18.

Politologie
PŘEDMĚTY POLITOOGIE, METODY A POSTAVENÍ POLITOLOGIE V SYSTÉMU VĚD, POLITICKÁ
FILOSOFIE, POLITICKÉ IDEOLOGIE

- politologie - vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky - správa věcí veřejných,
studium vlády a politiky - odvozeno od řeckých slov polis - městský stát a logos - rozum, věda
- vznik politologie - mladá věda
- studium politiky se poprvé objevuje v antickém Řecku, prohlubuje se v renesanci - politologie
je tehdy jenom součástí filosofie
- jako samostatná věda se začala rozvíjet až na přelomu 19. a 20. století v USA
- první katedra politologie byla otevřena v roce 1870 v USA
- celosvětově se rozšířila až po 2. světové válce

- PŘEDMĚT POLITOLOGIE:
- moc je nástroj prosazování politických zájmů, fungování státu, politické teorie a ideologie,
politické systémy a instituce, politické strany, politické chování lidí, ale rovněž nátlakové
skupiny či mezinárodní vztahy - politika
- vymezení předmětu politologie je dost všeobecné, protože se se všemi vědami hodně prolíná -
hodně věcí se na politologii nabaluje a bylo potřeba upřesnění okruhů zájmu
- Mezinárodní konference politologů v Paříži roku 1948 - vymezení 4 základních okruhů
politologie:
- důležitá konference
I. politické teorie - obecná báze, teorie, které vznikají, aj.
II. politické instituce - zkoumání dělby moci, aj.
III. politické organizace - politické strany a politická hnutí
IV. mezinárodní vztahy - mezinárodní a zahraniční politika států

- VZTAH POLITOLOGIE K OSTATNÍM VĚDÁM

- úzce souvisí s dalšími společenskovědními obory
- filosofie - probírají se zde také ideje - vše se zrodilo z filosofie - například dialektika
- sociologie – obě disciplíny se zajímají o moc, volební chování, aj.
- historie – politické myšlenky a události jsou podmíněny historickými souvislostmi
- ekonomie – politická rozhodnutí ovlivňují politickou situaci
- právo – právo garantuje politické vztahy
- psychologie – napomáhá při analýze politického chování lidí
- státověda – studium státu, vznik a podstata a fungování státu - téměř překryv

- metody politologie:
- historická - dějinný vývoj
 - komparativní - srovnání diachronní a synchronní
- empirický výzkum - politologie je průsečíkem snad všech společenských věd - historie, soci-
ologie, ekonomie, právní vědy, filosofie
- politolog - člověk zabývající se politologií
- sleduje události, vysvětluje je, srovnává, hodnotí a komentuje - co strana daným chováním
sleduje a podobně
- funkce politologa je výchovná - osvěta, učí nás, jak zasahujeme do dění, nastavuje ideál,
mluví o principech a ideálech správnosti

