KULTURNĚ-HISTORICKÁ

ENCYKLOPEDIE
ČESKÉHO SLEZSKA
A SEVEROVÝCHODNÍ MORAVY
A–L

ÚSTAV PRO REGIONÁLNÍ STUDIA

FILOZOFICKÉ FAKULTY OSTRAVSKÉ UNIVERZITY

OSTRAVA 2013
První vydání (2005) recenzovali:
prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc.
prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc.
prof. PhDr. Vladimír Wolf

Druhé vydání (2013) recenzovali:

prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc.
doc. PhDr. Jiří Urbanec, CSc.
prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral, CSc.

Publikace vyšla za podpory Moravskoslezského kraje, dotační program Podpora vědy

a výzkumu v Moravskoslezském kraji 2012, číslo smlouvy: 01892/2012/RRC

© Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity

ISBN 978-80-7464-385-9 (soubor), 978-80-7464-386-6 (1. svazek),
978-80-7464-387-3 (2. svazek), 978-80-7464-388-0 (CD-ROM)
KULTURNĚHISTORICKÁ ENCYKLOPEDIE SLEZSKA A SEVEROVÝCHODNÍ
MORAVY (2005, první vydání)

Vedení:
prof. PhDr. Lumír Dokoupil, CSc.
prof. PhDr. Milan Myška, DrSc.
prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc.

KULTURNĚ-HISTORICKÁ ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO SLEZSKA

A SEVEROVÝCHODNÍ MORAVY (2013, druhé, upravené a rozšířené vydání)

Redakční vedení:
Mgr. Jakub Ivánek, Ph.D.
Mgr. Zdeněk Smolka, Ph.D.

Zpracování obrazové přílohy na CD:

Mgr. Jakub Ivánek, Ph.D.

5
Autoři hesel prvního vydání (2005):

Adámková Heidrová, Hana, PhDr., Ph.D.

† Bayerová, Naděžda, doc. PhDr., CSc.
Beránek, Petr, Mgr.
Bogoczová, Irena, doc. PhDr., CSc.
Borovcová, Alena, Mgr.
Boženek, Karel, doc. PhDr., Ph.D.
Brňovják, Jiří, Mgr., Ph.D.
Byrtusová, Vlasta
Dědková, Libuše, PhDr.
† Dokoupil, Blahoslav, PhDr., CSc.
Dokoupil, Lumír, prof. PhDr., CSc.
Fidrichová Bínová, Šárka, Mgr.
† Filip, Zdeněk, doc. PhDr., CSc.
Filipová, Milena, PhDr.
Gracová, Blažena, doc. PhDr., CSc.
Grollová, Jana, Mgr., Ph.D.
Growka, Květoslav, Mgr.
Grůza, Antonín, PhDr.
† Gwuzd, Jiří, Ing. arch., CSc.
† Holý, Petr, doc. PhDr., Dr.
Chamonikola, Kaliopi, PhDr., Ph.D.
Jůza, Jiří, Mgr., Ph.D.
Kadłubiec, Karel, prof. PhDr., DrSc.
Kaňok, Jaromír, doc. RNDr., CSc.
Kijová, Pavlína, Mgr.
Kladiwa, Pavel, doc. PhDr., Ph.D.
Kloferová, Stanislava, PhDr., CSc.
Korepta, Edyta, dr.
Koubová, Marta, Mgr.
Krejčí, Vladimír, doc. PhDr., CSc.
Krejčík, Tomáš, doc. PhDr., CSc.
Lepíková, Kateřina, Mgr.
Mainx, Oskar, Mgr., Ph.D.
Málková, Iva, doc. PaedDr., Ph.D.
Malura, Jan, doc. Mgr., Ph.D.
† Malura, Miroslav, doc. PhDr.
Maňas, Vladimír, Mgr., Ph.D.
Martinek, Libor, doc. PhDr., Ph.D.
Matěj, Miloš, doc. PhDr. Ing. arch., Ph.D. et Ph.D.
Mazurek, Jan, prof. PhDr., CSc.
Müller, Karel, PhDr.
Myška, Milan, prof. PhDr., DrSc.
Nesládková, Ludmila, doc. PhDr., CSc.
Novosad, Jaroslav, Ing. arch.
Olmová-Jarnotová, Alice, dr. Mgr.

6
Olšovský, Jaromír, PhDr. Ing., Ph.D.
† Paclík, Jiří, doc., CSc.
Panic, Idzi, prof. zw. dr. hab.
Pavelčík, Jiří, PhDr., CSc.
Pavelčíková, Nina, prof. PhDr., CSc.
† Pavlica, Tomáš, doc. PhDr., CSc.
Pfeffer, Vladimír, PhDr., Ph.D.
Pilař, Martin, doc. PhDr., CSc.
† Pleskot, Jaroslav, doc. PhDr.
Popelka, Petr, PhDr., Ph.D.
Pracná, Sylva, Mgr.
† Prokop, Radim, doc. RNDr., CSc.
Průša, Lukáš, PhDr., Ph.D.
Psík, Richard, Mgr., Ph.D.
Rodan, Kamil, Mgr., Ph.D.
Schenková, Marie, PhDr., CSc.
Siwek, Tadeusz, doc. RNDr., CSc.
Slavotínek, Jan, Mgr., Ph.D.
Smolka, Zdeněk, Mgr., Ph.D.
Strakoš, Martin, Mgr.
Stupek, Ivan, PhDr., CSc.
Svoboda, Jiří, prof. PhDr., DrSc.
† Szydłowski, Jerzy, prof. dr. hab.
Šedivá, Jana, Mgr.
Ševčíková, Zita, Mgr.
Škývarová, Vladimíra, Mgr.
Šopák, Pavel, doc. PhDr., Ph.D.
Šrajerová, Oľga, PhDr., CSc.
Šrámek, Rudolf, prof. PhDr., CSc.
Šrámková, Marta, PhDr.
Štefanides, Jiří, doc. PhDr.
† Štika, Jaroslav, PhDr., CSc.
Šťastná, Marie, PhDr., Ph.D.
Šuleř, Oldřich, JUDr.
Šústková, Hana, Mgr., Ph.D.
Tomášek, Martin, Mgr., Ph.D.
Toncrová, Marta, PhDr.
Urbanec, Jiří, doc. PhDr., CSc.
Urbanová, Svatava, prof. PhDr., CSc.
Velkoborský, Jiří, RNDr. PhMr.
Veselská, Jiřina, Mgr.
Zářický, Aleš, prof. PhDr., Ph.D.
Zatloukal, Ondřej, Mgr.
Zatloukal, Pavel, prof. PhDr.
Zbavitel, Miloš

7
Autoři druhého vydání (2013):

Barcuchová, Kateřina, Mgr.

Bogoczová, Irena, doc. PhDr., CSc.
Brňovják, Jiří, Mgr., Ph.D.
Dokoupil, Lumír, prof. PhDr., CSc.
Dorko, Branislav, Mgr., Ph.D.
Gracová, Blažena, doc. PhDr., CSc.
Hrčková, Anna, PhDr.
Hrtánek, Petr, PhDr., Ph.D.
Chobot, Karel, PhDr.
Ivánek, Jakub, Mgr., Ph.D.
Janásová, Kateřina, PhDr.
Jemelka, Martin, PhDr., Ph.D.
Jung, Jiří, PhDr., Ph.D.
Kadłubiec, Karel, prof. PhDr., DrSc.
Kašing, Petr, Mgr.
Kladiwa, Pavel, doc. PhDr., Ph.D.
Knob, Stanislav, Mgr., Ph.D.
Krejčík, Tomáš, doc. PhDr., CSc.
Lipovski, Radek, Mgr., Ph.D.
Magdoň, Libor, Mgr.
Málková, Iva, doc. PaedDr., Ph.D.
Malura, Jan, doc. Mgr., Ph.D.
Maňas, Vladimír, Mgr., Ph.D.
Matěj, Miloš, doc. PhDr. ing. arch., Ph.D. et Ph.D.
Mazurek, Jan, prof. PhDr., CSc.
Myška, Milan, prof. PhDr., DrSc.
Nesládková, Ludmila, doc. PhDr., CSc.
Neubauerová, Michaela, Mgr.
Niesner, Tomáš, PhDr.
Olšovský, Jaromír, PhDr. Ing., Ph.D.
Otisk, Marek, doc. Mgr., Ph.D.
Pavelčíková, Nina, prof. PhDr., CSc.
Pavlíček, Jaromír, doc. PhDr., CSc.
Pavliňák, Petr, PhDr.
Pilař, Martin, doc. PhDr., CSc.
Pokludová, Andrea, PhDr., Ph.D.
Polách, Radek
Polách, Roman, Mgr.
Popelka, Petr, PhDr., Ph.D.
Pracná, Sylva, Mgr.
Průša, Lukáš, PhDr., Ph.D.
Przybylová, Blažena, PhDr.
Psík, Richard, Mgr., Ph.D.
Rodan, Kamil, Mgr., Ph.D.
Rywiková, Daniela, PhDr., Ph.D.

8
Schupplerová, Stanislava, Mgr.
Siwek, Tadeusz, doc. RNDr., CSc.
Smolka, Zdeněk, Mgr., Ph.D.
Steinmetz, Karel, prof. PhDr., CSc.
Strakoš, Martin, Mgr.
Svoboda, Jiří, prof. PhDr., DrSc.
Šrámková, Marta, PhDr.
Šťastná, Marie, PhDr., Ph.D.
Štefanides, Jiří, doc. PhDr.
Tinzová, Bohumila, Mgr.
Tomášek, Martin, Mgr., Ph.D.
Toncrová, Marta, PhDr.
Tymonová, Markéta, PhDr. et PhDr., Ph.D.
Urbanová, Svatava, prof. PhDr., CSc.
Vaňková, Lenka, prof. PhDr., Dr.
Veselská, Jiřina, Mgr.
Zarek, Józef, dr. hab.
Zářický, Aleš, prof. PhDr., Ph.D.
Zatloukal, Pavel, prof. PhDr.
Závodná, Michaela, Mgr.
Zlá, Iveta, Mgr., Ph.D.

9
Obsah
1. svazek
ÚVODEM 12
CHARAKTERISTIKA DRUHÉHO VYDÁNÍ ENCYKLOPEDIE 14
SEZNAM AUTORŮ A AUTORSKÝCH ZKRATEK 17
ZKRATKY INSTITUCÍ 19
ZKRATKY BIBLIOGRAFICKÝCH NÁZVŮ 22
ZKRATKY TEXTOVÉ 26
CHARAKTERISTIKA REGIONU 32
RAKOUSKÉ / ČESKOSLOVENSKÉ / ČESKÉ SLEZSKO 34
SLEZSKO A SEVEROVÝCHODNÍ MORAVA 36
SLOVNÍKOVÁ ČÁST 66
2. svazek
SLOVNÍKOVÁ ČÁST 5
SKLADBA OBRAZOVÉ PŘÍLOHY 575

11
ÚVODEM
Napsat kulturně-historickou encyklopedii českého Slezska a severovýchodní Moravy není
snadný úkol. Pracovníci Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity se touto myšlen-
kou zabývali řadu let, až nakonec roku 2001, po dílčích studiích a přípravných činnostech,
započali intenzivní práci na tomto úkolu. Jeho obtížnost spočívá ve značně rozsáhlém tema-
tickém záběru; vlastní napsání encyklopedie tohoto druhu vyžaduje interdisciplinární přístup,
který je nutno zvládnout na základě studia značného množství historických pramenů a vyrov-
nat se s ním v konečném zpracování také metodologicky. Kultura představuje fenomén, který
proniká výrazně do několika oblastí života, je ovlivňován jeho historickými proměnami, pro-
jevuje se v něm tradice národnostní, náboženská, sociální, ale samozřejmě i literární, hudební,
divadelní, výtvarná ad. I když se váže k našemu regionu a nese jeho zřetelné znaky, neexistuje
izolovaně, ale má přesahy do ostatních regionů, které se nacházejí v jeho blízkosti; v našem
případě jde obvykle o kontext česko-polský nebo česko-německý, ojediněle i česko-slovenský.
Pro autory encyklopedie je nezbytné uvědomit si funkce, které tyto tradice plní, vymezit je-
jich působení i vzájemné ovlivňování v celém kulturním prostoru regionu. Například lidovou
slovesnost a její etnografické znaky musíme vnímat ve vztahu k životu národnostních men-
šin; stejně tak je nezbytné vnímat literaturu nejen v její umělecké a národní svébytnosti, ale
současně v souvislostech dějinného vývoje, který se projevil složitými situacemi sociálními
i národnostními.
Polarizace těchto vlivů vykazuje různou intenzitu, projevující se v jednotlivých etapách
historického vývoje regionu, a vepisuje se zřetelně do jeho tradic. Tyto skutečnosti se pro-
blematizují právě v českém Slezsku a na severovýchodní Moravě. Zřetelně se tu vymezují
historické oblasti jako Těšínsko a Opavsko, v jihovýchodní části regionu existuje i jistá prová-
zanost s Valašskem, které má své vlastní tradice, utvářené historickým vývojem a folklórními
zvyklostmi (jako celek však do rámce této encyklopedie již nespadá). Nelze ale nevidět, jak
duchovní vlivy „spojují“ tyto oblasti, zvláště v druhé polovině 19. stol., kdy se vedle již pů-
sobících regionálních center, jako Těšín nebo Opava, začala prosazovat Ostrava, zprvu jako
centrum ekonomické a politické, později také kulturní.
Nelze také pominout, jak se zde projevuje souvislost kulturních tradic regionu s centrem
českého nebo polského života, do nedávné minulosti působily tu i četné vlivy německé. Možno
říci, že v našem regionu se uplatňuje také širší dění středoevropské, lze ho doložit na celé řadě
jevů od nejstarších dob až po současnost. Vedle specifické situace národnostní nebo sociální
se v jednotlivých oblastech regionu prosazovaly tendence vyplývající z nutnosti soužití oby-
vatel různého národnostního původu (Poláků, Čechů, Němců, Slováků) a také náboženského
vyznání (katolického, evangelického, židovského). S rozvojem průmyslové výroby se dostaly
do popředí naléhavé otázky sociální, zvláště v podmínkách prudce se rozvíjející průmyslové
Ostravy. Jestliže valašská oblast má vlastní kulturní tradici, zakotvenou ve vlastní historii,
na pomezí česko-polském nebo česko-německém byly složité národnostní poměry provázeny
komplikovanou jazykovou situací, která ovlivňovala tamní život ve všech sférách. Před velmi
obtížný úkol jsme postaveni při výkladu folklorní tradice našeho regionu, která ovlivňovala
literaturu, výtvarné umění, divadlo, hudební život. Jazyková situace se projevovala zvlášť
naléhavě ve Slezsku, nezřídka se z ní stávalo dokonce politikum, ovlivňující školství, kulturu
i každodenní život obyvatel.
Všechny tyto skutečnosti byly při vzniku encyklopedie brány v úvahu. Vlastní přípravu
jednotlivých hesel a jejich zpracování ovlivňovala bohatá faktografie, nacházející se v his-
torických pramenech, byla získána dlouholetým výzkumem, uloženým do vědeckých studií,

12
které předcházely vzniku naší encyklopedie. Tato připravenost se projevila především v in-
terpretaci konkrétních údajů a ve způsobu jejich zpracování. Kriteria uplatňovaná při výběru
témat byla volena tak, aby nebyla opomenuta výpovědní hodnota každého faktu, pokud měl
určitý kulturně-historický význam. Dějiny regionu představovaly pro autory encyklopedie
základní východisko, od nich se odvíjely další oblasti kulturního dění (literatura, výtvarné
umění, hudba, folklor, divadlo, kulturní instituce, školství ad.). Zvolené interpretační postupy
usilovaly o to, aby encyklopedie zachytila celistvost regionu a postihla pulsaci jeho mnoho-
stranného života v celém časovém rozpětí, od nejranějších etap až po současnost. Struktura
hesel, jejich rozsah i pojetí jsou ovlivněny daným tématem, jejich podoba odpovídá kompo-
ziční stavbě encyklopedie jako organického celku.
Při tvorbě hesel bylo nutno odlišovat jevy a skutečnosti méně podstatné od podstatných,
přičemž určující byla vždy hodnotová kritéria. To platilo nejen u hesel věnovaných jednot-
livým osobnostem, ale také při zpracování témat historické povahy, které sledovaly jevy
kulturního života v průběhu historického vývoje. Před zvlášť komplikovaný úkol při tvorbě
encyklopedie byli postaveni historici: jejich hesla sledují region ve všech jeho historických
proměnách a vytvářejí nezbytné pozadí celistvého obrazu kulturních proměn českého Slezska
a severovýchodní Moravy.
V této souvislosti nelze nepřipomenout práci badatelů, kteří encyklopedii věnovali své
vědomosti, byli to především učitelé Ostravské univerzity, s nimi spolupracovali odborníci
z ostatních vysokých škol a vědeckých ústavů (Univerzita Palackého v Olomouci, Masarykova
univerzita v Brně, Slezská univerzita v Opavě, Ostravské muzeum, Slezské zemské muzeum
v Opavě, Národní památkový ústav, odborné pracoviště v Ostravě, Muzeum umění v Olo-
mouci ad.). Největší podíl práce na encyklopedii odvedli členové Filozofické fakulty Ostrav-
ské univerzity, především však pracovníci Ústavu pro regionální studia. Ostravská univerzita
vydáním Kulturně-historické encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy potvr-
zuje své poslání v tomto regionu a dokazuje, že zkoumáním jeho kulturních tradic se snaží
odpovědět na otázky, které se v životě našeho regionu jeví jako aktuální a stále naléhavé.
Skutečnost, že dochází k druhému vydání encyklopedie, potvrzuje platnost původního ba-
datelského záměru Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity (dnes Ústavu pro regi-
onální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity), je také zcela přirozené, že na novém
vydání se podílí nemalou mírou nová generace badatelů, kterou reprezentuje také nové vedení
Ústavu, prof. Urbanová jako jeho ředitelka, dr. Smolka ve funkci zástupce ředitele i další jeho
členové, většinou již badatelé mladší generace. Druhé vydání encyklopedie nejen koriguje ně-
které nedostatky vydání prvního, ale podstatně rozšiřuje a aktualizuje jeho tematické rozpětí.
Lze si jen přát, aby v této badatelské činnosti Ústav pro regionální studia dále pokračoval.
Kultura a dějiny našeho regionu představují živou oblast, která nechce zůstat nepovšimnuta.
Kulturně-historické téma v našem regionu vyžaduje právem, aby mu byla věnována soustavná
pozornost.
Jiří Svoboda

13
CHARAKTERISTIKA DRUHÉHO VYDÁNÍ ENCYKLOPEDIE
Hesla encyklopedie jsou rozdělena do tří druhů – na hesla osobní (osobnosti života kultur-
ního, společenského, vědeckého atd.), hesla místní (města a významné lokality) a hesla věcná
(umělecké útvary, instituce, časopisy, noviny, sdružení, kulturně-historické fenomény ad.).
Struktura hesel je tvořena třemi částmi: záhlavím, výkladovou částí a literaturou. Hesla
místní a hesla věcná obsahují v hlavičce stručnou charakteristiku dané lokality, pojmu, spolku,
kulturního fenoménu ad. (v některých případech charakteristika chybí, protože název hesla
plně vystihuje podstatu zkoumaného jevu), u hesel osobních v záhlaví uvádíme příjmení,
jméno, obory působnosti, datum a místo narození a úmrtí. Místní jména v záhlaví použí-
váme v současné podobě. Geografickou polohu lokalit specifikujeme v závorce příslušností
k okresu, u nižších sídelních jednotek také příslušnou obcí, u zahraničních lokalit příslušností
ke státu. Pokud nebylo možno přesně identifikovat místo narození a úmrtí v dřívější části
Ostravy a Frýdku-Místku, uvádíme v záhlaví biografických hesel pouze Ostrava (v případě
historických údajů před rokem 1924) nebo Frýdek-Místek (v případě historických údajů před
rokem 1943). Vysvětlující text v záhlaví neobsahuje (na rozdíl od následujícího textu hesla)
zkratky. V heslech využíváme zkratek textových, bibliografických názvů i označení institucí
(srov. seznamy zkratek na začátku knihy). Taktéž v textu opakovaný název hesla je zkracován,
a to buď pomocí iniciál s tečkami (např. A. r. v hesle Architektura renesanční), nebo iniciálo-
vou zkratkou sestavenou z velkých písmen. Druhý způsob je preferován v případě, že daný jev
je součástí generálního seznamu zkratek užívaných v průběhu celé knihy (např. ZAO v hesle
Zemský archiv Opava), nebo tehdy, pokud by iniciály doplněné tečkami působily při čtení
problémy (název hesla Literatura pro děti a mládež je např. zkracován LPDM; užitou zkratku
pak uvádíme v závorce za názvem hesla). Objeví-li se v textu hesla osobnost, fakt či jev, jež
má v Encyklopedii vlastní heslo, je na tuto skutečnost upozorněno symbolem šipky (např. →
P. Bezruč). Za textem hesla následuje (za značkou Lit.) výběrový soupis literatury.
V soupisu literatury přednostně zaznamenáváme knižní monografie, důležité studie no-
vějšího data, výjimečně také novinové a časopisecké články a recenze. V heslech některých
osobností či tam, kde je dostupná digitalizovaná databáze související s obsahem hesla, se mo-
hou objevit též odkazy na internetové stránky. Příručky lexikografického a slovníkového typu
uvádíme pouze tehdy, obsahují-li hutnější či závažné poučení o daném jevu (např. Lidová
kultura – Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska a zejména Biografický slovník
Slezska a severní Moravy, který chápeme jako přímý doplněk této encyklopedie). V seznamu
literatury zkracujeme iniciálovými zkratkami slova z názvu hesla. Zkratky periodik, sbor-
níků a některých často užívaných titulů jsou vysvětleny ve Zkratkách bibliografických názvů
v úvodu knihy.
Výkladová část osobních hesel obsahuje úsek biografický, který je pojat co nejstručněji
(zvláště je-li osobnost uváděna v jiných lexikografických příručkách) a zaznamenává přede-
vším údaje o působení dané osobnosti v regionu, výjimečně další významné události, např.
veřejné působení, věznění, emigraci, činnost v časopisech, spolcích ap. V části věnované dílu
dané osobnosti vybíráme zvlášť díla související s regionem, případně jiné význačné počiny.
Datace klíčových děl, divadelních provedení ap. následují za titulem díla.
Hesla jsme vyčlenili do čtyř základních typů. Klíčová hesla představují typ první. Jde
o hesla věcná, která podávají základní charakteristiku celé oblasti či oboru (např. Česká lite-
ratura či Německá literatura). Dalším typem jsou souhrnná tematická hesla. Charakterizují
vyšší tematické celky, např. podoby jednotlivých oborů určitého období či dané lokality (Ba-
rokní malířství, Česká literatura v době národního obrození, Divadlo na Ostravsku, Hudba

14
na Těšínsku ap.) nebo významné kulturní a umělecké útvary (Pohádka, Urbanismus, Lidová
píseň ad.) a odkazují v obecnější rovině k heslům klíčovým, v konkrétnějším plánu k hes-
lům výkladovým a doplňujícím. Jako výkladová označujeme frekventovaná hesla o jednotli-
vých nejvýznamnějších institucích, událostech, pojmech, lokalitách, osobnostech, časopisech,
sdruženích atd., v nichž se odkazuje jednak na hesla souhrnná, jednak na doplňující. Do hesel
doplňujících jsme na menším prostoru zahrnuli většinu osobností, institucí, lokalit, pojmů,
spolků, které nebyly vyloženy v heslech výkladových.
Druhé vydání Encyklopedie výrazněji nezasahuje do koncepce vydání prvního (Kultur-
něhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy, Ostrava 2005). Došlo však
k úpravě názvu knihy. Adjektivum „kulturněhistorický“ mohlo sugerovat dojem, že jde
o práci z oboru kulturní historie, avšak naše Encyklopedie je naopak zaměřena na kulturu
a historii regionu. Proto považujeme adjektivum „kulturně-historický“ za vhodnější. Druhou
změnou je specifikace termínu „Slezsko“ na „české Slezsko“. Motivace této změny je snadno
odvoditelná z obsahu knihy – už první vydání Encyklopedie počítalo samozřejmě s oblastí
tzv. českého, v minulosti též rakouského Slezska, nikoli s celou oblastí historického Slezska,
jehož podstatná část dnes leží na území Polské republiky. Proto mohl původní název působit
konfúzně.
Oproti prvnímu vydání došlo k vyřazení některých hesel. První skupinu tvoří hesla, jež
se ukázala být pro regionální encyklopedii, zaměřenou navíc populárně-vědným směrem,
nadbytečná (např. hesla vysvětlující některé obecné jazykové jevy či množství hesel věno-
vaných literárně historickým otázkám Slezských písní Petra Bezruče). Zmizelo též nepatrné
množství hesel, jejichž původní verze podávala jen omezené informace, které však z důvodu
dosavadní absence výzkumu nebylo možné nijak doplnit (např. heslo Památníky, které navíc
opakovalo informace diskutované v mnoha jiných heslech). Konečně odpadla též některá hesla
osobní, a to tam, kde vazba osobnosti k regionu byla velmi slabá. Za měřítko regionalismu
považujeme působnost v regionu a pro něj. Pouhé rodáctví, představující sice oblíbenou, nic-
méně dost problematickou kategorii, tedy k zařazení nepostačovalo. Významné rodáky měst
regionu zmiňujeme v krátkém přídavku za hesly měst (výjimku tvoří Ostrava a Opava, kde
značné množství rodáků neumožňuje provést smysluplnou selekci, a tak se v případě těchto
dvou měst o podobný seznam nepokoušíme) či v souhrnných heslech sledovaných oborů (např.
Literatura renesanční, Literatura barokní atd.). Ponechány zůstaly některé kratší biogramy
význačných rodáků, kteří v regionu a pro něj nepůsobili (např. Sigmund Freud, Johann Gregor
Mendel), avšak jejich rodiště se k nim dosud okázale hlásí, čímž se tyto osobnosti stávají prv-
kem současné kultury regionu (slavnosti, muzea a velké památníky, propagace měst ap.).
Na druhou stranu současné vydání Encyklopedie přináší téměř 270 zcela nových hesel. Ta
mohou souviset s novými skutečnostmi, které se od prvního vydání vyskytly, s pokrokem
ve výzkumu v posledním desetiletí, ale také může jít o hesla, jež byla z různých důvodů v prv-
ním vydání opomenuta (doplněna např. obsáhlá hesla o zvykosloví, o nářečí Němců žijících
zde do poválečného odsunu a mnoho dalších).
Nakonec došlo také k zásadnímu přepracování některých hesel, jejichž podoba z prvního
vydání Encyklopedie by již dnešnímu čtenáři nevyhovovala nebo byla dokonce zavádějící
(např. heslo Hrady a tvrze nahradila zcela nová hesla Hrady a Hrádky a tvrze; nově byla
zpracována většina hesel z oblasti populární hudby, část hesel průmyslových odvětví ad.).
Nevyhnuli jsme se také přejmenování některých stávajících hesel (v případě, že původní ná-
zev zcela neodpovídal obsahu, nebo tehdy, pokud by čtenář danou skutečnost pod stávajícím
názvem hledal jen stěží). V takovém případě vždy zapojujeme odkazy, které uživateli, hleda-
jícímu danou skutečnost pod původním názvem, pomohou v orientaci.

15
 Zrušena byla Výběrová bibliografie v závěru knihy, kterou plně nahrazují posílené seznamy
literatury za jednotlivými hesly.
Druhé vydání Encyklopedie přesouvá veškerou obrazovou dokumentaci na přiložené CD,
kde je rozdělena do několika oddílů (Architektura, Etnografie, Hory, Hrady, zámky a tvrze,
Kartografie, Lázně, Města, Přehrady, Poutní místa, Sochařství, Výtvarné umění, Znaky měst
a obcí). Za každým ilustrovaným heslem (v jeho závěru, za značkou Obr.) je uveden seznam
signatur vyobrazení, která se k němu vztahují. Se strukturací této CD přílohy čtenáře seznámí
Skladba obrazové přílohy v závěru knihy. Tato příloha si nedělá nárok na úplnost, má účel
ryze doprovodný; oproti původnímu stavu však obrazového materiálu výrazně přibylo (přes
1 100 vyobrazení) a jejich digitální podoba umožňuje uživateli kvalitnější prohlížení, což
ocení zejména v případě historických map, které jsou většinou přítomny v takovém rozlišení,
aby je bylo možno smysluplně využívat.
V případě nového vydání Encyklopedie nebylo v silách vydavatele spolupracovat se všemi
autory někdejších hesel. Řadu hesel tedy revidovali jiní badatelé z daného oboru. Pokud šlo
jen o drobné doplňky, jako např. doplnění nových titulů v seznamu bibliografie, zůstávají
u hesel uvedeni pouze původní autoři. Pokud došlo k zásadnějšímu přepracování či doplnění,
byla u hesel doplněna i zkratka autora nového. V případě hesel kompletně přepsaných je sa-
mozřejmě uveden pouze autor nový.
K menším, avšak pro čtenáře jistě příznivým změnám patří doplnění křestních jmen uvá-
děných osobností, jež nemají v Encyklopedii své vlastní heslo (v prvním vydání nebyl způ-
sob uvádění jmen jednotný, ale převažovaly zkratky). Bohužel v několika málo případech
se nepovedlo plné křestní jméno dohledat. Zkratky samozřejmě zůstaly při opakované citaci
v rámci jednoho hesla a v případě osobností, u kterých odkazujeme šipkou na jejich vlastní
heslo v Encyklopedii.
Redakce

16
SEZNAM AUTORŮ A AUTORSKÝCH ZKRATEK
AB Alena Borovcová KBa Kateřina Barcuchová AB
AG Antonín Grůza KG Květoslav Growka AG
AH Anna Hrčková KCh Kaliopi Chamonikola AJ
AJ Alice Olmová-Jarnotová KCho Karel Chobot AZ
AP Andrea Pokludová KJ Kateřina Janásová BD
AZ Aleš Zářický KK Karel Kadłubiec BG
BD Blahoslav Dokoupil KL Kateřina Lepíková EK
BDo Branislav Dorko KM Karel Müller HA
BG Blažena Gracová KR Kamil Rodan HŠ
BP Blažena Przybylová KS Karel Steinmetz IB
BT Bohumila Tinzová LD Lumír Dokoupil IM
DR Daniela Rywiková LDk Libuše Dědková IP
EK Edyta Korepta LM Libor Martinek IS
HA Hana Adámková LMa Libor Magdoň JB
HŠ Hana Šústková LN Ludmila Nesládková JG
IB Irena Bogoczová LP Lukáš Průša JGw
IM Iva Málková LV Lenka Vaňková JJ
IP Idzi Panic MF Milena Filipová JK
IS Ivan Stupek MJ Martin Jemelka JM
IZ Iveta Zlá MK Marta Koubová JMl
JB Jiří Brňovják MM Milan Myška JN
JG Jana Grollová MMl Miroslav Malura JO
JGw Jiří Gwuzd MMt Miloš Matěj JP
JPk
JI Jakub Ivánek MN Michaela Neubauerová
JPl
JJ Jiří Jůza MO Marek Otisk
JS
JJu Jiří Jung MP Martin Pilař
JSl
JK Jaromír Kaňok MS Martin Strakoš
JSz
JM Jan Mazurek MSch Marie Schenková
JŠ
JMl Jan Malura MŠ Marta Šrámková
JŠd
JN Jaroslav Novosad MŠť Marie Šťastná JŠt
JO Jaromír Olšovský MT Martin Tomášek JU
JP Jiří Paclík MTn Marta Toncrová JV
JPa Jaromír Pavlíček MTy Markéta Tymonová JVs
JPk Jiří Pavelčík MZ Miloš Zbavitel KB
JPl Jaroslav Pleskot MZá Michaela Závodná KG
JS Jiří Svoboda NB Naděžda Bayerová KCH
JSl Jan Slavotínek NP Nina Pavelčíková KK
JSz Jerzy Szydłowski OM Oskar Mainx KL
JŠ Jaroslav Štika OŠ Oldřich Šuleř KM
JŠd Jana Šedivá OŠr Oľga Šrajerová KR
JŠt Jiří Štefanides OZ Ondřej Zatloukal LD
JU Jiří Urbanec PB Petr Beránek LDk
JV Jiří Velkoborský PH Petr Holý LM
JVs Jiřina Veselská PHr Petr Hrtánek LN
JZ Józef Zarek PK Pavlína Kijová LP
KB Karel Boženek PKa Petr Kašing MF

17
PKl Pavel Kladiwa
PP Petr Popelka
PPa Petr Pavliňák
PŠ Pavel Šopák
PZ Pavel Zatloukal
RL Radek Lipovski
RP Radim Prokop
RaPo Radek Polách
RPs Richard Psík
RoPo Roman Polách
RŠ Rudolf Šrámek
SK Stanislava Kloferová
SKn Stanislav Knob
SP Sylva Pracná
SSch Stanislava Schupplerová
SU Svatava Urbanová
ŠF Šárka Fidrichová
TK Tomáš Krejčík
TN Tomáš Niesner
TP Tomáš Pavlica
TS Tadeusz Siwek
VB Vlasta Byrtusová
VK Vladimír Krejčí
VM Vladimír Maňas
VP Vladimír Pfeffer
VŠ Vladimíra Škývarová
ZF Zdeněk Filip
ZS Zdeněk Smolka
ZŠ Zita Ševčíková

18
ZKRATKY INSTITUCÍ

AMO Archiv města Ostravy

AV ČR Akademie věd České republiky
AVU Akademie výtvarného umění
ČAVU Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění
(Česká akademie věd a umění)
ČFVU Český fond výtvarných umělců
ČKD Českomoravská Kolben Daněk
ČR Česká republika
ČRO Český rozhlas Ostrava
ČSAD Československá autobusová doprava
ČSAV Československá akademie věd
ČSR Československá republika
ČSSR Československá socialistická republika
ČTO Česká televize, studio Ostrava
ČTK Česká tisková kancelář
ČVUT České vysoké učení technické v Praze
FF Filozofická fakulta
FU Fakulta umění
FPF Filozoficko-přírodovědecká fakulta
GVUO Galerie výtvarného umění v Ostravě
JAMU Janáčkova akademie múzických umění v Brně
JNV Jednotný národní výbor
JORO Jazzový orchestr Rozhlasu Ostrava
KMO Knihovna města Ostravy
KNV Krajský národní výbor
KSČ Komunistická strana Československa
KSSS Komunistická strana Sovětského svazu
KV Krajský výbor
LŠU Lidová škola umění
MB Muzeum Beskyd Frýdek-Místek
MěstNV Městský národní výbor
MG Moravská galerie v Brně
MNV Místní národní výbor
MSVK Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě
MSVU Moravskoslezské sdružení výtvarných umělců
MT Muzeum Těšínska v Českém Těšíně
MU Masarykova univerzita Brno
MZA Moravský zemský archiv
MZM Moravské zemské muzeum
ND Národní divadlo v Praze
NDM Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě
NG Národní galerie Praha
NH (NHKG) Nová huť (Nová huť Klementa Gottwalda)

19
NKP Národní kulturní památka
NM Národní muzeum Praha
NPÚ Ostrava Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě
NSDAP Národně socialistická německá dělnická strana (Nationalsozialistische
Deutsche Arbeitspartei)
OS Obec spisovatelů
ObNV Obvodní národní výbor
OKD Ostravsko-karvinské doly
OKR Ostravsko-karvinský revír
ONV Okresní národní výbor
ORO Ostravský rozhlasový orchestr
OU Ostravská univerzita v Ostravě
OV Okresní výbor
OVM Okresní vlastivědné muzeum
PF Pedagogická fakulta
PPB Památník Petra Bezruče
PZKO Polski Związek Kulturalno-Oświatowy
ROH Revoluční odborové hnutí
SČSA (SČA) Svaz československých architektů (Svaz českých architektů)
SČUG Hollar Spolek českých umělců grafiků Hollar
SČVU Svaz českých (československých) výtvarných umělců
(SČSVU)
SLA Sekcja Literacko-Artystyczna
SND Slovenské národné divadlo
SOkA Státní okresní archiv
SŠ střední škola
SU Slezská univerzita v Opavě
SUPŠ Střední uměleckoprůmyslová škola
SVU Spolek výtvarných umělců
SVU Mánes Spolek výtvarných umělců Mánes
SVU v Brně Spolek výtvarných umělců v Brně
SVUM Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně
SZM Slezské zemské muzeum Opava
TS Tvůrčí skupina
TŽ Třinecké železárny
UJEP Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (do r. 1990 Brno, od r. 1991 Ústí nad
Labem)
UK Univerzita Karlova Praha
UP Univerzita Palackého Olomouc
ÚV Ústřední výbor
VŠ vysoká škola
VŠUP Vysoká škola uměleckoprůmyslová
VŠB Vysoká škola báňská (Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě)
(VŠB-TUO)
VUMO Výtvarní umělci Moravská Ostrava

20
VUT Vysoké učení technické v Brně
VŽ Vítkovické železárny
ZAO Zemský archiv Opava
ZNV Zemský národní výbor
ZŠ základní škola
ZUŠ základní umělecká škola

21
ZKRATKY BIBLIOGRAFICKÝCH NÁZVŮ

AČ Archivní časopis
ADB Allgemeine deutsche Biographie, 1875–1912
AFPO Acta Facultatis Paedagogicae Ostraviensis
AHUSO (AHMUSO) Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis (Acta historica et
museologica Universitatis Silesianae Opaviensis)
AR Archeologické rozhledy
AUC Acta Universitatis Carolinae
AUPO Acta Universitatis Palackianae Olomucensis
Baláš Baláš, M.: Kulturní místopis okresu Nový Jičín, Nový Jičín 1967
BBes Bezkydské besedy
Bibliografie T 1–3 1) Veselská, J.: Bibliografie časopisu Těšínsko (1957–1974), Frýdek-
-Místek 1976; 2) Veselská, J.: Bibliografie časopisu Těšínsko
(1975–1984), Frýdek-Místek 1985; 3) Chromcová, G. – Holoušková,
M.: Bibliografie časopisu Těšínsko (1985–2006), Český Těšín 2007
Blažek Blažek, C.: Der Adel von Oesterr. Schlesien (J. Siebmacher‘s grosses
und allgemeines Wappenbuch in einer neuen, vollständig geordne-
ten und reich vermehrten Auflage mit heraldischen und historisch-
-genealogischen Erläuterungen, Bd. IV, Abth. 11), Nürnberg 1885
(nové vydání: Brno 2000)
BLGBL Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder,
1974–dosud
BSSSM Biografický slovník Slezska a severní Moravy 1–12, Opava – Os-
trava 1993–99
BSSSM NŘ Biografický slovník Slezska a severní Moravy Nová řada 1–12
(13–24), Ostrava 2000–09
BSSSM Biografický slovník Slezska a severní Moravy, Supplementum 1–2,
Supple-mentum 1, 2 Ostrava 2011–12
ČČH Český časopis historický
ČČM Časopis českého muzea (a varianty názvu)
ČeKv Červený květ
ČeZ Černá země
ČL Český lid
ČLit Česká literatura
ČMM Časopis Matice moravské
ČSČH Československý časopis historický
ČslHS Československý hudební slovník, 1.–2. Praha 1963, 1965
ČSM (ČSZM) Časopis Slezského muzea (Časopis Slezského zemského muzea
v Opavě)
ČSPS Časopis Společnosti přátel starožitností českých
ČVMSO Časopis Vlasteneckého muzejního spolku olomouckého
DČ Duch času
DDen Dělnický denník

22
Ficek 1–5 Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, 1–5, Opava
1972–1983
GIÖ 1898, 1908 Die Gross-Industrie Österreichs, Wien 1898, 1908
GL Głos Ludu
Gregor Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava
1987
GZC Głos Ziemi Cieszyńskiej
HD Host do domu
Heiduk 1–3 Heiduk, F.: Oberschlesisches Literatur – Lexikon. Biographisch-
-Bibliographisches Handbuch 1, 2, 3, Berlin 1990, 1993, 2000
Heller 1– 5 Heller, H.: Mährens Männer der Gegenwart 1–5, Brünn 1885–1892
HKO Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984
HM 3, 4, 13–16 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. III, IV,
XIII–XVI, Olomouc 1972, 1974, 1994, 1995, 2000, 2011
Hradil Hradil, F. M.: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Profil, Os-
trava 1981
Jasiński Jasiński, Z.: Mały leksykon nadolziąnski, Opole 1990
Kadich a Blažek von Kadich, H. – Blažek, C.: Der Mährische Adel, (J. Siebma-
cher’s grosses und allgemeines Wappenbuch…, Bd. IV, 10. Abth.),
Nürnberg 1899
KalC Kalendarz Cieszyński
KalŚ Kalendarz Śląski
KM Kulturní měsíčník
KT Kulturní tvorba
Kuča 1–8 Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1–8, Praha
1996–2011
LČH Lexikon českých historiků, Ostrava 2010
LČL Lexikon české literatury, Praha 1985–2008
LD Lidová demokracie
LidN Lidové noviny
LitL Literární listy
LitM Literární měsíčník
LitN Literární noviny
LK NEČMS 1–3 Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska
1–3, Praha 2007
LPPB Listy Památníku Petra Bezruče
LSČH Lexikon současných českých historiků, Praha 1999
Matzner Matzner, A. a kol: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 3.
Část jmenná – Československá scéna, Praha 1990
MaVP Muzejní a vlastivědná práce
Mazurek Mazurek, J.: Hudební život českých obyvatel Ostravy v období
1880–1918. Spisy OU 119, Ostrava 1999
MČslE Malá československá encyklopedie 1–6, Praha 1984–87
MF Mladá fronta
MF Dnes Mladá fronta Dnes

23
MSD Moravskoslezský deník
MSDen Moravskoslezský den
MSlR Moravskoslezská revue
MSN Masarykův slovník naučný 1–4, Praha 1925–37
MSPP Mały słownik pisarzy polskich na obczyźnie 1939–1980, Warszawa
1992
MVGDB Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen
in Böhmen
NČR 1, 2 1) Kubíček, J.: Noviny České republiky od počátku do roku 1918,
Brno 2008; 2) Kubíček, J.: Noviny České republiky 1919–1945, Brno
2004
NDB Neu deutsche Biographie 1–24, 1953–dosud
NK Nové knihy
NL Národní listy
NŘ Naše řeč
NSČVU Nový slovník československých výtvarných umělců 1–2, Praha
2000
NSv Nová svoboda
NV Naše Valašsko
OB Opavský besedník
ÖBL 1–20 Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950 1–20, Wien
1957–dosud
OD Ostravský denník
OH Oberschlesische Heimat
OHK Mazurek, Jan a kol.: Ostravská hudební kultura, Ostrava 2010
OKultM Ostravský kulturní měsíčník
OKultZ Ostravský kulturní zpravodaj
OM Opus musicum
OP 1, 2 Ostschlesische Porträts. Biographisch-bibliographisches Lexikon
von Österreichisch-Ostschlesien 1, 2, Berlin 1991, 1996
OSN Ottův slovník naučný 1–33, Praha 1888–1909
OSN ND Ottův slovník naučný nové doby 1–6, Praha 1930–43
Ostrava 1–25 Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska
1–25, Ostrava 1963–2012
OT Opavský týdeník
OV Ostravský večerník
PaSMB Práce a studie Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku, Společenské vědy
Pilnáček 1926 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, Vídeň 1926
Pilnáček 2010 Pilnáček, J.: Rody starého Slezska, Brno 2010 (původně v 5 dílech:
Jílové u Prahy 1969–71, 2. vydání: Brno 1991–98)
PL Právo lidu
PSB Polski Słownik biograficzny 1–48, Kraków 1935–dosud
PZ Przegląd zachodni
RP Rudé právo
RSN Slovník naučný 1–11 (red. F. L. Rieger), Praha 1860–74

24
RZ Radostná země
Samek 1–2 Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska 1, 2, Praha 1994,
1999
SAP Sborník archivních prací
SBZC Golec, J. – Bojda, S.: Słownik biograficzny ziemi cieszyńskiej, 1–3,
Cieszyn 1993, 1995, 1998
SCH Studia Comeniana et Historica
SL Slovenská literatura
SlSb Slezský sborník
SM Severní Morava
SPFFBU Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity
SPFFMU Sborník prací Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
SPFFOU Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity
SPFPFSU Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské
univerzity
SPPF Sborník prací Pedagogické fakulty
SPPFOU Sborník prací Pedagogické fakulty Ostravské univerzity
ŚSB Śląski słownik biograficzny, 1–3, Katowice 1976–81
Stolařík Stolařík, I.: Umělecká hudba v Ostravě 1918–1938. Tilia, Šenov
u Ostravy 1997
Studie o T 1–14 Studie o Těšínsku 1–14, Český Těšín 1971–89
T Těšínsko. Vlastivědný zpravodaj (Vlastivědný zpravodaj okresů
Karviná a Frýdek-Místek / Vlastivědný časopis okresů Frýdek-
-Místek a Karviná)
Tv Tvorba
Val Valašsko
VL Vlastivědné listy (Slezska a severní Moravy). Časopis pro dějiny,
umění, přírodu a dnešek
VMO Věstník Matice opavské
VSNJ (VSONJ) Vlastivědný sborník Novojičínska (Vlastivědný sborník okresu
Nový Jičín), Nový Jičín 1967–dosud
VSS 1, 2 Vlastivědný sborník slezský 1, 2, Opava 1925, 1926
VVM Vlastivědný věstník moravský
Wurzbach Wurzbach, C.: Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich,
1–60, Wien 1856–91
ZarŚ Zaranie Śląskie
ZGKGS (ZGKGÖS) Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte (Österreichisch-)
Schlesiens
ZGLM Zeitschrift für Geschichte und Landeskunde Mährens
ZM Zlatý máj
ZVGAS Zeitschrift des Vereins für Geschichte und Altertum Schlesiens
ZVGMS Zeitschrift des Vereins für Geschichte Mährens und Schlesiens
ZVGS Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens
Zw Zwrot

25
ZKRATKY TEXTOVÉ

a. s. akciová společnost
ad. a další
aj. a jiný
akad. akademický
alm. almanach
amer. americký
angl. anglický
ap. a podobně
arch. architektonický, architekt
archeol. archeologický
aut. kol. autorský kolektiv
bar. baron, baronka
barok. barokní
biogr. biografický
brit. britský
burž. buržoazní
býv. bývalý
c. k. císařsko-královský
círk. církevní
cís. císařský
č. číslo
č. j. číslo jednotné
č. mn. číslo množné
čas. časopisecký
část. částečný
čes. český
čs. československý
dán. dánský
dem. demokratický
dipl. diplomová
div. divadelní
doc. docent
dr. doktor
dr. hab. doktor habilitowany (polský vědecký titul)
dram. dramatický
ed. editor
ekon. ekonomický
evang. evangelický
evr. evropský
fa firma
faš. fašistický
fil. filozofický
film. filmový

26
fin. finanční
folk. folklorní
franc. francouzský
gen. generální
got. gotický
gymn. gymnazijní, gymnaziální
hist. historický
hl. hlavní, hlavně
holand. holandský
hosp. hospodářský
hr. hrabě
hud. hudební
chorv. chorvatský
ideol. ideologický
in v
ing. inženýr
ital. italský
j. h. jako host
jap. japonský
jaz. jazykový
již. jižní
JUDr. juris utriusque doctor (doktor obojího práva)
jv. jihovýchodní
jz. jihozápadní
kat. katolický
kn. kníže
kol. kolektiv
kom. komunistický
kpt. kapitán
král. královský
kř. křesťanský
ks kus
kult. kulturní
l. léta
laš. lašský
lat. latinský
lék. lékařský
lid. lidový
lit. literární
m. mužský (rod, mluvnická kategorie)
maď. maďarský
mal. malířský
marx. marxistický
měst. městský

27
mez. mezinárodní
mil. milion
min. ministerský
mj. mimo jiné
mjr. major
ml. mladší
mld. miliarda
morav. moravský
MUDr. medicinae universae doctor
n. l. našeho letopočtu
n. p. národní podnik
náb. náboženský
nacist. nacistický
nakl. nakladatelství
nám. náměstí
např. například
nár. národní
nář. nářeční
nejml. nejmladší
nejst. nejstarší
něm. německý, německy
o. s. občanské sdružení
obč. občanský
obch. obchodní
obyv. obyvatelstvo, obyvatelé
odb. odborný
okr. okres, okresní
orch. orchestrální
os. osoba (mluvnická kategorie)
ostr. ostravský
p. pád (mluvnická kategorie)
P. páter
P. Marie Panna Marie
PhDr. philosophiae doctor
plk. plukovník
poč. počátek, počátkem
pol. polský
polit. politický
por. poručík
pplk. podplukovník
prac. pracovní
prem. premiéra
prof. profesor
protest. protestantský

28
prům. průmyslový
prus. pruský
přel. přeložil
příl. příloha
příp. případně
pseud. pseudonym
pův. původní
r. rok
rak. rakouský
real. realistický
rec. recenze
red. redaktor, redaktorka
reform. reformovaný
reg. regionální
renes. renesanční
resp. respektive
rev. revoluční
rež. režie
rkp. rukopisný
roz. rozený
rozhl. rozhlasový
rumun. rumunský
rus. ruský
ryt. rytíř
řec. řecký
řec. kat. řeckokatolický
řím. kat. římskokatolický
s. d. sine dato (datum neuvedeno)
s. l. sine loco (místo vydání neuvedeno)
s. r. o. společnost s ručením omezeným
scén. scénický
sev. severní
slez. slezský
slov. slovenský
soc. sociální
soc. dem. sociálně demokratický
social. socialistický
sov. sovětský
spis. spisovný
spol. společenský
st. starší
stát. státní
stav. stavovský
stol. století

29
stř. střední
student. studentský
sv. svatý
svět. světový
svob. svobodný
symf. symfonický
sz. severozápadní
šk. školský
škpt. štábní kapitán
špan. španělský
švéd. švédský
t. r. týž rok
techn. technický
telev. televizní
teol. teologický
tis. tisíc
tj. to je
tř. třída (ve smyslu ulice)
tur. turecký
tzv. tak zvaný
uč. učitelský
uh. uherský
ukraj. ukrajinský
ul. ulice
um. umělecký
univ. univerzitní
valaš. valašský
ved. vedoucí
věd. vědecký
veř. veřejný
vl. vlastní, vlastně
vl. jm. vlastním jménem
voj. vojenský
všeob. všeobecný
vyd. vydavatel
vých. východní
výtv. výtvarný
výzk. výzkumný
význ. významný
zahr. zahraniční
zákl. základní
zal. založen, založený
záp. západní
zdrav. zdravotnický

30
zejm. zejména
zem. zemský
zl. zlatý
zv. zvaný
zvl. zvláštní, zvláště
ž. ženský (rod, mluvnická kategorie)
žid. židovský
* narozen, narozena
† zemřel, zemřela
[*] nezjištěno datum a místo narození
[†] nezjištěno datum a místo úmrtí
[d.] nezjištěno datum
[l.] nezjištěno místo

31
CHARAKTERISTIKA REGIONU
Encyklopedie, kterou předkládáme, chce poskytnout čtenáři formou slovníkových hesel zá-
kladní informace o kulturně -historických procesech, událostech, resp. osobnostech (a zčásti
i o jejich obecně historických předpokladech) na teritoriu českého Slezska a k němu při-
léhajícího severovýchodního dílu Moravy. Oblast našeho zájmu netvořila vždy v minu-
losti vnitřně integrovaný celek, ať z hlediska geografického, ekonomického, politického
či kulturního. Teprve v průběhu druhé poloviny 19., a ještě více ve 20. stol. se historicky
dané odlišnosti strukturních prvků tohoto regionu začaly integrovat díky zprvu jen eko-
nomickým, posléze i kulturním a politickým dostředivým silám vznikající velkoměstské
aglomerace Ostravy. Region, který se stal předmětem zájmu této encyklopedie, tvoří dva
historicky odlišné celky. Především české Slezsko ve výměru té části historického Slez-
ska, jež zůstala po vratislavské konvenci a berlínském míru (1742) součástí habsburské mo-
narchie, zmenšené o část Těšínska postoupenou po roce 1918 Polsku a naopak zvětšené
o jižní díl Ratibořska (Hlučínsko), který byl připojen na základě rozhodnutí Pařížské mí-
rové konference v únoru 1920 k Československu. České Slezsko je do značné míry shodné
s oblastí, kterou lze na severovýchodě České republiky vymezit také na základě fyzicko-
-geografických a sociálně -geografických kritérií. Podle nich totiž lze české země rozdělit
na tři hlavní územní jednotky, jejichž území je při aplikaci těchto kritérií téměř shodné.
Tři historické země jsou Čechy, Morava a Slezsko. Tři fyzicko -geografické jednotky vyme-
zené jako povodí hlavních českých řek jsou povodí Vltavy a Labe (úmoří Severního moře),
povodí Moravy (úmoří Černého moře) a povodí Odry (úmoří Baltského moře). A také tři
hlavní sociálně -geografické regiony Česka jsou regiony s centry v jediných třech městech
ČR nad 300 000 obyvatel, jimiž jsou Praha, Brno a Ostrava.
Čechy se shodují s povodím Vltavy a Labe, jejich přirozeným centrem je Praha. Morava
se z velké části rozprostírá v povodí stejnojmenné řeky a její metropolí je Brno, byť s ohledem
na historickou roli Olomouce ne tak jednoznačně jako Praha v případě Čech. Předmětem
našeho zájmu bude třetí český region, nejmenší, nejméně výrazný, ale přesto svérázný –
české Slezsko. Fyzicko-geograficky je zhruba totožné s povodím Odry, sociálně-geograficky
s regionem Ostravy.
Přesné vymezení tohoto regionu není jednoduché, jestliže vedle historických kritérií be-
reme ohled také na kritéria fyzicko-geografická a sociálně-geografická. Jejich hranice se totiž
shodují relativně mnohem méně než v případě Čech a Moravy. Přírodní hranice – totiž hlavní
evropské rozvodí mezi úmořím Černého moře (povodí Moravy a Dunaje) a úmořím Baltu
(povodí Odry) – odděluje nejenom většinu Moravy od většiny Slezska, ale odděluje od jádra
Moravy i tzv. moravský klín, území Moravy vklíněné mezi slezské Opavsko a Těšínsko. Tento
klín tvoří především moravská část tzv. Kravařska (krajina kolem Nového Jičína a Fulneku),
dále jižní moravská část zázemí města Ostravy s jeho nejsevernějším bodem Moravskou Os-
travou a konečně severní okraj Valašska s centrem ve Frenštátě pod Radhoštěm. Rozvodí
odděluje od zbytku Moravy ještě menší pruh území v podhůří Jeseníků (Libavá, Rýmařov).
Spádové území třetího největšího českého města – Ostravy – bývá vymezováno dosti podobně.
Z praktických důvodů se velmi často využívá administrativní hranice vyššího územního
celku, současného Moravskoslezského kraje, byť mimo zůstává slezský okres Jeseník, který
byl v roce 1999 začleněn do Olomouckého kraje. Využití krajů jakožto prostředku k vymezení
oblastí historického, a tudíž i kulturně-historického výzkumu ztěžuje nestálost administrativ-
ních struktur, protože od zavedení vyšších územních celků – krajů – v roce 1949 se jejich hra-
nice měnily již třikrát (1961, 1991 a 1999). Z praktických důvodů se jeví schůdnější aplikovat

32
při územním vymezování nižší jednotky, tj. okresy. Ač i ty jsou proměnlivé, tím, že jsou
menší, lze jejich výběr přizpůsobit pružněji.
Pro potřeby naší encyklopedie jsme vymezili zájmové území následujícím způsobem:
v první řadě nám šlo o české Slezsko, proto jsme se pokusili obsáhnout jeho celek v rámci
současné České republiky. Tam, kde jsme to považovali za potřebné pro adekvátní pochopení
souvislostí, jsme odkazovali na vazby s celým historickým Slezskem (tedy i s těmi jeho částmi,
které dnes leží na území jiných států). S ohledem na souvislosti vazby k přilehlému morav-
skému teritoriu jsme k sledovanému území přičlenili i zmíněný „moravský klín“ a moravské
části okresů Bruntál a Opava (tzn. Rýmařovsko a Budišovsko). Ustoupili jsme od důsledného
respektování přírodní hranice na rozvodí a ve vymezení moravské části se více přiblížili hra-
nici současného Moravskoslezského kraje. Pokud jsme v encyklopedii použili statistických
dat, zejm. pro současnost nebo nejnovější dějiny, jsou uváděna pro současný Moravskoslezský
kraj a pro okres Jeseník (Olomoucký kraj).
V odůvodněných případech se hesla naší encyklopedie dotýkají i území ležících dále v hloubi
Moravy, Polska, Slovenska nebo Čech. Nebylo totiž vždy možné jednoznačně územně přiřadit
osudy lidí i probíhajících historických událostí a procesů. Shrneme-li stručně toto vymezení
teritoria encyklopedie, jde nám o české Slezsko s nerozsáhlým přilehlým územím Moravy, jak
to vyplývá z funkčních vztahů a vazeb současných, které se rozvinuly zejm. v 19. a 20. stol.
Milan Myška a Tadeusz Siwek

Poznámka redakce:
Pro lepší orientaci je sledovaný region zvýrazněn barevně na mapě, která zdobí přebal knihy.
Ryze slezská část je tu naznačena zlatou barvou, ryze moravská barvou modrou. Tato barva
je však použita také pro ostrovy tzv. moravských enkláv ve Slezsku, které představují geo-
graficky území slezské, správně však často podléhající Moravě (malé ostrůvky ve slezském
území Opavska a Kravařska, větší Osoblažsko na severu a úzký klín vybíhající z moravského
území až na katastr dnešního města Opavy).

33
RAKOUSKÉ / ČESKOSLOVENSKÉ / ČESKÉ SLEZSKO
Berlínským mírem z 28. července 1742 byla ukončena pro habsburskou monarchii neúspěšná
první Slezská válka. Historické území Slezska bylo rozděleno mezi Rakousko a Prusko tak,
že Habsburkům zůstala přibližně jen desetina teritoria (4 839 km 2). Rozkládalo se na částech
historického území Niského, Krnovského, Opavského a Těšínského knížectví a na statutu mi-
nor Bílsko (roku 1754 povýšen na knížectví). Z této části Slezska byla vytvořena samostatná
habsburská provincie Rakouské Slezsko (Österreichisch Schlesien, Śląsk Austriacki), jehož
správou byl pověřen 28. ledna 1743 zřízený Královský úřad se sídlem v Opavě.
Josef II. k 1. červenci 1782 tuto instituci zrušil, rakouské Slezsko spojil s Moravou v je-
den správní celek, v jehož čele stálo Moravskoslezské zemské gubernium. Tento stav trval
do roku 1849, kdy bylo císařským rozhodnutím ze 4. srpna rakouské Slezsko postaveno na ro-
veň ostatním korunním zemím a pro jeho správu zřízeno v Opavě místodržitelství. V rámci
změn (zavedených absolutistickou vládou Bachovou) bylo místodržitelství zrušeno a vládním
nařízením z 19. ledna 1853 byla v Opavě zřízena Zemská vláda slezská. S výjimkou krátkého
období od 5. června 1860 do 29. března 1861, kdy byla země Slezská jako správně administra-
tivní útvar zrušena, spojena s Moravou a podřízena místodržitelství v Brně, trval tento stav
do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918.
Od 28. října 1918 se stalo bývalé rakouské, nyní československé Slezsko součástí nově
konstituované Československé republiky. Dva dny poté shromáždění německých poslanců
ze Slezska a severní Moravy rozhodlo o vytvoření na novém československém státě nezávislé
provincie Sudetenland, která měla být součástí neutrálního státu Deutsch-Österreich. Sídlem
provincie se stala Opava, zemským hejtmanem poslanec dr. Robert Freißler. V průběhu listo-
padu a prosince československé vojsko obnovilo na tomto území československou státní suve-
renitu. Dne 18. prosince 1918 byla Zemská vláda slezská převzata československými orgány
v čele se zemským hejtmanem dr. Josefem Šrámkem a přejmenována na Zemskou správu po-
litickou. Území československého Slezska bylo v prostoru mezi Opavou a Ostravou zvětšeno
o jižní Ratibořsko (Hlučínsko) na základě článku 83 Versailleské mírové smlouvy z roku 1919.
Územní zisk byl 316 km2, na nich se nacházelo 36 obcí s přibližně 50 000 obyvateli. Oficiálně
bylo toto území předáno Německem Československu 4. února 1920. V těšínské části Slezska
došlo rovněž k územním změnám. Těšínsko se totiž vzhledem ke svému etnickému složení
stalo předmětem sporu mezi Československem a Polskem i objektem integračních aspirací
hornoslezských Němců. Rozhodnutím spojenecké komise z 28. července 1920 bylo území
Těšínska rozděleno mezi Polsko a Československo a hranice probíhala přibližně po řece Olze,
pouze u Karviné a pak jižně od Těšína se vychylovala východním směrem.
Československé Slezsko trvalo jako administrativně správní celek do 14. července 1927,
kdy bylo zákonem o reorganizaci politické správy sloučeno s Moravou v zemi Moravskoslez-
skou se sídlem v Brně. Činnost Zemské správy politické v Opavě byla ukončena k 1. prosinci
1928. Po mnichovském diktátu z 29. září 1938 byla západní část československého Slezska
(Opavsko) spolu s některými obcemi severovýchodní Moravy okupována nacistickým Němec-
kem. Stala se součástí říšské župy Sudetenland a Opava sídlem jednoho z jejích tzv. obvodů
vládního prezidenta. Tento vládní obvod, zahrnující vedle opavského Slezska i část severní
Moravy a severovýchodních Čech, byl neoficiálně nazýván Ostsudetenland. Výjimku před-
stavovalo malé území na levém břehu řeky Opavy mezi Opavou a Ostravou – Hlučínsko. To
bylo jako území patřící v l. 1742–1920 k Prusku připojeno bezprostředně k Velkoněmecké říši
(tzv. Altreich). Ke změně hranic došlo i na Těšínsku. Polská sanační vláda předložila 30. září
1938 Československu ultimativní nótu, na kterou československá vláda přistoupila. Polský

34
zábor československého Slezska zahrnul politické okresy Fryštát a Český Těšín a části tří obcí
okresu Frýdek. Rozsah okupovaného území byl cca 830 km2. Okleštěnému Česko-Slovensku
zbylo tedy po 1. říjnu 1938 jen malé území československého Slezska (části okresů Frýdek
a Slezská Ostrava). Po napadení Polska nacistickým Německem 1. září 1939 byla Polskem
okupovaná část někdejšího československého Slezska připojena k Říši a začleněna do říšské
provincie Slezsko (od 19. ledna 1941 Horní Slezsko). Po porážce nacistického Německa roku
1945 byly hranice československého Slezska v podstatě navráceny do stavu před 1. říjnem
1938.
Milan Myška

35
SLEZSKO A SEVEROVÝCHODNÍ MORAVA
Historický nástin

Oblast dnešního českého Slezska a jím sevřeného území severovýchodní Moravy, náležející
nyní podstatným dílem k Moravskoslezskému kraji, netvořila ve svém historickém vývoji
nikdy samostatný státoprávní celek, což mnohdy s ohledem na dochované prameny limituje
možnosti studia její minulosti.
Historické Slezsko, rozsáhlé teritorium v horním a středním povodí řeky Odry a jejích
přítoků, nebylo většinou vymezeno přírodní hranicí. Zejména na severu a východě nebyla
hranice výrazná, zřetelnější byla na západě a jihozápadě, kde ji tvořila Lužická Nisa a horské
masivy sudetského pásma. Hranice se během vývoje měnily, řada zvláště okrajových částí
kolísala, některé se teprve v průběhu staletí staly součástí Slezska (např. Bytomsko, Opav-
sko), jiné naopak od něho odpadly (Zátorsko, Osvětimsko), případně svou příslušnost měnily
(Lubušsko). Slezsko se skládalo z řady částí, které se časem ustálily (Opolsko, Svídnicko,
Těšínsko ad.), díl na severozápadě byl označen Dolní Slezsko, na jihovýchodě Horní Slezsko.
Název Slezska se nejčastěji odvozuje od jména jihozápadně od Vratislavi ležící hory Ślęza,
případně je spojován i s názvem stejnojmenné řeky, která Slezskem poblíž této hory pro-
téká. Hlavně v pracích německých autorů bylo označení dáváno do souvislosti s germánskými
Silingy (→ Germáni), kteří načas na území Slezska sídlili.
Již v pravěku teritoriem severovýchodní Moravy a českého Slezska procházela důležitá
spojnice (později nazvaná jantarová stezka), která zprostředkovávala bohatou kulturní vý-
měnu mezi Podunajím a střední částí velké severoevropské nížiny. Populace paleolitických
lovců se zde prokazatelně usazovaly v období poslední doby meziledové a ledové, kdy sle-
dovaly stáda lovné zvěře migrující podél velkých vodních toků (Odra). Nálezy silicitových
nástrojů poskytují svědectví o přítomnosti člověka již v období středního paleolitu. Nejprů-
kaznějším dokladem je nález pozůstatků neandertálského člověka v jeskyni Šipka na → Ko-
touči u → Štramberku. O mladopaleolitickém → osídlení poskytly nejvíce poznatků stanice
lovců mamutů, především na → Landeku v → Ostravě-Petřkovicích, známém i nálezem pro-
slulé Venuše vyřezané z krevele (→ Petřkovická venuše). Lovci ze střední doby kamenné (me-
zolitu) se pohybovali zejména na Bohumínsku, Opavsku a Příborsku. Od neolitu a příchodu
prvních zemědělců se osídlení koncentrovalo do úrodnějších nížin se sprašovými půdami,
hlavně na Opavsku, → Hlučínsku, v oblasti → Moravské brány na Novojičínsku a Příborsku
(lid s kulturou lineární a moravskou malovanou). S příchodem nového → obyvatelstva je spjat
vznik řady sídlišť, např. v Blahutovicích, → Kravařích-Koutech, → Opavě-Jaktaři, Slezských
Pavlovicích, → Příboře ad. Od této etapy lze v úrodnějších oblastech sledovat již většinou ne-
přetržité osídlení až do raného středověku. V období eneolitu na původní obyvatelstvo navazují
kultura nálevkovitých pohárů a z ní vycházející kultura badenská, ovlivněné vývojem v sou-
sedních oblastech. Současně došlo v tomto období k posunu cizích invazních skupin s kulturou
kulovitých amfor (Palhanec, Vávrovice), později od severovýchodu proniká lid s keramikou
šňůrovou, od jihu populace se zvoncovitými poháry. Poznání kovolijectví – výroby bronzu
sléváním cínu a mědi – otevřelo počátkem 2. tisíciletí př. n. l. novou epochu – dobu bronzovou.
Doklady o rozšíření typické kultury středoevropské oblasti nazvané podle Únětic u Prahy jsou
v moravskoslezském regionu zastoupeny až mladším stupněm, zvaným věteřovský (Brumo-
vice). Jako krátká epizoda se objevuje i kultura mohylová (Opava-Vávrovice, Hněvošice). Vý-
znamně se tu uplatnila kultura lidu popelnicových polí se zemědělskými sídlišti a typickými
popelnicovými pohřebišti (Opava-Kateřinky, Velké a Malé Hoštice, Příbor). Pro toto osídlení,
pokračující kontinuálně slezským a platěnickým stupněm do starší doby železné (halštatské),

36
 je typické i budování opevněných hradisek na vyvýšeninách s hospodářsko-správní úlohou
(např. Kotouč u Štramberka, Úvalno, → Chotěbuz-Podobora, → Krnov-Burgberk). Od 3. stol.
př. n. l. se ve Slezsku objevují → Keltové, proslulí rozvojem železářství a dalších výrobních
činností. Vedle keltských sídlišť (→ Kopřivnice, Vávrovice ad.) tu vzniklo i typické opevněné
hradiště Kojetín u → Nového Jičína. Východně od Odry se keltští Kotini spojili s původním
obyvatelstvem lidu popelnicových polí a společně vytvořili tzv. púchovskou kulturu, která
mizí v 1. polovině 1. stol. n. l. Ze severu postupující Germáni se v průběhu tohoto stol. usídlili
na Opavsku (tzv. przeworská kultura), na jejich sídlištích se objevují importy z oblasti řím-
ského impéria. Na sklonku 4. a počátkem 5. stol. můžeme sledovat na Opavsku a Osoblažsku
husté osídlení připisované tzv. dobrodzieńské kulturní skupině. Pohyb germánských kmenů
od 4. stol. n. l., vyvolaný hlavně tlakem Hunů, byl součástí rozsáhlých migračních přesunů
a počátkem tzv. stěhování národů (4.–6. stol.). Na sledovaném území není doložen, z tohoto
období známe pouze část tzv. hunského kotle z → Horního Benešova. Postupné pronikání
slovanského etnika do této oblasti je možno sledovat až od sklonku 7. a počátku 8. stol. (Víno
na Bruntálsku, Landek).
Trvalé slovanské osídlení je možno prokázat teprve od 2. poloviny 8. stol. hradisky Opava-
-Kylešovice, → Hradec nad Moravicí, Chotěbuz-Podobora na Těšínsku i venkovským
osídlením v Úvalně a Býkově a mohylovými pohřebišti Stěbořice, Hněvošice.

Od raného středověku se stalo Slezsko místem mocenských střetů mezi konstituujícími se státy
českým, polským a Říší. Utvářelo se tak do podoby typické multijazykové a multikulturní
oblasti, která byla stabilně předmětem mocenských bojů, ekonomického pronikání a jazyko-
vých antagonismů. Ve 12. stol. tu intenzivně probíhal proces dělení držby mezi slezskými →
Piastovci, v prvních desetiletích následujícího věku se prosadily zásluhou vratislavských kní-
žat snahy o sjednocení území včetně Malopolska a Velkopolska, narušené tatarským útokem
a tragickou bitvou u Lehnice v roce 1241. Ve druhé polovině 13. stol. pokračovalo ve Slezsku
územní dělení, v prvních decenniích 14. stol. tu existovalo → Těšínské, Osvětimské, Rati-
bořské, Kozelské, Bytomské, Tošecké, Střelecké, Opolské, Nemodlinské, Niské, Zembické,
Břežské, Olešnické, Vratislavské, Svídnické, Javorské, Lehnické a Hlohovské knížectví. Tyto
celky však byly velmi nestabilní, často se rozpadaly a opětně sjednocovaly a politicky laví-
rovaly mezi vlivem českým a polským. Od sklonku 13. stol. vstupovaly postupně do lenních
svazků s českým panovníkem, tento proces byl právně utvrzen trenčínskou smlouvou v roce
1335 a dovršen připojením zbylé části slezského území za Karla IV. v roce 1368.
Od 12. do 14. stol. proběhly zásadní změny ve vývoji slezské společnosti, jejíž početnost
s kolonizací významně vzrostla a ve 14. stol. dosáhla asi půl milionu osob. I když zákla-
dem zůstalo venkovské obyvatelstvo, značně se zvýšilo zastoupení městské populace, která
ve 14. stol. představovala asi čtvrtinový podíl. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství,
města, jejichž počet s růstem lokací na německém právu od 13. stol. rychle vzrůstal, se stala
důležitými středisky řemeslné výroby a obchodu, k jehož rozvoji přispívaly i → obchodní
cesty evropského významu.
Raně středověká společnost ve Slezsku se utvářela jako křesťanská. Christianizace zname-
nala nejen podstatnou ideologickou změnu, ale přinášela zároveň zásadní obrat v oblasti du-
chovní a materiální kultury, i když pohanské přežitky a kulty se ještě dlouhou dobu udržovaly.
Souviselo s ní i postupné prosazování románské a od 13. stol. gotické kultury.
Na prahu středověku v posledních desetiletích 9. stol. se teritorium severovýchodní Moravy
a dnes k České republice příslušného Slezska dostalo do sféry vlivu Velkomoravské říše. Pro
tuto dobu zanechal Geograf bavorský i první určité označení slovanského osídlení ve Slezsku:

37
Slezané, Opolané, Dědošané a pro Opavsko a Těšínsko → Holasici. Materiální kulturu při-
blížily zejména výsledky výzkumu mohylového pohřebiště ve Stěbořicích. Po zániku Velké
Moravy zůstávají osudy studované oblasti téměř na dobu jednoho stol. utajeny, od přelomu tisí-
ciletí se stává hraniční linií utvářejícího se raně středověkého přemyslovského a piastovského
státního útvaru, která se s jejich expanzivní politikou často posouvala. Po útoku Břetislava I.
bylo celé Slezsko ovládnuto Přemyslovci, smlouvou v Quedlinburgu bylo opět za poplatek
→ Piastovcům vráceno. Holasicko, pro něž se časem vžil název Opavsko, bylo v roce 1155
řazeno mezi piastovské kastelánie, 1195 bylo však již sférou vlivu českého státu. Na přelomu
12. a 13. stol. jako součást olomouckého přemyslovského údělu tvořilo celek v rámci Moravy,
Jesenicko bylo součástí Niského knížectví vratislavských biskupů, Bohumínsko a Těšínsko
bylo v rukou Piastovců. Do vývoje regionu sice významně zasáhl tatarský vpád v roce 1241
i polsko-uherský nájezd v roce 1253, ale hraniční změny již nepřinesly.
Křesťanství do této oblasti proniklo snad již v době velkomoravské, v církevní správě
podstatná část území – Opavsko a severovýchodní Morava – náležely do sféry v roce 1063
založeného olomouckého biskupství, Jesenicko a Těšínsko pak k biskupství vratislavskému
(založeno roku 1000).
Pro další vývoj Opavska se jako zásadní ukázala snaha českého krále Přemysla Otakara II.
zajistit nemanželského syna Mikuláše výnosy zdejších královských statků spolu s udělením
titulu pána z Opavy. Byť neznamenala ihned vytvoření samostatného útvaru a vláda Mikulá-
šova tu nebyla stabilní, byla východiskem k utvoření dědičného léna a k založení knížecí linie
→ Přemyslovců opavských v roce 1318, kdy Opavsko získal Mikulášův stejnojmenný syn.
Ovládnutí Ratibořska v roce 1336 po vymření tamní piastovské linie přineslo i užší spojení
opavských knížat se slezským územím a znamenalo krok na dlouhodobé cestě odcizování
Opavska od Moravy. Přispívaly k němu i často uzavírané sňatky mezi opavskými Přemyslovci
a slezskými Piastovci. Hlubokým zásahem do struktury knížectví bylo jeho rozdělení mezi
Mikulášovy syny v roce 1377 s trvalejším vyčleněním Krnovska, které pak procházelo samo-
statným vývojem až do počátku → třicetileté války. Proces oddělování od Moravy byl však
dlouhodobý, postupně se měnila též hranice mezi Moravou a Opavskem, zejména když v po-
sledních desetiletích 15. stol. bylo od Opavska odloučeno Fulnecko a naopak oderské panství
bylo k němu připojeno dohodou z roku 1481. Zvláštností byly na území Opavska tzv. → mo-
ravské enklávy, původně lenní statky olomouckého biskupství, které byly vyňaty z pravomoci
opavských knížat. Teprve 1567 rozhodl Maxmilián II. spor o příslušnost Opavska ve prospěch
Slezska, právně však byl problém dořešen až po třicetileté válce (1659).
Na Těšínsku se utvářelo zvláštní knížectví po smrti Vladislava Opolského († 1281) a po roz-
dělení hornoslezského území mezi jeho čtyři syny. Na přelomu let 1289/90 se jeho syn Měšek
stal prvním těšínským vévodou a zakladatelem zdejší piastovské dynastie, která na Těšínsku
vládla až do roku 1653. K tomuto útvaru náležela též část Těšínska, která nyní přísluší k České
republice, pouze Bohumínsko bylo začleněno do Ratibořského knížectví. Mocenský vzestup
českého státu vedl Měška již roku 1291 ke smluvnímu svazku s českým králem, v roce 1327
pak jeho syn Kazimír uznal lenní svrchovanost českého krále nad Těšínským knížectvím.
Zejména za Kazimírova syna a nástupce Přemysla I. ve 2. polovině 14. stol. se upevnila pozice
i územní držba těšínského knížete, načas získal i místecké léno olomouckých biskupů.
Pro celou oblast – s výjimkou úrodných nížin se sprašovými půdami a tradičním země-
dělským obyvatelstvem, hlavně na Osoblažsku, Krnovsku, Opavsku, Novojičínsku a Příbor-
sku – zůstávalo v raném středověku typické poměrně řídké osídlení a značné rozlohy lesů
nejen v podhorských a horských oblastech, ale vzhledem k existenci pomezního hvozdu např.
i na Hlučínsku, Ostravsku a Místecku. Přestože v úrodnějších rovinatých částech, zejména

38
na Opavsku, se už od konce 12. stol. rozvíjela vnitřní kolonizace, pro hospodářský vzestup
regionu i pro utváření feudální společnosti byl rozhodující nástup organizované emfyteutické
kolonizace ve 13. stol. (→ středověká kolonizace). Specifická úloha v jesenické oblasti při-
padla pak hornické kolonizaci, přestože i tu je často obtížné rozlišit, které osady existovaly již
dříve a kolonizací byly pouze rozšířeny, a které byly nově založeny.
Na rozvoji kolonizační činnosti se podílely především církevní instituce – na Jesenicku
vratislavské biskupství, na Opavsku a severovýchodní Moravě olomoucké biskupství, pre-
monstráti z Hradiska, velehradští cisterciáci i johanité a → řád německých rytířů, na Těšínsku
benediktinský týnecký klášter u Krakova a jeho orlovská expozitura (→ církevní řády). Vedle
církevních institucí významněji do kolonizačního procesu zasáhli i někteří světští feudálové,
na Opavsku a Novojičínsku např. Benešovici, v severomoravském dílu → Hückeswagenové,
Šternberkové, na Těšínsku Barutové. Přes intenzivní kolonizační činnost, která vedle původ-
ního obyvatelstva v zemědělských oblastech přiváděla do kraje značné množství imigrantů,
často ze vzdálených oblastí, bylo osídlení lesnatých částí vcelku řídké a kolonizace pokračo-
vala i v průběhu 14. stol., v podhorských a horských oblastech i později. Snaha zainteresovat
nové obyvatele na výsledku namáhavého kolonizačního úsilí vedla také ke změně právního
postavení poddaných a od 13. stol. k prosazení emfyteuze. S vrcholnou kolonizací je spjat
příchod cizího, převážně německého obyvatelstva, ale též Lužických Srbů, Vlámů aj., kteří
se stali významnou složkou osídlení a přispěli k hospodářskému i společenskému rozvoji
regionu. Určit přesněji jejich původ je vzhledem k smíšenému charakteru slezských nářečí
se zastoupením různých prvků (východofranských, hornosaských ad.) velmi obtížné i s ohle-
dem na dočasné usídlení části osadníků v Sasku a v Míšni (→ nářečí německá). Obyvatelstvo
cizího původu zaujalo důležité místo zejména v městských sídlištích. Národnostně smíšený
charakter si oblast zachovala až do novověku.
I když je zřejmé, že v podhradí hlavních raně středověkých středisek, především Hradce
nad Moravicí a → Těšína, vznikly tržní osady, jejichž obyvatelstvo se věnovalo i řemeslům,
vznik měst se specifickým právním postavením souvisel až s kolonizací 13. stol. Zajímavé
přitom je, že ač moravsko-slezské pohraničí rozhodně nepatřilo k pokročilým a prosperujícím
oblastem českého státu, řada měst – zvláště → Bruntál a Opava – patří mezi nejstarší. Mnohé
nově lokované a městskými právy nadané lokality přitom navazovaly, jak často naznačuje
i jejich půdorys, na starší osady; typické je to pro tradiční centra Opavu a Těšín, ale též pro
Krnov, Moravskou → Ostravu, → Bílovec, někdy ovšem s přenesením městského jádra, jak
ukazuje příklad → Frýdku. Jiná města byla produktem kolonizace a vznikala „na zeleném
drnu“, jak tomu bylo zřejmě v případě → Fulneku, → Brušperka ad., na Jesenicku mnohdy
ve spojitosti s hornickou kolonizací – např. → Zlaté Hory. Města se zčásti hlásila k franskému,
většinou však k magdeburskému právu a naučení hledala u slezských měst, v prvém případě
v Hlubčicích, ve druhém případě hlavně ve Vratislavi a Středě, časem významné místo pro
tuto oblast získala Opava. S rozvinutím městského osídlení souviselo i posilování úlohy peněz
ve středověkém hospodářství, výraznější postup zbožně peněžních vztahů včetně obecného
přechodu k peněžní formě poddanských platů.
Se středověkými městy je spjat i rozvoj obchodu, protože k jejich významným privilegiím
patřilo pořádání týdenních a výročních trhů i právo skladu. Obchod městům zajišťoval ne-
zbytné suroviny a potraviny. Jeho předmětem byly pro život obyvatel nezbytné produkty, např.
sůl, sukno, kovy, ale též luxusní zboží – koření, víno ad. Rozvoji obchodu napomáhal i prů-
chozí charakter regionu, okolnost, že byl křižovatkou obchodních cest směřujících z Polska
a Slezska Poodřím a Moravskou branou k Olomouci a k Vídni i Jablunkovským průsmykem
do Uher.

39
 Stoupající potřeba drahého kovu, která narůstala s rozvojem → mincovnictví (již ve 13. stol.
mincovny v Opavě a Těšíně), byla impulzem k rozvoji středověkého → hornictví. S postupu-
jící kolonizací vzniklo na území jižního Slezska a severní Moravy několik horních revírů.
Nejvýznamnějším horním městem se již ve 13. stol. staly Zlaté Hory. Zlato se zprvu získávalo
rýžováním v zlatonosných řekách, již ve 13. stol. však začal přechod k jeho dolování. Vedle
zlata se hlavně v okolí Horního Benešova rozvinula těžba stříbra.
Z polohy regionu vyplývalo nezbytné opevňování hraniční linie. Na původní hradiště,
především Hradec nad Moravicí, navazovalo od 13. stol. budování gotických → hradů, ať
už zeměpanských (Těšín, → Cvilín, Edelštejn, Landek ad.), či šlechtických (Starý Jičín,
→ Hukvaldy ad.). Na drobnějších statcích, nejvíce na Opavsku, vyrostla řada → hrádků
a tvrzí (Štítina, Kravaře, Dolní Životice aj.). Mnoho těchto staveb bylo zpustošeno, nejvíce
za → česko-uherské války v 70. letech 15. stol., a s ohledem na pokles jejich vojenské úlohy
již nebyly obnovovány.
Budování opevněných staveb v oblasti významně přispělo k šíření gotického slohu. Od
sklonku 13. stol. připadá důležité místo také sakrálním městským stavbám, především v Opavě.
S nimi je od 14. stol. spjat rozvoj gotického výtvarného umění, na prvém místě nástěnného ma-
lířství i torzovitěji doložené sochařské produkce (→ malířství gotické, → sochařství gotické,
→ architektura gotická).
Husitství uvolnilo zejména Karlem IV. upevňovanou vazbu slezských knížat k ústřední
vládě a posílilo ve Slezsku politickou rozdrobenost a anarchii. Ve druhé polovině 15. stol.
se Slezsko stalo oblastí střetů mocenských zájmů českých, polských i uherských. Nejprve zde
prosadil svůj vliv Jiří z Poděbrad obratnou politikou i využitím úmrtí některých slezských
piastovských knížat, formující se protipoděbradská opozice v čele s Vratislaví hledala však
oporu u uherského krále Matyáše Korvína. V letech 1471–74 se Slezsko stalo oblastí trvalých
zápasů mezi jeho stoupenci a táborem Vladislava Jagellonského. V roce 1474 bylo dojednáno
rozdělení České koruny, při němž Morava a Slezsko zůstaly v rukou Matyáše Korvína, což
bylo po pěti letech potvrzeno i olomouckou smlouvou. Jeho smrti v roce 1490 využili slez-
ští stavové k posílení vlastních pozic a uznali nároky Vladislava Jagellonského s podmín-
kou, že potvrdí všechny jejich výsady a vyplatí Uhrům 400 tisíc uherských zlatých. V roce
1522 Ludvík Jagellonský Slezsko spolu s Moravou a Lužicemi znovu včlenil do České koruny.
Uplatnění vídeňské smlouvy po jeho smrti u Moháče v roce 1526 znamenalo jejich zahrnutí
do mnohonárodnostní habsburské monarchie. Postupný úpadek původně bohatě rozvětvených
linií slezských piastovských knížat v tomto období dokládá, že je před polovinou 16. stol. re-
prezentovaly dvě poslední: knížata lehnicko-břežská a těšínská.
Od českých center značně vzdálená oblast severovýchodní Moravy a s ním sousedícího
Opavska a Těšínska nebyla zprvu nástupem husitství významněji zasažena, přední osobnosti
zdejší feudality v čele s olomouckým biskupem Janem Železným se však brzy angažovaly
v protihusitských akcích. Slezskem a severní Moravou na pomoc českým husitům sice pro-
táhl v roce 1422 oddíl Zikmunda Korybutoviče, přes dobytí Uničova zásah nepřinesl trva-
lejší výsledek. Teprve po změně husitské taktiky ve druhé polovině 20. let 15. stol. zamířily
i do tohoto regionu výpravy husitů a byla tu vybudována opevněná střediska se stálými po-
sádkami, především v → Odrách. Jen vojenský tlak přiváděl představitele místní knížecí
vlády k jednáním s husity a k uzavření příměří a dohod, avšak dlouhodobě setrvávali většinou
na protihusitské pozici.
Větší zpustošení než éra husitství přinesla severovýchodní Moravě a Slezsku česko-uherská
válka zuřící od sklonku 60. let 15. stol., zejména pak po smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471.
Otevřela etapu zápasu o český trůn a přivedla na Moravu a do Slezska vojsko Matyáše Korvína

40
i polské oddíly. Hlavně při operacích vojsk Matyáše Korvína v roce 1474 na Moravě a při je-
jich následném tažení do Slezska bylo postiženo rozsáhlé území, na němž následky devastace
byly odstraňovány po desetiletí. Opavsko, které v 60. letech ovládl Jiří z Poděbrad a bylo
v držení jeho dědiců, získal v roce 1485 uherský král; chtěl jím zabezpečit místo mezi slez-
skými knížaty svému nevlastnímu synovi Janu Korvínovi. Jeho vláda tu však nebyla úspěšná
a po čase se Opavsko dostalo do rukou českého krále Vladislava II.

Přestože nástup Ferdinanda I. na český trůn nepřinesl okamžité změny v postavení jednotli-
vých politických celků a jejich stavovských reprezentací, otvíral cestu k postupnému omezo-
vání jejich významu s posilováním ústřední panovnické moci a s vytvářením na ní závislého
a jí oddaného úřednictva. Opavsko se brzy po Ferdinandově nástupu dostalo v roce 1528 pod
jeho bezprostřední vládu, zatímco Krnovsko již od roku 1523 přibližně na jedno stol. získali
→ Hohenzollernové a významně tak posílili své postavení ve Slezsku. V Těšínském knížectví
pokračovala vláda těšínských Piastovců jako jedné z posledních dříve velmi bohatě rozvětve-
ných piastovských linií ve Slezsku. V roce 1528 tu skončilo půl stol. trvající úspěšné panování
knížete Kazimíra II., který v roce 1522 zajistil těšínským knížatům na dobu tří generací také
držbu Místecka. Možnosti jeho zcizení ve prospěch Slezska však nebylo využito a Místecko
se posléze vrátilo do držby olomouckých biskupů.
Postavení knížat oslabovalo postupně také vydělování některých statků z jejich pravomoci.
Ve Slezsku tak vznikla panství, která byla podřízena přímo vrchnímu → královskému úřadu
ve Vratislavi a podle svého právního postavení, především možnosti účasti na → slezském
zemském sněmu, se označovala jako → status maior nebo v této oblasti běžné → status minor
(Bruntál, Frýdek, → Fryštát ad.).
Významným činitelem v politickém životě Moravy a Slezska po jejich začlenění do habs-
burského soustátí se stalo turecké nebezpečí. Turecké útoky již od první poloviny 16. stol.
vyvolávaly obavy a vyžadovaly od zemí Koruny české velké finanční náklady; vzhledem
ke geografické poloze se především Těšínsko stalo průchozím terénem pro vojenské oddíly
směřující do Uher. Pronikání Turků na sever, ale také obavy z ohrožení země stavovskými po-
vstáními v Uhrách vedlo k opevňování hranice, především k budování tzv. → Jablunkovských
šancí v hraničním průsmyku.
Ke zvyšování politického napětí a vyhrocování vztahu s katolickým panovníkem přispí-
valo podstatným dílem také reformační hnutí. Již od 20. let 16. stol. byl především ve Slezsku
zaznamenán rychlý postup luterské reformace, jejíž stoupenci upevnili do poloviny 16. stol.
významně své pozice hlavně v městských lokalitách. V moravské části i na Opavsku zís-
kala stoupence i jednota bratrská. Ani vítězství Ferdinanda Habsburského v zápase s českými
stavy v roce 1547 a ostrý protireformační kurz tridentského koncilu nepřinesly brzký obrat.
Teprve v závěrečných desetiletích 16. stol. se podařilo prosadit protireformační opatření olo-
mouckým biskupům na jejich hukvaldském panství, v prvém desetiletí 17. věku byl zlomen
odpor v největším městě v oblasti – Opavě – a přestup těšínského piastovského knížete Adama
Václava ke katolictví v roce 1610 byl počátkem zprvu nepříliš úspěšného protireformačního
tažení i na Těšínsku. Vítězství protireformace dosáhla až s politickými změnami po Bílé hoře,
avšak mnohé oblasti byly rekatolizovány teprve ve 2. polovině 17. stol.
Poloha a charakter krajiny způsobily, že jí vedly významné obchodní cesty do Slezska, Uher
i dále na Moravu a do Čech. Ty přispívaly k vzestupu nejdůležitějších výrobních a obchod-
ních středisek, především Opavy a Těšína. Ostatní města za nimi počtem obyvatel a domů
i specializací výroby zaostávala. Zvláště Opava byla na přelomu 16. a 17. stol. s rozvinutou
cechovní soustavou (→ cechy) a početnými řemeslnými výrobci důležitým hospodářským

41
centrem, známým např. produkcí proslulého piva. Městská výroba však byla stále zaměřena
na sféru místního trhu a export mimo jeho rámec byl do třicetileté války výjimkou.
Od počátku 16. stol. procházelo úspěšnou etapou jesenické dolování, hlavně v okolí Zlatých
Hor a → Jeseníku, v němž si vedoucí postavení udržovali augšpurští Fuggerové, spříznění
s těžařskou rodinou Thurzů, jejíž reprezentanti se prosadili i na vratislavském a olomouckém
biskupském stolci. Po překonání dočasných problémů spjatých s vyčerpáním povrchových
nalezišť železné rudy tu vznikají i nové hamry (→ hutnictví železa) a s podhůřím jsou spojeny
též počátky sklářské výroby (Vlčice, Kobylá, → sklářský průmysl).
Závažnými změnami v 16. stol. procházelo hospodaření feudálních vrchností, pro něž s po-
stupem cenové revoluce bylo výhodnější orientovat pozornost k vlastnímu režijnímu podnikání
a uplatňovat produkci na trhu, případně s využitím povinného odběru výrobků poddanými
(přímus) než spoléhat jenom na výnos pevných platů poddaných. Vzhledem k přírodní situaci
byl významný především rozvoj rybnikářství, podporovaný zvláště olomouckými biskupy
(např. Jan Dubravius), do jejichž trvalého držení se v 1. polovině 16. stol. po dlouhých zá-
stavách vrátilo hukvaldské panství. K rozvoji dobytkářství byly využity i horské pastviny
v Jeseníkách a především v Beskydech, kde se začala rozvíjet valašská kolonizace (→ Valaši).
Vrchnosti zaměřily pozornost též k nezemědělské produkci, ať už šlo o železářskou výrobu,
soustředěnou do podhorských oblastí Jesenicka a Pobeskydí, či o výrobu lněné příze a plátna.
S rozvojem režijního vrchnostenského velkostatku a s větší potřebou pracovních sil byl spojen
postupný růst nároků na poddaného a snaha o jeho připoutání k půdě. Osobní i ekonomické
omezování poddaných, hlavně narůstajícími vrchnostenskými přímusy, vyvolávalo jejich ne-
spokojenost a vedlo k různým formám odporu (např. valašská povstání na Vsetínsku potlačená
za účasti „Věrných Valachů“, → poddanské nepokoje).
Kontakty s významnými kulturními centry (Olomouc, Vratislav ad.) přispěly od 2. čtvrtiny
16. stol. k šíření renesančního umění, zejména stavitelství, které přispělo k podstatné proměně
vzhledu většiny městských areálů (→ Opava, → Nový Jičín, → Bruntál, → Odry aj.), ale
i feudálních sídel, ať už šlo o přestavby dřívějších gotických objektů (např. → Sovinec, Brun-
tál), či stavbu nových reprezentačních budov (→ Stará Ves nad Ondřejnicí). O vzestupu kul-
turní úrovně svědčí také rozvoj školství, spojeného stále především s městským prostředím,
hlavně s Opavou a Těšínem. Bratrská škola ve Fulneku byla v letech stavovského povstání
působištěm → Jana Amose Komenského.
→ Třicetiletá válka jako výsledek politické krize v Evropě ani vestfálským mírem v roce
1648 zásadní problémy nevyřešila. Konflikty pokračovaly dále a zejména polsko-švédské sou-
peření se bezprostředně dotýkalo i Slezska. Již během dlouhého zápasu hlavně v úvahách
francouzské politiky vystupovalo Slezsko jako možnost zainteresování polských Vazovců
na protihabsburské politice. Ti však – i za dočasný zisk Opolska a Ratibořska – dali před-
nost spojenectví s Habsburky. K upevnění habsburské pozice přispělo též ovládnutí většiny
slezských knížectví katolíky a jejich převaha v kolegiu slezských knížat i majetkové přesuny
v souvislosti s úmrtími slezských Piastovců. Jako poslední z nich umírá v roce 1675 kníže Jiří
Vilém, krátce předtím vládnoucí v Lehnicko-Břežsko-Volovském knížectví, které rovněž pře-
šlo do jejich rukou. Obtížné situace v souvislosti s tureckým útokem v roce 1683, stavovským
odbojem v Uhrách i dlouhými válkami a spory se snažili využít Hohenzollernové, ale také
polští panovníci a dlouholetý rival – Francie. Osudy Slezska byly tak stále více předmětem
diplomatických zápasů a intrik a pro Habsburky se řešení této otázky komplikovalo.
Dlouholetý válečný střet přinesl střední Evropě ekonomický regres a hlubokou demografickou
krizi. Vojensky exponované území Slezska patřilo k nejvíce devastovaným. Rozsáhlé výměry
pusté půdy tu poskytly nové možnosti rozvoje režijního podnikání vrchností s přednostním

42
využitím robotní kapacity poddaných, vyvolávajícím však růst napětí a různých forem od-
poru. Válečnou nejistotou utrpěl obchod, pustošením měst i emigrací bylo zasaženo městské
řemeslo. Hubený zisk zachování protestantského náboženství v několika slezských knížec-
tvích a ve Vratislavi nemohl tyto tragické následky vyvážit.
Od závěrečných desetiletí 17. stol. nastoupily ve Slezsku významné hospodářské změny.
Oblast již před třicetiletou válkou byla důležitou základnou textilní výroby, na jejíž organizaci
se podílel i cizí, hlavně norimberský a augšpurský kapitál. Vedle široce rozvinutého náklad-
nického systému od závěru 17. stol. jsou tu zakládány i první centralizované manufaktury.
Úspěšně se rozvíjejí i další výrobní odvětví (např. sklářství, hutnictví), naproti tomu i tech-
nické obtíže způsobují přetrvávající úpadek dříve progresivního hornictví.
I pro oblast severovýchodní Moravy a sousedící opavské a těšínské Slezsko měla třicetiletá
válka v letech 1618–48 tragické důsledky. Dlouhý zápas přiváděl na toto území vojenské od-
díly, jejichž pravidelnými průvodci bylo loupení, hlad a epidemie, přinášející zkázu místnímu
obyvatelstvu. Již v únoru 1620 vpadli na Těšínsko a Ostravsko na pomoc Ferdinandovi II. proti
vzbouřeným stavům polští kozáci – tzv. → lisovčíci – a zpustošili rozsáhlé území bez ohledu
na náboženskou příslušnost obyvatel. Úspěšný postup vytrvalého odpůrce Habsburků Jana
Jiřího Krnovského, vyloučeného z amnestie slezských protestantů, dojednané po Bílé hoře
tzv. drážďanskou dohodou v roce 1621 (→ saský akord), a hrozba jeho spojení s povstalým
sedmihradským knížetem Gabrielem Bethlenem přivedly na Těšínsko k ochraně území císař-
ské žoldnéře Karla Spinelliho. Jejich drancování doložilo, že příchod stavovského i císařského
vojska přinášel místnímu obyvatelstvu zpravidla shodný výsledek. Důsledky vojenských akcí
spolu se znehodnocením mince způsobily naprostý hospodářský rozvrat, umocněný ještě
katastrofickou úmrtností v důsledku zásahu moru. Útrapy dlouhé války však pokračovaly
dále a v létě 1626 obsadilo celou oblast dánské vojsko, které tu s pomocí vzbouřených Valachů
a místních spojenců zůstalo až do léta 1627. Po vytlačení Dánů císařskými oddíly Albrechta
z Valdštejna tu znovu nastoupil ostrý protireformační kurz. Velmi tíživá byla i závěrečná
etapa zápasu, již v roce 1642 sem pronikli Švédové, obsadili postupně hlavní centra a ně-
která zůstala v jejich držení až do skončení konfliktu. Vojenské akce způsobily katastrofální
zpustošení, hospodářské vyčerpání a hlavně v přístupnějších územích rozsáhlou depopulaci,
jejichž důsledky poznamenaly na dlouhý čas celou oblast i po uzavření vestfálského míru
v roce 1648.
Tři desetiletí trvající válka přinesla zásadní změny i v majetkoprávních poměrech. Opav-
sko se ještě před výbuchem stavovského povstání dostalo do rukou Karla z Liechtensteinu
(→ Liechtensteinové), pobělohorského místodržitele v Čechách, jehož vláda se zde střetávala
s odporem stavů, využívajících v zápase i myšlenky o možném návratu Opavska do rámce
Moravy, v průběhu války pak byla přerušována vojenskými akcemi protestantských armád.
Na Krnovsku protihabsburské vystoupení knížete Jana Jiřího ukončilo vládu Hohenzollernů
a knížectví po konfiskaci získal opavský vévoda Karel z Liechtensteinu, který tak opětně spo-
jil ve svých rukou oba celky. Jan Jiří zároveň ztratil také sousední Bohumínsko.
Podstatná byla též změna na Těšínsku, kde brzy po vestfálském míru skončilo od vzniku
samostatného knížectví trvající panování Piastovců a po smrti poslední piastovské kněžny
Alžběty Lukrecie v roce 1653 přešlo Těšínsko jako odumřelé léno České koruny do rukou
českých králů → Habsburků. Již v následujícím roce bylo včleněno do královské komory
ve Vratislavi, čímž bylo zamezeno jeho dalšímu členění, zůstalo však stranou zájmu nových
vládců, což se promítlo i v úpadku dosud rezidenčního města Těšína.
Obrovské změny nastaly v důsledku → konfiskací pobělohorských v držbě jednotlivých vrch-
nostenských statků. Zasloužily se o to nejen konfiskace probíhající po potlačení stavovského

43
odporu v první fázi války, ale zejména na Opavsku a Krnovsku konfiskace po dánském vpádu
1626–27. Z velkých panství bylo zabráno např. fulnecké zboží Jiřímu Skrbenskému z Hříště
a v roce 1622 prodáno Bruntálským z Vrbna, městu Novému Jičínu bylo odebráno v roce 1623
novojičínské panství, které bylo předáno → jezuitům, konfiskován byl starojičínský statek
→ Žerotínů, ke změně držby došlo ze stejných příčin na bíloveckém a vikštejnském panství
aj. Konfiskace, které daly půdu namnoze do rukou cizí šlechty, přispěly významně i ke změně
její národnostní struktury.
Překonávání devastujících následků války se protáhlo mnohdy až do závěrečných dese-
tiletí 17. stol. I když území jižního Slezska a severovýchodní Moravy nebylo v této době již
poznamenáno novými vojenskými střety, zejména v jeho východní části zapůsobil ohlas pol-
sko-švédského konfliktu v roce 1655, akutní nebezpečí, zvláště pro Těšínsko, přinesly brzy
poté následující vpády Turků v roce 1663 a hlavně 1683, kdy bylo obleženo i hlavní město mo-
narchie – Vídeň, která se zbavila hrozby jen s vojenskou pomocí polského krále Jana Sobies-
kého. K neklidu, soustřeďování vojsk a velkým finančním nákladům přispěla často v dohodě
s Turky připravovaná stavovská povstání v Uhrách, ať už šlo o vystoupení Tökölyho v roce
1678, či rozsáhlé kurucké povstání Rákoczyho na počátku 18. stol.
I po třicetileté válce převážná část obyvatelstva žila na venkově a zemědělství zůstalo hlav-
ním zdrojem jeho obživy. Úbytek populace ve spojení s růstem potřeby robotní práce v re-
žijním podnikání a během války prosazeným názorem o právu vrchností na její plné využití
vytvářel značný tlak na postavení poddaných a vedl ke zhoršení jejich právní i ekonomické
situace. Odrážel se i v malém zájmu o hospodaření, zejména na velkých usedlostech, nejvíce
zatížených poddanskými povinnostmi. Nejobtížnější byl přitom stav na menších vrchnos-
tenských statcích, často jen s několika poddanskými usedlostmi. K povinnostem poddaných
k vrchnostem přistupovaly dále s válečnými obtížemi monarchie narůstající berně. Stát
do vztahu poddaných a vrchností zasáhl robotním patentem v roce 1680, ten však neuspo-
kojil poddané a sociální napětí narůstalo. Projevovalo se však většinou nižšími formami od-
poru, nejvíce odpíráním předepsaných povinností, hlavně robot, sepisováním petic, někdy též
opuštěním usedlosti. K většímu odporu, spojenému s odchodem části poddaných na hranice
panství, který se neobešel bez vojenské asistence, došlo roku 1695 na Hukvaldsku. Petiční
hnutí se přeneslo i do sousedního Slezska, k jeho šíření mezi poddanými přispěla po nástupu
Josefa I. také šířící se dezinformace o ochotě panovníka obnovit nebo udělit jim nová privi-
legia. Na Těšínsku muselo být k potlačení odporu poddaných použito vojsko, na Opavsku
bylo výsledkem jediné otevřené povstání v tomto období na oderském panství v roce 1707.
V beskydské oblasti se rozšířenou formou odporu stalo též zbojnictví, známé hlavně postavou
→ Ondráše z Janovic. K uklidnění situace měla přispět i další opatření státu, v roce 1712 byly
omezeny vrchnostenské tržní monopoly, zejména předkupní právo na nákup poddanského
obilí, vydány byly i nové robotní patenty v letech 1717 a 1738.
Na dlouhý čas byla v důsledku války a hospodářského zničení podvázána také prosperita
měst, v nichž byla řemeslná produkce nadále spoutána cechovními předpisy. Přestože široká
škála cechovních řemesel uspokojovala stále jen potřeby místního trhu, od počátku 18. stol.
zaznamenáváme pozoruhodný rozvoj textilní výroby, především soukenictví. V roce 1728
doložený počet cechovních soukenických mistrů ukazuje, že sukna byla vyráběna nejen pro
domácí spotřebu, ale také pro export.
Již od druhé poloviny 16. stol. se rozvíjela zejména plátenická výroba také ve venkovském
prostředí, nejvíce v jesenickém podhůří; při její organizaci se uplatňoval v této etapě náklad-
nický systém s významným podílem zahraničního kapitálu. V poválečném období usilovaly
vrchnosti o zapojení textilní výroby do organizace velkostatku a zvláště předení se stávalo

44
běžnou součástí feudálních povinností poddaného. V podhorských oblastech Jeseníků a Bes-
kyd vzhledem k příznivým přírodním podmínkám a surovinové základně se rozvíjela také že-
lezářská výroba, zatímco od sklonku 16. stol. pokračoval úpadek hornictví, na němž se vedle
válečného neklidu podílely i technické obtíže.
Oblast si i po třicetileté válce udržela národnostně smíšený charakter. Na Těšínsku převa-
žovalo slovanské obyvatelstvo, v moravské části a na Opavsku dosídlování migranty z méně
postižených hornatých oblastí přispívalo k posilování německého živlu, který dominoval
na Krnovsku a Jesenicku a významné místo získal zejména v městském prostředí. Ztrátu
pozic slovanského etnika dokumentoval také ústup češtiny jako úředního jazyka.
S léty třicetileté války souvisí počátky prosazování barokní kultury (→ architektura ba-
rokní, → malířství barokní, → sochařství barokní). Její nástup, který přinášel zásadní změnu
kulturní orientace, byl však zdlouhavý. V oblasti umění postupu bránila neutěšená hospo-
dářská situace, která limitovala možnosti uplatnění. V umělecké tvorbě tak dlouho doznívaly
prvky renesančního umění (rané baroko v našich poměrech označováno často jako maný-
rismus). Teprve od závěru 17. stol. se situace změnila a nový umělecký styl se plně prosadil.
V souvislosti s rekatolizací byla zakládána → poutní místa, od sklonku 17. stol. byly budovány
klášterní areály. Malířská i sochařská činnost se většinou vázala k církevním stavbám, z 2. po-
loviny 17. stol. se dochovalo poměrně málo děl, situace se podstatně mění od počátku 18. stol.
Závažné malířské a sochařské úkoly realizovali však namnoze umělci žijící mimo region (např.
malíř Franz Georg Ignaz Eckstein, sochař → A. Zahner). Široké uplatnění nacházelo umě-
lecké řemeslo (zvonaři, cínaři, zlatníci). Velké pozornosti, hlavně církevních řádů, se těšila též
hudební a dramatická produkce (→ řádové divadlo, → zámecké kapely a divadla). Součástí
barokní kultury byla i péče o vzdělání, vyšší školy zakládaly většinou církevní řády (např.
jezuité v Opavě, → piaristé v Příboře, Bílé Vodě a Bruntálu, augustiniáni ve Fulneku).
I v prvních desetiletích 18. stol. se musela habsburská monarchie vyrovnávat s řadou pro-
blémů, které zasahovaly též do vývoje pomezní oblasti Moravy a Slezska. Válka o španělské
dědictví ji zatáhla do vleklého konfliktu, který představoval vysokou finanční zátěž, po úspěš-
ném švédském tažení Slezskem musel Josef I. v roce 1707 přistoupit na podmínky altranstädt-
ské smlouvy, která zaručovala ústupky slezským nekatolíkům. Výsledkem byla i stavba tzv.
milostivého kostela v Těšíně a ohlas mezi obyvatelstvem i mimo území Těšínska. Za života
posledního Habsburka Karla VI., který se pokusil pragmatickou sankcí vyřešit ožehavý ná-
stupnický problém, bylo Těšínsko po vyjmutí statků z královské komory uděleno v roce 1722
lotrinským vévodům. Opavsko a Krnovsko zůstalo nadále v držbě Liechtensteinů, Jesenicko,
příslušející k Nisku, v rukou vratislavského biskupství. Slezským územím sevřený cíp seve-
rovýchodní Moravy s významnými církevními statky (hukvaldské dominium olomouckých
biskupů, novojičínské panství jezuitů) byl součástí Přerovského kraje, který se v roce 1735
utvořil z přerovsko-bruntálské čtvrti kraje Olomouckého.
Na konci habsburské vlády vymezil Kazimierz Popiołek ve Slezsku následující celky: sedm
korunních knížectví podléhalo králi (Svídnicko-Javorské, Hlohovské, Opolsko-Ratibořské,
Vratislavské, Lehnické, Břežské a Volovské); sedm údělných knížectví (Těšínské, Niské, Oleš-
nické, Opavské, Krnovské, Zaháňské, Zembické); pět stavovských panství (Pština, Bytom,
Milíč, Sycov, Smogořevo); královská města (Vratislav, Svídnice, Javor, Lehnice, Břeh, Olava,
Opava, Hlohov, Šprotava, Středa a Dzierźoniów).

Vratislavským preliminářem (→ vratislavská konvence 1742), stvrzeným 28. 7. 1742 berlín-

ským mírem, byla ukončena tzv. první slezská válka (→ slezské války). Slezsko, které do té
doby bylo součástí habsburské monarchie, bylo rozděleno mezi Prusko a Rakousko. Zatímco

45
se připojením většího dílu Slezska s hrabstvím → Kladsko a moravskou enklávou Kačer zvět-
šilo území Pruska přibližně o třetinu, zůstala habsburské monarchii sotva desetina slezského
území o výměře cca 5 148 km2 se 150 tis. obyvateli. Tvořily ji jižní části Opavského a Krnov-
ského knížectví, jižní díl Niského knížectví, Těšínské knížectví a svobodné stavovské panství
Bílsko, které bylo 1754 povýšeno na knížectví.
Dějiny obou částí Slezska se od tohoto historického mezníku začaly výrazně divergovat.
Prusko diplomaticky a vojensky upevnilo své svrchované postavení nad Slezskem (→ hu-
bertsburský mír 1763), a tak uskutečnilo významnou změnu ve státoprávním uspořádání této
části Evropy. Pro Prusko znamenalo získání větší části hospodářsky rozvinutého Slezska posí-
lení hospodářské moci, získání významných strategických pozic (pevnosti Kladsko, Nisa ad.)
a v konečném výsledku posílení vojensko-mocenské pozice země v Evropě. Území pruského
Slezska bylo v rámci tzv. třetího dělení Polska 1795 ještě zvětšeno o severský a pilický okres
(tzv. Nové Slezsko) a Vídeňský kongres Svaté aliance 1814–15 rozšířil Slezsko ještě o Horní
Lužici a naopak odtrhl od něj malé území, které bylo připojeno k Braniborsku, a zmíněné
Nové Slezsko, jež bylo vráceno Polsku.
Slezsko se bez větších problémů a rychle integrovalo do Pruska (roli hrálo také vyznání
jeho obyvatel, kterými byli převážně evangelíci inklinující k pruské oblasti). Jeho správou byl
pověřen ministr pro provincii Slezsko, uskutečnila se racionální reforma správy a země byla
programově budována jako strategicky důležitá nárazníková oblast Pruska. Měla k tomu slou-
žit jednak plánovitá kolonizace málo osídlených zalesněných krajin, jednak budování systému
silnými posádkami vybavených fortifikací (Svídnice, Nisa, Kladsko, Kozlí, Stříbrná Hora).
Přechod Slezska pod pruskou svrchovanost znamenal též zrychlení dynamiky hospodářského
rozvoje. Zejména v Dolním Slezsku se rozvíjelo racionální zemědělství, orientující se na chov
ovcí a na pěstování nových, často už průmyslových plodin. Hlavní prioritou pruské hospodář-
ské politiky se však stala podpora průmyslového rozvoje, který se měl opírat o nerostné bohat-
ství země. Vedle dolnoslezského textilu, navazujícího na starou tradici, se v Horním Slezsku
rozvíjela těžba uhlí, železné rudy, rud zinku ad. a budovaly se za účasti kapitálu pozemkových
magnátů a vydatných dotací státu železné a zinkové hutě. Vybudováním zejména vodních cest
(splavňování Odry, tzv. Klodnický kanál ad.) se obchodní orientace Slezska zvolna přesouvala
k Baltskému moři, a tedy i k novým, netradičním odbytištím.
Od počátku 19. stol. se stalo Slezsko jevištěm řady reforem, které byly předpokladem pro
formování moderní občanské společnosti. Reformy se soustředily především na otázku rol-
nickou: směřovaly k osobnímu osvobození rolníků z poddanské závislosti na vrchnostech
(1807), k odstranění feudálních břemen a k možnosti získat do vlastnictví půdu (1821). Vý-
sledek těchto reforem, které nevytvořily vhodné podmínky pro vznik drobných a středních
farmářských usedlostí, vyústil v tzv. pruskou cestu rozvoje kapitalismu v zemědělství, v níž
si dominantní postavení uchoval velkostatek.
Od roku 1808 se prosazovala reforma komunální správy, zavádění živnostenských svobod
(1810) a zrovnoprávnění → Židů (1811). Roku 1810 byl sekularizován majetek církve a z jeho
výnosů byly podporovány vzdělávací instituce, mimo jiné vratislavské Leopoldinum, které
se stalo roku 1811 plnohodnotnou univerzitou.
Méně příznivě se utvářely etnické poměry. Připojením části Slezska k Prusku byla naru-
šena relativní homogennost populace. V Horním Slezsku žilo několik set tisíc Poláků, v okre-
sech Hlubčice a Ratiboř několik desítek tisíc Moravanů. Polsky hovořící občané tvořili cca
23 %, česky hovořící asi 5 % obyvatel provincie. Snaha státní správy, části podnikatelstva
a byrokracie asimilovat tuto populaci s německou majoritou vedla k problematické → ger-
manizaci, která vyvolávala sociální a politický neklid ve vrstvách těch, kteří byli postiženi,

46
a indukovala ve slovanských menšinách proces národnostní sebeidentifikace ještě před vlnou
občanských revolucí 1848–49.
Na území rakouského dílu Dolního a Horního Slezska byla Marií Terezií zřízena samo-
statná země, do jejíhož čela byl postaven Královský úřad se sídlem v Opavě. Plnil funkci
zemského gubernia a jeho přednostou se stal Friedrich Wilhelm hrabě Haugwitz. V letech
1782–1849 bylo Slezsko spojeno s Moravou a podřízeno v Brně sídlícímu Moravsko-slezskému
zemskému guberniu. Nejvyšším samosprávným orgánem Slezska byl tzv. veřejný konvent,
v němž zasedala 4 knížata a 1 zástupce opavsko-krnovských stavů. 1744 byly zřízeny tři kraje
(niský, opavsko-krnovský, těšínský) v čele se zemskými staršími. Slezsko sloužilo jako mode-
lové území, na němž rakouská vláda ověřovala fungování centralizovaného vládního systému,
který později aplikovala i v ostatních zemích monarchie. Po spojení s Moravou byly ve Slez-
sku vytvořeny dva krajské úřady – v Těšíně a v Krnově, odkud byly brzy přeneseny do Opavy.
Státoprávní změna, jíž bylo rozdělení historického Slezska mezi Prusko a Rakousko, se té
části Moravy, která je předmětem našeho zájmu, dotkla jen okrajově. Severovýchodní díl Mo-
ravy patřil jako dříve do kompetence moravského Přerovského kraje se sídlem v Hranicích
a kriminálním soudem v Novém Jičíně. Po reformě státní správy patřil v letech 1782–1849 tak
jako Rakouské Slezsko pod svrchovanost Moravsko-slezského zemského gubernia, sídlícího
v Brně.
V církevní správě trvala dvojkolejnost, kterou se přes úsilí Marie Terezie a Josefa II. nepo-
dařilo překonat. Část Slezska a celá severovýchodní Morava byly součástí diecéze (od roku
1777 arcidiecéze) olomoucké, zatímco Těšínské a Bílské knížectví a rakouský díl Niska pa-
třily do správy diecéze vratislavské. Pokusy o vybudování slezského biskupství ve Frýdku
nebo v Opavě nedošly uskutečnění jednak pro odpor olomoucké arcidiecéze, jednak z důvodů
hospodářských (finanční zabezpečení provozu nového biskupství).
Rozdělení Slezska mělo pro jeho rakouskou část neblahé hospodářské důsledky. Novou
státní hranicí byly přerušeny nebo alespoň ztíženy vzájemné obchodní kontakty a předtím
rozšířená výrobní kooperace. Marie Terezie i její nástupce Josef II. vynaložili mnoho úsilí,
aby ztrátu většího dílu Slezska nahradili podporou obchodu a průmyslu ve zbylé části země,
ale také na Moravě a v Čechách často důsledným prosazováním zásad merkantilismu. Toto
úsilí bylo provázeno střídavými úspěchy, ale výsledky se dostavovaly až po delší době. Bylo
zřejmé, že Slezsko s přilehlou částí Moravy budou muset změnit zahraničně-obchodní ori-
entaci. Nová odbytiště se hledala na Balkáně, v Uhrách, v Itálii, v Haliči. V tomto úsilí mělo
sehrát úlohu předmostí pro hospodářskou expanzi na východ a jih Těšínsko. Výrazem toho
bylo zřízení veletrhů v Těšíně v 70. letech 18. stol. Nový směr hospodářské expanze regionu
předurčila po připojení Haliče k habsburské monarchii v roce 1772 také výstavba klíčové
komunikace (1775–85), tzv. císařské silnice z Hranic přes Nový Jičín a → Místek do Ha-
liče. Obě události, rozdělení Slezska a připojení Haliče, sice dočasně ochromily přirozené
a tradiční hospodářské kontakty regionu, ale brzy se díky výpadku slezské konkurence staly
iniciátorem hospodářského růstu.
Rozdělení Slezska se dotklo hlavního a nejrozšířenějšího sektoru ekonomiky rakouské části
země, tj. → zemědělství, poměrně málo. Bylo tomu tak proto, že nepříliš výnosné zemědělství
bylo tradičně orientováno na místní spotřebu a produkty pro nadregionální nebo zahraniční
trhy produkovalo jen výjimečně. Nedostatek zemědělských produktů na slezských trzích s vý-
jimkou některých průmyslových surovin (len, ovčí vlna) byl odedávna kompenzován dovo-
zem z Moravy a z Čech. Pro vývoj zemědělství ve Slezsku ve 2. polovině 18. a na počátku
19. stol. byla charakteristická koncentrace pozemkové držby v rukou církevních a světských
feudálů. Největšími pozemkovými vlastníky byli řád německých rytířů (dominium Bruntál),

47
vratislavské biskupství (statky Frývaldov, Cukmantl, Frýdberk a Jánský Vrch), Knížecí komora
krnovská (Liechtensteinové), → Těšínská komora (Habsburkové), → Larischové-Mönnichové,
→ Lichnovští ad. Výměra statků velkých vlastníků činila 85 až 90 % veškeré půdy. Naproti
tomu na severovýchodní Moravě s výjimkou dominia Hukvaldy, které bylo majetkem olo-
mouckého biskupství a posléze arcibiskupství a kapituly, převládala drobná a střední šlech-
tická držba (např. dominia Paskov, Nový Jičín, Fulnek, Kunín ad.). Až do → napoleonských
válek převládaly v zemědělství extenzivní formy hospodaření. Řada panských dvorů, zejména
na severovýchodní Moravě, se stávala v průběhu 2. poloviny 18. stol. nerentabilními, což
některé z vrchností přimělo k jejich parcelaci. Proto v 70. až 90. letech tohoto stol. vznikla
zvláště na severovýchodní Moravě řada nových sídel na půdě rozdělené kolonistům. Vrch-
nosti získávaly větší díl svých důchodů z robot, naturálních dávek a peněžních činží svých
poddaných a z lesního hospodářství. Hospodářský vzestup po napoleonských válkách přiměl
vrchnosti k používání intenzivních metod a podnikání ve vlastní režii. Tehdy byl zahájen
přechod k zlepšenému trojpolnímu systému, pěstovaly se pícniny, okopaniny i některé prů-
myslové plodiny. Postupující → industrializace orientovala šlechtické velkostatkáře k chovu
ušlechtilých ras skotu (maso, mléko) a ovcí (vlna). Byly též položeny základy k racionálnímu
lesnímu hospodářství.
Nositelem inovací byl v této době velkostatek. Na severovýchodní Moravě, v úrodném
→ Kravařsku, sehrálo v tomto směru průkopnickou úlohu panství kunínské. Od roku 1757
bylo majetkem hraběcího rodu Harrachů. Již ve 20. letech 18. stol. zde vrchnost doporučovala
svým poddaným hnojení půdy, pěstování jetele a zkvalitňování chovu ovcí a skotu. Kolem
roku 1760 se na panství rozšířilo pěstování brambor, nejprve jako krmiva pro dobytek. Vrch-
nost podporovala rozvoj ovocnářství dovozem ušlechtilých roubů z ciziny. Chov skotu byl
zkvalitněn křížením skotu tyrolského, bernského a domácího, čímž byla vytvořena nová žírná
rasa červenostrakatého, tzv. kravařského skotu. Velký důraz byl kladen také na chov ovcí
dovozem jakostních cizích ras. Na poddanských hospodářstvích, byť se jejich situace uvolnila
zejména vydáním robotního patentu pro Slezsko 1771 a pro Moravu 1775 a zrušením nevol-
nictví 1781, se nové formy hospodaření prosazovaly pomalu, hlavně pro nedostatek peněz
k investicím. Většina malých zemědělských usedlostí vedla naturální hospodářství (vyráběla
pro svou potřebu) a peněžní prostředky získávala buď námezdnou prací na velkostatcích, nebo
domáckou průmyslovou výrobou. Na venkově zdomácněla tzv. neúplná zaměstnanost, což
vytvářelo příznivé podmínky pro vznik trhu pracovních sil v průmyslovém sektoru.
Úsilí rakouské vlády nahradit ztrátu Slezska se projevilo nejintenzivněji v průmyslovém
sektoru. V něm ještě více než dříve vystoupil do popředí → textilní průmysl a zejména výroba
lněných tkanin. Před polovinou 18. stol. byla rakouská část Slezska s Moravou zásobárnou
slezského, lužického a saského plátenictví přízí. Nyní se začalo rozvíjet tkalcovství. Od roku
1773 bylo tkalcovství volnou profesí, kterou bylo možno provozovat i mimo cech. Projevilo
se to v prudkém vzestupu počtu v zemi používaných plátenických stavů (750 kolem roku 1760,
4 200 kolem roku 1800). Organizační formou plátenické velkovýroby byl kupní systém a ná-
kladnictví, výjimečnou formu představovala centralizovaná manufaktura. Velikostí se slezské
manufaktury nemohly srovnávat se svými moravskými protějšky. Velmi málo byla ve Slezsku
a na severovýchodní Moravě rozvinuta bavlnářská výroba. Soustředila se v okolí → Vrbna
pod Pradědem a v malé opavské manufaktuře židovského podnikatele Barucha. Nadregionál-
ního významu dosáhla v zemi výroba nejprve lněných, posléze bavlněných nití (Vrbno pod
Pradědem, → Andělská Hora).
Druhým nosným odvětvím textilu bylo vlnařství. Bezprostředně po rozdělení Slezska se sice
z důvodu váznutí dodávek suroviny dostavila krátká výrobní krize, ale brzy byla překonána

48
dodávkami vlny z nových oblastí – Haliče a z Uher. Na rozdíl od plátna se vlněné tkaniny
vyráběly hlavně ve městech. Z dílen cechovních mistrů se na konci 18. stol. přenesla výroba
do manufaktur, např. v Těšíně (baron Mundi) a v Opavě (rodina Czeiků). Nejvýznamnějším
centrem vlnařské výroby se však stalo Bílsko a sousední haličská Biała. Na severovýchodní
Moravě se rozvíjela výroba vlněných tkanin průměrné kvality v tradičních cechovních cen-
trech, jako byl Nový Jičín, Příbor, Štramberk, Fulnek a Místek. Např. v Novém Jičíně stoupl
od konce 16. do počátku 19. stol. počet soukenických mistrů z 68 na více než 800, ale do roku
1834 klesl na necelé 300. Vlnařství bylo prvním odvětvím textilu, kde uzrály podmínky pro
přechod k strojové tovární výrobě, tedy k průmyslové revoluci.
Podobně jako v pruském Slezsku i v rakouské části se na místní surovinové a palivové zá-
kladně rozvíjelo hutnictví železa. Soustředilo se v jesenické železnorudné oblasti (Ludvíkov,
Ondřejovice, Železná u Vrbna) a v oblasti karpatské (Baška, Ustroň, → Třinec, Lískovec).
Železářství zůstávalo doménou velkostatkářských podnikatelů, kteří je provozovali jako sou-
část svých velkostatků s využitím místních surovin, neprodejných lesních zásob a robotní
práce svých poddaných při pomocných úkonech. V oboru podnikal zejména řád německých
rytířů, vratislavské biskupství a Těšínská komora. Pouze v hutích v Ondřejovicích se uplatnil
měšťanský kapitál. Právě úzké sepětí s feudálním velkostatkem bylo zprvu jednou z příčin,
proč se toto odvětví v rakouské části Slezska rozvíjelo s velkým zpožděním za jeho prus-
kou částí. Obdobné tendence se uplatnily v tomto odvětví průmyslu také na severovýchodní
Moravě. Hutnictví železa zde bylo od 16. stol. vázáno na výskyt karpatských železných rud
(sférosideritů). Ve 2. polovině 18. a v 1. polovině 19. stol. pracovaly na manufakturním prin-
cipu železné hutě ve → Frýdlantě nad Ostravicí, rozšířené na počátku 19. stol. o provozovny
v Ostravici a na Horní Čeladné. Zásluhou majitelů (olomoucké arcibiskupství) a pachtýřů (ro-
dina Homoláčů) se zde od 20. let 19. stol. začaly prosazovat významné technické inovace,
směřující k technologii průmyslové revoluce. Rozhodujícím činem v rozvoji odvětví bylo za-
ložení Rudolfovy hutě ve Vítkovicích 1828 (→ Vítkovické železárny), v níž se postupně jako
v první huti v habsburské monarchii uplatnily komplexně technologie průmyslové revoluce
podle anglického vzoru.
Na jeviště hospodářských dějin Slezska v tomto období znovu vystupuje hornictví. Pokusy
o obnovu rudného hornictví ztroskotaly na malé vydatnosti ložisek a vysokých těžebních
nákladech. Do popředí vstoupily nové obory hornictví: těžba železných rud a uhlí. Železné
rudy se dobývaly na statcích řádu německých rytířů (masiv Pradědu, Malá Morávka), vrati-
slavského biskupství (Rejvíz, Dolní a Horní Grunt), kolem Horního Benešova, v karpatských
horách zejména na statcích Těšínské komory a hukvaldského dominia. Od 60. let 18. stol.
se začalo s pokusy dobývat černé uhlí v okolí Polské Ostravy, později na karvinském panství
a na Landeku v Petřkovicích. Pro ekonomický rozvoj Slezska však měly zatím tyto objevy
malý význam. O uhlí nebyl valný zájem, používalo se k otopu, v kovářských výhních a pod
barvířskými kotly, při výrobě potaše. Na své zhodnocení muselo čekat na dobu nástupu prů-
myslové revoluce, která iniciovala i objevy uhelných ložisek v přilehlé části Moravy, v okolí
Moravské → Ostravy.
Trvalo několik desítiletí, než se ekonomika rakouské části Slezska přizpůsobila novým
podmínkám a nastoupila cestu zatím specifického protoindustriálního růstu (→ protoindu-
strializace). V každém případě se však již před rokem 1848 vytvořily příznivé podmínky
pro nástup průmyslové revoluce a mohutný proces → industrializace, který v dalším období
postavil Slezsko po Vorarlbersku na druhé místo v habsburské monarchii.
Duchovní život v rakouské části Slezska byl v tomto období ovlivňován především církví
a školou. Většina populace byla římskokatolického vyznání, v těšínské části žil větší počet

49
evangelíků a ve městech a v moravské enklávě → Osoblaha bylo větší soustředění Židů.
Na Kravařsku, jmenovitě v obcích Suchdol a Kunín, žilo několik desítek rodin, které se hlásily
k církevní obci tzv. moravských bratří, jež navazovala na Komenského odkaz. Mnohé z nich
v době náboženské perzekuce na kunínském panství v několika vlnách emigrovaly a založily
v Horní Lužici obec Ochranov (Herrnhut). Svobodnějšímu rozvoji náboženského života na-
pomohlo vydání tolerančního patentu 1781, jenž umožnil na Těšínsku vznik devíti nových
evangelických farních obcí a na → Valašsku a Kravařsku evangelických sborů a škol v Such-
dole a → Hodslavicích. Na těšínském evangelickém gymnáziu byli připravováni pro pasto-
rační činnost evangeličtí duchovní. Význam školství pro vzestup kulturní a obecně civilizační
úrovně obyvatelstva vzrostl zejména po roce 1774, kdy Marie Terezie vydala školní řád, kte-
rým se zaváděla povinná školní docházka pro děti ve věku od 6 do 12 let. Na vesnicích vzni-
kaly tzv. triviální školy, v Opavě, Těšíně, Krnově, Bruntálu, Bílsku a Novém Jičíně vznikly
tzv. hlavní školy. Opavská byla 1775 povýšena na normální školu, která připravovala uči-
tele triviálních škol. Gymnázia byla v Opavě, Těšíně (katolické a evangelické), latinská škola
v Bílé Vodě. Roku 1831 v opavském kraji navštěvovalo 222 triviálních a 4 hlavní školy téměř
50 tis. žáků. Nejvyšší vzdělání v oblasti severovýchodní Moravy poskytovaly do roku 1777
piaristické latinské školy v Příboře. Od tohoto roku byly vystřídány školou hlavní, na které
se vyučovalo podle projektu Jana Ignáce Felbigera. Příborské gymnázium bylo dočasně ob-
noveno v l. 1806 až 1829. Mimořádné postavení si získal v roce 1792 majitelkou kunínského
panství, osvícensky orientovanou hraběnkou → Marií Valburgou Truchsess-Waldburg-Zeil
založený nadační výchovný a vzdělávací ústav při kunínském zámku, který měl poskytovat
hlubší a všestrannější vzdělání nadaným dětem bez ohledu na náboženské vyznání a národ-
nost z širokého okolí. Jeho žákem byl také mladý → František Palacký z nedalekých Hod-
slavic. Tereziánská školská reforma se významně zasloužila o vzestup gramotnosti obyvatel
Slezska a severovýchodní Moravy. Centry kulturního života byly vedle několika šlechtických
sídel (Jánský Vrch, → Slezské Rudoltice, Hradec nad Moravicí) a klášterů (např. piaristé
v Bílé Vodě a v Příboře) zejména města Opava a Těšín, na severovýchodní Moravě pak Příbor
a Nový Jičín. Vznikly v nich tiskárny, které vydávaly náboženskou, hospodářskou i zábav-
nou četbu v německém, českém i polském jazyce, v Opavě prosperovalo německé divadlo,
jehož hvězdnou dobou byly podzimní měsíce roku 1820, kdy se ve městě konal kongres Svaté
aliance (→ Opavský kongres). Hudební kultura se ze šlechtických zámků a paláců rozšířila
i do menších měst, k jejímu rozkvětu osobně přispěli velikáni typu Ludwiga van Beethovena,
Ference Liszta, Niccoly Paganiniho, Johanna Strausse ad. S porozuměním se ve Slezsku se-
tkaly názory pozdního osvícenství. V 80. a 90. letech 18. stol. ovlivňovala společenský a du-
chovní život v Opavě skupina iluminátů kolem abbé Rottera, ředitele Schrämbla ad. V Těšíně
se skupina osvícenců soustředila kolem → L. J. Scherschnika. V Opavě nakrátko fungovala
i → zednářská lóže Pythagoras.
V rakouském dílu Slezska vedle sebe žili lidé německého, českého i polského jazyka, na se-
verovýchodní Moravě vedle českého etnika žilo relativně vysoké procento německy hovoří-
cích obyvatel zejména ve městech (Nový Jičín, Fulnek) a vesnicích tzv. Kravařska. Nacionální
protiklady v moderním smyslu slova zde zatím nehrály významnější roli. Zavádění němčiny
jako úředního jazyka nebylo vnímáno jako násilná germanizace, ale spíše jako prostředek
integrace a centralizačního úsilí monarchie. Éra moderního nacionalismu se teprve otevírala.

V porovnání s rakouským Slezskem byl podíl pruského Slezska na událostech občanské →

revoluce 1848/49 značně větší. Na venkově se pozornost upírala zejména k otázkám likvi-
dace posledních zbytků feudální závislosti, ve městech, především v hlavním městě Slezska

50
Vratislavi, se k sociálním postulátům nižších vrstev populace (dělnictvo, městská chudina,
drobné řemeslnictvo) přidružily i konflikty politické povahy. Názorové rozpětí politických
směrů se pohybovalo od radikálních socialistů (Wilhelm Wolff) a demokratů (Johannes
Ronge) až po ultrakonzervativismus (velkostatkář Felix kníže Lichnovský); nejvlivnější po-
zice zaujímal občanský Demokratický klub, který měl prostřednictvím některých svých členů
blízko k organizacím dělnictva. Na jaře 1848 proběhly ve Slezsku hned dvojí volby: do frank-
furtského parlamentu (z 55 zvolených poslanců a náhradníků byl jen jeden sedlák) a do sněmu
pruského v Berlíně. 5. 5. 1849 vypuklo ve Vratislavi ozbrojené povstání, jehož se zúčastnily
na barikádách masy obyvatel. Povstání bylo potlačeno vojenskou silou, zahynulo při něm
celkem 12 osob.
Období 1850–1918 představuje v dějinách pruského Slezska epochu mimořádně dynamic-
kého hospodářského rozvoje. Provincie se stala jevištěm intenzivní industrializace, která
se neprosazovala plošně, ale v podobě ostrovů nebo pásem. Vedle textilních oblastí v severním
podhůří Sudet se koncentrovala ve Vratislavi a zejména v trojúhelníku Hlivice – Tarnovské
Hory – Myslovice. Zde se na bohatých nerostných nalezištích rozrostl průmysl těžební (rudy
železa, zinku, uhlí), hutnictví železa a zinku, strojírenství. Do hospodářské krize počátku
70. let patřila tato průmyslová oblast k nejvýznamnějším v Německu, na přelomu 19. a 20. stol.
zaujímala druhé místo po Porúří. 1850 se v Horním Slezsku vytěžilo 0,9 mil. t černého uhlí,
1870 již 5,8 mil. a 1913 43 mil. t. Kolem roku 1870 se zde soustředilo 80 % celoněmecké pro-
dukce zinku. V hornoslezském průmyslu se akumulovaly i největší německé kapitály. Ze čtyř
nejzámožnějších německých průmyslníků, na jejichž čele stáli essenští Kruppové, byli na dal-
ších místech Slezané Quido Henckel von Donnersmarck, Hugo kníže Hohenlohe-Öhringen
a knížata von Pless. Specifikem slezského těžkého průmyslu bylo, že v něm byl investován
kapitál velkostatkářské provenience. Díky dynamické industrializaci rostla lidnatost provin-
cie. Roku 1848 napočítali ve Slezsku asi 3 mil. obyvatel, 1890 už 4,2 mil. a 1910 5,2 mil.
Nejdynamičtěji rostla lidnatost v oblasti těžkého průmyslu, kde souběžně probíhala překotná
urbanizace továrních vesnic v průmyslová velkoměsta. Dynamicky se rozvíjela i metropole
Slezska – město Vratislav. Byla sídlem úřadu vrchního prezidenta provincie, zemského sněmu,
vrchního zemského soudu a centrem církevní správy (na úrovni biskupství podřízeného me-
tropolitovi hnězdenskému). Od poloviny 19. stol. (330 tis.) se do roku 1917 počet obyvatel
zvýšil na půl mil. a Vratislav se stala po Berlíně a Mnichovu třetím největším německým
městem.
Industrializace ovlivnila změny ve struktuře populace ve prospěch průmyslu a řemesel.
Nejpočetnější složkou ekonomicky aktivní populace se na počátku 20. stol. stalo dělnic-
tvo, v jehož struktuře od 60. let začalo převažovat dělnictvo průmyslové nad zemědělským.
Nejintenzivněji probíhaly tyto strukturální změny v hornoslezské průmyslové oblasti.
Politický vývoj ve Slezsku v tomto období ovlivňovaly významně dva faktory: tzv. →
Kulturkampf, mocenský boj vedený kancléřem Bismarckem proti straně → Centrum, jehož
smyslem bylo odstranit z politického života vliv římskokatolického kléru a s ním spojených
slezských pozemkových a průmyslových magnátů, a vznik sociálnědemokraticky orientova-
ného hnutí dělnictva a jeho rozmach po roce 1890, kdy byl v Německu zrušen protisocialis-
tický zákon. Politický vývoj v zemi komplikoval boj slovanských menšin (Poláků, ale i Čechů)
o zachování jazykové a národní svébytnosti a proti vládou a církví vedené germanizaci.
V rakouské části Slezska a v menší míře také na severovýchodní Moravě se ve 40. letech
19. stol. vytvořilo sociální a politické klima, které bychom mohli označit za „revoluční situ-
aci“. Na mnoha místech země vypukly poddanské nepokoje, mezi domáckými výrobci textilu
se šířily ohlasy povstání tkalců v pruském Slezsku (1844), proti nízkým mzdám a špatným

51
pracovním podmínkám protestovali dělníci v prvních továrnách. Všeobecná byla nespoko-
jenost s trvajícím absolutistickým systémem vlády a inteligence a podnikatelské kruhy poci-
ťovaly jako újmu podřízenost Slezska brněnskému guberniu. Po zprávách o tom, že ve Vídni
vypukla revoluce, se od jara 1848 rozhořely zejména nepokoje poddaných, kteří odmítali
robotovat ještě dříve, než říšský sněm na návrh úvalenského selského syna → Hanse Kud-
licha zrušil poddanství a robotu za mírnou náhradu dosavadním vrchnostem. Probouzející
se měšťanstvo demonstrovalo svou revoluční aktivitu vytvářením tzv. národních gard, z nichž
některé nabídly pomoc revolucionářům ve Vídni. Politické smýšlení značné části obyvatel
bylo orientováno revolučně demokraticky a liberálně, předáci německé národní skupiny vy-
stupovali nesmiřitelně proti českým státoprávním požadavkům, což vytvářelo prostředí pro
vznik národnostních konfliktů mezi Němci a slovanskou většinou obyvatelstva. Hladinu po-
litického života rozvířily dvojí volby: do Německého národního shromáždění ve Frankfurtu
a do říšského sněmu ve Vídni. Na rozdíl od Čech a Moravy byly volby do Frankfurtu úspěšné
a bylo zvoleno 7 poslanců. Demokratizace samosprávy se projevila rozšířením → Slezského
veřejného konventu o 9 zástupců měst a venkovského obyvatelstva a posléze na 16 zástupců
každého stavu. Konvent připravil návrh zemské ústavy pro Dolní a Horní Slezsko (vyhlášena
30. 12. 1849). Slezsko se oddělilo od Moravy a nový zemský sněm se měl skládat ze 30 po-
slanců, po 10 z každé kurie (velkostatek, města, venkovské obce). Místodržitelství zřízené roku
1853 bylo přeměněno na → zemskou vládu v čele se zemským prezidentem. Jí bylo podřízeno
7 okresních hejtmanství a statutární města Opava, Frýdek a Bílsko. Pouze na dobu od listo-
padu 1860 do března 1861 bylo Slezsko znovu spojeno s Moravou. Na základě únorové ústavy
byl roku 1861 konstituován nový zemský sněm o 31 zástupcích stavů a výkonný orgán – zem-
ský výbor. Do říšského sněmu ve Vídni Slezané volili roku 1861 10, po roce 1907 15 poslanců.
V moravské části naší oblasti našly volby do Frankfurtu minimální ohlas. Byli zvoleni dva
poslanci, kteří v jednáních sněmu zaujímali pasivní stanovisko. Do moravského zemského
sněmu v Brně, nazývaného současníky „selským sněmem“, bylo zvoleno 11 poslanců (z cel-
kem 30 za Přerovský kraj). V říšské radě vídeňské zastupovali region 3 poslanci. Na rozdíl
od Slezska byla politická reprezentace severovýchodní Moravy převážně konzervativního
smýšlení. Vytvořením samostatné země Slezsko se severovýchodní Morava stala součástí ji-
ného administrativně-správního celku – Moravy. V jejím čele stálo Moravské místodržitelství
v Brně. Do likvidace krajského zřízení byla součástí Přerovského kraje. Její území pokrý-
vala 2 okresní hejtmanství, místecké a novojičínské, od roku 1900 navíc samostatné okresní
hejtmanství Moravská Ostrava, které vzniklo vyčleněním části území okresního hejtmanství
místeckého.
Od poloviny 19. stol. nastoupil ve Slezsku a v severovýchodním výběžku Moravy velmi
dynamický hospodářský růst, nesený především intenzivními industrializačními procesy. To
se projevilo v prudkém absolutním růstu lidnatosti a v pronikavých proměnách struktur po-
pulace. Pro rok 1851 ve Slezsku vykazovaly statistiky 438 586 obyvatel, 1869 to bylo 511 581,
1890 to bylo 605 649 a 1910 již 756 949. Dynamika růstu byla rozdílná. Zatímco v západní
části země obyvatelstva přibývalo pomaleji, na Těšínsku byl růst podstatně rychlejší, neboť
zde se soustředilo největší množství průmyslových investicí a sem směřovaly migrace. Zvýšil
se podíl obyvatelstva měst na úkor vesnického.
Měnila se národnostní struktura populace v neprospěch slovanskými jazyky hovořícího
obyvatelstva. Odhad pro konec 50. let uváděl v zemi asi 48 % Němců a 51 % Slovanů. O půl
stol. později se hlásilo k němčině jako obcovací řeči 44 %, k češtině nebo slovenštině 24 %
a k polštině 32 %. Ve struktuře podle konfese převažovali ve Slezsku před první světovou

52
válkou římští katolíci (85 %), evangelíků bylo přes 13 % a izraelitů necelá 2 %. Silnější
soustředění evangelíků a židů bylo na Těšínsku.
Nejvýrazněji se však měnily sociální struktury. Ve struktuře populace podle sektorů v po-
lovině 19. stol. dominovalo zemědělství s téměř 55 %. K roku 1900 tento sektor poskytoval
obživu již pouze 35 % obyvatel (na Moravě 46 %). Rychle rostl podíl osob závislých obživou
na průmyslu a výrobních řemeslech: 1869 ještě jen 33,5 %, 1900 46 % (na Moravě 34 %).
Též podíl závislých na obchodu, dopravě a peněžnictví vzrostl z 2,5 % na 6,1 %. Slezsko
se tedy po Vorarlbersku stalo nejprůmyslovější zemí habsburské monarchie. Ještě výraznější
změny proběhly ve struktuře občanské společnosti: 1869 dominovalo ve slezské společnosti
početně dělnictvo (73 %), zatímco buržoazní vrstvy představovaly asi 25 %. Inteligence byla
zastoupena 2 %. Roku 1900 podíl dělnictva zůstal stabilní, podíl buržoazie se snížil na 23 %
a přibylo jednotlivců, jejichž zařazení nebylo možné. Změnila se ovšem výrazně struktura
dělnictva: 1869 převažovalo ještě dělnictvo zemědělské (54,4 %) nad průmyslovým (36,7 %),
1900 již průmysloví dělníci se 49 % nabyli převahu nad zemědělskými (43 %). Mimořádně vy-
soké koncentrace průmyslového dělnictva dosahovaly hlavně průmyslové okresy na Těšínsku
(např. Fryštát 76,1 %).
Charakteristickým rysem obyvatelstva ve Slezsku bylo to, že sociální struktury se do značné
míry překrývaly se strukturami národnostními: vrstvy zaujímající v sociální hierarchii vyšší
a prestižnější místa byly spíše německého jazyka a smýšlení, zatímco střední a nižší vrstvy
venkovské a nižší vrstvy městského obyvatelstva patřily etnicky k Čechům a Polákům. Němci
zaujímali v habsburské monarchii postavení vládnoucího národa, drželi ve svých rukou nejen
rozhodující hospodářské, ale i politické pozice. Také ve Slezsku začali od poloviny 19. stol.
vyvíjet tlak na germanizaci neněmecké populace. To pochopitelně vyvolávalo obranné reakce
a iniciovalo úsilí české, resp. polské inteligence probudit u soukmenovců vědomí národní
identity. Na Opavsku to byla od přelomu 60. a 70. let zejména → Matice opavská, která pro-
střednictvím podpory českého školství, vydáváním českých novin → Opavského besedníku
a později → Opavského týdeníku a jiných tiskovin, pořádáním kulturních akcí, divadelních
představení (→ divadlo na Opavsku) a podporou českého spolkového života (→ spolky) udr-
žovala a prohlubovala národní uvědomění. Obdobný proces probíhal mezi polským etnikem
na Těšínsku. Oběma těmto národním hnutím se dostávalo vydatné podpory na jedné straně
z Čech, na druhé straně z polských oblastí (Halič). Na přelomu stol. se k tomu připojilo hnutí
směřující k hospodářské emancipaci českého a polského etnika (hospodářské spolky, záložny
ap.) jako přirozenému základu národnostní a politické emancipace.
I když se ve vývoji severovýchodního výběžku Moravy, který se do roku 1900 zhruba
ztotožňoval s tehdejšími obvody okresních hejtmanství Nový Jičín a Místek (z něj posléze
vyčleněného hejtmanství Moravská Ostrava), upatňovaly obdobné tendence, přece jen vyka-
zoval některé specifické rysy. V roce 1880 na území těchto okresů žilo 144 093 obyvatel.
Do roku 1890 stoupla lidnatost na 168 243, roku 1900 na 215 313 a roku 1910 na 252 435.
Nejdynamičtější byl růst lidnatosti v decenniu 1891–1900. Dynamika růstu populace ovšem
byla v různých částech oblasti rozdílná. Zatímco k pomalu se rozvíjejícím, až stagnujícím
patřily populace zejména Frenštátska a Fulnecka (1880–1910 cca 10 % přírůstek), nejdyna-
mičtěji se rozvíjelo Moravskoostravsko, kde nárůst populace představoval ve stejném období
až 370 %. Přímo americkým tempem se rozvíjela populace průmyslových center Moravské
Ostravy, Přívozu, Vítkovic, Mariánských Hor a Zábřehu. Jen v těchto několika obcích žilo
v roce 1910 téměř 40 % obyvatel celé severovýchodní Moravy. Naproti tomu nedostatek pra-
covních příležitostí v podhůří Beskyd a zejména na Frenštátsku byl příčinou intenzivního
vystěhovalectví do USA, hlavně do Texasu.

53
 Národnostní struktura populace severovýchodní části Moravy sousedící se Slezskem po-
chopitelně reflektovala příčiny vedoucí k růstu lidnatosti krajiny. K roku 1880, použijeme-li
údajů o tzv. „obcovací řeči“ cum grano salis jako jistou, i když nepřesnou výpověď o národ-
nosti, může být charakterizována jako smíšená. Tvořilo ji cca 65 % Čechů a 32 % Němců. Zby-
tek byli příslušníci jiných národností. Výhradně Čechy byl osídlen soudní okres Frenštát pod
Radhoštěm, výhradně německý byl soudní okres Fulnek. Nadpoloviční většinu měli Němci
také v soudním okrese Nový Jičín. Do roku 1910 se v oblasti mírně zvýšil podíl populace
německé národnosti, a to na 36 %, zatímco podíl Čechů klesl na 56 %. Zatímco národnostní
situace na Novojičínsku a Místecku byla stabilní, germanizace pokročila v soudním okrese
Moravská Ostrava v souvislosti s imigrací nových obyvatel, často z Němci obydlených ob-
lastí (severní Morava a západní Slezsko). Jestliže v tomto soudním okrese představovali Češi
v roce 1880 tři čtvrtiny populace a na Němce připadlo asi 18 %, do roku 1910 se podíl Čechů
výrazně snížil na 47 % a Němců stoupl na 39 %. Také přistěhovalí Poláci tu představovali asi
12 % obyvatel.
Souběžně s dynamickým růstem obyvatelstva se v této oblasti uskutečnily kvalitativní
změny v sociální struktuře populace. V krajině, kde kolem poloviny 19. stol. bylo obyvatel-
stvo z více než tří čtvrtin obživou závislé na zemědělství a lesnictví, roku 1900 patřilo cca
116 tis. lidí, tj. 46 % populace k sektoru průmyslu a řemesel. Nejvíce byl průmyslový sek-
tor zastoupen v okrese Moravská Ostrava (68 %), zemědělství tu poskytovalo obživu již jen
5 % populace. Zatímco na Novojičínsku a Místecku průmyslové populaci poskytoval obživu
hlavně textilní průmysl (31 % a 27 %), na Moravskoostravsku to bylo hornictví s hutnictvím
a kovozpracujícími obory (80 %).
Hospodářský rozvoj Slezska a přilehlé části severovýchodní Moravy v tomto období cha-
rakterizovaly následující strukturální proměny:
1) Země s původní převahou zemědělství se přeměnila v zemi s převahou průmyslu
a hornictví.
2) Jestliže v protoindustriální fázi převažoval v zemi textilní průmysl, zejména lnářský
a vlnařský, před první světovou válkou se staly hlavními odvětvími sektoru uhelný průmysl,
železářství a → strojírenství.
3) V teritoriu Slezska se vyčlenily oblasti s vysokou koncentrací průmyslových aktivit,
kdežto v jiných oblastech se udržovala nadále vysoká závislost na zemědělství. Nejvyšší kon-
centrace průmyslu byla v tehdejších okresech fryštátském a frýdeckém (hornictví a hutnictví)
a dále v krnovském, bílském, frývaldovském a bruntálském (textil).
4) V jednotlivých odvětvích průmyslu se uskutečnily kvalitativní změny, jež spočívaly
v zavádění technických, technologických a organizačních inovací. Zvláštností průmyslového
vývoje ve Slezsku bylo, že tyto inovace se sice prosadily ve většině průmyslu, ale zejména
v textilu se až do počátku 20. stol. paralelně udržovaly jako svébytný sektor nebo jako doplněk
továrny protoindustriální výrobní formy (ruční výroba, nákladnický systém).
Výrazný úpadek prodělalo slezské zemědělství. Namnoze se na tom podílela překotná indu-
strializace, která odčerpávala ze zemědělství pracovní síly. Soustavně se zmenšovala plocha ob-
dělávané půdy a úbytek byl patrný nejvíce u ploch osévaných obilninami a luštěninami. Hodnota
rostlinné produkce na jednoho obyvatele byla pouze 28 zlatých rakouské měny, zatímco v prů-
měru monarchie dosahovala 45 zlatých. Už v polovině stol. bylo Slezsko, pokud jde o rostlinnou
produkci, nesoběstačné; ročně se muselo dovážet až 800 tis. měřic obilí. Naproti tomu v zázemí
průmyslových center a oblastí se úspěšně rozvíjelo dobytkářství, orientované na tzv. mléčné hos-
podářství, tj. dodávky mléka, mléčných výrobků a masa do průmyslových center. Na čtvereční
míli luk a pastvin se tu chovalo 12,5 tis. kusů skotu, ačkoliv na Moravě pouze 8 tis. Na malých

54
úspěších slezského zemědělství se podepsala též nepříznivá majetková struktura zemědělských
závodů. Tržního charakteru bylo podnikání velkostatků, většinou ve vlastnictví bývalé velké
aristokracie. Někteří z nich ovšem dávali přednost racionálnímu lesnímu hospodářství. Pokud
jde o rustikální držbu, tři pětiny zemědělských závodů byly nesoběstačné, pětina produkovala
pro vlastní spotřebu a pouze pětina byla s to produkovat tržní přebytky. O povznesení slezského
zemědělství se na konci 19. stol. pokoušeli vlastenečtí ekonomové, učitelé a kněží – šiřitelé ze-
mědělské osvěty. Lépe se utvářely podmínky pro rozvoj zemědělského sektoru v té části seve-
rovýchodní Moravy, která bývá nazývána Kravařskem, zejména díky tomu, že se mu otevřel
trvale nenasycený trh potravin v → ostravské průmyslové oblasti.
Opačný obraz poskytoval slezský a severovýchodomoravský průmysl, sektor s vysokou
dynamikou růstu. Hrubá hodnota vyprodukovaná ve Slezsku v roce 1855 byla 44,4 mil. zla-
tých. Do roku 1880 se zdvojnásobila a 1910 se odhaduje na pětinásobek. Textilní průmysl
se na tom původně podílel dvěma třetinami, 1880 polovinou a 1910 asi pětinou. Technicko-vý-
robní revoluce jako součást průmyslové revoluce začala od druhého do čtvrtého desítiletí
19. stol. ve vlnařství (první strojní továrny v Bílsku, Bílovci, Odrách, Krnově, Novém Jičíně).
Později nastoupila ve lnářství: v předení v 50. letech, ve tkaní kolem roku 1870. V tomto
odvětví Slezsko zaostávalo za Moravou a Čechami. Příčinou byly drahota strojů, nedostatek
úvěru a láce pracovní síly. Ještě v roce 1891 z 85 tis. textilních dělníků pracovalo 52 % mimo
továrny jako domáčtí výrobci. Textilní průmysl ve Slezsku byl typickým odvětvím „opožděné
industrializace“.
Jestliže ve Vítkovicích, v bezprostředním sousedství Slezska, byl moderní hutní závod s „an-
glickou“ technologií budován již od roku 1828, slezské železářství se ještě dlouho poté rozvíjelo
ve vyjetých kolejích starých feudálních lesních železáren. Technicko-výrobní revoluce se zde
prosazovala neracionálním systémem zavádění dílčích inovací, takže první skutečně moderní
hutní závod (koksové vysoké pece) ve Slezsku byl spuštěn až v letech 1873–74 v Třinci. S pře-
chodem na minerální palivo se podmínky pro provoz slezských hutí do té míry zhoršily, že po-
stupně buď zanikaly, nebo přecházely k hutní druhovýrobě. Jediným železářským závodem
ve Slezsku s úplným výrobním cyklem zůstal na počátku 20. stol. Třinec. Jeho rozmach nastal
po roce 1906, kdy podnik převzala → Báňská a hutní společnost. Na přelomu 19. a 20. stol. při-
byly na mapě slezského železářství nové lokality: → Bohumín, Pudlov a Svinov.
Nejdynamičtěji se rozvíjejícími odvětvími průmyslového sektoru se staly těžba uhlí a výroba
koksu. V ostravsko-karvinském revíru, jehož nejproduktivnější část ležela na území Slezska,
vytěžili 1842 cca 62 tis. tun uhlí. V roce 1912 se vytěžilo již 9 823 tis. tun. Výroba koksu, která
v polovině 90. let nedosahovala ani půl mil. tun, byla 1913 2,5 mil. tun. Rozvoj hornictví nebyl
spojen s intenzivním zaváděním moderní technologie. Proto byl závislý na neustálém přílivu
pracovních sil. Odčerpával je jednak ze slezského zemědělství, ale vyvolal i pracovní migrace
ze vzdálených krajů, např. z Haliče (→ Haličané). Kolem dolů vznikaly hornické osady, tzv.
kolonie, které měnily sídelní strukturu průmyslové oblasti. Rozmach východní, karvinské
části revíru nastal po zprovoznění Košicko-bohumínské dráhy v 70. letech. I po skončení pro-
cesu průmyslové revoluce si ve slezském hornictví uchovávali významnou pozici podnikatelé
šlechtického původu, např. → Wilczkové, → Larischové-Mönnichové, habsburští arcivévo-
dové. Ostatní odvětví průmyslu měla ve Slezsku jen malé zastoupení. Připomenout snad sluší
potravinářský průmysl, reprezentovaný několika řepnými cukrovary na Opavsku, Těšínsku
a Osoblažsku, a lihovarnictví. Feudální velkostatkáři z něj byli postupně vytlačeni akciovými
společnostmi drobných a středních rolníků.
Nový druh dopravy, který postupně vytlačil dostavníky a formany, představovala želez-
nice (→ dopravní poměry). Severovýchodní Moravu a malou část slezského teritoria protla

55
železnice již ve 40. letech v souvislosti se zprovozněním → Severní dráhy Ferdinandovy
z Vídně do Krakova. Roku 1855 uvedli do provozu její boční křídlo ze Svinova do Opavy.
Pro dopravní systém Slezska měly význam další dvě tratě: Moravsko -slezská ústřední dráha
z Olomouce do Krnova a dále do Opavy (1872) a dráha Košicko -bohumínská (1867–73).
Umožňovaly export slezského uhlí, dovoz železných rud do Třince a Vítkovic, dopravu
textilních surovin z Uher a Anglie, obchod se zemědělskými surovinami a potravinami,
ale i kyvadlové migrace pracovních sil. Pro moravskou část naší oblasti měla význam také
železnice spojující ostravské průmyslové centrum s Pobeskydím, tzv. Frýdlantská dráha,
uvedená do provozu v 70. letech. Teprve od jejího zprovoznění se datuje dynamický rozvoj
frýdecko -místecké textilní oblasti.
V době, kdy se ve Slezsku a na severovýchodní Moravě realizovala průmyslová revoluce
a v období po ní bezprostředně navazující industrializace, se vytvořila moderní ekonomická
struktura, která zemi nadlouho vtiskla charakter krajiny mimořádně nasycené průmyslovými
aktivitami. Vytvářely se současně výrobně-kooperační a obchodní kontakty s ostatními českými
zeměmi takové intenzity, že vplynutí ekonomiky Slezska do makroekonomického systému nově
vzniklé Československé republiky bylo samozřejmým vyústěním předchozího vývoje.
Období mezi občanskou revolucí 1848–49 a první světovou válkou bylo ve Slezsku a na se-
verovýchodní Moravě érou formování moderní občanské společnosti. Vnějšími projevy tohoto
procesu byl růst významu místních občanských samospráv a intenzivní spolkový život. Např.
v roce 1870 fungovalo ve Slezsku 179 spolků nejrůznějšího zaměření, od spolků spořitelních
a záloženských, přes osvětově-vzdělávací, až po spolky politické. Koncentrovaly se zejména
v Opavě, ale hojně se vyskytovaly také na venkově. Zdá se, že intenzivněji se spolkový život
rozvíjel v oblastech s německou majoritou. Také v této oblasti politické spolky přerůstaly
dříve v politické strany. Relativně vysoký stupeň gramotnosti obyvatelstva, díky husté síti
základních škol a vyšších škol, soustředěných hlavně v Opavě, Těšíně, Příboře, Novém Ji-
číně ad., byl atakován od 90. let imigrací negramotných nebo spíše jen částečně gramotných
imigrantů do ostravských dolů a průmyslových závodů. Naproti tomu rozvíjející se průmysl
přitahoval jedince s vysokým odborným vzděláním z jiných částí monarchie (zejména tech-
nická inteligence) a působil na potřebu budování místního vyššího školství a vznik kulturních
institucí, především v hlavním centru industrializace – Moravské Ostravě.
Do konce 19. stol. byl duchovní a kulturní život Slezska a severovýchodní Moravy ve vlivu
dvou kulturních center – Opavy a Těšína. Obě města byla sídlem vyšších škol (gymnázia, uči-
telské ústavy), působišti vyšších státních úřadů i profesionálních kulturních institucí. Opava
rozvíjela kulturní aktivity spíše německy nacionálně orientované a český podíl byl výraznější
až od 60. let. Orientovala se na Vídeň, zatímco česká složka duchovních aktivit se inspirovala
Prahou. Těšín měl rovněž úzké kontakty s Vídní, ale fungovaly též vztahy s polským kulturním
centrem v Krakově. Podmínky pro utváření Moravské Ostravy jako centra duchovního a kul-
turního života regionu se formovaly pozvolna. Např. ještě v roce 1869 bylo ve městě jen 59 %
gramotných obyvatel. Situaci charakterizuje skutečnost, že zatímco v roce 1870 se Opava ambi-
ciózně domáhala zřízení univerzity, neměla Ostrava ani jedinou střední školu. Z hlediska úrovně
duchovního a kulturního života možno bez nadsázky napsat, že průmyslové centrum regionu
až do přelomu stol. převyšovala některá mnohem menší střediska, např. Příbor, Frenštát ad.

Porážka centrálních mocností Německa a Rakouska-Uherska v první světové válce před-

znamenala rozsáhlé územní a státoprávní změny v Evropě. Slezsko se pro svůj hospodářský
a strategický význam uprostřed evropského kontinentu stalo předmětem územních sporů mezi
poraženým Německem a na jeho hranicích se nově vytvořivšími státy – Československou

56
republikou a Polskem. V samotném Horním Slezsku vzniklo silné hnutí volající po vytvoření
samostatného slezského státu. Výsledkem bylo, že 14. 10. 1919 pruský zemský sněm odhlaso-
val z podnětu Katolické lidové strany vytvoření samostatné hornoslezské provincie, jen volně
závislé na Berlíně a Vratislavi, s neomezeným vlivem místní honorace a římskokatolického
duchovenstva.
Nespokojenost Slezanů polské národnosti a jejich úsilí o připojení Poláky osídlených částí
Slezska k novému polskému státu spolu s motivy sociálními dala vzniknout v letech 1919–21
třem slezským povstáním. O státní příslušnosti sporného teritoria Slezska měl podle čl. 88
Versailleské mírové smlouvy z 28. 6. 1919 rozhodnout plebiscit. Ten se konal 20. 3. 1921
na sporném území opolského vládního obvodu a části obvodu vratislavského. Pro Polsko
se vyslovilo 40,4 %, pro Německo 59,6 %. Průběh plebiscitu nebyl ze strany německé zcela
korektní (administrativní nátlak, využití hlasů asi 170 tis. emigrantů, falšování statistik) a jeho
výsledky se staly podnětem k výbuchu třetího slezského povstání, které zabránilo realizaci
dělení země podle výsledků plebiscitu. Rada Ligy národů rozhodla 12. 10. 1921 s konečnou
platností, že Polsko obdrželo z plebiscitního území 3 214 km 2 (tj. 29 %) a 893 tis. obyvatel
(42 %). Na Polskem získaném území Slezska žilo roku 1921 cca 55 % Poláků a zbytek Němců.
Také na území přiznaném Německu zůstalo kolem 45 % Poláků. Na německé straně zůstala
města Bytom (Beuthen), Hlivice (Gleiwitz) a Zabře (Hindenburg). Do Polska připadly okresy
katovický, pštinský, rybnický, tarnohorský a části okresů bytomského a lublineckého včetně
měst Katovic a Chořova. Toto rozhodnutí značně posílilo hospodářský potenciál nového pol-
ského státu: bylo na něm 53 uhelných dolů, 10 dolů na zinek a olovo a 5 velkých hutí železa.
K Německu připadnuvší část Slezska měla výměru 36 325 km 2 a 4 518 469 obyvatel. Byla
administrativně rozdělena do vládních obvodů vratislavského, lehnického a hornoslezského
(Opolí). Bezprostředně po rozdělení země nastoupily značné přesuny obyvatelstva: do roku
1925 se z polské části Slezska přistěhovalo cca 110 tis. Němců, další imigrovali z Poznaňska.
Nastoupila zde cílená germanizace, zejména na Opolsku, kde zůstalo po plebiscitu půl mil. Po-
láků. Do roku 1933 klesl podíl k polské národnosti se hlásících obyvatel na pouhé 1,6 %. Bylo
to výsledkem bezostyšné a nevybíravé germanizace, používající hospodářských, politických
i kulturních nástrojů (propouštění z práce, administrativní nátlak, školská politika, likvidace
polských národních spolků, programové porušování tzv. ženevské konvence ap.). Dynamika
hospodářského vývoje byla v porovnání s ostatními částmi Německa vysoká. Značně se dife-
rencoval hospodářský vývoj v Dolním a Horním Slezsku ve prospěch posledně jmenovaného.
O vysoké úrovni slezského hospodářství svědčí např. to, že země měla nejhustší síť železnic
v Říši (184 km na 1 tis. km 2). Značné potíže zejména průmyslu báňskému a hutnímu půso-
bila ztráta východních trhů, která byla jen pomalu kompenzována získáváním nových odby-
tišť na území Říše. Slezsko celé a zvláště velká města, mezi nimi především Vratislav, byly
centry vysoké nezaměstnanosti a sociálního neklidu. Od hospodářské krize počátku 30. let
se do popředí politického života Slezska dostává Hitlerova NSDAP (1933 téměř 50 %). Podíl
na úspěchu nacistů zde měla nesporně tíživá sociální situace a „versailleské trauma“.
Z Polsku přidělené části Slezska (včetně části Těšínska) bylo vytvořeno tzv. slezské voj-
vodství na ploše 4 216 km2 s 1 295 528 obyvateli (z toho 72 % Poláků). Metropolí vojvodství
se staly Katovice. Část obyvatelstva německé národnosti optovala pro Německo a vystěhovala
se. Vojvodství získalo značně autonomní postavení v rámci polského státu (vojvodská vláda,
sněm atd.). Slezský báňský, hutní a textilní průmysl výrazně obohatily industriální struk-
turu státu: např. 1923 dodával 73 % celopolské produkce uhlí, 79 % surového železa, 71 %
oceli a téměř 100 % olova. Poměrně rychle se kompenzovaly ztráty na vývozu do Německa
vnitřním trhem. Převahu v těžkém průmyslu Slezska si udržoval původní německý kapitál,

57
od poloviny 20. let se prosazoval kapitál americký (Harrimann), velký podíl si stále udržovali
k Německu tíhnoucí slezští pozemkoví magnáti (Ballestrem).
K výrazným změnám došlo v postavení obyvatelstva polské národnosti. Patrné to bylo ze-
jména na vzrůstu počtu základních a středních škol s polským jazykem vyučovacím, nadále
zde však nevznikla ani jedna škola vysoká (náhradou měly být Pedagogický institut zalo-
žený roku 1928 a Vyšší studium společenských a hospodářských věd z roku 1936, obě v Ka-
tovicích). Katovice se z málo významné obce rozvinuly v slezské středisko polské kultury,
osvěty a školství (redakce, nakladatelství, divadlo, galerie). V průběhu 30. let se vyhrotily
rozpory s německou minoritou, mj. v důsledku ne vždy korektního postupu slezského vojvody
Graźyńského. Hnutí této minority se přiklonilo k Hitlerovi, počínalo si agresivně a zejména
roku 1939 se mnozí jeho příslušníci podíleli na diverzní činnosti vůči Polsku.
Někdejší rakouské Slezsko se stalo po vzniku nového československého státu jeho součástí.
Mezi Československem a Polskem vznikl spor o státoprávní začlenění Těšínska a také česko-
slovenská vláda si činila nároky na některá území bývalého pruského Slezska, artikulované již
za války příslušníky domácího i zahraničního odboje. Kromě Kladska šlo především o Rati-
bořsko, Hlubčicko a Kozelsko, tedy kraje, kde dosud přežívala dosti silná moravská minorita.
Z těchto nároků se uskutečnilo pouze připojení tzv. Hlučínska (316 km2, cca 50 tis. obyvatel)
na základě § 84 Versailleské mírové smlouvy. Toto území bylo oficiálně předáno českoslo-
venskému státu 4. 2. 1920. Složitěji se vyvíjela otázka těšínská (→ československo-polský
spor o Těšínsko 1918–20). Od listopadu 1918 bylo toto území na základě dohody provizorně
rozděleno a spravováno českým → Zemským národním výborem pro Slezsko a polskou Ná-
rodní radou Těšínského knížectví (→ Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego). Tuto dohodu
obě strany porušovaly. → Plebiscit na Těšínsku, který měl o území roku 1919 rozhodnout,
se neuskutečnil. Konečné rozhodnutí přinesla arbitráž z 10. 7. 1920 ve Spa, která respekto-
vala československé požadavky hospodářské, dopravní a strategické a přiznala ČSR území
o rozloze 1 278 km2.
S nevolí přijali vytvoření Československa slezští Němci a jejich soukmenovci ze severo-
východní Moravy. Odmítli podřídit se svrchovanosti nového státu a jejich poslanci vyhlásili
30. 10. 1918 vznik provincie → Sudetenland, která se měla stát součástí německého Ra-
kouska. Tato vzpoura byla v průběhu prosince 1918 a ledna 1919 potlačena a v zemi obnovena
československá státní svrchovanost.
Slezsko se stalo jednou z pěti zemí ČSR, rozlohou (4 423 km2) i počtem obyvatel (672 268)
nejmenší. Z přítomných obyvatel (1921) bylo 46,2 % Čechů, 39,6 % Němců a 13,4 % Poláků.
Do roku 1930 počet obyvatel vzrostl na 737 671, zvýšil se podíl Čechů (na 52 %) a klesl podíl
Němců (na 35,8 %) a Poláků (na 11,5 %). Část obyvatelstva, zejména na Těšínsku, se cítila
→ Slezany, kteří jazykově tíhli buď k češtině, polštině nebo němčině. Byla obnovena zemská
vláda v čele se zemským prezidentem Josefem Šrámkem, sněm a výbor byly nahrazeny tzv.
zemskou správní komisí. K 30. 11. 1927 bylo Slezsko spojeno s Moravou v Zemi morav-
skoslezskou se sídlem v Brně. Tak se ocitlo v jedné administrativně správní jednotce spolu
se severovýchodní Moravou. V moravských okresech Nový Jičín, Místek a Moravská Ostrava
žilo 281 332 obyvatel k roku 1930, z toho přibližně 75 % Čechů, 22 % Němců a 1 % Po-
láků. Německá populace se soustředila především na zemědělském Fulnecku a Novojičínsku
a samozřejmě v okrese Moravská Ostrava.
Poválečnou pozemkovou reformou bylo ve Slezsku zabráno cca 130 tis. ha půdy, z níž bylo
10 tis. ha přiděleno drobným rolníkům a vytvořeno 70 tzv. zbytkových statků o výměře od 80
do 250 ha. Zemědělská produkce se orientovala, zejména v okolí průmyslových měst, přede-
vším na mléčné hospodářství a mimořádný význam si uchovávalo lesnictví. Průmysl se dosti

58
obtížně vyrovnával se ztrátou někdejších rakouských vnitrozemských trhů, což ochromo-
valo jeho rozvoj. Ve struktuře industriálního sektoru stály na prvním místě dolování uhlí
a koksárenství, dále hutnictví železa, jemuž se dostalo nové injekce přílivem francouzského
kapitálu do Třince, kovoprůmysl a strojírenství. Tradiční slezský a severovýchodomorav-
ský průmysl textilní velmi utrpěl ztrátou nenáročných trhů uvnitř bývalé rakousko-uherské
monarchie. Pozice si udržoval průmysl stavebních hmot a keramiky, elektrárenství (od roku
1933 hlavně elektrárna v Třebovicích) a dřevařský průmysl (pily v Jeseníkách a Beskydech,
papírny v Žimrovicích a Vratimově). Z hlediska podílu průmyslového sektoru bylo Slezsko
nejprůmyslovější zemí Československa. Moravské okresy oblasti měly nejsilnější zastoupení
v průmyslu hutním a kovodělném, dále textilním a oděvním (Nový Jičín, Místek, Frenštát
pod Radhoštěm, Fulnek) a silně zde byl rozvinut průmysl potravinářský, těžící z blízkosti
ostravské průmyslové aglomerace.
Po vzniku Československa nastoupil značný rozmach kulturního a spolkového života v zemi.
Nejvýrazněji by se dal dokumentovat rozvojem školství. Např. na konci školního roku 1927/28
bylo ve Slezsku 341 českých, 271 německých a 82 polských obecných škol, 7 českých, 5 ně-
meckých a 1 polská střední škola typu gymnázia resp. reálky, 2 české, 1 německý a 1 polský
učitelský ústav, dále řada středních a vyšších škol odborných. Charakter vyšší školy mělo die-
cézní teologické učiliště ve Vidnavě. V severovýchodomoravských okresech fungovaly české
i německé základní školy a gymnázia v Moravské Ostravě, Místku, Novém Jičíně a Příboře, kde
působil také učitelský ústav. O mimoškolní vzdělání pečovala řada muzeí, některá byla nově
založena (zemědělské a legionářské v Opavě ad.). Vznikla řada nových knihoven. V Opavě pra-
covalo profesionální německé divadlo, ve kterém však také hostovaly pravidelně české soubory
z jiných měst (Ostrava, Olomouc). Profesionální scény (německou od 1895, českou od 1919) měla
Moravská Ostrava. Opava a Těšín pozvolna ztrácely význam nadregionálních kulturních cen-
ter a tuto funkci přebírala Ostrava. Slezsko nadále zůstávalo multikulturním regionem, avšak
ve smíšených oblastech začínala dominovat kultura národně česká.
Politické rozvrstvení obyvatelstva Slezska určovala nejen specifická sociální situace, ale
i komplikované národnostní poměry. Na většině území Slezska se prosazovala levicová ori-
entace, od 30. let pak sílila pozice nacionálně orientovaných stran německých a polských.
V Němci osídlených okresech v parlamentních volbách 1935 a v komunálních volbách 1938
bez konkurence zvítězila Henleinova sudetoněmecká strana (více než 95 % hlasů). Protičesko-
slovenské hnutí slezských a kravařských Němců a Poláků vyvrcholilo v roce 1938 otevřenými
útoky proti českým občanům, úřadům, institucím, namnoze řízenými diverzními centrálami
v Německu a Polsku. Cílem bylo rozbití Československa a připojení Němci obydlených oblastí
Slezska a přilehlé části Moravy k Říši a tzv. → Zaolzí k Polsku.

Na základě mnichovského diktátu čtyř velmocí byla západní část československého Slezska
spolu s dalším česko-německým příhraničím připojena k Říši. Na tomto území byla zřízena
k 1. 5. 1939 administrativně-správní jednotka Říšská župa Sudety. Západní Slezsko spolu
s několika severomoravskými a východočeskými okresy tvořilo v jejím rámci jeden ze tří
vládních obvodů – opavský, jejž spravoval tzv. vládní prezident. Obvod měl roku 1939 cca
810 tis. obyvatel, z toho 81 % německé a 19 % české národnosti. Patřily do něj však i okresy
Opava-venkov s 56 %, Bílovec s 62 % a Nový Jičín s 55 % Čechů. Hlučínsko bylo ze Sudet
vyčleněno a vzhledem ke své dřívější státoprávní příslušnosti (Prusko) bylo začleněno do tzv.
Altreichu (staré říše) a připojeno k vládnímu obvodu Opolí. Východní část Těšínska, tzv. Za-
olzí, bylo na základě ultimata polské vlády z 30. 9. 1938 v prvních dnech října okupováno
polskou armádou. Zábor zahrnoval celé okresy Fryštát a Český Těšín a několik obcí, resp.

59
částí katastrů z okresů Frýdek a Moravská Ostrava. Úhrnem to bylo cca 830 km2 a 230 tis.
obyvatel, z toho 126 tis. Čechů, 74 tis. Poláků a 17,2 tis. Němců. Zabrané území se stalo sou-
částí slezského vojvodství se sídlem v Katovicích. Z území československého Slezska zůstaly
Československu pouze obce ležící v okresech Moravská Ostrava a Frýdek. Ty se pak 15. 3.
1939 staly součástí protektorátu Čechy a Morava. Součástí záboru se stala také část severový-
chodní Moravy (Novojičínsko, Fulnecko, Příborsko) a byla připojena ke zmíněnému vládnímu
obvodu Opava.
Část Těšínska, okupovaná v říjnu 1938 sanačním Polskem, spolu se zbytkem Horního Slez-
ska, který se stal po první světové válce součástí Polska, byla v důsledku války Říše s Polskem
počátkem září 1939 obsazena hitlerovským Německem. Hitlerovým výnosem z 8. 10. 1939
byla tato oblast spolu s několika okresy západního Krakovska přičleněna k Říši a začleněna
do obvodu vládního prezidenta v Katovicích, jenž byl jedním ze čtyř obvodů říšské provincie
Slezsko (sídlem Vratislav). Poté, co byla zákonem z 20. 12. 1940 rozdělena provincie Slezsko
na provincii Dolní Slezsko (Vratislav) a provincii Horní Slezsko (Katovice), stal se tento díl
Slezska součástí naposled jmenované.
Celé československé Slezsko s výjimkou několika obcí na Frýdecku a Moravskoostravsku
se tak v září 1939 dostalo pod státní svrchovanost nacistické Říše. To ovlivnilo podstatně jeho
další osudy v příštích šesti letech druhé světové války.
Vztah okupačních úřadů k populaci bývalého československého Slezska a severovýchodní
Moravy se v jednotlivých částech výrazně odlišoval. Z té části území, která připadla k tzv. su-
detské župě, část obyvatel české národnosti, zejména příslušníci inteligence (učitelé, státní
zaměstnanci), emigrovala do zbytku Česko-Slovenska. Zbývající většina Čechů byla vysta-
vena perzekuci. Spočívala v omezení českého základního školství a v úplné likvidaci školství
středního, v násilném zavírání ostatních kulturních zařízení (knihoven, divadel ap.), omezení
spolkového života atd. Občanům české národnosti byl znemožněn přístup k výkonu atrak-
tivních zaměstnání. Určitého rozčarování se dostalo i místním sudetským Němcům, neboť
na důležité posty ve státní správě a hospodářských institucích byli dosazováni jejich soukme-
novci z Říše. Na okupovaném Těšínsku se nástrojem nerovnoprávného nakládání s místním
obyvatelstvem stala tzv. palcówka (otisk palce) a od roku 1941 tzv. německá → volksliste,
rozdělující občany do čtyř skupin. Předmětem trvalé perzekuce se stali především obyvatelé,
kterým nebyla volksliste udělena.
V části severovýchodní Moravy a Slezska, která se po 15. březnu stala součástí protekto-
rátu Čechy a Morava, sice zůstalo české školství základní a střední, ale i to podléhalo redukci
pod nejrůznějšími záminkami (např. uzavření reálného gymnázia v Místku ap.). Po říšském
vzoru byl „glajchšaltován“ veřejný a politický život (srov. Národní souručenství), postupně
byly likvidovány profesionální i neprofesionální kulturní instituce (knihovny, divadla), utlu-
men spolkový život. Nad orgány protektorátní státní správy vykonávaly dozor německé úřady,
podléhající říšské jurisdikci.
Hned zpočátku sledovali nacisté ve Slezsku dva cíle: využít maximálně průmyslového po-
tenciálu pro potřeby války a v co nejkratší době celou přičleněnou oblast germanizovat. Spl-
nění prvního cíle mělo umožnit zabavení neněmeckého a zejména židovského majetku a jeho
převod do rukou německých vlastníků. Druhého cíle mělo být dosaženo jednak násilnou ger-
manizací obyvatelstva, jednak fyzickou likvidací těch skupin, jejichž poněmčení z hlediska
rasového a politického nebylo považováno za únosné. Určitou roli tu měla sehrát kolonizace
kraje občany německé národnosti, která se však více uplatnila v říšském obvodu Horní Slez-
sko. Tam bylo do konce roku 1941 dosazeno na polské usedlosti 2 047 německých selských
a 562 rolnicko-řemeslnických rodin (cca 12 tis. lidí).

60
 Báňský a hutní průmysl, strojírenství a chemie Slezska a severovýchodní Moravy se staly
objektem zájmu říšskoněmeckého velkokapitálu (zejména → Říšské závody Hermanna
Göringa, koncernové podniky Deutsche Bank a Dresdner Bank, IG Farben ad.) a zdrojem
vysokých zisků. Využívaly se v masovém měřítku různé formy nucené práce (totální nasa-
zení, váleční zajatci, vězni koncentračních táborů, „ostarbeitři“). Potřeba udržet vysokou pro-
duktivitu válečného průmyslu nutila často nacistickou správu porušovat likvidační směrnice.
Proti odpůrcům nacismu však bylo postupováno bezohledně, o čemž svědčí stovky rozsudků
smrti, provedených v káznicích v Litoměřicích (pro oblast tzv. Sudet), Ostravě (pro protekto-
rát), v Katovicích, Kladsku a Vratislavi. Jako memento nacistického barbarství dodnes působí
tragédie slezské vesnice Životice na Karvinsku v roce 1944 (→ životická tragédie).
Perzekuce nebyla ve Slezsku přijímána pasivně. Od roku 1940 se objevovaly různé formy
živelného nenásilného odporu (sabotáže, letákové akce) i rezistence organizované, sahající
k násilným činům (→ partyzánský odboj). V protektorátní části našeho území to byly v po-
čáteční fázi nacistické okupace (od roku 1939) sokolská odbojová jednotka NEMO, napojená
na celostátní Ústřední vedení odboje domácího, dále skupina Obrana národa, Bílá lvice, Jan
Žižka ad. V sudetské části Slezska to byla zejména → Obrana Slezska, od roku 1943 pod ná-
zvem Obrana kraje Opavského, která měla napojení na protektorátní Obranu národa, na Pří-
borsku a Štrambersku ilegální skupina Štramberští partyzáni. Na Těšínsku operovaly Svaz
odvety a Tajná vojenská organizace, Lidová garda (Gwardia Ludowa), resp. Zemská armáda
(→ Armia Krajowa) a levicově orientovaná Lidová armáda (Armia Ludowa). V Moravsko-
slezských Beskydech se rozvíjelo zvláště od roku 1943 intenzivně partyzánské hnutí, na jehož
vrub připadaly desítky diverzních akcí na železnici, telekomunikacích, elektrických vedeních,
ve skladech munice a zásob, na vojenských transportech ap. Zejména po ústupu Slovenského
národního povstání se operační prostor některých jednotek, např. → partyzánské brigády
Jana Žižky z Trocova, přenesl do Beskyd a Pobeskydí.
S přibližující se frontou připadl odbojovým organizacím nový úkol: připravit průchod
fronty tak, aby ustupující německá armáda zničila co nejméně průmyslových kapacit, mostů,
komunikací. Na území historického Slezska vstoupila Sovětská armáda poprvé 19. 1. 1945
v prostoru Namyslova a již 23. 1. bylo dobyto první velké slezské město, Opolí, 27. 1. Kato-
vice a další města hornoslezského průmyslového okruhu. Vratislav padla 6. 5., Jelení Hora,
Kladsko a Minstrberk mezi 9. až 12. květnem. Centrum českého Slezska, Opava, byla osvobo-
zena 22.–24. dubna 1945 v rámci → Ostravské operace Rudé armády. Historicky cenný areál
vnitřního města i novější čtvrti byly z 83 % zničeny nebo poškozeny. Opava a několik vesnic
mezi ní a Ostravou (Krásné Pole, Velká Polom, Hlubočec ad.) se tak staly po Osoblaze válkou
nejvíce postiženými lokalitami Československa. Ostravě, která se dočkala osvobození od na-
cistů 30. dubna 1945, zůstal až na malé výjimky zachován nejen její hospodářský potenciál,
ale i obytné čtvrti a větší díl městské infrastruktury. To jí usnadnilo start do nové, poválečné
etapy vývoje.

Tak jako na konci první světové války, tak také v průběhu druhé se stalo Slezsko pro svou je-
dinečnou strategickou polohu předmětem hry mezi velmocemi. Sovětský svaz chtěl postoupe-
ním území Slezska obnovovanému Polsku kompenzovat svůj územní zisk východního Polska
z roku 1939. Přičlenění dříve pruského Slezska k Polsku bylo v souladu se zájmy některých
politických skupin polského domácího i zahraničního odboje, čehož Stalin v jednání se spo-
jenci využil. Také Československo vystoupilo s územními nároky vůči poraženému Německu:
dožadovalo se Kladska i některých území na Ratibořsku, Kozelsku a Hlubčicku.

61
 Otázka Slezska se dostala na pořad jednání teheránské konference (28. 11.–1. 12. 1943). Slez-
sko bylo na Stalinův nátlak zařazeno mezi kompenzační území Polska za ztráty na východě
předválečného Polska. Na jaltské konferenci (4.–11. 2. 1944) prosadil Stalin přes odpor Roose-
velta a Churchilla projekt západní hranice Polska na Odře a Lužické Nise. Zde se také podařilo
Stalinovi získat souhlas deportovat německé civilisty z těchto území do SSSR jako pracovní
síly. Bezprostředně po obsazení tohoto území Sovětskou armádou byla ustavena polská civilní
správa, která převzala do svých rukou civilní záležitosti. Mezitím se v Postupimi sešla spoje-
necká konference (17. 7.–2. 8. 1945). Podle čl. IX b závěrečného aktu měla až do konečného roz-
hodnutí mírové konference být postavena pod polskou správu území na východ od linie Baltské
moře – tok Odry – Lužická Nisa – československá hranice. Čl. XIII ukládal Polsku „humánním
a organizovaným způsobem“ provést transfer německého obyvatelstva z těchto oblastí do Ně-
mecka. Z území polského Slezska od počátku roku 1945 do konce 1947, kdy byl dokončen trans-
fer, uteklo před frontou nebo bylo přesídleno do sovětské a britské okupační zóny asi 3,1 mil.
německých Slezanů. Usídlili se ponejvíce v Dolním Sasku, Bavorsku a Sasku.
Polský stát převzal válkou velmi zdevastovaný kraj. V Opolsku a na Horním Slezsku bylo
zničeno 15–50 % komunikací, většina mostů, průplavů. Rozsah poškození budov ve městech
se pohyboval od 10 do 80 %. Ve Vratislavi zůstala obyvatelnou sotva třetina domů. Většina
dolů byla zatopena, ze 40 % byly poškozeny hutě, z 80 % kovoprůmysl. V Opolsku a na Dol-
ním Slezsku zanechal wehrmacht 15 tis. minových polí. Vylidněné vesnice a města byly osid-
lovány repatrianty z východních, Sovětským svazem násilně odtržených krajů, přesídlenci
z centrálního Polska a reemigranty, Poláky, kteří se vraceli z emigrace v západní Evropě.
Podle sčítání lidu z roku 1950 žilo např. ve vratislavském vojvodství 40 % repatriantů, 55 %
přesídlenců a pouze 5 % původního obyvatelstva. Naproti tomu na Opolsku bylo původního
obyvatelstva kolem 55 %. Proces obnovy díky všestranné podpoře polské vlády probíhal rych-
lým tempem. Slezsko se do jisté míry stalo jakousi „laboratoří“, v níž si socialistická vláda pod
nátlakem hegemona východního bloku SSSR ověřovala nové metody vládnutí. Stalo se oblastí
masové → socialistické industrializace, zvláště těžkého průmyslu (hornictví, hutnictví, těžké
strojírenství). Sledovaly se dva cíle: vybudovat mohutnou základnu schopnou zbrojní výroby
a na druhé straně surovinovou závislostí (železná ruda, ropa, zemní plyn) vytvořit hospo-
dářskou bázi pro upevnění politické závislosti na SSSR. V polovině 60. let se ve dvou slez-
ských vojvodstvích, katovickém a vratislavském, soustředila třetina všech osob zaměstnaných
v průmyslu. Slezsko se tak stalo hlavním nositelem tzv. socialistické industrializace ve státě.
Slezsko-krakovská průmyslová oblast dodávala Polsku 58 % elektrické energie, 97 % černého
uhlí, 90 % oceli a 60 % cementu.
Do roku 1949 proběhla pozemková reforma. Jen na Opolsku a Vratislavsku bylo rozděleno
1 878 tis. ha půdy drobným rolníkům a vzniklo cca 220 tis. nových rolnických hospodář-
ství. Socializace zemědělství, která byla cílovým programem vlády a Polské dělnické strany,
nenašla ve Slezsku očekávaný ohlas a zemědělství si uchovalo převážně malo- a středorol-
nický charakter. Rolnická hospodářství paradoxně vykazovala vyšší výnosy a produktivitu
než závody družstevní nebo státní, hospodařící na větších plochách a s dokonalejším parkem
zemědělských strojů.
Ve Slezsku probíhala zejména v 50.–80. letech silná → urbanizace, vyvolaná industriali-
začními procesy. V některých vojvodstvích dosahoval podíl městského obyvatelstva na popu-
laci až 65 % (Katovice). Vznikla řada nových měst a obytných sídlišť.
Programu „repolonizace“ tzv. ziem odzyskanych, a tedy i Slezska, odpovídala i kulturní
politika Polska. Ve Slezsku byly budovány kulturní a vzdělávací instituce, které měly při-
spívat k rychlé identifikaci nových osídlenců s regionem. Byla založena řada divadel, nově

62
zřízeno cca 20 vysokých škol, které se soustředily hlavně ve Vratislavi a městech horno-
slezské průmyslové aglomerace. Na budování vratislavské univerzity se významně podíleli
vědci a pedagogové, kteří přesídlili ze sověty okupovaného Lvova. Několik vysokých škol
vzniklo i v regionálních centrech (Opolí, Zelená Hora, Těšín ad.). Do Vratislavi byla též pře-
místěna nejvýznamnější lvovská knihovna – Ossolineum. Velká péče byla věnována zkou-
mání a propagaci slezské historie, zdůrazňující polské prvky v minulosti země.
Z území Slezska nevznikla po roce 1945 samostatná administrativně správní jednotka,
i když místní funkcionáři o to čas od času usilovali (nejnověji po roce 1989). Zcela na slezském
teritoriu se dnes nacházejí vojvodství Jelení Hora, Lehnice, Valbřych, Vratislav, Opolí, do mi-
moslezských území přesahují vojvodství Zelená Hora, Lešno, Kališ, Čenstochová, Katovice
a Bílsko-Bělá. Za uplynulé půlstoletí se podařilo Slezsko hospodářsky, politicky i kulturně
zcela integrovat do polského státu, aniž by se setřela jeho historicky podmíněná specifika.
Československé Slezsko se vrátilo do obnoveného státu po druhé světové válce bez územ-
ních zisků a ztrát. Přání zejména místních slezských činitelů po „opětném sloučení oněch
slezských území, v nichž na obou stranách hranic žili a žijí příslušníci našeho národa a jež
je podloženo nejen etnickými a kulturně politickými, nýbrž také naléhavými hospodářskými
důvody“, zůstalo obdobně jako po první světové válce nenaplněno. Ač v občanské složce
protifašistického odboje ve Slezsku byla zastoupena dosti výrazná tendence po obnově Slez-
ska jako plnohodnotné politické správní jednotky Československa a již v ilegalitě se ustavila
Národní rada slezská jako její budoucí vláda, zůstal zachován předválečný stav s tou korekcí,
že pro Slezsko a správní okresy Moravská Ostrava, Místek a Nový Jičín byla vytvořena usne-
sením vlády ze 17. 5. 1945 → expozitura Zemského národního výboru v Brně. Ta přetrvala
do roku 1948. Od 1. 1. 1949 začaly fungovat krajské národní výbory. Slezsko bylo spolu s při-
lehlými částmi Moravy rozděleno do dvou krajů – Ostravského a Olomouckého a po jejich
transformaci roku 1960 se stalo součástí Severomoravského kraje. Do jisté míry tyto změny
respektovaly v důsledku hospodářského a politického vývoje vytvořené nové regionální vazby
a vztahy. Byly ovšem též nástrojem racionálně nevysvětlitelného úsilí komunistického režimu
potlačit ve vědomí občanů reminiscence na Slezsko a pocit příslušnosti k němu, což bylo v ur-
čitých kruzích vnímáno jako překážka upevňování tzv. socialistického vlastenectví. V letech
ideologického a politického „tání“ komunistického totalitního režimu (1968–69) se objevovaly
nesmělé pokusy vyvolat diskusi o Slezsku (revue Slezsko a brněnský Index), skončily však ne-
zdarem. Také snaha prosadit Slezsko jako jeden z chystaných vyšších územně-správních celků
v již demokratické České republice v 90. letech vyzněla naprázdno. Z tohoto hlediska se tedy
situace v československém a polském Slezsku po druhé světové válce výrazně odlišovala.
Také teritorium československého Slezska patřilo k válkou nejsilněji poškozeným oblastem
Československa. Úhrnné válečné škody byly odhadnuty na 21 mld. Kčs, přičemž nejvíce byly
postiženy okresy Ostrava, Opava, Český Těšín a Fryštát. Škody způsobily na jedné straně
vojenské operace v průběhu fronty, na straně druhé záměrné destrukce ustupujícího wehr-
machtu. Zatímco slezský báňský a hutní průmysl byl poškozen relativně málo, velké ztráty
zaznamenalo potravinářství, strojírenství, dřevařský průmysl a polygrafie. Také ztráty textil-
ního průmyslu byly menší, protože se soustředil v severozápadní části Slezska, kde se nevedly
prudké boje. V červenci 1945 leželo ve Slezsku ladem 30 % zemědělské půdy, zničen byl
strojový park, hospodářské budovy a vybita nebo odehnána stáda dobytka. Vážně byl poško-
zen dopravní systém: nesjízdná byla většina železničních tratí (vytrhané kolejnice, zničené
mosty) a silnic (škody na nich byly 23 mil. Kčs). Zcela rozvrácen byl kulturní život. Ve všech
slezských okresech s výjimkou frýdeckého za okupace zanikly české školy, pouze na Opav-
sku a Bílovecku a na Příborsku se udrželo 100 českých obecných škol, z nichž většina byla

63
válečnými operacemi poškozena. Zničeno bylo 400 knihoven, 30 kin a 172 jiných kulturních
zařízení. V troskách zůstala divadelní budova a výstavní budova → Slezského zemského mu-
zea v Opavě s cennými sbírkami a knihovnou, požáry zničily několik archivů, mezi nimi
i depozitáře → Zemského archivu v Opavě.
V prvních poválečných letech se dostaly do popředí ve Slezsku a na severovýchodní Mo-
ravě tyto úkoly: → odsun německého obyvatelstva, osídlení vylidněných oblastí, konfiskace
majetku Němců a kolaborantů, odstraňování válečných škod a zajištění normálního chodu
života (doprava, zdravotnictví, zásobování, bezpečnost). Odsun Němců zde měl řadu specifik,
daných tím, že kromě místních Němců se na území Slezska zdržovalo několik tisíc uprchlíků
z Hlubčicka, Ratibořska, Kladska i ostatních částí Říše a složitým problémem byla identifikace
etnické příslušnosti části obyvatelstva Těšínska a Hlučínska. Po ukončení hlavní vlny odsunu
zůstalo v celém moravsko-slezském pohraničí asi 19 tis. Němců, z toho nejvíce ve slezském
okrese Jeseník (4 400, tj. 13 % obyvatel), městech Ostravě (4 237) a Opavě (1 022).
Souběžně s transferem probíhalo osídlování, spojené s předáváním konfiskovaného němec-
kého majetku novým osídlencům. Hustota obyvatelstva poklesla v oblasti, v níž byl prove-
den masový transfer Němců, do roku 1952 na cca 85 osob/km2. Nejhůře na tom byly okresy
Bruntál (47), Vítkov (54), Krnov (57), nejlépe Hlučín (163) a Opava (156), které se přiblížily
předválečné úrovni, a okresy na severovýchodě Moravy s výjimkou Fulnecka. Nejpomaleji
probíhalo osídlování okresů západního Slezska, převážně agrárních a méně industrializova-
ných. Slezsko bylo osídlováno hlavně přistěhovalci z Moravy (zejména z Valašska, → Lašska
a střední Moravy), zčásti ze Slovenska a reemigranty z Volyně. V roce 1952 pouze polovina
obyvatel západního Slezska byli původní usedlíci, zatímco zbytek tvořili přistěhovalci. Ob-
dobná situace byla na Fulnecku. Více než dvě třetiny obyvatel tvořili přistěhovalci v okre-
sech Krnov, Bruntál a Jeseník. Populační změny v těšínské části Slezska nastoupily později
a byly indukovány hlavně rychlým a masovým nástupem tzv. socialistické industrializace.
To výrazně ovlivnilo další vývoj země.
Po únorovém komunistickém puči se stalo Slezsko s přilehlou částí Moravy oblastí ra-
dikální transformace ekonomické, sociální i politické. Jejím základem byla tzv. socializace
zemědělství, prováděná obvykle násilnými formami, a tzv. socialistická industrializace, v je-
jímž rámci se zde více než jinde v republice prosazovala „ocelová koncepce“, tedy přednostní
investice do těžkého průmyslu. Proměny slezského a moravského zemědělství se realizovaly
ve dvou etapách. Tou první bylo předání usedlostí konfiskovaných odsunutým Němcům
do soukromého vlastnictví novým osídlencům. Tento akt získal mnoho nových osídlenců pro
KSČ, která tehdy spravovala Ministerstvo zemědělství (Július Ďuriš). V druhé etapě následo-
vala kolektivizace, která narážela v některých částech Slezska na značný odpor právě těchto
nových osídlenců-zemědělců a způsobila návrat mnoha z nich do původních bydlišť, tedy
vysídlování. Tyto procesy měly za následek, že se pronikavě změnila původní ekonomická
struktura země (směrem k převaze průmyslového sektoru, v jeho rámci pak především k hor-
nictví a těžkému průmyslu a strojírenství). Tato změna indukovala velké změny v sociální
struktuře populace (převaha zaměstnaných v průmyslu) a v sídelních poměrech (soustředění
obyvatelstva v ostravské aglomeraci, urbanizace). Protože se tyto procesy prosazovaly z hle-
diska prostorového nerovnoměrně a drtivá většina investic byla lokována do průmyslové ob-
lasti kolem Ostravy, prohloubily se ekonomické a sociální rozdíly jednotlivých částí země:
vznikl „chudý“ západ a „bohatý“ východ. Nejsilnější minoritou se v poválečném Slezsku stali
→ Poláci (Těšínsko), jichž zde roku 1961 žilo 61 650 a 1991 již jen 47 500. Působila zde pře-
devším přirozená asimilace, a to prostřednictvím smíšených manželství, někdy však také ne-
citlivé zásahy ze strany většinové národnosti (školství, kulturní zařízení). Vzdor uplatňování

64
„marxistické“ národnostní politiky nebylo soužití obou etnik bez třecích ploch, jak naznačil
např. spor o tzv. → Cieslarovu platformu.
Bylo-li Slezsko se sousedními severovýchodomoravskými okresy před druhou světovou vál-
kou multikulturní oblastí českou, německou, polskou, židovskou, nastoupila po válce jedno-
značná dominance kultury české s výjimkou tzv. Zaolzí, kde se rozvíjela autonomní kultura
polská pod silným vlivem mateřského etnika a pochopitelně i ovlivněná kulturou většinovou.
Jestliže se bezprostředně po druhé světové válce do určité míry uplatňovala a byla tolerována
snaha vypěstovat zejména u nových osídlenců povědomí identity se Slezskem, k čemuž měly
sloužit vedle tradičních kulturních institucí (Slezské divadlo, Slezské muzeum ad.) i nově vy-
budovaný → Slezský ústav v Opavě a obnovená Matice opavská, postupně se prosadila marxis-
tická koncepce tzv. socialistického vlastenectví, která každou identifikaci s historickými celky
odsoudila jako buržoazně nacionalistickou úchylku a její nositele ostrakizovala. Projevilo se to
např. v tom, že přívlastek „slezský“ zmizel z názvů řady institucí a paradoxně tam, kde zůstal,
nevyjadřoval skutečný obsah činnosti (srov. Slezský ústav ČSAV v Opavě, jemuž bylo přidě-
leno zabývat se problematikou průmyslových oblastí a národnostních menšin v Československu
a v dalších evropských zemích). Návraty k ideji slezanství se objevovaly zákonitě vždy, když na-
stalo ideologické tání. Výsledkem bylo, že na rozdíl od Polska se v podmínkách převratných po-
pulačních přesunů povědomí o Slezsku zcela vytratilo, ale nebylo nahrazeno jinou identifikační
hodnotou, která by vytvářela a fixovala vztah nových obyvatel k regionu. Projevovalo se to ja-
kousi vykořeněností obyvatelstva, která velmi nepříznivě ovlivňovala vztah občanů k místům,
v nichž žili. Z této jistě nenormální situace těžila Ostrava, která díky svému výsadnímu posta-
vení v ekonomice země na sebe stahovala dominanci také ve sféře společenské a kulturní.
Oživení myšlenky slezanství nastoupilo až v procesu demokratizace po listopadovém pře-
vratu 1989. Manifestovalo se to např. v návratu přívlastku „slezský“ do názvu řady institucí
divadel, bank, průmyslových podniků ap., v prosazení práva přihlásit se k tzv. „slezské národ-
nosti“ do cenzu z roku 1991, v úsilí o zřízení samostatné → Slezské univerzity a v neúspěš-
ných pokusech o konstituování Země slezské a slezského biskupství (1996 vytvořena diecéze
ostravsko-opavská se sídlem v Ostravě) jako administrativně správních jednotek organizace
státu a římskokatolické církve. Pozitivním projevem toho bylo, že místní vědecké instituce
se začaly soustavně zabývat vědeckým výzkumem Slezska (historie, dějiny umění, filologie,
sociologie ad.).
Jak ukázaly některé veřejné průzkumy, od roku 1990 se podařilo posílit v obyvatelstvu
Slezska jeho povědomí o zemi, v níž žije, vytvořit vztah k regionu a zakotvit občanskou
identifikaci ve smyslu příslušnosti k českému národu a Slezsku jakožto k jedné tímto národem
osídlené zemi. Pocit slezanství, spojující Čechy z našeho Slezska s Poláky z polského Slezska,
začal v posledních letech fungovat jako duchovní podklad směřování k utváření slezských
euroregionů jakožto základny oživení vzájemných ekonomických, kulturních, turistických aj.
kontaktů. Slezská identita, dosud pevně zakořeněná v povědomí někdejších německých Sle-
zanů, odsunutých po druhé světové válce z Polska a Československa, vytváří ideový most pro
spolupráci Čechů, Poláků a Němců v tomto regionu v nejrůznějších rovinách (věda, kultura,
turistika, obnova památek). Obnovené pojetí slezské identity se může za příznivých okolností
zformovat v produktivní přínos pro výchovu k evropanství.
Lumír Dokoupil a Milan Myška

65
ADAM
SLOVNÍKOVÁ ČÁST
A
ADAM, Albert, malíř, * 6. 8. 1824 Hynčice
(Město Albrechtice, Bruntál), † 7. 5. 1894
Velký Valštejn (Město Albrechtice, Bruntál).
Působil jako malíř kostelních obrazů a re-
staurátor ve Velkém Valštejně na Krnov-
sku. Kompoziční schémata přejímal z barok.
vzorů, později v jeho tvorbě převažují naza-
rénské vlivy. Přestože byl samouk, dopraco-
val se k poměrně dobrým výsledkům. Jeho
obrazy se nacházejí v četných kostelech čes.
Slezska a sev. Moravy (Třemešná, → Slezské
Rudoltice, → Město Albrechtice, Janov, Jin-
dřichov, Lichnov, Václavov, Moravský Kočov,
→ Horní Benešov, Butovice, Bartošovice,
Jakartovice).
Lit.: Schenková, M.: K dějinám malířství 19. století
ve Slezsku, ČSM-B 29, 1980; Indra, B.: Příspěvky k bio-
grafickému slovníku výtvarných umělců na Moravě
a ve Slezsku v 16. až 19. století, ČSM-B 41, 1992.
Obr.: V66. MSch
ADAM, Engelbert, herec, básník a drama-
tik, * 1. 6. 1850 Nové Heřminovy (Bruntál),
† 21. 12. 1919 Bruntál.
Narodil se jako syn hospodáře. Absolvoval
pět tříd stát. gymnázia v → Opavě. Z fin. dů-
vodů musel studium přerušit. Svůj herecký
talent rozvinul v měst. divadle v Opavě (→
div. budovy a sály). 1868 získal angažmá
v divadle v Temeschburgu. Od té doby se da-
tuje jeho dlouholetý herecký kočovný život,
při němž se dostal do mnoha evr. divadel
a také do Ruska. Získal dobré jméno jako
herec prvních rolí, hrál otcovské a komické
charakterní role a výborně zpíval bas v ope-
rách buffa. Mezi jeho nejvýznamnější role
patřil zbrojíř Hans Stadinger ve hře Waffen-
66
ADÁMEK
-schmied Alberta Lortzinga, starosta van
Bett v Zar und Zimmermann téhož autora
a tvrdohlavý republikán Verrinna ve Fiescovi
Friedricha Schillera. V l. 1904–07 byl hos-
tinským v Olomouci, od r. 1910 majitelem
kina v → Bruntále. Mezitím začal psát básně
a hry. Jeho sbírka básní Vo ons derhäm –
Jäs und Das (1898) dosáhla několika reedic.
Mezi jeho nejlepší lid. hry patří Ehrenamt
(1900) a Vater Haymann (1898), ve které hrál
sám hl. roli. Hra byla provedena ve více než
60 městech nejméně třistakrát.
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlan-
des, Wolfratshausen 1964; kol.: Freudenthal und seine
Kreisgemeinden, Esslingen 1990; Martinek, L.: Litera-
tura německého a českého jazyka na (stávajícím) okrese
Bruntál, in: Literatura v českém a polském Slezsku,
Opava – Cieszyn 1996. LM
ADÁMEK, Ferdinand, malíř, grafik, * 24. 2.
1896 Praha, † 13. 7. 1975 Ostrava.
Studoval Uměleckoprůmyslovou školu
v Praze v l. 1912–15, jeho učiteli byli Ema-
nuel Dítě, Bedřich Hofbauer, Jaroslav Špil-
lar, František Kysela, Alois Wachsmann. Byl
členem SVUM a → MSVU. Autor portrétů,
např. Starostové města Ostravy, nacháze-
jící se v budově ostr. radnice. Maloval kra-
jinu i náb. motivy. Souborně vystavoval
v opavském → SZM (1928).
Lit.: Hýl, V.: Výtvarné umění ostravského kraje, Ostrava
1941. PH + MŠť
ADÁMEK, René, klavírista a hudební pedagog,
* 21. 7. 1955 Rumburk (Děčín).
Hud. nadání zděděné po matce (učitelce
hudby) uplatnil při studiu na Státní (dnes
→ Janáčkově) konzer vatoři v → Ostravě
(1970–76) a JAMU v Brně (1977–81), na které
byl žákem Vlastimila Lejska. 1976 se stal
učitelem klavírní hry na LŠU ve → Vítkově
a následně (1983–93) i jejím ředitelem. V r.
1993 přešel jako odb. asistent na katedru hud.
výchovy PF → OU (1997 doc., 2008 prof.).
V současné době (2012) i prof. na Katolické
univerzitě ve slov. Ružomberku a na Aka-
démii umenia v Banské Bystrici. S Petrem
Hanouskem vytvořil (1980) úspěšné klavírní
duo, jehož umění ocenila t. r. porota mez.
ADÁMKOVÁ HEIDROVÁ
ADÁMEK
jesenické Schubertovy soutěže 2. cenou a ti-
tulem laureátů. Duo vystoupilo na koncer-
tech s → Janáčkovou filharmonií Ostrava,
Rybnickou filharmonií (Polsko) ad. orches-
try. Značnou pozornost věnovalo interpretaci
skladeb současných čes. skladatelů (→ I. Hur-
níka, → V. Svatoše, → E. Dřízgy ad.) a skla-
deb u nás méně známé franc. hudby (např.
Gabriela Faurého). Čes. klavírní hudbě jsou
také nejčastěji věnovány umělcovy nahrávky
z 90. l. i ze současnosti. Svou publikační čin-
nost orientuje A. především na didaktické
problémy klavírní hry. JM
ADÁMKOVÁ HEIDROVÁ , Hana, hudební peda-
gožka a publicistka, * 12. 7. 1975 Opava.
Studovala na Střední pedagogické škole v →
Krnově (1993–98) a na FF → OU obory čes.
jazyk a hud. výchova. Doktorské studium ab-
solvovala r. 2001 na PF OU (disertace Uni-
verzitní profesor Josef Schreiber, tiskem
2003). Pracovala nejprve jako odb. asistentka
na katedře hud. výchovy PF OU, od r. 2007
na → Janáčkově konzervatoři a gymnáziu
v → Ostravě, kde učí hudebněteoretickým
předmětům. Uplatňuje se v médiích jako hud.
publicistka a kritička. V r. 2007 získala na PF
OU PhDr. (rigorózní práce Hudebně ekolo-
gická problematika a její místo v současné
hudební výchově, tiskem 2009). Je autorkou
knihy Kubínovo kvarteto 1972–2012 (2012).
KS
ADAMSONOVÁ , Joy (vl. jm. Friederike Vic-
toria Gessner), výtvarná umělkyně, spisova-
telka, ochránkyně zvířat, * 20. 1. 1910 Opava,
† 3. 1. 1980 Shaba (Keňa, Afrika).
Otec Victor Gessner byl stavebním radou
zem. úřadu v → Opavě, její dědeček byl
známý podnikatel v papírnictví a stavebnic-
tví Carl Weisshuhn. Dětství strávila v Sei-
fenmühle – letním sídle Weisshuhnů u řeky
Moravice nedaleko Kružberka (dnes za-
topeno) – a srubové vile, postavené r. 1919
nad pozdější Kružberskou přehradou (→
vodní díla). Tam byla do požáru v r. 1992
umístěna expozice o dětství A. v údolí Mo-
ravice, které mělo vliv na její pozitivní vztah
67
ADAMUS
k přírodě. V Opavě absolvovala ZŠ a dva
ročníky něm. gymnázia. Po rozvodu rodičů
odešla s matkou do Vídně, kde vystudovala
malířství. V r. 1935 se provdala za Rakušana
Viktora von Klarwilla, brzy se však rozvedla
a vzala si švýcarského botanika Petera Bel-
lyho. S ním odešla r. 1938 do Afriky a vě-
novala se malířství, kreslila tamní květiny,
studovala krajinu i zvířectvo. Vytvořila 4 tis.
kreseb, z nichž většina je vystavena v keň-
ském nár. muzeu. Potřetí se vdala za George
Adamsona, který pečoval o africkou divokou
zvěř a podílel se na založení afrického nár.
parku. Společně s ním se pokoušela africká
zvířata, která byla narozena v zajetí, připra-
vovat na život v přírodě. Z těchto zkušeností
vznikla kniha o lvici Else (Living Free. The
Story of Elsa and Her Cubs, 1961), která
měla velký úspěch a rozšířila se v mnoha
překladech do celého světa (česky Příběh
lvice Elsy, 1968). Stala se základem film. i te-
lev. inscenací (nejznámější Born Free, 1966,
česky Volání divočiny). Popularitu si získala
také její autobiografie The Searching Spirit a ve
(1978, česky Volání divočiny, 1984). Úspěch
měl i její příběh o levhartici Penny (Queen of
Shaba. The Story of an African Leopard, 1980,
česky Příběh levhartice Penny, 1988), který
již nestačila sama dokončit. Nedlouho před
svými 70. narozeninami byla zavražděna
býv. zaměstnancem, kterého propustila kvůli
krádeži. Zásluhy A. byly uznávány po celém
světě, udržovala také trvalý písemný kon-
takt s rodnou zemí. Fin. zisk ze svých knih
věnovala na záchranu ohrožené zvěře.
Lit.: BSSSM 1; J. A.-Gessner, Troppauer Heimat-Chro-
nik 361, únor 1980; Ficek, V.: Opavská rodačka J. A., VL
7, 1981; Andrle P. a kol.: Dětství v Seifenmühle, Morav-
ský Beroun 2000; Beranová, Z.: Setkání se smrtí. Příběh
rodačky J. A., Praha 2007. JS + JI
ADAMUS, Alois, historik, archivář, středo-
školský profesor, * 28. 1. 1878 Kunčice
(Ostrava-město), † 23. 8. 1964 Kosmonosy
(Mladá Boleslav).
Narodil se v rodině rolníka. Po maturitě
na čes. gymnáziu v → Místku studoval krátce
teologii v Litoměřicích, od r. 1904 historii
ADAMUS
a geografii na FF UK. V r. 1908 začal působit
jako středošk. prof., r. 1912 se vrátil do rod-
ného kraje na nově zřízené gymnázium v →
Orlové. Po vzniku ČSR byl jako znalec slez.
problematiky povolán do plebiscitní komise.
1. 7. 1923 byl jmenován archivářem a ředi-
telem měst. muzea v Moravské → Ostravě
(→ Ostravské muzeum). Usiloval, aby měst.
archiv (→ AMO) naplňoval úkoly nejen v ob-
lasti správní, ale i věd., muzeum orientoval
na dokumentaci změn v životě prům. aglo-
merace. I v odb. práci mu trvalý námět po-
skytovala minulost obcí prům. oblasti (např.
Slezské Ostravy, Orlové, → Karviné). Význ.
byla zejm. syntéza Dějiny města Ostravy
v přehledu až do r. 1860 (1927). Velkou po-
zornost věnoval studiu vývoje nár. vědomí,
v souvislosti s → čs.-pol. sporem o Těšínsko
připravil v r. 1920 francouzsky a italsky pub-
likovanou práci, kterou v r. 1924 vydal v roz-
šířené verzi s názvem Naše Slezsko. Řadu
studií věnoval vývoji školství a náb. poměrů,
zejm. na → Těšínsku. Pozornost zaměřil též
k osobnosti → P. Bezruče a k jeho básnic-
kému dílu. Připravil diplomatář Moravské
Ostravy (Sbírka listin k dějinám města Mo-
ravské Ostravy, 1929). Publikační úsilí zavr-
šil v r. 1936 spisem Pohled do dějin Severní
dráhy Ferdinandovy po stoleté činnosti. Jeho
organizační a badatelskou práci ukončil od-
chod do Turnova v r. 1935. Za celoživotní
dílo získal r. 1948 Cenu města Ostravy.
Lit.: BSSSM 1; Jiřík, K.: Zemřel archivář a historik
A. A., in: Ostrava 3, 1966; Suldovský, A. (Jiřík, K.):
Bibliografie prací A. A., in: Ostrava 10, 1979.
ADAMUS, Karel, konceptuální umělec, básník,
autodidakt, * 29. 4. 1943 Plzeň.
Od útlého věku žije v → Třinci. Vystudoval
SŠ prům. v → Karviné (1961) a živil se jako
dělník. V 60. l. začal projevovat zájem o poe-
zii, zejm. experimentální, což ho vedlo také
k občasnému setkávání s inspirativním Ji-
řím Kolářem. První pokusy s textem za-
znamenávají jeho Vizuální básně (1966/67),
následované řadou dalších souborů a vrcho-
lící Básněmi-obrazy (1968–69, 1973–76),
které představují vizuální objekty vzniklé
ADASH
vzájemným prolínáním strojopisných vrs-
tev. V případě Cigaretových básní (1969–70)
umožňují jen propálené díry v obálce nahléd-
nout do textu či obrazu na vloženém lístku.
Z tvorby poč. 70. l. zaslouží pozornost Hold
šlépějím (1973), zal. na cestování v botách
s podrážkou doplněnou o plastická písmena.
Do poloviny 80. l. rozvíjel zejm. Minimální
metafory (sémantická hra vztahu označu-
jícího a označovaného), jimž se blíží také
trojrozměrné Básně-objekty a Předmětné
básně. Od r. 1980 A. tvořil Flosáže, jedno-
duché kresby, jejichž jednotlivé linie jsou
provedeny se značným časovým odstupem,
od r. 1983 Peripatetické básně, pro něž je zá-
sadní záznam během pohybu v exteriéru.
Z těch následně vyplynuly Větrné básně, je-
jichž vznik je v podstatě přenechán náhod-
ným silám větru. V novém tisíciletí se A.
obrátil také k lit. textu (soubor Po Dně, 2008).
Svou tvorbu A. vystavoval samostatně např.
v Galerii Studio v → Opavě (1988), Galerii
Langův dům ve → Frýdku-Místku (1996),
Galerii Půda v Českém → Těšíně (2000),
Galerii Sokolská v → Ostravě (2001) či v →
Domě umění v Opavě (2002). Účast na kolek-
tivních výstavách zahrnuje význ. akce doma
(např. Nové cesty kresby a grafiky v Paláci
kultury Praha, 1990, Umění akce v pražské
výstavní síni Mánes, 1991, či Slezský koncept
v → GVUO, 2004) i v zahraničí, a to zejm.
v Nizozemí (Konkrete poëzie?, Stedelijk mu-
seum Amsterdam, 1970), Německu (Visual
Poetry / Notations, Kunstmuseum Hannover,
LD
1980; Princip náhoda, Ludwigshafen, 1994)
a Polsku (Words – Forms – Meditations, Ga-
lerie BWA Lublin, 2007). A. dílo je zastou-
peno v NG, GVUO, Muzeu umění Olomouc,
Stedelijk museum Amsterdam (Nizozemí) či
řadě soukromých sbírek doma i v zahraničí.
Lit.: Slezský koncept, Ostrava 2004; Bydliště: Tři-
nec – K. A., Jan Wojnar, Ostrava 2005; Výtvarní umělci
Třinecka 1, Třinec 2012.
Obr.: V (194, 241). JI
ADASH, ženský vokální komorní soubor
zabývající se interpretací židovské hudby
(1999–2009).
68
ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ
ADASH
Vznikl r. 1999 na FF → OU z kurzu Hebrej-
ština písněmi (slovo ADASH je akronymem
hebrejského překladu tohoto spojení) pod
vedením → T. Novotného. Tvořily jej stu-
dentky OU, koncertoval u nás i v zahraničí.
Význ. turné v USA (2001 a 2003), koncerty
na festivalu Pražské jaro (2004), v Německu
(2004). Na nosičích CD vydal A. 5 alb. Vě-
noval se interpretaci nejrůznějších žánrů
písní v hebrejštině a jidiš, od liturgických
přes chasidské až po současné izraelské
písně, některé v doprovodu hud. nástrojů.
O souboru byl natočen pořad ADASH (cyklus
České televize Bez limitu, 2002). V r. 2007
vytvořil T. Novotný klezmerovou skupinu
Naches, s níž ADASH spolupracoval. Půso-
bením v obou souborech se proslavila jejich
sólistka Barbora Baranová. ADASH ukončil
činnost 23. 3. 2009, při příležitosti 10. výročí
založení. Některé zpěvačky pokračují v čin-
nosti s vl. klezmerovou skupinou Simcha,
která vznikla r. 2008.
Lit.: Vernerová, J.: Adash do Parlamentu! Listy Ostrav-
ské univerzity, leden 2004. JŠd + JI
ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ
Ve středověku dlouho kolísala státoprávní
přináležitost Slezska i jeho jednotlivých
knížectví jako charakteristických nižších
správních jednotek, stejně jako hranice mezi
Slezskem a Moravou (srov. dlouhé vnímání
→ Opavského knížectví jako území přísluš-
ného k Moravě). V poslední čtvrtině 9. stol.
stálo Slezsko pod vlivem Velkomoravské
říše a od 10. do poč. 14. stol. se střídala ob-
dobí vlivu čes. nebo pol. státu s dobami rela-
tivní nezávislosti. → Trenčínskou smlouvou
(1335) se dostalo pod svrchovanost čes. králů,
od doby Karla IV. jako vedlejší země Ko-
runy české. Panovníci se ve Slezsku opírali
nejprve o největší města, od 2. poloviny
15. stol. též o zem. stav. orgány v hl. městě
Vratislavi v čele s → vrchním slez. hejtma-
nem. Poč. 18. stol. bylo ve Slezsku 22 kní-
žectví. → Vratislavskou konvencí z r. 1742
byla větší část Slezska (32 350 km2) spolu
s Kladskem ztracena ve prospěch Pruska. –
Prus. Slezsko se stalo provincií spravovanou
69
ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ
ministrem (později vrchním prezidentem)
ve Vratislavi a bylo rozděleno na 3 vládní
obvody se sídly v Lehnici, Vratislavi a Opolí.
Podle versailleské mírové smlouvy z 28. 6.
1919 a z rozhodnutí Nejvyšší spojenecké rady
z 20. 10. 1921 byla vých. část tzv. Horního
Slezska přiřčena Polsku, které pak rozhod-
nutím spojenců po druhé svět. válce zís-
kalo i zbytek prus. části Slezska až po linii
Odra – Nisa, což bylo definitivně potvrzeno
smlouvou „2 + 4“ z 12. 9. 1990. V Polsku
se Slezsko dělilo na vojvodství. – Část Slez-
ska, neodstoupenou r. 1742 Prusku, je lépe
nazý vat čes. než rak. Slezskem, neboť je dů-
ležitější zdůraznit jeho postavení jako jedné
ze zemí Koruny české než jeho dobové za-
řazení do rámce habsburského soustátí. Čes.
Slezsko zahrnovalo od r. 1742 → Těšínské
knížectví a již. části Niského knížectví a záp.
části Opavského a → Krnovského knížectví,
mělo pův. (včetně morav. enkláv) 5 147 km2
a cca 150 tis. obyv. Stalo se zemí s hl. městem
→ Opavou, kde byl r. 1743 zřízen → Králov-
ský úřad (v l. 1749–63 nazývaný Královskou
reprezentací a komorou), který byl vzhledem
k připojení čes. Slezska k Moravě r. 1782 zru-
šen. → Slezský veřejný konvent, zřízený v r.
1742 (r. 1861 proměněný ve → Slezský zem-
ský sněm), však zasedal i za tohoto spojení.
V jednotlivých knížectvích fungovaly počí-
naje l. 1742–43 knížecí vlády (knížecí úřady
zem. hejtmanství ve → Vidnavě, → Krnově,
Opavě a → Těšíně). Krnovská a opavská byly
v r. 1746 sloučeny v jedinou, sídlící v Opavě.
Jejich kompetence byly postupně omezovány
a r. 1782 byly všechny zrušeny. V l. 1783–1850
bylo čes. Slezsko rozděleno na kraj Opavský
(do r. 1793 sídlil krajský úřad v Krnově)
a Těšínský. – Morava byla v 9. a na poč.
10. stol. spolu se záp. Slovenskem centrálním
územím Velkomoravské říše a po přechod-
ném obsazení Maďary a krátkodobě Poláky
byla asi od r. 1019 za kn. Oldřicha natrvalo
připojena k čes. státu, od r. 1182 jako mar-
krabství. Morava se zprvu dělila na pře-
myslovské úděly a od konce 13. stol. se v ní
začaly vytvářet zem. stav. orgány. Kraje tu
ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ

byly zřízeny až r. 1526. Severových. Morava a později v tzv. protektorátu Čechy a Morava
patřila k Olomouckému údělu, v l. 1526–69 jen úzký pruh území čes. Slezska při pra-
k Novojičínskému kraji, 1569–1714 k Olo- vém břehu Ostravice, spravovaný OÚ Frýdek
mouckému, 1714–1850 k Přerovskému (jeho a od r. 1941 též magistrátem města Morav-
sídlo bylo od r. 1783 v Hranicích), 1850–55 ská Ostrava, a na levém břehu zmíněné řeky
opět k Olomouckému a konečně v l. 1855–60 území OÚ Moravská Ostrava a OÚ Místek,
opět k Novojičínskému kraji. – V r. 1850 k němuž byla připojena nezabraná již. část
se čes. Slezsko stalo opět samostatnou zemí OÚ Nový Jičín bez okr. města. K 1. 7. 1941
a v Opavě bylo zřízeno místodržitelství, pře- byl zrušen OÚ Moravská Ostrava, město
měněné v l. 1853–54 v → Zemskou vládu prohlášeno statutárním a jeho území zvět-
slezskou, která byla r. 1922 přejmenována šeno o 8 slez. obcí z okr. Frýdek a 4 morav.
na Zemskou správu politickou. V l. 1928–48 z býv. OÚ Moravská Ostrava (3 zbylé obce
bylo čes. Slezsko součástí Země morav- z tohoto OÚ byly současně převedeny k OÚ
skoslezské. V zemi bylo (1850–55) 7 okr. Místek). K 1. 1. 1942 byl OÚ Frýdek zrušen
hejtmanství (OH): Frývaldov (dnes → Jese- a jeho obvod připojen k území sousedního
ník), → Bruntál, Krnov, Opava, → Frýdek, OÚ Místek. Následovalo spojení měst Frý-
Těšín a → Bílsko. V l. 1855–68 byla OH dek a Místek a dalších tří obcí k 1. 1. 1943
nahrazena okr. úřady (OÚ) Opava-venkov pod názvem Frýdek. Větší část čes. Slezska
a Těšín a tzv. smíšenými OÚ v soudních okr. byla v l. 1938–45 spravována něm. úřady (→
(→ soudnictví). V r. 1868 byla obnovena síť okupační správa 1938–45), tzv. → Zaolzí
OH, nově bylo zřízeno OH Fryštát a neobno- 1938–39 pol. (→ zábor Zaolzí). V l. 1945–90
veno OH Frýdek. Mimo území OH zůstaly fungovaly v regionu jako orgány stát. polit.
obvody statutárních měst Opava (1850–1924) správy i samosprávy nár. výbory (NV). Nej-
a Frýdek (1869–1928). 1896 bylo zřízeno OH vyšším z nich byla v l. 1945–48 → expozi-
→ Bílovec a r. 1901 obnoveno OH Frýdek. tura ZNV v Moravské Ostravě, které byly
V r. 1920 připadlo Polsku území OH Bílsko podřízeny slez. ONV Jeseník, Bruntál, Kr-
a části OH Těšín o rozloze 1 009 km2 (→ nov, Opava-město, Opava-venkov, Bílovec,
čs.-pol. spor o Těšínsko 1918–20), k ČSR Hlučín, Fryštát a Český Těšín, slezsko-morav.
byla připojena již. část prus. Ratibořska (→ Místek a Ostrava-město a morav. Nový Jičín.
Hlučínsko), mající 285 km2. Čes. Slezsko pak Nelogičnosti vzniklé za nacist. okupace v ná-
mělo 4 423 km2 (tzv. Opavské 3 149 km2, tzv. zvech měst a okr. byly postupně odstraněny
Těšínské 1 274) s cca 672 tis. obyv. Nově byly (přejmenováním Moravské Ostravy na Os-
vytvořeny polit. okr. → Hlučín a Český Těšín. travu a zavedením názvu Frýdek-Místek),
V únoru 1922 byla OH přejmenována na okr. přičemž věcné jádro územních úprav bylo
polit. správy a r. 1928 na okr. úřady. Na se- po osvobození potvrzeno. Do r. 1956 se však
verových. Moravě byla v l. 1850–55 činná udrželo označení ONV Místek, a dokonce
OH → Místek a → Nový Jičín, která byla v l. 1950–55 se město také označovalo jako
krátce (1855–68) nahrazena tzv. smíšenými Místek. V období l. 1949–60 se čes. Slezsko
OÚ v soudních okr. (v Moravské → Ostravě se severových. Moravou stalo součástí dvou
fungoval již 1850–55 exponovaný okr. komi- nových krajů v čele s KNV – Olomouckého
sariát); r. 1868 pak byla OH beze změn obno- (území ONV Jeseník a Bruntál) a Ostrav-
vena. Od 1. 9. 1900 vyvíjelo činnost nové OH ského (se slez. okr. Krnov, Opava, → Vítkov,
v Moravské Ostravě, a to na území tamního Bílovec, Hlučín, → Karviná a Český Těšín,
soudního okr. (SO) vyčleněného z území slezsko -morav. Ostrava -město, Ostrava-
OH Místek. OH byla na Moravě přejmeno- -okolí a Místek a morav. ONV Nový Jičín).
vána na okr. polit. správy již bezprostředně V l. 1960–90 náležely k Severomoravskému
po převratu. – Po září 1938 zůstal v ČSR kraji se sídlem KNV v Ostravě, na základě

70
AICH
ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ
slučování dosavadních, slez. okr. Opava
a Karviná, slezsko -morav. Bruntál, Frýdek-
-Místek, Nový Jičín, Ostrava-město a Šum-
perk a morav. okr. Olomouc a Vsetín. V nich
byly po zrušení krajů v r. 1990 zřízeny OÚ
v čele s přednosty. R. 1996 byl obnoven OÚ
Jeseník. S platností od 1. 1. 2000 byl zřízen
Ostravský kraj se sídlem v Ostravě, brzy
-Ostrau von den Anfängen bis 1944, disertační práce,
přejmenovaný na Moravskoslezský, s okr.
Bruntál, Opava, Frýdek-Místek, Karviná,
Nový Jičín a Ostrava-město (okr. Jeseník
byl jako jediný zařazen do Olomouckého
kraje). Po zrušení OÚ k 31. 12. 2002 pře-
šly jejich kompetence a agendy asi z 25 %
na krajský (hejtmanský) úřad a ze 75 %
na obce s rozšířenou působností. Podle
rozhodnutí vlády ze 7. 11. 2001 to v Mo-
ravskoslezském kraji jsou Bílovec, Bohu-
mín, Bruntál, Český Těšín, Frenštát pod
Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad
Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov,
Karviná, Kopřivnice, Krnov, Nový Jičín,
Opava, Orlová, Ostrava, → Rýma řov, Tři-
nec a Vítkov. O tento statut usilovaly i →
Kravaře, → Fulnek, → Odry, → Příbor
a → Vrbno pod Pradědem.
Lit.: Macek, J. – Žáček, V.: Krajská správa v českých
zemích a její archivní fondy, Praha 1958; Kovářová, V.:
Příspěvek k politickosprávnímu vývoji Ostravska, in:
Průmyslové oblasti 5, Ostrava 1975; Janák, J.: Dějiny
správy v českých zemích v letech 1848–1918 se soupisy
pramenů a literatury, Praha 1987 (skriptum); Janák, J. –
Hledíková, Z.: Dějiny správy v českých zemích do roku
1945, Praha 1989; Schelle, K.: Vývoj správy na Mo-
ravě a ve Slezsku, Spisy Právnické fakulty Masarykovy
univerzity v Brně 96, Brno 1991. JP
AICH, Anton, hudební skladatel, dirigent, pe-
dagog a sbormistr, * 22. 2. 1878 Měcholupy
(Žatec), † 14. 1. 1963 Wels (Rakousko).
Absolvent pražské konzervatoře. Byl kapel-
níkem v opeře a operetě něm. → Měst-
ského divadla v Moravské Ostravě (1913–14
a 1916–20) a Německého divadla (→ Deut-
sches Theater in Mährisch Ostrau) tam-
též (1920–21). Nastudoval zde mj. opery
Verkaufte Braut [Prodaná nevěsta] Bedři-
cha Smetany, Walküre [Valkýra] Richarda
Wagnera (1913) a Don Giovanni Wolfganga
Amadea Mozarta (1921). Autor scén. hudeb
71
AKCE NISKO
(William Shakespeare: Wie es euch geffält
[Jak se vám líbí], 1917, ad.). Od r. 1922 ře-
ditel něm. Městské hudební školy v → Os-
travě. Vystupoval v něm. vysílání ostr.
rozhlasu (→ ČRO). V r. 1945 musel odejít
do Traunskirchen v Horním Rakousku.
Lit.: BSSSM NŘ 3 (15); OHK; Pregler, H.: Die Ge-
schichte des deutschsprachigen Theaters in Mährisch-
Wien 1965 (kopie v AMO); Mazurek, J.: Hudební aktivity
německých obyvatel Ostravy v období 1939–1945, in:
AUPO, Musicologica 10, Olomouc 2006; Koptová, M. –
Steinmetz, K.: Badatelský projekt „Němečtí skladatelé
Arthur Koennemann a A. A.“, in: AUPO, Musicologica
16, 2012. JŠt
AKADEMICKÝ SPOLEK ODRA, sdružení čes-
kých univerzitních studentů v Praze pochá-
zejících ze Slezska.
Hlásili se k Slezsku jako ke své rodné zemi,
připomínali hist. tradice Slezska, především
jeho sepětí s čes. životem. Spolek Odra řešil
nejen otázky postavení studentů ze Slezska,
např. jejich poměry soc., ale snažil se oživit
zájem čes. veřejnosti o národnostní poměry
ve Slezsku. Dne 16. září 1899 uspořádal spo-
lek večer poezie → P. Bezruče, na kterém
byly recitovány básně 70.000, Já, Hrabyň
a Jen jedenkrát. Vedení spolku požádalo
P. Bezruče, aby svolil ke knižnímu vydání
svých básní. Bezruč studentům za jejich zá-
jem srdečně poděkoval, ale knižní vydání
neumožnil.
Lit.: Martínek, V.: O Slezsku a Ostravsku. Sborník statí
o poměrech zapomínaných oblastí českých, Ostrava
1912; Rusinský, M.: Bard prvý z Beskyd, Opava 1947.
JS
AKCE NISKO, nezdařený pokus nacistů zřídit
na podzim 1939 v okupované polské obci
Nisko při německo-sovětské demarkační linii
pracovní tábor pro 70–80 tisíc Židů, podnik-
nutý na základě Hitlerova příkazu k přesunu
300 tisíc Židů na východ.
V rámci A. N. byla poč. října 1939 morav-
skoostr. gestapem pověřena skupina zdejších
ing. a stavitelů žid. původu vypracováním
projektu tábora, který měli postavit vybraní
Židé z Vídně, Moravskoostravska, Brněn-
ska a Katovicka, odvážení pak na místo po-
stupně ve čtyřech železničních transpor tech.
AL SAHEB
AKCE NISKO
Ve stanici Moravská Ostrava – Přívoz byly
organizovány dva. První odjel s 901 muži
18. 10., druhý s 322 muži (většinou z Br-
něnska) 27. 10. V Nisku byli vždy vybráni
řemeslníci vhodní ke stavebním pracím
a ostatní hnáni bez zavazadel k demarkační
čáře. Mnoho z nich zahynulo, část se přes
sov. internační tábory dostala k Svobodově
čs. voj. jednotce. Když byla v březnu 1940
stavba tábora zastavena, byl zbylým řeme-
slníkům povolen návrat (z Moravskoostrav-
ska jich bylo asi 300). Nacistům posloužila
A. N. ke sbírání zkušeností a podkladů pro
pozdější rozhodnutí o tzv. konečném řešení
žid. otázky cestou jejich holocaustu ve vel-
kých vyhlazovacích táborech zřizovaných
právě na pol. území.
Lit.: Nesládková, L. (red.): Sborník referátů z mezi-
národní vědecké konference „Akce Nisko v historii
konečného řešení židovské otázky“ k 55. výročí první
hromadné deportace evropských Židů, Ostrava 1995;
Borák, M.: První deportace evropských Židů. Transporty
do Niska nad Sanem (1939–1945), Opava 2009 (angl.
verze tamtéž r. 2010). JP
AL SAHEB, Jan, historik, * 5. 9. 1980 Čeladná
(Frýdek-Místek).
Po absolvování gymnázia ve → Frýdlantě nad
Ostravicí (1999) vystudoval historii na → SU
(2005, PhDr. 2006, Ph.D. 2010). Od r. 2008
působí jako historik → MT, od r. 2010 také
jako externí spolupracovník katedry historie
FF → OU a jejího Centra pro hospodářské
a sociální dějiny. Je též členem Matice mo-
ravské, o. s. Terra Kisucensis ad. Odborně
se zaměřuje na hosp., soc., círk. i voj. dějiny
raného novověku a doby předbřeznové, zvlášť
s ohledem na historii regionu. Je autorem
knihy Hukvaldské panství před Bílou Ho-
rou (1553–1619) v kontextu mensy olomouc-
kého biskupství (2011), spoluautorem Dějin
Frýdlantu nad Ostravicí, Lubna a Nové Vsi
(2009), editorem Urbáře panství Hukvaldy
z roku 1581 (2008), spolueditorem Vizitač-
ních protokolů vratislavské diecéze z roku
1697. Frýdecké arcikněžství (2006, s Davi-
dem Pindurem) ad. Zpracoval řadu textů
místopisného zaměření, především o obcích
Frýdecko-Místecka a → Těšínska. Přispívá
72
ALTOVÉ
do odb. periodik (PaSMB, → VVM, → T, →
ČSZM aj.), je autorem hesel pro → BSSSM.
JI
ALTERNATIVA NOVA, ALTERNATIVA, ALTER-
NATIVA PLUS, literární měsíčník s podtitu-
lem Literatura – Umění – Kritika – Historie,
1994–2005.
Časopis Alternativa vznikl 1994 v → Opavě
za vedení → D. Šajtara v nakl. → Optys.
Jako Alternativa Nova vycházel v l. 1995–98.
Pod názvem Alternativa Plus vydáván
od r. 1999 Společností → L. Vrly. Soustře-
ďoval se na současnou čes. a evr. literaturu,
literaturu v regionu, zveřejňoval příspěvky
autorů pol. národnostní menšiny a ukázky
z tvorby členů moravskoslez. pobočky → OS.
Přestal vycházet na přelomu l. 2004/05.
Lit.: Alternativa jako možnost volby, MSDen, 6. 10.
1994; Kotrla, P.: Periodika. Texty, jaro 1997, č. 5; Vše-
tička, F.: Dva nejlepší současné české literární časopisy,
Dokořán 9, 2005, č. 35; dš [Šajtar, D.]: Alternativa Nova
především stojí na pevných základech…, Tvar 18, 2007,
č. 4. IM
ALTOVÉ, malířská rodina působící ve Vídni.
Jakob, malíř a litograf, * 27. 9. 1789 Frank-
furt am Main (Německo), † 30. 9. 1872 Wien
(Rakousko).
Od r. 1811 působil ve Vídni, kde soukromě
vystudoval hist. malbu. Zabýval se malbou
krajin, vedut i litografií. Vytvořil řadu po-
hledů na města rak. monarchie, ale také na →
Opavu, → Krnov, → Jeseník, zámek → Hra-
dec nad Moravicí, → Těšín a → Jablun kov,
a to v biedermeierském duchu. Pobýval často
v Opavě a na zámku v Hradci u svého syna
Karla. Je zastoupen ve sbírkách → SZM,
Zámku Hradec nad Moravicí, → Ostravského
muzea.
Rudolf, malíř a litograf, * 29. 8. 1812 Wien,
† 12. 3. 1905 Wien.
Syn Jakoba A., v l. 1829–31 studoval na ví-
deňské AVU krajinomalbu. 1897 byl pový-
šen do rytířského stavu. Při svých cestách
Evropou vytvořil velké množství vedut
a krajinomaleb provedených s techn. do-
konalostí i idylickým půvabem. Jeho práce
mají také výraznou dokumentární hodnotu.
ALTVATER
ALTOVÉ
Prostřednictvím svého bratra Karla, který byl
důchodním na zámku Hradec nad Moravicí,
získal řadu zakázek ve Slezsku a Moravské
→ Ostravě. Se svým otcem vytvořil na ob-
jednávku kn. Roberta Lichnovského (→ Lich-
novští z Voštic) soubor 19 litografií s pohledy
na zámek Hradec a okolí, které byly vydány
ve Vídni r. 1855. T. r. vydali soubor pohledů
na Moravskou Ostravu, doly, hutě a Vítko-
vice. Je zastoupen ve sbírkách SZM, Zámku
Hradec nad Moravicí, Ostravského muzea.
František, malíř a litograf, * 17. 8. 1821 Wien
(Rakousko), † 13. 2. 1914 Wien.
Syn Jakoba A. V l. 1836–44 studoval
na AVU ve Vídni. Při svých cestách Evro-
pou pořídil velké množství krajinomaleb,
vedut a portrétů. V l. 1851 a 1852 pracoval
také na zámku v Ostravě-Třebovicích pro
hr. Jindřicha z Demblina.
Lit.: Indra, B.: Opavští malíři první a druhé třetiny
19. století, ČSM-B 30, 1981; Indra, B.: K biografickému
slovníku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku
v 16. až 19. století, ČSZM-B 41, 1992.
Obr.: HZ26; M (37, 82, 140, 257); V (50, 55, 59). MSch
ALTVATER → Praděd
ANDĚLSKÁ HORA (Bruntál), německy En-
gelsberg (do roku 1641 Engelstadt), město
v podhůří Hrubého Jeseníku; 362 obyvatel
(2011).
Byla zal. kolem r. 1540 při dolech na zlato
Janem Bruntálským z Vrbna (→ Bruntálští
z Vrbna) jako horní město, řídící se jihlav-
ským měst. právem. V r. 1556 mu udělil Jan
Bruntálský vl. horní řád. Pův. osadníky byli
výhradně něm. kolonisté. Dolovalo se zde
zlato, v okolních vodotečích se získávalo rý-
žováním, od r. 1626 zde pracovala sklárna.
V 18. a 19. stol. po neúspěších s obnovou
dolování se rozvinula výroba lněných přízí
a lněných a bavlněných tkanin zprvu podo-
mácku (nákladnický systém), později tovární
formou. Vzniklo rovněž několik výroben lně-
ných nití. Další odvětví výroby sloužila pře-
vážně místní spotřebě. R. 1842 byl zal. klášter
sester → řádu něm. rytířů a r. 1885 klášter
boromejek. V r. 1869 mělo město 2 270 obyv.
73
ANDRÁSSY
něm. jazyka, r. 1910 zde žilo 1 789 obyv. pře-
vážně něm. národnosti, r. 1930 1 417 obyv.,
z toho 1 374 → Němců. V l. 1945–46 byla
většina z nich odsunuta (→ odsun něm. obyv.)
a město osídleno příchozími z různých krajů
ČSR. Od r. 1960 byla A. H. sloučena se sou-
sední Světlou do obce Světlá Hora. Znovu
osamostatněna r. 1990, od r. 2008 získala zpět
měst. statut (7. nejmenší město v ČR podle
počtu obyv.). – Renes. farní kostel Narození
P. Marie s vysokou hranolovou věží s polygo-
nální nadstavbou vznikl na nám. (tehdy ještě
obklopen hřbitovem s ohradní zdí) zřejmě
na přelomu 70./80. l. 16. stol. Upravován
zřejmě v r. 1637 řádem něm. rytířů, 1717 ba-
rokně (sálová dispozice změněna v zaklenuté
trojlodí) a po požáru r. 1732 (zejm. vrcholně
barok. úprava vnějšího pláště). U kostela
stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1724.
Pův. měst. zástavbu reprezentuje několik
domů z 18. stol. V 50. l. 20. stol. byla již.
část zástavby nám. narušena demolicemi.
Na Anenském vrchu (Annaberg) nad městem
je situován poutní kostel sv. Anny (→ poutní
místa), vystavěný v l. 1767–70 na místě dře-
věného z l. 1694–96, s oltářním obrazem
Navštívení P. Marie od → J. F. Greipela. Ur-
banisticky představuje A. H. hodnotný raně
renes. měst. půdorys s klasickou pravoúhlou
osnovou. – V sousední Suché Rudné byly
r. 2013 archeologicky odkryty rozsáhlé po-
zůstatky hornické základny se zbytky mobil-
ního zařízení k rýžování zlata z 1. poloviny
13. stol.
V A. H. se narodili: malíři Albert a Edmund →
Schindlerové, dr. Eduard Schön, vystupující jako hud.
skladatel a dirigent pod pseud. → E. S. Engelsberg,
spisovatel a novinář → M. Jursitzky, řezbář jesliček →
J. Partsch (1811–86) ad.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 13; Kühnel, A.: Meine Va-
terstadt Engelsberg, Memmingen 1962; Engelsberger
Heimatbrief (Memmingen) 1949–54; Háza, Z.: Městečko
A. H. a její obyvatelé v 17. století, ČMM 113, 1994, č. 1;
Dvorská, H. – Prix, D.: Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v A. H. (okr. Bruntál) a jeho renesanční podoba, in: Pro
arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, Praha 2002.
Obr.: A12; K2; M1–2; PM1; V47; Z1. MM + JI
ANDRÁSSY, Milan, básník a prozaik, * 9. 6.
1958 Bohumín (Karviná).
ANEKDOTA
ANDRÁSSY
Po ukončení gymnázia (1977) pracoval
v oboru výstavnictví, dnes působí jako
správce majetku soukromé firmy. Žije v →
Ostravě-Hrabové. Debutoval v alm. mladé
tvorby Granátové jablko (1986), dále pub-
likuje v Hostu, LidN, Psím vínu a → Pro-
timluvu. Spolupracuje s ostr. hudebníky
(např. Daliborem Pyšem, Janem Hororem
Holušou). Básnická sbírka Atomoví kohouti
(1987) mu vyšla v edici Ladění nakl. MF.
Vyznačuje se syrovostí, antiiluzivností, pro-
testem proti „normalizační“ stereotypnosti.
Dobová kritika ho zařadila mezi tzv. rozhně-
vané mladé muže. Jeho básně a povídky jsou
zastoupeny v antologiích V srdci Černého
pavouka (2000), Městopis (2000). V r. 2011
se spolu s Milanem Ohniskem stal vítězem
lit. soutěže Dopis Gagarinovi, pořádané nakl.
Větrné mlýny.
Lit.: Pilař, M.: Literatura regionu v čase „normalizace“,
in: Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy,
Ostrava 2000; Málková, I. – Urbanová, S. Literární slov-
ník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc
2001; Pilař, M.: Nechutná kaše bezčasí aneb O poezii
na severní Moravě a ve Slezsku v době normalizace, in:
Host 17, č. 2, 2001. SU + SSch
ANEKDOTA (neboli vtip), krátké, často jen
ústně šířené vyprávění humorného příběhu.
Děj a. je stručný, bez zbytečných detailů
a rychle směřuje k pointě; má blízko k lid.
→ humorce a facetii (krátké humoristické
próze renes. typu). Cílem a. je charakteris-
tika nebo zesměšnění známé osoby, spol.
vrstvy, etnické skupiny, události nebo doby.
A. byly ve Slezsku vyprávěny místním ná-
řečím a vystupovaly v nich nejen osoby
reprezentující určitá povolání nebo stav,
ale i postavy a typické figurky, které byly
v některých regionech této oblasti obecněji
známé, např. kazatel → B. H. Bilovský, „fa-
rář Böhm“ z → Hrabyně, známý i z díla →
P. Bezruče, vtipný brušperský soukeník Ce-
lestýn Špaček, jablunkovský šprýmař Hole-
ček aj. Po celém území Slezska (nejen čes.,
ale i pol.) se vypráví o naivní, někdy hloupé,
někdy mazané dvojici Antek a Francek, mezi
školní mládeží známé též jako Antek a Juzek
nebo Francek a Juzek. Některé a. obsahovaly
74
ARBORETUM NOVÝ DVŮR
i charakteristiku lidí, určitého kraje a způ-
sobu života. Rozdíl byl také mezi a. vyprávě-
nými ve vesnickém a měst., zvl. hornickém
prostředí. Zejm. pro Ostravsko a Karvinsko
jsou typické a. hornické, které se týkaly ži-
vota i práce horníků (Na které šachtě je lepší
uhlí; Havíři nejsou lidé? aj.). Hornické
a. se od 50. l. 20. stol. stávaly oblíbeným čís-
lem zábavných pořadů, tzv. estrád, reprodu-
kovali je často poloprofesionální vypravěči
(např. tzv. lid. → vypravěč havíř Slivka) při
nejrůznějších slavnostních příležitostech
podnikových i rodinných. Pro a. se v běžné
komunikaci postupně více užívá termínu
vtip, na → Hlučínsku a → Těšínsku žilo ještě
označení vic (z něm. Witz). Nejst. a. se zacho-
valy v exemplech slez. barok. kazatelů (např.
u B. H. Bilovského, → K. B. Hiršmencla aj.),
do nichž byly vkládány jako poučné a mo-
ralizující příklady. V kronikách a knížkách
lid. čtení se s oblibou tiskly i různé zábavné
příhody, které se pak v obměnách a někdy
také jako a. tradovaly ústní cestou dále. Od
poloviny 19. stol. se ve Slezsku v souvislosti
s úsilím šířit čes. četbu uveřejňovaly a. také
v lid. kalendářích a reg. časopisech i novi-
nách. A. je dosud jeden z nejproduktivnějších
folk. žánrů kolujících v ústní podobě, denně
ji slyšíme, popř. čteme. Některé a. kolují déle,
jiné jsou rychle zapomenuty, ale po čase se –
nově modifikované – objeví znovu. Určité
tematické okruhy (např. o bláznech, „poli-
cajtech“, blondýnách, o zvířatech, o Antkovi
a Franckovi, ale i o Spejblovi a Hurvínkovi
aj.) tvoří nedílnou a stabilní součást reperto-
áru vyprávěného mezi mladou generací. Stu-
diem slez. a. jak u mládeže, tak u dospělých
se podrobně zabýval zvl. → A. Satke.
Lit.: LK NEČMS 3; Satke, A.: Úsměv a smích. A. a hu-
morky slezského venkova a hornického Ostravska, Kar-
viná 1991; Kadłubiec, K. D.: Górniczy śmiech. Komizm
ludowy pogranicza czeskopolskiego, Wrocław 1995;
Šrámková, M.: Česká prozaická folkloristika v letech
1945–2000, Praha 2008. MŠ
ARBORETUM NOVÝ DVŮR, krajská botanická
zahrada, jež vznikla jako součást Slezského
zemského muzea v Opavě.
ARCIBISKUPSTVÍ
ARBORETUM NOVÝ DVŮR
Dendrologicky bohatý zámecký park (→
zahrady a parky) při ital. neorenes. vile
z r. 1862 (→ zámky) budoval od r. 1906 teh-
dejší držitel statku, známý botanik Quido
Riedel. Po jeho odchodu do Bílé Lhoty
u Litovle r. 1928 park chátral, avšak jeho
významu si i přes četná poškození (zvlášť
z období konce války) povšimli v 50. l. pří-
rodovědci František Krkavec ze Slezského
studijního ústavu (→ Slezský ústav) a Josef
Duda ze → SZM, kteří stáli u zrodu zdejšího
arboreta. To vzniklo oficiálně 1. 1. 1958 jako
krajská botanická zahrada SZM (veřejnosti
otevřeno 7. 6. 1959). Velkým rozvojem pro-
šel areál v 60. l., kdy byly ve velkém dopl-
ňovány sortimenty zdejších dřevin a vznikla
komunikační síť areálu. Na konci 60. l. byly
zbudovány rozsáhlé skleníky sloužící expo-
zici tropických a subtropických rostlin (280
druhů ze 70 čeledí). Celý park, bohatý zejm.
na dřeviny (současná expozice Dřeviny pěti
světadílů) a zahrnující cca 7 tis. druhů domá-
cích i cizokrajných rostlin, má rozlohu 23 ha.
Lit.: Duda, J. – Krkavec, F.: Zelené klenoty. Zámecké
parky na Hlučínsku a Opavsku, Ostrava 1959; Kříž, Z.:
Krajské arboretum v Novém Dvoře u Opavy, Ostrava
1961 (2. vydání 1968); Frank, M.: A. N. D. v proměnách
času, Opava 2008. JI
ARCIBISKUPSTVÍ → Církevní organizace
ARCHEOLOGIE (její dějiny, významné loka-
lity a pracoviště), věda zkoumající minulost
prostřednictvím archeologických pramenů.
První zprávy o archeol. nálezech pocházejí
z díla Hora Olivetská jezuity Matěje Tannera,
který popsal předměty získané při výstavbě sa-
králního areálu na → Kotouči u → Štramberka.
Franz Sartori r. 1818 popsal žárový hrob baden-
ské kultury, dodnes uložený ve → SZM. První
archeol. sbírka vznikla r. 1802 v → Těšíně
v muzeu zal. → L. J. Scherschnikem. Soubor
archeol. nálezů tvořil také součást v r. 1814 zal.
Gymnasialního musea v → Opavě (dnes SZM).
Jeho prvním kustodem se stal → F. Ens, od ně-
hož postupně převzali sbírky → A. Peter a Jo-
sef Pospišil. Na sklonku 80. let 19. stol. vzniklo
z popudu → V. Praska Muzeum → Matice
opavské, v němž se nacházela řada archeol.
75
ARCHEOLOGIE
materiálů. V Umělecko-průmyslovém muzeu
v Opavě, zal. r. 1882, se v l. 1914–22 stal prv-
ním správcem archeol. oddělení Viktor Kar-
ger. Sestavil první archeol. mapu slez.
nalezišť a v r. 1921 uspořádal výstavu, zhod-
nocenou v syntetické studii z r. 1922 (Předhis-
torické bádání ve Slezsku a výstava
před- a protohistorických starožitností
v Zemském museu slezském), vydané v čes.
a něm. verzi. Od něj převzal pracoviště →
G. Stumpf, jenž stál v jeho čele v l. 1921–29
a proslul především jako objevitel slez. paleo-
litika. Po něm v l. 1929–35 spravoval sbírky
Rudolf Prihoda, orientovaný na středověká
militaria. Následoval nacionalisticky orien-
tovaný Werner Kudlich a od r. 1939 Hans
Freising, kterého v l. 1940–44 zastupoval
Georg Raschke z úřadu památkové péče
v Ratiboři a do konce války pak jeho žena
Gertruda. V l. 1920–45 pracoval na pravě-
kém oddělení Slezského muzea technik a la-
borant Willfried Titze, který samostatně
uskutečnil řadu výzkumů (objevitel slovan-
ského hradiska Víno u → Slezských Rudol-
tic). Spolu s Gustavem Königem se zaměřili
také na výzkum panských sídel na Opavsku,
Jesenicku a → Kravařsku. Na sklonku 30. l.
se ujal dozoru nad oddělením ředitel muzea,
um. historik → E. W. Braun, který po →
mnichovském diktátu převzal do správy
všechna opavská muzea a sjednotil je v jeden
ústav. – Hybnou silou poválečného rozvoje
čes. a. se stal výzkum, programově zamě-
řený na slovanské památky. Ihned po osvo-
bození se vrátil do rozbořeného města um.
historik → K. Černohorský a ujal se vedení
muzea i archeol. oddělení. V r. 1946 spo-
lečně s Josefem Poulíkem ze Státního
archeologického ústavu zorganizoval I. ce-
lostát. sjezd archeologů ČSR v → Karlově
Studánce a pro jeho účastníky připravili
ukázkový výzkum slovanského hradiska
u Kylešovic. V r. 1947 převzal zdevastované
pracoviště → L. Jisl, který v Opavě setrval
do r. 1956. Provedl např. výzkumy na slo-
vanském mohylníku ve Stěbořicích a v l. 1952
a 1954 na hradisku v → Chotěbuzi-Podoboře,
ARCHEOLOGIE
sondovaném v souvislosti s výkopy na Zá-
mecké hoře v pol. Cieszyně (→ Těšín). Na Jis-
lovo místo nastoupila v r. 1958 Vlasta
Šikulová, která se věnovala např. středově-
kým lokalitám v Holasovicích, na Kotouči
u Štramberka, v Opavě či → Ostravě.
V r. 2001 předala štafetu Markétě Tymonové,
zaměřené na hmotnou kulturu středověku.
Od r. 2012 vede pracoviště Pavla Skalická. –
Nezávisle na muzeu se archeologií na Opav-
sku zabývali Ferdinand Friedel, jehož sběry
pozůstalí zakopali na zahradě a ze země
je vyzvedli až L. Jisl, a Arnošt Valenta, jehož
kolekce skončila ve Vídni. Oba žili v Opavě-
-Kateřinkách. Středověké fortifikace zkou-
mal před druhou svět. válkou zejm. →
H. Weinelt. – V r. 1955 zřídil Archeologický
ústav ČSAV Praha v Opavě detašované pra-
coviště, které předal v r. 1956 do správy své
brněnské pobočce (od r. 1968 samostatný Ar-
cheologický ústav ČSAV Brno). Tzv. expo-
zitura pracovala v Opavě až do r. 1992, kdy
ji při „zeštíhlování“ AV ČR převzal Krajský
památkový ústav Ostrava (od r. 2003 → NPÚ
Ostrava). Ve vedení expozitury se vystřídali
L. Jisl (1955–56), Jaroslav Král (1956–71), →
J. Pavelčík (1971–90) a → P. Kouřil (1990–92).
Ten se zaměřuje zvlášť na a. slovanskou
a středověkou a od r. 1978 vede systematický
výzkum na hradišti v Chotěbuzi-Podoboře.
Vedle rozsáhlé výzk. činnosti stáli pracovníci
expozitury u zrodu Opavských seminářů
o středověké keramice (1970–80), na něž na-
vazují dosud pořádané mez. konference
a. středověku. V r. 1982 z podnětu zaměst-
nanců expozitury vznikla Sekce pro výzkum
neolitu a eneolitu Moravy a Slezska při Čes-
koslovenské archeologické společnosti, pra-
cující dodnes. Ve spolupráci s Archeologickým
kroužkem při Závodním klubu Tatra Příbor,
v jehož čele stál Jiří Fryč, se v r. 1981 ustavila
Pobočka Československé archeologické
společnosti při ČSAV pro sev. Moravu a Slez-
sko (dnes Česká archeologická společnost –
Sd r u žen í archeolog ů Čech, Morav y
a Slezska). V r. 2003 bylo v Opavě zřízeno
detašované pracoviště Archeologického
76
ARCHEOLOGIE
ústavu AV ČR v Brně, vedeného od r. 1999
P. Kouřilem (výzkumy na Opavsku a Ostrav-
sku provádějí Hana Teryngerová, Pavel
Stabrava a Jiří Juchelka). Záchranné akce
v Moravskoslezském a Olomouckém kraji
provádí také o. s. Archaia Olomouc, které
v r. 2010 zřídilo v Opavě stálou pobočku. –
Na dvou VŠ v regionu se přednáší prehistorie,
na FPF → SU zásluhou P. Kouřila též a. stře-
dověku. Tam byl r. 2009 zřízen i samostatný
Ústav archeologie, vedený Vratislavem Janá-
kem. Tento má v současné době 5 pregraduál-
ních a 1 postgraduální studijní obor, má vl.
knihovnu, vydává sborník Acta archaeolo-
gica Opaviensia a pořádá mez. konference.
Zaměřuje se na archeologii pravěkou, slovan-
skou i středověkou. – V → Těšíně se stal prv-
ním kustodem archeol. sbírky v Scherschnikově
muzeu Albin Heidrich, v r. 1922 se jí ujal
V. Karger, jenž stál v čele archeol. oddělení
až do r. 1945. Archeol. materiál především
z hradiska Chotěbuz-Podobora se od r. 1918
soustřeďuje v → Muzeu Těšínska. Pod tuto
instituci dnes zdejší Archeopark organizačně
spadá. – Velká skupina nadšených archeologů
se soustředila kolem muzea v → Krnově (zal.
1882) a společnosti Heimatkundelichenar-
beitgemeinschaft des allgemeinen Schle-
sischen-volksbildungen Vereins in Jägerndorf
a časopisu Jägerndorfer Ländchen. Pracovali
zde Albin Bartsch, Gustav Adolf a Heidrich
Horný (první archeologové ve Slezsku zabý-
vající se obdobím středověku; např. výzkumy
→ hradů Šelenburk či Vartnov), Adolf Christ
(zaměřil se na Osoblažsko), Johann Kienel,
Heinrich Kinzer, Ernst Kober, Josef Lowak,
Convall Spatzier a jeho otec Johann, H. Wei-
nelt ad. Na průzkumu Krnovska se podílel
i lipenský rodák Richard Kulka, právník ži-
jící ve Vídni a spolupracující s Naturhistori-
sches Museum Wien. Pro ně uskutečnil
v 80. a 90. l. řadu výzkumů na lokalitách
v okolí Krnova a na Opavsku. V r. 1903 vedl
do Slezska zájezd členů Anthropologisches
Gesellschaft Wien, v jehož rámci si mohli
účastníci „zakopat“ v Úvalně a v Krnově
na → Cvilíně. V l. 1934–35 vedl výzkum
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
ARCHEOLOGIE
na hradisku Krnov-Burgberg, datovaném
do období eneolitu a ml. doby bronzové, Karl
Schirmeisen z Uničova. V Holasovicích pů-
sobil kovář a podnikatel Karl Frömmel, který
prokopával eneolitické a středověké hradisko
v prostoru místního velkostatku (jeho nálezy
převzalo r. 1908 opavské umělecko-hist. mu-
zeum). – S krnovskými úzce spolupracovali
archeologové z → Bruntálu, seskupení kolem
časopisu Freudenthaler Ländchen. Byli to
zejm. Josef Thannabauer a → E. Weiser.
Po druhé svět. válce převzal zdejší zde-
vastované sbírky Svatopluk Bříza, který záhy
z místa odešel (v 70. l. prováděl výzkumy
v Bruntále a okolí). V → Rýmařově zahájil
výzkum místní tvrze, zaniklých důlních děl
a časně středověkého osídlení regionu geolog
Jaroslav Novák ve spolupráci s pracovníkem
OVM v Šumperku Vladimírem Gošem.
Ve výzkumu pokračuje Novákův spolupra-
covník a dnes ředitel Městského muzea Jiří
Karel. Jesenicku (zejm. středověkým fortifi-
kacím) se věnoval učitel a později ředitel
Okresního muzea v → Jeseníku (dnes →
Vlastivědné muzeum Jesenicka) Zdeněk
Brachtl. V → Ostravě se badatelé zaměřovali
hl. na paleolitickou stanici → Landek a hrad
téhož jména. Nálezy ukládali do muzea (dnes
→ Ostravské muzeum), u jehož zrodu (1872)
stál vynikající znalec archeol. lokalit Ostrav-
ska a Těšínska → K. J. Bukovanský (od 4. 10.
1904 neslo muzeum jeho jméno). Na tvorbě
kolekce archeol. oddělení se dále podíleli →
A. Adamus, Josef Vodička a Jan Folprecht.
V 60. l. 20. stol. převzala sbírky Lea Wiegan-
dová, jejíž zásluhou vyšel v r. 1974 Archeolo-
gický sborník, postihující tehdejší stav
výzkumu pravěkých dějin Slezska a sev. Mo-
ravy. V polovině 70. l. Wiegandová emigro-
vala do zahraničí a nahradil ji Rostislav
Janošík. V l. 1993–2003 zde působila Zdeňka
Měchurová. V současnosti se o archeol. od-
dělení stará Zbyněk Moravec. Oblast Bohu-
mínska sleduje Pavel Wodecki. Na Frý-
decko-Místecku prováděli výzkumy →
F. Lin hart, Antonín Přecechtěl, František
Talpa a Vilém Rosenfeldt; středověká
77
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
opevnění v Pobeskydí zmapovali Milan Boris,
→ R. Žáček a P. Kouřil. V → Bílovci pracovali
František Wolf, Alois Konvalinka a Albin Je-
lonek. Na → Kravařsku se výzkum soustře-
dil především na štramberský Kotouč.
Lokalitu proslavil svými objevy z období pa-
leolitu, jež umožnily uznání neandertálského
člověka za samostatný biolog. druh, →
K. J. Maška. Z místních se o záchranu vzác-
ných nálezů zasloužili Jan Skopal a Cyril
Hykl. Na Novojicku prováděli sběry Moritz
Jünger, Karl Mosr, Josef Slavíček a Josef
Weigel. Po druhé svět. válce převzal archeol.
sbírky novojického muzea Jaroslav Žíla Lip-
jan. V l. 1960–2011 je spravoval Emanuel
Grepl (zkoumal např. hrad Starý Jičín a jiné
středověké lokality), po jehož smrti převzal
vedení archeol. sbírky Pavel Stabrava. V →
Kopřivnici založil archeol. sbírku Emil Han-
zelka. V současnosti (spolu s výzkumem
hradu Šostýna) ji má v péči Jiří Tichánek. Tři
vlastivědní pracovníci z Oderských vrchů,
žijící ve Spálově a Luboměři (Karel J. Brňák,
Rudolf Mik a František Šustek), svou oběta-
vostí bezpečně prokázali, že pravěký člověk
žil i tam, kde to do té doby renomovaní
badatelé nepředpokládali.
Lit.: Jisl, L.: Počátky archeologického bádání ve Slezsku
a opavská muzea, in: 150 let Slezského muzea, Ostrava
1964; Janák, V. – Kouřil, P.: Problémy a úkoly archeo-
logie v českém Slezsku a na severovýchodní Moravě,
ČSZM-B 40, 1991; Pavelčík, J.: Malý slovník archeo-
logů působících před rokem 1945. Část Slezsko, severní
a východní Morava. Zprávy České archeologické spo-
lečnosti při ČSAV 42/1993; Tymonová, M.: Archeolo-
gické sbírky ve slezských muzeích – historie, současný
stav a perspektivy využití z hlediska ochrany kulturního
dědictví, Archaeologia Historica 30, 2005.
Obr.: HZ32. JPk + MTy
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
Baroko se ve stavební produkci severových.
Moravy a již. části Horního Slezska prosa-
zuje postupně ve 2. čtvrtině 17. stol. Nesta-
bilní polit. situace ve stř. Evropě v době →
třicetileté války omezila rozsah stavebních
aktivit a ovlivnila tempo pronikání nových
slohových forem. Na sledovaném území ne-
vznikla v 17. a 18. stol. svébytná lokální va-
rianta barok. slohu – oblast byla závislá na
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
podnětech přicházejících z okolních oblastí.
S nástupem baroka se změnila um. orientace.
Tradiční vazby na něm. země (především
Sasko) v období pozdní renesance byly pře-
rušeny, nové slohové formy (stejně jako
na poč. 16. stol.) byly přejímány z jihu. Zá-
sluhu na tom měli zvl. ital. arch., ale i zed-
ničtí a kameničtí mistři působící v Zaalpí.
Jejich severoital. původ, školení bez přímé
znalosti římské tvorby a někdy i omezené
um. schopnosti však způsobily, že v 17. stol.
do stř. Evropy neproudily vždy nejaktuál-
nější impulsy ital. baroka, ale spíše jeho
umírněná severoital. varianta s četnými ma-
nýristickými rezidui. Plný rozvoj slohu
na sledovaném území můžeme konstatovat
v průběhu 1. poloviny 18. stol., pozdní roko-
kové období vymezují 40.–60. l. 18. stol. Vý-
voj se uzavírá v 70.–80. l., kdy barok. forma
postupně ustupuje racionalitě klasicismu. –
Raná fáze slohu (zde trvající téměř do závěru
17. stol.) je s ohledem na tíživou hosp. situaci
velmi skromná. Je realizován jen omezený
počet um. zakázek, určených většinou objed-
navatelům z řad církve (nejvyšší duchoven-
stvo, → jezuité, → piaristé, augustiniáni,
minorité), do ambicioznějších projektů
se pouští bohatá kat. aristokracie (přestavby
a novostavby zámků, stavby a opravy patro-
nátních kaplí a kostelů, klášterních areálů).
Ostatní spol. vrstvy financují pouze nejnut-
nější opravy válkou poškozených objektů.
V pol. části Slezska byli ke stavbám velkých
šlechtických rezidencí přizýváni ital. arch.
(G. Seregni, C. Rossi, G. B. de Angelis,
M. Allio, C. Lurago, A. Porta), realizace
na čes. území jsou skromnější. Jejich autor-
ství je většinou anonymní a jen výjimečně
se podaří ztotožnit jména stavitelů a zednic-
kých mistrů známá z archiválií s konkrétními
stavbami. Problematické pak obvykle zů-
stává i stanovení míry jejich tvůrčího podílu
na projektu. Z profánních objektů budova-
ných nebo přestavovaných v raně barok. ob-
dobí jsou to např. úpravy zámku ve → Frýdku
(započaté Oppersdorfy ještě před polovinou
17. stol. a ukončené až v 80. l.), dostavba
78
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
hradební linie s baštami při zámku ve →
Fulneku (1653, přístavbou hosp. budov, kan-
celáří a prostorů pro služebnictvo postupně
vznikl tzv. Dolní zámek). V 70. a 80. l. byly
barokně přestavěny zámky ve Velkých He-
ralticích a → Slezských Rudolticích, ale
i další pův. renes. šlechtická sídla. Vlna reka-
tolizace s sebou přinesla zakládání poutních
kaplí a kostelů. Podle zpráv, které se docho-
valy, šlo často o pouhé drobné dřevěné sva-
tyně nebo malé zděné kaple, z nichž ty
nejpopulárnější byly v 18. stol. nahrazeny
monumentálními chrámy. Z nejznámějších
poutních míst v čes. oblastech Slezska
uveďme dřevěnou kapli z poloviny 17. stol.
na Uhlířském vrhu u → Bruntálu, dřevěný
kostelík sv. Kříže a Bolestné P. Marie
(1683–84) stojící na místě dnešního poutního
kostela na → Cvilíně, dřevěný kostelík
na Anenském vrchu u → Andělské Hory
(1694–96), na jehož místě byl na konci 60. l.
18. stol. vybudován pozdně barok. chrám.
Ve → Fulneku byla z iniciativy → Bruntál-
ských z Vrbna vybudována Loreta (výstavba
postupně až do poloviny 18. stol., zbořena
1829). Spravoval ji kapucínský klášter zal.
v sousedství (1674, výstavba areálu s koste-
lem sv. Josefa v 80. l. 17. stol.). V těsné blíz-
kosti vznikl další raně barok. areál – hřbitov
s centrální kaplí sv. Rocha a Šebestiána
(1632) a čtveřicí kruhových kaplí-kostnic ve-
stavěných do obvodových zdí (dochována
kaple P. Marie, 1660). V sakrální architek-
tu ře se ještě ve 2. polovině 17. stol. setkáváme
s nedůsledným uplatněním nového slohového
cítění a retrospektivním užíváním forem
pozdní renesance. Ty se objevují např. v kos-
tele sv. Martina v → Dolním Benešově (ko-
lem r. 1669), v čes. → Těšínsku v kostele
sv. Stanislava v Bruzovicích (1674–77)
a sv. Jiří v Dobré (1681–84). Určité spojitosti
s přežívající renesančně-manýristickou tra-
dicí lze vysledovat rovněž u osmiboké hřbi-
tovní kaple vybudované → řádem něm. rytířů
v Bruntále (1674). První skutečně monu-
mentální raně barok. stavbou v čes. části
Slezska je jezuitský klášterní kostel sv. Jiří
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
v Opavě z l. 1675–81 (pův. zasvěcen sv. Voj-
těchovi). Jeho půdorysné a prostorové schéma
je redukovanou variací na římskou svatyni
Il Gesú, z níž je také odvozena podoba průčelí.
Chrám byl postaven podle projektu P. To-
biase Geblera, rektora opavské jezuitské ko-
leje, který působil jako diletující jezuitský
arch. (delineator), a stavbu provedli ital. mis-
tři Jakub a Mikuláš Braschové (výsledná po-
doba celého komplexu jezuitského kláštera
až ze 30. l. 18. stol., dílo Georga Hanse Haus-
rückera). Souběžně probíhala v Opavě pře-
stavba minoritského kostela sv. Ducha
(po požáru z r. 1689). Monumentální průčelí
kostela pochází až ze 30. l. 18. stol. a bylo
později ještě upravováno. – Skromné pod-
mínky pro rozvoj raně barok. architektury
ve Slezsku se mění v posledních dvou deseti-
letích 17. a na poč. 18. stol., kdy se role hl.
objednavatelů ujímají slez. kláštery. Z jejich
iniciativy jsou budovány rozsáhlé klášterní
areály (cisterciácké klášterní rezidenční
areály v Lubiaži, Křešově, Hendrykově, Ka-
mieńcu Ząbkowickim a v Třebnici, klášter
křížovníků s červenou hvězdou ve Vratislavi,
jezuitské kostely v Nise a Vratislavi aj.)
a četné sakrální i profánní stavby na klášter-
ních dominiích. Zvýšená poptávka po zkuše-
ných stavitelích a architektech podporuje
příliv um. sil do Slezska. Pův. ital. mistry po-
stupně střídají umělci přicházející z již. Ně-
mecka, Rakouska, Moravy a Čech (P. Schüller,
M. Kirchberger, S. Wiedemann, J. B. Mathey
aj.), z nichž mnozí (na rozdíl od Italů) zůstá-
vají natrvalo. Zároveň přibývá domácích sil
vyškolených v dílnách cizinců. Jejich záslu-
hou barok. sloh v Horním Slezsku a přileh-
lých oblastech v 18. stol. zdomácněl. Období
1700–40 je dobou největšího rozvoje. Nastu-
puje vrcholná fáze slohu a s ní dominující um.
orientace oblasti na podněty přijímané z rak.
tvorby. Na vývoji umění v důsledku hosp.
konjunktury a stabilnější polit. situace parti-
cipují všechny spol. vrstvy včet ně měšťan-
stva. Přední šlechtické rody příležitostně
využívají služeb význ. arch.: Johann Lucas
von Hildebrandt např. vypracoval kolem
79
ARCHITEKTURA BAROKNÍ
r. 1712 nerealizovaný projekt let ní rezidence
→ Liechtensteinů v Opavě; pro Friedricha
Harracha a jeho manželku Eleonoru rodem
z Liechtensteinu projektoval zámek Kunín
(1726–34) a drobnou stavbu fary v Suchdole
nad Odrou (1730). Rozsáhlá stavební pro-
dukce zajišťuje dostatek práce i pro domácí
zednické mistry a stavitele. Zajímavé pro-
fánní stavby z 20. a 30. l. orientující se na rak.
předlohy, např. zámek v → Odrách (pře-
stavba 1730–36, zbořen 1966), Sobkův a Blü-
cherův palác v Opavě (30. l. 18. stol.) nebo
Knurrův dům ve Fulneku (20. l. 18. stol.) zů-
staly bohužel anonymní. Neznáme ani autora
přestavby zámku Kravaře (asi 20. l. 18. stol.),
snad mohlo jít o některého z Hildebrandto-
vých spolupracovníků či epigonů. Obdobně
nejsou známi ani projektanti poměrně vý-
stavných sakrálních objektů (např. kostel sv.
Martina v Široké Nivě, 1716–21, Nejsvětější
Trojice v Bohuslavicích, 1747), tím spíše zů-
stávají anonymní stavitelé drobných venkov-
ských kostelíků. Ve 40. a 50. l. 18. stol.
se na Krnovsku a Bruntálsku u staveb pout-
ních a farních svatyní setkáváme se jmény
příslušníků rodiny → Gansů z Krnova (zejm.
poutní kostely na Cvilíně, 1722–28, a Uhlíř-
ském vrchu, 1755–65, či venkovské kostely
sv. Kateřiny v Sosnové, 1725–27, a sv. Miku-
láše v sousedním Lichnově, 1727–33), ve Ful-
neku byl od 30. l. usazen stavitel M. Thalherr
(→ Thalherrové). K projektům byli zváni
i arch. z Nisy, Vratislavi a jiných míst Hor-
ního Slezska (např. Felix Anton Hammer-
schmidt – přepracovaný projekt piaristického
kostela Navštívení P. Marie v Bílé Vodě,
1755–67, projekt piaristické koleje v Brun-
tále; B. Wittwer – poutní kostel P. Marie
ve Frýdku, 1740–51, někteří badatelé mu
připisují i projekt přestavby piaristického
kostela sv. Valentina v → Příboře, jehož au-
torem však může být rovněž rektor koleje
Heliodor Knurr, 1760–63). Přes dominující
orientaci na rak. vzory lze vysledovat
i ovlivnění čes. vrcholně barok. architek-
turou. Např. v tvorbě M. Kleina z Vratislavi
se objevují prvky inspirované stavbou
ARCHITEKTURA 19.
BAROKNÍ
STOLETÍ
jezuitského kostela sv. Mikuláše na Malé
Straně v Praze, nejvýrazněji v jeho projektu
jezuitského chrámu P. Marie Sněžné v Olo-
mouci, ale i v interiéru piaristického kostela
v Bílé Vodě, jehož pův. projekt je mu rovněž
připisován. Slibný vývoj v 1. polovině 18. stol.
byl zbrzděn událostmi po nástupu Marie Te-
rezie na habsburský trůn. Dlouholetá polit.
a následně hosp. nestabilita, kterou přinesly
slez. války, omezila zásadním způsobem
rozsah um. dění v tomto regionu. Nové polit.
poměry způsobily odlišnosti vý voje archi-
tektury pozdního baroka v prus. a rak. části
Slezska. Zatímco v prus. Slezsku se záhy
po r. 1750 objevují stavby inspirované berlín-
skou a braniborskou rokokovou architekturou
(král. rezidence ve Vratislavi, zámek v Po-
koju, zámek Minkowskie), v rak. části zů-
stává živá tradice vrcholné fáze slohu, jsou
pouze dále obměňována tradiční dispoziční
schémata, doplňován aktuálnější arch. detail,
příp. zmenšováno měřítko staveb. Ubývá
význ. círk. zakázek, místo velkých chrámů
jsou budovány nebo přestavovány drobné ven-
kovské svatyně (např. kostel sv. Archanděla
Michaela v Dětřichovicích a další kostely pro-
jektované krnovským stavitelem → M. Cle-
mentem nebo kostelíky na Novojičínsku
stavěné syny fulneckého M. Thalherra).
Z profánních staveb zaslouží zmínku dva zámky
vybudované po polovině 18. stol., které jsou
jakousi rokokovou variací na hildebrandtov-
ské téma: zámek v → Hrabyni (kolem r. 1756,
zničen 1945) a ve Velkých Hošticích (před
r. 1765). Projektanti zůstávají i tentokrát ne-
známí, v případě Hoštic se uvažuje o Jakubu
Pánkovi, který v obci vybudoval po r. 1765
kostel sv. Jana Křtitele. Na základě slohové
analýzy mu bylo připsáno autorství kostela
Prozřetelnosti Boží v Šenově u → Ostravy
(1760–64). Objekt se svým oválným půdory-
sem s kaplemi a dvouvěžovým průčelím řadí
ke skupině centrál inspirovaných vrcholně
barok. vídeňskými vzory. Návraty k formám
1. poloviny 18. stol. jsou postupně stále řidší,
v 70. a 80. l. se pozvolna prosazuje slohové
cítění klasicismu.
80
ARCHITEKTURA 19. STOLETÍ
Lit.: Kalinowski, K.: Architektura doby baroku
na Śląsku, Warszawa 1977; Wrabec, J.: Barokowe koś-
cioły na Śląsku XVIII w. Sytematyka typologiczna, Wro-
cław – Warszawa – Gdańsk – Łódź 1986; Dějiny českého
výtvarného umění II, Praha 1989; Válka, J.: Dějiny Mo-
ravy II. Morava reformace, renesance a baroka (Vlasti-
věda moravská, nová řada 5), Brno 1995; Krsek, I. a kol.:
Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996; kol.:
Slezsko. Perla v české koruně. Historie – kultura – umění,
Praha 2007.
Obr.: A15–25; HZ (3–4, 7, 21–24, 27, 34–35, 38–39,
45–48, 54, 57, 59–60, 65–67, 73–74, 87, 92–93, 95–96);
M (16, 24–25, 38, 40, 54, 58, 72, 74, 79, 86–89, 92, 95,
97, 108, 117–118, 120–121, 123, 127–128, 130, 136–138,
150, 158, 173–174, 183–184, 200, 215, 239–241,
252–253, 256–257, 289–290). MK
ARCHITEKTURA 19. STOLETÍ
Arch. vývoj v moravskoslez. regionu přiro-
zeně nemohl zásadněji ovlivnit zákl. stylové
proudění ve stř. Evropě, poskytuje však ne-
málo vrcholných příkladů příznačných do-
bových tendencí. Je možno doložit to hned
u první výrazné osobnosti, která již kolem
poloviny 18. stol. naplno rozvinula zákl. in-
tenci arch. historismu, myšlenkový a také
stylový pluralismus. → A. J. Hodic (1706–78)
koncipoval zámecký park ve → Slezských
Rudolticích po desetiletí stranou předních
dobových um. center. Do podoby charakte-
ristického lokálního centra se od poloviny
18. stol. vyvíjela → Opava. Také zde se nej-
zřetelnějším arch. příznakem zprvu stávaly
parkové úpravy. Soubor měst. sadů, postupně
upravovaný od poloviny 70. l. 18. stol. v pří-
rodně krajinářském duchu a vybavovaný
později drobnými antikizujícími stavbami,
patřil k prvním z veř. parků v rak. monarchii
(→ zahrady a parky). Pro konec 18. stol. i ce-
lou 1. polovinu následujícího věku se v celém
regionu stalo směrodatným dílo tří tvůrců
spjaté především s hl. zem. městem. Dílo →
J. A. Englische bylo rozprostřeno mezi vrch-
nostenské zakázky a veř. stavby, zejm. poté,
kdy se ocitl v roli ing. opavského kraje. Franz
Biela (→ Bielové) se vedle empírově orien-
tované architektury věnoval i tvorbě vedut.
Podobně také → A. Onderka rozvíjel tradici
josefinské sakrální architektury „krotkého“
charakteru; jeho stěžejní práce souvisely
s funkcí projektanta → řádu něm. rytířů
ARCHITEKTURA 19. STOLETÍ
v Opavě a na Bruntálsku – dodnes o tom
svědčí např. dostavba areálu komorních
lázní v → Karlově Studánce. Stylovou po-
lohu antikizujícího neoklasicismu Onderka
transformoval z imperiální do malebně bie-
dermeierské. – Na inspirační škále historizu-
jícího rejstříku se v rámci „vybavování“ slez.
enkláv olomoucké arcidiecéze sakrálními no-
vostavbami v 60. a 70. l. 19. stol. podílel arch.
kardinála Bedřicha z Fürstenberka (1813–92)
→ G. Meretta; vedle neogotiky (např. kostel
v Liptani) však inklinoval i k jiným zdrojům,
jak o tom svědčila novostavba chrámů v Mo-
ravské → Ostravě či Slezských Rudolticích.
Příležitostně se ve Slezsku angažoval i význ.
vídeňský restaurátor Friedrich von Schmidt
(1825–91). Celá škála historizujících mutací
provázela dlouholeté snahy kn. Karla Ma-
rii Lichnovského (1819–1901, → Lichnovští
z Voštic) o novodobé úpravy zámku → Hra-
dec nad Moravicí. Prováděl je v několika
fázích, přičemž v interiérech využil služeb
vratislavského památkáře Karla Johanna
Lüdeckeho (1826–94) a celkově pak pře-
devším rovněž vratislavského restaurátora
Alexiuse Langera (1825–1904), užívajícího
tzv. staroněm. styl inspirovaný východoprus.
gotikou. Pozdně romanticky byl orientován
i další z umělců pracujících pro kn., něm.
dekorační malíř Ernst Händel (1813–98).
Na Opavsku se však koncem stol. pohybo-
val ještě jeden z dobově frekventovaných
restaurátorů, Schmidtův žák a mnichovský
arch. → G. J. von Hauberrisser (1841–1922),
jehož práce pro řád něm. rytířů na Bouzově
a v → Bruntále ho přivedly také do Opavy.
Pozdním výrazem kat. triumfalismu se totiž
měl stát jeho nerealizovaný projekt radikální
neogotizace hl. měst. chrámu. – Osobnosti
vídeňského kult. centra zásadním způsobem
ovlivňovaly arch. vývoj regionu až do konce
první svět. války. Zejm. v Opavě, kde
se první větší stavbou na okružní tř. stala
školní budova → L. Förstera. Její urbanis-
tickou osnovu však – zhruba o 2 desetiletí
později než ve Vídni či v Brně – zformoval
měst. ing. Eduard Labitzky (1828–1903);
81
ARCHITEKTURA 19. STOLETÍ
jeho regulační plán představoval kombinaci
okružní tř. s pravidelnou šachovnicí no-
vých bloků a veř. prostranství. Arch. dotvá-
ření opavské okružní tř. se ovšem protáhlo
až na práh nového stol., z význ. novostaveb
uveďme alespoň palác → Razumovských
od Ludwiga Tischlera (1840–1906), evang.
kostel od Ferdinanda Hickela, sy nagogu
od Jakoba Gartnera (1861–1921) a zejm. Mu-
zeum císaře Františka Josefa I. pro umění
a řemesla od Johanna Scheiringera a Franze
Kachlera (dnešní hl. budova → SZM). Svoji
verzi gründerské éry tehdy prožívala i menší
prům. města, zvl. ta, která se prudce rozví-
jela v souvislosti s boomem textilního prů-
myslu. Vedle → Krnova, kde stavební vývoj
v 19. stol. převážně ovlivňovali místní sta-
vitelé, sehrál v → Novém Jičíně rozhodující
roli Vídeňan Otto Thienemann (1827–1905).
Na racionální osnově a takřka na „zelené
louce“ vyrůstalo nové město Vítkovice, for-
movali je ředitel železáren → P. Kupelwieser
a stavitel → H. Ulrich. Vítkovický příklad
se stal jedním z nejnázornějších pokusů o ře-
šení průvodních jevů krize moderního města.
Autorem dalších projektů byl přední dobový
urbanista → C. Sitte. Jeho desetiletá syste-
matická práce pro Ostravsko se rozvinula
v době, kdy se jednotlivé obce dnešní Os-
travy začaly slévat do rozlehlé aglomerace.
Uplatnil zde celou škálu přístupů od aplikace
antických tradic přes malebné celky s důra-
zem kladeným na genia loci až po vrcholný
pokus o reformu sakrální tvorby realizovaný
u svatyně v Ostravě-Přívoze. – Dynamické
a dramaticky rostoucí ostr. souměstí se stalo
protiváhou k mnohem poklidnějšímu vývoji
Opavy. Tento proces byl spojen i s řadou
ostr. stavitelů, kteří začali relativně záhy
užívat nového stylového aparátu, antropo-
morfně či biomorfně orientované secese.
Vedle nejagilnějšího → F. Neumanna to byli
zvl. společníci H. Ulrich & Alois Mihatsch,
Ferdinand Mainx & Leopold Popp či Eugen
Noë & Franz Storch; vedle jejich tvorby ori-
entované k vídeňskému centru se zde však
v osobě Stanisława Bandrowského projevila
ARCHITEKTURA 20.
19. STOLETÍ
i blízkost krakovského kult. okruhu, oriento-
vaného zčásti i k románskému art nouveau.
Ostrava představovala sice nejmarkantnější,
avšak nikoli jedinou lokalitu, kde se stavi-
telské pojetí secese uplatnilo v pozoruhodné
míře; v menších městech se obdobně orien-
tovali např. krnovský → F. Blasch, jesenický
Alexander Nitsche, novojičínský Christoph
Glaser, vesměs odchovanci něm. prům. školy
v Brně. – To nejpodstatnější, co se kolem
r. 1900 uskutečnilo v architektuře moravsko-
slez. regionu, však souviselo s tvorbou žáků
či spolupracovníků Otto Wagnera z vídeňské
akademie. Někteří z nich, např. → O. Bém
nebo → F. Fiala, se po studiích usadili v Os-
travě jako stavitelé. Většina se do regionu
vracívala pouze příležitostně. Platilo to pro
opavského rodáka → J. M. Olbricha i pro
krnovského rodáka → L. Bauera. Jejich
stavby představovaly vrcholné činy v rámci
rakousko-brit. verze moderny. Pro Opavu,
příp. → Nový Jičín příležitostně pracovali
také další wagneriáni, Franz (1879–1975)
a → Hubert Gessnerové; v Ostravě po od-
livu modernistické vlny rozvíjel klasicizu-
jící a dekorativizující linii → W. Deininger.
V odlišné premodernistické poloze oriento-
vané k → folkloru začínal svoji dráhu samo-
statného tvůrce na radhošťských Pustevnách
(→ Radhošť) → D. S. Jurkovič. – Odlišně
se vyvíjela situace na → Hlučínsku v tehdej-
ším prus. Slezsku. Podoba zdejší architektury
byla výrazně ovlivněna vývojem v Berlíně,
Vratislavi a centrech Horního Slezska. Vý-
znamnějších staveb zde bylo do r. 1890 rea-
lizováno jen málo (zámek Chuchelná, kolem
r. 1850; evang. kostel v → Hlučíně, 1860;
radnice tamtéž 1867–68). Čilejší stavební
ruch se projevil teprve na přelomu stol., kdy
se stala dominantním stylovým modem neo-
gotika a prus. gotizující štítová architektura
civilních staveb (kostely v Kobeřicích, →
Kravařích, → Dolním Benešově, Sudicích,
Ludgeřovicích, klášter v Kravařích, fara
v Píšti, hrobka v Chuchelné, místní školy,
obecní dům v Petřkovicích ad.). Nejvýraz-
nějšími představiteli tohoto stylu byli místní
82
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
stavitelé → J. Seyfried z Kravař a → J. Ho-
luscha z Dolního Benešova. Vlivy Vídně
a žáků Otto Wagnera se zde neprosadily.
Aktuální trendy moderní severoněm. archi-
tektury importoval v době první svět. války
na Hlučínsko, resp. na panství Chuchelná
kn. Lichnovského (→ Lichnovští z Voštic) →
J. Bühler.
Lit.: Šlapeta, V. – Vybíral, J. – Zatloukal, P.: Opavská
architektura let 1850–1950, Umění 34, 1986; Vybíral,
J. – Zatloukal, P.: Architektura let 1850–1950 v Krnově,
Umění 38, 1990; Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého sto-
letí. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slez-
sku, Olomouc 2002; Šopák, P.: Klasicistní architektura
Opavy let 1780–1850, Opava 2003; Vybíral, J.: Zrození
velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy
1890–1938 (3. vydání), Ostrava – Šlapanice u Brna 2003.
Obr.: A26–58; H (3, 6, 9), HZ (1–2, 18–20, 25–26, 33,
37–39, 44, 50, 52–54, 59–61, 63–64, 65–66, 68–70,
75–76, 80, 85–87); L (1–5, 7–9, 12–16, 20–21, 23–26,
28–30, 33, 36–42); M (9–12, 17, 28, 30, 33, 36, 44, 48,
51–53, 59, 64, 67, 69, 74–75, 81, 87, 94–95, 98–99,
109–111, 113, 115–116, 117–118, 122, 125–126, 129,
133, 135, 138, 141–142, 144, 147–149, 151–152,
154–157, 159–164, 169–171, 173–174, 179–180,
182–184, 187, 189, 191–193, 195–197, 208–12, 219,
223–225, 229–230, 232, 236, 243–244, 248–249, 253,
256–257, 259, 261–262, 265–266, 270–273, 275–278,
280–283, 285, 288, 291–292). PZ + JJu
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
Slezsko a přilehlá část Moravy představují
z hlediska vývoje architektury 20. stol. pe-
riferní oblast, v níž se projevila řada arch.
směrů na základě vlivu kult., polit. a hosp.
center (Vídeň, Berlín, Vratislav, Krakov,
od r. 1918 výrazněji Brno a Praha, po r. 1948
SSSR a social. blok a po r. 1955 také záp. Ev-
ropa). V regionu proběhl na poč. 20. stol. po-
stupný vývoj od pozdní fáze historismu
(eklektismus) k moderně, resp. secesní archi-
tektuře (Jugendstil, Art nouveau). S tím byla
souběžná vlna anglikanismu a vliv hnutí Art
and Craft (např. vila Erwina Weisse v → Je-
seníku od vídeňských arch. → F. von Krausse
a Josefa Tölka). Secese-moderna přicházela
na Moravu a do rak. části Slezska zvl. z ví-
deňského kult. centra, a to z okruhu Otto
Wagnera, jeho spolupracovníků (→ J. M. Ol-
brich) a žáků (→ L. Bauer, → O. Bém, →
W. Deininger, Oskar Felgel, → F. Fiala, bratři
Franz a → H. Gessnerové, → J. Hoffmann,
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
Max Joli) z vídeňské AVU, kam Wagner na-
stoupil jako prof. v r. 1894. Projevila se zde
jak v rané vegetabilní, tak i v následné geo-
metrické fázi (po r. 1905). První projevy
se zde objevují těsně před r. 1900 v návrzích
J. M. Olbricha pro → Opavu a v projektu
tamního nemocničního areálu od hambur-
ského arch. Franze Ruppela, v tvorbě
O. Béma, → F. Neumanna a Stanisława Ban-
drowského v Moravské → Ostravě a v pra-
cích L. Bauera po r. 1900 v → Krnově. Nové
tvarosloví záhy přejímali místní arch., stavi-
telé a stavební firmy, jako např. → H. Ulrich
& Alois Mihatsch, Ferdinand Mainx & Leo-
pold Popp, Josef Dvořák, Ignatz Felix, Ar-
mand Gobiet, František Grossmann, Hugo
Hermann, Eugen Nöe ad. na Ostravsku, Karl
Kern a Alfréd von Stutterheim v Opavě nebo
→ F. Blasch, Eduard Frank a → J. Hartel
v Krnově aj. Někteří Wagnerovi žáci se po-
stupně oprošťovali od zdobnosti ve prospěch
geometrické fáze secese – zvl. L. Bauer (Kr-
nov) a bratři Gessnerové (→ Nový Jičín,
Opava). Jiní Wagnerovi žáci inklinovali spíše
k dekorativní pozdní fázi secese, např. ostr.
→ F. Fiala a M. Joli. V 1. desetiletí 20. stol.
se profiloval také nový historismus, v němž
na rozdíl od doznívající eklektické architek-
tury docházelo ke sloučení tradice s mate-
riálovou, tvarovou a prostorovou skladbou
moderny – nejvýznamněji u L. Bauera. Ně-
kteří místní arch., např. opavští August Bar-
tel, → A. Geldner, → J. Lundwall, těšínský
→ E. Fulda ad., setrvávali ve fázi historismu
pozdního. Část zejm. vídeňských tvůrců in-
klinovala k novobaroku: Alexandr Graf (di-
vadlo Antonína Dvořáka v Moravské
Ostravě); Ferdinand Fellner a Hermann Hel-
mer ml. (divadlo v → Těšíně), opavský Adolf
Müller, Ludwig Faigl a někdy F. Neumann
a O. Bém v Moravské Ostravě. Novobarok
se prolínal i s klasicistním výrazem – jako
u Ohmannova žáka Rudolfa Eislera a jím
navržených bankovních filiálek v Opavě
a Krnově. Kolem r. 1910 se z vídeňského
centra rozšířil neobiedermeier a nový klasi-
cismus, jenž se projevil např. v ostr. tvorbě
83
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
W. Deiningera, F. Neumanna či v opavském
paláci obch. a živnostenské komory a s ohla-
sem baroka pak v sanatoriu → Lázní Jeseník,
obojí od L. Bauera. Modernu ve spojení
s ohlasem klasicismu a folklorismu předsta-
vuje dílo → J. Hoffmanna (dům rodiny Pri-
mavesi v Koutech nad Desnou), klasicistně
byla zaměřena tvorba jeho žáka Otto Prut-
schera v Krnově. Hoffmann působil i po válce
v intencích dekorativismu, nového klasicismu
a nové věcnosti (→ Bruntál, → Vrbno pod
Pradědem). K tradici a klasicizujícímu
dekorativismu inklinovala výstavba i v →
Karlově Studánce (K. Kern a Karl Blum, An-
ton Köstler). Moderna i ohlasy tradice v po-
době klasicismu, baroka a regionalismu
se projevovaly v tvorbě berlínského →
J. Bühlera pro knížecí rodinu Lichnovských
(→ Lichnovští z Voštic). – Po r. 1918 se pro-
sazují noví stavebníci a proměňuje se skladba
arch. a stavebních firem. Mění se národ-
nostní složení představitelů řady měst. samo-
správ, vedení mnoha firem se přesunuje
nejčastěji z Vídně do ČSR, takže se výraz-
něji než dosud prosazují kulturně i jazykově
česky orientované elity i stavitelé a arch.
Předchozí praxe spočívající v zadávání úkolů
vídeňským arch. a umělcům byla kritizována
za podvazování místních tvůrčích sil. V sou-
kromé sféře si např. na Jesenicku, Krnovsku,
Opavsku aj. zachovali důležitou úlohu zahr.
i místní něm. arch., z nichž převážná část in-
klinovala k tradicionalismu a dekorativismu
ve spojení s expresionistickými prvky (brun-
tálský Wilhelm Schön, opavští → K. Gott-
wald, A. Müller, ostr. → E. Korner, těšínský
E. Fulda). Dekorativismus a nový klasicismus
byl typický i pro tvorbu čes. archit. st. a stř. ge-
nerace, popř. u oficiálních staveb bank, radnic,
kancelářských budov (ostr. → F. Kolář a Jan
Rubý, → K. Kotas, Vilém Richter, Artur Roz-
hon, pražští → K. Hilbert, Stanislav Ondřej,
Jaroslav Rössler, Karel Roštík nebo brněnští
→ V. Fischer a Jaroslav Stockar-Bernkopf).
V čes. prostředí se ojediněle projevilo
pozdní doznívání kubismu a expresionismu
(moravsko-ostr. krematorium pražského arch.
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
Vlastislava Hofmana). Kubisticky pojatý kla-
sicismus zde užil pražský arch. → J. Gočár.
Čes. nár. styl (rondokubismus, obloučkový
kubismus ap.) se zde až na výjimky (Nová
radnice a kancelářský dům → Severní dráhy
Ferdinandovy v Moravské Ostravě od Pavla
Janáka, bytové domy od Josefa K. Říhy tam-
též) neprojevil. Modernismus inspirovaný
tvorbou Jana Kotěry a nizozemskou architek-
turou sem přinesl → F. Vahala (stavby v Mo-
ravské Ostravě a Novém Jičíně) a Kotěrovi
žáci František Fiala a Vladimír Wallenfels
svým ostr. → Domem umění. Od poloviny
20. l. se projevil nástup modernismu a avant-
gardy – zprvu purismu a nové věcnosti (kr-
novský → O. Wittek, opavský → O. Reichner,
Eugen Koch a Karl Kindermann, ostr. Alfréd
Farník, Franz Knobloch, Ernst Korner, praž-
ský Karel Roštík, brněnský Jaroslav Stockar-
-Bernkopf). Funkcionalismus se počíná
prosazovat koncem 20. l. např. v ostr. díle
K. Kotase a B. Čermáka. Plně se uplatnil
ve 30. l. v Moravské Ostravě (→ B. Fuchs,
Miloslav Kopřiva, K. Kotas, Erich Mendel-
sohn, Marie Frommer, manželé Oehlerovi
/→ O. Oehler/, → F. Stalmach a Jan Svoboda)
a v ojedinělých realizacích na venkově (plicní
sanatorium v → Jablunkově od brněnského
arch. → M. Lamla, lázeňské sanatorium
v Darkově od hradeckého arch. Josefa Fňouka,
gymnázium v Českém → Těšíně od praž-
ského arch. → J. Fragnera, vila na Ostravici
od Jacquesa Groaga). Bratři → L. a Čestmír
Šlapetové od poč. 30. l. navazovali v oblasti
individuálního bydlení jednak na Le Corbu-
siera a zvl. na tvorbu svých vratislavských
učitelů Hanse Scharouna a Adolfa Radinga
(rodinné domy ve → Frýdlantu nad Ostravicí,
→ Hlučíně, → Místku, Opavě, → Příboře,
Slezské Ostravě aj.). V průběhu 30. l. se v něm.
oblastech prosadil se vzrůstem něm. naciona-
lismu tzv. Heimatstil (bruntálský W. Schön,
krnovský E. Frank, olomoucký Karl Fischer,
opavští Karl Cattaneo, → E. Geld ner,
K. Gottwald, K. Kern, E. Koch a K. Kinder-
mann, A. Müller ad.), který se uplatňoval
v tvorbě konzervativně zaměřených arch. již
84
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
v předchozích desetiletích. → L. Kammel,
F. Knobloch, O. Reichner ad. nadále inkli-
novali k expresionismu a nové věcnosti.
Význ. pozici si mezi něm. arch. uchoval
L. Bauer, ve svém díle oscilující mezi dekora-
tivismem 20. l. (vily v Krnově), expresionis-
mem (obch. dům Breda-Weinstein v Opavě),
novou věcností a tradicionalismem (tělo-
cvična v Krnově, kostel sv. Hedviky v Opavě).
V industriální architektuře se po r. 1900 pro-
jevil vliv secese (např. E. Frank a J. Hartel
v Krnově, Ludwig Fiala ve Vítkovicích ad.).
Ve 20. l. převládal tradicionalismus a klasi-
cismus (např. přestavba ostr. Dolu Ignát
a tamní elektrárny od něm. arch. Paula
J. Manze). Zároveň však docházelo k sou-
středění na konstruktivní utváření staveb
a prosazování modernismu, byť s využívá-
ním tradičních kompozičních principů (Hugo
Bauer v Krnově, → B. Hübschmann v Mo-
ravské Ostravě). Projevoval se vliv Petera Be-
hrense a nové věcnosti (např. elektrárna
Třebovice). Purismus, funkcionalismus a nová
věcnost se prosazovaly vý razně od poloviny
20. l. (např. uhelné prádlo → Báňské a hutní
společnosti v → Karviné od Gustava Paula
ad.). – V → urbanismu poč. 20. stol. převažo-
val vliv → C. Sitteho, jehož návrhy se týkaly
přestavby a výstavby jednotlivých měst
a prům. obcí Ostravska (Přívoz, Mariánské
Hory, Moravská a Slezská Ostrava). Po první
svět. válce se uplatnila koncepce zahradních
měst v redukované podobě vilových čtvrtí
a nově utvářených kolonií (Opava, Moravská
a Slezská Ostrava). Tyto tendence se proje-
vily při založení nového hraničního města
Českého Těšína na místě býv. perifer ní čtvrti
okolo železničního nádraží na levém břehu
řeky Olzy. Výstavbu tam prováděl stavitel
E. Fulda a pobočka stavitelské firmy Václava
Nekvasila podle tradicionální a dekorativní
architektury → E. Davida, Karla Valouška,
ostr. V. Richtera, pražského Stanislava Ond-
řeje, bílského Jozefa Koziela a Wilhelma
Schöna, z modernistických archit. pak br-
něnského Jana Vaněčka a pražských Josefa
Zadražila a J. Fragnera. Upravovací plán
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
navrhl roku 1926 brněnský arch. Emil Leo.
Snaha o komplexní řešení zástavby ostr.
prům. aglomerace se projevila vznikem
Velké Ostravy (1924), Regulačního sboru
ost ravského a následně vypracováním zákl.
upravovacího plánu pro Ostravsko (1928)
pražským urbanistou Vladimírem Zákre-
jsem, avšak polit. konflikty a hosp. krize ne-
umožnily převést urbánní koncept do
praxe. – Druhá svět. válka znamenala vý-
razný předěl. Nacistické představy o pře-
stavbě Ostravska zůstaly v rovině studií
a projektů. Uskutečnila se pouze výstavba
obytných kolonií v intencích Heimatstilu a to
v Moravské Ostravě, Opavě, Krnově, Brun-
tále aj. Za nacist. okupace zanikly stavební
živnosti a přestali působit stavitelé a arch.
žid. původu, z nichž někteří emigrovali
(E. Korner) nebo zemřeli (F. Neumann) či za-
hynuli během holocaustu. Někteří něm. arch.
a stavitelé zemřeli během války (K. Gott-
wald), nebo byli po válce odsunuti (K. Kin-
dermann), jiní odešli na Západ až po r. 1948
(O. Reichner), popř. výjimečně zůstali a po-
díleli se na dalším vývoji (→ J. Krischke).
Čeští arch. se zapojili hned po osvobození
do obnovy zničených sídel. Návrhy upravo-
vacích plánů poničených obcí zpracovávali
mj. → E. Friedl, → A. Friedlová, J. Fuke, Ja-
roslav Turek, → V. Meduna, Boris Jelčani-
nov, Č. Šlapeta (→ L. Šlapeta). V Opavě
se tehdy ze st. generace uplatnil Oskar Liska
a brněnský Adolf Liebscher, v Ostravě návrh
asanace centra zpracoval Jaromír Moučka.
V souvislosti s vyhlášením dvouletého plánu
(1947–48) byla zahájena výstavba obytných
celků, z nichž nejvýznamnější bylo Vzorné
sídliště u Bělského lesa v Ostravě (Jiří Štursa,
Otakar Slabý, A. Friedlová, J. Turek), sídliště
ONV v Českém Těšíně (Ludvík Hilgert, Ja-
roslav Kabeš, Josef Fuchs), sídliště v Opavě
(B. Fuchs), dále urbanistická koncepce Nové
Karviné (E. Friedl) či sídliště Dukla v budou-
cím → Havířově. Až do závěru 40. l. převládal
vliv avantgardy a funkcionalismu. Jen výji-
mečně se objevily ohlasy nastupujícího social.
realismu, a to převážně v memoriálních
85
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
objektech památníků a pomníků oslavujících
padlé sov. a čs. vojáky (např. → J. Jírovec,
E. Friedl). – Po převratu v únoru 1948 bylo
dokončeno zestátnění všech soukromých sta-
vebních firem a jejich sloučení (Českosloven-
ské stavební závody) a posíleno vytváření
stát. projekčních organizací (→ Stavopro-
jekt). Až na výjimky zanikla pozice soukro-
mého projektanta i stavebníka. Ti byli
nahrazeni soustavou stát. byrokratických
struktur a n. p. Kom. režim se rozhodl prosa-
dit na přelomu 40. a 50. l. v čs. architektuře
ideologicky podmíněný historismus, označo-
vaný jako social. realismus (tzv. sorela), in-
spirovaný sov. architekturou 30.–40. l. Na
Ostravsko tehdy ve větším počtu mířili ab-
solventi studia architektury zvl. z Vysoké
školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně
(později Vysoká škola stavební a následně
VUT) a pražské ČVUT, kteří se zapojovali
do činnosti ostr. Stavoprojektu (Zdeněk
Alexa, → M. Čtvrtníček, → B. Firla, Ladi-
slav Gvozdek, → Z. Špaček, Čeněk Vorel
ad.). V r. 1951 došlo k vyhlášení koncepce
výstavby nových social. měst na Ostravsku
(Nová Ostrava), jejímž gen. projektantem
se stal V. Meduna. Vedle ostr. týmu na pro-
jektu pracovali arch. z Olomouce (Hubert
Aust, Karel Typovský), Brna (G. Kynčl)
a Českých Budějovic (Bohuslav Böhm, Vác-
lav Drozda, Miroslav Fencl, Otakar Jankovec,
Jiří Kubíček, Přemysl Princ, Jaroslav Škarda)
v případě Havířova nebo projektanti z Hradce
Králové u sídliště Lyžbice v → Třinci či arch.
z Prahy (Pavel Bareš, Václav Hilský, Karel
Prager, Josef Havlíček a Karel Filsak, Jaro-
slav Kándl a Jiří Kadeřábek) a Brna (Evžen
Šteflíček) u I. obvodu Nové Ostravy. Některé
pův. funkcionalistické projekty sídlišť byly
přepracovány podle principů social. rea-
lismu – např. Vzorné sídliště u Bělského lesa
v Ostravě (→ J. Kroha). Vznikaly reprezen-
tační objekty kult. domů (např. J. Fragner,
J. Kroha). – Ve 2. polovině 50. l. se po kritice
social. realismu arch. postupně vraceli k no-
vodobé tradici modernismu (pozdní moder-
nismus, resp. pozdní internacionální styl,
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
u nás označovaný také jako bruselský styl
podle úspěchu čs. expozice na Expo 58
v Bruselu). Politicky a hospodářsky podní-
cenou změnu podpořil nástup ml. generace
arch. ve 2. polovině 50. a v 60. l. – např. v ostr.
Stavoprojektu → M. Bartoň, → J. Hrejse-
mnou, → J. Chválek, → I. Klimeš, → E. Kuba,
→ J. Havlíček, Vlastimil Bichler, Jiří Horák,
Oskar Chmiel, Josef Kupka, Jan Petrusiak,
Jiří Smejkal, Vladimír Svoboda, Ladislav
a Milena Vitoulovi ad. V průběhu 60. l. po-
kračovala výstavba nových ostr. sídlišť a sa-
telitů, sídlištní zástavba se postupně
uplatnila i v dalších městech regionu. Arch.
principy pozdního modernismu se nejvý-
razněji projevily v 50. až 80. l. v solitérních
stavbách – např. kult. domy (Hlučín – Evžen
Tošenovský; Český Těšín – Zdeněk Vávra
a Jaroslav Černohorský ad.); sportovní haly
(Tatran v Ostravě – Karel Gajovský, J. Rubý;
Kar viná – M. Gola; Havířov – J. Hrejsemnou;
→ Frýdek – O. Chmiel; Ostrava-Zábřeh –
V. Dedeček); stadiony (Ostrava – Břetislav
Sležka; Opava – Miroslav Selingr); bazény,
lázně, koupaliště (lázně v Ostravě a koupa-
liště v Karviné – Jan Chválek; koupaliště
v Havířově – M. Hartl; bazén v Ostravě-
-Porubě – Antonín Buchta z Prahy); školy
(vysokošk. areál v VI. obvodu Ostravy-Po-
ruby – Vladimír Svoboda a kol.); hotely a re-
kreační zařízení (hotelové domy v Ostravě,
Frýdku-Místku a Třinci – J. Chválek; rekre-
ační chata Pozemních staveb Olomouc
v Malé Morávce – Karel Typovský z Olo-
mouce; rekreační středisko Státní banky čes-
koslovenské v Trojanovicích – J. Kupka
a Renata Májková; hotel Kamyšin, nyní Ko-
runa v Opavě – J. Horák); nádraží železniční
(Havířov – J. Hrejsemnou; Ostrava-Vít-
kovice – Josef Danda z Prahy; Ostrava –
Hlavní nádraží – Lubomír Lacina a Vlasta
Douša z Brna) i autobusová (Havířov – I. Svo-
boda); divadla (ostr. divadlo Jiřího Myrona,
přestavba – I. Klimeš; ostr. divadlo Antonína
Dvořáka, přestavba – I. Klimeš; → div. bu-
dovy a sály); kina (kino Luna v Ostravě-
-Zábřehu – Bronisław Firla; kino Kosmos
86
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
v Třinci – Bořuta a Dařich z Bratislavy); kre-
matoria a smuteční síně (Slezská Ostrava –
I. Klimeš) ad. Stavební kultuře a arch. tvorbě
však určovalo podmínky industrializované
stavebnictví a velké stát. stavební firmy. Tato
provázanost se stala v průběhu 60. a zvl.
v 70.–80. l. natolik dominantní, že se arch.
tvorba dostala zvl. při projektování sídlišť
do značné izolace. U sídlištní zástavby
převažovalo hledisko kvantitativní, deformo-
vané nevelkou variabilitou a skladbou panelo-
vých bytových domů a objektů obč. vy-
bavenosti. K arch. a urbanisticky zajímavým
sídlištím lze přesto řadit např. III. etapu síd-
liště v Ostravě -Zábřehu (B. Firla, J. Smej-
kal), pokračování v zástavbě Poruby (IV., V.,
VI. obvod – Evžen Kuba, V. Bichler, Č. Vo-
rel, Vladimír Svoboda, Zdeněk Strnadel
ad.), sídliště na ul. Jaselské v Opavě – Jaro-
slav Chvátal, Karel Stromský, popř. snahu
o nekonvenční řešení nájemních bytových
domů s parterem pro služby a obchody (Ha-
vířov – Blažej Heiser, B. Firla; Opava –
M. Slíva, K. Stromský; Ostrava – např. Josef
Havlíček a E. Kuba, Jan Slezák, E. Tošenov-
ský) a středisek služeb (Karviná – M. Gola;
Ostrava-Poruba – E. Kuba). Nejkontroverz-
nější se staly asanační zásahy do hist. jader
měst, spojené s odstraněním st., z dnešního
pohledu hodnotné zástavby a s její náhradou
prefabrikovanou obytnou zástavbou nebo
naddimenzovanými dopravními systémy např.
v Bruntále, → Frýdku-Místku, → Frenštátě
pod Radhoštěm, Frýdlantu nad Ostravicí,
Karviné, Krnově, Novém Jičíně, Opavě, →
Orlové, → Osoblaze, Ostravě, Šumperku aj. –
Po r. 1989 se rozpadla struktura stát. projekto-
vých organizací a stavebních firem, arch.
se navrátili k tvorbě v soukromých ateliérech.
Obnovila se různorodost arch. tvorby (vily, ro-
dinné domy, kostely ad.). Současně až na vý-
jimky ustala výstavba větších urbanistických
celků. Projevila se absence vzdělaných sta-
vebníků se zájmem o arch. tvorbu. Moravsko-
slezský kraj tak zůstal i po r. 1989 na okraji
vývoje čes. a evr. architektury. Většina reali-
zací 90. l. bez výrazného ideového vkladu
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
opakovala vzory pozdního moder nismu nebo
postmodernismu závěrečné čtvrtiny 20. stol.
Znovu se význ. stavebníkem stala řím. kat.
církev, avšak nové kostely nepřekračovaly
úroveň variací na postmodernismus 70.–80. l.
Pro kat. církev tvořil olomoucký arch. Tomáš
Černoušek ve spolupráci s Františkem Zajíč-
kem, opavský Jan Kovář ad. Jen výjimečně
se v kraji před r. 2000 objevila díla reflektu-
jící současné arch. dění v podobě neofunkcio-
nalismu (modlitebna Církve evangelické
v Ostravě – Marius Žitňanský z Bratislavy)
nebo dekonstruktivismu ve sféře veř. staveb
(→ J. Kiszka a Barbara Potyszová – gymná-
zium v Orlové-Lutyni). K význ. sakrálním
realizacím v pojetí nového modernismu ná-
leží kostel sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu (→
M. J. Štěpán). Arch. minimalismus kladoucí
důraz na precizní a progresivně pojatý arch.
detail se v kraji objevuje velmi opožděně
až na přelomu stol. (např. rekonstrukce domu
pro cestovní kancelář Fischer, a soutěžní ná-
vrh na rekonstrukci Masarykova nám. – To-
máš Rusín a Ivan Wahla, obojí v Ostravě),
obdobně i nový modernismus (Josef Kiszka –
škola v Hnojníku, → D. Wittassek – tenisová
hala v Ostravě). S nízkým spol. renomé ar-
chitektury souvisí malý počet arch. soutěží
vyhlašovaných stát., komunální a soukromou
sférou. K nejvýznamnějším náležela mez.
arch. urbanistická soutěž na zástavbu býv.
prům. území Karolina v centru Ostravy
(2000) a soutěž na budovu → MSVK (2004);
výsledky těchto soutěží se však nerealizovaly.
Realizovat se naopak podařilo vítězný návrh
arch. soutěže na řešení novostavby Divadla
loutek v Ostravě (Petr M. Hájek a Gabriela
Minářová) a nové pojetí Masarykova nám.
v centru Ostravy. Po r. 2000 nastupuje nová
generace arch., absolventů ČVUT a VUT.
Ze stř. generace ovlivňující výrazněji arch.
tvorbu v regionu během uplynulého a to-
hoto desetiletí jsou to např. ateliery Mrva
Architects (→ K. Mrva, Kopřivnice), Atos-6
(→ R. Václavík, Ostrava), Atelier 38 (→
T. Bindr, → J. Zelinka, Opava a Ostra-
va), Michael Kocych (→ Frýdek-Místek),
87
ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ
Platforma Architekti (David Průša, Ostrava),
Projektstudio (David Kotek, Ostrava),
D. Wittassek (Opava), WMA architects
(Adam Weczerek a Martiin Materna, Opava)
ad. Zároveň se po r. 2000 prosazují arch.
z pražského a brněnského okruhu a zahra-
ničí – např. Josef Pleskot a jeho AP Atelier
(konverze plynojemu na multifunkčí aulu
Gong v → Dolní oblasti Vítkovice v Ostravě)
nebo Zdeněk Fránek (tamtéž), Ladislav Kuba
a Tomáš Pilař (nájemní dům Ostravská brána
a kancelářský dům Dalkia v Ostravě), atelier
Létající inženýři (Tomáš Havlíček – kancelář-
ský dům Šupináč v Ostravě), Mikuláš Hulec
a Daniel Špička (památková obnova kostela sv.
Václava v Opavě a přestavba sousedního Domu
umění), ATX Atelier (sportovní hala K3 v Kr-
nově) ad. Zvýšený zájem o architekturu mezi
poučenou veřejností se projevuje i v jejím spol.
ocenění – např. Cena J. M. Olbricha za archi-
tekturu, udělovaná za kvalitní příklady reali-
zací architektury na území města Opavy o. s.
Za Opavu. V r. 2012 ji získal D. Wittassek
za rekonstrukci tělocvičny Tyršova stadionu
v Opavě. V některých ročnících má obdobný
význam Stavba roku, ocenění udělované v Os-
travě. R. 2012 ji získal tým arch. Petr M. Hájek,
G. Minářová a Bronislav Stratil za řešení do-
stavby Divadla loutek Ostrava.
Lit.: Architektonická práce 1948–1968. Výběr prací Sta-
voprojektu v Ostravě k příležitosti 20 let svého trvání, Os-
trava 1968; 40 let architektury v Severomoravském kraji
v práci členů Svazu českých architektů, Ostrava 1984;
Šlapeta, V. – Vybíral, J. – Zatloukal, P.: Opavská archi-
tektura let 1850–1950, Umění 34, 1986; Vybíral, J. – Za-
tloukal, P.: Krnovská architektura let 1850–1950, Umění
39, 1990; Šopák, P.: Moderní architektura Opavy v his-
torické reflexi, in: AHMUSO 5, Opava 2000; Šopák, P.:
Opavská architektura 1800–1950, Opava 2000; Zatloukal,
P.: Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918
na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002; Vybíral, J.: Zro-
zení velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy
1890–1938, Ostrava – Brno 2003; Kohout, M. – Templ,
S. – Zatloukal, P. (ed.): Česká republika. Architektura
XX. století. Morava a Slezsko, Praha 2005; Jiné domy
007, Ostrava 2007; Strakoš, M.: Průvodce architekturou
Ostravy, Ostrava 2009; Rosová, R. – Strakoš, M. (ed.).
Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011; Strakoš, M.:
Ostravské interiéry, Ostrava 2011.
Obr.: A35–108; H5; HZ (81, 89); L (8–9, 22, 23, 36);
M (18, 23, 27, 29, 57, 61, 65–66, 85–86, 104, 145, 153,
165–166, 181–182, 185–186, 188, 198–199, 202–203,
207, 213, 218, 231, 246, 269, 275, 277–278). MS
ARCHITEKTURA GOTICKÁ
ARCHITEKTURA GOTICKÁ
Stavby v oblasti severových. Moravy a čes.
části Slezska, na nichž lze zaznamenat nejst.
užití got. tvarosloví, pocházejí z 2. třetiny
13. stol. Pomineme-li hradní a for tifikační
architekturu (→ hrady, → hrádky a tvrze),
jsou to především drobné zděné sakrální
stavby, na kterých, v symbióze s dožívající
románskou formou (→ umění románské),
byly užity první lomené portálky, masivní
křížové žebrové klenby, got. arch. detail (tzv.
přechodný styl). Z dochovaných příkladů
uveďme hřbitovní (pův. farní) kostel sv.
Kříže v → Javor níku, kostel sv. Petra a Pavla
v Bernarticích na Šumpersku, sakristii u ba-
rok. kostela sv. Petra a Pavla v → Opavě-
-Jaktaři, obvodové zdivo pův. presbytáře
kostela sv. Benedikta v → Krnově-Kostelci
(před 1240, dnešní sakristie, křížová klenba
pochází až z první poloviny 14. stol. nebo
ústupkový portál zachovaný v předsíni ml.
kostela Neposkvrněného Početí P. Marie
ve Starém Městě u → Bruntálu. Rovněž já-
dro kostela sv. Václava v → Ostravě pochází
z poloviny 13. stol. Na → Těšínsku se nedo-
choval žádný raně got. sakrální objekt, mů-
žeme však předpokládat existenci dřevěných
farních kostelů. V → Orlové byla po r. 1268
založena expozitura benediktinského kláš-
tera (Týnec u Krakova), avšak o podobě kláš-
terní svatyně ze 13. stol. téměř nic nevíme.
Snad šlo o drobnou podélnou zděnou stavbu.
Zřejmě teprve v 15. stol. bylo vybudováno
zděné bazilikální trojlodí (svěcení 1466,
presbyterium dochováno jako součást novo-
got. svatyně z poč. 20. stol.). Rozvoj got. sta-
vitelství v 2. polovině 13. stol. souvisí
bezprostředně s arch. genezí středověkých
měst, především pak s výstavbou měst. far-
ních chrámů, špitálů a klášterních areálů. Po-
kud jde o profánní stavitelství, to se omezilo
na stavbu fortifikací, hradů a tvrzí – měšťan-
ské domy byly ještě dlouho stavěny převážně
ze dřeva. Obtížně datovatelné fragmenty
středověkého zdiva a got. arch. článků, spo-
radicky dochované v jádrech měšťanských
domů v Opavě, → Novém Jičíně, → Příboře,
88
ARCHITEKTURA GOTICKÁ
→ Odrách i jinde, pocházejí zřejmě až ze
14. a 15. stol. – Mezi městy na sledovaném
území měla výsadní postavení Opava. Farní
svatyně, spravovaná → řádem něm. rytířů,
zde stála již poč. 13. stol., razantní přestavby
se dočkala teprve ve vrcholném období slohu.
V 2. polovině 13. stol. byly v Opavě budo-
vány kláštery dominikánů a minoritů. Domi-
nikánský klášterní kostel sv. Václava byl
stavěn od 90. l. 13. stol. do 30. l. 14. stol. (svě-
cení 1336), zřejmě za vydatné fin. podpory
opavských vévodů, zvl. Mikuláše I. Opav-
ského (→ Přemyslovci opavští). Minoritský
klášter ní kostel, budovaný v několika fázích
od poloviny 13. stol. (presbyterium dokon-
čeno před 1269), byl po požárech několikrát
přestavován, jeho dnešní podobu určila zvl.
barok. přestavba z 30. l. 18. stol. Z nejst. sta-
vební fáze zůstal zachován zákl. rozvrh lodi
a části obvodového zdiva. Presbyterium (do-
chováno rovněž v barok. přestavbě) bylo vy-
budováno společně s vých. věží až ve 30.–40. l.
14. stol. V sousedství kostela sv. Ducha byl
1307 zal. i konvent klarisek, v josefínském
období zrušený. Minoritský klášter byl 1273
zal. také v Krnově, výstavba kostela a kon-
ventu však probíhala až od poč. 14. stol. Té-
měř současně se stavbou minoritského
kláštera probíhala v Krnově výstavba nového
farního kostela sv. Mar tina, který nahradil st.
svatyni neznámého zasvěcení spravovanou
od r. 1281 řádem něm. rytířů. Nový chrám
byl budován jako rozlehlé bazilikální trojlodí
s dvouvěžovým průčelím (již. věž pochází
teprve z doby kolem r. 1400). Kostel byl čás-
tečně přestavěn a nově zaklenut po požáru
1779. Farní svatyně sv. Václava v Bruntálu,
jejíž podobu neznáme, vyhořela 1295, poté
se započalo se stavbou nového chrámu (troj-
lodní bazilika se zamýšleným dvouvěžovým
průčelím). Podobně jako v Krnově byla již.
věž stavěna dodatečně kolem r. 1400. –
Nejvýznamnějším stavebním podnikem
14. stol. na území severových. Moravy a čes.
části Slezska byla výstavba nového farního
a děkanského chrámu P. Marie v Opavě. Sva-
tyně byla budována od 2. desetiletí 14. stol.
ARCHITEKTURA GOTICKÁ
a do končena 1360. V 2. polovině 14.
a v 15. stol. k ní byly postupně přistavovány
kaple a předsíně. Stavební huť (dosud jedno-
značně neurčená, → D. Prix uvažuje o exis-
tenci měst. hutě, ale mohlo jít rovněž o huť
vévodskou nebo olomouckou biskupskou huť,
jejíž vliv zde zasahoval) použila při stavbě
materiál typický pro slezskou got. architek-
turu – neomítané cihlové zdivo kombinované
s kamennými články. Shodný materiál byl
zvolen při stavbě centrální kaple sv. Kříže
vybudované pro Přemka Opavského po
r. 1390 na Ratibořském předměstí Opavy
(dnes Opava-Kateřinky). Obě stavby si v zá-
sadě zachovaly svou středověkou podobu,
avšak bez pův. kleneb. – Vedle Opavy, Kr-
nova a Bruntálu byly farní kostely stavěny
i v dalších městech sev. Moravy a čes. části
Slezska. Farní kostel sv. Jana Křtitele ve →
Frýdku byl budován průběžně od 30. l.
14. stol. Jedná se o jednolodí, pův. neklenuté,
s protáhlým presbyteriem, k lodi byly na poč.
15. stol. přistavěny boční kaple. Věž je ml.
Páni z → Kravař (→ Kravařové) podpořili
výstavbu farních kostelů v → Bílovci, →
Fulneku a Odrách. V Bílovci bylo ve 2. čtvr-
tině 14. stol. vystavěno krátké neklenuté troj-
lodí s protáhlým presbyteriem. V 15. stol.
byly k trojlodí ve dvou fázích přistavěny
boční kaple, v 16. stol. byly zaklenuty lodě.
Ve Fulneku se středověký farní kostel nedo-
choval, na jeho místě stojí barok. chrám Nej-
světější Trojice. Vedle však zůstala intaktně
dochována křížová chodba vybudovaná
po r. 1400 při konventu augustiniánů, jimž
byl kostel předán 1389 do správy. Z got. far-
ního kostela sv. Kateřiny v → Klimkovicích
se dosud zachovalo presbyterium z doby ko-
lem r. 1400, loď byla přistavěna v 16. stol.
V prvních dvou desetiletích 15. stol. (tj. v době,
kdy panství spravoval Lacek Helfštýnský
z Kravař) byl budován kostel sv. Bartoloměje
v Odrách. Zůstal dochován zákl. rozvrh krát-
kého got. trojlodí a intaktněji presbyterium
zaklenuté síťovou žebrovou klenbou parlé-
řovského typu. Výstavná středověká měst.
farní svaty ně stojí rovněž v Příboře (síňové
89
ARCHITEKTURA GOTICKÁ
trojlodí ze 14. stol., klenby z 15. stol., záp. věž
přestavovaná v 16. stol.). – Vedle farních kos-
telů stojí za zmínku i měst. špitální kostely,
dochované v Opavě a Krnově. Opavský špi-
tál s kostelem sv. Jana Křtitele byl zal.
Mikulášem II. Opavským v polovině 14. stol.
a spravován johanity. Ze středověké stavby
se v jádru dochovalo presbyterium ze 14. stol.
a zákl. rozvrh lodi z 15. stol. Krnovský špitál
existoval již ve 14. stol., na poč. 15. stol. byl
při něm díky fundaci markraběte Jošta vybu-
dován nový kostel sv. Ducha, jenž si zejm.
v interiéru podržel svůj středověký vzhled.
Jednalo se o protáhlé jednolodí s odsazeným,
trojboce uzavřeným presbyteriem. – Vedle
staveb realizovaných ve městech je nutno
připomenout i existenci četných venkovských
kostelů. Jejich výstavbu většinou financovali
majitelé panství, nezřídka byly kostelíky sta-
věny v sousedství tvrzí (např. v Děrném, Lu-
bojatech, Velké Polomi, Velkých Albrechticích).
Vesměs se jedná o jednolodní kostely, obvykle
s věží v průčelí a užším polygonálně uzavře-
ným presbyteriem. Téměř všechny byly
ve větší či menší míře později přestavěny.
Za všechny zmiňme na Bruntálsku kostely
sv. Martina v Bohušově, sv. Jiří v Pelhřimo-
vech u → Slezských Rudoltic, sv. Mikuláše
v Úvalně, na Novojičínsku kostely Nanebe-
vzetí P. Marie v Jerlochovicích u Fulneku,
sv. Václava ve Starém Jičíně, sv. Mikuláše
v Novém Jičíně – Žilině, Nejsvětější Trojice
v Suchdole nad Odrou, na Opavsku drobnější
bezvěžové kostely Navštívení P. Marie v Dešt-
ném či sv. Petra a Pavla v Kružberku. Vedle
většinou nenáročných zděných staveb byly bu-
dovány i dřevěné venkovské kostelíky – nedo-
chované kostely v → Hrabyni, → Studénce,
Tošovicích u Oder, Tiché u → Frenštátu pod
Radhoštěm, vesměs svatyně z konce 15. nebo
poč. 16. stol. Stavebně se neodlišovaly ani dře-
věné svatyně z pokročilého 16. stol. (Guty, →
Hodslavice). – Závěr vývoje got. architektury
bývá obvykle kladen do první třetiny 16. stol.
Tvarosloví gotiky však nacházíme i na stav-
bách pokročilého 16. stol., kdy zvl. na poli
ARCHITEKTURA GOTICKÁ
sakrální architektury zůstávají některé
středověké formy stále aktuální.
Lit.: Dějiny českého výtvarného umění I./1, Praha 1984;
Dějiny českého výtvarného umění I./2, Praha 1984; Děd-
ková, L.: Památky a výtvarné umění ve východní části
českého Slezska, in: Slezsko, Opava 1992; Schenková,
M.: Památky a výtvarné umění v západní části českého
Slezska, in: Slezsko, Opava 1992; Od gotiky k renesanci.
Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550, IV.,
Kaliopi Chamonikola (ed.), Opava – Brno 1999.
Obr.: A2–A9; HZ (9–10, 28–31, 35–36, 89, 95, 98–100);
M (83, 90, 119, 136, 139, 142–143, 145–146, 149, 156,
159, 168, 175–177, 237–238, 255–256, 291–292). MK
ARCHITEKTURA LIDOVÁ → Lidová architektura
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ, architektura,
jejímž určujícím znakem jsou požadavky
jednotlivých průmyslových oborů s kon-
krétními provozními a funkčními nároky
a jejich konfrontace s dobovým výtvarným
názorem.
V případě čes. Slezska a severových. Moravy
nelze až na výjimky dané význ. tvůrčími
osobnostmi (např. → R. Sauer pracující pro
→ Severní dráhu Ferdinandovu, dále SDF)
hovořit o územně specifickém řešení tech n.
a arch. otázek, ale spíše o dobové aplikaci
obecně platných vzorů. Tradiční stavební
konstrukce cihelného nebo kamen ného zdiva
a dřevěných stropních konstrukcí nevyhovo-
valy prostorovým nárokům prům. technolo-
gií a byly od poč. 19. stol. nahrazovány
rozměrnými halami s litinovými sloupy
a později ocelovými překlady z válcovaného
materiálu. Vlastnosti železa vhodné pro sta-
vební konstrukce přispěly na přelomu
19. a 20. stol. k rozšíření prům. staveb z nýto-
vaného ocelového skeletu se skleněnými vý-
plněmi a cihelnou vyzdívkou. Zcela nové
prostorové a výtv. možnosti přinesly
na poč. stol. železobetonové průvlakové a rá-
mové konstrukce. Formový repertoár prům.
staveb sledoval na poč. 19. stol. obecný arch.
vývoj. Jeho specifickým rysem byl přenos vý-
znamů: účelové a výrobní stavby postupně
přejímaly (zejm. v období historismu) podobu
reprezentativní a honosné zámecké architek-
tury. Typickým příkladem těchto tendencí
je urbanistická koncepce Dolu Alexandr v →
90
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ
Ostravě-Kunčičkách. Kolem poloviny
19. stol. bylo charakteristickým znakem
prům. architektury tzv. krenelování, využí-
vající prvky pevnostní architektury, jako jsou
bašty, cimbuří, střílny ap. Koncem 19. a poč.
20. stol. se znakem prům. architektury a na-
vazující obytné zástavby stalo neomítané ci-
helné (režné) zdivo. Některé důlní a hutní
společnosti chtěly demonstrovat své domi-
nantní postavení jednotným arch. pojetím
jednotlivých objektů a areálů (hornické kolo-
nie a doly SDF, neoklasicistní pojetí staveb
→ Báňské a hutní společnosti). Pro textilní
průmysl jsou charakteristické velkopodlažní
halové prostory tzv. etážových budov (→ Kr-
nov, → Opava, → Frýdek), ve kterých jsou
v několika řadách umístěny spřádací nebo
tkalcovské stroje. Pohon jednotlivých textil-
ních strojů zajišťovaly transmise, které pře-
nášely točivý pohyb ze zdroje, např. parního
stroje, vodního kola nebo vodní turbíny. Výš-
kově jsou velké objemy etážových objektů
zpravidla akcentovány věžemi vodárenských
nádrží a výtahových šachet. – Hl. rysem důl-
ních podniků jsou těžní věže a těžní zařízení
(→ kamenouhelné doly). Poč. samostatných
těžních věží jsou spojeny se zavedením par-
ních strojů. Nejprve byly dřevěné těžní kon-
strukce zabudovány přímo do zděné jámové
budovy. Rostoucí výkon těžních strojů
a bezpečnostní předpisy si vynutily jejich po-
stupné zvyšování. Ve 2. polovině 19. stol. šlo
o dřevěné, litinové a později ocelové těžní
věže tzv. pyramidální konstrukce. Od 90. l.
19. stol. se v → OKR uplatnily konstrukčně
velmi progresivní ocelové těžní věže. Poč.
20. stol. docházelo k zavádění elektrické
energie při pohonu povrchových stacionár-
ních strojů (těžní stroje, kompresory), které
bývaly soustředěny do jediné velkoprosto-
rové haly. V 50. a 60. l. 20. stol. se začaly ob-
jevovat těžní věže ocelové (Důl Petr Bezruč)
a železobetonové (kar vinská část revíru)
se strojovnou přímo ve věži. – Výroba železa
jako tradiční výrobní odvětví se prováděla
nejprve v zahloubených, později šachtových
a nakonec vysokých pecích (dále jen VP).
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ
Uspořádání železářské huti se ustálilo v ob-
dobí od 17. až do poloviny 19. stol. Huť
se skládala z dřevouhelné VP, drtírny rudy
a strusky a dvou hamrů se zkujňovacími
výhněmi a buchary. Vl. dřevouhelná VP byla
masivní zděná konstrukce z kamene a cihel.
VP byly situovány zvl. v blízkosti strmého
svahu, ze kterého byla přes rudný most
VP zavážena. Pokud nebyla příhodná terénní
situace, zřizoval se výtah na sazebnu (→
Frýdlant nad Ostravicí). Dřevěné uhlí se po-
stupně nahrazovalo kamenouhelným koksem.
První koksová VP byla v čes. zemích zapá-
lena v r. 1836 (→ VŽ), což byla VP tzv. bel-
gického typu s výtahem na sazebnu. Změnu
konstrukce přinesly pece tzv. skotského typu
(VŽ, 1872; Žofínská huť, 1873), jejichž od-
lehčená zděná šachta byla vynášena na liti-
nových sloupech. V případě Žofínské huti
(postavena 1871–73; druhá VP 1880) v po-
době got. hradu bylo provozní uspořádání
základem pro arch. řešení v duchu roman-
tického historismu, které podtrhovalo mo-
numentalitu obou VP a zdůrazňovalo jejich
význam jako zákl. technologického zařízení.
V důsledku hosp. krize v r. 1873 přestávaly
konkurovat dřevouhelné VP výrobě na bázi
koksu; svůj provoz skončila řada VP (Frýd-
lant, Baška, Čeladná, Ludvíkov, → Karlova
Studánka, Stará Ves u Rýmařova, Ondřejo-
vice). Následující zlepšení a změny kon-
strukce VP (vyřešení uzávěrů tzv. zvonovou
sazebnou – Par ry, 1850; možnost ohřívání
větrů – Cowper, 1857; odlehčení pece tzv.
tenkostěnnou konstrukcí s chlazeným pláš-
těm – Lürmann, 1867) předznamenaly další
konstrukční řešení VP. V této fázi bylo již
arch. řešení zcela potlačeno a vysokopecní
závody získaly podobu tzv. volných armatur,
které se pro svou monumentalitu staly cha-
rakteristickou dominantou Ostravy (Žofín-
ská huť, VŽ) a → Třince. Po ukončení výroby
byly Důl Hlubina a VP a koksovna VŽ pro-
hlášeny za NKP pro nepřetržitou kontinuitu
výroby (1836–1997) a návaznost celého tech-
nologického toku od těžby uhlí až po výrobu
železa. – Zákl. charakteristikou chemického
91
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ
průmyslu jsou technologická zařízení, která
byla zprvu umisťována do velkoprostoro-
vých halových objektů, později jako tzv.
volné armatury. Pomocné objekty, adminis-
trativa a skladové objekty byly od 2. poloviny
19. do poč. 20. stol. stavěny z neomítaných
cihel v historizujícím arch. členění. Na vý-
stavbě mnohých z nich, např. Prvé rakouské
továrny na sodu v Hrušově a Rafinerie mine-
rálních olejů Maxe Böhma v Přívoze, se po-
díleli arch. → H. Ulrich a → F. Neumann.
Výraznou individuální arch. koncepci využí-
vající dominantu vodárenské věže představo-
vala Továrna na dusíkaté látky v Ostravě –
Mariánských Horách (1927) podle návrhu
arch. → B. Hübschmanna. V období po druhé
svět. válce probíhala výstavba a modernizace
chemického průmyslu pouze na základě pro-
vozních a technologických požadavků. –
Ve 2. polovině 19. stol. se pro osvětlení měst.
ulic začalo uplatňovat plynové osvětlení. Ply-
nár ny, které dodávaly potřebný plyn vyrá-
běný v počáteční fázi z kamenného uhlí,
později využitím vedlejších produktů koksá-
renství a hutnictví, jsou typické svými roz-
měrnými plynojemy. Zprvu se jednalo
o stavby se zděným pláštěm, dekorovaným
dobovým arch. členěním, který zakrýval
technologii zpravidla tzv. mokrého plyno-
jemu. Na konci 19. stol. je nosná funkce zdě-
ného pláště nahrazena příhradovou
konstrukcí a technologie pohledově přiznána
(VŽ). Na konci 20. l. 20. stol. dochází k pod-
statnému zvětšení objemu plynojemů. Typic-
kým představitelem je tzv. systém MAN, kdy
prostý válcový objekt tvoří nepřehlédnutel-
nou dominantu okolí (Důl, koksovna a elekt-
rárna Ignát / Jan Šverma; Důl, koksovna
a elektrárna František / Vítězný únor / Odra;
VŽ). První elektrárny se objevují na konci
90. l. 19. stol. Jedná se o na svou dobu vel-
koprostorové halové objekty (strojovny), které
byly postaveny buď z tradičního zdiva, nebo
v ocelovém skeletu s cihelnou vyzdívkou
a rozměrnými okny. Pro výrobu elektrické
energie sloužily zpoč. generátory pohá-
něné parními stroji a plynovými motory
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ
(VŽ – energetická ústředna I–IV). V 10. l.
20. stol. se pro pohon elektrických generá-
torů začaly uplatňovat parní turbíny vyžadu-
jící výstavbu rozměrných kotelen a vysokých
komínů (důl, koksovna a elektrárna Ignát /
Jan Šverma; důl, koksovna a elektrárna Fran-
tišek / Vítězný únor / Odra, Třebovická elek-
trárna). V horských a podhorských oblastech
se pro výrobu elektrické energie začaly pou-
žívat vodní elektrárny na mlýnských náho-
nech a později přehradních nádržích
(Kružberská přehrada, → vodní díla). →
Dělnické kolonie vznikaly v bezprostředním
sousedství výrobních areálů. Od 60. l. 19. stol.
byly masově stavěny jednotlivými důlními
a hutními společnostmi vl. typové obytné
domy. V OKR byl nejvíce rozšířen izolovaný
přízemní zděný dům pro 4 rodiny se zahrád-
kou, vycházející z principu angl. kotážového
domu (SDF, Zvěřinovo těžařstvo ap.). Urči-
tou zvláštností je kolonie Borek → TŽ čerpa-
jící z domácí stavební tradice dřevěných
roubených staveb. – Rozvoj železniční sítě
(→ dopravní poměry) ve Slezsku úzce souvisí
se stavbou hl. trati SDF. Jinou význ. dráhou
na území Slezska byla Košicko-bohumínská
dráha (KBD), která dostavěla r. 1869 trať z →
Těšína do → Bohumína. V r. 1872 byla zpro-
vozněna trať Moravsko-slezské centrální
dráhy z Olomouce do Krnova (a dále do Jin-
dřichova, t. r. uvedeno do provozu spojení
Krnov–Opava). Pro každou z mnoha funkcí,
kterou nádraží plnilo, byly vytvořeny jednot-
livé stavební typy: výpravní budova, skla-
diště, vodárna, remíza, stavědlo ap. Od 60. l.
19. stol. využívaly železniční společnosti
typových projektů, podle nichž byla vytvo-
řena typická drážní architektura, snadno
rozlišitelná od jiných budov města nebo
prům. podniků. Pro první výpravní budovy
postavené v období zahájení provozu (2. po-
lovina 30.–40. l. 19. stol.) byla typická
jednoduchost a střídmost klasicistního stylu.
Pozemní stavby na trati (Vídeň)–Břeclav–
Brno, Břeclav–Lipník a Přerov–Olomouc na-
vrhoval arch. Antonín Jüngling. Tyto stavby
jsou přízemní nebo patrové obdélného
92
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ
půdorysu završené valbovou střechou, nebo
se objevuje typ sestávající ze stř. přízemního
traktu s postranními patrovými křídly a val-
bovými střechami. Na Jünglinga navázal
ve stejném stylovém pojetí jeho nástupce
u SDF arch. Karel Hummel (první stavební
fáze výpravny v Bohumíně), který byl
od r. 1846 autorem výpraven v úseku Lipník–
Bohumín. Využil Jünglingova typu patrové
stavby s valbovou střechou a typu patrových
křídel spojených stř. přízemním traktem.
V plastickém členění fasády se objevují
mělké rizality s bosovanými nárožími.
V 60. a 70. l. 19. stol. docházelo k přístavbám
stávajících výpraven a k rozšiřování někte-
rých zastávek na stanice, což si vyžádalo no-
vostavby výpravních budov. Už v prvních l.
provozu po opadnutí všeob. nedůvěry se uká-
zalo, že počáteční odhady dopravní zátěže
byly mnohonásobně překročeny. Od konce
80. l. 19. stol. se podstatně změnil pohled
na funkci výpravny. Stala se spol. centrem,
bránou do města, reprezentativním objektem.
Z tohoto období také pocházejí četné novo-
stavby s bohatě zdobenými fasádami, pro-
stornými vzdušnými vestibuly a restauracemi,
které jsou většinou napojeny na budovy prv-
ních výpraven, např. Ostrava-Svinov, Opava,
Bohumín, Krnov, → Bruntál. Ve stejné době
byly zřizovány menší stanice a objevilo
se užití režného cihelného zdiva (činnost An-
tona Dachlera u SDF). Typové projekty vý-
pravních budov byly jednotlivě i opakovaně
použity nejen na hl. trati SDF, ale i na tratích
jiných společností provozovaných SDF
(Ostravsko-frýdlantská dráha) a v síti lokál-
ních drah (Opava – Hradec nad Moravicí,
Opava – Svobodné Heřmanice). První deseti-
letí 20. stol. bylo ovlivněno zestátněním
dráhy v r. 1906. Kolem r. 1908 byly realizo-
vány novostavby stanic, jejichž objekty vy-
tvořily z našeho pohledu jednotný soubor
užitých typových projektů Státní dráhy, které
navrhoval Františkek Bobrowsky (Hrušky,
Drahotuše, Bzenec-Přívoz, Nedakonice, Huš-
těnovice a Hladké Životice). Typickým zna-
kem těchto omítaných staveb jsou geometrické
ARCHITEKTURA PRŮMYSLOVÁ
RENESANČNÍ
secesní prvky. Po r. 1930 až do dnešní doby
se již objevují individuální realizace (→
Karviná, → Havířov, Vítkovice, Krnov ad.).
Lit.: Zatloukal, P.: Historismus. Architektura druhé
poloviny 19. století na Moravě a ve Slezsku, Olomouc
1986; Průvodce po technických památkách v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, Praha 1993; Krejčiřík, M.: Naše
železniční nádraží, Železničář 2, 1995, č. 10, 11, 13, 16,
17; Zeithammer, K.: Vývoj techniky, Praha 1996; Vybíral,
J.: Inženýrská architektura a užitkové stavby, in: Dějiny
českého výtvarného umění (1890–1938) IV./1, Praha
1998; Matěj, M – Klát, J.: Národní kulturní památka Důl
Michal, Ostrava 2006; Kučová, V. – Matěj, M.: Indu-
striální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis
do seznamu světového dědictví UNESCO, Ostrava 2007;
Ryšková, M.: Sdílené město. Ostrava 2008; Matěj, M. –
Klát, J. – Korbelářová, I.: Kulturní památky Ostravsko-
-karvinského revíru, Ostrava 2009; Borovcová, A.: Kul-
turní dědictví Severní dráhy Ferdinandovy, Ostrava 1012.
Obr.: M (12, 46, 101–103, 135, 162, 182, 190, 204–206,
211, 216–217, 220–221, 225–228, 232–235, 250, 270,
285, 267–268, 281); V (166, 189). AB + MMt
ARCHITEKTURA RENESANČNÍ
Prvky renes. arch. tvarosloví se ve stavební
produkci severových. Moravy a pozdějšího
čes. Slezska prosazují od 2. čtvrtiny 16. stol.,
zpoč. v symbióze s doznívající výtv. tradicí
got., později, po polovině 16. stol., ve slohově
vyhraněnější podobě. V posledním dvaceti-
letí 16. stol. a v období před → třicetiletou
válkou lze zaznamenat vlivy manýrismu, zvl.
palladiánského, a rovněž příklon k sever-
ským vzorům. Před polovinou 17. stol. jsou
pak postupně nahrazovány aktuálnějším
tvaroslovím baroka. Pro zprostředkování re-
nes. forem byly určující hosp. a kult. vazby
se sousedními oblastmi a kontakty s um.
děním v jejich centrech (Krakov, Olomouc,
Vratislav, Nisa a další velká města), nezřídka
podmíněné osobou objednavatele-stavebníka.
Inspirativní byly především stavební podniky
slez. knížat, pol. král. dvora, předních šlech-
tických rodů, patricijů a olomouckých a vra-
tislavských biskupů. Na Moravu a do Slezska
přicházeli ital. zedničtí a kameničtí mistři.
Často to byli spíše zkušení řemeslníci, pra-
cující i pro zákazníky z nižších spol. vrstev
na stavbách, na nichž bylo někdy nové arch.
tvarosloví použito ve spojení s prvky st. stře-
dověké arch. tradice nebo ve zjednodušené
podobě. – Renes. architektura nalezla široké
93
ARCHITEKTURA RENESANČNÍ
uplatnění při reprezentaci měšťanského
a šlechtického stavu. V průběhu 16. stol.
se změnila tvář mnoha měst. Zvl. v těch
menších, v nichž dosud převládala dřevěná
zástavba, byly nyní budovány zděné domy
na spojených got. parcelách, s klenutými má-
zhauzy a podloubími, sgrafitem nebo kame-
nickou výzdobou fasád, portálů, vysokých
atik nebo štítů – po vzoru výstavných patri-
cijských domů v král. městech. Renes. domy
představují význ. část zástavby hist. jader.
Větší soubory renes. domů dosud stojí v →
Odrách, → Bruntále (Gabrielův dům), →
Opavě (Dolní nám., Ostrožná ul.), → Frýdku,
→ Místku, → Novém Jičíně (domy na nám.
a v branských ul., dům purk mistra Řepy, tzv.
Stará pošta, 1563, ojedinělý příklad užití ar-
kád na průčelí), → Příboře (biskupské město;
již v 1. polovině 16. stol. doložena přítomnost
Vlachů zaměstnávaných na biskupských
stavbách, kteří vykupovali domy, jež pak
po přestavbě se ziskem prodávali; táž praxe
je doložena i jinde). Rozvoj měst. samosprávy
podnítil stavby nebo přestavby radnic (Odry,
radnice ze 30. l. 16. stol. uprostřed nám. zbo-
řena 1863; Nový Jičín, radnice vybudovaná
po polovině 16. stol. poté, co se město vykou-
pilo z poddanství; → Krnov; → Bílovec, 1593;
Opava ad.). Města (nebo jejich vrchnost) fi-
nancovala také stavby hlásek (→ Fryštát, věž
u radnice, 1571; Opava, hláska na nám., 1614;
Bílovec, přístavba věže-hlásky ke got. far-
nímu kostelu, 1615; → Fulnek, radniční věž
stavěná za Baltazara Švajnice z Pilmsdorfu;
Nový Jičín, hláska u farního kostela, 1618),
stavby a přestavby bran (např. Nový Jičín,
Fulnek – vesměs zbořeny v 19. stol.) a moder-
nizaci opevnění (např. Krnov ve 30. l. 16. stol.
z iniciativy markrabího Jiřího z Hohenzol-
lernu, → Hohenzollerni). Nový životní styl
šlechty a rostoucí nároky na komfort bydlení
vedly k rozsáhlým moder nizacím hradních
sídel nebo k výstavbě renes. zámků a tvrzí.
Mezi nejranější příklady patří úpravy hradu
→ Jánský Vrch v 1. desetiletí 16. stol. za vra-
tislavského biskupa Jana Thurza, stavba pa-
láce biskupského hradu → Hukvaldy ve 30. l.
ARCHITEKTURA RENESANČNÍ
16. stol. nebo archivními prameny doložená
činnost ital. zedníků a kameníků na → Slez-
skoostravském hradu v téže době. Intenzivní
aktivitu šlechty při úpravách sídel lze zazna-
menat ve 2. polovině 16. stol. a v prvních
dvou desetiletích 17. stol., začátek třicetileté
války rozsah stavebního podnikání ome-
zil. – V čes. části Slezska prošly výraznou
renes. přestavbou např. tvrze a hrady v →
Hradci nad Moravicí (1585–1610), Bruntále
(v několika fázích mezi l. 1556–1608, zámek
na přibližně trojúhelném půdoryse s arká-
dovým nádvořím, stylové vazby k severské
renesanci), Linhartovech (první fáze z 30. l.
16. stol. a druhá fáze po r. 1558), Litultovicích
(ve dvou fázích v polovině 16. a v prvním
desetiletí 17. stol., dvě křídla zámku s arká-
dovou lodžií a úprava dvoupatrové tvrze, re-
nes. klenby v přízemí, malované záklopové
stropy v patrech), Klimkovicích (před r. 1579,
čtyřkřídlý zámek, pův. s arkádovým nádvo-
řím, balustrádové schodiště s portály je dí-
lem vlašských kameníků), → Raduni (před
r. 1586), Velkých Heralticích (po r. 1554),
→ Dolním Benešově (poč. 17. stol.), Bílovci
(ve dvou fázích na poč. 16. a poč. 17. stol.),
Fulneku (přestavba hradu na čtyřkřídlý zá-
mek v 70. l. 16. stol., věž ze 30. l. 17. stol.),
Novém Jičíně (ve stylu severské renesance,
mezi l. 1533–58 za Bedřicha a Jana st. ze Že-
rotína), Frýdku (v několika fázích ve 2. po-
lovině 16. a první polovině 17. stol.), →
Hlučíně (ve dvou fázích ve 2. polovině 16. stol.
a po r. 1616). Obzvl. půvab má zámeček Sy-
rakovských z Pěrkova ve → Staré Vsi nad
Ondřejnicí, s arkádovým nádvořím a sgra-
fitovou výzdobou fasád, vybudovaný před
r. 1570. Tato drobná zámecká architektura
zůstala zachována téměř intaktně. U většiny
dalších objektů došlo v pozdějších staletích
k úpravám, které změnily jejich pův. renes.
podobu. – V 16. a na poč. 17. stol. se stavěly
a přestavovaly rovněž četné kaple a kostely,
sak rální architektura však svou formou zů-
stala do značné míry závislá na st. středo-
věké stavební tradici. Byly budovány velké
měst. chrámy, ale i méně nápadné venkovské
94
ARCHITEKTURA RENESANČNÍ
nebo hřbitovní svatyně, výtv. kvalita závisela
nejen na fin. možnostech, ale i na ambicích
stavebníků. Z novostaveb nebo zásadních
přestaveb uveďme např. farní kostel v Hradci
nad Moravicí (záp. část trojlodí, věž a před-
síň, kolem 1584), farní kostel sv. Kateřiny
v → Klimkovicích (renes. trojlodí z konce
16. stol. přistavěné ke got. presbyteriu), kos-
tel sv. Jana Křtitele v Hlučíně (1608, věž
až 1791–92), kostel Nejsvětější Trojice v Ra-
duni (1598–1603, pevnostního charakteru),
kostel sv. Marie Magdaleny v → Horním
Městě (1611–12, úpravy po požáru r. 1659),
kostel sv. Jošta ve Frýdku (údajně 1612,
později upravovaný), farní kostel ve Staré
Vsi nad Ondřejnicí (1587–98), protest. kos-
tely v → Břidličné (1577) a nedaleké Velké
Štáhli (1606), vybudované majiteli sovinec-
kého panství, arch. význ. kostel sv. Michaela
v Bran né (pův. rovněž evang. svatyně z poč.
17. stol.), kostel sv. Martina v Dolním Bene-
šově (po polovině 17. stol., mající však ještě
renes. charakter). Při stavbách kostelů byl
obvykle použit jednoduchý podélný rozvrh,
v němž se díky novým proporčním vztahům
arch. hmot a málo diferencovanému presby-
teriu projevovala tendence k prostorovému
sjednocení. Pokud byly svatyně zaklenuty
(drobné venkovské kostelíky měly častěji
malované dřevěné stropy), bylo obvykle
užito křížových, u větších staveb síťových
kleneb s hřebínky. Teprve ve 2. polovině
16. stol. se začaly objevovat valené klenby
s výsečemi, zdobené štukovými žebry, liš-
tami, kazetováním, medailony, hlavičkami
andílků ap. Renes. arch. detail nebyl příliš
náročný – omezoval se zpravidla na portály
a ostění oken, často ještě s lomenými zá-
klenky, eventuálně na výzdobu štítů nebo
atik (např. atika na věži kostelíka v Jerlocho-
vicích u Fulneku či kostela ve Starém Jičíně).
V mnoha kostelech (např. kostel sv. Kateřiny
v Klimkovicích) byly v interiéru zděné nebo
dřevěné zpěvácké tribuny. Stěny na exteriéru
někdy zdobilo sgrafito, v interiéru nástěnná
malba dekorativní i figurální, v protest. sva-
tyních s výjevy a citáty ze Starého a Nového
ARCHITEKTURA RENESANČNÍ
zákona. Renes. mal. výzdoba se dochovala
jen výjimečně (Sedliště), jsme o ní informo-
váni z pramenů. Vedle zděných sakrálních
staveb byly v období renesance budovány
i četné venkovské dřevěné kostely – z dosud
stojících uveďme Hrabovou (část Ostravy,
před r. 1564, 2002 shořel, 2004 zhotovena
replika), Guty (letopočet 1563 na por tálku
v presbyteriu, kruchta 1626), Řepiště (prav-
děpodobně z 2. poloviny 16. stol.), Sedliště
(1. polovina 17. stol.), Vyšní Lhoty (1640).
Lit.: Šamánková, E.: Architektura české renesance,
Praha 1961; Indra, B.: K renesančnímu stavitelství na se-
verovýchodní Moravě a ve Slezsku, ČSM-B 15, 1966;
Dějiny českého výtvarného umění II./1, Praha 1989;
Hlobil, I. – Petrů, J.: Humanismus a raná renesance
na Moravě, Praha 1994.
Obr.: A10–14; HZ (5–6, 11, 17, 28–31, 41–42, 48–49,
51, 55–56, 62, 69, 71–72, 77–79, 82–84, 90, 97); M (6–9,
14–15, 20, 22, 30, 37–39, 41, 47–50, 58, 59, 68, 76–77,
83, 92, 94, 105–108, 114–115, 119, 130–132, 137, 139,
141, 175–177, 183–184, 214, 230, 237–240, 243–244,
245, 255, 272, 274); V214. MK
ARCHITEKTURA ROMÁNSKÁ → Umění románské
ARCHIV MĚSTA OSTRAVY, akreditovaný ar-
chiv územního samosprávného celku statu-
tárního města Ostravy.
Vznikl k 1. 9. 1923, kdy na místo měst. ar-
chiváře nastoupil → A. Adamus, který za-
čal soustřeďovat všechen dostupný archivní
materiál týkající se Moravské → Ostravy
a přičleněných obcí, budovat věd. archivní
knihovnu a sbírat veškeré reg. noviny (čes.,
něm. a pol.). Spolu s muzeem byl součástí
jednoho z měst. referátů. V důsledku stěho-
vání ze Staré radnice a staré pošty do ma-
riánskohorské radnice v r. 1924 byl veřejnosti
zpřístupněn až r. 1925. A. Adamus se snažil
seznamovat místní obyv. s historií regi-
onu, výsled kem těchto snah byly např. Dě-
jiny města Ostravy (1927) či Sbírka listin
k dějinám města Moravské Ostravy (Codex
diplomaticus civitatis Ostraviae). – V létě
1935 Adamus na funkci měst. archiváře
rezignoval. Správu archivu a muzea pře-
vzal archivní úředník Oldřich Dušek a odb.
úkoly byly rozděleny mezi 3 externisty (pe-
dagogy) jako zástupce 3 nejsilnějších polit.
95
ARCHIV MĚSTA OSTRAVY
stran – archiváře Aloise Červenku, kroni-
káře Ervína Tenglera, knihovníka a kustoda
muzea → K. Otta. V lednu 1937 byla činnost
referátu rozšířena o cizineckou a propagační
kancelář, zaměřenou na turistický ruch v Os-
travě. Tak tomu bylo až do r. 1945. – Po →
mnichovském diktátu byly archivu předány
materiály čes. muzea v → Orlové a archivy
některých bohumínských škol. Za protekto-
rátu byl dočasným vedením archivu i muzea
pověřen něm. historik → R. Drapala a byla
jmenována nová rada ve složení R. Drapala,
O. Dušek a A. Červenka. Největší snahou
R. Drapaly bylo zřídit prům. muzeum. 1. 12.
1940 byl zal. Archiv für Bergbau- und In-
dustriegeschichte im Ostrauer Kreis, jehož
ředitelem se stal Drapala. Až do r. 1942,
kdy se vystěhoval do Vítkovic, sdílel tento
archiv společné prostory s měst. archivem
a muzeem. V lednu 1942 byl měst. archivá-
řem jmenován Julius Klitzner. Za války byly
vydávány propagandistické Schriften des
Stadtarchivs Mährisch Ostrau (1942–44,
celkem 9 svazků). Koncem války byla část
archivu převezena do Velkých Heraltic a →
Staré Vsi nad Ondřejnicí a do depozitářů
archivů v již. a záp. Čechách. – Po osvobo-
zení se stal přednostou referátu pro archiv
a muzeum O. Dušek. Místa archivářů byla
doplňována externisty, neboť z řad odb. ar-
chivářů nechtěl nikdo přijmout místo v Os-
travě. Po řadě provizorií byl archiv r. 1952
přestěhován do pravého křídla Nové radnice.
V květnu 1952 byl archiv osamostatněn a stal
se odb. zařízením JNV Ostrava. V srpnu
1952 byla do jeho čela jmenována → B. Pitro-
nová, která se významně zasloužila o rozvoj
archivu jako věd. instituce. V r. 1954 se stala
ředitelkou Marie Gajdoštíková. V r. 1960
se archiv přestěhoval do budovy býv. pří-
vozské radnice na Špálově ul. 19, kde sídlí
dodnes. R. 1961 se stal ředitelem archivu →
K. Jiřík. Od r. 1963 byl vydáván sborník →
Ostrava, vycházející dodnes. V 60. l. vznikla
řada publikací vztahujících se k 700. výročí
vzniku Ostravy, zejm. Dějiny Ostravy (1967,
obnovená verze 1993). V r. 1969 byl Městský
ARMIA KRAJOWA
ARCHIV MĚSTA OSTRAVY
archiv v Ostravě přejmenován na Archiv
města Ostravy (AMO). V 70. a 80. l. jej vedli
Antonín Suldovský (od r. 1972), Pavel Gejguš
(od r. 1983) a Dagmar Majerová (od r. 1988).
V r. 1990 se stal staronovým ředitelem K. Ji-
řík, v l. 1992–95 archiv vedl → A. Barcuch
a od r. 1995 je jeho ředitelkou → B. Przyby-
lová. Od r. 1996 jsou všechny archiválie sou-
středěny v moderním depozitním bloku a pův.
budova radnice je od rekonstrukce v květnu
1997 určena pouze pro styk s veřejností a ad-
ministrativu. V r. 2000 se stal AMO odbo-
rem Magistrátu města Ostravy. Od r. 1998
pořádá každé září v Nové radnici výstavu
k historii města a od r. 2009 prezentuje svou
práci v rámci Mezinárodního dne archivů
(9. června). Od r. 1997 je AMO vyd. chrono-
logického přehledu událostí za příslušný rok
vztahujících se k městu Ostravě (Ostravské
kalendárium). – AMO k 31. 12. 2012 spra-
vuje 1 463 fondů a sbírek v rozsahu 6 010
běžných metrů archiválií. Jedná se pře-
devším o archiválie vzniklé z činnosti sa-
mosprávných orgánů a jejich předchůdců
na území města, jimi zřizovaných institucí
ap. Archiválie stát. (okr.) institucí působících
na území města v minulosti spravuje na zá-
kladě smlouvy o výpůjčce. Nejst. archiválií
ve fondech AMO je listina, kterou Karel IV.
uděluje Moravské Ostravě právo výročního
trhu z r. 1362.
Lit.: Suldovský, A. (ed.): 50 let AMO, in: Ostrava 6,
1973; Przybylová, B. – Šerka, J.: 75 let AMO, Šenov
u Ostravy 1998; Przybylová, B.: Reflexe AMO v prů-
běhu jeho existence, in: Čermáková, J. (ed.): Městské
archivy a městští archiváři, Brno 2010. HŠ + BP
ARMIA KRAJOWA NA TĚŠÍNSKU (AK, Zem-
ská armáda), polská odbojová organizace
pravicového zaměření v letech druhé světové
války.
Pův. Związek walki zbrojnej (ZWZ) zasaho-
val na → Těšínsko z býv. pol. území, zpra-
vodajská činnost byla řízena od r. 1942
z inspektorátu v Rybniku. Na vytvoření odboj.
sítě se významně podíleli → P. Musioł a Fran-
ciszek Kwaśnicki. Jedním z hl. center na Tě-
šínsku byla → Orlová. Výzvědnou síť August
96
ARMIA KRAJOWA
budovali na → Zaolzí Jan Margiciok, Leopold
Halaczek a Teofil Wita, již. část organizace
na Třinecku a Jablunkovsku řídil W. Sztefek
z Doubravy, zčásti zasahovaly na Těšínsko
další zpravodajské sítě ZWZ – „Lido“ a Stra-
gan. V l. 1941–42 byla činnost výzvědné
sítě oslabena zásahy gestapa. V únoru 1942
se ZWZ sloučil s dalšími organizacemi pra-
vicových polit. stran a vystupoval nadále
jako AK. Její těšínský inspektorát vedl Wła-
dyslaw Kuboszek. V r. 1943 byla výzvědná
síť přičiněním konfidenta zničena, členové
zastřeleni 2. 6. 1943 v Osvětimi, další popra-
veni v Katovicích nebo umučeni v koncent-
račních táborech. Od r. 1943 byl u AK zřízen
úsek diverzní činnosti. Na Těšínsku operovala
skupina Józefa Kamińského (Strzała). Velitel
(* 1911 v Chicagu) byl důstojníkem pol. ar-
mády, pův. působil v okolí Żywce a Bielska,
ženu a syna ukryl v Tošanovicích. Koncem
r. 1943 dostal příkaz od velitelství AK pře-
jít za Olzu a vybudovat tu diverzní skupinu.
Vzal s sebou několik spolupracovníků, většina
členů oddílu však pocházela z Těšínska. Cel-
kem se činnosti skupiny zúčastnilo na čtyřicet
bojovníků, kteří se znali většinou pouze podle
přezdívek. Podporovaly je stovky obětavých
pomocníků z řad obyv. Těšínska (první úkryt
našel Kamiński u Lasotů v Komorní Lhotce,
později se ukrývali příslušníci AK u Miarkové
ve Vělopolí, u Bardoňů v Dolních Domaslavi-
cích, ve Stříteži, u Matuszků ve Smilovicích
aj.; u Pawlasových v Životicích se velitel zo-
tavoval po zranění z přestřelky s gestapem).
Řada těchto pomocníků byla později nacisty
vězněna, nebo byli popraveni. – Příslušníci
AK byli rozděleni do skupin: A – zajišťovala
úkryty, aprovizaci, přepady něm. obchod-
níků a kolaborantů, které varovala i trestala
(Michel v Těrlicku, Folda ve Stanislavicích,
Roman v Oldřichovicích aj.); B (bojová) – do-
bývala zbraně a střelivo na nepříteli, prováděla
drobnou diverzní činnost na železnici a spo-
jích. – 24. 6. 1944 přepadla pětičlenná skupina
bojovníků AK něm. přesídlence z Bukoviny
Josepha Vorbacha v Horní Suché. Vorbach
po dvou dnech podlehl zranění z přestřelky.
ASIMILACE
ARMIA KRAJOWA
Gestapo zatklo 26 občanů z okolí (včetně býv.
majitele usedlosti, který byl s rodinou interno-
ván v „Polenlágru“ ve → Fryštátě a nemohl
vědět, co se v domě odehrálo). Jako akt odvety
a výstrahu uspořádalo těšínské gestapo veř.
popravu pěti → Poláků z věznice v Myslovi-
cích, z nichž pouze Jerzy Lasota z Komorní
Lhotky podporoval oddíl Kamińského. Nej-
známější akce oddílu Kamińského se odehrály
zakrátko nato v Životicích, kde partyzáni pře-
padli několikrát po sobě hostince kolaborantů
Henryka a Izidora Mokrosche. 5. 8. vyvolali
členové AK v Životicích přestřelku, při níž za-
hynuli tři gestapáci a po níž následovala známá
→ životická tragédie. Na podzim 1944 se po-
dařilo gestapu diverzní skupinu AK odhalit,
část členů pozatýkali a v dubnu 1945 popravili,
ostatní ukončili činnost, přešli do jiných sku-
pin či oblastí (Kamiński do Żywieckich hor),
nebo se do konce války ukrývali.
Lit.: Borák, M.: Zločin v Životicích, Ostrava 1980; Hel-
ler, M.: Ruch oporu na Śląsku Cieszyńskim w łatach
1939–1945, Opole 1982; Rusnok, J.: Ruch oporu w po-
wiecie cieszyńskim, in: Okupacja hitlerowska na Śląsku
Cieszyńskim, Český Těšín 1993; Borák, M.: Orlová
v letech 1938–1945, in: Dějiny Orlové, Orlová 1993. NP
ASIMILACE, postupná proměna národní iden-
tity jednotlivce, projevující se úplnou změ-
nou jeho národní orientace, změnou pocitu
sounáležitosti a plným zařazením se do nové
kultury.
V novodobých dějinách a. probíhá na všech
národnostních pomezích, na kterých dochází
ke kontaktům mezi členy jednotlivých etnik,
tedy i na území čes. Slezska a v přilehlých
oblastech Moravy. Přirozený průběh tohoto
procesu je dlouhodobý a trvá obvykle jednu
i více generací. A. podléhají menšiny a ne-
dominantní etnika, které v jejím důsledku
zanikají a splývají s většinou. Tento proces
může být urychlen nátlakem úřadů, působe-
ním dominantního etnika (nepřirozená, vy-
nucená a. menšin a nedominantních etnik)
a v některých případech i snahou samotných
menšin splynout co nejdříve s většinou (→
Haličané). Protože na území čes. Slezska
a přilehlém území Moravy bylo v době habs-
burské monarchie dominantní něm. etnikum,
97
ASSMANNOVÉ
měla a. nejčastěji formu poněmčování slo-
vanského obyv., přestože to bylo početně ma-
joritní. Po r. 1918 se dominantním etnikem
stalo etnikum čes. a a. začala mít častěji po-
dobu počešťování. Důsledkem a. jsou změny
→ národnostní struktury obyv.
Lit.: Bakala, J.: Charakter národnostní asimilace v nej-
větších průmyslových metropolích Rakousko-Uherska,
Opava 1990; Brouček, S. – Cvekl, J. – Hubinger, V. –
Grulich, T. – Kořalka, J. – Uherek, Z. – Vasiljev, I.: Zá-
kladní pojmy etnické teorie, ČL 78, 1991, č. 4; Srb, V.:
Národnost obyvatelstva v Československu 3. 3. 1991
a poválečné trendy asimilace, SlSb 91, 1993, č. 1–2. TS
ASOCIACE HUDEBNÍCH UMĚLCŮ A VĚDCŮ
OSTRAVA → Tvůrčí centrum Asociace hudeb-
ních umělců a vědců Ostrava
ASSMANNOVÉ, malířská rodina v Opavě.
Pavel, malíř a štafíř, [*], † 1904 [l.].
Kde získal školení, se nepodařilo zjis-
tit. V opavských adresářích je uváděn
od r. 1888 jako malíř a štafíř. Uplatnil se jako
úspěšný autor nástěnných maleb, kostel-
ních obrazů, ale také jako štafíř a restaurá-
tor. Spolu s bratrem Konradem zřídil v →
Opavě „Kirchenatelier“. K jeho nejlepším
dílům patří nástěnné malby v tanečním
sále bruntálského zámku z l. 1899–1900.
Jeho obrazy se nacházejí v četných koste-
lech a kaplích čes. Slezska a sev. Moravy
(→ Dvorce, Litultovice, Staré Lublice, Mo-
ravský Beroun, Opava, Rudná, → Bruntál,
Úblo, Štemplovec, → Vrbno pod Pradědem).
Konrad, malíř a pozlacovač, * 1862 [l.],
† 25. 1. 1929 Opava.
Bratr Pavla A., s nímž spolupracoval. Za-
býval se nástěnnou malbou, portrétováním
a malbou kostelních obrazů v pozdně na-
zarénském duchu. Jeho obrazy a nástěnné
malby jsou dochovány v řadě kostelů čes.
Slezska a sev. Moravy (Opava, Vidly, Vrbno
pod Pradědem, Neplachovice, Tošovice,
Moravský Beroun), maloval také terče pro
opavskou střelnici.
Richard, malíř, grafik, ilustrátor, * 27. 11.
1887 Opava, † 1. 6. 1965 Fürstenhagen
(Německo).
AUTRATA
ASSMANNOVÉ
Syn Pavla A., u něhož získal zákl. školení.
Po ukončení studia na opavské reálce stu-
doval 3 r. na vídeňské akademii a 2 r. v Mni-
chově. Po krátkém pobytu v Opavě odešel
do Vídně. Za války působil jako voj. malíř
a od r. 1919 opět v Opavě, po r. 1945 přesídlil
do Hessenska. Zabýval se jak círk. malbou,
tak žánrem a krajinomalbou, ilustroval knihy
i časopisy, navrhoval plakáty a pohlednice.
Jeho kresby jsou svěží a vtipné, olejomalby
jsou provedeny v duchu strohého realismu.
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách → SZM,
Heeresmuseum Wien, Troppauer Heimat-
archiv Bamberk a v soukromém majetku
v Opavě a v Německu.
Lit.: Opavské adresáře z let 1854–1924; Schenková,
M.: K dějinám malířství 19. století ve Slezsku, ČSM-B
29, 1980; Schenková, M.: Nástin dějin malířství konce
19. a počátku 20. století, ČSM-B 36, 1987.
Obr.: V67–68, 136.
AUTRATA , František Václav, pedagog, spisova-
tel, překladatel, * 10. 8. 1872 Křižanov (Žďár
nad Sázavou), † 28. 8. 1966 Brno.
Studoval na gymnáziu v Brně, poté na FF
UK, získal aprobaci pro češtinu a němčinu.
Působil na reálce a obch. akademii v Pro-
stějově a Uherském Brodě, od r. 1900 prof.
na uč. ústavu v Brně, v l. 1905–22 ředitelem
uč. ústavu v Polské (dnes Slezské) → Ostravě,
budovatelem čes. ústavu s konviktem pro
studenty z málo dostupných oblastí Slezska
a severových. Moravy. Jeho ostr. působení
bylo přerušeno za první svět. války voj. po-
vinností, po válce přidělením do Bratislavy
k budování slov. škol. správy. Po neobjasně-
ných fin. machinacích, jejichž vyšetřování
se táhlo již z doby předválečné, se r. 1922
přesunul do Litomyšle, kde působil jako ře-
ditel gymnázia do r. 1933. Byl členem Kola
moravských spisovatelů, Pracovního vý-
boru pro českou lidovou píseň na Moravě
a ve Slezsku, jemuž předsedal → L. Janá-
ček, zabýval se čes., něm. a pol. literaturou
a filologií. Stal se uznávaným autorem pe-
dagogické literatury a příruček pro vycho-
vatelskou a vzdělavatelskou práci: Rodinná
výchova dětí v době předškolní I. Po stránce
BAAR
tělesné (1923) a II. Po stránce duševní (1925)
či Pedagogické přehledy (od r. 1914). Přel.
publikace Friedricha Wilhelma Foerstera
Lebenskunde (Životospráva, 1920), Schule
und Charakter (Škola a charakter, 1928).
Vydával také belet rii: autobiogr. jsou romány
Václav Outerek na studiích (1928) a Filosof-
ská léta Václava Outerka (1934), autentic-
kou biografií zase Stryk Drastich. Kulturní
obrázek ze Slezska (1935) či M. D. Rettigová
(1948). Pořídil také překlad Písně o Nibelun-
zích (1941). Jeho dcerou byla spisovatelka
Ludmila Uličná (* 1920).
Lit.: BSSSM NŘ 2 (14); Gardelka, Č.: Vzpomínky žá-
kovy, in: Zpravodaj DU Ostrava, 1967, č. 3, příloha; Bla-
žejová, P: F. A. – uznávaný pedagog, nebo kontroverzí
osoba?, Těšínsko 53, 2010, č. 2. VK
B
MSch
BAAR, Hugo, malíř, * 3. 3. 1873 Nový Jičín,
† 19. 6. 1912 München (Německo).
Umělec rakousko-něm. původu. Studoval
na odb. tkalcovské škole v → Novém Jičíně
a Škole uměleckých řemesel ve Vídni. Aka-
demii v Mnichově (učitelé Gabriel Hackel
a Heinrich Knirr) absolvoval r. 1896. Byl členem
vídeňského um. spolku Hagenbund a SVUM
v Hodoníně. Organizátor spolkového života:
spoluzaložil Sdružení německo-moravských
umělců se sídlem v Brně (Mährischer Kunst-
verein), jehož byl místopředsedou. Vysta-
voval zejm. na Moravě (1904 Olomouc),
s pražským spolkem SVU Mánes, v Ra-
kousku a Německu. Z jeho díla se zachovalo
pouze torzo ve sbírkách → GVUO, MG, Mu-
zea umění Olomouc a zvl. → Muzea Novoji-
čínska. Po r. 1904 se jeho tvorba vyznačovala
výraznějším osobitým secesním přízvukem.
Přátelství s → B. Jaroňkem vysvětluje pří-
buznost jeho mal. rukopisu a námětových
preferencí. Impozantní počet 200 prací vysta-
vených na posmrtné výstavě v Novém Jičíně
r. 1920 svědčí o význ., i když nedoceněném
talentu tohoto noblesního koloristy, jehož
98
BABÍČEK
BAAR
zajímala převážně krajinomalba. R. 2012 pro-
běhla ke 100. výročí úmrtí umělce souborná
výstava v Muzeu Novojičínska.
Lit.: [Trnková, E.]: H. B., Nový Jičín 1993; Maliva, J.:
H. B., malíř Valašska a Kravařska, Val 26, 2011.
Obr.: V76–78. PB +MŠť
BABÍČEK, Jiří, sochař, * 24. 4. 1930 Šardice
(Hodonín).
Studoval na Státní keramické škole a na AVU
v Praze (žák Jana Laudy). Jeho tvorbu ovliv-
nil Henry Moore, kterého navštívil r. 1964.
V → Ostravě žil v l. 1962–69. Mezi jeho
přední realizace ve sledovaném regionu pa-
tří Vítězství (tzv. Naháč) v → Novém Jičíně
(1965, z „mravních“ důvodů r. 1976 odinsta-
lováno), Smrt na hřbitově na Slezské Ostravě
(1968, odstraněno), Rodina před mateřskou
školou na ul. Mitušova, Ostrava-Hrabůvka
(1968–69), Ležící žena na Dlouhé tř., →
Havířov-Podlesí (1976), a reliéf Střelci na bu-
dově bývalého Tuzexu v Ostravě (1969, zni-
čeno). Figurativní plastiku Tribunové lidu pro
sídliště Kamenec již z důvodu změny polit.
situace nerealizoval. V 60. l. byl členem →
TS Kontrast, s níž vystavoval v Brně a Praze.
Díla jsou v NG či Alšově Jihočeské galerii.
Lit.: Výstava tvůrčí skupiny Kontrast (katalog výstavy
v Nové síni Praha), 1965; Holý, P.: Výtvarná fronta
severní Moravy, Ostrava 1966; Šťastná, M.: Socha
ve městě, Ostrava 2008.
Obr.: S (102, 104). PH + MŠť
BABRAJ, Alexander, jevištní a kostýmní vý-
tvarník, filmový výtvarník, * 7. 2. 1948
Opava, † 21. 6. 2007 Ostrava.
Absolvent Střední uměleckoprůmyslové
školy v Uherském Hradišti (1967). Angažmá
ve Slezském divadle Zdeňka Nejedlého (→
Slezské divadlo) v → Opavě, v Šumperku
a v → Těšínském divadle (1969–75). Výtvar-
níkem (od r. 1975) a po → V. Šrámkovi šé-
fem výpravy (1990–2007) Státního divadla
Ostrava a → NDM. Spolupracoval s režiséry
→ J. Zajícem (Friedrich Dürrenmatt: Ná-
vštěva staré dámy, 1975), → B. Jansou (Féli-
cien Marceau: Vajíčko, 1984) a → J. Deákem
(Carlo Goldoni: Poprask na laguně, 1993),
tvořil pro operu (Wolfgang Amadeus
99
BABRAJ
Mozart: Don Giovanni, 1984), operetu (John
Kander: Zorba, 2003) a výjimečně i balet
(Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero, 2002).
Spoluprácoval též s divadly ve Finsku, Lo-
tyšsku, Německu, Polsku a Slovinsku, s te-
levizí a filmem. Autor scény a kostýmů pro
muzikály na ledě Mrazík a Romeo a Julie
(prem. v → Ostravě 1998 a 2003). Vysta-
voval v Anglii, Japonsku, Jugoslávii, USA
aj. Na Pražském quadriennale 1983 získal
stříbrnou medaili za kostým.
Lit.: Ptáčková, V.: Česká scénografie 20. století, Praha
1982; 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979;
70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989; Alma-
nach Národního divadla moravskoslezského 1919–1999,
Ostrava 1999. JŠt
BABRAJ, Konrád, sochař, * 22. 4. 1921 Mi-
chálkovice (Ostrava-město), † 26. 5. 1991
Brno.
V l. 1939–43 studoval u prof. Vincence Ma-
kovského na Škole umění ve Zlíně, 1947–50
působil jako jeho asistent na VŠ architektury
a pozemního stavitelství v Brně. V Brně
se pak usadil, avšak pro rodný region nadále
tvořil četné plastiky. Byl členem SČVU. –
Je autorem význ. pomníkových realizací
v realistickém provedení, např. sousoší Hut-
ník a rudoarmějec na Památníku Rudé ar-
mády v Komenského sadech v → Ostravě
(1946–47, NKP) či Pomníku rudoarmějce
ve Znojmě (1954), oceněného stát. cenou. Už
do jiné stylové oblasti náleží Pomník Miloše
Sýkory v Ostravě (1965), pojednaný ve styli-
zovanější formě, který ohlašuje B. inspiraci
pracemi Henryho Moora, zřetelnou též u sou-
soší Milenců v → Bruntále (1966) a Rodiny
v → Bohumíně (1970). Od 2. poloviny 60. l.
jeho dílo zažívá také pozoruhodné excesy
k čisté abstrakci (konstruktivistický objekt
Kontinuita v → Havířově, 1967; sloupová
kašna v → Lázních Darkov, 1968; Pramen
řeky Opavy v → Karlově Studánce, 1974) či
silné stylizaci figurativních námětů (reliéf
Rodina při vstupu do býv. gen. ředitelství
Pozemních staveb v Ostravě, 1981). Od pře-
lomu 70./80. l. se do B. díla vrací realistické
podání, dovedené k mistrovskému vyjádření
BABRAJOVÁ
BABRAJ
v plastice Prométhea před hotelem Atom
v Ostravě (1980). Účastnil se řady kolektiv-
ních výstav, hl. SČSVU, samostatně vystavo-
val v Domě pánů z Kunštátu v Brně (1971),
posmrtně v Galerii Nová síň v Praze (2008).
Je zastoupen ve sbírkách MG či Galerie
výtvarného umění ve Zlíně.
Lit.: Zykmund, V.: K. B. Obrazy, sochy, kresby, kera-
mika, Brno 1971;Výtvarní umělci Jihomoravského kraje,
Brno 1985; Šťastná, M.: Socha ve městě, Ostrava 2008.
Obr.: S (73, 101, 119). PH + JI
BABRAJOVÁ , Šárka (roz. Miškovcová), di-
vadelní herečka a ředitelka, * 10. 8. 1925 Os-
trava, † 30. 4. 2013 Ostrava.
Absolvovala herectví na Divadelní akademii
múzických umění v Praze (1950). Anga-
žována v → Těšínském divadle (1950–51),
v Uherském Hradišti a Gottwaldově (dnešní
Zlín, 1951–55). Loutkoherečka (1957–81)
a po → Z. Hapalovi ředitelka (1957–72, od-
volána) → Divadla loutek Ostrava. Ztvárnila
např. role Vychovatelky (Jurij Oleša: Tři
tlouštíci, rež. Miroslav Vildman j. h. a →
Z. Miczko, 1973), Baby Jagy (Věra Provazní-
ková: Petruška a Baba Jaga, rež. Z. Miczko,
1977), Babičky (Milan Pavlík: Míček Flíček,
rež. Z. Miczko, 1979) ad.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
BAD JOHANNISBRUNN → Jánské Koupele
BÁCHOREK, Milan, hudební skladatel, peda-
gog a publicista, * 18. 8. 1939 Staříč (Frýdek-
-Místek).
Vyrůstal v hud. prostředí, především ze strany
matčina bratra Josefa Míčka (1906–92), vše-
stranného hudebníka a pedagoga. Klavíru
se B. věnoval od 12 l. 1954 byl přijat na ostr.
Vyšší hudebně-pedagogickou školu (→ Ja-
náčkova konzervatoř v → Ostravě), kterou
absolvoval (jako žák Milady Šlachtové)
v r. 1960. Pak působil v LŠU ve → Frenštátě
pod Radhoštěm, kde se kromě uč. povin-
ností věnoval sbormistrovské práci i skla-
datelské činnosti. 1963–66 studoval u → M.
Klegy na ostr. konzervatoři hud. kompozici.
R. 1969 se stal na této škole prof. hudebně
teoretických předmětů a později také hud.
100
BAJGAR
kompozice. V 70. l. se B. věnoval také kritické
a publicistické práci v denním a odb. tisku
a rozhlase, 1974–89 byl tajem níkem krajské
pobočky → Svazu českých skladatelů a kon-
certních umělců, 1990–94 funkcionářem →
Tvůrčího centra Asociace hudebních umělců
a vědců. 1992–2004 byl ředitelem Janáčkovy
konzervatoře. Skladatelské začátky B. jsou
spojeny s jeho frenštátskou uč. a sbormis-
trovskou činností. Tehdy vznikaly tradičně
komponované sborové a komorní skladby.
Na přelomu 60. a 70. l. se B. vyrovnával
s vlivy novodobých kompozičních technik
zvl. v Ritornellu per orchestra (1969). Během
70. l. vznikla jeho vrcholná díla – melodram.
obraz Lidice (1973, na text Karla Šiktance),
Klasy (mužské sbory na texty Jiřího Wolkera,
1975), vokálně instrumentální Stereofonietta
(1977). V nich se B. prezentoval jako sklada-
tel, ovládající kompoziční techniky 20. stol.
a tvořivě akcentující jejich sónickou složku.
Tato akcentace však nepotlačila skladatelovu
lyrickou vlohu, silnou stránku jeho kompo-
zičního umění. Sborová a komorní díla 80. l.
(mužské sbory na texty Františka Halase Po-
hled na domovinu, Muzikantské zálety, pro
flétnu, housle, violu a violoncello ad.), stejně
jako kompozičně suverénní kantáta Huk-
valdská poéma, pro soprán, tenor, baryton,
dětský a ženský sbor a orchestr (1987, na text
→ K. Vůjtka) dotvářejí um. profil úspěšného
skladatele.
Lit.: HKO; OHK; Čeští skladatelé současnosti, Praha
1985; Mazurek, J.: Sborová tvorba M. B., in: Slovo
v hudbě 20. století, Ostrava 1990; Cigánková, B. – Ma-
zurek, J.: Raná tvorba skladatele M. B., in: Z hudební
topografie severní Moravy a Slezska, Ostrava 1995;
Vysloužil, J.: Hudební slovník pro každého II, Vizovice
1999; Steinmetz, K.: Hukvaldská poéma M. B., Ostrava
2004. JM
BAJGAR, Jindřich, malíř a grafik, * 13. 7.
1913 Klimkovice (Nový Jičín, dnes Ostrava),
† 10. 9. 1991 Praha.
Výtv. umění se věnoval již na reálném gym-
náziu v Moravské → Ostravě pod vedením →
O. Kittricha a → J. Vacka. Poté vystudoval
kresbu na VŠ architektury při ČVUT (učitelé
Josef Sejpka, Cyril Bouda a Oldřich Blažíček)
BAJKA ČESKÝ TĚŠÍN
BAJGAR
a souběžně také zeměpis. Věnoval se i dře-
vořezbě. Po válce byl pedagogem na školách
v → Krnově, od r. 1963 na PF v Ostravě
(dnes → OU), kde se stal doc. Žil a pracoval
v Krnově, odkud také čerpal náměty svých
děl (s oblibou ztvárňoval např. krajinu kolem
řek Opavice a Moravice). Podnikl řadu stu-
dijních cest po zahraničí (např. z cesty do So-
větského svazu vzešel cyklus obrazů Kavkaz;
v 60. l. také záp. Evropa a USA). Po r. 1965
se více zabýval také sochařinou, kolážemi
a užitým umění (např. ilustrace). V jeho díle
jinak převažují technika pastelu a litografie.
Samostatně vystavoval v galerii Dílo v Os-
travě (1958, 1968), v Galerii výtvarného
umění v → Hradci nad Moravicí (1964) či
v → Krnově (1966), posmrtně v Etnolo-
gickém ústavu AV ČR v Praze (2013). Byl
členem → TS Život.
Lit.: BSSSM NŘ 7 (19); Holý, P.: Výtvarná fronta se-
verní Moravy (katalog výstavy), Ostrava 1966; Kuchta,
Z.: Významní rodáci a osobnosti Bílovecka, Bílovec
2009.
Obr.: V154–155.
BAJKA ČESKÝ TĚŠÍN (Teatr Lalek „Bajka“,
1947–dosud), polskojazyčné loutkové diva-
dlo pro děti.
Hraje především na → Těšínsku a v Polsku.
Profilující inscenace: Jan Brzechwa: O prin-
cezně na hrášku (rež. → J. Klimsza, 1993),
Rudyard Kipling: Kniha džunglí (rež. Ju-
lian Kilar, 1995), Hans Christian Andersen:
Sněhová královna (rež. Marek Mokrowie-
cki, 1998). Spolupráce s → F. Kordulou, →
K. Siedlaczekem, Karolem Suszkou, →
R. Molińskim, režisérem Grzegorzem Lewan-
dowskim, autory hudby Leszkem Wronkou,
Zbigniewem Siwkem, Andrzejem Macoszkem
aj. Um. ved.: Ferdynand Król (1947–58), Adam
Wawrosz (1958–62), → B. Liberda (1962–83),
Paweł Zywczok (1983–89), Franciszek Humel
(1989–93), → P. Niedoba (1993–2009). S diva-
dlem spolupracovali lit. tvůrci → W.Sikora, →
W. Przeczek, → J. Pyszko, → K. Kaszper, →
K. Jaworski, hudebníci Edward Kaim, Alojzy
Suchanek, Paweł Kaleta, Leszek Kalina, vý-
tvarníci Halina Procner, Halina Szkopková.
BAKALA
Od r. 2008 součástí → Těšínského divadla
v Českém Těšíně, um. ved. Jakub Tomoszek
(2009−dodnes), od r. 2010 hrají i česky.
Lit.: Almanach 50 let Bajki, Český Těšín 1998. AJ + IB
BAJNAROVÁ , Věra, básnířka, * 28. 5. 1921
Slezská Ostrava (Ostrava-město), † 20. 7.
1956 Ostrava.
Absolvovala gymnázium ve Slezské → Os-
travě, po studiích na FF UK se vrátila do Os-
travy a nedlouho zde učila na SŠ. Od konce
30. l. publikovala básně na stránkách Stu-
dentského časopisu, její lyrika se vyznačo-
vala křehkostí, měla převážné intimní ladění,
zpoč. byla ovlivněna Jaroslavem Seifertem
(Nápěvy, 1942), později existencionální poe-
zií, zvl. Jiřím Ortenem (Dlaněmi před očima,
1948). Písňovost je v nich nahrazena tendencí
k meditativní lyrice, projevující se zřetel-
nými tragickými akcenty. Po delším odml-
čení začala publikovat v 2. polovině 50. l.,
omezila se však na několik časopisecky pu-
blikovaných básní, v nichž se násilně přizpů-
PH
sobovala dobové rétorice. Stupňující deprese
a tvůrčí krize vedla nakonec k dobrovolnému
opuštění světa.
Lit.: Šajtar, D.: Za V. B., AN 2, 1995/96; Šajtar, D.: Poe-
zie jako protest, Ostrava 2008. JS + SU
BAKALA , Jaroslav, historik, vysokoškolský
pedagog, * 7. 1. 1931 Rimavská Sobota (Slo-
vensko), † 22. 8. 2008 Opava.
Po studiích na klasickém gymnáziu v Brně
(1942–50) vystudoval historii a archivnictví
na FF MU. Tituly PhDr. a CSc. získal r. 1967,
r. 1990 se habilitoval pro obecné dějiny.
V l. 1954–56 pracoval jako referent Kraj-
ské správy ministerstva vnitra v Brně, poté
jako muzejník (→ Bílovec, → Opava) a ar-
chivář (→ SOkA Opava) a v l. 1977–92 jako
věd. pracovník → Slezského ústavu ČSAV
v Opavě. Od r. 1990 působil jako doc. na →
SU, v l. 1994–97 byl děkanem FPF. Zabýval
se dějinami osídlení Slezska a severových.
Moravy v období vrcholného středověku
(Osídlení Frýdecka a Jablunkovska v ob-
dobí vrcholného feudalismu, 1982; Osídlení
Místecka a Brušperska v období vrcholného
101
BAKALOVÁ
BAKALA
feudalismu, 1983) a soc. a národnostní
problematikou (zejm. dějinami dělnického
hnutí) v souvislosti s konstituováním a rozvo-
jem prům. oblastí v 19. a 20. stol. (Charakter
národní asimilace v největších průmyslových
městech Rakousko-Uherska, 1990). K těmto
otázkám je zaměřena většina jeho publiko-
vaných prací. Soubor jeho medievalistických
prací vyšel pod názvem Moravsko-slezské
pomezí v proměnách 13. věku (2002).
Lit.: BSSSM NŘ 12 (24); LSČH; Gawrecki, D.: J. B. –
historik Těšínska, T 44, 2001, č. 1; Urbanec, J.: Jubilant
J. B., VL 27, 2001, č. 1. MM
BAKALOVÁ , Dagmar (roz. Zettelová), bás-
nířka, * 22. 11. 1942 Prostějov.
V obč. povolání učitelka. Sbírka Karneval
v zimě (1997) reflektuje běh života v roč-
ních cyklech, sbírka Bloudíme (2000) se vy-
rovnává s paradoxy závěru 20. stol. Romské
problematice se věnuje básnická sbírka Ro-
mance (1999). Reflexe života (zneklidnění,
účtování) určují sbírky Brevia (2001), Dotyky
cest (2001), epické prvky obohacují sbírku
Růže přichází po trnech (2002). K výlučnos-
tem každodennosti se obrací mj. ve sbírkách
Věčný rituál (2004) a Neobyčejné obyčejnosti
(2008).
Lit.: Pavera, L.: Pochybuje o člověku, také mu věří, MF
Dnes, 8. 4. 2000; Pospíšil, I.: Účtování a naděje, Kam
v Brně 7, 2001, č. 5; Všetička, F.: Hlavní téma: čas, Host
19, 2003, č. 2; Pospíšil, I.: Bilance a zhuštění, Kam
v Brně, příloha Kam 9, 2003, č. 5; Všetička, F.: D. B.
Věčný rituál, Akord 26, 2006, č. 4. IM
BALABÁN, Daniel, malíř a pedagog, * 20. 9.
1957 Šumperk.
Pochází z evang. rodiny, bratr → Jana B.,
synovec teologa Milana B. V r. 1962 se ro-
dina přestěhovala do → Ostravy. Vystu-
doval vítkovické gymnázium a jaz. školu,
v l. 1979–84 studoval malbu na AVU (ateliér
Františka Jiroudka, dipl. práce Ostravská
průmyslová krajina). Po absolutoriu se vrá-
til do Ostravy a začal se věnovat figurativní
malbě se silnou vizuální symbolikou, která
souvisí se středověkou biblickou metafori-
kou, jež je v jeho obrazech stavěna do kon-
trastu s postmoderním světem (Nedělní škola,
1968; Česká reformace, 1989; sv. Alžběta,
102
BALABÁN
1990; sv. Charitas, 1991; Navštívení Panny
Marie, 1993). Před r. 1989 se zúčastňoval vý-
stav ostr. skupiny Přirození (→ H. Puchová,
→ J. Surůvka, → P. Lysáček, → P. Pasterňák)
a skupinových výstav manželů Ševčíkových,
v l. 1990–93 byl členem spolku → Kon-
trast 90. Od otevření studia na katedře výtv.
tvorby na → OU v r. 1993 vedl ateliér malby,
později působil na transformovaném Insti-
tutu pro umělecká studia OU, od r. 2007 vede
ateliér malby na FU OU. R. 2004 se habilito-
val na AVU, kde prezentoval svou dosavadní
tvorbu a přednesl přednášku K problematice
malby dnes. Opakovaně se vrací k úvahám
o Bohu a stvoření světa a přírody (Miche-
langelo puzzle, 1993), o kultuře a nábožen-
ství (Most, 2005; Pieta Rondanini, 2000;
Vlčice, 2006). U série obrazů, které vznikly
lepením lidského popela z vyhozených uren
(Stardust, Hvězdy, 2006) se jednalo až o re-
gresi smrti. Vystavuje doma i v zahraničí,
např. v Mnichově (Zeichen und Zeugnis, 15
umělců z Československa, 1991), → GVUO
(Obrazy, objekty, 1993; Kvanta a prázdna
2000), Galerii mladých v Brně (1994), Gale-
rii Langův dům ve → Frýdku-Místku (Osu-
dová žena, 2005), Výstavní síni Sokolská
26 v Ostravě (Kdo se bojí smrti, nemůže mít
radost ze života, 2005), Domě umění města
Brna (Mind the Gap, 2006), Galerii Beseda
(Tak co?, 2008), Galerii Millenium v Praze
(EI a OP, 2011), MG (Zpráva 2013, 2013) ad.
Díla jsou zastoupena ve sbírkách GVUO, Ga-
lerie hlavního města Prahy, MG, Wan nieck
Gallery Brno, Galerie Felixe Jeneweina
města Kutné Hory, → MB ve Frýdku-Místku
a v soukromých sbírkách.
Lit.: Kontrast 90, Ostrava 1991; Weber, M.: D. B., Os-
trava 1993; Rezler, A.: D. B. – Všední nesmrtelnost, ob-
razy a fotopráce, Kutná Hora 1997; Balabán, J.: Na konci
moderny?, Ateliér 18, 2005, č. 7; Kowolowski, F.: D. B. –
nové obrazy, Art & Antiques 5, 2006, č. 11; Tak co?
(katalog Galerie Beseda), Ostrava 2008.
Obr.: V (236, 245). PH + SU
BALABÁN, Jan, prozaik, publicista, překla-
datel, * 21. 1. 1961 Šumperk, † 23. 4. 2010
Ostrava.
BALARINO
BALABÁN BALÁŠ

Vystudoval čes. jazyk a angl. jazyk na FF Lit.: Hruška, P.: in: J. B.: Boží lano, Brno 1998; Urba-
nová, S.: Otevřené návraty v prózách J. B., in: Urbanová,
UP, později se profesně věnoval překladu S. – Málková, I.: Souřadnice míst, Šenov u Ostravy 2003;
(odb. techn. textů, beletrie). Spoluzakladatel Barborík, V.: Palimpsest jako organizujúci princip prózy,
sdružení → Kontrast 90 a časopisu → Lan- Tvar 16, 2005, č. 14; Med, J.: Život není hra bez kon-
dek. V povídkovém souboru Středověk (1995) covky, Katolický týdeník 18, 2007, č. 12; týž: Ten, kdo
viděl dramata v srdcích osamělců, Katolický týdeník 21,
zaznamenává ztrátu ideálů stř. generace, 2010, č. 19; Urbanová, S.: Generační výpověď J. B. Kate-
v prozaické skladbě Boží lano (1998) a v po- gorie času a identity v románu Zeptej se táty, in: Konflikt
vídkové knize Prázdniny (1998) se vyrovnává pokoleń a różnice cywilizacyjne w jazyku i w literaturce
czeskiej, Poznaň 2012. IM
s existencionálními problémy a trýzní z kaž-
dodennosti. V novele Černý beran (2000) BALARINO (Balarin), Jiří, kameník, [*],
se úzkostné hledání smyslu života dobírá † po roce 1652 pravděpodobně Ostrava.
až k mytologickým polohám. B. texty spo- Původem ital. kameník, usazený v Moravské
luurčují příběhy a komiksy souboru Srdce → Ostravě, kde je jeho pobyt doložen již před
draka (2001). Román Kudy šel anděl (2003, r. 1618. V r. 1620 se zde oženil, po smrti své
přepracované vydání 2005) obsahuje četné ženy se r. 1626 oženil podruhé a získal majet-
autobiogr. prvky, syntetizuje mnohá dřívější kem měšťanský dům, který pak musel v prů-
témata a motivy a stává se textem o iniciaci, běhu → třicetileté války prodat. Patřil k ital.
hledání, ztrátách a nalézání. Shodnou linii na- imigraci kameníků a zedníků, které na sev.
cházíme i v cyklu povídek Možná že odchá- Moravu povolávali a usazovali olomoučtí
zíme (2004, vyhlášena knihou roku v anketě biskupové a kteří ovládali renes. stavitelskou
LidN, r. 2005 získala cenu Magnesia Litera a kamenickou produkci. V okolí prováděl
za prózu, r. 2004 byla nominována na Státní četné kamenické práce. V Bielanech u Kra-
cenu za literaturu, v r. 2011 se stala Knihou de- kova měl podle smlouvy z r. 1618, pode-
setiletí Magnesia Litera) i v povídkové knize psané v Krakově, provést kamenické práce
Jsme tady (2006). Posmrtně vyšel román při stavbě benediktinského kostela. Z r. 1633
Zeptej se táty (2010) o mravnosti, odpověd- pochází jeho kamenný znak Václava Brun-
nosti v časech nesvobody a svobody; v r. 2012 tálského z Vrbna (→ Bruntálští z Vrbna),
se stává audioknihou (čte → N. Lichý, rež. → druhotně osazený u vstupu do věže zámku
R. Lipus). Jeho dílo souborně vydalo nakl. ve → Fulneku.
Host (ed. → P. Hruška, I. Povídky, 2010; II. Lit.: Indra, B.: K renesančnímu stavitelství na seve-
Romány a novely, 2011; III. Publicistika a hry, rovýchodní Moravě a ve Slezsku, ČSM-B 15, 1966;
2012). Ohlas si získala divadelní hra Bezruč?! Indra, B.: Příspěvky k biografickému slovníku výtvar-
ných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. století,
rozehrávající obrazy o životě, mýtech a de- ČSM-B 42, 1993. JO
mystifikaci básníka, kterou napsal spolu s →
I. Motýlem (prem. → Divadlo Petra Bezruče, BALÁŠ, Miloslav, prozaik, překladatel, vlas-
2009, rež. → M. Františák, dramaturgie Marta tivědný pracovník, * 22. 10. 1907 Křivé-
Ljubková). Věnoval se také výkladu výtv. děl -Podlesí (Valašské Meziříčí, Vsetín), † 31. 10.
(texty v katalozích a úvodní slova na výsta- 1983 Nový Jičín.
vách bratra → D. Balabána, Miroslava Šnaj- Pocházel z chudobné rodiny vesnického ře-
dra ml., Jiřího Sopka, Zdeňka Janošce, Jiřího meslníka. Obecnou školu vychodil v rodišti,
Šinuta aj.). Je zastoupen v alm. a antologiích gymnázium studoval ve Valašském Meziříčí,
Je třeba poznat noc (2004), 7edm (2005), Nech maturoval r. 1930 v Holešově. Na UK studo-
mě žít (2006). Reprezentoval čes. literaturu val orientalistiku, zároveň od r. 1934 práva
na veletrhu v Lipsku (2005). Vzpomínkovou (JUDr. 1946). Následně působil jako práv-
knihu k nedožitým padesátinám Honzo, ahoj! ník ve Valašském Meziříčí a → Novém Ji-
(2011) naplňují texty, obrazy blízkých, přátel, číně. Lit. činnosti se začal věnovat od konce
spolupracovníků a fotografie. 20. l., kdy tiskl povídky v novinách a kult.

