P ERNÍKOVÁ CHALOUPKA

OSOBY:
VYPRAVĚČKA
MAŘENKA
JENÍČEK
BABA
HOLOUBEK
VYPRAVĚČKA Byla jednou jedna malá vesnička,
a v té vísce žili bratříček a sestřička,
kdesi v dálce štěkal rozcuchaný pes,
v poli zvonil zvon a za vsí voněl les.
MAŘENKA Sluníčko se za mraky vykouknout jen třese.
Tatínek už od rána seká dříví v lese.
VYPRAVĚČKA Letní den už tahá děti z peřiny,
čekají je v lese sladké maliny.
OBA (zpívají) Jeden džbánek, druhý džbánek,
jeden skok a druhý krok,
poběžíme spolu lesem,
poběžíme přes potok.
VYPRAVĚČKA Les má spoustu tváří,
každou chvilku jinou,
pěšinky se vinou mezi kapradinou.
Děti běhají už čile po lese,
kampak je ta cesta zanese?
OBA (zpívají) Maliny si trháme
a přitom si zpíváme.
Trháme je pro radost,
Malin je tu dost a dost.
JENÍČEK: Tatínek, ten je má rád...
MAŘENKA: Však mu dáme ochutnat.
OBA: Hrníček už plný máme,
teď do pusy něco dáme.
(Jeníček hází na Mařenku šišku.)
MAŘENKA: Jeníčku, nedělej už zase neplechu,
lehneme si aspoň chvíli do mechu.
VYPRAVĚČKA: Stromy tiše šumí, celý les se kývá...
Sluníčko už zašlo a rychle se stmívá.
Pěšinka se skrývá, pohasl už den.
Jakpak děti trefí domů, jak to bude jen?
MAŘENKA: Jeníčku, otevři už oči, my jsme zabloudili.
Slunko spí a noc tu bude každou chvíli.
Tatínek už jistě na nás doma čeká,
Jeníčku, je tma a samota mně leká!
OBA: Tatínku, táto, my jsme tady v lese.
tatínku, táto, sami bojíme se.
MAŘENKA: Rozhlédnem se trošičku,
snad najdeme cestičku.
JENÍČEK: Vyšplhám se vzhůru po vysokém kmeni.
(vyšplhá na strom)
Máme my to smůlu, žádná ves tu není.
Ale něco vidím. Sláva, Mařenko!
Nedaleko v lese, támhle na pasece,
svítí mezi stromy malé okénko.

-2-
VYPRAVĚČKA: Děti jdou lesem, tmou. Za světýlkem spěchají
a aby se nebáli, písničku si zpívají.
OBA (zpívají) Lesem jdem a jdem,
bát se nebudem,
písničku zpíváme
za světýlkem spěcháme.
VYPRAVĚČKA: Noc už končí, svítá,
děti došli na paseku,
chaloupka je vítá.
JENÍČEK: Mařenko ,
VYPRAVĚČKA: volá Jeníček,
JENÍČEK: tady někde voní sladký perníček.
MAŘENKA: Ta chaloupka tu voní jako sladký med.
Já se trochu bojím, pojď utíkat zpět!
JENÍČEK: Mařenko, já mám ale hlad
a perník mlsám tuze rád.
MAŘENKA: Vždyť já taky Jeníčku.
Ulom mi tam u komína kousek perníčku.
OBA: Mňam, mňam,...
BABA: Kdo mi to tam loupe perníček?
JENÍČEK: Nikdo, to jen větříček.
BABA: Copak to tam slyším u komína?
JENÍČEK: To nic, to jen meluzína.
MAŘENKA: Jeníčku, slyšela jsem hlas,
slez, dokud je čas.
JENÍČEK: Mařenko, chuť ještě mám,
cukrového holoubka do kapsy si dám.
HOLOUBEK: Vrků, vrků, dej mi ruku z krku!
Vrků,vrků, dej mi ruku z krku!
MAŘENKA: Jeníčku, rychle dolů slez,
pospěš si, ať ukryje nás les.
VYPRAVĚČKA: Ale v tom už cvakla perníková klika:
BABA: Odsud, holenkové, se už neutíká!
Jen pojď dolů, Jeníčku,
pojď navštívit babičku.
Sem když přijde host,
nakrmím ho víc než dost.
Teď jste moji hosti!
Jen dál, perníku mám dosti.
VYPRAVĚČKA: Baba nosí na stůl sladký perníček,
aby rychle ztloustl malý Jeníček.
Copak to ta baba chystá za hostinu?

