MATURITNÍ OTÁZKA Č.

VELKOMORAVSKÁ ŘÍŠE

Po rozpadu Sámovy říše se území dělí na jednotlivé kmeny a kmenová území. V čele stála knížata, kmeny se sdružovaly do
rodových sněmů.
Západní kronikáři mnoho o našem území neinformují, teprve se snahou Karla Velikého o christianizaci slovanského území,
přichází na slovanské území misionáři.
Roku (791-796) vyvrátil Karel Veliký Avarskou říši, což bylo velmi důležité pro Moravany, kteří i když byli přinuceni k placení
tributu = poplatků franské říši, tak podle vzoru organizace franského státu založili první státnický útvar – Velká Morava.
V čele stojí moravský kníže Mojmír I. – (830-846) - přijal křesťanství, musel zlomit moc kmenových knížat a vytvořit jeden
ústřední sněm, chtěl vytvořit i samostatnou církevní instituci.

Má státnické potíže, neboť se dostává do rozporu s nitranským knížetem Pribinou – vládl na záp. Slovensku, přijal křest,
postavil tam také svůj kostel, nakonec z tohoto boje vyšel (r. 833) vítězně Mojmír, který Pribinu vyhnal ze svého území.
Ovšem ani po tomto vítězství se Mojmírovi problémy nevyhnuly. Roku 843 stanul v čele východofranské říše Ludvík Němec,
který roku (844) připravil ofenzívu proti polabským Slovanům. Knížata se domnívala, že nebezpečí odvrátí tím, že se nechají
pokřtít. Tak se v roce (845) vypravilo 14 knížat do Řezna, aby tam přijali křest.

Ovšem nepomohlo to a Ludvík Němec r. (846) napadl Velkomoravskou říši, Mojmíra sesadil a na knížecí stolec dosadil jeho
synovce – Rastislava – (846-870) – schopný panovník, upevnil říši, neustále spory s východofranskou říší. Ve snaze o co
největší samostatnost se snažil především o vybudování samostatné církevní organizace. Roku (861) poslal Rastislav misi
k papeži Mikuláši I. do Říma, aby byli vysvěceni kněží, kteří by vedli liturgii v jazyku lidu srozumitelném a aby bylo na Moravě
vytvořeno samostatné biskupství - papež však neodpověděl.