103
BALCAR
BALÁŠ
časopisech. Jeho první román z → Valašska
(Mezi sousedy, 1927) vycházel na pokračo-
vání v → OD. Stylovou vytříbenost proje-
vil v básnické próze Stínohra ze tmy (1936).
B. orientalistické zájmy se projevily jednak
v překladech z arabštiny, perštiny, turečtiny
a bulharštiny, dále ho vedly ke vzniku prózy
Vějíř nocí (1946). Uplatnil se rovněž jako
překladatel z francouzštiny. Zajímal se o →
folklor (Kouzelný kvítek. Vyprávěnky z Va-
lašska, 1979), o → pohádky a → pověsti (Ča-
rovné housle vyšly až posmrtně v r. 1987);
jako soukromý tisk vydal např. záznam
Vánoční pastýřské hry z Křivého. Jeho zá-
jmy byly široké. Na základě autentického
příběhu žid. lékaře a důstojníka SS napsal
např. psychologicky laděný román Osamělý
vůz na východní trase (1984). Poměrně roz-
sáhlá byla i B. publikační čin nost, věnovaná
kult. poměrům i vývoji průmyslu v kraji,
např. Kulturní místopis Novojičínska (1967),
Z minulosti tiskařské výroby ve Valašském
Meziříčí (1972) aj.
Lit.: BSSSM 2; LČL; Urbanec, J.: Literární dílo M. B.,
ČSM-B 36, 1987; Šuleř, O.: Laskavé podobizny, Ostrava
2005; Urbanec, J.: Spisovatel a znalec kultury M. B., in:
Svět M. B., Příbor 2007. SU + JS
BALCAR, Milan, skladatel, klavírní virtuos,
pedagog a hudební publicista, * 13. 12. 1886
Ostrava, † 16. 4. 1954 Frýdek-Místek.
Syn Emanuela B., báňského ing. a ostr. kult.
pracovníka. Studoval čes. reálné gymnázium
v Moravské → Ostravě (1897–1904). Zároveň
se věnoval hře na housle, klavír a varhany.
V r. 1904 odešel studovat do Prahy (sta-
vební inženýrství), ale hned v následujícím
r. se stal žákem pražské konzervatoře. Zde
byli jeho učiteli Karel Stecker, Josef Klička,
Karel Hoffmeister a především → V. Novák,
jehož mistrovskou skladatelskou třídu B. ab-
solvoval v r. 1910. Po první svět. válce se stal
soukromým učitelem klavíru v Ostravě. Brzy
se stal i koncertním a komorním pianistou.
Uplatňoval se v hudebnělit. a komorních ve-
čerech Lidové univerzity Masarykovy v Mo-
ravské Ostravě. Cílevědomě se zabýval také
hud. kritikou (v → OD, Národní politice,
104
BÁŇSKÁ A HUTNÍ SPOLEČNOST
→ MSlR aj.). Od r. 1945 žil ve → Frenštátě
pod Radhoštěm, kde rovněž působil jako
učitel hudby. Značnou a dlouhodobou po-
zornost věnoval B. také kompoziční činnosti.
Jeho skladatelskými vzory byli Ludwig van
Beethoven a Bedřich Smetana, ale též Zdeněk
Fibich a Josef Bohuslav Foerster. Kompono-
val díla klavírní, komorní a sborová, největší
pozornost však věnoval písňové tvorbě.
Lit.: BSSSM 4; OHK; Stolařík; Mazurek, J.: M. B. o hu-
dební výchově na českém reálném gymnáziu v Moravské
Ostravě, OM 30, 1998, č. 6. JM
BALHAR, Jan, jazykovědec, dialektolog, * 12. 6.
1931 Březová (Opava).
Absolvoval studium polštiny a češtiny na FF
v Brně, od r. 1956 působil v dialektologic-
kém oddělení Ústavu pro jazyk český AV
ČR v Brně a na brněnské FF a PF. Lingvista,
zaměřením dialektolog, zkoumal morav. dia-
lekty, zejm. → nářečí slez. (spoluautor anto-
logie České nářeční texty, 1976), jazyk nově
osídleného pohraničí na sev. Moravě (→ ná-
řečně různorodá oblast) a měst. mluvu (→
ostr. měst. mluva), a to hl. v rovině syntak-
tické (monografie Větná stavba lašských ná-
řečí, 1974), běžně mluvený jazyk (spoluautor
publikace O češtině každodenní, 1984). Dále
spoluautor publikace U nás ve Vídni. Vídeň-
ští Češi vzpomínají (1999). Znám hl. jako
ved. kol. autorů Českého jazykového atlasu
(v případě prvních 2 svazků spolu s Pav-
lem Jančákem), na jehož přípravě se podílel
od začátku.
Lit.: Šlosar, D.: Český dialektolog J. B., NŘ 74, 1991,
č. 2; týž: Bibliografie prací za léta 1957–1996, in:
SPFFMU, řada A 44, 1996; Fic, K.: Sedmdesát let J. B.,
NŘ 84, 2001, č. 4. IB
BANKOVNICTVÍ → Peněžnictví
BÁŇSKÁ A HUTNÍ SPOLEČNOST (BaH),
do roku 1922 Rakouská báňská a hutní
společnost (Österreichische Berg- und
Hüttenwerksgesellschaft Wien), v letech
1905–46 akciová společnost.
Byla založena vídeňskou bankou Öster-
reichische Boden-Credit-Anstalt (Rak. po-
zemkový úvěrní ústav) za účelem držby
BÁR
BÁŇSKÁ A HUTNÍ SPOLEČNOST
a provozování báňských a hutních podniků
patřících někdejšímu arcivévodovi habs-
burskému Bedřichovi. Činnost zahájila 1. 1.
1906. Její majetek tvořily uhelné doly v →
Karviné a → Petřvaldě, koksovna v Karviné,
doly na železnou rudu na Spiši a železárny,
ocelárny a válcovny v → Třinci, Lískovci u →
Frýdku, Bašce, Żywci a Ustroni. Akciový
kapitál obnášel 25 mil. rak. korun a byl
rozdělen do 62 500 akcií po 400 korunách.
Společnost postupně získávala nové uhelné
(Ostravské kamenouhelné těžířstvo Marie
Anna, kn. Salm) a rudné (Spiš, Švédsko) doly,
hutní podniky (Ternitz, drátovny → Bohu-
mín ad.) a rozšiřovala stávající provozy. –
Po vzniku ČSR a nostrifikaci přenesla své
sídlo do Brna. V r. 1920 vstoupila do a. s.
franc. banka Union Européenne Industrielle
et Financière (Evropská průmyslová a fi-
nanční unie), skupina Schneider-Creusot (asi
50 % akcií). Dobré výsledky hospodaření
umožnily k 1. 1. 1927 zvýšit kapitál ze 100
na 250 mil. Kč a nakolkovat akcie ze 400
na 1000 Kč nominale. Koncem r. 1937 měla
franc. skupina v držení 45 % akcií, Credit-
-Anstalt a Wiener Bankverein Wien 25 %
a Živnostenská banka Praha 15 %. Po okupaci
ČSR nacist. Německem byla BaH ovládnuta
Deutsche Bank v Berlíně prostřednictvím
společnosti Berghütte Teschen O/S. Franc.
účasti odkoupily různé něm. fin. skupiny.
Po osvobození byla společnost 1. 1. 1946 zná-
rodněna, z její správy byly vyčleněny uhelné
a rudné doly a přičleněny k ní některé menší
železářské závody. 7. 3. 1946 se stala součástí
podniku Československé hutě, n. p. Praha.
30. 9. 1949 BaH definitivně zanikla, právním
nástupcem se staly → TŽ.
Lit.: Stočes, B. (ed.): Dvacet pět let BaH. společ-
nosti, Praha 1931; Zahradnik, S.: Třinecké železárny
1906–1938, Praha 1969; Zahradnik, S. (ed.): Z dějin
Třineckých železáren, Praha 1970. MM
BÁR, Zdeněk, básník a prozaik, překladatel,
publicista, pedagog, * 19. 1. 1904 Štramberk
(Nový Jičín), † 17. 7. 1980 Ostrava.
Po maturitě na reálném gymnáziu v → Pří-
boře (1923) vystudoval češtinu, francouzštinu
105
BÁR
a němčinu na UK, následně učil na gymnáziu
v Praze, 1927–36 v → Hlučíně, do r. 1946 v →
Ostravě. Rok působil jako red. kult. rubriky
ostr. vydání Práce. 1946–49 lektorem češtiny
na univerzitě v Grenoblu, následně obviněn
z činnosti proti režimu a do r. 1957 vězněn,
poté byl úředníkem. V l. 1967–73 zastával
funkci ředitele Kulturního domu v Hlučíně.
Spolupracoval s → ČRO, → Krajským nakla-
datelstvím Ostrava, časopisem → ČeKv a →
PPB. V závěru života působil v Kroužku bib-
liofilů pracujících Vítkovic, překládal franc.
poezii. Debutoval časopisecky (v → OD mu
r. 1926 vycházel román Kolotoč, avšak přispí-
val do mnoha dalších novin a časopisů). V poe-
zii byl nejdříve ovlivněn poetismem, záhy však
směřoval k tématu domova, Slezska, směřo-
val k soc. námětům (Chléb a víno, 1926; Zr-
cadlo modrých stínů,1928; Hořký dech, 1931;
Srdce a domov, 1932). Zduchovnělá obraznost,
poznamenaná zneklidňujícími událostmi
na sklonku 30. l. a následně ovzduším nacist.
okupace i druhé svět. války, určuje hlavní tón
B. poezie (Jaro a dým, 1935; Marnost loučení,
1937; Ztracená píseň, 1945). Zájem o historii
regionu se projevily zvl. v jeho epice (román
Hvězdy nad domovem, 1940; Než zahoukala
siréna, 1941), s ruralismem bývají někdy
dávány do souvislosti povídky Krev a pluh
(1942). Válečné události, zvl. domácí a zahr.
odboj včetně partyzánských bojů, zachycuje
v románu Mstitelé (1948). Bez významu není
ani pokus o detektivní žánr, poněkud zatížený
komplikovanými zápletkami (Jednoho pozd-
ního večera, 1943). B. lit. dílo připomněl vý-
bor s názvem Návraty (1980), obsahující poezii
i prózu zhruba od poloviny 20. l. až po závěr
70. l. Některé texty vykazují franc. inspirace,
např. reminiscence Apollinairova Pásma. Ná-
zvem se nepřímo připomíná knižnice Návrat
(1940–46, nakl. → Lukasík), kde vycházela
Edice autorů moravských, kterou B. redigoval.
Literárněhist. a kritická činnost B. je spjata
s lit. životem regionu, sledoval nejen tvorbu
svých generačních druhů (→ F. Směji, →
M. Rusinského, → A. C. Nora), psal také stu-
die o význ. autorech regionu (→ P. Bezruč, →
BARAN
BÁR
V. Martínek), ale také edičně připravoval ro-
čenku Literatura jednoho roku na Ostravsku
(1934–38) aj.
Lit.: Urbanec, J.: Proměny lyrismu u Z. B., ČSM-B 18,
1969; Blahynka, M.: Výročí Z. B., OKultM, 1979, č. 1;
Blahynka, M.: Návraty Z. B., in: Návraty, výbor z díla,
Ostrava 1980; Šajtar, D.: Nad dopisy Z. B., in: Z. B.: Do-
pisy do ulice Du Bac, Ostrava 1992; Urbanec, J.: Životní
peripetie Z. B., in: Literatura určená k likvidaci II, Brno
2006. JS + SU
BARAN, Otakar, malíř, * 30. 12. 1905 Heřma-
nice (Ostrava-město), † 20. 11. 1986 Český
Těšín (Karviná).
Studoval Uměleckoprůmyslovou školu
v Krakově. V jeho díle převažovala technika
akvarelu. Námětem jeho maleb byla krajina,
město → Karviná, kde žil, ale i cizí evr. země,
po nichž často cestoval. Řidčeji tvořil portrét
a dobově aktuální téma práce v těžkém prů-
myslu. Věnoval se také reklamnímu návrhář-
ství a kreslířství. Vystavoval v prodejních
galeriích Dílo ČFVU v → Ostravě-Porubě,
→ Havířově a → Opavě.
Lit.: Havlíček, J.: Výtvarní umělci okresu Karviná, Kar-
viná 1985; Šťastná, M.: O. B. Život a dílo, Petrovice
u Karviné 2005.
Obr.: V189. PH
BARCUCH, Antonín, archivář, * 1. 7. 1957
Ostrava.
R. 1982 absolvoval archivnictví na FF UJEP
v Brně a t. r. nastoupil jako archivář v →
AMO, kde působí dodnes (v l. 1992–95 ře-
ditel). Vedle archivní činnosti se věnuje také
historii obcí regionu, zejm. dějinám a místo-
pisu → Ostravy. Své texty otiskuje nejčastěji
ve sbornících → Ostrava, kde je též členem
redakční rady. Spolu s Evou Rohlovou napsal
řadu příspěvků o místopisu jednotlivých částí
Ostravy. Jsou též autory monografií Prosko-
vice 1394–1994. Kapitoly z dějin obce (1994),
Sedm století obce Hrabová 1297–1997 (1997),
Pustkovec 1377–2002. 625 let historie obce
(2002) a několika popularizačních publikací
z řady Ostravica nakl. → Repronis. Je čle-
nem heraldické, názvoslovné a letopisecké
komise Rady města Ostravy.
Lit.: Biografický slovník archivářů českých zemí, Praha
2000. JI
106
BÁRTA
BAROKNÍ ARCHITEKTURA → Architektura
barokní
BAROKNÍ LITERATURA → Literatura barokní
BAROKNÍ MALÍŘSTVÍ → Malířství barokní
BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ → Sochařství barokní
BARON, Karel, spisovatel, * 30. 8. 1874 Stra-
konice, † 21. 2. 1938 Praha.
Jako právník působil ve službách Zemské
vlády ve Slezsku, vykonával funkci soudce
ve → Frýdku, okr. hejtmana ve → Fryštátu
a vládního rady v → Opavě, pracoval také
jako člen komise pro karvinsko-bohumínskou
oblast a referoval v tisku o otázkách → ple-
biscitu na Těšínsku). V novele Dítě-skřivan
(1927) se pokusil kriticky zobrazit poměry
v Opavě. Z prostředí min. úředníků vytěžil
román Bileame, anděla neuvidíš (1931).
Lit.: Ficek 2. JS
BARONOVÁ , Zdenka, rozhlasová redaktorka
a dramaturgyně, * 24. 8. 1939 Praha.
Pův. středošk. prof. V l. 1967–94 spolupraco-
vala s → redakcí pro děti a mládež → ČRO,
v 80. a 90. l. připravovala pořady v → redakci
zpravodajství, estrády natáčené mimo studio
i rozsáhlé komponované bloky (Na nedělní
vlně, Dveře dokořán, zábavné seriály), byla
autorkou magazínu pro ženy Femina a řady
portrétů, např. A léta běží… MŠt
BÁRTA , Lukáš, spisovatel, hudebník, pedagog,
* 2. 2. 1980 Ostrava.
Po absolvování Gymnázia Olgy Havlové v →
Ostravě-Porubě (kde dnes vyučuje čes. jazyk
a literaturu) vystudoval bohemistiku na FF
→ OU. Je dlouholetým členem lit. a div. Be-
zejmenné skupiny, od r. 2008 členem ostr.
střediska → OS. Lit. tvorbě se věnuje od 90. l.
20. stol. V raných básních se často vyskytuje
pravidelný rým, rytmus, směřují k epičnosti
(sbírka Od mramoru chlad, 2001). V dalších
sbírkách (Všudypřítomná Bedrunka, 2002,
2004; Flanelová něha, 2007; Pavilon racků,
2009) tíhne B. poezie ke stručnosti, fragmen-
tárnosti. V tomto směru je poučen na poezii
BARTL
BÁRTA
Jana Skácela a Františka Halase. B. lyrika
je lyrikou reflexivní, B. ve svých básních
mnohdy buduje zcela novou, konkrétně evo-
kovanou realitu. B. je také básníkem města –
kolářovským „očitým svědkem“. Ze školního
prostředí čerpá námět autorův lyrický román
Průvodci (2008). Básnická sbírka Potichu od-
střelované pilíře (2012) je knihou o strachu
z nenápadného ztrácení nejvyšších hodnot,
o potřebě vřelosti a sounáležitosti.
Lit.: Romanská, L.: Nepřesně zrekonstruovaná řeč, Prů-
hledy, 2008, č. 1; (ko): L. B.: Průvodci, Průhledy, 2009,
č. 1; Klímová, B.: Bártův Pavilon racků, OKOO, duben
2010. LP
BARTL , Josef, dirigent, hudební pedagog
a skladatel, * 3. 11. 1903 Lazy (Orlová, Kar-
viná), † 28. 11. 1972 Pardubice.
Studoval (1922–27) na pražské konzerva-
toři skladbu u Karla Bohuslava Jiráka a di-
rigování u Otakara Ostrčila. Na poč. 30. l.
přišel do → Ostravy a stal se (1931–35) ko-
repetitorem → NDM. 1935–39 působil jako
učitel Masarykova ústavu hudby a zpěvu,
uplatňoval se také jako klavírní korepetitor,
sbormistr (1937–39 v ostr. → Lumíru) a hud.
publicista. Na poč. druhé svět. války z Os-
travy odešel a věnoval se dirigentské čin-
nosti v Českých Budějovicích, po válce pak
v Karlových Varech, Ústí nad Labem, Koši-
cích, 1960–70 byl dirigentem pražského ND.
V 50. l. se více věnoval i skladatelské činnosti
(v oblasti komorní a symf. hudby).
Lit.: Gregor. JM
BARTOŇ, Miloš, architekt a urbanista, * 18. 6.
1929 Hodslavice (Nový Jičín), † 7. 7. 2006
Ostrava.
Po absolvování stř. prům. školy v Brně (1949)
studoval architekturu a pozemní stavitelství
na tamní Vysoké škole technické Dr. Edvarda
Beneše, po jejímž zrušení pokračoval na nově
zřízené Vysoké škole stavitelství v Brně
u → J. Krohy, Vincence Makovského a →
B. Fuchse (absolvoval 1953). Po studiu nastou-
pil do ostr. → Stavoprojektu. Od r. 1963 působil
ve funkci hl. arch. města → Ostravy (publiko-
val též ve sbornících → Ostrava). Byl členem
SČSA a od 70. l. předsedou krajské organizace
107
BARTOŇ
a člen předsednictva ÚV SČA. Za svého pů-
sobení ve Stavoprojektu se podílel na studii
Gottwaldovy tř. (nyní 28. října), na podrob-
ném územním plánu ostr. sídliště Šalamouna
(spoluautoři Jan Slezák, Evžen Tošenovský),
vypracoval nerealizovanou studii rehabilitač-
ního ústavu v → Hrabyni, navrhoval obytné
celky pro sídla ostr. aglomerace a spolupra-
coval na úvodním projektu operního divadla
v Ostravě (spoluautoři → I. Klimeš, Cyril Kaj-
nar, → E. Kuba, Dobroslav Szpuk). Realizo-
val návrh kult. domu v Dolní Suché, dostavbu
nemocnice na Vsetíně a integrovaný dům čp.
2572 v části severových. fronty ostr. nám. Li-
dových milicí (dnes Masarykovo) a Kostelní ul.
(1958–62) na místě st. zástavby. Tento asanační
zásah byl spojen s odstraněním Mariánského
sloupu, předlážděním nám. a instalací sochy
Milicionáře od sochaře → V. Gajdy. V 60. l.
společně se sochařem → K. Babrajem vytvo-
řil Pomník Miloše Sýkory u Sýkorova mostu
v Ostravě. V rámci Útvaru hlavního architekta
města Ostravy řídil práce na koncepci rozvoje
Ostravy do r. 2000, počítající s extenzivním
růstem města v souvislosti s rozvojem těžkého
průmyslu a pokračující těžbou uhlí. V rámci
této koncepce prosazoval radikální asanaci
a přestavbu centra Ostravy, kterou zdůvod-
ňoval absencí zástavby s výraznějšími arch.
a urbanistickými hodnotami. Tomuto přístupu
byly obětovány význ. arch. a techn. památky
a urbanistické celky, např. areál Dolu Šala-
moun (zbořen 1974), kubistické krematorium
od Vlastislava Hofmana (zbořeno 1979), tří-
dírna uhlí areálu Karoliny (zbořena 1989–90),
zástavba části centra Přívozu v regulaci podle
návrhu → C. Sitteho, řada → dělnických kolo-
nií, zástavba Slezské Ostravy podél řeky Os-
travice nebo zástavba Moravské Ostravy mezi
Nádražní tř. a Frýdlantskou dráhou (např. Žo-
fiiny lázně zbořeny 1981). V téže době převa-
žovala výstavba sídlišť a typizovaných objektů
v intencích pozdního internacionálního stylu
a stát. zprůmyslněného stavebnictví.
Lit.: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci
členů Svazu českých architektů, Ostrava 1984; Architek-
tura ČSR XLVIII., 1989, č. 3.
Obr.: A89. MS
BARTONÍČEK
BARTONÍČEK, Eduard, hudebník, hudební
publicista a lidovýchovný pracovník, * 31. 8.
1855 Chrudim, † 7. 5. 1915 Praha.
Po studiích u Jana Augusta Starého, Jana
Ludvíka Lukese a Františka Pivody se stal
úspěšným doprovazečem houslisty Ferdi-
nanda Lachnera. V r. 1883 si otevřel hud.
školu v Klatovech. V dubnu 1887 přišel
B. do → Ostravy a stal se sbor mistrem pěvec-
kého spolku → Lumír. V l. 1890–96 působil
ve → Frýdku, pol. Strumieni a v → Jablun-
kově. 1897 se vrátil do Ostravy a stal se ředi-
telem kůru chrámu Božského Spasitele. Od
r. 1897 byl rovněž sbor mistrem slezskoostr.
→ Záboje, ve kterém setrval až do r. 1905.
Vrátil se také ke své sbormistrovské činnosti
v Lumíru a působil (od r. 1904) jako učitel
školy spolku Dobromila. Při kůru největšího
ostr. chrámu zřídil pěvecký sbor, se kterým
pořádal pravidelné duchovní koncerty. S pě-
veckým sborem Lumír provedl mj. význ.
Dvořákova kantátová a oratorní díla (Stabat
mater, Svatební košile, Svatá Ludmila). Se
slezskoostr. Zábojem zajížděl do opavského
i těšínského Slezska, na Slovensko i do Prahy,
kde byl duší tzv. Slezských besídek, při nichž
Praha poznávala život a kulturu obyv. sev.
Moravy a Slezska. Dva B. pokusy o zalo-
žení ostr. hud. časopisů neměly dlouhého
trvání (1891 vydával → Moravsko -slezský
hudební věstník, od prosince 1893 do února
1894 → Varyto), staly se však význ. podně-
tem pro obdobné snahy → K. Budíka a →
E. Marhuly. Z jeho skladatelského odkazu
se dočkaly největšího ohlasu sborové úpravy
→ lid. písní, → slez. hymna (text Adolf
Heyduk) a klavírní cyklus Slezská beseda
(1913). Význ. součástí chrámového reper-
toáru našeho regionu se staly B. duchovní
skladby.
Lit.: OHK; Mazurek; Mazurek, J.: Hudebník E. B., in:
Ostrava 17, 1995.
BARTOŠ, Břetislav, malíř a grafik, * 7. 8. 1893
Frenštát pod Radhoštěm (Nový Jičín), † 26. 6.
1926 Dolní Mokropsy (Praha-západ).
Od r. 1909 studoval na AVU v Praze (učitelé
Vlaho Bukovec, Hanuš Schwaiger). V r. 1914
BARTOŠ
vystoupil ve → Frenštátě pod Radhoštěm
s → Kolibou, jejímž členem zůstal i po válce.
Za války byl zajat v Itálii a stal se legionářem.
Z tohoto období pochází také monumentální
ideový obraz Za svobodu. Brzy po skončení
války odešel z Prahy znechucen tamním
prostředím a vrátil se do Frenštátu. Některá
díla jsou inspirována Slezskými písněmi →
P. Bezruče, podobně jako tomu je u B. přítele
→ F. Duši. B. dílo se plně rozvíjelo krátce
(zvl. mezi l. 1920–24), po propuknutí nemoci
změnil svůj radikální symbolismus v barvě
i tvaru směrem k útěšnému idylickému sen-
timentu. Maloval dramaticky pojaté krajiny
z → Valašska, monumentální symbolizující
a alegorizující figurální výjevy (Umučené
Slezsko, 1919; Černá země, 1920; Vítkovice,
1921; Oběť práce, 1922; Revoluce, 1924,
ad.). Účastnil se výstav Koliby, po jejím zá-
niku (1923) vystavoval s Jednotou výtvar-
ných umělců (1923). Samostatně vystavoval
v síni SVU Mánes r. 1925 v Praze. Obrazy
jsou ve sbírkách NG, MG, → GVUO, Mu-
zea ve Frenštátě pod Radhoštěm, → MB
ve Frýdku-Místku, Vojenského historického
ústavu Praha a Muzea umění Olomouc.
Lit.: Horečka, F.: B. B., malíř národní tradice, Brno 1928;
Tučný, F.: B. B., malíř svého národa, Brno 1936; Krajný,
M.: B. B., Ostrava 1983; Holý, P.: Řeč symbolů a malíř
B. B., Ostrava – Frenštát pod Radhoštěm 2001.
Obr.: V84. PH
BARTOŠ, František, jazykovědec, pedagog,
editor, folklorista, * 16. 3. 1837 Mladcová
(Zlín), † 11. 6. 1906 Mladcová.
Vystudoval klasickou filologii a čes. jazyk
na vídeňské univerzitě (mj. u prof. Miklošiče
a Šembery), v l. 1866–69 působil jako peda-
gog na něm. kat. gym náziu v → Těšíně (kde
poznal místní jaz. situaci), později na gym-
náziu v Brně. Je znám jako sběratel lid. slo-
JM
vesnosti. Folklorní materiál se stal základem
jeho jazykovědných prací (Dialektologie
moravská I–II, 1886 a 1895 – o → nářečích
slez. v dílu I; Dialektologický slovník morav-
ský, 1906). Byl členem akad. spolku Morava,
členem výboru Matice moravské, řádným
členem ČAVU ap.
108
BARTSCH
BARTOŠ
Lit.: Bartocha, J.: F. B. (K jeho úmrtí.), Revue moravsko-
-slezská 2, 1906, č. 8–9; Devátá, A. – Pavlištík, K.: Bib-
liografie díla F. B., Zlín 1997; Devátá, A. – Pavlištík, K.:
Tabulkový životopis F. B., Zlín 1998; F. B. jazykovědec,
pedagog, etnograf. Konference k 100. výročí úmrtí, Acta
Musealia, supl. 1, 2006.
BARTSCH, Franz, malíř, [*] [†].
Je uváděno, že pocházel z Wilkanowa (Pol-
sko). Působil jako malíř oltářních obrazů
a nástěnných maleb v Kladsku. Na území
čes. Slezska se uplatnil při výzdobě farního
kostela v Bílé Vodě (→ Jeseník), kde r. 1777
provedl freskovou výzdobu hl. oltáře a nad-
stavec křtitelnice a namaloval dva oltářní ob-
razy. V této realizaci se projevil jako kvalitní
malíř tvořící v rokokovém duchu.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001; Chronik von Wölfelsdorf, Kreis Habelschwerdt,
Bezirk Breslau, Schlesien, 1992 (též polský překlad Kro-
nika Wilkanowa).
Obr.: A22. MSch
BARUCH, Josef, řezbář, malíř, grafik, * 28. 7.
1894 Krásno nad Bečvou (Valašské Meziříčí,
Vsetín), † 22. 11. 1966 Praha.
Studoval Uměleckoprůmyslovou školu
v Praze (učitelé Emanuel Dítě, Bedřich Hof-
bauer, František Kysela). Byl členem Klubu
výtvarných umělců Aleš v Brně. Jeho gra-
fická tvorba (hl. dřevoryt, užitá grafika,
knižní ilustrace) se nesla v duchu tvorby
→ B. Jaroňka a jeho námětů z → Valašska.
Ilustroval Slezské písně → P. Bezruče.
Lit.: Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku,
Olomouc 1947; Demel, J.: In memoriam J. B., Val 11,
1967; Šuleř, O.: Paměť domova, Opava 1994; Mikulcová,
M.: J. B., akademický malíř, grafik, Region Valašsko,
1995, č. 31.
Obr.: V162. PH + MŠť
BASTL , Emanuel, houslista a dirigent, * 19. 5.
1874 Smíchov (Praha), † 1. 1. 1950 Plzeň.
V l. 1885–92 byl na pražské konzervatoři
(spolu s Josefem Sukem, Karlem Hoff-
mannem ad.) žákem Antonína Bennewitze.
Po absolvování působil jako koncertní mistr
lázeňského orchestru v něm. Badenu a or-
chestru Městského divadla v Plzni, kde byl
1905–12 i operním kapelníkem. Od r. 1916
BAUER
byl B. kapelníkem stálé čes. operní scény
v → Ostravě. Získané dirigentské zkuše-
nosti uplatnil po jmenování do čela opery →
NDM (v květ nu 1919). Tehdy dirigoval Sme-
IB tanovu Libuši, první čes. operní představení
v budově → Městského divadla v Moravské
Ostravě. V r. 1922 byl jmenován prvním šé-
fem ostr. čes. opery. Svého postavení využil
(v období 1919–27) k výraznému zlepšení
interpretačních kvalit sólistického ansám-
blu, operního sboru i orchestru. Zasadil
se o dramaturgickou orientaci ostr. opery
na nejzávažnější díla čes. i svět. operního
repertoáru. Jeho zásluhou se v Ostravě po-
prvé dávaly symf. koncerty s vl. (tj. čes.) um.
silami. Uskutečňoval je v nejednoduchých
podmínkách s početně málo obsazeným or-
chestrem čes. opery. Význačnou kult. udá-
lostí bylo zvl. dvojí provedení Smetanovy
Mé vlasti v rámci oslav Smetanova roku
1924. V l. 1928–32 byl šéfem olomoucké
opery. Později žil v Praze a v Plzni, kde byl
dirigentem Plzeňské filharmonie. Kromě
dirigentské činnosti se příležitostně věnoval
i skladatelské práci.
Lit.: Stolařík; Štefanides, J.: Stálá česká scéna v ostrav-
ském Národním domě v letech 1908–1919, in: Os-
trava 12, 1983; týž: České divadlo v Moravské Ostravě
1908–1919, Olomouc 2000. JM
BAŠKA → Vodní díla
BATYCKI, Jerzy, herec, režisér, umělecký šéf,
* 27. 1. 1962 Bielsko-Biała (Polsko).
Absolvoval loutkoherecká studia na Divadelní
akademii v Krakově (1984). V l. 1984−86
vystupoval jako mim ve vroclavském Tea-
trze Pantomimy Henryka Tomaszewskiego,
1987−88, 1996−97 herec v Teatrze Polskim
v Bielsku-Białej, 1988−91 v Teatrze im.
Jana Kochanowskiego v Opoli, 1999–2001
um. šéf Polské scény → Těšínského divadla
v Českém Těšíně.
Lit.: Almanach 50 let Polské scény Těšínského divadla,
Český Těšín 2001. AJ
BAUER, Leopold, architekt a uměleckoprů-
myslový návrhář, * 1. 9. 1872 Krnov (Brun-
tál), † 7. 10. 1938 Wien (Rakousko).
109
BAUTSCH
BAUER
Studoval na Státní německé průmyslové škole
v Brně (1888–91). Poté praktikoval v Ně-
mecku. Studia ukončil na akademii ve Vídni
(1893–96 u Carla von Hasenauera, Otto
Wagnera). V jejich průběhu spolupracoval
s O. Wagnerem na projektech stanic vídeň-
ské měst. dráhy. Jeho návrhy čerpaly z rané
secese (soutěžní návrh na měst. dům a spo-
řitelnu ve → Frýdku, 1900; návrh na náhrobní
kapli Eduarda Franka v → Krnově, 1900).
Jeho úvahy vycházejí ze spojení účelnosti
a jednoduchosti s Darwinovou teorií přiro-
zeného výběru aplikovaných na architekturu.
V r. 1900 se stal členem Vídeňské secese
a red. několika časopisů. Současně se také
věnoval interiérové tvorbě, navrhl několik
radikálně modernisticky orientovaných sta-
veb rozvíjejících angl. halový typ (soutěžní
návrh na radnici v Krnově, 1899–1900; br-
něnská vila dr. Karla Reissiga, 1901–02; pře-
stavba kr novské vily Franze Kurze, 1902–03,
zbořena). K zásadnímu zlomu došlo r. 1905,
kdy se programově navrací k řádu, kontinu-
itě, nadčasovosti (měst. střelnice v Krnově,
1904–08; obch. a živnostenská komora v →
Opavě, 1908–10; Priessnitzovo sanatorium
v Gräfenberku, dnes → Lázně Jeseník,
1908–10). K této nové etapě B. díla dále ná-
leží návrh na okr. hejtmanství a poštu pro
Krnov, 1905–06; přestavba zámku v Linhar-
tovech pro Eduarda Wenzelidese, 1905–07;
přestavba krnovské vily Gustava Kandlera,
ul. Čs. armády 52, 1907; přestavba vily Her-
manna Larische v Krnově, Říční okruh 12,
1911–13. Jako první tak otevřeně vystoupil
proti pův. racionálním východiskům vídeň-
ské moderny. Současně formuloval svůj pro-
gram – odmít nutí radikální moderny, vědomí
kontinuity, vytvoření mostu mezi starou
a novou kulturou. Pro rodné Slezsko tvořil
i po válce, kdy v Opavě uskutečnil své nej-
větší stavby (obch. dům Breda & Weinstein,
1927–28, a kostel sv. Hedviky, 1932–38).
V podobném duchu byla vedena přestavba
zámku ve Štemplovci na klasicistní vilu pro
Arnošta Janottu z r. 1929.
110
BAYEROVÁ
Lit.: Vybíral, J. – Zatloukal, P.: Architektura let 1850–
1950 v Krnově, Umění 38, 1990; Zatloukal, P.: Příběhy
z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Mo-
ravě a ve Slezsku, Olomouc 2002; Vybíral, J. a kol.:
Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha 2008; Šla-
peta, V. – Zatloukal, P. (ed.): Slavné vily Čech, Moravy
a Slezska, Praha 2010; Pelc, M. – Šopák, P. – Šústková,
H.: Opava – Vídeň. Měšťanská kultura 19. století mezi
periférií a centrem, Opava 2011.
Obr.: A (51, 53, 54, 62); HZ89; L35; M153. OZ + PZ
BAUTSCH → Budišov nad Budišovkou
BAYER, František, učitel, etnograf, literární
historik, * 29. 3. 1853 Rožnov pod Radhoš-
těm (Vsetín), † 12. 9. 1925 Přerov.
Vystudoval Slovanské gymnázium v Olo-
mouci, byl učitelem v Rožnově a Olomouci,
Hlinsku, Jeříně (dnes Jersín u Velkého Mezi-
říčí) a Přerově. Navázal na činnost → F. Su-
šila a → B. M. Kuldy, sbíral valaš. → lid.
písně, → přísloví a pořekadla, značnou po-
zornost věnoval → pohádkám, → anekdotám
a humoreskám (Radhošť, sbírka valašských
národních písní, 1874; Valašské národní po-
hádky a pověsti z okolí rožnovského, 1874,
aj.). S kaplanem Františkem Koželuhou při-
pravil k vydání v r. 1898 brožuru Františka
Palackého poslední loučení s rodnou Mora-
věnkou roku 1873. Podílel se na přípravách
národopisné výstavy v Rožnově a v Přerově,
v l. 1876–78 redigoval olomouckou lit. revue
Koleda a spolu s Janem Evangelistou Kosinou
se zasloužil o její zkvalitnění, založil časopisy
Moravskou bibliotéku a Slavín, vydával Mo-
ravskou knihovnu pro lid ap. I když se věnoval
především → Valašsku, neopomíjel také Slez-
sko. Jeho zájem vedle → folkloru a etnografie
směřoval k lit. historii a kult. dějinám.
Lit.: Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku,
Olomouc 1947; Pešta, P.: in: Vlastivěda moravská. Lite-
rární Morava, Brno 2002; Mikulcová, M. – Graclík, M.:
Kulturní toulky Valašskem, Frýdek-Místek 2001. JS + SU
BAYEROVÁ , Naděžda, lingvistka-bohemistka,
pedagožka, * 5. 9. 1934 Pustějov (Nový Jičín),
† 12. 1. 2013 Ostrava.
Vystudovala čes. a rus. jazyk na FF UP,
od r. 1961 spjata s → Ostravou, kde pů-
sobila jako vysokošk. pedagog postupně
v Pedagogickém institutu, na PF a FF → OU.
BEDNARČÍK
BAYEROVÁ
Specializovala se hl. na vývoj čes. jazyka
(monografie Gramatická terminologie před-
obrozenecká, 1979), onomastiku (členka
Onomastické komise ČSAV / AV ČR; také
v předsednictvu), jazyk nábož. textů a círk.
komunikace. Je autorkou řady článků a studií
hl. z oblasti vl. jmen ve Slezsku. Byla dlouho-
dobou předsedkyní ostr. pobočky Jazykověd-
ného sdružení AV ČR. IB
BEDNARČÍK, Ondřej, hudební pedagog, * 23. 7.
1929 Dětmarovice (Karviná), † 28. 5. 1998
Bílá Voda (Jeseník).
Studoval reálné gymnázium v → Bohumíně
(maturoval 1949). 1949–50 byl varhaníkem
a ředitelem kůru kat. kostela v Dolní Lutyni.
1950 vykonal stát. zkoušku ze hry na housle.
1953–61 byl učitelem hud. školy v Bohumíně,
současně (1956–61) studoval na FF UP hud.
výchovu a ruštinu. 1961 se stal učitelem ka-
tedry hud. výchovy Pedagogického institutu
v Ostravě (1975 kandidát věd o umění, 1985
doc. v oboru hud. výchova). V l. 1974–90
vykonával funkci ved. katedry hud. výchovy.
Svou publikační činnost orientoval na pro-
blémy výuky hudebněteoretických předmětů,
věnoval se i muzikologickým a didaktickým
aspektům hudby 20. stol., zvl. soudobé
pol. hudbě. Největší pozornost soustředil
na poznání osobnosti → J. Schreibera.
Lit.: Mazurek, J.: Památce O. B., in: SPPFOU, řada U 3,
Ostrava 1993.
BEDNÁŘ, Václav, operní zpěvák, * 20. 12.
1905 Mariánské Hory (Ostrava-město), 12. 11.
1987 Praha.
Po studiu na nižší reálce se u svého otce vy-
učil kominíkem. Od poč. 20. l. účinkoval
v operetních a činoherních představeních ostr.
ochotnických spolků. Zpěv studoval mj. u só-
listy a režiséra opery → NDM → K. Küglera.
V září 1929 se stal sólistou téže opery, odtud
1936 přešel do opery ZD. V r. 1945 se stal zpě-
vákem opery ND. Lyricky i dramaticky zbar-
vený baryton uplatnil ve velikých rolích čes.
i svět. operního repertoáru. Obdiv ostr. publika
získávala především jeho ztvárnění smetanov-
ských postav (král Vladislav, Přemysl, Vok
BEETHOVENŮV HRADEC
Vítkovic ad.), osvědčil se v operách → L. Ja-
náčka i v operách Giuseppe Verdiho, Richarda
Wagnera, Alexandra Porfyrjeviče Borodina,
Georgese Bizeta, Giacoma Pucciniho. Tě-
žiště jeho pražského působení spočívalo opět
ve ztvárňování smetanovských oper ních po-
stav, uplatnil se také v rolích ze soudobých čes.
oper. Jeho pěvecké výkony jsou zachyceny
v mnoha rozhl. a gramofonových nahrávkách.
Lit.: BSSSM 1; Tůma, M.: K životnímu jubileu V. B., Tv,
1976, č. 1; Hradil; Steinmetz. K.: Ostravská léta národ-
ního umělce V. B, in: Ostrava 15, 1989; V. B., pěvec ND,
s. l. 2011; V. B., pěvec ND, s. l. 2011. JM
BEETHOVENŮV HRADEC
Zámek → Hradec nad Moravicí patří mezi pa-
mátkové objekty, jejichž charakter lze nazvat
také hud., neboť si dokázal uchovat bohatý
hud. život přes několik stol. až do současnosti
(dokládá to mj. hud. sbírka zámku v Hradci
s množstvím archiválií a hud. nástrojů).
S Hradcem jsou spojena především jména ně-
kolika skladatelů: Ludwig van Beethoven zde
pobýval r. 1806 jako host svého ctitele, maji-
tele panství Karla Lichnovského, a 1811, kdy
se skladatel zúčastnil slavnostního provedení
své Mše C dur (opus 86) v kostele sv. Ducha
v → Opavě; → F. Liszt navštívil zámek 1846
a 1848; uvádí se i přítomnost Niccola Paga-
niniho (1828). Počátky novodobé hud. tradice
souvisí s činností zámecké kapely (→ zámecké
JM
kapely a divadla), která zde pod vedením Ma-
thiase Santera působila od r. 1770 (zachovalo
se např. libreto opery Piramo e Tisbe, vydané
v Opavě r. 1771). Hud. bádání se ovšem zamě-
řuje především na beethovenovskou proble-
matiku, od biogr. podrobností Beethovenova
života směřuje k prohloubenějšímu slohovému
a muzikologickému pohledu na jeho dílo.
Tyto snahy našly nejpregnantnější vyjádření
ve studii Rudolfa Pečmana (1963). Do popředí
se dostává otázka Beethovenových slohových
vztahů k mannheimské škole, Jiřímu Anto-
nínu Bendovi, Antonínu Rejchovi, bratřím
Vranickým, Janu Václavu Hugovi Voříškovi
a jiným představitelům čes. hudby. Je zdůraz-
ňován požadavek studia Beethovenova díla
z hlediska slohově estetického s neustálým
111
BECHER
BEETHOVENŮV HRADEC BĚLOHLAVÝ

zřetelem zejm. k čes. hud. emigraci, dále BECHER, Karel, řezbář a sochař, [d.] prav-
se řeší problematika ohlasu Beethovenova díla děpodobně Racibórz (Polsko), † před 1772
u nás a vztahu našich skladatelů k Beethove- [l.].
novi. Na zámku působila od r. 1960 do svého Řezbář, který jako svob. řezbářský tovaryš
zrušení r. 1972 Beethovenova společnost prchl z Ratiboře do → Frýdku v rak. Slezsku,
(po r. 1989 byla sice Společnost obnovena, ale kde v l. 1747–50 pracoval v dílně frýdeckého
svých aktivit ze 60. l. nedosáhla). Do r. 1970 Hypolita Weissmanna (→ Weissmannové).
konala pravidelně výroční muzikologické V r. 1750 se ve Frýdku oženil. Pracoval spolu
konference, z nichž vydávala zprávy a sbor- s H. Weissmannem na sochařské výzdobě
níky Československá beethoveniáda. Mezi je- bočních oltářů ve frýdeckém poutním kostele
jími předsedy byli také Jan Racek (1960–63), P. Marie (→ poutní místa). Později se podle
Jaroslav Vanický (1963–65), Vladimír Kar- archivních pramenů osamostatnil a otevřel
busický (1965–69) a → I. Měrka. Pokus ka- si vl. sochařskou dílnu.
tegorizovat domácí beethovenovské památky Lit.: Indra, B.: Barokní řezbáři a sochaři Weissmannové
vedl k založení Dokumentačního střediska ve Frýdku, ČSM-B 37, 1988; Indra, B.: Příspěvky k bio-
grafickému slovníku výtvarných umělců na Moravě
beethovenovských památek a vytyčení zákl. a ve Slezsku v 16. až 19. století, ČSM-B 42, 1993. JO
koncepce Generálního katalogu beethove-
novských památek. S rostoucím počtem ná- BĚLIČ, Jaromír, jazykovědec, pedagog, * 24. 3.
vštěvníků zámku se v nových podmínkách 1914 Násedlovice (Hodonín), † 6. 12. 1977
rozvíjela i vl. beethovenovská tradice. Už Praha.
v r. 1950 byla na zámku zřízena Beethove- Absolvent studia čes. a něm. jazyka na FF
nova pamětní síň s expozicí dokumentů vzta- v Brně, přední čes. jazykovědec, zaměřením
hujících se k Beethovenovým kontaktům s čes. hl. dialektolog, autor obsáhlé, syntetizující
zeměmi. Vrcholem těchto aktivit byly Beetho- monografie učebnicového charakteru Nástin
venovy dny na Hradci v r. 1960. Byla prove- české dialektologie (1972). Zavedl termín
dena jeho stěžejní díla a zároveň instalována „česko-polský smíšený pruh“ jako označení
výstava Beethoven u nás. Od r. 1961 je každo- pro jaz. prostředí čes. → Těšínska, a to hl.
ročně pořádán hud. festival Beethovenův Hra- s ohledem na skutečnost, že se v tomto kraji
dec, jehož iniciátorkou se stala Beethovenova v oficiální komunikační situaci používají
společnost. Koná se v zámeckém prostředí střídavě čeština a polština. Zmíněný pruh
s beethovenovskými tradicemi a je zamě- pak dále rozčlenil na 4 podúseky: centrální
řen na Beethovenovu tvorbu orch. i komorní. (s městy → Karviná, Český → Těšín, → Tři-
Jeho součástí je i celostát. interpretační soutěž nec), jablunkovský (již.), bohumínský (sev.)
O cenu Beethovenova Hradce, která se vypi- a záp. okrajový pás (→ Rychvald, → Petř-
suje především pro posluchače konzervatoří vald, → Havířov, Komorní Lhotka, Řeka
různých nástrojů (housle, viola, violoncello, aj.), v němž se již projevují silnější laš. vlivy.
klavír, cembalo), ale i zpěvu, skladby i komor- K otázkám jazyka na Těšínsku se vyjadřoval
ních souborů. Koncerty vítězů jednotlivých v četných studiích a článcích.
ročníků soutěže a dalších umělců ukazují vět- Lit.: Komárek, M.: K šedesátinám J. B., NŘ 57, 1974;
šinou na špičkovou um. úroveň těchto akcí. Tylová, N.: Bibliografický soupis publikační činnosti
profesora J. B., NŘ 57, 1974; Komárek, M.: Za J. B., NŘ
Lit.: Buchner, A.: Ferenc Liszt ve Slezsku, Hradec nad 61, 1978. IB
Moravicí 1961; Malura, M. – Šindler, S. – Valušek, B.:
B. H., Ostrava 1962; Vratislavský, J.: Celostátní soutěž
o Cenu BH, Opava 1978; Kolářová, E.: Nová koncepce BĚLOHLAVÝ, Václav, st., skladatel, rozhlasový
instalací a expozic v plánech dalšího využití zámku Hra- redaktor, hudební kritik, * 7. 2. 1911 Praha,
dec, in Sborník památkové péče v Sm kraji 7, Ostrava † 1. 5. 1963 Ostrava.
1987; Malura, M.: Vývoj Beethovenovy tvůrčí osobnosti,
Ostrava 1991; Malura, M. – Kolářová, E. – Hanousek, P.: Zprvu pracoval jako učitel na Ústavu hudby
B. H. 1961–2011, Ostrava 2011. MMl + KS a zpěvu v → Ostravě, publikoval v denním

112
BĚLOVSKÝ
BĚLOHLAVÝ
i odb. tisku, byl autorem písní, sborů a kla-
vírních skladeb. Podílel se na organizaci hud.
života v Ostravě. V l. 1950–63 působil v hud.
vysílání → ČRO (→ redakce hud.), kterou
také v l. 1952–63 vedl. MŠť
BĚLOVSKÝ, Vítězslav → Chytil, Václav
BÉM, Otakar (Böhm, Otokar), architekt, * 25. 5.
1868 Heřmanův Městec (Chrudim), † 28. 10.
1949 Kunčice pod Ondřejníkem (Frýdek-
-Místek).
Po studiích na Vyšší technické škole v Li-
berci prošel studiem na vídeňské akademii
u Karla Hasenauera a posléze u Otto Wagnera
(1894–96). Od r. 1898 působil v Moravské →
Ostravě. Zde se již v jeho raných stavbách pro-
jevoval dekor vegetabilní secese, zvl. v kom-
binaci s historizující kompozicí a detailem,
např. nájemní dům J. Hyblera, Na Hradbách
19 či hotel Slavia, Hollarova 14 (1898), ačkoli
nadále využíval historizující, zvl. novobarok.
tvarosloví, patrné u domu L. Balcarové, Zá-
mecká 8 (1898–99) či u sousedního domu, Zá-
mecká 10 (z téže doby). V průběhu 1. desetiletí
20. stol. uplatňoval tvarosloví čes. novorene-
sance i geometrické secese – záložna, Čs. legií
12 (1902), nájemní dům J. Chmela, Poštovní
3 (1906–07) nebo čes. obecná a měšťanská
dívčí škola, 30. dubna 22 (1909–10). Histo-
rismus uplatňoval i později např. v novorenes.
formách domů v Milíčově ul. 1 a 3 (1911–12).
V případě návrhu kostela Korunování P. Ma-
rie v Mariánských Horách (stavěn 1905–08,
projekt 1901–03) užil novobarok. tvarosloví,
na přání stavebníka odvozené z architek-
tury barok. poutního kostela ve → Frýdku.
Ve 20. l. tvořil v intencích neoklasicismu
a art deco – přestavba hotelu pro Pražskou
úvěrní banku, Masarykovo nám. 20 (1924),
dostavba a přestavba ředitelství Vítkovických
kamenouhelných dolů, Smetanovo nám. 2
(1925–26).
Lit.: Pozzetto, M.: Die Schule Otto Wagners 1894–1912,
Wien 1980; Zatloukal, P.: Příběhy dlouhého století. Archi-
tektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc
2002; Filip, A.: Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku.
Sakrální výtvarné umění kolem roku 1900, Brno 2004.
Obr.: A39; M219. MS
113
BENEŠOVÁ
BENA , Leopold, básník, prozaik, publicista
a veřejný pracovník, * 10. 8. 1904 Orlová
(Karviná), † 26. 4. 1978 Zlín.
Po maturitě na gymnáziu v → Orlové krátce
učil na ZŠ, později pokračoval ve studiu
moderní filologie a filozofie na FF UK.
Po skončení studia působil na SŠ ve Slezsku,
na Moravě i na Slovensku, za války byl z po-
lit. důvodů ze šk. služby propuštěn a praco-
val jako dělník. Po osvobození se opět do šk.
služby vrátil, působil také ve veř. funkcích,
krátce byl lektorem čes. jazyka na univerzitě
v Budapešti. Jako prozaik se uvedl romá-
nem Maryča (1927), v němž své soc. zkuše-
nosti získané v mládí na Ostravsku uplatnil
v příběhu proletářského děvčete. Básnickou
tvorbu shrnul do sbírky Anděl a zvíře (1931),
ve které rezonují pocity skepse i naléhavé
otázky lidské existence. Lehce nostalgické
pocity zaznívají v jeho poslední sbírce Za-
stesklo se mi (1977). Pokoušel se také o div.
i rozhl. hru a také o fil. eseje, obsáhlou studii
věnoval filozofu Janu Blahoslavovi Kozá-
kovi (1949), v publicistice si všímal života
v hornických koloniích (→ dělnické kolonie)
a soc. otázek. V rukopisech zůstalo množství
B. básní i próz.
Lit.: Rusinský, M.: OKultM 1978, č. 6. JS
BENESCHAU → Dolní Benešov
BENEŠOVÁ , Božena (roz. Zapletalová), spi-
sovatelka a redaktorka, * 30. 11. 1873 Nový
Jičín, † 8. 4. 1936 Praha.
Otec, povoláním advokát, pocházel z Hané,
matka z → Frenštátu pod Radhoštěm. Rodina
se záhy přestěhovala do Napajedel u Uher-
ského Hradiště. Svůj vřelý vztah k Frenštátu
si B. vytvářela během letních pobytů u svých
prarodičů. Na obecnou školu v Napajedlech
a něm. měšťanku v Olomouci navázala sa-
mostudiem, mj. francouzštiny a němčiny,
z nichž později překládala. Po krachu man-
želství (1896–1908, syn) se z Napajedel
přestěhovala do Prahy, kde se živila jako
red. časopisů, publicistka a později pracov-
nice organizace YWCA. Od r. 1896 se po-
kouší publikovat, až do r. 1900 neúspěšně.
BENNISCH
BENEŠOVÁ
Podstatným impulzem pro B. bylo setkání
s Růženou Svobodovou r. 1902 na Pustev-
nách a následné seznámení s Františkem
Xaverem Šaldou. Díky nim se ocitá mezi
autory patřícími do okruhu → Frenštátského
literárního salónu. Autobiogr. základ raných
próz (zobrazované maloměsto má spojo-
vat Frenštát, Napajedla i Uherské Hradiště)
je podle některých (Moldanová) postupně
překryt a potlačen, podle jiných (→ Šuleř)
zůstává patrný v nář. výrazivu a koloritu
tkalcovského městečka (mj. některé povídky
ve sbírkách Nedobytá vítězství, 1910; Myšky,
1916; Kruté mládí, 1917; románová trilogie
Úder, 1926; Podzemní plameny, 1929; Tra-
gická duha, 1933). Jednoznačnou spjatost
s Frenštátem vykazuje vzpomínkový fejeton
Jindy a nyní napsaný pro věstník frenštátské
Krajinské výstavy r. 1934.
Lit.: Pujmanová, M.: B. B., Praha 1935; Horečka, F.:
Frenštátské vlivy v díle B. B., NŘ 30, 1946, č. 2–3; Mol-
danová, D.: Rané povídky B. B., ČLit 20, 1972, č. 2; táž:
B. B., Praha 1976; Šuleř, O.: Laskavé medailony, Ostrava
2007; Heczková, L.: Píšící Minervy: vybrané kapitoly
z dějin české literární kritiky, Praha 2009. MT
BENNISCH → Horní Benešov
BERÁNEK, Václav, grafik a malíř, * 8. 2. 1932
Zhoř (Němčice, Ústí nad Orlicí).
Studoval na PF UP (učitelé František Bělohlá-
vek a Vladimír Navrátil). Pracoval jako výtv.
red. nakl. → Profil v → Ostravě. Člen → TS
Kontrast, s níž vystavoval v Brně a Praze.
Jeho grafická tvorba vrcholila v 60. l., kdy
přijal a tvůrčím způsobem rozvíjel tendence
vyvěrající ze stylového hnutí nové figurace.
Později se začal vedle grafiky věnovat i malbě.
Na přelomu 50. a 60. l. se významně podílel
na stylové poloze skupiny umělců Ostravska
označované jako → ostr. neorealismus. Své
práce publikoval v časopisech Kultura, Kvě-
ten, Výtvarná práce, → ČeKv, Kronika Bes-
kidzka. Je zastoupen ve sbírkách → GVUO,
→ MT ad.
Lit.: Havlíček, J.: Výtvarní umělci okresu Karviná,
Karviná 1985.
Obr.: V (172, 256). PH
114
BERGER
BERGER, Karl, středoškolský profesor, histo-
rik a vlastivědný pracovník, * 10. 12. 1867
Moravský Beroun (Bruntál), † 22. 10. 1936
Brno.
V l. 1879–87 studoval gymnázium v Olo-
mouci, 1887–91 geografii, historii a ger-
mánskou filologii na univerzitě ve Vídni, kde
r. 1891 získal způsobilost vyučovat na SŠ. Dr.
phil. obdržel na téže univerzitě na základě
disertace Dějiny Théb od 519 př. Kr. do 427.
Od r. 1891 vyučoval na střed. školách v →
Krnově, od r. 1896 v Brně a od r. 1909 byl
ředitelem vyšší reálky v Olomouci. V r. 1912
se stal zem. školním inspektorem v Brně.
V Krnově se zabýval geografií vých. Su-
det, v Brně a v Olomouci začal studovat reg.
dějiny rodného kraje. Publikoval pilně v →
ZVGMS, spolupracoval s čas. Das → Kuh-
ländchen. Zabýval se především st. dějinami
měst → Moravský Beroun (Geschichte der
Stadt Bärn, ZVGMS 5, 1901), → Dvorce
(Geschichte der Stadt Hof, ZVGMS 11, 1907;
12, 1908), → Rýmařov, Město Libavá, →
Nový Jičín. Postupně se jeho pozornost sou-
střeďovala na klíčový problém středověkých
dějin regionu – tzv. něm. kolonizaci (Der
große Strelnawald, ZVGMS 19, 1915; →
středověká kolonizace). Své dílčí pramenné
výzkumy shrnul v díle Die Besiedlung des
deutschen Nordmährens im 13. und 14. Jahr-
hundert (1933). Odmítl v ní Bretholzovu tezi
o kontinuitním osídlení regionu Germány
od dob Kvádů a přiklonil se k tezi → F. Pa-
lackého (kolonizační teorie). Význam něm.
kolonizace však velmi přecenil. V díle o ději-
nách Nového Jičína korigoval st. údaje Josefa
Becka o stáří města.
Lit.: BSSSM NŘ 2 (14); Ehrenmitglied Ministerialrat
Dr. K. B. †, ZVGMS 38, 1936; Ullrich, J.: Ministerialrat
Dr. K. B., Das Kuhländchen 13, 1938; Hanák, J.: O ně-
mecké regionální historické literatuře v knihovně SOkA
v Novém Jičíně, VSONJ 51, 1997. MM
BERGER, Karol, prozaik, dramatik, * 3. 5.
1894 Lazy (Orlová, Karviná), † 30. 8. 1953
Rybnik (Polsko).
Absolvent uč. semináře v → Těšíně působil
jako učitel, zprvu v Moravské → Ostravě,
BERGER
pak jako ředitel měšťanské školy v Českém
Těšíně. Byl i hudebníkem, sbormistrem,
veř. činitelem. Je autorem povídek, fejetonů
a příspěvků do těšínského tisku. Pro B. ra-
nou tvorbu je příznačná kritika poměrů pa-
nujících v Rakousko-Uhersku a popis pozadí
vzniku samostatných slovanských států. Bě-
hem první svět. války bojoval na ital. frontě
na Balkáně, což se odrazilo v memoárové
knize Na Podgorze (1930). V r. 1937 založil
Teatr Polski Macierzy Szkolnej a loutkové di-
vadlo → Bajka působící v Těšíně. Za druhé
svět. války se ukrýval v Polsku, kde zůstal
natrvalo. Je znám hl. jako autor div. her
ze 30. l. určených pro ochotnické scény, mezi
nimi najdeme hry pro dospělé (Nawrócony,
Wiosna Ludu, Zbójnik śląski, Zbójnicka krew,
Babska rewolucja, Panna Halszka mężatką
aj.) i pro děti (např. Jaś sierota či Śpiący
rycerze).
Lit.: Sikora, W.: Pisarze Zaolzia, Český Těšín 1992. IB
BERGER, Wiesław Adam, prozaik, bás-
ník, redaktor, publicista, * 6. 6. 1926 Pří-
voz (Ostrava-město), † 15. 1. 1998 Poruba
(Ostrava-město).
Dětství strávil v Dolních Bludovicích u →
Havířova, vyučil se elektrotechnikem, za
války byl nuceně nasazen v Německu.
V r. 1945 se jako voják amer. armády dostal
do Francie. Gymnázium navštěvoval dílem
ve franc. Villard de Lans a Paříži, dílem
v → Orlové, v r. 1948 byl ze studia vyloučen.
Pracoval jako elektrikář, později jako div.
osvětlovač. B. je autorem povídkových sou-
borů a románů Świerszcze w głowie (1979),
Zmysły (1981), Idę. Concorde (1984), Most
nad Łucyną (1987), Okay (1988), Marienbad
(1995) a Za późno (1996), z nichž většinu vy-
dal v Polsku. Publikoval povídky, fejetony
a reportáže v periodikách Gazeta Krakowska,
→ GL, → KalŚ, Kwartalnik Społeczno-
-Kulturalny, LitM, Nadodrze, Poglądy, Prze-
krój, Tak i Nie, Tygodnik Kulturalny, → Zw,
Życie Literackie aj.
Lit.: MSPP; W górę doliny, Český Těšín 1992; Rosner,
E.: Literární tvorba, in: Polská národní menšina na Tě-
šínsku v České republice, Ostrava 1997; Rosner, E.:
115
BERGEROVÉ
Wokół terminów…, in: Region a jeho reflexe v literatuře,
in: SPFFOU 171, Ostrava 1997; Jaworski, K.: Odešel
W. A. B., Alternativa Nova 4, 1998, č. 6; Putzlacher, R.:
Všechno bylo O. K., Alternativa Nova 4, 1998, č. 9–10;
Martinek, L.: Polská literatura českého Těšínska po roce
1945, Opava 2004. IB
BERGEROVÉ, malířská rodina, působící
v několika generacích v 19. století v Novém
Jičíně.
Zabývali se malbou náb. obrazů, portrétů
i žánrů. Zakladatelem mal. tradic byl Anto-
nín Josef, u něhož se vyučil synovec Ignác
Johann. Výtvarně činní byli také tři synové
Ignáce Johanna, z nichž Julius proslul jako
prof. akademie ve Vídni. Jejich dílo bylo pre-
zentováno na výstavách v → Novém Jičíně
(1928), Malířská rodina Bergerů v → Příboře
(1985–86) a Regionální malířství 19. století
v Novém Jičíně (1989).
Anton Josef, malíř, * 15. 1. 1798 Nový Jičín,
† 6. 9. 1867 Nový Jičín.
Nejst. člen mal. rodiny v Novém Jičíně byl
neobyčejně plodným autodidaktem. Vy učil
se u svého otce soukeníkem, avšak od mládí
projevoval výtv. talent a brzy získal počet-
nou klientelu z řad měšťanů, šlechty i církve.
V r. 1819 podnikl cestu do Vídně, aby se za-
psal na AVU, kam však nebyl přijat. Putoval
pak po Moravě, kde realizoval řadu zakázek,
až se nakonec trvale usadil ve svém rodném
městě. Jeho výtv. aktivita byla mnohostranná.
Zabýval se malbou portrétů, žánrových ob-
rázků, náb. obrazů, krajinomalbou, tvořil
siluety, karikatury, vyráběl světelné divadlo,
dřevořezby i nábytek. Byl také literárně činný,
psal verše i prózu, v níž zachycoval současný
život města i venkova, význ. události i zvy-
ky. Lze jej charakterizovat jako úspěšného
malíře, jenž přes nedostatek školení vytvo-
řil rozsáhlé a rozmanité dílo, v němž převa-
žuje biedermeierovské pojetí. Je zastoupen
ve sbírkách → Muzea Novojičínska, muzea
v → Krnově a Cieszyně, → SZM, v soukro-
mých sbírkách a v četných kostelech Moravy
a čes. i prus. Slezska.
Ignaz Johann, malíř, * 8. 7. 1822 Nový Jičín,
† 29. 6. 1901 Wien (Rakousko).
BERGSTADT
BERGEROVÉ
Synovec malíře Antona B., u něhož se vy učil.
V r. 1841 odcestoval do Vídně, kde kopíroval
obrazy starých mistrů. Od r. 1842 pracoval
společně se svým strýcem, 1860 se osa-
mostatnil. Realizoval velké množství círk.
zakázek na Moravě, v čes. i prus. Slezsku
a Rakousku. Maloval také žánrové a hist. ob-
razy a portréty. Zatímco náb. obrazy jsou pro-
vedeny v nazarénském duchu, v malbě žánrů
a portrétů vychází ještě z biedermeieru. Dílo
I. J. je zastoupeno ve sbírkách Muzea Novoji-
čínska, SZM, v četných kostelech na Moravě
a v čes. i prus. Slezsku. Dle literatury jsou
jeho díla také na Balkáně a v Jižní Americe.
Výtvarně činní byli také jeho 3 synové. Ju-
lius Viktor (* 9. 7. 1850 Nový Jičín , † 17. 11.
1902) byl od r. 1881 prof. na vídeňské Kunst-
gewerbeschule, od r. 1887 na tamní akade-
mii. Také jeho dílo je zastoupeno v Muzeu
Novojičínska. Hugo působil jako akad. malíř
v Mnichově. Teodor se zabýval štafírováním
a výzdobou kostelních interiérů.
Lit.: Schenková, M.: Malířská rodina Bergerů, VSONJ
30, 1976; Indra, B.: Příspěvky k biografickému slov-
níku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku
v 16. a 19. století, ČSM-B 42, 1993; Majer, D.: Novoji-
čínský malíř Ignác B. (1822–1901). Život a dílo. Příspě-
vek k problematice historizujících tendencí v regionálním
malířství severní Moravy a českého Slezska v 19. století,
rigorózní práce FF OU, 2012.
Obr.: M45; V (48–49, 53, 70–71). MSch
BERGSTADT → Horní Město
BERNATÍK, Rudolf, klavírista a hudební pe-
dagog, * 6. 3. 1937 Šumbark (Havířov,
Karviná).
Studoval klavírní hru na bratislavské kon-
zervatoři a na Vyšší hudebně-pedagogické
škole (dnešní → Janáčkově konzervatoři)
v → Ostravě. Hud. fakultu Akademie múzic-
kých umění v Praze absolvoval v r. 1961
u Františka Raucha. 1957 získal titul laureáta
mez. klavírní soutěže v Moskvě. 1963–66
byl učitelem klavírní hry na ostr. konzerva-
toři. 1966 přešel na katedru hud. výchovy PF
v Ostravě (1976 doc., 1997 prof.). 1991 stál
u zrodu umělecko-pedagogické katedry PF
→ OU. Od r. 1990 byl proděkanem ještě sa-
mostat né fakulty, 1991–97 děkanem PF OU.
116
BEYER
Celý život se věnuje sólistické, komorní a pe-
dagogické činnosti v oboru hry na klavír.
Jeho sólová vystoupení (domácí a zahr., re-
pertoárově zaměřená na hudbu 19. a 20. stol.
a realizovaná na koncertech, v rozhlase, te-
levizi, na gramofonových deskách) charakte-
rizuje virtuózní techn. vybavenost a stylové
cítění. Obdobnými kvalitami se vyznačo-
vala i B. komorní hra (v souboru → Musici
Moravienses), mimořádnou pohotovost pro-
kazoval jako doprovázeč čes. i zahr. umělců,
Ost ravského dětského sboru ap. Organickou
součástí B. um. osobnosti je jeho pedagogická
činnost na dnešní FU OU.
Lit.: HKO. JM
BESKYDSKÉ DIVADLO (1942–63).
Do r. 1946 působilo v sokolovně v Hrani-
cích, pak v divadle v → Novém Jičíně. Zal.
z iniciativy ochotníků a s podporou valaš.
měst jako tzv. krajové divadlo s rozsáhlou
zájezdovou oblastí. Ředitelé Miloš Cimbál-
ník (1942–43), Oldřich Lukeš (1943–44),
→ V. Hamšík (1944–49), Karel Novák
(1949–53), Milan Pásek (1953–54), Rudolf
Walter (1954–55), Pravoš Nebeský (1955–56),
Jindřich Gratz (1956–60) a Vladimír Týřl
(1960–63). Uvádělo převážně čes. a svět.
klasiku a čes. meziválečné drama, méně sou-
dobou čes. dramatiku. Prvním um. šéfem
byl režisér a dramaturg Vladimír Kolátor
(1942–43), dále spolupracovali dramaturg
Karel Kraus (do r. 1945), výtvarník → L. Vy-
chodil (1942–44), → M. Cygan (šéf výpravy
1956–61), režisér → M. Horanský, Milo-
slav Doležel (um. šéf 1956–60) aj. V rámci
restrikce div. sítě bylo divadlo jako jediné
v býv. Severomoravském kraji zrušeno.
Lit.: Krajové divadlo, Hranice 1944; Kopecký, J.: Deset
let B. d., Divadlo 4, 1953; Panáčová, L.: B. d. do r. 1949,
dipl. práce FF UP, 1977. JŠt
BEYER (BEIER), Ernst Anton, malíř, * 11. 6.
1704 Opava, † 10. 4. 1773 Opava.
Vyučil se patrně v → Opavě, kde se také usa-
dil a stal se úspěšným malířem kostelních ob-
razů a měst. konšelem. Byl autorem obrazu hl.
oltáře farního kostela Nanebevzetí P. Marie
BEZ HRANIC
BEYER
v Opavě, který bohužel shořel při požáru
r. 1758 (dochovala se pouze skica). Nama-
loval řadu obrazů pro slez. kostely, z nichž
se dochovaly pouze obrazy na pol. území
v Jemielnici, Cieszynie a Kożlu. V jeho
tvorbě doznívá ještě patos raně barok. obrazů
projevující se vzrušenými gesty poněkud
rustikálních postav se svérázně utvářenými
anatomickými detaily. Bohatě diferencovaná
škála spíše chladného manýristického ladění,
rokokový rembrandtismus a sklon k pitoresk-
nímu utváření postaviček, jež nemají přímý
vliv k ději, jej váže s tvorbou vídeňských ma-
lířů Maulbertschova okruhu. B. patřil kolem
poloviny 18. stol. k nejproslulejším umělcům
Opavy. Spolupracoval často se sochařem →
J. G. Lehnerem.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001; Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006.
Obr.: S32. MSch
BEZ HRANIC, festival → Na Hranici
BEZKYDSKÉ BESEDY, nepravidelný měsíčník,
1914–19.
Vycházel v Raškovicích poblíž → Frýdku.
V l. 1914–19 přinesl jejich vyd. a zodpo-
vědný red. → J. L. Mikoláš celkem 22 čísel.
Nacházely se tu rubriky kulturně-hist., et-
nografické, lit. i informační. Zvl. pozornost
byla věnována lid. próze, zejm. → pověstem
(např. o hoře → Prašivé, → Ondrášovi z Ja-
novic či o → Židech), → obřadům, zvykům
a obyčejům (např. velikonočním, vánočním,
stavebním), tradici kulturně-hist. (např. →
salašnictví, pasáctví, dějinám hladu a škol-
ství na → Těšínsku, → Valachům), občas
se objevovaly → lid. písně. Z jazykovědné
problematiky je nutné upozornit zejm.
na dva články; první pojednává o názvech
hostinců na Těšínsku, druhý o jaz. otázkách
v česko-pol. pohraničí. Z lit. tvorby byly pu-
blikovány hl. básně, např. → P. Bezruče. Pro
bádání o → lid. kultuře jsou cenné dobové
fotografie.
Lit.: Kubíček, J.: Noviny a časopisy na Moravě a ve Slez-
sku do roku 1918, Brno 2001. KK
117
BEZRUČ
BEZRUČ, Petr (vl. jm. Vladimír Vašek),
básník, * 15. 9. 1867 Opava, † 17. 2. 1958
Olomouc.
Obč. povoláním poštovní úředník. Syn →
A. Vaška, univ. filologa a vlastivědného pra-
covníka. Rané mládí prožil v → Opavě, kde
byl jeho otec prof. na gymnáziu. Pro svou
vlasteneckou a osvětovou činnost byl na ná-
tlak opavských → Němců přeložen do Brna.
B. po maturitě na brněnském gym náziu stu-
doval na UK klasickou filologii (1885–88),
studia však nedokončil a stal se poštovním
úředníkem. Po krátké prac. praxi v Brně, na-
stoupil místo na poště v → Místku (1891–93).
Návrat do Slezska a na sev. Moravu měl pro
budoucího autora Slezských písní přímo osu-
dový význam, poznal poměry v kraji, dozrál
zde i lidsky. B. básně, inspirované Slezskem,
se začaly objevovat až v l. 1899–1900 v be-
letristické příloze Času a vyvolaly značný
ohlas u čes. veřejnosti, objevily pro ni Slez-
sko jako zemi, která trpí nejen soc., ale i ná-
rodnostním útiskem, zaujaly i um. výrazem,
především svou osobitostí a intenzitou pro-
žitku. Zpoč. nebylo známo, že za jménem B.
se skrývá poštovní úředník V. Vašek. B. měl
jako básník od první chvíle, kdy se jeho
verše objevily na veřejnosti, nejen své obdi-
vovatele, kteří v něm rozpoznali skutečného
básníka (Josef Svatopluk Machar, Hana Kva-
pilová, studenti z → Akademického spolku
Odra aj.), ale i odpůrce a kritiky, kteří chápali
B. poezii jako poraženeckou (→ V. Prasek).
Jako jedinečné básnické dílo Slezské písně
výrazně zasáhly do čes. lit. života, vyvolaly
zájem lit. kritiky i čtenářů, pozoruhodná
je reflexe, která se projevila v několika ob-
lastech umění, řada výtvarníků B. sbírku ilu-
strovala (→ F. Duša, → B. Bartoš, Vojtěch
Preissig, → V. Wünsche aj.) a inspirovala také
hud. skladatele k vytvoření sborových zpěvů
a symf. skladeb (→ L. Janáček, Jaroslav
Křička, Josef Bohuslav Foerster, Jan Kunc,
Otakar Jeremiáš aj.). Po prvních časopisecky
publikovaných básních vyšlo Slezské číslo
(1903) připravené → J. Herbenem, knižně
ve své zákl. podobě vyšly Slezské písně
BEZRUČ
až v r. 1909. Od té doby vycházejí ve stále
nových vydáních a jsou překládány do ci-
zích jazyků (němčiny, angličtiny, ruštiny,
italštiny, francouzštiny, polštiny aj.). K bás-
ním, představujícím tzv. jádro Slezských
písní, v následujících l. postupně přibývaly
další, B. zasahoval také do textu svých
básní, sbírka se nakonec stala svodem veršů
vnitřně diferencovaných, ale současně orga-
nicky spojených osobitou poetikou, ve které
se zrcadlí vlivy moderní čes. poezie z pře-
lomu stol. Tematickou skladbu Slezských
písní můžeme rozdělit do 3 zákl. oblastí: tzv.
ostravská se vyznačuje soc. laděním a tra-
gickou motivací místy revolučně vyhrocenou
(Ostrava, Kovkop, Škaredý zjev, Oni a my, Ty
a já, Polská Ostrava aj.), těšínská vedle soc.
ladění se vyznačuje silným národnost ním
protestem, podbarveným místy tragickými
vizemi (70.000, Kdo na moje místo, Ondráš,
Ligotka Kameralna, Praga caput regni, Dva
hrobníci, Kantor Halfar aj.), beskydská před-
stavuje svým lyričtějším vyzněním volnou
protiváhu k předchozím oblastem, nevy-
bočuje však z tematického ani uměleckého
rámce sbírky jako celku (Ondráš, Pole na ho-
rách, Já I, II, III aj.). Tyto tři oblasti se vzá-
jemně prostupují, vedle soc. a národnostního
protestu je pro B. verše charakteristická také
nota osobní tragiky, která se úzce prolíná
s tragikou soc., intimně laděné básně i ty ob-
čansky revoltující potvrzují básníkův proži-
tek tragického údělu Slezska (Jen jedenkrát,
Smrt Caesarova, Labutinka, Didus ineptus
aj.). Ze žánrového hlediska lze ve Slezských
písních rozlišovat básně meditativní, soc.
patetické a baladické (Maryčka Magdonova,
Kantor Halfar, Krásné pole aj.). B. je v čes.
literatuře vnímán jako autor jediné básnické
sbírky, ačkoli je známo, že ještě před vzni-
kem Slezských písní napsal prózy Studie
z Café Lustig, které vycházely v časopise
Švanda dudák pod pseud. Ratibor Suk (1889,
knižně až 1934), později vydal báseň Stuž-
konoska modrá (1930), ve které převládla
osobní vzpomínková motivace, a napsal řadu
dalších děl. B. osobnost i jeho básnické dílo
118
BEZRUČOVA OPAVA
se stalo předmětem živého zájmu lit. vědců
a našlo živý ohlas u široké čtenářské veřej-
nosti. K obnovení zájmu o B. poezii přispělo
v poslední době zhudebnění několika jeho
básní, např. → J. Nohavicou, který sou-
časně šíří provokativní názory zpochybňující
Vaškovo autorství Slezských písní.
Lit.: Šajtar, D.: Prameny Slezských písní, Praha 1954;
Urbanec, J.: Mladá léta P. B. Život a dílo 1867–1903,
Ostrava 1969; Králík, O. – Ficek, V.: Kapitoly o P.
B., Ostrava 1978; Urbanec, J.: P. B. – Vladimír Vašek
1904–1928, Ostrava 1989; Smolka, Z.: Básník mezi
legendami, mýtem a realitou, Šenov u Ostravy 2002.
Obr.: S (66, 96); V (153, 162). JS
BEZRUČ, tvůrčí skupina → Tvůrčí skupina
Bezruč
BEZRUČOVA OPAVA, multižánrový kulturní
festival, konaný od roku 1958 každoročně
v měsíci září v Opavě při příležitosti oslav
narození opavského rodáka Petra Bezruče
(15. 9. 1867).
Festival vznikl z iniciativy → PPB v →
Opavě jako bezprostřední pocta básníkovi
→ P. Bezručovi v r. jeho úmrtí, ale tato myš-
lenka se poprvé objevila již v meziváleč-
ném období (kult. slez. podzim) a opětovně
v r. 1947 s cílem otevřít v Opavě Bezručův
dům spojující v sobě bezručovské muzeum,
badatelské centrum, knihovnu a aktivní
kult. středisko. Po prvních dvou ročnících
festivalu, zaměřených v celostát. měřítku
na prezentaci poezie zejm. mladých autorů
(Oldřich Vyhlídal, František Hrubín, Oldřich
Mikulášek, Jan Skácel, Vlastimil Školaudy,
Jana Štroblová, Miroslav Holub, Karel Šik-
tanc, Miroslav Florian, Jiří Šotola, → J. Kai-
nar, Jiřina Hauková, Ivan Skála), po stagnaci
a hledání se od r. 1961 prosadila aktivita sa-
motného regionu Ost ravska a Slezska a fes-
tival se postupně stal přehlídkou reg. umění
(autoři čeští i pol.) ve srovnání s uměním
celonár., a to nejen lit., ale později i hud.
a vý tv. Při jeho přípravě spolupracovaly
kult. instituce města, okr. i kraje se Svazem
československých spisovatelů, Svazem vý-
tvarných umělců a literárněvědnými ústavy
ČSAV. V 60. l. se tu na literárněvědných
BEZRUČŮV KRAJ
BEZRUČOVA OPAVA
konferencích řešily otázky literatury pro děti
a mládež, hist. prózy, ale také kanonizace
textů Bezručových Slezských písní (1963),
v um. pořadech se nabízela přehlídka čes.
i slov. slovesného a výtv. umění. Vrcholem
tohoto období se stala 10. Bezručova Opava
v r. 1967, která se u příležitosti 100. výročí
narození básníka P. Bezruče stala součástí
svět. výročí UNESCO (objevily se bezru-
čovské ohlasy v hudbě a výtv. umění; ote-
vřena byla nová expozice PPB; uskutečnily
se mez. konference o ohlasu čes. a slov.
poezie ve světě). V dalších l. se festival pre-
zentoval akcemi provázanými žánrovým
spojením slovesného, výtv., hud. a fotogra-
fického umění, pravidelnými literárněvěd-
nými konferencemi za účasti předních čes.
a slov. vědců, navázanou spoluprací s nakl.
Albatros, živými setkáními s jeho autory
a výtvarníky (výrazem spontánního vztahu
se stávají dětské ceny O paví pero). Poč.
80. l. se festival propracoval ke koncepci
tematicky orientovaných ročníků a progra-
mové syntéze naplňující tři zákl. festiva-
lové funkce – odborně poznávací, výchovně
vzdělávací a funkce víceoborové prezentační
přehlídky umění slovesného, výtv. a hud.
B. O. se stala dominantní kult. událostí opav-
ské i reg. kultury. R. 1997 se festival vrátil
k tematickým vymezením (např. S humorem
do nového tisíciletí, 2001; Průniky a para-
lely současného umění, 2002; Žena v umění,
2004; Vesmíry vnitřní, vesmíry vnější, 2011;
Magie umění a čarodějná moc krásy, 2012)
a propojil umění regionu s nejlepšími vý-
sledky celonár. kultury v oblasti slovesné,
výtv., hud. a film. tvorby. V současné době
festival pořádá statutární město Opava. – Od
r. 1959 na něm byla udělována Cena Pe-
tra Bezruče, zpoč. měla celostát. i nadnár.
charakter (laureáti: M. Florian, 1959; → V.
Závada, 1961; → J. Glazarová, 1962; → Pě-
vecké sdružení moravských učitelů, 1963; →
J. Wielgus, 1965; Dimităr Stefanov z Bulhar-
ska, → O. Králík, → H. Salichová, 1967 ad.),
po obnovení v 80. l. se stala cenou krajskou
(např. → J. Sekera, 1981; → V. Ficek, 1982;
119
BEZRUČŮV SRUB
→ M. Podešvová, 1983; → M. Rusinský,
1984; → M. Rafaj, 1986; → J. Svoboda,
1989). Od poloviny 90. l. byla obnovena jako
cena statutárního města Opavy (např. →
Slezské divadlo v Opavě, 1995; → Pěvecké
sdružení slezských učitelů, 1996; → Ma-
tice slezská, 1997; → A. Satke, → J. Veselý,
→ M. Zbavitel, 2001; → B. Sláma, 2002;
Olga Procházková, 2003; Lukáš Vondráček,
2004). – V l. 1977–96 byla na festivalu udě-
lována mezi umělci vděčně přijímaná cena
opavských dětí O paví pero, jejíž laureát při
osobním převzetí ceny získal právo výstavy
v → Domě umění v Opavě vždy v násle-
dujícím ročníku festivalu (např. Cyril Bouda,
1977; Helena Zmatlíková, 1979; Bohumil
Říha, 1982; Adolf Born, 1983; Miloš Ma-
courek, 1984; Ota Hof man, 1986; Hermína
Franková, 1988; Jiří Žáček, 1990; Jaroslav
Foglar, 1992; Vojtěch Steklač, 1994 ad.).
Lit.: Závada, V.: K básnické soutěži Bezručovy Opavy,
LPPB, Nová řada, 1964, č. 19; Urbanec, J.: Konference
k 100. výročí narození Petra Bezruče, LPPB, III. řada,
1968, č. 8–9; Pfeffer,V.: Za XVI. Bezručovou Opavou,
LPPB, IV. řada, 1973, č. 4; Urbanec, J.: Ke kulturním
festivalům B. O., VL 22, 1996, č. 2; týž: Tradice festivalu
B. O., in: 50. B. O., Opava 2007; internetové stránky:
http://www.opava-city.cz/bezrucovaopava. VP
BEZRUČŮV KRAJ, noviny, které jako čtyř-
stránkový týdeník vydávala v roce 1945
Osvětová rada ve Frýdku.
Od 7. č. převzal vydávání ONV ve → Frýdku.
Prvních 15 čísel řídil → D. Gawrecki, pak Bo-
humír Strnadel (→ B. Četyna). Odpovědným
red. byl Filip Horyl. Redakční radu tvořili
zástupci všech polit. stran. Cílem novin bylo
navázat spojení a spolupráci s blízkými úze-
mími i se stát. centrem. Obsah tvořilo kult.
a polit. zpravodajství, člán ky vlastivědné
a hist. i úvahy o poválečné podobě Frýdecka.
S novinami spolupracovali např. → M. Da-
něk, Vladimír Chamrád, → B. Kubala, →
Z. Vavřík aj. Zanikly kvůli nedostatku pa-
píru v poválečné době. ZS
BEZRUČŮV SRUB, srub v katastru beskydské
obce Ostravice s autentickou expozicí letního
bytu známého básníka.
BIELECKI SRUB
BEZRUČŮV
R. 1920 zakoupili → P. Bezruč a jeho dlouho-
letý přítel → O. Bystřina Vinklerovo fojtství
jako základnu pro své beskydské toulky. To
bylo po Bystřinově smrti rozděleno: Bez-
ručovi připadla stodola, kterou nechal 1935
přestavět na srub a využíval ji jako letní byt.
Interiér, jehož zařízení si B. sám navrhl, re-
spektuje stav z r. 1958, kdy B. zemřel a srub
začal spravovat → PPB při → SZM. V při-
lehlém dřevníku byla 1983 instalována stálá
expozice Krajem Petra Bezruče, přibližu-
jící vztah básníka a jeho tvorby ke zdejšímu
kraji.
Lit.: Vochala, J.: Petr Bezruč na Ostravici, Ostrava 1961;
Hruška, P.: B. s. na Ostravici, Host 16, 2000, č. 1.
BIELECKI, Jakub, básník, prozaik, scénárista,
novinář, * 24. 5. 1975 Havířov (Karviná).
Ve sbírce Bez bubnů a bez trubek (spolu
s M. Vlčinským, 1993) se pohybuje mezi
snem a realitou, surrealistickou obrazností
a post moderní dekonstrukcí. V l. 1997–2000
psal lit. kritické texty pro Tvar, → Alternativu
Novu a časopis Sedmá generace, od r. 2004
působil v MF Plus. IM
BIELECKI, Jiří, výtvarník, * 21. 8. 1929 Os-
trava, † 10. 3. 2000 Havířov (Karviná).
Zabýval se konkret-artem. Studoval
na Střední průmyslové škole nábytkářské
v Chrudimi. Zpoč. byl zaměřen na aranžo-
vání výstavnictví v souvislosti s tzv. výsta-
vami Za socialistické životní prostředí v 60. l.
na ostr. Černé louce (→ Park kultury a odde-
chu města Ostravy). Od aranžování objektů
dospěl ke konkretistickým geometrickým
formám. Byl členem → Klubu kon kretistů.
Vystavoval v Galerii bratří Čapků v Praze
1969, → GVUO 1994, v jehož sbírkách
je zastoupen.
Lit.: Pohribný, A.: J. B., 1969; Jůza, V.: J. B., Ostrava
1994.
Obr.: S99; V185.
BIELOVÉ, slezská malířská a stavitelská ro-
dina.
Karel, malíř, učitel kreslení, * 1761 Chuchelná
(Opava), † 21. 1. 1836 Opava.
BIELOVÉ
Absolvent opavského jezuitského gymnázia,
učitel kreslení na tzv. normální škole v →
Opavě, kterou byl vyslán ke zdokonalení se
na akademii do Vídně, kde složil úspěšně
zkoušky v oboru stavitelství. Vyučoval pak
měšťanské stavitelství, geometrii, polní mě-
řičství a kreslení na tzv. hlavní škole v Opavě,
kde se stal r. 1818 ředitelem. Zabýval se také
malbou krajin a architekturou, ale působil
jako projektant. R. 1813 projektoval hosp.
budovy pro rodinu Czeiků ve Štítině. Zaslou-
žil se o výstavbu měst. divadla v Opavě (→
div. budovy a sály).
Josef, malíř, * 2. 4. 1793 Opava, † 1830 [l.]
MT Syn Karla B. Absolvent tzv. hlavní školy
v Opavě a dvouleté kreslířské třídy této školy.
Vyučil se zlatnictví a v l. 1822–27 studoval
hist. malbu na akademii ve Vídni. V r. 1830
je doloženo jeho působení v Olomouci a poz-
ději zřejmě působil také v Brně. Uplatnil
se především jako portrétista navazující
na vídeňské portréty Daffingerova okruhu.
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách → SZM.
Franz, architekt a malíř, * 3. 4. 1789 Opava,
† 15. 4. 1871 Brno.
Studoval na akademii ve Vídni (architek-
turu 1803–08, krajinomalbu 1809–10). Poté
pracoval jako stavitel na fulneckém panství
(1810–18), od r. 1818 působil jako měst. stavi-
tel v Opavě a 1848 odešel do Brna. Zabýval
se i chemií, fyzikou, matematikou a hud-
bou. Jako kreslíř a akvarelista se věnoval
vedutistické tvorbě (Opava, → Fulnek, →
Odry, → Slezské Rudoltice, Šternberk, Mí-
rov, Brno, Olomouc ad.). Z jeho arch. tvorby
je nejvýraznější rané dílo – kostel Povýšení
sv. Kříže v Kuníně (1810–12), který navrhl
včetně vnitřního vybavení jako stylový
ohlas slavkovského Hetzendorfova chrámu.
U kostela sv. Michala v Kujavách (1830–33)
byl zase inspirován Hardtmuthovou svatyní
PH v České Třebové. Sakrální stavby tedy řešil
ve vrcholně klasicistní podobě. V tomto du-
chu provedl i stavbu Schösslerova templu –
antikizujícího chrámku na Ptačím vrchu
v Opavě (1834). Světské objekty však navr-
hoval v empírovém pojetí (školy v Luboměři
120
BIELOVÉ
BIERMANN
pod Strážnou, 1811, a ve Slavkově u Opavy,
1841; přestavba blücherovského zámku v →
Raduni, 1838; četné, vesměs zmizelé stavby
ze 40. a 50. l. v Opavě – kavárna, vanové
lázně a hosp. objekt v zahradě kasina, 1845 –
a v Brně). Ve sbírce → SZM jsou dochovány
jeho arch. kresby ze 40. l., které dokládají
B. klasicizující projekty hosp. budov (např.
dva kravíny pro Krobielovice nebo zámecký
ovčín v → Raduni). Jeho lavírované kresby
tamtéž zachycují dobovou podobu měst nebo
venkovských šlechtických sídel (nám. v →
Odrách, zámky ve Štítině, Slavkově nebo
v → Městě Albrechticích).
Lit.: BSSSM 2; Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého sto-
letí. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku,
Olomouc 2002; Šopák, P.: Klasicistní architektura Opavy
let 1780–1850, Opava 2003; Pelc, M. – Šopák, P. – Šúst-
ková, H.: Opava – Vídeň. Měšťanská kultura 19. století
mezi periférií a centrem, Opava 2011.
Obr.: A26; HZ51; M137; V46. MSch + OZ + PZ
BIERMANN, Gottlieb, evangelický kněz, stře-
doškolský profesor, historik Slezska, * 12. 4.
1824 Bratislava (Slovensko), † 10. 1. 1901
Praha.
Vystudoval evang. lyceum v Bratislavě a poté
teologii a filozofii na univerzitě v Jeně (Ně-
mecko) a v l. 1852–54 historii a ger manistiku
ve Vídni. Od r. 1856 byl prof. na evang. gym-
náziu v → Těšíně, v l. 1871–73 jeho ředi-
telem. Poté byl ředitelem malostranského
gymnázia v Praze. Univerzita ve Vratislavi
mu v r. 1875 udělila titul čestného dr. Za tě-
šínského působení se zabýval věd. hist. prací.
Napsal studie o st. dějinách Slezska, o tě-
šínských → Piastovcích, slez. klášterech ap.
Vyvrcholením jeho díla jsou knihy o ději-
nách knížectví Zatorského, Osvětimského,
Těšínského (→ Těšínsko), → Opavského a →
Krnovského (Zur Geschichte der Herzogthü-
mer Auschwitz und Zator, 1862; Geschichte
des Herzogthums Teschen, 1863, 1894; Ge-
schichte der Herzogthümer Troppau und
Jägerndorf, 1874). Studoval také historii
protestantismu v rak. Slezsku (Geschichte
der evangelischen Kirche Österreichisch-
-Schlesiens, 1859; Geschichte des Protestan-
tismus in Österreichisch-Schlesien, 1897).
121
BÍLÁ KNIHA
Byl stoupencem pozitivistického nazírání
na dějiny a jeho práce jsou vybudovány na so-
lidní pramenné základně. Vyznačují se znač-
nou dávkou objektivity. Byl činný ve spolku
pro dějiny → Němců v Čechách (Verein
für Geschichte der Deutschen in Böhmen),
spolupracoval s redakcemi vratislavských
hist. revuí a s časopisem → Notizenblatt der
historisch statistischen Section.
Lit.: BSSSM 8; OP 1; Heiduk 1; SBZC 1; MVGDB 39,
1901; Dr. G. B., Notizenblatt 5, 1882; O.: Slezský dějepi-
sec B., VMO 9, 1901. MM
BÍLÁ KNIHA , 17 příběhů z ostravské kulturní
historie.
Publikace vydaná v r. 2009 statutárním měs-
tem → Ostrava jako součást projektu Os-
trava – kandidát na Evropské hlavní město
kultury 2015. V přihlášce byla B. k. pre-
zentována jako možný základ budoucí ostr.
encyklopedie, pův. se předpokládal i poz-
dější vznik otevřeného internetového ency-
klopedického díla o Ostravě. Text B. k. byl
ale především sborníkem esejistických textů,
který chtěl ve čtenářsky atraktivní podobě
představit ostr. genia loci a polemizovat tak
se zavedenými představami vycházejícími
z prům. charakteru města. Text vznikal
od dubna do září 2009. Hl. red. byl Ivo Ka-
leta. Jednotlivé kapitoly, vytvořené 21 autory,
se věnovaly kultuře v širokém slova smyslu
od tradičních um. oborů, jako např. divadlo
(Jiří Štefanides), architektura (→ M. Strakoš),
výtv. umění (Martin Mikolášek), hudba (→
M. Jemelka) aj., přes školství (Eva Rohlová),
náb. život (Jana Grollová), sport (Dalibor Zá-
ruba), krajinu (Věra Koutecká) až po spolky
(Martin Juřica) a soc. a národnostní poměry
(→ I. Motýl). Každé eseji předchází subjek-
tivně pojaté úvody, na jejichž vzniku se po-
dílelo dalších 18 autorů, mezi nimi byli např.
ostr. pedagogové, publicisté, ale i celostátně
mediálně známé osobnosti jako např. geolog
Václav Cílek nebo obč. aktivista Kumar Vish-
wanathan. Kniha vyšla v češtině a angličtině
a po svém vydání byla nezávisle na kandida-
tuře města vnímána jako populárně naučná
reprezentativní publikace. LMa
BILAN
BILAN (BIELAN), Josef (pseud. Jozef Šinov-
sky, Josef Šinovský), spisovatel, veřejný pra-
covník, * 14. 7. 1902 Šenov (Frýdek-Místek),
† 12. 2. 1973 Ostrava.
Narodil se v rodině zedníka a drobného ze-
mědělce. Pracoval nejdříve jako dělník ve →
VŽ a jako horník na Dole Pokrok v → Pet-
řvaldu, později jako člen družstva Budouc-
nost. Za druhé svět. války se zapojil do odboje
ve Slezsku. Působil v polit. funkcích jako člen
KSČ už od konce 20. l., po válce prošel řadou
polit. i stát. funkcí (předseda → expozitury
ZNV v Ostravě). Literárně začal působit jako
dopisovatel Dělnického deníku. Publikovat
začal od poč. 30. l. drobné črty a reportáže
inspirované převážně zkušenost mi z doby
hosp. krize. V r. 1936 se stal členem skupiny
→ Lašsko perspektywa zal. → Ó. Łysohor-
ským. Své prózy převážně psal laš. nářečím.
V povídkové prvotině Černé oranisko (1940),
psané laš. nářečím, se soustředil na osudy
prostých lidí žijících na pokraji ostr. prům.
aglomerace. V další knize Země vypravuje
(1941), kde jsou vedle povídek psaných laš.
nářečím i povídky ve spis. jazyce, se soustře-
ďuje hl. na zobrazení venkovského života.
V románu Haldy na roli (1945), který byl pův.
napsán nářečím a ve druhém vydání upraven
do spis. jazyka pod názvem Havířská země
(1957), se zaměřil na proměnu krajiny, pohl-
covanou výbojným prům. světem. Společně
s → J. Stunavským vydal knihy próz Těšín-
ské úsměvy (1947) a U nás na Trojici (1947),
kde se také prostupuje vliv nářečí se spis. ja-
zykem. Tzv. nacionalistické hledisko vytkla
dobová kritika Šinovského studii Dílo Óndry
Lysohorského – promarněná mince rodného
kraje (1960). V autorově pozůstalosti se na-
chází Knížka o Šenově a próza Slezská ro-
mance, inspirovaná krátkým pobytem Josefa
Mánesa na → Těšínsku.
Lit.: Rohel, J.: Havířská země J. Šinovského, Ostrava
1959; Pallas, L.: K problematice díla Óndry Łysohor-
ského, SlSb 58, 1960, č. 4; Šuleř, O.: J. Šinovský, in: Pa-
měť domova, Opava 1994.
BÍLÉ DIVADLO OSTRAVA (1982–dosud), ama-
térský divadelní soubor.
BÍLOVEC
Usiluje o šokující autenticitu div. projevu
se vztahem k happeningovému divadlu
a s lit. inspirací (Hráz věčnosti, 1983; Máj,
1985; Opilý koráb, 1999; Poslední Godot,
2000). Zejm. s inscenací Ty, který lyžuješ
(1997, podle výt. motivů Martina Velíška)
se účastnilo festivalů (Praha, Hronov, Pl-
zeň, Périgueux, Avignon, Varšava, Kyjev
ad.). Mezi zakladatele patří Jan Číhal, Luděk
Jičínský a Táňa Bartošová, členy dále Petr
Jičínský, Iva Číhalová, Rosťa a Jana Holma-
novi, Iva Durczaková, Luděk Pindel, Zbyněk
Popelka ad. Dramaturg a scenárista Vladimír
Machek.
Lit.: V srdci Černého pavouka, Olomouc 2000; Lazor-
čáková, T. – Roubal, J.: K netradičnímu divadlu (na Mo-
ravě a ve Slezsku v 70. a 80. letech), Praha 2003. JŠt
BILINGVISMUS VE SLEZSKU, dvojjazyčnost.
Aktivní znalost dvou jazyků a jejich prak-
tické používání určitým jaz. společenstvím
na určitém území (b. kolektivní, spol.),
anebo konkrétním mluvčím (b. individuální).
B. je zpravidla asymetrický a kvalita zna-
losti obou jazyků nebývá vyrovnaná. Mluvčí
je také zvyklý oslovovat cizí osobu většinou
jen v jednom jazyce (b. iniciační), zatímco
na repliky druhé osoby reaguje v tom jazyce,
který byl zrovna použit (b. reaktivní). Ve →
Slezsku funguje b. česko-pol. (→ Těšínsko)
a česko-něm. (hl. → Hlučínsko); obyv. je na-
víc diglosní (→ diglosie) a v běžné mluvě
střídá spis. nebo spisovně zamýšlený jazyk
s dialektem (→ nářečí slez.) či → interdia-
lektem. Podmínky pro rozvoj b. i u nejml.
generace jsou příznivé zejm. na → Těšínsku,
a to díky bezprostřednímu sousedství s Pol-
skem a možnosti navštěvovat polskojazyč-
nou školu. B. zde podporuje přítomnost pol.
(menšinových) organizací a institucí, pol. div.
scény, polskojazyčného tisku, dvojjazyčné
církve aj. IB
BÍLOVEC (Nový Jičín), německy Wagstadt,
JS město na potoce Bílovka, 7 387 obyvatel
(2011).
Nejst. písemná zmínka je z r. 1324 (Woog-
stadt), čes. varianta názvu se objevuje r. 1424
122
BILOVSKÝ
BÍLOVEC
(Bielowecz). Lokován byl pravděpodobně
1316–24 na místě st. slovanské osady (Ra-
dotín). Za zakladatele města je považován
Vok z → Kravař, po němž něm. forma po-
jmenování a měst. znak (zavinutá střela).
Ve středověku a raném novověku mělo
město zemědělsko-řemeslnický charakter
s dominancí textilních řemesel, řídilo se →
hlubčickým právem. Často měnilo držitele,
od r. 1464 je i s okolními vesnicemi vlast-
nili → Fulštejnové, kteří zde zřejmě na poč.
16. stol. zbudovali tvrz. Kolem r. 1550 B. kou-
pili → Pražmové z Bílkova, z nichž Bernard
Pražma vystavěl asi r. 1595 na místě st. pan-
ského sídla renes. zámek. Pro účast na proti-
habsburském odboji bylo Pražmům bílovecké
panství s městem konfiskováno a od polo-
viny 17. stol. je drželi → Sedlničtí z Choltic,
v jejichž vlast nictví zůstalo do r. 1945. – Od
18. stol. se ve městě rozvíjelo řemeslné a ma-
nufaktur ní soukenictví, v 19. stol. vzniklo
několik vlnařských továren, město se stalo
jedním z předních výrobců vlněných tkanin
ve Slezsku. V r. 1863 zahájil v B. rak. podni-
katel Matyáš Salcher výrobu knoflíků, kte-
rou rozšířil o sortiment drobného kovového
zboží (značky MASSAG). Na železniční
síť byl B. napojen r. 1890 místní tratí ze →
Studénky. Město mělo sice čes. zázemí, ale
většinu obyv. tvořili → Němci (1910 z 5 142
obyv. bylo 4 770 Němců, 1930 ze 4 960 obyv.
3 608 Němců). Osvobozeno bylo 30. 4. 1945.
V l. 1945–47 proběhl → odsun něm. obyv.
a B. byl kolonizován příchozími z různých
oblastí Čech a Moravy. V r. 1946 založena
první čes. SŠ, gymnázium → Matice opav-
ské. V l. 1850–96 byl B. sídlem soudního okr.,
od r. 1896 okr. úřadu, v l. 1945–60 ONV. –
Vl. město má oválný pravoúhlý půdorys ty-
pického slez. kolonizačního schématu. Hl.
cesta vstupovala do města Horní branou
na severu, před kostelem se rozdvojovala
a obdobně se zase spojovala pod již. blokem
nám. před Dolní branou. V sev. části nám.
stojí got. farní kostel sv. Mikuláše, upravený
kolem r. 1500, v l. 1614–15 opatřen renes.
věží (plnila funkci měst. hlásky) a v 18. stol.
123
BILOVSKÝ
barokizován. Novogot. úpravy jsou z konce
19. stol. Uvnitř barok. oltářní obrazy zdejšího
rodáka → F. I. Leichera. V již. části měst.
půdorysu stojí již zmiňovaný renes. zámek
Pražmů z Bílkova ze 16. stol., výrazně pře-
stavovaný barok. v 18. stol. (zejm. po požáru
1729). V r. 1945 vyhořel, avšak od konce 60. l.
opravován (dnes zpřístupněn veřejnosti). Jde
o trojkřídlou budovu s dvěma okrouhlými
nárožními věžicemi, která tvoří pohledovou
dominantu města. Radnice z l. 1592–93 a při-
léhající měšťanský dům jsou renes. objekty
upravené v baroku. Výrazně se do vývoje
města zapsalo klasicistní období, kdy došlo
k řadě přestaveb a novostaveb měst. domů.
V jz. části města se nachází pův. špitální
kaple sv. Barbory, jejíž goticko-renes. jádro
z 2. poloviny 15. stol. bylo barokně upravo-
váno (1969–71 adaptována na měst. obřadní
síň). Hist. jádro města bylo r. 1992 prohlá-
šeno za měst. památkovou zónu. Z moder-
ních staveb upoutá především dům Aloise
a Jitky Širůčkových (ul. Za nemocnicí 17),
který vznikl v l. 1975–81 podle projektu →
E. Přikryla z libereckého SIALu, nebo smu-
teční obřadní síň z r. 1976 podle projektu
Miloslava Kadeřábka a Jaroslava Zbořila.
V B. se narodili: barok. malíř → F. I. Leicher, rokokový
a klasicistní malíř → A. Blasch, generál a spisovatel An-
dreas Rutzky von Brennau (1829–1896), průkopník so-
cial. děl. hnutí v rak. monarchii → H. Schmidt, historik,
geograf a znalec Moravského krasu Richard Trampler
(1845–1907), hudební skladatel → I. Pavlík, historik →
O. Urban, arch. → E. Přikryl ad.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 15; Wagstädter Heimat
(Scheinfeld/Mfr.) 1950–54, od r. 1955 Alte Heimat Kuh-
ländchen; VOK – Bílovecko 1957–60; Pleskot, J.: Mate-
riály k hospodářskému vývoji města Bílovce v 19. stol.,
SlSb 54, 1956; 650 let města Bílovce, Bílovec – Nový
Jičín 1971; Kuchta, Z.: O Bílovci dávném i nedávném,
Bílovec 2002.
Obr.: A98; HZ3; M3–7; S1; Z2. MM + JI
BILOVSKÝ, Bohumír Hynek Josef, katolický
kněz, kazatel, spisovatel, * 1658 Hlučín
(Opava), † 9. 12. 1724 Slatinice (Olomouc).
B. patří ke druhé generační vlně kněžské in-
teligence čes. barok. doby. Poměrně pozdě
vstoupil k → jezuitům, kde dosáhl v Praze
1689 kněžského svěcení. Po několika letech
BINAR
BILOVSKÝ
se s jezuitským řádem rozešel a působil
jako světský kněz. Nejprve od r. 1695 fa-
rářem a děkanem v Písku, který však pro
neshody s měšťany opustil; 1701 se usadil
trvale na Moravě. 1702–08 působil jako farář
v Letovicích a poté až do konce svého života
ve Slatinicích u Olomouce. B. byl především
kazatelem a patřil k nejtypičtějším předsta-
vitelům vrcholné barok. homiletiky v její
tzv. konceptuální formě (pův. špan. směr
duchovního řečnictví, jehož projevy přiná-
šely kromě ponaučení i duchaplnou zábavu
a estetický požitek). B. se ve svých nedělních
a svátečních kázáních často odráží od dílčího
obrazu (symbolu), který je postupně rozvíjen
a dáván do nejrůznějších významových sou-
vislostí, k jeho typickým prostředkům patří
paradox a antiteze, ale též využívání širokých
kult., mytologických a teol. znalostí. Silně
pracuje s vizualitou, v kázáních popisuje
a interpretuje dobovou emblematiku a další
výtv. objekty. Zároveň přináší pozorování
všedního života, pracuje s exemply v podobě
anekdotických vyprávění (→ anekdota), pří-
slovími a silně expresivním jazykem. Nevy-
hýbá se ani komice, sarkasmu a útočné soc.
kritice, která se nezastavuje ani před ducho-
venstvem a panstvem. B. shromáždil svá čes.
kázání, jež nejsou stejné um. úrovně, do ně-
kolika sbírek. Dvě z nich byly vydány v →
Opavě: Pia quadragesima… / Ježíš Nazaret-
ský, Král židovský (1721) a Coelum vivum… /
Nebe svato-svaté (1724). B. byl také básník,
jenž se ve svých čes. i lat. veršovaných ha-
giografických skladbách soustředil na jediné
téma – oslavu slez. mučedníka → Jana Sar-
kandra. Ve skladbě Církevní cherubín (1703)
se líčí propracovanou písňovou strofou Sar-
kandrovo umučení (čistě vyprávěcí části
prokládá kratšími meditativními pasážemi).
Patřil ke skupině morav. barok. spisovatelů,
kteří propagovali cyrilometodějské kult, jak
o tom svědčí jeho nábožensko-vzdělávací
spis Nábožná putování k svatým Cyrilovi
a Strachotovi (1709), obsahující životopis
obou světců, stejně jako modlitby a duchovní
písně k nim.
124
BINAR
Lit.: B. H. B.: Církevní Cherubín (ed. J. Vašica), Olo-
mouc 1933; Vašica, J.: České literární baroko, Praha
1938; Staří slezští kazatelé (ed. M. Kopecký), Ostrava
1970; Havelka, T.: Komika v díle B. H. J. B., SCH 34,
2004, č. 71–72; Němcová Dragonová, M.: Emblematika
v barokním konceptuálním kázání B. H. J. B., Protimluv,
2009, č. 1–2. JMl + JPl
BINAR, Ivan, prozaik, překladatel, * 25. 6.
1942 Boskovice (Blansko).
Absolvoval jedenáctiletou SŠ v → Opavě
a Pedagogický institut v → Ostravě (dnes
→ OU), kde studoval obory čes. jazyk, dě-
jepis a výtv. výchova. Krátce vyučoval v →
Dolním Benešově, dále byl korektorem
v tiskárně, 3 r. působil jako pedagogický
pracovník v Krajském domě pionýrů a mlá-
deže v Ostravě, 1968–71 pracoval jako red.
časopisu Tramp, v 60. l. redigoval ostr. dět-
ský časopis Hlásek. Podílel se na činnosti
amatérského → Divadla Waterloo. V r. 1971
byl zatčen, obviněn a následně vzat do vyšet-
řovací vazby za pobuřování. Trestného činu
se údajně dopustil podílem na muzikálu Pe-
tra Podhrázkého, → J. Fraise a → E. Schif-
fauera Syn pluku. V l. 1972–73 byl vězněn
v Plzni a na Borech. Mezi vazbou a výkonem
trestu a následně po propuštění na svobodu
pracoval jako závozník stavební firmy By-
tostav v Ostravě, poté jako strojník v che-
mické úpravně vody Elektrárny Vítězný únor
v Ostravě (1974–77). Po podepsání Charty 77
byl donucen vystěhovat se z Československa.
Od r. 1977 žil ve Vídni, kde byl restauráto-
rem porcelánu, později se uplatnil jako tlu-
močník v uprchlickém táboře Traiskirchen.
V r. 1983 se s rodinou odstěhoval do Ně-
mecka a v Mnichově začal pracovat pro
rozhl. stanici Svobodná Evropa. Působil v ní
do r. 2002, také po přesunu stanice do Prahy.
V Praze žije od r. 1994, do r. 2004 byl před-
sedou Obce českých spisovatelů. Debutoval
v Mladém světě mikropovídkou Sny v láhvi
(1962), dále publikoval v časopisech Ku-
rýr, → ČeKv, v Sešitech pro mladou litera-
turu, později v exilovém časopise Svědectví,
v Právu lidu, v 90. l. v novinách a časopisech
Dokořán, Tvar, Zvuk. Zde zveřejnil část
svých pamětí Ach, to moje Rakousko. V 60. l.
BINDR
BINAR
přispíval do dětského časopisu Sluníčko, psal
pohádky do pořadu o Hajajovi pro pražský
Československý rozhlas. Do literatury vstou-
pil Knížkou o tom, jak pan Bouda s cirkusem
se světem loudá (1969). Další kniha Kilo jab-
lek pro krále se dočkala vydání až v r. 2003,
třebaže vznikla r. 1972. K tvorbě pro děti
ho přivedla jednak pův. profese, jednak ro-
dičovské zkušenosti. Příběhy se vyznačují
úsměvností, hravostí a schopností prolnout
reálný a fantazijní svět dítěte do nonsensové
polohy (S kouzelníkem do světa, 1997; Bibi-
ána píská na prsty, 2009; Králík Fiala, 2011).
První knihou, kterou B. vydal v samizdatu
a pak v zahraničí, byla alegoricko-fantask ní
novela Kdo je pan Gabriel? (1974, 1978).
Mimo Edici Petlice a nakl. 68 Publishers mu
tato novela vyšla také v něm. nakl. Ullstein
(1985). V samizdatové Edici Expedice byl
vydán román o jeho vězeňském pobytu Re-
konstrukce (1978), který se v polistopadové
době dočkal vydání až v nakl. Torst v r. 2002.
Příznačné pro B. tvorbu jsou opakované te-
matické návraty k vl. životním zážitkům
a zkušenostem s kom. režimem, forma de-
níkových záznamů svého alter-ega Jiřího
Bárty (Kytovna umění, 1988). Také v Sedmi
kapitolách ze života Václava Netušila aneb
S kolem kolem světa (2000) se vrací k době,
která místy vyznívá groteskně. Někdy mají
jeho texty podobu fejetonů, náčrtků nebo
střípků z většího celku, mnohdy nabývají
až fil. rozměr (Rozprava v krabici, 1985; Je-
níkova práce, 1996; Ohrada, 1997). Novela
Den, kdy se slétly vlaštovky byla spolu s texty
→ E. Kantůrkové a Karla Pecky nejdříve
vydána v Evropském kulturním klubu v pu-
blikaci s názvem Tři prózy z trezoru (1990),
samostatně vyšla r. 2006. Opakovaně se v ní
vyrovnává s motivem domova. Z překla-
datelské tvorby zaujal např. text Dominika
Tatarky Sám proti noci.
Lit.: Petříček, M.: Tříšť vzpomínek, a přece tvar, NK,
1991, č. 51; Poslední, P.: Hranice dialogu. Česká próza
očima polské kritiky 1945–1995, Praha 1998; Urbanová,
S.: Souřadnice míst v prózách I. B., in: Urbanová, S. –
Málková, I.: Souřadnice míst, Ostrava 2003; Inspirativní
posuny. Nad pohádkami I. B., in: Šubrtová, M. a kol.:
125
BINDR
Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež
1990–2011, Brno 2011. SU
BINDR, Tomáš, architekt, * 6. 4. 1973 Opava.
Po absolvování Gymnázia J. A. Komenského
v → Opavě v r. 1991 studoval v l. 1992–99
na Fakultě architektury VUT. Po návratu
do rodného města realizoval vl. rodinný dům
v intenci funkcionalistických idejí o poměru
obytné plochy k funkcím jednotlivých míst-
ností (Písecká 15, 1999–2003). Od ledna
2003 začal působit v Atelieru 38, zaměře-
ném na projekty rodinných a bytových domů,
kancelářských a výrobních objektů. Členem
České komory architektů od r. 2013. Ve své
tvorbě rozvíjí moderní tradici, transformova-
nou v pojetí nového modernismu. V → Os-
travě realizoval ve spolupráci s → J. Zelinkou
bytový komplex v Porubě (ul. Francouzská
a U Soudu, 2006–08), rodinný dům v Heřma-
nicích (Najzarova 11a, 2003–06), polyfunkční
dům ve Vítkovicích (Výstavní 108a, 2007–09)
a výrobně správní objekt firmy Ausys tam-
též (Erbenova 95, 2009–11). V Opavě navrhl
přestavbu kancelářské budovy pro firmu
Rayfilm (Otická 109, 2002–04) nebo novo-
stavbu rodinného domu ve Chvalíkovicích
(2002–07), za kterou obdržel Cenu J. M. Ol-
bricha o. s. Za Opavu. Společně s J. Zelinkou
navrhl v Opavě rod. dům MUDr. Břetislava
Stacha (Šeděnkova 16, 2005–06), rodinný
dům s ordinací v Opavě-Kylešovicích (Slo-
venská 42, 2005–09) a v sousedství vl. domu
další rodinný dům (Třešňová 4, 2007–10).
Ve Slavkově u Opavy je jejich dílem rodinný
dům (Luční 536, 2010–12), oceněný opět
Cenou J. M. Olbricha. Od r. 2007 vyučuje
na katedře architektury Stavební fakulty
→ VŠB-TUO. V r. 2008 jmenován členem
Akademie architektury.
Lit.: Jehlík, J. (ed.): Česká architektura 2003–2004,
Praha 2005; Jiné domy 007, Ostrava 2007; Vybíral, J.
(ed.): Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha 2008;
Hnilička, P. (ed.): Česká architektura 2009–2010, Praha
2011; Rosová, R. – Strakoš, M. (ed.): Průvodce architek-
turou Opavy, Ostrava 2011; Stempel, J. (ed.): 99 domů,
Praha 2012.
Obr.: A105. MS
BIŇOVEC
BIŇOVEC, Karel, publicista, divadelní režisér,
redaktor, * 23. 10. 1924 Praha, † 30. 6. 1991
Poruba (Ostrava-město).
Vystudoval div. režii na JAMU. Působil jako
herec, režisér, v l. 1963–68 byl red. literárně-
-dram. vysílání → ČRO (→ redakce literárně-
-dram.). V období „normalizace“ pracoval jako
ved. programu → Domu kultury Vítkovic
v bibliograficko-informačním oddělení →
KMO. Napsal řadu metodologických listů
z čes. a svět. literatury. Podepsal Chartu 77
a podílel se na tzv. → rozhl. štafetě. V r. 1989
spoluzaložil MSDen, kam každodenně při-
spíval sloupkem Mluvím za sebe. Knižně
sloupky vyšly pod názvem Slova do pranice
(1991). V l. 1990–91 byl poslancem České
národní rady.
Lit.: Mikušková, M.: Nikdy neustoupil za své hranice,
MSDen, 22. 10. 1994; Málková, I.: Osobnost a prostor,
in: Region a jeho reflexe v literatuře, Ostrava 1997.
MŠť + SU
BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK SLEZSKA A SE-
VERNÍ MORAVY (BSSSM), regionální slovník
osobností.
Vychází péčí FF → OU od r. 1993 a „při-
náší v biografických heslech, abecedně
řazených v rámci jednotlivých sešitů (tzv.
holand. metoda), vědecky ověřené zákl. in-
formace o životě a díle význ. osobností
dění hospodářského, společenského, poli-
tického, technického, kulturního, nábožen-
ského, uměleckého, sportovního ad.“. Pro
teritorium k ČR náležejícího Slezska a sev.
Moravy je slovníkem univerzálním. Uvádí
pouze osobnosti, jejichž životní cesta již
skončila. V l. 1993–99 bylo vydáno 12 se-
šitů zákl. řady (zelená), na ni bezprostředně
navázalo v období 2000–09 12 sešitů Nové
řady (modrá; číslováno podvojně pořadovým
č. Nové řady a pořadovým č. v rámci celku,
uvedeným v závorce) se supplementem
k osmému sešitu (Biografický slovník po-
slanců slezského zemského sněmu v Opavě
/1861–1918/ autorky Hany Šústkové). V zá-
věrečných sešitech obou řad jsou otištěny ku-
mulativní rejstříky, které usnadňují orientaci
v celém díle, obsahujícím na 3 770 stranách
126
BIRGUS
3 118 slovníkových hesel o 4 874 osobnostech.
Ve slovníku jsou uvedena též obsáhlá sou-
hrnná hesla o osobnostech šlechtických rodů
(např. Žerotínové, Vlčkové z Dobré Zemice
/→ Wilczkové/, Pavlovští z Pavlovic aj.). Od
r. 2011 pokračuje vydávání BSSSM jednotli-
vými svazky Supplement – v prvém je zařa-
zeno 80 biogramů (včetně přehledu osobností
rodu Podstatských z Prusinovic). Na přípravě
slovníku se podílelo téměř 200 autorů, věd.
red. díla je → M. Myška, výkonným red. →
L. Dokoupil. LD
BIRGUS, Vladimír, fotograf, historik fotogra-
fie, vysokoškolský pedagog, * 5. 5. 1954
Frýdek-Místek.
V r. 1978 absolvoval FF UP (obor literatura,
divadlo a film), současně vystudoval Fil-
movou akademii múzických umění v Praze
(1974–1978), kde od r. 1978 působí na ka-
tedře fotografie (1994 doc., 1999 prof.). Od
r. 1990 vede Institut tvůrčí fotografie při
FPF → SU. Přispívá do odb. čes. i evr. ča-
sopisů, je kurátorem fotografických výstav
a členem odb. profesních společností. Jeho
autorská tvorba se rozvinula od aranžované
fotografie přes soc. dokument až k subjek-
tivnímu metaforickému a symbolickému ob-
razu, v němž hraje podstatnou roli i barva.
Vystavuje v ČR i zahraničí (Rakousko,
Německo, Nizozemí, Francie, Rusko ad.);
jeho práce jsou ve sbírkách Muzea umění
Olomouc, → MB, Uměleckoprůmyslového
muzea v Praze, v muzejních fotosbírkách
v USA, Japonsku, Německu, Francii. Stále
rozšiřuje svůj konvolut fotografií Cosi ne-
vyslovitelného, kde momentkovým zábě-
rem i inscenovanou fotografií vypovídá
prostřednictvím gest, postojů a volbou míst
o situacích (většinou osamoceného) člověka
v současném městě -světě. Je autorem publi-
kací o historii čes. fotografie: Vývoj české
fotografie v datech 1945–1989 (1990), Hořká
léta 1939–1947. Evropa očima českých fo-
tografů (1995), Jistoty a hledání v české
fotografii 90. let (1996). Na dalších hist.
přehledech se podílel spoluautorsky: Česká
BITTL
BIRGUS
fotografická avantgarda 1918–1948 (1999),
Fotografie v českých zemích 1939–1999
(1999), Akt v české fotografii (2000), Nekli-
dem k Bohu. Náboženské výtvarné umění
v Čechách a na Moravě (2006). Textem do-
provodil řadu monografií o fotografech: Mi-
roslav Bílek (1982), Milan Borovička (1984),
opakovaně František Drtikol (1988, 1994,
2000), Ján Šmok (2000), Jaroslav Rössler
(2001), Ecce homo. Evžen Sobek (2004),
Jiří Křenek (2004) Miloslav Stibor (2006),
Evžen Wiškovský (2008), Jindřich Marco
(2011), Dita Pepe (2012).
Lit.: Łubowicz, E.: V. B. Fotografie 1981–2004, Praha
2004; Podestát, V.: V. B. Fotografie 2007–2012, Praha
2012.
Obr.: V (238, 242). MŠť
BITTL , Zdeněk, režisér, herec, umělecký šéf,
* 4. 6. 1908 Nové Město nad Metují (Náchod),
† 22. 2. 2001 Pardubice.
Žák Loly Skrbkové, asistent rež. u Emila
Františka Buriana, profesionálně se věnoval
divadlu od r. 1929, působil především ve Vý-
chodočeském divadle v Pardubicích a v →
Těšínském divadle (zde v l. 1961–70 um. šéf
čes. scény). Režíroval např. hry Náš člověk
v Havaně Grahama Greena a Pavla Páska
(1961), Měšťáci Maxima Gorkého (1962),
Manon Lescaut Vítězslava Nezvala (1964),
Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla
(1965). Hrál i ve filmu.
Lit.: Almanach 40 let Těšínského divadla, Český Těšín
1985; Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín
1995. AJ
BITTLOVÁ , Marie, herečka, * 27. 3. 1904 Vi-
lantice (Trutnov), † 13. 12. 1985 Budišov nad
Budišovkou (Opava).
Od srpna 1922 prošla div. společnostmi Vác-
lava Červíčka-Budínského, Václava Choděry,
Čeňka Melíška, V. Vrby, Karla Kaňkov-
ského. V l. 1936–44 působila v div. spo-
lečnosti, kterou založil její manžel Jaroslav
Bittl. Po r. 1945 hrála v oblastních divadlech
v Náchodě, Pardubicích, Táboře, Českých
Budějovicích, Slaném a Benešově. V Diva-
dle Zdeňka Nejedlého (→ Slezské divadlo)
v → Opavě byla v angažmá v l. 1954–64
127
BLACHUT
a po odchodu do důchodu zde pohostinsky
hrála do r. 1982. Vytvořila řadu charakter-
ních rolí zralých a stárnoucích žen, které
byly později doplněny o postavy ztvárněné
s komediálně laděnou nadsázkou.
Lit.: BSSSM 5; Zbavitel, M.: Odešla M. B., KM, 1986,
č. 2. SP
BLACHUT, Beno, operní a koncertní zpě-
vák, * 14. 6. 1913 Vítkovice (Ostrava-město),
† 10. 1. 1985 Praha.
Narozen v hornické rodině. Pracoval
(v l. 1927–33) jako dělník ve → VŽ. Ama-
térsky účinkoval na kůrech ostr. kat. kostelů.
Od r. 1927 byl členem operního sboru →
NDM. Podněcován rodinou → J. Černoc-
kého (žáka → L. Janáčka) předzpíval v Praze
prof. Louisi Kadeřábkovi, u kterého studoval
zpěv na pražské konzervatoři. Od r. 1939
byl sólistou opery Městského divadla v Olo-
mouci. V r. 1941 byl přijat do souboru opery
ND, kde působil téměř do konce svého ži-
vota. V olomoucké opeře se uplatnil v řadě
rolí evr. i čes. operního repertoáru. Rozho-
dující význam pro jeho další kariéru však
mělo nastudování titulní role ve Smetanově
Daliborovi. Stal se jednou z klíčových osob-
ností opery ND, prosazoval se v hrdinských
tenorových rolích, zvl. čes. a slovanského
repertoáru. Méně možností uplatnění měl
v operách evr. skladatelů – vrcholný výkon
však podal např. ve Verdiho opeře Othello
(1965). Od 2. poloviny 60. l. se přeorien-
toval na obor buffo tenor (Matěj Brouček,
učitel Benda, hradní Michálek). Byl rovněž
ceněným komorním, oratorním a kantáto-
vým zpěvákem. Rozhlasové a gramofonové
nahrávky uchovaly jeho výkony v dílech evr.
i čes. hudby uvedených žánrů (viz např. na-
hrávky Večerních písní Bedřicha Smetany,
Zápisníku zmizelého a Glagolské mše L. Ja-
náčka ad.). Stát. politika – zvl. v 50. a 60. l. –
bohužel neumožnila B. odpovídající zahr.
uplatnění.
Lit.: BSSSM 1; Hradil; Palák, M.: Český pěvec B.B, in:
Ostrava 21, 2003. JM
BLANÍK V OSTRAVĚ
BLANÍK V OSTRAVĚ → Divadelní budovy
a sály
BLASCH, Anton, malíř, * 26. 4. 1751 Bílovec
(Nový Jičín), † 30. 3. 1832 Opava.
Na vídeňské akademii studoval zřejmě jako
soukromý žák, jelikož v jejích seznamech ne-
figuruje. Podepisoval se však jako akad. a um.
malíř. Od 90. l. 18. stol. působil až do své
smrti v → Opavě jako úspěšný portrétista
a malíř kostelních obrazů, ale i restaurátor.
Zatímco v malbě kostelních obrazů setrvával
ještě na rokokovém pojetí, v portrétní tvorbě
již navázal na klasicistní umění. Je zastoupen
ve sbírkách → SZM, → Muzea Novojičínska,
Muzea v Nise (Polsko) a v kostelech Slezska.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
Obr.: V43. MSch
BLASCH, Franz, stavitel, * 19. 2. 1878 Velké
Albrechtice (Nový Jičín), † listopad 1915
u Jaroslawi (Polsko).
Studoval na Státní německé průmyslové
škole v Brně (maturoval 1897), poté prak-
tikoval u stavitelů Ernsta Latzela v → Kr-
nově a později u → A. Geldnera v → Opavě.
Stavitelské zkoušky složil r. 1913. Působil
v Krnově, kde nejprve spolupracoval se sta-
vitelem Rudolfem Pohlem (přestavba Děl-
nického domu, nám. Míru 14, 1907; dům
Gustava Grögera, Opavská 52, 1910; pošta,
1912). Sám zde rozvíjel zejm. biomorfní fázi
secese, kterou tak prodlužoval až do konce
1. desetiletí 20. stol. (účast na přestavbách
a přístavbách nemocnice, 1907–12; hasičská
zbrojnice, 1912; Rossegerův pomník, 1912).
Novogot. prvky převážily při stavbě evang.
kostela z l. 1901–03. Charakteristickým zna-
kem jeho tvorby se stal energicky a robustně
uplat ňovaný a téměř sochařsky cítěný vy-
soký reliéfní dekor (spořitelna, Hlavní nám.
3, 1904–07; vila Ernsta Rügera, Bruntálská
7, 1906–07; zvl. pak Jubilejní škola císaře
Františka Josefa I., Dobrovského 2, 1908–09,
s R. Pohlem).
Lit.: Vybíral, J. – Zatloukal, P.: Architektura let 1850–
1950 v Krnově, Umění 38, 1990; Zatloukal, P.: Příběhy
128
BLECHTA
z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě
a ve Slezsku, Olomouc 2002.
Obr.: M117–118. OZ + PZ
BLAŽKOVÁ , Marie, učitelka, spisovatelka, ve-
řejná pracovnice, * 18. 8. 1906 Starý Jičín
(Nový Jičín), † 10. 2. 1976 Opava.
Vystudovala uč. ústav ve Slezské → Os-
travě, učila v Polance nad Odrou. Po r. 1945
se přestěhovala do → Opavy, od 50. l. se opět
věnovala učitelství. Beletristické práce pub-
likovala od 30. l., napsala několik románů
a div. her. Její romány představují typ lid.
četby, často konvenční a pokleslé hodnoty
(Rozvod na zkoušku, 1937; Oči pod závojem,
1939; Společnice pro sebevraždu, 1939; Tvář
ve stínu, 1941). JS
BLECHTA , Jáchym (vl. jm. Antonín Ráb), bás-
ník, prozaik a překladatel, * 12. 9. 1884 Hra-
byně (Opava), † 3. 10. 1957 Brno.
Obč. povoláním právník a poštovní úřed-
ník, autor básní a próz, po únoru 1948 musel
opustit svoje místo u pošty a byl dokonce vy-
loučen i ze svazu spisovatelů, nepřestal však
navzdory těmto okolnostem tvořit. Po ver-
šované skladbě Hanka v Praze (1922), která
se váže k Masarykově návštěvě → Opavy,
vydal sbírku básní První kniha lyriky (1925),
psanou na přírodní motivy a inspirovanou ci-
tovým vztahem k ženě a k rodině. Rodným
Slezskem je inspirovaná i sbírka Hrabyň
(1928), stejně jako Ostrá Hůrka (1933), kde
vystupuje do popředí téma zápasu o nár. exis-
tenci, spojovaný namnoze s osobnostmi slez.
vlastenců (farář Jan Böhm známý ze Slez-
ských písní → P. Bezruče, → A. Chamrád,
František Stratil). Výbor z Blechtových
nepublikovaných básní Drsné roky vyšel
až v r. 1994. K vl. mládí a k přírodě rodného
kraje se vrátil ve vzpomínkovém souboru
próz V zeleném království (1943). V jeho rkp.
pozůstalosti zůstala řada dosud nepublikova-
ných básnických sbírek a próz, např. román
Dary života o básníku A. Chamrádovi, v kro-
nice Když duše procitají se pokusil o volné
zobrazení vl. životních prožitků a cest.
BLUM
BLECHTA
Lit.: Ficek,V.: 65 let J. B., SlSb 47, 1949, č. 2; Palák, M.:
Slovo o básníkovi a člověku J. B., in: J. B.: Drsné roky,
Karviná 1994; Urbanec, J.: Román inspirovaný Hrabyní,
in: J. B.: Dary života, Opava – Tišnov 2004.
BLUM, Friedrich (vl. jm. Friedrich Johann Al-
brecht), divadelní ředitel, herec, dramatik,
režisér, [d.] Wien (Rakousko), † 1877 Graz
(Rakousko).
Syn vídeňského obchodníka, otec operet ní
zpěvačky Friederiky Albrechtové (* 1851
Opava). Herec a režisér měst. divadla v Br ně
(asi 1835–41), poté působil ve Vídni, ředitel
měst. divadla v Olomouci (1847–59). 1849–53
vedl zároveň → Městské divadlo v → Opavě.
Opera uvedla mj. Flotowovu Martu, Halé-
vyho Židovku a Verdiho operu Ernani (1849),
činohra zejm. díla Friedricha Schillera (Don
Carlos, Vilém Tell, Marie Stuartovna, Úklady
a láska, 1. díl Valdštýna – sezona 1849–50).
1860–63 ředitel Městského divadla v Těšíně
(→ div. budovy a sály).
Lit.: Zbavitel, M.: Kalendárium dějin divadla v Opavě,
Opava 1995; Ludvová, J. a kol.: Hudební divadlo
v českých zemích. Osobnosti 19. století, Praha 2006. JŠt
BOGOCZOVÁ , Irena, lingvistka, pedagožka,
* 7. 9. 1961 Český Těšín (Karviná).
Absolventka studia slovan. jazyků na FF
v Brně, od ukončení studia (1985) se vě-
nuje výzkumu jazyka rodného → Těšínska,
běžně mluvené češtiny, dále polsko-čes. kon-
trastivní typologii, sociolingvistice ap. Od
r. 1988 působila na PF v Ostravě, později
FF → OU, kde vyučuje slavistickým a bo-
hemistickým disciplínám. Je spoluautorkou
publikací Mluvená čeština na Moravě (1997),
Tváře češtiny (2000), Polská národní men-
šina na Těšínsku v ČR (1997), Fenomén spi-
sovnosti v současné české jazykové situaci
(2011), autorkou prací Jazyková komunikace
mládeže na dvojjazyčném území českého
Těšínska (1993), Świadomość i kompetencja
językowa najmłodszej generacji Polaków
na Zaolziu, (1998), Typologicky relevantní
rozdíly mezi polštinou a češtinou jako zdroj
jazykové interference (2001). ZS
BOGUMIN → Bohumín
BÖHM
BOHDÁLKOVÁ, Olga, textilní výtvarnice, * 28. 8.
1940 Prostějov.
JS Studovala na UP matematiku, geometrii
a výtv. výchovu u Františka Bělohlávka a →
A. Kučery. Zpoč. se zaměřovala na scénogra-
fická prostorová řešení výstav a užitou grafiku,
od poč. 80. l. se věnuje především textilnímu
výtvarnictví. Tvoří hl. art-protisy, ale též se-
šívané koláže a tapisérie. Od r. 1992 tvoří
také návrhy broušených zrcadel. Působí v →
Ostravě. Samostatně vystavovala, např. tapi-
serie v Berlíně na radnici Kreuzbergu (1970),
v havířovské galerii Dílo (1970), v OVM Nový
Jičín (1972), v → Domě umění v Opavě (1990)
či v Haus Palais Palffy ve Vídni (1992). Je uve-
dena v celosvět. databázi umělců Allgemeines
Künstlerlexikon.
Lit.: Čermák, S.: O. B.: tapiserie, koláže, kresby (kata-
log výstavy v Historickém muzeu ve Slavkově u Brna),
1987; Stanislavová, I.: O. B. Tapiserie, grafiky (kata-
log výstavy v Domě umění Opava), 1990; Kuchta, Z.:
Významní rodáci a osobnosti Bílovecka, Bílovec 2009.
Obr.: V (199, 234). PH
BÖHM, Karel, hudební skladatel, * 12. 1. 1890
Karviná, † 13. 5. 1973 Karviná.
Maturoval na gymnáziu a pak absolvoval
studium práv na UK (1915 JUDr.). Hudbě
se věnoval již za středošk. studií, současně
se studiem práv navštěvoval hudebněvěd.
přednášky Zdeňka Nejedlého na FF UK. Od
r. 1922 žil trvale ve → Fryštátě, kde působil
jako advokát. Vl. pílí dosáhl pozoruhodné
skladatelské úrovně. Zájem projevoval zvl.
o hud. folklor svého regionu (např. goral-
ské písně z Hrčavy). Prvním skladatelským
úspěchem bylo rozhl. provedení Těšínské
suity (1934). Symf. hudbě věnoval pozor-
nost i po druhé svět. válce. Psal rovněž písně,
sborové skladby, zájem věnoval scén. hudbě
k loutkohrám. Jeho díla jsou komponována
tradičně, pouze na přelomu 30. a 40. l. se –
nejspíše ovlivněn hudbou → L. Janáčka –
přiklonil k modernějšímu pojetí hud. díla.
Lit.: BSSSM 6; HKO; K. B. Život a dílo (včetně soupisu
skladeb), Český Těšín 1979. JM
BÖHM, Svatoslav, malíř, grafik a designér,
* 12. 2. 1934 Žďár nad Sázavou.
129
BÖHM
Studoval Školu uměleckých řemesel v Brně.
Jeho tvorba se soustředila zvl. na užitou
grafiku a dřevořezbu. Poč. 60. l. se svými
kresbami zúčastnil práce skupiny tzv. → Os-
travského neorealismu v prostředí prům. kra-
jiny a veduty. Je autorem řady nefigurativních
objektů, hl. dřevěných reliéfů, zejm. seriá-
lového charakteru. Byl členem → TS Kon-
trast, s níž vystavoval v Brně a Praze. Působí
a tvoří v → Krnově, kde se podílí na činnosti
skupiny výtv. umělců z Krnovska. Své práce
publikoval v časopisech Kultura, HD a → Zw.
Vystavoval v Gliwicích (1967), Praze (1970),
→ Ostravě (1968, 1992, 2004, 2008, 2012), →
Opavě (1994, 2001), Krnově (1968, 2004) aj.
Je zastoupen např. ve sbírkách → GVUO, →
SZM, Galerie umění Karlovy Vary či Muzea
plakátu ve Varšavě.
Lit.: Beránek – Böhm – Kučera – Rusek, Ostrava 1965;
Steininger, L.: Grafický design a reliefy, Ateliér 17, č. 8,
15. 4. 2004; Ramazanová R.: S. B. Grafický design & re-
liéfy (katalog výstavy Muzea Krnov), 2004.
Obr.: S94. PH + MŠť
BÖHM, Václav Jan, sochař a štukatér, * kolem
roku 1738 střední Morava, † asi 1791 pravdě-
podobně Polsko.
Základy sochařského řemesla získal tento
nejml. syn vrchnostenského mlynáře Mar-
tina B. u hranického řezbáře → F. Gallaše.
Po 2 l. odešel do Vídně, kde je od r. 1759 do-
ložen na akademii, kterou absolvoval r. 1765.
Po návratu z Vídně žil do r. 1773 v Lipníku
nad Bečvou, poté odtud odešel do Polska, kde,
jak uvádí jeho současník → J. H. A. Gallaš
(syn F. Gallaše), pravděpodobně na poč. 90. l.
zemřel. V Polsku působil v l. 1776–77 v Po-
znani, v l. 1783–90 žil a pracoval na zámku
hr. Mielżyńského v Pawlowicích u Lešna,
kde prováděl interiérovou výzdobu místních
kostelů. Ve své tvorbě se přiklonil k roko-
kově klasicizujícímu proudu, často vycházel
z vídeňských vzorů a byl ovlivněn dílem Jo-
hanna Georga Dorfmeistera. Při svém mo-
rav. působení mnohdy spolupracoval s →
F. O. Hirnlem a → J. Schubertem. Jeho dílo
je soustředěno na sochařskou výzdobu oltářů
a kostelních interiérů (Kdousov, asi 1762–63;
130
BOHUMÍN
práce ve farním kostele Stětí sv. Jana Křti-
tele v Hranicích na Moravě, 1772–73 ad.).
Ve → Fulneku v augustiniánském kostele
sv. Trojice na sochařské výzdobě bočních
oltářů spolupracoval s → J. Schubertem a →
F. O. Hirnlem (1. polovina 60. l. 18. stol.),
v Metylovicích v kostele Všech svatých so-
chařsky vyzdobil hl. oltář (60. l. 18. stol.),
v kostele sv. Jana a Pavla v → Místku sochař-
sky pojednal hl. oltář a protějškové dvojice
bočních oltářů (60.–70. l. 18. stol.), ve →
Frýdku před již. průčelí poutního kostela
P. Marie (→ poutní místa) postavil pískovcové
sochy sv. Antonína Paduánského, Archan-
děla Gabriela, sv. Judy Tadeáše a Archanděla
Rafaela (konec 60. l. 18. stol.). Jeho působení
v Polsku je dosud málo známé.
Lit.: Indra, B.: Barokní sochy Ferdinanda Grosse,
Conráda Spindlera a sochařské dílo V. B. v Lipníku nad
Bečvou a v Hranicích, ČSM-B 39, 1990; Krsek, I. a kol.:
Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996;
Ławniczak, A.: Życie i twórczość Wenzla B. na terenie
Wielkopolski, Dzieła i Interpretacje VII, 2002. Olšovský,
J. Barokní sochařství v Rakouském Slezsku, disertační
práce FF MU, 2006.
Obr.: S38. JO
BOHUMÍN (Karviná), německy Oderberg,
polsky Bogumin, město na řece Odře při
česko-polské hranici; 21 649 obyvatel (2011).
Vznikl jako vesnice nejpozději v polovině
13. stol. (1256 Bogun) na rozmezí Moravy
a opolského Slezska a patřil k piastovskému
státu. U vsi se zřejmě nacházela knížecí
celní stanice. Na konci 13. stol. ves kolonizo-
vána něm. osadníky (1292 Oderberg, kolem
r. 1305 v Registrum Wyasdense jako Odir-
berg). V blízkosti města na protějším břehu
řeky Odry byl vystavěn hrad Barutswerde
(doložen 1248; dnes zámek ve vsi Chalupki
na území Polska). I přes něm. kolonizaci
si město uchovalo převážně čes. ráz. Měst.
charakter sídla byl podtržen udělením trž-
ního práva v l. 1488, 1575 a 1612. Od r. 1523
byl B. s okolními vesnicemi ve vlastnictví
markrabat braniborských (→ Hohenzol-
lernů), po konfiskacích r. 1622 pražských
bankéřů Henckelů z Donnersmarcku a dal-
ších šlechtických rodů. Po r. 1886 se stal
BOHUMÍN
majetkem → Larisch-Mönnichů. – Nová éra
rozvoje nastala v souvislosti s industrializací
Ostravska. V r. 1847 byl B. napojen na → Se-
verní dráhu Ferdinandovu (z Vídně do Kra-
kova), r. 1848 na dráhu Annaberg–Berlín,
v r. 1872 bylo dokončeno železniční spojení
s Košicemi. B. se stal evr. železničním uz-
lem, bylo proto výhodné lokalizovat v něm
ekon. aktivity. V r. 1885 zde založil vrati-
slavský průmyslník → A. Hahn válcovnu
trub, k níž později připojil ocelárnu a vyso-
kou pec na výrobu surového železa. V r. 1896
byla Moravsko-slezskou a. s. pro drátěný
průmysl v → Opavě založena v nedalekém
Pudlově drátovna. Ta r. 1923 přešla do vlast-
nictví → Báňské a hutní společnosti a za na-
cist. okupace koncernu Berghütte Teschen
O/S (→ Bohumínské železárny). Na přelomu
19. a 20. stol. bylo na území B. založeno něko-
lik chemických továren, opírajících se o suro-
viny z nedaleké Haliče. V r. 1910 mělo město
5 810 obyv., z toho 396 → Čechů, 2 072
→ Poláků a 2 959 → Němců. R. 1930 zde
žilo 10 794 obyv., z toho 4 864 Čechů, 3 913
Němců a 718 Poláků. Přesto se stal r. 1938
součástí pol. → záboru Zaolzí. Po druhé
svět. válce se staly dominantním podnikem
ve městě Železárny a drátovny a chemické
závody Lachema. V l. 1849–1938 a 1945–49
bylo město sídlem okr. soudu, v l. 1949–60
součástí okr. → Ostrava, od r. 1960 patří
k okr. → Karviná. R. 1921 bylo založeno
čes. gymnázium, r. 1949 stř. zdravotní škola.
Nemocnice založena r. 1896 pův. jako epide-
mická, od r. 1922 jako všeob. – Urbanisticky
se město skládá ze dvou hl. částí: první tvoří
pův. město B., ve 20. stol. periferní, stagnu-
jící čtvrť v bezprostřední blízkosti hraniční
řeky, označovaná jako Starý B.; druhá, pro-
gresivně se rozvíjející část se zformovala
ve 2. polovině 19. stol. v návaznosti na ná-
draží Sev. dráhy Ferdinandovy, vybudované
r. 1847 na katastru vesnice Šunychl. Tato ur-
banistická jednotka byla v r. 1924 povýšena
na město s názvem Nový B. V r. 1949 došlo
ke sloučení obou měst s několika dalšími
obcemi v jedno město s názvem B. – Jádro
131
BOHUMÍN
Starého B. tvoří obdélné nám. s domy pře-
vážně z 19. stol. (klasicistní zámeček Gus-
narů z Komorna z doby po r. 1817 byl na konci
80. let 20. stol. zbořen; pozoruhodná je bu-
dova Národního domu – býv. hotel, vystavěný
v r. 1907 podle projektu vídeňských arch. Ju-
lia Goldschlägera a Siegfrieda Kramera v no-
vobarok. stylu s prvky secese). Poblíže nám.
se nachází v jádru got. farní kostel Narození
P. Marie ze 14. stol., upravený a rozšířený
renesančně na zač. 17. stol. (z té doby také
věž). Postranní kaple pocházejí ze 17. stol.
(jedna z nich je poutní s milostným obra-
zem P. Marie Růžencové; → poutní místa);
poslední výrazné úpravy chrámu proběhly
v l. 1910–11. Jádrem Nového B. je obdélné
nám., které vymezily novostavby z režných
cihel – novogot. blok šk. budov (nynější
radnice), budovaný postupně v l. 1893–1914,
novogot. farní kostel Božského Srdce Páně
(1892–96) a stará radnice z r. 1898 (vše
od místního arch. Josefa Bergera ve spo-
lupráci s → R. Völkelem). Z režných cihel
(ve stylu tzv. backsteingotiky) jsou vystavěny
také další chrámy ve městě (evang. kostel
z l. 1900–01 a hřbitovní kaple Všech svatých
z r. 1901) i v připojených obcích (filiální kos-
tel sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Jakuba
Většího ve Vrbici z l. 1910–11, kostel P. Ma-
rie Sedmibolestné ve Skřečoni z l. 1912–1924
a kaple Jména P. Marie v Šunychlu z r. 1906).
Techn. památkou je staniční budova Severní
dráhy Ferdinandovy z r. 1860, přestavěná
novorenesančně v l. 1902–04. Voj. historii
reprezentuje zrekonstruovaný pěchotní srub
MO S-5 „Na trati“ s expozicí provozovanou
zdejším Klubem vojenské historie. Nový
B. je příkladem nově zal. města industriální
éry s jednotným arch. rázem.
K bohumínským rodákům patří: průmyslník Albert
Hahn (1824–1898), duchovní a prof. vidnavského kněž-
ského semináře Josef Blokscha (1892–1960), literární
vědec, historik a filozof Herbert Cysarz (1896–1985),
spisovatel → O. Weisl, filozof Milan Šimečka (1930–
1990), mořeplavec, filmař a spisovatel → R. Konkol-
ski, básník → V. Slíva ad. Ze Záblatí pochází prozaik
→ L. Man, z Pudlova teolog, prof. UK Milan Salajka
(1928–2012). V místní části Vrbice se narodil hud.
skladatel → S. Havelka.
BOHUMÍNSKÉ ŽELEZÁRNY
BOHUMÍN
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 16; Dostal, F.: Leitfaden und
Beiträge zur Geschichte der Herrschaft und Stadt Oder-
berg samt Umgebung, Oderberg 1913; Grobelný, A. –
Čepelák, B. [ed.]: B. Studie a materiály k dějinám a vý-
stavbě města, Ostrava 1976; Teister, J. F.: Od Bogunu
k B. Historický průvodce městem, Havířov 2006.
Obr.: A37; M8–12; Z3. MM + JI
BOHUMÍNSKÉ ŽELEZÁRNY, od roku 1958
pod názvem Železárny a drátovny Bo-
humín (ŽDB), významný podnik hutní
druhovýroby.
Vznikly 1. 7. 1949 sloučením pův. rourovny
→ A. Hahna a továrny na výrobu drátu a drá-
těného zboží. – Válcovnu trub (jednu část
ze sloučeného podniku) založili r. 1885 na ka-
tastru Šunychlu něm. průmyslníci Albert
Hahn a Heinrich Eisner a r. 1897 ji rozšířili
o pudlovnu a válcovnu železa. V r. 1904 byla
zavedena výroba plávkové oceli v Siemens-
-Martinské peci. V l. 1913–21 pracovala v zá-
vodě koksová vysoká pec. Na poč. druhé svět.
války byly rourovny arizovány a v r. 1942
prostřednictvím společnosti GIBET přičle-
něny ke koncernu Hermann Göring Werke.
12. 9. 1945 byla nad podnikem ustavena nár.
správa a r. 1946 byl přičleněn dočasně k →
Báňské a hutní společnosti, n. p. v → Os-
travě. – Drátovnu (druhou část sloučeného
podniku) založila r. 1896 na katastru Pudlova
Moravskoslezská akciová společnost pro drá-
těný průmysl v → Opavě, složená z majitelů
drobných, špatně prosperujících drátoven
v jesenické oblasti (Tlach, Keil, → Grohmann
ad.). V r. 1907 společnost fúzovala se svým
největším odběratelem, vídeňskou Továrnou
na kabely, která do závodu vložila velké in-
vestice (ocelárna, válcovna). Výrobky drá-
tovny nacházely dobrý odbyt v celém světě.
V r. 1923 přešel závod do majetku Báňské
a hut ní společnosti v Brně a závod se stal
význ. dodavatelem pro čs. armádu. V době
druhé svět. války byly drátovny od r. 1940
podřízeny koncernu Berghütte Teschen O/S.
Pracovali zde ve velkém počtu váleční zajatci.
V r. 1945 byly drátovny včleněny dočasně
do Báňské a hutní společnosti, n. p. Ostrava,
a poté sloučeny s rourovnou. 1993 byl dokon-
čen převod z vlastnictví státu a transformace
132
BOCHENEK
na ŽDB, a. s. Od r. 1998 se datuje spolupráce
s firmou Bekaert. 1999 byla z firmy vyčle-
něna výroba železničních dvojkolí, která
nyní pokračuje pod firmou Bonatrans. Dnes
nese a. s. název ŽDB Group.
Lit.: Čechová, V.: Kapitoly z dějin bohumínského prů-
myslu (od počátku do znárodnění v roce 1945), in: Gro-
belný, A. – Čepelák, B. [ed.]: Bohumín. Studie a mate-
riály k dějinám a výstavbě města, Ostrava 1976. MM
BOHUŠ, Petr, klarinetista a hudební pedagog,
* 6. 8. 1953 Ostrava.
Jeho prvním učitelem hry na klarinet byl
v r. 1967 → V. Vítek, který připravil mladého
P. B. ke studiu na ostr. (dnešní → Janáčkově)
konzervatoři (do r. 1974, prof. Zdeněk Ho-
rák). Po absolvování Akademie múzických
umění v Praze (prof. Milan Etlík) působil
nejprve 9 l. jako 1. klarinetista v operním or-
chestru Státního divadla v Ostravě (→ NDM)
a v l. 1986–2012 na místě 1. klarinetisty →
Janáčkovy filharmonie Ostrava. V l. 1997
až 2003 působil v Stadlerově klarinetovém
kvartetu, se kterým natočil dva kompaktní
disky, účinkoval s → Kubínovým kvartetem
a Kvartetem Radomiensis. Význ. je jeho spo-
lupráce s → ČRO, pro který natočil řadu na-
hrávek. Jako sólista vystupoval s Janáčkovou
filharmonií Ostrava, Moravskou filharmonií
Olomouc, Symfonickým orchestrem hlav-
ního města Prahy FOK, Státním komorním
orchestrem Žilina, → Komorním orchestrem
Leoše Janáčka, Komorním orchestrem ost-
ravské konzervatoře. S orchestrem Janáčkovy
filharmonie natočil profilové album (Luto-
slawski, Hindemith, Mozart). Na ostr. kon-
zervatoři vyučuje od r. 1981 hru na klarinet
(hl. obor, hru z listu) a komorní hru. KS
BOCHENEK, Jan, malíř, * 2. 5. 1831 Hlučín
(Opava), † 3. 12. 1909 Berlín (Německo).
Vyučil se u svého otce stolařem. Od dětství
projevoval výrazný výtv. talent a maloval
portréty i náb. obrazy, které v okolí svého
rodiště prodával. Za ušetřené peníze odešel
r. 1840 na studia na berlínskou akademii, kde
studoval v oddělení antiky a kde r. 1857 získal
velkou stát. cenu a fin. obnos, za který pod-
nikl studijní cestu do Itálie. Trvale se usadil
BOJ ČECHŮ
BOCHENEK
v Berlíně, avšak často zajížděl do rodného
kraje a několikrát znovu podnikl cestu do Itá-
lie, byl v kontaktu s něm. nazarény v Římě
(malíři Franz Overbeck, Julius Schnorr von
Carolsfeld). Lze jej charakterizovat jako ty-
pického reprezentanta pozdně nazarénského
stylu. Je autorem teoretických spisů, jako
Kánon všech lidských postav a zvířat (1885),
Zákon krásy forem (1903). Jeho mal. dílo
představují zejm. obrazy v kostelech na →
Hlučínsku (→ Hlučín, Sudice, → Dolní Be-
nešov, Bohuslavice, Kobeřice, Štěpánkovice)
a v kostelech Horního Slezska (Ratiboř, Ryb-
nik, Křanovice, Tarnovice, Třebnice) i v sou-
kromém majetku v Polsku a Německu. Byl
členem Římské umělecké společnosti.
Lit.: Svoboda, J.: Naši výtvarní umělci, in: Hlučínsko –
příroda, lid, kultura, Ostrava 1958; Schenková, M.:
K dějinám malířství 19. století ve Slezsku, ČSM-B 29,
1980; Mrovec, M.: Novogotické cihlové kostely a kaple
na Hlučínsku, dipl. práce na Cyrilometodějské teologické
fakultě UP, 2009.
Obr.: V73. MSch
BOJ ČECHŮ V ODTRŽENÉM TZV. OPAVSKÉM
SLEZSKU A NA SEVEROVÝCHODNÍ MORAVĚ
PROTI ODNÁRODNĚNÍ A ZA MENŠINOVÁ
PRÁVA V LETECH 1938—45 → Germanizace
BOJE O TĚŠÍNSKO 1918—20, 1938, 1945—47
→ Československo-polský spor o Těšínsko
1918—1920, → Československo -polský spor
o Těšínsko 1945—1947, → Zábor Zaolzí, →
Plebiscit na Těšínsku
BOK, Tomáš, herec, režisér, šéf činohry, di-
vadelní ředitel, * 27. 4. 1919 Horušice (Kut ná
Hora), † 25. 7. 1981 Praha.
Od r. 1937 hrál u div. společností, v Ho-
ráckém divadle v Třebíči a do cestující spo-
lečnosti Středočeská činohra byl přijat jako
režisér. Od r. 1945 byl angažován Emilem
Františkem Burianem do pražského divadla,
které zbylo. V sezoně 1948/49 se stal ředi-
telem karlovarského divadla a v l. 1949–54
režisérem v Liberci. Jako šéf činohry působil
v l. 1954–57 v Divadle Zdeňka Nejedlého (→
Slezské divadlo) v → Opavě, kde inscenoval
převážně klasická, dramaticky nosná a půso-
bivá díla. Režíroval v Bratislavě a ve Spišské
133
BORÁK
Nové Vsi, od r. 1960 byl pověřen um. vede-
ním Divadla hudby a poezie v Liberci. Z po-
lit. důvodů divadlo v r. 1963 nedobrovolně
opustil.
Lit.: BSSSM NŘ 10 (22). SP
BONCZEK, Alojzy, veřejný pracovník, doku-
mentarista, * 14. 6. 1865 Horní Suchá (Kar-
viná), † 29. 4. 1937 Stonava (Karviná).
Profesí horník, buditel se social. orientací,
předseda stonavské hornické unie vyvíjecí
mj. činnost osvětovou (podpora místních
knihoven, div. ochotníků, sborového zpěvu).
Po válce soc. pracovník, zaměstnanec pol.
konzulátu v → Ostravě. Autor a spoluautor
odb. studií z oblasti ekonomie, historie, spol.
života a autobiogr. textů.
Lit.: Fierla, A.: Zmarł A. B., Dziennik Polski, 1937,
č. 102; Koniński, K. L.: Pisarze ludowi, Lvov 1938. EK
BONHARDOVÁ , Nina, spisovatelka a publi-
cistka, * 6. 3. 1907 Żolyna (Halič, dnes Pol-
sko), † 30. 6. 1981 Praha.
Pochází z rodiny četnického strážmist ra,
v Haliči začala navštěvovat ZŠ a pokračo-
vala v → Opavě, tam maturovala na obch.
akademii. Zprvu pracovala jako úřednice,
později se její spolupráce s tiskem vyvi-
nula v samostatnou žurnalistickou činnost.
Po prvních prozaických pokusech se soustře-
ďovala k hist. próze a napsala trilogii z doby
posledních Rožmberků (Tanec rabů, 1948;
Selský mor, 1957; Polyxena, 1959). Po ro-
mánu o vládě Přemysla Otakara II. (Králov-
ský úděl, 1971) se vrátila až do časů počátku
křesťanství v Polsku (Román o Doubravce
České a Měškovi Polském, 1980) a oživila
tak obraz minulosti spjaté s jejím rodným
krajem. Tvárně i myšlenkově nepřinášejí její
prózy mnoho nového, zůstávají zakotveny
v jiráskovské tradici.
Lit.: Moldanová, D.: Román o Doubravce České a Měš-
kovi Polském, LitM, 1980, č. 10; Menzelová, Z.: Za N. B.,
Nové Opavsko, 5. 2. 1982. JS
BOR, Jan O. → Kresta, Josef
BORÁK, Mečislav, historik a publicista, * 31. 1.
1945 Růžďka (Vsetín).
BOŽAN
BORÁK
Vystudoval stř. všeobecně vzdělávací školu
ve → Frýdku-Místku, v l. 1962–68 obor
publicistika na Fakultě sociálních věd UK.
V l. 1969–75 působil jako soc. pracovník
a psycholog Družstva umělecké výroby
Zlatník → Ostrava. V r. 1975 nastoupil jako
odb. pracovník do → SZM (Muzea revoluč-
ních bojů a výstavby socialismu v Ostravě),
v r. 1984 do → Slezského ústavu ČSAV
v Opavě. R. 1987 obhájil titul CSc. a stal
se věd. pracovníkem, v r. 2001 se habilitoval.
Působí v redakční radě → T, od r. 1998 →
SlSb, od r. 2008 Slovanského přehledu. Od
r. 1998 přednáší na → SU, v r. 2009 jmeno-
ván prof. Po celou dobu svého odb. působení
se soustřeďuje na dva zákl. okruhy čin-
nosti – práci věd. a publicistickou tematicky
zaměřenou na období nejnovějších dějin.
Je spoluautorem knihy Přehled dějin KSČ
v Severomoravském kraji v datech 1848–1981
(1983). Ve spolupráci s → ČTO připravil ně-
kolik dokumentárních pořadů o pol. důstojní-
cích – obětech katyňského masakru a dalších
vražd sov. NKVD (Lidového komisariátu
vnitřních záležitostí), o problematice odboje
proti nacist. okupaci na → Těšínsku; této pro-
blematice věnoval také své první odb. studie
a monografie, např. Na příkaz gestapa (1990)
a Vraždy v Katyňském lese (1991). V r. 1994
publikoval monografii o prvních deportacích
ostr. a evr. → Židů nacisty Transport do tmy.
První deportace evropských Židů. K tématu
se vrátil v souvislosti se 70. výročím tzv. →
Akce Nisko, kdy v l. 2009–10 vydal v čes.
a angl. verzi publikaci První deportace ev-
ropských Židů. Transporty do Niska nad
Sanem (1939–1940). Velký ohlas mají jeho
publikace věnované poválečným retribuč-
ním procesům a problematice mimosoudních
perzekucí v období kom. režimu: Tábory nu-
cené práce v ČSR 1948–1954 (spolu s Du-
šanem Janákem, 1996), Spravedlnost podle
dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mi-
mořádný lidový soud v Ostravě 1945–1948
(1998), České stopy v gulagu (2003). Dalším
předmětem jeho zájmu se staly osudy čs. ob-
čanů v SSSR v l. 1918–56, je ed. rozsáhlého
134
BOŽAN
sborníku Perzekuce československých ob-
čanů v Sovětském svazu 1918–1956 (2007),
pro který sám napsal několik studií. Re-
dakčně i autorsky se podílel na řadě roz-
sáhlejších reg. hist. sborníků a monografií,
např. k dějinám měst (→ Orlová, → Havířov),
k dějinám Slezska a Těšínska. Je členem
řady věd. orgánů, odb. společností, nositelem
několika čs. a pol. vyznamenání.
Lit.: LSČH; Žáček, R.: M. B. – historik lidských osudů,
SlSb 103, 2005; Gawrecki, D.: M. B. – historik Těšínska,
T 48, 2005, č. 1; Janák, D.: K životnímu jubileu M. B.,
ČSZM-B 54, 2005, č. 3. NP
BOŽAN, Jan Josef, katolický kněz, pořada-
tel barokního kancionálu, * 1644 Frýdek
(Frýdek-Místek), † 1. 7. 1716 Chroustovice
(Chrudim).
O jeho působení ve Slezsku nemáme kon-
krétní zprávy. Po přechodu z vratislavské die-
céze do pražské byl 1681 vysvěcen na kněze.
Po krátkém působení v Úboči u Domažlic
přišel 1683 do Chroustovic (nedaleko Chru-
dimi), kde působil jako farář až do své smrti.
B. sestavil rozsáhlý kancionál Slaviček rájský,
který vyšel až po jeho smrti v r. 1719 u zná-
mého tiskaře Václava Jana Tybelyho v Hradci
Králové. Celý tisk, typograficky velmi kva-
litně provedený, byl finančně podpořen hr.
Františkem Antonínem Šporkem. Kancionál
obsahuje přes 820 čes. duchovních písní, jež
jsou uspořádány v první části podle sledu
círk. svátků (k nejpočetnějším patří vánoční
a postní oddíly), v druhé části tematicky
(rozsáhlé celky písní o P. Marii a o svatých,
nejvíce o sv. Václavovi, ale i volné oddíly
s tematikou týkající se obecných kategorií
jako věčnost, peklo, smrt). Více než polo-
vina písní je opatřena notací (písně tíhnou
k durovým tóninám a celkově k poměrně
jednoduchému hud. výrazu), z nichž ně-
které se nám dochovaly jen díky Božanovu
otištění. Stejně jako jiní tvůrci kancionálů
vrcholného baroka přejímá B. do svého díla
st. písně z pramenů rozličných epoch i vy-
znání, kromě písní z před- i pobělohorských
kat. souborů v překvapivě hojném počtu též
skladby reformační (z kancionálů Tobiáše
BOŽEK
BOŽAN
Závorky Lipenského, → J. Třanovského aj.).
Specifickými B. prameny jsou rkp. zpěvníky
východočes. provenience (zpěvník Matyáše
Devotyho) a → písně kramářské (především
z královéhradecké, olomoucké a litomyšlské
tiskárny). Ačkoli část písní není doložena
st. prameny, je otázkou, zda lze některé
z nich pokládat za pův. Božanovy texty,
nebo se pouze nedochovalo jejich dřívější
(zřejmě kramářské) vydání. Podstatné však
je, že představují ml. vrstvu produkce, ná-
ležející tzv. vrcholnému baroku, u které lze
pozorovat zevšeobecnění st. barok. poetiky
v tvorbě pro širší vrstvy. B. se nám tedy jeví
jako ed. dávající prostor soudobým hymno-
grafickým trendům. V do té doby nebývalé
míře B. otiskuje též čes. písně k mešní bo-
hoslužbě a lat. poezii. Velmi mnohostranné
zaměření kancionálu podtrhuje i to, že do něj
bylo zařazeno čtyřicet prozaických rozjí-
mání, která měla vysvětlovat věrouku a bez-
prostředně působit na nábožensky vypjatou
atmosféru vých. Čech (jsou mezi nimi i texty
převzaté z díla → V. Martinedese). Kancio-
nál si po svém vydání získal značnou oblibu,
máme doklady také o jeho hojném užívání
na sev. Moravě a ve Slezsku.
Lit.: Bužga, J.: Slaviček rájský J. J. B., ČSM 5, 1956;
Malura, J. – Kosek, P. (ed.): J. J. B.: Slaviček rájský, Os-
trava – Brno 1999; Kosek, P.: Rozbor nářečních prvků
v kancionále J. J. B., in: Jazykověda – Sborník prací FF
OU 3, 1999.
BOŽEK, Josef, mechanik, vynálezce, * 28. 2.
1782 Bierce (Polsko), † 21. 10. 1835 Praha.
Narozen v rodině těšínského mlynáře. Studo-
val gymnázium v → Těšíně (1799–1803), pak
matematiku a mechaniku v Brně a filozofii
a logiku v Praze. Působil jako vychovatel u hr.
Clam-Martinice a jako mechanik na pražském
polytechn. ústavu (pod vedením Františka Jo-
sefa Gerstnera). Již jako student těšínského
lycea vyrobil řadu modelů strojů a přístrojů
pro Scherschnikovu didaktickou sbírku (→
L. J. Scherschnik). Zabýval se konstrukcí
složitých hodinových strojů (Olomouc, kle-
mentinská hvězdárna, pražská Invalidovna),
náročných zařízení (mechanická ruka a noha
BOŽENEK
pro válečné invalidy), parních a jiných strojů
pro kabinet pražské polytechniky (tkalcov-
ský stav, tzv. valaš. mlýn, postřihovací stroj).
Do dějin techniky se zapsal konstrukcí parního
silničního vozu (1815) a parolodi (1817). Navr-
hoval též konstrukce železničních vagonů pro
koněspřežnou dráhu Budějovice–Linec. Jeho
synové František a Romuald následovali otce
v dráze konstruktérů a vynálezců a byli též
hud. skladateli. Osobnost B. se stala inspirací
pro spisovatele a filmaře (Jaroslav Raimund
Vávra, Jiří Streit ad.).
Lit.: Wurzbach 2; Scherschnik, L. J.: Nachrichten von
Schriftstellern und Künstlern aus dem Teschner Fürsten-
thume, Teschen 1810; Streit, J.: J. B., Praha 1946. MM
BOŽENEK, Karel, muzikolog a hudební peda-
gog, * 4. 9. 1938 Valašské Klobouky (Zlín).
Hud. zájmy rodičů se promítly do obdobných
synových aktivit. Ty byly – po absolvování
SŠ (1956) – i teoreticky podloženy vysokošk.
studiem na FF UP (1956–60). 1962 se B. stal
odb. pracovníkem Slezského kulturního stře-
diska na zámku → Hradec nad Moravicí, od-
tud 1967 přešel do muzikologického oddělení
Slezského muzea (→ SZM) v → Opavě, kde
pracoval až do r. 1987. Od r. 1962 spolupraco-
val s operním souborem → Slezského divadla
v Opavě, byl členem um. rady, odb. poradcem
a recenzentem operních představení. Své
praktické instrumentální dovednosti uplatnil
JMl jako um. ved. a hráč souboru Collegium mu-
sicum musei Silesiae. 1987–90 byl dramatur-
gem opery a baletu Státního divadla v Ostravě
(→ NDM). 1990–93 působil jako hl. drama-
turg um. hudby Pragokoncertu. 1993 se stal
odb. asistentem Ústavu historie a muzeologie
FPF → SU (1999 Ph.D.) a 2001 doc. téhož
pracoviště (habilitační práce Opavská opera,
2000). B. publikační činnost je zaměřena k te-
matice souvisící s jeho profesionálními zájmy,
tj. k hist. a sociologickým problémům vývoje
slez. hud. kultury. Dlouhodobě se podílel
na výzkumech Divadelního ústavu ČSAV
(výzkumy vazeb operní dramaturgie a návš-
těvnosti, hist. vývoje a spol. funkce operních
souborů atd.). Recenzentskou činností přispí-
val do celostát. odb. i denního tisku. JM
135
BRAMBOROVÁ VÁLKA
BRAMBOROVÁ VÁLK A , neúspěšný pokus
habsburské monarchie využít vymření ba-
vorských Wittelsbachů (1777) k připojení
Bavorska za územní náhrady v Porýní.
Proti posílení Rakouska vystoupilo Prusko
a Sasko. V létě 1778 vstoupila prus. armáda
do severových. Čech, ale k větší bitvě s rak.
armádou, očekávající pod vedením Josefa II.
útok v prostoru mezi Hradcem Králové
a Jaroměří, nedošlo. Prusové obsadili také
Opavsko; přes dílčí úspěchy rak. armády
pod velením generála Laudona a její pronik-
nutí do prus. Slezska a Kladska na jaře 1779
rozhodujícího voj. úspěchu nebylo dosa-
ženo a 13. 5. 1779 byl uzavřen mír v → Tě-
šíně. Válka, v níž se příliš nebojovalo, ale
pouze vyjídalo domácí obyv., byla posměšně
nazvána bramborovou.
Lit.: šifra „om“: Mír těšínský, T 13, 1970, č. 4; Havlí-
ček, B.: 210. výročí Těšínského míru, T 32, 1989, č. 4.;
Gebauer, J. – Štěpán, V.: Válečná kronika Opavska
(1060–1945), Kravaře 2001; Gawrecki, D. a kol.: Dějiny
Českého Slezska 1740–2000, Opava 2003. LD
BRANDT-KÖSTLIN, Theodor (vl. jm. Theodor
Brandt), herec, režisér a divadelní ředitel,
* 21. 11. 1855 Wien (Rakousko), † 12. 11.
1939 [l.].
Studoval na Wolffově divadelní akademii
a u Alexandra Strakosche. Prošel divadly mj.
v Berlíně, Bratislavě a Petrohradu, režisér ví-
deňského Burgtheatru. 1920–22 ředitel Ně-
meckého divadla v → Ostravě (→ Deutsches
Theater in Mährisch Ostrau). S ním přišli
herci Helene Brandt-Schüllerová, Lucie
Lißlová, Otto Mazel ad., v operetě zpívali
(do jejího zrušení i s operou v sezoně 1921–22)
subreta Anny Mannová a Hugo Steinherr
(zároveň režisér), v opeře Betty Nordingová,
Emil Sarsky, Paula Ulmová ad. B. režíroval
Gas Georga Kaisera (1920), Rausch Augusta
Strindberga (1921) aj. Často zval k hostování
herce vídeňského Burgtheatru.
Lit.: Pregler, H.: Die Geschichte des deutschsprachigen
Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944,
disertační práce, Wien 1965 (kopie v AMO). JŠt
BRATRSTVA NÁBOŽENSKÁ → Náboženská
bratrstva
136
BRÁZDA
BRAUN, Edmund Wilhelm August, historik
umění, konzervátor památkové péče, vy-
sokoškolský pedagog, * 23. 1. 1870 Epfen-
bach (Německo), † 23. 9. 1957 Nürnberg
(Německo).
Po studiích dějin umění a klasické archeo-
logie na univerzitách ve Freiburgu, Lipsku
a Heidelbergu (v l. 1894–97) působil jako
asistent v Germanisches Museum v No-
rimberku a v l. 1897–1935, 1939–40 a opět
1942–45 jako ředitel → SZM v Opavě. Měl
mimořádné zásluhy o vybudování umělec-
ko-hist. oddělení a výtvarně-hist. průzkum
Slezska. Byl autorem řady kunsthist. mo-
nografií, zejm. o keramice, drobné plastice
a zlatnictví. Postupně u něj převládl zájem
o → sochařství barok. v čes. zemích (Studien
zur Geschichte der Barockplastik in Böhmen,
Mähren und Schlesien, 1931). Od r. 1898 byl
konzervátorem vídeňské ústřední komise pro
památkovou péči a po vzniku ČSR předse-
dou Svazu německých muzeí. V l. 1932–34
vyučoval dějiny umění na něm. univerzitě
v Praze a v l. 1947–51 byl prof. dějin umění
na univerzitě v Norimberku-Erlangenu.
V době opavského působení redigoval a vy-
dával něm. vlastivědný časopis pro Slezsko
→ ZGKGS a přispíval do renomovaných
umělecko-hist. časopisů a revuí, zejm.
v Německu a Rakousku. Z jeho monografií
uveďme např. práce o knižní malbě (Beiträge
zur Geschichte des Trierer Buchmalerei
im früheren Mittelalter, 1895) a o vídeňské
porcelánce (Geschichte der k. k. Wiener
Porzellan-Manufaktur, 1907). Jeho písemná
pozůstalost mimořádné dokumentární hod-
noty je deponována v uměleckohist. oddělení
SZM v Opavě. Kde je uložena část pozůsta-
losti z dob poválečného působení v Německu,
není známo.
Lit.: BSSSM 8; Šopák, P.: E. W. B., Opava 2008.
Obr.: V108. MM
BRAUNSEIFEN → Ryžoviště
BRÁZDA , Vladimír, operetní dirigent, *27. 5.
1920 Klopotovice (Prostějov), † 6. 8. 2001
Ostrava.
BRENPARTIJE
BRÁZDA
Studoval ostr. obch. akademii a současně byl
žákem klavíristy Emila Mikelky a sklada-
tele → F. M. Hradila na Masarykově ústavu
hudby a zpěvu v Moravské → Ostravě. 1939
se stal korepetitorem baletu ostr. divadla
a současně studoval dirigování u → J. Vo-
gla. 1945 se stal dirigentem ostr. operety (→
NDM), které věnoval dlouholetou dirigent-
skou a dramaturgickou činnost. Uváděl díla
klasické vídeňské i franc. operety, skladby
ostr. skladatelů (např. Pasekáře a Děvčátko
z kolonie → R. Kubína), známé operetní
skladby Jaroslava Křičky, Julia Kalaše
a dobově oblíbené operety sov. autorů. Po-
hotové klavírní umění B. zúročil v rozhl.
a telev. pořadech zaměřených na operetu.
Věnoval se i hud. skladbě – psal operety,
hudbu k rozhl. kabaretům i scén. hudbu pro
ostr. činohru.
Lit.: BSSSM NŘ 3; Hradil. JM
BRENPARTIJE, neformální společenství bez-
domovců v ostravské průmyslové aglomeraci,
kteří zejména v období mezi dvěma světovými
válkami obývali hutnické haldy – odvaly.
Pojem vznikl spojením slangového „bren“
(německy Brennspiritus = denaturovaný líh
na pálení) a hovorového „partie“ (živelně
vzniklé společenství lidí). Byla to společen-
ství nezaměstnaných bezdomovců z nejniž-
ších spol. vrstev, která zejm. v meziválečném
období žila pod hutnickými odvaly na bře-
zích Ostravice mezi dělnickými osadami
ve Vítkovicích a Kunčičkách (→ Ostrava).
Jimi obývaný prostor považovali za „svo-
bodný stát“, který měl neformální hierar-
chickou strukturu, v jejímž čele stál „král“.
Dobrovolně nebo pod robustním nátlakem
silnějších dodržovali členové, kteří se na-
zývali „chachaři“, nepsaný řád. Majoritní
společností kraje byli trpěni, protože svůj
nestandardní způsob života vedli na uza-
vřeném prostoru a své okolí obtěžovali jen
výjimečně, hl. žebrotou. Jejich „mravní ko-
dex“ jim nedovoloval krást (snad s výjimkou
koček a psů, jejichž masem si vylepšovali
svůj jídelníček). Od majoritní společnosti
137
BRŇOVJÁK
prům. velkoměsta se odlišovali notorickým
alkoholismem, nízkou úrovní gramotnosti,
nehygienickým způsobem života (bydlení
v haldových kavernách, používání zdravotně
závadné vody z řeky Ostravice, nedostatečná
ochrana těla před horkem a chladem, strava
ap.) a autosugerovaným pocitem absolutní
svobody. Příslušníky b. kosily časté nemoci,
jako důsledek nevhodných životních pod-
mínek, a úrazy, způsobované zejm. žhavou
struskou. Součástí mentality příslušníků b.
bylo pohrdání životním stylem vyšších vrstev
majoritní společnosti, produktem čehož byly
občasné uměle vyvolané konflikty zpravidla
recesistické povahy (spor s ostr. primátorem
→ J. Prokešem o právo účasti „krále“ v ofi-
ciální delegaci magistrátu na měst. oslavách
1. máje, žaloba na Tomáše Baťu pro porušení
vzdušného prostoru republiky ap.). B. byly
vděčnou inspirací spisovatelů čerpajících
své náměty z minulosti prům. Ostravska (→
J. Filgas, → V. Juřina, → O. Šuleř). Na mo-
tivy Juřinovy prózy Zpráva o státu Halda
nastudovala → Komorní scéna Aréna r. 2009
drama Brenpartija. MM
BRŇOVJÁK, Jiří, historik a vysokoškolský
učitel, * 18. 8. 1978 Frýdek-Místek.
Vystudoval historii na FF → OU (1996–2003),
kde pokračoval postgraduálním studiem
hosp. a soc. dějin u → T. Krejčíka (Ph.D.
2005). Krátce pracoval v → AMO a → ZAO,
od r. 2008 působí na katedře historie a v Cen-
tru pro hospodářské a sociální dějiny FF OU.
Od t. r. místopředsedou ediční řady Nobilitas
in historia moderna, od r. 2010 členem vý-
konné redakce periodika Historica. Revue
pro historii a příbuzné vědy. – Zabývá se po-
lit. a soc. dějinami čes. zemí v 17.–18. stol.
s důrazem na habsburskou monarchii a Slez-
sko, pomocnými vědami hist. (diplomatika,
heraldika), specializuje se na problematiku
čes. pobělohorské šlechty (zejm. proces udě-
lování čes. šlechtických titulů a inkolátů).
Je autorem edice Kryštof Bernard Skrbenský
z Hříště. Paměti hornoslezského barokního
BRODA
BRŇOVJÁK
šlechtice (2010) či ed. publikace Nobilitace
ve světle písemných pramenů (2010).
Lit.: LČH.
BRODA , Jan, učitel, folklorista, bibliofil,
* 30. 1. 1911 Drogomyśl u Cieszyna (Polsko),
† 6. 1. 2007 Skoczów (Polsko).
Studoval na pol. uč. ústavu v Cieszyně (→ Tě-
šín) a Ostrzeszowě, kde poté učil na ZŠ. 1938
se vrátil na Těšínsko a začal pracovat na ško-
lách v Gutech, Pruchné a Górkach Wielkich.
V l. 1950–55 se účastnil akce sbírání slez. pí-
sňového → folkloru, přispěl souborem 2 500
→ lid. písní. Přibližně stejný počet textů ob-
sahuje B. sbírka přísloví, která byla včleněna
do monumentálního čtyřsvazkového díla
Nowa księga przysłów polskich (1969 –78).
V době působení v Górkach Wielkich se se-
známil s → vypravěčem Franciszkem Żert-
kou, jemuž věnoval Opowieści góreckiego
stulatka Franciszka Żertki (1969). Zabýval
se rovněž → zvykoslovným cyklem rodin-
ným i → výročním. Jako bibliofil se zaměřil
na staré těšínské tisky a rukopisy. Jeho sbírka
rukopisů patří k ojedinělým pramenům dě-
jin těšínského písemnictví, díky ní známe
mnohé st. těšínské autory (počínaje Jakubem
Galaczem z Těrlicka z přelomu 17. a 18. stol.).
Její součástí je mnohatisícový soubor do-
pisů → G. Morcinka, → W. Krząszcza, →
Z. Kossakové, → J. Łyska, Jana Wantuły aj.
Evang. písemnictví v něm našlo význ. bada-
tele. B. bibliografie čítá téměř 900 položek,
kolem 250 prací je nadále v rukopisech.
Lit.: Golec, J.: Jan Broda. Bibliografia, Sopot 1996. KK
BROSSMANN, Jan Antonín, piarista, skladatel
a hudební pedagog, * 7. 9. 1731 Fulnek (Nový
Jičín), † 16. 9. 1798 Příbor (Nový Jičín).
1750 vstoupil jako novic do řádu náb. škol
→ piaristů a přijal řádové jméno Damasus
a Sancto Hieronymo. Byl jmenován prof.
filosofie a prefektem v Mikulově, pak pů-
sobil v Kroměříži, od r. 1775 v → Příboře
a od června 1778 jako rektor v piaristické
koleji v Bílé Vodě. Toto období je určeno
především jeho styky s → K. Dittersem von
Dittersdorf, který působil na nedalekém
BROŽ
→ Jánském Vrchu v → Javorníku u vra-
tislavského biskupa Philippa Gotharda
TK Schaffgotsche. V koleji se provozovala círk.
i světská hudba (známé provedení pětiho-
dinového hud. dramatu Bělovodské trhy).
B. podporoval hudbu komponovanou kolej-
ními prof. Psal hl. chrámovou hudbu, slohově
patří k pozdnímu baroku se silným vlivem
klasicismu. Skladby se zachovaly v Kromě-
říži, Brně a zejm. u minoritů v → Opavě.
Z větších skladeb jsou známá především
jeho sepolkra, skladby pozdně barok. ora-
toria kontemplativního rázu. Důležité jsou
také jeho lat. spisy o vyučování zpěvu, ří-
zení hudby a o pravidlech skladby. – Složil
50 mší, offertoria na všechny neděle a svátky,
litanie, 9 responsorií, jeho nejslavnější díla
jsou Adventualia a Guadragesimalia. Jeho
příchod do bělovodské koleje otevřel cestu
novým směrům hudby do Slezska. Spolu-
práce B. a Dittersdorfa ovlivnila hud. kulturu
na slez. → zámcích, kam spolu podnikali
cesty a napomáhali rozvoji → zámeckých
kapel a divadel, např. ve → Slezských Rudol-
ticích, Hošťálkovech, Linhartovech, Velkých
Hošticích, → Hradci nad Moravicí. Ditter-
sdorf jej nazýval „svým otcem v duchovní
hudbě“, jejich přátelství připomíná i ofi-
ciální nekrolog B., jehož autorem je právě
Dittersdorf.
Lit.: BSSSM 9; Zuber, R.: Hudba v piaristické koleji
v Bílé Vodě, SlSb 60, 1962; Boženek, K.: Slezská hu-
dební centra 18. stol, OM 3, 1971, č. 5–6. KB
BROŽ, Antonín, herec, režisér, divadelní ředi-
tel, * 9. 9. 1895 Kunovice (Uherské Hradiště),
† 22. 12. 1983 Ostrava.
Absolvent varhanického oddělení Státní
konzervatoře v Brně (1915), působil v diva-
dlech v Brně (1918–22), → Ostravě (1922–41,
1945–46, 1954–63), kde ztvárnil postavy
Filipa Dubského v Našich furiantech (1954),
kardinála Angeliho v Janu Husovi (1958),
Profesora v Loupežníkovi (1956) nebo kan-
tora Čížka v Zapadlých vlastencích (1959),
také v → Opavě (1947–53) a Českém → Tě-
šíně (zde v r. 1946 ředitel). V → Těšínském
divadle založil operetní soubor. Režíroval
138
BROŽ
hry Malostranská humoreska Jana Nerudy
a Františka Götze (1946), To byl český muzi-
kant Saši Razova a Jindřicha Černého (1946),
Ulička odvahy Jiřího Mahena (1946). Hrál
ve filmu, např. továrníka Krutinu v Muži
nestárnou (1942).
Lit.: BSSSM 3; Zbavitel, M.: Osm hereckých portrétů,
Ostrava 1985; Almanach 50 let Těšínského divadla,
Český Těšín 1995. AJ
BROŽ, Josef, malíř, grafik, scénograf * 13. 8.
1904 Krásno nad Bečvou (Valašské Meziříčí,
Vsetín), † 12. 10. 1980 Praha.
Studoval Střední odbornou školu na zpra-
cování dřeva ve Valašském Meziříčí, VŠUP
u Bedřicha Hofbauera (1927–34) a u Fran-
tiška Kupky na École des Beaux Arts v Paříži
(1934–35). Byl krajinářem s tendencí k volné
dram. traktaci a schopností monumentalizace
krajiny (např. Ležáky, 1947); real. směřování
vystupňoval v 50. a 60. l. do společensky
angažované malby, za což získal tituly za-
sloužilý a nár. umělec. Byl členem Umělecké
besedy a Skupiny 58. Vystavoval v Alšově
síni Umělecké Besedy v Praze (1943), teh-
dejší Severomoravské galerii výtvarného
umění v → Ostravě (1967; dnes → GVUO),
pražském Mánesu (1968, 1974). Je zastoupen
ve sbírkách NG, GVUO a MG Brno.
Lit.: Burian, J. – Řeřucha, V.: J. B. Umělecké profily 2,
Praha 1976; Valoušková, K.: J. B. Obrazy (katalog vý-
stavy ve Valašském Meziříčí), 2004.
Obr.: V179. PH
BROŻEK, Ludwik (pseud. Jan Kurzelowski),
muzejní a kulturní pracovník, knihovník,
bibliograf, * 25. 8. 1907 Karviná, † 7. 6. 1976
Cieszyn (Polsko).
Po gymn. studiích v → Orlové (1919–21)
a v Cieszyně (→ Těšín, 1921–27) studoval
teologii na Jagellonské univerzitě v Kra-
kově (1927–28), kterou nedokončil, ab-
solvoval však pedagogická studia tamtéž.
V l. 1928–31 působil v růz. kulturně-polit.
funkcích a spolupracoval s redakcí → Zara-
nia Śląskiego v Katovicích. V l. 1931–35 učil
ve Skočově (Polsko) a Cieszyně, r. 1935 pře-
sídlil do Katovic jako pracovník Slezského
institutu (Instytut Śląski) a asistent Slezské
139
BRÜCKNER
knihovny (Biblioteka Śląska). Prosazoval
ideu „tradičního regionalismu“ a dostal
se do rozporu s příslušníky mladé generace
slez. intelektuálů vnímajících regionalismus
jako faktor kult. integrace Slezska s Polskem.
Po → záboru Zaolzí Polskem přesídlil r. 1938
zpět do Cieszyna, kde od r. 1939 působil
jako ředitel-kustod Měst. muzea. Za války
pracoval jako horník a stavební dělník,
v r. 1945 se vrátil a jako ředitel muzea vy-
budoval vynikající knihovnu silesiak, kterou
po jeho smrti odkoupila Filologická fakulta
Slezské univerzity v Katovicích. Po druhé
svět. válce rozvinul bohatou věd. činnost,
která se soustředila na kult. dějiny a biblio-
grafii → Těšínska a na etnografii. Uveřejnil
na 500 titulů knižních a čas. prací (Materiały
do bibliografii o Ciezsynie, in: Pamiętnik
Cieszyński 1, 1961; Cieszyn. Zarys rozwoju
miasta i powiatu, 1963 [spoluautor]; Pisarze
śląscy XIX i XX wieku, 1963; Folklor i jego
odbicie w regionalnej kulturze i literaturze
Śląska Cieszyńskiego, 1969). Pracoval v odb.
spolcích i komunální samosprávě (politicky
byl stoupencem Stronnictwa Demokra-
tycznego). Pozůstalost spravuje Biblioteka
Śląska Katowice.
Lit.: BSSSM 3; ŚSB 2; SBZC 1; Fazan, M.: Dr. L. B., ZS
1976; Brożek, A.[ed.]: Między Krakowem i Cieszynem,
Opole 1979. MM
BRÜCKNER, Paul, novinář, spisovatel, * 30. 9.
1900 Světlá (dnes Světlá Hora, Bruntál),
† 5. 3. 1972 Wien (Rakousko).
Byl synem lesního úředníka, který v něm
probudil lásku ke kraji pod → Pradědem.
Jako účetní pracoval v Radimi u → Krnova,
potom působil jako novinář v Dolní Lipové
a v Praze a r. 1930 byl deníkem Morgenpost
vyslán jako zpravodaj do Vídně. Pověst
si získal především jako spisovatel biografií
zajímavých osobností, jejichž původ a život
nebyl mezi veřejností příliš znám. Vydal vlas-
tivědné knihy Im Altvaterland (1964), druhý
díl Altvaterheimat (1966). Jeho poslední pu-
blikace byla Allerhand aus dem Sudetenland
(1970). B. psal pro řadu časopisů články,
BRUNTÁL
BRÜCKNER
v nichž se zabýval historií, zvyky a tradicemi
Jesenicka.
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlan-
des, Wolfratshausen 1964; kol.: Freudenthal und seine
Kreisgemeinden, Esslingen 1990; Martinek, L.: Litera-
tura německého a českého jazyka na (stávajícím) okrese
Bruntál, in: Literatura v českém a polském Slezsku,
Opava – Cieszyn 1996. LM
BRUNTÁL , německy Freudenthal, město v zá-
padní části Nízkého Jeseníku na Černém po-
toku; 16 625 obyvatel (2011).
Podle Uničovské listiny z r. 1223 zal. před
r. 1213 jako zeměpanské město, první v čes.
zemích na magdeburském právu (der Freu-
dental). Přemysl Otakar I. udělil městu
horní právo. Jeho bohatství plynulo z těžby
zlata, stříbra a olova a z výhodného posta-
vení na trase obch. cest. Pův. město patrně
vzniklo v místech dnešní vsi Staré Město se-
verozápadně od centra B. Při tamním kostele
Zvěstování P. Marie se vstupním portálem
z 2. třetiny 13. stol. byly r. 2011 objeveny
základy trojlodní románské baziliky z doby
založení Bruntálu. Pův. město král., poté ma-
jetek → Přemyslovců opavských, od r. 1476
zástava a od r. 1506 přímé vlastnictví pánů
z Vrbna (→ Bruntálští z Vrbna). Za je-
jich vlády prodělalo město velký rozmach.
V 16. stol. se v okolí těžila železná ruda
a vyrábělo železo. Ve zdejším zámku hostili
císaře Rudolfa II., jeho bratra Matyáše i zim-
ního krále Friedricha Falckého. R. 1621 bylo
město i panství Vrbnům zkonfiskováno pro
účast v protihabsburském odboji a předáno
→ řádu něm. rytířů. Město utrpělo za →
třicetileté války. Kult. význam mělo zalo-
žení koleje → piaristů s gymnáziem r. 1731
(zanikla 1778). Za prům. revoluce se B. stal
jedním z nejvýznamnějších slez. center tex-
tilního průmyslu a prostřednictvím zde pů-
sobící tkalcovské školy také průkopníkem
techn. inovací v oboru. R. 1872 byl napojen
na síť rak. železnic (→ dopravní poměry)
a v r. 1871 zde bylo obnoveno gymnázium.
R. 1805 žilo v B. 2 823 obyv., r. 1910 již
8 066, z toho 7 939 → Němců, r. 1930 9 676
obyv., z toho 8 904 Němců. Obyv. převážně
něm. národnosti s nevolí přijalo vznik ČSR.
140
BRUNTÁL
Od r. 1921 byl B. sídlem velmistra řádu něm.
rytířů. R. 1938 byl připojen k tzv. sudetské
župě. V l. 1945–46 bylo obyv. něm. národ-
nosti odsunuto a město osídleno přesídlenci
z jiných čes. krajů. Byla zde vybudována
řada moderních prům. závodů (textilní, stro-
jírenské, hydrometalurgické). Okr. město,
sídlo okr. soudu, vlastivědného muzea (→
Muzeum v Bruntále; od r. 1998 vydává pe-
riodikum Sborník Bruntálského muzea), →
SOkA a několika SŠ. – Město zal. na pravo-
úhlém půdoryse, obehnáno místy dochovanou
hradbou s baštami. Měšťanské domy na nám.
s renes. jádry, avšak s exteriéry z 19. stol.,
výjimkou tzv. Gabrielův dům s renes. štítem
(cca 1600). V sz. cípu měst. hradeb stojí zámek
na půdorysu výseče vzniklý postupnými do-
stavbami do obvodu hradeb got. měst. hradu
Bruntálskými z Vrbna ve 2. polovině 16. stol.
(věž kolem r. 1600). Stavba završena r. 1608
Janem ml. již v manýristickém duchu (arká-
dové nádvoří). Dnešní vzhled dala zámku ba-
rok. úprava interiérů i exteriérů z l. 1766–77
podle projektu G. F. Ganse (→ Gansové)
a Franze Alexandra Neumanna, syna bruntál-
ského důchodního. Uvnitř obrazy → J. Jablon-
ského, malby P. Assmanna (→ Assmannové)
ad. Po r. 1820 se stal zámek sídlem velmistra
řádu, dnes slouží kult. a muzejním účelům.
Zámecký park, vznikající postupně od 2. po-
loviny 16. stol. až do konce 19. stol. využil
místo zrušené fortifikace a hosp. zázemí
zámku (zdobí jej 16 mytologických plastik,
převážně z 19. stol.). Farní kostel Nanebe-
vzetí P. Marie (zamýšlen jako dvojvěžový,
avšak realizována pouze již. věž) pochází pa-
trně z 2. poloviny 13. stol., zaklenut byl kon-
cem 15. stol. a renes. upraven v 2. polovině
16. stol. V období baroka kostel upravován
a přistavěny boční kaple, ve 2. pol. 19. stol.
novogot. úpravy (zejm. portálů). Uvnitř renes.
náhrobky pánů z Vrbna, obrazy → I. Raaba
ze 70. l. 18. stol., R. a F. Templera (→ Temp-
lerové) a → A. Adama z poslední čtvrtiny
19. stol., novogot. oltář od B. Kutzera (1855,
→ Kutzerové). Býv. piaristický kostel P. Ma-
rie Těšitelky (dnes chrám pravoslavné církve)
BRUNTÁLŠTÍ Z VRBNA
BRUNTÁL
je z l. 1739–52 (projektoval 1730 Felix Anton
Hammerschmidt); oltářní obraz sv. Josefa Ka-
lasanského od → J. K. Handkeho, sochy od →
A. Zahnera. Pův. hřbitovní kaple sv. Archan-
děla Michaela na oktogonálním půdorysu
vznikla v r. 1674 (dnes smuteční síň). Neogot.
evang. kostel byl vystavěn v l. 1883–87 podle
projektu Hermanna Grunera. Z novějších
staveb je význ. především neorenes. Spole-
čenský dům z l. 1884–85 (Franz Meissner)
a novobarok. Kat. dům z r. 1896 (H. Gruner).
Ze sochařské výzdoby je pro město typický
zejm. sloup sv. Trojice na nám. z r. 1715
od Kryštofa Kimmela. Na hřbitově se na-
chází působivý náhrobek rodiny Macholdovy
od → J. Obetha z r. 1922. Na Uhlířském vr-
chu nad městem byl v l. 1756–65 (na místě
st. dřevěné kaple) zbudován poutní kostel
P. Marie Pomocné (→ poutní místa, auto-
rem zřejmě G. F. Gans). Město bylo r. 1992
prohlášeno za měst. památkovou zónu.
V B. se narodili: malíř → J. K. Fritsch, význ. he-
rečka předních evr. scén → T. Kronesová, básník →
H. Maschke, novinář Ferdinand (Ferry) Gruner
(1872–1920), spisovatelé → R. Thiel a → B. H. Wittek,
spisovatelka → M. A. M. Just, pol. herečka a zpěvačka
Irena Anders, známá pod pseud. Renata Bogdańska
(1920–2010), dramaturg → K. Langer, něm. histo-
rik, znalec východoevr. dějin Jörg Konrad Hoensch
(1935–2001), sestry zpěvačky Ida Kellarová (* 1956)
a Iva Bittová (* 1958) ad.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 14; Heeger, V.: Festschrift
anlässlich der 700-Jahrfeier der Ferleihung des deutschen
Stadtrechtes an die Stadt Freudenthal, 1213, Freudenthal
1913; Irgang, W.: Freudenthal als Herrschaft des deut-
schen Ordens 1621–1725, Bonn – Bad Godesberg 1971;
Guzanová, L. (red.): Proměny města Bruntálu, Bruntál
1985; Gottwald, A. – Rössler, H.: Freudenthal und seine
Kreisgemeinden, Esslingen 1990; Prix, D.: Stavební vý-
voj kostelů Nanebevzetí Panny Marie (dříve sv. Václava)
v B. a Zvěstování Panny Marie ve Starém Městě u Brun-
tálu ve středověku, ČSZM-B 40, 1991, č. 2; Štěpán, V.:
Historie zámku B., Bruntál 1998; Kouřil, P. – Prix, D. –
Wihoda, M.: Hrady českého Slezska, Brno 2000; Herge-
thová, K. – Niesner, T.: Pozdrav z B. – B. na dobových
pohlednicích, Bruntál 2003.
Obr.: HZ6–8; K2; M13–18; PM7; V (5, 41, 62); Z4.
MM + JI
BRUNTÁLŠTÍ Z VRBNA, šlechtický rod slez-
ského původu.
Psali se po vesnici Vrbnu (Wierzbno, Wür-
ben) u Svídnice. Ve znaku, který prošel
141
BRUNTÁLŠTÍ Z VRBNA
vývojem, měli v modrém štítu zl. břevno mezi
6 zl. liliemi (po 3 nahoře a dole), klenotem
byl sloup prostřelený šípem. Nejst. historie
rodu je nejistá, jeho první členové zahynuli
zřejmě v bitvě u Lehnice r. 1241. Ve 2. po-
lovině 14. stol. získali Vrbnové nepochybně
lenní statky na Moravě i v opavském Slezsku.
Význ. osobností byl na přelomu 14. a 15. stol.
Hyncík, s nímž se setkáváme jako s biskup-
ským leníkem na Krnovsku, kde držel Dě-
vice (dnes Dívčí Hrad). V 1. polovině 15. stol.
získali Vrbnové do zástavní držby → Hlučín,
po jeho ztrátě obdrželi zástavou → Bruntál
a v 70. l. 15. stol. koupili panství → Bohu-
mín. V r. 1506 přešel do jejich dědičného
vlastnictví Bruntál, podle něhož se začali
psát. Jejich držba se významně rozšiřovala
v 16. stol. Již na jeho poč. byly sňatkem při-
dány → Klimkovice, kolem r. 1520 Velké
Heraltice, Stěbořice ad., v l. 1542–1629
drželi panství hlučínské, 1584–1636 také
panství frýdecké. – Vrbnové se rozdělili
do několika větví, s postupem → reformace
se odlišili i náboženstvím. Zatímco brun-
tálští a heraltičtí byli protestanty, hlučínští
se stali horlivými katolíky. K význ. členům
rodu náleželi např. Bernart z Vrbna († 1587),
katolík studující na olomoucké jezuitské aka-
demii, člen řádu maltézských rytířů, který
podnikl cestu do Svaté země a byl kandidá-
tem při volbě olomouckého biskupa r. 1578.
Představitelem slez. protest. inteligence byl
naproti tomu Hynek ml. (1589–1614), zeť
Karla st. ze Žerotína, vlastník bruntálského
a kolštejnského panství, který vzdor před-
časné smrti zanechal deník dokumentující
jednání a polit. stanoviska slez. stavů před
stav. povstáním. Tento proud ve stav. po-
vstání reprezentoval Jan ml. (1590 – po 2. 4.
1642), v l. 1619–20 opavský zem. hejtman
a direktor morav. stavů. Po smrti Hynka ml.
získal bruntálské panství a udržoval přátel-
ské kontakty s Janem Jiřím Krnovským (→
Hohenzollerni). V lednu 1620 se účastnil jed-
nání v Prešpurku o konfederaci s uh. stavy
a po Bílé hoře uprchl ze země do emigrace.
Bruntálsko bylo konfiskováno ve prospěch →
BRUŠPERK Z VRBNA
BRUNTÁLŠTÍ
řádu něm. rytířů. V závěru života se z emi-
grace vrátil a žil v Šenově, kde literárně zpra-
coval své zážitky a polit. názory. – Kat. větev
Vrbnů v době stav. povstání reprezentoval
Václav ml. (1589–1649), který r. 1624 získal
titul říšského hr. Jako přesvědčený katolík
od začátku povstání stál na cís. straně. Již
v r. 1618 byl cís. komořím, pak tajným radou.
V r. 1623 získal konfiskovaný → Fulnek, také
Paskov a odumřelé biskupské léno Zábřeh
(dnes část Ostravy). V r. 1629 prodal Vrbny
dlouho držené hlučínské panství. – Vrbnové
zachovali kontinuitu až do 20. stol., potomci
drželi zejm. Jaroměřice nad Rokytnou, Hole-
šov s Rymicemi a Velkou Střelnou. V r. 1898
Rudolf Christian Wilhelm získal cís. souhlas
připojit k rodovému označení také jména
a erby rodů Kaunitz, Rietberg a Questen-
berg. Tak vznikl rod hrabat Wrbna-Kaunitz-
-Rietberg-Questenberg und Freudenthal.
Lit.: BSSSM 10; Fukala, R.: Karel, Jiří a Jan B. z V. a je-
jich životní osudy v pobělohorské emigraci, in: Víra nebo
vlast? Exil v českých dějinách raného novověku, Ústí
nad Labem 2001; Fukala, R.: Počátky panského rodu B.
z V. Slezsko-moravské vztahy v genealogii rodu, Králo-
véhradecko 4, 2007; Mašitová, P.: Opava jako rezidenční
město hornoslezské šlechty v raném novověku na pří-
kladu členů rodu B. z V., in: Korunní země v dějinách
českého státu III., Praha 2007.
Obr.: K2. LD
BRUŠPERK (Frýdek-Místek), německy Brauns-
berg, město na řece Ondřejnici, jemuž se pro
jeho malebnou siluetu přezdívá „lašský bet-
lém“; 3 827 obyvatel (2011).
B. vznikl jako jedno z ekon. center rozsáhlého
hukvaldského panství. Podle zakládací listiny
olomouckého biskupa Bruna ze Schauen-
burku z 6. 12. 1269 (dochovaný exemplář
je však pozdější kopií), bylo zal. jako kolo-
nizační osada na zeleném drnu, mělo se řídit
magdeburským právem a naučení brát z →
Opavy. Bylo vybudováno na vršku s jádrem
okolo protáhlého nám. Při založení nezískalo
hradební právo a existence hradeb, o jejichž
stavbě se uvažuje k r. 1389, není prokázána
(bezpečně se ví jen o sypaném valu). Zprávy
o počátečním vývoji města jsou skromné, pro
jeho hosp. rozvoj bylo důležité osvobození
142
BRUŠPERK
od odúmrti biskupem Mikulášem r. 1389. Při
častých zástavách hukvaldského panství pře-
cházelo ve 14. a 15. stol. do rukou různých dr-
žitelů, po husitství bylo zastaveno i známým
hejtmanům Mikuláši Sokolovi z Lamberka
a → Janu Čapkovi ze Sán. Tepr ve v r. 1511
byl B. i s panstvím vyplacen. Udělení práva
na konání týdenního trhu a tří trhů výročních
olomouckými biskupy v l. 1545–68 vytvořilo
předpoklad pro prosperitu řemesel, podobně
jako právo vařit a šenkovat pivo 44 měšťan-
ským domům (1567). B. patřil k typu ře-
meslnicko-zemědělských měst, ve výrobní
struktuře se uplatňovali řemeslníci, zejm.
soukenického cechu, ale význ. úloha připa-
dala také zemědělství. Proslulým se stalo
včelařství se speciálním brušperským me-
dařským právem (1665). Podle urbáře
z r. 1581 měl B. 53 měšťanských domů, počet
obyv. dosahoval asi 350–400 osob. – Odpor
proti nebýv. povinnostem k biskupské vrch-
nosti byl v r. 1599 tvrdě potrestán a potlačení
odporu bylo vy užito i k upevnění protirefor-
mace. Těžce byl B. postižen v průběhu → tři-
cetileté války – od plenění → lisovčíky v její
počáteční fázi, přes zpustošení Mansfeldem
v r. 1626, až po vydrancování Švédy v r. 1643.
Voj. výdaje na boje s Turky, ale zejm. uzavření
tradičního obch. spojení a odbytu výrobků
úpadek dovršily. – Hosp. vzestup v 18. stol.,
hl. rozmach soukenictví, vyvrcholil v po-
čátečních desetiletích 19. stol. Do r. 1791
vzrostl počet domů na 305 a obyv. na 1 689
(z nich 244 náleželo k soukenickému cechu,
poč. 19. stol. jejich počet překročil dokonce
400). Posílení úlohy B. ukazuje i zřízení
magistrátu v r. 1793 a vynětí z podřízenosti
vrchnostenskému soudu. Význ. faktorem byl
od 2. poloviny 18. stol. růst předměstí. Parce-
lací vrchnostenského dvora vznikla v r. 1790
v sousedství osada Antonínov a r. 1830 Bo-
rošín. V polovině 19. stol. měl B. již 3 500
obyv. Po požárech, zejm. v r. 1802, se změnil
i charakter zástavby, převážně dřevěné domy
ustoupily zděným. – Krize řemeslné výroby,
nezdar pokusů o zprůmyslnění města a roz-
mach ostr. průmyslu, vyvolávající emigraci
BRYNDA
BRUŠPERK
místních obyv., vedly ve 2. polovině 19. stol.
ke stagnaci, která se promítla v poklesu lidna-
tosti (1921 jen 2 909 obyv.). K izolaci přispěl
i nezdar snah o napojení B. na železnici. –
Ve 2. polovině 19. stol. se B. stal centrem čes.
nár. života, což se promítlo i v rozvoji spolkové
činnosti. V r. 1868 byl zal. Čtenářsko-pěvecký
spolek Bruno, později změněný v Katolicko-
-politickou jednotu, základ polit. katolicismu
ve městě. Protiváhou byla v r. 1892 ustavená
Řemeslnická beseda, k níž inklinoval v r. 1891
zal. Sokol. V r. 1879 vznikla místní orga-
nizace hasičů. Význ. úlohu v místním hosp.
a kult. dění sehrávaly zdejší peněžní ústavy
(1869 Občanská záložna, zlikvidovaná 1889;
1899 Kampelička;1900 Národní záložna pro
Brušperk a okolí). – Meziválečné období dále
posílilo kovozemědělský charakter města.
V r. 1928 bylo zavedeno autobusové spojení
s → Ostravou. Měst. areál byl rozšiřován
výstavbou na Závodí (na druhém břehu řeky
Ondřejnice). Za okupace se B. stal městem
partyzánů, spojnicí měst. sabotážních skupin
a partyzánských oddílů. Za odbojovou činnost
bylo přes 70 osob vězněno a 50 ji zaplatilo ži-
votem. – Po osvobození sloužila nová školní
budova v B. do r. 1955 jedné z fakult → VŠB,
v r. 1967 byl otevřen Památník → V. Mar-
tínka, zdejšího rodáka. – Farní kostel sv. Jiří
vznikl zřejmě při založení města, ale je dolo-
žen teprve k r. 1305. Současná stavba je vý-
sledkem postupného vzniku od got. stavby
neznámého stáří (dochován lomený vstupní
portál) přes renes. kostel (věž z l. 1577–80)
po barok. chrám (rozšíření kostela a zaklenutí
v 1. polovině 18. stol., výstavba dvou postran-
ních kruhových kaplí v l. 1744–74, z nichž
kaple sv. Františka sloužila místnímu → náb.
bratrstvu stejného zasvěcení, zal. v r. 1749).
Kaple Sedmibolestné P. Marie na Závodí
(tzv. Svatá voda) vznikla snad už na přelomu
17. a 18. stol. v souvislosti s údajným zázra-
kem kolem milostného obrazu P. Marie, jenž
byl 1749 přenesen do farního kostela. Na ka-
mennou byla přestavěna kolem r. 1817, dnešní
stavba je až z l. 1890–91. Radnici přiká-
zal vybudovat olomoucký biskup v r. 1665,
143
BRYNDA
v r. 1840 byla přenesena do současné budovy,
vystavěné r. 1826. Zděné měšťanské domy
na nám. vznikly na středověkých parcelách
většinou až po požáru r. 1802, výjimkou
je např. Treutlerův dům z r. 1775 s bohatou
štukovou výzdobou (scény vinobraní a ro-
dový znak). Na záp. straně nám. je docho-
váno podloubí. Poč. 70. l. 19. stol. vznikl
adaptací ze st. budovy Národní dům, údajně
nejst. na Moravě. Cenné jsou také barok. plas-
tiky sv. Jana Nepomuckého (1736) a sv. Tro-
jice (1761) na nám. Konstruktivistická škola
na Závodí z l. 1947–51 vznikla podle pro-
jektu → V. Meduny. Hist. jádro města bylo
r. 1992 prohlášeno měst. památkovou zónou.
B. je rodištěm řady význ. čes. kult. pracovníků: historik
a teolog František Pinkava (1845–1907), red. a vyd. →
OT Rudolf Hill (1849–1902), nár. pracovník a advokát
Edmund Palkovský (1858–1930), hudebníci → F. Po-
lášek, → J. Matěj a → O. Palkovský, nár. pracovník →
A. Kubis, spisovatel → V. Martínek aj.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 15; Pinkava, F.: B. a jeho
okolí, Olomouc 1869; Dokoupil, L. (ed.): B., město ni-
koliv nejmenší, Brušperk 1969; Müller, K. – Žáček, R.: B.
Městská privilegia, Opava – Brušperk 1993; Geografie
malých moravských měst 1 (CD publikace), Brno 2002;
Juřák, P.: B. Nahlédnutí do historie města, Brušperk
2009.
Obr.: A (86, 106); E49; K5; M19; Z5. LD + JI
BRYNDA , Karel, divadelní režisér, * 4. 11.
1935 Hřebeč (Kladno).
Absolvent div. rež. na Divadelní akademii
múzických umění v Praze (1968). Působil
v Uherském Hradišti, Příbrami, Olomouci
a Jihlavě (1959–81). Režisér (1981–91) a šéf
činohry (do r. 1989) Státního divadla Ostrava
(→ NDM). V → Ostravě režíroval Hubačův
Dům na nebesích (1982), Čokoládového hr-
dinu Georga Bernarda Shawa (1985), Cestu-
jícího bez zavazadel Jeana Anouilha (1986),
Shakespearova Macbetha (1989) aj. Anga-
žoval herce Arnošta Borovce, Jana Fišara,
Tomáše Jirmana, Evu Kaplerovou, Marii
Logojdovou, Jana Millera, Alexeje Pyška,
Apolenu Veldovou aj. Hostoval v Českém
→ Těšíně, → Opavě, Kladně, Minsku, Par-
dubicích, Praze aj. Spolupracoval s → ČRO.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
BRZOBOHATÝ
BRZOBOHATÝ, František, právník, spisovatel,
* 12. 2. 1838 Luhačovice (Zlín), † 29. 12. 1914
Lipník nad Bečvou (Přerov).
Vystudoval gymnázium v Kroměříži, nej-
dříve se věnoval studiu klasické filologie
a slavistice ve Vídni, přešel však na práva
v Praze, která dokončil na univerzitě v Kra-
kově. Jako právník působil nejdříve v Kra-
kově, potom v → Těšíně, kde se sblížil s →
J. Kalinčiakem. Od r. 1877 si otevřel vl. advo-
kátní kancelář v Lipníku, odkud pocházela
jeho manželka. Tam stál včele úsilí o nár.
uvědomění. Byl členem akad. spolku Mo-
rava, vznikajícího Sokola a průkopníkem reg.
literatury na Moravě. Byl všestranným auto-
rem, publikoval pod mnoha pseud. (Kyselka,
Kyselka Slanovodský aj.) a patřil ke stálým
spolupracovníkům → O. Bystřiny a Aloise
Zábranského. Nejvíce se vysmíval dobovým
předsudkům šířeným hl. → Němci o → Če-
ších a → Moravanech. Proslul také svým
psaním satirických písní s náměry z polit.
života, který poznal jako parlamentní ste-
nograf ve Vídni (Listy z Vídně do Plešovce
na Hané). Zveřejňoval je v Humoristických
listech v l. 1861–64. Tvorbou v hanáckém ná-
řečí (Hořčice a křen: Moravské koření pro
každé bolení, 1863) volně navazoval na Múzu
moravskou → J. H. A. Gallaše.
Lit.: Ficek 1; Slavík, B.: Hanácké písemnictví, Olomouc
1940; Vlastivěda moravská. Literární Morava, Brno 2002.
JS + SU
BRZOTICKÝ, Adolf, architekt, * 18. 2. 1888
Ledeč nad Sázavou (Havlíčkův Brod), † 19. 3.
1956 Praha.
Absolvent čes. techniky v Praze (1907–13),
žák Josefa Schulze, projekčně činný přede-
vším v meziválečném období (oborový rada,
resp. stavební rada ministerstva veř. prací)
na stavbách techn. (mosty, přehrady, vodárny,
elektrárny), obytných (četné vily a nájemní
domy) či sakrálních. Ve Slezsku projekto-
val (díky vlivu a postoji kněze, poslance
a senátora Jana Rýpara) několik tradicio-
nalistických řím. kat. kostelů (Krista Krále
ve Svinově, 1927–29; sv. Viléma Aquilského
144
BŘIDLIČNÁ
ve Vřesině u → Hlučína, 1930; sv. Václava
v Bašce, 1932–1933).
Lit.: NSČVU; Vlček, P. a kol.: Encyklopedie architektů,
stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004;
Šopák, P.: Tři návraty k tradici: římskokatolické kostely
ve Svinově, Vřesině a Bašce, AHUSO 3, 2010.
Obr.: A (63, 70). JJu
BŘESKÝ, Edvard, lékař, spisovatel, * 6. 2.
1889 Frýdlant nad Ostravicí (Frýdek-Místek),
† 24. 6. 1959 Praha.
Po studiu na gymnáziu v → Místku po-
kračoval na Lékařské fakultě UK. Jako lékař
působil nejdříve na Slovensku, pak v Pře-
rově, první svět. válku prožil na ital. frontě
a v Rusku. Byl spoluzakladatelem Masa-
rykovy ligy proti tuberkulóze, 1946 se stal
doc. na UK, přednášel soc. lékařství. Své
lit. práce publikoval v novinách a časopisech
obvykle pod jménem E. Frýdlantský (→ No-
viny těšínské, Besedy času, → MSlR, Zlatá
Praha). Jeho verše byly inspirovány životem
v Pobeskydí. Z větších skladeb lze připome-
nout básně na zbojnické nebo soc. téma (Ten
náš lid, in: Noviny těšínské, 1905; Fabrička
a Balada sobotní, in: Noviny těšínské, 1904).
Lit.: Rusinský, M.: Bard prvý z Beskyd, Opava 1947;
Smolka, Z.: Básníci v zajetí Petra Bezruče, in: Kapitoly
z literárních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava
2000; Oliva, Miloslav:. Kdo byl kdo ve Frýdlantě nad
Ostravicí, Frýdlant nad Ostravicí 2002. JS
BŘEZANOVSKÝ, Jaromír → Šrámek, Jan
BŘIDLIČNÁ (Bruntál), do roku 1950 Frýdlant
nad Moravicí, německy Friedland an der
Mohra, město soutoku řeky Moravice a po-
toka Poličky v oblasti Bruntálské vrchovině;
3 222 obyvatel (2011).
Poč. osídlení dnešní B. jsou nejasné. Pra-
meny je lokalita zmiňována teprve r. 1492,
a to již jako městečko, které mělo patrně
zemědělsko-hornický charakter a k jehož
obraně sloužila tvrz. Za → česko-uh. války
byl Frýdlant spolu s dalšími sídly na Rýma-
řovsku vypleněn uh. vojsky a po celou 1. po-
lovinu 16. stol. se uvádí jako pustý. Hornické
městečko bylo znovu vysazeno sovineckou
vrchností snad r. 1575 (panství tehdy za-
koupili Ederové ze Štiavnice). Měst. kostel
BUBLÍK
BŘIDLIČNÁ
byl zal. jako protest. a podle pamětní desky
dokončen r. 1577, ale již v l. 1610–14 se doč-
kal rozšíření. Ve Frýdlantu fungovala před
→ třicetiletou válkou škola. Již v této době
se v okolí rozmohla víra ve vampyrismus,
která se zde držela po celé 17. stol. V r. 1623
bylo sovinecké panství nuceně odprodáno
→ řádu něm. rytířů, čímž započala brzká
rekatolizace. Od r. 1655 nese zdejší kostel
zasvěcení sv. Tří králů (filiální, teprve 1786
zřízena lokálie, fara až 1859). Město bylo vy-
pleněno v l. 1626 a 1643. – Vzhledem k ome-
zenému prostoru měst. jádra na terénním
výběžku nad soutokem zmíněných vodotečí
se již v 16. stol. utvářelo předměstí kolem
řeky, kde se soustředil též rozvíjející se žele-
zářský průmysl (hamr), čerpající z okolních
rudných dolů i bohatých lesů. R. 1643 jsou
doloženy již 2 hamry a huť. Za války zde byly
vyráběny zbraně (např. dělové koule). R. 1672
bylo na panství zrušeno nevolnictví. Železář-
ství však v 18. stol. upadalo a kolem r. 1760
hamry ukončily činnost. Textilní průmysl
se zde zprvu neuplatnil (manufaktury v →
Ryžovišti a → Rýmařově), teprve v r. 1852
vznikla parní přádelna lnu opavského obchod-
níka Josefa Pohla, při níž byl r. 1863 zal. také
tovární špitál. Již v 19. stol. se v okolí těžila
břidlice a čedič (silněji v 1. čtvrtině 20. stol.).
Nástup → industrializace vedl ke zvyšo-
vání počtu obyv. (1771 – 562, 1847 – 833,
1869 – 1 836 obyv.). V r. 1878 bylo městečko
napojeno na železnici odbočkou z Valšova
do Rýmařova; ke konci stol. se rozvinul spol-
kový život; r. 1906 vystavěna nová školní
budova (r. 1924 zvýšena o další dvě patra).
V r. 1907 došlo k elektrizaci textilní továrny,
avšak za první svět. války výroba poklesla
a od r. 1923 fungoval podnik jen v omezeném
režimu (uzavřen 1929). V r. 1930 objekt kou-
pila fa Franke a Scholz, která ve Frýdlantu
zahájila výrobu hliníku a duralu. Po r. 1945
se továrna stala součástí Moravských vál-
coven kovů a r. 1949 byla proměněna v n. p.
Kovohutě s válcovnami hliníku a výrobnou
alobalu (od r. 2001 AL INVEST, a. s.). Po →
odsunu něm. obyv. byl Frýdlant dosídlen
145
BUBLÍK
a r. 1950 přejmenován (také z důvodu exis-
tence → Frýdlantu nad Ostravicí v tomtéž
kraji) na B. Rozvoj zdejšího průmyslu vedl
dokonce k nárůstu počtu obyv. oproti před-
válečnému stavu (1930 – 1 654, 1950 – 1 633,
1961 – 2 183, 1970 – 3 101 obyv.) a výstavbě
dělnického sídliště v budovatelském duchu
v severových. části obce. V r. 1973 získala
B. statut města. – Nejvýznamnější památkou
je renes. kostel sv. Tří králů s minimálními
úpravami v pozdějších dobách. Uvnitř dře-
vořezba sv. Josefa od → S. Tischlera. Nám.
zdobí barok. socha sv. Jana Nepomuckého
z r. 1766. V horní části nám. stojí novogot.
kaple starokatolíků, zprovozněná r. 1911
(dnes smuteční síň). Hist. centrum města
si vesměs uchovalo pův. uliční síť, ale nevy-
hnulo se četným demolicím (výstavba pane-
lového sídliště západně od nám.). – Součástí
B. jsou vsi Albrechtice u Rýmařova (s barok.
kostelem sv. Trojice z r. 1752) a Vajglov.
Zdejším rodákem je prof. mineralogie → A. Heinrich.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 4; Ševčík, E.: B., VL 3, 1977,
č. 1; Geografie malých moravských měst 1 (CD publi-
kace), Brno 2002.
Obr.: M20–23; Z6. JI
BUBLÍK, Ladislav, spisovatel a publicista, * 14. 5.
1924 Bzenec (Hodonín), † 12. 4. 1988 Os-
trava.
Po absolvování prům. školy prošel nejrůz-
nějšími profesemi, od r. 1947 pracoval jako
novinář. Stal se red. severomorav. deníku
→ NSv, později zastával funkci šéfred.,
přechodně i ved. red. KT. V 70. l. byl zba-
ven novinářského povolání, bylo mu zne-
možněno publikovat své beletristické práce
a byl nucen pracovat převážně v dělnických
profesích. Po počátečních pokusech o dram.
tvorbu, ovlivněnou lit. schematismem z 50. l.
(Velká tavba, 1949; Horoucí láska, 1955),
se soustředil k napsání románu Páteř (1963),
v němž se snažil kriticky vyrovnat s jedno-
strannými ideol. schématy, spojenými s bu-
dováním socialismu v naší zemi, a realisticky
popsat vznik velkých prům. staveb, např. →
NH v → Ostravě. Zaujal nejen rozvržením
postav, ale také stylizací do deníkových
BUČINA-SLEZAN
BUBLÍK
záznamů brigádníka. Román byl zfilmován
pod názvem Úplně vyřízený chlap (1965, rež.
Vladimír Čech). Bez významu nebyla ani
B. publicistická činnost stranící dem. tenden-
cím 60. l., především snaze vymanit se z tota-
litních poměrů, které ovládaly naši společnost.
Lit.: Drozda, M.: O minulosti, která neminula, Plamen,
1963, č. 7; Dostál, V.: Literatura očistná a očistová, ČLit
13, 1965, č. 5., Šuleř, O.: Zapomínání a zapomenutí, Tvar
1990, č.11; Magdoň, L.: in: Kapitoly z literárních dějin
Slezska a severní Moravy, Ostrava 2000. JS
BUČINA-SLEZAN, Adolf → TOMÁNEK, Adolf
BUDÍK, Karel, sbormistr, hudební publicista
a pedagog, * 20. 10. 1866 Bučovice (Vyš-
kov), † 25. 2. 1915 Slezská Ostrava (Ostra-
va-město).
Po studiích na brněnské varhanické škole a ná-
sledné více než desetileté interpretační praxi
přišel v r. 1898 do → Ostravy a stal se ředitelem
kůru svatojosefského kostela v tehdejší Polské
(dnes Slezské) Ostravě. Výborně připraven
svým brněnským učitelem → L. Janáčkem
se brzy po příchodu do Ostravy stal výraz-
nou osobností zdejšího hud. života. Kromě
svých povinností na chrámovém kůru převzal
brzy sbormistrovské funkce v moravskoostr.
→ Lumíru (1898, 1903–05) a slezskoostr. →
Záboji (1898–99). Význ. byla B. činnost v Lu-
míru (úspěšný byl např. koncert k 20. výročí
úmrtí Bedřicha Smetany 17. 5. 1904). Působil
také jako klavírní doprovazeč, varhaník, pří-
ležitostný dirigent a učitel zpěvu na ostr. SŠ.
Největším přínosem ostr. hud. životu však
byla jeho činnost hudebněkritická, redaktor-
ská a organizační. Pod vl. jm. a pod zkratkami
(K. B., -ud.-) publikoval hudebněkritické i pu-
blicistické příspěvky v → OT, → OD, → Os-
travských listech, → MSlR a především ve vl.
→ Hudebním obzoru. V nich se zaměřoval
na dílčí problematiku (kritiky oper, koncertů
ap.) i na řešení závažných otázek ostr., ale
i morav. a slez. hud. života. Sledoval s velikým
zájmem koncertní vystoupení Lumíru i Zá-
boje, poměřoval jejich um. činnost uměním
→ Pěveckého sdružení moravských učitelů.
Význ. pozornost věnoval operním předsta-
vením, která se v Ostravě dávala v rámci
146
BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU
zájezdů čes. Národního divadla v Brně, i před-
stavením, uskutečňovaným od r. 1908 zdejším
tzv. Divadlem moravských měst. Hudebně-
kritická činnost K. B. vrcholila před první
svět. válkou. Tehdy se také (především svou
publicistickou činností) podílel na vzniku
→ Společnosti přátel hudby v Ostravě.
Lit.: Mazurek, J.: Podíl K. B. (1866–1915) na rozvoji os-
travského hudebního života počátku 20. stol., T 42, 1999,
č. 4; týž: K. B. a Ostrava, SPPFOU, řada U 3, 1999. JM
BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU (Opava), ně-
mecky Bautsch, město v kotlině mezi Oder-
skými vrchy a Nízkým Jeseníkem na říčce
Budišovce; 2 938 obyvatel (2011).
Město vzniklo zřejmě na sklonku 13. stol.
na území náležejícím olomoucké kapitule. Bylo
kolonizačním střediskem (→ středověká kolo-
nizace) v oblasti těžby stříbra a olova (→ hor-
nictví). Písemně je B. doložen r. 1301, rychta
se připomíná r. 1316. Kapitula postoupila B.
v r. 1323 olomouckému biskupovi. V r. 1389 byli
měšťané zbaveni tíživé odúmrti, ale brzy nato
město vážně utrpělo požárem. Když v 15. stol.
zanikl blízký hrad Vildštejn (→ hrady), pře-
šla správní funkce na B. V polovině 15. stol.
bylo město i s vesnicemi Guntramovicemi,
Starými a Novými Oldřůvkami, Šumvaldem
(dnes Podlesí) a brzy zaniklým Königsdorfem
zastaveno. O hosp. vzestupu v 16. stol. svědčí
udělení práva na konání dvou výročních trhů
(1518) a týdenního trhu (1526) králem Ludví-
kem Jagellonským i existence několika míst-
ních cechů: ševcovského a kovářského (1517),
tkalcovského (1524), krejčovského (1529)
ad. V r. 1538 získal B. od biskupa Stanislava
Thurza pusté vsi Polouves a Milčany. R. 1581
bylo město i s vesnicemi propuštěno z roboty
a byl připraven urbář. Celkový vzestup do-
kládá i existence měst. hradeb. B. utrpěl ztráty
za → třicetileté války. Podle katastru měl B.
v r. 1768 ve městě 90 domů a 197 na předměstí
a v r. 1771 1 844 obyv., do 30. let 19. stol. vzrostl
počet domů na 349 a obyv. na 2 669. Rozvoj
města v 19. a poč. 20. stol. šel ruku v ruce
se vznikem prům. podniků (1866 tkalcovna
a parní pila, 1876 tabáková továrna, 1892 čedi-
čový lom, 1906 továrna na zemědělské stroje)
BUDUJEME
BUDIŠOV NAD
SLEZSKO
BUDIŠOVKOU
a institucí (1872 měst. spořitelna). Význ. bylo
železniční spojení do Suchdolu nad Odrou
(1892, → dopravní poměry). Nejvyšší počet
obyv. byl zaznamenán při sčítání v r. 1930
(4 274, z toho 4 069 → Němců a 139 → Če-
chů). → Odsun něm. obyv. vedl k populační
stagnaci, k níž přispělo i zřízení voj. prostoru
Libavá v blízkosti města (1950 – 2 138 obyv.).
Prac. příležitosti rozšířilo od r. 1947 zavedení
výroby optických skel (Okula) v býv. tabákové
továrně a později zejm. výstavba Kružberské
přehrady (→ vodní díla). – B. je bohatý zejm.
na barok. památky. Monumentální chrám Na-
nebevzetí P. Marie byl vystavěn v l. 1747–55
(autorem snad M. Š. Thalherr, → Thalherrové)
na místě st. kostela. Zastřešením věží cibulovi-
tými báněmi v r. 1912 získal dnešní vzezření.
Uvnitř barok. obrazy od Josefa Františka Pilze,
→ I. Günthera, → F. Lichta či portrét biskupa
Ferdinanda Julia Troyera, pod jehož patronací
kostel vznikl, pravděpodobně od Františka
Antonína Palka. U kostela socha P. Marie Im-
maculaty ze zač. 90. l. 18. stol. od → J. Schu-
berta. Fara vznikla již v l. 1733–34 (upravena
ve 2. pol. 19. stol.). Stavba radnice pochází již
z r. 1635, avšak úpravami v 19. a 20. stol. byl
její hist. vzhled setřen. Význ. místní památ-
kou je kamenný most z r. 1773 (snad na místě
st.) se sochou sv. Jana Nepomuckého od →
J. G. A. Heinze z r. 1725. Z barok. budovy
býv. vodního mlýna vzniklo r. 1996 Muzeum
břidlice. Na místním hřbitově se nachází sou-
bor hodnotných litinových křížů. V lesích sev.
od města se dochovaly skrovné zbytky got.
hradu Vildštejna z konce 13. stol. I přes četné
demolice hist. centra v poválečném období byl
B. r. 2003 prohlášen měst. památkovou zónou.
Mezi zdejší rodáky patří: matematik a hvězdář, rektor
Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze František Ignác
Kassián Halaška (Hallaschka, 1780–1847), rak. a něm.
kameraman Oskar Schnirch (1902–1995), pedagožka
a soc. pracovnice UNRRA Greta Fischer (1910–1988)
ad. V Podlesí (dnes část Budišova) se narodil rak. filozof,
zakladatel systematologie Franz Kröner (1889–1958).
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 3; Malý, J.: Libavský okres.
Vlastivěda moravská, Brno 1931; Gawrecki, D. a kol.:
Okres Opava, Ostrava 1983; Vinkler, J. a kol.: B. n. B.,
Budišov nad Budišovkou 1985; Geografie malých
moravských měst 1 (CD publikace), Brno 2002.
Obr.: A19; M24–26; S (23, 42); Z7. LD + JI
147
BUDUJEME SLEZSKO
BUDUJEME SLEZSKO, spontánní akce ob-
čanské solidarity na pomoc válečnými udá-
lostmi těžce postiženým slezským obcím
a jejich obyvatelstvu.
Byla spontánní odpovědí na výzvu pomoci
postiženému Slezsku, pronesenou 23. 9.
1945 na manifestaci obyv. Slezska na →
Ostré hůrce. Organizačním centrem akce
se stal referát B. S. při → expozituře ZNV
v → Ostravě. Akce spočívala v peněžních
a hmotných darech, které čs. občané, obce,
organizace a instituce poskytovaly dobro-
volně jednotlivcům a obcím na Opavsku, →
Hlučínsku a → Těšínsku, aby jim pomohli
překonat bezprostředně poválečné období
a nahradit ztráty, které na majetku utrpěli
v průběhu osvobozovacích bojů. Vedle pe-
něžních darů (do 31. 12. 1947 byl jejich ob-
jem 28 157 484 Kčs) přicházely do slez. obcí
i hmotné dary v podobě úzkoprofilových
stavebních materiálů, nábytku, vybavení
domácností, oděvů, dopravních prostředků,
hosp. zvířectva, potravin, knih ap. K uve-
denému datu to byly 104 vagony materiální
pomoci, 1 267 individuálně doručených ba-
líků a beden a 1 952 menších poštovních zási-
lek. Součástí hnutí byla též akce „Zachraňte
slezské dítě“, kterou vyhlásil ZNV v Praze
na pomoc válkou postiženým dětem ve dnech
17. 3. až 10. 4. 1946. Akce vynesla na peněž-
ních sbírkách cca 20 mil. Kčs. Pro slez. děti
byly pořádány zájezdy do Prahy (76 dětí),
ozdravné pobyty (771 dětí) a vy vařovací
akce, jichž se ve 219 stravovnách zúčastnilo
26 638 dětí. Součástí akce bylo přebírání pat-
ronátu čes. měst nad slez. vesnicemi a městy
(Praha nad → Klimkovicemi, Prostějov nad
Skřipovem, Hradec Králové nad → Hrabyní,
Klatovy nad Komárovem ap.). Význ. byl i po-
díl um. fronty. Putovní prodejní výstava výtv.
děl → H. Salichové (zahájená 21. 10. 1945
v Ústřední ostr. knihovně) byla obeslána
také grafikami řady výtvarníků z Prahy,
Olomouce, Brna ad., výnosy z prodeje výtv.
děl šly na účet akce. Akce B. S. měla neza-
nedbatelný význam pro obnovu válkou těžce
BÜHLER
BUDUJEME SLEZSKO
postižených obcí Slezska, její význam však
tkvěl zejm. ve sféře etické a mravní.
Lit.: Křenovská, V.: B. S., VL 1, 1975; B. S. Pomozte
nám, pomozte Slezsku, Ostrava [s. d.] (fotografická pu-
blikace se záběry zničených slezských vesnic a měst).
MM
BÜHLER, Julius, architekt, * 27. 3. 1887
Töss (Winterthur, Švýcarsko), † 11. 9. 1947
Winterthur.
Po studiích stavitelství na technice v ro-
dišti odešel kolem r. 1905 do Paříže a ná-
sledně do Berlína, kde v l. 1908–09 studoval
na Vzdělávacím ústavu uměleckoprůmys-
lového muzea. Tam působil až do r. 1932,
kdy se vrací zpět do Winterthuru, kde poz-
ději umírá. Po stylové stránce prošla jeho
tvorba vývojem od neobiedermeieru a stylu
doby kol. r. 1800 přes Heimatstil a inspiraci
tradičním stavitelstvím, expresionismus
a modernismus Neues Bauen až k funkcio-
nalismu. V závěru života prováděl ve Švýcar-
sku modernizace a adaptace historizujících
a secesních staveb s maximálním ohledem
na pův. podobu. Architekturu vždy pojímá
jako Gesamtkunstwerk. Největšího zákaz-
níka našel J. B. ve slez. kn. Karlu Maxi Lich-
novském (→ Lichnovští z Voštic), s nímž
se seznámil v Berlíně r. 1914. Pracoval pro
něj v l. 1914–19 a na panství Chuchelná
v prus. Slezsku navrhl a realizoval více než
100 staveb, z nichž k nejvýznamnějším pa-
tří přestavba zámeckých budov v Chuchelné
(kolem r. 1915), továrna na zpracování lnu
tamtéž (kolem r. 1915), četné hosp. a obytné
budovy na hosp. dvorech knížecího domi-
nia (např. Albertovec, Borucin, Píšť, Rohov,
Štěpánkovice, Vřesina u Hlučína, 1914–18)
a Dívčí domov v Chuchelné (1919–20).
Lit.: Jung, J.: J. B. Architekt knížete Karla Maxe
Lichnowského, Ostrava 2011.
Obr.: A58; HZ33. JJu
BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír, učitel, vlasti-
vědný pracovník, publicista, historik * 20. 11.
1844 Ždánice (Hodonín), † 12. 12. 1932
Klobouky u Brna (Břeclav).
Jeho otec byl učitelem ve Ždánicích a později
v Klouboukách. Po absolvování nižší reálky
148
BULHAŘI
v Hustopečích vystudoval uč. přípravku v Brně
a působil na morav. školách (Pohořelice, Bra-
čice, Archlebov, Klobouky, Krumvíř). Záslu-
hou tchána, který byl poslancem zem. sněmu
a znal se s kn. Salmem-Rieflescheidtem, byl
r. 1870 pověřen, aby začal učit na Salmovce,
nově zal. škole ve Slezské (tehdy Polské) →
Ostravě, od r. 1874 byl ředitelem, dále byl čle-
nem okr. šk. rady Fryštát. V Ostravě rozvinul
bohatou osvětovou činnost. V r. 1871 založil
čes. čtenářský spolek pro horníky, z jeho pod-
nětu vznikl v Moravské Ostravě pěvecký spo-
lek → Lumír a na Slezské Ostravě → Záboj
(1880), organizoval zakládání mateřských škol.
Sbíral slez. → pohádky a → pověsti, z nichž
vydal sbírku Slezské báje a pověsti národní
(1877). Jeho vlastenectví se projevovalo také
tím, že vedl děti ke čtení, sestavoval antologie
z básní pro mládež, vydal Kancionál pro mlá-
dež a lid (1899) a napsal pro děti vánoční hru.
Zabýval se dějinami šlechtických rodů, ději-
nami uhelného dolování na Ostravsku, sbíral
a studoval rukopisy a národopisné památky
z Ostravska, Frýdecka a Jablunkovska, spo-
luzaložil muzeum v → Orlové a Ostravě. Byl
pravidelným spolupracovníkem → OT, kde
tiskl své příspěvky pod svým jménem a pseud.
(Ždánský, K. B. Ostravský, K. J. Starožit-
nický, Rokyta aj.). Redigoval kalendář Horník,
pokoušel se o beletristické práce (Vánoční hra
pro dítky, 1890), zpracoval monografii o Slez-
ské Ostravě (Polská Ostrava a okolí, 1878;
Dějiny Polské Ostravy, 1901), výsledkem stu-
dia archeol. a hist. pramenů byla práce Člo-
věk v době předhistorické a některé památky
na Moravě (1886).
Lit.: BSSSM 1; Mikoláš, J. L.: K. J. B., ČeZ, 1929, č. 3;
Cyprián, J.: Životní dílo K. J. B., ČeZ, 1931, č. 4; Gro-
belný, A.: Učitelská a vlastenecká činnost K. J. B., SlSb,
1973, č. 1. JS + SU
BULHAŘI, menšinové etnikum.
V minulosti na území čes. Slezska a na při-
lehlém území Moravy nežili. Několik set
se jich zde objevilo až v meziválečném období
a po druhé svět. válce. Mnozí z nich se zabý-
vali zelinářstvím v okolí velkých měst zdej-
šího regionu, ale někteří nalezli práci i v ostr.
BURDA
BULHAŘI
průmyslu. Většinou se v regionu usadili jen
dočasně a po několika l. se vrátili do Bulhar-
ska, anebo se stěhovali jinam. Jejich počet
v regionu kolísal, ale nikdy nepřesáhl 1 tis.
osob. V poslední době do Moravskoslezského
kraje opět směřují zcela noví migranti z Bul-
harska. Podle posledního → sčítání lidu
(26. 3. 2011) žije ve sledovaném regionu 329
osob s bulharskou stát. příslušností. V →
Ostravě se sdružují v Bulharském klubu. TS
BURDA , Josef Antonín František, malíř a li-
tograf, * 9. 3. 1825 Opava, † 1886 Gibraltar
(kolonie Velké Británie).
V l. 1844–49 studoval na akademii ve Vídni,
kde po absolutoriu krátce působil. R. 1850
pobýval v → Opavě a v dalších l. v Karlo-
vých Varech, Krakově, Berlíně a na řadě dal-
ších míst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
ale i v Polsku a Rakousku. Vynikl jako por-
trétista. V poč. své tvorby navázal ve svých
kresbách a akvarelech na vídeňskou předbřez-
novou kresbu. V 1. polovině 50. l. získávají
jeho portréty pravdivost výrazu i bezpro-
střednost přednesu, s níž B. dokázal zachytit
charakteristické rysy portrétovaného. Kolem
r. 1856 se v jeho díle projevuje vliv vídeň-
ského aristokratického portrétu, z něhož pře-
jímá elegantní postoje a idealizované, líbivé
fyziognomie. Později se tyto rysy ještě zvý-
razňují a z jeho podobizen se vytrácí hlubší
lidské zaujetí a portréty nabý vají povrchnější
ráz. Jeho dílo je zastoupeno v → Muzeu
v Bruntále, v zámku Jaroměřice nad Rokyt-
nou, ve → SZM, v zámku Pszcyna (Polsko),
v muzeu Zagrzeb (Polsko) aj.
Lit.: Machytka, L.: Opavský malíř J. B., ČSM-B
14, 1965; Schenková, M.: Průvodce výstavou Kresby
a akvarely opavského malíře 19. století J. B., Opava
1982.
Obr.: V56–58. MSch
BUREŠ, Ilja, režisér, šéf činohry, divadelní
ředitel, * 25. 5. 1929 Hradec Králové, † 2. 6.
2009 Teplice.
Absolvoval Divadelní akademii múzických
umění v Praze (1951). Prošel divadly v Mostě
a ve Varnsdorfu. 1963–68 působil jako šéf či-
nohry ve Slezském divadle Zdeňka Nejedlého
149
BURIAN
(→ Slezské divadlo) v → Opavě, kde se sna-
žil o dramaturgickou původnost repertoáru,
uváděl současné hry, zahr. novinky i texty
se spol. kritikou (Miroslav Skála – Vladimír
Fux – Vlastimil Pantůček: Drak je drak, 1963;
Karel Čapek: RUR, 1964; José André Lacour:
Ráno budeme dospělí, 1965, jedna z nejlepších
B. opavských režií; Peter Karvaš: Půlnoční
mše, 1965; Fjodor Michailovič Dostojevský:
Zločin a trest, 1967). Odtud odešel do Kruš-
nohorského divadla v Teplicích (1968–71 jako
ředitel, do r. 1973 režisér). K divadlu se vrá-
til po listopadu 1989, kdy v Teplicích založil
Činoherní studio (do r. 1992). SP
BURGBERG → Cvilín
BURIAN, Zdeněk, malíř, grafik, ilustrátor,
portrétista, * 11. 2. 1905 Kopřivnice (Nový
Jičín), † 1. 7. 1981 Praha.
Narozen v rodině kopřivnického stavitele
Eduarda B. V r. 1919 byl přijat na AVU, rovnou
do 2. ročníku. O 2 r. později byl nucen školu
z existenčních důvodů opustit. Začal pracovat
jako ilustrátor knih s dobrodružnou a cestopis-
nou tematikou (Karel May, Jules Verne, Jack
London, Enrique Stanko Vráz, Alberto Vojtěch
Frič ad.) i časopisů (Širým světem). Inspiraci
čerpal z živé i neživé přírody, oblíbil si také
tramping. Jeho projev byl charakterizován
přístupným vyjádřením, vizuální dokonalostí
a přesvědčivostí. Vystihl specifické potřeby
žánrů dobrodružné literatury, zal. na napína-
vém ději, exotickém prostředí a na mýtu hrdiny.
Ovládal řady mal. technik (kvaš, tempera, olej,
perokresba, vypracoval originální techniku
tzv. černobílé kvaše). V dalším tvůrčím období
se B. zájem přesunul do oblastí paleontologie
a paleoantropologie. Za spolupráce s doc. Jo-
sefem Augustou začala jeho soustavná um.
rekonstrukce života v pravěku. Tvořil obrazy
určené pro tuzemské i zahr. věd. instituce
a školy, ilustroval věd. a populárně věd. knihy
zejm. J. Augusty (Divy prasvěta, 1942; Z hlu-
bin pravěku, 1949, ad.). Jeho dílo čítá přes 14
tis. kreseb a obrazů, více než 600 knižních ti-
tulů, 550 čas. povídek a přibližně 160 větších
lit. celků. B. ilustracemi se nechal inspirovat
BUTY
BURIAN
režisér Karel Zeman ve filmu Cesta do pra-
věku (1955). Stálá expozice B. tvorby byla
otevřena v Muzeu Zdeňka Buriana ve →
Štramberku v r. 1992. V r. 2005 byla na Praž-
ském hradě otevřena monumentální výstava
u příležitosti stého výročí B. narození.
Lit.: BSSSM 7; Hulpach, V.: Století Z. B., Praha 2004;
Kabát, M.: Báječní dinosauři od Bobří řeky, LidN, 24. 2.
2005; Prokop, V.: Z. B., Praha 2005.
Obr.: V (149–150, 157–158).
BUTY, hudební skupina.
Kapela vznikla r. 1986 (název znamená v →
laštině „boty“). Jádro, sestavené z hudeb-
níků skupin U238 a B komplex, tvořili front-
man Radek Pastrňák (zpěv, kytara), Richard
Kroczek ml. (bicí), Vítek Kučaj (baskytara,
1986–89), Ivan Myslikovjan (altsaxofon) a Lu-
děk Piásečný (zpěv, klavír, 1986–89), kterého
v době voj. služby zastupoval Pavel Králíček,
postupně k nim přibyli ještě Martin Jaro-
šek (klávesy, 1987–89), Milan Nitra (klávesy,
od r. 1990), Petr Švehlík (perkuse, 1987–89),
Milan Straka (dechové nástroje, od r. 1990),
Petr Vavřík (baskytara, od r. 1990), Andrei
Toader (cello, 1990–98) a Nikos Engoninis
(cello, 1990–94). V době hledání místa na čes.
popové scéně působili mnozí hudebníci i v ji-
ných formacích (1987–89 doprovodná skupina
→ M. Rottrové, 1989–90 AG Flek Vlasty
Redla ad.). Hud. styl skupiny v sobě od poč.
mísil žánry a utvářel se postupným odklo-
nem od jazzu přes funky a bigbeat až k dneš-
nímu jazzrocku. Variabilita hud. stylů
se projevila i na produkci – od komorního alba
Pískej si, pískej (1992) přes atmosférické Ppo-
ommaalluu (1994) a pozitivní energií nabité
Dřevo (1995) k mírně popovému Rastaka-
yakwanna (1997), experimentálnímu Kapradí
(1999) a Normale (2001) s prvky world music
až k albu Votom (2006), jež mísí bigbít, coun-
try, jazz a balkánskou dechovou hudbu. Pro-
zatím posledním albem je Duperele (2012).
Pro B. jsou typické písně s autobiogr. náměty,
vzešlé převážně z autorské dílny R. Pastr-
ňáka, s hojným využitím → nářečí slez. a ostr.
přízvuku. Masově populární se staly písně
Mám jednu ruku dlouhou (1994), František
BUZEK
Dobrota (1995), Vrána (1992), Krtek (1997),
Tata (1999), Nad stádem koní (1999). Vedle zá-
znamu koncertního turné (Kosmostour, 2000)
vyšla skupině také kompilace největších hitů
Butykvariát (2003).
Lit.: Brabec, J. M.: Pořiďte si Buty, na jaké ani Baťa
nemá, Folk & Country, 1996, č. 12; Pastrňák, R. – Bo-
řecký, D.: Sádrový ježek promluvil, Brno 2000; Brabec,
J. M.: Pár kosmoturistických bot, Folk & Country, 2001,
č. 4; oficiální internetové stránky: http://www.buty.cz;
OM
internetové stránky fanoušků: http://buty.borgo.cz. KR
BUZEK, Bonifác (vl. jm. Ignác Alois), piarista,
profesor na piaristických školách, spisovatel
a filozof, * 31. 1. 1788 Příbor (Nový Jičín),
† 21. 6. 1839 Brno.
Absolvoval hl. školu a gymnázium v Příboře,
r. 1805 se v Lipníku nad Bečvou stal novicem
piaristického řádu a působil pak na gymnázi-
ích ve Slaném, Mostu, Ostrově u Karlových
Varů (1811 knězem), v l. 1812–22 na Terezián-
ské akademii ve Vídni. V l. 1819–22 studoval
filozofii na univerzitě ve Vídni u prof. Leo-
polda Rembolda (ten získal B. pro jacobiov-
skou filozofii citu). Odchod z Vídně r. 1822
byl motivován jeho „nevhodně“ osvíceným
myšlením. V l. 1822–26 působil v Litomyšli
(„litomyšlského Bolzana“ zachytil Jirásek
v kronice U nás a ve vzpomínkách Z mých
pamětí), 1826–29 v → Příboře, 1829–32
v Kroměříži, 1832–36 ve Strážnici, 1836–39
byl rektorem koleje v Mikulově. Své žáky
a chovance pečlivě připravoval. Vychovával
je k zodpovědnosti vůči vl. národu, rodině
i ostatním lidem s důrazem na nezištné přá-
telství, v centru jeho fil. koncepce stála etika.
Jeho žáky byli František Matouš Klácel (vě-
noval B. báseň Na svého učitele ze sbírky
Lyrické básně, 1836), buditel Moravy Alois
Vojtěch Šembera či první teoretik rolnické
otázky František Augustin Brauner. Patřil
mezi ně také strýc a dobrodinec → L. Janáčka
Jan Janáček. Na konci života trpěl duševní
chorobou a stihomamem, častým u tehdej-
ších pokrokových osobností. Německy psané
B. spisy se nedochovaly, jeho myšlenky však
zachytili F. M. Klácel ve spise Mostek (1842)
a Vincenc Brandl v knize Vzpomínky (1882).
150
BUŽGA
BUZEK
Lit.: Trapl, M.: B. B. a jeho žáci, in: Pocta Zdeňku Nejed-
lému. Sborník University Palackého v Olomouci, Praha
1959; Bayerová, M.: B. B. – filozofický odkaz, in: Studie
muzea Kroměřížska 1989, Kroměříž 1989; Boštík, M.:
Zamyšlení nad životem a dílem B. B., Pro-Fil – interne-
tový časopis pro filosofii III, 2002, č. 2 (dostupné z URL:
profil.muni.cz/02_2002.php); Boštík, M.: Filozofické
myšlení piaristického profesora B. B., Východočeské
listy historické 21–22, 2004. VK
BUŽGA , Jaroslav, muzikolog, * 26. 4. 1930
Místek (Frýdek-Místek).
Maturoval na gymnáziu ve svém rodišti
(1949). Absolvoval (1953) studium hud. vědy
na FF UK u prof. Mirko Očadlíka. Pracoval
jako odb. pracovník v Ústavu pro hudební
vědu ČSAV. Svou výzk. a publikační čin-
nost zaměřil zvl. na problematiku čes. hudby
17. a 18. stol. (dílo Václava Karla Holana
Rovenského, → J. J. Božana, mez. dosah
mají jeho práce o životě a díle Jana Dismase
Zelenky). JM
BYRTUS, Jan, fotograf, * 8. 11. 1935 Mosty
u Jablunkova (Frýdek-Místek), † 27. 7. 1992
Ostrava.
Pracoval v neum. profesích na šachtě, v kult.
domě a divadle, odkud také čerpal náměty
pro fotografii, jíž se profesionálně věnoval
od 2. poloviny 60. l. jako fotograf → TŽ. Byl
členem Svazu českých fotografů, výukově
působil mezi fotoamatéry. V r. 1976 byl jme-
nován umělcem mez. profesního sdružení
fotografů FIAP (Fédération Internationale
d´Art Fotographique). Opakovaně vystavo-
val především v rodném regionu (→ Jablun-
kov, → Frýdek-Místek, → Ostrava, Český
→ Těšín, → Příbor, → Třinec), jeho práce
figurovaly na řadě kolektivních výstav doma
i v zahraničí. Soubory fotografií B. jsou nos-
talgickým dokumentem o prostředí a lidech
hutí, o životě → Romů nebo krajině. Vracel
se do slez. Beskyd, až s nábožnou pokorou
mapoval prales Mionší, básnivým způsobem
zpracovával i přírodní detail. Je autorem ob-
razové publikace Beskydy (1988) a instruk-
tivní příručky Fotografické techniky (1988).
Lit.: BSSSM 5; Remeš, V.: J. B., Ostrava 1982; Výborná,
N.: J. B., Czechoslovak Life 11/1983; Bogar, K.: J. B.,
Český Těšín 1995 (Ostrava 2007). MŠť
151
BYSTŘINA
BYSTROŃ, Jan, jazykovědec, pedagog, * 13. 6.
1860 Dolní Datyně (Havířov, Karviná),
† 30. 6. 1902 Kraków (Polsko).
Vzděláním slavista, germanista a klasický
filolog (absolvoval studium na Jagellonské
univerzitě v Krakově, později v Lipsku), za-
měřen na dialektologii, etnografii, hist. vý-
voj polštiny. Působil jako středošk. učitel
něm. a pol. jazyka v Krakově. Jako rodák
z → Těšínska se k místní jaz. situaci vrá-
til ve své práci, kterou napsal pod vedením
Lucjana Malinowského, O mowie polskiej
w dorzeczu Stonawki i Łucyny w Księstwie
Cieszyńskiem (1887), kde se věnuje nářečí
tehdy nejzáp. části území pol. nár. jazyka
(obce Dolní Bludovice, Dolní Datyně, Šum-
bark a Těrlicko). Analyzovaný jaz. materiál
pocházel z korespondence a notářských lis-
tin. K této problematice se vyjádřil i v řadě
článků, z nichž některé napsal v češtině. Byl
členem Akademie umění v Krakově a řady
prestižních sdružení.
Lit.: BSSSM NŘ 1. IB
BYSTŘINA , Otakar (vl. jm. Ferdinand Dostál),
prozaik, * 23. 5. 1861 Věrovany (Olomouc),
† 18. 7. 1931 Ostravice (Frýdek-Místek).
Po gymn. studiích v Olomouci a Chrudimi
absolvoval v Praze práva. Po právnických
začátcích se r. 1893 propracoval k soukromé
advokátské praxi v → Novém Jičíně, přeru-
šené pobytem v Brně (1921–26). Se svým
dlouholetým přítelem, básníkem → P. Bez-
ručem vlastnil statek na Ostravici (→ Bez-
ručův srub), kde trávil i poslední dny svého
života. Publikovat začal již v 80. l. 19. stol.
Většina tvorby je spjata s hanáckým ven-
kovem. Dovršením B. lit. vývoje se stala
sbírka povídek Pápení (1912, 1926 s titulem
Přes tři řeky – Ostravici, Bečvu a Moravu)
vycházející ze srovnání valaš., slováckých
a hanáckých povah.
Lit.: Martínek, V.: O. B., Rozpravy Aventina, 1931–32;
Skalička, J.: Po stopách života a díla O. B. (doslov), in:
Úsměvná Morava, Ostrava 1979; Krempl, J.: Bystřinova
Hanácká legenda po sto letech I–III, Kojetín 2002, Věro-
vany 2003, 2007; Šuleř, O.: Laskavé podobizny, Ostrava
2005; O. B. a současná doba, Věrovany – Přerov 2006.
MT
CALÁBEK
C
CALÁBEK, Milan, divadelní dramaturg, dra-
matik, překladatel, * 7. 11. 1940 Kladno.
Absolvent div. vědy na FF UK. Lektor
v ND (1965–67), dramaturg ve Státním di-
vadle Ostrava (→ NDM, 1967–68) a v →
Divadle Petra Bezruče Ostrava (1968–73).
Zde uváděl své hry zejm. ve spolupráci s re-
žisérem → P. Hradilem a výtvarníkem →
M. Melenou (Česká mše vánoční, 1968, pře-
hlídka v Benátkách 1969) nebo výtvarníkem
→ J. Duškem (Doktor Faust, 1969, přehlídka
v Benátkách 1970; Zavraždění svaté Ce-
lestiny, kuplířky z města Salamanky, 1970;
Frederic, 1972). Po odchodu z Ostravy dra-
maturgem v Divadle na Vinohradech Praha
(1974–80), poté divadlo opustil.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995.
CECHY, organizace řemeslníků téhož nebo
příbuzného řemesla ve městech.
Úkolem cechů byla ochrana měst. řemeslníků
před konkurencí, dohled na jakost výrobků,
hájení cechovních mistrů proti nárokům to-
varyšů, posléze i prosazování zájmů řemesl-
níků při správě města. Pravomoci a vnitřní
řád určovaly cechovní artikuly, udělované
cechům městy nebo vrchností. Pro provo-
zování řemesla ve městě byla příslušnost
k cechu povinná. Cechovní rovnostářství na-
cházelo výraz v zaměstnávání stejného počtu
tovaryšů a učňů a ve stejné produkci řeme-
slnických dílen. Přísně se dodržovalo roz-
členění výroby mezi cechy. Přijetí do cechu
bylo vázáno na splnění určitých podmínek
(legitimní původ, tovaryšská léta, zaplacení
poplatku ad.), časem bylo usnadněno synům
a zeťům cechovních mistrů. Ve městech čes.
Slezska a severových. Moravy jsou z předhu-
sitské doby zprávy o ceších ojedinělé, v r. 1371
existoval pekařský cech v → Krnově, pečeť
opavských krejčích je z r. 1405. Vznik cechů
tu byl ovlivněn hl. Vratislaví, odkud byl přijat
CEJNAR
např. řád opavských pekařů ve 30. l. 15. stol.
V převážně menších městech regionu však ce-
chy vznikaly až v 16. stol., např. v Moravské
→ Ostravě jsou z této doby doloženy cechy
soukeníků, krejčích, tkalců, řezníků, kožeš-
níků i pekařů. Často to byly cechy smíšené,
např. v → Opavě velký cech deseti řemesel
vzniká kolem r. 1580. K ochraně cechovního
řemesla sloužilo mílové právo, které vylu-
čovalo v okruhu míle konkurenci necechov-
ních řemeslníků (tzv. fušerů). Počet cechů
narůstal hl. během 18. stol., jestliže např.
ve → Frýdku i → Místku se v 16. stol. se-
tkáme vždy se 6 cechy, v prvních desetiletích
19. stol. se jejich počet zvýšil v prvém na 21,
ve druhém na 17. S postupem → industria-
lizace se cechovní organizace stávala pře-
kážkou rozvoje výroby, a proto byly výsady
cechů omezovány. Jejich konec však přinesl
až nový živnostenský řád v prosinci 1859.
Lit.: OSN 5; Prasek, V.: K dějinám řemesel ve Slezsku,
in: Program českého gymnasia v Opavě 10, 1893; Drobiš,
JŠt D.: Cechovní zřízení ve Frýdku-Místku, in: Studie o T 1,
1972. LD
CEJNAR, Wanda, dramaturgyně, * 30. 8. 1931
Orlová (Karviná).
Absolventka oboru div. věda JAMU v Brně
(1955), v l. 1956–62, 1969–86, 1989–93
dramaturgyně Polské scény → Těšínského di-
vadla v Českém → Těšíně, kde uvedla 33 čes.
a slov. her v pol. jazyce, např. Strakonického
dudáka Josefa Kajetána Tyla (1956), Jirás-
kova Otce (1963), Šrámkův Měsíc nad řekou
(1977), Hubačův Dům na nebesích (1988).
Cení si spolupráce s režiséry → F. Kordu-
lou, → J. Janíkem, → F. Čechem. Dlouho-
letá spolupráce s redakcemi pol. časopisů
vycházejících v Čechách, např. → GL.
Lit.: Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín
1995; Almanach 50 let Polské scény Těšínského divadla,
Český Těšín 2001. AJ
CEJNAR, Władysław, scénograf, šéf výpravy,
* 31. 3. 1921 Doubrava (Karviná), † 7. 12.
1998 Orlová (Karviná).
Absolvent Malířské akademie v Krakově
(1950), od r. 1952 angažován v → Těšín-
ském divadle, kde působil do r. 1982, pouze
152
CELESTINUM
CEJNAR
v l. 1962–64 angažmá v Divadle Petra
Jilemnického v Žilině. Realizoval 353 jevišt-
ních vý prav, např. Słowackého Balladyna
(1958), Shakespearův Richard III. (1964),
Bryllův a Gärtnerové Jánošík, malováno
na skle (1976), Patrickovo Netrpělivé srdce
(1985). Spolupracoval se → Slezským diva-
dlem v Opavě, → Divadlem Petra Bezruče
v Ostravě, Severomoravským divadlem
v Šumperku, Státním divadlem v Brně
a divadly v Polsku.
Lit.: Havlíček, J.: Výtvarní umělci okresu Karviná, Kar-
viná 1985; Almanach 50 let Těšínského divadla, Český
Těšín 1995.
CELESTINUM, vzdělávací a výchovný ústav
v Těšíně, který založil Karel Celesta z Celes-
tinu (1730–96).
Zakladatel pocházel z rodu odvozujícího svůj
původ z Itálie a do šlechtického stavu pový-
šeného r. 1629. Karel Celestin z Celestinu
prošel úspěšnou kariérou v zem. úřadech →
Těšínska, v r. 1748 byl povýšen do stavu svob.
pánů. Po smrti jediné dcery se rozhodl maje-
tek odkázat na zřízení ústavu, který by vycho-
vával chlapce ze šlechtických rodin (později
i děti měšťanů). Ústav sídlil pův. v domě za-
kladatele, v r. 1824 byla postavena zvl. bu-
dova. Majetek ústavu rozmnožili významně
Albrecht, vévoda sasko-těšínský, a arcivé-
voda Karel (→ Habsburkové). Po r. 1918 byl
ústav reformován, ale nadace utrpěla těžké
fin. ztráty, proto byl ústav v r. 1934 uzavřen,
budova dnes slouží potřebám správních
úřadů. Manželka zakladatele Gabriela, roz.
hr. → Skrbenská z Hříště, založila podobný
ústav pro šlechtické dívky v Bratislavě.
Lit.: Stibor, J.: Rod Celestů z Celestinu, T 35, 1992,
č. 2.
CENTRUM, německá katolická politická
strana působící v letech 1860–1933.
Byla zastoupena v prus. sněmu a v Německé
říšské radě (později parlamentu tzv. Výmar-
ské republiky) a její poslanci byli po několik
desítiletí jedinými obránci práva slovanských
menšin v prus. Slezsku používat pol. nebo
„moravského“ jazyka při vý uce náboženství
s tím omezením, že nemělo podporovat nár.
CIENCIAŁA
uvědomování slovanského obyv. Hlásila
se k federativnímu uspořádání říše a vystu-
povala na obranu práv kat. církve (→ Kul-
turkampf). Silné pozice mělo C. mezi →
Moravci na Hlubčicku a Ratibořsku, kde jeho
ideologii propagovaly → Katolické noviny.
C. bylo podporováno i jedním křídlem pol.
nár. hnutí v Horním Slezsku kolem → K. Mi-
arky. Když vyšla najevo neochota představi-
telů C. podpořit pol. nár. hnutí, začalo se toto
hnutí po r. 1893 vymaňoval z vlivu strany.
Projevem toho byla např. r. 1901 vydaná
AJ brožura Wojciecha Korfanteho Precz z Cent-
rum! Po první svět. válce směřovala politika
C. k udržení Horního Slezska ve státopráv-
ním rámci Německa a poté, co se rýsovaly
na konci r. 1918 možnosti spojení Horního
Slezska s Polskem, zastávala ideu vytvo-
ření samostatného neutrálního hornoslez.
státu s úředním jazykem něm. a pol. Vůči
slez. povstáním zaujala negativní stanovisko.
V části Horního Slezska připojené k Polsku
se přetvořila r. 1921 na Katolische Volkspar-
tei. Silné pozice si udržela v něm. části Slez-
ska (Opolsko) až do hosp. krize na poč. 30. l.
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci r. 1933 byla
rozpuštěna.
Lit.: Gottwald, H.: Zentrum 1870–1933, in: Die bür-
gerlichen Parteien in Deutschland. Handbuch 2, Leipzig
1968; Hawranek, F.: Polityka Centrum w kwestii gór-
nośląskiej po I. wojnie światowej, Opole 1973. MM
CESTY A STEZKY → Dopravní poměry
CIENCIAŁA , Ludwik, lidový vypravěč, * 10. 1.
1922 Dolní Lištná (Třinec, Frýdek-Místek),
† 14. 6. 1984 Třinec (Frýdek-Místek).
Celý život pracoval v dělnických profesích
TK
v → TŽ, během války byl nuceně nasazen
na území Německa. Proslul jako lid. vy-
pravěč vystupující pod přezdívkou Maciej.
Spolu s hercem → W. Niedobou (přezdívka
Jura) tvořili dvojici bavičů a konferenciérů
na folk. slavnostech → Gorolski Święto v →
Jablunkově, provázeli vystoupení řady folk.
souborů (hl. → Gorol z Jablunkova). Po-
smrtně vyšla C. sbírka lid. anekdot a veselých
historek Śmiych Macieja (1986). IB
153
CIENCIALA
CIENCIALA , Oto (též Otto), sochař, * 29. 10.
1931 Hor ní Suchá (Karviná), † 25. 7. 2010
Opava.
Studoval Státní keramickou školu v Praze,
VŠUP (učitel Otto Eckert) a VŠ výtv. umění
v Bratislavě (prof. Jozef Kostka). Byl čle-
nem → TS Kontrast, s níž vystavoval v Brně
a Praze r. 1965, s přáteli-výtvarníky zalo-
žil místní skupinu Sušská paleta. Zúčastnil
se bienálního → Mezinárodního sympozia
prostorových forem v Ostravě v r. 1969 (be-
zejmenný litinový sloup dnes v Sadu Milady
Horákové). Jeho převážně abstraktní plas-
tiky a objekty z kovu, kamene i betonu jsou
součástí veř. prostranství → Ostravy (zejm.
památník obětem → Trojického krveprolití
na ul. Těšínské, Slezská Ostrava, 1965; ko-
vový poutač před obch. centrem Kotva v Zá-
břehu, 1968; kašna s plastikou Květ na ul.
Jugoslávské, Zábřeh, 1985; reliéf pro lékárnu
na ul. Dolní v Zábřehu, 1991, spolupráce
Vladimír Pavlica, ad.), → Havířova (fontána
na Dlouhé tř.; plastika na ul. Moravské; busta
Františka Hrubína v ZŠ Hrubínova; 2 plas-
tiky před obch. domem Permon, 1972, ad.),
→ Opavy (Květ na ul. Jaselské; Zeměkoule
v atriu obch. komplexu Slezanka, 1967), →
Karviné (např. sloup u sanatoria v Hranicích)
či Dětmarovic (Energetika spojuje národy ce-
lého světa u správní budovy elektrárny, 1978).
Lit.: Havlíček, J.: Výtvarní umělci okresu Karviná, Kar-
viná 1985; Šer, K.: Čas nenarozených soch, Výtvarné
centrum Chagall, Ostrava 1997.
Obr.: S (88, 108, 127).
CIESLAROVA PLATFORMA, analýza národ-
nostních problémů na Těšínsku a projekt
jejich marxisticko-leninského řešení, před-
ložené tajemníkem okresního výboru KSČ
v Českém Těšíně Pawlem Cieslarem (24. 2.
1902 Třinec – 14. 5. 1983 tamtéž) na okresní
konferenci KSČ v dubnu 1950.
Vycházela z předpokladu, že většina po-
pulace → Těšínska je pol. národnosti (pre-
misa: kdo hovoří slez. dialektem, je Polák).
Podle C. byla na ní spáchána křivda bez-
prostředně po druhé svět. válce, protože
její chování v době nacist. okupace bylo
CIMBÁLOVÁ MUZIKA TECHNIK
posuzováno stejnými hledisky jako jinde
v Československu, bez přihlédnutí ke spe-
cifickým podmín kám (→ volksliste), nyní
(tj. na přelomu 40. a 50. l.) je na ní páchána
křivda politikou násilného počešťování,
na níž nesou velkou vinu → Češi, kteří byli
r. 1938 po okupaci části Těšínska sanačním
Polskem z této oblasti vysídleni a po válce
se sem znovu vrátili a jež Cieslar označil
za burž. nacionalisty. Navrhoval, aby byla →
Polákům na Těšínsku dána možnost svobodně
se přihlásit k pol. národnosti, aby měli volný
přístup na všechny úseky hosp., polit. a kult.
života, aby měli odpovídající zastoupení v sa-
mosprávných orgánech ap. Požadoval zavedení
důsledné dvojjazyčnosti, zřízení speciálních
orgánů na úrovni kraje, které by se zabývaly
problematikou pol. menšiny, což mělo vyústit
ve vytvoření pol. územní autonomie. Platforma
byla odsouzena na zasedání KV KSČ v → Os-
travě 13. 1. 1951 za účasti hl. ideologa KSČ
Gustava Bareše. Cieslar byl prohlášen za burž.
nacionalistu, zbaven všech funkcí a vyloučen
z KSČ. Pracoval jako hutník, v l. 1966–68
bezvýsledně usiloval o svou rehabilitaci.
Lit.: Plačková, M.: Pavel Cieslar a jeho platforma, VL
21, 1995, č. 2. MM
CIESZYN → Těšín
CIMBÁLOVÁ MUZIKA TECHNIK, folklorní sou-
bor z Ostravy.
Vznikla r. 1958, pův. jako Cimbálová mu-
PH + JI zika → VŠB. Jejím um. ved. byl od poč. →
J. Rokyta, primáši Zdeněk Mráz (do r. 1969),
Miroslav Hlosta, Jiří Crha, Jiří Machač ad.
Výjimečné instrumentální kvality souboru
byly postupně obohacovány zpěvem Naděždy
Vahalíkové, Josefa Laži, → J. Šulákové, na-
šich předních folk. zpěvaček a zpěváků.
1964–72 byl zřizovatelem Techniku Závodní
klub ROH Dolu Hlubina v Ostravě (tehdy
byl samostatnou hud. složkou → Souboru
lidových písní a tanců Hlubina). Od r. 1960
působí v ostr. rozhlase (→ ČRO). Umělecky
dokonalá, žánrově obdivuhodně pestrá upra-
vovatelská činnost J. Rokyty umožňuje
T. zvládnout široký repertoár, obsahující
154
CINGR
CIMBÁLOVÁ MUZIKA TECHNIK
tradiční úpravy (především valaš.) hud. folk-
loru, úpravy pův. zápisů z kancionálů a hud.
kodexů i úpravy s využitím moderní studiové
techniky. Repertoár je oceňován posluchači
rozhlasu a diváky televize i návštěvníky
domácích a zahr. koncertů a folk. festivalů
v celé řadě evr. států, ale i v Singapuru, Číně
a Mexiku. Svým širokým stylovým rozpětím,
především však technicky a výrazově pro-
fesionálním hud. projevem se stala muzika
Technik vzorem pro řadu hud. těles. V po-
sledních l. se v Techniku uplatňuje na cim-
bál Jan Rokyta ml. a muzika vystupuje jen
příležitostně.
Lit.: HKO; Od folkloru k folklorismu. Slovník folklor-
ního hnutí na Moravě a ve Slezsku, Strážnice 1997. JM
CINGR, Petr (pseud. Hudlický), organizátor
dělnického hnutí, sociálně demokratický po-
litik, * 12. 5. 1850 Hudlice (Beroun), † 4. 11.
1920 Wien (Rakousko).
Povoláním horník, působil v dělnických
spolcích v sev. Čechách a Sasku. R. 1890
byl delegátem I. sjezdu rakouských horníků
ve Vídni. Od r. 1893 pracoval na Ostrav-
sku: vydával zde soc. dem. Odborné listy
a 29. 10. 1893 založil → Odborný hornicko-
-hutnický spolek Prokop. Od r. 1897 byl po-
slancem Říšské rady ve Vídni. Organizoval
na Ostravsku dělnické boje. Po rozdělení rak.
soc. demokracie na autonomisty a centralisty
se přiklonil k hnutí centralistů. Po založení
ČSR se stal poslancem Prozatímního národ-
ního shromáždění a r. 1920 byl zvolen do se-
nátu. Jeho náhrobek na slezskoostr. hřbitově
je dílem sochaře Františka Bílka.
Lit.: Adamčík, S.: P. C. na Ostravsku v letech 1893–97,
SlSb 52, 1954; Rohel, J.: P. C. a Josef Matušek, Ostrava
1958; Grobelný, A.: P. C. v zrcadle ostravského tisku
1920, SlSb 69, 1971; Matějček, J.: P. C., Ústí nad Labem
1983. MM
CÍRKEVNÍ KONZERVATOŘ OPAVA
Pův. Církevní střední varhanická škola
vznikla v r. 1999 a od poč. svým pojetím
navazovala na tradice pražské i brněnské
Varhanické školy. Jejím zřizovatelem se stala
ženská větev Německého řádu Milosrdné
sestry Panny Marie Jeruzalémské. Výuka
155
CÍRKEVNÍ ORGANIZACE
podle šestiletých konzervatorních učeb-
ních plánů probíhá od září 2006. Vedle hry
na varhany, klavír, cembalo, řízení sboru
a sólového zpěvu zavedla škola též výuku
hry na dechové, smyčcové a strunné nástroje.
Při škole pracují komorní sbor, smíšený pě-
vecký sbor Laudate Dominum a gregorián-
ská schola Bonifantes Opavienses. C. k. O.
se podílí na přípravě → Mezinárodní var-
hanní soutěže Petra Ebena, ohlas mají i ce-
lostát. interpretační setkání (např. Přehlídka
mladých varhaníků). Mnozí pedagogové vy-
kazují význ. koncertní činnost, jako varha-
níci Tomáš Thon (ve škole působil od jejího
založení do r. 2011) a Mário Sedlár, klavíristé
Lukáš Poledna, Marek Keprt ad. C. k. je eku-
menicky otevřená, přijímá studenty různých
konfesí i studenty bez vyznání. KS
CÍRKEVNÍ ORGANIZACE, organizační struk-
tura hlavních církví působících v regionu.
Kat. církev vytváří círk. provincie (v čele pri-
mas), které se dělí na jednotlivá arcibiskupství,
jimž podléhají sufraganní biskupové. Kat. cír-
kev si svou správní organizaci na území Slez-
ska začala budovat okolo r. 1000, hranice
biskupství a provincií proto neodpovídají
dnešním hranicím zemí nebo států. Sjedno-
cení hranic diecézí a států musí projednat pří-
slušná vláda a Vatikán, z polit. důvodů však
zde často docházelo ke sporům. Ve Vratislavi
bylo r. 1000 zřízeno biskupství, které bylo
podřízeno arcibiskupství hnězdenskému.
Kladsko se stalo součástí pražské diecéze.
S postupující převahou čes. moci ve Slezsku
vliv Hnězdna slábl, formálně tento vztah trval
až do novověku. R. 1290 získali vratislavští
biskupové Niské knížectví, tím se i formálně
vyrovnali ostatním slez. kn. (1344 získali ještě
knížectví grotkovské). Od r. 1422 se vrati-
slavský biskup stával zem. hejtmanem vrati-
slavským, což posílilo jeho postavení v boji
proti husitům (v l. 1456–67 biskupem Jošt
z Rožmberka). V l. 1474–1604 byli vratislavští
biskupové slez. hejtmany. Kolovratská
smlouva z r. 1504 určovala, že vratislavský
biskup musí být rodilý ze zemí Koruny, což
CÍRKEVNÍ ORGANIZACE
bylo prosazeno navzdory papežskému pro-
testu (1516). Vratislavští biskupové se snažili
uvádět do života usnesení tridentského kon-
cilu, proto docházelo ke třenicím s měst. ra-
dou ve Vratislavi a s vl. kapitulou a biskupové
pravidelně sídlili v Nise. Vytvoření → Opav-
ského knížectví znamenalo, že se ke Slezsku
počítala i území spravovaná biskupy olomouc-
kými. Naopak uzemí Lužice, patřící církevně
k vratislavskému biskupství, se po r. 1635
stalo součástí Saska a mělo jiný církevně-polit.
vývoj. R. 1658 bylo zřízeno biskupství
v Hradci Králové, do jehož správy připadlo
Kladsko. Po připojení části Slezska k Prusku
(→ vratislavská konvence) vznikla nová stát.
hranice, procházející územími jednotlivých
biskupství. V rak. části Slezska se ocitly části
Jesenicka a → Těšínska, které byly součástí
biskupství vratislavského, → Hlučínsko jako
součást Pruska (do r. 1920) bylo církevně sou-
částí olomoucké diecéze. Pro tato území byly
zřizovány tzv. apoštolské administratury,
podléhající v círk. věcech příslušnému bis-
kupovi, ve světských příslušnému státu (apoš-
tolské administratury Ketř a Těšínsko).
Připojení Slezska k Prusku znamenalo také
citelné daňové zatížení pro kat. církev. Po-
výšení olomouckého biskupství na arcibis-
kupství r. 1777 neznamenalo změnu. V r. 1811
došlo v Prusku k sekularizaci círk. majetku,
vratislavský biskup ztratil část svých pravo-
mocí a většinu majetku, nedotčeny zůstaly jen
statky v rak. Slezsku. Již r. 1641 Ferdinand III.
odtrhl biskupství vratislavské z podřízenosti
Hnězdna, což papežská stolice nepřijala a pa-
pež to uznal až r. 1732; v r. 1821 bylo oficiálně
potvrzeno podřízení vratislavského biskup-
ství bezprostředně papežské stolici. Důsled-
kem první svět. války bylo postoupení části
Horního Slezska Polsku, proto i zde byla
v r. 1922 zřízena apoštolská administratura,
která byla r. 1925 přeměněna na biskupství
katovické (podřízeno arcibiskupství krakov-
skému). Pro území Těšínska, které připadlo
ČSR, byl zřízen komisariát. V r. 1930 vyhlásil
papež nové správní členění. Vratislavské bis-
kupství bylo povýšeno na arcibiskupství
156
CÍRKEVNÍ ORGANIZACE
a podřízeno mu biskupství Ermland, nově zří-
zené biskupství berlínské a prelatura Schei-
demühl. V roce 1945 zemřel vratislavský
arcibiskup Adolf, kardinál Bertram, který pa-
třil k odpůrcům nacismu. Připojení Slezska
k Polsku a období tzv. studené války způso-
bily, že arcibiskupský stolec zůstal do r. 1972
neobsazen. Pro části arcidiecéze, která zůstala
Německu, byl zřízen úřad kapitulního vikáře
se sídlem ve Zhořelci. Až ratifikace dohod
mezi Spolkovou republikou Německo a Pol-
skem z r. 1972 umožnila reorganizaci círk.
správy. Další změny v organizaci vrati-
slavského a katovického arcibiskupství byly
provedeny v r. 1992 a 2004. Hranice vrati-
slavské a olomoucké arcidiecéze byly s hra-
nicemi ČSSR a Polska sjednoceny až r. 1978.
Při povýšení biskupství olomouckého na arci-
biskupství v r. 1777 bylo nově vytvořeno jen
biskupství brněnské. Tehdy zamýšlené bis-
kupství opavské nebylo zřízeno pro odpor
Pruska a až v r. 1996 bylo arcibiskupství olo-
mouckému podřízeno nově zal. biskupství
ostravsko-opavské se sídlem v → Ostravě
(první biskup František Lobkowicz, který již
dříve působil na Ostravsku). – Evang. církve
jako tzv. zem. církve vznikají v průběhu
16. stol. a jsou organizovány jako obce na jed-
notlivých panstvích, jednotlivých knížectvích
či zejm. ve městech. Jednotlivé sbory
se v 16. stol. přikláněly k různým evang. círk-
vím, mnohdy kolísaly, a tím se měnila i jejich
organizační struktura. Teprve později vzniká
vyšší organizace, kopírující do jisté míry
správu státu. Jak vyplývá z vývoje → náb. po-
měrů, vznikla ve Vratislavi luteránská konzis-
toř, v jejímž čele stál superintendant, vývoj
na Opavsku a Těšínsku se ubíral jinými
cestami. Po bitvě na Bílé hoře se postavení
nekatolíků zhoršilo, byli podporováni z hor-
ních Uher a z luteránských zemí. Část neka-
tolíků odešla do exilu (→ emigrace
pobělohorská), někteří dosáhli v cizině vzdě-
lání, někteří z nich se vraceli jako vychova-
telé v šlechtických rodinách na Těšínsku.
Z ciziny se pašovaly nepovolené knihy,
v Prusku a Sasku byly stavěny na slez.
CÍRKEVNÍ ŘÁDY
ORGANIZACE
hranicích kostely sloužící i slez. nekatolíkům.
Když saský kurfiřt přestoupil ke katolictví,
aby mohl získat pol. korunu, oslabilo to i po-
stavení nekatolíků ve Slezsku. R. 1709 bylo
na základě dohod Josefa I. se švéd. králem
Karlem XII. povoleno zřídit 6 tzv. milostných
kostelů (Gnadenkirche), jeden z nich byl v →
Těšíně, což znamenalo posléze i zřízení tamní
evang. školy. Poddaným z jiných částí monar-
chie byl ovšem přístup zakazován. Po ztrátě
Slezska se stalo oficiálním náboženstvím
v prus. části luteránství augšpurské konfese,
záležitosti řídil superintendant a konzistoř
ve Vratislavi. Kat. církev zde byla potlačována.
V rak. části Slezska byla r. 1743 Marií Terezií
povolena konzistoř pro evangelíky augš-
purského vyznání, na kterou stát přísně do-
hlížel. Novou etapu otevřel až toleranční
patent, který na Těšínsku znamenal postupné
zakládání evang. farností a škol, v Těšíně bylo
zřízeno i evang. gymnázium. Na Opavsku ne-
došlo po vydání tolerančního patentu k větším
přestupům; ještě v r. 1848 nebyl v → Opavě
(jako v jediném zem. hl. městě býv. monar-
chie) ani evang. kostel. Poměry uvnitř evang.
církve komplikovaly v 19. stol. → národnostní
poměry, v některých městech vedle sebe exis-
tovaly něm. a pol. nebo čes. sbory. Po r. 1918
byl čes. živel posílen, např. i vznikem slez.
církve husitské, něm. sbory zanikly v r. 1945.
Po r. 1948 byly nekat. církve trpěny, jejich čle-
nové byli perzekvováni. – Po připojení Slez-
ska k Prusku se stala luteránská církev stát.
církví, zachovala si však svou dosavadní nižší
organizaci. V oblasti Katovicka vznikla
r. 1923 samostatná Unierte Evangelische
Kirche in Polnisch-Oberschlesien (zanikla
1945). Po r. 1945 byla slez. území v Polsku za-
členěna do organizace pol. evang. církví, or-
ganizace něm. evangelíků (Evangelische
Kirche von Schlesien) působí v Německu. –
Na území tzv. rak. Slezska mohly instituce
evang. církví vznikat až po r. 1781, v průběhu
19. stol. se oddělily sbory něm., čes. a pol. vě-
řících. Polit. změny po r. 1918 daly vzniknout
v ČSR novým církvím. Tak vznikla např.
Slezská církev evangelická augšpurského
157
CÍRKEVNÍ ŘÁDY
vyznání, sílil také tlak začlenit jednotlivce
i sbory do celostát. evang. církví (jednota bra-
trská, čs. církev husitská). V části Těšínska,
která po r. 1918 připadla Polsku, se tamní lute-
ránská církev začlenila do pol. luteránské
církve (Kosciół Ewangeliczno Augsburski
v Polsce), v níž vytvořila autonomní seniorát.
Po druhé svět. válce vznikají i sbory adven-
tistů. – K pravoslavné církvi se ve Slezsku hlá-
sili v minulosti spíše jednotlivci, v čes. části
netvoří žádnou zvl. organizační jednotku, ob-
last je součástí brněnsko-olomoucké diecéze.
V současnosti je Vratislav i sídlem biskupa pol.
pravoslavné církve, která se za samostatnou
prohlásila v r. 1925. K žid. náboženství více
v hesle → Židé.
Lit.: Kadlec, J.: Přehled českých církevních dějin, Řím
1987 (reprint Praha 1991); Zuber, R.: Osudy moravské
církve v 18. století I., II., Praha 1987, Olomouc 2003;
Buben, M.: Encyklopedie českých a moravských sídel-
ních biskupů, Praha 2000; Vývoj církevní správy na Mo-
ravě, 27. mikulovské sympozium 9.–10. října 2002, Brno
2003; Czyz, R. – Gojniczek, W. – Spratek, D. (ed.):
Trzysta lat tolerancji na Śląsku Czieszyńskim, Cieszyn
2010 TK
CÍRKEVNÍ ŘÁDY, sdružení duchovních osob,
jejichž členové skládají řeholní sliby.
Řídí se pěti řeholemi: sv. Benedikta, sv. Au-
gustina, sv. Františka a sv. Ignáce z Loyoly (ře-
hole sv. Bazila se užívá v pravoslavné církvi),
dělí se na mužské a ženské. Vedle nich vzni-
kají někdy tzv. třetí řády, což jsou sdružení
laiků zachovávajících jistá pravidla. Mužské
řády mají v círk. tradici své pořadí: rytířské
řády, křižovníci, řeholní kanovníci, mnišské
řády, žebravé řády a řeholní klerikové, kon-
gregace řeholních kleriků, kongregace řehol-
ních laiků. Různé podoby řeholního života
odpovídají různým potřebám a úkolům, které
měly splňovat. Toto rozdělení neodpovídá
době vzniku, nejst. jsou řády mnišské a rytíř-
ské. Rovněž doba jejich pronikání do regionu
nemusela odpovídat obecnému vývoji. – Již
v raném středověku vznikla ve Slezsku hustá
síť klášterů mnišských řádů (benediktini,
později cisterciáci), které se významně po-
dílely na → středověké kolonizaci. Jejich
kláštery vznikaly na neosídlených místech,
CÍRKEVNÍ ŘÁDY
mniši a laičtí bratři dělili svůj čas mezi ma-
nuální práci a modlitby. Pak následovaly
rytířské řády (johanité, templáři, → řád
něm. rytířů). Mezistupněm mezi rytířskými
a mnišskými řády jsou křižovníci, kteří měli
ve Slezsku četné domy. Poměrně malou roli
hráli ve Slezsku premonstráti a augustiniáni-
-kanovníci. Pro 13. stol. je kromě rozkvětu
cisterciáků, kteří někdy zabírají konventy be-
nediktinů, typický rozmach žebravých řádů
(dominikánů, minoritů a františkánů), půso-
bících v nově zakládaných městech. Rychlý
nárůst obyv. měst totiž kladl značné nároky
na pastorační činnost mezi těmito vrstvami
lidí, kteří se octli v novém prostředí. Žeb-
ravé řády měly blíže k životu prostých lidí.
Polit. poměry způsobily, že slez. kláštery
tvořily v průběhu 13. a 14. stol. obvykle část
příslušné čes. řádové provincie, osazenstvo
klášterů ovšem mohlo pocházet i z Polska
a Německa. Až od 15. stol., kdy byla kat. cír-
kev v Čechách potlačena a octla se v úpadku,
docházelo k organizačnímu osamostatnění
slez. klášterů, příp. užší spolupráci s ko-
munitami v Polsku, Rakousku a Německu.
Do Slezska odešlo v 15. stol. také osazenstvo
různých čes. klášterů (např. mniši z husity
vypáleného kláštera v Opatovicích odešli
na své statky ve Slezsku, probošti ve Středě
užívali v l. 1436–1535 titulu opata opatovic-
kého). → Reformace znamenala zánik vět-
šiny klášterů. Obnova začala v 16. stol., kdy
se Slezsko dostalo pod vládu → Habsburků
a kdy biskupové ve Vratislavi a Olomouci za-
čali prosazovat usnesení tridentského koncilu.
Význ. byl příchod → jezuitů (Olomouc, Vra-
tislav), → piaristů a dalších komunit, došlo
k obnovení a vybudování četných → pout-
ních míst. V 1. polovině 18. stol. byla prove-
dena barok. přestavba mnoha slez. klášterů,
které se tak staly klenoty barok. architektury,
malířství a sochařství. – Do řádového života
zasáhlo obsazení Slezska Pruskem (→ vra-
tislavská konvence) a od poloviny 18. stol.
se vyvíjely jinak řehole v prus. a rak. části
Slezska. Kláštery v Prusku ztratily hosp.
výhody (placení daní), byl omezován jejich
158
CÍRKEVNÍ ŘÁDY
styk se zahraničím (vazby na řádové cen-
trály a papežskou stolici) a stát zasahoval
i do jejich vnitřního života. Pohromou byl
r. 1810, kdy byla v Prusku sekularizována
většina klášterů, část knihoven a archivů
se dostala do knihoven ve Vratislavi, část
byla nenávratně ztracena. V některých slez.
klášterech prus. stát umístil své úřady nebo
je přenechal armádě, část byla prodána sou-
kromníkům. Teprve v průběhu 19. stol. se si-
tuace uvolňovala, prus. stát dovoloval, aby
některé řády mohly koupit své býv. kláštery
a obnovit je (Lehnické pole). Ale i v 19. stol.
vznikaly ve Slezsku nové řády a kongregace.
Tak ze spolku sv. → Hedviky vznikla r. 1859
kongregace, která měla za cíl pečovat o si-
rotky a děti a její členky působily v nemoc-
nicích a soc. ústavech. Po r. 1945 přesídlila
do Německa, členky působí v několika evr.
zemích. I do života slez. klášterů se promítaly
→ národnost ní poměry. Na konci druhé svět.
války utr pěly slez. kláštery těžké materiální
škody. Protože se osazenstvo slez. klášterů
hlásilo k něm. národnosti, bylo odsunuto.
Do klášterů přišli pol., příp. čeští řeholníci
a řeholnice, odsunutí něm. řeholníci mnohdy
založili (obnovili) nové kláštery na území
Německa. V pol. státě byla po r. 1945 církev
pronásledována a omezována, ale ke zrušení
řeholí nedošlo. Změnu přineslo zvolení Karla
Wojtyły papežem a nové možnosti se pro
řády otevřely po r. 1990, význ. se stalo kult.
působení benediktinského kláštera v Tyńcu.
Pol. řeholníci pomáhají v současné době při
obnovování klášterů v ČR. V rak. části Slez-
ska došlo ke zrušení některých klášterů Jose-
fem II., ale řada konventů přežila. Rozšířila
se činnost řádu něm. rytířů, došlo k většímu
zapojení členek různých řeholí v nemocniční
a charitativní činnosti. I zde se stala proble-
matika národnostního původu osazenstev
klášterů citlivou otázkou, spíše převažoval
něm. živel. S rozvojem → ostr. prům. oblasti
se stala aktuální činnost církve v prostředí
měst. obyv.; zde se uplatnili → salesiáni.
Po r. 1918 postupně převládli v klášterech
řeholníci čes. původu. V ČSR byly kláštery
CÍSAŘ
CÍRKEVNÍ ŘÁDY
r. 1953 násilně zrušeny, část řeholníků byla
ve vykonstruovaných procesech odsouzena
do vězení. Některé kláštery v odlehlých mís-
tech Jesenicka byly určeny k dožití řeholníků
a řeholnic (Bílá Voda), ani tehdy neutichla
jejich čin nost v nemocnicích a charitativních
ústavech. V l. 1968–69 došlo k jistému dopl-
nění stavů, převážně řeholnic. Po r. 1989 byly
některé řádové komunity obnoveny (minorité
v → Opavě, jezuité v Českém → Těšíně).
Lit.: Svátek, J.: Organizace řeholních institucí v českých
zemích a péče o jejich archivy, SAP 20, 1970; Medek,
V.: Cesta české a moravské církve staletími, Praha 1982;
Katolická ročenka na rok 1995; Řeholní život v českých
zemích, Kostelní Vydří 1997; Czyz, R. – Gojniczek,
W. – Spratek, D. (ed.): Trzysta lat tolerancji na Slasku
Czieszynskim, Cieszyn 2010; Jirásek, Z. a kol.: Slezsko
v dějinách českého státu I., II., Praha 2012.
Obr.: A (17, 22); M (44, 116, 120–121, 139, 149–150,
255, 270). TK
CÍSAŘ, Roman, divadelní dramaturg, drama-
tik, překladatel, * 17. 10. 1952 Mělník.
Absolvent dramaturgie na Divadelní akade-
mii múzických umění Praha (1978). Působil
v Praze a poté jako dramaturg v → Diva-
dle Petra Bezruče Ostrava (1983–86). Zde
(i později) zejm. spolupráce s režisérem →
J. Janíkem a scénografkou → M. Roszkop-
fovou (Roger Vitrac: Viktor aneb Dítka
u moci, 1984; Arťom Vesjolyj – R. Císař: Rus
krví umytá, 1986; Bertolt Brecht: Baal, 1986
aj.), ale i s režisérem → P. Paloušem (P. Pa-
louš: Panoptikum, 1984). V → Komorní
scéně Aréna v Ostravě uvedena jeho hra Ta-
mindige Mondage aneb Milování je dobrá
věc (rež. → V. Klemens, 1999). Od r. 1986
působí opět v Praze (od r. 1999 v Činoher-
ním klubu). Překládá zejm. z francouzštiny.
Autor dramatizací pro rozhlas.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995. JŠt
CÍSAŘSKO -KRÁLOVSKÁ ODBORNÁ ŠKOLA
PRO ZPRACOVÁNÍ KAMENE → Zemská od-
borná škola pro mramorový průmysl
CISOVSKÝ, Pavel, herec, dramaturg, reži-
sér a scenárista, * 24. 10. 1943 Vratimov
(Frýdek-Místek).
159
CITERÁRIUM
Maturoval na jedenáctiletce v → Ostravě
(1960). Od mládí působil v amatérských sou-
borech. V r. 1986 byl angažován v → Divadle
hudby Ostrava. Spoluzakladatel, dramaturg,
režisér a um. šéf → Komorní scény Aréna
Ostrava (od r. 1993–2005). Režíroval hry
Proces Franze Kafky (1991), svou hru Villon –
hledání básníka (1991), Krocení ženy (1993)
a Hamlet (1995) Williama Shakespeara ad.
Ztvárnil role Gajeva (Anton Pavlovič Čechov:
Višňový sad, rež. Oxana Meleškina-Smilková,
1996), Ilji (Tadeusz Slobodzianek: Prorok Ilja,
rež. → J. Klimsza, 2000), Profesora Preobra-
ženského (Michail Bulgakov: Psí srdce, rež.
Sergej Pavlovič Fedotov, 2003) aj. I po od-
chodu z Arény zde často hostuje jako herec
(Polonius v Shakeaspearově Hamletu, rež. →
I. Krejčí, 2010; Čaja a Goik v hrách Helmuta
Kajzara Chlív / Paternoster, rež. J. Klimsza,
2012 ad.). Režíroval také v → NDM a v diva-
dlech v Hradci Králové, Kladně a Karlových
Varech. Spolupracuje s rozhlasem a televizí.
Lit.: Rywiková, B. – Štefanides, J.: Komorní scéna
Aréna, Ostrava 2003. JŠt
CITERÁRIUM, muzeum mapující historii ná-
stroje, jeho výroby i hry na něj.
Muzeum je v činnosti od září 2002, sídlí v →
Ostravě na Masarykově nám. 20. Vzniklo
ze souboru exponátů manželů Jana a Elišky
Folprechtových, provozovatelem je Ostrav-
ský citerový klub Radegast (existuje od
r. 1991), jehož předsedou je zakladatel J. Fol-
precht. Předchůdcem c. jsou výstavy citer,
které Folprecht uspořádal v l. 1987 (Cheb),
1996 (→ Frýdek-Místek) a 1997 (→ Havířov,
Praha). V l. 2000–01 fungovala stálá neveř.
expozice citer na Čeladné. Soubor exponátů
c. je svým rozsahem (cca 120 nástrojů) nej-
větší ve stř. Evropě. Dokumentuje neprávem
zapomenutou a mimořádně bohatou historii
citer v ČR. Expozice představuje historii
citer u nás od poč. po současnost, obsahuje
nástroje, informace o vý robcích citer, cite-
rových spolcích, notovou literaturu (6–10 tis.
not pro citeru), naši i zahr. odb. literaturu
o citeře a hře na ni (největší archiv u nás).
CITHARA SANCTORUM
CITERÁRIUM
Muzeum spolupracuje s hud. muzei u nás
i ve světě.
Lit.: V Ostravě vzniklo muzeum unikátních citer, De-
ník, 3. 9. 2002; Zithermuseum in Tschechien, Saitenspiel
6, 2002; Folprecht, J.: Zither Museum Boom. Zither
Newsletter, podzim 2002; Michalkovič, M.: Zapomenuté
nástroje ožívají, Zase-to, časopis o kultuře a společnosti
Moravskoslezského kraje, 2003, č. 2.
CITHARA SANCTORUM (Tranoscius), evan-
gelický kancionál vydaný poprvé roku 1636.
Kancionál uspořádal evang. básník a kněz →
J. Třanovský. První vydání v Levoči (Sloven-
sko) obsahovalo kromě Třanovského vl. písní
i překlady z němčiny (např. písně Martina
Luthera) a především písně převzaté ze st.
pramenů. Nejpočetněji je čerpáno z tvorby
moravskoslez. luteránů (zejm. Tobiáše Zá-
vorky Lipenského). Do konce 17. stol. vyšel
na Slovensku (v tzv. Horních Uhrách) ještě
desetkrát, ale ani později intenzita vydávání
tohoto zpěvníku příliš neslábla (do r. 1932
bylo registrováno více než 120 vydání doma
i v zahraničí). Obohacován byl písněmi ně-
kolika generací slov. duchovních básníků
(Daniel Krman ml., Juraj Zábojník), ale
i v emigraci působících, česky píšících Sle-
zanů (např. → K. Motěšický, → A. Plintovic).
V podstatě definitivní podobu, strukturu
a rozsah (998 písní) získal kancionál za re-
dakce Samuela Hruškovice v r. 1745 (vydaný
v něm. Laubně). Kancionál ustálil repertoár
duchovního zpěvu slov. evangelíků, ovlivnil
i další vývoj čes. i slov. literatury a předsta-
voval i všeobecně respektovaný projev čes-
ko-slov. kult. jednoty. Značný ohlas si získal
i mezi obyv. Slezska a sev. Moravy. Ve Slez-
sku se toto dílo stalo až kultovně uctívaným
duchovním statkem (např. oslavy Třanov-
ského jubilea v r. 1936). K němu a k osobě
jeho autora se mnohokrát vracely novodobé
i současné kult. osobnosti regionu (např. →
V. Martínek, → J. Nohavica ml.).
Lit.: Ďurovič, J.: Vliv Tranoscia na moravskú ľudovú
pieseň duchovnú, ČMM 56, 1937; An.: Významná sbírka
Třanovského tisků, Zprávy okresního muzea v Českého
Těšíně 46, 1972; Kovačka, M. – Augustinová, E. (ed.):
Cithara sanctorum 1636–2006. Zborník prác z vedeckej
konferencie…, Martin 2008; Malura, J.: Písně pobělo-
horských exulantů (1670–1750), Praha 2010; Vráblová,
CITRON
T.: Spi v kolíske srdca môjho: tematika narodenia
Pána v cirkevných piesňach Cithary Sanctorum (1636),
Bratislava 2010. JMl
CITRON, ostravská hudební skupina.
Zárodek skupiny vznikl r. 1976 odchodem ně-
kolika hudebníků (Olda Říha – kytara, Tolja
JŠd Kohout – bicí, Miloš Nop – klávesy a Petr
Michalík – baskytara) z kapely Františka
Ringo Čecha. Své první singly Pecky z blum
/ Plátěnky (1976) a Mlčenlivá žena / Kočka
(1976) natočili jako doprovodná skupina
Aleše Ulma. Osamostatněním P. Michalíka
(autor názvu skupiny a leader v l. 1976–82)
a odchodem některých členů do jiných for-
mací se vytvořilo nové jádro (P. Micha-
lík – baskytara, Vladimír Kubala – zpěv,
Jiří Schmutz – kytara, Milan Tutsch – bicí),
v němž se formace udržela do r. 1982. Plat-
formou C. se v prvním období (1976–82) stal
blues-rock ve stylu Bad Company a Led Zep-
pelin. Úspěch singlů Tvých sedmnáct / Pan-
tomima reklam (1978) a Až se vrátí rockenrol
/ Diskžokej (1979) dostal C. do rozhlasu a te-
levize a zařadil jej na špici čs. rockové scény.
Nespokojenost se zákazem vydat vedle angl.
(Tropic of Cancer, 1984) i čes. variantu de-
butového alba (Obratník raka), natočeného
1981 v → ORO (čes. texty Pavel Vrba), vedla
k dalším personálním změnám (postupně
odešli M. Tutsch, P. Michalík, V. Kubala,
přibyli Radim Pařízek – bicí a na přechod-
nou dobu Miloslav Benýšek – kytara) a prak-
tickému rozpadu skupiny. Vedení nově
sestavené kapely se ujal příchozí R. Pařízek
(kytara: do r. 1983 Jiří Schmutz, 1983–89
Jaroslav Bartoň, 1989–91 Pavol Chodelka,
1990–91 Henry Tóth, 1991 Libor Kozelský;
zpěv: do r. 1989 Stanislav Hranický, 1987–89
také Ladislav Křížek, 1989–90 Tibor Šán-
dor, 1990–91 Fany Michalík; druhá kytara:
Jindřich Kvinta až do r. 1991; baskytara:
do r. 1983 Jiří Krejčí, 1983–91 Václav Vla-
sák). Singly Zítra, zkrátka příště / Kama-
ráde na pomoc tě volám (1983), V tu ránu
/ Jenom já sním (1983), skladbami Revizor
(1984), Vem si mě jako dárek (1985), ale hl.
albem Plni energie (1985) se C. přeorientoval
160
CLEMENT
CITRON
z hard-rocku na heavy metal (alba Radegast,
1987; Vypusťte psy!, 1990). Neshody v kapele
vedly r. 1991 k opětným změnám ve složení:
R. Pařízek (bicí), L. Kozelský (kytara), Aleš
Hubáček (zpěv), Pavel Silber (baskytara)
a Pavel Novotný (kytara, nahrazen Ladisla-
vem Krečmerem). Po vydání alba Sexbomby
(1992) omezila kapela koncerty, s osvěd-
čenými hity z l. 1982–87 se účastnila spíš
festivalů. V r. 1999 vyšla retrospektiva Best
of Citron, posledním řadovým albem je Big-
bítový pánbů (2010). Během své činnosti C.
koncertoval např. v Německu, Polsku, SSSR,
Francii a USA, r. 1988 získal 1. místo v anketě
Zlatý slavík.
Lit.: Horáček, F.: Rockové vitamíny pro ocelové srdce,
Melodie, 1980, č. 7; Slaná, L.: C. plný energie, Po-
pulár, 1992, č. 9; oficiální internetové stránky skupiny:
http://www.citron-group.cz.
CLEMENT, Michael, stavitel, * 24. 7. 1723 Cho-
mýž (Krnov, Bruntál), † 18. 7. 1776 Krnov.
Vyučil se pravděpodobně v → Krnově, kde
byl členem zednického cechu, 1762 složil
mistrovskou zkoušku; od r. 1763 působil
po smrti G. F. Ganse (→ Gansové), kterého
od r. 1762 zastupoval, jako cechmistr zed-
nického cechu a měst. stavitel v Krnově. Od
konce 60. l. byl ve službách → Liechtensteinů
jako stavitel Krnovské knížecí komory. Sta-
věl a projektoval na komorních statcích i pro
jiné stavebníky na území Horního Slezska.
Dosud byla rozpoznána jen část jeho tvorby.
Je autorem hřbitovního kostela sv. Mikuláše
v → Osoblaze (1765, věž 1768), přestavby
filiálního kostela sv. Benedikta v Krnově-
-Kostelci (1769–72, dochován plán), farního
kostela Neposkvrněného Početí P. Marie
v Holčovicích (stavba na místě dřevěného
kostela 1770–74), filiálního kostela Archan-
děla Michaela v Dětřichovicích u Světlé Hory
(plány 1770, stavba 1771–73, centralizovaná
dispozice), úpravy průčelí kostela sv. Ducha
v Krnově a přestavby přilehlého špitálu (plán
1771, realizováno do r. 1773), přestavby far-
ního kostela sv. Mikuláše v Hynčicích (do-
chovaný plán 1776, realizováno po C. smrti
do r. 1782). Pravděpodobně ho lze považovat
CODEX DIPLOMATICUS SILESIAE
za projektanta filiálního kostela Nejsvě-
tější Trojice v Janově (stavba po C. smrti
1780–83). Dudková uvažuje o C. autorství
u filiálního kostela P. Marie Karmelské v Bý-
kově (1767), fary v Hynčicích a evang. fary
v Holčovicích (1785–86). Pol. badatelé mu
připisují dokončení barok. přestavby zámku
v Pštině (1767–68, upraven v 19. stol.), au-
torství projektu klášterního kostela Milo-
srdných bratří v Prudniku (1768) a kostela
sv. Kateřiny a Barbory ve Slezských Racla-
vicích (blízký centralizované dispozici kos-
tela v Dětřichovicích, stavěn až po C. smrti
1787–89). C. užívá jednoduchý půdorysný
rozvrh i hmotovou skladbu doplněnou stříd-
mým arch. detailem. Z drobné architektury
vytvořil hl. oltář kostela sv. Martina v Krnově.
Lit.: BSSSM NR 8 (20); Indra, B.: Krnovští barokní ar-
KR
chitekti Andreas a Jiří Fridrich Gansové, M. C. a jejich
stavby, ČSM-B 35, 1986; Grůza, A. – Goryczková, N.:
Stavebně historický průzkum filiálního kostela sv. Be-
nedikta v Krnově-Kostelci (strojopis), Památkový ústav
v Ostravě 1999; Dudková, E.: Dílo barokního architekta
M. C. na Bruntálsku, bakalářská práce FF OU, 2001.
Obr.: A25. MK
CODEX DIPLOMATICUS SILESIAE (CDS), edice
středověkých úředních písemností k dějinám
Slezska, která vycházela v letech 1857–1940
ve Vratislavi; další přípravné práce narušila
válka.
Zákl. pramenná edice, jejíž odb. úroveň se po-
stupně zlepšovala. Na vydávání se podíleli
nejlepší něm. diplomatici (Leo Santifaller).
Jednotlivé svazky obsahují chronologickou
řadu slez. regest i textů celých listin, některé
svazky evidují písemnosti jednotlivých význ.
měst., šlechtických a círk. archivů, jiné svazky
jsou zaměřeny tematicky, např. na prameny
k písemnictví. Po druhé svět. válce ožily
pokusy vydávat CDS na pol. i něm. straně,
kromě komplikací, které způsobovaly tehdejší
polit. poměry, byla práce negativně ovlivněna
i zničením důležitých slez. archivů v prů-
běhu války. Posléze začali slez. kodex vydá-
vat v Polsku (Karol Maleczyński) a Německu
(Heinrich Appelt, Winfried Irgang; materiál
vydán zatím do r. 1300). Bohemikální listiny
do r. 1310, které mají vztah ke Slezsku, jsou
161
COLOURS
CODEX DIPLOMATICUS
OF OSTRAVA SILESIAE
zařazeny do čes. kodexu (Codex diplomaticus
Bohemiae, písemnosti vydány do r. 1278), svůj
význam má i jinak zastaralý a falzy zatížený
morav. kodex (Codex diplomaticus marchio-
natus Moraviae, písemnosti vydány do r. 1411).
Vznikly i dílčí kodexy pro → Opavu (Opav-
ský listinář, vyd. František Šigut), → Ostravu
(Listář a listinář k dějinám Moravské Ostravy,
vyd. → A. Adamus) a → Těšínsko (Listinář
Těšínska, vyd. Emerich Němec, Erich Šefčík).
TK
COLOURS OF OSTRAVA, festival world music
v Ostravě.
Vznikl z iniciativy Zlaty Holušové v r. 2002
a jeho hl. programovou náplní byla orientace
na soubory a sólisty tzv. world music. Dnes
je festival zaměřen šíře s přesahy do hudby
populární, rockové i artificiální (např. Cronos
quartet, → Janáčkova filharmonie Ostrava).
Festival se konal nejprve v centru → Os-
travy (Stodolní ul. a výstaviště Černá louka),
posléze i v prostoru → Slezskoostravského
hradu a od r. 2012 v areálu → Dolní oblasti
Vítkovice. K velkým hvězdám festivalu pat-
řili např. Natacha Atlas (2004), Robert Plant
(2006), Sinéad O’Connor (2008), The Cran-
berries (2010), Alanis Morissette (2012)
či Bobby McFerrin (2012). Dosavadních
10 ročníků festivalu se uskutečnilo v třetím
červencovém týdnu, vždy od čtvrtku do ne-
děle souběžně na několika pódiích. Na konci
ledna 2007 se konaly výjimečně i tzv. Zimní
Colours. KS
CUKMANTL → Zlaté Hory
CVEK, Dušan, lékař, básník a publicista,
* 8. 6. 1926 Brno.
Po maturitě na gymnáziu v Holešově začal
studovat Lékařskou fakultu MU, avšak one-
mocněl tuberkulózou. Po studiích nastoupil
jako lékař do léčebny TBC v Novém Smo-
kovci a začal psát. Po odchodu ze Slovenska
prošel řadou lék. profesí, působil na různých
místech, např. ve Valašském Meziřící aj.,
od r. 1960 načas v důchodu, pak jako odb. lé-
kař TBC a respiračních nemocí v → Krnově.
162
CVILÍN
Časopisecky začal publikovat již koncem
50. l., tiskl verše v → ČeKv, → OKultM, Tv,
Kmeni, HD, → NSv aj. C. tvorba získala ne-
jeden podnět z poezie Miroslava Holuba nebo
Jiřího Šotoly, svým pojetím tématu nebyla
příliš vzdálena programu poezie všedního
dne. Jeho meditativně laděná lyrika nejdříve
hledala místo člověka ve světě a vl. smysl jeho
existence, nezřídka velmi složité a vnitřně
rozporné (Tekutý vzduch, 1963; Pravděpo-
dobnosti, 1964), později u něho zesílil vztah
ke krajině Krnovska, v níž existenčně zako-
řenil, důvěrně ji poznal a sblížil se s ní; jeho
básně akcentují význam osudového spojení
člověka s krajinou, která se stává trvalým
zdrojem jeho tvůrčí inspirace (Jediné místo,
1976; Cestou stromů, 1980; Milosrdná zem,
1987). Tato tendence se výrazněji prohloubila
ve sbírce Krajina v přízemí (1995). Žánrově
charakterizuje C. tvorbu směřování k refle-
xivní lyrice, projevující se volným veršem
bez interpunkce, současně i smyslem pro
určitý vnitřní řád básně, patrný nejen v myš-
lenkové výstavbě, ale i ve snaze dosáhnout
přesnosti výrazu a odpovídající formy.
Lit.: Svoboda, J.: Najít klíč k básníkově tvorbě, in:
Ve stopách tvorby, Ostrava 1987; Martinek, L. in: Hle-
dání kořenů, literatura Krnovska a její představitelé II,
Opava – Krnov, 2010. JS
CVILÍN, hrad (též Šelenburk či Lobenštejn)
a poutní místo jihovýchodně od Krnova.
Z ml. doby kamenné je na C. (zv. též Hra-
disko či německy Burgberg, 441 m. n. m.)
doloženo opevněné hradiště, později slovan-
ské osídlení. V nižší, ale strategicky výhodné
poloze již. směrem (423 m. n. m.) byl někdy
kolem poloviny 13. stol. vybudován hrad jako
jeden z prvků zem. obranného systému; pí-
semně zmíněn r. 1253 (→ hrady). Vystavěn
byl zřejmě jako zeměpanský, ale až do konce
60. l. 13. stol. jej spravoval rod Benešoviců;
německy se jeho majitelé psali „z Loben-
steinu“, česky „ze Cvilína“ (odtud dva alterna-
tivní názvy). Ve 13. stol. je zde doložena ražba
mincí. Od r. 1284 patřil ke statkům Mikuláše
I. (→ Přemyslovci opavští). Hrad sehrál strate-
gickou úlohu v bojích s Matyášem Korvínem
CYGAN
CVILÍN
r. 1474 (→ česko-uh. válka). Za vlády Jana
a Jiřího z Šelenberka (odtud třetí, pozdější ná-
zev hradu) byl opraven a rozšířen. Nový ma-
jitel Kr novska markrabě Jiří → Hohenzollern
z Ansbachu vystavěl nové sídlo přímo v →
Kr nově, čímž význam hradu klesl a po → tři-
cetileté válce byl opuštěn a pozvolna chátral.
V l. 1817–25 zde probíhaly archeol. výzkumy,
ale v r. 1861 bylo zdiva zříceniny využito pro
stavbu silnice, což znamenalo jeho definitivní
zkázu. – V l. 1683–84 vznikla na hl. vrcholu
C. dřevěná poutní kaple (uvnitř se nacházel
dodnes dochovaný mariánský obraz od Hein-
richa Teubera). Pro zvyšující se význam tohoto
místa však byla péčí krnovských minoritů již
v l. 1722–28 nahrazena barok. novostavbou
monumentálního kostela Bolestné P. Marie
a Povýšení sv. Kříže. Chrám projektovali
Andreas a Georg Friedrich → Gansové. Byl
vysvěcen r. 1731. Na vnitřní výzdobě kostela
se podíleli mj. Franz Georg Ignaz Eckstein
(freska zničená 1945 nahrazena v l. 1946–47
kopií), → A. Schweigel (mramorový oltář)
či → I. Günther. Poutní místo zažilo největší
rozkvět v 18. stol. Josef II. je zrušil, ale z ini-
ciativy krnovských měšťanů bylo vzápětí ob-
noveno. Kostel vyhořel v r. 1865, ale byl do 2 l.
opraven. Minorité jej získali zpět v r. 1940.
Poškození z konce druhé svět. války byla
také brzy odstraněna a kostel znovu konse-
krován v r. 1947 (zásluhou kněze Šebestiána
Vavrečky). Po násilném zrušení → círk. řádů
byl kostel předán diecézní správě, minorité
se sem vrátili v r. 1994 a v l. 1994–96 vybu-
dovali poutní dům. Na Předním kopci C. byla
v l. 1902–03 postavena Liechtensteinova roz-
hledna (→ Liechtensteinové) podle projektu
Ernsta Latzela.
Lit.: Samek 2; Indra, B.: Krnovští barokní architekti An-
dreas a Jiří Fridrich Gansové, Michal Clement a jejich
stavby, ČSM-B 35, 1986; Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda,
M.: Hrady českého Slezska, Brno 2000.
Obr.: A15; HZ9–10; M117–118; S37; V96. TK + JI
CYGAN, Miroslav, divadelní výtvarník, * 15. 12.
1923 Ostrava.
Za války soukromě studoval v → Ostravě
u → V. Kristina a → J. Provazníka. Výtvarník
163
ČABALOVÁ
Divadla mladých Ostrava (1946–49, → Di-
vadlo Petra Bezruče) a → Beskydského diva-
dla Nový Jičín (1956–61), divadel v Jihlavě,
Chebu, Mostě, Praze ad. V Ostravě navrho-
val výpravy pro pohád ky a hry pro mládež,
např. pro Lásky hru osudnou bratří Čapků
(rež. Emil Wolf, 1947), Robina zbojníka Ji-
řího Voskovce a Jana Wericha (rež. Jiří Če-
poran, 1947), Arbuzovovu Dalekou cestu
(rež. Oldřich Daněk, 1948) aj.
Lit.: Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995.
JŠt
CZECHOWICZ, Józef, politik, národní budi-
tel, * 19. 1. 1890 Podgórze (Polsko), † 1945
Rogoźnica, (Goczalków, Polsko).
Narodil se u Krakova, ve stejném r. se jeho
rodina přestěhovala do → Karviné, kde Cz.
získal zákl. vzdělání a začal pracovat jako
horník. Angažoval se v dělnickém hnutí,
v otázce česko-pol. soužití na → Těšínsku
a v pol. levicově orientovaných stranách.
Úzce spolupracoval se středošk. prof. Józe-
fem Badurou z Orlové. Za druhé svět. války
působil v odboji, za což byl vězněn a ná-
sledně popraven v koncentračním táboře
Gross Rosen (dnes Rogoźnica).
Lit.: Zawada, F.: Ruch oporu w Beskidach, in: Z lat
walki. Wspomnienia śląskich pepeerowców, Katowice
1966. EK
Č
ČABALOVÁ , Eliška (roz. Hlaváčová), umělec-
ká knihařka, výtvarnice, pedagožka, * 7. 6.
1955 Vsetín.
Po studiích na SUPŠ v Brně (1970–74), kde
ji ovlivnili Jindřich Svoboda a Jiří Šindler,
navštěvovala v l. 1976–81 FF UP, kde r. 1983
absolvovala též rigorózní zkoušky. Habilito-
vala se r. 2007 na Vysoké škole výtvarných
umění v Bratislavě v oboru Výtvarná umění.
Vedle vl. um. činnosti působila na několika
um. školách (1982–83 odb. asistentka na FF
UP, 1994–99 v ateliéru grafického designu
ČADA
ČABALOVÁ ČANTORYJE

