Ekonomika

Ekonomie je nauka, která se zabývá popisem a analýzou výroby, distribuce a spotřeby zboží,
služeb a peněz.

 Pozitivní ekonomie

o objektivním rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního

hodnocení

 Normativní ekonomie

o kvalitativní hodnocení ekonomiky, hledání ideálního stavu fungujícího

ekonomického systému, tato část ekonomie je subjektivní, odráží se v ní morální a
sociální kořeny společnosti

 Mikroekonomie
o zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých domácností, firem a státu;
zkoumá např. relativní ceny statků a výrobních faktorů.
 Makroekonomie
o zkoumá ekonomiku jako celek, zkoumá např. hospodářský růst, cenovou
hladinu, inflaci, apod.
Ekonomický systém označuje typ uspořádání tržních a vlastnických vztahů v dané ekonomice.
Rozlišujeme čtyři nejznámější či nejobvyklejší ekonomické a řadu dalších systémů, které se
objevují jen v menším měřítku.

Ekonomické subjekty jsou základní jednotky výpovědí ekonomické teorie, zejména

mikroekonomie. Jsou to osoby (fyzické, právnické) či agregované kategorie lidí, které nazýváme
podle jejich hlavní funkce v ekonomickém životě.

Potřeba 
Potřeba je termín používán v oborech ekonomie a sociologie. Určuje stav nedostatku nějaké z
nezbytných složek základního uspokojení, které umožňují normální fungování lidského těla.

Dělení potřeb:

 Základní potřeby – jsou to nevyhnutelné potřeby, věci bez kterých člověk není schopen přežít
(jídlo, spánek apod.)
 Vyšší potřeby – není tolik nezbytné je uspokojovat, lze je odložit. Patří sem dary či dovolené.
 Nahodilé potřeby – jsou to potřeby, jejichž příčinou je určitý impulz (například kupujícího
upoutá vůně čerstvého pečiva nebo zajímavá věc).
 Uměle vyvolané potřeby – zde hraje roli reklama a móda; lidé kupují věci, které jinak
nepotřebují a nebyli by nuceni je koupit.
Životní úroveň lze definovat jako míru uspokojování materiálních i nemateriálních potřeb a tužeb
jednotlivce či skupiny zbožím a službami. 

Výroba
Výroba je činnost, kde dochází k přeměně vstupů na výstupy. Základním předpokladem jsou
výrobní zdroje. Jsou to vstupy do výroby. Vstupy se přeměňují výrobním procesem a mění se ve
výstupy (statky, služby).

Za statky jsou označovány fyzické komodity (produkty vyráběné pro spotřebu či směnu) a služby
jsou úkony, které uspokojují existující poptávku.

Výrobní Faktory:

1. Práce: jakákoliv ekonomicky zaměřená (manuální či duševní) činnost:

2. Půda: souhrn všech součástí přírodního prostředí. Tento výrobní faktor je ale nepřenosný
a nerozmnožitelný. Půda se rozděluje na:

o zemědělská (pěstitelský základ)

o stavební (půda jako staveniště)

o nerostné suroviny (půda jako stanoviště)

3. Kapitál: vzniká jako výsledek lidské pracovní činnosti. Tvoří ho kapitálové statky, které
vznikly z předcházejících výrobních aktivit, které nejsou určeny pro přímou spotřebu, ale
na náhradu či rozšíření výrobních kapacit, které budou využity při budoucí výrobě.

4. Lidský kapitál: lidská činnost; množství pracovní síly, její kvalita a v neposlední řadě také
kvalifikace. Ale také management podniku, informace a znalosti.

Hospodaření
Hospodaření je v ekonomice a účetnictví název pro rozdíl mezi výnosy a náklady podniku a
představuje tak zisk nebo ztrátu podniku za určité období nebo dobu.