Proto roku (862) poslal poselstvo k byzantskému císaři Michalu III. – vyhověl jim a roku 863 vyslal na Moravu dva bratry –
Konstantina a Metoděje – původem Řeky z města Soluně, kde se mluvilo slovanským nářečím.
Než přišli, vytvořili si nejdůležitější překlady do staroslověnštiny, vytvořili první slovanské písmo – hlaholici, sloužili mši ve
staroslovenštině a vzdělávali své nástupce. Na Moravu přinesli již dokončený překlad evangelií, které na Moravě opatřili
veršovaným předzpěvem – Proglasem – autor Konstantin. Velký význam má i první psaný právní předpis – „Zákon sudnyj
ljudem“.
Dostali se do sporu s bavorskými kněžími, a proto roku (867) byli nuceni obhájit své učení před papežem Hadriánem II. v
Římě.
V Římě se před papežem obhájili, ovšem Konstantin v Římě onemocněl a vstoupil tam do benediktinského kláštera a přijal
jméno Cyril. Metoděj získal od papeže potvrzení na konání slovanských bohoslužeb, byl jmenován arcibiskupem pro
východní oblasti od franské říše – Panonie = dnešní Maďarsko.
Za jeho nepřítomnosti se rozpoutal opět spor s franskou říší – znovu se objevil spor s Ludvíkem Němcem, na vlastním území
proti Rastislavovi intrikoval jeho synovec Svatopluk, který spravoval území kolem Nitry a Bratislavy. R. (869) uzavřel
separátní mír s Ludvíkem Němcem.
Roku (870) byl Rastislav Svatoplukem zajat a předán Ludvíkovi. Ludvík Němec a jeho syn Karloman porušili separátní mír a
zaútočili na Moravu, Svatopluk byl zajat a vězněn v Řezně. Karoloman chtěl spravovat Moravu jako svoje území, ovšem
Moravané povstali a do čela postavili Svatoplukova bratra Slavomíra.
Karloman sestavil vojsko, do jehož čela postavil Svatopluka, ovšem Svatopluk přešel na stranu Moravanů a zvítězil r. (871) nad
bavorským vojskem.
Svatopluk – (871-894) – svou moc upevnil, konal výbojné války a rozšířil své území -
podrobil si české kmeny, Korutany, jeho moc sahala až ke Krakovu a do uherských nížin.
Svatopluk měl sídlo v Mikulčicích, konaly se tam trhy. Kolem panovníka byla skupina urozených velmožů, kteří sídlili
v hradských městech. Hradiska byla budována na vyvýšeninách anebo na březích řek. Jádro státu tvořila skupina měst na jižní
Moravě – Staré Město, Pohansko u Břeclavi, Velehrad, Staré Zámky. Významným centrem byla i Nitra a Bratislava.
Moravané byli výborní řemeslníci, vysoké úrovně dosahovaly velkomoravské šperky – a) gombíky – kulaté knoflíky, sloužící
k sepínání oděvů b) nákončí opasků.
U Svatopluka hraje nadále důležitou roli Metoděj, který se vrátil z bavorského zajetí.
Metoděj se věnuje misionářské činnosti – pokřtil Bořivoje a jeho ženu Ludmilu, Metodějovi byl podřízen i biskup Viching
sídlící v Nitře.
Roku (885) Metoděj zemřel, po jeho smrti Viching rozehnal Metodějovy žáky, většina jich odešla do Bulharska.
Roku (894) umírá i Svatopluk a k moci se dostává Mojmír II. – (894-906) – jen s námahou potlačoval vnitřní opozici a tak se r.
(895) od VM odtrhly Čechy. VM neustále musela odrážet nájezdy Maďarů, kteří obsadili Panonii. Oslabená Morava podlehla
útoku Maďarů, když byli Moravané na již. Slovensku na hlavu poraženi a v letech 906/907 zmizela státní organizace,
panovník, knížata a VM zanikla.

