archeologických zasedání
v rám ci U N E S C O a M ezinárodního geofyzikálního roku
se uskutečňuje prechod ke zcela nové fázi v ztah u človéka
k Zem i. Po letech objevú nastoupilo — n a rúzných konti-
nentech v rú zn é podobé — období jejich využití. Dnes
ovšem začíná je n pozvolna a je n tu a tam n a m apé svéta
jak o bod zjistitelné období prom ény objeveného povrchu
Zem é.
U ž v p rň b éh u posledních Sven H edinových cest bylo
znám o, že jeh o úkolem bylo prozkoum at eventuálni trasy
pro stavbu silnie ve S trední Asii, a o jeh o projektu eurasijské
dálnice od čínského m ore do strední Evropy se svého času
m noho diskutovalo. Dnes však ŕeky m ení svá ŕečišté, vznikají
p ŕe h rad y o velikosti evropských státú, poušté se probouzejí
z tisícilétého spánku neplodnosti a tam , kde okouzlený Li-
vingstone stanul v úžasu jak o první beloch, vznikají obrovské
vodní elektrárny s um elým i nádržem i vody, jež pohltily nej en
ne'sčetná zvíŕata, ale n ap rík lad v E gypte i prastaré chrám y
se socham i bohú.
V nehostinných ledových oblastech n a severní a jižn í
p o lárn i čapce vládne utopický, dosud neuskutečnitelný život;
vznikají nová m esta, jež Ize srovnat s M etropolí F ritze L anga,
pod silným vnitrozem ským ledem , který teprve nedávno p ri
svých expedicích s pásovým i traktory prozkoum al P aul-
Ém ile V ietor. N ekonečné ulice ve štolách s um élým osvetle­
ním a vétráním tu začínají existenci, jež by n a povrchu
Zem é byla sotva m ožná. Podél celého sovétského pobýeží
Severního ledového oceánu leží ve velkém počtu sice m éné
znám é, ale velm i dobre obsazené meteorologické, pozorovací

424
 a zásobovací stanice, um ožňující neom ezené početné opako-
v án í N ordenskjôldovy plavby Severovýchodní cestou.
V tom to velkolepém snažení tkví j ešte stále značná dávka
pionýrského ducha. V ýkon R ich ard a Evelyna B yrda by
bez tohoto elánu byl práve tak nem yslitelný j ako výkon
P ap an in ú v ; potrebovali jej Ellsw orth a W ilkins stejné jako
Sedov, Čkalov či M olokov a stále ješté m usí každoročné za
badatelské dobrodružství p latit svým životem slávni a m éné
slávni m užové vedy.
D ejiny geografických objevú jsou však pŕece je n u konce;
dostaly se do rytm u, v ném ž už není dalšího vývoje, pouze
šílené rychlý prechod k novým zákonitostem . J e m ožno ješté
pochopit, že Scott zem ŕel pro geografický bod, který za né-
kolik let po jeh o sm rti poprvé pŕeletéli v letadle a od té doby
jej stále pŕelétávají? Že A m undsen, který pŕece N ansena
d ob re znal, letél sám pŕes severní pól nékolik let po pŕítelové
u trp en í za noci a uprostred ledu a že sám m usel zem ŕít tam ,
kde dnes proplouvají k severním u pólu atom ové ponorky pod
ledovým krunýŕem A rktidy a kde pravidelné letecké linky
létají se svými dopravním i letadly pŕes „velký hŕeb ík “ ?
T o je tedy konec historiografie objevu; není však koncern
vlastních objevú. Neboť kolik lidí z m nohá m iliónú historicky
bezejm enných obyvatel naši Zem é spatŕilo n a vlastní oči
svét takového F ilchnera a H ed in a, Stanleye nebo Selera?
Pro né nyní n astala doba, kdy m ohou podie svých m ožností
znovu p rožívat histórii objevú. Jistéže n a m nohé b ud ou rušivé
púsobit hotely, které stojí tam , kde ješté B arth postavil svúj
stan nebo kde ú bohý M ungo P ark se choulil je n do svého
plášté. Z ato však budem e ušetŕeni jedovatých šípň, pouštních
lupičú, útokú K u rd ú . Egyptské královské hrobky jsou dnes n a
program ech cestovních kancelári stejné jako V iktoriiny
vodopády či zŕíceniny v Zim babw e, pred nim iž ješté K a rí
M auch stál v uctivém obdivu. K a n ad a, Aljaška, Již n í A m e­
rika čekají je n n a to, aby se stály turistickým i zemémi.

425
 Svét je objeven, a pŕesto bude stále co objevovat. Bude
vždy pro novou generaci novým , jako byl novým pro Féni-
čany, Ŕ ím any, conquistadory a učené objevitele. Zem é a člo-
vék sice zestárli, jejich setkání však zústávají véčné m ladým i.
 DOSLOV

L idé obývající svou m atku Zem i se vždy snažili poznat,

prozkoum at a ovšem také ovládnout kraje ležící m im o hranice
vlastních km enú a n áro d u , pozdéji k u ltu r a štátu. S touto
zvídavostí a snahou dobýt a p o d m an it si vétší územ í, rozšíŕit
vlastní životní prostor se setkávám e již v nejstarších zacho­
vaných archeologických a historických pam átk ách dávných
k u ltu r. Lze ŕíci, že objevitelská snaha podnécovaná touhou
po po zn án í dalekých pevnin a svetových m orí m ela velm i
často pozadí m ocenskopolitických nebo aspoň obchodních
zájm ú. N evznikla, ja k se nékdy m ylné uvádí, až v dobé vel-
kých stŕedovékých zám orských objevných a výzkum ných
plaveb nebo dokonce v období technické civilizace dvou po-
sledních století. N echybím e, ŕeknem e-li, že je tak stará,
jak o lidstvo samo.
O d úsvitu déjin již starovék vykazuje pozoruhodné úspéchy
v odhalování tajem ství vzdálených zem í a-m o rí prostŕedky
dnes neuvéŕitelné prim itivním i. Z právy o tom jsou ovšem
často m lhavé a nedostatočné prúkazné. O bjevy dávných
Egypťanú, kultu rn ích n áro d u P rední Asie, pozdéji K a rta -
gincú, Ŕ ekú i R ím a n u ješté dnes udivují svými výsledky.
M álo je v tom to ohledu znám o o lidech starých kulturních
oblastí In d ie a č in y a vubec nie o indiánských kulturách
S trední a Již n í Am eriky.
N ejdúkladnéjší védecký systém prúzkum né práce o Zemi
a jejích obyvateliek položili liekové. Jejich zásluhou se toto
úsilí lidí o poznání svéta rozvíjelo ve dvou sm érech, v nichž
lze spatŕovat počátek dnešní geografické védy. P rvní byl
m atem aticko-pŕírodovédný sm er, který študoval tvar, ve-

