Zotavení A Právo Na Zdraví: Základní Školení: Služby Péče o Duševní Zdraví A Sociální Služby

průvodce kurzem
Zotavení
a právo na zdraví
Základní školení: služby péče o duševní
zdraví a sociální služby
Zotavení a právo na zdraví. WHO QualityRights Základní školení: služby péče o duševní zdraví
a sociální služby (průvodce kurzem)
© Ministerstvo zdravotnictví České republiky 2020
Tento dokument je spolufinancován z projektu „Deinstitucionalizace služeb pro duševně nemocné“,

(reg. číslo: CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_039/0006213) realizovaného Ministerstvem zdravotnictví v rámci
Operačního programu Zaměstnanost spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu.
Tento překlad nebyl vytvořen Světovou zdravotnickou organizací (WHO). WHO neodpovídá za obsah ani
přesnost tohoto překladu. Jediným závazným a autentickým vydáním je původní anglické vydání. Původní
anglické vydání Recovery and the right to health. WHO QualityRights Core training: mental health and social
services. Course guide. Geneva: World Health Organization; 2019. Licence: CC BY-NC-SA 3. 0 IGO je závazným
a autentickým vydáním.
Některá práva vyhrazena. Tento dokument je k dispozici pod Creative Commons CC BY-NC 3.0.
Dokument můžete kopírovat, šířit a upravovat pro nekomerční účely, pokud je náležitě citován, viz níže. Při
jakémkoli použití této práce by nemělo být naznačeno, že Ministerstvo zdravotnictví ČR podporuje jakoukoli
konkrétní organizaci, produkty nebo služby. Použití loga Ministerstva zdravotnictví ČR není dovoleno.
Navrhovaná citace: Zotavení a právo na zdraví. WHO QualityRights Základní školení: služby péče o duševní
zdraví a sociální služby (průvodce kurzem). Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky; 2020.
Obsah
Poděkování .................................................................................................................................. ii
Předmluva ................................................................................................................................... x
Podpořili nás............................................................................................................................... xi
Co je iniciativa QualityRights WHO? ..........................................................................................xvii
WHO QualityRights – Nástroje pro vzdělávání a poradenství ..................................................... xviii
O tomto vzdělávacím programu a poradenství ............................................................................xix
Pokyny pro školitele...................................................................................................................xxi
Předběžné poznámky k jazykovým prostředkům ........................................................................ xxv
Vzdělávací cíle, témata a zdroje ................................................................................................ xxvi
Úvod ........................................................................................................................................... 1
Téma 1: Co je to duševní zdraví?................................................................................................... 2
Téma 2: Podpora práva na zdraví v oblasti služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních
služeb ........................................................................................................................................ 11
Téma 3: Co znamená zotavení? .................................................................................................. 17
Téma 4: Podpora zotavení .......................................................................................................... 24
Téma 5: Úloha odborníků a služeb péče o duševní zdraví a sociálních a zdravotních služeb při
podpoře zotavení ....................................................................................................................... 27
Reference .................................................................................................................................. 32
Příloha ....................................................................................................................................... 34
Příloha 1: Scénář ............................................................................................................................... 34
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |i

WHO QualityRights Základní školení: služby péče o duševní zdraví a sociální služby
Poděkování
Autoři konceptu
Michelle Funk (koordinátorka) a Natalie Drew Bold (odborná pracovnice), Rozvoj politiky a služeb
v oblasti duševního zdraví, Odbor duševního zdraví a závislostí na návykových látkách (WHO, Ženeva).
Autorský a redakční tým

Dr. Michelle Funk, (WHO, Ženeva), Natalie Drew Bold (WHO, Ženeva); Marie Baudel, Université
de Nantes (Francie).
Mezinárodní klíčoví odborníci

Celia Brown, MindFreedom International (Spojené státy americké); Mauro Giovanni Carta, Università
degli studi di Cagliari (Itálie); Yeni Rosa Damayanti, Indonesia Mental Health Association (Indonésie);
Sera Davidow, Western Mass Recovery Learning Community (Spojené státy americké); Catalina
Devandas Aguilar, zvláštní zpravodajka OSN pro práva osob se zdravotním postižením (Švýcarsko);
Julian Eaton, CBM International and London School of Hygiene and Tropical Medicine (Velká
Británie); Salam Gómez, World Network of Users and Survivors of Psychiatry (Kolumbie); Gemma
Hunting, International Consultant (Německo); Diane Kingston, International HIV/AIDS Alliance (Velká
Británie); Itzhak Levav, Department of Community Mental Health, University of Haifa (Izrael); Peter
McGovern, Modum Bad (Norsko); David McGrath, mezinárodní konzultant (Austrálie); Tina
Minkowitz, Center for the Human Rights of Users and Survivors of Psychiatry (Spojené státy
americké); Peter Mittler, Dementia Alliance International (Velká Británie); Maria Francesca Moro,
Columbia University (Spojené státy americké); Fiona Morrissey, Disability Law Research Consultant
(Irsko); Michael Njenga, Users and Survivors of Psychiatry in Kenya (Keňa); David W. Oaks, Aciu
Insitute, LLC (Spojené státy americké); Soumitra Pathare, Centre for Mental Health Law and Policy,
Indian Law Society (Indie); Dainius Pūras, zvláštní zpravodaj o právech na nejvyšší dosažitelnou
úroveň zdraví (Švýcarsko); Jolijn Santegoeds, World Network of Users and Survivors of Psychiatry
(Nizozemsko); Sashi Sashidharan, University of Glasgow (Velká Británie); Gregory Smith,
International Consultant, (Spojené státy americké); Kate Swaffer, Dementia International Alliance
(Austrálie); Carmen Valle, CBM International (Thajsko); Alberto Vásquez Encalada, Úřad zvláštního
zpravodaje OSN pro lidská práva osob se zdravotním postižením (Švýcarsko).
Příspěvky
Odborní recenzenti
Abu Bakar Abdul Kadir, Hospital Permai (Malajsie); Robinah Nakanwagi Alambuya, Pan African
Network of People with Psychosocial Disabilities (Uganda); Anna Arstein-Kerslake, Melbourne Law
School, University of Melbourne (Austrálie); Lori Ashcraft, Resilience Inc. (Spojené státy americké);
Rod Astbury, Western Australia Association for Mental Health (Austrálie); Joseph Atukunda,
Heartsounds, Uganda (Uganda); David Axworthy, Western Australian Mental Health Commission
(Austrálie); Simon Vasseur Bacle, EPSM Lille Metropole, WHO Collaborating Centre, Lille (Francie);
Sam Badege, National Organization of Users and Survivors of Psychiatry in Rwanda (Rwanda); Amrit
Bakhshy, Schizophrenia Awareness Association (Indie); Anja Baumann, Action Mental Health
Germany (Německo); Jerome Bickenbach, University of Lucerne (Švýcarsko); Jean-Sébastien Blanc,
Association for the Prevention of Torture (Švýcarsko); Pat Bracken, Independent Consultant
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | ii

Psychiatrist (Irsko); Simon Bradstreet, University of Glasgow (Velká Británie); Claudia Pellegrini Braga,
University of São Paulo (Brazílie); Rio de Janeiro Public Prosecutor's Office (Brazílie); Patricia Brogna,
National School of Occupational Therapy (Argentina); Celia Brown, MindFreedom International
(Spojené státy americké); Kimberly Budnick, Head Start Teacher/Early Childhood Educator,
ředitelka/učitelka předškolních dětí (Spojené státy americké); Janice Cambri, Psychosocial Disability
Inclusive Philippines (Filipíny); Aleisha Carroll, CBM Australia (Austrálie); Mauro Giovanni Carta,
Università degli studi di Cagliari (Itálie); Chauhan Ajay, State Mental Health Authority, Gujarat (Indie);
Facundo Chavez Penillas, Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (Švýcarsko); Daniel
Chisholm, Regionální úřad WHO pro Evropu (Dánsko); Louise Christie, Scottish Recovery Network
(Velká Británie); Oryx Cohen, National Empowerment Center (Spojené státy americké); Celline Cole,
Freie Universität Berlin (Německo); Janice Cooper, Carter Center (Libérie); Jillian Craigie, Kings
College London (Velká Británie); David Crepaz-Keay, Mental Health Foundation (Velká Británie); Rita
Cronise, International Association of Peer Supporters (Spojené státy americké); Gaia Montauti
d’Harcourt, Fondation d’Harcourt (Švýcarsko); Yeni Rosa Damayanti, Indonesia Mental Health
Association (Indonésie); Sera Davidow, Western Mass Recovery Learning Community (Spojené státy
americké); Laura Davidson, Barrister and development consultant (Velká Británie); Lucia de la Sierra,
Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (Švýcarsko); Theresia Degener, Bochum Center for
Disability Studies (BODYS), Protestant University of Applied Studies (Německo); Paolo del Vecchio,
Substance Abuse and Mental Health Services Administration (Spojené státy americké); Manuel
Desviat, Atopos, Mental Health, Community and Culture (Španělsko); Catalina Devandas Aguilar,
zvláštní zpravodaj OSN pro práva zdravotně postižených osob (Švýcarsko); Alex Devine, University of
Melbourne (Austrálie); Christopher Dowrick, University of Liverpool (Velká Británie); Julian Eaton,
CBM International and London School of Hygiene and Tropical Medicine (Velká Británie); Rabih El
Chammay, Ministry of Health (Libanon); Mona El-Bilsha, Mansoura University (Egypt); Ragia
Elgerzawy, Egyptian Initiative for Personal Rights (Egypt); Radó Iván, Mental Health Interest Forum
(Maďarsko); Natalia Santos Estrada, Colectivo Chuhcan (Mexiko); Timothy P. Fadgen, University of
Auckland (Nový Zéland); Michael Elnemais Fawzy, El-Abbassia mental health hospital (Egypt); Alva
Finn, Mental Health Europe (Belgie); Susanne Forrest, NHS Education for Scotland (Velká Británie);
Rodrigo Fredes, Locos por Nuestros Derechos (Chile); Paul Fung, Mental Health Portfolio, HETI
Higher Education (Austrálie); Lynn Gentile, Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva
(Švýcarsko); Kirsty Giles, South London and Maudsley (SLaM) Recovery College (Velká Británie);
Salam Gómez, World Network of Users and Survivors of Psychiatry (Kolumbie); Ugnė Grigaitė, NGO
Mental Health Perspectives and Human Rights Monitoring Institute (Litva); Margaret Grigg,
Department of Health and Human Services, Melbourne (Austrálie); Oye Gureje, Department of
Psychiatry, University of Ibadan (Nigérie); Cerdic Hall, Camden and Islington NHS Foundation Trust,
(Velká Británie); Julie Hannah, Human Rights Centre, University of Essex (Velká Británie); Steve
Harrington, International Association of Peer Supporters (Spojené státy americké); Akiko Hart,
Mental Health Europe (Belgie); Renae Hodgson, Western Australia Mental Health Commission
(Austrálie); Nicole Hogan, Hampshire Hospitals NHS Foundation Trust (Velká Británie); Frances
Hughes, Cutting Edge Oceania (Nový Zéland); Gemma Hunting, International Consultant (Německo);
Hiroto Ito, National Center of Neurology and Psychiatry (Japonsko); Maths Jesperson, PO-Skåne
(Švédsko); Lucy Johnstone, Consultant Clinical Psychologist and Independent Trainer (Velká Británie);
Titus Joseph, Centre for Mental Health Law and Policy, Indian Law Society (Indie); Dovilė Juodkaitė,
Lithuanian Disability Forum (Litva); Rachel Kachaje, Disabled People's International (Malawi);
Jasmine Kalha, Centre for Mental Health Law and Policy, Indian Law Society (Indie); Elizabeth
Kamundia, National Commission on Human Rights (Keňa); Yasmin Kapadia, Sussex Recovery College
(Velká Británie); Brendan Kelly, Trinity College Dublin (Irsko); Mary Keogh, CBM International (Irsko);
Akwatu Khenti, Ontario Anti-Racism Directorate, Ministry of Community Safety and Correctional
Services (Kanada); Seongsu Kim, WHO Collaborating Centre, Yongin Mental Hospital (Jižní Korea);
Diane Kingston, International HIV/AIDS Alliance (Velká Británie); Rishav Koirala, University of Oslo
(Norsko); Mika Kontiainen, Department of Foreign Affairs and Trade (Austrálie); Sadhvi
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | iii

Krishnamoorthy, Centre for Mental Health Law and Policy, Indian Law Society (Indie); Anna
Kudiyarova, Psychoanalytic Institute for Central Asia (Kazachstán); Linda Lee, Mental Health
Worldwide (Kanada); Itzhak Levav, Department of Community Mental Health, University of Haifa
(Izrael); Maureen Lewis, Mental Health Commission (Austrálie); Laura Loli-Dano, Centre for Addiction
and Mental Health (Kanada); Eleanor Longden, Greater Manchester Mental Health NHS Foundation
Trust (Velká Británie); Crick Lund, University of Cape Town (Jižní Afrika); Judy Wanjiru Mbuthia,
Uzima Mental Health Services (Keňa); John McCormack, Scottish Recovery Network (Velká Británie);
Peter McGovern, Modum Bad (Norsko); David McGrath, International Consultant (Austrálie); Emily
McLoughlin, international consultant (Irsko); Bernadette McSherry, University of Melbourne
(Austrálie); Roberto Mezzina, WHO Collaborating Centre, Trieste (Itálie); Tina Minkowitz, Center for
the Human Rights of Users and Survivors of Psychiatry (Spojené státy americké); Peter Mittler
Dementia Alliance International (Velká Británie); Pamela Molina Toledo, Organizace amerických
států (Spojené státy americké); Andrew Molodynski, Oxford Health NHS Foundation Trust (Velká
Británie); Maria Francesca Moro, Columbia University (Spojené státy americké); Fiona Morrissey,
Disability Law Research Consultant (Ireland); Melita Murko, Regionální úřad WHO pro Evropu
(Dánsko); Chris Nas, Trimbos International (Nizozemsko); Sutherland Carrie, Department for
International Development (Velká Británie); Michael Njenga, Users and Survivors of Psychiatry in
Kenya (Keňa); Aikaterini – Katerina Nomidou, GAMIAN-Europe (Belgie) & SOFPSI N. SERRON (Řecko);
Peter Oakes, University of Hull (Velká Británie); David W. Oaks, Aciu Insitute, LLC (Spojené státy
americké); Martin Orrell, Institute of Mental Health, University of Nottingham (Velká Británie);
Abdelaziz Awadelseed Alhassan Osman, Al Amal Hospital, Dubai (Spojené arabské emiráty); Gareth
Owen, King's college London (Velká Británie); Soumitra Pathare, Centre for Mental Health Law and
Policy, Indian Law Society (Indie); Sara Pedersini, Fondation d’Harcourt (Švýcarsko); Elvira Pértega
Andía, Saint Louis University (Španělsko); Dainius Pūras, zvláštní zpravodaj o právu všech osob na
nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví (Švýcarsko); Thara Rangaswamy, Schizophrenia Research
Foundation (Indie); Manaan Kar Ray, Cambridgeshire and Peterborough NHS Foundation Trust
(Velká Británie); Mayssa Rekhis, Faculty of Medicine, Tunis El Manar University (Tunisko); Julie
Repper, University of Nottingham (Velká Británie); Genevra Richardson, King's college London (Velká
Británie); Annie Robb, Ubuntu centre (Jižní Afrika); Jean Luc Roelandt, EPSM Lille Metropole, WHO
Collaborating Centre, Lille (Francie); Eric Rosenthal, Disability Rights International (Spojené státy
americké); Raul Montoya Santamaría, Colectivo Chuhcan A.C. (Mexico); Jolijn Santegoeds, World
Network of Users and Survivors of Psychiatry (Nizozemsko); Benedetto Saraceno, Lisbon Institute of
Global Mental Health (Švýcarsko); Sashi Sashidharan, University of Glasgow (Velká Británie);
Marianne Schulze, mezinárodní konzultantka (Rakousko); Tom Shakespeare, London School of
Hygiene & Tropical Medicine (Velká Británie); Gordon Singer, odborný konzultant (Kanada); Frances
Skerritt, Peer Specialist (Kanada); Mike Slade, University of Nottingham (Velká Británie); Gregory
Smith, mezinárodní konzultant (Spojené státy americké); Natasa Dale, Western Australia Mental
Health Commission (Rakousko); Michael Ashley Stein, Harvard Law School (Spojené státy americké);
Anthony Stratford, Mind Australia (Austrálie); Charlene Sunkel, Global Mental Health Peer Network
(Jižní Afrika); Kate Swaffer, Dementia International Alliance (Austrálie); Shelly Thomson, Department
of Foreign Affairs and Trade (Austrálie); Carmen Valle, CBM International (Thajsko); Alberto Vásquez
Encalada, Úřad zvláštního zpravodaje OSN o právech zdravotně postižených osob (Švýcarsko); Javier
Vasquez, Vice President, Health Programs, Special Olympics, International (Spojené státy americké);
Benjamin Veness, Alfred Health (Austrálie); Peter Ventevogel, Public Health Section, Vysoký komisař
OSN pro uprchlíky (Švýcarsko); Carla Aparecida Arena Ventura, University of Sao Paulo (Brazílie);
Alison Xamon, Western Australia Association for Mental Health, prezidentka (Austrálie).
Stážisté WHO
Mona Alqazzaz, Paul Christiansen, Casey Chu, Julia Faure, Stephanie Fletcher, Jane Henty, Angela
Hogg, April Jakubec, Gunnhild Kjaer, Yuri Lee, Adrienne Li, Kaitlyn Lyle, Joy Muhia, Zoe Mulliez, Maria
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | iv

Paula Acuna Gonzalez, Jade Presnell, Sarika Sharma, Katelyn Tenbensel, Peter Varnum, Xin Ya Lim,
Izabella Zant.
Sídlo WHO a regionální kanceláře
Nazneen Anwar (WHO/SEARO), Florence Baingana (WHO/AFRO), Andrea Bruni (WHO/AMRO), Darryl
Barrett (WHO/WPRO), Rebecca Bosco Thomas (WHO HQ), Claudina Cayetano (WHO/AMRO), Daniel
Chisholm (WHO/EURO), Neerja Chowdary (WHO HQ), Fahmy Hanna (WHO HQ), Eva Lustigova (WHO
HQ), Carmen Martinez (WHO/AMRO), Maristela Monteiro (WHO/AMRO), Melita Murko
(WHO/EURO), Khalid Saeed (WHO/EMRO), Steven Shongwe (WHO/AFRO), Yutaro Setoya
(WHO/WPRO), Martin Vandendyck (WHO/WPRO), Mark Van Ommeren (WHO HQ), Edith Van’t Hof
(WHO HQ) a Dévora Kestel (WHO HQ).
Administrativní a redakční podpora WHO

Patricia Robertson, Politika duševního zdraví a rozvoj služeb, Oddělení duševního zdraví a zneužívání
návykových látek (WHO, Ženeva); David Bramley, příprava k tisku (Švýcarsko); Julia Faure (Francie),
Casey Chu (Kanada) a Benjamin Funk (Švýcarsko), design a podpora.
Videopříspěvky
Děkujeme následujícím jednotlivcům a organizacím za svolení, že v tomto dokumentu můžeme
použít jejich videa:
50 Mums, 50 Kids, 1 Extra Chromosome (50 maminek, 50 dětí, 1 nadbytečný chromozóm)

Video vyrobila společnost Wouldn`t Change a Thing
Breaking the chains (Přetrhnout řetězy) – Erminia Colucci

Video vyrobila společnost Movie-Ment
Chained and Locked Up in Somaliland (Přikován a uvězněn v Somálijsku)

Video vyrobila společnost Human Rights Watch
Circles of Support (Kruhy podpory)

Video vyrobila společnost Inclusion Melbourne
Decolonizing the Mind: A Trans-cultural Dialogue on Rights, Inclusion and Community

(Dekolonizace mysli: Transkulturní dialog o právech, inkluzi a komunitě)
(International Network toward Alternatives and Recovery – INTAR, Indie, 2016)
Video vyrobila společnost Bapu Trust for Research on Mind & Discourse
Dementia, Disability & Rights (Demence, postižení a práva) – Kate Swaffer

Video vyrobila společnost Dementia Alliance International
Finger Prints and Foot Prints (Otisky a stopy)

Video vyrobila společnost PROMISE Global
Forget the Stigma (Zapomeň na stigma)

Video vyrobila společnost The Alzheimer Society of Ireland
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |v

Ghana: Abuse of people with disabilities (Zneužívání lidí s postižením)
Global Campaign: The Right to Decide (Světová kampaň: Právo rozhodnout se)
Video vyrobila společnost Inclusion International
Human Rights, Ageing and Dementia: Challenging Current Practice (Lidská práva, stárnutí
a demence: Otázky pro souhčasnou praxi) – Kate Swaffer
Video vyrobila společnost Your aged and disability advocates (ADA), Austrálie
I go home (Jdu domů)

Video vyrobila společnost WITF TV, Harrisburg, PA. © 2016 WITF
Inclusive Health Overview (Přehled inkluze v oblasti zdravotní péče)

Video vyrobila společnost Special Olympics
Independent Advocacy, James' story (Nezávislé prosazování práv, Jamesův příběh)

Video vyrobila společnost The Scottish Independent Advocacy Alliance
Interview – Special Olympic athlete Victoria Smith, ESPN, 4 July 2018 (Rozhovor – olympijská
sportovkyně Victoria Smith, ESPN, 4. července 2018)
Video vyrobila společnost Special Olympics
Living in the Community (Život v komunitě)

Video vyrobila společnost Lebanese Association for Self Advocacy (LASA) and Disability Rights Fund
(DRF)
Living it Forward (Nenechat se odradit)

Video vyrobila společnost LedBetter Films
Living with Mental Health Problems in Russia (Život s problémy v duševním zdraví v Rusku)
Video vyrobila společnost Sky News
Love, loss and laughter – Living with dementia (Láska, ztráta a smích – život s demencí)
Video vyrobila společnost Fire Films
Mari Yamamoto
Mental health peer support champions, Uganda 2013 (Šampioni ve vzájemné podpoře duševního
zdraví, Uganda 2013)
Video vyrobila společnost Cerdic Hall
Moving beyond psychiatric labels (Překonání psychiatrických nálepek)

