Deník Ostraváka

Ostravák

Publikováno s laskavým svolením autora.

Zdroj http://ostravak.bloguje.cz

Uvitani

Tuž zdar z Ostravy. Dostal sem taki fajny napad psať si jakysik denik. Po novu se
temu pry řika weblog či jak, tož to musim zkusiť, bo mi to něda a aji ja chcu byť
moderni a jiť s dobu. Ostrava je sice zapadakov jak cyp, ale aji tu žiju moderni
ludě jako napřiklad ja. Tož dufam, že budě furt o čim psať a že se tu něbudětě
nudiť.

Tož zdař buch.

Šavla na schodach

Včera asi komusik něsednula ščedrovečerni večeřa, bo jak sem dněskaj šel rano s
kyblem směťa do popelaku, na schodach ležela šavla jak cyp. Ten chachar si asi dal
na salat mliko nebo co, bo v te šavli bylo cosik bileho mezy tyma kuskama kobzoli a
mrkve. No možna že to byl kapr, či ja vim. Natahlo mě jak sem to viděl a trochu sem
tam přydal. No humus. Lidi su prasata, no ni?

Koněc roka - třa jisť nakupovať

Tuž pomaly se bliži ten Silvestěr, tož je třeba zajisť do obchodu a nakupiť jakesik
žradlo na chlebički a jednohubki, bo přijdu znami a kamaradi z roboty a němožu im
přeci dať enem suchi chleba, to by mě pomluvili hovada. Aji jakisik chlast musim
obstarať, abysme něbyli jak u Suchanka, bo bez piťa je s tyma kolikama nuda jak
cyp. Ale zas jak se oni ožeru, tož vyvaďaju take hovadiny, že se potem cely barak
divi. Raz na šichtě sme slavili Jozefove padesatiny a tak zme si zgychali gzychty,
že sem si potykal aji s ředitelem. Druhi den si mě pozval na kobereček a pohrozil
mi, že jak se to ešče raz budě opakovať, tož mam po premijach. Hňup - jak bych
jakesik dostaval, ni?

Tuž zytra vyrazym do Kauflandu. Tam sice byva dycki ludi jak cyp, obzvlaště po
vyplatach a nebo potym, jak duchodci dostavaju duchod, ale co už se da robiť.
Kaufland je nejlevnějši. Sice jim to tam na hajzlu smrdi jak by tam zabijali mjesic
stare ryby, ale vydržim. Koněc roka je enem jeden, no ni?

Hovada v našim domje

Kurňa štelunk, se na to možu vysrať. Rano ešče poloslepy vlezu do vytahu, bo musim
byť na šichtě před šestu a jak si tam tak přešlapuju, zda se mi, že mi cosik
čvachta pod butami. Tuž otevřu očiska a čumim jak puk. Kaluž jak cyp. Že by do
vytahu lelo se mi nězda. Tuž dřepnu a čuchnu k temu naděleni. Kurňa do řiti, tuž to
je smrad jak z mrtve feny. Ludě, něblbnitě, či ve vytahu se chčije? To němožetě
vydržeť ven a nebo sjeť dolu do sklepa jak to robim ja, jak idu z knajpy navaleny
jak cyp? Kaj to žijem? Fčil abych si pucoval polobotki kajsik v travě. Jak minule
od te ščedrovečerni šavle. To sem mjel smulu, bo jak sem si je venku drhnul na
travje, něvšimnul sem si psiho guvna a na šichtě se na mě partija divně čuměla bo
sem smrděl jak sciply tchoř. Tuž to zas budě den na guvno.

Šichta den před Sylvestrem

Tož už sem doma. Kurnik šopa, to mě zas nasrali v robotě. Mame tu jedneho takeho
hňupa, kery akorat machruje a na všecko ma blbe kecy a ten mě dycky tak nasere, že
vidim rudě jak ta prsata Soňa s Švarcenegrem v tym starym filmu. No šak čitejte
sami.

Přidu na šichtu, rano eště skoro spim, bo než si dam prvni kafe, tak sem jak
susedčin robertek keremu dochazaju baterki (trochu vrči ale moc roboty něporobi).
No a ten hňup už je v robotě a pry "Zdar, jak si se vyspal?" No kdybych mjel po
ruce motyku, tak ho jebnu do čela až by viděl Ježiša aji s posledni večeřu. Poslal
sem ho do řiti, ale on je jak Jehovista - vykopnětě ho dveřami a vleze vam zpatki
do kvartyra oknem. Za chvilu tu byl zas a pry "Šef se ptal, jestli už maš ten
výkres" Pry vykres! No nězabili bystě ho? Šak mi to šef zadal deprem v ponděli a
dněskaj je co? Štvrtek ni? A ešče k temu před Silvestrem tož šak se nězedřu jak
zavit na šrubku ni? Času dosť jak pravjal muj švager, kery kdysik robil na draze,
než ho vykopli, bo jim tam zrobil jakysik čurbes s vyhibkami a mašinfira se z teho
malem posral jak vkuřil v Ostravě na hlavnim na prvni nastupiště v plne rychlosti
až ludě litali jak muchy na guvně.

Tuž takeho cypa mam v robotě ve vedlejšim kumbalu. Esli ho raz nězabiju tož přyště
napišu o nim vic.

Sylvester jak sviňa

Už sem zas na šichtě, do řyti. Tuž musim vam popsať, jak sme prožili teho
Sylvestra. Chtěl sem to zrobiť v nedělu z domu, ale zaprve mi bylo eště zle jak cyp
a zadruhe mi v sobotu jeden chachar z roboty rozšteloval ten muj komputer tak, že
mi ani ten internet nešel spustiť. Hňup jeden - pry "Já ti upravím nastavení." Mu
asi dněskaj upravim fasadu. Ale zpatki k Sylvestru. Tuž to bylo něco.

Jak už sem psal dřyve, ve štvrtek sem vyrazil do Kaufu kupiť jakesik žradlo a piti.
Kupil sem paru vek, salam a krabicu salatu na chlebički. Pozval sem pět lidi z
roboty, aji Jarunu z konstrukce, bo s ňu je dycky sranda, tak sem dufal, že budě
aji na Sylvestra. Kdyžtak može o pulnoci zrobiť stryptyz. No a tež mi može pomocť s
tyma chlebičkama, ni? Mjel sem ščesti, bo tam mjeli zrovna to fajne pivo Ambrozyja,
kere sem už parukrat pil a kere je skoro take fajne jak Plzeň, akurat je o dosť
levnějši - stoji enem 3 koruny flaša. Tož sem kupil tři basy, bo ty hovada jak
začnu piť, tak nevija kdy přestať. V Kaufu bylo vic lidi jak obvykle, bo každy se
chtěl na Sylvestra pořadně nažrať. Mimo duchodce sem tam potkal aji par hňupu v
oblekach adydas od vjetnamcu, jak se tam naparovali nad nas ostatni smrtelniki, tuž
sem se jim v duchu vysmal.

Jak sem dorazil s tu hromadu žradla a chlastu dom, tuž mě napadlo, že bych moh
pozvať aji teho cypa z prace, co mě furt sere a moh by sem si z něho zrobiť jakusik
prdel. Potem sem si to ale rozmyslel, bo ten hňup by si beztak doved tu svoju
rebeku aji s tym uřvanym parchantem a to by mi asi jeblo dřiv, než by na čete
zahrali hymnu. Tuž sem se převlek do svatečnich značkovych teplaku, kere sem dostal
od fotra pod stromek, trochu poklidil ten burdel, co se mi tu nazhromaždil, vyhodil
paru kyblu ze smetim a čekal.

Kolem šeste dorazili prvni borci - Franta, Milan a Pepik. Hned jsme načli paru
ambrozyji, ale ti hňupi pry, že to chutna jak soboli chcanki. Tuž to nemožu
posoudiť, bo sem v Norsku ešče něbyl, ale řek sem jim, že jak něchcu, tak ať idu do
řyti, že si to vypiju sam z Jarunu, esli přyjdě. Potem už drželi pyski a lopali. V
sedum hodin dorazila Jaruna s Karlem. Oba už byli dosť najebani, bo se stavili na
jedno z roboty. Hehe - enem hňup robi na Sylvestra, ja sem mjel dovolenu. Jaruna mi
pomohla zrobiť chlebički a Karel se vrhnul na piva. Asi to nemjal kombinovať s
vodku, bo v osum hodin už byl najebany jak čolek a vypadalo to, že to s nim brzo
jebně o zem. A tež ja! V pul devate usnul v přecyni a nědalo se s nim hnuť, tuž sme
ho uložili do stabilizovane polohi a něchali ho ležeť. Jak sme večer chodili scať,
srať a někeři aji bluť, semtam sme ho jebli dveřami do hlavy. Proto se asi zbudil
až druhi den ve dvanasť.

Pomalu se bližila pulnoc a partyja byla čim dal vic najebana. Posledni ambrozyju
sme dopili kolem jedenaste a vudka už tež dochazala. Něvim, kdo s tym přyšel prvni
- myslim, že Franta - že bysme si mohli připiť tym sladkim syrupem, co kdosik našel
v moji lekarničce, keru mam v baře. Byla to jakasik šťava na kašel či co. No nic
moc chuť. Mi se to eklovalo, tož sem si enem srknul, ale Franta to vyslopal skoro
cele. Cyp! Po přypitku a po hromadnem zpěvu himny sme vyrazili ven jebnuť paru
rachejtli. Šli sme kusek od baraku, bo tam maju susedi auta a nerad by sem komusik
platil vyhořelu kraksnu. Ten chuj Franta se vykosil na čelni sklo oktafki od
stareho Chvějki - ten se budě rano diviť, co to na Sylvestra padalo za divny dešť.
Potom se eště vyblil na přechodu a jacisik fagani co šli na Stodolni se nam
řehtali. Tuž sme vytasili rachejtle a zapalili sme je hneď tam na kolejach - co se
s tym buděm srať, no ni? Jeba jak cyp a fagani zmlkli, bo to jednemu proletělo
kusek od gzychtu. Druha rachejtla buchla Milanovi eště než k ni přibližil zapalku.
Kura, co mi to ten cyp fotr kupil? Řikal, že to su bezpečne rachejtle z Teska, tam
jak kupil ty teplaki. Že by to ten hňup kupil u rakosniku? Dalšich paru proletělo
blizko ludi, co čuměli na ten burdel z okolnich oken, tuž sme to zabalili a zdrhli
se schovať na Stodolni, bo gdosik zařval, že na nas zavolal benga. Vul - Sylvester
je enem raz v roce, tuž co?

Na Stodolni - to byl mazec. Milan s Frantu se rozprchli kajsik do řyti a ja sem

zustal enem s Jarunu a Pepu. Jaruna to tam znala, bo tam chodiva pařiť a tak nas
zatahla do jakesik knajpy, kde byli sami najebani mladežnici a smrdělo to tam jak v
květinařstvi po požaru. Dali sme si pivo a mi se začala motať palica jak cyp. Nevim
esli z tej hudby či z teho smradu. Jaruna chtěla tancovať, tož sme šli. Ale ja ty
moderni tance něumim, tuž sem se tam krutil jak tasemnica v hovně a čekal na
ploužak, na kerym se snaď neda nic zkaziť - krom přypadu, kdy ma v sobě člověk
chlastu jak husa nadivki. Jak se na mě naprana Jaruna přilepila, tuž mi huklo a
začal sem ji valiť kliny do paly. No nevim jak by to skončilo, kdyby nas něnašel
Mirek s Frantu. Franta jak nas viděl, vletěl na parket a zařval "Budě dysko!" Začal
šejčiť jak šileny, ale dluho mu to něvydrželo, bo ten syrup v nim eště pracoval.
Kdyby pogrcal enem mě, tuž to by něbylo tak zle. Horši bida byla, jak poblul
barmana. Ten zavolal jakehosik švarcenegra, ten nas všecki popadnul za fliger a
vyhodil nas do mrazu. Cyp jakisik. Mi už bylo tak zle, že ani nevim, jak sem se
dostal dom.

Rano, jak sem se zbudil kolem jedenaste, byli všeci pryč kromě Karla, kery zrovna
staval a ptal se, kdy přydu ostatni, že už se němože dočkať sylvestrovskeho
přypitku...

Utřel sem pysk v Kerfuru

Včeraj, jak sem jel rano lokalku na šichtu, sem ešče poloslepy kuknul z okna a co
něvidim - řada aut jak cyp od Imperijalu až po Frydlanske mosty. Už sem se těšil,
že uvidim jakesik rozflakane žďorby na štyrech kolach od hňupu, co jezďa jak
prasata a nědodržuju vyhlašku, a nebo aji jakesik dojebane krvave zněuznane
zavodniki formule jedna, ale nic! Řada až ku kulturaku a socijalce a ešče dal. U
Domu energetyki sem se na to vysral a zas sem zavřel oči, bo se mi chtělo spať a na
šichtu eště daleko a zrovnaj nastupil jakysik nasrany pazgřyvec s berlu a už si to
zamiřil ku mně. Vyser si oko! Maš jezdiť invalidnim vozykem a ni lokalku, cype. Jak
sem přyšel do roboty, tuž tam mě ani stolek něpozdravil, bo všeci kecali o jakesik
akcii storoča v Kerfuru. Chvilu sem posluchal esli něvyšpijonuju jakesik detajly,
ale guvno. Nakoněc mi to nědalo a zoptal sem se Jaruny. Ta na mě mrkla - asi si
spomjela na naš taněc na Stodolni - a pry že v Kerfu dněskaj maju akci, kdy si
možeš kupiť buty anebo košulu se slevu jak prase. Tuž buty už mam dojebane a košula
už by tež zaslužila vyprať. Vrtalo mi to palu až sem se rozhodnul - bulnu šichtu a
něnapadně se vytratim na hodinu. Třebaj tam kupim hadry a kdovico ešče.

Něnapadně sem se prošvenknul vratnicu - ty ramba v černych uniformach zrovna

čumjeli na televizu, kdě byl jakysik pořad o ucpanych cestach. Sednul sem na
lokalku a valil směr Kerfur. Vystupil sem u Hutnich montaži a přyskokem vpřed sem
se šinul ku hlavnimu vchodu. Už za zastavku mi bylo divne, že tam bylo ludi jak na
prvomajovym pruvodě za komanču. Čim bliž sem byl Kerfu, tym to bylo horši. Ludě se
tlačili jak sardinki v plechovce a čim dal vic mě srali. Jak už sem myslel, že se
na to vyseru, tož mě dav vtlačil do hlavni brany a ja spolu s dalši partyju, kere
se zachtělo zlevněnych košul a radiji, proletěl kolem Mekdonalda, byvaleho
Elektrosyty a nakoněc kolem informaciji. Eletrycku branku, kera pušťa ludi do
opchodu, sem přeskočil jak Sergej Bubka v dobach sve největši slavy a řynul sem si
to do oděleni tekstylu. Ti hajzli! Košule za dvacet korun už němjali! Tuž smykem
vybiram zatačku a valim do odděleni obuvi, kere je hneď vedle. Do štajgrove řytě!
Posledni fajne buty za třycet korun ukořistil jakysik antek z Polskej. Tuž co
robiť? Shybam se pro letak, co se tu vala na zemi. Po řbetě mi přeběhně deset
duchodcu. Slyšim enem, jak si ščebetaju cosik o levnych pomerančach po koruně za
kilo. Jejich berle citim v každym obratlu. Vstavam s letakem v ruce a oko mi padně
na předni stranku - domaci kino za patnast set. Kurnik šopa, tuž to je vjec!
Nědavno nam zavřeli kino Vesmir, do Luny je daleko a jeden listek v Sinestaru stoji
jak izdenka do Brna. Mjeť doma vlastni kino enem za par korun, tuž to by partyja z
roboty čuměla jak Gross na lokomotivu. Dufam, že to platno k temu je dosť velke.
Nerad bych na to čuměl moc zblizki. Valim do elektra. Tam už stoji banda
rychlejšich koliku s robkami, kere se tvařa tajak by mě chtěly narvať do tej jejich
vybrane lednički, na keru sem se enem kutkem oka podival. Čumim jak vrana na
romadur - lednička za dvatisyce, tuž to sem něviděl ani u znameho v bazaru a to je
nějaky frajer, bo ma otevřene nonstop, aji v noci. Prodiram se davem ruzne
narodnosti k televizam a videam - a zas guvno! Posledni domaci kino za tisicpětset
bere jakysik čobol, na kereho se vzapjeti vrhaju ostatni v řadě, keři tež chtěli
ušetřiť za kino. Jeden se mu snaži vyrvať z ruk tu krabicu a druhy ho picha prstem
do oka. No něvim něvim, esli mu k čemusik budě ta zmačkana bedna, keru mu vzteki
poskakala ta tlustoprdka co stala za nim. No nic, seru na to a pomaly se deru k
vychodu. Cestu se ešče nachomytnu k bitce u vjecy pro male haranty. Chytnu jednu do
gzychtu, keru hned tej babě vracam. Pada na zem a bere sebu dalši tři hňupy, keři
drža stejnu krabicu lega jak ona. Lego se rozleti na všecky strany jak křeček, kery
proleti ventilatorem a je klid.

Po dvuch hodinach se orvany jak oberva deru do lokalki a valim zpatki do roboty.
Ramba na vratnici si mě ani něvšimnu, bo furt čumja na tu televizu. V robotě se mě
všeci ptaju, co sem robil tak dluho na tym hajzlu a esli sem spadnul do mušle, že
sem tak oškubany. Chuji jak lampa, no ni?

Večer na Nově potem ukazovali obrazki ze Slovenska, jak se tam ludě rvali do
jakehosik supermarketu. Tuž take zufalce ja něchapu, tlačiť se jak herink gvuli
zlevněnym kobzolam - bych se na to moh vysrať.

5.01.2005

Jak nas osral Oskar

Jo, v tym sylvestrovsko-kerfurovskym zhonu sem malem zapomjel napsať o předvanočnim

zažitku. Před vanocami mě kolega vyštenkroval, že na Kuřym rynku je bruslak, že
zajdem. Nu čemu ni, sem celkem dobry sportovec, tuž sme zašli.

No ten Oskar se moc něvytahl, taka zamrzla haviřska spluva, no ale aspoň něco. Jak
sme přišli, tož tam jezdila ta rolba, že pry upravuje led. Mezitym sme
zkontrolovali stanki na Masarykaču, kery z nich ma nejlepši svařak, počuměli se na
vinetuy, co tam hopsali (ty brusle v baglu tlačily jak cyp) a potem sme se vratili
na Kuři rynek. Pravda, Jura už bral jednu stranu ulice od druhe, bo ta dylina
michala svařak s grogem. Na bruslaku furt prazdno, rolba pryč a u vchodu se tlačilo
ludi jak u Gebauera za Fenixem jak dovezu čerstve maso z koniny. Tož sem se nasral
a odchytil si jedneho pajtaša s tu červenu šalu a visačku, co tam šašek duležitě
politaval a že chcu brusliť. Začal cosik blekotať o tym, že to včil nějdě, bo je v
ledu ďura. No chuj jak lampa. Tuž to mohli luďam řeknuť ni? Děcka tam mrzli, bo
němohli chlastať svařak, staři nadavali, no sranda jak na pořbu tchyně. Vzal sem
Juru za fliger a šli sme vedle do te knajpy Dilo a tam sme se zbruslili jak
sourozenci Romanovi.

A viš ty co Oskare? Di do řyti!

6.01.2005

Jak mi chachaři podvedli mamu

Včeraj sem se stavil za mamu popřať ji všecko nejlepši do noveho roka bo sem
konečně v celkem střyzlivym stavu. Fotr byl tež doma, tož sme si dali po pivu a
fajně pokecali o vanocach, sylvestru a tak. Mama se trochu přypila a začala buliť,
že mi chtěla kupiť fajny darek pod vanočni stromek, ale cosik se posralo, tak sem
dostal akurat od ni ponožki jak každy rok. Něvadi, stare už se mi stejnak
rozpadaly, bo jak je každy den peru v ruce mydlem (bo se mi poťa nohy jak cyp) a
drhnu je kartačem, tož moc dluho něvydrža. Ale mama furt něchcela přestať a furt o
tym darku vykladala, tož sem z ni začal mamiť detajly.

Vytahla jakysik barevny letak, kdě byly štyry obrazki a velki napis "Jeden tento
dárek je váš". Na obrazkach byl dygi foťak, jakesik dyvidy či co, radijo a eště
jakasik konvica s hafem hrnku a taliřu. Dalej tam psali, že jak si objednam (no ja
ni, mama) cosik z katalogu Magnet, tak si k temu možu přybrať jednu z tych štyrech
capin zadarmo. Mamě to kdosik hodil do schranki štrnasť dni do ščedreho dňa, tuž
natěšena jak cyp si objednala hafo vjeci z katalogu a k temu chtěla aji ten
dygifoťak. Sice něvim, čemu mi rači nechtěla objednať radijo - bo to moje už sotva
dycha a foťak mam dobry bo Zenit je dobra značka, ale čert to vem. Tuž dva dni před
ščedrym dněm přyšly dva baliki - jeden velky jak podprda od tej Haliny z tych
rybiček a druhy taki spiše menši. V tym velkim byly ty bebechi, co si mama
objednala z teho katalogu a v tym druhim byly dva hrnki a dva taliřki. Mama v šoku,
pry kaj je foťak? Tuž volala tym hňupum podvodnickim a baba na druhe straně dratu
pry "Všechno je v pořádku, přečtěte si důkladně objednávkový leták" Mama slepa jak
jednodeni kotě něpřečita ani čislo lokalki, natož jakesik male pismenka, tuž se na
to vysrala a hrnki vzteki rozmlatila. Tuž ja - znamy chytrolin čitam a čitam a nic
mi na tym něpřijdě divneho. Třa si objednať jakesik zboži a podle teho, za kolik
člověk objedna, si može vybrať jeden z tych čtyrech bebechu. Tuž kaj je zakopany
foxteryer?

Tuž sme dalej chlastali pivo, žrali smažene kobzole a kecali a mi se začlo chceť
srať, tuž idu na zachod a beru sebu ten barevny hajzelpapir z Magnetu. Jak tak
sedim a tlačim, obratil sem na posledni stranu a tam uplně dole takim malym pismem,
že aji vyučeny mravenec by měl problem to přečitať bylo napsane cosik o tym, že ty
štyry darki dostanu prvni štyry ludě, co zrobja největši nakup od 1. řyjna do 31.
řyjna. Řyjna, do řyti!!! Ostatni, co si objednaju, dostanu ty zasrane hrnki s
taliřkama. Tuž něsu to hovada? Se mi zda, že si s mamu kdosik pěkně vytřel řyť.
7.01.2005

Dobre rano z Ostravy? Dobre rano v prdeli!

Do řyti, dobre rano v dupě! Včera rano zapnu televizu, bo sem mjel odpoledni. Chtěl
sem počuměť na Dobre rano jako dycki. To byl šok jak když sem se onehdy ožraly
opřel o stěnu v třetim patře, abych spočnul bo do pětki to je daleko a vytah
zkolaboval, no a pozdě sem zystil, že jakysik hňup odmontoval z vypinača na světlo
kryt. Taka šleha! Tuž to sem ale odbočil. No a v tej bedni vidim misto mojich
oblubenych moderatoru jakesik kašpary. Taka vyčuchnuta bloncka s vyrazem typu
"Fšeci stě mi u řyti!", keru sem už parukrat viděl v Reportě a o keru bych si ani
Ukrajinu něopřel a divim se temu Zaoralkovi (ale ten ma asi dražši kolo) a potem
tež taki vysmaty kašparek s ušami jak křydla motyla Emanuela a tlemi se na celu
obrazovku až manik u kamery rači zavira očiska. Motaju se tam oba jak mucha na
guvně, překecu jak koktavy scanek a eště se temu blbě tlemja. A to už němluvim o te
černovlase segře od smrtki. Tuž co to je? V robotě sem na odpoledni sednul ku
komputeru a poslal emajl do televize. Tuž platim si těžke love, tuž ať mi řeknu,
kaj dali moje oblubene uvaděče.

Dněskaj mi odpovjeděli, že mam sledovať program televize a bude mi všecko jasne, bo

pry to je vysylani z Ostravy, kere se včil budě střydať každy tyden s vysylanim z
Brna. Tuž to je fájne. Co štrnasť dni rano kašparkove divadlo! Nic se něda robiť, z
děckama nězatopiš. Aspoň možu rano del chrapať, bo na ty gzychty se čučet něbudu.
Na Novu se možu vysrať, bo tam su rano sami zhuleni vytlemenci, kere televiza našla
asi tak, že šef dostal přykaz zehnať jakesik něohleděne moderatory, tuž se
probjehnul před studijem a popadnul paru klacku, co tam hulili, za fliger a už byli
v televizy. Jedina zabavna postava tam je ta Hrachovcova. S tu je aspoň prdel jak s
Jarunu.

Ale čert vem kašparki. V sobotu iděme s partyju oslaviť prvni tyden v roce, tož
aspoň budě zas jakasik sranda, no ni?

8.01.2005

Oprava zgychaneho komputera odbornikem

Eště sem vam něnapsal jak to dopadlo s tym mojim komputerem, co mi ho dojebal Karel
potem, jak se zbudil po te sylvestrovske akciji u mě v přecyni na novy rok. Hňup
jeden, mysli si, že jak odebira ten magazyn Počitač pro každeho tuž je jakysik Bil
Gejc.

Sednul k temu a pry že to mam jaksik špatně nastavene. Že v tym magazyně psali
jakesik rady a že on odbornik mi to vylepši. Ja temu guvno rozumim, bo ho němam
dluho. Mam ho na splatki z Makra, bo mi manik z roboty přes ty počitače poradil, že
tam ho maju nejlepši a nejlevnějši. Tuž jak špatně nastavene? Či v Makru něvja, jak
to maju spravně nastaviť? Že ja hňup sem ho k temu pušťal. Dvě hodiny tam cosik
cvakal na te klavesnicy a potem se s takim divnym gzychtem zdvihnul a že už musy
dom na svačinu. Jak sem večer chtěl zapnuť ten internet, abych se podival na ty
stranki s cunami, o kerych psali v novinach, tuž komputer psal jakesik blbosti.
Mlatil sem do teho, mačkal enter, eskejp aji ef jedna, ale guvno z teho. Nasrany
jak cyp sem šel spat.

Rano v ponděli na šichtě se mi Karel vyhibal jak cygan uřadu prace. Chtěl sem mu
prve nakopať řyť, ale potem sem si řek, že na něho seru. Možna za to ani němoh, bo
jak sme ho na Sylvestra jebali tymi dveřami do paly, možna mjel otřes mozku. Tuž
sem zašel za našim hlavnim odbornikem přes komputery a řek sem mu, že mi doma nějdě
mašina. Chvilu sem ho musel přemluvať, že pry něma čas a že roba je doma s děckami
a podobne plki, ale nakoněc se něchal ukecať za flašu slivki. Domluvili sme se, že
po robotě pujdě ku mně dom. Tuž sme přišli, ja sem nalel po pulce ať se mu lepši
přemyšla a něchal sem ho tak. Co chvilu za mnu přyšel do obyvaku a esli němam
jakesik cedečka a jakesik drajvry či cosik, tuž sem mu dal krabicu, co mi dali v
Makru a dal sem čučel na televizu. Hodinu na tym dřel jak krtek na Švermě. Nakoněc
řeknul, že sem tam mjel virus a že už je to opravene a že ide dom. Tuž sem mu
poděkoval, dal mu tu slibenu slivku a něchal ho isť.

Večer sem sednul k mašině, ale cosik mi tam něštymovalo. Ty male klikacy obrazki
jakesyk ine, myš něfungovala a na spodku mi litala jakasyk kočka či co. Tuž sem
zkusyl zapnuť internet, no ale bez myši to něbylo vubec jednoduche. Chvilu to
piskalo jak při zkušce syren a potem mi najely misto cunami jakesyk rozcapene baby.
No pravda, pjekne byly, ale jak ich bylo čim dal vic, tuž sem to rači vypnul, bo
sem nechtěl aby mi hučelo celu noc. Tuž to je odbornik? Jak ten Karel. A to ma pry
vysoku školu přes počitače a bere vyplatu jak ja s Frantu dohromady. Nakoněc sem
musel zajit za susedku. Ta ma šikovneho synka a ten mi to dal do kupy než sem
stačil praviť "Tuž co, už maš jakusik babu, nebo ti ty jebaki zmizli samy od sebe?"
Ja ja, zlata mladež. Kdyby misto vykuřovani po knajpach a lopani piva rači robili
cosik pořadneho. Tuž ale cyp ho střel, bo druhi den se mi po tych babach zastesklo,
ale už sem nevjeděl, kaj ich hledať. Musym se zoptať chlapu na šichtě.

10.01.2005

Pařba s partyju

Na sobotu sme mjeli domluvenu pivni lázeň s partyju. Domluvili sme se, že se sejděm
v pjet hodin nahuře v Dile. To je celkem fajna knajpa. Maju tam kulečnik, šipki,
ten džubox a hlavně fajne servirki, tuž možeme chlompať, pokecať, kulturně se vyžiť
a sem tam aji jakisik cycek ve vystřyhu viděť jak nam kerasik robka něse pivo a
musy se natahnuť a předkloniť. No fajne.

Přyšel sem v pjet deset, bo sem sice spichal, ale zpozdil sem se očumovanim
jakehosik letajicyho Česťmira na Nadražni u Alberta, kery si asi plnil bobřyka
odvahi v sutěži "Gdo přeběhně přes přechod před autem a doleti nejdalej". No
pravda, ten už teho asi moc něnalita, bo jak sem šel pryč, zrovna dojeli havrani s
fajrontkaru. Banda už obsadila stul vedle džuboxu, tuž sem se přyvital, sednul a
mavnul na servirku, že chcu tež jeden škopek. Zešlo se nas pět z roboty: Milan,
Pepik, Kamil, Jura a já. Po dluhe době přyšel aji Venca, co s nami dřyve robil.
Včil je podnikatel. Divne ale je, že pro fabryku furt robi to same, co robil,
akurat dostava vic chechtaku. Ani nevim, gdo ho pozval, bo nas sere. Tuž a všecy to
musa vjeděť, jaki on je king. Pry babě kupil pod stromek nove auto (jakesik klijo),
harantum počitač a cele familiji fajnu dovolenu. Tuž sme ho začali hned štenkrovať,
esli pojede do teho Tajska, nebo Srilanki, ale on začal cosik blekotať, že k
Atlantyku ma strach jeť. Tuž sme ho mezi chlemtami piva ponukali, že jak tak moc
zarobi, aby tam jel hned, na mjesyc, podpořyť turystyku. Řeknul nam, že sme cypi a
vyřnul dalšiho ferneta. Chlampal jaksik rychle, asi aby nam dokazal že na to ma.
Dalši fernet zapil pivem a divně si grgnul. Nu a už fičel na hajzel. Bylo ho slyšeť
až k nam. Od te doby co podnika ma guvno trening. Kamil čuměl na Vencuv mobil
Nokija (čemu ti hňupi davaju tym kramum take cypate nazvy s čislami - kdo si to ma
pamatovať?), kery ležal na stole, potem ho lapil za šňuru a optal se nas s gzychtem
tajemnym jak Vladimir Čech, esli je Venca lidumil. Pepik, kery měl dněskaj slinu a
lopal už asi pate pivo jak dehydrovany kakadu zařval že ni, že Venca je debil, tuž
ale mi to docvaklo, co tym Kamil myslel a kyval sem hlavu že je veliki lidumil.
Kamil cosik pomačkal na tym žďorbu a potem ho honem bechnul zpatki na stul, bo
Venca na hajzlu naraz ztichnul, tuž sme si řekli, že už je mu asi fajně a chlastali
dal. Hladina škopku v břuchach pomalu stupala jak Ostravica při povodňach. Kolem
sedme už sem po štvrtym pivu pomaly začinal měniť vyraz jak ef patnastka geometryju
křydel. Kdosyk si všimnul, že Venca eště furt něpřyšel, ale to už se kimacel od
hajzlu a polohlasem si cosik mumlal o zasranym vlašaku. Vypadal jakysik chory,
košulu měl jaksik vlhku a buntek rozepnuty. Jebnul sebu na stolek, mobil přytahnul
za šňurku, chvilu se snažil ostřyť na displej a potem zařval "Kera sviňa?" Tuž
přecej v tym Kamila něněcham ni? Tuž Vencovi pravim, ať už chuj něchlasta, jak
potem něvi co robi. Byl jakisyk nějisty, tož mu eště přidavam, že cely večer nam
vali kliny do pal, jak je charytatyvni, uči nas posylať darcovske ezemeski a včil
nam nadava. Tuž se omluvil a objednal všeckim po kališku. Enem mu vrtalo palu,
odkuď vjeděl to čislo, tož my na to, že mu ho řeknul Milan. Ten už byl najebany jak
sysel a enem se mu klimbala pala.

Tuž sme dal kecali, jak bylo na Sylvestra, co na šichtě, gdy budě hrať Banik a v
tym se Milan probral a krokem jak Nurejev ze zvrtnutu hnatu se odebral na hajzel.
Vencovi blesklo v brylach, chytnul Milanuv Alkatel a řehtal se jak kuň než uvidi
Taxys a už zas mjeli Srilaňani o paru korun vic. Milan se vratil celkem skoro a jak
znovunarozeny. Ničeho si něvšimnul a asi ani Kamil, bo jak šel scať, něchal mobil
na stole aji on. Tuž sem si zaposylal aji ja, sranda ni? Kolem desate sem tež zašel
na hajzel, bo už se pivo tlačilo ven. Trochu sme se tam s Pepu zakecali, bo ma
problemy s robu, tož si potřeboval komusyk postěžovať. Tuž ten ma život na guvno,
bo te jeho asi jeblo v pale a dala se k tym Jehovistum. Každu nedělu chodi na
jakesyk srazy, tam si čitaju z jakichsy knižek, potem zpivaju jakesyk jejich songi,
modla se a ine cypoviny. Přes tyden potem ona stava po robotě v Komenskeho sadach a
dava luďam ty jejich časopisy. Vraca se dom až večer, navařene neni, vyprane neni,
Pepa chodi do roboty smradlavy jak mokra hadra, chrapať s nim tež už něchce, no
peklo. Chudak synek. Tuž pěkně sme se tam zakecali. Jak sme přyšli zpatki, tuž na
stole spal akurat Kamil, ostatni už byli v dupě.

Jak sme se potem rozchazali dom, malem sem tam něchal bundu, bo venku bylo take
teplo, že sem si to uvjedomil až u byvaleho Tuzexa. Tož kaj to sme? Je leden a
venku choďa v nocy ludě v tryčkach. Pravda, byli to jacysyk mladi chuji, co šli na
Stodolni, tož ale i tak. Aby nam cesta na lokalku ubjehla, zařvali sme si na celu
Ostravu našu oblubenu "Pora na dobranoc bo juž kženžyc švjeti, džeči lubjou miše,
miše lubjou džeči". Ludě čučeli jak bezdomovec na inkasni listek, bo to asi
něznali.

Jak sem se rano v deseť probral, chtěl sem zavolat Pepinovi, ať se na tu svoju
vysere a kopně ju do dupy. Tuž a hlaška z mobila pry že mam maly kredyt. Tož běž do
řyti, jak maly kredyt? Šak sem o Sylvestru nabijal na pjetset.

Ty hovadaaaa!!!

11.01.2005

Večer u kysně

V nedělu sem byl přes den jakisyk utahany, enem sem si skočil na objed do centra do
Rady, bo tam fajně vařa a odpoledně sem sebu bechnul v obyvaku na gauč a usnul jak
děcko po rohipnolu. Zbudil sem se akurat na zpravy na čete. Tuž to se zas děju
vjecy. Jacysik hňupi choďa po ulicy a mlaťa ludi a eště se u teho něchaju natačať
na video. Tuž to je burdel. Takich hajzlu nakopať do řyti až by jich mama
něpoznala. No celkem mi to zkazilo chuť na večeřu. Tuž sem si dal akurat zbytki ze
Sylvestra (tu ambrozyju už si někupim a to cukrove od mamy už tež chutna inač jak
na štědry den, asy sem ho mjel čimsy přykryť) a už sem přepinal na Novu, bo všecke
gazety cely tyden něpsaly o ničim inym jak o nove Superstar. Tuž přyznam se, byl
sem tež zvjedavy, co za hluši pazgřyvci se tam zas budu krutiť jak slimak v
mikrovlnce.

Pravim vam, stalo to za guvno, rači sem mjel isť chrapať. Prvni pulhodinu ukazovali
zabjery z prvni superstar, asy aby si spomjeli aji ti nejvěči sklerotycy na ty
hruzy, co tam byly. Potem tam vřyskala a poskakovala jakasyk přykuřena bloncka, ale
spiš si myslim, že ta se z kymsik vsadila, že se dostaně do tej hvězdnej pěchoty bo
to inač neni možne, že by totok myslela doopravdy. Potem už ukazovali ten nabor v
Ostravě. Tuž čučel sem, esli tam v tym Jindřychu něuvidim kerehosik znameho ze
šichty, či jeho synka nebo děvuchu, ale nic. Akurat ten kašparek Martin v tym
obleku, jak robil Gota, mi byl povjedomy. Myslim, že sem ho raz viděl pařyť ve
Vegase na Nadražni. No a ta porota - čemu tam zas su ty stejne gzychty jak minule?
Ten fantomas co hral kdysik, eště jak byl normalni v Pražskym vybjeru a ta jeho
cimprlina uřechtana, co je rok od roku podobnějši rybičkove Halině. Fajne, že už
tam něrobi vjeter tym svojim harem ten kovboj ze Žluteho psa. Ale něvim, esli to
vyhrali s tu jeho nahražku, s tym Horačkem, bo mi přyšlo, že akurat machruje s tym
klobukem a s tu svoju angličtinu.

Jediny dobry krk tam byl, jak ten moderator od te Laťki pravil, že nejvic si ludě
vybiraju piseň "Dvě malá křídla" a tancoval přy tym s tymi ufiknutymi kuřecymi
křydlami. Tuž to sem se řezal jak cirkula.

Tuž to vam povim, tym děckam to sebevjedomi aji zavidim, bo ty hlašky "Ja sem
nejlepši", "Mě naša republika potřebuje" a dalši cypoviny, no přy tym mi
nadskakoval ohryzek. No ale nakoněc čemu ni? Ludě tam lezu, že budu slavni za každu
cenu, ini na to čumja, zaviďa, nebo im to přeju a nakoněc buděme mjeť nove
"osobnosti" a Nova zas par milijonku navic. A včil mame co sme chtěli, no ni?

12.01.2005

Jak sem byl za debila

Byl sem na jednym uřadě, no to je jedno na jakim, bo člověk furt musi kajsik loziť
a škemrať a podepisovať a tak. Tuž sem tam přyšel, milijon ludi, u stěny taki ten
kafomat, tuž hned sem začal slintať jak Pavlovuv čokel. Abych pravdu řeknul, moc
ten pekelny stroj němam rad, bo mě dycki převeze, tuž sem si pořadně nastudoval ten
letak, co tam byl nalepeny na tej kisni. Nabidka jak v baře, kafe, bile, černe,
kapučino, mokačino, no a turek nikdě, dyskryminace!