427
 likost, rozm ery Zem e a její postavení ve vesm íru, ŕešil její
v ztah k Slunci (položil dokonce počátky m aterialistického
svetového názoru a heliocentrické soustavy, i když se toto
pojetí teh d y nepodarilo prosadit), em piricky študoval zvlášt­
nosti podnebí, rastlinstvo a živočišstvo n a tŕech tehdy pouze
zčásti znám ých kontinentech Starého sveta. D opracoval se
hlubokých a pokrokových poznatku, ač byl prirazené zatížen
náboženským i predstavam i. D ru h ý sm er historicko-národo-
pisný se zajím al o to, kterým i národy jsou rúzné zem é obyd-
leny, jak é byly jejich osudy a ja k á je jejich k ulturní
a hospodáŕská úroveň. Z právam i o cestách rozširoval tento
sm er obzory současníkň a sloužil i expanzívním silám . Jeh o
p ráce, a to trvalo až hluboko do stŕedovéku, nebyla vždy
dost kritická a spolehlivá. N ejednou se pŕejím aly neovéŕené
zprávy nebo vyslovené výtvory fantazie.
V ra n ém stŕedovéku staletá vláda dogm atického učení
kresťanské církve privodila hluboký úpadek antické vzdéla-
nosti. Ŕ ím skokatolická cirkev se vrátila k prim itívni p ŕed -
stavé Zem é j ako ploché kruhové desky, v jejím ž stredu je
um ísténo sväté m ésto Jeru zalém . Ú chylky od tohoto učení
nebo i pouhé pochybnosti tehdy všem ocné cirkevní autority
k ru té trestaly. H lav n í hodnoty klasické vzdélanosti však
pŕežily v m uslim ském arabském k u ltu rn ím prostredí a byly
dále rozvíjeny b ád án ím i objevným i cestam i. E vropané se
s nim i seznám ili až p ri kŕižáckých výpravách a pozdéjších
diplom atických a obchodních cestách n apŕíč Eurasií až n a
D álný východ. M im oŕádné postavení m ezi nim i zaujím á
jed in eč n á cesta M arka Pola ve 13. století.
Z ásluhou N orm anu a V ikingú se od 10. století n a jejich
výzkum ných, obchodních a válečných plavbách podstatné
rozšíril obzor E vropanú n a sever, západ i východ. Do zná-
m ého svéta bylo pojato Írsko, Špicberky, Island a Grónsko,
došlo i k založení osad n a severoam erické pudé. O bjev nového
k o n tin en tu byl sice uskutečnén pú l tisíciletí pred K olum bem ,

428
zústal však nevyužit. Vikingská kolonizace v A m erice z n e ­
znám ych dúvodu zanikla. T ito Seveŕané podali úžasné v ý ­
kony i ve východní Evropé, jejíž obchod ovládli plavbam i
po ruských ŕekách a po Č erném m ori až do Byzance. Pro
nedostatok písem ných zpráv uchovává si toto objevitelské
a kolonizační úsilí zaniklých n áro d u m nohá tajem ství.
M uslim ské štáty Blízkého východu nepŕály obchodním
stykúm stredom orských zemí Evropy s již n í a jihovýchodní
Asií a po v p ád u osm anských T u rk ú s pozdéjším dobytím
C arih ra d u byly zcela znem ožnený. P roto začalo p racné
a dlouholeté úsilí pyrenejských státň dostat se do O rien tu
ob ep lu tím Afriky nebo celé zem ékoule, neboť tehdy se již počal
prosazovat zásluhou obrovských úspechu rad y význam ných
hv ézd áŕú heliocentrický svetový názor. V 15.— 17. století
dosáhli nejvétších objevitelských úspechu Portugalci a Š pa-
nélé a založili svétové koloniálni panství. T a k současné
s úspéchy v po zn án í sveta nastoupilo pro podm anené zem e zlo
kolonialism u, které sužovalo všechny zám orské svétadíly po
čtyŕi sta let. Ješté dnes po ro zp ad u kolonialism u trp í všechny
rozvojové zem e jeh o zhoubným i následky.
O b e p lu tí Afriky a pŕistání v Indii, uskutečnéné V ascem
d a G am ou 1498, K o lum buv objev A m eriky 1492 a M a-
galhäesovo p rv n í o b eplutí sveta 1522 jsou skutečné m ezníky
ve vývoji politických a hospodáŕských pom érú celého sveta.
P ostupné vznikaly, m ohutnély, ale nakonec slábly a zanikaly
koloniálni ríše španélská a portugalská, pozdéji nizozem ská,
britská a francouzská. M nohem pozdéji se n a zám ofském
kolonialism u počalo podílet Ném ecko, Belgie, Itálie, Spojené
štáty am erické a Jap o nsko, avšak již od púle 16. století pro-
nikalo do severní a strední Asie R usko. O d doby veľkých
objevných plaveb se téžišté obchodní a politické m oci p re ­
sunulo ze Stŕedom ori, kde bylo po celý starovek a stredovek,
do oceánských zem í západní Evropy, které raaji lepší prístup
k svétovým n ám o ŕn ím cestám . N edozírné vodní pláné, jichž

429
se lidé po tisíciletí obávali a o nichž ješté do 16. století p ŕi-
nášely tzv. kosmografie nesmyslné a neuvéŕitelné žprávy,
se stály levnou a výkonnou spojovací cestou mezi všemi
částm i svéta. K zápasu o souši pŕistoupil boj o vládu nad
svetovým i m ori, v ném ž byla po dlouhou dobu nejúspéšnéjší
V elká B ritánie, k terá pŕes 300 let ovládala nejvétší koloniál­
ni ríši n a svété.
Výsledky objevných cest m ély ohrom ný vliv n a zm énu
svétového názoru. Pŕivodily pokrok kartografie a rozvoj
védecké práce ve všech sm érech. Zaostalý cirkevní geo­
centrický n ázor byl vyvrácen vedou i zkušenostm i, postupné
slábl vliv nevedecké dogm atiky n a myslení a vývoj n áro d u
a nastoupilo období rozvoje techniky.
K nové objeveným pevninám pŕibyla v 17. století A u strá­
lie, ale její osídlování počalo až více než o století pozdéji.
K onečné počátkem 19. století byla zjišténa existence A n tark tí­
dy a získány nové poznatky o nedozírných vodních pláních
O ceánie. V 19. století bylo též dukladné prozkoum áno vnitro-
zem í Afriky, ačkoliv první zn ám á k u ltu ra vznikla n a tom to
kontinenté. N a svétových m apách ubylo „bílých m íst“
a n á p o r výzkum níku se soustŕedil n a nesm írné obtížný p rú -
zkum p olárních krajin. V rchol úspéchu v ném pŕinesl počátek
20. století, kdy R . C. Peary dosáhl roku 1909 severního zem ­
ského pólu a jižního v roce 1911 R . A m undsen. T ím byla
objevena poslední, nejtíže d ostupná část zemékoule.
V ýzkum Zem é a objevování nových poznatku o ní však
ani dnes nekončí. Zm énily se však prostŕedky a cíle. N ová
tech n ik a d áv á dŕíve netušené m ožnosti výzkum níkú a védecké
b ád á n í se zam éŕuje n a ŕešení dílčích problém u a vztah u mezi
nim i. Púvodné je d n o tn á nauka o Zem i se rozložila do rady
nové utvorených sam ostatných védních oború, špecializo­
vaných podie tŕí hlavních problém ových okruhú, jejich
déjištém je atm osféra, hydrosféra a litosféra. Výsledky objev­
ných cest podstatné pŕispély k ŕešení otázek fyzické i ekono- ,