Fakulty výtvarných umění VUT, od r. 1993 Renče aj. Bibliofilie ilustrovali zvl. → J. Slá-
na katedře výtv. tvorby PF → OU, 2002–07 dek, → F. Podešva, → J. Hinčica, Jana Pi-
v ateliéru volné a užité grafiky na Institutu vovarská. Působil v podnikovém časopisu
pro umělecká studia OU, od r. 2007 vede → VŽKG Jiskra a v časopise Odpich, kde
ateliér obalového a knižního designu na FU vedl kult. rubriku. Zde též zveřejňoval své
OU). Do r. 1990 se zabývala především tex- texty. Debutoval souborem Osudy a písně
tilní tvorbou (1982 výstava tapisérií v Galerii (1936), kde se představil jako básník a pro-
Podloubí v Olomouci, 1989 výstava tapisérií zaik, vl. nákladem vydal román Mučedníci
v T-klubu v Rožnově pod Radhoštěm) a sou- (1937). S → Drah. Gawreckim a V. Renčem
časně také knižní vazbou (např. 1989 Prix založili edici Moravská lyrika, kde mu vyšla
de la Reliure Originale, Paříž). Její současná sbírka Paleta Naděje (1941). Častým moti-
tvorba se zaměřuje na um. knižní vazbu, ty- vem Č. básní je čas (Stín dávných dní, 1968;
pografii, volnou grafiku a ojediněle tvorbu Písmo času, 1969; Větrný čas, 1974) nebo do-
instalací. K význ. projektům patří knižní mov (Jednou se vrátíme, 1979; Cestou domů,
instalace Vyhynulé formy, kterou Č. poprvé 1982). Výbor z Č. tvorby nese název Od srdce
představila veřejnosti v r. 2005 v Nové síni → k srdci (1996).
GVUO. Svou práci prezentovala na několika Lit.: Šmejkal, V.: Editorská činnost L. Č., Zpravodaj
samostatných výstavách v ČR, vystavuje však Spolku českých bibliofilů, 1978; Zlomek, J.: K pětaosm-
desátinám L. Č. Život plný krásných knih, Nové Přerov-
zejm. v zahraničí na kolektivních mez. výsta- sko, 10. 8. 1999. SU
vách. V r. 2013 se v soutěži Designer Bookbin-
ders International Bookbinding Competition ČÁNOVÁ, Věra, klavíristka a hudební peda-
umístila mezi 25 nejlepšími. Získala řadu gožka, * 14. 9. 1924 Nová Bělá (Ostrava-
ocenění v čes. knihařských soutěžích včetně -město).
několika nominací v celostát. soutěži Grafika Klavírní hře se začala věnovat na ostr. Ústavu
roku. Mezi význ. realizace patří restaurování hudby a zpěvu. Pražskou Akademii múzic-
insignií JAMU (2001, spolupráce Jindřich kých umění absolvovala (po předcházejících
Svoboda), 3 varianty um. knižní vazby pro studiích na mistrovské škole pražské konzer-
knihu Myšlenky na zlomu tisíciletí (2002) či vatoře) 1952 u Františka Maxiána. Do r. 1959
vazba Evangeliáře pro kostel sv. Jiljí v Brně- působila na této škole jako odb. asistentka.
-Komárově (2004). Její práce jsou zastoupeny Poté se vrátila do → Ostravy a stala se uči-
ve sbírkách Museum für Kunst und Gewerbe telkou zdejší Státní (dnes → Janáčkovy)
v Hamburku, MG, NM, Muzea knihy v Lokti konzervatoře v Ostravě, na níž působila
nad Ohří, Památníku národního písemnic- do r. 1993. Pedagogický profil Č. vždy do-
tví v Praze a v soukromých sbírkách v ČR, tvářela sólistická i komorní činnost. Kromě
Francii a USA. skladeb standardního klavírního repertoáru
Lit.: Karkanová, H.: E. Č.-Hlaváčková. Vyhynulé formy věnova la pozornost i čes. soudobé hudbě.
(katalog GVUO), 2005. Přínosem ostr. hud. dění byly koncerty, v je-
Obr.: V (260, 262). JI jichž programech spolupracovala se svým
manželem → Z. Duchoslavem.
ČADA , Leopold, básník, prozaik, publicista, Lit.: HKO; Hradil. JM
* 9. 8. 1914 Přívoz (Ostrava-město), † 3. 6.
2005 (Ostrava). ČANTORYJE, hora v Těšínských Besky-
Patřil k zakladatelům Kroužků bibliofilů dech na hranicích České republiky a Polska
v → Ostravě. V nich se zaměřil zejm. na → (v nadmořské výšce 995 m).
V. Závadu, → V. Martínka, → M. Rusin- Hřebenová hora představuje nejen hranici
ského, → Z. Bára, → M. Podešvovou, → států, ale také rozvodí řek Odry a Visly.
F. Horečku, → F. Lazeckého, → B. Pavloka, Území vých. od vrcholu je pův. typem bes-
→ L. Kaňoka, → M. Glabazňovou, Václava kydského pralesa (smrky, jedle, buky, tisy

164
ČAPEK ZE SÁN
ČANTORYJE
a kleny) a r. 1998 zde vznikla Národní pří-
rodní rezervace Čantoria. Nachází se zde
několik roubených staveb typické horalské
architektury. Před čtyřmi desetiletími zde
stály ještě kurloky (obytná stavení bez ko-
mínů odvádějící kouř střechou). V r. 2002
byla na vrcholu zbudována rozhledna se sru-
bem. Z pol. strany je hora přístupná také
sedačkovou lanovkou. – K Č. se váže řada
pověstí a mý tů. V pohanském dávnověku to
bylo údajně kultovní místo, pověsti hovoří
o spícím vojsku ukrytém v Č., které se pro-
budí, až bude slez. lidu nejhůře, a potrestá
nespravedlnost a zlo spáchané na lidu. Význ.
zdroj inspirace lid. umění (→ lid. kultura).
Lit.: Kadłubiec, K. a kol.: Płyniesz Olzo. Zarys kultury
duchowej ludu cieszyńskiego, Ostrava 1970.
ČAPEK ZE SÁN, Jan, husitský hejtman, * asi
1390, † asi 1452.
Původem z vladyckého rodu na Kolínsku
ve stř. Čechách. Významně se zapsal do vý-
voje husitství jako sirotčí hejtman účastí
v řadě voj. střetnutí i výprav, např. r. 1431 při
tažení do → Slezska a zvl. při jízdě do Prus
na pomoc Polsku v boji s → řádem něm.
rytířů. Sporně byla interpretována jeho po-
zice v bitvě u Lipan v květnu 1434, v jejímž
průběhu ustoupil s jízdními oddíly ke Ko-
línu, kde pokračoval v odporu až do uza-
vření příměří. Proti nařčení ze zrady svědčí,
že i po Lipanech vystupoval v jednáních jako
hl. reprezentant sirotčího svazu. – Na Ost-
ravsku je doložen jako držitel Moravské →
Ostravy a celého hukvaldského panství (→
Hukvaldy) listinou ze 16. 10. 1438; do jeho
rukou se dostalo i sousední polskoostr. zboží.
Okolnosti získání rozsáhlé držby nejsou
známy, pravděpodobně ji nabyl koupí od Mi-
kuláše Sokola z Lamberka, nesporně však
svou polohou vyhovovala jeho záměrům.
Č. se angažoval při prosazování Kazimírovy
pol. král. kandidatury na čes. trůn a účastnil
se také jeho voj. výpravy do Čech v červenci
1438. Po neúspěchu tohoto plánu pokračoval
jako nejvyšší hejtman pol. krále v zápase
s vojskem královny Alžběty v Uhrách, há-
jícím zájmy Ladislava Pohrobka, a r. 1443
ČAPSKÝ
se podílel i na výpravě proti Turkům. V létě
1444 prokazuje listina o prodeji Čertovy
Lhotky (dnes Mariánské Hory) jeho pobyt
v Ostravě (držel její morav. i slez. část), ale
i v posledních l. života jej voj. a diplomatické
povinnosti odváděly do Polska a Uher. Ještě
r. 1452 je doložen při přípravě přepadu vi-
nohradů u Bratislavy, na jaře 1453 je již mr-
tev. – Pro Ostravsko nebyl Čapkův příchod
přínosem, jeho kořistnická kondotiérská
povaha naplnila kraj spory a neklidem, jak
svědčí četné půhony před zem. soud.
Lit.: BSSSM 1; Hosák, L.: Ostrava a její okolí v husit-
ském revolučním hnutí a za jeho doznívání do počátku
16. století, in: Ostrava 3, 1966; Jurok, J.: Příčiny, struk-
tury a osobnosti husitské revoluce. České Budějovice
2006. LD
MM
ČAPEK, Karel Jan (vl. jm. Karel Čapek), bás-
ník, * 22. 1. 1962 Vítkovice (Ostrava-město),
† 30. 9. 1997 Ostrava.
S bratrem → Michalem Č. vydali 1 č. revue
ORD (1994). Ve sbírkách Menuet s krej-
čovskou pannou (1993) a Karel je nemocný
a předčítá (1997) experimentuje s jazykem,
kontaminuje vl. text s díly známých au-
torů (např. Arthurem Millerem, Augustem
Strindbergem aj.). Život ukončil sebevraždou
2 r. po sebevraždě bratra Michala.
Lit.: Balaštík, M.: Nová jména v české poezii 90. let,
Brno 1998; † K. J. Č, Tvar 8, 1999, č. 17; Ve věku tři-
ceti pěti let nás opustil…, Host, 1997, č. 6; Motýl, P.:
Neaktuální recenze, Sojky v hlavě, 1999, č. 8. IM
ČAPEK, Michal, básník, * 30. 5. 1966 Opava,
† 3. 11. 1995 Praha.
Spolu s bratrem → Karlem Janem Č. se po-
dílel na vydávání kult. revue ORD (1994).
V posmrtně vydané sbírce Na zásvětí (1999;
život ukončil sebevraždou) jsou shromážděny
básnické texty naplněné zraňující křehkostí,
smutkem a bolestí.
Lit.: Flaišman, J.: Ediční poznámka, in: Na zásvětí,
Brno 1995; Wiendl, J.: Smrt v poezii mladých básníků
konce století, ČLit 50, 2002, č. 3; Bátor, D.: Akty bolesti
Michala a Karla Jana, Host 26, 2010, č. 8. IM
ČAPSKÝ, Martin, historik, * 15. 2. 1974
Pardubice.
Vystudoval historii a muzeologii na → SU
(1992–99), postgraduální studium na FF MU
165
ČARODĚJNICKÉ PROCESY
ČAPSKÝ
(2006 Ph.D.). Od r. 1999 je odb. asistentem
(od r. 2009 ved.) Ústavu historických věd
FPF SU. Zabývá se především středověkými
polit. i kult. dějinami Slezska (spoluautorem
publikace Hejtmanská správa ve vedlejších
zemích Koruny české, 2009); k tématům spja-
tým s regionem náleží např. → Přemyslovci
opavští (Vévoda Přemek Opavský. Ve služ-
bách posledních Lucemburků, 2005) či kult.,
soc. a hosp. aspekty středověkého města,
zejm. → Opavy.
Lit.: LČH.
ČARODĚJNICKÉ PROCESY, inkviziční pro-
cesy spjaté s vírou raně novověkého člověka
v obcování některých jedinců se silami zla
za účelem poškozování jiných.
Procesy byly vedeny podobně jako inkvi-
ziční soudy, náklady na ně i poprava byly
hrazeny z prostředků obětí, proto byly vy-
hledávány hl. zámožné osoby. Ve Slezsku
byly středisky procesů zejm. Zelená Hora
a Nisa, první případy byly zaregistrovány již
na přelomu 15. a 16. stol., hl. etapa probíhala
od 20. do 80. l. 17. stol., ojedinělé popravy
se uskutečnily i v 1. polovině 18. stol. Konec
č. p. znamenaly teprve patenty Marie Terezie
v 50. a 60. l. 18. stol., přestože pro nedůslednost
byly osvícenci kritizovány. Masové popravy,
často ve skupinách, se uskutečnily na Jese-
nicku, kde v l. 1651–84 skončilo na hranici
112 osob. Pronásledovány byly většinou ženy
(asi 94 procent obětí), méně muži, někdy byly
postiženy i děti. Např. ve → Zlatých Horách
bylo r. 1651 během 5 měsíců popraveno 54
osob. Na Opavsku se s pronásledováním
setkáváme zřídka, → Těšínsko nebylo za-
saženo pravděpodobně vůbec. Koncem 70. l.
17. stol. byly inkviziční procesy přeneseny
i na blízké velkolosinské panství → Žero-
tínů, kde se jejich iniciátorem stal nechvalně
proslulý inkvizitor Jindřich František Bob-
lig z Edelstadtu, který se podílel již na pro-
cesech v Niském knížectví. Zištnost a touha
po bohatství jej vedly k rozšíření procesů
i na bohaté měšťany v Šumperku. Nejzná-
mější obětí byl šumperský děkan Kryštof
ČASOPIS MATICE MORAVSKÉ
Alois Lautner, upálený po dlouhém procesu
a tortuře 18. 9. 1685 v Mohelnici. Bobli-
gova činnost na Losinsku a v Šumperku při-
pravila o život asi 100 osob. Po stížnostech
olomouckých měšťanů i losinské vrchnosti
k císaři Leopoldovi I. byla v r. 1696 činnost
inkvizičního tribunálu zastavena. Slez. pro-
cesy na Jesenicku si vyžádaly asi dvojnáso-
bek obětí ve srovnání se severomorav., které
však vzbudily větší pozornost hl. upálením
šumperského děkana.
JI Lit.: Šindelář, B.: Hon na čarodějnice. Západní a střední
Evropa v 16.–17. století, Praha 1986; Spurný, F. – Ce-
kota, V. – Kouřil, M.: Šumperský farář a děkan Kryštof
Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů,
Šumperk 2000; Kreuz, P. – Haraštová, Z.: Nejmladší po-
pravená evropská čarodějnice? K otázce dětských obětí
ve slezských čarodějnických procesech z let 1651–1652,
SlSb 110, 2012, č. 1–2. LD
ČASOPIS MATICE MORAVSKÉ, časopis vě-
novaný především historii Moravy (v letech
1959–67 pod názvem Sborník Matice mo-
ravské), 1869–dosud (s přestávkou v letech
1882–91).
Byl vydáván od r. 1869 spolkem Matice mo-
ravská v Brně za účelem publikovat „roz-
pravy obsahu vědeckého…, jež by přispívaly
obsahem svým k vyjasnění minulosti čes-
kého národa po celém rozsáhlém jevišti
jeho“, „přispěti k hlubšímu poznání dějin
ducha českého“ a dále „podávati přede-
vším bádání o Moravě a rakouském Slez-
sku ve všech oborech“. Prvním red. se stal
Václav Royt. Časopis byl pův. koncipován
jako věd. revue, tuto koncepci se však nepo-
dařilo dodržet. R. 1882 zanikl, obnoven byl
Františkem Kameníčkem v r. 1891. Zápasil
s „vlastivědnou povahou utkvělého konzer-
vatismu“ (podle Františka Kutnara) a tepr ve
v l. 1906–07 se podařilo zvýraznit jeho věd.
a hist. orientaci. Nová éra v dějinách ČMM
nastala po založení čes. univerzity v Brně,
kdy se stal tribunou nově budovaného mo-
rav. věd. centra. Zásluhou red. Jindřicha Še-
bánka se podařilo časopis provést obtížnými
léty nacist. okupace (nevyšel pouze r. 1945).
Od r. 1949 se v ČMM začala pozvolna sice,
ale přece prosazovat marx. metodologická
166
ČASOPIS MATICE MORAVSKÉ
orientace, zejm. za redakce Bedřicha Šinde-
láře. Zaměření časopisu se rozšířilo o nová,
do té doby opomíjená témata, např. o dějiny
bojů venkovského lidu za feudalismu, dějiny
dělnické třídy, a intenzivněji se začaly pěsto-
vat soc. a hosp. dějiny. Do vzniku ČČH su-
ploval ČMM do jisté míry úlohu ústředního
čs. hist. periodika. V l. 1959–67, kdy byl
vydáván Krajským nakl. v Brně, se dočasně
přeměnil z časopisu na jednou ročně vycháze-
jící sborník. Po r. 1990 se ČMM pod redakcí
Jana Janáka navrátil k metodologickému plu-
ralismu. – Publikuje práce zabývající se Mo-
ravou a jejími regiony v širších, kulturně-hist.
souvislostech, dále studie s interdisciplinár-
ním zaměřením v rámci humanitních věd
a články speciálního zaměření, které by mohly
mít „modelový“ charakter pro zkoumání stře-
doevr. dějin a kultury.
Lit.: Rypáček, J.: Repertorium XXV ročníků ČMM
(1869–82, 1891–1901), Brno 1901; Šebánek, J.: Rejstřík
bibliografický k ČMM (1.–50.), Brno 1929; Turek, A.:
Rejstřík bibliografický k ČMM (51.–60.), Brno 1937;
Harna, J.: Sto ročníků ČMM, ČMM 100, 1981; Peška,
L.: Rejstřík bibliografický k ČMM (101.–117.), Brno
1999; Jan, L.[ed.]: Dějiny Moravy a Matice moravská.
Problémy a perspektivy. Brno 2000. MM
ČASOPIS SLEZSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA
(Acta Musei Silesiae), do roku 1990 Časo-
pis slezského muzea, periodikum Slezského
zemského muzea v Opavě, 1951–dosud.
Zem. muzeum v Opavě (→ SZM) vydávalo
již v l. 1885–1912 Jahresberichte des Kaiser
Franz Joseph Museums, v l. 1898–99 Mittei-
lungen des Kaiser Franz Joseph Museums für
Kunst und Gewerbe a v r. 1922 Věstník Slez-
ského zemského musea v → Opavě s něm.
verzí Anzeiger des schlesischen Landes-Mu-
seums in Troppau. Druhý ročník v r. 1931 byl
označen jako Sborník k 60. narozeninám →
E. W. Brauna. Vydávání ČSM bylo zahájeno
v r. 1951 ve dvou řadách: Series A – Historia
naturalis (přírodní vědy); Series B – Histo-
ria (vědy hist.). Redakce přírodovědné řady
stanovila úkol „informovat… o přírodních
poměrech Slezska a o bohatém sbírkovém
materiálu Slezského musea“, redakce hist.
řady usilovala o „zveřejňování musejních
167
ČECH
materiálií, dokumentujících hospodářský,
společenský, kulturní a umělecký vývoj
Slezska v minulosti a současnosti“, chtěla
publikovat výsledky výzkumů a být „živou
tribunou musejní práce ve slezské oblasti“.
V l. 1962–79 vycházela také řada C (Series
C – Dendrologia), která souvisela s vytvoře-
ním Krajské botanické zahrady (→ Arboreta
v Novém Dvoře u Opavy).
Lit.: Bittner, E.: ČSM, Acta Musei Silesiae, Vědy histo-
rické – Historia, Opava 1962; Urbanec, J.: Z raných let
ČSZM, ČSZM-B 50, 2001, č. 3. LD
ČASOPISY → Noviny a časopisy
ČEČETKA , František, prozaik, * 16. 1. 1917
Luže (Chrudim), † 4. 8. 1982 Ostrava.
V l. 1972–78 byl ředitelem ostr. nakl. → Pro-
fil a tajemníkem pobočky Svazu českých
spisovatelů v → Ostravě (→ OS). Jeho uč.
povolání se promítlo zvl. do tvorby pro děti.
Zkušenosti z veř. činnosti v poválečném
pohraničí a v kolektivizované čes. vesnici
převyprávěl v povídkové tvorbě (Vesnice
za lesem, 1961; Jsou – odcházejí, 1972;
Otevřete, svítá, 1975; Cesta do údolí, 1978).
Opakovaně se vracel ke stejným tématům
a motivům, postupně usiloval o oslabení
zjednodušené černobílé metody. Největší po-
pularity dosáhly příběhy O vláčku Kolejáčku
(1951), které pův. vznikly pro rozhlas, byly
zfilmovány loutkářkou Hermínou Týrlovou
a vydány knižně. Volným pokračováním jsou
příběhy Vláček Kolejáček, Ťapka a bílý Da-
mijánek (1976), zvlášť s ilustracemi Miloše
Nesvadby vydané pod názvy Štěňata (1981)
a Štěňata se nebojí (1984). Dětem a mládeži
určil soubor O vousaté princezně a jiné po-
hádky (1982), rustikálně laděné vyprávění
Jak se směje sluníčko (1981) a historizující
tendenční povídky Stopy statečných (1974).
Lit.: Urbanová, S.: Literatura pro děti a mládež na
Ostravsku po roce 1945, Praha 1984. SU
ČECH, František, divadelní režisér, * 29. 4.
1928 Veselí nad Moravou (Hodonín), † 17. 13.
1995 Veselí nad Moravou.
Manžel režisérky a lektorky Brigity Hertlové.
V r. 1950 internován se → salesiány v Oseku,
ČECH
od r. 1953 pracoval v dolech, v r. 1959 ab-
solvoval Divadelní akademii múzických
umění Praha. Působil zejm. v divadlech
v Příbrami, Uherském Hradišti a Šumperku.
Režisér v → Divadle Petra Bezruče Ostrava
(1964–67, 1969–71), režisér a šéf čes. scény
→ Těšínského divadla (1973–75). Režíroval
Zápas s andělem Františka Pavlíčka (1965),
Kouzelnou lampu Aladinovu → S. Lichého
(1966, 1970), Maryšu Aloise a Viléma
Mrštíků (1966); Jiráskovu Lucernu (1967),
Skřivánka Jeana Anouilhe (1970) aj.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989; La-
zorčáková, T.: Divadelní mise F. Č., Olomouc 2006. JŠt
ČECH, Jiří, hudební pedagog, varhaník a pub-
licista, * 6. 2. 1951 Opava.
Po maturitě na opavském gymnáziu (1969)
a absolutoriu v oboru varhany na Státní
(dnes → Janáčkově) konzervatoři v → Os-
travě (1976) studoval obory hud. věda a es-
tetika na FF UJEP v Brně (PhDr. 1982). Od
r. 1990 vyučuje na Janáčkově konzervatoři
a gymnáziu v Ostravě (dějiny hudby, sou-
časná hudba), souběžně pedagogicky působí
na FU → OU (teorie interpretace) na PF OU
(dějiny sborového zpěvu) a na Lidové kon-
zervatoři a múzické škole v Ostravě (obor
varhany, hudebně teoretické předměty, este-
tika, fil. proudy v hudbě). V r. 1978 zakládal
Soutěž mladých varhaníků (→ Mezinárodní
varhanní soutěž Petra Ebena). Publikuje odb.
studie i popularizační texty bookletů CD
a DVD nosičů pro čes. i zahr. hud. vydava-
telství, průvodní texty pro koncertní cykly
→ Janáčkovy filharmonie Ostrava, → Me-
zinárodního hudebního festivalu Janáčkův
máj a hud. periodika (Harmonie, Varhaník).
Tvoří pořady pro Český rozhlas 3 – stanici
Vltava (Rondo, Matiné). Je autorem pub-
likace Průniky hudby a výtvarného umění
(2012) a spoluautorem týmové studie Olivier
Messiaen – Osobnost Nové hudby (2008). KS
ČECH, Vilém, malíř, * 29. 9. 1910 Jaktař
(Opava), † 17. 7. 1970 Opava.
V l. 1933–39 studoval na AVU (žák Vrati-
slava Nechleby). V r. 1937 podnikl studijní
168
ČELEDA
cestu do Paříže. V l. 1946–48 působil jako
ved. výpravy Slezského divadla Zdeňka
Nejedlého (→ Slezské divadlo) v → Opavě,
v l. 1949–53 člen orchestru tamtéž, 1954–55
výtvarník Loutkového divadla v Opavě,
1954–58 opět v orchestru Slezského divadla,
1960–62 jako lektor hud. kurzu v Osvětové
besedě v Opavě, 1962–64 pedagog LŠU v →
Bruntále, 1964–70 pedagog LŠU v Opavě.
Spoluzakladatel a člen → Sdružení umělců
slezských. Nejvýznamnější složkou jeho
tvorby jsou precizní, realisticky pojednané
portréty. Uplatnil se však také jako kraji-
nář, malíř žánrů, zátiší a scén. výtvarník.
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách → SZM.
Význ. je také jeho činnost pedagogická a hud.
Lit.: Augustin, J.: V. Č. – malířské dílo (katalog výstavy
Domu umění Opava), 1980.
Obr.: V159. MSch
ČEJKA , Karel, publicista, dramatik, libretista,
* 4. 1. 1935 Míchov (Blansko), † 22. 4. 2000
Ostrava.
Působil jako metodik v oddělení Domu
osvěty, pak jako red. v rozhlasu (→ ČRO)
a red. → OV a KM. Beletrizoval život
Eduarda Urxe (Nikdo není sám, 1975), Vác-
lava Sinkuleho (Cesta do země spravedlnosti,
1976), napsal řadu rozhl. a telev. pořadů pu-
blicistického a zábavného charakteru, libreta,
hud. komedie pro Divadélko Tempo v → Os-
travě, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti,
Státní divadlo v Ostravě (→ NDM) aj. Jeho
texty se vyznačují humorem a satirickým
postřehem. Cestovatelské zážitky zpracoval
v knize Dva muži přes palubu (1989).
Lit.: Uhlář, B.: Odešel publicista a libretista. K. Č., Svo-
boda, 27. 4. 2000. SU
ČELADNÁ → Lázně Čeladná
ČELEDA , Miloš, hudební skladatel, spisovatel,
organizátor hudebního a divadelního života
v Opavě, * 24. 11. 1884 Opava, † 12. 6. 1958
Opava.
Narodil se v obchodnické rodině. Rodiče
pocházeli ze stř. Čech a zvl. otec Jan Č.
měl značný vliv na životní orientaci svých
dvou synů. Ml. bratr Jaroslav (1890–1974)
ČELOVSKÝ
ČELEDA ČEP

byl výborným houslistou a hud. histori- vstoupily v povědomí odb. veřejnosti jako
kem. M. Č. maturoval na opavském čes. „Fall Celovsky“ (Případ Čelovský). K tema-
gymnáziu, studoval na FF UK a od r. 1905 tice Mnichova se vrátil v knížce literatury
i na VŠ v Lipsku a Hamburku. Po návratu faktu (Stephanie von Hohenlohe, 1988, česky
do → Opavy (1910) převzal po otci rodinný 1993). V Kanadě vykonával nejrůznější po-
podnik. Po r. 1918 se stal jedním z nejaktiv- volání: byl knihovníkem, statistikem, vlád-
nějších pracovníků v oblasti kult. a spolko- ním úředníkem a odb. poradcem politiků
vého života opavských Čechů. Vedl (už od (např. Davida Lewise). Provedl inventarizaci
r. 1911) orchestr Českého čtenářského spolku kanadského systému vzdělávání dospělých
v Opavě, organizoval komorní a orch. kon- a vypracoval nový koncept objektivního sys-
certy. Zasloužil se o pohostinská vystoupení tému výběru imigrantů, který význ. ovliv-
um. souborů ostr. → NDM a olomouckého nil kanadskou imigrační politiku. Zasloužil
divadla v Opavě. Tuto čin nost doplňovala se také o rozkrytí čs. kom. zpravodajské sítě
i práce ediční a hudebněkritická. Po únoru v Kanadě (Moje střetnutí s rozvědkou StB,
1948 byl donucen přijmout nekvalifikované 2003). – V r. 1992 se již jako důchodce vrátil
místo v opavském Ostroji. – Jeho první do vlasti a bydlel v Ostravě. Zde naplno roz-
skladatelské pokusy vznikaly kolem r. 1900. vinul svou erudici historika a vydal téměř dvě
Pozornost věnoval duchovní a komorní desítky knih. Jeho věd. zájem se soustředil
hudbě, zajímal se také o operní tvorbu. na tematiku historie česko-něm. vztahů a je-
Značný úspěch měly jeho sborové úpravy jich reflexi v současnosti (So oder so, 1995;
slez. → lid. písní, již r. 1906 vytvořil melo- Mnichovský syndrom, 1997 ad.), dále na pro-
dram na báseň Kantor Halfar → P. Bezruče. blémy čs. exilu (Politici bez moci, 2000; dva
V r. 1923 založil div. časopis Opavské me- Seznamy politických uprchlíků z roku 1948,
ziaktí a na jeho stránkách se věnoval přede- 2003 ad.) a konečně na problematiku po-
vším recenzentské činnosti. Své hist. práce válečného vý voje (Strana světí prostředky,
věnoval reg. problematice. 2001). Je rovněž autorem několika autobiogr.
Lit.: Stolařík, I.: Za M. Č., ČeKv, 1958, č. 7; Turková, knih (Zlaté děcka, 1992; Šel jsem svou cestou,
M.: Medailon opavského hudebního skladatele, VL 1996; Kdo navrátil se, neutíká, 2003), aktuál-
1, 1975, č. 2; Spisarová, R. – Mazurek, J.: M. Č. (1884
–1958), SPPFOU, řada D 28, Praha 1991. JM ních publikací, které varují před polit. ná-
sledky prodeje čes. periodického tisku něm.
ČELOVSKÝ, Bořivoj (Boris), historik, vysoký tiskovým koncernům, a ed. soupisů přísluš-
státní úředník v Kanadě, spisovatel, * 8. 9. níků čs. poúnorového exilu. Patřil k nejvý-
1923 Heřmanice (Ostrava-město), † 12. 2. raznějším, ale také kontroverzním soudobým
2008 Ostrava. čes. historikům.
Narozen v rodině živnostníka. Studoval Lit.: BSSSM NŘ 11 (23); Borák, M.: Historik B. Č.
na gymnáziích v Moravské → Ostravě, → a jeho dílo, in: K poctě historika mnichovské konference,
Opava 2003; K poctě B. Č. Historik, vlastenec, světoob-
Bohumíně a → Frýdku. Za druhé svět. války čan, Šenov 2003. MM
byl totálně nasazen v Německu. Po r. 1945
začal studovat práva a pracoval jako knihov- ČEP, Tomáš, literární historik a prozaik, * 3. 9.
ník v → ZAO a ve Slezském studijním ústavu 1888 Želechovice (Olomouc), † 17. 10. 1959
v → Opavě (→ Slezský ústav). V r. 1948 Leopoldov (Slovensko).
emigroval. Studoval historii na univerzitách Vystudoval moderní filologii na UK, nej-
v Montrealu a v Heidelbergu, kde promoval dříve působil jako středošk. prof. na mo-
disertací o mnichovské dohodě (→ mnichov- rav. gymnáziích, v l. 1922–26 na uč. ústavu
ský diktát), jejíž vydání tiskem vyvolalo v → Opavě, od r. 1933 přednášel na VŠ ze-
bouřlivé věd. i polit. polemiky (Das Münche- mědělské v Brně, za účast v ilegální orga-
ner Abkommen 1938, 1958, česky 1999), jež nizaci Obrana národa byl za války vězněn,

169
ČEPELÁK
ČEP
po únoru 1948 byl nejdříve zbaven místa
na VŠ a nakonec pro své názory koncem 50. l.
souzen a uvězněn. Zpoč. se věnoval lid. slo-
vesnosti a národopisu (→ lid. kultura), poz-
ději se zaměřil na sociologii. Jako spisovatel
se hlásil k ruralistům, napsal studii Selství
v literatuře moravsko-slezské (1933). Dotkl
se také problematiky bezručovské (Slezské
a hanácké dědiny v díle Bezručově, in: Sel-
ské listy, 11. 9. 1937). Z dlouholetého studia
lid. slovesnosti vznikla řada děl jako Slezské
povídky lidové o halách a morách (VSS 2,
1926) a Lidové povídky slezské o ohnivých
mužích, hasrmanech, morách, čarodějnicích
a čertech (VMO 33/34, 1927/28).
Lit.: Ficek, V.: Osud PhDr. T. Č., SlSb 67, 1969, č. 4. JS
ČEPELÁK, Václav, historik, pedagog, * 24. 9.
1899 Hořovice (Beroun), † 27. 9. 1982 Plzeň.
Po získání středošk. aprobace v oborech děje-
pis a zeměpis na FF UK a krátkém pedago-
gickém působení v Brně byl r. 1924 přeložen
jako prof. na gymnázium v → Opavě. V sou-
ladu s posláním čes. gymnázia tu rozvíjel
pedagogickou, osvětovou, organizační i věd.
čin nost. Byl členem výboru → Matice opav-
ské, členem ÚV Národní rady českosloven-
ské, pobočky v Opavě, jako místopředseda
okr. osvětového sboru se podílel na pořádání
univ. extenzí (přednášek vysokošk. učitelů
pro širší publikum, zvl. dělnictvo). Účast-
nil se dění kolem čes. divadla v Opavě, byl
členem zájezdového výboru Divadelní
jednoty, psal rozbory dram. děl a rec. div.
představení. Přispíval do novin a časopisů,
zejm. soc. dem. zaměření (Opavan, později
Slezan). V l. 1930–35 redigoval VMO (→
SlSb), jemuž vtiskl novou podobu. Změnil
jej ve čtvrtletník a novou koncepci vyjádřil
podtitulem „Slezský sborník“. Do časopisu
napsal několik studií (Opavský týdeník o Ma-
sarykovi, Opavsko a Slovanský sjezd ad.)
a přes padesát jubilejních statí, nekrologů
a především rec. Redigoval Památník Matice
opavské k jejímu 50. výročí (1927). Ve věd.
práci V. Č. dominují dva zájmové okruhy:
1) Od student. let se zabýval problematikou
170
ČERNÁ ZEMĚ
železářství, především v západočes. regionu.
Soustřeďoval se na etapu přechodu od manu-
fakturní k tovární výrobě, pozornost věnoval
nejen technologii výroby, ale také hosp. a soc.
otázkám. 2) V průběhu opavského pobytu
upřel zájem k vývoji v době předbřeznové
a za → revoluce 1848/49. Do tohoto okruhu
náleží většina jeho věd. prací věnovaných
Slezsku. V r. 1935 odešel z Opavy do záp.
Čech, působil na SŠ v Plzni, v r. 1949 přešel
na nově zřízenou PF v Plzni, r. 1954 byl jme-
nován doc. pro obor čs. dějiny, v r. 1965 univ.
prof. čs. vlastivědy. Působil v akad. funkcích
a po dvě desetiletí vedl katedru historie, jejíž
výzkum orientoval na reg. dějiny záp. Čech
a didaktiku dějepisu.
Lit.: BSSSM 1; Ficek 5; Myška, M.: V. Č. – historik
Slezska, SlSb 62, 1964; šifra „vf“ (Ficek, V.): Opavská
léta V. Č., SlSb 78, 1980; Dokoupil, L.: Opavský pobyt
profesora V. Č. v l. 1924–1935, in: SPFFOU 208, Histo-
rie – Historica 10, 2003. LD
ČERNÁ KNĚŽNA → Pověsti místní
ČERNÁ LOUKA → Park kultury a oddechu
města Ostravy
ČERNÁ ZEMĚ, ostravský literární časopis,
1924–38.
Vycházel jako měsíčník v Moravské → Os-
travě nákladem → Kulturní rady pro širší
Ostravsko. Byl rozdělen na část lit., kterou ří-
dil → V. Martínek, a část lidovýchovnou pod
redakcí → R. Tlapáka. Do ročníku 1929/30
jej tvořily stálé rubriky: Poznámky z kultur-
ního života, Osvětový věstník (zprávy tý-
kající se osvěty v regionu, tj. lidovýchovné
činnosti na venkově, školách ap.), Poznámky
o nových knihách ad. Do sklon ku 20. l. zde
publikovala celá řada autorů, z nichž mnozí
přispívali do časopisu opakovaně. Z básníků
např. → P. Bezruč (bylo mu věnováno 1. číslo
4. ročníku, 1927), → J. Blechta (se svou slez.
idylkou Arcivévoda na vsi), R. Bojko (vl. jm.
Alois Horák), Otokar Březina, → F. Horečka,
→ M. Jahn (drama Křemenáči), → J. F. Ka-
ras, V. Martínek, Bohumír Strnadel (→
B. Čety na), → Z. Vavřík, → V. Závada ad.
Z prozaiků se v revui představili → Z. Bár,
ČERNOCKÝ
ČERNÁ ZEMĚ
Jan Čep, J. Handzel-Střala, V. Martínek, →
A. C. Nor, → J. Petrus, → M. Rusinský, →
J. Šulc, → F. Sokol-Tůma, → J. Závada aj.
Časopis přinášel nejen literárněhist. stati
o spisovatelích čes. (→ B. Bartoš, O. Bře-
zina, Karel Matěj Čapek-Chod, Jakub Deml,
→ J. Herben, → Č. Ostravický, Rudolf Těs-
nohlídek ad.) a zahr. (Henrik Ibsen, Knut
Hamsun, → E. Zegadłowicz aj.), ale i rec.
knižních titulů, eseje ap. Ročníkem 1928/29
jej začal řídit R. Tlapák s redakční radou
V. Martínkem a → A. Adamusem. Revue
se postupně začala odbeletrizovávat, převá-
žily texty odb., naučného a osvětového cha-
rakteru. V l. 1932–33 se časopis, a zvl. se to
týkalo článků s osvětovou tematikou, více
regionalizoval. Jeho struktura se výrazně
proměnila, z rubrik a textů (od → J. Kaluse,
Aloise Sprušila, → J. Vochaly) zůstaly pouze
lidovýchovné a kult. se zřetelem k regionu.
Lit.: Jiřík, K. a kol.: Městský archiv v Ostravě. Průvodce
po fondech a sbírkách, Ostrava 1967.
ČERNOCKÝ, Josef, varhaník, sbormistr a hu-
dební pedagog, * 13. 12. 1881 Vsetín, † 1. 12.
1932 Zábřeh nad Odrou (Ostrava-město).
Studoval varhanickou školu v Brně (1906–09).
Po jejím absolvování se stal v září r. 1909
(po Vilému Petrželkovi a → E. Vaculíkovi)
ředitelem Hudební a pěvecké školy Národní
jednoty v Zábřehu nad Odrou. Jako všestranný
hudebník vedl svou hud. školu (v l. 1909–32)
kromě výukových aktivit i k mimoškolním
hud. produkcím (v květnu 1910 např. uvedl
ve vítkovickém Českém domě Blodkovu
operu V studni ap.). Od r. 1911 byl ředite-
lem kůru zábřežského kat. chrámu, 1918
se stal sbormist rem mužského a smíšeného
sboru zábřežské Dělnické tělocvičné jednoty
a zdejšího tamburášského sdružení. V ruko-
pise zanechal menší chrámové a varhanní
skladby.
Lit.: Mazurek.
ČERNOHORSKÝ, Karel, etnograf, muzejník,
kulturní činitel, * 17. 9. 1896 Přerov, † 23. 3.
1982 Brno.
ČERVENCOVÉ HLADOVÉ BOUŘE
Po maturitě na gymnáziu musel narukovat
do první svět. války na rus. frontu, kde byl
zajat a posléze vstoupil do čs. legií. Po ná-
vratu uplatnil zájem o kult. a věd. práci
a k 1. 5. 1921 nastoupil do opavského muzea
(→ SZM), zprvu jako asistent, od r. 1935 jeho
ředitelem. Při zaměstnání vystudoval na FF
UK dějiny umění a estetiku a dosáhl dok-
torátu filozofie. Mobilizace v r. 1938 zna-
menala jeho odchod z → Opavy a dočasné
působení v MZM, již v květnu 1945 se však
vrátil a ujal se obnovy válkou těžce postižené
instituce. Podílel se i na přípravě plánu no-
vého vlastivědného ústavu pro čes. Slezsko.
Od dubna 1948 přešel do Brna, kde byl načas
ředitelem MZM, po brzkém odchodu praco-
val až do penzionování v pobočce Archeolo-
gického ústavu ČSAV. – Zejm. v opavských l.
se aktivně věnoval kulturně osvětové čin-
nosti: působil v → Matici opavské, Divadelní
a ochot nické jednotě, v → MSVU aj. Po od-
OM chodu → V. Čepeláka se ujal redigování
VMO, který s novým názvem → SlSb kon-
cipoval jako vlastivědný časopis čes. Slez-
ska a Ostravska. Redigoval i další význ. reg.
publikace. Ve věd. práci uplatnil především
svůj národopisný zájem. Publikoval studie
i monografická zpracování k lid. keramické
výrobě, v meziválečném období soustředil
dokumentaci k životnímu dílu Moravská
lidová keramika (1941), vydanému až v ob-
tížných podmínkách prvých let okupace.
Připravil řadu katalogů muzejních výstav
i prací vlastivědného charakteru k osob-
nostem a památkám, posléze po přechodu
na archeol. pracoviště i k numismatické
a archeol. problematice.
Lit.: BSSSM 10; Ficek 5; Peřich, L.: K sedmdesátinám
dr. K. Č., ČSM-B 15, 1966; Bittner, E.: Přehled nejdůle-
žitějších prací dr. K. Č., tamtéž; Vachová, Z.: Přínos K. Č.
k muzejní etnografii, ČSM-B 25, 1976. LD
ČERVENCOVÉ HLADOVÉ BOUŘE ROKU 1917
JM NA OSTRAVSKU, první vrchol lidového hnutí
proti rozkladu zásobování, drahotě a válce.
Nejsilněji v čes. Slezsku a na severových. Mo-
ravě zasáhly → OKR, kde k jejich vzniku při-
spěly i některé specifické faktory (mimořádná
171
ČERVENÝ KVĚTHLADOVÉ BOUŘE
ČERVENCOVÉ
koncentrace a pestré národnostní složení obyv.,
vysoký stupeň militarizace průmyslu, vybičo-
vání prac. výkonů pro válečné hospodářství
a značný počet válečných uprchlíků z Haliče).
Obecně na tyto bouře působila únava z války,
vstup USA do války, revoluce v Rusku, určité
zmírnění polit. situace (po atentátu na min.
předsedu Stürgha a nástupu Karla I. na trůn),
krutá zima a dlouhodobý nedostatek potravin.
Bezprostřední příčinou zde byl ohlas na hrubý
zásah vojska proti lid. demonstraci před radnicí
ve Vítkovicích 2. 7. 1917, při němž bylo 6 osob
zabito a řada dalších zraněna. 3.–4. 7. vypukla
hornická a dělnická stávka v celém revíru,
spojená s demonstracemi, hladovými pochody
a rabováním obchodů. 4. 7. byli při demonstraci
v Přívoze zastřeleni 2 lidé a 5 těžce zraněno.
V dalších dnech se vytvořilo několik středisek
nepokojů: → Brušperk, Polská (dnes Slezská)
→ Ostrava, → Petřvald, Doubrava a → Kar-
viná, kde byla zastřelena 1 žena a 8 dalších
demonstrantů zraněno. Po projednání situace
ve vídeňské říšské radě bylo na širším Ost-
ravsku vyhlášeno stanné právo a soustředěny
značné voj. a policejní síly. Všechny důležité
prům. objekty byly střeženy. Celkově bylo
zatčeno a odsouzeno asi 2 tis. osob. Vlnu
nepokojů se podařilo utlumit až kolem 15. 7.
Lit.: Boleslawski, R.: Die Streikbewegung in Österreich
während des Krieges im Vergleich zur Friedenzeit, Statis-
tische Monatschrift I/3/1920; Otáhal, M.: Dělnické hnutí
na Ostravsku 1917–1921, Ostrava 1957; Léta 1917–1921
na Ostravsku. Sborník tří prací k dějinám dělnického hnutí,
Ostrava 1957; Heumos, P.: „Dejte nám brambory, nebo
bude revoluce.“ Hladové nepokoje, stávky a masové pro-
testy v českých zemích v období 1914–1918, in: První svě-
tová válka a vztahy mezi Čechy, Slováky a Němci, Brno
2000; Knob, S.: Hladové bouře a stávky za První svě-
tové války, in: České, slovenské a československé dějiny
20. století IV, Ústní nad Orlicí 2009. JP + SKn
ČERVENÝ KVĚT, kulturně politický měsíčník,
1956–69.
Časopis vycházel od r. 1956 do září 1969. Mě-
síčník zprvu vydával KNV, od r. 1961 pak →
Krajské nakladatelství Ostrava a posléze jeho
následovník nakl. → Profil (od r. 1965). Svým
názvem se hlásil k odkazu → P. Bezruče, věno-
val se reg. tvorbě (1956 uveřejnil anketu o regio-
nalismu). Náplň časopisu se od poč. odlišovala
172
ČESKÁ LITERATURA
od dogmatických tendencí, jimiž byla zasažena
kult. stránka deníku → NSv, ale známky polit.
uvolnění se do jeho obsahu výrazněji promítly
až v pozdějších ročnících. V 60. l. se měsíč-
ník věnoval zvl. literatuře a skládal se z částí
Povídky, Rozhovory, Recenze, Ankety a Zají-
mavosti. V této době časopis tiskl texty i význ.
mimoostr. tvůrců (např. Josef Hanzlík, Vladi-
mír Holan, Josef Škvorecký aj.). Mezi stálé při-
spěvatele patřili: → B. Četyna, → M. Daněk, →
J. Drozd, → L. Hořká, → V. Juřina, → J. No-
havica st., → O. Šuleř. Šéfred. byli → A. Sivek,
O. Šuleř, → M. Švácha, V. Juřina. V prozaic-
kých dílech byla často reflektována nedávná
čes. minulost (druhá svět. válka, polit. procesy
50. l. ap.), v poezii se uplatňovaly nové um. po-
stupy. V závěrečných ročnících byl poskytnut
prostor nastupující spisovatelské generaci (např.
→ V. Macura, → J. Frais, → L. Nekuda aj.).
V období „pražského jara“ se časopis stal tri-
bunou pro zastánce demokratizačního procesu,
a proto bylo jeho vydávání v září 1969 zasta-
veno a řada red. a spolupracovníků revue byla
polit. perzekvována.
Lit.: Tři otázky pro Věnceslava Juřinu, Tv, 1991, č. 10;
Soldán, L.: Na černé haldě Červený květ, Alternativa
Nova 4, 1998, č. 7; Pavera, L.: Časopis ČK (v letech
1956–1958), in: Časopis Květen a jeho doba, Opava –
Praha 1994; Málková, I.: Komplementarita a asymetrie,
SL 55, 2008, č. 6. IM + HŠ
ČERVINKA , Jan V., novinář, spisovatel, * 9. 4.
1896 Wien (Rakousko), † 18. 11. 1956 Opava.
Vyučil se typografem, během první svět.
války začal působit v → Opavě, zde také
publikoval fejetony a drobné články. Pomá-
hal při realizaci lid. tábora na → Ostré hůrce
(1918), byl red. týdeníku → Bezručův kraj,
inicioval vydávání dalších časopisů (Novina,
Kolotoč aj.). V hist. pojednáních České Slez-
sko za světové války (1925) a Z dějin Čes-
koslovenské strany socialistické ve Slezsku
(1926) zhodnotil události válečných let.
Lit.: Šajtar, D.: J. Wolker a mladí slezští básníci kolem
časopisu Oheň 1924–1925, in: Pět studií ve znamení
Petra Bezruče, Ostrava 1958. JS
ČESKÁ LITERATURA
Č. l. ve Slezsku a zčásti i na severových.
Moravě vznikala ve složitých podmínkách,
ČESKÁ LITERATURA
vzdálena od čes. kult. center na pomezí tří
národnostních oblastí: čes., pol. a něm. Byla
často předmětem tvrdé konfrontace, na straně
jedné čelila národnostnímu útlaku a cizím
mocenským zásahům, na druhé trpěla nedo-
statečnou podporou čes. kult. centra. V jed-
notlivých etapách svého vývoje byla z čes.
strany opouštěna, aby později byla opět obje-
vována. Pro č. l. v tomto regionu bylo obtížné
nacházet svou identitu, orientovat se v jeho
složitých a proměnlivých dějinách nebylo ni-
kdy snadné. Slezsko, vyjdeme-li z jeho pův.
podoby před rozdělením r. 1742, představuje
typický středoevr. region. Život zde ovlivňo-
vala po celá desetiletí součinnost několika
nár. kultur. Dokládá to i postupná proměna
kult. a polit. orientace regionu. Ve středo-
věku směřovala jeho vzdělanostní, a tedy i lit.
orientace k Praze, později ke Krakovu, ještě
později k Vídni, ale nakonec i k Bratislavě.
Region prošel dram. proměnou způsobenou
překotnou industrializaci, která přinesla
řadu soc. problémů a projevila se ve skladbě
obyv. i ve složitém vývoji národnostních po-
měrů. Nutno připomenout, že Slezsko se na-
cházelo na okraji čes. zájmů, často se stávalo
obětí v zápasu o moc ve stř. Evropě. Do po-
loviny 18. stol. byly ve Slezsku vytvářeny
stejné podmínky pro → Čechy i → Poláky,
ve chvíli jeho násilného rozdělení se situace
změnila, oddělila se prus. část, podobným
procesem prošla i pol. část. Tyto skuteč-
nosti se odrazily v postavení Čechů i Poláků
a poznamenaly proces jejich nár. uvědomění.
Neméně složité bylo vymezení hranic regi-
onu: dlouho byly jeho klíčovými oblastmi →
Těšínsko a Opavsko; později je nutné hovořit
o → Ostravě jako o nově se utvářejícím kult.
centru a také o oblastech, které k ní inkli-
novaly od konce 19. stol. (Pobeskydí, → Va-
lašsko, Novojičínsko). I když formování lit.
tradice ve Slezsku a na severových. Moravě
můžeme doložit od nejst. období čes. lit. dě-
jin, nelze vždy hovořit vzhledem ke složitým
podmín kám o její kontinuitě. Vlivem národ-
nostního útlaku měla literatura v regionu
dlouho národně buditelský ráz a opožďovala
173
ČESKÁ LITERATURA
se za celonár. kontextem. Nebylo jí dopřáno,
aby se svobodně rozvíjela v odpovídajících
podmínkách. Značný význam pro ni měla
zpočátku výchovná a osvětová činnost, zvl.
vydávání časopisů a vzdělavatelské aktivity
učitelů, jejich práce hist., národopisné i lit.
Tvorba mnohých autorů se opírala o tradici
lid. slovesnosti (→ C. Lekek, → J. Winkler,
→ J. Vyhlídal), zvl. Valašsko se vyznačo-
valo prostupováním prvků lid. slovesnosti
a literatury (→ lid. kultura, → J. H. A. Gal-
laš, → F. Bartoš). Důležitá pro existenci lit.
tradice byla otázka její identity: význam nár.
existence a jeho naléhavost se projevil zvl.
na Těšínsku a Opavsku (→ J. L. Šesršník,
→ P. Stalmach, Ludwik Heimb); později
se objevuje problém sepětí lit. díla s kra-
jem, např. s jeho tradicí, která se projevila
jako svébytný fenomén, zvl. na Valašsku (→
M. Jahn, → Č. Kramoliš). Literatura se sna-
žila v nových podmínkách pod vlivem real.
tendencí zrcadlit věrně podobu regionu, měla
větší um. ambice a usilovala o zobrazení ty-
pických krajových znaků, nejen soc. poměrů
a krajových zvláštností, ale i lid. charakterů,
formovaných specifickými krajovými po-
měry. Postupně se začala uplatňovat eman-
cipační snaha, směřující k vyrovnání úrovně
reg. tvorby s celonár. kontextem. Nutno
však konstatovat, že hranice regionu se po-
dařilo překonat jen výrazně talentovaným
tvůrcům (→ P. Bezruč, → V. Martínek, →
V. Závada). Mezi centrem nár. literatury a je-
jím okrajem, regionem Slezska a severových.
Moravy, se projevovala polarizace hodnot,
která měla nesporný význam pro sbližování
reg. literatury s celonár. kontextem.
Lit.: Urbanec, J.: Literární Slezsko, in: Literatura v čes-
kém a polském Slezsku, Opava – Cieszyn 1996; Kapi-
toly z literárních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava
2000; Urbanec, J.: Slezská literatura nebo literatura
ve Slezsku?, in: K periodizaci dějin Slezska, Opava 2008;
týž: Literární Slezsko a český stát do nástupu baroka,
Opava 2009. JS
ČESKÁ LITERATURA A NÁRODNÍ OBROZENÍ
Lit. život byl na přelomu 18. a 19. stol. ome-
zen, soustřeďoval se kolem tehdejších círk.
škol, kde však zpoč. ve výuce převažovala
ČESKÁ LITERATURA
němčina. Tepr ve postupně se prosazuje
názor, že současně s nár. uvědoměním lid.
vrstev je nezbytné zvyšovat úroveň kultury
a vzdělání. První stoupenci těchto snah spat-
řovali svůj vzor v osvíceneckém humanismu,
představa nár. buditele a spisovatele se u nich
spojovala s představou učence a aktivního
učitele, jak dokládá osobnost → J. L. Scher-
schnika, který byl ve své činnosti inspirován
věd. díly Josefa Dobrovského a Gelasia Dob-
nera. Národně uvědomovací proces ve Slez-
sku byl podobně jako v Čechách ovlivněn
názory Johanna Gottfrieda Herdera na úlohu
Slovanstva, které se mělo v následující době
nemalou mírou podílet na rozvoji evr. vzdě-
lanosti. Do těchto tendencí zapadá vznik
Čtenářského slovanského spolku v → Těšíně,
zal. r. 1839, a rozvoj kontaktů s čes. cent-
rem, jakož také česko-pol. spolupráce. Sem
náleží i vznik prvního slovanského časopisu
ve Slezsku (Tygodnik Cieszyński, později →
Gwiazdka Cieszyńska). Obrozenecké snahy
ve Slezsku byly převážně dílem spolupráce →
Čechů a → Poláků, nezanedbatelný byl i vliv
Slovenska, zvl. působení → J. Kalinčiakovo
a Štúrovo na slez. buditele (→ Štúr, Ľudovít
a Slezsko). Typické pro tyto aktivity byly
snahy prohlubovat v lidech prostřednictvím
literatury jejich vědomí příslušnosti k čes.
národu. Germanizační tlak však znamenal
zřetelné opoždění národně obrozeneckého
procesu ve Slezsku. Odpor proti → germani-
zaci vedl k těsnějšímu spojení rak. Slovanů,
projevující se zvl. společným postupem Če-
chů a Poláků. Závažnou úlohu v tomto úsilí
mělo udržování kontaktů Slezska s Moravou
a Čechami. → Těšínsko a Opavsko předsta-
vovaly dvě centra nár. snah ve Slezsku. Pro
národněkult. život měl význam vznik → OB,
díky obětavé práci slez. buditelů se češství
prosazuje nejen jako polit., ale i kult. jev.
Od poč. 19. stol. jsme svědky utváření nové
kult. tradice ve Slezsku a na severových. Mo-
ravě. Současně se vznikem nové inteligence
ve Slezsku se vytvářejí první předpoklady
pro rozvoj lit. tvorby. Objevují se jména no-
vých spisovatelů, kteří mají výrazný podíl
174
ČESKÁ LITERATURA
na jejím rozvoji (Aleš Balcárek, → J. Šrámek,
→ F. Pravda aj.). V procesu nár. obrození ne-
lze pominout význam vlasteneckých kněží,
kteří se zasloužili o upevňování čes. vlivu
ve Slezsku, stejnou mírou se na něm podí-
leli katolíci i evangelíci (→ C. Lelek nebo
→ J. Winkler). Na formování čes. literatury
v regionu měla vliv také lid. slovesnost (→
lid. kultura), velká část spisovatelů se věno-
vala jejímu studiu a nechala se jejími pod-
něty inspirovat ve vl. tvorbě. V jednotlivých
oblastech našeho regionu se projevily zvlášt-
nosti odpovídající místním zvyklostem a tra-
dicím. Např. na → Valašsku zaznamenáváme
bohatou tradici lid. slovesnosti zachycenou
v kronikách a v dílech ovlivněných krajo-
vými pověstmi → Radhoště; tento vliv na lit.
regionu se projevoval po celá desetiletí. – Pro-
ces nár. obrození ve Slezsku se značně opož-
ďoval za celonár. kontextem, trval v podstatě
až do poč. 20. stol. Můžeme rozlišit jeho trojí
vý vojovou fázi: 1. poznávání dějin jako před-
poklad pro vznik národně uvědomovacího
procesu; 2. zvyšování vzdělanostní úrovně
a úloha kult. center (Těšín, → Opava, → Os-
trava); 3. vznik časopisů, divadel a nakl. Tyto
aktivity svědčily nejen o stále větší vůli do-
sáhnout vyšší úrovně kult. života v regionu,
ale současně dosáhnout jeho výraznějšího
postavení v čes. nár. centru.
Lit.: Grund, A.: Slezsko v době českého obrození a jeho
místo v českém literárním vývoji 18. a 19. století, in:
Slezsko, český stát a česká kultura, Opava 1946; Krá-
lík, O.: Literární dějepis ve Slezsku, in: Stav a úkoly
literárněvědného průzkumu Slezska, Opava 1949. JS
ČESKÁ LITERATURA NA KONCI 19. STOLETÍ
A VE 20. STOLETÍ
Krásné písemnictví v regionu ve 2. polovině
19. stol. stále sloužilo buditelským snahám
a prosazovalo se hl. v časopisech; některé
práce se pohybovaly na pomezí beletrie a odb.
literatury, což lze doložit díly → F. Slámy a →
J. Vyhlídala. → Ostrava se představila zprvu
jako prům., později i jako polit. a kult. cent-
rum. Nové spol. podmínky charakterizované
i novou skladbou soc. a národnostní z ní vy-
tvářely svět ostrých kontrastů a vyhrocených
konfliktů, který přitahoval zájem spisovatelů
ČESKÁ LITERATURA
a z literatury pronikal rychle i do veř. života.
Tvorba spisovatelů v kraji byla zpočátku
umělecky rozkolísaná. Nezřídka se v ní jen
rozmělňovaly tendence zfor mované pův.
v celonár. literatuře. První pokusy o epický
obraz Ostravy se odehrávaly ve stylu natura-
listické prózy a byly namnoze silně zatíženy
epigonstvím. Převratně v těchto poměrech
zapůsobilo vystoupení → P. Bezruče, který
svými básněmi obrátil rázem pozornost celé
čes. společnosti ke Slezsku a k severových.
Moravě. V jeho stopách se snažila pokra-
čovat řada básníků, většinou ale neúspěšně.
Vývoj literatury ovlivnil → V. Martínek
zprvu jako básník, později hned v několika
žánrech, jako real. prozaik, lit. kritik a histo-
rik. Literatura se v regionu utvářela jako žá-
nrově i tematicky strukturovaný celek. Vedle
pokusů o soc. prózu ( → F. Sokol-Tůma)
se objevily náběhy k hist. próze hledající
inspiraci v krajových tématech (→ J. F. Ka-
ras, → Č. Kramoliš, → B. Četyna), na tradici
venkovské real. prózy navazoval → M. Jahn.
Uplatňoval se také vliv lumírovské poetiky
posílený vlivy lid. slovesnosti (→ J. Ka-
lus, → Č. Ostravický). Z Ostravy se od poč.
20. stol. stalo kult. centrum, které vytvářelo
spojovací článek mezi Slezskem a sousedící
Moravou, zvl. → Valašskem, zčásti i se Slo-
venskem. → Těšínsko představovalo důleži-
tou oblast česko-pol. soužití. Postupně, zvl.
od poč. 20. stol., se do literatury v regionu
zapojovali noví autoři, slábl její buditelský
ráz a vyznačovala se náročnějším um. tvůr-
čím úsilím. Tyto tendence vedly ke vzniku
nových časopisů např.→ MSlR, která měla
podíl nejen na rozvoji literatury v regionu,
ale svědčila o úsilí proniknout do literatury
celonár. – Měla-li literatura před r. 1918 cha-
rakter národně buditelský, ovlivňovaný lid.
slovesností a kult. osvětou, začaly se nyní
uplatňovat výrazněji její snahy um. Vznikly
nové publikační možnosti, vycházely nové
časopisy (→ ČeZ), byla založena nová nakl.
(→ Iskra, → Lukasík). Proměnil se vztah
k celonár. literatuře; čes. literatura prošla dy-
namickým vývojem, problém národnostního
175
ČESKÁ LITERATURA
útisku, který byl charakteristický pro před-
cházející období, takřka zmizel. Jen ojediněle
se projevovalo soc. téma, např. u V. Martínka
nebo → K. Handzla. Do literatury vstupovali
noví autoři narození převážně kolem r. 1900,
kteří sice navazovali na reg. tradici, ale sou-
časně se snažili využívat podnětů celonár.
literatury. Pokračovalo úsilí o epický obraz
kraje. Jsme také svědky generační proměny:
uzavřelo se dílo F. Sokola-Tůmy a J. F. Ka-
rase a završovala se tvorba autorů spjatých
s Valašskem. Nová generace se snažila překo-
nat hranice regionu a usilovala o konfrontaci
s celonár. literaturou. Dominantní postavení
v tomto kontextu měla tvorba V. Martínka a →
V. Závady. V poezii byla literatura ovlivněna
částečně spirituální orientací (→ Z. Vavřík,
→ F. Lazecký). Zvl. postavení měla tvorba →
Ó. Łysohorského, který přišel s teorií laš. ná-
roda, stylizoval se do postoje jeho mluvčího
a prohlašoval se za Bezručova pokračovatele.
V l. druhé svět. války byla opět nastolena
otázka nár. existence; uchovat věrnost rodu
a uchránit kontinuitu nár. společnosti chápali
autoři jako morální povinnost. Svědčí o tom
nejen tvorba Martínkova, ale i autorů ml. ge-
nerace (→ L. Třenecký, → Z. Bár, → M. Ru-
sinský, → F. Směja, → K. Dvořáček). Mnozí
z nich se stali obětí nacist. perzekuce (L. Tře-
necký, K. Dvořáček). Spisovatelé pod dojmem
prvních poválečných let tvořili v přesvědčení,
že jsou svědky vzniku nové hist. epochy. Bás-
níci i prozaici vycházeli z tematiky osvobo-
zení, vyrovnávali se s válečnou zkušeností
a stávali se hlasateli dobového optimismu (→
Z. Šmíd, → J. Filgas, → J. Neuls). Zatímco
V. Martínek ustoupil poněkud do pozadí,
chopila se iniciativy ml. generace (F. Směja,
Z. Bár). Do literatury se vracela díla spiso-
vatelů, kteří byli za okupace umučeni nebo
podlehli na následky věznění (L. Třenecký,
K. Dvořáček). Postupně se rozšiřovala tema-
tická skladba literatury, nadále však trvala
reflexe nedávné doby, zvl. pohnutých váleč-
ných událostí (→ J. Drozd, → L. Hořká a →
J. Strnadel). V 50. l. prošla literatura v re-
gionu stejně jako v celonár. kontextu obdobím
ČESKÁ SCÉNA
LITERATURA ČESKÁ TELEVIZE

schematismu. Ostrava jako důležité ekon. ČESKÁ TELEVIZE, STUDIO OSTRAVA, ostrav-
centrum byla favorizována, spisovatelé byli ské televizní pracoviště.
vyzýváni, aby tvořili v tzv. budovatelském Do konce r. 1991 se užívalo názvu Česko-
duchu. Výsledky těchto iniciativ byly však slovenská televize (ČT). V r. 1955 začala
nevalné, jak dosvědčuje několik ne právě vysílat v → Ostravě jako druhé studio ČT
zdařilých beletristických a publicistických (o 2 r. později než pražské studio); v té době
prací. Teprve v 2. polovině 50. l. se situace televize spadala organizačně pod Českoslo-
zlepšovala (→ překonávání schematismu venský rozhlas (→ ČRO). Ostr. studio za-
v kultuře na Ostravsku). V Ostravě bylo zalo- hájilo vysílání silvestrovským programem
ženo → Krajské nakladatelství a začal vychá- 31. 12. 1955. Vl. program byl zajišťován
zet časopis → ČeKv, objevili se noví autoři formou živého vysílání (nejprve z improvi-
(→ O. Šuleř), v novém prostoru se uplatnila zovaného studia na telev. vysílači v Ostravě-
i lit. kritika (→ A. Sivek, → D. Šajtar aj.). -Hošťálkovicích), promítáním filmů (první
Vývoj literatury se plněji rozvinul až v 60. l., celovečerní film Tanková brigáda 1. 1. 1956),
především se diferencovala nejen její tema- postupně i film. reportážemi (jako první
Symfonie života 29. 4. 1956), telev. inscena-
tická skladba, ale i žánrová podoba. Kolem
cemi a div. přenosy (první Prodaná nevěsta
ČeKv vznikl okruh básníků, prozaiků, kri-
22. 8. 1956). V r. 1956 získalo studio první
tiků i publicistů, kteří publikovali v nakl. →
přenosový vůz; v r. 1957 se uskutečnil první
Profil nebo jinde. Každý z nich představoval
dálkový přenos z → Karlovy Studánky
svébyt nou linii tvorby, např. v próze s váleč-
(první barevný přenos z Ostravy se uskuteč-
nou tematikou O. Šuleř, → J. Drozd nebo →
nil 1977). Od srpna 1956 začala ostr. televize
O. Filip, diferencovalo se i básnické vidění vysílat pravidelné zpravodajství třikrát týdně
světa (→ V. Juřina, → J. Mazáč). Tento vývoj ze studia Petr Bezruč v centru Ostravy. Před-
však násilně zastavilo „normalizační“ ob- chozí Měsíčník ostravské televize se změnil
dobí, literatura byla ve svém vývoji omezena na Severomoravské televizní noviny, později
po celá 70. a 80. l. Jen obtížně se vymaňovala populární Ostravské vteřiny. Telev. signál
z ideol. stereotypů, které jí byly vnuceny. Pu- se v té době šířil pouze v dosahu ostr. vy-
blikační platformou se stal → OKultM, poz- sílače. Po vybudování retranslačního spojení
ději přejmenovaný na KM. Řada lit. iniciativ (1957) studio vysílalo pětkrát týdně společný
navzdory těmto podmínkám pokračovala program s Prahou, v době velkých počáteč-
v samizdatových publikacích (→ J. Šavrda). ních poruch na trase opět vl. program v téže
Teprve v 90. l. jsme svědky nového vývoje, frekvenci, což bylo přes 60 hodin měsíčně. –
do literatury se vrátili autoři, kteří z ní byli Od poč. se ČTO věnovala nejintenzivněji
z ideol. důvodů vylučováni (O. Šuleř, V. Ju- zpravodajským, publicistickým a dokumen-
řina, J. Drozd, → M. Stoniš, O. Filip), sou- tárním pořadům. V social. éře to byly medai-
časně se však přihlásili noví tvůrci, s novým lony tzv. hrdinů práce, dokumentární filmy
viděním světa a s osobitým postojem ke sku- (→ J. Vrožina z Austrálie a Antarktidy),
tečnosti (→ J. Balabán, → P. Motýl, → filmy a besedy o přírodě – série 42 filmů
B. Trojak, → P. Hruška aj.). Po loveckých stezkách (rež. František Mudra),
Lit.: Martínek, V.: Literární život slezský, Ostrava 1925; besední Lovy beze zbraní (1962–81). V této
Hierowski, Z.: Życie literackie na Śląsku w latach 1922– oblasti tvorby telev. studio udržovalo kon-
1939, Katowice 1969; Kapitoly z literárních dějin Slez- takty s volgogradskou a katovickou televizí
ska a severní Moravy, Ostrava 2000; Martinek, L. Hle-
dání kořenů I–II, Opava – Krnov 2009–10. JS (výměna pořadů). Do r. 1960 vysílala ČTO
vl. programy v téměř stejném ročním objemu
ČESKÁ SCÉNA TĚŠÍNSKÉHO DIVADLA → Tě- jako pražské studio. 1. 10. 1959 se ČT stala
šínské divadlo v Českém Těšíně samostatnou organizací. Tehdy se také začal

176
ČESKÁ TELEVIZE
plně koordinovat program všech studií (hl.
redakce byly v Praze a Bratislavě), čemuž
měla pomoci i nová organizace jednotlivých
redakcí v mimopražských studiích. ČTO
měla redakci propagandy (později zpravodaj-
ství a publicistiky), dokumentaristiky, vzdě-
lávání a um. tvorby. Od 50. l. se v rámci ČTO
kontinuálně utvářel fenomén, označovaný
jako Ostravská škola publicistiky. V 60. l.
ji reprezentoval např. kritický, po 7 dílech
cenzurou zastavený pořad Negordický uzel
(1963) nebo v 70. l. cestopisný barevný do-
kumentární seriál Za lidmi z doby kamenné,
seriál Jak jsme pluli za Vikingy, filmy s mo-
řeplavcem → R. Konkolským připravované
J. Vrožinou aj. V 1. polovině 70. l. se v ČTO
uvedlo do provozu nové plně elektronické
studio Petr Bezruč (1973) a nová zvukový-
roba (1975). To umožnilo natáčet ročně až
15 inscenací pro dospělé i mládež, stejně jako
pohádky. V 70. a 80. l. se ČTO podílela na ce-
lostát. cyklických pořadech – např. Televizní
klub mladých nebo Bakaláři. V dram. tvorbě
70. a 80. l. převládala orientace na zpra-
cování význ. lit. tvorby (šestidílné Haldy
podle → A. M. Tilschové, Kamenný řád
nebo Stavy rachotí podle → V. Martínka).
V zábavě dominovala opereta (Skříňka s líči-
dly), prosadily se také pořady věnované →
folkloru (Vonička z domova, cyklus Kytary
versus cimbál, pro děti Zpívánky). – V 90. l.
se ČTO profilovala jako výrazné reg. studio.
V r. 2000 se zde uskutečnila prac. schůzka
necentrálních telev. studií tzv. visegrádské
čtyřky. Program ČTO postihoval jedinečnost
sev. Moravy a Slezska s posílením myšlenky
polit., hosp. a kult. decentralizace a zapo-
jil specifickou reg. problematiku do širších
evr. souvislostí. V tomto duchu též přinesl
originální dokumenty vl. (Postřehy odji-
nud) i zahr. produkce jiných evr. telev. stanic
(Místo zvané Evropa, Otevřené dveře do Ev-
ropy, Poklady světa, Evropa dnes). Aktuální
zpravodajství a publicistiku začala ČTO vy-
sílat od r. 1993 v Reportu (dříve Moravský
večerník a Moravskoslezské noviny); lidské
vztahy se staly tématem cyklického pořadu
177
ČESKÁ TELEVIZE
Ta naše povaha česká (od r. 1993). V l. 1994–
2004 se vysílal publicisticko-kritický cyklus
Klekánice, tradici naplňovaly i pořady o pří-
rodě (Příroda pro zítřek) a zdraví (Dejte léta
životu, O zdraví). Vysokou diváckou pozor-
nost si po dlouhou dobu udržel zábavný po-
řad Neváhej a toč (od r. 1995, v r. 1997 vítěz
divácké soutěže Týtý ve své kategorii). Pro-
duktivní je ČTO i v oblasti pořadů pro mlá-
dež: hud. hitparáda Medúza (od r. 1992 jako
písničkový automat, od r. 1997 v podobě hud.
magazínu se soutěžní hitparádou) či soutěž
školních týmů Bludiště (od r. 1997). V novém
tisíciletí se divácky atraktivními staly pořady
o výživě Pod pokličkou (od r. 2000), pořady
o bydlení (Bydlení je hra, 2004; Chalupa
je hra, 2008). K nejrozsáhlejším dram. pro-
jektům patřil osmidílný seriál podle románu
→ O. Filipa Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka
(1992–94). V r. 1995 ČTO natočila svůj první
dlouhometrážní film v širokoúhlém formátu
Azrael, anděl smrti, r. 1996 produkovala první
film určený i pro distribuci v kinech – Konto
separato (scénář → M. Najbrt, rež. Dušan
Klein) – a garantovala cyklus Nevyjasněná
úmrtí (od r. 1997). Kult. dění v regionu ostr.
studio zachycuje v Salónu moravskoslezském
(od r. 1997), od konce 90. l. se věnuje proble-
matice stáří Senior klub. Ocenění na festiva-
lech získal i originální cyklus Šumná města
věnovaný moderní architektuře, který při-
pravili → R. Lipus a David Vávra a v němž
vystupoval mj. → F. Šec. K demytizaci dě-
jin směřovaly po r. 2000 např. cykly V zajetí
železné opony, Tajné akce StB, evr. historii
přiblížily dokumenty Ghetto jménem Baluty
nebo Zatajené popravy. ČTO byla koprodu-
centem celovečerního animovaného filmu
Báječná show (2002, rež. Vladimír Mráz).
V r. 1997 byla ČTO postižena povodněmi,
byl zničen archiv a hmotný majetek za cca
12 mil. korun. Objem výroby ČTO se v 90. l.
pohyboval mezi 320 a 350 hodinami za rok.
V 1. desetiletí 21. stol. ČTO využívá 3 studia,
2 rež., přenosový vůz a techniku umožňující
živé vstupy do telev. vysílání. V návaznosti
ČESKÉ DIVADELNÍ
ČESKÁ TELEVIZE SOUBORY
na organizační změny v celé ČT se mění také
organizační struktura ČTO.
Lit.: Dittner, K.: Kronika Československé televize Os-
trava za léta 1955–1972 (Archiv ČTO); 20 let Česko-
slovenské televize Ostrava, Ostrava 1975; Čísla a fakta
o Československé televizi, Praha 1978; Michalec, Z.
(ed.): Tisíc tváří televize, Praha 1983; Ročenky České
televize 1992–2000; Česká televize v roce 1997, Praha
1998; Švihálek, M.: Padesát let Televizního studia Os-
trava, Ostrava 2005; Vašek, J.: Taková normální normali-
zace. Tvorba ostravského studia Československé televize
v letech 1969–1989, bakalářská práce MU, 2010; ofici-
ální internetové stránky: www.ceskatelevize.cz. MŠť
ČESKÉ DIVADELNÍ SOUBORY → Divadelní
soubory české
ČESKÉ DIVADLO MORAVSKOOSTRAVSKÉ →
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
ČESKÉ SLOVO, národně socialistický deník,
1929–45.
Vycházel jako mutace celostát. deníku v Mo-
ravské → Ostravě v l. 1929–39, v l. 1939–40
pak s podtitulem List Národního souru-
čenství. V době okupace, kdy se snažil co
nejméně exponovat pro protektorátní po-
litiku, postupně ubývalo stran (v r. 1945
pouze jedna), poslední č. vyšlo 29. 4. 1945.
Zodpovědnými red. byli František Durďák
(1929), Jan Handzel (1930), Tomáš Pavlica
(1930), Edvard Cenek (1932 a 1938), Vojtěch
Binar (1937 a 1938), Jaroslav Fryčer (1938),
Karel Niesner. Zaměření listu bylo oficiálně
nestranické, ale byl považován za tribunu nár.
socialistů, stál totiž blízko Hradu a jeho poli-
tice. Byl mírně levicový. Uveřejňoval zprávy
ze světa i domova, včetně zpráv (důležitých
i bulvárních) z regionu, informoval o denních
cenách potravin na ostr. tržišti a o programu
kin. Pravidelně se tu objevovaly soudničky
a romány na pokračování. K dalším rubri-
kám patřily: Deníček (programy čes. divadel
v Ostravě a Olomouci), Rozhlas (programy
stanic Ostrava a Brno), Sokolstvo, Malý
oznamovatel (s rozsáhlou reklamou a in-
zercí). Deník uzavíraly spor tovní zprávy.
Nedělní č. byla opatřena přílohou s rubri-
kami Ženám, Ženská hlídka, Právní poradce,
Poradce pojištěnců, Radioamatér, Bohat-
ství života v přírodě (v r. 1935), s romány
178
ČESKOSLOVENSKO-POLSKÝ SPOR O TĚŠÍNSKO
na pokračování a kulturně lit. přílohou
Literatura – divadlo – film.
Lit.: NČR 2; Jiřík, K. a kol.: Městský archív v Ostravě.
Průvodce po fondech a sbírkách, Ostrava 1967; Kubíček,
J.: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slez-
sku v letech 1918–1945, Brno 1989; Przybylová, B. –
Šerka, J.: Charakteristika hlavních ostravských deníků
1918–1938, in: Ostrava 20, 2001. HŠ
ČESKOSLOVENSKO -POLSKÝ SPOR O TĚŠÍN-
SKO 1918—20, spor mezi dvěma nástupnic-
kými státy Rakousko-Uherska o vymezení
vzájemné státní hranice.
Od 90. l. 19. stol. se mezi → Čechy a → Po-
láky na → Těšínsku projevovala vzájemná
rivalita, která byla tlumena nevýhodným
soc. i polit. postavením obou nár. komunit
a za první svět. války byla zcela zanedba-
telná. Brzy po rozpadu Rakousko-Uherska
však v národnostně smíšené oblasti vzrostlo
polit. napětí v očekávání rozhodnutí o no-
vém státoprávním začlenění Těšínska. Zprvu
se situaci pokusily řešit nově zřízené reg.
nár. orgány, tj. ZNV pro Slezsko se síd-
lem ve Slezské → Ostravě a Národní rada
Těšínského knížectví (→ Rada Narodowa
Księstwa Cieszyńskiego) v → Těšíně, které
5. 11. 1918 uzavřely prozatím ní dohodu
o rozdělení sfér vlivu v podstatě na základě
etnického hlediska, prosazovaného pol. stra-
nou. Zanedlouho však situaci začaly řešit
vlády nástupnických států. Zvl. pozornost vě-
novala Těšínsku čs. vláda, vycházející z hist.
práva (příslušnosti regionu k zemím Koruny
české) a uvědomující si jeho důležitost pro
nový stát z hosp. a dopravního hlediska. Pod-
robila postup ZNV kritice a iniciovala voj.
zásah, v jehož průběhu proniklo 23.–30. 1.
1919 čs. vojsko přes řeku Olzu na východ
až ke Skočovu (tzv. týdenní válka). Po uza-
vření příměří 3. 2. v Paříži se stáhlo na no-
vou demarkační linii a rozhodování o osudu
Těšínska se ujaly mocnosti Dohody. Spoje-
necká Rada rozhodla 27. 9. 1919 o provedení
plebiscitu a v lednu 1920 vyslala do Těšína
mez. plebiscitní komisi, též jako prozatímní
rozhodující správní orgán. Vinou obou stran
se mezitím situace v regionu dále vyhroco-
vala a na řadě míst docházelo i k násilnostem
ČESKOSLOVENSKO-POLSKÝ SPOR O TĚŠÍNSKO
a protestním stávkám. V květnu 1920 bylo
nutno vyhlásit na Těšínsku výjimečný stav.
Po řadě diplomatických jednání, na něž
měla vliv i rozhodnutí o stanovení pol. stát.
hranic na východě a polsko-sov. válečný
konflikt, uzavřeli ministři zahr. věcí ČSR
a Polska 10. 7. 1920 dohodu, v níž netrvají
na plebiscitu, a 28. 7. spojenecká Rada vel-
vyslanců v belgickém Spa rozhodla arbitráží
o rozdělení Těšínska. Šlo o kompromis ne-
opírající se ani o hist. důvody, ani o detailní
zhodnocení etnické struktury, zohledňující
však připojením vých. části → OKR a trasy
hl. železniční tratě (→ dopravní poměry)
z → Bohumína přes → Jablunkov na Slo-
vensko k ČSR zásadní požadavky čs. vlády.
K čs. státu připadla záp. část Těšínska o roz-
loze 1 273 km2 s cca 290 tis. obyv.; značná
část hranice vedla po řece Olze a Těšín se tak
s výjimkou záp. předměstí ocitl v Polsku.
Vzhledem k liberálnímu čs. menšinovému zá-
konodárství se pak polit. situace v čes. části
Těšínska na delší dobu uklidnila, i když nová
hranice byla radikálními nacionalisty z obou
táborů zpochybňována. Menší část Poláků
se vystěhovala do Polska a řada dalších měla
problémy s udělením čs. stát. občanství, příp.
o ně nejevila zájem. Na poč. sporu o Těšín-
sko se do něj snažili zasahovat i představi-
telé zdejší něm. menšiny (usilující o připojení
jeho sz. části spolu s Moravskoost ravskem
k něm. provincii → Sudetenland) a dále
proněm. tzv. Šlonzáků (→ Slezská lidová
strana); poslední se časem přiklonili k ná-
zoru, že region má být začleněn do ČSR jako
hosp. vyspělejší země.
Lit.: Valenta, J.: Česko-polské vztahy v letech 1918–1920
a Těšínské Slezsko, Ostrava 1961; Valenta, J.: Die Te-
schener Frage in der Zwischenkriegsperiode 1918–1939,
in: Polen und die böhmischen Länder im 19.–20. Jahr-
hundert (Politik und Gesellschaft im Vergleich). Bad
Wiesseer Tagungen des Collegium Carolinum, München
1997; Gawrecki, D.: Politické a národnostní poměry
v Těšínském Slezsku 1918–1938, Český Těšín 1999;
Śląsk Cieszyński u zarania polskiej i czechosłowackiej
niepodłegłośći 1918–1920, Cieszyn 1999.
ČESKOSLOVENSKO -POLSKÝ SPOR O TĚŠÍN-
SKO 1945—47, spor o vymezení vzájemné hra-
nice po druhé světové válce.
ČESKOSLOVENSKO-POLSKÝ SPOR O TĚŠÍNSKO
Měl staré kořeny (→ čs.-pol. spor o Těšín-
sko 1918–20; → zábor Zaolzí), ale vyvěral
hl. z mocenské konstelace ve stř. Evropě
v závěru druhé svět. války. Již v průběhu ne-
úspěšných jednání čs. a pol. exilových před-
stavitelů v Londýně o poválečné konfederaci
(říjen 1939 – květen 1943) se otázka začlenění
→ Těšínska stala příčinou sporů. Zatímco pol.
strana předpokládala obnovu hranic podle
stavu k 31. 8. 1939, byl prezident Beneš zá-
sadně pro restituci předmnichovského stavu
jako výchozího předpokladu pro pozdější
přátelskou kompromisní úpravu, na jejímž
základě by ČSR postoupila Polsku část čes.
Těšínska s → Fryštátem (dnešní centrum
→ Karviné), ne však → Bohumín, Karvi-
nou a Český → Těšín. Vzhledem k podpisu
čs.-sov. smlouvy 12. 12. 1943 nebylo možno
zmíněná jednání obnovit. Stalinovo dekla-
rované respektování předmnichovských čs.
hranic i jeho (po válce realizovaný) záměr
odškodnit Polsko za všechny územní ztráty
posunem jeho záp. hranic na linii Odra –
Nisa naopak přiměly Beneše, aby v lednu
1945 uznal prosov. pol. prozatímní vládu
v Lublinu. I ta však po válce požadovala
celé Těšínsko, čímž se v podstatě opakovala
situace z l. 1918–20, pochopitelně v nových
podmínkách. S příchodem Rudé armády
a pod jejím rozpačitým dohledem rostlo
mezi obyv. a čes. i pol. orgány na Těšínsku
od května 1945 napětí, docházelo k inciden-
tům a kompetenčním sporům. Předmnichov-
ská stát. hranice byla snadno překročitelná.
Do regionu se vraceli Češi uprchlí nebo vy-
stěhovaní ze zabraného → Zaolzí a požado-
vali navrácení svého majetku a prac. míst
a čs. orgány zahajovaly vyšetřování chování
držitelů → volkslisty a tzv. okupantů, tj. →
Poláků přišlých do Zaolzí za pol. záboru. Pol.
vláda, která věděla, že pol. menšina na čes.
Těšínsku se jako celek cítí ohrožena, využila
JP
incidentu 10. 6. 1945 (překročení pol. hranic
několika čs. obrněnými vozidly tvořícími do-
provod čs. železničářům při zajišťování žel.
stanic na trati Bohumín – Ratiboř) a začala
k hranicím stahovat pol. voj. oddíly. Hrozící
179
ČESKO-UHERSKÁ VÁLKA SPOR O TĚŠÍNSKO
ČESKOSLOVENSKO-POLSKÝ
konflikt však odporoval sov. zájmům, takže
spor se brzy omezil jen na vleklá diploma-
tická jednání. Pol. strana při nich mj. hro-
zila obsazením Těšínska až po Ostravici, čs.
strana naopak takticky požadovala i Klad-
sko, Hlubčicko a Ratibořsko, předpokládajíc
Stalinův souhlas (Stalin nabízel v prosinci
1943 Kladsko Benešovi a mohl nyní svým
souhlasem kompenzovat odtržení Podkar-
patské Rusi). Stalin však tr val na zachování
předmnichovských hranic na Těšínsku a na-
konec obě strany přiměl k podepsání dvou-
stranné smlouvy o přátelství a vzájemné
pomoci 10. 3. 1947 ve Varšavě, kterou ještě
v červenci t. r. doplnily hosp. a kult. dohody.
Smlouva mj. zaručovala Polákům v ČSR a →
Čechům a → Slovákům v Polsku plnopráv-
nost a možnost nár. rozvoje. Tím podpořila
pragmatický kompromisní přístup KSČ
na čes. Těšínsku v otázce rehabilitací proti
národně nesmlouvavému postoji čs. nár. so-
cialistů, reprezentovaných zejm. poslancem
→ F. Uhlířem.
Lit.: Plaček, V.: Otázka polské národní menšiny na Tě-
šínsku před uzavřením československo-polské spo-
jenecké smlouvy, SlSb 69, 1971; Kamiński, M. K.:
Polsko-czechoslowackie stosunki polityczne 1945–1948,
Warszawa 1990; Pavlíček, J.: Od konfrontace ke spoje-
nectví. K československo-polským vztahům v letech
1945–1947, in: SPFFOU 168, Historie – Historica 5,
1997; Borák, M.: Poláci v Československé republice
a sporná místa v česko-polských vztazích, SlSb 93,
1995; Friedel, J. – Jirásek, Z.: Rozpačité spojenectví.
Československo-polské vztahy v letech 1945–1949,
Praha 2008. JP
ČESKO -UHERSKÁ VÁLKA, válka za odstra-
nění Jiřího z Poděbrad z českého trůnu
a o nástupnictví.
Po vyhlášení klatby nad Jiřím z Poděbrad
23. 12. 1466 bylo Slezsko v čes. státě hl. ob-
lastí odporu proti němu. Jejím vykonavate-
lem se stal uh. král Matyáš Korvín ve spojení
s Jednotou zelenohorskou. 8. 4. 1468 přijal
závazek vystoupit proti Jiřímu z Poděbrad
a po neúspěšném jednání v Olomouci byl
zde 3. 5. 1469 zvolen kat. stranou čes. králem.
Nepřátelství přineslo od počátku na severo-
vých. Moravu a do Slezska válečné udá-
losti. Po olomouckých jednáních se vypravil
180
ČESKO-UHERSKÁ VÁLKA
Korvín se svými oddíly k Nise a Vratislavi.
Na podzim 1469 vytáhli k → Opavě Vra-
tislavští, vypálili její předměstí i vesnice
v okolí a po pět týdnů pustošili Opavsko.
Na jaře 1470 ofenziva Vratislavských, posíle-
ných uh. vojskem, dále pokračovala. Polsko
se však k protipoděbradskému vystoupení
nepřipojilo, naopak bylo připraveno hájit
nástupnictví Jagellonců v čes. státě, reali-
zované po Jiříkově smrti 22. 3. 1471. Zejm.
Slezsko se pak stalo v l. 1471–74 oblastí tr-
valých bojů mezi stoupenci Matyáše Kor vína
a Vladislava Jagellonského. Pokusy o smír
mezi Korvínem a Jagelloncem, např. jednání
v Opavě r. 1473, připravené z iniciativy Vik-
torina Poděbradského, skončily nezdarem.
Konflikt se vyostřil nejvíce v následujícím
roce. Matyáš nejprve usiloval o porážku
Vladislavových spojenců na Moravě, v půli
srpna vyrazil i se svou proslulou černou
rotou k Opavě. Směr tažení vyznačuje pás
zpustošených osad. Mezi více než stovku
dobytých a poničených obcí patřily např. →
Město Albrechtice, → Bruntál a → Krnov.
Dobyta byla řada → hradů, např. → Cvilín,
Dívčí Hrad, Vikštejn, Vartnov ad., posádky
byly mnohdy pro výstrahu popraveny. Téměř
polovina osad zpustla a nebyla obnovena,
část byla znovu v 16. stol. kolonizována, příp.
na jejich katastru byly zakládány panské
dvory. Při následné kolonizaci se uplatňovali
hl. něm. osadníci z hornatých oblastí, které
nebyly válečnými událostmi postiženy. S při-
spěním Zdeňka Konopišťského ze Šternberka
se uskutečnilo 15. 11. 1474 setkání tří panov-
níků – čes. krále Vladislava, uh. krále Ma-
tyáše a pol. krále Kazimíra – v Muchoborzi
u Vratislavi, při němž byly rozděleny sféry
vlivu: Korvínovi připadla Morava, Slezsko
a Lužice, Vladislavovi Čechy. Kompro-
mis byl definitivně stvrzen v prosinci 1478
dohodou uzavřenou v Olomouci.
Lit.: Turek, A. – Jisl, L.: Ostravsko za č.-u. v. ve světle
písemných pramenů i archeologických nálezů, ČSM-B 3,
1953; Hosák, L.: Ostrava a její okolí v husitském revoluč-
ním hnutí a za jeho doznívání do počátku 16. století, in:
Ostrava 3, 1966; Boubín, J.: Česká „národní“ monarchie.
K domácím zdrojům a evropskému kontextu království
Jiřího z Poděbrad, Praha 1992. LD
ČESKÝ ROZHLAS
ČESKÝ ROZHLAS OSTRAVA, ostravské roz-
hlasové pracoviště.
Užívalo se též označení → Ostravská roz-
hlasová stanice nebo Radiojournal Moravská
Ostrava (pod označením Moravská Ostrava
od r. 1929, → Radiojournal). Od r. 1948 fun-
goval název Československý rozhlas Ostrava,
od r. 1993 pak jako Český rozhlas Ostrava.
Od poč. vysílání sídlil v Moravské → Os-
travě. Jeho reg. studio existuje ze zákona
od r. 1991. Pokusné vysílání bylo v Ostravě
zahájeno 25. 5. 1929. 1. 7. 1929 se Morav-
ská Ostrava zařadila pravidelným vysíláním
mezi evr. vysílače, v té době již existovala
mezi čs. stanicemi simultánní rozhl. síť. Pro-
vizorně se vysílalo na vlně 263 m také z →
něm. hasičské zbrojnice, od 1. 1. 1937 pak
v upravené budově na Hviezdoslavově ul.
(dnes ul. Dr. Šmerala), kde ČRO sídlí téměř
nepřetržitě (s malou přestávkou v l. 1945–46,
kdy se budova opravovala po zásahu) do-
dnes. Do poloviny 40. l. se vysílalo živě
a ze záznamu na měkkých gramofonových
deskách. Prvním ostr. slovesným pořadem
byla 1. 7. 1929 přednáška → R. Tlapáka
o významu moravskoostr. rozhlasu a jeho
vzdělávacích možnostech. Od začátku své
existence se ostr. studio zaměřilo na hudebně
zábavný program (→ redakce zábavy), zejm.
s rozhl. orchestrem (→ ORO), ale program
naplňovalo i zamýšlené kult. a vzdělávací
úsilí v regionu (zpoč. 3 hodiny vl. vysílání
denně, zbytek byl převzat po linkách z Prahy
a Brna). Soustřeďovaly se tu význ. osobnosti
z oblasti slovesné a hud. kultury i → folkloru
(studio je zaměstnávalo nebo s nimi spolu-
pracovalo). V r. 1933 se ustavila programová
oddělení: hud., přednáškové a reportážní,
literárně-dram. a oddělení pro děti a mlá-
dež, která se stala zárodky příštích redakcí
(→ redakce hud., → redakce zpravodajství
a publicistiky, → redakce literárně-dram., →
redakce pro děti a mládež). Od poč. vysílání
byly vy tvořeny autonomní složky „odbor-
ného“ dělnického a zemědělského vysílání,
avšak bez skutečného odb. vyhranění, zato
s vlivem polit. stran (soc. demokracie, nár.
181
ČESKÝ ROZHLAS
socialisté). Po krátké přestávce ostr. rozhlas
vysílal i během okupace (→ Sender Trop-
pau) – krajově zaměřené vlastivědné pořady,
folklor, populárně naučné i literárně-dram.
pořady – také do okupovaného čs. pohraničí.
Po převratu v r. 1948 se rozhlas stal nástro-
jem spol. a polit. propagace. Na Ostravsku
se zapojil i do poválečné prům. obnovy kraje
(pořady Budujeme Slezsko, Střídáme směnu
ad.). Význam takto zaměřeného zpravodaj-
ství a publicistiky postupně rostl, podobně
byly orientovány i hudebně slovní pořady
(V dobré notě po sobotě aj.). Do poč. 50. l. vy-
sílalo ostr. studio jako ostatní krajské stanice
vl. program na samostatné vlně. V l. 1950–52
se tvořily nár. okruhy – více stanic se spo-
jilo na jednu vlnu; ústřední program čás-
tečně přebraly i reg. stanice, vedle toho
produkovaly dále vl. pořady na vl. vlnách
s vl. programem a současně začaly vstupovat
do ústředních programů. Včlenění krajských
studií do celostát. vysílání bylo systematicky
dořešeno r. 1953. V r. 1968 se ČRO zapojil
do vysílání proti sov. okupaci, přinášel živé
informace z aktuálního dění (→ rozhl. šta-
feta), např. z redakce pro děti a mládež vysí-
lal své polit. písně → K. Kryl. Na jaře 1969
se ČRO nepřipojil k prohlášení sdělovacích
prostředků na podporu KSČ. Obrat nastal
za ředitele Josefa Strny a Jaroslava Opra-
vila – ČRO se politicky „normalizoval“, což
se odrazilo v rozhl. pořadech odsuzujících
postoj představitelů pražského jara v r. 1968
(Mýty, báje a skutečnost na vlně 197 metrů,
Osm dní hanby a zrady, Spasitelé bez masky).
Od poč. 70. l. se rozhlas opět stal silným polit.
nástrojem, stavěl na tendenčně cíleném zpra-
vodajství a publicistice, oslavoval hrdiny so-
cial. práce ap. Význ. počiny přinášela pouze
část hud. vysílání (vážná hudba, folklor
v ČRO). V 80. l. postupně narůstal vysílací
čas ČRO. Zpravodajské, publicistické, hud.
i slovesné pořady ČRO se vysílaly na celostát.
okruzích. Ostr. rozhlas se výrazně podílel
na tvorbě komponovaných a zábavných po-
řadů (Na nedělní vlně, Dveře dokořán, Host
do domu, Nokturno pro osamělá srdce, Přišel
ČESKÝ ROZHLAS
TĚŠÍN
po večeři). – Po listopadu 1989 bylo možno
začít vysílat v plném stereofonním záznamu
hudby i slova. Na čas se vrátili do redakcí
nebo jako externí spolupracovníci někteří
redaktoři nebo režiséři, kteří museli po udá-
lostech r. 1968 odejít. Od poč. 90. l. se však
ČRO – pod slabým a neodb. vedením – stával
stále závislejší na pražském vedení Čs. roz-
hlasu; programově směřoval k proudovému
vysílání a pomíjel své zákonné povinnosti reg.
studia. Zanikly sledované magazínové pořady
(Apetýt, Femina) a pořady lit. Z reg. vysílání
zmizely novinky z vážné hudby, jazzu a al-
ternativy. Do konce 90. l. klesla poslechovost
a ČRO byl přehlušen komerčními reg. stani-
cemi, jimž se paradoxně chtěl připodobnit.
Ostr. stanice ztrácela posluchačskou základnu
a až na poč. r. 2004 zareagovala na typ
proudového a blokového vysílání změnami
v programu (redakce zpravodajství a publicis-
tiky, → redakce volné rozhl. tvorby, redakce
literár ně-dram., redakce hud.). Zvl. se posílil
zájem o dění v regionu a kontakt s posluchači.
V 1. pololetí r. 2004 se poslechovost zvýšila
o více než 50 %. Do vysílání se vrátily pořady
Apetýt, Nocturno a pořady pro posluchače stř.
a st. věkové kategorie. ČRO se partnersky
podílí na hud. festivalech (→ Mezinárodní
hudební festival Janáčkův máj), v hud. stu-
diu se pořádají koncerty pro veřejnost. Od
přelomu 1. a 2. desetiletí 21. stol. se z ekon.
důvodů několikrát proměnila organizační
struktura ČRO, hud. a slovesná tvorba přešla
pod gesci pražských stanic Českého rozhlasu.
Lit.: Olbrecht, J.: Rozhlasová práce, in: Od Ostravice
k Radhošti, Moravská Ostrava 1941; Rusinský, M.:
Vznik a počátky ostravské rozhlasové stanice 1929–1933,
in: Ostrava 8, 1975; 50 let Československého rozhlasu
v Ostravě, 1929–1979, Ostrava 1979; Běhal, R. (ed.):
Kdo je kdo v sedmdesátileté historii českého rozhlasu,
Praha 1993; Ješutová, E. a kol.: Od mikrofonu k po-
sluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu, Praha
2003. MŠť
ČESKÝ TĚŠÍN → Těšín
ČEŠI, označení národnosti většiny obyvatel
České republiky a označení regionálního pů-
vodu obyvatel historických Čech.
182
ČEŠI
Jako etnikum se Č. vyčlenili ze Slovanů, kteří
žili v tomto regionu – stejně jako v dalších
čes. zemích – pravděpodobně již v 5. stol.
n. l. Jelikož Slezsko bylo od středověku po-
mezním územím čes. i pol. státu, ve kterém
se prolínaly vlivy obou, je těžké přesně určit
etnickou příslušnost většiny tehdy negramot-
ných zdejších obyv., kteří vstupovali do soc.
vztahů pouze v rámci své lokální komunity.
Snadněji se tehdy určovala příslušnost reg.
(k Čechám, Moravě nebo Slezsku; → iden-
tita reg.). Slezsko bylo nepochybně územím,
kde se nejčastěji vyskytovalo → národ-
nostně nevyhraněné obyv. Oproti Moravě,
která byla jednoznačně etnicky čes. (ve sle-
dovaném území jde o tzv. morav. klín mezi
opavským a těšínským Slezskem), mělo
Slezsko – a zejm. → Těšínsko – smíšený
česko-pol. charakter. Alespoň částečné roz-
lišení čes. a pol. etnika ve Slezsku lze pro-
vést až v 18. stol., kdy však slovanské obyv.
Slezska bylo již často smíšeno s dlouhodobě
usazenými → Němci, zvl. na Opavsku, Kr-
novsku a Jesenicku. Hl. územní základnou
slez. Č. v tehdejší rak. části Slezska bylo
v 19. stol. Opavsko v užším smyslu (tzn.
pozdější soudní okr. Opava), které bylo
ve 13. stol. vyčleněno z Moravy a od 14. stol.
začalo jeho postupné začleňování do Slez-
ska (→ Přemyslovci opavští). Podle prvních
moder ních → sčítání lidu z l. 1880–1910,
zaznamenávajících již jaz. strukturu obyv.,
zde polovina obyv. používala jako obcovací
řeč (Umgangsprache) češtinu. Poměrně silně
čes. bylo i → Hlučínsko, přestože patřilo v té
době Německu. Ve 2. polovině 19. stol. zde
žilo kolem 90 % čes. obyv. Poměrně výrazně
čes. charakter měl i sousední polit. okr. Bílo-
vec, ve kterém ve stejné době žila také nad-
poloviční většina čes. obyv. (v soudním okr.
Klimkovice to bylo 80 %, v samotném →
Bílovci 46–50 % obyv. s čes. obcovací řečí).
Na Těšínsku měl v době rak. monarchie čes.
charakter pouze nejzápadnější a s Moravou
sousedící polit. okr. Frýdek (75–90 % obyv.
s čes. obcovací řečí). V ostatních okr. tehdejší
rak. části Slezska byli Č. v menšině. V jeho
ČEŠI
nejzápadnějším území – v okr. Frývaldov
(dnes Jeseník), Bruntál a Krnov a v soudním
okr. Odry opavského polit. okr. žilo před
r. 1918 pouze necelé 1 % Č. a v soudním
okr. Vítkov opavského polit. okr. jich bylo
10–13 %. V těšínských okr. Fryštát (dnešní
Karviná) a Těšín se počet obyv. s čes. obco-
vací řečí v l. 1880–1910 pohyboval nejčastěji
v rozmezí 7–25 %. Nejvíce jich bylo zazna-
menáno v soudním okr. Fryštát v r. 1880
(29,1%) a nejméně v soudním okr. Jablun-
kov v r. 1890 (0,3 %). Na území morav. klínu
mezi Opavskem a Těšínskem převládalo
v období habsburské monarchie čes. obyv.
v polit. okr. Místek (93–96 %), Moravská
Ostrava (48–76 %) a v soudním okr. Příbor
(70–72 %) novojičínského polit. okr. V ostat-
ních morav. okr. na moravsko-slez. pomezí
bylo česky mluvící obyv. do první svět. války
v menšině. V době rak. monarchie Č. nepa-
třili k dominantním národnostem ani tam,
kde jich bylo početně nejvíc. Velmi málo
jich patřilo k tzv. horním vrstvám: k podni-
katelům, členům místních samospráv, ke stát.
úředníkům, k círk. hodnostářům a vysokým
důstojníkům. Č. patřili spíše ke stř. a niž-
ším vrstvám společnosti, i když mezi nimi
v 19. stol. již nechyběla inteligence (větši-
nou učitelé, kněží a místní lékaři). Poměrně
hodně bylo také čes. bohatých sedláků, ře-
meslníků a drobných podnikatelů – to byla
základna, ze které později vznikla stř. třída.
Nábožensky se hlásili zejm. ke kat. církvi.
Nebyli sice zvlášť nábožensky založení, ale
církev zde (zvl. na Opavsku) měla rozhodně
větší vliv než např. v Čechách. – Početní
stav Č. ve Slezsku a na přilehlém území Mo-
ravy výrazně vzrostl po rozpadu monarchie
a vzniku ČSR. Již během prvního čs. sčítání
lidu (1921) byla zjišťována → národnostní
struktura jinak než v období rak. monar-
chie: nikoliv pouze dotazem na jazyk, nýbrž
na deklarovanou příslušnost k danému ná-
rodu. V r. 1930 byla čes. většina zazname-
nána v opavském Slezsku v polit. okr. Hlučín
(95 % – avšak pouze z počtu čs. občanů)
a v soudním okr. Opava (64,4 %), na Moravě
183
ČEŠI
v polit. okr. Místek (97,0 %), Moravská Os-
trava (80,7 %) a Nový Jičín (55,2 % – z toho
nejvíce v soudním okr. Příbor [77,9 %]
a nejméně v soudním okr. Fulnek [14,9 %])
a v těšínském Slezsku se k okr. Frýdek s vý-
raznou čes. většinou (94,2 %) přiřadil okr.
Fryštát (Karviná, 65,1 %). I v čistě něm. okr.
Jesenicka a pol. okr. Těšínska se pův. nepa-
trné čes. menšiny rozrostly – ve Frývaldově
bylo v r. 1930 zaznamenáno 3,9 %, v Brun-
tálu 2,2 %, v Krnově 4,8 % a v Českém Tě-
šíně 40,2 % Č. (i v soudním okr. Jablunkov
stoupl podíl čes. obyv. na 31,1 %). Čes. obyv.
se stalo za první republiky zcela nepochybně
dominantní národností, protože se mu ote-
vřely cesty ke spol. i materiálnímu vzestupu.
Mnozí Č. toužící veřejně vyjádřit svou pří-
slušnost k čes. národu se po první svět. válce
hlásili k nové Československé církvi husitské
(→ círk. organizace), která měla v této po-
mezní oblasti silnější pozice než v jiných čes.
krajích. – Celý region se stal výrazně etnicky
čes. teprve po druhé svět. válce. Holocaust →
Židů, → odsun něm. obyv. a osídlení pohra-
ničí obyv. z čs. vnitrozemí způsobily, že obyv.
čes. národnosti tvořilo většinu již ve všech
dílčích regionech čes. Slezska a na přilehlých
územích Moravy. Během sčítání z r. 1950
bylo nejvíce čes. obyv. sečteno v býv. okr.
Opava (95,8 %), Nový Jičín (95,2 %), Ostrava
(92,6 %) a Frýdek-Místek (85,1 %). Poněkud
menší podíly Č. zaznamenaly býv. okr. Brun-
tál (77,9 %) a Karviná (76,2 %), ale i v nich
tvořili Č. zřetelnou většinu. Přes pozdější mi-
grační pohyby a možnost hlásit se od r. 1991
k morav. (→ Moravané) a slez. národnosti (→
Slezané) se na výsledném efektu již nic ne-
změnilo a obyv. čes. národnosti tvoří většinu
ve všech býv. okr. sledovaného regionu. Od-
povídají tomu i pozice Č. v reg. ekonomice,
politice ap. Náb. přesvědčení po období ko-
munismu je vlažnější než dřív, většina čes.
obyv. regionu nepatří k žádné církvi. Věřící
patří převážně ke kat. církvi, menšiny k Čes-
koslovenské církvi husitské a k několika pro-
test. církvím (nejpočetnější z nich jsou Čeští
bratři).
ČETYNA
ČEŠI
Podle předběžných údajů z posledního sčítání
lidu (26. 3. 2011) značný podíl obyv. využil
možnosti neodpovídat na otázku národ-
nosti. V důsledku toho počet obyv. hlásících
se k čes. národnosti v Moravskoslezském
kraji poklesl na 778,6 tis. (63,0 %).
Lit.: Häufler, V.: The Ethnographic Map of the Czech
Lands 1880–1970, Praha 1973; Daněk, P. – Štěpánek, V.:
Územní diferenciace náboženského vyznání obyvatel
českých zemí 1930–1991, in: Sborník České geografické
společnosti 97, 1992, 3. TS
ČETYNA , Bohumír (vl. jm. Bohumír Strnadel),
spisovatel, * 29. 10. 1906 Trojanovice (Nový
Jičín), † 11. 1. 1974 Čeladná (Frýdek-Místek).
Vyrůstal v pasekářské rodině. Otec byl dře-
vorubcem, dědeček uměl dobře vyprávět,
strýc → J. Knebl (1866–1962) byl vyhláše-
ným lid. sochařem a malířem. Jeho bratry
byli spisovatel → J. Strnadel a výtvarník
→ A. Strnadel. Č. absolvoval měšťanskou
školu ve → Frenštátě pod Radhoštěm, rok
pracoval s otcem v lese, 1923 začal studo-
vat na gymnáziu ve Velehradě, Olomouci
a Brně, avšak studium nedokončil a po voj.
službě v l. 1929–31 opět pracoval jako lesní
dělník. Soukromě začal navštěvovat před-
nášky na UK, 1939–41 se věnoval studiu hist.
pramenů rodného kraje. V l. 1941–42 praco-
val jako archivář a správce muzejních sbírek
ve Frenštátě, potom na obecním úřadě a ná-
sledně jako tajemník MNV v Trojanovicích.
Od r. 1947 se věnoval výhradně literatuře,
osvětové a kult. činnosti. Na poč. 70. l. vedl
ostr. pobočku nově zřízeného Svazu česko-
slovenských spisovatelů (→ OS). Nejdříve
psal do časopisů verše a drobné črty. Pod
vlivem moderní svět. poezie napsal a vl. ná-
kladem vydal meditativně laděnou báseň Po-
míjejícnost (1935). Od konce 30. l. se zaměřil
na hist. prózu. Směřoval od kulturně-hist. děl
naukového charakteru (Trojanovice, 1943;
Hory a lidé, 1944; Nejstarší kronika města
Frenštátu pod Radhoštěm, 1950) k hist. belet-
rii. Nejdříve vznikl román Jednou za sluno-
vratu (1950, přepracován 1953), který později
utvořil druhou část volné tetralogii Hukvald-
ské rebelie. Ta navazuje na moderní čes.
184
ČICHOŇ
hist. prózu a zároveň zpracovává reg. téma,
zobrazuje protipanský odboj valaš. horalů
v 17. a 18. stol. Nejzdařilejší částí je podle
kritiky román Valašský vojvoda (1957),
podle mínění autora naopak část Zbojníci
(1954). Román Živly (1962) tematicky na tri-
logii navazuje. Sem patří svou tematickou
volbou i hist. román Koliby v soumraku
(1959). První podněty poetiky jiráskovského
ražení nahradily později v jeho prózách vlivy
moderního hist. románu (Vladislav Vančura),
zesílila obraznost jeho výpovědi a nemalou
roli jako inspirační zdroj sehrál v Č. tvorbě
i krajový mýtus. Život radhošťských dře-
vorubců a pasekářů zachytil v románech
Drvaři (1963) a Ráztoka (1964). Pův. zamýš-
lel vytvořit trilogii Velká ráztoka, dlouho
si připravoval obsáhlý podkladový materiál.
Paralelně vznikaly i Č. → folklorem inspi-
rované cykly příběhů, které byly úzce spjaté
s rodnými Trojanovicemi a tradicí → vypra-
věčů a → lid. vypravěčství (Valchař se směje,
aneb Tutlanci a pozorníci, 1958; Stříbrný
obušek, 1972; Besedy na staré valše, 1969,
přepracováno 1974). Dětem je určena knížka
Sedmikvítek (1957), v níž se prolínají mo-
tivy z beskydských → pohádek a → pověstí
s životními zkušenostmi. Zájem o minulost
se u něho spojoval s krajovou mytologií
i se zaujetím pro rodové tradice, podněco-
vané odb. studiem, vl. prožitkem a poznáním.
Lit.: Pleskot, J.: Kořeny tvorby B. Č., in: Sborník prací
Pedagogického institutu v Ostravě, Praha 1960; Rusin-
ský, M.: Epik valašských rebelií, Ostrava 1966; Etzler,
M.: B. Č., kronikář a vypravěč valašských osudů, VL
8, 1982, č. 1; Svoboda, J.: Ve stopách tvorby, Ostrava
1987; Šajtar, D.: Mýtus domova, Karviná 1993; Knězek,
L.:Krajina černá lesem, Frenštát pod Radhoštem 1998;
Urbanec, J.: Strnadlové a B. Č., in: Trojanovský horní
konec…, Trojanovice 2006. JS + SU
ČICHOŇ, Petr, básník, prozaik, * 23. 6. 1969
Ostrava.
Do svých 20 l. žil v Ludgeřovicích, nyní
působí v Brně, kde vystudoval Stavební fa-
kultu VUT (1991). Pracoval jako red. v nakl.
a časopisech (Votobia, Vetus Via, Host, Box).
Vlastní arch. ateliér. Píše spirituální lyriku
inspirovanou vlivy předmoderního básnictví,
ČÍSLO
ČICHOŇ
dekadence i → lid. písní (Chilia, 1995). Svou
poezii prezentuje za doprovodu strunných
nástrojů. Následující sbírky jsou doprová-
zeny CD s několika zhudebněnými básněmi.
První z nich, Villa diabolica (1998), nava-
zuje na autorovu prvotinu. Ke svým hlučín-
ským kořenům se vrací v dvojjazyčné sbírce
Pruské balady / Preussische Baladen (2006)
a v románu Slezský román (2011), za nějž
byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého.
Finalista Drážďanské ceny lyriky (2004).
Lit.: Piorecký, K.: Mladá spirituální poezie devadesá-
tých let, ČLit 56, 2008, č. 1; Šenkypl, M.: Slezské písně
trochu jinak, Protimluv 7, 2008, č. 3; Jamnitzká, K.: Žán-
rově rozpolcený román, Protimluv 10, 2011, č. 3; Motýl,
I.: Německý, ne náckovský román, Týden 18, 2011, č. 49.
ZS
ČÍSLO (Revue pro umění a kritiku), literární
časopis, 1946.
Časopis vydávaný → Slezskou literární sku-
pinou založil a řídil → D. Šajtar a pův. měl
vycházet šestkrát ročně. V r. 1946 však vy-
šlo pouze jediné (květnové) č., v němž byla
zastoupena jak pův. tvorba (B. Kunc, Jiří
Orten, → V. Stolaříková, → L. Kaňok, →
A. Skýpala, → E. Sojka ad.) a překlady (Ser-
gej Jesenin, Boris Pasternak, Boris Andreje-
vič Pilňak aj.), tak kritika (D. Šajtar o poezii
Ivana Blatného a Ladislava Fikara ad.). Šajtar
ve studii O regionalismu připomenul nejen
hodnoty reg. literatury na pozadí předchozí
lit. tradice regionu, ale i tzv. autarkii Slezska
ve vztahu k um. tvorbě a její hodnotě jako
takové.
Lit.: Rafaj, O.: Literatura a současnost. Literatura na Os-
travsku 1945–1961, Ostrava 1963. OM
ČÍŽEK, Miloslav, herec, režisér, pedagog,
umělecký šéf, * 31. 10. 1945 Přívoz (Ostra-
va-město).
Absolvent JAMU Brno (1967), jako herec
a režisér působil ve Slováckém divadle Uher-
ské Hradiště (1967–69), → Divadle Petra
Bezruče → Ostrava (1969–95, 1996–2000),
→ Divadle loutek Ostrava (um. šéf 1995–96),
→ Těšínském divadle Český Těšín (2001–
dodnes, zde um. šéf čes. scény). Ztvárnil
role Armanda Duvala v Dámě s kaméliemi
185
ČTVRTNÍČEK
Alexandra Dumase (1967), Salieriho v Ama-
deu Petera Shaffera (1995). Režíroval Zpí-
vání o Rusalce → P. Kohutové (1998), Chuť
na třešně Agnieszky Osiecké (2002). Dlou-
holetá spolupráce s rozhlasem, dabingem, te-
levizí, amatérskými soubory, v l. 1995–2008
ved. Hudebně dramatického oddělení →
Janáčkovy konzervatoře v Ostravě.
Lit.: Almanach Divadla P. Bezruče 1945–1995, Ostrava
1995. AJ
ČMERDA , Lumír, malíř, grafik, keramik, auto-
didakt, * 13. 11. 1930 Plzeň.
Studoval na Husově teologické fakultě
v Praze. Vojnu strávil v karvinských dolech
a po ní působil jako farář Církve českosloven-
ské husitské ve → Vratimově. V r. 1963 mu
byla duchovní dráha znemožněna. Č. však
získal práci grafika v → Parku kultury a od-
dechu města Ostravy, kde tvořil zejm. propa-
gační materiály (plakáty) ke kult. pořadům.
Po r. 1968 přesídlil do Prahy. – Č. začínal
jako grafik, později vytvářel i novofigura-
tivní objekty. Je rovněž autorem rozměrných
reliéfů řezaných ve dřevě (např. pro úřad VIII.
měst. obvodu → Ostravy-Poruby). Ve spolu-
práci s arch. → B. Firlou vytvořil ocelovou
kašnu Luna a 4 dekorativní medailony pro
kino Luna v → Ostravě-Zábřehu (1970–71).
Byl členem → TS Kontrast, s níž vystavo-
val v Praze a Brně v l. 1964–65. Poč. 60. l.
se zúčastnil výstav skupiny mladých umělců
v Ostravě. Samostatně vystavoval grafiku
v Černobílé galerii v Uherském Brodě (1970),
reliéfy v Galerii Nová síň v Praze (1982),
kresby a pastely v Galérii City Café v Bra-
tislavě (2011). Je výtvarně aktivní souběžně
s duchovní službou, ilustruje i své knihy
promluv.
Lit.: Katalogy výstav TS Kontrast, Ostrava 1964 a 1965;
Č. L.: Slovo a obraz, Praha 2010; Č. L.: Farář od sv. Mi-
kuláše, Praha 2009; Spáčil, D.: Farář s kalichem a štět-
cem (rozhovor), Naše rodina 42, 2010, č. 32.
Obr.: S110; V191. PH + JI
ČTVRTNÍČEK , Miloslav, architekt a urba-
nista, * 9. 12. 1922 Brno, † 17. 1. 2002 Město
Albrechtice (Bruntál).
ČURDA-LIPOVSKÝ
ČTVRTNÍČEK
Po absolvování gymnázia v Králově Poli
(1941), nastoupil na Vyšší školu průmyslo-
vou v Brně (1943), r. 1945 přešel do 2. roč-
níku studia oboru architektury a pozemního
stavitelství České vysoké školy technické
Dr. Edvarda Beneše v Brně a studium dokon-
čil r. 1948. Po studiích se v → Ostravě po-
dílel na zakládání → Stavoprojektu, kde byl
zaměstnán až do 80. l. Od 2. poloviny 50. l.
tu působil jako hl. arch., později ředitel. Za-
býval se zejm. urbanismem, projektováním
veř. staveb a zapojením výtv. děl do archi-
tektury. Byl členem Svazu československých
(později českých) architektů. V 50. l. byl též
poslancem nár. shromáždění za Ostravský
kraj. – V l. 1947–48 pracoval v ateliéru →
J. Krohy na projektu Slovanské zemědělské
výstavy v Praze (1948). V ostr. Stavoprojektu
se podílel společně s Čeňkem Vorlem, Ru-
dolfem Spáčilem, Otakarem Novým ad. pod
vedením → V. Meduny na vypracování pro-
jektu Nové Ostravy. V l. 1951–53 zpracová-
val urbanismus I. a následně II. a III. obvodu
Poruby. S → J. Krischkem a O. Novým zís-
kali v soutěži na Domovy mladých horníků
r. 1950 první cenu. Oba identické domovy
hornických učňů v → Havířově a → Karviné
představují přechod mezi pozdním funkcio-
nalismem a tradičněji pojatou architekturou
klasicistního pojetí, odpovídající prosazo-
vané metodě social. realismu. Byly dokon-
čeny v r. 1952 a staly se jádry výstavby měst.
čtvrtí v tomto stylu. V r. 1953 se zúčastnil
soutěže na řešení bloku okrsku K3 v I. ob-
vodu jako ved. týmu (1. cena). T. r. spolu
s Č. Vorlem vypracoval vítězný soutěžní ná-
vrh na řešení kult. domu I. obvodu Poruby.
V r. 1955 se klasicizujícím návrhem zúčastnil
(spolu s R. Spáčilem a Č. Vorlem) soutěže
na sídlo projektového ústavu a ObNV v Po-
rubě. Ve 2. polovině 50. l. se odvrací od so-
cial. realismu k pozdnímu modernismu, ale
jeho pozdější tvorba není dosud podrobněji
známa. Je pravděpodobné, že se v souvislosti
s kariérou věnoval spíše organizační, polit.
a ideol. činnosti. Pro 5. obvod Poruby navrhl
r. 1981 naddimenzovanou betonovou plastiku
186
ČVANČARA
Zrození města (křižovatka ul. Francouzská
a Polská).
Lit.: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci
členů Svazu českých architektů, Ostrava 1984; Strakoš,
M.: Nová Ostrava a její satelity. Kapitoly z dějin archi-
tektury 30.–50. let 20. století, Ostrava 2010. MS
ČURDA-LIPOVSKÝ, Bedřich, žurnalista, spi-
sovatel, osvětový pracovník, * 20. 11. 1893
Smolkov (Háj ve Slezsku, Opava), † 21. 10.
1962 Ostrava.
Po ukončení obch. školy v → Opavě pro-
šel řadou nejrůznějších povolání (úředník
v koksovně v → Ostravě-Přívozu, pracov-
ník Moravskoslezské elektrárenské společ-
nosti, knihovník Národní odborové ústředny
v Ostravě, tajemník Krajské odborové rady
ap.). Podobně i jeho činnost je velmi pestrá
a různorodá (redigoval časopis Volné slovo,
pracoval v soc. dem. straně, byl členem měst.
zastupitelstva Moravské Ostravy ap.). Pod-
nikl řadu cest do ciziny a referoval o nich
v tisku i na přednáškách, pracoval v astro-
nomické sekci Přírodovědecké společnosti
v Ostravě, publikoval v časopisech a novi-
nách (Nový lid, Kopřiva, Opavan, Právo lidu,
Národní buditel aj.). Do autobiogr. prózy
Terezínské katakomby (1946) uložil své zku-
šenosti z války. Vydal básnické sbírky epi-
gonsky závislé na lumírovské poetice (Večer
nad Ostravou, 1922; Touhy a nálady, 1927),
je autorem div. her a naučně popularizačních
prací.
Lit.: BSSSM 4; Jiřík, K.: Písemná pozůstalost B. Č.-L.
1893–1962, inventář AMO, Ostrava 1981. JS
ČVANČARA , Bohuslav, herec, * 5. 3. 1931
Pardubice.
Absolvent Divadelní akademie múzických
umění Praha (1954). Byl angažován v →
Beskydském divadle Nový Jičín (1954–55)
a v Karlových Varech, nejdéle však v →
Divadle Petra Bezruče Ostrava (1955–57,
1960–91). Zde nastudoval s režisérem → S.
Lichým Magise (Félicien Marceau: Vajíčko,
1964) a prvního div. Miloše Hrmu (Bohumil
Hrabal: Ostře sledované vlaky, 1966), dále
Chlestakova (Nikolaj Vasiljevič Gogol: Re-
vizor, rež. → F. Čech, 1964), Jana Jakuba
ČVANČAROVÁ
ČVANČARA
(Jozefa) v → Hradilově inscenaci České mše
vánoční → M. Calábka (1968), Majora Huga
ve Vančurově Rozmarném létu (rež. → P. Pa-
louš, 1980), s režisérem → J. Janíkem Vik-
tora (Roger Vitrac: Viktor aneb Dítka u moci,
1984) aj. Spolupracoval s → ČTO.
Lit.: Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995.
JŠt
ČVANČAROVÁ , Na
a, básnířka, publicistka,
* 13. 6. 1965, Čeladná.
Gymnázium navštěvovala ve → Frýdku-
-Místku, vystudovala PF → OU, v l. 1987–88
byla referentkou zájmové um. činnosti v Os-
travě, 1994–96 působila v ostr. Kabelové
televizi, od r. 1996 je red. → ČRO (jak v re-
dakci zpravodajské, tak v redakci → volné
rozhl. tvorby). První své básně uveřejňovala
v Iniciálách, v → Modrém květu a v samiz-
datovém sborníku Eliáš v zahrádkách (1988).
Debutovala básnickou sbírkou Co noc to den
(1997), v níž reflektuje postavení moderní
ženy v současném světě. Č. básně jsou blízké
zaříkávadlům. Některé Č. básně přináší an-
tologie ostr. lit. a um. scény 90. l. 20. stol.
V srdci černého pavouka (2000).
Lit.: Málková, I. – Urbanová, S. a kol.: N. Č., in: Lite-
rární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000),
Ostrava – Olomouc 2001.
D
DADÁK, Jaromír, hudební skladatel a dirigent,
* 30. 5. 1930 Znojmo.
Po ukončení gymnázia studoval (1950–56)
dirigování na brněnské JAMU. 1956 se stal
red. a hud. režisérem Čs. rozhlasu v Ostravě
(→ ČRO), 1960–63 i dirigentem a um. ved. →
ORO. Koncem 60. l. byl tajemníkem ostr. po-
bočky → Svazu československých skladatelů.
Politicky šikanován věnoval se v následují-
cím období především kompoziční a dirigent-
ské činnosti, k níž přibyla po r. 1989 i činnost
hudebně organizační (tvůrčí tajemník Aso-
ciace hudebních umělců a vědců v Praze).
DAEHNE
D. skladatelské záměry ovlivnily přátelské
kontakty s brněnskými skladateli (Vilémem
Petrželkou, Jaroslavem Kvapilem, Milosla-
vem Ištvanem ad.) i dirigentská orientace
na přední čes. a slov. folk. orchestrální tě-
lesa (Brněnský rozhlasový orchestr lidových
nástrojů, Malá muzika Československého
rozhlasu v Ostravě Ondraš ad.). Především
od 70. l. získaly jeho skladby četná soutěžní
ocenění (např. 1981 získala skladba Na ho-
rách, na dolách 1. cenu v mez. rozhl. soutěži
Grand Prix Bratislava ap.).
Lit.: OHK; Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985. JM
DAEHNE, Jiří, básník, prozaik, publicista, * 4. 8.
1937 Holešov (Kroměříž), † 17. 8. 1999 Kr-
nov (Bruntál).
Od r. 1945 žil v → Krnově, kde studoval
gymnázium (maturita 1955), poté vystudo-
val ruštinu a výtv. výchovu na FF UP (1960).
Po ukončení studií působil jako učitel v Kr-
nově a v l. 1963–87 jako středošk. prof.
na Střední pedagogické škole v Krnově.
Je zastoupen básněmi v antologii Po tolika
letech (1985), Země žulových křížů I. (2000).
Za básnickou prvotinu Berný peníz (1979)
obdržel výroční cenu nakl. Mladá fronta
LP za r. 1980. V r. 1993 získal v anonymní lit.
soutěži Povídka 93 cenu za povídku Krabice.
D. povídková tvorba se objevila v souborech
Sám přes Atlantik (1993) a Černá hala (1994).
Byl výkonným red. obnoveného vlastivěd-
ného a kult. občasníku Krnovsko (od r. 1992).
Jeho básnická tvorba tíhla k epizaci, ve sbír-
kách Berný peníz (1979), Gramofon v okně
(1995) a Ztráta rodného domu (1996) re-
flektoval zážitky z dětství v rodném Hole-
šově i život v krnovském pohraničí a rodové
vazby. Ve sbírkách Ve znamení podzimu
(1981), Zelené dějiště (1990), Zelený brevíř
(1995), Podobizny krajiny (1996) se odrazil
jeho vztah k jesenické a beskydské krajině.
Sbírka Bosá Barunka (1997) je inspirovaná
osudem Boženy Němcové a Radobýl (2010)
Karlem Hynkem Máchou.
Lit.: Pospíšil, I.: Gramofon v okně vlastním nákladem,
Rovnost, 9. 8. 1995; Kotrla, P.: Když vespod je hlína,
Tvar, 1996, č. 10; Martinek, L.: Korunní svědek krajiny,
187
DALÍK
DAEHNE DANĚK

in: SPFPFSU, řada A 3, Opava 2001; Martinek, L.: DAMBORSKÝ, Jiří, univerzitní profesor, po-
Hledání kořenů II, Opava 2010. LM
lonista a slavista, * 22. 5. 1927 Litovel
DALÍK, Jiří, divadelní režisér, * 14. 9. 1920 (Olomouc), † 23. 7. 2013 Opava.
Praha, † 11. 1. 2008 Praha. Po maturitě na Slovanském gymnáziu
Absolvent obch. akademie. Působil ve Zlíně v Olomouci studoval na UK (1946–47), UP
a Uherském Hradišti (1947–52). Po → (1948–49) a Jagellonské univerzitě v Krakově.
A. Kuršovi režisér a šéf činohry Stát ního di- Od r. 1950 působil na UP jako asistent nově
založené polonistiky. V jejím studiu pokra-
vadla Ostrava (→ NDM, 1952–56). Zde rež.
čoval na univerzitě v Poznani, v l. 1960–66
inscenací Úklady a láska Friedricha Schillera
byl lektorem češtiny na Varšavské univerzitě
(1952), Obrněný vlak 14–69 Vsevoloda Iva-
(1965 habilitace). Od r. 1966 znovu působil
nova (1953), Cyrano z Bergeracu Edmonda
na UP (1967 habilitace). V r. 1973 musel UP
Rostanda (titulní role Jiří Holý, 1954), Naši
v Olomouci z polit. důvodů opustit. R. 1989
furianti Ladislava Stroupežnického (1954),
byl rehabilitován, 1990 prof. UP. Zároveň
Boleslav I. Milana Jariše (1955), Hoře z ro-
působil na Opolské univerzitě a r. 1992 stál
zumu Alexandra Sergejeviče Gribojedova
u zrodu polonistiky a folkloristiky na FF →
(1955) ad. Angažoval herce Jiřího Adamíru,
OU a jejich doktorských studií. R. 2005 byl
Jiřinu Froňkovou, Jiřího Holého, Josefa
jmenován prvním emeritním prof. FF OU.
Langmillera, Otto Šimánka aj. Po odchodu
Jeho věd. činnost v oblasti slovanských ja-
z → Ostravy působil v Karlových Varech,
zyků (zejm. pol.), mezijaz. kontaktů, popu-
Praze a Plzni.
larizace polštiny a překladatelství vyústily
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. JŠt
do desítky knižních a časopiseckých studií
DALŠÍ BŘEHY, multižánrový festival v Opavě. (Particicium l-ové ve slovanštině, 1966; Ne-
Festival konaný každoročně v dubnu, adreso- určité a jmenné tvary slovesné v polštině,
vaný studentům SŠ, VŠ i dalším příznivcům 1967; Podstawy gramatyki języka czeskiego,
nonkonformního umění vznikl r. 1997 pod tak- 1970; Studia porównawcze nad slownictwem
tovkou Jana Němečka a Petra Rotrekla. Tema- i frazeologią polska i czeską, 1977; Polština
ticky se zaměřuje především na divadlo, film, a franština ve vzájemném vztahu, 1999;
hudbu, literaturu i výtv. umění. Jeho součástí Rozważania slawistyczne, 2007; Studia o ję-
jsou tedy div. a film. představení, hud. vystou- zyku polskim, 2007). Je autorem a spoluau-
pení, přednášky, autorská čtení, výstavy ap. torem učebnic, učebních textů pol. a rus.
Každý ročník festivalu si vytyčuje jedno téma, jazyka pro pol. školy a čes. jazyka pro →
na něž je pohlíženo z mnoha úhlů, v jeho rámci Poláky. Za věd. činnost a zásluhy o rozvoj
se hledají nové souvislosti a zpochybňují se za- polonistiky a pol. kultury obdržel mnohá pol.
žité interpretace. Podstatou je hledání inspirace, státní vyznamenání (mj. 1998 Důstojnický
kříž za zásluhy o Polskou republiku).
rozvoj kreativity a nových možností komuni-
Lit.: Třeštík, M. a kol.: Kdo je kdo. Osobnosti české
kace. Z dosavadních ročníků např. Pábení Bo- současnosti, Praha 2005. SU
humila Hrabala (1999), Krajiny andělů (2002),
Chvála bláznovství (2003), Antika se tě dotýká DANĚK, Hnát (vl. jm. Jiří Daněk), prozaik,
(2004), Paříž! Paříž! Zde se stává všechno! dramatik a dramaturg, * 1. 5. 1959 Ostrava.
(2005), Na východ od ráje… je polovina naší V l. 1978–81 studoval na → VŠB, v l. 1981–85
ruské duše (2007), Tam, kde vychází slunce… na PF v → Ostravě (dnes → OU), studia
Festival japonského umění a kultury (2008), Ži- však nedokončil. V l. 1990–94 úspěšně
vel – voda (2011) či Skrze hříchy do nebe aneb absolvoval studium dramaturgie a scéná-
Hříchy, pokušení, pokání a co my s tím… (2013). ristiky na Filmové akademii múzických
Lit.: Oficiální internetové stránky: www.opava-city.cz/ umění. Pracoval jako laborant, textař, kok-
dalsibrehy. JI sař, kulisák, dramaturg a producent v →

188
DANĚK
ČTO (1993–94), od r. 1994 ve svob. povo-
lání. Řadu let se věnuje kreslenému humoru.
Poč. 80. l. bylo provedeno několik D. dramat,
poté se věnoval textovému experimentování
na pomezí poezie, prózy a dramatu, které
se odráží i v knižní prvotině Pouť a Cesta
Hnátova (1995). Rozsáhlá novela Bratři bez
trika (1998) se vyznačuje scénáristickým
důrazem na dějovost a živé dialogy. Ohlas
v celonár. kontextu však D. vzbudil hl. ro-
mánem Až budeme velcí (1996), který je dě-
jově zasazen do prostředí Ostravy-Poruby
v období l. 1975–89. Střetává se v něm mo-
dernistický způsob vyprávění s téměř natu-
ralisticky detailním záznamem tragických
osudů tzv. zmrhané generace, jejíž dospívání
bylo hluboce poznamenáno nesvobodou.
Soubor povídek Souboj o velké prachy (1998)
byl publikován pod jménem Jiří Daněk vulgo
Milan Hanuš, řadu krimipovídek otiskl také
samostatně.
Lit.: Pilař, M.: Pouť a cesta zmrhané generace, Tvar,
1997, č. 8; Jungmann, M.: Generační román na pováže-
nou, NK, 1997, č. 7; Haman, A.: Román jedné generace,
in: Prozaické surfování, Olomouc 2001; Novotný, V.:
Postmoderní dekonstrukce a groteskní paraboly, in: Mezi
moderností a postmoderností, Praha 2002. MP
DANĚK, Milan, publicista, prozaik * 26. 3.
1923 Frýdek.
Od 60. l. 20. stol. publikoval v novinách a ča-
sopisech povídky, reportáže, fejetony. Knižně
vyšla publikace Ostravsko v boji proti fa-
šismu (1955, spolu s Vojtěchem Holečkem).
Věnoval se tématům války (Tenkrát v březnu,
1960; Případ ad acta, 1973; Cesta za sluncem,
1986; Vrah prchá k horám, 1989, s → J. Ne-
toličkou) a hornické práce (S námi je člověk,
1963; Hornický humor, 1962; Černobílý svět,
1972, pro mládež).
Lit.: Rafaj, O.: První knížka M. D., ČeKv 5, 1960, č. 6;
Pilař, M.: Dva pohledy na válku, KM 5, 1987, č. 2.; Kapi-
toly z literárních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava
2000; Šuleř, O.: Laskavé medailony, Ostrava 2007; týž:
Laskavá setkání, Ostrava 2008. IM
DANĚK, Oldřich, dramatik, spisovatel, herec,
filmový režisér a scénárista, * 16. 1. 1927 Os-
trava, † 3. 9. 2000 Praha.
189
DANIEL
Po skončení gymnázia v → Ostravě působil
jako herec v Divadle mladých (dnes → Di-
vadlo Petra Bezruče). Vystudoval Divadelní
akademii múzických umění v Praze a praco-
val řadu l. jako rež. v krajských div. studi-
ích (Hradec Králové, Liberec), později byl
dramaturgem Filmového studia Bar randov,
od r. 1972 spisovatelem z povolání. Debu-
toval lit. pracemi v ostr. časopisu → Nástup
(1945). V D. tvorbě zpoč. převažovala témata
ze současnosti, viděna obvykle jako konflikt
soukromého zájmu jedince a společnosti
(Umění odejít, 1955; Pohled do očí, 1957 aj.),
časem začala v ní převažovat hist. témata
(Dva na koni, jeden na oslu, 1971; Vévod-
kyně valdštejnských vojsk, 1980). Jako autor
hist. prózy na sebe upozornil románovou tri-
logií Král utíká z boje (1967), Král bez přílby
(1971) a Vražda v Olomouci (1972), věnova-
nou posledním Přemyslovcům a nástupu Lu-
cemburků na čes. trůn. Je také autorem celé
řady film. scénářů.
Lit.: Opavský, J.: doslov in: Svatba sňatkového pod-
vodníka, Praha 1962; Kudělka, V.: O. D. mezi prózou
a dramatickým uměním, in: Česká historická próza
(1945–1985), Opava 1990; Vostrý, J.: Drama a dnešek,
Praha 1990. JS
DANIEL , Josef, dirigent a hudební pedagog,
* 9. 6. 1928 Sendražice (Kolín), † 18. 7. 1986
Ostrava.
Ml. bratr hud. pedagoga prof. PF UP Ladi-
slava D. studoval 1942–48 hru na lesní roh
na pražské konzervatoři, 1949–53 dirigování
na Hudební fakultě Akademie múzických
umění v Praze. 1949–53 byl hornistou České
filharmonie. Po dirigentských začátcích
v Karlových Varech a Teplicích se v r. 1958
stal dirigentem Ostravského symfonického
orchestru (→ Janáčkova filharmonie → Os-
trava), který (v období 1958–82) vedl při
1 086 koncertech. Dvě sezony (1964–66) byl
dirigentem → Komorního orchestru Leoše
Janáčka. 1973–75 byl šéfdirigentem Symfo-
nického orchestru rádia a televize v Zagrebu,
1961–73 vyučoval dirigování na Státní (dnes
→ Janáčkově) konzervatoři v Ostravě. D. byl
dirigent natus, pracovitý umělec robustního
DARKOV
DANIEL
projevu. Systematicky uváděl se svým ostr.
orchestrem symfonie Dmitrije Dmitrijeviče
Šostakoviče, pozornost věnoval i čes. hudbě
20. stol. (zvl. dílům Bohuslava Martinů,
Vladimíra Sommera, Viktora Kalabise, →
K. Kupky ad.).
Lit.: BSSSM 3. JM
DARKOV → Lázně Darkov
DAS KUHLÄNDCHEN → Kuhländchen
DAVID, Eduard, architekt, [*], [†].
V meziválečném období působil zvl. v Čes-
kém → Těšíně. Jeho tvorba inklinovala
k modernímu klasicismu a art deco s kubi-
zujícím a expresivním arch. detailem a ra-
cionálním dispozičním uspořádáním. Patřil
ke skupině arch. profilujících osobitý reg.
výraz výstavby města. Je autorem projektů
řady nájemních obytných a obch. domů
(např. bytové družstevní domy z r. 1924–25
na ul. Bezručova 38 a Čapkova 13), kostela
Církve českobratrské z l. 1927–29 (Frý-
decká 28), ortodoxní synagogy Szomre Sza-
bos z r. 1928 (Božkova 16), hotelu Polonia
(nyní hotel Piast) z l. 1930–31 (Nádražní
18), kostela Slezské církve evangelické
z l. 1930–32 (Na Nivách) nebo býv. Pol-
ské obecné a měšťanské školy z l. 1924–25
(nyní Gymnázium a ZŠ s polským vyučo-
vacím jazykem, Havlíčkova 13). Z vilových
staveb, v nichž se přiblížil výrazu nové
věcnosti a funkcionalismu, uveďme vily
dr. Komárka (Božkova 13), Slezské diako-
nie (park Adama Sikory 4), Michejdových
(Na Nivách 5) či vila dr. Fischgrunda v Jab-
lunkově (Školní 474; v sousedství Davidovy
st. Polské měšťanské školy z l. 1927–28).
Lit.: Wawreczka, H. – Spyra, J. – Makowski, M.: Tě-
šín. Český Těšín na starých pohlednicích a fotografiích,
Třinec 1999; Strakoš, M.: Nedobrovolné dvojměstí. Cie-
szyn – Český Těšín, Architekt 47, 2001, č. 10; Jirásek, Z.
a kol.: Český Těšín. Vznik a výstavba města v mezivá-
lečném období, Opava 2011; Czernek, P.: Po stopách tě-
šínské moderny, Cieszyn 2012; Sieklicka, A. – Goryczka,
T. – Šopák, P.: Neznámý modernismus. Architektura
Horního Slezska v meziválečném období. Gliwice –
Racibórz 2012.
Obr.: A74; M29. MS + JJu
190
DAVID
DAVID, Kristián (Christian), spoluzaklada-
tel obnovené jednoty bratrské v Herrnhutu
(Ochranově), misionář, skladatel duchovních
písní, * 17. 2. 1692 Ženklava (Nový Jičín),
† 3. 2. 1751 Herrnhut (Německo).
Syn čes. otce a něm. matky byl vychován
katolicky, ale pod vlivem vl. náb. zážitků
se přiklonil k luteránství. Pracoval jako po-
tulný tesař, pobýval v Uhrách, krátký čas
sloužil v prus. armádě. R. 1715 se opět vrátil
k tesařskému řemeslu a po krátkém poby tu
ve Slezsku se r. 1717 usadil ve Zhořelci, kde
konvertoval k evangelictví a sblížil se s něm.
→ pietismem. V r. 1722 se v Drážďanech do-
stal do kontaktu s hr. Zinzendorfem, kterého
získal pro pomoc tajným něm. evangelíkům
na severomorav. → Kravařsku. Zinzendorf
poskytl exulantům útočiště na svém panství
v Horní Lužici, kam se od r. 1722 uchylo-
valy postupně stále větší skupiny obyv. (pře-
devším ze Suchdolu nad Odrou a Kunína),
které D. při svých častých cestách do rod-
ného kraje podnítil k náb. probuzení a ná-
sledné emigraci. Ti založili osadu Herrnhut
(Ochranov), na jejímž vybudování měl D. hl.
zásluhy (→ emigrace pobělohorská). D. tem-
peramentní povaha a nonkonformní du-
chovní hledačství ho na určitou dobu přivedly
do řad následovníků náb. fanatika Johanna
Siegmunda Krügera, po vzniku herr nhutské
ústavy se ovšem v r. 1727 stal seniorem ob-
novené jednoty a blízkým spolupracovníkem
Zinzendorfa. Poté se ve službách své církve
vydal na početné misijní cesty, r. 1733 např.
založil misijní stanici v Grónsku (bratrská
misie do Grónska trvala až do r. 1900). D. slo-
žil několik něm. duchovních písní zařazova-
ných do kancionálů obnovené jednoty; jedna
z nich byla v polovině 18. stol. přeložena
i do češtiny (s incipitem Ó bych gruntovně
to znal).
Lit.: Baláš; Koenneritz, M. – Appel, R.: Ch. D. – Ein-
munterer Zeuge, Hamburg 1952; Štěříková, E.: Jak po-
tůček v jezeře: Moravané v obnovené Jednotě bratrské
v 18. století, Praha 2009; Malura, J.: Písně poběhorských
exulantů (1670–1750), Praha 2010. JMl
DAVÍDEK
DAVÍDEK, Václav, archivář, historik, demo-
graf, * 23. 4. 1913 Lipnice (Spálené Poříčí,
Plzeň-jih), † 6. 3. 1993 Praha.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Roky-
canech (1933) studoval na FF UK a současně
absolvoval Státní školu archivní. Působil nej-
prve jako archivář v Československém stát-
ním archivu zemědělském, pak ve Státním
statistickém úřadu a naposled ve Federálním
statistickém úřadu v Praze. Svůj věd. zájem
zprvu upřel k minulosti rodného kraje, kterou
chtěl zachytit v dlouhodobém vývoji a složi-
tém kontextu hist., demografickém, sociolo-
gickém i etnografickém, jenž předznamenával
zaměření jeho dalšího věd. výzkumu. Brzy
se jeho pozornost obrátila k rozporné tema-
tice valaš. kolonizace (→ Valaši) a sídelních
poměrů na → Těšínsku (Osidlování Těšínska
Valachy, 1940). Proti tezi o rumun. původu
obhajoval rozhodující úlohu čes. etnika. Své
názory rozvedl v práci využívající topono-
mastiky O názvech a jménech Těšínska (1949).
Význ. část jeho prací tvoří studie o osídlení
čes. zemí, populačních poměrech i struktuře
obyv. v hist. vývoji od pravěku až do 20. stol.
V jeho širokém záběru se podstatně uplat-
nila i problematika historicko-geografická
(Co bylo před Prahou, 1971) a historicko-
-demografická (práce o životnosti čes. národa
v rozpětí tisíciletí zůstala v rkp. pozůstalosti).
Podílel se na Atlasu československých dě-
jin (1965) a Retrospektivním lexikonu obcí
Československé socialistické republiky (1978).
Lit.: BSSSM NŘ 3 (15); Srb, V.: Šedesátiny V. D., De-
mografie 16, 1974; Kutnar, F.: Přehledné dějiny českého
a slovenského dějepisectví 2, Praha 1977; Orlovová, N.:
V. D. sedmdesátiletý, Demografie 25, 1983; Srb, V.: V. D.
zemřel, Demografie 35, 1993; Srb, V.: Nedožitých 80 let
PhDr. V. D. (1913–1993), in: Historická demografie 17,
Praha 1993. LD
DAVIDOVÁ , Dana (roz. Valíková), lingvistka,
pedagožka, * 17. 11. 1937 Brno, † 26. 6. 1998
Havířov (Karviná).
Vystudovala čes. a rus. jazyk na FF v Brně,
od r. 1962 působila v → Ostravě (postupně
Pedagogický institut, PF Ostrava, FF → OU),
kde v 90. l. zastávala mj. funkci proděkanky
pro studium a předsedkyně ostr. pobočky
191
DEININGER
Jazykovědného sdružení AV ČR. Ve své peda-
gogické činnosti byla zaměřena na staroslověn-
štinu, vývoj čes. jazyka a dialektologii. Odborně
se věnovala také sociolingvistice, mluvenému
jazyku, výzkumu → nářečí slez., měst. mluvy
(zvl. v rodném → Havířově), jaz. situace na →
Těšínsku. Je autorkou prací Běžně mluvený ja-
zyk nejmladší generace města Havířova (1971),
Zájmenná deklinace v mluvě střední generace
města Havířova (1994), Jmenná deklinace
v mluvě střední generace města Havířova
(1996) a spoluautorkou publikace Mluvená
čeština na Moravě (1997). Pod jejím vedením
vznikla celá řada dipl. prací o laš. dialektech.
Lit.: BSSSM 11. IB
DEÁK, Juraj, divadelní režisér, * 15. 12. 1958
Bratislava (Slovensko).
Absolvent rež. na Divadelní akademii múzic-
kých umění Praha (1987). Působil v Divadle S.
K. Neumanna v Praze a v Pardubicích (1987–92).
V → NDM režisér (1992–2004) a šéf činohry
(1993–2004). Režíroval hry Kuřecí hlava Györ-
gyho Spiró (→ Divadlo Petra Bezruče j. h., 1990),
Šumař na střeše Šoloma Alejchema a Josepha
Steina (1995), Muž z La Manchy Dalea Wasser-
mana, Mitche Leigha a Joe Dariona (1998), Ro-
meo a Julie Williama Shakespeara (1999) ad.
Do ostr. činohry mj. angažoval Terezu Bebarovou,
Janu Bernáškovou, Lenku Břenkovou-Vlčkovou,
Vladimíra Čapku, Lenku Čermákovou, Marka
Holého, Milana Kačmarčíka, Lukáše Krauta,
Gabrielu Mikulkovou, Vladimíra Poláka, Fran-
tiška Strnada, Petra Sýkoru a Františka Večeřu.
Od r. 2003 zároveň šéf Divadla Na Fidlovačce
v Praze. Spolupracuje s rozhlasem a televizí.
Lit.: Almanach Národního divadla moravskoslezského
1919–1999, Ostrava 1999. JŠt
DEININGER, Wunibald, architekt, * 5. 3. 1879
Wien (Rakousko), † 28. 8. 1963 Salzburg
(Rakousko).
Studoval na Státní průmyslové škole ve
Vídni a na vídeňské akademii (1898–1902
u Victora Luntze a Otto Wagnera). Zpoč.
spolupracoval se svým otcem Juliem D., poz-
ději působil jako prof. v Salzburgu (od 1919)
a ve Štýrském Hradci (1931–46). Na škole
DĚJINY
DEININGER
patřil k nejtalentovanější žákům O. Wagnera.
Již tehdy se projevil jako bravurní kreslíř.
Na základě vítězného soutěžního návrhu
však již předtím uskutečnil stavbu Obchodní
a živnostenské banky v Moravské → Ostravě
(ul. 28. října 54, 1904–05), u jejíhož průčelí
kombinoval historizující motivy s anglikani-
zujícími prvky. Stal se jedním z prvních pro-
tagonistů neoklasicistně biedermeierské vlny,
která předjímala poválečné art deco. V tomto
duchu vytvořil rozsáhlou skupinu staveb pro
sev. Moravu (obytný a ředitelský dům firmy
Steiner ve → Fulneku, 1909–10, přestavěn)
a zejm. pro Moravskou Ostravu (nájemní dům
Rudolfa Reisze, Přívozská 6, 1911, přestavěn;
nájemní dům Moritze Ptaczka s lékár nou
U Zlaté koruny, 1911, zbořen; nájemní dům
Ferdinanda Aufrichta s kavárnou Evropa, ul.
28. října 56, 1911–13; nájemní dům Vincenze
Heinze a Gustava Kulky, ul. 28. října 57,
1911–12; nájemní dům dědiců Ignatze Reisze
na Masarykově nám. 30, 1912; nájemní dům
Franze Eschnera, ul. 28. října 51, 1912–13;
přestavba hotelu National, ul. 28. října 55,
1912–13, přestavěn; nájemní dům Arthura
Rosensteina, Puchmajerova 9, 1927).
Lit.: Vybíral, J.: Mladí mistři. Architekti ze školy Otto
Wagnera na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002; Vybíral, J.:
Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Os-
travy 1890–1938 (3. vydání, Ostrava – Šlapanice u Brna
2003; Vybíral, J. a kol.: Slavné vily Moravskoslezského
kraje, Praha 2008; Rosová, R. – Strakoš, M.: Ostravské
dílo W. D., Ostrava 2011; Strakoš, M.: Průvodce archi-
tekturou Ostravy / Ostrava Architecture Guide, Ostrava
2009.
Obr.: A (47, 49). OZ + PZ
DĚJINY ARCHEOLOGICKÉHO BÁDÁNÍ →
Archeologie
DĚLNICKÉ AMATÉRSKÉ DIVADLO
Kořeny d. a. d., rozvíjejícího se od konce
19. stol., sahají do st. měšťanských stolních
společností a ochotnických kroužků, je-
jichž repertoár také osciloval mezi zábavou
a seriózní reflexí, v případě d. a. d. mezi
fraškami, kuplety a skeči, resp. soc. a polit.
dramatem. Dělnické divadlo sloužilo v čes.
zemích až do likvidace spolkového života
(1950) zábavě, vzdělávání, kolektivní reflexi,
192
DĚLNICKÉ AMATÉRSKÉ DIVADLO
soc. a polit. emancipaci a propagandě a hmot-
nému zisku za účelem financování proletář-
ských aktivit. Přes volání po profesionalizaci
a přes nastupující konkurenci v podobě zvu-
kového filmu lze za zlatá léta čes. dělnického
ochotničení považovat meziválečné období,
k utlumení aktivit pak došlo v důsledku druhé
svět. války, definitivně po Heydrichově smrti
(4. 6. 1942). Co se intenzity a šíře aktivit me-
ziválečných amatérských div. sdružení týče,
perioda po r. 1945 je už jen obdobím jejich
dozvuků. – V → Ostravě se ochotnické di-
vadlo formovalo od 60. l. 19. stol. a orga-
nizačního zastřešení se mu dostalo v Župě
divadelních ochotníků východní Moravy
a Slezska (1907), od r. 1926 řízené Ústřední
maticí divadelního ochotnictva českosloven-
ského. Dramaturgicky konzervativní orien-
taci obou organizací na Ostravsku již před
první svět. válkou narušovalo uvádění soc.
dramat → F. Sokola-Tůmy, ve 20. l. pak ná-
stup angažovaného levicového divadelnictví,
ideově a politicky spřízněného s KSČ. To
však již několik l. působil Svaz dělnických
divadelních ochotníků československých
(1911), ideová platforma domácího social.
amatérského divadelnictví, na Ostravsku tr-
vale oscilujícího mezi tradiční dramaturgií
a moderním soc. dramatem (např. brzké pro-
vedení hry Kde je Lefty Američana Clifforda
Odetse ostr. Dělnickým studiem r. 1936).
Počet aktivních členů dělnických ochotnic-
kých sdružení se na Ostravsku pohyboval
v rozmezí 15–30 členů, návštěvnickou obec
tvořilo několik desítek, u populárních kusů
výjimečně několik stovek diváků. Zatímco
ve 20. l. bylo vybíráno symbolické vstupné,
za hosp. krize výrazně stoupl počet dobro-
činných představení. V l. 1918–48 bylo ostr.
d. a. d. organizováno na několika úrovních,
a to v rámci polit. stran (Československá so-
ciálně demokratická strana dělnická, KSČ)
a tělovýchovných (Dělnická tělocvičná jed-
nota, Jednota proletářské tělovýchovy) nebo
odborových organizací. Ze soc. dem. ochot-
nických organizací to byla zejm. vítkovická
Divadelní jednota sociálnědemokratická Máj
DĚLNICKÉ AMATÉRSKÉ
DECHOVÉ HUDBY
DIVADLO
(1926–39), dram. odbory Československé so-
ciálnědemokratické mládeže, působící před
r. 1939 v Moravské a Slezské Ostravě i Pří-
voze (1931–39), anebo Dramatický kroužek
Sociálnědemokratických bezvěrců Probuzení
z Šalomounské kolonie v Moravské Ostravě
(1922/25–48), uvádějící vedle tradičního re-
pertoáru i soc. dramata, operety a autorské
hry svých členů. Z komunisticky orientova-
ných sdružení šlo především o Dělnické stu-
dio (1933–38), působící na pomezí běžného
ochotnického spolku a kulturně-osvětové
instituce (přednášky o levicové kultuře, lit.
besedy, večery poezie ad.), dramaturgicky
konzervativně orientovaný Dělnický diva-
delní kroužek Marx (1922–38), který půso-
bil v dělnické kolonii Na Josefské ve Slezské
Ostravě, a politicky agilní Dělnické diva-
dlo Slezská Ostrava – Hladnov (1933–36).
Vedle tělovýchovné a sportovní činnosti či
skautingu provozovaly hud. a dram. činnost
i dělnické tělocvičné jednoty (nejst. DTJ
na území současné Ostravy vznikla r. 1899),
dramaturgicky orientované tradičně a kon-
zervativně s důrazem na přístupnost širo-
kému dělnickému obecenstvu včetně dětí
(loutkoherecká představení). Zatím nejlépe
jsou zdokumentovány ochotnické aktivity
DTJ Vítkovice-Louisova a DTJ Slezská Os-
trava – Zvěřina, nepřerušené jako činnost
DTJ ani v l. 1939–45. Ochotnické aktivity
vyvíjely i místní organizace celostát. odbo-
rových organizací, jejichž amatérské diva-
delnictví, zvl. v hospodářsky krizových l.,
sloužilo charitativní činnosti a získávání fin.
prostředků pro jiné kult. a soc. aktivity (např.
Národní sdružení odborových organizací,
odbočka horníků Jámy Zárubek, 1925–40).
Výjimečně byly amatérské div. aktivity ostr.
dělnictva realizovány i v rámci náb. obcí
a spolků (Orel), ve spolcích dobrovolných
hasičů nebo jiných subjektech spolkového
a spol. života.
Lit.: Báče, E.: Počátky divadelního života na Ostravsku,
in: Ostrava 3, 1966; Skalníková, O.: Vliv politických
názorů na diferenciaci společenského života dělnické
lokality v období I. republiky: na příkladu hornických
kolonií na Ostravsku, in: Dělnictvo v lokální společnosti.
193
DĚLNICKÉ DECHOVÉ HUDBY
Zpravodaj koordinované sítě vědeckých informací pro
etnografii a folkloristiku, 1982, č. 5; Poštulka, P.: Ochot-
nické a divadelní české spolky na Ostravsku v období
let 1918–1938, dipl. práce FF OU, 2002; Jemelka, M.:
Amatérské divadlo coby médium meziválečného dělnic-
tva: Dramatický kroužek sociálně demokratických bez-
věrců Probuzení v Moravské Ostravě Na Šalomouně, in:
Člověk – kultura – media (ed. Hauer, T.), Ostrava 2010;
Jemelka, M. – Šebestová, A.: Amatérské divadelní akti-
vity ostravského dělnictva v letech 1918−1948, VVM 63,
2011, č. 2. MJ
DĚLNICKÉ DECHOVÉ HUDBY
Hnutí společensko-zábavního charakteru
a hraní mezi dělnictvem (→ dělnické spolky)
se na Ostravsku a Karvinsku soustředilo
do dvou velkých okruhů: hornických de-
chových hudeb a hutnických orch. spolků.
Instrumentální a vokálně-instrumentální
hudba se v dělnickém prostředí začala pěs-
tovat od 60. l. 19. stol. Majiteli podniků byly
podporovány především hornické kapely,
které byly obvykle krojované a vystupovaly
o hornických svátcích (→ hornický folklor).
Už 1862 byla v Čertově Lhotce (nynějších
Mariánských Horách) založena Spojená
hornická kapela, jejímž kapelníkem později
byl → V. Ludwig, ke známým patřily dále
Salmovská kapela ze Slezské → Ostravy,
Hornická spolková hudba na Jámě Hlubina
v Moravské Ostravě nebo Hornická hudba
v → Orlové–Lazích (zal. 1895). Reper toár
hornických kapel byl silně ovlivněn ví-
deňskou módní operetou, straussovskými
pochody a valčíky, kuplety ap. Mezi hut-
nickými orchestry vynikla Závodní hudba
→ VŽ (Werkskapelle Witkowitz), zal. 1881.
Mimořádný význam pro rozvoj těchto akti-
vit měly později tzv. podnikové hud. školy
odborových svazů. V jejich prostředí vy-
rostli nejen zdatní hudebníci, ale také kapel-
níci s širokým rozhledem. Vedle známých
ostr. a vítkovických (Josef Závodník a Ed-
vín Bartoš) to byl např. → A. Štefanik z →
Petřvaldu. Po druhé svět. válce navázala
na bohatou tradici hornických a dalších stav.
dechových kapel na Ostravsku celá řada an-
sámblů, z nichž nejvýznamnější byly v době
své největší slávy v 60.–80. l. 20. stol. podni-
kové dechové orchestry, jako např. karvinský
DĚLNICKÉ DIVADLO
DECHOVÉ HUDBY
Májovák, orchestr bohumínských Železáren
a drátoven (→ bohumínské železárny) a zvl.
ostravský Vítkovák, řízený dirigentem Ji-
řím Šindelem. Od r. 1970 se stal Vítkovák
hl. organizátorem v Ostravě každoročně ko-
naných festivalů velkých dechových hudeb
s mez. účastí. Po přechodu tělesa z Domu
kultury Vítkovic na učiliště VŽ do Ostravy-
-Hrabůvky poč. 90. l. začala činnost orches-
tru (v jehož čele vystřídal J. Šindela dirigent
Jiří Grussman) slábnout a v prvním desetiletí
nového tisíciletí zcela ustala.
Lit.: HKO; Gregor, V.: Hornické kapely na Ostravsku,
in: SPPF v Ostravě, řada D 20, Praha 1984; Hančl, T.:
Z historie hornických dechových hudeb OKD, Ostrava
1997. MMl + KS
DĚLNICKÉ DIVADLO → Dělnické amatérské
divadlo, → Divadelní budovy a sály
DĚLNICKÉ KOLONIE
Obytné řemeslnické čtvrti či ul., jejichž krité-
riem vzniku byla identická socioprofesní pří-
slušnost obyv., vznikaly již v antických
a středověkých městech. Odhlédneme-li
od novověkých výrobních sídel při hamrech či
sklárnách, známých i z čes. zemí (např. sklář-
ské vsi Sidonie a Svatý Štěpán u Brumova-
-Bylnice), až nástup → industrializace
si vynutil masové zakládání dělnických čtvrtí
a sídlišť, zv. v záp. a stř. Evropě kolonie (sé-
manticky pojem odkazuje k sídlištím, jejichž
obyv. má být civilizováno). Tento termín
by měl být užíván jen pro „souborné skupiny
domů dělnických poblíž závodů nebo výrob-
ních středišť“ (OSN), často je jím však i v odb.
literatuře označována jakákoliv řadová zá-
stavba nájemních či rodinných domů (vilová
k., zahradní k.). D. k. ve vl. slova smyslu jsou
jen soubory nájemních domů pro dělníky,
které byly budovány prům. podniky (závodní
k.), stavebními podnikateli a majiteli realit
(smíšené soukromé k., např. Krausova k.
v Moravské → Ostravě a Přívoze), nebo ob-
cemi či jednotlivci v době bytové krize (nou-
zové k., nejčastěji vagónové). D. k. jako typ
dělnického bydlení a příznačný sídelní a arch.
útvar vtiskly zástavbě prům. regionů záp. a stř.
Evropy specifický sídelní charakter, staly
194
DĚLNICKÉ KOLONIE
se průkopníkem nového půdorysného uspořá-
dání dělnických sídlišť a ekonomiky prostoru,
používáním nových stavebních hmot přinesly
nezvyklé prvky arch. řešení obytné zástavby
a zavedly ve stavebnictví dosud nezvyklý pr-
vek typizace – staly se mezníkem na cestě
od řemeslné individuální výstavby k moderní
a industriálně pojaté stavbě budov, zvl. pane-
lových sídlišť. V důsledku extrémní koncent-
race obyv. vytvořily vyhraněný typ lokální
společnosti se specifickými způsoby života,
odlišnými od jiných lokalit. D. k. nepředstavo-
valy zvláštnost jen z perspektivy sídelně-
-urbanistické nebo stavebně-arch., ale také
demograficky (odlišný průběh populačních
procesů, anomální demografické struktury,
vyplývající z rozdílného prostředí, z něhož
obyv. pocházeli). – Po vzoru západoevr. prům.
regionů Anglie, Belgie, Francie, Německa
(Alsasko, Horní Slezsko, Lotrinsko, Porúří),
v nichž se k řešení bytové otázky prům. děl-
nictva soustavně přistoupilo již na konci
18. stol., se s výstavbou d. k. započalo i v čes.
zemích (nejst. Červená ulička, Mezírka neboli
Šmálka v Brně z l. 1780–86). V žádné jiné
prům. aglomeraci v čes. zemích nebyla kon-
centrace d. k. tak vysoká jako na Ostravsku
(na území současné Ostravy cca 75 lokalit),
a to ani po nástupu Baťova koncernu. I na Os-
travsku bylo budování d. k. motivováno hl.
snahou nahradit zdlouhavou a fyzicky nároč-
nou docházku za prací ubytováním dělníků
v závodních bytech, umožňujících intenzifi-
kaci prac. výkonu a dohled nad mimoprac. ak-
tivitami zaměstnanců. Důležitou roli sehrálo
respektování kult. vzorců zaměstnanců z řad
imigrantů z agrárních regionů, a to v podobě
zástavby s hosp. zázemím a relativně levným
nájemným. Obyv. dělnických kolonií však tr-
valo několik generací, než před první svět.
válkou vytvořilo stabilizovanou societu s ustá-
lenými vzorci populačního chování, stabilizo-
vanými bytovými poměry a starousedlickou
vrstvou (důležitou roli sehrálo masové budo-
vání dělnických nocleháren kolem r. 1900). –
Experimentování s dělnickou bytovou
výstavbou započalo v ostr. prům. aglomeraci
DĚLNICKÉ KOLONIE
kolem r. 1850 (adaptace šachetních budov pro
obytné účely, hromadné ubytování kasáren-
ského typu, pronájem privátních objektů),
ovšem již koncem 50. l. 19. stol. se v revíru
objevil typ přízemního domu, nepodsklepe-
ného nebo částečně podsklepeného, s hosp.
zázemím (Jindřišská k. v Moravské Ostravě),
který kombinoval rodinné bydlení s hromad-
ným ubytováním (dvě obytné místnosti, ku-
chyně a komora; průměrná obytná plocha 30
m2). Variovaný kotážový dvoj- nebo čtyřdo-
mek se prosadil v celém revíru, až byl koncem
19. stol. vystřídán jednopatrovým, většinou
osmibytovým domem s pavlačí (poprvé pa-
trně v Dolní k. v Mariánských Horách
v r. 1898), nebo centrálně situovaným schodiš-
těm (poprvé patrně r. 1906 v Šalomounské k.),
jehož varianty v aglomeraci převládly
až do konce 20. l. 20. stol. (průměrná obytná
plocha 40 m2). V l. první svět. války a po ní
se již v revíru objevily d. k. s relativně vyso-
kým standardem bydlení, respektující dobové
urbanistické teorie zahradního města (Bunčák
ve Slezské Ostravě, 1918–26; Osada Jámy Ho-
henegger v → Karviné, 1914–22; Jubilejní k.
Dolu Zárubek v Ostravě-Kunčičkách, 1928–43).
Koncem 30. l. a za protektorátu výstavba níz-
kokapacitních čtyř- nebo osmibytových domů
ustala a byla nahrazena několikapodlažní vý-
stavbou činžovních domů (Jindřišská k. v Mo-
ravské Ostravě). Za pohrobka kolonijní výstavby
lze označit montované tzv. finské domy, kom-
binující zděné zdivo s dřevěnou konstrukcí,
budované na poč. → industrializace social.
Zatímco dělnická výstavba pro zaměstnance
kamenouhelného průmyslu vycházela z re-
spektování agrárního původu zaměstnanců ne-
jen z řad haličských imigrantů (→ Haličané)
a s výjimkou nocleháren (kasárna), budova-
ných masově hl. kolem r. 1900, se realizovala
především výstavbou kolážových domů a je-
jich variant, podnikatelé z řad hutního a železá-
renského průmyslu (→ Bohumín, Vítkovice)
preferovali sociálně stratifikovanější a urbanis-
ticky sofistikovanější projekty. Ty kombinovaly
bydlení v dělnických a mistrovských k. s noc-
lehárnami pro svob. a přespolní zaměstnance,
195
DĚLNICKÉ KOLONIE
mistrovskou a úřednickou zástavbou v čin-
žovních domech a vilovou zástavbou pro stř.
a vyšší techn. personál a management (pro-
jekt firemního města Vítkovice realizovaný
přibližně v l. 1878–1914). S postupující vý-
stavbou se však i součástí hornických k.,
orientovaných na nejnižší možné stavební ná-
klady, stala vedle pekáren a udíren zákl. zaří-
zení obč. vybavenosti (ošetřovny, mateřské
a obecné školy, spolkové místnosti v kasár-
nách, po r. 1945 mandlovny a prádelny). To
zvyšovalo komfort bydlení, současně však
prodlužující ekon. soběstačnost a soc. exklu-
zivitu dělnických osad. Demolice d. k., které
již nesplňovaly normy bytového a životního
standardu, trpěly ekologickou zátěží a v době
social. industrializace se staly symbolickým
anachronismem z dob „kapitalistického způ-
sobu řešení bytové otázky dělnictva“, zapo-
čaly již v meziválečném období (v Ostravě
Centrální a Jindřišská k.), vyvrcholily
v 60. a 70. l., kdy byly k. nejednou nahrazeny
stejnojmennými panelovými sídlišti vysoko-
podlažních domů (Jindřiška, Kamenec, Šala-
mouna), a z důvodů stavebně-bezpečnostních
nejednou živelně pokračují bez ohledu na pa-
mátkovou hodnotu dodnes. – Populační vývoj
d. k. prošel několika fázemi, determinova-
nými hosp., soc. a polit. vývojem → ostr.
prům. oblasti (etapa prudkého rozvoje prů-
myslu v obdobích 1867–73 a 1885–1905, me-
ziválečná stabilizace populačních poměrů,
poválečné stárnutí d. k. a jejich osidlování no-
vými imigranty za prací). K zákl. znakům po-
pulačního vývoje d. k. náleželo dlouhodobé
setrvávání na populačních vzorcích chování
přejatých z venkovského prostředí (opožděné
snižování porodnosti), větší počet mužů,
nízký podíl osob v postproduktivním věku,
vyšší míra negramotnosti, sociokult. a socio-
profesní stejnorodost a sociálně-psychicky
retardující fenomén podnájemnictví a nocle-
hářství. Co se teritoriálního původu obyv. d. k.
týče, po vyčerpání populačních rezerv ven-
kovského zázemí prům. obcí začala hrát
po r. 1880 stále významnější roli haličská
migrace, jejíž význam však nemůže být
DĚLNICKÉ SPOLKY
KOLONIE
přeceňován, jakkoliv byl haličský živel v d. k.
nepřehlédnutelný. Mezi svět. válkami
a po r. 1945 začali v koloniích přibývat imi-
granti z řad obyv. vých. regionů ČSR včetně
→ Romů, kteří se společně s dělnickými pen-
zisty stali nejviditelnějšími obyv. d. k. – Již
před první svět. válkou a hl. v meziválečném
období žila řada d. k., přinejmenším v záp.
části prům. oblasti, aktivním a strukturova-
ným spol. a spolkovým životem (→ dělnické
spolky), v němž hrály chronologicky a po-
četně prim odborové organizace, hájící pro-
fesní zájmy zaměstnanců průmyslu uhlí
a železa (→ Odborný hornicko-hutnický spo-
lek Prokop, Unie horníků rakouských, Svaz
horníků v ČSR, Mezinárodní všeodborový
svaz v ČSR ad.). Polit. angažmá dělnictva
se mohlo plně rozvinout až v l. první repub-
liky po odstranění restriktivních opatření rak.
zákonodárství (Československá sociálně de-
mokratická strana dělnická, KSČ) a vedle or-
ganizací odborových a polit. sehrály v procesu
emancipace a modernizace dělnictva důleži-
tou roli i subjekty z řad organizací světonázo-
rových (Sdružení sociálně demokratických
bezvěrců / Unie svobodných socialistických
myslitelů, Jednota proletářských bezvěrců /
Spolek proletářských bezvěrců), a hl. tělový-
chovných (Dělnická tělocvičná jednota, Jed-
nota proletářské tělovýchovy / Federovaná
dělnická tělocvičná jednota) a sportovních
(např. Sportovní klub Slezská Ostrava), ne-
mluvě o → dělnickém amatérském divadle
a hud. kultuře (→ dělnické dechové hudby).
Právě aktivní polit., spol. a spolkový život
měly význ. vliv na hodnotovou formaci význ.
osobností z řad politiků (Hugo Vavrečka, Jo-
sef Kotas), spisovatelů a publicistů (→
K. Handzel, → L. Třenecký), hud. nebo výtv.
umělců (→ V. Gajda) či sportovců (Miroslav
Kojdecký), pocházejících z d. k.
Lit.: Bílek, J.: Staré hornické k. v ostravsko-karvinském
revíru. Topografie, stav a perspektivy, in: AFPO, řada
C, č. 1, Ostrava 1966; Jiřík, K.: Hutní úřednické a děl-
nické kolonie a kasárny v Ostravě, in: Ostrava 20, 2001;
Dombrovský, Z. (ed.): Hornické k. karvinského okresu
I., II., in: Sborník Hornického zpravodaje 6, 8, Ostrava
2007, 2008; týž: Hornické k. Ostravy, in: Sborník Hor-
nického zpravodaje 10, Ostrava 2009; Jemelka, M.:
196
DĚLNICKÉ SPOLKY
Na Šalomouně. Společnost a každodenní život v největší
moravsoostravské hornické k. (1870–1950), Ostrava
2008; týž (ed.): Lidé z k. vyprávějí své dějiny, Ostrava
2009; týž (ed.): Ostravské dělnické kolonie I, II, Ostrava
2011, 2012.
Obr.: M (205, 218, 222); V (98, 112–113, 143–144, 148).
MJ
DĚLNICKÉ SPOLKY, zájmová, původně nepo-
litická sdružení, určená k obraně hospo-
dářských, sociálních a kulturních potřeb
dělnictva, příp. též řemeslnictva.
D. s. byly obvykle organizovány na principu
oborovém, reg. nebo kult. (ideovém). Jejich
předchůdci v regionu byla podobně jako
jinde v 1. polovině 19. stol. sdružení řeme-
slnických tovaryšů (většinou s kat. orientací)
a podpůrné spolky, resp. hornické bratrské
pokladny (do jejich fondů přispívali obvykle
dělníci i podnikatelé, kteří v nich mívali hl.
slovo). Skutečné d. s. vznikaly v závislosti
na nerovnoměrném tempu vývoje prům. re-
voluce a hl. dělnického sebeuvědomování
dříve ve střediscích tradičního textilního
průmyslu než v → OKR. Zpoč. byly národ-
nostně neutrální, teprve od přelomu stol. byly
zaměřeny ve smíšených oblastech převážně
na dělníky jedné národnosti. Kat. d. s. vzni-
kly např. v → Opavě r. 1855, v → Hlučíně
r. 1859, v → Novém Jičíně (čes.) r. 1862, v →
Krnově a Novém Jičíně (něm.) r. 1863, v →
Brušperku a Frývaldově (→ Jeseník) r. 1870,
v → Klimkovicích r. 1873 a v Cukmantlu (→
Zlaté Hory) r. 1879; v Moravské Ostravě fun-
goval takový spolek v l. 1870 –77 a od r. 1885.
Dělnické konzumní potravní spolky fungo-
valy v Opavě a Ludvíkově od r. 1868, v →
Bruntále od r. 1869, v Cukmantlu od r. 1870,
v Polské (později Slezské) Ostravě od r. 1871,
v Bašce, Červené Vodě, Lískovci u → Frýdku
a v → Třinci od r. 1873, ve → Vrbně od r. 1875
a ve Frývaldově od r. 1877, podpůrné (nemo-
censké) spolky v Opavě od r. 1866, ve Frý-
valdově a → Příboře od r. 1868, v Bruntále
od r. 1869, v → Těšíně od r. 1872, ve → Vít-
kově od r. 1874 a v Supíkovicích od r. 1877.
Social. spolky byly zprvu zřizovány podle
příkladu morav. Šumperska. Měly delší
dobu podobu podpůr ných a vzdělávacích,
DĚLNICKÝ DENNÍK
DĚLNICKÉ SPOLKY
příp. čtenářských spolků, které ovšem měly
v řadě případů i zcela nesocial., ideově pest-
rou orientaci. V regionu mimo OKR vznikly
v Krnově r. 1867 (čes. s názvem Svornost
r. 1877), v Opavě r. 1868, ve Frývaldově, Pří-
boře (2 spolky, čes. a něm.) a Novém Jičíně
r. 1869 (něm., později se slovanskou sekcí),
ve Vítkově existoval spolek tohoto typu
v l. 1868–72 a opět od r. 1891, v Bruntále
a Těšíně takový spolek vznikl r. 1873, v →
Horním Benešově 1880, ve → Fulneku 1882,
v → Budišově nad Budišovkou a Zlatých Ho-
rách 1888, v → Kopřivnici a → Odrách 1890,
ve → Štramberku 1891. Řemeslnické besedy
s dělnickým vlivem vznikly ve → Frenštátě
pod Radhoštěm 1881 a ve → Frýdlantě nad
Ostravicí r. 1885. Odborová sdružení děl-
níků dle výrobních oborů vznikla nejdříve
v Opavě a Těšíně (1868), brzy se význ. cen-
trem odborových spolků textiláků a tiskařů
stal Krnov. – Mezi horníky OKR vznikaly
dělnické podpůrné a vzdělávací spolky tíže
a později. Přívozský (Ostrava-Přívoz) Bie-
dersinn z r. 1869 se orientoval na zaměst-
nance dráhy a hornický čtenářský spolek
Salm v Polské Ostravě byl nevýzn. Dělnický
vzdělávací spolek v Moravské Ostravě činný
v l. 1875–76 byl obnoven v r. 1887 (1889 měl
již 463 členy). V r. 1889 vznikl jeho „sester-
ský“ spolek v Přívoze a v obou brzy převá-
žil čes. živel. Podle dochovaných pramenů
se jednalo o vysoce kvalifikované dělníky
z železničních dílen v Přívoze, železáren
ve Vítkovicích a některé pokrokové řemesl-
níky z Moravské Ostravy. Jisté zkušenosti
s dělnickým spolčováním měli pravděpo-
dobně díky filiální organizaci Brněnské
všeobecné dělnické nemocenské a invalidní
pokladny působící v Moravské Ostravě od po-
loviny 80. l. Na rozdíl od stanov neúspěšného
spolku z r. 1875 chtěla tato nová organizace
nejen vzdělávat a materiálně podporovat své
členy, ale také usilovat o celkové zlepšení
soc. a kult. postavení dělníků. Pořádala před-
nášky, na kterých se šířily social. myšlenky.
Vzhledem ke své zainteresovanosti v májové
stávce r. 1890 byl však moravskoostravský
197
DĚLNICKÝ DENNÍK
spolek koncem září 1890 rozpuštěn. – Teprve
v 1. polovině 90. l. vznikaly první soc. dem.
d. s. v OKR. Z nich širší význam měly →
Odborný hornickohutnický spolek Prokop
v Moravské Ostravě (1893–1901), Unie hor-
níků, hutníků, koksařů jakož i žen na Slez-
sku v Polské Ostravě (1899–1901), pol.
hornická organizace pro Slezsko a Halič Siła
v → Orlové (1900–01), Hornická unie pro
Moravu, Slezsko a Halič v Moravské Os-
travě (1901–03), pobočky Unie rak. horníků
v Trnovanech (od r. 1903) a pobočky Svazu
čes. horníků v Rakousku se sídlem v Mostě
(od r. 1910). Nejst. národně social. orien-
tovaný d. s. vznikl r. 1901 v Kylešovicích
(Opava), křesťansko soc. r. 1894 v Polské
Ostravě (Bratrství). – Funkci d. s. převzaly
po r. 1918 většinou reg., místní a závodní
pobočky celostát. (pražských) odborových
organi zací při jednotlivých polit. stra-
nách, jejichž síť se pak měnila v závislosti
na polit. a státoprávním vývoji.
Lit.: Grobelný, A. – Sobotík, B. (ed.): Dělnické hnutí
na Ostravsku, Ostrava 1957; Pitronová, B.: Hornické
zájmové organizace na Ostravsku. Správní vývoj
do roku 1945, SlSb 62, 1964; Palát, J.: Sto let od zániku
Dělnického vzdělávacího spolku v Moravské Ostravě
(1887–1891), in: Ostrava 16, 1991. JP + SKn
DĚLNICKÝ DENNÍK, resp. OSTRAVSKÝ DĚL-
NICKÝ DENNÍK, sociálně demokratické, poz-
ději komunistické periodikum, 1914–38
(nesouvisle).
Vycházel od r. 1914 v Brně, od r. 1918 s ná-
zvem O. d. d. jako tiskový orgán České so-
ciálně demokratické strany, v r. 1919 byl
titul s přechodem do → Ostravy změněn
(s ohledem na podobnost názvu se st. → OD).
V r. 1922 se po rozkolu v čes. levici stal tisko-
vým orgánem KSČ na Ostravsku. V r. 1934
bylo jeho vydávání soudně zastaveno. Ob-
noven byl pod názvem Ostravský dělnický
deník v r. 1935. Jeho činnost byla ukončena
v r. 1938. Mezi jeho vyd. se objevují řídící or-
gány zmíněných stran i jejich jednotliví před-
stavitelé. Zodpovědnými red. byli Rudolf
Merta (1914–20), Vladimír Burian (1920–21),
František Täuber (1921), Emanuel Vaj-
tauer (1921–22), Karel Knoflíček (1922–23,
DĚLNICKÝ DENNÍK
DŮM
1925–26), Jindřich Bartoš (1923–24), Rudolf
Slánský (1925–26, 1930), Václav Kopecký
(1926–27), Václav Maur (1927–28), Otto
Pfeffer (1928), Vilém Herlinger (1928), Milo-
slav Wolf (1928–29), Jan Janek (1929), Josef
Teringl (1929), Antonín Černý (1929, 1931),
Eduard Urx (1929), Viktor Synek (1929–30),
Augustin Kliment (1930), Vojtěch Dolejší
(1930), Václav Polák (1930–31), Josef Jeníček
(1931–32), Aleksandr Bubeníček (1932–33),
Karel Kubín (1933), Bohuslav Roth (1933–34).
Ke spolupracovníkům patřili Jaroslav Hašek,
→ I. Olbracht, Josef Hora, Jaroslav Seifert ad.
List se věnoval zejm. soc. otázkám. Postoj
deníku vůči oficiální polit. reprezentaci byl
negativní (kritika čs. vlády, obdiv k SSSR),
proto byl list často postihován cenzurou a na-
konec soudně zastaven. Na úvodní stránce
byly zveřejňovány podrobné teoretické
výklady k dobovým problémům (úpravy
hranic, → Těšínsko, Slovensko ap.), násle-
dovaly domácí i zahr. polit. zprávy. Občas
byly uveřejňovány proletářské básně a po-
vídky převzaté ze zahr. levicového tisku. Od
r. 1925 přibyly rubriky Divadlo, Záležitosti
strany, Hlídka DTJ (Dělnické tělovýchovné
jednoty), Telegramy (krátké zprávy ČTK).
Od r. 1928 začaly vycházet pravidelné celo-
stránkové rubriky Čtvrteční tribuna horníků,
Páteční zpravodaj kovodělníků a lučebníků.
Od r. 1925 byly noviny opatřeny nedělní
přílohou Rudé besedy, od r. 1928 vycházely
s lit. přílohou Proletářská neděle.
Lit.: NČR 2; Jiřík, K. a kol.: Městský archív v Ostravě.
Průvodce po fondech a sbírkách, Ostrava 1967; Kubíček,
J.: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slez-
sku v letech 1918–1945, Brno 1989; Przybylová, B. –
Šerka, J.: Charakteristika hlavních ostravských deníků
1918–1938, in: Ostrava 20, 2001. HŠ + PHr
DĚLNICKÝ DŮM V OSTRAVĚ → Divadelní bu-
dovy a sály
DELONG, Adam, malíř, pozlacovač, [*], [†].
Syn těšínského měšťana a tkalce Tomáše D.,
vyučil se malířství v → Těšíně v mal. dílně
Reisů, působil jako tovaryš u malíře Jiřího
Milockého v Moravské → Ostravě a později
také v → Opavě. Vrátil se do Těšína, kde
198
DERLICH
pracoval jako malíř do r. 1665, kdy přesíd-
lil do → Příbora. Tam působil ještě v r. 1681.
1687 již nežil, zemřel však mimo Příbor.
V době svého těšínského pobytu namalo-
val r. 1659 obraz sv. Vavřince pro Těrlicko
a v Příboře namaloval obrazy sv. Josefa
a sv. Maří Magdalény pro příborský farní
kostel. R. 1665 doplnil malbou hl. oltář, dílo
řezbáře Vavřince Lenka z Opavy, ve far-
ním kostele v Lichnově u → Frenštátu pod
Radhoštěm. Poměrně kvalitní malíř reg.
významu, tvořící v raně barok. duchu.
Lit.: Indra, B.: Příspěvky k biografickému slovníku vý-
tvarných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. sto-
letí, ČSZM-B 43, 1994.
Obr.: S19; V19. MSch
DEPÉE, Ignác, malíř, [*], [†].
Žák brněnského malíře Franze Georga Ignaze
Ecksteina. Působil jako malíř ve Vratislavi.
Pro čes. Slezsko realizoval význ. zakázku
pro opavské dominikány, a to ve spolupráci
s M. Schwegelem. Freskami s výjevy ze ži-
vota sv. Václava a dominikánských světců
vyzdobil dominikánský kostel sv. Václava
v → Opavě, kde se projevil jako typický
představitel pozzovského iluzionizmu.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001. MSch
DER SCHÜRFER → Schürfer
DERLICH, Leon, historik jazyka a dialekto-
log, * 28. 11. 1905 Karviná, † 18. 7. 1964
Karviná.
Navštěvoval pol. obecnou a měšťanskou
školu ve → Fryštátě, pak pol. gymnázium
v → Orlové. V 18 l. ochrnul a byl připou-
tán na lůžko. Přes svůj handicap se věnoval
jazykovědě, zejm. dialektologii, a zanechal
po sobě práce, které jsou dodnes ceněny
v odb. literatuře. Publikoval hl. v českotě-
šínském měsíčníku → Zw, dále v místních
kalendářích, ale i v odb. periodikách jako →
ZarŚ a Język Polski. Zabýval se zejm. ději-
nami pol. jazyka, vývojem pol. jazyka na →
Těšínsku a → nářečím těšínským. Sbíral
materiál do pol. dialektologických atlasů.
DĚTSKÁ LITERATURA
DERLICH
Lit.: Kurzelowski, J.: L. D., Zw 21, 1969, č. 6; Brożek,
L.: Przyjaciel Hiob, Zw, 1975, č. 12; Kazik, J.: Heroiczna
postawa L. D., Zw 42, 1990, č. 9.
DĚTSKÁ LITERATURA → Literatura pro děti
a mládež
DĚTSKÝ FOLKLOR, slovesné, hudební, ta-
neční a dramatické projevy, které žijí mezi
dětmi a mládeží.
Zahrnuje např. říkadla, rozpočitadla, ře-
tězcovité veršované útvary, část hádanek,
dětské hry, tanečky, popěvky, speciální ob-
řady a obyčeje, ale také některé sportovní
a výtv. hry i věrské představy a pověry. V d. f.
je třeba rozeznávat dvě vrstvy: folklor pro děti
a folklor dětí. První je spoluvytvářen dospě-
lými a vztahuje se k nejnižší věkové skupině
(např. hry s batolaty nebo ukolébavky). Vl.
d. f. je ten, který si děti samy vytvářejí nebo
podstatně přetvářejí a samy provádějí. Hra-
nice mezi oběma vrstvami není ostrá, často
je setřena, neboť vrstvy se navzájem prolí-
nají. D. f. nemá jen funkci zábavnou, ale často
plní důležitou úlohu výchovnou a vzdělávací.
Nejrozšířenějším druhem d. f. jsou říkadla;
rytmické složky v nich převažují nad séman-
tickými. Svérázné zacházení s jazykem slouží
specifickým potřebám a funkcím v dětském
světě (Jendě, dvěndě, třindě, čtyřindě, padě,
ladě, sukva, bukva, kotelec, palec, muzika, ta-
něc; uvádí → V. Prasek). Říkadla pomáhají při
rozdělování úloh ve hrách (rozpočitadla), jsou
využívána ke vzájemnému posmívání (škád-
livky, jako např. Michoł žaby pichoł a jedne
něchoł, co by na ni do pekła jechoł; → F. Bar-
toš). Některá říkadla jsou určena k procvičení
výslovnosti nebo hbitosti řeči (Bara biła Bar-
toša bičem, bo burał budu; uvádí Prasek), jiná
rytmicky doprovázejí dětskou činnost, napo-
dobují ptačí nebo zvířecí „řeč“ ap. – Bohatý
je repertoár různých dětských her, a to jak her
bez slovního doprovodu, tak her dialogických,
s popěvkem nebo písní. Pro hry platí totéž, co
už V. Prasek napsal o říkadlech: „…podivu-
hodno jest, že děti po celém národě jedněch
a týchž počítadel užívají.“ Některé dětské hry
překračují nejen geografické a etnické hranice,
DEUTSCH-ÖSTERREICH
ale jsou i nadčasové. O tom, jaký byl v minu-
losti prozaický folklor dětí, zvl. dospělejších,
KK
víme jen málo. Protože se však d. f. dodnes
vyznačuje značnou vitalitou, můžeme sou-
dit, že měl v dětském životě své pevné místo
i dříve. Jistě se však proměnil jeho repertoár –
nyní se preferují strašidelné příběhy a vtipy,
vyprávějí se obsahy knih, zejm. pak telev. po-
řadů a filmů. Změny v d. f. probíhají daleko
rychleji a pestřeji než ve folkloru dospělých.
D. f. patří k nejživotnějším složkám celého →
folkloru vůbec.
Lit.: LK NEČMS 2; Prasek, V.: Dětská zábava a říkadla,
in: Vlastivěda Slezská I. Podání lidu, Opava 1888; Satke,
A.: Prozaický folklór v současném žákovském prostředí,
in: Dítě a tradice lidové kultury, Brno 1980; Šrámková,
M.: Funkce vyprávění u školní mládeže, Slovenský ná-
rodopis 29, 1981; Pospíšilová, J.: D. f., in: Vlastivěda
moravská 10, Slovesný folklor, Strážnice – Brno 2000;
Pospíšilova, J. (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře
a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami, Brno
2003; Pospíšilová, J.: Kultura dětí, in: Kultura – společ-
nost – tradice I (ed. L. Tyllner – Z. Uherek), Praha 2005.
MŠ
DEUTSCH KRAWARN → Kravaře
DEUTSCH-ÖSTERREICH (Německé Rakou-
sko), státní útvar, který měl vzniknout
na troskách habsburské monarchie z jazy-
kově německé oblasti Předlitavska.
Něm. poslanci z Předlitavska vyhlásili 21. 10.
1918 utvoření německo-rak. státu včetně po-
hraničních území Čech, Moravy a Slezska.
Formálně se prohlášení německo-rak. poslanců
opíralo o federalizační úmysly deklarované
panovníkem Karlem I., v pozadí se však zře-
telně rýsovala alternativa připojení němec-
kojazyčných oblastí monarchie k Německu.
Něm. poslanci z čes. zemí odmítli participovat
na vzniku ČSR a po 28. 10. postupně ustavili
4 sudetoněm. provincie: Deutschböhmen (sev.
a sz. pohraničí od Orlických hor k Chebu) s cen-
trem v Liberci, → Sudetenland (záp. Slezsko
od Javornického výběžku po Ostravskou pá-
nev, některé severomorav. okr. a → Kravařsko)
s hl. městem → Opavou, Deutschsüdmähren
(pohraniční pásmo od Jaroslavic po Mikulov)
s centrem ve Znojmě a Böhmerwaldgau (úzký
pás Pošumaví od Tachova po Vimperk). V čele
nejdůležitější provincie Deutschböhmen stáli
199
DEUTSCHER
DEUTSCH-ÖSTERREICH
nacionál Rudolf Lodgman von Auen a soc. de-
mokrat Josef Seliger, kteří se pokusili vyjedná-
vat s pražským Národním výborem. Požadavky
čes. Němců byly čs. úřady odmítnuty a během
listopadu a prosince 1918 obsadilo pohraniční
území čs. vojsko. Rak. vláda proti tomuto po-
stupu čes. strany protestovala. Něm. separatisté
v čele s Lodgmanem uprchli do Vídně, od-
kud udržovali iluzi zvl. vlády pro sudetoněm.
provincie, a obrátili se telegraficky i na amer.
prezidenta Wilsona s poukazem na jeho ideu
práva národů na sebeurčení. Čeští → Němci
si přáli volit své zástupce do rak. Národního
shromáždění, avšak čs. vláda je na svém území
nepovolila. 4. března, v den konstituování rak.
parlamentu, pak demonstrovali Němci ve vět-
ších městech v Sudetech. Výsledkem srážek
demonstrantů s vojskem bylo toho dne něko-
lik desítek mrtvých. O osudu pohraničních
území čes. zemí rozhodla mírová konference
v Saint-Germain-en-Laye. Rak. delegace, je-
jímiž členy byli i zástupci všech čtyř sudeto-
něm. provincií, protestovala, aby 3,5 mil. rak.
Němců bylo inkorporováno do ČSR. Doufala,
že alespoň docílí, aby do mírové smlouvy byla
pojata autonomie něm. krajů s mez. zárukami.
Přiložené memorandum zástupců sudetských
Němců navrhovalo provedení plebiscitu pod
dohledem neutrálních sil, v němž se obyv. mělo
rozhodnout, ke kterému státu chce náležet. Ví-
tězné mocnosti však akceptovaly stanovisko
čs. delegace a stanovily definitivní hranice
čes. zemí na základě hist. hranic. 10. září 1919
podepsalo Rakousko mírovou smlouvu. Tímto
činem uznalo nové uspořádání a zavázalo
se, že nadále bude všechny otázky týkající
se Němců z Čech, Moravy a Slezska považovat
už jen za vnitropolit. záležitost ČSR. Nato byly
ve Vídni zrušeny „exilové úřady“ sudetoněm.
provincií. Jejich nositelé se na základě amne-
stie udělené prezidentem Masarykem mohli
vrátit do ČSR.
Lit.: César, J. – Černý, B.: Politika německých buržoaz-
ních stran v Československu v letech 1918–1938, I.
(1918–29), Praha 1962; Bosl, Carl (ed.): Handbuch der
Geschichte der böhmischen Länder III. Die böhmischen
Länder im Habsburgerreich 1848–1919. Bürgerlicher Na-
tionalismus und Ausbildung einer Industriegesellschaft,
Stuttgart 1968; Peroutka, F.: Budování státu I., II., Praha
200
DEUTSCHES THEATER
1991; Kural, V.: Konflikt místo společenství? Češi a Němci
v československém státě (1918–1938), Praha 1993. PKl
DEUTSCHER VEREIN FÜR GESCHICHTE
MÄHRENS UND SCHLESIENS, německý vě-
decký spolek pěstující studium dějin Moravy
a Slezska z pohledu německého etnika žijí-
cího v těchto zemích.
Vznikl v l. 1895–96 osamostatněním z his-
toricko-statistické sekce Moravskoslezské
společnosti pro podporu zemědělství a vlas-
tivědy v Brně, zal. v r. 1851. Sekce byla
od r. 1897 vyd. → ZVGMS, který byl obdo-
bou od r. 1862 v Praze vydávaných MVGDB
(1937 přejmenovaných na Zeitschrift für Su-
detendeutsche Geschichte) a sledoval podobné
cíle.
Lit.: Seibt, F.: Der Nationalitätenkampf im Spiegel der su-
detendeutschen Geschichtsscgreibung, in: Stifter-Jahrbuch
6, 1959; Bachmann, H.: Die sudetendeutsche Geschichts-
schreibung, in: Jahresbericht des Gymnasiums Aschaffen-
burg 1963/64; Kutnar, F.: Přehledné dějiny českého a slo-
venského dějepisectví 2, Praha 1997. MM
DEUTSCHES HAUS → Divadelní budovy
a sály
DEUTSCHES THEATER IN MÄHRISCH OS-
TRAU (1919–44), stálá německá scéna.
Vznikla poté, kdy na konci sezony 1918/19 něm.
soubor přestal být měst. divadlem. Byla řízena
spolkem Deutsches Theater. V l. 1919–40
působila v Německém domě (→ div. budovy
a sály) a znovu v měst. divadle (1940–44).
Ředitelé: → W. Popp (1919–20, 1924–25), →
T. Brandt-Köstlin (1920–22), → G. Höllering
a → C. Pfann (1922–23, 1923–24), Kurt Won-
ger (1925–26), K. Wonger a Rolf Gradnitzer
(1926–27), Karl Stransky (1927–28), Konrad
Bolten (1928–29), → R. Zeisel (1929–38) a →
K. Labatt (1938–44). Proměna ostr. něm. di-
vadla v divadlo menšinové po r. 1918 vedla
k jeho vleklé krizi, projevující se mj. úvahami
o spojení s něm. divadlem v → Opavě. Um.
i fin. prosperitu obnovil až R. Zeisel. Rozpustil
v r. 1929 operetu a sestavil soubor, který pěs-
toval moderní činohru a hud. komedii. Čas-
těji uváděl také čes. dramatiky (Karla Čapka,
Františka Langera, Viléma Wernera, Olgu
Scheinpflugovou aj.). Po r. 1933 emigrovali
DEUTSCHES VEREINSTHEATER
THEATER
z Německa do → Ostravy mj. režisér Paul
Marx, herci Josef Almas, → H. Vallentin (zá-
roveň i režisér) ad. Mezi přední režiséry pat-
řili i ředitel R. Zeisel a Josef Ambach, prvním
stálým výtvarníkem byl Leo Dahl a po něm →
M. Miller. Po okupaci ČSR zasáhl nástup nár.
socialismu do složení souboru i dramaturgie.
Na konci r. 1940 se něm. soubor vrátil do měst.
divadla a na poč. sezony 1941–42 i pod měst.
správu (obnovena opereta, 1942 i balet).
Lit.: Pregler, H.: Die Geschichte des deutschsprachigen
Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944,
disertační práce, Wien 1965 (kopie v AMO). JŠt
DEUTSCHES VEREINSTHEATER V MORAV-
SKÉ OSTRAVĚ (1895–1907), něm. stagionové
divadlo.
Bylo vybudováno v Německém domě (Deut-
sches Haus, → div. budovy a sály). Divadlo
si pronajímali div. ředitelé (Ferdinand Arlt,
→ H. Jantsch, → C. Heiter, Eduard Vol-
brecht, Berthold Wolff, Adolf Rossé, Adolf
Siege, Karl Krug, Carl Astner), hostovali zde
Meiningenští, vídeňský Burgtheater, něm.
ochotnické spolky.
Lit.: Pregler, H.: Die Geschichte des deutschsprachigen
Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944,
disertační práce, Wien 1965 (kopie v AMO). JŠt
DIALEKTY → jednotlivá hesla Nářečí
DIGLOSIE, aktivní znalost nejméně dvou
různých útvarů (variet) jednoho národního
jazyka (zpravidla jeho spisovné a nářeční va-
rianty) a jejich střídání v běžné komunikaci.
Obě varianty mají však rozdílnou spol. pres-
tiž a plní různé komunikační funkce. V psa-
ných textech a v oficiálních mluvených
projevech na veřejnosti diglosní osoba tíhne
k varietě spis., v intimním rozhovoru může
převládat nářečí, které plní hl. funkce kon-
taktové, expresivní, emocionální. Pův. obyv.
moravskoslez. regionu obecně využívá svůj
teritoriální dialekt poměrně často a rozdíly
mezi jednotlivými nářečími jsou nadále pa-
trné (→ nářečí slez.). D. zpravidla způsobuje
→ jaz. interferenci z nářečí do spis. jazyka,
hl. ve výslovnosti. IB
201
DITTERS
DISKUSE O REGIONALISMU V LETECH 1955
a 1956, diskuse o příčinách zaostávání lite-
ratury na Ostravsku za celonárodním kon-
textem.
Rozvíjela se v nedělní příloze deníku → NSv
od července do října 1955. Vina byla spatřo-
vána v nedostatečném proniknutí spisovatelů
do výrobní sféry (→ J. Nohavica st.), v pasi-
vitě krajského nakl. (→ M. Daněk), v nízké
profesionalitě ostr. autorů (→ F. Čečetka),
a dokonce v jejich nedovzdělanosti (Jiří Průša).
→ J. Veselský hledal příčiny současného stavu
v předválečné situaci, kdy v duchu starého po-
jetí regionalismu často docházelo k hodnotové
izolaci místního písemnictví od standardů nár.
literatury. → V. Závada spatřoval řešení v za-
ložení časopisu, který by měl širší než jen reg.
dosah. Tyto ambice měl → ČeKv, kde hned
v úvodním ročníku diskuse o regionalismu
pokračovala anketou, jíž se zúčastnili i mi-
moostr. autoři (č. 7–8/1956). Většina diskutují-
cích se shodovala v názoru, že je třeba bojovat
proti provincionalismu a usilovat o skutečně
kvalitní umění odrážející krajová specifika.
Výstižně byla odlišnost provincionalismu
a nového pojetí regionalismu formulována zvl.
v příspěvcích → F. Duši, → O. Králíka, →
Z. Vavříka a Ludvíka Kundery, jenž problema-
tiku shrnul těmito slovy: „Jistě je a musí být
znakem zdravé kulturní decentralizace bránit
se všemu úzkému provincionalismu a při stá-
lém přihlížení ke všem reg. potřebám nezapo-
mínat na to, že neexistuje umění krajské nebo
krajové, nýbrž jen národní, a že dobré národní
umění bude i světovým.“
Lit.: Rafaj, O.: Literatura a současnost, Ostrava 1963; Pi-
lař, M: Ve znamení padesátých let, in: Kapitoly z literár-
ních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava 2000. MP
DITTERS von DITTERSDORF, Karl, hudební
skladatel a dirigent, * 2. 11. 1739 Wien
(Rakousko), † 24. 10. 1799 Červená Lhota
(Jindřichův Hradec).
Začínal jako houslista a zpěvák, jeho učitelem
byl Ital Giuseppe Bonno, kapelník dvorní opery.
Vzdělání ve Vídni nabyl podporou prince Jose-
pha Friedricha von Sachsen-Hildburghausen,
v jehož kapele byl od 12 l. vokalistou a potom
DITTLER
DITTERS
houslistou. Jeho vývoj ovlivnili Christoph
Willibald Gluck a Joseph Haydn, na jehož
místo biskupského kapelníka ve Velkém Va-
radíně (Oradea) D. nastoupil. Téměř polovinu
života byl spjat s rak. Slezskem, a to v souvis-
losti s vratislavským arcibiskupem Philippem
Gotthardem Schaffgotschem a jeho sídlem
na zámku → Jánský Vrch u → Javorníku, kde
D. v l. 1770–96 působil. Na zámku vytvořil
kapelu, v níž působilo mnoho význ. čes. hu-
debníků, kteří se pod jeho vedením neproje-
vovali pouze jako instrumentalisté, ale i jako
skladatelé. Psal opery (Lékař a lékárník, 1786;
Hieromynus Knicker, 1789), oratoria, symfo-
nie (zvl. 12 symfonií podle Ovidiových Me-
tamorfóz), koncerty, divertimenta, serenády,
smyčcová kvarteta ap. Stylově vyšel z hudby
neapolského okruhu, později komponoval pod
vlivem raného vídeňského klasicismu. Libreta
k mnoha D. dílům napsal jezuita Ignác Pintus.
Po smrti biskupského mecenáše žil u Ignáce
Stillfrieda na zámku v Červené Lhotě, trápen
chorobami a slepotou. Dva dny před svou
smrtí dokončil diktát své autobiografie (Le-
bensbeschreibung), která vyšla česky pod ná-
zvem Vzpomínky hudebníka 18. století (1959).
Lit.: BSSSM 4; Zuber, R.: K. D. z D., Javorník 1999.
KB
DITTLER, Karel, divadelní režisér, ředitel, dra-
matik, překladatel, publicista, * 27. 9. 1910
Kyjov, † 14. 12. 1984 Frýdek-Místek.
Absolvent UK (1934, čeština a němčina),
do r. 1948 prof. gymnázia mj. v → Ostravě
a v → Místku. První ředitel Divadla mladých
Ostrava, později → Divadla Petra Bezruče
Ostrava (1945–61). Ředitel → ČTO (1961–69,
odvolán po stranických prověrkách). Rež.
desítek inscenací, zejm. pro děti, a tzv. pio-
nýrského repertoáru, autor pohádek a her pro
mládež (Libuše a Přemysl, 1954 ad.). K diva-
dlu přivedl → R. Kovala. Do Divadla Petra
Bezruče angažoval absolventský ročník Di-
vadelní akademie múzických umění vedený
→ J. Kačerem (1959). Po r. 1969 se věnoval
zejm. amatérskému divadlu.
Lit.: Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995.
JŠt
202
DIVADELNÍ BUDOVY A SÁLY
DIVADÉLKO POD OKAPEM OSTRAVA (1961–68),
studentské amatérské, později poloprofesio-
nální divadlo.
Soubor založili studenti PF v → Ostravě (→
OU). Uváděl zejm. autorské pořady (H3PO4.
Leptám, leptáš, leptá, 1961), poetická pásma
(Ludvík Aškenazy: Černá bedýnka, 1961),
kabarety (Ta rakev, 1962; Šlápoty, 1963; P. F.
Kabaret pro štěstí, 1963) aj. Autory divadla
byli → L. Nekuda, Petr Veselý a → I. Binar,
rež. Petr Paperstein, skladatel → E. Schif-
fauer, hráli a zpívali Zuzana Majvaldová, Petr
Ullmann, Zdena Chrastinová, → T. Sláma,
Radka Dulíková, Eliška Popelíková, Milena
Šajdková, Erich Vybíral ad. V r. 1965 se ná-
zev souboru změnil na Divadlo Okap a hrálo
se v hale P na ostr. výstavišti Černá louka
(→ Park kultury a oddechu města Ostravy).
Poslední inscenace v r. 1967 provedena
pod označením Divadelní studio PF. Po zá-
niku divadla část členů založila → Divadlo
Waterloo.
Lit.: Autointerview Divadélka Okap, ČeKv, 1965, č. 5;
Nekuda, L.: Sešlost, Žďár nad Sázavou 1994; Tittlerová,
S.: D. p. o. a Waterloo v Ostravě, dipl. práce FF UP, 1996;
Šrámková, V. – Valenta, J.: Místopis českého amatér-
ského divadla II, Praha 2002; Lazorčáková, T. – Roubal,
J.: K netradičnímu divadlu, Praha 2003. JŠt
DIVADELNÍ BUDOVY A SÁLY
První sály určené k veř. provozování di-
vadla zřizovala na sklonku barok. období
(v 18. stol.) města s obvykle něm. radnicemi.
Nejdříve → Opava (→ divadlo na Opav-
sku), kde byl asi v l. 1745–50 zřízen div. sál
v budově měst. hlásky zv. Schmet terhaus.
V r. 1763 divadlo vyhořelo a bylo opraveno
r. 1772. V r. 1805 bylo naproti postaveno nové
→ Městské divadlo v Opavě pro 700 diváků.
Při přestavbě v l. 1882–83 se hlediště roz-
šířilo na 800 míst. V r. 1893 bylo zavedeno
elektrické osvětlení. Další přestavba se usku-
tečnila po požáru r. 1909 podle projektu ví-
deňské firmy Fellner & Helmer. Zde pak hrál
něm. soubor měst. divadla až do r. 1944. V →
Krnově byl zřízen měst. div. sál nejpozději
v r. 1790. Po uzavření v r. 1804 byl obnoven
v r. 1853 pro asi 100 diváků. Hostoval zde
i opavský soubor. V → Těšíně (→ divadlo
DIVADELNÍ BUDOVY A SÁLY
na Těšínsku) byl první div. sál (tzv. měst. re-
duta) vybudován jako zadní přístavba radnice
v r. 1788. Reduta vyhořela při požáru Těšína
v r. 1836 a byla přestavěna v l. 1844–47 (pro-
jekt → J. Kornhäusel) s hledištěm pro 600 di-
váků, s jevištěm 12 × 12 m a s orchestřištěm.
V r. 1910 bylo postaveno nové měst. divadlo
pro 850 diváků s něm. souborem (fa Fellner
& Helmer). Budova divadla zůstala po dě-
lení Těšína v r. 1920 v pol. části města. Čes.
a pol. publikum na Opavsku a → Těšínsku
bylo dlouho odkázáno pouze na představení
ochotníků a div. společností v sálech hos-
tinců a spolků. V r. 1901 byl v Těšíně otevřen
Národní dům (Dom Narodowy), kde se ko-
nala pol. i čes. představení. V → Ostravě
(→ divadlo na Ostravsku) funkci měst. div.
sálu plnila měst. střelnice, jejíž přestavbu
v r. 1880 financovali → Češi i → Němci. Zde
vystupovaly i větší operní a operetní společ-
nosti. Další vývoj v Ostravě ovlivnila stavba
víceúčelových tzv. nár. domů (čes. Národní
dům podle projektu Josefa Srby z r. 1894,
Německý dům / Deutsches Haus podle pro-
jektu → F. Neumanna z r. 1895, Polský dům
/ Dom Polski podle projektu Stanislawa
Bandrowského z r. 1900, všechny v Morav-
ské Ostravě). Národní dům byl menší a měl
skromně vybavené jeviště. Německý dům byl
postaven pro 600 diváků s velkorysým scén.
vybavením. V obou sálech byly zřízeny stálé
scény. Polský dům sloužil divadlu nepra-
videlně. Ve Vítkovicích byl r. 1899 otevřen
Český dům, ve kterém vystupovaly čes. spo-
lečnosti a od r. 1908 Národní divadlo Brno.
Teprve v l. 1904–07 bylo podle projektu
Alexandra Grafa vybudováno v Moravské
Ostravě měst. divadlo s hledištěm pro 842
diváků, v němž se střídal něm. soubor s →
NDM. To se v l. 1941–44 uchýlilo do Národ-
ního domu, nuceně přestavěného na divadlo
s hledištěm pro 719 diváků. V r. 1928 bylo
postaveno v Krnově divadlo pro 750 di-
váků (projekt Leo Kammel), sloužící i film.
představením. 1942 bylo založeno čes. →
Beskydské divadlo, které hrálo v sokolovně
v Hranicích a od r. 1946 v Kulturním domě
203
DIVADELNÍ BUDOVY A SÁLY
v → Novém Jičíně, přestavěném na divadlo
pro 471 diváků. – Po válce začalo v Opavě pů-
sobit Slezské národní divadlo. V r. 1946 bylo
rekonstruováno hlediště a jeviště a v r. 1948
byl exteriér budovy upraven ve stylu social.
realismu. 1955–57 byla provedena zadní pří-
stavba a prohloubeno jeviště. Poslední zá-
sadní přestavba se uskutečnila v l. 1990–92
(projekt → I. Klimeš), při níž byl z větší části
obnoven pův. vzhled budovy. Nyní je sídlem
→ Slezského divadla. V Českém Těšíně půso-
bilo Těšínské oblastní divadlo (zal. v r. 1945)
zpoč. v restauraci Na Střelnici a v hotelu
Piast, od r. 1951 i s pol. souborem. V r. 1961
byla podle návrhu Zdeňka Vávry a Františka
Flašara dokončena nová víceúčelová budova
s převažujícím div. určením pro asi 377 di-
váků. Dodnes zde působí oba soubory →
Těšínského divadla. V Ostravě se po r. 1945
rozšiřovala síť div. budov v centru býv. Mo-
ravské Ostravy. Měst. divadlo (od r. 1948
Divadlo Zdeňka Nejedlého, od r. 1990 Di-
vadlo Antonína Dvořáka) bylo v r. 1944 po-
škozeno, po válce opraveno a v l. 1954–56
přestavěno v novoklasicistním duchu podle
projektu Jana Tymicha. Další přestavby pro-
dělalo v l. 1969–71 (rozšíření budovy, projekt
I. Klimeš) a naposledy 1999–2001 (projekt
→ J. Havlíček), nyní pro 531 diváků. Národní
dům byl po válce druhou scénou tehdejšího
Zemského divadla Ostrava pod názvem
Lidové divadlo, od r. 1954 se jmenuje Di-
vadlo Jiřího Myrona. V r. 1966 bylo rekon-
struováno, ale v r. 1976 vyhořelo. Od r. 1980
bylo rekonstruováno (projekt I. Klimeš a →
R. Ulmann) a otevřeno 1986 s hledištěm pro
665 diváků. Obě divadla jsou vybavena toč-
nou. Něm. dům, který stál v prostoru dneš-
ního nám. Edvarda Beneše, byl po válce,
v jejímž závěru došlo při náletech k jeho
poškození, jako symbol němectví zbořen.
Nedaleko Národního domu stál na Přívozské
ul. Dělnický dům (býv. Katolický dům), kde
před r. 1918 vystupovaly div. společnosti. Od
r. 1945 se stal prvním sídlem divadla Kytice
(pozdější → Divadlo Petra Bezruče). Později
se stal součástí prostor → ČTO. V květnu
DIVADELNÍ OCHOTNICKÁ
BUDOVY A SÁLY
JEDNOTA
1960 se Divadlo P. Bezruče odstěhovalo
do nového Domu kultury pracujících Ostravy
(později Vítkovic, projekt → J. Fragnera),
kde byl div. sál s galerií a balkonem pro 450
diváků. Nevelký alternativní prostor si diva-
dlo vytvořilo ve Studiu mladých na Černé
louce (1983–85; → Park kultury a oddechu
města Ostravy). V r. 1991 Dům kultury Vít-
kovic opustilo a zřídilo si více vyhovující sál
ve správní budově Divadla P. Bezruče Blaník
(asi 110 diváků) a v suterénu tzv. Márnice
(asi 30 diváků, 1994). Na dnešním Masa-
rykově nám. vznikla po válce dvě divadla.
V r. 1951 bylo nad prodejnou Ultraphonu zří-
zeno → Divadlo hudby. Přestavbu prodělalo
v r. 1986 a od r. 1993 se stalo sídlem malého
souboru budoucí → Komorní scény Aréna
s alternativním div. prostorem pro 80 di-
váků. V r. 2005 se toto divadlo přestěhovalo
do nově zřízeného div. prostoru s hledištěm
pro 96 diváků v budově → KMO (projekt
Marcela Steinbachová a Rastislav Juhás).
Pův. sál na Masarykově nám. dál sloužil kult.
pořadům pod názvem Stará Aréna. Naproti
Staré radnici vzniklo v r. 1953 → Divadlo
loutek s nevelkým jevištěm a s úzkým hle-
dištěm pro 170 dětských diváků. Zde byla
v l. 1977–91 zřízena komorní scéna činohry
Státního divadla Ostrava. V r. 1999 se divadlo
přestěhovalo do nové budovy na Černé louce
(projekt Petr Hájek a Gabriela Minářová) pro
250 dětských diváků, rozšířené v l. 2010–11
o přístavbu s alternativní amfiteátrovou scé-
nou, galerií loutek a orlojem (projekt P. Hájek,
G. Minářová, Bronislav Stratil). Ochotnické
a profesionální soubory hostovaly i v dalších
kult. domech, divadlech a klubech Ostravska
(Poruba, Zábřeh ad.), ve Slezsku (→ Havířov,
→ Hlučín, Krnov aj.), ve → Frýdku-Místku,
→ Kopřivnici, Novém Jičíně aj.
Lit.: d’Elvert, Ch.: Geschichte des Theaters in Mähren
und Oester. Schlesien, Brünn 1852; Vogelsang, B.: Thea-
terbau in Schlesien, Dortmund 1984; Divadlo Jiřího My-
rona, Ostrava 1986; Hilmera, J.: Česká divadelní archi-
tektura, Praha 1999; Divadlo loutek Černá louka 26. září
1999, Ostrava 1999.
Obr.: A36; M (141–145, 154–157, 179, 193–198, 223).
JŠt
204
DIVADELNÍ SOUBOR ROH
DIVADELNÍ OCHOTNICKÁ JEDNOTA V OPAVĚ
(1887–1942).
Ustavující valná hromada se uskutečnila 9. 10.
1887 v Matičním domě a ředitelem byl zvolen
Josef Fromm. Spolek měl 35 zakládajících
členů. Prvním představením byla hra Josefa
Jana Rennera Na Dušičky aneb Modlitba
na hřbitově, kterou sehráli 1. 11. 1887 v Hole-
šově hostinci Na Valech. Činnost slavnostně
zahájili 27. 11. 1887 hrou Antonína H. So-
kola Starý mládenec v rež. J. Fromma. 1918
zorganizovali Sjezd divadelních ochotníků
moravskoslezské župy. Spolek byl 16. 6. 1921
přejmenován na Divadelní jednotu. 1934 vy-
stoupili na IV. Jiráskově Hronově s komedií
Viléma Wernera Medvědí tanec, rež. Emil
Malý. 28. 5. 1938 se přejmenovali na České
divadlo v Opavě a 27. 4. 1942 byl spolek
zrušen a jeho majetek zabaven. SP
DIVADELNÍ SOUBOR IMPULS OSTRAVA
(1945–92), amatérský divadelní soubor.
Zal. při ROH → VŽ. V l. 1950–81 duší sou-
boru jednatel a herec Čeněk Halška, poté
organizačním ved. Radislav Kohut. Reži-
séry zejm. František Arleth, Jindřich Michl
a Břetislav Černý, z herců zejm. Adolf Král
ad. Spolupráce i s profesionály (režiséři
Václav Lohniský, → V. Hamšík a od r. 1978
zejm. Alois Müller, vý tvarník → V. Šrámek
aj.). V 70. a 80. l. zde působili jako inscená-
toři a herci → M. Etzler, Bronislav Křanov-
ský, Hana a Saša Rychečtí, Dušan Zakopal
ad. Činoherní soubor hrál pro dospělé a děti,
od r. 1986 i pantomimu (Alena Sopoušková,
Karel Prais). Osmkrát se zúčastnil Jiráskova
Hronova (naposledy s inscenací Aristofa-
nových Ptáků, rež. Alois Müller, 1986).
Vystupoval i v zahraničí (ve Vídni Bílá nemoc
Karla Čapka, rež. Břetislav Černý, 1962).
Lit.: IMPULS, divadelní soubor Domu kultury ROH
Vítkovic 1945–1985, Ostrava 1985; Šrámková, V. – Va-
lenta, J.: Místopis českého amatérského divadla II, Praha
2002. JŠt
DIVADELNÍ SOUBOR ROH HRUŠOVSKÝCH
CHEMICKÝCH ZÁVODŮ OSTRAVA (1946–76).
Amatérský divadelní soubor, pořadatel pře-
hlídky Hrušovské divadelní jaro (1951–76).
DIVADELNÍ SOUBORY
SOUBOR ROH
ČESKÉ
Zakládajícími členy byli Milan Ambroz, Jo-
sef Bajger, Miroslav Cichý, Bedřich Fanfara
a Jaroslav Pacut. Po zahájení spolupracoval
s hercem Státního divadla Ostrava (→ NDM)
a později režisérem Aloisem Müllerem (1963).
Soubor uváděl soudobý čes. a svět. repertoár,
na němž se herecky a inscenačně podíleli →
M. Etzler, Václav Finger, Pavel Vondruška,
Emil Wolf, Dušan Zakopal ad. Časté zájezdy
do zahraničí (Estonsko, Itálie, Maďarsko),
v Monaku zl. medaile za Smočkovo Podivné
odpoledne dr. Zvonka Burkeho (rež. Alois
Müller, 1969). 1967–71 se každoročně účast-
nil Jiráskova Hronova. Po zániku souboru
někteří členové přešli do → Divadelního
souboru IMPULS Ostrava. JŠt
DIVADELNÍ SOUBORY ČESKÉ (do roku 1918).
Čes. profesionální divadlo šířily na Moravě
a ve Slezsku do r. 1918 zejm. cestující div. spo-
lečnosti. Čeští divadelníci přicházeli do regionu
už od poč. 19. stol. s → div. soubory něm.
a s nimi jsou spojeny i první pokusy o před-
stavení v čes. řeči v Moravské → Ostravě
(ředitelé Johann Weiner–Rosenfeld, 1851;
Carl Sabransky von Thalbrück, 1867 a 1872).
První čes. stagiona na Moravě se uskutečnila
v r. 1863 v Kroměříži (ředitel Josef Štandera).
V Moravské Ostravě jako první hrál ředitel
Antonín Mušek (1870), pak následovali Ar-
noštka Nápravníková–Libická (1875), Vác-
lav Pázdral (1877), Eliška Zöllnerová (1877
a 1880), Václav Svoboda (1881) a František
Pokorný (1882). Vesměs šlo o malé činoherní
společnosti, které se pokoušely i o primitivní
operetní představení (Pázdral, Svoboda). Ob-
vykle hrály v hostincích (U Hroznu, U Lípy
aj.). Větší společnosti vystupovaly od r. 1880
v měst. střelnici upravené pro divadlo (→ div.
budovy a sály). Přínosem byla zejm. čtyřmě-
síční stagiona ředitelky E. Zöllnerové (1880),
která uváděla franc. konverzační veselohry,
veselohry Emanuela Bozděcha, řádná ope-
retní představení aj. Nejlepší byla velká spo-
lečnost F. Pokorného s vl. orchestrem (tehdy
soubor stálého divadla v Plzni). V Ostravě se-
hrála, česky většinou poprvé, opery V studni
205
DIVADELNÍ SOUBORY ČESKÉ
Viléma Blodka a Verdiho Trubadúra, ope-
rety Franze von Suppéa, Roberta Planquetta
a Jacquese Offenbacha, dále Shakespearovo
Zkrocení zlé ženy, Šubertovy Probuzence,
a dokonce i dramatizaci Zolova Zabijáka.
V souboru zpívali Marie Frýdlová a Franti-
šek Trnka, mezi činoherci byli Aleš Houdek,
Alois Světelský, Josef Biedermann a zejm. →
E. Vojan (Coupeau v Zabijáku aj.), už tehdy
obdivovaný kritikou. V měst. střelnici začalo
hostovat i brněnské Národní divadlo (ote-
vřeno v r. 1884), vedené řediteli F. Pokorným
(1886) a Pavlem Švandou ze Semčic (1888
a 1890). V l. 1889 a 1892 zde vystupovala
i velká společnost F. Trnky. Prezentace mo-
derního real. repertoáru a čes. oper zaujala pu-
blikum v širokém okolí a vyvolala, po vzoru
ND, organizování div. vlaků (z → Opavy, →
Těšína, → Frýdku a → Místku). Na nadše-
ném přijetí (kladný ohlas i u něm. kritiky)
se podíleli i vynikající interpreti (v r. 1888 mj.
Hana Kubešová a opět E. Vojan). Po otevření
Národního domu hostovalo na jeho jevišti
brněnské Národní divadlo od r. 1895 téměř
každoročně, vedeno řediteli Janem Pištěkem,
P. Švandou ze Semčic ml., Františkem Laci-
nou a Antošem Josefem Frýdou. V Národním
domě vystoupila znovu i společnost F. Trnky
(1895) a některé menší společnosti, ty ovšem
s malým úspěchem (Václav Choděra a Raj-
mund Příbramský, 1896). Malé soubory hrály
nadále spíše v hostincích nebo objížděly další
obce rozrůstající se ostr. aglomerace. V. Cho-
děra hrál i v Přívoze (1884) a ve Vítkovicích
(1896), Kamila Staňková-Liberté na Slez-
ské Ostravě, v hostinci U Sluníčka a také
v Přívoze (1895), R. Příbramský v hostinci
U Lípy a v Hrušově (1909), Karel František
Štětka v kavárně Slavie (1901), v hostinci
U Lípy (1910, 1912), v sokolovně v Přívoze
(1913) a v Mariánských Horách (1914), Ota-
kar Novák v Katolickém domě v Moravské
Ostravě (1911), Jan Hodr v hostinci U Her-
lingerů na Slezské Ostravě (1914), Stanislav
Burget v Českém domě ve Vítkovicích (1918)
atd. Do Českého domu se po vzniku → di-
vadla v Národním domě (1908) přesunulo
DIVADELNÍ SOUBORY ČESKÉ
NĚMECKÉ
i brněnské Národní divadlo. Ředitelé na Os-
travsku spolupracovali s míst ními ochotníky
a čes. spolky, mnohá představení se stávala
nár. manifestacemi, hrálo se ve prospěch
zdejších institucí. Rovněž provoz prvního
stálého čes. divadla v Národním domě za-
bezpečovaly div. společnosti. – Obě části rak.
Slezska byly poněkud stranou rychle se roz-
víjejícího čes. div. života. Čes. obyv. zde bylo
v menšině a nemělo k dispozici vhodné div.
sály. O to více se Moravská Ostrava jevila
jako přirozené centrum čes. divadla v re-
gionu. Okrajovými obcemi Slezska nebo
v jeho těsné blízkosti se pohybovaly společ-
nosti A. Muška (v r. 1870 přijel do Moravské
Ostravy z Místku a odjel do → Brušperka),
E. Šumy (Paskov, 1877), A. Nápravníkové
(Místek, 1875), E. Zöllnerové a V. Pázdrala
(Místek, 1877). Na Opavsko jako první pro-
nikla společnost V. Svobody (v r. 1884 hrála
v Kateřinkách u Opavy v hostinci U Pruského
krále), později přijížděly další (K. Staňkové-
-Liberté, 1887; V. Choděry, 1891, 1894, 1895;
E. Šumy, 1899; K. F. Štětky, 1901, 1908, 1910;
R. Příbramského, 1908 aj.). V → Těšíně
česky hrála jako první společnost V. Choděry
(v sále Katolické jednoty, 1891, znovu ještě
v l. 1895, 1897 a 1901). V r. 1903 (už v Národ-
ním domě – Dom Narodowy) hostovala v Tě-
šíně činoherní, operní a operetní společnost
R. Příbramského, mj. se Smetanovou Proda-
nou nevěstou. V r. 1901 obdržel koncesi pro
Slezsko K. F. Štětka a před první svět. válkou
hrával činohry a operety v Kateřinkách, →
Klimkovicích, Dombrové (dnes Doubrava),
→ Lazech aj. V r. 1913 se na více než 2 mě-
síce usadila v Závodním hotelu v → Orlové
vynikající činoherní společnost Bedřicha
Jeřábka, která odtud vyjížděla i do menších
míst (Lazy, → Karviná, → Petřvald ap.). Ře-
ditel nechal dokonce zbudovat v lesíku Lišťok
nedaleko orlovské synagogy divadlo v pří-
rodě pro téměř 3 tis. diváků. Za první svět.
války hrála ve Slezsku i společnost J. Hodra
(Opavsko a Dombrová, 1916) a A. J. Frýdy
(Orlová, 1916). Na poč. 20. stol. bylo už i rak.
206
DIVADELNÍ SOUBORY NĚMECKÉ
Slezsko součástí prostoru, v němž se vyvíjela
čes. profesionální div. kultura.
Lit.: Sokol-Tůma, F.: Pohled do vývoje divadelní čin-
nosti revíru ostravsko-karvínského, in: Velká Ostrava,
Ostrava 1925; Mílková, L.: Činohra v Opavě od počátku
19. století do roku 1918. Disertační práce, Brno 1978;
Štefanides, J.: Co víme o dějinách divadla ve Slezsku?
ČSZM, B, 43-1994; Štefanides, J.: Divadelní kultura jako
projev a aktivní činitel utváření regionu, in: Slezsko a se-
verovýchodní Morava jako specifický region, Ostrava
1997. JŠt
DIVADELNÍ SOUBORY NĚMECKÉ do roku
1918.
První projevy něm. div. kultury v regionu
jsou spojeny už v renesanci s → divadlem
na Opavsku a od poč. 18. stol. i s → divadlem
na Těšínsku. Součástí prostoru něm. mlu-
veného divadla, který se tvořil v závislosti
na něm. osídlení, se pak sev. Morava a Slez-
sko staly zásluhou rostoucího počtu něm. hra-
jících společností, které na přelomu baroka
a osvícenství už měly k dispozici měst. diva-
dla či sály v → Opavě, → Těšíně a → Krnově
(→ div. budovy a sály). V Opavě udržovaly
něm. společnosti nepravidelné div. stagiony
v l. 1767–89 (řed. Matthias Joseph Einziger,
Johann Georg Wilhelm, Karl von Morocz,
Johann Michael Schrott, Christoph Ludwig
Seipp). Na Opavsko zajížděli často i ředitelé
měst. divadla v Olomouci (Franz Scherzer,
1784) nebo vedli obě divadla zároveň (Karl
Hain, 1786–89 ad.). V Krnově hrály něm.
soubory už v r. 1790. Ředitelem první v Tě-
šíně doložené něm. hrající společnosti byl
F. J. Wäusche (1726). Společnosti hrávaly
v Zemském domě, Redutě aj. V r. 1910 byl
postaven Německý dům (Deutsches Haus).
Po stabilizaci delších sezon v Opavě a Těšíně
počet přijíždějících společností klesal. Pro-
stor k uplatnění něm. společností se naopak
vytvořil na venkově mezi Opavou a Těšínem
a zejm. na Ostravsku, kde s → industrializací
přibývalo něm. obyv., ale stálá scéna byla
zřízena až v r. 1895. Do blízkosti městečka
Moravská → Ostrava se v 2. polovině 18. stol.
dostaly společnosti ředitelů Wenzela Fura,
Michaela Prennera, M. J. Einzigera, Karla
Josepha Schwertbergera a Johanna Georga
DIVADELNÍ SOUBORY
SPOLEK NĚMECKÉ
Obingera. V Moravské Ostravě prokazatelně
hrála v r. 1775 společnost Simona Friedricha
Koberweina. Zač. 19. stol. putovala Mora-
vou a Slezskem společnost Josefa Kronese.
Na Ostravsku dále působily společnosti Karla
Burghausera (1843), Wilhelma Thiela (1846)
a Johanna Weinera-Rosenfelda (1851, která
se už zřejmě pokoušela i o představení v čes.
řeči), Josefa Lingga (1853, 1854), Wilhelmiho
(1856), Klotildy Neumannové (1858), Josefa
Lazaryho (1859, 1860), Leopolda Lederera
(1860), Carla Sabranského von Thalbrück
(1867, 1872, rovněž hrála i česky), J. Neu-
felda (1876), Susette Linggové (1877), Josefa
Lacknera (1879, patrně jako první uváděla
v Ostravě operety), Johanna Hugo Treue-
-Gratzera, Karla Ludwiga a G. Polkowského
(všechny 1879) ad. Tyto společnosti pat řily
spíše k menším a průměrným a hrávaly v Ka-
rolínských lázních, v hostincích u Foldynů,
U Lípy a U Hroznu, v letních zahradách ap.
V repertoáru převažovala romantická drama-
tika, vídeňská fraška a kouzelná hra. Úprava
div. sálu ve staré střelnici umožnila častější
hostování i větších společností (opavský
soubor Julia Nicoliniho, 1881; ředitelé Josef
Lewinski, 1882, Rudolf von Kühne, 1882,
Eduard Kupka, 1883, znovu J. H. Treu-
-Gratzer, 1885, aj.). R. 1884 zde hrál Pra-
ger Ensemble Adolfa Palmea, 1886 Iglauer
Opern- und Operetten Gesellschaft Carla
Sticka (patrně první něm. operní předsta-
vení v Ostravě) a operetní společnost Antona
Freytaga (obě 1886), olomoucká opera (1887)
aj. Krátké stagiony se významně prodlužo-
valy. V sezoně 1887/88 hrála po dobu téměř 6
měsíců zároveň na staré střelnici a v Závod-
ním hotelu ve Vítkovicích velká společnost
Heinricha Skriwanka, která v 80. l. putovala
mezi Opavou, Ostravskem a Těšínem. 1890
hrála poprvé v Ostravě operetní společ-
nost Alberta Jennyho, která se sem vracela
i v pozdějších l. V červnu 1891 pak v Ostravě
hostovali dokonce pěvci c. k. dvorní opery
z Vídně pod vedením ředitele Wilhelma Ja-
hna. Po otevření první stálé sezony v Němec-
kém domě (1895–96) zájem něm. společností
207
DIVADLO
hrát v Moravské Ostravě ochabl, některé
soubory hostovaly i na jevišti Německého
domu mimo sezonu. – Něm. soubory udržo-
valy kontakt Ostravska a venkovských ob-
lastí mezi Opavou a Těšínem se soudobým
div. vývojem po celé 19. stol. a reagovaly
na přítomnost početného čes. publika pokusy
o uvádění představení v češtině ještě před
příchodem prvních čes. společností. Jejich
členy byli i čeští herci.
Lit.: d’Elvert, Ch.: Geschichte des Theatres in Mähren
und Oestr. Schlesien, Brünn 1852; Pregler, H.: Die Ge-
schichte des deutschsprachigen Theaters in Mährisch-
-Ostrau von den Anfängen bis 1944, disertační práce,
Wien 1965 (kopie v AMO); Zbavitel, M.: Kalendárium
dějin divadla v Opavě, Opava 1995; Havlíčková, M. –
Pracná, S. – Štefanides, J.: Německojazyčné divadlo
na Moravě a ve Slezsku. 1/3. Ředitelé městských divadel,
Olomouc 2011. JŠt
DIVADELNÍ SPOLEK KOLÁR VE SLEZSKÉ OS-
TRAVĚ (1907–35).
Význ. měšťanský div. spolek. V jeho čele
byli Julius Bondy (předseda), Jan Poppe
(jednatel) a Ladislav Jirotka (režisér). Spo-
lek uváděl zejm. čes. dramatiku, ale i hry
cizích autorů (Strýčka Váňu Antona Pav-
loviče Čechova, 16. 4. 1916 aj.). Pořádal lid.
představení a hry pro děti i mimo Slezskou
→ Ostravu (Moravská Ostrava, → Vratimov,
Hrušov, → Rychvald, Heřmanice, → Orlová
aj.). Herečka spolku A. Břečková zřídila
pro jeho potřeby dram. školu. Kolár spolu-
pracoval s profesionálními divadly. Spolu-
zakladatel → Župy divadelních ochotníků
východní Moravy a Slezska. Jeho rozsáhlou
div. činnost narušila první svět. válka, po níž
už nenabyl pův. významu.
Lit.: Velká Ostrava, Ostrava 1925; Ostravský sborník
a adresář 1909–1910, Moravská Ostrava 1910; Šrám-
ková, V. – Valenta, J.: Místopis českého amatérského di-
vadla II, Praha 2002. JŠt
DIVADLO
Území severových. Moravy a Slezska bylo
po dlouhá staletí součástí zemí Koruny české,
ale nikdy nemělo div. centrum, které by svým
významem přesahovalo tento region a udá-
valo charakter div. vývoje v širokém okolí.
Zároveň samo nikdy nebylo dlouhodoběji
v dosahu jiného autoritativního kult. centra,
DIVADLO
které by zdejší div. aktivity podněcovalo.
Ve středověku i na tomto území existovaly
div. projevy spojené s teatralizací kř. obřadů,
jak o tom svědčí zprávy o pašijových hrách
pořádaných ve 14. a 15. stol. na jiných mís-
tech ve Slezsku, např. ve Vratislavi, Zaháni,
Hlohově nebo v Nise. Do života středověkých
sídel pak stále častěji vstupovaly i nejrůz-
nější herecké produkce světského charakteru.
Obch. jantarová stezka, spojující již. Evropu
s Baltem (→ obch. cesty), usnadňovala tranzit
div. skupin regionem. Od poč. 17. stol. oběma
směry projížděly angl., později také něm. spo-
lečnosti a ital. operní soubory. Typicky barok.
poetikou se vyznačovaly početné školní i veř.
produkce → jezuitů, ale i dalších kat. řádů (→
piaristů v Bílé Vodě a → Příboře, minoritů
v → Opavě aj.; → řádové divadlo). Značný kult.
vliv získala během baroka četná šlechtická
sídla, která pěstovala v rámci hud. produkcí
také operní představení (→ zámecké kapely
a divadla). Dělení Slezska v r. 1742 přerušilo
kontinuitu zdejšího div. života. – Doznívání
baroka a nástup osvícenského měšťanského
divadla s novou osvětovou funkcí se podobně
jako jinde odehrály na jevištích nových měst.
divadel, která představovala moderní způ-
sob distribuce divadla (→ Městské divadlo
v Opavě, zal. asi v l. 1745–50, Městské divadlo
v → Těšíně od r. 1788, v → Krnově v r. 1854).
Osvícenské dělení univerzalistické Evropy
na nár. státy vneslo do zdejšího multinárod-
nostního prostředí tlaky na formování nár. div.
kultur orientovaných na publikum podle jeho
mateřského jazyka. Rozhodující se v oblasti
stala něm. div. kultura, ať už přicházela z něm.
zemí, nebo z Vídně. Reg. div. centry se staly
Opava a Těšín. Pol. mluvené divadlo se na →
Těšínsku konstituovalo po obnovení ústavy
a spolkového života na poč. 60. l. 19. stol., po-
dobně jako čes. na Opavsku a o něco později
i na Těšínsku (s velkým podílem ochotnických
spolků). Od poloviny 19. stol. se v regionu
projevoval rostoucí vliv industrializovaného
Ostravska. Od 80. l. se Moravská → Ostrava
stala centrem čes. divadla s širokým dosahem
i ve Slezsku (až do poloviny 20. stol.). Rychle
208
DIVADLO
se rozvíjelo také ostrav. něm. divadlo, ale ani
ustavením měst. divadla (1907) neohrozilo
vážněji pozici divadla v Opavě. Od konce
19. stol. bylo i divadlo cílem pokusů učinit
je nástrojem polit. a nacionálního boje. Díky
dlouhodobě sdílenému společnému prostoru,
společné hist. zkušenosti a znalosti dalších
jazyků se však hlediště zdejších divadel nikdy
zcela nerozdělila podle jaz. principu. Přesto
se čes., pol., ale i něm. divadlo dostávalo v ur-
čitých hist. etapách do obranných nár. pozic
a plnilo tak význ. mimodiv. funkce (včetně
divadla ochotnického). Čes. divadlo bylo
v pozici menšinového divadla na Ostravsku
do r. 1919 a na Opavsku dokonce až do r. 1944.
Po vzniku ČSR se něm. divadlo v Ostravě stalo
menšinovým se scénou v Německém domě
(→ div. budovy a sály, → Deutsches Theater
in Mährisch Ostrau), divadlo v Těšíně se octlo
na území Polska. Mnichovský diktát r. 1938
oddělil od ČSR divadlo v Opavě a rozsáhlou
zájezdovou oblast ostrav. čes. divadla. Všechna
divadla v regionu pak byla Němci uzavřena
1. září 1944. – Po skončení druhé svět. války
nebyla něm. divadla obnovena a následující
odsun něm. obyv. znamenal i likvidaci po-
tenciálního div. publika hovořícího německy.
V Opavě a v Ostravě byla měst. divadla obno-
vena s čes. souborem, v Českém Těšíně vznikly
o něco později soubory čes. a pol. Po r. 1948
byla divadla postátněna a podrobena kom. re-
glementaci. Stát. dozor podvazoval cenzurou
dramaturgii (zejm. do konce 50. l. a znovu
v 70. a 80. l.), podporoval tradiční osvětovou
funkci divadla a dával přednost abonentním
kamenným divadlům před divadlem malých
forem, studiovým, alternativním. Tato hnutí
neměla profesionální základnu v býv. Severo-
moravském kraji až do poč. 90. l. a projevila
se pouze v amatérské podobě (→ Divadélko
pod okapem Ostrava, → Divadlo Waterloo
Ostrava, → Bílé divadlo Ostrava, Teatrzyk,
→ Teatr im. mjr. Szmauza Český Těšín ad.).
Div. proces se institucionálně diverzifiko-
val pouze na Ostravsku, a to po r. 1945 (→
Divadlo Petra Bezruče, → Divadlo hudby
a Krajské divadlo loutek, později → Divadlo
DIVADLO
loutek Ostrava) a po r. 1989 (→ Komorní scéna
Aréna). Po r. 1989 byla divadla zbavena ideol.
dozoru, odstátněna a převedena obvykle pod
místní správu. Impulzy do celostát. div. kon-
textu přicházely v poválečném období zejm.
z Ostravy (scénografie → J. Sládka, 1945 spo-
luzaložili ostr. herci a inscenátoři Malé rea-
listické divadlo v Praze, 1965 Činoherní klub
v Praze ap.). – Div. proces na území severo-
vých. Moravy a Slezska byl v kontextu dějin
divadla v čes. zemích specifický od konce
18. stol. dlouhodobými vlivy a projevy růz-
ných kult. prostředí, zejm. něm., pol., čes.,
žid., slov., ukraj. a rus. Divadlo se významně
podílelo na obraně a obnovování kult. tradic
a vazeb v regionu, který byl trvale pozna-
menáván střetáváním Východu a Západu při
uplatňování vlivu v tomto středoevr. prostoru.
Lit.: d´Elvert, Ch.: Die Geschichte des Theaters
in Mähren und Oester. Schlesien, Brno 1852; Bakala, J.
a kol.: Slezsko, Opava 1992; Štefanides, J.: Divadelní
kultura jako projev i aktivní činitel utváření regionu, in:
Slezsko a severovýchodní Morava jako specifický region,
Ostrava 1997.
DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA → Divadelní
budovy a sály
DIVADLO DNEŠKU OSTRAVA (1971–89).
Nejprve nár., od r. 1973 celostát. přehlíd ka
činoherních divadel, od r. 1976 s dvouletou
periodicitou. Pořadatelem byly Svaz česko-
slovenských dramatických umělců a KNV
→ Ostrava. Přehlídka měla po srpnu 1968
přispět k obnově social. principů divadla
přísným výběrem inscenací, zejm. her rus.,
sov., čes. a slov. V posledním ročníku (říjen
1989) byly uvedeny hry polit. kontroverzních
autorů (Karel Steigerwald, Josef Topol) a ko-
nalo se čtení z děl zakázaných dramatiků
za jejich účasti (Ivan Klíma, Milan Uhde).
Lit.: Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech
a souvislostech, Praha 1995. JŠt
DIVADLO HUDBY OSTRAVA (1951–93).
Vzniklo jako zařízení vydavatelství Ultra-
phon, později přešlo pod Městské kulturní
středisko v → Ostravě (1985) a Magistrát
města Ostravy (1991). Uvádělo zejm. hud.
pořady a přehrávky z oblasti vážné hudby,
DIVADLO LOUTEK OSTRAVA
jazzu a rocku, programy z tvorby Osvobo-
zeného divadla a Semaforu, lit. pořady, in-
scenace divadla jednoho herce, div. soubory
obzvláště amatérské (→ Divadlo Waterloo,
Aureko, Aproximace ad.), písničkáře (mladý
→ K. Kryl) aj. Narůstající počet div. před-
stavení (zejm. za ředitele → J. Pochmona,
1986–92) vedl k přeměně na činoherní
divadlo → Komorní scéna Aréna. JŠt
DIVADLO JIŘÍHO MYRONA → Divadelní bu-
dovy a sály
DIVADLO LOUTEK OSTRAVA (DLO, 1953–
dosud).
Pův. Krajské divadlo loutek bylo zal. v prosto-
rách býv. amatérské loutkové scény Dřevěné
království (naproti Staré radnici v Moravské
→ Ostravě). Prvním ředitelem byl → Z. Ha-
pala (1953–57). Z klasického loutkového di-
vadla pro děti se DLO vypracovalo na scénu
hrající i pro dospělé s využitím živého herec-
JŠt tví, invenční dramaturgií a osobitým profilem
zejm. od 90. l. Profil DLO dlouho určovali
zejm. výtvarník → V. Kábrt (1954–82), lout-
koherci → Š. Babrajová (1957–72 ředitelka),
Libuše Hertlová, → D. Feller, → Z. Florian
(zároveň autor), režírující loutkoherci →
Z. Miczko (1972–89 ředitel), → Z. Stoklasa
(1972–86 dramaturg), → J. Volkmer, →
P. Nosálek aj., dále zde působili režiséři Jiří
Jaroš, Miroslav Vildman (1990–91 ředitel)
ad. V 70. l. spolupráce s → J. Kačerem a →
O. Schindlerem. Klíčovými inscenacemi
byly Krása nevídaná Jevgenije Speranského
(1962), Drak Jevgenije Švarce (1967), Paní
Bída Milana Pavlíka (1969), Zlatovláska →
J. Kainara (1976), Erbenova Kytice (1992,
obnoveno 2000) aj. V r. 1999 se DLO pře-
stěhovalo do nové budovy v Pivovarnické ul.,
postavené městem, v r. 2011 byla zprovoz-
něna druhá, alternativní scéna DLO s ven-
kovním amfiteátrem (→ div. budovy a sály).
V nových prostorách se více uplatňuje čino-
herní herectví na úkor práce s loutkou (Sue
Townsendová: Tajný deník Adriana Molea,
rež. → V. Klemens, 2009; Jostein Gaarder:
Dívka s pomeranči, rež. V. Klemens, 2010
209
DIVADLO LOUTEK OSTRAVA
ad.). Spolupráce s režisérem → R. Lipusem
a → dramatikem M. Pivovarem (→ Ostravak
Ostravski – R. Lipus – M. Pivovar: Z deniku
Ostravaka, 2007; M. Pivovar: Šaryk vzpo-
míná, 2013, podle Przymanowského románu
Čtyři tankisté a pes). Na festivalech úspěšná
inscenace pro dospělé Lebensraum (Životní
prostor) Israela Horovitze (rež. Marián Pecko
j. h., 2011). V souboru působili nebo působí
výtvarník → T. Volkmer, herci Edita Ban-
dyová, Libuše Čecháková, → D. Feller, Ivan
Feller, Božena Homolková, Vladimíra Kra-
kovková, → M. Kočková, Irena Křehlíková,
Lenka Macharáčková, Vladislav Georgiev,
Zdeněk Pavlíček, Aleš Petrič, Jiří Sedláček,
Lenka Sedláčková ad., spolupráce s hud.
skladateli → N. Engonidisem, → P. Hele-
brandem a Danielem Rosii. DLO se účastní
→ Festivalu ostravských činoherních diva-
del, pořádá div. přehlídku → Spectaculo In-
teresse Ostrava. V l. 1980–90 jedna ze scén
Státního divadla Ostrava (→ NDM). Ředi-
telka: Jarmila Hájková (1991–2002 a znovu
od r. 2004 dosud) a T. Volkmer (2002–04),
um. šéf: V. Klemens (od r. 2007 dosud), dra-
maturgyně: → H. Motýlová (1985–2009) a →
J. Pithartová (od r. 2008 dosud).
Lit.: 30 let profesionálního loutkového divadla v Os-
travě, Ostrava 1983; 70 let Státního divadla v Ostravě,
Ostrava 1989; DL Černá louka 26. září 1999, Ostrava
1999; Motýlová, H.: DLO od sezóny 1953/1954 k sezóně
2003/2004, VL 30, 2004, č. 2.
DIVADLO MLADÝCH → Divadlo Petra Bez-
ruče
DIVADLO MORAVSKO -SLEZSKÉ, časopis →
Národní divadlo moravsko -slezské
DIVADLO MORAVSKÝCH MĚST → Divadlo
v Národním domě v Ostravě
DIVADLO NA OPAVSKU
První zprávy o něm. humanistických kome-
diích na → Opavsku pocházejí z r. 1522. Je-
jich neprofesionálními autory byli tkadlec
Hans Kurz a švec, pozdější kantor Adam
Puchmann ze Zhořelce, žák Hanse Sachse.
Ve 2. polovině 16. stol. se ve → Slezsku vysky-
tovaly malé skupiny herců bez pravidelného
DIVADLO NA OPAVSKU
repertoáru (tzv. bandy), které udržovaly
patrně ještě tradice středověkého improvi-
zovaného světského divadla. Poč. 17. stol.
přicházely na Opavsko od severu první angl.
společnosti s pozdně renes. repertoárem (spo-
lečnost Ralpha Reeveho hrála v → Krnově
r. 1610, spol. Johna Greena prošla Slezskem
do Olomouce r. 1617). Barok. divadlo přinesli
do → Opavy → jezuité (první veř. šk. před-
stavení doloženo v r. 1630; → řádové divadlo)
a horlivě je zde pěstovali do r. 1764. Divadlo
provozovali také opavští minorité. Z Opavy
je raný doklad o pěstování barok. lid. her
(hra o zjevení sv. Panny Barbory v r. 1637).
Barok. operní divadlo provozoval ve 2. polo-
vině 17. stol. hr. Ignác Dominik Chorinský
ve svém paláci v Opavě a na zámku ve Vel-
kých Hošticích. Další zámecká operní di-
vadla existovala na → Jánském Vrchu, v →
Javor níku, Linhartovech, → Hradci nad
Moravicí, → Slezských Rudolticích, Hošťál-
kovech, → Bruntále aj. (→ zámecké kapely
a divadla). Obliba barok. ital. opery začala
ustupovat na přelomu 18. a 19. stol. První
vystoupení kočovných něm. komediantů
v Opavě je zaznamenáno v r. 1650, další spo-
lečnosti častěji přijížděly po otevření Divadla
u městské věže (asi 1745–50, → div. budovy
a sály). Po r. 1742 se Opava stala správním
centrem rak. Slezska a tím posílila své po-
JŠt
stavení v regionu (→ opavský kongres Svaté
aliance v r. 1820 ap.). Opavsko samo dávalo
nové div. impulzy (v r. 1806 zahájil profesio-
nální dráhu v Opavě bruntálský ochotník
Joseph Krones s tehdy pětiletou dcerou The-
rese Kronesovou, budoucí hvězdou rak. diva-
dla, r. 1814 poprvé zaznamenána představení
opavských něm. ochotníků, z Opavy pochá-
zel div. ředitel Heinrich Skriwanek, putující
se svou společností v 70. a 80. l. Slezskem
atd.). V r. 1805 bylo v Opavě postaveno měst.
divadlo, které umožnilo trvale pěstovat či-
nohru i operu a které se brzy stalo jedním
z význ. provinčních něm. divadel. Nástup
osvícenství přivodil zánik zámeckých di-
vadel a nastolil požadavek divadla hraného
v nár. jazycích. Čeští divadelníci přicházeli
210
DIVADLO NA OPAVSKU
OSTRAVSKU
s → div. soubory něm. od poč. 19. stol. První
čes. představení se uskutečnila v opavském
měst. divadle v l. 1834–40. Po uvolnění
spolkové činnosti konány první lid. besedy
v blízkém okolí Opavy – ve Stěbořicích
(1862) a Kateřinkách (1863). V r. 1864 byl
zal. první čes. → Spolek čtenářův a zpěvá-
kův v Kateřinkách, který hrál také divadlo.
Další čes. představení se konala v Jaktaři
(1865) aj. V r. 1864 vznikl první čes. hrající
spolek ve Velkých Hošticích na prus. území
(1865 sehrál v rak. Kateřinkách hru Matěje
Kopeckého Pan Franc ze zámku). Další čes.
spolky v Opavě s div. aktivitami: Opavská
beseda (od r. 1879), Dělnická jednota (1880),
→ Divadelní ochotnická jednota (1887)
ad., Vlastimil v Kateřinkách (1896) ad. Od
r. 1884 hostovaly v Kateřin kách → div.
soubory čes. V r. 1884 pod vedením Anto-
nína Grudy vypraven div. vlak do ND, což
bylo spojeno s manifestačním vyhlášením
nár. požadavků na rovnoprávnost s Němci
ve Slezsku. V 80. l. vypravovány div. vlaky
do Moravské → Ostravy na čes. představení.
Význam čes. div. aktivit vzrůstal se zostřo-
váním národnostního boje (od konce 19. stol.
se v měst. divadle nesmělo hrát česky). Něm.
soubor rozšiřoval svůj vliv v regionu zájezdy
(po r. 1895 i v Německém domě v Moravské
Ostravě, → div. budovy a sály). Na pomezí
ochot nického a lid. divadla byly oblíbené
aktivity Viktora Heegera, něm. literáta stří-
davě žijícího v Opavě a v → Jeseníku, který
psal i lid. hry a v r. 1913 založil Společnost
selského divadla, jež pořádala festivaly
v Rejvízu. Za války čes. div. život v Opavě
ustal a byl obnoven až v prosinci 1918 po pří-
chodu čs. armády. Poprvé hrálo v měst. di-
vadle česky → divadlo v Národním domě
v Moravské Ostravě (5. 1. 1919, Smetanova
Prodaná nevěsta). Opava zůstala i v ČSR
něm. městem s čes. menšinou. Měst. divadlo
mělo nadále pouze něm. soubor a na jeho je-
višti pravidelně hostovala čes. divadla. Čes.
ochotnické divadlo se rozšířilo na → Hlučín-
sko s úkolem podpořit čs. státnost na tomto
do r. 1920 prus. území. Po → mnichovském
211
DIVADLO NA OSTRAVSKU
diktátu r. 1938 se Opavsko včetně Hlučínska
stalo říšským územím. Čes. spolky byly ru-
šeny a čes. obyv. odcházelo do zbytku ČSR.
Po skončení války bylo v Opavě otevřeno
Slezské národní divadlo (→ Slezské diva-
dlo) s čes. souborem a s tradičním modelem
provozu zajišťujícím činohru, operu, operetu
a balet. Už v první sezoně pořádalo zájezdy
v regionu (Krnov, Bruntál aj.). Pohraničí pro-
dělalo → odsun něm. obyv. a příchod čes. při-
stěhovalců, což zcela změnilo složení publika.
V poválečném období usnadňovaly šíření di-
vadla kult. domy (v → Hlučíně aj.). Ochot-
nické hnutí bylo organizováno státem včetně
div. přehlídek (Divadelní máj v Krnově ad.).
Blízkost Ostravy a ztráta dominantního po-
stavení Opavy v regionu oživovaly úvahy
o redukci div. provozu (zejm. zrušení opery).
V Opavě citelně chyběla div. kritika a další
medializace div. procesu. V r. 1976 bylo zal.
div. oddělení → SZM s působností zejm. pro
Ostravsko a Slezsko. Dnešní Slezské diva-
dlo je nadále jedinou profesionální scénou
působící na Opavsku.
Lit.: d’Elvert, Ch.: Die Geschichte des Theaters
in Mähren und Oestr. Schlesien, Brünn 1852; Mílková,
L.: Činohra v Opavě od počátku 19. století do roku 1918,
disertační práce FF UJEP, Brno 1978; Vogelsang, B.:
Theaterbau in Schlesien, Dortmund 1984; Štefanides,
J.: Co víme o divadle ve Slezsku?, ČSZM-B 43, 1994;
Zbavitel, M.: Kalendárium dějin divadla v Opavě, Opava
1995.
Obr.: M154–157. JŠt
DIVADLO NA OSTRAVSKU
Poč. 19. stol. se na území budoucí ostr. aglo-
merace nacházely malé vesničky s omeze-
nými možnostmi pro prezentaci divadla.
Nejblíže Ostravsku byla měst. divadla v →
Opavě a v → Těšíně, mezi nimiž se pohy-
bovaly převážně → div. soubory něm. Přes-
něji jsou doloženy moravskoostr. pobyty
společností Simona Friedricha Koberweina
(1775), Karla Franze Burghausera (1843)
a Wilhelma Thiela (1846). Po r. 1848 při-
jížděly něm. společnosti stále častěji. První
představení v čes. řeči uvedly v Moravské
→ Ostravě v 50. a 60. l. 19. stol. rovněž něm.
společnosti. → Div. soubory čes. vstoupily
DIVADLO NA OSTRAVSKU
do něm. div. terénu na Ostravsku v r. 1870
(společnost Antonína Muška). Moravská
Ostrava se stala střediskem čes. div. života
i pro Slezsko (div. vlaky z Opavy a Těšína
od r. 1886). Od 80. l. 19. stol. byly obě v re-
gionu dominující nár. div. kultury vtahovány
do národnostního soupeření. Němci hráli
od r. 1895 v Německém domě (→ div. bu-
dovy a sály) a od r. 1907 v měst. divadle, Češi
od r. 1894 v Národním domě, kde r. 1908
otevřeli stálou scénu. Těsně před první svět.
válkou byly v Moravské Ostravě dvě čino-
hry a dvě zpěvohry, hrály zde čes. a něm.
kabarety, ochotnické soubory čes., něm.,
pol., ukraj. ad. Z čes. byl nejvýznamnější
→ Spolek ochotnického divadla v Moravské
Ostravě a → Divadelní spolek Kolár ve Slez-
ské Ostravě. Operní představení pořádaly pě-
vecké spolky → Záboj a → Lumír. Divadlu
sloužily další četné sály v tzv. nár. domech
a hostincích celého Ostravska. Národnostní
zápas se projevoval mj. bojem o měst. diva-
dlo, v němž se Češi a Němci střídali (1907,
1919, 1940). Do r. 1919 zde nesměla zaznít
čeština, hráli zde však pol. ochotníci z Doub-
ravy (1914, 1915). K národně obranné funkci
se hlásilo → NDM až do poloviny 20. l. (or-
ganizovaná představení pro → Těšínsko a →
Hlučínsko). Přesto obě nár. div. kultury obo-
hacovaly region. Něm. divadlo prezentovalo
mj. něm. naturalismus (konec 19. stol.) a ex-
presionismus (20. a 30. l. 20. stol.) a do Os-
travy přivedlo řadu špičkových i reg. souborů
(Meiningenští, vídeňský Burgtheater, diva-
dla z Brna, Jihlavy, Ratiboře ad.). Čes. di-
vadlo vynikalo realisticko-psychologickým
herectvím, operou a baletem. Repertoár
obou musel respektovat publikum (malý po-
díl inteligence a starousedlíků, převažovalo
fyzicky pracující obyv., které na Ostravsko
přivedla ekon. migrace), jež vyžadovalo
především zábavnou funkci divadla (mimo-
řádná obliba operety v čes. i něm. divadle).
S div. životem se rozvíjela také deníková div.
kritika (→ V. Martínek) a vznikaly odb. ča-
sopisy (→ MSlR, → Der Schürfer, Hudební
a divadelní obzor, Moravskoslezské divadlo).
212
DIVADLO NA OSTRAVSKU
V době vzniku ČSR už v Ostravě existovala
rozvinutá multinár. div. kultura s metropo-
litními rysy. Nesmiřitelný nacionalismus
byl na Ostravsku překonán až od 20. l. (čes.
hry v repertoáru něm. divadla, ostr. pobočka
→ Klubu českých a německých divadelních
pracovníků v l. 1936–38). Profesionální di-
vadlo na Ostravsku mělo do r. 1945 podobu
tradičního repertoárového divadla (až na epi-
zodu → Studia NDM v r. 1929). Při zájezdech
na Ostravsko bylo oblíbené Osvobozené di-
vadlo. – Po r. 1945 se na Ostravsku rozvíjelo
jen čes. divadlo. Poválečná div. krize byla
prohloubena únorem 1948. Postátnění diva-
del sice odstranilo trvalé fin. problémy, ale
zároveň umožnilo ideol. dozor. Nově vzni-
kající divadla v Ostravě se zaměřila na děti
(od r. 1953 Krajské divadlo loutek, později
→ Divadlo loutek) nebo na mládež (→ Di-
vadlo Pet ra Bezruče od r. 1945, → Divadlo
hudby od r. 1951). Nové div. sály vznikaly
v kult. domech velkých prům. podniků (Vít-
kovice, Zábřeh, Poruba) a sloužily většinou
hostujícím souborům a ochotníkům. V 60. l.
se i repertoár ostr. divadel aktualizoval a re-
flektoval současnost a ostr. soubory vstou-
pily do celostát. kontextu. Vedle tradičního
ochotnického divadla s moderním repertoá-
rem (→ Divadelní soubor IMPULS Ostrava,
→ Divadelní soubor ROH Hrušovských che-
mických závodů Ostrava) vznikaly soubory
s poetikou divadla malých forem (student. →
Divadélko pod okapem, → Divadlo Water-
loo). Poč. 70. l. byla ostr. divadla znovu pod-
řízena social. ideologii. Řada tvůrců musela
odejít, členové souboru Waterloo byli odsou-
zeni. Po nástupu Ladislava Brumka začalo
ideol. oddělení KV KSČ v Ostravě podporo-
vat vzorové social. inscenace a některé jiné
zakazovalo. Do Ostravy byla umístěna celo-
stát. činoherní přehlídka → Divadlo dnešku,
vznikla zde pobočka Svazu českých drama-
tických umělců, rozvíjela se dram. tvorba
telev. a rozhl. studia. Rozrůzňovala se práce
ochotníků, vedle tradičních vznikaly sou-
bory uplatňující postupy studiového divadla
(Aureko, Aproximace, → Bílé divadlo ad.),
DIVADLO NA OSTRAVSKU
TĚŠÍNSKU
soubory dětské (Dividlo) ap. Kritické reflexi
divadla se věnoval do konce 60. l. měsíčník
→ ČeKv, v 70. a 80. l. → OKultZ. V listo-
padu 1989 se ostr. divadla připojila ke stávce
studentů a divadel. Ze svazku se Státním di-
vadlem Ostrava (spojena v r. 1980) postupně
odešlo Divadlo loutek a Divadlo Petra Bez-
ruče, všechna byla odstátněna a převedena
pod místní samosprávu. Z Divadla hudby
vznikla → Komorní scéna Aréna (1993).
Zpestřením div. života jsou přehlídky, zejm.
→ Festival ostravských činoherních divadel
(od r. 1997), mez. přehlídka loutkových di-
vadel → Spectaculo Interesse (od r. 1995),
→ Divadelní pouť bez bariér (od r. 2000),
Kašparův ostravský týden (od r. 2002) a →
Dream Factory Ostrava (od r. 2009). Div. síť
se nadále soustřeďuje do centra města, jehož
každodenní kult. tvářnost dnes významně
spoluvytváří sedm profesionálních souborů
hrajících ve čtyřech budovách.
Lit.: d’Elvert, Ch.: Die Geschichte des Theaters
in Mähren und Oestr. Schlesien, Brünn 1852; Preg-
ler, H.: Die Geschichte des deutschsprachigen Theaters
in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944, diser-
tační práce, Wien 1965 (kopie v AMO); Báče, E.: Počátky
divadelního života v Ostravě (1851–1918), in: Ostrava 3,
1966; Štefanides, J.: Divadelní kultura jako projev i ak-
tivní činitel utváření regionu, in: Slezsko a severový-
chodní Morava jako specifický region, Ostrava 1997.
Obr.: M (179, 193–198). JŠt
DIVADLO NA TĚŠÍNSKU
První zprávy o divadle v tomto regionu
se vztahují ke konání lid. her s náb. tématy
v 17. stol. Do rozdělení → Těšínska v r. 1920
se zdejší div. život soustřeďoval v hist. části
města → Těšína, která je dnes součástí Pol-
ska. Postupně se na Těšínsku formovaly tři
nár. div. kultury, něm., pol. a čes. Už v ba-
roku sem zajížděly první něm. profesionální
kočovné společnosti (→ div. soubory něm.)
a Těšínsko se tak začalo začleňovat do ob-
lasti něm. mluveného divadla. První dolo-
ženou je společnost F. J. Wäuscheho, která
v r. 1726 v → Těšíně (v přízemí zem. domu)
uváděla „hochdeutsche Komödien“. Později
sloužil div. představením redutní sál v bu-
dově vedle radnice. Nejčastěji zde byly uvá-
děny veselohry a frašky, ale také závažný
213
DIVADLO NA TĚŠÍNSKU
soudobý repertoár, např. Schillerovy Kabale
und Liebe (1793). V r. 1847 byly zřízeny pro-
story pro divadlo v obnovené budově radnice.
Teprve v l. 1908–10 bylo vystavěno Německé
divadlo (→ div. budovy a sály), které bylo
majetkem spolku Deutsches Theaterverein.
S něm. společnostmi hrávali v Těšíně i čeští
herci (v sezoně 1838–39 např. později známý
čes. tragéd František Krumlovský). – Pol. div.
kultu ra se na Těšínsku formovala na amatér-
ském základě. První představení organizoval
od r. 1852 → P. Stalmach (Władysław Ludwik
Anczyc: Chłopi arystokraci), který po Říjno-
vém diplomu stál u zrodu spolku Czytelnia
Łudowa (1861). Tento spolek založil Polski
Teatr Amatorski, který v l. 1863–81 sehrál
191 představení. Pol. ochotnické soubory
se šířily i do menších míst a před první svět.
válkou jich bylo kolem 60, zejm. v Těšíně, →
Kar viné, → Fryštátu, → Bohumíně, Doub-
ravě, Polské → Ostravě, → Jablunkově a v →
Třinci. Čes. divadlo sem proniklo zásluhou
kočujících → div. souborů čes. (poprvé
společnost Václava Choděry r. 1891). Hrály
v sále Katolické jednoty a od r. 1901 v Národ-
ním domě (Dom Narodowy). Zájem o čes.
divadlo se probudil se sbírkou na ND (1881)
a se založením spolku → Snaha (1883), který
zval čes. div. společnosti do Těšína. První
čes. ochotnické představení se konalo r. 1898.
V r. 1900 byla zal. ochotnická div. jednota
Tyl. S rostoucím počtem čes. div. společností
zajíždějících do těšínské části Slezska při-
bývalo i ochotnických spolků a představení
(Polská Ostrava, → Frýdek, Fryštát ad.). Čes.
ochotnické divadlo řídila → Župa divadel-
ních ochotníků vých. Moravy a Slezska. Pol.
a čes. ochotnické divadlo plnilo vedle zá-
bavné a osvětové také funkci národně obran-
nou s výraznou orientací na nár. dramatiku
(se společným nepřítelem, za něhož byli po-
kládáni → Němci). – Po vzniku ČSR a zejm.
po rozdělení Těšína a Těšínska (1920) ztra-
tila čs. část své přirozené div. centrum, které
se stalo součástí Polska, a dostala se pod ještě
silnější vliv Ostravy. Školy (včetně škol pro
děti hovořící polsky) začaly pořádat návštěvy
DIVADLO NA
PETRA
TĚŠÍNSKU
BEZRUČE OSTRAVA
→ NDM v Ostravě. Od poč. 30. l. NDM stále
častěji na Těšínsku hostovalo (Bohumín,
Český Těšín, Frýdek, Karviná, → Orlová
aj.). Zvýraznilo se soupeření mezi čes. a pol.
ochotnickými spolky. Národnostní napětí vy-
vrcholilo připojením Těšínska k Polsku po →
mnichovském diktátu r. 1938. – Po druhé
svět. válce bylo v Českém Těšíně ustaveno →
Těšínské divadlo s čes. (1945) a později i pol.
(1951) souborem. Těšínské divadlo působilo
nejprve v sále měst. střelnice, pak v hotelu
Piast a nakonec v nově postavené div. budově
(1961). Postupně rozšířilo svůj vliv na celé čs.
Těšínsko organizováním předplatného a roz-
šířením zájezdů. Od r. 1990 je spolupořadate-
lem každoroční mez. přehlídky činoherních
divadel → Na hranici (od r. 2004 Bez hranic).
V r. 2001 se konal 1. ročník přehlídky Fes-
tival divadel Moravy a Slezska. V 70. a 80. l.
se ochotnické divadlo zbavilo tradičních
funkcí a mezi moderní soubory pracující stu-
diovými postupy se zařadila zejm. divadélka
Teatrzyk (Český Těšín, 1975–80), po jeho
zániku Bla-Bla-Bla (Havířov – Prostřední
Suchá, od r. 1982), → Teatr im. mjr. Szmauza
(Český Těšín, od r. 1984) ad. Po listopadu
1989 se divadlo na Těšínsku více otevřelo
mez. kontextu, zejm. pol. divadlu, a tradiční
osvětová a národnostně orientovaná funkce
divadla se začala přeměňovat v současnější
formy divadla.
Lit.: d’Elvert, Ch.: Geschichte des Theatres in Mähren
und Oestr. Schlesien, Brünn 1852; Landwehr von Prage-
nau, M.: Geschichte der Stadt Teschen, Würzburg 1976;
Těšínské divadlo 1945–1985, Český Těšín 1985; Těšín-
ské divadlo 1945–1990, Český Těšín 1990. JŠt
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA (DPB,
1945–dosud).
Zal. po válce jako divadlo pro děti a mlá-
dež. Vystřídalo různé názvy (Kytice, Di-
vadlo mladých, Městské divadlo mladých,
DPB od r. 1955) a působiště (Katolický dům
1945–60, Dům kultury pracujících Ostravy,
později Vítkovic 1960–91, Blaník 1991–do-
sud; → div. budovy a sály). V l. 1980–91
připojeno ke Státnímu divadlu Ostrava (→
NDM). Mezi zakladateli DPB byli scénograf
214
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
→ O. Schindler a dramatik a režisér → S. Li-
chý. Jako ředitelé, resp. šéfové se vystřídali
Oldřich Daněk, → M. Wasserbauer, →
K. Dittler (1946–61), → L. Eliáš (1961–66),
S. Lichý (1966–71), → L. Knižátko (1972–85
a 1990–91), Milan Šulc (1985), → M. Wei-
mann (1986–88), Karol Suszka (1988–89), →
O. Prajzner (1991–96), → I. Racek (1996–97),
→ M. Przebinda (1997–2001), → J. Klim-
sza (2001–04), → N. Lichý (2004–05), →
J. Mikulášek (2005–08) a → M. Františák
(od r. 2008 dosud). 1959–65 zde působili
režiséři → J. Kačer a → E. Němec, drama-
turg → Z. Hedbávný, scénograf → L. Hrůza,
dirigent Petr Mandel, herci Petr Čepek, Nina
Divíšková, Jiří Hrzán, Ladislav Chvojka, Jiří
Kodet, Václav Martinec, Ladislav Mrkvička,
Daniela Šrajerová, Jiřina Třebická ad. Po je-
jich odchodu do Prahy je nahradili režiséři
→ F. Čech, → P. Hradil a → Z. Pošíval, vý-
tvarník → M. Melena a dramaturg a drama-
tik → M. Calábek, hráli Arnošt Borovec, →
B. Čvančara, Blanka Meierová, → Š. Rano-
šová ad. DPB tehdy uvádělo hry a dramatizace
děl Milana Kundery, Isaaka Babela, Fjodora
Michajloviče Dostojevského, M. Calábka ad.
V sezoně 1971–72 muselo být z ideol. důvodů
staženo 13 inscenací. Novou podobu DPB za-
čali od poč. 70. l. vytvářet až do 1. poloviny
90. l. zejm. režiséři → P. Palouš a → J. Ja-
ník a scénografka → M. Roszkopfová. DPB
usilovalo navzdory tzv. normalizaci o nezá-
vislou dramaturgii (zejm. za dramaturga →
R. Císaře, 1983–86). V souboru hráli Jiří
Čapka, Vladimír Čapka, Marcela Čapková,
Miloslav Čížek, Renáta Doleželová, Pavel
Handl, Jana Janěková, Věra Janků, Miro-
slav Kudela, Jan Mazák, Jan Odl, Danuše
Ondráčková, Kostas Zedaloglu, Zdeněk Žák
aj. – V r. 1991 se DPB opět osamostatnilo
jako měst. scéna. Od r. 1997 je provozuje
Divadelní společnost Petra Bezruče, s. r. o.,
s podporou víceletých grantů poskytova-
ných magistrátem města Ostravy. Po urči-
tém hledání místa DPB v div. životě Ostravy
v 90. l. se soubor po r. 2000 vyhraňoval jako
divadlo se svébytnou poetikou odpovídající
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
mladé generaci, v programu se uplatňovaly
časté adaptace lit. a film. předloh, průbojná
souč. dramatika i nekonvenční interpretace
klasického dramatu. K inscenacím s celost.
ohlasem patřily Sluha dvou pánů Carla Gol-
doniho (rež. Jiří Seydler j. h., 1998), Skleněný
zvěřinec Tennessee Williamse (rež. J. Klim-
sza, 2001), Idiot Fjodora Michajloviče Dosto-
jevského (dramatizace a rež. Sergej Fedotov
j. h., 2003), Čechovovy Tři sestry (2007)
a Puškinův Evžen Oněgin (2007, obě rež. →
J. Mikulášek), Joseph Roth: Job (2008) a Tho-
mas Vinterberg – Mogens Rugov: Rodinná
slavnost (2011, obě rež. → M. Františák) ad.
DPB spolupracovalo s režiséry Andrzejem
Cielińskim, André Hïbnerem-Ochodlo, Pe-
trem Mančalem, Janem Antonínem Pitín-
ským, Tomášem Svobodou ad. V souboru mj.
hráli nebo hrají M. Čapková, B. Čvančara,
Tomáš Dastlík (Cena Českého divadla 2012
za roli Heathcliffa ve hře na motivy románu
Emily Brontëové Na Větrné hůrce, rež. J. Mi-
kulášek), Markéta Haroková, Miluše Hrad-
ská, → R. Krajčo, Kateřina Krejčí, Sylvie
Krupanská, → N. Lichý (Cena Thálie 2008,
Cena Alfréda Radoka 2011), Lukáš Melník,
Alena Sasínová-Polarczyk, Zdena Przebin-
dová, Dušan Urban, Tereza Vilišová, Daniel
Zaoral, Lucie Žáčková (Cena Thálie 2003
pro mladého umělce do 33 let, Cena Alfréda
Radoka Talent roku 2003) aj. Dramaturgy
byli v l. 1993–2013 Jiří Janků, → T. Vůj-
tek, → P. Kohutová, → J. Pithartová, Bar-
bora Červenková, Daniela Jirmanová, Ilona
Smejkalová, Marta Ljubková, Petr Maška ad.
Lit.: Divadlo P. Bezruče 1945–1970, Ostrava 1970; 70
let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989; Divadlo
Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995; Divadlo Petra
Bezruče 1995–2005, Ostrava 2005; Grulich, J.: Bezruči?!
(aneb o divadle s geniem loci), Svět a divadlo, 2010, č. 4.
JŠt
DIVADLO ŘÁDOVÉ → Řádové divadlo
DIVADLO TĚŠÍNSKÉHO SLEZSKA → Těšínské
divadlo
DIVADLO U MĚSTSKÉ VĚŽE → Divadelní bu-
dovy a sály
215
DIVADLO ZDEŇKA NEJEDLÉHO
DIVADLO V NÁRODNÍM DOMĚ V OSTRAVĚ
(1908–19).
První stálé čes. divadlo v → Ostravě. Zalo-
žila je čes. polit. a kult. reprezentace jako
protiváhu k něm. → Městskému divadlu
v Moravské Ostravě (otevřeno r. 1907).
Spolek Národní dům je zadával div. podni-
katelům ke čtyř až devítiměsíčním sezónám
(František Trnka 1908–10, Karel Komarov
1910/11, Alois Janovský 1911–14, Antoš Jo-
sef Frýda 1915–19, od r. 1916 s ředitelem →
A. Drašarem). V l. 1908–11 hrálo pod hlavič-
kou Divadla moravských měst. Provozovalo
činohru, operu, operetu a od r. 1911 nepra-
videlně i balet. V květnu a červnu 1919 se-
hrálo první čes. představení v → Městském
divadle v Moravské Ostravě.
Lit.: Štefanides, J.: České divadlo v Moravské Ostravě
1908–1919, Olomouc 2000; Bílá kniha. 17 příběhů z ost-
ravské kulturní historie, Ostrava 2007.
Obr.: M (179, 193–194). JŠt
DIVADLO WATERLOO OSTRAVA (1968–70).
Jeho předchůdcem bylo → Divadélko pod
okapem Ostrava, z nějž pocházelo mnoho
členů, např. → I. Binar, Petr Ullmann, →
L. Nekuda, → T. Sláma, → E. Schiffauer, Petr
Podhrázký, Radka Dulíková, Zuzana Majval-
dová, Petr Paperstein. K dalším členům pat-
řili Jana Valečková, Jiřina Balouchová, Hana
Špačková, Tomáš Jirousek aj. V → Divadle
hudby a na Černé louce (→ Park kultury
a oddechu města Ostravy) uvádělo recitály
(→ K. Kryl, Ivan Vyskočil aj.), lit. večery
(Friedrich Dürrenmatt: Dvojník, 1970), div.
parodie (Valentin Katajev: Syn pluku, autoři
→ J. Frais a Petr Podhrázký, 1969) ap. Z po-
lit. důvodů bylo zakázáno (1970), členové
odsouzeni i k nepodmíněným trestům (1972).
Lit.: Binar, I.: Syn pluku a historie, Mnichov 1987; Ne-
kuda, L.: Sešlost, Žďár nad Sázavou 1994; Tittlerová, S.:
Divadélko pod okapem a Waterloo v Ostravě, dipl. práce
FF UP, 1996; Šrámková, V. – Valenta, J.: Místopis čes-
kého amatérského divadla II, Praha 2002; Lazorčáková,
T. – Roubal, J.: K netradičnímu divadlu, Praha 2003. JŠt
DIVADLO ZDEŇKA NEJEDLÉHO → Slezské
divadlo v Opavě, → Divadelní budovy a sály
DOBEŠ
DOBEŠ, Josef, malíř, autodidakt, * 23. 5. 1898
Polanka nad Odrou (Ostrava-město), † 3. 1.
1974 Ostrava.
Studoval Učitelský ústav v → Ostravě. Jako
učitel působil v Ostravě-Muglinově. Byl čle-
nem → MSVU, od r. 1936 → VUMO. Ve 30. l.
byla jeho tvorba ovlivněna barevnou staveb-
ností formy pod vlivem → B. Dvorského a →
V. Kristina. Později maloval real. krajiny
a také veduty Ostravy (Halda v Přívoze ad.).
Byl vězněn v Sachsenhausenu, kde vytvo-
řil poslední kresebný portrét Josefa Čapka.
Jeho obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách →
GVUO.
Lit.: Holý, P. – Piętoń, Č.: J. D. – malíř a člověk, Ostrava
1998; Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska ve sbír-
kách Galerie výtvarného umění v Ostravě 1900–1950,
Ostrava 2006.
Obr.: V113.
DOBEŠ, Pavel, písničkář, textař, skladatel,
* 22. 3. 1949 Frýdek-Místek.
Od 11 l. se učil hrát na akordeon, před vojnou
vystupoval s ostr. bigbeatovými kapelami.
Na poč. 70. l. psal angažované písně (např.
pro Festival politické písně v Sokolově).
Svůj zájem postupně soustředil na country
a folk (skupiny B-komplex, 1972–82; Mini-
mum, 1975–78). V r. 1981 zaujal veřejnost
i odb. kritiku písní Jarmila a r. 1983 vystou-
pil na ostr. festivalu Folkový kolotoč. V 80. l.
spolupracoval s jazz-rockovým hudebníkem
Martinem Kratochvílem, s nímž nahrál své
první album Skupinové foto (1988). Následo-
vala řadová alba Zátiší s červy (1990), Zpátky
do trenek (1992), Něco o Americe (1995),
Průzkumný let (1997), K svátku (2001) a Ba-
nány (2006), koncertní album Pavel Dobeš –
live (1993) a best-of kompilace Pavel Dobeš
(1999), ZUM ZUM ZUM (2002) a Pavel Do-
beš. Platinum collection (2008). D. tvorba,
reflektující rodný kraj (navenek drsný a ne-
přizpůsobivý, uvnitř hluboce melancholický
a nepodbízivě lyrický), je příkladem reg.
specifičnosti čes. folku. Hl. důraz v melo-
dických a harmonicky jednoduchých písních
je kladen na text, jehož autenticitu hojně
podbarvuje → ostr. měst. mluva. D. písně
DOHNAL
zachycují mezilidské vztahy s osobitým hu-
morem, smyslem pro karikaturu a nadsázku.
Masově populární se staly písně Pražce, Bla-
žek, Bleděmodře, Něco o lásce ad. Koncer-
toval doma i v zahraničí (Polsko, Švýcarsko,
Kanada, USA, Austrálie aj.). Spolupracoval
i s dalšími písničkáři (např. píseň Jumbo jet
s → J. Nohavicou ml., 1991; K svátku s →
P. Streichlem, 2001), vystupoval v diva-
dle Semafor. Je autorem písně Zum-Zum II
k celovečernímu filmu Hauři (1987), hudby
k muzikálu Křídla v trávě (1989) a insce-
naci Tracyho tygr pro Klicperovo divadlo
v Hradci Králové (1994), kde od r. 1986 tr-
vale žije. Vydává také knihy (např. dětské
veršovánky Sedí Toník na verpánku, 1992;
cestopisné povídky Gibraltar, 2010; zpěv-
PH níky Zpátky do trenek, 1996, Zpěvník – Pavel
Dobeš – Největší hity, 2009).
Lit.: Růža, V. C.: Jak snadné aneb Praktický průvodce
na cestě k úspěchu, Folk & Country, 1997, č. 6; Hrubý,
T.: Jak bigbíťák k folku došel, Folk & Country, 1999,
č. 3; Hrubý, T.: Miluju autentické věci, Melodie, 2000,
č. 2; oficiální internetové stránky: http://www.paveldo-
bes.cz. KR
DOBROVOLSKÝ, Jaroslav, gra fik a malíř,
autodidakt, * 5. 10. 1895 Lužice (Hodonín),
† 27. 4. 1942 koncentrační tábor Mauthausen
(Německo).
Působil jako učitel na již. Moravě (Staré
Město u Uherského Hradiště, Mikulčice,
Lužice, Břeclav, Hodonín), na Slovensku
a jako školní inspektor v → Ostravě. Byl
známý tvorbou ex libris. Za své dílo obdržel
čestné uznání v Los Angeles (1931). Vytvo-
řil mj. cyklus dřevorytů Přes Vysoké Tatry
nebo grafiky z ostr. měst. i prům. prostředí.
Ilustroval bibliofilie básní → P. Bezruče.
Byl členem → MSVU. Byl starostou v rod-
ném Hodoníně, na poč. války členem odboje
(skupina Obrana národa).
Lit.: Hýl, V.: Věznění a umučení (katalog k výstavě
v Domě umění), Ostrava 1945; Maliva, J.: úvod
ke katalogu výstavy, Ostrava 1962.
Obr.: V132. PH
DOHNAL, Antoš → HANSMANN, Leopold Josef
216
DOHNAL
DOHNAL , Miloň, historik, středoškolský, poz-
ději vysokoškolský pedagog, * 14. 6. 1924
Hukvaldy (Frýdek-Místek), † 30. 3. 2004
Ostrava.
Po studiu na reálném gymnáziu v → Pří-
boře (1934–38) a v → Místku (1938–42) vy-
studoval historii, geografii a filozofii na FF
UK (1945–50). Působil jako středošk. prof.
v Šumperku a od r. 1961 jako vysokošk. uči-
tel na PF v → Ostravě (PhDr. a CSc. 1964,
habilitace 1965, řádný prof. 1979) a od r. 1991
na FF → OU. Zastával řadu akad. funkcí,
byl členem několika věd. a redakčních rad.
Do okruhu jeho věd. zájmu patří hosp. dějiny
pozdního středověku a raného a rozvinutého
novověku – hosp. vývoj vrchnostenského
velkostatku v 16. a 17. stol., manufakturní
výroba, zejm. v textilnictví (Původní akumu-
lace a vznik manufaktur v severomoravské
plátenické oblasti, 1966), prům. revoluce
a počátky dělnického hnutí, zejm. na Moravě
a ve Slezsku (Průmyslová revoluce a počátky
dělnického hnutí v severomoravské pláte-
nické oblasti, 1973). Okrajově se zajímal
i o problematiku polit. dějin 20. stol. (vztah
→ Čechů a → Němců, sudetoněm. proble-
matika), k nimž uveřejnil několik studií
(spoluautorem knihy Pátá kolona na severní
Moravě, 1969). Byl autorem, resp. spoluauto-
rem 12 titulů dějepisných učebnic pro ZŠ, SŠ
i VŠ (Kapitoly z dějin výroby, 1970; Dějiny
Československa 1648–1918, 1990; Počátky
českého národního obrození, 1990) a vlasti-
vědných příruček (Vlastivěda šumperského
okresu, 1993). Články a studiemi přispíval
do časopisů → SlSb, → ČMM, SM, Śląski
Kwartalnik Historyczny Sobótka, sborníků
PF Ostrava a FF OU ad.
Lit.: BSSSM NŘ 6 (18); LSČH; Hukvaldské etudy.
Sborník studií in memoriam profesora M. D., Ostrava
2004.
DOKOUPIL , Lumír, historik, vysokoškolský
pedagog, * 25. 8. 1935 Hrabová (Ostrava-
-město).
Studoval v l. 1954–58 na Vysoké škole pe-
dagogické v Olomouci (čes. jazyk a dějepis),
nejvíce ho ovlivnil prof. → L. Hosák. Od
DOLEČEK
r. 1962 byl odb. asistentem na katedře děje-
pisu Pedagogického institutu v Ostravě (1964
PF, 1991 katedra historie FF → OU; 1966
PhDr., 1967 CSc., 1983 doc., 1993 habili-
tace pro obor čes. dějin, 2000 prof.). Působil
v akad. funkcích (proděkan FF OU, prorektor
OU), věd. radách (FF OU, OU), redakčních
radách (Sborník prací PF v Ostravě, SPFFOU
v Ostravě), jako člen předsednictva Rady vy-
sokých škol (1994–96). Svůj odb. zájem sou-
středil především na hist. demografii, zejm.
na rekonstrukci populačního vývoje prům.
oblastí a na demografický vývoj Moravy
v 17.–19. stol. Vedle řady studií publikoval
monografie Demografický vývoj ostravské
aglomerace za průmyslové revoluce (1967)
a Obyvatelstvo ostravské průmyslové oblasti
do sčítání 1869 (1986) Tento směr bádání
završil jako člen výzk. týmu, který připravil
práci Přirozená měna obyvatelstva českých
zemí v 17. a 18. století (1999). Soustředil
se rovněž na reg. dějiny Moravy a Slez-
ska, podílel se na přípravě publikací 700
let Frýdku-Místku (1965), Brušperk, město
nikoliv nejmenší (1969), → BSSSM 1–24
a Supplementum 1, 2 (1993–2013), Encyklo-
pedie Slezska (2000, 2. vydání 2002). Zájem
o genealogii uplatnil v práci Do třináctého
pokolení (2011). Jako vysokošk. pedagog
byl spoluautorem řady skript (Kapitoly z dě-
jin výroby, 1970; Dějiny výroby do nástupu
vědeckotechnické revoluce se zaměřením
na území Československa, 1976 ad.).
Lit.: LČH; LSČH; Maur, E: Životní jubileum L. D., in:
Historická demografie 19, Praha 1995 (s bibliografií);
Nesládková, L.: Životní jubileum L. D., Demografie
42, 2000; Třeštík, M. a kol. (ed.): Kdo je kdo. Osobnosti
české současnosti, Praha 2002. LN
DOLEČEK, Rajko, prozaik, lékař, * 1. 6. 1925
MM
Praha.
V l. 1925–27 žil v Bělehradě. Od r. 1993
je prof. vnitřního lékařství, účastní se mez.
kongresů, sympozií a konferencí. Jeho pub-
likační činnost je velmi rozsáhlá. Odborně
se věnuje endokrinologii, kterou též popu-
larizoval v ostr. telev. seriálech Nebezpečný
svět kalorií, Nemoci civilizace, Nebezpečný
217
DOLNÍ BENEŠOV
DOLEČEK
svět kalorií po roce. Z nich vycházejí popu-
lárně naučné knihy Nebezpečný svět kalorií
(1979), Tajemný svět hormonů (1987), Být
štíhlým po česku aneb Průvodce džunglí diet
(1994). Cestopisný úvahový nebo vzpomín-
kový charakter mají soubory textů Na cestách
(1989), Dopisy z Pontu (1991) a Požehnání
nahého světce a jiné příběhy (1994). Věnuje
se také problematice dějin jihoslovanských
národů Necenzurované obrazy z dějin jiho-
slovanských bratrů: kdo rozbil Jugoslávii?
(2007), Necenzurované obrazy z dějin Ko-
sova a Metohije (2009), Hovory s generá-
lem Mladićem (2010). Velmi často vystupuje
v rozhl. pořadech.
Lit.: Blahynka, M.: Kniha cest, dějin, kutury a národní
hrdosti, KM 8, 1990, č. 4; Berndorffová, E.: Lékař
pacientem aneb Dopisy z Pontu, NK, 1992, č. 12; Frýba,
B.: doslov in: Být štíhlým po česku, Opava 1994; Drhov-
ský, Z.: Džunglí diet vede česká cesta!, MSDen, 12. 9.
1994; Dohnal, J.: LitN 6, 1995, č. 21. SU + SSch
DOLNÍ BENEŠOV (Opava), německy Be-
neschau, průmyslové město u řeky Opavy
na Hlučínsku; 4 131 obyvatel (2011).
Nejst. doklad o jeho existenci je zachován
z poč. 13. stol., v polovině tohoto věku byl
v držení bratří Beneše a Miloty z Benešova
(→ Kravařové). V 70. l. 14. stol. byla dohod-
nuta směna držby s pány z Drahotuš. Ti jej
pak drželi až do r. 1588. Jejich přičiněním
došlo k povýšení D. B. na městečko (1493)
a k získání práva jarmarku a týdenního trhu,
později i k propuštění z robot. Na konci
16. stol. se D. B. s panstvím zmocnili Mo-
šovští z Moravčína, kteří tu zahájili ostrý
protireformační kurz. Držba přešla v r. 1710
na Kalkreuthy, v r. 1774 na Henneberky a ko-
nečně r. 1846 získali městečko s panstvím
→ Rothschildové. Za jejich vlády vypuklo
na panství povstání a 7. 9. 1848 byl zámek
s městečkem na krátkou dobu povstalci ob-
sazen. V r. 1742 připadlo panství spolu s →
Hlučínskem Prusku (→ vratislavská kon-
vence), od r. 1920 je D. B. součástí ČSR. –
V r. 1721 bylo v D. B. zaregistrováno 38
domů, v r. 1784 zde žilo 677 obyv. V r. 1890
byl zal. strojírenský závod, na tuto tradici
navázalo vybudování Moravskoslezské
218
DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE
armaturky (1949–53). K růstu lidnatosti
obce (1950 – 1 954 obyv., 1970 – 3 051) při-
spělo vybudování sídliště pro pracovníky
závodu. – Zdejší tvrz je písemně uváděná
r. 1411, ovšem existenci jakéhosi hrádku
Benešoviců lze očekávat již při založení vsi
(→ hrádky a tvrze). Pozdně got. úprava (či
novostavba) proběhla zřejmě v r. 1498 (z té
doby pochází cenný, druhotně osazený ka-
menný portál). Za Mošovských byla na poč.
17. stol. tvrz přestavěna v pozdně renes. zá-
mek (→ zámky), upravený při přestavbách
v l. 1660–70. Ten měl podobu dvou samostat-
ných budov spojených křídlem s arkádovou
chodbou. Obě boční křídla byla na průčelní
straně zdobena vysokými raně barok. štíty.
Zásadní změnu přinesla historizující pře-
stavba v 70. l. 19. stol., při níž došlo ke zru-
šení zdobných štítů a vysoké střechy, zazdění
arkád a vztyčení hranolové vížky nad spo-
jovacím křídlem. To však bylo při úpravách
v l. 1921–24 z velké části zbořeno a zámek
účelově upraven. Areál doplňuje angl. park,
zal. na přelomu 19. a 20. stol. Farní kostel
sv. Martina vznikl na místě dřevěného zřejmě
v 70. l. 17. stol. Ve 20. nebo 40. l. 18. stol. byla
přistavěna kaple sv. Josefa s oratoří. Dnešní
vysoká věž nahradila dřevěnou až v r. 1862.
Vnitřní zařízení je převážně klasicistní s čet-
nými obrazy → F. Lichta. Pseudogot. kaple
sv. Kříže se štítovým průčelím je typickou
stavbou z režných cihel z l. 1872–77. Docho-
vaná měšťanská zástavba vychází z přestavby
města po požáru v r. 1676. Socha Immaculaty
na nám. je z r. 1784.
Původem je s D. B. zřejmě spjat čes. mistr UK Konrád
z Benešova (před 1370 – po 1400). Místním rodákem je
obrozenecký kněz → C. Lelek.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 16; Plaček, M.: Hrady
a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996; Plaček,
V. – Plačková, M.: D. B. a Zábřeh v proměnách času,
Dolní Benešov – Háj ve Slezsku 2002.
Obr.: M30–31; S13; V73; Z9. LD + JI
DOLNÍ LIPOVÁ → Lipová-lázně
DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE, industriální areál
bývalé Rudolfovy hutě a pozdějších provozů
DOLY KAMENOUHELNÉ
DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE
Vítkovických železáren, využívaný dnes pro
kulturní a společenské účely.
Areál Dolu Hlubina, koksovny a vysokých
pecí, který tvoří unikátní technologický
tok od těžby uhlí, jeho úpravy, koksování
až po využití pro výrobu železa, prošel slo-
žitým technologickým a stavebním vývojem.
V místě založení → VŽ byly v r. 1831 uve-
deny do provozu první pudlovací a koksové
pece a následně v l. 1836 a 1838 dvě koksové
vysoké pece (poblíž plynojemu, dnešní haly
Gong). Ve snaze těžit uhlí v místě jeho nej-
větší spotřeby byl v r. 1852 zal. Důl Hlubina.
Po zahájení těžby v r. 1857 na sebe bezpro-
středně navazoval celý technologický tok
těžby uhlí, koksování a výroby surového
železa ve vysokých pecích. Od 70. l. 19. stol.
byly vysoké pece budovány ve své dnešní
poloze. V r. 1872 byla na místě vysoké pece
č. 1 postavena prvá moderní vysoká pec skot-
ského typu a postupná modernizace jednot-
livých technologií (dolu, úpravny, koksovny
a vysokých pecí) probíhala až do zastavení
výroby v r. 1998. – Snaha o zachování jedi-
nečného stavebního a techn. fondu z různých
časových období v jeho autentické podobě
vedla od poč. 90. l. 20. stol. k postupnému pro-
hlašování jednotlivých objektů a techn. zaří-
zení za kult. památky. V r. 2001 byl celý areál
vybrán k nominaci na Seznam světového dě-
dictví UNESCO spolu s dalšími prům. areály
v → Ostravě (→ Důl Michal, → Hornické
muzeum, Jáma Vrbice), v r. 2002 byl prohlá-
šen za NKP a v r. 2008 získal statut památky
Evropského kulturního dědictví (European
Heritage Label). Velký zájem veřejnosti vedl
v r. 2012 k otevření prohlídkové trasy, která
umožňuje prohlídku dolu, koksovny a vy-
soké pece č. 1. V t. r. byla ukončena konverze
býv. mokrého plynojemu na multifunkční
halu Gong a v prostorách býv. energetické
ústředny č. VI byla otevřena interaktivní ex-
pozice zv. Malý Svět techniky. V současnosti
se připravuje obnova zbývajících částí areálu
a otevření nového objektu zv. Velký Svět
techniky podle návrhu arch. Josefa Pleskota.
219
DOLY KAMENOUHELNÉ
Lit.: Myška, M.: Založení a počátky Vítkovických že-
lezáren 1828–1880, Ostrava 1960; Tejzr, L. – Jonsta, V.:
Atlas vysokých pecí Vítkovických železáren 1836–1974,
Praha 1975; Zvěřina, R.: 145 let Koksovny ve Vítkovic-
kých železárnách 1836–1976, Ostrava 1976; Kučová,
V. – Matěj, M.: Industriální soubory v Ostravě vybrané
k nominaci na zápis do seznamu světového dědictví
UNESCO, Ostrava 2007; Matěj, M. – Klát, J. – Korbelá-
řová, I.: Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru,
Ostrava 2009.
Obr.: M226–227. MMt
DOLY KAMENOUHELNÉ , hornická díla, kte-
rými se otevírají ložiska surovin; jde buď
o svislé či úklonné jámy (šachty), nebo hori-
zontální či úklonné chodby (štoly) s přísluš-
ným technickým a provozním zázemím.
Techn. vývoj těžních zařízení a povrchových
objektů d. k. prošel složitým vývojem. Význ.
přelomem bylo zavedení parních strojů, které
umožnily rychlou dopravu vytěženého uhlí
na povrch, účinné čerpání vody a dobré vět-
rání. V → OKR byly ve srovnání s blízkým
hornoslez. revírem použity relativně pozdě.
Popr vé byly nasazeny na čerpání vody r. 1835
na Staré strojní v Doubravě a další dva r. 1840
na Zwierzinově jámě č. II a Wilczkově Dolu
Trojice (→ Wilczkové) ve Slezské → Ostravě.
Jeden z prvních parních strojů pro těžbu byl
instalován v r. 1847 na Dole Anselm (později
Důl Eduard Urx). Charakteristickým zna-
kem dolů jsou těžní věže. Zprvu byly kon-
strukce sloužící k vedení těžních lan do jámy
prostřednictvím lanovnicových kotoučů za-
budovány přímo do zděné jámové budovy,
která měla funkci ochrany ohlubně jámy
a jejího zařízení před povětrnostními vlivy.
Rostoucí výkon těžních strojů a bezpeč-
nostní předpisy vyvolaly potřebu postupného
zvyšování konstrukcí nesoucích lanovnicové
kotouče. V OKR se ve 2. polovině 19. stol.
uplat nily dřevěné, litinové a později ocelové
těžní věže tzv. pyramidální konstrukce, které
převyšovaly vl. jámovou budovu. V r. 1896
byla na Dole Alexandr (dnes Holvekova ul.)
pravděpodobně poprvé v revíru použita velmi
progresivní vzpěrová těžní věž tzv. německé
konstrukce. Poč. 20. stol. se začala zavádět
elektrická energie při pohonu povrchových
stacionárních strojů (těžní stroje, kompresory),
DOM NARODOWY
DOLY KAMENOUHELNÉ
V TĚŠÍNĚ
které jsou zpravidla soustředěny do jediné
velkoprostorové haly. V 50. a 60. l. 20. stol.
se začínají objevovat těžní věže ocelové
(Důl Petr Bezruč, Důl Louis / Maršál Jere-
menko) a železobetonové (karvinská část re-
víru) se strojovnou přímo ve věži. Výraznou
dominantu tvořila od 50. l. 20. stol. dvojitá
vzpěrová těžní věž (označovaná i jako kozlí-
ková) Dolu Rudý říjen (Ostrava-Heřmanice),
zbořená v r. 1998. Z arch. hlediska byla
na povrchu dolů věnována největší pozornost
provozním objektům, které odrážely funkční
členění na jámovou budovu, strojovnu a ko-
telnu s dominantou komínu. Podle dochova-
ných vyobrazení z poloviny 19. stol. je na hl.
provozních objektech uplatněna romantizu-
jící arch. dekorace s nárožními baštičkami,
obloučkovými římsami a členění ploch lizé-
nami. V r. 1870 bylo na Zwierzinově jámě
č. II poprvé užito později pro prům. stavby
typické neomítané cihlové zdivo, zde ještě
v dřevěné hrázděné konstrukci. Specifickým
rysem povrchových objektů → Severní dráhy
Ferdinandovy bylo vysoce kvalitní a výra-
zově shodné výtv. řešení v jednotlivých časo-
vých etapách, které mělo demonstrovat jejich
příslušnost ke společnosti. Nejvýraznější
arch. řešení představuje Důl Alexandr, zal.
na přeskupené arch. kompozici tzv. čestného
dvora, a dále Důl Zárubek a → Důl Michal.
Výstavba povrchu dolů, při které jsou pro-
vozní potřeby zhodnoceny kvalitním arch.
výrazem, skončila na přelomu 50. a 60. l.
20. stol. přestavbou Dolu Čs. armády a roz-
šířením Dolu Barbora (Důl 1. máj). Nejhod-
notnější dochované techn. zařízení a objekty
byly prohlášeny za kult. památky (Důl Hlu-
bina, Důl Alexandr, větrná Jáma Vrbice, Důl
Ignát / Jan Šverma, Důl Trojice, Důl Oskar /
Lidice, Důl Odra, Důl Barbora, Důl Gabri-
ela) a nejvýznam nější doly byly zpřístupněny
veřejnosti (Důl Anselm, sloužící dnes jako →
Hornické muzeum, a Důl Michal).
Lit.: Jičínský, W.: Bergmännische Notizen aus dem
Ostrau-Karwiner Steinkohlenrevier, Mährische Ostrau
1898; K. d. ostravsko-karvinského revíru. I–IV, Praha –
Ostrava 1928; Becher, B. – Becher, H. – Schönberg H. –
Wereth J.: Die Architektur der Förder und Wassertürme,
220
DOMINIK
München 1971; Myška, M.: Založení a počátky Dolu An-
selm v Ostravě. Rozpravy Národního technického muzea,
Z dějin hornictví č. 15, Praha 1984; Kučová, V. – Matěj,
M.: Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci
na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO, Os-
trava 2007; Matěj, M. – Klát, J. – Korbelářová, I.: Kul-
turní památky Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava
2009. MMt
DOM NARODOWY V TĚŠÍNĚ → Divadelní bu-
dovy a sály
DOM POLSKI V MORAVSKÉ OSTRAVĚ → Di-
vadelní budovy a sály
DOMINIK, Heinrich, dramatik a prozaik, * 31. 8.
1882 Dolní Benešov (Opava), † 3. 4. 1974
Köln am Rhein – Flittard (Německo).
V jeho tvorbě je poměrně obtížné určit hranici
mezi mystičnem a expresionistickým feno-
ménem. D. první komedie Hans Kranz (1918)
představuje originální romantickou snovou
vizi. Další tragikomedie Die Attacke (1919)
je expresionistickou blasfemií na válečné hr-
dinství. V menších pracích jako Der Mensch
in den Drähten (1919/20), nebo Der Kapitän
[d.] a Die Trabanten [d.] šlo zejm. o drama-
turgické experimenty. D. byl mistrem lit. ex-
presionismu. Na imaginárním pozadí jeho
příběhů se odehrávají groteskní, až surrealis-
tické scény. Jedna z jeho polit. legend Raffke
in der Arena [d.] vypravuje o klaunovi, který
promění občana města tak, že vytvoří gro-
teskní obraz světa. Legenda Der Einsame
[d.] vyjadřuje mýtickou účast muže na mís-
tech, po nichž se pohybovali kdysi Buddha
a Kristus. Význ. novela Der Schattentanz
(1924) je psychologickou studií o duševních
poruchách člověka. D. se snažil najít v chao-
tické době autenticitu lidství. V románu Die
kleine Exzellenz (1927), který je jeho hl. ro-
mánovým dílem, řeší existenciální problém
člověka konfrontovaného s moderní dobou
a prům. světem. O D. ideové dezorientaci
svědčí fakt, že se 1933 otevřeně přihlásil
k národně social. faš. ideologii.
Lit.: Mahrholz, W.: Deutsche Literatur der Gegenwart,
Berlin 1930; Nadler, J.: Geschichte der deutschen Litera-
tur, Regensburg 1961; Stupek, I.: Deutsche Literatur der
Zwischenkriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–
1938, Ostrava – Šenov u Ostravy 2002. IS
DOPRAVNÍ POMĚRY DOPRAVNÍ POMĚRY

DOPRAVNÍ POMĚRY, souhrn předpokladů slez. válek byla přesměrována na Opavu.

a podmínek pro dopravu v regionu. Vzhledem ke geografické dispozici rak. Slez-
Regionem probíhaly už od pravěku význ. ska bylo nutné propojit toto území také
dálkové spoje. K nejst. patřila jantarová v západo-vých. směru. Hl. impulsem pro bu-
stezka, spojující rozvětvenou sítí cest pobřeží dování silničního spojení v rak. Slezsku
Baltu a Jadranu (viz též → obch. cesty). Její se stal zisk Haliče při prvním dělení Polska.
hl. trasa vedla údolím řeky Moravy, → Mo- K mocenskému zajištění rak. Slezska i Ha-
ravskou bránou mezi masivy Jeseníků a Bes- liče měla sloužit nově projektovaná Slezsko-
kyd do Poodří. Nad soutokem Moravy -haličská silnice z Opavy do Bílska, která
s Bečvou z ní odbočovala komunikace smě- byla stavěna v l. 1775–80. Zásadní obrat při-
řující na severozápad podél toku Moravy nesla vláda Josefa II., který zahájil stavbu
do Kladska. Používána byla i cesta z úvalu strategicky výhodné Haličské silnice z Olo-
řeky Odry přes Jablunkovský průsmyk smě- mouce přes Hranice, Frýdek a Těšín do Bíl-
rem na dnešní Žilinu. V souvislosti s formo- ska (stavěna v l. 1782–87), čímž se ještě
váním středověkých států a sítě měst (→ posílil význam → Těšínska jako komunikač-
středověká kolonizace) se vytvořila síť zem. ního mostu. V průběhu 80. a 90. l. 18. stol.
stezek, z nichž byly pro Slezsko a sev. Mo- došlo na Těšínsku k výstavbě několika dal-
ravu nejdůležitější: 1) Slezská (Cukmantelská) ších silnic, které měly ulehčovat spojení Mo-
z Brna přes Vyškov, Olomouc, Šternberk, → ravy, rak. Slezska, Haliče a Horních Uher.
Bruntál, → Zlaté Hory na Nisu a Vratislav V 1. polovině 19. stol. se pozornost přenesla
s odbočkou z Bruntálu do → Krnova. 2) Tě- do opavského Slezska, kde došlo k výstavbě
šínská z Olomouce přes Hranice, → Nový několika klíčových silničních komunikací:
Jíčín, → Frýdek a → Těšín na Krakov. U No- Krnovské silnice z Opavy přes Krnov a →
vého Jíčína ji protínala stezka z → Opavy Město Albrechtice na Nisu (1832), Šumper-
přes → Fulnek a Valašské Meziříčí do Tren- ské silnice z Opavy přes Velké Heraltice,
čína. 3) Jívovská z Olomouce přes Dolany, Bruntál, → Rýmařov, Šumperk a Červenou
Domašov, Bruntál na Krnov nebo Nisu. Vodu na Hradec Králové (1842) a Lomnické
4) Rudná z Olomouce přes Moravský Beroun silnice ze Zlatých Hor přes Bruntál do Lom-
do Opavy a pokračující na Ratiboř. 5) Jab- nice a Hor ní Loděnice (1846). – Stavba cís.
lunkovská z Těšína přes Jablunkovský prů- silnic ustala koncem 40. l. 19. stol. a jejich
smyk, Žilinu, Trenčín do Bratislavy. Olomouc funkci jako dálkových komunikací přebíraly
byla spojena s Kladskem stezkou ved. přes vznikající železnice. Těžiště silničního stavi-
Úsov a Rudu nad Moravou nebo stezkou ved. telství se přeneslo ze stát. silnic na silnice
přes Uničov a Králický průsmyk. Pro sev. okr., o jejichž rozvoj pečovaly okr. silniční
Moravu byla důležitá stezka spojující Čechy výbory. Ten byl urychlen především po vy-
a Moravu přes Vysoké Mýto, Litomyšl, Mo- dání zem. zákonů o stavbě a udržování nestát.
ravskou Třebovou, Litovel do Olomouce. silnic pro rak. Slezsko (1863) a Moravu
Z komunikačních uzlů byly ve Slezsku nej- (1877). Silniční síť se postupně zahustila
významnější Vratislav a Nisa, menšími uzly a do vzniku ČSR byla v podstatě hotova.
byly Opava a Těšín, značný vliv na dopravu K r. 1910 nacházíme ve Slezsku 428 km stát.,
na sev. Moravě a ve Slezsku měla také Olo- 1 595 km okr. a 1 929 km obecních silnic.
mouc. – Novověká éra výstavby pozemních V meziválečném období dochází především
komunikací je spojena s budováním cís. sil- ke zkvalitňování povrchu již existujících ko-
nic s pevným povrchem. Na Moravě byla munikací. V poválečném období se stát sou-
od r. 1727 budována silnice z Vídně přes středil na zvyšování délky bezprašných silnic
Brno do Olomouce, jež měla mířit do Vrati- a zahájení stavby dálniční sítě, která ale
slavi, ale v důsledku neúspěšných → na sev. Moravu a do Slezska nezasahovala.

