DĚJINY EKONOMICKÝCH TEORIÍ

Hospodářské uspořádání společnosti je a vždy bylo významným faktorem jejího úspěšného vývoje nebo
úpadku. Každá společnost se musí zabývat výrobou statků a služeb a rozdělováním vytvořené produkce.
Hospodářské otázky byly vždy předmětem přemýšlení a úvah o tom, jak co nejlépe ekonomické problémy řešit
a jak zajistit co nejlepší uspokojení potřeb.
Dějiny nám ukazují, že na podobné otázky byly dávány rozdílné odpovědi, které se výrazně mnohdy liší v
závislosti na dosaženém stupni společenského vývoje. Studium ekonomie zahrnuje i poznání dějin
ekonomického myšlení. Bez znalostí vývoje ekonomických teorií (škol) nelze dobře pochopit soudobé
ekonomické teorie.
Ekonomie jako samostatná vědní disciplína vznikla v 18. století, tedy až v období průmyslové revoluce. Kořeny
ekonomie však sahají mnohem dále do minulosti.

STAROVĚK
Ekonomické názory a představy byly součástí všech náboženských systémů i nejrůznějších filosofických směrů
a sahají do dávné minulosti. Pocházejí z Sumeru, Babylónu, Egypta. Mezi nejvýznamnější patří ekonomické
názory antických filosofů starověkého Řecka a Říma:
XENOFON (430-354 př. n. l.), zavedl pojem ekonomika, ve svém spise Oikonomikos se věnoval hospodaření
aristokratických venkovských domácností a úloze ženy v ní.
ARISTOTELÉS (384-322 př. n. l.)
ve svém spise Politika mimo jiné obhajoval soukromé vlastnictví. Je přirozené a tedy spravedlivé, pokud slouží
hospodáři k tomu, aby sobě a své rodině zajišťoval živobytí (motivace k dobrému hospodaření).
Římská ekonomika byla vrcholem ekonomických vztahů období antiky (př. pravidelné daně, cla, sociální
dávky, vysoká úroveň bankovních domů…).

STŘEDOVĚK
Feudální uspořádání společnosti se silným vlivem katolické církve se příliš nezabývalo rozvíjením
ekonomických teorií. Středověký ekonomický systém byl založen na vlastnictví půdy, základem bylo tedy
zemědělství. Zvyšování majetku obchodem a z úroků bylo odsuzováno, lichva byla zcela zakázána.

NOVOVĚK
Zásadní přelom v evropských dějinách představuje 15. a 16. století, kdy se prohloubil rozklad feudálního řádu a
rodil se nový řád kapitalistický. Prosazovaly se významné změny sociální a ekonomické povahy (rozvoj
obchodu a dělby práce, vytvoření pracující třídy, která nebyla vlastníkem kapitálových statků, a naopak byla
nucena k prodeji vlastní pracovní síly).
Tyto změny byly velice úzce spojeny s kulturním a vědeckým vývojem, který byl pokračováním renesance.
Docházelo k postupné emancipaci vědeckého myšlení od dogmat katolické církve a k nástupu vědecké revoluce
(př. M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei a později I. Newton). Hospodářské úvahy tak získaly nové postavení
jako autonomní vědecký předmět a postupně byly položeny základy nového ekonomického myšlení!

MERKANTILISMUS
Merkantilismus“ je latinského (mercator – obchodník, Mercurius – římský bůh obchodu) či francouzského (merkantile – tržní,
obchodní) původu.
Merkantelismus byl prvním systematickým ekonomickým učením 16. - 18. století. Merkantelisté za základní
zdroj bohatství a zisku považovali peníze plynoucí z aktivního zahraničního obchodu (exportu), dále pak těžbu
drahých kovů ve vlastní zemi a koloniální výboje.
Vlády by měly podporovat průmysl přijetím zákonů, které by udržovaly nízké pracovní a výrobní náklady a
vysokou hodnotu vyváženého zboží. Tím tak dosáhnout příznivou obchodní bilanci (vývoz převyšuje dovoz).
Nejvýznamněji se merkantilismus rozvinul v Anglii a odtud se rozšířil do dalších evropských zemí, např.
Německo, Rakousko. K nejznámějším představitelům patřil francouzský ekonom, právník a ministr financí
Ludvíka XIV. Jean Baptiste COLBERT (1619-1683).