Video vyrobila společnost The Open Paradigm Project / P. J. Moynihan, producent Digital Eyes Film
„My dream is to make pizza“: the caterers with Down's syndrome („Chtěl bych jednou dělat pizzu“:
kuchaři s Downovým syndromem)
Video vyrobila společnost The Guardian
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | vi

My story: Timothy (Můj příběh: Timothy)
Video vyrobila společnost End the Cycle (Initiative of CBM Australia)
Neil Laybourn and Jonny Benjamin discuss mental health (Neil Laybourn a Jonny Benjamin hovoří
o duševním zdraví)
Video vyrobila společnost Rethink Mental Illness
No Force First (Nejprve bez použití síly)

Video vyrobila společnost Mersey Care NHS Foundation Trust
No more Barriers (Už žádné bariéry)

Video vyrobila společnost BC Self Advocacy Foundation
„Not Without Us“ from Sam Avery & Mental Health Peer Connection („Bez nás to nepůjde“ od
Sama Averyho a Mental Health Peer Connection)
Video vyrobila společnost Mental Health Peer Connection
Open Dialogue: an alternative Finnish approach to healing psychosis (complete film) (Otevřený
dialog: alternativní finský přístup k léčbě psychózy (celý film))
Video vyrobil Daniel Mackler
The Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) – Celia Brown

Video vyrobila společnost The Open Paradigm Project / Mindfreedom International
Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) - Dorothy Dundas

Video vyrobila společnost The Open Paradigm Project
Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) – Oryx Cohen

Video vyrobila společnost The Open Paradigm Project / National Empowerment Center
Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) – Sera Davidow

Video vyrobila společnost The Open Paradigm Project / Western Mass Recovery Learning
Ovidores de Vozes (Hearing Voices) Canal Futura, Brazil 2017 (Hlasy v hlavě, Brazílie 2017)
Video vyrobila společnost L4 Filmes
Paving the way to recovery – the Personal Ombudsman System (Vyšlapaná cesta k uzdravení –
systém osobního ombudsmana)
Video vyrobila společnost Mental Health Europe (www.mhe-sme.org)
Peer Advocacy in Action (Vzájemná obhajoba v akci)

Video vyrobil a režíroval David W. Barker, Createus Media Inc. (www.createusmedia.com)
© 2014 Createus Media Inc., všechna práva vyhrazena. Použito se souhlasem Světové zdravotnické
organizace. Vaše dotazy zodpovíme na info@createusmedia.com. Zvláštní poděkování paní Ritě
Croniseové za veškerou pomoc a podporu.
Planning Ahead – Living with Younger Onset Dementia (Předběžná opatření – život s časným
nástupem demence)
Video vyrobila společnost Office for the Ageing, SA Health, Adelaide, Austrálie. Duševní vlastnictví:
Kate Swaffer a Dementia Alliance International
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | vii

Quality in Social Services – Understanding the Convention on the Rights of Persons with
Disabilities (Kvalita sociálních služeb – Jak chápat Úmluvu o právech osob se zdravotním
postižením)
Video vyrobila společnost The European Quality in Social Service (EQUASS) Unit of the European
Platform for Rehabilitation (EPR) (www.epr.eu – www.equass.be). Za finanční podpory programu EU
pro zaměstnanost a sociální inovaci „EaSI“ (2014–2020) – http://ec.europa.eu/social/easi.
Animace: S. Allaeys – QUIDOS. Obsahová podpora: Evropské fórum zdravotně postižených
Raising awareness of the reality of living with dementia (Zvýšení povědomí o tom, co obnáší život
s demencí)
Video vyrobila společnost Mental Health Foundation (Velká Británie)
Recovery from mental disorders, a lecture by Patricia Deegan (Zotavení z duševní poruchy,
přednáška Patricie Deeganové)
Video vyrobili Patricia E. Deegan, Pat Deegan PhD & Associates LLC
Reshma Valliappan (International Network toward Alternatives and Recovery – INTAR, Indie, 2016)
Rory Doody on his experience of Ireland's capacity legislation and mental health services (Rory
Doody o své zkušenosti s účinností irské legislativy a službami v oblasti duševního zdraví)
Video vyrobila společnost Amnesty International Irsko
Seclusion: Ashley Peacock (Vyloučení: Ashley Peacock)

Video vyrobila společnost Attitude Pictures Ltd. se svolením společnosti Attitude – všechna práva
vyhrazena.
Seher Urban Community Mental Health Program, Pune (Program duševního zdraví komunity Seher
Urban, Pune)
Self-advocacy (Sebeprosazení)
Video vyrobila společnost Self Advocacy Online (@selfadvocacyonline.org)
Social networks, open dialogue and recovery from psychosis (Sociální sítě, otevřený dialog
a zotavení z psychózy) – Jaakko Seikkula, Ph.D.
Video vyrobil Daniel Mackler
Projev Craiga Mokhibera, zástupce náměstka generálního tajemníka pro lidská práva, Úřad
Vysokého komisaře pro lidská práva, přednesený během akce „Čas jednat o globálním duševním
zdraví – budování dynamiky duševního zdraví v době SDG“ konané u příležitosti 73. zasedání Valného
shromáždění OSN.
Video vyrobila společnost UN Web TV
Thanks to John Howard peers for support (Dík za podporu peerům Johna Howarda)
Video vyrobila společnost Cerdic Hall
The Gestalt Project: Stop the Stigma (Projekt Gestalt: Už žádné stigma)
Video vyrobil Kian Madjedi
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | viii

The T. D. M. (Transitional Discharge Model) (Model pro přechodné období po propuštění z péče)
Video vyrobila společnost LedBetter Films
This is the Story of a Civil Rights Movement (Toto je příběh hnutí za občanská práva)
Video vyrobila společnost Inclusion BC
Uganda: „Stop the abuse“ („Přestaňte se zneužíváním“)

Video vyrobila společnost Validity, dříve the Mental Disability Advocacy Centre (MDAC)
UN CRPD: What is article 19 and independent living? (O čem je článek 19 a co je nezávislé bydlení?)
Video vyrobila společnost Mental Health Europe ( www.mhe-sme.org )
UN CRPD: What is Article 12 and Legal Capacity? (O čem je článek 12 a co je právní způsobilost?)
Video vyrobila společnost Mental Health Europe ( www.mhe-sme.org)
Všeobecná deklarace lidských práv

Video vyrobil Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva
What is Recovery? (Co znamená zotavení?)

Video vyrobila společnost Mental Health Europe (www.mhe-sme.org)
What is the role of a Personal Assistant? (Jakou roli má osobní asistent?)

Video vyrobila společnost Ruils – Disability Action & Advice Centre (DAAC)
Why self advocacy is important (Proč je sebeobhajování důležité)

Video vyrobila společnost Inclusion International
Women Institutionalized Against their Will in India (Indické ženy institucionalizované proti své vůli)
Working together – Ivymount School and PAHO (Pracovat společně – Ivymount School a PAHO)
Video vyrobila společnost Panamerická zdravotnická organizace (PAHO) / Světová zdravotnická
organizace – Regionální úřad pro americký kontinent (AMRO)
You can recover (Můžeš se uzdravit) (Reshma Valliappan, Indie)

Video vyrobila společnost ASHA International
Finanční a jiná podpora

WHO by ráda poděkovala Grand Challenges Canada, financované kanadskou vládou, Komisí
pro duševní zdraví, vládou Západní Austrálie, CBM International a Ministerstvem pro mezinárodní
rozvoj Velké Británie za jejich štědrou finanční podporu směřující k vývoji školicích modulů
QualityRights.
WHO by ráda poděkovala Mezinárodní alianci zdravotně postižených (IDA) za poskytnutí finanční
podpory několika recenzentům modulů WHO QualityRights.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | ix

Předmluva
Zajištění duševního zdraví a pohody se stalo celosvětovým imperativem a důležitým úkolem Cílů
udržitelného rozvoje.
Ale ve všech zemích na celém světě byla naše reakce žalostně nedostatečná a my jsme udělali malý
pokrok v prosazování duševního zdraví jako základního lidského práva.
Jeden z deseti lidí trpí duševním onemocněním, až 200 milionů lidí má mentální postižení a odhadem
50 milionů lidí má demenci. Mnoho osob s duševním onemocněním nebo psychosociálním,
intelektuálním nebo kognitivním postižením postrádá přístup ke kvalitním službám v oblasti
duševního zdraví, které odpovídají jejich potřebám a respektují jejich práva a důstojnost.
Dokonce i dnes jsou lidé zavřeni v institucích, kde jsou izolováni od společnosti a marginalizováni
ve svých komunitách. Mnozí jsou vystaveni fyzickému, sexuálnímu a emocionálnímu zneužívání
a zanedbávání ve zdravotnických službách, věznicích a komunitě. Rovněž jsou zbaveni práva činit
rozhodnutí o sobě, o své péči a léčbě, o tom, kde chtějí žít, a o jejich osobních a finančních
záležitostech. Často jim je odepřen přístup ke zdravotní péči, vzdělání a pracovním příležitostem a je
jim zabráněno v úplnému začlenění a účasti na komunitním životě. Výsledkem je, že lidé s duševním
onemocněním a mentálním postižením umírají o 10 až 20 let mladší než běžná populace v zemích
s nízkými, středními i vysokými příjmy.
Právo na zdraví je zásadní pro poslání a vizi Světové zdravotnické organizace (WHO) a podporuje
naše úsilí o dosažení univerzálního zdravotního pokrytí (UHC). Základem UHC jsou silné zdravotnické
systémy založené na primární péči, které poskytují služby založené na důkazech, zaměřené na
člověka, které respektují lidské hodnoty a preference.
K dosažení této vize je nyní k dispozici 14 nových školicích a poradenských modulů WHO
QualityRights. Umožní zemím převést mezinárodní standardy v oblasti lidských práv do praxe
ovlivňováním politiky a budováním znalostí a dovedností k provádění přístupů zaměřených na
člověka a zotavení. To je to, co je nezbytné pro poskytování kvalitní péče a podpory a pro podporu
duševního zdraví a pohody.
Jsme přesvědčeni, že každý - ať už poskytovatel služeb nebo člen komunity, musí mít znalosti
a dovednosti, aby mohl podporovat někoho, kdo má potíže s duševním zdravím, psychosociální,
intelektuální nebo kognitivní postižení.
Doufáme, že tyto školicí a poradenské moduly QualityRights budou široce využívány a že přístup,
který nabízejí, se stane celosvětovým standardem, nikoli výjimkou v oblasti duševního zdraví
a sociálních služeb.
Dr. Tedros Adhanom Ghebreyesus

Generální ředitel
Světová zdravotnická organizace
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |x

Podpořili nás
Dévora Kestel, ředitelka, Oddělení duševního zdraví a užívání látek, Světová zdravotnická
organizace, Ženeva
Po celém světě se zvyšuje povědomí o důležitosti duševního zdraví a poskytování služeb a podpor,
které jsou zaměřeny na člověka a podporují přístup orientovaný na zotavení a založený na lidských
právech. Toto povědomí je spojeno s uznáním, že systémy duševního zdraví v zemích s vysokým,
středním a nízkým příjmem selhávají u mnoha jednotlivců a komunit kvůli omezenému přístupu,
špatným službám a porušování lidských práv.
Je nepřijatelné, že lidé využívající služby duševního zdraví mohou být vystaveni nelidským životním
podmínkám, škodlivým praktikám léčby, násilí, zanedbávání a zneužívání. Existuje mnoho zpráv
o službách, které nereagují na potřeby lidí nebo nepodporují jejich nezávislý život v komunitě - místo
toho jejich interakce se službami často zanechávají pocit beznadějnosti a nespokojenosti.
V širších souvislostech komunity jsou lidé s duševním onemocněním, psychosociálními,

intelektuálními nebo kognitivními postiženími vystaveni stigmatizaci, diskriminaci a velkým
nerovnostem, které prostupují všemi aspekty jejich života. Odmítají jim možnost žít tam, kde se
rozhodnou, oženit se, mít rodinu, navštěvovat školu, hledat zaměstnání a využívat volnočasové
aktivity.
Pokud se chystáme změnit tuto situaci, je nezbytné přijmout přístupy v oblasti zotavení a lidských
práv. Přístup k zotavení zajišťuje, že služby umístí člověka do centra péče. Zaměřuje se na podporu
lidí při definování toho, jak vypadá zotavení a co pro ně znamená. Tento přístup je o pomoci lidem
znovu získat kontrolu nad jejich identitou a životem, mít naději do budoucnosti a žít život, který má
pro ně smysl, ať už jde o práci, vztahy, angažovanost v komunitě, spiritualitu nebo některé nebo
všechny z nich.
Přístup zaměřené na zotavení a lidská práva jsou velmi sladěny. Oba přístupy podporují klíčová práva,
jako je rovnost, nediskriminace, způsobilost k právním úkonům, informovaný souhlas a začlenění
do společenství (vše zakotveno v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením). Přístup
k lidským právům však ukládá zemím povinnosti podporovat tato práva.
Prostřednictvím těchto školicích a poradenských modulů vyvinutých v rámci iniciativy QualityRights

přijala Světová zdravotnická organizace rozhodná opatření k řešení těchto výzev a k podpoře zemí
při plnění jejich mezinárodních závazků v oblasti lidských práv. Tyto nástroje umožňují realizovat
několik klíčových akcí: podpora účasti a začlenění do společnosti pro lidi s prožívanou zkušeností;
budování kapacit za účelem ukončení stigmatizace a diskriminace a podpory práv a zotavení;
a posílení vzájemné podpory a organizací občanské společnosti k vytváření vzájemně se
podporujících vztahů a umožnění lidem obhajovat lidská práva a přístup zaměřený na člověka
v oblasti duševního zdraví a sociálních služeb.
Těším se, až uvidím tyto nástroje Světové zdravotnické organizace používané v zemích, které
poskytují komplexní reakci na výzvy, kterým čelí lidé s duševním onemocněním, psychosociální,
intelektuální nebo kognitivní poruchou.
Dainius Pūras, zvláštní zpravodaj o nároku osob na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického
a duševního zdraví
QualityRights nabízí nový přístup k péči o duševní zdraví, který je založen na právech a zaměřuje se
na zotavení.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xi

Tato iniciativa Světové zdravotnické organizace je velmi aktuální. Roste přesvědčení, že strategie
a služby v oblasti péče o duševní zdraví se musejí v celosvětovém měřítku změnit. Služby pro lidi
s psychosociálním postižením a jinými duševními chorobami často spočívají v nátlaku, nadměrné
medikaci a ústavní péči. Tento status quo je nepřijatelný, protože dále posiluje stigma a bezmocnost
jak uživatelů, tak poskytovatelů služeb péče o duševní zdraví.
Všechny zúčastněné strany, včetně tvůrců strategií a osob využívajících služby péče o duševní zdraví,
musejí mít k dispozici efektivní znalosti a dovednosti, aby dosáhly změny a rozvíjely udržitelné
a na právech založené služby péče o duševní zdraví.
Iniciativa QualityRights poskytuje prostřednictvím promyšlených modulů nezbytné znalosti

a dovednosti, kterými jasně dokazuje, že změna je možná a že povede k oboustranně výhodné situaci.
Zaprvé, lidé se zdravotním postižením a jinými duševními chorobami, u nichž mohou být služby péče
o duševní zdraví žádoucí, budou motivováni k využití takových služeb, které je podpoří a respektují
jejich názory. Zadruhé, poskytovatelé těchto služeb budou kompetentní a uplatní taková opatření,
která zabrání nucené péči. Tím se narovná asymetrie mezi vlivem zúčastněných stran, vytvoří se mezi
nimi důvěra a posílí se terapeutická shoda.
Upustit od dědictví překonaných přístupů v oblasti péče o duševní zdraví, která se zakládají
na nevyváženosti, donucení a diskriminaci, nebude snadné. Avšak roste přesvědčení, že přechod
na péči, která se zakládá na právech klienta a na důkazech, je třeba šířit po celém světě, bez ohledu
na to, zda jde o zemi rozvinutou, středně příjmovou zemi, nebo o zemi s nízkými příjmy. Iniciativa
WHO QualityRights se svými školicími a poradními materiály je významným nástrojem, který podpoří
a posílí pozici všech zúčastněných stran, jež jsou ochotny se tímto směrem vydat. Všem zemím
důrazně doporučuji, aby QualityRights akceptovaly.
Catalina Devandas Agular, zvláštní zpravodajka pro práva osob se zdravotním postižením
Osoby se zdravotním postižením, zvláště s psychosociálním postižením a mentálním postižením,

se často potýkají s porušováním svých lidských práv v oblasti služeb péče o mentálně postižené.
Zákony většiny zemí dovolují nedobrovolnou hospitalizaci a péči o osoby se zdravotním postižením
na základě jejich skutečného nebo vnímaného postižení. Dále se zohledňují faktory jako „lékařská
nutnost“ a „nebezpečnost“. Instituty odloučení a omezení jsou mnohými zařízeními péče o duševní
zdraví využívány nejen během emočních krizí a závažných úzkostných stavů, ale také jako forma
trestu. Ženy a dívky s psychosociálním a mentálním postižením jsou v ústavní péči vystavovány násilí
a poškozování včetně nucené antikoncepce, potratů a sterilizace.
Oproti tomu může iniciativa QualityRights WHO poskytnout základní vodítka z perspektivy lidských
práv pro zavedení služeb péče o duševní zdraví a pro reakce komunity. Otevře se tak cesta
k ukončení ústavní péče a nedobrovolné hospitalizace a péče o zdravotně postižené. Tato iniciativa
vybízí ke vzdělávání zdravotníků tak, aby dokázali poskytnout zdravotní péči a psychosociální
podporu postiženým, a to způsobem, který zohlední práva postižených. Podporováním souladu
s CRPD a rámcem Agendy 2030 nás moduly WHO QualityRights přibližují k uplatňování práv osob
se zdravotním postižením.
Dr. Julian Eaton, ředitel, Mental Health, CBM International
Vzrůstající zájem o duševní zdraví je činí prioritou v oblasti rozvoje a poskytuje příležitost uzavřít
mezeru mezi péčí a podporou. Lidé tak mohou uplatnit právo na dobrou zdravotní péči tam, kde
dříve chyběla. V minulosti byla péče o duševní zdraví velmi špatná a pomíjela priority a pohled lidí,
kteří ji využívali.
Program QualityRights WHO napomáhá zavést prostředky pro narovnání služeb péče o duševní
zdraví se standardy danými Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Tím se posouvá
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xii

paradigma od způsobu, jakým tyto služby dříve fungovaly. Školicí a poradenské moduly jsou
neocenitelným zdrojem lepší praxe v podpoře lidí psychosociálně a duševně postižených. Jejich hlas
je slyšet, a tak lze zlepšit prostředí, ve kterém se snáze uzdraví. Je to běh na dlouhou trať, ale
QualityRights je zásadním zdrojem pro poskytovatele a uživatele služeb. Získají vodítko pro
praktickou reformu, která podpoří důstojnost a respekt postižených kdekoli na světě.
Charlene Sunkel, generální ředitelka, Global Health Peer Network
Školicí a poradenský balíček QualityRights Světové zdravotnické organizace podporuje význam

participativního přístupu. Uznává a doceňuje význam prožitku lidí s psychosociálním, mentálním
a kognitivním postižením tak, aby se posílila možnost jejich zotavení. Poskytuje poradenskou činnost,
vede výzkum a redukuje stigmatizaci a diskriminaci. Nástroje QualityRights zajišťují shodu se
standardy lidských práv a zavádí politiku, které zamezují donucovacím postupům. Ukazují, jak lidé
s prožitkem mohou přispět svou osobní zkušeností k rozvoji, návrhům, uplatnění, sledování
a vyhodnocení služeb v oblasti zdravotní a sociální péče.
Prožitek v sobě nese mnohem víc než pouhá znalost nebo dovednost. Taková odbornost plyne
z niterního pochopení vlivu, jaký mají sociální a lidská práva na život s psychosociálně, mentálně
a kognitivně postiženými, a z pochopení situace, kdy je postižený odsouván do ústraní, segregován
a diskriminován. Vyplývá z nutnosti nastavit systém péče o duševní zdraví, jenž často nedokáže
poskytnout služby nebo podporu, které by mohly člověku prospět v jeho jedinečné individualitě
a které by vyšly vstříc jeho specifickým potřebám pro zotavení.
Systém péče o duševní zdraví není jediným společenským systémem, který před člověka staví bariéry.
Stejně náročné může být získat přístup ke vzdělání, zaměstnání, bydlení a všeobecné zdravotní péči.
Jedinečný a niterný vhled lidí s prožitkem může být katalyzátorem změny a transformace všech
společenských systémů s cílem ochránit lidská práva, podporovat začlenění do komunity, zlepšit
kvalitu života a posílit pozici postižených. To vše může přispět ke zlepšení duševního zdraví a pohody.
Kate Swaffer, předsedkyně správní rady, generální ředitelka Dementia International Alliance
Pro Dementia Alliance International (DAI) bylo velkou ctí a potěšením podílet se s iniciativou
QualityRights WHO a jejími spolupracovníky na tomto velmi důležitém projektu. Lidská práva byla
v oblasti péče o klienty s demencí všeobecně opomíjená. Avšak tyto moduly představují nový přístup
k duševnímu zdraví, včetně demence – neurokognitivní chorobě, která způsobuje kognitivní postižení.
Oproti současné praxi, kdy poté, co je klientovi demence diagnostikována, se soustředí péče pouze
na nedostatky, a tak vede jen k další neschopnosti a závislosti, nový přístup v rámci těchto
jedinečných a podpůrných modulů propaguje práva a pomoc lidem s demencí tak, aby mohli vést
pozitivní život.
Tím, že moduly podporují potřebu jednoznačné dostupnosti práv, představují praktický nástroj
pro každého, ať je to kdokoli. Moduly pojímají klíčové principy lidských práv tak, aby byly účinné
i v praxi, čímž se stávají užitečnými jak zdravotníkům, tak lidem s demencí a jejich rodinným
příslušníkům. Kupříkladu zdůraznění potřeb a výhod vzájemné podpory podobně postižených, kterou
DAI poskytuje lidem s demencí zdarma již od roku 2013, ještě než byla oficiálně založena,
a problematika právní způsobilosti a její význam ve smyslu článku 12 Úmluvy o právech osob
se zdravotním postižením (CRPD) představují hmatatelný způsob, jak lépe informovat odborníky
i rodiny, aby lidem s demencí již nebyla upírána jejich práva. Osobně pevně věřím, že tyto moduly
podpoří všechny lidi s duševními problémy a psychosociálním, mentálním a kognitivním postižením,
aby se zlepšila kvalita jejich života.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xiii