221
DOPRAVNÍ POMĚRY DOPRAVNÍ POMĚRY

Tento dluh byl napraven až v současnosti do- která vytvořila jedno z mála železničních
stavbou dálnice D1 přes Hranice a → Os- spojení čes. zemí a Uher. Dráha hrála význ.
travu do → Bohumína. – Železniční doprava roli v přepravě obilí, železné rudy a surového
se na území rak. Slezska a sev. Moravy za- železa na Moravu a do Slezska a naopak ote-
čala rozvíjet od 40. l. 19. stol. Do poloviny vřela cestu uhlí a koksu z → OKR do Hor-
50. l. 19. stol. byly vystavěny dvě hl. želez- ních Uher. Strategický význam Košicko-
nice, které určily další postup výstavby že- -bohumínské dráhy se projevil po vzniku
leznic ve sledované oblasti: → Severní dráha ČSR, kdy se stala klíčovou spojnicí čes. zemí
Ferdinandova a Olomoucko-pražská dráha. se Slovenskem. Pro zpřístupnění oblasti záp.
Severní dráha Ferdinandova, ovládaná ban- Slezska a sz. Moravy byla rozhodující
kovním domem → Rothschildů, patřila Moravsko-slezská centrální dráha z Olo-
k nejst. a největším privátním dopravním mouce do Krnova a Jindřichova ve Slezsku
podnikům v habsburské monarchii. Z hle- (1872) s odbočkou z Krnova do Opavy (1872)
diska geneze železniční sítě na Moravě a Moravská pohraniční dráha ze Šternberka
a v rak. Slezsku sehrála mimořádnou úlohu. do Šumperka, Hanušovic, Králík a Lichkova
Do poloviny 50. l. 19. stol. vytvořila páteřní (1874). Ostravsko-frýdlantská dráha, zpro-
spojení Vídně s Moravou, rak. i prus. Slez- vozněná v r. 1871, patřila sice k malým želez-
skem a Haličí. Z hlediska dopravy i hospo- ničním podnikům, ale měla značný význam
dářství rak. Slezska bylo důležité napojení pro hosp. rozvoj Pobeskydí. – Rozsáhlá vý-
na prus. železniční síť v Bohumíně (r. 1849) stavba železnic soukromými společnostmi
a vybudování odboček Severní dráhy Ferdi- byla od r. 1873 postižena hosp. krizí, což
nandovy do zem. hl. města Opavy a do Bíl- se projevilo v útlumu železniční výstavby.
ska (obě v r. 1855). Vedle své primární Stávající železniční společnosti zápasily
role – poskytování dopravních služeb – pod- s existenčními problémy (zvl. Moravská po-
nikala Severní dráha také v uhelném prů- hraniční dráha a Moravsko-slezská centrální
myslu, vlastnila řadu realit a přímo či nepřímo dráha) a některé železniční plány zcela padly
ovládala další dopravní společnosti působící (např. projekt dráhy z Opavy do Trenčína).
na území Moravy a ve Slezsku. Od 80. l. Oživení přišlo až v průběhu 80. l. 19. stol.,
19. stol. se Společnost Severní dráhy výrazně kdy se rozvíjí výstavba místních (lokálních)
angažovala také při výstavbě lokálních drah, drah, související s prodloužením koncese Se-
navazujících na kmenovou trať. Na dopravní verní dráze Ferdinandově (dráha z Koje-
vývoj sz. Moravy a záp. Slezska měla značný tína do Bílska 1888, z Goleszowa do Ustroně
význam stavba Olomoucko-pražské dráhy 1888, z Bílska do Kalwarye 1888, ze →
(1842–45), která tvořila součást Severní Studénky do → Bílovce 1890, ze Suchdola
státní dráhy. R. 1855 můžeme považovat nad Odrou do → Budišov nad Budišovkou
z hlediska vývoje železniční sítě rak. Slezska 1891, ze Suchdola do Fulneku 1891, z Opavy
za mezník. Nejen, že Severní dráha Ferdi- do → Horního Benešova 1892). Ze stát.
nandova dokončila na sledovaném území prostředků byly vystavěny jako nouzové
první fázi svých stavebních aktivit, ale lokální dráhy z Valšova do Rýmařova
v l. 1854–55 dochází též k rychlé proměně (1878) a z Milotic do → Vrbna pod Pradě-
dosavadní dopravní politiky státu. Po dlou- dem (1880), navazující na hl. trať Moravsko-
hém přípravném období se oblast Slezska -slezské centrální dráhy. Z ryze soukromých
a sev. Moravy dočkala na přelomu 60. a 70. l. prostředků byly vystavěny pouze lokální
realizace řady význ. železničních projektů. dráha ze Suchdola do Nového Jičína (1880),
Z hlediska strategického i hosp. významu za- u jejíhož zrodu stálo město Jičín, dráha
stávala význ. roli Košicko-bohumínská dráha bratří → Gutmannů ze Studénky do →
(na slez. území zprovozněná v l. 1869–71), Štramberka (1881) a později dráha z →

222
DOSTAL POMĚRY
DOPRAVNÍ DOSTAL

Frýdlantu nad Ostravicí na Bílou (1908), u je- faktorům redukována. Již ve 30. l. byl ukon-
jíhož vzniku stálo olomoucké arcibiskupství. čen provoz na první lokální dráze sledova-
Od 2. poloviny 80. l. 19. stol. začala být sta- ného regionu (z Moravského Berouna do →
věna železniční síť také na infrastrukturně Dvorců, 1933). V r. 1945 byl z mezinárodně-
zaostalém Jesenicku: lokální dráha z Hanu- -polit. důvodů zrušen provoz řady železnič-
šovic do Głucholazů (1888) a z Lipové ních spojek směřujících na pol. (dříve prus.)
do Bernartic (1896). Nový impuls pro budo- území. Již před r. 1989 byl zrušen provoz
vání lokálních drah přinesly zem. zákony na několika dalších tratích: z Petrovic do Kar-
o podpoře místních drah, uzákoněné na Mo- viné (1962), z Ostravice na Bílou (1965)
ravě i ve Slezsku v r. 1895. Po schválení těchto a ze Svobodných Heřmanic do Horního Be-
zem. zákonů byla realizována řada projektů nešova (1970). Od 90. l. se debaty o rušení
kratších lokálních drah, ved. vesměs v hos- dalších tratí zintenzivňují a v několika přípa-
podářsky málo atraktivním prostředí: z Ber- dech již k ukončení provozu došlo: z Malé
nartic do → Javorníka (1897), z Hukovic Morávky do Bruntálu (2009), z Hostašovic
(dnes Velká Kraš) do → Vidnavy (1897), úz- do Nového Jičína (2009) a z Velké Kraše
korozchodná trať z Třemešné ve Slezsku do Vidnavy (2010). – Říční doprava nenabyla
do → Osoblahy (1898), z Bruntálu na Malou na sev. Moravě a ve Slezsku větších rozměrů,
Morávku (1901), z Opavy na → Hradec nad což bylo dáno charakterem zdejších řek.
Moravicí (1905). Do přelomu 19. a 20. stol. Pouze Moravice, Ostravice a Olše byly v prů-
spadá i výstavba místních drah v ostr. aglo- běhu 19. stol. využívány ve větší míře k pla-
meraci, která začala vybudováním parní vení dříví. Pokusy o splavnění Odry
tramvajové linky z Přívozu a Moravské Os- se ukázaly jako neekon. (viž též → vodní
travy do Vítkovic (1894), z Moravské Ostravy díla).
do Mariánských Hor (1899) a pokračovala Lit.: Pošvář, J.: Obchodní cesty v českých zemích,
na Slovensku, ve Slezsku a v Polsku do 14. století, SlSb
stavbou úzkorozchodných drah ve slez. měst. 62, 1964; Hůrský, J.: Vývoj dopravního zpřístupnění
aglomeraci (z Polské Ostravy do Hrušova slezských měst před světovou válkou, SlSb 81, 1983;
1904, z Moravské Ostravy do → Karviné Popelka, P.: Moravsko-slezská centrální dráha a vznik
železniční sítě v západním Slezsku, ČMM 125, 2006;
1909, síť slez. zem. drah 1912–14). Do první týž: Podíl zemské samosprávy na budování lokální želez-
svět. války byla železniční síť sev. Moravy niční sítě a zemská železniční akce v Rakouském Slez-
a Slezska v podstatě hotova. Později byla sku, ČMM 127, 2008; Krejčiřík, M.: Kleinové. Historie
moravské podnikatelské rodiny, Brno 2009; Popelka, P.:
zprovozněna trať z Petřkovic do → Hlučína Hlavní problémy budování moderní silniční infrastruk-
(1925), a to v souvislosti s připojením → tury v českých zemích v době tereziánské a josefínské
Hlučínska k ČSR. Po druhé svět. válce měla (na příkladu Slezsko-haličské silnice), SlSb 111, 2013.
klíčový význam výstavba již dříve projekto- Obr.: A102; M (12, 100, 162, 211, 232, 250, 270, 281,
285). PP + MM
vané tzv. Polanecké spojky, která podstatně
zkracovala napojení Čech a Moravy na síť DOSTAL , Adolf, básník, * 15. 4. 1941 Karviná,
slov. železnice. Od r. 1997 byla zahájena † 9. 6. 1963 Těrlicko (Karviná).
stavba II. železničního koridoru z Břeclavi Vyrůstal spolu se čtyřmi bratry v hornické
do Petrovic u Karviné, která zkvalitnila dál- rodině v Horní Suché. Vyučil se truhlářem
kovou železniční dopravu sledovaného a začal večerně studovat jedenáctiletou SŠ
regionu. Od r. 2008 byly na trať z Ostravy nejdříve v Českém → Těšíně, pak v Cie-
do Prahy nasazeny vysokorychlostní sou- szyně. Studium nedokončil, vystřídal řadu
pravy Pendolino a později začaly provoz profesí (číšník, zaměstnanec tiskárny), tra-
na této trati obsluhovat také konkurenční gicky zahynul při koupání v Těrlické pře-
soupravy Regiojet (2011) a Leo Expres (2012). hradě. Koncem 50. l. působil v Cieszyně
Velmi hustá síť železnic na území sev. Mo- ve volném um. sdružení. Do literatury vstou-
ravy a Slezska začala být vzhledem k ekon. pil v r. 1957 básní Mój cień otištěnou ve →

223
DOSTÁL
DOSTAL DRAPALA

Zw. Je spoluautorem alm. Pierwszy lot (1959) směřoval již na gym náziu, v psaní pokra-
aj. Jeho sbírka poezie Struny powietrza vyšla čoval i za teol. studií, publikoval v časopisu
až v r. 1970. Publikoval v periodikách → GL, Niva, pokoušel se o drama ze života Záviše
→ KalŚ, LitM – Dílna, Nowa Kultura, → T, z Falkenštejna, sblížil se s kat. autory (Si-
→ Zw aj. gismundem Bouškou, Xaverem Dvořákem
Lit.: Rosner, E.: Literatura polska z czeskiego Śląska, aj). Stal se klíčovou osobou Katolické mo-
Cieszyn 1995. IB der ny, redigoval časopis Nový život, který
DOSTÁL , Aleš, prozaik, * 5. 6. 1946 Ostrava.
vydával v Novém Jičíně. Jeho pův. básnická
Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací tvorba, v poč. poznamenaná poetikou lumí-
škole v Porubě (1963) absolvoval Lesnickou rovců, usilovala o duchovní naplnění a hle-
fakultu VŠ zemědělské v Brně (1968). Pro- dala výraz pro silný náb. prožitek (Království
šel řadou lesnických profesí v Karlovicích boží na zemi, 1900; Potulný zpěvák, 1902;
na Bruntálsku, ve → Vrbně pod Pradědem, Ve mlýně světa, 1934; Tajemná sfinx, 1942),
v → Javorníku a v Rad kově na Opavsku. byla také nesena tendencemi kat. hnutí (Orlí
Publikoval v Sešitech pro mladou literaturu, fanfáry, 1913), anebo měla výrazně satirické
v → OKultM, KM, LitM, → NSv aj. Přispěl zaměření (Šlehy a něhy, 1914). Nebyl jedno-
do alm. → Oheň (1978) a Do dlaní chceme značnou osobností, v jeho díle spatřujeme
žhavou lávu nabírat (1979). Knižně debu- antisemitské tendence a prorak. smýšlení
toval povídkovým souborem Řeky pramení (Vojáčkům do vesty, na cesty, na štěstí k ví-
v horách (1982), v němž zaujal sugestivním tězství, 1916). Polemicky vystupoval proti
vylíčením života v pohraničí, hlubokou Josefu Svatopluku Macharovi a Tomáši Gar-
znalostí venkovských typů a práce v lese. riguu Masarykovi, na základě jeho obvinění
V románu Ještě jednou se nebát (1985), ale z hanobení náboženství byl zbaven publicista
hl. v povídkovém souboru Povahou neodpo- → K. Juda místa prof. na gymnáziu v Prostě-
vídá předpisům (1988) konfrontoval přiroze- jově. Po papežově zákazu Katolické moderny
nou etiku prostého člověka s odosobněným založil Družinu literární a uměleckou a vě-
fungováním výrobních plánů a úředních noval se vydávání časopisu Archa. D. čin-
nařízení. Po delší odmlce se autor vrátil nost je mnohostranná, založil řadu časopisů,
ke psaní povídek, v nichž osobitým a kulti- řídil knižní edice (Kravařsko, Ječmínek,
vovaným způsobem zúročil hluboké znalosti Orel), publikoval beletristické i publicistické
lesnictví, myslivosti a chovatelství psů: Veli- práce v nejrůznějších časopisech (Vlast, Ob-
konoční jelen a příběhy loveckých psů (2011), zor, Náš domov, Hlídka literární, Rozvoj aj.),
Bílá daněla (2012). hojně překládal z mnoha jazyků.
Lit.: Janoušek, P.: Nemoralistní apel na morální odpo- Lit.: Soldán, L.: K. D.-L. a Nový život, dva sloupy Ka-
vědnost jednotlivce, LitM, 1986, č. 4; Machala, L.: Tři- tolické moderny, Rosice 2000; Zajatci hvězd a snů – Ka-
krát z Moravy, Romboid, 1990, č. 2; Schneider, J.: A. D. tolická moderna a její časopis Nový život (1896–1907),
potřetí, Kmen, 1989, č. 7; Svoboda, J.: Ve stopách tvorby, Brno 2000. JS
Ostrava 1986. MP
DRAPALA , Richard, novinář, historik a archi-
DOSTÁL-LUTINOV, Karel, katolický kněz, bás- vář, * 20. 8. 1892 Moravská Ostrava (Ostrava-
ník a literát, překladatel, organizátor literár- -město), † 27. 5. 1948 Bonn (Německo).
ního a veřejného života, * 22. 9. 1871 Prostějov Po studiích na vídeňské obch. akademii (ma-
(Olomouc), † 29. 11. 1923 Prostějov. turita 1912) nastoupil v Moravské → Ostravě
Po teol. studiích působil jako kaplan nejdříve jako archivář místního Umělecko-průmys-
ve Vízmberku (nyní Loučná nad Desnou), lového muzea → OKR (správcem dr. Rudolf
potom byl správcem polepšovny v → No- Prisching). V r. 1923 musel místo uvolnit nově
vém Jičíně, r. 1904 se stal farářem v Pro- ustanovenému měst. archiváři → A. Adamu-
stějově, kde působil až do smrti. K literatuře sovi. Pracoval pak (1924–26 a 1928–30) jako

224
DRAŠAR
DRAPALA
úředník ve → VŽ, kde připravil ke 100. vý-
ročí jejich založení objemnou rkp. historii zá-
vodu (100 Jahre Eisenwerk Witkowitz, 1928).
V r. 1939, bezprostředně po vzniku protek-
torátu Čechy a Morava, byl povolán něm.
úřady do několika funkcí (členem rady města
pro archiv a muzeum, kronikářem Ostravy
ad.), zvl. pak ved. měst. archivu a muzea
(do r. 1942). R. 1940 dosáhl po mnohaletém
úsilí založení Archiv für Bergbau- und In-
dustriegeschichte im Ostrauer Kreise, stal
se jeho ředitelem a na jeho podporu založil
Gesellschaft zur Förderung und Erholung des
Bergbau- und Industriemuseums in Mährisch
Ostrau. Shromažďoval v něm písemnou
a ikonografickou dokumentaci k dějinám ostr.
průmyslu, hmotné sbírkové předměty, mo-
dely výrobních zařízení ap. Část těchto sbírek
r. 1945 evakuoval před příchodem fronty. Sám
utekl do amer. okupační zóny Německa a usa-
dil se ve Wedtlenstedtu u Braunschweigu. Ač
neměl hist. erudici, patřil k velmi pracovi-
tým badatelům a vlastivědným pracovníkům.
Vedle zmíněných dějin VŽ je autorem řady
studií z dějin ostr. průmyslu (Die Entdeckung
der Steinkohle zu Schlesisch Ostrau, 1927;
F. X. Riepl, 1932), vydal německy obsáhlé dě-
jiny Moravské Ostravy (Geschichte der Stadt
Mährisch Ostrau, 1932) a je autorem několika
prací o podnikatelích a technicích působících
v revíru. Napsal také knížku o dějinách ostr.
Židů (Juden in Ostrau, 1939). Jeho díla se opí-
rají o dobrou znalost pramenů nejen z ostr., ale
i opavských, brněnských a vídeňských archivů.
Jsou nesena něm. nacionální ideologií, přece-
ňují podíl něm. živlu v procesu → industria-
lizace regionu a vyznačují se nesmiřitelným
antisemitismem.
Lit.: BSSSM 6; R. D. 50 Jahre, in: Nordmährerland
1942; Suldovský, A. a kol.: 50 let Archivu města Ostravy,
in: Ostrava 6, 1973.
DRAŠAR, Antonín, divadelní ředitel, * 8. 3.
1880 Studénka (Nová Paka, Jičín), † 16. 12.
1939 Praha.
V l. 1916–19 řídil soubor Antoše Josefa
Frýdy v → divadle v Národním domě v Mo-
ravské Ostravě. Založil stálý baletní soubor
DRECHSLER
(1916), angažoval kapelníka → E. Bastla
(1916) a zval do Ostravy k hostování osob-
nosti soudobého divadla a hudby (Marja Bo-
gucká, Emil Burian, Karel Burian, Richard
a L. Kublovi, Kristina Morfová, → E. Vojan,
Karel Hašler, Marie Zieglerová ad.). Neuspěl
v konkurzu na místo ředitele → NDM (1919).
Byl ředitelem Českého divadla v Olomouci
(1921–31) a SND v Bratislavě (1931–38).
Lit.: Štefanides, J.: České divadlo v Moravské Ostravě
1908–1919, Olomouc 2000. JŠt
DRÁŽĎANSKÝ MÍR, mírová smlouva ukonču-
jící druhou slezskou válku (1745).
V této válce Rakousko s pomocí aliančních
spojenců Saska, Anglie a Nizozemska (trak-
tát varšavský z 8. 1. 1745) i s podporou Ruska
a Polska usilovalo o revizi výsledků první →
slez. války. Byl uzavřen po voj. neúspěších
spojenců 25. 12. 1745 v Drážďanech mezi
Pruskem a Saskem, k dohodě se připojilo
také Rakousko. Uzavřel válku ve stř. Ev-
ropě a znamenal zachování výsledků vrati-
slavského míru (→ vratislavská konvence).
Fridrich II. se zavázal uznat jako kurfiřt
Františka I. císařem, oba státy si garantovaly
také říšská území.
Lit.: Skřivan, A. – Drška, V. – Stellner, F.: Kapitoly z dě-
jin mezinárodních vztahů 1648–1914, Praha 1994; Tapié,
V.: Marie Terezie a Evropa, Praha 1999; Mitford, N.:
Fridrich Veliký, Ostrava 2000. LD
DRECHSLER, Angela, historička, * 9. 11. 1883
Světlá Hora (Bruntál), † 21. 5. 1961 Bischofs-
mais (Německo).
V l. 1905–40 působila jako učitelka hudby
v Olomouci. Brzy začala se zkoumáním
historie své rodiny a zabývala se pak také
dějinami okr. Frývaldov (dnes → Jeseník).
Zajímala se především o historii sídlišť
a otázku, zda je v oblasti Jeseníků stálá kon-
MM tinuita osídlování, nebo jestli zde vesnice
a města vznikla teprve v průběhu něm. vých.
kolonizace ve 13. stol. Studiem v archivech
ve Vratislavi a → Opavě se pokoušela na zá-
kladě jednotlivých forem niv rozlišit rozdílná
vesnická zařízení. Výsledky své práce zve-
řejnila 1928 ve dvou svazcích Altvaterland.
Urkundenregesten und zusammenfassende
225
DRHA
DRECHSLER
Gedanken über die Dorf verhältnisse im
Neisser Fürstentum, österreichischer Anteil,
heute Bezirk Freiwaldau, Schlesien. O této
problematice psala články také do hist. vra-
tislavských a vídeňských ročenek. Po vysíd-
lení v r. 1946 žila v Bischofsmais. Její další
práce o historii sídlišť, ve kterých přepraco-
vala a doplnila podle nejnovějších poznatků
své st. dílo, vyšly jako Altvaterland III rok
po její smrti. Její názory však byly zpochyb-
něny historiky → R. Zuberem a J. Horákem.
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlan-
des, Wolfratshausen 1964; kol.: Freudenthal und seine
Kreisgemeinden, Esslingen 1990; Martinek, L.: Litera-
tura německého a českého jazyka na (stávajícím) okrese
Bruntál, in: Literatura v českém a polském Slezsku,
Opava – Cieszyn 1996. LM
DRHA , Josef, malíř, autodidakt, * 3. 3. 1912
Ostrava, † 22. 12. 2009 Ostrava.
Malíř krajin a zátiší v syntetickém real. ná-
zoru. Zejm. během 50. l. se věnoval figura-
tivní malbě, zvl. s prac. náměty (hutníci ap.).
Tvořil také nástěnnou malbu pro círk. objekty
(kostely v Bělotíně, Svinově, Dětmarovicích
aj.). Během 60. l. dospěl k monumentalizaci
krajiny (hl. Pobeskydí), někdy s expresivní
zkratkou. Vystavoval v → GVUO (1962,
1992). R. 1952 mu byla udělena Cena města →
Ostravy. Byl členem → TS Život. Jeho obrazy
jsou v majetku NG, GVUO a Východočeské
galerie v Pardubicích.
Lit.: Ejč, P. (vl. Holý, P.): katalog k výstavě v Galerii
Dílo Havířov, 1978.
Obr.: V167. PH
DRKAL , Stanislav, archivář, historik, * 26. 12.
1919 Brno, † 21. 11. 1989 Praha.
Po maturitě v Brně (1939) obory dějepis
a zeměpis na FF MU, po uzavření čes. vy-
sokých škol studia dokončil až r. 1947
a v r. 1949 završil získáním PhDr. Od 1. 4.
1949 až do odchodu do důchodu v r. 1981 pů-
sobil v → ZAO. Jako specialista na archivní
fondy slez. zem. správy a samosprávy, kata-
strů a báňských úřadů měl zásluhu na jejich
zpřístupnění a na přípravě inventářů, zčásti
publikovaných tiskem. Podílel se na vydání
edice Karolínský katastr slezský. Publikoval
226
DROBKOVÁ
studie se zaměřením na hosp. a soc. proble-
matiku Slezska a severových. Moravy, zejm.
na poč. dolování (→ hornictví).
Lit.: BSSSM 2; Roubic, A. – Müller, K.: Za S. D., ČSM
39, 1990; Indra, B.: Zemřel archivář PhDr. S. D., AČ 40,
1990. LD
DRLÍK, Romuald, spisovatel, publicista, tech-
nik, * 21. 3. 1902 Ostrava, † 12. 12. 1977
Stará Bělá (Ostrava-město).
Jako odborník ve stavebnictví se věno-
val problematice rekultivace ostr. krajiny
poznamenané těžbou uhlí a prům. výrobou.
Vedle této činnosti soustředil pozornost k lit.
tvorbě, tiskl prózy, fejetony a články o lite-
ratuře, spolupracoval s rozhlasem (→ ČRO).
Je autorem románu Poslední barabové (1947),
v němž vypravuje o životě dělníků na stav-
bách železnic, členitou kompozici románu za-
ložil na kresbě osobitých charakterů i jejich
pohnutých osudů.
Lit.: Rusinský, M.: OKultM, 1978, č. 2. JS
DROBIŠ, Dominik, vlastivědný pracovník, pe-
dagog, * 3. 8. 1903 Frýdek (Frýdek-Místek),
† 20. 6. 1983 Frýdek-Místek.
Po absolvování uč. ústavu ve Slezské → Os-
travě zahájil uč. činnost ve Starém Městě u →
Frýdku, později působil jako školní inspektor
a po osvobození byl pracovníkem odboru
školství KNV v Ostravě. V l. 1966–81 pra-
coval v → SOkA Frýdek-Místek. Rozsáhlá
byla jeho veř. angažovanost, zejm. v Sokole
a hasičském hnutí (cvičitel, vzdělavatel, kro-
nikář ad.). Problematice školství a hasič-
ského hnutí na Frýdecku je věnována také
většina jeho čas. příspěvků, hl. ve vlastivěd-
ném zpravodaji T a ve Studiích o T. Připravil
příručku Přehled správního vývoje okresu
Frýdek-Místek (1976) i knížku vzpomínek
…a všechny pozdravuj (1974).
Lit.: BSSSM NŘ 4 (16); Matějová, A.: K nedoži-
tým osmdesátým narozeninám D. D., T 26, 1983, č. 4;
Adamec, T.: Zesmutněl mi obzor. O životě a díle D. D.,
Frýdek-Místek 2004. LD
DROBKOVÁ , Drahomíra, operní a koncert ní
zpěvačka, * 29. 2. 1935 Čáslav (Kutná Hora).
DROZD
DROBKOVÁ
Sólový zpěv studovala na brněnské konzer-
vatoři. Byla sólistkou opery v Banské Bys-
trici. 1966–83 působila jako sólistka ostr.
opery (→ NDM), kde nastudovala více než
30 rolí. Vynikla v čes. i evr. repertoáru (v dí-
lech Richarda Strausse, Giuseppe Verdiho,
Modesta Petroviče Musorgského ad.). Věno-
vala se také koncertní činnosti (zvl. s → Ja-
náčkovou filharmonií Ostrava). 1983 se stala
sólistkou ND.
Lit.: HKO. JM
DROZD, Jan, spisovatel, rozhlasový publi-
cista, * 27. 1. 1914 Bordovice (Nový Jičín),
† 15. 8. 2005 Třinec (Frýdek-Místek).
Narodil se v zemědělské rodině, mládí prožil
na vých. Slovensku. Měšťanskou školu vy-
chodil v Užhorodě, maturoval na uč. ústavu
v Mukačevě (1933). Vyučoval na obecné škole
v Kušnici na Podkarpatské Rusi. Povinná voj.
služba se mu v důsledku mobilizace pro-
dloužila a po záboru již. Slovenska v r. 1939
odešel na Moravu, učil ve Valašském Me-
ziříčí, Zubří a v → Bohumíně. V l. 1950–57
studoval externě češtinu a dějepis na FF UP.
Po mnoholeté spolupráci s ostr. rozhlasem (→
ČRO) zde v r. 1954 nastoupil a působil jako
ved. → redakce literárně-dram. Byl autorem
rozhl. pásem, fejetonů a povídek (cyklus Ho-
vory pod hladinou) a rozhl. her. V r. 1970
byl z polit. důvodů propuštěn, nesměl ve-
řejně publikovat, byla rozmetána sazba jeho
románu Člověk pro jeden život. Nicméně
spolupráce s rozhlasem tajně pokračovala
a některá pásma a dramatizace pohádek byla
uváděna pod krycími jmény. Zmíněný román
byl ještě v r. 1968 čten na pokračování v roz-
hlase. V Curychu však vyšel se změněným
názvem Emauzy (1979), autor vystupoval
pod pseud. Jan Pastor. V l. 1970–74 byl zá-
vozníkem Pozemních staveb v → Ostravě,
následně až do odchodu do důchodu učil
na ZŠ v Raškovicích. Do veř. života se vrátil
až po r. 1989, v červnu 1990 byl rehabilito-
ván v ostr. rozhlase. V jeho prozaickém díle
se uplatnil silný autobiogr. prvek a snaha vy-
povědět o lidských osudech v čase dram. hist.
227
DRUŽSTEVNICTVÍ
proměn. V románové prvotině Sedláci z Vel-
kého dvora (1947) čerpal z důvěrné znalosti
poměrů v maďarsko-slov. pohraničí ve 30. l.,
v dalším románu Dlouhá noc (1961) uplatnil
své zkušenosti z Podkarpatské Rusi. Do to-
hoto prostředí zasadil také prózu pro mládež
Švestkový dvůr (1966). Průběžně v rozpětí
20 l. psal baladicky laděné milostné příběhy,
které se pohybují mezi povídkou a novelou.
Vyšly až v r. 1990 s názvem Smutek z milo-
vání a souvisejí s později vydaným souborem
Smutek na hraně – Život na hraně (2006).
Román Člověk pro jeden život (1991) kriticky
reflektuje poválečnou dobu na Jesenicku.
Situaci na Ostravsku po r. 1968 a za tzv.
normalizace postihuje próza Pohřbívání ži-
vých (1993), která nepostrádá dokumentární
prvky a reportážní postupy. Pro mládež na-
psal příběh o protifaš. odboji Odvážný boj
(1954), který byl r. 1963 přepracován pod
názvem Po nebezpečných stopách. Knižně
vydal úvahu Autoři Slezských písní (2003),
ve svých závěrech velmi subjektivně moti-
vovanou, ve které oživil diskuzi o autorství
textů → P. Bezruče. D. nevylučuje možnost,
že na slavné básnické sbírce měl podíl i dávný
Bezručův přítel Oldřich Boleslav Petr, jeho
argumenty však nejsou dostatečně vědecky
podložené.
Lit.: Svoboda, J.: Dílo zúročené časem, LD, 7. 9. 1991;
Urbanec, J.: Spisovatel J. D., VL 20, 1994, č. 2; Šajtar,
D.: K dílu spisovatele J. D., Alternativa nova 1995, č. 2;
Smolka, Z.: Jak udělat z básníka zloděje cizích veršů,
Tvar, 2004, č. 3; Knězek, L.: Pouť za pravdou života,
Frenštát pod Radhoštěm 2006; Urbanec, J.: Bezručovské
omyly a mystifikace J. D., in: Kontexty literární vědy III,
Brno 2012. JS + MŠť + SU
DRUŽSTEVNICTVÍ, hnutí, jež mělo poskyt nout
ekonomické výhody drobným podnikate-
lům (rolníkům, živnostníkům) nebo spotře-
bitelům na základě sdružení materiálních
a finančních prostředků členů družstev.
Rozhodující roli v družstvech měly jejich sa-
mosprávné orgány (členská schůze a volená
představenstva). Družstva téhož typu si vy-
tvářela svazy (ústředí). D. je od poloviny
19. stol. celoevr. jevem, charakteristickým
pro rozvoj industriální společnosti. Základem
DRUŽSTEVNICTVÍ
jeho legislativy v habsburské monarchii byl
zákon o výdělkových a hosp. společenstvech
z r. 1873. K jejich masovému rozvoji ve sle-
dovaném regionu došlo se zpožděním oproti
Čechám a stř. a již. Moravě a pod určitým
vlivem místních poměrů. Většinou byla za-
kládána na národnostním principu, takže
v některých obcích existovala 2–3 družstva
téhož zaměření vedle sebe. Družstva lze
členit na úvěrní (→ peněžnictví) a neúvěrní.
Mezi druhými významem a počtem vynikají
spotřebitelská, živnostenská a zemědělská.
Mezi spotřebitelskými převažují spotřební
(konzumní, potravní). Vznikala (z potřeby
vymanit občanstvo ze závislosti na nákupu
domácích potřeb v nejbližších obchodech
i dělnictvo ze závislosti na nákupu v závod-
ních konzumech) od konce 60. l. 19. stol.
(r. 1869 byl zal. něm. konzumní spolek Ein-
tracht v → Opavě, r. 1870 konzum ve →
Frenštátě pod Radhoštěm, 1877 v → Odrách,
1880 v → Novém Jičíně), ve větší míře však
až od poč. 20. stol. (r. 1907 jich bylo jen v čes.
Slezsku 72, r. 1920 již 96). Zpoč. byla úzce
vázána na soc. dem. stranu, později i na další
levicové polit. strany a rychle se centralizo-
vala do velkých útvarů. Např. pol. Ústřední
potravní spolek pro Slezsko v Lazích u →
Orlové (1905–39) měl v r. 1931 více než 17 tis.
členů a 117 prodejen. Význ. byla činnost
konzumního družstva Budoucnost v Morav-
ské → Ostravě, zal. r. 1919; v r. 1947 mělo
více než 100 tis. členů, 520 prodejen a řadu
výrobních závodů a obvodních skladů. Vzni-
kaly i drobné a středně velké družstevní
výrobny, např. ve → Fulneku byla r. 1921 zří-
zena družstevní mlékárna a r. 1926 pekárna.
Ve Starojické Lhotě bylo v r. 1896 založeno
první mlékařské družstvo na Moravě, které
však brzy zaniklo. Specialitou → Kravař-
ska byla družstva pro chov plemenného do-
bytka. V l. 1948–89 tvořila Budoucnost síť
prodejních družstevních organizací spolu
s družstvy Jednota v jednotlivých správních
okr. – Ke spotřebitelským družstvům se po-
čítají dále i stavební a bytová družstva, jež
se na Opavsku vyskytovala snad již od 70. l.
228
DRUŽSTEVNICTVÍ
19. stol. V → OKR byla zakládána těsně před
první svět. válkou a jejich rozmach v regionu
nastal ve 20. l. (1923 jich bylo jen v čes. Slez-
sku celkem 69). Po desetiletích útlumu pře-
vzala jejich funkci od 50. l. státem dotovaná
lid. bytová družstva. Postupně se integrovala
do velkých celků, finančně je podporovaly
také n. p., které poskytovaly byty svým za-
městnancům. Pouze malá část družstevních
domů vznikala svépomocnou výstavbou. –
Živnostenská družstva lze podle členské
struktury dělit na družstva samostatných ob-
chodníků a živnostníků a na družstva, jejichž
členstvo nevlastnilo živnosti. Podle zaměření
šlo od poč. 20. stol. zejm. o družstva nákupní,
výrobní a skladištní. V r. 1923 jich bylo
jen v čes. Slezsku celkem 17. V menší míře
se vyskytovala i družstva tiskařská, nakla-
datelská aj. Po r. 1948 je vystřídala výrobní
družstva, např. Slezanka v Opavě. – K nejst.
zem. družstvům v regionu patřila družstva
lihovarská (od 70. l. 19. stol.); v r. 1924 bylo
v čes. Slezsku 19 družstevních lihovarů.
Mlékařských družstev zde bylo v r. 1913 18,
ale později většinou degenerovaly na pouhé
sběrny mléka pro velké mlékárny, též pro
družstevní Centrální mlékárnu, zal. v Mo-
ravské Ostravě r. 1922. Patří sem i družstva
pěstitelská (též semenářská), dobytkářská,
pastevní, strojní (k společnému zaopatřování
a údržbě zem. strojů), elektrárenská, hosp.
a pachtovní (k společnému obdělávání, resp.
pronajímání velkostatkářské půdy získané
za pozemkové reformy) i méně význ. škro-
bařská, skladištní, mlýnská aj. Po r. 1945
přetrvávala tradice zejm. strojních družstev.
Od r. 1949 v procesu tzv. kolektivizace vzni-
kala jednotná zemědělská družstva, jež byla
dlouhodobě úspěšnější jen v úrodnějších ob-
lastech Opavska a Bílovecka. V nově osidlo-
vaném pohraničí musela být často včleňována
do stát. statků, i když v těchto oblastech,
zejm. na Vítkovsku, probíhala kolektivizace
snadněji. Rozvoj družstev na → Hlučínsku
byl pomalý i vzhledem ke komplikacím s ne-
dořešenou nár. očistou. V → OKR a jeho
bezprostředním okolí bylo zajištění jejich
DRŽKOVIC
DRUŽSTEVNICTVÍ DŘEVJANÁ

rozvoje pro polit. funkcionáře zvl. obtížným DRŽKOVIC, Valentin, malíř, * 10. 11. 1888
problémem vzhledem k nezájmu početné Velká Polom (Opava), † 27. 10. 1969 Opava.
vrstvy tzv. kovorolníků (horníků a dělníků V l. 1907–09 studoval teologii v Olomouci,
v těžkém průmyslu vlast nících zároveň malá později na akademii ve Vídni (učitelé Rudolf
zemědělská hospodářství) a k všeob. nedo- Jettmar, Ferdinand Schmutzer, J. Schmidt),
statku prac. sil přitahovaných blízkými prům. na Badische Landeskunstschule v Karlsruhe
velkozávody. V r. 1960 byla proto v tzv. tě- (učitel Hans Adolf Bühler), v Berlíně a Paříži
šínském Slezsku ještě asi polovina země- (v l. 1925–26 a 1930–32). Po návratu zůstal
dělské půdy v soukromých rukou. – Reg. v rodném kraji. Ve 20. l. vznikly v kontextu
ústředí družstev (včetně úvěrních) předsta- soc. umění velkoformátové syntetizující
vovaly před r. 1938/39 v čes. Slezsku hosp. obrazy Myčka, Sběračka brambor, Děti
společnosti. Něm. hosp. společnost vznikla se psem ad. V obraze Dělníci na lavičce do-
v Opavě r. 1862, pol. v → Těšíně 1871, čes. spěl k tvarovému zjednodušení v sumárních
Ústřední hospodářská společnost byla zalo- objemech pojatých monochromně moderní
žena v Opavě až r. 1895. V r. 1937 zastupovala zkratkou. Později, už během druhého paříž-
207 družstev, patřilo k ní mj. Centrální hosp. ského pobytu, tuto moderní formu opustil
skladiště (zal. 1902 v Opavě) a síť jeho pobo- a vrátil se k tradičnější malbě v real. duchu
ček. Obdobná ústředí družstev severových. (v Paříži ještě obraz Haldařky). Ke konci ži-
Moravy sídlila v Brně. Po r. 1948 podléhala vota se pokusil o koloristickou cestu blízkou
nová výrobní, spotřební a zemědělská druž- barevně kontrastní malbě Ernsta Ludwiga
stva vl. krajským a celostát. svazům. – Ve st. Kirchnera nebo Karla Schmidt-Rottlufa. Vy-
době se d. vyvíjelo zdola a na základě plné stavoval v l. 1920 a 1925 na Wiener Sezession,
dobrovolnosti, v l. 1948–89 bylo budováno v r. 1926 v Société des Artistes independant
shora a v případě jednotných zemědělských (Paříž). Byl členem sdružení SVUM, →
družstev násilnými metodami. Po r. 1989 MSVU a v 60. l. → TS Život.
se pokusy o obnovu tradic např. v oblasti Lit.: Pacovský, E.: V. D., Opava 1928; Schenková, M.:
úvěrových družstev nezdařily. V zeměděl- V. D., Josef Šrámek, Ostrava 1979; Holý, P.: Malíř V. D.,
ství či bytovém družstevnictví došlo často jeho místo v českém umění 20. století a tzv. slezský fe-
nomén, in: Ostrava 18, 1997; Žárský, B.: Malíř slezské
k transformaci na společenství vlastníků. dědiny, Ostrava 2007.
V registru ekon. objektů Moravskoslezského Obr.: V (99, 103). PH
kraje bylo k 20. 3. 2001 evidováno jen 916
družstev, z toho v Ostravě 621 a v dalších DŘEVJANÁ, Anna, lidová zpěvačka, básnířka
býv. okr. 52 až 66. Ve venkovských obcích a vypravěčka, * 26. 5. 1905 Janovice (Frýdek-
i v některých centrech funguje dodnes pod -Místek), † 8. 4. 1984 Frýdek-Místek.
hlavičkou COOP někdejší spotřební družstvo Pochází z rodiny Veroniky Šnytové, lid. zpě-
Jednota. V r. 2012 mělo v kraji celkem 220 vačky a vypravěčky (→ vypravěči). Um. na-
provozoven. Velká zemědělská družstva zů- dáním byli obdařeni také její sourozenci →
stala v kraji pouze čtyři, bytových družstev B. Peterková a Karel Kozel. Získala jen zákl.
je v Ostravě sedm, v Opavě dvě, v ostatních vzdělání ve svém rodišti. Byla pamětnicí živé
městech kraje po jednom. janáčkovské tradice a folk. sběrů (→ folklor)
Lit.: Dělnické d. na Ostravsku, in: Velká Ostrava, Mo- prováděných nebo organizovaných přímo →
ravská Ostrava 1925; Kostřová, A.: D. na Ostravsku, in: L. Janáčkem. Její autorská píseň je bezpro-
Ostrava – město uhlí a železa, Moravská Ostrava 1947;
Smrčka, L. a kol.: Vývoj d. na území ČSFR, Praha 1992; středně ovlivňována celoživotním pobytem
Pavelčíková, N.: Likvidace středních vrstev na Opavsku v Janovicích u → Frýdku, tedy zejm. zboj-
po roce 1945, SlSb 95, 1997, č. 4; Osudy českosloven- nickou tradicí → Ondráše a Juráše. V r. 1949
ského d. ve 20. století, Uherské Hradiště 2002; Feier-
abend, L. K.: Zemědělské d. v Československu do r. 1952, se stala spoluzakladatelkou folk. souboru
Volary 2007. JP Ondráš, pro nějž skládala písně. Vydala

229
DŘÍZGA
DŘEVJANÁ
soubor vl. písní pod názvem To janovské
hradisko (1956), po stránce textové i nápě-
vové vyrůstající z lašsko-valaš. tradice → lid.
písně. Mnohé písně byly publikovány pouze
časopisecky. Hudbu k některým jejím textům
komponoval např. → K. Böhm a Albín Lehár.
Svá humorně laděná lid. vypravění (→ lid.
vypravěčství) v → nářečí slez. i vlastivědné
a národopisné práce publikovala v 60. a 70. l.
na stránkách časopisu → T. Zde také vyšla
část rozsáhlého rukopisu Moje vzpomínka
na stařenku (1980). Výbor lid. vyprávění byl
vydán v 5 svazcích pod názvem Janovické
klebety (2001–03).
Lit.: BSSSM 2; Marek, B.: A. D. k 70. narozeninám,
T 1975, č. 4; Malura, M.: A. D., in: Tradice pro dnešek,
Český Těšín 1987; Vlk, V.: Janovický slavík, Palkovice
1992. MMl + LP
DŘÍZGA , Eduard, hudební skladatel, * 15. 3.
1944 Bartovice (Ostrava-město).
Absolvoval (1958–62) ostr. (dnes → Janáčkovu)
konzervatoř jako žák klavíristy → J. Kysely.
1962–68 studoval kompozici u Václava Dobiáše
a Karla Janečka na Hudební fakultě Akademie
múzických umění v Praze, věnoval se i studiu
dirigování u Josefa Veselky, Bohumíra Lišky
ad. (absolvoval 1971). Po návratu do Ostravy
působil jako hud. režisér a red. ostr. rozhlasu
(→ ČRO), vyučoval také na ostr. konzerva-
toři. Krátce byl i externím učitelem umělecko-
-pedagogické katedry PF → OU. Skladatelsky
se D. uplatňuje především v oblasti komorní
a orch. hudby. Jeho osobitý kompoziční projev
vychází z čes. hud. tradice při současné do-
konalé znalosti skladatelských technik hudby
20. stol. Větší počet jeho komorních skladeb
byl oceněn v domácích skladatelských sou-
těžích (r. 1974 např. Milostné sonety pro zpěv
a klavír). Od r. 1998 do dnešních dnů rozšiřuje
monumentální písňový cyklus Láska a smrt.
Lit.: HKO; OHK; Čeští skladatelé současnosti, Praha
1985. JM
DŘÍZGOVÁ-JIRUŠOVÁ , Eva, operní a koncert ní
zpěvačka, * 22. 7. 1962 Boskovice (Blansko).
Po studiu na brněnské konzervatoři nastou-
pila (1982) angažmá v Olomouci. 1984
se stala sólistkou ostr. opery (→ NDM) a brzy
230
DUBIEL
byla – pro svůj přesvědčivý pěvecký i herecký
projev – oporou zdejšího ansámblu. Prosadila
se v operách Bedřicha Smetany, → L. Ja-
náčka, Petra Iljiče Čajkovského, Giacoma
Pucciniho. Mimořádné výkony podávala jako
Mélisanda v Debussyho opeře Pelléas a Méli-
sanda, za něž – stejně jako za ztvárnění role
Mimi z Pucciniho opery Bohéma – obdržela
1996 a 1998 cenu Thálie. S kladným ohlasem
jsou přijímána její pražská vystoupení (v ND,
ve Státní opeře Praha). Značným přínosem pro
ostr. hud. život jsou i její koncertní (komorní
i kantátová) vystoupení. JM
DUBIEL von LERACH (též LeRach), Josef, vý-
tvarník, spisovatel, básník, entomolog, * 8. 1.
1951 Michálkovice (Ostrava-město).
Syn pol. otce a něm. aristokratky (bar.). Ab-
solvoval ČVUT (1972). Studoval soukromě
malířství u Jana Orlíka, Vladimíra Gajduška
a K. Podešvy. V r. 1985 se přistěhoval do →
Žulové. Dříve pracoval jako starožitník, nyní
je na volné noze. R. 2004 se stal akad. ma-
lířem. Intenzivně se věnuje zdařilému naiv-
nímu malířství, zejm. svébytným variacím
na obrazy předních čes. i svět. malířů (Egona
Schiele, Vincenta van Gogha, Josefa Čapka
ad.), portréty hist. osobností (Kryštof Kolum-
bus, Josef II.), či reklamní plakáty (VII. slet
všesokolský v Praze 1926). S úspěchem se se-
tkaly jeho samostatné výstavy v USA. Jeho
práce lze nalézt např. v katalogu Rukověť
sběratele erotického umění (s. d., cca 2002). –
Literárně tematizoval rodinné vztahy v au-
tobiogr. próze Starožitníkova zpověď (2002),
vzpomínky a reflexe tvorby zase v knihách
Ženský jemnocit aneb Cesty k mému malo-
vání (2006) či Egon Schiele vně a mimo mne
(2008). Kniha Odsun Němců v dobytčáku
ze Žulové do Furth in Walde (2003) přibli-
žuje poválečný → odsun něm. obyv. Historií
a kulturou Jesenicka se zabývá i v dalších
titulech (Čas vzpomínek a humoru ve Slez-
sku, 2003; Děvky, děvčata a děvenky, 2003;
Jeseníky vyprávějí a vzpomínají, 2004 ad.).
Dojmy z Ameriky ztvárnil v knihách Do-
jmy k hrdosti, že jsem Čech (2005) či Hrozná
DUBROVSKÁ
DUBIEL
země a strašní lidé (2006). Své knížky do-
provází ilustracemi. Jeho třídílná ilustrovaná
Entomologie: 1. Brouci na Žulovsku (2003), 2.
Motýli na Žulovsku (2003), 3. Ostatní hmyz
na Žulovsku (2003), která je věnována dětem,
čerpá z jeho desetileté práce sběratele hmyzu.
Populárně naučnou formou je psán dvoudílný
lexikon Anomálie z míst pod Pradědem (2003,
2004). Vyjadřuje se i k vývoji čes. společnosti
(Lidi – demokracie je v prdeli, 2010).
Lit.: Andrle, P.: Kam až se dá dohlédnout ze slezské Žu-
lové, Čas, 2003, č. 4; Andrle, P.: Na slovíčko se spisova-
telem, básníkem a malířem ze Žulové J. D. von Le-Rach,
Čas, 2003, č. 9–10. OM
DUBROVSKÁ , Tereza (vl. jm. Terezie Ko-
seová-Mixová), básnířka, překladatelka,
* 13. 2. 1878 Slezská Ostrava (Ostrava-město),
† 8. 11. 1951 Nová Ves u Chotěboře (Havlíč-
kův Brod).
Pocházela z rodiny majitele uhelných dolů.
Její zájem o literaturu se doplňoval hrou
na klavír. Hodně cestovala (poznala Fran-
cii, Švýcarsko, Anglii, Španělsko i Ameriku
a jiné země). Za první svět. války se ve Fran-
cii zapojila do osvobozovacích bojů. Založila
Spolek pro strádající umělce, zakládala i veř.
knihovny na → Těšínsku. Jako básnířka
vyšla ze školy Jaroslava Vrchlického, její
verše se vyznačují lyrickou křehkostí a ná-
ladovostí se smyslem pro kultivovaný výraz.
Sbírka Když slunce zapadlo (1918) evokuje
nejen svět autorčina mládí, ale dává zaznít
pod vlivem válečných událostí i vlastenecké
tónině místy blízké → P. Bezručovi tam,
kde se inspiruje Slezskem. V další autorčině
tvorbě zesiluje subjektivní motivace, prová-
zená pocitem životního zklamání a nostalgie
(Penelopa, 1931; Večery v Bissone, 1933).
Lit.: Šajtar, D.: Básnířka T. D., Šenov u Ostravy 2001.
JS
DUDIČ, Karel, scénograf, malíř, grafik, šéf
výpravy, * 21. 8. 1918 Opava, † 22. 5. 1983
Opava.
Začal u firmy Baťa jako dělník, později praco-
val v reklamním oddělení a současně studoval
na Škole umění ve Zlíně u prof. Rudolfa Gaj-
doše a Vladimíra Hrocha (1938–42). Poté byl
231
DUDIČ
výtvarníkem ve Studiu kresleného filmu Zlín
(1943–44) a spolupracoval s místními ochot-
níky. Po válce se vrátil do → Opavy. Navrho-
val plakáty, nálepky a grafické listy zaměřené
na celostát. akci pro pomoc postiženému Slez-
sku. Byl autorem řady propagačních materiálů
(plakáty, odznaky např. pro Matiční den nebo
tábor lidu na → Ostré hůrce) a věnoval se také
knižní grafice (Naše země, náš lid). S opav-
ským Slezským národním divadlem (→ Slez-
ské divadlo v Opavě) začal spolupracovat
externě (1947), 1948–73 byl šéfem výpravy
a následujících 10 l. (do r. 1983) zde působil
jako výtvarník. Spolupracoval s režiséry →
O. Linhartem (Karel Čapek: R.U.R., 1947), →
V. Hamšíkem, Emilem F. Vokálkem, → T. Bo-
kem, → M. Horanským, Bedřichem Kramosi-
lem (Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky,
1958; Pavel Iljič Čajkovskij: Piková dáma,
1959) aj. Byl oceněn v Divadelní žatvě (1949,
1952, 1955). Jeho tvorba se v průběhu let mě-
nila od srozumitelných, popisně real. scén
z poč. 50. l. (Nikolaj Andrejevič Rimskij-
-Korsakov: Zlatý kohoutek, 1952; Ferenc Er-
kel: Bánk Bán, 1955), přes výtv. ornament
(Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, 1954)
a symboliku (Émile Verhaeren: Filip II., 1957);
následovaly scény s prvky monumentality, ba-
revnosti, dekorativnosti, lid. motivů, ale také
volného prostoru pro herecký projev (Bedřich
Smetana: Čertova stěna, 1960; Zdeněk Fibich:
Nevěsta messinská, 1960). V polovině 70. l.
na scéně dominovala velkoryse řešená pozadí,
často spojená se symbolem nebo významo-
vým detailem (Henrik Ibsen: Peer Gynt, 1965;
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Juan, 1966).
Později nechal i nadále působit prostor v kon-
trastu s náznakem nebo drobnými tvary, orna-
mentálními prvky či pestrým laděním barev.
Vytvořil necelé tři stovky inscenací, pro které
navrhoval většinou scény. Mimo domácí
scénu hostoval v divadlech v → Ostravě, Olo-
mouci, Šumperku, Českém → Těšíně, Plzni,
Liberci, Bratislavě a v Görlitz (Německo). Vy-
stavoval na samostatných i na všech větších
souborných výstavách čs. scénografů.
DUCH ČASU
DUDIČ
Lit.: BSSSM 5; Marešová, S.: K. D., Praha 1977; Pracná,
S.: K. D. (1918–1983), scénograf Opavského divadla, VL
24, 1998. SP
DUCH ČASU, resp. MEZINÁRODNÍ DUCH
ČASU, MORAVSKOSLEZSKÝ DUCH ČASU, so-
ciálně demokratické periodikum, 1899–1938.
Vycházel nejprve ve Vítkovicích (1899–1901),
potom v Moravské → Ostravě, zprvu dvakrát
měsíčně, od r. 1900 jednou týdně pod názvem
Mezinárodní duch času, v l. 1900–02 jako
Moravskoslezský duch času, od r. 1918 jako
deník. Jeho existenci ukončily mnichovské
události v r. 1938. Zodpovědnými red. byli Jan
Prokeš (1902, 1912, 1919), J. Hájek (1902), An-
tonín Smetana (1902), Otto Metoděj Štěpánek
(1918, 1933–38), Tomáš Pavlica (1918), Franti-
šek Čepek (1919–28), Josef Sýkora (1928–33).
Ke spolupracovníkům listu patřili Jan Donát-
-Pelhřimovský, V. Hoffner, B. Veselá, E. J. Po-
pov, O. Krupička, → B. Čurda-Lipovský,
J. Pergl, → J. Filgas, Alois Červenka, Rudolf
Bechyně ad. Soc. dem. list věnovaný dělnic-
tvu měl antiklerikální a protiaristokratické
zaměření. Kromě zahr. a domácích zpráv
se zabýval zvl. soc. a polit. otázkami. V ob-
sahu najdeme domácí i zahr. zprávy a rubriky
Sociální hlídka, Zprávy z místa a okolí, Ze zá-
vodů a továren, Slezský obzor, Různé zprávy,
Spolkové zprávy a Literatura. Po vzniku ČSR
přibyly rubriky Z kraje, Družstevnictví, Tě-
šínský koutek aj. List pozvolna ztrácel svůj
jasně polit. a ideol. charakter, kolem r. 1935
bylo mnoho místa věnováno programům
kin a divadel, v nedělní příloze se objevily
články o módě a turistice. Rostoucí ohrožení
ČSR vedlo noviny ve snaze sestavit jednot-
nou nár. frontu proti nacismu ke zmírnění
antiklerikalismu a antikomunismu.
Lit.: NČR 2; Adamus, A.: Dějiny novinářství na Ostrav-
sku v přehledu, Věstník archivu a musea ostravského
kraje 2, 1935; Jiřík, K. a kol.: Městský archív v Ostravě.
Průvodce po fondech a sbírkách, Ostrava 1967; Kubíček,
J.: Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slez-
sku v letech 1918–1945, Brno 1989; Przybylová, B. –
Šerka, J.: Charakteristika hlavních ostravských deníků
1918–1938, in: Ostrava 20, 2001. HŠ
DUCHOSLAV, Zdeněk, klavírista a hudební
pedagog, * 3. 10. 1929 Brno.
232
DŮL MICHAL
Absolvoval brněnskou konzervatoř (ve třídě
Františka Schäfra), následně JAMU, kde byl
žákem Ludvíka Kundery. Již od poč. um.
dráhy se intenzivně věnoval klavírnímu dílu
→ L. Janáčka, jehož byl – na domácích i zahr.
pódiích – přesvědčivým interpretem. V kla-
vírním duu se svou manželkou → V. Čáno-
vou přispěl k obohacení ostr. koncertního
života. Pedagogickou dráhu zahájil na kon-
zervatoři v Kroměříži. V l. 1959–92 působil
na Státní (dnes → Janáčkově) konzer vatoři
v → Ostravě.
Lit.: HKO. JM
DŮL MICHAL , instalovaný objekt Národního
památkového ústavu s expozicí vývoje těž-
kého strojírenství na Ostravsku a technické
architektury.
Po ukončení provozu na dole v l. 1993–94
zřídilo Ministerstvo kultury ČR v jeho pro-
storách Průmyslové muzeum v Ostravě.
Techn. a stavebně autenticky (od přestavby
dokončené v r. 1915) dochovaný důlní areál
poskytuje příležitost seznámit se s provozem
dolu, funkcí těžařských strojů a povinnostmi
při jejich obsluze. Posky tuje iluzi posledního
prac. dne na dole. Je možno zhlédnout stro-
jovnu, kam byl přístup ostatnímu personálu
kromě strojníků z bezpečnostních důvodů
přísně zakázán. D. M. byl zal. ve stát. režii,
ale r. 1856 jej odkoupila společnost → Sever ní
dráhy Ferdinandovy. Koncentraci těžby v je-
jích závodech doprovázelo zavádění elektric-
kého pohonu, který vystřídal st. parní stroje.
V expozici je jedinečný soubor dochovaných
elektrických těžních strojů a kompresorů
z období poč. elektrifikace. Význ. stavební
rekonstrukce Dolu Michal byly provedeny
v l. 1913–15 podle techn. a stavebního pro-
jektu arch. → F. Fialy (žáka zakladatele ví-
deňské moderní prům. architektury Otto
Wagnera). Ve vlastnictví Společnosti Se-
verní dráhy zůstal D. M. až do znárodnění
v r. 1945. Od r. 1946 nesl důl název Petr Cingr.
Po ukončení provozu byla podpovrchová část
dolu z techn. a bezpečnostních důvodů zasy-
pána. – V r. 1999 se objekt dostal do správy
DŮMMICHAL
DŮL KULTURY
→ NPÚ Ostrava coby instalovaný objekt, po-
skytující též prostory k sezónním výstavám.
Jako význ. techn. památka → OKR byl Důl
Michal 14. 4. 2000 prohlášen NKP.
Lit.: Matěj, M. – Klát, J.: Národní kulturní památka
D. M./Petr Cingr v Ostravě, Ostrava 2006; Kučová,
V. – Matěj, M.: Industriální soubory v Ostravě vybrané
k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví
UNESCO, Ostrava 2007; Matěj, M. – Klát, J. – Korbelá-
řová, I.: Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru,
Ostrava 2009.
Obr.: M235.
DŮM KULTURY MĚSTA OSTRAVY → Divadelní
budovy a sály
DŮM KULTURY VÍTKOVIC V OSTRAVĚ → Di-
vadelní budovy a sály
DŮM UMĚNÍ V OPAVĚ
D. u. je místem svého působiště i aktivitami
jednou z nejpozoruhodnějších kult. institucí
opavského Slezska. Nachází se v areálu býv.
dominikánského kláštera s kostelem sv. Vác-
lava. Pův. areál vznikl na konci 13. stol., fun-
dován opavským vévodou Mikulášem (→
Přemyslovci opavští), klášterní kostel byl vy-
svěcen ve 30. l. 14. stol. Procházel slohovými
proměnami, zejm. barok. ve 30. l. 18. stol.
Během velkého opavského požáru r. 1758 byl
zdevastován a za Josefa II. jako sakrální objekt
zrušen. Poté se stal voj. skladištěm a během
19. stol. byl okleštěn dalšími likvidačními zá-
sahy. Těsně před první svět. válkou proběhly
první záchranné práce na barok. klenebních
malbách. Rekonstrukce a modernistická pře-
stavba areálu proběhla v l. 1967–74 (podle
projektu Leopolda Plavce), kdy byly zbytky
kláštera využity jako prostory pro nově zří-
zený D. u. Pův. rezidua byla doplněna až tech-
nicistními dostavbami (zejm. průčelí a členící
prvky), v nichž se uplatnil pohledový beton
a skleněné plochy. V l. 2005–06 byl podle
projektu Miroslava Hulce a Daniela Špičky
upraven interiér, v němž byly vizuálně zdů-
razněny výtv. stopy předchozích hist. epoch,
byť v torzální podobě. Titíž autoři projekto-
vali úpravu vstupu do komplexu v duchu mi-
nimalismu s betonovou kulisou, skloubenou
s hist. konstrukcemi i přestavbami z 20. stol.
DŮM UMĚNÍ V OSTRAVĚ
(provedeno v l. 2010–11). – Od r. 1974 je ob-
jekt využíván jako D. u., v období ČSSR
se v něm konaly výstavy umění, odpovída-
jící dobovým požadavkům. Výstavní aktivity
se proměnily s přelomem 80. a 90. l. 20. stol.,
kdy se D. u. stal prostorem pro prezentaci
do té doby potlačovaných aktuálních proudů,
spadajících mj. do sféry alternativního vi-
zuálního projevu. Na konci 90. l. se D. u.
JG
dostal pod správu o. s. Bludný kámen; roz-
vinula se výstavní činnost hl. v netradičních
polohách vizuálních projevů, performancí
a dalších experimentů, které jsou spojovány
s hudbou, divadlem, příp. v nich participuje
i publikum. Výstavní projekty se prolínají
s přednáškovou činností nebo akcemi v te-
rénu města, v nichž se laické veřejnosti při-
bližují um. a stavební památky. O výstavní
provoz D. u. se v současnosti stará Opavská
kulturní organizace (OKO). MŠť
DŮM UMĚNÍ V OSTRAVĚ, spolek a budova
Galerie výtvarného umění v Ostravě.
Potřeba um. stánku pro pořádání výstav byla
v → Ostravě cílevědomě vyjádřena založe-
ním „Spolku pro vystavění a udržování vý-
stavního pavilónu v Moravské Ostravě“ při
→ Kulturní radě pro širší Ostravsko r. 1923.
O r. později byl pův. název organizace zjed-
nodušen na Spolek Dům umění a současně
byla uzavřena arch. soutěž a vybráni pro-
jektanti František Fiala a Vladimír Wallenfels.
Podle jejich projektu byl funkcionalistický
D. u. vybudován a otevřen 13. 5. 1926. Ve své
době se řadil k moderně chápaným evr. vý-
stavním prostorám; technicky splňoval ná-
roky na optimální osvětlení sálů průchodem
přirozeného světla stropní prosklenou plo-
chou. Rovněž vnější plášť budovy akcepto-
val soudobé trendy evr. moderny – žáci Jana
Kotěry a Josefa Gočára uplatnili výtv. čle-
nění ploch prostřednictvím kontrastů omítky
a režné cihly. V prostorách D. u. byla otevřena
Jurečkova galerie z odkazu sbírky ostr. sta-
vitele → F. Jurečka, která se stala základem
dnešního fondu → GVUO. Výbor spolku D. u.
byl složen z význ. osobností intelektuálních,
233
DUŠAUMĚNÍ V OSTRAVĚ
DŮM
podnikatelských a fin. kruhů. Rozhodujícím
organizačním činitelem spolku byl jeho vý-
konný tajemník Alois Sprušil. Výbor řídil
činnost spolku až do jeho zrušení po r. 1948,
kdy D. u. převzal stát. Spolek spolupracoval
s význ. um. spolky čes. (SVU Mánes, Umě-
lecká beseda, SVU v Brně, → MSVU, →
VUMO ap.) i něm. (→ Kunstring, → Vereini-
gung bildender Künstler Schlesiens, Scholle),
v přednáškovém sále pořádal přednášky (např.
→ V. Martínka) i jiné kult. akce (např. scén.
realizace → Klubu přátel moderní kultury).
Lit.: 10 let Domu umění v Ostravě, Moravská Ostrava
1936; Hýl, V. (ed.): Almanach Moravskoslezského sdru-
žení výtvarných umělců v Moravské Ostravě, Ostrava
1938; Jůza, V: České malířství 19. století. Sbírky Seve-
romoravské galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava
1988; Beránek, P. a kol.: 70 let Domu umění v Ostravě
1926–1996, Ostrava 1996; Jůza, J.: Jurečkova obrazárna.
Počátky galerijní činnosti v Ostravě, Ostrava 2006.
Obr.: M (181, 199). MŠť
DUŠA , Ferdiš, grafik a malíř, autodidakt, * 13. 1.
1888 Frýdlant nad Ostravicí (Frýdek-Místek),
† 1. 12. 1958 Frýdlant nad Ostravicí.
Před první svět. válkou spolupracoval jako
keramik s manufakturou bratří → A. a →
B. Jaroňků, pak krátce samostatně v Kun-
čicích pod Ondřejníkem. Snažil se navázat
na tradici „tovaryšských vandrů“ – putoval
pěšky po Moravě, Čechách, Rakousku a Itá-
lii. R. 1914 vystavoval s → Kolibou ve →
Frenštátě pod Radhoštěm a jejím členem
se stal r. 1919. Pro spory s ideologem spolku
→ F. Tučným Kolibu r. 1922 opustil. Poz-
ději byl členem SČUG Hollar, s nímž také
vystavoval. Přestěhoval se do Prahy, kde žil
a tvořil. Před koncem života se vrátil do →
Frýdlantu nad Ostravicí. Proslul už poč. 20. l.
svými dřevorytovými cykly Chudí a poní-
žení (1920), Těšínsko (1920), Smutná země
(1921), Peklo práce (1922). Několik grafic-
kých cyklů věnoval Slovensku (Dolu Váhom,
1927; Tatry, 1936; Bílé Slovensko, 1953 aj.).
Ilustroval → Bezručovy Slezské písně, Čap-
kova Hordubala, dílo → V. Martínka, jiho-
slovanské hrdinské zpěvy Bán Strachinič ad.
Jako malíř ve 20. l. soustřeďoval pozornost
na soc. náměty z Ost ravska, také zobrazoval
234
DVORCE
civilizační motivy z předměstí. Maloval Bes-
kydy a slov. krajinu. Vystavoval v Topičově
salonu v Praze (1923), Towarzystwu Zachęty
sztuk pięknych ve Varšavě (1928), Umělecko-
průmyslovém muzeu v Praze (1935), opako-
vaně v → Domě umění v Ostravě (1958, 1971,
1974). Je zastoupen ve sbírkách → GVUO,
NG, MG, → SZM, → MB. V 60. l. byl
ve Frýdlantu zřízen Památník Ferdiše Duši.
Jeho jméno je uvedeno i v prestižním Voll-
merově Allgemeines Lexikon der bildenden
Künstler des XX. Jahrhunderts (1952–62).
Lit.: Hlaváček, Z.: Šedesát pět let F. D., Výtvarné
umění, 3, 1953; Svoboda, J. – Ritter, W.: F. D., Ostrava
1958; Jůza, V.: Smutná země (úvod ke katalogu výstavy
GVUO), 1971; Bogar, K.: Muž s beraní hlavou. F. D.
a Frýdlant nad Ostravicí, Ostrava 2008.
Obr.: V (92–93, 165). PH
DUŠEK, Jan, jevištní a kostýmní výtvarník,
pedagog, * 23. 5. 1942 Praha.
Absolvent scénografie na Divadelní akade-
mii múzických umění v Praze (1967, u Fran-
tiška Tröstera). Angažmá ve Státním divadle
Ostrava (→ NDM, 1967–68) a v → Divadle
Petra Bezruče Ostrava (1969–73), od r. 1979
na Divadelní akademii múzických umění
v Pra ze. Navrhl výpravu k inscenacím
Doktor Faust → M. Calábka (1969), Skři-
vánek Jeana Anouilhe (1970), Rudá jízda
Isaaka Babela a → S. Lichého (1971), Fre-
deric M. Calábka (1972), Lazebník sevillský
Pierra Augustina Carona de Beaumarchaise
(1972), Podivná paní Savageová Johna Pat-
ricka (1973) ad. První cena na Trienale Novi
Sad (1972).
Lit.: Ptáčková, V.: Česká scénografie XX. stol., Praha
1982; 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989.
JŠt
DVOJJAZYČNOST → Bilingvismus ve Slezsku
DVORCE (Bruntál), německy Hof (Hof
in Mähren), obec (původně město) v Nízkém
Jeseníku při někdejší zemské silnici z Olo-
mouce do Opavy; 1 370 obyvatel (2011).
Městečko bylo zal. před r. 1339 na staré →
obch. cestě z Olomouce do vých. Slezska
jako tržní středisko i centrum horní oblasti
(latinsky Curiae, česky Dworcze), snad
DVORCE
v sousedství st. kupecké osady v údolích
Křišťanovického potoka a Lobníku, která
se mohla proměnit v předměstí. K ochraně
dolů zřejmě sloužila zdejší tvrz, doložená
však teprve r. 1599 (později beze stop za-
nikla). Pravidelný půdorys města dokládal
lokaci v rámci → středověké kolonizace,
kterou v tomto případě iniciovali Šternber-
kové, jejichž rodový znak (zlatou osmicípou
hvězdu) D. přejaly. Později se tu vystří-
daly rody → Kravařů, Berků z Dubé, kn.
Münsterberská, vévodové Würtenberští a →
Liechtensteinové. Ačkoli účast něm. lokátorů
je při vzniku města pravděpodobná, obyv.
bylo podle jazyka listin asi převážně čes. Od
poč. byly D. sídlem fary, 1406 označeny jako
město, r. 1410 získaly mílové právo a měly
se řídit měst. právem šternberským (příslu-
šelo k nim 8 vsí a 2 hamry na Moravici), 1503
potvrzena zákupní rychta, 1527 dva výroční
trhy, 1561 potvrzena privilegia a přidáno
právo na mýto. V 16. stol. se rozvíjely →
cechy a r. 1577 byla městu povolena stavba
mlýna na řece Moravici. Ve městě se rozší-
řilo luterství (1576 luterská fara) a přibylo ně-
mecky mluvícího obyv. V r. 1600 zmiňováno
opevnění a 2 brány (Horní existovala ještě
r. 1834), ve městě bylo 46 osedlých, na před-
městích 98. Prosperitu města završilo r. 1614
vydláždění nám. Za → třicetileté války D.
trpěly průchody posádek i nucenou rekatoli-
zací (dokončena 1669); úbytek obyv. po válce
zřejmě vedl také k definitivnímu poněmčení
města. V poválečném období omezována
měst. práva. Na zač. 18. stol. se i tady pro-
jevila víra ve vampyrismus a čarodějnice (→
čarodějnické procesy). Nepříznivě působily
také → slez. války, 1751 město vyhořelo.
Další požár postihl město v r. 1834 a r. 1866
(za prusko-rak. války) sem byla zanesena
cholera, které podlehlo 300 osob. Od 2. po-
loviny 18. stol. se rozvíjel textilní průmysl,
zpoč. plátenictví (export do Itálie), později
specializované závody (továrna na hedvábné
zboží firmy Spannraft v l. 1887–1905, stuhy
a prýmky A. Rudolph od r. 1906, pletené
zboží Otto Katz od r. 1911, hedvábné stuhy
235
DVORCE
Wüstenhagen & Pietsch a hedvábné látky
firmy Silvet od r. 1925). Od r. 1891 fungo-
vala továrna na nábytek. Důležité bylo pro
město umístění na zem. silnici budované
v l. 1708–12. Úzkorozchodná železnice
do Ondrášova fungovala v l. 1899–1933 (→
dopravní poměry). Radnice vznikla r. 1782,
od r. 1849 byly D. sídlem soudního okr.,
r. 1872 vznikla záložna, 1886 živnostenská
škola a spořitelna, 1891 knihovna a r. 1920
všeob. nemocnice (budova z r. 1910). Kon-
junkturu v době první republiky dokládá vi-
lová zástavba v jz. části vsi, vznik kina, nové
školní budovy z l. 1929–30, koupaliště ad. Po-
čet obyv. ve 2. polovině 19. stol. klesal (1869 –
3 150 obyv., 1910 – 2 286), poté začal růst
(1930 – 2 457), ale po poválečném → odsunu
něm. obyv. nebyly D. dostatečně osídleny
a staly se pouhou obcí (1950 – 1 237 obyv.).
Tento stav dosud přetrvává. – Do r. 1945 in-
taktně dochovaný středověký půdorys města
s architektonicky cennými klasicistními
domy z 19. stol. podlehl v poválečné etapě
vlivem špatného dosídlení i neblahého ideo-
vého ovzduší úplné devastaci. V 50.–80. l.
byly plánovitě demolovány veškeré stavby
hist. jádra s výjimkou kostela, fary a kašny
na nám. a nahrazeny průměrnou až nevkus-
nou (často panelovou) zástavbou. Případ
Dvorců představuje ve sledovaném regionu
jeden z nejtěžších zločinů minulého režimu
proti památkové povaze hist. paměti. – Kos-
tel sv. Jiljí, uváděný již k r. 1339, shořel
při požáru města r. 1751 a v l. 1753–55 byl
nahrazen dnešní stavbou, využívající st.
věž (snad z 2. poloviny 16. stol.; 1888 zvý-
šena o zvonicové patro). Uvnitř Madona →
F. Krumholze či barok. obrazy z poloviny
18. stol. připisované → J. I. Sadlerovi. Kla-
sicistní fara vznikla na místě pův. po r. 1834.
Uprostřed nám. dochována Neptunova kašna
→ J. Nitsche z poč. 19. stol. Na hřbitově v se-
verových. části obce pozdně got. hřbitovní
kaple sv. Kateřiny (údajně zbudována r. 1530
jako kostel pro obyv. menšinové konfese), na-
rušena však novodobou přestavbou na smu-
teční síň. Na hranici katastrů D. a Čabové
DVORSKÝ
DVORCE
(evr. rozvodí) v lese u cesty socha Ecce
homo z r. 1710 (r. 2004 odcizena a nahrazena
kopií).
Mezi dvorecké rodáky patří právník a rektor olomouc-
kého akad. lycea Ignaz Beidtel (1783–1865), světově
proslulý malíř → F. Krumholz, dirigent a šéf vídeňské
opery Wilhelm Jahn (1835–1900), malíř a ředitel praž-
ské AVU Emil Lauffer (1837–1909), klasický filolog
a rak. politik Wilhelm von Hartel (1839–1907), hudeb-
ník a organolog, spoluzakladatel Moravské filharmonie
Antonín Schindler (1925–2010) ad.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; Berger, K.: Geschichte der Stadt
Hof, Brno 1908, Theimer, J.: Heimatbuch für den Bezirk
Bärn einschließlich der Nachbargemeinden des Bezirkes,
Moravský Beroun 1930.
Obr.: A9; M32–34; S45; V (63, 68); Z10. JI
DVORSKÝ, Bohumír, malíř, * 21. 10. 1902
Paskov (Frýdek-Místek), † 11. 1. 1976 Svatý
Kopeček (Olomouc).
Vyučil se knihařem. Po studiích na soukromé
večerní škole kreslení → O. Molitora byl
r. 1924 přijat na AVU, kde do r. 1930 navště-
voval krajinářský ateliér Otakara Nejedlého
a Vincence Beneše. Poté žil ve Staré Bělé
a následně v Bítově (okr. Nový Jičín). Od
r. 1932 byl členem SVU v Brně, 1933 SVU
Mánes a 1936 → MSVU. Spoluzaložil moder-
nistický spolek → VUMO (1935). V r. 1939
se odstěhoval na Svatý Kopeček u Olo-
mouce, kde pobýval až do smrti. Na přelomu
50. a 60. l. se stal předsedou SČVU. Byl význ.
krajinářem, po etapě cézannovsky stavěného
barevného prostoru došel v 1. polovině 30. l.
k volnějším vzdušným malbám slez. krajiny
(Cesta z bítovského dvora, Most v Bravan-
ticích ap.). Na přelomu 20. a 30. l. vytvořil
skupinu obrazů s ostr. tematikou (Jáma Hlu-
bina, 1931; Pískové lomy v Zábřehu, 1932;
Jáma Trojice, 1932; Motiv s lokálkou, 1931,
ad.). Po příchodu na Hanou se jeho tvorba
proměnila, chladné barevné tóny byly na-
hrazeny teplejší paletou (Jaro na Kopečku,
1939; Procesí na Hané ap.). Maloval též
na Slovácku (Jízda králů, 1943). Po polovině
50 l. uskutečnil delší pobyty v Číně, odkud
pochází série obrazů (Kanton). Vystavoval
s ostr. spolky, SVU v Brně, SVU Mánes, též
v zahraničí: Paříž – UNESCO (1947), Rio
de Janeiro (1948), Stockholm (1949), Bienále
236
DVOŘÁČEK
Benátky (1958). Obrazy jsou ve sbírkách NG,
MG, Muzea umění Olomouc a → GVUO.
Lit.: Tomeš, J.: B. D., Olomouc 1958; Kotalík, J.: B.
D., Praha 1976; Holý, P.: Paradox dobrého vlivu, in:
SPPFOU 1, Ostrava 1993.
Obr.: V (106, 137). PH
DVOŘÁČEK, Karel, spisovatel a pedagog,
* 31. 10. 1911 Ivanovice na Hané (Vyškov),
† 20. 8. 1945 Brno.
Krátce po maturitě na uč. ústavu v Kroměříži
(1931) začal pracovat jako pomocný učitel
v → Karviné, v r. 1935 nastoupil voj. službu,
poté učil v Porubě u → Orlové; r. 1939
se vrátil do rodiště. V Ivanovicích na Hané
působil v ochotnickém spolku, založil dětský
pěvecký sbor a hud. kvarteto, zároveň byl
členem ilegální odbojové skupiny Obrana ná-
roda. Za nacist. okupace byl dvakrát vězněn,
poprvé 1941, pak 1944–45 v Brně, Vratislavi
a Cvikově v Sasku. Vrátil se s těžkou tuber-
kulózou a záhy zemřel. Debutoval baladicky
laděnými povídkami Olza (1937), kde vedle
spontánního lyrismu zaujal soc. cítěním, os-
trým viděním reality na Ostravsku a silným
mravním apelem. Jeho vnímavost pro životní
utrpení lidí z okraje společnosti se promítá
také do prvního románu, v němž se vrací
k problematice odpovědnosti člověka za své
činy (František chce být spravedlivý, 1942).
K tragickým stránkám lidského života, spo-
jeného s hledáním východiska ze složitých
existenciálních situací se opakovaně vra-
cel v další tvorbě, např. v povídkové knížce
Cesta k tichému domu (1941). O nutnosti
nalézt nový smysl života a překonat lidskou
bídu, násobenou krizovou situací ve 30. l.,
pojednává v románu Pole kráčí do hor (1941).
Problém viny a trestu i lidského odhodlání
hledat cestu k nápravě svých omylů se poku-
sil řešit v dvojrománu Advent Jakuba Kříže
a Hle, čas příjemný (oba 1944). Alegorický
obraz zkázy, který varuje před ničivou silou
zla, rozvinul v románu z Hané Mrtvá řeka
(1946); za velmi nepříznivých poměrů v na-
cist. vězení napsal svůj poslední román Živ
buď, neumírej (1947), který se stal nejen
osobním vyznáním, ale současně poselstvím
DVOŘÁK
DVOŘÁČEK
varujícím před nebezpečím nového zla, které
by mohlo společnost znovu ohrozit i v po-
válečných l. Moralistní tendence pronikly
do jeho autorské tvorby pro děti (Boží země,
1941). Pohádkově laděné příběhy těží z kra-
jové folk. tradice, avšak svými symbolic-
kými významy a nenásilnou propojeností
se soc. skutečností nám připomínají povídky.
D. prózy charakterizuje nejen osobitá vypra-
věčská vloha, ale i hluboké zamyšlení inspi-
rované kř. učením, v němž jako hl. hodnotu
zdůrazňuje smysl lidské odpovědnosti za vl.
činy, zal. na toleranci a vůli k uskutečnění
ušlechtilých humanistických ideálů.
Lit.: Svoboda, J.: Bloudění i nalézání, in: Tvorba a re-
gion, Ostrava 1974; Sirovátka, O.: Pohádkářské dílo Voj-
těcha Martínka a K. D., LPPB 1974, č. 4, 6; Vlašín, Š.:
K. D., Ostrava 1987.
DVOŘÁK, Emil, básník a prozaik, * 17. 10.
1896 Vlkoš (Hodonín), † 28. 9. 1970 Praha.
Pracoval jako železniční úředník v → Opavě,
později v Olomouci. Do literatury vstoupil
sbírkou básní Aleje života (1921), napsanou
pod vlivem Otakara Březiny a poznamena-
nou zážitky z válečných let. Z epigonského
zajetí se nevymanil ani v druhé sbírce Lepty
srdcem (1931), teprve třetí básnická kniha
Po mostě z duhy a hvězd (1947) představuje
D. jako umělecky vyzrálejšího lyrika. Po-
dobně se vyvíjel i jako prozaik. Po nevyhra-
něných dílech, jako byla knížka próz Mrskut
a píšťalky (1929) a román Zoe a Jiří (1932),
dospěl až ve sbírce povídek Oheň (1935)
k přesvědčivějšímu výrazu, opřenému o pro-
žitky z první svět. války. Román Zvlněný kraj
(1936) přinesl pohled na složitou situaci na →
Hlučínsku ve 30. l. Podobu horské krajiny
i osobitost jejích obyv. inspirovanou Krnov-
skem zachytil v románu Lán kosodřeviny
(1940).
Lit.: Urbanec, J.: Nad dílem E. D., ČSM-B 20, 1971,
č. 1.
DVOŘÁK, Jaromír, vysokoškolský pedagog,
literární vědec a kritik, * 4. 7. 1931 Olomouc,
† 9. 10. 2004 Olomouc.
Vystudoval bohemistiku a filozofii na FF
UP, tam také začal působit na katedře
DVOŘÁK
bohemistiky jako asistent, později jako doc.
a prof. Jeho učiteli byli → O. Králík a Josef
Ludvík Fischer. Badatelsky se zabýval dílem
Zdeňka Nejedlého, Bedřicha Václavka a →
P. Bezruče, sledoval také otázky lit. tradice,
a to jak v kontextu nár., tak i ve vztahu k lit.
tradici Moravy. Vedle Bezruče upoutal jeho
zájem Stanislav Kostka Neumann, Jiří Wol-
ker, → Ó. Łysohorský aj. D. vyvíjel značnou
iniciativu ediční (Slezské písně v korespon-
denci 1898–1918, 1967; B. Václavek: Tvorba
a společnost, 1961). V knize Tradice a sou-
časnost (1980) se pokusil vysledovat zákl.
etapy vývoje čes. literatury, podobně kon-
cipoval i monografii o Z. Nejedlém (Zde-
něk Nejedlý a nová česká literatura, 1978).
JS Neopomíjel ani lit. publicistiku a přispíval
do řady lit. časopisů a kult. rubrik novin.
Lit.: Blahynka, M.: K padesátinám, LitM, 1981, č. 6. JS
DVOŘÁK, Josef, malíř, autodidakt, * 3. 12.
1898 Malá Bělá (Bakov nad Jizerou, Mladá
Boleslav), † 25. 3. 1942 Oświęcim (Polsko).
Na základě doplňkových pedagogických zkou-
šek se po maturitě stal učitelem v Kunčičkách
u → Ostravy. Spojil se s dalšími autodidakty
→ J. Dobešem a → J. Sládkem, s nimiž sdí-
lel společný ateliér. Stal se členem → MSVU,
a když ho opustil, spoluzaložil v r. 1935 spo-
lek → VUMO, jemuž předsedal těsně před
válkou až do nového spojení s MSVU. Ma-
loval zpoč. expresivní krajiny (koncem 20. l.),
poč. 30. l. byl ovlivněn Rudolfem Kremličkou.
Ve 2. polovině 30. l. tvořil hl. zátiší v kultivo-
vané poloze syntetického kubismu. Na poč.
okupace byl jako náčelník Sokola zatčen a od-
souzen do koncentračního tábora v Osvětimi.
Z jeho obrazů: Krajina (1927), Ostravská
ulička (1932), Moře v Bretagni (1930), Žena
s kytarou (1931), Zátiší s květinami a ovocem
(1934) ad. Vystavoval s MSVU, VUMO, SVU
JS
v Brně, dvakrát s SVU Mánes. Jeho dílo je
ve sbírkách → GVUO a MG.
Lit.: Holý, P.: Malíř J. D., in: Jazyk, literatura, umění,
SPPF v Ostravě, řada D 28, 1991; Výtvarní umělci se-
verní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného
umění v Ostravě 1900–1950, Ostrava 2006.
Obr.: V110. PH
237
DVOŘÁKOVÁ
DVOŘÁKOVÁ, Ludmila, operní pěvkyně, * 11. 7.
1923 Kolín.
Studovala sólový zpěv na konzervatoři v Praze
(1942–49). Od r. 1949 byla sólistkou ostr. opery
(→ NDM), 1954–57 ND. 1957–59 hostovala
v Národném divadle v Bratislavě. Později pů-
sobila v berlínské Státní opeře. Mimořádnému
nadání D. dal v Ostravě vyniknout → R. Va-
šata. Zpěvačka byla (1953–54) i sólistkou Vaša-
tova Ostravského komorního orchestru. Spolu
s dalšími zpěvačkami a zpěváky obohatila
i hud. archiv ostr. rozhlasu (→ ČRO). JM
DVOŘÁKOVÁ , Markéta, hudební skladatelka,
* 28. 4. 1977 Opava.
Studovala na → Janáčkově konzervatoři v →
Ostravě skladbu u → J. Grossmanna (1992–
1993) a → E. Schiffauera (1993–1998) a klavír
u Zdeňka Pěčka (1995–1999). V r. 2003 absol-
vovala magisterské studium skladby u Leoše
Faltuse na JAMU. Tamtéž v r. 2006 absolvo-
vala doktorský studijní program Kompozice
a teorie kompozice se zaměřením na multime-
diální projekty u školitele Ivo Medka. Mno-
hokrát se umístila ve skladatelské soutěži →
Generace a zúčastnila se řady skladatelských
kurzů (v Trstěnicích, České Krumlově, Os-
travě či Anglii). Svou účastí v projektu „Sly-
šet jinak“ pomáhá rozvíjet hud. kreativitu dětí
v souvislosti se soudobou hudbou. V → Hradci
nad Moravicí každoročně pořádá ve spolupráci
se Sdružením Q Dílnu pro nejmladší sklada-
tele. Je členkou sdružení Hudbaby, Multi-Art,
Sdružení Q i souboru Ensemble Marijan. Učí
na JAMU a na Janáčkově konzervatoři v Os-
travě, je předsedkyní → Tvůrčího centra aso-
ciace hudebních umělců a vědců Ostrava, které
pořádá festival → Hudební současnost, a před-
sedkyní poroty skladatelské soutěže ZUŠ. Její
skladatelská tvorba zahrnuje díla klavírní, ko-
morní, symf. a operní. Za Žirafí operu byla
nominována na Cenu Alfréda Radoka, týmová
opera MrTVÁ? (s Ivo Medkem) byla mj. uve-
dena i na 50. ročníku festivalu Varšavská jeseň.
Lit.: OHK. JM
DVOŘÁKOVÁ , Marta, prozaička, * 23. 10. 1955
Čeladná.
238
EICHLER
Dětství prožila v Kozlovicích. Vystudovala
gymnázium ve → Frenštátě pod Radhoštěm,
pak Právnickou fakultu UJEP. Vykonávala
řadu odb. profesí. Je členkou → Literárního
klubu Petra Bezruče ve → Frýdlantě nad Os-
travicí, píše rovněž poezii. Vl. (nepatrným)
nákladem vydala vzpomínkovou knížku
Hladová voda (2006), v níž se vrací ke kra-
jině svého dětství, do chalupy pod Ondřejní-
kem. Prostě a přitom podmanivě zachycuje
celoroční rytmus přírody, jak je vnímán ma-
lým děvčátkem, tematizuje všední i sváteční
dny, rodinné a sousedské vztahy, přitom vše
je umocněno kouzlem kozlovického nářečí.
Lit.: Sobotka, R. Vůně mateřského jazyka – nad knihou
M. D. Hladová voda, in: Zpravodaj Městské knihovny
Rožnov pod Radhoštěm, 2006. SU
DYBOSKI, Roman, vědec, buditel, vysokoškol-
ský učitel, * 19. 11. 1883 Těšín (dnes Cieszyn,
Polsko), † 1. 6. 1945 Kraków (Polsko).
Rodák z → Těšína, studoval v Krakově
a ve Vídni, byl stipendistou v Oxfordu a Cam-
bridge. Šiřitel myšlenky kult. sbližování národů,
anglista, odborník na svět. literaturu (hl. angl.,
franc., rus., něm. a čes.), publicista. Od r. 1911
prof. Jagellonské univerzity. V meziválečném
období vedl v Krakově katedru anglistiky.
Často přednášel na angl. a amer. univerzitách,
také v Praze. Angažoval se ve věci → čs.-pol.
sporu o → Těšínsko, propagoval reg. kult. hod-
noty, např. v časopisecky publikované studii
Wartości kulturalne Śląska (1934), inicioval
vydání práce Książka o Śląsku (1935).
Lit.: Krajewska, Z.: R. D., Katowice 1968. EK
E
EDELSTADT → Zlaté Hory
EICHLER, Fritz, básník a prozaik, * 25. 5.
1902 Bílsko (Olomouc), † 14. 9. 1978 Heidel-
berg (Německo).
Iniciátor něm. kult. a lit. života, aktivně půso-
bil zvl. na → Kravařsku. Jeho lit. příspěvky
ELIÁŠ
EICHLER
se mj. objevovaly poměrně často i v tehdej-
ším čs. rozhlase (→ ČRO). Týkaly se místních
pověstí a ság, vycházejících z tradic zdejšího
lidu. Z jeho díla jsou nejvýznamnější Aus der
großen Zeit 1914–1915 (1915) a Lieder eines
Einsamen (1928). E. vycházel ze zkušeností
prohrané první svět. války a oslovoval po-
zůstalé ženy po padlých man želech a sy-
nech. Tím vytvářel pro své čtenářky pocity
většího smutku a povinnosti zodpovědnosti
vůči padlým jako pravým hrdinům. Jeho
poezie je však umělecky značně nevyvážená
(např. v básních Du sollst nebo O Vaterland!
O Heimatland!, příp. Auszug aus der Heimat).
Byl ovlivněn náladami plynoucími z polit.
a ideol. rozporů mezi → Čechy a → Němci.
Z jeho dalších děl nutno jmenovat povídky
Wallfahrt an die Olsa (1951), dále Kuhländler
Dorfbilderbuch (1951), Sagen aus dem Oder-
gebirge (1953), Heimat Kuhländchen (1958),
Kuhländler Kapellenbuch (1965), Kulturbil-
der aus dem Kuhländchen (1969), Johann
Amos Comenius (1970) a Joseph Georg Mei-
nert (1973). Přispíval do něm. periodik, jako
např. Alte Heimat, Kuhländler Volkskalen-
der, Kuhländler Bildkalender, Kuhländler
Buchring a Heimatlicher Bilderbogen.
Lit.: Stupek, I.: Deutsche Literatur der Zwischen-
kriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–1938,
Ostrava – Šenov u Ostravy 2002.
ELIÁŠ, František, učitel, osvětový pracovník,
spisovatel, * 20. 12. 1873 Pavlov (Jihlava),
† 1. 6. 1950 Hranice (Přerov).
Po maturitě na reálce v Brně se stal učitelem.
Nejdříve působil na morav. vesnicích (Že-
rotice, Otnice), potom na → Těšínsku (Sed-
liště, Morávka), trvale zakotvil v → Orlové.
Podílel se na vzniku Zemské jednoty učitelů,
propagoval Slezsko v čes. životě, působil
ve prospěch čes. zájmů na Těšínsku a na →
Hlučínsku. Vydával časopisy pro mládež
a pokoušel se o div. hry s výchovným zámě-
rem, psal také hry z krajové minulosti (Ondra
Foltýn, 1905; Pán Lysé hory, 1931; Na Rad-
hošti, 1934; Havíři, 1936; Zbojníci, 1940).
Lit.: Obrovec, P. (vl. Eliáš, R.): Za F. E., SlSb 48, 1950,
č. 3.
D‘ELVERT
ELIÁŠ, Luděk, herec, ředitel, dramaturg, scé-
nárista, * 29. 7. 1923 Slaný.
Za války vězněn v koncentračních táborech.
Herec divadel v Praze, Písku a Českých Bu-
dějovicích (1946–55). V → Divadle Petra
Bezruče Ostrava herec a režisér (1956–66,
od r. 1961 i ředitel) a znovu herec (1970– 81).
Mezitím dramaturgem v → ČTO (1966–70),
odkud byl propuštěn po prověrkách. Předsta-
vitel Azdaka v Brechtově Kavkazském kří-
dovém kruhu (rež. → J. Kačer, 1962), Král
v Topolově Konci masopustu (rež. → S. Li-
chý, 1963), Romulus v Dürren mattově hře
Romulus Veliký (rež. S. Lichý, 1964), kpt.
Starkey v Hellerově hře New Haven – náš cíl
(rež. → P. Hradil, 1971) ad. Autor rozhl. her
a rozhl. a telev. scénářů.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995. JŠt
ELIÁŠ, Rudolf, pedagog, kulturní pracovník,
spisovatel, * 19. 4. 1878 Pavlov (Jihlava),
† 29. 6. 1964 Ostrava.
Podnícen zprávami o poněmčování ve Slez-
sku odešel jako mladý učitel do tohoto
regionu, učil ve Václavovicích, Michálkovi-
cích a Slezské → Ostravě. Věnoval se kult.
čin nosti, zakládal knihovny, publikoval čas.
IS
články i beletrii a vydával výchovně pojaté
knihy pro mládež (Dětský ráj, 1916; Šťastné
chvíle, 1916), pokoušel se o vlasteneckou ly-
riku (Těšínské elegie, 1920), redigoval i ča-
sopisy pro mládež (Malý vševěd, Školáček
aj.). Později se soustředil na psaní populárně
naučných prací pro školní mládež. Psal i vý-
chovně zaměřená díla o předních čes. osob-
nostech (Masaryk osvoboditel, 1920; Náš
druhý prezident Dr. Edvard Beneš, 1937).
V závěru své dráhy napsal belet rizovaný ži-
votopis → J. A. Komenského Světlo v tem-
notách (1946), řada jeho prací však zůstala
v rukopise.
Lit.: Frabša, F. S.: Čeští spisovatelé dnešní doby, Praha
1923. JS
d‘ELVERT, Christian Friedrich, úředník zem-
JS ské, krajské a finanční správy, historik
239
EMIGRACE POBĚLOHORSKÁ
D‘ELVERT
a veřejný činitel, * 11. 4. 1803 Brno, † 28. 1.
1896 Brno.
Pocházel z rodiny, která se na Moravu při-
stěhovala z Lotrinska. V l. 1813–19 studoval
lyceum v Brně, 1819–22 fil. studia v Olo-
mouci a 1822–26 univerzity v Praze a Vídni.
Za studií probudili jeho zájem o historii Mo-
ravy a Slezska jeho učitelé → G. Wolny, Leo-
nard Knoll a Adolf Ficker. Za → revoluce
1848/49 byl poslancem morav. zem. sněmu
a frankfurtského parlamentu, zasedal v měst.
zastupitelstvu Brna a byl jeho purkmistrem,
později opět poslancem morav. zem. sněmu
a říšské rady ve Vídni. Současně se začal
zabývat tzv. Vaterlandsgeschichte, tedy re-
gionálně hist. bádáním, zaměřeným na Mo-
ravu a Slezsko. V popředí jeho zájmu stály
raně novověké a novověké dějiny právní, hosp.
a kult., jež studoval z pův. pramenů ulože-
ných v morav. a slez. archivech a spisovnách.
Publikoval např. ve Wolného Taschenbuchu
a od poloviny stol. zejm. v publikacích vy-
dávaných K. k. mährisch-schlesischen Ge-
sellschaft zur Beförderung des Ackerbaues,
der Natur- und Landeskunde, jejímž byl
i předním funkcionářem a jejíž historicko-
-statistickou sekci řídil. Od r. 1851 pečoval
o vydávání spisů této sekce a časopisu →
Notizenblatt (příloha Mittheilungen der k. k.
mährisch-schlesischen Gesellschaft…), jež
z velké míry sám vyplňoval svými pracemi.
d‘E. se nám jeví jako pilný sběratel faktů,
ne vždy kriticky přejímaných, bez širšího
nadhledu a koncepce a hodnota jeho díla dnes
spočívá hl. v tom, že se jeho prostřednictvím
dochovalo mnoho informací z pramenů dnes
již ztracených (a v jeho spisech mnohdy do-
slova citovaných). Z jeho význ. prací uveďme
Historische Literatur-Geschichte von Mähren
und Österreichisch-Schlesien (1850) či šes-
tidílné Zur Cultur-Geschichte Mährens und
Oest. Schlesiens (1866–84).
Lit.: BSSSM 1; BLGBL 1; Wurzbach 4; Hadler, F.: Po-
čátky moravské historiografie, ČMM 106, 1987; Barte-
ček, I.: Spisy historicko-statistické sekce, Folia Historica
Bohemica 14, Praha 1990.
EMIGRACE POBĚLOHORSKÁ
EMIGRACE POBĚLOHORSKÁ, vystěhovalectví
do ciziny po roce 1620 z důvodů nábožen-
ských a politických.
Vystěhovalectví zasáhlo v 17. a 18. stol. sev.
Moravu a Slezsko v několika vlnách, nejprve
již bezprostředně po Bílé hoře, kdy prchali
z regionu především příslušníci stav. obce. Od-
chody slez. obyv. do exilu měly jiný charakter
než exil Moravanů. Poměry ve Slezsku byly,
především zpoč., značně volnější než na Mo-
ravě, kam → protireformace pronikala rychleji
a razantněji. Až r. 1653 byla v → Těšínském
knížectví zřízena rekatolizační komise, jež
vyhnala poslední evang. kněze a dosadila kat.
(situaci evangelíků vyháněných z rodného
→ Těšína reflektují např. → těšínské veršo-
vané lamenty). Evangelíci z Moravy se již
ve 2. čtvrtině 17. stol. uchylovali především
na Slovensko (Horní Uhry) a do Polska. V pol.
Lešně se usazovali především členové jednoty
bratrské, 17 l. zde strávil → J. A. Komenský.
Pro vyhnance z řad morav. jednoty bratrské
se stala také útočištěm města záp. Slovenska
Skalica, Senica, Lednica a především Púchov.
Vzhledem k náb. situaci byly ovšem poměry
na Slovensku vstřícné zejm. k morav. a slez.
luteránům, kterých se často ujímal trenčínský
a liptovský župan hr. Gáspár Illésházy. V Lip-
tovském Mikuláši žil a lit. tvorbě se věnoval
autor význ. kancionálu → J. Třanovský. V Ži-
lině vydával svá díla → J. Johanides Frýdecký
a také básník a hudebník → A. Plintovic,
který zde jistou dobu působil jako varhaník.
Do Saska, tradiční bašty → reformace, smě-
řovali exulanti z Moravy a Slezska výjimečně.
Důležitým střediskem emigrantů se stala Lu-
žice, především Žitava, která udržovala inten-
zivní kontakty s evangelíky ve Slezsku, ale
i s exulanty na Slovensku. V Žitavě působil
jako kněz exulantské komunity a vydával
svá lit. díla rodák z Těšína → K. Motěšický;
mnoho čes. žitavských tisků (především
vydávaných Václavem Klejchem) bylo dis-
tribuováno ve Slezsku. Jako kazatel čes. emi-
grantů v Hennersdorfu v Horní Lužici a poté
v Berlíně působil další evangelík pocházející
MM z Těšína → J. Liberda, který se stal postupně
240
EMIGRACE POBĚLOHORSKÁ
klíčovou osobností čes. exilu v Německu.
Také samotné Slezsko bylo v určitých dobách
útočištěm exulantů. Např. Břeh (Brzeg) se stal
bezprostředně po Bílé hoře azylem pro něm.
členy jednoty bratrské. Ve Slezsku vznikaly
ovšem i čes. exulantské sbory, např. v leh-
nickém knížectví. Důležitým centrem evan-
gelictví v habsburské monarchii se stal Těšín,
především poté, co zde byl otevřen Ježíšův
kostel, který patřil k tzv. chrámům milosti,
jež byly od r. 1707 povoleny slez. evangelí-
kům. Obrovský chrám se společně s u něj
zal. Ježíšovou školou stal v l. 1709–30 význ.
střediskem pietisticky orientovaných slez.
kněží a pedagogů (→ pietismus). Byli mezi
nimi význ. česky píšící exulantští spisova-
telé, jako např. J. Liberda, → J. Sarganek, ale
i Poláci, např. Johann Muthmann (1685–1747).
V r. 1730 byli pietisté pro své náb. názory
z Těšína vyhnáni. – Slezsko se stalo středem
pozornosti tajných čes. evangelíků znovu
od 40 l. 18. stol. R. 1741 byl J. Liberdovi prus.
králem → Fridrichem II. svěřen úkol organi-
zovat hromadnou emigraci nekatolíků z čes.
zemí do málo zalidněného Slezska, které
bylo Pruskem po první slez. válce zabráno (→
slez. války). V první vlně se emigranti r. 1742
usazovali ve slez. Münsterbergu (dnes Zię-
bice), odkud se měli přesouvat dál, po smrti
J. Liberdy se celá akce nerozvinula v před-
pokládané šíři, přesto byly v prus. Slezsku
zakládány první emigrantské kolonie: r. 1749
byla založena u města Střelín osada Husinec
(dnes Gęsiniec u Strzelina), ještě v témže
r. Fridrichův Tábor (dnes Tabor Wielki),
r. 1752 Fridrichův Hradec (dnes Grodziec).
Další vlna emigrace přišla po nevolnických
povstáních r. 1775, kdy byla (r. 1778) zal. po-
slední exulantská kolonie ve Slezsku – Lubín
(později národnostně smíšená osada Sacken,
dnes Lubienia). Vydání tolerančního patentu
neznamenalo masovější návraty čes. obyv.
zpět. Z přelidněných kolonií se poč. 19. stol.
část exulantů přestěhovala do Zelova (Zelów)
v prus. části Polska, který zakoupila komu-
nita z Tábora a v níž r. 1938 žilo již 3 tis. →
Čechů. Přestože od poč. 19. stol. docházelo
241
EMIGRACE POBĚLOHORSKÁ
k pokusům asimilovat a germanizovat slez.
Čechy, čeština z jejich komunikace nikdy ne-
vymizela. K masovějšímu návratu (reemig-
raci) potomků čes. emigrantů ze Slezska došlo
až po r. 1945. – Samostatnou kapitolu pobělo-
horského exilu představuje fenomén emigrace
něm. obyv. ze sev. Moravy, zvl. → Kravařska.
Od r. 1722 postupně opouštěly skupiny morav.
→ Němců především ze Suchdola nad Odrou,
který se stal centrem tajných vyznavačů jed-
noty bratrské, ale též ze Ženklavy, Kunína,
Žiliny, → Fulneku své domovy a usazovaly
se v Horní Lužici na panstvích hr. Zinzendorfa.
Docházelo k tomu pod vlivem → K. Davida
a zjevně i působením pietistické zbožnosti
koncentrované kolem kostela milosti v Těšíně,
kam někteří Moravané chodili na bohoslužby
a kázání Johanna Adama Steinmetze. Nema-
lou roli sehrálo i vědomí českobratrské tradice
kraje a snad i vzdálená vzpomínka na půso-
bení → J. A. Komenského ve Fulneku. V exilu
založili osadu Herrnhut (Ochranov), z níž
se postupně pod vedením hr. Zinzendorfa
stala samostatná nábožensko-ekon. jednotka.
Ochranovští exulanti (většinou řemeslnící
a sedláci), kterých postupně značně přibývalo,
se označovali jako moravští bratří. Jejich zbož-
nost se v duchu jednoty bratrské vyznačovala
prostotou, formována byla zároveň i něm. pie-
tismem, jehož význ. centrem se Herrnhut stal.
Velký důraz byl kladen na zpěv duchovních
písní a život ve společenství. V r. 1727 přijali
emigranti ústavu herrnhutské obce, ovlivně-
nou Komenského spisem Ratio disciplinae;
oficiálního uznání jako samostatné morav.
církve se komunitě dostalo až r. 1742. Mezi
česky mluvícími emigranty v Berlíně se brzy
oddělila početná skupina, která se hlásila
k herrnhutské jednotě; jejím prvním kazate-
lem se stal Mikuláš Ondřej Jäschke (1718–62),
pův. Němec z morav. Žiliny, a v l. 1754–83 je-
jím prvním a jediným biskupem Ondřej Graß-
mann (1704–83), rodák z Ženklavy. Od r. 1732
se jednota postupně začala věnovat misijní čin-
nosti, zakládala své sbory na mnoha územích
v Evropě (Slezsko, Východní Prusko, Dánsko,
Švédsko, Británie), ale s velkým úspěchem
ENDERS POBĚLOHORSKÁ
EMIGRACE
i v zámoří (souostroví Velkých a Malých An-
til, Grónsko, Laponsko, Surinam, již. Afrika).
Zvl. význ. byla misie v Americe (v Georgii,
Pensylvánii, Jižní a Severní Karolíně), v Pen-
sylvánii založili Moravané osadu Betlém (Be-
thlehem), jež se stala centrem zdejší bratrské
činnosti, zaměřené především na misie mezi
Indiány. K význ. morav. exulantům hernhut-
ské jednoty patřili → D. Nitschmann; Anna
Nitschmannová (1714–60), skladatelka duch.
písní, kazatelka, misionářka a druhá manželka
hr. Zinzendorfa; Bedřich Böhnisch (1710–63),
misionář v Grónsku; Jiří Schmidt (1709–85),
kazatel a misionář mezi Hottentoty v Africe;
David Zeisberger (1721–1808), cestovatel, ka-
zatel a misionář mezi Indiány v sev. Americe,
překladatel a autor irokéské gramatiky.
Lit.: Winter, E.: Die tschechische und slowakische
Emigration in Deutschland im 17. und 18. Jahrhundert,
Berlin 1955; Štěříková, E.: Z nouze o spasení. Česká
emigrace v 18. století do Pruského Slezska, Praha 1992;
táž: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emi-
grantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, Praha
2001; Kubíková, J.: Křesťanská misie v 16.–18. století,
Praha 2001; Patzelt, H.: Pietismus v Těšínském Slezsku
1709–1730, Cieszyn 2010; Malura, J. Písně pobělohor-
ských exulantů (1670–1750), Praha 2010.
ENDERS, Johann Nepomuk (pseud. Johann
von Hradisch), tiskař, nakladatel, vlastivědný
pracovník, spisovatel, redaktor, * 3. 5. 1815
Uherské Hradiště, † 11. 3. 1877 Nový Jičín.
Pocházel z rodiny cís. úředníka. Vycho-
dil lyceum v Bielsku-Białe a → Těšíně. Od
r. 1830 působil jako úředník nejprve v Biel-
sku, posléze ve → Frýdku. 1839 zahájil stu-
dium filozofie, techn. chemie a farmakologie
na univerzitě v Olomouci, 1840 na polytechn.
institutu ve Vídni. T. r. přesídlil do → No-
vého Jičína, kde pracoval jako obch. příručí.
1843 zde založil vl. obchod, 1850 tiskárnu s →
nakladatelstvím. Od r. 1849 byl členem měst.
zastupitelstva, od r. 1851 přísedícím obch.
soudu. V l. 1851–79 úspěšně vydával ilustro-
vaný časopis Die Biene lokálního zaměření
a dosahu, v l. 1874–77 list Neutitscheiner
Wochenblatt. Jako spisovatel sbíral lid. pověsti,
psal humoresky a žánrové povídky, básně,
sentence a div. hry. Vydával praktické pří-
ručky pro obchodníky a průmyslníky. Význ.
ENGLISCH
jsou vlastivědné práce vztahující se ke →
Kravařsku, např. Das Kuhländchen (1868),
sbírka pověstí Volks-Sagen aus dem Kuhländ-
chen und der mährischen Wallachei (1861) aj.
Lit.: BSSSM 1; Wurzbach 4; Baláš; Heller 4; Ficek 1.
MM
ENGELSBERG → Andělská Hora
ENGELSBERG, E. S. (vl. jm. Eduard Schön),
německý hudební skladatel, * 23. 1. 1825 An-
dělská Hora (Bruntál), † 27. 5. 1879 Jeseník
nad Odrou (Nový Jičín).
Pocházel z rodiny tkalce v → Andělské
Hoře (německy Engelsberg – odtud pseud.).
Právnické a hud. vzdělání získal v Olomouci
(do r. 1846) a Vídni (do r. 1850). Byl zaměst-
nán jako min. rada c. k. ministerstva financí
ve Vídni, mimo to vedl vídeňskou Společnost
přátel hudby. Komponoval romanticky la-
děné komorní písně, klavírní skladby a sbo-
rové kompozice, často humorného obsahu. E.
sociálně laděné sbory (např. mužský sbor Vor
dem Sturm) si oblíbily reg. dělnické pěvecké
spolky. Během → revoluce 1848/49 slo-
JMl
žil (ještě jako student) pro stranu povstalců
Německou píseň svobody.
Lit.: BSSSM 9; Neusser, H. – Hausleithner, A.: E. S. E.,
Opava 1925.
Obr.: M1; S52. JM
ENGLISCH, Johann Anton, stavitel, * 13. 6.
1768 Široká Niva (Bruntál), † 15. 7. 1838
Opava.
Zprvu zedník, člen zednického cechu v →
Bruntále, od r. 1802 zednického cechu v →
Opavě. V 90. l. byl projekčně činný v → Tě-
šíně (koželužská továrna Franze Walken-
heima, 1795; chrámové stavby v obcích na →
Těšínsku) a ve → Fryštátě. Osvědčil se zejm.
jako stavitel a posléze i samostatný projektant
→ zámků Larisch-Mönnichů (→ Larischové)
od konce 18. stol. po 20. l. 19. stol. (přestavba
a rozšíření zámku ve Fryštátě, dostavba zámku
v Dolních Životicích, radikální přestavba
zámku v → Raduni, neuskutečněný projekt
přestavby zámku v Bravanticích). V l. 1806–14
byl podle jeho projektu postaven kostel Na-
vštívení P. Marie v → Ostravě-Zábřehu. Další
242
ENGLIŠ
ENGLISCH
význ. skupinu staveb představují realizace
pro Opavu (Heiderichova nemocnice, přesta-
věná z býv. františkánského kláštera a kostela
sv. Barbory, 1804–05; adaptace býv. jezuitské
koleje na zem. dům, 1816; úpravy radniční bu-
dovy, 1823). Jako c. k. krajský ing. pro opav-
ský kraj (od r. 1811 do smrti) navrhl několik
významnějších staveb (školy ve Vlčicích, 1817;
kontribuční sýpka ve Starých Lublicích, 1835;
nerealizovaný kostel ve Skorošicích na Jese-
nicku, 1834). Protagonista klasicistní architek-
tury 1. třetiny 19. stol. ve Slezsku, představitel
josefínského klasicismu, který si od 20. l.
19. stol. osvojoval neogot. tvarosloví (věž kos-
tela sv. Ducha v Opavě, knihovna na zámku
v Raduni, detaily na zem. domě v Opavě).
Lit.: BSSSM 10; Šigut, F.: Historie stavby zámku v Ra-
duni u Opavy, ČSM-B 13, 1964; Indra, B.: Příspěvky
k biografickému slovníku výtvarných umělců na Moravě
a ve Slezsku v 16. až 19. stol., ČSM-B 44, 1995; Šopák,
P.: Klasicistní architektura Opavy let 1780–1850, Opava
2003.
Obr.: A17; HZ (18, 63); M230.
ENGLIŠ, Karel, univerzitní profesor, národo-
hospodář, politik, ministr, * 17. 3. 1880 Hra-
byně (Opava), † 13. 6. 1961 Hrabyně.
Studoval na Právnické fakultě UK (žák ná-
rodohospodáře Albína Bráfa), od r. 1910
vysokošk. učitel, od r. 1919 prof. Právnické
fakulty MU a její první rektor, v l. 1920–29
ministr financí šesti vlád ČSR a 1934–39 gen.
guvernér Národní banky československé. Od
listopadu 1947 do února 1948 poslední volený
rektor UK. Po únorovém převratu byl z polit.
důvodů suspendován a r. 1952 vypovězen
z Prahy. Uchýlil se do svého rodiště. Tvůrce
rozsáhlého díla z oboru národohospodářství
a filozofie (Handbuch der Nationalökonomie,
1927; Ekonomie a filozofie, 1931; Soustava
národního hospodářství, 1938; Hospodářské
soustavy, 1946). Odmítal kauzální metodu
výkladu ekon. jevů a přiklonil se k pokusům
aplikovat na ně tzv. teleologickou metodu.
Jeho zákl. díla se zabývají vztahem ekono-
mie a filozofie, soustavami nár. hospodářství
v historii i praktickými problémy fin. a mě-
nové politiky. V praxi se zasloužil o stabilitu
čs. rozpočtu a jeho zprůhlednění. Měl velký
ENS
podíl na tom, že v meziválečném období byla
čs. koruna stabilní a žádanou měnou. Po-
smrtně byla vydána část jeho pamětí (Hrabyň
mého mládí, 1999).
Lit.: Weyr, J. – Kalfus, J.: E. šedesátka, Praha 1940; Ven-
covský, F.: K. E., Brno 1990; Geršlová, J – Sekanina, M.:
K. E. (1880–1961), Ostrava 2011. MM
ENGONIDIS, Nikos, autor jevištní hudby, hu-
debník, zpěvák, herec, * 14. 3. 1966 Ostrava.
Absolvent → Janáčkovy konzervatoře v →
Ostravě (1987, obor violoncello). Angažován
v → Divadle loutek Ostrava (od r. 1992 do-
sud). Autor jevištní hudby k 50 inscenacím,
v Divadle loutek pro hry Lavuta – zpívající
housličky Ivety Škripkové (1998, rež. Marián
Pecko), Trumf Ivana Andrejeviče Krylova
(2001, rež. P. Nosálek, zde i trojrole Popa,
Zpěváka a Cikána), O rybáři a rybce podle
Alexandra Sergejeviče Puškina (2002, rež.
Jevgenij Ibragimov), Nevěsta pro Hastrmana
PŠ → J. Pithartové (2010, rež. → V. Klemens)
ad., v → Komorní scéně Aréna pro hry Pro-
rok Ilja Tadeusze Słobodzianka (2000, rež. →
J. Klimsza) či S nadějí, i bez ní → T. Vůjtka
(2012, rež. → I. Krejčí), v → Divadle Petra
Bezruče pro hru Job Josepha Rotha a Marty
Ljubkové (2008, rež. → M. Františák), v či-
nohře → NDM pro Její pastorkyni Gabriely
Preissové (2011, rež. M. Františák) ad. Spo-
lupracuje i s divadly v Polsku, dále v Brně,
Hradci Králové, Praze, Uherském Hradišti
a Zlíně. V l. 1991–94 člen skupiny → Buty,
píše hudbu k filmům (Jízda Jana Svěráka,
1994, Český lev za hudbu), spolupracuje
s Českým rozhlasem a televizí. JŠt
ENS, Faustin, topograf Slezska, historik, * 15. 2.
1782 Rottweil (Německo), † 5. 3. 1858 Bre-
genz (Rakousko).
Studoval práva a filozofii na univerzitě ve Frei-
burgu. Od r. 1808 byl vychovatelem v rodině
Čejků z Badenfeldu v → Opavě, v l. 1812–44
prof. gymnázia tamtéž. Závěr života trá-
vil v rodném kraji, nejprve v Kostnici, poté
v Bregenz. Spolu s opavským purkmistrem
Johannem Josefem Schößlerem a botanikem
Franzem Mükuschem z Buchberka založili
243
ENZENDORFER
ENS
r. 1814 v Opavě Gymnazijní muzeum (→
SZM). Věnoval se intenzivně hist. a topogra-
fickému bádání nejprve ve Slezsku (Über das
frühere Verhältniss des Fürstenthums Troppau
zu Böhmen, in: Monatschrift der Gesellschaft
des Vaterländischen Museums in Böhmen 1,
1827), posléze ve Vorarlbersku. Nejvýzn. vý-
stupy jeho věd. snažení byly čtyřdílná topo-
grafická příručka rak. Slezska (Das Oppaland
oder der Troppauer Kreis, 1835–37) a dějiny
města Breisachu (Geschichte der Stadt Brei-
sach, 1851). Dílo o dějinách Bregenz zůstalo
v rukopise. Pozůstalost je uložena v Vor-
arlberges Landesarchiv Bregenz (Rakousko)
a v SZM Opava.
Lit.: Weilling, F.: F. E., in: Archiv der Geschichte der Na-
turwissenschaften 7, 1983; Šefčík, E.: Osobnosti opav-
ských muzeí do druhé světové války, ČSM-B 38, 1989;
Myška, M.: F. E. Životní příběh slezského intelektuála
doby předbřeznové, Opava – Ostrava 2003; Myška, M.:
F. E., in: Schlesische Lebensbilder 10, Insingen 2012.
MM
ENZENDORFER, Adam, jezuita, autor nábo-
ženských spisů, dramatik, hudební skladatel,
univerzitní profesor, * 11. 10. 1720 Skoczów
(Polsko), † 22. 4. 1790 Kreuzendorf u Na-
mysłowa (Polsko).
Pocházel z rodiny skočovského měšťana. Jeho
bratři zastávali význ. círk. funkce: Jan Jiří E.
(1702–74) byl kat. kněz a biskupský komisař
té části vratislavského biskupství, která po →
slez. válkách zůstala územím rak. monarchie;
Václav E. (1709–1770) byl → jezuita polsko-
-česko-něm. jaz. orientace, který působil v →
Těšíně, krátce v → Opavě a především jako
rektor jezuitské koleje v Opoli. A. E., jenž
byl od r. 1739 členem jezuitského řádu, stu-
doval těšínské gymnázium a poté filozofii
ve Vratislavi, Praze a círk. právo v Olomouci,
kde po nějakou dobu zůstal jako učitel poe-
tiky. Tehdy publikoval své první dílo, lat. hud.
drama na oslavu sv. Jana Nepomuckého (Divus
Joannes Nepomucenus, 1754). Hru, dnes v pl-
ném znění nedochovanou, provedlo t. r. olo-
moucké → náb. bratrstvo v tamní jezuitské
koleji. 1755 odešel natrvalo do slez. jezuitské
provincie a působil jako prof. na jezuitských
ústavech v Nise a ve Vratislavi, kde se stal též
244
EXNER
kancléřem jezuitské univerzity. V souvislosti
s činností na univerzitě vznikaly jeho dogma-
tické a teol. traktáty (např. Tractatus de Deo
Uno et Trino, 1767).
Lit.: OP 2; Scherschnik, L. J.: Nachrichten von Schrift-
stellern und Künstlern aus dem Teschner Fürstenthum,
Těšín 1810; Jakubcová, A. a kol.: Starší divadlo v čes-
kých zemích do konce 18. století, Praha 2007. JMl
ETZLER, Miroslav, divadelní kritik, vyso-
koškolský pedagog, amatérský divadel-
ník, * 22. 2. 1925 Nové Zámky (Slovensko),
† 12. 1. 1982 Ostrava.
Otec herce Miroslava a tel. zpravodaje To-
máše E. Absolvoval češtinu a filozofii na FF
UK (1951, PhDr. 1981). Do r. 1972 středoškol.
pedagog, také na Státní (dnes → Janáčkově)
konzervatoři v → Ostravě, pak přednášel
literaturu na ostr. PF (dnes → OU). Herec,
režisér a dramaturg → Divadelního souboru
Závodního klubu Vítkovice (1956–66) a →
Divadelního souboru ROH Hrušovských
chemických závodů Ostrava (1966–76),
s nejlepšími inscenacemi účast na přehlíd-
kách Jiráskův Hronov a v zahraničí (Ladi-
slav Smoček: Bludiště a Podivné odpoledne
dr. Zvonka Burkeho, 1967; Jean Anouilh: An-
tigona, 1969, ad.). Od r. 1975 div. kritik zejm.
ostr. scén pro → OKultM, → NS, → OV,
Scénu aj., předseda komise teorie a kritiky
Svazu českých dramatických umělců v Os-
travě. Herecká a další spolupráce s → ČTO.
Lit.: Spurná, H. – Štefanides, J.: Divadelní kritik M. E.,
Olomouc 2011. JŠt.
EXNER, Baltazar, humanistický básník, * 24. 8.
1576 Jelenia Góra (Polsko), † 27. 9. 1624 Wro-
cław (Polsko).
Navštěvoval lat. školu ve Vratislavi a univerzitu
ve Frankfurtu nad Odrou. V l. 1599–1604 po-
býval v Praze na dvoře Rudolfa II., poté působil
ve → Slezsku, v l. 1607–09 byl vychovatelem
syna těšínského kn. Adama Václava; po kon-
verzi → Piastovců ke katolicismu → Těšín
opustil. V l. 1609–14 navštívil Slovensko a ně-
kolik morav. měst. V l. 1615–22 byl učitelem
historie na gymnáziu v pol. Bytomi. Dosáhl
titulu „poeta laureatus“. E. nesmírně rozsáhlá
básnická činnost přináší mnoho typických
EXPOZITURA
EXNER
žánrů humanistického a manýristického bás-
nictví, obzvláště příležitostnou, panegyrickou
(oslavnou) poezii, ale i verše formálně napodo-
bující Horatia (podobně jako některé lat. ódy
→ J. Třanovského). Je shrnuta např. v souboru
Carmina miscella… (1622). S jeho těšínským
působením bezprostředně souvisí sbírka Ra-
menta Poetica, Sectio Poetica, Fragmentum
Poeticum (1609), která vyšla ve slez. Olešnici
a v níž je řada veršů věnována těšínským Pia-
stovcům. Mnohé z jeho knih byly publikovány
v Čechách. O jeho širokých kontaktech s před-
ními představiteli aristokracie i dobové kul-
tury v čes. zemích svědčí množství dedikací
v jeho textech, stejně jako řada básní, které
pro E. knihy napsali jeho věhlasní přátelé –
najdeme mezi nimi jména básníků (např. Jana
Alžběta Westonia, Jan Campanus, Jiří Karo-
lides, Pavel z Jizbice), učenců (→ A. Polan
z Polansdorfu), ale též moravskoslez. šlechticů
(např. → Žerotínové).
Lit.: Scherschnik, L. J.: Nachrichten von Schriftstelern
und Künstlern aus dem Teschner Fürstenthum, Těšín
1810; Truhlář, A. – Hrdina, K (red.): Rukověť humanis-
tického básnictví I, Praha 1966; Exner, B.: Chryzesowa
szkoła. Poezje wybrane (wybór, wstęp i przekład Z. Ka-
dłubek a D. Rott), Katowice – Pszczyna 2000; Kadłubek,
Z.: Okolice praskiego dworu cesarskiego i śląscy poeci
nowołacińscy, in: SPFPFSU, řada A 3, Opava 2001;
Pawelec, M.: Ewangelickie piśmiennictwo w księstwie
cieszyńskim w XVI–XVII wieku. Twórcy i ich dziela, in:
Trzysta lat tolerancji na Śląsku Czieszyńskim, Cieszyn
2010. JMl
EXPOZITURA ZEMSKÉHO NÁRODNÍHO VÝ-
BORU V OSTRAVĚ, zvláštní prvek v síti
národních výborů na Ostravsku v letech
1945–48.
Odbojová organizace Slezská národní rada,
jejíž členstvo pocházelo zejm. z Opavska
a Frýdecka, připravila r. 1944 programový
tzv. Lašský manifest, požadující sloučení
čes. Slezska a severových. Moravy v jeden
vyšší správní celek. 5. 5. 1945 se prohlásila
za ZNV pro Slezsko a širší Ostravsko a za své
sídlo zvolila Moravskou → Ostravu, zřejmě
též proto, že tradiční centrum slez. země →
Opava bylo válečnými událostmi silně po-
škozeno. Po jednání vládních představitelů
s delegací tohoto ZNV, vedenou předsedou
245
FAJKUS
komunistou → J. Bilanem, schválila čs. vláda
15. 5. zřízení expozitury Moravskoslezského
ZNV se sídlem v Ostravě, s ohledem na hosp.
význam, spletitou národnostní situaci a roz-
sah válečných škod regionu i jako prostředek
k ověření funkčnosti případné realizace kraj-
ského zřízení v budoucnu. 21. 5. se za pří-
tomnosti vládní delegace ustavilo čtyřčlenné
předsednictvo expozitury a 31. 5. bylo při-
bráno dalších 22 členů a zřízeno 18 referátů
jako kostra výkonného aparátu. 13. 10. byli
členové expozitury obměněni na základě
dvoustupňových voleb delegátů nižších
nár. výborů podle zásad parity polit. stran
(zvoleno 20 členů a 20 náhradníků) a před-
sedou se stal komunista Vladimír Chamrád.
V r. 1946 bylo složení expozitury opět změ-
něno podle výsledku parlament ních voleb.
Spravovala území statutárních měst Ostravy
a Opavy a polit. okr. → Bílovec, → Bruntál,
Český → Těšín, → Fryštát, → Hlučín, → Je-
seník, → Nový Jičín, → Krnov, → Místek
a Opava-venkov (→ administrativně správní
členění), kde poč. r. 1948 žilo téměř 841 tis.
obyv. Její závislost na ZNV v Brně byla spíše
formální. K 1. 1. 1949 byla zrušena a největší
část jejího území byla zařazena do nově vy-
tvořeného Ostravského kraje. Jen okr. Jeseník
a větší část okr. Bruntál pat řily k Olomouc-
kému kraji.
Lit.: Osvobozená země. Dva roky práce Moravskoslez-
ského ZNV, expositury v Ostravě pro stát, zemi a lid, Os-
trava 1947; Kocich, M.: Úloha a místo expozitury ZNV
v Ostravě, SlSb 65, 1967; Čechová, G.: Vývoj organi-
zace a působnosti národních výborů v českých zemích
v letech 1945–1960, AČ 12, 1962, č. 3. JP
F
FAJKUS, Jaromír, malíř, grafik * 25. 3. 1924
Pstruží (Frýdek-Místek), † 30. 6. 2009 asi
Havířov (Karviná).
Vyučil se kotlářem ve Vítkovicích, výtv.
tvorbě se věnoval ve volném čase. Nako-
nec vystudoval AVU (1951–53, učitel Ján
FAJKUS
Želibský) a později Repinův institut v Pe-
trohradě (1953–59), pak čestný r. na AVU
v Praze u Karla Součka (1959–60). Od r. 1960
žil v → Havířově. Byl členem → TS Bezruč.
Tvořil zejm. v duchu popisného realismu, ať
už hist. motivy (rozměrná plátna na téma huk-
valdského povstání z r. 1695), či krajiny nejen
rodného regionu, portréty a zátiší. Pro archi-
tekturu tvořil mozaiky (např. mozaiková stěna
smuteční síně ve → Frýdlantu nad Ostravicí,
1975; mozaika na mateřské škole tamtéž, 1980;
Zdraví – Slunce na boční stěně polikliniky
v → Ostravě-Hrabůvce, 1976, ad.).
Lit.: Tvůrčí skupina Bezruč, Ostrava 1963; Cibulec, J. F.
(katalog výstavy OVM Frýdek-Místek), Frýdek-Místek
1989.
Obr.: V178. PH + JI
FAJKUS, Robert, básník, publicista, * 6. 2.
1967 Jindřichův Hradec.
Vystudoval medicínu na Lékařské fakultě
MU, pracuje jako praktický lékař v Brně.
Po VŠ absolvoval voj. soustředění, kdy byl
přidělen jako lékař ošetřovny do voj. útvaru
v Kozlově ve voj. újezdu Libavá. Tam a také
za pobytu v → Hradci nad Moravicí vznikla
řada básní později zahrnutých do sbírky Sivý
křik (1997), v níž se spojuje skácelovský anti-
impresionismus s civilistní poezií. Na ni na-
vázal svou druhou, prozatím poslední sbírkou
Prašivina (2010). Přispěl do sborníků Holan.
Devadesát (1995), k poctě → L. Janáčka
Du podel blesku (1998), Skřípavá hudba vrat
(2000) a Po městě, jež je mi souzeno (2007).
Časopisecky publikoval básně v periodikách
Sedmá generace, Tvar, Proglas, Psí víno, →
Weles, Host, → Modrý květ.
Lit.: Diviš, I.: R. F.: Sivý křik, Host, 1997, č. 5; Hruška,
P.: S lodí, jež odváží…, Host, 1997, č. 7; Trávníček, M.:
Toponymie R. F., Proglas, 1997, č. 10, Literární příloha
4/97; Chrobák, J.: „Ráno ťuká havran na lebku.“ A přece –
ještě pořád tu stojíme, Aluze, 2010, č. 3. LM
FAKULTA UMĚNÍ → Ostravská univerzita
FARNIK, Ernest, osvětový pracovník, učitel,
publicista, dramaturg, * 26. 6. 1871 Górne
Cierlicko (Zabrze, Polsko), † 5. 11. 1944 Ka-
towice (Polsko).
246
FEITZINGEROVÉ
Absolvoval něm. gymnázium v → Těšíně
a něm. filologii na Jagellonské univerzitě, kde
získal věd. hodnost. Působil jako středošk.
prof. a ředitel v Krakově, Vadovicích a Těšíně,
po první svět. válce byl zaměstnán u osvětové
instituce Wydział Oświecenia Publicznego
v Katovicích. Předseda osvětové organizace
Czytelnia Ludowa, zakladatel a red. časopisu
→ ZarŚ (1907), spjat s tajnou mládežnickou
organizací Jedność, dále s hnutím pol. učitelů
(Polskie Towarzystwo Pedagogiczne) a s pro-
fesionální kočovnou div. společností. Zajímal
se o → folklor a folkloristiku. Autor odb. studií
didaktických – Parszywe owce. O nauczaniu
dzieci polskich w języku obcym i nauce w ję-
zyku ojczystym (1901), O doniosłości języka
polskiego w szkole i w życiu codziennym…
(1905) – a folkloristických – O poezji ludowej
na Śląsku Cieszyńskim (1903). Psal div. hry
pro ochotnická divadla.
Lit.: Maurer, H.: O „Istych rokach“ E. F., ZarŚ 10, 1934,
č. 3–4; Ogrodziński, W.: Dzieje piśmiennictwa śląskiego,
Katowice 1961; Fazan, M.: E. F. (1871–1944). Sylwetka
biograficzna, Rocznik Cieszyński, 1976. EK
FEITZINGEROVÉ, tiskaři, nakladatelé a knih-
kupci v Těšíně.
Přistěhovali se do → Těšína na začátku
19. stol. Kolem r. 1850 zde založil Edward
F. knihkupectví, které později vedl jeho
syn, rovněž Edward. V 70. l. měli F. v Tě-
šíně tiskárnu (→ nakladatelství), kterou
r. 1888 prodali firmě Kutzer a spol. Od
90. l. do první svět. války vydávali kni hy
v polštině, okrajově v němčině a češtině –
kalendáře, zpěvníky, snáře, knihy pro
mládež, turistické průvodce. Důležitou
položku tvořily knížky lid. čtení, v 5 sé-
riích vyšlo přes 500 titulů, např. Abelino,
straszny bandyta, Jan Okpiświat zwany
Sowizdrzałem, Losy Genowefy, Piękna
Meluzyna, Zamurowana dziewczyna, Ży-
cie i czyny Rynalda Rynaldiego, Doktor
Jan Faust, Historia o siedmiu mędrcach,
For tunat i jego synowie, Ahaswerus, żyd
wieczny tułacz, Ondraszek, słynny dowódca
zbójników w Beskidzie ap. Jde o literaturu,
jejíž syžety a motivy se často objevují
FELLER
FEITZINGEROVÉ
v lid. slovesnosti; je význ. pro sledování
vztahů mezi literaturou a → folklorem. Fa
F. působila v Těšíně do r. 1945, kdy její
poslední majitel, Jindřich F. opustil město.
Lit.: BSSSM 9; Słownik folkloru polskiego, War-
szawa 1965; Broda, J.: Wydawnictwa ludowe Edwarda
F. – seniora w Cieszynie, Biuletyn Ludoznawczy Sekcji
Folklorystycznej ZG PZKO VII, Český Těšín 1976. KK
FELLER, Dušan, herec, * 8. 12. 1935 Ostrava.
Otec loutkoherce Ivana F. Angažován v →
Městském divadle mladých → Ostrava
(1950–53) a ve Vesnickém divadle Praha
(1953–54). Poté člen → Divadla loutek Os-
trava (1954–98). Vytvořil zde na 200 rolí, mj.
Careviče Ivana (Jevgenij Speranskij: Krása
Nevídaná, rež. Jiří Jaroš, 1962), Dobrého
krále (→ J. Kainar: Zlatovláska, rež. → J. Ka-
čer, 1976), Komedianta (Věra Provazníková:
Petruška a Baba Jaga, rež. → Z. Miczko,
1977), Rychtáře (Vladislav Vančura – Josef
Kovalčuk: Kubula a Kuba Kubikula, rež. →
P. Nosálek, 1986) aj. Spolupráce s → ČTO.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
FESTIVAL BEZ HRANIC → Na Hranici
FESTIVAL DIVADEL MORAVY A SLEZSKA
(2001–dosud).
Každoroční podzimní soutěžní přehlídka
profesionálních div. souborů působících
na Moravě a ve Slezsku: → NDM, → Divadlo
loutek, → Komorní scéna Aréna, → Divadlo
Petra Bezruče, → Slezské divadlo, → Bajka,
→ Těšínské divadlo. Koná se v Českém →
Těšíně. Pořadatelem je Těšínské divadlo,
čestnou záštitu má hejtman Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje. AJ
FESTIVAL OSTRAVSKÝCH ČINOHERNÍCH DI-
VADEL (1997–dosud).
Každoroční měst. přehlídka inscenací čino-
hry → NDM, → Divadla Petra Bezruče, →
Komorní scény Aréna a → Divadla loutek
je pořádána pro div. kritiky, posluchače
div. věd univerzit v Brně, Olomouci a Praze
a další div. školy. Od r. 2000 nese název
Ost-ra-var. Po dobu přehlídky vychází stej-
nojmenný bulletin, který redigují studenti,
247
FIALA
a každodenní videozpravodaj, připravovaný
rovněž studenty. Dopolední rozpravy jsou
reflexí zhlédnutých inscenací za přítomnosti
div. tvůrců. V r. 2001 poprvé s mez. účastí
studentů (Slezská univerzita Katovice, Vy-
soká škola múzických umění Bratislava). JŠt
FIALA , Bohumír, prozaik, * 6. 8. 1915 Biała
(Polsko), † 27. 6. 1979 Ostrava.
Povoláním lékař. Působil ve Znojmě, Dub-
ňanech a Chuchelné. V tvorbě pro dospělé
se vrací k zážitkům z druhé svět. války, kdy
byl vězněn v koncentračním táboře (Mříže,
1965; Vlak vyjíždí o půlnoci, 1975), v tvorbě
pro mládež se soustřeďuje na dobrodružnou
hist. prózu (Táhli tudy Avaři, 1968; Kníže
čeká na zbraně, 1975; Mamuti táhnou do ba-
žin, 1978), dívčí román (Zadržte Hanku Tu-
zarovou, 1969), prózu s přírodní tematikou
(Údolí medvědů, 1969) či cestopisně pozná-
vací prózu (Na obzoru Dubrovník, 1967; Nad
jezerem zlaté báně, 1974).
Lit.: Nakladatelství Profil v Ostravě představuje své
autory, Ostrava 1986; Urbanová, S.: Literatura pro děti
a mládež 1945–2000, in: Kapitoly z literárních dějin
Slezska a severní Moravy, Ostrava 2000. SU
FIALA , František, architekt, * 26. 7. 1878 Mo-
ravská Ostrava (Ostrava-město), † 4. 6. 1927
Opava.
Po studiích na reálném gymnáziu v → Opavě
nastoupil vysokošk. studium na VUT a do-
končil je na vídeňské akademii v l. 1899–1900
u Otto Wagnera. Publikoval v revue čes. Ka-
tolické moderny. Publikoval v revuích Nový
život (návrhy kaplí, 1903; návrh moderního
kat. chrámu, 1904) a Architektonický obzor.
Působil na Ostravsku, kde v r. 1906 zalo-
žil se stavitelem Františkem Grossmannem
stavební firmu. Jeho tvorba se vyznačovala
propojením racionální dispozice s hmotově
tradičním řešením, doplněným filigránským
dekorem pozdní secese, předznamenávají-
cím nový dekorativní styl. K jeho dílům v →
Ostravě náleží sanatorium MUDr. Leopolda
Kleina, Hornopolní ul. (1909–11, přestavěno,
nyní v areálu měst. nemocnice Fifejdy), dům
Katolických tovaryšů v Moravské Ostravě,
Přívozská 8 (1910–11), a provizorní kostel pro
FIALA
Polskou Ostravu (1913, zbořeno). Od r. 1907
se fa podílela na výstavbě novobarok. kostela
Korunování P. Marie v Mariánských Horách
na základě projektu → O. Béma a círk. stav-
bám se věnovala i v dalších l. (z r. 1909 po-
chází nerealizovaný návrh skromného kostela
pro Hulváky). Podle vl. plánů fa realizovala
v l. 1909–10 tradičně řešený novorománský
kostel P. Marie Růžencové v Ostravě-Hra-
bůvce a shodný, pouze nepatrně obměněný
koncept uplatnila i v případě kostela sv. Va-
lentina v Háji ve Slezsku (1910–11). V duchu
pozdní secese postavili Obecnou chlapeckou
školu v Hrabůvce a vytvořili nerealizovaný
návrh nemocnice císaře Františka Josefa
I. v Mariánských Horách (1912). F. fa je au-
torem řady obytných a činžovních domů
v centru Ostravy, dnes již povětšinou ne-
existujících (Engelmüllerova 5, 1906; Solná
8, 1906–07; Poděbradova 73, 1907–09; Špá-
lova 30, 1926–27). V prům. sféře vyjádřil
pozdně secesní výtv. názor v projektech
vodárny v Nové Vsi (1907–08) či přestaveb
→ Dolu Michal v Ostravě-Michálkovicích,
Čs. armády 413 (1912–15) a Dolu Herme-
negild, později Zárubek, ve Slezské Ostravě
(1911–15, zbořeno).
Lit.: Vybíral, J.: Zrození velkoměsta. Architektura v ob-
raze Moravské Ostravy 1890–1938, Ostrava 1997; Ga-
vendová, M.: Sakrální architektura Ostravy 1880–1914.
Průmyslové obce a jejich chrámy, in: Památkový ústav
v Ostravě. Výroční zpráva 1999, Ostrava 2000; Za-
tloukal, P.: Příběhy z dlouhého století. Architektura let
1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002; Filip,
A.: Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku, Brno 2004;
Kubová, K.: Historie stavební firmy „Grossmann a Fiala“
v epoše urbanistického rozmachu Ostravska v 1. třetině
20. století, dipl. práce FF OU, 2007.
Obr.: A52; M (215, 217, 229, 235). MS + JJu
FIALA , František (1895–1957, pražský archi-
tekt) → Dům umění v Ostravě
FICEK, Viktor, literární historik, textolog, bib-
liograf, * 24. 5. 1902 Opava, † 15. 8. 1986
Opava.
Vystudoval moderní filologii na UK, jeho uči-
teli byli Jan Jakubec a → M. Hýsek, nejdříve
působil jako středoškolský prof., pracoval
v → Matici opavské a ve Společnosti Petra
248
FIDRICH
Bezruče (později → PPB), později se stal věd.
pracovníkem Slezského studijního ústavu
v → Opavě (→ Slezský ústav), kde se přede-
vším věnoval problematice bezručovského
bádání a lit. tradici ve Slezsku. Zpoč. se vě-
noval bibliografickým pracím, např. doplnil
a upravil Bibliografii Petra Bezruče Aloise
Kučíka (1953), zpracoval také bibliografii
k dějinám slavistiky v Československu (in:
Beiträge zur Geschichte der Slawistik, 1964).
Systematicky se po řadu let věnoval přípravě
Biografického slovníku širšího Ostravska
(1–5, 1972–83). Zpracoval také životopisná
a bibliografická data ke studii Kapitoly o Pe-
tru Bezručovi (1978) → O. Králíka. Psal
také literárněhist. studie o tvorbě autorů
ze Slezska a sev. Moravy. Nejvýznamnější
je jeho materiálově bohatá a obsažná mono-
grafie o → A. Vaškovi (Antonín Vašek v boji
za práva lidu a za vědeckou pravdu, 1964).
Lit.: Urbanec, J.: V. F. šedesátníkem, LPPB, 1962, č. 10;
Svoboda, J.: Kulturní historik Slezska, in: V. F.: Z rod-
ného kraje, Ostrava 1977; Rusinský, M.: Dovršení díla,
Nové Opavsko, 10. 2. 1983; Urbanec, J.: Zemřel V. F.,
ČL 35, 1987, č. 1; týž: V. F., in: Kapitoly z dějin české
literární historiografie, Olomouc 1989. JS
FIDRICH, Václav, sochař a restaurátor, * 27. 11.
1940 Horní Bečva (Vsetín).
Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti (uči-
tel Jiří Habarta) a na AVU v Praze (učitelé
Vincenc Makovský, Karel Lidický, Karel
Hladík). Jeho dílem jsou četné plastiky pro
architekturu a veř. prostor, např.: komorní
plastika pro atrium Domu služeb v Karviné
(1978), Havíř při vstupu na ostr. sídliště Fi-
fejdy z ul. Hornopolní (1984), Občané na-
šeho města / Tři ženy v Moravské → Ostravě
před Úřadem práce (1990) či kašna Slunění
před kult. domem Akord v Ostravě-Zábřehu
(1995). Pracuje také jako portrétista: →
L. Janáček, Jan Evangelista Purkyně (obojí
v → Havířově). Spolupracuje s → NPÚ Os-
trava jako restaurátor.
Lit.: Havlíček, J.: Výtvarní umělci okresu Karviná,
Karviná 1985.
Obr.: S (112, 123). PH + JI
FIDUCIA
FIDUCIA, významné nezávislé kulturní cent-
rum v Moravské Ostravě, zaměřené na vzdě-
lávání a kultivaci občanské společnosti.
Antikvariát byl zal. Ilonou a Jiřím Rozehna-
lovými r. 1998; od r. 1999 pořádá kult. ak-
tivity klub F., specializuje se na přednášky
a diskusní večery z oblasti literatury, his-
torie, architektury, industriálního dědictví
a umění, pořádá výstavy současného umění
a fotografie, besedy s domácími i zahr. osob-
nostmi, autorská čtení, přednášky o historii
města, workshopy pro děti, veř. debaty, ko-
mentované arch. prohlídky a další aktivity.
Spolupracuje s festivaly (např. Jeden svět, →
Colours of Ostrava, Architecture week, bie-
nále Industriální stopy, Kukačka aj.) a řadou
institucí (např. → OU, → NPÚ Ostrava, →
AMO, → NDM, o. s. SPOK – Spolek pro
ostravskou kulturu ad.). V prostorách F. pů-
sobí Galerie Dole, zal. r. 2006, jejíž kurátor
Martin Mikolášek se v ročních plánech za-
měřuje na 2D média – komiks (2006), malba
(od 2007), přednost dává mladým tvůrcům
(vystavovali zde mj. Josef Bolf, → J. Špaňhel,
Ladislava Gažiová, ze st. např. Igor Korpa-
czewski). V r. 2007 připojila k aktivitám
klubu F. výtvarnice Marcela Lysáčková
dětský ateliér doplňující jednotlivé vý-
stavy v Galerii Dole. Fotografická galerie F.
vznikla r. 2001 a je od začátku samostatným
subjektem v rámci klubu. Jejími zakladateli
a kurátory jsou fotografové Roman Polášek
a Martin Popelář a její program tvoří pře-
devším monografické výstavy prezentující
čes. i svět. fotografii a autory všech generací
včetně nejml. Pevné místo má ve výstavním
plánu též klasika (vystavovali zde mj. Ivan
Pinkava, Tono Stano, Vilém Reichmann,
Emila Medková, Jaroslav Rössler). K aktivi-
tám F. patří vydávání katalogů k výstavám
ad. publikací (Martin Strakoš: Ostravské in-
teriéry, 2011; Vojtěch Vlček: Ostrava za ost-
natými dráty, 2013 aj.); od r. 2012 se spolkem
ostr. knihomilů Biblios a Papírenskou manu-
fakturou Velké Losiny spolupracuje na vy-
dávání bibliofilií. F. pořádá kolem 100 akcí
ročně s přibližně 20 tis. návštěvníky.
249
FIERLA
Lit.: Pekařová, R. (ed.): F. – důvěrně (sborník k 10. vý-
ročí antikvariátu a klubu F.), Ostrava 2008; 50. setkání fo-
tografů, 25. výročí založení Fotoklubu Ostrava, Ostrava
2010. MT
FIERLA , Adolf, básník, překladatel, * 16. 1.
1908 Bohumín (Karviná), † 8. 9. 1967 Orlová
(Karviná).
Po absolvování gymnázia v → Orlové vy-
studoval Jagellonskou univerzitu v Krakově
a FF UK. Vyučoval polštině na SŠ. Během
druhé svět. války byl vězněn v koncent-
račních táborech, pracoval jako dělník v →
Petřvaldu, pak se jako voják dostal do angl.
zajetí. Po válce zůstal v zahraničí, žil v Itá-
lii a Anglii, kde navázal spolupráci s pol.
emigračními centry. Do literatury vstoupil
sbírkou přírodní lyriky Przydrożne kwiaty
(1928), po níž následovala řada dalších (Cie-
nie i blaski, 1931; Dziwy na gróniach, 1932,
aj.), prozaickou tvorbu zastupuje novela On-
draszek (1930), sbírka povídek z hornického
života Hałdy (1930) aj. Psal spis. polštinou
i → nářečím těšínským, překládal Jiřího
Wolkera a → V. Martínka. Etnograficky
jsou cenné Kolędy beskidzkie (1935) a práce
určené dětem.
Lit.: BSSSM 10. IB
FIERLA , Eugeniusz, skladatel, dirigent a sbě-
ratel lidových písní, * 6. 1. 1910 Lazy (Orlová,
Karviná), † 21. 10. 1989 Orlová (Kar viná).
Studoval na pol. gymnáziu v → Orlové, poté
hudbu na Státní konzervatoři v Katovicích,
na Státní (dnes → Janáčkově) konzervatoři
v → Ostravě sborový zpěv, na brněnské
konzervatoři hru na varhany a violoncello.
V meziválečném období pracoval ve vedení
Polského svazu pěveckých sborů v Čes-
koslovensku, vedl několik pěveckých těles,
např. v Lazích, Porubě, Orlové a Stonavě,
v okolí Orlové sbíral → lid. písně, které
pak s → K. Piegzou publikoval v Ogniwu
(1936–38), časopise vycházejícím v Českém
→ Těšíně. Vydal zpěvník pro pol. skautskou
mládež Nad Olzą (1937). Po druhé svět. válce
pracoval jako učitel zpěvu na pol. gymná-
ziu v Orlové a v Českém Těšíně. Byl jedním
ze zakladatelů → PZKO, členem jeho prezidia
FIERLA
a od r. 1956 jeho zaměstnanec, ved. Pěvecko-
-hudební sekce PZKO. Od r. 1953 byl více
než 30 l. dirigentem a um. ved. karvinského
souboru písní a tanců Górnik, jehož byl spo-
luzakladatelem. Byl iniciátorem kurzů pro
dirigenty amatérských pěveckých souborů,
hud. přehlídek a festivalů, spoluautorem
zpěvníků pro 1.–8. třídu ZŠ. Popularizoval
hudbu v ostr. rozhlase (→ ČRO), čet ných pu-
blicistických článcích a rec., zveřejňovaných
v ČSSR a Polsku. K jeho nejlepším instru-
mentálním dílům patří Suita beskidzka
(1958), Ondraszek (1958), k vokálním pak
Śpiewki beskidzkie (1975). Známé jsou jeho
úpravy těšínských → lid. písní, které patří
dodnes ke stálému repertoáru pol. pěveckých
souborů na → Těšínsku.
Lit.: BSSSM NŘ 8 (20); Sztabla, E.: Życie z pieśnią i dla
pieśni, Zw 1, 1970; H. K.: Żył miłością dla swojej ziemi,
Zw 12, 1989.
FIERLA , Gustaw, malíř, etnograf a pedagog,
* 18. 7. 1896 Horní Lutyně (Karviná), † 21. 11.
1981 Český Těšín (Karviná).
Studoval na Akademii Sztuk Pięknych
v Krakově (učitelé Stanisław Dęmbicki a Jó-
zef Mehoffer). Po jejím ukončení působil
do r. 1955 jako učitel na pol. gymnáziu v →
Orlové. Byl význ. spol. a kult. pracovníkem:
v meziválečném období působil v Matici
školské jako ved. její muzejní sekce a první
kustod muzea této organizace, zřízeného
v Českém → Těšíně. Po první svět. válce
organizoval spolu s → K. Piegzou výstavy
výtv. prací. Význ. byla jeho činnost v turis-
tické organizaci Beskid Śląski, po druhé svět.
válce v Literárně-umělecké a Folkloristické
sekci → PZKO. Jako badatel v oblasti lid.
kultury se zajímal zejm. o → kroje (zejm. →
kroj těšínský), o zdejší → lid. umění výtv., →
lid. architekturu a interiér těšínských dřevě-
ných staveb. Jeho práce vycházely v publika-
cích Folkloristické sekce PZKO, samostatně
pak byly otištěny v publikacích Strój La-
chów Śląskich (1969) a Strój cieszyński
(1977). Maloval krajiny a kytice, kresebně
také zaznamenával slez. lid. typy. Člen →
MSVU v → Ostravě, s nímž také vystavoval.
FIGAR
Po zřízení SČSVU v r. 1949 se nestal jeho
členem. Je zastoupen ve sbírkách → GVUO.
Lit.: Sivek, A.: Pozdrav G. F., T 9, 1966, č. 3; Kowal-
czyk, H.: Jubileusz G. F., Zw 28, 1976, č. 7; Biuletyn
Ludoznawczy 15, Český Těšín 1988; Výtvarní umělci se-
verní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného
umění v Ostravě 1900–1950, Ostrava 2006.
Obr.: V123. KK + PH
FIGAR, Vladimír, skladatel, pianista, * 11. 12.
1944 Ostrava-Hrabůvka, † 27. 3. 1989 Hlučín
(Opava).
Pocházel z hud. rodiny (otec Vladimír kla-
vírista a skladatel populární hudby), v dět-
ství se učil hře na klavír, housle a varhany.
S úspěchem se účastnil klavírních sou-
těží, v 10 l. složil první skladbu (Polka).
V l. 1959–65 studoval na ostr. (dnes → Ja-
náčkově) konzervatoři klavír u → T. Tröste-
rové a → Z. Duchoslava a kompozici u →
KK M. Klegy. Na SŠ hrál na klavír ve student.
kapele Jazz kvintet ostravské konzervatoře
a tenorsaxofon v Orchestru Rudolfa Sochora
(1962–65). Na vojně působil v Armádním um.
souboru Víta Nejedlého v Praze (1965–67),
po návratu se stal pianistou v → ORO. Jeho
absolutní sluch, fantastická hud. paměť, ne-
vyčerpatelná invence, mistrná nástrojová
technika, smysl pro styl a schopnost citlivého
doprovodu se naplno projevily během půso-
bení ve skupině → Flamingo (1968–89, um.
ved. od r. 1977), kde aranžoval, komponoval,
dirigoval a hrál na klávesy. V l. 1967–89 řídil
vl. skupinu Trio Vladimíra Figara, od r. 1976
Trio Figar-Urbánek-Bílek s → J. Urbánkem
(kontrabas, baskytara) a Vlastimilem Bílkem
(bicí; do r. 1976 Radek Dominik). Zaměřili
se na nahrávání → lid. písní (Sil jsem proso,
Rožnovské hodiny, Pod našima okny ad.),
úpravy skladeb cizích autorů (Nebe na zemi,
Malá noční hudba ad.) a vl. tvorbu (Stíny,
Pramínek). Vedle instrumentálních skladeb
se zaměřoval na písňovou tvorbu, zejm. pro
→ M. Rottrovou (Skořápky ořechů, 1983;
Lakomá, 1984; Čas pro mou lásku, 1986;
Večerem zhýčkaná, 1987 aj.). V hud. tradici
pokračuje syn Vladimír (* 1977).
Lit.: HKO; Matzner; Tůma, J.: Ostravské hity, Mladý
svět, 1970; Černý, J.: Plameňáci & Marie Rottrová ´75,
250
FILANDR
FIGAR
Melodie, 1976, č. 7; Tůma, J.: „Barva“ ostravského soulu,
in: Rhytm & Blues, Praha 1985; Křešová, T.: Hudební
osobnosti Ostravského rozhlasu V. F. a Jiří Urbánek, dipl.
práce FF MU, 2010. KR
FILANDR, Václav, architekt, * 30. 8. 1950
Opava (Opava).
Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací
školy v r. 1968 začal t. r. studovat na Fakultě
architektury VUT, kde absolvoval r. 1974.
V l. 1974–91 byl zaměstnán ve → Stavopro-
jektu Ostrava jako ved. projektant. Od r. 1991
provozuje vl. projekční kancelář Atelier Fi-
landr. Ve své tvorbě navazoval na pozdní
internacionální styl a posléze i na archi-
tekturu high-tech, uplatňuje však i tradiční
a postmoderní principy a moderní materiály
(režné cihelné zdivo, ocelové konstrukce,
sklo). Spolupracoval pod vedením → I. Kli-
meše na projektu divadla v Mostě i na rekon-
strukci a dostavbě Divadla Jiřího Myrona
v → Ostravě (→ div. budovy a sály). Zúčast-
nil se řady arch. soutěží — např. v r. 1986
na dostavbu → Domu umění Ostrava, rad-
nice v Ostravě-Porubě (1996) ad. Je autorem
rekonstrukce býv. farních budov pro Cha-
ritní centrum v Ludgeřovicích (1999), arch.
časti projektu podzemních garáží pod Pro-
kešovým nám. před Novou radnicí v Ostravě
(1998), parkovacího domu v prostoru Černé
louky (1999). Jeho nejvýznamnějším dílem
je rekonstrukce hist. výpravní budovy želez-
ničního nádraží Ostrava-Svinov a především
jeho dostavba včetně řešení přednádražního
prostoru z l. 2000–07, kde sloučil high-tech
novotvar haly s hist. budovou a s tradiční
kompozicí přednádraží na způsob čestného
dvora. Za tuto stavbu obdržel r. 2007 Grand
Prix Obce architektů v kategorii rekon-
strukce. Na tuto realizaci navazuje přestavba
přestupního uzlu na Svinovských mostech
(2009–12).
Lit.: Třeštík, M. (ed.): Kdo je kdo. Architektura, Praha
2000; Filandr, V.: Železniční nádraží Ostrava-Svinov,
Stavba 13, 2006, č. 6; Filandr, V.: Rekonstrukce
a dostavba železniční stanice. Přístavba výpravní budovy
a revitalizace přednádražního prostoru Ostrava-Svinov,
Architekt 52, 2007, č. 1–2.
Obr.: A102. MS
251
FILIP
FILGAS, Josef, prozaik, publicista, * 16. 10.
1908 Chropyně (Kroměříž), † 11. 3. 1981
Ostrava.
Prošel nejrůznějšími dělnickými profesemi.
Přispíval do ostr. novin (Havíř, → DDen, →
DČ), r. 1937 založil vl. časopis → Havířská
neděle, od r. 1938 přejmenovaný na → Ost-
ravskou neděli. Z životních zkušeností čer pal
inspiraci v románech Vagus bloudí Evropou
(1936), Hledá se práce (1936), Cesta do ne-
známa (1948). V knize Zapomenutá Ostrava
(1948) publikoval rozhl. fejetony, črty a ob-
rázky ze života inspirované historií města
a jeho soc. charakterem. Pro děti jsou určeny
tituly Koníček Ivánek (1942), Mezi brášky
(1940), Bráška Lajdáček (1943) a Brášci
v Modré zemi (1944), které byly F. v 80. l.
znovu převyprávěny.
Lit.: Rusinský, M.: Za autorem Zapomenuté Ostravy,
OV, 18. 3. 1981; Urbanová, S. – Sobková, E.: Naklada-
telství Profil v Ostravě představuje své autory, Ostrava
1986. SU
FILIP, Jan (vl. jm. Jan Filip-Zwiefelhofer),
herec, * 7. 4. 1936 Sušice (Klatovy), † 26. 9.
2000 Libhošť (Nový Jičín).
U divadla začínal jako ochotník. První an-
gažmá v Karlových Varech, Varnsdorfu
a Chebu (1960–66), poté v → Divadle Petra
Bezruče v → Ostravě (1966–76) a ve Stát-
ním divadle Ostrava (→ NDM, 1976–2000).
Hrál titulní roli v dramatizaci Fanfána Tu-
lipána (1967, rež. → S. Lichý), titulní roli
Othella Williama Shakespeara (1985, rež. →
J. Kačer) aj. Po listopadu 1989 spolupracoval
zejm. s → J. Deákem (Billy Rice v Osbor-
nově Komiku, 1997; Tovje v Šumaři na střeše
Šoloma Alejchema a Josepha Steina, 1998),
Oxanou Meleškinou-Smilkovou (Serebrja-
kov v Čechovově Strýčku Váňovi, 1998) a →
J. Klimszou (Filip Dubský ve Stroupežnic-
kého Našich furiantech, 1996; Zachedrinskij
v Lásce na Krymu Sławomira Mrożka, 2000)
ad. Spolupracoval s televizí a rozhlasem.
Lit.: 70 let Státního divadla Ostrava, Ostrava 1989;
Almanach Národního divadla moravskoslezského
1919–1999, Ostrava 1999. JŠt
FILIP
FILIP, Ota, prozaik, publicista, překladatel,
* 9. 3. 1930 Slezská Ostrava (Ostrava-město).
Narodil se do rodiny Bohumila F., čes. ma-
jitele cukrárny a kavárny v → Ostravě. Pro-
tože otec přijal něm. národnost, musel odejít
z čes. školy na Baranovci ve Slezské Ostravě
do něm. Za války začal studovat něm. gym-
názium, studia dokončil na čes. gymnáziu
v Praze (1948). Na přímluvu strýce z mat-
činy strany, kom. funkcionáře Gustava Kli-
menta, začal krátce působit v administraci
a ve sportovní rubrice MF, v l. 1951–53 byl
příslušníkem PTP, pak prošel až do začátku
60. l. jako red. několika okr. a závodními
novinami (Budovatel Podbořanska, Jiskra
ve Valašských Kloboukách, Závodní no-
viny Zbrojovky Slavičín); souběžně studoval
novinářko-osvětovou SŠ v Praze (maturita
1962) a byl red. Československého rozhlasu
v Plzni. Na podnět Státní bezpečnosti byl
propuštěn, vystřídal řadu dělnických povo-
lání (v l. 1963–65 horník na šachtě Julia Fu-
číka v → Petřvaldě, pak stavební dělník v →
Kopřivnici). V r. 1966 dostává cestovní pas
a nabídne knihu k vydání nakl. S. Fischer
Verlag, zároveň začne spolupráce s → L. Pe-
trem v nakl. → Profil, kde v l. 1968–69 pů-
sobí jako red. V r. 1969 byl souzen a uvězněn
pro rozvracení republiky. Po návratu z vězení
pracoval opět jako dělník, až r. 1974 emigro-
val se svou rodinou do SRN. V Mnichově
rozvinul bohatou lit. i publicistickou činnost.
Píše česky i německy, překládá, spolupracuje
s předními redakcemi novin (např. Frankfur-
ter Allgemeine Zeitung) a nakl., se stanicí
Svobodná Evropa, exilovými institucemi ap.
Za svou lit. tvorbu získal mnohá něm. a evr.
ocenění, v r. 2012 obdržel čes. stát. vyzna-
menání. V prvotině Cesta ke hřbitovu (1968)
otevřel jeden ze zákl. konfliktů své tvorby:
příběh o člověku násilně vrženém do centra
krutých proměn a zvratů moderních dějin.
Do groteskní podoby dovedl tuto motivaci
v hutné novele Blázen ve městě (1969), aby
dále v epicky zal. a bohatě zalidněném románu
Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské
Ostravy (1974) objevil nové fantaskní polohy
252
FILIP
svého vyprávění a vytvořil sugestivní obraz
lidských osudů spojených svou příslušností
k Ostravě a neustále vystavovaných dram.
hist. proměnám. Román vyšel nejdříve česky
v samizdatu v Kolíně nad Rýnem, později byl
přeložen do němčiny. Největší intenzity fan-
taskní motivace, obohacené o osobité myš-
lenkové zázemí, dosáhl v románu o pražském
šlechtici Kavárna Slavia (1985), kde se velké
dějinné události proměňují v groteskní maš-
karádu, která ve svých důsledcích ukazuje
na tragický dopad kom. ideologie do lidských
životů. Autobiogr. motivace vrcholí v Sedmém
životopisu (2000) a v Osmém čili nedokonče-
ném životopisu (2007). F. klade důraz na auten-
tičnost sdělení, jeho prózy směřují k objasnění
rozpornosti a složitosti lidských činů v pomě-
rech totalitního režimu a jejich zrcadlení ve vl.
životě (Tři škaredé středy a sedm dalších ele-
gií o zlých dnech, 2012). Do satiricko-ironické
polohy je doveden román o životě a názorech
čes. spisovatele a emigranta v něm. prostředí
Sousedé a ti ostatní (2003). Paralelně s tzv.
ostr. linií F. děl vznikaly kratší příběhy jako
Valdštýn a Lukrecie (1978), Touha po Procidě
(1988), Poskvrněné početí (1990) ad. Výji-
mečný je román 77 obrazů z ruského domu
(2005), v němž se vypravuje o milostném
vztahu Vasilije Kandinského s něm. malířkou
Gabrielou Münterovou a který je současně
volně pojatým příběhem o vzniku abstrakt-
ního malířství. Podle Nanebevstoupení Lojzka
Lapáčka ze Slezské Ostravy natočila → ČTO
stejnojmenný seriál (1994, rež. Otakar Kosek,
scénař → M. Stoniš), mnohé romány byly v →
ČRO čteny na pokračování. V r. 2009 natočilo
ČTO dokument Dvacáté století Oty Filipa
(rež. Petra Všelichová).
Lit.: Magdoň, L. Ta záludná mrcha vlast, Host, 1997,
č. 7; Urbanec, J.: O. F. Evropan?, in: Otázky českého
kánonu, Praha 2006; Urbanová, S. Prostorovost v próze
O. F. Sousedé a ti ostatní, in: Prostor v jazyce a v lite-
ratuře, Ústí nad Labem 2007; Pekárek, M.: Čtenářovi
ke škodě (o německé publicistice a životních osudech O.
F.), Nové břehy, 2009, č. 2; Kubica, J.: Spisovatel O. F.,
Brno 2012. JS + SU
FILIP
FILIP, Zdeněk, historik, vysokoškolský peda-
gog, * 17. 10. 1925 Šumperk, † 7. 12. 2008
Šumperk.
Narozen v uč. rodině. Navštěvoval čes. reálné
gymnázium v rodišti, po záboru čs. pohraničí
Německem (→ mnichovský diktát) pokračo-
val ve studiu v Brně, kde maturoval r. 1944.
V r. 1945 si zapsal obory sociologie a čeština
na MU a po obnovení olomoucké univerzity
odešel studovat tam (1951 promoval na zá-
kladě sociologické disertace Česko-německé
pohraničí v literatuře). Jeho učiteli byli socio-
logové a filozofové Arnošt Inocenc Bláha,
Josef Ludvík Fischer, Miloslav Trapl a Jiřina
Popelová-Otáhalová, filologové → A. Grund,
Frank Wollman, → O. Králík a Bohumil
Markalous. Na UP působil jako odb. asistent
a od r. 1965 jako doc. V období „normalizace“
byl z UP propuštěn a působil jako odb. pra-
covník ve Vlastivědném ústavu v Šumperku.
V r. 1989 byl reaktivován a pracoval jako ved.
katedry obč. výchovy na PF UP. Byl bada-
telem širokého záběru. Předmětem jeho hist.
zájmů byly moderní polit. dějiny, zejm. dě-
jiny social. hnutí (K založení KSČ na severní
Moravě, 1961) a vztah → Čechů a → Němců
v severomorav. pohraničí (s Josefem Bie-
berlem Společně proti nacismu, 1966; s →
M. Dohnalem a Františkem Spurným Pátá
kolona na severní Moravě, 1969). Je rovněž
autorem několika desítek monografií pokro-
kově orientovaných intelektuálů (Učitelské
portréty, 1996). Pro moderní čes. literaturu
objevil osobnost učitele a spisovatele Josefa
Kocourka a prof. Ladislava Fialy (Politické
působení prof. Ladislava Fialy na severní
Moravě, AUP, fasc. phil. 14, 1963). Řadou
drobnějších studií zmapoval kult. dějiny ná-
rodnostně smíšené oblasti sev. Moravy, záp.
Slezska a zejm. Šumperska. Je autorem něko-
lika desítek biogramů v → BSSSM, na jehož
tvorbě se soustavně podílel (rejstříky k prv-
ním 12 svazkům). Nezanedbatelná je jeho čin-
nost organizátorská a redaktorská. Redigoval
několik desítek ročníků časopisu Severní
Morava a připravil rejstříky jeho 75 svazků.
253
FIRLA
Jeho vklad do polit. a kult. historiografie
sev. Moravy je nezanedbatelný.
Lit.: BSSSM NŘ 12 (24); Spurný, F.: Docent PhDr. Z. F.,
CSc., sedmdesátníkem, SM 70, 1995. MM
FILIPEK, Anna, folklorní básnířka, * 27. 7.
1950 Radvanov (Jablunkov, Frýdek-Místek),
† 16. 12. 1997 Třinec (Frýdek-Místek).
Navštěvovala pol. ZŠ v → Jablunkově, poté
učiliště ve → Frýdku-Místku (obor kuchařka).
Trvale bydlela s rodinou v Dolní Lomné, kde
spolupracovala s místní organizací → PZKO.
Její texty vycházely v alm. a antologiích, např.
Zaprosiny do stołu (1978), → Słowa i krajob-
razy (1980), Tobie ziemio (1985), → Zapro-
szenie do źródła (1987), Punkt zwrotny (1988).
Spolu s → E. Milerskou a → A. Kupcovou,
reprezentujícími tvorbu psanou v těšínském
nářečí, se F. podílela na sbírce básní Korzenie
(1981). Posmrtně vyšla její sbírka Na żiwot
w grudniu (2000). Publikovala v periodikách
→ GL, Nasza Gazetka, Nowy Klub, → KalŚ,
KM, → Zw aj.
Lit.: MSPP; W górę doliny, Český Těšín 1992; Śląsko
godka, Katowice 2008. IB
FIRLA, Bronisław, architekt a urbanista, * 15. 6.
1924 Horní Suchá (Karviná).
Maturoval na pol. gymnáziu v Alessano
a Falconaře (Itálie, 1946). Studoval na Fa-
kultě architektury Polytechniky ve Vra-
tislavi (1947–50), poté VUT (1950–51).
Členem SČVU (1953), Svazu architektů
ČSR (od r. 1957). Od r. 1990 členem Obce
architektů. V l. 1952–58 a 1961–85 byl za-
městnán ve → Stavoprojektu → Ostrava. Od
poč. se podílel na urbanistických koncepcích
tzv. nových social. měst: Nové Ostravy (Os-
trava-Poruba), sídliště Šumbark-Bludovice
(→ Havířov) a Nové Karviné (1952). Na-
vrhl bloky 27 a 29 na havířovské Hlavní tř.
a blok 44 s dvoupodlažní obch. vybaveností
a Labužníkem na tamním nám. (1954–57).
V r. 1953 se zúčastnil arch. soutěže na pro-
jekt kult. domu pro Novou Ostravu (I. ob-
vod Poruby) a za klasicistně pojatý návrh,
vytvořený společně s Rudolfem Spáčilem,
získal 3.–4. cenu. Za návrh centra Havířova
FISCHER
FIRLA
mu bylo uděleno čestné uznání. Po počáteč-
ním příklonu k historismu social. realismu
se ve 2. polovině 50. l. inspiroval tvorbou
Augusta Perreta a příkladem pozdního mo-
dernismu (kino Centrum, Havířov, 1956–65,
interiér arch. Rostislav Skalík). Pro III. etapu
výstavby sídliště Ostrava-Zábřeh navrhl kino
Luna (1967–70) s interiérem arch. Václava
Šafáře, blok obch. vybavenosti (Kotva) a ne-
dalekou školu, obojí s arch. Jiřím Smejkalem.
Je spoluautorem sídliště v Ostravě-Hrabůvce
(Ostrava-Letiště, spolupráce J. Smejkal), ná-
kupního střediska ve → Vrbně pod Pradě-
dem, pavilonu Balneoprovozu v → Lázních
Jeseník (spolupráce arch. J. Semenec), kos-
tela Slezské církve evangelické v Těrlicku
(1966–67 a 1995–96). V 90. l. 20. stol. se po-
dílel na konceptech územních plánů obcí zvl.
v Podbeskydí. V Bystřici nad Olší projektoval
hřbitov a v l. 2002–03 v téže obci realizoval
postmoderně pojatý Dům s pečovatelskou
službou (projekt 1995). Věnuje se výtv.
tvorbě (kresba, art-protis, akvarel), mj.
se účastnil obou → Mezinárodních sympozií
prostorových forem v Ostravě (1967 a 1969).
Lit.: Batík, S.: Kino Luna v Ostravě-Zábřehu, Česko-
slovenský architekt 18, 1972, č. 4; 40 let architektury
v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých
architektů, Ostrava 1984; B. F.: Myśli, formy, obrazy,
Katowice 1994.
Obr.: A (88, 95); S110. MS
FISCHER, Vladimír, architekt, urbanista a pe-
dagog, * 4. 6. 1870 Fryšták (Zlín), † 28. 10.
1928 Brno.
V r. 1893 dokončil studia na ČVUT,
v l. 1895–98 absolvoval praxi u vídeňských
arch. Emila von Förstera, Hermanna Hel-
mera a Ferdinanda Fellmera ml. V l. 1902–18
pracoval u stát. techn. služby při morav. mís-
todržitelství v Brně, 1918–23 přednosta oddě-
lení pro pozemní stavby u Zemského úřadu,
v l. 1923–39 byl prof. a poč. 30. l. také rekto-
rem VUT. Člen Spolku architektů a inženýrů,
SVUM ad. Zpoč. byl ovlivněn pozdním his-
torismem. V novobarok. pojetí vyprojektoval
faru kostela v → Ostravě – Mariánských Ho-
rách (1912). Později je pro jeho tvorbu typické
254
FLAKOVÁ
tradicionalistické pojetí, zčásti ovlivněné ak-
tuálními tendencemi – např. purismem v rea-
lizaci kostela sv. Augustina v Brně (1930–35)
či konstruktivismem v případě věže Nové
radnice v Ostravě (1929–30), ovlivněné věží
Obchodně-živnostenského pavilonu z Vý-
stavy soudobé kultury v Brně (1928). Sou-
těže na projekt Nové radnice v Moravské
Ostravě se zúčastnil v r. 1923 s klasicistně
řešeným návrhem. Přepracoval ho ve spolu-
práci s ostr. arch. a staviteli → F. Kolářem
a Janem Rubým. Tento projekt byl realizován
v l. 1924–30 (Prokešovo nám. 7–9).
Lit.: Šerka, J.: Historie výstavby nové radnice v Mo-
ravské Ostravě, in: Ostrava 18, 1997; Vybíral, J.: Zrození
velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy
1890–1938, Ostrava – Brno 2003; Filip, A.: Secesní
chrámy na Moravě a ve Slezsku. Sakrální výtvarné umění
kolem roku 1900, Brno 2004; Strakoš, M.: Průvodce
architekturou Ostravy, Ostrava 2009.
Obr.: A (56, 67); M188. MS
FITZ, Adolf, režisér, herec, spisovatel a dra-
matik, * 28. 4. 1895 Vrbno pod Pradědem
(Bruntál), † 28. 1. 1943 Opava.
Obecnou školu navštěvoval v Karlovicích
a poté gymnázium v → Opavě. Ve Vrati-
slavi studoval literaturu, dramaturgii a režii.
V l. 1920–26 působil jako představitel charak-
terních rolí v opavském měst. divadle (→ di-
vadlo na Opavsku). Je autorem okolo jedné
desítky lid. her v nářečí a veseloher Hons
eim Gleck (1921), Das deutsche Haus [d.],
Sonnenuntergang [d.], Die goldene Mappe
[d.], Die Geldkatze (1920), Sein bestes Mit-
tel [d.], Die geheimnisvolle Brautnacht [d.],
Die süßen Bestien [d.]. Vedle povídek sbíral
příběhy a anekdoty, které vydal v souboru
Derhäm [d.].
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlandes,
Wolfratshausen 1964; Freudenthal und seine Kreisge-
meinden, Esslingen 1990; Martinek, L.: A. F., Region –
Krnovské noviny, 1995, č. 22. LM
FLAKOVÁ , Veronika, malířka, * 30. 5. 1930
Zlín.
Studovala Školu užitého umění v Praze
(1947–50). Po absolutoriu a sňatku (reži-
sér Pravoslav Flak) začala působit v → Os-
travě. Koncem 50. l. se v malbě věnovala
FLAMINGO
FLAKOVÁ
civilistním námětům, v 60. l. nastal příklon
k „nové figuraci“ (obrazy Královniček, 1967),
poté se obrátila k symbolizující početné sé-
rii Soudů, Antisoudů a Terčů. Vystavovala
se skupinou mladých v Ostravě na poč. 60. l.,
pak v → TS Kontrast, s níž se prezentovala
v Brně a Praze (1965–66). Souborná výstava
proběhla v Galerii Kuří ry nek v Ostravě
(1968). Po sov. okupaci r. 1968 odešla s man-
želem do Prahy. Její díla jsou v majetku →
GVUO.
Lit.: Holý, P.: Výtvarná fronta severní Moravy (katalog
výstavy Krajské galerie v Ostravě), Ostrava 1966; Holý,
P.: Symboly konkrétní neurčitosti (katalog Galerie Kuří
rynek), Ostrava 1968.
Obr.: V186. PH
FLAMINGO, ostravská instrumentální skupina.
U zrodu skupiny, zal. r. 1966 jako odnože →
ORO, stál trumpetista a skladatel → R. Ko-
valčík, v l. 1966–75 její první um. ved. (dal-
šími byli → J. Urbánek, 1975–77, a → V. Figar,
1977–89). V poč. tvořili skupinu převážně
hráči ORO (J. Urbánek – trombón, basová
kytara, 1966–75; Radovan Hudeček – klávesy,
1966–68; Petr Foltera – kytara, 1966–68;
Miroslav Večeřa – flétna, klarinet, saxofon,
1966–68; Jiří Plachý – bicí, 1966–67), v poz-
dějších l. byla v souvislosti s odchody umělců
a změnou hud. stylu doplňována o další členy
(V. Figar – klávesy, 1968–89; Oldřich Svo-
boda – baskytara, 1966; Jan Hasník – kytara,
1968–87; Rudolf Březina – saxofon a flétna,
1968–89; Petr Král – tenorsaxofon, flétna,
1968; Radomír Dominik – bicí,1967–81; Lu-
děk Emanovský – trumpeta, 1975–89; Petr
Šibilev – baskytara, 1975–77; Pavel Pet-
ráš – baskytara, 1977–79; Ivan Kožušník –
baskytara, 1979–89; Vlastimil Bílek – bicí,
1976–87; Richard Kroczek – bicí, 1987–89;
Radek Pastrňák – kytara, 1987–89). Pův. jaz-
zová skupina reagovala na proměny soudobé
populární hudby a po přijetí vokálních sólistů
(Jaromír Löffler, → H. Zagorová, → P. No-
vák, → M. Rottrová, Petr Němec, → V. Špi-
narová ad.) se přeorientovala na písničkovou
tvorbu (Černej den, 1967; Já loď ti dám, 1968;
Paroloď, 1968; Svatej kluk, 1968; Hany, 1969;
255
FLORIAN
Hlídám čas, 1969; Volej známý číslo, 1969
ad.). Široký stylový repertoár (rock s decho-
vou sekcí, soul, rhytm and blues, šanson ad.)
a vystupování v tanečních kavárnách → Os-
travy (např. Dům kultury NHKG) zajistily
F. popularitu ostr. veřejnosti a otevřely dveře
nahrávacích studií (ORO), hud. festivalů
(II. čs. beatový festival v Praze, 1968; mez.
jazzový festival v Praze, 1972) a zahr. turné
(Jugoslávie, Švýcarsko, SRN, Polsko, SSSR
ad.). Vedle vl. tvorby (R. Kovalčík, J. Urbá-
nek, V. Figar) spolupracovali i s dalšími skla-
dateli a textaři (→ D. Volejníček, → F. Trnka,
→ J. Wykrent, Vladimír Čort ad.). Hráli také
svět. hity od Beatles po Bubblegum (I say
a little prayer for you, 1968; Restless, 1968;
Hey, Jude, 1969; Jany, Jany, 1969; Lásko,
lásko, 1969 ad.) a díky přejímání černošské
hudby se na Ostravu začalo pohlížet jako
na centrum „černé“ hudby, korespondující
s charakterem hornického města. V r. 1976
došlo v důsledku „normalizace“ k počeštění
názvu F. na Plameňáci a po odchodu P. Němce
(1980) i k přeměně charakteru skupiny (na-
dále doprovodná skupina M. Rottrové). Po tr-
valém přestěhování Rottrové do Prahy (1985)
a neúspěšném pokusu nahradit ji Evou Hury-
chovou se hráči zaměřili na vl. interpretační
a autorské projekty mimo skupinu, která
po smrti kapelníka V. Figara (1989) zanikla.
Poslední veř. vystoupení v úloze doprovodné
skupiny M. Rottrové na galakoncertu Ahoj,
Ostravo! (2003). Nahrávky F. jsou zazname-
nány na řadě alb i kompilací (např. Flamingo,
1970; This is our soul, 1971; Plameňáci
a Marie Rottrová ʼ75, 1976; Pěšky po dálnici,
1977; Soul feeling, 1988).
Lit.: HKO; Matzner; Tůma, J.: Ostravské hity, Mladý
svět, 1970, č. 23; Černý, J.: Plameňáci & Marie Rottrová
ʼ75, Melodie, 1976, č. 7; Tůma, J.: „Barva“ ostravského
soulu, in: Rhytm & Blues, Praha 1985; Tůma, J.: F.
(sleeve-note k reedici alba Flamingo, 1996). KR
FLORIAN, Zdeněk, herec a dramatik, * 28. 6.
1932 Praha.
Absolvent loutkoherectví a dramaturgie
na Divadelní akademii múzických umění
Praha (1956). Poté nastoupil do → Divadla
FOJT
FLORIAN
loutek Ostrava, kde setrval do konce své um.
dráhy. Hrál mj. Mefistofela v → Kačerově
inscenaci Johannes doktor Faust (1978), Tu-
láka v Kvapilově Princezně Pampelišce (rež.
→ Z. Miczko, 1989), Piláta Pontského v No-
sálkově hře Ježíš Kristus (rež. → P. Nosálek,
1992) ad. Autor řady her pro děti, které byly
uváděny nejen v → Ostravě: Strašidlo (1958),
Neobyčejné dobrodružství (1961), Pozor!
Pohádky! Pozor! (1961, 1982), Sněhová krá-
lovna (podle Hanse Christiana Andersena,
1966, 1983), Ženich pro princeznu (1974),
Hrdina chce žít (1978), Klauniády (1984) aj.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
FOJT, významný činitel vrchnostenské správy,
reprezentoval ve vztahu k poddaným vrch-
nostenskou správu, ve vztahu k vrch nosti
poddané.
Podle postavení byli fojti buď svob., nebo
zákupní. První vycházeli většinou z pův.
lokátorů kolonizačního procesu (→ středo-
věká kolonizace) a měli k vrchnosti v pří-
padě potřeby voj. povinnost, v rozdílu k nim
druzí nebyli zpravidla vedle držby statku
současně vlastníky mlýnů, krčem a neměli
při fojtství řemeslníky. Povinností fojtů byl
dohled na plnění příkazů vrchnosti, měli
nižší soudní pravomoc a z toho plynoucí po-
díl na pokutách. Označení fojt (příp. šultes či
šoltys) bylo užíváno v obvodu saského práva,
jinde užíván termín rychtář. Sídlo fojta (nebo
šoltyse či rychtáře) ve vsi bylo označováno
jako fojtství (nebo šoltysství či rychta).
Lit.: Hosák, L.: Nové československé dějiny, Praha
1947; Jirásek, J.: Fojti na panství olomouckého biskup-
ství, ČMM 75, 1956; Žáček, R.: Pobeskydí od husitství
do Bílé hory (Místopisný přehled), Frýdek-Místek 1986.
LD
FOJTÍK, Jozef, malíř a grafik, * 20. 11. 1951
Skalité (Čadca, Slovensko).
Zprvu žil v Chotěbuzi u Českého → Těšína,
od r. 1987 v Kanadě v Ottawě. Studoval
na PF v → Ostravě (→ OU) do r. 1973, kdy
odešel do Sofie v Bulharsku, kde vystudoval
AVU (učitelé Svetlin Rusev a Dobri Dobrev).
Po absolvování (1978) působil až do emi-
grace jako pedagog na LŠU v → Karviné.
256
FOLK A COUNTRY
Pracuje převážně jako grafik – také jeho
obrazy mají grafický charakter – převážně
v imaginativní poloze. Vystavoval v ostr.
Galerii Chagall (1994), Zámecké galerii Kar-
viná (1998), pobočce Galerie Chagall v →
Brušperku (2000).
Obr.: V248. PH
FOLK A COUNTRY
Tradice písňových výpovědí ve slez. nářečí
se na sev. Moravě stala vhodným zázemím
pro rozvoj folkové a country hudby. Již
ve 2. polovině 70. l. 20. stol. se na této scéně
začal objevovat písničkář Pepa Nos, na poč.
80. l. se připojili → J. Nohavica ml., jenž
do té doby působil spíše jako textař a sklada-
tel, → P. Dobeš (od r. 1983) a → P. Streichl
(od r. 1984). Písně byly často spjaty s regio-
nem, a to jak tematicky, tak výrazově (spe-
cifický jazyk), převládajícím stylem pak byl
klasický folk a blues. V 90. l. se začala obje-
vovat řada kapel, zaměřených různými směry
od country přes bluegrass a tradičnější fol-
kový zvuk k folk-popu a folk-rocku, z nichž
většina však brzy zanikla (např. Bluegrass
Nova, Proč ne?, Naše věc). K déle působícím
kapelám v regionu patří ostr. folkové skupiny
Šepoty a výkřiky, Sluníčko, country-rockový
Tyrkys, na Opavsku působící folková Kara-
mela, šumperská Rampa music, frýdecko-
-místecký F-M Band, havířovský Pink Folk,
třinecký grassový Blaf a karvinský Drops.
Nastupující generaci písničkářů zastupuje
Tomáš Kočko & Orchestr, reprezentující
trend mísení folku, → folkloru, hudby-etno
a world music. Sev. Morava je proslulá zejm.
svými folkovými festivaly, z nichž největší
roli sehrál na přelomu 70. a 80. l. Folkový
kolotoč (1979–84). Dodnes probíhá festival
Na pomezí v Dolní Lomné či Folkové léto
v → Hradci nad Moravicí. Delší tradici má
též Moravský vrabec, probíhající v různých
městech, a havířovská Porta. R. 2002 vznikl
a časem si získal velkou popularitu festi-
val → Colours of Ostrava orientovaný hl.
na tzv. world music; dnes je zaměřen šířeji
s různými přesahy do hudby populární, fol-
kové, rockové i artificiální. Podobný přístup
FOLKLOR
FOLK A COUNTRY
k folklorem ovlivněné hudbě má i Tomáš Klus,
který navazuje na domácí písničkářskou tra-
dici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje
hud. žánry. Třinecký rodák po absolvování
herectví na pražské DAMU zvítězil r. 2012
v soutěži Zlatý slavík v kategorii „zpěvák“.
Lit.: Vlček, J. – Vlasák, V.: Hudba v krajích 1. Severní
Morava – Trhliny v betonu, Melodie, 1990, č. 1; Brabec,
J. M.: Zpráva o stavu regionu, Folk & Country, 1997,
č. 3. HA
FOLKLOR, součást lidové kultury, zahrnující
formálně a obsahově ucelené projevy slo-
vesné, hudební, taneční a dramatické kul-
tury venkovského a částečně i městského
obyvatelstva.
Obsah pojmu f. se postupně měnil podle inter-
pretačních aspektů badatelů (nejužší pojetí =
pouze slovesné skladby, širší = duchovní kul-
tura, nejširší = užívání termínu f. pro jakýkoli
jev související s lid. kulturou, např. pro lid.
výšivku, malbu na skle ap.). Čes. folkloris-
tika dělí f. do tří, popř. čtyř skupin: 1. lid. slo-
vesnost, 2. hud. f., 3. taneční f., 4. dram. f. – F.
je jev mnohorozměrný a synkretický, v němž
se slovo často spojuje s mimojaz. prostředky
(hudbou, tancem, obřadními a magickými
praktikami, gesty, mimikou ap.). Žije v pře-
vážné míře v procesu ústního předávání →
vypravěčů, zpěváků a jiných interpretů z ge-
nerace na generaci. F. není útvar neměnný,
ale existuje ve svých konkrétních variantách,
které interpreti tvůrčím způsobem obměňují,
což vede k neustálým variačním procesům.
Součástí f. není jen skladba sama, nýbrž i její
interpret a konkrétní interpretační situace.
Tyto tři složky jsou neoddělitelně spjaté
a podmiňují to, co folkloristika označuje
jako život f. – F. byl nedílnou součástí celého
života a plnil v něm různé funkce. Ačkoli
estetická funkce je vždy vlastností f., není
na rozdíl od tzv. vysoké kultury funkcí domi-
nantní. – Pro slez. f., který je význ. součástí
celého čes. f., je charakteristické, že netvoří
homogenní celek, ale že se reg. diferencuje.
Tím se liší od jiných etnografických oblastí.
Díky historicko-spol. podmínkám se zformo-
valy určité regiony: Jesenicko s Bruntálskem
257
FOLKLOR
do r. 1945 s téměř homogenním něm. osídle-
ním. V těch oblastech, kde docházelo ke styku
něm. a čes. etnika, najdeme i ve f. vzájemná
menší ovlivňování. Opavské Slezsko mělo
vždy trvalé kontakty s Moravou, které se zře-
telně projevují v jeho f. → Hlučínsko mělo
zvl. postavení tím, že v l. 1742–1920 bylo
součástí Pruska a za nacist. okupace třetí
říše. Přes silné germanizační úsilí si domácí
f. zachoval značnou životnost, lid. slovesnost
se stala téměř jediným nositelem rodného
jazyka a začala tak plnit obrannou funkci.
Tím se vysvětluje jednak to, proč se v hlučín-
ském f. najde málo něm. infiltrátů, jednak to,
že ještě dlouho po druhé svět. válce si zacho-
val svou bohatost a archaičnost. → Těšínsko
je typickým územím, které bylo výměnnou
oblastí mezi blízkými nár. kulturami. Od
nejst. doby se zde mísily etnické složky čes.,
pol., slov. a také něm.. V již., hornatější části
se silně uplatnila též horská kolonizace kar-
patské kultury, projevující se zvl. ve význ.
podílu zbojnické tematiky (→ zbojnický f.)
na pověsťovém f. (→ pověst) a zejm. na pí-
sňovém f. (→ lid. píseň), který je ve Slezsku
koncentrován převážně právě na Těšínsku.
→ Lašsko je oblastí, kde se stýkají projevy
slez., valaš. a dříve i něm. f. Specifické re-
giony vytvářejí novodobé prům. oblasti (Os-
travsko, Karvinsko, částečně i Třinecko).
Pokud se týká oblasti osídlených do r. 1945
něm. obyv., je repertoár jejich pověstí, po-
věrečných povídek a pohádek nejlépe zachy-
cen v práci → A. Petera Volkstümliches aus
Österreichisch-Schlesien II (1867). Zápisy
ukazují, že největší rozdíl mezi čes. a něm. re-
pertoárem je u pověrečných povídek, jejichž
postavy jsou v čes. tradici neznámé. Ohlasy
najdeme jen v čes. něm. kontaktovém území
a u autorů, kteří v beletristickém zpracování
využívali něm. prameny. Prudký rozvoj prů-
myslu, zvl. hornictví a železářství, je od po-
loviny 19. stol. spojen s velkým přílivem
obyv. nejen z okolí, ale i ze vzdálených míst
rak. monarchie. Důsledkem je značné míšení
folk. tradic, avšak největší změnou je vznik
nového žánru, → hornického f. Třebaže
FOLKLOR
je slez. f. regionálně diferencován (→ lid.
kultura), je pro něj typické to, že v něm exis-
tují jevy společné, celoslez., z nichž některé
jsou charakteristické jen pro tuto oblast. Po-
loha Slezska i jeho specifické hist. podmínky
se ve zdejším f. projevily např. větším bohat-
stvím písní, → lid. balad, → lid. legend, →
pohádek než v jiných čes. regionech. Také
variabilita a motivické bohatství je značně
rozsáhlé. Některé tradiční druhy lid. sloves-
nosti, např. pohádka, žily – na rozdíl od vni-
trozemí našeho státu – v podání dobrých
vypravěčů až do doby nedávné.
Lit.: LK NEČMS 2.; Bogatyrev, P.: Souvislosti tvorby,
Praha 1971; Leščák, M. – Sirovátka, O.: F. a folkloris-
tika, Bratislava 1982; Sirovátka, O.: Skupina, lid a národ
v koncepci f., Slovenský národopis 38, 1990; Šrámková,
M.: Slezsko a jeho slovesný f., in: Slezsko a severový-
chodní Morava jako specifický region, Ostrava 1997;
Šrámková, M: Slovesný f., in: Lidová kultura na Moravě
(Vlastivěda moravská 10), Strážnice – Brno 2000; Šrám-
ková, M.: Česká prozaická folkloristika v letech 1945–
2000, Praha 2008. MŠ
FOLKLOR V ČRO → Redakce hudební ČRO
FOLKLORNÍ SOUBOR ODRA
Soubor vznikl r. 1983 při tehdejším Závod-
ním klubu ROH Železáren a drátoven → Bo-
humín (→ bohumínské železárny), od r. 1994
působí v Ostravě. U jeho zrodu stáli → V.
Stuchlý, Anna Buroňová a Dagmar Dohna-
lová, kteří orientovali jeho činnost na inter-
pretaci hud. → folkloru z oblasti Bohumína
a → Petřvaldu. Svůj repertoár soubor staví
na sběrech V. Stuchlého, Hany Podešvové ad.
Podílí se význ. způsobem na uchování folk-
loru uvedené oblasti. Své umění předvádí
mj. na folk. festivalech ve Strážnici, Dolní
Lomné, Rožnově pod Radhoštěm, v 90. l.
slavil úspěchy na vystoupeních v Rumunsku.
Lit.: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního
hnutí na Moravě a ve Slezsku, Strážnice 1997. JM
FOLTÝN, Dušan, hobojista a hudební pedagog,
* 20. 7. 1963 Karviná.
Po studiích na ostr. (dnes → Janáčkově) kon-
zervatoři (1978–83) absolvoval Hudební fa-
kultu Akademie múzických umění v Praze
(1983–88). Od r. 1989 působí jako sólohobo-
jista → Janáčkovy filharmonie Ostrava, 1996
258
FOREJT
se stal odb. asistentem umělecko-pedagogické
katedry PF → OU (dnes FU), kde působí jako
úspěšný pedagog (od r. 2008 doc.). V 80. l.
získal čelná umístění v interpretačních sou-
těžích (mj. v soutěži Concertino Praga, In-
terpretační soutěži Ministerstva kultury
ČR, v Mezinárodní soutěži Pražského jara
ad.). Rozvíjí rozsáhlou domácí i zahr. kon-
certní činnost, bývá jmenován do porot Me-
zinárodní (hobojové) soutěže Pražského jara
(1996, 2001). JM
FOLTÝN, Ondra, vůdčí osobnost povstání
na Těšínsku v roce 1766, * 26. 11. 1723 Staré
Město (Karviná), † 11. 3. 1792 Staré Město.
Povstání bylo podníceno zprávami o cís.
privilegiu upravujícím vztahy mezi vrch-
ností a poddanými, zjitřenými zejm. nespo-
kojeností s rozšiřováním vrchnostenského
režijního podnikání a útiskem poddaných
(→ poddanské nepokoje). F., zámožný sed-
lák ze Starého Města na fryštátském pan-
ství, patřil k organizátorům vystoupení proti
vrchnosti. Přinesl z Horního Slezska opis pri-
vilegia a v únoru 1766 se odebral do Vídně,
aby na cís. dvůr doručil stížnost poddaných.
Ve Vídni byl v březnu zatčen a dopraven
do → Opavy a odtud do → Těšína. Jeho věz-
nění přispělo k vystoupení poddaných, kteří
usilovali o jeho osvobození. Povstání se ší-
řilo a postupně zachvátilo na → Těšínsku 117
obcí. F. byl z vězení propuštěn a na podzim
odešel znovu do Vídně v čele delegace pod-
daných. Po návratu byl postaven před soud
a byl odsouzen k tříletému trestu pevnost-
ních prací v Uhrách. 1768 však byl již opět
ve Starém Městě a znovu se s ním setkáváme
v souvislosti s nepokoji 1782. Hnutí podda-
ných přispělo k vydání robotního patentu
(1771), který zahájil řešení poddanské otázky
v čes. zemích.
Lit.: BSSSM 9; Novák, L.: O. F. a jeho rod na Karvinsku,
T 3, 1960, č. 11; Plačkovi, V. a M. (ed.): Karviná. Sbor-
ník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Karviná 1968;
Šmerda, M.: Život O. F., slezského sedláka a statečného
člověka, Brno 2003. LD
FOREJT, Zdeněk, herec, umělecký šéf, * 24. 7.
1938 Rokycany, † 28. 2. 2003 Ostrava.
VON FÖRSTER
FOREJT
Navštěvoval voj. gymnázium a nástavbu
na stř. ekon. škole. V l. 1962–87 působil v di-
vadlech ve Varnsdorfu, Karlových Varech
a Jihlavě, pak angažmá ve Slezském divadle
Zdeňka Nejedlého (→ Slezské divadlo) v →
Opavě (1987–90), → NDM (1990–96), →
Těšínském divadle (1963–65, 1976–83, 1990
um. šéf čes. scény, 1996–2002). Ztvárnil role
Ivana Vojnického ve Strýčku Váňovi An-
tona Pavloviče Čechova (1997) či Nor mana
ve Zlatém jezeře Ernesta Thompsona (1997).
Spolupráce s rozhlasem, televizí, filmem,
dabingem a amatérskými soubory. Cenil
si spolupráce s režiséry Václavem Špidlou, →
M. Horanským a Otakarem Koskem.
Lit.: BSSSM NŘ 8 (20); Almanach 50 let Těšínského
divadla, Český Těšín 1995. AJ
von FÖRSTER, Christian Friedrich Ludwig, ar-
chitekt, * 8. 10. 1797 Ansbach (Německo),
† 16. 6. 1863 Gleichenberg (Rakousko).
Studoval na gymnáziu (1809–16) a na aka-
demii v Mnichově (1816–18). 1818 přijal místo
u Petera von Nobileho na vídeňské akademii,
od r. 1843 zde působil také jako prof. Byl čest-
ným členem řady akademií, refor mátorem
kult. dění v Rakousku. Za východiska své
tvorby považoval zvl. antiku. Hl. část jeho
tvorby spadá ještě do období romantického
historismu. Nejpodstatnější F. přínos náleží
skupině staveb ze závěru života, v nichž roz-
víjel typologii činžovního paláce s neorenes.
průčelím. U prací pro sledovaný region však
rozvíjel zejm. podněty mnichovského arká-
dového stylu (evang. kostel v Suchdole nad
Odrou, 1852–58; opavská reálka ve Dvořá-
kových sadech 2, 1857–59).
Lit.: Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století. Architek-
tura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc
2002; Zatloukal, P.: Brněnská architektura 1815–1915,
Brno 2006; Pelc, M. – Šopák, P. – Šústková, H.: Opava –
Vídeň. Měšťanská kultura 19. století mezi periférií a cen-
trem, Opava 2011.
Obr.: A30. OZ + PZ
FRAGNER, Jaroslav, architekt, návrhář, malíř
a pedagog, * 25. 12. 1898 Praha, † 3. 1. 1967
Praha.
259
FRAIS
Studoval na Fakultě architektury ČVUT
(1917–22). Studia dokončil až na tamní AVU
u prof. → J. Gočára (1934–35). Členem
SČA. V l. 1945–67 jako prof. architektury
na pražské AVU. Působil ve spolcích De-
větsil, Klub architektů, SVU Mánes ad. Od
poloviny 20. l. byl stoupencem funkciona-
listické architektury, příkladem je budova
Československého státního reálného gym-
názia v Českém → Těšíně, Frýdecká 689/30
(soutěž 1928, stavba 1930–35). Řadu staveb
navrhl pro Kolín, Prahu ad. Po druhé svět.
válce se mj. věnoval rekonstrukcím a úpra-
vám památek (Karolinum, Betlémská kaple,
Pražský hrad). Na oficiální požadavek so-
cial. realismu reagoval inklinací k novému
klasicismu. Ve vítězném soutěžním návrhu
kult. domu a krajského Domu pionýrů v →
Ostravě (s kol. AVU v Praze, 1954) užil
prvků historizujícího klasicismu, načež rea-
lizovaný Dům kultury pracujících Ostravy,
posléze Dům kultury pracujících Vítkovic, tř.
28. října 124 (stavba 1956–61) zbavil s ohle-
dem na změnu polit. situace historizujících
prvků a upravil podle zásad moderního klasi-
cismu a nastupujícího pozdního modernismu,
resp. bruselského stylu (zvl. v interiérech).
Lit.: J. F. Náčrty a plány (katalog), Praha 1999; Strakoš,
M. (ed.): Bílá loď uprostřed Ostravy. 50 let Domu kultury
města Ostravy v proměnách umění a doby, Ostrava 2011.
Obr.: A (72, 87); M29; S80. MS
FRAIS, Josef, prozaik, redaktor, * 24. 1. 1946
Milenov (Přerov), † 10. 1. 2013 Hranice
na Moravě.
Jako vyučený horník (→ Havířov, 1960–63)
pracoval 2 r. v → Ostravě, postupem času
však prošel i řadou dalších dělnických pro-
fesí. V l. 1968–70 byl autorem a hercem →
Divadla Waterloo Ostrava, kde mj. předčítal
své povídky v pořadu → K. Kryla a byl spo-
luautorem scénáře parodického muzikálu
Syn pluku (1969), jehož provedení vyústilo
v soudní proces s protagonisty. Od 80. l. pra-
coval převážně jako spisovatel z povolání.
První básně otiskl v → ČeKv, v době kádro-
vých problémů mu vyšly verše v pařížském
časopise Svědectví, od konce 70. l. hojně
FRAŃCZYK
FRAIS
publikoval v LitM, Tv, Kmeni aj. V romá-
nové kronice Šibík 505 (1979) F. beletristicky
ztvárnil 4 desetiletí života na Ostravsku, ale
za jeho vrcholné dílo je považována novela
Muži z podzemního kontinentu (1978), v níž
zaujal vančurovsky bohatým jazykem a ne-
okázalou oslavou hodnot prostého života.
Horečnatá spisovatelská činnost v 80. l.
vedla ke zplanění osobitého talentu. Od
90. l. psal pod různými cizokrajnými pseud.
dobrodružné romány, největšího úspěchu
však dosáhl publikováním fiktivních vzpo-
mínek údajného něm. vojáka Helmutha No-
waka. Pod vl. jm. F. otiskl román Lampárna
na hlavním nádraží (1995) a řadu populárně
naučných textů o film. a válečné historii.
Lit.: Lukeš, J.: F. havířská balada, Tv, 1978, č. 33; Stich,
A.: Slohová dynamičnost v nové české próze, NŘ, 1979,
č. 1; Macurová, A: Funkce metajazyka a metařeči ve F.
Mužích z podzemního kontinentu, SaS, 1980; Pynsent,
R. B.: Social Criticism in Czech Literature of 1970s and
1980s, Bohemia, 1986, Heft 1; Števa, V. (vl. Vlašín, Š).:
Lampárna na hlavním nádraží, Naše pravda, 1996, č. 26;
internetové stránky o tvorbě pod pseud. H. Nowak:
http://www.cbdb.cz/autor-9079-helmuth-nowak. MP
FRAŃCZYK, Karel, prozaik, kritik, překlada-
tel, * 28. 6. 1961 Ostrava.
Vystudoval geotechniku na → VŠB
a do r. 1989 byl důlním technikem. V 90. l.
pracoval ve Výstavbě OKD na úseku zahr.
výstavby a poté začal podnikat v obchodu
a podzemním stavitelství. Z prac. pobytu
v Austrálii vytěžil jednak pestrou a infor-
mačně bohatou knihu reportáží a zajímavostí
(Jak si žije Austrálie, 1997), jednak „pod-
nikatelský“ román s milostnou zápletkou
(Podobnost čistě náhodná, 1998). Příběhy
promyšleně koncipovaného povídkového
souboru Přitažlivost dobrodružství (2001)
zobrazují s humorem i ironií milostné vztahy.
Lví pohádky (2002) jsou určeny „pro děti
i dospělé“. Samostatně otiskl povídky v bel-
gickém La revue nouvelle, v Playboyi aj. Lit.
rec. publikoval hl. v Tvaru. Jakožto scéná-
rista a herec se od r. 2003 intenzivně věnuje
amatérskému divadlu (1. Jarkovská Diva-
delní Společnost). Zabývá se také překladem
detektivních románů z angličtiny.
260
FRANKFURTSKÝ PARLAMENT
Lit.: Mitáček, Z.: Plastičtí lidé, Host, 1999, č. 2; Štipl, Z.:
Román kapitalistického realismu? Tvar, 2000, č. 6; Burda,
A.: K. F. – Podobnost čistě náhodná, Tvar, 2000, č. 1. MP
FRANKFURTSKÝ PARLAMENT, Německé ná-
rodní shromáždění v letech 1848–49, zase-
dající v kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad
Mohanem s cílem dosáhnout sjednocení
Němců žijících na teritoriu Německa a Ra-
kouska v jeden všeněmecký stát.
Volby do tohoto orgánu nenašly mezi obyv.
prus. Slezska očekávaného ohlasu, což bylo
důsledkem nízkého stupně nár. uvědomění
i v oblastech odedávna osídlených obyv. něm.
jazyka. Hl. cíl F. p., sjednocení Německa, byl
totiž většině obyv. Slezska lhostejný. V prus.
části Slezska mělo být zvoleno 39 poslanců.
Na odpor narazila agitace pro Frankfurt zejm.
v těch oblastech, kde žila převaha obyv. slo-
vanských národností. Do F. p. byli zvoleni
ponejvíce poslanci konzervativního zamě-
ření z řad velkostatkářů a stř. byrokracie.
Radikální a republikánskou orientaci repre-
zentovalo jen několik jedinců. Pol. národnost
zastupoval jediný „selský“ poslanec Kristian
Minkus, který však do jednání sněmu ne-
mohl zasáhnout, protože neuměl německy.
Jediným čes. poslancem se stal v dodateč-
ných volbách na poč. r. 1849 zvolený kat.
duchovní a buditel → C. Lelek. – Odlišná si-
tuace se vytvořila v rak. části Slezska a v při-
lehlé části severových. Moravy. V agitaci pro
volby do Frankfurtu se vyostřil česko-něm.
a polsko-něm. spor. Slovanské obyv. Slez-
ska odmítalo účast, za což bylo vystaveno
perzekuci (dr. Klucký, prof. Plucar). Centry
profrankfurtské agitace se staly → Opava,
→ Těšín a Bílsko, v morav. části regionu →
Nový Jičín, nositeli zejm. něm. studentstvo
a intelektuálové. Přípravné výbory byly usta-
veny v Opavě, Těšíně a Novém Jičíně. Volby
proběhly 13. 5. 1848; za volební okr. Opava
byl zvolen dr. Johann Lausch, za → Krnov
Franz Florian Göbel, za → Vidnavu dr. Albert
Trampusch, za → Horní Benešov Josef Her-
mann Kudlich, za Těšín Josef von Kalchberg,
za Polskou → Ostravu prof. Adolf Kolaczek
a za Bílsko dr. Karl von Strass. Zatímco v rak.
FRANKSTADT
FRANKFURTSKÝ PARLAMENT
dílu Slezska bylo obsazeno všech sedm man-
dátů, na Moravě ve shodě s proslulou výzvou
Palackého pouze 13 a v Čechách dokonce jen
8. Také ve východomorav. obcích se rozvinula
protifrankfurtská agitace (v Moravské Ostravě
měšťan Petr Marekvička, v Palkovicích dom-
kář Šebestián Krč a na → Hukvaldech učitel
Šebestián Vrána). Za poslance do Frankfurtu
byli zvoleni hor ní rada a ředitel frýdlant-
ských železáren → F. Kleinpeter a frenštátský
syndikus Vilém Schuster (vlivem prostředí,
ve kterém žili, velmi vlažní Němci). Poslan-
cem za prus. Slezsko byl ve Frankfurtu rovněž
kn. Felix Lichnovský (→ Lichnovští z Voš-
tic), majitel panství → Hradec nad Moravicí
a Chuchelná. Patřil k nejkonzervativnější pra-
vici a v pouličních nepokojích ve Frankfurtu
18. 9. 1848 byl zabit.
Lit.: Radimský, J.: Frankfurtský sněm r. 1848 a Slez-
sko, SlSb 46, 1948; Vochala, J.: Rok 1848 ve Slezsku
a na severovýchodní Moravě, Opava 1948; Žáček, V.:
Buržoazní revoluce ve Slezsku roku 1848, in: Ostravsko
do roku 1848, Ostrava 1968. MM
FRANKSTADT → Frenštát pod Radhoštěm
FRANTIŠÁK, Igor, klarinetista, hudební pe-
dagog a organizátor, * 19. 11. 1974 Frýdek-
-Místek.
V l. 1989–95 studoval na Státní (dnes → Ja-
náčkově) konzervatoři v → Ostravě v klari-
netové třídě → V. Vítka, u něhož pokračoval
na umělecko-pedagogické katedře → OU,
kde pod jeho vedením absolvoval doktorské
studium oboru Hudební teorie a pedagogika
(Ph.D. 2006). V r. 2001 získal stipendium
na norské Academy of Music (u prof. Hanse
Christiana Braeina). Jako sólista vystupoval
s → Janáčkovou filharmonií Ostrava, Slo-
venským komorním orchestrem, → Komor-
ním orchestrem Leoše Janáčka, Talichovým
kvartetem, Wihanovým kvartetem, Wallin-
gerovým kvartetem, → Kubínovým kvarte-
tem a řadou dalších. Je zakládajícím členem
Stadlerova klarinetového kvarteta a souboru
Ensemble Moravia, s nímž v r. 2002 získal
1. cenu na Mezinárodní soutěži komorní
hudby Marco Fiorindo v Turíně. Působí jako
odb. asistent (od r. 2012, kdy se habilitoval
261
FREISSLER
na JAMU, jako doc.) hry na klarinet a ko-
morní hry na FU OU; zároveň je ředitelem
agentury Presto a v r. 2003 založil → Svato-
václavský hudební festival. KS
FRANTIŠÁK, Martin, režisér, umělecký šéf,
dramatik, * 5. 3. 1974, Valašské Meziříčí.
Absolvent JAMU (obor činoherní rež.). Spo-
luzakladatel Divadla Polárka v Brně, um. šéf
a režisér → Divadla Petra Bezruče (od r. 2008
dosud). Zde režíroval Joba Josepha Rotha
a Marty Ljubkové (2008, Cena Thálie pro →
N. Lichého za roli Mendela Singera), Bezruč?!
→ J. Balabána a → I. Motýla (2009), Rodin-
nou slavnost Thomase Vinterberga a Mo-
gense Rugova (2011, Cena Alfréda Radoka
pro N. Lichého za roli Otce Helgeho), Figa-
rovu svatbu Pierra Beaumarchaise (2012) ad.
Režíruje i v dalších ostr. divadlech (Jan An-
tonín Pitínský: Pokojíček, → Divadlo loutek
Ostrava, 2003; Gabriela Preissová: Její pas-
torkyně, činohra → NDM, 2011; → T. Vůjtek:
Vánoční hra, → Komorní scéna Aréna, 2009,
aj.). Autor her Antonín a pašované koně, Doma
(2005, ND 2007), Karla, Faust (2003, Divadlo
loutek Ostrava), Tvůj děda (rozhl. hra, 2009),
Nevěsta (2009, Divadlo Petra Bezruče) a Ne-
dobrý, autor dramatizace podle Aloise Jiráska
Ze starých pověstí českých (2003, Divadlo
loutek Ostrava). Hostuje v divadlech v Hradci
Králové, Praze, Šumperku, Uherském Hra-
dišti, Zlíně ad. Ved. amatérského Divadelního
souboru Jana Honsy v Karolince. Spolupra-
cuje s Českou televizí (Česko jedna báseň).
Lit.: Šotkovští, J. a J. a kol.: Sondy, Theatralia, 2010,
č. 2. JŠt
FREIBERG → Příbor
FREISSLER (FREIßLER), Ernst Wolfgang ,
publicista, autor divadelních her, spisovatel,
* 7. 7. 1884 Opava, † 25. 2. 1937 Město Al-
brechtice (Bruntál).
Narodil se v rodině ředitele Slezské zem-
ské nervové léčebny v → Opavě. Studoval
ve Vídni, působil jako bankovní úředník,
spolupracoval s vídeňským časopisem Sim-
plicissimus, s rozhlasem v Königsbergu a byl
FREISTADT
FREISSLER
lektorem berlínského nakl. S. Fischer. Část jeho
tvorby byla vydána pod pseud. E. W. Günter.
Debutoval souborem povídek Schwefelblüte
(1913), v nichž s ironickou nadsázkou popisuje
a komentuje nejrůznější lidské situace. Napsal
komedie Das Testament (1914) a Der Bür-
ger (1920). Jeho svazek novel Der Hof zu den
Nußbäumen (1916) zaznamenal pozitivní ohlas
u lit. kritiky. Děj klíčového románu Junge
Triebe (1922) se odehrává v Opavě a popisuje
převážně negativní zážitky z období autorova
dětství. Rovněž román Kampf um Eros (1924)
byl pozitivně přijat kritikou. V biografii Emin
Pascha (1925) Freissler přibližuje životní osudy
cestovatele Eduarda Schnitzlera (1840–1892).
Pro povídku Der Glockenkrieg (1927) je pří-
značná ironie, s níž autor vykresluje charaktery
obyv. ital. vesnic Stibiveri a Temoni. Následo-
valy povídky Die Fahrt in den Abend (1928).
Méně známé jsou romány Gib deine Hand
(1934) a Flucht aus dem Schlaraffenland (1935).
Děj románu Das Gewitterjahr (1936) se ode-
hrává v Jeseníkách r. 1898, kdy obyv. malé
horské vesnice postihla zničující bouře. Autor
popisuje stupňující se bídu obyv., kterou staví
do protikladu k životu vyšších vrstev. Jazyk
románu je zabarven prvky nářečí. Z angličtiny
přel. do němčiny romány Josepha Conrada Der
Nigger von Narzissus (1912) a Mit den Augen
des Westens (1913), esejistické dílo Georga
Bernarda Shawa Wegweiser für die intelligente
Frau (1928), některá díla Edgara Allana Poea.
Překládal rovněž z francouzštiny a italštiny.
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlandes,
Wolfratshausen 1964; Schmidt, A.: Dichtung und Dich-
ter Österreichs im 19. und 20. Jahrhundert 2, Salzburg
1964; Bittman, J.: Ernst Wolfgang Freissler, in: Lexikon
deutschmährischer Autoren, Olomouc 2006. LM
FREISTADT → Fryštát
FREIWALDAU → Jeseník
FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM (Nový Jičín),
německy Frankstadt, město v podhůří Bes-
kyd, 10 915 obyvatel (2011).
Město bylo pravděpodobně zal. na přelomu
13. a 14. stol. jako tržní středisko panství
s hradem Šostýnem (u dnešní → Kopřivnice),
262
FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM
poprvé doloženým v r. 1293 (→ hrady). Název
získalo po Frankovi (snad po známém členu
rodu → Hückeswagenů). První zprávy o exis-
tenci města je však až z r. 1382, kdy je zmíněn
frenštátský fojt Birzako. F. se začlenil do sou-
stavy → hlubčického práva. Od r. 1438 byl
F. v rukou → J. Čapka ze Sán, který mu r. 1445
potvrdil výsady. Město zřejmě těžce utrpělo
za → česko-uh. války v 70. l. 15. stol. Od
r. 1512 bylo pod přímou správou olomouckých
biskupů. Hosp. rozvoj v 16. stol. potvrzují pri-
vilegia biskupů Marka Khuena z r. 1556 a 1559
a Jana Grodeckého z r. 1577 rozšiřující tržní
práva města. Řemesla se však rozvíjela jen
zvolna, teprve v r. 1606 vznikl jako prvý cech
tkalců, další následovaly až po → třicetileté
válce. Podle urbáře z r. 1581 měl F. 96 domů,
počet obyv. lze odhadnout mezi 700–750
osobami. – F. těžce utrpěl v r. 1626 při mans-
feldském tažení na Slovensko a zřejmě i v zá-
věrečné fázi třicetileté války, kdy byl obsazen
Švédy. K obnově mělo přispět privilegium
biskupa Františka z Dietrichsteina z r. 1628;
přínosem se staly postupující valaš. a pase-
kářská kolonizace v beskydské oblasti, které
se projevily růstem počtu usedlostí (133 used-
lých v r. 1600, 217 v r. 1663). Vnitřní město
bylo poměrně malé, postupovala však zá-
stavba na předměstí. Domy byly až do požáru
v r. 1680 dřevěné. – Hosp. rozvoj F. v 18. a poč.
19. stol. dokládá růst počtu domů a obyv. (r.
1749 registrováno 286 domů, r. 1834 již 778,
r. 1771 2 224 obyv., r. 1834 4 483). Rozvíjela
se řemeslná výroba, hl. tkalcovství, jemuž
se na konci 18. stol. věnovalo na 300 mistrů,
vyrábějících i pro export. V r. 1795 byla vy-
budována radnice, v r. 1796 zřízen magistrát. –
Hosp. rozvoj byl zbrzděn krizí tkalcovství
v 1. polovině 19. stol. a drastickým zásahem
tzv. hladových let v polovině 19. stol., který
si vyžádal na 600 obětí. Nový vzestup byl
spojen s budováním prvých (hl. textilních)
továren v závěru 19. stol. a napojením na že-
leznici (1888). Rozvíjel se také spolkový život:
r. 1835 ustaven střelecký spolek, r. 1861 zalo-
žena Občanská beseda, r. 1884 vznikla první
čes. turistická organizace Pohorská jednota
FRENŠTÁTSKÝ
FRENŠTÁT PODLITERÁRNÍ
RADHOŠTĚMSALÓN
Radhošť, r. 1890 Sokol, 1902 odbor Ná-
rodní jednoty pro východní Moravu, r. 1914
umělecko-lit. sdružení → Koliba. K předním
organizátorům spol. života patřili Karel Ká-
lal, → B. Kalandra, Jiří Felix ad. – Po → mni-
chovském diktátu se ve F. soustředili uprchlíci
ze Sudet, za války se ve městě i v okolí rozví-
jela odbojová činnost. V r. 1945 utrpěl F. bom-
bardováním. Po r. 1945 byla rozšiřována
prům. výroba, především textilní (podniky
Loana, Slezan), elektrotechn. (MEZ) a dře-
vozpracující (TON). V sousedství města byl
s postupem těžby v již. části → OKR budo-
ván důlní závod, jehož výstavba byla v 90. l.
20. stol. zastavena. Historii města se věnuje
periodikum → Hlasy muzea ve Frenštátě pod
Radhoštěm (dříve Hlasy muzea a archivu…),
které vydává zdejší pobočka → Muzea Novo-
jičínska od r. 1992. Navázala tím na vydávání
Hlasů okresního musea ve Frenštátě pod Rad-
hoštěm z l. 1954–62. – Rozsáhlá přestavba
v 70. a 80. l. způsobila s výjimkou měst. jádra
v podstatě likvidaci hist. zástavby. Na nám.
s Neptunovou kašnou z r. 1840 a mariánským
sloupem z r. 1692 převažuje pseudoslohová
architektura z konce 19. stol. Novorenes. rad-
nice vznikla v l. 1890–91 podle projektu Anto-
nína Tebicha. Chrám sv. Martina byl budován
v 60.–70. l. 17. stol. na místě st. stavby zničené
požárem r. 1661. Po dokončení byl znovu vy-
pálen a následně opraven. Postranní kaple po-
cházejí z r. 1740, dílčí úpravy z 20. stol. Uvnitř
triptych Valašské madony od Adolfa Lieb-
schera z r. 1895. Kostel sv. Jana Křtitele vznikl
na pozdně got. základech v l. 1634–40, věž
vztyčena až r. 1717 a 1780 zvýšena a zakon-
čena cibulovitou bání. Dnešní vzezření i část
mobiliáře jsou výsledkem novogot. přestavby
z r. 1891. Uvnitř monumentální bronzová po-
loplastika Kristovy hlavy od → A. Poláška
z r. 1947. Ve městě četné plastiky → J. Kne-
bla, A. Poláška a → K. Vašuta. Západně
od města hotel Vlčina, vystavěný v l. 1945–47
dle projektu → B. Fuchse, a sušárna ovoce
z poč. 20. stol. od → D. Jurkoviče.
Ve F. se narodili: básník → J. Kalus, hud. skladatel
a folklorista → J. Polášek, sochař → A. Polášek, ná-
rodně social. politik Alois Tučný (1881–1940), filozof
263
FREUD
a teoretik umění → F. Tučný, malíř → B. Bartoš, spi-
sovatel → F. Horečka, historik a publicista, oběť poú-
norových represí Záviš Kalandra (1902–1950), sochař
a medailér → K. Vašut, lit. historik → L. Knězek, olym-
pionik ve skoku na lyžích Jiří Raška (1941–2012) ad.
V Trojanovicích se narodili malíř a sochař → J. Knebl
a bratři → B. Četyna (spisovatel), → A. Strnadel
(grafik) a → J. Strnadel (spisovatel a lit. kritik).
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 15; Felix, J.: Město F. p. R. –
Obraz kulturně historický, Frenštát pod Radhoštěm
1904; Strnadel, B.: Nejstarší kronika města F. p. R., Os-
trava 1950; VSONJ 28, 1982 (600 let F. p. R.); Geografie
malých moravských měst 2 (CD publikace), Brno 2003.
Obr.: A42; K5; M35–36; Z11. LD + JI
FRENŠTÁTSKÝ LITERÁRNÍ SALÓN, místo pra-
videlných návštěv předních českých spisova-
telů na přelomu 19. a 20. století.
Označení F. l. s. se vžilo díky iniciativě kul-
tivované Bohušky Křenkové, sestřenice
→ B. Benešové, jejíž rodiče pocházeli z →
Frenštátu pod Radhoštěm. Vznikla zde zvl.
tradice, patrná nejen v kult. dějinách města,
ale nakonec i v literatuře. Z podnětu B. Křen-
kové byli do Frenštátu zváni autoři jako Josef
Svatopluk Machar, František Xaver Šalda,
B. Benešová a zvl. Růžena Svobodová, která
při poznávání beskydské krajiny objevila ne-
jeden námět pro sbírku povídek Černí mys-
livci (1908), navíc pomohla B. Benešovou
uvést do literatury. Zde se básník → J. Ka-
lus seznámili s Arne Novákem a Jaroslavem
Vrchlickým, odtud mu byly umožněny pub-
likační možnosti v lit. časopisech. Kontakty
s Frenštátem potvrzuje četná korespondence
spisovatelů, zejm. s B. Křenkovou.
Lit.: Horečka, F.: F. l. s., Frenštát pod Radhoštěm 1969;
Šuleř, O.: Paměť domova, Opava 1994; Knězek, L.:
Spisovatelé a výtvarníci zpod Radhoště, Brno 2000. JS
FREUD, Sigmund, lékař, psychiatr, zakladatel
psychoanalýzy, * 6. 5. 1856 Příbor (Nový Ji-
čín), † 23. 9. 1939 Hampstead (Londýn, Velká
Británie).
Narodil se v žid. obch. rodině, která pův. po-
cházela z Kolína nad Rýnem, později se od-
stěhovala na Litvu, odtud přes Halič přišla
do Rakouska a usadila se v r. 1840 v → Pří-
boře. F. se narodil v domě čp. 117, kde jeho
rodiče bydleli v podnájmu. Tam také byla od-
halena pamětní deska k jeho 75. narozeninám.
FREUDENTHAL
FREUD
V Příboře však prožil pouze první 3 r. života,
rodiče se v r. 1859 odstěhovali do Vídně,
protože jejich soukenická živnost zde již ne-
nacházela uplatnění. Do → Příbora r. 1872
krátce zavítal o prázdninách jako středošk.
student. Na vídeňské univerzitě vystudoval
lékařství a věnoval se neurologii a psychiat-
rii, po celý život zápasil s neurotickými potí-
žemi, které dokázal obdivuhodně překonávat.
Položil základy psychoanalýzy, teorie, která
podstatně ovlivnila výklad lidského sub-
jektu, chápající iracionálno jako jednu z pod-
statných složek lidského vědomí. Z jeho děl
nutno připomenout Die Traumdeutung (1900),
Über Psychoanalyse (1910) a Totem und
Tabu (1913). Inspirující pro moderní umění
byl např. jeho výklad snů. F. teorie pronikly
do fil. i věd. myšlení 20. stol., reagovali na ně
Alfred Adler, Carl Gustav Jung ad. Ohrožen
nacist. diktaturou odešel v r. 1938 do Fran-
cie a po krátkém pobytu v Paříži se usadil
v Londýně. – Ačkoli F. v Příboře nikdy trvale
nepůsobil, město se k němu hlásí jako k význ.
rodákovi. Od r. 1969 fungovala ve zdejším
muzeu (odbočka → Muzea Novojičínska) Pa-
mětní síň Sigmunda Freuda. Po rekonstrukci
jeho rodného domu, dokončené r. 2006, bylo
právě zde umístěno muzeum slavného rodáka
s interaktivní expozicí. V r. 2006 (při příleži-
tosti 150. výročí narození S. F.) se v Příboře
konaly velkolepé slavnosti. Též oficiální slo-
gan města zní: „Příbor – Rodiště Sigmunda
Freuda“.
Lit.: Gicklhornová, R. – Kalivoda, F. – Sajner, J.: Nové
archivní nálezy o dětství S. F. v Příboře, Českoslo-
venská psychiatrie 63, 1967, 133; Paulík, K.: Základy
psychologie, Ostrava 1998.
FREUDENTHAL → Bruntál
FREUDENTHALER SAUERBRUNN → Karlova
Studánka
FREYOVÁ , Lena (roz. Zezulová), prozaička,
* 1. 7. 1963 Krnov (Bruntál).
Po maturitě na Střední pedagogické škole v →
Krnově působila jako učitelka v mateřské
škole v → Opavě. Po r. 1990 podniká v ob-
lasti volnočasových aktivit a pedagogického
FRIEDEBERG
vzdělávání. Vydala knihy pohádek Sbírka
motýlů (1998, s ilustracemi autorky a Petra
Špačka) a Pohádky na dlani (2002). Její po-
hádky prozrazují znalost psychologie dět-
ského čtenáře. Autorka nemoralizuje, spíše
předkládá prostřednictvím um. obrazu či
metafory konkrétní problémy, s nimiž se děti
i dospělí v životě potýkají.
Lit.: Martinek, L.: Vyšla pohádková Sbírka motýlů, Svo-
boda, 1998, č. 108; Martinek, L.: Literatura, in: Cesta
za uměním současné Opavy, Opava – Ostrava 2003. LM
FRIDRICH II. VELIKÝ, pruský král (od roku
1740) z dynastie → Hohenzollernů, * 24. 1.
1712 Berlin (Německo), † 17. 8. 1786 Pots-
dam (Německo).
Byl synem Fridricha Viléma I., vychován byl
v duchu franc. osvícenské filozofie. Po celý
život udržoval kontakty s předními franc.
mysliteli (např. Voltairem), pod jejichž vli-
vem vznikla jeho fil. a hist. díla. Usiloval
o územní rozšíření a mocenské povznesení
Pruska. Byl tvůrcem prus. byrokratického
státu osvícenského absolutismu a průkopní-
kem prus. militarismu. Od r. 1740 vedl do-
byvačné války za získání Slezska patřícího
habsburské monarchii, což se mu podařilo
v tzv. → slez. válkách a válce sedmileté. Slez-
sko hrálo význ. roli v jeho vnitřní i zahr. po-
litice a výrazně podporoval jeho hosp. rozvoj,
takže se stalo ve 2. polovině 18. stol. hosp.
nejvyspělejší provincií Pruska. V r. 1772
se podílel na dělení Polska; to mu umožnilo
připojit Východní Prusko. V duchu merkan-
tilismu a protekcionismu podporoval rozvoj
JS manufakturního průmyslu, provedl reformu
správy, školství, daňové soustavy. Za jeho
vlády se Prusko zařadilo mezi evr. velmoci.
Lit.: Stenzel, G. A. (ed.): Actenstücke, Berichte und an-
dere Beiträge zur Geschichte Schlesiens seit dem Jahre
1740, Breslau 1851; Koser, R.: Geschichte Friedrichs
der Grossen, Stuttgart – Berlin 1912, 1914; Mehring, F.:
Bedřich II. a jeho doba, Praha 1949; Kugler, F. – Men-
zel, A. V.: Geschichte Friedrichs der Grossen, Köln 1988.
MM
FRIEDEBERG → Místek
FRIEDEBERG → Žulová
264
FRIEDEK FRITSCH

FRIEDEK → Frýdek FRIEDLAND → Frýdlant nad Ostravicí

FRIEDL , Evžen, architekt a urbanista, * 22. 1. FRIEDLAND AN DER MOHRA → Břidličná

1909 Sankt-Peterburg (Rusko), † 12. 1. 1954
Praha. FRIEDLOVÁ , Anna (roz. Kancuczká), archi-
Vystudoval Vysokou školu architektury tektka a urbanistka, * 7. 5. 1913 Moravská
a pozemního stavitelství, kterou absolvoval Ostrava (Ostrava-město), † 7. 12. 2004 Bílo-
v r. 1935. Od r. 1936 působil jako samostatný vec (Nový Jičín).
arch. v Moravské → Ostravě. Koncem 30. l. Po absolvování reálného gymnázia v Mo-
nastoupil k tamnímu měst. stavebnímu úřadu, ravské → Ostravě studovala v l. 1932–37
kde působil od r. 1945 jako náměstek ředitele na Vysoké škole architektury a pozemního
a kde vytvořil převážnou část díla. V r. 1950 stavitelství ČVUT. Poté se vrátila do Ostravy,
byl zvolen předsedou ostr. střediska Ústřed- kde působila jako samostatná projektantka.
ního SČSVU. Podílel se na vzniku a práci Manželka arch. → E. Friedla. Členka SČSVU,
ostr. → Stavoprojektu, kde působil jako ved. poté SČSA a SČA. Zúčastnila se urbanis-
techn. útvaru. Od poč. 50. l. pracoval jako tické soutěže na Vzorné sídliště u Bělského
odpovědný projektant územ ního plánu Os- lesa (spolupráce Jiří Štursa, Otakar Slabý,
travy. S nástupem social. realismu překládal Jaroslav Turek a → V. Meduna, 1947), pro
z ruštiny statě o architektuře a urbanismu. které t. r. navrhla v omezené soutěži třípat-
Zahynul při leteckém neštěstí. – Ve své rané rové obytné dvojdomy (I. cena), realizované
tvorbě inklinoval k funkcionalismu. Spo- v l. 1948–50 (ul. Kpt. Vajdy, Ostrava-Zábřeh).
lečně s arch. → J. Jírovcem navrhl adaptaci 1948 nastoupila k Báňským projektům, kde
ostr. Národního domu pro potřeby čes. diva- se věnovala návrhům vstupních objektů dolů
dla (1939–40), nyní Divadlo Jiřího Myrona → OKR (Rudý říjen, Stonava-jih, Stonava-
(→ div. budovy a sály). Jeho dílem je návrh -sever) nebo zdrav. středisek u Dolu Fučík
ostr. památníku 1. čs. samostatné tankové a Dolu Gottwald. Od r. 1963 pracovala v ostr.
brigády v SSSR (1945–48, se sochařem → A. Hutním projektu, kde vytvořila např. návrh
Handzlem; pův. u Nové radnice, od r. 1980 skleníkového komplexu → Arboreta Nový
naproti mostu Miloše Sýkory). Dále projek- Dvůr (1965).
toval přístavbu Nové radnice (Sokolská tř. 28, Lit.: Architektura ČSR 7, 1948, č. 6–7; 40 let archi-
tektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu
1948–50). Na přelomu 40. a 50. l. se přiklo- českých architektů, Ostrava 1984; Povolání architekt(ka),
nil k historismu ideologicky motivovaného Praha 2003; Strakoš, M.: Nová Ostrava a její satelity. Ka-
social. realismu, dokladem je např. budova pitoly z dějin architektury 30.–50. let 20. století, Ostrava
2010.
Báňských projektů (Havlíčkovo nábřeží 38,
Obr.: A84. MS
1951–54). Je autorem řady urbanistických
plánů a soutěžních návrhů kult. domu v Ly- FRITSCH, Johann Kaspar, malíř, * 5. 7. 1744
žbicích (1951) nebo v Ostravě-Porubě (1953) Bruntál, † 27. 7. 1811 Bruntál.
v intencích historizujícího klasicismu a tra- Absolvent piaristického gymnázia v → Brun-
dicionalismu, inspirovaného rus. tradiční ar- tále, kde se zřejmě také vyučil a působil jako
chitekturou a sov. tvorbou 30.–50. l. 20. stol. měšťanský malíř. Zabýval se malbou kostel-
Lit.: Almanach věnovaný přestavěnému Národnímu ních obrazů, portrétů, střeleckých terčů i šta-
domu v Moravské Ostravě, Moravská Ostrava 1941;
Friedl, E. – Jírovec, J.: K projektu Českého divadla mo- fírováním. Kompoziční schémata přejímal
ravskoslezského v Národním domě v Moravské Ostravě. z cizích vzorů, jeho postavy však mají řadu
Architekt SIA 40, 1941; Technická práce na Ostravsku proporčních nedostatků. V jeho díle se mísí
1936–1946, Ostrava 1947; Sovětská stavba měst. Soubor
theoretických studií. Praha 1951; Architektura ČSR 13, rokokové a klasicistní rysy. Je zastoupen
1954; Stavoprojekt 3, 1954, č. 3. ve sbírkách → Muzea v Bruntále a v kos-
Obr.: S79. MS telech a farách Slezska i Moravy (Bruntál,

265
FRÖMMELOVÉ
FRITSCH
Václavov, → Zlaté Hory, Moravský Kočov,
Moravská Třebová).
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
Obr.: V41. MSch
FRÖMMELOVÉ, malířská rodina působící
ve Fulneku a Novém Jičíně v 18. a na po-
čátku 19. století.
Johann Georg, malíř, * 5. 5. 1754 Fulnek
(Nový Jičín), † 16. 2. 1814 Fulnek.
Syn rektora měst. školy ve → Fulneku. Ne-
podařilo se zjistit, kde se vyučil a kde strávil
tovaryšská léta. Usadil se v rodišti, kde vedl
mal. dílnu až do své smrti. Zabýval se jednak
malbou náb. obrazů pro sev. Moravu a prus.
i čes. Slezsko a malbou portrétů. Jeho tvorba
je orientována na vídeňskou rokokovou
malbu. Intimně laděné scény jsou charakteri-
zovány jemnou, svěží barevností, postavy ne-
postrádají křehký půvab a graciézní postoje.
Vytvořil si ustálený okruh typů a svérázné
ornamentální řasení oděvů. Kompoziční
schémata přejímal od proslulých autorů jako
Petera Paula Rubense, → F. I. Leichera. Jeho
oltářní obrazy a křížové cesty se nacházejí
v četných kostelech sev. Moravy a Slezska.
Anton Konstantin, malíř, * 10. 6. 1742 Fulnek,
† 23. 4. 1804 Nový Jičín.
Bratr předešlého, působil zřejmě jako deko-
rativní malíř v → Novém Jičíně, kde složil
měšťanskou přísahu r. 1777. Žádné jeho kon-
krétní dílo neznáme.
Franz, malíř, * 16. 9. 1795 Fulnek, † [d.] Tar-
nowskie Góry (Polsko).
Vyučil se u svého otce Johanna Georga
a po jeho smrti převzal jeho mal. dílnu
ve Fulneku. Zde se mu však nepodařilo pro-
sadit, a odešel proto r. 1822 do prus. Slezska,
kde se usadil a oženil v Tarnowskich Górach
a působil zde do své smrti. Jeho obrazy se do-
chovaly v kostelech na území prus. Slezska.
Lit.: Indra, B.: Příspěvky k biografickému slovníku vý-
tvarných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. sto-
letí, ČSM-B 44, 1995; Schenková, M. – Olšovský, J.:
Barokní malířství a sochařství v západní části českého
Slezska, Opava 2001.
Obr.: V44. MSch
266
FRÝDEK
FRÝDBERK → Žulová
FRÝDEK, německy Friedek, polsky Frydek,
původně město na pravém (slezském) břehu
řeky Ostravice, při jejím soutoku s Moráv-
kou, dnes část souměstí → Frýdek-Místek.
Předchůdcem Frýdku byla slovanská osada
Jamnice, připomínaná již r. 1305 a 1327 do-
konce s měst. právy. Její lokace je však ne-
jistá (jedna teorie hovoří pro její existenci
v místech dnešní obce Staré Město 2,5 km ji-
hovýchodně od F., druhá ji klade 500 m jiho-
východně od pozdějšího centra F.). Vznikla
při obch. cestě vedoucí přes Ostravici, která
tvořila zem. hranici mezi Moravou a Slez-
skem (označení Jamnice pochází patrně
ze slovanského „jímat“ ve smyslu hraniční
kontroly). Od r. 1335 se v pramenech zmiňuje
již F. Dnešní město patrně vzniklo na popud
těšínských kn. na zeleném drnu ve 30. l.
14. stol. Vyloučeno však není ani přenesení
názvu → hradu, vybudovaného těšínským
kn. Kazimírem na ostrohu nad řekou Ostra-
vicí, na osadu proměňující se v město (doba
založení hradu je však neznámá). Jisté je,
že Jamnice se po r. 1337 z pramenů vytrácí.
F. získal r. 1423 výsady od Bolka I. Těšín-
ského, zejm. mílové právo, které bylo před-
pokladem rozvoje místní řemeslné výroby,
podobně jako privilegium konat dva výroční
trhy, udělené Jiřím z Poděbrad r. 1463. Během
15. a 16. stol. byl F. často zastavován, což ne-
přispívalo k jeho rozvoji. Od r. 1545 jej drželi
Pernštejnové, r. 1573 přešel do rukou bratří
Matyáše a Jiřího z Logova, kteří jej na krátký
čas prodali olomouckému biskupství.
V r. 1584 koupil město s panstvím Bartoloměj
→ Bruntálský z Vrbna, čímž skončilo dlou-
hodobé spojení s místeckou částí. Ve městě
a na předměstí žilo r. 1580 163 usedlých,
počet obyv. můžeme odhadnout na 1 100
osob. Město bylo těžce postiženo událostmi
17. stol. (mor 1607 a 1623–24, požáry 1607
a voj. vpády mansfeldských 1626 a Švédů
v průběhu → třicetileté války). Neblaze půso-
bily i dlouhodobé spory s vrchností, které
se prohloubily po prodeji zboží Oppersdor-
FRÝDEK
fům r. 1636. V závěru 17. stol. přešla držba
téměř na 100 l. do rukou Pražmů z Bílkova,
od r. 1797 až do vzniku ČSR zde vládla →
Těšínská komora (→ Habsburkové). Přes tí-
živý zásah → slez. válek zaznamenalo město
hosp. vzestup, zejm. rozmach soukenické
výroby. Od 30. l. 19. stol. dochází k rozvoji
tovární výroby, především k výstavbě textil-
ních závodů (Munk a synové, Landsberger,
bři Neumannové, Lemberger), ale rovněž
Karlovy huti v Lískovci (1833) a řady menších
podniků (pila, cihelna). Význ. bylo napojení
na železnici a výstavba nádraží v r. 1871 (→
dopravní poměry). Hosp. rozvoj byl prová-
zen vzestupem počtu obyv. – z 2 409 na pře-
lomu 18. a 19. stol. na 10 176 před první svět.
válkou. 1. 1. 1943 byl F. spojen se soused-
ním → Místkem do jedné správní jednotky
s označením F. Název souměstí byl po válce
změněn na → Frýdek-Místek. – Hist. jádro
města s got. hradem vzniklo na ostrožně
nad řekou Ostravicí, na východě klesající
jen pozvolna, a poskytující tak plošinu pro-
stornému obdélnému nám. Zdejší měšťanské
domy jsou v jádru renes. či barok., avšak
v exteriéru výsledkem historizujících úprav
z 19. stol. Unikátní soubor polodřevěných
kupeckých domů v Hluboké ul. byl r. 2005
nesmyslně odstraněn a nahrazen replikami.
Dnešní → zámek vznikl postupným narůs-
táním hradu zal. snad v polovině 14. stol. Po-
depsaly se na něm zejm. pozdně got. a renes.
úpravy z 15.–16. stol., během kterých vzniklo
dnešní čtyřkřídlí vl. zámku s nádvorními ar-
kádami, a pozdně renes. úpravy Oppersdorfů
po r. 1636, které se soustředily na výstavbu
předzámčí (tehdy vznikl na základech stře-
dověké válcové věže také zahradní gloriet).
Barok. úpravy zapříčinil požár z r. 1688 i po-
třeby reprezentace (nové schodiště z 30. l.
18. stol.). Od r. 1797 (za držení Habsburky)
zámek sloužil jako kanceláře správy pan-
ství. Historizující přestavba byla na pře-
lomu 19./20. stol. realizována jen částečně.
Od r. 1960 je v zámku umístěno muzeum
(dnes → MB). Park se u zámku připomíná již
r. 1664 (ovocná zahrada a Ráj), v 19. stol. byl
267
FRÝDEK
proměněn v angl. duchu (→ zahrady a parky).
V parku stojí sochy sv. Josefa z r. 1726 a sv.
Floriána z r. 1730, před zámkem (na nám.)
socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1727. Farní
kostel sv. Jana Křtitele vznikl patrně spolu
s městem ve 2. třetině 14. stol., avšak při-
pomíná se teprve r. 1447 (zvýšen po požáru
r. 1592, tehdy zřejmě zaklenut). Jeho domi-
nantou je mohutná hranolová věž s polygo-
nální nástavbou, která vznikala v l. 1604–50
(spodní část z kamene, horní z režných cihel).
Při opravách po požáru z r. 1688 zbudována
kaple sv. Kříže. Věž získala dnešní typ za-
střešení teprve po r. 1876. V sousedství kos-
tela kaple P. Marie Bolestné z r. 1717, spojená
s budovou býv. špitálu zv. kaplanka z r. 1718.
Pozdně renes. hřbitovní kostel sv. Jošta,
údajně z r. 1612, se slez. klenbou získal
v r. 1791 dřevěnou věž a polygonální sakristii.
V přilehlých Komenského sadech stojí sochy:
sv. Floriána z r. 1753 od A. Weissmanna (→
Weissmannové), sv. Barbory ze 3. čtvrtiny
18. stol. a sousoší Kalvárie z r. 1729 (kříž
teprve z poloviny 18. stol.). Barok. poutní
kostel P. Marie (→ pout ní místa) v místě zv.
Na Vápence nahradil v l. 1740–52 st. dřevě-
nou kapli s milostnou sochou P. Marie. Jde
o mohutnou jednolodní stavbu projekto-
vanou niským a vratislavským stavitelem
Bartolomějem Witwerem s dvojvěžovým
průčelím (věže zvýšeny na současnou úro-
veň až r. 1777). Hl. oltář podle projektu →
J. Schuberta dokončil až → A. Schweigel,
který vytvořil také další oltáře a plastiky
světců; kazatelna je dílem H. Weissmanna;
četné malby od E. F. Herberta (→ Herbertové)
a A. J. Bergera (→ Bergerové). Kostel něm.
církve evang. (dnes čs. bratrské a slez. augs-
burského vyznání) je stavbou z režných cihel
z r. 1910 podle projektu Jana Pohla. Zdejší
žid. hřbitov, jeden z nejrozsáhlejších u nás,
byl zal. r. 1882. Ze sochařské výzdoby města
si pozornost zaslouží ještě sousoší s Kristem
klesajícím pod křížem u měst. hřbitova (1772),
plastika Maryčky Magdonové na Radniční
ul. od → J. Wielguse (1965–71) či Památník
osvobození od → S. a Lubora Lacinových
FRÝDEK-MÍSTEK
(1967) u mostu přes Ostravici. F. byl v r. 1992
prohlášen za měst. památkovou zónu.
F. je rodištěm řady význ. osobností: historika a sběra-
tele, kněze → K. B. Hiršmencla, pořadatele význ. ba-
rok. kancionálu, kněze → J. J. Božana, sochaře →
K. Schwerzeka, spisovatele a vlastivědného pracov-
níka Jana Tagliaferra (1867–1922), básníka a novináře
→ Č. Ostravického, asyrologa Beno Landsbergera
(1890–1968), historika a lit. vědce, prof. slovanské fi-
lologie na University of Texas Eduarda Míčka (1891–
1962), laš. básníka → Ó. Łysohorského ad.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 15; 700 let F. Místku,
Frýdek-Místek 1965; Mlčák, L.: Státní seznam nemovi-
tých kulturních památek okresu Frýdek-Místek, Ostrava
1980; Indra, B.: Stavba barokního poutního kostela P.
Marie ve F. a jeho architekt, ČSZM-B 42, 1993; Kou-
řil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady českého Slezska,
Brno – Opava 2000; Juřák, P.: Frýdek-Místek, Praha –
Litomyšl 2011.
Obr.: E48; HZ17; K5; M (37–43, 127); S (38, 87); V28;
Z12. LD + JI
FRÝDEK-MÍSTEK, souměstí vzniklé spojením
měst → Frýdku a → Místku v roce 1943,
jež získalo svůj současný název roku 1955;
56 356 obyvatel (2011).
Při spojení měst, které se uskutečnilo roz-
hodnutím nacist. úřadů ke dni 1. 1. 1943, bylo
souměstí pojmenováno Frýdek. Teprve 1. 1.
1955 se oficiální název proměnil na Frýdek-
-Místek. V r. 1975 byly k městu připojeny vsi
Chlebovice, Lysůvky a Zelinkovice, v r. 1980
obec Skalice. Rozvoj důlní činnosti v okolí
(Staříč, Paskov, Sviadnov, Chlebovice) i prů-
myslu na území města způsobily prudký roz-
voj F-M, který musel zajistit bytové jednotky
pro přicházející zaměstnance. Budování
sídlišť zasáhlo nejdříve Místek (sídliště Ri-
viéra, 1962–68; Bezručova, 1967–71; Anen-
ská, 1970–74; Kolaříkovo, 1970–83), později
se výstavba přesunula do Frýdku (sídliště
Slezská, 1974–80. l.; Růžový pahorek, 1976 –
konec 80. l.). Město protkalo několik rušných
silnic (zejm. Hlavní tř., představující průtah
z → Příbora do Českého → Těšína, která
přeťala Místek v těsné blízkosti hist. jádra,
ale též Revoluční ul., která byla vedena mezi
hist. jádrem Frýdku a poutním kostelem P.
Marie na Vápence). Proměny města vyvolaly
dynamický populační růst, ale způsobily také
hluboké zásahy do urbanistické struktury
268
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ
spojené s rozsáhlými demolicemi st. zá-
stavby. Poškozeny byly též hist. části obou
měst (Místek v 70. a Frýdek v 80. l.) a zvlášť
v oblasti Frýdku pokračují i v současnosti
(výstavba hypermarketu v těsné blízkosti
hist. centra města, 2003; demolice kupeckých
domů v Hluboké ul. a nahrazení replikami,
2005–07, ap.). Největšími zaměstnavateli
se zde ve 2. polovině 20. stol. staly podniky
Slezan, → Válcovny plechu, Hutní montáže
a Severomoravské dřevařské závody. V sou-
časné době jsou to zejm. Lesostavby, ČSAD
a společnost Blanco CZ. V l. 1960–64 byla
v blízkosti města zbudována přehrada Olešná,
sloužící k k rekreačním a sportovním účelům
i dodávkám vody pro průmysl (Válcovny ple-
chu, Biocel Paskov ad.). V l. 1971–85 byla
mezi městy na pravém břehu řeky Ostravice
vystavěna podle projektu Oskara Chmiela ví-
ceúčelová sportovní hala neoavantgardního
sedlového tvaru (připodobňována k rogalu či
motýlu), která, ačkoli se stala jedním ze sym-
bolů města, r. 2013 ustoupila stavbě obch.
galerie. Hist. jádra obou měst byla r. 1992
prohlášena památkovými zónami a prošla
celkovou obnovou.
Ve F.-M. se narodili: hudebník → J. Urbánek, písničkář
→ P. Dobeš, fotograf → V. Birgus, sociolog → J. Kel-
ler, režisérka Irena Pavlásková (* 1960), herec Jaromír
Dulava (* 1963), herečka Ivana Chýlková (* 1963) ad.
Lit.: Žáček, R.: F.-M., Frýdek-Místek 1983; Juřák, P.:
F.-M., Praha – Litomyšl 2011.
Obr.: M38; S87; Z13. JI
FRÝDLANT NAD MORAVICÍ → Břidličná
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ (Frýdek-Místek),
německy Friedland, město na řece Ostravici
v podhůří Beskyd; 9 667 obyvatel (2011).
St. práce spojovaly jeho vznik s biskupskou
kolonizací Pobeskydí a jako prvý doklad
uváděly s ním spojenou osobnost Jindřicha
z Frýdlantu (Heydenricus de Vridelant) již
k r. 1300. Nová literatura posouvá jeho vznik
až do 2. poloviny 14. stol. Jako součást léna
olomouckého biskupství jej držel rod Stangů,
po nichž jej v 90. l. získali → Kravařové
a posléze i těšínská kn., v 16. stol. se stal
součástí hukvaldského panství. Byl malou
FRÝDLANTSKÝ
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ
zemědělskou osadou, urbář z r. 1581 uvádí
24 větších i menších usedlostí, v r. 1749 tu
žilo 16 sedláků, 4 zahradníci a 19 chalupníků.
Pro další vývoj F. byl význ. vznik železáren
mezi l. 1637–48; postupně byla založena
i papírna, pila, palírna a nakrátko i pivovar.
V r. 1775 získal F. dva výroční trhy, r. 1776
povolení ustavit cechy. Rozvoj se odrazil
i v počtu obyv. – v r. 1771 tu žilo 1 204 obyv.,
r. 1834 již 1 905, před první svět. válkou 3 061.
F. těžce utrpěl požárem v r. 1886, ohrožován
byl i povodněmi. V r. 1871 byl železnicí (→
dopravní poměry) spojen s → Ostravou, pak
i s Valašským Meziříčím (1888) a s Ostravicí
(1908). Od 80. l. 19. stol. tu vznikly četné
spolky (Řemeslnická beseda 1885, Katolická
beseda 1892, Beskidenverein 1893, Sokol
1898 ad.). V 70. l. 19. stol. založil olomoucký
arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu ve
F. klášter boromejek (tzv. Bedřichův ústav),
který fungoval jako výchovný ústav pro
dívky arcibiskupských zaměstnanců, později
byl proměněn v něm. školu. Hosp. vzestup
ve 20. stol. byl spjat s místními podniky Fer-
rum (železářská výroba), Norma (smaltované
zboží) a Rádlo (výroba radlic a smaltovaného
zboží). V r. 1948 získal F. měst. statut. – Pův.
dřevěný kostel sv. Matouše stál v místech
dnešní kaple v části zv. Na Kamenci v těsné
blízkosti řeky Ostravice, která jej při povodni
r. 1708 zničila. Zmínka z r. 1580 pravděpo-
dobně hovoří o výstavbě nového (taktéž ještě
dřevěného) kostela sv. Bartoloměje v mís-
tech dnešního objektu. Zřejmě ještě na konci
16. stol. vznikla kamenná jednolodní stavba
s hranolovou věží zakončenou renes. atikou,
která byla po r. 1665 rozšířena a věž r. 1690
zvýšena o módní polygonální nástavbu (ně-
kdy se dokonce hovoří o novostavbě věže).
Další přestavby v 1. polovině 18. stol. a na pře-
lomu 19./20. stol. mu vtiskly dnešní podobu
trojlodního zaklenutého chrámu. Bedřichův
ústav byl vystavěn v l. 1871–76 podle pro-
jektu → G. Meretty. U kláštera umístěna st.
socha klečícího sv. Jana Nepomuckého (nápis
udává r. 1705). Na nám. hodnotný mariánský
sloup s kamennou balustrádou a kovanou
269
FRYŠTÁT
mříží z r. 1731 a další socha sv. Jana Nepo-
muckého z r. 1759. Z moderních památek
zaujme především Alsternova vila (ul. Har-
covská 657), funkcionalistická stavba bří
Šlapetů (→ L. Šlapeta) z l. 1939–40.
Místní rodáci: malíř a grafik → F. Duša, lékař, spisovatel
a publicista Edvard Břeský (1889–1959), pěvecký pe-
dagog → R. Vašek, historik, univ. prof. Josef Kabrda
(1906–1968), blahořečený řeholník → M. D. Trčka aj.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 15; Bosák, F.: Dějiny města
F. n. O. ve stručném přehledu, Frýdek 1947; Hurt, R.:
Dějiny města F. n. O., 1.–2. rukopis ve SOkA Frýdek-
-Místek; Mlčák. L: Státní seznam nemovitých kulturních
památek okresu Frýdek-Místek, Ostrava 1980; Oliva, M.:
F. n. O., historie a život obce, Frýdlant n. O. 1999; Geo-
grafie malých moravských měst 2 (CD publikace), Brno
2003; Al Saheb, J. a kol.: Dějiny F. n. O., Lubna a Nové
Vsi, Ostrava 2009.
Obr.: K5; M44–46; S120; Z14. LD + JI
FRÝDLANTSKÝ, Edvard → Břeský, Edvard
FRÝDLANTSKÝ UMĚLECKÝ SMALT → Meziná-
rodní sympozium Frýdlantský umělecký smalt
FRYŠTÁT, německy Freistadt, polsky Frysztat,
původně samostatné město na pravém břehu
řeky Olše, dnes historické centrum města
Karviná v těšínském Slezsku.
Byl zal. zřejmě ve 13. stol. na území pozděj-
šího Starého Města a na přelomu 13./14. stol.
lokován nově na dnešním katastru (nejst. pí-
semný doklad z r. 1305 uvádí desátek ze 45
lánů vratislavskému biskupství). V lis-
tině těšínského kn. Kazimíra z 18. 2. 1327
je F. připomínán jako město. Držela jej tě-
šínská piastovská kn. (→ Piastovci), která tu
ve 14. stol. vybudovala knížecí sídlo (tehdy
ještě dřevěné), nahrazené po požáru r. 1511
zděným zámkem (nešlo však o reprezen-
tativní palác, což dosvědčuje fakt, že kn.
Fridrich Kazimír si po r. 1563 vystavěl nový
zámek v sousedním Ráji; → zámky). Až
do poč. 16. stol. se město řídilo těšínským
právem, později vratislavským. R. 1473 zís-
kal F. dva jarmarky, 1477 odúmrť a právo
mílové, r. 1525 hradební právo. V r. 1560 zde
bylo 82 várečných domů. V r. 1572 F. odkou-
pili Cikánové ze Sloupska – jeho odtržením
od → Těšínského knížectví vzniklo samo-
statné fryštátské panství. Od r. 1650 F. drželi
FRÝVALDOV
FRYŠTÁT
Gašinští z Gašína, v l. 1749–92 Taafové, za je-
jichž držby vypuklo na panství r. 1766 selské
povstání (→ poddanské nepokoje), a r. 1792
jej získali → Larisch-Mönnichové, kteří pro-
vedli zásadní klasicistní přestavbu zámku. F.
byl od konce 18. stol. centrem jejich rozsáhlé
držby, zabírající v 1. polovině 19. stol. téměř
desetinu území → Těšínska, od poloviny
19. stol. se kolem něj soustřeďovalo také je-
jich důlní podnikání, s nímž souvisel i místní
rozvoj železářské výroby. F. se tehdy stal okr.
městem. V r. 1898 vznikla na jeho území že-
lezniční stanice tratě do Petrovic. V r. 1912
sem byla z → Karviné zavedena tramvajová
trať Slezských zemských drah (zrušena 1961;
→ dopravní poměry). Za války (1939) byl
F. sloučen se sousední Karvinou ve dvojměstí
Karwin-Freistadt, což znamenalo konec jeho
samostatné historie. K 1. 1. 1949 byla rozrůs-
tající se aglomerace přejmenována na Kar-
vinou a v l. 1949–71 se názvu F. neužívalo
ani pro označení její místní části. – Zástavba
města byla mnohokrát postižena ničivými po-
žáry (1511, 1617, 1781, 1823), což se odrazilo
na stupni zachování hist. konstrukcí (většina
domů má historizující exteriéry z přelomu
19./20. stol.). Vých. část zástavby jádra byla
v 80. l. 20. stol. dokonce zbořena a nahrazena
budovami obč. vybavenosti. Klasicistní rad-
nice na nám. vznikla r. 1836 na místě renes.,
zničené požárem r. 1823. Její renes. hrano-
lová věž pochází z r. 1571. Zámek, otevíra-
jící se vstupním trojkřídlím k jz. části nám.,
je jednopatrová klasicistní budova s atikou
imitující druhé patro, propojená v patře
s vedlejším, samostatně stojícím křídlem
zv. Lottyhaus. Dnešní vzhled šlechtického
sídla je výsledkem přestavby z l. 1792–1800
a neprozrazuje zjevnou návaznost na st.
stavbu. Rozsáhlý park vznikl brzy po do-
končení zámku (→ zahrady a parky). Farní
kostel Povýšení sv. Kříže (do r. 1805 P. Ma-
rie) je v jádru got. ze 14. stol., kaple P. Marie
pochází z r. 1420, věž vznikla v l. 1515–30
a tzv. Moravská kaple (dnes sv. Jana Nepo-
muckého) zřejmě až v r. 1611. Po r. 1792 byl
kostel propojen se zámkem pavlačí, vznikla
270
FUCHS
oratoř a v l. 1800–01 byl celý prostor nově
zaklenut. Uvnitř obrazy od → C. Schneidera
(1815). U kostela je socha sv. Patrika (irského
biskupa) z r. 1749, dvě sochy sv. Jana Nepo-
muckého z l. 1747 a 1775 a socha P. Marie
Bolestné z pozdního 18. stol. Klasicistní, pův.
hřbitovní kostel sv. Marka z r. 1774 (na místě
st. dřevěného) upravil v l. 1823–26 Vavři-
nec Müller. Město bylo v r. 1992 prohlášeno
za měst. památkovou zónu.
Ve F. se narodili: malíř → C. Schneider, kapelník ta-
nečního orchestru známý jako dr. Harry Osten Siegfried
Grzyb (1896–[d.]), malíř Edgar Baran (1937–2011),
atletka, olympijská vítězka Dana Zátopková (* 1922),
něm. bavič a telev. producent Alfred Biolek (* 1934) ad.
Lit.: Kuča 2; Samek 2; HM 16; Hajzlerová, I.: Kar-
viná, Praha 2009; Rebrová, A.: Zámek F. v Karviné, in:
Sborník NPÚ v Ostravě, Ostrava 2004.
Obr.: HZ18; M47–50; V10–12. LD + JI
FRÝVALDOV → Jeseník
FUCHS, Bohuslav, architekt, urbanista, ná-
vrhář uměleckořemeslných výrobků a ná-
bytku, pedagog, * 24. 3. 1895 Všechovice
(Přerov), † 18. 9. 1972 Brno.
V l. 1916–19 studoval na AVU u Jana Ko-
těry, v jehož ateliéru v l. 1919–21 vykonával
praxi. Do r. 1923 pracoval jako samostatný
arch. v Praze, v l. 1923–29 zaměstnán
v rámci Stavebního úřadu v Brně, od r. 1929
samostatný projektant. V l. 1945–58 učitel
(od r. 1947 prof.) na VUT, odkud byl pro-
puštěn v důsledku polit. čistek v r. 1958.
Byl členem → Koliby, Sdružení architektů,
Asociace akademických architektů, SVU
v Brně, Svazu architektů ČSSR a řady mez.
sdružení (CIAM, CIR PAC) ad. Přední a zá-
roveň velmi plodný představitel avantgardní
architektury – zpoč. byl ovlivněn rondoku-
bismem, záhy se však v jeho tvorbě objevují
ohlasy holand. architektury a purismu, je-
hož podněty transfor moval v průběhu 20. l.
směrem k emocionálnímu funkcionalismu.
Jeho zásady vyjádřil mj. i v ostr. realizacích.
Jedná se o obch. dům Pešat, Masarykovo
nám. 14 (1932), na který navazovaly nerea-
lizované návrhy obch. domů pro firmy Rol-
ler a Strach (1933). Dále jde o Hudební školu
FUKALA
FUCHS
Leoše Janáčka v → Ostravě-Vítkovicích, Li-
dická 56 (1932–35), jejímž ředitelem byl →
J. Pešat, a vilu v Ostravě-Mariánských Ho-
rách, Tvorkovských 10 (1934). Na Ostravsko
zasahoval také soutěžními návrhy: budovy
→ NDM v Moravské Ostravě (1921), děl-
nické kolonie v Hrabové (1938), kult. domu
v → Třinci (1938), kult. domu v Moravské
Ostravě (1938), kult. domu Vítkovic pro
Ostravu-Zábřeh (1941), kult. domu v Ostravě
(1954, s arch. → M. Kopřivou) a na um. vý-
zdobu nového ústředního hřbitova tamtéž
(1963). V → Opavě byl realizován podle
jeho návrhu soubor obytných domů na nám.
sv. Hedviky 10–18 (1947–49). Pro → Fren-
štát pod Radhoštěm navrhl r. 1942 postavené
nouzové obytné domy, v t. r. vytvořil regu-
lační plán města a vyprojektoval zde sídliště,
realizované v r. 1948. Na přelomu 30. a 40. l.
byl ovlivněn novým romantismem a tradicio-
nalismem, což je patrné např. u novostavby
hotelu Vlčina u Frenštátu pod Radhoštěm,
Horečky 616, navrženého r. 1940 a dokonče-
ného až po druhé svět. válce. Věnoval se také
tvorbě regulačních plánů. Např. v l. 1950–58
pracoval s kol. na asanačním plánu hist. centra
→ Krnova, který však nebyl realizován.
Lit.: Kudělka, Z.: B. F., Praha 1966; Crhonek, I.: B. F.
Architektonické dílo, Brno 1995; O nové Brno I. a II.,
Brno 2000; Strakoš, M.: Průvodce architekturou Ostravy,
Ostrava 2009.
Obr.: A78; M185.
FUKALA , Radek, historik, vysokoškolský pe-
dagog, * 20. 3. 1963 Karviná.
Vystudoval čes. jazyk a dějepis na PF v →
Ostravě (1988). Po krátkém uč. působení
nastoupil od r. 1992 jako odb. asistent na ka-
tedru historie FF → OU, od r. 1995 byl pra-
covníkem Ústavu historie a muzeologie
→ SU, v r. 2004 přešel jako věd. pracovník
na PF v Hradci Králové, v l. 2006–11 byl doc.
FF Univerzity Hradec Králové, od r. 2011
je prof. FF UJEP v Ústí nad Labem. Výzkum
zaměřil ke studiu proměn stav. společnosti
na Moravě a ve Slezsku a k dějinám slez.
knížectví. Doktorská studia na MU (Ph.D.)
završil v r. 1997 obhájením dizertace Role
FULDA
Jana Jiřího Krnovského ve stavovských hnu-
tích (1997), v r. 2003 se habilitoval na FF UK
prací Povaha a cíle emancipační politiky
ansbašsko-krnovských Hohenzollernů v kon-
textu jagellonských a habsburských dynastic-
kých plánů v letech 1512–1603. Ve vztahu
k pedagogické činnosti publikoval práce Ma-
nýrismus a globální krize 17. století? (2000)
a Třicetiletá válka. Konflikt, který změnil
Evropu (2001). Kromě řady studií uveřejnil
v krátkém časovém sledu několik mono-
grafických prací (např. Stavovská politika
na Opavsku v letech 1490–1631, 2004; Ho-
henzollernové v evropské politice 16. století.
Mezi Ansbachem, Krnovem a Královcem
/1523–1603/, 2005; Jan Jiří Krnovský. Stavov-
ské povstání a zápas s Habsburky, 2005; Sen
o odplatě. Dramata třicetileté války, 2005)
i syntetický přehled Slezsko – neznámá země
Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko
do roku 1740 (2007). V současnosti orien-
tuje svůj věd. zájem na vývoj polsko-litevské
unie a její zahr. politiku.
Lit.: LČH; LSČH. LD
FULDA , Eugen, stavitel a politik, * 8. 7. 1872
Těšín (dnes Cieszyn, Polsko), † 15. 1. 1942
Cieszyn.
Syn stavitele Friedricha Eduarda F. Poč.
20. stol. převzal po otci stavební firmu, která
MS
patřila k největším v tehdejším → Těšíně.
Podílela se na stavbách řady těšínských mo-
numentálních budov – např. secesního Ně-
meckého divadla (→ divadlo na Těšínsku)
podle projektu vídeňského arch. ateliéru
Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera
(1908–10) nebo budovy stát. reálného gym-
názia v → Bruntále (1909–12, spolupracoval
arch. Max Joli). Po rozdělení města v r. 1920
fa realizovala v nově ustaveném Českém Tě-
šíně podle projektů různých arch. (→ E. Da-
vid, Jozef Koziel a Wilhelm Schön, Vilém
Richter, → K. Gottwald) areál měst. hřbitova
(1924–26), kostel něm. evang. církve s farou
ve vilové čtvrti Na Rozvoji (1926–27), rad-
nici (1928–29), Reprezentační dům (1930–31,
nyní hotel Piast), podílela se na stavbě měst.
271
FULNEK
FULDA
nemocnice (1927–37) ad. F. se aktivně po-
dílel na činnosti zdejších hosp. a zájmových
spolků. Po r. 1918 se věnoval protičs. polit.
činnosti ve prospěch místní něm. menšiny.
Do r. 1927 byl předsedou Německé národní
rady pro → Těšínsko. Ve 30. l. byl pro svou
činnost čs. úřady stíhán. 1938 v souvislosti
s okupací Českého Těšína Polskem odešel
do Německa. Po okupaci Těšína Německem
v září 1939 se vrátil zpět.
Lit.: Spyra, J.: Niemcy na Śląsku Cieszyńskim wobec
Rady Narodowej Księstwa Cieszyńskiego i wydarzeń lat
1918–1920, in: Pamiętnik Cieszyński 8, Cieszyn 1994.
Obr.: A65.
FULNEK (Nový Jičín), německy Fulneck,
město v Nízkém Jeseníku v údolí Husího po-
toka, jedno z měst → Kravařska; 5 720 obyv.
(2011).
První písemná zmínka z r. 1293 hovoří o F.
jako o městě se samostatnou rychtou a farou.
Do r. 1316 patřil F. Lichtenburkům, do r. 1434
pánům z Kravař (→ Kravařové), v l. 1468–1541
náležel → Žerotínům, v l. 1584–1621 → Skr-
benským z Hříště, 1622–1788 → Bruntálským
z Vrbna a 1788–1855 opavským obchodní-
kům Čejkům z Badenfeldu. Poté v držení bel-
gického král. rodu. Ve 13.–17. stol. se v okolí
F. dolovala hl. olověná ruda. Rozvíjela se tex-
tilní řemesla, zejm. soukenictví, jehož výrobky
šly na export do Polska, na Ukrajinu, do Le-
vanty, Švýcarska a Itálie. V 18. stol. vznikly
první soukenické manufaktury a v polovině
19. stol. vlnařské a strojírenské továrny Belgi-
čana Francoise Regniera, vídeňského podni-
katele Friedricha Pollacka ad. V r. 1834 bylo
ve F. 522 samostatných řemeslníků a z toho
296 soukeníků. Projekt železnice z Opavy
do Trenčína ze 40. l. 19. stol. nebyl realizo-
ván, město bylo napojeno na železniční síť
až r. 1891 lokální dráhou do Suchdola nad
Odrou (→ dopravní poměry). Ve 20. stol.
se ve F. rozvíjel průmysl textilní, lehké stro-
jírenství a elektrotechnika. – Od středověku
byl F. význ. centrem círk. institucí a školství.
V r. 1389 založil Beneš z Kravař (tehdy pán
Moravského Krumlova) při farním kostele
klášter augustiniánů (zrušen 1784), r. 1674
FULNEK
založil Jan František Bruntálský z Vrbna
klášter kapucínů. Již r. 1483 je ve F. doložen
bratrský sbor se školou, jejichž správcem byl
1618–21 → Jan Amos Komenský. – Fulnek byl
od poč. městem převážně něm., v době husit-
ských válek se však částečně počeštil (úřední
listiny z 15. – 1. poloviny 17. stol. jsou psány
často česky). V r. 1869 žilo ve F. 3 594 obyv.,
1910 3 567 obyv., z toho 3 425 → Němců a 65
→ Čechů, 1930 3 542 obyv., z toho 2 729
Němců a 649 Čechů. – Na konci druhé svět.
války byl F. ze 70 % zničen bombardová-
ním – většina domů na nám. jsou historizu-
MS
jící novostavby z 50. l. 20. stol. (rekonstrukci
měst. jádra projektoval brněnský arch. Zde-
něk Sedláček). Zachována byla renes. rad-
niční věž z r. 1610, upravovaná po požárech
města. Přes válečná poškození však F. před-
stavuje místo mimořádného soustředění um.
a hist. památkových objektů. Na návrší nad
městem krajině dominuje rozsáhlý zámek
vystavěný na místě hradu snad již z konce
13. stol., připomínaného r. 1371 (→ hrady, →
zámky). Podstatného rozšíření se objekt do-
čkal v l. 1475–80 a na složitý renes. zámek
byl upraven v 60.–70. l. 16. stol. Baltazarem
Švajnicem z Pilmsdorfu a jeho synem Janem
(stavitel Antonio Horello). Václav Bruntálský
z Vrbna objekt v l. 1628–33 zvýšil o třetí patro.
Ve 40. l. na zámku pobývali Švédové a po je-
jich odchodu došlo k modernizaci opevnění.
Teprve požár r. 1801 zapříčinil klasicistní pře-
stavbu areálu (podle projektu Jana Mihatsche).
Záp. polovina vl. zámku byla snesena, čímž hl.
objekt získal vzhled třípatrové obdélné stavby
se zapuštěnou hranolovou věží. Záp. část
hradeb s vestavěnými objekty byla upravena
na tzv. Dolní zámek. Nad již. stranou nám.
se vypíná vrcholně barok. farní kostel sv. Tro-
jice s areálem býv. augustiniánského kláštera
(dnes fara; dochována křížová chodba z doby
po r. 1432), zbudován v l. 1750–60 podle pro-
jektu Mikuláše Thalherra (→ Thalherrové)
na místě st. kostela, který byl až do převzetí
mnichy augustiniány zasvěcen sv. Filipu a Ja-
kubovi. Interiér zdobí díla → J. Schuberta, →
F. O. Hirnleho, → V. J. Böhma, → J. Sadlera,
272
FULŠTEJNOVÉ
FULNEK
→ F. I. Leichera a → I. Raaba. Ke kostelu vede
z nám. schodiště s klasicistní branou a barok.
plastikami → J. G. A. Heinze. Poblíže stojí
barok. tzv. Knurrův dům z r. 1728 s plastic-
kým portálem od téhož umělce, který sousedí
s kaplí býv. bratrského sboru (dnes Památník
J. A. Komenského, prohlášený 1962 za NKP).
Na návrší severně od centra města se rozkládá
komplex býv. kapucínského kláštera s kos-
telem sv. Josefa (1674–83) a neúplně docho-
vaný barok. hřbitov (pův. ve tvaru čtyřlistu
se čtyřmi kaplemi-kostnicemi) s centrální
kaplí sv. Rocha a Šebestiána, vystavěnou
zřejmě r. 1632. V sousedství kláštera stávala
v l. 1679–1829 loretánská kaple, kterou po zbo-
ření nahradila klasicistní vila zv. Loreta, jejíž
prostorová dispozice uchovává zbytky barok.
komplexu. Nám. zdobí tři velkolepé plastiky –
sloup sv. Trojice z r. 1718 od → J. V. Sturmera,
kašna se sochou (dnes již sv.) Jana Sarkandra
z r. 1749 a plastika sv. Jana Nepomuckého
od J. G. A. Heinze z r. 1742. Po městě je roze-
seto mnoho dalších plastik a pomníků (barok.
i z 20. stol.). V r. 1992 bylo město prohlášeno
za měst. památkovou zónu.
Rodáky z F. jsou: barok. malíř zvířat Leopold Axtmann
(1700–1748), hud. skladatel, piarista → J. A. Bross-
mann, osvícenský duchovní, královéhradecký biskup
Johann Leopold Hay (1735–1794), historik Johann
Loserth (1846–1936), rak. lékař a hygienik Franz Ball-
ner (1870–1963), rak. architekt Arthur Grünberger
(1882–1935), dirigent lipského Gewandhausorchester
Franz Konwitschny (1901–1962), malíř, sochař a me-
dailér Bořek Zeman (* 1950) ad. Ve F. byla usedlá ro-
dina barok. stavitelů Thalherrů, z nichž někteří se zde
také narodili. Z F. pocházely mal. rodiny → Herbertů
a → Frömmelů.
Lit.: Kuča 1; Samek I; HM 14; Opplt, S. V.: Z kroniky
staroslavného města F., Fulnek 1928; Turek, A.: Fulnecko,
Brno 1940; Fulneker Pfarrbrief 1946–68; Fulneker Brief,
München 1983; Trapl, M.: Komenského F., Praha 1991;
Peterek, J.: Dějiny kapucínského kláštera a kostela sv. Jo-
sefa ve F., Fulnek, 2000; Geografie malých moravských
měst 2 (CD publikace), Brno 2003.
Obr.: A20; K12; M51–58; S (11, 20–21, 31); Z15.
MM + JI
FULŠTEJNOVÉ, šlechtický rod pocházející
z Vestfálska.
V polovině 13. stol. přichází na Moravu Her-
bort jako vazal a družiník (jídlonoš) olo-
mouckého biskupa Bruna ze Schauenburku.
273
FULŠTEJNOVÉ
Herbort († okolo 1288) pocházel stejně
jako biskup a ostatní družiníci z Vestfál-
ska (on sám z Fülme/Vulme), kde pův. pů-
sobil ve dvorských službách mindenského
biskupa. Na Osoblažsku vlastnil lenní po-
zemky olomouckého biskupa, na nichž
společně vystavěli hrad Füllstein (též Fül-
menstein, čes. Fulštejn; → hrady). R. 1255
mu biskup potvrdil držbu poloviny hradu
a vsi (dnes Bohušov), v níž spolu se syny
fundoval kostel sv. Martina. Působil také
jako lokátor ve Štýrsku a tamní zem. sudí.
Herbortovi potomci, často sloužící ve služ-
bách olomouckých biskupů, získali v této
oblasti četné statky. Rod se velmi rozvětvil
a jednotlivé větve se začaly nazývat podle
držených statků, např. z Křenovic, z Ketře,
z Vladěnína, z Mikulovic, ze Slavkova nebo
ze → Studénky. Podle → Bílovce se psal
Václav Bílovský z Fulštejna, zem. hejtman →
Opavského a později → Krnovského knížec-
tví, jemuž byl r. 1557 potvrzen čes. panský
stav starožitných rodů. Linie vlastnící man-
ský Fulštejn se nazývala Supové z Fulštejna.
Z této větve pocházel Jindřich Sup z Fulš-
tejna († patrně 1528), olomoucký kanovník
a od r. 1505 vratislavský pomocný biskup
a titulární biskup v Nikopoli (jeho náhrobník
se nachází v bohušovském kostele sv. Mar-
tina). Ve 2. polovině 16. stol. byl Fulštejn
prodán Sedlnickým z Choltic. Jiná rodová
linie se podle Paprockého na konci 14. stol.
usadila v Polsku, kde založila mohutný roz-
rod s erbem zv. Herbort. Nedaleko Přemyšlu
vystavěli její členové hrad taktéž zv. Fulštejn
(Felštýn). Jan Herbort, vzdělanec, starosta
Přemyšlu a král. rada, vydal nejprve latin-
sky (1557) a pak polsky (1570) systematickou
sbírku pol. zákonů, která však přes královo
přání nebyla sněmem oficiálně přijata. Po-
slední zmínky o členech rodu se vyskytují
v 16.–17. stol.
Lit.: BSSSM NŘ 5 (17); Blažek; Pilnáček 1926; Pilnáček
2010; Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady českého
Slezska, Brno 2000; Kozák, P. a kol.: Kostel sv. Martina
v Bohušově, Bohušov – Ostrava 2011. JB
GABČAN
G
GABČAN, Fedor, fotograf a fotografik, * 22. 7.
1940 Kúty (Slovensko).
Studoval Střední školu kartografickou v Ko-
šicích, pak Filmovou akademii múzických
umění v Praze (1972–76, učitelé Ján Šmok,
Anna Fárová). Působil jako fotoreportér
ČTK, později jako pedagog, nejdříve na ka-
tedře výtv. tvorby PF → OU, od r. 1993 též
na Střední umělecké škole v → Ostravě (obor
fotografie). Zpodobuje dram. tvář ostr. kra-
jiny, věnuje se též portrétu a aktu. Vystavo-
val ve Fotochemě v Ostravě (Lidé a motory,
1972; Setkání s Indií, 1974), v Divadle hudby
v Ostravě (1985) a Divadle Jiřího Myrona
v Ostravě (retrospektiva Duše krajiny, 1996).
V r. 1966 obdržel Stříbrnou medaili na Foto-
salonu v Buenos Aires, 1977 Cenu českoslo-
venské fotografie. Je zastoupen ve sbírkách
VŠUP, → SZM a Slovenské národní galerie
v Bratislavě.
Lit.: Dějiny slovenské fotografie, Martin 1989.
Obr.: V187.
GÁBOR, Peter, divadelní režisér, umělecký
šéf, * 24. 10. 1963 Nitra (Slovensko).
Absolvoval slovenštinu a hud. výchovu na PF
v Nitře (1983–87) a Divadelní fakultu múzic-
kých umění (činoherní rež., 1992). Režisér
v divadlech v Martině (1995–97) a v Kladně
(1995–97), šéf a režisér činohry Moravského
divadla v Olomouci (1997–2004), od 1. 1.
2012 šéf činohry → NDM. Nejprve hostoval
v činohře NDM (Brian Friel: Tanec na konci
léta, 1993; Milan Uhde – Miloš Štědroň: Ba-
lada pro banditu, 1996, znovu 2012; William
Shakespeare: Komedie omylů, 2002, ad.),
později také v opeře NDM (Charles Gounod:
Romeo a Julie, 2011, pro oba hl. představitele,
Janu Šrejmu Kačírkovou a Aleše Brisceina,
Cena Thálie 2012) i v → Komorní scéně
Aréna (Friedrich Dürrenmatt: Play Strindberg,
2009; Naomi Wallace: Blecha, 2011). Jako šéf
GAJDA
činohry NDM nastudoval Shakespearův Sen
noci svatojánské (2013) ad. Hostuje v dalších
čes. divadlech, na Slovensku a ve Francii.
Spolupráce s Českou televizí. JŠt
GABZDYL , Emerich, tanečník a choreograf,
20. 7. 1908 Ostrava, † 12. 9. 1993 Ostrava.
Byl žákem tanečníka a choreografa ostr.
opery (→ NDM) Achille Viscusiho. Jako
tanečník působil v → Ostravě, Brně a Bra-
tislavě. 1926 se stal sólistou ostr. baletu,
od r. 1938 zde působil i jako choreograf, vě-
nující (zvl. po r. 1945) pozornost pův. čes. ba-
letní tvorbě (dílům Pavla Bořkovce, Jarmila
Burghausera, → I. Hurníka ad.). Originální
choreografické cítění uplatnil v baletních
provedeních symf. skladeb Modesta Petro-
viče Musorgského, Richarda Strausse, Bohu-
slava Martinů ad. Zvl. v 50. l. spolupracoval
s Československým státním filmem, uplatnil
se i jako taneční pedagog.
Lit.: BSSSM NŘ 4. JM
GAJDA , Jan, sochař, * 5. 11. 1950 Jaroměř
(Náchod), † 23. 8. 2012 Ostrava.
Syn sochaře → V. Gajdy. Studoval SŠ um.
řemesel v Brně (učitelé Ladislav Martínek,
PH František Navrátil), po absolutoriu pokračo-
val u svého otce, kde se naučil zpracování
forem kamene i dřeva technikou tryskání,
jejímž autorem je jeho otec. Zprvu byl sou-
středěn na lyrizovanou figurální plastiku,
později začal tvořit také nefigurativní objekty
s reliéfně opracovanými formami. Člen ostr.
Výtvarného spolku Nová věc, který r. 1996
spoluzakládal. Vystavoval samostatně ve Vý-
stavní síni → V. Wünscheho v → Havířově
(1989), v ostr. Galerii Mlejn (2005), účastnil
se řady kolektivních výstav, např. Přehlídky
mladých v Paláci kultury v Praze (1986),
→ GVUO (1988), Jaroměři (1996, 1997), či
na společných výstavách Výtvarného spolku
Nová věc v ostr. Chagallu (2002). Realizoval
práce pro exteriéry a interiéry architektury:
reliéf Tavič pro salonek hotelu Kovák na NH
v → Ostravě (1984), reliéf Stužkonoska
modrá ve zotavovně v Malenovicích (1984),
plastika Snění v → Orlové-Lutyni (1985–86),
274
GAJDA
dekorativní reliéfy pro Agrobanku v Ostravě-
-Martinově (1992). V 70.–80. l. tvořil některé
práce společně s otcem (např. Jistota / Hor-
nická rodina pro sídliště Muglinov, Ostrava,
1984, či reliéf Stavebnictví v interiéru budovy
gen. ředitelství Pozemních staveb v Ostravě,
1984). Spolu s bratrem Jakubem se věnoval
také restaurování sakrálních plastik.
Lit.: J. G. Sochy (katalog Městského kulturního střediska
Havířov), s. d. (1989); Výtvarný spolek Nová věc (kata-
log výstavy Výtvarného centra Chagall), Ostrava 2002.
Obr.: S128. PH + MŠť + JI
GAJDA , Vladislav, sochař, * 17. 7. 1925 Os-
trava, † 4. 1. 2010 Ostrava.
Kamenosochařem se vyučil na Státní průmys-
lové škole sochařské a kamenické v Hořicích
(1945–49), poté vystudoval AVU Praha, ate-
liér Jana Laudy (1949–54). Soustředil se pře-
devším na monumentální plastiku ve spojení
s architekturou. Zvolené tvarosloví orientoval
dle prostorových dispozic i vzhledem k po-
třebě výrazu a sdělení od real. polohy (reliéf
Dobývání uhlí, ul. Matiční, → Ostrava, 1959;
Revoluční tradice Slezské Ostravy, pod slez-
skoostravskou radnicí, 1975, ad.) k poloze
nefigurativní (dělicí stěna a hřbitovní stéla
při vstupu na Ústřední hřbitov Slezská Os-
trava, 1969–71; Rozmach vědy, techniky a ci-
vilizace na průčelí budovy rektorátu → VŠB
v Ostravě-Porubě, 1968–73, ad.). V r. 1964
uskutečnil pro něj význ. návštěvu u Henryho
Moora. Objevil a používal metodu opracování
pískovce do reliéfu tryskáním. Další význ.
práce: reliéfní dekorace uličního průčelí →
PPB v → Opavě (1967), Kubus, Resslova ul.,
Ostrava-Poruba (1968), dekorativní stěna,
Hlavní tř., Ostrava-Poruba (1967), Narůs-
tání, ZŠ Mitušova, Ostrava-Hrabůvka (1968),
Vertikála, Havlíčkovo nám., Ostrava-Poruba
(1969), Slunce, před poliklinikou v Ostravě-
-Porubě (1969–73) ad. Autor portrétů, např.
malíře → V. Wünscheho, několika bust →
J. A. Komenského v Ostravě (Komenského
sady, ul. Komenského v Porubě, Chrjuki-
nova v Zábřehu). Je autorem význ. pomníko-
vých realizací pro Moravskou Ostravu, např.
Památník revolučních bojů na nám. Edvarda
275
GALERIE SOUKROMÉ
Beneše (1951–65), Milicionář na dnešním
Masarykově nám. (1961, odstraněno 1990).
Mimo region je význ. zejm. jeho reliéfní
stěna pro stanici metra Kačerov v Praze
(1972–73). Vystavoval v → GVUO (1978),
v Galerii Vincence Kramáře v Praze (1979),
ve Výstavní síni muzea ve → Frenštátě pod
Radhoštěm (1979).
Lit.: Jůza, V.: V. G. Sochařské dílo, Ostrava 1978; Dvo-
řák, F.: V. G., Ostrava 1980; Nová encyklopedie českého
výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006; Šťastná, M.:
Socha ve městě, Ostrava 2008.
Obr.: A96; S (76, 96, 103). PH + MŠť
GALERIE, měsíčník (dvouměsíčník) pro vý-
tvarné umění Ostravska, 1992–93, 2004–
dosud.
Vyd. je Výtvarné centrum Chagall v → Os-
travě (→ galerie soukromé). 1. č. vyšlo v říjnu
1992 v redakci Karla Bogára a → P. Pavli-
ňáka. Periodikum nenalezlo dostatek abo-
nentů a nakonec pro neúnosnou nákladnost
zaniklo. V březnu r. 2004 Výtvarné centrum
Chagall obnovilo vydávání časopisu v nové
podobě jako dvouměsíčník.
Lit.: Časopis Galerie, 1992, 1993, 2012. PH
GALERIE SOUKROMÉ
První soukromou galerií v regionu byl Slatt-
nerův Salon, otevřený majitelem krátce
po skončení první svět. války v centru →
Ostravy nedaleko tehdejší koksovny Karo-
lina na dnešní ul. 28. října. Jeho existence
měla krátké trvání, vyjádřila však objektivní
potřebu podobného zařízení v rychle se roz-
víjejícím městě. K zániku přispěly silné
česko-něm. národnostní rozpory v prvních
poválečných l. Potřebu stálé výstavní síně
uspokojil pak na dlouhá l. → Dům umění
v Ostravě, otevřený v r. 1926. Po druhé svět.
válce fungovaly od poč. 50. l. jako prodejní
výstavní síně Galerie Dílo ČFVU až do je-
jich zrušení v listopadu 1989. Existovaly
v Ostravě (Jiráskovo nám. a Ostrava-Poruba),
v okr. městech a větších městech kraje (např.
→ Havířov, → Opava, → Karviná ad.).
Na konci 80. l. založil arch. Hruška první
soukromou galerii Pyramida v → Místku
blízko dnešního nám. Svobody, která však
GALERIE SOUKROMÉ
po 3 l. zanikla. Po listopadu 1989 vznikla
řada soukromých galerií. Některé, zpoč.
úspěšné, zanikly (např. ostr. Galerie Ko-
peček na ul. Čs. legií, Studio Della na ul.
Na Hradbách nebo Jáma na Nádražní tř.),
jiné se udržely. Význ. místo zaujala Galerie
Výtvarného centra Chagall (Repinova ul.) ří-
zená → P. Pavliňákem, která provozuje vedle
výstavní činnosti také vydavatelství (odb.
publikace, poezie, próza, alm. a zvl. Slovník
českých a slovenských výtvarných umělců
1950–2010, 1998–2010). Výtvarné centrum
Chagall zřídilo i pobočky: Zámecká galerie
Chagall v → Karviné, Galerie Chagall v →
Brušperku, v Domě knihy → Librex a nejno-
věji v pořadí už 9. galerii v Shopping parku
Avion v Ostravě. V Ostravě působí celá řada
dalších galerií, jež se nacházejí zejm. na Ná-
dražní tř. (Galerie Mlejn, K-Klub, Archa,
Jarnemec Art Company, Magna ad.), z dal-
ších významnějších jsou to Blondel (ul. Vele-
slavínova), Budoucnost (ve dvoraně podniku
téhož jména), Patro (Bankovní ul.), Galerie
G7 (pův. Chelčického, od r. 2011 na ul. Zá-
mecká v knihkupectví Academia), Beseda
(zal. 2011, ul. Jurečkova) a několik menších
(např. Galerie Krámek, D´Art aj.). Mimo
Ostravu působí zejm. Galerie Langův dům
ve → Frýdku (Hluboká ul.) s výrazně avant-
gardním programem, Galerie Spirála v Haví-
řově, Galerie sv. Jakuba v → Opavě, Galerie
Půda v Českém → Těšíně. Místní galerijní
činnosti se věnuje dvouměsíčník → Galerie,
vydávaný Výtvarným centrem Chagall.
Lit.: Časopis Galerie 1992, 1993, 2012. PH
GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V OSTRAVĚ
GVUO je sbírkotvornou, výstavní a badatel-
skou institucí se sídlem v → Domě umění
v → Ostravě. Od r. 1984 rozšířila výstavní
činnost do pavilonu Nové síně v Ostravě-
-Porubě. V r. 2008 po rekonstrukci dobové
vily na Poděbradově ul. v Moravské Ostravě
získala nové prostory – v objektu sídlí správa,
dokumentační oddělení, knihovna a bada-
telna. Jako Krajská galerie v Ostravě byla zal.
r. 1952, ve správě města se stala r. 1960 Ga-
lerií výtvarného umění a tento název zůstal
276
GALKE
i v r. 1964, kdy se vrátila pod gesci Severomo-
ravského kraje. Od r. 1973 ji spravovalo opět
město, od r. 1979 zase kraj – v jeho správě
se v r. 1985 přejmenovala na Severomorav-
skou galerii výtvarného umění. Od r. 1991
spadá instituce jako GVUO pod Ministerstvo
kultury ČR. Výstavní a akviziční činností na-
vázala na období první ČSR, kdy Spolek pro
vystavění a udržování výstavního pavilonu
v Moravské Ostravě (zal. při → Kulturní radě
Ostravska v r. 1923; v r. 1924 přejmenován
na Spolek Dům umění) inicioval výstavbu
Domu umění. V tehdejší soutěži na výstavní
pavilon dospěl k realizaci projekt Františka
Fialy a Vladimíra Wallenfelse a Dům umění
byl otevřen v r. 1926. Zákl. sbírkovým fondem
v meziválečném období byl soubor děl, který
galerii daroval ostr. stavitel → F. Jureček.
V 60. l. 20. stol. se galerijní sbírky podstatně
rozšířily. Na poč. 21. stol. patří GVUO s cca
20 tis. um. díly ve sbírce evr. a čes. umění
(včetně rozsáhlých souborů kresby, grafiky
a fotografií) mezi 5 nejvýznamnějších insti-
tucí svého druhu v ČR. Kromě již ustálených
sbírek starého a raně novověkého evr. umění
a čes. výtv. umění 19. stol. se systematicky
zaměřuje na rozšiřování souboru prací kla-
sické moderny a současného umění, zejm.
reg. Budování a publikování sbírek posiluje
výstavní a badatelskou činností; takto se daří
v souhrnných přehledech i dílčích monogra-
fických výstavách budovat obraz výtv. dění
v regionu i v širším prostoru evr. kontextu.
GVUO je členem Rady galerií ČR.
Lit.: Hýl, V. (ed.): Almanach Moravskoslezského sdru-
žení výtvarných umělců v Moravské Ostravě, Ostrava
1938; Jůza, V: České malířství 19. století. Sbírky Seve-
romoravské galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava
1988; Beránek, P. a kol.: 70 let Domu umění v Ostravě
(1926–1996), Ostrava 1996; Jůza, J.: Jurečkova obra-
zárna. Počátky galerijní činnosti v Ostravě, Ostrava 2006.
Obr.: M199. MŠť
GALKE, Ferdinand, malíř, * 30. 10. 1802
Opava, † 4. 8. 1869 Opava.
Zákl. školení získal u opavského malíře
K. Biely (→ Bielové). Povolení k provozo-
vání mal. činnosti v → Opavě získal r. 1843.
Zabýval se malbou portrétních žánrů, vedut,
GALLAŠ
GALKE
krajin, kostelních obrazů, střeleckých terčů,
ale také restaurováním. Věnoval se také gra-
fice a spolupracoval s opavskou tiskárnou
Josefa Jiřího → Trasslera. Nejoriginálnější
složkou jeho díla jsou věcně přesně pojed-
nané veduty působivě doplněné figurální
stafáží. Podstatná část jeho tvorby je pro-
dchnuta biedermeierskou intimností. Jeho
dílo se nachází ve → SZM či např. v kapli
v Neplachovicích a Držkovicích.
Lit.: Schenková, M.: K dějinám malířství 19. století
ve Slezsku, ČSM-B 29, 1980; Indra, B.: Příspěvky k bio-
grafickému slovníku výtvarných umělců na Moravě
a ve Slezsku v 16. až 19. století, ČSZM-B 46, 1997; Šo-
pák, P. (ed.): Město – zámek – krajina, Opava 2012.
Obr.: M139; V18. MSch
GALLAŠ, František, řezbář a štukatér, * 12. 11.
1723 Hranice (Přerov), † 23. 8. 1795 Hranice.
Řemeslu se vyučil u Martina Jezerského,
vyškovského sochaře, který pocházel z Dra-
hotuš (podle → I. Chambreze). V r. 1754
se oženil a usadil v Hranicích. I když se G.
sochařská tvorba pohybuje na lokální úrovni,
jeho sochařská dílna byla význ. pro domácí
sochařskou tvorbu. Podle svědectví jeho
syna, → Josefa Heřmana Agapita G., získali
v jeho sochařské dílně základy sochařského
řemesla sochaři → V. Böhm a → J. Schubert.
F. G. pracoval ve dřevě i v kameni a jeho dílo
je roztroušeno v okolí Hranic a Lipníku nad
Bečvou. V kostele sv. Vavřince v Luboměři
(okr. Nový Jičín) v l. 1779–81 provedla jeho
dílna sochařské vybavení hl. oltáře, taberná-
klu a kazatelny. G. dílna pracovala v Kelči,
Starém Jičíně (dvě nedochované kamenné
sochy, 1768), Blansku, Libavé, Rožnově pod
Radhoštěm aj.
Lit.: Zapletal, F.: Z výtvarného baroku na Moravě. So-
chaři G., Böhm a Šubert, Akord, 1934, č. 8; Zapletal, F.:
Rozsevači Donnerova sochařského umění na Moravě,
Přerov 1938; Indra, B.: Příspěvky k biografickému
slovníku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku
v 16. až 19. století, ČSZM-B 46, 1997. JO
GALLAŠ, Josef Heřman Agapit, spisovatel,
vlastivědný pracovník, † 4. 4. 1756 Hranice
(Přerov), † 15. 2. 1840 Hranice.
Z rodinného prostředí si odnesl zájem
o malbu i řezbářství (otec → F. Gallaš byl
277
GAN
sochařem), po studiích na gymnáziu v Lip-
níku pokračoval ve studiu teologie v Olo-
mouci, studia ale nedokončil. R. 1788 odešel
do Vídně, kde se pokoušel studovat malířství.
Později se stal lék. praktikantem v rak. ar-
mádě, ze zdravotních důvodů však odešel
do důchodu. Žil v Hranicích, kde se věnoval
osvětové činnosti, založil veř. knihovnu, učil
mládež kreslit. Udržoval písemný styk s →
J. L. Scherschnikem, Josefem Jungmannem
ad. Psal verše v duchu Gessnerova idylismu,
tiskl v Prvotinách pěkných umění, Čecho-
slovanu i v něm. časopisech (Hyllos). Sou-
bor jeho básní duchovních, didaktických
a příležitostných obsahuje dvojdílná sbírka
Múza moravská (1813, 1825). G. prózy vyšly
až v ediční přípravě → B. Slavíka pod ná-
zvem Romantické povídky (1941). Překládal
Heinricha von Kleista, Salomona Gessnera,
Johanna Gottfrieda Herdera, psal i překládal
modlitby, osvětové a zdrav. práce. Ke sledo-
vanému regionu má vztah zejm. jako jeden
z prvních zapisovatelů severomorav. → po-
věstí, → obřadů, zvyků a obyčejů, → pří-
sloví a pořekadel ap. (→ lid. kultura). Jiří
J. K. Nebeský edičně připravil jeho zápisy
snů z l. 1763–1834 (Kusy rozpadlých cihel
se změnily v knihy, 2002) i vl. životopis (Mé
žalosti a mé bolesti, 2006). Vydány byly také
jeho etnografické a vlastivědné studie (např.
Valaši v kraji Přerovském, praví Arkádové
moravští, jejich posvátné hory, obyčejové
a národní písně, 2005).
Lit.: Dostál, F.: Zobrazení valašského lidu a dílo J. H. A.
G., Val 7, 1958; Palas, K.: Barokní tradice v rané obroze-
necké poezii, ČMM 53–54, 1968–1969; Nezhybová, D.:
J. H. A. G., Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic nad
Bečvou, 1979, č. 2. JS
GAN, Pavel, prozaik, literární historik, * 8. 3.
1933 Český Těšín (Karviná).
Dětství prožil ve Lvově, kam jeho rodina
prchla na poč. druhé svět. války. V 60. l.
se vrátil do Československa a stal se nezávis-
lým dopisovatelem (MF, Práce, Českosloven-
ský rozhlas aj.). Od r. 1962 byl dramaturgem
Československé televize v Brně. Po emigraci
(1968) spolupracoval s BBC, s Institutem
GANSOVÉ
GAN
dětské literatury ve Vídni, učil na vysokých
školách v Německu (mj. ruštinu a ukrajin-
štinu na Institutu slovanské filologie Uni-
verzity v Götingenu, od r. 1993). Badatelsky
se zabývá osobnostmi Jaroslava Haška a →
Ó. Łysohorského (Óndra Łysohorsky, La-
chische poesie 1931–1976, 1989, spoluautor).
Do vypjatých období (druhá svět. válka, 50. l.)
je situován jeho soubor próz Černá jízda: ba-
lada o třech orlích perech (1966). Přijal účast
ve sborníku věnovanému Českému → Těšínu
(Těšínský kvítek, 2009).
Lit.: Med, J.: Pozoruhodný debut, Práce, 28. 12. 1966;
Heřman, Z.: Akční rádius černých jízd, LitN 16, 1967,
č. 11.
GANSOVÉ, stavitelská rodina působící do
60. let 18. století na Krnovsku i v jiných čás-
tech Slezska.
Prokazatelně se 6 příslušníků rodiny ve 2 ge-
neracích věnovalo stavitelství, Andreas G.
a jeho známější syn Georg Friedrich jako
projektující stavitelé, druhý syn František
Antonín a Andreasův ml. bratr Georg Gab-
riel a jeho synové Georg a Jan Antonín půso-
bili pravděpodobně jen jako zedničtí mistři
a prováděcí stavitelé.
Andreas, stavitel, * 1672 Chomýž (Krnov,
Bruntál), † před r. 1729 [l.].
Syn zedníka Georga, vyučil se a pracoval
u krnovského zednického mistra Šebestiána
Hohenadela († 1697), sám uváděn od r. 1700
jako cechmistr zednického a kamenického
cechu v → Krnově, zároveň vykonával
funkci měst. stavitele. Předpokládá se jeho
projekční a stavitelská činnost v Krnově i šir-
ším slez. okruhu. Dosud jsou mu připsány
přestavby a stavby několika domů a radnice
v Krnově, pro krnovské minority zhotovil
projekt mariánského poutního kostela na →
Cvilíně, který pak od r. 1722 realizoval spo-
lečně se synem Georgem Friedrichem. Jeho
jménem byl signován projekt blíže nespe-
cifikovaného klášterního areálu z r. 1706,
uložený před válkou ve sbírce plánů stavi-
tele Tylmana van Gamerena, dnes zničený.
Arch. detail, užitý na některých jeho stav-
bách, vykazuje jistou spřízněnost s tvorbou
GANSOVÉ
význ. vídeňského arch. Johanna Lucase von
Hildebrandta, kterou zřejmě alespoň zpro-
středkovaně poznal. V literatuře se objevily
úvahy, že by Andreas nebo jeho syn Georg
Friedrich mohli být autory projektů skupiny
staveb ze 30. l. 18. stol. na Krnovsku a Opav-
sku, ovlivněných Hildebrandtovou tvorbou
(Sobkův palác v → Opavě, zámek v → Kra-
vařích – zde jako prováděcí stavitel nepřímo
doložen Andreasův bratr Georg Gabriel,
* 1676). Na konci života zřejmě spolu se sy-
nem projektoval kostel sv. Kateřiny v Sos-
nové (vystavěn v l. 1725–27), architektonicky
velmi blízký kostelu v sousedním Lichnově,
IM
který je již označen jako dílo samotného
Georga Friedricha.
Georg Friedrich, stavitel, * 1697 Krnov (Brun-
tál), † 1763 Krnov.
Syn stavitele Andrease G., u něhož se prav-
děpodobně vyučil, a s nímž spolupracoval
od r. 1722 na stavbě poutního kostela na Cvi-
líně. Už od r. 1720 je uváděn jako zednický
a štukatérský mistr v Krnově, po otcově smr ti
představeným cechu a měst. stavitelem. Mezi
jeho dosud známé práce patří farní kostel
v Lichnově (1733), přestavba cisterciáckého
klášterního kostela v Jemelnici v Horním
Slezsku (1733), klášter františkánů u pout-
ního kostela na Góře Św. Anny v Opolsku
(1733–49), přestavba fary v Jindřichově (1746,
tamtéž doložen jako autor arch. části marián-
ského sloupu před zámkem), farní kostel v →
Městě Albrechticích (1746–56, ve své době
jedna z největších kostelních novostaveb
na území vratislavské diecéze). Pro → řád
něm. rytířů stavěl poutní kostel na Uhlířském
vrchu u → Bruntálu (1755–58), far ní kostel
ve Václavově (1755). Vypracoval projekt pře-
stavby renes. zámku v Bruntále (započata,
ale přerušena válkou, znovu se v ní pokra-
čovalo až po G. smrti od r. 1766 podle plánů,
které upravil řádový stavitel Franz Alexander
Neumann). Další práce: kasárna v → Těšíně
(1751–55), farní kostel sv. Mikuláše v Bílsku
(1752–58, zničen r. 1808), měšťanské domy,
projekt úpravy špitálu u kostela sv. Ducha
v Krnově (1755, přestavba provedena později
278
GARDELKA
GANSOVÉ GAWRECKI

→ M. Clementem). Na realizaci jeho pro- GAUDYN, Janusz, básník, * 24. 2. 1935 Ocho-
jektů se zřejmě alespoň zčásti podíleli brat- jec (Katowice, Polsko), † 22. 6. 1984 Třinec
ranci, zedničtí mistři Georg (* 1700, † před (Frýdek-Místek).
1746) a Jan Antonín (* 1708) a ml. bratr Od r. 1938 žil v ČSR. Mládí strávil ve →
František Antonín (* 1701, v 50. l. 18. stol. Fryštátě, v r. 1953 absolvoval pol. gymná-
usedlý v Bytomi v Horním Slezsku). Většina zium v → Orlové a v r. 1959 Lékařskou fa-
připisovaných kostelů je koncipována jako kultu UP. Bydlel trvale s rodinou v → Třinci,
podélné jednolodí, obvykle s věží v ose prů- pracoval v měst. nemocnici v Českém → Tě-
čelí, se střídmě užitým arch. detailem na ex- šíně, od r. 1960 jako obvodní lékař ve Stříteži.
teriéru. Jednoduchost dekoru i půdorysné Účastnil se veř. života. Je znám jako autor
a prostorové skladby svědčí o vlivu horno- aforismů (soubor Fraszki i fraszeczki, 1967;
slez. protest. architektury na jeho tvorbu, Z tej ziemi, 1983) a básní (sbírky Zdania,
1969; Tobie, ziemio, 1984). Publikoval v řadě
ale rovněž, zvl. v pozdějších dílech, o vlivu
alm. a antologií (Pierwszy lot, 1959; Zapro-
měnícího se obecného náhledu na vzhled sa-
simy do stołu, 1978; Městu – Miastu, 1981,
králních staveb v období pozdního baroka.
aj.), v periodikách jako → GL (cyklus 129
Lit.: Indra, B.: Stavba poutního kostela na Cvilíně
u Krnova 1721–1728 a jeho vnitřní výzdoba do r. 1786, aforismů o lásce), GZC, → KalŚ, Karuzela,
ČSM-B 6, 1957; Indra, B.: Krnovští barokní archi- Nadodrze, Nasza Gazetka, Ogniwo, Szpilki,
tekti Andreas a Jiří Fridrich G., Michal Clement a jejich Trybuna Robotnicza, Roháč, → Zw, Życie
stavby, ČSM-B 35, 1986; Prix, D.: Barokní kostel sv. Ka- Literackie, v něm., estonském tisku aj. IB
teřiny v Sosnové, ČSZM-B 47, 1998; Kratochvílová, J.:
Dílo barokního stavitele Georga Friedricha G. v oblasti
polského Slezska, dipl. práce FF OU, Ostrava 2006.
GAWIERZÓW → Havířov
Obr.: A15–16; HZ39; M (117, 123); PM7. MK
GAWRECKÁ , Marie, historička, * 28. 7. 1954
GARDELKA , Čeněk, sbormistr, * 31. 8. 1889
Čeladná (Frýdek-Místek).
Po absolvování gymnázia ve → Frenštátě
Martinov (Ostrava-město), † 27. 11. 1968
pod Radhoštěm studovala v l. 1975–80 dě-
Frýdek-Místek.
jepis a něm. jazyk na FF UP (1981 PhDr.),
Studoval na slezkoostr. uč. ústavu, kde byl
kde v r. 2005 získala také titul doc. (CSc.
žákem → R. Wünsche a → K. Budíka. Poz-
na Ústavu československých a světových
ději působil jako učitel ve → Vratimově, →
dějin ČSAV r. 1988). V l. 1980–90 působila
Morávce, Skalici a → Frýdku. Za druhé svět. ve → Slezském ústavu ČSAV v → Opavě,
války byl školním inspektorem v Přerově. od r. 1991 na FPF → SU. Zabývá se novodo-
Ve stejné funkci působil 1945–49 v → Opavě. bými čes. i středoevr. dějinami s akcentací
Kromě pedagogické práce ve všech svých slez. oblasti (Československé Slezsko mezi
působištích organizoval a dirigoval pěvecké světovými válkami 1918–1938, 2004) a jejích
sbory. 1914–41 řídil Skalický smíšený sbor, národnostních specifik (Němci ve Slezsku
s nímž se mj. r. 1924 uplatnil při reg. osla- 1918–1938, 2002).
vách jubilejního Smetanova roku. 1945–53 Lit.: LČH. JI
byl sbormistrem → Pěveckého sdružení
slezských učitelů. Sbíral slez. → lid. písně, GAWRECKI, Dan, historik, vědecký pracov-
z nichž některé upravoval pro smíšený sbor. ník a vysokoškolský pedagog, * 23. 12. 1943
Reper toár sborů, které vedl, záslužně oboha- Frýdek (Frýdek-Místek).
coval o díla reg. skladatelů (→ E. Marhuly, → Po studiích na jedenáctileté SŠ v → Ostravě-
F. Kolaříka, R. Wünsche ad.). -Porubě studoval v l. 1960–64 ruštinu a děje-
pis na FF UP. V l. 1968–93 byl odb. a posléze
Lit.: BSSSM NŘ 2; Mazurek, J.: Oslavy jubilejního
Smetanova roku na Ostravsku a ve Slezsku, Ostrava věd. pracovníkem → Slezského ústavu
2001. JM ČSAV v → Opavě. Externě působil jako

279
GAWRECKI
učitel Ústavu marxismu-leninismu → VŠB.
V r. 1973 byl za politicky nevyhovujícího →
A. Grobelného dosazen do funkce ved. red.
→ SlSb a v l. 1987–91 vykonával funkci ředi-
tele Slezského ústavu. Od r. 1993 do odchodu
do důchodu působil v Ústavu historických
věd FPF → SU, od r. 1994 jako jeho ředi-
tel. Podílel se na projektu výzkumu prům.
oblastí, zejm. na úseku polit. dějin, česko-
-něm. vztahů a dějin dělnického hnutí a KSČ
(Dělnické hnutí v severozápadních Čechách
do r. 1918, 1978; Dělnické hnutí na Opavsku,
1981; spoluautorem publikací Průmyslové
oblasti Slovenska za kapitalismu, 1983; Prů-
myslové oblasti českých zemí za kapitalismu,
1987). Po r. 1990 se orientoval na dějiny rak.
Slezska v 18.–20. stol. (Slezsko po roce 1742,
in: Slezsko, Opava 1992; Nástin dějin Těšín-
ska, 1992; Politické a národnostní proměny
v Těšínském Slezsku v letech 1918–1938,
1999). V l. „normalizace“ publikoval texty,
které se neshodují s etikou věd. práce his-
torika (např. Revizionistické falzifikace vý-
zkumu V. sjezdu KSČ a jejich kritika, SlSb 78,
1980). Je spoluautorem publikace SU Dějiny
českého Slezska 1740–2000 (2003).
Lit.: LSČH. MM
GAWRECKI, Drahoslav, knihovník, básník,
překladatel a publicista, * 15. 6. 1919 Prostě-
jov, † 19. 10. 1988 Praha.
Po ukončení reálky a Státní knihovnické
školy (1938) krátce studoval na přírodověd.
fakultě. Prošel řadou knihovnických funkcí
(měst. knihovny ve → Frýdku-Místku, →
Opavě, Státní vědecká knihovna v Ostravě,
dnes → MSVK ), pracoval v knihovně Matice
slovenské v Martině, v pedagogické knihovně
v Bratislavě a nakonec byl ředitelem Státní
technické knihovny v Praze. G. první verše
jsou inspirovány beskydskou krajinou (Nebe
v Beskydách, 1939) a úsilím najít vl. místo
v životě (Balada o ztraceném snu, 1940). Pro-
žitky z války i tendence prvních poválečných
let se zrcadlí ve sbírkách Krajiny v zajetí
(1947) a Pro tvou zem (1947). Z polštiny přel.
prózy Jarosława Iwaszkiewicze a Heleny
280
GEBAUER
Boguszewské, je také autorem několika odb.
prací věnovaných knihovnictví.
Lit.: KK (K. Kozelek), D. G., in: Ročenka Státní
knihovny ČSR, Praha 1974. JS
GEBAUER, Anton Karl, cestovatel, autor ces-
topisů, * 16. 7. 1872 Horní Benešov (Brun-
tál), † 30. 5. 1942 Velden am Wörthersee
(Rakousko).
Studoval v Olomouci a → Opavě, coby
mladý učitel přišel do Waldviertelu v Dol-
ním Rakousku. Potom byl přeložen do Vídně,
byl také učitelem tělesné výchovy na gym-
náziu ve Floridsdorfu. Jeho objevitelské
touhy ho zavedly na čtyři velké cesty do ne-
prozkoumaných krajů. K tomu se vyzbrojil
studiem jazyků, zeměpisu a přírodních věd.
Na své první cestě v r. 1901 prošel Egypt
od ústí Nilu až ke Kataraktům, 1906 putoval
po Indii a své zážitky vylíčil v knize Um den
Mount Everest (1925). Třetí cesta v r. 1910
ho zavedla do Zadní Indie, Barmy a Šan-
ských států, 1913 prokřižoval se svou karava-
nou ještě neprozkoumané oblasti na východě
Himaláje. První svět. válka jeho cestování
přerušila. Byl internován angl. úřady a téměř
5 l. zadržován v oblasti Himalájí. Po svém
návratu do Evropy daroval větší část svých
sbírek Přírodně-historickému muzeu (Na-
turhistorisches Museum) ve Vídni. Jeho
přednášky o bráhmanismu a buddhismu
ve vídeňské Uranii měly značný ohlas. Velmi
hodnotné byly jeho národopisné zprávy
o Šanských státech, které publikoval pod
názvem Severní Šanské státy (1912). Za své
objevy získal Čestnou státní cenu a za věd.
činnost byl jmenován členem Zeměpisné
společnosti. Jeho rodné město → Horní
Benešov mu udělilo čestné občanství. Své
zážitky výzkumníka ve vých. Asii vylíčil
v knize Burma. Tempel und Pagoden (1943).
Lit.: Gebauer, A.: Asienforscher A. K. G., in: Heimatjahr-
buch Ostsudetenland 10, Inning am Ammersee 1963;
kol.: Freudenthal und seine Kreisgemeinden, Esslingen
1990; Martinek, L.: Literatura německého a českého ja-
zyka na (stávajícím) okrese Bruntál, in: Literatura v čes-
kém a polském Slezsku, Opava – Cieszyn 1996. LM
GEBAUER
GEBAUER, Kurt, sochař, vysokoškolský pe-
dagog, * 18. 8. 1941 Hradec nad Moravicí
(Opava).
V l. 1955–56 studoval na Střední škole umě-
leckých řemesel v Brně, v l. 1956–59 pokra-
čoval na Střední průmyslové škole kamenické
a sochařské v Hořicích. V l. 1959–63 pracoval
jako kameník. Absolvoval na AVU v Praze
(1963–69, učitelé Vincenc Makovský a Karel
Lidický); během studia r. 1965 stážoval u Otto
Herberta Hajeka na Staatliche Akademie der
Bildenden Künste ve Stuttgartu, v r. 1972 u prof.
Césara Baldacciniho na Academie des Beaux-
-Arts v Paříži. R. 1990 se habilitoval a r. 1992
se stal prof. na VŠUP, žije a pracuje v Praze. –
Ve své tvorbě i výuce prosazuje neomezenou
všestrannost v prostorovém zpracování nej-
různějších materiálů v rámci tradičních i kon-
ceptuálních přístupů; všestrannému chápání
sochařské tvorby odpovídá i název tvůrčího
prostoru jeho studentů VŠUP – Ateliér veške-
rého sochařství. Je členem volného um. sdru-
žení „12/15 Pozdě, ale přece“. Stále rozvíjí
témata s lidskou postavou, sochou-objektem
ve veř. prostoru nebo projekty land-artu; jeho
tvorba vykazuje svět. názor i polit. postoj.
Díla K. G. jsou zastoupena ve sbírkách →
GVUO, Muzea umění Olomouc, Galerie
Karla Svolinského v Kunčicích pod Ondřejní-
kem nebo v zámecké sbírce v → Hradci nad
Moravicí. Z realizací pro architekturu a veř.
prostor v rámci regionu: Utíkající dívka před
→ Domem umění v → Opavě (1976), Ne-
věsta na schodišti zámku ve → Frýdku (1980),
Děvče na židli před ZŠ na ul. Mitušova v →
Ostravě-Hrabůvce (1980/81), enviromentální
dětské hřiště Minikrajina na sídlišti Fifejdy
v Ostravě (1976–85), plastika Bohyně hor
před obch. domem v Třinci (1989/90), Bes-
kyda v parku měst. knihovny v Rožnově pod
Radhoštěm (1996), plastika Sen o létání / Lé-
tavec ve větvích stromů zámeckého parku
v Hradci nad Moravicí (2001), Vodopád v pro-
dejně firmy Alpex v Ostravě-Svinově (2001),
mobilní a svítící objekty Ptáci na Ptačím vr-
chu v Opavě (2004–06), busta → Č. Kanclíře
281
GEBAUEROVÁ-PHILLIPS
pro ZŠ v Brance u Opavy (2012), Hlavy v obch.
centru Breda & Weinstein v Opavě (2012) ad.
Lit.: Malý, Z. (ed.). Slovník českých a slovenských
výtvarných umělců 1950–1998, D–G, Ostrava 1998;
Šťastná, M.: Socha ve městě, Ostrava 2008.
Obr.: S (121, 125, 132). MŠť + JI
GEBAUER, Paul, malíř, * 21. 4. 1888 Sosnová
(Bruntál), † 18. 9. 1951 Harburg (Německo).
Studoval akademii ve Vídni a v Drážďa-
nech (Hochschule für Bildende Künste,
učitelé Oskar Zwintscher, Georg Kuehl, Ri-
chard Müller). Figuralista tematicky zamě-
řený na venkovské motivy a portréty, méně
na krajinomalbu. Expresivní realista se vzta-
hem ke stylu Neue Sachlichkeit, během 30. l.
se přiklonil k něm. nacionalistické malbě.
Člen spolku → Vereinigung bildender Kün-
stler Schlesiens, se kterým také vystavoval.
Po válce byl odsunut. Pro architekturu ma-
loval fresky v opavském kostele sv. Hedviky.
Díla zastoupena v → SZM, → GVUO či v →
Muzeu v Bruntále.
Lit.: Německá zastavení (brožura GVUO), Ostrava
1996; Schlagbauer, A. – Kavasch, W. D.: Rieser Biogra-
phien, Nördlingen 1993; Holý, P.: Utváření výtvarného
umění v regionu severní Moravy a Slezska od 19. sto-
letí do druhé svět. války, in: Slezsko a severovýchodní
Morava jako specifický region, Ostrava 1997.
Obr.: V (104, 115, 121). PH
GEBAUEROVÁ-PHILLIPS, Eva, operní a kon-
certní zpěvačka, * 12. 6. 1934 Praha.
Studovala sólový zpěv na pražské konzer-
vatoři (navíc byla soukromou žačkou Ga-
briely Horvátové). Krátce působila v opeře
Divadla Františka Xavera Šaldy v Liberci
a r. 1960 přišla do → Ostravy, kde působila
až do konce své um. kariéry. V ostr. opeře
(→ NDM) se prosadila techn. dokonalostí
a barevností svého sopránu, s nímž zvládla
hl. role v operách Bedřicha Smetany, An-
tonína Dvořáka, → L. Janáčka, Giuseppe
Verdiho, Giacoma Pucciniho ad. Často hosto-
vala v opeře ND. Bohatá byla i její koncertní
činnost – zpívala sóla v kantátových dílech
A. Dvořáka, G. Verdiho, v 9. symfonii d moll
Ludwiga van Beethovena aj. V současnosti
se věnuje pedagogické čin nosti ve vl. škole
operního zpěvu. JM
GELDNER
GELDNER, Alois, architekt a stavitel, * 2. 9.
1860 Kostelec (Krnov, Bruntál), † 2. 9. 1923
Opava.
Po absolutoriu něm. prům. školy v Brně
pracoval u stavební fy → J. Lundwalla v →
Opavě (od r. 1887), později u Karla Kerna.
1892 založil vl. stavitelskou firmu, kterou
po jeho smrti převzal syn → Erich. Projek-
toval a realizoval stavby zejm. pro Opavu.
Na fasádách obytných domů a veř. budov
užíval s oblibou prvků pozdního histo-
rismu a secese, zvl. vídeňské odnože. Jeden
z protagonistů opavské architektury kolem
r. 1900. Jako prováděcí stavitel se uplatnil
na význ. stavbách své doby, mj. → L. Bauera
(např. budova Obchodní a živnostenské ko-
mory v Opavě, 1908–10, jejímž členem byl
G. od r. 1902). Od r. 1908 člen kuratoria Mu-
zea císaře Františka Josefa pro umění a ře-
mesla v Opavě. Několikrát byl členem obecní
rady města Opavy, 1919–20 člen správní
komise, která řídila město po vzniku ČSR.
Lit.: Vybíral, J.: Secesní architektura v Opavě, ČSM-B
28, 1977; Kouřilová, D.: Opava – urbanistická koncepce
rozvoje města a její realizace na přelomu 19. a 20. sto-
letí, ČSZM-B 41, 1992; Šopák, P.: K stavebnímu vývoji
kostela Nejsvětější Trojice v Opavě v 19. a na počátku
20. století, ČSM-B 46, 1997.
Obr.: M166. PŠ
GELDNER , Erich Albert Maria , architekt
a stavitel, * 13. 9. 1891 Opava, † 8. 11. 1977
Opava.
Syn stavitele → A. Geldnera. V l. 1910–18
studoval na vídeňské technice. Po smrti otce
převzal jeho stavitelskou firmu. Ve 20.–30. l.
20. stol. realizoval v → Opavě význ. stavby
(např. obch. dům Breda & Weinstein,
1928–29; měst. koupaliště, 1930) a soustře-
dil se na obytnou architekturu, zejm. na in-
dividuální bydlení určené pro středostav.
společnost (soubor obytných domů v ul. Ry-
bova a Pavlíkova, ul. Dostojevského, domy
na Kylešovském kopci). Puristický výraz
jeho staveb souvisí s vídeňským neoklasi-
cismem (sám se hlásil k dílu Adolfa Loose),
domy v duchu reg. tradice oživoval režným
kamenným zdivem a vysokými valbovými
282
GENERACE
střechami s břidlicí. Po r. 1945 zůstal v Opavě
a byl zaměstnán v Agroprojektu.
Lit.: Šopák, P.: E. G. – domy pro Opavu, ČSM-B 50,
2001.
Obr.: A62. PŠ
GELNAR , Jaromír, folklorista a rozhlasový
pracovník, * 19. 1. 1931 Slezská Ostrava
(Ostrava-město), † 25. 10. 1990 Havířov
(Karviná).
Od dětství se věnoval hudbě, hrál na klavír,
varhany, později studoval hud. kompozici
u Jaroslava Kvapila (žáka → L. Janáčka). Zá-
jem o hud. → folklor projevoval od r. 1947.
1950–55 studoval na MU národopis a hud.
vědu. 1955 se stal red. hud. oddělení Čs. roz-
hlasu v → Ostravě (→ ČRO). 1956–75 byl
pracovníkem Ústavu pro lidovou píseň ČSAV
v Brně (zabýval se zvl. otázkami česko-pol.
filiací v lid. hudbě). 1975 se vrátil do Ostravy
a znovu pracoval (do r. 1990) jako hud. red.
a dramaturg rozhlasu. S → J. Rokytou vybu-
doval rozhl. folk. fonotéku (s nahrávkami →
Cimbálové muziky Technik, → J. Šulákové,
→ sester Žabkových, Josefa Laži ad.). G. byl
vynikajícím zpěvákem → lid. písní, čin-
ným v mnoha folk. souborech Slezska a sev.
Moravy. Zasloužil se o vznik folk. festivalu
Slezské dny v Dolní Lomné, byl členem jeho
programové rady, stejně jako programové
rady Mezinárodního folklorního festivalu
ve Strážnici. S → O. Sirovátkou vydal Slezské
písně z Třinecka a Jablunkovska (1957). Veli-
kou oblibu získal jeho Národní zpěvník (1965).
Lit.: Toncrová, M.: J. G. (1931–1990), in: Bibliografická
příloha Národopisná revue 4, 1992; Hranice života –
ne lásky, in memoriam J. G., Zlín 1995. JM
GENERACE, soutěž pro mladé umělce.
Soutěž organizovaná v l. 1970–91 při Domu
kultury Vítkovic v → Ostravě (→ div. bu-
dovy a sály) Krajským kulturním střediskem
a ostr. um. svazy byla věnována třem obo-
rům: literatuře, výtv. umění a hudbě. Soutěž
neměla jen reg. význam, zúčast ňovali se jí
mladí tvůrci z Čech, Moravy i Slovenska.
Nezřídka se do soutěže zapojili i mladí pol.
autoři žijící na Ostravsku. Organizátoři při-
pravovali lit. a hud. matiné vítězných prací,
GERMÁNI
GENERACE GERMANIZACE

výstavy mladých výtvarníků a reprezenta- GERMÁNI

tivní tisky. Porotu vytvářeli odborníci z da- Germánské kmeny sídlily ve sledovaném
ných oborů. Ocenění v G. bylo pro mnohé regionu cca v rozmezí let 50–450 n. l.
účastníky poč. jejich tvůrčí dráhy. Ze spisova- Na území dnešního Slezska a sev. Moravy
telů lze uvést Petra Cincibucha, Jiřího Kamene, se posunuli v průběhu 1. stol. n. l. Zda
→ K. Vůjtka, → J. Stehlíkovou, Alenu Vávro- se jednalo o některý ze svébských kmenů,
vou, Norberta Holuba, Jana Cimického, Sylvu či přímo o Silingy, s nimiž bývá spojován
Fischerovou či Soňu Zachovou; z výtvarníků název území, nelze doložit. Pozůstatky je-
→ J. Gajdu, J. Polanského, Jiřího Pfeifera, jich pobytu – tzv. kulturu przeworskou – lze
Evu Damborskou, Petra Řezníčka, Tamaru v současnosti zachytit pouze v povodí řeky
Fuskovou, Martina Gabčana; z hudebníků → Opavy: Kostelní kopec v → Opavě -Jaktaři
J. Grossmanna, Václavu Černohorskou, Ivana (sídliště i římské importy, např. tzv. terra
Kurze, Renátu Lichnovskou, Zbyňka Matějů, sigilata), Opava-Vávrovice (žárové pohře-
Jaromíra Návrata, Pavla Nováka-Zemka, Mi- biště), Holasovice, kóta 217,7 (osada) ad.
lana Slavického, Jana Vičara, Víta Zouhara. – Na přelomu 4. a 5. stol. bylo území čes.
Z ostr. mladých skladatelů se v soutěži G. pro- Slezska součástí hornoslez. fácie ml. stupně
sadili Sylva Smejkalová, Petra Gavlasová, → przeworské kultury zv. dobrodzieńská kult.
M. Dvořáková a v prvních l. nového tisíciletí skupina (Guttentager Gruppe). Pro skupinu
Alexandr Hůla, Anna Mikolajková, Michaela je charakteristický společný výskyt do-
Plachká ad. – Na poč. 90. l. zanikla G. ve své konalé, na kruhu točené keramiky s nádo-
tříoborové soutěžní podobě; ze všech samo- bami vyrobenými ve volné ruce nálepem.
statně probíhajících a organizovaných sekcí Její hmotná kultura vykazuje řadu shod
přežila pouze jediná – sekce hud. Hud. obor se současnou jihomorav. skupinou Drslavi-
G. – dříve organizačně zajišťovaný sekre- ce -Zlechov, která bývá spojována s Góty.
tariátem krajské organizace Svazu českých Někteří pol. autoři viděli v nositelích dob-
skladatelů a koncertních umělců (→ Svaz rodzieńské kult. skupiny první Slovany.
československých skladatelů) a po její trans- V námi sledovaném regionu jsme dobrod-
formaci → Tvůrčím centrem Asociace hudeb- zieńskou kult. skupinu zachytili v lokalitách
ních umělců a vědců – se od poč. zaměřoval → Vidnava (osada), Liptaň-Bučávka (osada),
výhradně na kompozice z oblasti komorní Neplachovice (osada), Opava-Palhanec
hudby. G. úzce spolupracovala s ostr. → Me- (osada s pecemi a vrstvové pohřebiště),
zinárodním hudebním festivalem Janáčkův Opava-město (patrně osada), → Kravaře-
máj, v jehož rámci byly vítězné skladby pra- -Kouty (osada s pecemi).
videlně prezentovány na koncertním Matiné. Lit.: Kouřil, P. – Pavelčík, J.: Pravěké a časně historické
V průběhu l. se G. zúčastnily stovky mladých osady z Opavy-Palhance, ČSM-B 38, 1989; Szydłowski,
J.: Gruppa dobrodzieńska jako wyraz lokalnych prze-
čes. a slov., později i pol. a maď. mladých skla- mian w schylkowej fazie kułtury przeworskej, Katowice
datelů; od r. 2012 je G. oficiálně organizovaná 1977. JPk
jako soutěž mez., které se účastní mladí skla-
datele do 30 l. ze zemí Visegrádské čtyřky GERMANIZACE, proces poněmčování.
a v porotě soutěže jsou přední skladatelé, hud. V minulosti šlo v širším slova smyslu o proces
teoretici a pedagogové z ČR, Slovenska, Pol- poněmčování pův. neněm. regionů v Evropě,
ska a Maďarska. vyznačující se mj. postupným usidlováním →
Lit.: Báchorek, M.: Slovo ke G., Hudební rozhledy 42, Němců a převládnutím něm. jazyka, kultury
1989, č. 12; Ševčíková, V.: Skladatelská soutěž G. a její a životního stylu. Lépe je používat termín g.
matiné jako nedílná součást ostravského Mezinárodního v užším slova smyslu pro proces řízený úče-
hudebního festivalu Janáčkův máj, in: Hudební festival
jako fenomén hudební kultury 20. století, Ostrava 2002. lově státem (v případném dorozumění s vlád-
JS + KS noucími něm. nebo proněm. kruhy, činnými

283
GERMANIZACE
na úrovni celostát., reg. nebo místní). G. pro-
sazovaly také reg. hosp. a polit. elity něm. pů-
vodu, které měly do r. 1918 význ. postavení
ve veř. životě. Tradičně se jako g. pojímal pro-
ces prosazování němčiny jako úředního jazyka,
který probíhal v čes. i prus. (později něm.)
Slezsku i na severových. Moravě (stejně jako
na celém území habsburské říše) od 18. stol.
do r. 1918, v současné době se ovšem tento
proces zahrnuje pod termín centralizace. Něm-
čina jako úřední jazyk pro celou monarchii
vyplývala v moderní době spíše z objektiv-
ních důvodů než z jednoznačné snahy po g. –
Snažení totalitního nacist. režimu v Německu
v l. 1933–45 vyvolalo nutnost definovat nově
dobovou g. jako proces totálního poněmčo-
vání regionů (geoprostoru) pomocí extrém-
ního násilí, zahrnujícího genocidu, vysídlení
i vl. poněmčení obyv., rozděleného k tomu
účelu na základě rasové teorie i polit. zřetelů.
Poněmčování ve Slezsku a na severových. Mo-
ravě v l. 1938–1945 bylo v tomto smyslu ty-
pickým projevem g. Ze strategických důvodů
prosadili nacisté po → mnichovském diktátu
i okupování rozsáhlého území osídleného kom-
paktně čes. obyv. na vých. Opavsku, Bílovecku,
na sev. Novojičínsku a na → Hlučínsku. Nové
správní a státoprávní poměry jim umožnily
podniknout okamžitě opatření k potlačení čes.
jazyka, kultury, spol. života a školství. Prosa-
dili nahrazení veř. čes. nápisů něm., vyhlášky
a nařízení dali tisknout jen německy, zakazo-
vali veř. užívání češtiny. Neprodleně potlačili
čes. tisk (výjimkou bylo vydávání Věstníku
české menšiny 1938–39), zrušili čes. kina, lid.
i školní knihovny (např. na opavském venkově
zůstaly v r. 1941 pouhé dvě), veškeré čes. SŠ
a tzv. menšinové ZŠ, rozpustili čes. polit. strany
i čes. zájmové, odb. a odborové spolky, zaká-
zali taneční zábavy a sportovní utkání. Čes.
obyv. ihned postihli zatýkáním, které se týkalo
hl. všech potenciálních polit. odpůrců, intelek-
tuálů a učitelů, i propouštěním dělníků z práce.
Přechodně (13.–15. 10. 1938) znemožnili za-
stavením pohraničního styku mezi Svinovem
a Moravskou → Ostravou dojížďku dělníků,
10. 10. 1938 vypálili opavskou synagogu a 8. 12.
284
GERMANIZACE
t. r. demolovali památník na → Ostré hůrce. –
Češi považovali zprvu okupaci za dočasnou,
doufali v příchod delimitační komise a podávali
petice za navrácení jednotlivých obcí i větších
obvodů k ČSR. Ostrý odpor mezi nimi vzbu-
dila likvidace čes. školství. Šk. politika nebyla
v jednotlivých okr. totožná. Na Novojičínsku
byly v ryze čes. obcích čes. obecné školy v pod-
statě zachovány, zatímco na Opavsku a Bílo-
vecku nikoliv. K živelným demonstracím došlo
mj. ve Svinově, Porubě, Krásném Poli, Plesné
a Dobroslavicích. Vrcholnou akcí za obnovu
čes. škol byla deputace žen ze všech obcí Bílo-
vecka na úřad landráta v → Bílovci 4. 11. 1938.
Současně docházelo k nepokojům kvůli odstra-
ňování čes. nápisů (nejdříve v Polance nad Od-
rou) a k nočnímu přemalovávání nových tabulí.
Vzhledem ke konání doplňovacích voleb do říš-
ského sněmu 4. 12. 1938 a ke zhoršené ekon.
situaci, která znepokojovala i místní Němce,
připustili nacisté v polovině listopadu 1938
obnovení čes. zákl. a měšťanských škol v řadě
obcí. Zároveň však organizovali mezi Čechy
předvolební propagandu, jejímž vrcholem byl
projev Konrada Henleina 27. 11. 1938 na schůzi
starostů čes. obcí v → Opavě. Plebiscit se však
rozhodli nepřipravit. Podle značně zkreslených
výsledků voleb hlasovalo ve vládním obvodu
Opava negativně 4,3 %, v okr. Opava-venkov
21,6 %, v okr. Bílovec 16 % a v jednotlivých
obcích až 90 % voličů. Po volbách nacisté opět
přešli ke germanizační politice, jejíž součástí
bylo i nucené nasazování na práci v říši a vy-
vlastňování usedlostí. Vlny zatýkání do značné
míry kopírovaly obdobné akce nacistů v tzv.
protektorátě. Nacist. teror byl však v čes. Slez-
sku skrytější než jinde, protože v očích něm.
obyv. se měl režim jevit jako seriózní, dodržu-
jící právní normy. Proto se nacisté často spo-
kojili s obsahovými změnami v čes. školách
(zaváděním němčiny jako vyučovacího jazyka
v některých předmětech a ideol. zásahy).
Lit.: Hrabová, L.: K problému německé kolonizace
ve střední Evropě, in: Sborník historický 9, 1962;
Gawrecki, D.: Počátky extrémního německého nacio-
nalismu. Schönerer a rakouské Slezsko, SlSb 68, 1970;
Pitronová, B.: Otázka národnosti v rakouských statisti-
kách (1880–1910), SlSb 68, 1970; Pavlíček, J.: Hospo-
dářská moc jako nástroj germanizační politiky na Os-
GESIERICH
GERMANIZACE
travsku na počátku 20. století, SlSb 73, 1975; Kořalka,
J.: Češi v habsburské říši a Evropě v letech 1815–1914,
Praha 1996.
GESIERICH, Friedrich (Fritz), německý učitel,
malíř a grafik, * 7. 4. 1893 Vidnava (Jeseník),
† 18. 2. 1952 Zwesten (Německo).
Po ZŠ ve → Vidnavě a měšťance v → Javor-
níku absolvoval něm. Učitelský ústav v →
Těšíně (1908–12). Až do nástupu na frontu
v říjnu 1914 učil na Jesenicku a v → Javorníku.
V r. 1916 se dostal do zajetí a za internace
na Sibiři se věnoval studiu jazyků. Po návratu
složil ve Vídni zkoušky z angličtiny, maďar-
štiny, francouzštiny a italštiny a působil jako
tlumočník v Bělehradě. Po válce se vrátil
do Javorníku, doplnil si vzdělání na uč. ústavu
v → Opavě a od r. 1925 byl odb. učitelem ma-
tematiky, kreslení a krasopisu na měšťance
v Javorníku, kde se stal r. 1939 ředitelem.
V r. 1941 byl povolán do armády a sloužil
ve Francii a v Rusku. Od r. 1944 byl v záloze
a do konce války učil v Javorníku. Po odsunu
z ČSR pracoval 2 r. jako grafik a malíř, poté
se vrátil k uč. profesi. Byl talentovaným uměl-
cem, autodidaktem, přesvědčeným realistou.
Věnoval se především kresbě a dřevořezu,
ale i mal. tvorbě, s náměty od krajinomalby
přes figurální tvorbu, portrét, obrazy zvířat,
až k hist. rekonstrukcím pro památkovou
péči. Vystavoval ponejvíce s brněnským mal.
spolkem Scholle, jehož byl členem. Zúčastnil
se také první všeob. výstavy něm. spolku →
Vereinigung bildender Künstler Schlesiens
v Opavě.
Lit.: Pachl, H.: Jauernig und das Jauerniger Ländchen,
Regensburg 1983; Brachtl, Z.: Vidnavský rodák, peda-
gog, grafik a malíř F. G., SM 77, 1999.
GESELLSCHAFT DER MUSIKFREUNDE → Spo-
lečnost přátel hudby
GESSNER, Friederike Victoria → Adamsonová,
Joy
GESSNER, Hubert, architekt, * 20. 10. 1871
Valašské Klobouky (Zlín), † 29. 1. 1943 Wien
(Rakousko).
Studoval na Státní německé průmyslové
škole v Brně (1885–89 u Aloise Prastorfera
GLABAZŇOVÁ
a Germana Wanderleye), poté na akademii
JP + NP
ve Vídni (1894–98 u Otto Wagnera). Krátký
čas pracoval v soukromém Wagnerově ate-
liéru. Spolupracoval také s býv. spolužáky
Aloisem Ludwigem a → O. Bémem a zejm.
s bratrem Franzem (rovněž Wagnerovým
žákem). Na přelomu stol. rozvíjel podněty
biomorfní secese, kterou často aplikoval
na ještě historizující schémata průčelí (vila
Josefa Bratmanna ve Valašských Klobou-
kách, 1895–96; obch. a obytný dům Josefa
Horného ve Valašských Kloboukách, 1897,
s O. Bémem; obch. a obytný dům bratří Ska-
siků v → Opavě, 1903, přestavěn). Později
se jako jeden z prvních ve stř. Evropě začal
orientovat na geometrizující modernu (hotel
Slezský dvůr v Opavě, 1903–05, s F. Gess-
nerem, zbořen; přestavba domu s lékárnou
U Bílého anděla v Opavě, 1906, zbořeno;
hotel Jindřichův dvůr v → Novém Jičíně,
Lidická 6, 1906, s F. Gessnerem; rodinný
dům Františka Růžičky ve Valašských Klo-
boukách, 1907, s F. Gessnerem), leckdy také
cítěnou klasicky (vl. vila ve Vídni, 1907).
Jeho další práce nalezneme také v Brně či
Kroměříži (léčebný ústav císaře Františka
Josefa I. pro choromyslné, 1904–07).
Lit.: Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století. Architek-
tura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc
2002; Saur. Allgemeines Künstler-Lexikon 52, Mün-
chen – Leipzig 2006; Šlapeta, V. a kol.: Slavné vily Zlín-
ského kraje, Praha 2008; Šlapeta, V. – Zatloukal, P. (ed.):
Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, Praha 2010; Pelc,
M. – Šopák, P. – Šústková, H.: Opava – Vídeň. Měšťan-
ská kultura 19. století mezi periférií a centrem, Opava
2011.
Obr.: A45. OZ + PZ
MF
GLABAZŇOVÁ , Marie, spisovatelka, * 19. 10.
1896 Kroměříž, † 22. 6. 1980 Kroměříž.
Její rodiče pocházeli ze Slezska, proto jí byl
tento kraj blízký, zvl. za jejího pobytu v →
Ostravě v l. 1926–39. Básnická prvotina Ko-
rálový věnec (1936) se vyznačuje smutkem,
obsahuje básně inspirované Slezskem, zčásti
je ovlivněna poezií Otokara Březiny. Určité
zcivilnění se projevilo v další sbírce Kroky
na dlažbě (1937). Intenzivnější vliv čes. poe-
zie 30. l., např. poetiky Františka Halase
285
GLAZAROVÁ
GLABAZŇOVÁ
a Jaroslava Seiferta, lze poznat ve sbírkách
Růže z tmy (1944), avšak pokles této inspi-
race je patrný již ve sbírce Sestra smrt (1946).
Po delším odmlčení vydala G. na přelomu
60. a 70 l. lehkou nostalgií naplněné sbírky
Starý bronzový svícen (1967) a Hřbitov
ve Slezské (1971). G. se také věnovala lyrické
próze, láska k domovu promlouvá v její knize
Země ve stínu (1939).
Lit.: Urbanec, J.: M. G. (Život a dílo), ČSM-B 40, 1991.
JS
GLAZAROVÁ , Jarmila (vl. jm. Jarmila Podi-
vínská), spisovatelka a publicistka, * 7. 9. 1901
Malá Skála (Turnov), † 20. 2. 1977 Praha.
Do Slezska se G. dostala krátce po smrti
svých rodičů, se sestrou žila v → Klimko-
vicích. Po r. 1918 absolvovala hosp. školu
a vdala se za klimkovického lékaře Josefa
Podivínského. Po jeho smrti odešla do Prahy
a pod dojmem prožitků a zkušeností získa-
ných za dobu manželství vznikla její první
kniha Roky v kruhu (1936), která zaujala ne-
jen spontánností svého podání, ale i vypra-
věčskou invencí a měla proto příznivý ohlas
v lit. dění u nás. Záznam každodenních do-
jmů se zde proměnil v sytý obraz jednoho
lidského osudu prožitého v konkrétním
místě a času. V další tvorbě již usilovala
o náročnější románovou skladbu. Psycholo-
gická kresba postav i vidění měšťanského
prostředí řadí její Vlčí jámu (1938) k před-
ním dílům z konce 30. l. Smysl pro dram.
děj osvědčila v baladicky komponovaném
příběhu Advent (1939), vyprávějícím o tra-
gickém osudu ženy, svob. matky. K tomuto
románu se pojí kniha Chudá přadlena (1940),
ve které vytvořila beletrizovaný obraz ži-
vota horalů v Beskydech, jejich zvyklostí
i → folkloru. V poválečných l. se věnovala
především publicistice, ze svých zahr. cest
vytěžila řadu cestopisných děl (Leningrad,
1950; Ani dálka, ani cizina, 1959; Jaro Číny,
1954). Veř. život (pracovala jako kult. atašé
v Moskvě) ji však příliš vzdálil od literatury.
Teprve později se vrátila k tématu rodného
kraje (Píseň o rodné zemi, 1960) a k úvahám
o vl. životě a literatuře (Místopis srdce, 1973).
286
GŁOS LUDU
Vracela se také k tématům inspirovaným
nejen rodným krajem, ale i Slezskem.
Lit.: Buriánek, F.: J. G., Praha 1979; Mravcová, M.:
Umělecké dokumenty a romány, Ostrava 1987; Svo-
boda, J.: Nálezy a ztráty J. G., LD, 7. 9. 1991; Urba-
nová, S.: Trojí reflexe ženy a krajiny, in: Souřadnice míst,
Ostrava 2003. JS
GLOS, Antonín, právník, literát, osvětový pra-
covník, historik, * 6. 1. 1873 Lipník nad Beč-
vou (Přerov), † 23. 2. 1932 Opava.
Už za univ. studií na UK projevoval zájem
o široký okruh témat (sociologie, ekonomie
a lit. dějiny). Jako soudce prošel mnoha mo-
rav. městy, působil také v → Těšíně. Po válce
pomáhal při uspořádání poměrů na → Hlu-
čínsku, pracoval v → Matici opavské. Pu-
blikoval v právnických časopisech, v kult.
periodikách i v denním tisku. Zkoumal
vztah národa a trestního práva, zločinnosti
a kriminality na Opavsku a Ostravsku. Za-
býval se působením zákona na ochranu re-
publiky, zvl. v souvislosti s národnostní
politikou na Opavsku. I když neměl odb.
průpravu, pokoušel se o literárněhist. práce.
Napsal pojednání o kriminálním románu
(Pozor, 1909), komentoval Literární Moravu
(1912) → M. Hýska, tiskl články o slez. bu-
ditelích (→ A. Vaškovi, → F. Slámovi, →
J. Zacpalovi aj.), o školství na Opavsku, no-
vinářství ve Slezsku ap. V hist. pojednáních
se pokoušel o výklad složitých právních otá-
zek, často i za cenu sporného výsledku (Po-
známky o kriminálně politických názorech
Jana Amose Komenského a jednoty bratrské,
1927).
Lit.: Reinelt, F.: Dr. A. G. jako právnický spisovatel,
VMO 37, 1932; Ficek, V.: Soupis článků dra A. G., VMO
38, 1933. JS
GŁOS LUDU, periodikum pro polské spoluob-
čany, 1945–dosud.
Vychází od 9. 6. 1945 (nejdříve jako týdeník,
od r. 1946 třikrát týdně) pro pol. národnostní
menšinu, žijící na území nynější ČR, zvl.
na → Těšínsku. Šéfred. byli → H. Jasiczek
(1945–58), Jan Szurman (1958–64), Tadeusz
Siwek (1964–69), Stanisław Kondziołka
(1969–86), Henryk Kiedroń (1986–91), Marek
GNOJNIK
GŁOS LUDU
Matuszyński (1991–92), Marian Siedlaczek
(1992–94), Władysław Biłko (1994–2000),
Henryka Bittmar (2000–03), Danuta Branna
(2003–05), Beata Schönwald (2005–08),
Wojciech Trzcionka (2008–10); v součas-
nosti je jím Tomasz Wolff. List věnuje velkou
pozornost česko-pol. vztahům a místní pro-
blematice, hl. v oblasti spol., kult. a sportov-
ního života. Publikuje tvorbu polsky píšících
autorů Těšínska (→ K. Kaszpera, → J. Si-
kory, → W. Sikory, → T. Wantuły, → J. D.
Zolicha) a také projevy folk. tvořivosti (zejm.
lid. vyprávění v místním nářečí, → lid. vy-
pravěčství). Systematicky přináší rec. z div.,
hud. a lit. života, informuje o význ. událos-
tech v regionu a o problematice pol. spol.
organizací.
Lit.: Jiřík, K. a kol.: Městský archív v Ostravě. Průvodce
po fondech a sbírkách, Ostrava 1967; Kenig, P.: 150 lat
prasy polskiej na Śląsku Cieszyńskim, Bielsko-Biała
1998; oficiální internetové stránky: http://www.glosludu.cz.
KK + HŠ + PHr
GNOJNIK → Hnojník
GOČÁR, Josef, architekt, urbanista, návrhář
uměleckořemeslných výrobků a nábytku,
pedagog, * 13. 3. 1880 Semín (Pardubice),
† 10. 9. 1945 Jičín.
V l. 1903–05 studoval na AVU u Jana Kotěry
a na UMPRUM. V l. 1905–08 byl zaměst-
nán v Kotěrově ateliéru. Po Kotěrově smrti
v r. 1923 jeho nástupcem ve funkci prof. AVU.
Byl členem SVU Mánes, Skupiny výtvarných
umělců, Sdružení architektů, Společnosti ar-
chitektů ad. V rané fázi své tvorby se stal před-
ním představitelem arch. moderny (Wenkeův
obch. dům v Jaroměři, 1909–10) a průkop-
níkem arch. kubismu (např. Dům U Černé
Matky Boží v Praze, 1912). Po r. 1918 jeden
z tvůrců tzv. slohu Legiobanky (nár. sloh, resp.
rondokubismus), nazvaného podle jím navr-
žené budovy v Praze na ul. Čs. legií (1922–23).
Z té doby pochází G. navržená budova Anglo-
-československé banky v Moravské → Os-
travě, Nádražní 3 (1923–24) v kubisticky abs-
trahovaném moderním klasicismu. Obdobně
řešenou budovu Angločeskoslovenské banky
navrhl i pro Pardubice a centrálu této instituce
287
GOLA
realizoval v Praze. Ve 20. l. byla podle jeho
návrhu v Moravské Ostravě uskutečněna ben-
zinová čerpací stanice na Náměstí republiky.
Od poloviny 20. l. přejímal puristické a funk-
cionalistické zásady, přičemž rozhodnou
část svého meziválečného díla uskutečnil při
výstavbě Hradce Králové a v Praze. Ovliv-
nil řadu svých žáků, z nichž někteří půso-
bili i v čes. Slezsku (→ J. Jírovec, František
Fiala, Vladimír Wallenfels, Artur Rozhon, →
F. Stalmach).
Lit.: Benešová, M.: J. G., Praha 1958; Vybíral, J.: Zro-
zení velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Os-
travy 1890–1938, Ostrava 2003; Lukeš, Z. (ed.): J. G.,
Praha 2010.
Obr.: M186. MS
GOGOLČÍK, Šimon, řezbář, * kolem 1712 Frý-
dek (Frýdek-Místek), † 1752 Frýdek.
Řezbářskému řemeslu se vyučil v dílně frý-
deckého Matyáše Weissmanna (→ Weiss-
mannové), u něhož působil jako tovaryš.
V r. 1731 se oženil a zemřel údajně ve věku
40 l. Z jeho díla je známo pouze retabulum
bočního oltáře P. Marie Brněnské v kostele
sv. Jakuba Většího v → Místku a mariánský
boční oltář s bočními sochami andělů v kos-
tele Všech Svatých rovněž v Místku, na němž
spolupracoval s Antonínem a Josefem Weiss-
mannovými. G. řezbářský projev odpovídá
jeho řemeslnému školení.
Lit.: Indra, B.: Barokní řezbáři a sochaři Weissmannové
ve Frýdku, ČSM-B 37, 1988; Indra, B.: Příspěvky k bio-
grafickému slovníku výtvarných umělců na Moravě
a ve Slezsku v 16. až 19. století, ČSZM-B 46, 1997. JO
GOLA , Zdeněk, houslista a houslový pedagog,
* 25. 3. 1929 Janovice (Frýdek-Místek).
První hud. vzdělání získal u svého otce, ama-
térského houslisty. 1945–51 studoval na Státní
konzervatoři v Brně, studium na JAMU do-
končil r. 1964 (byl žákem Františka Kudláčka
a Jiřího Trávníčka). Po kratších působeních
v orchestru Janáčkovy opery v Brně a v bra-
tislavské Slovenské filharmonii se 1954 stal
houslistou a dirigentem Moravské filhar-
monie v Olomouci. Současně působil jako
lektor houslové hry na kated ře hud. vědy
a výchovy FF UP. V l. 1959–66 byl učitelem
GOLAT
GOLA
houslí na Státní (dnes → Janáčkově) konzer-
vatoři v → Ostravě. Po emigraci do Švédska
(1966) působil jako orch. hráč a hud. pedagog
ve městech Norrköping, Lin köping a Hel-
singborg, kde 1979 založil mez. houslové
kurzy s celoroční výukou. V r. 1991 se vrátil
z emigrace a stal se učitelem houslí na nově
zřízené umělecko-pedagogické katedře PF
→ OU, později Institutu pro umělecká studia
OU (1993 doc., 2000 prof.), nyní FU OU, kde
je členem oborové rady doktorského studia
Interpretace a teorie interpretace. Řada jeho
žáků působí jako orch. hráči a hud. pedago-
gové (např. → V. Kuzník, Cyril Studýnka,
Jiří Vodička ad.). V 80. a 90. l. G. publiko-
val (ve Švédsku, Německu a ČR) řadu prací,
řešících problémy houslové interpretace, ale
i otázky trémy při veř. vystupování ap. JM
GOLAT, Luděk, operní zpěvák, režisér, * 28. 4.
1954 Ostrava.
Absolvoval studium operního zpěvu (u Jindři-
cha Jindráka) a rež. (u Ladislava Štrose a Mi-
lana Macků) na pražské Akademii múzických
umění. Po krátkodobých působeních u hra-
decké opery, v Armádním uměleckém souboru
Víta Nejedlého a um. aspirantuře na pražské
akademii se stal (1984–90) sólistou Státního
divadla v → Ostravě (→ NDM). V l. 1985–87
byl také sólistou pražské Komorní opery. 1992
se stal šéfem opery NDM, v l. 1998–2008 byl
ředitelem téhož divadla. Pedagogicky působil
na Státní (dnes → Janáčkově) konzervatoři
v Ostravě a brněnské JAMU, v l. 1991–92 byl
pomocným režisérem ND. Své režijní schop-
nosti G. uplatnil na domácích scénách, hud.
kritika ocenila jeho pojetí Debussyho opery
Pelléas a Mélisanda v Ostravě (1998), ale
také inscenace oper Georga Friedricha Hän-
dela, Wolfganga Amadea Mozarta, Heinricha
Marschnera, → L. Janáčka, Josefa Berga, Lu-
boše Fišera ad.; prosadil se i v zahraničí (v Tu-
recku, USA, Kanadě). Pracoval s ostr. operním
souborem, se zdejším dětským operním stu-
diem a rom. hudebnědram. studiem NDM
(v operách Jaroslava Křičky, Hanse Krásy ad.).
Lit.: OHK; Janota, D. – Kučera, J. P.: Malá encyklopedie
české opery, Praha – Litomyšl 1999.
GOROL
GOLOMBEK , Bedřich, spisovatel, novinář, pu-
blicista, * 5. 2. 1901 Hrušov (Ostrava-město),
† 31. 3. 1961 Brno.
Po maturitě na gymnáziu v → Ostravě za-
čal pracovat jako red. LidN v Brně. V r. 1948
novinářskou profesi opustil a pracoval jako
úředník. G. se projevil jako pohotový repor-
tér a glosátor každodenního života. Vedle
novinářské práce se věnoval i próze, náměty
čerpal většinou z Ostravska. V románu Lidé
na povrchu (1941) zobrazil zápas drobných
lidí o existenci, hosp. krize se stala námě-
tem románu Dům o dvou poschodích (1942).
S Edvardem Valentou zpracoval svědectví
polárníka Jana Welzla (J. Welzl: Třicet let
na zlatém severu, 1930). Poznatky z války
uložil do knihy Válka v datech (1945), kde
je i jeho portrét Rudolfa Těsnohlídka.
Lit.: mr (Milan Rusinský): Dvě výročí, OKultM, 1976,
č. 2. JS
GOROL , pěvecký sbor z Jablunkova.
Mužský pěvecký sbor G. byl zal. r. 1947 při
místní skupině → PZKO v → Jablunkově.
Jeho dirigenty byli mj. Karol Heczko, Józef
Mazur, Bogusław Stonawski, který v této
funkci pracoval nejdéle. Současně tuto fukci
plní Katarzyna Siwiec-Kantorová. Výraz-
nými postavami G. byli jeho um. ved., hl.
→ W. Niedoba a → W. Młynek, kteří také
doplňovali jeho vystoupení reg. poezií (W.
Młynek) a lid. humorem (W. Niedoba a → L.
Cienciała). Repertoár souboru tvoří převážně
→ lid. písně z → Těšínska, ale zahrnuje i um.
čes., slov. a pol. písně. Jeho vystoupení jsou
nedílnou součástí nejst. folk. slavnosti na Tě-
šínsku, → Horalského svátku, jehož je G.
spolupořadatelem. Během své dlouholeté
činnosti získal četná ocenění doma i v za-
hraničí (např. na svět. festivalech pol. písně
v Koszalinu). Jeho význam je však především
v kultivování těšínské lid. písně ve stylizo-
vané podobě, avšak uchovávající její kolorit
a specifikum.
Lit.: Leksykon PZKO, Český Těšín 1997; Wacławik, A.:
Zespoły regionalne pezetkaowskie i szkolne w ubiegłym
dziesięcioleciu, in: Już się rozlega miły głos, Český Tě-
JM šín 1980. KK
288
GÓROLE
GÓROLE, folklorní soubor z Mostů u Jablun-
kova.
Působí od r. 1980, věnuje se především →
lid. tancům a → lid. písním již. → Těšínska.
Orientuje se rovněž na kultivování zvyko-
slovného → folkloru této oblasti (koledování,
svatba, šmigrust, pastýřské hry ap.). Některé
z jeho pořadů byly prezentovány na videoka-
zetách (Horalský rok v těšínských Beskydech,
Vonička z domova – pro → ČTO, Setkání
s tradicí – pro televizi v Katovicích). Kromě
toho G. vydali 4 magnetofonové kazety a 3
kompaktní disky s lid. písněmi Jablunkovska.
K nejvýznamnějším úspěchům souboru pa-
tří ocenění na festivalu pol. horalů v Żywci
a na mez. festivalu folkloru horských ob-
lastí v Zakopaném. Je také organizátorem
Horalských plesů a přehlídky lid. kapel, jež
se každoročně konají v lednu v Mostech
u Jablunkova. Od r. 2004 je častým hostem
mez. folk. festivalu → Týden beskydské
kultury. Um. ved. souboru je Marian Sikora,
Radek Matuszny šéfuje kapele. KK
GOROLSKI ŚWIĘTO → Horalský svátek
GOTICKÁ ARCHITEKTURA → Architektura go-
tická
GOTICKÁ LITERATURA → Literatura středověká
GOTICKÉ MALÍŘSTVÍ → Malířství gotické
GOTICKÉ SOCHAŘSTVÍ → Sochařství gotické
GOTTWALD, Karl, architekt, * 20. 10. 1884 Je-
seník, † po r. 1945 [l.].
Po studiích architektury na technice ve Vídni
nastoupil r. 1909 do zem. stavebního úřadu
v → Opavě, v závěru své kariéry dosáhl titulu
zem. stavebního rady. Zároveň se věnoval vl.
projekční a stavitelské činnosti, a to především
v Opavě a okolí. Ve své tvorbě výrazně inkli-
noval k regionalismu, především tvořil v duchu
něm. Heimatbaustilu a neobiedermeieru, v poz-
dějších l. se i v jeho tradicionalisticky zaměřené
tvorbě prosazoval racionalistický koncept nové
věcnosti, k níž však stále přistupoval s rezervou.
Je autorem některých budov Slezské nemocnice
289
GRABACKÝ
(1919) a Zemské psychiatrické léčebny v Opavě
(1928), nemocnice v Českém → Těšíně (rea-
lizoval Václav Nekvasil, 1933–37), několika
škol (II. česká měšťanská škola Tomáše Garri-
gua Masaryka v Opavě, 1925–26; Měšťanská
škola chlapecká a dívčí Františka Sokola Tůmy
v Radvanicích, 1925–27; ošetřovatelská škola
Franciscaneum s kaplí v Opavě, 1928–30; zem.
odb. škola hosp. v Českém Těšíně, 1930, nerea-
lizováno), vil (vl. vila na Kylešovském kopci
v Opavě, Mendlova 8, s plastickou výzdobou
portálu od Adolfa Köhrera, 1929–30; Kothného
vila v Opavě, Hradecká 16, 1933) či kostela
sv. Jana Křtitele ve Skrochovicích (1930–35).
Autor jedné z variant kostela sv. Hedviky s ko-
lumbáriem v Opavě (1930).
Lit.: Šlapeta, V. – Vybíral, J. – Zatloukal, P.: Opavská
architektura let 1850–1950, Umění 34, 1986; Šopák, P.:
Architekt K. G.. Sborník Národního památkového ústavu
v Ostravě 2003, Ostrava 2003; Strakoš. M. – Rosová, R.:
Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011.
Obr.: A (68, 79). JJu
GRABACKÝ, Jindřich, prozaik, * 24. 1. 1950
Ostrava.
Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací
školu v → Ostravě-Vítkovicích, pak pracoval
v hutním provozu → VŽ v Ostravě a později
u Československých státních drah Ostrava.
Debutoval v alm. → Oheň (1981) povídkami
I tak končívají lásky a Mazáci. Jako člen Li-
terárního klubu Svazu českých spisovatelů
v Ostravě (→ OS) byl podporován v tvorbě
a získal tvůrčí stipendium. V nakl → Pro-
fil mu vyšly dvě knihy. V prvotině Jeden
a čtvrt tygra (1984) zobrazil silný citový
vztah mezi dědou a malým vnukem. V próze,
která je zčásti psaná ve valaš. dialektu, do-
kázal zobrazit stále naléhavý generační pro-
blém a prokázal svůj cit pro typologii postav.
V povídkovém souboru Nahota (1987) těžil
z dobré znalosti učňovského a dělnického pro-
středí, které může působit až obhrouble. Při-
pravovaná románová sága o hutnické rodině
žijící na Ostravsku již knižně nevyšla. Autor
se odmlčel a v současnosti nepublikuje.
Lit.: Magdoň, L.: Próza v regionu a čas 70. a 80. let, in:
Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy,
Ostrava 2000. SU
GRACOVÁ
GRACOVÁ , Blažena, historička, didaktička,
* 7. 5. 1950 Ostrava.
Vystudovala dějepis a češtinu na FF MU
(1973), kde pokračovala také v postgraduál-
ním studiu (1974 doktorát filozofie, 1987 CSc.
pro obor čs. dějin). Habilitovala se na Univer-
zitě Mateja Bela v Banské Bystrici pro obor
teorie vyučování dějepisu (1997). Od r. 1973
učila na SŠ, v l. 1984–88 byla ved. podniko-
vého muzea Železáren a drátoven → Bohu-
mín, v r. 1988 nastoupila jako odb. asistentka
na PF v → Ostravě, od r. 1991 působí na ka-
tedře historie FF → OU. Je členkou několika
redakčních rad (sborník → Ostrava, časopis
→ T), věd. rady → MT a čes. i mez. komisí
pro posuzování učebnic dějepisu. Její publi-
kační činnost zahrnuje především téma hist.
povědomí u studentů s akcentací česko-pol.
sousedství (Obraz Čechů, Poláků a jejich mi-
nulosti u studující mládeže, 1998; Vědomosti
a postoje české a polské studující mládeže,
2004), ale též osobnosti první ČSR (Osob-
nost dr. Edvarda Beneše 1, 2, 1990–91) či reg.
historii (příspěvky pro sborníky → Ostrava,
účast na kolektivní publikaci Dějiny Ostravy,
1993, ad.). Je též autorkou didaktických
pomůcek.
Lit.: LČH. JI
GRÄFENBERG → Lázně Jeseník
GRAMMA, nakladatelství, 1991–93.
Karvinské nakl., které založila Niki Otisková
(1946), dříve red. nakl. → Profil (l973–89).
Tam připravila k vydání → pohádky a →
pověsti → J. Kobzáňě U počátku vod (1984),
povídky a humorky ze Slezska, jak je uspo-
řádal → A. Satke, podílela se na edici Pra-
meny. Než se v r. 1994 stala duchovní Církve
československé husitské náb. obcí → Kar-
viná, Doubrava a → Orlová, stačila vydat de-
sítku hodnotných publikací. Uveřejnila texty
nalezené v pozůstalosti → J. Ryby, Satkovu
práci Úsměv a smích. Anekdoty a humorky
slezského venkova a hornického Ostravska
(1991), studie D. Šajtara o → B. Četynovi
Mýtus domova (1993), poezii → E. Kotar-
bové, → J. Mazáče, povídky → W. Przeczka
290
GREGOR
aj. Knihy graficky připravovala kvalitní
šenovská Tiskárna Harok. SU
GRANDE, Ludvík, hudební skladatel, dirigent,
pedagog a malíř, * 26. 4. 1865 Telč (Jihlava),
† 27. 5. 1940 Opava.
Narodil se v rodině úředníka z Arnultovic
na Osoblažsku, jenž však v době jeho na-
rození působil v Telči jako vrchnostenský
správce a r. 1874 se stal správcem zámku
ve Slavkově u → Opavy. G. se pod dojmem
zážitků z opavského divadla (→ opavská
opera) rozhodl studovat hudbu na vídeňské
konzervatoři (1881–86). Stal se žákem An-
tona Bruck nera, který ovlivnil i jeho první
kompozice. G. byl všestranným hudebníkem,
svůj talent mohl plně rozvinout až po pří-
chodu do Opavy na přelomu 80. a 90. l. 19. stol.
Nejprve získal koncesi k výuce hudby, zřídil
v Opavě hud. školu, kterou později rozšířil
o filiálky ve → Frýdku, → Krnově a → Jese-
níku. 1893–1919 vedl opavskou měst. kapelu,
kterou postupem času přeměnil v měst. symf.
orchestr. Byl také úspěšným dirigentem
opavské pěvecké akademie a zdejšího pěvec-
kého spolku Liederkranz. Profesní orientace
ovlivnila i G. skladatelskou tvorbu – kom-
ponoval symf. díla (symfonie, klavírní
koncerty), skladby vokálně-instrumentální
a komorní. Byl také nadaným malířem, in-
spirovaným uměním rodiny manželky Lenky
(roz. Waldmüllerové).
Lit.: BSSSM 3; Gebauer, J.: L. G., hudební skladatel, di-
rigent, pedagog a malíř, VL 19, 1993. JM
GRÄTZ → Hradec nad Moravicí
GREGOR, Čestmír, hudební skladatel, kritik
a rozhlasový pracovník, * 14. 5. 1926 Brno,
† 2. 3. 2011 Praha.
Pochází z rodiny Josefa G., skladatele a pu-
blicisty. Na brněnské konzervatoři studoval
kompozici u Jaroslava Kvapila (1945–47),
potom na JAMU (1950–54), později u Jana
Kapra (1965–67). 1954 odešel na Ostravsko,
kde se věnoval svob. skladatelské činnosti,
koncem r. 1959 nastoupil na místo ved. hud.
vysílání v ostr. rozhlase (→ ČRO). V této
GREGOR
funkci dosáhl právní účasti ostr. rozhl. po-
řadů na celostát. vysílání. Uplatňoval se sou-
časně jako publicista a hud. kritik. 1976
se přestěhoval z → Ostravy do Prahy. Na G.
hudbě zaujme využití atonality, dále někte-
rých prvků → jazzu a rocku a podnětů →
L. Janáčka. Ze skladeb: Polyfonietta (1961),
Choreografická symfonie (1963), Symfo-
nie mého města (1973), Symfonietta (1976),
Pražská noční symfonie (1977), Symfonie Ev-
ropa (1997), koncerty pro housle, violoncello,
skladby komorní, písně a kantáty. Poslední
tvůrčí etapa vyvrcholila v opeře Profesio-
nální žena (1983) na vl. text podle románu
Vladimíra Párala, která je pokusem o nový
výraz, v němž se vrací k opeře na soudobé
úrovni.
Lit.: BSSSM Supplementum 2; HKO; OHK; Čeští skla-
datelé současnosti, Praha 1985; Vysloužil, J.: Hudební
slovník pro každého II, Vizovice 1999.
GREGOR, Vladimír, muzikolog a hudební pe-
dagog, * 10. 12. 1916 Olomouc, † 5. 2. 1986
Ostrava.
Pocházel z uč. rodiny. Vystudoval uč. ústav
a v r. 1939 začal studovat FF MU. Během
druhé svět. války učil na všeobecně vzdělá-
vacích školách v Olomouci. Vysokošk. studia
dokončil v r. 1947 na UP. V r. 1949 se stal asi-
stentem a 1954 odb. asistentem katedry hud.
vědy a výchovy FF UP. Po příchodu na Pe-
dagogický institut v → Ostravě (1959, dnes
→ OU) založil a vedl katedru hud. výchovy.
V r. 1962 byl jmenován doc. V době „norma-
lizace“ mu bylo odepřeno dosažení vysokošk.
profesury a hodnosti dr. věd. 1974 se G. vzdal
ze zdravotních důvodů vedení katedry. Už
za svého působení na UP orientoval svou odb.
činnost na hudebněhistorickou a hudebněpe-
dagogickou problematiku, věnoval se též hud.
kritice. Po příchodu do Ostravy se zabýval vý-
zkumem hudebnosti dětí a mládeže. Ceněna
byla jeho pedagogická činnost (vyučoval dě-
jinám evr. a čes. hudby) i působení v ostr. po-
bočce → Svazu československých skladatelů.
Jako význ. činitel Společnosti pro hudební vý-
chovu zpracoval (spolu s Tiborem Sedlickým)
Dějiny hudební výchovy v českých zemích
GREIPEL
a na Slovensku (1973). Během svého ostr. pů-
sobení se zabýval historií zdejších hornických
kapel a dělnických spolků (→ dělnické de-
chové hudby), v r. 1975 vydal monografii o →
R. Kubínovi. Celoživotní zájem o hudbu nár.
obrození zúročil v knize Obrozenská hudba
na Moravě a ve Slezsku (1983). Posmrtně vy-
šel jeho Hudební místopis Severomoravského
kraje (1987). Početné hudebně hist. studie pu-
blikoval ve sbornících Ostrava, v časopisech
Hudební věda, Hudební rozhledy, ve → SlSb
ad. Pozoruhodnou úroveň mají jeho monogra-
fie Československá Společnost pro hudební
výchovu (1934–1938) a mezinárodní dosah její
činnosti (1974) a František Bakule a jeho dět-
ský pěvecký sbor (1982). Jimi se G. prezentoval
jako znalec dějin čes. hud. výchovy.
Lit.: OHK; Zenkl, L.: Vůdčí zjev slezské a severomo-
KB ravské muzikologie, ČSM-B 34, 1986, č. 1; Zenkl, L. –
Malura, M.: Bibliografie prací doc. PhDr. V. G., CSc.,
in: SPPFOU, řada U 3, Ostrava 1999; Steinmetz, K.: Tři
jubilea ostravských muzikologů a hudebních pedagogů:
V. G., Luděk Zenkl, Jan Mazurek. Historica, revue pro
historii a příbuzné obory 2, 2011, č. 2. JM
GREIPEL , Johann Franz, malíř, * 2. 6. 1720
Horní Benešov (Bruntál), † 4. 4. 1798 Wien
(Rakousko).
Od r. 1744 studoval na vídeňské akademii
jako začátečník ve třídě antiky a v r. 1765
se stal jejím členem. Přestože trvale žil
ve Vídni, udržoval kontakt s rodným krajem,
a to zejm. prostřednictvím svého bratra An-
tonína, který byl (1773–95) kaplanem v Kar-
lovicích. Zabýval se malbou hist. a oltářních
obrazů, v nichž převažuje rokokový názor.
Ke sklonku stol. se projevují již klasicistní
rysy. Elegantní a graciézní postavy G. ob-
razů jsou blízké dílu Michelangela Unterber-
gera. Jeho oltářní obrazy se nacházejí v řadě
kostelů čes. Slezska (→ Krnov, → Andělská
Hora, Brumovice, Dětřichovice, → Vrbno
pod Pradědem, Široká Niva, Karlovice,
Hošťálkovy).
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
Obr.: V40. MSch
291
GRIM
GRIM, Emanuel, katolický kněz, národní bu-
ditel, publicista, * 1. 1. 1883 Karviná, † 18. 10.
1950 Cieszyn (Polsko).
Pocházel z hornické rodiny, ZŠ absolvoval
v → Karviné, pol. gymnázium v → Těšíně,
po studiích na teol. fakultě působil jako kněz
v obcích → Rychvald, Zebrzydowice, →
Jablunkov, Górki Wielkie, Istebna. Zajímal
se o dějiny regionu, lid. kulturu aj. Publikoval
hl. v listech → Gwiazdka Cieszyńska, a to
texty vlastenecké, didaktické, příležitostné,
náb. a folk. (poezie, próza a div. hry).
Lit.: Jesionowski, A.: Śladami Pawła Stalmacha. Twór-
czość ks. E. G., ZarŚ 10, 1934, č. 3; Wantuła, J.: Lirnik
śląski. Książki i ludzie, Kraków 1956; Gładysz, A.:
Młoda Polska na Śląsku…, Wrocław 1969; Moskal, J. –
Wilczek, S.: Album pisarzy śląskich, Opole 1972.
GRMELA , Jan, publicista, básník, komunální
úředník, * 19. 8. 1861 Pačlavice (Kroměříž),
† 25. 9. 1932 Paris (Francie).
Studoval na kněžském semináři v Kroměříži.
Působil hl. v Přívoze (od r. 1889 jako tajem-
ník obce), s nímž je spjata jeho knižní prvo-
tina Dějiny obce Přívozu (1902). Od r. 1901
pracoval v Mariánských Horách. Obě tyto
dnešní čtvrtě → Ostravy byly především jeho
zásluhou povýšeny na město. Po soudním
sporu pro podezření ze zpronevěry a neúspě-
chu ve volbách do zem. sněmu se přestěhoval
do Paříže (1907). Za první svět. války působil
v čs. odboji. V r. 1915 uveřejnil v emigrant-
ském časopise L’Indépendence Tchèque básně
Bratrům – osvoboditelům a Jeho veličenstvu
Caru Mikuláši II., které byly – neznámo zda
z jeho vůle a s jeho vědomím – podepsány
šifrou P. B. Rak. úřady se domnívaly, že au-
torem je → P. Bezruč, a obvinily ho proto
z velezrady. G. svou poezii shrnul v objem né
knize Fleurs Nationales (1915), vydané pod
pseud. Jean Lutobor d’Amary.
Lit.: Pračka, B. – Králík, O. – Dvořák, J.: Bezručův pro-
ces, Ostrava 1964; Cimalová, L.: J. G. a rozvoj Marián-
ských Hor v letech 1900–1906, in: Ostrava 7, 1974. ZS
GROBELNÝ, Andělín, historik, organizátor vě-
decké práce, * 21. 7. 1922 Závada (Karviná),
† 4. 8. 1992 Ostrava.
SV. GRODECKÝ
Absolvoval gymnázium v → Ostravě, po ma-
turitě byl totálně nasazen v Plavně (Ně-
mecko). Od r. 1945 studoval historii na MU,
v l. 1947–48 na Jagellonské univerzitě v Kra-
kově (Polsko). V r. 1952 nastoupil jako re-
ferent pro historii do Slezského studijního
ústavu v → Opavě, od r. 1953 byl pracovní-
kem Slovanského, od r. 1958 → Slezského
ústavu ČSAV, kde zastával různé redakční
a ved. funkce. „Normalizační“ vedení opav-
ského ústavu jej přinutilo v r. 1984 k předčas-
nému odchodu do důchodu. Jeho věd. záběr
byl neobyčejně široký, a to jak ve smyslu
tematickém, tak časovém. Zabýval se ději-
nami česko-pol. vztahů, soc. a polit. dějinami
EK
Slezska v 19. a 20. stol. a v nejširším chro-
nologickém rozsahu i dějinami rodného →
Těšínska (Češi a Poláci ve Slezsku v letech
1848–1867, 1959; Slezsko v období národních
táborů v letech 1868–1871, 1962; Národnostní
politika nacistů a český průmysl 1938–1945,
1989; spoluautor publikací Češi a Poláci
v minulosti II, 1967; Slezsko v dějinách čes-
kého státu, 1991; Nástin dějin Těšínska, 1992;
Dějiny Ostravy, 1993). Připravil několik edicí
pramenů a zpracoval řadu bibliografií. Redi-
goval časopisy → SlSb, → T a několik desítek
monotemat. sborníků (z dějin měst, podniků,
protokoly věd. konferencí ad.). Pedagogicky
působil jako externí doc. na katedře historie
PF v Ostravě (dnes → OU). Patřil ke spolu-
tvůrcům moderně orientované historiografie
Slezska a jeho díla patří k zákl. fondu prací
o historii Slezska.
Lit.: Pitronová, B.: A. G., SlSb 90, 1992; Bajger, L.: Pu-
blikace a články A. G. z let 1948–92, SlSb 90, 1992; Doc.
PhDr. A. G. DrSc. (1922–1992), Slovanský přehled 78,
1992. MM
sv. GRODECKÝ, Melichar, jezuita, kněz, mu-
čedník, patron ostravsko-opavské diecéze,
* 1582 nebo 1584 Těšín, † 7. 9. 1619 Košice
(Slovensko).
Pocházel z pol. rodiny Grodzieckých, spříz-
něné se sv. → Janem Sarkandrem. Studoval
na jezuitských školách ve Vídni, Brně (tam
1603 vstoupil do noviciátu), Praze (kde byl
1614 vysvěcen na kněze) a Štýrském Hradci.
292
GROHMANNOVÉ
GRODECKÝ
V posledních třech jmenovaných, v Kladsku
a Českých Budějovicích též vyučoval a stal
se řed. pražského semináře sv. Václava, peču-
jícího o chudé žáky. Za stav. povstání r. 1618
byl poslán na misijní působení do Horních
Uher. Působil v Humenném a Košicích, kde
byl v září 1619 spolu s rektorem trnavského
semináře, chorv. rodákem Markem Křiže-
včanem (Křižínem), a sedmihradským je-
zuitou Štěpánem Pongraczem vydán tamní
měst. radou do rukou Jiřího Rákoczyho vý-
měnou za slib nezpustošení Košic. Zpoč. byli
pouze internováni v jezuitské koleji, později
však nuceni k odřeknutí kat. víry. Jelikož ne-
svolili, byli krutě umučeni. Již r. 1625 (někdy
uváděn r. 1636) byly ostatky těchto tzv. košic-
kých mučedníků přeneseny do Trnavy. Bla-
hořečeni byli r. 1905, svatořečeni pak r. 1995
Janem Pavlem II. – Svátek se připomíná 7. 9.
M. G. je uctíván více pol. etnikem.
Lit.: Marek Crisinus, Štěpán Pongrácz T. J., M. G. T. J.,
mučedníci košičtí. Blahořečeni byli 15. ledna 1905, Brno
1905; Koláček, J.: Kříž nad Těšínem, Praha 1994.
GROHMANNOVÉ, rodina slezských průmy-
slníků v oboru lněného a bavlněného niťař-
ství.
Zakladatel slez. větve rodu Johann Josef G.
(1792–1873) pocházel z Krásného Buku v Če-
chách. Do → Vrbna pod Pradědem, kde na-
šel zaměstnání u nákladnické niťařské firmy
Rößler & Weiss, přesídlil r. 1812. Po sňatku
s Rößlerovou schovankou se stal r. 1818 spo-
lečníkem a od r. 1821 spolumajitelem firmy.
Podnik měl charakter nákladnické fakto-
rie, zaměstnávající domácké dělníky, kom-
binované s centralizovanou manufakturou
(úprava a embaláž nití). Od r. 1847 zde byly
instalovány angl. stroje na předení a výrobu
nití a podnik dostával podobu moderní to-
várny, kombinující produkci dosud s rozptý-
lenou podomáckou ruční výrobou. V r. 1867
převzal řízení firmy syn Quido G. (1819–74),
po jeho předčasné smr ti jeho vdova Emma
a od r. 1884 syn Emil (1856–1905). – Také
další mužští potomci zakladatele firmy se vě-
novali podnikání jednak v textilu, jednak
v železářském a dřevařském průmyslu. Karel
GROSSMANN
G. založil ve Vrbně továrnu na výrobu drátu
a drátěných výrobků a pachtoval železárny
→ řádu něm. rytířů v Ludvíkově, kde vyráběl
litinové zboží a parní kotle. Emil G. se po-
dílel na založení Moravskoslezské a. s. pro
průmysl drátu (→ Bohumínské železárny),
spolu s dalšími příbuznými provozoval pily
a dřevozpracující závody. K získání kapitálu
jim namnoze pomohly sňatky s nevěstami
z význ. podnikatelských rodin (→ Rayman-
nové, Wagnerové, Regnierové ad.). G. se ak-
tivně podíleli na komunální politice. Quido
G. a jeho syn Emil zastávali funkce purkmis-
trů Vrbna pod Pradědem a Emil a Quido ml.
byli na poč. 20. stol. poslanci → Slezského
zemského sněmu a funkcionáři Obchodní
a živnostenské komory v → Opavě. 1945 byl
majetek rodiny znárodněn, její členové od-
sunuti. Založili firmu v Bielsteinu v Porýní
(SRN).
Lit.: BSSSM 2; Myška, M: Rytíři průmyslové revoluce,
Ostrava 1998. MM
JI
GROSSMANN, Jan, hudební skladatel a pe-
dagog, * 4. 1. 1949 Prostřední Suchá (Kar-
viná).
Studoval ostr. (dnešní → Janáčkovu) konzer-
vatoř v → Ostravě a 1975–79 JAMU (skladbu
u Miloslava Ištvana). Po uč. působení na ně-
kolika ostr. LŠU (1983–89) se stal učitelem
katedry hud. výchovy ostr. PF, od r. 1991 PF
→ OU (odb. asistent, 1993 doc., 2004 peda-
gog Institutu pro umělecká studia, dnes FU
OU). Od r. 2003 působí na katedře hudby
Žilinské univerzity. Vyučuje hudebněteore-
tické disciplíny a zúčastňuje se i činnosti →
Tvůrčího centra asociace hudebních umělců
a vědců v Ostravě. Skladatelsky zasáhl pře-
devším do oblasti komorní, sborové a orch.
tvorby. Jeho hudba – často duchovní orien-
tace – se vyznačuje propracovaností a vyrov-
naností racionálních a citových kompozičních
elementů. Posluchačsky úspěšná byla např.
Hudba k obrazům Karla Harudy (1982, →
K. Haruda), kantáta Lava me (1993), Missa
mussitata (2000), Klavírní kvintet (2002) ad.
Lit.: OHK; Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985;
Outstanding People of the 20th Century, Cambridge
293
GRUMLÍK
GROSSMANN
1999; Vysloužil, J.: Hudební slovník pro každého II, Vi-
zovice 1999; International Who’s Who in Music and Mu-
sicians‘ Directory, Cambridge 2000/2001. JM
GRUMLÍK, Josef Karel, herec, umělecký šéf,
* 22. 7. 1913 Olomouc.
V r. 1940 ukončil studia na Státní konzerva-
toři v Praze, 1940–61 působil v divadlech
v Jihlavě, Olomouci, Mostě, → Opavě (zde
1948−56 herec), Trutnově, Praze, → Těšín-
ském divadle v Českém Těšíně (zde 1946–48
um. šéf).
Lit.: Almanach 30 let Těšínského divadla, Český Těšín
1975; Almanach 40 let Těšínského divadla, Český Těšín
1985; Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín
1995. AJ
GRUND, Antonín, literární historik a editor,
vysokoškolský pedagog, * 3. 4. 1904 Praha,
† 14. 11. 1952 Praha.
Po pedagogickém působení na gymnáziu
v Praze a odb. činnosti v knihovně NM se stal
v r. 1945 prof. dějin čes. literatury na MU.
Zájem o čes. literaturu 19. stol. završil mono-
grafií Karel Jaromír Erben (1935), otázku
slovanství řešil v díle Karla Havlíčka Borov-
ského, Jana Nerudy a Josefa Holečka. Později
se stala předmětem jeho studia čes. literatura
15. a 16. stol. Zapojil se do přednáškového
cyklu → Slezsko, český stát a česká kultura.
Na základě analýzy literatury 18. a 19. stol.
zde ukázal na postavení Slezska v čes. lite-
ratuře nár. obrození. Již ve 30. l. spolupra-
coval s → V. Martínkem, připravil k vydání
Horu Olivetskou Matěje Tannera (1939; →
Kotouč).
Lit.: Jeřábek, D.: A. G., in: Slavica na Univerzitě J. E.
Purkyně v Brně, 1973. JS
GRÜNER, Emma, spisovatelka a malířka, * 1. 11.
1877 Vítkov (Opava), † 29. 11. 1953 Perach
bei Innsbruck (Rakousko).
Žila v Bílsku, kam chodila do klášterní školy,
poté navštěvovala měšťanskou školu ve →
Frýdku a obch. školu v → Opavě, později uč.
seminář. Pracovala jako učitelka v Opavě, ži-
vila se i jako soukromá učitelka, spisovatelka
a malířka. Ve svých povídkách tíhla k mysti-
cismu, sebrala mnoho ság a pověstí ze Slez-
ska a z území sev. Moravy, které umělecky
294
GRÜNHAGEN
zpracovala a převyprávěla, jako Das kup-
ferne Schloß [d.], nebo Sagen aus Schlesien
nach neuen Forschungen (1929) a Märchen
und Sagen aus Mähren und Schlesien [d.].
Její Nordmährisch-schlesische Balladen
(zřejmě 1929) byly ve své době populární,
i když jsou poněkud vykonstruované a stylis-
ticky neobratné. Jejím posledním dílem byly
Nordmährisch-schlesische Sagen nach neuen
Forschungen gesammelt (1956), které vyšly
až po její smrti.
Lit.: Stupek, I.: Deutsche Literatur der Zwischen-
kriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–1938, Os-
trava – Šenov u Ostravy 2002. IS
GRÜNHAGEN, Colmar, německý historik Slez-
ska, archivář, vysokoškolský pedagog, * 2. 4.
1828 Trzebnica (Polsko), † 27. 7. 1911 Wro-
cław (Polsko).
Historii a filologii studoval na univerzi-
tách v Jeně, Berlíně a Vratislavi. Promoval
na univerzitě v Halle r. 1850 na základě
diser tace Vitae Urbani secundi particula
prima. V l. 1862–1901 byl ředitelem stát.
archivu ve Vratislavi, od r. 1866 prof. vrati-
slavské univerzity. V l. 1864–1905 vydával
ZVGAS (→ ZVGS). Ve své pův. věd. práci
se zabýval především dějinami Slezska
(Breslau unter den Piasten als deutsches Ge-
meinwesen, 1861; Hussitenkriege der Schle-
sier, 1872). Vydal několik edicí pramenů
ke slez. dějinám v → Codex diplomaticus
Silesiae (1860–1903), v Regesta episcopa-
tus Vratislaviensis (1864) a v Scriptores
rerum Silesiacarum (1871). Jeho stěžejními
věd. díly jsou dvousvazkové dějiny Slezska,
dovedené do r. 1740 (Geschichte Schlesiens,
1884, 1886) a dvousvazková historie Slez-
ska za → Fridricha II. Velikého (Schlesien
unter Friedrich dem Großen, 1889, 1892).
Dějiny Slezska vnímal jako dějiny jedné
z něm. provincií, které by pro význam země
v historii Německa měl znát každý Němec.
Reprezentoval maloněm., prusko -protest. po-
jetí dějin. Vedl korespondenci s čes. histori-
kem → F. Palackým. MM
GRUPA LITERACKA ´63
’63
GRUPA LITERACKA ´63, organizace polsky
píšících autorů.
Byla pojmenována podle r. svého vzniku
(1963) a sdružovala několik desítek polsky
píšících básníků a prozaiků na čes. → Tě-
šínsku, navazujících na tvorbu generace
časopisu Współczesność v Polsku. Jejími
zakládajícími členy byli → J. Gaudyn, →
W. Przeczek, → A. Wawrosz a Alojzy
Mańka, později se k nim připojili → G. Pa-
lowski, → G. Sajdok, B. Bielan, → J. Pyszko,
Józef Krzywoń a postupně i mnozí další, hl.
→ P. Horzyk. Pův. záměr iniciátorů vzniku
skupiny bylo vytvořit tvůrčí prostředí, ne-
závislé na zavedené → SLA. Význ. oporou
jim byl tehdejší Dům kultury → TŽ. První
publikace Profile vyšla v r. 1967, následovaly
další, např. Městu – Miastu (1981), Z tej ziemi.
Debiuty Grupy Literackiej ’63 (1983), Tobie
ziemio (1984–85), → Samosiewy (1988) aj.
IB
GUDRICHOVÁ, Emílie, učitelka, básnířka, * 14. 6.
1888 Raduň (Opava), † 22. 9. 1970 Opava.
Dcera politika a novináře Rudolfa Gudri-
cha. Absolvovala hospodyňskou školu v →
Opavě, r. 1917 vykonala maturitní zkoušku
na Učitelském ústavu ve Slezské → Os-
travě. Vy víjela osvětovou činnost, působila
v ochot nickém div. souboru i v pěveckých
sborech. Publikovala články ve Slezském
věstníku, sestavila příručky pro mateřské
školství a psala verše pro děti. Vydala něko-
lik ne příliš umělecky zdařilých sbírek veršů
v nářečí se snahou uplatnit v lehce humorné
formě také tendenci výchovnou (Dětské
radovánky, 6 dílů, 1931–36; Slezsko mluví,
1946; Po našemu, 1969).
Lit.: Ficek, V.: E. G., SlSb 68, 1970, č. 4; Urbanec, J.:
Předmluva, in: E. G.: Verše z Opavska, Opava 1997. JS
GÜNTHER, Ignác, malíř, * 8. 7. 1727 Opava,
† 6. 7. 1807 Opava.
Vyučil se v dílně svého otce a trvale se usa-
dil v → Opavě. Byl jedním z nejtypičtějších
a (v 70. l. 18. stol.) nejvyhledávanějších do-
mácích malířů čes. Slezska, jenž absorbo-
val řadu cizích vlivů, které přetvořil do vl.,
295
GUTMANNOVÉ
svérázné podoby. Vytvářel zlidštělé, idylické
scény, poutající líbezností projevu i naivitou
podání. Zabýval se převážně sakrální malbou,
maloval však také portréty. Vedle závěsných
obrazů maloval také fresky a zabýval se i re-
staurováním. K nejzajímavějším složkám jeho
tvorby patří četné pašijové cykly (→ Vítkov,
1771; → Odry, 1775; Uhelná, 1783; Opava,
1801). Jeho dílo je roztroušeno v četných kos-
telech čes. i prus. Slezska, na sev. Moravě
a ve sbírkách → SZM.
Lit.: Schenková, M.: Malířství 18. století v západní části
českého Slezska. Katalog autorsky určených děl – I. část,
ČSM-B 43, 1994; Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní
malířství a sochařství v západní části českého Slezska,
Opava 2001.
Obr.: HZ88; V (34, 42). MSch
GUTMANNOVÉ, rodina finančníků, velkoob-
chodníků a velkoprůmyslníků.
Žid. rodina původem z Kolína nad Labem.
Na Moravu přichází ve 2. polovině 18. stol.
Issakem G., který získal familiantské místo
v Lipníku nad Bečvou, kde se zabýval ob-
chodem uh. vlnou a vlněnými tkaninami.
V této činnosti pokračoval i jeho syn Mar-
cus Leopold (kolem r. 1774 Lipník – 1838
Lipník), který se v polovině 30. l. 19. stol.
dostal do fin. nesnází a přišel o většinu ma-
jetku. Další vzestup rodu je spojen s jeho
syny Wilhelmem (1826 Lipník – 1895 Wien,
Rakousko) a Davidem (1834 Lipník – 1912
Baden, Rakousko), kteří se v 50. l. 19. stol.
etablovali jako obchodníci s uhlím. Poté, co
se r. 1856 st. z nich podařilo převzít distri-
buci komerčního uhlí z dolů Společnosti →
Severní dráhy Ferdinandovy na Ostravsku
a získat význ. podíl na řadě dolů v prus.
Slezsku, spojil se s bratrem Davidem a spo-
lečně ve Vídni založili firmu Gebrüder Gut-
mann. Současně ve spolupráci s Ignátem
Vondráčkem získali v l. 1867–72 v → OKR
do nájmu doly olomouckého arcibiskupství
a důlní a hutní závody → Rothschildů a stali
se nejvýznamnějšími montánními podnika-
teli v oblasti. Zároveň investovali do dalších
prům. odvětví a zemědělství, tak že na poč.
90. l. v jejich službách pracovalo 55 tis.
GUZIUROVÁ-WOJTYLOVÁ
GUTMANNOVÉ
zaměstnanců po celém území monarchie
i mimo ni. – Po smrti Wilhelma G. převzal ří-
zení podniků ml. David, který spolupracoval
se svým synovcem Maxem (1857 Wien – 1930
Wien), jenž se jako čelný představitel velko-
buržoazie aktivně angažoval také v diskusi
týkající se soc. poměrů hor nictva (mj. r. 1908
na mez. kongresu o soc. pojištění v Římě
přednesl návrhy na mez. dorozumění v ob-
lasti uzákonění starobního a invalidního děl-
nického důchodu). Po první svět. válce došlo
k postupnému oslabování pozic G. v revíru.
V r. 1930 byly České obchodní společnosti
v Praze prodány Kamenouhelné doly →
Orlová-Lazy a r. 1939 přešlo jako žid. ma-
jetek na Říšské závody Hermanna Göringa
také Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Vět-
šina členů rodiny G. emigrovala před nacisty
do USA, kde také žijí jejich potomci.
Lit.: Myška, M. a kol.: Historická encyklopedie podni-
katelů Čech, Moravy a Slezska do roku 1945, Ostrava
2003; Zářický, A.: Ve stínu těžních věží, Ostrava 2004.
GUZIUROVÁ-WOJTYLOVÁ, Ivana, herečka, umě-
lecká šéfka, * 16. 8. 1962 Třinec (Frýdek-
-Místek).
Absolvovala → Janáčkovu konzervatoř v →
Ostravě (1982), 1982–2002 angažmá v → Tě-
šínském divadle (zde 1997–2000 um. šéfka
čes. scény). Role: Kateřina v Bouři Alexandra
Nikolajeviče Ostrovského (1986), Kateřina
ve Zkrocení zlé ženy Williama Shakespeara
(1989), Líza v Obchodníkovi s deštěm Na-
thaniela Richarda Nashe (1995), Eleonora
v Panu Hamilkarovi Yvese Jamiaque (1997),
Maureen v Krásce z Leenane Martina McDo-
nagha (1999). Také spolupracovala s televizí.
Lit.: Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín
1995.
GWIAZDKA CIESZYŃSKA (Pismo naukowe i za-
bawne), polský časopis prezentující národně
uvědomovací snahy Poláků a propagující
přátelské soužití Poláků a Čechů v těšínském
Slezsku, 1848–1939 (s přestávkami).
Zakladatelem časopisu s pův. názvem Tygod-
nik Cieszyński (Pismo poświęcone dla ludu
wiejskiego) byl r. 1848 Polák → P. Stalmach.
HAAS
Na jeho vydávání se podíleli také Ludwik
Klucki s Andrzejem Cinciałou. Publikovali
v něm i čeští autoři z → Těšínska, např. →
J. Winkler. Bezprostředně po porážce →
revoluce 1848/49 byl zastaven, vydávání
ale obnoveno už 1849. Název Gwiazdka
Cieszyńska (v překladu Těšínská hvězda)
je užíván od r. 1851, kdy byl po opětovném za-
stavení znovu obnoven. Stalmach vedl časopis
do r. 1887. V r. 1888 týdeník převzalo Katolic-
kie Towarzystwo Prasowe a ve 20. stol. patřil
Związku Śląskich Katolików. Časopis vedl
tehdy hl. → J. Londzin (do r. 1929). Od r. 1906
G. C. vycházela dvakrát týdně v nákladu
do 4 600 ks. I když měnila podobu, podržela
si národně uvědomovací tendenci, současně
měla ale širší kult. orientaci. Spolupracoval
s ní velký počet slez. autorů. JS
H
AZ
HAAS, Leo, malíř a grafik, * 15. 4. 1901
Opava, † 13. 8. 1983 Berlin (Německo).
Studoval Badische Landeskunstschule v Karls-
ruhe (1919–21) a akademii v Berlíně (učitelé
Emil Orlik, Willy Jäckel), v l. 1924–26 půso-
bil ve Vídni jako novinový kreslíř a karikatu-
rista – zachycoval takto lidi z nižších vrstev
společnosti. Byl členem spolku → Vereini-
gung bildender Künstler Schlesiens, s nímž
vystavoval, stejně jako s → Kunstringem a →
MSVU. R. 1926 se usadil v → Opavě, kde
pokračoval v samostatné kreslířské činnosti
a pracoval také jako scénograf. Od r. 1938
AJ přesídlil do → Ostravy, odtud byl depor-
tován do prac. tábora do Niska nad Sanem,
později do ghetta v Terezíně. V obou lágrech
zachycoval tamní život zejm. žid. spolu-
vězňů, za což byl s dalšími žid. umělci inter-
nován v terezínské Malé pevnosti. Postupně
byl vězněn v dalších nacist. táborech (Osvě-
tim, Sachsenhausen, Mauthausen, Ebensee) –
tato zkušenost je tématem jeho litografií,
které zpracoval po válce. Od poloviny 50. l.
296
HÁBA
HASS
vyučoval na berlínské akademii a těsně před
smrtí se dožil souborné výstavy v Opavě.
Vynikl v portrétu i polit. karikatuře. Je za-
stoupen ve sbírkách → GVUO či Židovského
muzea v Praze.
Lit.: Haas, L.: Terezín 1, Berlin 1971; Wagner, W. H.:
Der Hölle entronnen. Stationen eines Lebens. Eine Bio-
graphie des Malers und Graphikers L. H., Berlin 1987;
Německá zastavení (katalog GVUO), Ostrava 1996;
Holý, P.: Utváření výtvarného umění regionu severní
Moravy a Slezska od 19. století do druhé světové války,
in: Slezsko a severovýchodní Morava jako specifický
region, Ostrava 1997.
Obr.: V141. PH + MŠť
HÁBA , František, sbormistr, skladatel a kul-
turní pracovník, * 8. 8. 1926 Uherský Brod
(Uherské Hradiště), † 28. 5. 1999 Ostrava.
Narodil se v hudebnické rodině (syn Emila
H., bratranec Aloise a Karla H.), studoval
na pražské konzervatoři hru na varhany, diri-
gování a skladbu u Jana Bedřicha Kraise, Me-
toda Doležila a Zdeňka Hůly. R. 1952 přišel
do → Ostravy, kde působil do konce života
jako um. ved. a sbormistr mnoha amatér-
ských folk. souborů (např. Soubor Ladislava
Ševčíka při Domu kultury NHKG v Ostravě-
-Zábřehu) a sborů působících pod stejným zři-
zovatelem (Sdružení vokální hudby, Komorní
sbor Ostrava, Ženský komorní sbor Františka
Háby. V l. 1968–72 byl zároveň s Ladislavem
Vrtalem sbormistrem Ostravského filharmo-
nického sboru při Státní (dnešní → Janáč-
kově) filharmonii Ostrava a v 80. l. působil
několik sezon v čele → Pěveckého sdružení
slezských učitelek v → Opavě. Se všemi
sbory za 50 l. své sbormistrovské činnosti
nastudoval více než 600 skladeb a sborových
cyklů všech stylových období. Zenitu svého
reprodukčního umění dosáhl se svým Ko-
morním sborem Ostrava v 80. a 90. l. 20. stol.
nejen v celostát. soutěžích (Jihlava, Kladno),
ale též v zahraničí – ve třinácti zemích Ev-
ropy a v Japonsku. Sám byl též kompozičně
a upravovatelsky činný.
Lit.: BSSSM NŘ 2 (14); Hradil; HKO; Kusák, J.: F.
H. a jeho přínos sborovému umění, Malovaný kraj 40,
2004, č. 7; Kusák, J.: Sbormistr F. H. a jeho umělecký
vliv na uherskobrodskou a ostravskou hudební kulturu,
Cantus, 2005, č. 1; Kusák, J.: Emil Hába. Interregionální
297
HABSBURKOVÉ
průsečíky hudební kultury Moravy a Slezska 20. století,
Ostrava 2006. KS
HABSBURKOVÉ, významný panovnický rod
vládnoucí ve střední Evropě, Španělsku, Ni-
zozemí (Belgii), Itálii a Mexiku.
Za praotce rodu je považován Guntram Bo-
hatec, který se připomíná k r. 952. Hrad
Habichtsburg, později zv. Habsburg (dnes
Švýcarsko), dal rodu jméno; po r. 1740 se ho-
voří o rodě habsbursko-lotrinském. Do centra
evr. politiky přesunul rod Rudolf I. Habs-
burský, zvolený r. 1273 králem římským.
V r. 1282 udělil Rakousy a Štýrsko jako říš-
ské léno svým synům, čímž začal mocenský
nástup ve stř. Evropě, který jistého vrcholu
dosáhl za vlády Karla V. a Ferdinanda I. Ten
spojil trvale pod svou mocí rak. země, Uhry
a čes. země. V l. 1516–1700 vládli H. také
ve Španělsku (špan. větev). Rak. větev pa-
novala v říši do r. 1806, jako císařové rak.
do r. 1918. – Prvním H. na čes. trůně byl Ru-
dolf III. (asi 1281–1307, vládl v l. 1306–07),
který se oženil s vdovou po Václavu II. Eliš-
kou Rejčkou, trvale však dosedli H. na čes.
trůn až r. 1526. – Již ve 14. a 15. stol. do-
cházelo k sňatkům H. se slez. → Piastovci.
Do slez. dějin se H. zapsali ovšem až jako
čeští králové. Jejich snahou bylo potlačit vliv
jednotlivých slez. kn., čemuž napomáhalo
vymírání slez. Piastovců. Nová kn. ve Slez-
sku, např. → Liechtensteinové, Lobkovicové,
Virtemberkové, Auerspergové, měla již práva
různě okleštěna a byla na H. více závislá.
Ve Slezsku H. podporovali katolíky, dostá-
vali se do konfliktů se slez. šlechtou a městy,
proto se i slez. stavové přidali k čes. povstání.
Také po → třicetileté válce museli H. s ohle-
dem na protest. sousedy Slezska (Sasko, Bra-
nibory) postupovat v rekatolizaci opatrněji
(→ reformace). Později Karel VI. svými
reformami zasahoval do slez. dějin a dokon-
čil rekatolizaci země. – Kromě H. na čes.
trůně můžeme připomenout další H., kteří
zasáhli do slez. dějin. Byli to např. velmis-
tři → řádu něm. rytířů (z habsburského rodu
jich bylo celkem 10). Na biskupském stolci
ve Vratislavi se v l. 1608–24 připomíná Karel
HÁDANKA
HABSBURKOVÉ
(1590–1624), horlivý stoupenec → protire-
formace. Leopold Vilém (1614–62) a Karel
Josef (1649–64) byli biskupy jak ve Vrati-
slavi, tak v Olomouci, i velmistry řádu něm.
rytířů, ale zdržovali se obvykle mimo své
diecéze. Leopold Vilém nechal přestavět
hrad → Hukvaldy na moderní barok. pev-
nost. Pozdější kardinál a olomoucký arcibis-
kup Rudolf Jan (1788–1831) byl znám jako
podporovatel průmyslu (založení → VŽ).
Jeho zájem o hudbu ho přivedl k Ludwigu
van Beethovenovi, který mu připsal několik
skladeb. – Zvl. místo v dějinách rodu mělo
→ Těšínsko. Jedna z dcer Marie Terezie, Ma-
rie Kristina (1742–98), byla provdána za Al-
berta Kazimíra (1738–1822), saského prince,
který získal → Těšínské knížectví jako čes.
léno a psal se pak kn. sasko-těšínský. Man-
želé se stali místodržícími v Uhrách a síd-
lili na bratislavském hradě. Po smrti Marie
Terezie vládli jako regenti v habsburském
Nizozemí se sídlem v Bruselu. Museli prch-
nout před vzpourou do Bonnu (1789), vrátili
se a znovu uprchli r. 1791. Albert Kazimír
byl velkým sběratelem grafiky, jeho sbírky
daly základ tzv. Albertině ve Vídni, dnes
světoznámé grafické sbírce. I po jeho smrti
bylo těšínské panství propůjčováno různým
členům rodu, takže se v jeho držbě vystří-
dali arcivévodové Karel (1771–1847), který
se proslavil v → napoleonských válkách,
jeho syn Albrecht (1817–95), vítěz u Cus-
tozzy r. 1866 a od r. 1869 gen. inspektor
rakousko-uh. armády, který měl velký vliv
na Františka Josefa I. ve voj. a částečně i po-
lit. záležitostech. Albrecht odkázal svůj ma-
jetek arcivévodovi Fridrichovi (1856–1936),
jenž je znám jako markýz Gero ze Slezských
písní → P. Bezruče. Fridrich byl čestným
dr. univerzit v Praze, Vídni a Lvově a zají-
mal se o hutnictví, hornictví, zlepšil správu
svých statků, zabýval se numismatikou. Vě-
noval se též voj. kariéře a za první svět. války
se stal vrchním velitelem rakousko-uh. oz-
brojených sil. Proto bylo tehdy v → Těšíně
sídlo rakousko-uh. gen. štábu (do r. 1917).
298
HÁDANKA
Lit.: Hamannová, B.: H., životopisná encyklopedie,
Praha 1996. TK
HÁDANKA, krátký slovesný útvar, jehož pod-
statou je hříčka, která předmět naznačuje tak,
aby si jej posluchač svým důvtipem dovedl
domyslet.
H. poukazuje na podstatné znaky předmětu,
přičemž naznačení jevu se děje obvykle
pomocí slov, někdy také kreseb. Předmět
je vyjádřen buď metaforicky (Sedi chlopek
na dachu, kuři fajfku tabaku = komín), nebo
vtipnou slovní hříčkou (Kery rak přebiha
po obloze? = mrak). Někdy je h. složena
ze zvl. slov, která se dají obtížně uhodnout
(Kdo se ptal „Jak to iděš, šivaliva?“, a kdo
odpověděl „Co se ptaš, často holena?“ =
louka řeky). H. bývají obvykle stručné, vtěs-
nají se do jedné nebo dvou vět, vesměs svá-
zaných rýmem. Předmětem h. jsou všechny
stránky a jevy života lidí a přírody. Řešení
může být vážné i žertovné (už u → K. B.
Hiršmencla je např. doloženo: Kdyby někdo
měl pět oslův a šest chlévův, kterak to uči-
niti, aby v každém chlévě bylo po jednom
oslu? = Sama sebe postaviti do jednoho). –
H. byly určeny k bystření myšlení. Jejich
kolébka je na Východě (součást kultury in-
dické, syrské, arabské), hebrejské h. jsou
známy z Písma. Libuje si v nich zvl. středo-
věká literatura. H. byly a dosud jsou součástí
různých druhů vyprávění, zvl. → pohádek.
Jejich hrdinové dosáhnou svého cíle jedině
tehdy, vyřeší-li zadanou h. (ve slez. pohádce
Butky ze všanej skury musí hrdina uhádnout,
z čeho jsou boty vyrobeny). H. bývaly v lid.
kultuře oblíbeným doplňkem zábavy dospě-
lých na besedách i svatbách. Účastníci jimi
veřejně prokazovali svou bystrost a důvtip.
Podobně jako → přísloví a pořekadla také
h. oživují komunikaci. Lehčími h. se rády
bavívají i děti při svých hrách (Maly dome-
ček plny krupeček = makovice). – Nejvýzn.
staročes. soubor h. – sbírka Klaretova asi
z r. 1360 – je součástí jeho básně Enigmati-
cus. Obsahuje přes 150 h. s rozluštěními. Pře-
vážná část (136) představuje skutečné lid. h.
Klaretova práce je první, nejlepší a největší
HADINA
HÁDANKA
sbírka h. nejen u nás, ale i v tehdejší Evropě.
Velké množství slez. h., včetně osmi h. zazna-
menaných Hiršmenclem, otiskl → V. Prasek
ve Vlastivědě Slezské (1888). Mnohé z nich
jsou díky změněnému způsobu života dnes
jen obtížně srozumitelné (Štyřy jedle stoji
vedle sebe, a něch prši, něsu mokre = mléčný
struk na kravském vemeni), nebo jsou
už zcela neznámé. H. byly často publikovány
v různých kalendářích a zvl. v časopisech pro
děti. V současné době se převážně v dětském
prostředí vytvářejí h. zcela nové, tzv. ne-
pravé, žertovné (např. z Ostravska: Je to bílé
a leží to na louce. Co je to? = bílá nit; Je to
černé a leží to na louce. Co je to? = černá nit?
ne, stín bílé niti). Tematika slez. h. se i přes
některá reg. specifika v zásadě neliší od ná-
mětů vyskytujících se v h. z jiných oblastí
čes. lid. kultury.
Lit.: LK NEČMS 2; Prasek, V.: Vlastivěda Slezská I., Po-
dání lidu, Opava 1888; Flajšhans, V.: Naše hádanky, Ná-
rodopisný věstník českoslovanský 18, 1925; Šrámková,
M.: Česká prozaická folkloristika v letech 1945–2000,
Praha 2008. MŠ
HADINA , Emil, básník a romanopisec, * 16. 11.
1885 Wien (Rakousko), † 7. 8. 1957 Ingolstadt
(Německo).
Narodil se v Rakousku, ale jeho rodiče po-
cházeli ze Slezska a r. 1897 se přestěhovali
do → Opavy. H. po univ. studiích ve Štýr-
ském Hradci a Berlíně působil jako gymn.
prof. v Bílsku, Jihlavě a nakonec v Opavě,
kde se stal ředitelem rodinné školy a red.
Deutsche Post (→ noviny a časopisy). Po vy-
sídlení v r. 1946 působil ve Vídni jako
novinář. – Psal v duchu impresionismu
a novoromantismu. Jeho náladová, hudebně
motivovaná lyrika i jemně procítěná próza
mají své vzory ve Franzi Karlovi Ginzkeym
a Hugo Salusovi. H. ranná díla jsou v básnic-
kých sbírkách Alltag und Weihe (1914), Sturm
und Stille (1916; oslava první svět. války a cí-
saře), Nächte und Sterne (1917), Heimat und
Seele (1918), Lebensfeier (1921) nebo Him-
mel, Erde und Frauen (1926) prosycena emo-
cionalitou. Zasněné a zádumčivé jsou i jeho
ranné povídky Kinder der Sehnsucht (1914).
299
HADYNA
Román o ženách a touze po domově se na-
zývá Suchende Liebe (1919), další román Ma-
ria und Myrrha (1924) pojednává o citových
vztazích dvou žen. H. romány inklinují k bi-
ografiím, v nichž hraje hl. roli vždy ženská
postava. Tak je tomu i v románech Die graue
Stadt – die lichten Frauen (1922) a Kampf
mit dem Schatten (1925). O něm. spisovateli
Gottfriedu Bürgerovi pojednává H. kniha
Dämonen der Tiefe (1925).
Lit.: Stupek, I.: Deutsche Literatur der Zwischen-
kriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–1938,
Ostrava – Šenov u Ostravy 2002. IS
HADR (HAvířovský DRbník), „Nezávislý
časopis z ocelového srdce republiky před in-
farktem“, 1988–89.
Experimentální samizdatový občasník,
který si kladl za úkol narušovat informační
blokádu a zabývat se nonkonformními um.
směry. V l. 1988 a 1989 vyšla 3 č. (0, 1, 2),
nejst. pův. materiály jsou datovány r. 1987.
Podobně jako samizdatový časopis → Seve-
romoravská pasivita se H. věnoval aktuální
publicistice a podobně jako → Protější chod-
ník přebíral články a dokumenty z jiných
nezávislých tiskovin. Nepřejaté texty byly
podepisovány šiframi a pseud. (např. Chiloš),
své jméno uváděl pouze → K. Biňovec. Spe-
cifikum H. bylo mapování havířovských ak-
tivit v oblasti alternativní hudby (Rytmická
mládež, Masomlejn, Radegast, PbK blues)
a uvádění poezie začínajících autorů (např.
A. Nik, Š. Š. Š.). Otištěny byly mj. ukázky
z děl Ladislava Klímy, Ivana Blatného, Ivana
Wernische, na pokračování vycházel román
Malá apokalypsa Tadeusze Konwického.
Lit.: Posset, J.: Česká samizdatová periodika 1968–1989,
Brno 1991; Fiedor, J.: Bílé vrány v černém kraji, Dějiny
a současnost, 2007, č. 2 . MP
HADYNA, Jerzy, učitel, sběratel lidových písní,
skladatel, * 1. 1. 1888 Zamarski (Polsko),
† 7. 8. 1968 Wisła (Polsko).
Studoval na pol. uč. ústavu v → Těšíně, pak
na konzervatoři ve Lvově. Uč. práci začal
v Oldřichovicích u → Třince, pak v ní po-
kračoval v Bystřici nad Olzou, kde zorganizo-
val orchestr a mužský pěvecký sbor. Napsal
HADYNA HÁLA

lid. operu Śpiący rycerze (1919, libreto → (1976), Gdzie niebo z ziemią graniczy (1981),
J. Łyska), která byla několikrát hrána na růz- Dwa ognie (1988), Przez okna czasu (1993).
ných místech → Těšínska. Od r. 1919 působil Byl autorem dvou klavírních koncertů, kan-
na těšínských gymnáziích a uč. ústavu jako tát i film. hudby. Známá je především jeho
učitel hudby, pak jako dirigent pěveckých písňová tvorba, včetně úprav → lid. písní pro
sdružení a div. orchestru. Byl nejvýznam- soubor Śląsk, které se v tomto žánru staly již
nější postavou meziválečného hud. života klasické. Jeho originální způsob stylizace
na → Těšínsku (→ hudba na Těšínsku), lid. písní napomohl mez. proslulosti tohoto
skoro 20 l. zde stál v čele pol. amatérských souboru.
pěveckých sborů. Po r. 1945 působil jako Lit.: Kadłubiec, D. K.: S. H. – twórca niezwykły, Cho-
lyceální pedagog ve Wisłe, znovu zakládal rzów 2000. KK
pěvecké sbory, orchestr, spolupracoval s pol.
rozhlasem v Katovicích. Proslul jako sklada- HÁJKOVÁ, Jarmila, divadelní ředitelka, * 7. 8.
tel a upravovatel → lid. písní a tanců, které 1955 Bohumín (Karviná).
publikoval hl. v → ZarŚ. Napsal kantátu Absolvovala práva na UK (1978). Působila
Cieszymir na slova → P. Stalmacha, Balladu jako právnička ve Státním divadle Ostrava (→
o powsinodze druciarzu beskidzkim na slova NDM, 1986–91), poté krátce jako provozně-
→ E. Zegadłowicze, dětskou operetku Świat -ekon. náměstkyně (1991) a jako ředitelka
paproci, lid. operetu Wiosna Ludów (libreto (1991–2002, znovu od r. 2004) → Divadla
→ K. Bergera) aj. loutek Ostrava. Za jejího vedení zde vznikl
Lit.: BSSSM 10; Hadyna, S.: J. H. a kultura muzyczna mez. loutkářský festival → Spectaculo In-
Ziemi Cieszyńskiej, in: KalŚ 1978, Ostrava 1977; Ef.: teresse v → Ostravě (1995) a přehlídka pro
Żył z pieśnią, Zw 9, 1968; Oszelda, J.: Hadyna ojciec,
Zw 5, 1974. KK handicapované děti Divadelní pouť bez ba-
riér (2000) a divadlo se přestěhovalo do nové
HADYNA , Stanisław, pedagog, spisovatel, dra- budovy na Černé louce (1999). Od r. 2002
matik, skladatel, * 25. 9. 1919 Karpentná působí H. také v → ČTO.
(Třinec, Frýdek-Místek), † 1. 1. 1999 Kraków Lit.: Divadlo loutek Černá louka 26. září 1999, Ostrava
(Polsko). 1999. JŠt
Po absolvování pol. gymnázia v Cieszyně
HÁLA, Antonín, grafik, ilustrátor, malíř, * 21. 3.
(→ Těšín) studoval sociologii a psychologii
na Varšavské univerzitě (dokončení studií 1895 Karlov (Kutná Hora), † 12. 10. 1952
zmařila druhá svět. válka); po válce studoval Brno -Černovice.
hudbu v Katovicích. Jako skladatel byl ovliv- V l. 1920–26 studoval na AVU (od r. 1922
něn Karolem Szymanowským, Ludomirem v grafické třídě Maxe Švabinského). Tam
Różyckým, Bolesławem Szabelským a Ar- se seznámil s → H. Salichovou, kterou
turem Malawským. Proslul především jako si r. 1923 vzal za manželku. Po studiích s ní
tvůrce, um. ved. a dirigent známého souboru žil v Polance nad Odrou (1927 syn Milan;
písní a tanců Śląsk, který založil r. 1953 a vedl 1931 rozvedeni). V r. 1941 odešel natrvalo
(kromě l. 1968–90, kdy byl této funkce zba- do Brna. Potíže s alkoholem vedly k du-
ven) až do konce svého života. Jako dramatik ševní poruše a předčasnému ukončení výtv.
proslul hrami Błogosławieni pokój czyniący kariéry. Závěr života strávil v psychiatrické
(1969), Zdruzgotane sny (1972), Deklaracja léčebně. – H. se projevoval zejm. jako zdatný
76 (1976), které získaly prestižní ceny v USA grafik. Již v r. 1921 ilustroval knihu pohádek
a také UNESCO. Spisovatelská tvorba H. H. Salichové O hodném děvčátku, kravičce
přinesla taková díla jako Na podbój konty- Babulce a jiné slezské pohádky, v r. 1929 vy-
nentu (1964), W słońcu Hellady (1968), Pod tvořil cyklus ilustrací k Písni písní a t. r. vy-
niebem Allacha (1969), Droga do hymnu dal album Dřevoryty. Jeho dílo je zastoupeno

300
HALAMA
HÁLA
např. ve sbírkách → GVUO či Výtvarného
centra Chagall.
Lit.: Pavliňák, P.: A. H., Ostrava 2009.
Obr.: V90. PPa
HALAMA , Theofil, básník, cestovatel, vyso-
koškolský pedagog, * 8. 8. 1932 Mistřovice
(Český Těšín, Karviná).
Absolvoval ostr. Matiční gymnázium a obory
germanistika a bohemistika na FF MU.
Po r. 1958 vyučoval na SŠ na Ostravsku a upo-
zornil na sebe publikováním veršů v HD a →
ČeKv. V r. 1970 emigroval do Itálie a poté
do USA. V Římě začal studovat teologii,
v texaském Houstonu univ. studia dokončil
a v r. 1974 dosáhl titulu Mgr. v oboru etiky.
Tamtéž si vydal básnický debut Vánek, nej-
mladší bratr moře (1972). Na texaských uni-
verzitách dlouho vedl večerní kursy němčiny,
polštiny a španělštiny, později se stal univ.
lektorem češtiny a přestěhoval se do kali-
fornského Monterey. V H. zralé poezii pře-
važuje kultivovaná i hravá duchovní lyrika,
avšak jeho význ. tématy jsou rovněž roční
cykly, přírodní živly, moře, → jazz a láska
k ženě. Inspiruje se nejen tradicemi čes.
poezie, ale také tvorbou Robinsona Jefferse.
V USA začal psát rovněž anglicky a kromě
čes. a pol. krajanských tiskovin publikoval
v reg. tisku států Kalifornie, Michigan a Te-
xas. V 90. l. začal své verše otiskovat v čes.
časopisech (Proglas, → Alternativa Nova
aj.). R. 1998 dvoujazyčně vydal trojici sbírek
Země v úplňku, Znamení na slunci a Kvan-
tové proudy. I v důchodu pokračuje v inten-
zivní tvorbě a publikování: sbírky Neúprosný
rok a Poslední slova želvy (obě 2000), Když
Buddha spí (2006), Kosmické bubny dervišů,
Nápisy na zvonech (obě 2008). Ve své pozdní
poezii obohacuje kř. tematiku o přesahy
k mýtům Tichomoří, buddhismu a k dalším
duchovním směrům, s nimiž se blíže sezná-
mil jakožto výjimečně scestovalý tvůrce.
V newyorském nakl. Cross-Cultural Com-
munications mu v r. 2006 vyšly 3 básnické
sbírky: Madonna and the Angel Baroque:
Theatre of the Absurd with Other Such Poems,
301
HALEŠ
Bodies of Water: Bathing with Moonjellies
a Starmaps of Love: Voyages with Brother X:
Selected and New Work.
Lit.: Veselský, J.: doslov, in: T. H.: Země v úplňku, Praha
1998; Pospíšil, I.: Americká poezie T. H., Alternativa
plus, 1999, č. 1–2; Zogata, J.: Slunce – zlatou trubku,
in: T. H.: Neúprosný rok, 2000; Urbanec, J.: Doslov, in:
T. H.: Když Buddha spí, 2006. MP
HALBERŠTÁT, Eduard, malíř a pedagog, * 26. 1.
1937 Ústí nad Orlicí.
Studoval AVU Praha (učitelé Jan Smetana,
Jiří John), v r. 1984 obdržel stipendium
franc. vlády na École des Beaux Arts v Pa-
říži. Po založení katedry výtv. tvorby na PF
v Ostravě (dnes → OU) zde učil malbu,
později působil jako doc. na katedře gra-
fiky a kresby FU OU (dříve Institutu pro
umělecká studia v sekci výtv. umění). Jeho
tvorba se proměňovala od stylu tzv. nové
figurace v 60. l. až k minimal artu (série
Hasičských družstev). Díla jsou v majetku
→ GVUO. Samostatně vystavoval ve Stu-
dentenheim, West Berlin (1969), v Domě
kultury v → Orlové (1976), v CAEPO 28
na Rue de Bourgogne, Paris (1984), ve ostr.
Výstavní síni Sokolská (1995, 2007), v tři-
necké galerii TRISIA (Dlouhé vedení, 2010);
společně se SČVU, Unií výtvarných umělců
a s učiteli na výtv. katedrách OU.
Lit.: Janoušek, I.: E. H. Obrazy a grafika (katalog vý-
stavy Domu kultury Orlová), 1976; Krajská organizace
SČVU v Ostravě 1985 (členský katalog).
Obr.: V (200, 213). PH
HALEŠ, Tomáš, malíř, * 15. 6. 1955 Ostrava.
Studoval na AVU v Praze (1974–80, uči-
tel Jan Smetana). Jako signatář Charty 77
emigroval do Rakouska. Po listopadu 1989
se stal členem um. spolku → Kontrast 90,
s nímž vystavoval v → Ostravském muzeu
(1991). Samostatně vystavoval např. v Domě
kultury v → Ostravě (1984), Klubu Nacht-
asyl ve Vídni (1990); kolektivně na Art Pra-
gue, 6. veletrhu současného umění, Výstavní
síň Mánes (2007).
Lit.: Šedá cihla 66, 94 – exil (katalog kolektivní výstavy
Galerie Klenová), Praha 1994. PH
HALIČANÉ HAMŠÍK

HALIČANÉ, obyvatelé historického Malopol- několik desítek přímých potomků haličských

ska (jež se pod názvem Halič stalo v roce imigrantů. Většina ostatních jsou buď Poláci
1772 součástí habsburské monarchie), kteří z Těšínska bydlící nyní v Ostravě, anebo
patřili na konci 19. a začátkem 20. století noví přistěhovalci z Polska (zvl. hor níci, ale
k nezanedbatelným regionálním skupinám i pol. podnikatelé a kněží). Zhruba 8 % obyv.
obyvatelstva českého Slezska a přilehlého Ostravy hlásících se k čes. národnosti má
území Moravy. však dodnes pol. příjmení, většinou zděděná
Přicházeli ve větším počtu do čes. Slezska po svých předcích z Haliče.
a na přilehlé území Moravy od poloviny Lit.: Myška, M.: Migranti z Haliče a jejich podíl na vy-
19. stol. hledat práci v ostr. prům. závodech, tváření dělnické třídy v uhelném průmyslu Moravské Os-
travy v druhé polovině 19. století, in: Ostrava 4, 1967; Pi-
v menší míře jako živnostníci (např. hostin- tronová, B.: Haličské migrace na Ostravsko, Opava 1979;
ští) nebo příslušníci inteligence. Jejich mig- Pitronová, B.: Haličané na Ostravsku v druhé polovině
rační proud byl po několik desetiletí početně 19. století, in: Ostrava 14, 1987. TS
proměnlivý, ale stálý. Pro velkou fluktuaci
HALIŠKA , Jan, violoncellista a hudební pe-
nelze jejich celkový počet přesně vyčíslit, dagog, * 14. 2. 1942 Slezská Ostrava (Os-
protože mnozí z nich žili na Ostravsku jen trava-město).
přechodně. Řádově šlo o desetitisíce lidí. → Od útlého věku hrál na klavír, od 13 l. i na vio-
Sčítání lidu v době vyvrcholení haličské mi- loncello. Po gymn. studiích a dvouletém
grace (1900) prokázalo v → Ostravě a okolí pobytu na ostr. → VŠB studoval (1962–67)
přes 50 tis. osob s domovskou příslušností u Bohuše Herana na JAMU. Už za studií hrál
v Haliči, což bylo asi 20 % tehdejšího obyv. v komorních souborech i jako sólový violon-
Ostravska. V celém regionu čes. Slezska cellista (sólistické činnosti se výrazně věno-
a na přilehlém území Moravy to však bylo val zvl. po r. 1968 jako koncertní mistr →
jen asi 7 %. H. tvořili na Ostravsku podstat- Janáčkovy filharmonie Ostrava). Vystoupil
nou část námezdních prac. sil a ve spol. žeb- jako sólista na cca 600 domácích a zahr. kon-
říčku zaujímali obvykle nižší příčky. Etnicky certech (ve většině států Evropy, v Kanadě,
to byli většinou → Poláci, malá část patřila Argentině, Japonsku aj.). 1969 se stal hráčem
k → Židům. H. v novém prostředí projevo- souboru → Musici Moravienses, t. r. i → Ko-
vali snahu po spol. vzestupu, často spojenou morního orchestru Leoše Janáčka. Vyučoval
s úsilím o urychlení vl. asimilace k většino- violoncellové hře na Státní (dnes → Janáč-
vému, tzn. čes. nebo do r. 1918 dominantnímu kově) konzervatoři v → Ostravě, byl odb. asi-
něm. etniku. Proto se většina z nich poměrně stentem a doc. violoncellové hry na JAMU.
rychle počeštila, někteří se poněmčili a jen Od r. 1991 působí na → OU (pův. umělecko-
národnostně nejuvědomělejší se hlásili k pol. -pedagogická katedra PF, dnes FU; doc. 1991,
národnosti i po rozpadu Rakousko-Uherska prof. 2007). V l. 1995–2004 byl ředitelem
v r. 1918, kdy bylo Ostravsko odděleno Janáčkovy filharmonie Ostrava a tuto funkci
od Haliče novou čs.-pol. stát. hranicí a pří- vykonává i v současnosti (2012).
liv dalších přistěhovalců odtamtud ustal. Lit.: HKO; OHK. JM
V období první republiky žilo v Ostravě
a okolí stále několik tis. H. zachovávajících HAMŠÍK, Vladislav, divadelní režisér, ředitel
pol. národnost, většinou to byla inteligence. a dramaturg, překladatel, * 27. 7. 1914 Luha-
Část z nich se asimilovala v další generaci, čovice (Zlín), † 16. 5. 2000 Ostrava.
někteří se vrátili do Polska a další časem Absolvent FF MU (němčina a francouzština),
sply nuli s pův. pol. obyv. → Těšínska. Dnes středošk. prof. S divadlem začal v dětském
se v Ostravě s pol. H. prakticky již nelze se- věku. Během studií se poznal s režisérem
tkat. K pol. národnosti se v r. 2001 přihlásilo Alešem Podhorským. Ředitel → Beskyd-
950 obyv. města (0,3 %) a z nich je již jen ského divadla (1944–49), Slezského divadla

302
HANÁK
HAMŠÍK
Zdeňka Nejedlého (→ Slezské divadlo) v →
Opavě (1949–56) a Státního divadla Os-
trava (→ NDM, 1956–71). Po stranických
prověrkách byl odvolán. Operní a operetní
režisér (Carl Maria von Weber: Čarostře-
lec, 1958; Gioacchino Rossini: Vilém Tell,
1963; Giuseppe Verdi: Otello, 1967; Stanislav
Moniuszko: Strašidelný dvůr, 1970, aj.). Pře-
kládal zejm. operní a operetní libreta.
Lit.: J. M.: Bacil divadla zůstal napořád, Svoboda, 27. 7.
1994; 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979.
HANÁK, Mirko, dirigent, hudební skladatel,
* 4. 9. 1891 Slavkov u Brna (Vyškov), † 22. 3.
1972 Ostrava.
Absolvoval Janáčkovu varhanickou školu
v Brně (1908–11) a pokračoval studiem
houslové hry na krakovské konzervatoři
(1911–14). Po několikaletém um. působení
v pol. a ukraj. městech se r. 1919 stal koncert-
ním mistrem operního souboru v → Ostravě
(→ NDM), r. 1922 byl angažován jako diri-
gent ostr. opery, v níž působil až do svého
odchodu do důchodu v r. 1958. Během ostr.
působení připravil 182 operních, operetních
a baletních prem. Uváděl díla čes. kmeno-
vého repertoáru (opery Bedřicha Smetany,
Antonína Dvořáka, záslužně i opery méně
známých skladatelů, např. Vojtěcha Hříma-
lého, Gustava Rooba, Rudolfa Karla). Z evr.
reper toáru se věnoval především kompozicím
ital. a franc. skladatelů. Uváděl čes. i zahr.
operetu, pozornost vyvolávaly i ostr. prem.
jeho vl. skladeb (celkem 9 v období 1927–43,
např. Frajerečka, Námluvy na horách). H.
komponoval i skladby komorní a symf., pro
ostr. divadlo psal scén. hudbu např. k Shake-
spearovým, Mussetovým, Tylovým a Vrch-
lického hrám. Patřil ke spolehlivým, tradiční
hodnoty udržujícím umělcům.
Lit.: BSSSM 4.
HANÁK, Vladislav, prozaik, * 3. 8. 1912 Mouch-
nice (Vyškov), † 7. 4. 1986 Žáry (Město Al-
brechtice, Bruntál).
Uč. povolání, vztah k historii Bruntálska
a přírodě jej přivedl k převyprávění míst ních
HANDZEL
pověstí v knize Zpívající vody (1962) a k zá-
jmu o přírodní prózu (V zelených horách,
1961). Podílel se na profilaci knižní publi-
kace Lovy beze zbraní (1967), jejímž ed. byl
→ J. Müller.
Lit.: Urbanec, J.: Objevitel Jesenicka, LPPB, 1963,
č. 12; Rafaj, O.: Literatura a současnost. Literatura
na Ostravsku 1945–1961, Ostrava 1963. SU
HANDKE, Jan Kryštof, malíř, * 18. 1. 1694
Janušov (Rýmařov, Bruntál), † 31. 12. 1774
Olomouc.
JŠt
Vyučil se u bruntálského malíře J. D. Langra
a u Christiana Davida v Moravské Třebové.
Od r. 1714 působil v Olomouci v dílně Fer-
dinanda Nabotha, po jehož smrti dokončil
freskovou výzdobu kostela V Lipkách u →
Rýmařova. Jeho tvorba byla orientována
především na římský barok klasicizujícího
směru. Bez odezvy nezůstal ani čes. barok,
zejm. dílo Petra Brandla, Michaela Will-
manna a Jana Kryštofa Lišky, jež poznal
za svého pobytu v Čechách a ve Vratislavi.
Monumentální, dramaticky pojednané figury
30. l. postupně nahradil oblými, plasticky
cítěnými figurami ustálených fyziognomií,
kostýmního vybavení i osobitě utvářených
anatomických detailů. Vliv rokokového
umění se projevil zjemněním a zdrobněním
postav, světlejší barevnou škálou a zájmem
o krajinářské motivy, jež včleňoval do sa-
králních maleb. H. patří k nejkvalitnějším
malířům působícím v 18. stol. na území sev.
Moravy a Slezska a svou tvorbou ovlivnil
řadu současníků. Jeho dílo se nachází ve sbír-
kách → Muzea v Bruntále, → SZM a v čet-
ných kostelech čes. Slezska (→ Bruntál, Malá
Morávka, → Karlova Studán ka, minoritský
kostel v → Opavě, Oborná, Rýmařov ad.).
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
JM Obr.: V20–21. MSch
HANDZEL , Augustin, sochař, štukatér, * 7. 6.
1886 Moravská Ostrava (Ostrava-město),
† 26. 10. 1952 Jablunkov (Frýdek-Místek).
V l. 1910–11 studoval na Uměleckoprůmys-
lové škole u prof. Josefa Drahoňovského,
303
HANDZEL HANOUSEK

poté pracoval ve Vídni u fy Goldscheider → Ostravě. Již během nedokončených praž-

jako modelér pro výrobu majolikové plastiky. ských studií čes. a něm. jazyka upíral svůj
V r. 1913 se vrátil do Moravské → Ostravy, zájem k pův. i překladové lit. tvorbě a k no-
za první svět. války byl přidělen k tzv. Kunst- vinářské práci. Za první svět. války sloužil
gräberabteilungu (kamenosochařský oddíl, nejprve v → Těšíně a Zábřehu, načež byl
který se zabýval zvl. tvorbou voj. pomníků). poslán na haličskou a později ital. frontu.
Po válce si otevřel štukatérskou firmu, která Po válce pracoval v Ostravě jako tajemník
ztroskotala, pak byl umělcem na volné noze. nár. výboru a red. (týdeník Velká Ostrava,
Zakládající člen → MSVU, člen SVU v Brně, → DČ). Poté co se přestěhoval do Prahy, pů-
SVU Mánes, od r. 1935 zakládající člen sobil v l. 1919–23 jako tajemník spolku →
→ VUMO. Jako rodák z dělnické kolonie NDM. Stal se členem um. sdružení → Ko-
Na Centrálce znal dobře prostředí života hor- liba; r. 1921 byl red. um. revue → Kněhyně,
nické Ostravy a věnoval mu význ. část díla. 1923–26 jednatelem Koliby. Jako novinář
Vedle toho se vracel k námětu ženského aktu pracoval ve vládním listu Československá
(např. Žena s cigaretou ad.). Ve 20. l. rozvíjí republika, od r. 1938 v ČTK a od r. 1947
sumární soc. plastiku blízkou Ottu Gut- na ministerstvu informací. V průběhu 20. l.
freundovi, Karlu Dvořákovi, Karlu Kotrbovi se jeho um. dráha postupně uzavírá. H. hl.
(Horník s mandolinou, Pod Laubama ap.), přínos je v oblasti povídky. Prvotina Světélka
poč. 30. l. dospěl ke konstruktivnější formě v přítmí (1913) obsahuje prózy s hornickou te-
(Havíř s harmonikou) a odtud k expresivněj- matikou, od anekdot po soc. kritické povídky.
šímu pojetí (Léto, účast na Bienále v Benát- Tam, kde ustupuje naturalistický výjev um.
kách 1936). Po válce se obrátil k sumárním fascinaci, vzniká H. obraz krásné země, jenž
tvarům (Děvče se srpem). Pracoval i pro se vymyká dosavadnímu vnímání prům.
architekturu: alegorické plastiky na portiku města. V další povídkové sbírce Chachaři
Union banky (1921, Nádražní ul. 10), sochy (1922, dokončeno již před válkou) mají jeho
Víra a Osud pro bránu hřbitova v Moravské postavy blízko k bosákům Maxima Gorkého
Ostravě (1924–25, 1966 transfer na vedlejší či tulákům Josefa Uhra. H. zájem folkloris-
bránu hřbitova ve Slezské Ostravě), 4 plas- tický dal vzniknout dvěma prozaickým sbír-
tiky na paláci Elektra tamtéž (1926), Pomník kám Havirske bojky a Halabačky pro smišky
Maryčky Magdonové na Starých Hamrech (obě 1919), jakož i moderní pohádce, nazvané
(1933), reliéfy na pomníku vítězného tanku podle dobrého důlního skřítka pomáhajícího
u Nové radnice (1948, 1980 transfer na Slez- havířům Klimek (1920).
skou Ostravu naproti mostu Miloše Sýkory), Lit.: Závodský, A.: K. H., spisovatel Ostravska, Praha
Důvěra v mír u Mostu mládeže v Ostravě (asi 1954; Martínek, V.: Živné zdroje, Ostrava 1972; Tomá-
šek, M.: Česká próza na Ostravsku – první a druhé kroky,
1961, zničeno) ad. Díla jsou ve sbírkách → in: Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy,
GVUO, NG, MG a → SZM. Ostrava 2000; Šuleř, O.: Laskavé podobizny, Ostrava
Lit.: Svrček, J. B.: Moderní umění na Moravě, Brno 2005. MT
1933; Holý, P.: A. H., Ostrava 1960; Šťastná, M.: Socha
ve městě, Ostrava 2008. HANGENSTEIN → Horní Město
Obr.: S (66, 71, 79). PH
Jiří, violoncellista a hudební
HANOUSEK,
HANDZEL , Karel, prozaik, sběratel slezské pedagog, * 2. 4. 1961 Vítkovice (Ostrava-
a hornické lidové slovesnosti, překladatel -město).
ze slovanských jazyků, publicista, * 24. 10. Narodil se v hudebně exponované uč. rodině.
1885 Moravská Ostrava (Ostrava-město), Absolvoval (1982) ostr. (dnes → Janáčkovu)
† 11. 4. 1948 Praha. konzervatoř v → Ostravě a následně (1986)
Vyrůstal v prostředí havířské kolonie, ab- Hudební fakultu Akademie múzických
solvoval → Matiční gymnázium v Moravské umění v Praze (ve violoncellové třídě prof.

