1.

ANTICKÁ LITERATURA A BIBLE

ANTICKÁ LITERATURA – cca 8. stol.př.Kr. – 5.stol.n.l.
a. ŘECKÁ LITERATURA – 8. století př.Kr. – 1. století n.l.
b. ŘÍMSKÁ LITERATURA – 3. století př. Kr. – 5. století n.l.

Základní informace:

ANTICKÉ ŘECKO (8. století

př.Kr. – 1. století n.l.)

➢ nejstarší literární památky

dané oblasti (cca
8.stol.př.Kr.): HOMÉR –
epos Illias = hrdinský válečný
epos pojednávající o
posledních dnech trojské
války (příčiny války, výsledek války - rozebíráno na hodině), mezi hlavní postavy patří
např. Achilles, Odysseus, Paris, Hector, Helena (viz film z roku 2004) + epos Odyssea
= epos o dobrodružné cestě/návratu Odyssea po trojské válce na rodnou Ithaku, kde
byl králem; cestou se setkává s kyklopy, čarodějkou, sirénami a jinými postavami
řecké mytologie; do děje zasahuje bůh Poseidon, kterého si Odysseus rozhněval; na
Ithace na něj čeká celou dobu (10 let trojská válka + 10 let cesta) věrná žena Penelope
➢ nejstarší lyrika: básník ANAKREON nebo básnířka SAPFÓ
➢ nejstarší bajky: EZOP
➢ řecká divadelní tvorba (rozkvět dramatu v Athénách mezi 5–4.stol.př.Kr.),
o zásada tří jednot = hra dodržuje jednotu místa, času a děje – 1 místo, 1
časová a 1 dějová linie; původ od Aristotela (spis Poetika)
o princip deus ex machina = náhlé vyřešení situace v antickém dramatu, kdy se
bůh snese na stroji/kladce na jeviště
o tragédie:
▪ AISCHYLOS – Oresteia (král Agamemnón po návratu z trojské války
zavražděn manželkou a jejím milencem, syn Orestes jej pomstí vraždou
matky
▪ SOFOKLÉS – Král Oidipus (Oidipus zabije otce, ožení se se
svou matkou, aniž by věděl, že je to jeho matka → tzv. oidipovský
komplex) nebo Antigona (přes zákaz pohřbí bratra)
▪ EURIPIDÉS – Médeia (milovala Iásona, kterému dopomohla
ke zlatému rounu, ale zradil ji a ona zavraždila děti a jeho nevěstu)
o komedie:
▪ ARISTOFANÉS – Lýsistraté (ženy odpírají splnit mužům manželské
povinnosti, dokud neustanou ve válčení)
➢ řecká filozofie: PLATÓN, ARISTOTELÉS
➢ řecká historie: HÉRODOTOS + THUKÝDIDÉS
➢ řecké řečnictví: DÉMOSTHENÉS – psal tzv. filipiky = kritické spisy zaměřené proti
vládě Filipa II. Makedonského (otce Alexandra Makedonského, kvůli podmaňování
řeckých států)

1
 ANTICKÝ ŘÍM (3. století př. Kr. – 5. století n.l.)

➢ latinská literatura, přejímání prvků a námětů od řecké literatury a kultury

➢ římská divadelní tvorba:
o komedie: PLAUTUS – Komedie o hrnci (otrok krade poklad lakomci, aby
pomohl milencům – Moliére tento námět přepracoval v době klasicismu – viz
Lakomec)
➢ římská historie: TACITUS
▪ + GAIUS JULIUS CEASAR (slavný císař a vojevůdce) - Zápisky o
válce galské
➢ římská filozofie: SENECA – nucená sebevražda za císaře Nera stejně jako Petronius
+ MARCUS AURELIUS – Hovory k sobě
➢ římská próza: PETRONIUS – satirický román Satiricon
➢ římské básnictví:
o lyrika: OVIDIUS (Publius Ovidius Naso) – Umění milovat (soubor rad do
milostného života, milostná poezie) nebo Proměny (básnické zpracování
řecko-římských mýtů)
o epika: VERGILIUS – Aeneis = národní hrdinský epos o vzniku Říma a
římského státu, Aeneis je původem z dobyté Tróje, ze které unikl a usadil se v
oblasti budoucího Říma, Vergilius navazuje na tvorbu Homéra

Literární směr, který navazuje v následujících staletích na odkaz antiky (antickou estetiku,
umění, principy, sloh aj.), je RENESANCE (cca od 14. století do začátku 17. století) a
KLASICIMUS (17. a 18. století).

BIBLE – cca 10. stol.př.Kr. – 4.stol.n.l.

Bible (Písmo svaté) = soubor knih Starého a Nového zákona

a. STARÝ ZÁKON – 10. století př.Kr. – 2. století př.Kr.

b. NOVÝ ZÁKON – 0–2. století n.l. (kanonizace textu do 4.stol.n.l.)

Starý zákon – psán v hebrejštině

nebo aramejštině, vznikal na
území dnešní Izraele (Palestiny),
svatý text Židů, první část
křesťanské bible:
➢ hlavní částí:
PENTATEUCH neboli
TÓRA = tzv. 5 knih
Mojžíšových: Genesis,
Exodus, Leviticus, Numeri,
Deuteronomium
Součástí Starého zákona je také známá Píseň písní = milostná (ve své podstatě však
náboženská) lyrika.
První řecký překlad bible = Septuaginta; první latinský překlad = pozdější Vulgata

2
Apokryfy = náboženské knihy, které nebyly zařazeny do křesťanské Bible
Nový zákon - 27 knih v řečtině (na základě starších hebrejsko-aramejských pramenů)
Ježíš Nazaretský – ústřední postava křesťanství; kolem roku 30 n.l. veřejně působil jako židovský kazatel a
reformátor v Judey (tehdejší provincie Říma, dnes území mezi Izraelem a Palestinou), vyzývá ke změně života a
pokání, uzdravuje nemocné, ale jeho vystupování pobuřovalo židovské náboženské autority a Římany (obavy z
politických ambic kazatele), proto byl nakonec na přání židovských kněží v Jeruzalémě odsouzen římským
prokurátorem Pilátem Pontským v roce 30 n. l. k ukřižování

první 4 knihy = evangelia: Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo – o hlavních

etapách života Ježíše Krista, o jeho umučení a vzkříšení, také vyznání Ježíšovy víry, o němž
přednášel svým učedníkům (12 apoštolů)
Zjevení svatého Jana (Apokalypsa) = sugestivní obraz konce světa a posledního soudu,
předpověď příchodu Krista a božího království
Historický kontext:
➢ pronásledování prvních křesťanů jako náboženské sekty
➢ Židé odmítají Ježíše Krista jako slíbeného Mesiáše (spasitele), proto se křesťanství
odděluje od judaismu, přestože přejímá Starý zákon
➢ 313 n.l. edikt milánský – císař Konstantin povolil křesťanství v římském impériu
➢ na konci 4. století – křesťanství jediné povolené náboženství
➢ formování křesťanské církve, římští biskupové získávají centrální moc --> vzniká
papežství (papeži následovníci sv. Petra) a církevní stát ve střední Itálii
➢ 476 zánik západořímské říše, ale církev již byla samostatnou fungující jednotkou,
které přejímá iniciativu v bývalém římském impériu
➢ během středověku formování nových státních útvarů v Evropě, jejichž panovníci
postupně přijímali křest a zaváděli křesťanství ve své říši