430
 mické geografie v kom plexité úkolu j ako výsledku součinnosti
dialektické závislosti a podm ínénosti rúzných činitelú ja k
pŕírodních, tak společenských. T ak vyrústá m oderní geografie
v p ru b eh u ŕešení národohospodárskych úkolu, nam noze
podm ínéných znalostí všech stránek pŕírodního prostredí,
jak o aktivní pom ocník v rozvoji lidské společnosti. V tom
tkví její h o dnota a smysl a nem alým zdrojem poznatku se
stály výsledky výzkum aých cest, po tisíciletí shrom ažďo-
vané.
Seznam ovat se s výsledky objevných cest, vykonaných
v p rň b é h u dlouhých veku, je pro každého poutavé a poučné.
J e v tom kouzlo dálek, zajím avost jin é prírody a lidí, než jsou
ti, kteŕí nás obklopují. R om antika neznám a pŕitahuje zvlášté
m ladou generaci, ale nej en ji. K n ih a dr. H e rm an n a Schrei-
bera „M oŕeplaci — cestovatelé — objevitelé“ (v originále Do-
brodružství dálek) je pri tom dobrým prúvodcem . Zkušený
au to r pŕistoupil k látce novým zpúsobem . R adou m álo
znám ých faktu dokládá, že kniha objevu byla otevŕena již
v nejstarších dobách, nikoli teprve s dosažením Č íny ve
13. století a s úspéchy velkých zám orských plaveb v 15. až
17. století.
První plavci byli i objeviteli a zústali jim i i dnešní cesto­
vatelé a výzkum ní b adatelé v nejrúznéjších úsecích práce.
Jejich činnost je nyní rozvojem techniky podstatné usnadnéna
a nelze ji vúbec srovnávat s fyzickou nám ah o u a nesnázem i,
které museli pŕekonávat jejich pŕedchúdci. A utor se úspéšné
oprošťuje od falešné rom antiky a všeho zkŕeslování. Podává
podíl jednotlivých osobností se snahou o objektivitu a nezve­
ličuje zásluhy nem eckých výzkum ú. Až n a nepodstatnou
zm ĺnku o Pavlu Šebestovi nejsou Češi v knize obsaženi.
Slabé je zastoupena S trední Asie, A ustrálie a nové výzkum y
v polárních krajích, avšak výbér objevu a rozsah jím vy-
m ezený je n u tn é subjektívni, a proto m úže být pŕedm étem
diskuse. Spisovatel byl veden snahou, aby i v rozsahu ukázal

431
p rib ližn o u rovnocennost výzkum ných a objevných cest staro ­
veku, stŕedovéku a novoveku.
K n ih a je doprovozena rad o u ilustrací, mezi nim iž jsou re-
produkce cenných starých rytin a obrazu, které dosud nebyly
uverejnený. N ázornost líčení podporují četné m apové n áčrty
h lavní ch tras objevných cest.
Z volená literárn i form a velm i poutavé a poučné seznam uje
čtenáŕe nej en s d o brodružnou a dram atickou stránkou cest
a plaveb do neznám ých končin, nýbrž i s prostredím a spolo­
čenskými pom éry zem í a m ést, odkud vycházely, i cílú, k nim ž
dospély. N ejsou nepovšim nutý ani zm ény, které objevy
vyvolaly. Ačkoli práce spočívá n a védeckém podkladu,
n e trp í nezáživností an i neprístupností, český čten áŕ se
v dobrém p rekladu seznám í s úspešnou populárné védeckou
prací rakouského historika.

D oc . R N D r . J A R O M Í R J A N K A , Csc„
pedagogická fakulta University Karlovy v Praze
 ČASOVÁ TABUĽKA

cca 3000 pf. n. L L odní spojení mezi M ezopotám ií a ústím In d u a mezi

K réto u a pobrežím východního Stŕedom oŕí
K u ltu ra nejstarší vrstvy h ro b ú v T róji
cca 2500 p f. n. I. D om nélé vrcholné období kultu ry v povodí In d u
Plavby E gypťanú do L ib an o n u a k východoafrickém u
pobreží
N ám o rn í expedice do zem e P u n t (Eritrea)
cca 2200 pf. n. I. Z ačátek staveb p alác ú n a K réte
P rvní C hetité v M alé Asii
cca 1 7 0 0 -1 6 0 0 V p á d sem itských H yksú do E gypta
cca 1250 V elké etnické presuny ve Stredom orské oblasti: izrael­
ské km eny opouštéjí E gypt, Féničané se usídlují v se­
verní Africe a Španélsku, Filištíni pronikají do Libye,
prv n í vlny stéhujících se E truskú dosahují Itálie a K or-
siky (kolem 1000)
9 7 2 - 931 (nebo 930) K rá l Š alom oun vládne v Jeru zalém é
od 880 R ozkvet ŕeckých prím orských kolonií Tartéssos a Tyrus,
ponékud pozdéji založení K a rtá g a
cca 800— 730 V rchol ŕecké kolonizace ve Stŕedom oŕí
D ru h á vlna E truskú a rozkvet etruských m ést ve strední
Itálii
6 0 9 -5 9 3 F araó n N echo (stavba ka n á lu z N ilu pŕes W ádí T u m ajlát
k R u d ém u mori)
525 K a rta g iň a n H im ilko pluje k Cínovým ostrovúm (Britské
ostrovy)
510 K onec etruského království v Ŕ ím é
Postup Skytú do jižního R uska a východní Evropy (od
700)
Ť ažen í D areia L (zem ŕel 486) p ro ti Skytúm
cca 500— 424 Ž ivot H éro d o ta
3 5 6 - 323 Ž ivot A lexandra V elikého
340 Cesta P ythea z M assilie (M arseille)
309 R ím an é dobývají etruskou Perusii (Perugia)
212 R ím an č dobývají Syrakusy; sm rt A rchim eda

