Antická literatura

= literatura starověkého Řecka a Říma

- nejdříve se rozvíjela v Řecku – bylo vyspělé, díky poloze na jihu Balkánského poloostrova se
dostalo do styku s vyspělými asijskými a orientálními kulturami

Literatura starověkého Řecka

- velmi rozvinutá mytologie (např. bohové Zeus, Héra, Athéna, Áres, Héfaistos, Afrodita,
Poseidón, Hádes)
- můžeme rozlišit 3 období vývoje řecké kultury:
a) archaické (starobylé) – 8.-6. stol.př.n.l.
b) attické (klasické) – 5.- 4. stol. př.n.l.
c) helénistické – 3.- 1. stol.př.n.l.

Archaické období řecké literatury

- nejvýznamnější památkou jsou dva eposy – Ilias a Odyssea , za jejich autora je považován
slepý básník HOMÉR. V obou eposech žijí bohové v úzkém styku s lidmi, bohové mají lidské
vlastnosti (nedostatky, neřesti). Obsah eposů – v učebnici na str.32
- další významní představitelé tohoto období:
ANAKREON – básník, psal tzv. anakreonskou poezii = milostná a pijácká poezie (oslavuje víno,
ženy, zpěv)
SAPFÓ – básnířka, žila na ostrově Lesbos, psala lyrické básně
PINDAROS – básník, psal poezii určenou ke sborové recitaci, hlavně oslavné básně
EZOP – bajky, soubor nazvaný Bajky
HÉRAKLEITOS – filozof
SOLÓN – básník a athénský zákonodárce

Attické období řecké literatury

- kulturním centrem Řecka se staly Athény

- vzniká drama – z oslav konaných na počest boha vína a veselí Dionýsa, kdy při
závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oblečených do kozlích kůží, písně
doprovázené tancem (tzv. dithyramby). Z nich nejdříve vznikla tragédie, později
komedie. Divadlo se hrálo v amfiteátrech, hráli jen muži, nejdříve jen 1 herec,
doprovázený sborem (chórem), herci používali masky a kostýmy. Platila zde
tzv.zásada tří jednot = jednota místa (děj se odehrával na 1 místě), času (děj se
odehrával během 24 hodin) a děje (byl zde pouze 1 hlavní příběh).
- Tragédie – náměty z mytologie, hrdina se dostává do konfliktu s osudem, vyšší mocí
nebo řeší mravní problémy
- nejvýznamnější autoři tragédií:
AISCHYLOS – zavedl druhého herce, bohové podle něj určují každému člověku jeho
osud. Dochovalo se pouze 7 tragédií, nejznámější – Oresteia (obsah v učebnici, str. 33)

SOFOKLES – zavedl princip „deus ex machina“ = bůh ze stroje = socha boha byla
spuštěna na scénu, když bylo třeba vyřešit konflikt. Ve svých hrách věnuje pozornost
hlavně morální volbě postavy.Postavy, které porušily pravidla daná bohy, jsou tvrdě
trestány. Nejznámější tragédie – Král Oidipus – nevědomky zabil svého otce a oženil se
s vlastní matkou. Antigona – konflikt mezi příkazem vládce a morální povinností (obsah
v učebnici, str. 33)

EURIPIDES – v jeho dílech je velmi dobře propracována psychologie postav (vášně,

emoce, zloba), hrdinové jednají více za sebe, neohlížejí se na vůli bohů. K nejlepším
tragédiím patří Medea – hlavní hrdinka kvůli lásce k vůdci argonautů Iasonovi zradí svoji
rodinu, je pak ale sama Iasonem zrazena, pomstí se jeho nastávající ženě i samotnému
Iasonovi, když zabije děti, které s Iasonem měla.

- řecká komedie:
ARISTOFANES – útočí na politické poměry, soudobou morálku, vyjadřuje touhu po
míru. Komedie – Mír, Jezdci, Lysistraté, Vosy, Žáby, Ptáci.

- historická próza:
HERODOTOS – nazývaný otec historie, THUKYDIDES – napsal Dějiny peloponéské
války, zakladatel vědeckého dějepisu

- filozofie:
SOKRATES
PLATON
ARISTOTELES – v díle Poetika – zde se věnuje vzniku tragédie, položil základy teorie o
jednotě místa, času a děje.