Tuž užuž sem šahal po šrajtofli abych dal te nenažrane bestiji najesť a ona mi
vyplula tu černu břečku, když sem si všimnul dole čudla bez napisu. To maju istě ty
potvory uřednicke tam ten turek schovany! Něvahal sem, vrazil chechtaki a zmačknul
knofel. Kelimek spadnul, tuž to je v pořadku a začala do teho scať jakasyk
pruhledna močka. Baba za mnu se začala pochechtavať. Nevěřyl sem vlastnim očam,
vzal kelimek a srknul. Do dupy! Vařicy voda! Baba za mnu už se řechtala na plne
kule. Tuž to ti nědaruju, megero. Zas sem upil a nahodil gzycht, jak bych pil ten
nejlepši truňk na svjetě. Neduvěřivo se na mě podivala, ja sem zas upil ty hnusne
teple chcanki, snažil se zadržeť grcani, ale nic sem nědal na sobě znať. Už byla
cela nalomena, tuž sem se k ni eště naklonil a pravim ji "pani, to je enem pro
uředniky, nikomu to němluvtě, že sem si to dal". No a už sem fičel do kancla. A co
myslitě, že si dala ta rebeka?! Eště ve vnitřku sem slyšel jeji nadavki.

Babě v kancliku sem si potem postěžoval, co to tam maju venku za čorkařski stroj.
Tuž mi vysvětlila, že to je voda na zaleti takich tych hnusnych sačkovych polivek,
co chutnaju jak ryža močena v zelenym čaju, nebo na zaleti turka. Tuž vida, turek!
Byl sem blizko, no ni?

13.01.2005

Jak mama dodrbala mikrovlnku

Po vanocach si mama mezy řeču postěžovala, že se ji Ruža chlubila, že ma novu

mikrovlnku. Tuž to je burdel, ona ju ma a mama
všetečna babka, co vječně vysedava v okně a ma
zastavil, kery pes zesral travu před barakem a
duchu sem mamu proklel do sedmeho kolena, před
zaspominal sem na anabazu před paru rokami.
ni! Ruža, to je jejich susedka, taka
přehled, kdo kaj šel, kdo se s kym
kolikrat a ine nězbytne vjecy. V
očami hvjezdiček jak v unyji a

V ten čas, přes jedneho znameho z teho bazaru (šak vzpominatě, ni, akurat tehdy
sidlil indě a měl ine meno, tuž to je jedno) sem mjel možnosť ziskať lacno tu
trubu. Tuž sem chtěl zrobit mamě radosť a kupil sem ji to pod stromek ať ma tež
moderni domacnosť. Jak viděla tu kysňu pod stromkem, tuž začla pyskovať, že na co
novu televizu, že staru maju deprem deset roku a funguje dobře. Tuž sem ji
vysvětlil, že to neni televiza, i když jak budě guvno v programje, može čuměť na
točicy se taliř. Zrobil sem ji školeni, co a jak se s tym robi, kaj se co strka a
co všecko to umi. Byla nadšena a hned si všecko vyzkušala. Druhi den v tym pry
uvařy objed. No fajne.

Na druhi den mě zbudil telefon. Mama volala, že pry ji mam zystiť čislo do opravni,
bo ta mikrotruba je jakasyk posrana. Tuž se ptam jakto, no a ona mi řyka, že to
vubec něfunguje. Ptam se, co to robi a ona že nic. Ani ťuk. Tuž šak to něsu hodiny,
tak jake ťuk, no ni? Asi odešla poistka. Idu k ni, naštěsti bydli enem přes štyry
ulice ode mě, přydu k mikrovlnce a malem se mnu jebně o zem - přyvodni špagat neni
v eletryce. Tuž se ptam, esi si robi srandu. Pry ni, tata večer řeknul, ať to na
noc rači vypina, že to zbytečně žere prud, jak tam sviti ten budik. Tuž sem ji to
zapnul, vyzkušal, dal si kafe a valil dom.

Za hodinu dalši telefon, zas mama. Včil pry, že se ten taliř nětoči a jaksik to v
tym iskři. Zas se ptam už celkem nasraty, esli to vrči, na to ona, že ja. Slyšim z
dalki jakesyk podezřele zvuky, no a z ni vylezlo, že tam narvala kastrol s gulašem,
že ho chtěl tata ohřať. Tuž řvu ať to honem vypně, bo je mikrovlnka v řyti. Tuž to
foter vyrval ze zasuvki až iskry litaly. Zopakoval sem ji, že do teho něsmi strkať
žadne železne vjecy a jak se zoptala, esli ani panev, tuž sem ji s tym telefonem
jebnul.

Potem už se tyden něozvala, tuž sem si řeknul, že se s tym naučila robiť. Guvno! Za
tyden telefon rano do roboty, ja eště ve stavu vyoraneho potkana, bez turka, očiska
zalepene a mama pry esli mam odpoledně čas. Začal sem cosik čuť, tuž řykam, že ni.
Ona pry, že by potřebovala odvezť trubu do opravni. Že ma rozbite to sklo na tych
dveřach. Tuž sem se zoptal, esi ji to spadlo či kereho šlaka? Kajže - pry chtěla
zrobiť fotrovi rano vajca na snidani. Tuž tam narvala štyry vajca v misce a zapla
čudel. Nachystala na stul chleba, sul a kafe a zavolala fotra ku snidani. Štyry
jeby jak z děla na cely barak a foter taktak uhnul jednemu vajcu ve skle. Dva
rozbite hrnki na poličce, sklo na dveřach vysypane, smrad jak v babske šatni po
tělocviku.

Odpoledně sem přyjel pro mikrovlnku a jebnul sem ju dole do popelaku. Mama enem
nechapavě čučela z balkona.

Tenkrat sem eště dostal nakoněc vynadane ja, co ji taham do domu take moderni
bebechy, co su složite jak křyžovka ve Vlastě. A naraz jak to ma Ruža, tuž je to
"taki dobry pomocnik do domacnosti".

Už mě aji parurazy napadlo, esli moja babka s dědu něbyli surozenci...

17.01.2005

Slalom v ostravskim Kaufšopu

V sobotu sem chtěl zajet do Kauflandu nakupiť, bo už mi došlo pivo a chleba už byl
tvrdy aji na topinki. Jezdim tam tak co mjesyc a beru nakup aji mamě, bo dycki
začně vyryvať, že na co mam tu kraksňu, když s ňu skoro nejezdim. Nazvať kraksňu
skoro novu feliciju rok vyroby (sem se dupnul - 1995), upravenu znamym co ma
autoservis tak, že mi aji ti mladi fagani, co dycky opruzuju na autoburze v sobotu
zaviďa, tuž to je od mamy odvaha. No nic. Eště že tam němusym moc často, bo to je
dycky cesta jak cyp. Sednu na kolo, vypravim se do Heřmanic, kaj mam garaž na tu
svoju krasavicu, aby v zymě vubec nastartovala. Sem tam zystim, že sem kliče něchal
doma, tuž zas šlapu zpatki, no a tak zabiju dopoledně. Věčinou jezdim do obchoda
poranu, bo tam byva malo duchodcu - pulka eště chrape a druha pulka od minuleho
nakupa umřela. Jak projižďam kolem heřmanickeho kryma, dycky se řechtam jak osel na
horske draze jak vidim ten bilbord s reklamu na firmu, kera prodava stolki s velkim
napisem "Aby se vám lépe sedělo".

Přyjel sem na parkoviště, aut jak na autosalonu, kurnik co tym luďam hrabe, tak
brzo stavat? Vlezu dovnitřku, proderu se přes dva voly, co něumja čitať, anebo je
pro ně dvaceticentymetrovy napis VCHOD moc maly a už valim do zeleniny. Tam je to
dycki jak v domově duchodcu před vydejem prašku. Nevim, co tych dědku a babek tak
laka na přehrabovani se v zhnilych mandarynkach. Nejlepši je, jak kdosyk necha stať
vuzek uprostředka a mysli si, že ostatni maju křydla. Kdyby bylo po mojim, kupim si
akurat pytlik jablek, ať mam aspoň jakesyk ty vitaminy. Ale mama mi napsala na
listek hromadu bebechu, tož se musym prodrať hafem zpocenych stařyku a stařen,
kerym asi něfunguje pračka, bo smrďa podobně jak kauflandski hajzel, ale ten je
ocuď daleko.

Než zajdu kupiť piva, stavim se u přyhradek s gazetami a časopisami. Tam to byva
horši jak u zeleniny, bo dědcy si mysla, že to je veřejna čitarna, tož tam
zaparkuju svuj dratěny kaufomobil, zeberu Blesk a šetřa prachi. Prodřu se
frflajicym chumlem, vemu sobje Pravo, mamě Vlastu, Babu a život, Květy, Blesk,
Rodinu a valim rači pryč spiš, jak mě kdosyk přetahně berlu. U piv nikdo neni, tuž
narvu deset do vuzka a jedu pro chleba. Beru dva a poslucham, jak tam dvě babki
nadavaju na ty gizdy, že minuly tyden staly rohliki enem čtyrycetnik a včil že
korunu padesat a co to je za burdel? To za komunistu něbylo. Naberu do sačka dvacet
rohliku a babki na mě čumja, jak bysem vyhral ve sportce.

Chtěl sem si kupiť aji kusek salamu, ale už sem zas zapomněl, že velci šefi v ramcy
"zkvalitněni služeb" hrali asi kisně-kisně-hybtě se, bo regale ze salamem, syrem a
salatami su včil v dupě uplně. Jak sem to minule zystil, ptal sem se roby, co kolem
profičela s takim tym elektrovuzkem na vozeni zhnilych mandarynek, kaj su salamy.
Tak pry venku naproti Eurotelu. No super, a čemu? Pry něvi. Hmm, rozprava jak s
hluchoněmym slepcem.

Do dupy, jak ja něsnašam nakupovaní! Kaj zas su ty sačkove polivki?! Tuž čelem vzad
a zpatki! Litam mezi regalami jak něšikovny vodni lyžař, bo mama vymyslela plno
capin. Kdyby aspoň ten listek zeřadila podle regalu, to bych se němusel vracať jak
dobry holub.

Potem vemu eště paru mlik do kafe, mamě jakesyk jogurty, syry, flašu vodki, špagety
a už valim k pokladni. Jedu enem čtyry pokladni, tuž řada jak ve Vitkovicach na
braně minutu před druhu hodinu. No stravil sem tam štvrťhodiny, než si mě přebrala
robka za kasu. Nejvic mě bavi, jak ty dobre duše čumja do krabic od zubnich past,
esli si tam ludě nědavaju jakesyk dražši, ale že by jich napadlo podivať se do
velkich krabic přiklad od kornflejksu, esli tam kdosyk něpašuje časopisy, tuž to
nikoho něnapadně.

Hotove, zaplacene, idu do dupy, na salamy smolim, bo tam je řada a za pultem tam su
take škaredši kopije Švorcove. Cely nakup mi zpřyjemňovali velcy šefi z Kaufu
pušťanim jakychsik cedeček, kere asi kupili ve vyprodeju v Chalupkach, bo to znělo
jak stary Pika, co hraval dole ve Fenixu, v dobach sve nejvěči slavy. Akurat na
parkovišťu mě nasrali jacysik cygoši, co mi nutili levny parfem pulitru za padesat
korun. Tuž to si rači kupim flašu meruňki a tež budu vonět.

18.01.2005

Chtěl bych mjeť stryka jak Stanik - železničař

Včera na obědě kdosyk řykal, že Gros ma fajneho stryka. Čemu?, ptali sme se. No bo
ten stryk mu pry pujčil milijon a jakesyk drobne na kvartyr, kery si kupil Stanik v
roce 1999. Tuž to mě zeser, za milijon bych si kupil vilu a ne enem byt. V ten čas
se ho ty hijeny novinařske ptaly, odkuď vzal tolik chechtaku. Tuž krutil se jak
žaba v čapim hnizdě a deprem včil z něho vylezlo, že to ma od hodneho stryka. Kura,
tak dluho něpřemyšlala ani moja babka, jak se ji raz děda zoptal, esli mu byla kdy
v životě něvěrna. No prokecali sme o tym skoro cely oběd. Tuž ale něvadilo, bo u
nas stejně vaři asi jakesyk chemicke družstvo, bo se to skoro nikdy něda žrat a
porce su o trochu věči jak haviřska spluva, tuž sme si ani nězkazili chuť.

Cestu zpatki do kanclu sem přemyšlal, co mi kdy dal muj stryk. Tuž hned sem si
spomjel, jak mi raz dal přes pysk, jak sem si od něho jako maly harant pujčil jeho
ukrajinu a šprajcnul sem předni kolo v kolejach těsně před projižďajucu lokalku -
no tak tak sem stihnul zdrhnuť. Česť jeji pamatce. Tež mi dal paru umělohmotnych
bebechu na hrani, jak sem byl maly a parukrat mi aji dal radu, ať nelezu do Vyběru,
nebo do Besedy, že tam je hnusne pivo. Budu se mu museť přypomenuť aby vjeděl, že
rodina si musi pomahať.

Do řyti! Večer volal synovec, že už dluho něvolal a že pry mě ma moc rad a esli už
mu spořym. Moc sem to něchapal, ale jak pravil, že to mysli upřymně, tuž mi to
docvaklo! Hajzel jeden, kaj bych vzal milijon? Či sem Grosuv stryc?

19.01.2005

Kamil ma dalšiho haranta

V nedělu rano mi volal Pepik, pry že stara od Kamila už je doma z porodnice aji s
děckem, tuž že bysme ho měli navštiviť. Syce nevim, čemu sme se něsešli v hospě,
abysme to zapili a lezli k němu dom, ale Pepik pravil, že Kamil budě určitě rad,
tuž sme šli. Co ja vim, co se takemu malemu děcku kupuje? Tuž sem mu kupil aktofku,
šak se mu za paru roku budě hodit.

Jak sme zazvonili, otevřela nam jeho roba ruda jak zař na Kladnem a pry esli něsme
blbi, že děcko včil uslo. Tuž sme se omluvili, zezuli a hrli se do vnitřku. Baba
hned začla mavať rukami jak regulovčik směrem ke kupelce. Tuž do řyti, či to je
moja mama? Šak sem se myl rano doma, ni? V obyvačce sme si prohledli ten jejich
zazrak, kery se pravě rozeřval. Pepik už paru děcek vychoval, syce starši děvucha
chodi do zvlaštni školy, ale to neni tym, že ju mlatil po hlavě jak byla děcko, tuž
se zkušeně hrnul k vuzku a začal huštať jak by pumpoval zadni kolo u svoji
favorytki. Děcko řvalo eště vic. Tuž sme si všecy posedali na gauč a gratulovali
Kamilovi, ale asi nas neslyšel. Mezytym jeho roba mrskla na stul kafe, až se
rozlelo po ubruse, na pul huby k nam a na pul huby ku Kamilovi zařvala, že babovku
nestihla, bo nema šesť ruk a vzala maleho a valila s nim kajsyk pryč z obyvaku.

Tuž fajně, konečně trochu teho ticha. No ale moc dluho to něvydrželo, bo přyskakal
jeho starši synek, kereho sme před třemi rokami zapijali tři dni, až Kamila něchala
tchyňa hledať policajtami a roba s nim potem němluvila cele šestineděli. Mlady
lital po obyvaku, chvilu pořvaval po tatovi, chvilu po nas, potem tam začal mavať
jakymsi mečiskem, to už mě trochu sral, ale jak vyskočil na stul, vylel mi kafe,
posvitil mi do gzychtu baterku a zařval "Ja chem chauron", tuž to mě vytočilo a
chtěl sem ho napomenuť. V ten raz ale přišla jeho mama, vytrhla mi synka z pazur a
všecki nas vyrazila. Kura, ani to kafe sem něokusyl.

Než nam přybuchla dveře před pyščiskami, viděl sem Kamila, jak robi posuňki, že to
určitě eště zapijem v hospě hned, jak ho roba pusti z domu. Tuž abysme nězapijali
jeho vnuki...

20.01.2005

Poprava vanočniho stromka

Segře už začal stromek sypať po tepichu bodliny jak tyden scyply ježek, tuž mi
minuly tyden volala, esli bych ji něpřyjel pomoct. Zoptal sem se, esli švager je
zas na pul roku v Tibetu, jak minule za teho zmlaceneho policajta, ale ani mě
nenechala domluviť. Pry odjel v nedělu na štrnasť dni na montaž kajsyk do dupy
(třeba zarobiť dost peněz - furt eště splaca ty vyhibki) a než se vrati, v obyvačce
by byl burdel jak v tanku. Tuž sem ji slibil, že dorazym v ponděli po šichtě, ale
chlapi mě zatahli na jedno a jaksyk fajně se kecalo, bo sem se dom přyplazyl jak
Meresjev a jak sem segře volal, esli možu přyjsť, poslala mě do řyti, že pry v
deset večer je pozdě.

Druhi den sem ji telefonem z roboty vysvětloval jak to vlastně bylo a domluvili sme
se na středu. Chlapi mě zas lakali na jedno, ale byl sem tvrdy jak hamburger z teho
stanku u Prioru a nědal sem se. Sice jak sem jim řek, že idu segře rubať stromek,
tak na mě eště na zastavce pořvavali "Hoj wudmene", ale sral sem na nich, na cypy.
V lokalce sem zabral strategicke misto hned za dveřami, začal sem chrchlať jak
haviř po dvaceti rokach na čelbě a nasadil gzycht nemocneho jednonoheho invalidy
aby ty pazgřyvce s berlami na dalšich zastavkach ani něnapadlo se ku mně přybližiť.
Na Dubinu je daleko tuž sem si kratil chvilu čuměnim z okna a obdivovanim kras
našeho fajneho města. Mirak, kostel furt stoji, Šental, kurec, tam se se raz
navalil tak, že sem si cestu dom poblul vlastni buty, stadijon, moderně nazyvany
palac kultury a sportu, tam sme loni na jaře kulturně chlemtali před vchodem
jakusyk samohonku se Slovakami, jak vyhrali zapas na mistrovstvi a potem sme
sportovně zdrhali zadem kolem Atomu, bo jeden vychodňar nahodou poblul bengam zadni
kolo od felicije ... Slavija, kurnik asi sem chvilu zdřymnul ... Dubina konečna? Do
řyti, ja sem to přejel! Tuž pěšobusem jednu zastavku spatki tym betonovym
zapadakovem, chvila klikateho panelokrosa a už zvonim u segry.

Hned ve dveřach mě nasrala, bo ku mně začla podezřyvavě čuchať jak jezevčik k

bananu, esli už sem vystřizlivěl z pondělka a nebo esli nejdu z knajpy. Jak mama!
Tuž se svleču a valim do obyvaku ať to mam brzo hotove. Ni že by sem k segře chodil
nerad, ale ti dva mali fagani mě dycki tak naseru jak se začnu předvaďat, co se zas
noveho naučili ve školce a ve škole. Kurnik šopa, čim ten stromek zalivali? Zdalo
se mi, že jak sem tam byl na navštěvě o svatkach, tak byl polovični. Ale tež je
možne, že ta švagrova slivka ma jakysik vliv na oči. Tuž jak taku bestyju dostať
ven z obyvaku a narobiť co nejmeně marasu? To je tež napad, živy stromek do
kvartyra, kaj maju všude same peršany. Mi už roki stači haluz ve vaze, no ani
němusy byť každy rok a tež mě něubyde. Ptam se segry, jak to loni robil švager. Tuž
loni pry měli takeho maleho pajtaša, sotva to mělo jehliči a tak aby něrobil ostudu
ho hned druhi den po štědrym dňu vyvalili z okna. Tuž ale taki topol, kery tu
taktak dostali, ten se do okna něvleze! Na to se musy inač.

Řeknul sem segře o pilu a rukavice. Divala se syce na mě jak na plagat se Zednikem,
ale nakoněc mi to doněsla. Enomže jeji bile pletene rukavice mi budu asi dosť na
guvno, no ni? A rezavy platek pilki na železo! Zbytek pry chlop zlomil v letě, jak
renovoval nabytek. No nězabili bystě ju? Že ja hňup sem tu vubec chodil. Zašel sem
do děckeho pokojika, chvilu sem pozoroval ty male zaškodniki a přemyšlal, jak ocuď
zdrhnuť. Segra pravě cpala pradlo do prački, tuž by si mě něvšimla. Naraz sem si v
tym burdelu z hraček všimnul male pilki. Skusym - ostre jak džilet mach třy! Tym
vyrobcum hraček asi fakt šibe! Pokemoni, smraďoši a včil opravdove nařadi. Zebral
sem se, děcko řvalo jak by ho na nože brali, a aji s pilku sem šel do obyvački.
Zkusil sem řyznuť do stromku... Přyště až budu ty male gizdy hlidať prve
zkontroluju, s čím si hraju, bo ten bebech zajel do stromka jak nuž do masla. Tuž
sem si na pazury nasadil aspoň igelitove sački, abych se něpřilepil a začal ho
likvidovať za doprovodu dvojhlasneho děckeho sboru. Ta menši řvala, že ji ničim
stromek, že Ježišek už k nim nigdy něpřijdě a ten o chlup věči ječel, že to je jeho
pilka. Zatnul sem zuby aji uši, spomjel na švagrovu slivku a dal robil z teho křaka
rošti. Po hodině roboty to v obyvačce vypadalo jak v Tatrach. Spočnul sem chvilku,
lyknul si kafe, ale ta mala mě pozorovala takim hnusnym pohledem, že sem ho ani
nědopil. Chvilu sem uvažoval, že ji řeknu, esli kdy viděla v kostele takeho teho
chachara v trenkach, co vypada jak tvrde Y a esli si mysli, že darki nosy on, ale
potem sem si to rozmyslel, bo by mě segra asi vyprala z kvartyru bez slivki a s
pilku ve řbetě.

Nakoněc sem tu plantaž narval do tesco tašek a konečně sem dostal štamprlu. Segra
zařila jak ohňostroj nad radnicu jak eště měla Ostrava chechtaki, tuž sem se ji
zoptal, co za magora kupuje děckam take něbezpečne hrački. Podivala se na mě jaksyk
divně a pry, že sem jim to kupil pod stromek ja...

Kurnik šopa, letos až pujdu zas nakupovať darki pro přybuzne, něsmim se předtym
staviť v knajpě.

21.01.2005

S babama su enem problemy

Ve štvrtek, jak sem šel rano na lokalku do roboty, slyšim naraz salvu ze sapika.
Bechnul sem sebu o zem a v duchu sakroval, kaj to žiju jak si kdejaki pazgřyvec
može na venku beztrestně střylať ze samopalu. Eště že zrovna nasněžilo a namrzlo,
tuž sem nevypadal napadně, jak sem sebu jebnul o chodnik, bo ludě sebu mlatili v
jednym kuse na tych neposypanych chodnikach. Střelba něpřestavala, tuž sem stanul a
rozhlednul se, esli si mě nikdo něvšimnul - rano před prvnim turkem na tym byvam
psychicki všelijak - bo to byl muj tydlifon. Jak mi ten vul Karel na novy rok
vylepšoval komputer, nahral mi do mobila z internetu pry jakesyk fajne vyzvaněni.
Mi moc ludi něvola, tuž sem to pustil z hlavy. Ten hajzel, ty zesrane galaty mi
zaplati! Tuž drapnu kecafon, čumim na dysplej - vola mi Maja. A do řyti, na tu sem
uplně zapomjel.

Potkali sme se, jak mě partyja vytahla před svatkami do Koruny na dysku - pry aby
mě trochu zkulturnili. Tuž tehdy sem se naštěsti celkem rychle dostal do
fernetoveho nalevu, bo inač by mi tam z teho rachotu, svjetel a mladych nadrženych
gzychtu asi brzo cvaklo v pale. Jak sem tak seděl u baru a slopal asi osmu odlivku,
přyšel Laďa a přectavil mi jednu svoju kamošku. Tuž měl sem už dosť v kuli, ale
zalibila se mi na prvni pohled. Fajna baba, pokecali sme fajně, chvilu zatrsali (no
šak vitě, jak sem na tym s tancem), potem se přypiti trochu pocicmali, chvilu si
povymjeňovali spluvy a nakoněc aji telefoni čisla, že si stopro zavolame. No koněc
už si moc něpamatuju... Ja mamlas vypity, zapomjel sem na ňu jak Gros na stryka a
to enem proto, že Jaruna slibila, že přydě na Sylvestra a ja už sem si přectavoval
kdovico. Ona totiž Jaruna ... no nic, o tym až indy.

Tuž sem Maju pozdravil, eště že ty chytre tydlifony ukazuju aji meno, bo robki
dycki oslovim menem, no ale stejně mam v seznamu akurat štyry a to včetně Jaruny a
segry. Čekal sem, že začně vyryvať, že sem se na ňu vysral a ona už myslela na
svadbu, ale nic takeho. Začala jak poslaněc před volbami, pry jak se mam, esli nic
něpotřebuju a podobne kidy. Tuž chvilu sem ju posluchal než mi došlo, že asi cosyk
budě chceť. A tež ja! Jak sme tehdy kecali v te Koruně, tuž sem se pry pochlubil,
že mam fajne auto. No a ona potřebuje přestěhovat paru bebechu z kvartyra od svoji
mamy ku svojemu staremu. Do lokalki by se s tym něvlezla, ale muj kombik pry budě
stačit. Chvilu sem rozmyšlal, esli mi to stoji za to v takim počasi ryskovať na
kole do heřmanickeho kopca pro moju štyřkolku, šak ani zimni gumy němam, tuž to
budě šklhať jak byk. No ale jak mi tam deset minut cvrlikala jak přyhřaty vrabec,
začla mi byť kosa a ujela mi lokalka, tuž sem ji slibil, že ji zavolam ze šichty.

V robotě po turku se mi to rozleželo v pale a už sem ji chtěl volať, že mi vykradli

garaž, ale samopal se ozval spiš, než sem stačil vytočiť z pevne linki jeji čislo
na mobil. Ptala se, esli to odpoleďně plati, že spoliha enem na mě a že sem fajny
chlop a podobne dřysty. Mrknul sem z okna a zrovna přestavalo sypať, tuž sem ji to
vul slibil. Řekla cosyk o tym, že sem zlaty a zavěsyla. V tu chvilu venku začlo
sypať jak v Mrazykovi. Kurec palec, jak z teho ven? Přece něbudu svoju krasavicu
motorovu tahať do take sloty, no ni?

Vysral sem se na robotu a vymyšlal jakusyk vymluvu, ale moc mi to nešlo, tuž sem
zavolal Laďovi, bo ten Maju zna a moh by vědět co na ňu plati. Ja si vlastně ani
moc něpamatuju, jak vypadala, akurat mam před očami to obrovske ružove tryko s
napisem WE ARE TWINS, ale v plne lokalce bych ju něpoznal. Laďa se zrovna
poflakoval na jakesyk vystavě Refleksa v kulturaku, tož enem syknul že se ozve, ale
jak slyšel o Maje, enem se blbě zařechtal a pravil, ať si dam bacha a zavěsyl.
Pazgřyvec duležity - to su fšecy novinařy tacy? Jak ja teď možu vydělavať chechtaki
podniku, když mam take dylema! Seděl sem a dumal a zas se ozvala střylačka. Kurnik
šopa, musym sy to vyzvaněni změnit, bo Michal vedle v kumbale ohodil kafem zeď aji
s vykresami, co robil od rana. Nechal sem to střylať, bo sem zatim neměl vymluvu,
Ladik cosyk naznačoval a ani to velke tryko nestoji za to, aby se moja Fildina
prodirala zavějami.

Zbytek dopoledňa sem už teho moc něporobil, bo sem furt čekal telefon od Ladi.
Nakoněc zavolal - no kura, rači měl držet rypak. Maja pry se nestěhuje od mamy k
staremu, ale naopak, stary ju vypral z bytu, bo je pry blba jak troki a tak včil
hleda jakehosyk hňupa, ke keremu by se nastěhovala. Trvalo mi enem chvilu, než mi
došlo, že ten hňup mam byt ja. Laďa musel ohluchnuť z mojeho řevu a Michal
zlikfidoval dalši hrnek s kafem. Musym se krotit, bo on je hrozny cimprlich a honem
se nasere jak male děcko, vul jeden. Tuž tak - a jak včil z tej sytuace ven? Co jak
Laďa kecal, bo v te Koruně po Maje tež vyjižďal a ona se muckala se mnu? No, možna
aji s nim. Kurnik, ten koněc mam jakysik zamlženy. Nejlepši budě zavolať ružovemu
tryku a uvidime.

Do štajgrove řytě! Maja to zdvihla ubulena, že pry něvi, co ma robiť, že jeji stary
ju vyvalil z kvartyra, vyměnil zamki a k mamě se ona němože vratit, bo ta je na ňu
nasrana, že se dala do kupy s takim hňupem, co ma enem zakladku a sotva si umi
spočitať, esli ma ve vyplatnim sačku to same, co je na nim napsane. Že pry ma
bebechi na chodbě a něma kaj isť. Potem tydlifon vyznamně zmlknul - asy čekala, co
ja na to. Už už sem mjel na jazyku, že može byť paru dni u mně, ale potem sem si
uvědomil, co robim a malem sem si šel pluvnuť před zrcadlo do gzychtu. To tak,
nacpať si do kvartyra jakusyk rebeku povětrnu a do smrti se ji nězbavim. Jak to ty
roby robja, že dostanu chlopa skoro dycki tam, kaj chcu? Ale na mně sy něpřyjdě.
Hned sem ji řeknul svuj plan:

"Ty Majo, klidně možeš u mě paru nocy přespať. Moja babka - ležak, co ju mam doma
na chvilu z hospicu, budě určitě rada, že ma inu společnosť jak teho olysaleho
čokla, co ma divny ekzem a semtam bezduvodně bluje. Vem ze sebu paru svetru navic,
bo sy něchavam měnit okna, pry to je včil levnějši. A nezapomeň paru baliku
mineralek, bo něteče voda - popraskaly stupački. Jo a eště..."

Tydlifon pipal a pipal a pipal... Tuž znamena to, že to bere?

Akurat mam včil problem v robotě, bo jak mi za pět minut zavolala aby mi řekla, že
sem hovado a že mně nenavidi a ať zdechnu, zapomněl sem si v tym finskim bazmeku
změnit tu melodyju a Michal rozerval jakesyk vykresy, co nes šefovi. Boračisko
male, je taki urobeny a nervozni, ale nevim, čemu na mě musel tak řvat. Jak by sem
neměl dosť teho řvani od te pipiny.

24.01.2005

Kula jak kula

V patek sme se domluvili se znamyma gzychtama z roboty, že zajděm v sobotu na

kuželki. Beztak furt hniju o vikendach doma u televize nebo v jakesyk knajpě, tuž
čemu si trochu nězasportovať. Hned sem inicyjatyvně navrhnul, že fajne to je pod
tym rakosnickim centrem ASOR, bo sem tam už raz byl. Partyja prohlasyla, že sem
kulturni analfabet, bo tam nejsu kuželki, ale bouling. Na moju odpověď "Šak kula
jak kula, no ni?" se na sebe podivali a cosyk si začli šeptať. Asy to bylo cosyk
proti mně, bo sem zaslechnul cosy o tym, esli nebude lepši vzit Jarunu, že ta sice
kuželki v životě něhrala, ale zas s ňu bude možna věči sranda. Ale nakoněc sme se
domluvili na večer ve Vegasu.

Dopoledně sem trochu poklidil kvartyr, bo v obyvaku už byl burdel - naposled sem
vysaval po te akciji o svatkach - a v kuchini už něbylo přes hrnki vidět dřez.
Potem volala mama a zvala mě na oběd. Rači sem se přeptal, co vařy a dobře sem
zrobil, bo po drškach se dycki osypu. Na cosyk sem se vymluvil a slibil sem, že
přyšti tyden se určitě stavim. Asi něbyla moc rada, bo než mi bechla s telefonem,
řekla cosyk o tym, ať si žeru co chcu.

Pět minut před srazem sem seděl ve Vegasu, před sebu pivo a nikdě nikdo. V klidku
sem ho vyslopal, bo posledni z partyje dorazil až štvrť hodiny po termině. Tuž sme
robce u vyčepu řekli, že mame objednane kuželki na pul a ať nam idě zapnuť ten
pekelny stroj. Zabrali sme mista u obuch drach a objednali si dalši chlast. Než to
robka zapla, pravil mi Kamil, že dufa že něbudu nasrany, ale že jak to slyšel v
robotě Laďa, tak dluho vyzvidal kaj pujděme, až mu to řekli a on se vetřel s tym,
že kuželki si s partyju rad zahraje. Laďu mam rad jak osynu v řyti, tuž sem trochu
zezelenal, no ale bylo skoro pul a gizd nikdě, tuž sem se trochu sklidnil. Vzal sem
kulu do ruki a už už sem chtěl začnuť, když se mi za řbetem ozvalo "Zdár, kerej
házym?" Do řyti! Pustil sem si kulu na nohu. Tuž to budě fajny večer. V robotě ho
němožu ani citiť, bo zaprve se snaži mluviť jak by pravě přyjel po pěti rokach z
Prahi, za druhe je uražlivy jak male děcko a za třeti furt opruzuje kecami o svoji
male cerce, kera ve třech rokach už umi počitať (ale to, že misto mluveni enem
kuka, už neřekně). Než sme začli, ten vul se eště stačil všeckim pochlubiť, že
kuželki hraje už paru roku a snad aji cosyk kdesy vyhral a že je moc rad, že sme ho
vzali sebu. Chtěl sem ho trochu sprudiť tuž sem pravil, že kdo prohraje, plati celu
utratu. Zařechtal se, jak když koktavy chči na vlnity plech a pry že to bere. No ja
sem syce hral kuželki tak třykrat v životě a to jeden raz z teho sem měl tak dvě
promile, ale snaď to partyja zachrani.

Začli sme hrať. S Pepu se nědalo moc počitať, bo ma problemy se svoju robu (ta co
je u tych kamelotu Stražne věže), tuž se začal hned z kraja ožirať a bylo mu jedno,
kolik hodi. Jura, to je sportovec asy tak, jak ja sem pilot vrtulnika, a eště k
temu něumi prohravať, bo je potem nesčasny jak oryjentačni běžec s Alzhajmrem.
Kamil by hral celkem fajně, kdyby se nězačal čumět po dvuch blonckach, co vedle
hraly kulec. No i když, jak se naklonily nad stul a ty minihadry na prdelach jim
povylezly navrch, tuž aji mi huklo. Akurat ten vul na ně čuměl furt a nakoněc se k
nim přestěhoval aji s chlastem. K nam se dycki vratil jak byl na řadě, hodil kulu a
rozzařeny jak radnica o vanocach zas odfičel. Gizd jeden. Tuž to bylo mezi mnu a
Laďu. Jura se snažil jak cyp, ale věčinu jak to bechnul do rygola, lapnul pivo a
nadaval jak špaček, že tam je šura dlažka. Laďa se před každym hodem nězapomněl
pochvaliť, že hraje už od maleho děcka, tuž a fakt mu to šlo jak sviňa. No ale ja
se tež musym pochvaliť, bo po každym pivu sem byl lepši a lepši. Aji ta noha už mě
přestala boleť, bo fernet je fajne anestetykum. Ale stejně byl ten vul čim dal
lepši. Co včil a co potem? Jak sem tak stal na hajzlu a dumal, přimotal se tam
jakisyk navaleny pajtaš vysmaty jak potkan, co zežral vajgel na Stodolni. Zaostřym
a on to Kamil. Začal blekotať o tych segrach a esli s nimi potem pujdu pařyť na
Stodolni. Jak tak vykladal, dostal sem napad, kdo dněskaj zaplati utratu.

Ke koňcu už sme hrali bez Pepy, bo ten ležel na zemi obtočeny kolem kule. Jak sme
mu ju chtěli zebrať, hned řval "Nech mi to, hraju, hňupe!" Jura byl na tym podobně,
bo měl deprese, že mu to nějdě, tuž lopal jak zajezd duchodcu na akcy "Hrnce za
deset tisic - CD Bohdalki zdarma". Tuž jak by mu to mohlo isť, když po každym hodu,
při kerym trefil žlabek, do sebe kopnul fernet. Kamil už na to sral, bo se už viděl
v lužku s jednu, nebo lepši s obuma tymi blonckami. A ten vul Laďa? Tuž ten byl ve
svem živlu, bo enem vyryval a poučoval, jak maju ostatni hrat.

Včil nastal duležity moment. Jak byl na řadě Laďa, přyšla jedna z tych bloncek,
lapla vedle něho na řyť, zamrkala a jak se rozpřahoval, zamručela jak kocur na
rozpalenym grylu. Podle směru hodu bylo vidět, že to s nim zatřepalo, bo na podobne
věcy neni zvykly. Ta jeho ropucha ho drži zkratka. Tež se neni čemu divit - sto
kilo žive vahi u baby, tuž to se potem těžko obhajuje jakisyk ten zalet. Tuž vzal
druhu kulu, aby si napravil reputacy, ale to už k nam vlezla aji druha bloncka a
postavila se na druhu drahu a opřela se v předklonu o ten stolek na kule tak, že ji
bylo přes vystřyh vidět aji na pupek. Dalši hod šel přes střed do druhe drahi. My
sme v klidu hazali dal, bloncki chvalili Laďovi techniku a ten vul je nakoněc aji
nechal hazať za sebe a zezadu se na ně lepil, aby jich naučil spravně hazať.

Tuž ale moc jim to nešlo. Nakoněc se aji ten Jura dostal před něho a přešla ho ta
depka. No a ja sem vyhral, no ale sem skromny, tak ten taněc vitěza nětrval moc
dluho. Kamil začal byť nervozni jak prvorodička ve vitkovickim špitale, esli ty
blonďate pipiny nakoněc nepujdu s Laďu, bo ten vul s nima začal planovať večer. Asy
zapomněl na ten svuj chodicy šifoner, co ho doma čeka s valečkem na těsto. Ani mu
něvadilo, že vul zaplatil utratu, tuž sme si eště honem předtym dali po fernetu.

Ty baby ta moja habaďura asy celkem bavila (tuž baby už su take od přyrody) a jak
sme vyšli před Vegas, laply každa z jedne strany Kamila, zamavaly Laďovi a valily
pryč. Ja sem natočil spravnym směrem Pepika, bo se vul motal dokola kolem jedne
znački a řval na celu Nadražni, že je Sojuz a chce se spojiť s Apolem, popadnul sem
do druhe pazury Juru a valili sme všecy za tu trojku, kera miřyla směr Stodolni.

Eště u picerki sme slyšeli ty nadavki teho hňupa, keremu až venku došlo, že ani
něvyhral, utratil hafo chechtaku a co se sexu tyka, musy se spokojiť s tym svojim
parnim valcem, co už ho doma čeka před dveřami.

25.01.2005

Matušovič jedě do dupy - třeba spřadať sytě

Tuž včera sem zas zrobil tu chibu, že sem se podival do novin. Matušovič ide hrat
do Sparty! Tuž je totok možne? Taki fajny synek, ozdoba bazalske travy a tapeta
hromady děvušich pokojiku se něcha přemluviť a kvuli chechtaku a věči slavy nasedně
na Hlavnim do rychlika a fiči pryč. Tuž na koho ja se včil budu čumět v bedně a
nebo jak pujděme s partyju na Bazaly? I když gdovi, esli se ti pazgřyvci modrobili
eště spamatuju, bo posledni vysledki vypadaju na to, že misto na Bazaly choďa
trenovať na Stodolni.