FYZIOKRATISMUS
Toto učení vzniklo v polovině 18. st. ve Francii jako reakce na merkantilismus. Fyziokraté za jediný zdroj
bohatství považovali přírodu a produkty zemědělství („fyziokracie“ = vláda přírody). Protože tyto zdroje jsou
dány od boha, nemá smysl, aby se vláda snažila pomáhat obchodu a průmyslu, čili podporovat příznivou
obchodní bilanci. Zemědělství bylo jediným odvětvím, kde vzniká „čistý produkt = nadhodnota“. Protože
1
skutečné bohatství pochází z půdy, vláda má dát ruce pryč od podnikání a nechat přírodu, aby si dělala svoje.
Tato myšlenka je vyjádřena heslem „laissez faire“(nechte přirozeným ekonomickým silám volný průběh).
Hlavním představitelem fyziokratismu byl francouzský ekonom a lékař Francois QUESNAY (1694 - 1774),
autor prvního modelu ekonomického koloběhu, ve kterém popsal, jak mezi třídami proudí zboží a peníze.

KLASICKÁ POLITICKÁ EKONOMIE

S postupným rozvojem kapitalistických výrobních vztahů se názory merkantelistů dostávaly do rozporu s
potřebami dalšího vývoje. Vznikl nový myšlenkový směr, který prosazoval hospodářský liberalismus a dostal
označení klasická politická ekonomie. Její vznik znamenal definitivní vznik ekonomie jako samostatné vědní
disciplíny. Vyvíjela se hlavně v Anglii a Francii od pol. 17. st. do poslední třetiny 19. století. Za zakladatele je
považován William PETTY (1623-1687), anglický politik a ekonom.

SMITH Adam (1723-1790)

Skotský ekonom manufakturního období rozvoje kapitalismu. Jeho hlavním dílem bylo Pojednání o podstatě a
původu bohatství národů, které mu vysloužilo titul „otec ekonomie“.
Bohatství národa závisí na produkci. Vyráběná množství závisí na tom, jak je dobře kombinována práce a další
výrobní faktory. Smyslem ekonomické činnosti musí být zabezpečit co největší štěstí co největšímu počtu lidí
Národní bohatství roste ve chvíli, kdy bohatnou jednotlivci. Zdůraznil nezbytnost konkurence. Stát nemá
zasahovat do trhu (platí zásada „laissez faire“). Stát má zajišťovat pouze pořádek, obranu a veřejné zdraví.
Svými názory velmi podpořil svobodné podnikání a volný obchod.
Základem jeho hospodářského liberalismu je tvrzení, že se vývoj ekonomiky má ponechat působení
neosobních tržních sil = tzv. koncepce „neviditelné ruky trhu“ (touto rukou tak nazval tržní síly, které
bychom dnes označili jako nabídka a poptávka). Jednotlivci poskytují cenné služby jiným, aby maximalizovali
svůj osobní prospěch.

RICARDO David (1772-1823)

Anglický ekonom období přechodu kapitalismu ke strojové velkovýrobě. K jeho hlavním dílům patří Zásady
politické ekonomie a zdanění.
Zabýval se teorií ceny, kde rozhodující místo hrála pracovní teorie hodnoty. Zdrojem hodnoty zboží je lidská
práce a hodnota výrobku je tak dána množstvím nezbytné práce nutné k jeho výrobě. Rozpracoval teorii
rozdělování důchodů v kapitalistické ekonomice. Podstatou bylo vytvoření přebytku, který byl rozdělován mezi
vlastníky kapitálu ve formě zisku, úroku a pozemkové renty, prosazoval volný, otevřený trh (teorii
komparativních výhod).

Say Jean Baptiste (1767 – 1832)

Tento Francouz studoval v Anglii, zdůrazňuje, že bohatství společnosti vzniká pomocí práce, půdy a kapitálu,
do ekonomie zavádí pojem “podnikatel“. Vyslovil Sayův zákon trhu - tvrdil, že se nemůže odlišovat celková
nabídka a celková poptávka. Hlavní aspektem trhu je nabídka a ta si sama určuje poptávku.

MILL Stuart John (1806-1873)

Anglický filozof, ekonom a liberální politik. Jeho dílo Principy politické ekonomie je považováno za první
učebnici ekonomie.

Malthus Thomas Robert (1766 – 1834) – anglický ekonom. Zapsal se do ekonomie hlavně svou populační teorií
„Esej o principu populace“. Přednesl tezi, že příčinou bídy, kterou viděl v rostoucí nezaměstnanosti v Anglii
konce 18. století, jsou lidské pudy (potravní a rozmnožovací). Lidstvo nemá neomezené možnosti, ale naopak
je spoutáno populačním zákonem. Podmínky obživy rostou lineárně (aritmeticky), zatímco populace roste
geometricky. Byl proto nazýván ekonomem ponuré budoucnosti.