433
146 K artá g o je zničeno Ŕ ím an y
Ŕ ecký historik Polybios nachází zprávu kartaginského
plavce H a n n o n a o je h o odvážné výpravé
1 0 0 -4 4 Ž ivot G aia J ú lia C aesara
63 pf. n. L — Ž ivot S trab o n a
- 2 0 n. L
5 n. I. P lavba k mysu Skagenu pod vedením T ib eria (Ŕ ím ané
a Frízové)
41 n. L N astoupeni císaŕe C lau d ia: za jeh o vlády vznikají. p rí­
stavy v O stii, C laudiňv aq u a d u k t a V ia C laudia A ugusta
5 5 -1 1 6 Ž ivot C ornelia T acita
170 G eografie a svetová m a p a Ptolem aiova
300 Z aložení G hany cizími dobyvateli svétlé pleti
cca 400 Vysoce vyvinutá k u ltu ra v A ndách (T iahuanaco)
cca 450 Z aložení B enátek uprchlíky p red vpádem H u n ú do
stred n í Evropy
530 C ísaŕ Ju stin iá n zŕizuje n a Sinaji východoŕím ský vo­
jen sk ý táb o r
cca 600 V p ád Slovam i v široké fronté od Baltu po Ŕecko — do
oblasti L abe, východních A lp a Jad ersk éh o m ore
6 7 2 - 678 N eúspešné obléhání K onstantinopole A raby, jin ak však
velké rozšírení m oham edánské mocenské sféry po ví-
tézství v M aroku, Alžírsku a n ad G íňany u S am arkandu
(751)
6 7 4 - 735 Ž ivot Bedy V enerabilise, je d n é z nejvýznam néjších
a u to rít stredoveku (De ratione tem porum )
711 Po T arikové vítézství u X eres de la F ro n tera vznik a ra b ­
ské ríše v již n ím Španélsku, s nejvyšším rozkvétem um ení
a k u ltu ry (córdobský kalifát)
712 A rab o vé dobývají Sevillu
Z ničení starých písem ných pam átek C horezm iú (zemé
Chiva) K u ta ib o u Ib n M uslim em
7 4 2 - 814 Ž ivot K a rla V elikého
827 A rabové začínají dobývat Sicílii
cca 850 K u ltu ra Z im babw e v R hodésii, stát K h m e rú v Z adní
In d ii
851 Z p rá v a židovského obchodníka S ulejm ana o ceste Indií
a č ín o u
872 K rá l H aro ld K rásnovlasý si podrobuje m alá knížectví
v N órsku
874 Ingolfr A rnarson vstupuje se svým rodem n a Island

434
973 Židovský kupec Ib ra h ím Ib n Ja k ú b procestovává strední
E vropu a záp ad n í Rusko
932 E rik R u d ý pŕistává v G rónsku
cca 1000 P rvní cesta grónských V ikingú k pevninské Severní
A m erice
1000— 1100 V znik ríše inkú v P eru pŕistéhovalci
1050 R ozkvet vikingského m esta H a ith ab u v Slesvicku
1159 R ab ín B enjam ín z T u d ely v A rábii a Prední Asii
1206— 1227 Panství Čingischána, počátek mongolské nadvlády
v Číne, Strední Asii a R usku
1245 _ P áteŕi G iovanni C arpini a Štépán z Č ech odcházejí
z L yonu n a cestu do dalekého hlavního m ésta M ongolú
(K arakorum )
1253 V ilém z R u b ru k u cestuje k mongolském u chánovi
M anguovi
1271 Počátek svetové cesty B enátčana M ark a Pola
1279 Z aložení Pekingu (Cam balec) chánem K ublajem
1284 V ítézstvím n a d m éstem Pisou získává Ja n o v Sardinii
a E lb u a stává se rozhodujícím obchodním m éstem ve
Stŕedom oŕí
1294 Z aložení obchodního spolku nem eckých mést — hanzy
— v L ubeku
Sm rt ch á n a K ub laje a ro zp ad svetové mongolské ríše
do dílčích státú
1299 R o tte rd a m se stává m éstem a pozdéji centrem . lovu
a obchodu se sledi n a A tlantiku
1300 K orsika p rip a d á k Ja n o v u
1302 Ib n B atuta, jed e n z nejvétších cestovatelú všech dob,
narozen v T an d že (T anger)
1312 Ja n o v a n é znovu objevují K anárské ostrovy, již ve staro-
véku zn ám é a osídlené
1355 N orsko-švédská pom ocná výprava p o d vedením Poula
K nu tso n a vyplouvá do V in lan d u (dnešní severovýchodní
pobreží USA)
1369— 1405 Svétová mongolská ríše ch án a T im u ra se sídelním
m éstem S am arkandem
Asi od 1350 Aztékové posilují svou ríši ve Strední A m e­
rice; p rev ah a mayské kultu ry
1405— 1459 Č íňané podržují C ejlón obsazený a závislý
1434 Gill E annes dosahuje mysu B ojador (Španélská Sahara)

435
1436 Alfonso Gonzalves B aldaia proniká kolem mysu Bojador
a dosahuje o b ratn ík u R ak a
1453 D obytí K onstantinopole M oham m edem II . Velikým
1460 P rinc Jin d ŕic h Plavec u m írá
1471 O bjevení ostrovu Säo T o m é a F ern an d o Póo
1481 O b jev n á p lav b a m alé portugalské flotily pod vedením
D iega C äa — s učencem M artin em Behgim em (M artin
de B ohem ia) — p ri pobreží jih o záp ad n í Afriky
1485 N aro zen í H e rn a n d a Cortése
1487 B artolom eo Dias objevuje mys D obré nadeje
8. 7. 1487 P očátek úspešné cesty V asca d a G am y do Indie
12. 5. 1492 P rvní am erická cesta K olum bova zahajuje objevování
N ového sveta
1505 Francesco de A lm eida p rv n ím m ístokrálem Portugalska
v In d ii
1 5 0 9 -1 5 4 7 J in d ŕic h V IIL , král anglický; založení britské n ám orní
moci
1510 Alfonso de A lbu q u erq u e dobýva p ro Portugalsko mésto
G oa
1511 Alfonso de A lb u q u erq u e dobývá M alakku a Cejlón
1519 C ortés pŕistáv á v M exiku
20. 9. 1519 F ern äo M agalhäes opouští prístav S an lú car de B arram e-
d a (první o beplutí Již n í Am eriky)
1 5 1 9 -1 5 5 6 D o b a v lády císaŕe K a rla V .
1524 P očátek dobyvatelského tažení F rancisca P izarra v Jižn í
A m erice
1533 Š panélé zavraždí A tah u alp u , posledního krále inkú
20. 4. 1534 Ja c q u e s C artier vyráží n a objevnou cestu do Severní
A m eriky (K an ad a)
1535 E xpedice P ed ra de M endozy do Již n í A m eriky a zalo­
žení m esta Buenos Aires
1542 Španélském u k apitánovi Franciscovi O rellanovi se p o ­
d a rí poprvé p ŕejít n ap ŕíč Již n í A m erikou, plavbou po
ŕece A m azonce k ústí
1 5 5 0 -1 6 5 0 A ngličtí a francouzští kaperští k ap itán i n a svétových n á-
m oŕních cestách
1563 Britští korsáŕi zajím ají asi 600 francouzských lodí
1571 N ám o rn í vítézství kŕižákú n ad T u rk y u L ep an ta
15. 11. 1577 Francis D rake vyjíždí s péti loďmi z Plym outhu n a ko-
ŕistnou p lav b u