No ale na druhe straně to ma aji svoju kladnu stranku. Jaruna je do Matušoviča

zblbla jak děcka do pokemonu. Cely kancel ma oblepeny jeho gzychtami vystřyhanymi z
ruznych magazynu a novin. Raz, jak byla s kimsy na Stodolni, ho pry potkala v
keresyk knajpě. Hotova jak nedělni oběd ho přemluvila, ať se ji podepiše na cycek.
Chvilu se mu nechtělo, ale jak to vytahla, tuž vzal fiks a už to bylo. Jaruna se
potem štrnasť dni němyla, aby ten poklad zustal zachovany na věki věku. Ale jak už
smrděla jak zhnile slivki v bedně od herynku až aji ti černi šašci na braně si
zacpavali rypaky, jak ju viděli přychazať od lokalki a do zavodni jidelny ludě
přestali chodiť, bo je sralo, že podle smradu su furt na oběd filety, tuž to
nakoněc něvydržela a umyla se. Šak už to ku koňcu něvypadalo jak podpis, ale spiš
jak modřyna, nebo jak cucflek od kombinaček. No mi by to ani tak moc něvadilo, bo
ten jeji oder byl celkem pro mě přytažlivy. No vlasně ... mi by něvadilo, i kdyby
Jaruna chodila do roboty orvana jak hastroš a špinava jak předak po šesnastce. Tuž
možna se mi aji trochu libi a semtam se mi o ni aji zda. No pravda, Jaruna neni
žadna Klaudyja Šofer. Šak jak sme raz byli slaviť u Karla jeho narozki, tuž sme to
trochu přehnali s tym michanim bo rano sem ani nevěděl, kery je rok. Jaruna tam
byla tež a nahodu zalomila vedle mě na zemi v obyvaku a jak sem ju rano viděl eště
tymi poloslepymi očami, přypominala mi Nahlovskeho bez bryli. Tuž ale jak si paru
hodin pohraje s tymi svojimi barevnymi bebechami, vypada trochu jak Helenka
Ondračkova.

Budu muset začnut makať na tym, aby si mě vic všimala a semtam ju pozvu na jakusyk
tu našu chlapsku akciju. Zkusym přemluviť našeho machra na komputery, aby mi zvěčil
moju fotku z občanki na velikosť plagatu. Jak je ten blonďaty tatrman včil v dupě,
zkusym v poledni pauze Jaruně vyměniť jeden plagat za ten svuj. Třeba si teho
něvšimně. Časem, jak ji vymjenim všecke, si beztak ani něvzpomeně, že jakisyk
Matušovič egzystoval.

Tuž spichej spichej synku, ať ti něujedě manažer! Je to v dupě, jak všeci z te

Ostravy zdrhaju, to ja bych nikdy nězrobil. I když, kdyby mi kdosyk nabidnul
rysovať ozubene kolca do orloja za milijon, možna bych tež jel. Nevitě, nevrzaju už
tam ti pajtaši, co se tam toča?

26.01.2005

Jak sem byl kupovať v Kinestaru listki

Franta už štrnasť dni na šichtě němluvi o ničim inym jak o Snouborďakach. On ma

doma to domacy kino na ty dyvidy a pry to kajsyk zehnal na internetu či kaj, bo
normalně se to eště něprodava a neni to ani v pujčovnach, bo to davaju zatim enem v
kinach. Tuž nevim, z čeho je tak hotovy, bo pry tam akurat jacysik mladi chachaři
jezďa z kopca na tych žehlicych fošnach. Na to by mě nigdo nědostal ani parem volu.
Raz sem byl eště jako maly harant na lyžaku na Bilym křyžu. Tuž to byl maras. Fotr
syce robil na šachtě, ale naco by mi kupil nove lyže, šak šetřyme na dovolenu v
Jugošce, no ni? Tuž sem jel na takich fošnach po jeho dědovi, co se k noze
přyvazovaly zespodku, bo v tym roce, jak je ten chachar vydlabal z jedneho kusu
stroma, eště vazani nigdo něvynaleznul. Po prvnim ukazkovym sjezdu kopca se
učitelka s dalši dvacytku trefenych postavila, oprašila ze sebe snih a pravila, že
sem hovado, kere s tymi fošnami ze sudu na svah nesmi. Nakoněc mi spravce chaty
pujčil jakesyk stare lyže, ale aji tak sem se lyžovat něnaučil.

Ale Franta furt o tym dřysta, že pry je to sranda jak cyp a že by mi to přepalil.
No kura, ja už si tež budu muset kupit jakisyk ten dyvidy stroj, bo mě začnu
pomluvať, že sem nemoderni dylina a socka, co ma doma akurat staru Oravu a
prehistorycke video, keremu něfunguje nahravani. Tuž ale jak o tym každy den
mluvili dalši a dalši z partyje, co už to viděli, přypadal sem si taki odstrčeny,
tuž sem se rozhodnul to napraviť, bo ani jedneho hňupa něnapadlo mě pozvať a
vnucovať se sam něbudu, tuž to sy na to rači zajdu do kina, ať vim o čim se to furt
bavja. Jeden den nebudu chlastať a kupim si na to listek do Kinestaru. Zkusyl sem
najit ty internetove stranki teho kina a byl tam aji program. Tuž v sobotu nic
němam, vyrazym za kulturu a v ponděli tež možu s partyju pokecať o filmu.
Cestu z roboty sem chtěl vystupit u Domu energetyki a kupit si ten listek, ale u
byvale Hodoňanki se mi ozval z aktofki samopal (kura, musym si to už konečně
změnit, bo se po mě cela lokalka čuměla jak by sem byl agent te Alkajdy - no eště
že něchodim do banki, to by byla věči řyť). Volala mama, že pry měla ve schrance
novy letak z Kerfu a pry tam maju zlevněny jakisyk prašek na prani a esli tam
nejedu, že bych ju vzal sebu. Tuž přece kvuli jedneho prašku něbudu šlapať zas do
Heřmanic a potem zpatki, šak ji ten jeden bebech možu kupit sam, no ni? Tuž sem ji
řeknul, že tam idu v sobotu do kina, že bysem ji to vzal. Pry to je pozdě, že to už
určitě budě pryč a že si to chce vybrať sama a že se zebere a zajdě si tam sama,
když ma jedineho syna takeho gizda, co ji vubec něpomaha. V duchu sem počital do
deseti. Chvilu sme si povykladali, co chce na tym vybirať, povymněňovali sme si
nazory a jak už se na mě dival aji řydič a okolostojicy ludě si šuškali co tak ten
vul řve na celu lokalku, rači sem zavěsyl. Zrobim dobry skutek a kupim ji to
dněskaj sam. Do dupy! Jak sem se s ňu zakecal, přejel sem to! No nic, zajedu tam
večer, bo sem z te debaty o guvně dostal hlad. V robotě sem nežral, bo mi bylo
jaksyk zle od pajšla a jak sem viděl ten taliř s tymi kolinkami utopenymi v te
hněde sračce, natahlo mě na grcani a rači sem tej robce u vydejniho pulta řeknul,
ať mi to zabali dom. No a prazdny břuch se ozval, tuž si to zežeru v klidu doma,
mrknu se na televizu a potem zajedu pro ty listki.

U televize sem asy trochu zachrapal, bo sem se zbudil před šestu. Tuž moc se mi už
nechtělo ven, ale pry je to furt vyprodane, tuž na sobotu tak akurat zeženu listky
dněskaj. Sednul sem na lokalku a valil směr Hutni montaže.

Ve Futuru bylo meň lidi jak minule, tuž sem se vklidu bez tlačeni prošel kolem Meka
a ťamanskich vyvařoven, co všecke vařa to same, akurat se to ruzně menuje a stoji
to jak třy obědy u nas v kantyně. Jak sem prochazel kolem teho boulinga, vlevo u
schodu byla jakasyk demonstracyja či co to bylo. Banda takich tych starych cyganu v
oblekach ověšanych zlatem jak vanočni stromek baňkami tam demonstrovala asy za
znovuzavedeni prava na robotu pro každeho. No možna to ani něbyla demonstracyja, bo
věčina z nich seděla a slopala kafe. U jezdicych schodu mě zaujal taki mlady
kašparek - asy veducy te demonstrace - co tam furt pochodoval sem a tam jak
něrozhodny provazolezec a furt držel u pyščiska tydlifon a vyřvaval tam duležitě na
cele kolo jak obecni rozhlas. Na krku mu visel na řetězu zlaty křyž, kery kdyby se
roztavil a prodal, daly by se z něho zrobit darki pod vanočni stromek pro takich
štyrycet bab. No nic, šlapal sem dal ku kinu. Tam byla tež jakasyk tlačenica, bo to
už neni jak za komanču, že kino hraje enem v pul štvrte, třyštvrtě na šesť a v osum
- hraje se skoro každu hodinu, bo je tam hafo ruznych salu. Tuž asy začinal jakisyk
film. Valim k pokladni a chcu jeden listek na sobotu na ty bombarďaki. Mlady kolik,
co by se uživil jak vyhazovač v baře, tam seděl a prodaval listki. Tuž to je doba.
No rači sem to někomentoval, zaplatil a valil dom. To je v dupě - za jeden listek
na film, co trva hodinu a pul, sem vycaloval přes kilo. Tuž za to bych se u rady
najed a aji trochu přyožral. Jak sem nasraty odchazal, nahoda jak cyp - všimnul sem
si tam teho manika, co uvadi to Dobre rano. Něnapadně sem se přykrčil aby mě
něpoznal a něnaplul mi do gzychtu, ale potem sem si vul uvjedomil, že mě vlasně
nězna a za řbetem sem se mu vytlemil do pateře.

Musym sy zytra pokecať s partyju v robotě o tych dyvidyčkach, kere je nejlepši a

hlavně nejlevnějši. Jak už to budu mjet, tuž Franta už se za paru piv postara o to,
abych měl furt na co čučet.

27.01.2005

Hnědobila Ostrava

Včera cely den valilo sněhem jak z paly teho ťamanca v te reklamě na Hedenšolders.
Ludě šklhali po chodnikach aji bez brusli jak Jagr po pěti Jagermaistrach a
parurazy sem viděl aji teho řyťbergra. K večeru už to v centru vypadalo jak před
zavodami na bježkach. Voli, co loni něpřezuli svoje stodvacytki taktak brzdili na
přechodach a přy rozjezdach marně prošlapavali pedaly až na dlažku. A partyja s
pluhami pěkně v klidku, no ni? Šak rano v novinach psali, že se ženě sněhova buřa,
ale zapomjeli napsať v kolik tu budě. Tuž přypraveni byli, ale snih ich zaskočil,
tajak dycki. Enem škoda, že ostravska čete něma takeho fajneho chachara, jak je ten
Honza Tunovy z Novy. To by sem se večer chlamal u sprav, jak by tam zamaval tym
svojim pačem a hlasem jak Švorcova na patnastym zjezdu u-ve-kaj-es-če pravil, že
"obyvatele Ostravy byli dnes doslova šokováni přívalem sněhu". Tuž ale
chodnikobrusleni včera něbylo to nejhorši, co mě potkalo.

Mojeho přyhlupleho kolegu Laďu z roboty už znatě. Dosť razy už mě nasral svojimi
cypatymi řečami, ale co mi zrobil včera, tuž to přelazlo všecki meze. Asy se jaksyk
domaknul, že za ten pruser na kuželkach sem moh ja. Tuž co ja, to přece ty bloncki,
no ni?

Rano moc doma něsnidam, bo bych to cestu v lokalce v sobje asi něudržel. Lokalka je
narvana spocenymi luďami, keřy se na človjeka lepja jak slimak na žehličku a ledva
se tam da dychať. Gdybych jim to tam eště zgrcal, tuž to by mě dalo beztak de-pe-o
na černu listinu a musel by sem chodiť přes celu Ostravu pješobusem. Tuž rano si
davam misto snidaně až kafe v robotě. Rad chlempu turka z mlikem, ten mě fajně
probere a deprem potem sem zbuzeny a možu cosyk robiť. Tuž aji ten den si zaleju tu
černu břečku vodu, šahnu do lednički pro mliko, kipnu tam trochu, akurat se mi
jaksyk nězdala ta barva, ale co, šak to je trvanlive z Kauflandu, tuž to cosyk
vydrži. Srknu, ta chuť tež dněskaj nic moc, ale co, beztak mam v pysku eště zbytki
tych kolinek s tu hnědu mačku.

Hodinu po tym, co sem polknul posledni lyk kafe mi jaksyk začlo divně žblemtať v
břuchu. Chvilu sem se to snažil rozdychať, ale jak už to něšlo, tuž vyletim na
chodbu kaj mame společny hajzel pro cele patro, kutkem oka akurat zahlednu teho
hňupa jak se pod fusyska jaksyk divně usmiva a už sedim na mušli a leti ze mně aji
kaper ze štědreho dňa. Stihnul sem to taktak. Uleva jak cyp. Mrknu okem na to
plechove kolo, v kerym nam baba, co u nas pokliza něchava hajzelpapir - všecko v
rychtyku, kusek dole čuha. Pustim eště jednu davku a už je mi lepši. Šahnu na papir
abych si urval aspoň ze dva metry - a guvno! Vitě, co ten vul zrobil? Vymotal celu
tu rulu, urval enem jeden štvereček a nalepil ho izolepu na spodek tak, aby to
vypadalo, že je to plne a ja hňup sem mu na to skočil.

Kura co včil a co potem? Nikdě ani Blesk, ani Pravo, hadra na dlažku je vedle přes
chodbu v umyvarce a vložki si Jaruna už asi tež skovava indě. Tuž pravim vam, byl
sem doslova v řyti. Eště že sem neměl to nove tryko, co mi mama dala pod stromek -
to stare už je vyšisovane jak ho furt peru v ruce a stejnak se mi už nelibi. Tuž
sem ho narval na male kuski a splundrovane poslal za tym kaprem. Eště že mam
sveter, bo jak by sem vylez z hajzlu enem v ryflach, kdovico by si partyja
pomyslela.

Napadla by vas taka cypovina? Tuž jak chceš boj, maš ho mjet! Musim na něho
vymysleť cosik lepšiho, ať už ho mamlasa vyraza a ja budu mjet klid. No a to mliko
mi vymjenil beztak tež on.

P.S.: chvilu po tym volala mama, esli mam pro ňu ten prašek a čemu sem ji ho včera
něpřyvez. Do řyti! Skleroza! Budu muset do Futura eště raz. Tuž a když už tam budu,
asy kupim eště jeden listek pro Jarunu, bo se na mě odpoledně tak fajně kukla a
jaksyk divně se zavrtěla. To by mohla byt fajna sobota...

28.01.2005

Pozval sem Jarunu do kina. A nebo ni?

Včera už mi bylo lepši po tym zelenobilym mliku od teho hňupa Ladi, tuž sem si v
robotě dal aji oběd. S partyju sem moc někomunikoval, bo sem se snažil dohnať
robotu, co sem dostal od šefa zkraja noveho roka. Jak sem šel z oběda, dodal sem sy
odvahi a zoptal sem se Jaruny, esli ma v sobotu čas a esli by nechtěla se mnu zajit
do kina na ty bombarďaki. Neřekla ja ani ni, enem se tak uchechtla, tuž to asi
znamenalo, že ja. Řek sem ji, že kupim listki a v patek se domluvime.

Po šichtě sem valil hned dom, abych zehnal ten druhi listek a mamě kupil eště ten
prašek. V Kinestaru sem musel chvilu přemluvať chachara za pokladnu aby mi dal
druhi listek vedle teho, ce sem už měl. Bylo to složite jak žebř - musel prvni
zrušit ten muj kupeny listek, potem mi prodať dva ine a nakoněc znovu založit ten
muj puvodni. Na ty mista pokladnich asy musy mět člověk aspoň baňsku. No zmatek,
ale sedime vedle sebe, bo inač by to asy nemjelo zmysel, no ni? V Kerfu bylo jaksyk
malo ludi, tuž sem vzal prašek, kupil sem si paru rohliku, bo dyjeta a postavil sem
se k pokladni pro pět bebechu za babu s plnym vuzkem žďorbu. No gdyby neměla taku
pěknu řyť, tuž ji hned řeknu svoje, ale tak sem enem stal, čuměl a čekal až se
dohada s robku za pokladnu, že v tym vuzku ma fakt enem pět věci. Jak potem odešla
k ine pokladně, zaplatil sem a valil na lokalku. Než sem vyšel ven z Futura,
spomjel sem sy, že mě už od Vodarny tlači scani, tuž honem na hajzel. Jak sem se
potem umyl a chtěl si osušiť pazury, zas mě nasrali. Strčim ruki pod ten fen a nic.
Posunu pracki mimo - spusti se a suši mi rukavy. Vratim ruki zpatky - vypně se.
Chvilu sem tam maval rukami jak ožraly Koperfild a nakoněc sem se utřel do galat.
Tuž do dupy s takym křapem.

Vystupil sem u Plynaren a pěšobusem došel k mamě s tym praškem. Prolez sem lednicu
a špajzku a vzal si kusek bučka, no ten syce neni moc dyjetni, ale co, šak už mi
bylo dobře. Bylo mi jasne, že jako přylohu dostanu k bučku hafo kecu od mamy o
rodině, tajak dycki. Začla vyryvať na teho lempla, co si vzal segru, bo mama ho tež
ma rada jak mravenec vysavač. No on zas neni uplny baraba, akurat neumi chlampať a
eště to něpochopil. Mama mi ten buček naservirovala na letačkach z teska, abych
nězgichal svatečni igelitovy ubrus, tuž sem vypnul uši a při žvykani sem se čuměl,
kaj je co dobreho. Do oči mě trefila fajna cena za ten dyvidy stroj, kura ale tych
kecu kolem teho, co to všecko umi, co je k temu, k čemu se to da přypojit, no to
bylo na mě moc. Tuž aji bych si to kupil, ale musym se s kimsy o tym pokecať. Na
partyju z roboty seru, něbudu se doprošovať. Že bych se zoptal svojiho upřymneho
synovca? Ten temu určitě rozumi vic jak ja. Měl sem čas, tuž mě napadlo, že bych se
za nim zastavil. Ale co, šak je mlady, ma zdrave nohi, tuž ať se stavi on. Chtěl
sem mu zavolať od mamy, ale to sem neměl robit, bo mama zas měla blbe pindy o tym,
jak je telefonovani drahe a jak je ten telekom na guvno. Furt na nich nadava, ale
drži se jich jak psi guvno na pohorce a enem pyskuje, že to zruši a nic. Zežral sem
posledni kusek bučka, zebral masne letaki a valil dom. Po cestě sem poslal mlademu
ezemesku, že s nim potřebuju cosyk probrať.

Doma sem sy rozložil letaki po stole a pořadně si všecko přečital, dokonce aji
vystřyžki sem si zrobil a čekal sem, až se mlady chachar ozve, bo take to R-RW-
plus-minus-děleno-krat mi nešlo na rozum. Potem sem chvilu porozmyšlal, co si vemu
v sobotu na sebe do teho Kinestaru. Tuž ne že by mi na tym moc zaleželo, ale němožu
isť jak hastroš, bo by mě Jaruna v ponděli v robotě pomluvila a tež chcu na ňu
trochu zrobit dojem, no ni? Tuž sem si před špiglem na skušku povolil ryfle a
trochu jich stahnul dolu, aby byly vidět trencle, jak to nosa mladi syncy. No
nevim, esli tym Jarunu ohromim, bo ty moje kostkovane trenki jak vykukovaly z galat
moc erotycki něvypadaly.

Potem sem asy zalomil u sprav, bo mě po osme zbudil tydlifon. Mlady mě enem
prozvaňal, tuž sem mu hned napsal, ať ide do řyti, že sem s nim potřeboval předtym
pokecat, aby mi poradil. Hned volal a že pry přyde o vikendu, esli to stači.
Nasrany jak jednonohi na vodnich lyžach sem se rozlučil, bo už sem si přectavoval
jak si to zytra kupim a hned si zajdu do pučovni u Jindřycha cosyk fajneho pujčit.
Šel sem spat. Jak už sem skoro hnipal, přyšla mi ezemeska (zas sem ten bazmek hňup
zapomněl na noc vypnuť). Psala jakasyk Milena, že pry bysme sy to mohli zopakovať,
že to bylo fajne. A do dupy! Kdo je Milena?

Pul hodiny sem dumal až mi nakoněc kolca v pale docvakly na spravne mista a ja sem
si spomjel, že je to jedna z tych dvuch bloncek z teho Vegasa. Kura ale kdy sem ji
daval čislo na mobil? Za dalši pulhoďku sem vydedukoval, že sme spolu asy kajsyk
trsali a temu že mě chvali, bo co ineho? Venku je kosa jak cyp a dom sem šel sam.
Aspoň myslim. No musym se ale zoptať Kamila, bo teho si pamatuju naposled, jak u
Desperada vyřvaval, že ho kdosyk nědohoni. Ale vubec nevim kdo. No jedno vim
stopro, že sem se rano doma zbudil sam.

No ale esli něodešla, nebo něodešli dřyv...

31.01.2005

Jak to dopadlo v tym Kinestaru

V patek sem se před koncem šichty stavil u Jaruny v kanclu a zoptal sem se, esli
teda plati to kino. Tuž zas se zatvařyla tajak kuřy řyť a vykrucala se, ale jak sem
se zoptal eště štyrykrat, konečně z ni vylezlo, že teda ja. Tym babam to asi robi
dobře, když je člověk musi přemluvat, no ale oddychnul sem sy, bo už sem měl kupeny
ten listek aji pro ňu a koho včil narychlo zhaňat, no ni? Tuž sme se domluvili
štvrt hodiny před začatkem u vchodu. Večer sem šel brzo spať, bo v bedni něbylo
nic, co by stalo za to a na sobotu sem chtěl byť čiperny.

Dopoledne sem poklidil chlivek, bo sem dufal, že po kině se stavime u mně pokecať o
filmě nebo tak. Skontroloval sem ledničku a našel akurat dva cenťaki nědopite
meruňki a cosyk pruhledneho v plastove flaše, co smrdělo jak slivka a chutnalo jak
francovka s mydlem. Tuž nic moc. Rači sem zašel do Alberta a abych zrobil přypadny
dojem, prasknul sem se přes peněženku a kupil sem kalvados. Syce to moc němusym,
ale Jaruně to určitě budě chutnať a jak budě namleta, tuž možna aji ten stryptyz
budě. Chtěl sem si kupiť cosyk na oběd, ale spomjel sem si, že sem mamě minulu
sobotu slibil přysť na oběd dalši tyden. Z domu sem ji zavolal, esli to plati. Byla
v šoku a třykrat se přeptala, esli potřebuju chechtaki nebo co, že volam. Nakoněc
mi uvěřyla, že chcu fakt enem najest. Tuž sem k nim zašel, pokecali sme tajak dycki
a mama naraz pravila, co ma kupiť harantum od segry za vysvěčeni, co maju v
ponděli. Tuž pozor, zablikalo mi v pale, jake vysvěčeni v ponděli? Jasně sy
pamatuju, že sem kupoval listki na sobotu třycateho a vim, že vysvěčeni se dava
posledni den v lednu, bo haranti dycki otravuju, že chcu odměnu a tahaju mi z
pěněženki drobne. Tuž vysvěčeni muselo byt v patek, ni? Byl sem z teho tak
nervozni, že ani nevim, co sem to zežral a hned sem letěl podivat se dom na ty
listki. A do řyti! Ten pajtaš hlupy mi je prodal na nedělu. Kura, jak ja to
vysvětlim Jaruně? Ta budě nasrana jak ve Venuši na hajzlu. A tež ja! Jak sem ji to
zavolal, štvrť hodiny mi řvala do tydlifona, jak sem ji zgichal vikend a že v
nedělu už cosyk ma a že s tym počitala na sobotu. Eště že sem měl tydlifon dal od
ucha a před sebu noviny, bo by sem asy ohluchnul a aji by mě nasrala. Jak se
nadechovala k dalšim kecam, slibil sem ji honem, že ju předtym vemu na kafe, tuž
sem ju nakoněc přemluvil. Večer volal Peťa, co zme spolu honili baby na prumce a
semtam zajděme na pivo, esli bych večer nězašel na jedno. Tuž přece se něnavalim
den před taku duležitu akcyju. Přemluval mě, ale naštěsti teho nechal chvilu
předtym, než by sem mu to slibil Večer sem si dal před bednu jakesyk zbytki z
lednički a chtěl sem se divat na tu werychiadu, ale Nova to jaksyk zdupala, bo to
bylo horši než smrad ze spalenych nechtu, tuž sem u teho zalomil.

V Kerfu už sem se potlukal o hodinu spiš, bo sem byl nervozni z teho, že budu po
dluhe době kajsyk sam s babu. Stavil sem se v elektru mrknut se na dyvidy, esli tam
zas něbudě jakesyk zlevněne jak přy te akcyji po novym roce. Jak tam tak bludim a
očumuju ty pekelne stroje, zahlidnul sem u kerehosyk regalu Jarunu. Asy byla tež
nervozni, tuž to vypada slibně! Vzpomněl sem si, že sem ji slibil to kafe, tuž k ni
valim, lapnu ju za pazuru a tahnu ju k automatu, bo sem se chtěl pochlubit, že už s
tym umim. Možna se mi to enem zdalo, ale zas se tvařyla jak ta kuřy řyť. Tuž
počatek nic moc. Pomalu sme přešli ku Kinestaru, ona ani slovo. U bufika se na
chvilu zastavila, jak by na cosyk čekala, potem enem pokrčila ramenami a zas ten
gzycht. Pomaly sem sy začinal zvykať.

Ve vnitřku sme lapli na řytě a Jaruna začla jak hladovy sup ohližať okoli. Jak
viděla kerehosy s kelimkem, začla divně přežvykovať... Za chvilu mi to zecvaklo v
pale! Borak ma asi žizeň a mysli si, že buděme jak u suchanku! Přece do ni něpoleju
ty sladke srački, tuž sem zalovil v bundě a vytasyl dvě plechovki, ale žadna
Ambrozyja, ale Radki - ať nežeru. Jak sem tu plechovku otviral, nědošlo mi, že sem
sebu dost šil, bo ten pivson byl natlakovany jak nadrženy hroch a ohodil Jaruně
komplet sukňu. Přepla gzycht na kuřy-řyť-permanent. Chtěl sem ji ze solidaryty dat
svoju plechovku, ale syčela tak, že se ludě divali pod nohi a hledali hady.

Konečně začnul film. Chtěl sem se trochu přytuliť, bo mi tak fajně voněla, ale
trochu sem se bal teho jejiho gzychtu a luďam vadilo, že zas syči. Tak sem se
sustředil na film a semtam se po ni bajočkem mrknul. Naraz vidim, jak se tak fajně
usmiva, tuž sem něvahal a zas se k ni nalepil jak spluva na kachlički. Zalehlo mi v
uchu, jak mi tam zasyčela jak tlakač před vybuchem. Odtahnu se, čumim na film a za
chvilu zas ona rozesmaty gzycht jak slunečnica. Tuž kdo se ma v tych babach vyznať!
Potem mi to došlo. Ona se tak tlemila dycki enem ve chvilach, jak byl na te bile
hadře vepředu ten mlady Kotek. Cely zbytek filma sem ju sledoval a měl sem strach,
že nakoněc aji budě.

To utrpeni nakoněc skončilo. Ne žeby se mi to nelibilo, film byl fajny, aji paru
fajnych kecu tam bylo a nařechtal sem se jak kuň v hořycym seniku, ale na guvno
bylo, že tam hral ten mlady gizd, bo Jaruna se asy zamilovala. Posledni šajbu sem
umistil po tytulkach, jak sem ji pravil "Ty jaruno posluchej, co blbneš, dyť by to
mohlo byt tvoje děcko?!" Už ani něsyčela, enem pravila, že sem debil, co nigdy
něpochopi robu a že mě už něchce nigdy vidět.

Tuž že by chtěla změnit robotu?

1.02.2005

Do dupy s pololetnim vysvěčenim

Ponděli stalo komplet za guvno. V robotě se na mě všeci čučeli jak na egzota, bo

Jaruna asy povykladala svoju verzyju. A ona? Ta se mi vyhibala jak čert křyžu. Jak
šla na oběd, něnapadně sem mrknul do jejiho kancla. Tapety s Matušovičem v kiblu a
na stěně štvrt teho Kotka. Ja tak! Temu měla rano to Bravo, bo tam vychaza ten
mlady gizd na pokračovani. A ja hňup na ňu eště pokřykoval, esli ide na ten časak
lovit mlade synki před prumku a bacha na pedofiliju. No nic, dlabu na ňu, šak bab
je dosť. Eště k temu kolega je nachcypany, tak na mě šef navalil jeho robotu, tuž
sem od radosti hykal jak osel na trampolině. Cestu z roboty přyšla ezemeska od
synovca, že se stavi v pět pokecať o tym dyvidy. Tuž to mu trvalo, barabovi
jednemu.

Dorazyl skoro přesně, bechnul na stolek v přecyni letački, potem hrabnul do baťoha
a vytahnul vysvěčeni. Chtěl sem se podivat, jak se gizd uči, ale on natahnul druhu
ruku jak by na cosyk čekal. A do dupy! Zas mě ožebrači jak každy rok. Tuž či němaš
tatu či co? Hrabnul sem do peněženki a než sem našel pajcku, už mi z ni tahal kilo.
Tuž ať nežeru. Ale to eště nebyl konec. Pry "Eště pro brachu" a tahal mi druhe
kilo. Tuž do dupy, brachove vysvěčeni sem ani neviděl a mam mu platit? Jak mi ale
vytahnul eště pajsku se slovami "Segře by to bylo líto", ohnal sem se po nim jak po
nadržene masařce a peněženku sem si strčil do zadni kapsy galat. Jak lito? Dyť ta
mala eště ani do školy nechodi! Potem ale ten chachar misto teho, aby se hrnul do
obyvački, začal ten papir se znamkami strkať zpatki a vychrlil na mě "Musíš-si-
vybrat-stroj-co-umí-er-plus-er-minus-er-we-plus-er-we-minus-možna-taky-empétři-a-
divix-a-budeš-v-pohodě-jo-a-nejlevnějši-mají-v-Makru." Bechnul dveřami a byl fuč.

Tuž zustal sem tam stat jak svata dala nevěděla komu. Snažil sem si uložiť do paly
ty informace. Kaj ja bych se ale dostal do Makra? Či sem podnikatel, či co? A v ten
raz mi zasvitlo v lebce: Venca přece podnika. Ten by moh mět Makro kartu. Poslal
sem Pepinovi ezemesku, esli ma na Vencu čislo. Měl, akurat mu trvalo pět sprav, než
pochopil, že mi ho ma vul poslať. Konečně sem vytočil Vencu. Chvilu se vykrucal jak
Fibingerka na Zlate tretře, ale nakoněc suhlasyl s tu podminku, že tam pojeděme
moju karu, bo svoju ma pry v servise. Tuž sme se domluvili na středu a ve mě to
potem začlo hlodať. Co jak do středy bude tak hnusně jak včil? Šak to šklha aji
pěški natož v autě. Na kole bysem do Heřmanic do garaže ani nědojel, bo němam
radlicu na snich a stačil by ten kopec za křyžovatku, abych sebu bechnul a komusyk
se podival, jak ma fajny podvozek. Tuž leda tam zajet trolejbusem. Ále co,
rozhodnute, aspoň ušetřym, když je to v tym makru nejlevnějši. Večer sem sy před
spanim vyměnil paru fajnych ezemesek s Milenu, bo na Jarunu zkusym na chvilu srat a
Milenka je taka fajna robka. Akurat si moc něpamatuju, jak vypada, což je asy
pruser, bo jak bysme si dali kajsyk spicha, tuž bych ju něpoznal.

Než sem komplet zalomil, furt sem si dokola opakoval jak zdrbana gramodeska "Chcu
dyvidy s er-ve-ha-pe, chcu dyvidy s er-ve-ha-pe..." Určitě dobře nakupim, šak to je
celkem jednoduche, no ni?

2.02.2005

Mam z tydlifona skladačku

Pša krev cholera, jak by řek Antek z Polskej. Posledni dobu se na mě lepi smula jak
Sam na Froda.

Šklham sy tak včera ze šichty pomalym krokem abych sebu nejebnul na rypak, bo cely
den jaksyk vlhko sněžilo a na chodnikach byla taka ta hnusna břečka, co ji ma
člověk plne buty enem vyjdě před barak. Vystupil sem na Stodolni, bo mě honila
mlsna a chtěl sem se staviť na hamburger u teho řeka na Českobratrske. Tam maju
celkem dobre, narozdil od te hnusne budy u Pryjora, kde vam ohřeju dva dni staru
housku a než stačitě zaplatit a zahryznuť se, už je to tvrde jak vychodoněmecka
marka za komunistu. Už sem byl skoro tam, když naraz mi zakrakaly v kapse vrany
(konečně mi Karel zrušil ten sapik a nahral mi tam cosyk normalniho). Vytahnu
tydlifon - sprava od Mileny. Tuž sem si to něchal až po jidle, aby sem sy vylepšil
chuť. Naraz, kde se vzal tu se vzal, taki mlaďoch v hubertuse s batohem na řbetě a
pry esli bych mu nemoh něchať zavolať brachovi. Že pry přyjel z Olomuca a su tu
domluveni, ale bracha jaksyk nejdě. Zablikalo mi vystražně v pale, co jak to je
jakisyk zloděj. Tuž mu pravim, že rači ni, že ať se zopta kohosyk ineho, že mi to
moc něfunguje. Tuž to skušal inač, pry že to možu sam vytočiť a potem mu to dat k
uchu. Ja zas, že ni, že ať sy zajdě k Impiku, tam su automaty na kartu. Nahodil
gzycht chore želvy a pravil, že bych moh zrobiť dobry skutek, ale že to ja ni, že
ludě su včil tacy zahleděni do sebe. Tuž to mi pohlo osrdim a nakoněc sem mu ten
svuj kecafon pujčil do pazury. Šak vypadal celkem duvěryhodně.

Do štajgrove řytě!

Vytočil čislo, začal tam cosyk blekotať a naraz se otočil a začal zdrhať směrem ku
kostelu. Chvilu mi to nězecvaklo, ale potem sem zahrabal na te břečce jak Šemik a
vyrazil sem za nim. Ve škole sem kdysyk lital jak Chuantorena se salmonelozu, tuž
sem tych dvacet metru naskoka celkem rychle zkracoval. Užuž sem ho měl, ale za
kostelem mu ujela noha, jebnul sebu do teho marasu a kecafon mu vystřelil z pazury
na kraj cesty. Asy sy to rozmyslel, bo něchal tydlifon tajak byl a valil pryč
směrem k 30. dubna. Než sem doběhnul na misto, kaj ležel muj strojek s ezemesku od
Mileny, stalo se mu mistem posledniho spočnuti. I gdyž moja nokija nigdy předtym
neměla zdělavacy kryty, po přejeti zymni gumu z projiždějicyho forda už ja. Akurat
že ne enem kryty, ale aji baterku a dysplej. Tuž včil vim, jak vypada taki mobil
zevnitřku.

Tak to vypada, že misto dyvidy vyhodim zbytečně chechtaki za novy kecafon. Kdybych
aspoň věděl, co mi psala Milena. Kartu sem v tym legu z mobila a sněhu něnašel.

A potem věřtě luďam. Ten hajzel!

3.02.2005

Jak sem byl s Vencu v Makru pro dyvidy

Na včerejšek sem byl domluveny s Vencu, že zajeděme do teho Makra pro to dyvidy,
ale měl sem taku depku z teho rozbiteho kecafonu, že sem sy řek, že se na to
vyseru. Ani mě tak nětrapil ten rozbity bebech, bo sem ho stejnak dostal od švagra
loni k narozkam. On ma jakisyk ten pajšel u tymobajlu a zrovna pry byla akcyja, že
jak vyměni svuj stary tydlifon za novy, dostaně k němu eště jeden či tak nějak. No
a bo jeho roba byla se svojim spokojena, tuž ho dal mi. Tak sem k temu přyšel jak
bezdomovec ku stavebnimu spořeňu. Vic mě ale sralo to čislo od Mileny, bo sem ho
neměl nikdě napsane.

Jak sem tak seděl v depce doma a přemyšlal, naraz zvoni telefon a Venca pry co mam
s mobilem. Tož sem mu pospal uterni storku a pravil sem mu, že se mi ani do teho
Makra něchce. Zdupal mě jak zeli v sudu a pry že mu němožu rušit plany a ať honem
valim pro kraksnu do garaže, bo za hodinu je u mě a jak tu nebude auto, tuž uvidim.
Venca je celkem sylny, tuž sem se trochu zaleknul a valil na trolejbus. Z garaže
sem rači jel na dvojku, bo ta sračka na cestě celkem šklhala a nerad by sem to
nabuřyl do kerehosyk slupa. Jak sem vyjel, vidim kusek od vyjezdu směrem ku krymu
stať dobiteho žigula s bandu grylovanych ostravaku. Jak sem jel kolem, všimnul sem
sy dvuch maniku v uniformach černych šeryfu, či co to bylo, jak jim pomahali cosyk
nakladať - asy cosyk stěhovali z garaži. Jak sy mě všimli, začli spichať, tuž
nevim.

Dom sem to stihnul taktak. Venca zrovna přychazel. Lapnul vedle mě a hned vytahoval
čiko. Taktak sem ho zarazyl, bo v moji krasce nikdo kuřyť něbudě. Řek cosyk o mě a
řyti a celu cestu enem čuměl přyhluple z okna. U Makra bylo ludi jak na sjezdu
Strany, ale Venca pravil, že to tam je tak skoro furt. Vlezli sme dovnitřku, Venca
u vchodu tasyl jakisyk prukaz, roba mu to skontrolovala a už sme byli v tym raju
levneho nakupu a draheho prodeja. Nechal sem si ukazať kaj je elektro a hned sem
valil hledať jakusyk tu černu skřyňku s er-ve-ha-pe. Paru jich tam měli, ale žadna
se mi nelibila a Vencove kecy "Ber to, to je levne a nevypada to zle" sem něbral
važně. Vyhledal sem jedneho manika, co se tam skryval před zakaznikami a zoptal sem
se ho, kere z tych dyvidy umi er-ve-ha-pe. Zašvidral na mě přes bryle jak Železny z
obrazovki a pravil, že asi myslim er-ve. Chvilu sem se s nim dohadoval, ale už sem
sy něbyl taki isty v kramflekach. Začnul mi vysvětlovať vyhody teho a teho a co to
všecko umi, až mi šla pala kolem. Jak už mluvil deset minut, zoptal sem se, esli na
tym pujdu vidět filmy z pujčovni. Pravil že ja a tak sem drapnul bednu a hodil ju
do vuzka, bo Venca už nervozně čuměl na hodinki.

Užuž sem chtěl jet k pokladni, ale Venca mě zarazyl a pry na co sy myslim, že sme
brali vuzek. Jak už sme tu, tuž zrobi nakup na cely měsyc. A tež ja! Jezdili sme od
regalu k regalu jak navaleny vozyčkař a Venca enem hazal věcy do vuzka. Karton
kavy, balik sladkich mineralek, dva baliki nesladkich mineralek, karton jogurtu,
karton mlik, tři kila masa, pytel parku, dva pytle kobzoli, deset kilo muki, tuž
vypadalo to, tajak by sy chtěl zařyzovať atomovy kryt. Potem eště jakesyk vitaminy
zabalene do ovoca a už nevim, co dal, bo se mi už tmilo vzteki před očami. Kura, to
bude žrat až do koňca roku, ni? Jak už sem měl problem tlačit vuzek aji na rovině,
konečně pravil že možeme k pokladni. Před ňu zařval "Stop, zpatki, eště nemam
žradlo pro rotvajlery", tož sem ten debilni vuzek, co jel jinde, než sem chtěl,
tlačil za tym hňupem, co si vykračoval jak maly hitler a proklinal ty jeho
nenažrane čivavy. Potem už sme milostivě dorazyli před kasu. Roba nas odbavila,
Venca zacaloval přes štyrytisyce (kura, tolik dam za nakup tak za dva měsyce) a
jeli sme k moji štyrkolove krasotince. Jak sem viděl ten narvany vuzek vedle ni,
zauvažoval sem nahlas, kdo nam ho pohlida, než se z centra podruhe vratime pro
zbytek. Vencove "Neboj, to tam vleze" mě přesvěčilo, že pojedeme enem raz.