1
 POČÁTKY ČESKÉHO STÁTU

Rozpad VM byl součástí všeobecného rozpadu států v tehdejší Evropě. V první pol. 9. stol. se začal prosazovat mezi
českými kmeny jako byli Čechové, Charváti, Zličané, Litoměřici, Pšované, Stodorané, středočeský Bořivoj, které je prvním
historicky doložených knížetem.
Bořivoj – (872-889) – r. (883) připojil Svatopluk Čechy k VM, ovšem neměl dostatek vojska, aby Čechy spravoval sám, a tak
se Bořivoj stal správcem v Čechách, přičemž byl nadřazen všem ostatním knížatům. Sídlem Bořivoje byl Levý Hradec a po
přijetí křtu na VM zde nechal stavět nejstarší doložený kostel sv. Klimenta.
To vše vyvolalo odpor u ostatních knížat a Bořivoj musel uprchnout na VM a s  přispěním vojska Svatopluka přitáhl zpátky
do Čech. Založil nové hradisko Praha a založil druhý křesťanský kostel. Tímto hradiskem vedla důležitá obchodní cesta a Praha
se tak stává sídlem Přemyslovců, kteří postupně ovládli celé české území.
Po něm nastupuje jeho syn Spytihněv – (889-915) – zůstalo mu vedoucí postavení mezi českými knížaty- r. (895) se odtrhl od
VM a uznal v bavorském Řezně podřízenost východofranské říši.
Po Spytihněvovi nastupuje jeho bratr Vratislav – (915-921) – pojal za manželku Drahomíru, s níž měl syny Václava a
Boleslava. Po Vratislavovi nastupuje jeho syn Václav – (921-935), vládla za něj Drahomíra. Na Václava měla velký vliv Ludmila,
která se dostala do sporu s Drahomírou, a proto r. 921 nechala Drahomíra Ludmilu zavraždit jejím vlastním šátkem.
R. (925) se ujal Václav samostatné vlády, po vpádu krále Jindřicha do Čech uhájil samostatnost českého státu, ovšem
podřídil se Sasku platit tribut. Založil kostel sv. Víta.
Postupně mu vyrůstá velký nepřítel ve vlastním bratrovi Boleslavovi, který nechal Václava 28. září 935 na svém hradě ve
Staré Boleslavi zavraždit.
Vlády se ujímá Boleslav (935-972) – nechtěl uznat nadřazenost Saska, dochází k válkám, které končí až roku (950), kdy Ota I.
vtrhl do Čech a Boleslav se dostává do přímé závislosti na Otovi a je nucen platit tribut.
Snažil se o vybudování jednotného státu, stavěl hradby. Zavedl „daň z míru – za to, že ochránil knížata a jejich území před
nepřítelem.
Nechal razit nejstarší české mince – stříbrné denáry. Za jeho vlády byla vycvičena a vyzbrojena armáda, konal výboje, získal
Moravu, Slezsko, Pováží.
Za jeho vlády se Čechy staly silným státem, objevuje se nové nebezpečí – maďarské nájezdy. Český stát i Ota jsou nuceni
vést neustálé výboje a r. 955 poráží Maďary na řece Lechu u Augsburgu.
V blízkosti českého státu se rozvíjí polský stát – dynastie Piastovců – Měsek, který se oženil s dcerou Boleslava Doubravou
a za účasti české církve přijal křest a zřídil samostatné biskupství.
O totéž se pokoušel i Boleslav, jednala za něho jeho dcera Mlada, ovšem za Boleslavova života biskupství zřízeno nebylo.
Po Boleslavovi I. nastupuje jeho syn Boleslav II. (972-999) – za jeho vlády bylo zřízeno r. 973 Pražské biskupství. Prvním
biskupem se stal Sas Dětmar. Roku (982) vystřídal Sasa Dětmara na biskupské stolici Vojtěch – pocházel z rodu Slavníkovců –
druhý nejstarší rod, konkurent Přemyslovců.
Za Boleslavovy vlády byla posílena pozice církve – byl zde založen první ženský klášter sv. Jiří na Pražském hradě.
Boleslavovi se komplikuje vztah s Vojtěchem, který usiloval o skutečné plnění křesťanských zásad. Proto Vojtěch odchází
do Říma, byl však zpátky povolán do Čech a r. 993 založil v Břevnově první mužský klášter benediktinů.
Ovšem situace se nezměnila, a proto znovu odchází do Říma. Zatím se v českém státě neustále zhoršují vztahy mezi
Slavníkovci a Přemyslovci, a tak r. 995 zaútočily Boleslavovy oddíly na hradiště Libici, patřící Slavníkovcům a během
několikadenního vraždění byli všichni Slavníkovci povražděni.
Poslední Slavníkovec Vojtěch zemřel mučednickou smrtí r. (997) při misijní cestě do Pobaltí k  pohanským Prusům. R. (999)
byl prohlášen za svatého a r. (1000) byl pochován v polském Hnězdně, kde bylo zřízeno arcibiskupství.
Boleslav II. zanechal Boleslava III. – (999-1003) – Ryšavý – stát se dostává do hluboké krize, díky sporům o vládu mezi
bratry Boleslavem III., Jaromírem a Oldřichem. Těchto sporů využívá polský král Boleslav Chrabrý, který na český trůn
dosadil polského Vladivoje – vládne (1002-1003). Po jeho smrti vládne sám Boleslav Chrabrý – (1003-1004).
Ovšem Přemyslovci se spojili s císařem a Boleslava z českého trůnu sesadili. Dochází mezi nimi znovu k boji, z nichž vítězně
vzešel Oldřich – (1012–1034) – spolu se svým synem Břetislavem připojil opět roku (1019) Moravu. Roku (1032) byl
poustevníkem Prokopem založen Sázavský klášter. Pěstovala se zde slovanská liturgie a udržovaly se styky s Kyjevskou Rusí.
Po Oldřichovi nastupuje jeho syn Břetislav – (1035-1055) – český „Achilles“ – díky své odvaze a statečnosti, byl to
nemanželský syn a hrozilo ztracení nároku na knížecí stolec – proto se oženil s něm. šlechtičnou Jitkou. Využil smrti Boleslava
Chrabrého a vypravil se roku (1039) do Polska. Vypravil se do Hnězdna, kde byly uloženy ostatky sv. Vojtěcha a přivezl je do
Čech v domnění, že papež povýší pražské biskupství na arcibiskupství. Roku (1039) vydal tzv. hnězdenská statuta – právní
normu, která měla upevnit stát. Po výpravě do Hnězdna dochází k válce s římsko- německým panovníkem Jindřichem III. -
roku 1040 došlo k bitvě u Brůdku, kde Břetislav zvítězil.
Břetislav se snažil upravit hospod. poměry a rovněž vyhlásil tzv. stařešinský zákon – vlády se ujímá nejstarší mužský člen
rodu a zbývající obdrželi úděly na Moravě – údělná knížectví olomoucké a brněnské. Na základě toho rozdělil vládu mezi své
syny. Na trůn nastupuje nejstarší Spytihněv II. – (1055-1061). Po Spytihněvovi vládne Vratislav II. (1061-1092) – nejúspěšnější
z Břetislavových synů, (r. 1063) zřídil v Olomouci biskupství. Vládne v době, kdy mezi sebou soupeří papež Řehoř VII. a císař