2
UTOPICKÝ SOCIALISMUS A MARXISMUS
Průmyslová revoluce vedle růstu produktivity práce a materiálního bohatství společnosti však byla provázena i
negativními sociálními důsledky pro postavení pracujících tříd (zhoršování životních podmínek, pokles
reálných mezd v důsledku nezaměstnanosti, využívání hůře placené práce žen a dětí).
Kritikou negativních důsledků se zabýval utopický socialismus, který vycházel z ideálů osvícenství a usiloval o
vytvoření společnosti bez „vykořisťovatelů“ a „vykořisťovaných“. Představitelé očekávali socialistickou
přeměnu společnosti shora od vládnoucích tříd. Věřili v osvícení mocných a bohatých a naději vkládali do
propagace socialistických myšlenek a působení názorných příkladů spojených s experimenty na malých
skupinách lidí (př. R. Owen). Na jejich názory navazoval Karel Marx.

OWEN Robert (1771-1858)

Anglický utopický socialista a podnikatel. Ve své továrně vytvořil vhodné podmínky pro dělníky (pracovní
dobu omezil na 10 hodin, zakázal práci dětem, zavedl nemocenskou podporu a podporu ve stáří).
Snažil se o umělé vytvoření beztřídní společnosti. federace samosprávných komun a družstevních podniků (př.
„Harmony Hall“ v Anglii či „New Harmony“ v Severní Americe), avšak bez úspěchu. Dospěl k základním
tezím socialismu (společenské vlastnictví, rovnost lidských práv…).

SAINT - SIMON Claude Henri (1760-1824)

Francouzský utopický socialista. Původem byl šlechtic, ale z odporu ke kapitalismu se zřekl majetku. Základem
jeho učení byla optimistická víra ve vědu a rozvoj průmyslu. Společnost měla být založena na centrálně
plánovaném průmyslu, soukromém vlastnictví, třídy zůstanou zachovány. Všichni budou mít zaručeno právo na
práci, každý pracuje podle svých schopností. Hlavní roli v této společnosti měli hrát vědci.

FOURIER Charles (1772 - 1837)

Francouzský utopický socialista, který hodlal dosáhnout svých cílů pokojnou propagací socialismu. Hlásal
nutnost vytvoření spravedlivé společnosti, zbavené chudoby a násilí. Doporučoval zakládat jakási družstva =
falangy (obce, v nichž by se společně pracovalo, kde by se lidé střídali u různých druhů práce. Výsledky práce
by se dělily v kolektivu podle práce a nadání). Každý by měl právo na práci, práce se stane potřebou a
požitkem.

MARXISMUS
Učení Karla MARXE (1818 - 1883) a Friedricha ENGELSE (1820 -1895) bylo ucelenou teorií společenského
vývoje v oblasti filozofie, ekonomie, historie a socialistických idejí a navazovalo na klasickou politickou
ekonomii a utopický socialismus.
V oblasti ekonomické teorie vycházel K. Marx z pracovní teorie hodnoty a teorie přebytku (viz D. Ricardo) a
interpretoval ji do podoby teorie nadhodnoty. Důraz kladl zejména na vykořisťování dělnické třídy. Kapitalisté
si bezplatně přisvojují tuto „nadhodnotu“ v podobě zisku, pozemkové renty a úroku.
1848 – byl poprvé vydán Manifest komunistické strany. V Londýně vznikala jeho hlavní ekonomická díla. V
roce 1859 vyšla Kritika politické ekonomie, 1867 – Kapitál.
K. Marx rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, kdy dospěl k nutnosti sociální revoluce. Revoluční
změny kapitalismu založeném na soukromém vlastnictví povedou k nastolení komunismu, beztřídní společnosti
založené na společenském vlastnictví.

NEOKLASICKÁ EKONOMIE
Klasická politická ekonomie se zabývala makroekonomickou problematikou. Ekonomové se začali v 70. letech
19. století zabývat i analýzou mikroekonomie. Neoklasická ekonomie se zaměřila na chování
mikroekonomických subjektů (domácností a firem). Ekonomická věda tak mířila k teorii o rozhodování lidí
v podmínkách vzácnosti vedoucí k co nejefektivnějšímu využívání zdrojů, kterých je vzhledem k existujícím
potřebám nedostatek.