Potem sem měl chvilku vypadek, bo sem fakt nečekal, že ten pajtaš podnikatelski
začne rvat ty špinave pytle s kobzolami na moje fajne plyšove potahi, kere po každe
jizdě vyčesavam a kere mě staly na autoburze ve Vitkovicach skoro liter. Než sem se
spamatoval, vypadala moja něboha karka jak přežrany somalec. Opatrně sem nastupil,
odsunul děcke lyže, co byly v akciji a Vencove ročni děcko je za paru roku určitě
využije, bo mě pichaly do paly. Potem sem ho pozoroval, jak sy seda do tureckeho
sedu, bo před nim bylo plato mineralek a naraz mi bliklo v pale - kaj mam svoje
dyvidy? Venca přysahal, že ho bezpečně uložil a hned chtěl jet dom. Dojeli sme k
němu před barak, on složil pulku tych bebechu do auta, kere naraz něbylo v servise,
zbytek odtahal dom a byl v čudu. Jak sem šel zavřet kufer, pochopil sem, kaj tak
rychle zmiznul. Ten hajzel! Moje nove dyvidy vypadalo, jak by ho krava třykrat
zežvykala a vyplula! Na krabicy byly fleky od vajec. Ten hňup tu drahu krabicu
nechal naspodku. Než sem odjel, pokusyl sem se mu sněhovu kulu rozbit zadni okno.
Nepovedlo se, ale po mě to začla skušať banda malych harantu.

Hodil sem pomačkanu krabicu dom, auto do garaže a do deviti sem podle navoda
zapojoval tu pekelnu mašinu. Po dvuch hodinach sem zystil, čemu to něfunguje. V
krabici chyběl jeden kablik, do dupy!

Buch egzystuje! Než sem upadnul do bezvědomi, volal Kamil, že pry mě cely den
zhaňala Milena, bo pry se ji vracaju ezemeski, kere mi posyla. Tuž mi zkušala volať
a marně.

Mam zas jeji čislo! Asy ju miluju! Teď už mi chybi akurat novy kecafon. Zitra
pokecam s bandu na šichtě, co bych si měl kupiť, bo mi fakt chybi, i když skoro
nikomu něvolam a nikdo mi tež moc něvola. Aspoň mě zas bude mět co tlačit v kapse.

4.02.2005

Kery tydlifon sy vybrať?

Včera odjel šef na jakesyk školeni do Prahi, tuž sme měli celu šichtu veget. Využil
sem teho, abych vytahal rozumy o tydlifonach od partyje. Ušetřyl sem za dyvidy, bo
to z teho Makra stalo meně než sem planoval a co s chechtakami, no ni? Tuž sy kupim
novy kecafon.

Ja se v tym guvno vyznam, pro mě by stačilo, jak by to mělo tlačitka na vytačani

čisel a psani zprav, dysplej na čitani ezemesek a sluchatko na posluchani. V tym se
dosť podobam mamě. Tež by to němuselo važit kilo, aby mi to něrvalo kapsu. No a
nabijať bych to tež nemusel každy druhi den. Jak sem chlapum pověděl svoje
požadavki, technycki zdatnějši jedincy (Karel a Franta) se rozřechtali a že pry by
mi stačil taki ten děcki kecafon, jak se spoja dva kelimki od jogurta režnu niťu a
napně se to a už se keca. Akurat že bych nesměl jezdit lokalku, bo bych pry brzo
ztratil niť hovoru. Jak se dořehtali, poslal sem jich do řyti a pravil, že buď mi
chcu poradiť, nebo ať drža pyski. Sklapli a začli chrliť svoje rady.
Tuž abych pravdu řeknul, rozuměl sem jim každe třeti slovo, bo každa věta krom
nokija, nebo symens obsahovala hafo čisel a zkratek horšich jak er-ve-ha-pe. Karel
mi nutil svuj symens, že to je pry nejlepši mobil, bo pry ma barevny dysplej,
tedevitku, ten internet, da se přypojiť ku komputeru, je maly a lehki a dluho
vydrži. A ma aji foťak. Tuž ja moc něfotim. Doma mi kajsyk leži stara ruska Smena
po dědovi, s keru sem jako maly harant fotil krajinki a tajně aji děvuchy ze třydy,
jak byly venku v tilkach. Svitilo slunko - nastavil sem jednym čudlem obrazek
slunka a fotil. Bylo zamračene - nastavil sem stejnym čudlem obrazek mračku a
fotil. Jednoduche jak vylezť na řbet hrbatemu. Tuž ale na co je foťak v tydlifoně,
to něchapu. Oba mi začli jeden přes druheho vysvětlovať, že to je super věc, jak
napřiklad uviďa kajsyk fajnu robu, třeba na kupaku, tvařa se jak když pišu
ezemesku, něnapadně ju vyfoťa a hned to posylaju kamošovi, co ma podobny mobil. Tuž
to se mi zalibilo, to bych možna využil. Moh bysem třeba chodiť po Masarykaču,
fotit tam čorkaře a hned to posylať policajtum - bysem byl jak kdysyk pe-es-ve-be.
A kdybych ho měl spiš, moh bych mět vyfocenu Milenu a věděl bych na čim sem. Potem
mi začnul tlačiť kliny do paly Franta. Jeho nokija je pry nejlepši kecafon, bo
nejen že ma to co ten Karluv kram, ale navic umi aji nahravať jak magič, ma radyjo,
sluchatka a daju se tam přehravať aji pisnički z cedeček. Radyjo by něbylo špatne,
ale co jak by mi kdosyk volal? Ja bysem posluchal dřysty na Oryjonu a Milena by
utřela pysk. Ni, radyjo něchcu. Tuž a ani sem moc něpochopil, jak s tymi cedečkami.
Šak cedečko je velke jak přejety tenysak. Jak bych to narval do tydlifona? To sem
asy neměl řykať nahlas, bo se ti dva voli zas rozchechtali jak zdrbany klakson. Jak
si Franta utřel slzy a osušil poslintanu bradu, vysvětlil mi, že z cedečka se
nahraju pisnički do komputera a přes kablik se to nahraje do tydlifona. No co,
nejsem moc technycki typ.

Jak sme šli na oběd, potkal nas stary Karasek z udržby a jak slyšel, o čim se
bavime, hned chtěl tež poradiť. Vytasyl svoju staru nokiju velku jak ovladač od
mojeho stareho videa a pry že to je nejlepši mobil jaki egzystuje. Na otazki tych
dvuch volu, kaj se da kupiť a kolik stoji, nědokazal odpověděť a oni hned na to, že
to je proto, bo on ma posledni model na světě a všecki ostatni už su pochovane na
mobilnim řbitově. Karasek mi asy dněskaj tu prdlu žarofku nevyměni, přitom ja sem v
tym nevině. Při přežvykovani gumoveho hovězyho s nudlami sy k nam přysednul Hajek,
co je podšef Hanuska z kontrolingu, vytahnul jakusyk obdelnikovu desku, co vypadala
jak ten gejmboj, co ma muj synovec a pry že toto je nejlepši tydlifon. Internet,
emajly, hry, intraport, tutut, či co a dalši hafo kecu, kerym sem zas něrozuměl.
Potem vytahnul jakusyk špilku a začal pichat do dispeja, no myslel sem, že mu šiblo
v pale. Ale ti dva machřy se tvařyli naramně chytře, tuž sem pochopil, že to je asi
jakasyk novinka. Jak sem se ho zoptal, jak se s tym vola, přyplacnul sy tu fošnu k
uchu. No abych pravdu řek, ten nechcu, bo bych něrad přy telefonovani vypadal tajak
by se mi ku gzychtu přilepila kalkulačka. A vytačať čislo v narvane lokalce, v
jedne ruce tašku a ve druhe ten mobil a tu špilku, tuž to by mě moh kdosyk
zažalovať za vypichnute oko.

Jak sme se vracali zpatki po te šlichtě do kancliku, potkali sme sekretařku od

řydi. To je tež taka fajna bloncka. Syce nic moc ajnštajn, bo se všeckim vtipum
směje dycki posledni, ale pěkně se na ňu diva. Mrknul sem ji na vypnuty hrudnik,
tajak dycki a co něvidim! Visel ji tam jakisyk bazmek bez dyspleja. Tuž mi to
nědalo a zoptal sem se ji, co že to je za bebech. Usmala se na mě jak na idyjota,
tu střybrnu tabatěrku rozevřela a he - vevnitřku displej a tlačitka misto šňupacyho
tabaku. Byl sem z teho nadšeny, parurazy sem si zaklapal a zkušal, jak se to mačka,
no ale hlavně proto, že ji to furt viselo na krku blizko šak vitě čeho. Chlopum sem
se potem chlubil, že se mi moc libi to bečko a že sy ho asy pořydim. Něchapu, co
jim zas přyšlo směšne, že se zas chlamali tak, až Karlovi vyletěl snopel. Tuž mě
poučili, že večka su enem pro roby, bo s moju pazuru bych na tym stejnak nic
něnapsal. Chtěl sem to eště raz zajit k sekretařce vyskušať, ale všimnul sem sy, že
tam zamiřyla aji Jaruna, tuž sem se na to vyprdnul.

Dom sem jel celkem nasrany, bo zas nevim nic. Asy zajdu do bazaru ku kamošovi a
vemu prvni kram za devětset a budě klid. No ja, ale to už mi něbudu krakať vrany,
ani střylať sapik, co? A nebo vyberu konto, kupim si nejvěči hypermoderni stroj,
aby chlopi viděli, že nejsem žadna hola řyť. No a včil babo raď.

7.02.2005

Vikend na sněhu s harantami

V patek sem přyšel z roboty celkem zadumany, bo furt eště němam jasno, jaki kecafon
sy pořydim. Naladu mi spravilo, jak sem zapojil ten dyvidystroj, bo sem nakoněc
zystil, že nechibi kablik, ale že je třeba sy přečitať navod. Chtěl sem ho
vyskušať, ale čumět na dyvidy bez dyvidyček to je jak sex bezrukeho bez baby. Měl
sem štěsti, bo jak sem šel tu krabicu vyhodit do popelaka, motal se tam sused a jak
mě viděl, pochlubil se, že ma tež jakisyk superstroj a navic ma kamoša v pujčovni,
tuž furt na cosyk čuči. Zastřyhal sem ušiskami, bo taki kamoš by se hodil. Zoptal
sem se, esli by nešel aji s kamošem na pivo. Nebyl proti, tuž sme se domluvili na
nedělu, bo zytra jel na Raču lyžovať. Chvilu mě přemluval, esli bych nejel tež, ale
po tym Kinestaru němožu snih ani vidět.

K večeru sem sy zašel do Alberta pro cosyk k žradlu, bo v tych knajpach němožu furt
žrat, bo mě semtam kruti jak hospodyňa pradlo. Potem jak už mě bralo spani před
televizu, zbudil mě telefon. Domotal sem se k němu a to segra. Ptala se jak se mam,
tuž mi to hned bylo divne, bo obvykle vola, aby mi nadala, že k nim skoro něchodim.
Bylo jasne, že cosyk chce. No jasne! Pry esli bych v sobotu něpohlidal haranty.
Švager je zas kajsyk na montaži (asy něukecal podminku), tuž pravim, esli by je
nemoh hlidat synovec. Pry ni, bo ma zapas. No šak by se raz bez něho něposrali, no
ni? Zas to provala dvacet nula tajak dycki a je jedno, esy tam budě nebo ni. Na to
začla skuhrat jak zle trefena kura, že vlastni rodině něchcu pomosť, ona že je
chudak sama na třy děcka, co by mi to zrobilo... Dal už sem něslyšel, bo sem zařval
TUŽ JA! Přepla se zas do mile segry a zoptala se, esli nevadi, že malym slibila
saňkovani, bo konečně nasněžilo a děcka eště něbyli. Nedošlo mi, čemu mi to
vyklada, tuž pravim, no dobře a ona že pry sem zlatičko a že přyvali kolem devate a
veme boby, saňki, lopaty a haranty a zavěsyla. Deprem včil mi to docvaklo! Kura,
tuž přece nebudu s harantami saňkovať.

V noci se mi zdalo, jak na dvě male děcka lovim roby. Rano sem sy ten sen
pamatoval, tuž sem sy řek, že to snad nebude take hrozne.

V devět mrznu před barakem. Přysvištěla segra v tym jejich omlacenym žigulu, co pry
kdysyk ožraly švager s kimsyk vyměnil za babetu a zbirku Štyrlistku. Vytahla ze
vnitřku dva haranty, dvoje boby, jednu taku tu plastykovu lopatu a saně. Vrazyla mi
do ruki baťoh, že pry je tam čaj a jakesyk žradlo, každe děcko pocalovala a pry ať
stryca nezlobja a že je za chvilu zpatki. Eště než vlezla do teho žďorba, řekla že
je pěkna kosa a byla fuč. Tuž kosa byla pěkna, z patečni nuly to kleslo na minus
deset a ja sem sy spomjel na svoje spodki, co sem nechal doma kvuli tym babam, co
budu loviť na děcka, ale tež cosyk vydržim, no ni?

Obě děcka na mě hleděly jak policajt na auto bez parkovacy karty, tuž sem vydal
povel vpřed do parku a vyrazyl sem, bo už mi tuhly aji chlupy na nohach. Po deseti
metrach sem se otočil a ti mali gizdi seděli bez hnuťa na tych saňkach. Tuž snad sy
němysla, že jich potahnu?

Po paru metrach už mi bylo teplejši. Mala převzala veleni a zorganyzovala karavanu.

Ja sem byl šef, kery tahnul na saňach brachu, za ně byly zahačene boby, na kerych
seděla ona a ta držela druhe boby, na kerych se vezla lopata. No pohled pro bohi.
Vypada to, že ulovim akurat tak jakusyk veterynařku, kera ma rada tažne osly.

Doplahočil sem se do Komeňaku a zamiřyl dozadu, kaj su ty uměle kopce. Karavana

několikrat změnila pořadi, akurat ten osel vepředu sem byl furt ja. Jak sem na
chvilu zastavil, abych sy lyknul z plaskački, co sem sy rano prozřetelně přypravil,
ti mali gizdi stačili postaviť na jednych bobach minisněhulaka. Tuž přece něpotahnu
dalšiho haranta. Chtěl sem ho vytřepat z bobu ven, ale mala začla vřyskať jak ty
tluste cygany u pryjora, jak chce kdosyk zpatki svoju peněženku, a pry že Františka
nesmim zabit a tak sem tahnul dal, bo ten stary dědek, co šel kolem se na mě jaksyk
divně čuměl.

Vylez sem s tym všeckim na kopec. Maly se rozhlidnul a nadchnul se, bo kopec byl
paradni. Mala se podivala enem raz a hned začla skuhrať, že se boji, že je to moc
vysoko. Všecy se na nas čuměli a tak sem ji slibil, že pojedu s ňu a ať něrobi
ostudu (snad mě nikdo znamy neviděl). No ale jak viděla brachu, jak sjel a trefil
skokaňak, co sy tam zrobily velke děcka, chvilu plachtil vzduchem a potem se zaryl
pyskem štvrt metra do zavěje, přilepila se na saně a že chce hned dolu. Tuž sem
saně aji s tu malu histerku jak hňup tahnul dolu. Celu cestu mě ryly do noh, ale
bestyja furt hrozyla, že esli ju pustim, tak řekne mamě, že sem je bil. Škaredě sem
se na ňu podival, vyhrabal brachu, posadil ho k ni a chvilu přemyšlal. Mam jim
zdrhnut? Tuž to by mě segra asy zabila. Nakoněc sem sy pořadně glgnul z plaskački a
aji se mi ulevilo. Spomjel sem sy na minikopec u vychodu z Komeňaku u Čapkarny. To
by se jim snad mohlo libit.

A tež ja. Pro malu to bylo akurat a jeji bracha byl tež spokojeny, bo tam bylo paru
mamin s děckami a jedna děvucha se mu asy zalibila, bo před ňu furt předvaďal
snouborďaka na bobach. Ja sem sy zahral na starostliveho stryka, furt sem jim
rovnal čapki, rukavice a šalki a ohližal se, esy sy teho kerasyk robka všimla. Taka
mlada hnědovlaska, co tam byla se synkem, se se mnu dala do řeči a byla taka celkem
družna. Vypadalo to slibně. Jak už byla kosa aji děckam, řek sem, že valime dom a
pozval sem ju na grog. Kupodivu šla. U baraku se to ale jaksyk zvrtlo, bo zrovna
přyletěla segra s farem (nevim, esli mě sviňa sledovala, nebo ma jakusyk vnitřni
slepiči navigacyju), naložila haranty, kerym se nechtělo zlesť ze sani, lepla mi
pusu a že děkuje. Hnědovlaska to pochopila po svojim, hodila synka na boby a valila
pryč s gzychtem jak Jelcyn po mliku. No den na guvno!

Doma sem se prospal a k večeru sem se zbudil rozlamany jak studentska pečeť. Asy
musym vic sportovať, bo přece mě nezniča jedny saňki. Večer volala segra, že pry sy
u mě děcka zapoměli jakehosyk Františka a že se pry někdy stavi. Aha, tuž to budu
muset uplacať jakehosyk pajtaša a narvat ho do mražaku, bo ta mala kopija segry je
schopna mě udať na lince bezpeči!

9.02.2005

Jak sem se zeznamil s Jarynem

V nedělu sem byl domluveny s tym susedem od popelaku a jeho znamym z dyvidy
pujčovni, že zajděme na jedno. Chtěl sem se s nim tež skamaradiť, bo taka znamosť
se hodi. Dival sem se v tym Datartě, kolik stoja nove filmy na dyvidyčkach a je to
všecko drahe jak byk. Tuž či sem vul, abych dal za štyry placate kolca z uměle
hmoty tajak za cely ten pekelny stroj? Sused slibil, že mu řekně o tych filmach no
a ja na oplatku mu zaplatim paru škopku.

Ve třy sem čekal v Jindřyšce. Přyšli oba a sused nas hned zeznamil. Aji zme sy
všecy tře potykali, tuž přecy se u piva něbuděme vykať. Hned zkraja sem řeknul na
rovinu, že utratu platim ja, bo cestu do Jindry sem se stavil v bankomatu no a tež
se musim revanšovať za ty zadara pujčene filmy, tuž zme se hned domluvili, že se za
nim stavim v ponděli po šichtě. Potem sem se pochlubil svojim novym strojem, bo sem
z něho furt nadšeny jak Remek ze skafandru. Jak sem pravil značku, Jarek (ten z
pujčovni) se tak jaksyk zatvařyl a zoptal se, kolik ten zazrak stal. Tuž sem mu
řek, že necele dva litry, a on se enem uchechtnul a pry že za dva litry ma doma ten
nejmenši reprak k te svoji zestavě. Tuž to mě trochu dožralo, že se tak chvali, ale
polknul sem to, bo sem chtěl ty filmy a eště sem mu řek, že k temu mojemu byly
repraki v ceně. Na to něřek nic a enem se tak blbě ščuřyl na Marcela (to je sused).
Tuž začal sem sy tam přypadať jak hňup a rači sem objednal k tym pivam po fernetu,
bo jak znamo, fernet zbližuje.

Chvilu zme kecali enem tak všeobecně, co kdo robi a co doma a jaki vul je ten
Stanik, jak ani nevi, od koho ma chechtaki na kvartyr. Potem zme probrali celu tu
našu Ostravjenku. Marcel spomněl a zanadaval, že se misto Uanu stavja dalši
Kaufland, bo jezdi za rodinu do Beskyd a misto pořadneho autobusaku buděme mět enem
jednu zastavku. Tuž zme ho uklidňovali, že jak budě čekať na karosu, može se
povoziť na vuzkach z Kaufu. Jaryn, ten je ze Zabřeha, ten zas nadaval na Šokinpark,
bo jak byl zvykly vystupiť z lokalki, přejsť mezi Obi a Ikeu a už vesele nakupovať
v Hipernově, tuž mu to tam hňupi zastavjali a donakupoval, bo cele se mu to
obchazať něchce. Mi su ty obchody celkem šumafuk, ale tež sem s nimi ponadaval,
abych zapadnul do kolektyvu. Po štvrtym škopku a nevimkolikatym fernetu přyšla řeč
na roby, bo su oba ženati, tuž sem potem byl rad, že žiju sam. Ne že by robka doma
něbyla semtam fajna, ale tchyňu jako bonus - tuž to rači lužko z kaštanu. Marcel sy
postěžoval, že ta jeho megera, keru sy bral před dvaceti rokami a važila padesat
kilo aji s butami a kufrem, co sy přytahla od mamy, se po dvuch děckach změnila v
chodicy šifoner, co doma akurat sedi, žere a pyskuje ho, jak se trochu opozdi z
roboty, či jak semtam přyjdě z knajpy trochu nalamany. Tuž už je mi jasne, od čeho
ma ty monokle, kere sem mu už parurazy viděl na gzychtě, jak sem ho potkal ve
vytahu. Na to Jaryn kontroval, že to nic neni, že by rači měl doma taku kisňu, než
tu svoju žarlivu semetryku, kera ho chodi něnapadna jak ožrala jeptiška kontrolovať
do roboty, schovava se za regalami s dyvidyčkami a sleduje, esli Jaryn nělaškuje se
zakaznicami. Po take něpřyjemne rozpravě zme museli splachnuť chuť v pysku čimsy
chutnym, tuž zme kopli dalši fernet.

Kolem jedenaste zme se rozešli svorně jak bratřy v tryku, bo ti dva su fakt fajni
syncy, jake sem dluho něpotkal. Jaryn eště chtěl zajisť na Čapkarnu zaplavať, ale
po pěti minutach zme mu vysvětlili, že už tam budě zavřene a venkovni bazen budě v
te kose asy zamrzly. Cestu k baraku zme sy s Marcelem parurazy zařvali "Ať žije
dyvidy" a z dalki Jaryn odpovidal "Živijo živijo", ale jak kolem nas dvakrat
projeli poliši v bilozelenym taksyku, něchali zme teho.

Rano sem zystil, že mě tych paru na odpoledně slibenych filmu stalo přes šest
stovek. Tuž nevim, esli by pujčovne něbylo lacnější...

10.02.2005

Pondělni dyvidy maraton

V ponděli po šichtě sem zašel do te pučovni a napodruhe poznal Jaryna. Kura, čemu v
knajpě vypada každy inač jak ve skutečnosti? Robil sem na ňho gzychty jak přykuřeny
šimpanz, tuž mě hned poznal a že pry ma pro mě přypraveny super vyběr. Potem na mě
eště zamrkal a přysunul ku mě dyvidyčko v ružovym obale a ať pry sy to vychutnam.
Hned mi to nědocvaklo, tuž sem zbalil tu kupu, domluvil sem se s nim, kdy zas budě
mět šichtu a valil sem dom. Cestu sem uvažoval, esli ma cenu sy jakisyk tydlifon
pořyzovať, bo mi stejnak nikdo něvola. Ale na druhu stranu, ten foťak mě laka, bo
na Hlučině se dycki jakasyk robka nahuře bez najdě. Jak sem potem v Albertu kupoval
žradlo k tym filmum - smažene kobzole, ořyški, slane tyčki, pivo, hrancle - tuž sem
zas čučel, kdo čim vola.

Doma sem lapnul před svoju drahu Oravu, natahal všecko žradlo, co sem kupil, do
obyvački, abych němusel odskakovať od filmu, zalovil mezy tu hromadu a vytahnul
jednu tu střybrnu placku. Nacpal sem ju temu pekelnemu stroju do chřtanu, vyrval
pevnu linku ze zdi, bo co jakby sy segra, nebo mama spomjely, že cosyk potřebuju a
začnul svuj filmovy maraton.

Vybral sem dobře, prvni film byl valečny, to možu - Tenka červena linyja. Tuž dobre
jak cyp, samopaly střylaly po cele obyvačce, bo sem temu pořadně přykuřyl. Ludě
řvali zleva doprava a zezadu dopředu, bo sem sy ty bedynki roztahal po kvartyře
přesně jak to bylo nakreslene v tym letaku. Jak zabili posledniho vojcla a jely
tytulki, protahnul sem se, zašel se vysrať, sklepal drobki od žradla ze sedački a
vrazyl tam druhi film - denik jakesyk baby. Tam už teho střylaňa moc něbylo, no
spiš tam něbylo žadne. Ale aspoň sem sy parurazy dokola pustil scenu, jak fajna
robka v kratke sukni jede dolu po hasyčske tyči a tež sem sy vyzkušal ten bzum a
přybližil sem si na maxymum to jeji tryko s vystřyhem. No přy nejvěčim zvětšeni už
to byly spiš štverce, než kolca. Film celkem sranda, akurat že sem semtam něstačil
přečitať, co tam kecali, bo to bylo enem s tytulkami a valilo to jak když sem raz
zežral zkisany jogurt.

Dalši film v dupě, stul prazdny, tuž sem sy dal pauzu, hodil hrancle do fryťaka,
otevřel dalši pivo a vybral třeti. Kilbil. Tuž přyznam se, že to sem sy parurazy
vracal, bo jak sem zežral pulkila hrancli a zapil to pivem, tuž sem měl paru
minutovych vypadku a zdalo se mi divne, že v jedne sceně je roba s mečem a banda
ťamanu a v dalši sceně je stejna roba špinava jak řeznik od Gebauera a ťamani leža
jak lego na zemi. Tuž řežba dobra, ale skončilo to jaksyk divně, bo hlavni zaporny
hrdina přežil. Po tym třetim filmu sem vyskočil nabuzeny tu robku v tych
žlutočervenych hadrach a chtěl sem se tež trošku rozcvičiť. Řek sem sy, že sy dam
padesat kliku. Prvnich pět mi šlo celkem fajně, ale jak sem se přy šestym dotknul
pyskem země, asy sem to nězvladnul, bo sy pamatuju, jak mě zbudila kosa od země a
hodiny ukazovaly o hodinu a pul pozdějši.

Rozlamaně sem stanul a chvilu uvažoval, esli tam mam dať dalši film a nebo isť do
lužka chrnět. Tuž ale přece to něvzdam! Šak je deprem jedna a ja sem vyspany, no
ni? Nakoněc sem se přemluvil a hrabnul po Troje. No tuž nevim, esli to byl zaměr
režisera, bo tam bylo paru scen, kdy tam kdosyk byl a za chvilu už ni a nebo kdosyk
kajsyk jel a naraz už tam byl. A nebo že bysem semtam zdřymnul? Neni možne, bo na
stopro vim, že tam byla bloncka, ta Helena Banik, kera vypadala jak Milena, no
vlastně akurat ty vlasy.

Po třeti hodině už mě to čim dal vic lakalo do lužka, ale ta halda něprohlednutych
filmu se zdala věči a věči a semtam se mi zdalo, že se aji hibe. Tuž sem tam zkusyl
dat to tajemne ružove kolco, no ale vyklubalo se z teho porno. Ten vul Jaryn! Tuž
ale co s pornem ve třy rano jak je člověk sam doma jak Kevin? Tuž sem se aspoň
chvilu čučel ze studyjnich duvodu. By mě zajimalo, esli ty herce tam vybiraju
schvalně s takimi štanglami, aby nasrali obyčejne smrtelniki. No ale docela mě
sralo, že tam něbyl taki ten suchi dabink, co byval na prvnich porno kazetach, co
sem kupoval kdysyk na burze za haldu v Hrabuvce, eště jak mi fungovalo video. V půl
pate mě zbudil trojhlasy řev jak by zabijali stado vepřu, bo sem asy čelem, co sem
měl chvilu opřene na stole, zavadil o hlasytosť. Honem sem hrabnul po ovladaču a
ukončil to trapeni tych třy bloncek s šesti chacharami. Esli to slyšela susedka
odvedle (však vite kera), co s ňu pravidelně jezdim vytahem, tuž to abych rači
začnul chodiť pěški, bo sy budě mysleť jaki že sem kanec a jak by mě zalehla ve
vytahu, tuž by mi ani stryc Vik s přytelem Rodem něpomohli.

Rano sem se taktak doplazyl na šichtu jak kobra s berlami. Partyja na mě znalecki
mrkla a pry "Prvni noc s dyvidyčkem, co?" Tu zbyvajicy varku sy musym rozložiť na
vic dni.

11.02.2005

Dyvidy maraton II. - chaos v pale

Tuž posledni dva dni mam taki pocyt, jak by se totok už raz stalo. Že by dežavi?

V robotě sem se cely den posunoval jak zabržděny vagon na Hlavnim nadru, ale těšil
sem se dom na zbyvajicy nadilku filmu. Cestu ze šichty sem poslal chlapy do řyti s
jejich pozvanku na paru škopku do Vyběru, kupil sem sy dalši davku televiznich
žradel a valil dom.

Uvelebil sem se do vytlačene ďury v gauču ze včerejška, paru razy se zavrtěl,

podival se, jake fajne tytulki su na začatku Spajdermana a hned nato sem ocenil aji
tytulki na koncu. Tuž co se robi? Okradli mě? Ten chachar Jaryn mi pučil enem
placku s tytulkami? Jak sem sy to pustil kusek zpatki, bylo jasne, že sem chvilu
zdřymnul. Tuž dobre, něma cenu tělo trapiť, chvilu spočnu, pravil sem sy. Probral
sem se kolem jedenaste celkem vyspany, akurat zmlaceny jak obili jeble cepem. Oko
mi padlo na stul na ty štyry dyski a bylo jasne, že času je malo. Tuž sem zlapil
prvni - Zbohem Lenine - a celkem sem vydržel, bo mě to bavilo, šak komanče sy
pamatuju. Jak ta mama dodychala a rozprašili ju do povětřa, ani sem nečekal až
dojedu tytulki a hrabnul po Kulovym blesku. Česka klasyka, to se da sledovať dycki,
nejlepši o pul druhe rano. Eště že to znam, bo těsně před začatkem stěhovacy akcyje
sem zas chvilu zachrapal.

Potem sem eště kuknul na začatek Zloděja čehosyk, cely nazev už sy něpamatuju.
Akurat vim, že tam hrala ta Anželina s tym nafuklym pyskem, co by mohla žrať
tatranki naštorc. To mě moc něbavilo, no ale tež to mohlo byt tym, že se mi chtělo
už tak chrapať, že sem viděl dvojitě. Před odchodem na šichtu sem se eště chvilu
prospal.

Jak sem se dostal do kanclu sy něpamatuju, což je divne, bo ten smrad z tych
spocenych ludi rano v lokalce by postavil na nohi aji Lenina v mauzoleju. Voli v
robotě sy zas ze mě robili řyť, ale ja sem je moc nevnimal. Eště že něcvakam v
robotě na psacy mašině, bo by se mi na obědě řehtali, že mam obtisknutu klavijaturu
na pale. Cestu z roboty už sy pamatuju celu. Ten čas v robotě bez dyvidy mě
jakžtakž dal do kupy. Doma sem do sebe natlačil posledni film, cosyk o jakichsy
konyjašach a blonďate děvuše. Mohlo to byt dobre, ale pokažde, jak bylo v zaběru
lužko sem automatycki zavřel oči, tuž ani nevim jak to skončilo.

K večeru sem zdvihnul řyť z gauča, nahazal krabički do igelitki a s krvavyma očama
valil do pučovni za Jarynem, bo sme tak byli domluveni. Zrovna se tam štenkroval do
jakichsy dvuch fešnych šesnastek, tuž sem chvilu zdřymnul opřeny o regal vedle
jakesyk roby, co se tam schovavala a škviru mezy dyvidyčkami ho pozorovala. Jak ty
rozhihňane baby odešly, začal mi Jaryn nabizať jakesyk novinki. Poděkoval sem mu a
řeknul, že žadne filmy něchcu tak pul roka viděť a že mi stači monoskop. Jak sem
šel dom, ten vul za mnu eště zavolal, že sem to nemusel vracať, že stačilo až v
patek...

Asy ho zabiju!!!

14.02.2005

Vikend plny seksu a plynu

Ve štvrtek, jak sem lez poloslepy poranu z ložnice do kupelki, abych sy umyl
gzycht, sem jaksyk zavadil o televizni stolek a taktak sem zachitnul svoju
pamatečni televizu. Tu sem syce zachranil, ale jedno ze štyr železnych kolec, na
kerych ten stolek stal, to něvydrželo a ulamalo se. Tuž do dupy, televiza nakřyvo
by mi něvadila, bo se stejnak na ňu čumim věčinu vleže, ale na tym křyvym stolku
moc nědržela. Co včil? Prvni sem to chtěl podložiť jakusyk knižku, bo sem po babce
zdědil jeji celoživotně hičkane zebrane spisy tych fusatych komanču, ale bo sem
byval domacy kutil, rozhodnul sem se, že to spravim. Šak třeba kupiť akurat jedno
nove kolco a štyry šrubki. No ja, ale kaj? Take ty Bau kramy to maju drahe jak
sviňa, v centru neni žadne železařstvi, o kerym bych věděl, tuž možna Dřevoprodej v
Hrabuvce, kaj sem to kdysyk kupoval, ale kdovi esli eště facha. No co, aspoň sy
vyvjetram palu.

V sobotu rano sem vyrazyl. Aspoň zaspominam na stare časy, jak sem eště meškal na
Letišťu u Buďaku, jak se temu tam kdysyk řykalo. Vystupil sem u Dřevoprodeja,
mrknul na haldu, zaspominal jak sem tam jak maly harant lozyl s partyju a hrali sme
se na taku tu vypravu mezy ty dynosaury, co o ni psal ten Konan Dojle a vychazalo
to na zadni straně v Abecečku. Ta vyhlubena ďura plna stromu, kvitek a semtam aji
vody, to bylo fajne, ale potom kerehosyk hňupa napadlo ten vnitřek zasypať a
nasadiť tam stromki, tuž a kde su moje děcke spominki? Pod hlinu, respektyve v
řyti.

V Dřevoprodeju sem uspěl, kupil kolco a šruby, v duchu zanadaval na poměry, bo

stalo tak třykrat tolik jak před tymi sto rokami a vyrazyl ven. Cestu k lokalce sem
mrknul směrem k byvalemu kinu Edyzon, kere sy pamatuju jak maly fracek. Kura a
začlo mi byť tak jaksyk těžko u osrdi. Holt, už sem stary cyp. Jak sem se tam tak
poflakoval, naraz sy to po chodniku vykračuje taka švarna robka, v každe ruce
igelitku s nakupem a pysk jak by šla z pořbu. Přydě bliž, ja čumim, ona čumi,
kurnik šopa!!! No neni to Dana? Tuž to je nahoda jak prase. Před hafem roku sem do
ni byl hotovy jak modelař do balzy. Dokoňce sme spolu asy pul roka meškali. No
laska jak cyp. Tež mě poznala, položila igelitki do te hněde břečki a s divnym
leskem v oku mě pozdravila a pry co a jak, jak žiju, esli sem sam a take dřysty
prdy. Tuž sem ji všecko o sobě pověděl a na oplatku sem se vyptal, co ona. Všecko
na guvno. Před štrnasti dňama přyšla z roboty spiš, doma oder jak v burdelu a v
ložnici jakasyk rezava mrcha s jejim kolikem, s kerym je štyry roki vdana. Tuž
scena jak v Bezruču, druhi den měl kufry před dveřami a valil pryč jak odbržděna
drezyna. Včil je sama z depku. Zablikalo mi v pale, akurat nevim, esli to bylo
vystražně, nebo chtivě, ale než sem stačil cosyk řeknuť, zoptala se, esli mam
odpoledně čas a esli se něchcu staviť. Tuž to se mi libi, jak mi kdosyk čita
myšlenki.

Domluvili sme se na šest. Doma letělo kolco aji se šrubami do kuta, bo včil su ine
věcy duležitějši. Ani už nevim, co sem požral, bo odpoledně uběhlo jak ve snu.
Pomaly sem se začal chystať. Ne že bych s čimsyk počital, tuž to ni, ale pro
jistotu sem sy vzal čiste trencle a fusakle. Nalel sem na sebe jakesyk ty smradlave
vody, keryma mě segra s mamu zasobuju každe svatki a vyrazyl sem. K lokalce sem se
spiš vznašal, bo mě hnala kupředu vidina čehosyk jistě zajimaveho. Před jejim
barakem sem měl pocyt, že du dom, bo sme ten pulrok spolu meškali u ni. Otevřela mi
v take prusvitne kombince, tuž to sem nečekal a huba mi dřystla až na prah. Kurňa,
vypada furt fajně! Hned mě tahla do kuchině jak vlek něšikovneho lyžařa. Tam už
přypravene vino, večeřa, svički, tuž sem chvilu dumal, esli ju němam drapnuť a hned
s ňu valiť do ložnice, ale potem sem sy spomněl, že vařyla jak stara Retygova, tuž
přece to nenecham vychladnuť, no ni? Jak sme do sebe cpali ty lahudki, valili sme
na sebe očiska a vedli take ty jemne erotycke řeči. Po jidle a vině přyšlo to, na
co sem myslel cely den - no myti nadobi to něbylo - pokračovali sme s tym, co nam
před tymi rokami tak fajně šlo. Bo ale nevim, esli to tu něčitaju jacysyk
mladežnicy, tuž možu enem prozradit, že sme usli kolem druhe rano.

Zbudil sem se prvni, tuž sem ji chtěl zrobiť radost a přychistať snidani. Vim, že
měla rada vajca natvrdo, tuž sem je dal vařyť v takim malym hrncu, bo se v jejich
bebechach něvyznam a vratil sem se do lužka. Navrat do kuchině se trochu protahnul,
šak rozumitě, žlutek už musel byť jak šuter. Potem sem se šel sprchnuť, no a jak
sem šel zkontrolovať vajca, přyvital mě puch jak v plynarni a nasrata Dana. Že pry
sem idijot a hovado, co ju chtělo otraviť, abych pomstil jejiho chlopa, bo sme
domluveni a všecy jedna pakaž. Tuž ona byla dycki tak trochu histerka, tak sem ju
chtěl postiskať a poučiť, že ten plyn nětravi, enem bucha. Začla řvať jak goryla s
přybitym ocasem, že guvno, že ten plyn pravě travi a něbucha a potichu vyznamně
dodala, že se v tym jaksyk vyznam. Byla mi kosa, bo zrobila pruvan a ja sem měl
enem ručnik. Tuž sem chtěl na všecko zapomenuť a lakal sem ju znova do lužka. Zas
začla ječeť jak pavijan a vykřykovať cosyk o baňkartach a zaslechnul sem aji meno
jejiho chlopa v nelichotivym slovnim spojeňu. Nakoněc mě vyrazyla na chodbu.
Nevěřyl sem, jak take male tintitko dokaže zamesť s takim chlopem, jak sem ja (no,
možna to zrcadlo přehaňa). Tuž ale přece enem to něbudě zla roba, bo mi za paru
minut, kere sem stravil v podřepu, bo ty očiska na kukatkach sem cytil aji přes tu
hrubu vrstvu dřevotřyski, hodila ven aji hadry. No ale stejnak mě nasrala tak, že
sem ji ten ručnik nevratil.

Celkem s depku sem se vracal lokalku nedělni Ostravjenku do chalupy. Tuž užil sem
sy, to zas ja, ale čemu musa byť ty konce take na guvno?