304
HANSMANN
HANOUSEK
Miloše Sádla). Už r. 1985 se stal hráčem
→ Janáčkovy filharmonie Ostrava (v sou-
časnosti je sólistou orchestru a koncertním
mistrem violoncell). V Mezinárodní soutěži
Pražského jara (1989) získal 2. místo a titul
laureáta. Koncertuje doma i v zahraničí (pře-
devším koncertní a komorní čes. a evr. hudba
20. stol.). Od r. 1993 vyučuje na Janáčkově
konzervatoři v Ostravě, od r. 2002 i na →
OU (Institut pro umělecká studia, dnes FU;
doc. 2011). JM
HANSMANN, Leopold Josef (pseud. Antoš
Dohnal), spisovatel a novinář, folklorista,
17. 2. 1824 Kvasice (Kroměříž), † 7. 7. 1863
Brno.
Pocházel z něm. rodiny, po středošk. studiích
se stal úředníkem na hukvaldském panství,
tam se začal věnovat sběratelské činnosti.
Ve spolupráci s → A. V. Šemberou zapiso-
val → lid. písně, zaznamenával místní → ob-
řady, zvyky a obyčeje (Kozlovice, Fryčovice,
Tichá). Pobyt na → Hukvaldech ho i poz-
ději inspiroval k lit. činnosti. Spolupraco-
val s Národními novinami Karla Havlíčka
Borovského, byl také členem redakce Mo-
ravských národních novin. V závěru života
psal povídky a prózy z morav. venkovského
prostředí a tiskl je pod pseud. Dohnal.
Lit.: Skalička, J.: L. H. na Mírově 1845–1848, SM 28,
1974; Hora, P.: Staré hanáckém povídky, NSv, 4. 2. 1988.
JS
HANUSCH, Ferdinand, politik a spisova-
tel, * 9. 11. 1866 Horní Ves (Vítkov, Opava),
† 28. 9. 1923 Wien (Rakousko).
Textilní dělník, odborový předák, rak. so-
cial. politik a spisovatel, píšící často ve slez.
něm. nářečí. Jako mladý tovaryš proputoval
celé Rakousko a Německo. Po návratu ab-
solvoval v odborové organizaci vítkovských
textiláků vzdělávací a řečnický kurz. Jako
úspěšný slez. social. agitátor a organizátor
se stal profesionálním odborovým sekre-
tářem v severomorav. Šternberku. Získal
si značnou popularitu a autoritu, v r. 1907
byl zvolen poslancem říšské rady. Po roz-
padu Rakouska-Uherska se stal poslancem
305
HANZELKA
rak. nár. shromáždění, byl jmenován tajem-
níkem pro soc. péči a v této funkci položil
základy rak. soc. zákonodárství. – Literaturu
psal od mládí. Začínal nenáročnými fejetony
pro dělnické časopisy. Později tvořil i ob-
sáhlejší a formálně náročnější lit. žánry, po-
vídky, romány i div. hry, vesměs s výrazně
soc. tendencí. V l. 1904–20 vydal přes 20
svazků knih určených především lid. čte-
nářům. Nejzajímavější jsou jeho auto biogr.
prózy Aus meinen Wanderjahren. Erinne-
rungen eines Walzbruders (1905), Weber-
-Seff. Eine Erzählung aus dem Weberleben
(1905) a dvoudílný román Lazarus (Eine
Jugendgeschichte, 1912; Liebe und Ehe,
1914). Je také autorem div. hry Der Kampf.
Soziales Bild der Gegenwart (1912). V po-
sledních l. života psal ve slez. nářečí. V ně-
kolika sbírkách nenáročných historek Aus
der Heimat (1916), Aus der grűnen Schles´
(1918) aj., v nichž se vrací ke slez. domovině
svého mládí, je už někdejší soc. kritičnost
oslabena. Kromě lit. tvorby je autorem spisů
se sociálně-polit. tematikou Parlament und
Arbeiterschutz (1913) a Sozialpolitik im neuen
Österreich (1923).
Lit.: F. H. Der Mann und sein Werk, Wien 1924; F. H. Ein
Leben für den sozialen Aufstieg, Wien 1973; Kürbisch, F.
G.: Geschrieben in Böhmen, in Mähren und in Schlesien,
Stuttgart 1978; Filip, Z.: Dva němečtí dělničtí literáti –
F. H. a Hans Honheiser, in: IV. svatováclavské česko-
-polsko-německé setkání v Jeseníku, Jeseník 2004. ZF
HANYS, Jura → Marek, Bohumil
HANZELKA , Jiří, cestovatel, prozaik, * 24. 12.
1920 Štramberk (Nový Jičín), † 15. 2. 2003
Praha.
Spolu s Miroslavem Zikmundem (* 1919)
po uzavření svých vysokošk. studií (1946)
uskutečňovali mimoevr. studijní cesty
(1947–50 Afrika a Latinská Amerika,
1959–64 Asie, Oceánie), z nichž připravili
rozhl. pořady, čas. články a naučné knihy
Afrika snů a skutečnosti I–III (1952), S čes-
koslovenskou vlajkou na Kilimandžáro
(1954), Přemožení pouště (1954), Tam za ře-
kou je Argentina (1956), Přes Kordillery
(1957), Obrácený půlměsíc (1961), Světadíl
HANZÍK
HANZELKA
pod Himalájem (1969) aj. Až v r. 1990 mohla
vyjít Tajná zpráva č. 4 o Dálném východě
SSSR (z r. 1965). Společně připravili i knihu
rozhovorů Život snů a skutečnosti (1997),
H. sám pak knihu rozmluv O toleranci: Za-
myšlení cestovatele na konci století (1999).
Až v r. 2008 je zveřejněna na konci 60. l.
nevydaná kniha Past na rovníku: Tajemná
Indonésie. Vyšla i souborná vydání děl ces-
tovatelů Legenda H+Z: výbor z díla (První
cesta Afrika – Amerika, 2010; Druhá cesta
Evropa – Asie, 2011).
Lit.: Janáček, P.: Putování světem není záležitost jistoty,
LidN, 22. 12. 1990; Lederer, J.: České rozhovory, Praha
1991; Papoušek, V.: Střet dvou rozdílných modelů světa
v oficiálním a exilovém cestopise padesátých let, Tvar 8,
1997, č. 4; Zídek, P.: Podivuhodní cestovatelé v časech
komunismu, LidN, 12. 3. 2009 (součást polemiky v LidN,
28. 2., 11. 3., 17. 3., 24. 3., 25. 3. 2009); Adamec, J.: Šest
rodáků ze Štramberka, Štramberk 2009. IM
HANZÍK, Stanislav, sochař, * 24. 7. 1931 Most.
Studovat začal na PF v Praze, pak na AVU
v Praze (učitel Jan Lauda, 1951–57). V r. 1961
získal hl. cenu na Biennale de Paris, stal
se aspirantem na AVU u Vincence Makov-
ského a r. 1962 studoval v Paříži na École
des Beaux Arts u Ossipa Zadkina a Henri-
-Georgese Adama. Stal se doc. a posléze prof.
na AVU v Praze, odkud odešel po rozkolu
s Milanem Knížákem v r. 1990. V l. 1992–96
byl prof. na katedře výtv. tvorby a výchovy
na → OU. Je členem SVU Mánes. Jeho
tvorba se po real. začátcích pohybuje k vý-
razu chápanému na široce imaginativním
základu. Z výstav: Maison de la culture,
Le Havre (Francie, 1963); Ostrava a Hradec
Králové (1965); Nová síň, Praha (1967); Pla-
týz, Praha (1979); → GVUO (1989); Galerie
Chagall, Ostrava (1993) aj. Realizace (vý-
běr): Gorgona, Hirošima (Japonsko, 1962);
Proklátý lev pro krematorium v Mostě (1969,
dnes NG); Rozhovor básníka a dívky, Arand-
jelovac (Jugoslávie, 1969); Fontána se lvy,
Karolinum, Praha (1972); Reliéf k poctě praž-
ského povstání, metro, Praha (1977); Chlapec
s beránkem, Rotunda na Řípu (1979); Rozho-
vor, Voršilská zahrada u ND, Praha (1983);
Žízeň, Františkánská zahrada, Praha (1992);
306
HARTEL
Orant, Praha (1993). V regionu vytvořil dvo-
jici sousoší (fontán) Mládí a Tajemství pro
bezprostřední okolí Domu kultury pracují-
cích Ostravy (později Vítkovic, 1961) a také
ústřední reliéf Vám poděkování a lásku
pro Síň osvoboditelů → Památníku Ostrav-
ské operace v → Hrabyni (1979). Je zastou-
pen ve sbírkách NG, GVUO (socha Danae
z r. 1967 v zahradě → Domu umění), MG,
galerií v Olomouci, Jihlavě, Chebu ad.
Lit.: Holý, P.: Jaroslav Kábrt a S. H., Hradec Králové
1965; Wittlich, P. – Karfík, V.: S. H., Z ateliéru, Galerie
výtvarného umění Cheb, Karlovy Vary a GVUO (s ever
katalogem), 1989; Holý, P.: S. H. (katalog Galerie
Chagall), Ostrava 1993; Šťastná, M.: Socha ve městě,
Ostrava 2008.
Obr.: S (80, 95). PH
HAPALA , Zdeněk, loutkář, divadelní ředitel,
muzejní pracovník, * 25. 3. 1905 Místek
(Frýdek-Místek), † 23. 6. 1971 Český Těšín
(Karviná).
Vystudoval uč. ústav. V → Místku založil
Sdružení divadelních ochotníků a vedl jeho
loutkový soubor (1933–38). V r. 1939 ode-
šel přes Polsko do SSSR a jako člen čs. voj.
mise na Středním východě založil loutkové
divadlo Bajka v Jeruzalémě (1942–43). Poté
působil v Československém státním filmu
(od r. 1945), krátce v → Těšínském divadle
(1951–52) a v Žilině (1952–53). V l. 1953–56
byl prvním ředitelem Krajského divadla
loutek Ostrava (→ Divadlo loutek Ostrava).
Po udání byl z funkce odvolán. V Českém →
Těšíně byl výtvarníkem Teatru lalek Bajka
(1958–62), pořádal loutkářské besedy pro děti
na Českotěšínsku, Frýdeckomístecku a Kar-
vinsku. Od r. 1964 vedl česko-pol. loutkovou
scénu Groteska v → TŽ. Ke konci svého ži-
vota působil v Okresním muzeu Český Těšín
(→ Muzeum Těšínska).
Lit.: K životnímu jubileu zasloužilého loutkáře, T 13,
1970, č. 4; Z. H. – voják a loutkář, Opava 2011. JŠt
HARTEL , Josef, stavitel, * 10. 11. 1859 Opava,
† 8. 10. 1905 Opava.
Studoval na akademii ve Vídni (u Theophila
von Hansena), 1886 se vrátil do → Opavy,
kde krátce pracoval u měst. stavebního
HARTINGER
HARTEL
úřadu, jako stavbyved. a ved. obchodu u sou-
kromé firmy Haaly & Schindlera. V r. 1889
nastoupil do ateliéru Leopolda Theyera
ve Štýrském Hradci, odkud 1891 odchází
zpět do Opavy, kde našel zaměstnání u měst.
stavebního úřadu. H. představuje jednu
z nejvýznam nějších osobností opavské ar-
chitektury přelomu stol. Aktivně se podí-
lel na tlumočení a prosazování aktuálních
tendencí do místní architektury. Působil
i na poli památkové péče a techn. vybavenosti
města. Mezi jeho nejvýznamnější opavské
realizace patří vila dr. Hermanna Krommera
v Opavě – Nové Jaktaři (1896), Reinerova
kasárna zem. domobrany na Krnovské ul.
(1898), Jahnova tělocvična na Denisově nám.
(1898–99, doplněno komplexem veř. budov),
měst. jatka (1898– 99), měst. dům na Mařá-
kově ul. (1900–01), měst. zaopatřovací ústav
na Rybářské ul. (1903–05).
Lit.: Rosová, R. – Strakoš, M. (ed.): Průvodce architek-
turou Opavy / Opava Architecture Guide, Ostrava 2011.
Obr.: A40. OZ + PZ
HARTINGER, Ilja (Jiljí), malíř a grafik, * 20. 8.
1935 Karolinina Huť (nyní Karolinka, Vsetín).
Studoval na SŠ um. řemesel v Brně a VŠUP
u → A. Strnadela (1957–63). Malířsky a gra-
ficky ztvárňuje hl. valaš. krajinu a Pobeskydí,
je též autorem realizací v architektuře, hl.
plošných skleněných děl – barevných vitráží
nebo skleněných ploch zpracovaných leptá-
ním či pískováním (např. panneau v hotelu
Vsacan na Vsetíně, 1973; realizace s motivy
prům. města v Domě techniky v → Os-
travě, 1983; okna kult. domu ve → Vítkově,
1981, ad.); je také autorem tapiserií a art pro-
tisů. Usadil se v Karolince, kde vedle svého
ateliéru vybudoval galerii.
Lit.: Bogar, K. – Plánka, M.: J. H. (Katalog výstavy, Vý-
tvarné centrum Chagall), Ostrava 2000; Malina, D.: Ma-
líř a grafik I. H., Vsetín 2005.
Obr.: V193.
HARTMANN, Jindřich, řezbář, * před rokem
1751 pravděpodobně Bardo Śląskie (dříve
Warthenberg, Polsko), [†].
Otec proslulejšího Jana Nepomuka H., který
působil v Nise. O H. tvorbě je známo velmi
HARUDA
málo. V l. 1751–59 vytvořil varhanní kruchtu
v kladském Bardu v rokokovém stylu,
po r. 1764 zhotovil mariánský oltář, vyzdo-
bený reliéfními pašijovými scénami a boha-
tou ornamentální výzdobou rokají a akantů,
do právě dokončené kaple Bolestné P. Marie,
přistavěné k farnímu chrámu Nejsvětější
Trojice v → Javorníku. V r. 1770 zhotovil
a sochařsky vyzdobil boční oltář sv. Josefa
tamtéž, který byl v l. 1772–73 upraven →
A. Schweiglem a Ignácem Lexou. H. tvořil
v poměrně nenáročném řezbářském stylu, jak
lze soudit z bočních soch sv. Šebestiána a sv.
Antonína Paduánského, které doprovázejí ja-
vornický boční oltář sv. Josefa. Ve své tvorbě
byl více zaměřen na řezbářskou ornamentální
výzdobu, která má vyšší úroveň než jeho
sochařská tvorba. Hl. oltář filiálního kostela
sv. Wolfganga v Travné, který H. zhotovil
v r. 1762, byl zničen zřejmě při nahrazení
pův. kostela dnešním novogot. chrámem.
Lit.: Chrzanowski, T. – Kornecki, M.: Sztuka Śląska
opolskiego od średnowiecza do końca w. XIX., Kra-
ków 1974; Indra, B.: Schweiglův návrh hlavního ol-
táře farního kostela v Javorníku a jeho stavba v letech
1772–1773, ČSM-B 30, 1981; Schenková, M. – Olšov-
ský, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části
českého Slezska, Opava 2001.
Obr.: S35. JO
HARUDA , Karel, malíř, * 31. 7. 1925 Pelhři-
mov.
V l. 1945–49 studoval na Škole uměleckých
řemesel v Brně, 1952/53 na AVU v Praze
(Vlastimil Rada). Poté působil jako malíř
ve scénografických dílnách ND a → NDM.
Později se stal nezávislým výtvarníkem.
V 60. l. byl členem → TS Život, poč. 90. l.
spolku Kontrast 90. Je členem Rady Společ-
nosti pro kulturu a umění v → Ostravě. Mal.
tvorba je inspirována hud. prožitky a realizo-
vána převážně nefigurativní formou. Řadu
PH
let spolupracoval jako výtvarník s edicí gra-
mofonových desek vydavatelství Panton. Při-
pravil řadu individuálních výstav: Hukvaldy,
kaple (Janáčkův máj 1982), foyer Divadla
Antonína Dvořáka v Ostravě (s → V. Varmu-
žou, 1991), Kulturní dům Bechyně a kulturní
dům Ostrava-Poruba (2001), Oblastní galerie
307
HASCHKE
HARUDA
Vysočiny v Jihlavě a → GVUO (obojí 2005).
Obrazy jsou ve sbírkách → GVUO, → SZM
a Galerie v Poličce.
Lit.: Nové kontakty (katalogy Unie výtvarných umělců),
Ostrava 1994, 2004; H. K.: Janáčkův Máj 1981. Hudba –
inspirace, Ostrava 1981; Roubíčková, H.: Osobnosti
Pelhřimovska, Pelhřimov 1997.
Obr.: V197. PH
HASCHKE, Johann, sochař, * 30. 3. 1870 Ja-
vorník (Jeseník), † 15. 12. 1937 Javorník.
Syn stolařského mistra Johanna H., vyučen
v otcově dílně, speciální školení pro nedo-
statek fin. prostředků nezískal. O to více
uplatnil svůj přirozený talent při řešení úkolů
sakrální povahy (práce pro kostely na Šum-
persku, Javornicku a v nynějším Polsku
v okolí měst Lądek-Zdrój a Otmuchów).
Lit.: BSSSM NŘ 1 (13); Pachl, H.: Jauernig und das
Jauerniger Ländchen, Regensburg 1983. PŠ
von HAUBERISSER, Joseph Georg, architekt,
* 19. 3. 1841 Graz (Rakousko), † 17. 5. 1922
München (Německo).
Architekturu studoval na akademiích v Mni-
chově, Berlíně a Vídni (1864–66 u Friedricha
von Schmidt), čímž byl disponován k uplat-
nění neogotiky na novostavbách (např. Nová
radnice v Mnichově) a při regotizacích kostelů
(chrám sv. Sebalda v Norimberku). Na sev.
Moravě a ve Slezsku získal několik výjimeč-
ných zakázek díky → řádu něm. rytířů, resp.
velmistrovi řádu Evženovi Habsburskému.
Vedle drobnějších úprav zámku v → Bruntále
(úrava hradeb a zahrady) a účasti v soutěži
na spořitelnu v Opavě (1898) se věnoval dvěma
velkým úkolům – přestavbě hradu Bouzova
(1895–1901) a regotizaci chrámu Nanebevzetí
P. Marie v → Opavě (1898). Při adaptačních
pracích opavského chrámu se uplatnila jen
část motivů z H. dvou projektů. Analogicky
postupoval při neuskutečněné regotizaci kos-
tela sv. Mořice v Olomouci (1902). H. projekty
ztělesňují postupný odvrat od totální pře-
stavby st. objektu (Bouzov) k syntéze restau-
rátorské a konzervační metody (mariánský
kostel v Opavě).
Lit.: BSSSM 10; Bott, G. – Arnold, U. (ed.): 800 Jahre
Deutscher Orden. Austellungskatalog des Germanischen
308
HAUER
Nationalmuseums, München 1990; Vybíral, J.: Jiný dům.
Německá a rakouská architektura v letech 1890–1938
na Moravě a ve Slezsku (Katalog výstavy NG), Praha
1993; Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století. Archi-
tektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc
2002.
Obr.: A4. PŠ
HAUER, Václav, vlastivědný pracovník, pe-
dagog, * 17. 2. 1860 Křimice (Plzeň), † 6. 12.
1942 Opava.
Narozen v rodině kováře, po maturitě na vyš-
ším reálném gymnáziu v Plzni vystudoval
na FF UK klasickou filologii a češtinu, pro
něž získal uč. způsobilost. Od r. 1888 až do od-
chodu do penze v r. 1926 působil na gymnáziu
v → Opavě, kde se stal přední osobností čes.
nár. hnutí. Rozsáhlá byla jeho přednášková čin-
nost s vlastivědným, hosp. i polit. zaměřením,
aktivně působil v řadě spolků, zejm. v Sokole,
ve Spolku pro zakládání knihoven i v → Ma-
tici opavské, jejímž předsedou byl v l. 1904–12
a 1918–19. Záslužná byla jeho práce ve VMO
(→ SlSb), který od r. 1895 po čtvrtstol. redi-
goval. Je třeba ocenit jeho zásluhy o rozvoj ar-
chivnictví, v l. 1921–34 byl správcem Slezského
zemského archivu v Opavě (→ ZAO). – Ve věd.
činnosti uplatnil své zájmy filologické, národo-
pisné i hist. Svou veř. i pedagogickou činností
byl zprvu přiveden k filologickým studiím, hl.
k zájmu o vývoj opavského dialektu (→ nářečí
opavské). Velkou pozornost věnoval také náro-
dopisným pracím, např. lid. stavbám ve Slezsku.
Stále významnější místo však zaujímaly práce
s hist. tematikou. Zabýval se hosp. vývojem
Opavska v 17. stol., mnoho pozornosti věno-
val předním osobnostem nár. hnutí i čes. vědy
ve Slezsku: → V. Praskovi, → J. Zacpalovi a →
J. Zukalovi. V jubilejních studiích k 25. vý-
ročí vzniku zhodnotil vývoj hl. čes. institucí
ve Slezsku, Matice opavské a čes. gymnázia
v Opavě, s nimiž byl dlouhodobě osobně spjat.
Výsledky věd. práce publikoval hl. ve VMO
a v Programech českého gymnázia v Opavě. –
H. neopustil Opavu ani v době okupace nacist.
Německem, byl pohřben v Opavě 10. 12. 1942.
Lit.: BSSSM 3; Ficek, V.: V. H., SlSb 43, 1945; Dokou-
pil, L.: Ke spolupráci V. H. s Vincencem Praskem, in:
Dějepis XXII. Sborník katedry historie, Plzeň 2006. LD
HAVEL HAVÍŘOV

HAVEL , Vincenc, sochař, * 5. 4. 1906 Křtiny v Čs. rozhlase Ostrava (→ ČRO), kde tehdy
(Blansko), † 23. 2. 1992 Hradec nad Moravicí spolu s → M. Juchelkou a → Z. Přecechtě-
(Opava). lem založil soubor NoTa (tj. Nové tance,
Narozen v rodině malíře pokojů, studoval 1950–53). Po návratu do Prahy se (od r. 1954)
VŠUP (učitelé Josef Mařatka a Karel Štipl), věnoval výhradně kompozici. H. první
kde mu učarovalo sochařství. Již před dru- skladby zpracovávají – i v souvislosti s pů-
hou svět. válkou působil na Opavsku a poz- sobením v souboru → NoTa – osobitým způ-
ději se zde trvale usadil (od r. 1947 žil v → sobem folk. podněty. Kompozicí 1. symfonie
Hradci nad Moravicí). Od r. 1963 byl čle- (1955) se pak skladatel zařadil mezi skutečné
nem → TS Bezruč. Jeho sochařský výraz osobnosti čes. symf. hudby a jeho vrcholná
směřoval k real. figurativnosti, ovšem často díla – symf. skladba Pěna (1965), symfonie-
s poetizujícím zjednodušením. S oblibou -balet Pyrrhos (1970), oratorium Epistola
zpracovával ženskou postavu (zejm. Nová de Magistri Hieronymi de Praga (1984) ad. –
Opava v opavských sadech Svobody; dále jsou kromě um. dokonalosti také svědectvím
např. Matka na ul. Krnovské tamtéž, 1969; umělcovy obč. odvahy.
Torzo v obřadní síni v → Hlučíně, 1975). Lit.: HKO; Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985;
Smolka, J.: Stínová česká hudba 1968–1989, Hudební
Pro → Ostravu vytvořil plastiku Raněného věda 28, 1991, č. 2. JM
na památníku padlým u závodu → VŽ na ul.
Štramberské (kolem r. 1965), fontánu Žena HAVÍŘOV (Karviná), polsky Hawierzów,
a Muž ve dvoře hotelového komplexu Meta- město vybudované „na zeleném drnu“ k uby-
lurg v části Zábřeh (1969) ad. Je autorem por- tování pracovních sil při poválečné výstavbě
trétů a pomníků četných představitelů kult. Ostravska na jižním okraji → Ostravsko-
života regionu (pamětní desky → V. Praska -karvinského revíru; 79 694 obyvatel (2011).
v Milostovicích, → V. Držkovice v → Hra- Území nynějšího města bylo osídleno již v mi-
byni, → P. Bezruče v Brance u Opavy, → nulosti a rozkládaly se na něm obce Šumbark,
F. Palackého v → Hodslavicích) či osobností Dolní Bludovice, Dolní a Prostřední Suchá,
hud. světa (sochy Ludwiga van Beethovena, Dolní Datyně, Životice a Šenov (zůstal samo-
→ F. Liszta, Bedřicha Smetany v → Kr- statnou obcí, pouze část katastru připadla H.).
nově ad.). V → Bílovci vytvořil monumen- První zmínka o Šenovu (Schönhof, Szonów)
tální Památník osvobození (1952). Značně je z r. 1305, tehdy se připomíná spolu s Horní
kontroverzní jsou jeho zakázky pro kom. Suchou také Dolní Suchá (Prostřední Suchá
režim (zvlášť několik pomníků Klementa vznikla vydělením z Dolní na poč. 18. stol.),
Gottwalda z poč. „normalizace“). Dílo o Bludovicích se hovoří poprvé k r. 1335, Šum-
je zastoupeno např. v → GVUO. bark se poprvé připomíná r. 1438 (v polovině
Lit.: NSČVU; V. H. (katalog Domu umění v Opavě), 16. stol. krátce označován jako městečko),
1986; Šikl, J.: Sousoší dědečka Vindy, dokument České o Životicích (ve st. období též Žibotice) na-
televize z cyklu Soukromé století, 2007; Müllerová, M.:
Osobnost a dílo sochaře V. H., dipl. práce FF OU, 2011. jdeme první informace k r. 1533, o Dolních
Obr.: M7; S (86, 106). JI Datyních se dovídáme až v 16. stol. (r. 1577
byly v držení Pavla Bludovského z Kor nic).
HAVELKA, Svatopluk, hudební skladatel, * 2. 5. Vznik H. jako samostatného města se datuje
1925 Vrbice (Karviná). od 4. 12. 1955, kdy v jeho sídlištích bydlelo
Vyrůstal v hud. rodinném prostředí a později zhruba 12 tis. obyv., avšak jeho výstavba
studoval na um. aktivitami proslulém gym- na katastru Šumbarku započala již r. 1947.
náziu ve Valašském Meziříčí (maturita 1944). Důvodem bylo zajištění bytů pro zaměstance
Tehdy se sblížil s valaš. i laš. hud. → folklorem. dolů a hutí → OKR, z nichž první se sem
Po pražských skladatelských a muzikologic- nastěhovali již r. 1949 (2 tis. obyv.). Hl. vý-
kých studiích byl (1949–51) hud. režisérem stavba (Šumbark, Dolní Bludovice) probíhala

309
HAVÍŘOV
v l. 1951–55. V r. 1960 (tehdy mělo město již
přes 30 tis. obyv.) byl H. podstatně rozšířen
o zbývající části Dolních Bludovic a Šum-
barku, Životice a Dolní Suchou (po připo-
jení obcí téměř 55 tis. obyv.), později byly
aglomerovány Dolní Datyně (1974) a Horní
Suchá (1975), která se r. 1990 opět osamo-
statnila. Koncepce nového města byla zpra-
cována r. 1949 kol. arch. → Stavoprojektu
v → Ostravě pod vedením → V. Meduny,
hl. arch. H. byl Zdeněk Špaček. Město bylo
v období největšího stavebního rozmachu
v 50. l. stavěno v duchu social. realismu, kla-
doucího důraz na vnější stránku architektury
před funkční účelovostí a praktickými potře-
bami. H. měl zpoč. výlučně obytný význam,
později byl jeho vývoj orientován i na ně-
které funkce ekon. a obslužné vybavenosti
(průmysl, zdravotní zařízení, sféra školství
a kultury). Největší populační růst zazname-
nal od poč. 50. do konce 60. l. (z 5 tis. na více
než 80 tis. obyv.). Skladba obyv. města je aty-
pická, teritoriálním původem zahrnuje celé
území dřívější ČSR. Při vzniku města (1955)
byl průměrný věk obyv. kolem 22 l., v r. 1970
již necelých 28 l., r. 1991 téměř 34 l., r. 2001
přes 38 a r. 2011 již kolem 40 l. Výsledkem
rozsáhlého přistěhovalectví je i vícenárod-
nostní skladba (nejvíce → Češi, → Poláci a →
Slováci). Kdysi vysoká zaměstnanost v prů-
myslu v posledním dvacetiletí klesá. Téměř
15 % obyv. vyjíždí z města za prací do okol-
ních prům. středisek (Ostravy, → Karviné, →
Orlové a Stonavy). Klíčovou přepravní úlohu
ve vyjížďce z města za prací má individuální
automobilová doprava. Vysokou zaintere-
sovaností na obslužných a intelektuálních
funkcích Ostravy nejsou důsledky útlumu
těžkého průmyslu tak tíživé jako v okolních
prům. městech. Po r. 1990 se stal H. statutár-
ním městem. Zástavba z 50. a 60. l. je cen-
ným dokladem architektury social. realismu
50. l. 20. stol. Pozornost zasluhuje zejm. arch.
ztvárnění Hlavní tř. od vjezdu do města
po nám. Republiky (ochranné pásmo So-
rela vyhlášeno r. 1992) s Kulturním domem
Petra Bezruče a býv. Kinem Radost (dnes
310
HAVÍŘOV
Kulturní dům R.), vybudovaným ve stylu ji-
hočes. renesance (státem chráněná památka).
Památkově chráněna není budova nádraží
v bruselském stylu ze 60. l. 20. stol. (→
J. Hrejsemnou). Z pamětihodností st. období
se na území města dochovaly především kos-
tely (empírový kostel sv. Anny v Šumbarku
z l. 1841–45, upravený 1967–71; klasicistní
evang. kostel v Bludovicích z l. 1782–84
s věží z l. 1850–52; klasicistní kostel sv. Mar-
kéty tamtéž z l. 1786–92), a → zámky (re-
nes. zámek v Šumbarku vznikl v 16. stol.
na základech tvrze zmiňované již r. 1458,
avšak jeho dnešní podoba je výsledkem
klasicistní přestavby po požáru z r. 1823;
vzezřením velmi blízký zámek v Životi-
cích vznikl patrně r. 1817 přestavbou st. bu-
dovy, pravděpodobně též renes. založení;
zámek v Dolních Bludovicích je doložen
již v 16. stol., avšak jeho současná podoba
je výsledkem pozdějších úprav a moderni-
zací ve 20. stol.; zámečky v Dolní a Pro-
střední Suché byly ve 2. polovině 20. stol.
v souvislosti s rozsáhlými asanacemi vli-
vem důlní těžby v těchto částech města
zbořeny). V Bludovicích se nachází tzv. Ko-
tulova dřevěnka z r. 1781, poslední zbytek
pův. zástavby vsí na katastru dnešního Ha-
vířova s dobovými interiéry, přístupnými
veřejnosti (ve správě → Muzea Těšínska).
Památník → životické tragédie s plastikou
→ F. Świdera z r. 1949 a muzejní budovou
z l. 1982–84 byl r. 1989 prohlášen NKP.
Prostory města jsou okrášleny množstvím
plastik, z nichž připomeňme alespoň so-
chy → J. Wielguse, → O. Ciencialy, →
J. Babíčka, → Č. Hlavinky, → J. Myszaka,
→ V. Uruby ad. Přírodní památkou jsou
meandry řeky Lučiny.
Na území dnešního H. se narodili: evang. teolog a sesta-
vovatel barok. kancionálu → J. Sarganek (Dolní Suchá),
lingvista → J. Bystroń (Dolní Datyně), překladatel →
B. Marek (Dolní Bludovice), lit. historik a folklorista →
A. Sivek (Dolní Suchá), klavírista → R. Bernatík (Šum-
bark), architekt a urbanista → J. Kiszka (Životice) ad.
Lit.: Kuča 1; Samek 1; HM 15; Zapletal, L.: H. – geogra-
fická charakteristika města, Havířov 1962; Prokop, R.:
H. – město pozoruhodného vývoje, Ostrava 1967; Pro-
kop, R.: H. – nové město a některé aspekty jeho vývoje
HAVÍŘSKÁ NEDĚLE
HAVÍŘOV
a životního prostředí, SlSb 3, 1980; kol.: Okres Karviná,
Ostrava 1984; kol.: H., Havířov 1995; Prokop, R. a kol.:
Město H. 1955–2005, Havířov 2005; H. a rozvoj jeho
industriálního dědictví. Sborník ke konferenci, Havířov
2008.
Obr.: A (88, 93); M59–61; S (85, 89, 109); Z16. RP + JI
HAVÍŘSKÁ NEDĚLE, ostravský literární mě-
síčník, 1937–38.
Časopis vycházel v Moravské → Ostravě
od 1. 12. 1937 do 15. 9. 1938 a majitel a odpo-
vědný red. → J. Filgas na něj navázal časopi-
sem → Ostravská neděle. H. n. byla vedena
ve výrazně odbojném, soc. duchu, vystu-
povala za práva havířů, dělníků a sociálně
slabších vrstev obyv. Většina příspěvků byla
anonymních, převládaly texty reportážního
charakteru (rubriky Neznámou Evropou, Pod
střechami kolonie). Často zde přispívali sami
čtenáři a lit. autodidakti (H. Pravda, F. Uhel,
F. Sbijak aj.). Postupem času se prosadila
zvl. beletrie (→ F. Sokol-Tůma) a příspěvky
o výtv. umění (stati o Maxi Švabinském, Al-
fonsu Muchovi; rubrika Naše galerie přiná-
šela rec. na výstavy → B. Bartoše, Jaroslava
Gruse, Ferdinanda Hanuše Hérinka, Otakara
Kubína aj.).
Lit.: Jiřík, K. a kol.: Městský archiv v Ostravě. Průvodce
po fondech a sbírkách, Ostrava 1967. OM
HAVLÁSEK, Jan, autor, režisér, dramaturg,
umělecký šéf, * 20. 3. 1917 Dolní Suchá (Ha-
vířov, Karviná).
Absolvoval UK (1946). Angažmá v Horác-
kém divadle v Jihlavě (1949) a → Těšín-
ském divadle (1948–60), zde v l. 1948–49
a 1952–56 um. šéf čes. scény. Je např. auto-
rem her Jakub Oberva (1955), Kamenný řád
(1959, obě spolu s → V. Martínkem), Ondráš
a Juráš (1971). 1975–82 inspektor divadel
na KNV → Ostrava.
Lit.: Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín
1995. AJ
HAVLÍČEK, Josef, architekt a urbanista, * 28. 7.
1938 Moravská Ostrava (Ostrava-město).
Po absolvování jedenáctiletky v → Ostravě
studoval od r. 1956 obč. stavby a stavby pro
prům. a zemědělskou výrobu na Fakultě ar-
chitektury a pozemního stavitelství ČVUT.
311
HAVLÍČEK
V druhém ročníku přestoupil na směr ar-
chitektura a stavba měst. Studium dokon-
čil na Fakultě stavební, obor architektura
v r. 1962. V l. 1962–90 pracoval ve → Stavo-
projektu Ostrava, od r. 1990 ve vl. arch. kan-
celáři AR KOS. Člen SČSA a SČA, od r. 1990
Obce architektů. Ve své tvorbě uplatňoval
zásady pozdního internacionálního stylu,
např. v sídlištním souboru Fifejdy v → Os-
travě (projekt 1967, realizace 1968–78, spo-
lupráce Alois Vašíček a Tomáš Kučera)
nebo v obytném domě na ul. Budečská 1a.
Jeho nejvýraznější realizací v centru Os-
travy je strukturalisticky pojatý kancelářský
a obytný dům Čedok, Nádražní 9 (1967–75),
příklad doznívání bruselského stylu a ná-
stupu robustnějších forem. V 90. l. opožděně
přejímal postmodernistické tvarosloví, které
kombinoval s pozdním modernismem. Je to
patrné např. v objektu Integrovaného domu
v bloku mezi ul. 30. dubna, Nádražní a Podě-
bradovou v Ostravě (dokončeno 1995, spolu-
práce arch. → I. Klimeš) nebo v novostavbě
→ Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, Česko-
bratrská 40 (1990–96, spolupráce Vít Klimeš,
Jiří Petrusiak). Tento eklektismus je typický
i pro dostavbu budovy ostr. Divadla Anto-
nína Dvořáka, Smetanovo nám. (dokončeno
2000, spolupráce Vít Klimeš; → div. budovy
a sály).
Lit.: Petrusiak, J.: Sídliště Fifejdy v Ostravě, Českoslo-
venský architekt 23, 1977, č. 21; 40 let architektury
v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých
architektů, Ostrava 1984; Bichler, V.: Výstavba v centru
Ostravy, in: Ostrava 17, 1995; Strakoš, M.: Průvodce
architekturou Ostravy, Ostrava 2009.
Obr.: A94. MS
HAVLÍČEK, Zdeněk, režisér, * 17. 2. 1930
Praha, † 20. 9. 2007 Ostrava.
Profesní kariéru začal v Divadle Dětského
domu v Praze (1950), pokračoval v Armádním
divadle Praha (1952–54), od r. 1956 působil
jako režisér v → ČTO, podílel se na prvním
živém vysílání. V r. 1993 odešel do důchodu.
V tvůrčí práci neustal a pracoval pro vizuální
média a film. Jeho režijní tvorba zahrnuje
různé typy pořadů, z nichž mnohé se vysílaly
v delších časových úsecích – dětské, zábavné
HAVLÍK
HAVLÍČEK
(Halabala show, 1995–99), hud. (Divadélko
pod věží, 1980–92; Legendy taneční hudby,
1992–94; Skříňka s líčidly, 1962–70; operetní
pořady s → V. Brázdou, 1965–75), seriál Dis-
pečer a děvčátko z kolonie podle scénáře Jaro-
slava Dietla (70. l.), telev. inscenace (Bakaláři,
1986–88), dokumentární a hrané filmy. V 80. l.
pracoval na seriálu o generačně zděděných po-
voláních Můj táta byl… Často spolupracoval
i s divadly, jednak jako režisér telev. přenosů
(např. Vojna a mír, 1984; Marjánka, matka
pluku, 1986), jednak jako div. režisér pro →
NDM (Mařenka z arény, 1985; Vídeňská
krev, 1990; Divotvorný hrnec, 1995) nebo pro
→ Divadlo loutek Ostrava (Kouzelná galoše,
1956; Čarovná lucerna, 1960; Pošťácká po-
hádka, 1998; Broučci, 1999; Krakonoš, 2000,
aj.). V 90. l. natočil řadu film. pohádek (Ondra
zlatník, 1996; O králi, hvězdáři a třech mu-
zikantech, 1998; Čerte, drž se svého kopyta,
2000, ad.).
Lit.: Filmová pohádka Šmankote, babičko, čaruj! v režii
Z. H. bude mít premiéru v příštím roce, MF Dnes, 29. 7.
1997; Úsměvy Jaroslava Hanzlíka – se Z. H., červen
2004; http://zivotopis.osobnosti.cz/zdenek-havlicek.php.
MŠť
HAVLÍK, Ladislav, operní zpěvák, * 17. 7. 1889
Dobrovice (Mladá Boleslav), † 2. 5. 1957
Ostrava.
Absolvoval Pivodovu pěveckou školu v Praze.
Po pěveckých (též korepetitorských a diri-
gentských) začátcích ve Východočeském
divadle působil 1922–27 v olomoucké opeře.
1927 se stal sólistou ostr. opery (→ NDM).
V → Ostravě byl do r. 1957 jedním z pilířů
operního souboru → J. Vogla a → R. Vašaty.
Dlouhodobě se uplatňoval v obsáhlém čes.
i světovém repertoáru (Kecala ve Smetanově
Prodané nevěstě zpíval více než tisíckrát!).
Lit.: BSSSM 8. JM
HEBDA , Vladislav, kamenosochař, štukatér,
* 29. 10. 1892 Stará Ves (Bílovec), † 1916 na
italské frontě.
Vyučen kamenosochařem a štukatérem, pak
studoval na Uměleckoprůmyslové škole
v Praze, jeho učitelem byl Celda Klouček.
312
SV. HEDVIKA
V jeho atelié ru umělecky začínal i →
A. Handzel.
Lit.: Hýl, V.: Výtvarné umění ostravského kraje, Ostrava
1941. PH
HEDBÁVNÝ, Zdeněk, divadelní dramaturg,
teatrolog, překladatel a pedagog, * 8. 5. 1936
Praha, † 16. 12. 2003 Praha.
Absolvent div. vědy a dramaturgie na Di-
vadelní akademii múzických umění Praha
(1963). Dramaturg → Divadla Petra Bezruče
Ostrava (1959–64 a 1978–79), ND (1965–70)
a divadel v Mladé Boleslavi, Kladně, Šum-
perku, Chebu a Ústí nad Labem (1972–87),
pracovník Divadelního ústavu Praha
(1987–91), Československého rozhlasu a Di-
vadelní akademie múzických umění Praha.
V → Ostravě se s režiséry → J. Kačerem a →
E. Němcem podílel na proměně tzv. pionýr-
ského repertoáru 50. l. tvorbou převážně ve-
černího programu zal. na současné čes. hře
(Ludvík Aškenazy, Milan Kundera, Jan Ot-
čenášek, Josef Topol) i cizí (Bertolt Brecht,
Friedrich Dürrenmatt, Félicien Marceau,
Tennnessee Williams ad.). Autor několika
publikací z dějin čes. divadla 20. stol.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
sv. HEDVIKA (Hedwiga, Jadwiga), patronka
Slezska, * 1174 Burg Andechs (Bavorsko),
† 15. 9. 1243 Trzebnica (Polsko).
Dcera bádenského markraběte a meranského
kn. Bertholda, byla vychována v benediktin-
ském klášteře Kitzingen nad Mohanem a r. 1186
provdána za slez. kn. Jindřicha Bradatého
z rodu → Piastovců, jemuž porodila 7 dětí
a následně si vymohla souhlas zdrženlivosti.
Jejím trvalým sídlem se stal hrad na Tumském
ostrově ve Vratislavi. Přispěla k hosp. rozvoji
Slezska tím, že do země povolávala kolonisty
z vyspělejších oblastí Německa. Zasloužila
se o pokrok christianizace země a s domácím
prostředím se rychle sžila. Založila první
ženský klášter na půdě Slezska v Trzebnici
(1203), jenž byl r. 1219 vysvěcen a osídlen
sestrami řádu cisterciáků z Kitzingenu. Tam
se po smrti syna Jindřicha II. Pobožného
(1241) uchýlila a věnovala se charitativní
HEEGER
HEDVIKA
činnosti. Je zde též pohřbena. Kanonizována
byla r. 1267 papežem Klementem IV., svátek
slaví 16. 10. Je především patronkou Slezska,
ale také exulantů a snoubenců. – O její osobu
byl veden spor mezi historiky něm. a pol., je-
hož meritem je otázka, zda ji možno považo-
vat za ochránkyni němectví ve Slezsku nebo
za průkopnici německo-pol. sblížení. – Kult
sv. H. je pěstován též v čes. části Slezska. Re-
zonoval v → lid. umění výtv. (obrázky na skle,
dřevěné plastiky). H. je zasvěcen kostel – pa-
mátník obětem první svět. války – postavený
v → Opavě v l. 1933–35 podle projektu ví-
deňského arch. → L. Bauera. Nejnověji zdobí
plastika světice průčelí nové rezidence bis-
kupa diecéze ostravsko-opavské v Moravské
→ Ostravě v sousedství středověkého kostela
sv. Václava.
Lit.: Promnitz, H.: H. die Heilige. Gräfin von Andechs-
-Dessen, Herzogin in Schlesien und Polen, Breslau 1928;
Der Hedwigs-Codex von 1353. Sammlung Ludwig, Ber-
lin 1972; Kielbasa, A.: Swięta Jadwiga Śląska, Warszawa
1990; Svatá H., patronka Slezska a její chrám v Opavě,
Opava 1993; Nigg, W.: Svatá H. Slezská, Český Těšín
1994.
Obr.: M153; S (69, 135). MM
HEEGER, Viktor Emanuel, německý učitel,
kulturní pracovník a spisovatel, * 28. 4. 1858
Zlaté Hory (Jeseník), † 5. 8. 1935 Opava.
V dětských l. osiřel, a proto mohl studovat
jen s obtížemi, nejprve na reálce a potom
na uč. ústavu v → Opavě. Jako učitel pů-
sobil ve Velkých Heralticích a 12 l. v →
Bruntále. Pro onemocnění poč. 90. l. odešel
do Brna, kde se uplatňoval jako svob. spiso-
vatel a novinář. V r. 1885 založil periodikum
Mährisch-schlesisches Jagdblatt, které stejně
jako Illustriertes österreichisches Jagdblatt
redigoval. Od r. 1887 byl propagátorem ly-
žařství na Jesenicku (založil Moravskoslez-
ský spolek lyžařů). Politicky se angažoval
v něm. nacionálních spolcích, r. 1897 byl
zvolen za Deutsche Volkspartei poslan-
cem Říšské rady a přestěhoval se do Vídně.
R. 1900 se však svého mandátu vzdal a pů-
sobil jako učitel ve službách nacionálního
Svazu Němců v Olomouci, Štýrském Hradci
a od r. 1909 v Opavě. Zde současně vedl
313
HEEGER
redakci deníku Deutsche Post. V r. 1912
společně s → G. Pargem na Rejvízu založil
tzv. Společnost selského divadla (→ divadlo
na Opavsku), pro kterou napsal celou řadu
lid. her ve slez. dialektu. V l. 1921–34 žil
v Gräfenberku (dnes → Lázně Jeseník) a cele
se věnoval lit. tvorbě. Až v r. 1934 se přestě-
hoval do Opavy, kde krátce nato v srpnu 1935
zemřel. Po smrti mu bylo odhaleno několik
pomníků (dnes nezvěstnou mramorovou
plaketu pro rodný dům ve → Zlatých Ho-
rách vytvořil → J. Obeth, který je též auto-
rem pomníku tří velkých Slezanů na Cvilíně
v → Krnově, po válce rovněž zničeného).
V r. 2005 vznikla pamětní deska na tzv. Hee-
gerově vyhlídce nad Zlatými Horami. – V lit.
tvorbě vycházel ze znalosti slez. venkova,
zvyků, tradic i mluvy jeho obyv. Podstatnou
část svého díla napsal ve slez. nářečí: básně
(píseň Mei griene Schles´ zlidověla), pro-
zaické obrázky z jesenického podhůří, např.
Geschichten vom alten Heiman (1888), i lid.
hry pro vesnické ochotníky, např. populární
Die Wunderkur (1913), Der Pfeifla-Schuster
(1914), Drei Mütter (1914), Seminar-Lotterie
(1924) ad. V jeho tvorbě je zastoupena řada
drobných prozaických děl, např. pověst Ko-
bersteiner. Eine Sage aus den mährisch-
-schlesischen Sudenten (1908), povídky Die
verdammten Enten a Ein Kuriosum. Patřil
k nejoblíbenějším něm. spisovatelům ve Slez-
sku a na Moravě. V Německu se mezi sudet-
skými → Němci z ČSR jeho díla stále čtou
a vydávají. – Lit. činný byl také H. syn Her-
mann (3. 9. 1888 Bruntál – 31. 5. 1958 Knittel-
feld), který vydal knihu o svém otci Viktor
Heeger: Ein treuer Schlesier. Werke (1936)
a výbor z jeho dochovaných spisů Weihe-
stunden aus dem Wald und Weidwerk (1956).
Ze svého zaměstnání obchodníka se dřevem
čerpal v povídce Lustige Geschichten aus
dem Holzmesserleben (1937).
Lit.: König, J. W.: V. H. Leben und Wirken, Wolfrats-
hausen 1963; Zuckmantel. Ein Heimatbuch, Beitig-
heim 1995; Stupek, I.: Deutsche Literatur der Zwi-
schenkriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–1938,
Ostrava – Šenov u Ostravy 2002; Lexikon deutschmähri-
scher Autoren, Olomouc 2002. ZF
HEINISCH
HEINISCH, Václav, sochař, [*], [†].
Osobnost tohoto sochaře je blíže neznámá.
Z jeho životních osudů víme pouze o přijetí
mezi měšťany v → Krnově r. 1748. V r. 1757
vyzdobil mariánský sloup v Jindřichově
ve Slezsku sochami a reliéfy, které předsta-
vují jeho jediné známé dílo. Tento nejvý-
znamnější mariánský sloup v záp. části čes.
Slezska nechala postavit bar. Marie Kordula
Hollerová-Bartensteinová na paměť svého
manžela Jana Kryštofa Bartensteina, podle
návrhu krnovského stavitele G. F. Ganse (→
Gansové; dokončen r. 1757). H. tento mari-
ánský sloup vyzdobil sochami tradičních
morových patronů sv. Rocha, Šebestiána,
Karla Boromejského a Františka Xaverského.
Konvexní stěny postamentu jsou osazeny
4 reliéfy, na nichž je vyobrazena sv. Rozálie,
zpověď královny Žofie, smrt sv. Josefa (nebo
vzkříšení Lazara) a smrt blíže neznámé řá-
dové světice, pokud se nejedná o vidění
sv. Terezy. Sochařskou výzdobu pak završuje
socha P. Marie Immaculaty.
Lit.: Indra, B.: Krnovští malíři od počátku 17. sto-
letí do konce 18. století, ČSM-B 30, 1981; Krsek, I.
a kol.: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha
1996; Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava 2001.
Obr.: HZ39; S34.
HEINRICH, Albín, geolog a přírodovědec,
vlastivědný spisovatel, pedagog, * 1. 3. 1785
Břidličná (Bruntál), † 5. 4. 1864 Brno.
Syn krejčovského mistra Engelberta H. a jeho
manželky Theresie, roz. Thielové. Gymná-
zium vystudoval v Altenburgu v Uhrách,
1801–06 studoval na univerzitě ve Vídni fi-
lozofii, přírodní vědy a klasickou filologii.
1805 přijal místo vychovatele v krakovské
měšťanské rodině a navázal spolupráci s ře-
ditelem univ. botanické zahrady dr. Schulte-
sem, s nímž podnikl výzk. cesty po Haliči.
Jejich výsledkem byla mj. sbírka nerostů,
kterou později věnoval Scherschnikovu mu-
zeu v → Těšíně. R. 1813 přijal místo suplenta
a od r. 1814 prof. na těšínském kat. gymnáziu,
kde se po smrti → L. J. Scherschnika stal
kustodem jeho muzejní sbírky a knihovny.
HEINZ
R. 1817 neúspěšně prosazoval zřízení fil. uči-
liště v Těšíně. R. 1831 byl povolán na akad.
gymnázium v Brně, od r. 1832 zastával
funkci kustoda knihovny Františkova muzea
tamtéž. Kandidaturu na poslance → Frank-
furtského parlamentu v r. 1848, nabídnutou
jeho těšínskými přáteli, odmítl. Stal se však
poslancem Moravského zemského sněmu.
Pro vážné onemocnění odešel r. 1851 do dů-
chodu, stal se však předsedou odb. společ-
nosti Werner Verein zur geognostischen
Durchforschung von Mähren und Schlesien
a věnoval se věd. a vlastivědné práci. Připra-
vil velké topograficko-statistické dílo o Mo-
ravě a Slezsku v 1. polovině 19. stol. (rukopis
v MZA v Brně), knihy o historii → Těšínska
(Versuch über die Geschichte des Herzog-
thums Teschen von den ältesten bis auf gegen-
wärtige Zeiten, 1818; Der Teschner Kreis im
Herzogthume k. k. Schlesien, 1842), kapitoly
o přírodních a polit. poměrech jednotlivých
morav. krajů pro topografii → G. Wolneho
a několik desítek hesel pro lipský Brockhau-
sův konverzační lexikon. Hojně publikoval
stati věnované Moravě a Slezsku v odb. pe-
riodikách (Moravia, Vaterländische Blätter,
Hesperus, Lotos, Mittheilungen der K. k.
JO mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Be-
förderung des Ackerbaues, Archiv für Geo-
grafie und Geschichte ad.). Svými pracemi
o Těšínsku navázal na L. J. Scherschnika,
a položil tak základy modernímu zkoumání
problematiky hist. regionu. Jeho věd. práci
se dostalo ocenění udělením čestného člen-
ství v řadě domácích i zahr. věd. společností
(v Řezně, Klagenfurtu, Vratislavi, Berlíně,
Kodani aj.).
Lit.: OP 2; Mellon, V. J.: A. H. Eine Biographie, Brno
1864; Sklenář, K.: Biografický slovník českých, morav-
ských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků
z příbuzných oborů, Praha 2005. MM
HEINZ (HEINTZ), Johann Georg Anton, sochař,
pokřtěn 24. 3. 1698 Svitavy, † 22. 5. 1759
Znojmo.
Jeden z nejvýznamnějších sochařů vrchol-
ného baroka, který vyšel z domácího morav.
prostředí, pracoval zvl. v Uničově, Olomouci
314
HEITER
HEINZ
a Znojmě. Jeho sochařské dílo, zahrnující
jak volné statue, tak i sochařskou výzdobu
mariánských a svatojánských sloupů, osci-
luje mezi ovlivněním tvorbou drážďanského
Balthasara Permosera a odkazem sochařů
pobraunovského okruhu. Většina jeho
děl je roztroušena hl. po stř. a již. Moravě.
Na území sev. Moravy a Slezska H. zasáhl
několikrát během 30. a 40. l. 18. stol. Z těchto
děl je nejvýznamnější sochařská výzdoba po-
hřební kaple farního kostela ve Velkých Lo-
sinách ze 30. l. 18. stol. a torzovitě dochované
sochařské vybavení velkolosinské zámecké
zahrady, na níž spolupracoval s → J. G. Leh-
nerem a → S. Kapplerem. Rozsáhlejší sku-
pina jeho děl se nachází ve → Fulneku, kde
pracoval poč. 40. l. Volnými svatojánskými
statuemi pak kromě → Budišova nad Budi-
šovkou (1725), Sovince (1728–29) a → Rýma-
řova (1736) vyzdobil ve 40. l. Velké Hoštice
a Jindřichov ve Slezsku. Kromě těchto soch
je třeba rovněž zmínit skulpturu P. Marie
s dítětem (kolem r. 1728) pro farní kostel
v Karlovci u → Bruntálu (nyní v Moravském
Berouně) a volnou sochu P. Marie s dítětem
v → Ryžovišti (1733).
Lit.: Stehlík, M.: Zum Werke des mährischen Bildhauers
G. A. H., SPFFBU, řada F 10, 1966; Krsek, I. a kol.:
Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996;
Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství a so-
chařství v západní části českého Slezska, Opava 2001;
Zápalková, H.: Jiří Antonín H. 1698–1759, Olomouc
2011.
Obr.: S (23, 31). JO
HEITER, Karl (vl. jm. Kappermann), herec, re-
žisér, divadelní ředitel, * 11. 10. 1857 Wien
(Rakousko), † 1914 [l.].
Jako herec, později režisér několika něm.
divadel umělecky vyzrál. Od r. 1895 herec
a režisér frašek a operet v → Městském
divadle v Opavě (1897 hl. režisér). Po ná-
stupu ředitele Augusta Lischkeho jmenován
r. 1898 zástupcem pro um. otázky. Osvědčil
se jako ved. pracovník a organizátor, ovliv-
nil reper toár zájmem o Richarda Wagnera
(Valkýra v H. rež.). Po Lischkově odchodu
pověřen r. 1899 měst. radou vedením diva-
dla (1900–12 ředitelem). Usiloval přiblížit jej
315
HEJRET
moderní div. instituci. V dramaturgii přebí-
ral vídeňské vzory. Šel za klasickou hodno-
tou (v opeře hl. Wagner a Verdi, v činohře
Shakespeare, Schiller, Kleist, Hebbel). Mo-
derní směr činoherní dramaturgie realizoval
Ibsenem, Wildem, Björnsonem, Hauptman-
nem, Shawem, Maeterlinckem. Kladl důraz
na novinky (Rostandův Cyrano z Bergeracu,
Schnitzlerovy hry, Thomasova Mignon aj.).
Oddechový repertoár volil s kritickou opatr-
ností. Jako první v → Opavě uplatňoval ná-
zor o význ. podílu rež. v moderním divadle.
Vykonával funkci šéfa činohry, dále tu pra-
covali 4 režiséři z hereckých řad. Uměl vy-
hledávat mladé talenty, začínali tu budoucí
umělci evr. formátu Rudolf Forster, Hans
Duhan, Paul Richter, Jan Hilbert Vávra. Vl.
um. tvorbu omezil, soustředil se na řízení
divadla, organizaci a hospodaření. Vytvořil
v Opavě vrcholnou um. éru předpřevratové
doby a udal směr interpretační tvorbě čino-
hry. Jedinou nešťastnou událostí H. éry byl
požár divadla r. 1909. Adaptaci zorganizoval
tak, že sezonu zahájil bez újmy. H. opustil
Opavu po výběrovém řízení r. 1912. Z dalších
let o něm není zpráv.
Lit.: Svátek, J.: Opavské divadlo v letech 1897 až 1920,
Přestávka DZN v Opavě 7, 1951, č. 5; Ulrich, P.: Biogra-
phisches Verzeichnis für Theater, Tanz und Musik, Berlin
1997; Zbavitel, M.: Jak se hrálo divadlo v Opavě před sto
lety, VL 25, 1999, č. 1–2. MZ
HEJRET, Jan, publicista, politik, * 13. 11.
1868 Zruč (Zruč-Senec, Plzeň), † 2. 10. 1947
Praha.
Svým životem byl spjat s Plzní a Prahou, pod
vlivem novináře → I. Hořicy se začal zajímat
o Slezsko. Byl také uznávaným odborníkem
na slovanskou problematiku, vyvíjel činnost
v organizacích, které se zabývaly slovanskou
vzájemností. Po první svět. válce se angažo-
val v Národní radě, v Masarykově akademii
práce a v Národní jednotě slezské. Jako novi-
nář vyvolal svými články o těšínské otázce
zájem politiků, stal se členem plebiscitní
komise, měl zásluhu na pozitivním řešení →
čs.-pol. sporu o Těšínsko. Jeho publicistická
činnost byla velmi bohatá, pozoruhodné
HELEBRAND
HEJRET
jsou statě o postavení → Čechů a → Poláků
v pohraničních částech Slezska; v knize Tě-
šínsko (1919) se energicky vyslovil proti od-
tržení této oblasti od Československa. Zájem
o čes. dějiny ho přivedl k vydání publikací
o předních postavách čes. duchovního a po-
lit. života (Jan Hus, Karel Havlíček Borovský,
Josef Jungmann, František Palacký aj.).
Lit.: Frinta, A.: Za redaktorem J. H., Slovanský přehled
33, 1947; Ficek, V.: Za J. H., SlSb 46, 1948, č. 1.
HELEBRAND, Pavel, hudební skladatel, * 25. 10.
1960 Opava.
Studoval na Státní (dnes → Janáčkově)
konzervatoři v → Ostravě obory kytara
a skladba. Kompozici absolvoval u → J.
Podešvy v r. 1989. Následně spolupracoval
(s režisérem → P. Nosálkem) jako herec, hu-
debník a skladatel s ostr. → Divadlem loutek.
Pak působil v → Komorní scéně Aréna, →
NDM, spolupracoval se studii → ČRO a →
ČTO. Od poloviny 90. l. komponuje hudbu
pro další čes. i zahr. divadla, nevyhýbá se ani
oblasti alternativního divadla a performance.
V jeho kompozičních aktivitách převažují
hud. dram. projekty, na kterých se podílí
jako skladatel, autor textů a též často na je-
jich nastudování a produkci. Známá je jeho
vánoční zpěvohra Jesličky sv. Františka,
muzikál Čarodějnice z Babí hůrky, Evange-
lium podle houslí, opera Ngoa-É či některé
komorní skladby. Velmi záslužnou hudebně
výchovnou H. činnost představují jeho pro-
jekty spojené s Múzickou školou v Ostravě –
Mariánských Horách.
Lit.: OHK.
HELIC, Lukáš, hebraista jednoty bratrské, au-
tor náboženské disputace, * [d.] Poznań (Pol-
sko), † [d.] Poznań.
Pocházel z žid. rodiny usazené v Poznani.
Na Moravu byl povolán jako znalec heb-
rejštiny, aby se podílel na překladu Bible kra-
lické (spolupracoval na překladu pěti knih
Mojžíšových). 1581 byl v Ivančicích ordino-
ván na duchovního jednoty bratrské. Později
byl poslán do → Fulneku, kde působil jako
rektor něm. bratrské školy. H. je autorem
HERBEN
rkp. disputace s fulneckým augustiniá-
nem Fridrichem Dialog aneb rozmlouvání
jednoho bratra s černým mnichem řehole
augustiniánské (1589). V tomto hádání, pl-
ném ironie i dialektických argumentů, chtěl
H. především polemicky reagovat na spis →
jezuity Václava Šturma, hanící kancionál
jednoty bratrské z r. 1576. Ovšem největší
prostor je nakonec věnován problému man-
JS želství a celibátu kněží. Celý text je dokla-
dem vzrůstajícího náb. vření na sev. Moravě
na konci 16. stol.; je zajímavý i užitím mnoha
pol. výrazů.
Lit.: Volf, J.: Náboženské hádání L. H. ve Fulneku 1589,
ČVMSO 36, 1925; Pleskot, J.: Disputace bratra L. H.
s augustiniánským mnichem ve Fulneku 1589, SPFFOU –
Litterarum studia 3, 1997. JMl
HERBEN, Jan, spisovatel, literární kritik
a historik, publicista, * 7. 5. 1857 Brumovice
(Břeclav), † 24. 12. 1936 Praha.
Vystudoval Slovanské gymnázium v Brně,
kde měl na něho vliv → A. Vašek, po univ.
studiích pracoval jako novinář. R. 1886 za-
čal vydávat Čas, list věnovaný veř. otázkám.
Názorově měl blízko k realistům, zvl. Masa-
rykovi. Na stránkách Času tiskl verše → P.
Bezruče a v r. 1903 je vydal v knižní podobě
Slezského čísla. Zapojil se do protirak. hnutí
a i po první svět. válce působil jako novinář.
Do literatury vstoupil jako příslušník gene-
race Mladé Moravy, jeho básně byly ovliv-
něny lid. poezií. Jako publicista se věnoval
popularizaci osobností čes. žurnalistiky
(Havlíček), ale i méně známým morav. au-
torům. Ve spisu Masarykova sekta a Gollova
JM
škola (1912) zasáhl do diskuse o smyslu čes.
dějin. Z Času vytvořil časopis spojený s čes.
kult. a věd. životem. H. stěžejní dílo je romá-
nová kronika Do třetího a čtvrtého pokolení
(1889–92), kde ztvárnil v širokém záběru
a v hist. perspektivě život na čes. venkově
po několik generací. Smysl pro jedinečnost
krajiny a její hist. tradici projevil v knize
Hostišov 1, 2 (1907, 1933).
Lit.: Pešta, P.: J. H. a jeho generace, in: První české gym-
názium v Brně, Brno 1967; Králík, O. – Ficek, V.: Kapi-
toly o Petru Bezručovi, Ostrava 1978; Herben, J.: Perso-
nální bibliografie, Břeclav 1986. JS
316
HERBERTOVÉ
HERBERTOVÉ, malířská rodina ve Fulneku,
Novém Jičíně a Uherském Hradišti.
Gottfried, malíř, * 8. 2. 1674 Fulnek (Nový
Jičín), † 2. 12. 1740 Lipník nad Bečvou
(Přerov).
Vyučil se ve fulnecké dílně Riedlů a po něko-
likaletém vandru se usadil ve → Fulneku.
Odtud odešel do → Opavy, kde se také ože-
nil. Po otcově smrti r. 1705 se vrátil do Ful-
neku a podílel se na výzdobě kapucínského
a loretánského kostela. Nedostatek zakázek
jej přiměl v r. 1713 k přesídlení do Olomouce.
Po likvidaci fulnecké mal. dílny Riedlů
v r. 1726 se vrátil do → Fulneku, kde praco-
val zejm. pro kapucíny, do jejichž řádu byl
přijat r. 1737 jako první fráter třetího řádu.
Byl úspěšným malířem oltářních obrazů
a fresek, ale zabýval se také malbou vedut.
Pracoval často společně se svým synem
Eliasem Franzem. Lze jej charakterizovat
jako konzervativního umělce, který svým
výrazným pojetím tkví ještě v 17. stol. Jeho
dílo je rozptýleno v kostelech sev. Moravy
a Slezska (Stará Ves u Bílovce, Svatoňovice,
Ostravice).
Elias Franz, malíř, * 19. 7. 1708 Fulnek, † 16. 7.
1770 Uherské Hradiště.
Vyučil se u svého otce a u novojičínského
malíře J. A. Heidenreicha. Po vandrovních l.
pracoval u svého otce ve Fulneku a po jeho
smrti přesídlil do → Nového Jičína, kde pů-
sobil jako malíř kostelních obrazů a por trétů.
V 60. l. přesídlil do Uherského Hradiště. Cha-
rakter jeho intimně laděných scén, vycháze-
jících kompozičně často z cizích vzorů, je již
blízký rokokovému názoru. Jeho dílo je za-
stoupeno ve sbírkách → Muzea Novojičínska,
MG v Brně a v kostelech Slezska a Moravy
(→ Jeseník, Lipník nad Bečvou, Nový Jičín,
→ Frýdek, Uherské Hradiště).
Lit.: Indra, B.: Fulnečtí malíři 17. a 18. století, VSONJ,
12, 1967; Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malíř-
ství a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
Obr.: V (28, 30). MSch
HERCÍK, Karol, malíř, * 12. 2. 1954 Bratislava
(Slovensko).
317
HEROLD
Od r. 1978 působí v → Ostravě. Studoval
akademii v Sofii, u Svetlina Ruseva. Jako
pedagog působí na ZUŠ v Ostravě, člen
skupiny In Signum. Je figuralista a krajinář,
po r. 2000 se věnuje také velkoformátovému
smaltu. V r. 1978 v soutěži Generace obdržel
1. místo. Vystavoval zejm. v Ostravě (Gale-
rie Chagall, 1991; Syndikát novinářů, 1994;
Divadlo Antonína Dvořáka, 1997; Galerie
Mlejn, 2004; Retrospektiva, → Janáčkova
konzervatoř, 2004).
Lit.: Katalog skupiny In Signum, Ostrava 1998; K. H.
CD-ROM SCA, Ostrava 2004.
Obr.: V (219, 227). PH + MŠť
HERITES, František, spisovatel, * 27. 2. 1851
Vodňany (Strakonice), † 19. 1. 1929 Praha.
Obč. povoláním byl lékárníkem, značný
význam pro něho mělo přátelství s Juliem
Zeyerem. Jako prozaik se zaměřil na život
maloměsta, zvl. místo má v jeho díle ro-
mán Jan Přibyl (1887), situovaný na Opav-
sko a kriticky zaměřený na → Čechy, kteří
se zbavují svého češství a podléhají → ger-
manizaci. Uplatnil zde zkušenosti získané
při návštěvě Slezska v r. 1883. Opavsko vní-
mal jako národně ohroženou oblast a chtěl
přispět k posílení nár. smýšlení jeho obyv.
Lit.: Šulc, J.: H. román Jan Přibyl a Opava, SlSb 45,
1947, č. 1. JS
HEROLD, Jiří, zpěvák a hudební pedagog,
* 4. 3. 1913 Praha, † 3. 12. 1973 Ostrava.
Narodil se v rodině Jiřího H., učitele pražské
konzervatoře a violisty Českého kvarteta. Odb.
pěvecké vzdělání absolvoval teprve v dospě-
lém věku (1940). 1940–44 působil jako sólista
v olomouckém Městském divadle. Od 1. 8.
1944 až do smrti byl sólistou ostr. opery (→
NDM). Zde se uplatnil v operách Bedřicha
Smetany (nejčastěji Kecal v Prodané nevěstě),
Antonína Dvořáka (vodník v Rusalce ad.),
Zdeňka Fibicha, → L. Janáčka, → V. Nováka,
Bohuslava Martinů, → R. Kubína, Gioachina
Rossiniho, Modesta Petroviče Musorgského
ad. S ostr. operou se zúčastnil zahr. zájezdů
do Polska, Itálie. Věnoval se i koncert-
nímu zpěvu. H. byl basistou tvárného hlasu
HEROT, BOHUMÍR
HEROLD
s bohatou škálou dram. odstínů. Od r. 1953
vyučoval na Vyšší hudebně-pedagogické škole
(→ Janáčkova konzervatoř v → Ostravě).
Lit.: BSSSM 5; HKO.
HEROT, Bohumír, malíř, výtvarník, autodi-
dakt, * 11. 7. 1914 Lubno (Frýdlant nad Os-
travicí, Frýdek-Místek), † 18. 6. 1976 Lubno.
Ve 3 l. v důsledku prodělané spály ztratil
sluch. Navštěvoval ústav pro hluchoněmé ve
Valašském Meziříčí a vyučil se obuvníkem
ve → Frýdlantě nad Ostravicí, kde do r. 1952
jako obuvník pracoval. Výtvarně se vzdě-
lával sám od r. 1933. V jeho tvobě převažují
expresivní oleje a tempery a postkubistické
pastely. Zjevná je inspirace → lid. uměním
výtv. Námětově se obracel především k záti-
ším a krajinám. Zvláštní skupinu tvoří náměty
z venkovského života (zejm. skupiny v →
kroji) provedené kombinovanou technikou.
Ke konci života tvořil portréty vystřihováním
siluet z černého papíru. Účastnil se zejm. lo-
kálních výstav v okolí bydliště.
Lit.: Gřunděl, F.: Malíř samouk B. H., T 20, 1977, č. 4;
Malý, Z. (ed.): Slovník českých a slovenských výtvar-
ných umělců 1950–1999, H, Ostrava 1999.
Obr.: V181.
HESS, Hermann, novinář, spisovatel, básník,
* 15. 2. 1897 Vrbno pod Pradědem (Bruntál),
† 8. 10. 1948 Valdice (Jičín).
Vystudoval gymnázium v → Bruntále. Jako
por. slez. domobrany se účastnil první svět.
války. Po mnoho l. pracoval jako red. Deutsche
Volkswehr a šéfred. Beskidenzeitung ve →
Frýdku, od r. 1939 spolupracoval s Volks-
deutsche Zeitung, byl šéfred. Mährisch-Schle-
sische Landeszeitung (dříve Ostrauer Morgen-
zeitung, → Ostrauer Zeitung). Vydal román
Um die Krone der Zukunft (1915), ve kterém
pojednává o spiknutí Srbska proti Rakousku.
Z dalších románů: Das Sudetenschloß (1914)
a Des Schicksals Fluch (1914). Je rovněž au-
torem sbírek básní Frührotdämmern (1915),
Feuertraum (1918), sbírky něm. kázání a písní
Von Heimat, Leid und Liebe (1930). H. byl jako
něm. novinář v r. 1945 odsouzen k těžkému ža-
láři a zemřel ve valdickém vězení.
HIEROWSKI
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlan-
des, Wolfratshausen 1964; kol.: Freudenthal und seine
Kreisgemeinden, Esslingen 1990; Martinek, L.: Litera-
tura německého a českého jazyka na (stávajícím) okrese
JM Bruntál, in: Literatura v českém a polském Slezsku,
Opava – Cieszyn 1996. LM
HEYMANN, Johann Josef, malíř, * pravděpo-
dobně 1764 Těšín (dnes Cieszyn, Polsko),
† 13. 3. 1808 Cieszyn.
Působil jako malíř kostelních obrazů v → Tě-
šíně. Tvořil v rokokovém duchu. Jeho obrazy
se dochovaly v kostele v Dolních Marklovi-
cích, ve farním kostele v pol. vsi Zamarski
a v muzeu v Cieszyně.
Lit.: Londzin, J.: Kościoly drewnione na Śląsku cie-
szyńskim, Cieszyn 1932; Adamczyk, I.: Sztuka ba-
roku. Katalog zbiorów Muzeum Śląska Cieszyńskiego.
Malarstwo i rzeźba, Cieszyn 2005. MSch
HIEROWSKI, Zdzisław, publicista, kritik, pře-
kladatel, historik, * 7. 7. 1911 Stubienko
(Przemyśl, Polsko), † 14. 12. 1967 Katowice
(Polsko).
Absolvent SŠ v Chyrově a Jagellonské univerzity.
Těsně před druhou svět. válkou pracoval v kato-
vickém rozhlase (Rozgłośnia Polskiego Radia)
a organizoval lit. hnutí, během války se ukrý-
JI val v Miechově, spolupracoval s odbojem (→
Armia Krajowa), po válce se vrátil do Katovic,
kde zprovoznil rozhl. stanici a založil hud. těleso
Wielka Orkiestra Polskiego Radia i Telewizji.
Stal se red. reg. tisku Odra, působil v → ZarŚ.
Překládal z čes. a slov. literatury (přel. přes 35
titulů, mj. Aloise Jiráska, Eduarda Basse, Vladi-
slava Vančuru, Jana Drdu, Arnošta Lustiga aj.),
je autorem odb. studií o poválečné čes. literatuře
(hl. v časopise Rocznik Literacki), úvodů a ko-
mentářů k vydání prací Karla Čapka, Bohumila
Hrabala aj., překladů div. her a operních libret.
Od r. 1960 pracoval ve Slezském vědeckém
ústavu v Katovicích, věnoval se věd. zpracování
dějin Slezska včetně vývoje lit. tvorby (např.
Życie literackie na Śląsku w latach 1920–1939,
1969) a recepci čes. a slov. literatury v Polsku
(Literatura czeska i słowacka w Polsce Ludowej,
1945–1964, 1966).
Lit.: Fazan, M. – Nawrocki, W.: Z. H., in: Ludzie trzy-
dziestolecia (red. H. Rechowicz), Katowice 1974; Fazan,
M.: Z. H. Krytyk – historyk – tłumacz, Katowice 1985.
EK
318
HILBERT
HILBERT, Kamil, architekt a restaurátor archi-
tektonických památek, * 12. 2. 1869 Louny,
† 26. 6. 1933 Praha.
Po absolvování vyšší prům. školy v Plzni
studoval u arch. Maxe Fleischera ve Vídni
r. 1891 a na tamní AVU ve speciální škole
Victora Luntze (1892–95). Po návratu půso-
bil ve svém rodišti až do r. 1899, kdy se stal
po smrti arch. Josefa Mockera stavitelem
katedrály sv. Víta v Praze. Katedrálu dokon-
čil a v této funkci setrval až do své smrti.
Ve své tvorbě propojoval tradici s modernou,
inspiraci pozdní gotikou spojoval se secesí.
V památkové péči uplatnil posun od puris-
tického přístupu ke konzervaci cenných částí
arch. památek a jejich doplnění na základě
hist. inspirace individualisticky utvářenými
arch. formami. V regionu je autorem ob-
novy tzv. Trúby, věže zříceniny hradu ve →
Štramberku (1902). Po r. 1918 jako projektant
Živnostenské banky navrhl v tradicionalis-
ticky pojatém novoklasicismu s barok. hmo-
tovou kompozicí její budovu v Moravské →
Ostravě, Nádražní 12 (se sochařem Karlem
Dvořákem, 1921–24).
Lit.: Vybíral, J.: Zrození velkoměsta. Architektura v ob-
raze Moravské Ostravy 1890–1938, Ostrava – Brno
2003; Strakoš, M.: Ostravské interiéry, Ostrava 2011.
Obr.: A60. MS
HINČICA , Jan, malíř, * 29. 6. 1905 Morav-
ská Ostrava (Ostrava-město), † 13. 3. 1982
Ostrava.
Vyučil se jako dekorativní malíř. Absolvoval
VŠUP (1927–33, učitel František Kysela), kde
pobýval do r. 1934. Po návratu do → Ostravy
se jeho zájem obrátil ke grafice a figurální
kompozici v různých technikách a materiá-
lech. Ve svých dílech se nechával inspiro-
vat rodným prostředím. Ovládal různé výtv.
obory (řezbářství, lept ve skle ad.), ale základ
jeho malby tkvěl v kresbě. Navrhoval vitráže,
sklorytiny, tvořil i sgrafita a mozaiky, což
vedlo k permanentnímu hledání vl. um. pro-
jevu. Nezvyklé zúročení motivů všednoden-
nosti představuje jeho perličková mozaika.
Osobitý výraz se uplatnil v experimentu plas-
319
HIRNLE
ticky provedené malby, reliéfních obrazech.
Jeho ženou byla básnířka → D. Hinčicová.
Lit.: Svoboda, J.: Katalog výstavy reliéfních obrazů J. H.,
Opava 1977; Pleskot, J.: katalog výstavy J. H. Obrazy,
Olomouc 1981.
Obr.: V174. JPl
HINČICOVÁ , Drahomila (roz. Bakotová), bás-
nířka, * 4. 6. 1925 Ostrava, † 23. 3. 1999
Ostrava.
Všechny své verše vydala v podobě bibliofi-
lií v l. 1980–95. Realitu, která přináší chaos,
neuspokojení, bolest a zklamání, překonává
ve svých souborech Beztížný stav (1980),
Souboje loučení (1984), Doteky času (1987),
Ona a on (1991), Troje zatřesení (1992) na-
dějí, láskou a přivolávaným štěstím. Ve vzpo-
mínkách se vrací k mamince (Souhvězdí
citu, 1983), inspiraci nachází i v mal. ate-
liéru (Malířská zření, 1982) svého man žela
→ J. Hinčici, který výtvarně soubory veršů
doprovázel.
Lit.: inka: Vzývání času, OV 24. 2. 1982; Šuleř, O.: Las-
kavé medailony, Ostrava, 2007. IM
HINNEWIEDER → Karlova Studánka
HIRNLE (HIERNLE), František Ondřej, sochař,
* 4. 12. 1726 Praha, † asi 1773 [l.].
Syn pražského řezbáře Karla Josefa, jenž po-
cházel z jihoněm. sochařského rodu, působí-
cího převážně v Landshutu a později Mohuči.
Studoval na vídeňské akademii (u Balthasara
Ferdinanda Molla) a po svém návratu byl
činný zejm. v Kroměříži, kde provedl řadu
prací pro biskupskou rezidenci. Svou tvorbou
stojí H. na pomezí vrcholného baroka, od ně-
hož odvozoval kompoziční skladbu svých ol-
tářních retáblů, a nastupujícího klasicistního
proudu, odvozeného z vídeňské akademie.
K tomuto stylovému vyznění se přikláněl
zvl. v pojednání svých figur, doprovázejících
oltářní architekturu, které směřují až k ro-
kokové protáhlosti a křehkosti, bez většího
zájmu o zachycení duševního hnutí. H. dílo
je roztroušeno zejm. na stř. Moravě a v okolí
Kroměříže, ale svým vlivem zasáhl i na sev.
Moravu, kde ve → Fulneku provedl sochař-
skou výzdobu hl. oltáře a bočních oltářů
HIRŠMENCL
HIRNLE
augustiniánského kostela (60.–70. l. 18. stol.,
ve spolupráci s → J. V. Böhmem).
Lit.: Stehlík, M.: Nástin dějin sochařství 17. a 18. věku
na Moravě, SPFFBU, řada F 19–20, 1975–1976; Krsek,
I. a kol.: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha
1996; Stehlík, M.: Barok v soše, Brno 2006.
HIRŠMENCL (HIRSCHMENTZEL), Kristián Bo-
humír (Christian Gott fried), katolický kněz,
spisovatel, historik a sběratel, * 7. 1. 1638
Frýdek (Frýdek-Místek), † 26. 2. 1703 Vele-
hrad (Uherské Hradiště).
Gymn. studia absolvoval ve Vratislavi a Brně.
Jako osmnáctiletý se rozhodl vstoupit do cis-
terciáckého řádu na Velehradě, do něhož byl
r. 1657 přijat. Dále se vzdělával v řádových
střediscích v Praze, Oseku a Žďáru. 1670 byl
v Olomouci vysvěcen na kněze. 1674–92 pů-
sobil jako administrátor cisterciáckého statku
a fary ve slez. Bolaticích na → Hlučínsku,
kde se r. 1676 přičinil o to, aby svátek sv. Cy-
rila a Metoděje byl slaven také ve slez. části
olomoucké diecéze, což se na mnohých mís-
tech nedělo. 1688 založil v Bolaticích význ.
růžencové bratrstvo, jemuž t. r. věnoval rkp.
dílo Arcibratrství svatého růžence v chrámu
Páně Bolatským, jediný samostatný čes. psaný
H. spis. Je zřejmě také autorem písně Ej, naše
kněžská knížata, svatý Crha a Strachota, je-
jíž samostatný tisk vevázával do svých rkp.
děl. Poslední desetiletí svého života strávil
na Velehradě. H. vydal ještě před vysvěcením
na kněze v Praze postní kázání Rex dolorum
(1667) a především spis o životě sv. Cyrila
a Metoděje a Velehradu (Vita s. s. Cyrilli et Me-
thudii, sive Vetus Velehrad, 1667), kde je líčení
dějin prokládáno hexametry k poctě slovan-
ských věrozvěstů. H. se svým cyrilometoděj-
ským patriotismem, formovaným především
velehradskými cisterciáky, vřazuje do početné
skupiny podobně orientovaných moravsko-
slez. spisovatelů baroka (→ J. J. Středovský,
→ V. B. Jestřábský, → B. H. Bilovský). Další
práce (podle H. na 42 děl), zůstaly v podobě
rkp. foliantů (uložených ve Vědecké knihovně
v Olomouci). Kromě pův. tvorby předsta-
vují často výsledek H. sběratelských akti-
vit. Mezi rkp. pozůstalostí najdeme H. práce
HISTORICKÝ MÍSTOPIS
nábožensko-fil., kronikářské (o dějinách cis-
terciáckého řádu a kláštera na Velehradě) i ha-
giografické (kromě cyrilometodějské tematiky
např. životopis → sv. Hedviky). Jeho velké
JO historiografické kompilace (Historia quadri-
partita de regno, de marchionatu Moraviae
et de monasterio Wellehrad, 1702) nemají pro
nekritický přístup k pramenům velkou hist.
hodnotu. Nejvýznamější H. rukopis, Feriae
Christiano-Bacchanales (poslední třetina
17. stol.), zaznamenává především žertovné, ale
i tragické příběhy, jež se udály ve → Frýdku,
na Hané nebo v Horním Slezsku. Toto dílo
mělo sloužit jako soukromá, pro veřejnost ne-
vhodná četba, určená pouze k zábavě a odde-
chu cisterciáckých mnichů v době masopustu.
Rukopis je význ. zdrojem poznání soudobého
života, ale i folk. slovesnosti Moravy a Slez-
ska, především žánrů jako je → pověst, →
anekdota, → hádanka, → humorka, → po-
hádka novelistická. Do svazku je vložen také
čes. veršovaný dialog Různice měšťana a sed-
láka, v němž ožívá stará forma sporů o před-
nost stavu. H. rkp. pozůstalost představuje
důležitý materiál i pro hud. historii, protože
autor vkládá mezi své zápisky duchovní, ale
i žertovné, pijácké aj. písně a drobné instru-
mentální, především taneční skladby (umělé
tance cizí provenience i morav. → lid. tance).
Lit.: Vašica, J.: Účast Slezska na českém literárním ba-
roku, in: Slezsko, český stát a česká kultura, Opava 1946;
Wolny, R.: Příspěvek k H. působení na Hlučínsku, SlSb
45, 1947; Zlámal, B.: Cyrilometodějství K. B. H., SlSb
48, 1950; Gába, A.: H. a jeho zájem o Polsko, SlSb 48,
1950; Kurková V.: H. Feriae Christiano-Bacchanales, RZ
9, 1959. JMl
HISTORICKÉ PARKY A ZAHRADY → Zahrady
a parky
HISTORICKÝ MÍSTOPIS MORAVY A SLEZSKA
V LETECH 1848—1960, historicko-topografická
příručka o obcích a městech Moravy
a Slezska.
Jde o význ. součást informační infrastruk-
tury hist. vědy, vlastivědy, ale také oborů,
přesahujících předmět vyjmenovaných věd
(demografie, biografistika, dějiny umění
ad.). Projekt díla se zrodil v polovině 60. l.
20. stol. na katedře historie FF UP z podnětu
320
HISTORIOGRAFIE
HISTORICKÝ MÍSTOPIS
→ L. Hosáka a jeho mladších spolupracov-
níků. Navázal na Hosákův Historický místo-
pis země Moravskoslezské (1938), shrnující
tehdy dostupné zákl. hist. a vlastivědné in-
formace o existujících i v průběhu dějin
zaniklých obcích Moravy a Slezska. Dílo
respektovalo → administrativně-správní čle-
nění obou korunních zemí na sklonku éry
tradiční společnosti (1848), tj. podle jednot-
livých krajů a v jejich rámci podle dominií.
Pův. záměr nového místopisu se měl soustře-
dit především na proměny, ke kterým došlo
ve vývoji jednotlivých obcí od r. 1848 do po-
lit. převratu v r. 1948. Pod vnějším tlakem
posunuli autoři časovou hranici k r. 1960,
takže do jejich zorného pole se dostaly také
převratné události polit., hosp., spol. i kult.
vývoje, iniciované únorovým pučem r. 1948.
Tato skutečnost ovlivnila informační struk-
turu díla. Respektuje územní strukturu
polit. a v jejich rámci i soudních okr., exis-
tující do r. 1948. Po všeob. charakteristice
administrativně-správních jednotek (zákl.
geografické, demografické a správní údaje,
hosp. a soc. vývoj, polit. a spolkový vývoj,
školství a kultura, význ. hist. památky, osob-
nosti, bibliografie) následuje vlastivědný po-
pis jednotlivých obcí. Pozornost se zaměřuje
na vývoj populace (dynamika, ekon. a soc.
struktury, národnost), na faktory a nositele
ekon. rozvoje (stav zemědělství, průmyslu,
dopravy, obchodu, peněžnictví), spol. a po-
lit. aktivity (spolkový život, polit. strany,
volební výsledky), problémy kult. vývoje
(školství, kult. organizace a instituce) a zákl.
informace o kult. a hist. památkách, osobnos-
tech a pro obec specifických dějinných udá-
lostech. – Dílo odstartovalo obnovenou, ale
zkrácenou a Františkem Spurným opravenou
verzí pův. Hosákova Místopisu (1967). První
2 svazky nového Historického místopisu byly
věnovány zákl. informacím o správním a po-
lit. vývoji Moravy a Slezska v l. 1848–1960
(1966) a výběrové bibliografii vlastivědné
literatury regionu (1968, autory Jaromír Ku-
bíček a Jaroslav Vlach). V dalších 14 svazcích
následovaly vlastivědné popisy jednotlivých
321
HISTORIOGRAFIE
mor. a slez. okr. v redakci Josefa Bartoše, Mi-
loše Trapla a Jindřich Schulze. Okr., které spa-
dají do sledovaného regionu, jsou pojednány
ve svazcích 3 (Moravský Beroun), 4 (Rýma-
řov), 13 (Bruntál, Jeseník, Krnov), 14 (Opava,
Bílovec, Nový Jičín), 15 (Frýdek-Místek,
Český Těšín) a 16 (Ostrava, Fryštát, Hlučín).
16. svazkem bylo dílo v r. 2011 završeno. Zpoč.
vycházelo v ostr. nakl. → Profil, dokončeno
bylo nákladem UP. – V souvislosti s realizací
projektu vznikla v kabinetu pro hist. místo-
pis UP úctyhodná databáze informací, syste-
maticky excerpovaných z bohaté škály hist.
pramenů, jako jsou seznamy obcí, adresáře,
almanachy, schematismy, vlastivědné mono-
grafie měst a obcí, statistické ročenky ap. Tato
databáze sloužila nejen tvůrcům uvedeného
díla, ale funguje také jako zdroj informací
pro autory vlastivědných monografií obcí
a dalších historicko-vlastivědných studií. MM
HISTORIOGRAFIE, dějepisectví.
Podle Františka Kutnara dějiny dějepisectví
představují „nejen výklad toho, jak v růz-
ných dobách z různých příčin lidé, zabývající
se odborně minulostí, dějiny studovali
a je vykládali, jak je uváděli ve vztah k pří-
tomnosti“. Jsou také „dokladem kontinuity
lidského vědeckého myšlení, které nikdy ne-
může beztrestně přetrhat tradici a začínat
od začátku“. Vývoj věd. poznávání minulosti
tvoří součást širšího hist. myšlení a kultury
a h. tudíž sehrává význ. roli při kultivaci in-
dividua zejm. tím, že formuje jeho vědomí
o sobě samém. Rozvoj h. nelze též vysvětlit
bez podnětů a vlivů působících mimo vědu.
To platí zejm. o h. zemí, které v určitých fá-
zích svého rozvoje stály v centru pozornosti
okolních států a soustředily se na ně strate-
gické a polit. zájmy mocných. – Slezsko,
obydlené od nepaměti obyv. různých etnik,
bylo pro svou význ. geopolit. polohu ve stř.
Evropě od raného středověku předmětem zá-
jmů něm., pol. i čes. panovníků. Tento trend
zesílil zejm. v 18. a 19. stol. H. bývala a také
v současnosti bývá často zneužívána jako do-
davatel argumentů ideologiím, resp. polit.
HISTORIOGRAFIE
hnutím. To byl jeden z důvodů, zdaleka však
ne jediný, proč historie Slezska byla zejm.
od 19. stol. pěstována se značným úsilím histo-
riky něm., pol. a čes. Výsledný obraz dějin
Slezska nebyl a není totožný a představa,
že se někdy v budoucnu dospěje ke konsensuál-
nímu pojetí událostí a osobností slez. dějin,
je zřejmě i dnes velmi vzdálená realitě. H. Slez-
ska potvrzuje více než jiná myšlenku angl. his-
torika Edwarda Halleta Carra, že „historie
[ve smyslu historia rerum gestarum] je nepřetr-
žitou interakcí mezi historickým faktem
a historikem“, což znamená, že pramenná in-
formace prochází složitým myšlenkovým svě-
tem subjektu historika – badatele, který nemůže
neovlivnit její společensky, etnicky, ideolo-
gicky a politicky podmíněnou interpretaci. –
Vnímání dějin Slezska něm., pol. a čes. historiky
se dosti výrazně odlišovalo. Zatímco něm.
a pol. dějepisectví vnímaly dějiny Slezska jako
evr. fenomén nadreg. významu, jako historii
prostoru, ve kterém se od nepaměti stýkaly, po-
týkaly a zejm. zprostředkovávaly vlivy evr. Zá-
padu a Východu, Jihu a Severu, převládalo
na čes. straně spíše pojetí regionalistické, tj.
Slezska jako jednoho z okrajových regionů čes.
koruny. Něm. a pol. historikové obvykle před-
mětem svých zkoumání činili Slezsko jako ce-
lek (bez ohledu na jeho rozdělení po r. 1742,
resp. po první a druhé svět. válce), čeští a v čes.
zemích působící něm. dějepisci až na vzácné
výjimky (→ J. Kapras) redukovali svou pozor-
nost pouze na tu část Slezska, která byla
po r. 1742 součástí habsburské monarchie (→
vratislavská konvence), resp. později ČSR nebo
ČR. Toto zúžené pojetí samo o sobě omezuje
nebo znemožňuje pochopení skutečného hist.
významu Slezska v evr. souvislostech. Odlišný
přístup k dějinám Slezska i jejich odlišná inter-
pretace byly a jsou charakteristickým znakem
něm., pol. i čes. historiografie Slezska. – Zájem
něm. historiků o dějiny Slezska lze vystopovat
již od období humanismu (Bartoloměj Stein,
Pankracy Vulturnius, Franciszek Faber ad.).
Na přelomu 18. a 19. stol. se objevila řada děl,
která na poloprofesionální úrovni usilovala po-
dat přehled dějin Slezska v duchu tehdy
322
HISTORIOGRAFIE
přežívající fredericiánské prus. ideologie.
K nejvýznamnějším z nich patří nesporně tří-
svazkové Geschichte Schlesiens (1807–10)
Karla Adolfa Menzela, dovedené do doby při-
pojení většího dílu Slezska k Prusku, a více či
méně amatérské pokusy Michaela Morgenbes-
sera (1829), Karla Gustava Hoffmanna
(1828–31) a Augusta Otta (1835). Základy pro
skutečně věd. výzkum dějin Slezska něm. his-
toriky byly položeny univerzitou ve Vratislavi
a zejm. jejími prof. historie a zem. archiváři →
G. A. H. Stenzelem (1792–1854) a jeho ml. ko-
legou → C. Grünhagenem (1828–1912). K pod-
poře vydávání pramenů a studií ke slez. dějinám
byl Stenzelem zal. → Verein für Altertum und
Geschichte Schlesiens (1845–1944), jenž vydá-
val 1855–1943 časopis → ZVGS. Stenzel inici-
oval význ. pramennou edici slez. kronikářů
Scriptores rerum Silesiacarum (od r. 1835), k ní
připojil Grünhagen od r. 1860 → Codex
diplomaticus Silesiae, postupně otiskující věd.
edice nejvýzn. vyprávěcích a diplomatických
pramenů k dějinám Slezska. Stenzelův zájem
o slez. dějiny vyvrcholil vydáním syntézy Ge-
schichte Schlesiens (1853), dovedenými
k r. 1355. Grünhagen završil své dílo syntézami
Geschichte Schlesiens (1884–86), končícími
r. 1740, a dvousvazkovými Schlesien unter
Friedrich der Große (1890–92). Grünhagenovo
dílo patřilo poté nadlouho k vrcholům něm.
věd. produkce o Slezsku a ml. generace histo-
riků neměly odvahu přistoupit k nové syntéze,
takže výzkum dějin Slezska se ubíral spíše ces-
tami dílčích monografií o jednotlivých problé-
mech slez. dějin. Teprve v meziválečném
období aktivovaná Historische Kommission
für Schlesien se sídlem ve Vratislavi přistoupila
pod vedením prof. Hermanna Aubina k vydá-
vání nové syntézy slez. dějin Geschichte Schle-
siens (1938), která však dospěla pouze k prvním
dvěma dílům, z nichž byl vydán pouze první. –
Nová vlna zájmu něm. h. o dějiny Slezska na-
stala po druhé svět. válce. Jejími nositeli byli
zpoč. ponejvíce něm. historikové odsunutí
z části Slezska po druhé svět. válce přičle-
něné k Polsku, dnes jsou to namnoze jejich
žáci a pokračovatelé. Výzkum dějin Slezska
HISTORIOGRAFIE
byl v Německu pěstován jako součást tzv. Ost-
forschung, tedy výzkumu vých. oblastí kdysi
osídlených (zčásti) Němci. Dějiny Slezska
se zde zkoumají na řadě univerzit (např.
Würzburg, Mainz, Stuttgart), věd. ústavů (Mar-
burg an der Lahn) a jsou pěstovány několika
nadacemi, zal. a fundovanými slez. krajan-
skými sdruženími (např. Stiftung Haus Ober-
schlesien, Ratingen). Pozornosti těchto institucí
se těší i oblast čes. Slezska. Od r. 1986 pracuje
na univerzitě ve Würzburgu Gerhard-Möbus-
-Institut für Schlesienforschung, který realizuje
interdisciplinární a v tomto rámci i hist. vý-
zkumy Slezska. V hist. ústavu univerzity
ve Stuttgartu je od r. 1985 v běhu tzv. Pro-
jektbereich schlesische Geschichte, jehož ga-
rantem byl prof. Norbert Conrads a nyní prof.
Joachim Bahlcke, zaměřený zejm. na novověké
dějiny Slezska z nejrůznějších aspektů. Ústav
vydává ediční řadu Neue Forschungen zur
schlesischen Geschichte, v níž vyšla již desítka
monografií. Z dalších institucí sluší připome-
nout alespoň hist. ústav univerzity v Düssel-
dorfu a Forschungsschwerpunkt Geschichte
und Kultur Ostmitteleuropas v Berlíně. Vedle
prací, které měly a mají sloužit ideol. potřebám
slez. landsmanšaftů a konzervovat staromilské
vlastenectví, např. kompilačními pracemi z dě-
jin jednotlivých slez. měst, zde však vznikla
řada monografických studií i syntéz vědecky
závažné hodnoty, např. N. Conradsem redigo-
vaný svazek Schlesien z ediční řady Deutsche
Geschichte im Osten Europas (1994), třísvaz-
kové Geschichte Schlesiens (1999–2000), jež
vydala Historische Kommission für Schle-
sien v redakci Ludwiga Petryho, Josefa Joa-
chima Menzela a Winfrieda Irganga. Přímo
dějin dnešního čes. Slezska se dotýká pokus
o syntézu novověkých dějin Michaela Rüdi-
gera Gerbera Österreichisch Schlesien von
1742 bis zum Ende des Ersten Weltkrieges
(1994) a Elmara Seidela Das Troppauer Land
zwischen den fünf Südgrenzen Schlesiens.
Grundzüge der politischen und territorialen
Geschichte bis zum Mitte des 19. Jahr-
hunderts (1992). Dějin čes. Slezska si všímá
v rámci celého Slezska též svazek Schlesien
323
HISTORIOGRAFIE
z řady Ostdeutsche Geschichts- und Kultur-
landschaften (1986) a nejnověji kolektivní
dílo pod redakcí J. Bahlckeho Schlesien und
die Schlesier (1996). Význ. osobnostem Slez-
ska je věnováno vícesvazkové biogr. dílo
Schlesische Lebensbilder. – I když zájem pol.
h. o dějiny Slezska je starého data, výrazněji
se prosadila slez. tematika v pol. dějepisectví
v 1. polovině 20. stol. a zejm. po druhé svět.
válce. Před válkou se bádání o dějinách Slezska
soustředilo především v Krakově (univerzita,
Polská akademie věd a umění) a v Katovicích.
Nejvýznamnějším dílem, jež vzniklo v této
epoše, byla v l. 1933–39 vydaná třísvazková
Historia Śląska od najdawniejszych czasów
do roku 1400, na jejíž tvorbě se vedle jiných zú-
častnil Roman Grodecki, Jan Dąbrowski a Ka-
zimierz Piwarski. Opravdový rozmach bádání
o slez. dějinách nastoupil však až po r. 1945.
Souvisel zřetelně se spol. poptávkou: přispět
poznáním minulosti k identifikaci nových
osídlenců tzv. ziem odzyskanych s novým pro-
středím. Dějiny Slezska byly pěstovány na uni-
verzitách (Vratislav, Krakov, Poznaň, později
Katovice a Opolí), v Polské akademii věd
(Ústav dějin Slezska ve Vratislavi), na neakad.
vědecko-výzk. pracovištích (Slezské ústavy
v Katovicích a v Opolí, Západní institut v Po-
znani). Do výzkumu slez. dějin se zapojily i po-
četné instituce lokálního nebo reg. významu
(např. muzea). Výzkum slez. dějin podněcovala
i řada hist. periodik nebo sborníků, z nichž
je třeba jmenovat čtvrtletní Śląski kwartalnik
historyczny Sobótka, vycházející ve Vratislavi,
→ ZarŚ, vydávané Slezským vědeckým ústa-
vem v Katovicích, Kwartalnik Opolski z Opolí,
Studia Śląskie z Opolí, Studia i Materialy
z dziejów Śląska, pův. ve Vratislavi, posléze
v Katovicích. Byla-li Piwarského Historia
Śląska w zarysie z r. 1947 v podstatě ještě do-
zníváním před válkou započaté práce, nástup
k nové, marx. metodologií ovlivněné kon-
cepci slez. dějin znamenala Historickým
ústavem Polské akademie věd svolaná Slez-
ská konference (Vratislav 1953). Na ni bez-
prostředně navázal pokus o dvojsvazkové
Szkice z Dziejów Śląska (1955), společné dílo
HISTORIOGRAFIE HISTORIOGRAFIE

st., před válkou nastupující generace histo- a v počátcích romantismu topografové →

riků (→ K. a Ewa Maleczyński, → K. Popi- R. Kneifel, → F. Schwoy, → G. Wolny, →
ołek ad.) a historiků, kteří svou erudici získali F. Ens a pilný, ale málo spolehlivý hromaditel
už v poválečném Polsku (Wacław Długobor- hist. faktů → Ch. d’Elvert. Příležitostné pří-
ski, Henryk Zieliński, Franciszek Ryszka spěvky k dílčím otázkám dějin Slezska a při-
ad.). Toto dílo se stalo odrazovým můstkem lehlých dílů Moravy se objevovaly též
k dosud nejvýznamnějšímu a obsahově na stránkách časopisů a ročenek, jako byly
nejbohatšímu dílu o dějinách Slezska, zahr- Patriotisches Tageblatt (1800–05), Hesperus
nujícímu i Slezsko čes. – dosud osmisvazko- (1821–23), Moravia (1838–48), Wolným vy-
vým akad. dějinám Slezska, jež na zatím cca dávané Taschenbuch für die Geschichte
5 tis. stranách textu podávají historii země Mährens und Schlesiens nebo → Notizen-
do r. 1918 (Historia Śląska I, II, III., 1960–85). -Blatt (1851–94), příloha časopisu Mittheilun-
Popularizačním účelům má sloužit Popioł- gen der historisch-statistischen Sektion der
kova syntéza Historia Śląska od pradzejów kais. königl. mährisch-schlesischen Gesells-
do 1945 roku (1972). Význ. počinem se stalo chaft zur Beförderung des Ackerbaues, der
vydání syntézy Historia Śląska kol. historiků Natur- und Landeskunde v Brně. Od sklonku
vratislavské univerzity pod vedením Marka 19. stol. se soustředilo bádání o Slezsku ko-
Czaplińského v r. 2002, zahrnující dějiny lem periodik → ZVGMS (1897–1944 Brno),
Slezska od poč. pravěkého osídlení po dne- → ZGKGS (1905–33 Opava) a VMO
šek. Poválečné pol. dějepisectví Slezska (od r. 1878 dosud, od r. 1936 s názvem →
se vyznačuje některými specifickými rysy. SlSb). Institucionální základnu získal vý-
Především v porovnání s předcházející do- zkum dějin Slezska v zájmovém sdružení →
bou se v něm prosadila výrazná profesionali- Matice opavská a od r. 1946 ve Slezském stu-
zace, což souviselo s vybudováním jejího dijním ústavu (→ Slezský ústav). Základy
institucionálního zázemí. Dále se uplatnilo moderního výzkumu Slezska položili zejm.
rozšíření tematického záběru, a to zejm. o dě- → V. Prasek, → J. Zukal a → J. Kapras. Ten
jiny doby nové a nejnovější a o problematiku se zasloužil především o poznání ústavních
hosp. a soc. se zvl. důrazem na vývoj pol. et- a právních dějin Slezska v jeho pův. hist.
nika ve Slezsku. Pozornosti si zaslouží i sku- hranicích a pokusil se o populárně pojatou
tečnost, že dějiny Slezska nejsou vnímány stručnou syntézu slez. dějin. Historii širšího
jako dějiny reg., ale jako význ. součást evr. Ostravska a těšínského Slezska učinil před-
vývoje. Co lze především vyzvednout a co mětem svého celoživotního díla → A. Ada-
staví pol. h. Slezska před h. něm. a čes., mus. Z něm. badatelů je třeba připomenout
je úspěšné a pozoruhodnými výsledky pro- zejm. → G. Biermanna, autora syntéz dějin
vázené směřování k syntéze. – V čes. zemích → Těšínského a → Opavského knížectví,
do konce druhé svět. války pěstovali zájem dále → O. Wenzelidese, autora čtyřsvazko-
o dějiny Slezska a k němu přiléhající seve- vého díla z reg. dějin Heimatgeschichte,
rových. Moravy jak historikové čeští, tak zusammengestellt im Gedenken an unsere
v čes. zemích žijící historikové něm. a pol. Vorfahren (1921–22), a → K. Bergera s jeho
národnosti. Přibližně do konce první svět. pracemi o → středověké kolonizaci kraje.
války převažoval zájem historiků něm., kteří Z pol. historiků se již před první svět. válkou
studium dějin Slezska realizovali v rámci pokusil vytvořit syntézu dějin rak. Slezska
svého zájmu o tzv. Heimatgeschichte, tedy → F. Popiołek. – Severových. Moravě se do-
o hist. vlastivědu regionů, převážně nebo stalo rovnoměrné pozornosti jak od autorů
částečně osídlených něm. etnikem. Základy něm., tak čes. národnosti. Většině soudních
hist. výzkumu dějin Slezska a severových. okr. severových. Moravy (s výjimkou
Moravy položili na sklonku éry osvícenství Moravské Ostravy) se dostalo souborného

324
HISTORIOGRAFIE
vlastivědného zpracování, zahrnujícího po-
chopitelně i jejich dějinný vývoj, v ediční
řadě Moravská vlastivěda (okr. Příborský
zpracoval Ferdinand Pokorný, Místecký →
F. Linhart, Frenštátský Jiří Felix, Novojičín-
ský Václav Severa, Fulnecký → A. Turek).
Zvl. pozornosti se těšilo zejm. tzv. → Kravař-
sko. Jeho vlastivědě a historii byla 1898 věno-
vána rozměrná publikace Moravské
Kravařsko. V meziválečném období byla
problematika tohoto regionu soustavně sle-
dována ve vlastivědném periodiku → Kra-
vařsko. Něm. bádání se soustředilo též
převážně na tuto, do značné míry něm. etni-
kem osídlenou oblast. Dílčí příspěvky k dě-
jinám tohoto regionu přinášel časopis → Das
Kuhländchen (1919–39). Něm. h. a hist. vlasti-
věda severových. Moravy vycházela často
z něm. nacionálních pozic a pokoušela se do-
dávat argumenty polit. nacionalistickým hnu-
tím. Mnozí z něm. historiků a vlastivědných
pracovníků přijali a na historii regionu apliko-
vali paradigma příborského rodáka Bertolda
Bretholze, které zkoncipoval v 1. desetiletí
20. stol. a rozvinul v l. 1921–25, že totiž něm.
osídlení čes. a morav. prostoru není teprve vý-
sledkem středověké kolonizace (např. Wil-
helm Wostry), ale že je kontinuitní od dob
germánského osídlení této části Evropy. Řada
něm. badatelů, zabývajících se dějinami Slez-
ska a severových. Moravy, však toto para-
digma odmítla (Ernst Schwarz, → K. Berger).
– Završením této st. epochy historiografic-
kého výzkumu dějin Slezska se stala r. 1945
syntéza Slezsko, napsaná dlouholetým zem.
archivářem → L. Peřichem. Kniha se sice za-
bývá především dějinami čes. Slezska, při-
hlíží však adekvát ním způsobem k širším
celoslez. souvislostem se zvl. zřetelem
na moment národnostní. Potřebu postavit vý-
zkum Slezska na novou metodologickou zá-
kladnu si bezprostředně po r. 1945 uvědomila
Matice opavská, která ve spolupráci s prof.
MU připravila cyklus programových předná-
šek → Slezsko, český stát a česká kultura,
jenž měl být nástupem nové epochy ve zkou-
mání slez. dějin. Postuláty naznačené tímto
325
HISTORIOGRAFIE
cyklem se načas staly hl. programovými
směr nicemi studia slez. dějin a byly naplňo-
vány zejm. pracovníky Slezského studijního
ústavu (→ Slezský ústav) a jeho externími
spolupracovníky z čes. univerzit. Výsledkem
byla řada monografií z historie Slezska, za-
bývajících se nejen dosud preferovanými po-
lit. (→ A. Grobelný, Josef Kolejka, Zdeněk
Konečný, Josef Polišenský ad.), právními
(Miroslav Rohlík, Hynek Bulín, → J. Bakala,
Vlasta Čechová, Václav Štěpán) či kult. ději-
nami (Milan Kudělka, → V. Ficek, → B. In-
dra, → L. Pallas) země, ale i historií novou
a nejnovější, rozšířenou zejm. o sféru hosp.
a soc. vývoje: populační vývoj (→ B. Pitro-
nová, → L. Dokoupil, → L. Nesládková),
manufakturní období a tzv. → protoindustria-
lizace (→ F. Mainuš, → M. Dohnal, →
M. Myška), prům. revoluce (M. Myška, Jiří
Matějček, → S. Zahradnik), dějiny dělnictva
a dělnického hnutí (→ O. Káňa, → K. Jiřík, →
D. Gawrecki), agrární dějiny, nevolnická po-
vstání (→ S. Drkal, → J. Macůrek, Milan
Šmerda), zbojnictví (→ A. Sivek). Preferova-
nou oblastí výzkumů byly nejnovější dějiny
(éra tzv. budování socialismu). Velká část
těchto prací však byla před r. 1990 znehodno-
cována přizpůsobováním se aktuálním polit.
trendům (O. Káňa, D. Gawrecki, → Z. Jirá-
sek, → V. Plaček ad.). Několik rozběhů k syn-
téze dějin čes. Slezska (tzv. Malá vlastivěda
Slezska, Velká vlastivěda Slezska) nebylo ni-
kdy dovedeno do konce. Příčina spočívala
v nepostačující připravenosti ke zpracování
dílčích témat (celé velké plochy dějin Slezska
nebyly monograficky zpracovány), v organi-
zační nepřipravenosti a také, a to v nepo-
slední řadě, v nepřízni polit. klimatu k práci
na podobném úkolu. Malou náhradou se měl
stát přehled Ostravsko do roku 1848 (s podti-
tulem Kapitoly k historickému vývoji Slezska
a Ostravska od pravěku k revolučnímu roku
1848, 1968). Absence syntézy dějin Slezska
se vyjevila jako tíživé vacat ihned po pádu
totalitního systému, a to více z hlediska spol.
potřeby než z hlediska vl. rozvoje vědy. Me-
zeru mělo vyplnit vydání nepříliš zdařilé
HITTLER
HISTORIOGRAFIE
syntézy dějin čes. Slezska (1992) z pera kol.
autorů a nástin dějin Těšínska (1992). Význ.
krokem k budoucí syntéze dějin Slezska je →
BSSSM, vydávaný od r. 1993 FF → OU,
a Ústavem pro regionální studia téže univer-
zity vydaná Encyklopedie Slezska (2000,
2002). Nezanedbatelným krokem k budoucí
syntéze dějin čes. Slezska se stala kolektivní
práce Dějiny Českého Slezska 1740–2000
(2003) v redakci D. Gawreckého. Dílo však
trpí vnitřní obsahovou nevyvážeností.
Na rozdíl od h. něm. a pol. dluží čes. dějepi-
sectví dosud vl., z čes. pozic napsanou syn-
tézu dějin Slezska. Vstřícným krokem
k naplnění tohoto zadání se staly práce →
R. Fukaly Slezsko. Neznámá země Koruny
české (2007) a populární Silesia. The Society
of Elits. Silesian Dukes and Estates (2008)
a dvousvazkový pokus o syntézu st. dějin
Slezska aut. kol. → SU Slezsko v dějinách
českého státu (2012). Dějiny Slezska jsou
v současnosti součástí výzk. programů OU,
→ SU, → ZAO, → SZM a řady reg. výzk.
pracovišť. Syntetické společné dílo čes., pol.
a něm. historiků o dějinách Slezska je dosud
nenaplněným postulátem. Pokusem o napl-
nění této mez. spolupráce je dosud nepříliš
povedená dílčí syntéza dějin Horního Slezska
(2011).
Lit.: Macůrek, J.: Stav a úkoly českého bádání o mi-
nulosti Slezska, SlSb 48, 1950; Bahlcke, J.: Die tsche-
chische Geschichtsschreibung über Schlesien. Vom Pa-
lacký bis zum Zusammenbruch des kommunistischen
Systems, in: Berichte und Forschungen 3, 1995; Borák,
M. [ed.]: Slezsko v dějinách českého státu, Opava 1998;
Wrzesiński, W.: Auf dem Weg zu einer neuen Gesamtdar-
stellung der Geschichte Schlesiens, in: Weber, M.– Rabe,
C. [ed.]: Silesiographia. Stand und Perspektiven der his-
torischen Schlesienforschung. Festschrift für Norbert
Conrads zum 60. Geburtstag, Würzburg 1998; Chmiel,
P.: Neue Forschungen zur Geschichte Oberschlesiens
im 20. Jahrhundert, tamtéž. MM
HITTLER, Antonín Alois → Ostravický,
Čechoslav
HLADOVÉ BOUŘE 1847—48, protifeudální
vystoupení poddaných podnícené hospodář-
skou krizí, neúrodou a posléze i revoluční
vlnou.
326
HLADOVÉ BOUŘE
Krize řemeslné malovýroby, od r. 1842 po-
stupně se kumulující důsledky neúrody,
ohlas haličského povstání r. 1846 a rostoucí
nespokojenost poddaných, zvl. po vydání ro-
botního patentu z r. 1846, potvrzeného pro
Moravu a Slezsko v Brně v lednu 1847, vy-
ústily v odpor k plnění poddanských povin-
ností, zejm. robot, a nakonec i v otevřené
vzpoury, které od jara 1847 až do podzimu
1848 živelně zachvacovaly rozsáhlou oblast
od → Javorníka až po → Jablunkov. Na jaře
1847 celé vesnice odmítaly nastoupit k výkonu
roboty a již v březnu 1847 muselo zasahovat
proti poddaným vojsko, např. na šenovském
panství a podobně i v Kunčičkách u → Os-
travy; v květnu vypukly hladové bouře v →
Krnově i v → Bruntále a bez voj. asistence
se neobešly vrchnosti ani v řadě dalších míst.
Katastrofální neúroda, způsobená zejm. plís-
ňovým onemocněním brambor, hl. obživy
lid. vrstev, vyvolala koncem r. 1847 a na poč.
r. 1848 i rozsáhlou epidemii tyfu a úplavice,
která nejvíce postihla podhorskou a horskou
část → Těšínska. Počet obyv. se tu v někte-
rých obcích snížil na polovinu, úmrtnost
v řadě lokalit Frýdecka a Jablunkovska pře-
kročila hranici sta zemřelých z tisíce obyv.
Vysoká nemocnost a oslabení populace při-
nesly načas i pokles intenzity odporu. Ten
však již od jarních měsíců 1848 znovu narůs-
tal, vyústil v živelné vzpoury, jak dokládá
ozbrojené vystoupení poddaných ze statků →
Larischů v → Karviné v září 1848, či s voj.
asistencí potlačené živelné akce v → Hlu-
číně a především v → Dolním Benešově, při
nichž byli napadeni vrchnostenští úředníci
a útok směřoval také proti zámeckým objek-
tům a písemnostem vrchnostenské správy.
K zásahu tu byli povoláni nejen ratibořští
huláni, ale také voj. posily z Kozlí a dokonce
i z Vratislavi. Projevem nespokojenosti byly
i sympatie k maď. revoluci v r. 1849.
Lit.: Adamčík, S.: Hladové bouře a selské renitence
ve Slezsku r. 1847, SlSb 49, 1951; Grobelný, A.: Hladová
léta ve Slezsku 1846–1856, SlSb 56, 1958; Drkal, S.: Hla-
dová léta na Jesenicku, SlSb 60, 1962; Sobotík, B.: Bouře
lidu na Hlučínsku v září 1848, SlSb 64, 1966. LD
HLASY MUZEA VE FRENŠTÁTĚ POD RADHOŠTĚM
HLASY MUZEA VE FRENŠTÁTĚ POD RAD-
HOŠTĚM (HMFR), vlastivědný časopis Fren-
štátska, 1954–1962 a 1992–dosud.
Od r. 1954 vydávalo Okresní muzeum ve →
Frenštátě pod Radhoštěm periodikum s ná-
zvem Hlasy okresního musea ve Frenštátě pod
Radhoštěm., v l. 1960–62 byl název pozmě-
něn na HMFR; celkem vyšlo 27 č. V r. 1992
na ně z iniciativy frenštátské Muzejní a vlas-
tivědné společnosti navázal čtvrtletník Hlasy
muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoš-
těm, od r. 2001 vycházející se staronovým
titulem HMFR. Časopis (v současnosti vy-
dávaný → Muzeem Novojičínska, Muzeem
ve Frenštátě a Muzejní a vlastivědnou společ-
ností ve Frenštátě) přináší studie o místním
názvosloví, nářečí, historii, význ. rodácích,
přírodě. Dále informuje o různých výročích
a jubileích, lit. novinkách a kult. a spol. udá-
lostech souvisejících s regionem. Jsou zde
také přetiskovány archivní materiály vztahu-
jící se k Frenštátsku. K častým přispěvatelům
časopisu patří např. → L. Knězek, Mojmír
Horečka, Marie Sedláčková, Jiří Klučka
nebo Tomáš Baletka.
Lit.: Klučka, J.: Budování muzea. Muzejní a vlastivědná
společnost ve Frenštátě pod Radhoštěm, dostupné online:
http://www.mvs-frenstat.info/htm/historie.htm#spolec-
nost. PHr
HLAVINKA , Čestmír, sochař, malíř, * 8. 8. 1931
Komárno (Kroměříž), † 26. 7. 2012 Praha.
Vyučil se keramikem-modelářem v por-
celánce ve Slavkově (Karlovy Vary),
v l. 1949–55 studoval VŠ výtv. umění
v Bratislavě (sochu jej vyučoval Ján Kostka,
malbu a grafiku Dezider Milly) a čest ný
r. na VŠUP u Otto Eckerta. V l. 1968–69
získal stipendium ve Švýcarsku a tamní po-
byt zakončil výstavou v Bernu a Bielu. Bě-
hem 60. l. pracoval v ateliéru v → Havířově.
Člen → TS Kontrast, s níž vystavoval v Brně
a Praze (1965). Na Ostravsku a Karvin-
sku realizoval několik děl pro architekturu
a veř. prostor, např. monumentální pískov-
covou sochu Velká Eva (1967, pův. součást
kašny) v centrál ním parku v Havířově, ně-
kolik variací pískovcové Knihy pro Havířov
327
HŁAWICZKA
a → Orlovou, reliéfy pro smuteční síně v →
Ostravě a Orlové, keramickou plastiku Ro-
dina pro okrskové středisko v Orlové (1977),
dekorativní mříže ve veř. budovách ap. Vy-
stavoval také na výstavách mladých v Brně
a v Moskvě, Lipsku a Berlíně (1966), autor-
ská výstava proběhla v r. 2002 v Lidovém
domě v Praze.
Lit.: Katalogy TS Kontrast, Ostrava 1964 a 1965;
Katalog výstavy v Lidovém domě, Praha, 2002.
Obr.: S85. PH
HLAVNICE A. C. NORA, literární soutěž.
Soutěž byla zal. r. 1994. Koná se každoročně
(mimo r. 2006) v obci Hlavnice na Opavsku
na počest spisovatele → A. C. Nora, který
zde strávil dětství. Pořádala ji zprvu Nadace
Hlavnice A. C. Nora, od r. 1998 Sdružení
Hlavnice A. C. Nora. Určená je pro mladé
prozaiky do 35 l. Nejlepší soutěžní práce jsou
publikovány v pravidelně vydávaných sbor-
nících. Dosavadními laureáty se stali Vladi-
míra Krejčí, Vladimír Fekar, Petr Chleboun,
Richard Kubáček, Nikolas Proksch, Marek
Chovanec, Hynek Prokop, Růžena Augusti-
nová, Vendula Hubáčková, Tereza Jandová
(dvakrát), Michal Čagánek, Jan Němec,
Lenka Karlíková, Lucie Poláková a Zuzana
Štěpánová.
Lit.: Augustin, I.: Norova H. už je literárním pojmem,
Noviny Slezské univerzity, 2004/05, č. 2; Urbanec, J.:
Byla loňská H. A. C. N. poslední?, Noviny Slezské uni-
verzity, 2012, č. 2. ZS
HŁAWICZKA , Andrzej, učitel, sběratel lido-
vých písní, * 5. 5. 1866 Dzięgielów (Polsko),
† 14. 7. 1914 Těšín (dnes Cieszyn, Polsko).
Otec → K. Hławiczky. Absolvoval těšínský
uč. ústav, kde – po působení v Ustroni – sám
vyučoval hudbě. Byl obdivovatelem Johanna
Sebastiana Bacha a sborového zpěvu. Proslul
jako sběratel → lid. písní a autor zpěvníků pro
pol. obecné školy. Od r. 1901 vydával Śpiew-
niki szkolne, které měly stěžejní význam pro
výuku školního zpěvu. Později vydal Pieśni
religijne (1904) a Pieśni śląskie i towarzyskie
(1905), jejichž cílem bylo vzbudit zájem
o místní lid. píseň, její sbírání a kultivování,
o formování nár. vědomí pomocí lid. zpěvu.
HŁAWICZKA
Inicioval a rozvinul akci sbírání těšínského
písňového → folkloru. Pomáhali mu v tom
učitelé LŠU a absolventi ústavu, v němž pů-
sobil. Takto vznikl unikátní soubor 600 lid.
písní, publikovaných částečně v čtvrtletníku
→ ZarŚ.
Lit.: PSB 9; Kalendarz Ewangelicki na rok 1964,
Warszawa 1963. KK
HŁAWICZKA , Karol, pedagog, folklorista,
muzikolog, klavírista, skladatel, * 14. 2.
1894 Ustroń (Polsko), † 22. 7. 1976 Cieszyn
(Polsko).
Byl synem → A. Hławiczky, který ovliv-
nil jeho vztah k hudbě. Po maturitě na pol.
gymnáziu v → Těšíně začal studovat práva
na vídeňské univerzitě. Přerušil je kvůli ot-
cově smrti a začal se věnovat hudbě. Kom-
pozici a hru na klavír studoval ve Varšavě,
Vídni, Paříži, Londýně a Římě. Po ukončení
studií začal vyučovat hře na klavír, varhany
a housle na těšínském uč. ústavu. Po druhé
svět. válce pracoval na hud. škole v Cieszy ně.
Je autorem několika skladeb pro housle, kla-
vír, varhany a orchestr. Tiskem vyšly jeho
Tańce polskie na fortepian (1938) a Pieśni
znad Olzy. Jeho nejznámějším dílem je Kon-
cert d-moll opus 19 na fortepian i orkiestrę
(1935). Jako hud. pedagog publikoval člán ky
a studie v odb. časopisech (např. Muzyka
w Szkole). Napsal 12 učebnic hud. výchovy
pro ZŠ a SŠ. Byl rovněž význ. teoretikem
hudby a hud. folkloristou. Svoje rozpravy vě-
noval problematice rytmu, tvorbě Frédérica
Chopina a Johanna Sebastiana Bacha, čes.
a maď. vlivům na těšínskou → lid. píseň ap.
Objevil staré těšínské polonézy a oratorium
Chopinova učitele Józefa Elsnera Męka Pana
naszego Jezusa Chrystusa. Byl znalcem
kancionálů a evang. písní vůbec, přednášel
na řadě muzikologických kongresů.
Lit.: BSSSM 10; Gregor, V.: K. H. a hudba na Těšínsku,
T 17, 1974, č. 3; Kadłubiec,D.: Nad dziełem K. H., Zw
10, 1976; Rosner, E.: Materiały do bibliografii K. H., Wa-
tra (Rocznik Bielski) 1989.
HLOBIL , Vilém, malíř a pedagog, * 25. 2. 1904
Veselí (Pardubice), † 23. 1. 1994 Praha.
HLUBINA
Vyučoval na gymnáziu v Moravské → Os-
travě. Studoval VŠ architektury na pražské
technice, v l. 1927–28 na UMPRUM v Praze
(učitelé Josef Schusser a Arnošt Hofbauer).
Krátce byl členem → MSVU, poté → VUMO.
Vystavoval i s SVU v Brně (jako člen) a SVU
Mánes. Jako malíř figuralista a krajinář
tvořil ve fauvistickém duchu, z jeho ob-
razů: Čtenářka, Balkon, Krajina u moře ad.
Je zastoupen ve sbírkách NG, MG a → GVUO.
Lit.: Hýl, V.: Výtvarné umění ostravského kraje, Ostrava
1941; Holý, P.: Integrační a separační procesy v umě-
leckém dění na Ostravsku do druhé světové války, in:
Ostrava 16, 1991.
Obr.: V122. PH
HLUBČICKÉ PRÁVO, soubor právních vztahů
mezi vrchností a poddanými, prosazu-
jící se v průběhu středověké kolonizace
ve 13. století (emfyteutické právo).
Slovanské obyv. ve Slezsku se řídilo svými
právními zvyklostmi. Nově příchozí osad-
níci během → středověké kolonizace s sebou
přinášeli své právo, které bylo rychle reci-
pováno, platilo převážně ve městech a čás-
tečně na venkově. Šířilo se především právo
magdeburské. Jeho lokální variantou bylo
hlubčické právo, které mělo určité specifické
prvky v dědickém a pozůstalostním řízení,
což bylo způsobeno vlivem franských vzorů.
Právo se rozšířilo po celém Dolním Slezsku,
zatímco v Horním Slezsku měl právní vývoj
specifické prvky (→ něm. právo).
Lit.: Prasek, V.: Organizace práv magdeburských na se-
verní Moravě a v Rakouském Slezsku, Olomouc 1900;
týž: Počátky kolonizace a německého práva na Moravě,
Selský archiv 6, 1907; Goerlitz, T.: Das Leobschützer
Recht, Der Oberschlesier 19, 1937; Kejř, J.: Vznik měst-
ského zřízení v českých zemích, Praha 1998; Wihoda,
M.: Hlubčice, přemyslovský klíč k branám piastovského
Slezska?, in: Královská a poddanská města od své geneze
k protoindustrializaci a industrialilzaci, Ostrava – Nový
Jičín 2002. TK
HLUBINA (SOUBOR LIDOVÝCH PÍSNÍ A TANCŮ
HLUBINA), ostravský folklorní soubor.
Vznikl r. 1947 (pův. jako Taneční skupina
KK Zdeny Zápalové). Skupina se věnovala studiu
slez. → folkloru a jeho pohybové interpre-
taci. 1950 přijala název Soubor písní a tanců
H. (podle zřizovatele Závodního klubu ROH
328
HLUČÍN
HLUBINA
Dolu Hlubina v → Ostravě). Svůj zájem
orientovala na hud. folklor Slezska a → Laš-
ska a pozornost věnovala také → hornickému
folkloru. Specifikem souboru byly taneční
stylizace um. hudby (např. Lašských tanců
→ L. Janáčka). Jeho vystoupení na folk. fes-
tivalech ve Strážnici, Rožnově pod Radhoš-
těm, Dolní Lomné, soutěžích zájmové um.
činnosti ap. se setkávala s kladným ohlasem
u publika i soutěžních porot. Obdobné úspě-
chy soubor získával (od r. 1959) i na zahr. zá-
jezdech. Už r. 1958 navázal spolupráci s →
ČTO. Od r. 1993 existuje jako o. s. Um. ved.
souboru byla od jeho založení Zdena Kyselá
(1918–2004), kterou vystřídala její dcera
Kateřina Macečková.
Lit.: Soubor písní a tanců H., Ostrava 1987; Od folk-
loru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě
a ve Slezsku, Strážnice 1997.
HLUČÍN (Opava), německy Hultschin, stře-
diskové město → Hlučínska; 13 917 obyvatel
(2011)
Město bylo založeno Přemyslem Otakarem
II., jeho kolonizační původ dokládá pravi-
delný půdorys. Bylo v držení → Přemys-
lovců opavských, koncem 14. stol. přešlo
pod správu kn. olešnicko-kozelských. Podle
písemného záznamu z r. 1303 byl H. poddan-
ským městem příslušejícím k landeckému
panství. Za → česko-uh. války, kdy byl →
Landek r. 1474 zpustošen, byla správa panství
přenesena do H. (zřejmě na tamní měst. hrad,
který je připomínán již k r. 1439 a 1473; →
hrady). Rozvoj města v závěru 15. a v 16. stol.
dokládá založení několika rybníků i řada
privilegií hlučínských řemeslnických cechů.
Poč. 16. stol. bylo město obehnáno hradbami
s řadou bašt, zčásti dodnes dochovaných.
Město bylo vypáleno také Švédy v závěru →
třicetileté války (1645). Hosp. rozvoj H. utr-
pěl prus. záborem (→ vratislavská konvence,
1742) a úpadek dovršil r. 1761 požár. V r. 1721
měl H. 102 domů, z toho 32 předměst., r. 1784
tu bylo zapsáno 934 obyv. V r. 1844 získal
město s panstvím Salomon Meyer, svob. pán
Rothschild (→ Rothschildové). H. byl připo-
jen k ČSR až 4. 2. 1920 a stal se okr. městem,
HLUČÍN
po Mnichovu byl začleněn jako součást „Alt-
reichu“ k Říši. Těžké osvobozovací boje
r. 1945 připomíná na území města hřbitov
sov. vojáků. H. zaznamenal hl. po r. 1945
značný růst obyv. (1950 – 5 445 obyv., 1970 –
11 285), v 50. l. tu bylo vybudováno nové
sídliště převážně pro pracovníky → OKR.
Až do r. 1960 byl sídlem okr. Jeho prům. zá-
kladnu představovaly menší podniky (dře-
vařské závody, cihelna, panelárna). – Měst.
hrad byl během 16. stol. postupně upravován
v renes. zámek, naposledy v tomto slohu ještě
po požárech města v l. 1616 a 1621, kdy je do-
ložena účast tzv. vlašských mistrů. V r. 1733
vzniklo nové, barok. křídlo zámku, které však
bylo r. 1811 strženo spolu s hodinovou věží
a chodbou spojující zámek s kostelem. Dnes
dochována zhruba jen polovina pův. stavby,
JM
která navíc nese jen skrovné prvky někdej-
šího renes. sídla. Farní kostel sv. Jana Křti-
tele s pozdně got. presbytářem byl rozšířen
na poč. 16. stol. o postranní kaple a po zřícení
věže r. 1597 upraven renes. (dokončeno 1608).
Ve 2. polovině 17. stol. vestavěna kruchta
a kaple sv. Andělů, v 1. polovině 18. stol. kaple
P. Marie Bolestné. Věž pochází z l. 1791–92,
hvězdicová klenba kněžiště je výsledkem re-
gotizace z r. 1902. Uvnitř se nachází soubor
renes. figurálních náhrobků ze 16. stol. (→ so-
chařství renes.). Hřbitovní kostel sv. Markéty
vznikl r. 1820 na místě dřevěného chrámu,
zničeného ohněm r. 1802. Evang. kostel na pů-
dorysu kříže je novogot. stavbou z režného
zdiva z r. 1862. Z novějších památek jsou význ.
především novorenes. radnice z r. 1868 a Kre-
merova funkcionalistická vila s prvky orga-
nické architektury z l. 1933–34 podle projektu
→ L. Šlapety. Město bylo v r. 1992 prohlášeno
za měst. památkovou zónu.
Rodáci: barok. hud. skladatel → P. J. Vejvanovský, ba-
rok. kazatelé → B. H. Bilovský a Tomáš Xaver Laš-
tovka (1688–1747), filozof Alois Hrusik (1779–1860),
malíř kostelních obrazů → J. Bochenek, hud. skladatel
tzv. vratislavské školy Paul Blaschke (1885–1969) aj.
Pobyt řady význ. osobností (→ I. Žídek, → J. Kainar, →
Z. Bár) je spjat s hlučínským gymnáziem, zal. po připo-
jení k ČSR r. 1920.
Lit.: Kuča 2; Samek 1; HM 16; Ubelaker, F.: 700 let
města H., Hlučín 1956; Wanderburg, U.: Historie města
329
HLUČÍŇANÉ
HLUČÍN
H. 1–3, Hlučín 1991; Wanderburg, U.: Vzpomínky
na starý H. 1–2, Hlučín 1997; Chrástecký, M. a kol.:
H. 1256–2006. 750 let města, Hlučín 2006; Augustin-
ková, L. – Kouřilová, D.: Stavební vývoj zámku v H.
v 16.–19. století, ČSZM-B 58, 2009, č. 2.
Obr.: A77; M62–66; S (12, 50); Z17. LD + JI
HLUČÍŇANÉ, obyvatelstvo 38 obcí jižní části
Ratibořska kolem města Hlučína, připoje-
ných v roce 1920 k Československu.
H. měli od r. 1742, kdy bylo → Hlučín-
sko spolu s větším dílem Slezska připojeno
k Prusku, do r. 1920, kdy se na základě roz-
hodnutí Pařížské mírové konference tato
malá část Slezska vrátila do Československa,
zkušenost odlišného hist. vývoje než ostatní
Slezané. Vyvíjeli se téměř 180 let v cizím
státě, od jehož většinové populace se odlišo-
vali jazykem (tzv. moravština, idiom češtiny)
a náb. vyznáním (řím. kat., navíc příslušnost
k olomoucké arcidiecézi). To vše ovlivnilo
jejich mentalitu, hodnotové systémy a způ-
sob jednání. Šlo o obyv. na česko-něm. po-
mezí, které se sice hlásilo k čes., resp. morav.
jazyku (→ moravci), ale ve většině případů
mělo nerozvinuté nár. povědomí. Z velké
části se obtížně integrovalo do společnosti
nového ČSR, což podporovala trvající závis-
lost části obyv. na zaměstnavatelích v něm.
Horním Slezsku, a toho využívala něm. na-
cionální iredenta. Část obyv. H. se přiklo-
nila k henleinovskému hnutí (→ Sudetoněm.
strana), což dala najevo ve volbách v r. 1935
(z 28 644 voličů 18 433 hlasů), byť k čes. ná-
rodnosti se přihlásilo v r. 1930 cca 90 % oby-
vatel. Po okupaci čs. pohraničí hitlerovským
Německem na podzim 1938 bylo území Hlu-
čínska připojeno přímo ke staré říši (Altreich)
se všemi důsledky, které z toho pro obyv. vy-
plývaly. Tím nejtíživějším byla povinnost voj.
služby v nacist. wehrmachtu. Pro své speci-
fické vlastnosti vyplývající z mnohaletého
poddanství Prusku byli nazýváni „Prajzáci“.
Lit.: Pallas, L.: Úloha jazyka při vzniku a vývoji teo-
rií a hnutí tzv. wasserpoláctví, šlonzáctví a moravectví,
SlSb 63, 1965; Myška, M.: Raciborski „Reichsverband
heimatliebender Hultschiner“, in: Studia Śląskie, series
nowa 25, Opole 1974; Pavelčíková, N.: Postoje obyvatel
Hlučínska v letech politických zvratů (1930–1945), SlSb
88, 1990, č. 4; Myška, M.: Walka Czechów o ziemie
330
HLUČÍNSKO
hulczyńska (przed rokiem 1920), in: Nad Odrą, Olzą
i Bierawką podczas III Powstania Ślaskiego, Bytom
1995; Sommer, K.: Proněmecké iredentistické hnutí
na Hlučínsku v první polovině 20. let, SlSb 90, 1992,
č. 3–4; Martiník, L.: Žil jsem na Hlučínsku i na straně
císařské, Český Těšín 1996; Plaček, V.: Prajzáci aneb
k osudům Hlučínska 1742–1960, Hlučín 2000; Pla-
ček, V.: O řešení státní příslušnosti u H. v letech 1920,
1938, 1945, VL 29, 2003, č. 1. MM
HLUČÍNSKO, regionálně též Prajská, území
mezi řekami Opavou, Odrou a státní hra-
nicí s Polskem, severovýchodní část teritoria
České republiky o rozloze 316 km2, jehož
centrem je město → Hlučín.
V raném středověku součást holasické provin-
cie (→ Holasici), která příslušela k Moravě.
Jako díl → Opavského knížectví přecházelo
postupně od poč. 14. stol. do rámce Slezska.
Území bylo r. 1241 popleněno tatarským vpá-
dem, po němž se zde rozvinula kolonizační
činnost, hl. zásluhou velehradského kláštera
(např. Hoštice, Píšť, Darkovice, Bolatice, Hať).
Obyv. přicházelo nejvíce z Moravy, pouze
v sev. části se výrazněji uplatnilo něm. osíd-
lení (Třebom, Sudice). V majetkové držbě za-
ujaly význ. místo círk. instituce, zvl. kláštery
velehradský a hradišťský; hlučínské panství
držel → Přemyslovci opavští, významnější
pozice měli i → Kravařové. Jestliže husit-
ství zasáhlo oblast jen okrajově, devastaci
způsobila → česko-uh. válka v r. 1474, kdy
byla vyvrácena řada sídel i pevností (např. →
Landek). H. se načas dostalo do rukou Jana
Korvína, syna uh. krále Matyáše. Útrapy
obyv. přinesly válečné události → třiceti-
leté války a v jejím průběhu vlny dán. a švéd.
okupace. Po válce, kdy vláda nad Opavskem
(→ Opavské knížectví) i Kr novskem (→ Kr-
novské knížectví) připadla znovu kn. Lich-
tensteinovi (→ Lichtensteinové), následovalo
období dlouhodobého zacelování ztrát a hosp.
obnovy, provázené snahami vrchností o vyu-
žití ekon. možností velkostatků. Do vývoje
H. zasáhly osudově → slez. války, H. bylo
podle → vratislavské konvence z r. 1742
odtrženo od čes. zemí a na 178 l. připojeno
k Prusku, kde bylo začleněno do hlubčického
okr. Hlučínští → Moravci si udržovali pův.
jazyk i kat. náboženství, jimiž se odlišovali
HNOJNÍK
HLUČÍNSKO
od svého okolí. Postupně však přijímali prus.
stát. ideologii a užší sepětí s Pruskem podpo-
rovala i hosp. závislost a časté odchody obyv.
za prací. Úsilí o povznesení nár. vědomí hlu-
čínského obyv. od 40. l. 19. stol. nepřineslo
význ. výsledky (→ C. Lelek). Zejm. od 70. l.
19. stol. byli hlučínští Moravci vystaveni vel-
kému germanizačnímu tlaku, zákazu užívání
mateřského jazyka ve školách v souvislosti
s bismarckovským Kulturkampfem. Ani pod
prus. vládou H. nezaznamenalo hosp. rozvoj.
Kromě uhelných dolů tu vznikly pouze zá-
vody místního významu (cihelna, pila, teprve
r. 1890 byly položeny základy strojírenského
podniku v → Dolním Benešově a r. 1908
textilky v Chuchelné), obživu obyv. posky-
tovalo převážně zemědělství. – Po skončení
první svět. války se vznikem nástupnických
států probíhal zápas o sporná území, v tom
také o H. Rozhodnutím pařížské mírové
konference bylo 36 hlučínských obcí se 48
tis. obyv. (z toho 8 035 → Němců a 502 →
Poláků) začleněno do rámce ČSR a příchod
čs. vojska 4. 2. 1920 tuto skutečnost potvr-
dil (dodatečným rozhodnutím byla v prosinci
1922 přičleněna k ČSR obec Hať a v březnu
1923 Píšť). Rezervovaný postoj signalizo-
val změny ve vědomí místního obyv. za šest
generací příslušnosti k Prusku i obtíže při
integraci v novém prostředí. H. se tak stalo
v meziválečném období oblastí napětí, kde
hosp. obtíží a nedostatečně rozvinutého
nár. vědomí využily něm. iredentistické or-
ganizace, např. → Reichsverband heimat-
liebender Hultschiner, k útokům proti ČSR.
Po Mnichovu 1938 (→ mnichovský diktát)
bylo území H. připojeno k Altreichu (Říši)
s povinností služby místního obyv. ve wehr-
machtu. Na frontách padlo 2 250 obyv., přes
7 tis. zůstalo nezvěstných. Osvobozování
přineslo těžké ztráty (zničeno 730 domů, po-
škozeno asi 4 tis.). Poválečné období pozna-
menalo H. ekon. proměnami (Moravskoslez.
armaturka v Dolním Benešově, sádrovcové
doly v Kobeřicích, Lisovny nových hmot
v Chuchelné), řada specifických oblastí však
331
HODANOVÁ
ukazuje, že tzv. hlučínská otázka zůstává
nedořešeným problémem.
Lit.: Ficek, V. a kol.: H. Příroda – lid – kultura, Ostrava
1958; Valenta, J.: Připojení H. k Československé repub-
lice, SlSb 58, 1960; Myška, M.: H., in: Pozdrav z H. Po-
hlednice a historie, Opava 1995; Plaček, V.: H. pod nad-
vládou Pruska a Německa (1742–1920), in: Ostrava 19,
1999; týž: Prajzáci aneb k osudům H. 1742–1960, Hlu-
čín – Kravaře 2000; týž: Prajzáci II, aneb H. ve staronové
vlasti 1920–1938, Háj ve Slezsku 2007. LD
HNOJNÍK (Frýdek-Místek), polsky Gnojnik,
obec v podhůří Beskyd se zámkem ve stylu
tzv. slezského empíru; 1 479 obyvatel (2011).
Nejst. doklad o existenci obce je z r. 1305,
od r. 1445 byla jako samostatný statek po-
stupně v držbě řady šlechtických rodů, až jej
v r. 1736 získali na dvě staletí Beesové z Chro-
stiny. Za jejich vlády byl po r. 1736 na vy-
výšenině uprostřed obce vybudován barok.
zámek, na konci 30. l. 19. stol. přestavěný
podle projektu → J. Kornhäusela klasicistně
ve stylu označovaném ne zcela správně jako
slez. empír (dnes i přes svůj neutěšený stav
posledním dochovaným šlechtickým sídlem
Kornhäusela na území regionu; → zámky).
V l. 1897–99 byly jeho boční trakty zvýšeny
o druhé patro a na vrchol středové části při-
byla balustráda. 5. července 1930 na zámku
přenocoval čs. prezident Masaryk. Zámecký
park byl zal. snad už v r. 1736 a později upra-
ven spolu se zámkem v klasicistních for-
mách (sochařská výzdoba na konci 20. stol.
odcizena). Klasicistní farní kostel Nane-
bevzetí P. Marie vznikl na místě st. dřevě-
ného v l. 1808–12 (uvnitř oltářní obraz od →
C. Schneidera). Na přelomu 18. a 19. stol.
měl H. 325 obyv., do vzniku ČSR se počet
zdvojnásobil (1921 – 612).
Lit.: Spurný, F. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku 2, Severní Morava, Praha 1983;
Gebauer, J.: H. a Beesové, VL 18, 1992, č. 1; Tichá-
nek, J. a kol.: Šlechtická sídla na Frýdecko-Místecku,
Kopřivnice 2005.
Obr.: A27; HZ19; M67; Z18. LD + JI
HODANOVÁ , Táňa (vl. jm. Františka Hladká),
herečka, režisérka, recitátorka, * 22. 8. 1892
Strakonice, † 4. 6. 1982 Ostrava.
Pův. učitelka. V l. 1920–74 vytvořila více
než 400 rolí v činohře → NDM, zejm.
HODIC
HODANOVÁ
psychologické studie velkých tragických po-
stav (Maryša bratří Mrštíků, 1921, 1938; lady
Macbeth v Shakespearově Macbethovi, 1925,
1948; Tolstého Anna Karenina, 1935; Abbie
v O´Neillově Toužení pod jilmy, 1940; Euri-
pidova Medeia, 1941; Čapkova Matka, 1953;
Marie Tudorovna Victora Huga, 1922, 1955;
Vojnovićova Matka Jugovičů, 1958; Lorkova
Bernarda Alba, 1960, ad.). Členka → Studia
NDM Ostrava, stipendium u Maxe Rein-
hardta (1928), hostování v ND a v Národním
divadle Brno. Spolupracovala s → ČRO.
Lit.: Zbavitel, M.: Osm hereckých portrétů, Ostrava
1985.
HODIC, Albert Josef, říšský hrabě, mece-
náš umění, * 16. 5. 1706 Slezské Rudoltice
(Bruntál), † 18. 3. 1778 Potsdam (Německo).
Příslušník slez. větve starého čes. šlechtic-
kého rodu z Hodic a na Volframicích, syn
Karla Josefa H., mana olomouckého bis-
kupství, a jeho manželky Karoliny Johanny
Eleonory, roz. Pačinské z Tenčína. Po studiu
na rytířské akademii v Legnici (dnes Polsko)
absolvoval kavalírské cesty po Německu,
Itálii, Francii aj. a 1733 byl imatrikulován
na protest. univerzitě v bavorském Altdorfu.
Krátce působil jako komorník na vídeňském
dvoře Habsburků, po smrti otce 1741 trvale
přesídlil do → Slezských Rudoltic a postupně
se stal správcem manských statků Slezské
Rudoltice, Fulštejn (dnes Bohušov) a Dolní
Povelice. Byl členem vratislavské a krátce
i velmistrem vídeňské zednářské lóže. Ze za-
nedbaného rudoltického zámku vybudoval
reprezentativní rezidenci s féngarten (pohád-
kovou zahradou), kde rozvíjel na svou dobu
znamenitou zámeckou kulturu (→ zámecké
kapely a divadla). Do um. produkcí zapojo-
val své poddané, pro něž na zámku zřídil um.
učiliště, vedené z Vídně a dalších metropolí
přizvanými umělci. Rudoltice se za jeho ži-
vota staly nejen význ. centrem slez. kultury,
ale i centrem pozornosti evr. intelektuálních
kruhů. V době → slez. válek usiloval o navá-
zání přátelských vztahů mezi → Habsburky
a prus. → Hohenzollerny, osobně (návštěva
v Rudolticích 1770) i korespondenčně
HODSLAVICE
se stýkal s prus. králem → Fridrichem II. (do-
chováno více než 100 Fridrichových dopisů),
který mu zprostředkoval i známost s filozo-
fem Voltairem. H. se stal v době trvajícího
nepřátelství Rakouska vůči Prusku průkop-
níkem Fridrichova kultu na rak. území. Byl
autorem div. her, libret k operám a oratoriím
a zanechal rkp. sbírku básní (dnes ve fon-
dech rkp. oddělení Österreichische National-
bibliothek Wien). Poměrně vysoké náklady
na provoz zámecké reprezentace mu pomá-
hala uhradit apanáž jeho o 22 l. st. manželky
Sophie, roz. vévodkyně Sachsen-Weissenfels,
JŠt
vdovy po bayreuthském markraběti Georgu
Wilhelmovi, s níž se seznámil a tajně oddal
v něm. Erlangen. Po její smrti upadl do dluhů.
Před věřiteli uprchl do Postupimi (1776), kde
mu poskytl v malém barok. paláci na Lo-
vecké ul. azyl a apanáž prus. král. Tam prožil
zbytek života, sužován neduhy a nemocemi.
Pohřben je ve Slezských Rudolticích. Osob-
nost H. inspirovala k několika lit. zpodobně-
ním (George Sandová, Louise Mühlbachová,
Blanka Jehlíková). Dosavadní literatura na-
kupila kolem H. osobnosti řadu mýtů, jak
k tomu vybízela jeho dobrodružná povaha
a nepředvídatelné jednání.
Lit.: BSSSM 7; Richter, E.: A. Graf H., sein Grabmal und
Ehevertrag, Notizen-Blatt, 1870; Drechsler, P.: A. von H.,
der Wundergraf von Rosswald, Leobschütz 1895; Greger,
F.: Friedrich der Grosse und sein Freund, der „schlesische
Oberlandesbaudirektor“ Graf A. J. von H., ZVGS 70,
1936; Myška, M.: Hrabě H. a jeho svět. Zámecká kultura
ve Slezsku mezi barokem a osvícenstvím, Ostrava 2011;
Richter, E.: A. Graf von H., eine biographische Skizze (ru-
kopis v ZAO, sbírka Richter, inventární č. 6). MM
HODSLAVICE (Nový Jičín), německy Hotzens-
dorf, obec, jež je rodištěm Františka Palac-
kého; 1 656 obyvatel (2011).
Vznikly asi ve 14. stol., nejst. zmínka
je z r. 1411, kdy Lacek z Kravař (→ Krava-
řové) odpouští obyv. odúmrť. Šlo pův. o dvě
obce – v již. části katastru o H. a v sev.
o Rohlinu, k jejichž splynutí došlo poč.
17. stol. (Rohlina naposled připomenuta
v r. 1613). Spolu se štramberským panstvím
náležely morav. markrabatům, od přelomu
14. a 15. stol. pánům z Kravař, po husitství
332
HODŽA
HODSLAVICE
vloženy do zem. desk Puklicům z Pozořic
a posléze od r. 1524 byly v držbě Žerotínů.
Vykoupením v r. 1558 se panství stalo ko-
morním. Urbář z t. r. uvádí v Hodslavicích
15 osedlých, v Rohlině s mlynářem 13, počet
obyv. převyšoval asi 200 osob. Obec utrpěla
za → třicetileté války průchody vojsk, pro
účast → Nového Jičína ve stav. povstání bylo
panství konfiskováno a postoupeno jezuitské
koleji (→ jezuité), po zrušení jezuitského
řádu v r. 1773 přešlo do majetku Tereziánské
akademie. Vzhledem k reformační tradici
zde byla po vyhlášení tolerančního patentu
zřízena evang. fara. Rozvoj obce v 19. stol.
naznačuje růst počtu domů a obyv.: r. 1834
146 domů a 984 obyv. (z toho 750 evangelíků),
v r. 1900 již 202 a 1 682. Přispělo k tomu na-
pojení na dráhu do Kojetína (1889) a vybu-
dování místní dráhy do Nového Jičína (1890).
Význ. kult. akcí byly oslavy 100. výročí naro-
zení „Otce národa“ → F. Palackého v r. 1898.
Vzestup spolkového života ukazuje založení
čtenářského spolku Občanská beseda (1869),
Sboru dobrovolných hasičů (1883), odbočky
Sokola (1894) ad. Úsilí obce o povýšení
na městys po vzniku ČSR bylo neúspěšné
(1928). Ve výroční den úmrtí Palackého 26. 5.
1926 byl položen zákl. kámen pamětní školy
F. Palackého (otevřena 14. 8. 1932). Po →
mnichovském diktátu hrozilo začlenění
H. do okupovaného pásma, spolu s 11 čes.
obcemi však byly vyjmuty a zařazeny do va-
lašskomeziříčského okr. Přistěhovalectvím
z okupovaného území počet obyv. v r. 1940
dosáhl 2 225 osob, po osvobození značně po-
klesl (1950 jen 1 628). – Ve vsi se nacházejí
3 kostely: nejst. je dřevěný chrám s patroci-
niem sv. Ondřeje, památka lid. stavitelství,
vystavěný zřejmě r. 1551 na místě kostela
připomínaného již r. 1437; evang. kostel
vznikl v l. 1813–19 (věž teprve r. 1851); no-
vorománský kostel Božského srdce Páně
pochází z l. 1905–06 (dle projektu Eduarda
Sochora). Význ. objektem je rodný dům
F. Palackého, postavený v r. 1796 jako školní
budova (před ní bronzový pomník tohoto
rodáka od Vladimíra Navrátila z r. 1968).
333
HOFBAUER
K místním rodákům patří kromě F. Palackého také s ním
spřízněný reformační teolog a filozof Josef Lukl Hro-
mádka (1889–1969) či spisovatel a výtvarník Svatopluk
Turek (1900–1972), architekt a urbanista → M. Bartoň ad.
Lit.: HM 14; Hanzelka, F. (ed.): Palackého rodná obec.
Kronika H., Hodslavice 1948; Bartoň, J. (ed.): Čtení
o H. Sborník k 200. výročí narození Františka Palackého,
Brno 1998.
Obr.: M68–70; Z19. LD
HODŽA , Michal Miloslav, básník, literát, pu-
blicista, * 22. 9. 1811 Rakša u Turčanských
Teplic (Mochovce, Slovensko), † 26. 3. 1870
Těšín (dnes Cieszyn, Polsko).
Jako spisovatel byl od poč. úzce spjat se Štú-
rem (→ Štúr, Ľudovít a Slezsko) a s lit. i po-
lit. snahami štúrovské generace. Podílel
se na prosazení spis. slovenštiny; kolem
r. 1848 patřil k předním představitelům dem.
snah na Slovensku, byl účastníkem Slovan-
ského sjezdu v Praze, usiloval o uskutečnění
národně buditelského programu štúrovců
v oblasti círk., šk. i kult. Pro svoji veř. čin-
nost byl na nátlak maď. politiků ze svého
působiště v Liptovském Mikuláši vypovězen,
r. 1867 odešel do → Těšína, kde se v ústraní
vytvářeném okruhem rodiny a přátel věnoval
literatuře. Zde vytvořil epickou skladbu Vie-
roslavín a dokončil epos Matora. V obou dí-
lech se projevil nejen jako romantický básník,
ale i jako myslitel soustředěný k otázkám
existence svého národa. Touha po Slovensku
a také chatrné zdraví provázely celý jeho po-
byt v → Těšíně, který po 3 l. ukončila smrt.
Lit.: Nehýbl, J.: Zpráva z roku 1870 o úmrtí M. M. H.
v Těšíně, SlSb 47, 1949, č. 2; Kudělka, M.: Z obrozenské
korespondence těšínské, SlSb 50, 1952, č. 4. JS
HOF → Dvorce
HOFBAUER, Zdeněk, divadelní režisér a herec,
kameraman, * 13. 5. 1911 Unhošť (Kladno),
† 20. 11. 1953 Beroun.
Absolvent Vyšší grafické průmyslové školy,
člen SND a divadla Unitaria Praha (1936–44).
Po → M. Wasserbauerovi režisér a šéf či-
nohry Zemského divadla v → Ostravě (→
NDM, 1945–48). Rež. inscenací Hrátky s čer-
tem Jana Drdy (1946), Miliónový Marco Eu-
gena O´Neilla (1947), Jacobowski a plukovník
HOFFMANN
HOFBAUER
Franze Werfela (1947), Macbeth Williama
Shakespeara (titulní role Eduard Dubský,
1948) ad. Angažoval herce Františka Be-
noniho, Jiřího Durase, → R. Kovala aj. Po od-
chodu z Ostravy působil v Plzni a v ND.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. JŠt
HOFFMANN, Josef, architekt a umělecko-
průmyslový návrhář, * 15. 12. 1870 Brtnice
(Jihlava), † 7. 5. 1956 Wien (Rakousko).
Studoval na gymnáziu v Jihlavě, v Brně
(1887–91) a na akademii ve Vídni (1891–95
u Carla von Hasenauera a Otto Wagnera).
Byl jedním ze zakladatelů Vídeňské secese
(1897). Účastnil se mnoha výstav a podílel
se i na řadě jejich instalací. 1903 založil s Ko-
lomanem Moserem a Fritzem Waerndorferem
uměleckořemeslné dílny Wiener Werkstätte.
H. ve svém díle naplňoval učení O. Wagnera
o principech moderní architektury a záhy
se vypracoval mezi nejproslulejší rak. umělce.
Kolem r. 1900 rozvíjel styl charakteristický
aplikací halové dispozice angl. domu a redukcí
dekoru do geometrizující podoby (např. sanato-
rium ve Vídni-Purkesdorfu, 1904, aj.). V 2. de-
setiletí se věnoval využití nových možností
historizujících reminiscencí, zvl. neoklasi-
cismu. Stal se jedním z předchůdců i naplňo-
vatelů stylu art déco a posléze i nové věcnosti.
Nikdy nepřerušil kontakty s rodnou Moravou.
Zásadní význam pro něj mělo seznámení s olo-
mouckou rodinou Primavesi, pro niž vytvořil
řadu vrcholných děl, zejm. letovisko v Koutech
nad Desnou – osobitou syntézu antikizujícího
neoklasicismu s lid. horským stavitelstvím
(1913–15). Ve sledovaném regionu projektoval
dům Fritze Grohmanna (→ Grohmannové)
ve → Vrbně pod Pradědem (1920–21) a dům
Sigmunda Berla v → Bruntále (1919–22).
Lit.: Sekler, E. F. – Hoffmann, J.: Das architektonische
Werk. Monographie und Werkverzeichnis, Salzburg –
Wien 1982; Vybíral, J.: Podhorská architektura J. H.,
Umění 47, 1999; Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého sto-
letí. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku,
Olomouc 2002; Vybíral, J. a kol.: Slavné vily Morav-
skoslezského kraje, Praha 2008; Noever, P. – Pokorný,
M. (ed.): Architekturführer / Architektonický průvodce /
Architecture Guide, Wien – Brno 2010.
Obr.: A57. OZ + PZ
334
HOHENEGGER
HOFMAN, Karel, malíř a pedagog, * 14. 9.
1906 Jablůnka (Vsetín), † 27. 11. 1998 Valaš-
ské Meziříčí (Vsetín).
Žil a pracoval zejm. ve Zlíně, Uherském Hra-
dišti a od r. 1960 na Soláni (část Velkých Kar-
lovic v okr. Vsetín). Studoval na UK (1927–33),
AVU Praha (1927–33, učitelé Jakub Obrovský
a Otakar Nejedlý) a na akademii v Římě u N.
Cormaldiho (1933–35). Byl členem v um.
spolcích SVU Aleš v Brně a SVUM v Ho-
doníně, výtv. pedagogem na Škole umění
ve Zlíně a na SUPŠ v Uherském Hradišti
(1952–66). Jeho tvůrčí práce byla soustředěna
převážně na malbu krajiny, kterou dokázal
jak monumentalizovat, tak poetizovat. Nevy-
hýbal se žánru (např. Do hor, 1976). Náměty
vybíral převážně z valaš. hor, řada děl čerpala
i z ital. cest. Kromě toho maloval také por-
tréty. Připravil mnoho individuálních výstav,
např. v Rubešově galerii Praha (1933), Galerii
Bragaglia Řím (1934 a 1935), ve Slováckém
muzeu Uherské Hradiště (1960), Domě umění
Olomouc (1974), v ital. Galeria D’Arte, Bo-
logna, a Palazzo Strozzi, Florencie (s Marce-
lou Vajceovou a Josefem Vajcem, 1977), v →
Domě umění v → Ostravě (1980), → Domě
umění v → Opavě (1985), na Vsetíně (sou-
borná výstava k 90. výročí narození, 1996).
Je zastoupen ve sbírkách NG, MG, → GVUO,
Galerie výtvarného umění ve Zlíně.
Lit.: Stanislavová, I.: K. H., autorský katalog Dům
umění, Opava 1985; Umělci socialistické současnosti,
Ostrava 1988; Klasová, M.: K. H. (autorský katalog),
Vsetín 1996.
Obr.: V164. PH
HOHENEGGER, Ludwig, geolog, báňský a hutní
technik, manažer, * 8. 6. 1807 Memmingen
(Německo), † 25. 8. 1864 Těšín.
Studoval práva a kamerální vědy (národo-
hospodářství) na univerzitě v Mnichově
(Německo) a v l. 1829–31 báňskou akade-
mii ve Freibergu (Německo). Pracoval jako
technik v několika něm. a rak. železárnách
a v r. 1839 trvale zakotvil jako ředitel báň-
ských a hutních závodů arcivévody Karla v →
Těšíně. Významně se zasloužil o techn. a ekon.
rozvoj jeho závodů. V r. 1846 založil v Těšíně
HOHENZOLLERNI
HOHENEGGER
večerní školu, na níž vyučovali základům geo-
logie, mineralogie, technologie a ekonomiky
hutních provozů. S žáky této školy provedl
rozsáhlý geologický průzkum sev. partií Kar-
pat. Výsledkem byla rozsáhlá sbírka nerostů,
geologicko-paleontologického materiálu a geo-
gnostická mapa Karpat (Geognostische Karte
der Nord-Karpathen in Schlesien und den
angrenzenden Theilen von Mähren und Gali-
zien, 1861) – dnes už klasické dílo o geologii
→ Těšínska a záp. Krakovska, které mu zajis-
tilo význ. postavení mezi evr. znalci geologie.
Praktickým výstupem byly otvírky nových
rudných a uhelných dolů na Těšínsku. Zasazo-
val se též o vybudování Košicko-bohumínské
železnice jakožto rozhodujícího faktoru lo-
kalizace ekon. aktivit v této části habsburské
monarchie (→ dopravní poměry). Byl nejen
jedním z prvních moderních prům. manažerů,
ale i vědcem, který svými objevy napomáhal
zpřístupňovat předpoklady rozvoje železář-
ského průmyslu na Těšínsku.
Lit.: BSSSM 4; Hingenau, O.: L. H., in: Jahrbuch der
geologischen Reichsanstalt 14, 1864.
HOHENZOLLERNI, německý knížecí rod, od
roku 1701 králové pruští a od roku 1871 ně-
mečtí císaři.
Knížectví krosenské (Crossen an der Oder,
Krosno Odrzańskie) získali H. po vymření
tamní linie → slez. Piastovců v r. 1482. Tím
bylo knížectví odtrženo od Slezska, ale zů-
stalo čes. lénem až do r. 1742. Do slez. dějin
významně zasáhli H. osobou Jiřího (1484–
1543), markraběte braniborsko-ansbašského,
syna Žofie Jagellonské (→ Jagellonci), dcery
pol. krále Kazimíra. Jiří žil na dvoře svého
strýce Vladislava II. Jagellonského v Budíně,
uzavřel sňatek s Beatricí Frangenpani, vdo-
vou po Janu Korvínovi, a stal se od r. 1516 hl.
vychovatelem Ludvíka Jagellonského. Vyu-
žil situace a získal → Bohumín, Hlubčicko
a Krnovsko (které se tehdy začalo přiklánět
ke Slezsku). R. 1528 přistoupil k luterství
a stal se šiřitelem → reformace ve Slezsku.
Jeho vlivem se i jeho bratr Albrecht, velmis-
tr → řádu něm. rytířů, přiklonil k reformaci.
Ferdinand I. Jiřího mocenskou základnu
HOLAIN
oslabil. Jeho syn Jiří Bedřich (1539–1603)
zdědil po otci majetky na Krnovsku, Bohu-
mínsku a Bytomsku a v r. 1557 získal Opol-
sko. Na Krnovsku omezil moc stavů a zavedl
němčinu jako úřední řeč. Protesty stavů
podpořil císař Maximilián II. a Jan Bedřich
musel částečně ustoupit. Jeho smrtí vymřela
ansbašská větev rodu, dědicem se stal Já-
chym Bedřich Braniborský (1546–1608). Ten
své majetky ve Slezsku předal r. 1606 svému
druhoroz. synovi Janu Jiřímu II. (1577–1624).
Císař Rudolf tyto činy odmítl potvrdit (spor
se vlekl dlouho). V r. 1608 se Jan Jiří II. stal
velitelem slez. voj. sil a r. 1613 byl hl. před-
stavitelem slez. evang. stavů. Měl vliv i v říš-
ské politice, patřil k radikálnímu křídlu stav.
opozice, spojil se s Gáborem Bethlenem
a ještě v r. 1623 připravoval povstání → Va-
lachů na Moravě. Po neshodách s Bethlenem
chtěl odejít do Berlína, ale náhle zemřel.
Slez. knížectví rodu H. byla prozatím ztra-
cena. Nejvýznamnější zásah do slez. dějin
znamenalo vznesení prus. nároků na Slezsko
MM
→ Fridrichem II. a následující války, které
skončily prus. vítězstvím (→ slez. války, →
vratislavská konvence). V rámci prus. státu
bylo Slezsko poněmčeno, stalo se jednou
z ekon. nejvýznamnějších provincií Německa
(až do r. 1945). Zároveň došlo i ke kult. a věd.
rozkvětu, a pokud v Prusku převládalo libe-
rální ovzduší, existovaly mnohé česko-slez.
kontakty (např. působení Jana Evangelisty
Purkyně ve Vratislavi). Ve 2. polovině 19. stol.
s růstem nacionalismu převládly i ve Slezsku
mnohdy protislovanské, protičes. a protipol.
nálady, podporované H. a prus. vládou.
Lit.: Fukala, R.: Role Jana Jiřího Krnovského ve sta-
vovských hnutích, Opava 1997; Stellner, F.: Fridrich
Veliký. Cesta Pruska k velmocenskému postavení, Praha
1998. TK
HOLAIN, Ludvík, katolický kněz, hudební
skladatel a varhaník, * 20. 8. 1843 Stará
Bělá (Ostrava-město), † 29. 8. 1916 Slavonín
(Olomouc).
Vzdělaný kat. duchovní (vysvěcen 1869) půso-
bil jako studijní prefekt (později prof.) na arci-
biskupském gymnáziu v Kroměříži a ředitel
335
HOLAS
HOLAIN
kůru zdejšího chrámu sv. Mořice. Zasloužil
se o vznik kroměřížské Hudební školy pě-
veckého spolku Moravan, jejímž byl prvním
ředitelem. Od r. 1890 byl farářem ve Slavo-
níně. H. byl stoupencem ceciliánské reformy
círk. hudby, o jejíž povznesení se zasloužil
vytvořením Průvodu varhan k Úplnému kan-
cionálu arcidiecéze olomoucké (1887) a var-
hanních Předeher a doher… (1889). Sám
byl vynikajícím varhanním improvizátorem.
Podle vzoru → P. Křížkovského upravoval
morav. → lid. písně.
Lit.: BSSSM 2, Hradil. JM
HOLAS, Miroslav, malíř, * 20. 6. 1938 Ostrava,
† 13. 3. 1993 Ostrava.
Studoval na katedře výtv. výchovy UP (uči-
telé František Bělohlávek, → A. Kučera).
Pracoval v oboru malby a grafiky, tematicky
tvořil převážně měst. veduty, mnoho námětů
vytěžil z pobytu v Paříži. Věnoval se rov-
něž grafice. Vystavoval v → Ostravě (1974,
1978, 1981 a 1988), Plzni (1989) a Böblingen
(1992).
Lit.: M. H. (katalog výstavy Výtvarného centra Chagall),
Ostrava 1998.
Obr.: M142; V220. PH
HOLAS, Ota (Otto), malíř, * 5. 2. 1910 Hra-
nice (Přerov), † 3. 3. 1990 Ostrava.
Pův. pracoval jako berní úředník, od r. 1945
studoval AVU v Praze (učitelé Jakub Ob-
rovský, Karel Minář). Ztotožnil se s doktrí-
nou social. realismu, což mu přineslo řadu
titulů a cen. Maloval krajiny, budovatelské
motivy i portréty reprezentantů polit. a hosp.
života. Vystavoval samostatně (Staroměst-
ská radnice, Praha, 1981) i se SČVU. Obrazy
v majetku → GVUO.
Lit.: Rohel, J. – Pietoň, Č.: O. H., Ostrava 1979; Výtvarní
umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie vý-
tvarného umění v Ostravě 1900–1950 (katalog výstavy),
Ostrava 2006.
Obr.: V152. PH
HOLASICI (Golęsici), slovanský kmen, který
sídlil na území Opavska a v jižní části Hor-
ního Slezska v rané době hradištní.
336
HOLASICI
Prvou zmínku o H. skýtá v polovině 9. stol.
tzv. Geograf bavorský, který je zná pod
jménem Golensici. Z jeho zprávy vyplývá,
že společenství náleželo k menším kmenům
žijícím na sev. předpolí Jeseníků, neboť měli
pouze pět civitas – hradisk (měst). Na jihu
sousedili s Moravany (státem Moravanů)
a na západě a zčásti i ze severu se záhad-
ným kmenem Lupiglaa (→ slez. kmeny).
Dosud zůstává nedořešenou otázkou, zda
vých. hranici jejich území tvořila řeka Odra,
nebo až Beskydy. V případě prvé varianty
jim můžeme zřejmě připsat hradiska Víno
u → Slezských Rudoltic (v současnosti
nejst. známé hradisko na území ČR), Lubo-
mia u Wodzisławi a hradisko u Kylešovic
(→ Opava), v případě druhé alternativy pak
i hradisko → Chotěbuz-Podobora. Hradiska
v → Hradci nad Moravicí, na Popském kopci
v Krnově-Kostelci a na → Landeku u Petř-
kovic tvořila předsunutou „pozorovací“ síť
Moravanů. U hradiska Landek nelze vylou-
čit, že ho na sklonku 7. stol. vybudovali H.,
ale patrně v 8. stol. bylo obsazeno a zařazeno
do zabezpečovací linie morav. státu. – Další
zprávy o H. nejsou k dispozici. Můžeme před-
pokládat, že za expanze Velkomoravské říše
na sever v poslední čtvrtině 9. stol., kdy došlo
k anexi Vislanů, bylo k Velké Moravě připo-
jeno i území H. Vzhledem k tomu, že velko-
morav. centra mohla na nově připojený kmen
mít přímý vliv jen po krátkou dobu, nedošlo
k jeho asimilaci. A tak v 11. stol. v době obsa-
zení Horního Slezska, Opavska i Moravy pol.
→ Piastovci (Boleslav Chrabrý a syn Kazi-
mír) trvalo patrně ještě kmenové povědomí.
Proto dostal nově ustanovený správní celek
vzniklý na jejich území název Holasická pro-
vincie. Jejím střediskem se staly Holasovice,
kde na ploše eneolitické výšinné osady bylo
vybudováno nové správní centrum včetně
círk. stavby – kostela. Bohužel zakladatelé
nevybrali pro budoucí město po geogra-
fické i strategické stránce vhodnou polohu,
a tak se po necelém stol. centrum přenáší
o 15 km po toku řeky Opavy na teritorium
dnešního města Opava. V té době již nestačí
HOLÍK
HOLASICI
plnit svou funkci ani hradisko umístěné
na ostrově v silně rozmočeném území sou-
toku Moravice a Hvozdnice s Opavou (hra-
disko u Kylešovic) a jeho osadníci posilují
H. v nově zakládané Opavě. Záhy na to mizí
i název holasická provincie – pod vládou →
Přemyslovců je zvána Opavskou.
Lit.: Szydłowski, J.: Terytorium plemienne „Golen-
sici“ na podstawie nowych żródel archeologicznych,
in: Archeologický sborník, Ostrava 1974; Pavelčík, J.:
Poznámky k historii slovanského výzkumu na Opavsku
a Těšínsku, in: Śłąskie prace prahistoriczne 2, 1991;
Kouřil, P.: Slovanské osídlení českého Slezska, Brno –
Český Těšín 1994. JPk
HOLÍK, Jiří, malíř a grafik, * 9. 10. 1934 Bře-
zová (Zlín).
Studoval v l. 1952–56 na Střední umělecko-
průmyslové škole v Uherském Hradišti (uči-
telé → K. Hofman, a Vladimír Hroch). Pak
přesídlil do → Ostravy, kde začínal jako pro-
pagační výtvar ník na Výstavišti Černá louka
(→ Park kultury a oddechu města Ostravy).
Od r. 1968 je na volné noze. Jako pedagog
působil na SUPŠ v Ostravě (1992–94). Poté
se vrátil na již. Moravu. V jeho díle zpoč.
převažovaly volně koncipované krajinné mo-
tivy, později nastal obrat k nefigurativnímu
projevu. H. volí jasnou barevnost ve velkých
celcích čistých barevných tónů. Tvoří též pro-
storové objekty. Je členem Unie výtvarných
umělců a Skupiny 4 Ostrava. Samostatně vy-
stavoval např. několikrát v Ostravě (→ Diva-
dlo hudby, 1976; Dům kultury Vítkovic, 1985;
Výtvarné centrum Chagall, 1991; → GVUO,
1993), v Luhačovicích (1996) nebo Karviné
(Mánesova síň, 1998). Dílo je zastoupeno
ve sbírkách GVUO. Žije v Hrobicích u Slušo-
vic, kde provozuje vl. galerii.
Lit.: Podřevnicko, kronika okresu Zlín 7, 1998; Jůza, V.:
J. H. Obrazy 1956–1992 (katalog GVUO), 1993
Obr.: V249. PH
HÖLLERING, Georg, hudebník a divadelní ře-
ditel, * 13. 4. 1871 Horní Ves (Cheb), † 3. 9.
1930 Mariánské Lázně (Cheb).
Spoluzakladatel Wiener Tonkünstler-Orchestr
(1908) a zakladatel divadla Komödienhaus
ve Vídni (1918). Do svého div. „koncernu“
spojil i něm. divadla v Mariánských Lázních,
337
HOLUB
Brně, Olomouci a → Ostravě. Německé diva-
dlo (→ Deutsches Theater in Mährisch Os-
trau) v Ostravě vedl v l. 1922–24. Zde jako
um. šéfa ustanovil → K. Pfanna, který sesta-
vil operetní soubor (jeho členy byli mj. Su-
sanne Bachrichová, Oskar Radetzky a Max
Schipper). Činohra přijížděla z Brna a opera
z Vratislavi. Po ekon. neúspěchu přestal H.
na jaře 1924 v Ostravě působit.
Lit.: Pregler, H.: Die Geschichte des deutschsprachigen
Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944,
disertační práce, Wien 1965 (kopie v AMO). JŠt
HOLUB, Miloslav, herec, divadelní režisér
a ředitel, pedagog, * 27. 2. 1915 Běchovice
(Praha), † 12. 3. 1999 Ostrava.
Manžel herečky Jiřiny Froňkové. Absol-
voval pražskou konzervatoř (1939), poté
působil v divadlech v Pardubicích (1939–40
a 1942–48), Kladně (1940–42) a Brně (Svo-
bodné divadlo, 1948–49). Od r. 1949 do konce
kariéry člen činohry Státního divadla Ostrava
(→ NDM, 1953–56 zároveň ředitelem). Ztěles-
ňoval psychologicky složité a tragické postavy
(von Walter ve hře Úklady a láska Friedricha
Schillera, 1952, a titulní role v Cyranovi z Ber-
geracu, 1954, rež. → J. Dalík; Tětěrev v Gor-
kého Měšťácích, rež. František Salzer j. h.,
1956; Shakespearův Othello, rež. Karel Novák
j. h., 1957; Willy Loman ve Smrti obchodního
cestujícího Arthura Millera, rež. → R. Koval,
1962; Ibsenův John Gabriel Borkman, rež.
Jan Zajíc, 1973, aj.), ale i role komické (Ich-
turiel v Drdových Dalskabátech, hříšné vsi,
rež. Aleš Podhorský j. h., 1960; plk. Pickering
v Shawově Pygmalionu, rež. → B. Jansa, 1980,
ad.). V 50. l. častěji režíroval (Gogolův Revizor,
1951; Šrámkovo Léto, 1955, aj.). Trvalá spolu-
práce s rozhlasem, televizí (zahajoval vysílání
→ ČTO, 1955) a filmem (Uloupená hranice,
Vynález zkázy, Král Šumavy, Každému jeho
nebe aj.). Pedagog → Janáčkovy konzervatoře
Ostrava. V r. 1988 nár. umělec.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979; 70
let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989; Zbavitel,
M.: Divadlo M. H., strojopis, 1990 (uloženo v div. od-
dělení SZM, sign. GI 127); Fikejz, M.: Český film. Herci
a herečky 1, Praha 2006. JŠt
HOLUB
HOLUB, Stanislav, herec, režisér, umělecký
šéf, * 14. 10. 1921 Nový Bydžov (Hradec
Králové), † 9. 8. 1994 Opava.
Pův. nadšený ochotník, začal od r. 1941 hrát
u div. společností F. Sece a Josefa Burdy.
Krátce v r. 1945 působil v recitačním souboru
Traktor v Praze, poté v l. 1945–46 a 1947–50
v Mladé Boleslavi. V sezoně 1946–47 byl
angažován do hereckého souboru Slez-
ského národního divadla (→ Slezské divadlo
v Opavě). 1950–66 byl v divadle ve Zlíně
(nejprve jako herec, od r. 1958 jako um. šéf)
a v Českých Budějovicích režisérem činohry
(1966–69). Poté se vrátil do → Opavy jako
režisér (1969–83, 1970–71 zastupující šéf či-
nohry), kde uváděl herecky propracované in-
scenace a v důchodovém věku ztvárnil ještě
řadu postav.
Lit.: BSSSM 7; Zbavitel, M.: In memoriam, Zpravodaj
Slezského divadla v Opavě, říjen 1994. SP
HOLUSCHA, Josef, stavitel a podnikatel, * 7. 4.
1865 Dolní Benešov (Opava), † 15. 11. 1927
Dolní Benešov.
Praxi získal nesporně u svého otce Jana,
zedníka a tesaře, avšak absolvoval nesporně
i odb. studium stavitelství, pravděpodobně
ve Vratislavi. Po otci zdědil v → Dolním
Benešově malou pilu a stolárnu, kterou
po r. 1900 zmodernizoval a rozšířil o další
provozy související se stavitelstvím. V →
Hlučíně provozoval cihelnu. Jeho stavitelská
činnost se soustředila především na zakázky
pro řím. kat. církev, místní aristokracii (→
Lichnovští z Voštic) a prus. stát. Jeho dílo
se teritoriálně omezuje na → Hlučínsko.
Stylový rejstřík vychází především z prus.
tradice režného cihlového zdiva, neogotiky,
posecesního neobaroka a neobiedermeieru.
Nejpozoruhodnější jsou jeho sakrální práce
(např. rozšíření barok. kostelů v Hošťálkovi-
cích a Píšti, 1903; neogot. kostel sv. Mikuláše
v Ludgeřovicích, 1906–07) a obecní dům
v Petřkovicích (1906–07).
Lit.: Wandenburg, U.: Ke stoleté historii podniku Sigma
v Dolním Benešově, VL 17, 1991; Jung, J.: Julius Bühler.
Architekt knížete Karla Maxe Lichnowského, Ostrava
2011; Jahnová, A.: H. a spol., továrna na kotle a radiátory,
Dolní Benešov, Hlučínsko 2, 2012; Hubáček, A.: Stavitel
338
HOLÝ
J. H. – architektonický výraz jeho staveb, Hlučínsko 2,
2012.
Obr.: A50. JJu
HOLÝ, Petr, historik umění, básník, prozaik,
publicista, vysokoškolský pedagog, * 10. 5.
1933 Ostrava, † 17. 12. 2010 Ostrava.
Absolvoval MU, obor dějiny umění a este-
tika. Krátce působil jako ředitel → GVUO
v → Ostravě (1958), v l. 1960–70 odb. asis-
tent na Pedagogickém institutu v Ostravě
(dnes → OU). Pak propuštěn se zákazem pů-
sobit ve školství a kultuře. Pracoval nejdříve
jako bezpečnostní technik, pak manuálně.
V r. 1989 založil Občanské fórum v Ostravě
a výrazně se zapojil do spol. a kult. života.
V l. 1990–92 odb. asistent na katedře výtv.
výchovy PF, od r. 1992 odb. asistent a doc.
dějin umění na FF OU, kde koncipoval stu-
dium zaměřené na péči o prům. a techn. pa-
mátky. V badatelské činnosti se soustřeďoval
na moderní dějiny výtv. umění (Quido Ko-
cián, Bohumír Matal, → S. Hanzík, Rostislav
Zárybnický ad.), zvl. pak se věnoval osob-
nostem výtv. kultury sev. Moravy a Slezska
(→ A. Handzel, → J. Kapec, → V. Kristin,
→ J. Dobeš, → F. Świder, → B. Bartoš, →
R. Žebrok, → O. Schindler, → I. Kitzber-
ger). – H. také vydal několik básnických
sbírek a próz, nejdříve samizdatově, pak
většinou ve Výtvarném centru Chagall, např.
Triptych (1993), Modlitby a žízně, České pa-
šije, Sbohem, mé město (1995), Snědá hodina
(1994), Blázen na kopečku (1995), Lejno
aneb sůl země; romance v člověčí dimenzi
(1997). V období „normalizace“ publikoval
v zahraničí (v Paříži vyšla v časopisu Svě-
dectví próza Fidelínova duše zlomená, 1985,
pseud. Petr Jakubů; v lit. alm. ve Stockholmu
sbírka Hořící keř, 1986; též v římských Lis-
tech). Autor rozhl. her napsaných pro →
ČRO (Občan Themistokles, Přítomnost věč-
nosti, Syrakúské rozhovory aj.) a film. ná-
mětů a scénářů (Baroko v nás, 1997, hl. cena
na mez. festivalu film. dokumentů o umění
v Košicích r. 2001; Svět gotiky – zde a v ne-
konečnu, 1998). Mnohaletý spolupracovník
Radia Svobodná Evropa, v r. 2001 obdržel
HONHEISER
HOLÝ
od European Union of Arts cenu European
Price for Art. V → Komorní scéně Aréna
v Ostravě koncipoval pořad Koncert pro je-
den obraz, který mnoho let sám připravoval
a uváděl. Byl členem SVU Mánes.
Lit.: BSSSM, Suplementum 1; Rywiková, B.: Rene-
zanční člověk P. H., Společnost, 1995, č. 6; Urbanec, J.:
Tradice vzrostlá do současnosti, Alternativa Nova, 1995,
č. 4; Uhlář, B.: Evropská cena také do Ostravy, Svoboda,
27. 4. 2001; Málková, I. – Urbanová, S.: Literární slovník
severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001.
SU
HONHEISER, Hans, německý dělnický spi-
sovatel, * 15. 11. 1889 Horní Ves (Vítkov,
Opava), [†].
Narozen jako syn dělnice továrny ve → Vít-
kově. Vystřídal řadu zaměstnání, nějaký čas
se jen potloukal mezi Vítkovem a Morav-
ským Berounem a živil se příležitostnými
pracemi. Zároveň studoval a četl všechno, co
mu přišlo do rukou. Zakotvil ve Vítkově, kde
začal pracovat v továrně na hedvábí. Bohaté
zážitky z mládí se staly inspirací jeho prvních
lit. pokusů. Před první svět. válkou vydal bás-
nickou sbírku Die Fabrik [d.] a div. hry Der
Streik (1912) a Glück der Renegonda [d.] pro
dělnické ochotníky. Po válce získal úřednické
místo v nemocenské pokladně ve Frývaldově
(dnešním → Jeseníku). V r. 1921 kandidoval
ve Frývaldově za soc. demokracii do měst.
zastupitelstva. V polovině 20. l. byl přeložen
do Moravského Berouna. I tady byl aktivní
v kult. oblasti. Přispíval do reg. dělnického
tisku i do několika vídeňských deníků. Z ča-
sopisecky publikovaných básní a drobných
próz sestavil dvě nevelké sbírky, které vyšly
v Lipsku (Ums Leben [d.], Die in Nächten
wandern [d.]). Všech ny další práce vydával
v opavském soc. dem. vydavatelství Vor-
wärts. Jeho románovou prvotinou byl příběh
mladého dělníka s mnoha autobiogr. rysy
(Verdorben-gestorben, 1924), po kterém
následovaly knihy drobných próz Steine am
Wege (1926) a Finkenholz (1916) a básnická
sbírka Wir Arbeiter (1927). Nejrozsáhlejší
dílo, autobiogr. román Zusammenbruch,
zůstalo nepublikováno.
339
HORALÉ
Lit.: BSSSM 12; Schön, B. K.: Eine kleine Würdigung
unseres Schriftstellergenossen, Volkswacht, 30. 7. 1926;
Kürbisch, F. H.: Geschrieben in Böhmen, in Mähren
und in Schlesien. Beiträge zur Arbeiterkultur, Stuttgart
1978; Filip, Z.: Trojice představitelů dělnického hnutí
z Vítkova, in: Wilhelm Kiesewetter 1833–1993, Trutnov
1994; Filip, Z.: Dva němečtí dělničtí literáti – Ferdinand
Hanusch a H. H., in: IV. svatováclavské česko-polsko-
-německé setkání v Jeseníku, Jeseník 2004. ZF
HORA OLIVETSKÁ MATĚJE TANNERA →
Kotouč
HORÁK, Jiří, architekt a urbanista, * 13. 9.
1961 Olomouc.
Po absolvování gymnázia v Opavě (1980)
začal studovat na Fakultě architektury VUT
(absolvoval 1985). Členem SČA, od r. 1990
Obce architektů. Pracoval v ostr. → Stavo-
projektu (1985–91), v opavském Ateliéru 7.
V l. 1991–92 zaměstnán na magistrátu města
→ Opavy. Od r. 1992 má vl. ateliér Arches.
Ve své tvorbě uplatňuje neofunkcionalis-
mus, ať už se jedná o budovu firmy Geos
v Opavě (spolupráce → T. Bindr, 1995–98),
budovu Bytového družstva v → Orlové
(spolupráce T. Bindr, 1998–99) nebo bytové
domy v Opavě ve spolupráci s Janou Gro-
dovou, ul. Ratibořská 95–97 (1995–2002)
a projekty vil a rodinných domů – např. ne-
ofunkcionalistický rodinný dům v Opavě, ul.
Třešňová 11, z l. 2009–10 (spolupráce Pavla
Wolfová), za který získal Cenu J. M. Olbricha
(2. místo). V arch. soutěži na řím. kat. kos-
tel v Kylešovicích v r. 1993 obdržel 2. cenu
(1. neudělena), ale novostavba realizována
podle jiného projektu.
Obr.: A99. MS
HORALÉ, patří k původnímu obyvatelstvu
českého Slezska a přilehlého území Moravy,
jehož určujícím kritériem je místo a způsob
života.
Jde o obyv. Moravskoslezských Beskyd, je-
hož etnický charakter je různý: od čes. na zá-
padě po pol. na východě (Gorole). Projevují
se stejně jako → Valaši, se kterými se v jz.
části moravskoslez. hor částečně překrý-
vají, svéráznou → lid. kulturou, pěstova-
nou však dnes převážně ve folk. souborech
HORÁLEK
HORALÉ
a prezentující se na lid. slavnostech. Nejvý-
znamnější přehlídkou pol. horalské kultury
je → Gorolski Święto v → Jablunkově, který
se koná vždy v srpnu od r. 1948.
Lit.: Šatava, L.: Národnostní menšiny v Evropě, Praha
1994. TS
HORÁLEK, Patrik (vl. jm. Adolf Horálek), herec,
režisér, šéf činohry, divadelní ředitel, * 17. 3.
1905 Praha, † 8. 12. 1982 Praha.
Divadlo hrál od 12 l. profesionálně. Absol-
voval Konzervatoř hudby v Praze (1925), v té
době již hrál na pražských scénách. Po absolu-
toriu odešel k div. společnostem, kde u Elišky
Zöllnerové (→ div. soubory čes.) i režíroval.
V l. 1930–32 byl angažován do Českého di-
vadla ředitele Františka Ludvíka v Chicagu
v USA. Prošel divadly v Kladně, Bratislavě,
Pardubicích, Třebíči, Brně, Klatovech, No-
vém Boru, Hradci Králové. Hrál pod vede-
ním Karla Huga Hilara, Jiřího Frejky, Vojty
Nováka, Antonína Drašara, Jindřicha Honzla,
Emila Františka Buriana. V l. 1955–80 půso-
bil jako herec v Divadle Zdeňka Nejedlého (→
Slezské divadlo) v → Opavě. Hrál v poč. čes.
zvukového filmu (Petra ve Skřivánčí písni,
Vejrostka v Obrácení Ferdyše Pištory).
Lit.: BSSSM 5; Zbavitel, M.: Za P. H., KM 1983, č. 2.
SP
HORALSKÝ SVÁTEK (Gorolski Święto), folk-
lorní festival v Jablunkově.
Je nejst. folk. festivalem na → Těšínsku. Jeho
první ročník se uskutečnil r. 1948 z popudu
tamějšího ředitele pol. ZŠ → K. Piegzy. Koná
se vždy v první polovině srpna a jeho pořa-
datelem je od poč. místní skupina → PZKO.
Ústřední postavou H. s. byl → W. Niedoba
(známý pod přezdívkou Jura spod Grónia),
význ. úlohu sehrál i → W. Młynek. Dal-
šími význ. osobnostmi v historii svátku byli
Alojzy Ligocki (pseud. Michoł, 1914 –95), →
L. Cienciała (pseud. Maciej); dnes je vůdčí
osobností Tadeusz Filipczyk. Festival zaha-
juje od r. 1951 průvod účinkujících a alego-
rických vozů s tematikou tradičních řemesel
a zvykosloví. Program je koncipován tak,
aby mohl ukázat nejen místní → lid. kulturu,
340
HOREČKA
ale také tradice etnografických regionů Čech,
Slovenska a Polska. Ústředním bodem H. s.
je vystoupení význ. souborů (např. Śląsk,
Lúčnica ap.). R. 1990 byl H. s. včleněn do →
Týdne beskydské kultury. Díky tomu v →
Jablunkově vystupují folk. soubory nejen
z Evropy, ale i z jiných kontinentů.
Lit.: Piegza, K. – Słowik, G.: Historia 30 świąt Gorola,
Jablunkov 1977; Kadłubiec, D.: O Święcie Gorolskim
przy okrągłym stole, GL, 10. 9. 1988. KK
HORANSKÝ, Miloš, režisér, umělecký šéf, pe-
dagog, básník, publicista, * 14. 6. 1932 Bytča
(Slovensko).
Absolvoval Divadelní fakultu JAMU v Brně,
obor div. rež. (1954). Působil jako režisér v →
Beskydském oblastním divadle → Nový Ji-
čín (1954–56), v Divadle Zdeňka Nejedlého,
resp. Slezském divadle Zdeňka Nejedlého (→
Slezské divadlo) v Opavě (1956–59), ve Stát-
ním divadle Ostrava (→ NDM, 1959–63).
Zde rež. Karvašovy Půlnoční mše (1960),
Shakespearova Hamleta (1960, v tit. roli Jo-
sef Langmiler), Brechtovy Žebrácké opery
(1961), Kohoutovy Cesty kolem světa za 80
dní (1962), Williamsovy Tetované růže (1963)
ad. V l. 1969–72 působil v experimentální
komunitě Bílé divadlo Praha. Dále byl anga-
žován v divadlech v Praze, Chebu, Liberci,
Kladně a opět v Praze. Autor básnických sbí-
rek Lunovrat (1969), Amenkámen (1976), Pá-
lení hlíny (1979), Tykavka (1980), Textamenty
(1985), Amortale (2006), Grafické básně
aneb Autoportrét psacího stroje (2007), Ruce
Goliášovy / Ruce Davidovy (2008). Spoluau-
tor 3 div. adaptací románů Vladimíra Párala.
Autor mnoha studií, rec., esejů a fejetonů.
Pedagogem Divadelní fakulty Akademie
múzických umění v Praze a v l. 1994–97
zde děkanem. V r. 1997 jmenován prof. Člen
PEN klubu.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979.
JŠt + SP
HOREČKA , František, pedagog, spisovatel,
veřejný pracovník, * 25. 3. 1894 Frenštát pod
Radhoštěm (Nový Jičín), † 27. 2. 1976 Fren-
štát pod Radhoštěm.
HORNÍ BENEŠOV
HOREČKA
H. život i jeho bohatá činnost veř. a kult.
je spjata s jeho rodným → Frenštátem,
byl tvůrcem velmi všestranným, věnoval
se nejen literatuře, ale i výtv. tvorbě. Patřil
k zakladatelům → Koliby. Jako spisovatel
se projevil v básnických sbírkách, inspiro-
vaných beskydskou krajinou, soc. temati-
kou i krajovou mytologií (Drsný živel, 1915;
Radhošť, 1924), na tragické události první
svět. války reagoval básněmi Den a noc
(1928). Jako prozaik se pokoušel o nejrůz-
nější žánry, vedle pohádek (Kouzla noci sva-
tojánské, 1947) také o psychologický román
(Uloupená věčnost, 1931; Daň lásky, 1936)
a o real. román, který podává obraz života
jednoho obuvnického rodu (Ševci, 1944,
nové vydání Třínožka s vavřínem, 1973).
Šťastnější byl v kresbě postav beskydských
horalů ve sbírce My z hor (1939). Jako spi-
sovatel se snažil ztvárnit nejrůznější témata,
často dosti odlehlá, proto jeho dílo působí
někdy stylově neuceleně. Napsal také řadu
esejů a prací na kult. a hist. témata, např. o →
P. Bezručovi, zkoumal frenštátské nářečí ap.
V knize Frenštátský literární salón (1969)
pojednal o lit. tradici spjaté s Frenštátem pod
Radhoštěm (→ Frenštátský literární salón).
Lit.: Urbanec, J.: Poezie a próza F. H., ČSM-B 42,
1993, Knězek, L.: S Radhoštěm v erbu, Frenštát pod
Radhoštěm 2004.
HORNÍ BENEŠOV (Bruntál), do roku 1920
Benešov, německy Bennisch, město na seve-
rovýchodním okraji Nízkého Jeseníku na ná-
horní plošině mezi kopci Benešov a Strážisko;
2 299 obyvatel (2011).
První písemná zmínka je z r. 1252 (civi-
tas), 11. dubna 1253 zal. jako město lokátory
Ervigem a Quidonem z kmene → Hola-
siců na statcích král. podkomořího Beneše
ze Cvilína a nadán → hlubčickým právem.
Vznikl jako typické lokační město s obdél-
ným nám. a ortogonální sítí ulic na místech,
kde se už před r. 1200 dolovalo stříbro. Měl
funkci tržního střediska oblasti kolonizované
pány z Kravař a statutu horního města se mu
dostalo až r. 1590. První dva doly na stří-
bro byly založeny r. 1267, krátce poté (1271)
HORNÍ BENEŠOV
Přemysl Otakar II. potvrdil držbu dolů opav-
ským kverkům a nařídil, aby se dolování
spravovalo jihlavským právem. Od r. 1506
se ve městě těžilo i zlato. Brzy však nastal
v důsledku techn. potíží úpadek dolování,
ani pozdější pokusy o jeho obnovu nebyly
úspěšné (→ hornobenešovský rudný revír).
V l. 1831–1887 zde probíhalo v několika
etapách dobývání železných rud pro → VŽ,
v l. 1902–14 se v H. B. těžil baryt. V 19. stol.
zde převládl textilní průmysl (tkalcovství
se zde rozvíjelo již od 16. stol.). Od r. 1839
tu pracovala nákladnická faktorie a později
továrna Franze Ludwiga a synů, od r. 1831
Ferdinanda Phillipa, od r. 1895 Thomase
Wankeho ad. V r. 1886 zde začala pracovat
továrnička na výrobu nástrojů a r. 1925 to-
várna na hosp. stroje a nářadí. Na železniční
síť byl H. B. napojen r. 1892 (tratí z → Opavy).
Provoz na trati byl v důsledku poddolování
r. 1970 zastaven. Pokles hosp. významu
města se projevil poklesem počtu obyv.
(1869 4 256 obyv., 1910 jen 3 826 a po →
odsunu něm. obyv. 1950 pouze 1 727 obyv.).
Do konce druhé svět. války byla většina obyv.
něm. národnosti (1910 3 800, Čechů pouze 6).
Ze šk. zařízení měla reg. význam tkalcovská
škola (1880–1923) a Lidová vysoká škola →
JS
H. Kudlicha (1923–38). Čes. menšinová škola
vznikla teprve v r. 1928. Po válce byla obno-
vena těžba polymetalických rud, pro nízkou
ekon. efektivitu však byla r. 1992 ukončena. –
Měšťanské domy na nám. převážně s barok.
jádrem, avšak v exteriérech často pozměněny
historizujícími úpravami z 19. stol. Tamtéž
socha sv. Jana Nepomuckého z 3. čtvrtiny
18. stol. Farní kostel sv. Kateřiny je v jádru
got. (zřejmě obvodové zdivo lodi a spodní
část věže), výrazně přestavěný barokně
po požáru z r. 1746 a klasicistně po požáru
z r. 1820 (podle představ lichtenštejnského
stavebního ředitele Franze Engela). Novo-
románské úpravy z 80. l. 19. stol. probíhaly
podle projektu Adolfa Riegera (interiéry
a zvonice věže). Uvnitř oltářní obraz sv. Ka-
teřiny od Rudolfa Templera (→ Templerové).
Objekt fary pochází ze 17. stol., upravován
341
HORNÍ BENEŠOV
MĚSTO
byl později barok. a v historizujícím duchu
(1866). Ohradní zeď se zbytky kaplí křížové
cesty a chrámovým památníkem padlým
v první svět. válce jsou dnes ve špatném
stavu. Voj. opevnění zv. Lich novské šance
je památkou na → slez. války.
Význ. rodáky H. B. jsou: malíř → J. F. Greipel, uči-
tel, cestovatel, etnograf a kartograf → A. K. Gebauer,
něm. politici Ernst Just (1893–1945) a Eduard
Schlusche (1894–1945), něm. grafik, autor automobilo-
vých ilustrací Walter Gotschke (1912–2000) ad.
Lit.: Kuča 2; Samek 1; HM 13; Rössler, H.: Die freie
Stadt Bennisch, Horní Benešov – München 1962; Ště-
pán, V. – Novák, E.: Vývoj dolování stříbra u H. B., VL 7,
1981, č. 2; Suchánková, M.: K vývoji textilnictví na Hor-
nobenešovsku od 17. do 1. poloviny 20. století, Sborník
bruntálského muzea 2000; Grygárek, J.: Za hornictvím
hornobenešovského rudného revíru, Ostrava 2011;
Bennischer Ländchen 1935–39; Bennischer Ländchen
(Niederfeld) 1952–1953.
Obr.: M71–75; V66; Z20. MM + JI
HORNÍ MĚSTO (Bruntál), německy Bergstadt,
bývalé horní město na Rýmařovsku; 920
obyvatel (2011).
V údolí řeky Huntavy severovýchodně od
dnešního H. M. existovala již ve středověku
horní ves Hankštejn (německy Hangenstein,
dnes Skály), prameny připomínaná r. 1398,
v jejíž blízkosti se dobývalo stříbro, poz-
ději též olovo a železné rudy. V 1. polovině
16. stol. zažívá zdejší těžba nebývalý rozvoj,
který zapříčinil vznik další obce – Najfunku
(německy Neufang, dnes Stříbrné Hory) – se-
verně od Hankštejna a konečně i měst. sídliště,
vzešlého patrně z osady hornických domků
poblíž dolů. Toto město, dosud ještě tvořící
jednu správní jednotku s Hankštejnem, získalo
r. 1537 statut svob. horního města a r. 1542 bylo
sídlem horního hejtmana (povýšení na horní
město uváděno též k r. 1580, což situaci dvou
postupně se oddělujících sídlišť ještě více zne-
přehledňuje). V r. 1563 je v Hankštejně zmi-
ňován kostel, který zde však existoval patrně
již ve středověku. Už r. 1612 je však fara pře-
nesena do měst. části, kde nechal v l. 1611–12
tehdejší majitel panství Ondřej Hoffmann
z Grünbüchlu vystavět nový renes. kostel
(tehdy protest.). R. 1616 u něj existovala škola.
V r. 1631 je město poprvé označeno pouze
342
HORNÍ MĚSTO
jako H. M. (Bergkstatt); dříve užíváno spo-
jení Horní město Hankštejn. Za → třicetileté
války byla těžba ve zdejším revíru přerušena.
H. M. a okolní vsi se začaly více než dosud
orientovat na řemesela a zemědělství, avšak
město si i po skončení války, kdy došlo k ob-
novení těžby olova a stříbra, udrželo hornický
charakter. Jeho následkem se také urbánní
struktura města vyvíjela atypický – H. M. ni-
kdy nemělo výrazné centrum v podobně nám.
a půdorys jeho jádra tvořily dvě souběžné
uliční sítě, mimo které byla zástavba rozmís-
těna víceméně chaoticky. Zdejší těžba stříbra
byla zastavena již na poč. 18. stol., železná
ruda byla později těžena jen pro manufakturu
v Janovicích u → Rýmařova a r. 1870 byla
ukončena zatopením dolů. V 19. stol. se H. M.
orientovalo na tkalcovství (na vrcholu kolem
r. 1860) a hedvábnictví (1835 a 1872 zal. to-
várny na hedvábí). Město však oproti jiným
příliš nerostlo a na poč. 20. stol. zaznamenalo
výrazný populační pokles. Pohromu pro kraj
znamenal → odsun něm. obyv. po druhé svět.
válce. H. M. významem pokleslo na pouhou
obec a ani snahy o zavedení průmyslu v době
tzv. socialismu (těžba galenitu v l. 1965–70,
výroba hedvábných tkanin v 80. l.) nevedly
k hosp. regeneraci. V poválečné době do-
cházelo také vlivem nedostatečného osídlení
k četným demolicím. – Z památkových ob-
jektů je nejdůležitější renes. kostel z r. 1611,
zasvěcený sv. Máří Magdaléně, s věží vysta-
věnou po požáru r. 1659. Uvnitř oltářní ob-
raz od → J. K. Handkeho (1769) a nezvykle
vymalovaný dvoupatrový dřevěný chór mj.
s unikátním vyobrazením z historie dolování.
Kaple sv. Anny s výmalbou Ignáce Odrlického
byla ke kostelu přistavěna r. 1741. Na centrální
ul. obce stojí barok. plastika sv. Jana Nepo-
muckého z r. 1770. Filiální kostel sv. Václava
ve Skalách byl ve dnešní podobě vystavěn
teprve r. 1812, avšak jeho zařízení pochází
z pův. dřevěného chrámu (oltářní obraz
J. K. Handkeho z r. 1749 a renes. náhrobek Si-
donie Heidenreichové z Felsu z r. 1572; → so-
chařství renes.). Částí H. M. jsou dnes kromě
Skal také vsi Dobřečov, Stříbrné Hory s barok.
HORNICKÉ
HORNÍ MĚSTO
MUZEUM HORNICKÝ FOLKLOR

kaplí sv. Trojice (1769–73) a Rešov s barok. význam hornictví pro Ostravu a podporuje
kostelem sv. Kateřiny (vystavěn 1758, dnešní zachování hornických tradic (např. každo-
podoba po požáru z r. 1766; uvnitř Handkeho ročně pořádá Ostravské hornické slavnosti).
oltářní obraz) a zejm. turistickou atrakcí Re- V areálu muzea jsou shromažďovány také
šovské vodopády v údolí říčky Huntavy. Tam „vysloužilé“ plastiky s havířskou tematikou
stával na skalnatém návrší snad ve 13. stol. a r. 1991 sem byla přenesena zděná kaple
hrad, související zřejmě s ochranou zdejších P. Marie (později i sv. Anny) vystavěná
dolů (→ hrady). dle projektu → F. Jurečka v centru města
Rodákem z H. M. je malíř Karl Brachtel (1825–1895). (na dnešní ul. Českobratrské), jejíž patroci-
V Dobřečově se narodil malíř → J. M. Mather. nium bylo při slavnostním vysvěcení r. 1993
Lit.: Kuča 2; Samek 1; HM 4; Pinkava, V.: Vlastivěda změněno na patronku horníků – sv. Barboru.
moravská 1/II. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno
Od r. 2002 se v areálu konají sochařská sym-
1922; Hauk, A.: Za slávou horního města Hankštejna,
Horní Město – Ostrava 2012. pozia Landek, jejichž výsledky jsou taktéž
Obr.: M76–78; S14; Z21. JI k vidění v prostorách muzejního komplexu.
Lit.: Vokřínek, P.: Po stopách historie H. m. v Ostravě, in:
HORNICKÉ MUZEUM (dnes oficiálně Landek Ostrava 17, 1995; Kučová, V. – Matěj, M.: Industriální
soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do Se-
park), muzeum zachycující vývoj ostravsko- znamu světového dědictví UNESCO, Ostrava 2007;
-karvinského hornictví od roku 1782 Matěj, M. – Klát, J. – Korbelářová, I.: Kulturní památky
do současnosti. Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava 2009. JG
Muzeum, jehož pův. provozovatelem byly
HORNICKÝ FOLKLOR, folklorní projevy vy-
OKD, nabízí prohlídku povrchových i důl-
tvářené na Ostravsku od poloviny 19. sto-
ních expozic. V současnosti největší h. m.
letí ve spojitosti s rozvojem hornictví
v ČR (10 ha) bylo zpřístupněno 4. 12. 1993. a průmyslu.
Hlásí se k odkazu muzea zal. při Revírním Vznik h. f. znamenal velký zásah do dosa-
báňském úřadu v Moravské → Ostravě vadního folk. repertoáru, i když v první fázi
r. 1905 se zaměřením na prevenci nehodo- jsou vyprávění v hornickém prostředí velmi
vosti při těžbě. Expozice nově zal. H. m. OKD blízká, někdy zcela totožná s tradičními
byly umístěny v areálu uzavřeného Dolu An- útvary, zvl. s démonologickými povídkami.
selm v Ostravě-Petřkovicích (→ Landek). Ústřední postavou hornických povídek bývá
Vystavuje originální těžařské stroje a dobý- důlní duch, který má na Ostravsku – na roz-
vací zařízení. V expozici jsou zpřístupněny díl od syžetů z jiných hornických oblastí –
také staré důlní štoly Albert a František, kam svá specifika. Např. v čes. Slezsku je to malý
lze sfárat těžní klecí hist. jámou na štolové mužíček, oči má jako jehly, na bradě vousy
patro. Důlní expozici tvoří imitace důlních a v ruce nosí malou lampičku. Jmenoval
pracovišť se dvěma stěnovými poruby štoly se Pustecký (někdy Klimek) a byl to prý nejst.
z 1. poloviny 19. stol. Zpřístupněno je cel- havíř, který už pracoval v dolech, když tam
kem 250 m důlních chodeb. Expozice důl- bylo ještě pusto. Horníkům pomáhá, varuje
ního záchranářství, umístěná v sousední hale, je před nebezpečím, ale neposlušnost trestá.
je největší svého druhu na světě (exponáty Zachraňuje je před zasypáním nebo jim radí,
záchranářské dýchací a oživovací techniky kde mají kopat, aby si více vydělali. Promě-
od r. 1884 do současnosti). Součástí této ex- ňuje se v různá zvířata (v → OKR se obje-
pozice je i pietní místnost 101 padlých zá- vuje v podobě žáby). – Bohatství tradice
chranářů → OKR. – Budovy v areálu Dolu o důlním duchu, která je zde větší než v ji-
Anselm byly postaveny z režného cihlového ných čes. revírech, se projevuje množstvím
zdiva a jako doklad prům. vídeňské archi- látek i počtem zapsaných vyprávění. Kromě
tektury z l. 1890–1915 jsou hodnotné přede- tradičních látek se s rozvojem → hornictví
vším detaily na fasádách. Muzeum dokládá začíná formovat i ostr. hornická kultura,

343
HORNICTVÍFOLKLOR
HORNICKÝ
v níž má nezastupitelnou úlohu hornický
humor, včetně všech námětových okruhů →
povídek ze života. H. f. se rodí a žije jednak
v hornických koloniích (→ dělnické kolonie),
jejichž styl života se příliš nelišil od venkova,
jednak při společné práci na šachtě. Ve vy-
právěních h. f. najdeme sice i látky známé
z venkovského prostředí, ale převážná část
se týká přímo hornického života: povídky
líčí vážně i humorně práci v dole, postavení
nováčků, špatné zkušenosti s nadřízenými,
zejm. s dozorci (štajgry). V humorných vy-
právěních, která v h. f. převažují, se popisují
nejen nejrůznější příhody, které havíři za-
žili v podzemí (např. jak důlní střelec střílí,
kdo na šachtě krade ap.), ale havíři dovedou
také se sebeironií ztvárnit i své špatné soc.
poměry (např. bydlí s kozou v jedné míst-
nosti, děti jedí brambory potmě, aby nevi-
děly, že jsou černé, ap.). Sem patří i hojná
vyprávění o různých zážitcích z častých za-
stávek havířů v hospodách. Humor h. f. má
i své specifické postavy: ve Slezsku je to
dvojice Antek a Francek, která je známá ne-
jen na čes. území, ale i za hranicemi v celém
Horním Slezsku. Z poč. se v → humorkách
a → anekdotách objevoval jen Antek, který
se dostal do zdejšího vyprávění s → Ha-
ličany, přišlými do ostr. dolů za prací. Od
starousedlíků se odlišovali nejen svou řečí,
oblečením, ale i chováním, a stávali se tak
terčem pozornosti i posměchu. Po druhé svět.
válce se v kraji díky častým rozhl. pořadům
rozšířila humorná vyprávění o havířovi
Slivkovi. Hornický humor vznikal a vyprá-
věl se převážně v mužské společnosti, jen
některé humorky znaly a vyprávěly i ženy
(např. o tom, jak v mrazivé zimě pochová-
vají havíře a jeho žena pláče nad hrobem,
protože ji zebou ruce). Od 50. l. 20. stol.
se s rozkvětem → lid. vypravěčství humorky
a anekdoty horníků stávají neoddělitelnou
součástí různých zábavních pořadů, estrád
a podnikových oslav (montáž pův. lid. vyprá-
vění, vzpomínek a písní Havířské slovo vy-
šla i knižně v r. 1971). – Zápisy h. f. najdeme
už u → K. J. Bukovanského, nejvíce (10 čísel)
344
HORNICTVÍ
je otištěno v jeho knize Dějiny Polské Ostravy
(1901). V období mezi dvěma svět. válkami
začínají badatelé h. f. sledovat více. Je otisko-
ván jak v krajových monografiích a v kníž-
kách pověstí, tak i v časopisech a různých
kalendářích (často např. v Těšínském kalen-
dáři). Jako první si h. f. na Ostravsku začal
soustředěněji všímat → K. Handzel. Kromě
něj se mu od svých prvních let učitelování
na Karvinsku věnoval → J. Rohel, který vy-
dal beletristické knížky hornického humoru.
Ve 30. l. sbíral vedle tradičního vyprávění i h.
f. → K. Dvořáček. Po druhé svět. válce zá-
jem o zdejší h. f. ještě zesílil. Pozornost mu
postupně věnovali J. Rohel, → A. Sivek, →
A. Satke, Gabriela Sokolová, Libuše Pourová.
S větší mírou autentičnosti jsou hornická po-
dání zachycena v publikaci → J. Ondrusze
Proza ludowa górników karwińskich (1974).
Sokolová upozorňuje, že hornická vyprá-
vění v ostravsko-karvinské oblasti vykazují
na jedné straně společné rysy s revíry v Pol-
sku a býv. Haliči, na druhé straně však mají
řadu specifik, jež jsou vl. jen jí, popř. hornic-
kým tradicím v čes. zemích. Všichni badatelé
konstatují, že na rozdíl od jiných čes. regionů
je ve zdejším h. f. velmi silný vliv tradičního
vyprávění, i když v pozdějších vývojových
fázích a v současnosti převládají podobně
jako jinde → povídky ze života a anekdoty.
Lit.: LK NEČMS 2; Rohel, J.: Realismus hornického hu-
moru, SlSb 48, 1950; Sirovátka, O.: Důlní duch zkouší
horníka, RZ 9, 1959; Sokolová, G. – Pourová, L.: Pří-
spěvek ke studiu hornických humorek a anekdot na po-
zadí tradiční ústní slovesnosti, ČL 52, 1965; Sokolová,
G.: Z problematiky hornické lidové slovesnosti, SlSb 65,
1967; Satke, A.: Úsměv a smích. Anekdoty a humorky
slezského venkova a hornického Ostravska, Karviná
1991; Kadłubiec, K. D.: Górniczy śmiech. Komizm
ludowy pogranicza czeskopolskiego, Wrocław 1995;
Šrámková, M.: Česká prozaická folkloristika v letech
1945–2000, Praha 2008. MŠ
HORNICTVÍ, odvětví zabývající se dobývá-
ním nerostných surovin.
Slezsko a severových. Morava patřily ke kra-
jinám s velikým nerostným bohatstvím.
Z doby kamenné jsou známy doly na ka-
men né suroviny a v několika místech Slezska
se v prehist. období dobývala měď. Z nálezů
HORNICTVÍ
na → Těšínsku lze usuzovat na existenci pre-
hist. nebo raně hist. zemních výhní na vý-
robu železa, což svědčí o dolování bahenních
železných rud. Ve 2. polovině 1. tisíciletí
se již předpokládá dobývání zlata a stříbra,
a to rýžováním ze sekundárních ložisek
na potocích Olešničce, Prudníku a řekách
Černé, Bílé a Prostřední Opavě a Opavici.
Ve 13. stol. vznikla v důsledku rýžování
zlata řada sídlišť na Rýmařovsku (pův. osada
na místě → Rýmařova, Brunzejf, dnes →
Ryžoviště ad.). Rozsah rýžovišť v oblasti Je-
seníků označil v r. 1895 prof. František Po-
šepný za srovnatelný s tehdy exploatovanými
rýžovišti v Severní Americe. K hlubinné
těžbě zlata se přikročilo nejpozději v 1. po-
lovině 13. stol., a to v okolí → Zlatých Hor
(doklady z r. 1224) a České Vsi u → Jeseníku
(doklady z r. 1236). Tehdy vedli o doly spor
vratislavští biskupové. Někteří historikové
hornictví odhadují množství zlata vytěže-
ného v okolí Zlatých Hor v l. 1310–52 na 630
kg. K ochraně zdejších dolů na Příčném vr-
chu byl dokonce vybudován hrad Edelštejn
(→ hrady). Dolování na Jesenicku se tehdy
řídilo báňskými ustanoveními měst. práva
jihlavského. Rozmach dolování zlata nastou-
pil v tomto báňském revíru poté, co město
přešlo do vlastnictví vratislavských biskupů
(1477). Do dolování investovali bohatí měš-
ťané z Vratislavi a Prahy a v r. 1510 obdržely
doly nový hor ní řád převzatý z Reichensteinu
(dnes Złoty Stok) a dávající horníkům i kver-
kům širokou paletu svobod. V té době pro-
nikl do slez. dolování i kapitál velkých cizích
obch. domů: např. augšpurských Fuggerů
(od r. 1497 na Zlatém chlumu u Jeseníku)
a krakovsko-spišské rodiny Thurzů, z níž
pocházel i vratislavský biskup Jan Thurzo.
Slez. dolování se těšilo také přízni dalších
z vratislavských biskupů: Jakuba ze Salzy
a jeho nástupce Baltazara z Promnic, jenž
sám sebe nazval „obzvláště velikým přítelem
dolování“. 1524 se dostalo Zlatým Horám
a r. 1529 Jeseníku nových horních svobod,
vycházejících z ustanovení jáchymovského
horního řádu. O šíření pověsti o bohatství
345
HORNICTVÍ
slez. hor se zasloužil známý humanista Eras-
mus Rotterdamský, přítel Promnicův. Těžba
zlata na těchto dvou nejvýzn. lokalitách pro
techn. potíže (zátopy, techn. nezvládnutelná
hloubka uložení žil) a nehospodárnost za-
nikla. Nic na tom nezměnila ani senzace, ja-
kou v l. 1590 a 1591 způsobilo vyrýžování
dvou valounů ryzího zlata o hmotnosti 1,386
a 1,780 kg, které byly věnovány do sbírek
císaře Rudolfa II. Dolování zlata na jiných
místech Slezska a severových. Moravy mělo
menší význam (Suchá Rudná, → Andělská
Hora, → Horní Město, okolí → Oder, → Ful-
neku a → Hradce nad Moravicí). Pozdější
pokusy obnovit těžbu v 17. až 19. stol. byly
neúspěšné. – Stříbro se na území čes. Slez-
ska a severových. Moravy dolovalo u Zla-
tých Hor, → Horního Benešova, → Žulové
a Hankštejna (později Horní Město). Od
16.–17. stol. se pozornost těžařů přesouvá
k užitkovým kovům, zejm. železné rudě.
Ta se vyskytovala na mnoha místech země.
Nejvydatnější ložiska byla na Bruntálsku
(1328) a Jesenicku (1405) a v tzv. karpat-
ském revíru (Pobeskydí, 16. stol.). Tam
všude vznikaly lesní hutě a hamry, opíra-
jící se o dřevouhelnou palivovou základnu.
Rozmach dolování železné rudy nastoupil
v 18. a 1. polovině 19. stol., kdy na pův. míst-
ních rudách vznikla řada význ. hutních zá-
vodů (Malá Morávka, Ludvíkov, Železná, →
Frýdlant nad Ostravicí, Baška, → Třinec, →
VŽ ad.). V čes. části Slezska se datují první
objevy uhlí v → OKR do poloviny 18. stol.
a jejich rozmach byl dílem 2. poloviny
19. a 20. stol. Zatímco na dolování drahých
kovů se podíleli zejm. měšťanští podnikatelé
(kverkové) nebo zahr. obch. domy (Fugge-
rové, Thurzové ad.), do dolování užitkových
nerostů investovaly místní šlechtické rody
a v 19. a 20. stol. vedle rak. státu zámožní
soukromí podnikatelé (→ Kleinové, Thomke,
Josef Zwierzina ad.), bankovní domy či a. s.
(→ Rothschild, → Gutmann, Severní dráha
Ferdinandova, rak. Báňská a hutní). Ložiska
černého uhlí ve Slezsku byla rozhodujícím
lokalizačním faktorem pro vznik moderního
HORNOBENEŠOVSKÝ RUDNÝ REVÍR
HORNICTVÍ
→ hutnictví železa a zinku, později též chem.
průmyslu. – Nerostné bohatství Horního
Slezska a na něm vybudovaný velký průmysl
se staly v l. 1918–20 předmětem územních
sporů mezi Německem, Polskem a ČSR
(koncepce samostatného hornoslez. státu
pod něm. patronací). Tato oblast se stala
v l. 1938–39 předmětem zájmu velkoněm.
koncernů, které její průmysl v l. 1938–45
zcela ovládly. Po r. 1945 se zdejší báňský
průmysl stal po znárodnění základnou tzv.
→ social. industrializace ČSR, od níž se od-
víjely migrace, urbanizace a proměny soc.
struktur tohoto regionu. H. patřilo k prefero-
vaným odvětvím hospodářství, což souviselo
na jedné straně s tzv. ocelovou koncepcí eko-
nomiky, na druhé straně s úsilím tzv. social.
bloku o surovinovou soběstačnost. Tyto ekon.
a na ně navazující soc. transformace se staly
inspirací ke vzniku řady um. děl nejrůzněj-
ších oborů a žánrů (v hudbě např. → R. Ku-
bín, → M. Klega, v literatuře → L. Bublík,
→ I. Kubíček, → O. Šuleř, ve výtv. umění
→ O. Lasák ad.). Návrat k tržní ekonomice
po r. 1990 přinesl v pol. i čes. části Slezska
silný útlum báňského podnikání.
Lit.: Myška, M.: Die mährisch schlesische Eisenindus-
trie in der Industriellen Revolution, Prag 1970; Novák,
J. – Štěpán, V.: Těžba a rýžování zlata v Jeseníkách, VL
11, 1985; tíž: Pokusy o obnovu dolů na drahé a barevné
kovy, VL 12, 1986; tíž: Exploatace zlata na Bruntálsku,
ČSM-B, 36, 1986.
Obr.: E31; M (71, 78, 102–103, 179, 190, 216, 220–221,
226, 228); S (70–72, 74, 76, ); V (106, 112, 127, 143, 163,
177, 204, 225). MM
HORNOBENEŠOVSKÝ RUDNÝ REVÍR, báňský
revír ve střední části opavského Slezska.
Vyvíjel se přibližně od 12. stol. na geolo-
gické struktuře tzv. stř. devonu (Šternberk –
Moravský Beroun – Horní Benešov), kde
vystupují effusivní diabasy a jejich tufy,
dále vápence a železné rudy. Nad vápenci
a železnými rudami následují hedvábně
lesklé jílovité tentakulitové břidlice. Stř. de-
von šternbersko-benešovský je rudonosný
a obsahuje především ložiska železných
rud. První písemné zmínky o dolování jsou
zde z r. 1271, možno však předpokládat,
346
HORNOBENEŠOVSKÝ RUDNÝ REVÍR
že báňská činnost byla st. data. Střediskem
revíru se stalo město → Horní Benešov, zal.
v r. 1253, ovšem ne jako báňské město. Sta-
tut horního města obdržel Benešov teprve
r. 1590, tedy v době, kdy dolování v okolí bylo
v hluboké krizi. Těžilo se především stříbro,
které bylo na místě zpracováváno ve stříbrné
huti. Vážným problémem bylo odvodňování
dolů, které se dálo třemi dědičnými što-
lami, z nichž štola sv. Tří králů byla ražena
od r. 1564 hormistrem Kryštofem Ferdeckem
z Töblenu a měla dosáhnout délky 1 200 m.
V průběhu 16. stol. báňská činnost ustávala.
Pokusy obnovit ji (r. 1749 měšťanští podni-
katelé, od r. 1763 rak. erár) nebyly úspěšné.
Projekt na obnovu těžby stříbra a olova vy-
pracoval báňský odborník Johann Anton
Alis, výsledky však byly ekon. neúnosné.
Neúspěchem a fin. ztrátou skončil rovněž
pokus obnovit těžbu r. 1817 těžařstvem zal.
městem Horním Benešovem. V l. 1839–87
se těžby, zaměřené nyní na železné rudy,
ujaly → VŽ. Do dobývání polymetalických
ložisek (baryt, zinková a manganová ruda)
od r. 1917 investovala prus. společnost Gie-
sche’s Erben. – Dobývání rud bylo obnoveno
v r. 1949. Spíše než ekon. rozvaha zde sehrály
rozhodující úlohu důvody polit., zejm. idea
surovinové soběstačnosti zemí tzv. social.
tábora. S vynaložením vysokých investicí
byla vybudována těžební a úpravárenská za-
řízení a r. 1969 zahájen plný provoz. Vrcholu
těžby bylo dosaženo v r. 1984, kdy se vytě-
žilo téměř 300 tis. t rudy, od r. 1985 nastoupil
po vyčerpání ložiska pokles. K definitivnímu
ukončení báňské činnosti došlo 6. 3. 1992.
V poválečném období poskytl revír úhrnem
6 602 334 t polymetalických rud.
Lit.: Peschke, A.: Das Bergstadtl Benisch. Sein Bergbau,
Benischer Ländchen 1, 1935; Kořan, J.: Přehledné dějiny
československého hornictví, Praha 1955; Lomič, V.: Ná-
stin historie dolování u Horního Benešova, Opava 1959;
Novák, J. – Štěpán, V.: Vývoj dolování stříbra u Horního
Benešova, VL 7, 1981, č. 2; Kuba, B.: Dolování v Hor-
ním Benešově je minulostí, in: Studie z dějin hornictví
23, Praha 1993; Rambousek, P. a kol.: Hornická činnost
a její následky v hornobenešovském a hornoměstském
revíru, Praha 2009; Grygárek, J.: Za hornictvím hornobe-
nešovského rudného revíru, Ostrava 2011. MM
HORNOSLEZSKÝ KAMENOUHELNÝ REVÍR
HORNOSLEZSKÝ KAMENOUHELNÝ REVÍR,
označení užívané v geologii, hornictví a hos-
podářství k určení hornoslezské uhlonosné
oblasti.
H. k. r. má tvar trojúhelníku, jehož vrcholy
jsou města Tarnowskie Góry, Krzeszowice
a → Ostrava, o rozloze 5 400 km2, z toho
na území Polska 4 450 km2. Zbytek na území
ČR je nazýván → OKR. – Mohutnost vrstev
svrchního karbonu je na západě cca 6 tis.
m, na východě 2 400 m. V záp. části revíru
se nachází 92 slojí o úhrnné mocnosti 137 m,
ve vých. 49 vrstev o mocnosti 91,5 m. Nej-
mohutnější slojí je Reden, která u Dąbrowe
Górniczej má mocnost 24 m. Uhelné vrstvy
v revíru dělíme na okrajové (petřkovické,
hrušovské, jaklovecké, porubské), sedlové
a horské (rudské, orzeské, laziské a libianské).
Nacházejí se zde všech ny sortimenty uhlí,
přičemž nejkvalitnější je v revíru ostravsko-
-karvinském a v jz. sektoru revíru rybnic-
kého. Zásoby uhlí se odhadují na 65 mld. tun
v hloubce do 1 tis. m a na 150 mld. tun do 2
tis. m. – Revír byl až do druhé svět. války
rozdělen mezi několik států. Záp. část pat-
řila do r. 1741 z větší části rak. monarchii, jíž
po → slez. válkách zůstal pouze ostravsko-
-karvinský revír, zatímco větší část připadla
Prusku (do r. 1922). Vých. část měla složitý
státoprávní vývoj a v různých obdobích
byla rozdělena mezi svrchovanost rak., prus.
a rus. V důsledku toho se ustálilo dělení této
části revíru na okruh hornoslezský, domb-
rovský a krakovský. – Po druhé svět. válce
je teritorium revíru součástí ČSR a Polska.
První zprávy o dobývání uhlí jsou z r. 1540
(Ruda Śląska), v polovině 17. stol. se objevují
zmínky o dolování u Teczyn ki a Murcek.
Se soustavným dolováním se však začalo
od 40. l. (část prus.) a 60. l. 18. stol. (část rak.).
Rozmach dobývání uhlí nastoupil poté, kdy
se v oblasti revíru rozvinulo hutnictví železa
a zinku a kdy tato oblast získala železniční
spojení s ostatní Evropou. Podnikání v uhel-
ném průmyslu bylo nejprve doménou pozem-
kových vrchností, v prus. části se výrazně
uplatňoval též stát. Po vydání horních zákonů
347
HORNOSLEZSKÝ KAMENOUHELNÝ REVÍR
(v Rakousku 1854, v Prusku 1865) se začala
výrazně měnit struktura vlastníků ve pro-
spěch soukromých podnikatelů a těžařstev.
V prus. části to byli např. Godula, Winckler,
Donnersmarck, Schaffgotsch, Ballestrem,
Borsig, Friedlaender, v rak. → Rothschild,
→ Gutmann, → Wilczek, Zwierzina. V prus.
části se uplatnil též kapitál čes. podnika-
tele Petschka. V části revíru, spadající pod
rus. zábor (dombrovský revír), se vedle do-
mácího kapitálu prosadili podnikatelé ruští
a franc. V meziválečném období se stal H. k.
r. jedním z nejvýzn. v Evropě. V l. 1919–39
se v něm (bez ostravsko-karvinské části)
vytěžilo 1 050 mil. tun uhlí, z toho v něm.
části 316 a v pol. 630 mil. tun. Další 104
mil. tun byly vytěženy do rozdělení revíru
mezi Polsko a Německo. Představovalo to
cca 5 % celosvět. těžby uhlí. V l. nacist. oku-
pace se hornoslez. uhelných dolů zmocnily
nacist. koncerny, které vystupňovaly těžbu
uhlí na neúnosnou míru (r. 1943 dosáhla vr-
cholu, tj. 86 mil. tun, pak se dostavil pokles).
Vysokých těžeb bylo dosahováno metodou
rabování dolů a nasazením velkého množství
prac. sil (váleční zajatci, vězni). Po r. 1945
byly uhelné doly v čes. i pol. části H. k.
r. znárodněny a začleněny do systému plá-
novaného hospodářství. Dostavil se značný
kvantitativní rozmach těžby, podporovaný
preferencí odvětví a prac. sil zaměstnaných
v hornictví. Byla otevřena řada nových dolů,
značně pokročil proces mechanizace a au-
tomatizace (zavedení kombajnového dobý-
vání), v čes. i pol. části revíru vznikla pro
pracovníky dolů nová města a sídliště (Ty-
chy, Ligota, → Havířov, Poruba, → Hlučín).
V procesu restrukturalizace ekonomik Polska
a ČR v 90. l. 20. stol. proběhl jako důsledek
poklesu poptávky po uhlí, neschopnosti těžit
s ekon. únosnými náklady a nepromyšlené
zahraničně-obch. politiky útlum hornické
činnosti, provázený soc. otřesy a napětím.
Oblast H. k. r. patří v postkom. ČR a Polsku
k oblastem s nejvyšší nezaměstnaností. –
V průběhu 19. a 20. stol. se H. k. r. zformoval
ve specifickou kult. oblast. Hornická profese
HORZYK
HORNOSLEZSKÝ KAMENOUHELNÝ REVÍR
a specifické formy spol. života vtiskly lid.
kultuře oblasti osobité rysy (hornická mluva,
→ hornický folklor, životní styl, zvyky, odí-
vání, hornické kapely ad.). Staly se též inspi-
račním zdrojem um. literatury (→ P. Bezruč,
→ G. Morcinek, → P. Kubisz, → A. Fierla,
→ A. Scholtis, → F. Sokol-Tůma, → V. Mar-
tínek, → O. Šuleř, → O. Filip, → M. Frais,
→ I. Landsmann ad.), hudby (→ L. Janáček,
→ R. Kubín), výtv. umění (→ F. Duša, →
B. Bartoš, → V. Držkovic, → J. Wielgus, →
O. Holas ad.).
Lit.: Ligęza, J. – Żywirska, M.: Zarys kultury górniczej,
Katowice 1964; Jaros, J.: Historia górnictwa węglowego
w Zagłębiu Górnośląskim do 1914 r., Wrocław – War-
szawa – Kraków 1965; Jaros, J.: Historia górnictwa wę-
glowego w Zagłębiu Górnośląskim w latach 1914–1945,
Katowice – Kraków 1969; Myška, M. – Nečas, C.: Čtení
o revíru, Ostrava 1969. MM
HORZYK, Piotr, básník, * 5. 4. 1946 Třinec
(Frýdek-Místek).
Po ukončení ZŠ s pol. vyučovacím jazykem
v → Třinci absolvoval v r. 1964 Střední prů-
myslovou školu v → Karviné a v r. 1969 →
VŠB v → Ostravě. Pracoval v → TŽ jako
techn. pracovník, dnes podniká. H. je au-
torem básnických sbírek Obecność (1982),
Przemijanie dni (1990), Czas brzozy (1990),
Marginesy pamięci (1992), sbírky pro děti
Bajki Piotrusia (1998) a spoluautorem bás-
nické sbírky Z tej ziemi (1983). V r. 1984
se stal ved. lit. skupiny → Grupa Literacka
’63. Publikoval v řadě alm. a antologií, v pe-
riodikách Echo Chełmka, Gazeta Katowicka,
→ GL, GZC, Nasza Gazetka, Profile, → Zw aj.
Lit.: MSPP; W gorę doliny, Český Těšín 1992; Rosner,
E.: Literární tvorba, in: Polská národní menšina na Těšín-
sku v České republice, Ostrava 1997; Martinek L.: Pol-
ská poezie českého Těšínska po roce 1920, Opava 2006.
IB
HOŘICA , Ignác, spisovatel a novinář, * 28. 7.
1859 Brno, † 3. 4. 1902 Marseille (Francie).
Zpoč. působil jako důstojník v rak. armádě,
znechucen tamějšími poměry odešel do zá-
lohy a věnoval se novinářské činnosti. Zájem
o Slezsko ho přivedl k publicistice; jako no-
vinář se snažil probudit zájem o jeho osud,
dokládají to knihy fejetonů (Pamatujte
348
HOŘÍNEK
na Slezsko, 1895; Obrázky ze Slezska, 1896).
Jako prozaik čerpal náměty z voj. a měst. pro-
středí (Z lidské bídy, 1893; Kresby a příběhy,
1894; Na Černé Hoře, 1895, aj.). Jeho vztah
ke Slezsku se projevil i v jeho polit. činnosti,
působil jako poslanec Říšského sněmu.
Lit.: Artur (Schauer, H. G.): Drobné črty a povídky, LitL,
1891; T. (Theer, O.): Za I. H., Lumír 30, 1901–02; Slavík,
B.: Osmdesát let od narození I. H., LidN, 28. 7. 1939. JS
HOŘÍNEK, Antonín, novinář, spisovatel, osvě-
tový a vlastivědný pracovník, * 4. 6. 1879
Kunčičky (Ostrava-město), † 13. 3. 1960
Ostrava.
Pocházel z havířské rodiny, vyučil se havířem
a pracoval několik let na šachtě Dolu Trojice.
V r. 1897 ho spolupráce s → F. Sokolem-Tůmou
přivedla k novinářské práci. V různých funk-
cích, od administrátora až po odpovědného
red., působil v → Ostravském obzoru (1897–
1901), → Ostravanu (1901–06) a Ostravském
kraji (1906–15). 1915 byl povolán do voj.
služby a poslán na rus. frontu, kde se nechal
zajmout a 1918 vstoupil do čs. legií, o čemž
vypráví ve strhujících „dojmech z cest z Irkut-
ska do Vladivostoku a odtud mořem do Terstu“
Návrat do vlasti (příloha Moravskoslezského
deníku 1924), 1927 vydal spolu s → R. Tla-
pákem alm. Zborovským hrdinům hrst vzpo-
mínek. Po návratu do vlasti byl členem čs.
plebiscitní komise (→ plebiscit na Těšínsku),
historii i aktuálnímu stavu problému věnoval
spis Mezi námi a Poláky (1934). 20 l. pracoval
jako tajemník a později ředitel Slezské matice
osvěty lidové (→ matice), redigoval Těšínský
kalendář, Naše Těšínsko a pravidelně přispí-
val do matičního a reg. tisku (Matice, Lidový
kalendář, → Noviny těšínské aj.). Již v r. 1925
se vedle → A. Adamuse, → R. Matouše, →
J. F. Prokeše, → F. Sokola-Tůmy, → R. Tlapáka
ad. podílel na sborníku Velká Ostrava – obraz
jejího vzniku, vývoje a významu až do roku
1925, historii → Ostravy v l. 1956–59 mapoval
rovněž jako kronikář měst. obvodu Slezská
Ostrava (v → AMO je uložen nevydaný stro-
jopis z r. 1955 Z minulosti Slezské Ostravy).
Coby prozaik kráčel ve stopách Sokola-Tůmy.
Knížka povídek Z ovzduší Ostravy (1907) má
HOŘKÁ
HOŘÍNEK
charakter reportáží o nelehkém údělu zdejších
lidí, v románové kronice ostr. života 90. l. na-
zvané Havíři (1925) popisuje svízelné životní
a prac. podmínky horníků a jejich rodin i pro-
bouzející se social. hnutí. Stejně jako Sokol-
-Tůma vytváří i H. v národopisně pojaté hře
Zlata lesk (1929) těšínskou variantu Maryši
bratří Mrštíků.
Lit.: Jiřík, K.: Písemná pozůstalost A. H. 1879–1960,
Ostrava 1980; Motýl, I.: Možebaj si kolerazy i poplačeš,
Protimluv 1, 2002, č. 4.; Šuleř, O.: Laskavé podobizny,
Ostrava 2005. MT
HOŘKÁ , Ludmila (vl. jm. Marie Šindelářová,
roz. Holubková), spisovatelka a národopisná
pracovnice, * 26. 4. 1892 Dvořisko (Kravaře,
Opava), † 4. 10. 1966 Opava.
Svým životem byla spjata s → Hlučínskem.
Dcera hostinského, v 9 l. přišla o matku a poz-
ději vyrůstala u tety v → Kravařích. Po ot-
cově smrti hostinec vedla (1915–58). Byla
spoutána povinnostmi vůči početné rodině.
Neměla dostatečné vzdělání, ani odpovída-
jící podmínky k lit. tvorbě. Teprve po první
svět. válce, kdy přišla do styku s opavským
kult. životem, začala působit v národopis-
ném sdružení Sedlišťan v Kravařích a pod
vlivem etnografů Jana Vyhlídala a Františka
Myslivce sbírala písňový a slovesný → folk-
lor. Začala také spolupracovat s časopisy Náš
domov a Moravec. Její zaměření na čes. kult.
život nebylo na Hlučínsku přijímáno příz-
nivě, zvl. po říjnu 1938. Po záboru žila načas
v Kostelci na Hané, byla krátce vězněna v →
Opavě a mnohokrát vyslýchána. H. byla silně
zasažena událostmi druhé svět. války, hl. ná-
rodnostními konflikty, které byly v jejím
kraji zvl. palčivé. Po r. 1945 se vrátila k ná-
rodopisné činnosti, po únoru 1948 se však
odmlčela. V románové kronice Doma (1943)
se vrátila do svého dětství, vedle autobiogr.
prvků včlenila do svého vyprávění řadu
dobových událostí, spjatých s Hlučínskem.
Podobně je tomu i v románových kronikách
Řeka (1946) a Dolina (1962). Vypravěčský
talent H. se nejvíce projevil v její nove-
listice, charakterizované hutnou výpovědí
o nelehkých lidských osudech. V baladicky
349
HOSÁK
pojatých příbězích Bejatka (1959) a Me-
zivodky (1962) vypravuje v první osobě
o tragickém osudu žen. Povídkový cyklus
Hanysové (1961) námětově těží z osudů ná-
vštěvníků hostince, v novele Bílé punčochy
(1964) zpracovává téma účasti místních
mužů v něm. armádě. Prozaické dílo H. vy-
chází ze dvou hist. situací: z bolestných
zkušeností získaných v době krize a v čase
druhé svět. války s poválečnými následky.
Hl. tematickým zdrojem zůstává v tvorbě
H. rodné Hlučínsko. Navazovala na tradici
čes. realistické prózy a především se nechala
inspirovat lid. slovesností svého kraje, →
lid. písněmi, → pověstmi a → pohádkami.
Lit.: Sivek, A.: Novela z Hlučínska, ČeKv 7, 1962, č. 8;
Svoboda, J.: Baladické příběhy v nevšedních časech,
in: Tvorba a region, Ostrava 1974; Satke, A.: Básnířka
zrozená lidovou písní, in: Tesknice, Karviná 1992; Urba-
nová, S.: Trojí reflexe ženy a krajiny, in: Souřadnice míst,
Ostrava 2003; Vlašínová, D.: L. H. „Hořký život – hořké
jméno“, Opava 2008. JS
HOSÁK, Ladislav, historik, pedagog, * 5. 6.
1898 Újezd (Brno-venkov), † 3. 11. 1972
Brno.
Po přestávce vynucené první svět. válkou
studoval na FF UK dějepis a zeměpis, studia
dokončil v r. 1923 na nově zal. FF MU. Jako
středošk. prof. působil krátce na gymnáziu
v → Příboře, poté v Břeclavi a od r. 1930
v Brně. Na brněnské univerzitě získal r. 1929
PhDr. Od r. 1946/47 přednášel i na PF UP.
Po úspěšné habilitaci v r. 1949 byl tu r. 1951
jmenován doc. V důsledku organizačních
změn přešel nejprve na katedru historie Vy-
soké školy pedagogické (1953–58), pak na FF
UP, na níž působil až do odchodu do důchodu
v r. 1970. V r. 1963 byl jmenován univ. prof.
čs. dějin a hist. vlastivědy. Na UP vybudoval
Ústav pro hist. vlastivědu, který byl organi-
začním a metodickým střediskem vlastivěd-
ného výzkumu. – Ve své věd. práci se zaměřil
na hist. vlastivědu a dějiny feudálního období.
Již od poč. 20. l. publikoval řadu čas. článků
i knižních publikací hl. k dějinám panství,
měst a okr., ve 30. l. pak připravil Histo-
rický místopis země Moravskoslezské (1938).
Přepracované části publikoval po osvobození
HOTTER
HOSÁK
ve vlastivědných časopisech i knižně, sou-
bor ně ve zkrácené podobě jako úvodní svazek
→ Historického místopisu Moravy a Slezska
v letech 1848–1960 (1967). Význ. oblastí jeho
výzkumu byla → středověká kolonizace, je-
hož závěry publikoval v časopisech a sborní-
cích (ČSPS, → SlSb, Ostrava aj.) a ve spise
Středověká kolonizace Dyjskosvrateckého
úvalu (1967). S touto tematikou souviselo
i studium poč. měst, zvl. na severových. Mo-
ravě (→ Ostrava, → Brušperk ad.), jejichž mo-
nografií byl spoluautorem. Oblastí jeho zájmu
bylo i studium morav. místních a pomístních
jmen – spolu s → R. Šrámkem publikoval
práci Místní jména na Moravě a ve Slezsku
(1970, 1980), jejíž druhý svazek byl vydán
až po jeho skonu. V rozsáhlém H. díle (bib-
liografie zahrnuje přes 400 titulů) nacházíme
také práce k husitství, vývoji osídlení a řadě
dalších témat.
Lit.: BSSSM 1; Ficek 4; Holinková, J.: Soupis prací
prof. dr. L. H. (1. část – ČSPS 66, 1958, č. 2; 2. část – in:
Tulák minulostí. K sedmdesátinám univ. prof. dr. L. H.,
Trutnov 1967; 3. část – VVM 27, 1975, č. 3); Matějek,
F.: Za L.H., ČSČH 21, 1973; Kutnar, F.: Přehledné dě-
jiny českého a slovenského dějepisectví II, Praha 1977;
Schulz, J.: L. H. 1898–1972, in: Historiografie Moravy
a Slezska 1, Olomouc 2001.
HOTTER, Hans, operní pěvec, * 19. 1. 1909
Offenbach am Main (Německo), † 8. 12.
2003 Grünwald (Německo).
Po studiích filozofie a zpěvu v Mnichově za-
čínal 1930 v → Městském divadle v → Opavě.
Vyspělým projevem hrdinného barytonu vy-
nikl zvl. jako Mluvčí v Mozartově Kouzelné
flétně, Wolfram z Eschenbachu a Poutník
ve Wagnerově Tannhäuserovi a Siegfriedovi.
Úspěšný i jako koncertní pěvec. 1931–37 anga-
žován ve Vratislavi, Novém německém divadle
v Praze, Hamburku, od 1937 ve Státní opeře
v Mnichově. Um. vyrostl v předního wagne-
rovského pěvce svět. významu (zejm. Wotan
a Bludný Holanďan). Stálý host hud. festivalů
v Bayreuthu a Salzburgu, operních domů v New
Yorku, Miláně, Vídni aj. Od r. 1957 se věnoval
i rež., 1967 angažován v Mnichově jako režisér.
Lit.: Zbavitel, M.: Kalendárium dějin divadla v Opavě,
Opava 1995; Životní náhody Dr. Pavla Ecksteina, Praha
2002. MZ
HRABYNĚ
HOTZENPLOTZ → Osoblaha
HOTZENSDORF → Hodslavice
HOVOŘÁKOVÁ , Marie, spisovatelka, * 22. 8.
1910 Seninka (Vsetín), † 11. 3. 1971 Dobřany
(Plzeň-jih).
Po absolvování uč. ústavu ve Valašském
Meziříčí (1935) učila krátce na Slovensku
a potom na Vsetínsku. Po prvotině věno-
vané dětskému čtenáři (Ušáčkové a hojdušky,
1941) napsala román z valaš. vesnice Dvojí
tvář (1942) o vyhroceném konfliktu mezi
nevl. bratry. V kronikářsky zal. vy právění
Dům otcovský (1943) zachytila rok života
na → Valašsku. Ruralisticky je laděn její
další román z Valašska Rod Vlhů (1944).
Lit.: K. P. (Polák, K.): Dvojí tvář, LidN, 24. 11. 1942;
Tichý, V.: Rod Vlhů, Národní práce, 11. 11. 1944. JS
HRABYNĚ (Opava), německy Hrabin, vesnice,
od roku 1780 městečko na východním Opav-
sku a významné poutní místo Slezska; 1 200
obyvatel (2011).
Nejst. písemná zmínka pochází z r. 1377.
Do r. 1528 byla H. v držení Bítovských, manů
LD opavského kn., v l. 1565–1606 → Tvorkov-
ských z Kravař, 1687–1832 Mitrovských
z Nemyšle a 1837–1939 → řádu něm. rytířů.
Rozmach obce nastoupil po rozdělení Slezska
r. 1742 (→ vratislavská konvence) mezi Prusko
a Rakousko, neboť přes H. byla vedena nová
cís. silnice mezi → Opavou a Moravskou
→ Ostravou. Ves byla současně povýšena
na městečko s právem 6 výročních trhů. Po-
čet obyv. v krátké době vzrostl na trojnásobek.
Od 80. l. 18. stol. v H. pracovala manufaktura
hr. Mitrovského na vlněné tkaniny. V r. 1835
byly při horním toku říčky Studnice založeny
břidlicové lomy a manufaktura ke zpracování
břidlice na užitkové předměty. Do urbanis-
tického vývoje obce zasáhla jednak zmíněná
stavba cís. silnice, jednak vznik barok. zá-
meckého komplexu s franc. zahradou (1756)
na místě někdejší tvrze asi z 15. stol. Neznámý
projektant zdejšího sídla pocházel z okruhu
rak. arch. Johanna Lucase von Hildebrandta.
V l. 1862–63 vzniklo z pův. mansardy druhé
350
HRADEC NAD MORAVICÍ
HRABYNĚ
patro budovy a r. 1894 zřídil velmistr → řádu
něm. rytířů arcivévoda Evžen Habsburský
(→ Habsburkové) v zámku lesnické mu-
zeum, později rozšiřované o exponáty jiného
charakteru. V době ČSR vznikla v patře ob-
jektu čes. měšťanská škola. Zámek byl zcela
zničen během → Ostravské operace v r. 1945.
Zachována zůstala pouze barok. míčovna zv.
též belveder (ve 2. polovině 19. stol. přesta-
věná na sýpku) ve vých. nároží areálu, dnes
značně zchátralá. Kult. význam H. spočí-
val ve funkci → poutního místa. Kultovním
místem byl kostel Nanebevzetí P. Marie, pův.
dřevěný got. (vysvěcen 1497), v l. 1723–31
vystavěný v barok. slohu nákladem Arnošta
Matyáše Mitrovského z Nemyšle, s milost-
ným obrazem P. Marie Hrabyňské na hl. oltáři.
V l. 1885–86, za faráře Jana Böhma, byl kostel
podstatně rozšířen a upraven v novoromán-
ském slohu dle projektu → J. Lundwalla. Vá-
lečně události r. 1945 výrazně poškodily také
chrám, který musel být opraven (do r. 1947).
Městečko si zachovalo čes. charakter, r. 1930
zde bylo z 685 obyv. 643 → Čechů a 27 →
Němců. H. byla téměř zničena při průchodu
fronty v období ostr. operace. V 70. a 80. l.
byl v extravilánu městečka vybudován velký
rehabilitační ústav. – Z ostatních památek
je hodna pozornosti barok. plastika sv. Jana
Nepomuckého z r. 1777 (v aleji vedoucí pův.
k zámku). Velkolepý → Památník Ostravské
operace byl v l. 1976–80 budován jako pietní
a pamětní místo, r. 1992 se stal součástí →
SZM a r. 2000 byl prohlášen Památníkem
druhé světové války s funkcí muzejní.
V H. se narodili: zakladatel hasičské organizace ve Slez-
sku a poslanec slez. sněmu Rudolf Gudrich (1862–
1937), básník a slez. buditel → A. Chamrád, čes. ná-
rodohospodář, guvernér Národní banky, ministr financi
ČSR a poslední volený rektor UK → K. Engliš, spisova-
tel a zakladatel nakl. slez. umělců Iskra → A. Tománek
ad. Svým působením (jako farář) s H. srostl studenecký
rodák J. Böhm (1824–1909), obrozenec a básník.
Lit.: Kuča 2; Samek 1; HM 14; Káňa, O.: Okres Opava,
Ostrava 1983; kol.: H., Hrabyně – Kravaře 2007;
Horáková, J.: Památník II. světové války v H., jeho
rekonstrukce a současnost, VL 36, 2010.
Obr.: A97; HZ24; M79–80; PM3–4; V126.; Z22
MM + JI
351
HRADEC NAD MORAVICÍ
HRADEC NAD MORAVICÍ (Opava), dříve též
Hradec u Opavy, německy Grätz, město
se zámkem na místě přemyslovského kní-
žecího hradu nad řekou Moravicí, jižně
od Opavy; 5 382 obyvatel (2011).
Již v době Velké Moravy patřilo zdejší hra-
disko k význ. opěrným bodům slovanského
kmene → Holasiců. Nejst. doklad z r. 1060
zaznamenává přemyslovsko-piastovské voj.
střetnutí. Na místě dřevěného hradu v rámci
starého hradiště na ostrohu nad řekou Mora-
vicí, možná poškozeného Tatary r. 1241, byl
vystavěn někdy v polovině 13. stol. kamenný
got. hrad jako správní centrum holasické
provincie i k ochraně jantarové stezky (jeho
základy dochovány v okolí dnešního Bílého
zámku i v části jeho obvodového zdiva). H. byl
sídlem Přemyslova nemanželského syna Mi-
kuláše I., zakladatele rodu → Přemyslovců
opavských, a po bitvě na Moravském poli
r. 1278 na čas i královny Kunhuty. Na pře-
lomu 14. a 15. stol. přenesl Přemek Opavský
správu knížectví do → Opavy a význam H.
poklesl na odpočinkové sídlo v době honů.
Později se mu však jeho správní funkce vrá-
tila. V 60. l. 15. stol. přešel H. do držby synů
Jiřího z Poděbrad, nejst. z nich – kn. Vikto-
rin – jej r. 1481 povýšil na město. V 16. stol.
se dostal do zástavní držby, tepr ve v jeho
závěru získali panství jako alod Pruskovští,
za nichž byla někdy na přelomu 16. a 17. stol.
provedena přestavba starého got. → hradu
na renes. zámecké sídlo, které je dochováno
ve zdech dnešního Bílého zámku. – V r. 1777
získali panství → Lichnovští z Voštic, jejichž
zásluhou se H. stal význ. kult. střediskem.
Pobývaly tu přední osobnosti svět. kultury,
např. L. van Beethoven (→ Beethovenův
Hradec), → F. Liszt. Požár v únoru 1796 zni-
čil značnou část zámku a vedl k brzké rekon-
strukci v empírovém slohu podle projektu
Jana Mihatsche (zejm. patrné na sev., tehdy
o druhé patro zvýšeném křídle). V l. 1845–59
byly provedeny drobnější úpravy v duchu ro-
mantické gotiky, po r. 1861 vznikla patrová
chodba protínající nádvoří. Od 70. l. 19. stol.
probíhala na zámku a v jeho bezprostředním
HRÁDEK NAD MORAVICÍ
HRADEC HRADIL

okolí výstavba v pseudogot. duchu podle M.: Hrady českého Slezska, Brno – Opava 2000; Jirásek,
projektu Alexandra Langera a Ernsta Hän- Z. a kol.: H. v dějinách, Hradec nad Moravicí 2010.
dela (vstupní brána před sev. průčelím a roz- Obr.: HZ25–26; M81; S15; V (59, 154); Z23. LD + JI
lehlý tzv. Červený zámek s objektem koníren HRÁDEK, Josef, malíř a grafik, * 14. 6. 1904
a válcovou věží z režného cihlového zdiva Prostějov, † 23. 1. 1999 Praha.
svírající prostorné nádvoří, bastionová zeď Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze
při vých. křídle, vodárenská tzv. Bílá věž (učitelé Bedřich Hofbauer, Vratislav Hugo
u jv. nároží zámku). Rozlehlý angl. park pře- Brunner). Jako jevištní výtvarník spolupra-
cházející volně do okolní krajiny byl zal. kn. coval s → NDM a divadlem Uranie v Praze.
Karlem Aloisem Lichnovským po požáru Hl. tématy jeho malby jsou krajina a hudba;
r. 1796 a rozšiřován později během 19. stol. kreslil i karikaturní podobizny. Byl členem
Od r. 2002 je zámek ve správě → NPÚ Os- → MSVU a → VUMO, s nimiž vystavo-
trava a r. 2001 byl prohlášen NKP. – Kostel val. Je zastoupen ve sbírkách → GVUO.
sv. Jana Křtitele je v H. nepřímo doložen Lit.: Regionální umění ve sbírkách GVU v Ostravě,
již kol. r. 1000, r. 1295 se připomíná kostel Ostrava 1995.
sv. Václava, od 14. stol. mariánský kostel Obr.: V142. PH
a r. 1484 kostel sv. Petra. Zda šlo o jednu
stavbu s proměňujícím se patrociniem, či HRADIL , Antonín, varhaník, skladatel, dirigent
více objektů, není vyřešeno. Dnešní farní a hudební pedagog, * 5. 4. 1874 Jezer nice
kostel sv. Petra a Pavla pochází z r. 1584 (troj- (Přerov), † 18. 8. 1937 Vítkovice (Ostrava-
lodí a věž), rozšířen o nové kněžiště se sak- -město).
ristií a barokně upraven byl r. 1780. Věž byla Pocházel z venkovské rodiny s výraznými
do dnešní podoby adaptována až v 1. polo- hud. zájmy. V 16 l. začal studovat c. k. Slo-
vině 19. stol. Uvnitř obrazy od Johanna Lu- vanský ústav ku vzdělání učitelů v Brně.
case Krackera a → J. Sadlera, křížová cesta Po 2 l. přešel na brněnskou varhanickou
od A. J. Bergera (→ Bergerové). V předsíni školu, kterou absolvoval r. 1894. Díky pří-
mramorový figurální náhrobek Kašpara mluvě svého učitele → L. Janáčka získal
Pruskovského (→ sochařství renes.). V dolní místo varhaníka a ředitele kůru na Vsetíně,
části města výklenková kaple s rustikálními kde se uplatnil i jako dirigent, sbormistr
skulpturami světců (1832). V Podolí (pův. a učitel hudby. Na Vsetíně se intenzivně vě-
předměstí, dnes součást H.) hřbitovní kos- noval i hud. kompozici. Oblíbené byly jeho
tel sv. Jakuba zřejmě z 2. poloviny 17. stol. duchovní skladby (mše, requiem, offertoria),
Z Podolí vede na horu Kalvárii křížová cesta skladby pro dechový orchestr a sborové kom-
zal. Annou Marií Thomagnini, roz. z Neff- pozice. Poč. září 1912 přišel do → Ostravy
zernu (1709–69), přestavěná do současné po- a stal se varhaníkem a ředitelem kůru ve Vít-
doby zděných kaplí r. 1856 (kamenné reliéfy kovicích. T. r. se stal učitelem Hudební a var-
z r. 1870; → poutní místa). – V sousedství hanické školy Matice školské v Mariánských
H. n. M. leží Branka se železářským pod- Horách. Její ředitel → E. Marhula v něm zís-
nikem s tradicí od r. 1862 a Žimrovice, kde kal výborného učitele, interpreta i schopného
Carl Weisshuhn r. 1890 vybudoval závod organizátora. 1915–18 byl hráčem posádkové
na výrobu papíru (→ papírenský průmysl). hudby v → Těšíně. Po návratu do Ostravy
V H. n. M. se narodili: světově proslulý romantický malíř pokračoval v pedagogické práci v Marhulově
Josef Schuster (1812–1890), výtvarník a vysokoškolský hudební škole, do r. 1921 pořádal oblíbené
pedagog → K. Gebauer, básník → V. Slíva ad. varhanní koncerty. T. r. se zasloužil, spolu
Lit.: Kuča 2; Samek 1; HM 14; Sonnek, L.: Nástin dějin se synem → F. M. Hradilem, o vznik kovo-
města H. n. M. a sloučených obcí, Hradec nad Moravicí
1995; kol.: Farní kostel sv. Petra a Pavla v H. n M., Hra- dělnické hud. školy ve Vítkovicích (dnešní
dec nad Moravicí 1997; Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, ZUŠ Leoše Janáčka). – H. byl vzdělaným

352
HRADIL
a všestranným hudebníkem. Své vzdělání
uplatnil nejen ve skladatelské a interpretační
oblasti, ale dokázal ho využívat i v peda-
gogické práci, vyznačující se moderními
hudebně výchovnými prvky.
Lit.: Muroňová, E. – Mazurek, J.: A. H. K 60. výročí
úmrtí varhaníka, skladatele a hudebního pedagoga,
Hudební nástroje 33, 1996, č. 3.
HRADIL , František Mía, hudební pedagog,
skladatel, sbormistr a publicista, * 8. 12.
1898 Vsetín, † 6. 8. 1980 Ledeč nad Sázavou
(Havlíčkův Brod).
Narozen v rodině varhaníka a hud. pedagoga
→ Antonína H. 1912 přišel do → Ostravy. Ab-
solvoval (1917) uč. ústav ve Slezské Ostravě
a po složení stát. zkoušek z hudby a zpěvu
nastoupil jako učitel dějin hudby a intonace
na Hudební a varhanické škole Matice škol-
ské v Mariánských Horách. 1921–23 studo-
val u → L. Janáčka v Brně hud. kompozici.
1925 (po náhlém úmr tí → E. Marhuly) byl
jmenován zatímním správcem a později
ředitelem mariánskohorské hud. školy, je-
jímž sídlem byla od r. 1935 Moravská Os-
trava (Masarykův ústav hudby a zpěvu).
Žáky moderně vedeného ústavu byli mj. →
I. Hurník, Bruno Bělčík, → B. Warchal ad.
R. 1953 byla tzv. profesionální větev ústavu
přebudována (zásluhou F. M. H. a → R. Ku-
bína) na Vyšší hudebně-pedagogickou školu
(dnes → Janáčkova konzervatoř v Ostravě).
V období 1956–66 F. M. H. pedagogicky
působil v Praze. S jeho pedagogickou prací
úzce souvisela i činnost hudebně osvětová
a publicistická. Stal se spoluzakladatelem
ostr. → Kruhu přátel vážné hudby, podílel
se na vzniku Ostravského symfonického or-
chestru (→ Janáčkova filharmonie Ostrava).
Přispíval (hud. kritikami a statěmi) do den-
ního tisku a odb. časopisů (MSD, → DČ, →
ČeZ, → SlSb, Hudební rozhledy). Cenné
informace přinášejí jeho paměti Hudebníci
a pěvci v kraji Leoše Janáčka (1981). Jeho
skladatelské dílo bylo (především po r. 1920)
ovlivněno Janáčkovou tvorbou. F. M. H. byl
také dlouholetým sbormistrem Sokolského
pěveckého sdružení v Ostravě.
HRÁDKY A TVRZE
Lit.: Steinmetz, K.: F. M. H. – hudební pedagog, skla-
datel a publicista, in: Ostrava 12, 1983; Marešová, V.: F.
M. H. a jeho symfonická báseň „Za Ostravicí“, in: Leoš
Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé, Ostrava
2000. JM
HRADIL , Pavel, režisér, dramatik, * 8. 7. 1935
Brno, † 17. 6. 1996 Brno.
JM Absolvent rež. na JAMU. V l. 1968–72 reži-
sér → Divadla Petra Bezruče. Zde rež. Těžké
Barbory Voskovce a Wericha (1968), Ptáko-
viny Milana Kundery (1969), 4 her dramatika
a dramaturga → M. Calábka (Česká mše vá-
noční, 1968; Doktor Faust, 1969; Zavraždění
svaté Celestiny, kuplířky z města Salamanky,
1970; Frederic, 1972), Dostojevského Bra-
trů Karamazových ve vl. dramatizaci (1970)
aj. Dále spolupracoval zejm. s výtvarníkem
→ J. Duškem a hud. skladatelem Zdeňkem
Pololáníkem. Po odchodu z → Ostravy
působil zejm. v brněnských divadlech.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995. JŠt
HRADISKO CHOTĚBUZ-PODOBORA → Chotě-
buz-Podobora
HRÁDKY A TVRZE, středověká (v případě
tvrzí i renesanční) opevněná sídla drobné
šlechty (zemanů, rytířů), příp. menší objekty
strážního charakteru.
Těmito termíny nazýváme drobná opevněná
sídla nižší šlechty (v případě středověkých
objektů se užívá též zkratka DSO = drobná
středověká opevnění). Deminutivum „hrádky“
výstižně ukazuje na nevelké hrazené objekty,
které stejně jako → hrady užívají výšinnou,
od přírody strategicky výhodnou polohu.
Tento termín do morav. kastelologie zavedla
dvojice autorů Vladimír Nekuda a Josef Un-
ger ve své práci Hrádky a tvrze na Moravě
(1981). Čeští badatelé tohoto termínu zpravi-
dla neužívají, a tak jsou lokality tohoto typu
na území Čech přiřazovány někdy k hradům,
jindy k t. Také označení „tvrz“ charakteri-
zuje opevněnou (tj. tvrzenou) stavbu. Na roz-
díl od h. však t. nazýváme opevněná sídla
stojící přímo ve vsi či její těsné blízkosti,
často v návaznosti na hosp. dvůr. Ačkoli
je toto rozlišení drobných šlechtických sídel
353
HRÁDKY A TVRZE
vzhledem k vývoji a charakteru těchto ob-
jektů oprávněné, ne vždy je přiřazení kon-
krétní lokality k typu h. či t. zcela jasné.
Problémy vyvstávají zejm. v případě staveb
využívajících přirozeně strategická místa,
avšak v těsné blízkosti obce, nebo tam, kde
nelze s jistotou stanovit, zda objekt v minu-
losti neobklopovalo později zaniklé sídliště.
Novodobě ustanovená terminologie samo-
zřejmě plně neodpovídá hist. označování lo-
kalit, neboť názvy „tvrz“ a „hrad“ byly zejm.
v pozdním středověku vnímány jako syno-
nyma. – Drobná šlechta získávala majetky
zprvu na okrajích osídleného území, později
i dělením st. sídelních celků či kolonizací no-
vých území. V nejst. fázi vývoje těchto sídel,
tj. zhruba v polovině 13. stol., však budovaly
t. také významnější a bohatší rody (např. vě-
tev rodu Benešoviců vystavěla t. v → Krava-
řích, podle které se později psala jako páni
z Kravař či → Kravařové; také další větev
rodu, páni ze Štitiny, se jmenovala podle
tamní vodní t., označované však někdy také
jako hrad). Teprve později, když se výstavba
hradů stala běžnou záležitostí vyššího šlech-
tice, zůstaly t. doménou rytířů a zemanů. –
Za historicky st. bývají považovány h., které
se málokdy objevují v pramenech, a tak dnes
většinou neznáme ani jejich pův. jména (na-
zýváme je dle pozdějších názvů lokalit). Pře-
vážná většina h. zanikla již v období
středověku (h. v Dětřichovicích u Lubiny ne-
daleko → Příbora, fungující kontinuálně
od konce 13. stol. až do → česko-uh. válek,
je spíš výjimkou) a vesměs šlo o malé pevnosti
pouze s dřevohlinitou zástavbou (většinou je-
diné věžovité stavení s obrannou i obytnou
funkcí zároveň), nesrovnatelné s architektu-
rou tehdy vznikajících kamenných hradů.
O jejich stáří svědčí také archeologicky dolo-
žené přesuny sídelních objektů z výšinných či
odlehlých h. na t., stojící v nížinné poloze
přímo v obci. Ve sledovaném regionu může
být příkladem rané translace dvojice Štandl
a Lipina u → Místku. H. Štandl vznikl již
v pol. 13. stol. na křižovatce obch. stezek asi
v souvislosti s biskupskou kolonizací kraje,
354
HRÁDKY A TVRZE
ale střežil zřejmě i níže položenou osadu.
Po vykonání své kolonizační funkce byl od-
lehlý h. opuštěn a zbudována byla t. přímo
v obci. I tato jednoduchá stavba však během
14. stol. zanikla, když se městečko přesunulo
přímo k hraniční řece (dnešní Místek). Po-
dobná translace se mohla odehrát na panství
Dolní Životice na Opavsku, kde výšinný h.
v místech pozdější osady Životské Hory na-
hradila t. v obci (dnešní Dolní tvrz), či
ve Staré Bělé, kde snad h. využívající terénní
vlny v lokalitě Palesek jižně od vsi vystřídala
t. v sousedství dvora. Zvl. typ přesunu pro-
běhl v případě h. Panská Vyhlídka a Jurův Ká-
men na → Kotouči u → Štramberka, kde
se z výšinné polohy do údolí přemístilo celé
sídliště (pozdější městečko) a nový hrad
vznikl na menším kopci přímo nad městem.
Termínem h. někdy označujeme též malé
strážní objekty, které nebyly sídlem držitele,
ale jen obydlím skromné posádky, jež mohla
střežit např. obch. stezku či stát. hranici.
Zbytky takových staveb ze 14. stol. jsou do-
chovány v Pobeskydí. Hraniční a celní kont-
rolu v horských údolích zřejmě zajišťovaly
Kozinec nad Čeladnou a Skalka u Bílé. V pří-
padě soustavy h. střežících stezku vedoucí
Jablunkovským průsmykem (Návsí, Hrádek,
Karpentná) lze uvažovat též o sídelní funkci
v souvislosti s později zaniklými či přemístě-
nými osadami. Podobně je tomu s trojicí h.
v okolí → Frýdlantu nad Ostravicí, označo-
vaných dnes podle katastrálních území jako
Frýdlant, Lubno a Nová Ves, které se nacházejí
na obou březích Ostravice, představující
tehdy moravsko-slez. hranici, navíc při ved-
lejší stezce z Uher, sestupující sem z Čeladné.
Síť h. při hraniční řece Ostravici dosud není
spolehlivě archeologicky prozkoumána,
avšak bezpečně k ní patřil i již zmíněný
Štandl na morav. straně a pevnost poblíž Jam-
nice, předchůdce → Frýdku, která patrně stá-
vala na místě pozdějšího frýdeckého hradu
nad slez. břehem řeky. Ještě severněji to byl
h. v trati Zapadlisko u Řepiš, který v minu-
losti možná obklopovala zaniklá ves Barutov,
s níž ale mohly souviset i pevnůstky severně
HRÁDKY A TVRZE
odtud na katastru dnešního → Vratimova.
Obecně u většiny zdejších h. předpokládáme
spojení strážní a sídelní funkce. Výhradně
strážní funkci mělo zřejmě Hradisko u obce
Myslík na těžko přístupném vrcholu naproti
hradu → Hukvaldy. Také na → Kravařsku
jsou v terénu pozorovatelné pozůstatky něko-
lika h. Lokalita nad obcí Děrné byla pravdě-
podobně sídlem zdejších manů, kteří jsou
zmiňováni po celé 14. stol. Zcela jistě sloužil
za sídlo místních vladyků h. nad Zbyslavicemi,
označovaný pro blízkost vsi též jako t. (pa-
trně fungoval ve 14. a 15. stol.). H. u Bítova,
po němž se dochovalo v terénu oválné tvr-
ziště, je jistě pův. rodovým sídlem později
známého rodu Bítovských z Bítova někdy
ze 14. stol. Zato místo zv. Švédská skála
u Spálova ve výrazně ostrožné poloze nad
údolím Odry se zdá být strážním h. souvise-
jícím snad s vedlejší cestou do → Opavy přes
→ Vítkov. Dvojice opevnění při hl. tahu
z Moravské brány do Opavy na Dorňákově
kopci a Hradním vrchu nad Starou Vsí u → Bí-
lovce svou rozlohou (jádro první z nich má
rozměry 50 × 50 m) charakteru DSO příliš
neodpovídá, a tak je snad příhodnější mluvit
o provizorních hradech, jakým byl např. ne-
daleký Přerovec, fungující krátce ve 2. polo-
vině 13. stol. Jejich sepětí s obch. stezkou
se zdá být nepochybné, avšak uvažovat lze
též o vazbě na předchůdce města Bílovce (viz
heslo hrady). Na Hlučínsku je téměř neporu-
šeně dochováno mohutné kruhové tvrziště h.
u Závady, který vznikl snad v 1. polovině
14. stol. před připojením vsi k → Dolnímu Be-
nešovu. Na Opavsku jsou na hřbetu vysoké
skály s výmluvným česko-něm. názvem Ra-
diskafelsen, vypínající se nad údolím Mora-
vice u Kružberka, patrny zbytky částečně
kamenného h., jenž vznikl pravděpodobně
ve 2. polovině 14. stol. jako sídlo Ješka
z Schonsteinu, ale zpustl asi již v závěru husit-
ských válek. Nedaleko → Rýmařova, severně
od obce Malá Štáhle, se dochovaly terénní po-
zůstatky kruhovitého h., který patrně ze slez.
strany chránil brod přes řeku Moravici. Ně-
kolik h. bylo zachyceno na Zlatohorsku
355
HRÁDKY A TVRZE
a Osoblažsku. Zbytky čtvercového tvrziště
po h. v Heřmanovicích, který zřejmě od poč.
14. stol. do zpustnutí blízké vsi na poč. 15. stol.
střežil tudy vedoucí zlatou stezku, byly odtě-
ženy lomem r. 1982. Terénní zbytky dvou h.
zv. Taubenstein (též -schloss či -haus, česky
Holubí dům či kámen) se nacházejí na katas-
tru Třemešné – oba patrně náležely ke vsi
Mušná (Muschil) v místech dnešní osady
Damašek, která do r. 1389 zpustla, ale r. 1437
již opět existovala. Ke st. fázi osídlení
se možná vztahuje přibližně okrouhlé tvr-
ziště ve výšinné poloze nad obcí nedaleko
osady Artmanov, zatímco nepravidelné tvr-
ziště nad železniční tratí (dnes prakticky zni-
čené) u sev. cípu obce předpokládáme
v 15. stol. Zbytky kamenného h. s mohutným
půlkruhovým valem se nacházejí na Zámec-
kém kopci v Adolfovicích na Jesenicku. Vznikl
zřejmě za Haugwitzů v 1. polovině 14. stol.
a zpustl spolu s odchodem tohoto rodu z ob-
lasti zhruba o 100 l. později. Za h. můžeme
považovat také dřevohlinité opevnění zv.
Pustý zámek stojící na dohled hradu Rychleby
u → Javorníka, jemuž snad ve 14. stol. slou-
žilo za pozorovací stanici. Podobnou funkci,
spojenou však také s ochranou okolních dolů,
splňoval i nedaleký h. při vstupu do Račího
údolí. – Na rozdíl od h., o nichž dobové pra-
meny většinou mlčí, bývají t. pramenně dolo-
ženy – často však až jejich vývojová etapa
pozdně středověká či renes. Následkem toho
je zachyceno poměrně více objektů, třebaže
se po nich do dnešních dnů nemusely docho-
vat žádné stopy. Na dochování zbytků těchto
sídel měly negativní vliv nejen jednodušší
stavební konstrukce (stejně jako v případě h.),
ale také právě jejich vazba na obec a statek,
která se jim po ztrátě sídelní funkce mohla
stát osudnou a objekt pohltila novější zá-
stavba. Umístění t. v sousedství sídelní jed-
notky se jen zřídkakdy slučovalo s přirozeně
strategickou polohou. Proto byla často nutná
radikální úprava bezprostředního okolí ob-
jektu. Vznikala však nejen klasická opevnění
valem a příkopem, ale byly vytvářeny též
umělé pahorky, které označujeme franc.
HRÁDKY A TVRZE
slovem motte (= kopeček), počeštěně mota.
Ačkoli v záp. Evropě je tento typ spojen
i se stavbou hradů a kopce zde mívají úcty-
hodné rozměry, čes. t. si vystačily s nevel-
kými návršími, která povětšinou zabezpečilo
zbudované vodní opevnění v podobě sou-
stavy rybníků či alespoň příkopu napájeného
vodou, jež jsou pro t. obecně příznačné. Moty
jsou typické zejm. pro rovinaté oblasti (např.
již. Morava), ale vyskytují se i ve sledova-
ném regionu (návrší v minulosti obklopené
rybníky se dochovalo u → Hodslavic na No-
vojičínsku, při řece vznikla mota ve Stonavě
na Karvinsku). Pokud tvrziště neutvářel spe-
cifický terén (jako např. jazykovitý výběžek
nad dvorem v Rychalticích či nevelký pahorek
odtesaný od stoupajícího terénu v zaniklých
Bartultovech na katastru vsi Radim), získá-
valy t. buď okrouhlá, či obdélná řešení. Kru-
hový či oválný půdorys je považován za st.
Typologické zařazení jednotlivých t. na zá-
kladě dochovaných pozůstatků však bývá
v důsledku přestaveb i zániku objektů složité.
Větší okrouhlé t. s vnitřním dvorem jsou
ve srovnání s územím Čech spíš výjimkou.
Jediná alespoň obrazovými prameny dolo-
žená (ale nedochovaná) zděná okrouhlá t.
měla stávat v Pohořílkách, avšak doba jejího
vzniku je nejasná (možná až ze zač. 16. stol.,
což okrouhlé stavbě příliš neodpovídá).
U morav. t. obecně převažují hranolové vě-
žice různého charakteru. I ty však stávaly
uprostřed kruhové fortifikace – např. dnes
zaniklé tvrziště v Hynčicích na Krnovsku,
snad i vodní t. ve Velkých Albrechticích u →
Bílovce a zejm. neobvykle velké tvrziště
(průměr vnějšího valu až 110 m) v Dolních
Marklovicích u → Karviné (vznik všech
těchto staveb předpokládáme na přelomu
13. a 14. stol.). Také pův. rodové sídlo Vlčků
(→ Wilczků) v Dobré (někdejší Dobré Ze-
mici) u Frýdku připomíná spíš oválnou motu,
i když vzniklo až o stol. později. Půdorys vý-
razně zaobleného trojúhelníku má tvrziště
v centru → Rýmařova, které jistě vzniklo již
ve 13. stol., třebaže určitou dobu místo slou-
žilo jako objekt tavné pece vytěžených kovů.
356
HRÁDKY A TVRZE
Okrouhlý půdorys měla údajně dvě tvrziště
ve Skorošicích na Jesenicku a t. v Liptani
na Osoblažsku (dnes zničena, skorošické t.
lze podle archeol. nálezů zařadit do 14. stol.).
T. s obdélnou či čtvercovou dispozicí jsou
v oblasti severových. Moravy a Slezska běž-
nější. K výborně zachovaným tvrzištím to-
hoto typu patří vodní Dolní tvrz v Dolních
Životicích na Opavsku (přelom 14./15. stol.).
Zřetelný obdélný či čtvercový půdorys si do-
sud uchovaly také vodní t. v Držkovicích
u Opavy (prameny doložena teprve v 16. stol.,
ale zřejmě st.), Ondřejovice a → Javorník
na Jesenicku (obě snad ze 14. stol.) či Stará
Bělá u → Ostravy, kde centrální navršený pa-
horek obklopuje ještě nevelké předhradí, tvo-
řící ostrov uprostřed rybníka (z poloviny
15. stol.). Pravidelný půdorys mělo též za-
niklé tvrziště v osadě Geislersfeld (část Supí-
kovic), časově i typově blízké nedaleké
jesenické t. (viz níže). Údajné čtvercové tvr-
ziště v lokalitě Radim u Krnova (bez písem-
ných pramenů), identifikované → H. Weinel-
tem, již také neexistuje. U hůře dochovaných
tvrzišť je často těžké učinit si představu o je-
jich pův. dispozici (t. Krähenstein v obci Vrchy,
dříve Valtéřovice, t. v Lichnově u Krnova, Ol-
bramicích, Polouvsí a Závišicích na Novojičín-
sku). Spíš výjimečně byly zachovány i budovy
t., avšak jejich současná podoba je většinou
výsledkem pozdně got., renes. i pozdějších
stavebních etap. Většina st. t. byla zničena
během Korvínova tažení v 70. l. 15. stol.
a novější stavby byly již ve shodě se zvyšují-
cími se nároky na bydlení budovány jako roz-
sáhlejší a výstavnější objekty, které na konci
16. stol. prakticky splývají s renes. zámky (→
Jeseník, kde věžovitá t. z 13. stol. vyrostla
v nevelký trojkřídlý objekt s branskou budo-
vou; čtyřkřídlá t. Milotička ve Velké Polomi
zal. v 15. stol. a o 100 l. později renes. upra-
vená; bloková stavba t. s nárožními věžicemi
v Litultovicích z poč. 14. stol., přeměněná
v 16. stol. na dvoupatrový renes. Starý zá-
mek). Některé t. prošly tolika úpravami a asa-
nacemi, že jejich hist. podoba byla prakticky
setřena (vodní t. v Kateřinicích u Příbora
HRÁDKY A TVRZE
ze 14. stol., později renes. rozšířená, po druhé
svět. válce z velké části demolována a upra-
vena na hájovnu; t. v Sosnové na Krnovsku
z 15. stol. přeměněna v myslivnu už po vý-
stavbě zámku v 17. stol.; snad ještě dříve po-
tkal stejný osud t. z 15. stol. v Bretnově, dnešní
Široké Nivě na Bruntálsku; renes. t. v Pusté
Polomi, zbudovaná až v polovině 16. stol.,
se proměnila už na konci 17. stol. v usedlost;
renes. t. ve Svinově fungovala patrně jen
krátce v 16. stol. a později se stala obytnou
budovou dvora; t. v Kobylí, dnes část obce
Krásné Loučky, byla v polovině 18. stol. pro-
měněna ve vodní mlýn a kolem r. 1960 zbo-
řena). Dochovaný renes. objekt s dvojicí
hranolových věží ve → Vidnavě bývá někdy
označován jako hrad či t., ale šlo spíš o opev-
něné sídlo bohatého fojta. Velká část t. byla
v raném novověku přestavěna na → zámky,
třebaže ne u všech je tato návaznost zcela pa-
trná. O přestavbě t. v zámek lze hovořit v pří-
padě lokalit Bartošovice (t. z 15. stol.), Bílovec
(z poslední čtvrtiny 15. stol.), Deštné (blo-
ková t. zřejmě z 2. poloviny 14. stol.), Dolní
Životice (tzv. Horní t. z 15. stol., rozšířená
v 16. stol.), → Dolní Benešov (z konce 15. stol.
na místě st. h. Benešoviců), Hošálkovy (renes.
z poloviny 16. stol.), Janovice u Rýmařova
(z 2. poloviny 16. stol.), Karlovec (renes.
z konce 16. stol.), Klimkovice (z 2. poloviny
15. stol.), Kunín (snad z 15. stol.), Linhartovy
(z přelomu 14./15. stol.), Loděnice (renes.
z 2. poloviny 16. stol. na místě st. fojtství), →
Město Albrechtice (snad již z 2. pol. 14. stol.),
→ Petřvald na Novojičínsku (snad z konce
14. stol., později výrazně rozšířená), Poruba
(renes. z 16. stol.), Slavkov u Opavy (asi
z 15. stol.), Slezské Rudoltice (z přelomu
15./16. stol.), Šumbark (dnes součást → Haví-
řova; t. z poloviny 15. stol.), Štáblovice (z pře-
lomu 15./16. stol.), Třebovice (snad již
ze 14. stol., později rozšiřovaná), Vlčice
(z 15. stol.) a Zábřeh nad Odrou (st., přesta-
věná renes. v 16. stol.). Jelikož pův. obranné
prvky těchto objektů už dnes zpravidla ne-
jsou patrné, je často otázkou, zda hovořit
o pův. t. či již o renes. zámcích. Nejasná či
357
HRÁDKY A TVRZE
neprozkoumaná je návaznost pozdějších
zámků na st. t. v případě lokalit Dolní Bludo-
vice, Dolní Tošanovice, Hnojník, Hukovice, Kar-
viná, Oldřišov, Paskov, Raduň, Ropice, Slatina,
Slezské Pavlovice, Studénka, Vendryně, Dobro-
slavice, Dolní Lutyně, Horní Domaslavice a Se-
dlnice (u čtyř posledních je situace ztížena
jejich část. či úplnou demolicí ve 20. stol.).
Ve Smolkově zámek vznikl na místě t., ale ta
byla patrně celá dřevěná. V jiných případech
měl být zámek vystavěn v sousedství t., která
byla po jeho dokončení zbořena (Brantice,
Jindřichov ve Slezsku, Kravaře, Nová Horka,
snad Trnávka) nebo přeměněna v objekt s ji-
nou funkcí (v → Hrabyni možná t. stávala
v místech oranžérie, později upravené na
sýpku). Velká část t. v minulosti zcela za-
nikla a jen některé můžeme podle místních
názvů alespoň přibližně lokalizovat (Petro-
vický dvůr u Příbora, Soudný v místech dnes
již zaniklého dvora Mošovec u Zlatníků
na Opavsku, Světlov na katastru Rohova
na Hlučínsku). Dochované t. bohužel zani-
kaly i během 20. stol. (spolu s většinou vsi
byla nedlouho po válce zničena t. v Pelhřimo-
vech na Osoblažsku). – Zájem badatelů o h.
a zejm. t. byl po dlouhou dobu (na rozdíl
od pozornosti věnované hradům a výstavněj-
ším zámkům) výrazně slabší, což patrně sou-
visí se stavem jejich dochování i menším
sepětím s obecnými dějinami regionu a země.
V oblasti Jeseníků se h. a t. věnoval již před
válkou H. Weinelt, který se však klonil k na-
cionalisticky vyznívající typologii objektů
a někdy nekriticky přijímal nehodnověrné
informace. V poslední třetině 20. stol. na jeho
výzkumy navázal zejm. Vladimír Goš, který
se zasloužil např. o průzkum jesenické vodní
t. Stručný soupis objektů přinesla již zmiňo-
vaná průlomová práce V. Nekudy a J. Ungera
z r. 1981. Kolektivní publikace o šlechtických
sídlech z r. 1983 se bohužel nevyvarovala
četných omylů a zkreslení. Zejm. v 80. l. pro-
bíhal výzkum h. a některých t. v Pobeskydí,
vedený → P. Kouřilem a → R. Žáčkem.
V 90. l. se oblasti začal blíže věnovat také
Miroslav Plaček, který lokality v morav. části
HRADY A TVRZE
HRÁDKY HRADY

regionu zahrnul do své pozdější Ilustrované pomyslnou vývojovou hranici představující

encyklopedie moravských hradů, hrádků přerod šlechtického sídla z opevnění na po-
a tvrzí (2001). V novém tisíciletí probíhá za- hodlnou rezidenci. Ačkoli se setkáváme
tím jen na stránkách periodik zveřejňovaný s označováním lokalit zaniklých h. názvy
zevrubný průzkum drobných šlechtických „hradiště“ či „hradiska“, odb. terminologie
sídel na Jesenicku zásluhou trojice P. Kouřil, jimi míní předchůdce středověkých opevně-
→ D. Prix a → M. Wihoda. Mnoho objektů ných sídel z období pravěku či raného středo-
ve vých. části regionu bylo lokalizováno či věku (→ pravěké osídlení). Tato hradiště
popsáno zásluhou místních badatelů-laiků, představovala rozsáhlejší opevněné lokality
zejm. Milanem Borisem (např. t. v Dobré) zajišťující ochranu mnohem většímu počtu
a v poslední době Jiřím Tichánkem, jehož obyv. a jejich fortifikační systém byl pře-
publikace o šlechtických sídlech v okr. Nový vážně dřevohlinitého charakteru. H., vznika-
Jičín a Frýdek-Místek je však nutno s ohle- jící u nás zhruba od přelomu 12. a 13. stol.,
dem na nesamozřejmost některých zjištění kdy dochází k rozhodující transformaci spo-
brát s rezervou. lečnosti a pozemkového vlastnictví, a tím
Lit.: Weinelt, H.: Probleme schlesischer Burgenkunde vzniku středověké šlechty, jsou až na vý-
gezeigt an den Burgen des Freiwaldauer Bezirkes, Bres- jimky stavěny již z kamene a svou arch.
lau 1936; Goš, V.: Středověké t. na Jesenicku, Severní
Morava 36, 1978; Nekuda, V. – Unger, J.: H. a t. na Mo-
stránkou představují výsledky vlivů z území
ravě, Brno 1981; kol.: Hrady, zámky a t. v Čechách, západo- i východofranské říše. – Nejst. stře-
na Moravě a ve Slezsku II. Severní Morava, Praha dověké h. na území dnešního čes. Slezska
1983; Kouřil, P. – Žáček, R.: Drobná středověká opev-
nění v Pobeskydí a otázka jejich klasifikace, ČSM-B
jsou však zeměpanského založení a vznikly
35, 1986, č. 2; Plaček, M. Ilustrovaná encyklopedie během prvních dvou třetin 13. stol. v souvis-
moravských hradů, h. a t., Praha 2001 (doplněné vy- losti s promyšlenou politikou Přemyslovců
dání 2007); Musil, F. – Plaček, M. – Úlovec, J.: Zaniklé na Opavsku, které ještě jako Holasicko (→
hrady, zámky a t. Čech, Moravy a Slezska po roce 1945,
Praha 2005. Holasici) v závěru 12. stol. po dlouhodobých
Obr.: HZ (36, 41, 49, 51, 90, 94, 97); M (92, 94); V15. JI bojích s Polskem opanovali. Král. h. zde pl-
nily úlohu pohraničních pevností i správních
HRADY, středověká opevněná sídla panov- center oblastí. Hl. střediskem se stal → Hra-
níka, šlechty a církevních představitelů. dec nad Moravicí, kde kamenný h. vznikl
Označení těchto objektů jako „hrady“ sou- snad v polovině 13. stol. na místě slovan-
visí s jejich charakterem opevněných sídel, ského hradiště, kontinuálně osídleného při-
jejichž primární funkcí byla funkce obranná bližně od poloviny 8. stol. Ve stejné době byl
(hrazený čili opevněný) – h. zajišťoval bez- vybudován nedaleko tehdy vznikajícího
pečí jeho obyv. K dalším význ. úlohám těchto města → Krnova i význ. zeměpanský h. →
staveb patřily funkce sídelní (obydlí tehdej- Cvilín (pravidelného utváření s mohutnou
ších spol. elit), reprezentační (typ bydlení obrannou věží – bergfritem), spravovaný
manifestuje spol. status), správní (přirozené zprvu rodem Benešoviců. Na záp. hranici
centrum panství, jehož vlastníkem je majitel území (severně od → Bruntálu) vznikl po po-
h.), příp. hosp. (mikroekon. jednotka, která lovině 13. stol. nenáročný h. Freudenštejn,
měla zejm. při stavu obležení zajistit obživu který kromě Jesenické stezky ochraňoval též
všem uzavřeným za hradbami a produkovala okolní rudné doly. S dolováním zlata je spo-
zvlášť výrobky nutné k voj. obraně). Dobové jen vznik rozlehlého h. Edelštejn nad → Zla-
označování h. není zcela totožné se součas- tými Horami, který střežil toto okrajové, ale
ným. Termín „hrad“ byl zvlášť v období pozd- bohaté území Opavska (není však jisté, zda
ního středověku užíván souběžně s termínem byl zbudován již před r. 1224 či až za Pře-
„zámek“ (→ zámky), třebaže dnešní názvo- mysla Otakara II. zhruba o 50 l. později).
sloví zpravidla klade mezi tato označení Pouze provizorní h. neznámého jména, podle