436
1588 V ítézství britských královských a korsárských sil n ad
španélskou A rm ádou, konec španélského nám oŕního
panství
1593- - 1610 Jin d ŕic h IV . N avarrský zakládá prv n í stupeň k vzestupu
F rancie v následujících staletích
1600 Z aložení anglické V ýchodoindické společnosti
1602 Z aložení nizozemské V ýchodoindické obchodní společ­
nosti
Z aložení nizozemské kolonie K apska (1806 britské)
1603 Sam uel de C h am plain začíná se svým tficetiletým vel-
kým dobrodružstvím (jed en áct cest z Francie do K a ­
nady)
1619 Z aložení m esta B atavie (D jakarta) n a Já v é H olanďany
1668 M ariany, K arolíny a další tichom orská souostroví pod
španélskou správou
1669 První vzestup obchodního spolku nem eckých mést —
hanzy
B enátkám T u rc i odním ají K ré tu a B enátčané nem ají
tak už žád n é kolonie
1682 W illiam P enn zakládá kolonii v Pennsylvánii (dnešní
stát U SA ) z to leran tn ích vystéhovalcň, k terá vzhledem
k pŕátelským stykúm s In d iá n y rýchle rozkvétá
1699 M ír v K arlovcích; T u rc i ztrácejí U h ry a Sedm ihradsko
ve prospech R akouska, které se tak stává velm ocí
1703 Z aložení P e tro h rad u p ri ústí N évy: R usko počíná klást
nároky n a velm ocenské postavení
1711 Založení státem privilegované britské Společnosti pro
Již n í m ore
1713 U trechtský m ír; A nglie dostává G ib raltár, M enorcu
a N ew foundland
U . 5. 1743 C harles M árie de L a C ondam ine pŕináší první védecké
poznatky o A m azonce
1757 R ó b e rt Clivé zakládá vítézstvím u Palásí n a d vládcem
Bengálska britské panství v Indii
1756- -1 7 6 3 Sedm iletá válka anglicko-francouzská: Francie ztrácí
K a n a d u a indické opérné stanice
1768- -1 7 7 2 D vé plavby Jam ese Cooka po Již n ím m ori (dvojí cesta
kolem sveta)
1775- -1 7 8 3 Severoam erická válka za nezávislost proti Anglii
1799- -1 8 0 4 Jihoam erick é cesty H um boldtovy
1803 U SA kupují od F rancie Z áp ad n í L ouisianu

437
1815 D ru h ý paŕížský m ír, abdikace N apoleona I .: Anglie
získává m j. Cejlón a M altu
1 8 2 0 -1 8 6 0 C estovatelé H ein rich B arth, G erh ard Rohlfs a G ustáv
N ach tig a l v Africe
1847 H led án í S everozápadní cesty Jo h n e m F ranklinem se
nezdarilo
1850 M ac C lure šťastné nalezl S everozápadní cestu
1856 D ávid Livingstone prochází jak o první béloch n apŕíč
africkým k o ntinentem
1858 J o h n R an n in g Speke dosáhl jeze ra U kerew e, které pŕe-
jm en o v al n a V iktóriino jezero
1868 Badatelské cesty G eorga S chw einfurtha p ri ho rn ím N ilu
a je h o p ram en n ý ch tocích
1871 H e n ry M orton Stanley odjíždí, aby nalezl pohŕešova-
ného L ivingstona
1873 R akouská výp rav a vedená Ju lie m Payerem a K arlem
W eyprechtem v oblasti Severovýchodního prújezdu
(objev Z em é F rantiška Josefa)
1875 A dolf E rik N ordenskjôld v ústí Jeniseje
1876 Stanley odvážne projde n ap ŕíč rovníkovou Afrikou od
v ýchodu a jak o první sjede reku K ongo
1878 T ichom orská expedice A dolfa E rika N ordenskjôlda
vlajkovou lodí V ega
1 8 9 3 -1 8 9 4 E xpedice F ridtjofa N ansena n a F ram u
1898 O strov G u am obsazen U SA
6. 4. 1909 R ó b e rt E dw in P eary dosahuje severního pólu
1 9 1 1 -1 9 1 2 A n tarktické výpravy R o ald a A m undsena a R ó b erta
F alco n a Scotta
15. 12. 1911 A m u n d sen dosahuje jižn íh o pólu
29. 3. 1912 T rag ick á sm rt Scottova
1928 R o ald A m undsen se nevrátil z arktické akce n a záchranu
U m b e rta N obile (N obilova cesta vzducholodí)
1934 P ostup a d m irála B yrda k jižn ím u pólu
1937 L et č k a lo v a z A rchangelska pres severní pól n a Aljašku

Poznámka: P ro české vydání by la časová ta b u lk a z ném eckého o rig in álu u p rav en a a n ep atrn é
zkrácena.
 DOPLŇUJÍCÍ LITERATÚRA
PRO ČESKÉ ČTENÁŔE