Ana Lucia Arellano, předsedkyně, Mezinárodní aliance zdravotně postižených
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD) je převratnou úmluvou, která
podporuje změnu od paradigmatu, jenž na osoby se zdravotním postižením pohlíží jako na objekty
charity nebo lékařské péče, k přístupu, který tyto lidi chápe jako subjekty s vlastními právy. Tato
změna paradigmatu je zvláště důležitá pro osoby s mentálním, psychosociálním a kombinovaným
postižením nebo pro osoby se zvýšenou potřebou podpory. Článek 12 CRPD je pro tuto změnu
klíčový, protože postiženým lidem umožňuje využít institutu způsobilosti k právním úkonům. Toto je
základní lidské právo, na jehož základě lze uplatnit všechna ostatní práva.
QualityRights je skvělým nástrojem, který odborníkům i zdravotníkům umožní lépe pochopit

a uchopit CRPD. Vytváří se tak most mezi lidmi s psychosociálním postižením, uživateli psychiatrické
péče či těmi, kteří jí prošli, a službami péče o duševní zdraví a zdravotnickým sektorem, přičemž jsou
respektovány principy a hodnoty CRPD. QualityRights byly vyvinuty v úzké interakci s uživateli
a osobami, kteří prošli službami péče o duševní choroby a jejichž hlas rezonoval i poselstvími, která
byla přednesena signatářům CRPD. Mezinárodní aliance postižených (the International Disability
Alliance – IDA) a její členské organizace gratulují k činnosti a výsledkům iniciativy QualityRights.
Jednoznačně podporujeme WHO v jejím úsilí transformovat zákony o duševním zdraví, politiku
a systémy tak, aby odpovídaly CRPD a odrážely hlasy, které volají: „Nikdy o nás bez nás!“
Connie Laurin-Bowie, výkonná ředitelka, Inclusion International
Zájmem QualityRights WHO je podpořit jednotlivce i organizace postižených osob, aby si uvědomili
svá lidská práva a usilovali o změnu, která by umožnila lidem vést nezávislý život v komunitě a získat
odpovídající podporu. Inclusion International vítá tuto iniciativu, jež usiluje o prosazování práv, která
jsou lidem s mentálním postižením často upírána, zvláště právo na dostupné služby péče o duševní
zdraví, právo volby, právo mít rodinu, právo na život v komunitě a právo být plnohodnotným
občanem. QualityRights představuje významný příspěvek našemu společnému snažení utvářet
a ovlivnit politiku a praxi, která by každému umožnila stát se součástí své komunity.
Alan Rosen, profesor, Illawarra Institute of Mental Health, University of Wollongong, a Brain
& Mind Centre, University of Sydney, Austrálie
Svoboda léčí. Snazší uplatnění lidských práv v našich službách péče o duševní zdraví může uzdravovat.
To může zaručit, že kdykoli je to možné, osoba s duševní chorobou: a) získá možnost volby a kontroly
nad poskytovanou asistencí a péčí, b) pokud možno dostane kvalitní klinickou i domácí oporu, aby
mohla nerušeně a „dle svého“ žít v komunitě.
Při pohledu na dlouhý příběh prosazování lidských práv v psychiatrii tyto moduly ukazují, že právo
na odpovídající péči a veškerá lidská práva a základní svobody lze naplnit bez rozporů. Nucená péče,
jako omezení, vyloučení, nucená medikace, uzamčená lůžková oddělení, stísněné prostory a ústavní
péče, musí být omezena. Optimální svoboda v rámci péče bude vyžadovat obrovskou změnu. Ta
zahrnuje rozšířenou systematizaci praktických alternativ založených na důkazech, aby se zabránilo
nucené péči – tj. otevřené dveře, otevřená odlehčovací zařízení, otevřený a volný přístup, otevřené
komunity, otevřená mysl, otevřené rozhovory mezi sobě rovnými, podpora komunitního bydlení,
zlepšení komunikace jednotlivce i rodiny, podpora a rozvoj dovedností při řešení problémů, vstřícné
směrnice, nácvik utišování a zmírnění napětí, podpora dovedností při rozhodování, orientace služeb
a mentorů na zotavení a vytváření politik za účasti všech zainteresovaných.
Program QualityRights WHO, založený na CRPD OSN, se zhmotnil ve vysoce praktické sadě modulů.
Pro naše profese tyto moduly poskytují cestu a horizont, ke kterému se potřebujeme přiblížit, spíše
než konečnou odpověď a nepřekročitelný termín. Klinické a podpůrné služby, stejně jako naše
politická, právní a sociální činnost, která se týká uživatelů služeb a jejich rodin, se musí kombinovat
s naší vlastní emancipací jako profesionálů, kteří občas příliš uvažují v rámci instituce a kteří jsou
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xiv

občas příliš v zajetí zaběhnutých postupů péče o mentálně postižené. Pouze pak a jen společně
můžeme zlepšit výhled osob se závažnými, přetrvávajícími nebo opakovanými mentálními obtížemi
na posílený, smysluplný, naplněný život plnohodnotného občana se všemi právy.
Victor Limaza, aktivista a školitel společnosti Spravedlnost pro osoby se zdravotním postižením,
Documenta AC (Mexiko)
Důstojnost je úzce spjata s pohodou. V současnosti jsou zpochybňována kritéria, dle nichž soudíme
psychologické utrpení pouze v kontextu neurochemické nerovnováhy, stejně jako názor, že určité
projevy lidské odlišnosti jsou patologické a musí se rázně zakročit, aby osoby a společnost nedošly
předpokládané újmy, ačkoli přijatá opatření mohou porušit lidská práva a způsobit nenávratné škody.
Základem, na němž by měl být založen model péče o duševně nemocné a který by zohledňoval
principy CRPD, by měl být interdisciplinární a celostní, měl by brát v potaz subjektivní potíže, aniž by
se narušila důstojnost a schopnost osoby činit rozhodnutí, a to i v kritických situacích. Pochopit
zkušenosti člověka, který zažívá kritický duševní stav, je možné díky vazbě, jež se vytvoří empatií,
nasloucháním, otevřeným dialogem, doprovodem (zvláště mezi stejně postiženými), podporou při
rozhodování, životem v komunitě a striktně dodržovanými předběžnými opatřeními postižených.
Lidé s psychosociálním postižením jsou odborníky díky prožitku a musejí být zahrnuti do vytváření
nástrojů, které směřují k zotavení. Iniciativa QualityRights WHO je správným příkladem posunu
tohoto paradigmatu, jelikož poskytuje nástroje a strategie péče o duševní zdraví, přičemž dodržuje
nejvyšší standardy respektu k lidským právům. Není pochyb, že plné a spravedlivé uplatňování
lidských práv jakýmkoliv člověkem vede k duševnímu zdraví.
Peter Yaro, výkonný ředitel společnosti Basic Needs Ghana
Balíček školicích a poradenských dokumentů WHO je bohatou sbírkou materiálů, jejichž cílem je
zlepšení práce v oblasti duševního zdraví a začlenění na základě lidských práv. Materiály představují
významný krok vpřed v oblasti zvláště psychosociálních, mentálních a vývojových postižení
při programování a propagování intervencí ve prospěch potřeb a práv jednotlivce tak, jak je stanoví
CRPD. Balíček QualityRights učinil obrovský posun k trvale platnému doporučení, že osoby
s prožitkem se podílejí na koncepci a implementaci opatření společně se sledováním
a vyhodnocením výsledků projektu. Jejich poradní hlas zajistí udržitelnost iniciativ. Z toho důvodu by
odborníci, uživatelé služeb a jejich poskytovatelé stejně jako všichni ostatní zúčastnění měli tyto
dokumenty využívat. Uvedený přístup znemožňuje páchat násilí a zneužívat zranitelné osoby.
Michael Njenga, předseda společnosti the Pan African Network of Persons with Psychosocial
Disability, člen výkonné rady Africa Disability Forum a generální ředitel. Uživatelé psychiatrické
péče a ti, kteří jí prošli, Keňa
Ve způsobu, jakým globálně přistupujeme k duševnímu zdraví, došlo k posunu. Podnět této změně
dala Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD) a přijetí Trvale udržitelných cílů
(SDG) a Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj.
Nástroje a materiály QualityRights OSN pro vzdělávání a poradenství staví na tomto klíčovém
lidském právu i na mezinárodních rozvojových nástrojích. Iniciativa QualityRights se zakládá na
lidskoprávním přístupu, který zaručí, že služby péče o duševní zdraví jsou poskytovány v rámci
lidských práv a odpovídají potřebám lidí s psychosociálním postižením a mentálním onemocněním.
Tyto materiály zároveň kladou důraz na potřebu poskytovat služby co nejblíže místu, kde tito lidé žijí.
Přístup QualityRights uznává význam toho, že je respektována osobní důstojnost člověka a že každý
člověk s psychosociálním postižením a duševní poruchou má hlas, sílu a volbu při přístupu ke
službám péče o duševní zdraví. Je to nedílná součást reformy systémů služeb a péče o duševní zdraví
jak na globální, tak na lokální a národní úrovni. Proto je nezbytné, aby byly tyto školicí nástroje
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xv

a poradenské materiály široce využívány a na všech úrovních přinesly lidem se zkušeností, jejich
rodinám, komunitám i celým společnostem hmatatelné výsledky.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xvi

Co je iniciativa QualityRights WHO?
Iniciativa QualityRights WHO se po celém světě zaměřuje na zdokonalení

kvality péče a podpory duševního zdraví a sociálních služeb a na prosazování
lidských práv osob s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením
a duševním onemocněním. QualityRights využívá participativního přístupu, aby
dosáhla následujících cílů:
1 Vytvořit kapacitu pro boj se stigmatem a diskriminací a prosazovat lidská

práva a zotavení.
2 Zlepšit podmínky pro kvalitní péči a lidská práva v oblasti služeb péče
o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb.
3 Vytvořit služby, které jsou součástí komunity, soustředí se na zotavení

a dodržují a prosazují lidská práva.
4 Podporovat rozvoj hnutí za občanskou společnost, která bude hájit lidská

práva a bude ovlivňovat tvorbu politiky.
Reformovat národní politiku a legislativu v souladu s Úmluvou o právech

5 osob se zdravotním postižením a dalšími mezinárodními lidskoprávními
standardy.
Více na: http://www.who.int/mental_health/policy/quality_rights/en/
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xvii

WHO QualityRights – Nástroje pro vzdělávání
a poradenství
V rámci iniciativy WHO QualityRights jsou k dispozici následující nástroje vzdělávání a poradenství:
Sada nástrojů pro transformaci služeb
• Sada hodnotících nástrojů QualityRights WHO

• Přeměna služeb a podpora lidských práv
Vzdělávací nástroje
Základní moduly
• Lidská práva
• Duševní zdraví, postižení a lidská práva
• Zotavení a právo na zdraví 
• Svéprávnost a právo na vlastní rozhodnutí
• Osvobození od nátlaku, násilí a zneužívání
Specializované moduly
• Rozhodování s podporou a předběžné opatření
• Strategie pro ukončení a prevenci užití omezovacích prostředků
• Postupy pro zotavení v oblasti duševního zdraví a osobní pohoda
Hodnoticí nástroje
• Vyhodnocení vzdělávacího programu QualityRights WHO v oblasti duševního zdraví,

lidských práv a zotavení: dotazník před zahájením vzdělávacího programu
• Vyhodnocení vzdělávacího programu QualityRights WHO v oblasti duševního zdraví,
lidských práv a zotavení: dotazník po ukončení vzdělávacího programu
Poradenské nástroje
• Podpora „jeden na jednoho“ u osob s prožitými zkušenostmi

• Skupiny vzájemné podpory vedené lidmi a pro lidi s prožitými zkušenostmi
• Organizace občanské společnosti na podporu lidských práv v oblasti duševního zdraví
a souvisejících oblastech
• Obhajování duševního zdraví, zdravotního postižení a lidských práv
Svépomocné nástroje
• Plánování zotavení v oblasti duševního zdraví a osobní pohody zaměřené na člověka –

svépomocný nástroj
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xviii

O tomto vzdělávacím programu a poradenství
Vzdělávací a poradenské moduly QualityRights byly vytvořeny s cílem zlepšit znalosti, dovednosti
a porozumění u klíčových hráčů o tom, jak prosazovat práva lidí s psychosociálním, mentálním nebo
kognitivním postižením a duševním onemocněním a zlepšit kvalitu služeb a podpory poskytované
v oblasti duševního zdraví a v souvisejících oblastech v souladu s mezinárodními normami v oblasti
lidských práv, a to zejména s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a s přístupem
k zotavení.
Komu jsou seminář a poradenství určeny?

• Osobám s psychosociálním postižením
• Osobám s mentálním postižením
• Osobám s kognitivním postižením, včetně demence
• Osobám s duševním onemocněním
• Osobám, které užívají nebo které užívaly služby péče o duševní zdraví a sociální služby
• Řídícím pracovníkům všeobecného zdravotnictví, služeb péče o duševní zdraví
a zdravotních a sociálních služeb
• Lékařům v oblasti duševního zdraví a jiným odborníkům (např. lékaři, sestry, psychiatři,
zdravotní sestry psychiatrické a geriatrické péče, neurologové, geriatři, psychologové,
ergoterapeuti, sociální pracovníci, komunitní pracovníci, osobní asistenti, mentoři,
dobrovolníci)
• Dalším pracovníkům v oblasti služeb péče o duševní zdraví a sociální péče, včetně
komunitních a domácích služeb (např. pečovatelé, úklid, vaření, údržba, administrativa)
• Nevládním organizacím, sdružením a náboženským organizacím pracujícím v oblasti péče
o duševní zdraví, lidských práv a dalších souvisejících oblastech (např. sdružení lidí
s postižením, sdružení lidí v psychiatrické péči nebo lidí, kteří jí prošli, sdružení na jejich
obhajobu)
• Rodinám, podpůrným osobám a dalším pečovatelům
• Příslušným ministerstvům (zdravotnictví, sociálních věcí, školství apod.) a politikům
• Příslušným vládním institucím a službám (např. policie, soudnictví, vězeňský personál,
orgány pro sledování a kontrolu zadržovacích zařízení, včetně služeb pro mentálně postižené
a sociálních služeb, komise pro právní reformy, rady pro zdravotně postižené a národní
instituce pro lidská práva)
• Dalším relevantním organizacím a zúčastněným stranám (např. obhájci, právníci
a organizace právní pomoci, akademická veřejnost, vysokoškolští studenti)
Kdo by měl vzdělávací program vést?

Vzdělávací program by měl být koncipován a veden multidisciplinárním týmem, který bude
zahrnovat lidi se zkušeností, členy sdružení postižených osob, odborníky na duševní zdraví, postižení
a podobné obory, rodiny a další.
Jestliže se vzdělávací program týká zvláště práv osob s psychosociálním postižením, je důležité, aby
byli členy týmu školitelů i zástupci této skupiny. Podobně klade-li si vzdělávací program za cíl posílit
kapacity v oblasti práv osob s mentálním a kognitivním postižením, musejí být mezi školiteli i členové
těchto skupin.
Pro oživení diskusí lze zvážit různé možnosti. Mohou být například přizváni školitelé se specifickými
znalostmi pro konkrétní aspekty vzdělávacího programu. Další možností může být sestavení panelu
ze školitelů pro konkrétní část vzdělávacího programu.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xix

V ideálním případě jsou školiteli osoby znalé kultury a kontextu místa, kde se vzdělávací program
koná. Může být nezbytné vést vzdělávací program samotných školitelů, aby se vytvořil tým lidí, kteří
jsou schopni provádět vzdělávací program v určité kultuře nebo kontextu. Tento vzdělávací program
školitelů by měl zahrnout i osoby s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením
a duševním onemocněním. Zároveň by měl zahrnovat další důležité zástupce zúčastněných stran,
kteří přispívají ke zlepšení kvality služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb
a lidských práv osob s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením a duševním
onemocněním.
Jak by měl vzdělávací program probíhat?

V ideálním případě by měl být vzdělávací program modulů QualityRights zahájen pěti základními
moduly. Následovat může podrobnější vzdělávací program, který využije specializovaných modulů
(viz výše).
Celý vzdělávací program může probíhat formou série seminářů, které se uskuteční v průběhu
několika měsíců. Každý školicí modul nemusí být nutně vměstnán do jednoho dne. Dle potřeby jej lze
rozdělit podle témat do několika dnů.
Celý vzdělávací program může probíhat prostřednictvím několika seminářů, které se budou konat
v průběhu několika měsíců. Každý samostatný modul vzdělávacího programu nemusí být nutně
absolvován za jeden den. Může být rozdělen do témat a podle potřeby může být prezentován
v průběhu několika dnů.
Způsob využití a distribuce školicích materiálů se proto také přizpůsobí kontextu a požadavkům.
• Jestliže například účastníci ještě nemají žádné odborné znalosti v oblasti duševního zdraví,
lidských práv a zotavení, je důležité uspořádat čtyř- až pětidenní seminář s využitím pěti
základních vzdělávacích modulů. Ukázka programu na pět dní je k dispozici na následujícím
odkazu: https://qualityrights.org/wp-content/uploads/Sample-program-QR-training.pdf.
• Jestliže již účastníci mají základní znalosti o lidských právech lidí s psychosociálním,
intelektuálním a kognitivním postižením, ale vyžadují pokročilejší znalosti o tom, jak
konkrétně prosazovat právo na způsobilost k právním úkonům v praxi, lze uspořádat seminář
zaměřený na modul Svéprávnost a právo na vlastní rozhodnutí během prvního dne a na
specializovaný modul Rozhodování s podporou a předběžné opatření (nebo vybrané části
tohoto modulu) v následujících třech dnech.
V případě, že je potřeba uzpůsobit materiály specifickým požadavkům vzdělávacího programu, musí

se před vzdělávacím programem projít všechny probírané moduly a odstranit zbytečně opakované
informace.
• Kupříkladu při plánování vzdělávacího programu základních modulů pak nebude třeba
zahrnout téma 5 (Zaměřeno na článek 12) nebo téma 6 (Zaměřeno na článek 16), protože
tato témata jsou důkladněji rozebrána v následujícím modulu Svéprávnost a právo na vlastní
rozhodnutí, respektive Osvobození od nátlaku, násilí a zneužívání.
• Avšak pokud se plánuje vzdělávací program pouze o modulu 2, pak je nezbytné zahrnout
i témata 5 a 6, protože tak budou mít účastníci jedinou šanci, jak se s touto problematikou
seznámit.
Toto jsou příklady různých způsobů, jakými lze školicí materiály použít. V závislosti na specifickém
kontextu potřeb a požadavků je možné vzdělávací program obměnit.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xx

Pokyny pro školitele
Principy vedení školicího programu
Účast a interakce
Pro úspěch vzdělávacího programu jsou účast a interakce zásadní. Na všechny účastníky se musí
pohlížet jako na individuality, které mohou poskytnout neocenitelné vědomosti a vhled. Školitelé
zajistí pro vzdělávací program dostatečný prostor a čas, ale především se ujistí, že se lidem
s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením a duševním onemocněním naslouchá
a nejsou opomíjeni. Stávající rozložení moci ve službách i širší společnosti může některým lidem
bránit, aby vyjádřili své názory. Školitel se ale musí zaměřit na naslouchání názorům všech účastníků,
to je důležité.
Někteří lidé mohou být nesmělí nebo jim je situace nepříjemná na to, aby se vyjádřili, což může být
znamením nedostatečného začlenění nebo pocitu nejistoty ve skupině. Školitelé by měli vyvinout
veškeré úsilí a povzbudit každého, aby se do vzdělávacího programu zapojil. Obvykle se stává, že
pokud se lidé k něčemu vyjádří a mají pocit, že byli vyslyšeni, jsou ochotnější promluvit a zapojit se
do diskusí i nadále. Vzdělávací program je sdílená zkušenost. Školitelé by měli věnovat čas ocenění
každého dotazu i odpovědi tak, aby se nikdo necítil vyčleněný.
Zohlednění kulturních odlišností

Školitelé by měli brát ohled na diverzitu mezi účastníky. Jejich zkušenosti a znalosti ovlivnily
nejrůznější faktory jako kultura, pohlaví, status uprchlíka nebo sexuální orientace.
Je důležité citlivě používat jazykové prostředky a poskytovat příklady, které jsou pro lidi dané země
nebo regionu, kde vzdělávací program probíhá, relevantní. V závislosti na zemi nebo kontextu se lidé
mohou vyjadřovat o svých emocích a dojmech nebo je popisovat a mluvit o svém mentálním zdraví
různými způsoby.
Dále se školitelé musejí ujistit, že během vzdělávacího programu nejsou přezírána témata, se kterými
se v dané zemi potýkají určité skupiny (např. původní obyvatelé, etnické menšiny, náboženské
menšiny, ženy apod.). Zároveň se musí brát ohled na pocity studu nebo tabu probíraných témat.
Otevřené, neodsuzující prostředí

Musejí probíhat otevřené diskuse a právo zaznít má každý názor. Účelem vzdělávacího programu je
nastavit spolupráci, aby se podařilo najít způsob, jak v širší komunitě zlepšit dodržování práv lidí,
kteří využívají služeb péče o duševní zdraví a sociální služby, a lidí s psychosociálním, mentálním
nebo kognitivním postižením a duševním onemocněním. Může se stát, že během vzdělávacího
programu někteří účastníci vyjádří velmi silné názory nebo intenzivně zareagují. Školitel musí během
vzdělávacího programu vždy poskytnout lidem prostor pro vyjádření názorů a pocitů. Lidé tedy
musejí mít možnost sdělit své zkušenosti bez přerušování a musejí mít jistotu, že ostatní naslouchají
a reagují citlivým a ohleduplným způsobem.
Efektivní komunikace neznamená bezvýhradný souhlas s názorem jiného člověka. Když vyvstane
diskuse, je dobré připomenout všem účastníkům, že mají společný cíl: získat respekt pro lidská práva
v oblasti služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb a v komunitě a že musejí
zaznít všechny hlasy, abychom se všichni poučili. Nebývá od věci nastavit ve skupině některá základní
pravidla (např. respekt, důvěrnost, kritická reflexe, nediskriminace), na která lze v případě potřeby
poukázat.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xxi

