JAN JANDOUREK: ÚVOD DO SOCIOLOGIE

PORTÁL, PRAHA 2003, ISBN 80-7178-749-3

Zpracoval Michal PARÍZEK

1 CO JE TO SOCIOLOGIE?
1.1 CO A K ČEMU JE SOCIOLOGIE?
- z lat societeas – společnost
- vysvětluje sociální příčiny jevů viditelných ve společnosti – tím se liší od ostatních humanitních věd
- zjednodušeně: sociologie se zabývá současnou (moderní) společností, kulturní antropologie
společnostmi jinými, „přírodními“
- empirická věda; z empirických dat získává „zákonitosti“ (pravidelnosti)

Sociologismus a další redukcionismy

- sociologismus – přesvědčení, že sociologie je jako věda prvotní, že, bude-li vystavěna na principu
přírodních věd, může být stejně přesná jako ony
- sociologická imaginace – schopnost nevidět věci s předsudky, vidět je v širších souvislostech

Kritická funkce sociologie

- sociologie má schopnost poznávat problémy ve společnosti (proto je také často neoblíbená); zároveň má
ale i ambici tyto problémy řešit; není čistou vědou, je nástrojem dosažení cíle

Pokus o definici sociologie

- samostatná vědecká disciplína, jež se pomocí analytických metod a empirických technik zkoumat
struktury, funkce a souvislosti vývoje společnosti a navrhovat o nich teorie.
- není ani jen empirická, ani jen teoretická

1.2 SOCIÁLNÍ PARADIGMATA A ÚROVNĚ SOCIÁLNÍ REALITY

- věda multiparadigmatická – existuje mnoho sociologií (jeden problém vysvětlují různí sociologové
různě)
- paradigma: T. Kuhn (převládající, uznávaný model); s přibývajícími nejasnostmi dochází ke krizi,
k vědecké revoluci, k formulování nového paradigmatu
o faktualistické p.
 existují vnější objektivní sociologické činitele, které můžeme vědecky zkoumat
 E. Durkheim
 např. strukturální funkcionalismus, konfliktualistické teorie
o behaviorální paradigma
 základem je pozorovatelné chování jedinců ve společnosti
 B. F. Skinner
o definiční paradigma
 zkoumá, jak lidé definují situaci, ne jaká je; to, jak lidé situaci definují, de facto
způsobuje, že taková je
 M. Weber
 teorie akce, symbolický intrakcionismus, fenomenologie, etnometodologie,
existencialismus

Různé úrovně sociální reality

- vědomí sociální reality:
o mikroskopicko-makroskopické (individuální jednání, interakce, skupiny, organizace,
společnosti, světový systém)
o objektivně-subjektivní (hmatatelné jevy, ideje)
o vznikají čtyři oblasti:
 makroobjektivní, makrosubjektivní – paradigma sociálního faktu
 mikrosubjektivní – paradigma sociální definice
 mikroobjektivní – paradigma sociálního chování

1.3 ZROD SOCIOLOGIE V MODERNÍ SPOLEČNOSTI

- sociologie v našem chápání vzniká s moderní společností v 19. století; až v okamžiku, kdy byla
společnost tak složitá (nesamozřejmá), že musela být vysvětlována
- tradiční společnost: založená na autoritě (náboženství, pán, hlava rodiny), mizivá vertikální i
horizontální mobilita

1
 - moderní společnost je založená na výkonu; rychlý přechod vyvolal mnoho otázek

Sociální a intelektuální síly působící při vzniku sociologie

- politické revoluce, průmyslová revoluce, vznik kapitalismu, vznik socialismu, urbanizace, změna
v oblasti náboženství, rozvoj vědy
- sociologie je trochu někde mezi vědou a duchovními naukami; otázkou bývá, co se děje v duši lidí, kteří
nějak jednají

1.4 OTCOVÉ ZAKLADATELÉ SOCIOLOGIE

- sociologem mohl být již Aristoteles, ale v dnešním slova smyslu (kritérium moderní společnosti) je
prvním Comte

August Comte (1798-1857)

- pobočník Saint-Simona (marxismus i konzervatismus)
- požadavek studia společnosti na vědeckých základech
- z empirických zkoumání vyvozujeme teorie, díky nimž můžeme opět zkoumat
- rozdělení na sociální statiku a sociální dynamiku
- tři stádia vývoje:
o teologické, imaginární (do 1300)
 převládá víra v nadpřirozeno
o metafyzické, abstraktní (1300-1800)
 víra v abstraktní pojmy (příroda)
o pozitivní, vědecké (od 1800ú
 víra ve vědu
 věda má být náboženstvím společnosti
- Cours de Philosophie positive

Émile Durkheim (1858-1917)

- snaží se nalézat prostředky obnovení řádu ve společnosti
- „Společenská dělba práce“ – snaží se popsat morální faktory vědecky
- tradiční společnost: mechanická solidarita, kolektivní vědomí
- moderní společnost: organická solidarita, dělba práce (ta musí být spravedlivá)
- zavádí pojem sociální fakt – objektivní okolnost (válka, nezaměstnanost) – „Pravidla sociologické
metody“
- velký důraz na morálka – morální individualismus vychází ze společnosti, pro kterou je nutný

Karl Marx (1818 – 1883)

- silně ideologický; zaměřený na ekonomii; nezajímal se o osvícenství a francouzskou revoluci, ale o
utlačování člověka v kapitalistické společnosti
- souhrn výrobních poměrů vytváří základnu, na které se zvedá právo a politika
- podoba společnosti, politiky a kultury je odvozena od způsobu materiálního života
- zbožní fetišismus – dělník je odtržen od výrobku, je nucen vykonávat jednoduché úkony; je pouze
příslušenstvím stroje
- rozdělení společnosti na dvě třídy: buržoazie (obírá dělníky o nadhodnotu) a proletariát; dialekticky
musí dojít k pádu kapitalismu, diktatuře proletariátu a beztřídní společnosti

Max Weber (1864-1920)

- na rozdíl od Marxe se zabývá vlivem idejí na materiální svět: proč jen na západě došlo k takovému
vývoji?
- „Protestantská etika a duch kapitalismu“
- tři typy autority: tradiční, charismatická, racionálně legální
- vytváří tzv. ideální typ – reálně neexistující ve svých vlastnostech dokonalé jevy
- díky porovnání ideálního typu a reálné situace docházíme k chápající sociologii

Georg Simmel (1858-1918)

- židovského původu – bez peněz, vydělen ze společnosti – to byl možná jeden z předpokladů jeho
odstupu
- je proti organickému pojetí (připodobnění společnosti k organismu) i proti přístupu považujícímu
přírodní a humanitní vědy za zcela odlišné (Německo, idealismus)

2
 - mikrosociologie – zkoumání jedinců a jejich interakcí; vyšší celky (rodina, klan, společnost) jsou pouze
krystalizací těchto interakcí

Odkaz otců zakladatelů

- z Comta zůstává hlavně pocit, že věda má zlepšovat, ke studiu Marxe inspiruje historie 20. století,
Weber je živý myšlenkami o tom, jakou roli hrají hodnoty ve společnosti

Poučení z četby klasiků (podle Peruska)

- všechny podstatné odpovědi týkající se společenského života již byly zodpovězeny
- žádná sociologická teorie neodpovídá ve svém výsledném tvaru metodologickým postulátům
- vliv žádné vědecké teorie ani ve vědě samé, natož pak ve veřejnosti není přímo úměrný míře jejího
empirického či historiografického zdůvodnění
- existuje sada témat, která se opakuje a rozhodně je sociálně a existenciálně závažná, ale která se
prostředky čisté vědy pravděpodobně nedá vyřešit