V ŠEO B EC N Á D ÍL A :
Horák Bohumil: D ejiny zem episu, I . —I I I . díl. P rah a, N akladatelství ČSAV,
1 9 5 4 -6 8
Díl I . : Starovék a stredovek
Díl I I .: D oba velkých objevá (15. a 16. století)
Díl I I I .: Novovek (od 17. století)
Bronsted Johannes: Vikingové. P rah a, O rbis 1967
Cookové plavby kolem sveta. B ratislava, O sveta 1964
Dorazil Otakar: O bjevitelé nových svétú. P rah a, N akladatelství Lidové dem o­
kracie 1959
Halliburton Richard: L étající koberec. P rah a, O rbis 1968
Z a novým i svety. P rah a, O rbis 1970
Heyerdahl Thor: V e znam ení K on-T iki. P rah a, M lad á fronta 1964
A ku (Tajem ství V elikonočního ostrova). P rah a, M ladá fronta
1960
Janáček Josef: Století zám orských objevú (1415— 1522). P rah a, O rbis 1959
Kunský Josef: č e ští cestovatelé, I . —II . díl. P rah a, O rbis 1961
Rackwitz Erich: Po neznám ých stezkách a m oŕích. P rah a, N akladatelství Lidové
dem okracie 1964
P O L Á R N I K R A JE :
Bártl Stanislav: Bílá pevnina (Tajem ství jižn í točný). P rah a, M lad á fronta 1958
Béhounek František: Trosečníci polárního m ore. P rah a, SN D K 1966
Jefimov A. V.: Z déjin velkých ruských zem épisných objevú. P rah a, Slovanské
nakladatelství 1951
Kearns William — Bewerby Britton: M lčící pevnina (D obývání A ntarktídy).
N akladatelství Svobodné slovo 1958
Kunský Josef: O bjevy polárních končin. P rah a, M ik u ta 1946
Mrkos — Bártl — Kôstka — Praus: Naši v A ntarktíde. P rah a, N akladatelství
P ráce 1963
Rasmussen Knud: Cesta bílým tichem . P rah a, O rbis 1965
Spirin J .: D obytí severního pólu. P rah a, Svét sovétú 1952
Vodopjanov M . V.: Z a polárni kruh. P rah a, M lad á fronta 1951
Welzl Jan: T ŕicet let n a zlatém Severu. P rah a, M ladá fronta 1968

439
A M E R IK A :
Casas Bartolome: O zem ích indijských pustošení a vylidňování. P rah a, N aklada-
telství Lidové dem okracie 1954
Frýd Norbert: U sm évavá G uatem ala. P rah a, O rbis 1959
Janáček Josef: K olum bovo dédictví. P rah a, M lad á fronta 1962
Janáček Josef: K ryšto f K olum bus. P rah a, Svoboda 1970
Kosidovski Jenon: K rálovstvo zlatých slz (Ríše A ztékú, In k ú ). O bzor, Bratislava
1967
Krejčí Emil: M . C ervantes. P rah a, O rbis 1947
Lundkwist N ils: Sopečný k o ntinent (Cesta po Již n í A m erice). P rah a, M ladá
fronta 1968
Peillard Leonce: M agelan a p rv á plav b a V ictorie okolo sveta. Bratislava, Sm ená
1969'
Prescott William H .: D ejiny dobytí M exika. P rah a, O rbis 1956
Stingl Miloslav: Z a poklady m ayských mést. P rah a, Svoboda 1969
Šlechta Emanuel: In d ián i v pueblech. P rah a, M elantrich 1956
Šok Václav: In d ián i n a jezeŕe T iticaca. P rah a, O rbis 1966
Šok Václav: N ejstarší A m eričan. P rah a, SN D K 1968
Šok Václav: Pod chilskými sopkam i. P rah a, O rbis 1969
š o k Václav: R obinsoni z A nd. P rah a, O lym pia 1970
Vráz Enrik Stanko: V zemi zlata a Inkú. P rah a, Toužim ský a M oravec 1939
Z cest E. S. V ráze. P rah a, Bursík a K o h o u t 1925
Xerez František: P ravdivá zp ráv a o dobytí Peru. P ra h a, M lad á fronta 1970
Zweig Štefan: M agellan. P rah a, Naše vojsko 1959

A S IE :
Aul Josef: V zemi T am erlanové a Z arathustrové. P rah a, č e sk á grafická U nie
1924
Batuta Ibn: Cesty po Africe, Asii, E vropé (1325— 1354). P rah a, S N D K 1961
Brabenec.Jifí: O hnivou stopou a n a Sinaj. P rah a, N akladatelství Lidové d em o ­
kracie 1966
Ceram C. W .: Bohove, hroby a učenci, P rah a, S N K L U 1965
FIríbek Josef: V ríši Iva a slunce. P rah a, č e sk á grafická U nie 1927
Lesný Vincenc: Indie a Indové (Pouť staletím ). P rah a, O rien táln i ústav 1931
Matoušek Vladimír: Jihovýchodní Asie. P rah a, SPN 1965
Musil Alois: Pod ochran o u N úriho. P rah a, českom oravské podniky tiskaŕské
a vydavatelské 1929
Musil Alois: V posvátném H edžánu. P rah a, Českomoravské podniky tiskaŕské
a vydavatelské 1929
Musil Alois: V zemi královny Zenobie. P rah a, Českomoravské podniky tiskaŕské
a vydavatelské 1930

440
Musil Alois: Z a M rtvým m oŕem . P rah a, N ovina 1931
Musil Alois: T ajem n á A m ra. P rah a, N ovina 1931
Pertold Otakar: Z e zapom enutých koutú In d ie. P rah a, A ventinum 1927
Pertold Otakar: V zpom ínky z Ceylonu. P rah a, M lad á fronta 1959
Polo Marco: M ilión. P rah a, S N K L U 1961
Poucha Pavel: D o n itra Asie. P rah a, O rbis 1962
Poucha Pavel: T ŕin á c t tisíc kilom etru Mongolskem. P rah a, N akladatelství Svo-
bodné slovo 1967
Scheer Maxmilian: Irák, žíznící zemé. P rah a, O rbis 1960

A F R IK A :
Baum J if í: Africkou divočinou. P rah a, M lad á fronta 1959
Béhounek František: N a sever od Zam bezi (Ze života českého spisovatele E m ila
H oluba). P rah a, SN D K 1956
Davidson Basil: O bjevení staré Afriky. P rah a, M lad á fronta 1962
Häufler Vlastislav: Afrika. P rah a, SPN 1957
Hlinomaz Milan: Poklady n a o b ratn ík u R ak a (V ýprava českých egyptologň na
zách ran u pam átek ohrozených stavbou p ŕeh rad y ). P rah a, N akladatelství
Práce 1969
Pafízek L. M .: K pralesúm Libérie. P rah a, SN D K 1957
Pafízek L . M .: Belgické K ongo a je h o lid. P rah a, M lad á fronta 1956
Pafízek L. M .: K pram en ú m N igeru. P rah a, N akladatelství Svobodné slovo 1963
Vávra J . R .: Zde jsou Ivi. P rah a, československý spisovatel 1964
Vávra J . R .: N a bŕezích N ilu, P rah a, S N D K 1958
Votrubec Ctibor: Jihoafrické cesty E. H oluba. P rah a, M lad á fronta 1956