15.02.2005

Jak sem slavil-něslavil Valentyna

Zbytek neděle už stal komplet za guvno. Vystupil sem u Alberta, kupil sy igelitku
lahvaču, doma lapnul před bednu, čuměl do blba a zapijal žal, bo sem měl zmatek v
pale. Po štvrtym škopku sem asy zachrapal, bo sy něpamatuju, jak se setmělo.
Zbudily mě spravy na čete a jakisyk chujovy pocyt v krku. Kura, asy to pivo bylo
moc zymne. Chvilu sem se čučel, esli se už Gros přyznal a potem sem šel chrnět a
dospavať sobotni nočni šichtu.

Do roboty sem staval jak zavaleny haviř. V pyščisku jak v žumpě a v krku jak bysem
zežral šmirgelpapir. V zrcadle sem se chvilu němoh poznať. Tuž to mam skoro každy
den, ale ty kruhi pod očami byli jakesyk vytahanějši jak obvykle. Že by na mě cosyk
lezlo? Pomaly sem se odbelhal k zastavce mezy ty pajtaše, co tam stoja každe rano,
zařadil se do fronty a kutkem oka sledoval ty jejich natěšene gzychty. Jeden
chachar s kufirkem se tam vykecaval druhemu, jak sy rano přyvstal a dvakrat robu
překvapil, když je ten Valentyn. Ten druhi enem zavistivě polykal a potem pravil,
že on tež stanul spiš, ale z bespečnostnich duvodu, bo s tu jeho už to paru roku
neni žadna řyť, bo devadesatsedum kilo u roby, to idě o pateř. Kusek dal tam
cvrlikali a oslimpavali se jacysyk dva mladežnicy. Ona tak dvacet roku, on kolem
pědadvaceti. Co ti tak brzo robja na zastavce misto aby chrněli doma? Babka, tak
jednapadesat, co stala hned vedle, schvalně dycki počkala, až se on přycucně a
potem jeb ho do žeber loktěm a pry "Promiňte, lidi se tu žduchaju." Stary už beztak
doma cumla tak akurat lahvače a tak rebeka asy zaviděla. Do dupy, tuž na te naši
zastavce, to je vyběr. Naštěsti už přyjela lokalka, tuž sem nastupil, urval volny
flek těsně před tašku te megery a než sem zdřymnul, chvilu sem eště posluchal ty
jeji pindy, jak je ta dnešni mladež něvychovana a že ju, kera ma rakovinu a
alzhajmra a protezu a astma a zanět žil nikdo něpusti lapnuť.

Na šichtě mě čekalo překvapko. Kamil se tlemil jak Hočimin a podaval mi jakisyk

balik, co smrděl jak prodavač v drogerce a pry, že to mi posyla Milena. Kura, malem
už bych na ňu zapomněl. Bylo to převazane taku ružovu šňuru a viselo na tym srce,
na kerym bylo napsane "Pěkneho Valentyna". Chtěl sem to schovať do taški, bo přece
to něbudu rozbalovať před partyju, šak kdovi co v tym je. Ale ti hňupi zvědavi se
kolem mě nahrli jak ludě před osmu před hlavni poštu a chtěli to viděť. Tuž něbylo
zbyti, bo jich byla přesyla a utesť něbylo kdě. Rozbalil sem to a zvnitřku vypadly
take černoružove trencle se srcem na předku a napisem "Jsem bejk" Partyja se začala
řezať a poplacavať mě po ramenach. Všimnul sem sy, že z vedlejšiho kanclu
nakukovala aji Jaruna, ale zas se tvařyla jak kuřy řyť - tuž asy zaviděla. Do koňca
šichty mi nikdo něřeknul inač než "Ty bejku". Jak sem chtěl vyhodit tu krabicu, v
kere to bylo, nadole pod papirem sem našel fotku jakesyk bloncki, kera mi byla
povědoma. Kamilovi asy docvaklo, že nevim o koho idě, bo sem na ňu čučel jak Tuna
do kamery a pravil mi, že to je ona. Kura, konečně vim jak vypada. Trochu mi
přypominala jednu tu robku z teho ružoveho dyvidyčka od Jaryna. Na co ja vul tak
dluho čekam? Taka fajna roba a ja utracam chechtaki za něvydařene akcyje v
Kinestaru s babu, co vypada jak oholeny Narožny a protivna je jak stary vratny Dežo
ze Založny. Obratil sem fotku a tam krasopisně napisane "Zavolej mi" a čislo, kere
zustalo na kartě, kera beztak jezdi Ostravu napresovana do dražki zymni gumy teho
zasraneho forda. Zbalil sem fotku do taški a čekal sem na koněc šichty jak na boži
smilovani. Rozhodnute - nejpozdějši zytra sy kupim novy kecafon.

Překvapkum ale eště něbyl koněc. Jak sem se vratil s oběda, na stole ležela
minybombonyjera převazana stejnu, ale zmačkanějši ružovu šňuru, jak ty trencle a na
zastrčenym listku vyrvanym z bloku bylo napsane "Pěkneho Valentyna. P.S.: až pujdeš
kolem mojeho kancliku, mrkni na zeď." Něnapadně sem šel kuknuť do Jarunina kanclu.
Všecy Kokotcy pryč a uprostředka moja fotka z občanki zvěčena na aštyrku a Jaruna
pomrkavajicy na mě, jak by měla zanět spojivek. Tuž to su šoki, naraz se o mě baby
budu hadať? Co to do ni vjelo? V babach aby se čert vyznal.

Posledni překvapko dňa, pokud vyněcham to, že mi jaksyk něsednul ten bramoborovy
salat, co byl na oběd a taktak sem stihnul vystupiť u Elektry a doletět na hajzlik
na Spolku, byl dopis, co sem našel po navratu dom ve schrance. Bez znamki, bez
adresy a vevnitřku listek: "Omlouvám se za tu scénu. Pěkného Valentýna a někdy
zavolej. D."

A včil babo raď! Jedna roba lepši jak druha a třeti lepši jak prvni. Z počtu sem
měl dycki kulu, tuž jak se mam rozhodnuť? Valentyne, ty hajzle!

16.02.2005

Ostuda v Avijoně

Jak sem včera řeknul, tak sem zrobil. Dal sem na radu partyje a pořydil si teho
Eryka K700 (šak vitě kde). V krabici byl asy stostrankovy navod, ale na co, pravil
sem sy. Šak sem technycki typ, to zvladnu, no ni? Prvni, co mě překvapilo, byla
bateryja. Něšla tam mrcha zacvaknuť, ať sem rval jak sem rval. Po pěti minutach
marne snahy mě napadlo ju obratiť a vida. Potem se konečně zapnul. Ludě zlati, ty
barvy, až mi šla pala kolem! Přypadal sem sy jak navaleny na dysce. Jak to koněčně
doblikalo, chtěl sem sy tam zapsať Milenine čislo, ale bylo to jakesyk ine jak moja
stara nokija. No co vas budu valiť po ušach, nakoněc sem hrabnul do teho navoda a
dvě hodiny sem študoval a mačkal knofle jak napity telegrafista. Po take šichtě sem
spokojeny chvilu spočnul přy fernetu a slavnostně poslal prvni ezemesku - tuž jasne
že Mileně - "Ahoj, uz zas mam co mackat, tuz nezajdeme kajsyk zaparyt?" Asy sem se
měl podepsať, bo za chvilu mi přyšla odpoveď "Neotravuj uchylo, bo na tebe zavolam
cajty!" Docvaklo mi v pale, že Milena němože tušiť, že moje nove čislo je zrovna
toto a rači sem ji zavolal. Druhi fernet mi dodal odvahi, bo když sem tak nad tym
uvažoval, střyzlivy sem s ňu eště němluvil a kdovi, esli tehdy po te akcyji, jak se
stalo kdovico, sem s ňu vubec mluvil.

V tydlifonu měla fajny hlas a vypadala natěšeně, že koněčně volam. Chvilu sme enem
tak plkali o ničim a nakoněc sem se odhodlal pozvať ju kajsyk na štamprlu. Ona je
syce až z Vyškovic, jak z ni vylezlo, tuž ale ja sem žentleman, a tak aby němusela
jezdiť přes celu Ostravu, nabidnul sem se, že za pulhodiny dovalim ja. Domluvili
sme se do Avijona, bo ona meška hned v tym panelaku naproti. Kopnul sem dalšiho
ferneta, abych zyskal istějši krok a trochu sem se ošpluchal voňavku. Syce sem sy
nic něsliboval, ale rači sem ty jeji valentynske trencle vzal na sebe.

Lokalka byla poloprazdna, tuž to je ine kafe jak rano. Eště že mam legitku, bo u
Šentala nastupil revizor. Taki pajtaš maly, s hubu jak by ho přyvřely dveře a hned
se hrnul ku mně. Chvilu sem sy ho něvšimal, bo po fernetu mam dycki take hrdinske
myšlenki, ale jak mi začal mavať před pyskem tym oznakem, rači sem mu ju ukazal,
aby dal pokoj.
Milena už stala před schodami do Avijona a čim sem byl bliž, tym vypadala lepši. Už
zdalki se tak pěkně tvařyla a na uvitanu mě aji pocalovala na lico a hned pry, že
už se ji styskalo a že furt němože zapomnět na ten večer a kdesy cosy. Tuž to by mě
zajimalo, co sem to tenkrat zrobil takeho světoborneho a hlavně kdě. No nic. Sedli
sme se k oknu, přyšel viditelně přykuřeny servir a pry co sy dame. Bo ja už sem byl
rozjety jak skejťak za aviju z teho ferneta, tuž sem pokračoval. Milena sy
objednala jakesyk sladke scanki. Jak nam to doněsli, nědalo mi to a pochlubil sem
se svojim novym kecafonem. Ukazal sem ji, co sem se za tych paru hodin s navodem
naučil. Tuž moc teho něbylo, ale mi se hlavně libilo, jak sem sy ju moh fotit aji
natačat. Akurat při te jebě, co to dycki přy foceni zrobi, se ohližali ludě od
kulečniku aji od šipek. A ona na mě furt enem tak mile čuměla, jak zahradkař na
scypleho krtka.

Po moji šeste a jeji třeti štamprli se zoptala "Máš je?" Tuž ja už sem měl pomaly
zatměni a pysk se mi měnil v myci žinku, tak sem to hned něpochopil. Ometla řasami
stul, jak se naklaňala a mrkala očami na moje ryfle a mi to naraz docvaklo. Ona
mysli ty trencle! Eště že sem sy jich vzal, bo baby su haklive jak vam daju darek a
vy ho něpouživatě. "Tuž mam", pravil sem odvažně, bo sem nětušil, čemu se pta a co
budě nasledovať. Jak už byla taka fajně lizla, začla mě hecovať, ať jich ukažu. Tuž
či sem ekshibicyluzyjonysta, abych se v plne knajpě chvalil, čim mam zabalenu řyť?
Jaksyk sme to zakecali, bo dalši štamprla zmizla v krku jak spluva v kanale. Chvilu
kecala o robotě a kamoškach, ale potem ji zas očiska skluzli niže a zas začla
otravovať jak popelař na sylvestra. Tuž su ty baby ujete, či co? Jak už sem měl
dosť v pale, tuž sem ji odfrknul, že nic, že ať idě do dupy s takimi kecami, a to
se nasrala a pry že se mnu nic neni, že kdybych stal za to, tuž bych zašel na
hajzel a s tym tydlifonem, co tu s nim machruju, bysem sy ty trencle vyfotil a
přyněs ji dukaz, že sy važim jejich darku. Po dalšich dvuch fernetach už mi to
přyšlo jako fajny napad a tak sem se vydal na cestu. Šlo mi to pomaly, bo sem se
celu cestu snažil isť rovně, aby sy partyja okolo němyslela, že jedu hospodski
slalom.

V kabince šlo všecko podle planu. Stahnul sem ryfle, zapnul foťak, přysvitil sy tu
baterku, co je na zadni straně a vyfotil. Na jeden detajl sem ale zapomněl - zavřeť
dveře do te kabinki, co je naproti vchodu. Ti štyře kolicy, co mě viděli, jak sy v
černoružovych trenclach s galatami u kolen fotim kdovico, na to asy do smrti
nězapomenu. Rudy jak ty trencle sem něchal Milenu Milenu a valil pryč.

Do Avijona už něvkročim ani ve skafandře...

18.02.2005

Ostuda v Avijoně II.

Venku sem se vydal pomalym istym krokem směrem k lokalce, ale po paru metrach mi
začla byť pěkna kosa. Jak sem se viděl ve vykladě te samošky vedle, došlo mi, čemu.
Byl sem enem v košuli s kratkim rukavem a bez šalka a čapki. Cvak! Kolca ve
zfernetovane pale docvakly na spravne mista. Kura, sveter, bunda, peněženka!
Milena!!! Nadal sem sy z oči do vykladu "Ty vole jakisyk, o štyrycet metru dal a
šest metru vyš tě čeka baba jak modelka a ty bys to včil vzdal? Val za ňu, hovado!"
Byl tam eště zbytek sněha, tuž sem do něho nabuřyl palu, abych se trochu
spamatoval. Oprašil sem snih a vydal se pomalu zpatki. Ale jak se dostať něnapadně
dovnitřku, když ty štyře kolicy už beztak na celu knajpu vyhlasyli, že na hajzlu je
uchil, co sy foti trencle a včil už to beztak vi aji rodina teho eskimaka, co tam
vařy, bo take srački němože vařyť našiněc.

Prvni mě napadlo vletět dovnitřku, porvať hadry a Milenu, něchať chechtaki na stole
a zdrhnuť pryč. To ale mělo jednu chibu - počet fernetu v krvi dosazeny do rovnice
pro rychly rovny pohib mi vyšel moc velki. Tuž a co tak přeručkovať po tym rantliku
nahuře, něnapadně zaklepať na okno na Milenu, znakovu řeču ji řeknuť, co se robi a
ať zaplati a idě ven. To bylo lepši, ale paru much to tež mělo - něumim znakovu řeč
a aji kdybych uměl, asy bych ji něstačil řeknuť všecko, než bych sebu jebnul z tych
šesti metru nadul. Potem mi ale pambuch zeslal anděla stražneho - kolem se motal
jakisyk přykuřeny bezďak ve vaťaku a s klobukem, co beztak našel v popelaku. Jak mě
viděl enem v košuli, pravil mi, esli němam jakesyk drobne. Hrabnul sem do kapsy a
vytahnul dvě dvacki. Řeknul sem mu, že mu je dam, ale musy mi na chvilu pojčať ten
mantl a klobuk. Honem sy spočital, kolik krabicovych vin sy kupi za štyrycet kaček
a mantl s klobukem změnil majitela.

Smrdělo to jak tchoř na grylu, ale dobře mi tak. To mam za to, že sem se něchal
namluviť do take hlupoty! Zamaskovany sem opatrně stupal po schodach do Avijona jak
Přemek po deseti stupňach ku zlate. Klobuk sem sy vrazyl do čela a něnapadny jak
Bila bez plavek sem se přyskokami šinul k našemu stolku, ale roba nikdě! Naše hadry
tam byly, nědopite sklinki tež, tuž němohla byť daleko. A do štajgrove řytě! Stala
u baru s jednym s tych koliku z hajzla. Tuž co včil? Z teho klobuka už mě svědila
pala, tuž sem odehnal vši, nasadil sem sy pod něho tu svoju čapku a šel za tu
dvojicu. Postavil sem se za teho bambulu a robil posuňki na Milenu. Asy mě
něpoznala, bo dal posluchala jakusyk historku o nahim chlapovi, co tu lital před
chvilu po knajpě. Kura, ticha pošta funguje rychlejši jak maratoněc po skaženym
zelu. Nakoněc mě napadlo načmarať na pivni tacek, že mě zachvatila kolika a že přes
ten bolebřuch sem ju už ani něviděl a šel pryč. Tacek sem bechnul na stul spolu s
chechtakami na utratu, zebral sveter, bundu a valil něnapadně dom. Bestyja se ani
něohlidla! Dole sem vratil hadry puvodnimu majitelovi, kery se jaksyk zalibně dival
na moju bundu a sveter a odmotal sem se na lokalku jak motyl Emanuel po divnych
hřybach.

Rano sem sy přečital ezemesku, kera přyšla večer. Pry ať se na ňu něhněvam, že sme
se už něviděli, bo asy cosyk divneho zjedla, bo tež měla koliku. A ani slovo o
pajtašovi z baru. Tuž to je divne. No ale asy omezym chlast, bo mi to něrobi dobře
na pajšel a robim po nim cypoviny.

21.02.2005

Sem nascypany

V patek rano sem staval rozlamany jak spadnuty rampuch. Cely člověk mě bolel jak
kdybysem sebu bechnul ze schodu. Taktak sem se doplazyl do kupelki umyt. Bylo mi
tak zle, jak když sem raz povečeřal smažene žampijony a zapil to vinem. Pala se mi
motala jak po hodině na husenkove draze. Tuž tak přece němožu do roboty! Poslal sem
Kamilovi ezemesku, že mi je chujovo a idu do dochtora a pomalu sem vyrazyl.

V čekarni bylo ludi jak věřytelu před Grosovym barakem, tuž ta chřypka, o kere
mluvili na Nově, asy budě pravda. Postavil sem se do rohu, kaj bylo volno a čekal.
Na řadu sem přyšel za dvě hodiny, jak už sem viděl všecki svate a slyšel tolik
historek, že by se z teho dala napsať knižka "Domácí lékař pro naše nejstarší
občany" Sestra mi nacpala teploměr pod pazuru a cosyk spisovala. Za chvilu mi ho
vytahla, zacvičila obočim a pravila mi, že dněskaj mam střybrnu medajlu za teplotu
se svojimi třycetosum osum. Zlatu pry měla jedna robka, kera to vytahla až na
třycetdevět šest. Potem mi dala obrazek s veverku za druhe misto, kartu a poslala
mě za dochtorem. Ten mě přyvital a se slovami "Vy ste tady nebyl pěkně dlouho, to
si uděláme i preventivku" mi mrknul do krku, poslechnul sy mě a řeknul mi, že mam
chřypajzňu. Potem chvilu čučel do karty a zystil, že mam aji těsně před prošvihlym
tetanem a užuž chtěl chistať iněkcu, ale včas sem ho zarazyl dotazem, esli mě to
přy te chřypce nězabije. Cosy zafrfňal pod nos a skřyňku s iněkcami zas zavřel.
Potem se mě eště ptal na ruzne capiny, kolik važim a měřym, esli němam rani teploty
a esli němam hemerojdy. Asy vycytil moju něistotu, bo mu blisklo v oku a natahoval
se pro gumove rukavice, ale mi se jaksyk zamotala pala a taktak sem se chitil
stolka, tuž pochopil, že něbudě nic. Napsal mi jakesyk praški a tyden něschopenki.

Cestu dom sy pamatuju tak matně. Dokavaď sem byl venku, chtěl sem sy zajisť do
lekarni pro ty praški, abych už němusel z lužka a člověku je hned lepši, jak je
chory a može do sebe cosyk hazať, než enem ležet. V lekarni sem sy vystal řadu pěti
ludi. Předemnu stal Razovity Občan Města (zkraceně ROM), kery chtěl cosyk na opar.
Celkem pěkna robka za pultem mu podala jakusyk masť a už ťukala na pokladni cifru
stoosumdesatpět korun. Rom zapraskal fusyskami a zoptal se, esli by neměla cosyk
levnějšiho. Robka se nafuněně natahla do regalu a podala mu inu krabičku a pry
stodeset korun. Tež se mu to nězdalo a eště se zoptal, esli něma cosyk uplně
obyčejneho. Baba zakrutila očami, cože to su dněskaj ludě za socki, hrabla dolu pod
pult a vytahla stejně velku krabičku a nacvakala na pokladni štyrycetpět korun. No
už mi taka sympatycka něpřypadala. Dal sem ji recept, zaplatil dvěsta za praški a
odmotal se dom.

Doma sem poslal Kamilovi dalši ezemesku, esli by se odpoledně něstavil pro
nemocenski listek, uvařyl sem sy čaj, převlek se do pižama, zežral prvni prašek a
zalehnul. Než sem usnul, napadlo mě, že robka doma neni taka špatna věc. Když už
nic, aspoň by mi mohla vařyť čaj a podavať čiste papiry na psani zavěti.

22.02.2005

Horki vikend se staru od Soukupa

Včera už mi bylo o cosyk lepši jak v patek, bo vikend sem skoro furt enem ležel,
střydavě usynal, ve snu honil mimozemšťany po Zarubku ze zbiječku a ti se mi před
očami měnili na zmenšene kopije te Oscvaldove ze Superstar, no zabava jak cyp,
potem sem se zas budil, chlempal čaj a žral praški co šest hodin. Žradlu sem moc
nědal, enem suche rohliki. Šak vitě, jaka je chřypka sviňa. Člověk něma chuť
dychať, natož cosyk žrať. V sobotu se mi semtam zdalo, jak by kdosyk zvonil, ale
zas sem dycki usnul.

V nedělu odpoledně mě zbudil telefon. Volala mama, že mě zhaňala v patek v robotě a

tam ji řekli, že sem chory. Tuž mi volala v sobotu, ale cely den sem to něbral.
Potem mě zdrbala, čemu nězavolam, že by mi přyšla cosyk navařyť a vyprat spocene
hadry. Tuž to je fajne, spomene si na mě třeti den a eště mě napomina jak maleho
haranta, misto teho aby přyšla. Pravil sem ji, že nic něpotřebuju a že mam enem
spalnički. Tuž na to mi popřala, ať se pořadně vyležim a zavěsyla. Pry spalnički -
tuž ta je inteligentni jak moderator z Něvahej a toč. K večeru sem se už
přestěhoval z ložnice do obyvački, bo po praškach se mi dycki ulevi a chtěl sem se
podivat co je noveho v te černe bedni - no ale hlavně bo to propocene lužko už
smrdělo jak když něchatě ryzoto v hrncu tyden na pecu.

Už umim naspaměť cely televizni program a tež sem sy zeřadil všecke stanice podle
abecedy, bo ležet mi idě, ale jak mam zajit do kuchině, sem hned hotovy. Akurat mě
nasrali ve Frontě magazynu, bo jakisyk hňup zahral škatule škatule hibtě se a
přehazal stanice a včil je prvni Nova a co ja s tym? Zvyk je ocelove tryko - vraťtě
mi čete na prvni misto. Jak sem propotil všecke dvě pižama co mam, vylehavam včil v
trykach, co sem na sobě neměl tak deset roku a co sem našel v šifoneře uplně
vzadku. Ty bych sy na sebe něvzal ani do sklepa, bo v nich vypadam jak reklama na
stare časy. Hned jak se mi ulevi, vyhažu všecke ty hadry, bo tam su aji take, co
pamatuju spartakijadu. No ale kdovi, esli se mi eště kdy ulevi. Čaj už mi leze aji
ušami, tuž abych mu dodal trošku chuti, kipnul sem sy tam trošku slivku, praški
něpraški.

Chvilu sem aji uvažoval, že bych sy cosyk přečital, ale ty knižki su take těžke a
ja sem utahany, jak bysem skakal po jedne noze na Bazaly, tuž čumim na hibacy
obrazki a rozmyšlam, esli už němožu byť zavislak. Včera sem se tež zadival na
jakisyk seryjal na Romantyce, do reklamy daleko a mi se chtělo s teho čaja chcať
jak přepitemu velbloudovi, tuž sem se rozhližal po obyvačce, esli tam neleži
jakasyk prazdna flaška. Hned sem se zastyděl, bo tak hluboko bych něklesnul, tuž
sem dal hlasytosť na plne kule, odbelhal se na hajzel, snažil se trefiť s čajem do
misy a přy tym čuměl přes otevřene dveře na televizu a hned po tym se zas odbelhal
do pelecha, tuž mi teho ani moc něuteklo, jak něpočitam tych paru decy na zemi.
Horši su ale ty mikrospanki, co mě semtam z unavy přepadnu. To mam potem promichany
seryjal s dokumentem o přyrodě a včil jak to vlastně bylo? Měl ten chachar poměr s
tu černovlasku a nebo s tym kočkodanem?

Tuž asy sy ten čaj něbudu vylepšovať tu slivku...

23.02.2005

Dopis od stare vojny

Dopoledně mě zbudil zvonek u dveřy. Tuž to mě trošku nasralo, bo se mi pravě zdalo

cosyk fajneho o Mileně. Otevřel sem, na rohožce položeny kastrol se žradlem a dva
dopisy a do vytahu zrovna nastupovala mama a pry ať se brzo vyzdravim a že něpujdě
dalej, bo by to eště chitla tež. Tuž neni nad cytlive rodiče, no ni? Vzal sem hrnce
a dopisy a bechnul dveřami, že to muselo byť slyšeť až u popelaku. Rozbalil sem
prvni dopis, co vypadal jak omalovanka - tam zas dalši vyhra v jakesyk loteryji,
ten měsyc už třeti. Jak sy objednam capinu za pětset, pošlu mi hlavni cenu. Do dupy
s nimi, už raz mi napalili mamu a aji kdyby to včil bylo prave, co ja bych robil s
tolika chechtakami? Hodil sem to do kibla.

Druhi dopis měl moje meno, ale adresu eště k mamě. Meno na spatečni adrese mi bylo
jaksyk povědome, ale zaboha sem sy němoh spomět. Tuž sem ho rozbalil a čital. A
kura! Marek!! Před sto rokami sme spolu valčili v Bratislavě na vojně. Tuž to byly
akce. Pomalu se mi začly před očami přehravať stare historki. Nězapomenu, jak sme
šli raz navaleni z vychazki a do kasyna bylo daleko, tuž sme vlezli do embečka,
kere stalo před hospu a chtěli sme ho nastartovať pětikorunu, ale než se nam to
podařylo, už sem dostal jednu přes palu od majitela. Nebo jak sme raz na hajzlu v
knajpě hrali hazenu s mušlu a ten vul ju pustil na zem. Do te knajpy sme už potem
něsměli. Marek!!! Kaj ten sy na mě spomjel? Jak sem čital dal, vylezlo z teho, že
se rozved po deseti rokach s babu a před paru tydňami se na jakesyk internetove
chatě či kaj seznamil s fajnu robu, kera podle jeho slov byla ta prava. No a včil
se domluvili, že by se konečně mohli sejit a z ni vylezlo, že je z Ostravy. Hned sy
spomjel na stareho kamoša a prohledal šuplik se starymi bebechami z vojny, aby
našel moju adresu. Syce nevěděl, esli tu furt meškam, ale za vyskušani nic nědal,
krom tych sedumpadesat za znamku. Nakoněc dopisa se ptal, esli by moh na paru dni
přyjet a přespat u mě a něchal mi tam čislo na tydlifon.

Hned sem mu volal zpatki. No po tolika rokach už to něbyl taki družny rozhovor jak
kdysyk, ale aji tak sme se domluvili, šak sme ludě, no ni? Přyjedě přyšti patek.
Tuž to budě bomba! Jak za starych času.

Na oběd sem sy uvařyl ryžu s trochu masla, bo s tym žradlem eště na tym nejsem
nejlepši. Zežral sem prašek, cele odpoledne zas prohnipal a večer se akurat mrknul
na zpravy, jak tam jakasyk roba otvirala kompot po babce po štyryceti rokach a
divila se, že je z něho marmelada. Tuž takich kompotu mam plnu špajzku a tež
něvolam dom Tunu. Akurat že na tych mojich je navrchu bilo zelena nadivka a otvirat
je neni bezpečne. Raz sem to vul zrobil, bo sem sy něvšimnul nalepki na boku s
rokem narozeni moji segry a malem sem hodil šavlu s teho smradu.

V bedni nic něbylo, tuž sem zalehnul hned v osum. Aspoň tu chřypku zabiju spankem.
24.02.2005

Spominkove odpoledně s fotkami

Vypada to, že to nejhorši mam za sebu. V patek idu na kontrolu do dochtora (ten, co
tak rad zkuša hemerojdy) a už je mi o dosť lepši. Včera už sem cely den něprospal,
ale aji sem trochu pochodil po kvartyře a tež sem dolu sjel vytahem do schranki pro
gazetu. Celkem na nic, bo je tam furt stejne guvno ("Kaj stě vzal chechtaki? -
Pojčal mi stryc - Kaj vzal on chechtaki? - Pojčal mu Rod - Vitě, že vaša roba stavi
burdel? - To sem něvěděl! - Odstupitě? - A čemu?") Jak mi je lepši, už mě docela
sere, že sem sy ty praški, co musym brať co šesť hodin, vzal poprve tak cypatě.
Odpoledně mi to je celkem šumafuk, bo sem věčinu vzhuru, ale rano v pět, jak mi
tydlifon zahraje ten hasyčski poplach, to mě dycki beru mory.

Včera už mě honila mlsna, tuž sem mrknul do teho kastrola od mamy v ledničce, co mi
tam navařyla. Naštěsti to něbyly jeji oblibene dršťki, bo to by letěly hned do
hajzlu. Po te skoro tydeni dobrovolne dyjetě mi přyšly karboše s kobzolami celkem k
chuti. Mama tam syce dycki narve kořeňa jak kuchařka v indyckim mekdonaldu, ale
aspoň něpoznam, že se to mlete maso mělo spotřebovať do neděle. Tuž sem pojed,
spočnul přy novinach a začal se nudiť. Střydavě sem čučel na bednu a z okna na tu
sračku z roztateho sněha. Přy sledovani jakesyk brazylske capiny bez děja, kdě
hraly same take ty kozate umělkině a kdě dostať hlavni rolu je otazka centymetru,
se mi jaksyk zastesklo a vytahnul sem staru krabicu s fotkami, jak sem byl maly
harant. Moc jich němam, bo i když byl foter haviř a tym padem sme byli cosyk jak
dněskaj ti bohati podnikatele, na foťak něbylo, bo sme furt šetřyli na dovolenu v
Jugošce.

Hrabal sem se v tym jak kura v hnoju a spominal. Prvni hupacy konik a ja na nim v
roce. Dosť rozmazane, bo to asy fotil fotr po nočni. Druhe narozki a ja u
polistyrenoveho dorta v jakimsyk fotostudyju oblečeny jak kašparek a s hlavu
vykrucenu jak sfinga po obrně. Prvni třyda. Ty červene manžestraki s latami na
kolenach, co se mi kvuli nim všecy chlamali sy budu pamatovať do smrti. Štvrta
třyda a prvni bryle. Tu kravu třydni učitelku sem něnaviděl, bo jeji oblibena
metoda jak kohosyk obudit byla jebnuť po nim křydu. Mival sem čelo jak po masti na
neštovice. Pata třyda, to sem byl jaksyk spuchly, bo tata na čelbě měl častějši
premije. Šesta třyda a Martina. Prvni šťastna robka ze třydy. Ostatni čekaly, až se
jim ty neštovice na hrudniku podeberu a ona už měla dvojki. Ze středni sem našel
akurat jednu fotku ze školniho vyleta, kaj se třydni navalila tak, že usla v jedne
chajdě, tuž sme se u ni skupinově vyfotili. Potem ju chudaka vyvalili ze školy, bo
se ta fotka dostala k ředitelovi. Paru fotek z vojny. Naša banda před rotu. Ožraly
dozorči jak obima mušlu a spi.

Zbalil sem krabicu spatki do šuflady a šel se napit čaja, bo sem měl jaksyk hořko v
krku. Leti to leti. Už sem stary cyp.

Večer sem zapnul bednu a čuměl se na Tytanyk. No to mi tež dodalo. Vypnul sem to,
jak šel Džek ke dnu a šel chrněť. Zasrana chřypka, potřebuju se už dostať ven mezy
ludi.

25.02.2005

Jak se naučiť štyry čisla

Rano idu do dochtora na kontrolu, tuž doufam, že mě v ponděli už pošle na šichtu.

Ne že bysem tam spichal, bo ti gzychti, co sy tam valaju šunki a robja že robja, mi
vubec něchybja, ale už je mi celkem fajně a z teho vyvalovani doma mi už hrabe.
Rano sem po prašku eště na chvilu zalehnul a zbudila mě v jedenast pošťačka, akurat
na dalši prašek. Něsla mi jakesyk rekomando. Jak sem ji podepisoval ten listek,
jaksyk divně se zašklebila a odstupila o meter dozadu, tuž sem pochopil, že ty
hadry co v nich hnipu, už by zaslužily vyprať. A nebo spaliť.

Rekomando byl novy pipin ku platebni kartě. Tuž do dupy! Moje stare čislo už sem za
tych paru roku uměl vyťukať na baňkomatu aji jak by mě zbudili o pulnocy a včil mi
zas robja maras v pale. To zas budu pul roka u Pryjora spominať, co to mam za
numero a jak se třyrazy pomylim, zas budu stat řadu v Přyvoze ve Spořce, kaj chodim
rad jak cyp. Raz mi z tamaď volala baba a pry, že pro mě maju jakehosyk osobniho
bankeřa, či kereho šlaka. Hned sem sy přectavil chlopa jak Brus Vilis s kufrem
přykurtovanym k pazuře a v nim všecke moje chechtaki, jak za mnu chodi jak
zamilovana veverka. Vysvětlila mi, že to je trochu inač. Zoptal sem se te robki, na
co by mi to bylo a trochu pyšny, že sy vybrali zrovna mě, sem se zoptal kaj na mě
přyšli. Začla mě přesvěčovať, že je to vyhodne, že něbudu museť s každu capinu stať
v řadě, ale že zavolam, domluvim se na hodinu, přydu a hotove. A že sy něvybrali
enem mě, ale nahodně ruzne dalši chachary, co u nich maju učet, třetim zastupcem
druheho naměstka ředitela ozo počinaje a starym Demeterem z Kuřyho rynka konče. Tuž
to mi trochu spadnul hřebinek, ale znělo to fajně. Jak mi ale parurazy zežral
baňkomat kartu a ja sem te robce volal, že sem bez chechtaku, kere nutně potřebuju
a esli mi tu kartu přyněse spatki ona, neměla už taki mily hlas jak na počatku.

Tuž co se da robiť. Šak su to enem štyry čisla. Mam volny vikend, tuž sy to budu
vryvať do paly. A přynejhoršim si to napišu fixem na druhu stranu.

1.03.2005

Robtě dobre skutki - dostanětě do budki

Včera sem byl konečně na šichtě. Syce dluhe pochody mi eště moc nesvěča, ale mezy
partyju sem se cytil lepši jak doma, bo tam už sem sy ku koncu přypadal jak v
hrobce. Rano na zastavce všecko přy starym, ale kupodivu mi ty zavody v
přetlačovani a v běhu na deset metru přes prekažki něvadily.
Těsně před volnym sedadlem mě předběhnul taki mlady turysta s batohem na řbetě, ale
čert ho vem, bo mě stejně eště bolela řyť ze soboty, tuž sem rači celu cestu stal.
Sobota stala fak za to...

V sobotu sem sy užival poobědovu syjestu. Lapěl sem sy tak u okna, srkal turka a
čučel ven, jak tam litaju take fajne nadychane vločki. Jedna se přylepila na okno,
tuž sy řykam, to su borci tam nahuře, kura, to su majstřy. Možna bych u te přyrodni
televize aji zachrapal, ale naraz zvonek. Susedka z přyzemi, taka fajna pohadkova
babka, usměv jak ředitel Stražne věže a pry esli bysem něbyl taki hodny a něpomoh
ji s uklidem sněha před barakem. Na ňu je tyden a ona předevčerem ušklhla na ledě a
dobila sy koleno. Tuž čemu ni, syce se mi po chřypce moc nechtělo, ale šak dobry
skutek se hodi, no ni? A navic, co je paru vloček pro chlapa, jak ja? Poděkovala a
odspichala k vytahu krokem milicyjonařa na prvniho maja, po nabitym koleně ani
pamatki. Tuž to mi bylo podezřele, ale co.

Oblek sem se jak Mesner, bo venku bylo minus dvacetosum, ale ten teploměr němožu
brať moc važně, bo jak sem raz skušal na maminu radu zavařovať ogurki, asy sem ho
dodrbal. Vzal sem hrablo dole na chodbě a vyšel před barak. Asy sem se měl vzať
pořadne buty a ni domacy korkove cukle od ťamanu, bo enem sem šlapnul na chodnik
před domem, řyťberger jak Romanov a už sem brusyl kostrč. Kolem šly zrovna dvě take
fajne dvacytki, tuž sem se přes ty mžitki před očami usmal a pravil, že led je
fajny a asy se vratim pro brusle. Asy mi to něspolkly, bo se začly řechtať a
pravily cosyk o navalenych duchodcach. Postavil sem se na nohi a zaryl hrablem v
tym bilym betoně až sem ho malem zlomil. Tuž do dupy, to je tvrde jak ten cytron,
co sem před pulrokem zapoměl vzadu v ledničce. Chvilu sem se trapil s tu bilu
sračku, ale po pulhodině, jak mi prokopana cesta zas zapadala, sem se rozzuřyl,
proklel ty pajtaše nahuře a skušal mavať hrablem ve vzduchu, abych ten maras odmet
eště než dopadně na chodnik. Malem sem sejmul tu nadrženu susedku, kera to naštěsti
pochopila jako vyzvu a pozvala mě na večeřu. Tuž ale taki zufalec zas nejsem...

Za dalši štvrhodinu už sem měl syly jak bager s prasklu převodovku, tuž sem zapnul
mozek. Na to se musy inač. Naštěsti je v baraku pytel ze solu, tuž sem ho dotahnul
ven, dvakrat sebu eště jebnul a nakoněc to uspěšně posypal. Nejsem žadny
Harparagon, tuž sem se přy sypani pořadně rozmachoval. Jak na sviňu šla pravě kolem
taka stara kožuchova manekina s takim tym čoklem, co se vleze do kabelki aji s
kličami a pudřenku a v nouzy zastupi chlopa. Baba začla řvať jak Gubarev, když mu
Remek mačkal špatne knofle a pes kvičel jak špatně trefeny bravek, bo posypova sul
v očach, to je maras. Schoval sem se ve vchodě a počkal, až pujdě do dupy. Ta
štvrhodina akurat stačila, ja sem sy mezytym přečital všecke novinki na vyvěsce, na
kere sem nikdy neměl čas, snih mezytym pěkně natal a potem sem enem tu hnusnu
rozměklu sračku hrablem zhrnul, hned jak sem se znovu postavil na nohi.

Sklidil sem bebechi, vytahnul mřyž na buty, kera mi služila jako poistka dveřy a
valil vytahem dom do tepla. U dveřy mi zatlo. Kura, kaj mam kliče?! Třykrat sem se
prošacoval od čapki až po ponožki jak teply celnik. Ja vul sem jich zabuchnul doma!
Co včil? Prvni mě napadlo zavolať hasyče, ale spoměl sem sy, jak raz navaleny Laďa
(ten, co se mota kolem tych novin) vypravjal take storki s hasyčami, že ho
podezřyvam, že ma s nimi smluvu a jak neni o čim psat, tuž jezdi s nimi na vyjezdy.
A že by se mi dvakrat chtělo vidět se misto te pravidelne zoo na koňcu novackich
zprav, tuž to ni. Pravil sem sy, že skusym tu babku, kvuli kere se mi to vlasně
stalo.

Zazvonil sem a čekal. Za chvilu mi otevřela naježena zamračena čarodějnica, o kere

sem sy chvilu myslel, že je kdosyk iny. Jak sem se ji zoptal, esli něma jakesyk
nařadi, tuž pry že ni a že čemu otravuju ju a obtiskla mi kukatko na gzycht. Ludě
su svině nevděčne. Tež mě napadlo, že bych to zkusyl po balkonach, ale v te kose
bych tam beztak přymrznul a už sem se viděl druhi den v Blesku s tytulkem
"Ostravski spajdrmen". A navic němam balkon.