2
Jindřich IV. Vratislav se přidal na stranu Jindřicha IV. a rovněž mu pomohl potlačil povstání v Sasku. Táhl i s Jindřichem IV. do
severní Itálie a za to získal Vratislav r. 1085/1086 pro sebe královskou korunu.

ČESKÝ STÁT VE VRCHOLNÉM STŘEDOVĚKU

Po smrti Vratislava II. dochází v letech (1092-1125) ke sporům o knížecí trůn. Po smrti Vratislava II. vládne jeho bratr
Konrád Brněnský - vládne jen krátce, zemřel. O trůn usilují 4 Vratislavovi synové. K upevnění poměrů dochází za vlády
nejmladšího syna Vratislava II.- Soběslav I. (1126-1140) - konec sporů a zmatků v Čechách, obnova země. Roku 1126 porazil
císaře Lothara v bitvě u Chlumce.
Po něm nastupuje Vladislav II. (1140-1172) - v českých zemích probíhá vesnická kolonizace, dochází k postupnému
vzestupu, jeho žena Judita - pro kterou nechal postavit v Praze kamenný most = Juditin most. Vladislav II. úzce spolupracuje
s římským císařem Fridrichem Barbarosou při dobývání Milána r. 1158 = byl mu udělen v Řezně roku 1158 královský titul, ale
opět pouze pro jeho osobu.
Byl vybudován klášter Strahovský, r.(1172) se vzdává trůnu ve prospěch svého syna Bedřicha a zbytek svého života dožil ve
strahovském klášteře.
Po jeho smrti upadají opět čeští panovníci do závislosti na císaři Fridrichu I.,
který r. 1182 ustavil Markrabství moravské. Dochází k úpadku a ke střídání knížat na českém trůnu. V letech (1189-1191) -
Konrád Ota - vydal první zákoník – Statuty Konráda Oty – nejstarší známý český zákoník, řeší otázky vlastnické, soudní
záležitosti.