Zájemce upozorňujemeješténa Zemepis sveta: vyšly zatím čtyfi svazky,pojednávající

o Africe, Asii, Evropé a Austrálii s Oceánií. Vydal Orbis, Praha 1968, 1969 a 1971.
Dosti článkú k této tematice je stále v zemépisném časopise Lidé a zemé stejné
iako ve starším časopise širým svétem.
 OSOBNÍ R E JS T R Í K

A bruzz, L. z 403 C aillié R en é 367, 376

A lexandr Veliký 51
A lm agro, Diego de 327
A lvarado, Pedro de 322, 332
A m undsen R o ald 397, 407
Ango 339
A risteas 42
Ayolas, J u a n de 330
Balboa, N uňez de 296
Balbus C ornelius 111
Banks Jo sep h 365
Barents W ilhelm 334
Bardsen Iv a r 152
B arth H einrich 115, 367
B atuta Ib n 162
B analcazar, Sebastián de 330
Bellingshausen, F ab ian G ottlieb von
409
B enjam ín z T u dely 162, 182
B jarni H erjúlfson 141
Bolts W ilhelm 365
B onpland A im é 347
Bougainville, Louis A ntoine de 358
Bouvet, J e a n B aptiste d u Lozier 408
Bransfield E dw ard 409
B urrough E tienne 334
Byrd, R ich ard E velyn 425
C aboto G iovanni 310
C aboto Sebastian 310
C abral 7, 290
Caesar, G aius Ju liu s 66, 83
Cagni, U m berto de 403
C äo Diego 260
C arpini, G iovanni de Piano 200
C arteret P hilipp 358
C artier Ja c q u e s 340
C lapperton H u g h 366, 376
C lesm eur d u 408
C olón C ristóbal (Colom bo Cristoforo
— K olum bus K ryštof) 51, 80, 274
Cook, F riedrich A lbert 406
Cook Jam es 8, 358
C órdoba, Francisco H ernandes de 312
Cortés H ern an d o 57, 314
Cosa, J u a n de la 310
C outure J e a n 346
Č ang-Č chien 7, 58, 224
D alrym ple A lexander 359
Davis Jo h n 335
Déžnév Semjon 392
Dias Bartolom eu 165, 262
D rake Francis 336
Drusus, N ero C laudius 87
Drygalski, E rich von 411
D urfort 334
E annes Gill 258
Erik (R udý) 80, 139
E strada, M aria de 328
Eudoxos z K yziku 67
F ad lán Ib n 162, 214
F a-h ien 228

442
F ed erm an n N icolaus 7, 330
Flaccus Septim ius 117
Filchner W ilhelm 423
Forster, Jo h a n n G eorg A dam 352,358
Forster, Jo h a n n R einhold 358
Franklin J o h n 396
F ritz Sam uel 397
Frobisher M artin 334
G allus Aelius 108
G am a, G ašpar d a 265
G am a, Vasco da 256
G a rd ar 139
G erm anicus 89
G laser E d u ard 423
G odin, Isabella de 349
Gosset 214
G rijalva, J u a n de 312
H an no 29
H ačepsut 13
H e a m e Sam uel 396
H ed in Sven 245, 423
H eem skerck, Ja k o b v an 334
H ey erdahl T h o r 423
H im ilko 28
H ip palus 71
H iw en-cang 229
H ja lm a r Jo h an sen 399
H ojeda Alonso 311
H o rn em an n F riedrich 367
Fludson H enry 335
H u m boldt, A lexander von 25,
C ham plain, Sam uel de 341
C hancellor R ichard 334
C h u rdádbí Ib n 161, 273
Ingolfr A rnarson 136
Irala, Dom ingo M artinez de 330
Ja k ú b , Ib ra h ím Ib n 134, 182
Jan szo o n W illem 358
Ja so n 37
K an -Jin g 76
K a ti M ah m ú d 166
K erguelen-T rém arec, Yves-Joseph de
360, 408
K nu tso n Poul 153
Kólaios 36
K rusenstern, A dam Jo h a n n von 389
K rusenstern, P aul von 389
L a C ondam ine, C harles M árie de 347
L aing G ordon 366
Lapérousse, J e a n Frangois de G aloup
de 364
Larsen, C. A. 397
L ed y ard J o h n 366
L eifE rik so n 145
Leo Frobenius 423
L hôte H en ri 112, 113, 114
L ivingstone D ávid 368, 378
Lullus R aym undus 198
M ac C lure, R ó b ert Jo h n , Le M esu-
rier 396
M ac Iv er 221
M aos T itianos 76
M agalhäes F ernäo 80, 292
M aldonado Pedro 339
M allet (bratŕí) 345
347 M as’údí, A b ú ’l H asan al- 163
M aternus Ju liu s 117
M on tan ab b ee 396
M u (M u-w ang) 223
N achtigal G ustáv 368
N ansen F rid tjo f 398
N arvaez, Panfilo de 331
N ay C ornelius 334
443
N earchos 62
N echo 22
N iňo, Pero Alonso 311
N obile U m berto 423
N ordenskjôld, A dolf Erik 393
N ordenskjôld O tto 411
Palm er, N ath an ael B. 409
P apanin, Iv an D . 425
Park M ungo 366
Parry, W illiam E dw ard 397
Payer Julius 400
Peary, R ó b ert E dw in 403
Petronius 105
Philby, G. B. 423
Philips, W endel T . 423
Pinzon, M artin Alonso 279
Pizarro Francisco 57, 80, 326
Polo M arko 134, 220, 234
Poseidonios 96
Pytheas z Massilie 44
Q uesada, Jim enez de 330
Quiros, Pedro F ernandez de 358
R aleigh W alter 333
R etus 95
Roggeveen Ja c o b 358
Rohlfs G erh ard 368
Ross, Jam es Č iarke 410
Saavedra, Alvaro de 358
Sa’íd A bú 162, 182
Salle, C avelier de la 343
Salom o 19
Sataspés 25
Sauvage Je a n 334
Scott, R ó b ert Falcon 407, 412
Seler E d u a rd 423
Shackleton, E rnest H en ry 408
Schw einfurth G eorg 377
Silva, N uňo d a 336
Soto, H e rn an d o de 331
Speke, Jo h n H an n in g 377
Stanley, H en ry M orton 368, 384
Stein A urel 423
Suarez Inez 329
Sulejm an 182
Šebesta Pavel 378
Š tépán z Čech 200
T asm an Abel 358
T eixeira Pedro 347
T h o rfin n K arlsefni 149
T in n e A lexine 373
V aca, C abeza de 331
V aillan t Georges 423
V aldivia, Pedro de 329
V elasquez, D iego de 311
V ietor P aul-É m ile 413
V ilém z R u b ru k u 200
V illasur, Pedro de 345
V ogel E d u ard 369
W hym per E d w ard 357
Wilkes C harles 410
W illoughby 334
W rangel, F erd in an d von 392
 OBSAH