Uvědomme si, že někteří lidé se nikdy dříve nesetkali s podobnou příležitostí svobodně a v bezpečí
se projevit (např. lidé s prožitkem, rodinní příslušníci, ale i odborníci). Proto je zásadní, aby se vytvořil
bezpečný prostor, ve kterém mohou zaznít všechny hlasy.
Jazykové prostředky
Školitel musí zohlednit diverzitu účastníků. Každý z účastníků vzdělávacího programu má jiné zázemí
a úroveň vzdělání. Musí se proto používat jazyk, jemuž porozumí každý účastník (např. vyhnout
se použití nebo vysvětlování vysoce odborných lékařských, právních a technických termínů,
akronymů apod.). Každý účastník musí porozumět klíčovým pojmům a významu sdělení. Jazyk
a obtížnost vzdělávacího programu by měly být přizpůsobeny specifickým požadavkům skupiny.
S tímto na paměti by školitelé měli posečkat, v případě potřeby poskytnout příklady a dopřát času na
dotazy a diskusi s účastníky, aby bylo zřejmé, že všichni správně rozumí pojmům a významu sdělení.
Školitelé by pokud možno měli používat jazyk, který umožní diskutovat o úzkostech, jež mají
nelékařské nebo kulturně dané příčiny (např. emoční úzkost, neobvyklé zážitky apod.).
Přizpůsobení
V některých případech může nastat potřeba uzpůsobit prostředky komunikace, např. použít vizuální
a audiovizuální materiály, zjednodušit text, zjednodušit podepisování, poskytnout pomoc
při písemném zpracování některých úloh nebo umožnit přítomnost osobního asistenta.
Práce v kontextu stávající legislativy a politiky

V průběhu vzdělávacího programu mohou někteří účastníci vyjádřit obavy z legislativního nebo
politického kontextu ve své domovině, který nemusí být v souladu s mezinárodními standardy
lidských práv, včetně Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (CRPD). Současně se může
část obsahu vzdělávacího programu nacházet v rozporu se stávající národní legislativou nebo
politikou. Například zákony, které umožňují nedobrovolné umístění do ústavu a léčbu, stojí v rozporu
s celkovým přístupem těchto modulů. Navíc mohou některá témata, která pojednávají o podpoře
samostatného rozhodování, kolidovat se stávajícími zákony o opatrovnictví. Dalším zdrojem obav
může být fakt, že národní zdroje pro zavádění nových přístupů jsou sporadické nebo nejsou
k dispozici vůbec. Tyto starosti pak mohou účastníky dovést k otázkám o odpovědnosti, bezpečí,
financování a o komplexnějším politickém a společenském kontextu, v němž žijí a pracují.
Školitelé musejí především účastníky ujistit, že smyslem modulů není navádět je k činnosti, která by
byla v rozporu s právními předpisy či politikou, nebo k činnosti, která by kohokoliv postavila mimo
zákon. Tam, kde zákon a politika popírají standardy CRPD, musí zaznít podpora politické změně
a právní reformě. Ačkoli se signatářské státy CRPD zavázaly, že tuto Úmluvu a další lidská práva
neprodleně přestanou porušovat, musíme si uvědomit, že úplné dodržování lidských práv podle
CRPD vyžaduje čas a řadu opatření na všech úrovních společnosti.
Následně by jednotlivcům v jednání neměl bránit zastaralý právní a politický rámec. Na individuální
úrovni lze každodenně udělat mnoho pro změnu postojů a postupů v mezích zákona a zahájení
realizace CRPD. Například i když jsou opatrovníci úředně pověřeni na základě zákona země, aby
rozhodovali jménem jiných osob, nebrání jim to v tom, aby tyto osoby podporovali v přijímání
vlastních rozhodnutí a v konečném důsledku respektovali jejich volby.
Tento vzdělávací program poskytuje pokyny pro řešení různých témat, která jsou klíčová pro
podporu přístupu založeného na lidských právech v oblasti duševního zdraví a sociálních služeb.
Během vzdělávacího programu by školitelé měli vybízet účastníky k diskusi o tom, jak je úkony
a strategie ve školicích materiálech ovlivňují a jak lze tyto postupy uplatnit v rámci parametrů, které
stanoví stávající politika a legislativa. Posuny v postojích a praxi společně s účinným prosazováním
mohou vést k pozitivní změně jak politiky, tak práva.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xxii

Pozitivní a inspirativní přístup
Školitelé by měli zdůrazňovat, že vzdělávací program má sloužit ke sdílení základních znalostí
a nástrojů a stimulovat reflexi tak, aby bylo možné nalézt řešení, která budou prospěšná účastníkům
v jejich vlastním prostředí. Je pravděpodobné, že některé pozitivní úkony už existují a sami účastníci
nebo jiné služby jich již využívají. Na těchto pozitivních případech lze dále stavět a demonstrovat, že
aktérem změny se může stát každý.
Skupinová práce
Během jednotlivých úloh může školitel účastníky vyzvat, aby pracovali ve skupinách, které se mohou
flexibilně vytvořit záměrně nebo náhodně, podle vůle účastníků. Na účastníky se musí brát ohled,
pokud se v nějaké skupině necítí dobře.
Úlohy během vzdělávacího programu si kladou za cíl podporovat participaci a diskusi, přičemž jsou
postaveny tak, aby účastníci mohli přispět vlastními nápady a sami dospět k řešení. Rolí školitele je
vést diskusi a případně debatu posouvat konkrétními myšlenkami nebo výzvami. Pokud se účastníci
nechtějí na některých aktivitách podílet, mělo by být jejich přání respektováno.
Poznámky pro školitele

Poznámky pro školitele jsou vyznačeny modře. Obsahují příklady odpovědí nebo jiné pokyny
pro školitele, které nejsou určeny účastníkům.
Obsah prezentace, otázky a tvrzení, které jsou určeny účastníkům, jsou uvedeny černě.
Vyhodnocení vzdělávacího programu QualityRights

Evaluační dotazníky před vzdělávacím programem QualityRights a po něm, které tvoří součást
školicího balíčku, byly sestaveny tak, aby bylo možné semináře na jejich základě dále vylepšit.
Před zahájením vzdělávacího programu účastníci vyplní předběžný hodnoticí dotazník. Vyhraďte si
na něj 30 minut.
Na konci vzdělávacího programu vyplní účastníci další dotazník určený pro hodnocení po ukončení
vzdělávacího programu. Opět si vyhraďte 30 minut.
Každému účastníkovi bude vygenerováno jedinečné identifikační číslo (ID). Toto číslo se použije
pro oba dotazníky. Jedinečné ID lze například vytvořit použitím názvu země, kde se vzdělávací
program koná, následovaným číslem od 1 do 25 (nebo po číslo shodné s počtem účastníků ve
skupině). Účastník může například obdržet jedinečné ID Jakarta12. Užitečné je vložit dotazníky
k vyplnění před vzdělávacím programem i po něm s jedinečným ID přímo do účastnických složek
předtím, než vzdělávací program začne. Tak se zajistí, že se jedinečné ID dostane správnému
účastníkovi. Není třeba zjišťovat, kdo obdržel jaké ID, protože dotazníky jsou anonymní. Ale je
důležité zajistit, aby měl každý účastník totožné ID na obou dotaznících.
Jakmile účastníci vyplní dotazník po ukončení vzdělávacího programu, školitel by měl otevřít diskusi,
při níž účastníci vyjádří svůj názor na vzdělávací program, které části je zaujaly a připadají jim
užitečné a které části se jim naopak nelíbily a nejsou jim užitečné, nebo jakékoli jiné názory. Je to
také příležitost, aby účastníci prodiskutovali, jaké kroky a strategie, o kterých se mluvilo během
vzdělávacího programu, chtějí uplatnit.
Dotazníky pro vyplnění je třeba vytisknout pro každého účastníka ještě před vzdělávacím programem.
Verze pro tisk a distribuci jsou k dispozici zde: https://reformapsychiatrie.cz/clanek/pruvodce-
vzdelavacim-programem-who-v-oblasti-kvality-pece-o-lidi-s-dusevnim-onemocnenim?term_id=133.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xxiii

Videa pro účely vzdělávacího programu
Zprostředkovatelé by měli zhlédnout všechna videa, která k modulu náleží, a pro účely vzdělávacího
programu vybrat nejvhodnější. Odkazy na videa se mohou časem změnit. Proto si ještě
před vzdělávacím programem ověřte, že jsou odkazy funkční. Pokud odkaz nefunguje, měl by se
vyhledat odkaz na podobné video.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xxiv

Předběžné poznámky k jazykovým prostředkům
Prohlašujeme, že jazyk a terminologie odrážejí pojmový vývoj v oblasti postižení a že s ohledem na
proměnu v čase budou různí lidé užívat v různých kontextech různé termíny. Lidé musejí být schopni
rozhodnout o slovní zásobě, obratech a popisech svých zkušeností, situací nebo úzkostí. Ve vztahu
k oblasti duševního zdraví používají například někteří lidé výrazy jako „lidé s psychiatrickou
diagnózou“, „lidé s duševními poruchami“ nebo „duševní nemocí“, „lidé s duševními stavy“, „klienti“,
„uživatelé služeb“ nebo „přeživší psychiatrické péče“. Další lidé některé nebo všechny tyto termíny
považují za stigmatizující, případně pro pojmenování svých emocí, prožitků a úzkostí užívají jiné
výrazy. Podobně se o intelektuálním postižení mluví s použitím různých termínů v různých
kontextech, včetně například „poruch učení“, „poruch duševního rozvoje“ nebo „obtíží s učením“.
Termín „psychosociální postižení“ byl přijat tak, že zahrnuje lidi, kteří mají diagnózu související
s duševním zdravím nebo kteří se s tímto termínem ztotožnili. Termíny „kognitivní
postižení“ a „mentální postižení“ se používají v případě osob, jimž byla stanovena diagnóza ve vztahu
k jejich kognitivním a mentálním schopnostem, které mimo jiné zahrnují i demenci a autismus.
Termín „zdravotní postižení“ je v tomto kontextu důležitý, protože zdůrazňuje podstatné překážky,
které lidem se skutečným nebo vnímaným postižením brání stát se plnohodnotným a efektivním
členem společnosti, a zdůrazňuje též skutečnost, že jsou pod ochranou CRPD. Použití výrazu
„postižení“ v tomto kontextu neznamená, že lidé mají nemoc nebo poruchu.
Podobně pojmy „lidé, kteří užívají“ nebo „kteří užívali“ služby v oblasti duševního zdraví a sociální
a zdravotní služby odkazují na lidi, kteří nejsou nezbytně postižení, ale kteří mají různé prožitky
a zkušenosti, jež se k tomuto vzdělávacímu programu vztahují.
Použití termínu „služby duševního zdraví a zdravotní a sociální služby“ v těchto modulech se navíc
vztahuje na širokou škálu služeb, které v současné době poskytují země, mimo jiné například na
komunitní centra duševního zdraví, kliniky primární péče, ambulantní služby, psychiatrické léčebny,
psychiatrická oddělení ve všeobecných nemocnicích, rehabilitační střediska, tradiční léčitele, denní
stacionáře, domovy pro seniory a další „skupinové“ domovy, jakož i na služby v domácím prostředí
a služby a podpory nabízející alternativy k tradičním službám duševního zdraví nebo sociálním
a zdravotním službám, které jsou zajišťovány širokou škálou poskytovatelů zdravotní a sociální péče
ve veřejném, soukromém a nevládním sektoru.
Terminologie pro tento dokument byla zvolena tak, aby odrážela potřebu začlenění. Je volbou
jedince, se kterými výrazy a pojmy se ztotožní, ale lidská práva platí pro všechny vždy a všude.
Především by diagnóza ani postižení nikdy neměly osobu definovat. Všichni jsme jednotlivci, kteří
mají jedinečný společenský kontext, osobnost, autonomii, sny, cíle, aspirace a vztahy s ostatními.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xxv

Vzdělávací cíle, témata a zdroje
Vzdělávací cíle
Po skončení vzdělávacího programu budou účastníci schopni:
• porozumět konceptům duševního zdraví a pohody;
• zamyslet se nad tím, co mohou služby péče o duševní zdraví a související služby udělat, aby
podpořily zdraví a pohodu;
• porozumět klíčovým složkám zotavení a jeho překážkám;
• porozumět úloze služeb péče o duševní zdraví a souvisejících služeb při podpoře zdraví
a zotavení;
• zamyslet se nad tím, jak jedinci a služby mohou respektovat, chránit a naplňovat práva osob
na zdraví a zotavení.
Témata
Téma 1: Co je to duševní zdraví? (1 hodina 30 minut)
Téma 2: Podpora práva na zdraví v oblasti služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních
služeb (1 hodina 45 minut)
Téma 3: Co znamená zotavení? (1 hodina 35 minut)
Téma 4: Podpora zotavení (1 hodina 15 minut)
Téma 5: Úloha odborníků a služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb při
podpoře zotavení (40 minut)
Zdroje a požadavky
• Požadavky na prostor: v zájmu optimální zkušenosti účastníků s učením by místnost, v níž
bude vzdělávací program probíhat, měla:
➢ být dostatečně velká, aby se do ní všichni vešli, ale ne příliš velká, aby vzniklo
prostředí, které podpoří svobodnou a otevřenou diskusi;
➢ poskytnout prostor pro rozsazení účastníků ve skupinách (např. „banketovým
způsobem“ u několika kulatých stolů, které spolu sdílí několik účastníků. Výhodou
tohoto uspořádání je, že podporuje jak interakci mezi účastníky, tak rovnou vytváří
skupiny pro skupinovou práci);
• umožnit potřebná přizpůsobení, která do vzdělávacího programu začlení všechny jeho
účastníky;
• mít internetové připojení, aby bylo možné sledovat videa;
• mít reproduktory (pro zvuk videa);
• mít projekční plátno a projektor;
• mít jeden či více mikrofonů pro školitele a alespoň tři další bezdrátové mikrofony pro
účastníky (ideálně jeden mikrofon pro každý stůl);
• disponovat alespoň dvěma papírovými tabulemi nebo něčím podobným, papírem a fixy.
Čas
Cca 6 hodin a 40 minut
Počet účastníků
Pro optimální průběh vzdělávacího programu se dosud osvědčil počet 25 účastníků, kdy je každému
poskytnut dostatek příležitostí, aby se zapojil a vyjádřil své názory a nápady.
Pro tento školicí modul je třeba vytisknout následující dodatečné materiály:

• kopie přílohy 1: Scénář pro Youssefa
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xxvi

Úvod
Tento modul se v rámci série QualityRights WHO zaměřuje na to, jak přístup založený na lidských
právech může usnadnit zotavení osob s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením
a duševním onemocněním. Provede účastníky koncepty duševního zdraví a pohody a zdůrazní, že se
z podstaty jedná o osobní koncepty, které jsou pro každého jedince jedinečné.
Účastníci se rovněž zamyslí nad smyslem práva na zdraví, aby porozuměli tomu, jak toto právo
souvisí s ostatními lidskými právy a jak obrovský negativní dopad má porušování lidských práv na
zdraví a pohodu osob. Modul následně zdůrazní, jak jedinci a služby mohou respektovat, chránit
a naplňovat práva osob na zdraví a zotavení.
Modul rovněž zkoumá význam zotavení a zdůrazňuje, jak důležité je zajistit, aby osoby využívající
služby řídily péči a zotavení. Účastníci se dozví, jak efektivní mohou být plány zotavení pro podporu
toho, aby osoby žily život, který pokládají za naplňující a smysluplný, a naplňovaly své volby, vůli
a preference, pokud jde o péči a podporu. Nakonec modul popisuje, jakou úlohu hrají odborníci
a služby, členové rodiny a partneři poskytující péči při podpoře osob na jejich cestě k zotavení.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |1

Téma 1: Co je to duševní zdraví?
Čas potřebný pro téma
Cca 1 hodina 30 minut
Začněte tím, že účastníkům položíte následující otázku (5 minut):
Co si představujete pod pojmem „duševní zdraví“?
Dejte účastníkům několik minut na to, aby se nad tématem zamysleli, prodiskutovali ho a své
odpovědi zaznamenali na flipchart.
Prezentace: Co znamená duševní zdraví? (25 min.)
Definice duševního zdraví a pohody není jednoduchá.
Odpověď na otázku „Co je to duševní zdraví?“ je hluboce osobní a subjektivní. Účastníci by měli být
schopni definovat, co duševní zdraví znamená pro ně. Například se může jednat o následující:
• pocit vnitřní pohody;

• pocit odpovídající vlastnímu přesvědčení a hodnotám;
• pocit smíření se sebou;
• pozitivní a optimistický přístup k životu.
Nedorozumění, kterým je třeba se vyhnout, jsou mimo jiné následující:
• Duševní zdraví rovná se nepřítomnosti psychické nemoci nebo postižení.

• Duševní zdraví je možné objektivně definovat.
• Existují konkrétní normy nebo kritéria stanovující, co znamená dobré duševní zdraví.
Snažit se vytvořit definici nebo normy dobrého duševního zdraví, která by byla aplikovatelná na
každého, může být problematické. Taková definice by mohla být použita pro vnucování přesvědčení,
hodnot a společenských norem druhým nebo pro vyloučení osob, které neodpovídají určitým
dominantním přesvědčením, hodnotám a společenským normám dané společnosti. To může vést
k vyloučení, diskriminaci a medikaci některých druhů chování, která jsou v některých společnostech
nebo kontextech považována za „abnormální“.
Tato přesvědčení, hodnoty a normy mohou například zahrnovat přesvědčení, že lidé s dobrým
duševním zdravím by měli být schopni pracovat, uzavřít manželství a mít rodinu, měli by se umět
vypořádat s tlakem a podávat výkon v konkurenčním pracovním prostředí. Tyto typy norem jsou
často spojeny s očekáváními společnosti v oblasti genderových nebo společenských rolí. Například se
může jednat o přesvědčení, že muži jsou asertivnější a ženy emocionálnější.
Duševní zdraví a diagnóza (2)
Různé skupiny a jedinci zde používají různé pojmy – například diagnóza v oblasti duševního zdraví,
psychiatrická diagnóza nebo diagnóza duševní poruchy. Jako lékařský pojem se tento pojem používá
pro popis vzorců prožitků a chování, které mohou způsobit úzkost nebo mohou být vnímány jako
obtížně pochopitelné. Zahrnuje označení, jako je deprese, úzkostná porucha, schizofrenie, psychóza

apod. Vyplývá z něho, že to, co daná osoba prožívá, jsou příznaky psychické nemoci nebo
onemocnění.
Různí lidé mohou mít velmi různý pohled na diagnostiku:
• Někteří ji považují za užitečnou, protože nabízí vysvětlení jejich problémů, dává jim pocit, že
se nemusí cítit provinile ani se obviňovat za své obtíže, nebo jim dává pocit, že jsou méně
sami.
• Pro druhé jsou diagnózy stigmatizující, protože naznačují, že je v jejich mozku něco špatně.
Obecně se předpokládá, že stavy duševního zdraví jsou způsobeny chemickou nerovnováhou
nebo že genetické faktory jsou hlavními určujícími faktory, ale neexistují pro to žádné
důkazy.
• Diagnózy jsou založeny na posouzení toho, co je „normální“ chování. Pohled na to, co je
„normální“, se však u jednotlivých osob, skupin a kultur liší. Co je považováno za „normální“,
se může rovněž značně lišit v závislosti na tom, co se očekává od osob na základě jejich
pohlaví nebo společenské třídy.
• Někdy si lidé vyslechnou psychiatrickou diagnózu, protože jejich chování není přijímáno
v jejich společnosti nebo kultuře.
• Lidé mohou rovněž mít pocit, že diagnóza, kterou si vyslechli, má negativnější dopad na jejich
život a pohodu než jejich skutečná úzkost nebo prožitky, protože diagnóza s sebou přináší
předsudky a diskriminaci a stojí v cestě životu, který by chtěli žít.
Mohou se rozhodnout, že o svých prožitcích budou přemýšlet jinak:
• U mnoha lidí jsou jejich prožitky důsledkem jedné nebo více traumatických událostí, k nimž
v jejich životě došlo, a jejich úzkost nebo neobvyklé prožitky jsou přirozenou reakcí nebo
způsobem, jak se s těmito událostmi vypořádat.
• Lidé mohou svoji úzkost rovněž vysvětlovat jako vyplývající a pocházející z obtížného
kontextu a zdrcujících událostí (chudoba, nezaměstnanost, problémy ve vztazích, vyloučení,
diskriminace).
• Jiní ve svých prožitcích nacházejí spirituální, kulturní nebo jiné významy.
Tyto alternativní způsoby přemýšlení mohou být užitečné, protože pomáhají překonávat obtížné
situace nebo prožitky a jsou klíčovým komponentem pro jejich zotavení. Proto by tyto pohledy
neměly být odmítány nebo zavrhovány.
Navzdory tomu je odmítnutí lidí přijmout diagnózu související s jejich duševním zdravím přičítáno
„nedostatečnému vhledu“ mnoha odborníků z oblasti duševního zdraví a dalších odborníků.
Je velmi důležité si uvědomit, že lidé mají právo definovat své obtíže, úzkosti nebo jiné prožitky
způsobem, který jim dává smysl. Lidé, kteří prožívají úzkost, by měli mít přístup k podpoře, již
potřebují k tomu, aby dosáhli stavu duševního zdraví a pohody, o nějž usilují. Lidé by si měli zachovat
své právo na podporu a ubytování bez ohledu na to, jak svoji úzkost nebo prožitky definují. Jinými
slovy by diagnóza neměla být nezbytným předpokladem pro poskytnutí péče, podpory nebo
ubytování. Užitečná podpora může být poskytnuta odborníky nebo službami, ale může také vyplývat
z osobních vztahů, vzájemné podpory osob s podobnými problémy a aktivit, které mohou zahrnovat
relaxaci, jógu a sport.