Tuž nězbylo mi nic ine jak zajist za mamu, bo ta ma ode mě kliče. Eště že meška tak
blizko, ale v tych cuklach to stejnak byla dalka jak cyp. Naštěsti se celkem rychle
obalily sněhem, tuž sem aspoň něvypadal napadně. Mama mě prvni sprdla, esli sem
blby, že chodim po venku v papučach a potem eště, čemu nězavolam než přydu, že by
zrobila buchtu. Než bysem ji to vysvětlil, rači sem zbalil kliče a valil dom.

Na dobre skutki se už možu vysrať. No ale možna, že sy mě ta babka spletla s kimsyk

inym, no ni?

3.03.2005

Nedělni oběd u našich

V sobotu se mě asy mamě zželelo jak mě viděla v tych sněhovych papučach, tuž mi
večer volala, esli něchcu přysť v nedělu na rodiny oběd. Potem mi ale došlo, že
možna enem chce zpatki ten kastrol, co mi pojčala s tym žradlem, jak mi doněsla ten
dopis z vojny.

Rano sem ho oškrabal od tych plesnivych zbytku, ale moc to něšlo, tuž sem ho hodil
do vany a pustil na ňho sprchu. Mezytym sem rozmyšlal, co sy obleču, bo včerejši
oryjentačni běh sněhem v pantoflach zanechal nasledki - mam rymu jak cyp. Jak sem
se tak prohrabaval hadrami v šifoneře, polovičku sem vyhazal na zem, bo jak sem
viděl ty hadry z katalogu Zyma75, rozhodnul sem se, že se budu oblikať modernějši,
ať sy o mě roby nemysla, že sem stary cyp. Jak sem se tak v tym hrabal, zystil sem,
že věčinu z tych hadru, no skoro všecke, mi kupovala mama a i když ona dycki tvrdi,
že to je ta nejvěči moda, mi to až tak něpřyjdě. Zabalil sem ty nejhnusnějši kusy
do igelitki, přyhodil kastrol, kery sy plaval v ucpane vaně jak Leonardo a ne a ne
se sviňa odmočiť a vyrazyl sem. Před barakem sem chvilu uvažoval, že bych ten
přypečeny hnus vyhodil aji s tymi hadrami, bo to zas budě kecu, že sem něpořadny
jak prase, ale kdybych přyšel bez hrnca, tuž to bych moh na řyzek zapoměť. Beztak
je ten bebech eště z věna po babce.

Jak sem tam tak dumal u kontejnera, ze dveřy vyšel Marcel (šak vitě, kamoš od
Jaryna z dyvidy pujčovni) s hrablem v ruce. Na pul huby sem prohodil, že to je hnus
měť tyden jak tak vali sněhem. Nasrany jak bezruki šachista mi řek, že on tyden
nema, ale susedka z přyzemi ho poprosyla, esli by to něvzal za ňu, že ma cosyk s
nohu. V duchu sem se zařechtal jak Šemik před přystanim a než sem odešel, poradil
sem mu, ať sy potem k ni zajdě na štamprlu, že ona ho určitě rada odměni.

Jak sem dorazyl k mamě, už tam byla cela ta naša familija. Segřyne děcka byly
slyšet až do přyzemi. Pozdravil sem se se všeckimi a něnapadně schoval kastrol v
kuchini mezy ostatni hrnce a eště pro zycher sem ho narval do věčiho hrnca a zakryl
přykřyvku. Potem sem se zašil do křesla v ložnicy a robil, že tam nejsem. Na boku
šifonera visela nažehlena haviřska uniforma. A do štajgrove řytě! To foter budě mět
zas sraz stare partyje z roboty. Raz za čas se tak u nich slizaju jak bezdomovcy na
hlavnim nadraži a spominaju na stare časy, jak eště za komanču byli mistřy světa.
Všecy dycki přylezu v uniformach a to potem vypada jak na soutěži "Kdo na sebe
narve co nejvic hornickich hadru". Věčinu mě mama pozve, abych je po te akcyji
rozvez dom. To sy dycki vyslechnu ožralych kecu o tym, čemu sem lez na školu a
nešel do rubani a robil sem fotrovi ostudu. Skoro měsyc předtym tata lešti knofle a
narameniki a pokažde němože nic najisť. Eště že už tam němeškam, bo to aspoň němože
svesť na mě.

Konečně žradlo! Dojed sem polivku, přy kere se celkem nic něstalo krom toho, že
mala od segry přelivala polivku staršimu brachovi do taliřa a ten do ni pluval a
sledoval jak ty chrchle robja ostrovy a vykřykoval "Novy Zeland" nebo "Gronsko".
Zas machroval, co se ve škole naučil, pajtaš. Nejstarši synovec, ten upřymny,
vysvětloval mamě, že potřebuje do školy nejnovějši model komputera. Mama ho
sledovala tajak dycki, přytym kivala hlavu a zaroveň radila segře, co sy ma vybrat
z jakehosyk noveho katalogu tych ženskich sraček na gzycht. Otec v klidu žral
řyzek, sledoval mě jak kobra kralika a potem na mě vybafnul "Kaj sy zašantročil
moju helmu, gizde?" A pry, že sem sy ju v letě pučoval na kolo. Tož či sem hňup,
abych jezdil na kole s hornicku přylbu? Segra misto aby se mě zastala, enem sy
přysadila a pry že mě fakt s ňu viděla na kole. Mezy fotrovym pohledem a řezanim
řyzka sem rozmyšlal, kaj bych ju tak asy dal. Po obědě sem se poflakoval kvartyrem
a nakukoval do skřyni, kutu a polic, esli tam někdě neni. Helmu sem něnašel, zato
sem objevil svoje radyjo, o kerym kdysyk mama tvrdila, že se ji rozbilo.

Nakoněc sem zabrusyl aji do svojeho byvaleho pokoja, kery je včil přerobeny na
děcki pokoj, bo segra je tam častějši jak v robotě. A vida! V obrovske kisni hraček
sem tam našel červenu přylbu s černymi tečkami. Hned sem valil tatovi segřyne děcka
nabonzovať a měl sem z teho pocyt, tajak Zaremba přy přebirani zlate. Až do te
chvile, než z děcek vylezlo, že tym balakrylem sem jim to natiral ja, jak měli před
vanocami maškarni besydku a ja sem se stavil navaleny k segře s darkami. Jaksyk sem
se tam přestal cytit jak doma a rači sem vypadnul.

Před barakem sem sebu jebnul, bo Marcel to jaksyk nězvladnul. Jak sem vlez do
vchodu, slyšel sem tu semetryku, co zaměstnava susedy odmetanim sněhu jak řve na
Marcela esli neni blby, že kaj by ona vzala štamprlu a že tu vodku sy schovava pro
syna. Dom sem šel rači pěški.

4.03.2005
My chlopi dokažeme všecko na světě

Druhi den na šichtě po nemocenske začlo peklo. Roboty jak na kostele, bo moju
robotu za ten tyden moji nemocenske nikdo něpřevzal. Šef mě přyšel osobně poplacať
po hrbě a pochvalil mě, jaki sem dobry pracant. Čul sem cosyk podezřeleho. No
jasne! Chřypkova epidemija dolehla na ostatni a ja sem dostal robotu navic za ty
chore pazgřyvce. Do gzychtu sem se šefovi usmival, ale v duchu sem mu nadal do
hovad, bo za mě ten tyden tež nikdo něrobil. Eště sem mu vul řeknul, že to neni
žadny problem, že to zvladnu. Abych se ztrestal za tu odvahu, hryznul sem se do
jazyka a zašel sy do kantyny kupiť pralinki. Jak sem prochazel kolem Jarunina
kanclu, zaslechnul sem cosyk o Kokotkovi, jaki byl super přy sobotni volbě miss. Ta
bestyja ho zas ma na stěně! Tuž ani sem sy ho v te bedně něvšimnul. Čučel sem syce
jednym okem, ale viděl sem enem fajne roby v plavkach.

Na oběd sem šel sam, bo banda doma žere paralen a s šefem něchodim. Ja vul sem sy
lapnul ku stolu k babam a něchal sem se vtahnuť do debaty o chlopach. Ty hlupe
feminystki nas tam pomluvaly, že pry sme hovada, co umja akurat chlastať a žrat,
doma nic nězrobja, guvno umja a su nechutni. Ony že přydu dom utahane jak matka M30
a eště musa tym gizdum navařyť. Misto teho, abych držel pysk a žral ty divne nudle,
co mi plavaly v taliřu, sem začal chlapy obhajovať, že všecy nejsu stejni, že ja
napřyklad sy poradim se všeckim možnym, aji doma pospravuju ruzne věcy. Moc
duvěryhodně sem asy něvypadal. Jedna z nich pomluvila svojeho chlopa, že ten sy
neni schopny ani čaj uvařyť bez ni. Na to zas ja, že jak by bylo třeba, že bych si
aji navařyť doved. Šak podle navodu to musy umět každy, kdo umi čitať. Ty harpyje
se rozchechtaly tak nahlas, že naměstek, co byl zrovna na řadě, nechal tac se
žradlem u pokladni a valil sy na hajzel zkontrolovať přyčesek. On je na ňho trochu
haklivy. Marta z informatyki se tak smjala, že sy polivku pokipala bluzu. Jak se
uklidnily, asy mi definytyvně jeblo v bedni, bo sem se s nima vsadil o liter
fernetu, že jim do patku podle navoda upeču buchtu, a co buchtu, dortu! Chudak
naměstek. Ten se asy dněskaj něnažere.

Po obědě sem šel domastit tu haldu papiru po chorych kolegach a na ty kecy sem
zapoměl. Vypadalo to, že tu budu do večera. Jaruna jak šla dom, jaksyk litostivě se
na mě podivala a položila mi na stul složeny kusek papira a pry že na mě budě
myslet. Tuž dobre, tak sem zas pro ňu něodolatelny, pravil sem sy, jak sem
rozbaloval ten papir, istě pozvani na romantycku večeřu ve dvuch. Guvno! Byl tam
ruku nadrapany recept na ořechovu dortu. Spoměl sem sy na sazku a už sem do teho
něbyl taki hrr. Tuž přece něklesnu tak hluboko abych vařyl pro baby ze šichty, no
ni? Co tak poprosyť mamu? Blisknul mi hlavu nedělni oběd. Tuž to rači zajdu kupiť
do te martinovske cukrarny před Masarykačem.

Cestu z roboty sem vystupil u Elektry a šel to omrknuť. Dortu tam bylo jak na
děckim dňu. Asy sem nasral prodavačku, jak sem se ji zoptal, esli tam němaju
jakisyk lehce olezly, bo ty marcypanove ruže by mi ty naše roby asy něuvěřyly. Jak
mě ten o hlavu nižši pajtaš v uniformě černeho šeryfa vyvaděl ven, v duchu sem ho
proklel a vyrazyl do Delvity kupiť věcy na vařeni.

Stal sem tam mezy regalami a nadaval sy do hňupu, že sem ten Jarunin navod něchal v
robotě na stole. Z čeho se asy tak robi dorta? Matně sem sy pamatoval, že tam byla
napsana muka a vajca. Tuž sem kupil plato vajec a dva sački muki, ať je teho vic.
Jak sem šel kolem regalu s gazetami, na jedne byla fotka jakehosyk žradla. Začal
sem tym listovať a dostal sem hlad, bo tam byly same fotki žradel. Asy sem tam stal
dosť dluho, bo přyšel jakisyk rambo v o dvě čisla menšim tryku a pry esli sy čitam,
nebo kupuju. Jak sem to chtěl vratit zpatki, řek mi, že včil jak sem to poslintal,
sy to musym kupiť. Vul jakisyk, jak by to šlo z jeho peněz! Vzal sem tu kuchařku,
pomalu šel k pokladni a listoval. A vida - dorta! Už mi chyběl enem cuker, šlehačka
na ozdobu a čokolada na poleti. U pokladni sem všecko vyložil na pas. Jak sem
platil, taka ta vesela robka u prvni kasy na mě spiklenecki mrkla a pry esli budu
pecť. Spokojeny s tym, že mam všecko aji s navodem, sem se ji pochlubil, že to je
muj prvni kuchařski pokus. Baba ve frontě za mnu mi pluvla žvykačku na kabat, jak
se uchechtla. U vchodu sem se eště otočil. Ty dvě sy tam asy vypravjaly vtipy, bo
se smjaly jak Uršula Klukova.

Doma sem se převlek, rozložil na stul recept a ty bebechi a parurazy sem sy to

nahlas přečital. Napsane to vypadalo lehke jak vyskočiť z rozjete lokalki. Jak to
dopadlo, o tym někdy přyště...

7.03.2005

Jak sem robil dortu

V receptu psali, že taku dortu zvladně aji začatečnik v kuchini, bo neni třeba vahi
ani podobnych capin, tuž to mě celkem povzbudilo do roboty.

Začal sem vajcami. "Oddělte žloutky od bílků", psalo se tam. Tuž to se snadno
řekně, ale jak? Spomněl sem sy, jak to robila mama a jebnul sem vajcem o okraj
hrnka. Vajco aji se skořapku bylo v hrnku.
Akurat že ten hrnek stal na kraju linki a tak chvilu dumal a potem se odebral
parakotoulem k zemi. Dumal sem, jak ten žabi hlen se střepami dostať z lina pryč,
ale potem sem obětoval staru košulu, co sem stejně chtěl vyhodit. Eště že sem tych
vajec kupil cele plato, bo to asy něbudě až taka hračka. Vzal sem dalši vajco a
skusyl to menši sylu. To už bylo lepši, ale jak sem se snažil odervať obě pulki od
sebe, ruplo mi a šlo cele do druheho hrnka. Kurec palec! Po deseti minutach a osmi
zdrbanych vajcach se mi konečně podařylo rozebrať vajco na třy dily, akurat mě
celkem nasralo, že sem to neměl kaj dat, bo ten hrnek byl plny tych něpodarku.
Chvilu sem balancoval a hledal třeti ruku. Něnašel sem, tuž sem ramenem na třeti
pokus otevřel vrchni dveře linki, pyskem vzal nejbližši čisty hrnek a přytym daval
bacha, abych to rozdělene vajco nevylel ze skořapek. Jak sem pomaly před stolem
robil dřep, hlavu vytočenu, abych ten hrnek pyskem spravně postavil a ruki sem měl
furt vodorovně, v duchu sem sy postěžoval, že to vařeni je dřyna jak cyp. Paru
takich vařeni a mam svaly jak Jarmila Kratochvilova, jak eště litala za Kocembovu,
kera ji šlohla holici strojek, po Vitkovickim tartanu. Potem už sem celkem zkušeně
rozložil třy dalši vajca na bilki a žlutki.

"Z bílků ušleháte sníh", to sem viděl u mamy robiť šlehačem, ale ten ja němam, tuž
sem to zrobil vidličku. Šlehal sem jak kombajn s motorem ze stihački, ale snih to
furt něpřypominalo. Tuž sem eště zrychlil a nakoněc to aspoň trochu zbělalo. Jak
mam utřeť žlutki s cukrem se v navodu detailně něrozebiralo, tuž sem to enem slel
dokupy a michal, až se cuker rozpustil. Skusyl sem a něchutnalo to zle. Přypominalo
mi to, jak mi mama jako malemu harantovi davala skusyť, jak pekla. Včil se měl
vmichať tuhy snih do tych smichanych žlutku. Kurec, jak tuhi? Čemu to něnapsali na
počatku? Vlel sem tu bilu břečku podobnu temu, co je venku na cestě, jak vyjedu
sypače, do žlutku a pořadně promichal. Na co tuhi snih, šak to musy stačit.
Přysypal sem šest lyžek polohrube muki a hrdě sy prohlednul budoucy dortu. V duchu
sem se pochvalil, že eště paru vařeni a budu tak dobry, jak ten fajny kuchtik
Džejmi Olivijer, co na něho čučim na kabelovce, ja se cpu chlebem s paštiku. Dalši
větu mě ale navod zaskočil: "Směs nalejete do formy vysypané hrubou moukou."

Do dupy, kaj vemu formu???

Že bych ju zašel kupiť, to něpřypadalo v uvahu. Přece něvyhodim dalši chechtaki na

cosyk, co už v životě něbudu potřebovať. Kastrol! Kulate to je a jak to pořadně
vymažu maslem, tuž to musy isť vyklepnuť aji jak to budě upečene. Dole v lince sem
našel eště jeden stary hrnec od mamy, co měl dobru velikost, ale jakesyk divne věcy
na dně. Chtěl sem to vystlať alobalem, bo kdo by se s tym drhnul, ale potem sem sy
to rozmyslel, bo by to mohlo smrdět po gulašu, či co to bylo to zelenomodre na dně
a navic, kaj bych vzal alobal? Rači sem vzal hrnec na špagety, aspoň budě dorta
velka.

Vymazal sem maslem a nasypal tam muku (eště že sem vzal všecke třy druhi). Nalel
sem tam tu kašu a přečital sy v navodě, že to mam bechnuť do rozehřate truby.
Kurnik šopa, přyště si navod přečitam pořadně cely a vickrat. Zapalil sem trubu
naplno a šel se projit po kvartyře, abych se uklidnil. Za štvrť hodiny už byla
žhava jak vysoka pec před odpichem, tuž sem tam bechnul dortu a nastavil sy budik
na pulhodiny. V navodě psali, že raz za čas se to ma zkontrolovať pichnutim špilki.
Jak sem byl nervozni a furt pichal a pichal, tuž to nakoněc vypadalo, jak by tam po
hlavě spadnul ježek.

Něbudu vas napinať. Z truby sem vytahnul cosyk, co syce mělo barvu dorty, pokud
spruměruju barvu na kraju a uprostředka, ale bylo to stejně vysoke jak ta vrstva te
břečki, co sem tam před třyštvrtě hodinu nalel. Tuž to by mě zajimalo, jak to
podelně rozřežu na třy stejne plata? Změřyl sem přesně hlubku bodcem ze šuplery a
planovany počet vrstev snižil na dvě. A to eště v přypadě, že to pujdě. Něchal sem
to vychladnuť venku na řymse a dal sy slivku na povzbuzeni. Za necelu hoďku a šest
slivek to bylo chladne, tuž sem to skusyl vyklopiť na taliř. A nic. Klepal sem,
ťukal, prosyl, nadaval aji vyhrožoval, šparal kolem okraju nožem, ale guvno. Jak
sem byl vic a vic vstekly, nakoněc sem s tym jebnul o taliř a naraz bylo vyřešene,
jak tu centymetrovu placku podelně rozřežu na dily. Z dorty byla drobenka michana s
porcelanem. Proklel sem ty hyjeny baby v robotě, rozškubal tu gazetu aji s navodem
a šel spať.

Rano sem sy vzal snidani do obyvački, bo v nocy se něstal zazrak a žadna vila-
uklizečka nědorazyla. Rovnoměrna vrstva muki pokryvala všecke stolki aji stul.
Semtam kusek těsta nebo dorty, v dřezu halda bebechu, kere sem určitě němoh všecke
použit a na dně špagetoveho hrnca rany od kladiva. To mě ale něchalo klidnym,
spokojeně sem žvykal kuski spravne barvy, zapijal to šlehačku, kera to dilo měla
dozdobiť a přytym přemyšlal, jak s tymi ropuchami v robotě vydržim.

Asy sy něcham přyvřeť palu mezy dveře lokalki a něcham se posmykať paru zastavek.
Otřes mozku a strata paměti to isti.

9.03.2005

Marek z vojny dorazyl

Ten přebytek cukru v te něpodařene snidani mi zdvihnul naladu a ja sem se zařeknul,

že mě ty rebeki na šichtě něrozhoďa. Jak se budu shaňať po dortě, cosyk vtipneho
jim odpovim a budě klid. A beztak už na to zapoměly.

V robotě sem měl dopoledně ine starosti, bo epidemija vrcholi a krom šefa, keremu
bych to přal, su všecy na nemocenske. Šef je ale sviňa odolna jak flek na galatach,
bo žere cečko a beztak aji anabolika. Roboty jak na kostele, navic mi přyšla
ezemeska od Marka (ten kamoš z vojny), co měl přyjet v sobotu, kaj se ptal, esli to
teda plati a že sem měl zavolat a potvrdit to. Aha, vypadlo mi to z paly jak
předvolebni slib. Jaksyk se mi to rozleželo a moc se mi do teho nechtělo, tak sem
sy pomalu začal přypravovať odpověď, ať se něhněva a že sem chory a že sem vyhořel
a kdesyk cosyk. V tym vlezla do kanclu bez zaklepani Petra (jedna z tych hijen, co
mě navlekly do pečeni) a pry kaj mam dortu. Jak sem byl zamyšleny nad dyplomatycku
ezemesku, moja přypravena rani zabavna odpověď byla v dupě a ja sem se slyšel, jak
ulisně kvakam, že přes tyden něstiham a ať sy počka po vikendu. Kurňa! No nejsem ja
cyp? Jasně se rozhodnu se z teho vyvlecť a zas sem v tym až po lopuchi. Jak to dam
o vikendu dokupy s tu navštěvu, tuž to fakt nevim.

Po oběde mi jak na sviňu volal Kajoš, že pořada o vikendu akcyju, esli se něchcu
staviť. Jeho akcyje su dost dobre. Kajoš je pověstny zalibu michani koktejlu a
testovanim jich na luďach, co přydu na ty jeho pařby. Kdysyk sem z jedne odchazal
po paru kališkach ružovohnědožlute směski z uplně cyzy blondynu a zbudil sem se
rano na zastavce u křyžovatki Bohumin-Dětmarovice enem ve slipach, přes kere sem
měl přetaženu pemprsku. A jeden manik tež asy dodněska spomina, jak popil cosyk
zeleneho a doma dostal přes pysk od roby, bo se dobyval ve dvě v nocy dom zabaleny
v alobalu s cedulu C3PO na krku a řval cosyk o klonach. Ja ja, to všecko ta
Kajošova manyja. Co chcetě od nědostudovaneho chemika.

To mě celkem nalakalo, tuž sem pokračoval ve vymyšlani ezemeski pro Marka, že

navštěvu musyme odložiť, bo chřypku vystřydala cholera. Pro změnu do kanclu vplula
Jaruna jak ledovec před tytanykem a začla cosyk žbleptať, ale ani nevim o čim, bo
jak přemyšlam nad jednu věcu, nědokažu se sustřediť na inu. Tuž sem sy řek, že na
to seru, bo tu je klid jak na dostihach a vymyslim to doma.

V lokalce mi zazvonil mobil a nervozni Marek se ptal, čemu sem se něozval. Tuž co
mi zbylo ine než mu to potvrdit. Na celu lokalku sem vykřykoval, jak se těšim, až
to pořadně roztočime jak na řetizkovym kolotoču. Byl sem na sebe trochu nasrany,
ale zduvodnil sem sy to tym, že to nakoněc budě fajne a přynejhoršim možeme zajit
ku Kajošovi oba. Doma sem byl znechuceny z marasu v kuchini a uvažoval sem, že
zavolam mamě. Ale tak hluboko sem eště něklesnul, tak sem do jedenaste poklizal. A
zežral sem aji drobki nepřyliš jedle barvy.

V patek sem kupil zasoby žradla ať Marek něřekně, že sem socka. Do posledni chvile,
než zazvonil, sem čekal, že nědojedě, bo zas sem měl ten zachvat, že němam rad
navštěvy. Tuž ale musym řeknuť, že Marek se vubec nezměnil. Pokecali sme jak za
starych času. Potem vytahnul krabicu řyzku, co mu mama nasmažila na cestu - moja by
mě na cestu vybavila kecami, čemu tam musym jet - no a po obědě z něho vylezlo, že
než pujdě na to rande, potřeboval by si kupiť jakesyk hadry ať něvypada jak
hastroš, bo u nich na dědině take ty velke hipermarkety němaju. A pry esli ho budu
navigovať. No oživla nočni mura. Ale dal sem se přemluvit a zajeli sme jeho olcytem
do šokinparku. Cestu sem popisoval ty běsne roby ze šichty, jak mě nuťa pect. To ho
rozesmalo a nabidnul se, že mi třeba v nedělu pomože. Hned byl svět veselejši a ja
sem začal premyšlat, jak v ponděli tu třypatrovu dortu dostanu do roboty. Budu
muset na zastavce trochu zabojovať. Prošli sme paru obchodu, mě to moc něbralo, ale
Marek byl nadšeny a nakupil sy hadru jak na dva člověki. Jak sme jeli zpatki, došlo
mi, že sem toho moh využit a tež cosyk kupiť, když sem sy zrobil tu čistku v
hadrach. Dosť mě to nasralo, že mi to nězecvaklo hned. Možna umiram nebo mam
alzhaimra, když už mi take samozřejme věcy dochazaju tak pozdě.

Jak sme přyjeli dom, Marek se navlek do tych hadru co sy kupil a začal se nakrucať
před zrcadlem. Pochvalil sem mu to i když mi v tym přypadal jak kašparek. Nalel na
sebe trochu smradlave vody, co mi zbylo na dně, ja mezytym planoval, co spacham u
Kajoša. Marek naraz znervozněl jak třynastka před prvnim rande a začal motať, že
vlastně nevi, kaj maju sraz s tu babu, a beztak že tam nětrefi, a co jak tam
něbudě, a dalši dřysty prdy. Pochopil sem a nabidnul mu, že ho tam doprovodim.
Rozzařyl se jak uran 235. Scuka měli mět v jednem knajpě na Stodolni, tuž sme
vyrazili spiš, abych mu všecko ukazal a řeknu vam, to sme neměli robit...

11.03.2005

Markove prvni rande

Tuž sme vyrazyli. Protahnul sem ho tu našu slavnu ulicu, povykladal sem mu, kaj sem
kdy byl s partyju a co sem tam robil. Jak sme šli kolem teho baru, jak tam tanča ty
roby na stole nahuře bez, cosyk mi bliklo v pale a spomněl sem sy na pařbu s
Milenu. Kura, to snad ni?! Honem sem tu myšlenku zahnal.
Šli sme dal. Marek chtěl skusyť jakesyk mistni specyjalni pivo, tuž sem mu navrhnul
kelt nebo velvet. Chtěl to druhe, bo se mu libil ten nazev. Našli sme hospu, kaj ho
toča a dali po štyrech decach. Ja sem pomalu srkal, bo vim, že je kapku sylnějši,
ale Marek ho skoro exnul. Pry že to je normalni pivo a hned sy dal druhe. Tuž to
budě určitě zajimavy večer, až se ty velvety potkaju s tymi slivkami, co sme sy
dali doma po obědě. Jak sme tak lopali a kecali, naraz Marek kuknul na hodinki a
začal zmatkovať. Pry rande už začlo. Cvakli sme velvety a valili z Bumerangu do
Bastyly, kaj měli scuka. Cestu sem se ho zoptal, jak ju pozna. Enem se tak chitře
usmjal a vytahnul z kapsy pomačkany hader, na kerym měl vytisknutu fotku, co mu
poslala. Na guvno bylo, že fotka byla černobila, podle velikosti zvěčena z občanki
a navic mu asy v tiskarně dochazala naplň. Jak sme vlezli dovnitřku, rozhledli sme
se a ja sem mu pravil, že podle te fotki to može byť kdokoliv s tych co tu su.
Tamta černovlaska, aji klidně ten blonďaty barman. Cyp se urazyl a pry, že podle te
fotki ju rozhodně pozna. Parukrat prošel knajpu a rozhližal se jak želva na
přechodě, ale nakoněc se vratil ku mně.

Zabylo mi ho lito, tuž sem mu poradil, ať ju prozvoni, šak čislo na ňu ma, no ni?
Zastyděl se, že na taku samozřejmu věc něpřyšel sam a začal točit. V rohu vedle
dveřy, kusek od nas zazvonil na stole mobil a hmatla po nim taka moc sympatycka
rezka. Tak sympatycka, že sem zalitoval, že tu nejsem enem sam. Zamavala Markovi a
on hned valil k jejimu stolu. Čučel na ňu jak filatelista na maurycyja a blbě se
tlemil. Ja sem sy razem začal přypadať jak třeti u šachu. Jemně sem ho nakopnul, on
se spamatoval, přectavil mě a dodal, že mě vzal sebu, bo beze mě by to něnašel.
Helena (tak se ta rezka menovala) se zařechtala a pry že tu tež neni sama, bo měla
obavy, aby něpřyšel jakisyk ten internetovy pedouchil. Mavla za nas a ku stolu
přycupitaly dvě podobně pěkne robki, kere se furt hihňaly jak ten pajtaš ze
Superstar a prohližaly sy mě jak pyroman senik. Napadlo mě, že mě trefil šlak a ja
sem v nebi. Hned sme sy lapli k jednemu stolu a Marek začal šuškať s Helenu a ja
sem robil kašparka ostatnim. Z jedne z nich sem byl nadšeny, bo měla na hlavě
zrobene z vlasu bodliny jak kaštan a ja sem měl chuť ji na ně maknuť, esli fakt
pichaju. Ale rači sem se krotil.

Marek přešel bryskně z velveta na bile vino, bo ho chlemtala Helena. Tuž to mu

určitě zrobi v břuchu dobře. Esli budě spať u mě, tuž doufam, že mi něpobluje
tepichi, bo z vojny sy pamatuju, že sme mu přezdivali mikser, bo jak smichal na
vychazce pivo s tvrdym aji měkim chlastem, progrcal celu cestu do kasyna a raz
hodil šavlu z druheho patra a dozorčimu v přyzemi to vteklo takim tym sklapjacym
oknem přymo do gzychtu, bo zrovna kuřyl u okna.

Ti dva už nevěděli o světě kolem sebe, bo sy mačkali ruki jak študent jebaki a
čučeli sy do oči tajak na kontrole u očniho. Objednal sem fernet pro sebe a aby mě
ty robki něpomluvily, aji po štamprli pro ně a dal sem vykladal vtipy a podobne
cypoviny. Ten večer sem se překonaval, bo ty dvě se řechtaly jak Čip a Dejl. Čas
letěl a ja sem se snažil vymyslet, jak spojit dohromady akcyju u Kajoša s mojim
dalšim pobytem s tu ježatu mladežnicu, bo s Markem se asy nědalo počitať.

Naraz vešel manik, co mi byl jaksyk povědomy. Jak mě viděl, zařval na celu knajpu
"Zdar Svejzy, vedle už začli". Něchapal sem, tuž sem ho ignoroval, ale jak sy
sednul k pultu a cosyk začal šuškať servirovi a oba se potem začli řechtať na cele
kolo a čumět se směrem ku mě, došlo mi, že se asy bavja o mě a ja enem matně vim
čemu a spiš doufam, že to neni pravda... Dali sme eště po fernetu, hodil sem dvě
kila na stul a zavelel "Všecy za mnu, mam napad!" Přyožraly Marek se svoju
samolepku, aji ty obě kočeny vyrazyly za mnu ven. Venku sem jim řeknul o jedne
fajne akcyji (někere detajly o Kajošove chemicke minulosti sem zamlčel). Partyja se
dobře bavila, tuž šly jak ovce. Marek eště zašel dovnitřku kupiť flašu vina.

Kajoš bydli v Michalkovicach u řbitova, tuž sme jeli trolejbusem. Obě ty pijonyrki
se mě držely jak snopel okna, bo sem byl čim dal zabavnějši. Ty dvě holubički spolu
seděly na zadnim dvojsedadle, střydavě upijali vina, ale na Markovi už bylo vidět,
že se mu v břuchu hadaju ty ruzne chlasty, kery se pujdě prvni podivat, čemu to tam
venku tak hušta. Dojeli sme na konečnu, zazvonili u Kajoša, přyvitali se a vlezli
dovnitřku. Eště že ma rodiny domek, bo tam už to hučelo jak v ule. Bylo tam asy
patnast ludi a to sem počital enem tych, co eště stali na nohach. Jako veducy
vypravy sem všeckim ukazal cely kvartyr. Marek chtěl hlavně vidět hajzel. Cely
večer potem střydavě miznul a vynořoval se jak neplavec v bažině, ale Heleně to asy
něvadilo, bo dycki s usměvem stala za dveřami a obětavě čekala, až on vyjdě ven,
utře sy pyščisko rukavem a zas se na ňho zavěsyla. Ja sy z večera ostře pamatuju
akurat jak Kajoš doněs prvni vzorek svojeho noveho koktejla s pracovnim nazvem
Ostramošt. Tuž něbylo to špatne, chuťově bych to přyrovnal ku vodce s pepřem,
olejem z rybi konzervy a možna aji trochu jaru sem tam cytil. Kajoš to podaval jak
tekilu, navrchu s cytronem a posypane solu. Jasně sy pamatuju štyry kališki a potem
už to bylo jak na Švermě přy zavalu. Eště než sem dostal hajcmanem do paly
zevnitřku, viděl sem Marka jak leži v kuchini na zemi zalomeny jak hřydel z
vetřyeski a vedle něho sedi Helena, jeho hlavu na klině, usmiva se a hladi ho po
vlasach...

Zbudil sem se rano. V pale sem měl jak po transplantacy mozku. Bolely mě oči,
bolely mě uši, bolely mě vlasy. Vlasy! Kura!!! Jak sem sy šahnul na palu, pichnul
sem se do dlaně. Štvrt hodiny sem se zdvihal ze země, až se mi podařylo doplazyť do
kupelki k zrcadlu. A kura!!! Vypadal sem jak jedna z tych pijonyrek. Na pale sem
měl ty bodlaki, co sem včera tak obdivoval. Asy sem je obdivoval moc nahlas, bo mi
je kdosyk zrobil, asy abych měl radosť. Na omak byly dosť tvrde. Možna bych na ně
aji jabko napichnul. Zařval sem hruzu, bo sem sy přectavil, jak s tym pujdu v
ponděli do roboty a šel sem hledať po baraku ty mladežnice, bo to byla beztak
jejich robota. Prolez sem dum od pudy po sklep, našel plno dvojic aji jednotlivcu,
co byli eště v komatu, potem sem našel aji Marka s tu jeho, jak spali omotani jak
žižaly, ale moje kadeřnice nikdě.

Vratil sem se do kupelki a rožnul sem všecke světla. Do řyti! Prvni sem sy
něvšimnul, že mi kdosyk ozdobil ty bodliny červenu barvu. Vypadalo to jak dilo
šileneho sprejera. Posledni kapka byly dvě telefoni čisla - jedno na každym licu.
Opsal sem sy je a zkusyl je vydrhnuť, ale asy to bylo lihovym fixem. Zkusyl sem to
přetřeť zbytkem jedne štamprle a kupodivu to šlo trochu dolu. Vztekly jak Goro ve
vyhibce sem parurazy kopnul do Marka, esli idě dom, ale jak se nehibal, řek sem sy
že trefi sam a vyrazyl sem, dokavaď su ulice eště prazdne. Neměl sem čapku, bo v
zymě sem věčinu frajer, tuž sem hlavu vrazyl mezy ramena a dufal sem, že něpotkam
nikoho znameho, bo jak by mě kdosyk viděl s tym rudym kaštanem na pale a tymi
licami jak černošska Marfuša, už bysem se na šichtě něukazal.

Jaksyk sem se dostal dom. Vrazyl sem palu pod sprchu, ale to svinstvo něšlo dolu.
Nasrany jak v parku od psu sem sy šel lehnuť. Kolem třeti mě zbudil zvonek.
Hrdlički dorazyly. Před dveřami se pomuckali, pobavili se nad mojimi flekami a
Helena odešla dom. Marek se v kvartyru vznašal jak vzducholoď nadmutych duchodcu a
furt mluvil o Heleně. Potem se vrhnul na tu dortu, co mi slibil. Ja sem dal dumal
co s tu barvu. Tuž sem v kupelce skusyl aspoň ty stvrdle špički trochu ostřyhať
nožicami. No nic moc. Skušal sem eště smyť ty rozpite čisla a už to vypadalo celkem
dobře, no ale možna to enem přebil ten egzem po te štamprli, co sem sy rozetřel u
Kajoša po gzychtu.

Po dvuch hodinach sem na tym byl tajak rano - barevny, natekly, nasrany a ten gizd
sy v kuchini pohvizdoval. Než se se mnu rozlučil, pravil že dorta je v ledničce,
pry vypadam dobře a určitě se do měsyca zas zastavi. Ve dveřach se eště zoptal,
esli něchcu odvesť do holiča.

Jak vypadnul, šel sem skontrolovať ten zazrak. V poloprazdne ledničce se na mě

šklebila dorta, akurat taka, keru sem něčekal.

Ten vul mi splacal aspikovu dortu!!!

15.03.2005

Dycki sem měl hlavu na šachi

Cely tyden mi uletěl jak Foset kolem světa. V robotě to stalo za dvě guvna na každu
podražku.

Jak v nedělu odjel Marek, sednul sem v kupelce před zrcadlo a dumal. Tak přece
němožu isť na šichtu!!! Bylo mi syce eště chujovo z teho Kajošova dryjaka na
uspavani mamutu, ale byl sem tak zufaly z te zgichane paly, že sem sy dal štamprlu
slivki, co mi eště doma zbyla. A zas sem lapnul před zrcadlo jak u holiča a čuměl
sy do gzychtu. Slivka přyněsla do břucha teplo a do paly odvažnu myšlenku. Co jak
vemu strojek, kerym sem kdysyk střyhal svojeho stareho Zora - dej mu buh věčny klid
a temu hňupovi s tym naklaďakem věčnu sračku - a trochu to zešmiknu zvrchu? Šak u
holiča sem už dluho něbyl, tuž mi to něuškodi, no ni? Slivka v kombinacyji s
mamutim rohipnolem rozhodla za mě. Vyhrabal sem ten pekelny stroj dole v šufladě v
přecyni, v kupelce pichnul do zasuvki, nastartoval a pomaly se bližil k lebce.
Parurazy sem šmiknul po tych barevnych špicach, ale furt to něbylo ono. Zkusyl sem
vic přytlačiť na ty inkryminalizovane mista. Buď to bylo tupe jak Hrachovcova, nebo
sem malo tlačil, ale furt to něbylo ono. Srknul sem sy eště jedne pulki a přytlačil
tak, že sem cytil brněni až v břuchu. Jak mi ujela pazura, strojek mi vyžnul na
lebce hrsť vlasu, kera spadla do umyvadla. Sklonil sem palu a v zrcadle viděl
štverec skoro hole lebki zhruba třy krat třy centymetry.

Do štajgrove řytě! Co s tym včil?

Chvilu sem na to čučel jak poloslepy mravenečnik na rosypany mak, ale jak se ta
druha slivka dostala až do břucha a vytvořyla chemicku slučeninu ze zbytkem
Ostramoštu, už mi to něpřypadalo až take zle a aji sem se temu po chvili trochu
zachlamal. Ze srandy sem zajel strojkem o kusek dal na dalši červenu bodlinu a
vytnul druhi štverec až na lebku. Začlo mě to baviť. Jak by mě kdosyk pozoroval,
řekně sy, že mi jeblo. Strojkem sem sy vystřyhaval na pale šachovnicu a u teho sem
se chlamal jak Mladek vlastnim vtipum. Jak sem skončil, zalibně sem sy prohlednul
ty ďury, hajzelpapirem zetřel krev z teho, jak sem moc tlačil a šel sy po te dřyně
spočnuť.