358
HRADY
pozdější tradice označovaný jako Luginsland,
vypínající se nad obcí Burkvíz severozá-
padně od Krnova, sloužil nejspíš jako cent-
rum kolonizace Krnovska a po jejím završení
v 1. polovině 14. stol. byl opuštěn. Vých. hra-
nici regionu chránil h. → Landek, postavený
na místě pravěké a slovanské fortifikace nad
soutokem Ostravice a Odry zřejmě v době
založení → Hlučína, tehdy nejzazšího města
země. Sporné je brzké založení h. → Fulnek
již za Přemysla Otakara II., neboť h. je pra-
meny přímo jmenován teprve r. 1371.
Ke šlechtickým h. raného založení patří
na Opavsku zejm. Velké Heraltice (nevelký,
ale pevný h. bergfritového typu zbudoval již
za Přemysla Otakara II. Vojslav z Lublic,
který se v polovině 60. l. 13. stol. psal též
z Heraltic), a h. význ. rodu Benešoviců,
k nimž patří Branice (dnes na území Polska),
kde se potomci Beneše usadili po konfiskaci
Cvilína na konci 60. l. 13. stol., a možná Pře-
rovec, ležící v lesích mezi Opavou a Ostravou,
jehož skromný dřevohlinitý charakter vypo-
vídá o provizorním využití ve 2. polovině
13. stol. a brzkém opuštění po výstavbě ma-
lého vodního hradu (či spíš tvrze) v nedaleké
Štítině snad již na konci 13. stol. Charakterem
opevnění je Přerovci blízká také lokalita
Hradní vrch nad Starou Vsí u → Bílovce, jejíž
sepětí s Benešovici zatím také nelze vyloučit,
uvážíme-li, že území později patřilo Vokovi
z Kravař, který kolem r. 1320 založil neda-
leký Bílovec (a ten má možná předchůdce
právě v dnešní Staré Vsi, německy označo-
vané Altstadt). Naproti Hradnímu vrchu
se vypíná Dorňákův kopec s terénními pozů-
statky ještě větší fortifikace, možná konku-
renčního rodu, majícího v oblasti také své
zájmy (tím by mohli být Lichtenburkové,
jimž byly pozemky na fulnecku odebrány
r. 1316 králem Janem). Velké majetky získaly
na Opavsku v době 13. stol. také círk. insti-
tuce, především olomoucké arcibiskupství,
jež drželo celé Osoblažsko a spravovalo
je z biskupského hradu v → Osoblaze. Jeho
pozůstatky však byly spolu s celým hist. já-
drem města po r. 1945 odstraněny, a tak
359
HRADY
si nelze o charakteru této stavby učinit bližší
představu. Pevným h. byl nedaleký Fulštejn,
zbudovaný po polovině 13. stol., jenž se stal
rodovým sídlem oddaného stolníka biskupa
Bruna ze Schauenburku Herborta z Fulštejna
(→ Fulštejnové). Hradem biskupského leníka
byly zřejmě i Medlice na moravsko-slez. hra-
nici na levém břehu Moravice, čemuž nasvěd-
čuje přídomek olomouckého ministeriála
Ludvíka z Medlic, zmiňovaného v polovině
13. stol., třebaže hrad se písemně připomíná
až za držení Šternberky v r. 1317. – Také v po-
hraničním morav. pásu vznikaly první h. z po-
dobných pohnutek. Asi nejst. stavbou je Starý
Jičín, vypínající se na osamoceném vrcholu při
hl. komunikaci vedoucí Moravskou branou.
Na pozemcích obdržených od Přemysla Ota-
kara I. jej snad na přelomu 20. a 30. l. 13. stol.
založil porýnský hr. Arnold z Hückeswagenu
(→ Hückeswagenové). Pův. h. svou dispozicí
(palác ukrytý zalamovanou hradbou s berg-
fritem zapuštěným doprostřed čelní hradební
zdi) připomíná ml. → Hukvaldy, vystavěné
zřejmě až Arnoldovým vnukem Jindřichem
(první zmínka o h. teprve z r. 1285), který
se již psal z → Příbora a byl pouze leníkem
olomouckého biskupa, jemuž panství prodal
již Arnoldův syn Frank z Hückeswagenu.
Stejný rod stál patrně také u vzniku hradu
Šostýna nad dnešní → Kopřivnicí, který je ar-
cheologicky doložen od konce 13. stol. a dis-
pozičně je h. Hückeswagenů blízký, třebaže
zde si specifický terén vynutil vydělení
obranné části s věží na návrší před samotným
h. Do 13. stol. spadají také počátky dvou h.
na Rýmařovsku. Štrálek (jižně od → Rýma-
řova) vznikl jako sídlo štítinské odnože Bene-
šoviců, kteří zřejmě měli zájem na kolonizaci
této na rudy bohaté oblasti (Beneš ze Štítiny
se r. 1282 po hradě píše), avšak již v 1. čtvr-
tině 14. stol. h. opustili a přesunuli oblast zá-
jmu na Přerovsko. Žádné písemné zprávy
se nedochovaly o h. zbudovaném na skalách
nad údolím Huntavy nedaleko známých Re-
šovských vodopádů, který je dnes označován
podle nejbližší vsi jako Rešov, ale patrně sou-
visel s důlní činností v nedalekých Skalách
HRADY
(Hangensteinu). Podle nálezu brakteátů v blíz-
kosti h. se soudí na jeho existenci na konci
13. stol. – Jesenicko se ve 13. stol. nacházelo
pod silným vlivem vratislavského biskupství,
které tuto řídce osídlenou oblast zv. preseka
kolonizovalo. To nesli nelibě vratislavští vé-
vodové, z nichž Jindřich IV. Probus území
na čas obsadil a teprve za Bolka I. Svídnic-
kého bylo Jesenicko rozhodnutím smírčího
soudu navráceno biskupství, ovšem s ústupky.
Jedním z nich bylo vybudování hradu → Ja-
vorník při stejnojmenné osadě, jenž je připo-
mínán r. 1307. Šlo o zem. pevnost strážící
hranice a obch. stezku i sídlo vévody
až do smrti Bolka II., který h. přenechal bis-
kupství. Zřejmě nejst. doloženým h. Jese-
nicka je šlechtický Kaltenštejn, vystavěný
před r. 1295 patrně rodem loupeživých rytířů
Wüstehube, jimž můžeme s jistotou přičíst h.
Frýdberk (dnes → Žulová), zbudovaný patrně
okolo r. 1310. Oválná dispozice s volně stojí-
cím zataženým bergfritem a ukrytým palá-
cem, kterou nalézáme u obou těchto staveb
a jejich rodového sídla Kolštejn (dnes Branná)
na Šumpersku, je vlastní i h. neznámého
jména, který je označován podle pohoří jako
Rychleby (německy Reichenstein) a archeolo-
gicky je doložen také na přelomu 13. a 14. stol.
Pravděpodobné i tuto pevnost nad stezkou
v údolí Račího potoka, později doplněnou
o dřevohlinitou strážní věž na protějším
svahu (tzv. Pustý zámek), lze přičíst rodu
Wüstehube. – Na přelomu 13. a 14. stol.
vznikla síť strážních h. nad údolími Hrubého
Jeseníku při osadě Gesenke (→ Vrbno pod
Pradědem), kudy procházela Jesenická stezka,
již dosud střežily pouze malý Freudenštejn
a Edelštejn, související spíš s ochranou Zla-
tohorska. Na konci 13. stol. vznikl nad údo-
lím Bílého potoka h. Weisenštejn s vysunutou
věží zv. později Rabenštejn. Z téže doby po-
chází i h. nad údolím Černé Opavy známý
jako Quingburg, pod nímž, v těsné blízkosti
hl. komunikace, vznikla později ozbrojená
celnice a předsunutá hláska dnes nazývaná
Drakov. Zatímco u těchto h. oprávněně před-
pokládáme zeměpanské založení, ne zcela
360
HRADY
samozřejmé je v případě Koberštejna jižně
od Rejvízu, který opticky ovládal také znač-
nou část Jesenicka, a tak mohl vzniknout
i z popudu některého ze slez. kn. či vratislav-
ského biskupa. Zato Leuchtenštejn na strmém
svahu Biskupské kupy u Zlatých Hor vysta-
věl pravděpodobně Mikuláš I. Opavský (→
Přemyslovci opavští) náhradou za Edelštejn,
který r. 1281 předal jako odškodné vratislav-
skému biskupovi. – → Těšínsko bylo až do
poč. 14. stol. vzhledem ke zbylým částem
sledovaného regionu zaostalou oblastí, kde
prakticky neprobíhala kolonizace a šlechta
ani círk. instituce zde nedržely žádné pod-
statné majetky. Nacházely se zde pouze dva
h., oba z konce 13. stol. H. v → Těšíně (dnes
v pol. části města) vznikl na místě slovan-
ského hradiště v lokalitě Zámecký vrch jako
rezidence nově ustaveného těšínského kn. H.
ve Slezské Ostravě (→ Slezskoostravský h.)
byl zeměpanskou pevností střežící obch.
stezku na záp. hranici → Těšínského knížec-
tví. – V morav. části regionu vznikl snad již
na přelomu 13. a 14. stol. bergfritový h. →
Štramberk, patrně jako sídlo kravařské linie
rodu Benešoviců, ale výslovně se připomíná
až při lokaci města markrabětem Janem Jin-
dřichem v r. 1359. Do raného 14. stol. spadají
také počátky většího h. Vildštejn nedaleko →
Budišova nad Budišovkou, po němž se píše
Dětřich z Fulštejna r. 1316 (Budišov však dr-
žel již r. 1301). Prameny mlčí o nedalekém h.
Šternek, nazývaném podle později zaniklé
podhradní vsi, jež je zmiňována r. 1397 jako
součást šternberského panství. S tím patrně
souvisí i vznik h. v Moravském Berouně, který
je prvně zmiňován až r. 1406, nicméně okolí
kolonizovali Šternberkové už před r. 1336.
Na Rýmařovsku vznikl před r. 1348 tehdy
ještě nevelký h. → Sovinec, zal. Vokem a Pav-
lem s erbem poloutrojříčí, zakladateli rodu
pánu ze Sovince, a to náhradou za biskup-
skou Huzovou (v Olomouckém kraji), odkud
oblast dříve kolonizovali. – Dějiny Opavska
ve 14. stol. jsou ve znamení především vé-
vody Mikuláše II., který vedl okázalý spol.
život, jehož součástí byly i časté pobyty
HRADY
v Praze, kde si nechal na Dobytčím trhu
(dnešním Karlově nám.) vystavět dvorec,
později známý jako Faustův dům. Po neshodě
s Janem Lucemburským a dočasném král.
záboru Zlatohorska r. 1339 obrátil svou sta-
vební činnost i k Opavsku a náhradou za ztra-
cené h. zbudoval nový h. Fürstenwalde
na dnešní Zámecké hoře nad Vrbnem. Již
jeho název však svědčí také o spol. využití
pevnosti, která se stala loveckým a odpočin-
kovým sídlem. Nejasné jsou počátky šlech-
tických hradů Opavska z tohoto období:
Vartnov je zmiňován r. 1356, ale vystavěli
ho snad již páni z Warty ve 40. l.; Vikštejn
je prameny doložen až k r. 1377, ale jeho
vznik může souviset již s Vítkem z Lublic,
který snad na konci 13. stol. založil město →
Vítkov, nebo s Vítkem ze Šostýna, který pan-
ství držel ve 2. třetině 14. stol.; h. Zátor je vý-
slovně zmiňován až na konci 15. stol., ale
archeologicky je doložen již v 1. polovině
14. stol. a opavská větev pánů z Lomnice
se již 1342 píše „de Sifridzdorf“, tedy podle
vsi Zátor, která dala jméno i h. Ve všech třech
případech šlo patrně o hrady bezvěžové,
s plášťovou zdí, příp. palácového typu, což
odpovídá trendům hradní architektury
14. stol. V poslední čtvrtině 14. stol. bylo roz-
dělené a zadlužené Opavsko spravováno vé-
vodou Přemkem, který byl nucen dočasně
zastavit Hradec, a tak i přes slib svého děda
Mikuláše I., že v Opavě nevznikne zeměpan-
ský h., započal mezi l. 1383–86 s výstavbou
nevelkého opevněného sídla napojeného
od východu na hradební obvod města. Vý-
stavba měst. h., která je pro 2. polovinu
14. a 1. polovinu 15. stol. příznačná, dokládá
též vzrůst významu měst jako hl. středisek
země, která je zapotřebí v době válek chránit
především. Zřejmě ve stejné době jako opav-
ský h. byl budován měst. h. i v → Odrách,
tehdy náležejících pánům ze Šternberka. Už
před r. 1371 vznikl zeměpanský měst. h. také
v Krnově. Od konce 14. stol. je zmiňován též
měst. h. v Moravské Ostravě, avšak o charak-
teru tohoto sídla měst. purkrabích prakticky
nic nevíme. Další takové h. byly budovány
361
HRADY
teprve v souvislosti s válečným ohrožením
zejm. ve 20. l. následujícího stol. – 15. stol.
bylo (coby stol. válek) tvrdou zkouškou pro
mnohé z nich. Zlepšující se útočné prostředky
dobyvatelů, jejichž vývoj poháněly perma-
nentní boje, nutily také majitele h. k vylepšo-
vání obranného systému. Spolu s novými
hradbami vznikala často také nová předhradí,
která soustřeďovala hosp. zázemí, při oblé-
hání tolik důležité, a poskytovala prostor pro
umístění větších voj. jednotek (Hukvaldy,
Sovinec, Slezská Ostrava a → Frýdek, kde h.
v pravém slova smyslu vznikl zřejmě
až v souvislosti s husitským nebezpečím roz-
šířením st. pevnosti strážního charakteru).
Docházelo také ke stavbám vysunutých či
předsunutých opevnění h., která zvyšovala
jejich obranyschopnost (Starý Jičín, tzv. Ku-
latina na Hukvaldech). H., které tyto pro-
měny nepodstoupily, vzaly často během válek
zasvé. Méně progresivní i zničující byly pro
region → husitské války. Husité napadali
především města, která byla výhodným zdro-
jem kořisti, a tak docházelo především k do-
bytí měst. h. (→ Osoblaha, Odry či h. v Novém
Jičíně, který vznikl nedlouho předtím rozší-
řením kamenného domu Voka z Kravař, při-
pomínaného r. 1380; naopak Opava s h. byla
díky nasazení obránců uhájena). Fulnecký
a ostravský h. (oba stranou vl. města)
se zřejmě ubránily, třebaže Fulnek lehl pope-
lem a Ostrava byla obsazena. Oblíbeným ter-
čem kališníků byly i biskupské pevnosti – tak
zřejmě kolem r. 1428 padl Šostýn a obsazen
byl tehdy Javorník (ten byl ještě před r. 1434
samotnou vratislavskou kapitulou zbořen,
aby nedošlo k jeho opětovnému obsazení hu-
sity). Nejisté je dobytí Fulštejna při bojích
u Osoblahy (1424 a 1428) a Landeka při bo-
jích o Ostravu (1428). Husitskými baštami
se staly zejm. dobyté Odry a h. Hukvaldy, je-
hož se zmocnili neznámo jak (husitské po-
sádky odtud odešly až r. 1465). Ve 20. l.
15. stol. vystavěli krnovsko-ratibořští vévo-
dové v souvislosti s husitským nebezpečím
měst. h. v Bruntále, který svým charakterem
samostatné pevnostní jednotky uvnitř měst.
HRADY
hradeb následoval st. vzory z Krnova
a Opavy. Někdy v té době vznikl i menší
měst. h. v Hlučíně. Tvrdou zkouškou pro ob-
last se staly → česko-uh. války, které po sobě
zanechaly zvlášť na Opavsku, vzdorujícím
Korvínovi, naprostou spoušť – mnoho vsí
lehlo popelem, dobyty či obsazeny byly četné
tvrze i h. (Vikštejn, Vartnov, Cvilín, Branice,
Krnov, pevnost Dívčí Hrad na Osoblažsku, je-
jíž vznik i středověká podoba jsou dosud ne-
jasné, později také Fulštejn a zejm. mohutný
Edelštejn, modernizovaný v pol. 15. stol.
Bolkem Opolským, který byl r. 1467 jako ne-
bezpečně silná pevnost v utrakvistických ru-
kou z popudu vratislavského biskupa zbořen;
pravděpodobně tehdy zanikly i h. Fürsten-
walde a Medlice, o nichž se už dále prameny
nezmiňují; zpustošeno bylo i zátorské domi-
nium, avšak zdejší h. už možná tehdy nefun-
goval). – Uklidnění poměrů po válkách
s sebou přineslo rekonstrukce a úpravy
h. v pozdně got. duchu, které jsou charakte-
ristické výstavbou nových obytných částí
(sev. palác Starého Jičína, již. a záp. palác
Hukvald, rozšíření obytných částí Fulneku,
Cvilína a Velkých Heraltic). Na troskách ja-
vornického h. byl vratislavskými biskupy
na přelomu 15. a 16. stol. zcela nově vystavěn
→ Jánský Vrch, zatímco nedaleký Kalten-
štejn nechal biskup kolem r. 1505 rozbořit.
Následující 16. stol. už se neslo v duchu na-
stupující renesance a h. byly dle požadavků
na nové, pohodlnější bydlení upravovány
v tomto módním stylu a často souběžně roz-
šiřovány (Starý Jičín, Štramberk, Sovinec,
Štítina, Vikštejn, Fulštejn, Hukvaldy). O ob-
jektech v nížinné poloze či v těsné blízkosti
města se již po renes. přestavbách hovoří
jako o → zámcích (Krnov, Bruntál, Opava,
Slezská Ostrava, Fulnek, Odry, Nový Jičín,
Frýdek a zcela nově zbudovaný Dívčí Hrad).
Ačkoli obranný systém panských sídel ještě
v renes. období zdaleka nebyl passé, h. stojící
na odlehlých a těžko přístupných místech
ztrácely na prestiži a většina z těch, které ně-
jak poškodila třicetiletá válka, byla jen provi-
zorně opravena a v následujícím období
362
HRADY
propadala zkáze (Starý Jičín, Štramberk,
Vikštejn, Cvilín, Fulštejn, Frýdberk, Sovi-
nec). Zbytky některých konzervovalo dru-
hotné využití (Frýdberk přestavěn 1703
na pivovar, 1820 na kostel), jiné byly upotře-
beny k nesídelním účelům (Hukvaldy se staly
věznicí pro kněze, Sovinec upraven ke škol.
potřebám), ačkoli mnohé z nich chátraly a při
náhodném poškození byly opuštěny (Huk-
valdy po požáru r. 1762). Zříceniny dříve
opuštěných h. byly ničeny často v souvislosti
s výstavbou v okolí (Štrálek zanikl po požá-
rech Rýmařova 1765 a 1790, Medlice dopla-
tily na bezprostřední blízkost obce a stavbu
cís. silnice z Olomouce do Opavy v 70. l.
18. stol., Šostýn byl od r. 1814 rozebírán
na stavbu kopřivnické keramičky, také zříce-
niny Landeka vzaly zasvé až během
19. stol.). – Zájem o h. jako památky minu-
losti je možné sledovat od období roman-
tismu, silněji však až na přelomu 19. a 20. stol.,
kdy docházelo k historizujícím úpravám zří-
cenin (Rychleby). Ty však někdy byly spíš
destruktivního rázu (štramberský h. až na
známou věž Trúbu prakticky zanikl pod no-
vostavbami turistických chat, podobně
h. v Těšíně). – Silnější odb. zájem o h. re-
gionu lze sledovat až v období ČSR, kdy su-
detoněm. historik → H. Weinelt popsal
a zaměřil většinu lokalit. Jeho nacionalistické
postoje však dílo jako celek znehodnotily.
Snahy Dobroslavy Menclové popsat morav.
h. v 70. l. 20. stol. již bohužel nebyly napl-
něny. Kolektivní práce o panských sídlech
ze začátku 80. l. je naneštěstí prostoupena
četnými omyly, takže je v případě některých
objektů zcela nepoužitelná. Novodobá kaste-
lologie (věda o h., zkoumající zejm. jejich ar-
chitekturu) se pak v regionu čes. Slezska
a severových. Moravy rodí teprve v posled-
ním dvacetiletí 20. stol. a vévodí jí jména Mi-
roslava Plačka, → D. Prixe, → M. Wihody,
→ P. Kouřila ad. Posledně jmenovaná trojice
stojí také u vzniku zásadní práce Hrady
českého Slezska (2000).
Lit.: Weinelt, H.: Probleme schlesischer Burgenkunde
gezeigt an den Burgen des Freiwaldauer Bezirkes,
Breslau 1936; Menclová, D.: Beitrag zur Typologie der
HRAZDIRA
HRADY
mährischen Burgen, SPFFBU, řada F 14–15, 1973; kol.:
H., zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
II. Severní Morava, Praha 1983; Plaček, M.: H. a zámky
na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996; Kouřil, P. – Prix,
D. – Wihoda, M.: H. českého Slezska, Brno 2000; Pla-
ček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských h.,
hrádků a tvrzí, Praha 2001 (doplněné vyd. 2007); Musil,
F. – Plaček, M. – Úlovec, J.: Zaniklé h., zámky a tvrze
Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Praha 2005.
Obr.: HZ (6, 9–12, 16, 25, 28–31, 35, 40, 43, 55, 58,
68, 71–72, 78–79, 83–84, 90–91, 95, 97–100); K (2,
5); M (51–53, 81, 86–89, 130, 133, 214, 252, 255–257,
291–292); V (133, 154). JI
HRAZDIRA , Cyril Metoděj, dirigent, sbormistr,
skladatel, * 16. 1. 1868 Rájec nad Svitavou
(Blansko), † 3. 12. 1926 Brno.
Pocházel z umělecky orientované rodiny.
1886–88 absolvoval brněnskou varhanickou
školu. Už za studií se věnoval varhanické
a sbormistrovské činnosti. Během voj. služby
byl hudebníkem olomouckého 93. polního
pluku. 1891 se stal ředitelem kůru v Polské
(nyní Slezské) → Ostravě a spolu s → E. Barto-
níčkem brzy výraznou osobností ostr. hud. ži-
vota. Založil a řídil slezskoostr. pěvecký sbor
→ Záboj (1893–97), byl sbormistrem morav-
skoostr. → Lumíru (1894–98). S oběma sbory
se podílel na uvádění význ. čes. kantátových
kompozic v Ostravě. 1894–95 se – na popud
→ L. Janáčka – zúčastnil příprav na pražskou
Národopisnou výstavu českoslovanskou. Od
r. 1899 působil jako ředitel kůru v Přívoze. Od
července 1903 byl kapelníkem brněnského
Národního divadla. V této funkci připravil
(na 21. 1. 1904) prem. Janáčkovy Její pastor-
kyně, jejíž druhou verzi uvedl poprvé v Os-
travě 25. 9. 1906. V l. 1908–09 byl kapelníkem
opery v Ostravě angažovaného Divadla mo-
ravských měst (→ divadlo v Národním domě
v Ostravě). V r. 1911 odešel do chorv. Splitu
(později žil i v Lublani a v Záhřebu). Šířil zde
(zvl. jako sbormistr) čes. hudbu. Do vlasti
se vrátil až v r. své předčasné smrti. – Kromě
ceněné dirigentské a sbormistrovské činnosti
byl i tvůrcem klavírních, vokálních, orch.
a hudebně dram. skladeb. Psal i hudebně-
kritické stati a zabýval se organologickými
problémy.
Lit.: Buzášová, K. – Mazurek, J.: C. M. H. a Ostrava, in:
Ostrava 19, 1999. JM
363
HRNČÁREK
HREJSEMNOU, Josef, architekt a urbanista,
* 28. 5. 1928 Zlín.
Studoval na Fakultě architektury na akade-
mii v Leningradě u prof. Igora Ivanoviče
Fomina (1951–57). Od r. 1957 členem SČSA,
od r. 1989 Obce architektů. Publikoval v Ar-
chitektuře ČSSR a v Československém ar-
chitektu. V l. 1957–64 byl zaměstnán ve →
Stavoprojektu Ostrava, následně v l. 1964–68
v ostr. Potravinoprojektu a v l. 1968–89 u Po-
zemních staveb Olomouc, pracoviště Havířov.
Podílel se na výstavbě v oblasti → OKR, pře-
devším v → Havířově. Během studií v SSSR
přejímal zprvu historismus social. rea-
lismu, následně rozvíjel podněty pozdního
internacionálního stylu, s nímž se seznámil
již v SSSR. Navazoval i na domácí linii funk-
cionalismu, inspirován architekturou rod-
ného Zlína. V 60. l. byl ovlivněn západoevr.
brutalismem, což je patrné na víceúčelové
sportovní hale v Havířově, ul. Těšínská 2a
(1965–69), navržené ve spolupráci se socha-
řem → V. Urubou. K dalším jeho dílům náleží
železniční nádraží v Havířově, Železničářů 2
(výtv. spolupráce V. Uruba, 1964–69), urba-
nistické řešení 10. etapy výstavby Havířova
(1966–72), železniční a autobusové nádraží
v Čadci (výtv. spolupráce → M. Rybička,
1967–69), gymnázium s hvězdárnou v Ha-
vířově, Studentská 11 (1968–69). Dokázal
propojit funkční stránku obytných a veř.
staveb s výraznou expresivní výtv. formou,
odpovídající bruselskému stylu. Využíval
vlastností ocelových konstrukcí, skleněných
závěsových fasád, pohledového a výtvarně
pojednaného betonu ad.
Lit.: Danda, J: Naše nádraží, Praha 1988; 40 let archi-
tektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu
českých architektů, Ostrava 1984.
Obr.: A93; S109. MS
HRNČÁREK, Jan, malíř, * 15. 8. 1918 Fryčo-
vice (Frýdek-Místek), † 21. 10. 2009 Frenštát
pod Radhoštěm (Nový Jičín).
Po učňovských počátcích různých řemesel
(automechanik, cukrář) se přiklonil k výtv.
umění. Nejdříve soukromě, poté studoval
(1945–50) na AVU v Praze (učitelé Otakar
HRSTKA
HRNČÁREK
Nejedlý, Vladimír Sychra, Vojtěch Tittel-
bach). Jeho dílo je soustředěno na malbu
krajiny, především z valaš. Beskyd. Vystavo-
val s SČVU i samostatně (např. Rožnov pod
Radhoštěm, 1964; Liverpool, 1968; Kyjov,
1980; Památ ník Ferdiše Duši, → Frýdlant
nad Ostravicí, 1998). Je zastoupen ve sbír-
kách → GVUO, → MB, Městského muzea
→ Frenštát pod Radhoštěm.
Lit.: Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvo-
bození Československa sovětskou armádou, Ostrava –
Olomouc 1975.
Obr.: V151.
HRSTKA , Adolf, lékař, osvětový pracovník,
publicista, * 7. 3. 1864 Klešice (Heřmanův
Městec, Chrudim), † 19. 5. 1931 Ostrava.
Už za studií na lék. fakultě pracoval politicky,
po studiích krátce pracoval v nemocnici
v Praze, brzy však přijal místo lékaře ve →
Štramberku. Zde pracoval ve vlasteneckých
organizacích, založil Klub českých turistů,
vydal Album Valašska s fotografiemi Bes-
kyd (1898), podílel se významně na dostavbě
štramberského hradu, zúčastnil se činnosti
Muzejní a průmyslové jednoty, uspořádal
výstavu obrazů → B. Jaroňka, zasahoval
do polit. života na Štrambersku, za první
svět. války byl vězněn, po válce pracoval
ve veř. funkcích, podílel se na vybudování
Národního sadu na → Kotouči, uskutečnil
řadu výstav výtv. umění. Připravil publikace
Po stopách kulturní a umělecké a sběratel-
ské práce na severovýchodní Moravě (1929)
a Pod Trúbou štramberskou (1931).
Lit.: Adamec, J.: Dr. A. H. ze Štramberka, Štramberk
1993.
HRUBÝ, Timotej Jan, pedagog, filolog, filozof,
* 24. 1. 1861 Občov (Příbram), † 6. 3. 1898
Valašské Meziříčí (Vsetín).
Vystudoval na FF UK klasickou a moderní
filologii a po tříletém působení na gymná-
ziu ve Valašském Meziříčí přešel v r. 1887
na → Matiční gymnázium v → Opavě. Vě-
noval se zejm. překladům starověkých pamá-
tek (přispíval např. do řady Klasikové řečtí
a římští v rouše českém, 1891–95). Byl au-
torem fil. rozprav Kato starší o stáří (1894)
HRUBÝ-BUKOVEC
a O nejvyšším dobru a zlu knihy patery (1896).
Zaujetí pedagogickou činností ukazují jeho
pův. didaktické práce a překlady význ. děl
řec. a římských autorů pro školy (Výbor z li-
teratury řecké a římské v českých přehledech
pro reálky, 1895, ad.). Po těžkém onemocnění
plicní chorobou zemřel předčasně v 37 l.
Lit.: BSSSM NŘ 3 (15); Krejčí, J.: Za prof. T. H., in:
15. program čes. gymnasia v Opavě 1897/1898, Opava
1898. LD
HRUBÝ, Věnceslav, právník, historik, filo-
PH log a politik * 21. 11. 1848 Horní Libochová
(Žďár nad Sázavou), † 9. 1. 1933 Opava.
Po právnických studiích působil jako soudce
v četných morav. městech, r. 1880 byl pře-
ložen do → Těšína a po krátkém působení
v → Opavě se do Těšína opět vrátil, r. 1908
byl povolán k nejvyššímu soudu do Vídně,
závěr svého života většinou trávil na Starých
Hamrech a v Opavě. Zapojil se do národně
buditelské činnosti na → Těšínsku, zaslou-
žil se o vydávání → Novin těšínských, dal
podnět ke vzniku Matice osvěty lidové pro
Knížectví těšínské (→ matice). Čes. zájmy
na Těšínsku hájil i ve své polit. činnosti. Jako
lingvista se věnoval problematice slovan-
ských jazyků (Praktická rukojeť srovnávací
jazykův slovanských, 1901) a nářečí ve Slez-
sku (Něco o podřečí beskydském, VMO
1903).
Lit.: Koukolová, M.: V. H., in: Slovník českých a slo-
venských slavistov, Brno – Bratislava 1963. JS
HRUBÝ-BUKOVEC, František, katolický kněz,
JS veřejný pracovník, spisovatel, * 18. 12. 1876
Police (Šumperk), † 14. 8. 1927 Opava.
Velkou část svého života prožil v Jaktaři u →
Opavy. Podílel se na veř. životě, založil tě-
locvičnou jednotu Orla, byl členem Zemské
správní komise ap. Patřil k lit. družině →
K. Dostála-Lutinova, byl red. Našeho Slez-
ska. Jeho básně inklinovaly k soc. a duchovní
meditaci, měly také vlastenecké zaměření
(Sklizeň mých niv, 1927).
Lit.: Valušek, B.: Před dvaceti lety zemřel F. H., in: Věst-
ník hlavního města Opavy 2, 1947; Wernisch, I.: Zapadlo
slunce za dnem, který nebyl, Brno 2000. JS
364
HRUŠKA
HRUŠKA , Petr, básník, literární historik, vy-
sokoškolský učitel, * 7. 6. 1964 Ostrava.
Od svých vysokošk. studií (2. polovina 80. l.
20. stol.) se podílí na kult. a lit. životě → Os-
travy. Verše otiskl v samizdatových sborní-
cích Eliáš v zahrádkách (1988), Jsme žízní
na hladině (1989). Spolupodílel se na organi-
zování → Literárních harend (1992–94), byl
red. časopisu → Landek (1994–98), působí
v redakci brněnského časopisu Host, podílí
se na vydávání časopisu → Obrácená strana
Měsíce. V literárněvědné práci se věnuje
zvl. Ivanu Martinu Jirousovi (mj. ed. Ma-
gorovy mystické růže, 1997), Karlu Šiktan-
covi (ed. sborníku Šlechtictví neklid, 2008;
autor monografie Někde tady, 2010), → J.
Balabánovi (ediční příprava jeho spisů pro
nakl. Host), v literárněhist. práci obdobím
2. poloviny 20. stol. (mj. podíl na Souřadni-
cích volnosti, 2008). V autorských sbírkách
Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998),
Vždycky se ty dveře zavíraly (2002) tíhne
k úspornému básnickému výrazu. V r. 2004
vyšlo souborné vydání jeho sbírek pod ná-
zvem Zelený svetr. Dominují témata domova,
tíhy a osvobozování v osudem vymezeném
prostoru, pojmenovávání podstat života.
H. imaginace vystupuje z žité skutečnosti
i ve sbírkách Auta vjíždějí do lodí (2007)
a Darmata (2012, Státní cena za literaturu
2013). Je zastoupen v antologiích a sborní-
cích V srdci černého pavouka (2000), Antolo-
gie nové české literatury 1995–2004 (2004),
7edm (2005), Honzo, ahoj! (2011) aj. Jeho
verše jsou přeloženy do němčiny, francouz-
štiny a angličtiny. Je nositelem Drážďanské
ceny lyriky (Dresdner Lyrikpreis, 1998),
Ceny Jana Skácela (2009). Od r. 1990 pub-
likuje mj. v Iniciálách, Hostu, Tvaru, LitN aj.
Lit.: Trávníček, J.: Básnické pokolení devadesátých let,
Host, 1997, č. 1; Macura, O. – Trávníček, J.: Dvakrát
P. H., Tvar 10, 1999, č. 3; Málková, I.: Literární Ostrava –
devadesátá léta dvacátého století, in: V srdci černého pa-
vouka, Olomouc 2000; Štolba, J.: Trajekt, Host 24, 2008,
č. 1; Piorecký, K.: Česká poezie v postmoderní situaci,
Praha 2011; Hanus, O.: Srdce cihlou, Tvar 23, 2012,
č. 15. IM
365
HUBÁČEK
HRŮZA , Lubomír, divadelní scénograf a kos-
týmní výtvarník, * 28. 3. 1933 Jihlava,
† 2. 12. 2008 Praha.
Absolvent scénografie na Divadelní akademii
múzických umění Praha (u Františka Tröstera,
1959). Angažmá v → Divadle Petra Bezruče
v → Ostravě (1959–65) a v Činoherním klubu
Praha (1965–69). Poté emigroval do Norska
(1969, šéf výpravy Národního divadla v Oslo).
S režiséry → J. Kačerem, → S. Lichým a →
E. Němcem spoluvytvářel inscenace her Jejich
den Josefa Topola (1960), Tramvaj do stanice
Touha Tennessee Williamse (čs. prem., 1960),
Matka Kuráž Bertolta Brechta (1961), Romeo
a Julie Williama Shakespeara (1962), Andorra
Maxe Frische a Policajti Sławomira Mrożka
(1963), Vajíčko Féliciena Marceaua (1964) ad.
Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti a spolu-
pracoval hl. s br něnskými divadly. Práce jsou
zastoupeny částečně ve sbírkách Divadelního
ústavu v Praze.
Lit.: Ptáčková, V.: Česká scénografie XX. století, Praha
1982; 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Slámová, O.: Scénografie v Divadle Petra Bezruče, dipl.
práce FF OU, 2001. PH + JŠt
HUBÁČEK, Jaroslav, vysokoškolský pedagog,
jazykovědec-bohemista, * 27. 4. 1929 Mo-
ravské Budějovice (Třebíč).
Absolvent studia češtiny a hud. výchovy
na FF a PF v Brně. V → Ostravě působil
od r. 1959, postupně v Pedagogickém insti-
tutu, na PF Ostrava a FF → OU (po r. 1989
jejím děkanem, prvním rektorem OU a ved.
katedry čes. jazyka). Po odb. i pedagogické
stránce byl zaměřen na fonetiku a fonologii,
stylistiku a jaz. kulturu (Jak mluvit a před-
nášet, 1983), morfologii, lexikologii, zejm.
sociolekty (Železničářský slang, 1974; O čes-
kých slanzích, 1981; Výběrový slovník čes-
kých slangů, 2003, ad.). Je také autorem telev.
pořadu na pokračování Mluvím, mluvíš… Od
r. 1949 byl sólistou Pěveckého sdružení mo-
ravských učitelů. Po ukončení pedagogické
činnosti na FF OU vyměnil ostr. bydliště
i působiště za jihočes.
Lit.: Třeštík, M. a kol.: Kdo je kdo. Osobnosti české sou-
časnosti, Praha 2002. IB
HUBERTSBURSKÝ MÍR
HUBERTSBURSKÝ MÍR , mírová smlouva
z 15. 2. 1763, jíž byla ukončena sedmiletá
válka.
Mírová jednání byla vedena zástupci Saska,
Rakouska a Pruska von Fritschem, Collen-
bachem a Herzbergem v loveckém zámku
v Hubertsburgu u Lipska od 30. 12. 1762.
V intencích předběžných kontaktů z l. 1760
a 1762 byla přijata zásada zachování sta-
tus quo ante. Rak. diplomacii se nepodařilo
získat zpět Kladsko ani výměnou za Opav-
sko a Krnovsko; definitivní ztráta podstatné
části Slezska ve prospěch Pruska byla potvr-
zena. Výsledkem byla pouze amnestie pro
Slezany, kteří vystoupili za války proti →
Fridrichovi II.
Lit.: Stellner, F.: Sedmiletá válka v Evropě, Praha 2000.
LD
HÜBSCHMANN (Hypšman), Bohumil, archi-
tekt, urbanista, publicista a kritik, * 10. 1.
1878 Praha, † 6. 11. 1961 Praha.
V r. 1945 si počeštil jméno na Hypšman.
Po studiích na stavební prům. škole v Praze
prošel praxí u Jana Vejrycha a Friedricha Oh-
manna. V l. 1899–1900 studoval u prof. Victora
Luntze na akademii ve Vídni a v l. 1900–04
tamtéž u prof. Otto Wagnera. Člen Společ-
nosti architektů, Klubu Za starou Prahu ad.
Publikoval např. ve Stylu a ve Věstníku Klubu
Za starou Prahu. Po studiích pracoval u praž-
ského stavitele Quida Bělského, od r. 1906 měl
soukromou kancelář. Na poč. tvořil ve stylu
pozdního historismu, během studií se však
stal zastáncem moderny, inspirován tvorbou
O. Wagnera, → J. Hoffmanna, → J. M. Olbri-
cha ad. Ve stylu pozdní moderny a moderního
klasicismu pracoval i v meziválečném období,
byť jeho tvorba byla ovlivněna u některých
realizací kubismem a posléze klasicizujícím
purismem a funkcionalismem. Věnoval se pa-
mátkové péči zvl. v Praze. V l. 1926–27 vznikl
podle jeho projektu moderní areál Českoslo-
venských továren na dusíkaté látky u Dolu
Ignát (později Jan Šverma) v → Ostravě –
Mariánských Horách, Chemická ul. (nyní
součást Moravských chemických závodů).
V → Místku řešil umístění pomníku Bedřicha
366
HÜCKELOVÉ
Smetany (1926) a budovu měst. záložny (Pa-
lackého 133, 1926–28) ve stylu puristicky
střídmého novoklasicismu se sochařskou
figurální výzdobou Franty Úprky Jak staří
spořívali.
Lit.: Kubiček, A.: B. Hypšman, Praha 1961; Strakoš, M.:
Československé továrny na dusíkaté látky, in: Zprávy pa-
mátkové péče 53, 1993, č. 8; Strakoš, M.: B. Hypšman,
Architekt 44, 1998, č. 3.
Obr.: A61. MS
HÜCKELOVÉ (Hicklové, Hickelové), rodina zakla-
datelů a majitelů továren na klobouky v No-
vém Jičíně, původem údajně z Würzburgu
(Německo).
Johann Nepomuk (1779–[d.]), r. 1796 vyučen
kloboučníkem, vybudoval v r. 1805 klobouč-
nickou dílnu v → Novém Jičíně. Tam po van-
dru po evr. kloboučnických centrech přesídlil
r. 1811 jeho bratr Augustin (1786–1848). Jeho
syn Johann (1814–80) založil v Novém Jičíně
v r. 1865 továrnu na výrobu klobouků, první
v habsburské monarchii (Hutfabrik Johann
Hückelʼs Söhne). V r. 1867 v ní pracovalo
300 dělníků a dosahovala velkých úspěchů
na svět. a prům. výstavách (Vídeň, Filadelfie,
Paříž ad.). Jeho synové August (1838–1917),
Johann (1843–1917) a Karl (1850–1919) po-
kračovali v otcově díle a dovedli továrnu,
díky aplikaci nejmodernějších technologií
výroby klobouků, převzatých z USA, Ang-
lie, Francie, Belgie a Německa, k velkému
rozmachu. V r. 1910 zaměstnávala více než
2 tis. dělníků a vyráběla denně 5 tis. ks klo-
bouků. Specialitou byla výroba černých ve-
lurových klobouků, které nosili ortodoxní
Židé, nejvíce ve vých. Evropě. Dostalo
se jim názvu „hükel“. Augustův syn Fritz
(1885–1973) se zabýval konstrukcí malolit-
rážních osobních automobilů. Po přesídlení
do Dingolfingu a Weilheimu v Dolním Ba-
vorsku obnovil r. 1945 rodinnou firmu na vý-
robu klobouků. Po jeho smrti ji vedli synové,
v r. 1975 podnik zastavil provoz.
Lit.: BSSSM 1; Heller 4; GIÖ 1898 (3, 4); NDB 9;
BLGBL 1; Otto, K.: Přehled dějin kloboučnické výroby,
Nový Jičín 1963; Myška, M. a kol.: Historická encyklope-
die podnikatelů Čech, Moravy a Slezska I., Ostrava 2003.
Obr.: M (133, 135). MM
HÜCKESWAGENOVÉ
HÜCKESWAGENOVÉ, hraběcí rodina pochá-
zející z dolního Porýní, kde poblíž Düssel-
dorfu vlastnila hrad Hückeswagen.
Arnold z Hückeswagen je poprvé zmiňován
r. 1208 v listinách kolínských arcibiskupů.
Zřejmě na jejich doporučení přešel do služeb
Přemysla Otakara I. s úkolem zprostředkovat
sňatek angl. krále Jiřího III. s Anežkou Pře-
myslovnou r. 1228. Tento úkol se Ar noldovi
nezdařil, ale vedl k jeho trvalému usazení
v Čechách. Přibližně v l. 1228–35 získal mo-
rav. hrad Jičín (dnes Starý Jičín; → hrady)
spolu s rozsáhlým okolním územím. Poslední
listinná zmínka o Arnoldovi je z r. 1240, ze-
mřel nejpozději před r. 1251. Nejst. Arnoldův
syn Jindřich patrně podle dobových zvyk-
lostí nastoupil duchovní dráhu, proto panství
Hückeswagen zdědil zřejmě prostřední Eber-
hard a nejml. Frank (Franko) získal majetky
na Moravě. Frank měl se svou ženou Trojsla-
vou z rodu Bludoviců syny Bluda a Jindři-
cha. Pro neutěšenou hosp. situaci Frank své
panství prodal olomouckému biskupovi Bru-
novi ze Schauenburku. Bruno si ponechal
neosídlenou sz. polovinu panství, druhou
polovinu s centrem v městě → Příboře udělil
Frankovi jako biskupské léno. K rodovému
panství patřil hrad Jičín, který Frank prodal
či přenechal příbuzným Bludovicům, a také
města → Příbor a → Frenštát a hrad → Huk-
valdy, zal. Arnoldem, Fran kem, či podle nej-
novějších názorů až jeho synem Jindřichem.
Nároků na Hückeswagen se bratři Frank
a Jindřich (kanovník u sv. Gereona v Kolíně
nad Rýnem) vzdali za fin. náhradu r. 1260.
Frank býval v listinách uváděn ještě jako hr.
z Hückeswagenu, jeho synové se v důsledku
ztráty rodového sídla psali již jako hr. z Pří-
bora. Poslední zmínka o pánech z Příbora po-
chází z r. 1307. Blud a Jindřich zřejmě zemřeli
bezdětní a jejich léno připadlo zpět olomouc-
kému biskupovi. K r. 1316 se objevují jako
správci Hukvald Dětřich a Jindřich z Ful-
štejna (→ Fulštejnové), olomoučtí kanovníci
a biskupští leníci. Z pův. hückeswagenského
(příborského) panství vzniká během 14. stol.
hukvaldské panství olomouckého biskupa.
367
HUDBA NA JESENICKU
Lit.: Pilnáček 1926; Bolina, P.: K problematice ko-
lonizace a počátku hradů na severovýchodní Moravě
ve 13. století, ČSČH 34, 1986, č. 4; Mocek, M.: Příbor
1251–1650, Nový Jičín 1992; Bakala, J.: Moravsko-
slezské pomezí v proměnách 13. věku. Výbor ze článků
a studií, Brno 2002; Jurok, J. a kol.: Dějiny města Příbora,
Nový Jičín – Příbor 2002. JB
HUDBA NA JESENICKU
Hudba v jesenické oblasti byla význ. způso-
bem ovlivněna faktem, že se od poč. vyví-
jela na území vratislavského arcibiskupství.
Jesenicko s převažujícím něm. etnikem (→
Němci) náleželo do nisko-otmuchovského
knížectví, jehož centrem byla Nisa, kde síd-
lili biskupové, z nichž Konrád I (1417–47)
je znám jako skladatel oficií a antifon, ale
existovala tu i vynikající katedrální škola.
Ta vychovávala kleriky, jež poté pěstovali
hudbu ve far ních kostelích a školách. Kon-
krétní zprávy o hud. životě se pojí ke škole
ve → Vidnavě, kde máme z r. 1573 potvrzenu
existenci notového materiálu se skladbami
tehdejších dobových předních evr. mistrů.
Na konci 16. a poč. 17. stol. působilo ve Vid-
navě literátské bratrstvo (→ náb. bratrstva).
Vynikající úroveň měl i kostelní sbor ve →
Zlatých Horách, vedený r. 1618 Tobiasem
Goldschmidtem, za něhož byly v tomto městě
provozovány různé duchovní hry včetně
pašijí, jejichž tradice se udržovala do poč.
19. stol. Mocným podnětem pro hud. kulturu
byl biskupský dvůr biskupa Karla (1608–24),
arcivévody rak., který vydržoval velkou ka-
pelu. Další význ. impuls znamenalo založení
piaristického gymnázia v Bílé Vodě, jehož
činnost vědomě navazovala na hud. tradice
v Kroměříži, spojené s činností biskupa
Karla Liechtenstein-Castelcorna (1664–95;
→ Liechtensteinové), který uvedl → piaristy
do svého sídelního města. Kolej, při které pod
vedením odb. učitelů hudby vyrostl orchestr,
se stala ohniskem hud. života, přitahujícím
pozor nost především šíří pěstovaných žánrů,
které obsahovaly mimo hudbu círk. také ko-
morní díla, instrumentální koncerty, kantáty,
oratoria a opery (→ řádové divadlo). Mimo-
řádné úrovně dosáhl život v koleji za půso-
bení fulneckého rodáka → J. A. Brossmanna
HUDBA NA NOVOJIČÍNSKU
JESENICKU
(1731–98), skladatele a hud. teoretika, za ně-
hož začala do této oblasti pronikat na pro-
gramy koncertů díla vídeňských klasicistů
Haydna a Mozarta, ač i potom převažovala
tvorba řádových skladatelů. – Jiný proud hud.
života regionu představoval zvl. typ rezidenč-
ních kapel (→ zámecké kapely a divadla).
Od konce 60. l. 18. stol. se intenzivně roz-
víjí činnost zámecké kapely na → Jánském
Vrchu spojené se jménem → K. Ditterse
von Dittersdorf. Zásluhou biskupa Philippa
Gottharda Schaffgotsche zde byl vytvořen
profesionální orchestr a operní soubor, jehož
většinu tvořili → Češi. Hud. činnost Ján-
ského Vrchu ovlivnila později i větší měst.
střediska, např. model operních libret vzdě-
laného Itala Ignazia Pintuse. Rozkvět hud.
střediska na Jánském Vrchu trval čtvrt stol.
a smrtí biskupa Schaffgotsche ihned skon-
čil. Téměř současně poklesl i význam pia-
ristického kláštera v Bílé Vodě, kde se však
dále udržovala na dobrém stupni chrámová
hudba. V l. 1798–1816 zde působil autor círk.
skladeb Lambert Schramm. Na tuto tradici
navázal Liberatus Geppert (1815–81), au-
tor více než 40 mší, které byly oblíbeny pro
svou nenáročnost na kůrech v široké oblasti.
Teprve klasicismus činí význ. středisko
ze samotného → Jeseníku, v němž je rozkvět
hud. života podnícen především rozvojem
činnosti zdejších lázní (→ Lázně Jeseník; ne-
potvrzené jsou ovšem zprávy o tom, že zde
1843 hrál pro pacienty → F. Liszt). Od r. 1839
je doloženo pravidelné provozování hudby
na promenádě a při jídle. – Od r. 1848 do-
chází v celé oblasti k rozvoji pěveckých
spolků, z nichž nejvýznamnější Engelsberg-
bund (→ E. S. Engelsberg) vznikl v → Javor-
níku r. 1883. K význ. interpretům Jesenicka
patřil např. Rudolf Kaps (* 1881 Horní Fořt
u Javorníku), violoncellista, který vynikl
i jako sólista a podnikal četné um. zájezdy
do Ameriky a Ruska. Po r. 1945, kdy došlo
k úplné výměně obyv., bylo potřeba budovat
hud. život od počátku. Jedním z výsledků
je uznávaná celostát. jesenická Schubertova
soutěž v čtyřruční klavírní hře.
368
HUDBA NA NOVOJIČÍNSKU
Lit.: Indra, B.: Houslařství a varhanářství v oblasti Jese-
níků v 17.–19. století, ČSM-B 17, 1968; Zuber, R.: Nástin
hudebního vývoje Jesenicka, OM 3, 1971, č. 5–6; Bože-
nek, K.: Slezská hudební centra 18. století, OM 3, 1971,
č. 5–6; Lexikon zur Deutscher Musikkultur: Böhmen,
Mähren, Sudetenschlesien, München 2000. KB + MMl
HUDBA NA NOVOJIČÍNSKU
Rozvoj hud. života na Novojičínsku byl
od 16. stol. význ. způsobem spojen s náb.
čin ností zvl. reformovaných církví. V 70. l.
tohoto stol. byly např. v Olomouci vydávány
kancionály ve Starém Jičíně působícího lu-
teránského kněze → J. Kunvaldského. V →
Novém Jičíně tehdy existovalo literátské bra-
trstvo (→ náb. bratrstva) při čes. evang. kos-
tele sv. Trojice, kde působil kazatel → M. F.
Zámrský; ve → Fulneku se v 16. stol. na roz-
voji bratrského duchovního zpěvu podíleli
→ Češi i → Němci (např. → M. Weisse),
v l. 1618–21 zde působil jako správce bratr-
ského sboru → J. A. Komenský. Biskupský →
Příbor byl prvním městem regionu, v němž
úspěšně proběhla rekatolizace (utrakvisté
připomínáni naposledy na sklonku 16. stol.;
→ protireformace). Rkp. → příborský kan-
cionál z konce 16. stol. je připomínkou této
utrakvistické epochy a dnes patří k význ. pa-
mátkám morav. hymnografie (některé písně
z něj upravil → L. Janáček). Kancionál byl
však později používán i v rámci kat. litur-
gie (cenzurní zásahy, ml. písně – především
texty – připisovány až do konce 18. stol.).
Podle instrukce z r. 1611 působil v Příboře
při měst. škole rektor, kantor a nejméně dva
školní mládenci; spolu s varhaníkem a žáky
(diskantisty) se podíleli na chrámové hudbě.
Její vysokou úroveň dokládá dochovaný in-
ventář hudebnin a hud. nástrojů z r. 1614 (pře-
vážně ještě renes. charakteru: skladby Jacoba
Handla-Galla, Jacoba de Kerle, Jacoba Reg-
narta, Michaela Praetoria a Orlanda di Lasso).
V inventáři uvedené instrumentální koncer ty
Giacoma Finettiho jsou však prvním dokla-
dem pronikání barok. slohu do chrámové
hudby v čes. zemích. O postupném proni-
kání barok. slohu svědčí hud. tisky, zakou-
pené r. 1637 pro kůr farního kostela. 1694
zřídil olomoucký biskup Karel Liechtenstein-
HUDBA NA NOVOJIČÍNSKU
-Castelcorn v Příboře piaristickou kolej a gym-
názium. → Piaristé pořádali v rámci výuky
různé div. produkce (často s hud. doprovo-
dem), přístupné i měšťanům a obyv. okolí (→
řádové divadlo). Z hudebníků, působících při
zdejší koleji, byli nejvýznam nější Antonín
Mašát a fulnecký rodák → J. A. Brossmann,
který v Příboře zemřel. Jeho skladby se pro-
váděly nejen v piaristickém kostele sv. Valen-
tina (zároveň → poutní místo), ale i na kůru
farního kostela (centrum mariánského kultu
regionu). Díky kult. i hud. aktivitám zdej-
ších piaristů se Příbor stal kult. střediskem
severových. Moravy. – Pův. protest. Nový
Jičín, od r. 1624 v majetku olomouckých
jezuitů, se z následků → třicetileté války
vzpamatovával delší dobu než biskupský Pří-
bor. V 19. stol. zde již působili učitelé hudby,
měst. kapela, varhanářská dílna Jana a Karla
Neusserových, ale na nejvýznamnější plesy
sem zajížděly i vídeňské kapely. Měst. hud.
život (Nový Jičín, Příbor, Fulnek) byl vý-
znamnější než aristokratická hud. kultura.
Zámecká kapela (→ zámecké kapely a diva-
dla) je doložena ve 2. pol. 18. stol. v Nové
Horce (hr. Karel Vetter z Lilie; → Studénka).
Poč. 19. stol. rozvinula na zámku v Kunvaldě
(dnes Kuníně) bohatý kult. (i hud.) život →
hr. Truchsess-Waldburg-Zeil. Na zámku
v blízkých Bartošovicích pobýval krátce
i → J. G. Meinert († 1844), který zde sbíral
písňové texty pro svou sbírku Alte deutsche
Volkslieder in Kuhländchen (1817). – Roz-
voji hud. života na Novojičínsku napomá-
halo i zdejší učitelstvo. O rozvoj školního
zpěvu i duchovní hudby se na → Hukval-
dech zasloužil otec skladatele L. Janáčka
Jiří (1815–66). Na životní orientaci muziko-
loga Huberta Doležila a jeho bratra Metoda
Doležila, sbormistra a hud. pedagoga, měly
vliv hud. aktivity jejich otce Josefa Doležila
(1848–1928), dlouholetého učitele v Kunči-
cích pod Ondřejníkem. Učitelé hudby a zpěvu
na uč. ústavu v Příboře (Arnošt Praus st., →
F. Vojtěchovský ad.), zal. v r. 1875, vychovali
na sev. Moravě a ve Slezsku řadu výborných
pedagogů i hudebníků. Značný význam pro
369
HUDBA NA NOVOJIČÍNSKU
rozvoj hud. života na Novojičínsku měly také
čes. i něm. pěvecké sbory. Ty vznikaly nej-
častěji v poslední čtvrtině 19. stol. a na poč.
20. stol., největšího rozvoje však čes. pě-
vecké hnutí dosáhlo v době po r. 1945. Pro-
sazovala se také amatérská komorní a orch.
sdružení (např. → F. Vojtěchovským řízený
Sokolský symfonický orchestr z Příbora, stu-
dent. ansámbly tamního uč. ústavu ap.). Od
konce druhé svět. války se na Novojičínsku
rozvíjí pouze čes. hud. kultura. Ukončení
existence zdejší něm. hud. kultury ovšem
současně podnítilo snahy o utvoření nového
hud. života, navazujícího na čes. hud. tradice
z období před r. 1939. Především v Novém Ji-
číně vznikaly – kromě už existujících – nové
pěvecké sbory (zvl. Smíšený pěvecký sbor
Ondráš), bylo obnoveno hud. školství, díky
→ A. Tučapskému se na Pedagogické škole
v Novém Jičíně (zal. 1955) výrazně prosazo-
vala hudebně výchovná výuka i mimoškolní
um. činnost, zásluhou učitele Václava Ptáčka
byl 1967 zal. dětský pěvecký sbor Ondrá-
šek. Na koncertech zdejšího amatérského
symf. orchestru (dirigentem byl od r. 1946
Jaroslav Štindl) byly – ve spolupráci s pě-
veckým sborem Ondráš – provedeny kan-
táty Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka,
Zdeňka Fibicha, Bohuslava Martinů ad. Od
r. 1970 existující → Komor ní orchestr Pavla
Josefa Vejvanovského navázal na poválečné
komorní aktivity novojičínských hud. peda-
gogů i hud. amatérů. Novojičínského hud. ži-
vota se ovšem ve výrazné míře zúčastňovala
také profesionální orch. tělesa z → Ostravy
(Ostravský symfonický orchestr, později →
Janáčkova filharmonie) a z Olomouce (Mo-
ravská filharmonie), zajížděly sem operní
soubory z Ostravy, Olomouce a → Opavy.
Význ. součástí hud. života na Novojičínsku
se stal festival → Janáčkovo hudební Laš-
sko (první ročník se uskutečnil v září 1948).
Známou osobností byl kopřivnický rodák
Zdeněk Petr, jehož hud. komedie (zvl. Sto du-
kátů za Juana), film. písně (Ten umí to a ten
zas tohle) i stylizované lid. písně a tance jsou
HUDBA NA NOVOJIČÍNSKU
OPAVSKU
dodnes součástí repertoáru čes. populární
hudby.
Lit.: Gregor; HKO; Piaristé v Příboře. Sborník příspěvků
z odborného sympozia 300 let piaristického gymnázia
v Příboře (ed. K. Chobot), Nový Jičín 1995; Lexikon zur
Deutscher Musikkultur Böhmen, Mähren, Sudetenschle-
sien, München 2000; Sehnal, J. – Vysloužil, J.: Dějiny
hudby na Moravě, Brno 2002. JM + VM
HUDBA NA OPAVSKU
Kult. a hud. vývoj Opavska byl určován slo-
žitou politicko-správní situací regionu i roz-
manitými etnonacionálními a kult. vlivy.
Umělá vícehlasá tvorba a nástrojová varhanní
i taneční hudba zde nastupují již ve 14. stol.,
přičemž dochované zbytky varhanních ta-
bulatur opavské provenience dokumentují
situaci z poč. 16. stol. Poč. 15. stol. působil
v Hlohově a → Krnově hudebně činný fran-
tiškán → Mikuláš z Kozlí. V 16. stol. se pro-
střednictvím čes. bratří stýká na Opavsku
čes. živel s něm. reformací. Ve městech
se rozvíjela činnost trubačů. V → Opavě stu-
doval v jezuitské koleji skladatel a trubač →
P. J. Vejvanovský (1656–61). Činnost měst.
hudebníků je doložena v Opavě, Kr nově, →
Bruntále a dalších městech. Chrámová hudba
měla oporu hl. ve farních kostelech, jež byly
pod jezuitským a minoritským vlivem (→
círk. řády). Invaze ital. hud. provozu byla
koncentrována především na zámky v rak.
Slezsku do 2. poloviny 18. stol. (→ zámecké
kapely a divadla). Od konce 17. stol. lze aris-
tokratické hud. aktivity sledovat na zámcích
ve → Slezských Rudolticích a v → Hlučíně.
Hr. Rudolf z Gašína zastával na přelomu
17. a 18. stol. funkci hejtmana → Opavského
knížectví, a proto na jeho sídle v Hlučíně
působili polní trubači a také další hudebníci.
Ve 20. l. 18. stol. se v pramenech objevují
zmínky o čtyřech hudebnících ze zámku
a jisté zpěvačce Grallové (diskantistka).
V 18. stol. se zámecká kultura rozvíjela nej-
intezivněji ve Slezských Rudolticích, Linhar-
tovech, Velkých Hošticích a → Hradci nad
Moravicí. Síť těchto lokalit vznikla v dů-
sledku kult. reakce na specifický slez. vývoj
té doby. Docházelo zde ke koncentraci význ.
um. sil (→ J. K. Handke ad.). V důsledku
370
HUDBA NA OPAVSKU
rozvoje nástrojové hudby rozkvetlo i nástro-
jařství soustřeďující se do Opavy (houslaři
Friedrich Liersch, Jiří Podolský, varhanář-
ská rodina Ryšáků, varhanáři Václav Thiel,
František Hořčička, Jan a Karel Kutlerovi,
v 19. stol. houslaři Josef Vojtěch Růžička,
Rudolf Brigula; → nástrojářství a varhanář-
ství). Na konci 18. stol. vytvořil v Opavě nakl.
a obchod s hudebninami J. G. → Trassler,
od r. 1815 zde existoval obchod s hudebni-
nami Antona Czepana. Díky hud. kontaktům
→ Lichnovských navštěvovaly zámek Hra-
dec osobnosti evr. významu jako Ludwig van
Beethoven (→ Beethovenův Hradec), Nic-
colo Paganini, → F. Liszt, Cosima Wagne-
rová. V 19. stol. vzešla z Opavska osobnost
→ P. Křížkovského a v hud. životě regionu
dále rostl význam Opavy. Komorní hudbu
pěstovali zvl. čeští hud. pedagogové Vinzenz
Ráček, Jan Václav Živsa aj. V hud. životě do-
cházelo k česko-něm. symbióze. – V r. 1846
vzniká v Opavě Männergesangsverein, podle
něhož byly zakládány pěvecké spolky na
území rak. Slezska. Rozvíjel svoji činnost
pod sbormistry Josephem Radkowskim,
Franzem Weisnerem, Albertem Wagnerem,
Josephem Friedrichem Hummelem, Willibal-
dem Müllerem a Heinrichem Weidtem. Význ.
osobností zde byl Johann Eichler, spoluzakla-
datel pěveckého rakouskoslez. svazu. R. 1868
založil spolek hud. školu, 1874 byl přetvořen
na smíšený pěvecký sbor Troppauer Singaka-
demie. V r. 1863 vznikla měst. kapela za ve-
dení J. B. Hummela, který se osvědčil jako
div. kapelník, průkopník cyklu abonentních
koncertů a skladatel komponující pro potřeby
opavského hud. života. K rozkvětu došlo
za působení Bruck nerova žáka → L. Gran-
deho, který založil r. 1890 svůj hudebně-
-vzdělávací ústav s pobočkami v Krnově, →
Frýdku a → Jeseníku. Od 18. stol. se v Opavě
rozvíjí též div. a operní provoz. Měst. diva-
dlo činoherní a především operní dosaho-
valo výsledků, které byly vysoce hodnoceny
v evr. kult. kontextu (→ opavská opera). Od
poloviny 19. stol. dochází k rozštěpení něm.
a čes. hud. aktivit. V r. 1879 vznikla Opavská
HUDBA NA OPAVSKU
TĚŠÍNSKU
beseda, 1887 → Pěvecký spolek Křížkovský,
1896 pěvecko-div. spolek Vlastimil, 1908
Budivoj. V r. 1906 se zformoval Učitelský
pěvecký spolek ve Slezsku, později → Pě-
vecké sdružení slezských učitelů. Od r. 1877
napomáhala integraci čes. kultury → Matice
opavská. 1918 založila pokroková čes. in-
teligence spolek Nová generace, jehož div.
sekce, později osamostatněná jako Divadelní
jednota, zajišťovala meziválečný div. život
zájezdovou činností ostr. a olomouckého di-
vadla. Od 20. l. napomáhala čes. hud. životu
rozvíjejících se pěveckých sborů Hudební
škola Matice opavské vedená → F. Chut-
ným, na které působil také → J. Schreiber.
Po r. 1945 se čes. život ocitl v monopolním
postavení a rozvíjel svou činnost především
v existenci → Slezského divadla (jeho oper-
ního, operetního a balet ního souboru), cyk-
lem komorních koncertů Opavské hudební
středy, na nichž se představili naši přední
skladatelé i interpreti, a cykly dnešní → Ja-
náčkovy filharmonie. Ve Slezském studijním
ústavu (→ Slezský ústav) vzniklo muziko-
logické pracoviště v r. 1949, jehož funkci
po zrušení převzalo muzikologické oddělení
→ SZM (→ hud. muzea). Na zámku v Hradci
nad Moravicí se rozvíjela beethovenovská
tradice, která vykrystalizovala v hud. fes-
tival a mez. interpretační soutěž Beethove-
nův Hradec, v samotné Opavě pak vznikla
Soutěž mladých varhaníků (→ Mezinárodní
varhanní soutěž Petra Ebena). Z Hudební
školy Matice Opavské se v 50. l. stal Městský
hudební ústav, v 60. l. pak LŠU a od r. 1990
ZUŠ Václava Kálika. Nadaní žáci mohou
od r. 1999 studovat hudbu i na → Církevní
konzervatoři Opava.
Lit.: Indra, B.: Archivní materiály k starším hudeb-
ním dějinám Slezska, SlSb 56, 1958, č.1; Malura, M.:
K otázce slezského hudebního regionu, OM 3, 1971,
č. 5–6; Boženek, K.: Minulost a současnost hudební
kultury Opavska a Ostravska, Opava 1977; Lexikon zur
Deutscher Musikkultur: Böhmen, Mähren, Sudetenschle-
sien, München 2000. KB + VM
HUDBA NA TĚŠÍNSKU
Nejst. hud. památky těšínského Slezska –
ploché bicí kameny – byly nalezeny při
371
HUDBA NA TĚŠÍNSKU
archeol. výzkumu slovanského hradiska →
Chotěbuz-Podobora. K rozvoji především du-
chovní hudby přispívaly od 13. stol. → círk.
řády (benediktini, dominikáni), v jejichž hud.
aktivitách se uplatnily čes., pol. i něm. vlivy.
Těšínská měst. škola se připomíná poprvé
1331 v osobě školního mistra Arnolda; rek-
torovi později ve škole pomáhal i varhaník,
pro něhož byla r. 1497 zřízena zvl. nadace.
V 16. stol. je kromě toho doložen také měst.
trubač. Během reformace v → Těšíně exis-
tovala čes. farní škola i škola lat., mezi jejíž
žáky patřil také těšínský rodák → J. Třanov-
ský, hymnograf, autor evang. kancionálu →
Cithara sanctorum. Tehdy se na → Těšínsku
prosazovala luteránská pěvecká bratrstva (→
náb. bratrstva). 1674 bylo v Těšíně otevřeno
jezuitské gymnázium (→ jezuité), první div.
představení sehráli studenti o 3 l. později (→
řádové divadlo). O hud. kultuře → Frýdku
svědčí především dochované inventáře litur-
gických knih, hudebnin a hud. nástrojů (1542,
1563, 1660–73). Nejst. zmínka o měst. škole
pochází však již z r. 1490. Kromě farního
kostela (a školy) lze za význ. hud. instituci
v 17. stol. považovat růžencové bratrstvo,
které vlastnilo positiv a další hudebniny,
ale také přispívalo jednou třetinou celkové
částky na potřeby farního kostela (včetně hud.
nástrojů). Kult. život ve městě načas zbrzdil
ničivý požár Frýdku v r. 1688. Již z 1. polo-
viny 18. stol. však pocházejí první zmín ky
o hud. produkci na frýdeckém zámku (za →
Pražmů z Bílkova). Z této doby se také do-
chovaly první hudebniny. Ve 2. polovině
18. stol. působil jako frýdecký zámecký ka-
pelník František Weigerth (1726–1804), je-
hož skladby se dochovaly v několika morav.
fondech. Vedle farního kostela (dochované
hudebniny jsou dnes uloženy v hud. oddělení
→ Ostravského muzea a představují jeden
z nejvýznamnějších fondů v regionu), kde
v 1. polovině 19. stol. působil jako regens-
chori Josef František Preiss (1796–1848),
je nutné připomenout také mariánský kostel
na Vápence, od 2. pol. 18. stol. nejvýznam-
nější → poutní místo regionu. Se zdejším
HUDBA NA
V OSTRAVĚ
TĚŠÍNSKU
kultem souvisí i množství mariánských písní,
šířených hl. jako → písně kramářské. Z frý-
deckých rodáků nelze opomenout literárně
činného velehradského cisterciáka → K. B.
Hiršmencla a kněze → J. J. Božana, jehož
kancionál Slaviček rájský, později oblíbený
ve vých. Čechách, na Moravě i ve Slezsku,
vyšel r. 1719 s podporou hr. Františka An-
tonína Sporcka. – Především měst. hud. ži-
vot na Těšínsku ovlivňovaly v 1. polovině
19. stol. v Těšíně a v Bílsku tištěné kramář-
ské písně (tiskárna → Procházků). Organizá-
torem reg. hud. života se v té době stal učitel
náboženství a zpěvu na evang. gymnáziu
v Těšíně → J. Winkler, podporující mj. i ob-
líbenou citerovou hru. Především na konci
19. stol. vznikaly na Těšínsku čes., pol. i něm.
pěvecké spolky, jejichž tradice se rozvíjela
i ve 20. stol. Rostoucí zájem o hud. → folklor
lze doložit sběratelskou činností → J. Moj-
žíška, → K. Hławiczky i skladatelskými po-
činy → K. Böhma, → P. Kalety ad. V Těšíně
prožil svá předškolní l. pozdější skladatel
(oběť nacist. holocaustu) Viktor Ullmann.
Po r. 1945 obohatily hud. život na Těšínsku
nově vznikající pěvecké sbory čes. (česko-
těšínský Slezan, karvinský → Koncertní sbor
Permoník, třinecké dětské a mládežnické
sbory → V. Štývara) i pol. (třinecký Hut-
nik), na folk. festivalech (např. Slezské dny
v Dolní Lomné) se prosadily folk. soubory
(třinecký Javorový, českotěšínská → Olza
ad.). Výraznými osobnostmi čes. i slov. hud.
dění se stali Bruno Bělčík, → B. Warchal,
Roman Berger ad.
Lit.: Gregor; Hradil; Grobelný, A.: Městské školy na Tě-
šínsku do konce 17. století, SlSb 51, 1953; Hoskovec, L.:
Nejstarší zmínky o hudbě ve Frýdku, OM 28, 1996, č. 5;
Hoskovec, L.: Frýdecká zámecká kapela hrabat Pražmů
a její kapelník Franz Weigert, OM 29, 1997, č. 5–6; Slov-
ník české hudební kultury, Praha 1997. JM + VM
HUDBA V OSTRAVĚ
Obyv. ve 2. polovině 13. stol. zal. obce při-
cházeli relativně brzy do kontaktu přede-
vším s duchovní hudbou. Již od konce
téhož stol. se totiž v chrámu sv. Václava
pěstoval duchovní zpěv. Obdobné hud. akti-
vity se v pozdější době pěstovaly i na zdejší
372
HUDBA V OSTRAVĚ
škole – nejpozději od 80. l. 16. stol. zde půso-
bili rektor s kantorem. Z této doby také po-
chází první chrámová fundace; jejich počet
poté narůstá po r. 1600. V r. 1591 potvrdil
olomoucký biskup Stanislav Pavlovský sta-
novy ostr. literátskému bratrstvu (→ náb.
bratrstva), o jehož hud. aktivitách se však
dochovalo jen minimum zpráv. Na poč.
17. stol. je v → Ostravě doložen měst. trubač;
ve farním kostele byla tehdy postavena renes.
kruchta s velkými varhanami (18–24 rejst-
říků), které pak sloužily přes 200 l. Úroveň
chrámové hud. kultury nejlépe dokumentuje
inventář hudebnin z r. 1616. Vedle většího po-
čtu liturgických knih jsou zde uvedeny pře-
devším opisy vícehlasých (4–8 hlasů) renes.
skladeb; z autorů je jmenován pouze Orlando
di Lasso, za zmínku stojí také rkp. Velkého
moravského kancionálu. Kolem poloviny
17. stol. strávil určitý čas ve městě i pozdější
skladatel a polní trubač → P. Vejvanovský,
jehož otec zde r. 1644 koupil grunt. Z řady
měst. hudebníků (rektor, kantor, varhaník)
vystupují v 18. stol. především komponující
rektoři Jiří Zembal (cca 1702–79; hudebně
aktivní do 60. l. 18. stol.), Filip Kalivoda
(† 1783) a Tomáš Čaban (v O. působil zhruba
1783–86). Tito a mnozí další hudebníci opsali
mnoho skladeb pro kůr farního kostela; tato
sbírka (nejst. skladby z 2. poloviny 18. stol.)
se roztříštěně dochovala dodnes (hud. od-
dělení MZM, → Ostravského muzea, hud.
archiv ostr. katedrály). Význam těchto st.
ostr. hudebníků však nepřekročil hranice
regionu. – Významnější osvětové a kult. snahy
ostr. obyv. byly spojeny až s rozvojem → in-
dustrializace města. Projevovaly se – zprvu
častěji u zdejšího něm. obyv. – pěveckými
(sborovými) aktivitami, amatérskými zpě-
voherními představeními (k těm od poloviny
70. l. přistupovala operetní představení ko-
čovných společností, později také operní in-
scenace souboru Českého národního divadla
z Brna a něm. společností), koncerty zdejších
hornických i hutnických kapel a v r. 1888 →
A. Könnemannem zal. Orchestrálního sdru-
žení pro klasickou hudbu. O rozvoj čes. hud.
HUDBA V OSTRAVĚ
života se význ. měrou zasloužily především
pěvecké spolky → Lumír (zal. 1881) a → Zá-
boj (zal. 1893), v jejichž čele stály výrazné
osobnosti (→ V. Ludwig, → E. Bartoníček, →
C. M. Hrazdira, → K. Budík, → E. Rund ad.).
Pro ostr. → Němce měla obdobný význam
existence zdejšího Männergesangsvereinu.
V červnu 1894 otevřený Národní dům (→ div.
budovy a sály) se stal přirozeným centrem čes.
kult. života. V jeho prostorách se uskutečnily
koncerty Lumíru i Záboje, operetní a operní
(od r. 1912 i baletní) představení hostujících
souborů a od sezony 1908/09 ostravského
Divadla moravských měst (→ divadlo v Ná-
rodním domě v Ostravě), konaly se koncerty
význ. sólistů (Františka Ondříčka, Jana Ku-
belíka ad.), pěveckých sborů (→ Pěveckého
sdružení moravských učitelů) i orchestrů
(České filharmonie, orchestru ND ad.). Ostr.
→ Němci byl obdobně využíván Německý
dům a v r. 1907 otevřené (a do r. 1919 pouze
Němcům sloužící) Městské divadlo. Výbor-
nou úroveň měly E. Bartoníčkem od r. 1898
v Chrámu Božského Spasitele pořádané
duchovní koncerty. O rozvoj hud. života
se význ. měrou zasloužilo také čes. i něm.
→ hud. školství. Značnou aktivitu vyví-
jely především Hudební a varhanická škola
Matice školské v Mariánských Horách (zal.
r. 1907 žákem → L. Janáčka → E. Marhu-
lou) a na něm. straně Hudebněvzdělávací
ústav A. Könnemanna (zal. 1893). – Roz-
voj ostr. hud. života byl výrazně ovlivněn
vypuknutím první svět. války. Počáteční té-
měř úplný útlum hud. aktivit však byl v prů-
běhu války nahrazen aktivitami zdejšího
čes. operního divadla a především bohatým
rozvojem koncertní činnosti. Vznik samo-
statného čs. státu (1918) se stal zásadním
impulzem dalšímu rozvoji ostr. hud. kultury.
V r. 1918 byl ustaven → Spolek NDM, jehož
operu vedl v období 1919–27 → E. Bastl
a 1927–43 → J. Vogel. Bastl (důrazem na čes.
operní tvorbu) i Vogel (zájmem o soudobou
operní tvorbu, založením abonentních symf.
koncertů) se stali význ. osobnostmi mezivá-
lečného ostr. hud. života. K nim se přiřadili
373
HUDBA V OSTRAVĚ
→ F. M. Hradil a → J. Schreiber, zakladatelé
→ Kruhu přátel vážné hudby (zal. 1927), →
O. Pavlousek, spolu s J. Voglem zakladatel
Spolku pro komorní hudbu (zal. 1934), ad.
V programech abonentních koncertů Kruhu
přátel vážné hudby vystupovali především
ostr. umělci, v koncertech Spolku pro ko-
morní hudbu pak často mimoostr. i zahr.
(Rudolf Firkušný, Kolischovo kvarteto ad.).
Jako sólisté abonentních symf. koncertů vy-
stoupili mj. Paul Hindemith, Igor Stravinskij
a Sergej Prokofjev. Obohacením koncertní
nabídky byla vystoupení Pěveckého sdru-
žení moravských učitelů, ostr. smíšených
pěveckých sborů Lumír a Záboj (jejich sbor-
mistry tehdy byli E. Rund a J. Schreiber)
i čes. a něm. orch. spolků (např. od r. 1923
amatérského Orchestrálního sdružení, od
r. 1935 Ostravské filharmonie s dirigentem
→ J. Pešatem). Vznik ostr. rozhl. stanice
a její hud. redakce (1929, → ČRO) umož-
nil netušený rozvoj především posluchač-
ských aktivit, tehdy vzniklý rozhl. orchestr
se však podílel i na abonentních koncertech,
pořádaných J. Voglem s operním orchestrem
→ NDM. Význ. událostí bylo také založení
Masarykova ústavu hudby a zpěvu (1935), je-
hož ředitelem se stal F. M. Hradil. Už r. 1929
vznikl – díky → F. Lýskovi – dětský pěvecký
sbor → Jistebnických zpěváčků, → B. Ku-
línský (1910–88) stál v r. 1940 u vzniku Hra-
bůvských zpěváčků. – Osvobození republiky
v r. 1945 umožnilo další výrazný rozvoj ostr.
hud. kultury. Šéfem ostr. opery byl v období
1945–47 → Z. Chalabala, který svou práci
orientoval na vybudování kmenového (zvl.
čes.) repertoáru. Z jeho následovníků se vý-
razně prosadili → R. Vašata, → Z. Košler
a → J. Pinkas. Výbornými partnery jim byli
zpěváci → I. Žídek, → K. Průša, → Č. Ml-
čák a zpěvačka → L. Dvořáková, baletní
mistr → E. Gabzdyl a mnozí jiní. Opravdo-
vým mezníkem ve vývoji ostr. koncertního
života se stalo založení Ostravského symfo-
nického orchestru (dnešní → Janáčkovy fil-
harmonie Ostrava). Zásluhou → R. Kubína,
F. M. Hradila, J. Schreibera, → M. Klegy ad.
HUDEBNÍ
HUDBA V OSTRAVĚ
KULTURA
vznikl k 1. 1. 1954 orchestr, do jehož čela byl
jmenován → O. Pařík. Za uplynulé půlstol.
existence orchestru stáli v jeho čele mj. →
V. Jiráček, → O. Trhlík, orchestr se výbor-
nými výkony prosadil doma i v zahraničí.
Období po r. 1945 obohatily svou koncertní
činností také nově vznikající komorní sou-
bory – zvl. → Ostravské kvarteto, → Kubí-
novo kvarteto, → Komorní orchestr Leoše
Janáčka, → Musici Moravienses ad. Sklada-
telsky se v programech symf. a komorních
koncertů, na operní scéně, v hud. programech
rozhlasu a televize prosadili zvl. R. Kubín,
M. Klega, → Č. Gregor, → A. Tučapský, →
V. Svatoš, → M. Báchorek, → J. Grossmann –
většina z nich i přes omezení „normalizace“.
Uvedení skladatelé většinou působili (a ně-
kteří dodnes působí) na → Janáčkově kon-
zervatoři v Ostravě (vznikla r. 1959 z pův.
Vyšší hudebně-pedagogické školy), reno-
mované um. škole s mnoha význ. pedagogy
i absolventy. Cenných um. a pedagogických
výsledků dosahují učitelé (→ R. Bernatík, →
Z. Gola, → V. Vítek ad.) na poč. 90. l. zal.
umělecko-pedagogické katedry PF → OU
(dnes FU). Na katedře hud. výchovy PF pů-
sobili a působí hud. pedagogové (→ L. Pi-
vovarský, → R. Adámek) i hudebněvědnou
činností se zabývající odborníci (→ V. Gre-
gor, → L. Zenkl, → M. Navrátil, → M. Ma-
lura ad.). Zvl. od 60. l. se pozoruhodným
způsobem rozvíjela také → populární hudba.
Lit.: OHK; Gregor; Stolařík; Mazurek; Lexikon zur
Deutscher Musikkultur: Böhmen, Mähren, Sudetens-
chlesien, München 2000; Sehnal, J. – Vysloužil, J.: Dě-
jiny hudby na Moravě. Brno 2002; Maňas, V.: Nejstarší
zmínky o chrámové hudbě v Moravské Ostravě, OM 35,
2003, č. 1. JM + VM
HUDEBNÍ KULTURA
Slezsko je třeba považovat za oblast, ve které
se spoluvytvářela něm. hud. kultura. Sou-
časně se však hudba vznikající na tomto
území vyznačovala výraznými specifickými
rysy, souvisejícími s dlouhodobě působícími
čes. a pol. hud. podněty. Tyto skutečnosti měly
vliv na slez. → lid. píseň a lid. hudbu i na for-
mování zdejších podob um. hudby. – Středo-
věká kř. duchovní hudba Slezska i severových.
374
HUDEBNÍ KULTURA
Moravy měla – obdobně jako tomu bylo v dal-
ších středoevr. zemích – svá diecézní specifika.
Textově originální sekvence ke sv. → Hedvice
jsou např. dodnes dokladem významu této
světice pro slez. kř. společenství. Využívání
žáků měst. lat. škol pro bohoslužebný zpěv
ve farních kostelích bylo typické pro → Němci
osídlená slez. města. Ve slez. klášterech vzni-
kaly již od 13. stol. první teoretické traktáty
o hudbě (např. cisterciácký Tractatus cantandi
graduale). Ve stejné době se na slez. území
rozvíjel i něm. minnesang, nacházející své
vzory na tehdejším pražském král. dvoře. Poz-
ději ve městech uplatňovaný meistergesang
byl zase pěstován v těsné součinnosti s obdob-
nými čes., morav. a lužickými společenstvími.
Repertoár zdejší vícehlasé hudby se vyzna-
čoval četnými souvislostmi s obdobnou tvor-
bou v čes. zemích, Polsku, Sasku, Rakousku.
Význ. památkou hudby tohoto období se stal
ze 70. l. 15. stol. pocházející kodex z Hlohova
(Glogauer Liederbuch), obsahující vícehlasé
skladby i početné dobové, především něm.
písně. Vztah k čes. i pol. prostředí proka-
zují také další hud. památky a události této
i pozdější doby (slez. živel se např. uplatnil
i v pražské kapele Rudolfa II.). Porážka stav.
odboje se na území Slezska neprojevila tak
výrazným omezením náb. svobod, jak tomu
bylo v jiných habsburských zemích. V pro-
středí luteránského zpěvu proto mohl vznik-
nout proslulý, ve slov. Levoči r. 1636 vydaný,
kancionál → Cithara sanctorum těšínského
rodáka → J. Třanovského. Asi nejtypičtěj-
ším znakem se však stala jistá dvoukolejnost
tehdejšího slez. hud. života: řada hud. akti-
vit si totiž zachovala orientaci na severoněm.
protest. hudbu, kat. kruhy (zvl. duchovenstvo
a šlechta) byly naopak ve spojení s hud. dě-
ním v Rakousku, již. Německu i v čes. ze-
mích. Barok. kat. hudba se významnou měrou
uplatnila v klášter ním a chrámovém prostředí.
Opavskou jezuitskou kolejí (→ jezuité) pro-
šel 1656–61 → P. Vejvanovský, skladatel
a polní trubač olomouckého biskupa Karla
Liechtenstein-Castelcorna (→ Liechtenstei-
nové). Tradici kancionálové tvorby rozvíjel
HUDEBNÍ KULTURA
především → J. J. Božan. Nadprůměrných
kvalit dosáhla výuka hudby na piaristickém
gymnáziu a koleji v Bílé Vodě u → Javor-
níka (→ piaristé), kde byl rektorem v období
1779–88, tzn. už v období hud. klasicismu,
→ J. A. Brossmann. S kat. a prohabsburskou
orientací barok. slez. hud. kultury souvisela
do jisté míry i zdejší hud. kultura zámecká (→
zámecké kapely a divadla). První kapely vzni-
kaly již na konci 17. stol., v rak. části Slezska
však došlo k mohutnému rozvoji zámecké hud.
kultury v poslední třetině 18. stol. Tehdy totiž
majitelé zámků ve → Slezských Rudolticích,
Linhartovech, Hošťálkovech, → Hradci nad
Moravicí, → Frýdku dávali na svých sídlech
provozovat komorní, orch. a operní hudbu.
Největšího rozmachu dosáhlo v tomto období
hud. dění na zámku → Jánský Vrch u Javor-
níka. Příchod vratislavského biskupa Philippa
Gottharda Schaffgotsche (1766), který na zá-
mek uvedl význ. klasicistního skladatele →
K. Ditterse jako kapelníka zámeckého orches-
tru, umožnil v r. 1770 vznik význ., do r. 1795
existující kapely, v níž se vedle Ditterse uplat-
ňovali především čeští hudebníci. Kromě Dit-
terse a Brossmanna tehdy ve Slezsku působily
další osobnosti (→ J. Puschmann, → G. Rie-
ger ad.), z čes. zemí nadále přicházeli nadaní
hudebníci, aby s místními umělci spoluvytvá-
řeli zdejší hud. život. Některé osobnosti nao-
pak ze Slezska odcházely. V Rusku se např.
jako pedagog a sběratel lid. písní uplatnil Jan
Práč, Chopinovým učitelem kompozice byl
Józef Franciszek Elsner. Tradice zámecké
hud. kultury doznívala na zámku v Hradci
nad Moravicí. Zde existovala zámecká ka-
pela již od r. 1770, teprve za Karlem Lichnov-
ským sem ovšem přijížděli L. van Beethoven
(1806, 1811, → Beethovenův Hradec), později
pak → F. Liszt ad. – Slezsko a sev. Morava
prožily v 19. stol. rozvoj měšťanské hud. kul-
tury. → Opava zažívala rozvoj něm. sbo-
rového zpěvu, zájmu se těšila i něm. opera.
V r. 1887 zde vznikl čes. → Pěvecký spolek
Křížkovský, který měl spolu s moravskoostr.
→ Lumírem (zal. 1881) a slezskoostr. → Zá-
bojem (zal. 1893) podíl na rozvoji nár. vědomí
375
HUDEBNÍ KULTURA
a hudebnosti → Čechů ve sledované oblasti.
Repertoár zmíněných pěveckých sborů obo-
hacovala tvorba Smetany, Dvořáka i ohlasová
tvorba holasovického rodáka → P. Křížkov-
ského, sbory → E. Bartoníčka ad. Od poč. 90. l.
se v → Ostravě, Opavě a v dalších městech
regionu uskutečňovaly komorní a orch. kon-
certy především čes. a něm. profesionálních
hudebníků. Um. význam měl na poč. 20. stol.
rozvoj ostr. (čes. i něm.) operního divadla
a → hud. školství, jehož čes. větev budovali
především → E. Marhula, → E. Rund ad.,
žáci → L. Janáčka na brněnské varhanické
škole. V téže době vrcholila i bohatá hudeb-
něvýchovná činnost pedagogů uč. ústavu v →
Příboře (zal. v r. 1875). Vznik samostatné
ČSR umožnil další rozvoj především čes.
hud. kultury regionu. Především v Ostravě
došlo v l. 1918–38 k výraznému rozvoji hud.
života, o který se zasloužila opera → NDM
(od r. 1927 vedena → J. Voglem), zdejší →
Kruh přátel vážné hudby (zal. 1927), → Spo-
lek pro komorní hudbu (zal. 1934), od r. 1929
také hud. redakce Čs. rozhlasu (→ ČRO). Mo-
derně pojatý repertoár opavské něm. opery
byl v meziválečném období konfrontován
s čes. operními inscenacemi ostr. a olomoucké
opery, o které se zasloužil opavský skladatel
→ M. Čeleda. Prvních úspěchů dosáhlo čes.
hud. školství: od r. 1923 existovala v Opavě
Městská hudební škola Matice slezské, skla-
datelsky se prosazoval opavský rodák Václav
Kálik. Po r. 1945 něm. hud. kultura v celé
oblasti takřka zanikla. Dále se ovšem rozví-
jela hud. kultura čes. a výrazněji též pol. Ostr.
hud. život se založením Ostravského symfo-
nického orchestru (1954, dnes → Janáčkova
filharmonie), vznikem nových komorních
ansámblů a Vyšší hudebně-pedagogické školy
(1953, dnes → Janáčkova konzervatoř v Os-
travě) výrazně profesionalizoval. Ostr. opera
je – stejně jako opera opavská – do dnešních
dnů příkladem um. prosperující reg. operní
instituce. Koncertní život v Ostravě, Opavě, →
Frýdku-Místku, → Havířově, → Karviné, →
Novém Jičíně ad. umožňuje především exis-
tence profesionální Janáčkovy filharmonie
HUDEBNÍ KULTURA
MUZEA
a dalších ostr. komorních ansámblů. Sklada-
telských a interpretačních úspěchů dosáhli →
J. Schreiber, → R. Kubín, → B. Blachut, →
I. Hurník, Otmar Mácha, → M. Klega, →
I. Žídek, → M. Báchorek ad.
Lit.: Stolařík; Mazurek; Gregor; Slovník české hudební
kultury, Praha 1997; Sehnal, J. – Vysloužil, J.: Dě-
jiny hudby na Moravě, Brno 2002; Trojan, J.: Kantoři
na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století. Brno 2000
. JM + MMl
HUDEBNÍ MUZEA
Nejvýznamnější expozice hud. charakteru
v oblasti čes. Slezska a severových. Mo-
ravy je ve → SZM v → Opavě (od r. 1965,
zahrnuje historii hud. kultury ve Slezsku
s přesahy do Polska). Je výsledkem práce
samostatného muzikologického oddělení
muzea. Opírá se o velký hud. archiv (ruko-
pisy, libreta, hud. tisky), soubor pozůstalostí
i sbírku hud. nástrojů. V určitém smyslu
na ni navazuje hud. část expozice Muzea
v Olomouci, která se opírá o specializované
fondy býv. Vlastivědného spolku v Olo-
mouci (především skladby od konce 18. stol.
do poloviny 20. stol.). Ve fondech muziko-
logického oddělení → Ostravského muzea
se nacházejí především pozůstalosti význ.
osobností ostr. hud. života 20. stol. (→ J. Šou-
pala, → J. Pešata, → J. Vogla, → A. Könne-
manna ad.), obsáhlé materiály o činnosti →
NDM a hudebniny z 18. a 19. stol. Valašské
muzeum v Rožnově pod Radhoštěm shro-
mažďuje hudebně-folk. materiály širšího →
Valašska. Samostatným hud. muzeem je →
Citerárium v → Ostravě.
Lit.: Metodický zpravodaj pro vlastivědu v Severo-
moravském kraji 1978, č. 2, Opava 1978 (zde Přehled hu-
debně historických fondů v muzeích Severomoravského
kraje); Boženek, K.: Český hudebně historiografický vý-
zkum regionu bývalého rakouského Slezska, AHMUSO,
řada C 4, 1999. MMl
HUDEBNÍ OBZOR (HUDEBNÍ A DIVADELNÍ
OBZOR), ostravský hudební časopis, 1913–14,
1921–23.
Časopis od dubna 1913 do července 1914 re-
digoval a vydával (za fin. pomoci ostr. knih-
kupce Aloise Zelinky) hud. kritik, sbormistr
a pedagog → K. Budík. Při redigování
376
HUDEBNÍ ŠKOLSTVÍ
a vydávání časopisu uplatnil zkušenosti,
které získal od svého učitele → L. Janáčka.
H. o. se zaměřil na problémy skladatelské
tvorby a reprodukčního umění na Moravě,
pozornost věnoval rec. v → Ostravě pořá-
daných (čes. i něm.) koncertů a otázkám
modernizace tehdejší hud. výchovy. V Bu-
díkově vydavatelské činnosti pokračovali
po první svět. válce další Janáčkovi žáci, →
E. Marhula a → F. M. Hradil, kteří (1921–23)
spolu s → V. Martínkem vydávali na hudbu
a divadlo orientovaný Hudební a divadelní
obzor. Vyšly zde div. vzpomínky Karla F.
Štět ky (1921) a Jiřího Baldy (1922), studie
Františka Krále o antickém divadle, dram.
texty ap.
Lit.: Gregor, V.: Půl století ostravské hudební kritiky,
ČSM-B 29, 1980; Mazurek, J.: Karel Budík a Ostrava,
SPPFOU, řada U 3, Ostrava 1999. JM + JŠt
HUDEBNÍ ŠKOLSTVÍ
Počátky čes. i něm. hud. školství v ostr. re-
gionu spojujeme s 90. l. 19. stol. Tehdy totiž
vznikla v Moravské → Ostravě soukromá
hud. škola → R. Kadlečka (1891) a o 2 r. poz-
ději (1893) něm. hud. škola → A. Könne-
manna (Musik-Bildungs-Anstalt). Tři žáci →
L. Janáčka se stali v l. 1907–08 zakladateli
spolkových hud. škol: dlouholetým ředitelem
Hudební a varhanické školy Matice školské
v Mariánských Horách byl → E. Marhula,
u zrodu Hudební a pěvecké školy Nár. jednoty
v Zábřehu stál brněnský Vilém Petrželka,
ředitelem Hudební školy pěveckého spolku
Záboj ve Slezské Ostravě byl → E. Rund. Tvo-
řivé aktivity těchto škol byly sice omezovány
zvl. v době první svět. války, vznik samo-
statného Československa však podnítil jejich
další pedagogickou a um. činnost. Vznikaly
i školy nové (např. Hudební škola Svazu ko-
vodělníků v Ostravě-Vítkovicích, od r. 1935
Hudební škola Leoše Janáčka s ředitelem →
J. Pešatem, hud. školy v → Opavě, → Kar-
viné aj.), z matiční mariánskohorské hud.
školy se 1935 stal Masarykův ústav hudby
a zpěvu v Moravské Ostravě s ředitelem →
F. M. Hradilem. Rozvoj hud. školství na Os-
travsku po druhé svět. válce je opět spojen
HUDEČEKŠKOLSTVÍ
HUDEBNÍ
s činností J. Pešata a F. M. Hradila. Jmeno-
vané osobnosti se dokonce zasloužily o nebý-
valé rozšíření sítě hud. škol v ČSR a položily
základy k jejich pedagogické i um. profilaci.
Jimi vedené školy byly až do vzniku Vyšší
hudebně-pedagogické školy v Ostravě (1953,
→ Janáčkova konzervatoř v Ostravě) cen-
try vzdělávání učitelů hud. škol na Ostrav-
sku. – Ve školním r. 1961/62 vznikly z tehdy
existujících zákl. hud. škol LŠU, které zvl.
na Ostravsku získaly mezi dětmi a mládeží
značnou popularitu – např. v r. 1968 navště-
vovalo v Ostravě LŠU 17 % mladé populace
(nejvíce v celé republice). Postupně se pro-
filoval systém um. soutěží, v nichž žáci reg.
LŠU pravidelně získávali čelná místa, z vy-
soké kvality LŠU profitovala i ostr. konzer-
vatoř, na většině LŠU vznikala kromě hud.
oddělení i oddělení literárně-dram., taneční
a výtv. LŠU byly od školního r. 1991/92
přejmenovány na ZUŠ, jejichž činnost se –
kromě přípravy na odb. hud. vzdělávání –
zaměřuje nejčastěji na výchovu dobrou
hudbou a k dobré, umělecky hodnotné hudbě.
Pozoruhodnou kvalitou současnosti se stává
úspěšná činnost dětských a mládežnických
pěveckých sborů a orchestrů některých ZUŠ
(uveďme např. pěvecký sbor → Permoník
ZUŠ Bedřicha Smetany v → Karviné, Stu-
dentský komorní orchestr ZUŠ Viléma Petr-
želky v Ostravě-Zábřehu, Komorní orchestr
ZUŠ Václava Kálika v → Opavě či Dechový
orchestr ZUŠ v → Krnově). Hud. školou
sui generis je Lidová konzervatoř v Ostravě
(zal. 1957).
Lit.: HKO; Mazurek. JM
HUDEČEK, Aleš, malíř, pedagog, * 31. 5. 1973
Uherské Hradiště.
V l. 1987–91 studoval užitou a dekorativní
malbu v architektuře a propagaci na SUPŠ
v Uherském Hradišti, v l. 1992–97 pokra-
čoval na PF → OU v ateliéru → D. Bala-
bána. Žije a tvoří v → Ostravě, kde také učí
na Střední umělecké škole. Spolu s Pavlem
Balášem vytvořili skupinu SCA-art Ostrava,
s → J. Koléškem a → K. Szanyi skupinu
377
HUKVALDY
Vy3land, která se r. 2005 představila v Ga-
lerii města Plzně. V jeho tvorbě převažují
figurální náměty, postavy nalézá v jejich
obvyklém prostředí, narušeném často nepa-
třičným, záhadným nebo brutálním prvkem.
Civilistní nebo intimní polohy jeho obrazů
přijímají i prvky zátiší, často pracuje s detai-
lem jakoby odvozeným a transformovaným
z fotografie. H. zachycuje torza současné
reality, konkrétní portréty nejbližších, pře-
kvapivá setkání zdánlivě nespojitých ele-
mentů, pracuje s citacemi paralelních děl
svých přátel. Řada jeho autorských a tema-
ticky definovaných výstav proběhla na sev.
Moravě, opakovaně v Ostravě (např. Černý
pavouk, 1996, 1997; → GVUO, 2000; Ga-
lerie Dole, 2007; Minikinokavárna, 2007;
Výstavní síň Sokolská 26, 2009, ad.), →
Hlučíně (Výstavní síň Červený kostel, 2004,
2008), → Kopřivnici (Šustalova vila, 2008),
ve → Frýdku-Místku (Galerie Langův dům,
2011) nebo Valašském Meziříčí (Galerie
Kaple, 2012). S K. Szanyi vystavoval např.
v Brně (Galerie Na bidýlku, 2001, 2002)
či Praze (Galerie Jelení, 1999; Galerie Bayer
& Bayer, 2001). Participoval na společných
výstavách ostr. scény nebo současného
umění v ČR (VI. Nový zlínský salon, Kraj-
ská galerie výtvarného umění Zlín, 2011;
Ostrava – umjeni…?, Výstavní síň Mánes
v Praze a GVUO, 1998; Mezinárodní bie-
nále současného umění 2005, Praha) i v za-
hraničí (Altruismus: Kunst aus Tschechien
heute, Kunstverein Bonn, 2010).
Lit.: Chmelařová, M.: Nový zlínský salon 2011. Recyk-
lace, nebo inovace? A pro koho přesně?, Zlín 2011; Miko-
lášek, M. – Pivoda, P.: Utopie (katalog výstavy v Galerii
Beseda), Ostrava 2009; Balabán, J.: A. H. je fascinován
viděním viděného, Ateliér, 2001, č. 1.
Obr.: V (276, 280). MŠť
HUKVALDY (Frýdek-Místek), obec v předhůří
Beskyd na řece Ondřejnici se zříceninou jed-
noho z největších moravských hradů; 1 910
obyvatel (2011).
Hrad – středisko hukvaldského panství –
chránil ve středověku důležitou cestu spojující
Olomouc s Krakovem (→ dopravní poměry).
HULKA-LASKOWSKI
HUKVALDY
Jeho poč. jsou spojovány s rodem → Hüc-
keswagenů, z nichž prvý – Arnold – získal
rozsáhlý majetek na severových. Moravě a vy-
stavěl hrad ve Starém Jičíně (→ hrady). Ve st.
literatuře mu bylo připisováno vybudování
devítiboké hukvaldské věže – tzv. Kulatiny –
již v 1. polovině 13. stol., nyní většinou poklá-
dané za předsunuté opevnění hradu nejdříve
z přelomu 14. a 15. stol. (svědčí o tom proměna
toponyma „hrad Hukvald“ na „hrady Huk-
valdy“ v listinách vznikajících po r. 1400).
Nejst. prokazatelná zmínka o hukvaldském
hradě pochází z r. 1285. Soudobá kastelologie
předpokládá, že vznikl teprve nedlouho před
tímto datem, přičemž jeho stavitelem byl Jin-
dřich z Hückeswagenu, tehdy už nikoli majitel,
ale leník olomouckého biskupa, jemuž panství
prodal jeho otec Frank. Pův. hrad sestával
z útvaru na půdorysu zalomeného oválu s vál-
covou věží na záp. a palácem na vých. straně,
který zůstal uchován v dnešním hradním já-
dru a byl rozšiřován už v 1. polovině 14. stol.
o již. předhradí. Za husitských válek byl hrad
obsazen Janem Tovačovským z Cimburka
a známými husitskými hejtmany Mikulá-
šem Sokolem z Lamberka a → Janem Čap-
kem ze Sán. Za jeho sezení byl objekt zřejmě
zvýšen o druhé patro. Na konci 60. l. 15. stol.
panství obdrželi v léno Boskovicové, za nichž
(zejm. Dobeše z Boskovic) došlo k dalším roz-
šířením výstavbou obytného bloku v prostoru
již. parkánu (vysoká budova s bílým omít-
nutím) a stavení na zvýšené záp. terase při
válcové věži, kde je zasazena také kamenná
deska s erbem Boskoviců a Rožmberků, z je-
jichž rodu pocházela Dobešova manželka
Hedvika. Opevňovací práce pokračovaly
po r. 1507, kdy se hukvaldské panství po vy-
placení zástavy vrátilo do držby olomouckých
biskupů. Za Stanislava Thurza bylo rozšířeno
již. předhradí a vybudováno nové, záp. před-
hradí. Možná již tehdy byla započata i stavba
velkého renes. paláce v sev. části hradního já-
dra, který již v r. 1551, za episkopátu Jana Dub-
ravia, stál. Po r. 1559 hrad sloužil jako vězení
pro provinilé kněze. Velké předhradí spojující
vl. hrad s Kulatinou vzniklo za Stanislava
378
HULKA-LASKOWSKI
Pavlovského v l. 1580–98 (existenci dřevě-
ných hradeb v těchto místech však nelze
vyloučit už pro období 15. stol.). Do r. 1568
spadají poč. hukvaldské obory. Kvalitu opev-
nění hrad prokázal během → třicetileté války,
kdy odolal např. dlouhému obležení Mansfel-
dem a ve 40. l. 17. stol. i náporu Švédů. S ním
souvisela snaha biskupa Leopolda Viléma
o zabezpečení pevnosti vybudováním barok.
bastionového opevnění, zejm. na záp. a vých.
konci hradu. Neúspěšný byl též útok Thökö-
lyho kuruců v r. 1680. Hrad zůstal centrem
vrchnostenské správy až do r. 1760, kdy byly
v podhradí vybudovány úřednické budovy,
přeměněné v polovině 19. stol. na arcibiskup-
ský zámek. Po třídenním požáru r. 1762, který
zničil i bohatý archiv, zůstal hrad nadobro
opuštěn. Od r. 1855 byly prováděny nejnut-
nější zabezpečovací práce, od 60. l. 20. stol.
pak probíhala rekonstrukce, která umožnila
jeho kult. využití. Opravy hradního paláce
dosud nebyly dokončeny, takže většina jeho
prostor zůstává nevyužita. – Ves H. vznikla
teprve na poč. 18. stol. vydělením ze st. Skle-
nova, který je zmiňován již r. 1294. Dnes jsou
Horní a Dolní Sklenov spolu s Rychalticemi
místní částí H. V hukvaldské škole v podhradí
se r. 1854 narodil světoznámý hud. skladatel
→ L. Janáček. Proto se zde od r. 1994 koná
→ Mezinárodní hudební festival Janáčkovy
Hukvaldy, který navázal na st. festival →
Janáčkovo hudební Lašsko.
Kromě L. Janáčka se v obci H. narodili: výtvarník →
J. V. Sládek, historik → M. Dohnal ad.
Lit.: HM 15; Menclová, D. a kol.: H. Státní hrad a pa-
mátky v okolí, Praha 1963; Plaček, M.: Ilustrovaná en-
cyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha
2001 (doplněné vyd. 2007); Musil, F. – Wolf, V.: Hrad H.
ve vývoji moravské kastelologie, in: Hukvaldské etudy,
Ostrava 2004.
Obr.: HZ28–31; K5; Z24. LD + JI
HULKA-LASKOWSKI, Paweł, spisovatel, pub-
licista, překladatel, politický činitel, * 25. 6.
1881 Żyrardów (Polsko), † 30. 10. 1946
Cieszyn (Polsko).
Pocházel z rodiny čes. náb. exulantů.
V l. 1903–07 studoval filozofii a religionis-
tiku na univerzitě v Heidelbergu. Během
HULTSCHIN
HULKA-LASKOWSKI
první svět. války založil v Polsku Klub
Robotniczy. V r. 1920 byl tiskovým atašé
na pol. vyslanectví v Praze (kde se zabýval
problematikou → Těšínska, mj. v souvislosti
s jeho dělením). Po r. 1945 se jako spolupra-
covník pol. ministra zahraničí přestěhoval
z Żyrardowa do Cieszyna (→ Těšín), opět
v souvislosti s → čs.-pol. sporem o Těšín-
sko. Publikoval v pol. a zahr. listech. Vedl
čtrnáctideník baptistů Nowe Drogi a týde-
ník Echo Żyrardowskie. Vydal mj. román
z života evangelíků Porucznik Regier (1927)
a paměti Księżyc nad Cieszynem (1946). Od
r. 1901 překládal z češtiny (objevil pro pol.
čtenáře Jaroslava Haška a Karla Čapka), také
z němčiny, angličtiny (Jonathan Swift, James
Fenimore Cooper), francouzštiny a ruštiny.
EK + JZ
HULTSCHIN → Hlučín
HUMMEL , Joseph Friedrich, dirigent, skladatel,
sbormistr, pedagog a organizátor hudebního
života, * 14. 8. 1841 Innsbruck (Rakousko),
† 29. 8. 1919 Wien (Rakousko).
V l. 1863–73 působil v → Opavě. Založil zde
a vedl dvacetičlenný měst. orchestr, s nímž
v rámci Opavských abonentních koncertů
uváděl symf. a komorní hudbu (Ludwig van
Beethoven, Joseph Haydn, Wolfgang Ama-
deus Mozart, Franz Schubert ad.). V → Měst-
ském divadle v Opavě se za ředitele Balthasara
Bigla zasloužil o vzestup opery (Giacomo Me-
yerbeer: Robert le diable; Jacques Fromental
Halévy: Jüdin; Ludwig van Beethoven: Fide-
lio, aj.). Po jeho odchodu vedli měst. orchestr
Heinrich Weidt, Theodor Fiala, August David
a Ludwig Grande. Později uznávaný kapelník
a pedagog ve Vídni, Innsbrucku a Salzburgu
(první ředitel Mozartea).
Lit.: Zbavitel, M.: Kalendárium dějin divadla v Opavě,
Opava 1995; Lexikon zur deutschen Musik-Kultur
Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien 2, München 2000.
JŠt
HUMORKA, rozmarně veselé, vtipně útočné
vyprávění s pointou.
Má blízko k → anekdotě, liší se však od ní
tím, že se skládá z více motivů a není
379
HUMORKA
nezbytně nutné, aby její vyústění bylo tak
překvapivé. Podle Josefa Štefana Kubína,
který je autorem termínu h., „anekdota má
děje sotva na dlaň a hledí tudíž rázem uho-
dit na vtip, humorka může pro svou naivitu,
ironii, šibalství a rozpustilé švandy šířeji
roztáhnout lokty“. H. často splývá s → po-
hádkou novelistickou, tj. s její částí, která za-
hrnuje prvky humorné a satirické. Novější h.
připomínají i → povídky ze života. Na rozdíl
od nich nepodávají však jakýkoli humorný
obraz, ale usilují o vystižení komických jevů
ve společnosti jejich nadsazeným zdůrazně-
ním a působivou um. formou. Ve Slezsku
si lidé pro h. zvl. termín nevytvořili, zařa-
zují ji do kategorie bajek, tedy fantazijních
podání, kam patří všechny druhy → pohá-
dek. V monografii → V. Praska najdeme h.
zařazeny ve dvou oddílech: na konci druhého
s názvem Pohádky pro dospělé a ve třetím,
který je nazván Anekdoty, tj. příhody vtipně
vymyšlené. – I ve Slezsku můžeme tematické
okruhy h. dělit podle mez. pohádkového
katalogu Aarnova-Thomsonova (dále AT):
historky o pošetilých sousedech; vyprávění
o komických situacích mezi manželi; pří-
běhy o nejrůznějších taškářích, mezi nimiž
často figuruje postava cikána; prášilovské
a sedmilhářské povídky; početný je i okruh,
v němž se satirické ostří obrací proti kněžím.
Některé slez. h. mají značné stáří. H. o třech
lenivých (AT 1950), rozšířenou v čes. tradici
už ve 2. polovině 14. stol. a zapsanou u Kla-
reta, vyprávěla v látkové obměně v r. 1959
→ A. Satkovi Anna Chybidziurová z Bu-
kovce. Také látky o hloupé ženě, která po-
sílá zemřelému manželovi po „muži z nebe“
peníze a šaty (AT 1540), nebo o mistru
zloději, známé z renes. povídek (Frantova
práva, Rozprávky Březinovy), vyprávěli slez.
→ vypravěči ještě v 60. l. 20. stol. Mnoho
h. najdeme v dílech slez. a morav. kazatelů
16.–18. stol. (→ M. F. Zámrský, → B. H. Bi-
lovský, → D. Nitsch). Zvl. místo pro studium
h. zaujímá rkp. kniha → K. B. Hiršmencla Fe-
riae Christiano-Bacchanales z konce 17. stol.
Najdeme v ní humorné příběhy, které sepsal
HURNÍK
HUMORKA
latinsky podle ústního vyprávění. Větší po-
čet z nich přel. a zkráceně otiskl Prasek v →
OT r. 1876, některé ve své Vlastivědě Slezské,
kde upřesňuje, že např. z Bolatic pochází pří-
hoda, „kterak chlapec učinil, aby dostal kaši
uvařenou sám“, z Opavy zase, „jak vedli dva
zločince k šibenici“, a z → Frýdku „o chvás-
tavém ševci“. Překlad 14 h. zařadila do slez.
kontextu a otiskla v → RZ r. 1959 Vlasta
Kurková. Nejedna z Hiršmenclových h. žila
ještě ve 2. polovině 20. stol. H. a anekdoty
vyprávěné místním nářečím s celou jeho
pestrostí mají v repertoáru slez. vypravěčů
dodnes nezastupitelné místo, jak to také
dokládají Satkovy knihy.
Lit.: LK NEČMS 2; Prasek, V.: Vlastivěda Slezská I.
Podání lidu, Opava 1888; Aarne, A. – Thomson, S.: The
Types of the Folk-Tale, 2. vyd., Helsinki 1961; Českoslo-
venská vlastivěda III, Lidová kultura, Praha 1968; Satke,
A.: Pohádky, povídky a h. ze Slezska, Ostrava 1984;
Satke, A.: Úsměv a smích. Anekdoty a h. slezského ven-
kova a hornického Ostravska, Karviná 1992; Satke, A. –
Sokolová, G.: Prozaická ústní slovesnost, in: Těšínsko 4,
Šenov u Ostravy 2002; Šrámková, M.: Česká prozaická
folkloristika v letech 1945–2000, Praha 2008. MŠ
HURNÍK, Ilja, hudební skladatel, klavírista,
spisovatel a pedagog, * 25. 11. 1922 Poruba
(Ostrava-město), † 7. 9. 2013 Praha.
Narodil se v uč. rodině. Otec Josef byl v rus.
legiích, což ovlivnilo volbu H. křestního
jména. Rodina bydlela v Porubě, kde se na-
rodily obě děti (ml. Šárka se později provdala
za skladatele Petra Ebena). Po přestěhování
do Svinova (1931) H. vystupoval ve škol-
ním recitačním a div. souboru Vincencie
Míčkové, 1933–38 navštěvoval reformní
reálné gymnázium v Moravské → Ostravě
(školní r. 1935 strávil z důvodu osvojení ja-
zyka na něm. gymnáziu v → Bohumíně).
Komponovat začal H. v 6 l., klavírní hře jej
1930–35 učila v → Hlučíně a později v Os-
travě Božena Lísková-Macenauerová, žačka
Viléma Kurze; r. 1933 mu tiskem vyšly První
melodie pro klavír a následně několikrát kon-
certoval na zámku → M. Stony v Třebovi-
cích. 1934 poprvé vystupoval v ostr. rozhlase
(→ ČRO), po úspěchu v celomorav. student.
hud. a lit. soutěži mu připravila olomoucká
hud. škola Žerotín autorský večer. Od r. 1936
380
HURNÍK
studoval na ostr. Masarykově ústavu hudby
u → F. M. Hradila a navštěvoval klavírní
třídu Emila Mikelky. Před obsazením Slez-
ska r. 1938 se rodina přestěhovala do Prahy,
kde H. 1941 maturoval a stal se žákem Vítěz-
slava Nováka (skladba) a V. Kurze (klavír);
v r. 1942 absolvoval v ostr. divadle první
samostatný koncert. Po válce absolvoval
mistrovskou třídu Ilony Štěpánové-Kurzové
na pražské konzervatoři (1948) a pražskou
Akademii múzických umění (1952). Vliv
rodného kraje lze spatřovat mj. v inter-
pretaci skladeb → L. Janáčka, v H. tvorbě
skladatelské, do níž pronikal slez. → folk-
lor považovaný H. za specifický v melodice,
rytmice i harmonickém cítění (úpravy → lid.
písní Slezské písně pro soprán a klavír, 1946;
Maryka, kantáta na slez. říkadla a pokřiky,
1948; balet Ondráš, v němž se pojí ohlasy
opavských, těšínských, laš. a valaš. lid. písní,
uveden r. 1951 byl ve Státním divadle v Os-
travě, → NDM). V 50. a 60. l. komponuje pod
vlivem neoklasicismu (Sonata da camera pro
flétnu, hoboj, violoncello a cembalo, 1952),
ale využívá i impulsů moderních kompozič-
ních principů, zvl. ve skladbách komorních
(Malý faun pro flétnu a klavír, 1965; Příběhy
jedné kapely pro vypravěče a komorní sou-
bor, 1967; Slovníček kontrapunktu pro dětský
sbor a klavír, 1973) i v kantátách na biblická
a antická témata (Noé, Sulamit, Ezop ad.). Od
poloviny 60. l. věnoval značnou pozornost
hudebně dram. pracím: Dáma a lupiči (1966),
Mudrci a bloudi (1968), Diogenes (1973),
Rybáři v síti (1981) ad. V l. 1957–76 působil
H. jako sólista Státní (dnes → Janáčkovy) fil-
harmonie Ostrava; jako klavírnímu sólistovi
mu byly v Ostravě svěřeny výchovné kon-
certy pro mládež, které se staly základem
pro gramofonový komplet Umění poslou-
chat hudbu. Od r. 1970 působil na pražské
konzervatoři, 1974–79 i na Vysoké škole
múzických umění v Bratislavě. Instruktivní
tvorba (klavírní skladby, dětské písně, sbory,
Missa Vinea Crucis ap.) se stala jeho celoži-
votním zájmem. Ve spolupráci s P. Ebenem
vydal čes. verzi Orffovy školy. Slez. vliv
HUSEROVÁ
HURNÍK
se v H. rozsáhlé lit. činnosti uplatnil zejm.
ve vzpomínkovém Dětství ve Slezsku (1979),
zčásti v navazující Závěrečné zprávě (2000),
v úvaze o lid. umění v knize zpracovávající
vzájemnou korespondenci H., herce Miro-
slava Horníčka a sochaře Vladimíra Preclíka
Trojhlas (1986) i jinde. 1992 mu byl udělen
čestný doktorát na → OU a 1997 se stal
čestným občanem Ostravy, od r. 2000 nese
H. jméno ZŠ v Opavě.
Lit.: BSSSM Supplementum 2; HKO; OHK; Stolařík;
Hradil; Vymetal, C.: Slezský rodák I. H., OM 3, 1971,
č. 5–6; Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985; Malina,
J. (ed.): I. H., Brno 1995; Stolařík, I.: Život není fráze,
Šenov u Ostravy 2002. MT + JM + KS
HUSEROVÁ, Renata, divadelní ředitelka, * 8. 8.
1951 Ostrava.
Absolventka FF UP (1974, uměnovědná
specializace na literaturu, divadlo a film).
Poté organizovala a produkovala divadlo
a hudbu, reg. přehlídky amatérského diva-
dla ap. (Obvodní kulturní středisko → Os-
trava 3, od r. 1982 Dům kultury Vítkovice,
od r. 1992 → Divadlo hudby Ostrava). Od
r. 1993 ředitelkou Divadla hudby, t. r. přemě-
něného na → Komorní scénu Aréna, kterou
vede dosud. Od t. r. tajemnice o. s. Společnost
pro kulturu a umění v Ostravě, od r. 2002
místopředsedkyně.
Lit.: Rywiková, B. – Štefanides, J.: Komorní scéna
Aréna, Ostrava 2003. JŠt
HUSITSKÉ VÁLKY, boje ve 20. a 30. letech
15. století mezi stoupenci různých proudů
husitství a jejich odpůrci.
Poč. šíření husitské ideologie na Moravě
souvisely především s činností formující
se šlechtické opozice, zatímco v rozdílu k si-
tuaci v Čechách města zůstávala stranou to-
hoto procesu. Velký význam měla podpora,
kterou husitskému proudu poskytoval zem.
hejtman Lacek z Kravař. Morav. opoziční
proud se zájmem sledoval průběh Husovy
pře a po jeho upálení v r. 1415 řada zdej-
ších feudálů, např. Lacek z Kravař či Petr
Strážnický z Kravař, pečetila protestní list
do Kostnice. Byli mezi nimi mnozí držitelé
drobných manských statků olomouckého
381
HUSITSKÉ VÁLKY
biskupství, což dokládalo postupující rozvrat
círk. organizace v této oblasti. – Opoziční
skupina husitské šlechty byla význam ně osla-
bena brzkou smrtí Lacka z Kravař († 1416)
a nastolením agilního odpůrce husitů Jana
Železného na olomoucký biskupský stolec
poč. r. 1417; ten energicky usiloval o organi-
zační upevnění biskupství a neváhal účastnit
se i protihusitských voj. tažení. Na poč. husit-
ské revoluce zůstával severovýchod Moravy
mimo její bezprostřední vliv a v sousedním
Slezsku vůdčí protihusitský činitel – vra-
tislavský biskup Konrád Olešnický – pod-
něcoval uzavření protihusitského spolku
v Grotkově, jehož účastníky byla i kn. z okra-
jových částí našeho regionu. Podle ujednání
měla být proti husitům zabezpečena města →
Ostrava a → Krnov. L. 1419–26 jsou na seve-
rových. Moravě a v blízkém Slezsku charak-
terizována jako „období zatlačení husitství
a nástupu katolické reakce“. Význ. osobnosti
zdejší feudality včet ně některých stoupenců
husitské opozice se zalekly výbuchu revoluce
a od hnutí odpadly, zúčastnily se na Zikmun-
dově straně bojů proti čes. husitům i tažení
Jana Železného proti morav. Táboru u Ne-
dakonic. Severových. Moravou již na jaře
1422 protáhl při cestě do Čech litevský kn.
a „požádaný král český“ Zikmund Korybu-
tovič, který ovládl město Uničov. Výpravy
čes. husitů na Moravu z l. 1423 a 1424 po-
silovaly pozice zdejších stoupenců husitství,
takže se jejich ofenziva od poč. r. 1425 při-
bližovala již k Olomouci a otevírala možnost
jejího brzkého přenesení i do oblasti seve-
rových. Moravy a Slezska. Uzavřením pří-
měří mezi husitskou a kat. šlechtou na konci
květ na 1425 v Olomouci byl východ Moravy
ušetřen od husitských výpadů až do poč.
r. 1427. – Od poloviny 20. l. 15. stol. se změ-
nou husitské taktiky se severových. Morava
a Slezsko staly oblastí husitských výprav
i dlouhodobé domácí války. K posílení po-
zic husitů tu přispěla hl. (datováním dlouho
sporná) výprava morav. husitů vedených Ja-
nem Tovačovským z Cimburka, při níž byl
v prosinci 1426 dobyt nejprve Přerov, poč.
HUTNICTVÍVÁLKY
HUSITSKÉ ŽELEZA
r. 1427 byl vypálen → Nový Jičín, → Fulnek,
získány byly → Odry a Hranice. Na Odrách
byla ponechána husitská posádka vedená Do-
bešem Puchalou, která byla vážnou hrozbou
i kn. Přemkovi Opavskému. Aby mohl Odry
husitům vyrvat, potřeboval střelné zbraně,
o něž marně žádal olomouckou měst. radu
a jejím prostřednictvím i správce Moravy Al-
brechta Habsburského. Pomoc však ztrosko-
tala, protože Olomouc se musela sama bránit
husitskému útoku. Pozice husitů byly naopak
významně posíleny spanilou jízdou z pře-
lomu l. 1427 a 1428, při níž husité směřovali
zprvu na Slovensko, po návratu na Moravu
spolu s morav. husity zamířili do Slezska.
Biskupská města Moravská Ostrava, Ketř
i → Osoblaha byla před postupujícími hu-
sity opuštěna, protihusitské dohody slez. kn.
byly neúčinné. I když pravděpodobný záměr
husitů obsadit Moravskou Ostravu a vytvo-
řit z ní hraniční pevnost se nepodařilo reali-
zovat, získali za neznámých okolností hrad
→ Hukvaldy, který se stal jejich opěrným
bodem. – Na podzim 1428 přišel do Oder
po neúspěšném pokusu o získání moci v Če-
chách Zikmund Korybutovič a Odry se staly
základnou pro aktivní působení ve Slezsku.
Oderská posádka se podílela na spanilé jízdě
v březnu 1430 do Slezska, při níž byla zís-
kána řada pevností; Korybut i Puchala tam
přenesli své působiště. – V létě 1431 ztros-
kotal i poslední pokus o zkrocení čes. husitů
u Domažlic. Nepřítomnosti morav. husitů,
povolaných Prokopem Holým do Čech, vy-
užil Albrecht Habsburský k poplenění již.
a stř. Moravy, ale důležité husitské středisko
Přerov nedobyl. Jestliže jeho útok zasáhl naši
oblast jen okrajově, až k → Opavě dospěla
v září 1431 výprava táboritů a sirotků, která
donutila Přemka Opavského uzavřít s nimi
28. 9. 1431 roční příměří a slíbit, že přistoupí
ke čtyřem pražským artikulům pod trestem
4 tis. grošů. – Jak dlouho se v kraji udržely
husitské posádky, zejm. na Odrách, příp.
i na Hukvaldech, nelze přesně určit. Prav-
děpodobně i proti nim po Lipanech mířila
ustanovení morav. landfrýdu z 9. 9. 1434
382
HUTNICTVÍ ŽELEZA
s výzvou k likvidaci husitských základen.
Mnozí z býv. husitských hejtmanů, např. Smil
z Moravan, Boček Puklice z Pozořic, Jan
z Messenpeka ad., ovládli některé → hrady
i města, na nichž se podobně jako ve Slezsku
stoupenci kalicha dále soustřeďovali. Mnozí
z nich, především držitel Hukvaldska → Jan
Čapek ze Sán, byli od r. 1438 reprezentanty
tzv. pol. strany v zápase o čes. trůn. – Dů-
sledky zápasů ovlivnily na dlouhý čas vývoj
na severových. Moravě i ve Slezsku. Největší
majetkové ztráty postihly církev a paradoxně
také panstvo; došlo např. k rozpadu rozsáhlé
domény pánů z Kravař (→ Kravařové). Dů-
sledkem dlouholetých bojů bylo i fin. vyčer-
pání, hl. kn. Přemka Opavského a Václava
Těšínského, které bylo příčinou zastavování
a rozprodávání majetku. Naopak podstatné
bylo rozšíření pozemkové držby nižší šlechty.
Ve městech, zvl. pokud byla ovládnuta husity,
došlo k národnostním a náb. změnám, češ-
tina pronikala do měst. správy, posíleno bylo
kališnické vyznání.
Lit.: Sladký, V.: Opavsko za válek husitských, in:
26. a 27. program c. k. státního gymnasia s českou řečí
vyučovací, Opava 1909, 1910; Hosák, L.: Ostrava a její
okolí v husitském revolučním hnutí a za jeho doznívání
do počátku 16. století, in: Ostrava 3, 1966; Jurok, J.: Mo-
ravský severovýchod v epoše husitské revoluce, Nový
Jičín 1998. LD
HUTNICTVÍ ŽELEZA, odvětví průmyslu vy-
rábějící surové železo a ocel jako surovinu
a polotovar (hutní prvovýroba) nebo produ-
kující válcované a odlévané výrobky.
Lokality, v nichž se vyrábělo a zpracovávalo
železo, známe ve Slezsku a na severových.
Moravě již v prehist. epoše. Do nástupu prům.
revoluce se h. ž. soustřeďovalo v místech, kde
byl dostatek dříví jako paliva (dřevouhelná
technologie), kde se v blízkém okolí nachá-
zela železná ruda (od 2. poloviny 13. stol.
v dnes pol. Jędrzejówie a od r. 1328 ve Frý-
valdově, dnešním → Jeseníku) a kde aplikace
vodních kol umožňovala využití hydraulické
energie. Přibližně do počátku 17. stol. trvala
perioda tzv. přímé výroby železa v kusových
pecích. Zprávu o nejst. hamru v čes. Slezsku
máme z r. 1328 (okolí Frývaldova). V tomto
HÝL
HUTNICTVÍ ŽELEZA HYNŠT

období se hutní výroba soustředila zejm. výhradně do Vítkovic (→ Rothschildové)

v oblasti jesenických rud. Hutě jsou např. a do Třince, majetku habsburských arcivé-
doloženy r. 1373 u → Mikulovic, v r. 1374 vodů a od r. 1905 Rakouské → báňské a hutní
bylo na řece Bělé u Frývaldova dokonce 13 společnosti. Hutě se staly po r. 1948 pilířem
hamrů. Ještě v předhusitském období pra- tzv. → social. industrializace a byly do nich
covaly hamry ve → Vrbně pod Pradědem. investovány obrovské prostředky (vznikl
Velký rozmach prodělalo odvětví v 16. stol. zcela nový závod: → NHKG v → Ostravě-
Už na jeho poč. jsou doloženy hutě v okolí -Kunčicích). Tím, že byly odkázány na dovoz
→ Rýmařova, které se slibně rozvíjely zejm. sov. železných rud, prohlubovaly polit. závis-
za Ederů ze Štiavnice (majitelé rabštejnského lost ekonomiky na SSSR. V rámci restruk-
panství od r. 1552) a později za Hoffmannů turalizace ekonomik postkom. zemí je h. ž.
z Grünbüchlu (od r. 1583). V l. 1530–79 jsou podrobováno tvrdé redukci se značnými soc.
listinně doloženy hutě s dýmačkami na ně- dopady. Hutní průmysl regionu se stal svými
kolika místech v okolí → Bruntálu, r. 1527 dopady na proměnu oblasti a soc. důsledky
v Karlovicích u Vrbna, v l. 1477–1538 ve Vel- význ. zdrojem um. inspirací v literatuře (→
kých Kuněticích, r. 1552 v Heřmanovicích F. Sokol -Tůma, → V. Martínek, → A. Schol-
u → Zlatých Hor a r. 1570 v Mnichově. tis), výtv. umění (→ F. Duša, → B. Bartoš),
Ve 2. polovině 16. stol. jsou zmínky o hutích hudbě (→ L. Ja náček, → R. Kubín).
v karpatské oblasti v okolí → Frenštátu pod Lit.: Myška, M.: Založení a počátky Vítkovických
železáren 1828–1880, Ostrava 1960; Myška, M.: Die
Radhoštěm. Vyrábělo se tyčové železo, plech mährisch schlesische Eisenindustrie in der Industriellen
a drát, ze Slezska se exportovalo do Vra- Revolution, Praha 1970; Myška, M.: Proto-industriální
tislavi a do Německa. Od 17. stol. do 30. l. železářství v českých zemích, Ostrava 1991.
19. stol. trvala fáze tzv. nepřímé výroby Obr.: L17; M (46, 101, 180, 182, 186, 190, 202, 204–206,
208, 225–227, 233, 263–267; S (75, 77, 82); V (147, 191,
v dřevouhelných vysokých pecích. První 189, 211, 227). MM
vysoké pece se objevují v r. 1618 na domi-
niu Bruntálských z Vrbna v Malé Morávce, HÝL, Vladimír, výtvarný pedagog, historik, pub-
Karlovicích, Ludvíkově a dalších lokalitách. licista a organizátor uměleckého života, * 23. 4.
Od 1. poloviny 17. stol. jsou exploatována též 1898 Stará Ves nad Ondřejnicí (Frýdek-Mís-
karpatská ložiska železných rud (sferoside- tek), † 1. 11. 1969 Ostrava.
rity), a to hutěmi ve Starých Hamrech (1638, Jako učitel působil na řadě škol, naposledy
→ Oppersdorfové), ve → Frýdlantu nad Os- na Pedagogické škole v → Ostravě. Spolu-
travicí, Bašce (před r. 1723), Ustroni (1772). zakladatel → MSVU a jeho dlouholetý ta-
Technicko-výrobní revoluce zal. na přechodu jemník. Autor publikace Výtvarné umění
k minerálním palivům (černé uhlí, koks) ostravského kraje (1941), archivován je jeho
nastupuje v tehdejším prus. Slezsku na pře- šestisetstránkový rukopis kroniky MSVU.
lomu 18. a 19. stol. (první koksová vysoká Lit.: BSSSM 8; Hýl, V. (ed.): Přehled výtvarně umělec-
kých výstav na Ostravsku, Opavsku a Těšínsku (v letech
pec v Glivicích 1796, druhá v Královské huti 1920–1949), Opava 1961. PH
1802), zatímco v býv. rak. Slezsku a na seve-
rových. Moravě byla první koksová vysoká HYNŠT, Miloš (vl. jm. Miloslav), divadelní re-
pec spuštěna mnohem později ve → VŽ (1836, žisér, pedagog, dramatik, * 19. 12. 1921 Chu-
1838), další v → Třinci (1873, 1874). Dříve dobín (Olomouc), † 1. 11. 2010 Brno.
se ve Slezsku uplatnila moderní technologie V r. 1944 absolvoval konzervatoř v Brně a na-
rafinace (válcovny: 1819 Ondřejovice; pud- stoupil do Horáckého divadla. V l. 1951–58
lovací pece: 1830 Vítkovice, 1855 Karlova působil v činohře Státního divadla Ostrava
huť v Lískovci u → Frýdku). V té době staré (→ NDM, 1956–58 i jako šéf). Zde rež. Čap-
slez. hutě buď zanikají, nebo se reorientují kovy Matky (titulní role → T. Hodanová,
na druhovýrobu a produkce se soustřeďuje 1953), Sofoklova Oidipa vladaře (titulní role

383
HÝSEK
HYNŠT
→ R. Koval, 1956), vl. dramatizace románu
→ V. Martínka Země duní (1958) aj. Anga-
žoval herce Přemysla Matouška a Bořivoje
Navrátila, k pohostinským režiím zval Karla
Dostala, → K. Nováka a Františka Salzera.
Spolupracoval s → ČRO. Později působil
v Brně, Uherském Hradišti a Zlíně. Pedagog
JAMU.
Lit.: Srba, B.: Umění režie, Brno 1996.
HÝSEK, Miloslav, literární historik, vysoko-
školský učitel, * 15. 1. 1885 Němčice (Blan-
sko), † 10. 2. 1957 Praha.
Jako historik pozitivistické orientace pokra-
čoval ve stopách Jaroslava Vlčka. Jeho věd.
zájem se soustředil zpočátku na lit. tvorbu
spjatou s Moravou (Literární Morava, 1911),
přihlížel však i k literatuře Slezska, věnoval
značnou pozornost → P. Bezručovi (Tři ka-
pitoly o Petru Bezručovi, 1934). S regionem
Slezska ho spojovala spolupráce s → V. Mar-
tínkem, jeho účast v → MSlR ad. Ve svých
pracích upozornil na podíl Slezska v čes.
lit. dění. Korespondence mezi H. a Bezru-
čem dosvědčuje, že oba spojovalo upřímné
přátelství, zal. na vzájemném porozumění.
Lit.: Ficek, V.: Literární historik M. H., in: Z rodného
kraje, Ostrava 1978; Jeřábek, D.: Objevitel literární
Moravy, LD, 15. 1. 1985.
HÝŽOVÁ , Jaroslava, malířka, * 21. 5. 1915
Prostřední Bečva (Vsetín), † 4. 3. 1992 Va-
lašské Meziříčí (Vsetín).
Studovala na mal. škole SVU Mánes v Praze
u Vojtěcha Tittelbacha a Josefa Lieslera. Ma-
lovala krajinu rodného → Valašska v kombi-
naci s přírodními motivy s charakteristikou
lokality (např. náměty bodláku aj.). Usilo-
vala o poetizaci námětu, dominantně uží-
vala modré barvy. Vystavovala se SČVU
i samostatně, např. ve Valašském Meziříčí
(1966, 1981), ve Zlíně (1958) a → Havířově
(1988). Obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách
→ GVUO a → MB ve Frýdku-Místku.
Lit.: Amler, P.: Návštěva v ateliéru J. H., OKultM, 1981,
č. 2; Kobza, F. – Malina, D.: Katalog výtvarných umělců
olomoucké oblasti, Olomouc 1989.
Obr.: V192.
CHAMBREZ
CH
CHALABALA , Zdeněk, dirigent a operní dra-
maturg, * 18. 4. 1899 Uherské Hradiště,
† 4. 3. 1962 Praha.
JŠt Vystudoval 1919–23 dirigování a hud. kom-
pozici na brněnské konzervatoři, 1925–26
navštěvoval skladebné předměty v mistrov-
ském kurzu u → L. Janáčka. 1925–36 byl
kapelníkem brněnské opery (od r. 1930 též
jejím dramaturgem). 1936–45 působil jako
dirigent opery ND. V r. 1945 se Ch. stal
na dvě sezony šéfem ostr. opery. Prosadil
svou koncepci oprav budovy Městského di-
vadla (→ div. budovy a sály) a výraznými
dirigentskými výkony obhájil vl. dramatur-
gickou vizi – základem repertoáru ostr. opery
se stala Smetanova, Dvořákova a Fibichova
díla. Každodenní um. a pedagogickou prací
se sólisty, operním sborem a orchestrem vy-
tvořil předpoklady jejich dalšího um. růstu.
Pečlivým výběrem hostujících zpěváků, re-
žisérů a výtvarníků umocnil svou konvenci
a rutinu odmítající koncepci hud. dramatu.
JS
Po odchodu z → Ostravy působil Ch. jako
dirigent a operní dramaturg v Praze, Brně
a Bratislavě, 1956–59 byl dirigentem opery
Velkého divadla v Moskvě, kde mj. prosadil
i Janáčkovu Její pastorkyni (1958).
Lit.: BSSSM 4. JM
CHAMBREZ, Ignác, malíř, architekt, teoretik
umění, * 31. 7. 1758 Holešov (Kroměříž),
† 1. 12. 1842 Lviv (Ukrajina).
Vyučil se u svého otce, malíře Johanna.
V r. 1775 se vydal na studijní cestu (Praha,
Rakousko, Německo, Francie). V Paříži stu-
doval malířství a architekturu na Královské
akademii. Pak zahájil um. praxi jako malíř po-
dobizen a působil na různých místech Francie.
R. 1780 se stal kreslířem dvorního arch. vé-
vody Viktora Louise Orleánského. O 2 r. poz-
ději odcestoval do Itálie a odtud do Vídně.
PH R. 1783 se vrátil do Holešova, odkud však
384
CHAMRÁD
CHAMBREZ
odešel do Slezska a usadil se v → Těšíně, kde
působil jako malíř a arch. a od r. 1793 jako uči-
tel kreslení. V r. 1807 se stal prof. katedry ar-
chitektury na univerzitě v Krakově. V r. 1809
se vrátil do Těšína a odtud odešel r. 1815
do Lvova, kde působil jako pedagog. Po celý
život udržoval kontakt s morav. umělci, budi-
teli a historiky (Tomášem Fryčajem, → J. H.
A. Gallašem, Janem Petrem Cerronim ad.). Za-
tímco jeho sakrální malby mají ještě zcela ro-
kokový charakter, jsou jeho podobizny a arch.
tvorba již v klasicistním duchu. Význ. je však
jeho přínos především v lit. oblasti. Psal pe-
dagogické i technologické příručky, nejvý-
znamnější je však jeho práce Nachlaß eines
mährischen Künstlers zur Belehrung seiner
Söhne (1807), um. cestopis rozdělený do 5 se-
šitů. Kompletní rukopis je uložen v Zemském
archivu v Brně. V oblasti architektury zpra-
coval projekt radnice a kat. gymnázia v dnešní
pol. části Těšína (1800–02), přestavbu univ.
budov ve Lvově na Ukrajině (1826–28) či pro-
jekt paláce Potockých tamtéž. Mal. dílo zastou-
peno ve sbírkách muzea v Cieszyně (Polsko),
na farách v Bartošovicích a v Bystřici nad Olší
a v četných kostelech ve Slezsku i na Moravě
(Ropice, Cieszyn, → Třinec, Jindřichov u Hra-
nic, Malenovice a Tečovice u Zlína, Nikolčice).
Řada obrazů umístěných pův. v kostelech
sledovaného regionu je ztracena.
Lit.: BSSSM 3; Kroupa, P.: Odkaz moravského umělce
k poučení svých synů, in: Studie muzea Kroměřížska 83,
Kroměříž 1985; Indra, B.: Příspěvky k biografickému
slovníku výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku
v 16.–19. století, ČSZM-B 48, 1999.
Obr.: M261. MSch
CHAMRÁD, Arnošt, slezský buditel, básník
a dramatik, * 11. 10. 1879 Hrabyně (Opava),
† 26. 2. 1925 Opava.
Na improvizovaných scénkách ve svém hos-
tinci vystupoval jako herec i skladatel satiric-
kých skladeb a kupletů, r. 1920 se se svými
skladbami zúčastnil i programu kabaretu
Červená sedma. Jako spisovatel a veř. pra-
covník podporoval snahy o připojení → Hlu-
čínska k Československu. Prvotina Slezská
balada (1915) je příběh o padlém vojákovi,
385
CHEMICKÝ PRŮMYSL
oslavovaném v nebi slez. vlastenci. Své verše
shrnul do sbírky Z nepřikrytej dědiny 1, 2
(1916, 1919), která obsahuje verše psané vět-
šinou → nářečím slez. Tragickou motivací
se vyznačuje hra Handléř Binar (1921). Ver-
šem v nář. podobě provázel i vl. hud. skladby.
Ch. tak založil tradici lit. tvorby inspirované
lid. mluvou.
Lit.: Šajtar, D.: Slezský písničkář A. Ch., Opava 1962;
Ficek, V.: Hrabyňský písničkář, in: Z rodného kraje, Os-
trava 1977; Bár, Z.: Slezský písničkář A. Ch., OV, 19. 3.
1980. JS
CHEMICKÝ PRŮMYSL , odvětví průmyslové
výroby, zabývající se výrobou organických
a anorganických chemických látek.
Vedle tradiční řemeslné výroby mýdla, sví-
ček, oleje ke svícení aj. se začala prosazovat
od poloviny 19. stol. tovární chemická vý-
roba, nejdříve v oblasti anorganické chemie,
od konce 19. stol. též v oblasti těžké orga-
nické chemie. Značný rozmach budování to-
vární chemické výroby nastal již v polovině
19. stol. V r. 1850 byla založena hrabaty →
Larisch-Mönnich v → Petřvaldě továrna
na zinkové barvy. Larisch-Mönnichové
získali společně s Louisem Pereirou již
r. 1849 jako první v monarchii belgický pa-
tent na výrobu zinkové běloby. Petřvaldský
závod byl ze statických důvodů v r. 1927
uzavřen a výroba přenesena na Slovensko.
Druhou továrnou na výrobu zinkové běloby
v → OKR se stal závod zal. r. 1904 prus.
průmyslníkem Rudolfem Goldschmidtem
v Novém → Bohumíně. V průběhu první
svět. války podnik zcela změnil výrobní pro-
gram a stal se až do r. 1945 čelným producen-
tem umělých sladidel. V r. 1851 byla vlivem
levného dovozu soli z Haliče zprovozněna
První rakouská továrna na sodu v Hrušově,
zal. vídeňským velkoobchodníkem Josefem
Mariou von Millerem zu Aichholz a pod-
nikatelem Carlem Hochstetterem. Továrna
vyráběla vedle sody řadu zákl. chemických
látek, zvl. kyselin. V pozdějších l. se závod
proslavil výrobou titanové běloby. V r. 1852
zahájila provoz továrna na sodu v Petrovicích
u → Karviné. Podnik vyráběl také kyseliny
CHLEBOWCZYK
CHEMICKÝ PRŮMYSL
a umělá hnojiva, r. 1962 byl však pro zastara-
lost uzavřen. Menší možnosti měly obdobné
závody vznikající od poloviny 19. stol. mimo
OKR, mj. ve → Vrbně pod Pradědem, →
Bruntálu a → Těšíně, které se snažily pře-
devším zásobit okolní → textilní průmysl
bělicími prostřed ky a barvivy. Za speciální
lze považovat výrobu zápalek v → Osoblaze
(od r. 1855) a → Opavě (od r. 1869). V mo-
derní velkoprodukci vyústila farmaceu-
tická výroba v Opavě-Komárově s tradicí
od r. 1882 (nyní podnik Teva) i gumárenská
vý roba zahájená r. 1866 v → Odrách. – Teprve
v období druhé vlny zakládání chemických
závodů v OKR, tj. v poslední třetině 19. stol.,
se uhlí a odpadní látky při jeho zpracování
staly základem pro výrobu chemických pro-
duktů. V bezprostřední blízkosti koksoven
tak vznikají závody těžké chemie, vyrábějící
zpočátku především dehet, smolu a parafín.
V r. 1865 vystavěl Heinrich Dingler v →
Ostravě, nedaleko Jámy Jindřich, továrnu
na výrobu parafínu a rafinérii petroleje,
kterou r. 1889 odkoupil William Reimann
a přeměnil ji na továrnu vyrábějící lepenku.
Továrna na výrobu parafínu a ceresínu (fa
Anton Himmelbauer & Comp.) v Ostravě
vznikla již r. 1866. Vedle toho na Ostravsku
došlo k výstavbě hned několika rafinérií mi-
nerálních olejů, což souviselo se strategickou
pozicí města na → Severní dráze Ferdinan-
dově. V r. 1889 vznikla za účasti vídeňského
bankovního domu M. Thorsch & Söhne
v Přívoze rafinérie minerálních olejů firmy
Max Böhm & Comp. Závod byl do plného
provozu uveden r. 1892 a specializoval
se na rafinaci ropy dovážené z Haliče a Kav-
kazu. Vedle paliv produkoval závod také ole-
jářské výrobky, zejm. lehké mazací oleje pro
motory a turbíny, které dosahovaly špičkové
kvality. Na konci 60. l. 19. stol. zřídila ve Vít-
kovicích berlínská fa Poznansky-Strelitz to-
várnu, která se zabývala výrobou asfaltu
a speciální lepenky. V r. 1887 založil hr.
Larisch-Mönnich rafinérii minerálních olejů
v Novém Bohumíně a konečně r. 1883 založili
v Přívoze opavský průmyslník Carl Glassner
386
CHLEBOWCZYK
a ředitel hrušovské továrny na sodu Theodor
Hochstetter továrnu na výrobu superfosfátu,
kostní moučky, klihu a tuků. V 90. l. 19. stol.
se o Ostravsko zajímal také silný kapitál
ze sousedního Pruska. V r. 1892 založil prus.
podnikatel v ch. p. Julius Rütgers na katastru
Vítkovic a Zábřehu nad Odrou chemickou to-
várnu, zaměřenou na výrobu surového dehtu
a všech frakcí destilovaných dehtů a olejů. Zá-
vod po r. 1945 zastarával a kapacitně přestal
vyhovovat, až byla jeho výroba v l. 1963–74
(tehdy už Urxovy závody) téměř úplně na-
hrazena novým závodem ve Valašském Me-
ziříčí. Po r. 1918 továrny závislé na dovozu
strategických surovin (především rafinérie)
postupně ztrácely své dominantní postavení,
naproti tomu chemické závody využívající
místních zdrojů se dokázaly lépe adaptovat
na nově vzniklé podmínky. V r. 1920 vznikly
Moravsko-Ostravské chemické závody, pro-
dukující plyny, barviva a pryskyřice (uza-
vřeny r. 1972), a r. 1927 Československé
továrny na dusíkaté látky, vyrábějící hnojiva
a dusíkaté látky pro armádní účely.
Lit.: 70 let Urxových závodů v Ostravě, Ostrava 1962;
Sto let závodu Optimit 1866–1966, Odry 1966; Janík,
M.: Rozvoj ch. p. na Ostravsku, in: Ostrava 13, 1985;
100 let farmaceutické výroby na Opavsku, Opava 1985;
Popelka, P.: Dějiny Moravských chemických závodů,
Ostrava 2008.
Obr.: HZ61; M221. PP
CHLEBOWCZYK, Józef, historik, vysokoškol-
ský pedagog, organizátor vědecké práce, * 19. 1.
1924 Karviná, † 14. 7. 1985 Sozopol (Bul-
harsko).
Po studiích na pol. gymnáziu v → Orlové vy-
studoval ekonomii na Vysoké škole hosp. a soc.
věd ve Varšavě, kde v l. 1949–52 působil jako
asistent. Po návratu do → Karviné pracoval
jako ekonom a středošk. prof., v l. 1957–67
pak jako věd. pracovník Ústavu dějin Slez-
ska Polské akademie nauk. V l. 1964–67
vyučoval na uč. lyceu v Cieszyně (→ Těšín)
a od r. 1970 na univerzitě v Katovicích (vy-
budoval její filiálku v Cieszyně). V r. 1961
Dr., 1966 habilitace, r. 1972 mimořádným
a r. 1977 řádným univ. prof. Zabýval se ději-
nami → Těšínska v širokém časovém záběru
CHMELENSKÝ
CHLEBOWCZYK
(17.–20. stol.) a spolupracoval s čes. historiky
(Gospodarka Komory Cieszyńskiej na przeło-
mie XVII–XVIII w., 1966; Główne problemy
i etapy stosunków polsko-czeskich na Śląsku,
1961; Nad Olzą, 1971). Vedle toho se zabýval
polit. a soc. dějinami stř. a vých. Evropy, zejm.
procesem formování nár. vědomí a jejich typo-
logií. Monografie s touto tematikou měly mi-
mořádný ohlas a podnítily řadu kritických rec.
(Procesy narodowotwórcze we wschodniej
Ewropie środkowej, 1975; O prawie do bytu
małych i młodych narodów, 1983). Neukon-
čeny zůstaly jeho projekty hist. výzkumu
národnostních menšin v Evropě. Pravidelně
sledoval formou zpráv a rec. v pol. časopisech
čes. a slov. hist. produkci. Tragicky zemřel
v Černém moři.
Lit.: BSSSM 4; A. G.: Prof. J. CH. a výzkum Slezska,
SlSb 72, 1974; Heller, M.: J. Ch. – historik Slezska, SlSb
83, 1985; Zieliński, W.: Pamięci Prof. J. Ch., ZarŚ 49,
1986.
CHMELENSKÝ, Josef Krasoslav, básník, tvůrce
a překladatel libret, literární a hudební kritik,
* 7. 8. 1800 Bavorov (Strakonice), † 2. 1. 1839
Praha.
Působil řadu let jako soudce na Moravě
a ve Slezsku. V poezii u něho převažoval
zájem o anakreontskou lyriku, inspirovanou
milost nými náměty a přírodou. Ch. cesto-
vání po Moravě a ve Slezsku se odrazilo mo-
tivicky v jeho básních uložených do sbírek
Kvítí polní z Moravy a Slezska (1840) a Plané
růže z Moravy a Slezska (1840).
Lit.: Ficek, V.: J. K. Ch. Těšínsku, T 3, 1960, č. 12–13.
CHOTĚBUZ-PODOBORA, opevněná osada lidu
popelnicových polí a slovanské hradiště.
Hradisko se rozkládá na okraji vysoké levo-
břežní terasy řeky Olzy, která vymezuje jeho
vých. okraj. Ze západu a ze severu ho obtéká
hluboce do terénu zařezaná bezejmenná vo-
doteč, kterou osadníci prohloubili a začle-
nili do fortifikačního systému jako příkop.
Pouze na jihu navazuje na okolní poměrně
rovinatý terén. Hradisko pozůstává ze tří
částí: a) akropole (0,42 ha), která má trojú-
helníkovitý tvar a zaujímá nejhůře přístupný
CHOTĚBUZ-PODOBORA
sev. prostor; b) první předhradí (0,77 ha),
jež navazuje na již. okraj akropole, od níž
ho odděluje mohutný val a příkop; fortifi-
kace ho obepíná ze všech stran (na východě
se nedochovala, zničila ji erozivní činnost
Olzy); c) druhé předhradí (0,51 ha) přiléhá
k již. okraji prvního předhradí, vymezuje
ho jen lehká fortifikace, která patrně nebyla
dokončena. – Polohu poprvé osídlil lid kul-
tury popelnicových polí ve st. době železné.
V její pozdní fázi došlo k opevnění akropole.
Zda bylo chráněno i první předhradí, se do-
posud nepodařilo plně prokázat. Halštatská
vrstva se zde sice vsouvá pod těleso valu, ale
není jím narušena, což spíše nasvědčuje jeho
pozdější výstavbě. Kulturně je osada řazena
ke slez. skupině kultury lidu popelnicových
polí. Hradisko bylo opuštěno na rozhraní st.
a ml. doby železné (Latén A, konec 5. stol. př.
MM n. l.), o čemž svědčí výskyt několika zlomků
nádob kuštanovické kultury, kterou slov. ba-
datelé spojují s dáckým zásahem ve stř. Po-
dunají. – Slované osídlili opuštěné hradisko
zřejmě v průběhu 8. stol. Zpevnili stojící valy,
prohloubili příkopy a na koruně valů vybu-
dovali dřevěno-hlinitou hradbu. Na osadě
se vedle běžného hosp. života uskutečňovala
intenzivní železářská a kovářská produkce.
V průběhu poslední čtvrtiny 9. stol. bylo
hradisko dobyto, vypleněno a částečně vy-
páleno. Tato událost je spojována se Svato-
plukovou výpravou proti Vislanům (873–74).
Ještě před koncem 9. stol. byla osada znovu
JS
osazena a došlo k rekonstrukci opevnění.
Definitivně bylo opuštěno na poč. 11. stol.,
což dokládá nález denáru uh. krále Štěpána
ze závěrečného období jeho vlády. Správa
kraje, kterou v té době osada zastávala,
se přenesla na hradisko na Zamkowe górze
(Zámeckém vrchu) v dnes pol. části → Tě-
šína. Výzkum hradiska není dokončen. Jisté
stopy osídlení zjistili archeologové i západně
od bezejmen né vodoteče, a především není
dosud známo pohřebiště, které musí tak roz-
sáhlou osadu doprovázet. Naleziště spravuje
→ Muzeum Těšínska, které tu vybudovalo
Archeopark v Chotěbuzi-Podoboře, jenž
387
CHOTEK
CHOTĚBUZ-PODOBORA CHRÁSKOVÁ

představuje repliku slovanského hradiště v Paříži, Kantonálního muzea v Bernu či

z 8.–11. stol. The University of Michigan Museum of Art.
Lit.: Kouřil, P.: Fortifikační systém hradiska v Ch.-P. Lit.: Katalog výstavy členů Katedry výtvarné výchovy
u Českého Těšína, in: Pravěké a slovanské osídlení Mo- PF OU, Ostrava 1984.
ravy, Brno 1990; týž: Slovanské osídlení českého Slezska, Obr.: S142–143. PH
Brno – Český Těšín 1994.
Obr.: HZ32. JPk CHRÁSKA , Pavel, sochař, * 23. 2. 1947 Žid-
lochovice (Brno-venkov).
CHOTEK, František Xaverský Tadeáš, hudební
Manžel keramičky → Jany Ch. Studoval
skladatel a pedagog, * 22. 10. 1800 Libhošť
AVU Praha (1966–72, učitelé Karel Lidický
(Nový Jičín), † 5. 5. 1852 Wien (Rakousko).
a Jiří Bradáček). V polovině 80. l. byl krátce
Někdy bývá psán také jako Kottek. Studoval
ředitelem → GVUO. V 70. a 80. l. realizoval
na gymnáziu v → Příboře, práva ve Vídni.
řadu ideově angažovaných děl pro architek-
Hudbu studoval soukromě u Johanna Bap-
turu, např. Nový věk (též Život a práce školy)
tista Henneberga a Simona Sechtera. Od
v atriu ZŠ Dobrá (1976–78), Družba před ZŠ
r. 1824 se věnoval hudbě trvale a profesio-
Štěpánkovice (1984), Leningrad (též Osvo-
nálně. Byl oblíbeným učitelem klavíru, ale
bození města) před ZŠ Kopřivnice (1984),
také kytarové hry. Pro oba nástroje také kom-
Žena – symbol života a zdraví v Ostravě-
ponoval v měšťanském salonním stylu. Jeho -Výškovicích (1985), reliéf na Památníku
převážně drobné kompozice měly z hlediska obětem světových válek v → Hodslavicích
slohového klasicist ně-romantický charakter. ad. V r. 1990 vytvořil Fontánu s holubicí
Oblíbené (zejm. ve Vídni a ve Slezsku) byly v Opavě-Kateřinkách. Vystavoval se SČVU.
jeho dobové úpravy oper (vydávané zejm. Lit.: Almanach KO SČVU, Ostrava 1985; Skalík, T.:
nakl. Ricordi v Miláně a Diabelli ve Vídni). Opavské sochy II, Opava 2013.
Ve Vídni působil také jako příležitostný Obr.: S124. PH
varhaník. MMl
CHRÁSKOVÁ , Jana , sochařka a keramička,
CHOVANEC, Ivo, sochař, keramik a pedagog, * 19. 5. 1948 Opava.
* 22. 4. 1945 Ostrava. Žena sochaře → Pavla Ch. Studovala VŠUP
Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti a VŠUP, (1967–73, učitel Otto Eckert). Její práce je sou-
ateliér designu ve Zlíně (Zdeněk Kovář, středěna zvl. na díla v architektuře, kde vytváří
1968–74). Po absolutoriu byl ve volném po- keramické dekorativní reliéfy (zejm. glazo-
volání, pak působil na PF → OU jako doc. vané) a též keramické plastiky; kromě toho
(dosud). Pracuje s keramickým materiálem i užité a zdobné keramické předměty drobného
a šamotem, námětově vychází z přírodních charakteru (talíře, mísy, soupravy ap.). Vysta-
struktur, inspirován růstovými formami. vovala s Krajskou organizací SČVU v Gale-
Vystavoval v Domě kultury Vítkovic, → rii bratří Čapků v Praze (1977) a t. r. na Floře
Ostrava (1983), Galerii Na půdě, Český → v Olomouci. Realizace ve výběru: reliéf Svět
Těšín (1985), Galerii Dílo, Brno (1986), v → dětí, ZŠ Ostrava-Poruba (1975), reliéf Beskydy
Parku kultury a oddechu města Ostravy před ZŠ na Čeladné (1977), reliéf před vstupem
na Černé louce (1988), v Okresním muzeu do závodu Opavia v → Opavě (1979), reliéf
Český Krumlov (1992), Universitní galerii Ptáci pro budovu transitní ústředny v Ostravě –
Student, Ostrava (1988), Galerii G7, Ostrava Mariánských Horách (1979), medailon Muž
(2003, 2004), Synagoze v Hranicích na Mo- a žena, kult. dům ve → Vítkově (1980), plastika
ravě (2009/10). Je zastoupen ve sbírkách Kytka, ul. Jugoslávská, Ostrava-Zábřeh (1982),
NG a Uměleckoprůmyslového muzea dekorativní stěna u býv. restaurace Volha,
v Praze, MG, → SZM, → Ostravského mu- Nádražní tř., Moravská Ostrava (1983), žar-
zea, Royal Gallery v Tokiu, Capellin Galerie diniéry Ptáci, Ostrava-Poruba (1984, rozbito),

388
CHUTNÝ
CHRÁSKOVÁ
reliéf v interiéru hotelu Kamyšin v Opavě
(1984), Památník osvobození města Kravař
(1986, spolupráce P. Chráska), Plody slunného
Bulharska, Varenská ul., Ostrava (1987), re-
liéf Móda, Oděvní průmysl Prostějov, závod
Ostrava (1988) ad. Některé z prací se nachá-
zejí na zahradě rodinného domu Chráskových
v Opavě-Vávrovicích.
Lit.: Krajská organizace Svazu českých výtvarných
umělců v Ostravě (almanach), Ostrava 1985; Stanisla-
vová, I.: J. Ch. Keramická tvorba (katalog Domu umění
Opava), 1988; Skalík, T.: Opavské sochy II, Opava 2013.
Obr.: S122.
CHUTNÝ, František, hudební pedagog, skla-
datel a klavírista, * 15. 8. 1890 Hudcov (Tep-
lice), † 3. 3. 1968 Opava.
Studoval konzervatoř v Praze a v Lipsku, poz-
ději sólový zpěv v Římě. V mládí byl uznáva-
ným klavíristou, koncertoval na evr. a amer.
kontinentě. Později působil především jako
klavírní pedagog. V l. 1924–38 vedl Hudební
školu Matice opavské v Opavě a byl zároveň
dirigentem → Pěveckého spolku Křížkovský
a → Pěveckého sdružení slezských učitelů.
V → Opavě žil i po r. 1945, kdy byl opět ře-
ditelem hud. školy. Jako skladatel se věnoval
písňové a sborové tvorbě.
Lit.: BSSSM 11.
CHVÁLEK, Jan, architekt a urbanista, * 22. 11.
1925 Uherský Brod (Uherské Hradiště),
† 29. 8. 1982 Ostrava.
Po ukončení reálného gymnázia v Uherském
Brodu (1944) zahájil studia na oboru archi-
tektury a pozemního stavitelství Vysoké
školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně
(absolvoval 1950). Byl členem Svazu česko-
slovenských (posléze českých) architektů.
V l. 1956–82 pracoval ve → Stavoprojektu
→ Ostrava, kde se zabýval především obyt-
nými a sportovními stavbami a kde pracoval
od r. 1963 jako ved. ateliéru A5. Již v projektu
měst. lázní v Ostravě z r. 1957 (Sokolská 48),
dokončených v r. 1963 a v l. 1965–67 dopl-
něných letním bazénem, úspěšně navázal
na záp. internacionální styl, v čes. prostředí
v podobě bruselského stylu. Ten se projevil
i v neuskutečněném, technicky náročném
CHYTIL
návrhu krytého bazénu pro Ostravu-Porubu
s lanovou zavěšenou konstrukcí. Jeho tvorba
zároveň reflektovala předválečný funkciona-
lismus, patrný např. v řešení areálu koupa-
liště v → Kar viné – Novém Městě, Havířská
53 (1957–60 a 1967) a v tribuně ostr. sta-
dionu Bazaly (1965–67), jejíž projekt v ate-
liéru A5 vypracoval arch. Břetislav Sležka.
Pozdní fázi inter nacionálního stylu uplat-
ňoval i v realizacích hotelových domů: ho-
telový dům VOKD ve → Frýdku-Místku,
PH Malý Koloredov 811 (1965–67), hotelový
dům v → Třinci, nyní hotel Steel, nám. Svo-
body 527 (1963–66), Hotelový dům mladých
hutníků v Ostravě-Zábřehu, Výškovická 122
(1961–65), a v urbanistických návrzích síd-
lišť Kamenec ve Slezské Ostravě a Anenská
ve Frýdku-Místku. Některé objekty a sídliště
zvl. z období „normalizace“ jsou pozna-
menány poklesem kvality arch. zpracování
a stavebního provedení.
Lit.: Michl, J.: Realizace a projekty v současné archi-
tektuře, Praha 1978; Soudobá architektura ČSSR, Praha
1980; 40 let architektury v Severomoravském kraji
v práci členů Svazu českých architektů, Ostrava 1984.
Obr.: M218. MS
CHYTIL , Václav (vl. jm. Vítězslav Bělovský),
MMl
prozaik, publicista, nakladatel, * 10. 9. 1943
Šenov (Frýdek-Místek).
Od 70. l. pracoval na Ostravsku jako kni-
hovník, novinář, red. nakl. → Profil. V 90. l.
založil mj. s → L. Petrem, → Z. Janáčkem,
Janem Machačem a Ivanem Straňákem nakl.
→ Sfinga. Byl red. Moravských novin Svo-
boda, od r. 1995 se spolu s manželkou Do-
rotheou Bělovskou věnoval redakční činnosti
ve svém nakl. → Tilia, kde vycházely mj.
knihy prestižní edice Universum OU. Od
r. 1993 je ed. Moravskoslezského kalendáře.
Publikovat začal v 60. l. zvl. povídky, repor-
táže a fejetony. V 70. l. tiskl povídky v alm.
(mj. → Oheň, 1975; Do dlaní chceme žhavou
lávu nabírat, 1979). V souboru 12 vytříbe-
ných a lyricky laděných povídek Holoubek
(1981) je formou vzpomínky zralého muže
zachycen přerod chlapce v dospělého. Děj
se odehrává na poč. 50. l., avšak svou životní
389
IDENTITA NÁRODNÍ
CHYTIL
filozofií se vztahují k současnosti. Tématy
dalšího souboru Faraón v deset večer (1984)
jsou nečekaná drobná citová dramata v kaž-
dodenním životě. Určitou motivickou ná-
vaznost na prvotinu vykazuje próza Chodci
v soumraku (2011), v níž je vypravěčem
dvanáctiletý kluk. Zachycují se v ní spletité
rodové vazby, pozitivní vliv prarodičů a za-
kotvenost ve venkovské krajině podléhající
expanzitě ostr. průmyslu.
Lit.: Macurová, A.: Dětství snem dospělosti, LM, 1981,
č. 10, Juga, S.: Zdařilé povídky, Tv, 1981, č. 21; Hájková,
A.: Proměny české povídky posledních let, LM 15, 1986,
č. 6; Málková,I. – Urbanová, S. Literární slovník severní
Moravy a Slezska, Olomouc 2001. SU
I
IDENTITA NÁRODNÍ, příslušnost obyvatele
k národu.
I. n. má u obyv. čes. Slezska a přilehlých částí
severových. Moravy jako každá identita svůj
objektivní a subjektivní rozměr. Objektivně
lze obyv. zařazovat k zdejším národům (zejm.
k čes., něm. a pol.) na základě kult. znaků,
z nichž nejdůležitějším je jazyk. Subjektivně
se zařazuje každý obyv. sám na základě po-
citu příslušnosti k danému národu. Objektivní
identita je st., protože nepochybně existovala
již v době před vznikem novodobých národů,
které jsou vymezovány zvl. na základě sub-
jektivního pocitu kult. sounáležitosti. Podle
objektivní nár. příslušnosti bylo území dneš-
ního čes. Slezska a přilehlých oblastí Moravy
osídleno slovanským obyv. a od středověku
stále silněji také obyv. něm. – nejdříve ve vel-
kých městech ve směru od západu na východ.
V důsledku dlouhodobého soužití etnik do-
cházelo na tomto území k prolínání objek-
tivních národnostních znaků ve smíšených
rodinách i u jednotlivých lidí, a tak zde zejm.
do doby vysídlení → Němců po druhé svět.
válce (→ odsun něm. obyv.) nebyly vzácné
případy obyv. se znaky identity umožňujícími
považovat je jak za Němce, tak i za → Čechy
390
IDENTITA REGIONÁLNÍ
nebo za Němce i → Poláky. Po druhé svět.
válce se obdobné přechodné typy i. n. vysky-
tují nejčastěji na → Těšínsku (typ česko-pol.).
Stejně tak byla rozkolísaná i subjektivní iden-
tita, která se u mnohých zdejších obyv. měnila
v průběhu lidského života (např. pův. Čech
se životem v převážně něm. oblastech asi-
miloval a začal se sám považovat za Němce).
Vždy se zde vyskytovaly – a existují i dnes –
případy obyv. s vícečetnou paralelní identitou.
Nejčastěji to byla dvojí identita: česko-něm.,
česko-pol. a polsko-něm. občas kombinovaná
s žid., slov. nebo s → identitou reg. (slez. nebo
morav.). Vzácně se vyskytovala i trojí identita:
např. česko-polsko-něm. nebo česko-polsko-
-slez. Poměrně početné byly případy, kdy nad
i. n. převládla identita reg. – slez. nebo morav.
(→ Slezané, → Moravané). V této spleti pro-
línajících se identit se řada obyv. čes. Slezska
a severových. Moravy nedokázala vždy orien-
tovat a označovali sami sebe jako místní bez
bližšího určení. Tito lidé také často volili slez.
národnost, pokud to bylo možné, anebo udá-
vali svou národnost náhodným výběrem – nej-
častěji podle převládající národnosti ve svém
okolí (→ národnostně nevyhraněné obyv.).
Lit.: Brouček, S. a kol.: Základní pojmy etnické teorie,
ČL 78, 1991, č. 4; Hannan, K.: Borders of Language and
Identity in Teschen Silesia, New York 1996; Hernová,
Š. – Sokolová, G.: Národně jazykové vědomí obyvatel
národnostně smíšených oblastí České republiky, Opava
2000. TS
IDENTITA REGIONÁLNÍ, příslušnost obyvatele
k dané oblasti nebo městu.
I. r. je v čes. části Slezska a na severových.
Moravě poměrně výrazná a silnější než →
identita nár. Projevuje se jako identita spo-
jená s býv. zeměmi, tzn. identita → Slezanů
a → Moravanů. Nebyla zaznamenána iden-
tita se zemí Moravskoslezskou, která byla
administrativním slepencem Moravy a Slez-
ska v l. 1927–49. Resp. se s ní identifikují
pouze Moravané, pro které je to jen nepatrně
zvětšená Země moravská, ale nikoli Slezané,
kteří v ní vždy tvořili menšinu. Na nižší reg.
úrovni se i. r. projevuje jako identita → La-
chů, → Valachů, příp. → Hlučíňanů (Praj-
záků). I. r. má v tomto regionu také podobu
ILEGÁLNÍ REGIONÁLNÍ
IDENTITA PŘECHODY HRANIC INCIDENT V MOSTECH U JABLUNKOVA

pocitu sounáležitosti s jednotlivými městy. až do nacist. přepadu Polska bylo převedeno

Nejtypičtějším příkladem jsou → Ostravané asi 5 tis. osob, z toho po vzniku tzv. protek-
(obyv. → Ostravy a okolí bez ohledu na to, torátu, kdy se tato činnost stala nejcharak-
zda žijí v morav. nebo slez. části města a jeho terističtější pro odboj v regionu, asi 3 tis.
zázemí). I. r. prodělala také určitý vývoj. Existovaly celé systémy organizátorských
Do poloviny 20. stol. se projevovala jako silná sítí a hustá řada přechodů pěších i železnič-
vazba s územím zejm. v zemědělských a hos- ních. Ze železničních byl nejvíce využíván
podářsky zaostalejších oblastech čes. Slezska přechod mezi stanicemi Šenov a Šumbark,
a přilehlých oblastí Moravy, kde často nahra- ale též přechody mezi Hrušovem a → Bohu-
zovala nár. identitu. Dokládá to něm. oku- mínem či Michálkovicemi a → Petřvaldem.
pační soupis obyv. z r. 1939, během něhož Pěších přechodů byla celá řada po celé délce
se např. ke slezské národnosti na → Těšín- hranic od Heřmanic až po Vojkovice a → Mo-
sku přihlásilo převážně obyv. z beskydských rávku. Na Slovensko se přecházelo mj. u Bí-
vesnic, ale jen málo obyv. prům. a urbanizo- lého Kříže. Převádělo se i důlními chodbami
vaného Ostravska. Když byla i. r. podruhé Jámy Ludvík v Radvanicích, Jámy Hedvika
uznána za národnost během → sčítání lidu v Petřvaldě a chodbami jam v okolí Hrušova.
v r. 1991, přihlásilo se např. ke slezské ná- Převádění mělo velký význam pro čs. polit.
rodnosti nejenom méně lidí než v r. 1939, ale i voj. odboj, zvl. pak pro for mování čs. letec-
navíc to byli lidé z jiných oblastí, zvl. z měst, kých jednotek. Přešel mj. generál Ingr, býv.
což dokládá spíše polit. charakter volby je- předseda vlády Šrámek, býv. pol. min. před-
jich národnosti. Byli to zejm. stoupenci seda Witos, poslanci Beneš, Stránský, Uh-
tehdejšího Hnutí za samosprávnou Moravu líř, letka por. Nováka, pplk. Svoboda a řada
a Slezsko, kteří podporovali heslo samo- funkcionářů KSČ. Všechny převody však
správy regionů v neprospěch centra. Kolísání nebyly úspěšné. Po vzniku tzv. protektorátu
tendencí deklarovat i. r. jako národnost do- byli dopadení většinou přechodně umisťo-
kládá i sčítání lidu z r. 2001, které zazname- váni ve věznici Krajského soudu v Moravské
nalo ve sledovaném regionu pouze čtvrtinu Ostravě a pak odesíláni do nacist. koncent-
počtu zastánců i. r. (ať morav. či slez.) oproti račních táborů. Po 1. 9. 1939 vedly převáděcí
r. 1991, a výsledky sčítání lidu z r. 2011, které trasy především na Slovensko a dále přes
zaznamenalo v regionu opět zvýšení počtu Maďarsko.
lidí hlásících se k těmto národnostem (47 758 Lit.: Zdráhalová, E.: Ilegální skupina působící v Ostravě-
morav. a 11 154 slez.). -Radvanicích v hostinci „U Bajgarů“, dipl. práce, PF OU,
Lit.: Brouček, S. a kol.: Základní pojmy etnické teorie, 1982; Richter – Rohan, V.: Organizování i. p. z Frýdku
ČL 78, 1991, č. 4; Hannan, K.: Borders of Language and do Polska v roce 1939, in: Ostrava 18, 1997; Skýpala,
Identity in Teschen Silesia, New York 1996; Vencálek, J.: M.: Obrana národa na Ostravsku, Přerov 2002. JP
Protisměry územní identity, Český Těšín 2000. TS
INCIDENT V MOSTECH U JABLUNKOVA, do-
ILEGÁLNÍ PŘECHODY HRANIC 1938—39, pře- časné obsazení železniční stanice a jejího nej-
chody československých občanů z celé re- bližšího okolí 26. 8. 1939 v ranních hodinách
publiky přes Ostravsko do odtrženého Zaolzí malým speciálním oddílem německé armády
a dále do Polska. „Brandenburg“, vedeným nacistickým důstoj-
Organizovali je nejprve komunisté, později níkem a dislokovaným na území Slovenského
řada dalších organizací, především Obrana štátu v blízkosti slovensko-polské hranice.
národa. Zájemci se soustřeďovali zejm. v Mo- Účelem nájezdu bylo zabezpečit ještě před
ravské → Ostravě, → Frýdku a → Místku, hodinou H, stanovenou k napadení Polska
ale také na Vsetíně, ve Valašském Meziříčí Německem, strategický Jablunkovský prů-
a Rožnově pod Radhoštěm. Odhaduje se, smyk a v něm se nacházející železniční tu-
že v období od → mnichovského diktátu nel. Velitel jednotky zřejmě neobdržel včas

391
INDRA
INCIDENT V MOSTECH U JABLUNKOVA
rozkaz, kterým se jako důsledek změněné
mez. situace (uzavření britsko-pol. smlouvy)
zahájení tažení proti Polsku odkládalo. Ko-
lem osmé hodiny ráno se jednotka na vyšší
rozkaz velitele armádní skupiny Süd stáhla
zpátky na Slovensko. Incident zavdal příčinu
ke vzniku okřídleného rčení, že druhá svět.
válka začala v Mostech. Incident nebyl pro-
vázen bojovými akcemi. Oddíl pol. armády
chránící stanici i blízký železniční tunel
se stáhl, aby případný konflikt nemohl po-
sloužit za záminku k útoku na Polsko. Pol.
straně se dokonce omluvil něm. parlamen-
tář. Zajímavé je, že členy diverzní jednotky
Brandenburg byli i těšínští → Němci, znalí
místních podmínek.
Lit.: Popiołek, F.: Mosty, wieś beskidska, w której rozpo-
czela się druga wojna światowa, Zw 3, 1951; Steblik, W.:
Armia Kraków w przededniu wojny 1939, in: Wojskowy
Przegląd Historyczny, 1958; Dubiel, P.: Wrzesień 1939
na Śląsku, Katowice 1960; Myška, M.: Z tajných zpráv
NSDAP o Těšínsku, Ostrava 1964; Gracová, B.: Nacistická
provokace proti Polsku v Mostech u Jablunkova a v Hlivi-
cích koncem srpna 1939, T 17, 1974, č. 3. JP + MM
INDRA , Bohumír, archivář, organizátor ar-
chivní práce, historik, vlastivědný pracovník,
* 17. 10. 1912 Hněvotín (Olomouc), † 31. 3.
2003 Opava.
Po studiích na reálném gymnáziu v Hranicích
na Moravě a doplňovacích odb. zkouškách
pro vyučování dějepisu, zeměpisu a češtiny
působil v l. 1934–48 jako učitel (Hranice,
Lipník nad Bečvou). V l. 1945–48 vystudo-
val dějepis a zeměpis na MU, kde v r. 1950
získal PhDr. na základě disertace Luterství
na severovýchodní Moravě před Bílou horou
a Slovensko. V l. 1949–78 působil jako archi-
vář, z toho od r. 1960 jako ředitel → ZAO. Za-
sloužil se o zpracování archivních průvodců,
vydávání inventářů a katalogů zvl. cenných
fondů a systematické publikování reg. biblio-
grafie. Rozvoj archivnictví ovlivňoval jako
člen věd. rady Ministerstva vnitra ČSSR
(od r. 1965). Nebyl historikem velkých syntéz,
ale dokonalou znalost pramenů a analytic-
kou pečlivost využíval při tvorbě prací men-
šího rozsahu, často zcela objevných. Vedle
reg. dějin rodného kraje a Slezska věnoval
392
INDUSTRIALIZACE
pozornost studiu význ. událostí a procesů
hosp. dějin Slezska (počátky → industria-
lizace, vyvazování z roboty a poddanství).
V závěru života se orientoval na studium dě-
jin umění ve Slezsku, např. zámeckých kapel,
houslařství a varhanářství a zejm. um. ře-
mesel (cínaři, zvonaři, sochaři, stavitelé ad.).
Trvalé hodnoty jsou jeho příspěvky k biogr.
slovníku slez. výtv. umělců, publikované
především na stránkách → ČSM (ČSZM).
Lit.: BSSSM NŘ 5 (17); Pitronová, B.: K životnímu
jubileu PhDr. B. I., ČSM-B 31, 1982; Hoffmannová, J. –
Pražáková, J.: Biografický slovník archivářů českých
zemí, Praha 2000; Gebauer, J.: Vzácné životní jubileum
(PhDr. B. I. devadesátníkem), VL 28, 2002, č. 1; Müller,
K.: 90 let opavského archiváře a historika PhDr. B. I., AČ
52, 2002. MM
INDRA , Bohuslav, folklorista, * 5. 10. 1891
Bludov (Šumperk), † 18. 2. 1961 Pánov
(Velká Bíteš, Žďár nad Sázavou).
Jeho otec Josef byl význ. kult. pracovníkem
regionu. B. I. maturoval 1911 na gymnáziu
v Zábřehu, první svět. válku prožil na frontě
v Srbsku. V době převratu 1918 se podí-
lel na obsazení Šumperka čs. vojskem, stal
se vojákem z povolání (dosáhl hodnost pplk).
V době okupace se účastnil v Pánově u Velké
Bíteše odbojového hnutí. Od mládí se zajímal
o morav. a slez. → lid. píseň, kterou začal sbí-
rat už v l. 1908–10 na výzvu → L. Janáčka.
Sběru písní na → Hlučínsku, → Valašsku
a → Těšínsku se věnoval i po druhé svět.
válce. Při voj. povolání studoval exter ně náro-
dopis na MU (PhDr. 1945). Ze svých zápisků
vydal výbor Severomoravské písně lidové
(1919). Nejvýznamnější I. prací je Pražským
lingvistickým kroužkem publikovaná mono-
grafie Havlíčkovy práce o verši české lidové
písně (1939). Lid. písni věnoval řadu popula-
rizujících i odb. článků (publikovaných pře-
devším v → RZ), přednášek i drobných edic,
které I. vydával vl. nákladem v Pánově.
Lit.: BSSSM 3; LK NEČMS 3; Novák, P.: Vzpomínka
na B. I., sběratele lidových písní na Hlučínsku, RZ 11,
1961, č. 3; Toncrová, M: Sběry dr. B. I. na severní Mo-
ravě, in: Lidový zpěv a tanec na Hané, Přerov 1998. JMl
INDUSTRIALIZACE, přesun zdrojů obživy
z primárního do sekundárního (a terciárního)
INDUSTRIALIZACE SOCIALISTICKÁ
sektoru, růst podílu průmyslu na ekonomice
a také uspořádání prostředků výroby mecha-
nizací a koncentrací podniků.
Ve středověku a raném novověku se uspoko-
jování potřeb nezemědělské povahy soustře-
dilo zejm. ve městech. Vyráběly se předměty
běžné denní potřeby rukodělnými technikami
v řemeslnických dílnách, jejichž majitelé byli
organizováni v → ceších. Pouze odvětví zá-
vislá na místním výskytu surovin (např. rud,
paliva) a navazující na hospodaření šlechtic-
kého velkostatku se rozvíjela na venkově. Pa-
třily k nim ve Slezsku zejm. → hornictví, →
hutnictví železa, → sklářství, výroba porce-
lánu. K význ. střediskům měst. prům. výroby
patřily např. → Těšín, → Opava, → Krnov,
v přilehlé části Moravy pak → Nový Jičín,
→ Fulnek, → Odry ad., v nichž dominovala
zejm. → textilní výroba (vlnařství) pro nad-
reg. trhy. V měst. prům. výrobě se od 15. stol.
rozvíjela specializace, takže např. v Opavě
a v Těšíně bylo registrováno několik desítek
druhů řemesel. Hutnictví železa se rozvíjelo
zejm. v sev. podhůří Jeseníků a v Pobeskydí,
kde byly snadno dostupné železné rudy, dříví
jako palivo a vodní zdroje energie. Nejzná-
mější papírny byly v Opavě, → Frýdlantu nad
Ostravicí aj. Od 16. stol. se z měst na venkov
přesouvalo (→ protoindustrializace) předení
lnu a tkaní plátna (Jesenicko s centry v Šum-
perku, → Jeseníku a → Zlatých Horách; →
Těšínsko). Slezsko se stalo v polovině stol.
nejprůmyslovější zemí habsburské monar-
chie. Rozdělení Slezska r. 1742 (→ vratislav-
ská konvence) přineslo po počáteční stagnaci
velký rozmach v obou dílech země. V prus.
části Slezska se na i. výrazně podílel stát. In-
vestoval zejm. do rozvoje uhelného a rudného
hornictví a do hutnictví železa a zinku. Také
v rak. části Slezska a na severových. Moravě
nastoupil v 1. polovině 19. stol. přesun hut-
nictví železa ze zalesněných podhorských
oblastí (Malá Morávka, Ludvíkov, Železná,
Frýdlant nad Ostravicí, Čeladná, Baška
ad.) do blízkosti ložisek kamenného uhlí
na Ostravsku a Karvinsku. R. 1828 vznikly
→ VŽ, → TŽ byly zal. r. 1843. Rozvoj
393
INDUSTRIALIZACE SOCIALISTICKÁ
hutnictví železa podnítil rozvoj těžby uhlí,
která se na konci 19. a poč. 20. stol. soustře-
dila do rukou několika mocných těžařů: →
Vítkovického horního a hutního těžířstva,
→ Báňské a hutní společnosti, → Severní
dráhy Ferdi nandovy, hr. → Wilczků ad. –
Dalším dominantním odvětvím průmyslu
byla výroba textilu, zejm. plátenictví, bavl-
nářství a vl nařství. Hluboko do 2. poloviny
19. stol. se v plátenictví a bavlnářství udržo-
vala organi zační forma nákladnictví, resp.
rozptýlené manufaktury, zatímco přechod
k moderní strojové tovární výrobě se silně
opožďoval. Rychleji se prosadila mechani-
zace ve vl nařství (Opava, → Bílovec, na se-
verových. Moravě pak Nový Jičín, Odry,
Fulnek). Uhelné hornictví, hutnictví železa,
strojírenství, chemie, zal. nejprve na suro-
vinové bázi haličské soli a později na ostr.
uhlí, a prů mysl textilní se staly nosnými pi-
líři i. regionu. – V období druhé svět. války
se báňské a hutní podniky dostaly pod vliv
nacist. koncernů, mezi nimiž zaujímaly nej-
větší vliv Hermann Göring Werke. Nového
významu nabyl zdejší těžký průmysl v ob-
dobí tzv. → social. industrializace, která
vycházela z přednostního rozvoje produkce
výrobních prostředků (a také zbrojních
komplexů). Proto byly jak do hornoslez.
oblasti v Polsku, tak do → ostr. prům. ob-
lasti směrovány obrovské investice, které
ve svém důsled ku deformovaly industriál ní
strukturu obou států. Tím, že dovozem
rud byly ostr. a tři necké hutě odkázány
na SSSR, byla zároveň upevňována polit.
závislost ČSSR. Restrukturalizace této ne-
funkční industriální struktury představuje
dnes prioritní úkol ekon. politiky ČR.
Lit.: Myška, M.: Ostravsko na prahu průmyslové revo-
luce, Ostrava 1957; Myška, M.: Opožděná industriali-
zace, Trutnov 1971; Myška, M.: Die Entwicklung der
Österreichisch-Schlesischen Wirtschaft im 19. Jahrhun-
dert unter besonderer Berücksichtigung der Rothschild,
in: Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelms-
-Universität zu Breslau XLII–XLIV, 2001–2003. MM
INDUSTRIALIZACE SOCIALISTICKÁ, investice
do těžkého průmyslu v letech budování
komunistického režimu v Československu
INDUSTRIALIZACE SOCIALISTICKÁ INDUSTRIALIZACE SOCIALISTICKÁ

(období 1. pětiletky 1949–1953, léta social. výstavby, byl průmysl báňský. OKD,
1954–1955). n. p. (od 1. 1. 1952 Kombinát OKD), byly jedi-
Po kom. převratu se stala ČSR satelitem ným producentem kvalit ního koksovatelného
SSSR, který se připravoval na přerůstání tzv. černého uhlí v ČSR, bez něhož se nemohla
studené války v nový válečný konflikt. Nár. rozvíjet hutní výroba (→ OKR). Technika
hospodářství ČSR bylo zaměřeno na rozsáh- i strojní vybavení dolů však byly na velmi
lou strukturální přestavbu s upřednostně- nízké úrovni, výrazně se snižoval podíl
ním těžkého a zbrojního průmyslu. Báňský, odborníků, rostl naopak příliv nekvalifiko-
hutní a energetický průmysl Ostravska a → vaných brigádnických sil. Část z nich přichá-
Těšínska se měl v rámci těchto plánů stát zela do dolů z trestu – např. příslušníci tzv.
základnou pro vývoj zbrojní výroby celého pomocných techn. praporů armády a prac.
sov. bloku. Ostr. aglomerace byla vyhlá- táborů. – Výrobu strojního zařízení pro doly
šena za „ocelové srdce republiky“, počítalo měl od r. 1951 zajišťovat nově vybudovaný n.
se s obrovskými investicemi do těžkého prů- p. Ostroj v → Opavě, n. p. Výstavba OKD ot-
myslu, do rozvoje prům. podniků i do obč. víral od r. 1952 nové důlní provozy a prováděl
vybavenosti. – Úkoly pětiletého plánu byly důlní a povrchové stavební práce. V Ostravě-
vyhlášeny zákonem č. 241/1948 Sb., pro -Heřmanicích zahájil těžbu nový Důl Stalin
jejich zajištění byla jmenována speciální II, na Karvinsku Velkodůl 1. máj v → Kar-
Vládní komise pro výstavbu Ostravska. Prac. viné, také ostatní šachty karvinské části byly
síly pro Ostravsko byly získávány rozsáhlým rozšířeny a sloučeny do velkodolů. Přesto ne-
náborem po celém území republiky. Pětiletý stačily doly plnit enormní požadavky na zvy-
plán počítal zejm. s enormním růstem vý- šování produkce. Kom. režim podporoval
roby oceli (pův. o 49 %, v r. 1951 byl úkol rozvoj tzv. stachanovského hnutí na dolech,
v souvislosti se zostřením mez. napětí zvý- zprávy o „lámání rekordů“ však byly větši-
šen na 78 %). Tyto požadavky nemohly zajis- nou kamufláží, která měla překrýt narůstající
tit stávající úrovní svých techn. provozů dva problémy. Požadavky na extenzivní rozvoj
největší hutní podniky (→ VŽ a → TŽ), proto těžby nemohly být splněny, provázelo je ne-
bylo rozhodnuto o výstavbě nového hutního dostatečné techn. a bezpečnostní zajištění
závodu v Ostravě-Kunčicích, Bar tovicích provozů, přetěžování pracovníků, tzv. štur-
a Vratimově (→ NH). Budování hutního gi- movština. Důsledkem těchto problémů bylo
gantu bylo prohlášeno za „první stavbu socia- zvýšení počtu smr telných úrazů (v. r. 1949
lismu“. Jeho výstavbu zajišťovaly za velmi 173, r. 1950 198) a zejm. rozsáhlá důlní ne-
nedostatečného vybavení stavební technikou štěstí. Výbuch metanu na Dole Doubrava v →
tisíce mladých brigádníků (v r. 1952 12 tis. Orlové si vyžádal v únoru 1949 celkem 24
osob, proinvestováno 852 mil. Kčs). Pro ne- životů a vyřazení dolu z provozu téměř na 3
dostatek projekčních, plánovacích a techn. r.; v r. 1951 zahynulo 13 záchranářů z kar-
kapacit a kvalifikovaných pracovníků se vý- vinské Barborky, k dalšímu hromadnému
stavba opožďovala, nakonec přesáhla o 2 r. neštěstí došlo na Dole Antonín Zápotocký
plánovaný termín v posledním r. pětiletky. v Orlové v říjnu 1951. O r. dříve zahynulo
Zároveň probíhala dílčí modernizace starých na Jámě Michálka v Ostravě při důlní kata-
hutnických provozů VŽ a TŽ. V l. 1950–54 strofě 36 horníků. Představitelé kom. režimu
byla dobudována nejmodernější elektrárna nemohli z ideol. důvodů přiznat skutečné
oblasti v Třebovicích (výkonem největší příčiny neštěstí a obvinili v r. 1952 čelné
parní elektrárenský provoz ČSR). Potřebám představitele managementu OKD a Dolu
průmyslu sloužily také přehrady v Žermani- Doubrava ze sabotáže (→ polit. procesy).
cích, Těrlicku a Bašce (→ vodní díla). – Dal- Průvodním jevem social. výstavby Ostrav-
ším odvětvím, které se stalo základnou tzv. ska byla mzdová preference práce v těžkém

394
INSTITUT PRO UMĚLECKÁ
INDUSTRIALIZACE SOCIALISTICKÁ
STUDIA
průmyslu bez ohledu na kvalifikační předpo-
klady, snaha zajistit pro nárůst počtu prac. sil
alespoň zákl. podmínky bydlení a soc. péče.
Začalo vyrůstat rozsáhlé sídliště povýšené
na město → Havířov, budovalo se nové síd-
liště v Ostravě-Porubě, v Orlové a v Karviné
se řešil nedostatek bytů také výstavbou tzv.
finských domků a stavbou hromadných děl-
nických ubytoven. Ty byly pův. určeny hl.
pro brigádnické síly zaměstnané zde krátko-
době, jejich vybavení bylo většinou ve špat-
ném stavu, neodpovídalo hygienickým ani
prostorovým požadavkům na hromadné
ubytování zaměstnanců s rodinami. V 50. l.
se v nich však hromadily např. početné rom-
ské rodiny, jejichž živitelé sem přicházeli
za prací ze Slovenska (→ Romové). Tzv. so-
cial. industrializace oblasti tak s sebou přiná-
šela řadu dalších průvodních jevů – problémy
s ubytováním, dopravou, devastaci životního
prostředí. Soc. problémy vyvrcholily v létě
1953 v souvislosti s realizací měnové re-
formy, jejíž zavedení kom. režim do poslední
chvíle tajil. Podle kom. propagandy měla po-
stihnout „zbytky vykořisťovatelských tříd“,
ve skutečnosti však pohltila dlouhodobé
úspory všech vrstev obyv., po zrušení líst-
kového systému následovalo zdražení zákl.
životních potřeb, citelný nedostatek zboží
denní potřeby ap. V ostr. oblasti vyvolala re-
forma řadu protestních akcí. V pondělí 1. 6.
došlo téměř na všech dolech k dosud nejhlub-
šímu propadu těžby, neboť mnoho horníků
nenastoupilo do práce. Spontánní stávky pak
v následujících dnech proběhly i na závodech
(VŽ, → Bohumínské železárny), v provozech
ČSAD aj. Ve večerních hodinách probíhaly
masové demonstrace, které byly brutálně ro-
zehnány příslušníky Bezpečnosti, Lidových
milicí a vojáky Pohraniční stráže povolanými
z Olomouce. Po potlačení nepokojů násle-
dovala vlna tvrdé perzekuce vůči organizá-
torům stávek, z 90 zatčených bylo 22 osob
předáno k soudnímu stíhání. Vinu za pro-
jevy odporu svalili představitelé KSČ zejm.
na býv. představitele Čs. strany soc. dem.,
395
ISKRA
z nichž byla řada odsouzena k dlouhodobým
trestům na svobodě.
Lit.: Okres Karviná, Ostrava 1984; Jiřík, K.: S. i. Ostravy,
VVM 38, 1986; Jirásek, Z. – Šůla, J.: Velká peněžní lou-
pež v Československu aneb 50:1, Praha 1992; Dějiny
Ostravy, Ostrava 1993; Pavelčíková, N.: Mýtus Ostravy –
ocelového srdce Československa, in: Evropské město.
Identita, symbol, mýtus (ed. Soukupová, B. – Novotná,
H. – Jurková, Z.), Bratislava 2010. NP
INSTITUT PRO UMĚLECKÁ STUDIA → Ostrav-
ská univerzita
INSTITUT TVŮRČÍ FOTOGRAFIE → Slezská
univerzita v Opavě
INTERDIALEKT SLEZSKÝ (nadnářečí), ne-
spisovný útvar (varieta) národního jazyka
vzniklý na bázi většího počtu teritoriálních
dialektů (např. obecná čeština na bázi nářečí
čes. v užším smyslu), opak subdialektu.
Roli i. ve Slezsku plní jakási obecná slezština,
zbavená výlučně lokálních znaků a respektu-
jící jevy typické pro širší slez. území (např.
rozdíl mezi i/y, nepřítomnost délky, přízvuk
na předposlední slabice, výslovnost typu
tfrdy, kfitko, tvar 7. p. mn. č. s děckami, rohli-
kami, nerozlišování příslovcí kde/kam, tady/
sem (gde deš?, ja sem tady přišel), vazba
kfuli čeho aj. IB
ISKRA, nakladatelství vydávající mj. tvorbu
autorů spjatých se Slezskem a severový-
chodní Moravou, 1928–48.
Vzniklo z iniciativy spisovatele, veř. pra-
covníka → A. Tománka v r. 1928 za spo-
lupráce autorů → M. Rusinského, → F. Směji,
→ Z. Bára, → L. Třeneckého a → J. Šulce.
Činnost tohoto nakl. souvisela s tvorbou reg.
autorů vycházejících ze slez. kult. tradice.
V r. 1932 začala I. vydávat lit. měsíčník stej-
ného názvu, na jehož stránkách publikovali
autoři nejrůznější orientace (→ J. Kalus, →
F. Horečka, Josef Koudelák, → Z. Vavřík,
Jindřich Spáčil aj.). Činnost I. byla příliš uza-
vřena do hranic regionu a její vliv se proto
projevil na lit. životě regionu zvl. ve 30. l.
a za druhé svět. války. Časem I. aspirovala
na úlohu střediska lit. dění na Ostravsku
podobně zal., jako bylo v širším kontextu
IVANSKÝ
ISKRA
Kolo moravských spisovatelů. V I. vychá-
zely prozaické a básnické knížky reg. autorů,
nakl. však zápasilo s fin. potížemi, za války
se krátce spojilo s nakl. → Lukasík. V po-
válečných l. pokračovalo ve své činnosti
až do r. 1948, kdy bylo administrativním
zásahem zrušeno.
Lit.: Urbanec, J.: Z historie nakladatelství I, ČSM-B 20,
1971.
IVANSKÝ, Antonín, sochař, * 4. 7. 1910 Mo-
ravská Ostrava (Ostrava-město), † 8. 1. 2000
Ostrava-Poruba (Ostrava-město).
Studoval Státní průmyslovou školu pro zpra-
cování dřeva v Chrudimi, později Umělec-
koprůmyslovou školu v Praze (učitel Josef
Mařatka). Do → Ostravy přišel r. 1937. Byl
členem → MSVU. Tvořil v duchu social.
realismu, mj. pod vlivem → A. Handzela.
Jeho dílem je Horník před ředitelstvím OKD
v Moravské Ostravě (1939, osazeno 1946),
trojice soch Horník, Úroda a Vinobraní v nej-
starší části sídliště Ostrav-Poruba (1952), Hut-
ník na Alšově nám. tamtéž (1962), Památník
odboje na křížovatce Nádražní a 30. dubna
v Moravské Ostravě (1961) ad. V období „nor-
malizace“ vytvořil Leninův pomník (1973–76)
na Hlavní (tehdy Leninově) tř. v Ostravě-
-Porubě (dílo bylo r. 1990 odstraněno).
Lit.: Dedek, O.: A. I., Ostrava 1987.
Obr.: S (70, 75, 82).
J
JABLONKÓW → Jablunkov
JABLONSKÝ, Johann, malíř, * 22. 11. 1737
Rychnov nad Kněžnou, † po 1774 Brno.
Působil jako malíř kostelních obrazů a fresek
ve Slezsku a na Moravě. Stylové východisko
jeho tvorby lze hledat v okruhu vídeňského
malíře Paula Trogera. Odtud pramení jeho
sklon k dram. nadsázce, působivá světelná rež.
i rokokové typy některých postav. Výrazné
JABLUNKOV
jsou také vlivy benátské. Alegorické fresky
na schodišti zámku Hošťálkovy vykazují
v kompozici, typech i kostýmním vybavení
vliv brněnského malíře → J. Sterna. Jeho dílo
představuje zdařilou syntézu vídeňské a mo-
rav. malby, jež výrazně přesahuje průměrnou
mal. produkci 18. stol. v oblasti rak. části
Slezska, kde realizoval význ. zakázky pro →
JS řád něm. rytířů (kaple v zámku → Bruntál,
Uhlířský Vrch) a pro rodinu → Skrbenských
z Hříště (zámecká kaple v Hošťálkovech,
Šenov u → Ostravy). K jeho nejlepším dí-
lům patří Oběť dcery Jeftovy ve sbírkách →
SZM, jež se kompozičním řešením, barev-
ností, kultivovaným rukopisem a působivou
hrou světla přibližuje dílu Franze Antona
Maulbertsche.
Lit.: kol.: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha
1996; Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001; Wörgötter, Z.: Zum Schaffen der Maler aus dem
Umkreis Maulbertschs in Mähren: J. J. und Franz An-
ton Schebesta-Sebastini, in: Hindelang, E. – Slavíček,
L. (ed.): Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa,
Langenargen – Brno 2007.
Obr.: V31. MSch
JABLUNKOV (Frýdek-Místek), polsky Jab-
łonków, německy Jablunkau, město v Těšín-
ských Beskydech na soutoku Olzy a Lomné;
5 732 obyvatel (2011).
PH J. leží v Jablunkovské brázdě na spojnici
Slezska se Slovenskem. Průchod po tzv.
„měděné“ cestě blízkým Jablunkovským
průsmykem byl od 16. stol. střežen → jab-
lunkovskými šancemi. Pův. J. stál pravděpo-
dobně na katastru dnešní vsi Hrádek, později,
snad po vypálení Uhry r. 1447, byla osada
přeložena do současné polohy nedaleko
osady Návsí, zal. již r. 1435. Poprvé je Starý
J. odlišen od nového městečka J. v r. 1523.
R. 1532 získala nová osada od těšínského kn.
měst. práva, 1560 četná privilegia. Přes stra-
tegicky exponovanou polohu však městečko
nebylo opevněno, od 16. stol. se rozšiřovalo
výstavbou na předměstích. J. těžil z rozvoje
obchodu mezi Slovenskem a Slezskem, ale
také z prosperity řemeslné výroby, hl. sou-
kenictví, později tkalcovství. S postupem →
396
JABLUNKOVSKÉ ŠANCE
JABLUNKOV
reformace v 16. stol. prosadil ve městě těšín-
ský kn. Adam Václav luterské vyznání, které
bylo ve 2. polovině 17. stol. potlačeno. V po-
lovině 19. stol. obyv. zasáhla epidemie tyfu
a cholery (tzv. hladová léta). – Novodobý
rozvoj města podnítilo napojení na košicko-
-bohumínskou dráhu r. 1871 (→ dopravní po-
měry). V okolí města se v 19. stol. těžil sanytr
(ledek), rozvinul se dřevařský a kovodělný
průmysl. Hist. město bez přičleněných osad
mělo při sčítání lidu v r. 1869 2 659 obyv.,
v r. 1930 3 574 (1 829 → Poláků, 1 244 →
Čechů, 284 → Němců), v r. 1991 vzrostl
počet na 5 788. V l. 1938–39 byl J. součástí
pol. záboru, v l. 1939–45 byl okupován na-
cist. Německem. – V r. 1993 bylo hist. já-
dro města prohlášeno ochranným pásmem.
Měšťanská zástavba je převážně klasicistní,
místy i mladší (ještě na poč. 20. stol. stálo
na nám. několik dřevěných domů). Uprostřed
podélného nám. stojí kašna s barok. sochou
P. Marie Immaculaty z r. 1755. Jednolodní
farní kostel Božího těla se zbytky pozdně
got. stavby z 2. poloviny 15. stol. vznikl
údajně v r. 1620. Dnešní vzhled mu však
daly pozdější úpravy (konec 17. a 19. stol.)
a zejm. rozšíření r. 1932 podle projektu Ja-
roslava Oplta. Klášter alžbětinek byl vysta-
věn v l. 1853–55 (jednolodní klášterní kostel
sv. Rodiny z r. 1861), ale pro nevhodné místo
u řeky (časté záplavy) došlo v l. 1926–32
k výstavbě nového komplexu s kostelem
sv. Josefa na blízkém návrší. Význ. dokla-
dem prvorepublikové architektury je plicní
sanatorium, vybudované jihozápadně od
města v l. 1933–35 podle projektu → M. La-
mla s využitím st. budovy z l. 1927–28
od Karla Roštíka. Proslulý je zejm. zdejší
rozsáhlý přírodně krajinářský park (22 ha)
s plastikami Vincence Makovského ze 30. l.
a pomníkem Hygie od Jana Třísky z konce
40. l. (→ zahrady a parky). – V místní části
Návsí se nachází evang. toleranční kostel
z r. 1820 a terénní pozůstatky středověkého
hradiska, v Bukovci se dochovaly roubené
stavby z 19. stol.
397
JABLUNKOVSKÉ ŠANCE
V J. se narodili: lid. umělec a spisovatel → A. Sikora,
hud. skladatel a kult. pracovník, kněz → O. Zawisza,
výtvarník Antonín Tomalík (1939–1968), malíř →
A. Szpyrc ad. – V Návsí působil spisovatel a nár. buditel
→ J. Winkler.
Lit.: Kuča 2; Samek 2; HM 15; Bajger, L.: Poddanské
městečko J. za třicetileté války, T 35, 1992, č. 2, 3, 1993,
č. 1; Szpyrc, A.: J., Český Těšín 1999.
Obr.: A76; M82–85; Z25. LD + JI
JABLUNKOVSKÉ ŠANCE, opevnění vybudo-
vané k obraně Jablunkovského průsmyku,
kterým vedla důležitá spojnice z Uher
do Slezska.
Cesta, po níž bylo dopravováno velké množ-
ství slov. mědi, měla význam obch., ale zá-
roveň z vojensko-strategického hlediska
otevírala → Těšínsko možnému útoku z jihu.
Vážným nebezpečím byla tur. expanze, hl.
po neočekávaném průniku k Vídni r. 1529.
Proto byla na katastru obce Mosty u → Jab-
lunkova zahájena výstavba opevnění, která
rychle postupovala, zvl. od r. 1578. Opevnění
se skládalo ze zemního valu, zpevněného pa-
lisádou. V lesích podél hranic byly vytvořeny
záseky a opevnění bylo osazeno posádkou.
Význam šancí vzrostl v 17. stol. s řadou stav.
protihabsburských povstání (1604–1711)
a zejm. za → třicetileté války. R. 1626 byly
šance obsazeny Mansfeldem. V r. 1638 došlo
k jejich poboření. Když hrozilo spojení švéd.
vojska generála Torstensona s Jiřím I. Rákó-
czim, byly těšínskou kněžnou Alžbětou Lu-
krecií obnoveny. V r. 1663 tak vzniklo nové
bastionové opevnění, tzv. velká šance, jehož
zbytky jsou dodnes zachovány. Kvůli ohro-
žení Slezska bylo šancí stále potřeba a r. 1672
byly prohlášeny zem. pevností, od r. 1678
měly stálou posádku, která odrážela útoky
povstaleckých oddílů Thököllyho (1688)
i Rákócziho (1703–04). V l. 1724–29 byla
provedena zásadní modernizace opevnění
v podobě pětipaprskového půdorysu, byla
vystavěna kasárna a skladiště, valy a zákopy
byly zpevněny zdivem. Za → slez. válek byly
r. 1741 a znovu v l. 1758–59 obsazeny Prusy,
ale jejich vojensko-strategický význam upa-
dal. Ještě v r. 1808 bylo opevnění naposled
opravováno a rozšířeno, po r. 1848 došlo
JABŮRKOVÁ
JABLUNKOVSKÉ ŠANCE
k jeho opuštění. Kámen z něj užívalo místní
obyv. jako stavební materiál. Valy a příkopy
zůstaly dodnes zachovány.
Lit.: Samek 2; Gaura, K.: J. š., T 11, 1968, č. 1; Žáček,
R.: Zpráva o posádce na j. š. v roce 1647, T 32, 1989, č. 4.
JGw + LD
JABŮRKOVÁ , Jožka (roz. Josefa Řehová, pseud.
Ida, Ada Ostravská), publicistka, prozaič-
ka, * 16. 4. 1896 Vítkovice (Ostrava-město),
† 31. 7. 1942 Ravensbrück (Německo).
Vyrůstala ve Vítkovicích, odtud podle názvu
ul. její pseud. Ostravská. Pracovala nejdříve
jako dělnice, poté jako pomocná síla v kan-
celáři, následně jako ošetřovatelka ve → VŽ.
Provdala se za funkcionáře soc. dem. strany
a dělnické tělovýchovné jednoty Stanislava
Jabůrku. V l. 1927–28 vystudovala Meziná-
rodní tělovýchovný institut v Moskvě (Ro-
dinky. Rytmická cvičení, 1926, Tělovýchovná
výchova od šesti do deseti let, 1927). Pro-
vdala se znovu za kom. funkcionáře Josefa
Palečka, převzala vedení časopisu proletář-
ských žen Rozsévačka (1929). Po zastavení
časopisu řídila další ženský časopis, Kytici.
V r. 1939 byla zatčena, vězněna na Pankráci,
pak převezena do Drážďan a nakonec do kon-
centračního tábora. Psala pohádky, povídky,
reportáže, dívčí romány, které vycházely ča-
sopisecky. Knižně vyšla jen příběhová próza
Evička v zemi divů (1932) inspirovaná cestou
dcery Jana Švermy do Sovětského svazu.
Lit.: Holečková-Dolejší, B.: Komunistická novinářka
J. J., Praha 1978; Pilná, M.: Odkaz novinářky, Tvar, 1981,
č. 15. SU
JAGELLONCI, knížecí rod původem z Litvy,
jehož příslušníci se stali polskými, českými
i uherskými králi.
Rod byl zal. Vladislavem II. Jagiellem
(1351–1434), který se stal r. 1377 velkokn.
litevským a sňatkem získal pol. král. trůn
(1386), čímž vznikla polsko-litevská per-
sonální unie. Po něm v Polsku následoval
Vladislav III. (1424–44), který se stal r. 1440
uh. králem, a Kazimír IV. (1427–92), jehož
syn Vladislav II. (1456–1516) usedl r. 1471
na čes. trůn. Jeho zápas s Matyášem Korví-
nem o Moravu a Slezsko byl zprvu neúspěšný,
398
JAHN
teprve po smrti Korvína byly země Koruny
české opět spojeny a Vladislav II. se stal i uh.
králem (1490). Byl panovníkem spíše slabým,
rostla moc šlechty. Vladislav sídlil po r. 1490
v Uhrách, což jeho moc v čes. státě ještě více
oslabovalo. Se slez. kn. udržoval četné kon-
takty, z Uher se do Slezska dostávaly nové
myšlenky renesance a humanismu. Po jeho
smrti se stal jeho nástupcem Ludvík Jagellon-
ský (1506–26), který se marně snažil zlomit
moc šlechty. V Polsku se po smrti Kazimíra
IV. ujal vlády mladý Vladislavův bratr Jan
Olbracht (1459–1501), který byl v l. 1490–98
mj. kn. opolským a vládl i na Krnovsku (→
Krnovské knížectví). Po něm následoval je-
jich další bratr Alexandr (1461–1506), po je-
hož krátké vládě se k moci dostal Zikmund I.
Starý (1467–1548), který byl kn. hlohovským
(1498–1506) a v l. 1501–06 kn. opavským (→
Opavské knížectví). Jiný jejich bratr, Kazimír
(1458–84) byl v r. 1602 prohlášen za sv. V Pol-
sku skončila vláda dynastie Zikmundovým
synem Zikmundem II. Augustem (1520–72).
Lit.: Macek, J.: Jagellonský věk v českých zemích 1–4,
Praha 1992–99; Kubík, V. (ed.): Doba jagellonská v ze-
mích České koruny (1471–1526), České Budějovice
2005; Kuthan, J.: Královské dílo za Jiřího z Poděbrad
a dynastie J., Praha 2010; Fajt, J. (ed.): Europa Jagel-
lonica 1386–1572. Umění a kultura ve střední Evropě
za vlády J., Kutná Hora 2012. TK
JÄGERNDORF → Krnov
JAHN, Metoděj, prozaik a básník, * 15. 10.
1865 Krásno nad Bečvou (Valašské Meziříčí,
Vsetín), † 14. 9. 1942 Hranice (Přerov).
Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Me-
ziříčí složil 1887 uč. zkoušky. Vyučoval nej-
prve na trojtřídce v Zašové, v Komárovicích
u Kelče (1901–19) a jako řídící učitel obecné
školy v Rožnově pod Radhoštěm (1919–25),
kde prožil i zbytek života. Současně vyví-
jel rozsáhlou kulturně osvětovou aktivitu.
Těžiště J. tvorby tkví ve venkovské próze,
v níž se osobitým způsobem motivicky pro-
líná malebnost valaš. kraje s materiální bí-
dou jeho obyv. 1890 vznikají první povíd ky
souboru Z temných a světlých cest (1894),
po kterém následovaly další: Nevzešlo ráno
JAKŠ
JAHN
(1898), Zapadlé úhory (1900), Údolím života
(1902), Tiché světy (1906) aj. Síle tradice
se J. věnoval v románu Selský práh (1913)
o manželství majetného selského mladíka
a chalupnické dcerky, v němž „zákon země“
vynucující si tvrdost k druhým i k sobě ví-
tězí nad slabou láskou. Tragické ladění J.
próz se ve 20. a 30. l. projasňuje. V románu
Slunečná paseka (1937) zůstává sice „zákon
života“ v platnosti, je ale doplněn o radost
z plnokrevné lásky, která se dříve v kolo-
běhu dřiny téměř vytratila. Méně úspěšný
byl J. ve svých pokusech o prózu z měst. pro-
středí. J. poezie tvořená především přírodní
a reflexivní lyrikou a inspirovaná Beskydy
se vyznačuje výraznou citovostí a sklonem
k idyličnosti; epiku zastupuje vedle balad
a romancí psaných v lid. duchu veršovaná
povídka z → Valašska Lukáš Ruman (1924).
Vztah k Rožnovsku se stal rovněž pojítkem
nejnovějšího výboru Kraj můj milovaný
(2012), obsahujícího mj. J. vzpomínky.
Lit.: Urbanec, J.: M. J. – Josef Kalus. Vzájemná kore-
spondence, ČSM-B 4, 1965; Tomášek, M.: Česká próza
na Ostravsku – první a druhé kroky, in: Kapitoly z literár-
ních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava 2000; Šuleř,
O.: Laskavé medailony, Ostrava 2007; Rafaj, O.: Mono-
grafie – život a dílo M. J., Přerov 2011. MT
JAKŠ, Václav (um. jméno Jan Pirnik), operní
pěvec, jevištní výtvarník, divadelní ředitel,
* 28. 3. 1915 České Budějovice, † 30. 4. 1988
Opava.
Při zaměstnání studoval v Praze soukromě
zpěv a sochařství. R. 1949 přešel k diva-
dlu. Nejprve působil jako sólista opery
v Ústí nad Labem, poté v Jihlavě, Prešově
a hostoval v košické opeře. Od r. 1955 byl
zaměst nán v Divadle Zdeňka Nejedlého
(→ Slezské divadlo) v → Opavě, kde se stal
v r. 1959 ved. dílen, r. 1961 jevištním vý-
tvarníkem a v l. 1971–76 ředitelem. Navrhl
výpravy ke hrám Balada z hadrů (1961) Ji-
řího Voskovce a Jana Wericha, Pygmalion
(1961) George Bernarda Shawa, Periférie
(1962) Františka Langera, k operetě Johanna
Strausse Netopýr (1963) nebo k baletu Petra
Iljiče Čajkovského Louskáček (1962) aj. SP
399
JANÁČEK
sv. JAN SARKANDER → Sarkander Jan
JANÁČEK, Leoš, skladatel, folklorista, hu-
dební pedagog a teoretik, * 3. 7. 1854
Hukvaldy (Frýdek-Místek), † 12. 8. 1928
Ostrava.
Pocházel z uč. rodiny. Od r. 1859 navštěvoval
hukvaldskou školu. 1865 se stal fundatistou
kláštera na Starém Brně, kde na něj působil
→ P. Křížkovský. V Brně L. J. absolvoval
čes. uč. ústav (1872). Stal se sbor mistrem
brněnských pěveckých sborů (zvl. Filharmo-
nického spolku Beseda brněnská v r. 1876).
Absolvoval pražskou varhanickou školu
(1875), hudebně se dále vzdělával v Lipsku
a ve Vídni. 1881 se stal ředitelem brněnské
varhanické školy (do r. 1919). Žáci školy (→
F. Kolařík, → K. Budík, → E. Rund ad.)
ovlivnili rozvoj hud. života na sev. Moravě
a ve Slezsku. V 80. l. začal J. spolupracovat
s → F. Bartošem a sbírat → lid. písně. Vý-
razně ovlivnil prezentaci morav. a slez. →
folkloru na pražské Národopisné výstavě
českoslovanské (1895). Pracoval ve význ.
funkcích odb. folkloristických institucí, své
názory uplatnil v ceněných teoretických stu-
diích. J. život tragicky poznamenala úmrtí
jeho dětí (Vladimíra 1890 a Olgy 1903). Zvl.
Olžinu smrt prožíval velmi těžce. Tragické
období, prožité jakoby V mlhách (název kla-
vírního cyklu z r. 1912), ukončila triumfální
pražská prem. opery Její pastorkyňa (26. 5.
1916). Tento úspěch se stal poč. nebývalého
rozvoje pozdní skladatelské činnosti J., ce-
něné doma i v zahraničí. – Od r. 1865 žil
trvale v Brně. V polovině 80. l. však začaly
jeho pravidelné pobyty na → Hukvaldech
(nejprve u hajného Vincence Sládka, později
ve vl. domě, který na Hukvaldech koupil). Při
prázdninovém pobytu r. 1928 vážně onemoc-
něl a po převozu do Ostravy (do sanatoria
MUDr. Kleina – dnes součást Městské ne-
mocnice) nečekaně zemřel. – Svá první díla
komponoval tradičním způsobem. Zvl. jeho
instrumentální skladby (Suita pro smyčce
ap.) byly ovlivněny obdobnou tvorbou Dvo-
řákovou. Pozornost věnoval i sborové tvorbě,
JANÁČEK
komponované ve stylu P. Křížkovského.
Ve 2. polovině 90. l. však J. – pod vlivem své
folkloristické činnosti a důkladného studia
soudobé psychologie – změnil svůj kompo-
ziční styl. Od té doby v jeho tvorbě převažo-
vala díla hudebnědram. a vokální, dokonce
i jeho instrumentální skladby se vyznačo-
valy dramatičností a výrazným mimohud.
programem. Za tři desetiletí (do r. 1928) tak
vznikla díla komorní (zvl. Klavírní sonáta „1.
X. 1905“, Dechový sextet „Mládí“, 2. smyč-
cový kvartet „Listy důvěrné“), orchestrální
(rapsódie Taras Bulba, Sinfonietta), vokální
a sborová (Zápisník zmizelého, Maryčka
Magdónova, Potulný šílenec), kantátová
(Glagolská mše) a oper ní (Její pastorkyňa,
Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky,
Z mrtvého domu). Jejich kompoziční jedi-
nečnost je mj. dána specifickým využitím
zvl. rytmických folk. prvků, uplatněním
melodiky spjaté s intonací lidské řeči, pou-
žíváním jedinečně originální instrumentace
i typickým výběrem a následnými úpravami
textových předloh vokálních, sborových
a operních skladeb. Kompoziční dokonalostí
těchto i dalších skladeb a svou lidskou oprav-
dovostí se J. zařadil mezi největší skladatele
20. stol.
Lit.: BSSSM 4; Vogel, J.: L. J., Praha 1963; Štědroň, B.:
L. J. K jeho lidskému a uměleckému profilu, Praha 1976;
Steinmetz, K.: Artikulace času v J. hudbě, Olomouc
1994; Štědroň, M.: L. J. a hudba 20. století, Brno 1998;
Tyrrell, J.: J. – years of a live I, II, London 2006, 2007.
JM
JANÁČEK, Zbyněk, grafik a pedagog, * 7. 6.
1957 Jeseník.
Studoval na FF UP (1976–81). Po abso-
lutoriu působil jako učitel na různých SŠ,
v l. 1989–91 jako výtv. red. nakl. → Profil
v → Ostravě. Od r. 1991 pracoval na PF →
OU jako pedagog zprvu na katedře výtv. vý-
chovy, pak na katedře výtv. tvorby, na jejíž
koncepci má podíl (otevřena r. 1993) po-
dobně jako na sekci výtv. umění Institutu pro
umělecká studia (od r. 2002). Od r. 1998 doc.
na PF OU, v l. 1999–2005 děkanem této fa-
kulty. Od r. 2008 děkanem nově vzniklé FU
OU, kde nyní působí v ateliéru volné grafiky.
400
JANÁČKOVA FILHARMONIE
Tam se podílel na vybudování serigrafického
centra, shromažďujícího průřezovou sbírku
čes. a slov. serigrafie. Člen spolku → Kon-
trast 90. Zabývá se knižní grafikou, volnou
grafikou s důrazem na serigrafii. Jeho gra-
fiky nebo lightboxy se vyznačují včleněním
variant jednoduchých prvků do soustav ur-
čených vnitřním řádem, přísnost je spojena
s hravostí. Vnitřně jsou spojeny s myšlen-
kami konstruktivismu a konkretismu. Vysta-
voval samostatně např. v Minigalerii Amos,
Ostrava (1995), Galerii PF UP (1998), Měst-
ském muzeu a galerii Hranice na Moravě
(1998), Galerii Dvorana, Ostrava (2001), Ga-
lerii Slováckého muzea, Uherské Hradiště
(2001), Galerii Student, Ostrava (2001), v →
Domě umění v → Opavě (2007), → GVUO
(2010). Účastnil se mnoha společných vý-
stav v ČR i v zahraničí (Polsko, Itálie, Slo-
vensko, Německo, Holandsko). Je zastoupen
ve sbírkách GVUO.
Lit.: Katalog výstavy učitelů katedry výtvarné výchovy
a výtvarné tvorby Pedagogické fakulty Ostravské univer-
zity, 1993; Ostrava Art 2008, Ostrava 2008; Z. J. Boxy
a tisky (katalog GVUO), 2010.
Obr.: V (266, 274). PH + MŠť
JANÁČKOVA FILHARMONIE OSTRAVA
Už na konci 20. l. 20. stol. (od r. 1928) poznala
→ Ostrava – zásluhou → J. Vogla – abo-
nentní symf. koncerty. Div. orchestr, později
rozšiřovaný o členy orchestru ostr. rozhl. sta-
nice hrával tehdy pod Voglovou taktovkou
často současnou hudbu (díla Stravinského,
Hindemitha, Prokofjeva ad.). V této tradici
pokračovali po druhé svět. válce → Z. Cha-
labala, → R. Vašata i → O. Trhlík. Poč. 50. l.
se do čela snah o vytvoření profesionálního
symf. orchestru postavili → R. Kubín, →
J. Schreiber, → M. Klega ad. Jejich úsilí bylo
korunováno založením Ostravského sym-
fonického orchestru k 1. 1. 1954. Základem
tělesa se stal tehdejší → ORO a jeho šéfem
→ O. Pařík. 3. 5. 1954 se uskutečnil první
koncert nově vzniklého orchestru. Již od poč.
měly v činnosti orchestru pevné místo zájez-
dové koncerty a koncerty pro školní mládež.
Orientace na čes. hudbu byla po Paříkově
JANÁČKOVA FILHARMONIE
JANÁČKOVÁ KONZERVATOŘ V OSTRAVĚ JANÁČKOVO HUDEBNÍ LAŠSKO

smrti nahrazena širším (romantickým) zá- hudebníci, výtvarníci a spisovatelé. 30. 9.

jmem → J. Waldhanse (1955–62), 10. 3. 1953 byla zahájena vý uka, na níž se mj. podí-
1958 se stal dirigentem orchestru → J. Da- leli → J. Schreiber, → J. Šoupal, → R. Vašek,
niel. Koncem 50. l. přišly první zahr. kon- → T. Trösterová, Jindřich Záletka ad. Um.
certy (v Polsku). 1. 8. 1962 byl Ostravskému i hudebně-pedagogické úspěchy provázely
symfonickému orchestru udělen nový název už první období existence školy (od r. 1959
Státní filhar monie Ostrava a šéfdirigen- Státní konzervatoře v Ostravě), jejíž žáci
tem se stal → V. Jiráček. Pod jeho vedením získávali čelná umístění v domácích a poz-
(ukončeným tragickou leteckou katastrofou ději také zahr. soutěžích. Prvním ředitelem
v r. 1966) hrál orchestr díla zvl. evr. hudby se stal R. Kubín, kterého 1954 vystřídal →
20. stol. a skladby soudobé čes. hudby. V září J. Tausinger (1954–58). Po dvouletém Ku-
1968 se stal novým šéfem → O. Trhlík, bínově návratu (1958–60) a interregnu Ma-
který navázal na Jiráčkovu dramaturgickou rie Richtrové (1960) školu vedl → P. Novák
a um. koncepci. Stoupal počet zahr. zájezdů (1960–67) a po něm → M. Klega (1967–73).
a gramofonových nahrávek. 12. 10. 1971 byl V 70. a 80. l. byli řediteli školy Arnošt
orchestr přejmenován na Janáčkovu filhar- Lisý a Ivan Mrowiec. 9. 1. 1990 nastoupil
monii Ostrava a díla → L. Janáčka (Taras do funkce → I. Měrka, za jehož vedení byla
Bulba, Sinfonietta, Glagolská mše) se stala zahájena stavba nové konzervatorní budovy.
stěžejní součástí jeho repertoáru. Od sezony 1992–2004 byl ředitelem → M. Báchorek,
1987/88 byl šéfem orchestru Tomáš Koutník, v současnosti je ředitelkou → S. Javůrková-
emotivní hudebník a citlivý doprovazeč do- -Krivčíková. Rozšiřování um. kontaktů
mácích i zahr. sólistů. Listopadová revoluce se zeměmi záp. Evropy podpořily v listo-
přinesla do činnosti Janáčkovy filharmonie padu 1989 započaté spol. změny. V září 1996
podstatné změny. Amer. šéfdirigenta Dennise došlo k otevření nové budovy a přejmeno-
Burgkha vystřídal od sezony 1997/98 Ra- vání na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě.
kušan Christian Arming. Několikanásobně Dnešní název zní Janáčkova konzervatoř
vzrostl počet zahr. turné orchestru, v jehož a gymnázium v Ostravě.
repertoáru se objevila díla avantgardní sou- Lit.: OHK; Měrka, I.: Vznik a vývoj konzervatoře v Mo-
dobé hudby. V l. 2002–05 byl šéfdirigentem ravské Ostravě, in: Vývoj hudebních institucí po roce
1945, Ostrava 1995; J. k. v O., Ostrava 1996; Almanach
orchestru → P. Vronský a po něm Theodore 50 – J. k. v O., Ostrava 2003. JM
Kuchar (2005–12).
Lit.: HKO; Steinmetz, K.: Čtyřicet let činnosti profesio- JANÁČKOVO HUDEBNÍ LAŠSKO, hudební fes-
nálního symfonického orchestru v Ostravě, in: Vývoj tival.
hudebních institucí po roce 1945, Ostrava 1995; 50 let
Janáčkovy filharmonie Ostrava, Ostrava 2004. JM
Vydáním monografie → J. Procházky Lašské
kořeny života a díla Leoše Janáčka (1948) byl
JANÁČKOVA KONZERVATOŘ V OSTRAVĚ dán podnět k pořádání každoročního festivalu.
Založením Vyšší hudebně-pedagogické školy Jeho 1. ročník se uskutečnil 16.–19. 9. 1948
vzniklo v r. 1953 v → Ostravě stř. hud. škol- na → Hukvaldech. V programech dalších roč-
ství. Existence nově zřízené odb. hud. školy níků se uplatňovaly reg. profesionální soubory,
se odvozuje od Masarykova ústavu hudby důležité místo měly také amatérské pěvecké
a zpěvu (→ hud. školství), jehož dlouhole- spolky. Dlouholetá programová koncepce
tým ředitelem byl → F. M. Hradil, a vítko- festivalu počítala především s janáčkovskými
vické Hudební školy dr. Leoše Janáčka (pův. výročími, zvl. v období 1974–79 se dařilo
Hudební školy Svazu kovodělníků) s ředite- udržovat kvalitní úroveň festivalových kon-
lem → J. Pešatem. Na poč. 50. l. se o vznik certů a vystoupení. – Postupem času se ustá-
Vyšší hudebně-pedagogické školy zaslou- lila programová náplň jednotlivých ročníků
žili zvl. → R. Kubín, F. M. Hradil ad. ostr. do podoby pravidelných festivalů vokálních

401
JANÁČKOVY HUKVALDY
JANÁČKOVO HUDEBNÍ LAŠSKO
a instrumentálních souborů a každoročních
koncertů zvl. populárních skladeb → L. Ja-
náčka. Pozor nost byla věnována i začlenění
výtv. aktivit mezi festivalové akce (se zvl.
ohledem na tvorbu → K. Svolinského, → J. V.
Sládka i výtvarníků mladé generace). Akti-
vity festivalu v 80. l. ustávaly a po r. 1989 byly
ukončeny. Janáčkovská tradice ve skladate-
lově rodišti však žila od r. 1993 dál v podobě
festivalu nového typu s názvem → Meziná-
rodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy.
Lit.: HKO; Hošna, P.: Tři desetiletí Janáčkova hudebního
Lašska, Frýdek-Místek 1980.
JANÁČKOVY HUKVALDY → Mezinárodní hu-
dební festival Janáčkovy Hukvaldy
JANÁČKŮV KOMORNÍ ORCHESTR → Komorní
orchestr Leoše Janáčka
JANÁČKŮV MÁJ → Mezinárodní hudební festi-
val Janáčkův máj
JANČAR, Miloš, malíř a sochař, * 10. 6. 1929
Karviná, † 14. 2. 1989 Karviná.
Studoval Vyšší školu uměleckých řemesel
v Brně (učitelé František Václav Süsser, Boh-
dan Lacina). Na přelomu 50. a 60. l. vystavo-
val se skupinou mladých v → Ostravě obrazy
s civilistickou tematikou v poloze moderního
realismu. V 60. l. začal tvořit kombinované
objekty imaginativního charakteru v poloze
tzv. nové figurace (např. Memento Mori, Hi-
rošima, Kyvadlo času, Madona z popelnice
aj.). Vystavoval samostatně např. v Gale-
rii Viléma Wünscheho, → Havířov (1995),
Mánesově síni, → Karviná (1999). Kolekci
svařovaných kovových „merzplastik“ vysta-
vil poprvé na kolektivní výstavě Výtvarná
fronta severní Moravy v → Domě umění
v Ostravě (1966). Je zastoupen ve sbírkách →
GVUO a v soukromých sbírkách.
Lit.: Katalog souborné výstavy v Mánesově síni, Kar-
viná 1999; Holý, P.: Výtvarná fronta severní Moravy
(katalog SČVU), Ostrava 1966.
Obr.: S98. PH
JANDA , Jan Baltazar, sochař, * 3. 1. 1827 Dar-
kovičky (Hlučín, Opava), † 14. 11. 1875 Ber-
lin (Německo).
JANDOVÁ
Již od útlého dětství projevoval výrazný výtv.
talent. Prostřednictvím majitele hlučínského
panství Huberta Stückera se dostal na studia
do Vratislavi, cestoval po Anglii a studoval
na akademii v Drážďanech. R. 1849 se stal
žákem berlínského sochaře Christiana Da-
niela Raucha, s nímž spolupracoval na mo-
delu jezdecké sochy Bedřicha Velikého. Od
r. 1868 působil trvale v Berlíně, odkud zajíž-
děl do rodného kraje. Jeho rozsáhlé dílo, jež
je vedeno v real. duchu, zahrnuje drobnou
plastiku ve slonové kosti a dřevě, medaile
JM i velké realizace v kovu a kameni. Bohatý
námětový okruh zahrnuje jak círk. motivy,
tak portréty, žánr i sochy zvířat. Vystavo-
val na svět. výstavách v Londýně (1851)
a Paříži (1867). Pravidelně se zúčastňoval
na výstavách v Berlíně. Zastoupen ve sbír-
kách Zámeckého muzea Pszczyna (Polsko),
jeho sochy se nacházejí v četných lokalitách
prus. Slezska (Rudy, Kladsko) i čes. Slezska
(Darkovičky, → Hlučín, Hať), v Čechách
(Lány, Mariánské Lázně), v Německu, zejm.
v Berlíně, i v Anglii, a to jak ve stát., tak
v círk. i soukromých sbírkách.
Lit.: BSSSM 3; Svoboda, J.: Naši výtvarní umělci, Hlu-
čínsko – příroda, lid, kultura, Ostrava 1958; Wanderburg,
U.: Sochař J. J., VL 1, 1977.
Obr.: S49–50. MSch
JANDOVÁ , Eva (roz. Špaltová), lingvistka, pe-
dagožka, * 27. 11. 1956 Bohumín (Karviná).
Absolvovala studium čes. a něm. jazyka na FF
UP. Od r. 1982 pracuje v → Ostravě (postupně
PF Ostrava, FF → OU). Didakticky je za-
měřena na současný čes. jazyk, ve své věd.
činnosti se soustředí na běžně mluvený jazyk
včetně situace ve Slezsku (v r. 1997 obhájila
doktorskou práci Morfologicko-syntaktické
prostředky deagentizace v mluvených pro-
jevech polsko-českého smíšeného pruhu).
Je spoluautorkou knih Mluvená čeština
na Moravě (1997), Tváře češtiny (2000), Češ-
tina na www chatu (2006) a autorkou mo-
nografie Konverzace na www chatu (2006).
Její náměty v oblasti didaktiky češtiny v pol.
menšinových školách na → Těšínsku byly
zohledněny v příslušných učebnicích. IB
402
JANÍK
JANÍK, Josef, divadelní režisér, * 29. 10. 1930
Prostřední Suchá (Karviná), † 11. 1. 2013
Ostrava.
Absolvoval div. režii na JAMU (1955). Byl
angažován v → Těšínském divadle (1955–60),
Slezském divadle Zdeňka Nejedlého Opava
(→ Slezské divadlo v Opavě, 1960–61) a Stát-
ním divadle Ostrava (→ NDM, 1961–62),
v divadlech v Šumperku a Pardubicích a nej-
déle v → Divadle Petra Bezruče v → Ostravě
(1972–97). Režíroval hry Talisman Johanna
Nepomuka Nestroye (1955), Antigona Jeana
Anouilha (1979), Viktor aneb Dítka u moci Ro-
gera Vitraka (1984), Revoluční freska Arťoma
Vjesolého a → R. Císaře (1986), Baal Bertolta
Brechta (1986), Blázen a jeptiška Stanisłava
Ignacy Witkiewicze (1992), Tři velké ženy Ed-
warda Albeeho (1996) ad. Spolupracoval zejm.
s výtvarnicí → M. Roszkopfovou.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995.
JANKŮ, Heidi (roz. Adéla Hantlová), zpěvačka,
* 23. 11. 1962 Ostrava.
Vyrůstala v muzikantské rodině (matka cel-
listka, otec pozounista). Od 7 l. vystupovala
ve folk. souboru a točila v → ORO první
nahrávky s cimbálovou skupinou Lučina.
Během gymn. studií začala provozovat mo-
derní hudbu s amatérskými kapelami na lid.
zábavách. V div. souboru studentů → VŠB
Alternativa se věnovala herectví. Profesio-
nální začátky H. J. jsou spojeny se skupinou
Proměny (bývalý Majestic). Krátce před ma-
turitou na ostr. (→ Janáčkově) konzervatoři
vyhrála konkurz do skupiny → P. Nováka
Proto, s níž odjela na své první zahr. turné
po Německu. Po návratu přijala nabídku
ostr. kapelníka → I. Pavlíka a v l. 1982–90
byla členkou jeho skupiny Supernova. Svým
vystupováním a některými hud. nedostatky
(nedbalá dikce, rozpraskané samohlásky
a sklouzávání do parlanda) byla přirovnávána
k něm. zpěvačce Neně, představitelce něm.
nové vlny 80. l. Veselými songy a příklonem
k taneční hudbě oslovila zejm. teenagerskou
generaci 80. l. (alba Heidi a Supernova Ivo
Pavlíka, 1986; Úplně všechno, 1987; Novinka,
JÁNSKÉ KOUPELE
1989). V r. 1985 se stala osobností roku
v Televizním klubu mladých, vyhrála In-
tertalent a obsadila 3. místo v anketě Zlatý
slavík. V polovině 90. l. opustila ostr. scénu
a s manželem I. Pavlíkem odešla do Posázaví
(v současnosti žije v Praze-Uhříněvsi). Vedle
koncertů a nahrávání nových alb (Ave Maria,
1996; Zpověď, 2000) s občasnými exkurzy
do světa country (Zlatej důl jsem přece já,
2002) se věnuje muzikálům (Jeptišky, 1997;
Anděl s ďáblem v těle, 1998; Sněhová krá-
lovna, 1999 ad.). Jejím nejznámějším hitem
se stala píseň Jiřího Zmožka a Zdeňka Bo-
rovce Když se načančám z film. pohádky
Jiřího Adamce Což takhle svatba, princi?
(1985).
Lit.: Sehnal, M.: Mladá H. – Mladá Supernova, Melodie,
1984, č. 12; Hnilička, R.: H. J.: Zpověď bývalé jeptišky,
Melodie, 2000, č. 8; oficiální internetové stránky: http://
www.heidi.cz. KR
JŠt
JANSA , Bedřich, divadelní režisér a pedagog,
* 5. 6. 1937 Ústí nad Orlicí.
Absolvent rež. na Divadelní akademii múzic-
kých umění Praha (1968). Angažmá ve Stát-
ním divadle Ostrava (→ NDM, 1966–90),
Moravském divadle Olomouc (1990–93, šéf
činohry), → Těšínském divadle (1993–94)
a → Slezském divadle Opava (1994–2000,
šéf činohry). Režíroval hry Čtrnáctý hrabě
Gurney Petera Barnese (1982, 1995), Hamlet,
dánský princ Williama Shakespeara (1988),
Pohádka máje Milana Uhdeho a Miloše Štěd-
roně (1994), Edith a Marlene Évy Patakiové
(1995), v ostrav. opeře Čajkovského Eugena
Oněgina (1993), Mozartův Únos ze serailu
(1997) ad. Hostoval v divadlech v Brně, Jih-
lavě, Příbrami, Šumperku, Varně a v opeře
NDM. Často spolupracoval s výtvarníkem →
L. Vychodilem. Od r. 1972 působí na → Ja-
náčkově konzervatoři Ostrava. Spolupracuje
s rozhlasem a televizí.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979; 70
let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
JÁNSKÉ KOUPELE, německy Bad Johannis-
brunn, bývalé lázně v údolí řeky Moravice
na katastru obce Staré Těchanovice (Opava).
403
JÁNSKÉ KOUPELE
Léčivé prameny na tzv. Kyselkové louce se-
vřené okolními kopci v údolí Moravice jsou
zmiňovány zřejmě poprvé v urbáři vikštejn-
ského panství z r. 1640, ale pro špatnou
dostupnost nebyly dlouho významněji zužit-
kovány. Po r. 1754 je údajně využívali opavští
→ jezuité sídlící v nedaleké Melči, kteří měli
minerální vodu dovážet v sudech na zámek
ke koupelím. Zakladatelem skutečných lázní
se stal až Johann Nepomuk hr. Tenczin von
Paczinsky, který zde r. 1810 založil lázeňské
středisko, jehož zprovoznění v r. 1812 se však
nedočkal, neboť r. 1811 umírá a panství pře-
bírá jeho švagr Johann hr. von Arz-Vasegg,
který projekt dokončil r. 1815. Centrem lázní
se stal pramen pojmenovaný po zakladateli
Janův, jenž dal název celé lokalitě. U řeky
se nacházely koupací kabiny a byty pro imo-
bilní pacienty, za nimiž stoupalo schodiště
k patrovému dřevěnému objektu lázeňského
domu v klasicistním duchu se sloupovým
portikem v průčelí. Po jeho požáru 28. 8. 1848
nechal Karel hr. von Arz vystavět rozsáhlou
zděnou budovu o třech křídlech (dokončena
1851), před níž vznikl reprezentativní dvůr
s květinovými partery. V r. 1859 byl objeven
nový pramen, pojmenovaný r. 1861 na po-
čest novomanželky Felixe hr. von Arz Pavla
(Paulaquelle). J. K. měly r. 1862 celkem 52
pokojů a za sezónu je navštívilo asi 250 hostů,
převážně ženy. Po době rozvoje začaly lázně
v 70. l. zastarávat a upadat. Od r. 1884 byly
v držení podnikatele Karla Weisshuhna (→
papírenský průmysl), který si nechal posta-
vit napravo od lázeňského domu víkendovou
chatu zv. Schuppenhaus (Šupina) a upravil
též lesní cesty s odpočívadly a novou roz-
hlednou na Karlově vrchu. Znovuoživení
se však J. K. dočkaly až po r. 1895, za držení
hr. Camillem a Marií → Razumovskými,
kteří dali upravit příjezdové komunikace,
financovali renovaci stávajících objektů
a výstavbu řady nových (část podle projektu
vídeňského arch. Ludwiga Tischlera): 1897
na druhém břehu řeky postaveny vily Eli-
zabeth a Róza; 1896 vyhlouben nový, podle
choti hr. Marie nazvaný pramen s dřevěným
404
JÁNSKÉ KOUPELE
altánem z l. 1897/98; st. pramen Pavla získal
podobu zděného římského chrámku; 1898
postavena vila Silesia pro nemajetné pacien-
ty; 1899/1900 vznikl na místě koupacích
kabin rozsáhlý dům koupelí, jemuž r. 1912
přibylo druhé patro; pravé křídlo lázeňského
domu bylo rozšířeno dostavbou dependance,
propojené novogot. kaplí; r. 1904 vznikla
vila Marie; nedlouho nato zbudován hosti-
nec u silnice. Dnešní rozlohu areálu dotvo-
řila výstavba Doktor-vily r. 1910 a nového
správního domu Jan z l. 1913/14 na místě st.
budovy. Elektrifikované lázně tehdy nabí-
zely kolem 130 jedno- či dvoulůžkových po-
kojů a v sezóně 1912 je navštívilo 767 hostů.
Zdejší kyselka byla stáčena do lahví a vy-
vážena jako Johannisbrunner Säuerlingʼs.
V lázních byl dřevěný hud. pavilon, kolo-
náda s parkem a hřišti a několik míst k tzv.
terénní a pohybové kúře v blízkém okolí (tzv.
Schwesternplatz v závěru aleje u řeky Mora-
vice se sochou Jana Křtitele; Felixova chata
na skále nad Moravickým mlýnem s typic-
kou vyhlídkou na areál; lesní promenáda zv.
podle číslovaných laviček Zahlweg, vedoucí
na Karlův vrch; později koupaliště zbudo-
vané na mlýnském náhonu ad.). V lázních
se léčily prakticky veškeré choroby (zejm.
však srdeční a oběhového ústrojí) s výjim-
kou infekčních a duševních nemocí. Po →
mnichovském diktátu byla na panství Razu-
movských z důvodu ukrajinsko-žid. původu
uvalena nucená správa. Provoz lázní byl
r. 1940 ukončen a objekt proměněn na pro-
minentní zajatecký tábor důstojníků, po jeho
zrušení r. 1942 na výcvikové středisko
Hitlerjugend. Po válce Razumovští odešli
do Rakouska a jejich majetek byl znárodněn.
J. K. sloužily krátce jako dětská ozdravovna,
než byly r. 1949 převzaty Ústřední radou od-
borů a staly se jedním z největších rekreač-
ních středisek ROH v zemi (lázeňský provoz
neobnoven). Po modernizaci infrastruktury
v 70. l. byl provoz areálu rozšířen na celoroční.
Po r. 1989 přešel komplex do soukromých ru-
kou, ale k rekreaci sloužil pouze do r. 1993.
Od té doby opuštěný areál nezadržitelně
JÁNSKÝ VRCH
JÁNSKÉ KOUPELE
chátrá, přestože byl r. 2005 prohlášen státem
chráněnou kult. památkou.
Lit.: Wickhoff, M.: Stahlbad Johannisbrunn in
österreich.-Schlesien und seine Heilmittel, Wien – Leip-
zig, 1909; Wickhoff, M.: Zur Hundertjahr-Feier des Ku-
rortes Johannisbrunn, ZGKGÖS 4, 1908/09; Zahnaš, P.:
Zaniklá sláva J. K., in: Franz Kafka ve Zlatých Horách,
Moravský Beroun 2000; Šopák, P. a kol.: Město – zámek –
krajina. Kulturní krajina českého Slezska od středověku
po první světovou válku, Opava 2012.
Obr.: L1–6. JI
JÁNSKÝ VRCH (Jeseník), německy Johannes-
berg, zámek nad městem Javorníkem.
→ Hrad → Javorník, zaujímající strategicky
výhodné místo na úzkém konci ostrožny vy-
bíhající z Rychlebských hor do rovinatého
kraje Javornicka, vznikl k ochraně cesty
ze slez. nížiny přes Landecké sedlo do Klad-
ska. Prameny je poprvé zmiňován r. 1307.
Pův. byl majetkem vratislavského kn., od po-
loviny 14. stol. patřil vratislavským bisku-
pům. Po vyplenění husity v r. 1428 chátral
a na přelomu 15. a 16. stol. byl nahrazen no-
vostavbou v pozdně got. stylu (dokončena
1509). Ta je z větší části ve hmotě dnešního
zámku dochována. Pozdější pojmenování J.
V. je motivováno osobami obnovitelů (bisku-
pové Jan Roth a Jan Thurzo) i patrociniem
hradní kaple (sv. Jan Křtitel), které zřejmě
souvisí se středověkým označením zdejší
oblasti jako državy sv. Jana. V polovině
18. stol. dal vratislavský biskup Gottard Filip
Schaffgotsch sídlo přebudovat v barok. zá-
mek, který sloužil jako letní rezidence vrati-
slavských biskupů v části Niského knížectví,
která zůstala po berlínském míru r. 1742 (→
vratislavská konvence) na rak. území. Barok.
úpravy spočívaly v dostavbách budov do ná-
dvoří, odbourání věže a založení parku, který
využil někdejší terasy pozdně got. opevnění.
Příznačné bylo zřízení kruhového hud. sálu,
neboť právě hud. aktivitami se zdejší bis-
kupská rezidence proslavila. Bylo zde pro-
vozováno divadlo, balet, zámecká opera
a komorní hudba (→ zámecké kapely a diva-
dla). Duší tohoto dění se stal → K. Ditters
z Dittersdorfu. Od r. 1767 byl J. V. sídlem
zem. vlády, spravující rak. část Niského
405
JANTSCH
knížectví. Poslední význ. úpravy se zámku
dotkly na poč. 19. stol. za Kristiána z Hohen-
lohe (klasicistní úpravy interiérů a výstavba
reprezentativního schodišťového traktu). –
Po r. 1945 byl zámek letním sídlem apoštol-
ského administrátora vratislavské diecéze
pro její čs. část. V r. 1963 převzalo správu
Vlastivědné muzeum v Šumperku, r. 1984
byl objekt zestátněn. V r. 2002 se stal sou-
částí → NPÚ, územního pracoviště Ostrava,
dnes však jako objekt ležící v Olomouckém
kraji spadá pod NPÚ v Olomouci.
Lit.: Kuča 2; Samek 1; Spurný, F. [ed.]: Hrady, zámky
a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, Praha 1983;
Plaček, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku,
Praha 1996; Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady
českého Slezska, Brno 2000; Rucková, I.: Das Schloss
Johannesberg in Jauernig im Spiegel der Literatur und
Musik der deutschsprachigen Länder, in: Ondráková,
J – Vaňková, L. (ed.): Germanistik an tschechischen
Universitäten. Gegenwart und Zukunft, Hradec Králové
2007.
Obr.: HZ35; M86–89. MM + JI
JANTSCH, Heinrich, herec, režisér, divadelní
ředitel a podnikatel, * 8. 3. 1845 Wien (Ra-
kousko), † 5. 2. 1899 Wien (Rakousko).
Zběhl ze studií teologie a vystudoval techniku.
1862–64 red., 1864–82 herec, později schopný
režisér, mj. v divadlech v Linci, Meiningenu,
Halle nad Sálou, Pešti a Frankfurtu nad Mo-
hanem. Interpret st. um. školy. 1882–84 div.
ředitel v Gdaňsku, 1886–89 v Halle nad Sálou,
1890–92 v Královci. Od r. 1892 podnikatel di-
vadla v Prátru ve Vídni. V l. 1894−99 zároveň
ředitelem → Městského divadla v Opavě, kde
dosáhl um. konsolidace. Po nezdaru s úspěš-
nými tituly své vídeňské éry se obrátil k či-
noherní klasice a hrával hl. role (vrcholný
Schillerův Valdštýn). V opeře uvedl r. 1895
Smetanovu Hubičku. V září 1898 otevřel
divadlo v Prátru pod názvem Jantsch-Theater.
Lit.: BSSSM NŘ 11 (23); Svátek, J.: Opavské divadlo
v letech 1897 až 1920, Přestávka Divadla Zdeňka Ne-
jedlého v Opavě 7, 1951, č. 5; Havlíčková, M. − Pracná,
S. − Štefanides, J: Německojazyčné divadlo na Moravě
a ve Slezsku / Deutschsprachiges Theater in Mähren und
Schlesien. Ředitelé městských divadel / Direktoren der
Stadttheater, Olomouc 2011. MZ
JARONĚK JAVORNÍK

JARONĚK, Alois, keramik a malíř, * 16. 6. soubor), → GVUO, Galerií výtvarného

1870 Zlín, † 3. 10. 1944 Rožnov pod Radhoš- umění ve Zlíně a Olomouci, MG, NG.
těm (Vsetín). Lit.: LK NEČMS 1; Mádl, K. B.: B. J., Die graphischen
Absolvoval odb. školu pro umělecko-prům. Künste 31, 1908; Votruba, J.: B. J., in: Výtvarné snahy 7,
1926; Ritter, W.: B. J., in: Dílo 7, 1909, č. 6; Mikulcová,
zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí M. – Graclík, M.: Kulturní toulky Valašskem, Frýdek-
(1885–89). Podnikl studijní cesty do Dán- -Místek 2001.
ska, Švédska, Itálie a Norska, kde studoval Obr.: V74–75. PH
lid. řemesla a um. průmysl. S bratrem →
JASICZEK, Henryk, básník, prozaik, publi-
Bohumírem se podílel na založení a vedení
cista, * 2. 3. 1919 Kottingbrunn (Rakousko),
rožnovského Valašského muzea v přírodě.
† 8. 12. 1976 Český Těšín.
V Rožnově otevřel vl. keramické dílny, kde
Syn svob. matky brzy zcela osiřel a byl vycho-
se specializoval na výrobu malované kera-
ván u příbuzných v Oldřichovicích u → Třince,
miky a užitých předmětů v lid. valaš. tra-
kde musel těžce pracovat. Vyučil se zahradní-
dici. Tvorbu vystavoval i v cizině (Londýn,
kem, během okupace byl členem kom. odboje
Monza, Vídeň). Je zastoupen ve sbírkách →
(vydával konspirační list Naprzód), po válce
MB, → Muzea Novojičínska, Valašského
pracoval jako red. → GL, při zaměstnání vy-
muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
studoval žurnalistiku na UK. Od r. 1958 půso-
Lit.: Thieme, V. – Becker, F.: Allgemeines Lexikon der
bildenden Künstler 18, Leipzig 1925; Umění. Sborník bil ve vydavatelství → Profil v Ostravě, byl red.
pro českou výtvarnou práci 16, 1944–45; Český biogra- dětského časopisu Jutrzenka, v l. 1966–70 řídil
fický slovník XX. století 1. A–J, Praha 1999; Mikulcová, lit. oddělení → Zw, v období „normalizace“,
M. – Graclík, M.: Kulturní toulky Valašskem, Frýdek-
-Místek 2001.
po vyloučení z KSČ r. 1970, pracoval jako ko-
Obr.: V94. PH
rektor v Těšínské tiskárně. K jeho básnickým
dílům patří Rozmowy z ciszą (1947), Pochwała
JARONĚK, Bohumír, malíř a grafik, * 23. 4. życia (1952), Gwiazdy pod Beskidem (1953),
1866 Zlín, † 18. 1. 1933 Zlín. Obuszkiem ciosane (1955), Jaśminowe noce
Byl autodidakt, absolvoval odb. školu pro um. (1959), Blizny pamięci (1963), Smuga cienia
dřevařský průmysl ve Valašském Meziříčí. (1981), Jak ten obłok (1990), Ze st. sbírek vyšly
Dlouho cestoval (Budapešť, Řecko, Sýrie, čes. výbory Krásné jak housle (1962) a Pokus
Egypt), v Budapešti pracoval jako modelér o smír (1967). Jako prozaik se J. uvedl povídkami
(štuk, keramika, nábytkářské návrhy). Po ná- Humoreski beskidzkie (1959) a reportážemi-
vratu se usadil na → Valašsku. S bratrem → -cestopisy Morze Czarne jest błękitne (1961)
Aloisem založil keramické dílny v Rožnově a Przywiozę ci krokodyla (1965). Coby ed. stál
pod Radhoštěm. Působil také ve Valašském u zrodu výboru básní Poetyckie pozdrowienia.
Meziříčí a → Štramberku. Člen Hagen- Wybór czeskiej i słowackiej poezji współczes-
bundu ve Vídni, Jednoty umělců výtvarných nej (1961). Publikoval mj. v periodikách →
a SVUM v Hodoníně. Vystavoval s těmito ČeKv, Gazetka Pioniera (Nasza Gazetka), GL,
spolky i samostatně, rovněž se SČUG Hol- Jutrzenka, Kalendarz Głosu Ludu, Naprzód, →
lar. Byl autorem barevných dřevorytů (např. NSv, Ogniwo, Zw aj.
Lit.: MSPP; Šajtar, D.: Nad poezií H. J., T 3, 1960; Sojka,
cyklus Valašsko obsahuje 35 listů); řada listů E.: H. J., Tvar 2, 1991, č. 49; W górę doliny, Český Tě-
a námětů pochází ze → Štramberka. S Ha- šín 1992; Sikora, W.: Pisarze Zaolzia, Český Těšín 1992;
genbundem se prezentoval ve Vídni (1902), Sojka, E.: Zůstat člověkem, Alternativa Nova 3, 1996;
v Moravské → Ostravě, Valašském Meziříčí, Rosner, E.: Literární tvorba, in: Polská národní menšina
na Těšínsku v České republice, Ostrava 1997. IB
Štramberku, se SČUG Hollar v Praze. Jeho
posmrtná výstava se konala v Domě umělců JAVORNÍK (Jeseník), německy Jauernig, město
v Hodoníně (1934). Je zastoupen ve sbírkách v severozápadním cípu českého Slezska pod
muzea v Rožnově pod Radhoštěm (význ. úpatím Rychlebských hor; 2 798 obyvatel (2011).

406
JAVŮREK
JAVORNÍK
Nejst. písemná zmínka pochází z r. 1291
(Jawirnik), vznikl však o několik desítiletí
dříve v návaznosti na st. slovanskou osadu,
kterou odráží i název města. Rané osídlení
se týká dnešního katastru Javorník-Ves, kde
vznikl románsko-got. (tzv. přechodný) kostel
Povýšení sv. Kříže a tvrz, jejíž terénní po-
zůstatky jsou v jeho blízkosti dodnes patrné.
Osídlení v katastru dnešního města je třeba
spojovat zřejmě až s vybudováním hradu J.
(→ hrady), který se poprvé připomíná r. 1307
(od přestavby na přelomu 15./16. stol. nazýván
→ Jánský Vrch). Statut města lze bezpečně
doložit až zmínkou z r. 1373, kdy se odlišuje
ves a město J., v 15. stol. se však znovu hovoří
pouze o vsi a nové povýšení na město spadá
až do r. 1549. S výjimkou krátkých období
byl J. majetkem vratislavského biskupství.
V 16. stol. došlo k rozmachu → hornictví
(stříbrná a železná ruda) a → hutnictví. Po →
slez. válkách zde bylo v r. 1748 zřízeno ko-
morní ředitelství vratislavských biskupských
statků pro Frývaldovsko (dnešní Jesenicko)
a v r. 1767 zem. vláda pro rak. díl Niského
knížectví. V 18. a 19. stol. nastal rozvoj tex-
tilního průmyslu (manufaktura na výrobu ha-
rasu a cajku). V polovině 19. stol. se objevují
pokusy o dobývání arzenu v nedalekém Ra-
čím údolí. V r. 1897 byl J. napojen na síť lo-
kálních drah. Město však i poté zůstalo mimo
hosp. ruch 19. stol. Od r. 1848 se stalo sídlem
okr. soudu a berního úřadu. V r. 1910 mělo
2 052 obyv. téměř výhradně něm. národnosti,
v r. 1930 1 928 obyv., z toho 1 763 Němců a 74
Čechů. J. byl obsazen nacisty ještě před rea-
lizací → mnichovského diktátu a osvobozen
Rudou armádou 8. 5. 1945. Lesní a pozemkový
majetek vratislavského biskupství byl konfis-
kován, → Němci vysídleni, město kolonizo-
váno čes. osadníky. Postupně bylo postaveno
několik menších prům. závodů, v budovách
býv. klášterů byly zřízeny ústavy soc. péče. –
Prvořadou památkou v části Javorník-Město
je zámek Jánský Vrch (viz samostatné heslo).
Farní kostel sv. Trojice byl zbudován v ba-
rok. slohu v l. 1715–23 (věž z r. 1725) podle
projektu Michaela Josefa Kleina (interiéry
407
JAVŮREK
zdobí sochy → A. Schweigla či oltářní obraz
→ B. Krauseho). Radnice je taktéž stavbou
M. J. Kleina z l. 1725–26; její dnešní podoba
je však výsledkem oprav z r. 1832 a moderni-
zací ve 20. stol. Měšťanské domy se st. jádry
byly přestavěny převážně po požáru v r. 1825.
Klasicistní dům → K. Ditterse z Dittersdorfu
na Puškinově ul. 31 pochází z přelomu 60./70. l.
18. stol. Na nám. barok. morový sloup s Imma-
culatou z r. 1723. Od r. 1992 je J. měst. pa-
mátkovou zónou. V místní části Javorník-Ves
stojí zmíňovaný kostel sv. Kříže, zbudovaný
kolem r. 1260 jako farní a po vzniku nového
kostela ve městě přeměněn na hřbitovní (do-
chovány dva románsko-got. portály a antropo-
a zoomorfní konzola křížové klenby). Jižně
od města, nad údolím Račího potoka, se vy-
pínají zříceniny hradu Rychleby z přelomu
13./14. stol., který tvořil s tzv. Pustým zámkem
na druhé straně údolí a menším opevněním
při vstupu do Račího údolí ochranný systém
stezky vedoucí tudy do Kladska. Písemné
prameny hrad nezmiňují a jeho čes. i něm.
označení (Rychleby/Reichenstein) na něj bylo
přeneseno z názvu zdejšího pohoří.
V J. se narodila řada význ. osobností: prof. medicíny
Johann Nepomuk Rust (1775–1840), rak. romantický
básník Joseph Christian von Zedlitz (1790–1862),
ve Vídni působící malíři portrétů Theerové, zejm. Al-
bert Theer (1815–1902), hud. skladatel Liberatus Gep-
pert (1815–1881), historik a vlastivědný pracovník →
A. Peter, přírodovědec a malíř Hans Leder (1843–1868),
národohospodář Emil Sax (1845–1927), sochař →
J. Haschke, fotograf, film. režisér a producent Johann
Schwarzer (1880–1914), spisovatel → J. Schneider ad.
Lit.: Kuča 2; Samek 2; HM 13; Jauerniger Heimatbrief
Vaihingen, 1947; Zuber, R.: Jesenicko v období feuda-
lismu, Ostrava 1966; Pachl H. (ed.): Jauernig und das
Jauerniger Ländchen, Regensburg 1983; Wolf, K. – Ger-
not, L. (ed.): Jauernig und Jauerniger Ländchen, Vai-
hingen 1995; Plaček, M.: Hrady a zámky na Moravě
a ve Slezsku, Praha 1996; Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda,
M.: Hrady českého Slezska, Brno 2000; Ulbrecht, S.:
Schloss Johannesberg, Jauernig und Umgebung in Ge-
schichte und Literatur, Germanoslavica 18, 2001, č. 1–2.
Obr.: A2–3; HZ (35, 68); M86–91; PM6; S (35, 39, 48);
Z26. MM + JI
JAVŮREK, Jaromír, hudební organizátor, di-
rigent a publicista, * 21. 7. 1955 Vítkovice
(Ostrava-město).
JAVŮRKOVÁ-KRIVČÍKOVÁ
JAVŮREK
1976 absolvoval ostr. (dnes → Janáčkovu)
konzervatoř v → Ostravě, na JAMU studo-
val dirigování u → O. Trhlíka (absolvoval
1981). 1982–87 působil jako hl. sbormistr
→ Janáčkovy filharmonie Ostrava (1983–93
i jako dramaturg orchestru). 1976–91 byl
um. ved. a sbormistrem Ženského sboru
Bohuslava Martinů ve → Frýdku-Místku,
od r. 1984 je dirigentem Symfonického or-
chestru Frýdek-Místek. 1990 se stal ředite-
lem → Mezinárodního hudebního festivalu
Janáčkův máj Ostrava. Působí jako manažer
ostr. agentury ARS Koncert. Pozornost vě-
nuje hudebně popularizační činnosti (uvádí
výchovné koncerty Janáčkovy filharmonie,
připravuje průvodní slova ke komorním
koncertům). Publikuje v denním i odb. tisku.
Je autorem komorních skladeb, úpravy lid.
písní souvisí s jeho sbormistrovskou činností.
JM
JAVŮRKOVÁ-KRIVČÍKOVÁ , Soňa, klavíristka
a klavírní pedagožka, * 12. 3. 1965 Ostrava.
Vystudovala hru na klavír na Státní (dnes →
Janáčkově) konzervatoři v → Ostravě (u →
Z. Duchoslava) a Vysokou školu múzických
umení v Bratislavě (u Evy Fischerové). Só-
lově vystupovala s různými orchestry (např.
s Košickou filharmonií, Filharmonií Bohu-
slava Martinů Zlín, Karlovarským symfonic-
kým orchestrem, → Janáčkovou filharmonií
Ostrava, Slezským komorním orchestrem
Katovice), komorními soubory (→ Kubínovo
kvarteto), sólisty (→ E. Dřízgová-Jirušová,
Erika Šporerová ad.). Od r. 1988 je pedago-
gem klavírní hry na ostr. Janáčkově kon-
zervatoři, od r. 2004 ředitelkou této školy.
Její zásluhou vzniklo při konzervatoři hud.
gymnázium.
Lit.: Janáčkova konzervatoř v Ostravě 1953–2003, Os-
trava 2003.
JAWORSKI, Kazimierz, publicista, prozaik,
překladatel, * 4. 2. 1940 Konská (Třinec,
Frýdek-Místek).
Dětství strávil spolu se sestrou v Konské,
vychováván pouze matkou (otec tragicky
zahynul během druhé svět. války), na což
JAZYKOVÁ ORIENTACE
vzpomíná ve sbírce povídek Złomowisko
(1981). ZŠ s pol. vyučovacím jazykem na-
vštěvoval zprvu v Konské, později v Čes-
kém → Těšíně, kde také r. 1959 absolvoval
pol. gymnázium. V r. 1968 vystudoval FF
UP, potom pracoval jako red. závodního ča-
sopisu Třinecký hutník v → TŽ. Poč. 80. l.
absolvoval postgraduální studium na FF
UK (obor div. kritika) a následně působil
na Polské scéně → Těšínského divadla jako
dramaturg. V době „normalizace“ vytvo-
řil s → W. Sikorou a → B. Liberdou neofi-
ciální sdružení Trójkąt Bermudzki. Trvale
bydlí v → Třinci. Vl. tvorbu zahájil v 70. l.,
např. jako autor rozhl. her Błękitny dywan,
Weronika, Wakacje na południu, Tylko trzy
miesiące, Fałszywy krok. Vydal mj. povídko-
vou sbírku Granice (1990), je autorem řady
překladů z češtiny (Jaroslav Seifert, reg. spi-
sovatelé, loutkové hry), slovenštiny a ruštiny
a ed. několika publikací. J. píše div. kritiku
a fejetony, publikuje v periodikách Alterna-
tiva, → GL, Gość Niedzielny, → KalŚ, KM,
LitM, Nadodrze, → NSv, Poglądy, Třinecký
hutník, → Zw aj.
Lit.: MSPP; Damborský, J.: Debut K. J., OKultM 1981;
górę doliny, Český Těšín 1992; Rosner, E.: Literární
tvorba, in: Polská národní menšina na Těšínsku v České
republice, Ostrava 1997; Martinek, L.: Polská literatura
českého Těšínska po roce 1945, Opava 2004. IB
JAZYK ŠLONSKÝ, příznakové, neoficiální
označení pro → nářečí slezská, → interdia-
lekt slezský.
Souvisí bezprostředně s pol. spis., stylově
neutrálním slovem „śląski“ (slezský) a zpro-
středkovaně se separatistickým šlonzákov-
ským hnutím (→ J. Koždoň), zdůrazňujícím
odlišnost místní mluvy od ostatních jazyků
používaných ve Slezsku: polštiny, češtiny
KS i němčiny, a tím i odlišnost mluvčích tohoto
jazyka od příslušníků čes., pol. či něm. ná-
roda. V jistém smyslu jde o obdobu → laštiny
→ Ó. Łysohorského. IB
JAZYKOVÁ ORIENTACE, zaměření na jeden
jazyk jako hlavní prostředek komunikace
dvou- a vícejazyčné osoby.
408
JAZYKOVÁ ORIENTACE
SITUACE
Zohledňuje nejrůznější nejaz. (hist., soc.,
pragmatické) činitele: příslušnost ke stát.
útvaru, příslušnost k národu, vzdělání, jaz.
původ rodičů, spol. klima aj. Ve Slezsku může
mít obyv. dvojí j. o. (česko-pol., česko-něm.),
potažmo dvojí kult. a nár. orientaci. Většinou
jde o bivalentnost sčítající (orientaci na více
jazyků, kultur), jindy druhý jazyk vytlačí ja-
zyk první (bivalentnost odečítající). Pozice
jazyků a kultur nebývá zcela symetrická
(poměr dominující/dominovaný). IB
JAZYKOVÁ SITUACE VE SLEZSKU
Popisovaná oblast se nachází na západo-
slovanském jaz. území, na němž se zhruba
od 10. stol. začaly postupně vydělovat dvě
varianty západoslovanštiny: čs. a lechická
(pol.). Proto se prvky těchto dvou jazyků po-
dílejí na jaz. situaci ve → Slezsku největší
měrou. Kromě živlu čes. a pol. se zde začal
od 13. stol. objevovat i živel něm. – Nár. a jaz.
vědomí místního i přistěhovalého obyv. bylo
určováno polit. (správními, nábož.) změ-
nami. Ty odráží i místní jaz. situace, pro
niž byly zvl. důležitými mezníky: (1) klad-
ský mír v r. 1137, po kterém nastává orien-
tace části Slezska na sever od řeky Pštiny
(pol. Pszczyna, přítok Odry) na pol. nár. ja-
zyk, zatímco část již. se jazykově přiblížila
Moravě; (2) něm. kolonizace od 13. stol. (→
středověká kolonizace); (3) připojení slez.
knížectví ke Koruně české v r. 1335; (4) po-
tlačování češtiny v 18. stol. (zvlášť v době
osvícenského absolutismu); (5) dělení Slez-
ska na část prus. a rak. v r. 1742 (→ vratislav-
ská konvence 1742); (6) r. 1848 (→ revoluce
1848/49); (7) l. 1918–20 (→ čs.-pol. spor o Tě-
šínsko 1918–20); (8) r. 1938 (→ mnichovský
diktát a pol. → zábor Zaolzí); (9) r. 1945 (→
odsun něm. obyv.). To vše ovlivnilo nejen sa-
motný jazyk místních lidí, ale hl. jejich jaz.
a národnostní orientaci (→ jaz. vědomí, →
jaz. orientace). – Prvek slovanský a neslo-
vanský je v jaz. situaci ve Slezsku patrný
dodnes. Rovněž zřetel na typ komunikační
situace jako součást situace spol. umožňuje
rozlišovat jazyky: úřední, bohoslužebný, lit.,
vyučovací či běžně dorozumívací. Kromě lid.
409
JAZYKOVÁ SITUACE
nářečí zde fungují nebo fungovaly čeština,
polština, němčina a nadnár. latina. – Místním
běžně mluveným jazykem bylo a je → nářečí
slez., označované též jako laš. (→ laština),
šlonské (→ jazyk šlonský) nebo slezskomorav.
Vyvíjelo se na okraji zmíněných nár. jazyků
a zachovalo řadu jejich příznačných, větši-
nou velmi starých rysů. Navíc bylo ovlivněno
dalšími jazyky, a to sousední (slovanskou)
slovenštinou, neslovanskou němčinou a pův.
balkánskou valaštinou, přičemž míra těchto
vlivů se liší v závislosti na zeměpisné poloze
té které nář. oblasti. – Slez. nářečí jako celek
tvoří jednu ze 4 zákl. nář. skupin na území
čes. nár. jazyka, vedle skupiny středomorav.
(hanácké), východomorav. (moravskoslov.)
a nářečí čes. v užším smyslu. Dále se dělí
na nář. podskupiny, a to (1) těšínský (zápa-
dotěšínský, východolaš., → nářečí těšínské),
včetně → subdialektu jablunkovského, (2)
ostr. (středolaš., → nářečí ostr.), (3) opav-
ský (západolaš., → nářečí opavské), včetně
hlučínského, a (4) již. (morav., frenštátský,
→ nářečí moravskoslez.). Na severu hraničí
s dialekty slezskopol., na západě a jihozápadě
navazuje na → nář. různorodou oblast, jiho-
východně naráží na karpatské kulturně-jaz.
společenství, konkrétně valaš. a slov. Čes.
část slez. nářečí přesahuje na severu do Pol-
ska, dříve po čáru Hlubčice-Baborov-Ratiboř
(Głubczyce -Baborów-Racibórz); jedná se
tedy o území vklíněné mezi polsko-čes. stát.
hranici a Odru. Naopak těšínská část Slezska
je jaz. vázána spíše na pol. část slez. nář. sku-
piny. – Jednotlivá nářečí a subnářečí oddělují
tzv. → izoglosy. K těmto čarám vymezu-
jícím rozlohu dialektů přistupují dále izo-
pragmy, které určují rozsah použití daného
jazyka či nářečí v závislosti na komunikační
situaci. Slezané jsou většinou diglosní (→ di-
glosie), nebo bilingvní (→ bilingvismus), což
vede k míšení jaz. prvků (tzv. → jaz. interfe-
renci), a svůj jaz. projev upravují v souladu
se stupněm jeho oficiálnosti či zveřejnění
(přecházejí z dialektu do → interdialektu,
spis. jazyka ap.). Jejich spis. čeština může být
regionálně zabarvená (→ jaz. regionalismus),
JAZYKOVÉ SITUACE
JAZYKOVÁ VĚDOMÍ
což záleží na stupni vzdělání mluvčího, jeho
jaz. praxi, momentální soustředěnosti ap.
Výsledkem je tzv. jazyk spisovně zamýšlený,
kdy příslušnost mluvčích ke slez. jaz. oblasti
se projevuje zpravidla nepřítomností dlou-
hých samohlásek, přízvukem na předpo-
slední slabice, některými slovníkovými
i gramatickými zvláštnostmi ap.
Lit.: Pallas, L.: Jazyková otázka a podmínky vytváření
národního vědomí ve Slezsku, Ostrava 1970; Šrámek, R.:
Slezsko a severovýchodní Morava z hlediska jazykového,
in: Slezsko a severovýchodní Morava jako specifický re-
gion, Ostrava 1997; Šaur, V.: Příspěvek lingvisty k vývoji
osídlování Slezska, in: Slezsko v dějinách českého státu,
Opava 1998; Bogoczová, I.: Textová opora ke studiu
mluveného českého jazyka a dialektologie, Ostrava 2012.
IB
JAZYKOVÉ VĚDOMÍ, soubor individuálních
nebo kolektivních představ o vlastním ja-
zyce nebo o jazyce jiného společenství či
jednotlivce.
Souhrn názorů na jazyk, jeho postavení
(prestiž), kvalitu, funkci, původ, používání
atd. Souvisí s pojmem jaz. (auto)identifi-
kace nebo (auto)kategorizace; j. v. ve Slezsku
je (z pohledu diachronního i synchronního,
kolektivního i individuálního) proměnlivé,
závislé hl. na aktuální příslušnosti ke stát.
útvaru, polit. situaci. V úvahu přicházely/
přicházejí vědomí čes. (→ Češi), něm. (→
Němci), pol. (→ Poláci), samostatné laš. (→
laština), šlonské (→ šlonský jazyk), u imig-
rantů slov. (→ Slováci), romské (→ Romové),
příp. řec. (→ Řekové) či makedonské aj. IB
JAZYKOVÝ REGIONALISMUS, územně ome-
zený, příznakový prvek v jazykovém vy-
jadřování spojený s příslušností mluvčího
k jistému regionu, nářeční oblasti.
Objevuje se hl. v mluvené formě jazyka, má
blízko k dialektismu a interdialektismu (→
interdialekt slez.), často je v lingvistické lite-
ratuře za uvedené další termíny zaměňován.
Jako celomorav. j. r. jsou hodnocena slova
kvítko (x kytka), kostka/pestka (x pecka),
deska (x prkno), stolař (x truhlář), dědina
(x vesnice), děcka (x děti), rožnout (x roz-
svítit) aj. (některá z nich považována za spis.,
jiná nikoli). K obecnějším moravismům lze
410
JAZZ
přidat i silesismy, např. kobzole, štrample,
dupa, vulgární pysk, cyp. IB
JAZZ
První jazzové ansámbly se v regionu obje-
vily začátkem 30. l. 20. stol. jako tělesa úzce
spolupracující s nově vzniklou ostr. rozhl.
stanicí (→ ČRO). Od r. 1930 zde působil Jazz-
band Radiojournalu v Moravské → Ostravě,
od r. 1931 Jazzorchestr Radiojournalu v Mo-
ravské Ostravě, od r. 1936 pak spoluvytvářely
profil ostr. rozhlasu ansámbly Groteskní jaz-
zové kvinteto a Groteskní jazzové kvarteto.
Existence dalších jazzových těles pak souvi-
sela zejm. s ostr. zábavními podniky – k nej-
významnějším patřil např. od r. 1934 působící
jazzový Salonní orchestr kavárny Elektra
v Moravské Ostravě. Výraznější rozvoj jazzu
pak zaznamenáváme až na poč. 60. l. Prv-
ním poválečným k jazzu inklinujícím taneč-
ním orchestrem se stal Modern jazz sextet
→ I. Pavlíka, který je spojen s tzv. Kavárnou
mladých, kde uváděl zpoč. převážně převzaté
jazzové skladby. Na poč. r. 1962 začal v →
Ostravě vyvíjet svou činnost jazz-klub, →
Park kultury a oddechu města Ostravy usku-
tečnil několik jazzových výchovných pořadů
a první větší jazzovou akci (jam-session
v lednu 1962). V tomto období na Ost ravsku
působil také jediný big band, věnující se vel-
kokapelovému jazzu modernějšího zaměření,
kterým byl Taneční orchestr Domu kultury
VŽKG, jejž vedl Rudolf Sochor. Poč. 60. l.
se stal Pavlíkův ansámbl součástí → ORO,
jehož repertoár se rovněž částečně zaměřo-
val na jazzový výraz až do vzniku JORO.
Obě seskupení, v nichž působily výrazné
osobnosti ostr. jazzu (např. → R. Kovalčík,
Miroslav Večeřa, → J. Urbánek, Rudolf Bře-
zina, Richard Kroczek, → V. Figar, → B. Ur-
bánek), pak paralelně fungovala až do zániku
v r. 1996. Ostr. prostředí obohacovaly v 80. l.
také tradičněji zaměřené amatérské sou-
bory Jazzová laboratoř, Swingtet, Swing
Band Edy Šurmana nebo jazzrocková Alter-
nativa. Význ. byly jam-sessions v → Klim-
kovicích, v Ostravě na Černé louce, později
jazzové festivaly ve → Studénce. Jazzová
JEDZOK
JAZZ
scéna 90. l. je v regionu velmi pestrá. Tvoří
ji řada amatérských i profesionálních kapel,
zaměřených od klasického jazzu přes jazzrock
a jazzfolk až k jazz-fusion, jimž velmi dobré
zázemí poskytuje Olomoucko (Trio Petra
Junka, Free Jazz Trio, Gamavilla Quartet &
Co. aj.), → Těšínsko (Jazz Q) a Ostravsko (po-
čáteční etapa skupiny → Buty, → Tutu, Jiří
Urbánek Band, The Gizd Q, BBC). Jazzové
prostředí doplňuje řada pravidelně probíhají-
cích festivalů, z nichž delší tradici má Těšín-
ský jazzový podzim, mez. bluesový festival
v Šumperku Blues Alive či ostr. Jazz Club
Live. Jazzová hudba se objevuje také v růz-
ných sekcích festivalu → Colours of Ostrava.
V l. 1993–95 fungoval v Ostravě pravidelně
jediný jazzový klub v → Divadle Petra Bez-
ruče, od r. 1996 Klub CKV Parník. Ostrava
nabízí také jazzový festival mladých pro žáky
ZUŠ – Jazztalent.
Lit.: HKO; Stolařík; Jehne, L.: Ostravský jazz vykročil,
Hudební rozhledy, 1962, č. 15; Vlček, J. – Vlasák, V.:
Hudba v krajích 1. Severní Morava – Trhliny v betonu,
Melodie, 1990, č. 1. HA
JEDZOK, Stanisław, básník, * 12. 7. 1956
Český Těšín (Karviná).
Dětství a mládí strávil v Mistřovicích u Čes-
kého → Těšína, kde navštěvoval ZŠ. Po ma-
turitě na Střední průmyslové škole v Kar viné
byl zaměstnán jako techn. pracovník na Dole
Dukla v Prostřední Suché, poté začal podni-
kat. V básnické sbírce Verble ciszy (1989)
reflektuje krajinu, vnitřní svět ticha, hledání
způsobu, jak vyjádřit touhu své generace
po rozletu. Organizoval také kabaretní vy-
stoupení – soubor Plagiat v Českém Těšíně
a Bla-bla-bla při místní organizaci → PZKO
v Prostřední Suché. Publikoval v různých
alm. a antologiích, v periodikách → GL, →
KalŚ, KM, → Zw aj.
Lit.: W gorę doliny, Český Těšín 1992; Rosner, E.: Li-
terární tvorba, in: Polská národní menšina na Těšínsku
v ČR, Ostrava 1997. IB
JEHNE, Leo, muzikolog a publicista, * 8. 12.
1930 Hranice (Přerov), † 24. 9. 1999 Praha.
Studoval obch. akademii na Vsetíně a ve Va-
lašském Meziříčí (maturita 1950). Muziko-
411
JEMELKA
logická studia absolv. na FF UP (1951–56).
Sólovému zpěvu a hlasové pedagogice se vě-
noval u → R. Vaška (1952–57). 1956–57 byl
ředitelem Okresního domu osvěty v → No-
vém Jičíně. 1957 se stal ředitelem → Divadla
hudby v Ostravě, pro které připravil řadu hu-
debně vzdělávacích pořadů. Psal hud. kritiky
do Hudebních rozhledů, → ČeKv, → NSv. Odb.
pozornost věnoval problematice (vážné i po-
pulární) vokální reprodukce. R. 1968 odešel
do Prahy a stal se pracovníkem nakl. Artia.
Lit.: HKO. JM
JELÍNKOVÁ , Zdenka, sběratelka tanečního
a dětského folkloru, etnochoreografka, * 31. 3.
1920 Velká nad Veličkou (Hodonín).
Vystudovala francouzštinu a tělesnou vý-
chovu na MU. Od r. 1950 se stala odb. pra-
covnicí Státního ústavu pro lidovou píseň
v Brně (pak Ústavu pro etnografii a folk-
loristiku ČSAV), kde působila až do svého
odchodu do důchodu (1980). Už při své uč.
profesi se věnovala sběratelské činnosti,
zaměřila se na → dětský folklor a → lid.
tance. Zapsala na 5 tis. variant lid. tanců,
které sbírala a vydávala podle jednotlivých
regionů Moravy a Slezska. Vždy spojovala
sběr, ediční činnost a odb. bádání s po-
pularizací, praktickou instruktážní prací
ve folk. souborech a na festivalech. Její bo-
hatá publikační činnost zahrnuje např. tyto
práce: Točivé tance (1959), Dětské taneční
hry z Valašska (1985), Lidové tance na Laš-
sku (1986), Ověnžok (1987), Lidové tance
z Hrčavy (1988).
Lit.: Bibliografická příloha Národopisné revue č. 3,
Strážnice 1992. KK
JEMELKA , Martin, historik, vysokoškolský
pedagog a hudební publicista, * 12. 8. 1979
Ostrava.
Vystudoval historii na FF → OU (2002)
a doktorské studium hosp. a soc. dějin tam-
též (2005 PhDr., 2006 Ph.D.). Od r. 2006 pů-
sobí jako odb. asistent na katedře spol. věd →
VŠB–TU Ostrava, od r. 2007 externě též na →
SU a od r. 2008 je členem Centra pro hospo-
dářské a sociální dějiny FF OU. Badatelsky
JENÁČEK
JEMELKA
se věnuje tematice soc. dějin 19. a 20. stol.
se zaměřením na dolní spol. vrstvy. Je znám
především jako autor několika monografií tý-
kající se dělnického bydlení a každodennosti
na Ostravsku (Na Šalomouně. Společnost
a každodenní život v největší moravskoost-
ravské hornické kolonii (1870–1950), 2008;
Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny, 2009;
Ostravské dělnické kolonie I, II, 2011, 2012).
Je autorem řady studií v čes. i zahr. věd. ča-
sopisech. Pravidelně přednáší pro veřejnost,
spolupracuje s → ČTO a → ČRO a pravidelně
se věnuje hud. publicistice.
Lit.: LČH. PP
JENÁČEK, Jindřich, katolický kněz, básník,
teolog, 22. 12. 1917 Dědice (Třebíč), † 10. 8.
2007 (Opava).
V r. 1936 maturoval na arcibiskupském gym-
náziu v Kroměříži. Po studiu teologie a ordi-
nariátu (1941) v Olomouci žil jako duchovní
pastýř na několika místech → Valašska a stř.
Moravy (Zlín, Otrokovice, Kojetín, Dřevo-
hostice). R. 1949 byl zatčen Státní bezpeč-
ností a odsouzen na 25 l. vězení. Vězněn
byl na Borech, v Leopoldově, Jáchymově,
na Mírově. R. 1960 byl amnestován (ve sku-
tečnosti dostal podmínku na 10 l.). Jeho
vzpomínky na dobu věznění jsou obsaženy
v knize Heleny Havlíčkové Dědictví (2008).
V l. 1960–85 pracoval v dělnických povolá-
ních (cihlář, kopáč, „černý mistr“, skladník,
noční hlídač ap.). Po povolení pastorační
služby (1985) nastoupil u sester františká-
nek v Charitním domě v Mladecku u →
Opavy. Svůj život dožil v jejich opavském
klášteře. Většina J. básní byla propašována
z vězení jako mik roknížečky na cigareto-
vých papírcích (200 s.) nebo v paměti spolu-
vězňů (Sonety Josefovi např. P. Stanislavem
Ledabylem). J. básnickou tvorbu lze zasadit
do kontextu moderní kněžské čes. poezie,
jakou psali např. → J. Veselý, František Da-
niel Merth, → J. Vícha, Anastáz Opasek ad.
Sbírku poezie Magnalia Dei I. Za mrakem
světlo (Jáchymov tábor I., 1953–56) vydalo
r. 1996 nakl. Cor Jesu v Českém → Těšíně,
412
JESENÍK
další 2 svazky (II. Světlo a radost a III. Nic
než světlo; psáno na Mírově 1956–60) vyšly
r. 1998.
Lit.: Koláček, J.: Bratr jisker noci, Akord, 1990/91, č. 3;
Fic, I.: Kroměřížsko literární, Kroměříž 2002; Martinek,
L.: Literatura, in: Cesta za uměním současné Opavy,
Opava – Ostrava 2003. LM
JERMAN, Zdeněk, spisovatel a novinář, * 29. 4.
1910 Opava, † 14. 6. 1971 Praha.
Vystudoval srovnávací lit. historii a bohe-
mistiku, r. 1937 začal působit jako novinář
na Ostravsku a Opavsku, poč. 50. l. pracoval
jako horník v dolech na Ostravsku. Nejdříve
začal publikovat drobné prózy, reportáže,
psal pro rozhlas. Povídka Rezignace (1945)
je psychologickou studií člověka, který
se vzpírá maloměst. prostředí, román Odchá-
zím z Oceánie (1949) měl podat kritický ob-
raz novinářských praktik za první republiky.
Hledání smyslu života se pokusil zachytit
v románu Ve znamení panny (1944).
Lit.: lk (Ludvík Kundera): Poctivý prozaik, Rovnost.
19. 3. 1946. JS
JESENÍK, do roku 1947 Frývaldov, německy
Freiwaldau, město na potoce Bělá na roz-
hraní Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor;
11 465 obyvatel (2011).
Město vzniklo zřejmě kolem r. 1260 – nejst.
písemná zmínka je z r. 1267 (Vriwald). U jeho
zrodu stál vratislavský biskup, který mu
přisoudil funkci centra oblasti při kolonizo-
vání krajiny. Zřejmě souběžně vznikla také
stejnojmenná vesnice, poskytující městu
zemědělské zázemí, z níž se pravděpodobně
vyvinulo pozdější předměstí Svoboda (Frei-
heit). Tvrz, jediná pevnost města, jež nikdy
nezískalo hradební právo, existovala jistě již
r. 1284, kdy je doložen frývaldovský distrikt.
Ve 14. až 16. stol. bylo město střediskem do-
lování zlata a stříbra, později i železné rudy
(→ hornictví; J. se týká také první zmínka
o výrobě železa ve Slezsku k r. 1328). Do-
lování se řídilo jihlavským horním právem,
biskup Jan Thurzo v r. 1519 udělil J. horní řád.
Na financování a provozu dolů se podíleli
cizí měšťané, zejm. augsburský obch. dům
Fuggerů a krakovští Thurzové. Po zániku
JESTŘÁBSKÝ
JESENÍK
dolování se v 18. a 19. stol. stal J. středis-
kem plátenické výroby. V průběhu 19. stol.
se lnářská vý roba mechanizovala a organi-
zovala tovární formou. Čelným podnikatel-
ským rodem se stali → Raymannové, kteří
svůj kapitál spojili s vídeňskými Regenhardty,
a Küfferlové. Ostatní odvětví průmyslu slou-
žila převážně místní potřebě. V r. 1888 byl J.
napojen na železnici (z Hanušovic do Glucho-
lazů). V l. 1850–1959 byl sídlem okr. úřadu
(obnoven r. 1996). V r. 1910 měl 6 859 obyv.
téměř výhradně něm. národnosti, r. 1930
8 251 obyv., z toho 6 674 → Němců a 1 257
→ Čechů. Demografický růst se odrazil v čilé
výstavbě, která dosáhla vrcholu v 1. třetině
20. stol. Obyv. bylo naladěno silně naciona-
listicky, což se projevilo odporem ke vzniku
ČSR v r. 1918 a polit. příklonem k → Sude-
toněmecké straně (ve volbách 1935 získala
tři čtvrtiny hlasů). Po → mnichovském dik-
tátu byly v J. zřízeny říšské a sudetské okr.
úřady v čele s landrátem. Město bylo osvo-
bozeno 8. 5. 1945, většina něm. obyv. byla
vysídlena a město kolonizováno čes. přistě-
hovalci. Prům. strukturu J. určoval i v tomto
období zvl. textil (od r. 1958 Moravolen)
a výroba oděvů, bílá metalurgie, strojírenství
a kamenoprůmysl. Po r. 1945 zde vzniklo
několik čes. škol, zejm. reálné gymnázium.
K městu byly připojovány některé okolní
obce, mj. → Lázně Jeseník (Gräfenberk),
zal. r. 1808. – Vodní tvrz v podobě obranné
věže z konce 13. stol. byla zřejmě na přelomu
15./16. stol. nahrazena nevelkým trojkřídlým
objektem se vstupní věží. Po požáru r. 1727
byla tvrz zvýšena o druhé patro, věž naopak
snížena na přízemní bránu (po r. 1766 se ob-
jekt stal dočasným útočištěm internovaného
biskupa Filippa Gottharda Schaffgotsche).
Adaptace v 70. l. 20. stol. vedly k využití tvrze
pro účely → Vlastivědného muzea Jesenicka,
jež zde dosud sídlí. Farní kostel Nanebevzetí
P. Marie je zmiňován již r. 1418, avšak dnešní
stavba je novorenes. z l. 1882–83 (ze st. ob-
jektu barok. vzezření zachována část věže
a obvodového zdiva). Hl. oltář vytvořili Ra-
fael a Raimund → Kutzerové, boční oltáře,
413
JESTŘÁBSKÝ
pocházející z pův. barok. kostela, jsou dílem
sochaře Ch. Kellera (→ Kellerové) a malíře
E. F. Herberta (→ Herbertové). Evang. kostel
je novorománský z r. 1882. Radnice uprostřed
nám. je barok., později klasicistně upravo-
vanou stavbou z r. 1710 na místě st. objektu.
Nám. s převážně klasicistními měst. domy
se st. jádry bylo ve 20. stol. narušeno neuváže-
nou novodobou výstavbou. Z novější zástavby
jsou pozoruhodné zejm. zdejší podnikatel-
ské vily, např. Bergvilla bratří Regenhartů
(ul. Josefa Hory 673), vystavěná v novobarok.
slohu podle projektu Karla a Julia Mayrederů
z l. 1898–99, či vila Erwina Weisse (ul. Josefa
Hory 679), projektovaná podle angl. vzorů →
F. von Kraussem a Josefem Tölkem a vysta-
věná v l. 1901–03. – Barok. sloup sv. Trojice,
umístěný před tvrzí, připomíná morovou epi-
demii z r. 1713. Význ. jesenickou plastikou
je Pomník Vincence Priessnitze, zakladatele
vodoléčby, od → J. Obetha z l. 1902–09.
V J. se narodili: průkopník vodoléčby → V. Priessnitz,
astronom Edmund Weiss (1837–1917), sochaři →
P. Stadler a → E. Kaps, malíř → A. Willmann, něm.
historik-medievalista → H. Weinelt, něm. výtvarník
Johannes Stüttgen (* 1945) ad. J. byl též dlouhodobým
působištěm čes. historika → R. Zubra.
Lit.: Kuča 2; Samek 2; HM 13; Ripper, J.: Gräfenberg,
seine Entwicklung und neuesten Kämpfe, Teschen 1876;
Chronik der Stadt Freiwaldau vom Jahre 1574 bis zur
Hälfte dieses Jahrhunderts, Freiwaldau 1897; Zuber, R.:
Jesenicko v období feudalismu, Ostrava 1966; Sauer, A.:
Unvergessene Heimat Freiwaldau. 1267–1967, Miesbach
1968; Fochler, R. (ed.): Freiwaldau – Gräfenberg. Ein
Heimatbuch, Kirchheim 1987; Bein, W.: Freiwaldau –
die Perle des Altvaterlandes, Würzburg 1997; Gröwka,
K.: J., Praha – Litomyšl 2008.
Obr.: A (44, 49); HZ36; M92–96; S (56, 65); V (30, 134);
Z27. MM + JI
JESTŘÁBSKÝ, Valentin Bernard, katolický
kněz, kazatel, spisovatel, * 1630 Moravská
Ostrava (Ostrava-město), † 26. 12. 1719 Ří-
čany (Brno-venkov).
J. studoval jezuitské gymnázium v Uher-
ském Hradišti, kde byl žákem vlastenec-
kého jezuity balbínovského okruhu Jiřího
Krugera. Po teol. studiích v Olomouci byl
1663 vysvěcen na kněze. Po krátkém pů-
sobení v Lošticích a ve Střelicích u Brna
se 1667 natrvalo usadil ve Veverské Bítýšce,
JEŻOWICZ
JESTŘÁBSKÝ
kde působil jako farář. Svá díla vydával v →
Opavě, Brně a Olomouci, v mnoha dílech
se projevuje jeho silný morav. patriotismus
(podobně jako u dalších barok. spisovatelů,
např. → J. J. Středovského či → K. B. Hirš-
mencla). Jako mnozí pobělohorští autoři psal
latinsky i česky. Lat. tvorbu představují dva
rozsáhlé homiletické soubory, určené pře-
devším kněžstvu (Opus novum tripartitum
concionum moralium, 1712; Concionator ex-
temporaneus, 1717). Čes. tvorba byla určena
převážně prostým vrstvám, zvl. selskému
lidu. J. napsal řadu vzdělávacích knížek,
mnohé z jeho děl mají dialogickou formu,
např. Katechismus domácí pod titulem roz-
mlouvání hospodáře s hostem (1715), kde
je podán výklad hl. článků víry v rozmluvách
příchozího hosta s hospodářem. Ve spise Stel-
larium Novum, tj. Knížka pobožná o blaho-
slavené Panně Marii (1701) J. mj. představuje
Moravu jako zemi, v níž se vždy rozvíjela
vroucí mariánská zbožnost. Náb. a mravo-
učná tematika je v těchto dílech zpracována
s použitím kazatelských prostředků. Nejvý-
znamnějším dílem J. je spis Vidění rozličné
sedláčka sprostného (Opava, 1719; první vy-
dání možná již v r. 1710). Bohabojného sed-
láka toužícího po poznání tu provází ve 37
„viděních“ anděl, který ho poučuje v duchu
kat. věrouky a mravouky. Důležitou složkou
díla jsou exempla, která mnohdy vykazují
shody také s protest. kazatelskou tvorbou
(zvl. s postilou → M. F. Zámrského).
Lit.: Novák, J. V.: O literární činnosti V. B. J., ČČM 63,
1889; Kopecký, M.: Komenského Labyrint a Jestřábského
Vidění, Časopis Moravského muzea, Vědy společenské
53–54, 1968/69, č. 2; Kopecký, M.: Barokní spisovatel
V. B. J., Praha 1969; Jestřábský, V. B.: Vidění sedláčka
sprostného (ed. M. Kopecký), Uherský Brod 1973; Boč-
ková, H.: Knihy nábožné a prosté. K nábožensky vzdělá-
vací slovesné tvorbě doby barokní, Brno 2009. JPl
JEŻOWICZ, Józef, lidový vypravěč, * 20. 8.
1885 Košařiska (Frýdek-Místek), † 16. 9.
1976 Košařiska.
Celý život strávil ve svém rodišti, kde měl ze-
mědělskou usedlost na samotě nazývané Ła-
bajka. Výjimkou byla léta první svět. války,
která jako rak. voják prožil na frontách
414
JEZUITÉ
v Rusku a Itálii, a období l. 1926–29, strávené
v Kanadě, kam odjel za prací. Zvl. kapitolou
jeho života je druhá svět. válka, kdy poskytl
ve své usedlosti útočiště sovětsko-pol. par-
tyzánské jednotce, která odtud podnikala
akce proti něm. okupantům. J. bohatý život,
jeho kontakty s lidmi a přírodou se staly hl.
zdroji jeho originálního vypravěčského re-
pertoáru (→ vypravěči). Je v něm 195 syžetů,
reprezentujících všechny epické žánry, hl.
však → anekdoty a → humorky, → povídky
ze života, → pověsti a → povídky pověrečné.
Jazykem J. vyprávění je jablunkovské nářečí.
Vyznačuje se vtipem, obrazností a smyslem
pro sevřenou kompozici. J. život, vypravěč-
ské umění a repertoár je popsán v monografii
→ K. D. Kadłubce.
Lit.: BSSSM NŘ 6 (18); Kadłubiec, K. D.: Gawędziarz
cieszyński Józef Jeżowicz, Ostrava 1973. KK
JEZUITÉ (Tovaryšstvo Ježíšovo), církevní řád
patřící mezi řeholní kleriky, založený roku
1534 svatým Ignácem z Loyoly (1491–1556).
Řád se stal hl. silou kat. církve proti postu-
pující → reformaci (viz též → protirefor-
mace). Do Čech byli uvedeni r. 1556, kdy
v Praze založili kolej, která se stala zákla-
dem Klementina. Čes. provincie, zahrnující
území Čech, Moravy a Slezska, vznikla
r. 1623, předtím byly čes. domy součástí
rak. provincie. Na území Kladska a Slezska
byly koleje v Kladsku (1592), Nise (1622),
Hlohově (1625), → Opavě (1625 s gymná-
ziem a seminářem), Zaháni (1628), Svídnici
(1630), Vratislavi (1636, od r. 1702 s uni-
verzitou), rezidence ve Vartenberku (1649),
kolej v Lehnici, Tarnovicích (1675), kolej
v Břehu (1681), Opolí, rezidence v Piekarech
a Jelení Hoře, Zeměticích (1642), → Městě
Albrechticích (od r. 1623 niských, od r. 1745
opavských j.), → Těšíně (1674) s gymnáziem
a šlechtickým konviktem, Melči (1754). Řád
byl zrušen r. 1773, část členů působila dále
na školách nebo ve farní službě jako za-
městnanci státu. V r. 1804 byl obnoven pro
Neapolské království a r. 1814 pro celý svět.
J. mají propracovaný systém řízení řádu, vý-
chovy a vzdělávání jednotlivých členů, mají
JÍLEK
JEZUITÉ
svá gymnázia a univerzity. Po obnovení
řádu byly v průběhu 19. stol. v prus. části
Slezska zřízeny domy v Bytomi, Vratislavi,
Opolí a Sobótce. Haličská provincie (pro-
vinciál v Krakově) měla rezidence v Těšíně
(1885), Cukmantlu (1884), → Karviné (1896)
a Opavě (1896). Po r. 1990 se j. vrátili na řadu
míst v Čechách a na Moravě, v Českém Tě-
šíně působí Centrum ignaciánské spirituality
s exercičním domem. – J. přispěli k obnově
postavení kat. církve v 17. stol., jejich škol-
ství pozvedlo celkovou úroveň vzdělanosti.
Mezi j. dnešního čes. Slezska působili pře-
devším v 17. a 18. stol. význ. spisovatelé
a vědci. Méně z nich je spojeno se seve-
rových. Moravou, která spadala do jiného
okruhu řádových aktivit, pevně spjatých
především s Olomoucí. S tímto centrem byl
svázán také M. Tanner, autor ve slez. Nise
vytištěné poutní knihy Hora Olivetská
o štramberském → Kotouči. Při posuzo-
vání reg. činnosti řádu je nutné brát v úvahu
území Slezska jako celku (včetně dnešního
pol. Slezska). Při častém střídání působiště
j. byl běžný pohyb mezi Opavou, Vratislaví
a např. Hlohovem nebo Nisou; v Dolním
Slezsku bylo také tištěno mnoho prací j.
z ostatních částí zemí Koruny české, obvyklá
byla výměna lit. i věd. děl mezi kolejemi slez.
území. K význ. jezuitským spisovatelům pa-
třili česky píšící autoři vzdělavatelné tvorby
s beletristickými prvky (→ M. Vierius, →
V. Martinedes), v těšínské řádové rezidenci
pronášeli svá vynikající kázání → D. Nitsch
a → K. Maget. Byli mezi nimi i autoři lat.
prací z oblasti humanitních, přírodních a bo-
hosloveckých oborů. Erudovaným filologem
byl misionář → S. Rappal, autor učebnice
rétoriky. Teologii, ale i dramatu se věnoval
→ A. Enzendorfer. Opavskou kolejí prošli
význ. literáti, např. čes. spisovatel Jan Ko-
řínek (v l. 1648–50), historik Bohuslav Bal-
bín (1674–76) nebo nejvýznamnější jezuitský
dramatik Karel Kolčava (1683). Také mezi
prof. teologické a fil. fakulty pražské uni-
verzity je nápadné množství Slezanů. Rek-
torem pražské univerzity byl po jistou dobu
415
JÍLEK
opavský rodák, po většinu života ve Slezsku
působící Franciscus Fragstein (1661–1728),
jenž byl autorem drobnějších teol. spisů. Au-
torem teol. traktátů byl i jiný opavský rodák
Kašpar Jokisch (1696–1744). K proslulým
přírodovědcům patřil např. Kryštof Heinrich
(1663–1715), který pocházel z → Bruntálu
a působil v Opavě a poté ve Vratislavi; vě-
noval se matematice a astronomii. Opavský
rodák Johann Slezina (1714–75) předložil
jako jeden z prvních na našem území k dis-
kuzi Koperníkův astronomický systém. Ma-
tematik Nicolaus Krebs (1728–96) z Těšína
byl správcem klementinského matematic-
kého muzea, prvního veřejně přístupného
muzea v čes. zemích. Také mezi účastníky
misií v zámoří je uváděna celá řada Slezanů,
kteří směřovali především na Filipíny nebo
do Paraguaye (např. Vavřinec John z Tě-
šína nebo Ignác Friš z Opavy). K těšínským
rodákům patří → sv. Melichar Grodecký
(1584–1619), jezuita zavražděný při obléhání
Košic vojsky Gabriela Bethlena v r. 1616.
K odchovancům jezuitských škol patřili
např. i význ. hudebníci (opavskou kolej na-
vštěvoval → P. Vejvanovský). Podstatnou
součástí kult. aktivit řádu bylo provozování
div. představení (→ řádové divadlo).
Lit.: Čornejová, I. – Fechtnerová, A.: Životopisný slov-
ník pražské univerzity. Filozofická a teologická fakulta
1654–1773, Praha 1986; Fechtnerová, A.: Rectores col-
legiarum Societatis Iesu in Bohemia, Moravia ac Silesia
usque ad annum MDCCLXXIII iacentum, Praha 1993;
Barteček, I.: J. Zemí Koruny české v Latinské Ame-
rice, Ostrava 1997; Cemus, P. (ed.): Bohemia Jesuitica
1556–2006, Praha 2010.
Obr.: M (139, 148, 150). JMl + TK
JÍLEK, František, dirigent, klavírista, hudební
skladatel, * 22. 5. 1913 Brno, † 16. 9. 1993,
Brno.
Po studiu na reálném gymnáziu a obch. škole
absolvoval r. 1935 brněnskou konzervatoř
(skladbu a klavír u Jaroslava Kvapila, di-
rigování u → Z. Chalabaly a Antonína Ba-
latky). Ve studiích pokračoval v l. 1935–37
na Mistrovské škole konzervatoře v Praze
u → V. Nováka. Vyučoval na hud. škole Br-
něnské Besedy a byl druhým sbormistrem
JÍLEK
jejího pěveckého sboru. R. 1937 se stal kore-
petitorem a příležitostným dirigentem brněn-
ské opery, kde hlouběji pronikl do operního
provozu a získal první zkušenosti s diri-
gováním. V r. 1939 přijal nabídku šéfa ostr.
opery → J. Vogela a stal se zde druhým diri-
gentem (dostal možnost vybudovat si široký
repertoár včetně prvního kontaktu s díly →
L. Janáčka). Za 9 l. působení v → Ostravě
nastudoval 19 operních inscenací (např. Pso-
hlavce i Na Starém bělidle Karla Kovařovice,
Smrt kmotříčka Rudolfa Karla, Zvíkovského
raráška V. Nováka či Veselohru na mostě
Bohuslava Martinů) a 6 baletů. Kontakt
se symf. hudbou spíše „lehčího“ oboru mu
ve velké míře zprostředkovávalo působení
v ostr. rozhlase (→ ČRO). Zde se uplatňoval
i jako sólový pianista (např. klavírní skladby
Paula Hindemitha či Beethovenovy sonáty).
Do Brna se vrátil r. 1948 jako vyhraněný
umělec s dokonalou znalostí div. operního
provozu a rozsáhlým repertoárem i zkuše-
nostmi s řízením symf. tělesa a také jako
progresivně orientovaný dramaturg. Půso-
bil pak jako šéfdirigent a um. šéf brněnské
opery (1952–78). Jako interpret Janáčkových
oper proslul i v zahraničí. Hostoval v řadě
operních scén (Lipsko, Helsinki, Drážďany,
Záhřeb). V r. 1958 provedl poprvé Janáčkovu
operu Osud a za nahrávku Její pastorkyně
obdržel cenu Orphée d‘Or de l‘Academie
National du Disque Lyrique. V l. 1978–83
umělecky vedl Státní filharmonii Brno. Jako
hud. skladatel vycházel z díla J. Kvapila
a V. Nováka. Nerozsáhlé dílo zahrnuje sym-
fonie, smyčcové kvartety a také scén. hudbu
k činohrám (např. Molière: Zdravý nemocný;
William Shakespeare: Sen noci svatoján-
ské; Vítězslav Nezval: Manon Lescaut; Josef
Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena).
Lit.: BSSSM Supplementum 2. KS
JÍLEK, Jiří, sochař a malíř, * 24. 1. 1925 Praha,
† 14. 6. 1981 Sobotín (Šumperk).
V r. 1942 absolvoval reálné gymnázium, pra-
coval u sedláka, pak v hrnčírně a r. 1944 byl
totálně nasazen v Hannoveru. V l. 1945–50
416
JIRÁČEK
navštěvoval pražskou AVU. Po studiích pů-
sobil v Sobotíně. V l. 1963–68 byl výtvar-
níkem ve Vlastivědném ústavu v Šumperku
a 1964–68 učil na výtv. odboru LŠU
v Šumperku, který založil. Zabýval se mo-
numentální sochařskou tvorbou v kameni,
keramice a kovu, dřevěnou skulpturou i ko-
morní prací v interiérové tvorbě, portrétu
a medaili. Experimentoval s nový mi mate-
riály. Vedle sochařské práce se také věno-
val malbě, kresbě, grafice a výstavnictví. J.
dílo je v plném slova smyslu pův., vznikalo
v důsledku jeho vážné nemoci stranou ofi-
ciální výtv. tvorby. Závažná existencionální
témata jsou jednak abstrahována až k sym-
bolu, jednak inspirována lid. uměním. Četné
J. realizace jsou na Šumpersku a v oblasti
Jeseníků, z jeho význ. prací v exteriérech:
Portrét spisovatele Josefa Kocourka, Štíty
(1963), Studánka pod Červenohorským
sedlem v Jeseníkách (1966), socha Skřítka
u Motorestu Skřítek na silnici z → Rýma-
řova do Šumperka (1971), Studánka, →
Lázně Jeseník (1975), Dívka s motýlem, →
Bruntál (1978), ad. Vytvářel též nástěnné
obrazy (např. vypalovaná kresba Diana
pro motorest Skřítek, 1966). Stálá expo-
zice je v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. J.
dílo je zastoupeno ve sbírkách NG, Muzea
umění Olomouc, Muzea ve → Frenštátě pod
Radhoštěm aj.
Lit.: Lakosil, J.: Nad dílem J. J., SM 43, 1982; Kovalovi,
A. a M.: J. J., Šumperk 1993; Jílek, J.: Stýskání mé je vý-
věr vod. Vzpomínky, básně a dopisy, Brno 1999.
Obr.: S111. MF
JIRÁČEK, Václav, dirigent, * 3. 8. 1920 Hra-
dec Králové, † 24. 11. 1966 při leteckém ne-
štěstí u Bratislavy.
Pražskou konzervatoř studoval v l. 1939–44,
její mistrovskou školu (u Václava Talicha)
1945–46. V l. 1948–51 byl dirigentem ostr.
opery (→ NDM). Vytvořil tehdy pozoru-
hodná operní představení (Mozartova Dona
Juana, Smetanovu Čertovu stěnu ad.) i pří-
nosná baletní představení (Szymanowského
Zbojníky ad.). Po více než 10 l. dirigentského
působení v Praze a Bratislavě se J. do →
JIRÁSEK
JIRÁČEK JIRKO

Ostravy znovu vrátil a stal se šéfdirigentem města Opavy. Je členem redakčních rad →
Státní (dnes → Janáčkovy) filharmonie Os- SlSb, → ČSZM-B, → VL a členem česko-
trava. Jeho druhé ostr. působení (1962–66) -polsko-kladské komise. – Zabý vá se zejm.
přineslo nezapomenutelné koncerty se sklad- ekon. a soc. problémy nejnovějších dějin
bami Hectora Berlioze, Arnolda Schönberga, Československa v l. kom. režimu (Necha-
→ L. Janáčka a zvl. Josefa Suka. nická aféra 1947, 1992; podíl na monogra-
Lit.: HKO. JM fii Sovětští poradci a ekonomický vývoj
v ostravsko-karvinském revíru, 1996), spolu
JIRÁSEK, Ivo, dirigent, hudební skladatel
a pedagog, * 16. 7. 1920 Praha, † 8. 1. 2004 s Jaroslavem Šůlou je autorem monografie
Praha. o důsledcích měnové reformy v r. 1953 Velká
Absolvoval pražskou konzervatoř (skladbu peněžní loupež v Československu 1953 aneb
u Aloise Háby a Otakara Jeremiáše, dirigo- 50:1 (1992). Vydal edici dokumentů o čs.
vání u Pavla Dědečka a operní režii u Fer- poúnorovém exilu Exilová politika v letech
dinanda Pujmana). V sezoně 1945/46 byl 1948–1956 (1996) a monografii Českoslo-
asistentem dirigenta České filharmonie Ra- venská poúnorová emigrace a počátky exilu
faela Kubelíka. V r. 1946 se stal dirigentem (1999). Je spoluautorem přehledných prací
→ opavské opery, jejímž šéfem byl v období k dějinám Slezska, vydávaných SU, skript
1953–56. Tehdy vyučoval dirigování na Vyšší a učebnicových textů k čes. a slez. dějinám
hudebně-pedagogické škole (→ Janáčkova 20. stol. Spolu s pol. prof. Andrzejem Malkie-
konzervatoř v → Ostravě) a 1957–64 byl sou- wiczem publikoval srovnávací studii věnova-
časně tajemníkem ostr. pobočky → Svazu nou historii Polska a ČSR po nástupu kom.
československých skladatelů. Po návratu režimu Polska i Czechosłowacja w dobie
do Prahy se stal ředitelem Ochranného svazu stalinizmu (1948–1956) (2005).
autorského (od r. 1969). Jako skladatel tíhnul Lit.: LSČH. NP
k vokálnímu typu hud. projevu (psal písňové
cykly, sbory) a k hudebnědram. kompozicím JIRKO, Miloš, básník, prozaik a publicista,
(v l. 1963–64 vznikla např. jednoaktovka * 20. 1. 1900 Němetice (Kelč, Vsetín), † 24. 6.
Medvěd podle předlohy Antona Pavlo- 1961 Praha.
viče Čechova). Jeho komorní a orch. hudba Pocházel z rodu valaš. → portáše Stavinohy,
z přelomu 50. a 60. l. směřovala – v souladu absolvoval gymnázium ve Valašském Mezi-
se studiem u A. Háby – k vyjadřovacím říčí, na UK a Komenského univerzitě v Bra-
prostředkům Nové hudby. tislavě studoval bohemistiku. Publikoval
Lit.: Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985. JM od poč. 20. l., byl členem Literár ní skupiny,
později členem Moravského kola spisova-
JIRÁSEK, Zdeněk, historik, * 27. 9. 1957
telů. V poezii se projevoval jako vyznavač
Trutnov.
Je absolventem Gymnázia v Trutnově (1977), krásy života, jeho metaforičnost nese stopy
v l. 1977–81 studoval obor historie na FF Šrámkovy a Tomanovy lyriky (Duben, 1919;
UP, interní věd. aspiranturu ve → Slezském Cesta, 1920; Znící svět, 1922). V povídkové
ústavu ČSAV ukončil r. 1987 a v l. 1981–92 tvorbě rezonovaly i konfliktní stránky života
byl jeho věd. tajemníkem. Od r. 1990 půso- (Vraždící paniola, 1928). Napsal eseje o So-
bil jako odb. asistent FPF → SU (1995 doc., vově a Březinově poezii. Od 30. l. se v bás-
1999 prof.). V l. 1997–2001 byl děkanem nické tvorbě navracel do rodného kraje
FPF SU, v l. 2001–07 rektorem SU. Politicky (Zraje réva, 1932, Vězeň u okna, 1945, aj.).
se angažuje v soc. dem. straně, od r. 2008 V poválečných l. se nejen vracel k bolestným
je členem krajského zastupitelstva Morav- zážitkům z nacist. koncentračního tábora,
skoslezského kraje, od r. 2011 primátorem ale inspiroval se i rodnou krajinou (Hvězdy

417
JÍROVEC
JIRKO
a pouta, 1950; Hořící šalvěj, 1959; Ptáci
se vracejí, 1961).
Lit.: Slabý, Z. K.: M. J., Plamen, 8, 1961; Šuleř, O.: Li-
teráti z mezíříčské líhně, in: Paměť domova, Opava 1994.
JS
JÍROVEC, Jan, architekt, * 9. 2. 1901 Plzeň,
[†].
Po absolvování vyšší stát. prům. školy v Plzni
studoval na AVU u prof. Jana Kotěry, Otakara
Novotného a → J. Gočára (1922–25). Poté za-
městnancem moravskoostr. stavebního úřadu.
Je mj. autorem rodinného domu Rudolfa
a Anny Míčkových, Bronzová ul. 23, Slez-
ská Ostrava (1931) a spoluautorem přestavby
čes. Národního domu v Moravské → Ostravě
(→ div. budovy a sály) pro potřeby Českého
divadla moravskoslezského (dnes Divadlo
Jiřího Myrona; → NDM) v l. 1939–40 (s →
E. Friedlem). Společně s akad. sochařem →
K. Vávrou zvítězili v soutěži na Památník
hrdinů (nyní Památník osvobození), realizo-
vaný v l. 1945–47 ve spolupráci se sochařem
→ K. Babrajem v ostr. Komenského sadech.
Jedná se o jeden z prvních příkladů monu-
mentální realizace na rozhraní modernismu
a nastupujícího klasicizujícího historismu
social. realismu.
Lit.: Almanach věnovaný přestavěnému Národnímu
domu v Moravské Ostravě, Moravská Ostrava 1941;
Strakoš, M.: Památník hrdinů v Ostravě, počátky sorely
a památková péče, in: Sborník Národního památkového
ústavu v Ostravě, Ostrava 2003; Strakoš, M.: Nová
Ostrava a její satelity. Kapitoly z dějin architektury
30.–50. let 20. století, Ostrava 2010; Strakoš, M.: Kul-
turní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění
20. století, Ostrava 2012.
Obr.: S73. MS
JIŘÍK, Karel, historik a archivář, * 26. 10. 1930
Janovice nad Úhlavou (Klatovy).
V l. 1942–50 studoval na reálném gymnáziu
v Klatovech, 1950–55 historii a archivnic-
tví na FF UK. V l. 1950–60 byl referentem
archivního oddělení Krajské správy Minis-
terstva vnitra v Praze. Organizoval vydání
prvních průvodců po archivních fondech jím
metodicky řízených okr. archivů. V r. 1957
spolu s Jiřím Tywoniakem založil a redigo-
val Středočeský sborník historický. R. 1961
418
JIŘIKOVSKÝ
z osobních důvodů přesídlil do → Ostravy,
kde v l. 1960–72 a 1990–93 působil jako ře-
ditel → AMO a od r. 1963 jako měst. kro-
nikář. Zasloužil se významně o konsolidaci
archivu a vybudoval z něj význ. reg. věd.
pracoviště s bohatou výzk. a vydavatelskou
činností. Soustředil kolem archivu řadu akad.
i amatérských badatelů-historiků, zabývají-
cích se historií Ostravy a regionu. Od r. 1963
vydával v jednoletých, později víceletých
intervalech sborník věd. a vlastivědných
prací → Ostrava. Je též autorem publikace
Městský archiv v Ostravě. Průvodce po ar-
chivních fondech a sbírkách (1968). Za své
polit. postoje v l. 1968–69 (publikace, pod-
pis dovětku k 2 000 slov ap.) byl v době
„normalizace“ vystaven polit. perzekuci,
zbaven funkce a dočasně byla omezena jeho
publikační činnost (publikoval pod cizími
jmény). Od poč. 60. l. se jeho vědeckovýzk.
čin nost soustředila na hist. problematiku
Ostravy. Vydal průvodce po fondech měst.
archivu (1967), připravil se spolupracov-
níky dvě verze Dějin Ostravy (1967, 1993),
autorsky se podílel na severomorav. svazku
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Mo-
ravě a ve Slezsku (1983). Dokonalou zna-
lost archivní ho materiálu uplatnil v řadě
dalších knižních monografií a více než
stovce článků a studií. Průkopnický vý-
znam má jím redigovaný sborník Svědectví
o roce 1968 v Ostravě (1998, cena Egona
Erwina Kische) a kniha o historii ostr. měst.
nemocnice (2003).
Lit.: Pitronová, B.: Sedmdesátiny archiváře a historika
K. J., in: Ostrava 20, 2001 (zde úplná bibliografie). MM
JIŘIKOVSKÝ, Václav (vl. jm. Václav Franti-
šek Herain), divadelní ředitel, režisér, herec,
* 8. 5. 1891 Praha, † 9. 5. 1942 Oświęcim
(Polsko).
Nedokončil obch. školu a r. 1906 utekl z do-
mova k div. společnosti Emanuela Šumy.
Většinu sezon v l. 1914–41 spojil s Národním
divadlem v Brně, obvykle jako vrchní reži-
sér činohry (šéf) nebo jako ředitel. 1925–29
působil ve SND v Bratislavě. Do → Ostravy
přišel jako první ředitel → NDM (1919–23).
JISL
JIŘIKOVSKÝ JISTEBNIČTÍ ZPĚVÁČCI

Do r. 1921 byl soukromým podnikatelem, zachránil řadu nálezů ze zničených muzeí

poté ředitelem placeným → Spolkem NDM. ve → Vidnavě a → Osoblaze a ze zdevas-
V činohře se uplatňoval především jako re- tovaného muzea v → Krnově a shromáždil
žisér. J. usiloval i v Ostravě o vybudování je v Opavě. Vedle rozsáhlého terénního prů-
lid. divadla s pestrou nabídkou inscenací, zkumu uskutečnil i řadu výzkumů: Stěbořice
které mohly prostřednictvím předplatného u Opavy (slovanský mohylník), → Chotěbuz-
získat co nejširší okruh diváků. Ve vl. re- -Podobora (hradisko lidu popelnicových
žijní tvorbě vyznával real. divadlo s využi- polí a slovanské), Kojetín u → Nového Ji-
tím postupů impresionismu. Velký důraz čína (hradisko lidu s púchovskou kulturou),
kladl na uplatnění soudobé čes. dramatiky Opava-Kateřinky (pohřebiště lidu popel-
(Karel Čapek: R.U.R., 1921; Fráňa Šrámek: nicových polí), → Štramberk-Kotouč (hra-
Měsíc nad řekou, 1922; Čapkové: Ze života disko lidu popelnicových polí) ad. Výsledky
hmyzu, 1922) včetně krajových autorů (→ A. svých výzkumů publikoval v → ČSM. Tam
Chamrád: Handléř Binar, 1923, aj.). Reží- otiskl i přípravné studie ke své práci Pravěk
roval také v opeře (Zdeněk Fibich: Nevěsta Slezska. Tu však nedokončil. Rukopis po au-
messinská, 1921; Petr Iljič Čajkovskij: Evžen torově smrti za nejasných okolností zmizel.
Oněgin, 1922, ad.). Z Ostravy odešel po vy- Lit.: BSSSM 5; Rataj, J.: Seznam prací PhDr. L. J., AR
trvalých sporech se Spolkem NDM v ekon. 20, 1970; Ficek, 2; Bakala, J.: L. J. a vědecké bádání
záležitostech. Jeho um. a posléze i životní ve Slezsku, ČSM-B 19, 1970; Filip, J.: Enzyklopädisches
Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas 1, Praha
dráhu ukončilo zatčení gestapem (v té době 1966. JPk
byl ředitelem Zemského divadla v Brně)
a internace v Osvětimi. Ještě dlouho po jeho JISTEBNIČTÍ ZPĚVÁČCI, dětský pěvecký sbor
odchodu byl v Ostravě oceňován jeho orga- (1929–38).
nizační, um. i lidský přínos zejm. v budování Na poč. školního r. 1929/30 nastoupil odb.
souboru činohry. učitel → F. Lýsek (1904–77) na menšinovou
Lit.: Srna, Z.: V. J., Divadlo 8, 1957; Srba, B.: Z osudů školu v Jistebníku nad Odrou. Během něko-
českých divadel za fašistické okupace v letech lika prvních týdnů tohoto školního r. vznikl
1939–1945, in: Otázky divadla a filmu, Brno 1971. JŠt
na škole – Lýskovou zásluhou – dětský pě-
JISL , Lumír, archeolog a orientalista, * 18. 4. vecký sbor J. z. Děti, dojíždějící do jisteb-
1921 Svijanský Újezd (Liberec), † 22. 11. nické školy ze 12 okolních obcí, prokázaly
1969 Praha. velmi brzy obdivuhodné pěvecké dovednosti
Od r. 1947 byl pracovníkem → SZM v Opavě, a jejich sbormistr odvahu a neústupnost.
kde zastával funkci ved. archeol. oddělení. Brzy po prvním vystoupení (28. 10. 1929)
V r. 1955 se stal i pracovníkem Archeologic- přišly úspěchy. S přispěním prof. slezskoostr.
kého ústavu ČSAV Praha. Tam byl pověřen uč. ústavu → J. Šoupala se jistebnické děti
vybudováním pracoviště (expozitura) zabý- prosadily na veř. koncertech a v rozhl. přeno-
vajícího se pravěkými a protohist. dějinami sech (poprvé 3. 3. 1931 v ostr. rozhlase). Více-
čes. Slezska a sev. Moravy. V průběhu r. 1956 hlasý sborový zpěv J. z., prvního zájmového
byl přeložen do Prahy. Ani v Praze se nepře- dětského škol. sboru (min. dekret z r. 1933),
stal zajímat o prehistorii Slezska, věnoval zněl v pražské Smetanově síni, na brněn-
se zde problematice z dějin umění. Zaujaly ských koncertech, 1935 a 1937 se sbor prosa-
ho otázky tzv. zvěrného stylu. Za pobytu dil i na vídeňských koncertních pódiích. Um.
v → Opavě J. z rozstřílené a vyhořelé mu- úspěchy sboru (zaznamenané i na gramofo-
zejní budovy zachránil bohaté sbírky, nově nových deskách) inspirovaly vznik dětských
je uspořádal a společně se svou ženou – vý- sborových skladeb, které kromě J. z. zpívaly
tvarnicí – připravil a otevřel ve SZM mo- i další, nově vznikající dětské sbory. Polit.
derní expozici pravěku Slezska. V l. 1947–48 krize konce 30. l., → mnichovský diktát

419
JOHANNIDESZPĚVÁČCI
JISTEBNIČTÍ FRÝDECKÝ
a následné začlenění Jistebníku do Velkoně-
mecké říše způsobily zánik Lýskova pěvec-
kého sboru (poslední zkouška se uskutečnila
6. 10. 1938).
Lit.: Lýsek, F.: Život s dětským zpěvem, Ostrava 1990;
Nepilová, K.: Od J. z. (1929–1938) k „České hudbě“
a 100. výročí narození sbormistra prof. PhDr. Františka
Lýska, DrSc., in: Česká hudba 2004, Praha 2004. JM
JOHANNIDES FRÝDECKÝ, Jiří, evangelický
kněz, autor náboženských knih, * asi 1598
Frýdek (Frýdek-Místek), † okolo 1674 [l.].
Zřejmě se psal též Jiřík Joannides st. V před-
bělohorské době působil jako evang. fa-
rář v Hranicích. Po r. 1622 se uchýlil na →
Těšínsko, kde byla → protireformace mír-
nější. Stal se farářem v Ropici a Konské,
po r. 1650 byl nucen odejít do exilu na Slo-
vensko (→ pobělohorská emigrace), kde také
vyšla J. lit. díla. Působil na různých místech:
v Jure u Bratislavy, Trnavě, Veľkých Levá-
rech (u Malacek). Závěr života strávil podle
některých údajů v Německu. Kromě knihy
rýmovaných modliteb (Modlitby křesťanské,
1654), která vyšla v Trenčíně nákladem těšín-
ského purkmistra Andrysa Vildy s lat. dedi-
kacemi mnoha osobností z Těšínska, vydal
v Žilině knihu s názvem Dvojí spis učiněný
(1667). Literárně význ. je jeho první část,
básnicko-prozaická skladba Clangor Tubae
Divinae… Zvuk trouby Boží, která ohlašuje
příchod království Božího a upozorňuje
na dvanáct znamení konce světa (mravní
zkaženost, války, hlad, mor, zemětřesení,
nebeská znamení ad.). J. vize brzkého konce
světa, zal. především na biblických proroc-
tvích, úzce souvisí s chiliasmem slez. lu-
teránů 16. a 17. stol. (→ M. F. Zámrský, →
J. Třanovský, → A. Plintovic).
Lit.: BSSSM NŘ 10 (22); Prasek, V.: J. J. F., VMO 4,
1894; Pindur, D.: Z dějin farnosti Ropice v 17. století.
T 2007, č. 1. JMl
JOHANNESBERG → Jánský Vrch
JOHANNISBRUNN → Jánské Koupele
JOCHMAN, Milan, rozhlasový redaktor, * 30. 9.
1925 Vřesina (Opava), † 13. 2. 1996 Ostrava.
420
JURAŇ
V l. 1952–72 pracoval v → ČRO jako red.
krajového zpravodajství. Poté působil jako
korespondent pražského rozhlasu pro Se-
veromoravský kraj. Účastnil se vysílání →
rozhl. štafety v srpnu r. 1968. MŠť
JUDA , Karel, novinář, satirik, veřejný pra-
covník a pedagog, * 28. 12. 1871 Kamenice
nad Lipou (Pelhřimov), † 27. 1. 1959 Praha.
Studoval na FF UK moderní filologii a fi-
lozofii, jeho učiteli byli Tomáš Garrigue
Masaryk a Jan Gebauer. Po studiích pů-
sobil na SŠ. Podílel se na volební kampani
ve prospěch Masaryka. Za války agitoval
ve Slezsku pro srbský Červený kříž. Byl
proto zbaven uč. místa a odvelen na frontu.
Po válce se vrátil do Prahy a věnoval se uči-
telství a žurnalistice. Psal epigramy po vzoru
→ P. Bezruče, ve Slezských dialozích (1913)
útočil proti lhostejnosti k národnostním po-
měrům ve Slezsku. Lit. aspirace J. se pro-
jevila ve skladbě Křest ruské říše (1923),
která volně navazuje na Karla Havlíčka Bo-
rovského, ale časově skladbu posouvá do let
první svět. války.
Lit.: Pilecký, J.: K 100. narození K. J., in: Výběr prací
členů Historického klubu, České Budějovice 1972. JS
JUCHELKA , Miroslav, klavírista, skladatel
a hudební režisér, * 29. 3. 1922 Velká Polom
(Opava), † 10. 7. 2001 [l.]
V r. 1943 absolvoval varhanní oddělení Státní
konzervatoře Praha, kde v r. 1947 ukončil
klavírní oddělení mistrovské školy (u Albína
Šímy). Je autorem orch. a komorních skladeb,
jeho vokální tvorba byla dobově podbarvena.
V l. 1946–53 působil v → ČRO, se → Z. Pře-
cechtělem a → S. Havelkou založili orchestr
→ NoTa. V jeho tvorbě působí inspirace
→ lid. písní (→ Valašsko, → Lašsko), hud-
bou Dmitrije Šostakoviče nebo Bohuslava
Martinů.
Lit.: Český biografický slovník XX. století. 1. A-J. Praha
1999; Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985. MŠť
JURAŇ (JURÁŇ), František, sochař, 25. 11. 1870
Příbor (Nový Jičín), † 6. 9. 1939 Ostrava.
Studoval Odbornou školu pro zpracování
dřeva ve Valašském Meziříčí, pak ve Vídni
JURDA
JURAŇ
na Kunstgewerbeschule, po studiu zde také
žil. Byl zaměstnán v maď. Pécsu v Zsolayově
keramickém závodě, pobýval v Paříži a Zá-
hřebu, 8 l. v USA ve Filadelfii, z níž se vrátil
r. 1920. Je autorem pomníků padlým ve →
Štramberku, Libhošti, Fryčovicích či → Pří-
boře; ve Staré Bělé vytvořil pomník Tomáše
Garrigua Masaryka a Antonína Švehly (1936,
socha Švehly později odstraněna).
Lit.: Hýl, V.: Výtvarné umění ostravského kraje, Ostrava
1941; Sýkorová, H.: Pomníky T. G. Masaryka, edice
Ostravica 18, Ostrava 2007.
Obr.: S68.
JURDA , Aleš, dramaturg, * 8. 7. 1953 Brno.
Vystudoval germanistiku (1976) a div. vědu
(1977) na FF MU (1982 PhDr.). Od r. 1979
působil jako dramaturg hud. (Hudební studio
M, recitály → J. Nohavici ml., → P. Dobeše
ad.) a zábavných pořadů (Posezení s Janem
Burianem) ve studiu → ČTO. V l. 1992–2002
pracoval jako hl. producent ČTO, od r. 2003
šéfdramaturg, 2012 manažer vývoje tam-
též. Je autorem námětu cyklu Hlasy poezie
nebo hud. telev. filmu G. B. show. Od 90. l.
se uplatnil také jako autor nebo spoluautor
scénářů, např. pohád ky Ďábelské klíče (1996)
nebo Ztracený princ (2009); hrané filmy
Travis (1997), Sametoví vrazi (2004), Každý
den karneval (2005), Comeback (2006), Tři
srdce (2006), Boží duha (2008), Doktor pro
zvláštní případy (2011), Sráči (2011). MŠť
JUREČEK, František, stavitel, sběratel, * 23. 9.
1868 Moravská Ostrava (Ostrava-město),
† 5. 10. 1925 Moravská Ostrava.
Studia na něm. reálce předčasně ukončil,
poté působil jako stavitelský příručí ve Vídni.
S jeho jménem jsou spojovány počátky gale-
rijní činnosti v → Ostravě. Jako člen výboru
Spolku pro vystavění a udržování výstav-
ního pavilonu v Moravské Ostravě, později
přejmenovaného na Spolek Dům umění, byl
jedním z iniciátorů výstavby ostr. → Domu
umění (→ GVUO). Byl uznávaným sbě-
ratelem umění a nedlouho před svou smrtí
odkázal Domu umění 65 obrazů, 55 kreseb
a grafických listů a 2 sochy s myšlenkou
JUREČKA
trvalé veř. prezentace této sbírky pod ná-
zvem Jurečkova galerie. Jak to vyjádřil Max
Švabinský, J. svou sbírku „daroval pro účely
národní výchovy“. Odkaz morálně zavazo-
val spolek Dům umění ke kontinuální sběra-
telské činnosti, jejíž současné výsledky řadí
ostr. galerii na přední místo mezi obdobnými
sbírkovými institucemi v republice. J. shro-
máždil a věnoval kromě obrazů Norberta
Grunda zejm. kolekci čes. malby 19. stol.
(např. Josef Mánes, Quido Mánes, Karel
PH Purkyně, Antonín Chittussi, Antonín Sla-
víček, Joža Úprka ad.) doplněnou kresbami
Mikoláše Alše, Hanuše Schwaigera, Felixe
Jeneweina, Luďka Marolda, Maxe Švabin-
ského aj. Slavnostního otevření Domu umění
(1926) se již nedožil.
Lit.: Sprušil, A.: Za F. J., MSD, 6. 10. 1925; Tlapák, R.:
Stavba Domu umění v Moravské Ostravě, ČeZ 8, 1926;
70 let Domu umění v Ostravě 1926–1996, Ostrava 1996;
Jůza, J.: Jurečkova obrazárna. Počátky galerijní činnosti
v Ostravě, Ostrava 2006. PB
JUREČKA , Gorazd (Alois), pedagog, jazyko-
vědec, literát, * 9. 9. 1888 Kopřivnice (Nový
Jičín), † 19. 2. 1918 Kopřivnice.
Vystudoval uč. ústav v → Příboře a působil
na různých školách na Novojičínsku a Příbor-
sku. Uč. vzdělání zdaleka nestačilo jeho zá-
jmům a ctižádosti, rozšiřoval své vědomosti
studiem byzantské historie, slovanských
jazyků a literatury (nejen slovanské). Pozor-
nost vyvolalo otištění jeho věd. práce Lidové
vzdělání na Rusi (1912), ohlas mělo i jeho
pojednání Poloostrov Balkánský v 15. století
ve světle dějin, zvláštní ohled k dějinám Al-
bánie (1915), esej o Zarathustrovi Friedricha
Nietzscheho ad. Zájem o literaturu potvrzují
jeho překladatelské pokusy z díla Stanisława
Przybyszewského, Karla Krumbachera, Karla
Leopolda Goetze. Tiskl své práce v odb. ča-
sopisech a navazoval kontakty s četnými
badateli z domova i ciziny (Tomáš Garrigue
Masaryk, Matija Murko aj.). Publikoval ob-
vykle ve Slovanském přehledu a v Naší době,
vzbuzoval naděje svým nadáním, smrt však
předčasně ukončila jeho činnost.
421
JURENDE
JUREČKA
Lit.: Hanzelka, E.: Vzpomínka na G. J., Kravařsko, 11,
1948–1949, č. 4–5; Šajtar, D.: Zapomenutí, Zprávy Slez-
ského studijního ústavu, 1949, č. 6. JS
JURENDE, Karl Josef, národní buditel, * 24. 4.
1780 Leskovec nad Moravicí (Bruntál), † 10. 1.
1842 Brno.
Významně se podílel na nár. obrození Moravy.
Narodil se do něm. malozemědělské rodiny,
prošel několika třídami gymnázií v → Kr-
nově a → Opavě. V l. 1806–09 učil ve škole
pokrokové hraběnky → M. W. Truchsess-
-Waldburg-Zeil v Kuníně a stal se správcem
tohoto ústavu. Jeho pedagogickým vzorem
byl Johann Heinrich Pestalozzi a k jeho žá-
kům patřil např. → F. Palacký (→ kunínská
osvícenská škola). Později začal v Brně
vydávat lidovýchovné kalendáře, v nichž
se snažil podat obraz vlasteneckého i kult.
života na Moravě. V r. 1809 založil perio-
dikum Mährischer Wanderer, ein ganz
neu entworfener Nationalkalender. Svůj
kalendář vydával až do r. 1825, potom tiskl
vedle něm. Vaterländischer Pilger také čes.
Vlastenecký poutník (do r. 1833). K tomuto
zásadnímu rozhodnutí dospěl údajně pod
vlivem Palackého.
Lit.: BSSSM 6; König, J. W.: Das Schrifttum des
Ostsudetenlandes, Wolfratshausen 1964; Martinek, L.: K.
J. J. Rodák z Leskovce nad Moravicí, in: Tajemství z pod-
zemí – Podivuhodné osudy dvojic, Moravský Beroun
2002; Schwarz, F.: Z kulturních dějin Kravařska, Ostrava
2005; Goedeking, F.: K. J. J., in: Lexikon deutschmähris-
cher Autoren, Olomouc 2006. LM
JURKOVIČ, Dušan Samuel, architekt, * 23. 8.
1868 Turá Lúka (Slovensko), † 21. 12. 1947
Bratislava (Slovensko).
Studoval na Vyšší průmyslové škole ve Vídni
(1884–89 u → C. Sitteho). V l. 1889–95 pra-
coval u stavitele Michala Urbánka na Vse-
tíně. Poté byl střídavě zaměstnán v → Opavě
a opět u Urbánka. Od r. 1899 až do konce
první svět. války působil v Brně. Angažo-
val se v přípravách Národopisné výstavy
československé v Praze (1892–95, soubor
staveb), v Brně stál u zrodu Klubu přátel
umění a r. 1910 se stal členem SVU Mánes.
Jeho tvorba byla zakořeněna v → lid. archi-
tektuře. Chápal konec 19. stol. jako výzvu
422
JURSITZKY
k recepci různorodých stylových podnětů
v rámci širokého pojetí historismu a dospěl
až k tomuto poslednímu zdroji, vycházejí-
címu ze středoevr. nacionalismu. Ten však
J. dokázal přetvářet a překonávat a nakonec
spojit v originální syntézu s podněty vídeň-
ské secese a brit. moderny. První autorovo
období vyvrcholilo areálem Pusteven na →
Radhošti (úprava Staré pustevny, pustevna
Maměnka, jídelna Libušín, zvonice, kuželna,
1897–99). V dalším období propojil lid. pod-
něty s principem angl. halového domu. Jeho
soubor zastavení Křížové cesty na Hostýně
(1903–05) tvoří jeden z mála uskutečněných
projektů hnutí kat. moderny. Vrcholem jeho
díla je úprava lázní Luhačovic, kde skloubil
v jeden celek slovanskou lid. architekturu
s okolní přírodou a podněty Mackintoshova
glasgowského okruhu (zejm. 1902–03). Pů-
sobivé jsou také J. hřbitovy, které navrho-
val v období první svět. války v záp. Haliči
a jež vyvrcholily mohylou Milana Rastislava
Štefánika na Bradle (1919–28).
Lit.: Žákavec, F.: Dílo D. J. Kus dějin československé ar-
chitektury, Praha 1929; Bořutová-Debnárová, D.: D. Samo
J. Osobnosť a dielo, Bratislava 1993; Zatloukal, P.: Příběhy
z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě
a ve Slezsku, Olomouc 2002; Vybíral, J. a kol.: Slavné vily
Moravskoslezského kraje, Praha 2008; Šlapeta, V. a kol.:
Slavné vily Zlínského kraje, Praha 2008; Lehmannová, M.
(ed.): D. J. Architekt a jeho dům, Brno 2010.
Obr.: A42. OZ + PZ
JURSITZKY, Moritz, romanopisec, autor di-
vadelních her, * 27. 1. 1861 Andělská Hora
(Bruntál), † 28. 8. 1936 Wien (Rakousko).
Nedoslýchavý syn chudých tkalců. Nejprve
pracoval ve tkalcovně lnu, potom jako kon-
torista ve Vídni. Později studoval tkalcov-
skou školu v Šumperku, kde krátce pracoval
jako kreslič, a zemědělskou školu ve Štětíně
(s knížecí podporou), načež se stal pomoc-
ným účetním v pol. Naborowicích. Ani tam
nesetrval dlouho a vrátil se do Rakouska, kde
pracoval 7 l. jako účetní, než se stal spiso-
vatelem na volné noze. Ačkoli značnou část
života strávil mimo rodný kraj, jeho div. hry
byly od r. 1926 hrány s oblibou jak ve Slez-
sku, tak na vídeňské Slezské lidové scéně.
JUŘICA
JURSITZKY
Vytvořil přes 30 div. her, např. frašku v ná-
řečí Hoch´naus!, její pokračování Des Goldes
Fluch, vánoční hru Goldene Nüsse, lid. hry
Die Altvaterwirtin, Liebeserwachsen, Jo-
hannestrieb ad. Je také autorem několika ro-
mánů, např. Die Förster-Zilli (kolem r. 1920),
Um Recht und Ehre [d.] či Das hungernde
Wien [d.]. M. J. byl jedním z prvních autorů
užívajících slez. nářečí pro lit. vyjádření.
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlan-
des, Wolfratshausen 1964; kol.: Freudenthal und seine
Kreisgemeinden, Esslingen 1990; Martinek, L.: Litera-
tura německého a českého jazyka na (stávajícím) okrese
Bruntál, in: Literatura v českém a polském Slezsku,
Opava – Cieszyn 1996. LM
JUŘICA , Leon, hudební pedagog a skladatel,
* 2. 5. 1935 Orlová (Karviná).
Studoval reálné gymnázium v → Orlové
(maturita 1953). 1972 absolvoval studium
hud. vědy na FF UJEP v Brně. Hud. kom-
pozici studoval soukromě u → K. Kupky
a Zdeňka Blažka. 1963 se stal archivářem
ostr. rozhlasu (→ ČRO). 1973–97 byl učitelem
hudebněteoretických předmětů na Státní, poz-
ději → Janáčkově konzervatoři v → Ostravě.
1995–2004 byl předsedou → Tvůrčího centra
Asociace hudebních umělců a vědců v Ostravě.
Věnuje se i skladatelské činnosti. Komponuje
komorní, hudebnědram. a symf. skladby.
Lit.: Hančl, T.: Petřvaldský muzikus, Petřvald 2010. JM
JUŘINA , Věnceslav, spisovatel, básník a pub-
licista, * 3. 10. 1931 Ostrava, † 15. 10. 1992
Ostrava.
Po maturitě působil zpoč. jako učitel, r. 1959
se stal red. časopisu → ČeKv, v 70. l. byl svého
povolání zbaven a bylo mu znemožněno publi-
kovat. Po listopadu 1989 se vrátil ke své profesi
i k literatuře. V básnické prvotině Déšť hledá
zeleň (1961) se projevil jako lyrik každoden-
nosti, měl však také blízko k obraznosti Ja-
roslava Seiferta, nechal se inspirovat životem
svého kraje a poetikou → V. Závady. Jako
básník harmonického vztahu k životu se pro-
jevil ve sbírce Proud (1963), ve které místy
zesílil vliv Seifertovy poetiky. K poémě Od-
kud se vzal oheň (1961) ho inspirovaly životní
osudy známého dělnického vůdce → P. Cingra.
423
JUST
Psal také povídky, fejetony a kult. publicistiku.
Bolestné zkušenosti z času „normalizace“ jsou
uloženy ve sbírkách Hon na motýly (1991),
Sedm havranů (1991) a Potkal jsem Mozarta
(1997), tragické reflexe totalitních poměrů jsou
doprovázeny lyrickými meditacemi, naplně-
nými osobním prožitkem. Jeho próza o lidech
z okraje společnosti (tzv. → brenpartije) s ná-
zvem Zpráva o státu halda zůstala v rukopise
a byla vydána teprve r. 2009; jejím textem
se inspiroval → T. Vůjtek ve své divadelní hře
Brenpartija (→ Komorní scéna Aréna Ostrava).
Lit.: Sivek, A.: Déšť hledá zeleň, NSv, 6. 5. 1961; Svo-
boda, J.: Básníkův nelehký návrat, LD, 30. 10. 1991. JS
JUST, Margarete Anna Maria (roz. Baudisch),
prozaička, * 30. 11. 1914 Bruntál, † 22. 5.
2000 Waiblingen (Německo).
Narozena jako dcera něm. lesmistra. V →
Bruntále složila maturitu na stát. reálném
gymnáziu (1933), poté absolvovala kurz
na něm. Učitelském ústavu v → Opavě. Jako
učitelka obecné školy vyučovala v Bruntále,
Karlovicích, Jelení a Dětřichovicích. 1938
vystoupila ze školních služeb a žila se svým
manželem K. Justem v Klagenfurtu a pak
v Krainburgu (nyní Kranj, Slovinsko), od-
kud musela r. 1944 uprchnout před partyzány
a vrátila se do Bruntálu. Po r. 1945 odešla
do Rakouska. Od r. 1948 bydlela ve Waiblin-
genu u Stuttgartu a v l. 1958–72 vykonávala
opět uč. povolání, později se přestěhovala
do nedalekého Korbu. – Jako spolupracov-
nice různých ročenek a časopisů uveřejňo-
vala především své povídky. Pod dívčím
jménem Grete Baudisch vyšly soubory po-
vídek Kinderjahre im Forsthaus Tiergarten
(1969) a Im Herrenhaus (1969). Po nich ná-
sledovaly knihy Unsere kleine Stadt a Ferien
in Karlsbrunn, vydané r. 1970. Posledními
publikacemi jsou vzpomínky Erinnerungen
(1984), povídky Geschichten aus Freudenthal
(1987) a Daheim in Freudenthal. Abschied
ist ein wenig sterben (1993). Črty a mikropří-
běhy z rodného kraje spisovatelky zobrazují
všední události denního života poetickým
způsobem a kultivovaným jazykem.
JŮZA
JUST
Lit.: kol.: Freudenthal und seine Kreisgemeinden, Ess-
lingen 1990; König, J. W.: Sie wahren das Erbe, Nürn-
berg 1993; Martinek, L.: Literatura německého a čes-
kého jazyka na (stávajícím) okrese Bruntál, in: Literatura
v českém a polském Slezsku, Opava – Cieszyn 1996. LM
JŮZA , Vilém, historik umění, * 13. 6. 1930
Znojmo, † 5. 3. 1998 Ostrava.
V r. 1955 absolvoval obor dějiny umění a es-
tetika na FF → UP u prof. Václava Rich-
tera a prof. Bohumila Markalouse. R. 1955
se stal pracovníkem a poté ředitelem Slo-
váckého muzea v Uherském Hradišti, kde
také r. 1958 vytvořil samostatnou reg. galerii.
Od r. 1964 byl odb. pracovníkem → GVUO,
kde se po více než třicet let význ. mírou
podílel na akviziční práci, přípravě výstav
a na odb., publikační, znalecké i výchovné
činnosti instituce. V odb. činnosti (která mu
byla z polit. důvodů od konce 60. l. do po-
loviny 80. l. znemožňována) se soustředil
na dílo → I. Günthera, Michaela Zürna ad.
Zabýval se také konceptem Květné zahrady
v Kroměříži a odborně zpracovával vznika-
jící sbírky ostr. galerie. Připravil výstavy
Vladimíra Vašíčka (1958), → V. Wünscheho
(1975), → V. Varmuži a → J. Kapce (1989),
→ E. Ovčáčka (1993), Jaroslava Vožniaka
(1995) aj. Za svého působení v → Ostravě
fundovaně prezentoval evr. malířství (1970,
1979), zejm. Španělští umělci pařížské školy
(1992), Německá zastavení (něm. malířství
v Čechách a na Moravě, 1996) nebo výstava
o rus. malířství (1977, 1981).
Lit.: Maliva, J.: Za V. J., in: Bulletin, Uměleckohisto-
rická společnost v českých zemích IX, 1998, 1–2; Nová
encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha
2006. JJ
K
KABELÁČ, Vojtěch, dramaturg, divadelní ře-
ditel, překladatel, publicista, * 7. 2. 1931 Ji-
čín, † 21. 1. 2000 Ostrava.
Absolvent Divadelní akademie múzic-
kých umění Praha. Jako dramaturg působil
424
KÁBRT
v divadlech v Olomouci (1954–58) a v Hradci
Králové (1967–71, zde i jako ředitel), nejdéle
ve Státním divadle v → Ostravě, resp. →
NDM (1960–67, 1980–97, v l. 1993–94 i jako
spolušéf činohry). V l. 1980–83 spolupracoval
se Slezským divadlem Zdeňka Nejedlého
(→ Slezské divadlo) v → Opavě. Významně
se podílel na tvorbě dramaturgického pro-
filu ostr. činohry, zejm. za éry → R. Kovala,
kdy ideol. schémata 50. l. nahradila vynika-
jící díla svět. dramatiky uváděná často v čs.
prem. (Lillian Hellmannová: Do konce ži-
vota, 1960; Robert Bolt: Člověk pro všechny
časy, 1963; Michail Afanasjevič Bulgakov:
Molière, 1963; Tennessee Williams: Kočka
na rozpálené plechové střeše, 1965; Eugene
O´Neill: Dlouhá cesta dnem do noci, 1966,
ad.). Po návratu do Ostravy přispěl k oži-
vení činoherní dramaturgie období tzv. nor-
malizace akcentací autorů stojících mimo
okruh oficiálně podporované dramatiky
(Jean Anouilh, Peter Barnes, Félicien Mar-
ceau, Georges Neveux, Roger Vitrac). Spolu-
pracoval zejm. s režiséry → K. Bryndou, →
B. Jansou a R. Kovalem, ale i s → J. Kačerem
(společná úprava Burianovy dramatizace
Krysaře Viktora Dyka, 1983, aj.), s drama-
tiky Josefem Boučkem, Oldřichem Daňkem,
Františkem Hrubínem, Jiřím Hubačem ad.,
s překladateli Josefem Balvínem, Milanem
Lukešem, Sergejem Machoninem, Jiřím
Muchou, Václavem Renčem, Josefem Topo-
lem aj. Jako publicista obhajoval v silně ide-
ologizovaném prostředí Ostravska zábavnou
funkci divadla včetně operety.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Almanach Národního divadla moravskoslezského
1919–1999, Ostrava 1999. JŠt
KÁBRT, Václav, loutkový scénograf a výtvar-
ník, pedagog, malíř, ilustrátor, * 29. 4. 1930
Náchod, † 27. 11. 2005 Praha.
V l. 1947–51 studoval na Škole umění ve Zlíně
(učitel Vladimír Hroch). Do r. 1954 působil
v Náchodě, pak přesídlil do → Ostravy, kde
se stal scénografem v Krajském divadle lou-
tek (do r. 1982). Od r. 1971 vy učoval na Di-
vadelní akademii múzických umění v Praze
KAČER
KÁBRT
nejdříve jako odb. asistent a pak jako doc.
scénografie na loutkářské katedře. Tvořivě
užíval nových prostředků prostorové drama-
tizace, jako je černé divadlo, projekční me-
tody ap. Spolupracoval se Státním divadlem
→ Ostrava (→ NDM), → Divadlem Petra
Bezruče Ostrava a → Těšínským divadlem
v Českém → Těšíně, s divadly v Brně, Brati-
slavě, Praze, Opoli, Curychu, Zagrebu, Dráž-
ďanech aj., s film. studii Prométheus Ostrava
a DEFA Drážďany, s televizí (Ostrava, Brati-
slava aj.). Vedle scénografické práce maloval
obrazy poeticky ilustrativního charakteru,
které několikrát samostatně vystavil (např.
Galerie Dílo, Ostrava; Galerie Spirála, →
Havířov). Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách
NM v Praze, Divadelního ústavu v Praze,
Volksmuseum Dresden, Muzea loutkářských
kultur v Chrudimi.
Lit.: 30 let profesionálního loutkového divadla v Ostravě,
Ostrava 1983.
KAČER, Jan, režisér, herec, pedagog, * 3. 10.
1936 Holice (Pardubice).
V r. 1959 absolvoval Divadelní akademii
múzických umění Praha. V l. 1959–64 hrál
a režíroval se spolužáky v → Divadle Petra
Bezruče. S výtvarníky → L. Hrůzou a →
O. Schindlerem zde mj. nastudoval Matku
Kuráž (1961) a Kavkazský křídový kruh (1962)
Bertolta Brechta, Romea a Julii Williama
Shakespeara (1962), Milence z kiosku Vítěz-
slava Nezvala (1962) ad., účinkovali mj. →
B. Čvančara, Nina Divíšková, → L. Eliáš, La-
dislav Mrkvička, → Š. Ranošová a Daniela
Šrajerová. V l. 1965–75 působil v Činoher-
ním klubu Praha a po vynuceném odchodu
v l. 1976–86 v činohře Státního divadla → Os-
trava (→ NDM, poprvé William Shakespeare:
Sen svatojánské noci, 1976). Zde vynikající
inscenace zejm. na komorní scéně (Edmond
Rostand: Cyrano z Bergeracu, 1977; Antonín
Máša – Ivan Sergejevič Turgeněv: Rváč, 1979;
William Shakespeare: Bouře, 1981; Euripides:
Ifigenie v Aulidě, 1982), kde dosáhl v té době
neobvyklé syntézy postupů studiového a „ka-
menného“ divadla (Jan Schmid: Třináct vůní,
1980; Bohumil Hrabal: Hlučná samota, 1984).
KADLEČEK
K jeho nejlepším hercům patřili Jiří Čapka,
Ivan Dědeček, Bedřich Kolliner, Alexej
Pyško, Jitka Smutná, → S. Šárský, Jan Vla-
sák, Zdeněk Žák ad., spolupracoval opět s O.
Schindlerem a skladatelem Petrem Skouma-
lem. Režíroval i v → Divadle loutek Ostrava
(→ J. Kainar: Zlatovláska, 1977), ve Slezském
divadle Zdeňka Nejedlého (→ Slezské diva-
dlo) v → Opavě (Prémie Alexandra Gelmana,
1978). Po odchodu z Ostravy působil v Divadle
na Vinohradech, v ND aj. Hostoval i v zahr.
divadlech. Pedagog Divadelní akademie
múzických umění Praha.
Lit.: Krautmanová, V.: Chvála realismu, in: České diva-
dlo 2, Praha 1983; 70 let Státního divadla v Ostravě, Os-
trava 1989; Štefanides, J.: J. K.: Ostrava podruhé, Scéna
14, 1989, č. 12–13; Choleva, H.: Tvorba herce a reži-
séra J. K. v letech 1959–1964, dipl. práce FF UP, 1995;
Taussiková, A.: Druhé ostravské období režiséra J. K.,
dipl. práce FF UP, 1998; Fikejz, M.: Český film. Herci
a herečky 1, Praha 2006. JŠt
JŠt + PH
KAČER, Josef, evangelický kněz, spisovatel
a osvětový pracovník, * 30. 3. 1802 Černilov
(Hradec Králové), † 25. 1. 1871 Tabor Wielki
(Polsko).
Jeho život ovlivnilo přátelství s Janem Kollá-
rem. Z obdivu k němu napsal cyklus znělek
(Na Jana Kollára, 1827). Jako kněz, který
působil mezi čes. emigranty v prus. Slez-
sku, se snažil posilovat češství a bránit →
Čechy před → germanizací. Jan Evangelista
Purkyně ho inspiroval k napsání cyklu so-
netů Toužení po vlasti (1836). Překlad Žižky
Alfreda Meissnera ovlivnil jeho básnickou
skladbu Kalich, meč a kříž (1842).
Lit.: Čapek, J. B.: Česká literatura toleranční 2, Praha
1933; Rusinský, M.: Spisovatelé kraje, in: Naše země,
náš lid, Opava 1946. JS
KADLEČEK, Rudolf, hudební pedagog a skla-
datel, * 4. 12. 1856 Kutná Hora, † 17. 8. 1917
Ostrava.
Po studiu na kutnohorské reálce se hudebně
vzdělával při současné úřednické práci
ve Starých Benátkách. V 80. l. 19. stol. byl
kapelníkem na Vsetíně a učitelem na kromě-
řížských hud. školách. V polovině července
1889 přišel do → Ostravy. Zde r. 1891 zalo-
žil a do své smrti vedl Akademickou hudební
425
KADŁUBIEC
KADLEČEK
školu, první čes. hud. ústav ve městě. Ta
se hned po svém vzniku stala význ. cen-
trem čes. hud. života a její ředitel se pedago-
gické práci věnoval s pílí a velkou pečlivostí.
V prvních l. 20. stol. napsal K., inspirován
modernizačními aktivitami něm. i čes. hud.
pedagogů, dvě útlé, ale pro své hudebně pe-
dagogické zaměření charakteristické publi-
kace (Theorie hmatníku houslového, 1904;
O výchově hudební, 1905), v některých ohle-
dech nejspíše první reg. pokus o kritický
pohled na tehdejší hudebně výchovné snahy
a tendence. – K hud. komponování inspiro-
valy K. potřeby jeho hud. školy (šlo většinou
o instruktivní klavírní a houslové skladby,
které se uplatnily při výuce i na školních
koncertech). Především v regionu se úspěšně
uplatnila vánoční Valašská mše, v červnu
až srpnu 1913 komponoval dětskou zpěvohru
Janíček (libreto Zdeňky Christinové podle
pohádky → J. Kaluse, se kterým K. pojilo
vřelé přátelství).
Lit.: Gregor, V. – Sedlický, T.: Dějiny hudební výchovy
v českých zemích a na Slovensku, Praha 1990; Mazurek,
J. – Drašáková, J.: R. K. První pokus o teoretickou reflexi
moderní hudební výchovy na Ostravsku?, Regionální re-
vue 1, 1994, č. 4.
KADŁUBIEC, Karol Daniel, jazykovědec, folk-
lorista, pedagog, * 22. 7. 1937 Karpentná
(Frýdek-Místek).
Vystudoval pol. a čes. jazyk na FF UK. Od
r. 1964 je spojen s → Ostravou (Pedagogický
institut, PF Ostrava, FF → OU), byl ved. ka-
tedry cizích jazyků, zakladatelem a ved. ka-
tedry polonistiky, ved. Ústavu pro výzkum
polského etnika v ČR při FF OU a členem
katedry slavistiky FF OU. Působil a působí
také v zahraničí (Polsko). Svým odb. zamě-
řením je folklorista (hl. lid. slovesnost), po-
lonista (hist. vývoj pol. jazyka), dialektolog
(výzkum → nářečí těšínského). Ve zmíně-
ných disciplínách publikoval celou řadu prací,
např. Gawędziarz cieszyński Józef Jeżowicz
(1973), Uwarunkowania cieszyńskiej kul-
tury ludowej (1987), Cieszyńsko-zaolziańska
polszczyzna (1994), Górniczy śmiech (1995),
Kultura ludowa na pograniczu (1995), Skoro
KAINAR
zapómniane: o radościach i smutkach starej
Karwiny (2002), spolu s → W. Milerským
Cieszyńska ojczyzna polszczyzna, 2001.
Je red. a spoluautorem kolektivní práce
Polská národní menšina na Těšínsku v ČR
(1997), za edici deníků pol. sociologa, ro-
dáka z Ustroně (Jan Szczepański. Dzienniki
z lat 1935–47, 2009) získal v r. 2010 cenu pol.
týdeníku Polityka. Je členem Mezinárodní
asociace pro výzkum folkloru v karpatské
oblasti, Polsko-české a Polsko-slovenské ko-
mise Polské Akademie věd (PAN Warszawa)
a jiných sdružení. IB
KAHLENBERG → Lysá hora
KACHEL , Alois, herec, rozhlasový autor a re-
žisér, * 4. 6. 1918 Ostrava, † 13. 5. 2010
Ostrava.
V l. 1935–40 pracoval jako elév a člen či-
nohry → NDM, napsal libreto k operetě
Mirka Hanáka Námluvy na horách (l943).
V l. 1950–72 působil v → ČRO, kde byl spjat
s → redakcí zábavy a → redakcí literárně-
-dram. Psal rozhl. skeče, kabarety a rozhl.
hry (Most ke štěstí, 1957), připravil seriál
JM Rozhlas, já a ti druzí (53 dílů), režíroval
kabarety, estrády, rozhl. hry i dramatizace
(Nikolaj Vasiljevič Gogol: Vij, 1970; Pro-
sper Mérimée – Jaroslav Pour: Venuše Illská,
1971; Edgar Allan Poe – J. Pour: Zrádné srdce,
1971). Za „normalizace“ v ČRO z polit. dů-
vodů coby šéfrežisér skončil, jako externista –
herec a režisér – se vrátil v r. 1989. V r. 1992
natočil několik lit. pořadů (povídky, četby
na pokračování ad.). Operetnímu žánru se vě-
noval v pořadech Hrátky s operetou (1993),
Polibky lehké múzy (10 částí, 1995) nebo
v l. 1996–97 Klevety kolem operety (30 částí).
Lit.: Běhal, R.: Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čes-
kého rozhlasu, Praha 1992; Milt, Z.: Portrét…, Svět roz-
hlasu, 2008, č. 19. MŠť
KAINAR, Josef, básník, textař, dramatik, pu-
blicista, * 29. 6. 1917 Přerov, † 16. 11. 1971
Dobříš (Příbram).
Pocházel z rodiny inspektora stát. drah a mú-
zicky nadané matky z otrokovického rolnic-
kého rodu. Po rozvodu rodičů zůstal u otce,
426
KALANDRA
KAINAR
postupně bydleli v Přerově, Olomouci a →
Ostravě-Přívoze. Komplikovaným dětstvím
byla poznamenána K. gymn. studia (Přerov,
1928–34; Slovanské gymnázium Olomouc,
1934–35; → Hlučín, 1935–38), ve stejné době
začíná hrát na housle a kytaru v amatérské
jazzové kapele, další později spoluzaložil
v Hlučíně, kde i bydlel. Po uzavření VŠ (stu-
doval češtinu a francouzštinu na UK) zůstával
u tehdy již penzionovaného otce v Řepištích,
zaměstnán byl na nádraží Ostrava-Přívoz (jako
pochůzkář a kancelista, 1939–40; v l. 1942–45
nejspíš pouze formálně veden jako instruktor
protiletecké ochrany), působil jako profesio-
nální kytarista a houslista Doležalova taneč-
ního orchestru (ostr. kavárna Savoy, 1940–41;
zlínský Společenský dům, 1942–43), pracoval
na pile na Ostravici (1941, 1943–45), nejra-
ději se prý však uchyloval do Starých Hamrů.
Po celou válku nepřestal dojíždět do Zlína,
Brna a Prahy, nejblíže měl k členům Skupiny
42. Po válce pracoval mj. jako red. brněnské
Rovnosti a dramaturg pražského Divadla sa-
tiry (1945–49). V ostr. Zemském divadle (→
NDM) se několika texty k Vysněné a pořa-
dem Rodí se opereta (obojí 1946) natáčeném
v ostr. rozhlase (→ ČRO) podílel na oživení
operetního žánru. Jeho další osudy již s Ost-
ravskem nebyly spjaty. – K. byl všestrannou
um. osobností, posluchačsky živé jsou jeho
písně, především blues skládaná na známé
melodie a ovlivněná amer. lit. tradicí (nejú-
plněji ve výboru Stará a nová blues, 1984).
Řada písňových textů (Pomalu plyne proud,
Odcházím z domova, Já vrátím se zpátky aj.)
vznikla již před válkou, ještě v Přerově např.
známé Blues o mrtvém vrabci, další jsou spo-
jeny s K. angažmá u Doležala (mj. Miss Otis
lituje, Trochu v hlavě mám, Můj svět je plný
samých dveří, Blues o žízni, Jen tu houpací
židli), působí pokaždé jako osobitá, hravá
forma protestu proti osudu či době, jež jsou
nepřátelské člověku. Hl. význam má K. bás-
nická tvorba. První básně publikoval už jako
gymnazista, texty tištěné od r. 1936 ve Stu-
dentském časopise či MSD (→ OD; část z ne-
vydané sbírky Tulák spí na louce). Po návratu
427
KALANDRA
z Prahy básně uveřejňoval mj. v MSD, sbor-
níku mladých morav. autorů Podání ruky…
(1943) a týdeníku ostr. mládeže → Nástup
(1945). Některé K. básně jsou evidentně inspi-
rovány → Hlučínskem (Pozdravujte mi, Malá
země), Ostravou (Ostravská neděle, Haldy,
Hornické housle, Balada), Řepišti (báseň Za-
ryje ze sbírky Český sen). V básnické prvotině
Příběhy a menší básně (1940) se vymezuje
K. vnímání světa zároveň krutého, krásného
i trapného, v němž není místo pro iluze, ani
o sobě samém. Básník je pozorným divákem,
ale strohým vypravěčem. Sbírka Osudy (1947)
obsahuje básně z poč. 40. l., v nichž básník
nachází ve svém okolí všednodenní paralely
k legendárním či hist. příběhům, které ukazují
na věčnou moc osudu. Vrcholem ostr. období
se stala sbírka Nové mythy (1946), zahrnu-
jící básně z l. 1944–45, v níž je odhalována
mýtotvorná složka obyčejných věcí či udá-
lostí a uplatňován „lyrický existencialismus“
(František Götz) básníka v pozici nezúčastně-
ného diváka. Jeho další tvorba explicitní vazbu
na sever Moravy nemá; výjimku představuje
Ostravská písnička o ostr. havířích a amer.
prezidentu Trumanovi (in: Spisovatelé Ost-
ravsku, 1953), napsaná po návratu ze spisova-
telské delegace na Ostravsko r. 1950, a báseň
Havířská (ze sbírky Lazar a píseň, 1960).
Lit.: Závada, V.: Krajina a lidé mého srdce, Ostrava
1975; Bár, Z.: J. K. a Ostravsko, OV, 22. 8. 1978; Bla-
hynka, M.: Člověk Kainar, Ostrava 1983; Pohorský, M.:
doslov, in: J. K.: Stará a nová blues, Praha 1984; Mál-
ková, I.: Vilém Závada, J. K. a proměna jejich poetik
v 50. letech 20. století, Tvar 16, 2005, č. 10. MT
KALANDRA , Břetislav, lékař, veřejný činitel,
kulturní pracovník na Frenštátsku, * 9. 4.
1872 Wien (Rakousko), † 10. 2. 1930 Vsetín.
Studoval Lékařskou fakultu UK a filozofii
a sociologii u T. G. Masaryka. Po lék. praxi
v Němčicích na Hané působil v l. 1910–12
jako lékař ve → Frenštátě pod Radhoštěm
a 1912–30 na Vsetíně. Věnoval se intenzivně
kulturně-osvětové práci s cílem povznést
všeob. kult. úroveň lidu a vymanit jej z vlivu
náboženství a církve. Angažoval se také
v místním dělnickém hnutí v úsilí o dosažení
jeho soc. a polit. nezávislosti. R. 1902 založil
KALDA
KALANDRA
ve Frenštátě místní odbor Národní jednoty
východomoravské, dal podnět k založení veř.
čítárny a od r. 1903 organizoval univ. extenze.
V r. 1902 stál v čele akcí pro založení čes. uni-
verzity na Moravě. Propagoval odluku státu
a církve. Pro své proticírk. postoje (např. hnutí
odporu proti olomouckému arcibiskupovi
Theodoru Kohnovi) býval terčem útoků kleri-
kálního tisku na Moravě. Ač nebyl členem soc.
dem. strany, zúčastnil se jejího boje za všeob.
hlasovací právo (1905). Jeho praktická činnost
vycházela z jeho fil. a sociologických názorů
o podmíněnosti soc. jevů fakty geografic-
kými a biologickými. Pokrok pojímal jako
stálé zlepšování hmotných podmínek pro veš-
keré lidstvo, zaručující soc. řád s co největšími
duchovními požitky. Sociolog Inocenc Ar-
nošt Bláha jej řadí, rozebíraje jeho teoretické
spisy (Macharova národní a sociální filozofie,
1904; Sociologie politických stran, in: Parla-
ment 1, 1921–22; K teorii pokrokové politiky,
in: Parlament 2, 3, 1922–24), k tzv. melioris-
tům psychosociologického směru se sklonem
ke kritickému realismu.
Lit.: Bláha, A. I.: B. K. †, Sociologická revue 1, 1930;
Zbavitel, A.: Národní jednota východomoravská ve služ-
bách lidovýchovných, Opava 1935; Zbavitel, A.: K.
v jednotné frontě s dělníky na Frenštátsku, VSONJ 6–7,
1971. MM
KALDA, Josef, prozaik, básník, dramatik, * 4. 8.
1871 Nové Město na Moravě (Žďár nad Sáza-
vou), † 1. 1. 1921 Praha.
Studoval na akad. gymnáziu v Praze
(od r. 1883), 1885 přešel do Valašského Mezi-
říčí, kde maturoval r. 1891. Od r. 1893 působil
převážně v Praze jako kontrolor buštěhrad-
ské dráhy. Své křestní jméno používal v poz-
dější době v nář. podobě Ozef. Spolupracoval
s časopisy Rozhledy, Květy ad. Psal povídky
z → Valašska, v nichž využíval místní nářečí.
Zprvu zpracovával postavy valaš. chlapců
(Ogaři, 1905), později i dospělých lidí (Jalo-
vinky, 1911). Svou znalost → folkloru i před-
chozí prozaickou práci zužitkoval v libretu
pro dětskou operu Jaroslava Křičky Ogaři
(1919). Je pravděpodobným autorem textů
428
KALETA
k cyklu písní Zápisník zmizelého (1920) →
L. Janáčka. Člen Moravského kola spisovatelů.
Lit.: Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku,
Olomouc 1947; Mikeska, J.: Tajemství P. S. aneb Od-
halení autora textu Janáčkova Zápisníku zmizelého,
Vizovice 1998. ZS
KALENDARZ ŚLĄSKI (Slezský kalendář), pol-
ské periodikum, 1962–dosud.
Jeho odběratelem je hl. pol. národnostní
menšina (→ Poláci) na → Těšínsku. Nejprve
ho vydávalo → Krajské nakladatelství v Os-
travě, pak vydavatelství → Profil, od r. 1992
Hlavní výbor → PZKO. Je spolehlivým prů-
vodcem po dějinách a současnosti zejm. pol.
minority v oblasti historie, kultury, osvěty,
literatury, → folkloru a spol. života. Vedle
populárně-vědních článků zprostředkovává
povídky, básně, humor, kalendář událostí
a výročí. Jeho předchůdcem byl nejprve Ka-
lendarz Głosu Ludu (1946–53), vydávaný re-
dakcí stejnojmenného obdeníku (→ GL), pak
Kalendarz Zwrotu, jehož redigováním byl po-
věřen měsíčník Polského kulturně-osvětového
svazu v Českém → Těšíně → Zwrot. Red.
kalendářů byli obvykle red. zmíněných ča-
sopisů, tedy Andrzej Kubisz, → H. Jasiczek,
→ P. Kubisz, Tadeusz Siwek, kromě nich pak
→ K. D. Kadłubiec, → J. Korzenny a Otylia
Tobołová. Na grafické úpravě se podíleli zejm.
Paweł Zabystrzan, → F. Świder, Tadeusz
Berger, Bronisław Firla, Władysław Cejnar,
Franciszek Bałon. KK
KALETA , Karol, fotograf, řezbář, * 15. 6. 1906
Bystřice (Frýdek-Místek), † 25. 3. 1998 Bys-
třice.
Pův. se vyučil truhlářem, ale postupně se za-
čal zabývat fotografií. V r. 1926 si v Bystřici
zřídil vl. fotoateliér, v r. 1930 se osamostat-
nil a začal působit pod značkou Foto Kaleta.
Těžiště K. práce tkvělo zvl. v komerčních
zakázkách (spol. události jako svatby, křtiny,
sv. přijímání ap.). Kromě toho vášnivě rád
putoval s fotoaparátem po rodném kraji
a dokumentoval nejen místní přírodu a →
lid. architekturu, ale i → folklor obyv. tě-
šínského Slezska a Beskyd (horalů, rolníků,
podomních řemeslníků, tuláků, žebráků).
KALETA KALNICKÁ

Aranžoval scény ze života prostých lidí, ale a snažil se propagovat panslavistické ná-
většina jeho fotografií jsou autentické dobové zory mezi → Čechy i → Poláky. Byl pro
dokumenty, které vypovídají o K. vytříbe- tyto aktivity předčasně penzionován a vrátil
ném um. a poetickém citu. Byl také členem se na Slovensko. Od romanticky zabarvené
→ PZKO a později se věnoval řezbářství. lit. tvorby přešel k real. prózám ze slov. ven-
Lit.: Kadłubiec, K. D.: O umění vidět svět objektivem, kova. K. vrcholným dílem je novela Reštau-
in: K. K.: Beskydy, hory a lidé, Český Těšín 2003; rácia (1860), vydaná v době jeho působení
Wawreczka, H.: K. K., in: K. K.: Beskydy, hory a lidé,
Český Těšín 2003. OM v Těšíně.
Lit.: Kudělka, M.: Působení J. K. v Těšíně, SlSb 51,
KALETA , Pavel, hudební skladatel a instru- 1953. JS
mentalista, * 11. 11. 1912 Třinec (Frýdek-
KALNICKÁ , Zdeňka, estetička, filozofka, vy-
-Místek), † 27. 5. 1991 Třinec.
sokoškolská pedagožka, * 11. 8. 1953 Český
Od útlého mládí se věnoval hře na housle,
Těšín.
ve které dosáhl brzy pozoruhodné vyspě- Absolventka ostr. konzervatoře (klavír), oborů
losti. V l. 1931–35 studoval na pedagogickém filozofie a estetika na FF Univerzity Komen-
oddělení Hudební školy Matice školské v → ského v Bratislavě (1978, PhDr. v oboru es-
Ostravě – Mariánských Horách. Od července tetiky 1987, CSc. v oboru filozofie 1988, doc.
1932 byl primáriem smyčcového kvarteta v oboru estetika 1993). R. 2011 prof. estetiky
Arco, které existovalo (později jako Třinecké na FF Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře.
smyčcové kvarteto) až do r. 1976. 1938 vy- Po působení na odboru umění Ministerstva kul-
konal K. úspěšně přijímací zkoušky na praž- tury SR v Bratislavě přednášela v l. 1986–1995
skou konzervatoř. Studium však brzy přerušil na katedře estetiky a věd o umění FF Univer-
a stal se úředníkem → TŽ. Svůj volný čas vě- zity Komenského v Bratislavě, kterou také
noval cele hud. činnostem. Kromě hráčských 1993–95 vedla. Od r. 1995 pracuje na katedře
aktivit se zabýval i skladatelskou činností. filozofie FF → OU (od r. 2007 jako ved.).
Významně se podílel na práci → PZKO V l. 2000–03 děkankou FF OU. Je členkou řady
a jeho hud. sekce. Šíře K. kompozičního ta- věd. komisí, odb. rad (např. amer. odb. časopisů
lentu se projevila především v komorní a in- Contemporary Aesthetics a Wagadu. A Journal
strumentální tvorbě. Její důležitou součástí of Transnational Women‘s and Gender Studies)
jsou také skladby s duchovní tematikou (např. a společností (např. International Association
violová sonáta určená evang. chrámové litur- for Aesthetics a International Association
gii). K. sborovou tvorbu charakterizuje inter- of Women Philosophers). Jejím současným
pretační přístupnost a výrazná melodičnost. odb. zájmem jsou zejm. filozoficko-esteticko-
Populární skladby (pochody, valčíky ap.) -genderové interpretace um. děl a zkoumání
se vyznačují snahou o překonání běžné (pro role metafor v lidském myšlení. Vedle překladů
tuto hudbu typické) konzumní funkce. z angličtiny (mj. Jonathan Culler, Umberto Eco,
Lit.: Tokarský, O.: Hudební skladatel P. K, T 20, 1979, William James, Paul Ricoeur, Richard Rorty,
č. 4; Pukl, O.: Polská hudební kultura v ČSR po druhé
světově válce, Hudební věda 20, 1983, č. 2. JM Richard Shusterman ad.) a řady odb. článků
a studií, které publikovala v čes. i zahr. perio-
KALINČIAK, Ján, pedagog, spisovatel, * 10. 8. dicích (např. ve Finsku, Japonsku, Maďarsku,
1822 Horní Záturčie (Slovensko), † 16. 6. 1871 Německu, Polsku, Rakousku, Španělsku,
Martin (Slovensko). Švédsku, Turecku, USA ad.), je autorkou ně-
Význ. představitel štúrovské generace. Od kolika odb. monografií, např. Obrazy vody
r. 1858 působil jako ředitel gymnázia v → a ženy. Filozoficko-estetické úvahy (2002),
Těšíně, zde vyvíjel rozsáhlou kult. činnost, Vybrané kapitoly z dějin estetiky 20. století
čelil germanizačním tendencím, založil žá- (2004), Třetí oko. Filozofie, umění, feminis-
kovskou čítárnu, kandidoval v měst. volbách mus (2005), Archetyp vody a ženy (2007),

429
KALUS
KALNICKÁ
Filozofky v dějinách evropské filozofie (2007),
Úvod do Gender Studies. Otázky rodové iden-
tity (2009), Filozofie a feminizmus (2010).
Je editorkou knihy Water and Women in Past,
Present and Future (2007). MO
KALUS, Josef, básník, * 16. 2. 1855 Frenštát
pod Radhoštěm (Nový Jičín), † 11. 12. 1934
Frenštát pod Radhoštěm.
Básník bytostně spjatý se svým krajem. Od
11 l. pracoval jako tkadlec, na studia se proto
dostal poměrně pozdě. Po maturitě působil
jako učitel na Čeladné. Prvotinu básně vydal
jako dvacetiletý student, převažují v ní básně
ovlivněné poetikou lumírovců. Vztah k Bes-
kydám se projevil emocionálním zabarvením
jeho básní, napsal také několik cyklů z valaš.
života, obohacených o melodičnost → lid.
písně a o motivy z ústní lid. tradice (Valaš-
ská svatba, 1933, aj.). Myšlenkově nároč-
nější pojetí prokazuje sbírka Oblaky (1887).
Ve sbírce Kresby a písně (1895) se pokusil
o zobracení soc. reality, avšak jen v oddílu
Tkalcovské písně dosáhl syntézy básnic-
kého výrazu a vl. prožitku. Cesta do Itálie
inspirovala K. ke vzniku sbírky Přímořské
dojmy a elegie (1903). Emocionál ním za-
barvením se vyznačuje jeho tvorba pro
děti (Pampelišky, 1925; Valašský král,
1929, aj.). Posmrtně vyšla sbírka Na konci
života (1935), která má bilancující ráz,
podobně jsou pojaty jeho Vzpomínky 1, 2
(1936, 1937). Život básníkův nově přiblížil
jeho syn Jan Kalus ve vzpomínkové knize
U nás doma (2011).
Lit.: Novák, A.: in: J. K.: Na konci života, Opava 1935;
Martínek, V.: J. K., NV 4, 1937–38; Pešta, P.: in: J. K.:
Rodné hory moje, Ostrava 1977; Knězek, L.: Z hor mne
nikdo nevyláká, Frenštát pod Radhoštěm 2005; Svoboda,
J.: Zastavení u básníka J. K., Frenštát pod Radhoštem
2011.
z KAMÉNKA , Mikuláš Albert, kněz jednoty
bratrské, hebraista a překladatel Bible kra-
lické, * 1547 Krapkowice (Polsko), † 16. 12.
1617 Praha.
Pocházel z Horního Slezska, studoval na uni-
verzitě ve Wittenbergu, kde se r. 1571 stal mi-
strem svob. umění. V r. 1581 byl ordinován
KAMERA SKURA
na kněze jednoty bratrské, od r. 1594 vedl hl.
školu jednoty v Ivančicích, v l. 1598–1603
byl ve → Fulneku správcem něm. bratrského
sboru a učitelem na zdejší škole. Z jednoty
bratrské později zřejmě vystoupil. 1603
působil jako syndik (měst. písař) města →
Opavy a při konfesijních bouřích zde za-
stával tolerantní postoj. Závěr života strávil
v Praze, kde se 1611 stal prvním řádným
prof. hebrejského jazyka na UK (dvakrát
byl děkanem FF). Proslul svými znalostmi
hebrejštiny, společně např. s → L. Helicem
pracoval v Kralicích na bratrském překladu
Starého zákona. V době svého pražského
působení vydal několik drobných lat. spisů,
např. Oratio de Hebraeae linguae studio…
(1611), kde pojednává o účelu a metodách
výuky hebrejštiny a obecněji o dosavadním
orientalistickém bádání a o kultuře vých.
světa vůbec. Znalostmi hebrejštiny proslula
i jeho dcera Alžběta, zmiňovaná též v poezii
slez. básníka → B. Exnera.
Lit.: Truhlář, A. – Hrdina, K. (red.): Rukověť humanis-
tického básnictví I, Praha 1966; Peterek, J.: M. A. z K.,
VSONJ 49, 1992. JMl
KAMENOSOCHAŘSKÁ ŠKOLA V SUPÍKOVI-
CÍCH → Zemská odborná škola pro mramo-
rový průmysl
KAMENOUHLENÉ DOLY → Doly kamenouhelné
KAMERA SKURA, umělecká skupina.
Vznikla v → Ostravě 12. 2. 1996. Působí též
v Brně a Praze. Její členové (někdejší studenti
katedry výtv. tvorby PF → OU) se většinou
uvádějí jako anonymní. Poznávacím zname-
ním skupiny je svobodné využívání široké
škály komunikačních forem (performance,
videoart, instalace, body-art, akustika, ab-
JS surdní divadlo ad.) a alternativní, většinou
ironizující či provokativní ráz tvorby. Např.
instalace třímetrové sochy Krista cvičícího
na kruzích za skandování fotbalových fa-
noušků s názvem Superstart pro čs. pavilon
na Benátském bienále 2003 (spolu s výcho-
doslov. skupinou Kunst-fu) vyprovokovala
reakci v mimoum. prostředí. Předmětem uva-
žování se K. s. stávají fenomény jako originál,
430
KAMMEL SKURA
KAMERA
kýč, idol či komunikace jako taková; skupina
analyzuje hravým způsobem absurdní „fi-
lozofii“ soudobého světa (Ertepl Computer,
1999; Vstanou noví hrdinové, 2000; Trade
Mark, 2001; Hvězdy stříbrného plátna, 2001;
Žijeme tady s vámi, 2002; Global parking,
2006, ad.). Od svého založení do r. 2012 obsa-
dila K. s. všechny důležité tuzemské výstavy,
kde měl místo alternativní vizuální, eventu-
álně akustický projev, např. II. Zlínský salon
mladých, Státní galerie Zlín (2000), Kamera
Skura is not dead, Výstavní síň Sokolská 26,
Ostrava (2001), Insidiers: Nenápadná ge-
nerace druhé poloviny 90. let, Centrum pro
současné umění FUTURA, Praha (2005),
Prague Biennale 2, Praha (2005), Let Us
Be Us, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
(2009), Ostrovy odporu: Mezi první a dru-
hou moderností 1985–2012, Veletržní palác,
Praha (2012), Začátek století, Výstavní síň
Masné krámy, Plzeň, a → GVUO (2012).
Lit.: Kozelka, M. a kol.: V srdci Černého pavouka. Os-
travská literární umělecká scéna 90. let, Olomouc 2000;
Kowolowski, F.: doprovodný text výstavy Kamera skura
is not dead ve Výstavní síni Sokolská 26, Ostrava 2001;
CO14: Sborník 2003–2005, Praha 2010; České umění
1980–2010. Texty a dokumenty, Praha 2011. MŠť + JI
KAMMEL , Leo, architekt, * 15. 3. 1885 Ka-
menický Šenov (Česká Lípa), † 25. 7. 1948
Wien (Rakousko).
Syn obchodníka se sklem Willibalda K.
Po ukončení stř. odb. školy keramické stu-
doval na pražské Uměleckoprůmyslové škole
kresbu a malbu (1902–05) a poté u prof. Jana
Kotěry i architekturu (1905–08). Ve 20.–30. l.
působil zvl. ve Vídni, kde se podílel na vý-
stavbě obytných celků. Navrhoval zvl. stát.
a měst. obytné domy nebo tržnici (1935) zejm.
v pojetí dekorativního expresionismu, ovliv-
něného tvorbou Petera Behrense, Clementa
Holzmeistera ad. V čes. Slezsku v tomto du-
chu navrhl budovu měst. divadla a kina v →
Krnově (Mikulášská 21, 1927–28). Na Mo-
ravě vyprojektoval, inspirován tvorbou Eri-
cha Mendelsohna, v hist. jádru → Nového
Jičína funkcionalistickou budovu kina s dy-
namicky oblým nárožím akcentovaným mar-
kýzou, dnes již neexistujícím vertikálním
431
KAMPAŇ
poutačem a organicky modelovanou hmotou
sálu (Havlíčkova 6, 1930).
Lit.: Vybíral, J. – Zatloukal, P.: Architektura let
1850– 1950 v Krnově, Umění 38, 1990, č. 6; Weishmann
H.: Das rote Wien. Socialdemokratische Architektur
und Kommunalpolitik 1919–1934, Wien 2002; Kovače-
vić, I. (ed.): Beyond everydayness theatre architecture
in Central Europe, Prague 2010.
Obr.: A66. MS
KAMMEREIT, Johann, st., sochař, * 1715 Do-
bromilice (Prostějov), † 29. 3. 1769 Olomouc.
Sochař působící zvl. v okolí Olomouce, ale
i na severových. Moravě (→ Nový Jičín, Bě-
lotín, → Místek), a svou tvorbou, orientující
se převážně na sochařské vybavení kostel-
ních interiérů, ojediněle zasáhl i do Slezska
(→ Krnov, → Frýdek, → Vidnava). Olomouc-
kým měšťanem se stal v r. 1744 a t. r. se ože-
nil s dcerou malíře → J. K. Handkeho, s níž
měl 10 dětí. Zpoč. byl ovlivněn olomouckou
sochařskou produkcí, zejm. okruhem tvorby
Jana Václava Sturmera. Ve 2. polovině
40. l. se pak ve svém sochařském projevu
přiklonil ke stylovému proudu → A. Zah-
nera, s nímž rovněž dílensky spolupracoval
(Nový Jičín). Jeho osobní styl se vyznačuje
nepříliš dynamickým podáním figur, typi-
zovanými obličeji a vytříbeným podáním
roucha. Ve Slezsku se uplatnila jeho spíše
rokokově laděná poloha (sochařská výzdoba
kazatelny a bočních oltářů v minoritském
kostele v Krnově, kolem r. 1753; postavičky
andílků na kazatelně a sochařská výzdoba
bočních oltářů ve farním kostele ve Vidnavě,
1. polovina 50. l. 18. stol.).
Lit.: Krsek, I. a kol.: Umění baroka na Moravě a ve Slez-
sku, Praha 1996; Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní
malířství a sochařství v západní části českého Slezska,
Opava 2001; Stehlík, M.: Barok v soše, Brno 2006. JO
KAMPAŇ, kulturněpolitický časopis, 1930–32.
Byl vydáván ve Svinově levicově organizova-
nou inteligencí, sdruženou od r. 1931 v Levé
frontě. Vycházel nepravidelně v l. 1930–32,
celkem vyšlo 11 čísel. Majitelem a vyd. byl
Alois J. Šotola, odpovědným red. → A. Rybka.
Autoři kritizovali regionalismus v podobě
um. plochosti či nemohoucnosti. Pův. poe-
zii v K. uveřejňovali → Z. Bár, A. Rybka,
KÁŇA
KAMPAŇ
Alfred Lubojacký, časopis se orientoval zejm.
na překlady ze svět. literatury, např. angl., rus.,
pol. (Sinclair Lewis, Langston Hughes ad.).
Kritické statě byly věnovány um. profilům
a tvorbě → P. Bezruče, Vladimíra Majakov-
ského, Henriho Barbusse, Jeana Giona, archi-
tektuře (Adolf Loos, Le Corbusier), malířství
nebo filmu (Charlie Chaplin). Časopis přiná-
šel úvahy a příspěvky o kultuře, umění, po-
litice, katolicismu, medailony členů → NDM,
zprávy o výstavách, film. a div. představeních.
Později K. podléhala stále větší politizaci.
Lit.: Adamus, A.: Dějiny novinářství na Ostravsku v pře-
hledu, in: Věstník archivu a musea ostravského kraje
2, 1935; Lubojacký, A.: Časopis K. a ostravská Levá
fronta, in: Z dějin Komsomolu na Ostravsku – Sborníček
k 40. výročí KSČ, Ostrava 1961; Jiřík, K. a kol.: Měst-
ský archiv v Ostravě. Průvodce po fondech a sbírkách,
Ostrava 1967. OM
KÁŇA , Otakar, historik, pedagog, * 29. 7. 1931
Kunčice pod Ondřejníkem (Frýdek-Místek).
Po vyučení absolvoval v r. 1950 večerní pří-
pravný kurz pro studium na Vysoké škole poli-
tických a hospodářských věd v Praze, po jejím
zrušení dokončil v r. 1955 studium historie
na FF UK. V l. 1955–57 byl red. NS v → Os-
travě, do r. 1960 věd. aspirantem Institutu spo-
lečenských věd ÚV KSČ a v l. 1960–65 věd.
pracovníkem Ústavu dějin KSČ v Praze. Od
1. 9. 1965 byl ředitelem → Slezského ústavu
ČSAV v → Opavě. Publikoval studie a mo-
nografie z oboru nejnovějších dějin ČSR, dě-
jin KSČ a národnostních vztahů v regionu:
KSČ na Ostravsku proti nebezpečí fašismu
a války (1962), Historie výstavby a vzniku
NHKG (1966, spoluautor), Zur nationalen
Problematik des Kreises Ostrau in der Zeit
vor München (in: Bevölkerungs- und Wirt-
schaftsprobleme der Tschechoslowakei, 1966),
Těšínsko v polsko-československých vztazích
1918–1939 (1970) s R. Pavelkou (pseud. S. Sta-
nisławské), Velké stavby socialismu v Česko-
slovensku (1982). – V r. 1966 byl jmenován doc.
pro obor nejnovějších čs. dějin. Od 1. 6. 1970
byl odvolán z funkce ředitele a jmenován pro-
zatímním ved. Slezského ústavu ČSAV, 1. 2.
1973 byl na základě konkurzu přijat na místo
doc. pro obor historie na PF v Ostravě (dnes
432
KANTOR
→ OU), v l. 1974–90 byl ved. katedry děje-
pisu tamtéž. 1. 9. 1987 byl jmenován prof. pro
obor obecných dějin. V lednu 1990 rezignoval
na výkon funkce ved. katedry, k 15. 1. 1991
skončil jeho prac. poměr na PF. Po odchodu
do důchodu ukončil svou aktivní činnost v re-
gionu a odešel natrvalo do Prahy. Jeho práce
jsou silně ovlivněny dobovou ideologií a zejm.
jím vytvořený obraz regionu v meziváleč-
ném období je zkreslen aplikací dogmatu
o sociálfašismu. NP
KANCLÍŘ, Čeněk, pedagog, osvětový pracov-
ník, * 21. 1. 1876 Příbor (Nový Jičín), † 18. 4.
1942 Branka u Opavy (Opava).
Za svého uč. působení na Opavsku se proje-
vil jako zastánce národnostních práv. Sblížil
se s → P. Bezručem, který u něj v Brance
pobýval jako host. S Bezručem je výhradně
spojena K. lit. činnost – zaznamenával vzpo-
mínky na básníka (Kniha vzpomínek na Pe-
tra Bezruče a jeho dílo, 1937). Z K. podnětu
vznikla v r. 1945 Společnost Petra Bezruče,
která se stala zárod kem později vzniklého →
PPB v → Opavě.
Lit.: Rusinský, M.: Bezručova Branka, Opava 1937. JS
KAŇOK, Leopold, básník, publicista, * 17. 9.
1912 Raškovice (Frýdek-Místek), † 2. 4. 1998
Třebíč.
Jeho básnické počátky (sbírka Čas ohnivák,
1957) byly ovlivněny poezií Františka Halase
a → V. Závady. Bibliofilsky vydané texty
(Amaryllis, 1975; Den za dnem, 1980; Koruny
stromu, 1982; Přísná účelnost, 1987) vypo-
vídají zvl. o vztahu k rodnému kraji, k městu
→ Ostravě, o krajině dětství a lidech, kteří
vstoupili do básníkova života.
Lit.: Svoboda, J.: Neopakovatelný čas básníků, OKultZ,
1975, č. 4; Čada, L.: K sedmdesátinám L. K., OV, 15. 9.
1982; Šajtar, D.: Básník L. K. – 85, Alternativa Nova
4, 1997/98, č. 1; týž: Zemřel L. K., Alternativa Nova 4,
1998, č. 9/10; týž: Poezie Věnceslava Juřiny a ti druzí,
Ostrava 2007. IM
KANTOR, Alexandr, herec a režisér, * 14. 2.
1871 Beroun, † 6. 9. 1929 Ostrava.
Od r. 1887 působil u čes. div. společností (→
div. soubory čes.). Do → Ostravy jej angažoval
KAPEC
KANTOR
1. 1. 1919 → A. Drašar pro → divadlo v Ná-
rodním domě. V l. 1919–29 člen činohry →
NDM. Představitel real. herectví, ztělesňo-
val zejm. komické typy a venkovské postavy
(Harpagon v Molièrově Lakomci, 1919, 1927;
dohazovač Migala v Pasekářích → F. Sokola-
-Tůmy, 1920, 1926; Lízal v Maryši bratří Mrš-
tíků, 1923; Klásek v Jiráskově Lucerně, 1920,
1926; Bartoloměj Pecka v Šamberkově Jede-
náctém přikázání, 1922, ad.), ale také Polonia
v Shakespearově Hamletovi (1919) aj. Režisér
zejm. lid. veseloher a frašek, autor her pro děti.
Lit.: Zbavitel, M.: Osm hereckých portrétů, Ostrava
1985. JŠt
KAPEC, Jaroslav, malíř, * 30. 8. 1924 Ostrava,
† 27. 11. 1998 Havířov (Karviná).
Studoval na AVU v Praze (1952–58, uči-
telé Vlastimil Rada a Miloslav Holý, čestný
r. u Karla Součka). Poč. jeho tvorby vychá-
zejí z uhlových expresivních kreseb ostr.
krajinných a figurálních motivů. Byl jedním
z protagonistů obnovení moderny po ústupu
social. realismu. Na poč. 60. l. byl poučen
kubismem, který propojil s expresí (Ostrava,
Čtenář Franze Kafky, Drama, Protiklady ap.).
Nalézání duality života a spájející univerza-
lity u něj vedlo k obrazovému řádu horizontál
a vertikál. Barva měla symbolizující, nikoli
autonomně tvárný smysl. Toto úsilí synte-
tizoval v monumentálním Triumfu života.
Po r. 1968 se stáhl do ústraní, ale současně do-
spěl ke stylizační syntéze, která se vztahovala
k symbolismu secese. Byl členem sdružení →
TS Kontrast a po listopadu spolku → Kon-
trast 90, se kterými vystavoval v Brně, Praze
a → Ostravě. Jeho díla jsou ve sbírkách →
GVUO a v četných domácích i zahr. gale-
riích. Vystavoval samostatně zvl. v GVUO
(1965), Galerii Prismat, Kodaň (1969), → MB
(1986), Galerii Viléma Wünscheho, → Haví-
řov (1988), Galerii Chagall, Ostrava (1994)
ad. Ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě
a Vile Portheimka v Praze byla r. 1997 ote-
vřena stálá galerijní expozice J. K. Účast nil
se četných kolektivních výstav: doma s TS
Kontrast (Brno a Praha, 1965), se spolkem
Kontrast 90, (→ Ostravské muzeum, 1990),
433
KAPPLER
opakovaně pak výstavy SČVU; v zahra-
ničí několikrát r. 1969 (Rakousko, Libanon,
Švédsko), r. 1991 (Polsko) a r. 1992 (Švý-
carsko). Práce v architektuře (výběr): Zrod
uhlí, nemocnice → Třinec (1963), Baroko
I a II, zámek v Šilheřovicích (1969), interié-
rové a exteriérové reliéfy pro správní budovu
elektrárny Dětmarovice (1978), vitrážové
malované stěny pro kino v → Orlové-Lutyni
(1979), série nástěnných maleb pro MŠ v Ha-
vířově (1982), Pacient a lékař pro Fakultní
nemocnici v Ostravě-Porubě (1984).
Lit.: Holý, P.: J. K. (katalog výstavy GVUO), 1965; Holý,
P: J. K. – Hledání universa, Ostrava 1992; Šer, K.: Tíha
i lehkost kamenů, Ostrava 1998.
Obr.: V184. PH
KAPPLER, Sebald, sochař, * před 1716 prav-
děpodobně Bruntál, [†].
Byl činný na Bruntálsku a Opavsku. V jeho
sochařském díle převažují svatojánské statue
(Staré Město u Bruntálu, 1723; Jakartovice,
1725; Deštné, 1727; → Bruntál, druhá čtvrtina
18. stol.; Václavov u Bruntálu, 1735; Rudná pod
Pradědem, 1744), i když jeho námětový rejstřík
byl zřejmě širší, jak ukazuje dochovaný kru-
cifix v Čabové u Moravského Berouna (1731)
s reliéfními pašijovými scénami a značně rus-
tikální poloplastiky P. Marie s dítětem a sv.
Florián v průčelních nikách domu tamtéž. Celá
řada jeho děl však byla zničena. Většinou své
sochy signoval jménem nebo iniciály S. K. Ar-
chivně je doložen jeho pobyt v Bruntále, kde
již před r. 1725 bydlel v podružství. Na základě
slohového rozboru se usuzuje, že měl jistý au-
torský podíl na sochařské výzdobě velkolosin-
ské zahrady (jeho účast je doložena signovanou
sochou sv. Jana Nepomuckého, 1716). Jeho so-
chařský projev často sklouzával od poměrně
kvalitní, tvrdé modelace (sv. Jan Nepomucký
v Bruntále), až k rustikální poloze.
Lit.: Indra, B.: Malíři a sochaři v Bruntále od poloviny
17. do poloviny 19. století, ČSM-B 34, 1985; Krsek,
I. a kol.: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha
1996; Fifková, R. – Kubeša, P.: Historické zahrady zámku
ve Velkých Losinách, SM 80, 2000; Schenková, M. – Ol-
šovský, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části
českého Slezska, Opava 2001.
Obr.: S (22, 24). JO
KAPRAS KARAS

KAPRAS, Jan, právník, historik a politik, * 17. 1. se zabýval zvl. tvorbou voj. pomníků).
1880 Brno, † 13. 5. 1947 Nový Byd žov (Hra- R. 1918 se oženil se sochařkou Margarethe
dec Králové). Melzerovou, u jejíhož otce měl v Jeseníku
Od r. 1905 byl doc. a od r. 1917 řádným prof. ateliér. V r. 1921 si zřídil vl. ateliér v Supíko-
dějin čes. a něm. práva na UK, v l. 1931–35 vicích. Jako svob. umělce ho podporoval ředi-
senátorem Národního shromáždění ČSR, tel opavského muzea → E. W. Braun. K. byl
1938–42 ministrem školství. Jako badatel členem spolku → Vereinigung bildender
v oboru čes. právních dějin o nich napsal Künstler Schlesiens, se kterým vystavoval,
řadu monografických i syntetických prací a působil také jako jeho předseda. Od r. 1938
(Národnostní poměry v zemích české ko- až do odchodu do ar mády byl starostou Su-
runy před válkami husitskými, 1911; Český píkovic. V r. 1946 byl odsunut i s rodinou
stát v historickém vývoji a v dnešní podobě, do Bavorska, kde nadále pracoval jako sochař.
1920; Přehled právních dějin zemí české ko- Věnoval se jak monumentální, tak portrétní
runy, 1921). Věnoval pozornost též právním tvorbě. Jeho sochařský projev vycházel z real.
dějinám vedlejších zemí Koruny čes. (Pozů- základu, jehož část. stylizací dosahoval cha-
statky zemského práva knížectví Opavského rakteristického výrazu. Je autorem řady vá-
1, 2; 1906, 1908) a zakladatelský význam lečných pomníků (pomníky v Supíkovicích,
mají jeho práce k národnostnímu vý voji Bílém Potoce, → Mikulovicích, → Krnově,
a právním dějinám Slezska, např. o jaz. Jeseníku, na Rejvízu ad.), sepulkrálních plas-
a národnostní otázce na → Těšínsku v hist. tik (např. hrobka rodiny Försterovy ve → Zla-
vývoji (České Slezsko v historickém vývoji, tých Horách), samostat ných plastik a velkého
1933; O české Těšínsko, 1936; Jazyková souboru bust známých osobností (Johann
a národnostní otázka na Těšínsku v historic- Wolfgang Goethe, → V. Heeger, Richard
kém vývoji, s. d.). K. díla o Slezsku narušila Wagner ad.), a to jak ve Slezsku, tak i v Ně-
monopol něm. historiografie v této tematice mecku (Památník Opavy v Bamberku aj.).
a podtrhla vývojovou sounáležitost Slezska Lit.: Der Bildhauer E. K. (1888–1975), Regensburg
s ostatními korunními zeměmi. K. znalostí 1988.
slez. problematiky bylo využito čs. delegací Obr.: S (60–61). MF + PH
r. 1919 na → pařížské mírové konferenci (po-
KARAS, Josef František, prozaik, dramatik,
radce), česko-pol. vyrovnávací konferenci
básník, publicista, * 4. 12. 1876 Tišnov (Brno-
o Těšínsku (člen čs. delegace) a v delimitační
-venkov), † 19. 2. 1931 Dluhonice (Přerov).
komisi pro → Hlučínsko.
Vystřídal řadu povolání (úředník, herec ko-
Lit.: OSNND 3/1; ÖBL 3; BLGBL 2; Rohlík, M.: Prof.
dr. J. K. †, SlSb 45, 1947. MM čovné společnosti, práce v lomu), zakotvil
jako novinář podporující osvětu, kulturu
KAPS, Engelbert, sochař, * 19. 2. 1888 Jese- a nár. uvědomování a kritizující soc. po-
ník, † 20. 12. 1975 Regensburg (Německo). měry. Svůj život i práci přitom rozdělil
V l. 1903–06 studoval na → Zemské odbor né převážně mezi Hanou, Ostravsko a → Va-
škole pro mramorový průmysl v Supíkovi- lašsko. Ke sledovanému regionu se váže K.
cích a v l. 1907–14 navštěvoval sochařský žurnalistická činnost v → ČeZ, Evangelic-
ateliér u Hanse Bitterlicha, Josefa Müllnera kých, resp. Českobratrských hlasech, → Os-
a Edmunda Hellmera na vídeňské akademii. travských listech (red. od r. 1907), resp. →
Během studií se živil jako kamenosochař, OD, Palackém (red. od r. 1911), → Radhošti,
v r. 1909 např. spolupracoval s → J. Obethem Stráži českého severu, Vůli lidu aj. 1914–26
při dokončování pomníku → V. Priessnitze žil v Hutisku u Rožnova pod Radhoštěm
v měst. parku v → Jeseníku. Za první svět. a živil se literaturou, během války a krátce
války byl zařazen do tzv. Kunstgräberab- po ní vytvořil značnou část svého lit. díla,
teilungu (kamenosochařský oddíl, který každoročně několik próz, včetně rozsáhlých