1.5 ZAKLADATELÉ ČESKÉ SOCIOLOGIE

- žádná česká osobnost mezi skutečně významné sociology nepatřila

Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)

- otázka po smyslu českých dějin
- náboženství, sociologická analýza umění (literatury), sebevražda
- kritický realismus; vidí společnost jako organizovaná individua; ve společnosti se prosazují
centralizační a individualizační tendence
- je pro angažovanou sociologii
- „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“
- „Otázka sociální“, „Rukovět sociologie“

Inocenc Arnošt Bláha (1879-1960)

- počátky Sociologické revue (s Chalupným)
- strukturálně funkcionální přístup: „Měst“, „Sociologie dětství“, „Sociologie sedláka a dělníka“
- „Sociologie“

Emanuel Chalupný(1879-1958)
- pozitivistický přístup, člen Bláhovy brněnské školy
- „Sociologie“ – první komplexní český sociologický systém
- sociologie je spojení objektivní biologie a subjektivní psychologie

2 SOCIOLOGIE 20. STOLETÍ

2.1 FRANKFURTSKÁ ŠKOLA
- svobodná univerzita – dost liberální, nezaměřená proti Židům – nebyla financována státem
- F. Oppenheimer – stát je porobení části obyvatel; cesta ke spokojenosti je buď výroba a svobodná
směna (liberalismus) nebo vyvlastnění (socialismus)
- dost silně levicová
- K. Manheim – sociologie vědění (vědění můžeme zkoumat pouze v kontextu všeho, co víme)
- E. Fromm, Theodor Adorno a další – během nacismu zrušen, po válce obnoven
- typická velkou interdisciplinaritou

Myšlenky kritické školy

- silně kritické proudy – kritika ekonomického determinismu
- sociologie je nástrojem kritiky, ne neutrálním faktorem
- člověk je svázán formální racionalitou; v moderní společnosti jde o nalezení prostředků k dosažení cíle,
ne o osvobození člověka

Herbert Marcuse (1898-1979)

- celá společnost je iracionální; společnost je zotročována moderní technologií
- vzniká jednosměrná společnost – pod tlakem televize, reklamy atd.

Theodor Wiesengrund Adorno (1903-1969)

- kulturní průmysl; sloučení sféry vysokého a nízkého umění
- umění se spojilo se společností, umění není také zbožím, ale pouze zbožím

3
Jurgen Habermas (nar. 1929)
- systémová kolonizace žitého světa – jedinou ideologií je věda a racionalita
- demokracie a vzdělání umožňují lidem získat moderní povědomí – tím mohou přemýšlet o idejích
- je optimista; v konfliktu již nevítězí síla, ale argument – tzv. komunikativní racionalita

Erich Fromm (1900-1980)

- „Mít nebo být“, „Umění bytí“
- tvrdí, že štěstí člověka spočívá ve štěstí druhých – humanistická etika
- moderní člověk má mnoho věcí, užívá mnoho věcí, ale je málo
- inspirace buddhismem; člověk by se měl oprostit od touhy a vést svobodnou existenci

Kritika kritické školy

- nebyla vždy srozumitelná, některé teorie se ukázaly jako nepravdivé
- přesto má velký přínos –v historii i dnes (např. proměny struktur v západní společnosti, kulturní
průmysl a elektronická média)

2.2 INTERPRETATIVNÍ SOCIOLOGIE

- sociologické přístupy, které tvrdí, že společnost neleží před člověkem jako hotová věc, ale že je třeba ji
neustále interpretovat
- v sociální skutečnosti je přítomno lidské vědomí
- neexistují žádné vyšší struktury, které by přesahovaly běžnou zkušenost sociálních aktérů;
- užívané kvalitativní přístupy; skutečnost je tak složitá, že ji nelze vměstnat do dotazníku

Fenomenologická sociologie
- analýza světa každodennosti (A. Schutz)
- člověk je vybaven balíkem příručního vědění; do něj se snaží nacpat všechny nové zkušenosti

Etnometodologie
- snaží se popsat zvláštní situace, ve kterých se člověk běžně vyskytuje a které řeší pomocí common
sense – zdravého rozumu
- analyzuje subjektivní hlediska společnosti tak, jak je interpretují její členové

Sociologie vědění
- směry zabývající se tím, jaká je souvislost mezi věděním, vědomím a představami a sociálními
strukturami a procesy, v nichž toto vědění vzniká
- jak sociální procesy ovlivňují naše vědění

Konstruktivismus
- mnohé z toho, co považujeme za realitu, je pouze konstruktem (instituce, stát)
- zkoumání každodenního vědění; toho, co každý „ví“

Symbolický interakcionismus
- mysl a osobnost nejsou součástí vnitřní výbavy organismu, ale jsou produktem sociálního procesu;
důležitou roli v tomto procesu hraje jazyk
- socializace je učení se symbolům a rolím
- zanedbává makrodimenze společenského života

2.3 STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS

- vychází z Comta (normativní koncepce a rovnováha), Spencera (organicismus, struktura a funkce) a
Durkheima
- důraz na sociální stabilitu, makroskopické teorie

Talcott Parsons (1902-1979)

- může být ztotožněn se strukturálním funkcionalismem
- schéma AGIL (adaptace, dosahování cíle, integrace, udržování vzorů)
- systémy:
o biologický organismus – řeší přizpůsobení se vnějšímu prostředí
o systém osobnosti – dokonalý jedinec se snaží dosahovat takových cílů, které jsou pro
společnost správné

4
 o sociální systém – integrační funkce, řízení vztahů částí systému
o kulturní systém – poskytuje normy a hodnoty pro chování
- zabývá se paradigmatem evoluční změny – jednotlivé subsystémy ve společnosti se vyvíjí a adaptují
(tzv. adaptivní modernizace)

Robert K. Merton (1910-2003)

- kritika Parsonse – některé struktury mohou být i negativní, vzniká sociální dysfunkce
- dysfunkce je nezamýšlený negativní důsledek lidského jednání (nadprodukce automobilů)
- pojem latentní funkce – účinek nepromyšleného sociálního jednání (např. výsledky prohibice v USA)
- non-funkce – některé jevy nemají žádno funkci (i když dříve ji třeba měly) – např. ženské
protialkoholní hnutí

Kritika strukturního funkcionalismu; Ch. Wright Mills (1916-1962)

- spojení Marxových a Weberových inspirací; radikální sociologie
- problém sociologie je v tom, že nepostihuje pouto mezi strukturálními otázkami (public issues) a
osobními problémy (personal troubles)
- kritika abstraktního empirismu a velkých teorií
- sociolog je angažovaná postava
- výsledkem intelektuální obratnosti (studium historického vědomí, schopnosti flexibility apod.) povede
k tomu, že člověk bude sám sebe chápat jako aktivní a historicky situovanou bytost
- vzestup bílých límečků na úkor modrých límečků (produkt postindustriální společnosti)
- veselí roboti – pracují, jsou manipulováni a přitom jsou šťastní – to je nejhorší
- lidé jsou pasivní, politicky impotentní – společnosti vládne úzká propojená elita

2.4 STRUKTURÁLNÍ MARXISMUS

- inspirace u Claude Levi-Strausse
- snaha odhalit skryté struktury, tvořené omezeným počte aktérů a interakcí – je možné objevit v nich
zákonitosti
- základní takovou zákonitostí je směna