Více informací o tomto tématu je uvedeno v následujících publikacích:
A short guide to psychiatric diagnosis. Mental Health Europe, 2018 https://mhe-sme.org/wp-
content/uploads/2018/09/A-short-guide-to-Psychiatric-Diagnosis-FINAL.pdf (accessed 1 November
2018).
Understanding psychiatric diagnosis in adult mental health. The British Psychological Society
https://www.bps.org.uk/system/files/user-
files/Division%20of%20Clinical%20Psychology/public/DCP%20Diagnosis.pdf (accessed 4 July 2017).
Understanding psychosis and schizophrenia. The British Psychological Society, 2014

https://www1.bps.org.uk/system/files/Public%20files/rep03_understanding_psychosis.pdf
(accessed 8 July 2018).
Vzájemný vztah mezi duševním a tělesným zdravím
Zeptejte se účastníků:
Jaký dopad může mít život s tělesným postižením nebo potížemi na duševní zdraví a pohodu?
Požádejte účastníky, aby uvedli negativní dopady nebo výzvy i potenciální pozitivní dopady. Pokud
s tím nemají problém, mohou účastníci uvést příklady z vlastní zkušenosti.
Příklady negativních dopadů nebo výzev mohou být následující:
• život s bolestí
• pocit izolace / pocit odlišnosti
• diskriminace
Příklady pozitivních dopadů mohou zahrnovat:
• zkušenost s překonáváním výzev

• vybudování odolnosti
• být součástí hnutí zdravotně postižených
• pozitivní dopad podpůrných sítí
I když lidé s tělesným postižením nebo obtížemi mohou čelit duševním problémům stejně jako
kdokoliv jiný, je pro ně často obtížnější, aby se jim v této věci dostalo podpory. Může to být například
proto, že poskytovatelé služeb předpokládají, že úzkost dané osoby je způsobena jejich tělesným
postižením, a neuvědomí si, že čelí stejným stresům, napětím a výzvám, které zažívají všichni. Stres
spojený s prací, vztahy, životními událostmi a podobně má však rovněž dopad na osoby s tělesným
postižením. V jiných případech mohou poskytovatelé služeb vzít v potaz výzvy v oblasti duševního
zdraví, kterým osoba s tělesným postižením čelí, ale nemusí být přesvědčeni o tom, že mají potřebné
schopnosti, aby této osobě pomohli.
Je velmi důležité, aby služby péče o duševní zdraví a sociální služby věnovaly stejnou pozornost
a podporu potřebám osob s tělesným postižením nebo potížemi jako potřebám jiných osob.

Úloha 1.1: Co vám pomáhá zachovat si duševní zdraví a pohodu? (30 min.)
Tato úloha je zaměřena na to, aby se účastníci zamysleli nad faktory přispívajícími k jejich duševnímu
zdraví a pohodě. Na začátku je vhodné, aby skupina provedla brainstorming a sdílela své pohledy na
to, co zejména přispívá k duševní pohodě a formuje ji.
• Co vám pomáhá cítit se duševně a emocionálně dobře?
Požádejte účastníky, aby se rozdělili do malých skupin po pěti. Dejte účastníkům 5–10 minut na
diskusi v rámci skupiny.
Poté, co diskuse v malých skupinách skončí, účastníky přeskupte tak, aby všichni mohli se svými
nápady přispět do pléna (tj. diskuse skupiny všech účastníků) pomocí pavoukového diagramu.
Pavoukový diagram vytvořte na flipchartu (viz obrázek 1 níže), kdy „duševní zdraví a pohoda“ budou
ve středu a prvky formující duševní zdraví a pohodu a přispívající k ní budou na „nožkách“ od středu.
„Nožku“ dokreslete s každou myšlenkou některého z účastníků. Pod nožky můžete v bodech přidávat
související nápady a vést účastníky k tomu, aby mezi jednotlivými kategoriemi hledali souvislosti.
Jeden možný způsob kategorizace klíčových prvků formujících duševní zdraví a pohodu
a přispívajících k ní je znázorněn na obrázku: postoj k sobě samému, vztahy s druhými, smysl života,
překonávání problémů a tělesné zdraví.
Pavoukový diagram na obrázku 1 je pouze příkladem a není kompletní. Účastníci přijdou s vlastními
nápady a seznamy.
Rovněž je třeba říci, že smyslem této úlohy je stanovení, co duševní zdraví a pohoda znamená pro
účastníky. Měli by si být vědomi toho, že jejich odpovědi jsou jedinečné a nejsou ani správné, ani
nesprávné. Někteří lidé mohou například pro pohodu připisovat velký význam tělesnému zdraví
(cvičení, správné stravování atd.), zatímco jiní ne. Účastníci by neměli mít pocit, že pro dobré duševní
zdraví a pohodu je třeba dosáhnout všech složek obsažených v pavoukovém diagramu.

Smysl
Překonávání • Přesvědčení, že můžu
života
výzev činit odpovědná
• Mít naději na rozhodnutí/nezávislost
život a • Odolnost
budoucnost
• Mít touhu žít
naplňující život
Postoj k sobě
samému
Vztahy s
druhými
• Pozitivní hrdost/ Duševní

důvěra/spokojenost s tím, zdraví a
• Pocit, že někam patřím
kdo jsem/pocit být pohoda • Emoční vazba k rodině
zmocněn vyjádřit svůj a přátelům
názor
• Mít sebeúctu
Kontrola
nad
vlastním
životem Zapojení
Základní
potřeby
• Možnost řídit vlastní
život a zotavení • Zapojení se do činností, které
• Možnost vyjádřit se a jsou osobně přínosné
přispět k rozhodnutím • Jídlo a čistá voda • Spokojenost v práci
v komunitě • Střecha nad hlavou
• Pocit, že moje přání • Oblečení
jsou zohledněna a • Zdravotnictví
respektována • Finanční jistota
• Vzdělání
Obrázek 1. Příklad pavoukového diagramu složek duševního zdraví
Zde jsou uvedeny možné odpovědi účastníků:
• Postoj k sobě samému

➢ Pozitivní sebedůvěra / sebevědomí / spokojenost se sebou samým / pocit, že na mně záleží.
➢ Pocit, že mohu vyjádřit svůj názor.
➢ Respekt k sobě samému.
➢ Pocit, že mohu dosáhnout svého plného potenciálu.
➢ Absence utrpení.
• Smysl života
➢ Naděje spojená se životem a budoucností.
➢ Touha žít naplňující život.
➢ Pocit smysluplnosti.
➢ Možnost dávat si v životě cíle a dosahovat jich.
➢ Pozitivní nastavení.
➢ Schopnost užívat si života.
➢ Prožitek růstu.

• Vztahy s druhými
➢ Absence šikany, diskriminace nebo vystavení násilí.
➢ Pocit, že někam patřím.
➢ Pocit, že jsem jako jedinec respektován.
➢ Emoční vazba k rodině a přátelům.
➢ Přináležitost ke komunitě.
➢ Pocit jistoty spojený s druhými.
➢ Schopnost mít rád druhé a důvěřovat jim.
➢ Schopnost vyjádřit své názory, kterým druzí naslouchají.
➢ Síť lidí, kterým můžu věřit a kteří mě podporují.
• Základní potřeby
➢ Jídlo a čistá voda.
➢ Střecha nad hlavou.
➢ Oblečení.
➢ Zdravotnictví.
➢ Finanční jistota.
➢ Vzdělání.
➢ Hygiena.
➢ Osobní bezpečnost.
• Zapojení
➢ Zapojení se do činností, které jsou osobně přínosné.
➢ Spokojenost vyplývající z práce nebo jiných činností.
➢ Přístup ke spirituálním, kulturním nebo volnočasovým činnostem podle své volby.
➢ Role a respekt v komunitě.
➢ Pocit, že jsem vítán, a podíl na záležitostech komunity.
• Překonávání výzev
➢ Přesvědčení, že můžu činit rozhodnutí.
➢ Odolnost.
➢ Schopnost vyrovnat se s frustrací.
➢ Schopnost vyrovnat se se změnami ve svém okolí a životě.
➢ Rovnováha mezi prací a rodinným životem.
➢ Schopnost se soustředit a řídit své činnosti.
➢ Překonávání bariér pro naplnění ambicí.
• Kontrola nad vlastním životem

➢ Nezávislost.
➢ Možnost řídit vlastní život a zotavení.
➢ Možnost vyjádřit se a přispět k rozhodnutím v komunitě.
➢ Pocit, že moje přání jsou zohledněna a respektována.
Kontrola a volba jsou výrazně spojeny s právem na způsobilost k právním úkonům (článek 12 Úmluvy
o právech lidí se zdravotním postižením). (3) Tématu se věnuje modul Svéprávnost a právo na vlastní
rozhodnutí a modul Rozhodování s podporou a předběžné opatření.
Je třeba říci, že odborníci v oblasti duševního zdraví a jiní odborníci se často zaměřují pouze na
několik omezených faktorů, které mají dopad na duševní zdraví, ale pomíjejí jiné klíčové faktory, jež
mají pozitivní vliv na duševní zdraví a pohodu – např. rovnováhu, cíle a jejich dosahování a práci –
bez ohledu na to, že tyto pozitivní faktory považují za důležité pro vlastní duševní zdraví a pohodu. (4)

Prezentace: Ochrana a podpora duševního zdraví a pohody (25 min.)
Co může mít negativní vliv na duševní zdraví a pohodu?
Na začátku této prezentace položte účastníkům následující otázku:
Jaké jsou faktory, které mohou mít negativní dopad na duševní zdraví a pohodu nebo mohou působit
jako překážka?
Nechte účastníkům chvíli času, aby přišli se svými nápady.
Na duševní zdraví a pohodu má vliv mnoho faktorů, přičemž některé můžeme ovlivnit a jiné ne. Je
velmi důležité si uvědomit, že pro duševní zdraví a pohodu jsou klíčové sociální faktory.
Poté účastníkům ukažte následující seznam faktorů:
• Chudoba: Nemít dostatečný příjem na pokrytí základních potřeb je pro duševní zdraví
a pohodu škodlivé, protože tato skutečnost vede k celé řadě sociálních a psychosociálních
problémů (stres, úzkost, vztek, zneužívání návykových látek atd.). Chudoba rovněž omezuje
přístup k výživným potravinám, specializované podpoře, odpovídajícímu bydlení a službám
a léčbě v případě nemoci a může mít závažný dopad na zdraví.
• Nerovnost: Nepoměr a nerovnosti mezi různými skupinami obyvatel ve společnosti mohou
mít negativní dopad na duševní zdraví a pohodu některých lidí, pokud mají pocit, že mají
méně zdrojů a příležitostí a menší jistoty než druzí. Pokud osoba nebo skupina vnímá
nevýhody nebo překážky v podílu ve společnosti ve srovnání s jinou osobou nebo skupinou
(např. pokud dostává nižší mzdu za stejnou práci nebo se jí dostává méně kvalitní
zdravotnické péče), může mít tato skutečnost negativní dopad na její duševní zdraví
a pohodu.
• Společenská izolace a osamělost: Osoby žijící v komunitách, které nejsou inkluzivní, zažívají
pocit marginalizace a vyloučení, který má negativní vliv na duševní zdraví a pohodu. Kromě
toho pokud tyto osoby nemají přístup k podpůrné síti rodiny a přátel, je také
pravděpodobné, že jejich duševní zdraví a pohoda budou rovněž negativně ovlivněny. Bylo
prokázáno, že izolace je významným rizikovým faktorem pro úmrtnost. (5)
• Nízká úroveň vzdělání: Nízká úroveň vzdělání omezuje příležitosti k plné a aktivní účasti ve
společnosti, přístup ke službám a podpoře a zaměstnání.
• Prudké změny ve společnosti: Prudké změny ve společnosti (např. spojené s ekonomikou,
politikou, náboženstvím, rodinou, vzděláním, vědou, technologií atd.) mohou mít vliv na
společenské hodnoty, přesvědčení a chování a na naši pohodu a způsob života. Kromě toho
s sebou mohou některé životní události (např. ztráta člena rodiny, ztráta zaměstnání
a příjmu, nová práce, rodičovství) přinášet silné pocity a emoce, které mohou působit napětí
v oblasti duševního zdraví a pohody dané osoby.
• Krizové situace: Během krizových situací a po nich jsou lidé často v obtížných situacích
(odloučení od rodiny, pobyt v přelidněném prostředí, nedostatek potravin a jiných zdrojů,
nedostatek soukromí, detence v uprchlických táborech a jiných zařízeních), které mají
negativní dopad na duševní zdraví a pohodu a mohou mít dlouhotrvající důsledky.
• Stresující pracovní podmínky: Nadměrné požadavky, nedostatek podpory a povzbuzení,
nedostatečná bezpečnost a zdravotní rizika v pracovním prostředí mohou vést k tomu, že se
osoba cítí zranitelná, podceňovaná a bezradná.
• Diskriminace a jiné porušování lidských práv: Diskriminace na základě společenských
faktorů – včetně pohlaví, věku, postižení, statusu migranta a jiných faktorů – a upírání práv

má negativní dopad na pocity vlastní hodnoty, sebedůvěry, kontroly nad vlastním životem
a naděje do budoucna.
• Násilí a zneužívání: Vedle závažného dopadu na tělesné zdraví může být s násilím
a zneužíváním spojena řada významných negativních dopadů včetně traumatu, strachu,
osamělosti, vzteku, deprese, úzkosti, sebevražedných myšlenek, odcizení a ztráty důvěry ve
společenství. Rovněž násilí podmíněné pohlavím je častým jevem, kdy mnoho žen, dívek,
transgender osob a jiných osob je vystaveno tělesnému, sexuálnímu a emocionálnímu
zneužívání, které má závažný dopad na jejich duševní zdraví a pohodu.
• Tělesné zdravotní obtíže: Tělesné zdravotní obtíže a nemoci mohou představovat
každodenní překážky a výzvy. Pokud má daná osoba (nebo někdo z jejích blízkých) chronické
fyzické onemocnění, může to pro ni znamenat více překonávání bariér a provádění úprav,
aby mohla žít naplňující život.
• Neexistující nebo neadekvátní služby či podpora: Bez přístupu k odpovídajícím zdravotním
nebo sociálním službám a podpoře nemusí být lidé schopni se s těmito faktory vypořádat.
Neadekvátní služby mohou tyto problémy prohloubit a způsobit další porušování lidských
práv, které pak má negativní dopad na duševní zdraví a pohodu.
Tyto faktory mohou působit společně a ovlivňovat duševní zdraví a pohodu různým způsobem
u různých skupin osob.
Pokud jde o osoby s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením a duševním

onemocněním, je třeba si uvědomit, že na jejich život má často nejvíce negativní dopad právě stigma,
negativní postoje, diskriminace a jiné porušování lidských práv.
Nástroje pro lidská práva si kladou za cíl chránit osoby před výše popsanými faktory. Mnoho nástrojů
konkrétně chrání právo osob na zdraví.
Právo na zdraví jakožto lidské právo
Právo na zdraví je zakotveno v mezinárodních i regionálních nástrojích pro lidská práva a úmluvách
i v národních ústavách po celém světě.
Právo na zdraví včetně jeho základních složek bylo poprvé formulováno v ústavě WHO v roce 1946.
Ústava WHO uvádí, že „Zdraví je stav fyzické, psychické, sociální pohody, a nikoli pouhá nepřítomnost
nemoci či slabosti“ a že „Požívání nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví je jedním ze základních práv
každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení a hospodářských nebo
sociálních podmínek.“ (6)
Právo na zdraví je rovněž obsaženo v jiných nástrojích a úmluvách OSN, jako je Všeobecná deklarace
lidských práv (UDHR, 1948) a článek 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních
a kulturních právech (ICESCR,1966). Podle této Úmluvy musí vlády, aby umožnily dosažení nejvyšší
dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví, zajistit, aby zdravotnické služby, včetně služeb péče
o duševní zdraví, byly dostupné, přístupné, přijatelné a kvalitní. (7)
Právo na zdraví je rovněž zahrnuto v článku 25 CRPD. Tento článek uvádí, co právo na zdraví
znamená pro osoby s postižením. Právo na zdraví znamená inkluzivní zdraví – jinými slovy, vlády mají
povinnost zajistit, aby se všichni lidé mohli těšit optimálnímu fyzickému a duševnímu zdraví a aby
nikdo nebyl vyloučen na základě postižení. Patří sem rovněž zajištění přístupu k podpůrným službám
zvolených podle vůle a preferencí dané osoby a vytváření zdravého prostředí citlivého k otázkám
pohlaví a směřujícího k inkluzi a pohodě.

Požívání práva na zdraví je spojeno s požíváním všech ostatních lidských práv. Aby mohli požívat
právo na zdraví, nesmí být například osoby vystaveny vykořisťování, násilí a zneužívání a musí se jim
dostávat adekvátní životní úrovně a společenské ochrany. Porušování lidských práv pak má na
duševní zdraví nedozírný negativní dopad. Například pokud lidé zažívají vykořisťování, násilí
a zneužívání, je pravděpodobnější, že budou prožívat emoční úzkost. Kromě toho mohou mít na
duševní zdraví rovněž negativní dopad špatné životní podmínky, diskriminace a absence přístupu ke
společenské ochraně.
Pusťte účastníkům následující video ilustrující význam pojmu inkluzivní zdraví:
Inclusive health overview, Special Olympics (3:17) https://youtu.be/CDGpKMgKWbU (zobrazeno 9.

dubna 2019)
Podpora duševního zdraví a pohody
Je klíčové vytvářet prostředí a životní podmínky, které mohou přispět k dobrému duševnímu zdraví
a pohodě. My všichni jako jednotlivci můžeme hrát roli v podpoře duševního zdraví a pohody.
Například můžeme k ostatním přistupovat s úctou a respektem, můžeme být s našimi blízkými, když
potřebují emocionální podporu, můžeme odkazovat druhé na vhodné možnosti podpory apod.
Můžeme se zasazovat za lepší prostředí a životní podmínky, bojovat proti chudobě a sociální
nespravedlnosti jakožto faktorům přispívajícím ke špatnému duševnímu zdraví a můžeme naše
společenství činit spravedlivějším pro každého.
Služby péče o duševní zdraví a sociální služby rovněž hrají důležitou roli a mají odpovědnost
spočívající v tom, aby poskytovaly kvalitní péči a podporu na základě dobrovolného a informovaného
souhlasu. Tato úloha podpoří inkluzi v rámci komunity, autonomii a respekt k vůli a preferencím
osoby. Institucionální péče není s těmito cíli nebo s právem na zdraví slučitelná. CRPD vyzývá
odborníky, aby využili své znalosti, schopnosti a dovednosti, aby vytvářeli, rozvíjeli a posilovali
kvalitní služby.
Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | 10

Téma 2: Podpora práva na zdraví v oblasti služeb péče
o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb
Úloha 2.1: Velké plány (45 min.)
Na začátku úlohy účastníkům zdůrazněte, že:
• Z této úlohy nemá vyplývat, že by se psychiatrické nemocnice nebo jiné instituce mohly stát
dobrým místem pro život nebo dlouhodobý pobyt. Lidé by nikdy neměli mít povinnost
přebývat v institucích.
• Zařízení péče o duševní zdraví, která jsou odtržena od komunity a nejsou s ní spojena, by
měla být postupně rušena a nahrazována službami péče o duševní zdraví a sociálními
a zdravotními službami poskytovanými v komunitě.
• Pokud lidé chtějí přebývat v instituci, která není jejich domovem, měli by mít na dobrovolné
bázi přístup ke krátkodobým komunitním službám, které plně respektují jejich práva, jako je
rezidenční bydlení poskytující podporu v komunitě (např. doby Soteria) nebo vysoce kvalitní
oddělení péče o duševní zdraví ve všeobecných nemocnicích.
Cílem této úlohy je požádat účastníky, aby se zamysleli nad tím, jak by chtěli, aby vypadaly služby
péče o duševní zdraví nabízející krátkodobé ubytování dostupné osobám s psychosociálním,
mentálním nebo kognitivním postižením a duševním onemocněním na dobrovolné bázi a komunita,
v níž by tyto služby byly vítané, příjemné a žádoucí.
Požádejte účastníky, aby se rozdělili do skupin.
Pak jim vysvětlete následující:
Nejprve se zamyslete nad aktuálním prostředím služeb péče o duševní zdraví pro hospitalizované
klienty nebo rezidenčních služeb (např. kde v současné době přebývají, kde přebývali v minulosti,
kde pracují nebo které navštívili).
Pak tento současný stav prodiskutujte a srovnejte s tím, jak by to mělo být. Svá zjištění
zdokumentujte, budete je později prezentovat.
Každá skupina se bude zamýšlet nad jinými oblastmi a na závěr by skupiny měly své nápady dát
dohromady.
1. skupina se zaměří na fyzické prostředí služby péče o duševní zdraví pro hospitalizované klienty
nebo rezidenční služby. Členové 1. skupiny by se měli zamyslet nad soukromím, bezpečím a nad tím,
co vytváří příjemné prostředí.

Pro zahájení konverzace mohou být použity některé otázky, pokud jsou pro kontext účastníků
relevantní. Například:
• Je budova v dobrém stavu?

• Je budova umístěna v komunitě a je snadno přístupná (např. veřejnou dopravou atd.)?
• Jak je budova přístupná? Má do ní přístup kdokoli? Jak je tomu v případě osob s obtížnou
mobilitou, osob na invalidním vozíku apod.?
• Je prostor pro spánek příjemný?
• Mají klienti soukromé prostory včetně prostorů, kde mohou uchovávat své osobní věci?
• Mají klienti k dispozici čistou toaletu a sprchu nebo jiné koupací zařízení, které zajišťuje
soukromí?
• Je prostředí hygienické?
• Je prostředí navrženo tak, aby bylo bezpečné, dodávalo pocit jistoty a nepředstavovalo rizika
pro zdraví a pohodu osob?
• Jak a kde se připravuje jídlo? Připravují jídlo klienti sami?
• Mohou si lidé uzpůsobit své prostředí podle svého kulturního prostředí, zájmů a osobních
preferencí? Mohou si lidé do prostor doplňovat dekorace nebo osobní předměty?
2. skupina se zaměří na celkovou atmosféru služby péče o duševní zdraví pro hospitalizované klienty
nebo rezidenční služby. Členové 2. skupiny by se měli zamyslet nad veškerými nevyslovenými nebo
formálními pravidly chování a komunikace v těchto dvou různých prostředích. Měli by rovněž zvážit,
jak se obě prostředí vztahují k místní komunitě a interagují s ní.
Otázky pro zahájení konverzace mohou být následující:
• Jak byste popsali celkovou atmosféru?