MARSHALL Alfred (1842-192 )

Anglický ekonom a profesor na Cambridgské univerzitě. Jeho učebnice Zásady ekonomie byla brána za vzor
pro výuku až do pol. 40. let 20. století. Jeho nejslavnější žák John Maynard Keynes označil Alfreda Marshalla
za „největšího ekonoma 19. století“. Marshall přestal používat název politická ekonomie a nahradil jej
neutrálnějším pojmem ekonomie. Uspořádal teorie předchozích klasických ekonomů v analýze tržních sil.
Ekonomické události vysvětloval pomocí rovnovážné tržní ceny, vyplývající z interakce nabídky a poptávky.
3
Žádná z nich nemůže existovat bez druhé, kdy použil podobenství rozevřených nůžek. Dodnes se používá
termín „Marshallovy nůžky“. Alfred Marshall zavedl do ekonomie pojem cenová elasticita poptávky.

KEYNES John Maynard (1883 - 1946)

Anglický ekonom a profesor na univerzitě v Cambridgi. Pracoval jako finanční poradce a úředník britského
ministerstva financí, guvernér anglické centrální banky. Podle jeho teorie byla vedena ekonomika USA
v období prezidenství J. F. Kennedyho (v letech 1961 - 1963).
Jeho kniha Obecná teorie nezaměstnanosti, úroku a peněz přeměnila ekonomické myšlení ve 20. století. V
polovině 30. let 20. století se zrodila tzv. keynesiánská makroekonomie jako reakce na světovou hospodářskou
krizi vyvolanou krachem newyorské burzy v r. 1929.
Základem jeho učení byl postoj k úloze státu v ekonomice. Vyložil příčiny nestability tržní ekonomiky
vyvolané nedostatečnou agregátní poptávkou (celkové výdaje všech subjektů v daném období) a doporučil
státní zásahy do tržní ekonomiky. Stabilizace tržní ekonomiky si vyžaduje zásahy státu prostřednictvím
rozpočtové, peněžní a úvěrové politiky k dosažení plné zaměstnanosti.

ROBINSONOVÁ Joan (1903 - 1983)

Anglická ekonomka a profesorka na univerzitě v Cambridgi. Její kniha Ekonomie nedokonalé konkurence jí
přinesla uznání jako světové ekonomky. Vymezila principy fungování nedokonalé konkurence, na kterou
pohlížela na ni jako na hlavní slabost kapitalismu - obchodníci požadují vyšší ceny a spotřebitelé si musí
vystačit s menším množstvím statků a služeb. Podmínky nevyužité kapacity a nezaměstnanost vedou k poklesu
hospodářské produkce a politickým nepokojům.

EKONOMICKÉ TEORIE SOUČASNOSTI

V polovině 70. let 20. st. popularitu získala obrozená neoklasická makroekonomická teorie ve formě
monetarismu. Pojmenování získala díky důrazu, který klade na úlohu peněz a účinnost peněžní politiky
(monetární) v tržní ekonomice. Nabízela zcela odlišné řešení problému postavení státu v tržním ekonomickém
systému a inflace.

FRIEDMAN Milton (1912 - 2006)

Americký ekonom, profesor na Chicagské univerzitě, v roce 1976 dostal Nobelovu cenu za ekonomii (za
zkoumání dopadů vládních zásahů na ekonomiku).
M. Friedman byl pokračovatelem klasické ekonomie a tvůrce monetarismu. Zásady své teorie vysvětlil v díle
Dějiny monetární politiky Spojených států. Za mocnou a nejprospěšnější ekonomickou sílu považoval působení
trhu, to znamená působení zákonů nabídky a poptávky.
To nejlepší, co může stát udělat, aby pomohl ekonomice, je nezasahovat do podnikání a nechat trh, ať „dělá, co
umí“. Je tedy kladen důraz na tržní mechanismy. Hospodářská politika má mít povahu stálých pravidel
tvořících stabilní rámec pro působení tržních sil. Prosazoval návrat k hospodářskému liberalismu. Zdůrazňoval
význam osobní svobody. Připomínal, že snahy vlád řešit problémy vedou k problémům jiným (např. regulace
nájemného vede k nedostatku bytů; zvyšující se mzdy způsobují nezaměstnanost.