Louis Althusser (1918-1990)

- každá společnost má čtyři roviny: ekonomickou, politickou, ideologickou a teoretickou
- přijímá marxismus, ale bez ekonomického determinismu: každá ze čtyř složek má svou formu
produkce, ty jsou v podstatě shodné
- struktura výrobního způsobu je dána kombinacemi mezi výrobními prvky (pracující, výrobní
prostředky, nepracující, kteří si přivlastňují nadhodnotu ) a vztahy (vztah k vlastnictví a vztah
k přivlastnění)
- teoretický antihumanismus – dějiny nejsou udávány jednáním lidí, ale obecnými strukturami

2.5 SOCIOLOGIE NA PRAHU 21. STOLETÍ

- deziluze z vývoje – odklon od velkých teorií, čtyři selhání (blahobyt a konzervatismus nejdou ruku
v ruce, konfuciánství nepřináší stagnaci, význam náboženství neklesá, neschopnost předpovědět
zhroucení socialismu)
- je postižena omezeností, trivialitou, racionalismem a ideologií

3 SOCIALIZACE, SOCIÁLNÍKONTROLA, DEVIACE A ZLOČIN

- snaha vylepšit člověka výchovou
- každý člověk patří do společnosti a společnost potřebuje

3.1 DIVADLO ŽIVOTA A JEHO ROLE

- otázka, jestli je chování člověka určováno dědičně nebo výchovou – během historie se postoje mění
(nacismus, komunismus); nyní je za dost významný považován vliv vrozených činitelů (genetiky)
- socializace je proces, kdy se člověk učí, jak se má chovat a co je normální
o přesvědčení – rámcový pohled na to, co je správné (lidé mají být svobodní)
o hodnoty – jaké jednání je správné
o norma – závažný požadavek týkající se chování
- primární socializace probíhá prostřednictvím nejbližších – rodina, přátelé
- sekundární socializace prostřednictvím institucí (škola, televize, podnik)
- sociální kontrola – potrestání jedince, který se nechová společensky přijatelně

5
Život jako divadlo
- Erving Goffmann: život se dá popsat jako divadlo, ve kterém každý jedinec hraje mnoho rolí, snaží se
svou roli vnutit ostatním a získat požadované reakce

Sociální role
- role je očekávané jednání – každý jedinec hraje roli, pro tu musí mít rolové dispozice
- role se specializují, jsou stále konkrétnější; mnoho rolí přebírají instituce (výchova); zároveň mnoho
rolí přibývá; hrajeme více specializovanějších rolí
- ambiguita – dvojznačnost – role – společnost se neshoduje v tom, co se od role očekává (např. politik
má vycházet vstříc lidu, zároveň ale i hledět dopředu)
- rolová ambivalence – od jedné role se očekávají dvě protichůdná jednání – např. zaměstnanec má být
loajální, ale i kreativní a samostatný
- rolová distance – člověk se od určité role distancuje (je na ni velký apod.)
- rolové přetížení – člověk má příliš rolí (přetížená matka)
- rolový tlak – přetížení, protikladnost rolí (např. lékař má co nejlépe léčit, ale pojišťovna mu dává
limity)
- křížení rolí – otec-voják vychovává děti vojensky
- konflikt rolí – otec má být hodně s dětmi, ale zároveň uživit rodinu

Definice situace
- definice situace – postup, kterým jednající připisuje smysl událostem
- definice situace není pouze individuální, ale je ovlivněna postoji společnosti

Self
- představa, kterou máme o svých vlastnostech, schopnostech a chování
- obraz, který jsme si o sobě vytvořili jako o soudržné bytosti oddělené od druhých

Sociální zrcadlo
- schopnost vžít se do pocitů druhých a nahlížet sebe jejich očima
- tři fáze:
o 1) představujeme si, jak se zdáme druhým (jsem tlustý)
o 2) uvažujeme, jak nás posuzují (obezita je ošklivá)
o 3) na základě toho se objevuje pocit sebeprožívání (stydím se)
- odlišení self-image a self-conception (obsažnější, jak se skutečně cítím)

Významný druhý
- druhý – osoba, skrze kterou si individuum během socializace vytváří svůj vlastní obraz
- významný druhý (significant other) – významný interakční partner (rodina, partner)
- generalizovaní druzí – zobecněný pohled ostatních

3.2 ŽIVOTNÍ CYKLUS

- fáze a přechody, kterými musí jedinec během života projít, důležité body socializačního procesu, které
jsou biologicky a sociálně podmíněné
- dětství, mládí, mladí dospělí, zralí dospělí, stáří

Dětství
- období primární socializace (0 – 7/15)
- zákaz práce, trestní nepostižitelnost, za to povinná školní docházka

Mládí
- fáze mezi dětstvím a dospělostí
- příprava na převzetí role dospělého, odpoutání od primární socializace, hledání hodnot
- velký význam má „parta“

Dospělost
- období biologické zralosti, psychické stability, osvojení sociálních rolí a schopnosti převzít
odpovědnost
- dělení na mladé dospělé a zralé dospělé (30-45)
- kolem 45. roku přichází krize – neuspokojení životem

6
Stáří
- po skončení ekonomické činnosti – doprovázená fyzickými a duševními změnami
- zcela zřetelně spojeno s odchodem do důchodu – rozpad vztahů (pracovních), návyků apod.; postupná
ztráta blízkých – úmrtí, odchod dětí

Smrt
- problémem není samotná smrt, ale zlepšení podmínek smrti
- smrt je přirozená poté, co člověk prožil život a mohl mu dát smysl

3.3 SOCIÁLNÍ KONTROLA A DEVIACE

- toho, aby se jedinci chovali v rámci očekávání, je dosahováno vnější a vnitřní kontrolou:
o vnitřní – jedinec považuje společenské normy za sobě vlastní
o vnější – systém pozitivních a negativních sankcí
- problémem je, aby kontrola nesloužila mocným k udržování svého postavení

Zločin a deviace
- zločin – jednání porušující právo platné v dané společnosti; v případě přistižení a usvědčení následuje
trest
- deviace – jednání jdoucí proti převažujícím normám společnosti
- existuje i jednání, které je společností tolerováno, přestože je protiprávní (rychlá jízda)
- zločinnost závisí na věku, místě (velkoměsta), sociální situaci apod.

Organizovaný zločin
- zločinná činnost je koordinovaná, dochází k dělbě práce
- vzniká tam, kde je poptávka po ilegální nabídce

Zločin bez obětí

- např. prostituce, lehké drogy – samotná činnost nemá žádné oběti, pouze se na ni navazují další činnost
- patrná snaha o legalizaci – potírání je stejně neúčinné

Příčiny deviace
- mnoho vysvětlení – vrozenost, naučenost apod.
- teorie racionální volby – v dané chvíli připadá deviace výhodná
- teorie diferenciální asociace – v některých společnostech si jedinec deviantní chování může přisvojit již
během primární socializace
- teorie anomie – jedinec ani přes usilovnou práci není schopen zlepšit svůj sociální status – má pocit
možného zlepšení situace při ilegálním chování

Adaptace podle R. K. Mertona

- 5 způsobů individuálního přizpůsobování se:
o 1) konformita
o 2) inovace; přijetí cílů, odmítnutí prostředků
o 3) ritualismus; odmítnutí cílů, přijetí prostředků
o 4) únik; odmítnutí cílů i prostředků
o 5) odmítnutí cílů i prostředků, dosazení nových
- teorie labellingu – deviantní je chování, které tak označí „bohatí bílí muži“