• Existují pravidla ohledně respektování soukromí?
• Jak se lidé chovají jeden k druhému?
• Jak spolu lidé v tomto prostředí mluví?
• Mohou lidé mluvit svobodně a otevřeně, kdykoliv chtějí?
• Jsou zde příležitosti navázat přátelství nebo blízké sociální kontakty?
• Mohou lidé používat komunikační prostředky (mobilní telefony, internet atd.)?
• Jsou zde uniformy, nebo mohou lidé nosit, co chtějí? Musí lidé v průběhu dne nosit pyžamo?
• Jak personál oslovuje rezidenty a jak s nimi mluví?
• Mohou lidé provozovat náboženské, volnočasové nebo kulturní aktivity?
• Mohou lidé přicházet a odcházet, jak chtějí?
• Existují pravidla týkající se návštěv a návštěvní doby?
• Probíhají pravidelné interakce s místní komunitou? Podílejí se osoby na aktivitách v místní
komunitě?
• Jsou pořádány společenské nebo rodinné události?
• Jsou zde rozdíly, pokud jde o dynamiku sil? (Například má každý stejný status, nebo zde
existuje hierarchie moci – například v rámci služby nebo mezi osobami užívajícími službu
a personálem? Je lidem, kteří doma většinou odpovídají za rozhodnutí, tato možnost v rámci
služby odpírána, což vede k jejich pocitu bezmoci?)
Požádejte obě skupiny, aby prezentovaly výsledky své diskuse. Po skončení diskuse se zeptejte všech
účastníků:
Myslíte si, že některé z probíraných změn by mohly být implementovány ve službě, kterou znáte?
Bylo by to obtížné?

Úlohu zakončete tím, že účastníkům vysvětlíte následující:
Jak fyzické prostředí, tak celková atmosféra služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních
služeb má významný dopad na duševní zdraví a pohodu osob. Příjemné a stimulující prostředí, kde
lidé cítí bezpečí, respekt a podporu, je klíčové pro zajištění, aby služby naplňovaly potřeby
a očekávání lidí.
Některé služby však ze své podstaty nedodržují lidská práva a nepodporují pohodu (např. zpustlé
instituce izolované od komunity) a měly by být zavřeny a nahrazeny komunitními službami, které
respektují lidská práva.
Jako příklad komunitní služby účastníkům pusťte následující video:
Seher, Urban community mental health programme, Pune. Bapu Trust for Research on Mind and
discourse, 2013 (5:12)
https://youtu.be/Ozqq5rET9kk (zobrazeno 9. dubna 2019)
Úloha 2.2: Poskytuje služba adekvátní podporu pro duševní zdraví? (25 min.)
Vysvětlete účastníkům, že cílem této úlohy je se hlouběji zamyslet nad tím, co je možné udělat pro
vytvoření lepšího prostředí služby, které bude přínosné pro každého. Pokud účastníci nejsou přímo
spojeni s konkrétní službou péče o duševní zdraví nebo související službou, mohou se zamyslet nad
službou, kterou znají. Tato úloha by neměla být spojena s odsuzováním nebo obviňováním. Podpořte
účastníky v tom, aby své myšlenky v zájmu sdíleli otevřeně a umožnili jejich vyměňování.
Vyzvěte účastníky, aby v rámci brainstormingu hledali odpovědi na následující otázku:
• Jak vaše služba podporuje duševní zdraví a pohodu?
• Snažte se zamyslet nad vztahem mezi úctou k lidským právům v rámci služby a podporou
duševního zdraví a pohody.
• Snažte se v rámci diskuse dostat nad rámec pouhé „léčby“ duševních onemocnění.
Zamyslete se nad tím a mějte na paměti, co bylo řečeno v rámci předchozích úloh a diskusí
o různých faktorech přispívajících k duševnímu zdraví a pohodě (včetně sociálních faktorů
přispívajících k duševnímu zdraví).
Zaznamenejte myšlenky účastníků na flipchart. Je třeba říci, že se jednotlivé odpovědi mohou

výrazně lišit vzhledem k rozdílům mezi jednotlivými službami. Snažte se účastníky motivovat, aby
popisovali skutečné situace a příklady ze své služby.
Některé možné odpovědi jsou uvedeny níže:
• Personál, který poskytuje podporu, naslouchá a přistupuje ke klientům jako k lidským

bytostem, jež si zaslouží laskavý přístup a respekt.
• Nevnucování léčby a intervencí, které si klienti nepřejí.
• Nábor pracovníků z okruhu osob s podobnými problémy, které poskytují naději, podporu
a povzbuzení.

• Podpora autonomie a samostatného rozhodování a respektování vůle a preferencí uživatelů
služby.
• Poskytování pozitivních, nadějných sdělení o pohodě a zotavení.
• Podpůrná atmosféra přispívající k uzdravování (příjemná, bezpečná, přátelská, nestresující
a nediskriminační).
• Adekvátní pozornost věnovaná potřebám fyzické zdravotní péče.
• Poskytování adekvátního jídla a vody v dostačujícím množství.
• Společenské a sportovní aktivity.
• Poskytování dalších příležitostí pro svépomoc.
• Podpora osob, aby vytvářely své vlastní sociální sítě.
• Poskytování poradenství nebo psychoterapie.
• Odkazování osob na sociální podporu, služby a příležitosti v oblasti bydlení.
• Podpora přístupu k příležitostem v oblasti vzdělání a zaměstnání/výdělečných činností.
Dále položte účastníkům níže uvedenou otázku. Je možné, že ji již částečně zodpověděli v rámci
odpovědí na otázku předchozí.
• Co může vaše služba dělat pro podporu duševního zdraví a pohody a jak ji může zlepšit?
Některé možné odpovědi jsou uvedeny níže:
• Nenuťte klienty k léčbě nebo intervencím, které si nepřejí; nabízejte jim alternativy, které
jsou pro ně přijatelné.
• Naslouchejte individuálním obavám; zeptejte se klientů, co jim pomůže cítit se lépe.
• Podporujte klienty, když potřebují pomoc, bez jakékoliv diskriminace.
• Podporujte klienty v tom, aby proaktivně vyjadřovali svá přání.
• Buďte flexibilní v reakcích na různé potřeby podpory.
• Podporujte klienty v tom, aby si vytvářeli schopnosti, jak se vypořádat s obtížnými situacemi.
• Přistupujte k nim s úctou a respektem.
• Nekřičte na ně, nejednejte s nimi nepříjemně, násilně ani hrubě.
• Pokud je prostředí služby depresivní, ponuré, nepříjemné nebo nehygienické, proveďte
změny a vylepšení tak, aby se stalo příjemnějším místem.
• Dbejte na to, aby klienti mohli vidět svoji rodinu a přátele, kdykoli si to přejí, aby mohli
zůstat napojeni na svůj život a sociální sítě ve své komunitě.
• Dbejte na to, aby nebyli od své sociální sítě izolovaní.
• Zeptejte se klientů, jak může personál nebo služba zlepšit péči o ně a co přispívá k tomu, že
se cítí lépe a spokojeněji.
• Informujte klienty o spektru možností, které jim může pomoci zotavit se.
• Mluvte s klienty a snažte se pochopit je i jejich konkrétní potřeby a požadavky – včetně
potřeb spojených s pohlavím, dostupností, jazykovými požadavky apod.
• Umožňujte klientům přístup k osobám s podobnými problémy nebo kontakt s nimi.
• Sdělujte klientům pozitivní a nadějná sdělení a sdělení, která odrážejí skutečnost, že lidé
mohou žít uspokojující a úspěšný život i s příznaky duševního onemocnění.
• Postarejte se o to, aby prostředí bylo méně utiskující; dbejte na to, aby klienti mohli být sami
sebou a vyjadřovat se bez ohledu na své odlišnosti.
• Zaveďte vzdělávací program ohledně citlivosti vůči otázkám pohlaví pro poskytovatele služby.

Prezentace: Úloha služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb v rámci
podpory fyzického zdraví (15 min.)
Potřeby osob využívajících služby péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb v oblasti
fyzického zdraví jsou často zanedbávány.
• Některá léčba poskytovaná v rámci služeb péče o duševní zdraví a zdravotních a sociálních
služeb (např. medikace, elektrokonvulzivní terapie) může mít velmi závažné dopady na
fyzické zdraví. (8), (9), (10) Je velmi důležité, aby klienti byli o těchto potenciálních rizicích
informováni, aby mohli udělit nebo odmítnout souhlas s touto léčbou.
• Kromě toho klientům, kteří využívají službu, často není nabídnuto vyšetření a léčba fyzických
obtíží.
• To může být problematické, protože některé problémy s duševním zdravím mohou mít
fyzické příčiny.
• Kromě toho může být u osob s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením
a duševním onemocněním riziko fyzických zdravotních obtíží včetně cukrovky
a kardiovaskulárních onemocnění. Tyto obtíže mohou být spojeny s životním stylem, ale
mohou být také přímým výsledkem medikace.
• Klienti s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením a duševním
onemocněním nejsou vždy bráni vážně, když si stěžují na fyzické příznaky, protože jejich
stížnosti jsou přehlíženy jakožto důsledky duševního onemocnění, které u nich bylo
diagnostikováno.
• V neposlední řadě jsou osobám s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením
a duševním onemocněním někdy upírány zdravotnické služby nebo na ně musejí čekat déle,
protože je dána přednost jiným lidem.
• V důsledku toho je u těchto osob často zvýšené riziko špatného zdraví a předčasné smrti.
Jak jsme viděli v modulu Lidská práva, studie zjistily, že osoby se závažnými duševními
onemocněními umírají v průměru o 10–20 let dříve než běžná populace. (11, 12)
Proto je zásadně důležité, aby osoby měly přístup k úplné škále zdravotnických služeb, které jsou
dostupné běžné populaci. Kromě toho by standard fyzické zdravotní péče, které se jim dostane, měl
být stejně kvalitní.
Služby péče o duševní zdraví a sociální služby by měly:
• Poskytovat přesné a komplexní informace o potenciálních škodlivých účincích léčby.

• Důsledně věnovat pozornost jakýmkoliv účinkům medikace na fyzické nebo duševní zdraví
(např. tardivní dyskineze, cukrovka, ledvinové obtíže, jaterní obtíže, silnější myšlenky na
sebevraždu, podrážděnost, agresivita).
• Naslouchat stížnostem, pravidelně klást otázky a provádět vyšetření zjišťující, zda klient
netrpí vedlejšími účinky.
• Pomáhat při výstupu z léčebného režimu, pokud si to klient přeje.
• Vyvarovat se předepisování více léčiv.
• Vyvarovat se zdůrazňování myšlenky chemické nerovnováhy nebo poruchy mozku, což by
mohlo vést k tomu, že klient přestane uvažovat o jiných nefarmakologických řešeních, která
mohou být přínosná pro porozumění emoční úzkosti, již prožívají, a vypořádání se s ní.

Úloha 2.3: Poskytuje moje služba adekvátní podporu pro fyzické zdraví? (15 min.)
Opět účastníky požádejte, aby zodpověděli následující otázky:
• Co dělá moje služba pro to, aby podporovala fyzické zdraví?
Možné odpovědi:
• Stížnosti uživatelů služby v oblasti zdraví jsou vždy brány vážně.

• Klienti jsou posílání k praktickým lékařům nebo do nemocnice, pokud potřebují další
vyšetření nebo léčbu z důvodu fyzických obtíží.
• Když klienti přijdou k nám, je jim nabídnuto kompletní fyzické zdravotní vyšetření a případně
příslušná léčba.
Při pokládání následující otázky opět mějte na paměti, že ji účastníci již částečně mohli zodpovědět.
• Co může moje služba dělat pro to, aby zlepšila přístup k péči o fyzické zdraví a příslušným
službám?
Možné odpovědi:
• Služba by mohla poskytovat více informací o sexuálním a reprodukčním zdraví a o fyzickém

zdraví.
• Služba by mohla poskytovat zdravější jídlo.
• Služba by mohla nabízet více příležitostí k fyzickému cvičení (např. sport, procházky apod.).
• Služba by mohla zjednodušit posílání klientů k jiným zdravotnickým službám.
• Služba by mohla usnadnit přístup k podpoře v souvislosti s možností a postupy zdravotního
pojištění.
• Personál by mohl věnovat větší pozornost potřebám klientů v oblasti fyzického zdraví a více
na ně reagovat.

Téma 3: Co znamená zotavení?
Cca 1 hodin a 35 minut
Úloha 3.1: Cítit se lépe (40 min.)
Upozornění: Tato aktivita může u některých osob vyvolat silné emocionální reakce.
Školitelé by si toho měli být vědomi a před touto aktivitou účastníky upozornit, že se nemají bát
dát najevo své emoce, dát si pauzu nebo odejít ze školicí místnosti, dokud aktivita neskončí.
Školitel by si rovněž měl všímat jakékoliv známky úzkosti účastníků a měl by být připraven jim
poskytnout podporu (více informací viz dokument Pokyny pro školitele).
Tato úloha je navržena tak, aby přiměla účastníky zamyslet se nad tím, jaké výzvy a pomocné faktory
jsou obsaženy v procesu zotavení.
Začněte tím, že účastníkům položíte následující otázku:
• Vzpomeňte si na dobu, kdy jste se měli z něčeho zotavit – v současné době nebo
v minulosti. Může se jednat například o boj s fyzickou nemocí, ztrátu milované osoby,
zneužívání, ztrátu důležité příležitosti nebo práce. Může to být cokoli, na co si vzpomenete,
ne nutně v souvislosti s duševním zdravím.
• Jakým emočním výzvám jste museli čelit?
• Jak jste se s nimi vypořádali (ať už pozitivně, či negativně)?
• Co bylo na zotavení obtížné?
Po ukončení diskuse položte účastníkům následující otázky:
• Co vám pomohlo, aby se vám udělalo lépe nebo abyste situaci překonali?
Dejte účastníkům 2–3 minuty, aby se zamysleli nad svými osobními zkušenostmi se zotavením nebo
si je poznamenali. Může být dobré, aby o svém zotavení přemýšleli jako o cestě. Požádejte jednoho
nebo více dobrovolníků, aby se o své zkušenosti podělili. Cílem je, aby se skupina zamyslela nad tím,
co je obecně součástí zotavení.

Následně ukažte účastníkům následující tabulku:
Skotský výzkum zjistil, že významné faktory na cestě k zotavení zahrnují následující: (13)
Získání zpět své identity Vztahy
• Sebevědomí • Přátelství
• Naděje a optimismus • Podpůrné rodinné vztahy
• Sebepřijetí, odpovědnost, přesvědčení a úcta • Partnerské vztahy
• Vnímání vlastní výkonnosti • Rodičovství
• Sebeuvědomění • Vrstevníci
• Vymknutí se ze škatulkování • Domácí mazlíčci
• Obnovení síly a odhodlání • Odborníci
• Přináležitost – kulturní, sociální a společenská • Vzájemná důvěra a uznání
identita • Vztahy založené na naději
• Aktivita
• Spiritualita
• Zvládání zátěžových situací
• Převzetí kontroly
Zapojení a nalezení smyslu a účelu Služby a podpora
• Doceněnost • Pocit informovanosti a kontroly
• Zapojení se do smysluplných rolí • Kontinuita a flexibilita
• Dobrovolnictví, zaměstnání, kariéra a vzdělání • Léčby a terapie
• Dozvědění se více o sobě samém a svém stavu • Bezpečnost
• Zapojení v komunitě a ve společnosti • Podpora od osob s podobnými
• Společenství a bydlení problémy
• Cvičení a kreativita • Vztahy, postoje a moc
• Zážitky druhých • Podpora v rámci bydlení a komunity
• Finanční jistota
V čem je tato tabulka podobná nebo odlišná ve srovnání s faktory, které byly důležité ve vašem
vlastním procesu nebo cestě ke zotavení?
Účastníci pravidelně pojmenují řadu společných faktorů.
Jakmile účastníci tyto podobnosti pojmenují, zdůrazněte následující:
• Je důležité si uvědomit, že faktory zotavení uvedené v této tabulce se netýkají pouze osob
s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením a duševním onemocněním.
Každý se ve svém životě z něčeho zotavuje nebo zotavil. Tyto faktory tak mohou být
relevantní pro každého.
• Zotavení však může být pro některé osoby obtížnější než pro jiné, protože se lidé mohou
zotavovat z různých věcí ve zcela rozdílných kontextech. Lidé rovněž na své cestě za
zotavením mohou být v různých fázích.

Prezentace: Zotavení (14) (50 min.)
Cílem této prezentace je představit přístup založený na zotavení. Upozorněte účastníky na to, že
přístup založený na zotavení bude podrobněji probrán v samostatném modulu Zotavení a právo na
zdraví.
Význam zotavení
Zotavení může pro každého člověka znamenat něco jiného. Pro mnoho lidí zotavení znamená
znovuobnovení kontroly nad vlastní identitou a životem, naděje pro život a života, který je pro ně
smysluplný, ať už prostřednictvím práce, vztahů, zapojení v komunitě, spirituality, prostřednictvím
kombinace těchto faktorů, nebo prostřednictvím všech těchto faktorů.
Toto porozumění zotavení nás posouvá od myšlenky nebo cíle „vyléčit se“ nebo „být zase normální“.
Místo toho se tento koncept zotavení zaměřuje více na získání nového smyslu a účelu v životě,
převzetí kontroly a schopnosti žít život podle sebe bez ohledu na to, čím si člověk prošel a na emoční
úzkost, která stále ještě může být součástí jeho života.
V tomto bodě prezentace můžete účastníkům pustit následující video:
ASHA International (2015) Reshma Valliappan, India, You Can Recover Project (1:34 min.)
https://youtu.be/E0YbpciUxRk (zobrazeno 9. dubna 2019).
Reshma Valliappan zde vypráví svůj osobní příběh o tom, co zotavení znamená pro její život.
• Každý na cestě k zotavení potkává překážky.

• I když je zotavení jedinečné a osobní, na mnoho jeho složek mají vliv vztahy a interakce mezi
lidmi a společenské a politické prostředí včetně chudoby, vyloučení a jiných porušení
lidských práv.
• Tyto faktory často představují překážky zotavení.
Překážky zotavení
V tomto bodě prezentace položte účastníkům následující otázku:
• Co může zabraňovat zotavení osob s psychosociálním, intelektuálním nebo kognitivním

postižením?
Požádejte skupinu, aby přicházela s nápady v rámci brainstormingu, a zapisujte je na flipchart. Po

skončení diskuse ukažte účastníkům následující seznam pro srovnání s odpověďmi, které poskytli.
Překážky zotavení mohou zahrnovat následující:
• Nedostatek pocitu vlastní identity, sebeúcty, naděje.

• Špatné zacházení, zanedbávání, zneužívání nebo trauma.
• Chudoba.
• Nedostatek příležitostí v oblasti vzdělání a výdělečných činností a společenských příležitostí.
• Vyloučení z rodiny, okruhu přátel, sociálních/podpůrných sítí a vlastní komunity.

• Pocity izolace a nedostatku podpory.
• Zažívání stigmatizace a diskriminace.
• Nedůvěra personálu nebo rodiny, že se klientovi podaří zlepšit jeho zdravotní stav a vrátit se
do života.
• Neznalost vlastních práv nebo nedostatek informací o nich.
• Nemožnost za sebe rozhodovat nebo absence důvěry druhých v rozhodovací schopnosti.
• Pocit, že můj názor druzí nerespektují (odborníci v oblasti duševního zdraví a jiní odborníci,
rodiny, druzí).
• Druzí lidé definují to, co považují za zotavení nebo úspěch (např. lidé okolo nás mají nízká,
nebo naopak přehnaně vysoká očekávání v souvislosti s naším zotavením).
• Nedostatek dostupných/přístupných/cenově dostupných služeb péče o duševní zdraví
a zdravotních a sociálních služeb nebo alternativ.
• Upírání přístupů k léčbě nebo zotavení, které považuji za přínosné, jako je poradenství nebo
psychoterapie či zabraňování ve využití těchto přístupů.
• Nedostatečný přístup k informacím, možnostem léčby a podpory, psychosociálním
alternativám medikace.
• Patologizace normálního procesu truchlení, která může vést ke zbytečné a škodlivé léčbě.
Tato skutečnost rovněž vede k tomu, že se lidé domnívají, že „nejsou normální“, interferuje
s normálními procesy uzdravování a odrazuje lidi od prožívání emocí, protože jsou vnímány
jako „příznaky poruchy“.
• Negativní účinky medikace.
• Negativní postoje odborníka v oblasti duševního zdraví a jiných odborníků.
• Ztráta důvěry v systém péče o duševní zdraví a osoby, které v rámci služby pracují.
• Přehnaná ochrana ze strany rodiny protestující proti propuštění z instituce.
• Informace, že mám doživotní nemoc, z níž se nikdy nevyléčím.
• Nedostatek kontaktu s jinými lidmi, kteří si prošli podobnými situacemi nebo prošli procesem
zotavení.
Mnoho z těchto problémů je možné odstranit dobrou komunikací a vytvářením vztahu důvěry mezi
lidmi procházejícími zotavením a jejich rodinami, vrstevníky, jinými poskytovateli podpory
a odborníky v oblasti duševního zdraví a jinými odborníky. Vybudování vztahu důvěry vyžaduje
osobní napojení, které není možné vynutit. Pokud se zdá, že to není možné, snaha o navázání vztahu
by neměla být přerušena, ale je vhodné vyhledat jiné osoby, které s pacientem mohou navázat
spojení snáze. Vždy je třeba snažit se o dobrou komunikaci, porozumění a respekt k vůli
a preferencím osoby, která prochází zotavením.
Přístup založený na zotavení v oblasti duševního zdraví
• V rámci tohoto přístupu je zotavení chápáno jako proces pomoci lidem, aby obnovili nebo si
zachovali kontrolu nad svým životem a viděli v něm smysl a účel.
• V přístupu založeném na zotavení může zotavení zahrnovat léčbu nebo řízení symptomů.
• Každý se zotavuje jinak. Jedná se o hluboce osobní proces; jeho význam a to, co představuje,
se bude u jednotlivých osob lišit.
• U některých osob:
• Zotavení je pokračující cesta.
• Může znamenat navazování nebo posilování vztahů.
• Může zahrnovat získání nebo obnovení nezávislosti, nalezení práce nebo znovuzahájení
vzdělávání.
• Zotavení může znamenat aktivnější účast na životě a aktivitách komunity.
• Zotavení může rovněž znamenat absenci toho, co je považováno za příznaky (ale ne vždy).