434
KAREŠ
KARAS
románů. I přes pestrost žánrové a tematické
skladby (údajně přes 140 děl) směřoval k hist.
próze líčící dopady hist. událostí na život
Moravy a Slezska; vedle Brna a okolí jsou K.
práce situovány hl. na Valašsko a Ostravsko
(např. romány Ondra Foltýn, 1913; Pod ko-
sou, 1924; Štramberská růže, 1929; povídky
Valašská vojna, 1918; Božec Adam, 1920; či
povídkové soubory Polský čert, 1924; Z tem-
ných dob, 1923; V soumraku, 1925; Portášské
historie, 1926). V časovém záběru (od staro-
věku po → revoluci 1848/49) dominuje husit-
ství (romány Do čtyř artikulů, 1915; Záplava,
1919) a doba pobělohorská (romány Hořké
časy, 1911; trilogie Bit va, 1922). Hist. prózy
vykazují K. snahu zprostředkovat na základě
pramenů věrný obraz událostí a doby (např.
Ondra Foltýn zpracovaný na základě odb.
studie o → poddanských nepokojích ve Slez-
sku v l. 1766–71) a zároveň je s využitím
fantazie podávat co nejbarvitěji. Malá tvůrčí
kázeň a chvat K. jen zřídka umožnily vytvo-
řit kvalitní románové dílo, takže si dodnes
větší živost uchovaly některé hist. povídky.
Lit.: Svoboda, J.: Nad osudem i dílem J. F. K. (doslov),
in: Ondra Foltýn a jiné prózy, Ostrava 1985; Tomášek, M.
Česká próza na Ostravsku – první a druhé kroky, in: Ka-
pitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy, Os-
trava 2000; Šuleř, O.: Laskavé podobizny, Ostrava 2005.
MT
KAREŠ, Jiří, dirigent, * 13. 9. 1928 Černilov
(Hradec Králové), † 19. 2. 2008 Opava.
Studoval pražskou konzervatoř a Akademii
múzických umění. Po krátkém dirigentském
působení v Kladně a v Praze se stal (1958)
šéfem → opavské opery. V → Opavě půso-
bil v l. 1958–62 a 1971–82. Svou činnost
zvýraznil provedením Myslivečkovy opery
Medon, král epirský (1961), opery Ermanna
Wolfa-Ferrariho Čtyři hrubiáni, Lortzingova
Pytláka ad. JM
KARGER, Josef Eberhard, malíř a grafik,
* 21. 9. 1901 Alojzov (Ruda nad Moravou,
Šumperk), † 7. 11. 1963 Freiburg-Breisgau
(Německo).
Studoval na šumperském gymnáziu, kde
ho jako nadaného kreslíře objevil prof.
435
KARLOVA STUDÁNKA
Friedrich Engel. Malířství studoval od r. 1922
na akademii ve Vídni u Karla Sterrera,
v l. 1925–26 na AVU v Praze u Franze Thie-
leho. Poté byl až do r. 1928 na studijní cestě
v Itálii. Několik l. pobýval jako svob. umě-
lec v Alojzově, později přijal místo učitele
na techn. škole v → Krnově. Věnoval se fi-
gurální malbě a krajinomalbě. Dynamickým,
impresivně uvolněným rukopisem vyjadřo-
val svůj real. pohled na výtv. dílo. Ve 30. l.
a za války často vystavoval spolu s něm. výtv.
umělci z Moravy v Šumperku, Olomouci, →
Ostravě a Brně. Po válce byl odsunut do Wol-
fenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní
návrhář. R. 1956 odešel do SRN, kde žil jako
malíř a grafik na volné noze. Tematikou svých
prací, hl. olejomalbami a akvarely, se často
vracel k rodnému severomorav. kraji.
Lit.: BSSSM 2; Filip, Z.: Biografický slovník okresu
Šumperk. Šumperk 2001.
Obr.: V130. MF
KARLOVA STUDÁNKA, německy Bad Karls-
brunn, lázeňská lokalita v údolí Bílé Opavy
pod horou Praděd v srdci Jeseníků (v nad-
mořské výšce 779 m).
První zmínka o pramenech pochází z r. 1554,
k léčení sloužily s určitostí po r. 1620, kdy
Bruntálsko získal → řád něm. rytířů. Za-
ložení lázní však spadá teprve do r. 1785,
kdy na popud velmistra řádu Maxmiliána
II. Františka (1780–1801) vznikly lázně
s vanami, v nichž se minerální voda ohří-
vala žhavou struskou z nedaleké Hubertovy
hutě (iniciační byl r. 1780 objev nového pra-
mene, pojmenovaného Maxmiliánův). Dříve
železářská osada byla ve 2. polovině 18. stol.
nazývána Hin und Wieder (doslova „tam
a zpět“; zkomoleně Hinnewieder), což bývá
zdůvodňováno absencí ubytovacích kapa-
cit před založením lázní, která nutila hosty
docházet na kúry z okolních vsí, hl. Ludví-
kova (jiný názor hovoří o přenesení jména
blízkého kopce Hin-und-Wieder-Stein).
Objevovalo se též označení Freudentha-
ler Sauerbrunn (Bruntálská kyselka). Ještě
před vznikem lázní byla v lokalitě na zá-
kladě → lid. legendy o lovci zastřelivším
KARLSBRUNN
KARLOVA STUDÁNKA
jelena s křížem mezi parohy vystavěna
kaple sv. Huberta (1757–58) s oltářním ob-
razem → J. K. Handkeho, která dala pův.
železářské osadě název Hubertskirch (česky
Hubertov), a již neexistující lovecký záme-
ček na půdorysu kříže. Výstavba lázní pro-
bíhala pozvolna. Na počest velmistra Karla
Ludvíka byl r. 1802 pojmenován nový pra-
men a r. 1803 pak celé rozrůstající se lázně
získaly název Bad Karlsbrunn. V r. 1809
areál sestával z budovy lázní s 10 koupacími
kabinami, 5 obytných domů se 62 pokoji,
jídelny a tančírny. Nově upravený pramen
z r. 1812 získal podle tehdejšího velmistra
řádu označení Antonínův. Vrcholná etapa
výstavby spadá zejm. do 30. l. 19. stol., kdy
vznikaly domy v klasicizujícím, až bieder-
meierském pojetí, jejichž autory jsou teh-
dejší řádoví stavitelé Maxmilian Wielsch
a → A. Onderka. Do tohoto období spadají
i největší úpravy okolí osady v raně romanti-
zujícím duchu (travnaté plochy, promenády,
aleje, úprava pramenů, kamenná pyramida
či vyhlídková místa, zejm. Hin-und-Wieder-
Stein, dnes zv. Rolandův kámen, severně
od lázní, upravený na romantickou vy-
hlídku s vytesaným schodištěm a lavičkami
na vrcholu r. 1833). Od poloviny 19. stol.
převážil romantizující styl alpských hor-
ských chat (zv. též švýcarský styl; autorem
většinou řádový stavitel Ignác Wiesinger).
V r. 1862 byl objeven další pramen, pojme-
novaný podle tehdejšího velmistra Vilém,
který r. 1864 zastřešil tzv. Pitný pavilon,
jeden ze symbolů K. S. V r. 1862 se areál
skládal z 15 domů a 1 hostince (celkem 224
pokojů); za sezónu tudy prošlo na 600 hostů,
z toho pětina cizinců. – Z lázeňských bu-
dov je nejst. býv. správní budova (1782–85,
dnes Odra), později však rozšířená z pří-
zemní na dvoupatrovou. V klasicistním
slohu vznikl dnes přestavěný Pruský dům
(obecní úřad) či později rozšířený Hos-
tinský dům (dnes Bezruč) z l. 1824–25
a Wielschovy, příp. Onderkovy stavby jako
Knížecí dům (1832–33), Lázeňský salón, zv.
dnes Hudební pavilon (1836–37), či kostel
436
KAROLÍNSKÝ KATASTR
P. Marie – Uzdravení nemocných (1838–40).
Švýcarský styl představují Wiesingrova
stavba Domu sester (1859, dnes mateřská
škola) či přestavba menšího hutního objektu
na vilu, později hotel Hubertus (1885–86;
v l. 2000–01 dvakrát vyhořel a 2009 byl
zbořen). – Další rozvoj lázní spadá do ob-
dobí 1890–1930. Zahájení této etapy sym-
bolizuje vznik Lázeňského domu (1891–93;
dnešní Letní lázně) s vnitřním bazénem
a širokým průčelím utvářejícím pohledovou
osu nového nám. (projektoval vídeňský arch.
Franz Kachler). Dominantami lázní se staly
Lázeňský dům (1891–93, F. Kachler), Lot-
rinský (dnes Slezský) dům s pozdně seces-
ním interiérem (1909–13, Karl Kern a Karl
Blum) a velkolepý, moderně zařízený Lázeň-
ský hotel (dnes Libuše) s interiéry ve stylu
art-deco (1928–31, Anton Köstler). – Po zá-
boru pohraničí Německem byly lázně řádu
konfiskovány a po r. 1948 se staly majetkem
čs. státu. Rozvoj areálu pokračoval v mír-
nější podobě i v 50. l. (nové vrty pramenů,
tzv. Jelení kašna v bruselském stylu s plas-
tikou Antonína Kalvody, která se stala sym-
bolem K. S.). Lázně fungují bez přerušení
dodnes – probíhá zde léčba zejm. chorob
cest dýchacích, přičemž se využívá nejen
minerálních pramenů s vysokým obsahem
oxidu uhličitého, ale i příznivých účinků
podnebí. – R. 2004 byla K. S. prohlášena
vesnickou památkovou zónou.
Lit.: Malík, A. A.: Die Stahlquellen zu Karlsbrunn
in Schlesien, Opava 1837; Kubin, F.: Carlsbrunn und
seine Mineralquellen, Opava 1840; Urban, J.: K. S. Lázně
pod Pradědem, Praha 1954; Kollmann, V. – Zatloukal, P.:
Moravské lázně v proměnách staletí, Olomouc 1987;
Knoppová, E. – Knopp, T.: Oázy vody a vzduchu, Zlaté
Hory – Jeseník 2001.
Obr.: A23; HZ27; L7–18. JI
KARLSBRUNN → Karlova Studánka
KAROLINSKÉ LÁZNĚ V MORAVSKÉ OSTRAVĚ
→ Divadelní budovy a sály
KAROLÍNSKÝ KATASTR, první katastrální pro-
jekt habsburského státu v 18. století, který
měl zabránit daňovým nedoplatkům na
území Slezska.
KARPALA
KAROLÍNSKÝ KATASTR
Podnět k úpravě daňového systému přinesl
cís. patent z 22. 11. 1713 a o něco později
byly zahájeny přípravy k reformě. Dosavad-
ních 78 obvodů bylo nahrazeno 20 ber-
ními oblastmi, byly zřízeny zvl. komise: hl.
rektifikační komise, subdelegovaná komise
v každé berní oblasti a vizitační komise,
které na místě přezkoumávaly správnost
a úplnost podaných přiznání. Zákl. zásady
daňové reformy stanovil cís. reskript ze 4. 11.
1721. Úkolem bylo zjistit u každé nemovitosti
optimální výnos, který se stával základem
pro výpočet daně, a zabránit, aby nedochá-
zelo k zatajování zdanitelných výnosových
zdrojů. Tzv. první rektifikace (1722–32)
připravila materiály jako základ výběru
kontribuce. Reskript Karla VI. z 18. 6. 1733
byl východiskem tzv. druhé rektifikace
K. k., která měla podchytit nezdaněné zdroje
hl. u měst a vrchností. Práce byly dokončeny
r. 1739, ale pro odpor stavů bylo zavedení nové
katastrální a daňové soustavy odloženo; další
obtíže způsobil poč. války s Pruskem. Po ní
z 20 berních oblastí zůstaly v rak. mocnářství
pouze čtyři (z toho tři jen částí rozlohy). Proto
teprve reskriptem z 27. 2. 1744 a k němu vy-
daným patentem → Král. úřadu z 23. 3. 1744
byla v čes. Slezsku provedena úprava. Zůstala
v platnosti až do r. 1820, s výjimkou krátkého
období na přelomu l. 1789–90, kdy byl zave-
den josefínský katastr, zrušený za půlrok pro
odpor stavů. K. k. se nedochoval v úplnosti.
Lit.: Brzobohatý, J. – Drkal, S. (ed.): Karolínský katastr
slezský, 1.–2., Praha 1972–73.
KARPALA , Miroslav, grafik, * 6. 9. 1932 Os-
trava, † 24. 2. 1999 Havířov (Karviná).
Studoval výtv. výchovu na UP (učitel Fran-
tišek Bělohlávek). Byl pedagogem na LŠU
v → Havířově a členem → TS Kontrast. Vě-
noval se převážně užité grafice, zejm. pla-
kátu, je také autorem dekorativních děl pro
interiéry, např. hlíníkového reliéfu Křídlo
pro vstupní prostor letiště v Mošnově (1965),
plastických Znaků pro poštu v Ostravě-
-Zábřehu (1967), art-protisů (1978) a reliéfu
Živly (1980) pro budovu balneoprovozu v →
Lázních Jeseník.
KARTOGRAFIE
Lit.: Havlíček, J.: Výtvarní umělci okresu Karviná, Kar-
viná 1985; Karvinsko ve výtvarných dílech, Karviná
1988.
Obr.: V182. PH
KARTOGRAFIE, vývoj mapového zobrazení.
Nejst. kartografický obraz Slezska a severo-
vých. Moravy je znázorněn na Ptolemaiově
mapě světa (zachována v římském vydání
Ptolemaiova díla, 1490). Na území Slezska
je na 50° sev. šířky zakresleno Sudetské po-
hoří. Kromě toho jsou zakresleny ještě horské
soustavy Hercynia Silva, Gabreta Silva
a Luna Silva. Na vých. konci Sudetského po-
hoří je zakreslen pramen řeky Labe, od něhož
teče jako velká řeka směrem k severu. Řeka
Odra však byla zaznačena jako pobřežní řeka,
pramenící mezi 53° a 54° sev. šířky. – Stejně
chudá obsahem byla mapa Georga Alta (též
Alténa), která byla přílohou k něm. vydání
kroniky Hartmanna Schedela v Norimberku
(1493). Slezsko a severových. Morava jsou za-
kresleny i na mapě kardinála Mikuláše Ku-
sánského (von Kues) nazývané Tabula
Germaniae (50. l. 15. stol.), která je vl. mapou
stř. Evropy. Více podrobností nacházíme
na mapě Jacoba Aeslera a Georga Uebelina
(1513). Dosti přesně jsou zde zakresleny
směry pohoří, tok řek i města, např. Ostrau
(→ Ostrava), Kossel (Kozlí), Oppel (Opolí),
Priga (Břeh), Preslaburg (Vratislav), Tische
(→ Těšín), Ellze (Olešnice), Beuthen (Bytom).
Tato mapa, nejlepší své doby, sloužila dosti
LD
dlouho jako předloha všem ostatním vyd.,
až byla nahrazena samostatnou mapou Slez-
ska v Münsterově atlase (1544). Originál byl
vyřezán do dřeva v přibližném měřítku
1 : 1 070 000. Tato mapa je značným pokro-
kem kartografické přesnosti, přesto je zatí-
žena hrubými chybami, hl. v poloze
měst. – Nad tyto mapy vysoce vyniká ma-
pové dílo Martina Helwiga, který zhotovil
první dosti přesnou mapu Slezska (1561).
Mapa byla vyřezána do dřeva, přibližné mě-
řítko je 1 : 550 000. Obsahuje již zeměpisnou
síť a má bohatou heraldickou výzdobu. Orien-
tace mapy je k jihu. Mapa je skvělým výsled-
kem tehdejšího domácího vědění a umění.
437
KARTOGRAFIE KARTOGRAFIE

Ještě po dobu → třicetileté války i později některých → hradů a → zámků: Hennerstorf

byla podkladem všech map Slezska; lze ji do- (Jindřichov), Mädlberg (Dívčí Hrad), Grätz
ložit až ve 13 vydáních. Do světa se dostával (→ Hradec nad Moravicí), Rabnstein (Rab-
Helwigův obraz Slezska prostřednictvím ko- štejn u → Rýmařova) či Fulnek. – Pro období
pií v atlase Abrahama Ortelia, Gerarda raného novověku je důležité zmínit také vznik
de Jode, Gerharda Mercatora, Johanna Jans- několika map menších celků v rámci sledova-
sonia, Joana Blaeua i v pozdních vydáních ného regionu. Nejst. dochovaná (bohužel
Kosmografie Sebastiana Münstera. Ačkoliv pouze v novodobé fotokopii) je mapa bruntál-
Helwigova mapa byla na svou dobu velmi ského panství pořízená okolo r. 1579 z po-
přesná, během jednoho stol. zastarala a stala pudu jeho majitele Bernarda → Bruntálského
se nedostačující vzhledem ke vzrůstající do- z Vrbna ve věci hraničních sporů. Sídla za-
pravě a hosp. rozvoji země. Zlepšení karto- chycuje schematicky, avšak s real. náznaky
grafického znázornění Slezska provedl Jonas klíčových staveb (kostely, měst. hrad v Brun-
Scultetus, který kromě dílčích map některých tále či zříceniny hradů Fürstenwalde a Freu-
částí Slezska vyhotovil též gen. mapu, zahr- denštejn). Ve 2. polovině 17. stol. vznikla
nující též Horní Slezsko se sledovaným regio- z důvodu hraničních sporů poměrně schema-
nem (zřejmě r. 1636). – Do přehledu map tická, ale cenná kolorovaná mapa hukvald-
můžeme zařadit i samostatné mapy Moravy, ského panství, která zachycuje většinu
v jejichž severových. části se vyskytuje sledo- sídelních lokalit, některé se snahou o real. za-
vaná oblast. Na první mapě Moravy (1569) → chycení. Panoramatická mapa → Těšínského
P. Fabricia je zobrazena sledovaná oblast knížectví z doby kol. r. 1677 byla zhotovena
po linii Altstad (Staré Město) – Jegeren dorff z důvodu zachycení rozsahu a polohy hospo-
(→ Krnov) – Ratibor (Ratiboř) – Polnisch Os- dářsky využitelných solných pramenů v okolí
tra (Polská Ostrava) – Frideck (→ Frýdek). → Fryštátu a → Orlové. Dnes však zaujme
Řeky jsou na ní zakresleny poměr ně dobře, především real. zpodobením dominant někte-
ale vzájemná poloha míst je často nesprávná. rých měst (Fryštát, Bohumín, Moravská Os-
Terén je znázorněn schematicky kopečkovou trava, Frýdek) i vesnic (Šumbark, Chotěbuz
metodou. Na mapě Moravy od → J. A. Ko- ad.). Z r. 1724 pochází mapa Těšínského kní-
menského (originál se nezachoval, nejst. žectví Jonase Nigriniho, jejíž význam spo-
známé vydání z r. 1624) je zobrazeno též → čívá nejen v dokumentární hodnotě topo-
Opavské knížectví s přilehlým územím grafické, ale též v nejst. známém zobrazení
po sev. linii Frienwald (→ Jeseník) – Divisch beskydské salaše na jejím okraji. Nigrini byl
(Dívčí Hrad) – Fülstein (Fulštejn, dnes Bohu- maď. národnosti a působil jako učitel na
šov) – Lubschütz (Hlubčice) – Ratibor – Te- evang. škole v Těšíně. Jeho mapa však byla
schen (Těšín) – Iablunka (→ Jablunkov). Málo po vydání z neznámých důvodů zakázána
známá, přestože poměrně přesná a topogra- a všechny dosažitelné výtisky zkonfiskovány.
ficky dokonce bohatší než Komenského mapa – Poč. 18. stol. začíná druhá etapa mapování
je Vischerova mapa Moravy z r. 1692, která Slezska. Toto stol. přineslo do kar tografie
okrajově zasahuje až do Slezska po linii Frey- nové objevné metody práce zal. na astrono-
wald – Ottmachau (Otmuchov) – Die Neiss mickém pozorování a na přesných měřeních
(Nisa) – Proskau (Prószków) – Oppeln v terénu. Nejznámější a první přesné mapy
(Opole) – Ratibor – Oderberg (→ Bohumín) – slez. knížectví se spoustou topografických
Polnisch Ostra – Fridek (chybí tedy celé → informací zpracoval Johann Wolfgang Wie-
Těšínsko). V oblasti Slezska zachycuje jen land (→ Wielandovy mapy). Vydání atlasu
velká města a podrobnější je pouze v oblas- Slezska v r. 1752 se však nedožil. Pro morav.
tech → morav. enkláv. Zajímavá je tím, část regionu má stejnou důležitost mapa Mo-
že se snaží o real., ač zjednodušené zachycení ravy Johanna Christopha Müllera (Müllerova

438
KARTOGRAFIE
mapa), vydaná r. 1716. Mapovací práce té
doby už organizovali většinou voj. odborníci.
K voj. účelům bylo totiž nutno sestavovat
mapy podrobnější a jejich zhotovování vyža-
dovalo práci velkých kolektivů. Éra mapování
jednotlivců definitivně skončila. – 1. voj. (též
josefské) mapování probíhalo v souvislosti
se → slez. válkami v l. 1763–68 (rak. Slezsko
již 1763–64). Nutná rektifikace, zaviněná
chybami, jež vyšly najevo po spojení map
jednotlivých oblastí, zhotovovaných samo-
statně metodou prostého pozorování, pro-
běhla v l. 1780–83 (Slezsko v r. 1780 s tím,
že celých 30 sekcí z celkového počtu 40 mu-
selo být kresleno znovu; podobně sev. část
Moravy, zasahující sledovaný region). Vý-
sledkem byla mapa v měřítku 1 : 28 800 (Slez-
sko 1 : 30 746), jejíž význam dnes spočívá
především v poměrně detailním zachycení
barok. krajiny před → industrializací
v 19. stol. Cenné jsou také komentáře k ma-
pám, blíže popisující charakter krajiny (cesty,
přechody vodních toků, terénní překážky ap.)
a informace o možnostech ubytování a záso-
bování vojska. Pro mapové sekce Slezska jsou
známy pouze tabulkové přehledy bez souvis-
lých komentářů. – Z důvodu předcházející
triangulace jsou přesnější mapy 2. voj. (též
Františkova) mapování (1836–52), které
vznikly v měřítku 1 : 28 800 a staly se pod-
kladem pro odvozené mapy gen. (1 : 288 000)
a speciální (1 : 144 000). Zachycují již inten-
zivně využívanou krajinu s hist. minimem
lesních porostů a vycházejí z podrobných
map → stabilního katastru (1 : 2 880), sesta-
vovaných v morav. a slez. části země
v l. 1824–36 za účelem přesného zachycení
veškeré zdanitelné půdy. Kolorované mapy
stabilního katastru, které umožňují rozlišení
dřevěných či zděných staveb a veškeré půdy
z hlediska hosp. využití (orná, pastviny, lesy
atd.), rozdělené na parcely, jsou k dispozici
ve dvou provedeních – indikační skici s ve-
psanými informacemi o vlastnictví jednotli-
vých parcel, které jsou příručními mapami
pro praktické využití v terénu, a císařské po-
vinné otisky, které jsou výtiskem výsledné
439
KARTOGRAFIE
katastrální mapy pro archivaci. – 3. voj. ma-
pování probíhalo na Moravě a v rak. Slezsku
v l. 1876–78 pod řízením Vojenského země-
pisného ústavu ve Vídni. Výsledkem byly tzv.
topografické sekce v měřítcích 1 : 25 000
(mapy pův. vyměřování), 1 : 75 000 (mapy
speciální) a 1 : 200 000 (mapy gen.). Tyto
mapy byly dlouhou dobu úředními mapami
stř. měřítek. – Po druhé svět. válce přešlo
Československo a Polsko v rámci Varšavské
smlouvy na voj. mapové dílo, jehož referenční
plochou je Krasovského elipsoid; bylo pou-
žito Gaussovo-Krügerovo válcové zobrazení
v 60 pásech (tzv. S-42). Mapy byly na našem
území tvořeny v měřítkové řadě 1 : 25 000,
1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000, 1 : 500 000.
Později (1957–71) byla ještě vypracována to-
pografická mapa 1 : 10 000. – V současné
době se soustřeďují práce kartografů na vy-
tváření map různých tematických obsahů (tzv.
tematické mapy). Produkci stát. mapových
děl s tematickým obsahem, které kladem listů
pokrývají celou ČR, se v současné době zabý-
vají Český úřad zeměměřický a katastrální
(např. Silniční mapy ČR, Mapy základních
sídelních jednotek ČR), Generální štáb Ar-
mády ČR (např. Mapy geodetických údajů,
Mapy průchodnosti terénu, Mapa navigační
situace ČR), Český geologický ústav (např.
Mapy ložisek nerostných surovin, Půdní
mapy, Mapy geofaktorů životního prostředí)
a také Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
(např. Mapy porostní, Mapy lesního hospo-
dářství, Mapy meliorační). Kromě těchto in-
stitucí se zabývá vydáváním tematických
map pro školy a veřejnost řada dalších insti-
tucí a firem, zejm. Kartografie Praha, a. s.
Dále jsou to např. Klub českých turistů,
SHOCart, spol. s r. o., či Geodézie Brno, a. s.
Tyto instituce a firmy vytvářejí turistické,
cykloturstické, vodácké, lyžařské a vlasti-
vědné mapy a také automapy, plány měst
a mapy orientačního běhu. V poslední době
jsou vytvářeny atlasy malých oblastí a to
nejen v knižní formě, ale také na nosičích
CD-ROM a na www stránkách. – Staré
mapy jsou v poslední době digitalizovány
KARVINÁ
KARTOGRAFIE
a zpřístupňovány na webu. Odkazy na vět-
šinu sbírek najde uživatel na stránkách www.
staremapy.cz. Část map stát. celků z doby
do 18. stol. je koncentrována na internetové
adrese www.staremapy.cz/antos. Především
výsledky tří voj. mapování jsou dostupné
na serveru oldmaps.geolab.cz. K mapám
stabilního katastru je nejsnadnější přístup
ze serveru archivnimapy.cuzk.cz.
Lit.: Novák, V. – Murdych, Z.: Kartografie a topografie,
Praha 1988; Historické mapy z brněnských archivů (1),
Brno 1991; Drápela, M. V.: Delineatio Moraviae auctore
I. A. Comenio (Mapa Moravy od Jana Amose Komen-
ského), Brno 1992; Kaňok, J.: Tematická kartografie,
Ostrava 1999; Siwek, T. – Kaňok, J.: Vědomí slezské
identity v mentální mapě, Ostrava 2001; Korbelářová, I. –
Žáček, R.: Slezsko v I. vojenském (tzv. josefském) ma-
pování. Edice komentáře, Opava 2005; Šopák, P. a kol.:
Město – zámek – krajina. Kulturní krajina českého Slez-
ska od středověku po první světovou válku, Opava 2012.
Obr.: K1–16. JK + JI
KARVINÁ, polsky Karwina, německy Kar-
win, dnešní okresní město v těšínském Slez-
sku na řece Olze, které svůj název převzalo
od jedné z obcí pohlcených aglomerací;
56 987 obyvatel (2011).
Současné město K. vzniklo sloučením
hist. obcí Karviná, → Fryštát, Darkov, Ráj
a Staré Město k 1. 1. 1949. Podobu nyněj-
šího města ovlivnila výstavba sídlišť (Nové
Město, Ráj, Hranice, Mizerov), která způso-
bila přesun obyv. z hist. obcí, těžce postiže-
ných důlní činností, do nových částí (pův. K.
měla r. 1930 22 317 obyv., r. 1991 jen 1 302,
Nové Město 1991 19 373 obyv.). Pomine-
me-li sporné doklady z 20. l. 13. stol., které
hovoří o kolonizaci Karvinska benediktiny
z malopol. kláštera v Tyńci, avšak žádnou
ze vsí pozdější K. výslovně nejmenují, mů-
žeme za nejst. doklad označit zmínku v lis-
tině opolského kn. Vladislava z 12. 6. 1268.
Ta uvádí označení „sal“, související s těžbou
soli odpařováním, které většina historiků
vztahuje k dnes již neexistující místní části
Solca. Další části města – K. (dříve nazývaná
též něm. ekvivalentem Arnoldsdorf), Fryštát,
Ráj a Staré Město (označované až do 15. stol.
jako Čula) – vystupují v pramenech r. 1305,
Darkov až r. 1447. Většina obcí zůstala v hist.
440
KARVINÁ
vývoji spjata s panstvím Fryštát, výjimku
představovala hl. K., kterou v l. 1461–1550
drželi Karvinští z Karviné a pak dlouho-
době Laryšové ze Lhoty. Rozhodující pro
K. byl objev uhlí v r. 1776 a postupné budo-
vání dolů. Na konci 19. stol. bylo na katastru
K. v provozu 6 dolů s téměř 6 tis. zaměst-
nanci. V posledních desetiletích 20. stol. byla
těžba soustředěna ve velkodolech 1. máj,
Československé armády a Darkov, s nimiž
je spojen provoz elektráren a koksovny.
S hornictvím souvisel i rozvoj železáren-
ského a kovoobráběcího průmyslu. Rozsáhlé
devastace v důsledku důlní činnosti (propad
půdy místy až kolem 30 m) způsobily zánik
některých hist. částí. Zcela zmizela již zmi-
ňovaná Solca s reprezentativním novorenes.
zámkem → Larischů-Mönnichů z r. 1873
(zřejmě projekt Viktora Rumpelmayera, po-
stranní křídla Bohuslav Černý), který již
r. 1944 vyhořel (→ zámky). Jen malé zbytky
zástavby lze nalézt v pův. obci K., od r. 1950
označované jako Doly. Zdejší barok., klasi-
cistně upravený zámek zanikl vlivem pod-
dolování v 50. l. 20. stol, brzy nato (1960)
i tzv. nový kostel sv. Jindřicha, monumen-
tální historizující stavba z l. 1894–97 s uni-
kátně řešeným dřevěným „klenutím“ podle
projektu B. Černého. Jedinou dochovanou
hist. památkou je kostel sv. Petra z Alcantary
z l. 1756–59, dnes nakloněný, avšak po re-
konstrukci staticky zabezpečený. Zničena
byla i někdejší ves Darkov s výjimkou areálu
jodobromových → Lázní Darkov na pra-
vém břehu řeky. Většina zástavby zanikla
také v obci Louky, připojené ke K. r. 1975.
Zde dosud stojí mírně nakloněný klasicistní
kostel sv. Barbory z l. 1809–18, který však
prakticky nahradil nový kostel ve tvaru
slzy, zbudovaný na přelomu tisíciletí v pův.
periferní osadě při železniční stanici. Hist.
památky zůstaly zachovány především
ve Fryštátě, o němž pojednává samostatné
heslo. Zámek v Ráji nechal vystavět těšínský
vévoda Bedřich Kazimír (→ Piastovci) v re-
nes. slohu v l. 1564–71. Jeho pozdější podoba
byla výsledkem nedoložené barok. přestavby,
KARWINA
KARVINÁ
klasicistních úprav po požáru na přelomu
18./19. stol. a pseudoklasicistních zásahů
v l. 1899–1903, kdy si výstavný rájský zámek
za své rodové sídlo zvolil Jindřich Larisch-
-Mönnich. Po válce neudržovaná budova
byla v r. 1980 stržena. V místní části Hranice
se nachází konstruktivistická vodárenská
věž z konce 20. l. 20. stol. Na území města
je řada důlních areálů, mezi něž patří Jáma
Gabriela (UNRRA) z l. 1920–30 a Jáma
Austria (Barbora) z l. 1910–30. – K. je význ.
kult. a škol. střediskem. Vedle SŠ je sídlem
Obchodně-podnikatelské fakulty → SU.
V K. se narodili: hud. skladatel → K. Böhm, spisova-
tel → G. Morcinek, sochař → J. Wielgus, historik →
J. Chlebowczyk, houslista Bruno Bělčík, malíř a so-
chař → M. Jančar ad. Ze Starého Města pocházel vůdce
vzbouřených sedláků v povstání r. 1766 na → Těšínsku
→ O. Foltýn (1723).
Lit.: Kuča 2; Samek 2; HM 16; Šlachta, F.: Dějiny hor-
nického města K., Český Těšín 1937; Plačkovi, V. a M.:
(ed.): K. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města,
Karviná 1968; Rebrová, A.: 725 let K., Karviná 1993;
Musil, F. – Plaček, M. – Úlovec, J.: Zaniklé hrady, zámky
a tvrze po roce 1945, Praha 2005; Hajzlerová, I. – Mat-
roszová, V.: K., Praha – Litomyšl 2009.
Obr.: HZ (65–66, 75–76); M97–104; S101; Z28–29.
LD + JI
KARWINA → Karviná
KASZPER, Kazimierz, básník, prozaik, pub-
licista, divadelní kritik, * 18. 11. 1946 Ven-
dryně (Frýdek-Místek).
Navštěvoval ZŠ ve Vendryni a v r. 1963
absolvoval pol. gymnázium v Českém →
Těšíně. Studoval nejprve lékařství, potom
polštinu a češtinu na FF UP a nakonec polo-
nistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově.
Nejprve nastoupil do redakce → GL v → Os-
travě, později působil v kult. měsíčníku → Zw
(v l. 1980–81 jako šéfred.) v Českém Těšíně.
Po zákazu novinářské činnosti byl krátce za-
městnán jako dělník v → TŽ, od r. 1981 pra-
coval v pol. novinách GZC. V 90. l. působil
na katedře polonistiky FF → OU, kde předná-
šel dějiny pol. literatury. Stal se předsedou →
SLA a zakladatelem lit. spolku Górnośląskie
Towarzystwo Literackie. Napsal řadu básnic-
kých sbírek, např. W orszaku (1980), Raczko-
wanie czyli Wierszyki z kojca (1991), cyklus
441
KATAJEV
reportáží Zioła na kamieniu (1999), div. hru
Lampa Alladyna (1979, pro divadlo → Bajka),
je spoluautorem (s → T. Wantułou a → J. D.
Zolichem) sbírky básní Światłocienie (1976).
Podílel se rovněž na alm. a antologiích Za-
prosimy do stołu (1978), Słowa i krajobrazy
(1980), Studio (1981), Imię ziemi (1982), Suita
zaolziańska (1985), Zaproszenie do żródła
(1987), Punkt zwrotny (1988), Nocny list
z Krakowa (1990), Z biegiem Olzy (1990). Pu-
blikoval a publikuje v periodikách GL, GZC,
KalC, → KalŚ, KM, Kronika Beskidzka, Li-
teratura, LitM, Tak i Nie, Tv, Tygodnik Kul-
turalny, Nadodrze, Opole, Poglądy, Regiony,
Sigma, Student, Życie Literackie, Zw aj.
Lit.: MSPP; W górę doliny, Český Těšín 1992; Rosner, E.:
Literární tvorba, in: Polská národní menšina na Těšínsku
v České republice, Ostrava 1997; Martinek, L.: Polská
poezie českého Těšínska po roce 1920, Opava 2006. IB
KATAJEV, Igor Vitaljevič, hudební skladatel,
klavírista, pedagog, * 18. 2. 1922 Vjatka
(Rusko).
Mládí prožil v Moskvě, kde se připravoval
v hud. koleji na studium zdejší konzervatoře.
Na tu však nastoupil až po druhé svět. válce
(studoval hru na klavír nejprve u Genricha
Gustavoviče Neugauze, pak Lva Oborina).
Po ukončení studií byl přijat do Moskevské
filharmonie jako sólový klavírista; s orches-
trem koncertoval v Sovětském svazu, Číně,
Mongolsku, Vietnamu aj. Skladatelské vzdě-
lání si doplnil na Hudební akademii Gněsi-
ných v Moskvě, kterou absolvoval r. 1970.
Po rozpadu Sovětského svazu přesídlil do →
Ostravy, kde působil v l. 1992–2005 na → Ja-
náčkově konzervatoři, současně i na ZUŠ →
E. Marhuly v Ostravě – Mariánských Horách
a Institutu pro umělecká studia → OU. Jako
klavírní doprovazeč spolupracoval s pěv-
kyněmi → E. Dřízgovou-Jirušovou a Tati-
nou Tesliou. Jeho kompoziční díla komorní,
symf. i vokální jsou prováděna našimi před-
ními interprety na koncertech → Tvůrčího
centra Asociace hudebních umělců a vědců
Ostrava, → Janáčkovy filharmonie Ostrava,
Koncertního sboru Permoník (ten např. se
sbormistryni Evou Šeinerovou premiéroval
KATOLICKÉ NOVINY
KATAJEV
jeho Oratorium pro dívčí sbor, klavír, bicí
a varhany).
Lit.: Janáčkova konzervatoř v Ostravě 1953–2003, Os-
trava 2003; Zuková, D.: K.: Oratorium pro dívčí sbor,
klavír, bicí a varhany. Filozofická, kompoziční a peda-
gogická východiska v kontextu autorova skladatelského
díla (disertační práce, PF OU), 2012. KS
KATOLICKÉ NOVINY, na přelomu 19. a 20. sto-
letí jediné česky vycházející periodikum
na Hlučínsku, 1893–1918.
Katolické noviny pro lid moravský v Prus-
kém Slezsku s podtitulem Jediné v mo-
ravské řeči vycházející noviny v Německu
vycházely od září 1893 až do dubna 1918
v Ratiboři, poté v → Hlučíně. V říjnu 1922
zanikly. Noviny zřídila kat. církev s cílem
udržet si tradičně silné pozice na → Hlučín-
sku. Ty byly ohroženy nerovnoprávným po-
stavením katolíků v Německu, intenzivním
germanizačním tlakem (→ germanizace)
vyvíjeným na tzv. → Moravce a rostou-
cím vlivem soc. demokracie. Vycházely
jednou týdně, jejich náklad vzrostl z pův.
380 až na 3 tis. výtisků koncem první svět.
války. Pěstovaly u svých čtenářů prus. pa-
triotismus se zdůrazněním náb. a jaz. spe-
cifik → Moravců, jejichž zachování bylo
klíčem k udržení vlivu místního duchoven-
stva. V říjnu 1918, kdy se uvažovalo o připo-
jení Hlučínska k ČSR, zaujaly noviny zpoč.
proněm. stanovisko. Po rozhodnutí ve Ver-
sailles až do faktického připojení Hlučínska
v únoru 1920 se stavěly k ČSR mnohem
smířlivěji, byť kritizovaly protikat. hnutí
v novém státě. K. n. jsou význ. pramenem
pro pochopení složité mentality Hlučínska
po 180 l. prus. vlády.
Lit.: Kladiwa, P.: Proměny mentalit obyvatelstva Hlu-
čínska na přelomu 19. a 20. století na základě analýzy
K. n., dipl. práce FF OU, 1996; Plaček, V.: Prajzáci aneb
k osudům Hlučínska 1742–1960, Hlučín – Kravaře 2000;
Urbišová, J.: K. n. pro lid moravský v pruském Slezsku,
SlSb 103, 2005, č. 3; Kladiwa, P.: K. n., zdroj informací
o Hlučínsku, VL 17, 1998, č. 1. PKl
KATOLICKÝ DŮM V OSTRAVĚ → Divadelní
budovy a sály
KAVÁN, Josef → Nor, A. C.
442
KEBZA
KAZÍK-KARVINSKÝ, Lev, publicista, básník,
* 11. 4. 1893 Karviná, † 25. 6. 1970 Orlová
(Karviná).
Pocházel z hornické rodiny. V 11 l. se přestě-
hoval do Lazů. Po dokončení čes. školy v La-
zích pracoval 12 l. v dole společně se svým
otcem. Od r. 1918 redigoval → Obranu Slez-
ska, v l. 1919–21 → DČ, přispíval do Těšín-
ského kalendáře. Pracoval u nemocenské
pojišťovny, zasloužil se o založení plicního
sanatoria v → Jablunkově. Hrál a režíroval
v ochotnickém div. spolku Vojan v Lazích.
Byl dobrovolným hasičem. Psal jednodu-
chou poezii určenou hornickým čtenářům,
v níž tematizoval jejich těžký životní úděl
(Písně horníka, 1919; Měsíc nad šachtou,
1935). Ve sbírce Pěsničky od Olzy (1931) po-
užil → nářečí těšínské. Stýkal se a spolupra-
coval s → J. Kalusem, → P. Bezručem, →
F. Sokolem-Tůmou aj.
Lit.: Zahradník, J.: L. K. K., in: Studie o T 3, 1974. ZS
KEBZA , Josef, prozaik, * 10. 6. 1933 Lučenec
(Slovensko), † 2. 12. 1990 Ostrava.
Povoláním voj. letec, pak překladatel v ex-
portních úsecích různých podniků. Básně
a povídky začal publikovat v 50. l. v časopi-
sech Československý voják, Křídla vlasti, RP,
→ NSv, OKultM. Knižně debutoval básnic-
kou sbírkou A co by řekla Kendedés (1975),
inspirovanou krásou a záhadností Indonésie.
Vedle smyslově bohatých a citově nasyce-
ných veršů (Řeky, 1976; Moje revoluce, 1977)
psal novely (Výška, 1979), romány (Letka
Sarangan, 1986), povídky (První kolo, 1976,
aj.), v nichž těžil z dobré znalosti leteckého
prostředí. V románu Odchod bez řádu (1986)
kriticky zachycuje prostředí exportního od-
dělení typického social. podniku 80. l. Román
byl zpracován jako telev. hra Agras 01 (1988,
rež. Alois Müller, scénář Václav Šebela). Vě-
noval se také rozhl. tvorbě (hry Rozhodování,
1985; Zadní brána, 1986).
Lit.: Blahynka, M.: Denní chléb, Praha 1978; Blahynka,
M.: Padesátka J. K., KM, 1983, č. 6; Pilař, M.: Odchod
bez řádu, OV, 26. 1. 1987; Šuleř, O.: Odešel J. K., Tvar
1, 1990, č. 41; Magdoň, L.: Próza v regionu a časopisech
70. a 80. let, in: Kapitoly z literárních dějin Slezska a se-
verní Moravy, Ostrava 2000. SU + SSch
KELLER
KELLER, Jan, sociolog, publicista * 23. 1.
1955 Frýdek-Místek.
Po absolvování Gymnázia Petra Bezruče ve →
Frýdku-Místku studoval v l. 1974–79 historii
a sociologii na FF UJEP v Brně. V r. 1980
působil krátce jako aspirant na Filozofickém
ústavu ČSAV v Praze, během r. 1981 pracoval
jako závozník v pivovaru Nošovice (Rade-
gast), poté učil na Střední pedagogické škole
v → Havířově. V r. 1983 začal působit jako
odb. asistent na katedře sociologie FF UJEP,
kde se věnoval problematice sociologických
teorií a otázkám byrokratizace velkých or-
ganizací. Absolvoval šestiměsíční studijní
pobyty na katedře sociologie v Bordeaux
(1985), na katedře historie v Aix-en-Pro-
vence (1988) a na katedře moderních dějin
na pařížské Sorbonně (1992). 1992 doc., 1999
prof. pro obor sociologie na MU. Od r. 1995
působil externě na → OU, kam definitivně
přešel v r. 2000. Přednáší obecnou sociologii,
dějiny sociologie, sociologii organizace a by-
rokracie, problematiku soc. státu a spol. sou-
vislosti ekologických problémů, mj. na zahr.
univerzitách (Lille, Poitiers, Trento, Barce-
lona). Spolupracoval s Greenpeace a Hnutím
Duha, dlouhá l. byl členem redakce časopisu
Poslední generace. Od r. 1998 pravidelně pu-
blikuje v deníku Právo a v řadě dalších pe-
riodik. Na ekologická a sociologická témata
napsal řadu knih (Nedomyšlená společnost,
1992; Až na dno blahobytu, 1993; Přemýšlení
s Josefem Vavrouškem, 1995; Dvanáct omylů
sociologie, 1995; Sociologie byrokracie a or-
ganizace, 1996; Šok z ekologie, 1996; Socio-
logie a ekologie, 1997; Abeceda prosperity,
1997; Naše cesta do pr vohor, 1998; Vzestup
a pád středních vrstev, 2000; Politika s ru-
čením omezeným, 2001; Soumrak sociálního
státu, 2006; Teorie modernizace, 2007; Nová
sociální rizika a proč se jim nevyhneme, 2011;
Posvícení bezdomovců, 2013, ad.). V r. 2004
vyšly K. obsáhlé Dějiny klasické sociologie.
Kniha Tři sociální světy: sociální struktura
postindustriální společnosti (2010) byla oce-
něna v Čechách (Cena Boženy Němcové)
i na Slovensku (Zlatý biatec).
443
KELLEROVÉ
Lit.: Hurdík, J.: Institucionální pilíře soukromého práva
v dynamice vývoje společnosti, Praha 2007; Urban, L.
Sociologie trochu jinak, Praha 2008; Reichel, J.: Kapi-
toly systematické sociologie, Praha 2008. MT
KELLEROVÉ, rodina řezbářů a sochařů
ve Skorošicích.
Jejich tvorba se nachází v kostelech především
na Jesenicku. Z torzovitých archivních údajů
vyplývá, že ve Skorošicích žili nejméně dva
řezbáři téhož jména, patrně otec a syn, uvá-
dění v matrikách jako sochaři. V dosavadní
literatuře byli oba Kellerové ztotožňováni,
stejně tak i jejich známá díla.
Christian, st., * asi 1706 pravděpodobně Sko-
rošice (Šumperk), † 31. 5. 1789 Skorošice.
Řezbář, příslušník a zřejmě zakladatel roz-
větvené řezbářské a sochařské rodiny, usedlé
ve Skorošicích. V této lokalitě a jejím okolí
se nachází množství soch a kamenných křížů
z produkce sochařské dílny, kterou K. provo-
zovali. O osobnosti Ch. K. st., zakladateli
této dílny, je však známo velmi málo. Údajně
se vyučil u kladského Michaela Klahra
st. a nějakou dobu snad byl činný u hr. →
A. J. Hodice ve → Slezských Rudolticích.
Z dochovaných děl lze Ch. K. st. přisoudit
sochařskou výzdobu bočních oltářů ve far-
ním kostele v → Jeseníku (kolem r. 1763),
víka křtitelnice v Písečné (1766) a P. Marii
Immaculatu (1778) ve Skorošicích.
Christian, ml., [*] [†], doložen 1801 ve Sko-
rošicích.
Patrně vnuk nebo další příbuzný Ch. K. st.,
v pramenech zmiňovaný jako „Bildahauer“.
K tomuto řezbáři se zřejmě vztahuje z litera-
tury známý údaj, že Bernard Kutzer (1794–
1864, → Kutzerové), později proslulý sochař
19. stol., byl ke Ch. K. ml. ve věku 12 l. po-
slán do služby jako pasáček. Dílo Ch. K. ml.
dochované v Černé Vodě, Dolním Domašově,
Uhelné aj., se od tvorby Christiana Kellera st.
odlišuje menší jemností v provedení detailů
a menší dynamičností, která postupně již
přechází do klasicismu a tvarosloví 19. stol.
Lit.: Zuber, R.: Jesenicko v období feudalismu do roku
1848, Ostrava 1966; Brachtl, Z. a kol.: Černá Voda v mi-
nulosti a dnes, Černá Voda 1990; Schenková, M. – Ol-
šovský, J.: Barokní malířství a sochařství v západní části
KELLNER
KELLEROVÉ KELTOVÉ

českého Slezska, Opava 2001; Olšovský, J.: Barokní Lit.: Grüner, A.: Neuer Führer durch Troppau und Um-
sochařství v rakouském Slezsku (1650–1800), disertační gebung, Troppau 1932; Šopák, P.: Eduard Labitzky
práce FF MU, 2006. JO v Opavě, VL 23, 1997, č. 1. PŠ

KELLNER, Adolf, jazykovědec, pedagog, * 27. 3. KELTOVÉ, etnikum, jehož kmeny obývaly
1904 Štramberk (Nový Jičín), † 31. 5. 1953 ve 3.–1. století před n. l. značnou část
Brno. Evropy.
Studoval slavistiku a romanistiku na FF Jak dosvědčují archeol. nálezy a analýza
v Brně, ale také v Krakově a Paříži. Působil skrovných písemných pramenů, nenáleželo
na katedře bohemistiky brněnské FF, zamě- Slezsko ani sev. Morava k oblastem, v nichž
řením byl hl. dialektolog (je autorem teore- došlo k formování hist. K. Nemáme dolo-
tické práce učebnicového charakteru Úvod ženy ani kontakty s těmito oblastmi (absence
do dialektologie, 1954). Nářečí svého rod- tzv. braubašské keramiky s charakterickou
ného kraje (→ nářečí slez.) věnoval monogra- vnitřní kolkovanou výzdobou). Obdobně
fii Štramberské nářečí (1939), je však znám chybí doklady o tom, že by první invazní
hl. jako autor dvojdílné práce Východolašská vlna porýnských Galů dorazila až do Jese-
nářečí I, II (1946 a 1949). Jako východolaš. níků. Teprve z období Laten C známe
označil nářečí užšího → Těšínska (→ nářečí osady i ze Slezska (→ Opava-Vávrovice,
těšínské), které tímto zařadil do laš. (slez.) Opava-Palhanec, Opava-Jaktař a Holasovice)
a ze sev. Moravy (→ Kopřivnice – Šutyrova
nář. skupiny vedle nářečí středolaš. (Ostrav-
studánka, → Štramberk-Kotouč). Na základě
sko a Frýdecko), západolaš. (Opavsko) a jiho-
analogií ze sousedního slov. Pováží můžeme
laš. (např. → Štramberk a okolí). Byl členem
předpokládat, že zdejší keltská populace
Slezského studijního ústavu v → Opavě
náležela ke kmenu Kotinů. – Obdobně jako
(→ Slezský ústav), dialektologické komise
na Kysucích a na Liptově docházelo i v ob-
Matice moravské ad. Otec folkloristky →
lasti Beskyd ke sžívání domácího obyv. (lid
M. Šrámkové.
popelnicových polí) s Kotiny. Z počáteční
Lit.: Skulina, S. – Zdráhalová, M.: Soupis prací A. K.,
SPFFBU, řada A 3, 1954, č. 2; Jelínek, M.: Zemřel prof.
symbiózy vyrostl bikult. celek zv. púchovská
A. K., ČMM 72, 1953; Lamprecht, A.: A. K., SaS 14, kultura, vykazující vysokou ekonomicko-
1953. IB -spol. úroveň. K nejvýznačnějším lokalitám
náleží hradisko Kojetín-Požaha u → No-
KELLNER, Julius, sochař a štukatér, * 12. 11.
vého Jičína, na němž byla mj. doložena pro
1846 Wien (Rakousko), † 16. 9. 1893 Opava. Kotiny typická tavba a zpracování železa.
První zkušenosti kameníka a sochaře získal Zda se obdobná osada nacházela i na štram-
v Brně, kde jeho otec provozoval kamenoso- berském Kotouči, nelze dnes rozhodnout,
chařství, a ve Vídni. Od r. 1881 do své smrti byl neboť kopec byl před odb. výzkumem zni-
činný v → Opavě. Prováděl dekorační, zejm. čen lomem. Dochované nálezy naznačují,
štukatérské a kamenické práce na obytných že se spíše mohlo jednat o keltské importy
domech a veř. budovách v Opavě, kde získal v mladohalštatském prostředí. O rozsahu
širokou klientelu. Nejvýznamnější jsou jeho dalších lokalit, až na menší osadu Starý Jičín
práce pro budovu měst. divadla (zničeno), (Za školkou), nejsme blíže informováni. Byly
budovu justičního paláce (tympanon s gryfy) totiž zničeny pozdější středověkou zástav-
a dvě protějškové pamětní desky v kostele bou: → Hukvaldy (hrad), Štramberk-Trúba
Nanebevzetí P. Marie. Autor soklů pomníků ad. Púchovské osady vykazovaly rozsáhlé
na okružní tř. (Josef II., Friedrich Schiller). obch. styky, o čemž svědčí nádoby z milefio-
Nejrozsáhlejší kamenickou prací jsou pískov- rového skla (Sýrie), římské mince a spony,
cové prvky na kolumbáriu na měst. hřbitově jantar ap. Na sev. Moravě zaniklo púchovské
v Opavě. osídlení v 1. polovině 1. stol. n. l. Příčinu lze

444
KESSELHEIM
KELTOVÉ
spatřovat v nástupu germánských novoused-
líků (hradisko na Požaze zaniklo zničujícím
požárem). Na Slovensku žily púchovské
osady až do 2. poloviny 2. stol. n. l., kdy byly
zničeny za markomanských válek římskými
legiemi pod velením císaře Marka Aurelia.
Lit.: Čižmář, M.: Neue Erkentnisse über die Púchov-
-Kultur in Mähren. Archäologisches Korrespondenzblatt
Mainz 21, 1991. JPk
KESSELHEIM, Johann, malíř, * 30. 2. 1801 [l.],
† prosinec 1830 [l.]
O něm. malíři, původem asi z prus. Berlína,
jsou známa jen dílčí fakta a ne zcela přesné
údaje. Vzdělání získal na přelomu 10. a 20. l.
19. stol. na vídeňské akademii. Ve Vídni
se patrně seznámil s kn. Eduardem Lich-
novským (→ Lichnovští z Voštic), na jehož
zámcích ve Slezsku (→ Hradec nad Moravicí,
Chuchelná, Krzyżanowice) pak působil jako
vychovatel a domácí učitel kreslení. Dle ča-
sového rozmezí dochovaných obrazů a kre-
seb to bylo v l. 1826–29. Je autorem několika
olejomaleb, akvarelů a kreseb zachycujících
hradecký zámek a jeho okolí, údolí řeky Mo-
ravice v Podolí a Žimrovicích či zámek v Krzy-
żanowicích. Jedná se o romanticky laděné
idealizované krajiny, často však doplněné
o konkrétní stavby (díla tak mají i výraznou
dokumentační hodnotu) a oživované figu-
rální stafáží. Pozoruhodný představitel kraji-
nářství rak. biedermeieru ve Slezsku. Ostatní
Kesselheimova tvorba není známa.
Lit.: Kolářová, E.: Paměť obrazů – hradecký zámek
v díle malíře Jana K., Sborník Národního památkového
ústavu v Ostravě 2007; Šopák, P. (ed.): Město – zámek –
krajina. Kulturní krajina českého Slezska od středověku
po první světovou válku, Opava 2012. MŠť+ JJu
KILIANOVÁ , Eva, národopisná pracovnice,
sběratelka a vydavatelka lidových pohádek
a pověstí, * 17. 5. 1930 Brno.
Vystudovala obor filozofie a biologie na FF
v Brně, začínala jako učitelka ZŠ v → Kar-
viné, 1955–72 pracovala v Historickém
ústavu ČSAV v Brně, později jako adminis-
trativní pracovnice v Lachemě Brno a jako
vychovatelka v ústavech soc. péče pro posti-
žené děti. Zajímala se o → folklor stř., vých.
445
KISZKA
a záp. Moravy a ve spolupráci s folkloristou
→ O. Sirovátkou vydala → pověsti z Brněn-
ska (Na Veveří devět věží, 1962) a z dalších
míst Moravy (např. Čarovné ovoce, 1965;
Čertova tanečnice, 1968; Král moravských
vodníků, 1974). Ze sběrů Anežky Šulové
z Hostic na Šumpersku připravila soubor
Obr na Šošole (1964), dále upravila sběry Jo-
sefa Vrbky (Mlsný hastrman. Pověsti z Hané
a Malé Hané, 1970) a Cyrila Hykla (O po-
kladech na Kotouči, 1980). Ty zahrnují okolí
→ Štramberka a obsahují pohádky a pověsti
o zbojnících, hastrmanech, ohnivácích a ča-
rodějnicích. Samostatně připravila např.
soubory Chlapci v zelené hoře. Lidové po-
věsti z Valašska (1978) a O stříbrné podkově
(1986). Pro nakl. → Profil připravila soubor
demonologických pověstí (→ povídka pově-
rečná) z Moravy a Slezska, který nese název
Obří pantofle (1988) a je překvapivě určen
dětem předškolního věku.
Lit.: Sirovátka, O.: O pověstech z jižní Moravy, in:
O stříbrné podkově, Brno 1986; Nakladatelství Profil
v Ostravě představuje své autory, Ostrava 1986; Urba-
nová, S.: Literatura pro děti a mládež 1945–2000, in: Ka-
pitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy, Os-
trava 2000; Urbanec, J.: Vzpomínky i poznání, in: Šuleř,
O.: Laskavé medailony, Ostrava 2007. SU + SSch
KISZKA , Josef, architekt a urbanista, * 16. 3.
1952 Životice (Havířov, Karviná).
Po absolvování Střední všeobecně vzdělá-
vací školy s polským vyučovacím jazykem
v r. 1970 studoval architekturu na VUT (ab-
solvoval 1976). Tamtéž r. 1989 dokončil post-
graduální studium urbanismu a územního
plánování. V l. 1976–77 pracoval v Útvaru
hlavního architekta města → Ostravy a poté
ve → Stavoprojektu Ostrava (1977–90). Od
r. 1990 působí v soukromé projekční kan-
celáři ARKISS. Do r. 1989 byl členem SČA
a od r. 1990 členem Obce architektů. Ve své
tvorbě 90. l. uplatňoval tvarosloví neofunkcio-
nalismu, dekonstruktivismu a minimalismu.
Typické je pro jeho tvorbu skulpturálně pojaté
členění hmot a high-tech či minimalisticky
pojatý arch. detail. Zvl. je to patrné v de-
konstruktivisticky řešené budově gymnázia
v → Orlové-Lutyni, Masarykova tř. 1313
KITTRICH
KISZKA
(spolupráce Barbara Potyszová, 1993–96)
nebo v obdobně řešeném souboru obytných
domů v Albrechticích, Hornická 802–806
(spolupráce Richard Špaček, 1996–97).
V minimalisticky řešeném baru Belle Vue
v → Havířově spolupracoval s brněnským
ateliérem RAW arch. Ivana Wahly a Tomáše
Rusína. Minimalistickou estetiku uplatnil
také při úpravách interiéru → Těšínského
divadla v Českém → Těšíně (spolupráce B.
Potyszová, 1997–98). Realizace z 2. polo-
viny 90. l. se vyznačují určitým zklidněním
kompozice i arch. detailu, využitím kovu
i dřeva, což je patrné např. v domě s pečo-
vatelskou službou v České Vsi (spolupráce
B. Potyszová a Jiří Valert, 1998–99, nega-
tivně upraveno stavitelem) a zvl. v budově
pol. menšinové školy v → Hnojníku (spolu-
práce Jadwiga Tanculová-Wojtas, 1998–2002).
Navrhl též přestavbu čes. zastupitelského
úřadu v Lucembursku a r. 2012 dokončenou
přestavbu havířovského kina Centrum.
Lit.: Halík, P. – Kratochvíl, P.: Česká architektura
1989–1999, Praha 1999; Pelčák, P.: Česká architektura
1999–2000, Praha 2000; Šrácha, R.: Česká architektura
a její přísnost, Praha 2004.
Obr.: A100. MS
KITTRICH, Oldřich, malíř a pedagog, * 15. 7.
1892 Bernartice nad Odrou (Nový Jičín),
† 6. 9. 1940 Ostrava.
V l. 1921–25 studoval Uměleckoprůmyslovou
školu v Praze (učitel Josef Schusser). Působil
jako pedagog na gymnáziu v Moravské →
Ostravě. Byl členem → MSVU, později →
VUMO. Svou tvorbou byl zaměřen na civilis-
tickou tematiku pod vlivem kubismu. Z ob-
razů např. Kamelot (1934) či Nezaměstnaný
(1936). Je zastoupen ve sbírkách → GVUO.
Lit.: Hýl, V.: Výtvarné umění ostravského kraje, Ostrava
1941; Holý, P.: Integrační a separační procesy v umě-
leckém dění na Ostravsku do druhé světové války, in:
Ostrava 16, 1991.
Obr.: V117. PH
KITZBERGER, Igor, sochař a kovář, * 24. 5.
1963 Rožnov pod Radhoštěm (Vsetín).
Studoval SUPŠ v Turnově (1978–82, učitelka
Alena Zetová). V l. 1984–90 absolvoval VŠ
446
KLAZAR
výtv. umění v Bratislavě, ateliér sochařství
u Jána Kulicha. Po absolutoriu se soustředil
na kovanou plastiku v bronzu a železe. Zprvu
pracoval v dílně svého otce, um. kováře
v Rožnově, později ve vl. kovářském ateliéru.
Tvoří silně expresivní, hybné figurální formy
drobného formátu i v monumentalizující
koncepci (Herecká společnost, Tanec, Pa-
ganini, různé fantask ní tvory z bestiarií ap.).
Plastika Paganini je realizována v nadživotní
velikosti na hradě Helfštýně v rámci mez. ko-
vářského sympozia Héfaiston. Zvl. význ. rea-
lizací jsou insignie pro → OU – její rektorát,
FF a Fakultu zdravotně sociální (1994). Z vý-
stav: Vídeň, Pálffyho palác (1992), Galerie
Výtvarného centra Chagall, Ostrava (1992),
Galerie Spirála, Havířov (1994), Galerie Vi-
léma Wünscheho, Havířov (1996), Zámecká
galerie Chagall, Karviná (1998), Obecní dům
v Praze (1999), Galerie Pyramida, Praha
(2000), Bad Eibling v Německu (2000), Řím
(2012). Je členem spolku → Kontrast 90.
Lit.: Holý, P.: Démon, který cítí bolest (katalog k výstavě
v Galerii Chagall), Ostrava 1992; Holý, P.: Sochař I. K.
Magická síla ohně, Ostrava 2006.
Obr.: S134. PH
KLÁŠTERY → Církevní řády
KLAZAR, Vladimír, herec, režisér, šéf činohry,
* 22. 7. 1920 Rosice (Brno-venkov), † 9. 11.
2007 Opava.
Absolvoval Státní konzervatoř v Brně (1945).
Byl angažován v divadlech v Přerově a Li-
berci. V l. 1954–86 působil ve Slezském di-
vadle Zdeňka Nejedlého (→ Slezské divadlo)
v → Opavě (1976–81 i jako šéf činohry). Re-
žíroval zde činoherní, operní i operetní in-
scenace (Giacomo Puccini: Manon Lescaut,
1956; Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, na-
studováno v esperantu, 1968; Fráňa Šrámek:
Měsíc nad řekou, 1977; William Shakespeare:
Zkrocení zlé ženy, 1980). Herecky ztvárnil
přes 250 rolí: Mortimera (Friedrich Schil-
ler: Marie Stuartovna, 1954), Sigelia (Karel
Čapek: Bílá nemoc, 1955, 1978), Filipa II. (F.
Schiller: Don Carlos, 1962) aj. Vedle vytří-
beného herectví vynikal jako interpret um.
KLEGA
KLAZAR
textu i jako porotce na soutěžích v um. před-
nesu. Se svou ženou Alenou Španihelovou-
-Klazarovou z vl. fin. prostředků založil
nadaci Opavská Thálie, která od r. 2005 oce-
ňuje mimořádné výkony v činohře a opeře.
SP
KLEGA , Miroslav, hudební skladatel, pedagog,
rozhlasový pracovník a politik, * 6. 3. 1926
Ostrava, † 25. 6. 1993 Ostrava.
Studoval na pražské a bratislavské konzer-
vatoři (1944–46 a 1946–50). Po kratším po-
bytu v Československém rozhlase v Bratislavě
se vrátil do → Ostravy a stal se (1953–55)
dramaturgem ostr. opery (→ NDM). Téměř
20 l. (1955–73) se věnoval uč. činnosti na Vyšší
hudebně-pedagogické škole a na Státní (dnes
→ Janáčkově) konzervatoři v Ostravě (1967–73
její ředitel). Po vynuceném odchodu se stal
hud. red. a režisérem ostr. rozlasu (1973–86,
→ ČRO). Po listopadu 1989 rozvinul polit.
i um. aktivity, r. 1990 se stal poslancem České
národní rady, obnovil svou rozhl. činnost atd.
Skladatelsky se K. zprvu inspiroval hudebností
rodného kraje (v symf. variacích Černá země,
1951, inspirovaných trilogií → V. Martínka),
jeho tvorbu ovlivnila i díla franc. impresio-
nismu (zvl. orch. suitu Noční slavnosti, 1956).
Orchestrální Pantomima (1963) je zase kon-
frontací se skladatelským stylem Igora Stravin-
ského. Vrcholnou hodnotu v K. skladatelském
odkazu představuje na vl. text napsané symf.
vyprávění pro velký orchestr a speakera Výpo-
věď osamělého pěšáka (1968) a symfonie-balet
Příběhy a zázraky (1981). Posluchačský úspěch
mívají jeho komorní skladby (např. Concertino
in C pro čtyři smyčcové nástroje, 1961).
Lit.: BSSSM 3; HKO; OHK; Steinmetz, K.: Nekonvenč-
nost konvenčního aneb kvalita zralosti, OM 18, 1986,
č. 4; Fantasta, intelektuál, muzikant M. K. (sborník),
Ostrava 1998. JM
KLEINOVÉ, malířská rodina v Opavě a Olo-
mouci.
Johann, malíř, * 16. 10. 1712 Opava, † 24. 7.
1763 Olomouc.
Vyučil se v → Opavě, kde byl r. 1735 přijat
za měšťana. Pro knížecí vrchnostenský úřad
447
KLEINOVÉ
v Opavě namaloval r. 1744 mapu → Opav-
ského knížectví. T. r. utekl před prus. vojsky
do Nových Lublic, avšak později se vrátil
do Opavy, odkud přesídlil brzy do Olomouce,
kde měl více prac. příležitostí a kde praco-
val v rezidenci kanovního hr. Gianiniho.
Pro purkmistrovský úřad namaloval pohled
na Olomouc při obléhání Prusy r. 1757 a řadu
portrétů velitelů při obraně města. Uplatnil
se také jako malíř kostelních obrazů, šta-
fíř a pozlacovač. Jeho dílo je zastoupeno
ve sbírkách vlastivědného muzea v Olomouci
a v kostelech v Kružberku a Studénce. Vý-
tvarně činní byli také jeho synové Johann
Franz a Dominik.
Johann Franz, malíř, * 4. 6. 1738 Opava,
† 30. 7. 1779 Opava.
Vyučil se patrně u svého otce → Johanna.
Přesídlil s ním do Olomouce, vrátil se však
do Opavy, kde působil jako úspěšný ma-
líř portrétů, miniatur i kostelních obrazů
a fresek. Z jeho tvorby se dochovaly oltářní
obrazy a křížová cesta v Bílé Vodě. Drobné,
graciézní postavy i intimní charakter jeho ol-
tářních obrazů svědčí o ovlivnění → I. Raa-
bem. Jeho křížová cesta je výrazně ovlivněna
dílem Johanna Lucase Krackera.
Lit.: Indra, B.: Opavští malíři od první poloviny do konce
18. století, ČSM-B 29, 1980; Schenková, M. – Olšovský,
J.: Barokní malířství a sochařství v západní části českého
Slezska, Opava 2001.
Obr.: V37. MSch
KLEINOVÉ, podnikatelská rodina moravského
původu, která se významně zasloužila o in-
dustrializaci Slezska.
Zakladatelem podnikatelské tradice rodiny
se stal Franz K. (1800–55), narozený v Ko-
ciánově (místní část Loučné nad Desnou).
Na rodinné firmě se podíleli i jeho bratři Jo-
sef (1792–1830), Engelbert (1797–1830), Libor
(1803–48), Albert (1807–77) a Hubert (1811–56)
a Franzův syn Franz junior (1825–82). – První
zkušenosti sbíral Franz st. při regulaci vod-
ních toků a výstavbě silnic. V l. 1839–40 vy-
stavěl např. horskou silnici z Jablonného do →
Opavy (133 km). Od r. 1836 podnikal při vý-
stavbě železnic: nejprve některých úseků →
KLEINPETER
KLEINOVÉ
Severní dráhy Ferdinandovy z Vídně do →
Bohumína a Krakova, z Olomouce do Prahy,
z Prahy do Kralup, nádraží v Praze a v Brně,
tunelů na Semmeringu. R. 1844 K. koupili
železár ny v Sobotíně a strojírnu v Petrovi-
cích, t. r. zahájili výstavbu nových hutí ve Ště-
pánově u Olomouce. V l. 1849–55 vlastnili
uhelná pole v Přívoze a Hrušově u → Ostravy
a podíleli se na vzniku Pražské železářské
společnosti na Kladně. V 50. až 70. l. vysta-
věli několik význ. železničních tratí, např.
Ostravsko-frýdlantskou (1867–70), Moravsko-
-slezskou ústřední (1870–72), Českou západní
(1860–61). Založili a provozovali též několik
textilních továren, cukrovarů a mlýnů. – Al-
bert byl r. 1858 povýšen do šlechtického stavu,
v r. 1864 do stavu rytířského a 1872 do stavu
svob. pánů. Už r. 1844 koupili K. panství
Loučná nad Desnou, Albert pak r. 1866 slez.
panství Jindřichov, Franz junior několik
panství v Uhrách a domy ve Vídni. Za třetí
generace, dětí Franze juniora, došlo k ome-
zení podnikatelské činnosti a postupnému
zániku firmy. Rodina se třemi sňatky spříz-
nila s jinou význ. čes. podnikatelskou rodi-
nou smíchovských průmyslníků Ringhofferů.
Potomek Franze K. ve čtvrté generaci, rov-
něž Franz (1895–1966), se zkompromitoval
spoluprací s nacisty (Hauptsturmführer SS),
byl mu zkonfiskován majetek a dožil v Ně-
mecku jako obchodník s dřívím. Rodina pa-
třila k význ. mecenášům umění a její členové
vytvořili ve svém vídeňském sídle hodnotnou
sbírku mal. a sochařských děl, která přešla
později do veř. vídeňských galerií. Pokus po-
tomků rodiny K. vybudovat po listopadu 1989
na zámku v Loučné nad Desnou vyšší školu
cestovního ruchu nebyl realizován.
Lit.: BSSSM 1; Gába, Z. – Tempírová-Kotrlá, D.: Bratři
K. stavitelé silnic a železnic, Šumperk 2000; Krejčiřík,
M.: K. Historie moravské podnikatelské rodiny, Brno
2009; Popelka, P.: Zrod moderního podnikatelstva. Bratři
K. a podnikatelé v českých zemích a Rakouském císařství
v éře kapitalistické industrializace, Ostrava 2011. MM
KLEINPETER, Franz, podnikatel a manažer
v hutnictví železa, poslanec frankfurtského
parlamentu, * 21. 10. 1787 Růžová (Děčín),
† 3. 10. 1870 Brno.
448
KLEMENS
Pocházel z chalupnické rodiny. Pracoval jako
hajný na panství Sloup a jako hutní písař a po-
sléze správce v salmovských hutích v Blan-
sku. Na doporučení prof. Franze Xavera
Riepla přijal r. 1827 místo hutního správce
arcibiskupských železáren ve → Frýdlantě
nad Ostravicí, na Čeladné a Ostravici. Upa-
dající hutě pozvedl na nebývalou úroveň
tím, že jim zajistil vl. zdroje rudy (Beskydy,
okolí Moravského Berouna a Čabové), paliva
(dříví z tzv. Zadních hor v Beskydech) a za-
vedl řadu technologických inovací. Podílel
se na výstavbě → VŽ a stal se jejich prv-
ním ředitelem (1829–35), pracoval jako po-
radce při výstavbě → TŽ. Byl činný veřejně.
V l. hladomoru v Beskydech vypracoval pro-
jekt boje s pauperismem, jehož nosným moti-
vem bylo vytváření nových prac. příležitostí
(výstavba silnic, nouzové stavby ad.). R. 1848
byl za okr. Nový Jičín zvolen do něm. nár.
shromáždění ve Frankfurtu (→ frankfurtský
parlament). V l. 1848–49 se angažoval v boji
proti šíření rev. propagandy, organizoval nár.
gardu z hutních a lesních dělníků na obranu
proti vpádu uh. revolucionářů na Moravu
přes beskydské průsmyky. Význ. způsobem
se zasloužil o povznesení Frýdlantu nad
Ostravicí, k jehož kultivaci přispěl i darem
několika pomníků z um. litiny.
Lit.: BSSSM 2; Myška, M.: Hutní správce F. K. (rukopis
v Archivu Technicko-ekonomického výzkumného ústavu
hutnického), Praha 1973. MM
KLEMENS, Václav, režisér, šéf činohry, * 23. 5.
1964 Opava.
V l. 1987–92 studoval Divadelní fakultu
Akademie múzických umění v Praze, obor
činoherní rež. u Ivana Rajmonta. Za studií
režíroval ve Státním divadle Oldřicha Sti-
bora, resp. Moravském divadle v Olomouci
(William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy,
1991), kde byl 1992–94 angažován (Peter
Shaffer: Equus, 1994). Odešel do ostr. → Di-
vadla Petra Bezruče (1994–2000 jako režisér,
v sezoně 1996–97 um. šéf), uvedl např. hry
Hořící žirafy Davida Drábka (1995), Leonce
a Lena Georga Büchnera (1998) či Na ma-
lém dvorku Stanisława Ignacy Witkiewicze
KLEVAR
KLEMENS
(1998). V l. 2000–03 šéf činohry ve → Slez-
ském divadle v → Opavě, kde j. h. režíroval
v r. 1999 hry Dvouplošník v hotelu West-
minster Ray Cooneyho a Hodný pan dok-
tor Neila Simona. Dále um. šéfem činohry
v Moravském divadle Olomouc (2004−07)
a um. šéfem v → Divadle loutek Ostrava
(2007−dosud), pedagogem na → Janáč-
kově konzervatoři v → Ostravě (1995–2001,
od r. 2008 ved. odd. Hudebně dramatického
umění). SP
KLEVAR, Jan, malíř a pedagog, * 16. 5. 1885
Žádlovice (Loštice, Šumperk), † 10. 7. 1973
Kelč (Vsetín).
Svůj zájem o krajinomalbu zúročil při studi-
ích na výtv. škole Ferdinanda Engelmüllera
v Praze. Byl členem → MSVU. Maloval
především krajiny Beskyd, severní Moravy
a Slezska, které zpodobňoval s impresio-
nistickým citem pro zachycení proměnlivé
barvy. Populární se staly zejm. jeho záběry
→ Štramberka a okolí, které vycházely též
v souboru pohlednic. Povoláním byl učitel,
později také ředitel měšťanské školy v → Os-
travě. Poslední třicetiletí svého života strávil
v Kelči.
Lit.: Almanach MSVU, Ostrava 1938; Slovník osobností
kulturního a společenského života Valašska 2000, Valaš-
ské Meziříčí 2000.
KLIMEŠ, Ivo, architekt, * 3. 4. 1932 Opava.
Po ukončení reálného gymnázia v → Opavě
(1951) studoval architekturu a pozemní stavi-
telství na Vysoké škole technické Dr. Edvarda
Beneše a po jejím zrušení pokračoval na Vy-
soké škole stavební, např. u prof. → B. Fuchse
(absolvoval 1957). Člen SČSA, do r. 1970, kdy
byl vyloučen, byl členem SČA. V l. 1957–91
pracoval ve → Stavoprojektu → Ostrava. Poté
byl ve svob. povolání. Věnuje se kult. a ad-
ministrativním stavbám. Ve své tvorbě roz-
víjel inspiraci funkcionalismem a pozdním
internacionálním stylem záp. architektury.
Nejvýznamnější realizace vycházejí ze skulp-
turálního pojetí arch. díla (např. soutěžní ná-
vrh na radnici v Amsterodamu s → E. Kubou
a → V. Gajdou, 1967, nebo divadlo v Mostě).
KLIMKOVICE
V jeho pozdní tvorbě se odráží vliv postmo-
dernismu. – V r. 1959 získal nejvyšší cenu
v soutěži na budovy opery a baletu Státního
divadla v → Ostravě (→ NDM, studie 1961,
nerealizováno). V l. 1960–67 bylo podle jeho
návrhu z konce 50. l. postaveno krematorium
na Slezské Ostravě s hl. vstupem na ústřední
hřbitov (spolupráce sochaře V. Gajdy). Zčásti
byla podle jeho projektu provedena přestavba
budovy ostr. Divadla Antonína Dvořáka (→
div. budovy a sály) – zvl. boční a zadní prů-
čelí (1967–70). V arch. soutěži na divadlo
v Mostě získal I. cenu (1968). Následná rea-
lizace, dokončená r. 1985, představuje jeho
nejvýznamnější uskutečněné dílo. Po požáru
navrhl přestavbu ostr. Divadla Jiřího Myrona
(interiéry → R. Ulmann, 1979–86). I. cenu
získal také v soutěži na budovu → Janáčkovy
filharmonie Ostrava (1969). Tomuto neusku-
tečněnému projektu se věnoval až do poč.
90. l. V l. 1970–71 byla podle jeho návrhu
uskutečněna úprava opavského Horního nám.
s kašnou. V r. 1975 zvítězil i v soutěži na ná-
vrh hotelu v Opavě (avšak neuskutečněno).
Je spoluautorem administrativní budovy →
OKR – Doprava, pro kterou vytvořil úvodní
studii (1974, spolupráce → E. Kuba). Navrhl
zástavbu parcely na nároží tř. 28. října a Ná-
PH
dražní ul. pro Československou spořitelnu.
V l. 1990–91 se podle jeho návrhu uskutečnila
přestavba a dostavba → Slezského divadla
v Opavě (Horní nám. 13). Podílel se na pa-
mátkové obnově budovy býv. měst. spořitelny
v Opavě pro Českou spořitelnu (nám. Re-
publiky 15, Opava, spolupráce Roman Kuba
a Pavel Hynčica, 2004–05).
Lit.: Bichler, V. – Klimeš, I. – Kuba, E.: Výstava archi-
tektonických prací tvůrčí skupiny architektů za období
1957–1967 (katalog), Ostrava 1968; Bichler, V. – Kli-
meš, I. – Kuba, E.: Architektonická tvorba 1968–1998
(katalog), Ostrava 1998.
Obr.: A91; S96. MS
KLIMKOVICE (Ostrava), německy Königs-
berg, město na výběžcích Nízkého Jeseníku
na okraji Ostravské pánve; 4 165 obyvatel
(2011).
449
KLÍMOVÁ
KLIMKOVICE
Vznik města je nejasný. Něm. název Königs-
berg a dvouocasý korunovaný lev ve znaku
města sugerují dojem král. založení, které
by spadalo ještě do 13. stol., avšak něm. po-
jmenování máme doloženo teprve v pozděj-
ším období (Kungisberg na nedochované
pečeti užité r. 1464, Konssberg v pramenech
z r. 1526). St. prameny město nazývají vý-
hradně Klimkovicemi (1386 Clymeczowicz).
Zprvu byly K. v držbě pánů z Kravař (→
Kravařové), od nichž získaly měst. výsady.
Jako odúmrť přešly za → husitských válek
na opavská knížata, od nich v r. 1451 jako
samostatné zboží (oddělené od bíloveckého
panství) koupí do rukou vladyků Bítovských.
Poč. 16. stol. je sňatkem nabyli → Bruntálští
z Vrbna a konečně r. 1572 byly prodány Bzen-
cům z Markvartovic. V 16. stol. jako ekon.
středisko panství zaznamenaly období prospe-
rity, byly osvobozeny od robot (1564) a získaly
i další výsady. Dokladem rozvoje je i stavba
→ zámku (1578) na místě st. tvrze z iniciativy
nového majitele Ondřeje Bzence z Markvar-
tovic, prováděná vlašskými staviteli v renes.
slohu (dochováno pozdně renes. schodiště
s balustrádou a ozdobnými portály, dvorní ar-
kády později zazděny). Když v r. 1600 Bzen-
cové vymřeli, přešly K. s panstvím na Vlčky
z Dobré Zemice (→ Wilczkové), kteří je dr-
želi až do 20. stol. Značně utrpěly za → třice-
tileté války, stejně jako za prusko-rak. válek
(→ slez. války) v polovině 18. stol. Zůstávaly
proto jen poměrně nevelkým zemědělským
městečkem s málo rozvinutou řemeslnou vý-
robou. Na sklonku třicetileté války tu bylo 13
šenkovních domů, 14 řemeslníků, 9 chalup-
níků, 3 zahradníci a 2 hofeři, ve 20. l. 18. stol.
bylo ve městě a na předměstí 89 domů, úhr-
nem asi 750 obyv., v r. 1806 130 domů a 911
obyv. V l. 1792–1848 náležely K. k těšín-
skému kraji, po administrativních změnách
od r. 1850 jako sídlo soudního okr. k polit. okr.
Opava. K. těžce utrpěly požárem r. 1848 (zni-
čeno 98 domů) a opětně v r. 1854, kdy vyhořel
i zámek s kostelem (opravy pod vedením no-
vojičínského stavitele Ignáce Klosse). Vzestup
od 2. poloviny 19. stol. je spjat s rozmachem →
450
KLÍMOVÁ
ostr. prům. oblasti, zejm. po vybudování želez-
ničního spojení se Svinovem v r. 1911 (provoz
ukončen r. 1978). Rozvíjel se čilý spolkový ži-
vot (1861 zal. → Pěvecký spolek Křížkovský,
dělnické spolky ad.), ale sílil i tlak → germani-
zace. Rozvoj v meziválečném období dokládá
nová čtvrť rodinných domků i veř. stavby (So-
kolovna, Dělnický dům). Po → mnichovském
diktátu město okupováno. Při osvobozování
1. 5. 1945 byly K. značně poškozeny, k jejich
obnově přispěla akce → Budujeme Slezsko,
v níž jim patronem byla Praha. Ani po r. 1945
se ve městě nerozvinul průmysl. V sousedství
na katastru Hýlova byly v r. 1994 uvedeny
do provozu jódové lázně jako náhrada za do-
lováním ohrožené → Lázně Darkov (komplex
podle projektu Zdeňka Kupky). – Do urbanis-
tické podoby necitlivě zasáhlo v 80. l. 20. stol.
zboření záp. strany nám. a výstavba obch.
střediska. Již zmiňovaný renes. zámek byl
zřejmě přestavěn barok. v l. 1725–30 a pozdně
klasicistně po požáru v l. 1854–56. Při osvobo-
zování 1. 5. 1945 vyhořel, avšak v l. 1946–47
byl renovován. Kostel sv. Kateřiny vznikal
postupně od konce 14. stol. (výrazně upravo-
ván v 15. i 16. stol.), v l. 1730–38 přistavěna
barok. kaple sv. Jana Nepomuckého s hrob-
kou Wilczků. V kněžišti renes. náhrobníky
Bzenců z Markvartovic (→ sochařství renes.).
Hřbitovní kostel sv. Trojice pochází snad
z l. 1525–29.
Zdejšími rodáky jsou prof. práva a rektor olomoucké uni-
verzity Johann Koppel (1808–1866), historik Arnošt
Klíma (1913–2000), malíř → J. Bajgar, architekt →
R. Ulmann ad.
Lit.: Kuča 2; Samek 2; HM 14; Jurok, J.: Z minulosti K.,
VSONJ 34, 1984; Hub, A.: K., Klimkovice 1994; Müller,
K.: Nejstarší pečeť K., AHMUSO, řada C 2, 1995; Grůza,
A.: Zámek v K. z hlediska historických pramenů, in: Pa-
mátkový ústav v Ostravě. Výroční zpráva 1997, Ostrava
1998.
Obr.: HZ42; M105–108; S28; Z30. LD + JI
KLÍMOVÁ , Božena (roz. Foltýnová), básnířka,
prozaička, publicistka, * 13. 12. 1948 Malé
Heraltice (Velké Heraltice, Opava).
V nakl. → Profil debutovala básnickou sbírkou
Diagnóza život (1990), v níž se leitmotivem
stalo vyrovnávání se s nemocí a omezením
KLIMSZA
KLÍMOVÁ
pohybu, citové rodinné vazby, vztah ke světu
a životu. Píše básně, povídky, fejetony, úvahy
a fiktivní rozhovory, které jsou věnovány buď
rodinným příslušníkům, nebo význ. osobnos-
tem, s nimiž navázala osobní nebo písemný
kontakt. Sbírka básní Jabloňová panna (1991)
je jako první doprovázena jejími ilustracemi.
Kniha meditací Rozhovor s Bohem (1995) vy-
šla několikrát, v pol. překladu → W. Przeczka
a Lucyny Waszkové je dedikována papeži
Janu Pavlovi II. Nyní spolupracuje s Nakla-
datelstvím Žár Ostrava, kde jí převážná část
publikací vychází také elektronicky. Pozor-
nost vzbudil česko-angl. fejeton věnovaný
brit. královně To je „má“ Anglie, Vaše Veli-
čenstvo… (1997) nebo vzpomínková kniha
Alan Marshall a já, aneb Mé ňadro – Tvá
dlaň (2002). V povídkách a fejetonech růz-
ného tematického zaměření Všichni krásní
blázni? (1991), Příběhy pro optimisty (1993),
Baví mne svět (2001), Miláčkové (2001, spolu
s Ladislavem Muškou) ad. se hlásí k pozitiv-
nímu myšlení, v medailonech projevuje zájem
o tvorbu jiných význ. osobností nebo o začí-
nající autory (→ B. Pavloka, → J. Šavrdu, →
R. Sobotku, → L. Bártu).
Lit.: Pavlík, M.: Diagnóza bolest, Tvar 1990, č. 39; Pav-
lok, B.: Rozhovor s Bohem, Alternativa, 1996, č. 8. SU
KLIMSZA , Janusz, divadelní režisér, herec
a pedagog, básník, prozaik, dramatik a pře-
kladatel, jevištní výtvarník, * 29. 11. 1961
Frýdek-Místek.
Dětství strávil v Dolní Suché, v Bludovicích
navštěvoval ZŠ s pol. vyučovacím jazykem,
r. 1980 absolvoval pol. gymnázium v → Or-
lové a zahájil studium herectví v pol. Vratislavi.
Polit. okolnosti po r. 1980 si vyžádaly jeho
návrat do ČSSR, kde nastoupil na pražskou
Divadelní akademii múzických umění, obor
herectví. Během studia přešel na obor rež.,
který absolvoval r. 1987. Působil v → Těšín-
ském divadle (1987–99), v l. 2001–04 byl reži-
sérem a šéfem → Divadla Petra Bezruče v →
Ostravě. Zde mj. rež. Fadějevovy Mladé gardy
(vl. dramatizace, 2001), v Celińského inscenaci
hry Domana Nowakovského Ústa Micka Jag-
gera byl autorem překladu a představitelem
451
KLOFEROVÁ
Jana (2002). Rež. v → Komorní scéně Aréna
(Tadeusz Slobodzianek: Prorok Ilja, vl. pře-
klad, 2001; → T. Vůjtek: Brenpartija, 2009;
Helmut Kajzar: Paternoster/Chlív, 2012, aj.).
Od r. 2004 kmenový režisér činohry → NDM,
v l. 2004–08 um. šéf. Zde rež. hry Sławomira
Mrożka Láska na Krymu (1999), Bulgakovova
Molièra (2006), Konec masopustu Josefa To-
pola (2010) ad. Spolupráce s amatéry (→ Teatr
im. mjr. Szmauza Český Těšín aj.), → ČTO
a → ČRO. Pedagog → Janáčkovy konzerva-
toře Ostrava (1997–99). Je autorem prozaické
části sbírky Nocne latarnie (1994, autorem
básní → J. Sikora), svými verši se podílel
na antologii V srdci Černého pavouka (2000).
Lit.: Bonowicz, V.: Současná polská literatura a mladá
literatura na Zaolzí, Alternativa Nova 3, 1997, č. 9; Pus-
tějovská, A.: Dnešní umělecká Ostrava je pestrá, MF
Dnes – Střední Morava, 15. 6. 2000; V srdci Černého
pavouka, Olomouc 2000; Pulkrábek, J.: Pestré srdce
Černého pavouka, Host, 2000, č. 9. IB + JŠt
KLOFEROVÁ , Stanislava (roz. Lebedová), lin-
gvistka, * 3. 11. 1955 Přerov.
Absolvovala studium čes. a něm. jazyka
na FF v Brně, od r. 1982 pracuje v dialekto-
logickém oddělení Ústavu pro jazyk český
AV ČR v Brně, kde se věnuje hl. výzkumu
dialektů, česko-něm. jaz. kontaktů, jazyka →
nář. různorodé oblasti Slezska a sev. Moravy.
Na základě terénního výzkumu na Šumper-
sku, Jesenicku a Bruntálsku vznikla práce
Mluva v severomoravském pohraničí (2000),
v níž je zmíněná oblast popsána jednak z hle-
diska jejího jaz. vývoje (něm. → středověká
kolonizace, migrační procesy slovanského
i neslovanského obyv., polit. a administra-
tivní okolnosti ap.; viz také → Němci, → Po-
láci, → Romové, → Řekové, → Slováci, →
Židé), jednak z hlediska současného stavu
běžně mluveného čes. jazyka v míst ním nář.
různorodém prostředí. S. K. je spoluautor-
kou šestisvazkového Českého jazykového
atlasu a momentálně zpracovávaného Slov-
níku pomístních jmen na Moravě a ve Slez-
sku. Od r. 2011 odpovídá za realizaci velkého
projektu Slovník nářečí českého jazyka.
Působí i na FF MU. IB
KLUB ČESKÝCH A NĚMECKÝCH DIVADELNÍCH PRACOVNÍKŮ
KLUB ČESKÝCH A NĚMECKÝCH DIVADEL-
NÍCH PRACOVNÍKŮ OSTRAVA (1936–38).
Ostr. pobočka pražské organizace sdružující
něm. herce-emigranty z Německa po r. 1933
a čes. protifašisticky smýšlející herce. Jejími
předsedy byli za čes. stranu → J. Myron
a za něm. stranu → H. Vallentin. Uváděla
mj. inscenaci hry Jana Nepomuka Štěpánka
Čech a Němec (prem. 7. 4. 1937, rež. →
K. Konstantin a H. Vallentin), a to v → NDM
i v Německém domě (→ div. budovy a sály),
hrála ve prospěch propuštěných brněnských
něm. herců ap. Na podzim 1938 poskytovala
fin. pomoc hercům prchajícím před Hitlerem
z ČSR.
Lit.: Zbavitel, M.: Jiří Myron, Ostrava 1980.
KLUB KONKRETISTŮ, volné společenství
umělců, vzniknuvší na základě formově ná-
zorové blízkosti.
K dohodě o založení sdružení došlo r. 1967
na Kampě v Praze (zakladatelé: Tomáš Raj-
lich, Arsén Pohribný, Jiří Hilmar, Radoslav
Kratina). Krátce nato se konala význ. schůzka
v → Ostravě, kde se počet členů zvýšil na 14,
zejm. o výtvarníky ze sev. Moravy a Slezska:
→ D. Beran, → J. Bielecký, → S. Böhm, Jin-
dřich V. Gola, → Z. Kučera, → E. Ovčáček,
→ J. Rusek, → R. Valenta. Z ostr. setkání
vyšel Manifest K. k., který byl otištěn v jedi-
ném č. časopisu ARCI 3,14 a rovněž publiko-
ván v konkretistické revui ROBHO v Paříži.
První velká výstavní přehlídka tvorby členů
sdružení se konala v Jihlavě v Galerii Vy-
sočiny (1968). Později se členská základna
zvýšila na 34 a rozšířila o početnou skupinu
ze zahraničí (Německo, Itálie, Španělsko,
Francie, Anglie, Švédsko, USA, Jugoslávie,
Maďarsko, Holandsko, Venezuela, Japonsko).
Po sov. okupaci čin nost K. k. zanikla (1971),
poslední výstava se konala ve Frankfurtu
nad Mohanem (1971). Snahy o znovuoživení
se uskutečnily r. 1987 (výstava Galerie Ra-
fay, Kronberg). Poslední veliká přehlídka
r. 1991 byla ve znamení nového geomet-
rismu. Hnutí konkretistů mělo časový vztah
ke vzniku tzv. Musique concréte. Šlo tu
KLUB UMĚLCŮ
o návrat ke konstruktivnímu základu formy,
elementárním tvarovým vztahům na mate-
matickém základě, serielní rytmizaci plochy
i prostoru, kinetickou strukturu podle pří-
kladu něm. skupiny ZERO. Hl. teoretikem
a organizátorem K. k. byl A. Pohribný.
Lit.: Padrta, J.: Nová citlivost, Brno 1968; Konstruktive
Kunst aus der Tschechoslowakei, St. Gallen 1972; Po-
hribný, A. – Valoch, J. aj.: K. k. – almanach, Oblastní ga-
lerie Vysočiny, Jihlava 1997; Pohribný, A.: K. k., Praha
1999. PH
KLUB PŘÁTEL MODERNÍ KULTURY, seskupení
tvůrčích osobností v letech 1932–37.
Jeho členové realizovali v prostorách →
Domu umění a → NDM řadu lit. a hud. pro-
gramových večerů, v nichž pomocí součas-
JŠt
ných prostředků představili lit., hud. i výtv.
hodnoty umění moderního, ale i st. Klub byl
zal. jako součást → Kulturní rady pro širší
Ostravsko a tvořily jej osobnosti jako režisér
→ J. Škoda, hudebník → J. Schreiber, scéno-
graf → J. Sládek, herci Soňa Neumannová,
A. Makariusová, J. Zapletalová, → F. Forman,
ideově a organizačně se na práci podíleli →
L. Svoboda, → J. Závada, → Z. Vavřík, →
Z. Bár a → M. Rusinský.
Lit.: Holý, P.: Integrační a separační procesy v umě-
leckém dění na Ostravsku do druhé světové války, in: Os-
trava 16, 1991. PH
KLUB PŘÁTEL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V MO-
RAVSKÉ OSTRAVĚ, umělecký spolek.
Byl zal. na valné hromadě v Národním domě
(→ div. budovy a sály) v Moravské → Ostravě
r. 1912. Předsedou byl MUDr. Bordovský,
ve výboru → A. Koval, knihkupec Adolf Pe-
rout, Š. Pittner. Spolek uspořádal t. r. výstavu
ze soukromých sbírek a r. 1913 um. výstavu
obrazů, grafiky a um. průmyslu v Národním
domě v Moravské Ostravě. Na poč. první svět.
války činnost sdružení ustávala a po válce
se už neobnovila, kult. aktivity soustředila →
Kulturní rada pro širší Ostravsko. Od r. 1923
pak Spolek → Dům umění.
Lit.: Holý, P.: Výtvarný život v Moravské Ostravě a na Os-
travsku v letech 1918–1934, in: Ostrava 5, 1969. PH
KLUB UMĚLCŮ → Moravskoslezské sdružení
výtvarných umělců
452
KŁYSEK
KŁYSEK, Roman → Łysek, Paweł
KMENT, Jan Cyril, varhaník a hudební peda-
gog, * 24. 6. 1860 Řetová (Ústí nad Orlicí),
† 29. 6. 1907 Opava.
Syn řetovského varhaníka Josefa K.
(1825 –1908), který byl pravděpodobně jeho
prvním učitelem hudby. Po neúspěšném
studiu na c. k. Ústavu ku vzdělávání učitelů
v Hradci Králové odešel jako výpomocný
učitel do východočes. Výprachtic, Horních
Heřmanic a Čermné. 1879–81 studoval praž-
skou varhanickou školu. Ještě jako student
se podílel na hud. produkcích kůru ve svém
rodišti (do září 1882). Tehdy mu bylo → L. Ja-
náčkem nabídnuto místo na brněnské varha-
nické škole, kde se věnoval výuce varhanní
hry, zpěvu a dějin hudby. Působil zde – přes
nedobrý zdravotní stav – až do r. 1892, kdy
se stal varhaníkem farního kostela sv. Jana
Křtitele ve → Frýdku. Svou činnost varha-
níka doplňoval i hudebně-pedagogickou
prací. Stal se ve Frýdku uznávanou osob-
ností, ovlivňoval zdejší hud. život. 1905
vypukla u K. naplno duševní choroba, kte-
rou neúspěšně léčil v Zemském ústavu pro
psychicky choré v → Opavě, kde také zemřel.
Lit.: Hoskovec, L.: Život varhaníka J. K. aneb i skutky
jen zamýšlené dokreslují historii, OM 28, 1996, č. 6. JM
KNAPÍK, Jiří, historik, vysokoškolský peda-
gog, * 21. 3. 1975 Opava.
V l. 1994–99 vystudoval historii na FPF → SU.
Od r. 2000 působí v tamním Ústavu historic-
kých věd, od r. 2008 jako ved. V l. 2001–04
byl odb. pracovníkem Výzkumného centra
pro dějiny vědy Ústavu pro soudobé dějiny
AV ČR. Ph.D. od r. 2003, habilitace na Uni-
verzitě Hradec Králové r. 2006. Člen redakční
rady periodik Soudobé dějiny, AHUSO, Ku-
děj, → SlSb, Marginalia Historica a člen
řady odb. grémií. Svůj odb. zájem soustředil
na dějiny ČSR po r. 1945, zejm. na kult. po-
litiku, společnost a volný čas v 50. a 60. l.,
a na dějiny Slezska ve 20. stol. Autorem
knižních monografií Kdo spoutal naši kul-
turu (2000), Kdo byl kdo v naší kulturní
politice 1948–1953 (2002), Únor a kultura:
453
KNĚHYNĚ
sovětizace české kultury 1948–1950 (2004),
Slezský studijní ústav v Opavě 1945–1958
(2004), V zajetí moci: kulturní politika, její
systém a aktéři 1948–1956 (2006), „Slezský
konzulát“ v Praze 1906–1945 (2010, spolu-
autorkou Jaromíra Knapíková), Průvodce
kulturním děním a životním stylem v českých
zemích 1948–1967 (2011, kol. autorů), Volný
čas v českých zemích 1957–1967 (2013, spo-
luautorem Martin Franc) a desítek odb. studií
a článků.
Lit.: LČH. BG
KNEBL , Jan, malíř a sochař, * 31. 12. 1866
Trojanovice (Nový Jičín), † 22. 11. 1962 Fren-
štát pod Radhoštěm (Nový Jičín).
Studoval na Kunstgewerbeschule ve Vídni
(1888–90, učitelem byl Otto König), pak
na akademii v Budapešti (1891–93, učitelem
Szabó). Člen Klubu výtvarných umělců Aleš,
s nímž vystavoval. Tvořil v duchu akad. rea-
lismu, soustřeďoval se na alegorické náměty
z valaš. prostředí. Je autorem několika valaš.
betlémů pro → Frenštát pod Radhoštěm, Ti-
chou, Vlčovice a Montgomery (USA). Z děl
vytvořených ve 20.–30. l. např. Modlitba
na horách, Valašský zaříkávač, Lubina, Oběd
dřevorubce, Valašská madona. Souborně vy-
stavoval ve Frenštátu pod Radhoštěm (1931).
Lit.: Zahradník, J.: J. K., in: Obrana Slezska a východní
Moravy 1. 1. 1932; Knebl, B.: Malířská tvorba J. K.,
Frenštát pod Radhoštěm 1968.
Obr.: S54. PH
KNĚHYNĚ, almanach a revue z okruhu umě-
lecké skupiny Koliba, 1921–22.
Po alm. Čin a slovo (1914) vydala → Koliba
v r. 1918 druhý alm. Kněhyně, Slovo Východu,
kam přispěli → F. Duša (jako prozaik), →
F. Horečka, Jaroslav Jareš, Bohumil Mathe-
sius, → F. Tučný, Frank Vlnovský (pseud.
Franka Wollmanna) ad. V r. 1921 byla dří-
vější čtyřstránková příloha časopisu Ve-
raikon, registrující činnost Koliby, změněna
na samostatný měsíčník K., který řídil →
K. Handzel. Teoretik F. Tučný zde zastával
orientaci na rus. a byzantskou kult. tradici
oproti dobovému směřování ke kultuře záp.
KNEIFEL (KNEIFL)
KNĚHYNĚ
Evropy. Jeho cílem se později stala úplná stát.
autonomie Slezska (současně s odmít nutím
Masarykova pojetí státu). K. Handzel se zde
v eseji O slezském knížeti Duchu pokusil
o charakteristiku národnostních a náb. spe-
cifik Slezska. Revue obsahovala ponejvíce
zprávy týkající se slez. regionu a sdružení
Koliba. Zanikla v r. 1922. Ve → Frenštátě
pod Radhoštěm vycházela i tzv. Knihovna
Kněhyně, kde své knihy publikoval zejm.
F. Tučný (Člověčenstvo Východu, 1936, ad.).
Lit.: Horečka, F.: Historie Koliby, Morava II., 1926; Zá-
vodský, A.: Karel Handzel. Spisovatel Ostravska, Praha
1954; Šopák, P.: Koliba, Opava 2004.
KNEIFEL (KNEIFL), Reginald, piarista, učitel,
přírodovědec, topograf Slezska, * 11. 1. 1761
Lipová-lázně (Jeseník), † 7. 12. 1826 Wien
(Rakousko).
Vl. jm. Johannes Antonius Franziscus Florian.
Syn mlynáře. Studoval na piaristické škole
(→ piaristé) v Bílé Vodě u → Javorníku a teo-
logii na pražské univerzitě. Působil na pia-
ristických školách v Hustopečích (1790–93),
→ Bruntále (1794–95) a Bílé Vodě (1796–98).
Od r. 1805 byl prof. tereziánské akademie
ve Vídni. Zabýval se didaktikou přírodopisu,
dějinami Moravy (Geschichte Mährens für
den Gymnasial-Unterricht, s. d.), hl. však to-
pografií Slezska, k níž vydal dodnes cenná
díla (Topographie des k. k. Antheils von
Schlesien 1–4, 1804–05).
Lit.: BSSSM 7; Wurzbach 12; RSN 4; ÖBL 3; BLGBL
2; Heiduk 2; Kettner, A.: R. K., ZVGMS 16, 1912; Kett-
ner, A.: R. K., ZGKGÖS 6, 1912.
KNĚZEK, Libor, literární historik a kritik, edi-
tor, básník, * 13. 7. 1929 Frenštát pod Rad-
hoštěm (Nový Jičín).
Pochází z uč. rodiny s kult. tradicí, otec byl
ředitelem školy a vlastivědným pracovníkem
na Frenštátsku, matka akad. malířka Marie
Parmová-Knězková. Po maturitě na gymnáziu
ve → Frenštátě pod Radhoštěm a Valašském
Meziříčí (1948) vystudoval lit. vědu a estetiku
na FF UK; nejprve byl věd. aspirantem na FF
UK, kandidátskou práci však obhájil v Ústavu
slovenské literatury Slovenské akademie věd
(SAV). Od r. 1956 začal působil jako ved. lit.
KNIHOVNA MĚSTA OSTRAVY
oddělení SAV v Bratislavě, 1958–59 v Lite-
rárním muzeu Janka Jesenského, 1958–90 byl
pracovníkem Svazu slovenských spisovatelů
a současně přednášel na FF UP. Od r. 1990
žije ve Frenštátě pod Radhoštěm. Jako lit.
historik je spoluautorem Encyklopédie sve-
tových literárných diel (1989), jako historik
a kritik se věnoval zvl. čes. a slov. literatuře
19. a 20. stol. Napsal monografie Petr Jilem-
nický a Ivan Olbracht (obě 1951), Fraňo Kráľ
(1953), vydal publikaci Současná slovenská
literatura (1986). Jako ed. se podílel na vy-
OM dání díla Fráni Šrámka, uveřejnil korespon-
denci Bedřicha Václavka a F. Kráľa (1958).
Ze vztahu k rodnému Frenštátsku vznikly
studie o → B. Četynovi Krajina černá lesem
(1998) a → J. Strnadlovi Shledání s krajem
(1999), o → F. Horečkovi (S Radhoštěm v erbu,
2004), → J. Kalusovi (Z hor mne nikdo nevy-
láká, 2005), → J. Drozdovi (Pouť za pravdou
života, 2006) a → P. Tobiášovi (Cesta z hoří-
cího kruhu, 2007) aj. Čas dětství a rodinného
soužití i kult. tradic, které ho utvářely, evo-
kuje v publikaci věnované matce Život v práci
i tužbách (2001) a ve vzpomínkové knize
Můj Frenštát (2002). Nejen vl. tradice Fren-
štátu, ale jeho stopu v čes. literatuře reflektuje
K. edice veršů Jaroslava Seiferta (S láskou
pozdravuji kraj váš milý, 2001) a především
kniha Ve Frenštátě mají rádi poezii (2003),
ve které zachytil vztahy předních spisovatelů
k Frenštátu, např. J. Seiferta, Vladimíra Ho-
MM lana, Jana Zahradníčka, Jana Čepa ad. Je au-
torem mnoha dalších drobnějších publikací
a také autorem satirických veršů z l. 1990–92
Z literárního herbáře.
Lit.: Andruška, P.: Krajina černá lesem, Slovenské
pohľady, 1998, č. 10; Soldán, L.: Můj Frenštát, in:
SPFPFSU, řada A 4, Opava 2002, č. 4.; Blahynka, M.:
Knězkova sedmá kniha domova, Obrys-Kmen 11, 2005,
č. 9. JS + SU
KNIHOVNA MĚSTA OSTRAVY, největší měst-
ská knihovna Moravskoslezského kraje.
Zákon o veř. knihovnách obecních z r. 1919
ukládal polit. obcím zakládat obecní knihovny.
V Moravské → Ostravě k tomu došlo r. 1921.
Základ jejího fondu tvořily knihy ze sbírek
454
KNIŽÁTKO MĚSTA OSTRAVY
KNIHOVNA
Veřejné lidové knihovny a čítárny pro Morav-
skou Ostravu a okolí, Občanské besedy a ně-
kolika st. čtenářských spolků. R. 1922 bylo
zřízeno oddělení pro děti a mládež, r. 1940
hud. oddělení, r. 1966 začala knihovna posky-
tovat bibliograficko-informační služby, r. 2002
zahájilo činnost Britské centrum. Po připo-
jení sedmi okolních obcí k Moravské Ostravě
r. 1924 se stala Ústřední městskou knihov-
nou. R. 1941 bylo k Ostravě připojeno dalších
12 obcí s knihovnami. Od r. 1950 se na základě
směrnice Ministerstva informací a osvěty
o zřízení jednotné sítě lid. knihoven řízené stá-
tem stala Krajskou lidovou knihovnou. R. 1957
došlo k delimitaci dříve centrálního systému
poboček. R. 1969 byla knihovna přejmenována
na KMO. R. 1980 došlo opět k centralizaci sys-
tému knihoven. Zprvu sídlila v Hasnerově ul.
8 (dnes Purkyňova, budova zbořena po náletu
z r. 1944), r. 1930 se přestěhovala do nově po-
stavené budovy Městské spořitelny a knihovny
(nám. Dr. Edvarda Beneše 6). Od r. 1968 pů-
sobilo oddělení pro děti a mládež samostatně
na Tyršově ul. R. 1992 jí byly přiděleny pro-
story na ul. 28. října 2, do nichž se po rekon-
strukci r. 1997 ústřední knihovna přestěhovala.
K výrazné modernizaci a rozšíření těchto
prostor došlo v l. 2003–05 (knihovna dočasně
sídlila na Černé louce). – Dnes jsou součástí
knihovny: půjčovna pro dospělé, Britské cent-
rum, oddělení pro děti a mládež, hud. oddělení,
studovna a čítárna, multimediální knihovna,
zvuková knihovna a reg. oddělení. Pod KMO
spadá též 26 poboček na území celého města.
Své služby poskytuje čtenářům všech věko-
vých a soc. skupin. Tomu odpovídá univerzální
složení knihovních fondů (cca 725 tis. knihov-
ních a jiných jednotek), které zahrnují dětskou
literaturu, beletrii pro dospělé, naučnou, en-
cyklopedickou, cizojazyčnou a reg. literaturu,
periodika, hudebniny, zvukové nosiče a mul-
timédia. KMO doplňuje své služby kulturně-
-spol. nabídkou koncertů, výstav, besed, lekcí
a soutěží pro nejširší ostr. veřejnost.
Lit.: Kupcová, D.: 80. let KMO, Ostrava 2001; Bure-
šová, J.: Historie KMO v letech 1921–1945 a sociokul-
turní podmínky před jejím vznikem, bakalářská práce SU,
2011. PK + ZS
455
KNOP
KNIŽÁTKO, Ladislav, divadelní ředitel, herec,
režisér a kritik, * 3. 1. 1935 Olomouc.
Absolvent Divadelní fakulty JAMU (1960).
Působil jako herec a režisér v → Těšínském di-
vadle (1960–65) a v → Divadle Petra Bezruče
(1965–66, 1980–85, 1990–91), zde i jako ředitel,
resp. šéf činohry (1972–85, 1990–91), angažo-
val režiséry → J. Janíka a → P. Palouše a scéno-
grafku → M. Roszkopfovou. Režíroval Konec
masopustu Josefa Topola (1964), Molièrova
Dona Juana (1965), hry pro děti a mládež ad.
Externí režisér v → ČRO (1981–85). Od r. 1993
div. kritik v reg. tisku, časopisech a rozhlase
(i pod pseud. Jiří Gordon, Pavel Podhorný, Te-
reza Davidová, Josef Sološ, šifra -kl-). Prezi-
dent čs. střediska ASSITEJ (1976–88).
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
KNÍŽECTVÍ KRNOVSKÉ → Krnovské knížectví
KNÍŽECTVÍ OPAVSKÉ → Opavské knížectví
KNÍŽECTVÍ TĚŠÍNSKÉ → Těšínské knížectví
KNOP, Alois, jazykovědec, pedagog, * 31. 5.
1917 Radslavice (Přerov), † 6. 2. 2001
Ostrava.
Absolvoval studium čes., něm. a rus. ja-
zyka na FF v Brně, v 50. a 60. l. spjat s Pe-
dagogickým institutem a později PF v →
Ostravě (v l. 1961–71 vedl její katedru čes. ja-
zyka a literatury). V 70. l. musel vysoké škol-
ství z polit. důvodů opustit. Vrátil se v 90. l.,
kdy působil na PF a FF → OU. Pracoval jako
učitel a ředitel na celkem 16 školách. Ve své
věd. činnosti se zaměřil na vývoj jazyka
ve Slezsku (autor práce Spisovná čeština
ve Slezsku v 16. století, 1965; spoluautor práce
Dějiny českého jazyka ve Slezsku a na Os-
travsku, 1967), na výzkum → nářečí slez.,
ostr. → interdialektu, měst. mluvy v → Ha-
vířově, jazyka mládeže ap., ale také na jazyk
písem ných památek. Vyučoval též češtinu
v pol. menšinových školách na → Těšínsku.
Lit.: Hubáček, J.: Padesátiny A. K., SlSb 65, 1967; Hý-
žová, R.: Život a dílo (…) A. K. (dipl. práce OU), Os-
trava 1995; Frydrychová, M.: A. K. osmdesátníkem,
Listy OU 5, 1997; Bayerová, N.: Za profesorem A. K.,
Jazykovědné aktuality 39, 2002, 1/2. IB
KNOTEK
KNOTEK, Ladislav, novinář a divadelní ředitel,
* 4. 5. 1889 [l.], † 2. 8. 1957 Praha.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemen-
cově ul. v Praze byl přijat na čes. techniku,
kterou nedokončil. Stýkal se s anarchisty ko-
lem Stanislava Kostky Neumanna, psal o soc.
otázkách do Času. Od 1. 1. 1912 v → Ostravě
jako šéfred. → OD, později MSD. Od r. 1918
jednatel ÚV → Spolku NDM, od r. 1919 jeho
tajemník. Po odchodu → M. Nového pově-
řen vedením → NDM (1930), poté jeho ředi-
telem (1931–39). Rozšířil zájezdy NDM do →
Slezska a na → Valašsko, obnovil tzv. ostr.
výpravnou revui. Angažoval mj. → J. Škodu
a → A. Kurše. Po Mnichovu spolupodepsal
provolání k publiku.
Lit.: Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Os-
travě 1919–1929, Ostrava 1929; Zbavitel, M.: Jiří Myron,
Ostrava 1980.
KOBIELA , Rudolf, malíř, * 12. 3. 1896 Odry
(Nový Jičín), † 12. 9. 1923 Klagenfurt
(Rakousko).
Narozen v rodině pozlacovače a malíře. Vyu-
čen řezbářem, po první svět. válce krátce stu-
doval na uměleckoprům. škole a AVU v Praze
(prof. Františka Thiele). Před válkou se věno-
val řezbářství zejm. v Rakousku, za války
byl činný v kamenosochařském oddílu,
který se zabýval zvl. tvorbou voj. pomníků,
spolupracoval se sochařem → E. Kapsem.
Jako malíř se věnoval krajinomalbě. Ze-
mřel na zpáteční cestě ze studijního pobytu
v Itálii. Posmrtné výstavy proběhly v praž-
ském Rudolfinu a → SZM, kde ji uspořádal
→ E. W. Braun. Většina díla přešla do ma-
jetku K. bratra Adolfa K., v současné době
v majetku → Muzea Novojičínska.
Lit.: Böhm, J.: R. K., in: Odrauer Heimatbüchlein, Odrau
1932.
Obr.: V (85, 87–88).
KOBZÁŇ, Jan, grafik, malíř, prozaik, * 9. 7.
1901 Liptál (Vsetín), † 10. 10. 1959 Velké
Karlovice (Vsetín).
Kobzáňův výtv. talent objevil a stipendiem
na uměleckoprům. škole a na AVU v Praze
podpořil Tomáš Baťa, u něhož pak praco-
val v reklamním oddělení. Od r. 1938 žil
KOCUR
na Soláni a živil se jako umělec z povolání.
Po r. 1945 přispěl k založení lid. výrobního
družstva Lipta. Sbíral ústní lid. slovesnost
a doplňoval ji vl. výtv. projevem. V kresbách,
dřevorytech, sgrafitech, freskách, ilustracích
knih a goblénech převažují postavy zbojníků,
valaš. tanečníků a husitů. Inspiraci těžil z pří-
rody, historie a kultury rodného → Valašska.
V knize O zbojníkoch a o pokladoch z morav-
ského Valašska (1927), psané v dialektu, navá-
zal na ústní lid. tvorbu a text umocnil obrázky
a dřevoryty. Kniha vyšla znovu v l. 1958
a 1980. Ve dvou básnických skladbách Zboj-
nický testament (1959) v písňové formě
zprostředkovává příběh o bohaté šenkýřce
a zbojnickém kpt. Vojtkovi (→ zbojnický
folklor). Vyprávění U počátků vod (1984) při-
JŠt pomíná besedy pamětníků a lid. vypravěčů
(→ lid. vypravěčství), jak je poznal u svého
dědečka. K. texty a kresby se stávají zdrojem
poznání krajových zvyků, přitom mají svůj
originální rukopis. Malířovo dětství a mládí
románově ztvárnil → O. Šuleř (O Janíčkovi
malérečkovi, 1960).
Lit.: Strnadel, J: Cesta J. K., Dolina Urgatina 5, 1951;
Šuleř, O.: Malíř valašského lidu, ČeKv 4, 1959, č. 1; Šaj-
tar, D.: Obraz valašské dědiny, KM 1984, č. 6. SU
KOCUR, Jiří, hudební pedagog, kritik a publi-
cista, * 17. 7. 1940 Bohuslavice (Opava).
Po maturitě na Střední pedagogické škole
v → Krnově, krátké uč. praxi v → Hlučíně
a zákl. voj. službě studoval v l. 1961–66 hud.
vědu na FF UK (PhDr. za disertaci o Viktoru
Ullmannovi). Od r. 1965 pracoval jako red.
hud. literatury v Supraphonu. V r. 1967 pře-
sídlil do → Ostravy, kde pracoval krátce jako
inspektor kultury na KNV, později jako odb.
pracovník na Krajském osvětovém středisku.
PŠ
Psal kritiky do denního tisku a časopisů OM
a Hudební rozhledy. Od r. 1971 vyučoval
téměř 40 l. odb. předmětům na Státní (dnes
→ Janáčkově) konzervatoři v Ostravě. Psal
texty k programům koncertů → Janáčkovy
filharmonie Ostrava i booklety k CD a DVD
nosičům ostr. umělců. Byl členem aut. kol.
v r. 1984 vydané publikace HKO a pro →
ČRO připravoval pořady o ostr. hud. kultuře.
456
KOČÍ
KOCUR
V závěru své pedagogické kariéry se věnoval
především tvorbě nových studijních materiálů
pro potřeby Janáčkovy konzervatoře (skripta
Dějiny kultury, Vybrané kapitoly z dějin ev-
ropské filosofie, Hudební teorie a hudební
dějiny v kostce, Hudební nástroje, Přehled
dějin filosofie ad.). Jako amatérský hudebník
se uplatňoval v době pražských studií v růz-
ných kapelách, v Ostravě pak mj. ve folk. sou-
boru Čarda (natáčení v ČRO a → ČTO).
Lit.: HKO; OHK; Janáčkova konzervatoř v Ostravě
1953–2003, Ostrava 2003. KS
KOČÍ, Přemysl, operní a koncertní zpěvák,
hudební pedagog, * 1. 6. 1917 Rychvald
(Karviná), † 15. 1. 2003 Praha.
Studoval Učitelský ústav ve Slezské → Ostravě,
kde byl jeho učitelem mj. i → J. Šoupal, sólový
zpěv studoval u → R. Vaška. Od r. 1939 pů-
sobil (j. h.) v ostr. opeře (→ NDM), 1942 byl
sustentantem ND. 1943–49 byl sólistou ostr.
opery. 1949 odešel do ND, kde se později uplat-
nil i v řídících funkcích. Pedagogicky působil
na Hudební fakultě pražské Akademie múzic-
kých umění. Uplatnil se (doma i v zahraničí)
jako operní a koncertní zpěvák. Pozitivně byly
hodnoceny zvl. jeho pěvecky i herecky propra-
cované výkony ve Smetanových operách i v dí-
lech dalších čes. skladatelů.
Lit.: BSSSM NŘ 4 (16); Hradil; Gregor. JM
KOČKOVÁ , Marie, herečka, * 3. 3. 1939 Bra-
tislava (Slovensko).
Absolvovala loutkoherectví na Divadelní
akademii múzických umění Praha (1961).
Působila v Jihlavě a v Praze (1961–64) a poté
v → Divadle loutek v → Ostravě (1965–
1998). Zde s režisérem Zdeňkem Havlíčkem
hrála Bleděmodrého Petra (Gyula Urbán:
Bleděmodrý Petr, 1966) a Trufaldina (Carlo
Gozzi: Touha po třech pomerančích, 1968),
s režisérem → Z. Miczkem Vílu Najnu a Ba-
bici (Jarmila Mikulášková: Ruslan a Ludmila,
spolurež. → J. Kačer, 1985) a Loupežnici (→
Z. Florian – Hans Christian Andersen: Sně-
hová královna, 1983), s režisérem → P. No-
sálkem Kubulu (Josef Kovalčuk: Kubula
a Kuba Kubikula, 1986), Vědmu, Dceru
457
KOHUTOVÁ
a Babici (Karel Jaromír Erben: Kytice, 1992)
ad. Spolupráce s filmem a televizí.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989. JŠt
KÖHLER, Anna (roz. Orleth), učitelka, spiso-
vatelka a básnířka v nářečí, * 8. 4. 1890 Lich-
nov (Bruntál), † 22. 4. 1957 Ludwigsburg
(Německo).
Obecnou a měšťanskou školu navštěvovala
v Lichnově, absolvovala Učitelský ústav v →
Opavě. Jako učitelka působila v Hor ních Ži-
voticích, → Andělské Hoře a Malé Morávce,
kde se provdala za majitele pily M. Köhlera,
potom přesídlila do Bretnova (dnes Široká
Niva) a po r. 1945 do Aspergu u Ludwigs-
burgu. Psala div. hry, např. Der Erbe des
Hofes (1934), Die Schäferin (1933), Der Mut-
tergottespfänder [d.], Das Ausgedinge [d.]. →
V. E. Heegerovi a → B. H. Wittkovi věno-
vala hru Ehrung der Kunst [d.]. Napsala hry
pro letní scénu Deutscher Acker [d.], Mutter
Erde a Johanniszauber [d.]. Byla autorkou
rozhl. her Der Altvater und seine Kinder [d.],
Unsere Bauern [d.], Wir wandern in unsere
Heimat [d.]. Známým se stal také román Saat
und Ernte (1939). Uveřejnila řadu článků
v něm. časopisech.
Lit.: König, J. W.: Das Schrifttum des Ostsudetenlandes,
Wolfratshausen 1964; Martinek, L.: Literatura němec-
kého a českého jazyka na (stávajícím) okrese Bruntál, in:
Literatura v českém a polském Slezsku, Opava – Cieszyn
1996; Martinek, L.: Česká a německá literatura v krnov-
ském regionu do r. 1939, in: Češi a Němci dříve a dnes.
Problémy národní identity a vzájemných vztahů Čechů
a Němců, Krnov 2000. LM
KOHUTOVÁ , Petra, divadelní dramaturgyně,
* 21. 9. 1972 Ostrava.
Absolventka dramaturgie na JAMU v Brně
(1995). Angažmá: Divadlo bratří Mrštíků
Brno (1992–93), → Divadlo Petra Bezruče
v Ostravě (1995–99), poté v Karlových Varech
(do r. 2001) a ve svob. povolání. Spolupráce
zejm. s režiséry → J. Janíkem (Federico Gar-
cía Lorca: Bernarda, 1999) a → V. Klemen-
sem (Stanisław Ignacy Witkiewicz: Na malém
dvorku, 1998). Hostovala v → Komorní scéně
Aréna (dramaturgie čes. prem. Psího srdce
Michaila Bulgakova, dramatizace a rež. Sergej
Fedotov, 2003), → Slezském divadle v Opavě,
KOLÁROVÁ
KOHUTOVÁ
→ Těšínském divadle aj. Dramatizace: s →
T. Vůjtkem a → E. Schiffauerem Zpívání
o Rusalce (1998) a s Vladimírem Čortem Ne-
ználkovy příhody (2002). JŠt
KOLÁROVÁ, Jaromíra (roz. Setničková), prozaič-
ka, filmová a televizní scenáristka, * 24. 8.
1919 Praha, † 21. 1. 2006 Praha.
Autorka řady próz s dívčími a ženskými hrdin-
kami (Psala jsem pro tebe, 1946; Veronika, pro-
stě Nika, 1983; Rozhodná chvíle, 1989; Láska
hory nepřenáší, 1992; Blíženci, 1998, ad.)
a scénářů populárních filmů Holky z porce-
lánu (1976) a Léto s kovbojem (1979). V r. 1950
se přistěhovala s rodinou do → Ostravy, kde
krátký čas působila jako red. → NSv, r. 1951 se
stala tajemnicí ostr. pobočky Svazu českoslo-
venských spisovatelů a pracovala jako lektorka
ve Státním divadle (→ NDM). Manžel, publi-
cista František J. Kolár, byl v l. 1952–59 z po-
lit. důvodů vězněn a K. musela coby matka 3
dětí pracovat jako referentka ve Velkoobchodu
průmyslového zboží. Po propuštění manžela
pracovala jako dramaturgyně v → ČTO, avšak
r. 1965 se vrátila do Prahy (tam red. nakl. Práce,
později s mužem v Moskvě, po návratu drama-
turgyní ve Filmovém studiu Barrandov a nako-
nec spisovatelka z povolání). Publikovala také
pod pseud. Jaromíra Šípková, Mirka Trnková.
Ve st. románové tvorbě reflektuje životní situ-
ace, jež ji potkaly v Ostravě v době polit. pro-
cesů 50. l. (Jen o rodinných záležitostech, 1965;
Můj chlapec a já, 1974; Náš malý, maličký
svět, 1977). V ostr. nakl. → Profil vydala ně-
kolik knih pro děti i dospělé, které jsou spojeny
s Ostravskem, např. s výstavbou porubského
sídliště (Domy na zelené louce, 1967), souvisí
s tvrdým osudem nemilovaných dětí (Cizí děti,
1975, zfilmováno jako Dívka s mušlí, 1980) či
s důlní katastrofou, jako v rozsáhlém románu
Voda! (1980), kde čerpala z novinářských zku-
šeností. Děj zasadila do → OKR a vylíčila zde
rozdílné reakce lidí v krajní pozici.
Lit.: Urbanec, J.: Svět dětí u J. K., Zlatý máj, 1980, č. 2;
Blahynka, M.: Čeští spisovatelé 20. století, Praha 1985;
amk: Jubileum velké spisovatelky, Haló noviny, 20. 8.
1999; Magdoň, L.: Literatura odbojného konformismu,
Tvar, 2000, č. 21. SU
458
KOLÁŘ
KOLÁŘ, František, architekt a stavební podni-
katel, * 1890 zřejmě Podolí, † 1969 Ostrava.
Význ. ostr. stavitel a arch. Vztah k zed-
nickému řemeslu získal v rodině a teprve
po praxi ve Vídni se rozhodl pro odb. stu-
dium na prům. škole v Brně (1909–13), kde
se seznámil s Janem Rubým (1893–1948),
svým pozdějším spolupracovníkem. Jako
stavitelské duo Kolář & Rubý (projekční
kancelář, následně i stavební fa) působili
především v meziválečném období, a to
jak na Ostravsku, tak mimo region. Výraz
jejich staveb se přidržuje neoklasicismu
a konzervativního tradicionalismu, v inte-
riérech s prvky expresionismu či art deco.
Nejprestižnější zakázkou jejich kariéry bylo
spoluautorství na projektu Nové radnice
v → Ostravě (společně s arch. → V. Fische-
rem z Brna, 1923–30). Mimo to realizovali
v Ostravě budovy Revírní bratrské pokladny
(1924–28), Hornického domu s kavárnou
Elektra (1924–26) či kina Kosmos (pozdější
Vesmír; dokončeno 1925). Jsou autory čet-
ných škol (např. ZŠ Petra Bezruče v → Třinci,
1923–24; Masarykova česká měšťanská škola
v Českém → Těšíně, 1923–24; Průmyslová
škola v Ostravě-Vítkovicích; škola v Mla-
decku, 1936–37), budov stát. úřadů (Okresní
úřad v Českém Těšíně, 1924–27), vil (víken-
dový dům Vojtěcha Houdka na Ostravici,
1927, podle skici → D. Jurkoviče) a dalších
budov (Sokolovna ve Zlíně, 1921; sanatorium
Moravan v Teplicích nad Bečvou, 1922–24).
Lit.: Vybíral, J.: Zrození velkoměsta. Architektura v ob-
raze Moravské Ostravy 1890–1938, Ostrava 1997; Vybí-
ral J. (ed.): Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha
2008; Strakoš, M.: Průvodce architekturou Ostravy,
Ostrava 2009.
Obr.: A (64, 67, 82); M188. JJu
KOLÁŘ, Josef, malíř, * 15. 8. 1913 Brno, † 1. 6.
2004 Havířov (Karviná).
Studoval na AVU v Praze (1931–36, učitel
Otakar Nejedlý). Hodně cestoval: Francie,
Švýcarsko a Polsko (1946), Libanon a Sýrie
(1961), znovu Francie (1964–65). Směřoval
k sumárnímu a dekorativnímu výrazu. Vy-
stavoval v galeriích Elán, Praha (1941), Platýz,
KOLÁŘ
Praha (1959), Dílo, → Havířov (1964), Dílo,
Olomouc (1965), monotypy v Galerii Kuří
rynek, → Ostrava (1966) aj. Účastnil se vý-
stav oblastní pobočky SČVU, např. obrazy
Demonstrace nebo Spartakiáda 1925. Je za-
stoupen ve sbírkách → GVUO, Ministerstva
kultury a Galerie hlavního města Prahy.
Lit.: Katalog výstavy v Díle Olomouc, 1965.
Obr.: V188.
KOLÁŘ, Josef, redaktor, autor rozhlasových
pořadů, publicista, pedagog, * 21. 4. 1905
Louny, † 3. 3. 1983 Praha.
Po studiích (1924–30) na UK spolupracoval
v l. 1932–45 s → ČRO. V l. 1945–55 pracoval
jako rozhl. red. Později působil v pražském
rozhlase jako šéfred. vysílání pro děti a mlá-
dež, pak jako náměstek ředitele a jako um.
šéf (1963–65). Byl autorem několika stovek
populárněvědných rozhl. pořadů (cyklus
Rozhlasová univerzita, Němé tváře ad.). Pub-
likoval teoretické statě o rozhl. práci, psal be-
letrii a vychoval řadu rozhl. publicistů. MŠť
KOLÁŘ, Stanislav, literární historik, básník,
vysokoškolský pedagog, * 11. 8. 1953 Frýdek-
-Místek.
V r. 1976 dokončil studium češtiny a anglič-
tiny na PF v → Ostravě (dnes → OU) a stu-
dium si doplnil na FF UP (1983). Učil na ZŠ
a SŠ, v l. 1988–90 působil jako dramaturg
zábavných pořadů v → ČTO; od r. 1990 odb.
asistent na katedře anglistiky a amerikanis-
tiky na PF (od r. 1991 FF) OU. R. 1996 PhDr.
a Ph.D. na FF UP, 2005 doc. angl. a amer. li-
teratury. Je scénáristou, režisérem a hercem
v ochotnických a student. divadlech. Debu-
toval básnickou sbírkou Tenisový sen (1988),
v níž převažují milostné a reflexivní básně.
Svůj odb. zájem soustředí na žid. problema-
tiku zobrazenou v literatuře (např. Evropské
kořeny americké židovské literatury, 1998).
Přednáší doma a v zahraničí.
Lit.: Bílek, P. A.: S raketou do světa, NK, 1988, č. 31–32;
Trávníček, J.: Zatím jen vyznačení krajiny, Host, 1999,
č. 6.
KOLÁŘ, Viktor, fotograf a pedagog, * 7. 9.
1941 Ostrava.
KOLAŘÍK
Studoval na PF v → Ostravě (dnes → OU)
obory chemie a práce v dílnách (1960–64).
Po absolvování krátce učil, pak pracoval
na Krajském kulturním středisku v edičním
centru. Koncem 60. l. odešel do Kanady (Ma-
nitoba, Toronto), kde byl zaměstnán v dolech,
hutích, laboratořích; zde vytvořil soubor New
World Encounters, jako um. fotograf dosáhl
PH prvních úspěchů a získal stipendia. První větší
výstava se konala r. 1973 v Montrealu. Pak
se vrátil do vlasti, kde pracoval v ostr. → NH
a jako jevištní technik v → Divadle Petra Bez-
ruče (1975–84). Od r. 1994 učí dokumentární
fotografii na Filmové akademii múzických
umění v Praze (r. 2000 doc.) a na Institutu
tvůrčí fotografie na → SU. Fotografuje v ro-
vině drsně poetizující dokumentaristiky, zvl.
rodnou Ostravu, ale i jiná místa s viděním
odvrácené strany civilizace. Jeho fotografie
přináší publikace Ostrava – obležené město
(1995). Vystavoval v Ostravě (opakovaně),
Olomouci, Montrealu, Amsterdamu, Kaunasu,
Galerii Václava Špály v Praze, MG (souborná
výstava, 2011) aj. Zastoupen je ve sbírkách →
GVUO, Uměleckoprůmyslového muzea Praha,
International Center of Photography New
York, Museum of Modern Art Houston ad.
Lit.: Mrázková, D.: V. K., Ostrava 1986; Cieslar, J.: V.
K., Praha 2002; V. K.: Ostrava – Praha 2010.
Obr.: V212. PH + MŠť
KOLAŘÍK, František, ředitel kůru, skladatel,
hudební pedagog a folklorista, * 26. 1. 1867
Opatovice (Vyškov), † 20. 9. 1927 Místek
(Frýdek-Místek).
Pocházel z chudé rodiny. Už v mládí projevoval
zájem o hudbu. Stal se fundatistou starobrněn-
ského augustiniánského kláštera, kde si jeho
talentu povšiml → P. Křížkovský a začal jej
vyučovat hře na varhany. V l. 1882–85 stu-
doval K. varhanickou školu v Brně a r. 1886
se stal ředitelem kůru v → Místku. Zde působil
až do své smrti, tj. více než čtyři desítky l. Za-
sloužil se o rozvoj zdejšího hud. života, založil
SU vl. hud. školu a byl spoluzakladatelem pěvec-
kého spolku Smetana. Od r. 1895 byl učitelem
nepovinného zpěvu na místeckém gymnáziu.
R. 1896 vykonal v Praze stát. zkoušky ze zpěvu
459
KOLÉŠEK, JAROSLAV
KOLAŘÍK
a klavíru, čímž se plně kvalifikoval pro stře-
došk. výuku tohoto předmětu. K. patřil k blíz-
kým přátelům → L. Janáčka. Už od 2. poloviny
80. l. 19. stol. doprovázel svého brněnského
učitele na cestách za laš. → lid. písní. Jejich
folk. spolupráce dosáhla vrcholu v polovině
90. l. – v době konání Národopisné výstavy
českoslovanské (1895). – Skladatelský odkaz
K. je bohatý, především jeho duchovní skladby
si dodnes zachovaly oblibu (zvl. Pastýřská mše,
1926). K. se věnoval i světské tvorbě, psal kan-
táty, dětské pohádkové zpěvohry, četné úpravy
lid. písní, mužské i ženské sbory.
Lit.: Hradil. JM
KOLÉŠEK, Jaroslav, sochař, výtvarník, * 6. 2.
1974 Šternberk (Olomouc).
Po absolvování SUPŠ v Brně (1988–92) na-
vštěvoval v l. 1992–97 Katedru výtvarné
tvorby PF → OU (ateliér sochy u → M. Ko-
trby) a v l. 2009–12 postgraduální studium
na Fakultě výtvarných umení v Bánské Bys-
trici. Jako učitel působil na SUPŠ sklářské ve
Valašském Meziříčí (1998–2010), od r. 2008
vyučuje na FU OU (od r. 2011 ved. Ateliéru
sochařství). Je členem výtv. skupiny VY3
(s → A. Hudečkem a → K. Szanyi). K. dílo
vykazuje vliv M. Kotrby, je materiálově pestré
(pryskyřice, sklo, cement i klasický pískovec)
a realizuje se v širokém záběru od designu
(např. Skleněná žezla pro Český běžecký klub,
2012, s Josefem Divínem) až po monumentální
plastiky, často pracující s motivem ústředního
orgánu lidského těla (Letecké srdce, Šanov,
2002; nerealizovaný návrh Srdce demokra-
cie pro Masarykovo nám. v → Ostravě, 2011;
Drapák, 2012; Leonardovo srdce, 2013, ad.).
Zúčastnil se např. → Mezinárodního sochař-
ského sympozia Landek 2010 či sympozia
Lípa Havířov 2005 (dřevěná plastika Scud na
zahradě ZUŠ Bohuslava Martinů v → Haví-
řově). Samostatně vystavoval v Ostravě (např.
Minikino kavárna, 1996; Galerie Budouc-
nost, 2005; Galerie Beseda, 2011; Sokolská 26,
2013), Valašském Meziříčí (Zámek Kinských,
2011; Galerie Sýpka, 2012), Zlíně (Dům
umění, 2004), Teplicích nad Bečvou (2008),
460
KOLÍBAL
→ Frýdku-Místku (Galerie Langův dům,
2008), → Kopřivnici (Lašské muzeum, 2012),
něm. Drážďanech (Kunstbahnhof, 2007) ad.
Účastnil se kolektivních výstav v zahraničí
(Německo, Polsko, Bulharsko, Dánsko, Slo-
vensko). Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách
→ GVUO, Muzea umění Olomouc, Krajské
galerie výtvarného umění Zlín aj.
Lit.: Beran, L.: Artilery 05 (katalog Galerie Caesar),
Olomouc 2005; Mikolášek, M.: J. K. Ze všech stran (ka-
talog Výstavní síně Sokolská 26), Ostrava 2013; oficiální
internetové stránky: jaroslavkolesek.blogspot.cz.
Obr.: S144. JI
KOLIBA, obec umělecké tvorby na Moravě.
Pod tímto jménem byl spolek úředně ustaven
na Sjezdu mladé generace z Moravy, Slezska
a Slovenska 12. 10. 1919 v Brně. Poprvé se čle-
nové K. prezentovali r. 1914 na výstavě ve →
Frenštátě pod Radhoštěm s programovým
alm. Čin a slovo, vyznání výtvarníkovo a lite-
rátovo. Ideovým vůdcem K. byl → F. Tučný,
později Emil Pacovský, který pro K. redigoval
revui → Kněhyně. Skupina se programově
stavěla proti prozáp. tendencím pražských
spolků a hlásala orientaci k východu, spojení
se Slovenskem, hledání tradic Velké Mo-
ravy a mýtických kořenů. Z význ. členů K.:
F. Tučný, Emil Pacovský, → F. Horečka, →
K. Handzel, → B. Bartoš, → F. Duša, Čeněk
Vořech, → V. Sapík, Emil a František Hla-
vicové, → J. Kubíček, Rudolf Březa. V pův.
smyslu vznikl spolek před první svět. válkou
odštěpením z pražské Umělecké besedy. Pro
ideové rozpory se K. rozpadla r. 1923.
Lit.: Horečka, F.: Historie K., Morava 2, 1926; Holý,
P.: Výtvarný život v Moravské Ostravě a na Ostravsku
v letech 1918–1934, in: Ostrava 5, 1969; Šopák, P.: K.:
programy, texty, korespondence, Opava 2005. PH
KOLÍBAL , Stanislav, výtvarný umělec, sochař,
* 11. 12. 1925 Orlová (Karviná).
Do svých 13 l. žil v → Orlové, po → záboru
Zaolzí se rodina přestěhovala do → Ostravy,
kde studoval na Reálném gymnáziu (učitelé
→ L. Vrla, → J. V. Sládek, → A. Handzel). Již
v r. 1943 se j. h. zúčastnil výstavy → MSVU
v → Domě umění v Ostravě; zaujal akvarely
a kresbami ostr. periferie. V l. 1943–49 vznikl
KOLONIZACE
KOLÍBAL
cyklus kreseb pořízených v okolí dolů, hutních
provozů a v → dělnických koloniích Přívozu,
Hrušova a na Zárubku (10 později zpracoval
leptem). Jsou zal. na kontrastu přírody a bizar-
ních torz prům. konstrukcí (r. 2009 je vydala
→ GVUO jako Kolíbal-Archiv). Po skončení
války uspořádal s kamarády Letní salon mla-
dých v Městské spořitelně v Ostravě, kde se
hlásil k modernímu umění. V l. 1945–51 studo-
val na VŠUP v Praze v ateliéru Antonína Str-
nadela, 1951–54 scénografii na AVU v ateliéru
Františka Tröstera. V r. 1952 se jako scénograf
podílel na přípravě dvou ostr. div. představení
(Pozdvižení v Efezu Iši Krejčího a Zásnuby
v klášteře Sergeje Prokofjeva). V 60. l. člen
skupiny UB 12, činný jako sochař, arch. výstav,
ilustrátor a grafik (např. Výtvarného měsíč-
níku). Pro → Krajské nakladatelství v Ostravě
připravil r. 1957 k devadesátinám → P. Bez-
ruče 5 černobílých litografií inspirovaných
jeho tvorbou. Po r. 1970 nesměl z polit. důvodů
doma vystavovat, v ústraní tvořil tzv. instalace.
Zúčastnil se však desítek skupinových výstav
v zahraničí (samostatně v Miláně, čtyřikrát
v New Yorku aj.). Událostí byla r. 1988 jeho
retrospektivní výstava v Domě pánů z Kun-
štátu v Brně. T. r. získal mj. stipendium DAAD
v Západním Berlíně. V r. 1990 byl jmenován
prof. AVU, vedl ateliér Socha – instalace. Jeho
výtv. činnost je mnohostranná, vyznačuje se
smyslem pro geometrické tvary, využitím pro-
storu a plochy, uplatněním různých materiálů.
Jeho ilustrace pohádkových knih již v 60. l.
vedla k diskusi o povaze a charakteru ilustrací
v knihách pro děti. Z dalších pozoruhodných
realizací např. opěrná zeď Nuselského mostu
(1964–69), reliéfní zeď Československého
velvyslanectví v Londýně (1973) či instalace
výstavy Evropa/Europa v Bonnu (1994). Jeho
práce jsou zastoupeny v prestižních světových
galeriích, stejně jako v GVUO, kde se v r. 2009
konala retrospektivní přehlídka díla
Lit.: Zemina, J.: S. K., Výtvarné umění 18, 1968; Va-
loch, J.: S. K. Knihy, kresby, prostor, Brno 1988; Srp,
K.: Výtvarné umění 41, 1991; Šetlík, J.: Vzťah k miestu,
Výtvarný život 36, 1991; Nuridzany, M.: Art Press (kata-
log Retrospektivy NG), 1992.
Obr.: V (144, 147–148). SU
461
KOMENSKÝ
KOLONIZACE → Středověká kolonizace
KOMENSKÝ, Jan Amos, biskup jednoty bra-
trské, spisovatel, filozof, pedagog, * 28. 3.
1592 asi Nivnice (Uherské Hradiště); † 15. 11.
1670 Amsterdam (Nizozemsko).
S regionem sev. Moravy je K. spojen poč.
své tvůrčí dráhy, a to působením ve → Ful-
neku v l. 1618–21. 1616 se K. stal duchovním
jednoty bratrské, ve Fulneku byl ustanoven
správcem bratrského sboru a školy. 1618 uza-
vřel v Přerově svůj první sňatek s Magdale-
nou Vizovskou, dcerou správce zábřežského
žerotínského panství. Z Fulneku poskytoval
duchovní péči také bratřím v okolních obcích
(Jerlochovicích, Kletném, Kujavách, Stacho-
vicích, Životicích a v Suchdole), kam dochá-
zel a kázal. Ještě na sklonku svého života,
v r. 1661, jim, už rozptýleným a potlačova-
ným, věnoval něm. katechismus (Die uralte
christliche catholische Religion, 1661). V jed-
nom z mála šťastných období života K. roz-
vinul intenzivní a tematicky mnohostrannou
tvůrčí aktivitu. Mj. zde pracoval na velkém
česko-lat. slovníku Linguae Bohemicae the-
saurus a pravděpodobně i na rkp. sbírce více
než 2 tis. přísloví a pořekadel Moudrost sta-
rých Čechů (rukopisy obou děl zničeny při
požáru Lešna, kde K. pobýval jako exulant).
Intenzivně se věnoval také věd. encyklopedii
Theatrum universitatis rerum, to je Divadlo
světa (1616–18), v jejíž předmluvě nastínil
svůj program domácího vzdělání s výzvou
čes. vzdělancům, aby pěstovali vědy v nár.
jazyce. V souvislosti s programovým rozví-
jením naukové tvorby vznikala K. díla o čes.
a morav. dějinách, místopise i → kartografii.
Konkrétním výsledkem těchto záměrů byla
dnes nezvěstná pojednání De antiquitatibus
Moraviae a De origine et gestis familiae Zie-
rotin. V duchu encyklopedických představ
vznikla K. mapa Moravy Moraviae nova et
post omnes priores acuratissima delinea-
tio, vytištěná 1627 v Amsterodamu. Před
sílící kat. protireformační aktivitou K. va-
roval své souvěrce polemickým spisem Re-
tuňk proti Antikristu a svodům jeho (1617).
KOMORNÍ ORCHESTR
KOMENSKÝ
Nejvýznamnějším dílem fulneckého pobytu
K. jsou Listové do nebe, vydané v Olomouci
r. 1619, jejichž hl. tématem je rozpor mezi bí-
dou chudých a bohatstvím měšťanů a šlechty.
K. kritizuje soudobé soc. poměry formou vý-
měny dopisů mezi chudými, bohatými a Kris-
tem, projevuje silné soc. cítění vyjádřené
dobovou náb. formou tak, že vl. řešení sporu
je odloženo mimo tento svět, k poslednímu
soudu. Z úvah o pozvednutí čes. básnictví,
zejm. použitím časoměrné prozódie, vzniklo
po r. 1620 programové rkp. pojednání O poe-
zii české, podávající pravidla čes. časoměrné
poezie podle antických vzorů. Do l. 1620–21
bývá datován rkp. spisek vzniklý z přímé
potřeby kazatelské Zpráva a naučení o ka-
zatelství. V důsledku bělohorských událostí
K. na přelomu l. 1621/22 Fulnek opustil. Podle
nedoložených zpráv se zpoč. skrýval v Oder-
ských vrších v okolí hradu Vikštejna, později
na žerotínském losinském panství. V Přerově
zanechal rodinu, jež však podlehla moru
na jaře 1622. T. r. opustil sev. Moravu, přijal
pozvání Karla st. ze Žerotína (→ Žerotínové)
a odešel na jeho panství do Brandýsu nad Or-
licí. Nepřímé ohlasy fulneckého pobytu lze
najít i v K. nejvýznamnějším čes. díle Labyrint
světa a Ráj srdce (1631). K. výrazně ovlivnil
duchovní atmosféru Novojičínska po → třice-
tileté válce, kdy jeho vzor bezprostředně in-
spiroval k útěkům místního (především něm.)
obyv. do exilu (→ pobělohorská emigrace).
Lit.: Pleskot, J.: Fulnecké intermezzo J. A. K., Ostrava
1970; Urbanec, J.: Fulnecký pobyt J. A. K. v krásné li-
teratuře, in: VSONJ, 1985; Jurok, J.: Komenského kri-
tika české předbělohorské společnosti v jeho díle Lis-
tové do nebe, SCH 43, 1991; Kumpera: J. A. K. Poutník
na rozhraní věků, Ostrava – Praha 1992; Hýbl, F.: Pocta
Fulneku J. A. K., Fulnek 2010.
Obr.: K3; M58. JPl
KOMORNÍ ORCHESTR LEOŠE JANÁČKA, os-
travský hudební soubor.
Vznikl v září 1964 z podnětu → J. Daniela.
První koncert ansámblu, jehož bezprostřed-
ním předchůdcem byl Komorní orchestr
bez dirigenta, vzniklý z iniciativy houslisty
Břetislava Malochy v r. 1962, se uskuteč-
nil na podzim 1964. Prvních zahr. úspěchů
462
KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA
se orchestr dočkal v l. 1967–69 (zvl. při zá-
jezdech do Itálie a Španělska). Největší úspě-
chy slavil v období 1976–88, kdy uskutečnil
úspěšné domácí i zahr. koncerty (1979 a 1981
i v USA a Kanadě), uplatnil svůj repertoár
v gramofonových, rozhl. a telev. nahrávkách.
V respektované um. činnosti orchestr pokra-
čuje i po r. 1988. V l. 1966–2005 byl um. ved.
orchestru Zdeněk Dejmek, zkušený houslista
s přirozenou autoritou, směřující své hráče
k dokonalému přednesu skladeb barok., kla-
sicistní i soudobé hudby (Arcangelo Corelli,
Antonio Vivaldi, Henry Purcell, Josef Mysli-
veček, → L. Janáček, → I. Hurník, → E. Zá-
mečník, → M. Báchorek ad.). Tento komorní
soubor v cizině používal název Janáčkův
komorní orchestr, který se v současné době
používá i při koncertech doma. Od r. 2005 stojí
v čele orchestru houslista Jakub Černohorský.
Lit.: HKO; OHK. JM
KOMORNÍ ORCHESTR PAVLA JOSEFA VEJVA-
NOVSKÉHO, hudební soubor z Nového Jičína.
13. 10. 1970 byl ustaven Komorní orchestr při
Stálé divadelní scéně v → Novém Jičíně. Um.
ved. se stal Miroslav Tyrala, členy orchestru
většinou učitelky a učitelé hud. škol v Novém
Jičíně a okolí. První veř. vystoupení se usku-
tečnilo 3. 3. 1971, poměrně brzy (1972 a 1974)
i první zahr. zájezdy do Maďarska, Polska
a tehdejší Německé demokratické republiky.
4. 6. 1974 orchestr získal svůj dnešní název.
Za 30 l. své existence se stal důležitou součástí
hud. života Novojičínska. Pravidelnými kon-
certy obohacuje nabídku hud. programů v okr.
městě i v širším regionu. Interpretací barok.
a klasicistních komorních skladeb čes. i evr.
autorů dokazuje orchestr své kvality, a to na ži-
vých vystoupeních i rozhl. a telev. nahrávkách.
Lit.: Novotná, J.: Zapálení muzikanti. K. O. P. J. V.,
OKultM, 1980, č. 3. JM
KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA OSTRAVA (1993–
dosud).
Nástupce → Divadla hudby Ostrava. Profilu-
jícími inscenacemi s celostát. ohlasem se staly
Průběžná O(s)trava krve → P. Hrušky a →
R. Lipuse (rež. R. Lipus j. h., 1994), Višňový
KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA
sad Antona Pavloviče Čechova (rež. Oxana
Meleškina-Smilková j. h., 1996), Máchův
Máj (rež. Tomáš Jirman j. h., 1997), Prorok
Ilja Tadeusze Słobodzianka (rež. → J. Klim-
sza j. h., 2001), Psí srdce Michaila Bulgakova
(rež. Sergej Fedotov j. h., 2003, Cena Alfréda
Radoka – inscenace roku 2003) ad. Po pře-
stěhování do nového sálu v budově → KMO
(→ div. budovy a sály) A. P. Čechov: Racek
(rež. → I. Krejčí, 2007, Cena Thálie za rok
2007 pro Alenu Sasínovou-Polarczyk za roli
Arkadinové), → T. Vůjtek: Brenpartija (2009,
rež. J. Klimsza j. h.), T. Vůjtek: S nadějí, i bez
ní (2012, rež. I. Krejčí, Cena Českého diva-
dla za rok 2012 pro A. Sasínovou-Polarczyk
za roli Ona), ad. Souborem prošli nebo zde
dosud hrají Tereza Bebarová, Tereza Cisov-
ská, Marek Cisovský, Michal Čapka (Cena
Alfréda Radoka za rok 2007 v kategorii he-
rec do 33 let), Albert Čuba, Tereza Dočkalová,
Vladislav Georgiev (také autor jevištní hudby),
Josef Kaluža, Renata Klemensová, Petra
Kocmanová, A. Sasínová-Polarczyk, Dušan
Škubal, René Šmotek, Zuzana Truplová aj.
Divadlo spolupracuje s výtvarníky Katarínou
Holkovou, Lucií Loosovou, → M. Roszkopfo-
vou aj., autory jevištní hudby → N. Engonidi-
sem, → P. Helebrandem ad. Um. šéf: režisér
a dramaturg → P. Cisovský (1993–2005) a re-
žisér I. Krejčí (od r. 2005 dosud), dramaturg:
T. Vůjtek (od r. 2007 dosud), ředitelka: Renata
Huserová (od r. 1993 dosud).
Lit.: Rywiková, B. – Štefanides, J.: K. s. A., Ostrava
2003; Petr Horák: Made in Aréna 2012, Svět a divadlo,
2013, č. 2.
KOMORNÍ SCÉNA ČINOHRY STÁTNÍHO DIVA-
DLA OSTRAVA → Divadelní budovy a sály
KOMUNIKAČNÍ SÍŤ → Dopravní poměry
KONAŘÍK-BEČVAN, Bedřich, katolický kněz,
spisovatel, osvětový pracovník, * 23. 4. 1878
Halenkov (Vsetín), † 22. 2. 1944 Praha.
Od student. let se podílel na lit. životě. Jeho
tvorba se vyznačuje snahou po výchovném
působení, chtěl chránit člověka před negativ-
ními vlivy alkoholismu. Výchovné tendence
se snažil obohatit nevšedně pojatými příběhy.
KONFISKACE SLEZSKÉ
Na → Valašsko jsou situovány dvě sbírky po-
vídek (Judita, 1917; Nedobrý, 1919). Založení
jejich postav je výjimečné, ovládá je svět po-
věr a předsudků. Na téma náb. blouznivců
na Valašsku vznikla i hra Marnost nad mar-
nost (1926). K. však neměl dost kázně, aby
plně využil své tvůrčí možnosti.
Lit.: Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku,
Olomouc 1947. JS
KONCERTNÍ SBOR PERMONÍK, dětský a mlá-
dežnický pěvecký sbor Základní umělecké
školy Bedřicha Smetany v Karviné.
Vznikl r. 1966 zásluhou Evy Šeinerové, která
je dodnes jeho sbormistryní a um. ved. Sbor
se díky dlouhodobě uskutečňovanému pro-
gramu, jenž zahrnuje mj. hud. přípravu
budoucích sboristek a sboristů v rámci pří-
pravných sborů, vypracoval mezi nejlepší
čes. soubory své kategorie. Vystupuje na do-
mácích i zahr. koncertech a díky své ved.,
uznávané osobnosti čes. sborového zpěvu,
se mj. věnuje provádění a nahrávání skladeb
současných (zahr. i čes.) autorů. Sbor získal
několik čelných umístění v soutěži festivalu
Svátky písní v Olomouci, jeho umění bylo
oceněno 1. místem v mez. soutěži v brit.
Llangollenu a trojím pozváním do Japon-
ska na prestižní festival Japan International
Youth Musicale. K. s. P. sklízel úspěchy také
v USA, Číně, Rusku, Švédsku, Bulharsku,
Řecku, Rakousku, Německu a Polsku. JM
KONDĚLKA , Libor, hlasatel a rozhlasový re-
žisér, * 31. 3. 1931 Ostrava, † 29. 10. 2002
JŠt
Havířov (Karviná).
V l. 1946–50 studoval obch. akademii; Filmo-
vou akademii múzických umění (film. rež.)
nedokončil. V l. 1950–91 pracoval v → ČRO,
nejprve jako hlasatel, red., režisér slovesných
pořadů (hl. přímých přenosů a reportáží)
a také jako ved. um. realizace. Byl autorem
rozhl. kompozic.
Lit.: nn (Milan Klein): Jubilant, který nejde do důchodu,
KM, 1989, č. 6. MŠť
KONFISKACE SLEZSKÉ, potrestání slezských
stavů za odpor proti Habsburkům v průběhu
třicetileté války.
463
KÖNIG
KONFISKACE SLEZSKÉ
Slez. stav. obec byla v prvním desetiletí → tři-
cetileté války dvakrát trestána konfiskacemi
za odpor proti Habsburkům. Rozsáhlé změny
v pozemkové držbě i přes ustanovení → sas-
kého akordu způsobila již bělohorská porážka.
Trestáni byli příslušníci stav. obce, kteří uprchli
ze země, příp. s Janem Jiřím Krnovským dále
pokračovali v odboji. → Krnovské knížectví
tak připadlo Karlovi z Liechtensteina (→
Liechtensteinové), panství bruntálské a al-
brechtické získaly duchovní řády, těžce byli
trestáni kardinálem z Dietrichsteina manové
olomouckého biskupství. – K nové velké vlně
konfiskací došlo po vytlačení Dánů ze Slez-
ska Albrechtem z Valdštejna v létě 1627. Cí-
sař si vyhradil inkviziční a konfiskační právo
a rozhodl o zřízení vyšetřovacích komisí
v Horním Slezsku, v září 1629 ustavil také ko-
misi exekuční. Přestože náb. útlak ve Slezsku
nebyl srovnatelný s tvrdostí postupu v Čechách
a na Moravě, v pozemkové držbě nastoupily
změny v důsledku konfiskací rychle. Hosp.
úpadek pak pro dalších 20–30 l. nastartoval
i změny postupné. Nástup nových držitelů
dokumentuje řada cizích jmen (např. Cavagni,
Cobb, Eichendorff). Přehled potrestaných
osob z obou konfiskací uvádí → J. Zukal.
Lit.: Zukal, J.: Slezské konfiskace 1620–1630, Praha
1916. LD
KÖNIG, Josef Walter, literární historik, spiso-
vatel, * 16. 2. 1923 Osoblaha (Bruntál),
† 21. 4. 2007 [l.].
Napsal lexikony Das Schrifttum des Ostsude-
tenlandes (1964), Sie wahren das Erbe (4. vyd.
2004), vydal antologii prozaických lit. textů
z 19. a poč. 20. stol. Die Heimat erzählt (1964),
redigoval antologii prózy současných autorů
vých. Sudet Heimatgrüße. Eine Anthologie mit
Beiträgen bekannter Autoren aus dem Ostsu-
detenland (1996). Věnoval se především litera-
tuře, která vznikla ve slez. němčině (→ nářečí
něm.) a mj. i význ. autorovi → V. E. Heegerovi,
který psal právě v tomto nářečí, hl. v mono-
grafii Viktor Heeger. Leben und Werk (1985).
Od r. 1968 vydával sborník Altvater-Jahrbuch
a ročenku Jahrbuch der Heimat (až do
r. 1991). Od r. 1990 redigoval Nordmährisches
464
KONKOLSKI
Heimatbuch. Spolupracoval na slovníku Su-
detendeutsches Wörterbuch a od r. 1990 byl
prezidentem Nezávislé společnosti Collegium
poeticum. Vydal soubory studií o písemnictví
vých. Sudet Ihr Wort wirkt weiter (1966), Hei-
mat im Widerschein (1978) a Aufbruch zur
Bewährung (1992). V l. 1973–76 byl red. časo-
pisu Nordschwaben. Jako prozaik se věnoval
zvl. krátkým prozaickým útvarům v soubo-
rech Straβenrandbemerkungen (1972), Ein
Sammler erzählt (1989), Einkehr und Bleibe
(1995), Ascona – Ruf und Echo (1998), Des Le-
bens Buntheit (2001), Im Städtchen unterwegs
(2003). Z populárně naučných knih z poslední
doby to jsou In Nordmähren und Sudeten-
schlesien unterwegs (1997), Ihr Wort wirkt nach
(1998, 1999), Die Grabstätten der deutschspra-
chigen Dichter und Denker (2000, 2003).
Obdržel několik lit. cen města Donauwörth,
ocenění Spolkové Republiky Německa, např.
Christophorus-Preis für Autoren (1969),
Bundesverdienstkreuz (1993), cenu krajanských
spolků Adalbert-Stifter-Medaille (2000) ad.
Lit.: Deutsches Literatur-Lexikon, Bern – München
1984; kol.: Freudenthal und seine Kreisgemeinden, Ess-
lingen 1990; Martinek, L.: J. W. K., Region – Krnovské
noviny, 1995, č. 5; J. W. K. Bibliographie (ed. Herbert
Gröger), Donauwörth 2003; Jerratsch, W.: K. J. W., in:
Sie wahren das Erbe. Gegenwartsautoren aus dem Ostsu-
detenland, Nürnberg 2004. LM + IS
KÖNIGSBERG → Klimkovice
KONKOLSKI, Richard, jachtař, mořeplavec,
filmař a spisovatel, * 6. 7. 1943 Bohumín.
Závodnímu jachtingu se začal věnovat na konci
50. l. v bohumínské tělovýchovné jednotě.
V r. 1963 absolvoval SŠ stavební v → Ostravě,
v r. 1968 byl přijat na VŠ stavební v Brně, stu-
dium ale přerušil a začal v Polsku studovat
námořní jachting. Úspěšně se účastnil mnoha
mez. závodů (mj. dvou sólo závodů kolem světa
v l. 1982–83 a v l. 1986–87), získal tituly Za-
sloužilý mistr sportu (1976) a Sportovec roku
(1978), v zahraničí patří k nejvíce oceňovaným
čes. sportovcům (1987 Diplom sportovního
vyslance Spojených států). Dosáhl několika
svět. rekordů (převážně rychlostních) a čs. pr-
venství, na vlastnoručně postavené lodi Niké
KONKRETISTÉ
KONKOLSKI
obeplul v l. 1972–75 zeměkouli sólo plavbou
jako první Čech (s druhou nejmenší lodí v his-
torii). V 70. l. spolupracoval s ostr. režisérem
a kameramanem Jiřím Vrožinou a scénáristou
Milanem Švihálkem na několika dokumentár-
ních pořadech: na filmu Sám proti moři (1971),
čtyřdílném seriálu Jak jsme pluli za Vikingy
(1972) aj. Své sportovní úspěchy a cestovatel-
ské zážitky ztvárnil také v řadě reportážních
a cestopisných knih, např. Sám proti moři
(1973), Dobrodružství křtěné mořem (1976)
nebo 360 poledníků pod plachtami (1978),
nejnověji v knihách z cyklu o plavbě kolem
světa (Zápas o Atlantik či Setkání se sv. He-
lenou, obě 2011). V r. 1983 po ukončení zá-
vodu kolem světa zůstal s rodinou v USA, kde
se nadále věnuje dokumentární tvorbě.
Lit.: Švihálek, M. – Kačor, M. – Hýža, M.: Zapome-
nuté výpravy, Brno 2005; Švihálek, M.: Padesát let Te-
levizního studia Ostrava, Ostrava 2005; Štoll, M. a kol.:
Český film. Režiséři-dokumentaristé, Praha 2009; Boro-
vička, M.: Český sen o moři, Lidé a Země, 2010, č. 11;
internetové stránky: www.konkolski.com. PHr
KONKRETISTÉ → Klub konkretistů
KÖNNEMANN, Arthur, hudební skladatel, sbor-
mistr a pedagog, * 12. 3. 1861 Baden-Baden
(Německo), † 10. 2. 1931 Ostrava.
K. absolvoval gymnázium ve svém rodišti,
současně se hudebně vzdělával u svého otce
Miroslava K., dirigenta místního lázeňského
orchestru. Od svých 20 l. působil jako ka-
pelník měst. divadel v Paderbornu, Greifs-
waldu, Münsteru aj. V r. 1887 (po úspěšném
ostr. pobytu něm. operní společnosti z Jihlavy,
na němž se podílel jako dirigent) se trvale usa-
dil v → Ostravě. Zde působil až do své smrti
jako sbormistr, dirigent něm. amatérských
hud. institucí, od září 1893 i jako ředitel vl. Hu-
debně vzdělávacího ústavu (Musik-Bildungs-
-Anstalt Könnemann). Tato škola umožňovala
zájemcům kvalitní hud. vzdělání v osmi stu-
dijních oborech. Učitelé i žáci se nezanedba-
telnou měrou účastnili hud. života nejen ostr.
něm. menšiny, sám K. se už na konci 80. l.,
spolu s → E. Bartoníčkem, podílel na rozvoji
ostr. čes. i něm. sborového zpěvu. Rozsáhlý
a žánrově pestrý je K. skladatelský odkaz.
465
KONTRAST 90
Prvních úspěchů dosáhl již v 80. l. v Ně-
mecku. V Ostravě rozvinul kompoziční čin-
nost v oblasti sborové, orch., hudebně dram.
a instruktivní tvorby. Zvl. jeho opera Der
tolle Eberstein (1896) dosáhla v Rakousku
a Německu pozoruhodných úspěchů.
Lit.: OHK; Mazurek, J.: Ostravský skladatel A. K, OM 23,
1991, č. 4; týž: Němečtí hudebníci a jejich podíl na rozvoji
české hudebnosti Ostravy, OM 30, 1998, č. 2; Badatelský
projekt „Němečtí skladatelé A. K. a Anton Aich“: Příspě-
vek k poznání ostravské česko-německé hudební kultury,
AUP Musicologica Olomucensia 15, 2012. JM
KONSTANTIN, Karel, režisér, jevištní výtvar-
ník, herec, divadelní ředitel, * 22. 11. 1903
Plzeň, † 16. 1. 1961 Praha.
Do → NDM jej přivedl → J. Škoda.
V l. 1929–40 zde hrál (např. Southampton
v Brucknerově Alžbětě Anglické, 1932) a zejm.
režíroval a navrhoval výpravu v činohře (Lev
Nikolajevič Tolstoj – Jan Bor: Anna Kare-
nina, 1935; Vilém Werner: Lidé na kře, 1936;
Fráňa Šrámek: Léto, 1937; Jan Nepomuk
Štěpánek: Čech a Němec, rež. společně s →
H. Vallentinem, 1937; Karel Čapek: R.U.R.,
1939; Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Jan
Bor: Zločin a trest, 1939, aj.), v opeře (Leoš
Janáček: Příhody lišky Bystroušky, 1936;
Ottorino Respighi: Plamen, 1936; Antonín
Dvořák: Král a uhlíř, 1938, aj., vždy s diri-
gentem → J. Voglem) i v operetě. Později
působil v Praze a v Českých Budějovicích.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. JŠt
KONTRAST → Tvůrčí skupina Konstrast
KONTRAST 90, umělecký spolek.
Iniciativa k založení tohoto spolku vzni-
kla krátce po rozpadu SČVU r. 1990. První
schůzka zakladatelů se konala v ateliéru →
J. Odrášky v → Ostravě (leden 1990), pak za-
kládající valná hromada spolku, která se ko-
nala v sídle Občanského fóra tamtéž. Spolek
přijal jméno po → TS Kontrast, která zanikla
po okupaci ČSSR v r. 1968 a jejíž členové byli
politicky pronásledováni. Ve spolku se sdružili
umělci spojení s Ostravou nejen současným
místem života, ale i původem, a to na mez.
úrovni. Z tuzemska byli členy → D. Balabán,
KOPŘIVNICE
KONTRAST 90
→ J. Balabán, → S. Böhm, → E. Halberštát,
→ K. Haruda, → Z. Janáček, → Z. Jařabá-
čová, → J. Kapec, → I. Kitzberger, → V. Ko-
lář, → J. F. Kovář, → J. Krejčí, → A. Kroča,
→ Z. Kučera, → E. Ovčáček, → M. Ressel, →
M. Rozskopfová, → J. Rusek, Václav Šafář, →
R. Ulmann, → M. Urbásek – post mortem, Petr
Šmaha, → V. Varmuža, Antonín Střížek (j. h.),
Zdeněk Janošec-Benda, ze zahraničí → T. Ha-
leš (Rakousko), → T. Lax (Kanada), Quido
Sen (Švýcarsko), → R. Valenta, Ivo a Jiří Pe-
trlikové (Německo). Později t. r. byla zřízena
hud. sekce (členové → M. Malura, → J. Gro-
smann, → L. Juřica). Teoretikem a předsedou
spolku se stal → P. Holý. V prosinci r. 1991
byla otevřena členská výstava v prostorách →
Ostravského muzea a byl vydán souborný ka-
talog s programovým úvodem (autor P. Holý).
Během r. 1993 začaly vnitřní názorové třenice
mezi některými ostr. členy spolku a vzniklou
krizi řešilo rozpuštění pův. výtv. sekce. Pod
vedením M. Malury dále pracovala (do r. 2003)
hud. sekce.
Lit.: Katalog KONTRAST 90, Ostrava 1990. PH
KOPŘIVNICE (Nový Jičín), německy Nessels-
dorf, město v Pobeskydské pahorkatině na po-
toku Kopřivničce; 22 174 obyvatel (2011).
Vesnice vznikla pravděpodobně v poslední čtvr-
tině 13. stol. v rámci kolonizační činnosti olo-
mouckých biskupů a jejich manů (→ středověká
kolonizace) v blízkosti hradu Schauensteina
(Šostýna). První písemná zmínka je z r. 1382
v listině frenštátského fojta. Až do poč. 19. stol.
se obyv. živilo výhradně zemědělstvím. R. 1808
získal majitel zemanství Ignác Raška oprávnění
kutat nerosty a r. 1813 založil fajánsovou a ka-
meninovou manufakturu, přestavěnou r. 1855
jeho vnukem Adolfem na moderní továrnu. Od
r. 1820 v obci zdomácněla výroba bryček a po-
vozů, v r. 1850 místní občan → I. Šustala zahá-
jil výrobu kočárů, kterou r. 1857 převedl na tzv.
Kuchařův grunt. Zde byly položeny základy pro
stavbu železničních vagonů (1882) a později auto-
mobilů (1897 → Prezident). V r. 1881 byla K. na-
pojena na rak. síť železnic vybudováním lokální
dráhy Studénka–Štramberk (1896 prodloužena
466
KOPŘIVNICE
do Veřovic; → dopravní poměry). Další roz-
mach obce byl svázán s rozvojem továrny na va-
gony a na automobily → Tatra. Projevilo se to
v mimořádném růstu počtu obyv. a změně ná-
rodnostní struktury (1910 4 072 obyv., z toho
2 986 → Čechů a 959 → Němců, 1930 4 759
obyv., z toho 3 968 Čechů, 622 Němců a 166 ci-
zinců). V r. 1910 byla K. povýšena na městečko.
Po druhé svět. válce nastal nový rozmach, zal.
na rozšiřování výroby nákladních automobilů,
a K. se stala městem. V l. 1947–91 se počet
obyv. zvýšil čtyřikrát, pokročila → urbanizace,
i po vnější stránce obec získala měst. ráz. Roz-
šířily se možnosti vzdělání a kult. života. – Bu-
dova býv. fojtství, kde I. Šustala zahájil výrobu
kočárů, pochází z r. 1789 a byla v 80. l. 20. stol.
rekonstruována (dnes muzeum). Z areálu býv.
arcibiskupského dvora zv. zemanství se do-
chovala jen obytná budova, dnes však zchát-
ralá. Kostel sv. Bartoloměje se v K. připomíná
již r. 1567. Šlo o postupně narůstající dřevěnou
stavbu uprostřed starého hřbitova nedaleko
fojtství. Vzal zasvé r. 1896 při výstavbě nového
kostela stejného zasvěcení v novém centru obce.
Ten vznikl v novogot. slohu v l. 1893–95 podle
plánů vídeňského arch. Schöneho. Na starém
hřbitově se nacházejí novogot. hrobky rodin
Schustalů a Rašků. Novoklasicistní Schusta-
lova vila z r. 1889 (Sad Dr. Edvarda Beneše 226)
dnes slouží účelům Lašského muzea (expozice
o zdejší keramičce a význ. osobnostech města).
→ Technické muzeum Tatra Kopřivnice, vě-
nované zdejší výrobě automobilů, odtud bylo
r. 1997 přemístěno do novostavby na ul. Záhu-
menní. Nad K. se vypíná zřícenina hradu Šos-
týna (→ hrady), zal. na přelomu 13. a 14. stol.
a zaniklého za husitských válek, brzy po r. 1420.
Zříceniny byly ve 20. stol. několikrát vyzdviho-
vány ze sutin a konzervovány. Na prehist. sídlišti
zv. Šutyrova studánka jsou nálezy z období slez.
laténské kultury a keramiky púchovské kultury.
V K. se narodili: továrník I. Šustala, vlastivědný pra-
covník a zakladatel Lašského muzea Emil Hanzelka
(1886–1973), filolog a učitel → A. G. Jurečka, malíř
a ilustrátor → Z. Burian, hud. skladatel Zdeněk Petr
(1919–1994), olympionik Emil Zátopek (1922–2000),
malíř → J. Treuchel ad.
Lit.: Kuča 3; Samek 2; HM 14; Turek, A.: Přehled dějin
K. do roku 1850, in: K dějinám Tatry K. 1, Kopřivnice
KOPYDLENSKÝ
KOPŘIVNICE
1967; Majer, Z.: Výstavba města K. v letech 1945–1970,
in: K dějinám Tatry K. 3, Kopřivnice 1975; Tichánek, J.:
Stará K. v dokumentech a fotografiích, Kopřivnice 1998.
Obr.: M109–112; Z31. MM + JI
KOPYDLENSKÝ z ROZENFELDU, Jan, evange-
lický spisovatel, * okolo 1620 Veliš (Jičín),
† okolo 1680 [l.].
Psal se též Kopidlanský z Rosenfeldu. O jeho
životě máme minimum zpráv. R. 1643 se ože-
nil s vdovou po jaroměřském konšelovi, 1646
koupil v Jaroměři dvorec, ale 1649 musel jako
evangelík odejít do slez. exilu, kde žil v Še-
nově na panstvích → Skrbenských z Hříště.
V Šenově a okolí zřejmě působil i jako pre-
dikant. K. napsal multižánrovou, nábožen-
sky vzdělavatelnou knihu Budič duchovní
(1725), kterou věnoval Kryštofu Bernardovi
Skrbenskému. Obsahuje zejm. rozjímání
o stvořitelském díle Boha na ráno a večer kaž-
dého dne týdne, které jsou doprovázeny bás-
němi, modlitbami a písněmi, z nichž několik
převzal do svého kancionálu → J. Sarganek.
K. dílo napsal v r. 1660 (rukopis je zachován
v Tschammerově knihovně v Cieszyně, → Tě-
šín), ale vytisknout jej dal až r. 1725 Ondřej
Macher, jeden z těšínských pietistů (→ pietis-
mus) a pozdější kazatel čes. exulantů v Berlíně.
Lit.: Frinta, A.: Stará bohemica v Těšíně, ČČM 93, 1919;
Hauer, V.: J. K. a K. B. Skrbenský. Úryvek ze života čes-
kého exulanta, VMO, 1933, č. 3–4. JMl
KORBELÁŘOVÁ , Irena, historička, vysoko-
školská pedagožka, * 21. 11. 1963 Ostrava.
V l. 1982–86 vystudovala archivnictví a po-
mocné vědy hist. na FF UK (PhDr. 1988,
Dr. 1997, doc. 2005, prof. 2010). Působila
ve → Slezském ústavu ČSAV a → SZM v →
Opavě jako interní aspirantka (od r. 1988),
odb. pracovnice (od r. 1992) a věd. pracov-
nice (od r. 1997 dosud). Od r. 1993 působí také
na → SU, od r. 2000 je proděkankou pro stu-
dijní záležitosti a organizaci FPF. Je členkou
redakční rady periodik → SlSb, → T a řady
odb. grémií, podílí se na česko-pol. mezi-
univ. spolupráci. Svůj odb. zájem soustře-
ďuje na čes. dějiny 17.–18. stol. se zaměřením
na problematiku Slezska a vydávání hist. pra-
menů; aktuálně se věnuje kult. dějinám barok.
467
KORDULA
společnosti. Vedle desítek studií a článků
je autorkou či spoluautorkou řady pramen-
ných edic, katalogů výstav, učebních textů,
knižních publikací, např. Nové Vítkovice
1876–1914 (1992), Havířov (1995), Sociální
hnutí na Těšínsku ve 2. polovině 18. století
(1998), Poddanská města Opavského a Kr-
novského knížectví v letech 1648–1740 (1999),
Ostrava 1880–1939 (2000), Vítkovice (2002),
Slezská společnost v období pozdního baroka
a nástupu osvícenství – na příkladu Těšínska
(2002), Dějiny českého Slezska 1740–2000
(2003), Města na Těšínsku v 18. století (2005),
Slezsko v I. vojenském (tzv. josefském) mapo-
vání. Edice (2005), Slezsko v pruském statis-
tickém výkazu z let 1743–1746. Výběrová edice
(2006), Opava. Historie – Kultura – Lidé
(2006), Těšínsko – země Koruny české (2008),
Hejtmanská správa ve vedlejších zemích Ko-
runy české (2009), Hradec v dějinách (2010),
Slezsko v dějinách českého státu (2012), Žena
ve slezské měšťanské společnosti barokní
doby (2012), Obyvatelstvo Rakouského Slez-
ska v pozdně osvícenském období (2012).
Lit.: LČH. BG
KORDULA , František, herec, režisér, divadelní
ředitel, * 2. 4. 1930 Ratíškovice (Hodonín),
† 29. 5. 1991 Český Těšín (Karviná).
Absolvoval JAMU (1953), jako režisér
spolupracoval s divadly v Brně, Olomouci, →
Opavě, Praze. Angažmá v → Ostravě (1981–91),
nejdéle v → Těšínském divadle (1952–53,
1955–72, 1986–91, v l. 1960–72 ředitel). Re-
žíroval hry Smrt obchodního cestujícího
Arthura Millera (1967), Jánošík, malováno
na skle Ernesta Brylla a Kateřiny Gärtnerové
(1976), Krvavý soud Josefa Kajetána Tyla
(1981), Dceruška Tadeusza Różewicze (1987),
Lucerna Aloise Jiráska (1990), Cyrano z Ber-
geracu Edmonda Rostanda (1990). Dovedl
Těšínské divadlo na dosavadní um. vrchol,
za jeho působení bylo divadlo počítáno mezi
nejlepší čes. a slov. zájezdová divadla, pol.
scéna začala mít svou váhu také v kontextu
div. kultury v Polsku.
Lit.: BSSSM 11; Almanach 50 let Těšínského divadla,
Český Těšín 1995. AJ
KORNER
KORNER, Ernst (Arnošt), architekt, * 12. 8.
1888 Uherský Brod (Uherské Hradiště), [†].
Syn obchodníka Johanna Kohna z Uherského
Brodu. V l. 1906–11 studoval na Tech nické
univerzitě ve Vídni. Od r. 1920 se usadil v Mo-
ravské → Ostravě. Zde působil až do r. 1938
v oblasti projektování obytných, obch. a kan-
celářských domů. Zpoč. se přidržoval konzer-
vativní linie v návazností na neobiedermeier
a novoklasicismus vídeňské a něm. prove-
nience. Tato raná fáze jeho tvorby je zřetelná
v Moravské Ostravě na přestavbě nájemního
domu, Dvořákova 20 (1920–21), novostavbě
kancelářského domu firmy Julius Rütgers, Dr.
Šmerala 2 (1921) a přestavbě vily pro Union-
banku, Nádražní 10 (1921–22). Vliv expre-
sionismu a art deco je patrný od 1. poloviny
20. l., např. v soutěžním návrhu radnice pro
Moravskou Ostravu (1923) a v realizacích
nájemních domů, ovlivněných tehdejšími
obytnými komplexy rudé Vídně s charak-
teristickou blokovou zástavbou, akcentující
reprezentativní výraz objektů – paláců práce.
Jedná se především o areál Jubilejní kolonie
v Ostravě-Hrabůvce (ul. Edisonova, Jubi-
lejní, Letecká, Slezská, Velflíkova, Závodní,
1926–31) či nedokončený komplex pasážních
domů v centru Ostravy – mezi ul. 28. října,
Denisovou, Jurečkovou, Střední a Poděbra-
dovou (1927–35). V několika uskutečněných
projektech z konce 20. a ze 30. l. přejímal
zásady purismu a konstruktivismu – přede-
vším obch. dům Rix v Moravské Ostravě, ul.
28. října (1928, zbořeno 1944–45) a nájemní
dům v Moravské Ostravě, Velká 21 (1930–33),
související s nástupem nové věcnosti v něm.
architektuře. Díky rodinným vztahům (bratr
Emil K. byl do r. 1938 ředitelem → Vítko-
vického horního a hutního těžířstva) projek-
toval v širším měřítku pro tuto společnost
obytné a kancelářské objekty – kromě Jubi-
lejní kolonie i areály obytných domů v Os-
travě-Vítkovicích, Ruská ul. 37, 37a, 39
(1929–30), Štramberská 2, 2a, 2b, 4, 8, 12,
16 (1929–30) ad. Před okupací ČSR nacist.
Německem v r. 1938 i s rodinou emigroval
do Velké Británie a posléze do Austrálie.
468
KORNHÄUSEL
Lit.: Vybíral, J.: Zrození velkoměsta. Architektura
v obraze Moravské Ostravy 1890–1938, Ostrava 1997;
Zatloukal, P.: O Moravské Ostravě jako „rezervaci“ ar-
chitektury pozdní secese a art deco, in: Ostrava 18, 1997;
Strakoš, M.: E. (A.) K., Architekt 47, 2001, č. 8; Strakoš,
M.: Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009.
Obr.: A (59, 71); M (181, 186). MS
KORNHÄUSEL, Joseph Georg, architekt, * 13. 11.
1782 Vídeň, † 31. 10. 1860 Vídeň.
Syn vídeňského stavitele Johanna K., u ně-
hož se vyučil a praktikoval až do jeho smrti
r. 1797. Jeho akad. vzdělání se pouze před-
pokládá, od r. 1807 člen vídeňské akademie.
Je význ. představitelem rak. klasicismu a bie-
dermeieru. R. 1812 nastoupil na 7 l. na místo
stavebního ředitele na panstvích Jana II.
z Liechtensteina v Lednici, kde dokončoval
projekty svého předchůdce Josefa Hardt-
mutha (Dianin chrám, kolonáda na Rajstně,
zámek Pohansko) a posléze již realizoval
své (Rybniční zámeček, 1814–16; Apollónův
chrám, 1817–19). Ve 20. l. se jeho působiš-
těm znova stává Vídeň a okolí (četné měst.
domy a veř. budovy). Byl oblíbeným arch. ví-
deňských Židů (např. synagoga Stadttempel
ve Vídni, 1825–26) či arcivévody Karla Lud-
víka Habsburského (zámek Weilburg u Ba-
denu, 1820–23; interiéry Albertiny ve Vídni,
1822–24). Ve 30. l. pracoval pro těšínské →
Habsburky – upravoval zámecký vrch v →
Těšíně (např. neoklasicistní přestavba rotundy,
1839), na jehož úpatí vznikl nový tzv. lovecký
zámek, orientovaný průčelím k městu (dokon-
čeno 1840). Stopy jeho rukopisu nese i v téže
době přestavěný lovecký zámek → Těšínské
komory v Chotěbuzi. V l. 1844–47 upravil
v obnovené budově těšínské radnice prostory
pro divadlo zv. reduta (dle jeho projektu po-
staveno v l. 1828–30 též měst. divadlo v Olo-
mouci). Ve 30. l. pracoval ve Slezsku také
pro rod Beesů z Chrostiny (přestavby zámků
v → Hnojníku a Konské), kde výrazně uplat-
nil četné palladiánské motivy. I přes přímou
vazbu na vídeňské centrum bývají jeho zdejší
stavby často charakterizovány jako „slezský
empír“.
Lit.: Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století, Olomouc
2002; Makowski, M. a kol.: Šlechtická sídla na těšínském
KOROMPAY
KORNHÄUSEL
Slezsku, Český Těšín 2005; Šopák, P.: Opava – Těšín.
Paralely architektonického vývoje od konce 18. století
do první světové války, in: Cieszyńskie Studia Muzealne
3, Cieszyn 2007.
Obr.: A (27, 29); HZ19; M (67, 257, 259). JJu
KOROMPAY, František Vavřinec, malíř, * 10. 8.
1723 Rohatec (Hodonín), † 11. 8. 1779 Brno.
Od r. 1746 byl usazen v Brně, kde se stal žá-
kem Františka Antonína Palka a kde trvale
působil jako malíř portrétů a kostelních ob-
razů. K. lze charakterizovat jako představi-
tele rokokového klasicismu, proudu, který
sehrál v dějinách morav. malířství 18. stol.
význ. roli. V modelaci jeho postav lze vy-
sledovat vliv jeho učitele F. A. Palka, ale
zprostředkovaně i Giovanniho Battisty Pit-
toniho a Giovanniho Battisty Piazzetty. Vy-
nikl především v malbě drobnějších obrazů,
v nichž uplatnil smysl pro žánrové, intimní
líčení děje. Pro Slezsko namaloval dva ol-
tářní obrazy a křížovou cestu pro farní kostel
ve Velkých Hošticích.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001; Krsek, I – Kudělka, Z. – Stehlík, M.: Umění baroka
na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996.
Obr.: V35. MSch
KORZENNY, Jan, st., pedagog, vlastivědný
pracovník, * 24. 1. 1897 Ustroń (Polsko),
† 13. 2. 1979 Třinec (Frýdek-Místek).
Po návratu z bojišť první svět. války půso-
bil jako učitel na pol. nár. školách na → Tě-
šínsku, po osvobození byl až do odchodu
do důchodu v r. 1958 ředitelem školy v Dolní
Lomné. Od student. l. se zabýval dějinami
Těšínska, studoval lid. tradice, zvykosloví,
poznatky zapisoval do obecní i školní kro-
niky. Před zničením zachránil pozůstatky lid.
hmotné kultury i archivní dokumenty. Své
lit. a vlastivědné práce příležitostně publiko-
val v novinách, časopisech a sbornících (→
Zw, GL, → KalŚ ad.), po jeho smrti byla vy-
dána publikace Z Lomniańskiej doliny (1982)
s výběrem z jeho lit. díla. Jeho synem je doc.
→ Jan K.
Lit.: BSSSM NŘ 5 (17); SBZC 2; B. Hčk.: Zemřel vlas-
tivědný pracovník J. K. senior, T 22, 1979, č. 2 (včetně
bibliografie). LD
469
KOSCHATZKY
KORZENNY, Jan, vysokoškolský pedagog, li-
terární historik, * 14. 4. 1925 Horní Lomná
(Jablunkov, Frýdek-Místek).
Pochází z uč. rodiny, syn → Jana K. st.
Po maturitě na gymnáziu (1948) studoval po-
lonistiku na FF UP, v l. 1951–61 byl asisten-
tem Slovanského ústavu FF UP, v l. 1961–91
přednášel pol. literaturu na PF v → Ostravě
(dnes → OU) a vedl katedru polonistiky. Ba-
datelsky se věnoval česko-pol. lit. vztahům
a pol. literatuře na → Těšínsku. Výsledkem
jeho dlouholeté práce byla monografie o re-
flexi pol. dramatu na čes. scéně v 19. stol.
(Dramat polski na scenie czeskej do otwar-
cia Teatru Narodowego, 1975). Společně s →
W. Sikorou napsal studii o zaolzanské litera-
tuře (W górę doliny, 1992; → pol. literatura).
Je autorem značného množství prací o pol.
literatuře (Literatura polska w Czechoslo-
wacji po druhej wojnie, 1975), o kult. životě
a školství na Těšínsku aj. Jako ed. se podílel
na vydávání děl pol. autorů, redigoval také
→ KalŚ ad.
Lit.: Urbanová, S. – Málková, I.: Literární slovník se-
verní Moravy a Slezska, Ostrava 2000. JS
KOSCHATZKY, Andreas, truhlář a sochař [*],
[†].
Působil v → Opavě a pocházel patrně
ze Sádku (dnes část obce Dívčí Hrad). Svým
dílem je doložen kolem r. 1800 v → Hradci
nad Moravicí a ve farním kostele v Malé
Morávce (kazatelna a nástavec křtitelnice).
V hradeckém farním kostele postavil klasi-
cistní kazatelnu – své nejkvalitnější dílo podle
blíže neznámé kresby vídeňské provenience.
Ve filiálním kostele v Hošťálkovech sochař-
sky pojednal hl. oltář, tabernákl a kazatelnu,
je autorem křížů u kostela v Malé Morávce.
Tvořil své nepříliš rozsáhlé a známé dílo pře-
vážně v klasicistním názoru a často sklouzá-
val od řemeslné kvality až k rustikálnějším
polohám.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001; Mezerová, Ľ.: Seznam nemovitých kulturních
památek okresu Bruntál, Bruntál 2000.
Obr.: S43. JO
KOSCHATZKY
KOSCHATZKY, Cajetan Rudolf, duchovní, pří-
rodovědec, vychovatel, básník, * 8. 12. 1789
Svobodné Heřmanice (Bruntál), † 19. 8. 1824
Štemplovec (Holasovice, Opava).
Pocházel z rodiny ševce, stal se mnichem
a jako měst. kaplan působil od r. 1815 v →
Krnově, odkud r. 1822 odešel na zámek
Štemplovec k Antonínu hr. Sedlnickému,
kde působil jako vychovatel jeho dětí. Před
svou smrtí odkázal své rukopisy opav-
skému muzeu. Pohřben byl v hraběcí hrobce
ve Štemplovci. Zabýval se botanikou a ento-
mologií a v r. 1820 vydal spis Wanderungen
in dem Oppaland meiner Heimat. Od r. 1824
publikoval časopisecky. Je rovněž autorem
básní o květeně Jeseníků Die Schöpfung der
Blumen, dva svazky pocházejí z r. 1822 a jsou
věnovány Franzi ryt. von Mückusch und
Buchberg, kterému K. dedikoval také jeden
svazek sbírky Die Endbildung [d.]. Kustodu
botanického muzea ve Vídni L. Frattinickovi
je zase věnována sbírka Vergissmeinichtkranz
(1822).
Lit.: BSSSM Supplementum 1; Martinek, L.: Litera-
tura německého a českého jazyka na (stávajícím) okrese
Bruntál, in: Literatura v českém a polském Slezsku,
Opava – Cieszyn 1996; Hudeček, J.: K. R. K. a první
seznam brouků Slezska, VL 25, 1999, č. 1–2; Martinek,
L.: Česká a německá literatura v krnovském regionu
do r. 1939, in: Češi a Němci dříve a dnes. Problémy
národní identity a vzájemných vztahů Čechů a Němců,
Krnov 2000. LM
KOSSAK, Zofia (provd. Szczucka, podruhé
Szatkowska), spisovatelka, publicistka, * 8. 8.
1890 Kuśmin (Polsko), † 9. 4. 1968 (Bielsko-
-Biała, Polsko).
Od r. 1922 bydlela v obci Górki Wielkie
u Skoczowa, během války se angažovala
v konspiračním hnutí ve Varšavě (red. listů
Polska Żyje, Rzeczpospolita Polska, Prawda),
spolupracovala s pol. odbojem, spolutvořila
společnost pro ochranu → Židů, od r. 1943
byla vězněna v Osvětimi (srov. vzpomínková
próza Z otchłani. Wspomnienia z lagru, 1946),
později ve Varšavě, kde byla dokonce od-
souzena k trestu smrti. Po propuštění se zú-
častnila varšavského povstání. Od r. 1945
působila v Anglii (romány Przymierze, 1952;
470
KOŠLER
Dziedzictwo; 1956), odkud se v r. 1957 vrá-
tila do rodné obce. V její lit. tvorbě (např. hist.
román Krzyżowcy, 1935; reportáže a kroniky
Nieznany kraj, 1932; Z dziejów Śląska, 1933;
Na Śląsku, 1939), jež byla hojně překládána,
se projevuje zájem o Slezsko, soudržnost
s regionem, myšlenka kř. lásky ap.
Lit.: Hierowski, Z.: Z. K. i powieść historyczna, in: Życie
literackie na Śląsku w latach 1922–1939, Katowice 1969;
Parnicki, T.: Humanizm katolicki, in: Szkice literackie,
Warszawa 1978; Trzynadlowski, J.: Literackie wizje
historyczne Z. K., Kultura, Oświata i Nauka, 1983, č. 5;
Rosner, E.: Wokół Z. K. Zbiór szkiców i przyczynków,
Cieszyn – Górki Wielkie 1995. EK
KOŠLER, Zdeněk, dirigent, * 25. 3. 1928
Praha, † 2. 7. 1995 Praha.
Narozen v rodině člena orchestru ND. Jeho
mimořádný talent měl přirozenou genetickou
základnu a rozvíjel se v ryze hud. prostředí.
V Praze studoval na reálném gymnáziu,
které byl nucen za nacist. okupace opustit.
V l. 1944–45 byl vězněn v koncentračním
táboře. Po skončení války ukončil studia
maturitou v r. 1947. Studoval na dirigent-
ském oddělení Akademie múzických umění
v Praze. Za studií se uplatňoval jako korepe-
titor Českého pěveckého sboru, od r. 1948
v téže funkci také v ND. V l. 1951–58 dirigo-
val celou řadu představení, např. na zájezdu
opery ND v Moskvě řídil Prodanou nevěstu,
stejně jako v r. 1958 na svět. výstavě v Bru-
selu. Již v této době proslul svou fenomenální
pamětí, mohl si dovolit dirigovat zpaměti
i tak náročné opery, jako je dílo Otakara
Jeremiáše Bratři Karamazovi nebo Wagne-
rovi Mistři pěvci norimberští. Po působení
v ND nastoupil r. 1958 jako šéf opery v Olo-
mouci, v l. 1961–66 vykonával tuto funkci
v → Ostravě (→ NDM). K význ. úspěchům
ostr. éry patřila nastudování Mozartovy Fi-
garovy svatby, Janáčkovy Věci Makropulos,
Straussovy Salome, Prokofjevovy opery
Semjon Kotko aj. 1965 se stal šéfdirigentem
Komické opery v Berlíně, mezitím půso-
bil jako dirigent Pražských symfoniků FOK
(1965–67) a pravidelně hostoval ve Sloven-
ské filharmonii v Bratislavě. V l. 1971–81
byl dirigentem České filharmonie, 1971–76
KOTARBOVÁ
KOŠLER KOTÍK

šéfdirigentem opery SND v Bratislavě. Od působil v Praze. Ve svých stavbách rozvíjel

r. 1980 působil opět v ND, 1980 –85 jako šéf vedle klasicistně a tradicionalisticky zamě-
opery. Intenzivní um. činnost K. se neza- řené tvorby – Městská spořitelna Moravské
stavila ani v posledních l., kdy ho postihla Ostravy, nám. Edvarda Beneše 6 (1928–30) –
vážná choroba. i zásady avantgardní architektury, např. obch.
Lit.: Košler, Z.: Poselství, Praha 1996. KB dům Brouk a Babka v Moravské Ostravě,
Smetanovo nám. 8 (1928–29), oční pavilon
KOTARBOVÁ , Eva (roz. Dluhošová), básní- měst. nemocnice, Nemocniční 20 (1930)
řka, publicistka, * 24. 12. 1948 Vítkovice nebo kostel metodistů (1931, zbořeno) aj. Pro
(Ostrava-město). gen. ředitele → Severní dráhy Ferdinandovy
Po studiu matematiky a geografie na PF v → Ladislava Jerieho navrhl v l. 1929–30 posta-
Ostravě (dnes → OU) učila na ZŠ. Byla za- venou a v r. 1934 rozšířenou vilu na Ostra-
městnána v → KMO. V l. 1978–80 jako kult. vici s letním pavilonem (čp. 832). Koncem
red. v → OV, v l. 1980–92 pak ve zpravo- 30. l. se zabýval hledáním nové monumen-
dajství → ČTO, později v TV Kabel Plus aj. tality slučující tradicionalismus s modernou,
V r. 1997 se stala red. zpravodaje Centrum např. v budově býv. Generálního ředitelství
a tiskovou mluvčí Úřadu městského obvodu Severní dráhy Ferdinandovy v Moravské
Moravská Ostrava a Přívoz, kde působila Ostravě (nyní ředitelství OKD), Prokešovo
do r. 2007. Nyní vede své internetové noviny nám. 6 (1939–40, se sochařem Janem Lau-
Haló, Ostrava! Její básnická tvorba vyrůstá dou a malířem Janem Bauchem). Objekty
z milostných prožitků (Podkůvky, 1979), ve 20. a 30. l. opatřoval výtv. pojatými ka-
z vědomí rodových pout a úzkých vazeb mennými a keramickými fasádami – např.
na město Ostravu (Kameny, 1981), ze vzpo- u obytného domu Sever ní dráhy Ferdi-
mínky na otce a matku (Zapomenuté věty, nandovy v Moravské Ostravě, Sokolská 47
1992), je ve znamení touhy a hledání život- (1938), nebo u budovy pojišťovny Riunione
ního štěstí, harmonie a lásky. Ve sbírce Si- di Adriatica v Brně, Nádražní 2 (1938–39).
luety (2009) vyjadřuje navíc svou vnitřní Pro tuto pojišťovnu navrhoval domy v Praze,
potřebu komunikovat s lidmi, často i nezná- Brně i Moravské Ostravě – např. kancelářský
mými, zajímá se o jejich osudy, nevyhýbá a obytný dům, Zámecká 20 (1927–29).
se střetům člověka s techn. a civilizačními Lit.: Horizont 3, 1929–32, č. 23–24; Vybíral, J.: Zrození
projevy. Přispěla do generačních alm. (→ velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy
Oheň, 1978; Do dlaní chceme žhavou lávu 1890–1938, Ostrava 1997; Baťková, R. a kol.: Umě-
lecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady,
nabírat, 1979) a výboru z milostné poezie Praha 1998; O nové Brno I., II., Brno 2000; Vybíral, J.
Větrná pošta (1988). (ed.): Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha 2008.
Lit.: Etzler, M.: Podkůvky z bojínků, OkultM, 1980, č. 5; Obr.: A69. MS
Urbanová, S.: Básnické vyznání, OkultM, 1982, č. 2; Svo-
boda, J.: Dvakrát nakladatelství Gramma, LD, 9. 2. 1993;
KOTÍK, Petr, flétnista, skladatel, dirigent,
Przeczek W.: Niezapomniane vrażenia, Zwrot, 1993, č. 3;
Šajtar, D.: Poezie jako protest, Ostrava 2008.* 27. 1. 1942 Praha.
SU
Jako student pražské konzervatoře založil
KOTAS, Karel, architekt, * 20. 1. 1894 Olo- (1961) soubor Musica viva pragensis. Po ná-
mučany (Blansko), † 24. 4. 1973 Praha. vratu z vídeňských studií (1963–66) vytvořil
Po absolvování vyšší prům. školy v Brně experimentálně orientovaný soubor QUaX.
(1913) studoval v l. 1917–18 na akademii Od konce r. 1969 žije ve státě New York, kde
ve Vídni u → L. Bauera, následně v l. 1919–21 se stal důležitou osobností tamního hud. ži-
u Jana Kotěry na AVU. Od r. 1922 působil vota. Ve skladbě je samoukem. Od r. 2005 dělí
v Brně, odkud r. 1925 odešel do Moravské svou rezidenci mezi New York a → Ostravu.
→ Ostravy, kde pracoval na stavebním úřadu Je um. ved. jím zal. tělesa S.E.M. Ensemble,
a dohlížel na stavbu Nové radnice. Od r. 1932 které funguje v mnoha variantách – od tria

471
KOTOUČ
KOTÍK
až po orchestr, který vystupuje pod názvem
The Orchestra of the S.E.M. Ensemble.
V r. 2001 založil mez. institut (Ostravské
centrum nové hudby) a Festival nové hudby
→ Ostravské dny. Pro tento festival zřídil
r. 2005 mez. komorní orchestr → Ostravská
banda. S orchestrem provozuje také samo-
statné koncerty v ČR, Evropě i USA. R. 2012
založil společně s řed. → NDM → J. Nekva-
silem bienále Dny nové opery Ostrava a také
uskutečnil s → Janáčkovou filharmonií Os-
trava koncerty v New Yorku v rámci festivalu
Beyond Cage.
Lit.: Začátky Nové hudby v Praze 1959–64, Ostrava
2008; Program Ostrava Days 2011, Ostrava 2011;
Program Dny nové opery 2012, Ostrava 2012. KS
KOTOUČ, hora (dvojvrší) historického a kul-
turního významu u města Štramberk (nad-
mořská výška 511 a 495 m).
K. je součástí Podbeskydské pahorkatiny
a je tvořen kvalitním jurským vápencem,
jehož těžba (od r. 1881) je též příčinou zá-
niku velké části hory (pův. vrchol se zvedal
do nadmořské výše asi 539 m). Slavný nález
čelisti neandrtálského dítěte v jeskyni Šipka
na severových. svahu vých. části hory (→ K.
J. Maška r. 1880) dokládá osídlení v době stř.
paleolitu. Početné jsou nálezy z ml. doby ka-
menné (neolitu), kdy zde vzniklo hradisko,
později o rozloze zhruba 13 ha (→ pravěké
osídlení). V období raného středověku
vznikly na vrcholcích K. hrádky označované
později jako Panská Vyhlídka a Jurův Ká-
men (→ hrádky a tvrze) a v sedle mezi nimi
(v blízkosti dnešní Mírové studánky) osada.
Ta se však postupně přesouvala do nižší
polohy na jv. svahu Zámeckého kopce, kde
na přelomu 13. a 14. stol. vzniká hrad Stral-
lenberg (→ hrady) s městem (→ Štram-
berk). Do centra pozornosti se K. dostal opět
v době barok., kdy na jeho vrcholu vzniklo
význ. → poutní místo. Panství tehdy drželi
olomoučtí → jezuité, kteří kopec a jeho okolí
přejmenovali na základě geografických po-
dobností s biblickými místy (dvouvrší Kal-
várie a Olivová hora, údolí Josafat a potok
Cedron) na Horu Olivetskou a r. 1646 zde
472
KOTOUČ
zavedli procesí. Inspiraci k takovému po-
činu poskytla pol. Kalwaria Zebrzydowska
u Lanckorony severně od Krakova, taktéž
zasvěcená posledním pozemským dnům
Krista. Na nižším vrcholu K. (Olivetská hora)
byla r. 1647 postavena dřevěná kaple, na hl.
vrcholu (Kalvárie) pak kříž, který poč. 60. l.
nahradil dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže,
r. 1688 přestavěný na zděný. V r. 1669 vznikl
v sedle mezi vrcholky chrám Nanebevstou-
pení Páně. Procesní cestu od → Nového Ji-
čína zdobily kaple křížové cesty. K. a jeho
okolí se staly příkladem v barok. době módní
komponované krajiny, protknuté duchov-
ním významem. Důležitým momentem bylo
vydání knihy Hora Olivetská jezuity (poz-
dějšího čes. provinciála) Matěje Tannera
(1630–1692), které bývá datováno do r. 1666,
ovšem dochovány jsou pouze exempláře vy-
dané ve slez. Nise r. 1704. Tento spis obsaho-
val krom modliteb, pobožností a písní také
historii místa, kterou Tanner sestavil mj. z →
pověstí, jež mu vyprávělo místní obyv., avšak
pravděpodobně jím mytologizovaných pod
vlivem jiných poutních míst (zejm. Hostýn
s příběhem o údajném mongolském vpádu)
a rodových pověstí (legendární Jaroslav
ze Šternberka, známý později též z podvr-
ženého Rukopisu královédvorského). → Lid.
legenda tak dovedla poutní tradici až do ra-
ného středověku. Ve 2. polovině 18. stol. do-
šlo k oslabení poutí a definitivní konec jim
přinesly osvícenské reformy. V l. 1786–87
byly uzavřené kostely strženy a na vrcholu
K. zůstal pouze kříž. Po první svět. válce
se stala vých. část K. místem nově budo-
vaného Národního sadu, jehož iniciátorem
byl zdejší lékař a kult. činitel → A. Hrstka.
V lesoparku vznikl nespočet pomníků vě-
novaných význ. osobnostem čes. historie
a kultury (sv. Václav, Jan Žižka, → F. Pa-
lacký, Alois Jirásek, Bedřich Smetana, →
L. Janáček ad.). Úvodní část textu Tannerovy
Hory Olivetské byla r. 1939 vydána s národně
obranným podtextem, doplněna ilustra-
cemi → F. Duši, čímž byl aktualizován také
duchovně-bojovný význam hory. Ta i přes
KOTRBA
KOTOUČ
skutečnost, že byla od konce 19. stol. ukra-
jována velkolomem, stále představuje místo
předního kult. významu regionu.
Lit.: Hrstka, A. (ed.): Československá reservace a ná-
rodní park Štramberk K., Štramberk 1920; Šebánek, J.:
Pověst štramberská, ČMM 59, 1935; M. Tanner: H. O.
(ed. J. Malura – P. Kosek), Brno – Ostrava 2001.
Obr.: H1–2; V21. JI + JMl
KOTRBA , Marius, sochař, * 30. 9. 1959 Če-
ladná (Frýdek-Místek), † 17. 5. 2011 silnice
u Martina (Slovensko).
Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti
a na AVU v Praze (učitelé Miloš Axman a →
S. Hanzík, absolvoval r. 1987). V l. 1990–93
byl asistentem u prof. Huga Demartiniho
na AVU v Praze. V r. 1993 působil jeden
semestr jako učitel na Akademii Minerva
v Groningen v Nizozemsku. Učil na katedře
výtv. tvorby PF v → Ostravě, později Insti-
tutu pro umělecká studia v sekci výtv. umění
na → OU; po vzniku FU OU byl od r. 2008
ved. katedry sochařství (2010 prof.). Monu-
mentalista, pracoval s materiály jako kov,
kámen, dřevo, beton. Jeho figurální dílo
se vyznačuje stylizací do plastických hladce
modelovaných tubusů. Význ. jsou soubory
cvičenců, zápasníků nebo postav světců. So-
chařskou tvorbu doprovází kresba a malba.
Vystavoval např. ve Valašském muzeu v pří-
rodě, Rožnov pod Radhoštěm (1997), →
GVUO (1998), Galerii JNJ, Praha (1999),
Výstavní síni Sokolská 26, Ostrava (2008),
galerii Maldoror, Praha (2008) ad. Z reali-
zací např. Člověk v atriu Obchodního soudu
v Ostravě-Porubě (1999); sv. Hedvika, reliéf
na Biskupství Ostravsko-opavském, Ostrava
(1999); bronzová plastika Pro Ostravu k no-
vému tisíciletí na Husově sadě v Ostravě
(2002) či sv. Kryštof s Ježíškem při obchvatu
Olomouce (2005).
Lit.: Juříková, M. – Plieštík, J. – Balabán, J.: M. K. (ka-
talog výstavy GVUO), Ostrava 1998; Česká serigrafie
(katalog OU), Ostrava 1999; M. K. – obrazy a sochy (ka-
talog výstavy Galerie Beseda), Ostrava 2009.
Obr.: S (135, 138). PH + MŠť
KOUDELA , Tomáš → Vrak, Jan
473
KOVAL
KOUŘIL , Pavel, archeolog, * 14. 2. 1950 Kyjov
(Hodonín).
V l. 1696–74 vystudoval archeologii a histo-
rii na FF UJEP v Brně, od r. 1975 pracoval
v Historickém muzeu ve Slavkově u Brna
a po obhájení PhDr. (1978) nastoupil do Ar-
cheologického ústavu ČSAV Brno – expo-
zitury v → Opavě (od r. 1990 ved.), kterou
pomohl v r. 1993 převést pod Památkový
ústav v → Ostravě (→ NPÚ Ostrava). V 90. l.
se zasloužil o zavedení oboru Středověká
archeologie na → SU, kde dosud externě pů-
sobí. V r. 1993 se stal CSc. a nastoupil jako
věd. pracovník do Archeologického ústavu
AV ČR v Brně (od r. 1998 ředitel). Titul doc.
získal r. 2001 na Univerzitě Komenského
v Bratislavě. Od r. 1978 vede systematický
výzkum hradiště v → Chotěbuzi-Podoboře.
Specializuje se na → archeologii středověkou
a slovanskou (je ved. Střediska pro slovanskou
a středověkou archeologii). Je autorem knihy
Slovanské osídlení českého Slezska (1994),
spoluautorem publikací Hrady českého Slez-
ska (2000, s → D. Prixem a → M. Wihodou)
a Východní Morava v 10. až 14. století (2008,
s Luďkem Galuškou a Jiřím Mitáčkem) a au-
torem řady odb. studií věnovaných archeo-
logii Moravy a Slezska (předmětem jejich
zájmu např. Opavsko v ml. a pozdní době
hradištní, pravěké a raně středověké osídlení
Slezska, → středověká kolonizace či → hrady,
→ hrádky a tvrze, především na území čes.
Slezska). Je členem redakčních rad mnoha
odb. časopisů (např. → T, → ČSZM-B,
Archaelogia historica, Přehled výzkumů).
Lit.: Sklenář, K.: Biografický slovník českých, morav-
ských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků
z příbuzných oborů, Praha 2005; Janák, V.: Docent P. K.
šedesátiletý, VL 36, 2010, č. 2. JI
KOVAL , Antonín, malíř, * 21. 1. 1877 Morav-
ská Ostrava (Ostrava-město), † padl 1916
v Karpatech.
Studoval AVU v Praze v l. 1905–10, jeho uči-
teli byli např. Maxmilián Pirner a Max Šva-
binský. Byl figuralistou a krajinářem. V jeho
ateliéru začínal → V. Kristin.
KOVAL
Lit.: Hýl, V.: Výtvarné umění ostravského kraje, Os-
trava 1941; Holý, P.: Malíř Vladimír Kristin a jeho město,
Ostrava 1996.
Obr.: V80.
KOVAL , Radim (vl. jm. Radislav Koval), di-
vadelní režisér a herec, * 25. 8. 1924 Paskov
(Frýdek-Místek), † 30. 3. 1985 Ostrava.
S divadlem začínal na gymnáziu v → Místku.
V r. 1945 se podílel na založení divadla →
Kytice a v r. 1946 byl angažován jako he-
rec do činohry Zemského divadla v Ostravě
(→ NDM). Zde nastudoval titulní postavu
v Mahenově Janošíkovi (rež. Luboš Pistorius,
1950), titulní roli v Sofoklově Oidipovi vla-
dařovi (rež. → M. Hynšt, 1956), Richarda III.
v Shakespearově tragédii (vl. rež., 1962) ad.
V r. 1959 převzal vedení činohry a postupně
přešel k režii. Nejčastěji inscenoval drama-
tiku čes. (František Hrubín: Oldřich a Bo-
žena, 1968), rus. a sov. (Michail Afanasjevič
Bulgakov: Molière, 1963), ale zejm. psycho-
logické drama anglo-amer. (tehdy u nás málo
známé hry Roberta Bolta, Thomase Stear-
nese Eliota, Lillian Hellmannové, Eugena
O´Neilla, Williama Saroyana, Tennessee
Williamse aj.). Dlouhodobě spolupracoval
zejm. s dramaturgy → V. Kabeláčem a →
L. Slívou a se scénografem → V. Šrám kem.
K jeho nejlepším hercům patřili → M. Ho-
lub, Anna Kratochvílová, → Z. Rozsypalová,
→ F. Šec, Jaroslav Švehlík ad. Do Ostravy
angažoval režiséry → M. Horanského, → J.
Janíka, → B. Jansu, Jana Zajíce. Za jeho ve-
dení až do odstranění K. z funkce šéfa z polit.
důvodů (1974) se činohra Státního divadla
Ostrava vypracovala mezi přední čs. sou-
bory. Poté až do své smrti působil v činohře
jako režisér (Grigorij Gorin: Thyl Ulenspie-
gel, 1976; Josef Bouček: Noc pastýřů, 1984).
Pohostinsky režíroval i v → Opavě, Českém
→ Těšíně aj. Pro své dramaturgicky objevné
a precizně vystavěné fil. inscenace byl poklá-
dán za jednoho z nejlepších čes. div. režisérů
60. l. 20. stol.
Lit.: 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1989;
Houšková, A.: R. K., dipl. práce FF UP, 1996; Kovaří-
ková, R. – Petláková, E.: R. K., Olomouc 1999. JŠt
KOVÁŘ
KOVALČÍK, Richard, hudební skladatel, trum-
petista, aranžér, * 22. 5. 1937 Orlová (Kar-
PH
viná), † 12. 3. 1975 Ostrava.
Již v dětství se učil hrát na housle, které kvůli
zranění ve 12 l. vyměnil za trubku. Nejprve
vystupoval s amatérskými kapelami (1948–54
vystřídal přibližně 12 kapel, 1954–61 člen
Velkého tanečního orchestru Otakara Pa-
váka [pseud. → J. Przebindy] při → ORO).
Zkušenosti s vedením orchestru a aranžová-
ním hudby získal u voj. kapely v → Opavě
(1957–59), kde hrál v dechovém, tanečním
a jazzovém orchestru, podstatně si rozšířil
také repertoár z oblasti vážné hudby. S pro-
fesionální hudbou se jako hudebník-amatér
seznámil v Modern jazz sextetu → I. Pav-
líka (1962) a v ORO, kde působil jako sólový
trumpetista (1962–75). V ORO uplatnil své
kompoziční, aranžérské a dirigentské vlohy.
Výborným stylem, prvotřídním nátiskem,
barevným tónem, improvizačními schop-
nostmi a charakteristickým stylem frázování
zanechal nesmazatelnou stopu zejm. v de-
chové sekci ORO. V r. 1966 stál u zrodu ostr.
skupiny → Flamingo, kterou v l. 1966–75
vedl a určoval její um. zaměření. Angažoval
začínající ostr. zpěváky (→ H. Zagorová, →
M. Rottrová, Petr Němec, → V. Špinarová)
a věnoval se vl. tvorbě (orchestrální skladby
Černá orchidej, Malovaná kapela), zejm. pro
M. Rottrovou (Dlouhá černá limuzína, 1970;
Zlom vaz, 1971; Malíř, 1972; Až přijde tvůj
čas, 1973 ad.).
Lit.: BSSSM 10; HKO; Matzner; Tůma, J.: Ostravské
hity, Mladý svět, 1970, č. 23; Tůma, J.: „Barva“ ostrav-
ského soulu, in: Rhytm & Blues, Praha 1985; Křešová,
T.: Hudební osobnosti Ostravského rozhlasu Vladimír
Figar a Jiří Urbánek, dipl. práce FF MU, 2010. KR
KOVÁŘ, Jan, architekt, * 25. 7. 1948 Opava.
Po absolvování Střední průmyslové školy
stavební v → Ostravě studoval v l. 1970–76
na Fakultě stavební ČVUT, obor architektura.
Členem SČA, od r. 1989 Obce architektů. Od
70. l. zaměstnán ve → Stavoprojektu Ostrava,
v Ateliéru 7 Opava. Poté samostatná praxe.
Ve své rané tvorbě přebíral pozdní interna-
cionální styl, typický pro tvorbu st. generace
474
KOVÁŘ
arch. ostr. Stavoprojektu (→ I. Klimeš, →
E. Kuba). Je autorem hotelu Kamyšin, nyní
Koruna v → Opavě (s → J. Horákem, inte-
riéry → R. Ulmann, 1979–85), smuteční
síně v Opavě a → Bruntále. Některé projekty
se vymykaly z typizovaného stavebnictví
a odkazovaly k pronikání postmoderních
idejí na periferii. Zvl. se to týká domu s pe-
čovatelskou službou v → Hradci nad Mora-
vicí (1986–87). Po osamostatnění se věnuje
sakrální architektuře – podle jeho projektu
postaveny kostely sv. Jana Nepomuckého
v Kylešovicích (1995) či Krista – Dobrého
pastýře v Hněvošicích (1996). V této tvorbě
se pokouší s rozporuplnými výsledky spo-
jovat tradiční motivy a prvky s postmo-
derním eklekticismem a s navazováním
na organickou architekturu Imre Makovcze.
Lit.: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci
členů Svazu českých architektů, Ostrava 1984; Studený,
J. (ed.): Stavíme nové kostely s firmou Sopos, Olomouc
1998; Pometlo, J.: Sakrální stavby v českých zemích,
Stavba 7, 2000, č. 1.
Obr.: A (99, 101).
KOVÁŘ, Jan František, malíř, ilustrátor, so-
chař, keramik * 17. 2. 1948 Olomouc.
Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti. Zprvu
je K. tvůrčí činnost pod vlivem tvorby Josefa
Jíry ve znamení poetické malby s valaš. mo-
tivy, které přecházejí k obecně lidským, ze-
siluje míra symbolismu. Přijímá fil. a etické
principy judaismu a nalézá široké souvislosti
pronásledování vyvoleného národa a jeho
absurditu. Tvoří také sochy a objekty. Vy-
stavuje samostatně i s kol., např. na Zámku
Žerotínů, Valašské Meziříčí (1977, 1982,
2005), v Galerii Atelier, Frohnlach (Ně-
mecko, 1989), Palast Hohenems (Rakousko,
1990), Bochumu (Německo, 1990), Galerii
Chagall, → Ostrava (1993), Krakově (1997),
v Muzeu ghetta a Malé pevnosti Terezín
(2008); dále jako člen spolku → Kontrast 90
v → Ostravském muzeu (1990).
Lit.: Holý, P.: katalog výstavy v Galerii Chagall, Ostrava
1993; Civitas dei (Katalog výstavy Unie výtvarných
umělců Olomoucka), Olomouc 2003.
KOWOLOWSKI
KOVÁŘ, Kamil, básník, publicista, * 23. 4.
1955 Bílovec (Nový Jičín).
Byl zaměstnán jako techn. úředník ve →
VŽ v → Ostravě (1974–92), v současnosti
je novinářem z povolání. Publikovat začal
ve 2. polovině 70. l., přispíval do NS, KM,
→ OKultM, Tv, Vojáka, MF. Knižně debuto-
val v generačním alm. mladé tvorby → Oheň
(1978), podílel se na satirické a recesní tvorbě
volného sdružení Klenba, organizovaného
v 80. l. v → Klimkovicích. Básnické texty
vyšly ve sbírce Naivní básničky (1989), mají
satiricko-ironický charakter, jsou namířeny
proti konformnosti, konzumnosti, oficiální
propagandě a frázi.
Lit.: Zahradnický, J.: Humorné a ironické doteky, Kmen,
1989, č. 43; (jch): Další z nových jmen, MS, 7. 11. 1989;
Málková, I.: Ztráta z prodlení, OV, 22. 1. 1990; Fejetony
K. K., Prostor, 2001, č. 52; Hrabal, M.: Místo úvodu, in:
Jizvy na svých místech, Varnsdorf 2006. SU + SSch
KOWOLOWSKI, František, malíř, performer,
intermediální výtvarník, kurátor, teoretik vi-
zuálního umění, pedagog, * 30. 9. 1967 Tři-
MS nec (Frýdek-Místek).
Po studiích na SUPŠ v Brně (1982–86) stu-
doval v l. 1986–91 malbu na Akademii sztuk
pięknych ve Varšavě (učitelé Jan Tarasin
a Ryszard Winiarski). V r. 2000 postoupil
do finále o Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Vedle aktivní výtv. činnosti v oblasti per-
formance, instalace, videa a veř. vizuálního
umění pracuje jako kurátor, hlavně v Brně
(MG 1994–96, Dům umění města Brna
od r. 1997), střídavě také v → Ostravě (např.
koncept Mirage, Výstavní síň Sokolská 26,
2009). Učí na FU → OU (Ateliér malby II).
S → P. Lysáčkem a → J. Surůvkou je členem
skupiny František Lozinski, o. p. s. – Tra-
diční výtv. projev anuluje v prostředí hyper-
reality a metodou simulace. Jeho vizuální
činy působí jako časově limitované aktuality
ve veř. prostoru, pracují s pomíjivými ma-
teriály. Prosadil se výstavami-depozitáři, tj.
instalacemi galerijních sbírkových artefaktů,
vl. výtv. děl i předmětů denní potřeby jako
souhrnu depozit (Depozit, NG 2000; Lo-
PH kální entropie, Galerie Emila Filly, Ústí nad
475
KOZÁNEK
KOWOLOWSKI
Labem, 2001; Nomádská zpráva, Synagóga
Trnava, 2004; Depositum, → GVUO, 2012).
Veř. prostor atakuje také zpracováním vl. těla
jako objektu (videonahrávka vyřezávání loga
This Body Belongs to Art na vl. zádech, 2002,
či projekt Intervence, 2005–11, kde autorovo
tělo, instalováno v interiéru i exteriéru v roli
věcí, paradoxně ukazuje na nemožnost úniku
z tělesnosti). Řada K. projektů má ráz veř.
demonstrativní performance prostupující
realitu otázkami současného umění (např.
Tato realita byla přivlastněna uměním, Graz,
Rakousko, 2003; 8 hodin s umělcem, Radom,
Polsko, 2009; Nomádská strategie, Peking
2009; ZERO, Radom, 2011).
Lit.: F. K. (2000–2011), katalog výstavy Depositum,
Ostrava 2012; Ptáček, J.: Performer z depozitáře, Art
& Antiques, 2012, č. 5.
Obr.: V (253, 261, 272). MŠť + JI
KOZÁNEK, Jan, právník a politik, * 21. 6.
1819 Přerov, † 17. 1. 1890 Kroměříž.
Studoval gymnázium a filozofii v Olomouci,
později práva na vídeňské univerzitě. Po ab-
solutoriu působil od r. 1845 jako advokátní
praktikant v → Opavě, od r. 1849 jako úřed-
ník vyvazovací komise v Jihlavě. Od r. 1851
byl advokátem a notářem v Kroměříži,
kde významně rozvinul svou veř. činnost:
od r. 1867 až do smrti byl poslancem morav.
zem. sněmu, měl zásluhu na vzniku řady čes.
spolků (Občanská beseda), peněžních ústavů
i rolnického cukrovaru. Význ. byla jeho účast
při zřízení čes. gymnázia (1882) i při vzniku
hosp. škol v Přerově a Kroměříži. Po smrti
→ F. Palackého byl zvolen protektorem pod-
půrného spolku morav. akademiků Radhošť.
Přes krátkost svého působení ve Slezsku vý-
znamně přispěl k posílení čes. nár. vědomí.
V → revoluci 1848/49 vydal leták Co jest to
konstituce, svoboda tisku, národní garda
a informoval v Moravských novinách a Ná-
rodních novinách o dění ve Slezsku. Jeho
korespondence byla vydána v → OT (1921),
VMO (1936, → SlSb) a → ČMM (1926).
Lit.: BSSSM 1; Žáček, V.: Počátky národního obrození
slovanského obyvatelstva ve Slezsku, Ostrava 1959. LD
476
Z KOZLÍ
z KOZLÍ, Mikuláš, františkánský kazatel, autor
rukopisného kodexu s českými, německými
a latinskými texty, * asi 1390 Kozlí (Polsko),
† po 1423 [l.].
Byl slovanského původu (nelze jednoznačně
prokázat, zda čes. nebo pol.), ovládal ovšem
i němčinu. O jeho životě máme jen kusé
zprávy. V červnu 1414 vstoupil v Čáslavi
do františkánského řádu. Od r. 1416 půso-
bil jako františkánský kazatel ve Slezsku
(Hor ní Hlohov, dnes Glogówek) a na Moravě
(Olomouc). Od r. 1421 byl sakristiánem v →
Krnově, po r. 1423 o něm nejsou dochovány
spolehlivé informace. V r. 1416 začal praco-
vat na rozsáhlém manuálníku, který je v odb.
literatuře pojmenováván jako rukopis IQ 466
(uložen v knihovně Vratislavské univerzity)
a který od svého znovuobjevení v r. 1829
lákal množství pol., něm. i čes. badatelů. M.
z K. do kodexu zaznamenával žánrově růz-
norodé lat., čes. a něm. texty, které jsou důle-
žitým dokumentem středověkého kult. života,
zvl. ve Slezsku; sám je pravděpodobně jen
zapisovatelem jednotlivých skladeb, ne je-
jich autorem. Kodex je pramenem pro po-
znání středověké písňové tvorby (v několika
případech zaznamenává i skladby notované).
Z lat. lyriky obsahuje kromě duchovních
písní a sekvencí vánočních, velikonočních,
mariánských ap. i tři písně žákovské a kritic-
kou skladbu proti Husovi (Omnes attendite).
Dále jsou zde zapsány něm. modlitby k jed-
notlivým částem mše, něm. evangelijní peri-
kopy a několik lat. spisů: kázání, → pohádky,
hudebně teoretické pojednání, morální trak-
táty, lék. předpisy, jazykově-matematické
hříčky ap. Význ. složkou kodexu je čes. pí-
sňová tvorba. Z ní byla věnována pozornost
především obscén ní milostné písni Chci
ja na pannu żalovać, jež bývá obvykle dá-
vána do souvislosti s vagantskou (žákov-
skou) poezií a zároveň je v ní spatřován vliv
→ folkloru, a to především v její erotické
metaforice. Text obsahuje prvky polštiny,
primárně je však výtvorem staročes. Význ.
skladbou je také protihusitská časová píseň
označovaná obvykle jako Bydžovští ševci
KOŽDOŇ
Z KOZLÍ
(s incipitem Ševciť jsú zúfalí). K dalším
skladbám patří čes. duchovní písně (Naro-
dil sě Emanuel; Den vzkříšení Jezu Krista;
Zdráva, králevno slavnosti).
Lit.: Jakobson, R.: Slezsko-polská cantilena inhonesta
ze začátku 15. století, Národopisný věstník českoslovan-
ský 27–28, 1934; Svátek, J.: Krnovský minorita M. z K.
a jeho vědecké dílo, ČMM 109, 1990; Pavera, L.: M. z K.
a jeho rukopis IQ 466, in: Kapitoly z literárních dějin
Slezska a severní Moravy, Ostrava 2000 (obsah kodexu
a edice lat. lyriky v přílohách sborníku); Martinek, L.:
Hledání kořenů. Literatura Krnovska a její představitelé
I., Opava – Krnov 2009; Baluch, J.: Zamazany inkaustem
rękopis, czyli śląsko-czeska sprośna śpiewka, Kraków
2013. JMl
KOŽDOŇ, Josef (též Koźdoń, Józef), uči-
tel, redaktor a politik, * 8. 9. 1873 Horní
Líštná (Třinec, Frýdek-Místek), † 7. 12. 1949
Opava.
V r. 1892 ukončil studium v uč. semináři,
poté vyučoval na školách na → Těšínsku.
V l. 1907–27 byl poslancem → slez. zem.
sněmu v → Opavě. R. 1909 založil → Schle-
sische Volkspartei / Śląska Partia Ludowa
a její tiskový orgán Ślązak (1909–19). Jeho
hnutí bylo orientováno protipolsky, proně-
mecky a separatisticky (Slezsko Slezanům!).
R. 1919 rozvíjel projekt samostat ného slez.
státu, r. 1921 projekt autonomie Zaolzí.
V r. 1923 byl zvolen něm. hlasy starostou
Českého → Těšína. 18. 9. 1938 zfor muloval
a spolupodepsal memorandum Adolfu Hitle-
rovi, ve kterém se Těšínsko a jeho obyv. hlá-
sili k něm. rasové příslušnosti. Po okupaci
Těšínska nacist. vojskem byl vzdor svým
zásluhám o němectví zbaven úřadu starosty,
jmenován čestným občanem města a pově-
řen jinou funkcí. Po r. 1945 unikl soudu pro
kolaboraci a žil v soc. ústavu v Opavě. Pub-
licitě jeho polit. názorů měla sloužit jeho lit.
činost: Über die Sonderstellung der schlesi-
schen Polen (1910), Memoriał Polskiej Partii
Ludowej w sprawie plebiscytu w Księstwie
Cieszyńskim (1920), Das Recht unserer schle-
sischen Heimat auf die verwaltungsmäßige
Selbstständigkeit (1927).
Lit.: BSSSM 7; BLGBL 2; Heiduk 2; Golec, J. – Bojda,
S.: SBZC 1; Káňa, O. – Pawelka, R. (Stanislawska, S.):
Těšínsko v polsko-československých vztazích 1918–1939,
477
KRAJČO
Ostrava 1970; Gawrecka, M.: Josef Koźdon, in: Schle-
sische Lebensbilder 11, Insingen 2007. MM
KOŽUŠNÍK, Václav, divadelní ředitel, * 3. 4.
1945 Praha.
V l. 1959–79 vykonával různé techn. funkce
ve Státním divadle Ostrava (→ NDM).
V l. 1982–86 absolvoval Divadelní akademii
múzických umění Praha, obor organizace
a řízení divadel a kult. zařízení. Provozně
ekon. náměstkem v → Těšínském divadle
(1979), ve Slezském divadle Zdeňka Ne-
jedlého (1980), v Divadle Oldřicha Stibora
v Olomouci (1981–85) a ve Státním divadle
v Brně (1985–90). Byl ředitelem → Slez-
ského divadla v Opavě v době jeho přestavby
(1990–95) a Státní opery Praha (1995–96).
V l. 1996–2009 byl (s přestávkou 2002–03) ře-
ditelem Moravského divadla v Olomouci. JŠt
KRAJČO, Richard, zpěvák, hudebník, herec,
* 1. 6. 1977 Ostrava.
S hudbou přišel do kontaktu během dospí-
vání, kdy se jako samouk učil hrát na kytaru.
Pod vedením → J. Klimszy a Anny Cónové
vystudoval herectví na hudebně dram. oboru
→ Janáčkovy konzervatoře v → Ostravě
(1996–2001). Již během středoškol. studií
založil punk-folkovou skupinu THE Kryštof
(1993), později proměněnou v pop-rockovou
formaci → Kryštof, ve které působí dodnes
jako kytarista, zpěvák a autor písní. Ostr.
veřejnosti byl znám také jako populární
DJ a moderátor hud. pořadu → ČTO pro
mladistvé Medůza (od r. 1998). S herectvím
začal již na konzervatoři (Jean ve Strind-
bergově Slečně Julii, → Slezské divadlo →
Opava, 1998; Tom ve Skleněném zvěřinci
Tennessee Williamse, Janáčkova konzerva-
toř Ostrava, 1999; Benvolio v Shakespea-
rově Romeu a Julii, → NDM, 1999 ad.). Jeho
domovskou scénou se stalo ostr. → Divadlo
Petra Bezruče (1999–2001, Shakespearův
Hamlet, 1999; Tracy v Saroyanově Tracyho
tygru, 2000 ad.). Úspěch skupiny Kryštof
na čes. hud. scéně zapříčinil dočasné přeru-
šení K. herecké kariéry (2001–03), odchod
na volnou nohu a angažování na poli hudby.
KRAJSKÁ BOTANICKÁ ZAHRADA
KRAJČO
Od r. 2003 je členem činohry ND (Merkucio
v Shakespearově Romeu a Julii, 2003; Kleant
v Moliérově Lakomci, 2004; Shakespearův
Richard III., 2006 ad.). Vedle práce v divadle
účinkoval také ve filmu a televizi (Krysař,
2003; Nuda v Brně, 2003; Post Coitum, 2004;
telev. seriál Hraběnky, 2007 ad.).
Lit.: Oficiální stránky skupiny Kryštof: http://www.
krystof.net; oficiální stránky ND: http://www.narodni-
divadlo.cz. KR
KRAJSKÁ BOTANICKÁ ZAHRADA → Arbore-
tum Nový Dvůr
KRAJSKÉ DIVADLO LOUTEK → Divadlo lou-
tek Ostrava
KRAJSKÉ NAKLADATELSTVÍ OSTRAVA, na-
kladatelství v Ostravě, 1957–65.
Bylo zřízeno KNV v → Ostravě, jeho ře-
diteli byli jmenováni → O. Šuleř (1957–61)
a Jan Gavenda (1961–65). Zaměřilo se na reg.
tvorbu, zvl. na texty s folk. tradicí, odkaz →
V. Martínka, edice → pohádek uspořádané
→ A. Sivkem (Pohádky, 1957) a texty z his-
torie kraje: → B. Četyna (závěr tetralogie
Valašský vojvoda, 1962, Velké Ráztoky, 1963,
1964), → O. Šuleř (Stanice Sousedov, 1958).
Ke kmenovým autorům patřili → L. Bublík,
→ F. Čečetka, → J. Drozd, → J. Filgas, →
F. Horečka, → L. Hořká, → H. Jasziczek, →
V. Juřina, → I. Kubíček, → M. Podešvová, →
H. Salichová. Nakl. vydávalo také reg., hist.
a vlastivědnou literaturu (→ A. Grobelný,
→ K. Jiřík, → O. Káňa, → M. Myška ad.).
Od poloviny 60. l. nese nakl. název → Profil.
Lit.: Šuleř, O.: První rok KN, ČK, 1957, č. 12; týž: Roz-
hovor o krajském nakladatelství, Kultura, 1959, č. 22.
IM
KRÁLÍK, Oldřich, literární vědec a univerzit ní
profesor, * 9. 6. 1907 Kroměříž, † 20. 8. 1975
Olomouc.
Vyrůstal v prostředí měšťanské rodiny, otec
byl obchodníkem. Po maturitě na gymnáziu
v Kroměříži studoval bohemistiku a klasic-
kou filologii na FF MU, jeho učitelem byl
Arne Novák. Od student. let tiskl kritiky
a lit. studie, jako badatel se zprvu soustředil
na dílo Březinovo (Otokar Březina. Logika
478
KRÁLOVÁ
jeho díla, 1948). Inspirován Šaldovým poje-
tím básníka jako jedinečného tvůrce vytvo-
řil vl. koncepci tvůrčího procesu spisovatele
a uplatnil ji ve studiích o Karlu Hynku Má-
chovi, → P. Bezručovi, Janu Nerudovi, Karlu
Čapkovi ad. Badatelský i prac. zájem K. byl
značně široký, věnoval se problematice význ.
osobností nár. obrození (Gelasius Dobner,
Josef Dobrovský, Josef Jungmann, → F. Pa-
lacký) i středověkým legendám (Slavníkov-
ské interludium, 1966). Své názory nezřídka
formuloval jako odvážné hypotézy, např.
ve výkladu poezie Nerudovy a Barákovy.
Bezručovi věnoval celou řadu studií a edič-
ních počinů, soustředil se hl. na otázku básní-
kova tvůrčího procesu a na osvětlení vzniku
Slezských písní. Zasazoval se, aby B. sbírka
byla vydávána podle rkp. znění, které
je podle něho umělecky nejvýraznější (Kapi-
toly o Slezských písních, 1957; Text Slezských
písní, 1963), spolu s → V. Fickem a Ladi-
slavem Palasem připravil a vydal Slezské
písně Petra Bezruče. Historický vývoj textu
(1967). K. práce, která monograficky završo-
vala jeho bezručovské bádání, však zůstala
nedokončena (Kapitoly o Petru Bezručovi,
1978). Byl zastáncem platnosti pův. podoby
básníkova textu a zdůrazňoval nutnost od-
stranění všech vnějších zásahů do jeho díla.
K poznání literatury ve Slezsku vedle bezru-
čovských prací přispěl i objevnou studií Lite-
rární dějepis ve Slezsku (1948). K. směřoval
vždy k poznání autentické podoby básníkova
textu, jako lit. vědec dovedl hájit svůj názor
proti svým odpůrcům, nevyhýbal se ani kon-
frontaci s nimi a obvykle jejich stanoviska
vnímal jako podněty k dosažení vl. poznání
zkoumaného lit. díla.
Lit.: Opelík, J.: doslov, in: O. K.: Osvobozená slova,
Praha 1995; Badatelská metoda O. K. v kontextu sou-
dobé literární vědy, Olomouc 1997; Urbanec, J.: O. K.
a jeho opavské aktivity, VL 33, 2007, č. 1; Grebeníčková,
R.: O. K. a znovu: Mácha demystifikovaný, in: Máchov-
ské studie, Praha 2010. JS
KRÁLOVÁ , Jiřina, vlastivědná pracovnice,
sběratelka lidového umění, * 9. 12. 1911 Lazy
(Orlová, Karviná), † 22. 6. 1998 Český Těšín
(Karviná).
KRÁLOVSKÝ ÚŘAD
KRÁLOVÁ
Svoji sběratelskou a národopisnou práci roz-
vinula plně po druhé svět. válce, kdy začala
spolupracovat se → SZM a → Muzeem Tě-
šínska, v němž pracovala. Zvl. vztah měla
k lid. umění, zejm. ke → krojům. Publiko-
vala o nich celou řadu odb. článků, v nichž
si všímala i detailů (doplňků, bižuterie), které
doposud unikaly i profesionálním badatelům.
Důvěrná znalost této oblasti jí umožnila re-
konstruovat to, co z krojů již dávno zaniklo.
J. K. se zasloužila o přesné určení funkce →
kroje opavského, → laš., → těšínského, →
horalského. To má zásadní význam pro ce-
lou sféru folklorismu, zejm. jevištního. Od-
tud pramenila její spolupráce s řadou folk.
souborů (např. Slezanem, Dombrovanem,
Javorovým, Opavicí). Byla autorkou řady
scénářů, v nichž se zaměřovala hl. na → lid.
píseň, kroje a → obřady, zvyky a obyčeje.
Své sbírky věnovala Muzeu Těšínska.
Lit.: BSSSM NŘ 1 (13); Stuchlý, V.: Národopisná pra-
covnice a znalkyně lidových krojů, T 4, 1970; Tomolová,
V.: K 75. narozeninám J. K., T 4, 1986; táž: J. K. – vý-
znamná osobnost národopisu Těšínska, T 4, 1991. KK
KRÁLOVSKÝ ÚŘAD, státní politický úřad
druhé stolice se sídlem v Opavě.
Byl zřízen cís. reskripty z 28. 1. 1743 ke správě
té části Slezska, jež zůstala habsburské mo-
narchii po → vratislavské konvenci. Jeho
kompetence byly obdobné jako Vrch ního
úřadu ve Vratislavi: otázky polit. správy
země, dohled na záležitosti hosp., obch. a da-
ňové, plnění příkazů dvora, právo vstupovat
do sporů slez. knížat ap. Prvním prezidentem
se stal rádce Marie Terezie hr. Bedřich Vilém
Haugwitz. K. ú. byl chápán jako modelová
instituce, která měla zkoušet účinnost nových
forem stát. správy v jednotlivých provinciích
monarchie. Josef II. k 1. 7. 1782 úřad zrušil
a rak. část Slezska sloučil v jeden správní
celek s Moravou, v jehož čele stálo Morav-
skoslezské zemské gubernium. Spisy vzniklé
činností K. ú. jsou uloženy v → ZAO.
Lit.: Drkal, S.: K. ú. v Opavě (1566) 1743–1782. Inven-
tář fondu ZAO, 1959; Štěrbová, J.: K. ú. v Opavě a jeho
význam pro dějiny Slezska, VL 18, 1992, č. 2. MM
KRAMÁŘSKÉ TISKY → Písně kramářské
479
KRASL
KRAMOLIŠ, Čeněk, prozaik zaměřený na his-
torickou a národopisnou tematiku, * 7. 12.
1862 Rožnov pod Radhoštěm (Vsetín), † 16. 6.
1949 Brno.
Studoval na nižším gymnáziu ve Valašském
Meziříčí a na uč. ústavu (1878–82) v → Pří-
boře. Nejprve učil na Vyškovsku, prázdniny
ale pravidelně trávil v Rožnově, kde v 90. l. po-
řádal obecní archiv, studoval gruntovní knihy
a jiné dokumenty představující K. inspirační
zdroje. Literárně tvořit začal na přelomu
80. a 90. l. 1908 byl jmenován inspektorem
v Hranicích a později i ředitelem dívčí měš-
ťanské školy, kvůli těmto prac. povin nostem
lit. činnost přerušil, vrátil se k ní r. 1926
po odchodu do výslužby. Konec života strávil
v Brně (od r. 1935). K. snahou bylo zachytit
jednoduchým jazykem a přístupným slohem
podstatnou část valaš. kultury pohlcované
prům. měst. civilizací a ukázat slavnou minu-
lost → Valašska. Každé K. práci předcházelo
zevrubné studium archivní a etnografické:
viz obrázky a črty, např. Obrázky z Valašska
(1898), Drobty z Valašska na Moravě (1908),
Zábabonky (1928), podrobně zachycující
soudobý život na ven kově s jeho zvyky, folk.
projevy a pověrami (→ povídka pověrečná).
Jeho románové kroniky připomínají kraj, jak
ho znal v dětství a mládí (Moravská babička,
1926; Písničkář Jurka, 1927; Život na horách,
1932). U hist. románů převažuje tematika
selských rebelií (např. v trilogii Bratři Do-
liňáci, 1894; Valašská vojna, 1929; Vězením
a vyhnanstvím, 1932). K. obohacuje paměť
Valašska i dnes, o čemž svědčí reedice jeho
děl a nové povídkové výbory (Konec chleba,
počátek kamení. Příběhy z Valašska, 2010).
Lit.: Opelík, J.: Milované řemeslo, Praha 2000; Tomá-
šek, M. Česká próza na Ostravsku – první a druhé kroky,
in: Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Mo-
ravy, Ostrava 2000; Soldán, L. Židé v literatuře přelomu
19. a 20. století na Moravě, in: Židé a Morava, Kroměříž
2002. MT
KRASL , František, fotograf, * 14. 2. 1912 Mís-
tek (Frýdek-Místek), † 13. 12. 1998 Frýdek-
-Místek.
Fotografem se vyučil ve fotozávodě svého otce.
Poté soukromě studoval (Berlín, Mnichov).
BL. KRATOCHVÍLOVÁ
KRASL
Byl průkopníkem barevné fotografie, um.
fotodokumentaristou a tvůrčím výtv. fo-
tografem. V l. 1954–81 pracoval jako div.
fotograf v → NDM. Námětově objevoval
v barevné fotografii ostr. prům. provozy,
zejm. ve → VŽ. Fotografoval krajiny ze Slo-
venska a → Valašska a věnoval se portrétu.
Často vystavoval: např. barevné fotografie
z Kuby, → Ostrava a → Opava (1963 a 1964),
Poezie oceli, Brno (1967), Bělehrad, Berlín
(1969), Výtvar né centrum Chagall (→ gale-
rie soukromé, 1992) aj. Je autorem fotogra-
fických publikací Ostrava barevná (1963)
a Roháče (1970). Nositel četných cen, např.
Brusel 1957, či Pamětní medaile za zásluhy
o NDM 1992.
Lit.: Šer, K.: Život mezi blázny, Ostrava 1997.
Obr.: V (173, 231).
bl. KRATOCHVÍLOVÁ , Marie Antonína, ře-
holnice, mučednice, patronka ostravsko-
-opavské diecéze, * 21. 8. 1881 Vítkovice
(Ostrava), † 2. 10. 1942 Stanislavovo (dnes
Ivano-Frankivsk, Ukrajina).
Narozena jako M. Anna v dělnické rodině
slévače Jana K. Po smrti otce (1885) vy-
chovávána v sirotčinci Chudých školských
sester naší Paní v Bílsku. R. 1901 vstoupila
do kandidatury této kongregace a navštěvo-
vala její uč. ústav v Bílé Vodě u → Javorníka.
Po absolvování v → Těšíně r. 1906 nastoupila
jako učitelka na pol. ZŠ v → Karviné, kde
působila (s přestávkou noviciátu ve Vrati-
slavi, kde přijala řeholní jméno A.) do r. 1917.
Poté vyučovala v ukraj. Lvově a Tlumači (též
ve ved. funkcích a jako magistra kandidátek).
Po vypuknutí druhé svět. války se stáhla
do Mikuličína, kde se stala představenou ko-
munity. 9. 7. 1942 byla M. A. za spolupráci
s ilegálními skupinami (zasílala potravinové
balíky → Polákům poslaným na Sibiř) za-
tčena gestapem a vězněna ve Stanislavově.
Vyčerpána fyzickým trýzněním a nakažena
tyfem byla 26. 9. propuštěna, avšak po ně-
kolika dnech zemřela v tamní nemocnici. –
Papež Jan Pavel II. ji spolu se 107 dalšími
pol. mučedníky druhé svět. války blahořečil
VON KRAUSS
r. 1999. V l. 2000–05 nesla její jméno vítko-
vická nemocnice, r. 2005 byl po ní pojmeno-
ván dětský domov v Řepištích. – Její svátek
se připomíná 12. 6. JI
KRAUSE, Bernard, malíř, * 12. 1. 1743 Ząb-
kowice Śląskie (Polsko), † 29. 7. 1803 Ząb-
kowice Śląskie.
Vyškolil se v Drážďanech a ve Vídni, kde pra-
coval pod vedením Martina von Maytense.
Působil jako malíř kostelních obrazů v Hor-
ním Slezsku. Pro rak. část Slezska namaloval
v r. 1772 obraz Nejsvětější Trojice pro farní
kostel v → Javorníku. Tvořil ve vídeňsky
orientovaném rokokovém duchu.
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
PH Obr.: S39. MSch
von KRAUSS, Franz, architekt, * 14. 6. 1865
Wien (Rakousko), † 24. 2. 1942 Wien.
Studoval na Vysoké škole technické a na aka-
demii (u Friedricha von Schmidta) ve Vídni
a na obou institutech později vyučoval.
Praktikoval ve Wormsu, v Mnichově a pak
zvl. u vídeňských arch. Ferdinanda Fell-
nera ml. a Hermanna Helmera (1889–90).
V r. 1894 se osamostat nil a spojil s technikem
Josefem Tölkem. Účastnil se mnoha soutěží,
mj. se soustředil na problematiku div. ar-
chitektury (účast v soutěži na měst. divadlo
v Plzni, 1896; v Moravské → Ostravě, 1905,
a Neue Wiener Stadttheater, 1914). Jeho do-
ménou byly také návrhy nájemních a rodin-
ných domů. Zpoč. čerpal z historismu, zejm.
z neobaroka a z neoklasicismu (účast v sou-
těži na měst. dům a spořitelnu ve → Frýdku,
1900; palác Lamberta Wichterleho v Pros-
tějově, 1900–02). Navrhoval i v biomorfně
a antropomorfně orientované fázi secese.
Později tvořil v zásadách hnutí rak. moderny,
spojené s aplikací anglikanizujícího typu
rodinného bydlení (vila Erwina Weisse v →
Jeseníku, Josefa Hory 4a, 1902–03; vila Pri-
mavesi v Olomouci, 1905–06; vila Stefanie
Perlové v → Novém Jičíně, Slovanská ul. 9,
1906–07). Jeho pokusy o syntézu středoevr.
480
KRAUTMANOVÁ
KRAUSS
neoklasicismu s angl. tradicí halového ro-
dinného domu doznaly ocenění i ve Velké
Británii.
Lit.: Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století. Architek-
tura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc
2002; Zatloukal, P. a kol.: Slavné vily Olomouckého
kraje, Praha 2007; Šlapeta, V. – Zatloukal, P. (ed.):
Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, Praha 2010.
Obr.: A (44, 48). OZ + PZ
KRAUTMANOVÁ , Vlasta, divadelní dramatur-
gyně a pedagožka, * 21. 3. 1949 Praha,
† 30. 12. 2010 Praha.
Absolvovala dramaturgii na Divadelní aka-
demii múzických umění Praha (1972). An-
gažována ve Státním divadle Ostrava (→
NDM, 1973–80). Spolupracovala s režiséry
→ R. Kovalem (Robert Bolt: Ať žije krá-
lovna, 1977; Vlastimil Venclík: Domácí
představení, 1979, ad.) a → B. Jansou (Mi-
chail Jurjevič Lermontov: Maškaráda, 1977,
ad.), dále s hostujícím Jiřím Krejčíkem (Sean
O´Casey: Penzion pro svobodné pány, 1976),
ale zejm. s → J. Kačerem (William Shake-
speare: Sen svatojánské noci, 1976; Edmond
Rostand: Cyrano z Bergeraku, 1977; Ivan
Sergejevič Turgeněv – Antonín Máša: Rváč,
1979; Jan Schmid: Třináct vůní, 1980). Au-
torka studie o inscenacích J. Kačera Chvála
realismu (in: O současné české režii 2, 1983)
a studií o dramaturgii čes. divadel v ob-
dobí tzv. nor malizace. Od r. 1990 působila
na konzervatoři v Praze.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. JŠt
z KRAVAŘ, šlechtický rod → Kravařové
KRAVAŘE (Opava), německy Deutsch Kra-
warn, město u řeky Opavy na Hlučínsku;
6 570 obyvatel (2011).
Poprvé doloženy r. 1224 v listině Přemysla
Otakara I. Do 60. l. 13. stol. přešly do rukou
význ. čes. rodu Benešoviců, kteří podle nich
byli nazýváni pány z Kravař (→ Kravařové).
Posledním držitelem z tohoto rodu byl morav.
zem. hejtman Petr z Kravař, který K. s pan-
stvím v r. 1420 prodal Mikuláši ze Šlevic. Již
v r. 1377 tu stála tvrz, kterou v 16. stol. nahra-
dila nová, renes. stavba s dvorem, pivovarem
481
KRAVAŘE
a sladovnou (→ hrádky a tvrze). Za účast
v protihabsburském povstání byly K. s pan-
stvím jejich držitelům Macákům z Otten-
burka konfiskovány a dostaly se do rukou
pol. alchymisty Michala Sendivoje ze Skor-
ska. Podle urbáře z r. 1632 tu žilo 30 sedláků,
40 zahradníků a 9 chalupníků. Po Sendivojově
smrti přešlo panství do rukou Eichendorffů,
kteří násilnou rekatolizací a zvyšováním ro-
botních povinností již brzy po ukončení →
třicetileté války vy volali odpor poddaných.
V r. 1742 byly K. s územím → Hlučínska při-
pojeny k Prusku (→ vratislavská konvence).
Po prodeji panství Schafgotschům se maji-
telé často střídali. Na sklonku 18. stol. (1784)
žilo v K. 853 obyv., na konci 19. stol. již 3 614.
Rozvoj obce dokládá vybudování stavebních
dominant (kostela, fary, kláštera), význ. bylo
napojení na železnici z → Opavy do Rati-
boře (1895; → dopravní poměry). Vznikající
spolky byly vzhledem k častým odchodům
za prací do Pruska a s tím spojené → ger-
manizaci místních → Moravců namnoze
něm. Dne 4. 2. 1920 byla obec s 4 370 obyv.
a 622 domy připojena k ČSR. Po → mnichov-
ském diktátu byla jako součást tzv. Altreichu
přičleněna k nacist. Německu, osvobozena
byla 17. 4. 1945; při bojích bylo zničeno nebo
vážně poškozeno 233 domů. V r. 1960 získaly
K. po sloučení s obcemi Kouty a Dvořisko
měst. statut. Nejvýznam nější místní památ-
kou je → zámek, vystavěný na místě st. stavby
zřejmě z 1. poloviny 17. stol. (středověká tvrz
Benešoviců stála v jiné poloze). V l. 1650–62
(za Jakuba Eichendorffa) vybudována maný-
ristická stavba, kterou v l. 1721–28 v duchu
vrcholného baroka nechal upravit Jan Ru-
dolf z Eichendorffu. Stavba vykazuje vlivy
tvorby Johanna Lucase von Hildebrandta.
Jde o čtyřkřídlou, jednopatrovou budovu
uzavírající obdélné nádvoří s prosklenou
arkádovou lodžií. Severní, vstupní průčelí
je ozdobeno zvýšeným rizalitem s trojúhel-
níkovým štítem a mansardovou střechou.
Figurální výzdoba portálu tohoto průčelí
je přisuzována → J. G. Lehnerovi, stejně jako
sluneční hodiny na dvorní straně vstupního
KRAVAŘOVÉ
KRAVAŘE
traktu a některé plastiky zámecké kaple
sv. Archanděla Michaela. Ta vystupuje z již.,
zahradního průčelí jako dvoupatrová oválná
stavba, jejíž kopuli uvnitř zdobí nástěnná
malba Franze Gregora Ignaze Ecksteina.
V r. 1937 byly požárem zničeny zámecké
střechy, stropy, vnitřní zařízení i dřevěné
vstupní schodiště. Provizorní zastřešení zá-
mek chránilo až do r. 1952, kdy začala re-
konstrukce ukončená definitivně až r. 1975.
Dnes je budova sídlem → Zámeckého muzea
Kravaře. Pseudogot. cihlový kostel sv. Bar-
toloměje byl vybudován místním stavitelem
→ J. Seyfridem v l. 1894–96. Ze st. stavby
dochována renes. věž, údajně z r. 1595.
K nejznámějším rodákům patří mistr pražské univerzity,
lékař pol. krále a husitský kazatel upálený ve Skotsku
Pavel z Kravař (asi 1391–1433). Mezi dalšími je to
stavitel J. Seyfried, operní zpěvák → I. Žídek, profesor
anglické a americké literatury, překladatel a politik Josef
Jařab (* 1937) ad. V Koutech se narodil přírodovědec
Augustin Kaluža (1776–1836). Dvořisko je rodištěm
spisovatelky a národopisné pracovnice → L. Hořké.
Lit.: Kuča 3; Samek 2; HM úvodní svazek; HM 16;
Spurný, F. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, II, Severní Morava, Praha 1983;
Šefčík, E. a kol.: Naše město K., Kravaře 1989; Brab-
cová, L. (ed.): Pozdrav z Hlučínska, Opava 1995; Plaček,
M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996.
Obr.: HZ (45–46); M113–116; V22–23; Z32. LD + JI
KRAVAŘOVÉ, významný panský rod, jehož
majetková základna se rozkládala převážně
na severní Moravě.
Větev význ. rozrodu Benešoviců. Psali
se podle → Kravař u Opavy, které drželi
od 2. třetiny 13. stol. do poč. 15. stol. První
členové rodu jsou doloženi ve 13. stol., sou-
vislá genealogie se dá sledovat od 14. stol.
Vok z Kravař získal statky na Holasicku
(Opavsku) od Přemysla Otakara II., jeho
bratr byl Beneš ze Štítiny. Vok založil →
Nový Jičín a obsadil hrad Helfštejn, ně-
kdy se v něm. názvu → Bílovce (Wagstadt)
spatřuje odkaz na jeho jméno (Wokenstadt).
Ke konci života je nazýván komořím v Če-
chách (1315) a po r. 1322 i na Moravě. Ze-
mřel před 3. 3. 1329. Jeho nejml. syn Beneš
byl určen duchovní dráze a stal se kanovní-
kem boleslavským, později vyšehradským
482
KRAVAŘOVÉ
a olomouckým. Vokovi synové Jan (1323–69)
a Drslav I. (1329–65) drželi majetek společně,
Jan se stal komorníkem olomouckým. Rod
se rozdělil do dvou linií – na Jičíně a na jiho-
morav. Strážnici. Z rodu vynikl zvl. Lacek I.
z Kravař na Helfštejně, který se stal hofmist-
rem krále Václava IV. a po smrti markraběte
Jošta morav. hejtmanem. Tak spolupůsobil
při uzavření morav. landfrýdu v r. 1412. Stal
se šiřitelem myšlenek mistra Jana Husa mezi
morav. šlechtou a už v únoru 1415 svolal mo-
rav. šlechtu do Velkého Meziříčí. Výsledkem
jednání byl dopis na Husovu obranu odeslaný
králi Zikmundovi. Inicioval i další společné
akce čes. a morav. šlechty. Zemřel nečekaně
v polovině r. 1416 a byl pohřben v kláš-
teře ve → Fulneku, který založil jeho bratr
a on sám klášter obdařil statky. Helfštejn zdě-
dil jeho příbuzný Petr z Kravař a na Strážnici
(1389–1434), kterého král Václav IV. jmeno-
val také morav. hejtmanem. Petr podporo-
val radikální husity na Moravě, kapituloval
až před králem Zikmundem v r. 1421, kdy po-
stoupil strategicky velmi důležitý Helfštejn
do zástavy opavskému kn. Přemkovi. Zik-
mund ho pak opět jmenoval morav. hejtma-
nem. Dále je možno připomenout Lacka II.
z Kravař, jehož olomoucká kapitula zvolila
v r. 1397 biskupem, ale král Václav IV. pro-
sadil svého kandidáta Jana (Mráze), Lacek
mohl nastoupit až po Janově smrti v r. 1403.
Zemřel, snad otráven, v r. 1408. Kariéra
duchovního se zdařila Beneši (1375–1412),
který byl opatem hradišťským. Později
rostl význam bohaté a vlivné rodové větve
na Strážnici, která do dění na sev. Moravě
a ve Slezsku již bezprostředně nezasahovala.
Rod vymřel po přeslici Kun kou v r. 1510.
Lit.: Dvorský, F.: O starožitném panském rodě Bene-
šoviců. Část II. O rodě pánů z Kravař, Brno 1910; Štěpán,
V.: Osobnost Lacka z Kravař, I. Lackův politický vzestup,
ČMM 109, 1991, II. Na vrcholu politické dráhy, ČMM
112, 1993; Mezník, J.: Lucemburská Morava 1310–1423,
Praha 1999; Papajík, D.: Nejvýznamnější šlechtické rody
na Moravě podle zemských desk, in: Ad vitam et hono-
rem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi
přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám, Brno
2003; Baletka, T.: Pán z Kravař. Z Moravy až na konec
světa, Praha 2004. TK
KRAVAŘSKO
KRAVAŘSKO (podtitul Vlastivědný sbor ník),
český vlastivědný časopis pro region → Kra-
vařska, 1932–50 (s přestávkou 1938–45).
Časopis vydávaný od r. 1932 nákladem okr.
osvětových sborů v → Novém Jičíně a v →
Příboře a od r. 1945 nákladem okr. osvětové
rady v Novém Jičíně. Ročníky 1 až 4 redigoval
František Gregor, od 5. ročníku Jaroslav Ka-
beláč, od 8. ročníku Klaudián Bechný. Tiskla
je knihtiskárna Jaroslava Strojila v Přerově,
od 8. ročníku Národní tiskárna v Novém Ji-
číně. Podle programového prohlášení redakce
chtěl časopis „budit zájem o minulost a pří-
tomnost našeho kraje, šířit poznání Kravař-
ska… a buditi positivní lásku k rodnému kraji,
národu a státu“. Vyd. vědomě navázali na tra-
dici vlastivědné práce, zal. vydáním sbor-
níku Kravařsko v r. 1898. Časopis se věnoval
vlastivědě regionu v nejširším slova smyslu,
tj. poměrům přírodním, historii, etnografii,
filologii, dějinám umění, kultury a školství,
přinášel aktuální informace z čes. kult. života
kraje a uveřejňoval i rubriku pro děti a mládež.
Publikovali v něm autoři → A. Turek, Fran-
tišek Hrejsa, Jaroslav Štindl, Florian Zapletal,
Jan Hrnčárek, Václav Hrnčárek, Vladimír
Dušek, Květoslav Kadlčík, Josef Žíla, Jaro-
slav Nehýbl ad. V l. 1932 až 1949/50 vyšlo cel-
kem 12 ročníků, z toho 7 ročníků do r. 1938.
V době okupace Kravařska nacist. Německem
bylo vydávání přerušeno, v r. 1945 obnoveno
vydáním 8. ročníku za l. 1938–45. Časopis
zanikl v r. 1950 na základě výměru Minister-
stva informací a osvěty č. j. 29167/II/49/TO
ze dne 26. 11. 1949. Nepřímým pokračovate-
lem se stal VSONJ, vycházející nepravidelně
od r. 1967 (dnes → VSNJ).
Lit.: Bibliografie Vlastivědného sborníku Novojičínska
1(1967) – 60 (2010), Nový Jičín 2011.
KRAVAŘSKO, německy Kuhländchen, region
po obou březích horního toku Odry mezi
jihovýchodními výběžky Nízkého Jeseníku
a severozápadními výběžky Karpat.
Přesné vymezení regionu postrádáme. → K. J.
Jurende (1809) zahrnuje do tzv. užšího K. 25,
do širšího pak dalších 18 výhradně něm. obcí.
→ J. G. Meinert (1817) zahrnuje do K. 28 obcí,
KRAVAŘSKO
z toho 24 osídlených výhradně Němci. Čes.
monografie Moravské Kravařsko (1898) zto-
tožňuje K. s teritoriem polit. okr. Nový Jičín
v jeho tehdejších hranicích. V téže monogra-
fii se píše o K. „v užším toho slova smyslu“,
vymezeném trojúhelníkem s vrcholy ve měs-
tech → Nový Jičín, → Fulnek a → Příbor.
Někdy bývá K. ztotožňováno s územím, resp.
částmi území býv. soudních okr. Nový Jičín,
Hranice, Příbor a Fulnek na Moravě a →
Odry, → Vítkov, → Bílovec a → Klimkovice
ve Slezsku (Konečný, Turek). Je to krajina
s úrodnou půdou a příznivými klimatickými
podmínkami pro rostlinnou výrobu i chov
kvalitního skotu (kravařský ráz skotu). Proto
byla poměrně záhy osídlována (st. doba ka-
menná) a v 11. až 14. stol. se stala předmě-
tem intenzivní kolonizace vnitřní i vnější (→
středověká kolonizace). Na základě rozboru
místního něm. dialektu dospěl něm. jazy-
kovědec a historik Ernst Schwarz k závěru,
že krajina byla osídlena ve 13. stol. převážně
kolonisty z Hessenska a záp. Duryňska, což
vtisklo regionu trvale specifický charakter.
Jejich dialekt a životní styl byly v procesu
staletého stýkání s čes. sousedy ovlivněny
výpůjčkami ze selského jazyka, lid. víry, lid.
pokrmů nebo lid. slavností. Lidé něm. jazyka
obývající tento region se vyznačovali vl. spe-
cifickým lid. → krojem (stav na poč. 19. stol.
zachycen v Jaschkeho fulnecké kronice; →
kroj na Kravařsku), lid. slovesností a písňo-
vou tvorbou (poprvé zapsána a zveřejněna
J. G. Meinertem ve sbírce Alte teutsche Volks-
lieder in der Mundart des Kuhländchens,
1817). Obyv. čes. etnika hovořilo zčásti laš.,
zčásti valaš. dialektem. Jeho životní způsob,
MM
zvykosloví, kroj, → folklor byly produk-
tem stýkání vlivů laš. a valaš. O původ ná-
zvu regionu je veden spor; bývá odvozován
od jména šlechtického rodu, který zde vlast nil
ve středověku rozsáhlé statky (páni z Kravař,
tedy → Kravařové: Jičín, Fulnek, Bílovec,
Klimkovice, Odry). Jiná verze se přiklání
k mínění, že název K. byl převzat z němčiny
a je odvozen od chovu skotu, v kraji rozvinu-
tého již ve středověku. Tento názor podepřel
483
KRAWARN
KRAVAŘSKO
zejm. Anton Rolleder, který prokázal už pro
14. stol. v kraji rozšířenou daň z krav („ra-
tione vaccarum vulgariter dicto Kuhgeld“).
Něm. název Kuhland, resp. Kuhländl se ob-
jevuje poprvé u → F. J. Schwoye (1785), čes.
název kolísal (Kraví krajina, Kravařská kra-
jina) a kolem r. 1850 jej definitivně fixoval
Alois Vojtěch Šembera (Kravařsko).
Lit.: Moravské K. (Politický okres Novojický), Příbor
1898; Schulig, H.: Meine Heimat, das Kuhländchen, Jä-
gerndorf 1908; Láznička, Z.: Několik poznámek k otázce
dřívějšího vymezování K., in: Kravařsko 7, 1937; Turek,
A.: Fulnecko, Brno 1940; Štindl, J. – Podlipský, Č.: K. –
politický okres Nový Jičín, Brno 1947; Myška, M.: K./
Kuhländchen (Ke sporům o původ názvu a vymezení
K.), in: Literární věda osudem i volbou. K 80. naroze-
ninám Jaroslava Pleskota. Acta Facultatis Philosophi-
cae Universitatis Ostraviensis 213, 2004, Ostrava 2004;
Myška, M.: Jurendovo vymezení regionu K., in: And-
ros probabilit. Sborník prací přátel a spolupracovníků
prof. PhDr. Miloše Trapla, CSc. k jeho 70. narozeninám,
Brno – Olomouc 2005. MM
KRAWARN → Kravaře
KREJČÍ, Ivan, režisér, umělecký šéf, * 9. 4.
1966 Opava.
Absolvent Divadelní akademie múzických
umění v Praze (činoherní rež., 1995). An-
gažován v divadle v Uherském Hradišti
(1997–98) a Karlových Varech (1999–2001),
poté častý host v činohře → Slezského di-
vadla v → Opavě (Alain Reynaud-Fourton:
Monsieur Amédée, 2000; → T. Vůjtek:
Ubohý večer, 2002; Eugen O´Neill: Smutek
sluší Elektře, 2005; Molière: Lakomec, 2007,
ad.). Od r. 2005 dosud um. šéf → Komorní
scény Aréna v Ostravě. Zde inscenace Če-
chovových her Racek (2006, Ceny Thálie
pro Alenu Sasínovou-Polarczyk za roli Ar-
kadinové a pro Michala Čapku za roli Tre-
pleva v kategorii herec do 33 let) a Višňový
sad (2009), dále Pension pro svobodné pány
Seana O´Caseyho (2008), Hamlet Williama
Shakespeara (2010), S nadějí, i bez ní T. Vůj-
tka (2012, Cena Marka Ravenhilla za nejlepší
čes. inscenaci nového dram. textu, Cena Čes-
kého divadla pro A. Sasínovou-Polarczyk
za roli Ona), Gogolovi Hráči (2013) ad.
Do souboru angažoval Vlastimila Burdu,
Terezu Dočkalovou, Petru Kocmanovou,
484
KREJČÍ
A. Sasínovou-Polarczyk, Zuzanu Truplovou
ad. Spolupracoval s činohrou → NDM, dále
s divadly v Hradci Králové a Liberci.
Lit.: Pavlunová, M.: Současná dramatika v inscenacích
I. K., dipl. práce FF UP, 2009. JŠt
KREJČÍ, Karel, literární vědec, historik a kri-
tik, * 20. 8. 1904 Praha, † 26. 6. 1979 Praha.
Od poloviny 30. l. působil jako doc. pro slo-
vanské literatury na UK, za války učil na SŠ,
r. 1945 byl jmenován prof. Od poč. se zamě-
řoval na studium slovanských literatur, zvl.
však na literaturu pol., později se věnoval i čes.
literatuře (Jakub Arbes, → A. M. Tilschová,
Jaroslav Vrchlický, Svatopluk Čech). Z jeho
syntetických děl nutno připomenout Dějiny
polské literatury (1953), Heroikomika v bás-
nictví Slovanů (1964). Jako znalec česko-pol.
vztahů se zapojil do badatelské činnosti Slez-
ského studijního ústavu v → Opavě (→ Slez-
ský ústav), předsedal komisi pro česko-pol.
lit. styky, na konferenci v r. 1949 přednesl re-
ferát Bádání o Slezsku a jeho nové úkoly. Po-
dobně vyzněl i K. referát na konferenci Tisíc
let česko-polské vzájemnosti (→ Hradec nad
Moravicí, 1965).
Lit.: Ficek,V.: Památce polonisty K. K., SlSb 78, 1980,
č. 2. JS
KREJČÍ, Vladimír, pedagog, vysokoškolský
učitel, * 19. 8. 1931 Vidhostice (Louny).
Narozen v uč. rodině. 1950 maturoval na reál-
ném gymnáziu v Táboře, 1950–53 studoval
Vysokou školu politických a hospodářských
věd a 1953–56 filozofii, historii a pedago-
giku na FF UK (PhDr. 1971, CSc. 1978).
V r. 1980 se habilitoval pro obor pedagogika
na FF Univerzity Komenského v Bratislavě
(1981 doc.). V l. 1955–61 působil na ško-
lách různého stupně v Praze, 1961–63 byl
školním inspektorem v okr. Rakovník. Od
r. 1963 působil jako odb. asistent, od r. 1981
jako doc. na PF v → Ostravě (dnes → OU).
Vyučoval dějinám pedagogiky, obecné di-
daktice a andragogice. Předmětem jeho
věd. zájmu byly především dějiny výchovy,
vzdělání, školství a učitelstva (Náčrt vý-
voje výchovy, školství a pedagogiky, 1972).
KREJČÍK
KREJČÍ
Zabýval se také problematikou minulosti
a současnosti vzdělávání učitelstva (Boj
o vysokoškolské vzdělání učitelů v českých
zemích 1890–1939, 1978; Tradice vzdělávání
a sebevzdělávání učitelstva v Českosloven-
sku, 1992). Podílel se jako spoluautor na řadě
publikací k této problematice (Středoev-
ropský učitel na prahu učící se společnosti,
2000; Profesionalizace vzdělání učitelů,
2000). Významně se zasloužil o akvizici do-
kumentace k dějinám učitelstva ve Slezsku
a na sev. Moravě, jež je dnes uložena v Mu-
zeu Komenského v Přerově. V současnosti
se zabývá dějinami ostr. školství a projektem
pedagogického vzdělávání učitelů ZŠ a SŠ.
Lit.: Prokešová, M.: Dvojí prázdninové životní jubileum,
in: Sborník k životnímu jubileu. Vydáno k 70. narozeni-
nám doc. PhDr. V. K., CSc., Ostrava 2002.
KREJČÍK, Tomáš, historik, * 2. 2. 1951
Frýdek-Místek.
Po studiu na Střední všeobecně vzdělávací
škole ve → Frýdku-Místku (1966–69) absol-
voval obor archivnictví na FF UJEP v Brně
(1974, PhDr. 1977, CSc. 1993). Habilitoval
se v oboru pomocných věd hist. r. 2000 na FF
UK prací Pečeť v kultuře středověku (tiskem
1998). R. 2013 obdržel na Univerzitě Komen-
ského v Bratislavě titul prof. V l. 1974–92 pů-
sobil v Moravském muzeu v Brně, mj. jako
ved. numismatického oddělení, v l. 1992–93
v brněnské pobočce Historického ústavu AV
ČR a od r. 1993 na katedře historie FF → OU.
Od r. 1995 rovněž přednáší na katedře fi-
nancí Ekonomicko-správní fakulty MU. Od
r. 2008 je členem Centra pro hospodářské
a sociální dějiny při FF OU a od r. 2013 Vi-
varia – Centra pro studium dějin středověku
tamtéž. Je dlouholetým členem a nyní i před-
sedou Moravské genealogické a heraldické
společnosti v Brně, dále členem Meziná-
rodní heraldické akademie, Komise pro vy-
dávání středověkých pramenů diplomatické
povahy Historického ústavu AV ČR a Čes-
kého národního komitétu historiků. Odborně
se zaměřuje na pomocné vědy hist. (zejm.
diplomatiku, sfragistiku, numismatiku a he-
raldiku). Spolu se manželkou Jarmilou je
KREUZFAHRT
autorem hojně využívaných skript Základy
heraldiky, genealogie a sfragistiky (1978),
Úvod do české sfragistiky (1989), s Richar-
dem Psíkem vydal Základy heraldiky (2000).
Značnou pozornost již od poč. kariéry vě-
noval výzkumu povyšování do šlechtického
stavu a udělování dalších šlechtických atri-
butů (erbů a přídomků). Svou bohatou pub-
likační činností patří mezi přední odborníky
v této problematice. Z množství studií např.
Erbovní listiny jako specifický druh historic-
kého pramene (in: Erbovní listiny Archivu
národního muzea, 2001), Z dějin českých ge-
nealogických a heraldických zájmů do polo-
viny 19. století (in: Sborník archivních prací
32, 1982) nebo K diplomatice nobilitačních
MM
a erbovních listin v novověku (in: Nobilitace
ve světle písemných pramenů, 2009). Spo-
luzaložil ediční řadu Nobilitas in historia
moderna. Je autorem řady hesel v → BSSSM.
Lit.: LČH; Petráň, Z. a kol.: Ilustrovaná encyklopedie
české, moravské a slezské numismatiky, Praha 2010. JB
KRESTA , Josef (pseud. Jan O. Bor), spisova-
tel a veřejný pracovník, * 14. 7. 1895 Příbor
(Nový Jičín), † 11. 5. 1972 Vítkov (Opava).
Prošel složitou životní cestou, nejdříve pra-
coval jako bednář, bojoval v první svět. válce,
potom vykonával službu u policie, zpoč. v →
Ostravě, v Českém → Těšíně a nakonec v →
Bruntále a ve → Vítkově. Vedle lit. tvorby
se věnoval kult. činnosti (pracoval v čes.
spolcích, pokoušel se o amatérskou scénu).
Po románu Oběti strojů (1931), který tema-
ticky čerpá z poměrů ve → VŽ, a po próze
Ocúny hald (1932), která si všímá života lidí
z okraje společnosti, obrátil pozor nost k Pod-
karpatské Rusi ve sbírce povídek V hlado-
vých horách (1933). Pokoušel se také o div.
hry, psal i písňové texty pro skauty. Udržoval
kontakty s autory regionu (→ V. Martínek, →
Z. Bár, → M. Rusinský, → V. Závada aj.).
Lit.: Ficek, V.: J. K. (Jan Bor) 1895–1972–1995, Ostrava
1995. JS
KREUZFAHRT DES LANDGRAFEN LUDWIGS
DES FROMMEN, anonymní německý rytířský
epos z roku 1301.
485
KRISCHKE
KREUZFAHRT KRISTIN

Rozsáhlý epos (přes 8 tis. veršů) napsal pro a estetiku pozdního internacionálního stylu.
vévodu Bolka I. Svídnického neznámý autor Vypracoval studii nové radniční budovy
(možná vévodův kaplan), který, jak vyplývá města Opavy (1947). Podle jeho pozdně
z textu, pobýval na Opavsku. Vypráví z hist. funkcionalistického návrhu se v l. 1947–49
hlediska dosti nevěrohodně, ale s jasným pro- realizovala dostavba pavilonu L v areálu
pagandistickým účelem o činech durynského Slezské zemské nemocnice v Opavě. Mo-
lanckraběte Ludvíka III. (spřízněného s Bol- dernistické principy uplatnil i v projektu
kem I. Svídnickým) na třetí křížové výpravě přestavby opavské modlitebny Českoslo-
v r. 1189 a rovněž o hrdinství dalších duryn- venské církve husitské na Loutkové divadlo,
ských šlechticů, kteří se pak podíleli na něm. ul. Husova 17 (1949–51). Historismus social.
→ kolonizaci Slezska. Hl. část skladby se týká realismu uplatnil v řadě projektů z 1. polo-
bojů o pevnost Akkon a odvážných činů hl. viny 50. l. V r. 1953 získal 2. cenu v arch.
hrdiny, jenž zachránil před nebezpečím sa- soutěži na kult. dům I. obvodu Nové Ostravy
motného císaře Friedricha I. Zjevný je auto- (Ostrava-Poruba). Podílel se na rekonstrukci
rův vztah k čes. panovnické dynastii, jeden opavského → Slezského divadla, na rekon-
z úseků textu je oslavou úspěchů Přemysla strukci a dostavbě opavských jatek nebo
Otakara II. a Václava II. Je pravděpodobné, na kontroverzním regulačním a asanačním
že autor pobýval jistou dobu na přemyslov- plánu Opavy, zasahujícím vý razně do stáva-
ském dvoře a že znal jeho něm. lit. tvorbu jící struktury města. Je autorem revize směr-
(především eposy Ulricha von Etzenbach). ného územního plánu Opavy z l. 1966–69.
Dílo, které se nevyhýbá ani legendistickým, Od 2. poloviny 50. l. projektoval v intencích
nadpřirozeným prvkům, se opírá o lat. pra- pozdního modernismu. V Ostravě je toho
meny, ve formálním zpracování neoplývá příkladem jím navržená kancelářská bu-
originalitou ani stylistickou zručností. dova ředitelství Pozemních staveb Ostrava,
Lit.: Naumann H.: Die Kreuzfahrt des Landgrafen Lud- ul. 28. října 150 (1958–65), v Opavě pak
wigs des Frommen von Thüringen, in: Monumenta Ger- budova Ústavu geodezie a kartografie, ul.
maniae Historica, Deutsche Chroniken 4/2, Berlin 1923; Praskova 11 (1959–62), a v l. 1968–72 rea-
Zatočil, L.: Kritický pohled na německé písemnictví sta-
roslezské, SlSb, 1950; Groll, M. E.: Landgraf Ludwigs lizovaná dostavba opavského Horního nám.
Kreuzfahrt. Ein späthofischer „historischer Roman“, objekty obč. vybavenosti (centrum obchodů
Köln 1972; Bok, V. – Pokorný, J. (ed.): Moravo, Čechy, a služeb Slezanka).
radujte se. Němečtí a rakouští básníci v českých zemích
Lit.: Československý architekt 18, 1972, č. 11; Bilance.
za posledních Přemyslovců, Praha 1998. JMl
25 let práce projektových ústavů a organizací (katalog),
Ostrava 1974; Architektura ČSR 39, 1980.
KRISCHKE, Josef, architekt a urbanista, * 22. 2.
Obr.: A90. MS
1910 Opava, † 25. 12. 1981 Opava.
Po absolvování reálky v → Opavě studoval KRISTIN, Vladimír, malíř, jevištní výtvarník,
v l. 1929–35 pozemní stavitelství a architek- * 27. 7. 1894 Moravská Ostrava (Ostrava-
turu na brněnské něm. technice. Za druhé -město), † 13. 11. 1970 Ostrava.
svět. války pracoval na stavebním úřadě Navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu
města Opavy, po válce v odboru výstavby ve Vídni (1911–14, učitelé Oskar Strnad, An-
MěstNV. Po r. 1948 vstoupil do opavského ton von Kenner). Za první svět. války byl
ateliéru → Stavoprojektu → Ostrava, pak důstojníkem rak. armády na ital. frontě a v za-
pracoval v projekci Pozemních staveb Os- jetí. Po válce se stal zakládajícím členem →
trava a v l. 1963–70 jako ved. projektant MSVU, poč. 30. l. založil spolu → B. Dvor-
Krajského projektového ústavu (Stavopro- ským, → A. Handzelem a → J. Sládkem →
jekt – Ateliér 7). Členem Svazu českosloven- VUMO. Byl členem SVU v Brně, později
ských (později českých) architektů. Ve své také SVU Mánes. Dlouhá léta spolupracoval
tvorbě uplatňoval funkcionalistickou tradici s → NDM (od r. 1924, od r. 1928 tamtéž jako