Zbudil sem se, jak bylo na hodinach pul štvrte rano. Tuž temu řykam anyz tetykum. V
obyvačce se svitilo a ja sem nevěděl, kera bije. Šel sem se vyscať a jak sem sy
potem myl pazury, malem sem se tam z teho pohledu kantnul. Střyzlivemu už mi ta
šachovnica něpřypadala taka svěži a moderni. Kura, kura, kura!!! Za dvě hodiny idu
do roboty a vypadam, jak by mě přepadnul sfetovany Gasparov. Chvilu sem skušal
hřebeněm rozčesat ty zbytki kolem, že bych ty ďury tym zakryl, ale moc to nešlo, bo
po tym sem vypadal, jak bysem měl jakusyk škaredu nemoc, přy kere vypadavaju vlasy.
Ani se mi nechtělo domyšlať tu jedinu možnosť, kera mi zbyvala. Tuž ale něšlo inač.
Zapnul sem druhu rychlosť, ohnul palu nad umyvadlo a jezdil a jezdil...

Za chvilu bylo v umyvadle chlupu jak by se holila Fibingerka a ja sem vypadal jak
tenysak kombinovany tym starym od Oscvaldove, akurat že on tam něma take krvave
jizvy. Musel sem potem zbudit cely barak, bo mě chitře napadlo, že jak sy to poleju
pitralonem, přestaně z teho tesť. Zařval sem jak trefeny kojot, bo to palelo jak
stojan pod Husa. Něbespečně se začla bližit chvila, kdy se pravidelně odbelhavam na
lokalku. Dobra zprava byla, že červena barva a bodliny su pryč, špatna, že sem
vypadal jak klijent z Heřmanic. Mrknul sem z okna, bylo pod nulu, tuž to se hodi.
Vyhrabal sem čapku, oblek sem se, narval sem sy ju na palu, třepacy dortu sem hodil
do igelitki a zmateny jak karviňak před křyžovatku sem vyrazyl na zastavku. Celu
cestu sem se rozhližal, esli mě kdosyk něpozoruje, ale všecy se starali akurat o
sebe, tuž asy něbylo nic napadneho.
Byl sem zvědavy, esli si teho kdosyk na šichtě vubec všimně...

17.03.2005

Skinhed v robotě

Na šichtě sem byl prvni. Tuž sem sy na chvilu sdělal z paly tu hnusnu čapku, keru
doma pravidelně obědvaju moli, bo už sy paru roku na začatku zymy dycki řeknu, že
sy kupim novu, ale skutek utek. Nevim, čemu sem ju eště něvyhodil jak podobne
rukodělne pletene vyrobki od mamy. Ona jak se doma v duchodě nudi, tuž sy našla
zalibu v oblikani cele familije do pleteneho. Ta je schopna uštrykovať aji oblek.
Raz sem něprozřetelně prohlasil, že idu na ples a šlajfku už mam od matury dost
jetu. Na druhi den stala u dveřy vytlemena mama s čimsyk oranžovym v pazurach. Tuž
sem poděkoval a vyexpedoval ju ven, bo sem nechtěl ať vidi, jak ju hažu do smeťa.
Tuž přece sy něvemu na ples k tmavěšedemu obleku pomerančovu šlajfku z vlny, no ni?

Využil sem tych deset minut, než dovalil kdosyk dalši, abych sy na hajzlu skusyl,
esli něbudě lepši na tu lysu palu šatek, přypadně kšiltovka, keru sem sy pro zycher
přybalil do taški doma. Skusyl sem paru varyjant. Nejlepši se mi libil styl pirat,
nejhorši styl uklizečka na hajzlach ve Vitkovicach na autobusovym nadru. Jak sem to
tam skušal, začal sem sy přypadať jak na přehlidce a něpostřehnul sem, že dorazyl
Kamil. Asy se rano doma přepil čaja, bo vrazyl na hajzel jak serfař na cunami. Jak
mě viděl, zarazyl se, cosyk zablekotal, jaksyk smutně se na mě podival, omluvil se
a vypadnul ven. Mrknul sem na buntek, esli mi cosyk nepřečniva, ale nikdě nic
něbylo vidět, tuž sem se uklidnil. Narazyl sem kšiltovku a šel robiť. Pomalu
dorazyl zbytek partyje. Čekal sem jakesyk posměški a vtipne kecy, ale nic. Enem se
po mě všecy tak divně divali a nikdo někomentoval ani kšiltovku, ani tych paru
vyčuhujicych vlasu vzadu, kaj sem sy pořadně nědošahnul strojkem. Měl sem roboty
jak na kostele, tuž sem byl rad, že mam klid. Na svačinu mi Jaruna přyněsla kusek
jakesyk babovki, či co to bylo ružoveho a pohladila mě po rameňu tež s takim divnym
gzychtem. Tuž že bych ju zas přytahoval?

Na obědě sem zaslechnul u vedlejšiho stola, jak se partyja z druheho patra bavila,
že kdosyk v podniku ma raka. To mě zaujalo, tuž sem se hned zoptal, kery chudak.
Naraz byli zaraženi jak srani po černym uhlu a jeden z nich mi jaksyk vyhibavě
odpověděl, že teho asy něznam. Po obědě se stavila Šarka (to je ta sekretařka od
řydi) a pochvalila mě, že je fajne, že mi chutna. Tuž pravda, žaludek sem měl po
tym vikendovym vyplachu eště trochu na vodě, ale čemu by mi něchutnalo? Šak mam
školu od mamy ("Žer, bo nic ineho nědostaněš!")

Po odpolednim turku sem sbalil tu sylikonovu dortu a zašel za robami. Předtym sem
sy vyměnil kšiltovku za šatek, ať je jakasyk změna. Robki mě furt hladily, dortu
chvalily, akurat Marta pravila, že sem z teho syra moh vykrajať cosyk ine, než
kosoštverce. Napřyklad kolca, nebo srdička. Zaostřyl sem a fakt! Ten vul Marek to
ozdobil kolem dokola kosoštvercami ze syra a aji tu čaru doprostředka každeho nožem
zrobil. Ho asy přyště zabiju. Tuž sem ženskim navrhnul, že bysme to mohli společně
zežrať. Viditelně s nimi hrklo, jak bysem jim nabidnul mrtvu krysu. A to pry ni, že
sem šikovny, ale ať sy to zdlabu sam, bo jedna nic třepacyho němože, druha drži
dyjetu a třeti drži oběd. Parurazy mě eště pohladily po šatku a doprovodily mě do
kancliku.

Tuž přyznam se, že sem z teho byl mimo jak ten most, co spojuje porubske mosty s
nadražim, tuž sem to převykladal Frantovi. Ten se uchechtnul a upozornil mě, že
jako těžki marod sy musym na take chovani zvykať. Tuž jaki ja sem marod, no ni? Za
chvilu z něho vylezlo, že jak mě potkal rano Kamil na tym hajzlu, zecvakla mu v
pale moja nemocenska, moje kratke vlasy a jejich schovavani a došlo mu, že asy
umiram a rozhlasyl to po podniku. No a ty ropuchi přece něbudu žrať dortu, co
zrobil na smrť chory člověk, no ni? Tuž to se mnu zamavalo jak Mamula mavatkem a
tak sem mu povypravjal, čemu vypadam, jak by mě přejela splašena sekačka na travu.
On nakoněc dodal, že cosyk podobneho čekal, bo mě zna a společně sme zežrali ten
aspik.

Domluvili sme se, že babam nic něpovime, bo mi na zytřek slibily jakusyk dobrotu.

18.03.2005

Furt dokola jak na řetiskaču

Inač se nic zvlaštniho něstalo. Zbytek tydňa mě jezynki v robotě obskakovaly jak
bysem měl dědit po strykovi z Ameryki. Tak se mi to libilo, že o vikendu sem aji
popřemyšlal, že tych paru chlupu, co mi mezytym dorostlo, zas sjedu. ALE Jakisyk
gizd tym ropucham v ponděli řeknul, že něumiram a jak to ve skutečnosti bylo
(podezyram Kamila), tuž momentalně se mnu němluvi ani klika od hajzla. Ale čert je
vem.

Tu sobotu a nedělu sem se enem tak doma povaloval. Trochu sem poklidil a zas
spočival. Asy na mě leze jarni unava. V ponděli zas do roboty, ten kolotoč mi už
leze na nervy. Žadna změna. Na vikend na Jozefa sem planoval, že spočnu a budu
vyhližať jaro, bo už ma byť pěkně. Ve středu sem se aji odvažil isť dom s rozepnutu
bundu a kolem se motaly mlade robki v kratkich sukňach a bundičkach, tuž to sem
čuměl.

Člověk planuje a Laďa novinař měni. Včera mi volal a pry esli idu o vikendu na
Stodolni, bo se tam budě slaviť to předavani tych Andělu. Než mi zecvaklo, o čim
mluvi, ni moc vtipně sem mu pravil, že za andělami rači do kostela, ale jak mi to
vysvětlil, něchal sem se ukecať, že to pujdu omrknut. Vymenoval mi ludi, keřy tam
budu. No znal sem tak každeho druheho, tuž sy to možna eště něcham projisť hlavu.
Moc se mi něchce, bo vzpominka na Kajošove permoniky v pale je eště čerstva.

A aby teho něbylo malo, do hodiny volala segra, esli mam eště oblek. Pravil sem ji,
že esli něma v čim švagra pochovať, tuž že ji ho rad daruju. Chvilu nad tym zjevně
dumala, ale potem takim sladkim hlasem rozteklym jak med na linoleu mě začla
chvaliť. Trochu mi přypoměla Maju. Po tych rokach už bych měl byť ve střehu, ale
zas mě dostala, bo sem ji mezy řeču odkival, že s ňu pujdu o vikendu do divadla.
Jak sem zavěsyl, došlo mi co sem to slibil a hned sem volal zpatki. Dluho to
něbrala, ale byl sem vytrvaly jak podomni pojišťovak. Nakoněc to zdvihla a eště než
sem cosyk stačil řeknuť, hned začla vyryvať, že ma třy děcka, že potřebuje kulturu
a švager je furt kajsyk na montažach a ona furt enem dřepi doma a podobne duperele.
Měl sem na jazyku, esli ji něstači ty švarove videokazety s velkim napisem Gultůra,
ale rači sem to spolknul a zoptal se na detajly. Pry to je do divadla loutek. Tuž
to mě mohlo napadnuť, segra je dluho s děckami doma a jak sy bude chtět vyraziť
ven, tuž kaj indě jak na pajtaški na šňurkach. Pravila, že sem barbar, bo pry
nevim, že tu budě Kašpar. Tuž co ineho v loutkovym divadle, jak kašparek, no ni?
Smutně vzdychla a vysvětlila mi, že to je jakesyk pražske divadlo a že se mi eště
ozve a ať nic ine něplanuju.

Tuž abych byl upřymny, divadlo moc němusym. Naposled sem byl v divadle na Hurvinka.
To mi bylo tak osum roku. Pamatuju sy z teho enem, že sem se přepil take te žlute
bublinkate sodovki a co chvilu sem chodil scať, děcka tam na mě cosyk vyryvaly a
mama byla ruda jak bravči jatra. Tuž ale co bych segře nězrobil raz za čas radosť,
tuž asy pujdu. No ni asy, ale určitě, bo ona jak se rozzuřy, to by mi zrobila ze
života peklo.

21.03.2005
Jak dopadnul ten kulturni vikend

V sobotu rano sem volal mamě, esli se mnu počita na ten oběd. Byla z teho dosť
vyvalena a že pry sy něpamatuje, že by mě pozvala. Pohrozyl sem ji, že jak budě tak
zapominať take duležite věcy, objednam ju na vyšetřeni na teho Alzhajmra a povali
do hospica. Asy se zlekla, bo naraz začla blekotať, že sy spomina. Zavěsyl sem a v
duchu sem sy nadal, co sem to za sviňu, robiť sy srandu z vlastni mamy. Ale co - to
ma za to, že mě jako male děcko strašila dochtorami a iněkcami. A eště ušetřym za
oběd v hospě.

Na oběd byla pečena kura. Mamě se povedla, jak by to ani něvařyla ona. Obral sem
ju, že by to ani menyngokok nězrobil lepši. Nacpal sem se jak bravek, že se mi ani
dom nechtělo. S tatu sme pokecali o hokeju, jak to ti naši pěkně vala v tym plejof.
On syce teho moc něnamluvi, ale jak přydě řeč na šachtu, nebo na hokej, hned ožije
jak trabant po šel-vi-pavr. Pochlubil sem se aji, že zytra idu se segru do divadla.
Tata se divil, čemu a mama hned začla vyryvať, že on s ňu nebyl v divadle dvacet
roku a nikdě s ňu něchodi a že ona ma rada kulturu a vubec. Tata se oblek a nasrany
vyrazyl na pivo. Eště než jebnul dveřami, zařval na mě ať rači přyště žeru indě.
Tuž sem se rači sbalil a šel dom. Chvilu sem schrupnul, abych nabral syly na tu
večerni akcyju na Stodolni a zbytek odpoledňa spravoval hajzel, bo jak sem po tym
dobrym obědě zasednul, jaksyk moc sem ku koňcu naklopil zatačku a jebnul mi jeden
ten šrub, kerym je to přydělane ku dlažce. Tuž trochu se aji vylelo, tak to tam
potem smrdělo jak na hajzlach na Uanu.

Moc se mi nechtělo večer hned ven, tuž sem se mrknul na kusek tych Andělu na Čete.
Zezačatku mě to jaksyk poplantalo, bo sem myslel, že to budě uvaďat Jarek, ale
akurat tam cosyk žbleptnul a šel do dupy. Jak sem se šel vyscať, cosyk se asy stalo
s televizu, bo celu pisničku to bylo jakesyk spomalene. Parurazy sem bechnul z boku
do te kisně a potem to přešlo. Jak začli hrať dalši pisničku, začlo to zas. Malem
sem rozvalil televizu, než sem pochopil, že to kašparcy v režiji asy robja uměni.
Co chvilu sem sy pravil, že už to vypnu a povalim na tu Stodolni za Laďu, ale ten
gauč byl jak magnet. Nakoněc sem vydržel až do koňca. Vypnul sem to s tym, že už
pujdu, ale eště sy na pět minut poležim. Šak to znatě... Zbudil sem se až rano.

V devět volala švigra a pry esli už sem nachistany a těšim se. Tuž hlupně, či co?
Šak se hraje až v sedum, no ni? Dyť sem sam kupoval listki, abych zrobil druhi
dobry skutek a ona němusela jezdiť do centra, když to mam tak blizko. Pravila, že
vola enem pro kontrolu, abych se na posledni chvilu něvymluvil a že mě v šest
vyzvedně a ať nejdu jak hastroš, že to je divadlo. Tuž třeba zkontrolovať oblek,
esli ho od minule akcyje před rokem nězežraly moly. Chvilu mi trvalo, než sem ho
našel, bo sem prvni hledal na věšakach v šifoneře a něnapadlo mě podivat se dolu
mezy spadle hadry. Byl tam! Syce trochu pomačkany, ale paru prostocviku s žehličku
zrobilo divy. Nejvic času mi zabralo zlikvidovať ten flek dole na nohavicy z te
večeře z minuleho plesa, kera mi moc něsedla, aby něvypadal moc napadně. Tuž ale v
divadle je tma, no ni? Bilu košulu sem něnašel, tuž sem sy vzal černu. Aspoň sem
němusel hledať šlajfku. Skusmo sem sy to na sebe navlek, ale přypadal sem sy v tym
jak topič na Slezke, tuž sem tu černu košulu vyměnil za zelenu.

Segra byla přesna jak švicarske dygi a v šest zastavila smykem ze svojim žigulem
před barakem. Zoptal sem se ji, co je, bo vypadala jaksyk něsvoja. Už sem se
radoval, že tu estradu zrušili. Guvno! Je pry nervozni, bo něchala mlade hlidať
upřymnym synovcem a jak šla z domu, tak pry prohlasyl, že je škoda, že segra už
mluvi, bo všecko, co ji robja, dycki nahlasy. Eště, že němam haranty. K divadlu
pajtašku na šňurkach sme šli tu kosu pěški. Tušil sem, že segra budě nasrana, ale
držel sem pysk. Roba v šatni se zoptala, esli vime, že Kašparcy su nascypani a že
se hraje cosyk ine. Segra tam začla vyryvať, že to mohli kajsyk napsať a že to je
burdel a kdesy cosy. Baba ji pravila, že to psali v novinach aji na internetu. Na
to segra zmlkla a šla pro mě, bo jak se začla hadať, rači sem se k ni něhlasyl a
odešel k bufetu dat sy dvě decki červeneho. Jak sem sy prohližal ty mladežniki, co
tam chodili, v duchu sem sy nadal do cypu, bo věčina z nich byla v ryflach a ja tu
strašim v obleku jak svadebčan, co zabludil přy schovce. Segra potem eště volala
dom skontrolovať mlade, ale to ju eště vic znervoznilo, bo synovec pry pravil, že
všecko je oukej, ale v pozadi slyšela mladu vřyskať cosyk o pradelni šňuře a
rozbitych sklenkach. Chvilu dumala, esli ma jet dom, ale zazvonilo, tuž mě drapla a
valili sme dovnitřku. Na podyju byla taka šikma fošna, na předni straně asy meter
vysoka a ja sem se v duchu chlamal tym frajerum z prvni řady, co museli sedět s
hlavu zakloněnu jak by vyhližali přylet komety. Eště než to začlo, přyšel hlavni
Kašpar a poradil jim, ať sy lapnu vyše, bo byla pulka mist volnych. Celu dobu, co
tam chodil, segra svitila jak polarni zařa a cosyk mumlala o jakimsyk dřevu či co.
Musel sem ju přydržovať, bo tež chtěla lapnuť do prvni řady a byť osobně oslovena
režizerem. Potem zhasli a estrada začla.

Tuž povim vam, za ty štyry kila tam bylo celkem malo hercu. Přyběh tež nic moc.
Celkem pěkna robka s chlopem se tam věčinu času dohadovali, esli se maju zabiť
skokem ze skaly kajsyk v Norsku a nebo ni. Myslim sy, že ten asy desetilety
chachar, co seděl ve třeti řadě s mamu, musel byť celkem vyvaleny z teho, jak sy
tam ti dva na te nakloněne desce popisovali, jak by sy zrobili dobře a čim. Hodina
a pul uběhla celkem rychle. Dvě věcy mě nasraly - než zhasli, furt se tam po mě
ohližal jakisyk chachar z robu. Asy se mu nelibil muj divoki zestřyh, ale co, ja už
sy zvykam. A druha věc - jednemu pajtašovi v keresyk řadě před nami pipal uprostřed
estrady mobil a on robil, že to neni jeho.

Segra v šatni a aji cestu dom chvalila, že to bylo fajne a že mě zas vytahně za
kulturu. Tuž přyště se skusym vymluvit na nakažlivu nemoc. Cestu k jejimu autu sme
potkali štyry zelenobile taxyki a ja sem marně spominal, jaki sygnal sem sy to s
nimi minule domluval, že by mě kerysyk z nich moh hodit dom, bo byla fakt kosa. U
Vesmiru sme sedli na lokalku a dojeli dom. Segra se rozlučila, optala se, kaj asi
su Kašparci ubytovani, nasedla do žigula a ze smradem jak z fichtla odvalila dom.

Večer se mi to rozleželo v pale, že ta kultura neni zas tak špatna, bo sem zrobil
segře radosť a aji se pokochal pohledem na vyšňořene mlade robki. A nakoněc, aji ta
moderna na jevišťu něbyla špatna, až na to, že ta stara babka vedle mě to špatně
rozdychavala. Holt kultuře je třeba rozumět!

23.03.2005

Mam novu zabavu

V ponděli sem se nechal přemluvit partyju z roboty po šichtě na jedno. Museli mi

slibit, že už mi něbudu řykat Fantomas ani Soukup a že enem v takim přypadku s nimi
pujdu. Šlo nas pět a přydal se k nam aji ten pajtaš, co u nas opravuje komputery.
Přyšla řeč aji na ten bazmek, co mam doma. Ja ho moc krom internetu něvyuživam, bo
temu guvno rozumim a pořydil sem sy ho, abych byl moderni. Tomaš (to je ten
komputerovy veterynař) se chvilu bavil, na co mam taki drahi kram, jak mi věčinu
dňa enem leži něvyužity jak batoh od hrbateho. Tuž sem mu pravil, ať mě hňupa
pouči, co bych tak na nim moh robit, ale aby to něžralo moc eletryki, bo tych peněz
nědostavam zas tak moc, že bych to přehazoval vidlami. A co tak hry, pravil? Tuž či
sem děcko, kontruju? A on, že pry až skusym takeho Volfa či Duka, tož se zeseru a
budu chodit do roboty s očiskami jak překvapeny kralik, tajak po tym dyvidy
maratonu. Tuž moc sem mu něrozuměl, ale předběžně sme se domluvili, že mi veme v
utery do roboty jakesyk cedečka a stavi se mi to nahrat. Inač sme s ostatnimi
dřystali o všeckim možnym.

Z jedneho piva byly nakoněc štyry a aji jakesyk fernety sy pamatuju. Dom sem
dorazyl v devět večer a než sem sebu bechnul na lužko, převaloval sem sy v pale, že
mě kdosyk z nich pozval na narozki, akurat nevim kdo a kdy. A esli to nahodou něbyl
kdosyk uplně iny až cestu zpatki lokalku.

V utery zme z roboty jeli ku mě dom. Tomaš už se tam vyznal, tuž zamiřyl přymo do
ložnice. Pustil komputer a ja sem mezytym šel nalet po pulce (musym zehnat dalši
slivku, po minule akcyji s Markem už ji moc nězbylo). Chvilu sem mu čuměl přes
rameno, ale potem mě to litani te šipki na te televizy přestalo bavit a šel sem sy
přečitať do obyvački gazetu. Za štvrt hodiny mě volal, že pry už je to hotove a ať
se idu podivat, jak to vlastně vypada a jak se to hraje. Lapnul sem vedle něho a
dival se. Objevila se tam jakasyk divna krajinka a dole jakasyk tyčka. Vysvětlil
mi, že to je moja pistol a že se to hraje tak, že jako chodim, hledam pazgřyvce a
střylam jich do řyti a nebo lepši do gzychtu. Hmmm, zajimave. Eště chvilu mi to
ukazoval a potem se do teho jaksyk ponořyl hlubši, bo doba mezy mojimi otazkami a
jeho odpověďami se prodlužovala, až nakoněc přestal odpovidať uplně. Tuž sem se
zebral a šel sy dočitať, jak sy ludě něchali zrobiť plagat s napisem "Stydím se za
svého premiera". Tuž to je celkem fajny napad. Že bych vyvalil třy litry na taku
srandu a muj gzycht visel nad Bazalami a strašil partyju, co jedě rano do roboty?
Eště pouvažuju. I když, raz sem se u segry prohližal v tym zvětšujucym zrcadle a
něbyl to až tak pěkny pohled. No rači počkam, až budu robit take stydicy se tryka.

Z ložnice se celu dobu ozyvaly zvuki jak na zabijačce. Občas sem zaslechnul aji
motorovu pilu. Dočital sem, co noveho u nas aji ve světě, chvilu spočnul a šel sy
zrobiť večeřu. Pomalu už mě začlo srať, že mi tam tak dluho hraje. Zjed sem jeden
chleba a šel se zoptať, kdy už mě tež necha zkusyť zrobit z paru tych hnědych
pajtašu sračku. Asy mě už nevnimal, bo vypadal, že sebu brzo jebně o zem a začně
slintat. Zašel sem na chodbu a vyhodil poistki. Z ložnice se ozval řev jak z pysku
jedne z tych mimozemskich přyšer. Chvilu sem počkal a nahodil ich zpatki. V
obyvačce sem se srazyl s Tomašem, kery se omluval, že se už němože dele zdržet, bo
stara dněskaj vařy na večeřu placki. Nakvap se obul a byl pryč.

Vzal sem sy druhi chleba do ložnice, zetřel z klavesnice sliny, spustil znovu teho
Duka a zkusmo pomačkal šipkami. A vida! Ono se to hibalo. Tuž sem chodil sem a tam,
semtam vlez kajsyk dovnitřku, ustřelil pysk jakesyk te vrčicy či chrochtajicy
bestyji, semtam zebral cosyk ze země, parurazy mě cosyk zežralo a musel sem začnuť
znovu, ale docela mě to začinalo baviť. Obzvlašť fajne bylo, jak proti mě vyletělo
prase ze sapikem a než sem mu zrobil z gzychtu rajsku, přectavil sem sy na mistě
hlavy palu šefa, nebo Ladi ze šichty.

Tomaš měl asy pravdu. Jak sem sy za chvilu chtěl kusnuť do teho druheho chleba,
zystil sem, že už je jakisyk okoraly, tuž sem mrknul na hodiny a kura - pul
dvanaste! Do dupy, ja to hraju štyry hodiny! Jak sem stanul ze stolka, malem sem
sebu bechnul na zem, bo se mi pala motala, jak po Kajošovym koktejlu "Dvaadvacaty
pramen".

Tuž řeknu vam, to je navykovka. Vypada to, že omezym večerni navštěvy knajp a po
nocach budu hrdinně likvidovať ty hněde gizdy. Šak na co mam komputer, no ni?

25.03.2005

Kultura v kantyně

Po tym vraždicym večeru s komputerem kolem něho chodim po špičkach a malem se ho

bojim zapnuť. Kura, taka mala krabica a ovladla mě jak to železne kolco Gluma.

Na šichtě sme s chlopami plkali přy obědě o všeckim možnym, abysme němuseli dumať
nad tym, co je to hnědozelene na tym taliřu a řeč došla na Verna. Tuž jasne, že na
teho francuskeho Bezruča, šak znatě kohosyk ineho s takim menem? Franta, ten s tu
nejvěči uhlopřyčku, nas začal poučovať, že letos je to sto roku, co Žil dožil. A
aby nam asy dokazal, jaki je macher, pochvalil se, že ma doma plnu knihovnu jeho
knižek. Nechtěl sem se hadať, ale nědalo mi to a slyšel sem se, jak se posměvačně
ptam, esli ma tych knižek meter, a nebo dva. Nafuknul se jak nešikovny plavec a
pravil, že jich ma plnu řyť. Tuž to je možne, ale beztak ani jednu něčital, bo furt
čumi na tu svoju kisňu. Ohnal se po mě a že pry jeho roba začla chodit na erobik a
už neni taka spuchla. Tuž sem mu vysvětlil, že sem myslel televizu. Ja sem ty
knižki jako maly gizd zbožňoval a mam kajsyk doma tež určitě všecke. Nakoněc sme se
nad tymi karbošami s tu divnu mačku doštěkali jak čokli, kdo ma doma vic Vernu. Tuž
jak mali cypi. Ale sme chlopi a hadki umime řešiť v klidu. Dohodli sme se, že každy
nafotime svuj slupek verneovek a porovname. Kdo ho budě mět věči, vyhraje flašu
ferneta.

Dom sem jel celkem klidny, bo mi bylo jasne, že v tym fernetu smočim pyščisko ja. V
přecyni mi zecvaklo, že to možna budě trochu problem, bo ja němam knihovnu. Tuž ni
že bych byl taki barbar, paru knižek mam hluboko v šifoneře, bo nejsem schopny si
jakusyk normalni uschovňu na knižki kupiť. Ni, to sem něnapsal dobře, spiš v
obchodach su same take hnusne police drahe jak cyp a žadna, co by mi pasovala do
kvartyra. Ja, to zni lepši.

Zašmatral sem mezy tymi schovanymi knižkami, ale mezy titulami jako Dospíváme v
muže, Vinetu, nebo Barbánek sem žadneho Verna něnašel. A do dupy! Přece sem sy to
něvymyslel. Šak teho Nema sem čital, no ni? Aji to o tych harantach, co paru roku
něchodili do školy, aji ten přes měsyc v baloně a tež to o tym děcku, co robilo
štajgra na lodi. Nejvic se mi asy libil ten bazmek, co potem zrobil ten burdel. Tež
něsmim zapomněť na tu rychlovku kolem světa, ta byla tež dobra. Fotrovi se moc
libilo to Ocelove město. Měl to vystavene na čestnym mistě na policy, hned vedle
jakehosyk tytulu "Udernik šichty", bo myslel, že je to o Ostravě.

Foter! No jasne, knižki su u našich! Psychicki sem se přypravil a vyrazyl. Po kavě,

babovce a paru vyčitkach od mamy jako dycki sem zaved řeč na knižki. Po pulhodině
planych kecu sem se dozvěděl, že doma nic němaju, že ich zbalila segra.

Segra! No jasne, du k nim. Cestu sem se ohlasyl tydlifonem. Segra byla nadšena a že
sy pry, až přydu, na chvilu skoči na kafe s kamoškami. To viš, že ja! Žadne kafe,
to bych ty male gizdy zas hlidal až do nocy. Asy proto mi otevřela s takim kunim
gzychtem a bylo ji celkem jedno, čemu sem přyšel. Tuž ale nakoněc mi aji kafe
uvařyla a mi bylo blbe ji řeknuť, že něchcu, že už sem měl jedno před chvilu u
mamy. Srkal sem tu hnědu břečku (Kura, kaj to kupuje? Co je to za značku? A je to
vubec kava?) a zoptal se na verneovki. Vylezlo z ni, že to dala upřymnemu
synovcovi, ale v jeho pokojiku ať sy to najdu sam, bo ona tam něvkroči. Tuž nevim,
čemu se tam tak bala, bo mi jeho pokojik přypoměl muj děcki pokojiček. Akurat
plagaty na zďach byly ine, inač burdel a vrstva oblečeni na zemi stejna. Z police,
kaj byly knižki, sem zdělal jakisyk hader, podle smradu dres a pysk se mi roztahnul
jak temu kralovi syru. Mojich deset drahich knižek se tam na mě ščuřylo jedna vedle
druhe. Pravda, byly jakesyk špinave a někere aji pokipane od žradla, no aspoň
myslim, že ty bile fleki byly žradlo, tuž ale to je aspoň znamka, že jich ten
baraba čital. Naskladal sem kominek, cvaknul paru fotek, něodolal a zebral dom na
čitani tu o tym divnym kusku pevniny v mořu a valil dom. V přecyni se eště segra
zoptala, esli něchcu dopit tu kavu. Trochu mě natahlo, ale pocyt buducyho vitěstvi
to překonal a tak sem to u vytahu, bo mě potvora dohnala, vyglgnul.

Tuž jasne, že sem vyhral. Syce těsně o jednu knižku, ale vyhral. Jak mi Franta
předaval tu tekutu vyhru, pravil že syce prohral, ale zas po dluhe době viděl
všecki přybuzne.

29.03.2005

Chvilu sem byl celer bryta

Už sem tu pisal, že sem kdysyk trapil susedy mlacenim do klimpra? Tuž někecam, mama
krom paru peřyn a hrncu zdědila po babce aji klavir. Taki ten uzki, co stoji u
stěny, nězabira moc mista a praši se na ňho.

Muj prvni sraz s muzyku sy pamatuju jak dněskaj, bo sem asy ve štyrech rokach pozdě
zystil, že ta spodni fošna s klavesnicu je zničehonic o dva cenťaki niž jak indy
(asy sem moc žral) a ja zvykly podbihať pod ňu sem to ubrzdil až řbetem o pedaly.
Jak mi potem šili palu na Fifkach, furt mi v ni hučel ten divny akord. V šesti mama
rozhodla, že mam hudebni sluch, bo už ju sralo, že se na ten klimper enem praši a
seru na ňho muchi, tuž mě přyhlasyla do hudebki. Sedum roku, tyděň co tyděň, sem
jezdil do Vitkovic a deprem jak dal vypověď aji ten tetřev, co robil učitela enem
temu, že ho tam nasadili komanči, aby dohližal na tych ostatnich živluv, pochopila
aji mama, že to je na guvno a pravila, že ze mě žadny Paganyny něbudě. Fajne ale
bylo, že jak mě přestala nutit, tuž mě to začlo baviť a jak něbyla doma, aji sem sy
rad cosyk zabrnkal. Mezy partyju tenkrat letěl Olimpik a borcy na žerdi na tepichi
před barakem balili baby na Jasnu spravu a kitaru. To sem byl ale mimo hru, bo na
klimper mi to moc něšlo a aji kdyby, tak tahať ho ze třetiho patra před barak - na
to sem byl slaby. Tuž sem enem tak brnkal doma.

Jak tata šel do duchodu, hned začal panykařyť, že něbudě chechtaku, tuž klavir šel
z domu pro istotu jako prvni. Tenkrat sem to obečel, ale pozdějši sem začal šilhať
po takich tych eletryckich klimprach, co hraju same jak cely orchester. Ale znatě
to, člověk duma a duma a planuje a naraz je skoro v duchodu a klimper nikdě. Na
teho gimnastu v trenkach je guvno spoleh a včil byly take fajne premije, tuž sem
začal zvažovať, či to propiť, a nebo či sy konečně zrobiť po tych rokach radosť.

V patek sem zašel do teho muzykšopu za Banikem. Enem sem vlez dovnitřku, už kolem
mě začnul tancovať taki pajtaš a co bych pry rad. Jak sem se pochvalil, co že sy to
chcu kupiť, hned mě odtahnul k tym klapkam a chvalil a předvaďal, jedny lepši jak
druhe. Tuž už vim, čemu se temu pravi samohrajki, bo k někerym fakt neni třeba
nikoho, enem zmačknuť knofel. Jak sem mu pravil, kolik do teho chcu vrazyť,
zatvařyl se jak Jaruna v Kinestaru, chvilu na mě čuměl jak Jan Tleskač na favorytku
a potem mě poslal do pryjora do hračkařstvi. Chvilu sem něchapal, bo ty chechtaki
se mi zdaly celkem slušne, tuž sem dřepnul a mrknul na ten štitek s cenovku (čemu
ti hňupi robja ty nalepki dycki take male a lepja je na take cypate mista?). Ani
nevim, jak sem se dostal ven, bo sem potřeboval na vzduch. Jak sem zas normalně
viděl a stravil ten kulturni šok, naraz tak třycet metru přede mnu leze z auta
Pastrňak a vola na mě AHOJ! Tuž přyznam se, zatetelil sem se jak nadržena
štrnastka, bo mi došlo, že už sem ten celer bryta, jak chce se mnu aji Pastr
kamaradiť. Asy sem byl eště trochu omameny, bo jak sem zdvihal pazuru, abych mu tež
zamaval, napadlo mě, kura, jak mě asy zna? Tuž sem ju něnapadně lepnul na hlavu, že
sy jako upravuju ježka a on se mi už omluval, že sy mě zmylil s kimsyk inym. Tuž
sem enem kivnul hlavu, že to je jasne. Cestu na lokalku sem jebnul do zdi, jak sem
se furt otačal, esli si to něrozmyslel. Přy posledni otočce sem přehlednul značku.

V sobotu sem byl doma, bo mě trochu bolela hlava. Sem nětušil, že taka stopka ma
taki pevny slupek.

V nedělu mi otrnulo, tuž sem se rozhodnul, že se mrknu do šokinparku, jak sem tam
byl minule s Markem. Nechtělo se mi pro Fildu, tuž sem jel em-ha-de. Bylo narvane
aji v nedělu jak kravske vemeno, ale ja zvykly z ranich cest do roboty sem to
vydržel. Prvni sem to zkusyl v elektrovordu. Tam to je jak v bludišťu. Jak sem
bludil tymi něrovnoběžnymi regalami, spoměl sem sy na ty bludišťa v Dukovi. Ale
guvno, eletrycke klimpry tam němjali a poslali mě do hipernovy. Tam ležely enem
třy, tuž ale přece něvyvalim za klimper tajak za zymni gumy, no ni? Posledni šanca
byl datart. Vlezu tam, same prački, ždimački a podobne bebechi, ale nic
černobileho. Klapki něvedu. Naraz čumim jak vegetaryjan na řyzek a koho tam
něvidim? Nohavica vedle prački! Tuž valim k němu, že bych mu potřepal pazuru, jak
je ten celer brycki den, ale než sem tam dokličkoval, už ho lapla prodavačka a
tahla ho k pokladni. Tuž sem tam tež zamiřyl, bo sem sy chtěl na ňho aspoň šahnuť,
ale zavčasu mi zecvaklo, že bych vypadal jak uchil. Tuž sem ho něchal zepsať tu
smluvu a šel sem do dupy, ale zas sem se ohližal, esli mi aspoň nězamava, ale včil
sem byl šikovny, bo sem věděl, že tam němaju znački. Jejich chiba, že stojan s
kazetami maju tak cypatě postaveny u vchodu. Tuž to byl den jak byk. Skusyl sem
eště zajit vedle do bauhauzu, esli tam něpotkam Rotrovu, nebo Kobra, ale guvno.

Tuž a včil mam zas dylema: kupiť samohrajku za paru korun v pryjoru, nebo bazmek,
co fakt hraje za těžke chechtaki a nebo ty premije uvaliť na Stodolni s partyju?

31.03.2005

Jak sem prožil ty vajcove svatki

V ponděli rano sem stanul celkem brzo, abych zajel za mamu a segru trochu ich
pošmigrustovať. Čim sem starši cyp, tym je mi to protivnějši, ale mama trva na
tradycach a kdybych raz nědorazyl na šmigrust, beztak by mě vydědila a ja se tak
těšim na ten jeji moderni nabytek.

Karabač sem sy kupil na Masarykaču od jakehosyk ťamana. Je to rok od roka dražši a

dražši. Nejlepši s tym vydrbal foter. Ten před dvaceti rokami přyvazal na vařechu
štyry mašle a od te doby to použiva misto karabača. Pravda, ty mašle už su prožrane
molami a ta vařecha vypada, jak by ju pravě vytahnul z hrnca, ale aspoň každy rok
němusy uvaliť pul sta, tajak ja.

Z kvartyra sem se vypližil krok-sun-krok jak munvolker, bo ta věčně nadržena

susedka každy rok na šmigrust hned rano odemkně a něcha pootevřene dveře, aby
kohosyk ulovila. Raz sem viděl jedneho nešťastnika, kery šel vybuchať ceru od
druheho suseda na patře, jak u ni zaklepal a zavolal na ňu, že ma otevřene dveře.
Chudak... Jak ho lapla a zabuchla dveře, rači sem valil pryč, abych nic něviděl a
něslyšel.

K našim sem dorazyl za chvilu, bo jak vitě, bydla štyry ulice ode mě. Symbolicki
sem mamu jebnul přes řyť, gichnul na ňu trochu pitralona, co mi zustal od vanoc a
lapnul v obyvaku s fotrem na štamprlu. Už mi odpustil tu zdrbanu helmu a tak sme
fajně pokecali o Vitkovicach, o Zlině a tak. Esli Vitkovice postupja do finale, tuž
kupim listki a vemu fotra po dluhe době do haly. Tuž ale esli budu zytra hrať ve
Zlině tajak dněskaj, tak ušetřym. Stejnak něchapu, jak to mohli z třy jedna na
seryje tak pokaňhať.

Po třeti pulce už sem musel fotra zarazyť, bo sem chtěl eště za segru a nerad bysem
usnul v lokalce. Dalo mi to robotu, bo on jak začně slopať, tuž nevi, kdy přestať.
Eště jak sem se v přecyni obuval, doněs mi eště jednu - pry na cestu. Rozlučil sem
se, slibil sem mamě, že přydu v nedělu na oběd a valil pryč. Druhi but sem sy rači
zavazal až ve vytahu. Dole u schranek sem potkal staru Maralikovu. Ptala se, esli
něchcu štamprlu a že mě už dluho něviděla a že sem vyrostnul. Kura, ty baby su na
šmigrust jak jeble cyhlu.

Cestu k segře sem z lokalki sledoval a počital koledniki. Pobavil mě jeden

přykuřeny chachar, kery se s karabačem v ruce přymotal ku škodovce, nastupil,
nastartoval a odjel. Kura, Kryšoti, kaj stě? Na šmigrust bystě měli fajne kšefty.