SAMUELSON Paul Anthony (1915 - 2009)

Americký profesor ekonomie v technologickém institutu v Massachusetts, v roce 1970 dostal Nobelovu cenu za
ekonomii za výzkum analýzy v ekonomické teorii. Paul Samuelson byl autorem nejprodávanější mezinárodně
uznávané učebnice Ekonomie, ve které zdůrazňoval nutnost zásahů státu do ekonomiky
Tvrdil, že v ekonomice existuje mnoho problémů (př. školství, zdravotnictví, ochrana životního prostředí), které
nepodléhají tržním silám a nemohou se tedy vyřešit pouhým působením zákonů nabídky a poptávky.
Podporoval uzákonění minimální mzdy jako prostředku pomoci těm, kteří se nacházejí na dolním konci příjmů.
Podporoval koncepci státem financovaných programů (př. budování veřejných útulků, vydávání potravinových
známek pro snížení chudoby…).

Hlavní proudy ekonomie současnosti jsou založeny na neoklasické a keynesiánské teorii. Vedle nich existuje
mnoho dalších alternativních teoretických koncepcí, které formulují vlastní přístupy, například
INSTITUCIONALISMUS
Ekonomický směr, který pokládá tzv. instituce (společenské orgány a zákony) za základ společenského vývoje
klade velký důraz na úlohu institucí v hospodářském životě společnosti. V ekonomickém rozhodování hrají roli

4
sociálně - psychologické, politické, kulturní a sociologické faktory. Instituce hrají zásadní roli při utváření
ekonomického chování a rozhodování lidí. Instituce se v čase mění a vyvíjejí.
Ve 30. letech 20. st. se v USA stala tato koncepce teoretickým zdrojem hospodářské politiky prezidenta
Franklina D. Roosevelta. Měla vytvořit podmínky pro překonání velké deprese 30. let. Po 2. světové válce její
význam poklesl a až od 70. let se opět vracejí ekonomické teorie k problematice institucí (př. postkomunistické
země).

VEBLEN Bunde Thorstein (1857 - 1929)

Americký filosof, sociolog a profesor ekonomie na universitě v Chicagu, autor institucionální ekonomie.
Ve svém díle Teorie zahálčivé třídy pojednává o místě a hodnotě zahálčivé třídy jako ekonomického faktoru v
moderním životě. Zahálčivá třída (Leisure Class) se rekrutuje z řad vyšší, bohaté třídy (zejména šlechty či
duchovenstva), která je tradičně zproštěna nutnosti věnovat se výrobní činnosti, kterou sama vysoce pohrdá a
věnuje se pouze činnosti, které je ve společnosti přikládán vysoký stupeň úctyhodnosti a která není produktivní.
T. Veblen zdůrazňoval, že základem vývoje kapitalistické společnosti byl boj institucí industrie (průmyslu) a
businessu (obchodu, podnikatelské činnosti). Instituce industrie se zaměřují na konstruktivní řešení problémů
výroby a vytváří základ pro uspokojování potřeb, jsou zosobněny výrobními manažery, inženýry, techniky a
kvalifikovanými dělníky a představují sociální pokrok. Instituce businessu se zaměřují na vytváření zisku a
často nepřináší společnosti svým jednáním prospěch, tíhnou k plýtvání zdrojů, je reprezentována vlastníky
akcií, pro něž používá termín „zahálčivá třída“.

GALBRAITH Kenneth John (1908 - 2006)

Jeden z nejvlivnějších amerických ekonomů, profesor ekonomie na Harvardu a Princetonu. Kritizoval
americkou ekonomiku zaměřenou na konzum a odsouvající tak do pozadí sociální služby.
Ve své knize Společnost hojnosti proslavil svůj slavný „efekt závislosti“: Zpochybnil mýtus suverenity
konzumenta (zákazníka), lidé mají nezbytné potřeby a vše ostatní jsou přání, která jsou umělá. Zákazník je
ovlivněn reklamní manipulací. V reklamě viděl „mrhání“ penězi, moudrá vláda zakáže reklamu a tím bude
omezena soukromá spotřeba. Takto ušetřené prostředky mohou být lépe použity, např. ve veřejné dopravě,
školství, zdravotnictví.

Představitelé českého ekonomického myšlení

BRÁF Albín (1851 - 1912 )

První významný český ekonom, který prosazoval koncepci silného českého průmyslu jako národního zájmu,
tzv. národní protekcionalismus (Češi by měli kupovat české výrobky).