Stigma
- znak, kterým se jedinec odlišuje od psychické, fyzické nebo sociální normality
- takový znak jedince vyděluje ze společnosti

Michel Foucault: Člověk je živočich, který se doznává

- člověk je neustále pod kontrolou společnosti – od rodiny po instituce
- člověk se celý život k něčemu doznává

Zločin a trest
- trest – nepříjemné důsledky pro aktéra činu; vynesené legitimní autoritou nebo držitelem moci
- dříve převažovaly tresty fyzické; pranýř – kombinace fyzického a psychického
- dnes převažuje uvěznění
o potrestání, náprava, odstrašení, izolace

7
České vězeňství
- chyby:
o příliš mnoho trestů vězením
o málo alternativních trestů
o nízká zaměstnanost vězňů
o přetížení civilních pracovníků
o přeplněnost a nevyhovující stav věznic
- drtivá většina příčin věznění je majetková kriminalita

Alternativní tresty
- veřejně prospěšné práce, pokuta, finanční náhrada
- problém je, že odsouzení nemají z alternativních trestů strach apod.

Trest smrti
- zakázán asi v 60 zemích – malý efekt, justiční omyly, zneužití v totalitních režimech apod.

Shrnutí
- Sociologie dokázala během své historie poměrně přesně popsat, jak se lidé chovají.
- Ne vždy už byla schopna jednoznačně říci, proč se tak děje.
- Asi nejméně se jí podařilo převést své poznatky i do praxe, tedy navrhnout účinná opatření, aby jedinec
dokázal zvládnout svou životní roli na scéně společnosti.
- ale – upřímně řečeno – nechceme toho po sociologii příliš?

4 SOCIÁLNÍ SKUPINY A ORGANIZACE

- konflikt mezi jedincem a skupinou

4.1 SOCIÁLNÍ SKUPINA

- množství jedinců s pravidelnou (delší) dobou trvání; má společný pocit „my“

Skupina primární a sekundární

- skupina drží pohromadě citovými a instrumentálními pouty
o citová pouta
 osobní vztah, pocit bezpečí, důvěrnosti
o instrumentální pouta
 ve skupině chceme dosáhnout společného cíle – proto se spojujeme i s jinak
antipatickými osobami
- primární skupina
o jedinci jsou v ní v častých, intimních vztazích, převažují citová pouta
o jedinci se navzájem silně ovlivňují; silný prostředek sociální kontroly
- sekundární skupina
o jedinci mají dost neosobní vztahy
o racionální organizace, zaměření na cíl

In-group, Out-group a referenční skupina

- referenční skupina – skupina, ke které se člověk poměřuje
- skupina, do které chceme patřit – in-group
- skupina, proti které se vymezujeme – out-group

Skupiny velké a malé

- 2(3) - ∞
- s velikostí se radikálně mění vztahy ve skupině
- sociometrie – poddisciplína zabývající se vztahy ve skupinách
- např. pomocí Morenova testu se měří oblíbenost jednotlivců ve skupině

Vůdci
- každá skupina má vůdce – oficiálního nebo neoficiálního
- vůdce

8
 o expresivní (sociálně-emocionální specialista) – soustředí se na vytváření dobrého dojmu,
oblíbenost (matka, oblíbený konstituční monarcha)
o instrumentální (úkolový specialista) – zaměřuje se na prostředky, na schopnost řešit daný úkol
(šéf vlády)
o přirozený vůdce – nemusí zastávat žádnou funkci
o sociometrický vůdce – je uprostřed komunikačních kanálů, nemusí být nutně oblíbený
 izolovaný vůdce – je volen jen několika členy skupiny

Paradoxy skupin
- existují techniky jak zlepšit práci skupiny – brainstrorming
- nemusí platit obecné „pravdy“, že víc hlav víc ví – jedinec je schopný podat vyšší výkon sám než
v kolektivu apod.

4.2 ORGANIZACE
- instituce – způsob, jak se věci dělají; rodičovství, soudnictví
- organizace – útvar s určitým počtem členů, který má dané hranice vlastních struktur
o hierarchické dělení autority, dělba práce
o jednotlivci se mohou v organizaci střídat; jedná se o seberegulující systém; silně formalizované
vztahy
- formální organizace – takové, které přebírají úkoly náležející v tradiční společnosti např. rodině (školy
apod.)

Typy formálních organizací

- dobrovolné
o dobrovolný vstup a výstup (skauting)
- donucovací
o takové, do kterých je člověk nucen vstoupit – armáda, nemocnice atd.
o často probíhá „degradační ceremoniál“ – jedinec je zbaven předchozí identity
- utilitární
o školy, odbory, vládní úřady – uprostřed mezi dobrovolnými a donucovacími (vysoké školy)

4.3 BYROKRACIE
- velké organizace potřebují pro své fungování rutinní postupy – byrokracii
- racionální hierarchický systém s přesně danou odpovědností a pravomocemi
- veškeré kroky se zapisují; postup na základě věku a/nebo zásluh
- současná byrokracie se dost odlišuje od Weberova ideálního pojetí
- byrokracie se přizpůsobuje novým podmínkám

Problémy byrokracie
- je nepochopitelně nemožné snížit byrokracii

Shrnutí
Zkoumání skupin a institucí nás může buď uvrhnout do beznaděje, nebo naplnit optimismem. Jsme jen malá
kolečka v systémech, na něž nemáme sebemenší vliv? Nebo jsme dovední hráči, kteří mají šanci i za oficiální
fasádou žít svůj vlastní a přiměřeně svobodný život? Jak kdy, sděluje nám sociologie.V každém případě je na
tom ve světě institucí vždy lépe ten, kdo o nich něco ví a vidí jim pod kůži.

5 SPOLEČNOST A JEJÍ VRSTVY

- ve společnosti existuje mnoho více či méně překročitelných hranic

5.1 SPOLEČENSKÉ VRSTVY

- stratifikace (rozvrstvení) postihuje hierarchické uspořádání sociálního systému

Stratifikační systémy
- 1) hydraulické – nahoře jsou vrstvy, které mají neomezený přístup k vodě (např. ve starém Egyptě)
- 2) založené na věku – vládnou nejstarší muži (gerontokracie)
- 3) feudální společnost – podle vlastnictví půdy
- 4) kastovní společnost – velice malá šance na pohyb mezi kastami

9
Otroctví
- systém, kdy jeden člověk je majetkem jiného člověka
- v západní civilizaci zmizelo v polovině 19. století

Kasty
- ostře ohraničená skupina, jejímž příslušníkem se člověk stává už svým narozením
- extrémně malá vertikální pohyblivost

Stavy
- skupiny sobě přibližně rovných jedinců; zpravidla vznikají ve feudální společnosti
- společná obrana svých práv, privilegií a zájmů
- možná prostupnost

5.2 TŘÍDY

Marxistické hledisko
- dvě významné třídy – buržoazie a proletariát; rozdělení podle vlastnictví výrobních prostředků
- třídy jsou ve vzájemném antagonismu; třídy jsou uvědomělé a musí proti sobě bojovat

Weberovské hledisko
- 4 třídy: vyšší, maloburžoazie, bílé límečky, manuálně pracující
- zdůrazňuje rozdíl v životním stylu na úkor ekonomického dělení

Funkcionalistické hledisko
- třídní systém odráží důležitost jednotlivých lidí
- třídy navzájem kooperují – jedinci jsou motivováni k píli, protože mohou mezi třídami volně procházet