• Součástí zotavení je opětovné definování toho, co pro lidi znamenají jejich prožitky (např.
identifikace sebe sama jako osoby, která prodělala trauma).
• Jeho součástí je i vytváření bezpečných míst, kde si člověk připustí trauma a zkoumá
možnosti jeho léčení.
• Zotavení je založeno na naději a optimismu v souvislosti s budoucností.

➢ Naděje je základním principem zotavení, který by odborníci v oblasti duševního zdraví a jiní
odborníci, členové rodiny a jiné osoby poskytující podporu měli podporovat.
➢ I když různí lidé mohou naději definovat různě, podstatou naděje v zotavení je ujištění, že je
možné žít smysluplný život v přítomnosti nebo nepřítomnosti „příznaků“.
➢ V centru konceptu zotavení je přesvědčení, že situace nebo okolnosti dané osoby se mohou
změnit nebo že osoba bude schopna řídit a překonat danou situaci. Toto přesvědčení je
možné posílit navazováním vztahů vyvolávajících naději.
➢ V přístupu založeném na zotavení příznaky, nemoc nebo postižení nepředstavují konec snů,
ambicí a možností. Sny a ambice by tak měly být vítány a ceněny.
• Pro zotavení jsou klíčové vazby.

➢ Lidé musí být do své komunity zapojeni na stejné úrovni jako všichni ostatní.
➢ Zotavení může zahrnovat opětovné navázání kontaktů s rodinou a přáteli nebo vytvoření
nových smysluplných vztahů. Může rovněž zahrnovat navázání kontaktů se skupinami
vzájemné podpory nebo jinými skupinami v komunitě.
• Důležitými aspekty zotavení jsou smysl a účel.

➢ Zotavení podporuje lidi v přebudování jejich života a získání nebo opětovném získání smyslu
a účelu podle vlastní volby a preferencí.
➢ Součástí zotavení je rovněž podpora osob v tom, aby dosáhly svých snů a životních cílů.
• Zotavení rovněž obnáší zkoumání vlastní identity.

➢ Přístup založený na zotavení může pomoci lidem přijmout, kým jsou, nebo posílit jejich
sebedůvěru či pocit vlastní hodnoty a pomoci jim překonat vlastní stigma, které může pocit
vlastní identity vystavit riziku.
➢ Zotavení je založeno na respektu k lidem a jejich jedinečné identitě a sebeurčení, protože
lidé sami jsou odborníci na své vlastní životy.
• Zotavení podporuje posílení pravomocí.

➢ Zotavení podporuje pozitivní pohled na svět, který lidi posiluje a umožňuje jim získat zpět
kontrolu.
➢ Možnost kontroly a volby je pro zotavení osoby zásadní a je nedílně spjatá se způsobilostí
k právním úkonům.
• Zotavení zahrnuje podstupování rizik.

➢ Podstupování rizika může být důležitou součástí cesty k vlastnímu uzdravení.
➢ V životě je přirozené podstupovat rizika a buď uspět, nebo selhat. Jedná se o proces učení,
který je pro život zásadní. Bez podstupování rizik se nemůžeme posouvat dál nebo budovat
vlastní život, což může vést ke stagnaci.
➢ Podporovat podstupování rizik, aby se lidé mohli posunout dál a dosahovat svých cílů,
vyžaduje odvahu a kreativitu.

• Zotavení je holistické.
➢ Zotavení v praxi neznamená jen léčení nebo řízení příznaků. Zotavení je přístup, který se
zaměřuje na celého člověka včetně sociálních, emocionálních, fyzických a dalších aspektů
jeho života.
➢ Jeho součástí může být zaměření se na sociální nesnáze (např. chudoba, nezaměstnanost,
diskriminace), které mají negativní dopad na duševní zdraví člověka.
• Zotavení zahrnuje vyléčení z traumatu. (15)

➢ Služby zohledňující trauma jsou si vědomy toho, že mnoho osob ve svém životě prožilo
trauma (např. trauma v dětství, trauma způsobené zneužíváním v prostředí instituce apod.)
a tato skutečnost negativně ovlivňuje jejich duševní pohodu a kvalitu života.
➢ Služby by měly poskytovat péči tak, aby byly k této problematice citlivé a vyhnuly se
traumatizaci nebo opětovné traumatizaci klientů. To znamená, že se služby musí vyvarovat
praktikování násilí nebo donucování, jako je izolace, omezení a nucená léčba, které je ze své
podstaty traumatizující, zabraňuje zotavení a vede k opětovné traumatizaci.
• Zotavení znamená, že je klient vnímán jako člověk, a ne pouze jako nemoc/postižení.

➢ Zotavení znamená, že je klient viděn jako celý člověk se zaměřením na jeho schopnosti
a silné stránky a obnáší využití podpory, kdykoliv je potřeba pro dosažení životních cílů
a ambicí. To, co někteří lidé mohou vnímat jako nedostatek, může být ve skutečnosti
významná silná stránka příslušné osoby.
• Zotavení a lidská práva spolu úzce souvisí.

➢ Přístup založený na zotavení respektuje volby klientů a podporuje je v tom, aby žili naplňující
životy.
Respektování všech lidských práv je pro implementaci přístupu založeného na zotavení zásadní.
Přijetí přístupu založeného na zotavení pak naopak pomáhá dodržovat lidská práva.
Požádejte účastníky, aby si přečetli Youssefův zážitek a následně dva možné konce. Pak se účastníků
zeptejte (Příloha 1):
• Jak bylo či nebylo podpořeno zotavení v prvním nebo druhém případě?

Scénář – Youssef
Youssef již řadu let pociťuje hluboký a ochromující smutek a situace se nelepší. Za poslední tři měsíce
se dvakrát pokusil o sebevraždu. Youssef navštěvuje doktorku Sharmovou. Dostaví se na své sezení.
1. konec: Jakmile přijde, dá doktorka Sharmová Youssefovi další recept na antidepresiva, která užívá.
Youssef jde do lékárny, vyzvedne si léky a odejde.
2. konec: Když Youssef dorazí, doktorka Sharmová se ho zeptá, jak se mu vedlo od poslední návštěvy.
Když Youssef zmíní, že se posledních několik týdnů cítil hůř, zeptá se ho doktorka Sharmová proč
a zjišťuje, co může dělat, aby mu pomohla. Doktorka Sharmová rovněž využije této příležitosti
a zeptá se Youssefa na jeho cíle do budoucna a na jaký cíl by se teď mohl zaměřit, aby se cítil lépe.
Youssef sdělí doktorce Sharmové, že se ve svém životě cítí velmi osamělý a odcizený od své rodiny
a přátel, kteří nerozumí situaci, v níž se nachází. Youssef je také ve stresu, protože v práci nepodával
dobrý výkon a musel si vzít volno, aby se zotavil. Řekne doktorce Sharmové, že by se cítil mnohem
lépe, kdyby mohl opětovně navázat vztah se svou rodinou a přáteli a vrátit se do práce.
Doktorka Sharmová navrhne, že pokud si to Youssef přeje, mohli by uspořádat sezení s Youssefovou
nejbližší rodinou a přáteli a popovídat si o tom, co prožívá a jak by ho mohli všichni nejlépe podpořit.
Propojí Youssefa se sociálním pracovníkem a místními neziskovými organizacemi, které pomáhají
lidem překonat obtížné období a vrátit se do práce. Rovněž mu dá seznam místních skupin vzájemné
podpory, které může kontaktovat, aby opětovně vybudoval svoji podpůrnou síť. Youssef a doktorka
Sharmová se dohodnou, že se budou v příštích týdnech potkávat pravidelně, diskutovat a pracovat
na jeho zotavení a cílech v rámci procesu zotavení.
V rámci 1. konce není péče a pomoc Youssefovi zaměřena na to, aby mu dodala naději nebo mu
pomohla pojmenovat cíle, na kterých může pracovat, aby dosáhl zotavení nebo nalezl ve svém životě
smysl. Jediné, na co se pomoc zaměřuje, je léčba příznaků medikací.
2. konec je příkladem přístupu založeného na zotavení, kdy Youssef rozhoduje o svých potřebách
a cílech pro zotavení, zatímco mu odbornice v oblasti duševního zdraví pomáhá posouvat se na cestě
k zotavení dál pomocí podpůrného dialogu. Tento proces trvá déle než v případě 1. konce, ale má
větší potenciál podpořit Youssefa, aby byl proces z dlouhodobého hlediska efektivnější.
Po skončení této prezentace účastníkům pusťte následující video:
Co znamená zotavení? Mental Health Europe (6:38 min.)

https://youtu.be/kkDi0WvoR4o (zobrazeno 9. dubna 2019)
Recovery from mental disorders, a lecture by Patricia Deegan (4.08) https://youtu.be/ZdONPEyGknI

(zobrazeno 9. dubna 2019)

Téma 4: Podpora zotavení
Prezentace: Co podporuje zotavení? (20 min.)
Jednou z klíčových charakteristik přístupu založeného na zotavení je skutečnost, že rozhodnutí, jak

bude u daného člověka vypadat zotavení, není na odbornících v oblasti duševního zdraví a jiných
odbornících, rodinách nebo jiných lidech. Musí se jednat o rozhodnutí jedince, který se na cestu
zotavení vydává.
Role druhých, včetně odborníků v oblasti duševního zdraví a jiných odborníků, spočívá v nejlepší
možné podpoře dané osoby na její cestě k zotavení. Klíčové komponenty účinné podpory zahrnují:
• Použití dobrých komunikačních schopností (např. aktivní naslouchání, použití pozitivních

sdělení zaměřených na naději atd.). Více informací o komunikačních schopnostech je
uvedeno v modulu Postupy vedoucí k zotavení pro duševní zdraví a pohodu.
• Pochopení a uznání, že osoba je na základě svých zkušeností odborníkem a že tato odbornost
je stejně platná jako dovednosti a odbornost, kterou odborníci v oblasti duševního zdraví
a jiní odborníci načerpali odborným vzděláváním a zkušenostmi. Přístup založený na zotavení
znamená, že je osoba povzbuzována k tomu, aby pojmenovala a vyjádřila, co pro ni zotavení
znamená.
Zotavení a sociální inkluze
• Účast ve společnosti, na vzdělávání, vzdělávací program, dobrovolnické činnosti

a zaměstnání může podpořit zotavení jedince.
• Služby by měly posilovat klienty v tom, aby se posouvali vpřed a opětovně získali nebo si
vytvořili své místo ve společnosti. Institucionální modely péče, které osoby izolují
z komunity, proto nejsou v souladu s přístupem založeným na zotavení.
• My všichni hrajeme roli v posilování inkluze a otevřenosti a podporování zotavení dané
osoby.
Plány zotavení
Plán zotavení je dokument, který sepíše a realizuje daná osoba, již tento dokument provází na její
cestě ke zotavení, pomáhá jí opětovně získat nebo si zachovat kontrolu nad vlastním životem
a nalézt v životě smysl a účel.
Plán zotavení může být užitečným nástrojem pro následující:
• Podpoří osobu v tom, aby pojmenovala směr a kroky pro další život.
• Pomůže osobě získat podporu důležitých lidí v jejím životě, pokud si to přeje (jako je rodina,
přátelé, vrstevníci, lékaři a jiní).
Je důležité říci, že plán zotavení je potenciální nástroj, který osoby mohou použít při svém zotavení
a který není samospasitelný.

Někteří lidé mohou považovat za užitečnější, pokud mají podporu a vytvářejí si vztahy v dané chvíli
a nemusí potřebovat plán k tomu, aby dosáhli svých životních cílů.
Jak plán zotavení vypadá?
• Plán zotavení uvádí životní cíle dané osoby. V závislosti na dané osobě může zahrnovat:
opětovné navázání vztahů s přáteli, návrat do školy, zvládání obtížných situací apod.
• Plán uvádí, na čem osoba bude pracovat, aby těchto cílů dosáhla.
• Plán se řídí příslušnou osobou a odráží její volby, vůli a preference, pokud jde o podporu
a péči.
• Může zahrnovat osobní plán pro práci s úzkostí, kde osoba může uvést možné kroky, které je
možné podniknout, aby se situace dále nezhoršila.
• Plán zotavení může rovněž zahrnovat předběžné pokyny o péči a léčbě.
Toto téma je dále rozvinuto v modulu Postupy vedoucí k zotavení pro duševní zdraví a pohodu.
Kromě toho je šablona plánu zotavení uvedena v modulu nazvaném Plánování zotavení v oblasti
duševního zdraví a osobní pohody zaměřené na člověka.
Úloha 4.1: Role jedince, jeho rodiny, přátel a jiných podporovatelů v podpoře zotavení
(20 min.)
Cílem této úlohy je umožnit účastníkům zamyslet se nad tím, jak může podpora přístupu založeného
na zotavení začít u samotného jedince. Následně pracuje s tím, že členové rodiny, přátelé a jiní
podporovatelé mohou rovněž hrát důležitou roli v procesu zotavení.
Zeptejte se skupiny:
• Jak mohou lidé podporovat své vlastní zotavení?
Možné odpovědi:
• Rozvíjet postupy, které přispívají k tomu, že se člověk cítí lépe, a pojmenovat strategie, jež
podporují a zachovávají pohodu.
• Vyhledávat kulturní a spirituální postupy podporující růst a sebepoznání.
• Odmítnout paralyzující škatulky a zkazky, které omezují potenciál jedince.
• Vyhledávat vztahy, v nichž může osoba vystupovat jako rovný s rovným a kde se cení znalosti
a autonomie druhého, ať už druhá osoba prožila podobné věci, nebo ne.
• Neobviňovat se z toho, že jsem byl zneužíván nebo diskriminován.
• Dávat ostatním jasně najevo, že zotavení je možné a že je osoba v centru procesu zotavení
a řídí veškerá rozhodnutí o vlastním životě.
• Vytvořit vlastní plán na základě strategií, které osoba považuje na cestě za zotavením za
užitečné.
• Naslouchat zkušenostem druhých a sdílet s nimi vlastní příběh.
• Zkoumat příležitosti, jak být aktivnější a více zapojený v rámci komunity.
Jakmile měli účastníci příležitost prodiskutovat první otázku, zeptejte se skupiny:
• Jak mohou rodiny a jiné osoby poskytující podporu podporovat zotavení?

Možné odpovědi:
• Zajistit, aby služby a podporovatelé respektovali názory, rozhodnutí a volby jedince, pokud
jde o jeho léčbu, péči a jiné oblasti života, spíše než činit rozhodnutí za něj. (Více informací
o tomto tématu je uvedeno v modulu Svéprávnost a právo na vlastní rozhodnutí a modulu
Rozhodování s podporou a předběžné opatření.)
• Připustit, že se mohou objevit neshody v názorech, ale v konečném důsledku by rozhodnutí
jedince měla být respektována. Podporovat jeho právo na vlastní volbu a vytvoření vlastní
identity a porozumění tomu, co prožívá.
• Zjistit více o možnostech podpory a strategiích, které jedinec považuje za užitečné pro
udržení nebo zlepšení stavu dobré nálady a zdraví.
• Podporovat jedince v tom, aby se aktivně zapojil do své místní komunity.
• Zapojit jedince do rodinného života a rozhodování a postavit ho naroveň ostatním členům
rodiny.
• Snažit se zajistit, aby s jedincem bylo nakládáno spravedlivě a bez diskriminace ze strany
zdravotnických služeb a místních orgánů.
Úloha 4.2: Osobní příběhy o zotavení (20 min.)
Vyberte tři osobní příběhy o zotavení z videí dostupných v rámci projektu Open Paradigm:
Projekt Open Paradigm:
https://youtu.be/wbu6VWhe86U (zobrazeno 9. dubna 2019)
• Celia Brown (7:15 min.): https://youtu.be/7cEj_rE5Z-c (zobrazeno 9. dubna 2019)

• Oryx Cohen (4:03 min.): https://youtu.be/0k0odQZZlBI (zobrazeno 9. dubna 2019)
• Sera Davidow (5:46 min.): https://youtu.be/IEvYDb7f7dk (zobrazeno 9. dubna 2019)
Osobní zkušenosti dostupné prostřednictvím výše uvedeného odkazu zahrnují následující osoby:
Celia Brown, Oryx Cohen, Sera Davidow, Sean Donovan, Dorothy Dundas, Will Eberle, Dr Dan Fisher,
Jenna Fogle, Marty Hadge, Leah Harris, Michael Kerins, Amy Long, Daniel Mackler, Iden McCollum,
Steven Morgan, Matt Samet, Cheryl Sharp, Laura Nicole Sisson, Ciceley Spencer, Lauren Spiro,
Leonard Roy Frank, Lauren Spiro, Michael Therrien Jr, Faith Rhyne, Anne Weaver, Paris Williams,
Michael Wilusz.
Poté, co účastníci zhlédnou tři videa, požádejte je, aby se podělili o své myšlenky a komentáře
ohledně toho, co bylo pro dané osoby v rámci procesu zotavení důležité.

Téma 5: Úloha odborníků a služeb péče o duševní
zdraví a sociálních a zdravotních služeb při podpoře
zotavení
Cca 40 minut
Úloha 5.1: Zlepšení postupů na podporu zotavení ve službách péče o duševní zdraví
a v sociálních službách (40 min.)
Cílem této aktivity je podnítit účastníky k tomu, aby se zamysleli konkrétně nad službou péče
o duševní zdraví nebo související službou, kterou znají, a přemýšleli nad tím, jak přeměnit to, co se
dozvěděli o zotavení, na udržitelné změny v rámci instituce. Je důležité, aby se účastníci zamysleli
nad konkrétními každodenními činnostmi, které mohou v rámci své služby zavést, vedle širšího
záběru aktivit, jako je obhajování přístupu a zvyšování povědomí.
Pro účely tohoto cvičení vyznačte na flipchartu tři sloupce (jako v tabulce níže).
Sloupec A: Změna personálu a postupů v rámci služby na podporu přístupu založeného na zotavení
Sloupec B: Potenciální překážky
Sloupec C: Možné kroky pro překonání překážek
Nejprve požádejte účastníky, aby v rámci brainstormingu uvedli změny, které by měly být v rámci
služby provedeny, aby lépe podporovala duševní pohodu a implementovala přístup založený na
zotavení. Uveďte veškeré nápady na změnu do sloupce A.
A) Jaké změny/zlepšení jsou nezbytné u personálu a v rámci postupů služby na podporu přístupu
založeného na zotavení?
Možné odpovědi:
• Okamžitě ukončit donucovací, škodlivé a hrubé postupy.

• Respektovat, že klienti vlastní svůj život, tělo, příběhy a cestu k uzdravení.
• Převzít odpovědnost – na úrovni služby – za podniknutí okamžitých kroků pro nápravu
situace.
• Zaměřit větší pozornost na dosažení inkluze v komunitě.
• Podporovat posilování kompetencí klientů a jejich rozhodování.
• Podporovat klienty v překonávání sociální izolace a vytváření vlastních sociálních
podpůrných sítí včetně opětovného navazování kontaktů s rodinou a přáteli, vrstevníky nebo
dalšími osobami podle jejich přání.
• Odkazovat klienty na jiné běžné komunitní služby a možnosti podpory, jako jsou sociální
služby a sociální dávky, bydlení, úřady práce.
• Upozorňovat klienty na možnosti vzdělávacích programů a budování schopností (např.
odborný vzdělávací program, placená zaměstnání a jakékoliv jiné relevantní dovednosti nebo
vzdělávání).
• Podporovat v rámci služby podporu poskytovanou osobami se stejnou zkušeností.

• Vybudovat uvolněné a vstřícné prostředí, kde se klienti nebojí konzultovat s odborníky
v oblasti duševního zdraví nebo jinými odborníky, pokud si to přejí.
• Podporovat klienty v tom, aby mluvili o svých obavách, vyjadřovali své názory a přebírali
odpovědnost za to, jak chtějí žít.
• Podporovat klienty v tom, aby pojmenovali své osobní cíle pro zotavení, a pokud je to
přínosné, vytvořili plán zotavení a řídili se jím sami nebo s pomocí osoby, které důvěřují.
• Dávat najevo soucit a laskavost.
• Podporovat přání klientů, pokud jde o přístup ke spirituálním, náboženským a kulturním
zdrojům a zážitkům, pokud jsou požádáni (např. modlitebna, náboženské texty, tradiční
metody uzdravování v příslušné kultuře).
• Pomáhat klientům v přístupu k povznášejícím a terapeutickým zážitkům – jako je umění,
hudba, příroda, sport, psaní deníku, svépomoc – podle toho, co preferují.
• Zajistit, aby klienti byli informováni o různých možnostech podpory, které jsou pro ně
dostupné.
• Zajistit, aby byl personál proškolen o právech osob a obeznámen s mezinárodními normami
o lidských právech.
• Zajistit, aby měl personál potřebné schopnosti pro poskytování poradenství, informací
a podpory jedincům a jejich rodinám a pečujícím partnerům.
• Podporovat sebereflexi a kritické hodnocení u personálu s ohledem na to, jak by personál
mohl pomáhat zotavení u různých klientů, nebo mu naopak bránit (např. diskriminace,
služby citlivé k otázce pohlaví, jak nejlépe naplňovat potřeby různých klientů v různých
kontextech apod.).
• Být otevření tomu, že se budou učit od osob s psychosociálním, intelektuálním nebo
kognitivním postižením nebo jiných osob využívajících službu a že se budou v kontaktu s nimi
měnit.
• Uznávat klienty jako odborníky na základě vlastní zkušenosti.
• Zapojovat osoby s psychosociálním, mentálním nebo kognitivním postižením a duševním
onemocněním na všech úrovních služby, včetně reformování služby, řízení a správy.
• Vítat zapojení rodiny, pečujících partnerů, přátel a jiných podporovatelů do plánování
a poskytování služby.
• Osvojit si přístup k zotavení respektující trauma, který uznává trauma, které někteří klienti
zažili, a zaměřuje se na něj.
Někteří účastníci, zejména odborníci v oblasti duševního zdraví a jiní odborníci, mohou vyjádřit
obavy, že nemají dostatek zdrojů a času, aby všechny výše uvedené kroky podnikli. O tomto je třeba
vést otevřenou diskusi. V této chvíli může školitel zdůraznit, že obhajování přístupu a lobbování za
něj je pro změnu rovněž klíčové a jedná se o krok správným směrem. Školitel může rovněž zdůraznit,
že jednoduché zamyšlení, jako bylo to provedené v rámci této úlohy, je zásadním prvním krokem ke
zlepšení služby.
Po této brainstormingové úloze se vraťte ke každé změně uvedené ve sloupci A a požádejte skupinu,
ať se zamyslí nad následujícím:
B) Jaké překážky učiní zavádění těchto opatření obtížným?
C) Co je možné udělat pro překonání těchto překážek?
Je důležité účastníky požádat, aby roztřídili možnosti na ty, kterých je možné dosáhnout
v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. Při této příležitosti je možné zdůraznit, že
změna kultury v rámci služby trvá dlouho a ne všech výsledků bude dosaženo okamžitě.