486
KRNOV
KRISTIN
scénograf), ve kterém byl před příchodem
J. Sládka (1930) nejvýznamnějším výtvarní-
kem. Podílel se na řadě inscenací, zvl. s reži-
séry → K. Proxem (George Bernard Shaw:
Svatá Jana, 1924; Luigi Pirandello: Šest
postav hledá autora, 1926, ad.), Oldřichem
Stiborem (Ernst Toller: Sokové strojů, 1929),
do r. 1932 s Janem Škodou ad. Byl členem
→ Studia NDM. Ve 20. l. maloval v duchu
civilistické éry obrazy ostr. uliček a prům.
motivy (Most ve městě, 1923; Kluziště, 1925;
U železárny, 1926; Muglinovská cesta, 1927;
V kolonii, 1928; Červený dům, 1932; Žlutá
lampa, 1931, aj.). Během 30. l. byl inspirován
Cézannovými principy malby, v K. díle pře-
vládaly přírodní motivy (Splav, 1933; Cesta
do statku, 1934; Mlýn, 1934; Bravantice, 1935,
ad.). Od intimních měst. zákoutí přešel k sou-
hrnnějším pohledům na → Ostravu (Pohled
na Ostravu, 1936; Ostrava v zimě, Ostrava
na jaře, 1937). V expresionistickém stylu
vytvořil těsně před válkou dílo Ostrava tra-
gická (1938). Po válce a založení SČVU byl
předsedou jeho ostr. pobočky. Spoluzaložil
→ TS Ostrava, které rovněž předsedal. V po-
válečné době tvořil panoramatické pohledy
na Ostravu, zejm. ze slezskoostr. vyvýšeniny.
Vystavoval s MSVU, VUMO, SVU v Brně,
SVU Mánes, po válce s SČVU, s B. Dvor-
ským, A. Handzelem, J. Sládkem v Brně
(1934); souborná výstava v → GVUO (1970).
Obrazy jsou ve sbírkách GVUO, MG a NG.
Lit.: Otáhal, O.: V. K. (katalog výstavy GVUO), Ostrava
1970; 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979;
Holý, P.: Malíř V. K. a jeho město, Ostrava 1996.
Obr.: S78; V98.
KRNOV (Bruntál), německy Jägerndorf,
město na soutoku Opavy a Opavice na okraji
Nízkého Jeseníku, 24 008 obyvatel (2011).
K. byl součástí → Opavského knížectví,
od r. 1377 centrem → Krnovského knížectví,
jehož majitelé se často střídali. Od r. 1622 sou-
částí dominia → Liechtensteinů. Od r. 1850
měl statut okr. města, od r. 1960 je součástí
okr. Bruntál. – Město vzniklo na místě před-
lokační osady, která se zrcadlí v jeho nepravi-
delném půdorysu, snad někdy kolem poloviny
KRNOV
13. stol. – z té doby také nejst. zprávy (1240
Kyrnow, 1253 Jegerdorf); potvrzení privi-
legií z r. 1279 a 1281. Opavská kn. postupně
město obdařila soudními pravomocemi, král
Jan Lucemburský mu dal r. 1307 nový vý-
roční trh. K. se stal důležitým obch. bodem
(vhodná geogr. poloha). Za Matyáše Korvína
(1474) byly v K. raženy mince. Měst. hrad
se poprvé zmiňuje již r. 1371, avšak zřejmě
až do 16. stol. měl podružný význam, neboť
do té doby sídlila krnovská kn. na nedalekém
hradě → Cvilíně (Lobensteinu). Když se Kr-
novsko stalo majetkem → Hohenzollernů
(1524–1622), proměnil se K. v rezidenční
město se zámkem (vystavěn při Horní bráně
1531–35, návaznost na st. objekt nedoložena)
a v centrum → reformace Horního Slezska
(krnovské kláštery minoritů a → řádu něm.
rytířů zanikly). Po nástupu Liechtensteinů
následovala → protireformace za účasti →
jezuitů z → Opavy, ale ještě v r. 1672 zde byli
hlášeni 4 protestanti; tato víra přežívala tajně
na venkově. Národnostně bylo město pře-
vážně něm., ale ještě r. 1616 se zmiňuje čes.
menšina. Za → třicetileté války K. utrpěl
škody během švéd. vpádů (1642, 1645). Nové
škody a vysoké výpalné musel platit Prusům
během → slez. válek, během tzv. války o dě-
dictví bavorské (→ bramborová válka) zde
pobýval i prus. král Fridrich II. (1778). Napo-
sledy Prusové obsadili K. v r. 1866. V r. 1779
město vyhořelo, nově bylo přestavěno v ba-
rok. podobě. – Klášter minoritů, který se při-
pomíná již r. 1358, sloužil po vyhnání řádu
PH + JŠt
jako špitál a obnoven byl v r. 1720. Kláš-
terní kostel Narození P. Marie ze 14. stol.
ve 30. l. 18. stol. barokizován (uvnitř fresky
→ J. Sterna). Na vrchu Burgberk (dnes →
Cvilín) nad městem vystavěli v l. 1722–27
Andreas a Georg Friedrich → Gansové ba-
rok. poutní kostel P. Marie Sedmibolestné
(→ poutní místa). Zámek byl po požáru
v l. 1779–80 pozdně barok. přestavěn (renes.
architektura s arkádovým ochozem docho-
vána v části vstupní brány). Divadlo hrálo
v 18. stol. v budově zámku, měst. divadlo
bylo zřízeno v r. 1853. – Rozvoj města nastal
487
KRNOVSKÉ KNÍŽECTVÍ
KRNOV
na konci 18. a v průběhu 19. stol., kdy se zde
rozvíjel → textilní průmysl. Podle tradice
sem tuto výrobu přinesli z Nizozemí vyhnaní
protestanti, kteří našli ochranu u hohenzol-
lernských majitelů města. Napojení na želez-
niční síť v r. 1872 (→ dopravní poměry) prům.
rozvoj podpořilo, před první svět. válkou
bylo město nazýváno slez. Manchesterem.
V r. 1885 zde vznikla prvá továrna na výrobu
tkalcovských stavů se slévárnou. Ke konci
první svět. války se město připojilo k tzv.
Deutschösterreich (→ Sudetenland), k ČSR
bylo začleněno až 26. 12. 1918. Velká hosp.
krize znamenala zánik mnoha textilních
továren a značnou nezaměstnanost. Po →
mnichovském diktátu se K. stal součástí Su-
det. Rudou armádou bylo město osvobozeno
8. 5. 1945. Po → odsunu něm. obyv. příliv
→ Čechů i reemigrantů, od 50. l. ve městě
a okolí sídlila početná řec. menšina. → Židé
jsou doloženi v K. již ve 14. stol., r. 1871 byla
postavena dosud dochovaná novorománská
synagoga (podle projektu Ernsta Latzela)
a v r. 1876 čítala izraelská náb. obec již 450
členů. Z prům. podniků má ve světě jméno
továrna na varhany (→ nástrojářství a varha-
nářství). Byla založena v r. 1854 jako dílna
Františkem Riegerem (1812–86), proslula
na svět. výstavě ve Vídni v r. 1873, kdy byla
založena továrna. Po r. 1945 byla výroba
zachována a dále rozšířena (v l. 1873–1979
zde vyrobeno 3 500 varhan; dnes Rieger-
-Klos). Odsunutý majitel Josef von Glatter-
-Götz založil po r. 1945 továrnu na varhany
v Rakousku, kde pokračuje rovněž v této
výrobní tradici (Rieger-Glatter-Götz). Měst.
muzeum bylo založeno r. 1882. – Z dosud
neuvedených památek je třeba zmínit zejm.
dvojvěžový farní kostel sv. Martina, který
vznikl na místě st. stavby, připomínané již
r. 1281, v 1. polovině 14. stol. (sev. věž slou-
žila jako měst. hláska). Výrazně byl upravo-
ván pozdně goticky v 15. stol., renesančně
v 16. stol. a po požáru r. 1779. V barok. inte-
riéru plastiky z dílny → J. Schuberta a malby
→ J. F. Greipela a Johanna Sarkandra Pilze.
Před kostelem tzv. Švédská zeď, zbytek
488
KRNOVSKÉ KNÍŽECTVÍ
renes. arkádového hradebního ochozu. Kostel
sv. Ducha se špitálem řádu něm. rytířů zmi-
ňován r. 1371. Současná stavba patrně z poč.
15. stol., avšak radikálně upravená v polo-
vině 17. stol. (uvnitř zbytky výmalby z 2. po-
loviny 15. stol.). Dnes slouží jako koncertní
síň. Dominantou nám. je novorenes. radnice
z l. 1901–03 (plán vídeňského arch. Moritze
Hinträgera) s připojenou budovou spořitelny
z l. 1906–07 (→ F. Blasch). Dnešní budova
měst. divadla z l. 1927–28 vystavěna podle
projektu → L. Kammela. Na území K. také
četné vily, např. vila Theodora Flemmicha
(ul. Hlubčická 18–20) od Otto Prutschera
z r. 1914 či vila Rudolfa Larische (Říční
okruh 14) od Hanse Miksche a Juliana Nied-
zielskeho z r. 1888, upravovaná v 1. polovině
20. stol. několikrát → L. Bauerem. Bauer
projektoval také dům dětí a mládeže (ul.
Dobrovského 16) z l. 1907–09 nebo střelecký
dům (ul. Petrovická 2) z l. 1932–33. – Z pamá-
tek v připojených obcích je nejvýznamnější
kostel sv. Benedikta v Kostelci s románským
jádrem z 1. poloviny 13. stol. (→ umění ro-
mánské) a odkrytou výmalbou v dnešní sa-
kristii z doby od konce 13. do 15. stol. (→
malířství got.). Před kostelem socha sv. Jana
Křtitele od → A. Zahnera ze 30. l. 18. stol.
K. je rodištěm malíře Heinricha Tentscherta (1846–1925),
spisovatele Roberta Hohlbauma (1868–1955), arch.
a stavitele → L. Bauera, spisovatelů → E. Otta a Hannse
Cibulky (* 1920), malířů Waltera Klose (1921–2003)
a Jiřího Georga Dokoupila (* 1954), houslového virtu-
óza Gerharda Taschnera (1922–1976) ad.
Lit.: Kuča 3; Samek 2; HM 13; Vybíral, J. – Zapletal, P.:
Architektura let 1850–1950 v K., Umění 38, 1990; Prix,
D.: Příspěvek k středověkým dějinám minoritského
kláštera v K., ČSZM-B 42, 1993; Kouřil, P. – Prix, D. –
Wihoda, M.: Hrady českého Slezska, Brno 2000; Všeteč-
ková, Z.: Špitální kostel sv. Ducha v K. a jeho malířská
výzdoba, ČSZM-B 59, 2010, č. 1.
Obr.: A (15, 51, 66); HZ9–10; M117–122; S27; V (2,
8–9, 33, 96); Z33. TK + JI
KRNOVSKÉ KNÍŽECTVÍ, jedno ze slezských
knížectví.
Poč. vydělení Krnovska z → Opavského
knížectví spadají do r. 1377, kdy byl majetek
zesnulého Mikuláše II. (→ Přemyslovci opa-
vští) rozdělen mezi jeho 4 syny. Krnovsko
KROČA
KRNOVSKÉ KNÍŽECTVÍ
tehdy připadlo Janu I. Ratibořskému. Již
r. 1384 však bylo jeho zadluženým synem
Janem II. odprodáno opolským kn. a r. 1390
zakoupeno markrabětem Joštem. Po jeho
smrti r. 1411 si Krnovsko ponechal král Vác-
lav IV. a r. 1421 jej Zikmund Lucemburský
prodal zpět Janu II. Ratibořskému. Vzniklo
Krnovsko-Ratibořské knížectví, o které
se synové Jana II. r. 1437 rozdělili, čímž za-
počala existence samotného K. k. (to získal st.
Mikuláš V., sídlící na → Cvilíně). Knížectví
velmi utrpělo r. 1474, kdy bylo dobyto vojsky
Matyáše Korvína (→ česko-uh. válka). Od
r. 1523 jím vládl Jiří z ansbašské linie → Ho-
henzollernů, po smrti jeho syna Jiřího Bedři-
cha připadlo braniborským Hohenzollernům
a bylo spojeno s Bytomí a → Bohumínem.
Tato kn. se snažila centralizovat správu kní-
žectví a zlepšit fin. hospodaření, obojí nará-
želo na odpor stavů Krnovska, kteří se často
dovolávali k čes. králům. Vláda Hohenzol-
lernů znamenal také rychlý rozvoj → refor-
mace na Krnovsku, což přinášelo nenásilné
poněmčování. Po porážce stav. povstání
bylo knížectví r. 1621 konfiskováno císařem
a kn. se r. 1623 stal Karel z Liechtensteina
(→ Liechtensteinové), další osudy K. k. byly
propojeny s Opavskem. Liechtensteinové
postupně potlačovali dosavadní stav. insti-
tuce. Po r. 1742 připadla hlubčická část K.
k. Prusku (→ vratislavská konvence). Liech-
tensteinové užívají knížecího krnovského
titulu dodnes, i když jejich majetek u nás
byl po r. 1945 zabaven. V r. 1849 bylo K. k.
zrušeno a v následujícím r. nahrazeno polit.
okr. Krnov s okr. hejtmanstvím.
Lit.: HM 13; Biermann, G.: Geschichte der Herzog-
thümer Troppau und Jägerndorf, Teschen 1874; Schu-
lig, H.: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und
Olbersdorf, Troppau 1923; Kober, E.: Heimatbuch für
den Kreis Jägerndorf/Ostsudetenland, Grettstadt über
Schweinfurt 1955; Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.:
Hrady českého Slezska, Brno 2000.
Obr.: K8. TK
KROČA , Antonín, malíř, * 21. 10. 1947 Dolní
Sklenov (Frýdek-Místek).
Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti (uči-
telé → K. Hofman, Jan Blažek, Josef Beran)
489
KROHA
a na AVU v Praze v l. 1967–73 (učitelé Jiří
John a Jan Smetana). Po absolutoriu krátce
pobýval v Praze, pak se vrátil do Dolního
Sklenova pod → Hukvaldy. Začínal v au-
tentickém expresivním pojetí nové figurace,
odkud přechází volně a návratně na bázi mo-
numentální akční malby. Stylově je obtížně
zařaditelná, diktována až pudovou, barevně
i tvarově nevázanou výrazovostí. Inspiruje
se rodným prostředím, rituály ročního cyklu
spojenými s lid. zvyky (Vaječina, 1986; Zabi-
jačka, 1984; Velikonoce, 1983) a at mosférou
hospody (Kulečník, 1989; Hospodská vřava,
1994). Vrací se náměty bolestných vizí a exis-
tenciálních prožitků (Ukřižovaný, 1990; Ná-
dor, 1990; Na dně, 1980). Přírodní motivy
reprezentují téměř nefigurativní obrazy Po-
toků. Často se opakují ženské akty a portréty
(Bratr, Sněhurka). Z realizací v architektuře:
Mládí, Gymnázium → Ostrava-Hladnov;
Drama, foyer → Beskydského divadla v →
Novém Jičíně; Živly a Babí léto, ČSOB, Os-
trava a → Opava. Vystavoval souborně a sa-
mostatně v Žerotínském zámku v Novém
Jičíně (1978), → MB (1987, 1997), → GVUO
(1992), → Domě umění v Opavě (1992),
Českém muzeu výtvarného umění, Křížové
chodbě Karolina, Praha (1995), v Mánesu
Praha a GVUO (1997), Západočeské ga-
lerii Plzeň (1998) ad. Od r. 1995 provozuje
v Rychalticích galerii.
Lit.: Katalogy výstav v Galerii Vincence Kramáře, Praha
1989 (autor textu: P. Holý), v Mánesu v Praze a GVUO
1999 (autoři textů: J. Kříž, P. Beránek, P. Holý).
Obr.: V (233, 235). PH
KROHA , Jiří, architekt, urbanista, scénograf,
malíř, publicista a pedagog, * 5. 6. 1893
Praha, † 7. 6. 1974 Praha.
Studoval na Fakultě architektury ČVUT (ab-
solvoval 1916), poté působil v Praze, Mladé
Boleslavi a v Brně. Členem SČSVU, SČA
aj., zakladatel kult. revue Horizont. Zpoč.
představitel kubofuturismu, zvl. v úpra-
vách interiérů (pražský kabaret Červená
sedma, divadlo v Olomouci), posléze stou-
penec funkcionalismu a po r. 1948 jeden
z hl. propagátorů a teoretiků social. realismu.
KROJ
KROHA
Za návrh a realizaci Slovanské zemědělské
výstavy (1948) obdržel titul nár. umělec.
Ve 2. polovině 40. l. se stal navzdory svým
předchozím názorům stoupencem stalinské
linie a od r. 1948 se stal oficiálním arch. no-
vého režimu (např. úprava sjezdového paláce
pro IX. sjezd KSČ, 1949). 1951 vypracoval
v intencích vl. představ o social. realismu
v architektuře projekt osvětových domů pro
3 doly → OKR (Prezident Gottwald v Horní
Suché, Antonín Zápotocký v Lazích a Sta-
lin v Ostravě-Heřmanicích). J. K. se podílel
v 50. l. i na projektování → Ostravy. Spo-
lečně se svým ateliérem při pražském →
Stavoprojektu přepracoval od r. 1951 pův.
urbanisticko-arch. projekt jádra vzorného
sídliště Stalingrad u Bělského lesa v Ostravě-
-Zábřehu. Podle tohoto návrhu bylo postaveno
lokální centrum – nám. Slovenského národ-
ního povstání – s poliklinikou (1953–55),
poštou (1954–57), obch. domem (1954–58),
kult. domem (1954–59) a obytnými domy
mj. podél Rodimcevovy ul.
Lit.: Švrček, J. B.: Národní umělec J. K., Praha 1960;
J. K. Architekt. Kubista – expresionista – funkcionalista
(katalog), Brno 1998; Strakoš, M.: Hornické kulturní
domy architekta J. K. na Ostravsku, in: Sborník Státního
památkového ústavu v Ostravě 2001, Ostrava 2002; Ma-
charáčková, M. (ed.): J. K. (1893–1974). Architekt, malíř,
designér, teoretik v proměnách umění 20. století, Brno
2007. MS
KROJ, oděv venkovského obyvatelstva cha-
rakteristický pro určitý region, časové ob-
dobí a příležitost.
Podle pohlaví nositele rozlišujeme, jako
ve slohové módě, oděv mužský, ženský a dět-
ský. Formální odlišnosti jednotlivých typů
mužského a ženského oděvu jsou dány ne-
jen stářím jednotlivých součástí, archaičností
střihu a výzdoby, ale také vztahem nositelů
k užívání tradičního oděvu. Tato skutečnost
je význ. zejm. u mužského k., který byl odklá-
dán mnohem dříve než k. ženský. O podobě
svátečního a obřadního k. mužů a žen máme
poměrně značné množství dokladů ikonogra-
fických i hmotných, o prac. oblečení a oblečení
dětí jsou naše informace velmi kusé. Podle
příležitosti, kdy se nosil, pak rozlišujeme
490
KROJ
k. pracovní, všední, sváteční a obřadní. Reg.
typy k. se vytvářely v závislosti na ekon. pro-
speritě nositelů, jejich konfesi, soc. postavení
a kult. tradici. Vliv na podobu zejm. svátečního
k. měla, i když s určitým odstupem, dobová
móda, zejm. obyv. malých měst, kteří přichá-
zeli s venkovskými obyv. často do styku. Zvl.
pozornosti se těšila výzdoba k., zejm. výšiv-
kou a doplňky (krajky, stuhy, flitry, prýmky
a kovové knof líky a přezky). – Zatímco prac.
typy k. nejsou vázány na jaz. a kult. hranice
mezi národnostmi, sváteční a obřadní k. vy-
kazují specifika ve střihu, barevnosti a cel-
kové výzdobě (např. k. obyv. něm. jaz. enkláv).
Reg. rozdíly se neprojevují pouze v podobě k.,
ale také v době, kdy je odkládán a nahrazován
oděvními součástkami dobového střihu a ma-
teriálu. Obecně platí, že obyv. horské oblasti,
zejm. → Těšínska, odložili k. později než obyv.
níže položených úrodných obcí na Opavsku.
Z hlediska siluety, střihu jednotlivých částí
a použitých materiálů rozeznáváme reg. typy
k. ještě v polovině 19. stol.: v záp. Slezsku →
k. opavský, ve vých. Slezsku → k. horalský, →
k. těšínský a → k. laš. (orlovský). Samostat-
nou skupinu tvoří → k. jablunkovský (obyv.
malého města). K. sudetských → Němců
podléhaly již v 19. stol. silnému tlaku měst.
módy. Přesto tvoří specifický oděvní typ (→
k. na Kravařsku, → k. na Jesenicku). Z iko-
nografických pramenů dokládajících podobu
k. náleží k nejvýznamnějším kvaše z r. 1814,
kresby Josefa Mánesa pořízené za jeho ná-
vštěv Těšínska v polovině 19. stol. a dobové
fotografie. Zvl. význam mají sbírky k. muzeí
v regionu (→ Opava, Český → Těšín). Nej-
obsažnější kolekce je v → Muzeu Těšínska,
a to díky odkazu badatelky → J. Králové,
která měla velkou zásluhu také na věrohod-
nosti rekonstrukcí, jež vytvářela na základě
mnohaletého výzkumu v terénu při využití
všech dostupných ikonografických pramenů.
Sbírků něm. k. uchovává např. → Mährisch-
-schlesisches Heimatmusem v rak. Klosterneu-
burgu, ale také → Muzeum Novojičínska či
→ SZM. Kolorované kresby něm. k. z → Kra-
vařska zachytila Jaschkeho fulnecká kronika
KROJ
z poč. 19. stol. – V současné době jsou uplat-
ňovány zejm. rekonstrukce a kopie k. při pó-
diových vystoupeních souborů, zabývajících
se prezentací → folkloru. Dochází zde však
k pochopitelné zkratce, zejm. v provedení
náročných výšivek, obuvi a materiálů, které
nemají vlastnosti typické pro hist. předlohy.
Lit.: LK NEČMS 2; Kovárna, F.: Mánesův odkaz národu,
Praha 1940; Stránská, D.: Lidové k v Československu,
díl I., Praha 1949; Fierla, G.: Stroje ludowe na Śląsku
Cieszyńskim, in: Plyniesz Olzo 2, Ostrava 1972; Jeřáb-
ková, A.: Odívání, in: Lidová kultura na Moravě (Vlas-
tivěda moravská 10), Strážnice 2000; Ludvíková, M.:
Moravské a slezské lidové k. Kvaše z roku 1814, Brno
2000; Langhammerová, J.: Lidové k. z České republiky,
Praha 2001.
Obr.: E1–20; V (76–77, 116). JVs
KROJ HORALSKÝ (GOROLSKÝ), oděvní typ
mužského a ženského oděvu, jehož název
je odvozen od pojmenování obyvatel hor-
ských obcí kolem Jablunkova.
V 19. stol. byl tento typ obvyklý ve všech
obcích ležících ve vyšších polohách Bes-
kyd, kde způsob obživy, chov ovcí a pěsto-
vání zemědělských plodin poskytoval téměř
všechny suroviny ke zhotovení oděvu (vlnu
na sukno, len na plát no, kožešiny, kůže).
Jednotlivé části oděvu mužů a žen se vy-
značovaly velmi archaickým střihem. Muž-
ský oděv se skládal z košile rovného střihu
z hrubšího plátna, kalhot (nohavic) z huně-
ného bílého sukna zv. valaščoky, obuv za-
stupovaly krpce – nízké opánky z vepřovice,
často zhotovené podomácku, doplněné hru-
bými kopycami ze sukna, které zabraňovaly
otlačení nohy. Na hlavě se nosil široký nízký
klobouk, v zimě beranice. Zákl. kusem
svrchního ošacení byla guňa jednoduchého
střihu sešitá ze dvou šířek sukna z vlny tzv.
černých ovcí ještě před valchováním. V zim-
ním období nebylo možné konat práce v lese
bez ovčího kožichu s vlasem obráceným do-
vnitř. Je zajímavé, že kožich nebyl výsadou
majetných, ale uvádí se i v pozůstalostech
málo zámožných. Sváteční oblek doplňovala
soukenná vesta, bruclek z černého nebo ja-
hodového sukna (Hrčava). – Růst průmyslu
od 2. poloviny 19. stol. se postaral o rychlý
491
KROJ JABLUNKOVSKÝ
zánik mužského kroje, zejm. příslušníci nově
vznikající soc. skupiny kovorolníků přebírali
měst. módu. Nejprve odkládali krpce, které
nahrazovali vysokými botami, poté začali
nosit guňoky, soukenné kabáty měst. střihu,
a kalhoty z polovlněných a vlněných látek,
na práci pak štruksové kalhoty a kamizoly. –
Ženský oděv měl dvě vývojové fáze: st.
se sukní do pasu a ml. s tzv. těšínskou sukní
(sukní, k níž je našit živůtek). St. podoba
oděvu se skládala ze součástí ušitých pouze
z plátna. Byla to spodní úzká košile, sestáva-
jící z rovného těsného stoniku obepínajícího
hruď, k němuž byla našita spodní část, široká
pouze tak, aby umožnila pohodlnou chůzi.
Kolem boků se uvazovala suknice z černého
plátna, vpředu nesešitá, vrapená do úzkého
límečku. Vpředu se uvazovala zástěra – for-
tušek – z modrotisku oboustranně potiště-
ného. Ramena kryly rukávce zv. kabotek,
které se vpředu uvazovaly na tkanici. V po-
lovině 19. stol. se nosil kabotek s velmi krát-
kými přednicemi, kryjícími ňadra. Přednice
se postupně prodlužovaly, až dosáhly pod
pás, a zastrkovaly se za pásek sukně. Podle
Mánesových kreseb chodily ženy v létě bez
košile, jenom v kabotku a sukni se zástě-
rou. Obuv zastupovaly krpce s kopýcami,
zámožné ženy si kupovaly u punčochářů
pověstné tři lokty dlouhé červené punčochy,
které se v zimě skládaly do drobných vrapů
na lýtku. Vdané ženy nosily čepec s bílou
šatkou, dívky chodily prostovlasé. Čepce
byly zpoč. plátěné zdobené výšivkou, poz-
ději řídké háčkované nebo pletené s krajko-
vou koronkou. Důležitým doplňkem oděvu
byly plachty a obrusy používané pro všechny
příležitosti. V nepříznivém počasí navlékaly
ženy svrchní mužské houně, kožich dostávala
žena do výbavy.
Lit.: LK NEČMS 2; Korniová, B.: Tři typy těšínských
ženských krojů, RZ 8, 1958; Stolařík, I.: Hrčava, Ostrava
1959; Stránská, D.: Oděv gorolský, in: Těšínsko 2, Šenov
u Ostravy 2000.
Obr.: E4–5. JVs
KROJ JABLUNKOVSKÝ, typ mužského a žen-
ského svátečního oděvu obyvatel městečka
KROJ JABLUNKOVSKÝ
LAŠSKÝ
s významným postavením v řemesle a ob-
chodě.
Obecně můžeme k. j. charakterizovat jako
typ oděvu, jehož nositelé se nechali mnohem
více než ostatní obyv. → Těšínska ovlivnit
dobovou módou jak ve výběru materiálu, tak
použitém střihovém řešení. Muži v → Jab-
lunkově nosili až do 80 l. 19. stol. zvl. typ
svátečního kroje. Jak zachytil Josef Mánes
na své kresbě, sestával kroj z úzkých noha-
vic z modrého sukna se šňůrováním, kabátce
ze stejného materiálu lemovaného beránkem,
vysokých bot. Kabátec zv. mentyčka měl zvl.
střih připomínající husarské uniformy a byl
zdoben velkým počtem dvojic knoflíků spí-
naných řetízky. Podle tradice se mentyčky
nosily také přehozeny přes rameno a jsou
jako nejtypičtější součást mužského k. j.
zmiňovány také v archivních pramenech již
v 18. stol. Kromě krátkých kabátků nosili
měšťané ještě delší svrchní kabáty přepá-
sané červeným pásem. Drahomíra Stránská
vysvětluje podobu kroje jako výsledek vlivu
uh. voj. uniforem na celkovou siluetu a střih
oděvu. St. formu kroje nahradila ml., s dvou-
řadovými brucleky a krátkými kabáty zapí-
nanými na stříbrné knoflíky. K nim patřily
černé nohavice, černý hedvábný šátek a ho-
línky, na hlavu vydrovka. Touto formou
jablunkovský mužský krojový typ zanikl.
Ženský kroj sváteční z poloviny 19. stol.
zachytil Mánes. Ženy z Jablunkova nosily
sukně světlých barev zv. kamlotky, lemované
na dolním okraji modrou stuhou, a zástěry
do pasu z jemné vlněné látky s vetkanými
proužky nebo z bílého plátna zdobeného vý-
šivkou. Kabotek nahrazovala tenká košulka
se dvěma typy rukávů – kratšími s krajkou
nebo delšími s taclemi. Přes košulku se ob-
lékal životek nazývaný brusliček – vestička
z měkkého aksamitu, bez výztuže, višňové
nebo černé barvy, bohatě zdobená krajkami,
se stříbrnými ozdobami, zapínaná na půlku-
laté knoflíky. Vzhled brusličku se postupem
doby měnil jak ve střihu, tak v materiálu.
Výrazným prvkem oděvu byl čepec, který
byl místní zvláštností. Na hlavě nosily vdané
492
KROJ LAŠSKÝ
ženy čtvercovou šatku z bílého plátna, ve dvou
rozích vyšitou. K slavnostnímu kroji nále-
žely stříbrné šperky, které dostávaly nevěsty
do výbavy. Kolekci tvořil pás, háčky, spinky
ke košilkám a náhrdelník. Šperky se objed-
návaly ve šperkařských dílnách v Jablunkově
nebo → Těšíně, byly označovány puncy,
z nichž nejst. jsou doloženy z období napo-
leonských válek. Šperkaři také vyráběli stří-
brné knoflíky na mužské mentyčky a vesty.
Rekonstrukci k. j. pro vystoupení souboru
Jackové z Jablunkova provedla → J. Králová
s využitím kreseb J. Mánesa a vl. výzkumu.
Lit.: LK NEČMS 2; Dobrowolska, A.: Strój Jacków
jabłonkowskich, Lublin – Kraków 1947; Fierla, G.:
Stroje ludowe na Śląsku Cieszyńskim, in: Plyniesz Olzo
II, Ostrava 1972; Haroková, E.: Oděv, in: Těšínsko 2, Še-
nov u Ostravy 2000; Stránská, D.: Oděv v Jablunkově, in:
Těšínsko 2, Šenov u Ostravy 2000.
Obr.: E2–3. JVs
KROJ LAŠSKÝ, typ mužského a ženského
oděvu z Lašska a nížinné části Těšínska.
K. l., který byl užíván na území → Lašska
a v nížinné části → Těšínska, se svým cha-
rakterem nejvíce přibližoval soudobé módě
materiálem a střihem. Na rozdíl od výše po-
ložených oblastí zde zasáhla do podoby →
lid. kultury jako celku → industrializace již
v 1. polovině 19. stol. a → kroj byl jednou
z prvních částí, která byla zasažena. Muž-
ský sváteční kroj sestával až do poloviny
19. stol. ze soukenných kalhot tmavomodré
barvy se dvěma rozporky. Na košili, která
měla rukávy stažené do manžety, se oblékala
vesta – bruclek – zapínaná vysoko ke krku,
ušitá ze stejného materiálu jako kalhoty.
Svrch ním oděvem byla župka nebo kami-
zola se stojatým límcem a dvěma řadami
kovových knoflíků. Vliv měst. módy se pro-
jevoval také ve volbě doplňků – barevného
šátku na krk, vysokého klobouku a vysokých
bot. V zimě byly převzaty pláště s dlouhým
límcem. Muži ze slabších soc. vrstev se mu-
seli v zimě spokojit s plátěnými kalhotami,
které na sebe oblékali i dvoje. Plátěné a poz-
ději cajkové nebo štruksové kalhoty nosili
také havíři. V poslední vývojové fázi při-
bližování k dobovému obleku byla kamizola
KROJ LAŠSKÝ
NA JESENICKU
zaměněna za kabát ušitý z továrního sukna,
které se začalo používat i na kalhoty. Ženský
sváteční oděv měl dominující sukni sešitou
se životkem, ušitou z měkkých materiálů to-
vární výroby – v zimě barchetu, v létě plátna
nebo bavlněné potištěné tkaniny s drobnými
kvítky. Velmi oblíbené byly materiály svět-
lých barev. Siluetu sukně rozšiřovaly bohaté
spodničky, šité z kanafasu nebo krizetu
s červenými a černými pruhy, grádlu nebo
kartounu. Pod vrchní část sukně se oblékala
košilka, často s krátkými rukávy, vpředu
s náprsenkou bohatě zdobenou. Pro sváteční
příležitosti se přes košili oblékal kabotek sa-
hající jenom do pasu. Ženě a dívce nesměl
chybět sváteční šátek kolem krku. St. typ
zástěr se šil z plátna modře nabarveného, jež
bylo postupně nahrazováno modrotiskovými,
kartounovými a kanafasovými plátny. Zá-
stěry zůstaly součástí pouze prac. oblečení.
Vdané ženy nosily zvl. čepce zv. čopky. Byly
dvojího provedení: Tzv. rulkovane byly zho-
toveny z dýnka a dvojdílného předku, olemo-
vaného paličkovanou krajkou, která se silně
naškrobila a za mok ra upravila do stojatých
drobných záhybů. Druhým typem byly čepce
hladké s předním okrajem vyšitým pevnými
zoubky. Přes oba druhy čepců se nosily šátky,
pro svátek vlněné s bohatými třásněmi, zá-
možné ženy měly šátky sametové. V létě
se nosily bílé hedvábné, které záhy nahra-
dily bílé vyšívané plátěné. V ml. vývojové
fázi se vrchní část kroje skryla pod kabátek
( jaklu) a ženy odložily čepce. Jakla jako
svrchní oděv nahradila st. špenzry, ale její
vl. střih se mnohokrát proměnil. V závěru
19. stol. bylo dokončeno postupné přibližo-
vání k dobové módě města, oděv lid. vrstev
se vyrovnával měst. vzorům.
Lit.: LK NEČMS 2; Veselská, J.: Nejstarší publikované
popisy krojů Frýdecka a Místecka, in: Práce a studie OVM
ve Frýdku-Místku 5, 1984; Králová, J.: Košile a rukávce
na Orlovsku, RZ 11, 1961; Haroková, E.: Oděv, in: Těšín-
sko 2, Šenov u Ostravy 2000; Stránská, D.: Lidový oděv
lašský, in: Těšínsko 2, Šenov u Ostravy 2000.
KROJ NA JESENICKU
Lid. oděv obyv. jesenického regionu do r. 1945
je popisován jako starý selský nebo panský
KROJ NA JESENICKU
kroj, který vycházel z měšťanské módy 1. po-
loviny 19. stol. Ta doznala svého vrcholu pře-
devším v období rozkvětu místních lázní (→
Lázně Jeseník, → Lipová-lázně) a → industri-
alizace regionu. Na konci 19. stol. se již kroj
z každodenního života vytratil a zůstal pouze
záležitostí svátků a význ. událostí v rodině
nebo obci. Nejběžnějším oděvním materiálem
bylo pro jesenické obyv. lněné plátno a vlněné
sukno, ručně barvené a tištěné. – Všední žen-
ské oblečení bylo velmi prosté: tvořily ho ba-
revné lněné šaty nebo sukně se spodničkami.
K sukni patřila zelená, černá, hnědá nebo jen
bílá dlouhá zástěra ze lnu. Dalšími zákl. oděv-
ními prvky žen byla košilka, živůtek nebo
šněrovačka a rozměrný šátek překřížený přes
prsa. Na nohou se nosily nebělené punčochy
a černé střevíce. Ve všední den měly ženy
na hlavě šátek, staré ženy také prosté čepce.
Sváteční kroj byl již poznamenán měšťanskou
módou: základem byla široká sukně nebo šaty
zdobené výšivkou, řasením, stužkami či kraj-
kami, příp. doplněné zdobenou zástěrou a roz-
šířené řadou spodniček. Typické byly i široké
balonové rukávy na kabátcích a upnutý živů-
tek. Jako svrchní oděv se používal rozměrný
plášť, vlněný šál nebo špencr. V zimě dámy
nosily dlouhé pláště ze silných vlněných látek.
K oblíbeným materiálům patřila jemná plátna
a lehké bavlněné a hedvábné látky pestrých ba-
rev. Chloubou každé ženy byl slavnostní čepec,
který vypovídal o jejím spol. postavení. K nej-
okázalejším patřily čepce zdobené vepředu
zl., stříbrnou nebo černou krajkou na drátěné
kostře. Čepce byly zdobeny také zl. nebo stří-
brnými dracouny, granáty, perličkami, flitry
a barevnými sklíčky. Na spodním okraji týlu
čepce byly uchyceny dvě velké hedvábné stuhy
s květinovými motivy, dlouhé až ke kolenům.
Zimní verze čepců byly zhotoveny většinou
ze sametu, saténu nebo taftu, byly podšité
flanelem nebo klotem a zateplené vatelínem,
JVs
lemy byly obtaženy kožešinou. – Mužské prac.
oblečení se skládalo z nebarvených dlouhých
či kratších lněných kalhot a z košile s nákrč-
níkem nebo ztuženým límcem, ozdobené vl-
něným nebo hedvábným šátkem kolem krku.
493
KROJ NA JESENICKU
KRAVAŘSKU
Nezbytnou součástí oděvu byla krátká vesta
s řadou knoflíků. Jako pokrývka hlavy sloužil
plstěný klobouk. Ke kalhotám se nosily vy-
soké holínky. Oděv pro svátek se odlišoval pře-
devším kvalitou použitých látek. Zejm. vesty
se šily z dražších látek – manšestru, damašku,
saténu nebo rypsu, s podšívkou z plátna nebo
flanelu. Vesty byly barevné a různě zdobené,
s květovanými, pruhovanými nebo kostkova-
nými vzory, mohly být také vyšívané. Na krk
si muži volně uvazovali barevný šátek z jem-
ného hedvábí. K tomu nosili krátký soukenný
kabát a při zvl. slavnostních příležitostech
dlouhý kabát se šosy zv. Patenrock (kmotrov-
ský kabát). Na hlavě nechyběl cylindr nebo
buřinka. K vycházkovému oděvu patřila špa-
círka – vycházková hůl, rukavice, hodinky
a šperky. – Oblečení dětí se jen málo lišilo
od oděvu pro dospělé. Kojenci se pevně za-
vinovali do zavinovačky, obtočené dlouhými,
vyšívanými povijany. Zvlášť zdobné bylo ko-
jenecké oblečení určené ke křtu, novorozenci
byli oblékáni do bílých krajkových šatiček,
čepiček a deček. Základem pro oděv batolat
byly šatičky s dlouhými rukávy ze lnu nebo
kartounu, v movitějších rodinách se šatičky
dávaly šít ze sukna nebo kvalitnějšího plátna.
Dívky nosily na hlavě malý čepeček, chlapci
čepičku nebo klobouček. Ve 4 l. dostával
chlapec poprvé kalhoty (Leiblahoosa nebo
Schlietzhoosa), ušité tak, aby se daly vzadu
rozepnout; dívka dostávala šátek překřížený
přes prsa a uvazovaný na zádech do uzlu. Od
8 l. nosili chlapci kožené kalhoty z kozloviny,
vpředu s laclíkem, košilku ze sukna nebo
lnu a krátkou vestu s mosaznými knoflíky,
zapnutou až ke krku. V chladnějších dnech
oblékali soukenné kabátky, bohatě zdobené
výšivkami. Na hlavě měli čepice se střapcem
(Zipfelmütze), v zimě ji nahradila Pudelmütze
(huňatá čepice podšitá kožešinou). Oble-
čení dívek odpovídalo oděvu dospělých žen.
Lit.: Matschek, E.: Über die Freiwaldauer Tracht, in:
Freiwaldau-Gräfenberg. Die Kurstadt im Altvatergebirge
und die Dörfer im oberen Bieletal, Kirchheim unter Teck,
1987; týž: Die erneuerte schlesische Tracht des Altvater-
landes, München 1986; Ludvíková, M.: Moravské a slez-
ské kroje, Brno 2000; Neubauerová, M.: Lidový kroj, in:
Tradice z jesenického pohraničí, 2010; táž: Jesenický
494
KROJ NA KRAVAŘSKU
kroj z přelomu 19. a 20. století, in. XII. svatováclavské
mezinárodní setkání v Jeseníku, Jeseník 2012.
Obr.: E9–13. MN
KROJ NA KRAVAŘSKU, oděvní typ mužského
a ženského oděvu obyvatel Kravařska.
Lid. oděv v něm. lokalitách → Kravařska ná-
leží k západomorav. typu, některé prvky pře-
jímá z východomorav. a od čes. se částečně
liší barevností. V průběhu 18.–19. docházelo
v odívání ke změnám, které vyplývaly z pře-
jímání dobových módních trendů. Tehdy
slavnostní mužský kroj sestával z tmavo-
modrého či bleděmodrého dlouhého souken-
ného kabátu (Tuchrock), vesty (Weste) ušité
z bílého damašku nebo červeného sukna
a opatřené kovovými knoflíky, bílé košile
doplněné černým šátkem (Halstuch), kože-
ných kalhot (Kniehosen) černé barvy, které
se zavazovaly pod koleny, modrých vlněných
punčoch (Strümpfe) a černých kožených bot
s přezkou (Schnallenschuhe). Hlavu mužů
při slavnostních příležitostech pokrýval tří-
rohý klobouk (Dreimaβter), od konce 18. stol.
černý cylindr. Kožešinová čepice v zimě do-
plňovala ocáskový ovčí kožich (Zippelpelz),
který měl na vnější straně barevnou výšivku.
V prac. dny muži oblékali většinou kalhoty
z ovčí kůže (Bocklederhosen), v létě ze lnu
nebo cvilichu (Leinen-, Zwilchhosen), krátký
kabátek z hnědé přírodní vlny (Janker), klo-
bouk, v zimě ovčí kožich a kožešinovou če-
pici. K celoročnímu a každodennímu nošení
do přelomu 18.–19. stol. byly určeny boty sple-
tené z lipového lýka tak pevně, aby se do nich
nedostala ani kapka vody. – Ženy nosily bílé
rukávce, ve všední den krátké s menšími ru-
kávky, v neděli s delšími a širšími rukávy,
s taclemi k loktům a bohatě vyšitým a na-
skládaným límcem (Schleimpeärmel), svob.
děvčata se oblékala do rukávců nad loktem
převázaných červenou stužkou, se stojáčkem
u krku (Gruoβeärmel). Barevný brokátový
nebo hedvábný, zlatými portami zdobený,
květovaný živůtek (Broustlack) býval často
sešíván s jednobarevnou sukní (Taffetrock),
která měla spodní okraj zakončen širokým
lemem (v okolních čes. vesnicích nazývaná
KROJ NA
OPAVSKÝ
KRAVAŘSKU
podle materiálu leknice, kromrážka). Hed-
vábnou šňůrkou se vzadu uvazovala úzká
přední zástěra z pův. bílé, tenké látky, později
s vetkávanými bílými květy. Červené pun-
čochy (Stremp) působily barevně kontrastně
k černým nízkým, koženým botkám (Schuhe).
Měly dlouhý jazyk podšitý tmavočervenou
látkou, který byl na nártu obrácen naruby,
čímž se zviditelnil červený materiál. Mladá
děvčata chodila prostovlasá. Nad čelem smě-
rem k copu mívala uvázanou pentli, druhá
byla do něj vpletena a úvazem jej zakončovala.
Vdané ženy nosily měkký čepec (Haube). Pův.
kulatý tvar se na poč. 19. stol. změnil na „ro-
hatý“, avšak vzadu uvazovaná reprezenta-
tivní mašle, nejčastěji z hedvábí, nedoznala
změn. Na čepec si ženy uvazovaly bílou vý-
šivkou vyšívaný bílý plátěný šátek (Kopftuch),
od poloviny 19. stol. i barevný. Vedle běžného
úvazu pod bradou se šátky též spínaly jen oz-
dobným špendlíkem. Pro obřadnost svatby
i úvodu jsou charakteristické úvodní plachty
(Bortentuch) – dva lněné šátky obdélného
tvaru uprostřed spojené paličkovanou kraj-
kou. K znakovosti nevěsty patřil dlouhý vl-
něný plášť – šuba (Schaeble, Schaub) podšitý
kožešinou s pelerinovým límcem sahajícím
k ramenům, v němž mladá žena po oddav-
kách postupně se všemi mužskými účastníky
tančila obřadní tanec. Vyšívání, úpravy oděvů
i zhotovování nových byly záležitostí specia-
lizovaných profesí. Tak např. šitím živůtků
proslulo Dolní Vražné, výšivkami zase Jese-
ník nad Odrou, Šenov, Kunín. O udržování
a zachování výšivek se zasloužila osvícen-
ská hr. → M. W. Truchsses-Waldburg-Zeil,
která ve své škole v Kuníně učila děvčata
mj. i ručním pracím (→ kunínská osvícenská
škola). – Hodnot mizejících dokladů lid. kul-
tury Kravařska, tedy i oděvů a jejich součástí,
které se již nenosily, si byli ke konci 19. stol.
vědomi vlastivědní nadšenci. Mezi ně patřili
Alexander Hausotter a Anton Bauer, jejichž
soukromé sbírky skončily v Národopisném
muzeu ve Vídni a v Muzeu pro německý náro-
dopis v Berlíně. Po zřízení muzea v → Novém
Jičíně a po vzniku spolku Museal-Verein für
495
KROJ OPAVSKÝ
Neutitschein und das deutsche Kuhländchen
r. 1882 byly oděvy soustředěny v tomto zaří-
zení, které mělo stejnou důležitost jako místní
muzeum v Kuníně, zal. r. 1900. Oděvní do-
klady uchovávalo dnes již zaniklé muzeum
v Butovicích, z jehož sbírek část převzalo
muzeum v → Bílovci (dnes v rámci → Muzea
Novojičínska). Krojové oděvní součásti jsou
uloženy i v NM, → SZM či MZM.
Lit.: Weigel, S.: Die Kuhländler Volkstracht, Das Kuh-
ländchen 3, 1921; Vachová, Z.: Národopisný profil No-
vojičínska, VSONJ 26, 1980; Jelínková, E.: Kroje a jejich
součástky z území novojičínského okresu ve sbírkách
muzeí v českých zemích, VSONJ 34, 1984; Jeřábek, R.:
Lidová kultura českých zemí v rakouských národopis-
ných muzeích. Předběžná zpráva, Folia Ethnographica
27, 1993; Kuhländchen – unvergessene Heimat, Leer
1998; Ludvíková, M.: Moravské a slezské kroje. Kvaše
z roku 1814, Brno, 2000.
Obr.: E14–16; V76–77. AH
KROJ OPAVSKÝ, mužský a ženský oděv ven-
kovských obyvatel Opavska do druhé polo-
viny 19. století.
K podobě prac. oděvu mužů a žen a také k po-
době všedního i svátečního kroje dětského
nemáme téměř žádné doklady. Větší zájem
z hlediska dokumentačního byl vždy o bo-
hatě zdobené kroje sváteční a obřadní (sva-
tební), zejm. ženské, které vykazovaly řadu
specifik v siluetě i formě doplňků (čepce,
stuhy). O mužském k. o. máme velmi málo
zpráv, vzhledem k ekon. situaci a určité pro-
speritě rolnických usedlostí můžeme právem
předpokládat, že muži odkládali tradiční oděv
jako odznak svého stavu již kolem poloviny
19. stol., aby přijali téměř bez výhrad součásti
dobového oděvu zhotovovaného z továrně vy-
ráběných jemných suken a bavlněných pláten.
Změna v používaných materiálech přinesla
také změnu ve střihu, který kopíroval dobovou
módu a směřoval k univerzálnímu pojetí svrch-
ního mužského oděvu – košile, vesta, kabát
(sako), kalhoty a plášť, doplněný kloboukem,
který měnil podobu podle módního diktátu.
Kroje žen z Opavska pro sváteční příležitosti
tvořily ještě ve 2. polovině 19. stol. jeden kro-
jový celek s kroji → Hlučínska a byly mnoha
znaky vázány na celou oblast krojů západoslez.,
která v minulosti zasahovala až na Krnovsko
KROJ OPAVSKÝ
TĚŠÍNSKÝ
a Osoblažsko. Silueta, výběr materiálů použí-
vaných na sváteční k. o. vdaných žen a dívek
a také jejich výzdoba a doplňky byly již před
polovinou 19. stol. ovlivňovány měst. módou,
zejm. z období biedermeieru. K. o. vdaných žen
tvořila plátěná košilka rovného střihu, u krku
stažená tkanicí, se širokými nabranými ru-
kávy, lemovanými výšivkou nebo jen krajkou.
Na ni se oblékala kordulka z hedvábí nebo bro-
kátu. Do pasu se vázala až po kotníky dlouhá
sukně z vlněné látky lomených odstínů, zv.
drajdrutka, podkládaná spodničkami. V prů-
běhu 19. stol. se sukně šily z hedvábí i z ba-
vlny. Vpředu byla překryta plátěnou zástěrou
s bílou výšivkou na Opavsku, brokátovou zá-
stěrou na Hlučínsku. Dominantou celé siluety
byl bohatý čepec (zvaný kaptur) s hedvábnými
stuhami smetanové barvy s pestře tkaným vzo-
rem složeným z květinových motivů. Čepce
měly dýnkový tvar, protáhlá ouška a lemování
jemnou krajkou. Úvaz stuhy tvořil v týle čepce
dekorativní smyčky. Svobodné dívky chodily
prostovlasé. Horní část trupu byla překryta
bohatě vyšívaným šátkem bílé barvy. V 70. l.
19. stol. přijaly bohaté venkovské ženy z měst.
módy, obvyklé kolem r. 1830, také špenzr,
krátký přiléhavý kabátek se širokým límcem
u krku, vpředu hluboce vystřižený. Šil se vět-
šinou z hedvábí, méně z jemného sukna. Zákl.
typ špenzru byl v následujícím období nahra-
zen mnohými svými obměnami od přiléha-
vých kabátků až po haleny rozšířené siluety.
Tyto součástky, ušité z lehčích továrních tka-
nin, přetrvaly také jako prac. oděv na vesnicích
kolem → Opavy až do poč. 20. stol. Vachová
uvádí, že se s nimi setkávala ještě po druhé
svět. válce u st. venkovských žen. K poloměst.
k. o. náležely také stříbrné spony a náhrdelníky.
Kroj definitivně zanikl v posledním desítiletí
19. stol. Návratem k hist. předlohám jsou rekon-
strukce slavnostního kroje žen např. ze Štítiny,
zhotovené Zdenou Vachovou a → J. Královou
pro folk. soubory působící v oblasti.
Lit.: LK NEČMS 3; Večerková, V.: Zástěry slezského
kroje, RZ 3, 1953; Vachová, Z.: Národopisné sbírky
Slezského muzea, Ostrava 1962; Králová, J.: Lidový kroj
a výšivka na Opavsku, Opava 1994.
Obr.: E7–8.
KROJ TĚŠÍNSKÝ
KROJ TĚŠÍNSKÝ, oděvní typ mužského a žen-
ského oděvu obyvatel obcí v okolí Těšína.
Mužský kroj až do poloviny 19. stol., kdy
ho nositelé odložili, tvořily úzké dlouhé no-
havice z modrého sukna, mladí nosili také
galaty rovného střihu a tmavé barvy z továr-
ních materiálů. Ke galatám náležela vesta
bruclek a krátký kabátek se stojatým límcem,
zdobený knoflíky. Obvyklé už byly vysoké
boty a širší klobouk. Svrchním oděvem byl
límcový plášť u bohatších, u chudých tří-
čtvrťový kabát zv. guňok z domácího sukna,
jakého se používalo na brucleky. V letním
období se uplatnily plutěňoky z domácího
plátna. Prac. oděv stále akceptoval krpce,
jednoduché košile a nohavice, vlivem pro-
středí se však začal přibližovat k prac. oble-
čení obvyklému v prům. provozech (hrubé
štruksy, bagančata, košile z bavlněného
plátna). St. typ slavnost ního oděvu žen →
Těšínska byl postupně nahrazován novým
svátečním oděvem a reagoval tak na po-
žadavky vkusu nositelek. Od 80. l. 19. stol.
se začal uplatňovat pro k. t. typický střih
ženské sukně s přišitým krátkým živůtkem
i ve sváteční podobě → kroje horalského žen
z horských obcí kolem → Jablunkova. Žen-
ský oděv se skládal ze spodní košile stejného
střihu jako v okolních oblastech, sukně se-
šité se životkem, do níž se oblékal kabotek
nebo košulka. Přes sukni zástěra do pasu
fertoch, kolem pasu pentle nebo pás. Svob.
dívky chodily prostovlasé, vdané ženy no-
sily čepec a šatku. Ačkoliv se střih kabotku
proměňoval, celková silueta zůstávala díky
střihu sukně se životkem stejná. Kabotek
byl nahrazován bohatěji zdobenou košulkou,
často s tzv. fodry, vzhůru obrácenými nábě-
rami na okraji rukávů. Sukně sešité se život-
kem neměnily svůj střih po několik generací,
ale materiál i výzdoba se proměňovaly pod
vlivem dobového vkusu. Sahaly pod kolena,
dolní okraj byl olemovaný jinobarevnou stu-
hou. Koncem 19. stol. se sukně prodloužily
po kotníky. Výzdoba se soustřeďovala na ži-
vůtek sukně, který měnil v průběhu let svou
JVs výšku. Nejst. životky byly vysoké 7–8 cm
496
KROMMER
KROJ TĚŠÍNSKÝ
a sukně začínala těsně pod ňadry. Později
se výška prodloužila a životek sahal téměř
do pasu. Životek byl vždy podložen lepen-
kou a plátnem, potažen z lícové strany same-
tem černým nebo temně červeným, na okraji
lemován řadami port zlatých nebo stříbr-
ných. Plocha zadního dílu byla vyzdobena
náročnou výšivkou zlatou dracounovou nití,
později hedvábím. Vzory převažovaly zpoč.
stylizované rostlinné, později kytice s natu-
ralisticky napodobenými květy. Přední díly
se spínaly stříbrnými hočky. Zástěra bývala
modrá, plátěná, bavlněná nebo modrotisková,
pro sváteční příležitost vlněná, kašmírová,
hedvábná. Poslední fáze přála brokátům nej-
různějších vzorů, které se opakovaly na šatce.
Chloubou každé ženy byly stříbrné šperky –
pás, náhrdelník, háčky. Ke svátečnímu k. t.
patřily nízké střevíce, později nahrazené
šněrovacími brynelkami s páskovanými
punčochami. Úprava hlavy vdaných žen
byla obdobná jako v okolních obcích – če-
pec s koronkou, krytý šatkou. Svrchní oděv
zastupovaly špenzry; ml. jakle už sledovaly
střihy z dobové módy. Pro chladné dny braly
ženy plachty a loktuše, později vlňáky zho-
tovené v manufakturách. Kroj v této podobě
se udržuje při slavnost ních příležitostech do-
sud, velký vliv na jeho uchování mají členky
souborů.
Lit.: LK NEČMS 3; Stránská, D.: Poznámky ke krajkář-
ství na Těšínsku, RZ 2, 1952; Korniová, B.: Tři typy tě-
šínských ženských krojů, RZ 8, 1958; Fierla, G.: Stroje
ludowe na Śląsku Cieszyńskim, in: Plyniesz Olzo 2, Os-
trava 1972; Haroková, E.: Oděv, in: Těšínsko 2, Šenov
u Ostravy 2000; Stránská, D.: Lidový oděv těšínský, in:
Těšínsko 2, Šenov u Ostravy 2000; Tomolová, V.: Tě-
šínské krojové šperky, in: Těšínsko 2, Šenov u Ostravy
2000. JVs
KROMMER, Helmut, malíř, grafik, restaurá-
tor, * 17. 9. 1891 Opava, † 6. 6. 1973 Boston
(USA).
První odb. školení získal u opavského malíře
→ A. Zdrazily, později studoval na akade-
mii ve Vídni, Karlsruhe a Berlíně. Podnikl
studijní cesty do Řecka, Itálie a Francie. Od
r. 1933 žil v Praze, poté utekl před nacismem
do Anglie, odkud odešel r. 1951 do USA. Byl
497
KRUH PŘÁTEL VÁŽNÉ HUDBY
úspěšným portrétistou i krajinářem a vytvo-
řil řadu grafických cyklů s pohledy na různá
města (→ Opava: 1925, 1933, 1937; Paříž:
1928; → Ostrava, 1929; Berlín: 1921, 1930;
Riga: 1932; Brno: 1934; Vítkovice: 1934, ad.).
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách → SZM,
→ GVUO, Muzea v → Bruntále, Albertiny
Vídeň a v soukromých sbírkách.
Lit.: Buhl, P.: Troppau A bis Z, München 1973; Schen-
ková, M.: Nástin dějin malířství konce 19. a počátku
20. století ve Slezsku II, ČSM-B 36, 1987.
Obr.: V118. MSch
KRŮČEK, Václav, hudební pedagog, * 1. 5.
1927 Soběšovice (Frýdek-Místek).
Hudebně se vzdělával na ostr. Masarykově
ústavu hudby a zpěvu u Julia Remeše a na sed-
mileté Hudebně-dramatické konzervatoři
v Brně u téhož pedagoga. Poté byl jeho učite-
lem František Kudláček na JAMU (1946–50).
Již od r. 1949 působil jako houslista operního
orchestru Janáčkovy opery v Brně. Po počá-
teční kratší středošk. uč. praxi byl od r. 1955
učitelem ostr. Vyšší hudebně-pedagogické
školy (od r. 1959 Státní, dnes → Janáčkova
konzervatoř v → Ostravě). Zde se stal jed-
nou z klíčových osobností pedagogického
sboru. Se svými žáky získal v houslových
soutěžích početné um. úspěchy (např. v mez.
Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí
či v Beethovenově houslové soutěži v Hradci
nad Moravicí), byl také pravidelně členem
porot těchto houslových soutěží. Postupně
pracoval v komisích Výzkumného ústavu
pedagogického Praha (práce na osnovách,
učebních plánech ap.). V l. 1956–60 byl ved.
Krajské smyčcové sekce. Je autorem oblí-
bených a obecně používaných prací Škola
houslových etud (2 díly, 4 sešity; dosud 6 vy-
dání, cca 30 tis. výtisků) a Škola houslového
přednesu (2002).
Lit.: Měrka, I.: Janáčkova konzervatoř v Ostravě – histo-
rie a současnost, Ostrava, s. d. JM
KRUH PŘÁTEL VÁŽNÉ HUDBY V MORAVSKÉ
OSTRAVĚ, ostravský hudební spolek.
Vznikl z podnětu → J. Schreibera, →
F. M. Hradila, Karla Krupy ad., kteří – ma-
jíce zkušenosti s hud. večery Masarykovy
KRUMHOLZ
KRUH PŘÁTEL VÁŽNÉ HUDBY
vyšší školy lidové a koncerty Hudební a var-
hanické školy Matice školské v Mariánských
Horách – svolali ustavující schůzi na 1. 12.
1926 a valnou hromadu na 19. 3. 1927. Na ní
vznikl spolek, který byl následujících 12 l.,
do r. 1939, kdy byl likvidován ve prospěch
→ Spolku pro komorní hudbu, organizáto-
rem ostr. hud. života zejm. v oblasti komorní
hudby. V uvedeném období uskutečnil 46
podniků, hud. večerů, matiné, přednášek ap.
V programech koncertů účinkovali např. pia-
nisté Jan Heřman, Ludvík Kundera, Franti-
šek Schäfer, Moravské kvarteto, především
však ostr. zpěváci a instrumentalisté. Před-
nášky o hudbě uskutečnili Václav Kálik, Jan
Racek, Gracián Černušák ad.
Lit.: Stolařík. JM
KRUMHOLZ, Ferdinand, malíř, * 7. 5. 1810
Dvorce (Bruntál), † 11. 1. 1878 Bern
(Švýcarsko).
Studoval na gymnáziu v Olomouci a malbě
se vyučil u svého strýce Stanislava Michaela
K., který byl malířem kostelních obrazů
ve → Dvorcích. V l. 1825–29 studoval na ví-
deňské akademii a v následujících l. půso-
bil jako učitel kreslení v Terstu, studoval
na akademii v Benátkách, Římě a Neapoli.
R. 1832 po krátkém pobytu v rodném kraji
odešel do Paříže, kde se uplatnil přede-
vším jako por trétista. V r. 1841 zde získal
zl. medaili za obraz Kominík nad střechami
Paříže. Jako dvorní malíř působil v Portugal-
sku (1844–47), stal se členem portugalské
akademie a ryt. Kristova řádu s briliantem.
Po krátkém pobytu ve vlasti odplul v r. 1848
do Brazílie, kde se stal velmi úspěšným dvor-
ním malířem, členem akademie a ryt. Řádu
růže. R. 1852 se vrátil do Evropy a pobýval
ve Španělsku, Anglii, Francii, Rakousku,
Itálii, Švýcarsku, ale také v Indii. V r. 1875
se trvale usadil ve Švýcarsku. Svět. proslu-
losti dosáhl zejm. jako malíř elegantních, re-
prezentativních portrétů. Neméně hodnotné
jsou však také jeho žánrové obrazy a zátiší.
V krajinomalbě přešel od idylického pojetí
k romantickým, často exotickým scenériím.
498
KRUŽBERK
Je zastoupen ve sbírkách → SZM, MG, řím.
kat. farnosti Dvorce, Louvre v Paříži, Kunst-
musea v Bernu, Muzea v Toulon, Palácio Na-
cional da Ajuda v Lisabonu, Musea Imperial
v Petrópolis, Bildarchiv der Österreichischen
Nazionalbibliothek ve Vídni, Pinecoteca
de Musu Imperial v Riu de Janeiro aj. Řada
K. prací je v soukromém majetku. Účast
na výstavách: v ateliéru na Rue des Ouri-
ves, Rio de Janeiro (1849), Museé Royal, Pa-
říž, (1839–45), Františkovo muzeum, Brno
(1886), Vídeň (1909), Kunstmuseum, Bern
(1915), výstava ze sbírek v exilu zemřelého
císaře, Rio de Janeiro (1921), výstava Dějiny
brazilského umění malířství 19. století, Rio
de Janeiro, São Paulo (1982), ad.
Lit.: Indra, B.: Krnovští malíři od konce 18. století
do osmdesátých let 19. století, ČSM-B 31, 1982, 40;
Schenková, M.: Madona z Dvorců, VL 2, 1993; Schen-
ková, M.: K dílu F. K. ve sbírkách Slezského zemského
muzea, Bulletin Moravské galerie 55, 1999; Štěpá-
nek, P.: Afinidades históricas e culturais entre o Brasil
e a República Tcheca, Brno 2008.
Obr.: M32; V (60, 63). MSch
KRUPA , Milan, básník, * 4. 11. 1967 Opava.
R. 1992 absolvoval obory čes. jazyk a výtv.
výchova na PF v Ostravě (dnes → OU). Vy-
střídal řadu příležitostných zaměstnání. Byl
členem um. skupiny Přirození (1988–1992,
členy mj. → J. Surůvka, → J. Balabán, →
D. Balabán, Pavel Šmíd či Helena Šmídová).
V 80. l. začal vytvářet sešity, v nichž se mí-
sily obrázky s lit. texty (převažuje žánr ří-
kanky, oscilující mezi poetistickou hravostí
a absurditou). Ve větší známost z nich vstou-
pila Vypuštěná ledvina (1988, faksimile
1994). K. své dílo zveřejňoval v soukromých
tiscích (Z dopisů M. K., 1991; Boží měchýř,
1992) a antologiích (např. V srdci Černého
pavouka, 2000), většina však zůstala jen
v rukopise. R. 2012 vyšel knižně výbor z jeho
poezie To pivo je mým topivem.
Lit.: Zelinský, M.: M. K., outsider ze severu Moravy,
Týdeník Rozhlas, 2003, č. 5; Kubíčková, K.: Rýmování
o jelenech, politice a roztrhaných trenkách, MF Dnes,
2012, č. 284. ZS
KRUŽBERK → Vodní díla
KRYL
KRYL , Karel, básník, textař, * 12. 4. 1944
Kroměříž, † 3. 3. 1994 München (Německo).
Otec K. byl knihtiskařem a vlastnil tiskárnu
v → Novém Jičíně, pak v Kroměříži, kde
také navštěvoval ZŠ. Po studiu na Střední
průmyslové škole keramické v Bechyni byl
zaměstnán v keramickém závodě v Teplicích,
pak se stal výtvar níkem Osvětové besedy
v Olomouci a v Domě kultury pracujících
Vítkovic v → Ostravě. Spolupracoval s ostr.
→ Divadélkem pod okapem a → Divadlem
Waterloo a s řadou dalších malých scén. Podí-
lel se na rozhl. pořadu Mikrofórum, od ledna
1968 byl asistentem scény v Československé
televizi Praha a začal studovat na Filmové
akademii múzických umění. Často natáčel
písně v → ČRO. Velký ohlas měla jeho pís-
ničkářská tvorba v l. 1967–68. V červnu 1969
se nevrátil ze SRN. Žil v Mnichově, kde stu-
doval dějiny umění a filozofii, spolupracoval
s rozhl. stanicí Svobodná Evropa, pořádal
koncertní turné pro krajany, spolupracoval
se Strožovou edicí Poezie mimo domov. Stal
se zosobněním protestní role folkové hudby,
byl vnímán jako křehký snílek, jenž se stal
rebelem. Po návratu v listopadu 1989 střídavě
koncer toval v Praze a Mnichově. Zemřel ná-
hle na srdeční infarkt. Nejznámější písňové
texty, které jsou prostoupeny hrdým vzdo-
rem a stávají se výpovědí jedné generace,
jsou soustředěny v Kníšce Karla Kryla (1972,
1990). Nazpíval a vydal alba Bratříčku, zaví-
rej vrátka (1969), Rakovina (1969), Maškary
(1970), Karavana mraků (1979), Plaváček
(1983), Tekuté písky (1990), Dopisy (1992),
Monology (1992). V lyrickoepické skladbě
Slovíčka (1980) se vyrovnává s osobním ži-
votem, v oslavné básni Zbraně pro Erató
(1987) se vyznává z obdivu k Rimbaudovi.
V 90. l. neslábne K. kritický postoj, zvyšuje
se mravní apel na svědomí (Krylogie, 1994;
Krylias a Odyssea, 1995).
Lit.: Čermák, M.: Půlkacíř, Praha 1993; Hvížďala, K.:
České rozhovory ve světě, Köln am Rhein 1981; Černý,
J.: Malý velký písničkář, Rock & Pop, 1994, č. 6. SU
KRYSTYN, Bohumír, malíř, * 26. 11. 1919 Hlu-
bočec (Opava), † 18. 8. 2010 Ostrava.
499
KRYŠTOF
Studoval SŠ um. řemesel v Brně (1943–44),
VŠUP (učitelem Emil Filla, 1945–50). Real.
krajinář se zájmem o motivy volné přírody
i o prům. krajinu Ostravska; jeho tvorba vy-
chází z věrného popisu viděného. Spolupra-
coval se svou ženou, keramičkou Evou K.,
s níž navrhoval kompozice pro její plošné
realizace v architektuře (řada keramických
reliéfů pro exteriéry mateřských a zákl. škol
nejen v → Ostravě). Do konce života inten-
zivně cestoval. Vystavoval v galerii Dílo
a s pobočkou SČVU.
Lit.: Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvo-
bození Československa Sovětskou armádou, Ostrava
1975; Beskydy ve výtvarném umění: výběr prací kraji-
nářů Unie výtvarných umělců (katalog výstavy MB),
Frýdek-Místek 1992; Ostrava ve výtvarném umění (kata-
log výstavy galerie Chagall), Ostrava 1999. PH + MŠť
KRYŠKA , Antonín, herec, režisér, [*], [†].
V l. 1945–46 ředitel → Těšínského divadla
a režisér jeho první inscenace – Jaroslav
Vrchlický: Noc na Karlštejně (prem. 6. 10.
1945). Dále režíroval např. Vojnarku Aloise
Jiráska (1945), Právo na hřích Viléma Wer-
nera (1945), Princeznu Pampelišku Jaroslava
Kvapila (1946).
Lit.: Almanach 30 let Těšínského divadla, Český Těšín
1975; Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín
1995. AJ
KRYŠTOF, hudební skupina.
Pův. punk-folková skupina zal. r. 1993 v →
Havířově ve složení → R. Krajčo (zpěv, ky-
tara), Nikolaj Atanasov Arichtev (basová
kytara), Jarda Blahut (bicí), Bisi Arichtev
(kytara) a Pavel Stuchlík (kytara). Postupně
ji doplnili Marek Slonina (kytara), Aleš Ko-
nieczny (saxofon), Nikos Petros Kuluris (sa-
xofon), Jakub Dominik (bicí a klavír), Evžen
Hofmann (kytara), Ondřej Kyjonka (trom-
bón) a Nikolas Grigoriadis (trumpeta, zpěv).
Dnes hraje K. ve složení R. Krajčo, N. P. Ku-
luris, N. A. Arichtev, E. Hofmann, N. Grigo-
riadis, O. Kyjonka a J. Dominik. Po vydání
demosnímků SQĚLE a Kryštof překročila
skupina lokální úroveň a získala možnost na-
točit první regulérní album Magnetické pole
(2001), které se již neslo v duchu pop-rocku.
Následovala řadová alba V siločarách (2002),
KRZĄSZCZ
KRYŠTOF
03 (2003), Mikrokosmos (2004), Rubikon
(2006), Poločas (2007), Jeviště (2010) a Inze-
rát (2012), záznamy koncertů Ži(v)je (2005)
a Kryštof v Opeře (2008) a kompilace největ-
ších hitů Poločas / Best of (2007). Populární
se staly písničky Lolita (2001), Ženy (2001),
Obchodník s deštěm (2002), Rubikon (2006),
Plán (2007) ad.
Lit.: Oficiální stránky skupiny: http://www.krystof.net.
KRZĄSZCZ, Walenty, učitel, autor lidového
čtiva, * 13. 2. 1886 Górki Wielkie (Polsko),
† 4. 4. 1959 Międzyrzecze (Polsko).
Absolvent uč. semináře v → Těšíně, vl. tvorbu
provozoval zprvu střídavě v pol. i něm. jazyce,
později výlučně v polštině. Věnoval se próze,
hl. tzv. knihám lid. čtení. Nejznámější jsou
dva autobiogr. romány W złotym Cieszynie
(1930) a Przed maturą (1934), které vyšly
spolu s jeho sbírkou povídek Ludzie spod
Witalusza (1932) v populární řadě Powieści
śląskie.
Lit.: Rosner, E.: Walenty spod Witalusza, Dziennik Za-
chodni, 1955, č. 36; Wieleńska, M.: Nad zapomnianymi
kartkami, Kalendarz Beskidzki 1970.
KŘENEK, Jiří, prozaik, scenárista, * 2. 6. 1933
Velké Karlovice (Vsetín).
Bratr spisovatele → Petra K. Trvalou in-
spirací jeho próz, telev. a film. scénářů
se stalo → Valašsko. Navázal v nich na tra-
dici vesnického real. románu, přitom se více
soustředil na psychologickou charakteristiku
postav a změny životního stylu (triptych Čas
ozimů, 1968; novela Pláňata, 1973; trilogie
Vesničanka, 1973; Dům mezi modříny, 1974;
Jahody na stéble trávy, 1975 – vše vydáno
souhrnně jako Valigurky z kopečka, 1984;
Čas polomů a štěpů, 1976). Rodný kraj spjatý
s partyzánskými aktivitami, voj. vzdělání
a působení v redakci Československého vo-
jáka probudily K. zájem o válečnou tematiku
(romány Chlapi, 1963; Zabitá neděle, 1967;
Modrá plachetnice, 1968). V 80. l. se stále
více soustředil na mezilidské vztahy součas-
níků (Tomáš a Markéta, 1984; Panenka z rá-
kosu, 1988; Skřivánek a sova, 1981) a prózu
s přírodní tematikou (Dlouhé uši v trávě,
KŘENEK
1983). Řadu K. děl zfilmovala → ČTO v rež.
Otakara Koska.
Lit.: Hrabák, J.: J. K., Praha 1988; Bartoš, J.: Robustní
vypravěč z Valašska, KM, 1983, č. 6; im (Matějka, I.):
Prozaik na prahu zralosti, Tv, příloha Kmen, 1983, č. 21;
Píša, V.: Čas nových počátků, LM 17, 1988, č. 6; es:
Dobrý člověk z Moravy, Kmen 1, 1988, č. 22; Pytlík, R.:
Doslov, in: Čas polomů a štěpů, Praha 1989. SU + SSch
KŘENEK, Petr, prozaik, scenárista, * 12. 5.
KR 1943 Velké Karlovice (Vsetín), † 5. 11. 1983
Velké Karlovice.
Bratr → Jiřího K. Povolání učitele zúročil
v tvorbě pro mládež. V ní se soustředil na za-
chycení protifaš. odboje (Ondřejovo srdce,
1977), na rekonstrukci hist. událostí spjatých
s druhou svět. válkou (Devět Martinových
dnů, 1979). V literatuře pro mládež otevřel
nové téma, a to narušené rodinné vztahy po-
znamenané otcovým alkoholismem (Luká-
šova naděje, 1984). Román vznikl na základě
film. povídky Lukáš (1981), podle níž byl na-
točen stejnojmenný film (rež. Otakar Kosek).
Posmrtně byl vydán román Nejlepší Cyrilův
den (1985). V povídkách pro dospělé se sna-
žil ztvárnit mezilidské vztahy a upřednostnit
EK
hodnotový, citový a morální rozměr života
(Okamžik života, 1978; Květenství smrku,
1983). Některé texty nabyly podoby rozhl.
a telev. scénářů (např. Javorová fujarka,
1973; Sluneční hodiny, 1979). Většinou
se jedná o portréty obyčejných venkovských
lidí, kteří se ocitnou v nečekaných situacích.
V posledních l. tvorby bylo zřejmé K. zaujetí
ekologickou problematikou.
Lit.: Vůjtek, K: Za P. K., NSv, 10. 11. 1983; Kosek, O.:
Za P. K., KM, 1984, č. 1.; Nakladatelství Profil v Ostravě
představuje své autory, Ostrava 1986. SU
KŘENEK, Zdeněk, básník, * 2. 5. 1951 Nový
Jičín.
Před r. 1989 se živil jako konstruktér a pro-
jektant, poté působil jako dramaturg → Di-
vadla hudby (1989–90), red. v Lyře Pragensis
(1990–92), od r. 1992 v nakl. Aulus. Publikoval
v MF, → NS, Tv, → OKultM ad. Přispěl do ostr.
alm. → Oheň (1978). Debutoval sbírkou Tak
blízko řeči (1981), vyznívající jako kriticky po-
jaté básnické sondy do možností lidského doro-
zumění a pochopení. V dalších textech (Labutě
500
KŘÍSTEK
KŘENEK
na refýži, 1989; Berlioziana, prem. 1989) se vy-
rovnává s deziluzí současného světa. Překládá
z něm., pol. a rus. literatury.
Lit.: Svoboda, J.: Dobře napsaná prvotina, OKultM,
1981, č. 12; Bílek, P. A.: Obyčejná poezie, NK, 1990,
č. 16; Urbanec, J.: Dělat světlo, Tvar 1, 1990, č. 16; Mar-
tinek, L.: Hledání kořenů: Regionální literatura Krnovska
a její představitelé II, Opava 2010. SU + SSch
KŘÍSTEK, Václav, jazykovědec, pedagog, * 30. 8.
1918 Ostrava, † 9. 9. 1979 Praha.
Vystudoval čes. a něm. jazyk na FF v Brně,
za okupace učil na Reálném gymnáziu v →
Ostravě, pak působil jako lektor češtiny v Po-
znani, na PF a FF UP a na FF UK. Pracoval
také na ministerstvu školství a zahraničí
a v diplomatických službách, byl členem re-
dakce čas. NŘ. Ve své věd. činnosti se věnoval
tzv. soc. dialektům (sociolektům), výzkumu
profesní mluvy a slangů. Ostravsku věnoval
monografii Ostravská hornická mluva (1956).
Lit.: Hrbáček, J.: NŘ 61, 1978; Komárek, M.: SaS 41,
1980. IB
KŘIVÁK , Vratislav, básník * 8. 10. 1954 Ko-
jetín.
Po středošk. studiích v Přerově (maturita
1974) započal studium slavistiky na FF UP,
ale v r. 1979 emigroval do Rakouska (číšník,
student), nyní žije střídavě v Česku a Ra-
kousku, věnuje se umění a kulinářství. Bás-
nická prvotina Posezení u dřevěného stolu
(1976) prezentuje vědomí rodových kořenů
a spřízněnost s krajinou. Sbírka Majolika
(1979) přidává ve výrazu ohlasy lid. písní.
Po emigraci se tématem stává kritický po-
hled na povrchnost, která zasahuje život
(Autostop, 1981). Prožitky azylanta vyslo-
vil ve sbírce Moje matka Vídeň (1997). Jeho
verše jsou součástí alm. Rosný bod (1976).
Karikuje erotizaci, která vyprazdňuje vztahy
(Babička měla velké prsy, 1996). Vydává
soubory básní, které vytvořil od konce 70. l.
(mj. Babička nosila ve svých slipech roz-
kvetlý trnkový sad, 2003, Babička vypráví
Marušce o svých prvních měsíčcích, 2007).
Některé verše z těchto sbírek byly zhudeb-
něny. Před odchodem do zahraničí byl čle-
501
KŘÍŽKOVSKÝ
nem Literárního klubu ostr. pobočky Svazu
československých spisovatelů.
Lit.: Svoboda, J.: Neodbytnost vzpomínky, OKultM,
1976, č. 8; Pilař, M.: Nechutná kaše bezčasí aneb O poezii
na severní Moravě a ve Slezsku v době normalizace, Host
17, 2001, č. 2; Kremlička, V.: recenze knihy Babička vy-
práví…, A2, 2008, č. 13; Machala, L.: Olomoucká polisto-
padová poezie, Bohemica Olomucensia 1, 2009. IM
KŘÍŽ, Josef, herec, redaktor a rozhlasový pu-
blicista, * 30. 3. 1930 Chrlice (Brno), † duben
1991 Ostrava.
Absolvoval v l. 1949–55 JAMU v Brně (obor
herectví). Působil v brněnském Divadle
bratří Mrštíků (1958–59), v l. 1959–62 pak
v ostr. → Divadle Petra Bezruče. V l. 1962–91
pracoval v → ČRO jako red. a ved. → re-
dakce pro děti a mládež, později v → redakci
zpravodajství a publicistiky jako moderátor
a komentátor (pořady Mikrofórum, Na přímé
lince, Krajánek aj.). MŠť
KŘÍŽKOVSKÝ, Pavel, katolický kněz, hudební
skladatel a sbormistr, * 9. 1. 1820 Holasovice
(Opava), † 8. 5. 1885 Brno.
Chodil do školy v Neplachovicích, v r. 1832
přišel do → Opavy, kde působil jako zpěvák
fundace pravděpodobně při farním chrámu
Nanebevzetí P. Marie. V l. 1833–39 studoval
na něm. gymnáziu v Opavě. Studium filozofie
v Olomouci po r. přerušil a vrátil se do Opavy,
kde působil na uč. místech. Ve studiu filozofie
pokračoval v r. 1843 v Brně, kde se stal r. 1845
novicem starobrněnského augustiniánského
kláštera (zaměnil své křestní jméno Karel
za řádové Pavel), hud. vzdělání rozvíjel u →
G. Riegera. Poté studoval bohosloví a r. 1848
byl vysvěcen na kněze. Byl jmenován ředite-
lem kůru klášterního kostela a až do r. 1884
i ved. klášterní fundace. V této době ovlivnil
i → L. Janáčka, který byl od r. 1865 funda-
tistou tohoto kláštera. V l. 1874–83 působil
jako dómský kapelník v Olomouci. Osobnost
K. stojí na poč. uvědomělých snah o tvorbu
svébytné čes. hudby. Nejvýznamnější oblastí
skladatelské činnosti P. K. je tvorba muž-
ských sborů, v níž je zakladatelem novodobé
čes. tradice – např. Utonulá (1848), Šablenka
(1848), Rozchodná (1850), Dar za lásku (1860),
KŘÍŽKOVSKÝ
Odvedeného prosba (1862). Jejich hl. prame-
nem je sbírka morav. → lid. písní → F. Sušila.
K. mnohostranně čerpá z podnětů lid. písně,
především v pozdějším období své tvorby lid.
melodii samostatně prokomponovává a dotváří.
K. se aktivně účastnil brněnského hud. života,
především jako dirigent velkých kantátových
koncertů (1863 řídil konečné znění své kantáty
sv. Cyril a Metoděj za účasti 940 pěvců, toto
provedení mělo ve své době funkci manifestace
nár. snah a slovanské vzájemnosti). Svým spe-
cifickým hud. podílem se tak vřazuje mezi mo-
rav. nár. buditele, což zdůrazňuje též početná
literatura o K. Vyvozování celého K. díla z ná-
rodně obrozenecké vlny na Moravě je ovšem
zúžením pohledu na jeho osobnost, jeho tvůrčí
zápas má své kořeny často již v dětských a stu-
dent. l.; o tom svědčí studium relativně úplné
písemné pozůstalosti, která zahrnuje i doku-
menty života K. z doby jeho studií. Osobnost
K. poutala k sobě velmi záhy pozornost publi-
cistů i hud. historiků. Zájem byl věnován pře-
devším jeho pobytu ve starobrněnské klášterní
fundaci i jeho úsilí o reformu círk. hudby (tzv.
ceciliánskou). Opavská kulturní společnost
se brzy přihlásila ke K. osobnosti. 7. 2. 1876
uspořádal pěvecký odbor Opavské besedy
koncert z děl K., zároveň se zrodila myšlenka
založení pěveckého sdružení, jež by bylo po-
jmenováno po K. To se uskutečnilo v r. 1887 (→
Pěvecký spolek Křížkovský). Shromáždit, evi-
dovat a komentovat prameny ke K. osobnosti
se pokusila → Společnost Pavla Křížkovského
v Opavě spolu s muzikologickým oddělením
opavského → SZM.
Lit.: BSSSM 4; Racek, J.: P. K., tvůrce českého sborového
slohu, Opava 1955; P. K. 1820–1885, Opava 1970; Gregor,
V.: P. K. a obrozenská sborová tvorba na Moravě, ČSM-B
19, 1970, č. 1; Gregor, V. – Malura, M.: P. K. ve světle ko-
respondence s rodinou a přáteli, Opava 1996. MMl
KŘÍŽKOVSKÝ, pěvecký spolek → Pěvecký
spolek Křížkovský
KUBA , Evžen, architekt, * 22. 9. 1932 Brno.
Syn brněnského stavitele Floriána K. Po ab-
solvování reálného gymnázia v Brně – Krá-
lově Poli studoval v l. 1951–57 na Fakultě
architektury a pozemního stavitelství tamní
502
KUBÁT
Vysoké školy stavební. Byl zaměstnán ve →
Stavoprojektu → Ostrava (1957–91), poté
v soukromé sféře (ateliér KUBARCH). Čle-
nem SČA, za „normalizace“ předseda měst.
pobočky. Koncem 50. l. a v 60. l. rozpracová-
val podněty čes. funkcionalismu a pozdního
internacionálního stylu záp. architektury, zvl.
ve stavbách pro ostr. sídliště (centra obč. vy-
bavenosti v Ostravě-Porubě: Bohemia ve IV.
obvodu a Koruna v V. obvodu, přestavěno).
Zúčastnil se soutěží na radnici v → Havířově
(1. cena, 1964), soutěže na centrum Poruby
(nejvyšší cena, spoluautor Vlastimil Bichler,
1965) a na radnici v Amsterodamu (spolu-
autor → I. Klimeš, spolupráce → V. Gajda,
1967). V centru Ostravy rozpracoval studii
I. Klimeše a dovedl k realizaci administra-
tivní budovu → OKR – Doprava, ul. Ná-
dražní 93 (1975–81). Je také autorem projektu
protějšího hotelového domu Jindřich. V 90. l.
pracoval společně se synem Romanem K.
(Ateliér Simona). Společně navrhli budovu
Komerční ban ky v Novém Městě nad Metují
(1998–99) nebo Komerční banku v V. ob-
vodě Ostravy-Poruby (1998–99) či přestavbu
ostr. centra Severomoravské plynárenské
na Plynárenské ul. (2000–02). Jejich nynější
tvorba se řadí k eklektické, imitativní archi-
tektuře, v některých případech ovlivněné
tvaroslovím organické architektury Imre Ma-
kovcze a postmodernismem, v jiných latentně
přežívající modernistickou tradicí (inspirace
tvorbou amer. arch. Richarda Meiera).
Lit.: Bichler, V. – Klimeš, I. – Kuba, E: Výstava archi-
tektonických prací tvůrčí skupiny architektů za období
1957–1967 (katalog), Ostrava 1968; 40 let architektury
v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých
architektů, Ostrava 1984; Bichler, V. – Klimeš, I. – Kuba,
E: Architektonická tvorba 1968–1998, Ostrava 1998.
Obr.: A103. MS
KUBÁT, Jaroslav, herec, režisér, * 21. 9. 1920
Praha.
Absolvent Herecké školy Emila Františka
Buriana (1941). Hrál na pražských scénách,
1947–48 byl angažován jako herec a režisér
u Středočeského divadla v Mladé Boleslavi.
Jako režisér poté působil v divadle ve Zlíně,
Kolíně a u zájezdových divadel v Praze.
KUBENKA
KUBÁT
V sezoně 1960/61 režíroval ve Slováckém
divadle v Uherském Hradišti a v l. 1961–67
byl angažován ve Slezském divadle Zdeňka
Nejedlého (→ Slezské divadlo) v → Opavě,
kde přel. hru Otty Lecka-Fischera Volná ne-
děle a uvedl hry Alejandra Casony Stromy
umírají vstoje (1964), Gilese Coopera Život
na úvěr (čs. prem. 1965), Alexandra Serge-
jeviče Gribojedova Hoře z rozumu (1965),
Montea Doyleho Signál k vraždě (čs. prem.
1966), Antona Pavloviče Čechova Platonov
(1966) aj. V sezoně 1974/75 vedl pražský
Činoherní klub. SP
KUBENKA , Josef, hudební pedagog, varhaník
a sbormistr, * 19. 3. 1908 Třebovice (Ostrava-
-město), † 30. 8. 1961 Bruntál.
Narodil se v rodině třebovického obuvníka.
Varhanní hru studoval nejprve u → A. Hra-
dila na Hudební a varhanické škole Matice
školské v Mariánských Horách (1923–27),
později (1937–39) u Františka Michálka na br-
něnské konzervatoři. Od r. 1927 vyučoval
na mariánskohorské hud. škole (od r. 1935
na Masarykově ústavu hudby a zpěvu v Mo-
ravské → Ostravě) instrumentální hře a hu-
debně teoretickým předmětům. 1953 se stal
učitelem teoretických předmětů na Vyšší
hudebně-pedagogické škole, od r. 1959
na ostr. (dnešní → Janáčkově) konzervatoři,
kde působil do své tragické smrti (zahynul
při železničním neštěstí). Byl varhaníkem
chrámu Božského Spasitele v Moravské
Ostravě, od r. 1934 sbormistrem pěveckého
spolku → Lumír. Krátce (1945 –49) se věno-
val i hudebně kritické činnosti. Komponoval
komorní, sborové a duchovní skladby.
Lit.: Hradil. JM
KUBÍČEK, Ivan, prozaik, publicista, * 25. 3.
1933 Praha, † 31. 12. 2003 Praha.
Z podnětu Jana Drdy se jako mladý svazácký
red. přestěhoval do → Ostravy, kde působil
jako red. → NSv. Napsal řadu reportáží, které
byly vydány knižně (Fronta, na které se ne-
umírá, 1961; Loviti žraloky dovoleno, 1964).
V románu Lucinka (1961) se vrátil k budova-
telské atmosféře první pětiletky na Ostravsku,
503
KUBÍČEK
přitom se pokusil o kritický přístup k práci
dělnického ředitele. Román byl zfilmován
(Lucie, rež. a scénář Karel Steklý). Pole-
mický charakter mají fejetony Poruba versus
Utopia, v nichž na pozadí citátů z Moorova
spisu ironicky obhajuje neuspokojivý stav
porubské výstavby. Věnoval se sběru slango-
vých výrazů stavebních dělníků (Jak mluví
stavební dělníci, 1985), který byl publikován
v pařížském časopise Svědectví.
Lit.: Kožmín, Z.: Styl a naše současná próza, Plamen,
1962, č. 10; Magdoň, L.: Literatura odbojného konfor-
mismu, Tvar, 2000, č. 21. SU
KUBÍČEK, Miroslav, básník, prozaik, publi-
cista, * 1. 10. 1934 Dolní Město (Havlíčkův
Brod).
Po r. 1946 se přestěhoval na Jesenicko, od
80. l. žije v Šumperku. K. poezie vychází
z jesenické krajiny, která je tematizována již
v první básnické sbírce (Dny sluncí, 1963).
Jeho poezie je spojena také s tragickou smrtí
šumperského studenta Jana Zajíce (Jarní
triptych, 1969). Po r. 1969 nesměl publiko-
vat, psal proto pod pseud. Mir. Melechovský.
Do literatury se vrátil v 90. l. Vyšel mu vý-
bor básní z l. 1963–97 Průzračnost (1997),
v další sbírce se zabýval lit. a životními lás-
kami (Láskoviny, 1999). Pro K. poezii je cha-
rakteristická jazyková hra, často píše také
básnické miniatury v podobě haiku, tema-
ticky se stále vrací k Jeseníkům, ale rezonují
u něj i témata halasovská (Bloudivá blízkost,
2002; Volba volnosti, 2003; Rod roku, 2005;
Sladké hořkosti – hořké sladkosti, 2009;
Hlučná hlína, 2010; Ještě, 2012). V próze
se pokusil zejm. o → pohádky (Jesenické
pohádky a pověsti, 1992; Hornohanácké po-
hádky a pověsti, 1997; Pradědovy pohádky,
2009). Poezii pro děti reprezentuje soubor
veršovaných skladeb Pohádkové Jeseníky
(1993). K. spolupracoval s Československým
rozhlasem, přispíval do LitN, čas. Sluníčko.
Lit.: Spurný, F.: M. K., in: Pohádkové Jeseníky, Opava
1993; Kvítková, I.: K současnému zpracování krajových
pověstí, in: Spisovná čeština a jazyková kultura 2, Praha
1995; Všetička, F.: Šumperský básník M. K. slaví šede-
sát pět let, MF Dnes, 2. 10. 1999; ab: Nenadál – Kubí-
ček – Körner: Třikrát o psaní, třikrát o životě, in: Život,
KUBÍN
KUBÍČEK
Společenský měsíčník města Šumperka, 1999, č. 10;
Schupplerová S.: Pohádky a pověsti na Jesenicku v české
literatuře pro děti a mládež v 2. polovině 20. století, in: XII.
svatováclavské mezinárodní setkání v Jeseníku, Jeseník
2012. SU + SSch
KUBÍN, Rudolf, skladatel, rozhlasový pracov-
ník a organizátor hudebního života, * 10. 1.
1909 Ostrava, † 11. 1. 1973 Ostrava.
K. získával základy hud. vzdělání v rodin-
ném prostředí (otec R. K. st. byl instrumen-
talistou a kapelníkem). 1924 byl K. přijat
na pražskou konzervatoř, studoval hru na vio-
loncello, 1925–26 navštěvoval Hábovy kom-
poziční kurzy čtvrttónové hudby. Získané do-
vednosti uplatnil v komorních kompozicích
pro čtvrttónové i tradiční nástroje. 1927
z konzervatoře odešel a věnoval se interpre-
tační a skladatelské činnosti. Poč. r. 1935 zís-
kal místo violoncellisty a hud. režiséra v ostr.
rozhlase (→ ČRO). Tehdy se zintenzivnila
jeho skladatelská činnost, vznikly působivé
vokální, orch. a hudebně dram. kompozice
(1936 hornická kantáta Jáma Pokrok, Sym-
fonietta pro velký orchestr, v dalších l. čtyři
nástrojové koncerty, 1941–42 opereta Děv-
čátko z kolonie a 1942–43 opera Naši furi-
anti). V 50. l. se K. význ. způsobem podílel
na rozvoji ostr. hud. života. Pracoval jako
funkcionář → Svazu československých skla-
datelů, r. 1953 zakládal ostr. Vyšší hudebně-
-pedagogickou školu (byl i jejím prvním
ředitelem; → Janáčkova konzervatoř v →
Ostravě), r. 1954 stál u zrodu Ostravského
symfonického orchestru (→ Janáčkova fil-
harmonie v Ostravě). Skladby z této doby
ovšem ovlivnila poúnorová estetika a dobová
klišé. Komponoval tehdy instrumentální po-
pulární hudbu, tzv. masové písně a kantáty,
cyklus pěti symf. básní Ostrava (1951–52)
ap. V 60. a na poč. 70. l. – ve své poslední
životní a tvořivé etapě – se K. vracel k úspěš-
ným formám 30. a 40. l., komponoval opět
nástrojové koncerty, „valaš. operetu“ Heva
(1955–64) ad.
Lit.: BSSSM 6; OHK; HKO; Gregor, V.: R. K. Obraz
života a díla, Ostrava 1975. JM
504
KUBIS
KUBÍNOVO KVARTETO, ostravský hudební sou-
bor.
První podnět k ustavení ansámblu vyšel
od konzervatoristy → P. Vítka v r. 1972
(kvar teto hrálo nejprve ve složení P. Vítek,
Luděk Cap, Ewald Danel, Přemysl Barák).
První vystoupení se uskutečnilo 14. 2. 1973
na ostr. (dnes → Janáčkově) konzervatoři.
Po úspěšných veř. vystoupeních, rozhl. a te-
lev. nahrávkách bylo r. 1976 konzervatorní
kvar teto přejmenováno na K. k. (hrálo tehdy
ve složení L. Cap, Jan Niederle, P. Vítek,
P. Barák). Od r. 1976 oba houslisté a violista
studovali na JAMU, kde se (1977) na téměř
35 l. dotvořilo složení kvarteta: L. Cap, J. Nie-
derle, P. Vítek, Jiří Zedníček. Od t. r. se datují
soutěžní (domácí i zahr.) úspěchy kvarteta
(1977 2. místo v soutěži o cenu → Beetho-
venova Hradce, 1978 3. místo v mez. soutěži
ve franc. Colmaru, 1984 2. místo v mez. sou-
těži Pražského jara ad.). Po počátečních ostr.
úspěších se kvarteto prosadilo i na pražských
a brněnských pódiích, zdařilá byla vystou-
pení na karlovarském festivalu Mladé pó-
dium. Navštívilo rovněž řadu evr. zemí (zvl.
Rakousko, SRN, Itálii, Španělsko). Páteří
repertoáru K. k. jsou klasicistní a romantická
díla. Velkou pozornost kvarteto věnovalo
vždy komorní hudbě 20. stol. (zvl. skladbám
→ L. Janáčka, Dmitrije Šostakoviče, Bohu-
slava Martinů ad.). V r. 2012 onemocnělého
J. Zedníčka nahradil Jiří Hanousek.
Lit.: HKO; Mazurek, J.: K. k., in: Vývoj hudebních in-
stitucí po roce 1945, Ostrava 1995; Adámková Heidrová,
H.: Kubínovo kvarteto 1972–2012, Ostrava 2012. JM
KUBIS, Adolf, publicista, osvětový pracov ník,
* 18. 5. 1878 Brušperk (Frýdek-Místek), † 25. 8.
1958 Olomouc.
Studoval bohemistiku a romanistiku na FF
UK, od student. let publikoval lit. rec.,
zprávy a studie v novinách a časopisech (→
OT, Slezské listy, Hlasy Ostravska, Čas, →
Noviny těšínské, Našinec, Pozor aj.). Z jeho
podnětu vznikl první samostatný tisk básní
→ P. Bezruče (Petr Bezruč zpívá svým kra-
janům o Těšínsku, 1899), obsahující básně
Maryčka Magdonova a Bernard Žár. Vyvíjel
KUBISZ
KUBIS
bohatou osvětovou činnost, byl tajemníkem
Národní jednoty, zakládal v obcích knihovny,
div. ochotnické soubory, přednášel na nej-
různější témata lit. a šk. Za druhé svět. války
byl vězněn v nacist. koncentračních táborech.
Po r. 1948 ukončil svou činnost.
Lit.: Springer, J.: Za ředitelem A. K., SM 3, 1958. JS
KUBISZ, Jan, básník, * 24. 1. 1848 Konská
(Třinec, Frýdek-Místek), † 25. 3. 1929 Hnoj-
ník (Frýdek-Místek).
Povoláním učitel, buditel nár. vědomí, au-
tor vlastenecké, náb. a příležitostné poezie,
populárních písní Płyniesz Olzo a Ojcowski
dom, memoárové prózy Pamiętnik starego
nauczyciela (1928) aj.
Lit.: Gerlich, M. G.: Posłowie, in: J. Kubisz: Pamiętnik
starego nauczyciela, Katowice 1993; Matysková, Ž.: J.
K. – nauczyciel i piewca Ziemi Cieszyńskiej, in: Śląsk
jako region pogranicza językowo-kulturowego w eduka-
cji, Ostrava – Katowice 1997; Matysková, Ž.: J. K. bard
Ziemi Cieszyńskiej, in: VI. konference českých polonistů,
Ostrava 1999. IB
KUBISZ, Paweł, básník, prozaik, publicista,
* 12. 5. 1907 Konská (Třinec, Frýdek-Místek),
† 19. 8. 1968 Český Těšín (Karviná).
Byl vyloučen z uč. semináře v → Těšíně
a Ostrzeszowě a další vědomosti získával
samostudiem. V l. 1927–28 byl za kolpor-
táž publikací slov. iredentistů vězněn v Olo-
mouci, kde se nakazil tuberkulózou. Těsně
před druhou svět. válkou vedl sdružení
Śląski Związek Literacko-Artystyczny, re-
digoval měsíčník Sztorcem (vyšla pouze tři
č.), pracoval jako úředník v → TŽ, během
okupace byl za konspirační činnost vězněn
v Těšíně a Krakově, po válce začal organi-
zovat lit. a spol. život na čes. → Těšínsku.
Stal se předsedou → SLA a prvním red. kult.
měsíčníku → Zw (1949–58). V 60. l. byl po-
stupně vytlačován z veř. života a tentokrát
jako dělník znovu zaměstnán v TŽ, po nehodě
odešel do invalidního důchodu. K. básnická
tvorba byla ovlivněna ústní lid. slovesností,
obsahuje nář. prvky nebo je psána přímo
v → nářečí těšínském, které K. uvedl do pol.
básnického jazyka. Sbírky Kajdany i róże
(1927), Przednówek (1937), Pod Godulóm
505
KUBLA
(1948), Opowieść wydziedziczonych (1949),
Rapsod o Oszeldzie (1953), posmrtně vyšly
povídky na lid. motivy Zaszuwierzóny świat
(1972). Publikoval v periodikách → GL, →
KalŚ, Lirnik, Gazeta Mazurska, Trybuna
Robotnicza, → ZarŚ, Zw aj. K. tvorby si vá-
žili básníci pol. avantgardy Julian Przyboś
a Józef Czechowicz. IB
KUBISZ, Władysław, učitel, redaktor, spisova-
tel, * 1892 Wisła (Polsko), † 1941 asi Archan-
gelsk (Rusko).
Dětství strávil v Chotěbuzi, v r. 1917 ab-
solvoval uč. seminář v → Těšíně, působil
v Těrlicku, v pol. Ustroni a Katovicích. Redi-
goval noviny Dziennik Cieszyński a Polska
Zachodnia, tam také publikoval vl. tvorbu.
Známá je jeho div. hra Szczep Piastowy (1920).
Po září 1939 byl deportován do sov. tábora.
Zemřel ve vyhnanství na Sibiři.
Lit.: Jasiński. EK
KUBLA , Richard, operní zpěvák, * 11. 2. 1890
Moravská Ostrava (Ostrava-město), † 9. 7.
1964 Praha.
Pocházel z hud. rodiny (byl synovcem →
E. Bartoníčka). 1911–13 studoval vídeňskou
konzervatoř. 1914 přijal angažmá ve ví-
deňské Lidové opeře, kde zpíval do r. 1919.
1917–20 hostoval na scéně ND, v téže době
slavil úspěch i na scéně ostr. opery (→ NDM,
opera). 1919–23 byl sólistou pražského No-
vého německého divadla. Později (1923–45)
působil v ND střídavě jako řádný člen i stálý
host. Současně hostoval i v dalších čes. oper-
ních divadlech (poměrně často i v NDM).
Úspěch slavil i na zahr. scénách – v Salz-
burgu, Mnichově, Hamburku, Budapešti,
New Yorku, Chicagu, Alexandrii. K. byl vy-
nikající smetanovský pěvec (vystupoval v ro-
lích Jeníka, Dalibora, Lukáše, Jarka), osvědčil
se v rolích prince (Dvořákova Rusalka) i Voj-
těcha (V studni Viléma Blodka). Především
v Lidové opeře vytvořil ceněné role v ope-
rách Richarda Wagnera. Později se orien-
toval zvl. na postavy z ital. a franc. oper.
Lit.: BSSSM 4; Stolařík; Mazurek. JM
KUČERA
KUČERA , Alois, malíř, grafik, ilustrátor, fo-
tograf a pedagog, * 28. 1. 1905 Litovel (Olo-
mouc), † 28. 3. 1962 Olomouc.
Studoval na VŠUP (učitel Vratislav Hugo
Brunner), pak působil jako pedagog od
r. 1931 v → Opavě. Od r. 1948 jako ved. ka-
tedry výtv. výchovy na FF UP, od r. 1961
prof. Byl členem → MSVU, po přesídlení do
Olomouce též členem Skupiny olomouckých
výtvarných umělců. Ve 30. l. usiloval o ku-
bistickou formu, většina díla však má real.
charakter. Jeho obrazy jsou ve sbírkách →
GVUO, Muzea umění Olomouc.
Lit.: Almanach MSVU, Ostrava 1938; Pacák, J.: Mladé
umění na Hané, Olomouc 1942; A. K. 1905–1962 (ka-
talog výstavy Oblastní galerie výtvarného umění v Olo-
mouci), Olomouc 1986; Výtvarní umělci severní Mo-
ravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění
v Ostravě 1900–1950, Ostrava 2006.
Obr.: V (109, 170).
KUČERA , Zdeněk, sochař a grafik, * 1. 5. 1935
Litovel (Olomouc).
Syn malíře → A. Kučery. Studoval matema-
tiku a výtv. výchovu na PF UP (1952–57, uči-
telé František Bělohlávek, Vladimír Navrátil).
Od r. 1957 žil v → Havířově. V 60. l. se stal
pedagogem na PF v → Ostravě (dnes → OU),
odkud byl na poč. „normalizace“ propuštěn,
poté působil na SŠ a LŠU. Po listopadu 1989
se vrátil na PF v Ostravě a odtud přešel na PF
UP, kde se stal doc. a později prof. V 60. l. byl
členem → TS Kontrast a v r. 1968 se spojil
s → Klubem konkretistů. R. 1990 spoluzalo-
žil um. spolek → Kontrast 90. Patří k předním
čes. konstruktivistickým umělcům, spoju-
je čistou geometrickou formu s projektivní
představivostí k variabilním posunům fo-
rem v interaktivním prostoru. Z prací pro
veř. prostor: Totem v zahradě mateřské školy
na sídlišti Ostrava-Dubina (1970, odstraněno
2010), Tři jehlany pro Kulturní dům Stěbo-
řice (1971), reliéfy 2 zastávek ČSAD na ul.
Rudné ve slez. části Ostravy (1972), objekt
Diference na fontáně u kina Petra Bezruče
ve → Frýdku-Místku (1973, zničeno), ko-
vový reliéf Týden na obch. středisku Krym
tamtéž (1974), betonová plastika Řemeslníci
u obch. střediska v → Orlové-Lutyni (1976),
KUČEROVÁ-LANDSBERGEROVÁ
dekorativní plastika pro atrium Domu služeb
Odra v Ostravě-Výškovicích (1978, odstra-
něno), kovová plastika Množiny pro areál ZŠ
v → Příboře-Benátkách (1979), objekt Pohyb
pro areál Ostravských komunikací (1989),
objekt Motiv před Beskydským divadlem
v → Novém Jičíně (1991), reliéf Nekonečno
na nové budově Regionální knihovny v →
Karviné (2011) ad. Paralelně vytváří dvojroz-
měrnou černobílou a barevnou grafiku. Vý-
stavy mu uspořádaly např. Bürgermeister LR
Haus, Ludwigshafen (1969), Realistické diva-
dlo v Praze (1987), GAK, Winschoten, Nizo-
zemí (1988), KWK Marcel, Wodzisław Śląski,
Polsko (1989), PF UP (1991), „826“, Calgary,
Kanada (1992), Galerie Kopeček, Ostrava
(1992), → GVUO (1993), Muzeum umění
Olomouc (2010) aj. Je zastoupen ve sbírkách
PH
GVUO, Muzea umění v Olomouci, Galerie
Benedikta Rejta Louny, MG, ve Staatliche
Kunstsammlungen Dresden, Musée munici-
pal Cholet, Francie, nebo Modern graphic art
museum Giza, Egypt.
Lit.: Klivar, M.: Avantgardní koncepce formy, Výtvarná
kultura 13, 1989, č. 5; Klub konkretistů (almanach),
Praha 1997.
Obr.: S (114, 130–131). PH + JI
KUČEROVÁ-LANDSBERGEROVÁ , Eva, malířka
a grafička, * 24. 5. 1947 Frýdek-Místek.
Pochází z žid. rodiny textilních průmyslníků
(→ Landsberger von Friedeck). Studovala
SUPŠ v Uherském Hradišti (1966). Jako
malířka se věnuje zejm. technice pastelu,
uplatňuje se též v oboru volné i užité gra-
fiky. Je průkopnicí obnovené tradice tech-
niky smaltu ve → Frýdlantu nad Ostravicí.
Účastní se mj. mez. sympozia → Frýdlantský
umělecký smalt (tzv. Email Art, od r. 1999
téměř každoročně), které spoluzaložila. Její
práce meditativního rázu často reflektují
biblická témata (Poutníci, 1991; Příběhy sta-
ronové, 1991–93; Potopa, 1995–96; Zahrada
Getsemanská, 1999–2000) a vztah k přírodě
a životnímu prostoru (Krajina v bílém, Moře,
Kudy chodím). Z význ. výstav: Galerie Lan-
gův dům, → Frýdek-Místek (1996), → MB
(s → A. Kročou, 1997; samostatně 2012),
506
KUDELA
KUČEROVÁ-LANDSBERGEROVÁ
Zbrašovské aragonitové jeskyně, Teplice nad
Bečvou (1998). Je zastoupena ve sbírkách
MB a Kulturního domu v Lodži. Smalty
K.-L. byly zahrnuty do Mezinárodního ar-
chivu moderního skelného smaltu ICVEA.
Lit.: Katalog individuální výstavy, Muzeum Beskyd,
Frýdek 1997; Katalogy Mezinárodních sympozií frýd-
lantského uměleckého smaltu, Frýdlant nad Ostravicí
1999, 2000.
Obr.: V239. PH + JI
KUDELA , Petr, prozaik, režisér, dramaturg,
scenárista, * 16. 8. 1936 Zábřeh (Ostrava-
-město).
Spoluzakladatel festivalu věd. a populárně-
-věd. filmů Academia film Olomouc. V ro-
mánu Strmá voda (1974) zpracoval téma
výstavby vodní přehrady Šance-Řečice (→
vodní díla), která narušila charakter beskyd-
ské krajiny a vstoupila do života → horalů
i stavařů. Z vysokošk. prostředí čerpá ná-
měty k románu o milostných příbězích dívek
a učitelů (Něžné sestřičky, 1982). Dobro-
družný charakter má vyprávění Labyrint pod
zámkem v Mikulově (1999), který připomíná
historicko-detektivní příběh s klukovskými
hrdiny. V rámci film. tvorby se zaměřuje na
prostor Moravy, zpracovává témata etnogra-
fická i ekologická.
Lit.: Zenklová, M.: Problémy s něhou, OKultM, 1982,
č. 10; Svoboda, J.: Mezi profesí a tvorbou, LM 11, 1982,
č. 10; Juga, S.: Úskalí studentského života, NS, 23. 11.
1982; Vlašín, Š.: Průboje a stereotypy mladé prózy,
NK, 5. 1. 1983; Příběh z jara 1946, Haló noviny, 25. 3.
1999; Magdoň, L.: Próza v regionu a čas 70. a 80. let, in:
Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy,
Ostrava 2000. SU + SSch
KUDĚLKA , Viktor, literární historik a literární
a divadelní kritik, slavista, teatrolog, překla-
datel, * 25. 2. 1929 Frýdlant nad Ostravicí
(Frýdek-Místek).
Narodil se v rodině Františka K., kronikáře
města, ochotnického herce a později ved.
kina. Od dětství se chtěl se stát hercem. Za-
čal studovat na reálném gymnáziu ve →
Frýdku-Místku, které bylo r. 1941 zrušeno.
Otec byl zatčen gestapem pro účast v Obraně
národa a do konce války vězněn. Po válce
K. pokračoval v gymn. studiu. Následně
507
KUDLICH
studoval češtinu a ruštinu na FF v Brně. Tam
ho výrazně ovlivnily osobnosti jako Rado-
slav Večerka, Dušan Jeřábek, → A. Grund.
V l. 1964–65 absolvoval studijní pobyt
v Lublani, poté vyučoval na tamní univer-
zitě, v l. 1971–91 působil jako věd. pracovník
v brněnské pobočce Ústavu pro českou lite-
raturu, kde spolupracoval s Frankem Woll-
manem. Často se zúčastňoval konferencí →
Bezručova Opava, spolupracoval s činoher-
ním souborem → Slezského divadla v Opavě.
Překládal ze srbštiny a chorvatštiny (např.
Ivo Andrić, Dušan Radović), spolupracoval
se zahr. slavisty. Je autorem a spoluautor
mnoha vysokošk. skript a slovníků slovinské
a jugoslávské literatury. Od vysokošk. stu-
dií se zajímal o Čapkovu dram. tvorbu (Boje
o české drama v letech 1978–1945, 1983;
Boje o Karla Čapka, 1987). Esejisticky je na-
psána kniha Perly paní O. (1976), která po-
jednává o čes. operetách 30.–40. let. Napsal
řadu medailonů čes. a zahr. herců (Ladislav
Pešek, Jan Pivec, Ingrid Bergmannová ad.),
které se staly podkladem k napsání prů-
vodce po st. čes. kinematografii (Hvězdy nad
Barrandovem, 1994).
Lit.: Dorovský, I.: V. K. pětašedesátiletý, Svobodné
slovo – Brno, 24. 2. 1994; Fialová, K. Slovenista V. K.,
in: Oton Bezkopec a česko-slovinské kulturní vztahy,
Brno 2005. SU
KUDLICH, Hans, právník, lékař a politik,
účastník revoluce 1848–49, * 25. 10. 1823
Úvalno (Bruntál), † 11. 11. 1917 Hoboken
(USA).
Narozen v zámožné něm. selské rodině.
V l. 1845–48 studoval práva a filozofii na uni-
verzitě ve Vídni. V březnu 1848 se zúčast nil
jako člen student. legie povstání ve Vídni
(→ revoluce 1848/49). Byl zvolen poslancem
Říšského sněmu, na němž 24. 7. 1848 předlo-
žil návrh na zrušení poddanství (s náhradou).
Na jeho základě (po přepracování a doplnění
salcburským poslancem Josefem Laserem)
císař Ferdinand k 7. 9. 1848 zrušil v monar-
chii poddanství. Po porážce revoluce musel
uprchnout ze země. Ke své účasti v revoluci
se vrátil v díle Die Deutsche Revolution des
KUFA
KUDLICH
Jahres 1848 (1898). V Porýnské Falci byl
krátce členem tamní rev. vlády. Rak. soudy
byl v nepřítomnosti 10. 3. 1854 odsouzen
k trestu smrti. Žil krátce ve Švýcarsku, kde
vystudoval lékařství (Curych a Bern) a vy-
dal svou disertační práci (Eine neue Me-
thode der Rhinoplastik, 1853). Od r. 1854 žil
v USA, kde se domohl význ. spol. postavení.
Zúčastnil se obč. války na straně odpůrců
otroctví. V r. 1867 byl v Rakousku amnes-
tován, od r. 1871 často navštěvoval svou sta-
rou vlast a zasahoval do vnitřní politiky jako
rozhodný odpůrce „slovanské“ politiky hr.
Taafa. – Po jeho smrti byl ve Slezsku mezi
něm. sedláky pěstován K. kult jakožto osvo-
boditele rolníků a k 100. výročí narození
mu byl na návrší v Úvalně postaven pomník
s rozhlednou (Kudlichwarte). Také na jiných
místech po celé stř. Evropě mu byly budovány
památníky. V r. 1873 vyšly jeho třísvazkové
memoáry Rückblicke und Erinnerungen. Pí-
semná pozůstalost je uložena v International
Institut of Social History (Mezinárodní ústav
pro sociální dějiny) v Amsterdamu.
Lit.: BSSSM 3; Wurzbach 13; RSN 4; OSN 15; MSN
4; NDB 13; ÖBL 4; BLGBL 2; Heiduk 2; Seifert, W.:
H. K., der Bauernbefreier. Diss, Wien 1939 (Grettstadt
über Schweinfurt 1954); Prinz, F.: H. K. Versuch einer
historisch-politischen Biographie, München 1962; H. K.
und die Bauerbefreiung in Niederösterreich (Katalog der
Ausstellung), Wien 1983; Plaček, V.: H. K. osvoboditel
rakouských poddaných, VL 22, 1996, č. 1; Pokludová, A. –
Kladiwa, P.: Pomníky rozdělující a spojující, Historica.
Revue pro historii a příbuzné vědy 2, 2011, č. 1. MM
KUFA , Paweł, lidový řezbář, * 2. 11. 1949
Mosty u Jablunkova (Frýdek-Místek).
Řezbářstvím ve dřevě (hl. figurálním) se za-
čal zabývat na začátku 80. l. Námětem jeho
prací je vesnický život, a to jak všední, tak
i sváteční. Mezi jeho oblíbená témata pat ří lid.
muzikanti hrající na housle a gajdy, pastýři
na salaši, horalé při práci ap. Ze sakrálních
postav se v jeho tvorbě nejčastěji objevuje
Kristus, P. Marie, apoštolové a jesličky, jež
mají beskydský kolorit (ty vystavoval nejen
na → Těšínsku, ale i v kostele P. Marie Vítězné
v Praze). Systematicky se zúčastňuje Bes-
kydského trienále neprofesionálních řezbářů,
jehož organizátorem je → MB. Mnohokrát
508
DAS KUHLÄNDCHEN
vystavoval v → Jablunkově u příležitosti →
Horalského svátku, dále v Polsku (Wisła, Is-
tebna, Cieszyn, Katovice, Krakov, Varšava).
Práce se nacházejí rovněž v soukromých
sbírkách v Evropě, USA, Kanadě a Austrálii.
Obr.: E35. KK
KÜGLER, Karel, operní zpěvák a režisér, * 1. 1.
1885, Praha, † 4. 11. 1950 Ostrava.
Debutoval v plzeňské opeře (1911). Působil
krátký čas v zahraničí, za první svět. války
byl zpěvákem ND a Vinohradského divadla.
V opeře → NDM působil v l. 1919–39. Vy-
nikl (jako kultivovaný ly rický a buffo tenor)
ve smetanovských rolích i v postavách čes.
a evr. repertoáru 19. a 20. stol. Režijně se po-
dílel na provedení oper Bedřicha Smetany,
Antonína Dvořáka, → V. Nováka, Otakara
Zicha, Otakara Ostrčila aj. oper čes. i evr.
repertoáru. Působil také jako hud. pedagog.
Po návratu z Teheránu (1939–46) byl v se-
zoně 1946–47 ředitelem → Slezského divadla
v → Opavě. JM
das KUHLÄNDCHEN (podtitul Geschichts- und
Kulturbilder aus alter und neuer Zeit), ně-
mecký vlastivědný časopis pro region →
Kravařsko, 1919–39.
Byl zal. r. 1919 Augustem a Rainerem
Hoschovými, vyd. byl Muzejní spolek pro
Nový Jičín a něm. Kravařsko (Museumsve-
rein für Neutitschein und das deutsche
Kuhländchen). Tiskl se v tiskár nách a vyda-
vatelstvích L. V. Enders a Hosch & Schleifa
v → Novém Jičíně. Jeho obsah byl zaměřen
na širokou paletu vlastivědy regionu (geo-
logie a paleontologie, historie, etnografie,
folkloristika, filologie, dějiny umění ad.).
Přinášel též životopisné studie význ. rodáků,
otiskoval dosud nevydané prameny, v rubrice
kronika sledoval pečlivě význ. kult. události
na Kravařsku. Byl též bohatě ilustrován. Pu-
blikovali zde mj. Josef Ullrich, Gustav Beck,
Richard Schünke, Gustav Stumpf. Do r. 1939
vyšlo 14 ročníků. Volně na něj navazuje
čas. Alte Heimat Kuhländchen, vydávaný
ve Spolkové republice Německo (nejdříve
Heidelberg a Wiesbach, později Wiesloch)
KUHLÄNDCHEN
od r. 1948 dosud krajanským sdružením
přesídlenců z Novojičínska. MM
KUHLÄNDCHEN, region → Kravařsko
KULDA , Beneš Metod, katolický kněz, spi-
sovatel, folklorista, * 16. 3. 1820 Ivančice
(Brno-venkov), † 6. 5. 1903 Praha.
Vystudoval gymnázium v Jihlavě a teologii
v Brně. Nejdříve působil v ústavu pro za-
nedbanou mládež, pak vykonával řadu círk.
funkcí, publikoval v časopisech Pražské no-
viny, Moravské noviny, ČL aj. Za svého lé-
čebného poby tu v Rožnově pod Radhoštěm
r. 1853 začal z podnětu → F. Sušila sbírat
valaš. → pohádky a → pověsti. Výrazně mu
pomáhali rožnovský písmák Josef Lucian
a Ondřej Kramoliš, který shromáždil cenný
materiál zahrnující také pověry a → povídky
pověrečné. K. sběratelské výsledky postupně
zpracoval a v r. 1854 vydal knižně Moravské
národní pohádky a pověsti z okolí rožnov-
ského. Ve studiu valaš. → folkloru pokračo-
val a vydal Národní pověry a obyčeje v okolí
rožnovském (1870). Jeho pův. lit. tvorba
byla věnována duchovní tematice, pro čes.
literaturu však mají mnohem větší význam
jeho variantní sběratelské záznamy pohá-
dek a pověstí, vydavatelské metody a praxe.
Formou zpracování jsou valaš. pohádky
a pověsti srovnatelné s pohádkářským dílem
Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové.
K. měl smělý plán zahrnout do výzkumu
celou Moravu a vyzval ke spolupráci ven-
kovských učitelů, kněží a písmáků. Projekt
zůstal u prvního dílu řady Pohádek a pověstí
národu Moravského.
Lit.: Sirovátka, O.: K. sbírka pohádek a pověstí z Rož-
novska, in: Pohádky a pověsti z Rožnovska, Praha 1963;
Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpraco-
vatelů moravských lidových pověstí, in: AUP Olomucen-
sis, Facultas paedagogica 4, 1987; Putna, M. C.: Česká
katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918,
Praha 1998. JS
KULÍNSKÝ, Bohumil, sbormistr a hudební pe-
dagog, * 25. 8. 1910 Petřvald (Karviná), † 11. 4.
1988 Praha.
Po maturitě na uč. ústavu v → Opavě (1935)
vyučoval na obecných školách v blízkosti →
509
KULTURKAMPF
Ostravy (v Hrabůvce r. 1940 založil a pak 8 l.
vedl dětský sbor Hrabůvští zpěváčci, s nímž
pak slavil četné domácí a zahr. úspěchy).
Od r. 1945 současně působil jako sbormistr
Dětského sboru Československého rozhlasu
v Praze; v krátké době z tohoto tělesa vytvořil
těleso mimořádné um. úrovně. Po vysokošk.
studiích na UK (PhDr. 1951) a habilitaci
se v 60. a 70. l. věnoval při své um. práci
též dráze hud. pedagoga na katedře hud. vý-
chovy PF v Hradci Králové. R. 1973 založil
a se svou manželkou Blankou K. vedl známý
pražský dětský sbor Bambini di Praga.
Lit.: BSSSM 3; ČSHS. KS
KULIŠŤÁK, Miloš, folklorista, spisovatel, * 11. 8.
1896 Hážovice (Rožnov pod Radhoštěm,
Vsetín), † 30. 5. 1970 Rožnov pod Radhoš-
těm (Vsetín).
Působil v zemědělských funkcích v Rožnově,
sebral mnoho folk. materiálu z → Valašska,
některé záznamy lid. vyprávění vysílal v ostr.
rozhlase (→ ČRO). Napsal knihu o rožnov-
ském humoristovi Metúdovi (Veselé kúsky
strýca Metúda, 1933). Psal články a fejetony
s valaš. tematikou, všímal si i kulturněhist.
témat a minulosti Rožnova (Dějiny lázeň-
ského místa Rožnova, 1966; Rieger a Pa-
lacký v Rožnově, 1966). Napsal hru ze života
na Valašsku Bačova dcera (1939), v podobě
hry zpracoval také Valašskou svatbu rožnov-
skou (1945), jako poradce působil při vzniku
filmu Dievčica z Beskyd (rež. František
Čáp, podle románu Miloslava J. Sousedíka
Paprádná nenaříká, 1945).
Lit.: Šuleř, O.: Paměť domova, Opava 1994. JS
KULTURKAMPF (Kulturní boj), politický a ná-
boženský konflikt mezi Německou říší a ka-
tolickou církví v letech 1871–87, zasahující
též oblast Hlučínska.
Kancléř Otto von Bismarck jím chtěl omezit
veř. vliv kat. církve zejm. v oblasti školství
a manželského práva. K. byl součástí kon-
fliktu mezi moderním státem a tradicionalis-
mem Svatého stolce, jenž vypukl s nástupem
liberalismu za → revoluce 1848/49. Obč.
společnost se snažila emancipovat od církve,
KULTURNÍ DŮM
KULTURKAMPF
zatímco papež chtěl udržet polit. vliv kat.
církve a striktně podřídit nár. církve svému ve-
dení (ultramontanismus). K zahájení K. v Ně-
mecku přispěl opoziční postoj polit. zástupců
katolíků soustředěných v polit. straně → Cen-
trum (Deutsche Zentrumspartei), zal. r. 1870.
Bismarck prosadil r. 1871 v říšském parla-
mentu s podporou liberálů tzv. kazatelnový
paragraf (zákaz zneužívání kazatelen k polit.
cílům) a zákon o zrušení jezuitského řádu
v Německu (1872). Zrušeno bylo kat. oddělení
ministerstva kultu (1871), byl zaveden stát. do-
zor nad všemi školami (1872), posílen stát. do-
zor nad církví včetně vzdělávání kněží (1873),
zrušeny byly všechny kláštery s výjimkou
pečujících o nemocné. V r. 1876 byl na celém
území Německa zaveden institut civilního
sňatku a matričních úřadů. Odpor kat. církve
neslábl a volební preference strany Centrum
rostly, takže se Bismarck dohodl s novým
papežem Lvem XIII. na ukončení konfliktu.
Ze zákonů zůstalo i poté v platnosti zrušení
kat. oddělení ministerstva kultu, kazatelnový
paragraf, dozor státu nad školami a nad hos-
podařením náb. obcí jakož i civilní sňatek. –
K. hrozil postihnout i území → Hlučínska,
které bylo do r. 1920 součástí Německa, a to
v náb. i jaz. ohledu. V r. 1873 byl zakázán čes.
Slabikář → C. Lelka, podle kterého se zde
učilo téměř 30 l. Vyučování v tzv. moravštině
se nově týkalo jen nižšího stupně náboženství.
V r. 1906 bylo zakázáno vyučovat v morav.
řeči i náboženství. Úřednická nařízení však
příliš nekorespondovala s potřebami praxe.
Oficiálně sice školy na Hlučínsku vyučovaly
německy, v praxi to však nebylo možné, neboť
děti by se takto nic nenaučily. V → Hlučíně
dal r. 1874 školní inspektor místnímu učiteli
na vybranou – buď začne studovat moravštinu
a bude tak moci zůstat v místě, nebo se nechá
přeložit. Kněží, jež byli na zaostalém Hlu-
čínsku nejvlivnější skupinou, si uvědomovali,
že zachování výsadního postavení kat. církve
by bylo ohroženo, kdyby se místní obyv.
germanizovalo. Třináct círk. hodnostářů
z hlučínských obcí proto iniciovalo r. 1893
založení česky psaných Katolických novin
510
KULTURNÍ RADA PRO ŠIRŠÍ OSTRAVSKO
pro lid moravský v Pruském Slezsku. Círk.
hodnostáři z Hlučínska podporovali polit. ak-
tivity strany Centrum; hlučínský děkan Hugo
Stanke byl dlouholetým poslancem za tuto
stranu. – Označení K. se někdy užívá též
pro Hitlerovo pronásledování církve v době
nacismu jak v Německu, tak v oblastech
přičleněných k třetí říši.
Lit.: Heinen, A.: Umstrittene Moderne. Die Liberalen
und der preußisch-deutsche K., in: Geschichte und Ge-
sellschaft 29, 2003, Heft 1; Pečenka, M. – Luňák, K.: En-
cyklopedie moderní historie, Praha 1999. PKl
KULTURNÍ DŮM V NOVÉM JIČÍNĚ → Diva-
delní budovy a sály
KULTURNÍ LIST, čtrnáctideník pro kulturně-
-politické otázky Ostravského kraje, 1949.
Vydával jej Kulturní klub v → Ostravě
od 12. 1. do 28. 7. 1949, vyšlo pouze 8 č.
Ved. redakce byl Stanislav Vlček, jeho
spolupracovníky byli → V. Martínek, →
F. Směja, → A. Závodský, Luboš Pistorius aj.
List obsahoval krátké zprávy, úvahy, básně
s převažující budovatelskou orientací (Ivan
Skála, Vlastimil Školaudy), poznámky o no-
vých knihách, div. představeních, výstavách,
dobové kinematografii ad. Kritika a odb.
články o literatuře (→ J. Filgas, Emil Holas,
→ J. Nohavica st., A. Závodský) byly vedeny
v duchu social. realismu.
Lit.: Jiřík, K. a kol.: Městský archiv v Ostravě. Průvodce
po fondech a sbírkách, Ostrava 1967. OM
KULTURNÍ RADA PRO ŠIRŠÍ OSTRAVSKO,
společnost založená s cílem koordinovat li-
dovýchovnou činnost na Ostravsku.
Vznikla r. 1921 a jejími členy se postupně stalo
25 okr. osvětových sborů. V čele K. r. stál
zpoč. prof. Martin Šmiřák, po něm Jan Šváb,
největší aktivity dosáhla za předsednictví →
R. Tlapáka. Její činnost byla mnohostranná:
řídila Masarykovu vyšší školu lidovou v Mo-
ravské → Ostravě, pořádala um. výstavy,
iniciovala vznik → Domu umění v Ostravě,
vydávala ročenku Rok lidovýchovné práce,
podílela se na vydávání lit. časopisu → Poe-
zie (1931–33), organizovala lit. přednášky
spisovatelů a umělců (cyklus přednášek Naši
KUNERT RADA PRO ŠIRŠÍ OSTRAVSKO
KULTURNÍ
a cizí spisovatelé, Hudební skladatelé o sobě
ad.). Hl. činiteli K. r. byli vedle J. Švába
a R. Tlapáka → V. Martínek a František Král.
Časem se ke K. r. připojily sdružení a spolky,
pův. sice samostatné, které však z ekon. dů-
vodů působily jako její sekce, např. → Klub
přátel moderní kultury nebo Slovenský klub,
zal. 1933. Tyto organizace vyvíjely bohatou
činnost, zvaly do Ostravy čes. i slov. autory,
pořádaly um. výstavy, besedy, koncerty ap.
S K. r. také spolupracovaly další organizace
a společnosti, např. Literárně historická spo-
lečnost československá, která v Moravské
Ostravě založila pobočku pražského ústředí.
Jejím předsedou se stal V. Martínek a usilo-
vala nejen o propagaci čes. literatury v re-
gionu, ale také podněcovala ke studiu reg.
literatury. K. r. pomáhala v aktivitách dalších
společností, většinou však při zajišťování
jednotlivých přednášek a akcí v Ostravě (Jed-
nota slovanských žen, Klub přátel Rumun-
ska aj.). Za její podpory vznikla v Moravské
Ostravě také Masarykova společnost (1938),
která se věnovala studiu a popularizaci Ma-
sarykova díla.
Lit.: Král, F.: Z kulturně osvětového života v Moravské
Ostravě v letech 1912–1940, in: Ostrava 5, 1969.
KUNERT, Maxmilian → Kurt, M.
KUNÍNSKÁ OSVÍCENSKÁ ŠKOLA, vzdělávací
ústav při zámku v Kuníně.
Majitelka kunínského zámku (→ zámky)
na Novojičínsku a vyznavačka osvícenských
ideálů → Maria Walburga hr. Truchsess-
-Waldburg-Zeil usilovala na svém panství
o povznesení a obohacení tzv. triviálních
škol, jež od r. 1774 vznikaly po uzákonění
povinné školní docházky pro děti do 12 l.
Na své náklady zřídila r. 1788 školu, v níž
se dívky vzdělávaly v ručních pracích a do-
mácím hospodářství, ale seznamovaly se též
s ovocnářstvím a zelinářstvím. Nejvýznam-
nějším hraběnčiným činem bylo založení na-
dačního vzdělávacího ústavu Filantropinum
při kunínském zámku r. 1792. Jako výběrové
učiliště měl poskytovat důkladnější vzdě-
lání především nadaným dětem. Žáky školy
KUNSTRING
tvořila vybraná skupina asi 32 chlapců a stej-
ného počtu dívek různého věku a původu,
kteří byli předurčeni k dalšímu studiu nebo
ved. hosp. funkcím. K žákům školy patřili
např. → F. Palacký nebo technik Mathias
Reinscher. Správcem školy byl od r. 1806
spisovatel a vyd. něm. i čes. kalendářů →
K. J. Jurende. Výchovný a učební program
školy byl koncipován tak, že vedle diferenco-
vané výuky teoretické (všeob. dějiny, antro-
pologie, fyzika, hospodářství) byl orientován
na praxi, zejm. v oblasti → zemědělství,
ovocnářství (např. z Francie byly přivezeny
rouby ušlechtilých ovocných odrůd pro pan-
skou ovocnou školku) a zahradnictví. Zakla-
datelka kunínské školy měla vzor v tehdy
proslulém Salzmannovu ústavu ve Schnep-
fenthalu v Durynsku. S Christianem Gott-
hilfem Salzmannem, Johannem Heinrichem
Pestalozzim i dalšími pedagogickými osob-
nostmi udržovala M. W. odb. kontakty, stejně
jako se spisovatelem a dramatikem Augus-
tem von Kotzebue, který na podzim 1817 hr.
v Kuníně navštívil. Po napoleonských vál-
kách v r. 1814 byl za podstatně změněných
polit. poměrů kunínský ústav rozhodnutím
JS
zem. gubernia uzavřen. Toto rozhodnutí však
nebylo v plné míře uskutečněno, neboť ještě
po smrti M. W. uvádí situační popis jejího
majetku na kunínském zámku vzdělávací
ústav, na němž působil 1 učitel a 1 učitelka
a který měl 8 žáků a další 2 v → Příboře
a 3 ve Vídni.
Lit.: Zezulčík, V.: Zámek Kunín, Nový Jičín 1995;
Schwarz, F.: Z kulturních dějin Kravařska, Ostrava 2005;
Novosad, B.: Přírodovědný kabinet na zámku Kunín,
VSONJ 58, 2008. JPl
KUNSTRING, německý městský moravskoos-
travský spolek.
Celé pojmenování spolku znělo Vereinigung
deutscher bildender Künstler in Böhmen und
Mähren Kunstring. Sdružení bylo zal. na zá-
sadně nacionální bázi na sklonku r. 1925 v →
Ostravě-Vítkovicích se zahájením činnosti
od března 1926. V r. 1929 měl K. 17 členů.
Členskou základnu tvořili: Felix Bibus, An-
ton Bruder, Viktor Frank, Karl Harrer, →
511
KUNSTVEREIN
KUNSTRING
T. Malléner, Riko Mikeska a Salomon Sa-
lomonowitz, → P. Gebauer, → J. Kurzava,
Emil Spiegel ad. Ve 30. l. vystavoval s K.
např. i rak. sochař Georg Ehrlich, rak. ma-
lířka a sochařka Dina Kun, sochařky Elfriede
Turna a Marta Schöpflin. Spolek vystavoval
samostatně nebo ve spojení s → Vereinigung
bildender Künstler Schlesiens i s brněnským
něm. spolkem Scholle pravidelně v ostr. →
Domě umění nebo v opavském → SZM.
K. zanikl s koncem války r. 1945.
Lit.: Holý, P.: Utváření výtvarného umění v regionu
severní Moravy a Slezska od 19. století do druhé svě-
tové války, in: Slezsko a severovýchodní Morava jako
specifický region, Ostrava 1997; Habán, I.: Fenomén
německo-českého výtvarného umění 20. století, diser-
tační práce MU, 2012.
Obr.: V (128, 133). PH + MŠť
KUNSTVEREIN (OSTRAUER KUNSTVEREIN),
spolek milovníků a sběratelů výtvarného
umění v Moravské Ostravě.
Byl zal. r. 1925 jako nacionální něm. para-
lela k čes. Spolku → Dům umění. Předsedou
byl zubní lékař Siegmund Leicht. Sdružení
společně s → Kunst ringem organizovalo vý-
stavní program něm. um. spolků v Moravské
→ Ostravě a na Moravě. Zanikl s koncem
druhé svět. války.
Lit.: Holý, P.: Výtvarný život v Moravské Ostravě
a na Ostravsku v letech 1918–1934, in: Ostrava 5, 1969.
PH
KUNVALDSKÝ, Jakub, protestantský kněz, au-
tor duchovních písní, * 1528 Kunvald (Ústí
nad Orlicí), † 1578 [l.].
K. jako k luterské reformaci tíhnoucí kněz
působil na žerotínských panstvích (→ Žero-
tínové) na sev. Moravě, především ve Starém
Jičíně. Pro potřeby morav. evangelíků složil
K. notovaný kancionál Písně chval božských
(1572) vydaný v Olomouci, do něhož zařa-
dil téměř výhradně vl. práce. Kromě písní
k jednotlivým svátkům círk. roku se v něm
objevily např. zpěvy k nešporním bohosluž-
bám, ale též epické skladby s biblickými ná-
měty i moralistní verše postihující nešvary
soudobého života. Několik písní bylo pře-
vzato do pozdějších kancionálů moravsko-
slez. luteránů Tobiáše Závorky Lipenského
512
KUPELWIESER
a → J. Třanovského. Písně chval božských
i později K. vydaný Kancionál český (1576)
byly určeny prostému publiku, kompozice
jednotlivých písní je jednoduchá, styl někdy
až primitivní a drsný. Mezi nápěvy písní
se objevují odka zy na čes. i slov. → lid.
písně. Celý zpěv ník byl věnován K. mece-
náši Karlovi st. ze Žerotína, jed notlivé písně
pak ostatním Žerotínům a také mnoha slez.
šlechticům.
Lit.: Jireček, J.: J. K. a jeho kancionál, ČMM 6, 1874;
Malura, J.: Reformační literatura na severní Moravě
a ve Slezsku v letech 1570–1640, in: Kapitoly z literár-
ních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava 2000; Ho-
ryna, M.: Česká reformace a hudba, Hudební věda 2011,
č. 1. JMl
KUPELWIESER, Paul, technik, manažer a pod-
nikatel, * 1. 2. 1843 Wien (Rakousko), † 21. 3.
1919 Wien.
Syn malíře a prof. vídeňské mal. akade-
mie Leopolda K. Vyrůstal v kultivované
měšťanské rodině, vystudoval v l. 1861–65
báň skou akademii v Lubně (Rakousko).
Pracoval v řadě rak. a čes. železáren
a od r. 1876 přijal místo ředitele → VŽ, ma-
jetku konsorcia → Rothschildů a → Gut-
mannů. Zanedbaný závod pozvedl na jeden
z nejpřednějších evr. hutních a strojíren-
ských podniků. Zaměřil se na vybudování
vl. surovinové a palivové základny (rudné
doly na Slovensku), na akvi zice nejmo-
dernějších technologií (thomasování, mar-
tinský proces, válcování trub), inovace
výrobního sortimentu (pancéřové desky
pro lodě). V souvislosti s plánovanou
výstavbou odersko -dunajského průplavu
pracoval na projektu přeložení vysokopec-
ního závodu blíže k vodní cestě do Svinova.
Prosadil novou soc. politiku závodu (vý-
stavba kolonií, veř. budov a prostranství,
škol a nemocnic) a vystupoval proti social.
ideologii a soc. demokracii. Aktivně se po-
dílel na komunál ní politice Vítkovic a za-
sloužil se o jejich přeměnu v moderní prům.
město. K urbanistickým a arch. projektům
povolával známé vídeňské urbanisty a arch.
z okruhu někdejších přátel svého otce.
Ve své ředitelské vile ve Vítkovicích (tzv.
KUPIEC
KUPELWIESER
zámeček; → zámky) vybudoval soukro-
mou malířskou galerii, v níž prezentoval
zejm. díla svého otce. R. 1892 pro neshody
s majiteli Vítkovic odešel předčasně do vý-
služby. V r. 1893 koupil ostrov Brioni v Ja-
derském moři a přeměnil ho v letovisko
vyšších složek rak. univ. inteligence a pod-
nikatelů. V r. 1918, po rozpa du habsbur-
ské monarchie, vypracoval projekt nového
Rakouska, pozoruhodný dodnes některými
politologickými úvahami (Vorschläge für
die Gestaltung Deutschösterreichs. Ar-
beit- und Kapitalförndende Massnahmen.
Allgemeine Dienstpflicht, 1919). Zanechal
zajímavé a na informace bohaté paměti
Aus den Erinnerungen eines alten Öster-
reichers (1918).
Lit.: BSSSM 1; BLGBL 2; ÖBL 4; Neue Österreichische
Biographie 1815–1918. Bd. 4, Wien 1927; Myška, M.:
Rytíři průmyslové revoluce, Ostrava 1997; Myška, M.:
Rothschild Manager P. K., Creator of the Social System
of an Industrial Town, in: The Involvement of Business-
men in Local and Regional Public Life in Central Europe
1800–1914, Ostrava – Utrecht 2009. MM
KUPIEC, Aniela, básnířka, prozaička, * 5. 4.
1920 Nýdek (Frýdek-Místek).
Vyrůstala v Nýdku v Beskydech, v domě
Na Farce dosud bydlí. Absolvovala dívčí
rodinnou školu v Konské u → Třince, pak
pracovala v → TŽ. Její zájmy a tvorba jsou
spojeny s beskydskou krajinou, místní příro-
dou, tradicemi, kulturou. Je autorkou sbírky
básní Malinowy świat (1988) a povídek v ná-
řečí Połatane żywobycie (1997). Kromě toho
zpívala ve sborech a působila u ochotnického
divadla. Podílela se na sbírce básní Korzenie
(1981, spolu s → E. Milerskou a → A. Fili-
pek), alm. Punkt zwrotny (1988) aj. Publiko-
vala v periodikách → GL, Jutrzenka, → KalŚ,
Kulturní Třinec, Nasza Gazetka, Ogniwo, →
Zw aj. V r. 2011 byl o A. K. natočen krátký
dokument Pěšky a na křídlech (magazín Náš
venkov České televize).
Lit.: Krakowczyková, M.: Figuratywność poezji A. K.,
Ostrava 2009. IB
KUPKA , Karel, hudební skladatel a sbormistr,
19. 6. 1927 Rychvald (Karviná), † 26. 10.
1985 Ostrava.
513
KURŠ
Své hud. nadání začal rozvíjet na ostr. Ma-
sarykově ústavu hudby a zpěvu (→ hud.
školství). Odb. vzdělání získal na pražské kon-
zervatoři a brněnské JAMU (1947–52), kde byl
žákem Jaroslava Kvapila a Viléma Petrželky.
1954 se stal korepetitorem (později asistentem
dirigenta a operním sbormistrem) ostr. opery.
K. skladatelské nadání se projevilo již v 17 l.
a umělec v následujících desetiletích tvořivě
zasáhl prakticky do všech hud. žánrů. Proslu-
lost si získala orch. suita Picassiáda (1958),
inspirovaná Picassovými kresbami k Ovidio-
vým Proměnám. Tato skladba se mezinárodně
proslavila i zásluhou choreografického ztvár-
nění Pavla Šmoka (1963 byla oceněná první
cenou amer. Kusevického nadace). Pozornost
vyvolaly i další (především komorní a orch.)
skladby, např. komorní kantáta na báseň →
J. Kainara Český sen (1973).
Lit.: HKO; Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985. JM
KUPKOVÁ , Alena (roz. Hynčicová), pěvky-
ně -mezzosopranistka, divadelní ředitelka,
* 11. 11. 1937 Zábřeh (Ostrava-město), † 16. 6.
1989 Ostrava.
Absolvovala konzervatoř (1966). Ředitelka
Slezského divadla Zdeňka Nejedlého (→
Slezské divadlo) v → Opavě (1980–83) reali-
zovala novou koncepci čin nosti divadla (růst
návštěvnosti, zvyšování reprízovosti, sni-
žování počtu prem., zkvalit nění um. práce,
pozornost zaměřena na mládež), kterou při-
pravil se spolupracovníky její předchůdce
Jaroslav Vodák. SP
KURŠ, Antonín, divadelní režisér, herec a ře-
ditel, překladatel, pedagog, * 6. 4. 1901 Praha,
† 23. 9. 1960 Praha.
Absolvent pražské konzervatoře (1933).
Pů sobil v pražském dětském divadle Míly
Mellanové a v Moskvě (předválečný člen
KSČ), Košicích, Pardubicích, Praze aj.
Režisér a šéf činohry → NDM (1937–38)
a činohry Státního divadla → Ostrava
(1948–52, zároveň ředitel). Zde rež. Vzbou-
ření na vsi Lope de Vegy (1937) a Čap-
kovy Matky (titulní role → M. Rýdlová,
1938), po válce Tylovi Kutnohorští havíři
KURT
KURŠ
(1950), Kandidát strany Alexandra Krona
(1951) aj. Angažoval → M. Holuba, Naděždu
Letenskou, Václava Lohniského, Jaroslava
Nedvěda, Viléma Pfeiffera, Luboše Pistoria,
Dagmar Veselou a Vlastu Vlasákovou. Poz-
ději působil v Brně.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. JŠt
KURT, M. (vl. jm. Maxmilian Kunert), spi-
sovatel, publicista, * 25. 7. 1877 Valašské
Meziříčí (Vsetín), † 4. 5. 1960 Bratislava
(Slovensko).
Vystudoval práva na UK. Jako fin. úředník
působil zvl. na Moravě (Brno, → Ostrava,
Hodonín, → Nový Jičín), úřednickou dráhu
završil v Bratislavě. Spolupracoval s →
MSlR, LidN, Venkovem, Zlatou Prahou aj.
Projevoval se jako básník, dramatik a publi-
cista. Na jeho básnickou tvorbu měli vliv → P.
Bezruč a Josef Svatopluk Machar. Ke krajové
tematice se vážou verše inspirované konkrét-
ními místy (→ Hukvaldy, → Radhošť, Soláň
aj.), jeho Básně (1908) vyvolaly zájem →
L. Janáčka. Námětová pestrost se projevila
i v div. hrách, vedle spol. témat se pokusil
i o zbojnický námět (Za noci měsíčné, 1921).
Lit.: Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku,
Olomouc 1947. JS
KURZAVA , Josef, malíř, * 17. 2. 1907 Ostrava,
† 19. 1. 1984 Ostrava.
Šampion v řeckořímském zápase, pracoval
také jako policista. Vyučil se u → V. Držko-
vice a → V. Kristina. Byl členem ostr. spolku
→ Kunstring. Tvořil jako krajinář, jeho ob-
líbenou technikou byl kvaš, méně už olej.
Zobrazoval motivy z Pobaltí, horské mo-
tivy Beskyd, Jizerských hor i prům. mo-
tivy. Vystavoval převážně v galeriích ČFVU
v → Ostravě, → Havířově, Ostravě-Porubě,
Olomouci i Brně.
Lit.: Hajdyla, J. (vl. Holý, P.): Malířská píseň o přírodě,
OV, 3. 1. 1984.
Obr.: V171.
KURZELOWSKI, Jan → Brožek, Ludvík
KUTZEROVÉ
KUTTA , Josef (pseud. Totěf), učitel, novinář,
malíř, básník, * 31. 5. 1886 Písek, † 21. 11.
1927 Znojmo.
Působil jako učitel v → Opavě (1907,
1910–12) a Dolních Tošanovicích (1912–14).
Odstěhoval se na Znojemsko, ale nadále udr-
žoval styky se Slezskem. Spolupracoval s ča-
sopisem → BBes, kde publikoval vedle básní
národopisné a folkloristické stati, dále s →
Novinami těšínskými, → OD a → Slezským
venkovem. Jeho → folklorem inspirovaná
poezie psaná → nářečím těšínským vyšla
knižně pod názvem Ohlas slezské chalupy
(1917). Své obrazy (malíř-samouk) poprvé
zveřejnil na kolektivní výstavě krajinských
malířů v Raškovicích (1914).
Lit.: Mikoláš, J. L.: Totěf, SlSb 46, 1948; Veselská, J.:
Bezkydské besedy 1914–1916, in: Studie o T 10, 1982;
Šípek, Z.: Buditelský učitel J. K. na Znojemsku, Jižní
Morava, 1997, č. 36. ZS
KUTZER, Viktor, malíř, * 18. 7. 1885 Velké
Karlovice (Vsetín), † 19. 12. 1948 Ostrava.
Studoval na VŠUP (učitelé Emanuel Dítě,
Arnošt Hofbauer, Karel Vitězslav Mašek,
Jan Preisler). Žil a pracoval v Moravské →
Ostravě. Po r. 1918 působil krátce jako scé-
nograf → NDM. Maloval zejm. krajiny
z Beskyd a Tater a prům. motivy z Ostravska.
Soubor ná posmrtná výstava se uskutečnila
v r. 1949 v → Domě umění v Ostravě. Byl
zakládajícím členem → MSVU. Jeho obrazy
se nacházejí ve sbírkách → GVUO.
Lit.: MSVU, Ostrava 1938; V. K. (katalog posmrtné vý-
stavy), Ostrava 1949.
Obr.: V112. PH
KUTZEROVÉ, rodina sochařů a malířů, pů-
sobící v 19. století v rakouské i pruské části
Slezska a na severní Moravě, kde získala
podstatnou část církevních zakázek.
Zakladatelem um. tradic byl Bernard, který
vlastnil sochařskou dílnu, v níž byli činní
také jeho bratři Cyril a Patricius i jeho sy-
PH nové a synovci. V jeho dílně se vyučili další
reg. umělci (Josef Kriesten z Moravského
Berouna, Anton Weese ze → Zlatých Hor).
514
KUTZEROVÉ
Bernard, sochař, * 27. 6. 1794 Dolní Údolí
(Zlaté Hory, Jeseník), † 14. 12. 1864 Dolní
Údolí.
Zákl. školení získal u skorošického sochaře
Ch. Kellera ml. (→ Kellerové). Díky svému
výraznému talentu a píli dosáhl vy nikajících
výsledků. Podstatnou část jeho tvorby tvoří
círk. zakázky. Navrhoval oltářní architekturu,
kazatelny, křtitelnice, sochařskou výzdobu
i kostelní nábytek. Zabýval se také restau-
rováním a realizoval i volné plastiky. Zpoč.
tvořil převážně v barok. či rokokovém a kla-
sicistním duchu, kolem poloviny stol. při-
bývá zakázek provedených v novogot. duchu,
a to zejm. v realizaci oltářů a ostatního vyba-
vení. V sochařské produkci setrvává na ba-
rok. a rokokových tradicích. Význ. složku
jeho tvorby představuje také spolupráce s že-
lezářskými hutěmi z Železné a Ludvíkova,
pro něž navrhoval reliéfní portréty, zábra-
dlí, mříže, kříže a náhrobky. B. K. dokázal
v regionu vzdáleném významnějšímu kult.
centru rychle reagovat na nové výtv. proudy
a tvůrčím způsobem je uplatnil ve své tvorbě.
Rozsahem i kvalitou svého díla se stal beze-
sporu nejvýraznější osobností výtv. kultury
19. stol. ve Slezsku a na sev. Moravě. Dílo
se nachází ve → SZM, → Muzeu v Brun-
tále, → Vlastivědném muzeu Jesenicka, →
SOkA Jeseník a četných kostelech Slezska,
sev. Moravy a Polska.
Cyril, sochař, * 10. 3. 1803 Dolní Údolí, † 3. 11.
1856 Loštice (Šumperk).
Pracoval nejdříve v dílně svého bratra Ber-
narda, později se osamostatnil a usadil se
nejdříve v Maletíně a potom v Lošticích. Re-
alizoval zejm. círk. zakázky a je autorem řady
elegantních klasicistních tabernáklů i oltářů.
Rád pracoval v kameni. Vytvořil řadu ka-
menných plastik zdobících nám., návsi i pro-
stranství u kostelů, v nichž vycházel ještě
z barok. vzorů. Dílo se nachází ve Vlastivěd-
ném muzeu Jesenicka a v četných kostelech
a obcích Slezska a sev. Moravy (Skorošice,
Velké Kunětice, Šumperk, Bílá Lhota, Ři-
mice, Bohušovice, Moravský Beroun, Police,
Supíkovice, Mohelnice, Loštice).
515
KUTZEROVÉ
Patricius, sochař, * 4. 3. 1809 Dolní Údolí,
† 10. 8. 1844 Horní Údolí (Zlaté Hory,
Jeseník).
Vyučil se a celý život pracoval v dílně bratra
Bernarda; staral se o obch. záležitosti dílny.
Spolupracoval s Bernardem na větších za-
kázkách (Ujazd v Polsku).
Severin, sochař, * 10. 10. 1826 Horní Údolí,
† 15. 7. 1875 Horní Údolí.
Vyučil se v dílně svého otce Bernarda a po
jeho smrti vedl jeho dílnu. Žádnou samo-
statnou práci neznáme. Spolu s bratrem Rai-
mundem vyhotovil hl. oltář a kazatelnu pro
kostel v Supíkovicích.
Zenobius, sochař, * 29. 10. 1828 Horní Údolí,
† 1864 [l.].
Syn Bernarda, u něhož se vyučil. Brzy však
odešel do Maletína, kde převzal dílnu ka-
menického mistra Franze Wankeho, po je-
hož smrti se oženil s jeho vdovou. Dokončil
po něm sousoší Ukřižování na maletínském
hřbitově. Je autorem hl. oltáře a křtitelnice
ve farním kostele v Maletíně.
Johann Felix, sochař a stolař, * 13. 1. 1831
Horní Údolí, † 20. 7. 1854 Horní Údolí.
Vyučil se patrně u svého otce Bernarda a za-
jišťoval především stolařské práce při reali-
zaci oltářů a kostelního nábytku.
Raimund, sochař, * 22. 1. 1833 Horní Údolí,
† 23. 7. 1919 Horní Údolí.
Byl nejproduktivnější a nejúspěšnější syn
Bernarda, u něhož se vyučil a po jeho smrti
se stal vůdčí osobností jeho dílny. Kolem po-
loviny stol. převažují v jeho díle ještě barok.
a klasicistní rysy, později převládl novogot.,
novorománský a ke konci stol. novorenes.
styl. Spolu se svými bratry Severinem a Ra-
faelem zajišťovali kompletní vybavení kos-
telů. Vedle oltářů, kazatelen a křtitelnic to
byla sochařská výzdoba a kostelní nábytek.
Z jeho díla se dochovalo kolem 200 kusů kre-
seb a takřka stovka realizací. Dílo se nachází
ve SZM, Muzeu v Bruntále, Vlastivědném
muzeu Jesenicka, SOkA Jeseník a v čet-
ných kostelech ve Slezsku, Polsku a na sev.
Moravě (Mikulov, Jindřichov, Zlaté Hory,
KUZNÍK
KUTZEROVÉ
Horní Údolí, Králíky, Gieralcice, Javorník,
Charbelin, Baborów).
Bernard, sochař, * 21. 7. 1843 Horní Údolí,
† 15. 3. 1859 Horní Údolí.
Vyučil se u svého otce Bernarda. Údajně jeho
nejnadanější syn. Podíl na konkrétním díle
nebyl zjištěn.
Rafael, sochař, * 20. 5. 1846 Horní Údolí,
† 29. 3. 1919 Adolfovice (Bělá pod Pradědem,
Jeseník).
Vyučil se v dílně svého otce Bernarda a po
jeho smrti pracoval ve společné dílně s bratry
Raimundem a Severinem. Podílel se na vět-
šině realizací provedených Raimundem.
Je autorem sousoší Hora Olivetská ve Vlči-
cích.
Lit.: Gans, J.: Bildhauer B. K., Notizen-Blatt, 1885,
Nr. 4; Kettner, A.: B. K., Altvater 22, 1904, Nr. 4; Polách,
D.: Soupis mladších prací sochaře B. K. a jeho dílny, in:
Výroční zpráva Památkového ústavu v Olomouci za rok
1992, Olomouc 1993.
Obr.: S (46–48, 51).
KUZNÍK, Vítězslav, houslista a hudební peda-
gog, * 3. 7. 1945 Ostrava.
V l. 1959–65 studoval houslovou hru na ostr.
(dnes → Janáčkově) konzervatoři. 1965–68
byl posluchačem M. Vajmana na konzerva-
toři Nikolaje Rimského–Korsakova v tehdej-
ším Leningradě, 1968–69 studoval u Jiřího
Trávníčka na JAMU. R. 1970 se stal hous-
listou → Janáčkovy filharmonie Ostrava,
1971 učitelem ostr. konzervatoře. Od r. 1991
vyučoval houslovou hru na umělecko-
-pedagogické katedře PF → OU (dnešní
FU; 1991–93 odb. asistent, 1993 doc., 2004
prof.). Spolupracuje s oblastní sekcí učitelů
hry na smyčcové nástroje, je zván do porot
mez. i domácích houslových soutěží. Rozvíjí
bohatou koncertní činnost. Jako houslista →
Janáčkova komorního orchestru a sólista Ja-
náčkovy filharmonie se věnuje hudbě barok.
a klasicistní, záslužně provedl některé sou-
dobé čes. houslové koncerty (mj. → R. Kubína,
→ V. Svatoše, → A. Tučapského ad.). JM
KYSELA , Josef, klavírista a hudební pedagog,
* 23. 4. 1914 Staňkov (Domažlice), † 10. 2.
1975 Brno.
KYZLINK
Zákl. hud. vzdělání získal v Plzni (1924–35)
a v → Ostravě (1936–38). Na mistrov-
ské škole pražské konzervatoře (1938–41)
byl žákem Jana Heřmana. Po několikale-
tém působení na hud. školách v Klatovech
a v Mariánských Lázních se r. 1947 stal
zaměstnancem Československého rozhlasu
v Plzni. Od r. 1952 působil jako sólista ostr.
rozhlasu (→ ČRO), byl klavíristou Slezského
tria a r. 1953 se stal učitelem zdejší Vyšší
hudebně-pedagogické školy (→ Janáčkova
konzervatoř v Ostravě). Jeho žáky byli mj. →
R. Bernatík, → E. Dřízga ad. Velmi rozsáhlá
byla jeho klavíristická činnost. Především
jeho rozhl. nahrávky (díla Zdeňka Fibicha,
skladby současných čes. skladatelů ad.)
měly vysokou úroveň. V l. 1964–71 působil
na konzervatoři v Brně.
Lit.: BSSSM 5. JM
MSch KYSELÝ, Milan, publicista * 13. 10. 1928 Brno,
† 16. 10. 1989 Ostrava.
Na Ostravsko přišel jako brigádník v 50. l.
20. stol. a už zde zůstal. Pracoval v novinách
(LidN, → NSv), v krajské redakci Českoslo-
venské televize (→ ČTO). V 50. l. psal po-
vídky a novely s voj. tematikou (Moje rota,
1956; Deset ostrých, 1959). V 70. a 80. l., kdy
nemohl působit jako novinář, se věnoval ve-
dení folk. souborů (→ Hlubina, Javorový),
organizaci národopisných slavností (mj. v Ja-
novicích a Dolní Lomné) a tvorbě pro děti
(autorské pohádky pro rozhlas).
Lit.: Rafaj, O.: Literatura a současnost, Ostrava 1963;
Vohryzek, J.: Povídky včerejší a dnešní, in: Literární kri-
tiky, Praha 1995; Málková, I.: Osobnost a prostor, in: Re-
gion a jeho reflexe v literatuře, Ostrava 1997; Šuleř, O.:
Laskavé podobizny, Ostrava 2005. IM
KYTICE V OSTRAVĚ → Divadlo Petra Bezruče
KYZLINK, Jan, operní a koncertní zpěvák,
* 6. 7. 1930 Olomučany (Blansko), † 4. 5.
1991 Brno.
Ke studiu zpěvu na pražské konzervatoři se
přihlásil – po absolvování stř. prům. školy –
až ve 23 l. Hud. fakultu Akademie múzických
umění v Praze dokončil r. 1962. Po krát-
kém působení v opeře Divadla F. X. Šaldy
516
LABATT
KYZLINK
v Liberci se stal sólistou opery → NDM,
kde působil do r. 1979. Na ostr. operní scéně
vytvořil řadu umělecky význ. a přesvědči-
vých kreací v dílech svět. i čes. repertoáru
(zpíval hl. role v operách Giuseppe Verdiho,
Carla Marii von Weber, Charlese Gounoda,
Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, →
L. Janáčka ad.). 1967–72 byl stálým hos-
tem opery SND v Bratislavě. Od r. 1979 byl
sólistou Janáčkovy opery Státního divadla
v Brně. Uplatňoval se i jako koncertní pě-
vec v písních Franze Schuberta, Roberta
Schuman na, byl sólistou kantát a oratorií
Josepha Haydna, Hectora Berlioze, G. Ver-
diho aj. Pedagogicky působil na Státní (dnes
→ Janáčkově) konzervatoři v → Ostravě
a JAMU.
Lit.: BSSSM 6; HKO. JM
L
LABATT, Kurt, herec, režisér a divadelní ředi-
tel, * 31. 7. 1892 Wien (Rakousko), [†].
Absolvent Arnausche Akademie ve Vídni.
Představitel mladých milovníků a hrdinů. Pů-
sobil v divadlech ve Štýrském Hradci, Vídni,
Berlíně aj., v → Ostravě poprvé jako člen
olomoucké činohry (1913). Po → R. Zeiselovi
intendantem Německého divadla v Ostravě
(→ Deutsches Theater in Mährisch Ostrau,
1938–44), které se od sezony 1941/42 stalo
opět měst. divadlem. Angažoval dramaturga
Wilhelma Widdela, režiséry Kurta Ehrla a Eri-
cha Werdera a scénografy Leonarda Bech-
nyho a → A. W. Müllera, obnovil operetu
(1941) a balet (1942). Organizoval rozsáhlou
zájezdovou činnost činohry a operety a hos-
tování operních souborů z Brna, Olomouce
a → Opavy. Režíroval hry Raskolnikoff Kurta
Paqua a Fjodora Michajloviče Dostojevského
(1939), Lilofee Manfreda Hausmanna (1939)
aj. Po válce působil zejm. v Innsbrucku.
517
LACINOVÁ
Lit.: Pregler, H.: Die Geschichte des deutschsprachigen
Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944,
disertační práce, Wien 1965 (kopie v AMO). JŠt
LABOCHA , Janina (roz. Rusková), lingvistka,
pedagožka, * 12. 6. 1951 Karviná.
Absolventka polonistiky a romanistiky na Ja-
gellonské univerzitě v Krakově, kde také pra-
cuje jako ved. katedry pol. jazyka (Insty tut
Filologii Polskiej). Ve své věd. činnosti se vě-
nuje zejm. skladbě pol. jazyka, výzkumu jaz.
pomezí (hl. těšínského) a vlivu pragmatic-
kých činitelů na jazyk. V této oblasti publi-
kovala Polsko-czeskie pogranicze językowe
na Śląsku Cieszyńskim. Zagadnienia języ-
kowe (1997; práce je popisem jaz. situace na
→ Těšínsku z pohledu osoby, která se v tomto
kraji sice narodila, ale která je uživatelem
kult. polštiny a místní jaz. poměry dokáže
posoudit v širším kontextu), Opowiadania
ludowe ze Śląska Cieszyńskiego w Cze-
chosłowacji w świetle pragmalingwistyki
tekstu (1990). IB
LACINOVÁ , Sylva, sochařka, * 6. 3. 1923
Brno.
Po absolvování reálného gymnázia v Brně
(1942) navštěvovala večerní kurzy Školy
uměleckých řemesel tamtéž, soukromé ho-
diny u sochařů Františka Hořavy a Heřmana
Kotrby a následně Školu umění ve Zlíně
u Vincence Makovského (absolvovala 1944).
Studia završila v l. 1945–50 na AVU v Praze
(učitel Karel Pokorný). Podnikla mnoho
studijních cest (např. r. 1965 navštívila jako
mnozí její vrstevníci v Anglii Henryho
Moora). V l. 1950–69 byla členkou SČSVU,
pak vyloučena a do r. 1983 nemohla samo-
statně vystavovat (poté např. výstavy v MG
Brno, 1983; galeriích v Hodoníně a Jihlavě,
1984; Trenčíně 1988; v Nové síni v Praze,
1990). Od r. 1990 členkou Unie výtvarných
umělců a Sdružení sochařů Čech, Moravy
a Slezska. Ačkoli působí v Brně, kde zane-
chala nejvíce realizací, svým dílem zasáhla
významně také do veř. prostoru sledovaného
regionu. Zatímco v poč. se držela realistic-
kého ztvárnění, od poč. 60. l. se její sochařský
ŁĄCZKA
LACINOVÁ
projev uvolňuje, vystupují abstrahovanější
tvary, oblé plochy kontrastují s ostrými lomy
drapérií a hran či prasklinami. Abstraktní
dojem plastik v sobě většinou ukrývá realis-
tický základ. V případě monumentálních re-
alizací, které tvoří jádro její tvorby a ukazují
na bezchybné proporční cítění prostoru, často
spolupracovala s bratrem, arch. Luborem L.:
Památník osvobození ve → Frýdku-Místku
(1964–67, 1. cena v celostát. soutěži 1964),
Památník osvobození v → Opavě (1966–70,
1. cena v celostát. soutěži 1966, později
přejmenován na Pomník k výročí založení
města a přemístěn z centra do odlehlých
sadů), plastika Květ na kašně před Hlavním
nádražím v → Ostravě (1974). Dále v re-
gionu vytvořila sousoší Rodina před ZŠ na ul.
Edvarda Beneše v Opavě-Kateřinkách (1974,
s Josefem Stárkem) či bustu → P. Bezruče
pro → PPB v Opavě (1954). Její dílo je za-
stoupeno ve sbírkách NG, MG, Muzea umění
Olomouc, Muzea města Brna aj.
Lit.: S. l., Brno 1996.
Obr.: S87. JI
ŁĄCZKA, folklorní soubor z Bystřice nad Ol-
zou.
Vznikl r. 1964 na ZŠ s pol. vyučovacím
jazykem v Bystřici. Účinkuje v něm školní
mládež ve věku od 7 do 15 l., celkem asi 60
děvčat a chlapců. Zaměřuje se hl. na kultivo-
vání písňových, tanečních a zvykoslovných
tradic těšínských Beskyd. Kromě nich má
v repertoáru i pol. nár. tance: kujawiaka,
oberka, krakowiaka (→ lid. tanec, → folklor).
Systematicky se účastňuje přehlídek a soutěží
folk. souborů, a to nejen v regionu. Vystupo-
val např. na svět. festivalech folk. souborů
v Rzeszowě (1986), dále v Polsku na festiva-
lech dětských folk. souborů v Krosně (1992,
1994, 2000), na folk. festivalu Dětská Stráž-
nice (2001), v Německu (1991) a Litvě (1993).
Ved. souboru byla Marie Podzemná a její
dcera Dagmara, nyní Alicja Twadziková
a Dorota Bieleszová. KK
LAML , Miloš, architekt a urbanista, * 28. 12.
1884 Brno, † 16. 11. 1964 Brno.
518
LAMPRECHT
Studoval na České vysoké škole technické
v Praze, následně na něm. Vysoké škole
technické v Brně, kterou ukončil r. 1908. Od
r. 1910 působil jako arch. a urbanista techn.
oddělení Moravského místodržitelství v Brně,
od r. 1918 na Zemské politické správě, ve 30. l.
20. stol. jako prof. na Státní průmyslové škole
stavitelské v Brně. Člen brněnského Devět-
silu a Sokola. Jeho um. výraz prošel v mezi-
válečném období vývojem od rondokubismu,
nár. dekorativismu, tradicionalismu a neo-
klasicismu až k moderně a klasicky cítěnému
funkcionalismu. Podstatná část jeho tvorby
je spjata s Brnem, výrazně se však uplatnil
také ve Slezsku, a to v případě tradiciona-
listicky cítěných staveb řím. kat. kostelů
inspirovaných formou starokř. bazilik (ne-
realizovaný projekt kostela pro Petřkovice,
1933; kaple Božského srdce Páně v Nových
Sedlicích, 1934–36, autorství nepotvrzeno;
kostel sv. Floriána v Kozmicích, 1934–37) či
funkcionalistického plicního sanatoria v →
Jablunkově (projekt 1931, realizace 1933–34;
během této doby zároveň moderně přestavěl
i st. tradicionalistický Johannisův pavilon
od Karla Roštíka z l. 1927–28).
Lit.: Horová, A.: Nová encyklopedie českého výtvar-
ného umění, Praha 1995; Strakoš, M.: Jablunkovské sa-
natorium. Bílý chrám zdraví v náruči lesů, Era 5, 2005.
Obr.: A76; M84–85. JJu
LAMPRECHT, Arnošt, jazykovědec, pedagog,
* 19. 10. 1919 Štítina (Opava), † 2. 5. 1985
Brno.
Absolvoval studium čes. a rus. jazyka na FF
v Brně, kde později také působil jako ved.
katedry, zároveň řídil brněnskou pobočku
Ústavu pro jazyk český ČSAV. Byl zaměřen
na dialektologii čes. jazyka (hl. na výzkum →
nářečí slez. a lašsko-východomorav. pomezí),
praslovanštinu (autor vysokošk. učebnice).
K laš. nář. oblasti, odkud pocházel, měl vřelý
vztah a věnoval jí práce Středoopavské ná-
řečí (1953), Slovník středoopavského nářečí
(1963). Je spoluautorem monografie Dějiny
českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku
(1967), red. antologie (vysokošk. učebnice)
LANDECKÁ VENUŠE
LAMPRECHT
České nářeční texty (1976), autorem řady
článků a studií.
Lit.: Večerka, R.: A. L. šedesátiletý, SPFFBU, řada A 27;
Grepl, M.: Za prof. A. L. NŘ 68, 1985; Večerka, R.:
Za prof. A. L. SaS 46, 1985; Erhart, A.: A. L. Slavia 55,
1986. IB
LANDECKÁ VENUŠE → Petřkovická venuše
LANDEK, vrch nad soutokem řek Odry a Os-
travice v Ostravě-Petřkovicích, význam né
naleziště paleolitického osídlení a středověké
hradiště.
Při archeol. výzkumech ve 20.–50. l. 20. stol.
bylo odkryto sídliště lovců mamutů s pozů-
statky tří chat a s pozoruhodným nálezem
tzv. → Petřkovické venuše – torza ženského
těla vyřezaného z krevele. Dodnes patrné vý-
chozy uhelných slojí na povrch umožnily již
v pravěku prvé využití ostr. uhlí. Strategická
poloha L. při vstupu do → Moravské brány
určila jeho úlohu i ve středověku. V 8. stol. tu
vy rostlo hradiště → Holasiců, na jehož místě
byl zřejmě k ochraně hranice na přemyslov-
sko-piastovském pomezí později vybudován
středověký hrad (→ hrady). Doložen je však
až 2. 8. 1297 ve smlouvě olomouckého biskupa
Dětřicha s těšínským kn. Měškem. Tehdy jej
jako zeměpanské léno držel Žibříd z Barutu.
Začleněním → Těšínska do rámce Koruny
české ztratil hrad v 1. polovině 14. stol. svou
funkci. Měnil pak držitele, až se r. 1385 do-
stal do rukou olešnicko-kozelských kn., jimž
jeho držbu potvrdil ještě v r. 1459 i Jiří z Po-
děbrad. Za → česko-uh. války byl hrad prav-
děpodobně r. 1474 vojskem Matyáše Korvína
dobyt. Správa panství byla přenesena do →
Hlučína a hrad zůstal pustý. Postupně chátral,
přesto hl. zbytky fortifikace zůstaly dlouho
zachovány, teprve v 19. stol. místní obyv.
využilo materiál ke stavebním účelům. –
Význ. byl objev uhlí na úpatí L. (1780), který
znamenal počátek těžby. K jejímu rozšíření
došlo hl. od r. 1843, kdy doly koupil Salo-
mon Meyer, svob. pán → Rothschild. Těžba
v dole Eduard Urx (pův. Anselm) byla zasta-
vena v r. 1986, v současnosti je zde → Hor-
nické muzeum. Na L. byla zřízena naučná
stezka, seznamující s archeol. výzkumem
519
LANDSBERGER
a přírodními zvláštnostmi, doplněná dřevě-
nou vyhlídkou na → Ostravu.
Lit.: Klíma, B.: Pravěcí lovci na Ostravsku, in: Ostrava
3, 1966; Landek. Svědek dávné minulosti, Ostrava 1996;
Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady českého Slez-
ska, Brno – Opava 2000. LD + JGw
LANDEK , časopis pro kulturu a emoce,
1994–98.
Vycházel v l. 1994–98 jako občasník Ob-
čanského sdružení Malamut. Šéf red. byli →
J. Surůvka a Ivo Kaleta, členy redakce byli
mj. → P. Hruška, → J. Balabán, → D. Ba-
labán, Pavel Hruška, → E. Ovčáček, Ivo
Sumec, Petra Sasínová; s časopisem spo-
lupracovali básníci pol. národnostní menšiny
(→ W. Sikora, → R. Putzlacher, → J. Klim-
sza), výtvarníci → P. Lysáček, E. Ovčáček,
fotograf → V. Kolář aj.
Lit.: Zelinský, M.: Představujeme l., Tvar 8, 1997, č. 14;
Kotrla, P: Periodika, Texty 1997, jaro, č. 5; lin (Lindaue-
rová, L.): L. 3, Umělec 1997, č. 2. IM
LANDEK, sochařské sympozium → Meziná-
rodní kamenné sympozium Landek
LANDEK PARK → Hornické muzeum
LANDSBERGER von Freideck (od r. 1912), ži-
dovská podnikatelská rodina v textilním prů-
myslu na Frýdecku, původem z východního
Těšínska (dnes Polsko).
Filip L. (* 1812 Wygoda, Polsko, † Frýdek),
zakladatel rodu, byl majitelem hostince a rea-
lit ve vsi Wilamowice u Skočova (Polsko).
Ve 40. l. 19. stol. přesídlil do Koloredova,
části → Místku, tehdy osídleného převážně
→ Židy. Provozoval hostinec a zabýval
se prodejem másla, sádla a bavlněné příze.
V r. 1851 obdržel řádné tovární oprávnění
k provozování úpravny bavlněných tkanin.
V r. 1851 uvedl do provozu tiskárnu kartounů,
kterou r. 1855 rozšířil o bělidlo, mandlovnu
a úpravnu tkanin, v nichž r. 1856 instaloval
první parní stroj. Provozoval též náklad-
nickou bavlnářskou a plátenickou faktorii.
V r. 1869 založil centralizovanou tkalcov-
skou manufakturu a t. r. první strojní tkal-
covnu v tzv. Zámecké obci pod frýdeckým
zámkem. Nové tovární objekty vystavěl
LANDSMANN
LANDSBERGER
v l. 1870–79 v tzv. Málkovicích ve → Frýdku
a uvedl je r. 1885 do provozu. Jeho synové
Adolf (* 1840 Wilamowice, † 1914 Frýdek)
a Ignác (* 1841 Wilamowice, † 1898 Frýdek)
působili nejprve jako spolumajitelé a posléze
majitelé firmy A. L., k. und k. privilegierte
erste österreichisch-schlesische Baumwoll-
und Flachsspinnerei, Bleiche- und Appre-
turfabrik, která koncem 19. stol. zaměstávala
2 tis. dělníků a měla 1 200 tkalcovských
stavů a 40 tis. přádelnických vřeten. L. se po-
díleli na komunální politice ve Frýdku,
r. 1903 se stali nositeli Řádu železné koruny
a v r. 1912 byli povýšeni do šlechtického
stavu s predikátem von Freideck. Rodina
se výrazným způsobem zasloužila o vznik
frýdecko-místeckého centra textilního prů-
myslu. – Benno L. (* 1890 Frýdek, † 1968
Chicago, USA), syn Leopolda l., byl význ.
vědec-asyrolog, prof. na řadě univerzit.
V l. 1908–13 vystudoval semistiku v Lipsku,
dosáhl doktorátu na univerzitě v Londýně,
r. 1920 se habilitoval v Lipsku a v r. 1926
se stal prof. asyrologie (Lipsko, Marburg).
Z rasových důvodů emigroval do Turecka
(1935–48 na univerzitě v Ankaře) a potom
do USA (1949–68 ředitelem Orientálního
ústavu univerzity v Chicagu). K jeho zákl.
věd. pracím patří dílo o asyrských obch. ko-
loniích v Malé Asii (1925) a soubor materiálů
k sumerskému lexikonu (9 svazků, 1937–68).
Posmrtně vyšly jeho Tři eseje o Sumerech
(1974).
Lit.: BSSSM 2; GIÖ 1908 (3); ÖBL 4; BLGBL 2; Myš-
ka, M.: Opožděná industrializace, Trutnov 1991; Myška,
M. a kol.: Historická encyklopedie podnikatelů Čech,
Moravy a Slezska I, Ostrava 2003.
Obr.: M43. MM
LANDSMANN, Ivan, prozaik, * 26. 2. 1949
Nový Jičín.
V → Havířově se učil malířem pokojů, ale
učební poměr nedokončil, poté pracoval
jako závozník. Po zákl. voj. službě nastou-
pil na šachtu Antonín Zápotocký a pracoval
zde 16 l. V r. 1985 podnikl cestu za bratrem
do Kanady, kde se chtěl usadit, ale po ne-
dorozumění požádal o azyl v Holandsku.
520
LANG
V Rot terdamu se seznámil s folkovým pís-
ničkářem a prozaikem Jaroslavem Hutkou.
Toho zaujal L. spontánní vypravěčský talent
a přiměl ho, aby svou zkušenost zachytil pí-
semně. V r. 1986 dokončil autobiogr. román
Pestré vrstvy (1999), v jehož první části bez
iluzí vylíčil havířskou práci i polit. poměry
na šachtě a v druhé části pak nejednodu-
chý osud emigranta. Román je význ. i tím,
že v něm L. obnažil ostr. mluvu v tak syrové
podobě jako nikdo před ním, čímž poukázal
na její skryté estetické kvality. V dalších ro-
mánech opustil ostr. prostředí a zjednodušil
vyprávěcí styl i jazyk. V románu Fotr (2000)
se s přímočarým realismem pokusil umělecky
zrekonstruovat všední život generace svých
rodičů. Román Vězení na svobodě (2002)
je vyprávěním stárnoucího, samotou trpícího
bohéma, kterého holand. exil ubíjí. V próze
Šestý smysl (2008) L. opět vychází ze svých
životních zážitků a líčí své nesnadné pokusy
vrátit se po r. 1989 do Česka a nalézt zde
domov. V současném kontextu L. zaujímá
pozici samorostlého beletristy, který nebere
ohled na tradice moderní čes. prózy.
Lit.: Pilař, M.: Pestrá i šedá Ostrava, Host, 1999, č. 9;
Haman, A.: Také všednost může mít své pestré vrstvy, in:
Prozaické surfování, Olomouc 2001; Haman, A.: Rozdíl
mezi tvorbou a grafomanií, LidN, 31. 12. 2002; Peňás, J.:
Zázrak z hlubin; Frajer Slávek, in: Deset procent naděje,
Praha 2002. MP
LANG, Alois, katolický kněz, pedagog, nábo-
ženský myslitel, literát, * 12. 6. 1869 Držo-
vice (Prostějov), † 6. 5. 1957 Ostrava.
Po teol. studiích v Olomouci působil nejdříve
jako duchovní v Životicích, potom jako učitel
náboženství na → Matičním gymnáziu v →
Ostravě. Pedagogickou činnost doplňoval lit.
aktivitami, věnoval pozornost náb. zápasům
v dějinách, myslitelům a umělcům, kteří
hledali vl. cestu k Bohu. Snažil se přiblížit
jejich život i dílo, překvapoval přitom šíří
tematické volby. V Ostravě vyšly jeho práce
Po stopách světce z Assisi (1904), Angelus Si-
lesius, poutník cherubínský (1909), Nábožen-
ský problém Novalisův (1919). Některé jeho
studie, např. o Girolamu Savonarolovi, Pierre
LANG
Abélardovi nebo Augustu Strindbergovi, zů-
staly nedokončeny.
Lit.: Kahan nad černou zemí, Ostrava 1948; Trávníček,
M.: Zapomínaný básník duchovních portrétů A. l., in:
Sdílet věčné. Studie, profily a kritiky, Olomouc 2002. JS
LANG, Stanislav → Langer, Stanislav
LANGER, Kurt, dramaturg, * 2. 5. 1920 Brun-
tál, † 16. 2. 1991 Mindelheim (Německo).
Dětství prožil v → Bruntále, kde také r. 1939
maturoval na gymnáziu. Poté byl povolán
do říšské pracovní služby a přeřazen do wehr-
machtu. V důsledku onemocnění opustil voj.
službu a v r. 1940 začal studovat na něm. uni-
verzitě v Praze germanistiku, dějiny umění
a div. vědu. Kromě toho navštěvoval na Vyso-
koškolském hudebním a divadelním institutu
režii a herectví. Na základě disertační práce
Lautgeographie der Mundarten in den Land-
kreisen Freudenthal und Jägerndorf (1944),
pojednávající o hláskosloví v nářečí okr. Brun-
tál a Krnov, získal r. 1944 doktorát filozofie.
T. r. složil závěrečné zkoušky z rež. a herectví.
V létě 1942 se stal ved. student. div. souboru
v Praze. V l. 1943–44 byl lektorem a ml. dra-
maturgem u Prager-Film AG, kromě toho dra-
maturgem a zástupcem um. ved. pražského
voj. divadla Neue Prager Bühne. Když byla
v důsledku války uzavřena divadla a omezena
film. produkce, působil od října 1944 jako
asistent u prof. Ernsta Schwarze na katedře
něm. filologie. Jeho odb. činnost byla přeru-
šena koncem války a → odsunem něm. obyv.
Význ. byla činnnost ve skupině pro div. umění
ve sdružení Künstlergilde v Esslingenu, spo-
lupracoval na vzniku Divadelního archivu
německého Východu. Takřka celoživotním dí-
lem se stal Almanach der Werke ostsdeutscher
Dramatiker, který obsahuje příspěvky autorů
něm. Východu celoněm. dram. kultuře. Za jeho
zásluhy o podporu umění a kultury něm. Vý-
chodu mu byla v r. 1990 udělena medaile „pro
arte“ um. sdružením Künstlergilde Esslingen.
Ve svém deníku Tage der Angst. Tagebuch-
blätter 1945 (1990) zachytil dobu osvobození
naší vlasti z pohledu řadového Němce. Deník
vyšel česky jako Dny strachu (1992).
521
LARISCH
Lit.: Kubes, M.: O autorovi, in: K. L.: Dny strachu. Zpráva
o „odsunu“ sudetských Němců z Bruntálska, Praha 1992;
Martinek, L.: Literatura německého a českého jazyka
na (stávajícím) okrese Bruntál, in: Literatura v českém
a polském Slezsku, Opava – Cieszyn 1996. LM
LANGER, Stanislav (vl. jm. Stanislav Lang),
divadelní a filmový herec, ředitel, režisér,
překladatel, publicista, pedagog, * 20. 4.
1887 Zahrádka Mladotova (dnes Zahrádka,
Petrovice, Příbram), † 9. 8. 1967 Praha.
Maturitu vykonal v Písku, studoval na FF
UK. Prošel řadou div. společností a čes. di-
vadel v Brně, Praze, Kladně, Olomouci (zde
1931–43), Plzni a Liberci. Ředitelem Zem-
ského divadla Ostrava (→ NDM; 1946–48).
Angažoval jako šéfa činohry → Z. Hofbauera
a jako šéfa opery → J. Vogela. Režíroval
Smetanova Dalibora (s dirigentem J. Vo-
glem, 1947). Po odchodu z Ostravy působil
v Bratislavě.
Lit.: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979; Fi-
kejz, M.: Český film. Herci a herečky 2, Praha 2007. JŠt
LARISCH, později LARISCH-MÖNNICH, staro-
bylý slezský šlechtický rod.
Písemně je doložen v polovině 12. stol.,
ve 13. a 14. se rozdělil na dvě větve. L. z Ne-
česlavic sídlili v Dolním Slezsku, L. ze Lhoty
měli statky na → Těšínsku, Opavsku a Kozel-
sku (Kożle v dnešním Polsku). Druhá z větví
byla do čes. stavu svob. pánů s predikátem
von Ellgoth und Karwin povýšena r. 1654 Jo-
hannem Friedrichem L. († 1685), do hrabě-
cího pak r. 1748 Johannem Franzem L.
(kolem 1700–1760). Sňatkem Johanna Josefa
L. (1766–1820) s Annou Marií Teklou (kolem
1770–1829), nemanželskou dcerou a jedinou
dědičkou svob. pána Johanna Wenzela Mön-
nicha, připojili L. ke svému jménu predikát
po meči vymřelého rodu Mönnichů. – Jo-
hann Josef L.-M. navázal na spol. a podnika-
telské aktivity svého otce Johanna Floriana
(1738–92), v l. 1883–89 hejtmana Těšínského
kraje a 1883–92 zem. hejtmana, a významně
rozhojnil rodový majetek na Těšínsku, takže
se stal druhým největším po → Těšínské ko-
moře. Obnovil a zvýšil těžbu uhlí, rozšířil
chov koní, nově zavedl chov ovcí plemene
LARISCH
merino, přistoupil k pěstování techn. plodin
ap. Byl slez. zem. hejtmanem, prezidentem
zem. soudu a deputovaným → Slezského ve-
řejného konventu. Pro prac. zaneprázdnění
odmítl funkci prezidenta moravsko-slez. gu-
bernia v Brně. Byl c. k. tajným radou a ko-
mořím. V jeho aktivitách pokračoval syn
Heinrich (1793–1859), který provedl správní
reformu latifundií, zvýšil těžbu dolů, r. 1831
založil v Horní Suché první cukrovar v rak.
Slezsku a na konci 30. l. tamtéž závod na vý-
robu rostlinných olejů. R. 1836 byl členem
prozatímního výboru pro výstavbu železnice
z Vídně do Bochnie (→ Severní dráha Fer-
dinandova), 1836–42 podílníkem → Vítko-
vického horního a hutního těžířstva, r. 1838
se zúčastnil založení Wien-Raaber Eisen-
bahngeselschaft, r. 1850 spoluzaložil továrnu
na výrobu zin kové běloby v → Petřvaldě –
první závod svého druhu v habsburské monar-
chii, 1852 zahájil výstavbu továrny na výrobu
sody v Petrovicích u Karviné a uskutečnil
řadu dalších prům. podniků. Byl c. k. ko-
mořím a ryt. suverénního řádu maltézských
rytířů. Závětí byl jeho majetek rozdělen mezi
syny Johan na, Lea a Eugena. – Na Johanna
(1821–84) přešlo panství → Karviná a vel-
kostatek Bluszczów na Ratibořsku se všemi
prům. závody v jejich katastru s výjimkou
továrny na sodu v Petrovicích, která se stala
společným vlast nictvím všech tří bratrů.
R. 1860 dokončil stavbu pivovaru v Karviné,
r. 1871 se podílel na založení Österreichisch-
-Ungarische Hochofen-Gesellschaft, jež vy-
budovala a krátký čas provozovala Žofin-
skou huť v Moravské → Ostravě. V r. 1861
byl jmenován dědičným členem panské sně-
movny Říšské rady ve Vídni a stal se c. k.
komořím, r. 1863 získal hodnost c. k. sku-
tečného tajného rady, v l. 1861–64 byl slez.
zem. hejtmanem a 1865–67 zastával post mi-
nistra financí v Belcrediho vládě, r. 1867 byl
vyznamenán velkokřížem Leopoldova řádu,
r. 1871 byl jmenován nejvyšším dvorním
maršálkem a r. 1873 mu byl propůjčen Řád
zlatého rouna. Leo (1824–72) zdědil pan-
ství Zakrzów v prus. Slezsku a velkostatek
522
LARISCH
Dolní Životice, Eugen (1835–80) pak panství
→ Rychvald, velkostatek Petřvald, včetně
tamních dolů, a statek Vasilsko na již. Mo-
ravě. R. 1859 odkoupil od bankovního domu
Arnstein & Eskeles podíl v továrně na vý-
robu zinkových barev v Petřvaldě a výrazně
ji rozšířil. – Dalším význ. členem rodu byl
Johannův syn Heinrich (1850–1918), který
se ještě za otcova života ujal správy rodin-
ných podniků. V r. 1884 byl povolán do pan-
ské sněmovny a r. 1886 jmenován slez. zem.
hejtmanem, kterým zůstal až do své smrti.
Značně rozhojnil rodová panství, rozšířil
jodobromové → Lázně Darkov, založil liho-
var v Karviné, rafinerii minerálních olejů
v → Bohumíně ad. R. 1879 byl jmenován
c. k. komořím a 1889 c. k. skutečným taj-
ným radou, od r. 1895 zastával post před-
sedy Spolku rakouských báňských, hutních
a strojírenských průmyslníků, 1886–98 stál
v čele Rakousko-slezské společnosti pro ze-
mědělství a lesnictví. Byl dekorován Řádem
železné koruny I. třídy (1898) a řadou dalších
domácích i cizích vyznamenání. – Posledním
příslušníkem primogeniturní větve byl Hein-
richův syn Hans (1872–1962), který se před
rozpadem soustátí aktivně účastnil spolko-
vého a polit. života. R. 1902 byl zvolen do →
slez. zem. sněmu a r. 1904 jím vyslán do po-
slanecké sněmovny Říšské rady ve Vídni.
Později se stal jejím dědičným členem a byl
jmenován c. k. tajným radou. Byl preziden-
tem Rakousko-slezské společnosti pro země-
dělství a lesnictví. – Po první svět. válce bylo
pozemkovou reformou citelně postiženo hl.
zemědělské podnikání L.-M. na územích,
jež se stala součástí ČSR. Nedotčeny zůstaly
pouze statky na územích připadlých Polsku
a prům. podniky v plném rozsahu. Hansi
L.-M. se podařilo překonat jak poválečnou,
tak velkou hosp. krizi 30. l. Na poč. r. 1945
opustil spolu s rodinou Těšínsko a usídlil
se na panství Palfau v Rakousku. Majetek
L.-M. na území ČSR pak byl na základě tzv.
prezidentských dekretů zkonfiskován. Čle-
nové rodu dnes žijí v ČR, USA, Španělsku,
Rakousku a Jižní Americe.
LARISCH
Lit.: BSSSM NŘ 2 (14); Myška, M. a kol.: Historická
encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska
do roku 1945, Ostrava 2003; Zářický, A.: Ve stínu těž-
ních věží, Ostrava 2004. AZ
LARISCH, Jan, kněz, církevní historik, pře-
kladatel, * 14. 11. 1963 Vítkov.
Gymnázium navštěvoval ve → Vítkově,
v l. 1982–89 vystudoval Římskokatolickou
cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu
v Litoměřicích, 1990 přijal kněžské svěcení,
2008 dr. teologie (Th.D.) v oboru praktické
teologie a círk. dějin. Spolupracuje s Ústa-
vem pro studium totalitních režimů. Jako
kněz působil na různých místech Moravy
a Slezska (Přerov, → Odry, Spálov, Manko-
vice, Kozlovice, Rychaltice, → Hukvaldy).
R. 1997 přijal kněžské místo v → Ostravě-
-Svinově, kde působí dodnes. Od r. 2012
je prezidentem Diecézní charity ostravsko-
-opavské. L. badatelská práce se soustřeďuje
na morav. círk. dějiny od 19. stol. až po na-
cist. a kom. totalitu 20. stol. (Pronásledování
katolické církve v době nacistické okupace
na území ostravsko-opavské diecéze, 2005;
Rudolf Jan, 2010, spolu s Bohumilem Zlá-
malem; P. Ferdinand Chýlek, 2011; Vytrvali
ve zkouškách, 2012; Mons. ThDr. P. Rudolf
Nejezchleba, 2012) a na dějiny a význ. osob-
nosti řím. kat. farnosti v Ostravě-Svinově
(ThDr. Ladislav Kubíček, 2009; P. Franti-
šek Hadamčík, 2009; Prelát P. František
Gavlas, 2009; P. Jan Němec, 2009; Katoličtí
kněží, rodáci z Ostravy-Svinova, 2010; Řím-
skokatolická farnost Krista Krále v Ostravě-
-Svinově 1931–2011, 2011). L. se profiluje
také jako překladatel z němčiny (Wolfgang
Grocholl: Joseph Martin Nathan, 2002; Ale-
xander Holzbach – Beate Heinen: P. Richard
Henkes, SAC, 2006).
Lit.: Schwarz, B.: J. L. Vytrvali ve zkouškách, Dialog
Evropa, 2011, č. 3–4.
LASÁK, Oldřich, malíř, grafik a literát, * 19. 12.
1884 Bělecký Mlýn (Zdětín, Prostějov),
† 26. 11. 1968 Ostrava.
Pocházel z rodiny mlynáře, studoval na gym-
náziu v Prostějově. V l. 1905–11 studoval
na AVU v Praze (učitelé Bohumír Roubalík,
LASSLER
Vlaho Bukovac, Hanuš Schwaiger). Po studiu
maloval na → Valašsku, po první svět. válce
působil v Prostějově, od r. 1929 do své smrti
pak v → Ostravě. Byl členem SVUM a →
MSVU. Tvořil zejm. jako figuralista a portré-
tista (obrazy Ženy v chudobinci, Slepí muzi-
kanti, Chudý oběd, Návrat z pole, portréty →
P. Bezruče, → F. Duši, Aloise Mrštíka, Joži
Úprky, Jiřího Wolkera ad.). Jeho malba vy-
cházela z názorové polohy real. tvorby Maxe
Liebermanna (Ženy v chudobinci, Slepí mu-
zikanti). V čase tvorby věnované Beskydům
vznikly obrazy interiérů chalup a portrétů
(Žena z Kunčic). Ve 30. l. se snažil o sumár-
nější malbu s dekorativními znaky (Návrat
z pole). Díla jsou ve sbírce → GVUO, NG
a MG. Byl činný i literárně, je autorem knih
satirické poezie Moravský kumšt v košili
(1926) a Z malířova zápisníku (1946).
Lit.: Roubal, V.: Vademecum sběratele 117, 1928; Ma-
thon, J.: K padesátce O. l., Veraikon 20, 1933; Šmíd, Z.:
Náčrt k podobizně O. l., Prostějov 1948; Svrček, J. B.:
O. L. – Výtvarníci Ostravska 1, Ostrava 1955.
Obr.: V (153, 163). PH
LASSLER , Josef Matyáš , malíř, * 1699
Schwarz bei Innsbruck (Rakousko), † 15. 8.
1777 Opava.
Vyučil se patrně u Cosmase Damiana Asama.
Nejpozději v r. 1732 přišel do → Opavy, kde
se usadil a působil jako malíř fresek. Ve svém
mal. projevu vycházel především z ital. iluzio-
nismu, zejm. z díla Pozzova a dalších ital.
vzorů; ovlivnili jej také → I. Depée a Franz
Georg Ignaz Eckstein. Vstřebával také místní
vlivy projevující se zejm. epičností a sklo-
nem k žánrovému podání, výběrem lid. typů
i smyslem pro poetičnost podání. První jeho
známou dochovanou prací jsou fresky ve far-
ním kostele v Opawici (Polsko) z r. 1733.
LP
R. 1738 vyzdobil freskami knihovnu mino-
ritského kláštera v Opavě, r. 1743 hřbitovní
kostel v Potštátě, r. 1747 farní kostel v Bohu-
slavicích, 1749 farní kostel v pol. Tworkowě.
Je také autorem fresek v refektáři dominikán-
ského kláštera v Opavě; nejnověji mu byly
připsány malby v tamním kostele sv. Václava.
523
LAŠI
LASSLER
Představoval nesporně nejlepšího freskaře
usazeného v 18. stol. ve Slezsku.
Lit.: Schenková, M.: Malířství 18. století v západní části
českého Slezska. Katalog autorsky určených děl – I. část,
ČSM-B 43, 1994; Halátek, D.: Barokní nástěnné malíř-
ství v Opavě, in: Sborník Národního památkového ústavu
v Ostravě, Ostrava 2006. MSch
LAŠI, původní obyvatelstvo moravsko-slez-
ského pomezí.
Jsou považováni za reg. podskupinu → Mo-
ravanů, přestože žijí kromě nejzazšího se-
verových. cípu Moravy zasahujícího až k →
Ostravě částečně i v záp. části těšínského
Slezska (→ Lašsko). Od ostatních obyv. Mo-
ravy se odlišují nářečím (→ laština, → ná-
řečí slez.), nevytvořili však tak svébytnou
a rázovitou kulturu jako např. jižnější → Va-
laši. Propagátorem laš. nářečí ve 20. stol. byl
básník → Ó. Łysohorsky (→ laština Óndry
Łysohorského).
Lit.: Kellner, A.: Východolašská nářečí, Brno 1946
a 1949; Rusínová, Z.: K jazykovému zeměpisu Lašska,
SlSb 61, 1963, č. 4. TS
LAŠSKÉ MUZEUM V KOPŘIVNICI → Technické
muzeum Tatra Kopřivnice
LAŠSKO, etnografická oblast na moravsko-
-slezském pomezí.
Jeho hranice tvořily v 1. polovině 19. stol.
zhruba lokality → Frýdek-Místek, → Vra-
timov, Vítkovice, Výškovice, Proskovice,
Mošnov, → Štramberk, Mniší a → Hukvaldy.
Vlivem industrializačních a urbanizačních
procesů na širším Ostravsku se sev. hranice
tohoto regionu posunula na jih k vesnicím Kr-
melín a Stará Ves nad Ondřejnicí. Základem
pro jeho vymezení jsou zejm. dialektologické
výzkumy (→ laština), ale oblast má také svá
kult. specifika, zejm. → lid. tanec a → lid.
píseň. Obyv. oblasti se nazývají → laši (či
lachové). O udržení laš. povědomí a kultury
se zasloužili mnozí zdejší kult. a osvětoví
pracovníci, především ale → J. Vochala.
Oblast podhůří Beskyd v okolí → Příbora,
Štramberka, → Kopřivnice a Hukvald je na-
zývána Lašskou branou, město → Brušperk
bývá pro své malebné panorama označováno
jako Lašský betlém. Jméno regionu převzalo
524
LAŠSKO PERSPEKTYWA
do svého názvu též několik institucí (Laš-
ské muzeum v Kopřivnici, Muzeum Lašská
jizba v Sedlištích či festival → Janáčkovo hu-
dební Lašsko). – Tzv. slez. L., lokalizované
mezi Slezskou → Ostravu, → Karvinou, →
Orlovou a → Bohumín, je nedorozuměním
a opírá se pouze o to, že zdejší lid. oděv bývá
někdy nazýván laš. (jindy orlovským, viz →
kroj laš.), má však řadu společných znaků
s oděvem hornoslez. z okolí Ratiboře. Žádné
jiné znaky lašství zde neexistují – ani dialek-
tologické, ani etnografické.
Lit.: Vachová, Z.: Lašsko z pohledu etnografa, in:
PaSMB 8, 1993; Štika, J.: Názvy Lach, Valach, Gorol
a název regionu, in: Těšínsko 5, Šenov u Ostravy 2000;
Prokop, R.: L. jako kulturní a geografická oblast severní
Moravy a Slezsko, in: Hukvaldské etudy, Ostrava 2004.
Obr.: K (5, 13), M19. KK + JI
LAŠSKO PERSPEKTYWA, skupina, kterou za-
ložil roku 1936 v Ostravě Óndra Łysohorsky.
Měla vytvářet podmínky pro vznik tzv. social.
laš. kultury. Členy této skupiny se stali spi-
sovatelé, kteří po vzoru → Ó. Łysohorského
užívali při psaní svých děl → laštiny a zamě-
řovali se na soc. témata své doby inspirovaná
převážně životem na Ostravsku. Laštinu Ły-
sohorsky uměle vytvořil na základě hornoostr.
nářečí obohaceného o některé prvky opav-
ských nářečí a polštiny. Členy této skupiny
byli básník a prozaik → J. Stunavský, prozaik
→ J. Bilan, básník J. Hanys (→ B. Marek),
publicista Karel Kawan a lingvistka Jarmila
Samková. Skupina se ideově orientovala
na sdružení socialisticky zaměřených spiso-
vatelů Blok, jehož členem byl také Łysohor-
sky. Po nacist. diktátu, kdy byla připojena
valná část čes. Slezska k Německu a Polsku,
skupina koncem r. 1938 zanikla. Łysohorsky
však svou koncepci laš. národa neopustil a dr-
žel se jí i v období svého pobytu za války v So-
větském svazu. Toto stanovisko ho přivedlo
do konfliktu s čes. polit. emigraci v Moskvě
(Zdeňkem Nejedlým, Václavem Kopeckým).
Lit.: Bilan-Šinovský, J.: Dílo Óndry Łysohorského, Os-
trava 1960; Pallas, L.: K problematice díla Óndry Łyso-
horského, SlSb 58, 1960, č. 4; Pallas, L.: Jazyková otázka
a podmínky vytváření národního vědomí ve Slezsku,
Ostrava 1970. JS
LAŠSKÝ SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ ONDŘEJNICA LAŠTŮVKA

LAŠSKÝ SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ ONDŘEJ- spěw, spjéwómy, zbjéroł/sbjéroł, wětrém,

NICA, folklorní soubor ze Staré Vsi nad Ond- zaswjéćo, wěčny, usměw/usmjéw, smjéchy,
řejnicí. mjéry, mamě aj.). Dále Łysohorsky (správně)
Soubor vznikl v r. 1977 a od poč. byl ve- konstatuje nepřítom nost nosových hlásek
den um. ved. Eliškou Krejčíčkovou (dnes (které jsou v sousední polštině), např. ohry-
vystřídána Yvonou Voráčovou). Do širšího zuju, ščasliwy, sám však užívá slov typu
povědomí veřejnosti vstoupil ve 2. polo- Šlónsk, ślónski, kde nosovky jsou, pouze jsou
vině 80. l. svými domácími (na festivalech vysloveny v asynchronní podobě. Respektuje
ve Strážnici, Rožnově pod Radhoštěm, Dolní čes. změnu g v h (hałuź, huba, Łysohorsky),
Lomné) i zahr. (ve Francii, Turecku, Itálii, distancuje se od typicky pol. přehlásky e
Velké Británii) úspěchy. Repertoár souboru, v a (wětrém, widźéł), používá dvojí l/ł (avšak
orientovaný na laš. písně (→ Lašsko) a tance, dopouští se nelogických chyb, např. hłoskaju
je stavěn na sběrech → F. Lýska, → V. So- wlasy), slabičné l/ł většinou nahrazuje sku-
chy a sbírkách → F. Sušila a → F. Bartoše. pinou hlásek s průvodním vokálem (térnisty,
Vystoupení souboru doprovází cimbálová wélnu, w kérwi, wélči zuby, ale w mhłach),
muzika Ondřejnica s primášem Kamilem místo diftongu ou píše jednu hlásku u, kon-
Šperlínem. Soubor má také svou dětskou statuje přechod st. o v ó a a v o/ó ( jo, dóm,
část Malá Ondřejnica, která se úspěšně zú- kóň, drót, hłos, ale mrak, wlasy), přízvuk
častňuje folk. přehlídek dětských souborů. na předposlední slabice dokazuje i rytmická
Spolu s dospělými se např. podílí na slavnos- stránka veršů, nikde nepíše délky (é zna-
tech Staroveské zámecké léto a Staroveská mená zúženou výslovnost směrem k y nebo
podzimní slavnost. i, ó směrem k u). V tvarosloví je příznačná
Lit.: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního aoristová koncovka -ch v 1. os. jedn. č., která
hnutí na Moravě a ve Slezsku, Strážnice 1997. JM se může připojovat k různým slovním dru-
hům (zabłudźiłech, coch je, kajch je) ap.
LAŠTINA
Tento autorský jazyk (idiolekt) zařadil rusko-
Jedno z označení pro slez. dialekt (→ ná-
-estonský slavista Aleksandr D. Duliĉenko
řečí slez.) nebo → interdialekt slez. Termín
mezi tzv. slovanské spis. mikrojazyky a vě-
použitý již → F. Bartošem v Dialektologii
nuje se mu také pol. slavistka Grażyna Ba-
moravské (1886) je však spojovan hl. s →
lowska (Opole).
Ó. Łysohorským (→ laština Óndry Ły-
Lit.: Ó. Ł. 1905–1989, Frýdek-Místek, 1996; Štěrbová,
sohorského), který takto pojmenoval jazyk P.: Tvorba O. Ł. Příspěvek do studia slezských nářečí,
→ Lachů – „samostatného národa ve Slez- dipl. práce OU, 2007. IB
sku“. Název má podle Łysohorského souviset
s apelativem lach, tj. chudák, otrhanec. IB LAŠTŮVKA , Josef, dirigent dechových orche-
strů, sbormistr, * 3. 12. 1903 Zábřeh (Ostrava-
LAŠTINA ÓNDRY ŁYSOHORSKÉHO, uměle vy- -město), † 9. 9. 1982 Ostrava.
tvořený slezský „spisovný“ jazyk, idiolekt. V mládí se učil hrát na trubku a na var-
Její autor → Ó. Łysohorsky ji nazývá slez. hany na Hudební a varhanické škole Ma-
jazykem a nachází ji ve „starym rakuskym tice školské v Mariánských Horách. Působil
Ślónsku a w Hlučinsku“. Vychází z auto- jako ředitel kůru čs. církve ve Vítkovicích
rovy interpretace → jaz. situace ve Slez- a učitel na Hudební škole Leoše Janáčka
sku. Jde o pokus vytvořit psanou verzi lid. (→ hud. školství). Řídil závodní dechovou
mluvy a stanovit její jakási pravopisná pravi- hudbu ve → VŽ, Dělnický umělecký sou-
dla. Grafika je diakritická (na rozdíl od pol. bor VŽ (do r. 1958) i Dělnický pěvecký sbor
spřežek), má však pol. znaky ś ć ź ó ł w. Marx (do r. 1952, → Pěvecké sdružení Vítko-
„Pravopis“ tíhne k fonologickému přepisu, vice). Byl také autorem zejm. tanečních skla-
který není důsledný (srov. Spjévajuco piaść, deb pro dechovku a učitelem na podnikových

525
LATZKE
LAŠTŮVKA
kurzech dechových instrumentalistů v →
Ostravě-Vítkovicích. Spolupracoval s ostr.
rozhlasem (→ ČRO). MMl
LATZKE, Walter, archivář, historik, * 25. 4.
1904 Korneuburg (Rakousko), † 16. 12. 1991
Frankfurt am Main (Německo).
Narozen v rodině vídeňského středošk. prof.
Rudolfa l., jenž pocházel z Razové u →
Bruntálu. Maturoval r. 1923, studium his-
torie na vídeňské univerzitě ukončil dokto-
rátem r. 1927. V l. 1927–35 byl archivářem
Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni,
v říjnu 1938 byl okupačními úřady pověřen
funkcí ředitele Slezského zemského archivu
v → Opavě, od dubna 1939 Říšského archivu
pro vládní obvod Opava (viz → ZAO). Od
r. 1942 byl v říšském komisariátu v něm. ar-
mádou okupovaném Kyjevě (Ukrajina) ved.
archivního oddělení a řídil svozy a evakuaci
archivů z nacisty okupovaných oblastí Ukra-
jiny. V dubnu 1945 se dostal do amer. zajetí,
v l. 1947–54 působil jako prof. rak. dějin
na Katolické akademii ve Vídni. V l. 1955–69
byl ved. pobočky Německého spolkového ar-
chivu ve Frankfurtu nad Mohanem a působil
na tamní univerzitě jako doc., od r. 1975 jako
prof. pomocných věd hist. Zabýval se právními
dějinami středověkého Slezska, historií osid-
lování ve 12. a 13. stol. (Siedlungsgeschichte
des Jägerndorfer, Bennischer und Freuden-
thaler Ländchens, 1927), počátky dějin →
Krnovského knížectví a historií slez. fojtství
(Die schlesische Erbscholtissei, 1958).
Lit.: Indra, B.: 70 let Státního archivu v Opavě, in: Sbor-
ník Státního archivu v Opavě 1968–71, Opava 1971.
MM
LAX, Thomas (Tomáš), grafik, malíř, * 25. 12.
1948 Ostrava.
Studoval SŠ um. řemesel v Brně (1965–68),
pak v l. 1968–71 na PF v → Ostravě (dnes →
OU) češtinu a výtv. výchovu. V r. 1971 emi-
groval do Itálie a poté do Kanady, kde studo-
val na Fakultě výtvarného umění v Torontu
(York University) do r. 1974 (Bachelor of Arts)
a do r. 1976 (Master of Fine Arts). V r. 1977
se stal pedagogem pro grafiku na Alberta
526
LAZECKÝ
College of Art v Calgary (Kanada). V r. 1990
se vrátil do rodné vlasti a začal zde působit.
Vystavoval v Galerii Kopeček (Ostrava, 1991),
v r. 1993 se uskutečnila přehledná souborná
výstava v → GVUO a OVM v → Novém Ji-
číně. Spolupracuje též s FF OU, kde při pra-
videlných návštěvách přednáší pro studenty
dějin umění problematiku grafických technik
a tisků. Po mal. začátcích se věnuje především
grafice ve složitém kombinatorním provedení
a se strukturalizacemi. Samostatně vystavoval
v Torontu (opakovaně), Calgary, Edmontonu,
Tournai (Belgie), Paříži, Kingstonu, Wind-
soru, Ostravě, Novém Jičíně. Je zastoupen
ve sbírkách NG, GVUO, Alberta Government
House, Glenbow Museum Calgary, University
of Toronto, Alberta Arts Foundation, Mc Lau-
ghlin Gallery Oshawa, Lethbridge Art Gallery,
Musée des beaux-arts de Montréal ad.
Lit.: Holý, P. – Westra, M.: T. L. (katalog výstavy
v GVUO), Ostrava 1993.
Obr.: V209. PH
LAZECKÝ, František, básník, prozaik, překla-
datel, * 18. 8. 1905 Tísek (Nový Jičín),
† 16. 11. 1984 Praha.
Studoval na Vyšší hospodářské škole v →
Opavě (založil mj. s → A. C. Norem a → Z.
Šmídem student. lit. časopis → Oheň), později
publikoval v MSD (→ OD), Hostu, Akordu,
→ Poezii aj. V l. 1938–39 a 1940–44 redigoval
Řád, časopis katolicky orientovaných autorů
pro literaturu, umění a společensko-fil. pro-
blematiku. Od 30. l. pracoval jako knihovník
Ústřední zemědělské a lesnické knihovny, zvl.
se zabýval bibliografií (externě také předná-
šel na UK). L. počáteční básnická tvorba byla
hluboce prostoupena křesťanstvím a kat. sym-
bolikou. Debutoval sbírkou březinovského ra-
žení Krutá chemie (1930), v níž se odráží pocit
ohrožení člověka civilizací. Ve sbírce Kříže
(1934) reflektoval téma soužití živých a mrt-
vých. Texty se postupně uvolňovaly, autor hle-
dal jistoty v rodném Slezsku (básnická sbírka
Odění královské, 1937), tradici a historii
(eseje Pro mou zemi, 1936; Vladaři, 1938). L.
básnická tvorba vyvrcholila sbírkami ze 70. l.
(Hledání klíčů, 1971; Jenom vzlyk temnot,
LÁZEŇSTVÍ
LAZECKÝ LÁZEŇSTVÍ

1971), které vycházely ponejvíce bibliofilsky. 19. stol. se zrodily též svébytné přístupy laic-
K folk. tradici Slezska se vrátil v četných pře- kých léčitelů, jejichž domovem je Jesenicko.
vyprávěních → pohádek z okolí → Hlučínska Vodoléčebné ústavy v Gräfenberku (→ Lázně
(Kaliny a maliny, 1960, ve spolupráci s → A. Jeseník), využívající blahodárného půso-
Satkem, přepracováno jako Kvítko ze skleněné bení vody jako takové, založil → V. Priess-
hory, 1972; Černá princezna a ptáček Kony- nitz, který léčbu studenou vodou praktikoval
páček, 1975; Sedm Janků a drak Sedmihlavec, od r. 1818 a r. 1831 založil oficiálně lázeňský
1977), pověstí ze Slezska a → Lašska (Du- ústav. Podobně laický, avšak poněkud od-
kátová stařenka, 1983). Přebásnil dětský → lišný přístup, zal. na radikálním omezení jídla
folklor Slezska a Lašska (Malinový chodníček, i pití a častém pocení v zábalech, uplatňoval
1979). V těchto textech zúročil dokonalou zna- v sousední Dolní Lipové (dnes → Lipová-
lost prostředí, básnické a vypravěčské nadání. -lázně) → J. Schroth, který soustavněji lé-
Posmrtně vyšly jeho básnické sbírky Světlany čil od r. 1837 a léčebný ústav založil r. 1840.
(1985) a Večeře u kata (1988), v nichž se vypo- V 19. stol. se v l. uplatňují šíře též pitné kúry
řádal i smířil se životem. (za dob humanismu ještě nedoporučované)
Lit.: Sirovátka, O.: K pramenům pohádkářství, ZM 22, a později inhalace. Minerální vody jsou také
1978; Urbanec, J.: Život a dílo F. L., ČSM-B 1, 1990;
Rotrekl, Z.: Skrytá tvář české literatury, Brno 1991; Ur-
často stáčeny a exportovány. Ve 2. čtvrtině
banová, S.: Literatura pro děti a mládež 1945–2000, in: 19. stol. získává popularitu léčba ovčí syrovát-
Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy, kou, praktikována především v hornatých ob-
Ostrava 2000. SU
lastech. Ta proslavila zejm. klimatické lázně
LÁZEŇSTVÍ v Rožnově pod Radhoštěm na → Valašsku.
L., obor lidské činnosti známý již z dob an- Význ. doplňkem léčby se stal pohyb, zejm.
tického starověku a později se rozvíjející procházky využívající parkově upravenou
v souvislosti s humanistickou vědou, nabývá lázeňskou krajinu, ale i jakýkoli jiný aktivní
nového dechu od 2. poloviny 17. a zvlášť pohyb (v jesenických lázních např. léčba prací,
v 18. stol., kdy zasáhlo silně také čes. země. cvičením ap.). Svůj význam pro lázeňskou
Zatímco na sev. Moravě máme doloženy léčbu měl též pokrok v oblasti chemie, který
některé lázně již v 16. stol. (Velké Losiny, umožnil např. zavedení kúry roztokem z bo-
Teplice nad Bečvou), na území sledovaného rového jehličí. Tu uplatňoval od 40. l. v měst.
regionu se kultivace minerálních pramenů, při lázních v Cukmantlu (→ Lázně Zlaté Hory)
nichž lázně vznikaly, dostavuje až na konci zdejší papírník Josef Weiss. Kromě léčby
18. stol., v době zasažené osvícenskými ide- samotné byly lázně též význ. centrem spol.
jemi, které v lázeňském prostoru nacházely života, kde se setkávaly mj. špičky tehdejší
prototyp ideálního návratu k přírodě a zdraví. společnosti. V lázeňských areálech se soustře-
Prvními skutečnými lázněmi se zde stala → dilo také dobové umění, zvlášť architektura,
Karlova Studánka, zal. → řádem něm. ry- což souviselo s narůstáním komplexů (např.
tířů r. 1785 v prostředí jesenických hor, kde Karlova Studánka získala svou osobitou tvář
odedávna prýštila léčivá kyselka. Karlova již ve 30. l. díky klasicistním stavbám s prvky
Studánka byla až do konce 18. stol. jediným biedermeieru Maxmiliana Wielsche a →
lázeňským zařízením v čes. Slezsku. Teprve A. Onderky), a sochařství, mající význam
poč. 19. stol., které l. přálo nebývale nejen pro výzdobu lázeňských parků (zejm. několik
v rozvoji léčebných metod, ale též po stránce pomníků na Gräfenberku). Pro těšínskou část
kult. a spol., vznikají další lázeňské komplexy. Slezska bylo důležité objevení na jod boha-
Mezi prvními to byly na železitou kyselku tých solných pramenů v blízkosti → Karviné
bohaté → Jánské Koupele (zal. r. 1811 Johan- a → Fryštátu při zkušebních vrtech bar. Jiřího
nem hr. z Tenczina), usazené v malebném Beese za účelem objevení uhlí na jeho panství
údolí Moravice na Vítkovsku. V 1. polovině Ráj. Tak vznikly → Lázně Darkov, oficiálně

527
LÁZEŇSTVÍ
zal. r. 1867. Dnešní sanatorium v Cukmantlu
(dnešních → Zlatých Horách) má svůj počátek
v r. 1879, kdy byl dr. Karlem Anjelem, půso-
bícím dříve v Gräfenberku, zal. vodoléčebný
lázeňský ústav. Dalším obdobím rozkvětu l.
se stal přelom 19./20. stol., kdy lázně fungují
jednak jako léčebné ústavy širších vrstev,
jednak jako prestižní rekreační středisko zá-
možných tříd, přičemž obě tyto soc. skupiny
musely v areálech nalézt odpovídající uby-
tovací možnosti (vedle sanatorií a dětských
útulen též přepychové vilky a hotely). Trend
transformace lázní v centra odpočinku vyš-
ších vrstev např. zcela proměnil dříve strohé
vzezření a prosté vybavení gräfenberského
areálu, který se již na přelomu 19. a 20. stol.
stal architektonicky bohatou lokalitou za-
jišťující komfort nejvybranější společnosti.
Podobné to však bylo s většinou lázeňských
míst (Jánské Koupele, Dolní Lipová, Zlaté
Hory, Darkov), která jsou v této době, lázním
neobyčejně přející, rozšiřována a adaptována
na přední místa spol. styku. Pokrok zazname-
návají i léčebné metody – většina lázní v této
době nabízí vedle vodoléčby, rašelinných
a bahenních koupelí i tehdy populární elektro-
léčbu. Důležitou součástí léčby jsou též terénní
a pohybové kúry (podle mnichovského lékaře
Maxe Josepha Oertela nazývány též Oerte-
lovy kúry), využívající procházek po okolí,
rozličných her (tenis, kroket, kuželky ad.),
plavání a gymnastického cvičení (bohatě vy-
bavené tělocvičny zejm. v Gräfenberku a Cuk-
mantlu). K pobavení lázeňských hostů slouží
bohatě strukturované spol. programy (taneční
zábavy, lázeňská kapela, koncertující větši-
nou dvakrát za den, výlety do vzdálenějšího
okolí aj.) a další zábavní možnosti (biliard, čí-
tárny i výpůjční knihovny ap.). Elektrifikace
větších lázeňských zařízení se stává samozřej-
mostí a ty jsou často vedle továrních provozů
prvními elektrifikovanými objekty v kraji. Od
2. poloviny 19. stol. vzniká též řada menších
lázniček, z nichž jen některé přesáhly reg. rá-
mec. S úspěchem se setkal projekt klimaticko-
-vodoléčebných Lázní Skalka (dnes → Lázně
Čeladná), které od r. 1902 pod vedením Jana
528
LÁZEŇSTVÍ
Maye zaznamenaly značný rozvoj a svůj stan-
dard si udržely prakticky po celou 1. polovinu
20. stol. Již méně přál osud lázním v Komorní
Lhotce – dnes obnovená tradice miniatur-
ních bylinných lázniček sahá až do r. 1860
(zal. sedlákem Jiřím Valicou), ale větší vodo-
léčebné lázně, zal. r. 1880 fojtem Adamem
Walachem, se po požáru z r. 1903 a následné
rekonstrukci změnily spíš v turistický hotel.
Bylinné lázně fungovaly od 3. čtvrtiny 19. stol.
také ve → Štramberku, kde je založil místní
homeopat Jan Bayer. Poměrně úspěšný ústav
v příjemném podhorském prostředí na okraji
hist. města však nepřežil druhou svět. válku.
Částečně na jeho tradici navazují zdejší pivní
koupele. Pouze lokální význam měly četné
malé lázničky ve městech a turisticky vý-
znamnějších obcích, a to zejm. parní lázně
(např. na → Hukvaldech fungovaly od r. 1865
do první svět. války). V době druhé svět. války
se všechny větší lázně postupně proměněnily
ve voj. lazarety. V poválečných časech se ně-
které lokality z přetržení lázeňského chodu již
nevzpamatovaly (Jánské Koupele proměněny
v rekreační středisko, Čeladná v nemocnici),
jiné musely bojovat o znovuzískání dřívější
proslulosti (Lázně Jeseník). Období tzv. socia-
lismu přineslo lázním kromě nutného zestát-
nění též modernizaci a přizpůsobení dobovým
požadavkům, které vždy nebraly ohled na arch.
hodnotu areálů (utrpěly zejm. Lázně Jeseník
a Darkov). Objektivizovány byly léčebné me-
tody, čímž došlo k definitivnímu odstranění
pozůstatků někdy nevhodných postupů (např.
Schrothovy kúry), ale též k léčebné profilaci
jednotlivých zařízení, která se po období indi-
kačního eklektismu začala orientovat na léčbu
konkrétních okruhů chorob (Karlova Stu-
dánka – zejm. nemoci dýchacích cest, ale též
krevního oběhu a srdce, Lázně Jeseník – dý-
chací ústrojí, choroby kožní, duševní a látkové
výměny, Lipová-lázně – obezita, diabetes,
nemoci kožní a látkové výměny, Zlaté Hory –
dýchací ústrojí, Darkov – pohybové a ner-
vové ústrojí). Poddolování Karvinska vedlo
ke hledání náhradních možností za ohrožené
lázně v Darkově. Tak došlo ke vzniku jejich
LÁZNĚ A LÁZEŇSTVÍ
LÁZEŇSTVÍ
nového oddělení v podobě sanatorií v Karviné-
-Hranicích (dokončeno v 80. l.) a později k za-
ložení nových lázní v → Klimkovicích, jejichž
okolí se při průzkumných vrtech ukázalo bo-
haté na jodové solanky (dokončeny r. 1994).
K restrukturalizaci l. dochází v 90. l., kdy
se většina lázní stává soukromými podniky
(výjimkou jen Karlova Studánka, která je do-
sud stát. podnikem). Od r. 2000 byl obnoven
lázeňský provoz v Lázních Čeladná, které
se specializují na léčbu nemocí pohybového,
oběhového a nervového ústrojí, přičemž vyu-
žívají též specifické postupy jako kryoterapie
(léčba chladem) či tzv. terapii tmou.
Lit.: Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v pro-
měnách staletí, Olomouc 1987; Burachovič, S. – Wieser,
S.: Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.
Obr.: L1–47.
LÁZNĚ A LÁZEŇSTVÍ → Lázeňství
LÁZNĚ ČELADNÁ, dříve Lázně Skalka či
Lázně Kunčice pod Ondřejníkem (do roku
1924 Velké Kunčice pod Radhoštěm).
Rozvoj turistiky v oblasti pod vrcholy Ond-
řejníku a Skalky souvisí zejm. s dostavbou
železniční tratě z → Frýdlantu nad Ostravicí
do Valašského Meziříčí r. 1888 (→ dopravní
poměry), na které vzniklo mj. nádraží Velké
Kunčice pod Radhoštěm. V jeho blízkosti,
na pozemku opodál stojící statkářské used-
losti vystavěl r. 1899 její tehdejší majitel
Vincenc Dočekal z → Ostravy patrový hotel
Skalka a budovu lázní (přízemní stavba z rež-
ného zdiva s centrální patrovou částí ukonče-
nou dvěma nízkými báněmi), při nichž vznikl
též parkově upravený prostor. Rozvoj lokality
však spadá až do doby po r. 1902, kdy usedlost
s hotelem koupil ostr. lékař Jan May, který zde
založil sanatorium pro ostr. horníky. Od r. 1904
se stal spoluvlastníkem lázní a lázeňským lé-
kařem jeho švagr Bohumil Müller. Za nových
majitelů byl statek přestavěn na sanatorium
v duchu novorenes. zámečku a v l. 1907/08
vznikla opodál hrázděná ubytovna Ondřejka.
Rozšířen byl park, který zahrnoval též Bělinu
studánku s umělou skalkou (1903) a starý pra-
men při roubené kapli P. Marie z r. 1893, který
LÁZNĚ DARKOV
byl považován za léčivý a získal název Fer-
dinandův. I přes nepřítomnost minerální vody
se v Lázních Skalka léčilo koupelemi s uměle
sycenou vodou. Jak bylo tehdy zvykem, lázně
byly indikovány na rozličné zdravotní obtíže.
Svým pacientům poskytovaly rozličné zá-
bavy (hudba, divadlo, hry a sportovní vyžití,
knihovna, možnosti lovu ap.). Dr. May odešel
v důsledku rodinné tragédie r. 1909 do Prahy
a Lázně Skalka koupilo Báňské společenství
ostravsko-karvinských báňských podniků.
Ústav vedl doktor Bertold Storch, který zde
působil až do r. 1939. Nevhodné přestavby
(zejm. modernizace sanatoria) postihly areál
r. 1940 při proměně na voj. lazaret. Po skončení
druhé svět. války byl v l. 1948–49 vystavěn
nový léčebný pavilon ve funkcionalistickém
JI duchu podle projektu Jaromíra Moučky (dnes
Léčebný dům dr. Storcha). Lázně byly změ-
něny v Hornický léčebný ústav Zdeňka Ne-
jedlého, od r. 1952 v pobočku okr. nemocnice
ve → Frýdku-Místku, čímž byla lázeňská
činnost ukončena (fungovala zde především
porodnice). Tento stav trval do 90. l. Teprve
v r. 2000 došlo k založení Beskydského reha-
bilitačního centra, specializujícího se na léčbu
nemocí pohybového, oběhového a nervového
ústrojí. Specifikem zdejší léčebny je kryo-
terapie (léčba chladem v extrémně nízkých
teplotách) a tzv. terapie tmou. Od 90. l. byl
zanedbaný areál lázní obnovován a v r. 2007
byl vystavěn nový apartmánový dům Lara
s wellness centrem.
Lit.: Folprecht, J.: Lázně Skalka, s. l. 1993 (aktualizo-
vané vydání: Ostrava 2001).
Obr.: L20–22. JI
LÁZNĚ DARKOV, německy Bad Darkau, polsky
Darków Zdrój, jodobromové lázně na okraji
dnešní Karviné.
Solné prameny mezi dnešní → Karvinou a →
Orlovou, z nichž se odpařováním získávala
sůl, byly známy již ve 13. stol. benediktinům
z orlovského kláštera. Zdejší slaná voda (zejm.
pramen zv. Stříbrňačka v Karvinském lese)
sloužila též k lid. léčitelství. Vznik současných
darkovských pramenů však souvisí teprve s →
hornictvím v 19. stol. Bar. Jiří Bees z Chrostiny
529
LÁZNĚ DARKOV
JESENÍK
nechal v těchto místech r. 1862 provést zku-
šební vrt, který neobjevil žádané uhlí, ale dal
vytrysknout zřídlu. To bylo lékařsky zkou-
máno dr. Antonínem Fiedlerem z → Fryštátu,
který přiměl bar. ke zbudování lázní (první
lázeňskou budovou byl tzv. Skleník z r. 1865).
Po úspěšných výzkumech vody na vídeňské
univerzitě bylo r. 1867 oficiálně zal. Lázeňské
místo Ráj (podle rájského panství). V r. 1869
vznikl dřevěný most přes Olzu, který usnad-
ňoval přístup do lázní z ostr. strany. Hospoda
U Wassermana, stojící při něm, byla r. 1871
modernizována pro účely lázní. Zřejmě již
r. 1870 byla vystavěna budova Nových (dnes
Starých) lázní, 1878 klasicistní vila Anna (též
Gobi, později Lorihof, dnes Vlasta) a zřejmě
r. 1880 objekty letohrádku Švýcárna (později
Heinrichshof, dnes Maryčka) a dětské léčebny
(později vila Henriette, dnes Jiřina). V r. 1892
vyrazil při dalším neúspěšném vrtu (tentokrát
na katastru Ráje) nový pramen zv. Rajský
(později Olivie), který byl do r. 1925 jako je-
diný užíván výhradně ke koupelím, zatímco
starý Darkovský (později Jan I) k výrobě soli.
Od r. 1895 spravoval L. D. jako spolumajitel
dr. Wilhelm Degré, za nějž byl park osazován
stromy dovezenými z Beskyd. V l. 1900–01
byl dle projektu vídeňského stavebního rady
Karla Korna (arch. nedalekého Bílska) zbu-
dován Společenský dům, dodnes hl. sym-
bol areálu. R. 1902 následovala stavba kaple
sv. Anny s mariánským sloupem a nové dětské
léčebny (st. byla t. r. upravena na soukromou
vilu majitelů). Od r. 1899 byl spolumajitelem
lázní Jindřich (Heinrich) → Larisch-Mönnich,
který r. 1905 odkoupil i Degrého podíl a stal
se výhradním vlastníkem. Zatímco v r. 1913
se počet pacientů pohyboval okolo 700, r. 1921
to bylo již 1 417 a r. 1930 dokonce 3 666 hostů.
K pobavení návštěvníků byly kromě lázeňské
hudby a procházek parkem doporučovány též
výlety do Solce s novorenes. zámkem a par-
kem, alejemi do nedalekého Fryštátu, do Čer-
ného lesa na dnešní stát. hranici či k Louckým
rybníkům, vděčnému objektu malířů (většina
těchto míst dnes proměněna k nepoznání).
V r. 1925 byl vybudován nový železobetonový
530
LÁZNĚ JESENÍK
most přes Olzu (od r. 1991 památkově chrá-
něn) a v l. 1931–33 funkcionalistický objekt
Sanatoria podle projektu královéhradeckého
arch. Josefa Fňouka. Na konci druhé svět.
války sloužily lázně jako lazaret, ale ještě
r. 1945 byl jejich provoz obnoven. Následo-
valo přejmenování většiny lázeňských bu-
dov a jejich adaptace, které setřely jejich pův.
arch. podobu (1951 Vlasta, 1955 Maryčka,
1958 Jiřina, 1962 Staré lázně). Historizující
rysy si udržel pouze Společenský dům, který
se stal spolu s parkem a kaplí r. 1992 státem
chráněnou památkou. Provoz lázní postupně
přešel na celoroční. V parku byly v 60. l. in-
stalovány plastiky Jana Kodeta, → J. Wiel-
guse, → K. Babraje či Jana Hány, v 70. l. též
Miroslava Kubátka. Třebaže ve 30. a 40. l.
20. stol. byly navrtány nové prameny (Helena,
Jan II a Vilemína), projevil se v poválečném
období nedostatek léčivé vody, který se řešil
dovozem, později potrubním vedením z Dolu
Mír ve Stonavě. V důsledku poddolování
okolní krajiny hrozil areálu zánik, a proto
byly v 70. a 80. l. budovány nové objekty Re-
habilitačního sanatoria v Karviné-Hranicích
(využity rozestavěné hotelové budovy OKD
z r. 1965), takže L. D. později zahrnovaly obě
tato léčebná zařízení. V l. 1991–94 vznikal
další komplex jodových sanatorií v → Klim-
kovicích, od r. 2001 však fungující samostatně.
L. D. se specializují zejm. na léčbu pohybo-
vého a nervového ústrojí. Od r. 2003 jsou a. s.
R. 2012 se stal poslední sezónou pův. areálu
lázní, který byl v důsledku nevýhodných le-
gislativních změn uzavřen a dále je provozo-
váno pouze sanatorium v Karviné-Hranicích.
Lit.: Klimek, V.: Jodsolbad „Bad Darkau“ in Öster-
reichisch-Schlesien, Wien 1909; Rohel, J.: Darkovské
prameny, Ostrava 1968; Remešová, G.: 130 let lázeňství
v Darkově, Karviná 1997; Chmiel, J.: Karviná Darkov /
Karwina Darków, Český Těšín 2001.
Obr.: L23–27; S101. JI
LÁZNĚ JESENÍK, německy Gräfenberg, vo-
doléčebný ústav na okraji města Jeseník.
Lázně vznikly na místě osady Gräfenberk,
v níž se narodil jejich zakladatel, rolník →
V. Priessnitz, který na poč. 19. stol. začal
LÁZNĚ JESENÍK
léčit sebe a později též lidi v okolí kúrou se-
stávající z ochlazování těla studenou vodou,
k níž se postupně přidaly též potní zábaly
a aktivní pohyb (procházky, cvičení, práce,
např. řezání dřeva, odklízení sněhu ap.). Již
r. 1818 vytvořil malý vodoléčebný ústav
ze své rodné dřevěnky, kterou r. 1822 na-
hradil větším zděným domem s místnostmi
upravenými přímo k léčbě (dnes Muzeum
Vincenze Priessnitze v rámci → Vlastivěd-
ného muzea Jesenicka). Brzy však pro ne-
dostatek místa museli pacienty ubytovávat
též Priessnitzovi sousedé. Jisté komplikace
přinesla obvinění okolních lékařů (zvlášť
javornického fyzika Antona Schnorfeila)
z nebezpečného diletantismu, která však
Priessnitz vyvrátil a r. 1831 získal povolení
k oficiálnímu založení lázeňského zařízení.
Vrcholnými sezónami se stala l. 1838–39,
kdy lázně za rok navštívilo na 1 700 hostů.
Později se počet pacientů udržoval stabilně
v rozmezí 1 000–1 400 osob ročně. Mezi
lázeňskými hosty se v l. 1845–46 objevil
též rus. spisovatel Nikolaj Vasiljevič Go-
gol. Zprvu se v Gräfenberku léčily téměř
všechny choroby (ne na všechny přitom daná
metoda účinkovala, někdy dokonce škodila),
později se Priessnitz zaměřil na léčbu neu-
róz a s nimi spjatých onemocnění vnitřních
orgánů, při kterých střídavé pocení s ochla-
zováním pramenitou vodou, její pití a vyko-
návání aktivní činnosti vykazovaly výborné
výsledky. Prvotní zařízení lázní bylo velmi
prosté a společné pro všechny soc. vrstvy,
s čímž se musela vysoká společnost, která
sem zajížděla (šlechta, voj. hodnostáři ad.),
smířit. Strohý vzhled a nenáročné zařízení
pokojů odpovídaly zde reflektovanému
osvícenskému ideálu návratu k přírodnímu
životu. Lázně se tehdy skládaly z několika
jednoduchých kamenných a dřevěných
domů; od tzv. Velkého prkenného domu
(1834) vedla do krajiny nezbytná prome-
náda. V l. 1838–39 se hl. budovou stal tzv.
Kamenný lázeňský dům s velkým sálem
pro spol. události (1858 zvýšen a 1878 pře-
stavěn do současné podoby; dnes nazýván
531
LÁZNĚ JESENÍK
Hrad). Po smrti Priessnitze (1851) lázně jis-
tou dobu stagnovaly, avšak léčba se dostala
do rukou lékaře Josefa Schindlera, který
ji po věd. prozkoumání začal provozovat
a rozvíjet, takže od 70. l. byl Gräfenberk
opět na výsluní. Areál dále rostl (hl. zá-
sluhou frývaldovského stavitele Johanna
Grögera) a začaly se v něm objevovat též
architektonicky náročnější stavby, které na-
rušily jeho dřívější strohost (např. honosná
přestavba lázeňského domu Exner Rudol-
fem Zelenkou v l. 1885–87, Grögerova vila
Adelheid z r. 1894 či Zifferovo sanatorium
z l. 1899–1900 od Ernsta Latzela). Rozvíjen
byl též park s promenádními cestami, kde
vznikla řada (často děkovných) pomníků.
Z nich nejst. je tzv. Maďarský od Ludwiga
Schwanthalera, darovaný uh. pacienty (so-
cha lva na podstavci, 1839). K dalším zná-
mým pomníkům patří Francouzský (pramen
s obeliskem, 1841), Anglický (1848), Český
(se sochou Hygie od Josefa Václava Mysl-
beka, odhalený 1874), o jehož vznik se za-
sloužil Priessnitzův zeť, čes. vlastenec Jan
Ripper, či Polský (trojboký jehlan s orlem
od Aleše Lindsbauera, 1890) ad. Od r. 1906
pracoval pro Gräfenberk též význ. vídeňský
arch., krnovský rodák → L. Bauer, který
později vytvořil návrh na dnešní ústřední
objekt lázní – Priessnitzovo sanatorium.
Jeho stavba v osobitém historizujícím stylu
s prvky moderní architektury vyrostla
na odevšad viditelném místě uprostřed vr-
cholového hřebene v l. 1909–10. Od r. 1906
fungovala v údolí pod lázněmi, na okraji
Frývaldova (dnešního → Jeseníku) léčebna
nervových a srdečních chorob známá jako
hotel Altvater (Praděd). – Ke konci první
svět. války sloužily lázně jako voj. lazaret,
avšak lázeňský provoz nebyl přerušen. Od
r. 1921 zde pracoval jako šéflékař dr. Josef
Reinhold, za jehož působení se Gräfenberk
stal předním neuropsychiatrickým léčeb-
ným ústavem. Během 30. l. byla přestavěna
a modernizována řada léčebných domů
(práce prováděli např. olomoucký arch. Karl
Fischer, brněnský Emil Leo či opavský →
LÁZNĚ JESENÍK
O. Reichner). Za druhé svět. války se lázně
staly opět voj. lazaretem a v l. 1944–45
také ubytovnou pro něm. uprchlíky. Ani
poválečná doba lázním nepřála – byly zná-
rodněny, přejmenovány na L. J. a po pádu
železné opony ztratily zahr. klientelu. Od
konce 50. l. se však dařilo ústav pozvedat
opět mezi proslulá léčebná zařízení, kte-
rým je dodnes (dnes se specializuje zejm.
na léčení nemocí dýchacího ústrojí, nemoci
kožní a látkové výměny a duševní poruchy).
Poválečné stavební úpravy areálu byly spíš
k jeho škodě (řada modernizací i demo-
licí), což bohužel platí i pro novější zásahy.
Za přínos lze označit pozdně funkcionalis-
tickou budovu Balneoprovozu od ostr. →
B. Firly (1983).
Lit.: L. J. – Priessnitzův Graefenberk, Olomouc 1959;
Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v promě-
nách staletí, Olomouc 1987; Knoppová, E. – Knopp, T.:
Oázy vody a vzduchu, Zlaté Hory – Jeseník 2001.
Obr.: A53; L28–35; M93. JI
LÁZNĚ KOMORNÍ LHOTKA → Lázeňství
LÁZNĚ LIPOVÁ → Lipová-lázně
LÁZNĚ ZLATÉ HORY, německy Zuckmantel,
lázeňské sanatorium na jižním okraji města
Zlaté Hory (Jeseník).
Léčbu roztokem získaným z borového jeh-
ličí uplatňoval v měst. lázních v Cukmantlu
(dnes → Zlaté Hory) již ve 40. l. 19. stol.
papírník Josef Weiss. Vznik vl. vodoléčeb-
ných lázní v klimaticky příhodném prostředí
na okraji horských lesů je spojen s přícho-
dem dr. Karla Anjela z → Lázní Jeseník
v r. 1879 (provoz zahájen 1881). V rodinném
prostředí zdejších lázní (zpoč. jen 60 pokojů)
pobýval r. 1887 také → L. Janáček, který zde
dokončil svou první operu Šárka. Když ústav
r. 1889 koupil dr. Ludwig Schweinburg, za-
počal s rozšiřováním a modernizací areálu.
Úpravy pokračovaly až do přelomu stol.
(1890 nový dům koupelí, 1893 rozšíření kou-
pacích sálů, 1894 dvoupatrový Herminin
dvůr ve stylu něm. pseudorenesance; plány
přestaveb z l. 1897–98 – včetně velké jí-
delny, spol. místností a promenády – navrhl
532
LEHNER
vídeňský arch. Oskar Marmorek). V r. 1900
mělo elektrifikované sanatorium s ústřed-
ním vytápěním 170 pokojů pro 220 pacientů.
Léčilo se tu hydroterapií, elektroléčbou, po-
hybem a dietou. L. Z. H. vyhledávali v této
době (z důvodu stejné etnické příslušnosti
majitele) zejm. → Židé (1905–06 se zde lé-
čil také Franz Kafka). V září 1938 dr. Erich
Schweinburg s rodinou Zlaté Hory opustil
a 1. 6. 1939 bylo sanatorium zabaveno wehr-
machtem, který sem posílal na léčbu tuberku-
lózní vojáky. V poválečném období převzala
lázně čs. armáda, 1948 ministerstvo zdravot-
nictví, které areál do r. 1950 přeměnilo v lé-
čebnu válkou postižených dětí. Sanatorium
slouží dodnes jako dětská léčebna respirač-
ních onemocnění (po privatizaci r. 1996 s ná-
zvem Sanatorium Edel) a nově zde probíhá
též speleoterapie, využívající zrušené rudné
doly v okolí.
Lit.: Meister, O.: Sanatorium und Wasser-Heilanstalt
Zuckmantel, Brno 1894; Knoppová, E. – Knopp, T.:
Oázy vody a vzduchu, Zlaté Hory – Jeseník 2001.
Obr.: L36–39; M285–286. JI
LEGENDA → Lidová legenda
LEHNER, Johann Georg, sochař, řezbář a štu-
katér, * kolem 1700 Regensburg (Německo),
† 1776 pravděpodobně Opava.
Význ. sochař a řezbář vrcholného baroka
18. stol. v rak. části Slezska. Před r. 1718
je jeho pobyt doložen v Olomouci, kde zřejmě
pracoval v dílně → J. Sturmera. Poté se usadil
v → Opavě (doloženo od r. 1729), kde si zaří-
dil početnou řezbářskou a sochařskou dílnu.
Z pramenů je znám jménem pouze dílenský
spolupracovník a řezbář Ludvík Ladislav.
Největší část L. díla se nachází v Opavě (so-
chařská výzdoba oltářů v minoritském, joha-
nitském a jezuitském kostele, značně torzálně
dochovaná výzdoba oltářů v dominikánském
kostele sv. Václava) a okolí (torzálně docho-
vaná výzdoba zámecké kaple v → Odrách),
ale zasáhl také na → Těšínsko a do území
dnešního pol. Slezska (→ Těšín, Krakov).
Z hl. oltáře pro opavský farní kostel Nane-
bevzetí P. Marie, zničeného požárem r. 1758,
LEICHER
LEHNER
se dochovalo pouze bozzetto (nyní ve →
SZM). Slohově je L. dílo zakotveno v okruhu
pobraunovského sochařství. L. ovlivnila také
tvorba drážďanského Balthasara Permosera
a dílo Balthasara Fontany. Těžištěm jeho
prací je sochařská a štukatérská výzdoba kos-
telních interiérů i zámeckých staveb. Značná
část díla byla zničena nebo přemístěna do ji-
ných kostelů. Na výzdobě některých chrá-
mových interiérů spolupracoval s freskaři
Franzem Georgem Ignazem Ecksteinem a →
I. Depéem. Věnoval se i tvorbě volných sta-
tuí (sv. Jan Nepomucký v Sosnové ad.) nebo
sochařské výzdobě zámeckých staveb (zá-
mek v → Kravařích) a zámeckých zahrad
(Velké Losiny, spolupráce s → J. G. A. Hein-
zem a patrně i → S. Kapplerem, dochované
alegorické sochy Bolesti a Síly). Zvl. skupinu
tvoří L. funerální plastika (epitaf hr. Vlčka
v → Klimkovicích, po r. 1739; epitaf hr. Sedl-
nického v Opavici, po r. 1731), v níž rozvíjel
typ funerálního epitafu, jehož prototyp po-
chází ze 17. stol. Nejdokonalejšího ztvárnění
této funerální plastiky dosáhl L. v epitafu kn.
Liechtensteina v opavském farním kostele.
Lit.: Indra, B.: Život a dílo opavského barokního sochaře
J. G. L. Příspěvek k dílu Umělecké památky Moravy
a Slezska, ČSZM-B 41, 1992; Schenková, M.– Olšovský,
J.: Barokní malířství a sochařství v západní části českého
Slezska, Opava 2001; Olšovský, J.: K dílu J. G. L. Nové
připsání a jeho ikonografické aspekty, ČSM-B 52, 2003;
Brzezina, K.: Rzeźba i mała architektura sakralna księstw
opawskiego i karniowskiego w XVIII wieku, Kraków
2004; Stehlík, M.: Barok v soše, Brno 2006; Olšovský, J.:
Výtvarné umění ve Slezsku v epoše manýrismu, pozdní
renesance a baroka, in: Slezsko v dějinách českého státu
1490–1763, Praha 2012.
Obr.: S (26, 30, 32). JO
LEICHER, Felix Ivo, malíř, * 18. nebo 19. 5.
1727 Bílovec (Nový Jičín), † 20. 2. 1812 Wien
(Rakousko).
Vystudoval na piaristickém gymnáziu v →
Příboře, kde také nastoupil do učení k ma-
líři Františku Ondřeji Schafferovi. Od r. 1751
studoval na akademii ve Vídni, kde se oženil
a trvale usadil. Podstatnou složku jeho díla
tvoří kostelní obrazy, i když maloval také
portréty a figurální kompozice. Význ. část
jeho realizací se nachází také na území sev.
533
LÉKÁRNY
Moravy a Slezska. K nejvýznamnějším za-
kázkám patří obraz Stětí sv. Barbory, který
namaloval r. 1761 pro františkánský kostel
v → Opavě, jenž vykazuje výrazné vlivy
vlámské a vlivy L. učitele Franze Antona
Maulbertsche. Svým kultivovaným barev-
ným a světelným řešením i vytříbeným
mal. rukopisem se tento obraz, nacházející
se v současné době v kostele v Horním Do-
mašově (dnes část obce Bělá pod Pradědem),
řadí k jeho nejlepším dílům. Mimořádně
kvalitní jsou také oltářní obrazy namalované
pro jeho rodiště a farní kostel ve → Fulneku.
Reprezentativní soubor oltářních obrazů
namalovaný pro farní kostel Nanebevzetí P.
Marie v Opavě představuje jeho um. schop-
nosti v nejvyzrálejší podobě a je skvělým
dokladem umělcovy osobité syntézy ital.,
vlámských i vídeňských vlivů. L. obrazy na-
malované pro oblast Slezska a sev. Moravy
tvoří nejkvalit nější složku obrazového fondu
dochovaného v tomto regionu. Ve sledova-
ném regionu je jeho dílo zastoupeno v →
Muzeu Novojičínska a v četných kostelech
(→ Bílovec, Lískovec, Fulnek, Opava, Dolní
Domašov, Bílá Voda, → Třinec, Příbor, →
Místek).
Lit.: Schenková, M. – Olšovský, J.: Barokní malířství
a sochařství v západní části českého Slezska, Opava
2001.
Obr.: V24–26. MSch
LÉKÁRNY, instituce zajišťující prodej nebo
výrobu léků a léčiv.
Po založení Univerzity pražské Karlem IV.
(1348) vznikla nutnost zavedení pořádku
do léčení a používání léčebných prostředků.
Panovník proto vydal tzv. Řád lékárnický
pro Slezsko, který velmi přesně rozlišoval
čin nost ranhojiče od lékárníka, odděloval je-
jich působení a zakazoval pod tvrdými tresty
pokoutní prodej léčivých přípravků. Na svou
dobu velmi pokrokový řád se stal základem
pro vznik samostatné lékárnické činnosti
a pozdějších lékáren. Pozdější řády a výnosy
panovníků pro moravskoslez. území po-
tvrzují prioritní zájem o dodržování pravidel
při prodeji léčiv a určují kvalifikační před-
LÉKÁRNY
poklady nutné k provozování lékáren. Byl to
zejm. tzv. Policejní řád pro Moravu a Slezsko
Ferdinanda I. z r. 1542 a výnos Rudolfa II.
pro stejná území z r. 1578. – S prvními zprá-
vami o činnosti lékárníků na území Slezska
se setkáváme již v 16. stol. Nejdříve se obje-
vují lékárníci připravující léčivé přípravky
pro vládnoucí šlechtické rody a jejich dvory
(→ Krnov), tzv. dvorní lékár níci, později
máme zprávy o provozovatelích prvních veř.
lékáren. Zmínka uvádějící jméno prvního lé-
kárníka v → Opavě pochází z gruntovních
knih z r. 1538. Stejné prameny zaznamená-
vají r. 1557 činnost druhého opavského lékár-
níka, který poskytoval lékárenské služby
opavským občanům. Třetí opavská l. pak
byla založena v r. 1597. I když není zcela
přesně potvrzeno, že tito lékárníci měli své
vl. l., ze zprávy města Opavy pro Zemský
úřad v Brně z r. 1600 vyplývá, že v tomto
r. působily na území města tři veř. l. Důleži-
tým místem v historii slez. lékáren bylo
město Krnov, ležící na význ. křižovatce obch.
cest. V → Krnovském knížectví působili
v 16. stol. nejen dvorní lékárníci, ale i veř. l.
V r. 1571 přijal měšťanské právo první krnov-
ský lékárník a v r. 1589 další lékárník, kte-
rému město Krnov potvrdilo koupi domu pro
provozování l. Doklady o vzniku a činnosti l.
v 17. stol. na moravskoslez. území jsou už čet-
nější a obsažnější. Hovoří o dalších l. v Opavě
(1650 a 1651) a o první opavské l., zal.
v r. 1650 jezuitským řádem (→ jezuité).
Teprve v r. 1698 se uvádí první l. na severo-
vých. Moravě, a to v → Novém Jičíně.
V 18. stol. na území sev. Moravy a Slezska
vznikly další l. v Krnově (1705), → Frýdku
(asi 1711), → Příboře (1752), → Bruntále
(1768), → Vidnavě (1769), → Zlatých Horách
(1780), → Javorníku (1788) a v Moravské →
Ostravě (1797). Vznik těchto lékáren potvr-
zoval rozvoj zmíněných měst a vzrůst počtu
obyvatel, protože l. by těžko mohly vznik-
nout v místech se špatnými ekon. podmín-
kami. Profese lékárníka na poč. moderní
doby patřila k profesím se staletou tradicí
a její výkon se od 2. poloviny 18. stol. řídil
534
LÉKÁRNY
zákonnými normami s centrální platností pro
všechny země monarchie. Povinnost lékár-
níků absolvovat obligátní zkoušku před odb.
komisí ustanovil General medicinal Ord-
nung z r. 1752. Instrukce týkající se provozo-
vání lékáren a text profesní přísahy obsahovalo
Generale normativum in re sanitatis z r. 1770
(dodatky 1773). Normativ uzákonil zřízení
lékárnických grémií a povinné členství
v nich pro lékárníky majitele, nájemce léká-
ren a samostatné provizory. Hl. grémia lékár-
níků pro Moravu sídlila v Brně a Olomouci,
pro rak. Slezsko v Opavě. Instrukce s noveli-
zacemi z r. 1808 a 1906 platila až do r. 1949.
Zákon o provozování lékárnictví ze dne
18. prosince 1906, vydaný ve sbírce říšských
zákonů ze dne 10. ledna 1907, novelizoval
podmínky zřizování lékáren, udělování kon-
cesí a vedení lékáren. Bouřlivý prům. vývoj,
kterým sev. Morava a Slezsko procházely
od poč. 19. stol., přinesl obyv. velké zdravotní
a soc. problémy, které postihly zejm. Ostrav-
sko a Karvinsko. Zdravotní situace se zde
dramaticky zhoršila zejm. ve 2. polovině stol.,
kdy tato oblast zaujala neblahý primát ve vý-
skytu TBC a jiných přenosných chorob na ce-
lém území rak. monarchie. Na nutnost
zřizování dalších veř. lékáren poukazovali
nejen lékaři, ale i četní veř. činitelé. Touto si-
tuací se musely zabývat nejen měst. správy,
ale na sklonku stol. i → Zemská vláda slez-
ská v Opavě, která vypsala řadu konkurzů
na zřízení lékáren. Nové l. byly otevřeny
ve městech → Hlučín (1830), Nový Jičín
(1833), → Bílovec (1836), → Místek (1840),
→ Frenštát pod Radhoštěm (1843), → Jab-
lunkov (1843), → Odry (1846), → Jeseník
(1857), → Vítkov (1861), Slezská Ostrava
(1868), → Bohumín (1871), → Klimkovice
(1877), → Orlová (1880), → Karviná (1883),
→ Třinec (1883), Ostrava-Vítkovice (1884),
Ostrava-Přívoz (1895), → Frýdlant nad Os-
travicí (1896), Nový → Bohumín (1896).
Z pohledu dějin farmacie se přelom 19.
a 20. stol. pokládá za přelomovou dobu v his-
torii lékáren a jejich provozovatelů, tj. magis-
trů farmacie. Tradiční l., kde lékárník ve vl.
LÉKÁRNY LÉKÁRNY

režii připravoval léčiva podle znění platných (1908), → Kravaře (1908), Moravská Ostrava
lékopisů, jež byly povinným inventářem léká- (1909), Frýdek (1912), Doubrava (1918).
ren, se pozvolna přetvářela v moderní l. distri- Po dobu trvání samostatné ČSR se počet no-
buující léčiva z narůstající produkce vých lékáren nadále zvyšoval: Ostrava-
farmaceutických firem. Profesně se tak ma- -Vítkovice (1920), Krnov (1920), Opava
gistr farmacie stal tzv. dispendujícím lékární- (1920), Český Těšín (1921), Místek (1922),
kem, vydávajícím léky s informacemi o jejich Nový Jičín (1922), Frýdek (1926), Nový Bo-
správném užívání. Edice rak. lékopisů Phar- humín (1926), Bludovice (1926), Dolní Suchá
macopea Austriaca vycházela v l. 1812–1906. (1926), Moravská Ostrava (1927), Karviná
Za první moderně členěný lékopis s platností (1927), Moravská Ostrava (1928), Bruntál
pro země monarchie je považováno vydání (1929), Paskov (1930), → Kopřivnice (1933),
z r. 1855. Teprve vydání z r. 1869 umožnilo Ostrava – Mariánské Hory (1934), Ostrava-
lékárníkům prodávat továrně vyrobená gale- -Vítkovice (1936), Kr nov (1936), Český Těšín
nika a chemická léčiva uvedená v přísluš- (1936), Suchdol (1936), Šenov (1938) a Dolní
ném lékopisu. Registračnímu řízení podle Lipová (1938). V šestiletém období něm. oku-
znění zákonů z l. 1884, 1894 a 1901 podlé- pace byly zřízeny jen dvě l., ve Frenštátě
halo zavedení každého nového léčiva na trh, (1940) a Ostravě-Přívoze (1941), které už ne-
což se týkalo jak lékáren, tak farmaceutic- byly po r. 1945 otevřeny. – Po válce zůstalo
kých závodů jako např. Hell & Co. (Opava). – na území moravskoslez. kraje otevřeno cel-
Velký nárůst počtu lékáren na moravskoslez. kem 99 funkčních veř. lékáren. Některé byly
území pokračoval i od poč. 20. stol. Stále zrušeny z důvodu válečného poškození. V Os-
se zvyšující prům. potenciál regionu přinášel travě obnovilo svou činnost v průběhu r. 1945
velký nárůst počtu obyv. zvl. v ostr. a kar- 22 veř. lékáren, v Opavě 5, v Karviné 4, ve →
vinské oblasti. Nikde jinde v monarchii se Frýdku-Místku 4, v Novém Jičíně 2, v Krnově
nenabízely lepší podmínky pro získání léká- 2 a v Bruntále 1 l. V ostatních městech a ob-
renské koncese než právě zde. Zhoršující cích zůstal jejich počet nezměněn, jen v Oso-
se životní podmínky a trvale špat ná zdrav. blaze byla l. zcela zničena (obnovena až r. 1974).
situace obyv. byly hl. faktory, které vytvá- V l. 1950–51 došlo v ČSR k zestátnění všech
řely velký tlak na ústřední orgány vídeňské zdrav. profesí. L. jím byly postiženy nejvíce,
vlády, aby se touto situací zabývaly. Do zři- došlo k vyvlastnění veškerého jejich zařízení
zování lékáren v Ostravě, Karviné, Orlové, a léků bez náhrady a majitelé-lékárníci byli
Frýdku, Místku a okolí přímo zasahovaly převedeni do zaměstnaneckého poměru.
ústřední orgány vídeňské vlády a o získání V krátké době však byli ze svých býv. lékáren
lékárenské koncese usilovali lékárníci z ce- přeloženi a bylo jim zabráněno zastávat v těchto l.
lého Rakouska, což se setkávalo s protesty jakékoliv ved. funkce. V mnohých případech
slez. lékárníků. Jen do vzniku Čs. republiky jim byl odebrán i vl. dům, v němž svou l. provo-
(1918) zde vzniklo 22 nových veř. lékáren: → zovali. Nastalo dlouhé období social. lékárenství,
Štramberk (1900), → Orlová-Lazy (1900), které ukončil až pád kom. režimu v r. 1989. –
Dolní Lutyně (1900), Ostrava-Kunčičky Ani v tomto období se však nezastavil pokrok
(1901), Slezská Ostrava (1901), Ostrava- v lékárenství a síť lékáren se dále postupně roz-
-Svinov (1901), Ostrava-Hrušov (1901), → růstala zejm. v nových okrajových čtvrtích měst
Petřvald (1901), Ostrava-Michálkovice (1902), s vysokou koncentrací obyv. Vzniklo hornické
Moravská Ostrava (1902), Ostrava – Marián- město → Havířov, Ostrava-Poruba, Ostrava-
ské Hory (1902), → Brušperk (1902), → Stu- -Jih ad., kde bylo v rámci budování nové zdrav.
dénka (1902), Ostrava-Zábřeh (1904), → sítě otevřeno mnoho nových veř. lékáren: →
Mikulovice (1906), Ostrava-Petřkovice (1907), Rychvald (1950), Ostrava-Hrabůvka (1950),
Karviná (1908), Orlová (1908), → Těšín Ostrava – Stará Bělá (1951), Ostrava-Zábřeh

535
LELEK
LÉKÁRNY
(1951), Háj u Opavy (1952), Bystřice nad Olší
(1952), Kunčice pod Ondřejníkem (1953), →
Hnojník (1953), Raškovice (1953), Chuchelná
(1954), Frýdek-Místek (1954), Třinec (1954),
Havířov I (1955), Ostrava-Poruba (1956),
Karviná (1958), Ostrava-Zábřeh (1959), Haví-
řov (1960), Třinec (1960), → Vratimov (1960),
Ostrava-Poruba (1961), Moravská Ostrava
(1961), Karviná VI (1961), Ostrava-Poruba
(1961), Karviná IV (1964), Ostrava NHKG
(1964), Ostrava-Poruba (1970), Havířov (1971),
→ Osoblaha (1974). Kromě lékáren pro veřej-
nost začaly působit i některé ústavní l. v ne-
mocnici Ostrava-Zábřeh (1951) a Městské
nemocnici v Ostravě (1952). Po r. 1980 počet
lékáren na území kraje nerostl, ale zvětšovalo
se jejich personální obsazení, a to lékárníků
i lékárenských laborantů, rozšiřovaly se pro-
vozní plochy lékáren a docházelo i k postupné
modernizaci. – Po obnově demokracie se stalo
lékárenství opět předmětem soukromého pod-
nikání. Na řádný výkon lékárnického povo-
lání, odbornost i etiku lékárníků dohlíží stav.
nepolit. organizace Česká lékár nická komora
(ustanovena 28.–29. září 1991), která je garan-
tem jejich odbornosti, vydává osvědčení k vý-
konu soukromé praxe pro ved. privátních
lékáren či samostatně podnikající lékárníky.
V 90. l. 20. stol. se odehrál boom ve zřizování
nových lékáren; v r. 2003 jich bylo na území
kraje provozováno 250. Podle centrální evi-
dence Čes. lékárnické komory je k 1. 6. 2012
v kraji otevřeno celkem 292 veř. lékáren,
z toho na území býv. okr. Bruntál 24, Frýdek-
-Místek 47, Karviná 64, Nový Jičín 28, Opava
34 a Ostrava 95 lékáren.
Lit.: Sborník příspěvků k dějinám farmacie Severomo-
ravského kraje, KÚNZ Ostrava 1976; Velkoborský, J.:
Počátky zdravotnictví a dějiny lékáren města Ostravy,
Lékárenská služba MÚNZ, Ostrava 1972; Nowotny, O.:
Die pharmazeutische Industrie Österreichs. Entstehung
und Entwicklung, Teil 1: Von den Anfängen bis zum
Ende des 19. Jahrhunderts, Österreichische Apotheker-
-Zeitung 55, 2001; Pokludová, A.: Formování inteligence
na Moravě a ve Slezsku 1857–1910, Opava 2008; Rusek,
V.: Všeobecný medicinální řád a Generální zdravotní
normativ. JV + AP
536
LENARTOVÁ
LELEK, Cyprian, katolický kněz, slezský bu-
ditel, pedagog, * 20. 10. 1812 Dolní Benešov
(Opava), † 26. 4. 1883 Wodka (Polsko).
Studoval na gymnáziu v → Opavě a teolo-
gii ve Vratislavi, kde jeho nár. vědomí posílil
Jan Evangelista Purkyně. Po vysvěcení za-
hájil své působení v Bavorově a Oldřichově,
od r. 1840 byl kaplanem v → Hlučíně. Velmi
aktivně se zapojil do buditelské práce, zvl. pe-
čoval o čes. školství na → Hlučínsku; rozši-
řoval ve školách čes. knihy, zakládal školní
knihovničky. Ke zlepšení práce ve škole měl
přispět nejen jeho Slabikář a čítanka pro
menší dítky, který v l. 1844–71 vyšel v šesti
vydáních a byl užíván až do r. 1873, kdy
byl zakázán, ale také L. propagovaná „sla-
biční metoda“ při výuce čtení. Pro čes. lid
v Prusku chtěl vydávat od r. 1846 měsíčník
Holubice, který však po vydání 1. č. zanikl.
K poučení měl sloužit i v r. 1846 vydaný Opis
Slézka. L. spolupracoval s čes. časopisy, pře-
devším s → OB, napsal několik pojednání
a zanechal rkp. práce teol., lit., hist. i příro-
dovědného charakteru. Velkou pozornost vě-
noval sběru → lid. písně, → přísloví a popisu
lid. zvyků (spolupracoval s → F. Sušilem).
Zasáhl i do polit. života, v listopadu 1848 byl
zvolen poslancem prus. nár. shromáždění, již
v prosinci však rozpuštěného, poté byl zvo-
len i poslancem frankfurtského parlamentu.
Pro tuto činnost byl přeložen do Bavorova.
V r. 1854 byl ustanoven farářem ve Wodce,
kde působil až do smrti.
Lit.: BSSSM 2; Žáček, V.: C. L. Život a dílo, Opava
1953; Žáček, V.: Počátky národního obrození slovan-
ského obyvatelstva ve Slezsku, Ostrava 1959. LD + JS
LENARTOVÁ, Eva, publicistka, prozaička, * 12. 8.
1959 Ostrava.
Absolvovala PF v → Ostravě (dnes → OU),
krátce učila na ZŠ, pracovala jako red. v →
ČRO, v telev. stanici Kabel Plus a opět v ČRO
(v → redakci volné rozhl. tvorby). Knižně de-
butovala povídkami o prvních dívčích láskách
Miluji tě, Adame (1988). Následoval dívčí ro-
mán Zakřič do tmy já (1992, přepracováno
1998), v němž se zabývá citovými zmatky
dospívání. Román Čajovna u oranžové kočky
LEPAŘ
LENARTOVÁ
(2008) je zasazen do Ostravy a okolí, nese
znaky vývojového románu s prvky fantasy
literatury. Je autorkou desítek leporel a užit-
kových knih vydávaných v nakl. → Librex.
Lit.: -vv-: Hledání vlastní identity, Ladění 3, 1998, č. 3;
Urbanová, S.: Literatura pro děti a mládež 1945–2000,
in: Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy,
Ostrava 2000. SU
LEPAŘ, Jan, učitel, spisovatel, veřejný pra-
covník, * 16. 5. 1827 Lipňany (Přerov), † 1. 7.
1902 Praha.
Vystudoval gymnázium a filozofii v Olo-
mouci, kde byli jeho učiteli Alois Vojtěch
Šembera, Jan Helcelet a Ignác Jan Hanuš;
z jejich podnětu se začal věnovat lit. čin-
nosti a národně uvědomovací práci. Působil
jako učitel v Olomouci, ve Znojmě a v Jih-
lavě. Podstatné však bylo jeho působení v →
Opavě (1858–64), kde se věnoval nejen věd.
práci, ale spolu s → A. Vaškem se podílel
na založení → OB (1861). Z jeho podnětu
byla zařazena čeština do učebního programu
opavského gymnázia, jako učitel ovlivnil
vývoj → V. Praska. Publikoval věd. statě
z oboru historie, jazykovědy a literatury
v časopisech (ČČM, Světozor aj.). V r. 1869
byl přeložen do Prahy, kde pokračoval v odb.
činnosti jako autor metodických příruček
a učebnic pro gymnázia a uč. ústavy.
Lit.: BSSSM 1. JS
LEPÍK, Karel, malíř a grafik, * 25. 12. 1940
Metylovice (Frýdek-Místek).
Studoval na AVU v Praze (1965–71, učitelé
Karel Souček a Jiří John) a r. na Academia
Belle Arti Pietro Vanucci v Perugii (1971). Od
r. 1994 je doc. na katedře výtv. výchovy na PF
→ OU. Jeho obrazy usilují o symbolizující
imaginační výraz. Vystavoval např. v → MB
(1990 a 1996), ve Výstavní síni Viléma Wün-
scheho, → Havířov (1994), Galerii D, Uherské
Hradiště (1996), opakovaně v Polsku (Bielsko-
-Biała 1995, → Cieszyn 1998, Bielsko-Biała
2003). Je zastoupen ve sbírkách MB.
Lit.: Bogár, K.: K. l., Bilance 1990–1996, Frýdek-Místek
1996; Grůza, A.: K. L. Obrazy z let 1997–2006 (katalog
výstavy MB), Frýdek-Místek 2006.
Obr.: V230. PH + MŠť
537
LIBERDA
LES, Jaroslav (vl. jm. Jindřich Grubhoffer),
spisovatel, * 22. 7. 1895 Oldřiš (Svitavy),
† 28. 11. 1977 Frýdlant nad Ostravicí (Frý-
dek-Místek).
Po ukončení obch. akademie pracoval jako
úředník, po r. 1918 se stal bankovním úřed-
níkem v → Ostravě, zde tiskl své verše
v novinách, koncem 30. l. vydal sbírku mi-
lostné senzitivní lyriky Lásky kdybych ne-
měl (1930). Další jeho dvě básnické sbírky
zůstaly v rukopise.
Lit.: Ficek 5. JS
LIBERDA , Bronisłav, scénograf, hudebník, skla-
datel, korepetitor, malíř, grafik, ilustrátor,
* 28. 8. 1937 Třinec (Frýdek-Místek).
Navštěvoval Pedagogickou školu v → Orlové
(1952–56), 1962–83 um. ved. a scénograf
loutkového divadla → Bajka, 1983–97 anga-
žován jako korepetitor → Těšínského diva-
dla, ale díky svému mnohostrannému nadání
se podílel na tvorbě inscenací jako hudebník
i výtvarník. Je autorem hudby k inscenacím
(Karel Steigerwald: Foxtrot, 1985), scénograf
(Janusz Krasiński: Snídaně u Desdemony,
1988; Noel Coward: Rozmarný duch, 1985).
Dlouholetá výtv. spolupráce s pol. periodiky
→ Głos Ludu, Zwrot, Jutrzenka, Ogniwo,
s čes. dětskými časopisy Mateřídouška, Oh-
níček, Čtyřlístek. V l. 1967−89 spolupraco-
val s ostr. nakl. → Profil. Jako výtvarník
se podílel na animovaných seriálech pro Čes-
koslovenskou televizi. Uspořádal řadu samo-
statných výstav a jeho díla jsou zastoupena
v galeriích v → Ostravě, Opoli, Bydhošti aj.
Lit.: Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Tě-
šín 1995; Almanach 50 let Bajki, Český Těšín 1998;
K. Bogar: B. L. – Katalog 1992, Český Těšín 1992. AJ
LIBERDA, Jan, evangelický kněz, básník, au-
tor náboženských spisů, exulantský kazatel
obnovené jednoty bratrské, * 1700 Těšín
(dnes Ciezsyn, Polsko), † 9. 8. 1742 Berlin
(Německo).
Narodil se v rodině nájemce vrchnostenských
statků; jeho mateřštinou byla zřejmě spíše
polština, i když jazyk jeho lit. děl ukazuje,
že bezpečně ovládal kultivovanou češtinu
LIBERDA
vyššího stylu. Po studiích v → Těšíně navště-
voval v l. 1719–23 univerzitu v Halle, kde
byl silně ovlivněn něm. → pietismem a kde
se přimknul ke skupině vzdělanců, kterou
kolem sebe sdružoval nakladatel čes. (okra-
jově i pol.) knih Němec Heinrich Milde. 1723
se vrátil zpět do Těšína, kde začal úspěšně
vyučovat na tzv. Ježíšově škole. Po konfliktu
s kat. kněžstvem z Těšína odešel a v květnu
1726 se stal v Hennersdorfu v Horní Lužici ka-
zatelem čes. exulantů na panství bar. z Gers-
dorfu (1727 byl ordinován na luterského
kněze). Postupně se stal velmi vlivnou osob-
ností emigrace a sblížil se i s proslulou náb.
komunitou v nedalekém Herrnhutu (Ochra-
nov), zal. něm. mluvícími exulanty z Moravy
(→ emigrace pobělohorská). Do Herrnhutu
se pod L. vlivem soustřeďovali další čeští
exulanté, nakonec však pod jeho vedením
utekli ze Saska do Berlína, kde jim prus.
král poskytl útočiště. L. byl na cestě zatčen
a v l. 1732–37 vězněn v saském Waldheimu.
Po útěku z vězení se stal knězem berlínské
exulantské komunity. 1741 mu byl prus. krá-
lem → Fridrichem II. Velikým svěřen úkol
organizovat hromadnou emigraci nekatolíků
z čes. zemí do málo zalidněného Slezska,
které bylo tehdy Pruskem zabráno. Jeho úsilí
nebylo úspěšné a brzy po návratu ze Slezska
v Berlíně vyčerpáním zemřel. L. lit. tvorba
směřovala především k posílení duchovního
života čes. exulantů i tajných evangelíků
v Čechách. V lužickém Laubně vytištěný
katechismus Alfa kai Omega, Klíč Davidů
(1729) se stal velmi užívanou, opakovaně vy-
dávanou náb. příručkou čes. evangelíků. Nej-
význ. L. dílem je kancionál Harfa nová (1732,
druhé, značně rozšířené vyd. 1735), který
se stal mimořádně vlivnou knihou exilu
i tajných evangelíků doma (podnítil např.
povstání nekatolíků na Opočensku). Kancio-
nál obsahuje L. překlady z němčiny (např.
písní slez. mystika Angela Silesia) a rovněž
pův. tvorbu, která reprezentuje nový směr
čes. duchovní lyriky. Jejími zákl. znaky jsou
radikální kristocentrismus, hojně užívaná
538
LIBERDA
erotická obraznost a silná emocionalita, ovliv-
něná pietistickou zbožností.
Lit.: Winter, E.: Die tschechische und slowakische
Emigration in Deutschland im 17. und 18. Jahrhundert,
Berlín 1955; Patzelt, H.: Der Pietismus in Teschener
Schlesien 1709–1730, Göttingen 1969 (česky Pietismus
v Těšínském Slezsku 1709–1730, Cieszyn 2010); Štěří-
ková, E.: Běh života českých emigrantů v Berlíně, Praha
1999; Čistý plamen lásky. Výbor z písní pobělohorských
exulantů ze Slezska (vyd. J. Malura a P. Kosek), Brno –
Ostrava 2004; Malura, J.: Písně pobělohorských exulantů
(1670–1750), Praha 2010. JMl
LIBERDA , Vladimír, prozaik, šiřitel samizda-
tové literatury, politický vězeň, překladatel,
* 7. 6. 1923 Morávka (Frýdek-Místek), † 28. 4.
2003 Ostrava.
Navštěvoval gymnázia v Českém → Těšíně
a v → Místku. Za války byl dvakrát zatčen:
1941 jako student, 1944 spolu s celou rodi-
nou za podporu partyzánů (→ Morávka).
Po válce vystudoval češtinu a ruštinu na FF
UK, ale vyučoval jen do r. 1955, kdy byl vy-
loučen z KSČ a propuštěn z práce. R. 1963
byl odsouzen na 8 měsíců kvůli údajnému
hanobení prezidenta Antonína Novotného.
V l. 1968–70 vyučoval, poté vystřídal řadu
dělnických profesí. Během práce na stavbě
metra se seznámil s pražským samizdatem
(Ludvík Vaculík a edice Petlice), který dále
přepisoval a šířil na Ostravsku spolu s exi-
lovými časopisy. Z ruštiny přel. mj. Solže-
nicynovu autobiografii Tele a dub. V r. 1982
byl (spolu s → J. Šavrdou) souzen za šíření
nelegálních tiskovin a uvězněn na 20 měsíců,
v lednu 1989 podepsal Chartu 77. L. vězeň-
ský memoár Příběh orwellowských let (sa-
mizdatově 1988, knižně 1995) je cenným
dokumentem o poměrech v čs. vězeňství
v 80. l. Po otištění tzv. Cibulkových seznamů
tajných spolupracovníků StB L. přispěl
do sborníku Osočení – Dopisy lidí ze se-
znamu (red. Zdena Salivarová-Škvorecká,
1993). S pozitivním ohlasem se setkala jeho
monografie o Vladimíru Iljiči Leninovi Otec
totalitarismu (1993).
Lit.: Šajtar, J.: Průkopnické dílo, Reflex, 1993, č. 51;
Pilař, M.: Literatura regionu v čase „normalizace“, in:
Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní Moravy,
Ostrava 2000. MP
LIBREX
LIBREX, ostravské nakladatelství pro děti,
1990–dosud.
Nakl. vzniklé 1990 s právním názvem Petr
Becher – Librex se zaměřuje na tvorbu pro
děti. Vydává leporela (systematizované řady,
např. Moje první obrázková knížka, Než
půjdu do školy, Encyklopedie, Knihy pro
začínající čtenáře, Objevujeme svět aj.), lid.
i autorské → pohádky, příběhy ze života
dětí. Soustřeďuje se na produkci čes. autorů,
ale podílí se na koprodukcích knih z Belgie,
Německa, Španělska, Singapuru, Polska aj.
Součástí nakladatelského podnikání byla do
r. 2013 i prodejna Dům knihy Librex v →
Ostravě.
Lit.: Becher, P.: rozhovor, Knihy 99, 1999, č. 28.
LIDOVÁ ARCHITEKTURA, vesnické stavební
projevy vytvořené převážně anonymně.
Estetická funkce l. a. stojí až za funkcemi
praktickými. Charakteristickým rysem lid.
stavitelství je vznik regionálně typologic-
kých skupin, vycházejících vždy z místních
hosp. a materiálových podmínek a z místní
stavební tradice. Z hlediska lid. stavitelství
se na území severových. Moravy a Slezska
vydělují dvě zákl. kult. oblasti. Ve vých. části
sledované oblasti se rozkládá kult. oblast
karpatská, severozápadně od ní je položena
oblast východosudetská. V rámci těchto
dvou typů lze vydělit jejich místní varianty,
které označujeme jako lokální formy lid.
domu. V oblasti karpatského typu vymezu-
jeme lokální formu valaš., těšínskoslez.
a kopaničářskou, u východosudetského (su-
detoslez.) jesenickou a poopavskou. – Pro
lokální formu valaš. je charakteristický pří-
zemní roubený dům se sedlovou střechou
krytou šindelem. Vnitřní dispozice je dvoj-
dílná nebo trojdílná, komorového, chlévo-
vého a smíšeného typu, zástavba štítová
nebo nepravidelná. Charakteristickým prv-
kem jsou dřevěné štíty s různě kladenými
deskami, mohutné okapové stříšky a dře-
věné podsíně, typickou součástí je kabřinec
s makovičkou. Oblastí výskytu je Vsetínsko,
Valašskomeziříčsko, Rožnovsko, Frenštátsko
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
a Valašskokloboucko. Jako hodnotný příklad
může sloužit roubená chalupa čp. 01 (dříve čp.
7) v Senince u Vsetína z r. 1832. Výjimečně
zachovaným souborem čtyř obytných a celé
řady hosp. objektů je rodový shluk Orságů,
budovaný postupně od 18. stol. v Karolince-
-Raťkově. Jedná se o roubené usedlosti čp.
284, 285, 286 a 287. Výjimečný je rovněž
hojný výskyt kamenných sklípků pod roube-
nými stodolami a komorami v Lužné (Vse-
tín) z 18.–19. stol., např. sklípek u čp. 3, 38
a 86. – Lokální formu těšínskoslez. zastupuje
přízemní roubený dům se sedlovou střechou
krytou šindelem. Půdorys je dvojdílný a troj-
dílný, komorového, chlévového a smíšeného
IM typu, zástavba štítová nebo nepravidelná.
Osobitým prvkem jsou dymné jizby a polenice.
Jádrem výskytu je již. → Těšínsko. Typickým
příkladem jsou roubené objekty v Bukovci
u → Jablunkova, např. chalupa čp. 35 z 1. polo-
viny 19. stol., usedlost čp. 37 z r. 1836, usedlost
čp. 62 z r. 1879 a chalupa čp. 79 z 1. poloviny
19. stol. Hodnotné doklady můžeme nalézt
i v Komorní Lhotce (chalupa čp. 40 z r. 1844,
hosp. usedlost čp. 71 z 3. třetiny 18. stol.). –
Pro lokální formu kopaničářskou je příznačný
přízemní roubený, méně často hliněný dům
s valbovou střechou krytou doškem. Půdorys
je dvojdílný, méně často trojdílný komorový,
zástavba nepravidelná. Originálním prvkem
je společné bydlení lidí a zvířectva v jizbě. Já-
drem výskytu jsou kopaničářské obce v okolí
Starého Hrozenkova. – Pro lokální formu je-
senickou, resp. pro její st. vrstvu, je charak-
teristický přízemní roubený dům se sedlovou
střechou krytou šindelem, půdorys chlévo-
vého nebo smíšeného komorovo-chlévového
typu, převážně štítová zástavba. Osobitým
prvkem je sklon střechy 60°, zvl. forma oka-
pové stříšky, středová římsa a kabřinec, jedno-
duché bednění štítu, typické průčelí se třemi
okny a soustředění obytných i hosp. prostor
pod jednou střechou (tzv. dlouhý dům). Jako
příklad může sloužit roubená chalupa čp. 13
z konce 18. stol. a roubená chalupa čp. 52
z doby kolem r. 1800 v Holčovicích-Komoře.
Pro ml. vrstvu je typický zděný dům z cihel
539
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
BALADA
nebo kamene, přízemní nebo se světnicí
v půdním prostoru. Sedlová střecha je kryta
břidlicí nebo taškami. Půdorys je chlévo-
vého nebo smíšeného typu, zástavba štítová
i okapová. Svérázným prvkem jsou zděné
štíty s typicky tvarovanými okenními otvory
a složitý půdorys s vnitřní spojovací chodbou.
K tomuto typu můžeme přiřadit např. zděný
dům čp. 5 z 2. poloviny 18. stol. v Holčovi-
cích. Oblastí výskytu je okolí → Jeseníku, →
Bruntálu, sev. Šumpersko, okolí → Rýma-
řova, Moravského Berouna a → Kravařsko. –
Pro lokální formu poopavskou, resp. pro
její st. vrstvu je typický přízemní roubený
dům se sedlovou střechou krytou doškem.
Vnitřní dispozice je trojdílná, komorového
typu, zástavba štítová. Před vchodem bývá
často dřevěná podsíň. Specifickým prvkem
je půlsochová konstrukce střechy a pod-
stávky. Dřevěné obytné domy se na Opavsku
do dnešní doby téměř nedochovaly, snad po-
sledním neporušeným dokladem je roubenka
čp. 44 v Mladecku z r. 1830. Pro ml. vrstvu
je typický přízemní zděný dům větších roz-
měrů. Sedlová střecha je krytá břidlicí nebo
taškami. Půdorys je víceprostorový chlévo-
vého nebo smíšeného typu, zástavba štítová.
Osobitým prvkem je zděný podsínek, typické
výtv. pojetí zděných štítů, kapličkovité vý-
klenky jako součást domového průčelí; na →
Hlučínsku pak manýrové „pruské“ pojetí
průčelí. Hodnotným příkladem jsou některé
zděné domy v Lipině (dnes část Štáblovic),
např. čp. 4, 10, 14, 15, 16, 24 a 25, postavené
koncem 18. a v průběhu 19. stol. Jádrem
výskytu je Opavsko a Hlučínsko. Charakte-
ristickým prvkem poopavského domu je sa-
mostatně stojící roubená komora (špýchar).
Cenný soubor těchto drobných roubených
objektů z 18. a 19. stol. se dochoval na Hlu-
čínsku, zvl. v obci Kobeřice. Zdejší špý-
chary využívají archaické stavební techniky.
Jedná se např. o špýchary u domů čp. 9, 10,
11, 18, 23, 53, 92 a 211. – Na území severo-
vých. Moravy a Slezska byly některé obce
s dochovanou pův. půdorysnou skladbou
a s architektonicky hodnotnými soubory lid.
540
LIDOVÁ BALADA
staveb prohlášeny za vesnické památkové
rezervace (Heřmanovice v okr. Bruntál a Li-
pina na Opavsku). Nejst. měst. památkovou
rezervací s lid. architekturou je → Štram-
berk. Další sídelní útvary, které si sice plně
nezachovaly pův. půdorysnou skladbu a arch.
hodnotnou zástavbu, ale přesto vykazují ur-
banistické hodnoty a svou zástavbou v růz-
ném stupni dochování reprezentují určitý
reg. typ lid. architektury, byly prohlášeny
vesnickými památkovými zónami: v okr.
Bruntál jsou to → Karlova Studánka, Malá
Morávka, Petrovice, Piskořov (část → Města
Albrechtic) a Starou Ves – Žďárský Potok,
v okr. Jeseník Dolní a Horní Údolí u → Zla-
tých Hor a Rejvíz, v okr. → Frýdek-Místek
Komorní Lhotka. Již mimo sledovaný region,
ale na území → Valašska jde o Velké Karlo-
vice – Podťaté, Huslenky-Kychovou a Zděchov
(okr. Vsetín). – K mimořádně hodnot ným
stavbám l. a. na území severových. Moravy
a Slezska patří především dřevěné sakrální
stavby, např. farní kostel P. Marie Sněžné
s farou čp. 274 a stájí a roubené lid. stavby
z r. 1754 ve Velkých Karlovicích, kostel
Nalezení sv. Kříže z 15. stol. v Rybím, ob-
novený v r. 1846, filiální kostel sv. Ondřeje
z poloviny 16. stol. v → Hodslavicích (v já-
dru pozdně got. s barok. přístavbou ochozu
a empory) nebo filiální kostel Božího Těla
v Gutech (dnes část → Třince) z r. 1563.
Lit.: Frolec, V.: L. a. na Moravě a ve Slezsku, Brno 1974;
Mencl, V.: L. a. v Československu, Praha 1980; Škab-
rada, J.: Lidové stavby. Architektura českého venkova,
Praha 1999; Adamczyk, I. a kol.: Dřevěné kostely a kaple
v Beskydech a okolí, Třinec 2009.
Obr.: A (10, 11, 101); E (21–26, 54); H (7, 10); HZ91; M
(60, 68, 70, 254); PM5; V (75, 107). ZŠ
LIDOVÁ BALADA (lidová píseň baladická),
lyrickoepická píseň obvykle tragického ob-
sahu.
Dějová osnova l. b. má vždy dram. půdorys
a napětí, ale zároveň jí prostupuje živel citový,
subjektivní, lyrický, který do ní vnášejí pro-
mluvy a monology postav, úryvkovitost děje,
citoslovce, refrény ap. Pro Slezsko je typický
výskyt velkého množství l. b. Repertoár jed-
notlivých regionů se však od sebe liší. Na
LIDOVÁ BALADA
KULTURA
→ Těšínsku byl silně ovlivněn vícenárod-
nostní situací, proto se zde uplatňují čes. (mo-
rav.), pol. i slov. vlivy a zasahují sem i vlivy
kolonizace karpatské, což se projevuje ve vý-
skytu l. b. se zbojnickou tematikou (→ zboj-
nický folklor). Na Těšínsku také vedle sebe
žijí čes. a pol. redakce týchž baladických
typů. Opavsko a → Hlučínsko ukazují těsné
sepětí s Moravou, popř. s Čechami. Existují
však i l. b., které jsou společné celému Slez-
sku. Je příznačné, že balady obecně rozšířené
na čes. území mají ve Slezsku nestejný druh
paralel a vyskytují se v různých modifika-
cích: některé jsou s čes. l. b. téměř totožné,
jiné byly více pozměněny variačním proce-
sem, další vytvářejí samostatné slez. verze
(např. balada Sirotek), některé se ve Slezsku
nevyskytují vůbec a některé jsou bližší ba-
ladickému typu pol. Komplikované inte-
retnické vztahy, které jsou pro slez. → lid.
kulturu charakteristické, umožnily i vznik
různých typů kontaminovaných forem.
Lit.: Šrámková, M.: Katalog českých l. b. IV., Rodinná
tematika, Praha 1970; Sirovátka, O. – Šrámková, M. (edi-
toři): České l. b., Praha 1983; Šrámková, M. – Sirovátka,
O.: Katalog českých l. b. I., Demonologické náměty II.
Legendární náměty, Brno 1990. MŠ
LIDOVÁ KULTURA, systém shromážděného po-
znání, vzorů chování a materiálních i du-
chovních činností, který je přenášen z gene-
race na generaci specifickou sociální vrstvou
označovanou jako lid.
Pojem l. k. se historicky vyvíjel a proměňoval
v závislosti na tom, jak se chápal nebo inter-
pretoval pojem „lid“. Pro národopis předsta-
voval přibližně do konce 19. stol. lid usedlé
venkovské zemědělské obyv., které bylo po-
kládáno za spolehlivého nositele a za zdroj
nár. tradic. Ke znakům, které jsou při defi-
nování l. k. obvykle pokládány za charakte-
ristické, patří důraz na tradici, suicentrismus
(zaměření na sebe), religiozita, rituálnost, ko-
lektivnost a anonymita jednotlivce. Národo-
pis člení l. k. tradičně na kulturu materiální
(např. → kroj, dům), spol. (např. život v obci,
→ zvykoslovné cykly) a duchovní (→ lid.
umění výtv. i slovesné, → lid. vypravěčství,
541
LIDOVÁ KULTURA
→ lid. divadlo, → lid. píseň ad.). Každá
z těchto oblastí je relativně samostatná, lo-
kálně a reg. diferencovaná a má své vl. spe-
cifické zákonitosti vývoje a fungování. Tak
např. jevy materiální kultury podléhají vývo-
jovým nebo asimilačním proměnám rychleji
než jevy kultury duchovní a spol. L. k. může
za příhodné spol. (dějinné) situace plnit re-
gionálně nebo i národně uvědomující funkci.
Na konstituování l. k. mají vliv četné faktory,
zejm. geografické prostředí, hist. podmínky,
etnické složení obyv. aj. Téměř ideální pří-
klad pro výše uvedené chápání pojmu l. k.
představuje Slezsko a přilehlá část Moravy.
Podle Zdeny Vachové lze geograficky rozlišit
dvě oblasti slez. l. k.: a) vých. (beskydskou),
zahrnující → Těšínsko včetně Frýdecka a na-
vazující na východě ve všech svých složkách
a v různých souvislostech na komplex kul-
tury karpatské; b) záp., zabírající Opavsko
s Krnovskem, Bruntálskem a Jesenickem;
některými rysy inklinuje tato oblast k sev.
Moravě, k sev. východočes. pohraničí, ke →
Kladsku, Ratibořsku a Opolsku. Ve vých.
části, která je z velké části hornatá, se udr-
žely všechny projevy lid. k. daleko déle než
v záp. oblasti, zvl. na rovinatém Opavsku,
kde se již koncem minulého stol. materiální
kultura a částečně i soc. a duchovní začala
nivelizovat směrem k měst. kultuře. Tomuto
procesu nezabránilo ani krátkodobé vzed-
mutí zájmu o l. k., vyvolané přípravami
na Národopisnou výstavu českoslovanskou
(1895). Na vývoji slez. l. k. se velmi silně
a různým způsobem podílelo čes., pol., něm.
a slov. etnikum, které zde po hist. dobu žilo,
bylo ve vzájemném kontaktu a přispívalo ne-
jen k výměně kult. statků, ale i k formování
obsahu a specifických rysů slez. l. k. Mezi
ně patří to, že v kultuře materiální může být
svědectví o interetnických vztazích jiné než
u jevů kultury duchovní, speciálně u slo-
vesné, u níž podrobným srovnávacím stu-
diem materiálu můžeme často určit etnickou
provenienci (→ folklor). Vachová ukazuje,
jaký přínos do l. k. záp. Slezska přinesli →
Češi a → Němci. Obě etnika se v životním
LIDOVÁ LEGENDA
KULTURA
stylu, v prac. technikách a nářadí, v typo-
logii staveb a oděvů v zásadě nelišila. Z to-
hoto jednotného proudu se vydělilo svými
specifickými hist. podmínkami pouze →
Hlučínsko. V detailech však můžeme oběma
etnikům přiznat individuální přínos do spo-
lečného kult. dědictví. Opavsko s Hlučínskem
přispělo paletou výšivek, Opavsko obsílko-
vými holemi ze samorostů, které v l. k. čes.
zemí nemají obdoby. Něm. obyv. obohatilo
typologii lid. staveb jesenickým lid. domem
(→ lid. architektura), fond reg. umění růz-
norodými betlémy z Jesenicka a Bruntálska
(→ lid. plastika) a především jednou nebo
i dvěma skupinami maleb na skle (→ obrazy
na skle). Naproti tomu na Těšínském Slezsku
se sotva kdy podaří oddělit od sebe vklad
čes. a pol. etnika. Stěží bude možno vyřešit,
které domy vystavěli Češi a které → Poláci
a kdo v nich žil. Nikdo nerozezná, které
z bohatství krajek a výšivek zhotovily čes.
a které pol. ženy a ani která z nich vymys-
lela a do kroje uvedla zcela unikátní techniku
výšivky. L. k. Slezska a přilehlé části Moravy
(→ Kravařska a → Lašska) je útvar vnitřně
diferencovaný, mnohovrstevnatý a vzniklý
složitou cestou, takže při nedostatku mate-
riálu těžko stanovujeme přínos jednotlivých
etnik i jejich specifikum. L. k. se zde často
neváže na jaz. nebo etnickou příslušnost ani
na administrativní hranice.
Lit.: Lidová kultura Slezska, Brno 1994; Těšínsko 1–4,
Šenov u Ostravy 1997–2002.
LIDOVÁ LEGENDA , epický veršovaný nebo
prozaický útvar náboženského obsahu.
Ve středověku a raném novověku byla l.
součástí dobové lit. produkce a přibližovala
život, učení i zázraky světců. Pro l. l. je cha-
rakteristické to, že útvary veršované, v pře-
vážné míře spojené s nápěvy, jsou odlišné
od prozaických legendových útvarů pohád-
kových (→ pohádka) a pověsťových (→ po-
věst), které zpracovávají jiný soubor látek
a motivů. Shody mezi oběma druhy útvarů
jsou jen nepočetné, např. zpracování motivu
smrti. Tematiku písňových l. tvoří čtyři větší
skupiny: a) život Krista a P. Marie, b) život
LIDOVÁ LEGENDA
svatých (sv. Dorota, sv. Lukáš, jen ze Slez-
ska jsou známy l. o sv. Vavřinci, sv. Valenti-
novi, sv. Jiřím a o sv. Anně), c) lidské skutky
a hříchy a Boží odměna nebo trest za ně, d)
poslední věci člověka, setkání a boj se smrtí.
Písňové l. bývaly i ve Slezsku často oblíbe-
nou součástí zvykoslovných obřadů, zvl. vý-
ročních, z rodinných obřadů se uplatňovaly
především při svatbě. Např. l. o Adamovi
a Evě se zpívala při vánoční obchůzce a také
na svatbách. Některé l. se vyskytovaly i v →
lid. divadle; např. l. o sv. Dorotě (6. února)
předváděly děti jako samostatné dram. ob-
chůzkové vystoupení, nebo byla součástí
většího celku lid. hry. Typickým znakem
slez. folkloru byl velký výskyt písňových l. l.
Nejst. bohaté zápisy ze Slezska obsahuje
sbírka → F. Sušila Moravské národní písně
s nápěvy v textu vřaděnými (1859, 1860). –
Pro prozaické útvary l. je charakteristické
jejich zpracování ve formě pohádky nebo po-
věsti. Dosti často mají sice světský ráz, avšak
náb. zaměření se projevuje prostřednictvím
klíčového motivu nebo vysvětlení děje, např.
cikánovi je dovoleno krást, protože ukryl
hřeby, jimiž měl být Kristus přibit na kříž
(tato látka přišla do Slezska patrně ze Slo-
venska). Pohádkové útvary vytvářejí dva
tematické okruhy, které se ovšem navzájem
prostupují: a) pohádky etiologické, podáva-
jící zdůvodnění vzniku určitého jevu nebo
věci zázrakem Pána Boha, P. Marie, andělů,
MŠ
popř. svatých; b) cyklus pohádek o putování
Krista spolu se sv. Petrem. Ojedinělá je po-
hádka Dva zbojnicy (P. Maria se sv. Josefem
a Ježíškem hledají práci, v Jeruzalemě nic
nenašli, v lese je nechá přenocovat rodina
zbojníků, jejíhož nemocného synka vyléčí P.
Maria vodou z Ježíškovy koupele). – Značné
množství prozaických útvarů tvoří různé
místní pověsti, objasňující vznik rozmani-
tých objektů (kostelů, kaplí, křížů, → pout-
ních míst, nálezů sv. sošek, ale i nápadných
skal a kamenů ap.) nadpřirozenou cestou. Tak
se vykládá např. založení kaple sv. Salvátora
v Dolních Životicích, chrámu v Mokrých
Lazcích i původ kaple sv. Anny u → Opavy-
542
LIDOVÁ PÍSEŇ
LEGENDA
-Jaktaře, kostelíku na → Prašivé i zvonů
ve → Fryštátě. Velké obliby dosáhly ve Slez-
sku pověsti o putování sv. Cyrila a Metoděje
(obvykle z Moravy do Polska) a o jejich či-
nech; např. v místě, kde byli dobře pohoštěni,
založili ves Hoštice, jinde jedli u kamenného
stolu, který stojí dosud. Ve Slezsku nestály
písňové a prozaické l. na okraji folk. fondu,
ale byly vždy jeho živou součástí, o čemž
svědčí už zápisy např. → V. Praska a četné
záznamy z 2. poloviny 20. stol.
Lit.: LK NEČMS 2; Sirovátka, O. – Šrámková, M.: Kata-
log českých lidových balad II. Legendární náměty, Brno
1990; Satke, A.: Legendy v lidové tradici Těšínska, T 34,
1991, č. 2; Sirovátka, O. – Šrámková, M.: Das legendäre
Erzähllied in der tschechischen Volksüberlieferung, Jahr-
buch für Volksliedforschung 37, 1992; Satke, A. – So-
kolová, G.: Prozaická ústní slovesnost, in: Těšínsko 4,
Šenov u Ostravy 2002. MŠ
LIDOVÁ PÍSEŇ, hudebně -slovesný vokální
útvar zpravidla v rozsahu osmi až dvanácti
taktů, různého obsahu a funkce.
Tematicky se dělí na → p. milostné, → voj.,
žertovné, zbojnické (→ zbojnický folklor),
podle funkce na → p. obřadní, taneční (→
lid. tanec), pastevecké (→ pastýřský folklor)
a písně zpívané při práci (→ p. pracovní).
Právě zpěvní příležitosti ovlivnily životnost
jednotlivých druhů. Mezi obřadními zau-
jímaly význ. místo svatební písně a koledy.
Koledovalo na Štědrý večer a od Štěpána
přes Nový rok až do Tří Králů. Zpívalo se též
při vánočních hrách. Jarní koledování bylo
spojeno s vynášením Mařeny a chozením
s mojičkem a krasnou. Taneční p. k třídobým
točivým tancům (→ lid. tanec) typu staro-
dávného zastupuje taněc na Opavsku, volny
či povulny na Frýdecku, starodavny na Ost-
ravsku či svatební bjoły na již. → Těšínsku.
Řada písní k osobitému dvojdobému točivému
goralskému tanci ověnžok je doložena v ně-
kolika obcích na Jablunkovsku. Ml. taneční
vrstvu reprezentuje ustálené spojení jedné p.
a jednoho tance u tzv. tanců figurálních a ta-
nečních her. Stejně jako v jiných oblastech,
též ve Slezsku vznikaly pastevecké p. zv. ha-
lekačky, které zde souvisely zejm. s horským
pastevectvím a chovem ovcí rozvinutým
543
LIDOVÁ PÍSEŇ
v oblasti valaš. kultury karpatského oblouku
(→ salašnictví). S prac. činností byly spojeny
obřadní dožínkové p., které se dochovaly
v pozůstatcích; význ. část slez. písňového
fondu představují → lid. balady. Řada látek
spojuje Slezsko se slov. a pol. epickou tradicí.
V tematice převládají příběhy ze života spo-
lečnosti, typické jsou zbojnické motivy, část
epické produkce reflektuje nájezdy Turků.
Specifičnost kraje, kde je práce v dolech
význ. složkou zaměst nanosti zdejších obyv.,
dala vzniknout → p. hornickým. P. různého
obsahu, hl. s tematikou milostnou a žertov-
nou, se zpívaly při společné práci (přidky,
škubački ap.). V hud. stránce se projevuje
příbuznost s melodikou čes. p. Slez. p. mají
plynulou melodickou linii bez velkých skoků,
převažuje durová tónina. Pouze malé pro-
cento představují nápěvy předharmonické,
např. s mixolydickou septimou nebo s ly-
dickou kvartou. Charakteristickým znakem
je značný podíl lichého metra a pravidelný
rytmický pohyb, jen nepatrně narušovaný ne-
pravidelnými rytmickými skupinami, zejm.
triolami a kvintolami, které jsou ty pické pro
nápěvy k tanci ověnžok. V tanečních p. k to-
čivým tancům lichého metra se opakuje ryt-
mická formule tvořená dvěma osminovými
a dvěma čtvrťovými notami, příznačná pro
tanec starodavny, zpopularizovaný → L. Ja-
náčkem. Ve výskytu tanců typu starodávného
lze pozorovat vazby s vrstvou hudebně pří-
buzných třídobých tanců. Jejich zastoupení
v tanečním repertoáru postupuje od zavádek
na Hustopečsku po taněc na Opavsku a bjoły
na Těšínsku. V poměru textu a nápěvu
se u některých druhů projevuje volná vazba
obou složek, zejm. u p. zpívaných ve volné
přírodě – pasteveckých, salašnických a sva-
tebních. Na Jablunkovsku se dokonce ustálila
obecná nota s charakteristickou sestupnou
melodikou a uvolněnou rytmickou stavbou
(rytmický průběh se liší většími či drobněj-
šími obměnami v každém přednesu), která
se zpívá ve spojení s různými texty. Posta-
vení Slezska na styku několika slovanských
etnik se odrazilo v působnosti vlivů různých
LIDOVÁ PÍSEŇ
PLASTIKA
kultur, což se odráží ve výskytu společných
čes., pol. a slov. p. Zasahuje sem záp. výběžek
Karpat se svou osobitou pasteveckou kulturou.
Opavsko patřilo k čes. zemím, proto je zde
patrná souvislost s čes. lid. p. Na Těšínsku
nelze pominout společné znaky s pol. a slov.
lid. p. V hud. stavbě se však projevují rozdíly
mezi p. slez. a slov.: na Slovensku zazname-
náváme značný počet lydických nápěvů proti
převaze durových ve Slezsku a vedle slov.
vícehlasu stojí převážně jednohlasé podání
na slez. straně. Pro již. horskou oblast (Hr-
čava) je typický zpěv prsním tónem tzv. při-
rozeným hlasem ve vysoké poloze a s velkou
hlasovou intenzitou. Nejst. zápisy ze Slez-
ska pocházejí z tzv. guberniální sběratelské
akce, která proběhla v zemích rak. monar-
chie v r. 1819. Soustavná sběratelská práce
datující se do posledních desetiletí 20. stol.
se soustředila na celou oblast čes. části Slez-
ska, na Opavsko a Těšínsko a část Frýdecka.
V rámci studia vzájemných filiací probíhal
sběr i na pol. straně Těšínska a na přilehlé
části Slovenska. Mezi význ. sběratele, kteří
pracovali na území Slezska, patřili → F. Su-
šil, Leopold Vícha, → C. Lelek, → J. Vyhlí-
dal, → J. Mojžíšek, František Myslivec, →
H. Salichová, → I. Stolařík, → J. Gelnar, →
V. Stuchlý ad. – Méně prozkoumaná je situace
na územích obývaných do konce druhé
svět. války → Němci. Důležitým dokladem
je sbírka l. p. z → Kravařska, sestavená →
J. G. Meinertem jako Alte teutsche Volkslie-
der in der Mundart des Kuhländchens (1817),
která však neobsahuje notový zápis. Ten
měl být předmětem druhého dílu této knihy,
který se vydání nedočkal. Notami opatřil své
sesbírané písně fulnecký kronikář Felix
Georg Jaschke, jehož práce z r. 1818 však vy-
šla tiskem až zásluhou Waltera Kramolische
r. 1988 v rámci trojdílné práce Die Kuhländer
Volksliedsammlungen. V MZA je uloženo
25 světských písní z Kravařska, které byly
zaslány Společnosti přátel hudby ve Vídni při
příležitosti sběratelské akce v r. 1819. V době
první ČSR vydal vlastivědný pracovník
Stefan Weigel vánoční písně Neutitscheiner
544
LIDOVÁ PLASTIKA
Krippenlieder. Tematicky různé lid. písně
včetně nápěvů byly tehdy uveřejňovány též
v reg. časopisech, např. v novojičínském Das
→ Kuhländchen.
Lit.: LK NEČMS 2; Salichová, H.: Národní p. slezské
II., Praha – Kyjovice 1920; Sušil, F.: Moravské národní
p., 4. vydání, Praha 1951; Mojžíšek J.: L. p. z Těšínska,
Ostrava 1956; Gelnar J. – Sirovátka O.: Slezské p. z Tři-
necka a Jablunkovska, Praha 1957; Satke, A.: O mluvě,
pohádkách a p. lidu, in: Hlučínsko. Příroda, lid, kultura,
Ostrava 1958; Stolařík I.: Hrčava, Ostrava 1958; Vyslou-
žil, J.: K teorii moravské a slezské l. p., RZ 10, 1960;
Gelnar, J. – Toncrová, M.: Vzájemné souvislosti v l. p.
a hudbě slezsko-slovenského pomezí, in: Mionší 2, 1974;
Vetterl, K. – Hrabalová, O. (ed.): Guberniální sbírka p.
a instrumentální hudby z Moravy a Slezska z roku 1819,
Strážnice 1994. MTn + AH
LIDOVÁ PLASTIKA, časově neohraničená sou-
část lidového výtvarného umění autorské
i dílenské provenience.
Sakrální plastiky sehrály v duchovním a ro-
dinném životě venkovského lidu stejně význ.
roli jako → obrazy na skle, i když počet sošek
nacházejících se v jednotlivých rodinách ne-
dosahoval s velkou pravděpodobností počtu
obrazů na skle. Zejm. region vých. Slezska
je řadou autorů (Chadraba, Hasalová, Va-
chová) vnímán jako velmi pozoruhodný jak
pro ikonografickou bohatost, tak po mnoho
generací trvající tvůrčí tradici, která je dolo-
žena ve velmi kvalitních muzejních sbírkách.
Z hlediska ikonografického jsou zastoupena
díla sakrální (chronologicky st.) i profánní,
vytvořená v období navazujícím, které není
ukončeno. V dochovaných dokladech sa-
krální l. p. můžeme rozeznat dvě původem
rozdílné, ale významem shodné skupiny
děl: první tvoří l. p., ať už polychromované,
nebo bez polychromie, vytvořené přímo
v prostředí, kde plnily svou kultovní úlohu,
nadanými, ale neškolenými řezbáři; druhé
práce, plně odpovídající lid. představě, byly
zhotovovány v poloprofesionálních nebo
profesionálních řezbářských dílnách, často
ve městech. Zdejší autoři byli schopni vytvá-
řet početné skupiny l. p. vycházejících z jedné
ikonografické předlohy v lid. prostředí oblí-
bené. Doklady jejich tvorby nacházíme do-
dnes ve venkovských kaplích, božích mukách.
LIDOVÉ PLASTIKA
LIDOVÁ DIVADLO
Tvorba l. p. s mariánskými náměty byla často
vázána na → poutní místa (→ Frýdek, →
Cvilín, → Andělská Hora), v nichž pracovali
profesionální řezbáři s řadou pomocníků,
kteří zhotovovali plastiky ikonograficky
úzce vázané na zázračnou sochu. V případě
Frýdku to byla Madona s Ježíškem – Im-
maculata. Z ostat ních námětů se setkáváme
často s Pietou, sv. Florianem (patronem proti
ohni), sv. Janem Nepomuckým, sv. Barborou
(patronkou havířů), sv. Annou. Oblast Slez-
ska vnesla do tradice lid. dřevořezby náměty,
které se v sousedních regionech Moravy
nevyskytují – Kristus padající pod křížem,
Kristus bičován a Ecce Homo, které jsou do-
kladem vzájemného ovlivňování pol. prostře-
dím, kde je tento námět akceptován dodnes.
Vedle plastik našly uplatnění také hluboké
reliéfy, často polychromované, motivicky
příbuzné s plastikami, které plnily úlohu
ochraňujících obrazů na domech nebo v in-
teriéru. Většina dnes dochovaných l. p. není
datována, výjimku tvoří několik s vročením
do 18. a počátku 19. stol. z okolí Frýdku a dva
reliéfy pocházejících z 1. třetiny 19. stol. Po-
dobná situace je u tvorby s profánní temati-
kou. Na rozdíl od okolních regionů tradice lid.
dřevořezby na → Těšínsku nezanikla a měla
pokračovatele už od 20. l. 20. stol. do součas-
nosti v plastikách neprofesionálních autorů,
kteří se inspirovali vzpomínkami na dětství,
životem na vesnici nebo reflektovali sou-
časnost plastikami dělníků, havířů, pasáků,
muzikantů ap. Mezi těmito tvůrci zazname-
náváme celou řadu osobností, jejichž práce
dovedeme identifikovat zcela jednoznačně
(Karel Nytra, Jindřich Nytra, František Ko-
zel, Roman Kowalczyk aj.). Rozkvět neprofe-
sionální tvorby plastik s profánními náměty
pokračoval i po druhé svět. válce a trvá
do současné doby (→ P. Kufa, → B. Procner),
námětově se někteří autoři znovu vrací k sa-
králním námětům. – V současné době se pra-
videlné přehlídky Trienále neprofesionálních
řezbářů Beskyd a Pobeskydí ve → Frýdku-
-Místku účastní kolem 50 autorů. Pro zkou-
mání fenoménu l. p. je v muzejních sbírkách
545
LIDOVÉ DIVADLO
celá řada dokladů, zájem sběratelů od 80. l.
19. stol. vzbuzovaly zejm. práce anonymů
nacházející se ve vesnických domácnos-
tech. Z hlediska významu stojí za zmínku
kolekce vytvořená → K. J. Bukovanským
na konci 19. stol., uložená v → Ostravském
muzeu, která zahrnuje unikát ní práce z Tě-
šínska a sbírka → MB soustřeďující práce
profánní od konce první svět. války. – Záp.
část čes. Slezska proslula zejm. bohatou tra-
dicí betlémářství, které se rozšířilo zvlášť
na Jesenicku a Bruntálsku. Z vybavení kos-
telů se v průběhu 18. stol. dostávaly betlémy
také do domácností, kde mohlo jít o vlast-
noručně vyrobené jesličky (Krippe), umis-
ťované často do oken, nebo na zakázku
zhotovené náročnější práce (např. skříňové
betlémy). Tradice betlémářství je ovlivněna
lid. kulturou, ale tvůrci byli často známí pro-
fesionálové či poloprofesionálové. Zabývali
se jím mj. → Kutzerové z Horního Údolí u →
Zlatých Hor. Již jako šestnáctiletý vytvo-
řil několik betlémů Franz Tinz (1873–1954)
ze Skorošic, jehož práce lze najít v kostelech
v → Jeseníku, Zlatých Horách, Skorošicích,
→ Žulové, Vápenné, ale také v Brně či Nise.
Dalším známých autorem z Jesenicka byl
Anton Buchmann. Betlémy tvořil i později
proslulý sochař → J. Obeth. Na Bruntálsku
tvorbou betlémů proslul zejm. → J. Partsch
z → Andělské Hory, mj. autor betlémů pro
kostely ve Vratislavi, Nise či Linci.
Lit.: Chadraba, R.: Tradice l. p. na Těšínsku, RZ 3, 1953;
Hasalová, V.: K ikonografii, formě a obsahu lidových
skulptur v českých muzejních sbírkách; RZ 10, 1960;
Fierla, G.: Rzeźba ludowa w drewnie, in: Płyniesz Olzo
2, Ostrava 1972; Vachová, Z.: L. p., in: Těšínsko 4, Še-
nov u Ostravy 2002; Dvořák, J. – Michalička, V.: Řezbáři
a betlemáři. Sondy do řezbářské a betlemářské tvorby
na moravsko-slezsko-slovensko-polském pomezí, Nový
Jičín 2009 (přílohou Katalog řezbářů).
Obr.: E30–41. JVs + BT
LIDOVÉ DIVADLO, kolektivně vytvářené, úst-
ně tradované divadelní projevy vznikající
v tradičních venkovských pospolitostech.
V širším pojetí i tzv. sousedské (pololid.)
hry, které zahrnují individuální, rkp. šíře-
nou tvorbu užívající prostředků blízkých lid.
LIDOVÉ DIVADLO
publiku. – Kořeny l. d. sahají do středověku,
jeho největší rozkvět je ale spojen s obdobím
baroka, od konce 18. stol. byl jeho rozvoj
omezován osvícenskými reformami, proměny
venkovského života ve 20. stol. vedly v zásadě
k jeho zániku. Vzhledem k ústnímu tradování
je l. d. nedostatečně doloženo v pramenech,
zájem sběratelů vyvolávalo až od 2. poloviny
19. stol. (např. edice Julia Feifalika z r. 1864).
L. d. v užším smyslu vznikalo v lokálních
pospolitostech, v tzv. předindustriální společ-
nosti. Jeho znakem je metaforičnost, značná
účast hudby a zpěvu a propojení jeviště
a hlediště. Přes specifické reg. zabarvení jed-
notlivých her vykazuje l. d. mnohé obecné,
konstantní prvky. Nejjednodušší projevy l. d.
byly společně s → lid. písní a → lid. tancem
součástí tradičních výročních a rodinných ob-
řadů (hody, svatba, jízda králů, pochovávání
basy, vynášení smrti) i svátků círk. kalendáře.
Obřadní hry byly vytvářeny většinou řadou
drobných, tematicky uzavřených a mnohdy
improvizovaných výstupů, jež se nevyzna-
čovaly skutečnou dramatičností. Byly typické
komikou a též užíváním masek (pomocí nich
se člověk měnil v kouzelné bytosti nebo zví-
řata). Jednoduché dram. dialogy byly také
součástí → dětského folkloru. – Zvl. propra-
covanější typ l. d. představují tzv. obchůzkové
hry, které předváděli koledníci při obchůzkách
v době svátků. Byly to hry se zpěvy a tancem
a s pevně fixovaným (veršovaným) textem.
K nejznámějším patřily hry vánoční, přede-
vším pastýřské (→ pastýřský folklor), jež jsou
velmi typické pro oblast → Valašska, z něhož
se šířily i do Slezska (doloženy např. ve →
Zlatých Horách). Často se hrály i tříkrálové
hry, které většinou vyrůstaly z pantomimic-
kého zpracování písně My tři králové. Pastýř-
ské a tříkrálové hry mohly splynout v jednu,
jak to dokazuje záznam obchůzkové hry ze →
Štramberka. Na celém morav. území se těšily
oblibě hry o sv. Dorotě (6. února), při nichž ob-
vykle koledovalo děvče (sv. Dorota) a 2 chlapci
(král, kat). Základem menší obchůzkové
hry byla písňová legenda o sv. Dorotě (Byla
svatá Dorota nábožného života). Dochovány
546
LIDOVÉ DIVADLO
jsou i rozsáhlejší, prozaicko-veršované hry,
kde vystupovalo až 8 postav (včetně andělů
a čertů). Tématem l. d. se stávali také další kat.
mučedníci, jejichž oslava se v → lid. kultuře
neobešla bez více či méně skrytých prvků
magických a pověrečných. K oblíbeným po-
stavám patřila např. sv. Barbora, o níž máme
doloženu hru z → Příbora. Také do maso-
pustních slavností byly vkládány div. výstupy,
které se rozrůstaly v samostatné celky. – Sa-
mostatnou skupinu l. d. tvoří díla, která jsou
některými folkloristy a lit. historiky označo-
vána jako tzv. sousedské (selské) hry. Ty patří
k tzv. pololid. literatuře, tedy k tvorbě, která
na rozdíl od folkloru nevzniká v kolektivním
prostředí a netraduje se ústně, ale rkp. zápisy.
Její autoři nebyli většinou příslušníky lid. vrs-
tev, ale život venkovského lidu znali a snažili
se srozumitelnými vyjadřovacími prostředky
oslovit široké lid. publikum (podobně jako →
písně kramářské). V 19. stol. navazuje na po-
lolid. sousedské hry tzv. ochotnické divadlo.
V barok. období bylo sousedské divadlo silně
ovlivněno → řádovým divadlem, jak o tom
svědčí např. příborská hra určená k svátku
patronky hudebníků Smrt Cecílie, která vy-
kazuje značnou podobnost s lat. dramatem
Mučedníci Tiburc a Valerián hraným piaristy
v Příboře r. 1737. → J. Pleskot, který ji společně
s dalšími hrami nalezl v jinak německy psané
Fulnecké kronice Felixe Georga Jaschkeho,
ukázal, že jejím autorem je pravděpodobně
písmák Josef Staroveský (1760–1827). Tomuto
příborskému soukenickému mistru a autoru fi-
gurální mše připsal i dvě pololid. hry o problé-
mech manželství: Žena hašteřivá a zoufanlivý
manžel a Nestejnost v stavu manželském. Obě
připomínají svým fraškovitým obsahem i for-
mou tzv. interludia, známá z tvorby Václava
Františka Kocmánka. Zvl. fenomén středoevr.
sousedského divadla představují čes. a něm.
pašijové a velikonoční hry sudetsko-karpatské
oblasti. Rozvíjejí se v „prostoru mezi Bardejo-
vem a Děčínem“ (Vojtěch Ron), především
v Podkrkonoší, Slezsku a Kladsku. V těchto
regionech si získaly oblibu také dramatizo-
vané křížové cesty a velkopáteční procesí,
LIDOVÉ DIVADLO
ve Slezsku se navíc navazovalo na silnou stře-
dověkou tradici velikonočních něm. her (Os-
terspiel). V barok. době sehrála význ. úlohu
malopolská Kalwaria Zebrzydowská, jejíž
vliv zasahoval až do Slezska a na sev. Moravu
(srov. poutní knihu Matěje Tannera Hora Oli-
vetská o → Kotouči u Štramberka). Z oblasti
dnešního čes. Slezska a Beskyd máme několik
dokladů o něm. pašijové div. produkci. Konala
se např. už v l. 1613 ve Zlatých Horách a 1633
v → Rýmařově, na poč. 18. stol. se hrálo v →
Jablunkově, 1733 předváděly 2 osady ho-
ralů Christileidensspiel na hoře Girová; další
hry jsou připomínány v → Jeseníku. Celý
něm. text pašijové hry s notami se dochoval
ze Zlatých Hor; je z něj patrné, že měšťané
hráli nejdříve u kostela a poté se pokračovalo
dramatizovaným procesím po křížové cestě
až ke kapli sv. Rocha nad městem, kde hra vr-
cholila inscenovaným Ukřižováním. Pašijové
hry trvaly někdy i několik dní, účastnilo se jich
až 100 osob, jejich text byl mnohdy ovlivněn
rozsáhlou barok. epickou prózou Život Krista
Pána kapucína Martina z Kochemu. Na mno-
hých místech se na organizování těchto div.
aktivit podílela → náb. bratrstva. V jazykově
čes. prostředí neměly pašijové produkce tak
silnou tradici, výrazněji se v něm prosazovaly
velikonoční hry rozvádějící tradiční obyčeje.
Lit.: Karasek-Langer, A.: Passionspiele und Leidenpro-
zession in Teschner Schlesien, in: Beskiden-Kalender,
München 1968; Pleskot, J.: Lidové divadelní hry z Kra-
vařska, in: Otázky divadla a filmu 3, Brno 1973; týž:
Školní piaristické divadlo v Příboře a pololidová drama-
tická tvorba na Kravařsku, AUP 21, Praha 1974; Lidová
kultura na Moravě (Vlastivěda moravská 10), Strážnice
2000; Ron, V.: Lidové pašijové divadlo v českých zemích,
Praha 2009. JMl
LIDOVÉ DIVADLO V OSTRAVĚ → Divadelní
budovy a sály
LIDOVÉ UMĚNÍ VÝTVARNÉ, malba, plastika
a užité umění s regionálními specifiky v ná-
mětu a technice.
V odb. literatuře je jeho obsah vykládán
ve dvojím pojetí: v prvním, úzce vymezeném,
zahrnuje → lid. plastiky a obrazy; v druhém,
širším, obsahuje také předměty užitkového
charakteru, zejm. každodenní potřeby, které
547
LIDOVÉ UMĚNÍ VÝTVARNÉ
vedle úlohy praktické nesou také estetickou
funkci, např. malovaný a vyřezávaný náby-
tek, zemědělské nářadí, nástroje zdobené vru-
bořezem, kovové části zemědělského nářadí
zdobené vyráženými motivy ap. Zvl. katego-
rii tvoří textilie a součásti → kroje zdobené
vytkávanými vzory, potiskováním a výšivkou
různou co do použitého materiálu i vzorů
a krajky. Z hlediska estetického výrazu zařa-
zujeme pod pojem l. u. v. také vybrané druhy
lid. keramiky, i když často vznikaly v hrn-
čířských dílnách školených řemeslníků. Zvl.
kategorii tvoří předměty zvykoslovné, jejichž
výzdoba vycházela často z magických kořenů
a odvozovala se od úlohy, kterou plnily; ne-
měla však prvoplánový význam (→ obřady,
zvyky, obyčeje). Mezi takové počítáme kras-
lice, obřadní pečivo, předměty ze slámy, bet-
lémy z různého materiálu. Obě kategorie mají
ve sledovaném regionu svébytnou podobu, od-
lišující se v mnoha ohledech výrazně od okol-
ních regionů. Předměty, zařazované mezi
projevy l. u. v. jsou dvojí: ty, které vytvářeli
členové specifické soc. skupiny označované
jako lid (Šrámková) pro svou potřebu a jako
výraz svého výtv. talentu, znalosti výzdob-
ných technik a snahy po estetickém působení
(nářadí, nástroje, výšivky), a ty, které byly
zhotoveny mimo společenství, ale odpovídaly
duchovním potřebám a estetickým nárokům
objednatelů a následných uživatelů (poutní
plastiky, → obrazy na skle, některé typy
betlémů, keramika, krajky, náročné výšivky,
potiskované tkaniny, šperky). V proměnách
vkusu, nároků na zpracování a oblíbenosti ur-
čitých dekorů a výzdobných technik můžeme
nacházet odraz proměn vkusu také ostatních
soc. skupin, zejm. obyv. malých měst, mezi
nimiž žila řada řemeslníků, svou produkcí
přímo závislých na odběratelích z vesnic. Zvl.
význam má, zejm. pro sakrální dřevořezbu
a malby na skle, existence význ. → pout-
ních míst. – Z hlediska hodnocení obsahové
originality a formální úrovně projevů l. u. v.
na území Slezska mají největší význam lid.
obrazy na skle, časově a územně ohrani-
čené, s řadou reg. typů, lid. plastika (sakrální
LIDOVÉ VYPRAVĚČSTVÍ
UMĚNÍ VÝTVARNÉ
a profánní), přetrvávající až do současnosti,
lid. výšivka, betlemářství. Z kategorií užitko-
vých předmětů pak malovaný nábytek, kera-
mika, šperky. – Časově se jedná o artefakty,
které jsou svým vznikem a významem pro
společenství lidu vázány převážně na období
do poč. 20. stol., v některých projevech přesa-
hují až do jeho 2. poloviny (výšivka, profánní
plastika). Zvl. významu z pohledu časového
nabývají současné projevy l. u. v. navazující
na tradici (lid. řezbáři, malíři obrázků na skle),
i když jejich tvůrci jsou často vedeni jinými
pohnutkami (obliba dřevořezeb) nebo odpoví-
dají na zájem ze strany jednotlivců a skupin,
které se věnují udržování tradice v jiných ob-
lastech (např. folk. soubory potřebují ke svým
vystoupením krojové součásti zdobené tra-
diční výšivkou).
Lit.: Chadraba, R.: Tradice lidové plastiky na Frýdecku,
RZ 3, 1953; Stránská, D.: Malované truhly z okolí
Jablunkova, RZ 9, 1959; Vachová, Z.: Slezská lidová
malba na skle, I.–VIII., ČSM-B, 1967–1975; Šenková,
M.: Poutní místa ve Slezsku (Katalog k výstavě), Opava
1996; Vachová, Z.: L. u. v., in: Těšínsko 4, Šenov u Os-
travy 2002.
LIDOVÉ VYPRAVĚČSTVÍ, schopnost (doved-
nost) realizace lidového slovesného umění.
L. v. potřebuje ke svému životu lid. → vy-
pravěče s jeho repertoárem a uměním i po-
sluchače, kterým je vyprávění určeno, a také
místo a příležitost (tzv. vypravěčská příleži-
tost). Život l. v. zůstal pro badatele zabývající
se v 19. a částečně i ve 20. stol. lid. slovesností
téměř úplně v pozadí, protože se orientovali
pouze na texty povídek. Až později si uvědo-
mili, že vyprávění nepředstavuje jen zapsaný
text, ale že je to živý proces ovlivňovaný více
složkami: „Mluvenému slovu, je-li napsáno…
na papír, chybí kus životnosti, již mu dodává
vypravěčova přítomnost“ (→ A. Satke). Po-
drobnější nebo zlomkovité zprávy o vypra-
věčích, vypravěčských besedách a životě
fokl. prózy najdeme roztroušeny v nejroz-
manitějších pramenech – v národopisných
a vlastivědných monografiích, v kronikách
a časopisech. → V. Prasek se při popisování
přástek zmiňuje o tom, že se „vypravovaly
různé věci, pohádky a bajky, o strašidlech“.
LIDOVÉ VYPRAVĚČSTVÍ
Někdy tyto „besedy“ přibližuje i um. litera-
tura (např. → H. Salichová). L. v. sloužilo
i k výměně novinek, způsobů a stanovisek,
tlumočilo a upevňovalo morální normy a pl-
nilo i integrující funkci. – Styl vyprávění
všech slovesných druhů má u dobrých slez.
vypravěčů některé charakteristické znaky.
Především je to smysl pro kompoziční vý-
stavbu, která dodává povídce dramatičnost
a dějovou gradaci. Často se užívá principu
opakování (… tam za tyma horoma, za tyma
horoma, daleko, furt daleko, až…). Vypráví
se v místním nářečí, v němž je mnoho ar-
chaismů. Slovní zásoba je košatá, vyskytuje
se hodně citově zabarvených slov a synonym
(ten chachar, ten lump; hluku plno, halasu
všudě). Používá se přímé řeči a dialogů („Viš
po cužech přišla?“ „Vim.“ „Tak mi to dej!“ –
„Jidum!“ „A kduž idže?“ „Pika, hok a tyn
třeti zabijok.“). Jazyk živého hovoru je plný
frazeologických obratů, ustálených spojení
(o proboščy svateho, včilej co) a přirovnání
JVs
(baba jak ul, tlusta, fajna; zupa byla fajna
jak oliva). Text se osvěžuje i příslovími a po-
řekadly (Tuž to viče, bohatemu vzali a chu-
dobnemu dali). I když měl dobrý vypravěč
pro l. v. rozhodující roli, podíleli se na něm
činně i posluchači – žádali určitá témata,
projevovali souhlas nebo nesouhlas, nechá-
vali se strhnout dram. dějem, vyjadřovali
svá mínění ap. Jejich vlivem vypravěči svá
vyprávění často proměňovali, modifikovali.
Při novém přednesu a v nové situaci dostá-
valy povídky novou kvalitu; i tak lze vysvět-
lit, proč posluchači dovedli témuž vypravěči
a týmž povídkám naslouchat opakovaně.
Prostor k vyprávění poskytovaly přede-
vším dlouhé večery na podzim a v zimě,
zvl. vyprávěcími příležitostmi byly přástky
a později dračky. Vyprávělo se také při se-
tkáních na veř. místech, nejvíce ve mlýnech
a hospodách, kde příchozí sdělovali své zá-
žitky z cest a novinky; do hospod chodívali
i vypravěči, kteří za pití dovedli přítomné
bavit celý večer. Protože v 19. stol. nebyly
knihy na venkově ještě rozšířené, plnila
funkci literatury ústní vyprávěcí tradice. Na
548
LIDOVÝ TANEC
LIDOVÉ VYPRAVĚČSTVÍ
→ Hlučínsku, kde byli lidé vychováni v něm.
školách a čes. spis. jazyk neznali, byla místní
lid. slovesnost jedním z nejdůležitějších no-
sitelů čes. tradice. Teprve později s rozšíře-
ním rozhlasu a zejm. televize, kdy se počet
vyprávěcích příležitostí nápadně zmenšil,
začalo i ve slez. oblasti spontánních vyprá-
vění a dobrých vypravěčů ubývat. Rozšířilo
se vyprávění na různých estrádách, spo-
lečných veř. oslavách nebo soutěžích pořá-
daných rozhlasem. Zde vystupovali již tzv.
profesionální lid. vypravěči.
Lit.: Palátová, D.: Povídky lidových vypravěčů z Čech,
Moravy a Slezska zaznamenané v l. 1945–1954, Praha
1958; Šrámková, M.: Slovesný folklor, in: Vlastivěda
moravská. Země a lid 10, Strážnice – Brno 2000; Satke,
A. – Sokolová, G.: Prozaická ústní slovesnost, in: Tě-
šínsko 4, Šenov u Ostravy 2002; Šrámková, M.: Česká
prozaická folkloristika v letech 1945–2000, Praha 2008.
Obr.: E55. MŠ
LIDOVÝ TANEC, součást folkloru pramenící
z nejstarších rituálů, lidových her a zvyko-
slovných tradic.
Taneční písně s jejich nápěvy zachytila již
Guberniální sbírka z r. 1819. Po stránce me-
lodické, textové, pohybové i funkční byl l. t.
zapisován od 19. stol. zejm. na → Těšínsku
(práce → J. Winklera, evang. faráře z Ná-
vsí u → Jablun kova, z 2. poloviny 19. stol.
práce → F. Slámy, → J. Vyhlídala a Fran-
ciszka Pinoczyho, těšínského učitele hudby);
po r. 1945 se zápisy soustředily na l. t. ob-
lastí obývaných slovanským etnikem (Hana
Podešvová, → Z. Jelínková, Jan Tacina, Ja-
nina Marcinkowa). L. t. se stával stále častěji
komponentem folklorismu, tzn. byl a je kul-
tivován folk. soubory v rámci nejrůznějších
koncer tů, festivalů, přehlídek, telev. pořadů
ap. Taneční folklorismus dnes zcela pře-
važuje nad tanečním → folklorem, což má
své důsledky strukturální, um. a funkční. –
Podle pohybového základu dělíme l. t. do ně-
kolika skupin: chůze (např. Hulan či Rybař
na Opavsku, Grožony či Špacyrpolka na Tě-
šínsku), skoky a poskočný krok (Čardaš,
Cigan, Djobołek ad.), přísunný krok (Ko-
lomajka, Krakovjak, Kolečko, Ćešyňok aj.)
a mazurka na tři kroky (např. Dupak, Štyry
549
LIDOVÝ TANEC
kóně ve dvoře). – Objevuje se však i jiná kla-
sifikace: tance točivé, figurální (ve dvojicích,
trojicích, čtveřicích i skupinách) a kolové.
Točivé tance byly na Frýdecku zastoupeny
třídobým starodávným, na Opavsku taň-
cem, na → Těšínsku svatebním tancem bjoły,
tančeným při čepení nevěsty, a na Hrčavě
párovým dvoudobým ověnžokem. Charak-
teristická pro tyto taneční typy je existence
více písní k jednomu tanci – podobně jako
u ostatních točivých tanců typu sedlácké, se-
dlcké či vrtěné na vých. Moravě. Figurální
tance, v nichž se spojuje taneční pohyb s jedi-
nou písní, představují větší část repertoáru l. t.
ve Slezsku. K rozšířeným patřil např. kyjovy,
zahradnik, lubany, kalamajka, žid, křižovy,
pleskany, požehnany, koval, zeman, kozok ad.
Ojedinělé jsou zápisy sólového mužského
skoku. Tento taneční typ je spojen s písní Ty
Ondrašu synu mily, jejíž předlohou byly →
písně kramářské. Písně k párovým tancům
s proměnlivým taktem, které jsou typické hl.
pro čes. taneční fond, jsou v nepatrné míře
doloženy i ve Slezsku v tanci trojan či tro-
ják a dvojan nebo dvoják. – Klasifikace l. t.
podle etnika je problematická, a to jednak
s ohledem na nedokonalé poznání tanců
něm. etnika v čes. Slezsku, ale také proto,
že v doložených případech se taneční tra-
dice často prostupovaly. Např. při srovnání
něm. a čes. tanců na → Kravařsku mnohde
vychází úplná shoda jak v jejich provedení,
tak v melodii, jen někde jsou zaznamenány
větší či menší obměny. Zásluhou Fritze Ku-
bieny se v knižní podobě dochovaly zápisy
30 tanců z něm. prostředí, které jsou srovna-
telné s čes., např. hubičkový (Polster-Goschle
Tanz), vařečkový (Kochlöffeltanz), ševcovský
(Schoustertanz), zrcadlový (Spiegeltanz), to-
čené (Drehetanz), mateníky se střídáním
rytmů polky a valčíku (Mischlich), žabský
(Frouschtanz) ad. Mnohé názvy tanců byly
do čes. prostředí převzaty z něm., např. šo-
tyš (skotská), dajč (starý název valčíku), ale
jiné pronikly z čes. do něm., jako např. ruská
polka (Ruska). Ještě v době ČSR, kdy již
mládež inklinovala k moderním tancům a ty
LIECHTENSTEINOVÉ
LIDOVÝ TANEC LICHNOVŠTÍ

tradiční se cíleně učila na školách, se na kr- Sovinec, Úsov). Zdejší panství však před-
mášových zábavách tančily např. tance Mühl- stavovala ekon. základnu rodu. Jejich správa
rad / mlýnské kolo, Hühnerscharr / hrabání byla proto stále zdokonalována a byl rozšiřo-
slepic, Mineht / menuet). Podobné l. t. máme ván jejich výnos zakládáním různých prům.
doloženy i v čistě něm. oblastech. Např. podniků, zejm. pokud souvisely s lesnictvím
na Jesenicku jsou to Schneiderkarline (krej- a zemědělstvím. Značnou pozornost věno-
čovský), Schuster zieh! (ševcovský), Hüh- vali ochraně a chovu lesní zvěře. Na hradě
nerschorre (hrabání slepic) či Tüchlatanz Úsově vzniklo v této souvislosti lesnické mu-
(šátečkový). Při slavnosti pochovávání basy zeum. L. zůstali kat. rodem. I proto v Opavě,
se zde tančíval tzv. Flachsstöckchen (lněný Krnově aj. místech vystavěli řadu círk. sta-
stonek), při němž hospodář se ženou mu- veb, uváděli do regionu nové kat. řehole.
seli vyskakovat co nejvýše, aby jim vyrostl Svým pragmatickým postojem podporovali
vysoký len. spíše něm. živel. Z rodu se proslavili zejm.
Lit.: Myslivec, F.: Slezské národní písně, tance a popěvky, diplomat a vědec František I. (1853–1938),
Opava 1930; Podešvová, H.: Vztahy mezi opavskými
mecenáš Jan II. (1840–1923), křesťansko-
a českými lidovými tanci, RZ 8, 1958; Gelnar, J.: Tanec
„starodávný“ v díle Leoše Janáčka, RZ 10, 1960; Tacina, J.: -soc. politik Alois (1846–1920), označova-
Śląskie tańce ludowe 1, Śląsk Cieszyński, Bielsko-Biała ný jako Rudý princ, či František Josef II.
1981; Sudetendeutsche Volkstänze, München 1987; Je-
(1906–89), zaslouživší se o uznání Lichten-
línková, Z.: Lidový tanec ověnžok na Těšínsku, in: Stu-
die o T 14, 1989; Lidové tance z Čech, Moravy a Slez- štejnska jako neutrálního státu. Po druhé svět.
ska (díl X. Slezsko), Strážnice 1994–1997; Jelínková, válce byly statky rodu v ČSR zkonfiskovány
Z.: Lidový tanec, in: Těšínsko 4, Šenov u Ostravy 2002.
KK + MTn + AH + BT
(sporné je zabavení majetku panujícímu kn.
jako hlavě neutrálního státu). Od r. 1989 stojí
LIECHTENSTEINOVÉ, šlechtický rod rakous- v čele rodu Jan Adam II. (* 1945).
ko-štýrského původu. Lit.: Der ganzen Welt ein Lob und Spiegel. Das Fürs-
tenhaus Liechtenstein in der frühen Neuzeit, Wien –
Od 13. stol. vlastnili majetky na již. Moravě. München 1990; Winkelbauer, T.: Fürst und Fürstendiener.
L. tehdy významně podpořili Přemysla Ota- Gundaker von Liechtenstein, ein österreichischer Aris-
kara II. v jeho zápasu o babenberské dědictví. tokrat des konfessionellen Zeitalters, Wien 1999; Mit-
Význ. člen rodu Karel (1569–1627) získal teilungen des Instituts für Österreichische Geschichts-
forschung, Ergänzungsband 34, 1998; Wagner, R.: Die
r. 1613 Opavsko a r. 1623 Krnovsko a byl Regierenden Fürsten von Liechtenstein. Triesen 1995;
mu udělen titul kn. opavského a krnovského. Fukala, R.: Protilichtenštejnská opozice na Opavsku v le-
To vedlo posléze k zápasu se šlechtou obou tech 1613–1617, ČMM 120, 2001; Županič, J. – Fiala,
M. – Stellner, F.: Encyklopedie knížecích rodů zemí
knížectví o uznání práv. Vítězství L. zname- Koruny české, Praha 2001. TK
nalo definitivní správní začlenění obou kní-
žectví do Slezska. Karel se r. 1620 stal cís. LICHNOVŠTÍ Z VOŠTIC, rod vladyků, připo-
místodržícím v Čechách, významně se obo- mínaný již ve 14. století v Horním Slezsku.
hatil pobělohorskými → konfiskacemi slez. V r. 1702 byli povýšeni do panského stavu,
a započal zde → protireformaci. Jeho syn 1727 do říšského stavu hraběcího a r. 1773
Karel Eusebius (1611–84) byl v l. 1639–41 → získali prus. knížecí titul, potvrzený r. 1824
vrchním slez. hejtmanem. Věnoval se správě i v Rakousku. Postupně se stávali vlast-
majetku, architektuře a svým um. sbírkám. níky řady statků, obcí a panství ve Slezsku.
Jednotliví členové rodu se vyznamenali v cís. K nejvýznam nějším z nich patřily Krzyża-
službách především jako důstojníci, např. Jan nowice (dnes v Polsku), Chuchelná a → Hra-
velel cís. jízdě v bitvě u Slavkova. L. měli svá dec nad Moravicí. K nejproslulejším členům
hl. sídla (Lednice, Valtice, Vídeň) mimo re- rodu patřili Karel Alois Johann (1761–1814),
gion, proto zámky na svých slez. a severomo- reformátor dvorského hospodaření a mece-
rav. panstvích postupně přeměnili ve správní náš umění (korespondence s Johannem Wolf-
a hosp. objekty (→ Opava, → Krnov, → gangem Goethem či dva pobyty Ludwiga

550
LICHNOWSKY
LICHNOVŠTÍ
van Beethovena na Hradci, → Beethovenův
Hradec), historik habsburského panovnic-
kého rodu Eduard Maria (1789–1845) a Felix
Maria (1814–48), poslanec říšského sněmu
v Berlíně a něm. nár. shromáždění ve Frank-
furtu (→ frankfurtský parlament), kde byl
jako stoupenec krajní pravice 18. 9. 1848 při
pouličních tumultech zavražděn. Z ml. gene-
race rodu byl význ. Karl Max (1860–1928),
poslanec prus. panské sněmovny a něm.
velvyslanec v Londýně v l. 1912–14, prů-
bojný podnikatel a odpůrce voj. řešení mez.
konfliktů, autor zajímavých memoárů. Jeho
manželkou byla známá něm. spisovatelka →
M. Ch. M. Lichnowsky, roz. hr. Arco-Zinne-
berg, pobývající většinu života na Hradci,
Chuchelné a v Londýně. Její korespondence
obsahuje dopisy Reinera Marii Rilkeho,
George Bernarda Shawa, Franze Werfela,
Pabla Picassa, Oscara Kokoschky aj. Před
první pozemkovou reformou měl majetek L.
jen na území ČSR hodnotu cca 30 mil. Kč
a výměra polností a lesů byla 13 tis. ha. –
Rodinné památky L. z V., um. sbírky a bo-
hatá knihovna jsou soustředěny na zámku
v Hradci nad Moravicí.
Lit.: BSSSM 6; Igálffy-Igály, L.: Stammtafel der Ritter,
Freiherrn, Grafen und Fürsten L. von Woszczic vom 14.
Jahrhundert zum Gegenwart, in: Adler 3, 1954; Rucková,
I.: Das Adelshaus der Lichonowskys. Eine kulturelle
Kontinuität, Ostrava 2007. MM
LICHNOWSKY, Mechtilde Christiana Maria (roz.
Arco-Zinneberg), spisovatelka, sběratelka
a mecenáška, * 8. 3. 1879 Schloß Schönburg
(Německo), † 4. 6. 1958 London (Anglie).
Pocházela z hraběcího rodu a r. 1904 se pro-
vdala za Karla Maxe kn. Lichnovského (→
Lichnovští z Voštic), s nímž žila na → zám-
cích v → Hradci nad Moravicí a Chuchelné,
kde shromažďovala bohaté sbírky um. před-
mětů. Po manželově smrti (1928) se znovu
provdala za brit. mjr. Ralpha Hardinga Peto
(1937). Za svou kritiku něm. nacionálního
socialismu byla za druhé svět. války dr-
žena v domácím vězení na území Říše. Od
r. 1946 žila v Londýně. – M. L. se proslavila
svým lit., hud. a výtv. nadáním i kontakty
551
LICHNOWSKY
se světově význ. spisovateli (Rainer Maria
Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Carl Ster-
nheim, George Bernard Shaw, Rudyard Ki-
pling ad.). Její vl. lit. tvorba byla ovlivněna
celou řadou soudobých lit. proudů od expre-
sionismu přes Novou věcnost až po kritiku
jazyka navazující na literárně-fil. reflexe
Karla Krause. Jejím prvním lit. úspěchem
byl cestopisný deník Götter, Könige und Ti-
ere in Ägypten (1912). V r. 1917 vydala ex-
presionistický román Der Stimmer (1917),
reflektující otázky spojené s poselstvím
jazyka a hudby. Děj románu Geburt (1921)
je přerušován dopisy a deníkovými zápisy,
které přibližují vnitřní vývoj tělesně postiže-
ného muže a jeho nenaplněnou lásku. Motiv
smrti je ústředním tématem loutkové div. hry
Ein Spiel vom Tod (1915). Expresionistické
drama Der Kinderfreund (1919) vypráví
o člověku pokoušejícím se odstranit spol.
předsudky, čímž směřuje ke kritice měšťan-
ské morálky. Výrazné expresionistické rysy
má básnická sbírka Gott betet (1918). Svazek
esejů nazvaný Der Kampf mit dem Fach-
mann (1924) obsahuje úvahy o poslání umění.
Novela Das Rendezvous im Zoo (1928) při-
bližuje problémy lidské komunikace, její hra-
nice a pokles jaz. úrovně. V románu Delaïde
(1935) tematizuje L. životní osudy ženy, jež
po ztroskotání manželství propadá vážným
psychickým problémům, zároveň však na-
značuje bezvýchodnost společensko-polit. si-
tuace v Německu na prahu první svět. války.
Autobiogr. prvky obsahují romány Kindheit
(1930; o vývoji dítěte poznamenaného přís-
nou výchovou v klášterní škole) a Der Lauf
der Asdur (1936; ústředním tématem láska
hl. protagonistky ke dvěma mužům se zcela
odlišnými charakterovými vlastnostmi). Bě-
hem druhé svět. války vzniklo drama Ge-
spräche in Sybaris (1946), v němž poukazuje
na obecný propad morálních hodnot. Dílo
Worte über Wörter (1949, připraveno k vy-
dání již 1939) je zamyšlením nad etickými
dimenzemi jazyka a jeho možným zneužitím.
Autobiogr. skici a zamyšlení jsou přítomny
ve sbírce aforismů Zum Schauen bestellt
LICHNOWSKY
LICHT
(1953) i v jejím posledním díle Heute und
Vorgestern (1953).
Lit.: Stupek, I.: Deutsche Literatur der Zwischen-
kriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–1938, Os-
trava – Šenov u Ostravy 2002, Rucková, I.: Das Adels-
haus der Lichnowskys. Eine kulturelle Kontinuität,
Ostrava 2007, Fließbach, H.: M. L. Eine monographische
Studie, München 1973. IZ
LICHT, Ferdinand, malíř, * 12. 4. 1748 Opava,
† 29. 3. 1822 Brno.
Vyučil se u → I. Günthera a až do r. 1788, kdy
odešel do Brna, pracoval v → Opavě. V Brně
si otevřel soukromou školu kreslení a malíř-
ství. Vedle sakrálních maleb a prací řeme-
slného charakteru se zabýval také portrétní
malbou a krajinomalbou. První období jeho
tvorby, zahrnující jeho pobyt v Opavě a poč.
jeho činnosti v Brně, lze charakterizovat jako
rokokový klasicismus. Ke sklonku stol. zís-
kaly v jeho díle naprostou převahu klasicistní
elementy, i když v sakrální tvorbě setrvával
v kompozičním řešení na barok. vzorech.
Jeho dílo je roztroušeno po kostelech Moravy,
čes. i prus. části Slezska, ve sbírkách MG
a → SZM.
Lit.: Schenková, M.: Malířství 18. století v západní části
českého Slezska. Katalog autorsky určených děl – III.
část, ČSM-B 44, 1995; Schenková, M. – Olšovský, J.:
Barokní malířství a sochařství v západní části českého
Slezska, Opava 2001.
Obr.: V45. MSch
LICHTENŠTEJNOVÉ → Liechtensteinové
LICHÝ, Norbert, herec, umělecký šéf, hudební
skladatel, * 29. 12. 1964 Ostrava.
Syn dramatika a režiséra → S. Lichého.
Jako herec začínal v dětských rolích (Wally
Webb v Našem městečku Thorntona Wil-
dera, → Divadlo Petra Bezruče j. h., 1978).
Angažován byl v Severomoravském divadle
Šumperk (1983–86), → Divadle loutek Os-
trava (1986–87) a Divadle Petra Bezruče
(od r. 1987 dosud, 2004–05 jako um. šéf).
Představitel velkých rolí v klasickém reper-
toáru (Moliẻrův Tartuffe, 1999, a Harpagon
v Lakomci, 2008; Truffaldino v Goldoniho
Sluhovi dvou pánů, 1999; William Shake-
speare: Claudius v Hamletovi, 1999 a titulní
552
LICHÝ
role v Králi Learovi, 2013; Rogožin v Dosto-
jevského Idiotovi, 2003, ad.), ale i v drama-
tice ml. a současné (Jakub v Kunderově hře
Jakub a jeho pán, 2000; Důra ve Vančurově
Rozmarném létu, 2002, aj.). Nositel Ceny
Thálie za r. 2008 za roli Mendela Singera
(Joseph Roth: Job) a Ceny Alfréda Radoka
za r. 2011 za postavu Otce Helgeho (Thomas
Vinterberg – Mogens Rukov: Rodinná slav-
nost, obě inscenace rež. → M. Františák).
Autor jevištní hudby k četným inscenacím
(Rozmarné léto, 2002; Idiot, 2003; Gustáv
Klimáček: Mária Sabina, 2005, ad.). Hraje
v dalších ostr. a čes. divadlech. Spolupráce
s rozhlasem a televizí.
Lit.: Divadlo Petra Bezruče 1945–1995, Ostrava 1995;
Divadlo Petra Bezruče 1995–2005, Ostrava 2005; Fikejz,
M.: Český film. Herci a herečky 2, Praha 2007. JŠt
LICHÝ, Saša (vl. jm. Alexandr Lichý), dra-
matik, divadelní režisér a herec, * 29. 8. 1925
Ostrava, † 31. 12. 1986 Ostrava.
Otec herce a hud. skladatele → Norberta L.
Začínal v div. studiu Větrník v Uherském
Hradišti a v ostr. divadle → Kytice (1945).
Po vojně angažmá v Hradci Králové, Liberci
a Divadle Rokoko v Praze (1948–58). Od
r. 1958 působil v → Divadle Petra Bezruče
v → Ostravě jako herec, režisér a drama-
tik. Byl autorem četných her a dramatizací,
které většinou i režíroval (Horká kaše, 1952;
Cínový vojáček, 1959; Fripiri, 1961; Laťka,
1962; Jana z parku, 1964; Mladá garda, podle
Alexandra Fadějeva, 1967; Monte Christo,
podle Alexandra Dumase, 1968; Ve stanici,
podle Alexandra Solženicyna, 1969; Žeb-
rácká opera, podle Johna Gaye, 1970; Rudá
jízda, podle Isaaka Babela, 1971, ad.). Dra-
matizátor a režisér první div. inscenace Ostře
sledovaných vlaků Bohumila Hrabala (1966).
V l. 1966–71 byl ředitelem Divadla Petra Bez-
ruče, během tzv. nor malizace následovalo
odvolání z funkce a od r. 1972 se nesměly
uvádět jeho hry ani dramatizace. V době zá-
kazu publikování psal rozhl. hry pod jménem
svého přítele Jaroslava Černého.
LICHÝ
LINHART
Lit.: r: Odešel S. L., Amatérská scéna, 1987, č. 3; Zá-
vodský, V. (vz): Divadelník dětského světa, Amatérská
scéna, 1990, č. 11; 70 let Státního divadla v Ostravě,
Ostrava 1989. SU + JŠt
LINHART, František, historik, středoškolský
profesor, * 17. 11. 1865 Tišnov (Brno-venkov),
† 10. 5. 1937 Místek (Frýdek-Místek).
Byl absolventem FF UK. Po založení ma-
tičního čes. gymnázia přišel v r. 1896 do →
Místku a na tomto ústavu působil až do od-
chodu do důchodu r. 1928. Intenzivně se vě-
noval veř. činnosti, byl jednatelem Matice
místecké, jednatelem v Družstvu Národního
domu, předsedou pěveckého spolku Smetana,
v r. 1903 se stal starostou Sokola, působil
v Občanské besedě. V r. 1925 založila Matice
místecká muzeum s archivem a L. se spolu-
pracovníky zachránil asi 12 500 archiválií
před zničením. Od r. 1926 až do smrti byl
kronikářem Místku a připravil dva obsáhlé
svazky Pamětní knihy města Místku. Svůj
hist. zájem upřel hl. k dějinám Místku a Mís-
tecka. Od r. 1898 publikoval studie ve výroč-
ních zprávách gymnázia, v r. 1905 uveřejnil
tři příspěvky v Památníku Matice místecké.
Svazkem Okres místecký (1915) se podílel
na vydání Vlastivědy moravské. Vrcholným
dílem je Kniha o Místku (1929), zachycující
vývoj města do poloviny 19. stol. Rozsáhlý
druhý svazek Dějiny Místka v 19. století (817
s.) i práce Dějiny Matice místecké (téměř
300 s.) jsou zachovány v rkp. pozůstalosti
v → SOkA Frýdek-Místek. F. L. byl poctěn
titulem historiograf Lašska.
Lit.: BSSSM 10; Ficek 3; Procházka, K.: Historiograf
prof. F. l., T 6, 1963, 6–7. LD
LINHART, Oskar, režisér, herec, divadelní ře-
ditel, šéf činohry, jevištní výtvarník, * 19. 10.
1904 Brno, † 11. 6. 1987 Brno.
Absolvoval dram. oddělení Státní konzer-
vatoře hudby v Brně (herectví i operní režii
u Oty Zítka). Prošel divadly v Brně, Brati-
slavě, Plzni, Praze, Kladně, Pardubicích, Olo-
mouci. V sezoně 1947/48 ředitelem Slezského
národního divadla (→ Slezské divadlo) v →
Opavě a šéfem činohry. Uplatnil se zde i jako
herec, režíroval činoherní a operní inscenace
553
LIPOVÁ-LÁZNĚ
(Leoš Janáček: Její pastorkyňa, 1947; Karel
Čapek: R.U.R., 1947; John Steinbeck: O my-
ších a lidech, 1947). Pohostinsky režíroval
opery ve Státním divadle v → Ostravě (→
NDM, Gustav Albert Lortzing: Car a te-
sař, 1957). Do Opavy se vrátil v l. 1968–70
opět jako ředitel a šéf činohry. Spolupra-
coval s brněnským rozhlasem a vyučoval
na JAMU.
Lit.: BSSSM 10; Zbavitel, M.: O. L., Naše Opavsko,
21. 10. 1994; Janota, D. − Kučera, J. P.: Malá encyklopedie
české opery, Praha − Litomyšl 1999; Holeňová, J.: Český
taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, Praha 2001. SP
LINKE, Vavřinec, truhlář, řezbář a štukatér,
* 18. 6. 1634 Opava, † po roce 1680 [l.].
Truhlář a řezbář usedlý v → Opavě, kde
se r. 1653 oženil. Z archivních pramenů
je známo, že v r. 1678 provedl v opavském
jezuitském kostele sv. Jiří (též sv. Vojtěcha)
veškeré truhlářské, řezbářské a štukatérské
práce. V r. 1665 postavil a vyřezal retabu-
lum hl. oltáře (signováno a datováno nápi-
sem) kostela sv. Petra a Pavla v Lichnově
na Novojičínsku. Na tomto raně barok. oltáři,
který představuje jediné dochované L. dílo,
spolupracoval malíř → A. Delong, který jej
štafíroval. V dosavadní reg. a vlastivědné
literatuře byl L. mylně uváděn jako Dinke
(např. u Hanse Welzla či Waltera Krause).
Lit.: Welzl, H.: Zur Kunstgeschichte Schlesiens, ZGK-
GÖS 1, 1905/06; Orlík, J.: Existoval opavský sochař
Vavřinec Dinke?, ČSM-B 20, 1971; Indra, B.: Stavba
kostela sv. Jiří na Dolním náměstí v Opavě 1675–1678
a jeho stavitelé, ČSZM-B 42, 1993. JO
LIPOVÁ-LÁZNĚ, do roku 1960 Dolní Lipová
(německy Nieder-Lindewiese), lázeňské místo
západně od Jeseníku.
Vznik zdejších lázní je spojen se jménem → J.
Schrotha, který na základě zkušeností s léč-
bou koní vytvořil specifickou přírodní léčbu
potními zábaly a dietami. Ačkoli lázeňské
prospekty později hojně uváděly jako poč.
léčby již r. 1829, za skutečný rozvoj Schro-
thovy kúry je třeba považovat až r. 1837.
Podobně jako → V. Priessnitz v sousedním
Gräfenberku (→ Lázně Jeseník) byl i Schroth
obžalován z fušerství, nicméně kompromi-
sem s úřady došlo již r. 1840 k oficiálnímu
LIPUS
LIPOVÁ-LÁZNĚ
založení lázní, na jejichž chod měli dohlížet
studovaní lékaři. Pův. Schrothova kúra byla
poměrně drastická – sestávala zvlášť z pot-
ních zábalů, které zajišťovaly příznivé pů-
sobení vlhkého tepla, a diet, jejichž součástí
bylo radikální omezování stravy a v tzv. su-
chých dnech též pitného režimu. Aplikována
byla na rozličné nemoci, z nichž mnohé byly
tehdy považovány za nevyléčitelné. Prvním
ryze lázeňským objektem se stal tzv. Grün-
dungshaus z r. 1842 (dnes lázeňský dům
Schroth). Rozvoj areálu však nastal teprve
po Schrothově smrti r. 1856, kdy lázně pře-
vzal jeho syn Emanuel, zv. Papa Schroth. Ten
postup léčby zmírnil, čímž přilákal též více
pacientů (v r. 1838 se tu léčilo jen 17 osob,
r. 1889 již 777). Za jeho působení vznikl
r. 1868 objekt lázeňské restaurace (po požáru
za druhé svět. války zbořeno) a lázeňský dům
s parkem za ní. V 70. l. byl vystavěn dům ma-
jitelů lázní a vila Ella. Teprve po Emanuelově
smrti (1890) byl r. 1893 dokončen Louisenhof
(dnes Luise) a až r. 1898 Theresienhof (dnes
Terezinka). Na začátku 20. stol. byly zbu-
dovány vily Grohmann (dnes Moravanka)
a Hella. Spousta pacientů však byla již tra-
dičně ubytovávána v soukromých penzionech.
Schrothové mají v L.-l. též své pomníky – za-
kladateli Johannovi je věnován jehlancovitý
památník s medailónem z r. 1870, Emanue-
lovi pak mramorový pomník s bustou, odha-
lený v září r. 1894. Od přelomu 19. a 20. stol.
počet pacientů v Dolní L. vzrůstal (r. 1913
se tu léčilo na 1 700 osob). Za druhé svět.
války byl provoz lázní omezen zřízením voj.
lazaretu. Od poč. r. 1945 se zde shromaž-
ďovali něm. uprchlíci. Už v srpnu t. r. však
byly lázně znovu zprovozněny a r. 1948 začal
fungovat celoroční provoz. Od 50. l. se orien-
tovaly na léčbu obezity, od r. 1970 zvlášť dia-
betu, od 80. l. znovu obezity v souvislosti
s arteriosklerózou. Dnes jsou lázně majet-
kem společnosti Schroth, s. r. o., a orientují
se krom již uvedených též na léčbu kožních
nemocí a poruch látkové výměny. V obci
funguje také Muzeum Johanna Schrotha.
554
LISOVČÍCI
Lit.: Brachtl, Z. – Gába, Z. – Kořený, L.: L.-l. v minu-
losti a dnes, Lipová-lázně 1991; Knoppová, E. – Knopp,
T.: Oázy vody a vzduchu, Zlaté Hory – Jeseník 2001.
Obr.: L40–46. JI
LIPUS, Radovan, divadelní a televizní režisér,
dramatik, básník, publicista, pedagog, * 12. 6.
1966 Třinec (Frýdek-Místek).
Studoval na FF UP (1984–86), absolvent Di-
vadelní akademie múzických umění Praha
(1991). Krátce v Činoherním klubu Praha,
v l. 1992–2008 režisér činohry → NDM.
Často spolupracoval s dramaturgem → M. Pi-
vovarem (František Hrubín – M. Pivovar:
Romance pro křídlovku, 1998; Jan Antonín
Pitínský: Matka, 2007; Witold Gombrowicz:
Yvonna, princezna burgundská, 2008, ad.).
Hostoval v → Komorní scéně Aréna (→
P. Hruška – R. Lipus: Průběžná O/s/trava
krve, 1994), v divadlech v Brně, Banské
Bystrici, Českém → Těšíně, Hradci Králové,
Kladně, Košicích, Liberci, Olomouci, Plzni
a Praze. Po odchodu z → Ostravy angažmá
ve Švandově divadle v Praze (2008–10). Spo-
lupráce s rozhlasem a televizí (autor projektu,
režisér a spoluscenárista tel. cyklů o archi-
tektuře Šumná města a Šumné stopy). Pub-
licista (Scénologie Ostravy, 2006; Ostravské
příchody, s Marinou Feltlovou, 2011). Sbírka
veršů Vysoká oblačnost (1993). Pedagog FF
→ OU.
Lit.: Almanach Národního divadla moravskoslezského
1919–1999, Ostrava 1999; V srdci Černého pavouka,
Olomouc 2000. JŠt
LISNÍK, Jan → Stunavský, Jan
LISOVČÍCI, oddíly lehké polské jízdy, orga-
nizované pův. Alexandrem Lisovským
(† 1616).
Byly velmi pohyblivé, bojovné, vyznačovaly
se ukrutností, jejich tažení byla provázena
bezohledným pleněním. V l. 1607–10 po-
máhaly samozvanci Lžidimitrijovi II. v boji
o rus. trůn. Během → třicetileté války až do
r. 1636 bojovali ve službách Ferdinanda II. Již
v r. 1619 pomáhal desetitisícový oddíl Habs-
burkům v boji proti Gáboru Bethlenovi a čes.
stavům, poč. r. 1620 poplenili → Těšínsko
LISOVČÍCI
LISTY
a severových. Moravu, v dalších l. válčili
zejm. ve Slezsku, kde způsobili zpustošení
rozsáhlých oblastí.
Lit.: Indra, B.: Ke vpádu L. na Moravu 1620, NV 8,
1943; Otto, K.: K datování vpádu L. – jejich zastávka
v Moravské Ostravě, NV 9, 1946; Pitronová, B.: Ostrav-
sko za válečných tažení v době třicetileté války, in: Os-
trava 15, 1989. LD
LISTY PAMÁTNÍKU PETRA BEZRUČE, literár-
něvědný časopis se změřením na literaturu
ve Slezsku, 1954–74.
Časopis postupně vedli → D. Šajtar, →
J. Urbanec, → V. Pfeffer a → V. Plaček.
V l. 1954–57 byly LPPB vydávány Slezským
studijním ústavem v → Opavě (→ Slezský
ústav), od r. 1958 je vydávalo → SZM pro →
PPB. Orientovaly se na literárně a esteticky
vyspělé čtenáře a lit. historiky se zájmem
o dílo předních čes. slez. a severomorav.
autorů (→ P. Bezruč, → V. Martínek, →
V. Závada aj.) a také o dílo autorů píšících
polsky (→ G. Morcinek, → G. Przeczek).
Publikovány zde byly studie (syntézy vývoje
nár. literatury, literatury v býv. Severomo-
ravském kraji a ve Slezsku, popřípadě úžeji
vymezené analýzy a syntézy jednotlivých
žánrových podob literatury ve sledované
oblasti), články o recepci a překladech děl
našich i zahr. autorů, statě připomínající
výročí a jubilea spisovatelů, rec. knih spiso-
vatelů sledované oblasti a speciálních edic
(korespondence, bibliofilie ap.), odb. literár-
něvědných publikací a věd. sbor níků i hod-
nocení literárněvědných či spisovatelských
konferencí (zejm. v rámci kult. festivalu →
Bezručova Opava). V menší míře zde byla
publikována pův. i přeložená poezie a próza.
Pozornost byla věnována interdisciplinárním
souvislostem literatury a hudby (→ M. Ma-
lura, Rudolf Pečman) či literatury a výtv.
umění (fotografové Antonín Pustka, Josef
Solnický). LM
LISZT, Franz (Ferenc), pianista a hudební
skladatel, * 22. 10. 1811 Raiding (Rakousko),
† 31. 7. 1886 Bayreuth (Německo).
Evropsky proslulý pianista a skladatel maď.
původu pobýval dvakrát (jako host rodiny
555
LITERÁRNÍ KLUB PETRA BEZRUČE
→ Lichnovských) v → Hradci nad Moravicí
(→ Beethovenův Hradec). Při prvním pobytu
(1846) koncertoval v blízkém i vzdálenějším
okolí (ve Frývaldově, dnešním → Jeseníku,
Olomouci, → Opavě, → Těšíně aj.). Druhý
pobyt (1848) souvisí mj. s navázáním kon-
taktu s Bedřichem Smetanou, který tehdy
L. požádal o fin. pomoc při zakládání vl. hud.
ústavu v Praze.
Lit.: Boženek, K.: F. L. a jeho vztahy k zámku Hradci
nad Moravicí ve světle písemných pramenů, in:
Československo-maďarské vztahy v hudbě, Ostrava
1982. JM
LITERÁRNÍ HARENDY, setkávání tvůrců v le-
tech 1991–94.
Bratři → I. a → P. Motýlové a Miroslav Vl-
ček vyšli vstříc potřebě literátů na poč. 90. l.
obnovit atmosféru text-appealů, happeningů
a vy tvořili prostor pro divoká setkávání do-
sud nezavedených autorů. Tak v rámci tzv.
Literárních harend v Klubu Atlantik přijíž-
děli do → Ostravy na několikadenní setká-
vání tvůrci z Moravy, Slezska, Čech, Polska,
Slovenska. Dokladem atmosféry se stal
časopis → Modrý květ, kde byly publiko-
vány texty ostr. autorů (→ J. Balabána, →
N. Čvančarové, → P. Hrušky, → M. Krupy)
i mimoostr. autorů (Víta Adamuse, Zdeňka
Chobota, Václava Kahudy, → J. Klimszy,
→ R. Putzlacherové, → J. Sikory, Mirka
6 Kroše ad.).
Lit.: Málková, I.: Literární Ostrava – 90. léta 20. století,
in: Kozelka, M. (red.): V srdci Černého pavouka, Olo-
mouc 2000. IM
LITERÁRNÍ KLUB PETRA BEZRUČE, občan-
ské sdružení regionálních autorů.
Klub byl zal. v lednu 1997 jako sdružení
reg. autorů, kteří spojovali svoji činnost
s kult. tradicí Pobeskydí. Je kolektivním
členem → OS. Předsedou klubu se stal Mi-
loslav Oliva (1923), býv. frýdlantský gymn.
prof., později ředitel školy a první polisto-
padový starosta města, který proslul svou
kult. a osvětovou činností (autorem publi-
kací Kdo je kdo ve Frýdlantě nad Ostravicí,
2002; Literární kroužky v bývalém okresu
Frýdek-Místek, 2003; básní Míjení, 2008;
LITERÁTSKÁKLUB
LITERÁRNÍ BRATRSTVA
PETRA BEZRUČE
Návraty, 2009, aj.). L. k. P. B. nepřímo na-
vázal na Kulturní sdružení Bezručův kraj
(1958), k jehož vzniku dal souhlas nedlouho
před svou smrtí sám → P. Bezruč. Tehdy
v něm byli např. → V. Závada, → F. La-
zecký, → A. C. Nor, → Z. Bár, → B. Pavlok,
→ F. Směja aj., hud. skladatelé Milan Salich,
Božena Steinerová, Dušan Jurenka, Jaroslav
Slavický, výtvarník → J. Olšák, folklorista
→ A. Satke, muzikolog → M. Malura aj.
Z podnětu Kulturního sdružení Bezručův
kraj vznikaly v 50. l. lit. kroužky, v nichž
nacházeli své uplatnění autoři vycházející
většinou z folk. tradic, jak dosvědčuje čin-
nost Literárního kroužku v Sedlištích (1972),
dále Volné sdružení poetů a literátů ve →
Frýdku-Místku, které bylo současně čle-
nem Kulturního sdružení Bezručova kraje
(1979), nebo Literární kroužek v Bašce
(1979), Literární klub Vojtěcha Martínka
(1987) aj. Svou činnost rozvíjely nezávisle
na oficiální literatuře a soustřeďovaly se mj.
na rozvíjení lid. kultury. L. k. P. B. je úzce
spojený s kult. životem měst Frýdek-Místek
a → Frýdlant nad Ostravicí, iniciuje lit. be-
sedy, lit. soutěže a konference s reg. tema-
tikou, pomáhá při vydávání knížek členů
klubu. Členové se pravidelně scházejí a spo-
lečně vydávají alm. ze své tvorby, od r. 2004
vychází časopis Zrcadlení, v l. 2002–08 byl
připravován Beskydský kalendář. Bez vý-
znamu není jeho spolupráce s výtv. umělci
a hudebníky regionu (→ A. Kroča, →
K. Lepík, Milan Oboda, Vít Adamus, Lubo-
mír Havlák, Ivo Kahánek, → J. Václavík aj,),
s lit. historiky → L. Knězkem a → J. Svo-
bodou, se Zdenkou Tomáškovou, znalkyní
života P. Bezruče, s prozaikem a publicistou
→ R. Sobotkou, s předsedou → Místecké
Violy Janem Kukuczkou aj. Z autorů, kteří
se vl. tvorbou podílejí na činnosti klubu a již
vydali řadu lit. pokusů, je možno jmenovat
Martu Dvořákovou, Jiřího Figuru, Františka
Gistingera, Pavla Grygu, Ivanu Navrátovou,
Jiřího Otípku, Martinu Pavlokovou, Elišku
Reskovou, Olgu Tlučkovou, Dajánu Šatán-
kovou či Dajánu Zápalovou.
556
LITERATURA BAROKNÍ
Lit.: Vlk, V.: Kdo je kdo. Osobnosti Pobeskydí III, Frý-
dek-Místek 2011. JS
LITERÁTSKÁ BRATRSTVA → Náboženská bra-
trstva
LITERATURA A REGION, sborník z konfe-
rence konané v roce 1994.
Uskutečnila se v → Ostravě 7. a 8. 12. 1994
za spolupráce Obce moravskoslezských spi-
sovatelů (→ OS) a FF → OU. Obsahuje
úvahy spisovatelů i lit. teoretiků na úlohu re-
gionalismu v našem lit. životě, dokládá nejen
různost názorů na regionalismus, ale i roz-
dílná kritéria uplatňovaná při jeho výkladu.
Vedle kritických a zpochybňujících pohledů
na tento jev v literatuře (→ O. Filip, → L. Petr,
→ M. Zelinský) převažovaly výklady literár-
něteoretické povahy (→ J. Dvořák, Viktor
Viktora, → D. Šajtar, → J. Svoboda, → S. Ur-
banová aj.) a autorská vyznání (→ J. Zogata,
Ludmila Klukanová, Josef Hrubý, → O. Šuleř
aj.). V některých příspěvcích se objevily ná-
běhy k literárněhist. popisu literatury regionu
Slezska a sev. Moravy (Drahomíra Vlašínová,
→ L. Martinek). JS
LITERATURA BAROKNÍ, literární tvorba vzni-
kající zhruba od poloviny 17. století do 70. let
18. století.
Ve srovnání s předchozími etapami lit. vý-
voje byla poměrně početná a rozvinutá,
i když nijak zvlášť žánrově pestrá. Pro-
sadily se v ní především útvary spojené
s pobělohorskou rekatolizací s dominantní
náb. a výchovnou funkcí, tedy především
duchovní píseň, kázání a nábožensko-vzdě-
lavatelná próza. – Přes toto zaměření bývá
v reg. projevech těchto útvarů vysoce oce-
ňována um. stránka – především v kaza-
telských souborech → B. H. J. Bilovského
a v postile → D. Nitsche, jež jsou pravidelně
uváděny mezi vrcholy čes. barok. homi-
letiky. Jen místem narození je s regionem
spjat hlučínský rodák a jihomorav. kazatel
Tomáš Xaver Laštovka (1688–1747), autor
postily Čtvrtý článek víry katolické (1748).
Význ. prozaikem baroka se stal → V. B.
LITERATURA BAROKNÍ
Jestřábský, autor kazatelských a mravouč-
ných spisů s beletristickými prvky, který
chtěl svou česky psanou tvorbou oslovit pře-
devším ven kovské publikum. Mezi nejzná-
mější barok. kancionály bývá řazen rozsáhlý
a velmi různorodou tvorbu shrnující (ve sle-
dovaném regionu též recipovaný) Slaviček
rájský → J. J. Božana, rodáka z → Frýdku,
působícího většinu života ve vých. Čechách.
Orientace na nižší vrstvy je charakteris-
tická pro většinu lit. produkce 17. a 18. stol.
v regionu. Z dalších žánrů souvisejících s →
protireformací jsou zastoupena hagiogra-
fická díla (básnická skladba Církevní che-
rubín B. H. J. Bilovského i další lit. projevy
úcty → J. Sarkandra, tvorba související s reg.
rozvojem cyrilometodějského kultu, díla →
K. Mageta, okrajově je s regionem spojena
próza o sv. Vojtěchovi Kašpara Petra Drauš-
kovia), próza nábožensko -vzdělavatelná
(→ V. Martinedes) a knížky o poutních
místech, které představují význ. projev reg.
cítění ve st. literatuře. K nim patří Hora
Olivetská Matěje Tannera, která pojednává
o štramberské hoře → Kotouč. Na poutní
lit. produkci se z velké části podílely levné
kramářské tisky (→ písně kramářské) ur-
čené pro nejširší publikum. Ty byly rozšiřo-
vány především tiskárnami z jiných regionů
(zejm. z Olomouce), méně často opavskou
Schindlerovou tiskárnou, první v regionu
(od r. 1716; → nakl.). Kramářská produkce
regionu se intenzivněji rozvíjí až v 19. stol.,
kdy se na nich ve velké míře podílí tiskárna
→ Procházky v → Těšíně svými čes., něm.
i pol. tisky. K význ. projevům pololid. slo-
vesnosti 18. stol. patří také dram. tvorba
(→ lid. divadlo). K literatuře tohoto ob-
dobí je nutné připočíst i tvorbu exulantů (→
emigrace pobělohorská) ze Slezska a sev.
Moravy, z níž část stojí ještě na rozhraní
reformačního humanismu a baroka (→ J.
Třanovský, → J. Johannides Frýdecký, →
A. Plintovic, → K. Motěšický) a část spadá
do období vrcholného či pozdního baroka
(např. → J. Liberda, → J. Sarganek). Po-
zoruhodným důkazem recepce evang.
557
LITERATURA BAROKNÍ
literatury v pobělohorském prostředí jsou
zápisky kalvínsky orientovaného hornoslez.
šlechtice Kryštofa Bernarda Skrbenského
(1615–1686; → Skrbenští z Hříště), který
si opsal mj. některá díla → J. A. Komenského
a je znám rovněž jako autor rkp. memoáro-
vých záznamů (Kniha pamětí). Skrbenský
rovněž inicioval vznik rozjímavé knihy →
J. Kopydlenského. Světská literatura, kterou
nelze přísně oddělovat od tvorby duchovní,
je ve výrazné menšině, což ovšem sou-
visí s cel kovým charakterem písemnictví
17. a 18. stol. v čes. zemích. Lze k ní řadit
např. rkp. skladby → K. B. Hiršmencla nebo
některá exempla vložená do promluv zmí-
něných kazatelských osobností. Spisovatelé
z regionu, především → jezuité, se na vy-
soké úrovni věnovali odb. písemnictví, a to
vědám pří rodním, např. astronomii a mate-
matice, i humanitním (např. rétorickou pří-
ručku napsal → S. Rappal), jen ojediněle ale
zasáhli do historiografické produkce (sev.
Morava a Slezsko byly ovšem, i když spíše
okrajově, předmětem zájmu mimoreg. ba-
rok. historiků, např. → J. J. Středovského).
Samostatnou, ale nepříliš početnou oblast
představují místní kroniky 17. a 18. stol.
Chybí, pokud je podle dochovaných pramenů
známo, milostná lyrika a všechna světská
beletrie vyššího typu. Tento stav se ostře
liší od situace v Dolním Slezsku (s cent-
rem ve Vratislavi), kde především německy
psaná barok. poezie představovala literaturu
nejvyšších um. ambicí a dosahovala celoevr.
významu (Martin Opitz, Andreas Gryphius,
Angelus Silesius aj.). S ostatní mi částmi
Slezska, které až do r. 1742 cele patřilo k ze-
mím Koruny české, udržovala ovšem sev.
Morava a dnešní čes. Slezsko intenzivní
lit. kontakty (výměna lit. tvorby, pohyb spi-
sovatelů ap.); četné vazby existují i s pol.
kulturou. Na těchto lit. stycích má nemalý
podíl činnost členů jezuitského řádu, kteří
pocházeli ze Slezska nebo působili v jezuit-
ských střediscích v regionu (→ Opava, Tě-
šín). Div. život sev. Moravy a Slezska pak
LITERATURA BAROKNÍ
PRO DĚTI A MLÁDEŽ
rozvíjela především gym názia → piaristů
a jezuitů (→ řádové divadlo).
Lit.: Vašica, J.: Účast Slezska na českém literárním baroku,
in: Slezsko, český stát a česká kultura, Opava 1946; Lu-
bos, A.: Geschichte der Literatur Schlesiens I., Würzburg
1995; Malura, J.: Žánrový profil české barokní literatury
na Moravě a ve Slezsku, in: Region a jeho reflexe v litera-
tuře, Ostrava 1997; Czyz, R. – Gojniczek, W. – Spratek, D.
(ed.): Trzysta lat tolerancji na Slasku Czieszynskim, Cie-
szyn 2010; Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého
státu II. (1490–1763), Praha 2012. JMl
LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ (LPDM),
literatura adresovaná dětem.
Konstituování je spojeno s → folkorem (→
dětským folklorem, → příslovím a pořeka-
dlem, ukolébavkou, → pohádkou, → pověstí),
z něhož autoři adaptací pro děti čerpali in-
spiraci a k němuž se editoři opakovaně vra-
cejí. Řada výborů určených dětem těží z folk.
záznamů → B. M. Kuldy, → F. Bayera, →
K. J. Bukovanského, → F. Slámy, Františka
Stavaře aj. a podle toho, jak autoři transfor-
mují básnický a prozaický text do um. podoby,
prodlužují nepřímo jeho životnost. Dnes
se s krajovým bohatstvím ústní lid. slovesnosti
setkáváme zejm. zásluhou kvalitních kniž-
ních vydání pro děti. Z oblasti Slezska a →
Lašska jsou to autorské adaptace → F. La-
zeckého a → H. Salichové, z → Valašska těží
adaptace → J. Strnadla, → O. Sirovátky a →
M. Šrámkové. Stěžejním žánrem reg. LPDM
se stala autorská pohádka, která čerpala
inspiraci jak z námětového fondu mez. (→
V. Martínek), tak reg. (→ K. Dvořáček, →
F. Horečka, → F. Směja, → F. Rohel), přitom
v určitých vývojových etapách se podílela
na nár., soc. a kult. emancipaci dětí. Za faš.
okupace např. vycházely pohádkové soubory
Pohádky zpod Lysé hory (s. d.), Květy naší
země (1944), oblíbenými se staly Filgasovy
příběhy malých človíčků – brášků (Mezi
brášky, 1940, Bráška Lajdáček, 1943, Brášci
v Modré zemi, 1941), které vycházely na po-
kračování v časopise → Havířská neděle.
Zásluhou LPDM existuje lit. zpracování hor-
nické látky (J. Rohel: Havíři před tváří Boží,
1944, přepracováno jako Černý kahan, 1974)
nebo Filgasův příběh důlního koníka, který
558
LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ
touží po pozemském světle (Koníček Ivánek,
1942). V l. 1940–49 je LPDM spojena s nakl.
činností Josefa → Lukasíka, kde také poprvé
vyšel Strnadlův Rok pod horami (1945). Rov-
něž reg. LPDM tvrdě zasáhla centralizace,
ideologizace, budovatelský patos a sche-
matizace (Jiří Havel: Město velké slávy; →
Z. Vavřík: Ostravice). Vycházely knihy jen
ve Státním nakladatelství dětské knihy (např.
autorská pohádka → F. Čečetky s naučným
zacílením O vláčku Kolejáčku a jiné pohádky,
1951, přepracováno a rozšířeno 1973). Do vý-
voje příznivě vstoupil až vznik samostatných
krajských nakl. Slibným poč. → Krajského
nakladatelství → Ostrava (později → Profil)
bylo vydání → Šuleřova biogr. románu O Ja-
níčkovi malérečkovi (1960), který zpřístup-
nil život a tvorbu → J. Kobzáně. Zásluhou
→ A. Sivka začaly vycházet reedice pohádek
V. Martínka a K. Dvořáčka, vznikl soubor
Ze slezské domoviny (1960), dále vyšly pod-
nětné Slezské bajky H. Salichové a F. Lazec-
kého Kaliny a maliny. V r. 1963 již v rámci
nakl. vznikla samostatná edice Sedmikví-
tek, která dostala název podle stejnojmenné
Četynovy knihy pro děti. Do r. 1971 v edici
vyšlo 7 knižních svazků, které se tematicky
vracely k minulosti (O. Šuleř), mj. oživovaly
zájem o partyzánské hnutí v Beskydech.
V 70. a 80. l. byly knihy pro děti vydávány
v edici Profil dětem a mládeži, celkem vyšlo
48 svazků. Žánrovou prioritou nadále zůstá-
vala pohádka, začala se však také uplatňovat
příběhová próza ze života dětí a dospívajících
(→ M. Podešvová, → P. Tobiáš, → P. Křenek,
→ L. Man, → M. Stoniš, → E. Lenartová),
próza s tematikou druhé svět. války (P. Kře-
nek, Zdeněk Vyhlídal, F. Čečetka), dobro-
družně laděná hist. povídka (→ B. Fiala)
a próza o životě zvířat nebo s přírodní te-
matikou (→ R. Sobotka, → Š. Neuwirth, →
J. Müller). V oblasti LPDM byl uplatňován
menší „normalizační“ nátlak, a tak zde zá-
sluhou odvahy některých red. znovu vychá-
zela reprezentativní převyprávění pohádek
a pověstí jinak nežádoucích autorů, např.
F. Lazeckého. Spolu s ilustracemi Lumíra
LITERATURA PRO
REFORMAČNÍ
DĚTI A MLÁDEŽ
A HUMANISTICKÁ
Ševčíka se stal ojedinělým počinem soubor
slez. a laš. dětského folkloru Malinový chod-
níček (1979). Na poč. 90. l. ještě v nakl. Profil
vyšla básnická sbírka → K. Vůjtka Náš ko-
pec má kytku za kloboukem (1990), zatímco
dívčí román E. Lenartové Zakřič do tmy já
(1992) byl vydán již v soukromém nakl. →
Sfinga (1991–96), vybudovaném na zákla-
dech Profilu. Mimo to vznikla řada dalších
soukromých nakl. (Blesk, → Librex, →
Optys, → Gramma, Agave, Oldag, Ponton
aj.), které se mnohdy netajily svým komerč-
ním zaměřením a vyznačovaly se nadpro-
dukcí a přizpůsobením čtenářskému vkusu.
Někteří autoři pouze navázali na osvědčené
postupy ve vl. tvorbě a st. práce spíše jen
variovali (L. Man), jiní plně rozvinuli svůj
smyl pro hru s fantazií (M. Stoniš: Kamarád
až do oblak). Dominantní postavení v pův.
tvorbě pro děti nabyl O. Šuleř, který zúročil
své fabulační schopnosti umocněné mno-
haletou spisovatelskou zkušeností a vydal
rychle za sebou hned několik pohádkových
a pověsťových knih spojených s Valašskem,
např. Nic nalhaného, máloco pravda (1990),
Poklad pod jalovcem (1993), Zbojnické po-
hádky a pověsti z Valašska (1993) aj. Zatím
jeho poslední knihou, která těží z krajové
vypravěčské tradice, je É trli-frli aneb Kdy
nastane konec světa (2011), vydaná v sou-
kromé tiskárně Šmíra-Print. V 90. l. byl po-
sílen zájem o místní a reg. pověst a legendu,
což bylo dáno vznikem nových informač-
ních a kult. center a posílením regionalismu.
Výjimečnými se tak stal soubor Pověsti
a legendy Moravy a Slezska (1997) a Morav-
skoslezské pověsti (2000), které vycházely
z iniciativy frýdecko-místeckých vlastivěd-
ných pracovníků manželů Poláškových (→
J. Polášek). Mj. zahrnuje pověsti spojené
se zbojnickou tradicí → Ondráše z Janovic
a pověsti spojené s povodím Odry, Olzy, Os-
travice a Opavy. Příznačným jevem posled-
ního desetiletí se stala reediční, překladová
a adaptovaná tvorba, vznik obrázkových
a komiksových knih. Mezi ně patří četná
vydání leporel (mimořádné je leporelo Lucie
559
LITERATURA REFORMAČNÍ A HUMANISTICKÁ
Seifertové Tajemná Ostrava, 2009) a obráz-
kových zpracování klasických děl čes. a zahr.
produkce, jak je zprostředkovává nakl. Lib-
rex (např. Bohuslav Žárský – Zdeněk Janda:
Obrázkové Staré pověsti české, 2000).
Lit.: Urbanová, S.: LPDM na Ostravsku po roce 1945,
Praha 1984; Urbanová, S. – Holaňová, Š.: LPDM Slezska
a severní Moravy. Soupis bibliografie, Ostrava 2000; Ur-
banová, S. Kapitoly z literárních dějin Slezska a severní
Moravy, Ostrava 2000. SU
LITERATURA REFORMAČNÍ A HUMANISTICKÁ,
literární tvorba vznikající zhruba od konce
15. století do 30. let 17. století.
V centru tohoto období stojí literatura spo-
jená s → reformací a žánry, jako je duchovní
píseň a kázání. Plně se rozvíjí až od 70. l.
16. stol., tedy s jistým zpožděním oproti celo-
nár. kontextu. Tvorba sledující měšťanskou
humanistickou linii se uplatňuje jen okrajově,
nenacházíme její typické žánry na pomezí
naukové a beletristické tvorby, jako byly ces-
topis, historiografie ap. (pouze okrajově sou-
visí se sev. Moravou a Slezskem genealogicky
a heraldicky orientovaná próza → B. Pa-
prockého z Hlohol). Téměř vůbec pak nelze
v literatuře regionu mluvit o renes. prvcích.
Stejně jako ve středověkém období se rozvíjí
tvorba jaz. rozrůzněná. Lat. humanistická
poezie vyšší úrovně je pěstována především
na přelomu 16. a 17. stol. několika slez. ro-
dáky působícími v aristokratickém a panov-
nickém prostředí. Patřil k nim především
plodný a v čes. zemích velmi ceněný básník
→ B. Exner. S humanistickou kulturou v →
Těšíně je spojena činnost opavského rodáka
Augustina Iskry (asi 1600–1640), těšínského
písaře a autora lat. a něm. básnických knih.
V podobě drobných tisků s příležitostnými
verši se rozvíjela lat. poezie také na půdě
měst. škol. Jedna z nich existovala pod patro-
nací kn. Jiřího Bedřicha (→ Hohenzollerni)
v → Krnově 2. poloviny 16. stol. (jejím velmi
plodným autorem byl např. Štěpán Rigelius
z Lehntalu). Region v této době nemá vl. tis-
kárny, které by mohly představovat centrum
dobového lit. života, k jakým patřily v Dol-
ním Slezsku města Břeh nebo Vratislav. Lit.
LITERATURA REFORMAČNÍ
STŘEDOVĚKÁ A HUMANISTICKÁ
díla spjatá s regionem jsou proto tištěna jinde,
v ostatních částech Moravy a Slezska, poz-
ději na Slovensku, ale i v Německu. – Mezi
evropsky význ. reformační humanisty pat-
řil kalvínský teolog a pedagog → A. Polan
z Polansdorfu, který pocházel z → Opavy,
ale působil většinou v cizině. Jednota bratr-
ská utvořila v 16. stol. na sev. Moravě význ.
centrum ve → Fulneku, především zásluhou
zdejší školy, proslulé už před příchodem →
J. A. Komenského v r. 1618. Fulnecký sbor
a s ním spojená škola měly převážně ně-
meckojazyčný charakter, pro něm. bratry
z Fulneku byl už ve 30. l. 16. stol. vydán
ojedinělý soubor něm. duchovních písní Sle-
zana → M. Weisseho. Smíšený národnostní
charakter fulneckého centra ukazuje též
postava hebraisty a člena překladatelského
týmu Bible kralické → L. Helice, původem
→ Poláka. Spolu s ním se podílel na překladu
biblického textu jiný vy nikající hebraista →
M. A. z Kaménka. Hl. pozice však patří lit.
tvorbě luterského vyznání, které bylo obyv.
Slezska velmi rychle a masově přijímáno
(především na → Těšínsku), a to často v jeho
poměrně ortodoxní podobě. S luterskou kon-
fesí souvisela i určitá vlna → germanizace
Slezska. Přesto se tehdy rozvíjela lit. tvorba
v čes. jazyce, která vytvořila poměrně sou-
vislou tradici nár. písemnictví moravskoslez.
protestantů. V oblasti duchovní písně stojí
na poč. této vlny obsáhlé sbírky → J. Kun-
valdského, na kterého navazuje autor největ-
šího čes. předbělohorského kancionálu Tobiáš
Závorka Lipenský (Písně chval Božských,
1602), který působil na stř. a jz. Moravě; tato
řada vrcholí v době pobělohorské proslu-
lým, mnohokrát vydaným a na reg. kulturu
silně působícím dílem → Cithara Sancto-
rum → J. Třanovského. K evang. proudu
patří též → těšínské veršované lamenty, rea-
gující na pobělohorské vyhánění nekatolíků
ze Slezska. Osud vyhnance na Slovensko
postihl též bílského luterského faráře Lucase
Wenzelia (asi 1580–1639), autora něm. du-
chovních písní. Mezi prozaickými díly lute-
ránské konfese je hl. prací rozsáhlá postila →
560
LITERATURA STŘEDOVĚKÁ
M. Ph. Zámrského, jež bývá hodnocena jako
vůbec nejvýznamnější ka zatelská sbírka čes.
literatury předbělohorského období. Pouze
v rukopise zůstaly objemná, na Těšínsku
hojně opisovaná postila s čes. výklady
na Zjevení sv. Jana, jejímž autorem je Jiří
Pragenus (Pražan, 1563–1616), rodák z →
Hlučína, který působil jako pastor v Polské
→ Ostravě, a rovněž rozsáhlá postila jeho
syna → J. Pražana.
Lit.: Škarka, A.: Problémy a úkoly, které souvisí s vý-
zkumem starší české literatury ve Slezsku, SlSb 48,
1950; Knop, A.: Spisovná čeština ve Slezsku v 16. století,
Praha 1965; Malura, J.: Reformační literatura na severní
Moravě a ve Slezsku v letech 1570–1640, in: Kapitoly
z literárních dějin Slezska a severní Moravy, Ostrava
2000; Marinek, L.: Hledání kořenů. Literatura Krnov-
ska a její představitelé I., Opava 2009; Pawelec, M.:
Ewangelickie piśmiennictwo w księnstwie cieszyńskim
w XVI–XVII wiek. Twórcy i ich dziela, in: Trzysta lat
tolerancji na Śląsku Czieszyńskim, Cieszyn 2010. JMl
LITERATURA STŘEDOVĚKÁ , nejstarší slo-
vesná tradice od 10. do 15. století, rozvíjející
se ve složité a proměnlivé národnostní a po-
litické situaci regionu.
Kult. dění bylo ovlivněno faktem, že Slezsko
stálo na rozhraní mocenských zájmů dvou
rodících se celků, čes. a pol. státu. Některá
území – Opavsko a většina severových. Mo-
ravy – tíhla stabilně k morav. kult. centrům,
→ Těšínsko a Krnovsko naopak procházely
proměnlivým vývojem. Důležitým kult. čini-
telem byl též vznik a upevnění círk. hranice
mezi olomouckou a vratislavskou diecézí
a mohutný příchod něm. obyv. během →
středověké kolonizace. V Dolním Slezsku
se polsky mluvící obyv. s něm. kolonisty
silně asimilovalo, vliv češtiny zato postupně
sílil zejm. v již. části Horního Slezska. Sou-
vislá lit. tradice v regionu nevzniká, je ovšem
nutné počítat s tím, že naše poznání je vzhle-
dem k dochovaným pramenům a stupni jejich
věd. zpracování značně torzovité. K nejst. pí-
semnictví regionu bývají tradičně zahrnováni
literáti, kteří se zde jen narodili, ale většinu
svého života prožili jinde a svou tvorbou s re-
gionem blíže nesouvisejí, např. dominikán →
M. Opavský zv. též Polonus (v Římě žijící au-
tor proslulé a v Evropě mimořádně rozšířené
LITERATURA STŘEDOVĚKÁ
kroniky o dějinách papežství a císařství).
Mnohdy se naopak k regionu výrazněji
vztahují díla vzniklá mimo toto území (kro-
nika vratislavského Benedikta Johnsdorfa). –
Specifický charakter středověké literatury
se definuje velmi obtížně. Podle dostupných
pramenů nelze vystopovat existenci lit. školy
nebo lit. centra, jaké tvořila v Dolním Slezsku
Vratislav s něm. literaturou (drama, duchovní
lyrika) a rozvinutým lat. kronikářstvím, které
budovalo zem. identitu. Určujícím znakem lit.
tvorby severových. Moravy a Slezska je jaz.
různorodost. St. tradice je doložena v oblasti
lat. tvorby, ve 13. stol. vznikly na území Slez-
ska ke cti místní světice → sv. Hedviky sek-
vence (graduál zámeckého kostela v Břehu)
i hagiografické texty spojené s centrem úcty
v cisterciáckém klášteře v dolnoslez. Třebnici.
Duchovní zpěv obsahuje v naprosté většině
běžnou, nadnár. slovesnou produkci, význam-
nější je z hud. hlediska, protože melodická
složka přináší některé specificky slez. prvky.
K čes. památkám konce 14. stol. patří překlad
lat. sekvencionáře, jehož autorem je pravdě-
podobně Konrád z Benešova (→ Dolní Bene-
šov), odchovanec pražské univerzity. Václav
Hauer upozornil také na jiný čes. překlad lat.
hymnů, uchovávaný mezi rukopisy opavské
muzejní knihovny (→ SZM). Jaz. různorodost
lze dobře vidět na rkp. kodexu → Mikuláše
z Kozlí, který obsahuje texty čes., lat., něm.
a česko-pol. Osobnost tohoto františkána uka-
zuje odmítavý vztah slez. společnosti k husit-
skému hnutí, ale i rozšíření češtiny, k němuž
došlo na většině území Slezska v 15. stol. (od-
tud se pak šířila čeština i do Polska). Kontakty
s Polskem se v té době upevňují i častým smě-
řováním slez. studentů na univerzitu v Kra-
kově. Z 15. stol. také pochází nejvíce česky
psaných lit. památek regionu. Doklady světské
lit. tvorby jsou ojedinělé, i když svým způso-
bem jedinečné (obscénní milostné písně v ko-
dexu Mikuláše z Kozlí). Písemnictví vzniká
především na půdě → círk. řádů – domini-
kánů, benediktinů, minoritů, později fran-
tiškánů aj. Převažují náb. útvary, především
duchovní písně, modlitby a legendy. Kromě
561
LLOYD
jmenovaného díla Mikuláše z Kozlí nejsou je-
jich zápisy příliš časté, najdeme je např. v ko-
dexu z Hlohova označovaném jako Glogauer
Liederbuch z doby kolem r. 1470, jenž má
také jazykově smíšený charakter s převahou
textů lat. a něm. a s jednou čes. písní. – Přímo
na severových. Moravě a ve Slezsku vytvo-
řená a rozšiřovaná něm. literatura představuje
ve středověku některými svými díly význ. lit.
počiny. Zřetelně slez. původu je např. přebás-
nění známých Catonových distich, zapsaných
ve východostředoněm. nářečí. Zvl. pozornost
si v lit. historii zasloužil rozsáhlý dvorský
epos → Kreuzfahrt des Landgrafen Ludwigs
des Frommen, složený neznámým autorem
na poč. 14. stol. zřejmě v blízkosti → Opavy.
V oblasti moravsko-slez. pomezí se dochovalo
také množství středověkých něm. lék. knih.
Lit.: Vilikovský, J.: Starší literatura slezská a její význam
v literatuře české, in: Slezsko, český stát a česká kultura,
Opava 1946; Zatočil, L.: Kritický pohled na německé
písemnictví staroslezské, SlSb 48, 1950; Lubos, A.: Ge-
schichte der Literatur Schlesiens I., Würzburg 1995; Mar-
tinek, L. – Wójcik, A. (red.): Pronikání českého a polského
jazyka do středověké poezie a písňové tvorby ve Slezsku,
Opava – Cieszyn 1998; Malicki, J.: Periodizační body
dějin jazyků ve Slezsku (středověk a raný novověk), in:
K periodizaci dějin Slezska, Opava 2008. JMl
LITERATURA ZAOLZANSKÁ → Polská literatura
LLOYD, David John, malíř, performer a kom-
ponista, * 29. 3. 1957 Lichfield, Staffordshire
(Anglie).
Studoval Polytechniku v Brightonu (1975–78),
v Londýně a um. školu v Chelsea (1978–79, ti-
tul Master of Art). Od r. 1995 pobývá stále více
v → Ostravě. Pův. pracoval zvl. jako malíř ex-
presivně imaginativních obrazů, později začal
užívat možností kombinace s prostředky in-
stalací i performance, pro něž uplatňuje dram.
možnosti ve spojení s vl. autorskou hudbou.
Jeho tvorba je zaměřena humanisticky (např.
jeho monumentální instalace o Kambodži
na → Landeku, 2000). Je silně inspirován ostr.
krajinou se znaky prům. devastace. Životní
zkušenost s alkoholem poznamenala vyhroce-
nou expresivitou část jeho tvorby na přelomu
1. a 2. desetiletí 21. stol. Z výstav: Mag-
dalena Baxeras, Barcelona (1993), Výtvarné
LOBENŠTEJN
LLOYD LOTKO

centrum Chagall, Ostrava (1995), Evropský Jako teolog pomáhal → P. Stalmachovi při
klub, Praha (1996), Baletní performance, klub redigování → Gwiazdky Cieszyńskiej, je-
Parník a → Komorní scéna Aréna, Ostrava jímž red. byl v l. 1890–1922. Když r. 1895
(1998), → GVUO (1999), Kambodža, Landek, vzniklo pol. gymnázium v Těšíně, pracoval
Ostrava (2000), → Havířov (2010), → Huk- zde jako katecheta, zapojil se také do práce
valdy (2012). Ocenění: Mid-Cheshire Award Matice školské Těšínského knížectví (→ ma-
(1974), Eastern Arts Council Award (1984) tice), a to též jako její předseda. V l. 1907–18
aj. Je zastoupen např. ve sbírkách National byl poslancem vídeňského parlamentu, v l.
Gallery London. 1918–20 pak jednou z nejvýznamnějších
Lit.: Holý, P.: D. J. L. a míra krajností, in: D. J. L. osobností Národní rady Těšínského knížec-
(katalog výstavy v GVUO), 1999. tví (→ Rada Narodowa Księstwa Cieszyń-
Obr.: V243. PH skiego). V meziválečném Polsku zastával
funkci poslance a senátora, ke konci života
LOBENŠTEJN → Cvilín
byl rovněž starostou Těšína. Pracoval v řadě
LOMPA, Józef Piotr, spisovatel, publicista, folk- dalších pol. organizací, byl spoluzakladate-
lorista, * 29. 6. 1797 Olesno (Polsko), † 29. 3. lem Polské národopisné společnosti (Polskie
1863 Wożniki (Polsko). Towarzystwo Ludoznawcze, 1901), které vě-
Živil se zprvu jako varhaník a domácí uči- noval své bohaté knižní a etnografické sbírky.
tel, po absolvování kat. uč. semináře ve Vra- Zásluhy L. je nutno vidět i na poli badatel-
tislavi učil na obecných školách, hl. v obci ském, zejm. v oblasti historie a národopisu.
Lubsza u Lublińce v Horním Slezsku. Byl Bibliografie jeho prací čítá 125 titulů, mezi
buditelem nár. vědomí, zastáncem myšlenky nimiž jsou význ. rozpravy, jako např. Bibli-
slovanské vzájemnosti a vzniku slovanské ografia druków polskich w Księstwie Cies-
velmoci, zejm. v kult. smyslu. Po r. 1848 zyńskim od roku 1716 do roku 1904 (1904)
nebo Polskość Śląska Cieszyńskiego (1924).
nemohl vykonávat profesi učitele, zaměřil
Lit.: BSSSM 3; PSB 17; Brożek, L.: Bibliografia pism
se zcela na lit. tvorbu a věd. činnost (zájem Ks. J. L., Cieszyn 1933; Szczurek, K.: Hetman cie-
o region, reg. dějiny, kulturu, lid. slovesnost), szyńskiej ziemi, KalC 1990, Cieszyn 1989. KK
navázal osobní kontakty s řadou význ. pol.,
čes. i něm. spisovatelů a vědců. Napsal prózu LORIŠ, Jan, jazykovědec, středoškolský peda-
Powiastka o pobożnych górnikach (1847), gog, spisovatel, * 6. 3. 1860 Morávka (Frýdek-
hist. román Zamek w Głogłówku (1857), za- -Místek), † 11. 1. 1920 Praha.
chycoval → lid. legendy, → pověsti a další Studoval zprvu teologii v Olomouci, pak fi-
projevy lid. slovesnosti, připravoval edice náb. lozofii a klasickou filologii ve Vídni a Praze.
textů. Známy jsou dopisy Janu Evangelistovi Žil a působil hl. v Praze. Svůj zájem v ob-
Purkyňovi (1960). lasti filologie soustředil na starou češtinu,
Lit.: Prus, K.: J. L., jego życie i prace…, Bytom 1913;
lid. slovesnost a dialektologii. Věnoval se ná-
ZarŚ 18, 1947; Hierowski, Z.: Nauczyciel z Lubszy, Ka- řečí rodného kraje (hornoostravické pod-
towice 1961; Wilczek, S.: l., prekursor pracy kulturalno- řečí středolaš. nářečí; → nářečí slez.), jehož
-oświatowej na Górnym Śląsku, Katowice 1962. EK
popis je předmětem práce Rozbor podřečí
LONDZIN, Józef, katolický kněz, redaktor, his- hornoos travského ve Slezsku (1899).
torik, folklorista, politik, * 2. 2. 1863 Zabrzeg Lit.: Kellner, A.: Stav a úkoly české jazykovědy ve Slez-
sku, Opava 1950. IB
(Polsko), † 21. 4. 1929 Cieszyn (Polsko).
Po absolvování něm. gymnázia v Bílsku LOTKO, Edvard, jazykovědec, univerzitní pro-
se zapsal do kat. semináře v Olomouci, fesor, * 18. 1. 1932 Komorní Lhotka (Frýdek-
na němž byla vytvořena pol. sekce. Po vysvě- -Místek), † 9. 12. 2011 Olomouc.
cení na kněze pracoval od r. 1890 v → Těšíně, Vystudoval čes. a pol. jazyk na UP, kde poz-
kde se ihned zapojil do práce na nár. poli. ději působil (také ve význ. akad. funkcích).

562
LOWAG
LOTKO
V době lektorování na Jagellonské univerzitě
v Krakově obhájil doktorskou práci, tam také
publikoval první monografii Funkcje syntak-
tyczne bezokolicznika w gwarach zachodnio-
cieszyńskich. Studium na tle porównawczym
(1964). Vyučoval obecnou jazykovědu, réto-
riku, lexikologii čes. jazyka, translatologii aj.,
odborně tíhl zejm. k polsko-čes. srovnávací
typologii a teorii překladu: Polština a češ-
tina z hlediska typologického (1981), Čeština
a polština v překladatelské a tlumočnické
praxi (1986), Synchronní konfrontace češtiny
a polštiny (1997). Je autorem řady článků
a studií o jaz. situaci na čes. → Těšínsku,
o západotěšínském nářečí (→ nářečí těšín-
ské) a polsko-čes. jaz. pomezí. Význ. je jeho
spolupráce na přípravě učebnice polštiny pro
SŠ na Těšínsku.
Lit.: Hádek, K.: Jubileum profesora E. L., in: AUPO
Philologica 78, Olomouc 2003 (tam také Soupis prací E.
L. 1954–2002); Šedesátiny, Žurnál Univerzity Palackého,
1992, č. 18; Machala, L. Poslední dopis prof. PhDr. E. L.,
CSc., dostupné na internetové adrese: http://www.ff.upol.cz.
IB
LOWAG, Alois Franz, básník, prozaik tvořící
v nářečí, pohádkář, * 4. 4. 1879 Vrbno pod
Pradědem (Bruntál), † 24. 1. 1968 Bietig-
heim (Německo).
Syn → Josefa L. V lit. tvorbě již nebyl tak
úspěšný jako jeho otec. Psal pouze v nář.
němčině. Již ve svých 24 l. vydal první knihu
povídek z Jesenicka Gobler Geschichtla
(1912). Zobrazil zde samorostlé postavy ži-
jící na úpatí hory → Praděd. Ve 20 humoris-
ticky laděných povídkách vystupují jednak
pohádkoví, jednak mýtičtí hrdinové Stan
Seff a Fichten Tones, kteří dodržují veškeré
zvyky kraje a drží se jeho nejlepších mravů.
L. cílem bylo identifikovat vlastnosti těchto
postav s tehdejším morálním kodexem →
Němce nebo → Slezana. Již zapomenutá
je jeho sbírka Blätter und Blüten aus dem
Altvatergebirge (1910) s podtitulem Ernstes
und Heiteres, která obsahuje výbor z povídek
a básní. Stejně tak i jeho hor noněm. povídky
nebo básně v nářečí publikované v dobových
časopisech.
563
LOWAG
Lit.: König, J. W.: Vom Singen und Sagen. Ein Beitrag
zur Literaturgeschichte unserer Heimat, Wolfratshau-
sen 1964; Stupek, I.: Deutsche Literatur der Zwischen-
kriegszeit im tschechischen Schlesien 1918–1938,
Ostrava – Šenov u Ostravy 2002. IS
LOWAG, Josef, přírodovědec, geograf, pro-
zaik píšící v dialektu, historik, * 18. 9. 1849
Mnichov (Vrbno pod Pradědem, Bruntál),
† 17. 2. 1911 Mnichov.
Autor ve své době poměrně známý a popu-
lární. Byl přijímán spíše u čtenářů z nižších
spol. vrstev. Zpoč. psal krátké brožurky
o Jesenicku, později přešel k básním, které
tvořil v hornoslez. něm. nářečí. Jeho první
knihou byl Führer durch Würbenthal und
Umgebung (1888), na svou dobu moderní
cestopisný průvodce okolím rodného →
Vrbna psaný poutavým jazykem. První větší
úspěch zaznamenal L. nevelký svazek, na-
zvaný Altvatersagen (1890), které jazykově
i tematicky navazovaly na předchozí Schle-
sische Volks- und Bergmännsagen (1903)
a Sagen und Geschichten aus dem Altvater-
gebirge (1904). Zasvěceně na základě ság
a pohádek zde vypráví o dějinách této oblasti
Slezska. Romantika Jeseníků ve spojení s je-
jich přírodními krásami i pamětihodnostmi
stejně jako kouzlo mnohých horských míst
dávají L. poezii zvl. atmosféru. V dalším díle
Aus der Heimat (1913), obsahujícím 22 ve-
selých originálních povídek v nářečí, autor
představuje rázovité postavy plné humoru
a lid. vtipu. Staré časy zahalené do pravě-
kého hávu něm. ság a pověstí jsou námětem
knihy Eichenlaub und Tannenreis (1908).
Další kniha Waldstimmen (1911) připomíná
svým námětem díla Adalberta Stiftera. Méně
známým svazkem je Der Klausner vom En-
gelsberg (1920), hist. povídka z dob → tři-
cetileté války, podobně jako Geschichte vom
Förster Benedix (1910), které se ve své době
setkaly s velkou čtenářskou odezvou. Bene-
dix tu představuje syrovou lidskou povahu,
přemýšlivost a dobrosrdečnost pův. bodrého
lesního oby vatele Jesenicka.
Lit.: Fischer, K.: Schlesische Dialektdichter und Schrift-
steller in Böhmen, in: Der Oberschlesier, 1929, Heft II.;
Weiser, E. – Sokl, R.: Schlesisch-mährischer Volkska-
LÖWENSTEIN
LOWAG
lender für das Altvater, für die Heimatvertriebenen aus
Sudetenschlesien und Nordmähren, [l.] 1954; Stupek, I.:
Deutsche Literatur der Zwischenkriegszeit im tschechi-
schen Schlesien 1918–1938, Ostrava – Šenov u Ostravy
2002. IS
LÖWENSTEIN, Arthur, dirigent, dramaturg,
šéf opery, * 17. 9. 1890 Wien (Rakousko), 5. 7.
1939 [l.].
Po hud. studiích ve Vídni sbormistr, poz-
ději dirigent a dramaturg v Bayreuthu. Dále
um. šéf na turné po Skandinávii a Rusku,
šéf opery v Saarbrückenu a Düsseldorfu.
Za války sloužil jako záložní důstojník.
Poč. 20. l. dirigentem opavské a ostr. něm.
opery, též koncertoval. Od r. 1921 hostem
v orch. tělesech ve Vídni, Kolíně nad Rýnem
a Berlíně. V l. 1929–32 šéf opery a ředitel →
Městského divadla v Opavě, pozvedl úroveň
zpěvoher ních těles, pěstoval symf. hudbu.
Preferoval Wagnera a Mozarta, nastudoval
i Smetanovu Prodanou nevěstu. Ač řídil
divadlo uvážlivě, pro ekon. tlak nedokončil
třetí sezonu. Nadále působil jako dirigent bez
pevného angažmá.
Lit.: Der Direktionswechsel am Troppauer Stadtteather,
Deutsche Post, 26. 3. 1929; Zbavitel, M.: Kalendárium
dějin divadla v Opavě, Opava 1995. MZ
LUBINA, pokrokově zaměřený, politicky ne-
závislý týdeník, 1905–14 a 1920–38.
Vycházel jako nezávislý týdeník v → Příboře
(1905–08), → Novém Jičíně (1908–13), →
Frenštátu pod Radhoštěm (1913–14), Rož-
nově pod Radhoštěm (1920–29) a Valaš-
ském Meziříčí (1929–38). Odpovědnými red.
byli většinou vyd. listu Věnceslav Vokurka
(1905–20), František Freisenham mer (1920),
Jan Kyselý (1920), Josef Jurečka (1920–21),
František Cibulka (1921–22, 1926–27), Do-
minik Sušovský (1922), Gusta Vokurková
(1922–23), František Kovář (1923–38), Fran-
tišek Kubáč (1927), Arnošt Jurečka (1937);
výjimkou byl red. V. Jahn (1924). Týdeník
měl i své pobočné redakce: v r. 1923 v Hra-
nicích (Hubert Vítězslav Karlíček), Přerově
(V. Vlček), Příboře (J. Svoboda), Holešově,
Vyškově, Kroměříži a Šternberku; v r. 1929
v Kroměříži, Přerově (Jan Donát), Hranicích
564
LUDWIG
(F. Hampl), Příboře (J. Tvarůžek), Bystřici
pod Hostýnem (O. Vavrouch) a Kroměříži
(A. Šťourač). Ke spolupracovníkům listu pa-
třili Josef Osyka, → Č. Kramoliš, J. Hafera,
→ F. Vahala, Antonín Klvaňa, → F. Horečka
ad. Zaměření týdeníku bylo pokrokové s an-
tiklerikálními a národně uvědomělými rysy
(před vyhlášením ČSR a v době jejího ohro-
žení ostrá protiněm. vystoupení). List se hlásil
ke stoupencům Tomáše Garrigua Masaryka
i Edvarda Beneše, negativní postoj zaujímal
i k čes. formám sílícího fašismu. Zabýval
se především reg. politikou, celostát. zprávy
byly omezeny jen na nejdůležitější polit. udá-
losti. Nechyběla černá kronika, soudničky
a informace z kult. dění a sportu. Pravidelně
byly uveřejňovány povídky či básně reg. au-
torů (K. Bezkyda, J. Hafery, V. Horáka, Jo-
sefa Chaloupky, Huberta Vítězslava Karlíčka,
Jožky Nejedlé, Josefa Osyky, J. J. Pavelky,
F. Vahaly, Josefa Vaňhary, V. Vlčka ad.).
Lit.: NČR 1, 2; Jiřík, K. a kol.: Městský archív v Ostravě.
Průvodce po fondech a sbírkách, Ostrava 1967. HŠ
LUDWIG, Leopold, operní dirigent a hudební
ředitel, * 12. 1. 1908 Vítkovice (Ostrava-
-město), † 24. 4. 1979 Lüneburg (Německo).
Narozen v dělnické rodině spřízněné s ka-
pelníkem → Václavem L. Jeho prvním
učitelem hudby byl → A. Hradil, později
se vzdělával u pianisty a dirigenta Emila
Paura v → Místku. Dirigování studoval na
vídeňské hud. akademii (absolvoval 1930).
Byl dirigentem a později šéfem něm. →
opavské opery. Zdejší operní soubor po-
zvedl na velmi dobrou úroveň, využil pě-
veckých a instrumentálních kvalit souboru
k pozoruhodným kreacím širokého reper-
toárového spektra (z čes. tvorby nastudoval
Weinbergrova Švandu dudáka a Smetanovu
Prodanou nevěstu). Později působil na něm.
a rak. operních scénách (v Oldenburgu,
Vídni a v Berlíně). L. kariéra vyvrcholila
v l. 1951–77, kdy byl um. šéfem Státní opery
v Hamburku. Dirigoval operní představení
(úspěch měla zvl. Hindemithova opera Ma-
líř Mathis, nezapomínal však ani na čes.
opery) i symf. koncerty, na nichž často
LUDWIG
uváděl skladby Gustava Mahlera. Zachovaly
se zvukové nahrávky oper Abu Hassan, Don
Giovanni, Lulu a Tannhäuser.
Lit.: Hradil; Zbavitel, M.: Kalendárium dějin divadla
v Opavě, Opava 1995. JM + MZ
LUDWIG, Václav, kapelník, sbormistr a instru-
mentalista, * 7. 9. 1837 Vyšehrad (Praha), 7. 8.
1915 Ostrava.
Pocházel z hudebnické rodiny. Po absolvo-
vání pražské konzervatoře (1858) byl voj. ka-
pelníkem v Innsbrucku a Veroně. 1877 přišel
do → Ostravy a stal se kapelníkem hornické
hudby (→ dělnické dechové hudby), kterou
1896 začlenil do Spojené hornické kapely
pro oblast ostr. se sídlem v Mariánských
Horách (zal. 1862). S oběma kapelami se zú-
častňoval hud. produkcí pěveckého spolku
→ Lumír (byl jeho sbormistrem v l. 1881–83
a 1890–94) a pořádal pravidelné koncertní
produkce. Instrumentalisté Spojené hornické
kapely se stávali ve 2. desetiletí 20. stol. kme-
novými hráči orchestrů čes. i něm. opery.
L. měl podíl i na rozvoji hud. života ostr.
Němců – byl např. sólistou i členem výboru
Orchestrálního spolku pro klasickou hudbu
zal. r. 1888.
Lit.: Gregor, V.: Hornické kapely na Ostravsku, in: SPPF
v Ostravě, řada D 20, Praha 1984; Mazurek.
LUKASÍK, nakladatelství, 1940–49.
Zakladatelem nakl. se stal Josef Lukasík
(1914–42). Svůj záměr vybudovat v → Os-
travě nakl. realizoval postupně. Nejprve zde
ve 30. l. zastupoval nakl. J. R. Vilímek, Sfinx,
J. Albert. Od r. 1938 usiloval o vl. koncesi,
což se mu podařilo a v listopadu 1940 nakl.
zahájilo svoji činnost v Moravské Ostravě.
Ručiteli fin. úvěru byli současně autoři, je-
jichž texty vytvořily základ produkce nakl.:
→ Z. Bár, → E. Dvořák, → M. Rusinský, →
F. Směja a → L. Třenecký. Po náhlé L. smrti
řídila firmu jeho sestra Marie (provdaná
Prokopcová). Od r. 1945 mělo nakl. v Praze
Na Příkopech reprezentativní knihkupectví.
V tirážích knih nacházíme od t. r. jako místo
vydání vedle Moravské Ostravy (od r. 1946
pouze Ostravy) také Prahu. Nakl. zaniklo
LUKEŠ
r. 1949 v důsledku likvidace soukromých
nakl. Za dobu existence vydalo 127 knih. Pa-
tří k nim mj. poezie → B. Marka (Goralská
země, 1941; Rodné Lašsko, 1945), Z. Bára
(Píseň pod Beskydami, 1941), → Z. Vavříka
(Poesie, 1942), Zikmunda Skyby (Krváce-
jící ticho, 1943), → D. Gawreckého (Krajiny
v zajetí, 1947); romány → F. Směji (Napsáno
v horách, 1942), → L. Peška (Lidé v kamení,
1946) nebo monografie → K. Krejčího (Jakub
Arbes, 1946). Mezi poslední vydané knihy
pat řilo 4. vydání románu F. Směji Potřís-
něná tvář (1948). Knihy nakl. L. provázely
mj. ilustrace → A. Strnadela, → J. Kobzáně,
Karla Svolinského, Františka Tichého, Fran-
tiška Hudečka, Josefa Istlera. Produkce nakl.
vycházela v několika edicích: Edice morav-
ských autorů Návrat (1940–47, red. Z. Bár),
Plamen srdci (1941–45, red. Z. Bár), Okříd-
lené kolo (1941, red. A. Baláš), Knihy no-
vého světa (1942, red. M. Rusinský), Česká
akademie – Fond Julia Zeyera (1943), Sto-
lístek (1945–48, red. → J. Strnadel), Strom
(1945–46, red. J. Strnadel), Život a dílo (1946,
red. Karel Polák), Próza (od 1946, red. J. Str-
nadel), Dobrá próza přeložená (od r. 1946,
red. Arnošt Vaněček).
Lit.: Práce nakladatelství J. L., LidN, 11. 1. 1943; Picková,
JM M.: Vzpomínka na nakladatele J. L., Knihkupec a nakla-
datel 13, 1994, č. 22; Svoboda, J.: První poválečné vykro-
čení (1945–1948), in: Kapitoly z literárních dějin Slezska
a severní Moravy, Ostrava 2000; Zach, A.: O nakladatelsví
J. L., Knihkupec a nakladatel 5, 2000, č. 6. IM
LUKEŠ, Josef, právník, poslanec a senátor,
veřejný činitel, * 18. 5. 1870 Žerotín (Olo-
mouc), † 4. 7. 1956 Opava.
Studoval na gymnáziích v Přerově, Olo-
mouci a Litomyšli (např. u Aloise Jiráska),
od r. 1892 práva ve Vídni a od r. 1893 v Praze,
kde se seznámil s Tomášem Garriguem Ma-
sarykem. Působil jako soudce na různých
místech na Moravě a ve → Slezsku (Brno,
Uničov, → Frýdek, Olomouc, Moravská →
Ostrava, → Bohumín) a od r. 1908 zakotvil
v → Opavě jako soudce Zemského soudu.
V r. 1912 byl zvolen poslancem → Slez-
ského zemského sněmu. Po převratu v r. 1918
byl místopředsedou → Zemského národního
565
LUMÍR
LUKEŠ
výboru pro Slezsko a členem Národního vý-
boru v Praze. Významně se zasloužil o roz-
voj spol. a polit. života čes. obyv. ve Slezsku.
Jako odborník na národnostní otázku se zú-
častnil mírové konference v Paříži a praco-
val jako předseda komise při → plebiscitu
na → Těšínsku. V l. 1920–29 byl senátorem
Národního shromáždění ČSR za republikán-
skou stranu. Problematikou národnostního
vývoje Slezska a otázkami jeho státopráv-
ního začlenění se zabýval v několika pracích
(Proč jazyk český u úřadů na Slezsku vůbec,
ale zvláště u soudů je nejen historicky, ale
též skutečně oprávněn, 1909; Obraz Slezska
v číslech, 1913; Politické poměry ve Slez-
sku, in: Život českého lidu pod Beskydem
1, 1918; Vývoj národního školství ve Slezsku
1865–1923, in: VSS 1, 1925; Slezsko na mí-
rové konferenci v Paříži, in: Deset let čes-
koslovenského Opavska 1918–1928, 1928).
Po okupaci Opavy hitlerovským Německem
zůstal ve městě, spolupracoval při vydávání
Věstníku české menšiny a ujímal se obhajob
→ Čechů v Sudetech. V r. 1942 byl obviněn
z velezrady, odsouzen, ale nástup trestu mu
byl ze zdravotních důvodů odložen. Mu-
sel však opustit Sudety. V r. 1945 se vrá-
til do Slezska, po únoru 1948 žil v ústraní
jako osoba nežádoucí a zabýval se psaním
právnických, národohosp. a vlastivědných
studií (Kronika obce Žerotína, v rukopise).
Pohřben je v Opavě. Pozůstalost se nachází
v hist. oddělení → SZM.
Lit.: Album reprezentantů, Praha 1927; Almanach čes-
koslovenských právníků, Praha 1930; Sedmdesátiny vý-
znamného slezského pracovníka, NL, 18. 5. 1940; Velký
Slezan J. L. sedmdesátníkem, Venkov, 28. 5. 1940; Ficek,
V.: K osmdesátinám J. L., SlSb 54, 1952; Hadamčíková,
M.: Senátor J. L., dipl. práce FF OU, 1993. MM
LUMÍR, pěvecký spolek v Moravské Ostravě
fungující v letech 1881–1961.
Součástí Občanské besedy v Moravské →
Ostravě (zal. 1862) se 1864 stal hud. odbor,
ze kterého 1881 vznikl pěvecký spolek L.
Jeho prvním sbormistrem byl → V. Ludwig,
později tuto funkci zastávali → E. Barto-
níček, → C. M. Hrazdira, → K. Budík, →
E. Rund, → J. Schreiber, → J. Kubenka
566
LUNDWALL
ad. Různorodý repertoár prvních koncer tů
byl postupně nahrazován promyšlenější
dramaturgií, v níž měly (od poč. 90. l.) své
místo spolu s Ludwigovou hornickou hud-
bou a později Spojenou hornickou kape-
lou prováděné kantáty Antonína Dvořáka,
Karla Bendla ad. 1911 se stal sbormistrem
E. Rund (byl současně i sbormistrem → Zá-
boje), který v období 1911–30 (s přerušením
ve válečných l.) provedl na společných kon-
certech ve spojení s voj. hudbami z Českého
→ Těšína, → Opavy, → Místku a s Orches-
trálním sdružením (dirigenta → J. Pešata)
kantáty a oratoria Hectora Berlioze, K. Ben-
dla, Zdeňka Fibicha, → V. Nováka, → L. Ja-
náčka ad. Obdobnou dramaturgii prosazoval
ve 30. l. J. Schreiber (řídil poslední společný
koncert se Zábojem 14. 3. 1934) a ve 40. l.
J. Kubenka. Polit. poměry po r. 1948 ochro-
mily koncertní činnost spolku, která již ne-
dosáhla předválečné úrovně. Spolkový život
L. byl – kromě sborového zpěvu – orientován
i na vzdělávací a zábavnou činnost, jeho čle-
nové se zúčastňovali přednáškových večerů,
spolkových plesů, výletů ap. L. se tak podí-
lel – zvl. do r. 1914 – význ. způsobem na hud.
a kult. životě čes. obyv. Ostravy.
Lit.: Mazurek; Stolařík; Svozil, O. 75 let pěveckého
sboru Lumír v Ostravě (1881–1956), Ostrava 1958. JM
LUNDWALL, Julius, architekt a stavitel, * 10. 6.
1844 Wismar (Německo), † 14. 3. 1930
Opava.
Po studiích na gymnáziu v rodišti (st. lite-
ratura uvádí jako rodiště St. Nicolai, což
je ve skutečnosti kostel, kde byl L. pokřtěn)
prošel jako zedník a tesař několika něm.
městy, v l. 1867–68 studoval na akademii
v Mnichově, r. 1869 se usadil v → Opavě a pra-
coval ve stavitelské firmě Augusta Bartela,
od r. 1874 měl vl. firmu s projekční kanceláří
a dalšími provozy souvisejícími s pozemním
stavitelstvím (cihelna, tesárna ap.). Za svou
přijal racionalitu klasicismu, který poznal
v Mnichově. Tu promítl do svých projektů
prům. a obytných staveb. U prestižních té-
mat volil střídmé neogot. formy. Je zřejmé,
že od konce 19. stol., kdy zakázek přibývalo,
LUX
LUNDWALL
zaměstnával i jiné arch. a stavební plány jen
jako majitel firmy podepisoval. Těžiště fi-
remní aktivity spočívalo v realizaci pozem-
ních staveb, příp. techn. děl, a to jak v Opavě
(např. budova Muzea císaře Františka Josefa
I. pro umění a živnosti v Opavě, 1892–93),
tak mimo ni (lázeňské budovy v → Karlově
Studánce, zámek v → Hradci nad Moravicí).
Lit.: BSSSM 8; Vybíral, J.: Opavští architekti a stavitelé
v letech 1918–1938, ČSM-B 37, 1988; Vybíral, J.: J. L.
a jeho doba, VL 17, 1991; Šopák, P.: Opava 1900. Archi-
tektura a společnost, Opava 2, Opava 2000.
Obr.: M165.
LUX, Josef, malíř, * 26. 8. 1743 May Fritzdorf
(dnes Mąkolno, Polsko), † 16. 8. 1797 Opava.
Přišel jako prus. emigrant do → Opavy,
kde se stal tovaryšem u malíře → E. Be-
yera, od nějž převzal typy postav, utváření
anatomických detailů i kompoziční řešení.
Jadrnost Beyerova projevu nahrazuje L. dráž-
divou bizarností, dramatičnost teatrálností.
V jeho díle se mísí manýristické rysy s roko-
kem a klasicismem. Pracoval zejm. na vý-
zdobě venkovských i měst. kostelů (Zátor,
→ Odry, → Hlučín, pol. Kietrz a Głogówek),
vedle závěsných obrazů se podílel také na pra-
cích řemeslného charakteru. V l. 1774–75 vy-
maloval interiéry nového zámku Jana Julia
z Froblu v Horním Vikštejně (dnešní Dubové).
Řada jeho prací je dnes nezvěstná.
Lit.: Schenková, M.: Malířství 18. století v západní
části českého Slezska. Katalog autorsky určených děl –
III. část, ČSM-B 44, 1995; Schenková, M. – Olšovský,
J.: Barokní malířství a sochařství v západní části českého
Slezska, Opava 2001.
Obr.: V39. MSch
LUŽNÝ, Augustin, katolický kněz, spisovatel
a překladatel, * 2. 8. 1867 Unčovice (Lito-
vel, Olomouc), † 21. 12. 1938 Litultovice
(Opava).
Vystudoval teol. fakultu v Olomouci, působil
na Opavsku, kde se zapojil do národně uvědo-
movacího hnutí, byl spolupracovníkem vlas-
teneckého kněze → J. Vyhlídala. Působil jako
duchovní správce ve Studené Loučce u Mo-
helnice a v Litultovicích. Vedle osvětové čin-
nosti psal drobnou prózu (Cikánské historky,
1912) a překládal z francouzštiny (Marie
LYSÁČEK
Reynès-Monlaur: Světlo). Publikoval v ča-
sopisech Našinec, Nový domov aj. Používal
pseud. A. L. Tvrzský. Stal se členem katolicky
orientované Družiny literární a umělecké.
Lit.: Poselství – almanach Družiny literární a umělecké,
Olomouc 1938. JS
LYSÁ HORA, německy Kahlenberg, nejvyšší
vrchol Beskyd (1 323 m nad mořem).
Nachází se východně od obce Ostravice, na je-
jích svazích pramení pravostranné přítoky
řeky Ostravice. Bezlesý vrchol je porostlý
PŠ
kosodřevinou, svahy jsou pokryty smrko-
vými monokulturami. Místy se vyskytují bu-
kojedlové pralesy (Mazák). Pod současným
názvem doložena již od r. 1261. Pod vrcholem
vznikla r. 1870 dřevěná chata → Těšínské
komory, r. 1880 útulna a v l. 1894–95 nová
útulna těšínského kn., arcivévody Albrechta
(→ Habsburkové). V r. 1933 byla zprovozněna
noclehárna zv. Kamenný dům a t. r. založena
čes. chata, zprovozněná r. 1935 (po druhé
svět. válce přejměnována na Bezručovu).
Obě chaty (čes. i něm.) během 70. l. shořely.
V současnosti jsou zde objekty Českého hyd-
rometeorologického ústavu a telev. vysílače,
ve výstavbě je nová Bezručova chata, která
má být replikou pův. L. h. je také oblíbeným
cílem turistů, kteří na ni vystupují zpravidla
z Ostravice, po cestě z Malenovic a z údolí
Řečice. V literatuře je připomínána v souvis-
losti se zbojnickou tradicí, např. v románech
→ F. Slámy Pán Lysé hory (1890), Vladimíra
Vondry Zbojnická balada (1956), ve Slez-
ských písních → P. Bezruče, ve zbojnických
pověstech (→ A. Sivek: Ondráš z Janovic,
1958) aj.
Obr.: H3–4; M37; V231. JS
LYSÁČEK, Petr, malíř, performer, * 8. 2. 1961
Ostrava.
V l. 1976–80 studoval SUPŠ v Praze,
v l. 1987–93 AVU v Praze (učitelé → S. Ko-
líbal, Jiří Ptáček). Kromě malby a perfor-
mance se věnuje konceptuální tvorbě (video,
objekt, instalace, fotografie, 3D ad.). Stal
se doc. na katedře výtv. tvorby → OU, kte-
rou od r. 2003 vedl, stejně jako později
567
LÝSEK
LYSÁČEK ŁYSEK

transformovaný Institut pro umělecká studia LÝSEK, František, hudební pedagog a sbor-
(do r. 2006); na FU OU vede ateliér interme- mistr, * 2. 5. 1904 Proskovice (Ostrava-
diálního umění. Člen um. skupin Pondělí, -město), † 16. 1. 1977 Brno.
Předkapela Lozinski a kabaretu Návrat mi- Pocházel z chudých venkovských poměrů.
strů zábavy. Iniciátor a organizátor festivalu Vztah k hudbě a příklad st. bratra Václava jej
akčního umění → Malamut Ostrava. Jeho přivedly ke studiu na uč. ústavu ve Slezské
tvorba paroduje mediální mýty a idoly kon- → Ostravě (1919–23), kde byl v hud. před-
zumní společnosti, provokuje, šokuje a vyvo- mětech žákem → R. Wünsche a → E. Runda.
lává polemiku o hodnotách. Spolu s dalšími Po prvních uč. zkušenostech byl (1929) pře-
příslušníky um. generace zformované kolem ložen na menšinovou školu v Jistebníku, kde
aktivit galerie MXM pomáhal formulovat působil do r. 1938. Zde vyvrcholila jeho do-
pozici um. komunikace konce stol. Z vý- savadní sbormistrovská činnost založením
stav: Klub mladých obrancov vlasti, Brati- dětského sboru → Jistebničtí zpěváčci. V té
slava (1984), Výjimečná příležitost, Galerie době začal L. rovněž sbírat laš. → lid. písně
Fiducia, → Frýdek-Místek (1993), Czech out (sebral více než 1 400 písní, knižně Písně
Memphis, Galerie MXM, Praha, a Fine Art z Lašska, 2004), z nichž některé upravil pro
Gallery, University of Memphins, USA (1994, dětský sbor. Od r. 1938 působil L. jako učitel
s Davidem Horanem), Universal Information, pokusné školy v tehdejším Baťově (část Ot-
Výstavní síň Sokolská 26, → Ostrava, (1995, rokovic) a brzy po osvobození přešel do Brna.
s D. Horanem), První liga, Galerie Langův Založil zde Brněnský dětský sbor, který vedl
dům, Frýdek-Místek (1997) a Galerie MXM, na domácích i zahr. koncertech. Od r. 1948
Praha (1998), Chutně praktický, tamtéž (2000), vyučoval na brněn ských VŠ. Věnoval se zejm.
Jak je důležité míti svého fotografa, Galerie teoretickým otázkám dětského sborového
Caesar, Olomouc (2001), Svatováclavský po- zpěvu (zvl. ve spise Cantus choralis infan-
klad, → Dům umění v → Opavě (2001), Co tium, 1968), rozvoji hudebnosti a zpěvnosti
s nimi, Galerie Jáma 10, Ostrava, a Galerie nejmenších dětí (Vox liberorum, 1976). Svou
Jelení, Praha (2007), lysacek@post.cz, GVUO velikou lásku – nápěvkovou intonaci – pro-
(2009) ad. Z kolektivních výstav např.: Kon- sazoval přednáškami, kursy, koncerty svého
frontace, Antisalón, → Ostrava (1990), Zwei- dětského sboru i knižními publikacemi (Ná-
ter Ausgang – Second Exit – Druhý východ, pěvková intonace, 1950, aj.).
Ludwig Forum, Aachen (Německo, 1993), Lit.: Národní umělec prof. PhDr. F. L. DrSc., Biblio-
grafie, Brno 1976; Gregor, V. – Sedlický, T.: Dějiny hu-
Ostrava – umjeni…?, → GVUO a Výstavní dební výchovy v českých zemích a na Slovensku, Praha
síň Mánes v Praze (1998), Outsiderzy i hoch- 1990; Burešová, A.: F. L. – průkopník kantorské tradice
staplerzy, Galeria Sektor, Katowice (Polsko, a moderní sborové interpretace, in: Česká hudba 2004,
Praha 2004; Obeplová, M.: Zásluhy F. L. o výzkum dět-
2002), Wunderland, → Hornické muzeum, ského sborového zpěvu, in: Česká hudba 2004, Praha
Ostrava (2003), Ostrava Art 2008, Galerie 2004. JM
Jáma 10, Ostrava (2008), Americké centrum,
Praha (s Davidem Horanem, 2010), Galerie ŁYSEK, Jan, učitel, národní buditel, * 7. 7.
Petr Novotný, Praha (2011). Je zastoupen 1887 Jaworzynka (Polsko), † 5. 11. 1915 asi
ve sbírkách NG, MG, GVUO, Galerie Felixe Volyň (Ukrajina).
Jeneweina v Kutné Hoře, Wannieck Gallery Vl. tvorbu prezentoval hl. v → ZarŚ, zpra-
Brno, Forum Ludwig Aachen (Německo) ad. coval řadu beskydských → pověstí a → lid.
Lit.: Čermáková, M.: Ostravský výtvarník P. L. se ne-
legend.
cítí být hráčem první ligy, MF Dnes, 31. 1. 1998; Weber, Lit.: Orszulik, B.: J. Ł. Zarys życia i twórczości,
M.: Ostravská úderka, Ateliér 16, 2003, č. 7; Macháček, Katowice 1965. EK
J.: Wunderland Dolu Anselm, Protimluv 3, 2004, č. 1;
lysacek@post.cz (katalog výstavy GVUO), 2009. ŁYSEK, Józef, konstruktér, dialektolog, etno-
Obr.: V265. PB graf, * 12. 3. 1911 Městská Lomná (Jablunkov,

568
ŁYSOHORSKY
ŁYSEK
Frýdek-Místek), † 24. 5. 1977 Třinec (Frýdek-
-Místek).
Po ukončení pol. měšťanské školy v Bys-
třici nad Olší navštěvoval prům. školu v Bíl-
sku. Po jejím absolvování krátce pracoval
v Katovicích, od r. 1938 pak v → TŽ jako
kreslíř-konstruktér. V době druhé svět. války
pracoval v místním odboji. Antihitlerovské
koalici dodával plány částí ponorek, vyrá-
běných v → Třinci. Byl obětavým kultur-
ně-osvětovým pracovníkem, propagátorem
knih a čtenářství, zejm. v třinecké místní
skupině → PZKO. Hodnotné jsou jeho vý-
zkumy z oblasti těšínské onomastiky, tištěné
v měsíčníku → Zw (1974–77). Jeho rozpravy
z oblasti dialektologie publikoval v pol. odb.
tisku, např. ve varšavském Poradniku Języ-
kowym. Zajímal se rovněž o etnografickou
problematiku, zejm. o tradiční řemeslnou
a domácí výrobu (např. plátenictví, pekař-
ství), dávné způsoby práce v lese a svážení
dříví. Bibliografie jeho prací je otištěna
ve spisech Folkloristické sekce PZKO (Hej,
koło Cieszyna, 1975; Już się rozlega miły
głos, 1980).
Lit.: Kadłubiec, D.: Zmarł J. Ł., Zw 8, 1977; tentýž: J. Ł.
z oddali dwudziestu lat, GL, 24. 5. 1997.
ŁYSEK, Paweł (pseud. Roman Kłysek), pro-
zaik, * 27. 8. 1914 Jaworzynka (Polsko),
† 15. 7. 1978 Huntington (USA).
Původem z horalské rodiny z → Těšínska,
bratranec básníka a dramatika → Jana Łyska.
V l. 1935–39 studoval na Jagellonské univer-
zitě v Krakově historii, polonistiku a socio-
logii, ve studiu pokračoval v Anglii a v USA,
kam odjel po r. 1949. Od r. 1952 působil
v knihovně Queens College v City University
of New York jako odborník na slovanskou li-
teraturu, v r. 1971 začal na zmíněné univerzitě
přednášet. Věnoval se publicistice, od 60. l.
také vl. tvorbě. Napsal vzpomínkové prózy
z válečných let (Z Istebnej w świat, 1960; Po-
szło na marne, 1965), pokračoval romány, jež
lze charakterizovat jako etnické, hist. a soc.
studie o beskydských → horalech a jejich
→ folkloru (Przy granicy, 1966; Twarde
żywobycie Jury Odcesty, 1970; Marynka,
ŁYSOHORSKY
cera gajdosza, 1973; Jano i jego zbójniccy
kamraci, 1977). Důležitým prvkem Ł. prózy
je horalské nářečí. Autor reprezentuje směr
pol. emigrantského regionalismu, v jeho pří-
padě zaměřeného na slezskopol., slezskočes.
a slov. jaz. a kult. společenství. Byl členem
pol. věd. ústavu v Londý ně, pol. ústavu pro
vědu a umění v New Yorku a amer. PEN
Clubu. V r. 1977 odešel do důchodu, o r. poz-
ději zemřel ve svém amer. sídle poblíž New
Yorku. Pohřben je, v souladu s jeho přáním,
v pol. obci Istebna v Těšínských Beskydech.
Lit.: Kadłubiec, D.: Dokument zamierającej epoki, Po-
glądy, 1974, č. 12; Współcześni polscy pisarze i badacze
literatury. Słownik biograficzny, Warszawa 1977; Kol-
buszewski, J.: O twórczości P. Ł., Annales Silesiae V,
1988; Leksykon polskiej literatury emigracyjnej, Lublin
1989; Pluta, F.: Stylizacja w „Marynka, cera gajdosza“,
Zeszyty Naukowe WSP-Językoznawstwo 14, Opole
1993. KK
ŁYSOHORSKY, Óndra (vl. jm. Ervín Goj),
básník, učitel jazyků, publicista, * 6. 7. 1905
Frýdek (Frýdek-Místek), † 19. 12. 1989 Brati-
slava (Slovensko).
Ve své básnické tvorbě vyšel z představy
laš. národa česko-pol. pomezí a stylizoval
se do postoje mluvčího jeho příslušníků,
KK
kteří jsou nejen národnostně, ale i soc. utla-
čováni. Vzorem mu byl postoj → P. Bezruče.
Ł. přejal od Bezruče nejen kritický postoj
k → Němcům a → Polákům jako utlačovate-
lům laš. národa, ale i k → Čechům, kteří zů-
stávají lhostejní k osudu Slezska. Na základě
dialektu z této oblasti vytvořil tzv. lašský
jazyk, kterým napsal své básnické dílo (→
laština Ó. Łysohorského). Ve 30. l. inklino-
val k levici, sociálně rev. motivace je zřejmá
i z jeho veršů. Proto byla jeho tvorba kladně
přijímána levicovou kritikou (Bedřichem
Václavkem), podpory se mu dostalo i od Fran-
tiška Xavera Šaldy, zato byl většinou odmí-
tán kritiky z Ostravska (→ M. Rusinský,
→ Z. Vavřík, ale zčásti i → V. Martínek).
R. 1936 založil v → Ostravě skupinu → Laš-
sko perspektywa, sdružující autory podobné
orientace (→ J. Stunavský, → J. Bilan, →
J. Hanys aj.). Za druhé svět. války pobýval
v Sovětském svazu a snažil se propagovat laš.
569
ŁYSOHORSKY
národ, což mu vyneslo kritiku ze strany čes.
kom. emigrace v Moskvě, např. od Zdeňka
Nejedlého. Po únoru 1948 byl obviněn z burž.
nacionalismu a bylo mu znemožněno publi-
kovat. Jako básník vycházel z poetiky Bez-
ručovy, pokoušel se o soc. baladu, stylizoval
se do polohy barda svého lidu, ve sbírkách
Spiwajuco piaść (1934) a Hłos hrudy (1935).
Ł. verše vyšly v překladech (v něm. znění
je vydal sám Ł.). Od soc. protestů směřoval
jeho vývoj i k básním protiválečným, hl.
za druhé svět. války. Ł. tvorba měla ve světě
poměrně značný ohlas (v Německu, Francii,
570
ŁYSOHORSKY
Anglii, Řecku, Norsku aj.). Do ruštiny pře-
kládali Ł. verše přední ruští básníci, např.
Marina Cvetajevová, Boris Pasternak aj.
Později se soustředil na něm. tvorbu (Dank-
sagung, 1961; Ich reif in meiner Zeit, 1978).
V r. 1970 byl nominován na Nobelovu cenu
za literaturu.
Lit.: Bilan-Šinovský, J.: Dílo Ó. Ł., Ostrava 1960; Pallas,
L.: Tzv. lašská otázka a dílo Ó. Ł, in: Jazyková otázka
a podmínky vytváření národního vědomí ve Slezsku,
Ostrava 1970; Umělecký a lidský ohlas básníka Ó. Ł.,
Frýdek-Místek 1992; Svoboda, J.: K poetice Ó. Ł., in:
Z obzoru tvorby, Šenov u Ostravy 1998. JS
 KULTURNĚ-HISTORICKÁ ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO SLEZSKA
A SEVEROVÝCHODNÍ MORAVY
A–L

Připravil autorský tým pod redakčním vedením Jakuba Ivánka a Zdeňka Smolky
Grafická úprava a sazba: Repronis Ostrava
Obálka: Jakub Ivánek

Počet výtisků: 500

Vydal: Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity
Vydání druhé, upravené a rozšířené
Tisk: Finidr, s.r.o., Český Těšín

Ostrava 2013