Změny v třídní struktuře ve 20. století

- vzniká nová manažerská třída - podniky jsou tak složité, že je nemohou řídit majitelé; oddělení řízení
od vlastnictví
- fragmentace vyšší třídy na elity a intelektuály (ti často kritizují kapitalismus)
- globalizace přenáší vlastnictví z malých firem na nadnárodní korporace
- střední třída se přesouvá do služeb ( v USA přes 70%)
- pracující bohatnou; vzniká poměrně úzká skupina skutečně chudých (nezaměstnaní)

5.3 SOCIÁLNÍ MOBITLITA

- horizontální pohyb ve společnosti
- významný pohyb nahoru i dolů

Paradoxy statusu
- existují lidé, jejichž status je vysoký, ale finanční ohodnocení nízké (profesoři) a naopak (milionáři)

5.4 RASY A ETNIKA

- rasa je skupina lidí, která má některé společné dědičné rysy
- etnikum – skupina jedinců, kteří mají společnou etnicitu – kulturní, rasové, teritoriální, jazykové,
historické faktory; vědomí společného původu
- na rozdíl od rasy se nejedná o rozlišení fyzické, ale spíše hodnotové apod.
- každý člověk je zároveň členem mnoha většin i menšin; někdy je chování většiny k menšině
diskriminující

5.5 SOCIÁLNÍ ZMĚNA

- změny postihující významné společenské instituce – patrné zejména v posledních desetiletích

Faktory změny
- fyzické prostředí – např. změna z lovecké na zemědělskou společnost
- velikost a struktura populace (např. stárnutí)
- střety ohledně zdrojů a hodnot
- konflikt (válka)
- inovace – zavedení nových myšlenek
- difuze – propojování společností

10
Teorie sociální změny
- evoluční teorie
o společnost je podobná organismu – roste a stává se stále složitější
- cyklické teorie
o civilizace vznikají jako reakce na výzvy (přírodní, lidské)
o každá trvá zhruba 1000 let
- konfliktualistické perspektivy
o každá společnost je stále vystavena změně a konfliktu – všechny části společnosti jsou
konfliktní
- funkcionalistická perspektiva
o ke změnám dochází vlivem změn materiálních podmínek; např. vynález auta s odstupem času
(kulturní prodleva) mění společnost

Shrnutí
- Podle jedné židovské modlitby máme děkovat za to, že jsme se nenarodili jako pohani nebo jako ženy
(samozřejmě jak kdo). Sociologie nám ukazuje, že tuto modlitbu by bylo možno přeformulovat a
děkovat např. za to, že jsme se nenarodili jako chudí, černí, žlutí, nevzdělaní, nemocní. Docela nedávno
bylo v naší zemi logické děkovat i za to, že jsme se nenarodili jako šlechtici nebo děti továrníků…
Společenská pyramida je složitější, než se zdá. Dokonce jako by byla občas postavena spíše
z pohyblivých písků.

6 GENDER A SEXUALITA
- existuje něco jako mužská a ženská role ve společnosti – tím se zabývá gender

6.1 GENDER
- sociální aspekt pohlaví
- od narození jsou dětem vštěpovány vzorce chování v závislosti na pohlaví – je otázkou, do jaké míry je
výsledná podoba ovlivněna tímto procesem
- rozdílné sociální role se projevují během celého života (kariéry, rodiny atd.)

6.2 SEXUALITA
Homosexualita
- od poloviny 20. století začíná být homosexualita považována za rovnocennou orientaci
- příčiny nejsou jasné: vrozené, naučené, stresem v době těhotenství apod.
- nezaměňujme s pederastií (náklonnost muže k chlapci), pedofilií (muže k dívce) a efebofilií (tolerovaná
náklonnost mužů ke krásným chlapcům v antice)

Dvojí morálka
- západní kultura je poznamenána dvojakostí proklamované monogamie a reálné existence četných
nemanželských vztahů během celé historie – to je dáno přísným přístupem křesťanství k sexu

Prostituce
- snaha dosáhnout finančního zisku, zvýšení pozice ve firmě apod.
- „pravá“ prostituce předpokládá, že se aktéři neznají

6.3 RODINA
- forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším
rodiče a děti
- základní funkce: reprodukce a výchova
- od počátku století předává rodina mnoho funkcí institucím (příprava dítěte na život)
- moderní rodina je nukleární (atomární) – tvořena rodiči a dětmi, ne rozšířeným příbuzenstvem

Klasická dělba rolí v rodině podle T. Parsonse

- čtyři aktéři – 2 nadřazení (otec, matka), 2 podřízení (dcera, syn)
- otec má instrumentální prioritu (zajišťuje rodině status), matka má emocionální prioritu („tvoří“ rodinu)

Nesezdaná soužití
- manželství na zkoušku
- ve společnosti stále roste tolerance k takovému soužití

11
Registrované partnerství
- snaha upravit reálné vztahy právně – např. umožnit návštěvy v nemocnici
- odpor tradicionalistů

Singles
- ochota jedince vzdát se partnerství – lepší možnost kariéry, více sexuálních vztahů

Rozvody
- největší důsledky dopadají na děti a ženu

6.4 GENDER, FEMINISMUS

- tři druhy teorií: všímající si genderových rozdílů, genderové nerovnosti a genderového útlaku

Teorie genderových rozdílů

- vychází z premisy, že psychický život (i zkušenosti) žen je odlišný od mužského
- dvě krajní polohy: rozdíly jsou dány pouze biologicky (nedá se nic dělat) nebo se můžeme snažit
přizpůsobit svět ženám tak, aby měly stejné podmínky jako muži

Teorie genderové nerovnosti

- liberální a marxistický feminismus
o liberální
 ženy jsou tlačeny do soukromého sektoru (kde práce není ohodnocena)
 snaha změnit pohled společnosti na pohlaví daný institucemi (školy)
o marxistický
 ženy mají obecně horší přístup k materiálním hodnotám, přestože v rámci např.
vyšších tříd jsou na tom ženy podstatně lépe
 vlivem frustrace mužů z třídního bezpráví se vybíjejí na ženách

Teorie genderového útlaku

- současný stav je muži udržován záměrně a plánovaně
o psychoanalyticky orientované myšlení
 strach mužů ze smrti (ženy jako nositelky života se jí tolik nebojí) je nutí vytvářet jiné
statky, které je mají přetrvat; ty jim zároveň umožňují ovládat ženy
o radikální feminismus
 ve světě vládne odjakživa univerzální patriarchát, jehož cílem je podrobit ženy
mužům
 ženy by si měly uvědomit svou cenu a bojovat za svá práva
o socialistický feminismus
 popisuje systém útlaku založený na uspořádání výroby, věku, třídě, pohlaví atd.;
poškozována je tak vlastně většina společnosti

7 MOC POLITICKÁ A EKONOMICKÁ

- moc má ten, kdo může svou vůli prosadit i proti vůli ostatních

7.1 MOC A AUTORITA

- autorita je moc uplatňovaná na základě uznaného nároku
o osobní – šéf party
o abstraktní – prezident
o Weber:
 tradiční
 charismatická
 racionálně legální
- v současné společnosti vzniká nová technika „disciplinární“ moci – existuje hierarchické pozorování
(úředníci), tresty za nedodržování norem, přezkušování pozorovaných osob

Moc – koho, nad kým a jak

- moc je vymezena polem své působnosti – od moci v malé skupině po nejširší moc státní
- Bourdier: stát má neomezenou moc nad všemi druhy kapitálu; stát využívá k prosazení nejen Weberova
násilí fyzického, ale i násilí symbolického (např. vliv na ekonomiku, možnost zostuzení apod.)