DĚJINY POLITICKÉHO MYŠLENÍ

- antické politické myšlení je všeobecně považováno za základ evropského myšlení
- reagovali na vznik a problémy polisu
- ANTIKA
- první pokusy o racionálně založený pohled na politické jevy ve společnosti je možné po-
zorovat v antickém Řecku v učení sofistů
- evropská civilizace i politické myšlení mají základ ve starověkém Řecku
- Řecko - rozdrobeno na řadu městských států (polis) - z důvodů geografických podmínek -
hory, problém expanze, velké množství kmenů
- městské státy:
- různě velké, různé počty obyvatel
- lidé tyto státy vnímali jako „společenství lidí”, byly pro ně víc než jedinec, nadřazeny -
např. Sokrates byl uvězněn a rozhodl se respektovat zákony a pravidla obce a přijal smrt, i
když to bylo nespravedlivé
- „demokratické Athény” - byly demokratické pouze pro skupinu lidí, ne všichni byli svo-
bodní - otroci
- Sókratés jako první řecký filosof prosazoval nutnost vědění pro politické vůdce, kteří nad to
měli být filosofy. Na tento názor navázal Platón v dialogu Ústava naukou o ideálním státě.
Platónovy názory byly odmítnuty dalším významným představitelem antické filosofie Aris-
totelem, který zdůraznil roli ústavnosti a zákonnosti státní moci. Ve spisu Politika uskutečňuje
první systematické zkoumání politiky.
- Platón – spis Ústava
- mluví o ideálním státě - jak by měl být řízený - vede ho k tomu Sokratova smrt - chce, aby
k takovým věcem už nedocházelo
- rozděluje obyvatelstvo do skupin podle toho, která část duše u člověka převládá - a to se
zajistí výchovou - do 20 let by měli všichni studovat - kdo se ukáže jako oddaný studiu
bude studovat dalších 15 let filosofii a až poté, co bude mít ještě i 15 let praxi v životě, tak
je natolik vyspělý, aby se stal vládcem
- ideální stát spočívá ve striktním rozdělení společenských tříd
- ideální forma státu by byla monarchie nebo aristokracie - kde ti, co vládnou, ví, co je pro
společnost nejlepší
 - je proti demokracii, elitářký - „demokracie zavádí rovnost tam, kde není rovnost, tudíž
nemá smysl ji tam závádět“
- vládci – filosofové - převažuje rozumová duše
- strážci – vojáci - jsou stateční, nemají mít soukromé vlastnictví, protože by to mohlo kazit
jejich morálku
TĚLO DUŠE CNOST STÁT

vládci - měli by se vzdát

rodiny i majetku - jenom
hlava rozum moudrost
tak se mohou starat výlučně
o stát
strážci - vojáci - také bez
hruď vůle odvaha
rodiny a bez majetku
břicho žádostivost uměřenost výrobci a řemeslníci

- řemeslníci jsou ctižádostiví, proto nemají vládnout

- Aristoteles - spis politika

- dělí způsob vládnutí podle počtu vládnoucích a podle veřejného blaha
- také byl proti demokracii
- rozdělil šest typů ústav - státních zřízení, které rozdělil na špatné a správné
- VLÁDA JEDNOHO - monarchie X tyranie
- VLÁDA NĚKOLIKA - aristokracie - vláda skupiny ctnostných mužů X oligarchie - vláda
skupiny bohatých, což není dobře
- VLÁDA VŠECH - politea - kultivovaná demokracie, není to táhnuté chudinou/ lúzou,
která bude vždy rozhodovat pro své blaho, pouze podle toho, co je pro ně nejlepší X
demokracie - vláda skupiny chudých, kteří vždy budou chtít jenom to, co je pro ně nejlepší