Helénistické období řecké literatury

- po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským

- řečtina se stává jazykem vzdělanců celého Středomoří, ale literární díla už nejsou tak
kvalitní, chybí jim originalita, nápad
 Literatura starověkého Říma (literatura latinská)

- začíná na základech literatury řecké přibližně od 3. století př.n.l.

- literatura není tak bohatá jako řecká, většinou zpracovává náměty z řecké literatury
- její význam spočívá v tom, že jejím prostřednictvím se do evropské kultury dostává
znalost antické (zejména řecké) vzdělanosti

Rozdělení:
a) archaické období (3.-2.stol.př.n.l.)
b) zlaté (klasické, vrcholné, ciceronské) období (1 stol.př.n.l.- počátek našeho letopočtu)
c) stříbrné (postklasické) období (poč. letopočtu – 2. pol.5.stol.)

DRAMA
- hry se hrály kromě slavností i o svatbách a pohřbech
- oblíbené zejména komedie

PLAUTUS
- zakladatel římské komedie, čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
- díla: Komedie o hrnci (o lakomci, inspirace pro Moliéra a jeho hru Lakomec),
Pseudolus (o chytrém, mazaném otrokovi)

TERENTIUS AFER
- do Říma přišel jako propuštěný otrok z Kartága (Afer = Afričan)
- jeho hry nejsou tak fraškovité jako plantovy, vychází z pozic vyšších vrstev
- díla: Tchyně, Kleštěnec

SENECA ML.
- filozof, politik a dramatik
- vychovatel císaře Nerona, obviněn ze spiknutí a odsouzen k trestu smrti, raději spáchal
sebevraždu
- díla: filozofický spis Listy Luciliovi, tragédie – plné vášnivosti, mnohé směřují až
k hrůznosti – např. Zuřící Herkules
POEZIE

LUCRETIUS
- autor filozofické básnické skladby O přírodě – zde vysvětlil filozofii tzv. epikurejců

VERGILIUS
- oblíbený ze strany císaře Augusta
- autor římského národního eposu Aeneis (srovnávaný s Homérovou Odysseou) –
hrdina Aeneis uprchl z hořící Tróje, bloudí po mořích a prožívá řadu dobrodružství,
nakonec se usadí ve střední Itálii a zde položí základy římského státu
- autor tzv. bukolické poezie (idealizuje prostý život venkovanů a pastýřů)- sbírka
Zpěvy pastýřské, báseň Zpěvy rolnické

OVIDIUS
- řadu let strávil ve vyhnanství na území dnešního Rumunska, nepodařilo se mu vrátit
zpátky
- nejvýznamnější autor římské milostné lyriky – veršované dílo Umění milovat – radí
mužům a ženám, jak si získat a udržet lásku
- Proměny – kratší epické básně propojené motivy proměny lidské bytosti, např. ve
zvíře, rostlinu
- Listy heroin – fiktivní dopisy, které posílají ženy svým milým
- Žalozpěvy – básnické dílo napsané ve vyhnanství (žal nad svým osudem, stesk po
rodině a vlasti)

CATULLUS
- autor milostné a přírodní lyriky, typická je pro něj dokonalá básnická forma a hrubý
hovorový jazyk
- milostné básně byly inspirovány jeho láskou k ženě, kterou nazývá Lesbií

HORATIUS
- přítel Vergilia
- jeho poezie měla dokonalou formu, ale u čtenářů velký ohlas neměla
- teoretický spis Umění básnické, ale i přírodní a vlasteneckou lyriku, ódy, satiru

Rčení vycházející z antiky:

Achillova pata = citlivé, zranitelné místo

Ariadnina nit = východisko ze spletité situace, „pomocná ruka“ v nouzi
Augiášův chlév = nepředstavitelný nepořádek
Elektřin komplex = vášnivý vztah k otci
Danajský dar = dar, který přináší více škody než užitku
Jablko sváru = příčina roztržky, sporu
Tantalova muka = nadměrné a dlouhotrvající fyzické a duševní utrpení
Sisyfovská práce = těžká, namáhavá, ale marná a zbytečná práce
Oidipovský komplex = chlapce přitahuje matka, v otci vidí soupeře
Narcis, narcisismus = chorobný obdiv k vlastní osobě
Mluvit jako Pýthie = hovořit nejasně, dvojsmyslně (Pýthia = věštkyně)
Ikarův pád = symbol člověka, který chtěl dosáhnout vysoko, ale je za svou pýchu a neznalost
potrestán