12
7.2 POSTOJE K VÝKONU MOCI

Anarchismus
- snaha o osvobození od jakékoliv vlády
- stát má být nahrazen dobrovolnou federací spolupracujících komun
o liberální anarchismus – společnost je suma egoistických jedinců (radikální); vlastnictví je
krádež (umírněný)
o kolektivní anarchismus (Bakunin, Kropotkin) – stát má být nahrazen komunistickou
společností bez vlády
- neexistuje společnost, ve které by byla anarchistická myšlenka realizována, přesto anarchismus je
užitečný upozorňováním na přílišnou centralizaci společnosti

Demokracie
- suverenita lidu, omezení státní moci, dělba moci a jejich vyvažování
- rozhoduje většina, práva menšiny jsou zachována
- převažující je demokracie nepřímá – občané delegují moc na zástupce

Totalitarismus
- stát kontroluje celý společenský život

Fašismus a nacismus
- oslava státu, který má přednost před jedincem
- sociální darwinismus (od jedinců po celé národy)
- nacismus – nepřátelství k pluralitní demokracii, rasismus a antisemitismus, nacionalismus,
antikomunismus, étos boje

Socialismus sovětského typu

- vytvoření beztřídní společnosti zrušením soukromého vlastnictví
- podle Lenina vzniká třída předvoje – tím je komunistická strana
- komunismus nikdy nevznikl – možná reálný socialismus

Autoritarismus
- nepokouší se zavádět jedinou ideologii
- demokracie bez pluralismu – přestává být demokracií

7.3 POLITICKÝ SYSTÉM

- procesy, jimiž se rozhoduje, co bude stát po občanech chtít a co jim za to nabídne a struktury, které pro
to byly vytvořeny – politický systém

Politické strany a stranické systémy

- Weber: dobrovolně vzniklé sdružení osob, které mají společný zájem; chtějí získat politickou moc, aby
tyto zájmy mohla prosadit
- Sartori: skupina osob účastnící se voleb, která může tyto volby využít k umístění svých kandidátů do
volených úřadů
- podle Lipseta a Rokkana odráží stranické systémy cleavages – linie štěpení
- konzervativní strany
o proti liberalismu, socialismu a anarchismu
o zdůrazňují význam toho, co je vyzkoušeno
o moderní konzervatismus se blíží liberalismu
- liberální strany
o minimální role státu v životě společnosti
- křesťanskodemokratické strany
o důraz na křesťanské hodnoty
o často zdůrazňují sociální otázky
- sociálnědemokratické strany
o princip solidarity ve společnosti
- komunistické strany
o chtějí změnit celý systém

13
 o eurokomunismus – odklon od Moskvy
- národněosvobozenecké strany
o vznikají ve společnosti, která nemá standardní politické instituce

Typologie
- kritériem je počet stran – mono, bi , multipartijní

Volební systémy
- většinový a poměrný

Lobbování
- snaha dojít svých cílů mimo parlament

Sdělovací prostředky
- mají na politiku klíčový vliv

7.4 EKONOMICKÁ MOC

- pro společnost tři základní otázky:
o jak produkovat výrobky a služby?
o jak zacházet s omezenými zdroji?
o jak pro koho vyrábět výrobky a komu poskytovat služby?
- peníze jsou nositelem informace o nabídce a poptávce
- v současné společnosti jsou peníze naprosto nezbytné
- monopol, oligopol (benzin, hnojiva), duopol, nadnárodní společnost

Teorie závislosti
- provázanost ekonomik způsobuje, že chudší země jsou „ve vleku“ bohatších; bohatnou méně než ty
bohaté, propast se prohlubuje
- kritika: to, že někdo bohatne neznamená že někdo jiný musí chudnout

Centrum a periferie
- centrum – místo, kde se v rámci teritoria setkávají klíčoví držitelé zdrojů moci, aby se zde dohadovali
atd. a kde jsou památníky tento fakt potvrzující
- periferie je oblast závislá na centru

7.5 SVĚT PRÁCE

- práce je plánovitá a vědomá činnost směřující k uspokojení potřeb
- práce je za mzdu a beze mzdy
- práce: způsob obživy, osvojení dovedností, strukturace času, navazování kontaktů, sebehodnocení
- v dnešním světě silná dělba práce, roste počet nemanuálních pracovníků

Pracovní čas a kontrola

- práce orientovaná na úkol (zemědělství)
- práce ve vymezeném čase
- kontrola je fyzická, materiální, symbolická (prestiž) – nejefektivnější je symbolická – pracovník
kontroluje sám sebe

Moderní člověk a odcizení

- odcizení – stav, kdy je jedinec odcizen od svého sociálního a materiálního prostředí
- vytlačení transcendentálního prvku z života člověka v (post)industriální společnosti
- Durkheim – anomie – zpochybnění norem a zákonnosti
- Riesman – člověk vnějškově řízený – dříve byl jedinec řízen sám svými hodnotami (ty mu byly
vštěpeny v dětství), dnes je řízen jinými jedinci

Nezaměstnanost
- zjevná nezaměstnanost – lidé hledají práci pomocí institucí (nebo ji nehledají proto, že by ji stejně
nedostali)
- skrytá nezaměstnanost – přezaměstnanost, umělá zaměstnanost (socialismus)
- strukturální nezaměstnanost – je způsobena podobou ekonomických struktur (např. útlum odvětví) nebo
individuálními vlastnostmi (pohlaví, věk)

14
 - frikční – období mezi získáním práce a nastoupením – např. při změně povolání
- vysoká míra nezaměstnanosti a dlouhodobá nezaměstnanost – pokles sociálního statusu a prestiže,
změna životního stylu, deprese, nižší sebeúcta, deviantní chování

Rovnost přístupu k práci a pozitivní diskriminace

- teoreticky je společnost orientovaná na výkon (bez ohledu na rasu apod.)
- ve skutečnosti je pravděpodobnost úspěchu Roma mnohem nižší než bílého syna právníků (i při stejné
snaze)

8 NÁBOŽENSTVÍ
Co je to náboženství?
- souhrn přesvědčení, symbolů, postojů a praktik založených na ideji „posvátného“
- posvátné – to, co vzbuzuje pocit bázně a úcty, co fascinuje i uvádí do tajemství

8.1 FORMY NÁBOŽENSTVÍ

- supranaturalismus, animismus, teismus, systémy abstraktních ideálů
- supranaturalismus – využívání síly mana (pacičky pro štěstí); dnes asi pověry
- animismus – víra v existenci bytostí spojených s mrtvými; rozdělení bytosti na tělo a duši
- teismus – přesvědčení o existenci boha nebo bohů, kteří mohou s lidmi vstupovat do vztahů
o polyteismus – přetrvává v podobě světců (mají stejné vlastnosti jako dřívější místní bůžkové)
- systémy abstraktních ideálů – soustředí se na schopnost obstát z hlediska etických hodnot; umožňují
uvést život do souladu s Řádem

8.2 SOCIOLOGICKÉ TEORIE NÁBOŽENSTVÍ

- kde se vzalo náboženství?
o předvědecké teorie – je to něco, o čem se nepochybuje
o degenerační teorie – dříve bylo na světě jedno náboženství, to postupně degeneruje ve více
polyteistických
o evoluční teorie – z animismu se přes polyteismus vyvíjí monoteismus
o responzivní teorie – lidé si kladou podobné otázky a nacházejí podobné odpovědi