OBDOBÍ VRCHOLNÉ MOCI PŘEMYSLOVCŮ

Po krátkých rozbrojích po Vladislavově smrti dochází k upevnění českého státu nástupem jeho syna Přemysla Otakara I.
(1197-1230) – získal zahraniční ocenění, podporoval městskou kolonizaci a r. 1212 mu vydal císař Fridrich II. Zlatou Bulu
sicilskou – byla potvrzena dědičnost královského titulu českých králů a rovněž, že volba českého krále je vnitřní záležitostí. Na
Moravě se stal markrabětem jeho bratr Vladislav Jindřich, který uznával nadvládu krále nad markrabětem. Nespokojená
knížata se spojovala kolem rodu Depolticů, s nimiž se spojil i Přemyslův syn Vratislav a zbavil otce trůnu
Přemysl však ihned podnikl úspěšný vojenský útok a r. (1216) prohlásil svým nástupcem prvorozeného syna Václava a
zrušil stařešinský zákon a prosadil zásadu prvorozenství a Depoltici byli vyhnáni ze země. Přemyslem Otakarem I.
začíná etapa tzv. posledních Přemyslovců.
Václav I – (1230-1253) - podporoval kolonizace. Pořádal turnaje, zval minnesängry. Roku 1241 zarazil u českých hranic útok
Tatarů, kteří se pak Moravou přehnali na Slovensko. R. (1245) si jeho syn Vladislav vzal Gertrudu z rodu Babenberku –
dědičku rakouských zemí = Václav tím chtěl získat území, ovšem Vladislav v bitvě s Uhry (r. 1247) padl. Po Václavově smrti
nastupuje jeho syn Přemysl II. – Přemysl Otakar II. – (1253-1278) – „král železný a zlatý“. Roku (1255) se vydal na křížové
tažení do Pobaltí a při této výpravě založil město Královec.
Výbojná politika – získal rakouské země, vládl ve Štýrsku = odpor uh. krále Bély IV. a tak r. 1260 dochází k bitvě u
Kresssenbrunu, v níž Přemysl Otakar II. zvítězil.
Béla nucen uzavřít mír a vzdát se nároku na Štýrsko. Přemysl si vzal Bélovu vnučku Kunhutu, čímž potvrdil mír. Získává
Chebsko, Korutany a Kraňsko - tím jeho říše sahala až k Jaderskému moři.
Ovšem sílící moc Přemysla vyvolávala nespokojenost vyšší šlechty, zejména jihočeských Vítkovců. Rovněž v německých
oblastech se projevuje nespokojenost, a proto něm. knížata zabránila Přemyslově volbě římsko-německým králem a r. (1273)
zvolila Rudolfa Habsburského.
Rudolf se rozhodl Přemysla oslabit a využil vzpoury, která vypukla r. (1276) v rakouských zemích a přinutil Přemysla
k podrobení = musel uznat Rudolfa za římského krále a vzdát se mimočeských držav a poté mu udělil Čechy a Moravu v léno.
Avšak ani poté se vztahy nezlepšily a dochází k rozhodujícímu střetnutí = roku 1278 bitva
na Moravském poli – české vojsko podlehlo a Přemysl padl. Důsledky byly katastrofální, neboť správu vlastního českého
království a poručenství nad Přemyslovým nezletilým synem Václavem převzal na 5 let braniborský markrabě Ota
Braniborský, zatímco Moravu si měl na stejnou dobu podržel Rudolf Habsburský = všeobecný hospodářský úpadek, vlny
hladomoru a epidemií. Václav vězněn na Bezdězu a v Braniborsku.
R. (1283) nastává obrat k lepšímu, neboť Václav je propuštěn, a po období tzv. správcovství (1278-1283) může nastoupit
k samostatné vládě jako Václav II. (1283-1305) – o vliv na krále soupeří 2 skupiny: stoupenci biskupa Tobiáše x Vítkovci v čele
se Závišem z Falkenštejna, který se oženil s vdovou Kunhutou a získal i vliv na mladého Václava.
Záviš byl považován za nekorunovaného krále Čech, jeho obratná politika znepokojovala i Habsburky a jejich panství
v Rakousku, a proto se Václav II. připojil k opozici proti Závišovi a r. (1289) byl Záviš zatčen a r. (1290) sťat.
Tím zahájil Václav samotné panování – (r. 1300) po vymření Piastovců v Polsku
byl korunován polským králem. R. (1301) po vymření Arpádovců přijal Václav II. pro svého syna Václava uherskou korunu a
tak byl jeho syn r. (1301) korunován jako Ladislav V. uherským králem = tím se přemyslovská moc ocitá na samém vrcholu =
ražba českého groše.
To vyvolalo nespokojenost římského krále Albrechta, který žádal vrácení Uher, usiloval i o polskou korunu a Chebsko. R.
(1304) pronikl Albrecht až ke Kutné Hoře, ovšem Václav II. jej zastavil a Albrecht musel ustoupit, Václav II. chtěl uzavřít mír,
ale r. (1305) zemřel.