RAŠÍN Alois (1867 - 1923)

Český ekonom, politik a právník, 1. československý ministr financí. Hlavní tvůrce československé měny,
iniciátor rychlé měnové odluky od rakouské měny a tím se zasloužil o stabilizaci národního hospodářství.

ENGLIŠ Karel (1880 - 1961)

Významný český ekonom a politolog, 1. rektor Masarykovy univerzity v Brně, rektor UK v Praze, ministr
financí v šesti vládách, 5 let guvernér Národní banky československé, s Aloisem Rašínem se podílel na měnové
reformě v poválečném Československu. Autor teleologické hospodářské teorie - každý ekonomický záměr má
svůj předem daný účel, cíl.

ŠIK Ota (1919 - 2004)

Český ekonom a politik, jako člen ÚV KSČ řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy (snažil se
do plánovitého národního hospodářství integrovat prvky tržní ekonomiky - např. liberalizace cen). Po listopadu
1989 jej přizval tehdejší místopředseda federální vlády Valtr Komárek k diskusím o hospodářských reformách.

TOŠOVSKÝ Josef (* 1950)

Významný český bankéř (v letech 1993 - 2000 byl guvernérem ČNB, v roce 1998 byl premiérem přechodné
úřednické vlády, uznávaný odborník i v cizině (např. předseda Institutu pro finanční stabilitu v Basileji).

5
KLAUS Václav (* 1941)
Přední český politik a ekonom, po listopadu 1989 ministr financí ČSFR, 1992-1997 premiér ČR, pak předseda
PSP ČR a 2003-2013 prezident ČR, představitel ekonomického liberalismu a spoluautor (s Tomášem Ježkem)
koncepce radikálního přechodu (transformace) české ekonomiky na tržní formou kupónové privatizace.

SEDLÁČEK Tomáš (* 1977)

Přední český ekonom a vysokoškolský pedagog (Fakulta sociálních věd UK Praha, University of New York in
Prague), v letech 2001-2003 ekonomický poradce prezidenta V. Havla, 2004-2005 poradce ministra financí B.
Sobotky, 2009-2013 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV), za svoji hlavní publikaci Ekonomie dobra a
zla obdržel v roce 2012 Německou cenu za ekonomickou knihu.

1) Kdo zavedl slovo ekonomika?

2) Na čem byl založen středověký ekonomický systém?
3) Který francouzský ekonom, ministr financí Ludvíka XIV., byl hlavním představitelem merkantilismu?
Vysvětlete tento pojem.
4) Který francouzský ekonom byl hlavním představitelem fyziokratismu? Vysvětlete tento pojem.
5) Co znamená vyjádření „laissez faire“? Který ekonomický směr propagoval toto heslo?
6) Jak byl v dějinách ekonomických teorii nazván hospodářský liberalismus? Kdo byl jeho hlavním
představitelem? Ve kterých zemích a kdy se začal rozvíjet?
7) Jmenujte představitele klasické politické ekonomie.
8) Který ekonom je autorem knihy „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“?
9) Hlavním dílem skotského ekonoma Adama Smithe je dílo, kterým si vysloužil titul otec ekonomie. O
které dílo se jedná?
10) Vysvětlete, co znamená „neviditelná ruka trhu“. Kdo je autorem tohoto vyjádření?
11) Napište autory těchto děl z oblasti ekonomie
Pojednání o podstatě a původu bohatství národů…………………………………….
Zásady politické ekonomie a zdanění………………………………………..
Principy politické ekonomie………………………………………………….
Zásady ekonomie……………………………….
Obecná teorie nezaměstnanosti, úroku a peněz………………………………
Ekonomie nedokonalé konkurence…………………………………………..
Dějiny monetární politiky Spojených států

12) Co víte o utopickém socialismu a marxismu? Napište jména jejich představitelů.

13) Jmenujte představitele neoklasické ekonomie.
14) Napište 5 informací o ekonomovi
a) Alfredu Marshallovi,
b) Johnu Maynardovi Keynesovi,
c) Miltonu Friedmanovi,
d) Paulu Anthony Samuelsonovi.
15) Vysvětlete podstatu makroekonomické teorie monetarismu. Kdy vznikla tato teorie? Jmenujte její
představitele. V čem podstatném se lišil jejich přístup?
16) Kteří američtí ekonomové získali v 70. letech 20. století Nobelovu cenu za ekonomii? Vysvětlete jejich
přínos pro rozvoj ekonomické vědy.
17) Jmenujte dva významné ministry financí československé vlády v období první republiky. O co se
zasloužili?