Emile Durkheim
- v každém člověku je část egoistická i celospolečenská – člověk sám sebe pokládá za složeného z těla a
duše
- je v nás něco jiného než my, co vyžaduje naše jednání

Karl Marx
- náboženství je obrazem člověka na nebesích
- je to sténání trpících lidí
- náboženství je opium lidstva – člověk se dívá na nebesa, místo aby se koukal kolem sebe a měnil
sociální realitu
- pozn.: sociální vědci nemohou určit, jestli je víra správná; teorii o existenci Boha nelze falzifikovat a
tudíž ani potvrdit (Popper)

Max Weber
- je zajímavé, že se kapitalismus vyvinul pouze na Západě – je to dáno křesťanstvím (zejména
protestantským)

8.3 NÁBOŽENSKÉ INSTITUCE

- církev – velká, dobře organizovaná instituce, s formálním „připsaným“ členstvím, klerikálním a
hierarchickým vedením
- sekta – menší, méně organizovaná, vstupují do ní dospělí, bojuje proti etablované kultuře a církvi
- konfese – sekta, která „vychladla“ a vytváří institucionalizované těleso (metodisté)
- církve – objasňování věrouky, udržování společenství, vykonávání rituálu a sociální služby
- denominace – menší církve bojující za obrácení člověka k víře (černošské v USA) – považují velké
církve za pokrytecké a propojené

8.4 MODERNÍ NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS

- specifická snaha o návrat ke kořenům vlastní náboženské tradice

15
 - doslovné přijímání pramenů, nechuť k moderní sekularizované společnosti, dodržování tradičních
rituálů a životního stylu
- boj za udržení forem (s menším ohledem na obsah)

8.5 SEKULARIZACE
- proces postupné ztráty významu náboženského přesvědčení, praktik a institucí v moderní společnosti
- je umožněna rozvojem vědy jako alternativního výkladového aparátu
- člověk má pocit, že kontroluje svůj osud – přestává mít potřebu o něco se opřít
- sekularizací je zasažena hlavně Evropa; především vyšší třídy
- k náboženství se člověk vrací v krizových chvílích, ne denně

Shrnutí
Představa, že znalost moderní techniky, a dokonce i seznámení se západním životním stylem a hodnotami budou
znamenat také příklon k těmto hodnotám a životnímu stylu, se ukázala jako mylná. V jihovýchodní Asii nebo
v celém islámském světě koexistuje vedle sebe tradiční tradiční náboženství s nejmodernějšími technickými
vymoženostmi. Zde se také objevuje jeden ze sporů ohledně hodnocení vztahů mezi moderní průmyslovou
civilizací a náboženstvím. zatímco americký autor Francis Fukuyama si myslí, že moderní technologie si
vynucují přechod k hodnotám světa, v němž tyto technologie vznikly, je Samuel Huntington, autor teze o střetu
civilizací, skeptičtější.

9 KULTURA
9.1 KULTURA, SYMBOLY A JAZYK
- kultura – od vysoké kultury po nejobecnější pojem všeho vytvořeného člověkem¨
- kultuře se lidé učí pomocí symbolů – vědomě i nevědomě
- symbol – něco, co zastupuje něco jiného

Jazyk
- jazyk umožňuje komunikaci na vysoké úrovni
- 5 běžných řečových registrů: deklamační, formální, informativní, familiární, intimní
- jazyk umožňuje vývoj něčeho, co nazýváme „já“ – je prostředkem sdělení sociálních významů

Zkoumání jazyka ze sociálního pohledu

- sociolingvistika – snaha popsat vliv prostředí a různých faktorů (pohlaví, věk) na podobu jazyka; slang,
argot
- jazyk a verbální komunikace je hlavním prvkem socializace dítěte
- jazyk (odlišný) je silným společenským stigmatem
- Sapir-Whorfova hypotéza – rozdílné gramatické struktury jazyka způsobují rozdílné vnímání světa

9.2 KULTURA A KULTURY

- kultura vytváří soudržný systém
- jednotlivé prvky kultury jsou silně provázány – např. to, že ženy chodí do práce mění podobu velké
části systému

Adaptivní a maladaptivní kultura

- maladaptivní rysy kultury – takové, které ohrožují přežití
- pro různé kultury jsou různé věc adaptivní nebo maladaptivní

Roviny kultury
- dochází k difuzi kultur – směšování
- difuzionismus – rozhodující pro vývoj kultury je vnější prostředí, ne vnitřní popud
- subkultura – menšinová kultura odlišující se od většinové v různých znacích (věk, vyznání, teritorium)
- subkultura mládeže, ale třeba i podle etnika, místa, vyznání

Jak vypadá svět naší kultury doopravdy?

- je potřeba důsledně rozlišovat mezi realitou a ideálním stavem – není možné srovnávat stav
západoevropské společnosti s představou, jak ideálně vypadá hinduistická Indie

Etnocentrismus a kulturní relativismus

- etnocentrismus – přesvědčení o nadřazenosti vlastní kultury – proto odpadá potřeba poměřovat sovu
kulturu s jinými

16
 - opačným postojem je multikulturalismus – akceptování jakéhokoliv zvyku apod. v dané kultuře (např.
týrání žen)

Co je zvláštní a co univerzální
- univerzální lidské vlastnosti – takové, které odlišují člověka od jiných druhů
- zvláštní jsou takové prvky, které jsou přítomné jen u některých národů (kontinentů apod.) – např. i
monogamie

9.3 KULTURA MASOVÁ A VYSOKÁ

- masová kultura jsou takové výtvory, hodnoty a představy, které jsou publiku předávány prostředky
masové komunikace
- hlavním cílem je co nejširší přijetí publikem
- kulturní průmysl vytváří uniformní společnost – to je velice nebezpečné pro demokracii – ta potřebuje
jedince v tomto smyslu vyspělé

Obrana masové kultury

- podle Umberta Eca je možné využívat masovou kultury k šíření hodnot, a ne pouze k vydělávání
- např. nakladatelský průmysl je v tomto docela efektivní

Tři roviny kultury

- rozdělení na:
o culture – umění určené elitě, nečiní si nárok na bezprostřední srozumitelnost
o midcult – nese znaky kultury, ale jedná se o falzifikaci s komerčními cíli; konzumní díla
přinášející původní umělecké hodnoty
o masscult – nejhorší druhy zábavy, bez původních hodnot

Kýč
- snaha co nejlevněji, nejefektivněji a nejrychleji vyvolat účinky
- kýč zobrazuje témata, která mají jasný emocionální náboj
- tato témata jsou okamžitě identifikována
- kýč neobohacuje asociace spojené s tématem

Ubavit se k smrti?
- zábava byla vedlejším produktem umění – od poloviny 19. století vznikají díla určená pouze pro
pobavení
- problém je, že šíření umění nemusí znamenat nic dobrého – lidé utíkají z reálného světa do
„Hollywoodu“ snít

10 ČLOVĚK A JEHO PROSTŘEDÍ

- lidé jsou znechuceni současným disharmonickým světem
10.1 MY A PROSTŘEDÍ – EKOLOGIE
- ekosystém – relativně stabilní komunita organismů, mezi kterými se vytvořila síť vztahů a směny; tento
systém může být narušen