3
Václav III. (1305–1306) – uzavřel mír s Albrechtem = vzdal se Uher, objevují se problémy v Polsku, kde v té době Vladislav
Lokýtek sjednocuje Polsko, a proto za cílem udržet si polskou korunu se vypravil na voj. výpravu do Polska proti Lokýtkovi -
na této cestě je v Olomouci r. 1306 za záhadných okolností zavražděn a tím vymřeli Přemyslovci po meči

VESNICKÁ KOLONIZACE
Rostoucí počet obyvatelstva znamená rozšiřování obdělávané půdy. Dochází k osídlování dosud neobydlených oblastí =
kolonizace. V případě spojení s přeměnou hospod. nevyužívané půdy na půdu zemědělskou = vesnická kolonizace.
Rozlišujeme kolonizaci
a) vnitřní = kolonizace domácího obyvatelstva
b) vnější = kon. 12-13. stol. – kolonizace z německých oblastí, Belgie
Cizí kolonisté přinášeli i právní zvyklosti: zakladatel = lokátor po vybrání vhodného místa získal povolení od majitelů půdy,
poté vyměřil parcely a následovalo vybudování příbytků a přeměna neobdělávané půdy v pole. Kolonisti se stávali poddanými
vrchnosti, na jejichž půdě ves vznikla a rovněž platili daň v pevně smluvených peněžních dávkách.
Navíc byli rolníci povinni několik dní robotovat. Při splnění těchto povinností mohli svá hospodářství držet dědičně a předávat
je potomkům - tento práv. vztah mezi vrchností a poddanými = emfyteuitické neboli německé zákupní právo

ROZVOJ MĚST A MĚSTSKÁ KOLONIZACE

V 11. stol. si rostoucí počet obyvatel vynutil zvýšení počtu měst jako středisek řemesel a obchodu. Přispělo k tomu i
rozšíření peněz, protože se hodnota zboží stále více vyjadřovala v penězích. Díky těmto aspektům vznikají nová města:
a) vznikají udělením práv starší tržní osadě – Brno, Znojmo, Olomouc
b) byla zakládána plánovitě na dosud nezastavěné ploše = na „zeleném drnu“ = dochází k založení zcela nového města.
Města rovněž vznikala nedaleko nalezišť drahých kovů = horní nebo báňská města. Dochází k soustavnému zakládání měst =
městská kolonizace.
Postup při zakládání měst byl podobný jako při založení nové vesnice – lokátor uzavřel s vrchností smlouvu o pozemku pro
budoucí město. Poté vybral vhodné místo = blízkost vodního toku, obchodních cest. Sám vyměřil plochu města. Tímto
způsobem vznikala města budovaná na zeleném drnu = České Budějovice, Plzeň. Ovšem většina českých a moravských měst
navazovala na starší řemeslnicko-kupecké osady - Brno, Znojmo, Olomouc. Bylo jim ovšem nutné udělit městská práva.
Města můžeme dělit na:
1. královská - vznikla z podnětu panovníka. Postupem vznikají i tzv. věnná města – daně zabezpečovaly živobytí královnám a
jejich dvorům. Pod panovnickou ochranu patřila i horní města
2. poddanská – města v držení církve či šlechty.
Města získávala od svých zakladatelů určitá práva = privilegia - nejvýznamnější městská práva: a) výsada postavit si
hradby b) právo soudní c) právo hrdelní – výsada popravovat těžké zločince d) právo pořádat trhy e) právo mílové –
zajišťovalo výsadní tržní postavení města v okruhu jedné české míle, f) výsada vařit a prodávat pivo
Města byla podřízena určité vrchnosti. Zástupcem vrchnosti ve městě byl rychtář. Nejdůležitějším městským orgánem byla
městská rada, ta se skládala z 12 radních = konšelů. První radní = purkmistr předsedal schůzím a měl na starosti městskou
pečeť, v král. městech schvaloval konšele panovník nebo jeho zástupce pro města – PODKOMOŘÍ.
Městská společnost:
a) plnoprávnými obyvateli měst byli měšťané, měli vlastní dům a vykonávali řemeslo
b) přistěhovalci museli požádat o přijetí mezi plnoprávné občany
c) tovaryši, služebníci, nádeníci – neměli dům, bydleli v nájmech
d) příslušníci církve - kněží, členové řádu
e) zvláštní skupinu tvořili Židé – vynikající lékaři a zejména obchodníci – půjčovali peníze na úrok. Měli vlastní ulice a čtvrti,
kde měli své školy, hřbitovy a synagogy. V době křížových výprav roste nesnášenlivý postoj vůči Židům. Církev hlásá jejich
vyčlenění ze společnosti. Nenávist roste a dochází k tzv. = POGROMÁM = rabování židovských čtvrtí. Dochází k uzavření a
k ohrazení židovských čtvrtí ve velkých městech = GHETTA.