- STŘEDOVĚK
- politické myšlení součást filosofie
- nastupuje nový duchovní proud - křesťanství - to je základ, který ovlivňuje dění v Evropě
- rychlé šíření mezi chudými - křesťanství nabízí naději - po pozemském útrpném životě
chudých lidí přichází naděje alespoň na dobrý posmrtný život
- nejdříve nemá zájem o sociálně-politické myšlení - důležitá je spása duše a ne se starat o poli-
tiku a celkově o pozemské, pomíjivé věci
- tato základní myšlenka se však s narůstáním moci církve mění
- 313 - zrovnoprávnění křesťanství - Edikt milánský
- později dochází k rozdělení na V a Z Římskou říši a v každé části se křesťanství a přede-
vším postavení církve vyvíjí jinak
- V - caesaropapismus - sepjetí světské a církevní moci v jednu osobu - císař -
nedochází tedy ke konfliktu mezi těmito mocemi
- Z - v čele světské moci stojí císař, v čele duchovní je papež - jsou oddělené
 - koncem 5. století o tomto rozdělení mluví papež Gelasius
- koncem 6. století už papež Řehoř Veliký mluví o tom, že duchovní moc je
nadřazená té světské
- změna - od teď má papež právo dosazovat panovníka do úřadu a vyzvat lid k
neposlušnosti, aby panovníka mohl svrhnout - do této doby to bylo přesně naopak -
to panovník všechny dosazoval a rozhodoval
- roku 800 byl Karel Veliký korunován z rukou papeže - od této doby kdo se chtěl stát
panovníkem, musel podniknout cestu do Říma
- narůstání duchovní moci
- boj o investituru - kdo má právo dosazovat církevní hodnostáře? Papež nebo císař? -
vítězí církevní moc
- Svatý Augustýn
- dílo: O boží obci, ve kterém rozlišuje pozemskou a boží obec
- obec boží - společenství těch, kteří směřují k Bohu, opírá se o základní hodnoty křesťanství
- obec pozemská - ti, co se zabývají pozemskými, pomíjivými věcmi - moc, bohatství…
- říká, že stát je nutné zlo - je úplně jedno, v jakém státě budeme žít, ale stát by se neměl
chovat nemravně a neměl by páchat bezpráví - jinak je to ovšem jedno, nezajímá se o poli-
tiku a tvrdí, že to ani není třeba
- Tomáš Akvinský
- inspruje se v Aristotelovi - základem státu je rodina, člověk potřebuje stát, potřebuje žít ve
společenství lidí a stát by měl vést k ctnostnému a spravedlivému životu
- ve státu by měla fungovat určitá hierarchie a rozčlenění do kategorií - v čele státu by měli
stát ti nejrozumnější
- Dante Alighieri
- na pomezí středověku a novověku
- řeší dva hlavní problémy - úpadek světa a rozdrobenost Itálie
- úpadek - souvisí s rozdělením křesťanství, konfliktem mezi papežem a císařem, rozdělením
Svaté Říše římské - na světě už nejsou žádné jistoty, vše upadá
- spis: O monarchii - důležité je dodržet vnější vztahy a mír mezi státy a to jde pouze jedním
způsobem - vytvořením jedné univerzální monarchie s 1 císařem
- rozdrobenost Itálie - chce podpořit myšlenku jednotné Itálie, například jeho hlavní dílo
Božská komedie je napsáno italsky - jinak se v této době psalo latinsky

- RENESANCE
- vrchol sociálně-politického myšlení
- politické myšlení se konečně odděluje od filosofického - v této době ani nevznikají žádné
velké filosofické koncepce, ale u politiky je to naopak
- základy moderního politického zkoumání - suverenita státu a lidu, důležitější úloha jedince v
politickém životě, úloha státu a jednotlivce, základy mezinárodního práva
 - soustředění se na člověka, který stojí ve středu zájmu
- do té doby se razila myšlenka, že pozemský život se musí pouze přežít - jednalo se pouze o
čekání na spasení a posmrtný život
- teď - pozemský život má smysl a lidé by ho měli žít - neznamená to odklon od Boha, všichni
jsou stále věřící, jen přichází myšlenka, že lidé se mohou na životě podílet a být aktivní,
vytvářet si svůj život
- proměňuje se struktura společnosti - větší vliv a moc mají měšťané, chtějí i politickou moc a
to především obchodníci a řemeslníci, někde dochází k omezení moci šlechty
- postupný rozklad tradiční společnosti
- padá myšlenka křesťanského univerzalismu, křesťanství se dělí, vznikají protestanské odvětví,
rozpadá se jednotná Evropa
- končí obraz Svaté Říše římské jakožto boží říše a do popředí se dostávají teritoriální
státy opírající se o státní suverenitu
- nastupují i národní jazyky - Martin Luther překládá Bibli do němčiny, Dalimilova kronika
psaná česky
- objevné plavby - Evropa se stává celosvětovým hegemonem - držitel moci, nadvlády - tím
pádem začíná mít evropské myšlení (právo a politika) jednotný charakter
- Niccoló Machiavelli – spis Vladař
- vladař může použít jakýchkoliv prostředků, pokud je to pro blaho státu
- „účel světí prostředky“
- jde pouze o blaho státu, proto se nemusí vládnoucí zatěžovat morálkou
- UTOPIE: Thomas More – Utopie, Thomas Campanella – Slunečný stát, Fracie Bacon – Nová
Atlantis - představy o ideálním státě X antiutopie - George Orwell 1984