V následující tabulce jsou uvedeny příklady kroků, které mohou být podniknuty pro zavedení
přístupu založeného na zotavení a podporu klientů na jejich cestě k zotavení. Školitel může zvolit
několik příkladů, které prodiskutuje s účastníky vedle jejich vlastních nápadů.
Zavádění přístupu založeného na zotavení ve službě X
A B C
Změna personálu a postupů v rámci služby Potenciální překážky Možné kroky pro překonání překážek
na podporu přístupu založeného na zotavení
Příklad 1: Podpora osob v zapojení se do Velmi málo prací je dostupných pro Zaměstnanci mohou klienty nasměrovat
komunity prostřednictvím nalezení všechny. na neziskové organizace, které jim
zaměstnání a získání finanční stability. mohou nabídnout výdělečnou příležitost
nebo vzdělávací program, jak příjem
Nedostatek času a zdrojů na to, aby v budoucnu získávat.
personál mohl tuto úlohu hrát.
Lobbování za změnu postupů a získání
dalších zdrojů.
Příklad 2: Práce s klienty na pojmenování Tento přístup vyžaduje více času Vyškolte více osob (včetně jiných než
osobních cílů pro zotavení a spolupráce na a pozornosti věnované každému zdravotnických pracovníků), které
vytvoření plánu zotavení. klientovi, což může být obtížné ve mohou poskytovat podporu při
službách s omezenými zdroji, kde je vytváření plánů zotavení.
nedostatek zdravotnických
pracovníků. Následné schůzky Vytvořte v rámci služby program nebo
s klienty pro účely aktualizace plánu systém, který umožní klientům
a probrání pokroků jsou rovněž diskutovat, vytvářet a revidovat plány
časově náročné. zotavení podle jejich přání.
Výzvy spojené se sdělením osobních Zvažujte různé možnosti komunikace,

cílů. včetně nonverbálních metod, abyste
zajistili pochopení cílů zotavení jedince.
Personál může mít pocit, že ví, co je Změňte kulturu v instituci a postoje

pro léčbu a zotavení klienta nejlepší. zaměstnanců k zotavení. Důležitým
prostředkem, jak toho dosáhnout, je
vzdělávací program o zotavení pořádané
v rámci služby.
Označte v rámci služby průkopníky, kteří

budou principy zotavení dále rozvíjet.
Příklad 3: Použití obousměrné komunikace Nedostatek času v rámci sezení může Vyhraďte si v rámci sezení čas na diskusi
pro dotazy ohledně preferencí klientů při omezovat schopnost klást otázky o možnostech a preferencích v oblasti
doporučování konkrétních služeb nebo a diskutovat o preferencích. péče nebo nechte klienty, aby se
možností péče místo jednosměrné, zamysleli nad možnostmi
přikazující komunikace (např. „Toto jsou a preferencemi do příštího sezení,
dostupné možnosti péče. Co si myslíte, že by a dohodněte se, že se o tom pobavíte
pro vás bylo nejlepší?“ místo „Měl byste být a případně rozhodnete příště.
léčen tak a tak.“) Pokud klienti nesouhlasí s Zeptejte se klientů na důvod, proč
doporučovanou léčbou, personál nesouhlasí s doporučením, naslouchejte
nemusí vědět o alternativách, které jim a respektujte jejich obavy. Diskutujte
je možné nabídnout, nebo může mít s nimi o způsobech, jak tyto obavy
obavy, že neposkytuje nejlepší péči. rozptýlit, a o případných jiných
možnostech. Mějte na paměti, že jedinci
žijí v jedinečném sociálním kontextu,
zotavení je osobní a personál ne vždy ví,

co je pro klienty nejlepší.
Mějte na paměti, že klienti by měli být
podporováni v tom, aby posouvali
vlastní léčbu a zotavení kupředu.
Mějte na paměti, jaký pocit to může být,
když se člověk nemůže rozhodovat a je
nucen přijmout léčbu, kterou nechce.
Přistupujte ke každému klientovi se
soucitem, úctou a respektem.
Příklad 4: Informování kolegů a osob Kolegové mohou mít pocit, že jsou Poskytněte jim základní informace nebo
využívajících službu o přístupu založeném na zavaleni svou stávající prací, aniž by odkazy na webové stránky nebo
zotavení. se dozvěděli o nových možnostech, příběhy/videa o zotavení, takže si je
jak praktikovat péči o duševní zdraví. osoby využívající služby nebo v nich
Rovněž se mohou domnívat, že již pracující mohou přečíst nebo zhlédnout
praktikují péči zaměřenou na ve svém volném čase.
zotavení, i když tomu tak není.
Příklad 5: Vytvoření brožury nebo letáku Personál nemusí mít dostatečné Udělejte z toho skupinovou aktivitu, kdy
s dostupnými komunitními zdroji vědomosti o všech zdrojích každý člen personálu vyhledá různé
a organizacemi (např. výdělečné programy v komunitě nebo čas pro vytvoření služby a přispěje jimi do průvodce
u neziskových organizací v komunitě; státní komplexního průvodce dostupnými dostupnými zdroji. Sdílejte znalosti
orgány poskytující sociální služby, jako je zdroji. a pracovní zátěž s jinými orgány v rámci
bydlení, potraviny nebo jiné subvence; komunity, aby průvodce mohl vzniknout.
možnosti vzdělání a vzdělávací program Nechte osoby, které využívají služby,
v oblasti odborných dovedností; skupiny přispět informacemi, o jakých typech
vzájemné podpory; sociální a kulturní komunitních zdrojů by se rády dozvěděly
programy, aktivity a akce apod.). Brožuru a rády by k nim měly přístup.
může snadno používat personál nebo osoby
využívající službu pro spojení s jinými
službami mimo oblast duševního zdraví.
Příklad 6: Využití schopností aktivního Personál se místy může cítit vyhořelý Přiznejte si pocit vyhoření a věnujte
naslouchání, aby klienti cítili porozumění a neschopný se plně věnovat zvláštní pozornost vyhrazení si času pro
a pocit, že jsou slyšeni. potřebám klientů. sebe, ať už v práci, nebo doma.
Promluvte si s nadřízeným nebo
kolegou, který vám poskytne podporu.
Personál nemusel nutně podstoupit O tématu si promluvte s nadřízeným

odpovídající vzdělávací program, jak nebo se učte pomocí knih, učebnic či
praktikovat aktivní naslouchání. online zdrojů.
Příklad 7: Vyvěšení informativních nebo Personál nemusí vědět, kde podobné Hledejte materiály (zdarma) online.
dekorativních materiálů (např. plakátů, materiály sehnat, nebo služba
uměleckých děl apod.) v rámci služby, které nemusí mít na takové materiály Vyzvěte osoby, které využívají nebo
obsahují sdělení o naději a zotavení. vyhrazené prostředky. dříve využívaly službu, aby vytvořily
materiál obsahující sdělení o naději
Personál si nemusí být jist tím, jaký a zotavení pro rozvěšení v rámci služby.
typ materiálů nebo dekorací by měl Nechte klienty převzít kontrolu nad
ve službě vyvěsit. těmito činnostmi a odpovědnost za ně.
Je-li to relevantní, dejte klientům
adekvátní odměnu za jejich práci.
Vyžádejte si financování od
managementu na zakoupení materiálů.
Zeptejte se klientů na jejich nápady

a názory; učte se od jiných služeb, které
již vytvořily prostor zaměřený na
zotavení, nebo čtěte knihy či články na
toto téma, které vás přivedou na různé

nápady.
Příklad 8: Podpora a vzdělávání personálu, Personál se může cítit nepřipraven Vyhraďte si čas na pravidelné vzdělávací
pokud jde o nejlepší přístup k zotavení a nebo neschopen zohlednit diverzitu programy, schůzky nebo konference,
poskytování služeb způsobem, který je citlivý a komplexitu klientů přesahující kde budete diskutovat a brainstormovat
k otázkám pohlaví a diverzity. jejich zkušenosti (např. potřeby o tom, jak nejlépe podpořit zotavení
týkající se pohlaví, kultury nebo jedinců čelících sociálním překážkám
socioekonomického statusu). zotavení. Tato sezení mohou probíhat
s využitím myšlenek osob se
zkušenostmi z vlastních prožitků, jiných
služeb a komunitních skupin, které
podporují nediskriminaci v oblasti péče
o duševní zdraví.
Závěr vzdělávacího programu (5 min.)
Jaké tři klíčové body jste se na tomto semináři dozvěděli?
Diskusi shrňte následujícími body, které by si každý účastník měl ze semináře odnést:
• Duševní zdraví, pohoda a zotavení jsou ze své podstaty osobní.

• Respekt k lidským právům je klíčový pro ochranu duševního zdraví a pohody a podporu
zotavení.
• Stimulace vytváření spravedlivých a inkluzivních komunit je zásadní, ale zanedbávanou
součástí podpory duševního zdraví a pohody.
• Jedinci a služby mohou udělat hodně pro to, aby podpořili jedince na jeho cestě k zotavení.

Reference
1. Guidelines on language in relation to functional psychiatric diagnosis. Leicester: British
Psychological Society; 2015. (https://www.bps.org.uk/system/files/user-
files/Division%20of%20Clinical%20Psychology/public/Guidelines%20on%20Language%20we
b.pdf, accessed 18 November 2018).
2. Understanding psychiatric diagnosis in adult mental health. Leicester: British Psychological
Society; 2016. (https://www.bps.org.uk/system/files/user-
files/Division%20of%20Clinical%20Psychology/public/DCP%20Diagnosis.pdf, accessed
19 February 2017).
3. Convention on the Rights of Persons with Disabilities (CRPD). United Nations (UN) General
Assembly Resolution A/RES/61/106, 24 January 2007. New York (NY): United Nations; 2007.
(https://www.un.org/development/desa/disabilities/convention-on-the-rights-of-persons-
with-disabilities/convention-on-the-rights-of-persons-with-disabilities-2.html, accessed
20 November 2018).
4. Schrank B, Brownell T, Riches S, Chevalier A, Jakaite Z, Larkin C, et al. Staff views on
wellbeing for themselves and for service users. J Ment Health. 2015;24(1):48–53. doi:
10.3109/09638237.2014.998804.
5. Holt-Lunstad J, Smith TB, Baker M, Harris T, Stephenson D. Loneliness and social isolation as
risk factors for mortality. Perspect Psychol Sci. 2015;10(2):227-37. doi:
10.1177/1745691614568352.
6. Constitution of the World Health Organization – Preamble. Adopted in New York, NY, at the
International Health Conference, 19 June to 22 July 1946. Geneva: World Health
Organization; 1946. (http://apps.who.int/gb/gov/assets/constitution-en.pdf, accessed
2 February 2017).
7. Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General Comment No. 14
(E/C.12/2000/4) on the right to the highest attainable standard of health at the Twenty-
second session of the Committee on Economic, Social and Cultural Rights, 25 April–12 May
2000. Geneva: United Nations Economic and Social Council; 2000.
(https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=E%2f
C.12%2f2000%2f4&Lang=en, accessed 18 November 2018).
8. Young SL, Taylor M, Lawrie SM. First do no harm. A systematic review of the prevalence and
management of antipsychotic adverse effects. J Psychopharmaco. 2015;29(4):353–62. doi:
https://doi.org/10.1177/0269881114562090.
9. European Society of Cardiology (ESC). Heart attack patients prescribed antidepressants have
worse one-year survival. Rockville (MD): ScienceDaily; 2018.
(www.sciencedaily.com/releases/2018/03/180303095445.htm, accessed 18 November
2018).
10. Maslej MM, Bolker BM, Russell MJ, Eaton K, Durisko Z, Hollon SD, et al. The mortality and
myocardial effects of antidepressants are moderated by preexisting cardiovascular disease:
a meta-analysis. Psychother Psychosom. 2017;86:268–82. doi:
https://doi.org/10.1159/000477940.
11. Equal treatment: closing the gap – a formal investigation into physical health inequalities
experienced by people with learning disabilities and/or mental health problems: Part 1 of
the DRC's formal investigation report [online publication]. Stratford upon Avon: Disability
Rights Commission; 2006. (http://disability-studies.leeds.ac.uk/files/library/DRC-Health-FI-
main.pdf, accessed 2 February 2017).

12. Lawrence D, Hancock KJ, Kisely S. The gap in life expectancy from preventable physical illness
in psychiatric patients in Western Australia: retrospective analysis of population based
registers. BMJ. 2013;346:f2539. Epub 21 May 2013. doi: https://doi.org/10.1136/bmj.f2539.
13. Realising recovery: learning materials. Edinburgh: NHS Education for Scotland (NES) and the
Scottish Recovery Network; 2011. (http://www.nes.scot.nhs.uk/media/376420/13875-nes-
mental_health-all_modules.pdf, accessed 2 February 2017).
14. Leamy M, Bird V, Le Boutillier C, Williams J, Slade M. Conceptual framework for personal
recovery in mental health: systematic review and narrative synthesis. Br J Psychiatry.
2011;199(6):445–52. doi: 10.1192/bjp.bp.110.083733.
15. Sweeney A, Clement S, Filson B, Kennedy A. Trauma-informed mental healthcare in the UK:
what is it and how can we further its development? Mental Health Review Journal.
2016;21(3):174–92. doi: https://doi.org/10.1108/MHRJ-01-2015-0006.

Příloha
Příloha 1: Scénář
Téma 3: Prezentace: Zotavení – Youssef
Youssef již řadu let pociťuje hluboký a ochromující smutek a situace se nelepší. Za poslední tři měsíce
se dvakrát pokusil o sebevraždu. Youssef navštěvuje doktorku Sharmovou. Dostaví se na své sezení.
1. konec: Jakmile přijde, dá doktorka Sharmová Youssefovi další recept na antidepresiva, která užívá.
Youssef jde do lékárny, vyzvedne si léky a odejde.
2. konec: Když Youssef dorazí, doktorka Sharmová se ho zeptá, jak se mu vedlo od poslední návštěvy.
Když Youssef zmíní, že se posledních několik týdnů cítil hůř, zeptá se ho doktorka Sharmová proč
a zjišťuje, co může dělat, aby mu pomohla. Doktorka Sharmová rovněž využije této příležitosti
a zeptá se Youssefa na jeho cíle do budoucna a na jaký cíl by se teď mohl zaměřit, aby se cítil lépe.
Youssef sdělí doktorce Sharmové, že se ve svém životě cítí velmi osamělý a odcizený od své rodiny
a přátel, kteří nerozumí situaci, v níž se nachází. Youssef je také ve stresu, protože v práci nepodával
dobrý výkon a musel si vzít volno, aby se zotavil. Řekne doktorce Sharmové, že by se cítil mnohem
lépe, kdyby mohl opětovně navázat vztah se svou rodinou a přáteli a vrátit se do práce.
Doktorka Sharmová navrhne, že pokud si to Youssef přeje, mohli by uspořádat sezení s Youssefovou
nejbližší rodinou a přáteli a popovídat si o tom, co prožívá a jak by ho mohli všichni nejlépe podpořit.
Propojí Youssefa se sociálním pracovníkem a místními neziskovými organizacemi, které pomáhají
lidem překonat obtížné období a vrátit se do práce. Rovněž mu dá seznam místních skupin vzájemné
podpory, které může kontaktovat, aby opětovně vybudoval svoji podpůrnou síť. Youssef a doktorka
Sharmová se dohodnou, že se budou v příštích týdnech potkávat pravidelně, diskutovat a pracovat
na jeho zotavení a cílech v rámci procesu zotavení.

Program QualityRights Světové zdravotnické organizace, 14 školicích modulů a modulů obsahujících
pokyny, se zaměřuje na znalosti a dovednosti získané pro poskytování kvalitních služeb péče
o duševní zdraví a zdravotních a sociálních služeb a podporuje práva osob s psychosociálním,
mentálním nebo kognitivním postižením a duševním onemocněním. Moduly jsou zaměřeny
na všechny aktéry v rámci jednotlivých států – osoby se zkušenostmi z vlastních prožitků, odborníky
v oblasti duševního zdraví a jiné odborníky, tvůrce politik, odborníky na lidská práva, neziskové
organizace, organizace osob s postižením a jiné zastánce práv – a jsou v souladu s požadavky
Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
Prostřednictvím cvičení, prezentací, případových scénářů a rozsáhlých diskusí poskytují vzdělávací

moduly (základní i specializované) kritické informace o tom, jak převést klíčové pojmy a zásady
zotavení a lidských práv do praxe.
Školicí materiály rozebírají některé kritické výzvy, kterým čelí zúčastněné strany v zemích po celém
světě. Například: „Jak můžeme respektovat vůli a preference osob, a to i v extrémně náročných
situacích? … Jak udržet osoby v bezpečí a zároveň ctít právo každého člověka rozhodovat o svém
zacházení, svém životě a osudu? … Je ukončení izolace a omezení skutečně možné, a pokud ano,
jak?… Jak funguje podporovaný přístup k rozhodování, pokud někdo nedokáže sdělit svá přání?
Nejedná se opět o opatrovnictví, jen s jiným názvem?“
Díky rozsáhlým diskusím a debatám zapojují vzdělávací materiály lidi do těchto kritických oblastí
a otázek, aby tito lidé udržitelným způsobem změnili myšlení a postupy.
Moduly s pokyny QualityRights doplňují školicí materiály. Moduly o organizacích občanské

společnosti a podpoře poskytují podrobné vodítko, jak mohou občanské organizace zasáhnout
do podpory lidskoprávních přístupů v oblasti duševního zdraví a v sociálním sektoru.
Podpora od osob s podobnými problémy hraje klíčovou roli v prevenci izolace a marginalizace.
Umožňuje lidem přijímat a poskytovat vzájemnou emocionální a praktickou podporu, sdílet
zkušenosti a znalosti, a spojuje osoby s užitečnými zdroji, službami a možnostmi podpory v jejich
vlastní komunitě. Moduly obsahující pokyny o podpoře „jeden na jednoho“ u lidí s podobnými
zkušenostmi a o skupinách vzájemné podpory poskytují konkrétní pokyny, jak efektivně zavést
a provozovat tyto zásadní, ale často přehlížené služby.
Nejdůležitějším cílem vzdělávacího programu iniciativy QualityRights a jeho poradenských modulů

je podpořit všechny zúčastněné, aby mohli v jakémkoliv koutě světa aktivně prosazovat práva
a zlepšit život lidí s psychosociálním, mentálním a kognitivním postižením.


Zotavení A Právo Na Zdraví: Základní Školení: Služby Péče o Duševní Zdraví A Sociální Služby

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Zotavení A Právo Na Zdraví: Základní Školení: Služby Péče o Duševní Zdraví A Sociální Služby

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

průvodce kurzem

© Ministerstvo zdravotnictví České republiky 2020

Tento dokument je spolufinancován z projektu „Deinstitucionalizace služeb pro duševně nemocné“,

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |i

Autorský a redakční tým

Mezinárodní klíčoví odborníci

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | ii

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | iii

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | iv

Sídlo WHO a regionální kanceláře

Administrativní a redakční podpora WHO

50 Mums, 50 Kids, 1 Extra Chromosome (50 maminek, 50 dětí, 1 nadbytečný chromozóm)

Breaking the chains (Přetrhnout řetězy) – Erminia Colucci

Chained and Locked Up in Somaliland (Přikován a uvězněn v Somálijsku)

Circles of Support (Kruhy podpory)

Decolonizing the Mind: A Trans-cultural Dialogue on Rights, Inclusion and Community

Dementia, Disability & Rights (Demence, postižení a práva) – Kate Swaffer

Finger Prints and Foot Prints (Otisky a stopy)

Forget the Stigma (Zapomeň na stigma)

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |v

I go home (Jdu domů)

Inclusive Health Overview (Přehled inkluze v oblasti zdravotní péče)

Independent Advocacy, James' story (Nezávislé prosazování práv, Jamesův příběh)

Living in the Community (Život v komunitě)

Living it Forward (Nenechat se odradit)

Moving beyond psychiatric labels (Překonání psychiatrických nálepek)

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | vi

No Force First (Nejprve bez použití síly)

No more Barriers (Už žádné bariéry)

The Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) – Celia Brown

Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) - Dorothy Dundas

Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) – Oryx Cohen

Open Paradigm Project (Projekt otevřeného paradigmatu) – Sera Davidow

Peer Advocacy in Action (Vzájemná obhajoba v akci)

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | vii

Seclusion: Ashley Peacock (Vyloučení: Ashley Peacock)

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | viii

Uganda: „Stop the abuse“ („Přestaňte se zneužíváním“)

Všeobecná deklarace lidských práv

What is Recovery? (Co znamená zotavení?)

What is the role of a Personal Assistant? (Jakou roli má osobní asistent?)

Why self advocacy is important (Proč je sebeobhajování důležité)

You can recover (Můžeš se uzdravit) (Reshma Valliappan, Indie)

Finanční a jiná podpora

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | ix

Dr. Tedros Adhanom Ghebreyesus

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a |x

V širších souvislostech komunity jsou lidé s duševním onemocněním, psychosociálními,

Prostřednictvím těchto školicích a poradenských modulů vyvinutých v rámci iniciativy QualityRights

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xi

Iniciativa QualityRights poskytuje prostřednictvím promyšlených modulů nezbytné znalosti

Osoby se zdravotním postižením, zvláště s psychosociálním postižením a mentálním postižením,

Dr. Julian Eaton, ředitel, Mental Health, CBM International

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xii

Charlene Sunkel, generální ředitelka, Global Health Peer Network

Školicí a poradenský balíček QualityRights Světové zdravotnické organizace podporuje význam

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xiii

QualityRights je skvělým nástrojem, který odborníkům i zdravotníkům umožní lépe pochopit

Connie Laurin-Bowie, výkonná ředitelka, Inclusion International

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xiv

Peter Yaro, výkonný ředitel společnosti Basic Needs Ghana

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xv

Zotavení a právo na zdraví S t r a n a | xvi