Ekologie
- tzv. poet komplex (population, organization, environment, technology)
- veškeré prvky poet jsou znečištěním ovlivněny
- přístupy k ekologii (environmentalismus je aktivistická ekologie):
o funkcionalistický pohled – v systému existuje rovnováha, kterou je třeba ve vlastním zájmu
udržovat
o konfliktualistická perspektiva – rozpor mezi snahou o ekonomický rozvoj a udržením zdravého
životního prostředí
- perspektiva se pohybuje mezi 2 póly – vlivem zvyšování počtu obyvatel a neobnovitelnosti zdrojů
dojde ke katastrofě; lidé jsou schopni nové zdroje nalézt

Trvale udržitelný rozvoj

- způsob života, který uspokojuje naše potřeby, ale zároveň umožňuje zachovat životní podmínky i pro
příští generace
- je otázka, jestli takový způsob lze nalézt – tržní hospodářství totiž nutí člověka neustále zvyšovat
spotřebu

17
Příliš mnoho lidí?
- je potřeba rozlišovat mezi density (fyzická kompaktnost lidí v nějakém prostředí) a crowding (náhodné
nahuštění)
- nahuštění lidí nemusí mít negativní důsledky, je-li krátkodobé (výtah, metro)

10.2 KOLIK NÁS JE? – DEMOGRAFIE

- od poloviny 19. století roste počet obyvatel geometrickou řadou (zato počet zdrojů aritmeticky) –
malthusiánství
- ukazuje se ale, že to tak úplně není pravda
- v Západních společnostech klesá porodnost (i pod nulovou hranici 2,1 dítěte na matku)
- fertilita – počet porodů na 1000 žen; porodnost – počet narozených na 1000 obyvatel

Migrace
- pohyb osob, skupin nebo celků obyvatel spojený se změnou trvalého pobytu v geografickém a
sociálním prostoru

10.3 MODERNÍ ČLOVĚK JAKO MĚSTSKÝ ČLOVĚK – URBANIZACE

- město – lidské sídlo s vysokou hustotou obyvatelstva a komunikací, rozvinutou dělbou práce a
poskytováním služeb uspokojujících většinu potřeb obyvatelstva a s vysokou mírou kulturní a hmotné
směny
- velkoměsto – velká vzdálenost bydliště a pracoviště, vysoká anonymita,
- metropole, aglomerace, megalopole (nakupení velkoměst)
- města podle teorie koncentrických zón, sektorové teorie, teorie mnohočetného jádrového modelu

Shrnutí
člověk je součástí prostředí, v němž žije a které utváří. Respektovat prostředí a rozumně ho měnit je lidskou
strategií od vzniku civilizace. Zachovat tuto rovnováhu je také předpokladem toho, aby člověk a jeho prostředí
společně nezahynuli.

11. SOCIOLOGICKÉ METODY

- metoda v sociologii – systematický postup, kterým se snažíme odkrývat souvislosti našeho světa
- dvě metody: desk research, terénní výzkumy

KVALITATIVNÍ, NEBO KVANTNITATIVNÍ PŘÍSTUP?

- kvantitativní metody – výzkumníci využívají standardizovaných postupů ke sběru dat, která slouží
k ověřování pravdivosti daných hypotéz; využívají spíše deduktivní postup; na základě určitého vzorku
vyslovují názor na celou populaci; jde mu o reliabilitu (ověřitelnost za stejného postupu)
- kvalitativní metody – výzkumníci se snaží získat o dané (spíše menší) části reality co nejvíce informací
a ty uvést do vzájemných vztahů; postup je spíše induktivní; jde mu o validitu (pravdivost toho, co
zjistil)
- používají se kombinace

Výzkumný problém
- co se děje? nebo proč se to děje?
- kvantitativní – velice přesné definice problém
- kvalitativní – spíše širší, v zájmu neztracení souvislostí

Hypotézy
- hypotéza – tvrzení, že mezi 2 a více proměnnými je vztah
- musí být možno po výzkumu říci ano nebo ne
- je nutná tzv. operační definice – všechny operace, kterými budeme měřit

Proměnné/znaky
- symbolické vyjádření vlastností určitého jevu
- proměnné musí nabývat alespoň 2 hodnot, musí úplně pokrývat spektrum možností a jejich možnosti se
nesmějí překrývat (rozlišitelnost, úplnost, jednoznačnost)
- znaky jsou nominální (různé), ordinální (dají se seřadit) a kardinální (lze je měřit)
- znaky závislé/nezávislé, manifestní/latentní

18
Výběr z populace
- výběrový soubor – taková část populace, která odpovídá poměrně populaci jako celku
- v každém výběru je systematická chyba – tu musí vzít výzkumník v potaz

Pilotáž a předvýzkum
- pilotáž – test výzkumného nástroje
- předvýzkum – vlastní výzkum v malém

Sběr a zpracování dat

- při sběru i kódování je třeba hledět na „pravdivost“
- sebraná data jsou převedena do zpracovatelné podoby
- fáze analýzy a interpretace dat
- silně se v současnosti využívají počítače

11.2 JEDNOTLIVÉ VÝZKUMNÉ METODY

Experiment v sociologii
- těžko se používá – nelze opakovat
- výjimka je garfinkelink – uměle se vyvolávají nepřirozené situace

Dotazníkové šetření
- oblíbené – jsou snadno zpracovatelné
- neposkytují ale respondentovi možnost vyjádřit se

Rozhovory
- jsou užitečné, ale náročné na kvalifikované tazatele
- dělí se na standardizované, polostandardizované a nestandardizované

Pozorování
- zúčastněné/skryté
- standardizované/nestandardizované

Studium dokumentů
- osobní dokumenty, statistické informace, materiály hromadného předávání informací
- výhodou je, že nejsou zkreslené, nevýhodou to, že nebyly vytvořeny pro potřeby sociologa
Obsahová analýza
- systematický a kvantitativní popis obsahu komunikace
- zjišťuje obsah sdělení, autora, záměr a předpokládaný účinek
- frekvenční analýza, valenční analýza, analýza intenzity, analýza kontingence
Sekundární analýza
- využití dat z jiných výzkumů

Biografická metoda
- zkoumání pomocí dokumentů napsaných o někom

Zakotvená teorie – Grounded Theory

- kvalitativní; nezačínáme hypotézou, ale zkoumáním jevu; hypotéza se vynoří sama
- cílem je specifikace podmínek, popis interakcí daného jevu a popis výsledků a následků

Zásady kvalitativního výzkumu

- otevřenost, zahrnutí subjektivity, procesuálnost (změna metod), reflexivita (schopnost reagovat na
změny), zaměření na případ, historicita a kontextuálnost

Prezentace dat
- je nesmírně důležitá

- při výzkumu musí brát sociolog ohled na etické normy

12 KDE NAJÍT ČESKOU SOCIOLOGII

- www.spps.cz

19
12.1 ŠKOLY
- ekonomické školy, pedagogické školy, Česká zemědělská univerzita
- Brno – Katedra sociologie FSS MU, České Budějovice, Katedra sociální práce OU, Katedra sociálních
věd FHS UPardubice, Katedra sociologie a politologie FHS ZU, FF UK, FSV UK, FHS UK, Virtuální
institut

12.2 INSTITUCE
- Sociologický ústav AV ČR, Masarykova česká sociologická společnost, Centrum pro sociální a
ekonomické strategie (CESES), Sdružení na podporu sociologie
- agentury zabývající se výzkumem trhu: CVVM (pod SÚ AV) SC&C, Stem, Sofres Factum

12.3 ČASOPISY, NAKLADATELSTVÍ, KNIHY

- Sociologický časopis, Sociologické texty, Sociologický webzin, Biograf

20