- NOVOVĚK
- pod vlivem racionalismu a osvícenství vytvořil Holanďan Hugo Grotius základy mezinárod-
ního práva. Prosazoval uplatnění přirozeného práva, poprvé uvádí teorii společenské smlouvy,
která prezentuje stát jako výsledek dobrovolné smlouvy mezi racionálně myslícími lidmi.
- Smluvní teorii státu rozvíjeli Angličané Thomas Hobbes a John Locke. V Hobbesově
Leviathanu je stát výsledkem uzavřené smlouvy, ale je řízen vládcem s absolutní mocí. John
Locke ve svých Dvou pojednáních o vládě uvádí přirozené právo člověka na život, svobodu a
majetek. Lidé mají mít též možnost odvolat svého panovníka.
- smluvní teorie vzniku státu:
- T. Hobbes je přesvědčen, že v přirozeném stavu, tedy před vznikem organizované
společnosti, byl člověk v neustálém ohrožení a musel se bát, že ho někdo oloupí nebo
zabije, protože člověk je člověku vlkem - Homo homini lupus. Lidé uzavřeli společenskou
smlouvu a zřekli se části své svobody, aby je stát ochraňoval a organizoval. Vládce se pak
musí za každých okolností poslouchat. Hobbesova teorie předchází totalitním a au-
toritářským režimům. Napsal Leviathan.
 - John Locke neměl o přirozeném stavu tak špatné mínění, ale soudil, že je dobře, že byla
uzavřena společenská smlouva mezi lidmi, protože díky státu je chráněn lidský majetek a
hlavně svobody. Stát tu je tedy z jeho pohledu proto, aby chránil a staral se o svobodu
člověka. Sloužil člověku. Lockova teorie předznamenává demokracii. Napsal Dvojí pojed-
nání o vládě
- J. J. Rousseau zase soudí, že přirozený stav byl ten nejlepší. Společnost, vytvořená za
základě společenské smlouvy, je zkažená. Ideální stav byl, když lidé byli vznešení divoši.
Za rozhodující a negativní moment považoval chvíli, kdy první člověk řekl, že něco je jeho
a vzniklo soukromé vlastnictví. Jeho myšlenky předznamenávají komunismus. Napsal
Emil čili o výchově, Nová Heloisa - navazuje na Emil, s mladým párem a hlavně O
společenské smlouvě.
- teorii přímé demokracie uvádí v díle „O společenské smlouvě” Jean Jacques Rousseau,
který se též zabývá sociální nerovností v práci „O příčinách a původu nerovností mezi lidmi”.
Další Francouz Charles Montesquieu v Duchu zákonů prosazuje teorii tří oddělených složek
státní moci - exekutiva, legislativa a judikativa
- Němec Immanuel Kant zdůrazňoval roli mravního zákona v politice a mírové uspořádání
mezinárodních vztahů

- 19. A 20. STOLETÍ

- výrazným propagátorem materialistického pojetí dějin a vizí beztřídní komunistické
společnosti byl Karl Marx. Proti němu a marxismu vystoupil Max Weber, jež viděl počátek
kapitalismu v protestantském přístupu k životu

