FOSFOR – PHOSPHORUS

PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ

 Skupina dusíku

 Má tři elektrony v orbitalech p

VÝSKYT

 V přírodě se fosfor vyskytuje ve fosforitech Ca3(PO4)2 a v apatitech 3 Ca3(PO4)2 ∙Ca(F,Cl)2.

 Elementární fosfor se v přírodě nevyskytuje

FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI A MODIFIKACE

 Přírodní fosfor je izotopicky čistý, tj. v přírodě se vyskytuje pouze izotop 3115P.

 Fosfor tvoří binární sloučeniny se všemi prvky s výjimkou Sb, Bi a inertních plynů.

ALOTROPICKÉ MODIFIKACE

 Nejobvyklejší formou fosforu (vzniká při kondenzaci plynného nebo tuhnutí kapalného stavu) je voskovitá,
bílá, kubická modifikace P4 (tt = 44,2 °C), nepatrně rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v sirouhlíku CS 2 a
v benzenu. Kapalná a pevná fáze sestává z tetraedrických molekul P 4, které zůstávají zachovány do 800 °C.

 Je velmi jedovatý.

 Je samozápalný, uchovává se pod vodou.

 Charakteristickou vlastností bílého fosforu je pomalá oxidace par nad jeho krystaly, která je provázena
fosforescencí. Tato emise žlutozeleného světla během oxidace P4 je jedním z prvních příkladů
chemiluminiscence. Detaily reakčního mechanismu však nejsou plně vysvětleny.
Předpokládá se, že je založena na oxidaci nepatrného množství par bílého fosforu vzdušným kyslíkem na P 4O6
a další oxidací na P4O10 při vyzáření světla.

 Červený fosfor Pn má větší hustotu (ρ = 2,16 g.cm-3) než bílý P4 (ρ = 1,82 g.cm-3), vyšší teplotu tání (tt =
600 °C) a je méně reaktivní, v podstatě netoxický.

 Kovový černý fosfor má podobnou strukturu a vzniká z fosforu červeného při vyšší teplotě a tlaku (tlak 11
GPa ). Je nejméně reaktivní, není jedovatý, je tepelně a elektricky vodivý. Reaguje s oxidačními činidly.

OXIDY FOSFORU

 Oxid fosforitý P4O6 lze získat řízenou oxidací bílého fosforu.

 Oxid fosforečný P4O10 je nejdůležitější a nejběžnější oxid fosforu. Vzniká při hoření fosforu na vzduchu v
podobě jemného bílého dýmu, v krystalické formě připomíná sníh. Oxid fosforečný po předchozím ozáření
zeleně světélkuje. Má značnou afinitu k vodě, a proto se používá jako dehydratační činidlo.
+ 2 H2O + 2 H2O + 2 H 2O
P4O10 → H4P4O12 → 2 H4P2O7 → 4 H3PO4
KYSELINY FOSFORU A JEJICH SOLI

 Kyselina fosforná H3PO2má silné redukční účinky. Je jednosytná, soli fosfornany jsou vesměs dobře
rozpustné ve vodě.

 Kyselina fosforitá H3PO3 bezvodá tvoří bezbarvé rozplývavé krystaly s teplotou tání 70 °C a vysokou
rozpustností ve vodě. Ze struktury molekuly plyne, že kyselina fosforitá je dvojsytná. Tvoří dvě řady solí,
fosforitany s anionty HPO32- (např. Na2HPO3∙5H2O) a hydrogenfosforitany s anionty H2PO3-.

 Koncentrovaná kyselina fosforečná H3PO4 je důležitou kyselinou chemického průmyslu a vyrábí se např.
termicky, kdy se spaluje rozprášený roztavený fosfor ve směsi vzduchu a páry v nerezové nádobě:
6 H 2O
P4 + 5 O2 → P4O10 → 4 H3PO4

VLASTNOTI A SOLI KYSELINY FOSFOREČNÉ

 Krystalická H3PO4 je viskózní sirupovitá kapalina, kterou lze snadno podchladit.

 Ve zředěných vodných roztocích se chová H3PO4 jako silná kyselina, která má snadno ionizovatelný pouze
jeden proton (druhá a třetí disociační konstanta je vždy nižší). Kyselina poskytuje tři řady solí, např.
NaH2PO4, Na2HPO4 a Na3PO4

SOLI KYSELINA FOSFOREČNÉ

 Fosforečnany vápenaté se uplatňují v prášcích na pečení (Ca[H 2PO4]2∙2H2O a NaHCO3), v zubních pastách
(CaHPO4∙2H2O, Ca2P2O7) a v minerálních hnojivech.

 Konverze nerozpustného fosforečnanu vápenatého nebo přírodního fosfátu na rozpustný Ca(H 2PO4)2 se
uplatňuje při výrobě tzv. superfosfátu exotermickou reakcí jemně mletého přírodního fosfátu s H 2SO4.

 Použije-li se pro okyselení H3PO4, vzniká tzv. trojitý superfosfát (obsahuje téměř trojnásobek rozpustného
P2O5)

SLOUČENINY FOSFORU S VODÍKEM

 Nejstálejším hydridem fosforu je fosfan PH3. Je mimořádně jedovatý, reaktivní, bezbarvý plyn s mdlým
česnekovým zápachem.

VLIV NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA

 Hořlavý

 Smrtelná dávka je kolem 50 mg.

VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

 Kontaminace ovzduší, půdy, podzemních a povrchových vod izotopem tritia při jaderných zkouškách. Po
zákazu testování se zvýšená koncentrace radioaktivních izotopů snížila.
 ARSEN, ANTIMON, BISMUT
 Arsen, antimon a bismut patří mezi nejstarší lidstvu známé prvky
 V přírodě se tyto prvky nacházejí zejména v podobě sulfidů, oxidů (As2O3, Sb2O3, Bi2O3)
 Vyrábějí se redukcí oxidů nejčastěji vodíkem.
 Vytvářejí alotropické modifikace, (nejběžnější je kovový, šedý arsen, stálý při normální teplotě, jeho
sublimací vzniká žlutá kubická modifikace, která obsahuje také jednotky As4)
 Na vzduchu hoří na oxidy, s halogeny reagují přímo.
 Jsou to polokovy, přičemž jejich kovový charakter roste s rostoucím protonovým číslem.
 Nejdůležitější sloučeninou arsenu je oxid arsenitý As2O3 (arsenik). Lze jej získat např. spalováním
arsenu na vzduchu.
 Je mírně rozpustný ve vodě a je proto jedovatý (i menší množství než 0,1 g) , stejně jako všechny
rozpustné sloučeniny arsenu.