P ŕ e d m l u v a ............................................................................................................... 5

STAROVÉK ........................................................................................................... 9
P lavby starých Egypťanu, F éničanú a K a rta g iň a n ú . ........................... 11
V elká ŕecká k o l o n i z a c e ......................................................................................... 35
Ŕ ím ští špehové ....................................................................................................... 65
O bjevy s m e č e m ....................................................................................................... 103

S T Ŕ E D O V É K ........................................................................................................... 119
Vikingové n a velké c e sté .......................................................................................... 121
O rien t hledá nové obchodní c e s ty ........................................................................ 160
Pŕes ríši M ongolú k záh ad ám Č í n y ................................................................... 197
V elká cesta s v é t e m .................................................................................................. 234

N O V O V É K ............................................................................................................... 253
D oba velkých o b j e v ú .............................................................................................. 255
C onquistadoŕi a k o r z á r i ................................... 309
U čení objevitelé a profesori n a velké c e s t é ...................................................... 339
O poslední záh ad y Z e m é ..................................................................................... 389

D o s l o ^ ......................................................................................................................... 427

Časová t a b u l k a ...................................................................................................... 433

D oplňující literatú ra pro české č t e n á ŕ e .......................................................... 439
O sobní rejstŕík ....................................................................................................... 442
 HERMANN SGHREIBER

MOREPLAVCI
CESTOVATELÉ
OBJEVITELÉ
Doslov napsal doc. R N D r. J a ro m ír
Ja n k a , CSc.
D oplňující lite ra tú ru zpracoval O ta k a r
Velebil
O b álk a J a n L in d n er
Pŕílohové m apky J iŕí H edánek
Podie nem eckého o riginálu Das A ben-
teuer der F erne (V erlag K rem ay r &
Scheriau, V ídeň 1966) vydalo n ak lad a -
telstvl O lym pia, P ra h a 1974
Preložil P hD r. A n tonín Rykl
1. vydání, počet straň 448 a 24 straň
obrazových príloh
O dpovédný red ak to r
P hD r. A ntonín Bendl
T echnický red ak to r František M orávek
V ýtvarný red ak to r A ntonín Kalcovský
Vytisklo R u d é právo, tiskafské závody,
P ra h a
A utorské archy 28,39, vydavatelské
archy 29,28
N áklad 25 000 výtiskň
T em at. skupina 13/34
C ena váz. 3 4 ,— Kčs — 605/22/856
Vyšlo jako 1558. publikace O lym pie

27-021-74 Kčs 3 4 , -
- ? ■ ' ' ..

.
■

. ■
 SNK - Martin
17A0397828
 f’ i, t v kš ,,; iv i-'f-1

steiiiis^Pisiipiiiil
ťi lísw-vŕ !* -
- : ^ . ¾ V-;1’
;.
•^Ŕ'äs-:
: x - ; I *-- 1VP '

> A *( í t ^ ŕí ^ > i"1 ”í* "V f *-■* 5 ' ’>

.
 VÝPRAVY O D V Á Ž N Y C H C E S T O V A T E L Ú
v knihách nakladatelství O L Y M P I A

R. Frison-R oche, Pierre T airraz: K OČ O V N Í C I A R K T Í D Y

K do z vás zná kraj kanadského Severu? K do z vás si um í

pŕedstavit nedozím é prostory, vétší než celá Evropa, kde není
nie než lesy, ledové pustiny, ledovce ? K do z vás by snesl teplo­
tu, pohybující se kolem tŕiceti stupňň pod nulou? Takové n e­
bezpečné dobrodružství prežijete s knihou Kočovníci Arktídy.
Její autori snášeli od bŕezna do června — nejprve s Indiány ze
severských lesú a pozdéji s Eskymáky z Jedových pustin —
tvrdý život lovcú sobú a polárních m edvédú. Vyprávéní Frisona-
Rocheho o 2000 kilom etrech cesty s psím i potahy, doplnéné
fotografiemi P. T airraze, objevuje pro vás tento neznám ý
svét.

Václav Potužník: D E S E T H P P R O A F R I K U

Václav Potužník podnikl již nékolik dálkových jízd na m alých

motocyklech. Posledné cestoval na devadesátikubíkové Jawé
jižní Evropou, severní Afrikou a podél N ilu na jih, až na pom ezí
Súdánu. Ve své nové knize se vyznává ze své tulácké filosofie
i z lásky k africké prírode a lidem ; nezapŕe pritom často svou
lékaŕskou profesi. N estydí se za svúj chlapecký pohled na p re ­
žívaná dobrodružství, protože véfí, že je dobré zústávat m ladým
po celý život, pfičem ž na prvé místo klade dobrodružství
Poznání. A také véŕí, že Afrika chlapeckých snú stále existuje,
pokud se um í hledat.
 Mnoho knih se zabývá déjinami lidstva. Ďaleko

MOREPLAVCI - CESTOVATFLE
méné jich sleduje vlivy, které na né mélo postupné
objevování neznámých končin sveta. Ohniska rúz-
ných starých kultur méla obvykle nevelký územní
rozsah. Výzkumy a výboje uskutečňované po souši
i po mori rozšifovaly mocenský vliv národú a státú
od staroveku až po novou dobu a utváŕely velké
ríše. V dejinách se jich vystŕídal značný počet.
Vznikaly nékdy i z malého strediska, rostly,
sílily a mohutnély, ale po určité dobé se ve své
púvodní podobe pŕežily, postupné slábly, rozklá-
daly se a zanikaly.
Pri tom všem se významne uplatňovaly objevy
a výzkumy. Schopnými organizátory a vytrvalými

OBJEVTTELE
prúkcpníky v nich často byly podány téméŕ ne-
uvéŕitelné výkony. Platí to až po nejnovéjší dobu,
kdy lidem po zvládnutí dvou živlu, souše a vody,
nesmírné pomohlo ovládnutí tŕetího živlu —
vzduchu.
Zdolání neznámých dálek je nej en dobrodružné,
ale i nutné k šírení pokroku civilizace a spoločen­
ských soustav. Kniha H. Schreibera je literárne
zdaŕilým a odborné správným dilem, které čtenáfe
zaujme. Provádí jej všemi obdobími vývoje lidstva
ve čtyŕech tisíciletích. Ukazuje poutavé, kolik
obtíží bylo treba pfekonat, než se dospélo k dneš-
nímu poznání Zemé a také to, že je stále co obje-
vovat i za našich dnú. Pŕečtení této knižky poskytne
správný pohled na príčiny i vztahy, z nichž se
rodil náš dnešek.

27-021-74
Tem. sk. 13/34
o LY M p i /1 Kčs 3 4 , -