ZÁKLADNÍ IDEOLOGICKÉ PROUDY

V. Liberalismus
- od slova Liberty - svoboda
- první představitel byl John Locke
- základem je svoboda jednotlivce a důraz na jeho individualitu
- stát by měl plnit pouzi funkci ochrany majetku a jedinců před nepřítelem
- oddělení politiky a náboženství - církve a státu
VI. Konzervatismus
- z latinského Conservare - zachovávat
- tradiční hodnoty a osvědčené principy života společnosti - silný stát, ochrana rodiny, autorita,
rodinné hodnoty
- tato ideologie vznikla jako reakce na šíření liberalismu - změna politických režimů, idejí
- zakladatelem byl Edmund Burke
- hodnotami jsou řád, vlast, autorita, morálka a tradice
VII. Socialismus
- z latinského Socialis - společenský
- koncepce vedená ideálem sociální spravedlnosti, rovnosti a bratrství
 - snaha podřídit jedince společnosti - vítězství obecného dobra nad zájmy jednotlivců
- odmítání soukromého vlastnictví a volné konkurence
- vzniká v reakci na špatnou situaci dělnictva v průběhu 19. století – Karl Marx
- postupným vývojem se dělí na reformní socialismus a na komunismus
VIII. Komunismus
- z latinského communis - společný, obecný
- radikální kritika kapitalismu
- základní myšlenka - nastolení sociální rovnosti a beztřídní společnosti
- nástrojem k docílení hlavní myšlenky je Proletářská revoluce
- zakladatelé - Karl Marx a Friedrich Engels - společně sepsali Komunistický manifest
- vybudování socialismu je předstupněm vybudování komunismu
IX. Nacionalismus
- základní hodnota - národ, který má nadřazenou pozici nad ostatními hodnotami, národy…
- přesvědčení, že každý národ by si měl politicky vládnout sám
- hlavní cíl - prosazení zájmů vlastního národa
- formoval se v průběhu 19. století - souvisí s modernizací společnosti
- extrémní verze nacionalismu - šovinismus - víra v nadřazenost vlastního národa nad ostatními
národy, agresivní ideologie s prvky rasismu
X. Fašismus
- nedemokratická forma vlády
- silná protidemokratická východiska, uctívání státu, jednota, preference boje (přežití nejsil-
nějších) a vůdcovství
- 2 základní formy této ideologie:
- fašismus – prosadil se v Itálii roku 1922, Mussolini, povinnost občana je bezmezně sloužit
státu a úplně se mu poddat
- nacismus - nacionální socialismus – objevil se v Německu v 20. letech 20. století, jako
reakce na porážku Německa v první světové válce a na následnou hospodářskou krizi
- rasismus, antisemitismus, přesvědčení o nadřazenosti árijské rasy a čistotě rasy
- nacismus vyústil v agresivní politiku, terorismus, útočné války, genocidu
- Adolf Hitler
XI. Rasismus
- snaha o zvýhodňování jedné rasy před druhou
- diskriminace nižší rasy – například nerovnost před zákonem, nepřítomnost hlasovacího práva,
nižší mzda za stejnou práci, aj.
- v 1. polovině 20. století v USA – silný rasismus proti černošskému obyvatelstvu
- apartheid v JAR mezi roky 1948 - 1994 – oddělené soužití obyvatel různých ras, Nelson Man-
dela výrazně proti těmto praktikám vystupoval
 - jako ideologie to bylo uznáno nacistickým Německem - rasismus sloužil k
ospravedlnění války a likvidace některých národností

XII. Anarchismus
- odmítání jakékoliv autority, státní moci i právního řádu
- hodnotami jsou neomezená svoboda jednotlivce, dobrovolné a svobodné rozhodování,
spravedlivé rozdělování statků
- radikální anarchimus - používání násilných prostředků k dosažení cílů, může být až
nebezpečný
XIII. Enviromentalismus
- hodnoty jsou vztahy mezi přírodou a společností - měli bychom chránit přírodu a životní
prostředí
- 60. léta 20. století
XIV. Feminismus
- ideologie ženského hnutí, které prosazuje společenské, politické a ekonomické zrovno-
právnění žen
- konec 19. století - především snaha o získání volebních práv pro ženy