-3-
 Cítím tady zradu, cítím lotrovinu.
Baba zatím bručí:
BABA: Už jste tu jak v kleci!
Jen se pěkně krmte, však končíte v kleci!
Nadělám z vás obou krásnou pečeni.
Oba dva vás slupnu na posezení.
BABA (zpívá) Mazaná jsem Ježibaba z perníkové chaloupky,
už si dělám laskominy na kluky a na holky.
Chi,chi,chi,chi,cha,cha,cha,cha,
zvedla se mi nálada,
chi,chi,chi,chi,cha,cha,cha,cha,
je to prostě paráda.
Nachytám je uličníky já na sladký perníček,
do pasti se dneska chytli Mařenka a Jeníček.
Chi,chi,chi,chi,cha,cha,cha,cha,
zvedla se mi nálada,
chi,chi,chi,chi,cha,cha,cha,cha,
je to prostě paráda.
VYPRAVĚČKA: Baba už si brousí zuby na pečeni,
zavřela tu děti jako do vězení.
BABA: Pojď sem ke mně, Jeníčku,
dám ti mísů perníčků.
To si buď, holenku, jist,
že u mně musíš hodně jíst.
A ty, Mařenko, nekoukej,
a do práce se rychle dej.
Nejdřív chaloupku poklidíš,
potom k peci dříví připravíš!
VYPRAVĚČKA: Baby slova jsou jak med,
ale v srdci přitom jed.
Minul den, druhý i třetí.
Co bude dál, poslouchejte děti.
BABA: Jeníčku, ukaž prstíček !
JENÍČEK: Kdepak, ukážu jen klacíček.
BABA: Tolik jsi snědl perníčku,
a stále jsi hubený, Jeníčku.
VYPRAVĚČKA: Čas letí jako střela,
baba už na Jendovi pochutnat si chtěla.
Proto na Mařenku zavolala,
aby v peci oheň rozdělala.
BABA: Jeníčku, pomůžeš nám taky,
koláčků napečeme mraky.
Nestůj a podívej se přeci,
jak oheň hoří v peci.
BABA: Tak honem, sedej na lopatu.
JENÍČEK: A na kteroupak, babi, na tu nebo na tu?

-4-
BABA: Vždyť je tu jen jedna, ty mne chceš jen zhloupnout.
JENÍČEK: Když já nevím, jak si tam mám stoupnout.
Nebo se snad na lopatě sedí?
BABA: S vámi je to práce, nic neznáte děti!
Sedět na lopatě není žádná věda,
ani mně to velko práci nedá.
VYPRAVĚČKA: Sedla na lopatu, děti přiskočily,
opřely se do ní, co jen měly síly.
Dříví zapraskalo, oheň babu vzal.
Chcete děti vědět, jak to bylo dál?
JENÍČEK: Najdem cestu domů,
VYPRAVĚČKA: volá Jeníček.
MAŘENKA: Vezmeme si s sebou taky perníček!
VYPRAVĚČKA: Děti nabraly si plné kapsy perníčku,
a tu mezi stromy uviděly cestičku.
Jdou domů – zpívají si písničku:
OBA (zpívají) Lesem jdem a jdem
VYPRAVĚČKA: Zmizela pec i chaloupka z perníčku,
byla to vše pravda, Mařenko a Jeníčku?
OBA: Byla.
MAŘENKA: Cestička nás zavedla lesem k tatínkovi,
všichni jsme si pochutnali doma na cukroví.
VYPRAVĚČKA: Pozvali tam na ně celou jejich ves,
VŠICHNI: možná, že tam kousek mají ještě dnes.

KONEC

-5-