Segra mi otevřela, chvilu hrala překvapenu, ale jak sem ju hodil do vany a pokropil
sprchu, proklela mě do devateho kolena. Celu vodni akcyju doprovodila mala neteř
řevem "Pomooooooc, mamku topí nějaký úchýýýýl", bo mě s tymi minyvlasami ta mala
trubka něpoznala. Jak ju segra uklidnila, lapla v obyvaku na křeslo a celu dobu sy
mě podezřyvavo prohližala. Segra mi potem doněsla vajca, ale cosyk se mi na nich
nězdalo a hned sem se zoptal, co to je za divnu barvu. Segra na mě vyjela jak
Šumacher z depa, že ať sy pry skusym sehnať na velikonoce bile vajca a že na cele
Dubině ani v Hrabuvce nejsu den před velikonocami barvy na vajca, tuž a jak se mi
nelibja hněde vajca nabarvene slupkami z cybule, tuž ať sy naseru. Uklidnil sem ju,
že to nevadi, že se mi libja a že je to aspoň nětradyčni. Každy ma malovane vajca,
tuž a segra je aspoň oryginalni. To ju uklidnilo a nalela mi dalši štamprlu. Tuž
nevim nevim, u fotra slivku, u segry fernet - enem aby mi chutnal oběd. Potem sem
se zoptal, kaj ma ty dalši dva mlade. Upřymny synovec pry letos poprve vytahnul
maleho na šmigrustovy tah po znamych babach na sydlišťu.

Jak sem pil štvrtu štamprlu, cvakly dveře a ti dva dorazyli s nadilku. Ten starši
měl očiska jak saček skleněnek a tahlo z něho jak z prostějovske vratnice. Maly
hned šel segře nabonzovať, že "Brácha se nějak divně motá". I když je věči, jak mu
segra jebla přes pyščisko, skleněnki se mu orosyly a valil trucovať do pokojika.
Cestu eště vykřykoval cosyk o tym, že už je dospěly. Sbalil sem sy vajca a karabač,
něchal ich v te přyjemne rodine pohodě a odmotal se na lokalku. Jak segra za mnu
zavirala dveře, ta mala kopija segry vystrčila palu ven a pry, esli sem byl v
krymu. Tuž nězabili bystě ju?

Venku na dvoře sem viděl bandu štyrech koledniku, všecy tak okolo štrnasti roku,
jak vychazali z kerehosyk vchodu. Ten nejvěči s nich hrabnul do igelitki, vytahnul
štyry vajca, řek cosyk o ženskim centru chlopskeho potěšeňa a jebnul s nimi o zem.
Potem hrabnul do kapsy a dal ostatnim po pajsce. Kura, tuž ti dněšni fagani sy
něumja važit tradyc. Misto vajec beru chechtaki. Tuž kaj to sme? Asy sem cosyk z
teho řeknul aji nahlas, bo jak sem šel pryč, jeblo mi jedno vajco do řbeta.

V lokalce sem chvilu schrupnul, ale zbudil mě jakisyk pajtaš, keremu sem chvilu
rozespaly do gzychtu tvrdil, že žadne oznaki na vyměnu němam, než mi zecvaklo v
pale, že je to revizor. Doma sem se němoh trefiť do ďury od kluča a asy sem trochu
halasyl, bo dveře od susedy, od rana pootevřene, se otevřely naplno a ona v nich se
mě zoptala, esli bych nězašel na pokec a kafe. Tuž kafe sem u segry neměl a
protisusedkovske obranne mechanyzmy byly oslabene tym zastupem štamprli, co ve mě
demonstroval, tuž sem šel...

Asy sme fajně pokecali, bo sem se zbudil okolo pate odpoledně v křesle u ni v
obyvaku u rozpiteho zymneho kafe. Tuž jasne, že sme enem kecali, bo ona tež chrněla
v polosedě na gauču a byla oblečena. Opatrně, abych ju nězbudil, sem se zdvihnul a
přesunul o kvartyr vedle. Jak sem sy šel doma oplachnuť pyščisko, oblel mě zymny
pot:

Do štajgrove řytě - od čeho mam na krku ten cucflek???

4.04.2005

Sobota s mamu na zahradě

Cely zbytek pondělka sem stravil v něpřyjemnym zadumaňu a snažil sem sy spomněť, co
bylo a co něbylo u susedy. Esli cosyk bylo, tuž to abych chodil kanalami. Do vytahu
už ani něvkročim, abych ju nahodu něpotkal. Pate patro neni zas tak vysoko a aspoň
budu mět namakane nohi na letni cyklotury. Po knajpach.

Tyden uletěl jak křydlo nešikovnemu rogalistovi a bližila se neděla a mamin oběd. V
patek odpoledně zazvonil telefon a mama. Kecala skoro deset minut. Jak sem to
sklapnul, spomněl sem sy na stare, už skoro zapomenute pravidlo: jak tě mama pozve
na oběd, budeš muset cosyk vytrpět. Buď minymalně hodinovy monolog o tych gizdach z
rodiny, co žadny něpřyjdě na navštěvu a nebo pomosť, když foter je po odchodu do
duchodu zhnily jak prožrany tram. A nebo jakusyk robotu. Včil sem to schital oboje
do kupy. Prvnich pět minut probrala všeckich od segry až po stryka Michala, kereho
sem viděl enem na svadebni fotce od našich, a semtam aji pochibuju, esli vubec
egzystuje, bo sem ho v životě živeho něpotkal. Druhich pět minut mamologu mi
vysvětlovala, čemu musym v sobotu do Heřmanic pro Feldu a že neni lepši sobotni
rozptyleni, jak ju straviť v přyjemne společnosti svoji věčně vyryvajucy mamy na
zahradě v Kijovicach. Třa uvesť zahradni chajdu do jarniho provozu. Zahradni
chajda! Nevim, kaj mama na ten nazev přyšla. Štyry stěny z umakartu, kere vypadaju
jak garaž na kolo, keru přyněsla voda. Kurnik šopa, ja myslel, že už se ta
barabizna rozpadla! Tuž to abych sy trochu doma zaposyloval, bo jak mě něcha po
zymě přeryť zahradu, přemalovať venkovni stěny a přeterovať střechu, to abych sy
vzal na přyšti tyden nemocensku.

V sobotu sem před osmu vyjižďal z Heřmanic, bo podle mamy "Rani ptače dal doskače".
Jak sem parkoval u baraku od našich, myslel sem, že mě cyp střeli. Před domem mama,
segra, oba haranti a hafo tašek, z kerych čuhaly ruzne bebechi, od pytlu se
semenama na travu až po barbiny od te male. Tuž to je podraz. Aspoň, že upřymny
synovec zustal doma. Zoptal sem se segry, esli se ji konečně rozpadnul ten žigul,
že musy jet s nama. Zle se na mě podivala a pry, že jak se mi to nelibi, tak ať
jedu lokalku. Tuž to je koněc! Rači sem zavřel pysk, bo bych nerad přyšel o Feldu.
Narvali sme moju milovanu čistu krasotinku bebechami, dopředu sy lapla mama, dozadu
segra s gizdami a jeli sme. Eště ve spětnym zrcadle sem viděl fotra, jak mi
posměvačně mava. Gizd zhnily! Jak na sviňu, pozdě sem sy spomněl, že ta mala něma
sedět za mnu, bo mi zas celu cestu tenysku masyrovala řbet, ale něodborně, bo mě
boli eště včil. Bestyja!

Mama se mnu dluho nejela, tak mi furt kecala do řyzeňa, že jedu moc honem, nebo moc
pomalu. Jak raz pravila, řydičak syce něma, zato ma logicke řydičske nadani.
Normalně jezdim podle předpisu, ale tušil sem, že mě čeka očistec až do večera, tak
sem rači spichal. Od Vodarni sem se marně snažil předjeť jakehosyk hňupa v
bleděmodre fabiji. Furt mi blokoval levy pas a nězleknul se ani mojich pruduchu na
předni kapotě, co mi tam nalepil ten kamoš z autoservisa. Jak se mi ho konečně u
Teska podařylo předjet, chtěl sem mu ukazať jeden prst do teho jeho brylateho
gzychtu, ale mama mě tak jebla po pazuře, že mě chitla křeč. Tuž sem mu aspoň hodil
myšku a ohromil ho tym zadnim křydlem z burzy. Nevim, čemu se partyja dycki chlame,
ja to vidi. Šak když muže byť křydlo na normalnim autě, čemu by němohlo byť na
kombiku, no ni?

Enem sme zaparkovali na zahradě, gizdi vylezli z auta, popadli bebechi a začli sy
hrať na letiště - litali po zahradě jak blbi. Vydržel sem to do te doby, než sy
začli hrať na nasranu mamu a tatu. To střydavo lezli do auta a ven a dycki jebli
dveřami, až se zatřepalo čelni sklo. Tuž to sem pravil dosť! A dva nasrane
zamračene gzychty šly nahaňat kočku od susedki, že ji pry zrobja loďku a budě
kapitanem na potoce. Borak maly. Segra mezytym rozložila lehatko a začla se
opalovať. Mama šla vařyť oběd, kery přyvezla sebu, ale předtym mi do ruki vrazyla
ryč a ukazala mi misto, kaj kdysyk asy byval zahon. Po dvuch hodinach ryti v te
celině sem byl na šrot.

Kontrolni otazka: jak daleko doleti otravna čivava ze susedni zahrady?

a, přes živy plot zpatki do zahrady
b, přes živy plot a zahradu až ku studni
c, přes otevřene susedove okno až do kuchině

Tuž ni, že bych němjal rad zviřata, ale jak se mi na vlastni zahradě otravny
minyčokel od suseda, kereho moc němusym, zahryzně do nohavice, měnim se ve
Fibingerku. Musym najit v plotě tu ďuru, keru ta potvora leze. Beztak využiva
jakesyk krtince.

Před obědem mě mama poslala do sklepa, kery mame pod tu barabiznu a kaj sy foter
dycki chladival piva, pro kompoty. Zdvihnu poklop, lezu dolu a naraz mam mokro v
butach. Kurnik šopa, rožnu světlo a čumim jak Pinc na puk - pohroma. Ve sklepě vody
jak v ďuravym kajaku a ve vodě plavu kompoty jak špunty z vina. Někere su aji
nakřaple, no ty budu určitě moc dobre. Tuž to přece němožu povědět mamě. Prvni by
mě zdrbala, co budem žrat jako přylohu a potem by mě to něchala vykiblovať. Tuž to
ni. Vylez sem ven a pravil ji, že kompoty něbudu, bo ich loni asy zapoměla zrobiť a
žadne tam nejsu. Pravila mi, esli si o ni myslim, že je tak blba jak vypada a pry
že tam je kompotu, že by s tym nakrmila cely senat. Eště chvilu sem ju přesvěčoval,
ale moc se mi nědařylo, bo nakoněc se nasrala, pravila ať uhnu a vlezla tam sama.
Po třech minutach vylezla ven s divnym vyrazem, zašla do šopy a beze slova mi
přyněsla dva kible a lopatu, vrazyla mi ich do ruk a ukazala na sklepni poklop.
Pochopil sem, že budu obědvat asy pozdějši.

Obul sem se gumaki a ponořyl se do sklepa. Bylo tam vody skoro nad gumaki. Kura, to
budu kiblovať do svačiny. A tež ja! Z vrchu sem slyšel cynkani taliřu a lyžek a
volani tych malych gizdu "My chceme kompotek, my chceme kompotek". Po štyrech
hodinach sem konečně te svini potoku vratil to, co nam přy oblevě nadělil a konečně
sem dostal nažrať.

Zhuntovany jak po dvuch šesnastkach na čelbě sem k večeru naložil zbytek odpočate
rodiny do Feliny a valili sme dom. Skoro sem ani němoh točiť volantem jak mě bolely
pazury, řbet a za krkem. Mama mi přypoměla nedělni oběd a pravila, že jak sem byl
taki šikovny, tuž že možu přysť aji přyšti nedělu. V duchu sem se pokřyžoval a
vymluvil se na nedělni šichtu. Po mamě sem eště odvez dom segru. Jak vystupovala,
pravila, že to byla pěkna rodina sobota a že bysme sy to měli zopakovať častějši.
Chraň buch!

Nedělu rači ani něspominam. Na oběd byla dršťkova polivka a koprovka, oblibene
žradlo fotra. Tuž kaj je spravedlnosť? On se cely den vala doma, potem s byvalymi
haviřami do knajpy na pivo a karty, ja dřu jak šmirgelpapir a guvno z teho.
Něnavidim dršťki! Něnavidim koprovku!!!

7.04.2005

Jak sem kupoval brylki

V ponděli sem staval jak přejete obili, bo mě bolel cely člověk z te vikendove
gimnastyki na zahradě. Mama mě musela kdysyk adoptovať, že mě tak na stare kolena
tyra.

V robotě se mě ptali, co mam s očami, bo jak o vikendu pralo slunko a do teho

pofukaval věter, furt sem mhuřyl oči a včil mě bola, tajak sem měl kdysyk ječne
zrno. Tuž je furt musym přyvirať a vypadam jak prodavač z Asora. Svědi to jak byk a
jak se v tym furt škrabu, nělepši se to, ale na chvilu to dycki pomože. Možna mam
alergiju. Partyja mě prve přemenovala na Azuryta, ale pozdějši, jak už ani ty
červene očiska něbyly vidět, mi poradili, že sy s tym mam zajit k očnimu, nebo rači
včil nosiť černe bryle. Do dochtora mě nikdo nědostaně, bo se tam eště bojim od
minula, jak mi chtěl zkušať hemerojdy, tuž sem doma prohrabal šifoner a našel
brylki, co sem sy kupil loni na burze. Měly akurat jednu vadu - přy jakesyk akcyji
sem jich asy zapoměl na křesle a kerysyk hňup mi z nich zrobil plagat. Dobře jim
tak, bo se mi stejnak všecy řechtali, že vypadam jak mucha a přitym ja sem sy
přypadal spiš jak Terminator. Zahrabal sem hlubši a našel dalši okulary, černy
ramek, oranžove skla. Kura, na ty už sem zapoměl. Ty sem sy loni po dukladne poradě
se štyrmi radkami kupil na puti ve Stare Běle. Nosyl sem jich furt, bo sem sy v
nich přypadal moderni a tež Ostrava byla hned jakasyk veselejši. Akurat jak se mi
paru gizdu vychlamalo do pateře, začal sem sy přypadať jak stara srandovni bedla a
už sem je na pysk něvzal. Tuž budu muset kupit nove.

K večeru volala mama, že chista na nedělu špagety. Pravil sem ji, že idu přece na
tu šichtu. V utery dopoledně sem se dozvěděl, že budě spiš kura na papryce. Přecy
nejsem blby, vim co se na mě chista, tuž sem ji přypoměl zas tu šichtu. Odpoledně
mě lakala na moje oblibene palačinki, chvilu sem zavahal, ale děs z roboty na
zahradě a nebo eště z čehosyk horšiho vyhral.

Ve středu rano mama mluvila cosyk o telecym. Odpoledně, jak sem se chistal pro ty
bryle, venku zatažene. Tuž do dupy! Přece mi počasy něbudě poručať. V centru měli
guvno, tuž sem vyrazyl do šokinparku, bo sy jaksyk začinam zvykať na ty nakupy pod
jednu střechu. Enem sem vystupil z teho šokinbusu, zakrakal mi tydlifon a mama
přytvrdila. Pry řyzki a kobzolovy salat. Dokoňca aji babovka budě. Eště počkam na
zytřejši nabidku, mrknu na předpověď a možna to rysknu.

V klidu sem sy prošel všecke kramki a dokoňca našel aji brylki, kere se mi zalibily
na prvni pohled. Chvilu sem se naparoval před špiglem jak melirovany pav a fakt sem
tam kusek teho Terminatora viděl. Brylki byly bez cenovki, tuž sem se rozhližal, že
se zoptam jakesyk robki, ale prd. Kolem jezdily baby v přylbach na bruslach, ale
přece se něbudu za nimi honiť. Tuž sem je drapnul a valil k pokladni, ať sy tam s
tym poraďa. Děvucha za kasu ohližala bryle ze všeckich stran, jak by tam ten čarovy
kod, co chiběl, chtěla přyčarovať. Nakoněc pravila, že tam neni (kura, postřeh jak
byk, ta by mohla z fleku do Ryskuj!). Tuž sem ji to potvrdil a usmjal se na ňu.
Nastala chvila trapneho ticha. Nakoněc dodala, že musym isť hledať ten kod. Asy sem
se zatvařyl hlupě, bo se opravila, že ať idu na informace, tam mi poraďa. Tuž sem
šel.

Švorcova za pultem se na mě pěkně usmivala. Někere prodavački su fakt švarne robki.

Možna raz zrobim okružni izdu po ostravskich obchodach a zkusym štěsti. Jak sem ji
řeknul o svojim problemě, usměv ji spadnul jak Jehovistovi po navratu ze šichty,
brylki mi zebrala a pravila, že mam smulu, bo jak neni kod, musa to vratit. Tuž ji
pravim, ať to vraťa pro mě za mě aji do sklarni, ale ať mi da ine s kodem, ať možu
valiť dom, bo už mi slza očiska. Z fešne robki se stala furyja, kera mi začla valiť
kliny do paly, že to neni take jednoduche, bo bryli milijon a jak neni kod, bryle
něegzystuju. Tuž jak něegzystuju, šak ich vidim, no ni? Pravila, že ni a vrazyla
jich pod pult. Eště, že mam za sebu ten kurz nasertyvity z roboty, tuž sem se
vysokim hlasem zoptal, esli je prodava, a nebo schovava. Z uši ji vyšla para a pry,
že proda všecko, co ma kod. Zebrala se aji s brylami a šla do dupy.

Chvilu sem dumal, esli se tam mam demonstratyvně podpaliť, aby sy mě kdosyk
všimnul, ale co jak by mi dal do mojiho benzyna kdosyk benzyn, no ni? Tuž sem aspoň
demonstratyvně odešel. Naraz mobil - mama. Neměl sem naladu na dalši čitani z
kuchařki, tuž sem to tipnul. Přemenoval sem sy mamu v tydlifoně na Eurest a trochu
se mi ulevilo.

Doma se mi to rozleželo v pale a naraz zě me lezly fajne klidne věty, kere sem měl
te fuchtli řeknuť a jak sem sy měl zavolať veducyho, přypadně veducyho veducyho, a
nebo eště lepši veducyho veducyho veducyho. Ale tajak dycki mi to do paly naskočilo
pozdě.

Kolem osme mi volal kdosyk z roboty z Eurestu. Nechal sem se vul nachitať a vzal
sem to - a mama. Byl sem z teho nakupa-něnakupa eště tak zmateny, že sem ji odkival
nedělni oběd. Čemu sy ja debil měnim nazvy v tydlifoně?

Do štajgrove řytě! Nevim, jake ma byť počasy! Nevim co budě na oběd!! A ani němam
ty blbe bryle!!! Drapnul sem kombinački a kladivko a ty rozsednute sem spravil.
Akurat že včil už v nich něvypadam jak Švarceneger, ale spiš jak Hary Poter křyženy
s tym pajtašem z Metryksa.

11.04.2005

Po sto rokach v knihovně

V patek dopoledně mi volala mama do roboty, že ma byť o vikendu hnusně, tuž asi
nikdě něpojeděm. Tuž moment, kaj bysme jezdili? Šak enem slibovala oběd, no ni?
Aha, už to z ni leze jak z chlupate deki - oběd enem za zasluhi. Pokračovani galeji
na zahradě. V duchu sem poděkoval Zakopčanikovi za počasy a smutně sem dodal, že to
se něda nic robiť, bo jak budě let jak z konve, tuž to bysme teho na zahradě moc
něporobili. V duchu už sem sy planoval klidnu sobotu a nedělu. Eště než mama
zavěsyla, přypoměl sem ji ten oběd, ale dluhe ticho ve sluchadle mi potvrdilo, že
oběd byl pevně svazany s robotu. Nakoněc ale v mamě zvitězyla laska k svojemu děcku
a něochotně zavrčela, že jasne, že mě čekaju s nudlama s makem. Do řyti! Odpoledně
cestu z roboty sem sy pojčal jakesyk dyvidyčka a přy tym mě napadlo, že enem čumim
na bednu a dluho sem něbyl v knihovni. Šak nejsem žadny kulturni barbar, čitať
umim, akurat mam problemy s vracanim knižek, bo ty jejich lhuty leťa jak bruslař z
Bludovičaka. Kaj mam asy prukaz? Naposled sem tam byl tak dva měsyce zpatki, no
možna eště pozdějši.

Večer sem mrknul na tu spuchlu bloncku, co sy piše ten denik, ale ten prvni dil,
jak tam jezdila po te štangli, byl lepši. Před spanim sem eště pro istotu mrknul na
předpověď a šel chrnět klidny.

V sedum rano mě zbudila mama, že se nikde nejede. Kurnik šopa! Tuž jasne, že se
nejede, jak venku leje jak z praskleho strupa. Chtěl sem eště zalomiť, ale už to
něšlo. Cely tyden, jak stavam na šichtu, sy dycki pravim, že bych sy eště chvilu
přyspal a semtam aji zaspim, ale jak možu, tak němožu. Chvilu sem se převaloval,
jak spluva v hubě a nakoněc sem stanul. Požral sem a v devět sem se přystihnul, jak
sedim u druheho turka, čumim z okna jak zhipnotyzovana želva a přemyšlam, co robiť.
Tuž zkusym tu knihovnu. Na prukaz sem se vysral, bo ten sem neměl šancu najisť.
Chvilu sem hledal dešnik, bo sem nechtěl přylezť zmokly jak slepica, a vyrazyl sem.
Ani sem nědošel k zastavce a už sem měl v butach vody, jak kanoista, co něumi robiť
s laminatem. Asy sy budu muset kupiť nove.

Před desatu sem stepoval u Sykoraku a hledal vchod do knihovny. Tuž co je? Šak
nejsem vul, no ni? Že by ju mezytym, co sem tam ten pulrok něbyl, zrušili? Jak
pravil muj oblibenec Vladik Čech, jak něviš, zoptej se přytela na telefoně. Vytočil
sem Laďu - novinařa a to doslova, bo ten pajtaš eště spal. Po paru něspisovnych
větach mě poslal do haja. Tuž vlastně na luku. Na Černu luku. Kdo kdy viděl na
Černe luce knihovnu? Vypada to, že sem tam něbyl dele jak pul roku...

Tuž sem se vypravil hledat knihovnu na Černu luku. Jak sem byl u te lavki, co vede
na Slezki hrad, zavahal sem, bo cyvilizace ubyvalo. Znova sem vytočil Ladika. Hňup!
Pyskoval jak mama. Měl hned řeknuť, že je to vedle byvale Lesanki.

Za chvilu sem byl tam. Posrandoval sem s knihovnicu, že bych rad jakesyk knižki.
Jak začla skumať, esli sem tam přyhlašeny, zneistěl sem, bo sem nevěděl, esli sem
ty minule pokuty zaplatil, tuž sem rači řeknul, že sem tam chodil kdysy, eště jako
maly harant. Mrkla do občanki, zapsala sy paru capin a propustila mě sy vybrat. Tuž
sem to tam prošel a omrknul a zystil, že skifiny su za přyplatek. Na chvilu sem
lapnul aji k tym komputerum, co tam maju, ale jak sem ani na třeti pokus něnašel
nic zajimaveho, něnapadně sem se zdvihnul a robil, že sem enem spočival. Potem sem
u jedne police spozoroval taku pěknu robku. Přyšel sem skoro až k ni a ležerně
lapnul do jedne ruki nejbližši bichlu, ať vidi, jaki sem sportovec a začnul sem
listovať. Za chvilu sy mě všimla, ja sem se na ňu lehce usmjal, šak to znatě. Naraz
k ni přyšel taki pajtaš v kvadru a šlajfce a odtahnul ju pryč. V pravy čas, bo už
mě brala do pazury křeč. Dal sem knižku zpatki do regala a vybiral dalši. Myslim
robki. Ale krom padesatilete babki s hulku už tam žadna něbyla a knihovnica
vypadala něpřystupně, tuž sem se na to vysral. Nevadi, třeba přyště.

Nakoněc sem sy pojčal Tomaša Klancyho, bo sem sy spomněl, že o nim mluvil ten muj
sečtěly kamoš Franta z roboty a Štefana Kinga, bo sem od něho viděl už hafo filmu a
něčital ani jednu knižku. Jak sem byl maly smrad, horory sem měl misto čitanki. U
vydeja knižek mě překvapili, bo mi dalši bichlobaba vydala prukazku enem s mojim
menem a čarovym kodem, nikdě žadne kolonki na datumy a knižki. Kurec, jak budu
vědět, co sem sy pojčal, jak to neni nikdě napsane? Naštěsti mi vyjela papir z
komputera, kaj to bylo přesně podle abecedy aji s datumama, do kdy to třeba vratit.
Musym sy to doma založiť na viditelne misto.

Nechtělo se mi isť na oběd ven, tuž sem sy v Delvitě kupil kilo hrancli (ten rambo
tam furt robi). Doma sem to narval do fryťaka a pouvažoval, či sy dať dalši dyvidy
a nebo knižku. Vyhrala střybrna placka, bo u teho možu jesť a navic mam uctu ku
knižkam a s masnymi pazurami by to dopadlo zle. Film stal za guvno. Jakisyk Šoking
hazard, sami zombicy, Dada, co spiva harantum ty přyhluple songi, tam valila
jedneho do paly šutrem a potem mu brokovnicu zrobila plastycku operacyju gzychtu.
Vypnul sem to, dožral hrancle a vytahnul teho Kinga - Osviceni. Čital sem cele
odpoledně. Tak sem se do teho zažral, že sem sy ani něvšimnul, že už se venku
setmělo. Jak už sem němoh vydržet scani, mrknul sem do temne přecyně a v duchu sem
sy nadal, že sem jak maly cyp. Ale fakt tam byla tma a vypinač tak daleko. Aji bych
se vsadil, že se tam cosyk pohlo. Chvilu sem čekal, esli se samo něrosviti, nebo se
mi přestaně chceť, nebo cosyk vyskoči a rafně mě do dupy, ale nic. Kura, asy mi
šibe - a nebo ta tatarka byla stara. Jak už sem myslel, že scypnu jak Tycho de
Brahe, popadnul sem Klancyho, mrsknul po vypinaču, utikal se vyscať a zas zpatki do
bezpeča obyvački.

Po osme sem sy pustil ku Kingovi Misky bez zvuku, aby mi bylo veselši. Kurnik šopa,
ten chachar musel mět děctvi jak cyp, jak piše take knižki. Dal sem čital a semtam
mrknul na ty kraski v bedni, ale žadna se mi tam na prvni pohled něpozdavala. Eště
že sem měl vyply zvuk, bo ten pajtaš, co to každy rok uvaďa, je mi rok od roku
protivnějši. Ani něvim, keru robku nakoněc vylosovali, bo z te kultury sem byl tak
unaveny, že sem těsně před koncem dostal Kingem do pysku a usnul.

14.04.2005

Rodina ma držeť pokupě

V nedělu sem dorazyl k mamě pro istotu přesně na dvanast, kdyby měla jakesyk hlupe
napady ohledně roboty. Kurnik šopa, v posledni době se jaksyk často schazame cela
rodina, bo tam zas byla segra s harantami a dokoňca aji ten jeji pajtaš Mirek. To
ten pulrok uletěl jaksyk rychle, pravil sem. Segra se na mě podivala, jak bysem ji
rozšlapnul barbinu. Rači sem sklapnul pysk, bo jak je včil už celkem teplo, ten vul
přyšel enem v tryku s kratkim rukavem a to co on ma na rukach, mam ja na stehnu.
Fotr, sam chlap jak hora, už měl parurazy blbe pindy, esli nahodu nejsem
adoptovany.

To, že Mirka ma mama rada jak osynu v řyti, už sem řykal. Ale čemu za to musym
trpět ja? Na nedělni oběd bylo ryzoto s čimsyk divnym vevnitřku! Kura, Eurest aji
doma! Ryzoto on něnavidi tajak Bubilkova zrcadlo. Moc mu to nelezlo, ale zežral to
cele. V Tybetu mu asy něvyvařovali. Po obědě sme dali kafe a mama začla
fantazyrovať, co bysme mohli přyšti tyden na zahradě zasadit. Tuž ja bych aji
věděl, ale nevim, esli je semtex volně prodejny. Asy sem něvypadal moc nadšeny -
šak kdo by byl po takim blafu - a tak mi hned přydělila nove přeryti zahrady. Tuž
do dupy, deprem sem sy spravil řbet a už zas? Se na to možu vysrať. Fotr nalel po
pulce, segřynemu gizdovi pro istotu menši, bo mu určitě eště nězapoměl jednu oslavu
maminych narozek, jak se pajtaš přykuřyl a chtěl tancovať na stole. Volovi nědošlo,
že ma horni desku skleněnu.

Mama, jak sy dala slivku, jak by do ni pustili eletryku. Kecala o zahradě, o okoli,
o susedach a něbyla k zastaveni. Nakoněc ju osvitil duch stareho Mičuryna. Pry
bysme mohli na zahradě sadit kobzole, hrach a čemu ni aji oves? Tuž to bylo už aji
na fotra moc. Bylo vidět, jak mu zaskočilo, ale držel pysk. Mama dal mlela tu svoju
samomluvu, že to budě asy male, že by bylo dobre přykupiť jakisyk věči pozemek,
nebo kus pola. Tuž a jak by už byl pozemek, že bysme tam mohli traviť leto, šak
naco jezdit kajsyk do řyti a utracať chechtaki?

To už aji segra zneistěla, bo už se asy viděla, jak travi dovolenu na polu, opaluje
se mezy řadkama kobzoli a kupat se chodi do děckeho nafukovacyho bazenka. Něnapadně
žduchla do teho jejiho, aby cosyk řeknul, ale ten držel pysk, bo seděl naproti
fotra a navic ma k robotě na zahradě odpor. Od doby, co posekal zahonki komplet aji
se skalku, už mu mama rači robotu nědava. Mama čim dal nadšenějši nasměrovala svuj
mamolog na mě. Zavčasu sem se ju snažil zarazyť, že ja dovolenu ani něplanuju, bo
furt enem robim a robim jak stary Žabčik. Semtam mě napadně, že mama ma v pale
membranu - jak mluvi, tak něslyši. Začla mi to ličiť v ružovych barvach, jake to
budě fajne.

Zničehonic se do hovoru přydal foter. Pry nejlepši budě sy na to nove pole pořydit
slipki a husu. Pozor! Fotrovi už něnalivať! Mamě se zasekla huba a chvilu na ňho
čuměla jak třynastka na mamineho robertka, bo něpochopila jeho ironyju. To byla
voda na mamin mlyn. Fotruv napad hned adoptovala a vylepšila aji o bravka. Nakoněc
aji začla planovať, koho pozve na zabijačku. Všecy sme už pochopili, že mamě do
žradla musel kdosyk sypnuť jakesyk vitaminy na povzbuzeni mozku, bo to inač něbylo
možne.

Segra ale stejnak měla bobki, že misto vyvalovani v plavkach na zahradě budě pleť
hektary, tuž pod stolem kopala do teho svojeho inteligenta, ať tež cosyk žbleptně.
Mirek je, slušně pověděne, jednoduchi, ale inač je blby jak tago. Jak se chtěl
zastať segry, tuž pravil, že to neni dobry napad, že už maju na dovolenu cosyk
objednane a přece něbudu okopavať kobzole a starať se o bravki. Mama zhasla jak
když dupnětě na kralika Duracela a skoro sem viděl, jak se ji bělmo zatahlo černu
foliju. Pravila mu, že ať se něstara, že takeho pajtaša, jak je on, by tam stejně
na robotu něchtěla. Že ma fajneho šikovneho synka (kura, čim sem sy to
zaslužil???). Do teho segra, že Mirek neni žadny pajtaš a že ta skalka tenkrat, že
to bylo nědorozuměni. Z pokojika přyletěla nejmladši se zoptať, co je to pajtaš.
Jeji bracha ju odtahnul zpatki a zaslechnul sem cosyk o uchilakovi. Mala se
rozbečela, že tata neni žadny uchilak. Do teho Mirek, že mama ho vubec nězna, jak
mu furt enem nadava. Do teho zas mama, že jak ho može znať, jak je on furt v krymě.
On zas na to, že měl enem podminku. Do teho tata, že podminka - něpodminka - krymoš
jak krymoš. Mirek to završil pamatnu větu, keru naš byt eště asy něslyšel: "Vy tomu
tak rozumite, vždyť ste jenom haviř!"

Tuž take poklidne rodine odpoledně.

Pochopil sem, že zakusek asy nědostanu. V klidu sem dopil kafe, rozlučil se, ale
stejně mě asy přes ten řev něslyšeli a pomalu sem šel do přecyně. Eště sem
zaslechnul cosyk o gizdach, co už něsmja překročiť prah. Jak sem se v předkloně
zavazoval buty, levym okem sem zahlidnul fotrove nohi, jak sy to štraduju istym
krokem ku dveřam a před nim pozpatku cupitaju nohi teho segřyneho přycmrndavača.
Tata ho držel za limec pod bradu, otevřel dveře a vyhodil ho na chodbu. Buty za nim
letěly o vteřynu pozdějši. Segra v obyvačce ani něcekla, bo to něbylo poprve, co se
ti dva kohuti porafali. Akurat že dycki to skončilo enem u přetlačovani.

Tuž to vitě, haviři - ti se s nikim něseru. Na druhu stranu, o bravku a kobzolach

asy u nas dluho něpadně ani slovo.

18.04.2005

Vzdělavať se je třeba zavčasu

Už sem vam pravil o kolegini Mirce? Je to taka domacy puťka, navrat do roboty po
mateřske dokoňca obečela, bo co sy pry jeji Sabinka bez ni doma počně? Sabinka je
typicki rozmazleny baňkart, bo mama ju každe rano kontroluje a radi před cestu do
školy, co sy ma oblest, esli je venku zyma, nebo leje, esli je učesana a podobne.
Odpoledně zyšťuje, co bylo ve škole (za tu otazku sem dycki mamu v duchu proklel) a
před odchodem ze šichty zas vola, co ma dom kupiť a na co maju s tatinkem chuť na
večeřu. Tuž kajsyk sem čital, že se temu řyka opiči laska, no ale každy je iny.
Třeba budu stejny, až budu mět jakehosyk gizda ja, ale to je eště v nědohlednu. Třa
prve zehnať jakusyk robku. Venku se včil oteplilo a roby choďa ve fajnych trykach.
Šak sem se šel ve štvrtek na chvilu projisť po Masarykaču. Kura, ty bestyje jak se
trochu otepli, hned podprdy dolu a enem tak nalehko. Sednul sem sy na lavku u
vodotryska a čučel jak puk. Kdyby mě nězačnul otravovať ten bezďak, co smrděl jak
by se před štyrmi dňami zesral, seděl bysem tam až do večera a obdivoval ty vlnicy
se tryka.

Ale to sem odbočil. Jasne, že Saba je podle mamy to nejchitřejši děcko na celym
světě. Šak už to pět roku slychame skoro den co den. Tuž se Mirka s tym jejim, no
spiš enem Mirka, bo jeji stary ma doma slovo tajak němy na aukcyji, rozhodla, že ju
přyhlasy na jakesyk viceročni gimnazyjum. Tuž cosyk take sem znal enem z filmu pro
pamětniki, ale za posledni pulrok sem se nechtě o tym vzdělaňu poučil tak, že bych
z fleku moh robiť teho pajtaša, kery kontroluje ty testy. Mirka o tym totiž furt
mele.

Někeřy kolezy už su na to tak alergičti, že dufaju, že Saba vyhořy. Tuž zda se mi

to k temu děcku trochu krute, ale jak to řeknu nahlas, partyja mi dycki přypomeně
jeden zajezd z roboty do muzea v Rožnově, kdy ta mala bestyja pul cesty prořvala,
bo Miruna zapoměla jejiho plyšoveho medvěda, a pul cesty cyleně progrcala. Čemu
cyleně? Bo se snažila schvalně zacyliť na každeho, kdo byl v okoli. U oběda zas
řvala, že to nežere, Mirka ji krajala řyzki na male kuski a přesvěčovala ju, že to
papa. Uff, až sem se otřepal. Cestu dom sy naštěsti něpamatuju, bo Jura kupil v
muzeu jakusyk medovinu, co chutnala po lihu a řeknu vam, to bylo lepši anyztetykum,
jak když mi kdysyk robili na Fifkach slepaka.

Miruna od loňska hlupně s testami, kupuje knižki a nuti to něbohe děcko, vlastně tu
malu saň, učit se každy den a v robotě sy potem stěžuje, že se Sabince moc něchce.
Kdosyk ji raz poradil ty internetove stranki Scyjo, či jak se to piše. To je
jakasyk firma, co pry za těžke chechtaki prodava otazki, kere potem na tych testach
něbudu. Od te doby Miruna tak dluho otravovala Tomaša (to je ten naš macher na
komputery), bo na jejim komputeru neni internet, až ji ty stranki vytisknul. Potem
asy tyden vyryvala jak přypity bagrysta, jak je to vzdělavani drahe a kaj ma ona ty
chechtaki brať a někrasť. Přyněsla aji jakesyk ofocene otazki, podle kvality to
byla tak sedma kopija, nadšeně obsadila kopirku na pul dňa a jela jak nadopovany
frezař. A bo Sabinka asy něbudě žaden Ajnštajn, tuž od te doby řešime testy všecy.
Začlo to něnapadně. Miruna raz u oběda nadhodila jakusyk otazku, kera zněla
zajimavě a tak abysme němuseli dumať nad tym, z čeho je ta bledězelena mačka k te
ryži, řešili sme kolektyvně matyku. Od te doby sme pravidelně debatovali nad
otazkami, kere Saba něpochopila. Miruna sala informace jak vyschly molitan a doma
to filtrovala Sabince. Pravda, musela vyněchať někere něpodstatne detajly, přyklad
"to by vyřešil aji debil", a nebo "to chce važně na tu školu, jak nězna take
zaklady? Tym se bavi moja babka ve starobincu." Je fakt, že někere otazki nam daly
pěkně zabrat, bo kdo napřyklad z hlavy vi, že jak z města A vyjede v sedum rano
rychlik a z města B ve stejnu dobu vyleti eroplan a jeden jedě rychlosťu osumdesat
za hodinu a druhi rychlosťu pětset za hodinu, tuž jaku barvu ma vchod do letišťa a
podobne capiny? Eště včil se mi mota pala.

Tuž ale jak nas tak dluho s tu školu srala, trochu sy nas udobřyla v patek, bo na
koňcu šichty postavila na stul flašku, abysme pry ji pomohli zahnať něrvozytu z
pondělka, kdy Saba budě robiť ty skuški. Trochu sme se lizli a nakoněc aji temu
děcku v duchu popřali štěsťa, bo podle Miruny ju čeka vikendova šichta nad otazkami
a před spanim ji pry budě čitať z encyklopedyje. Tuž to je moc aji na mě.
Po šichtě sme šli s partyju eště na dvě, bo ten myslivec bylo třa čimsyk zapiť.
Dali sme sy enem dvě - prvni a posledni - a šli dom jak sedum divek. Večer sem
těsně před komatem přemyšlal, esli mama s tatu tak trochu nězanedbali moje
vzdělani.

20.04.2005

Buty na kolcach

V sobotu bylo venku pěkně, tajak by už bylo leto. Cytil sem, jak ve mě jaro zapina
jakesyk divne mechanizmy, tuž sem se vzdor chuti na pivo vydal odpoledně do
Komeňaku. Jak sem prochazal kolem Čapkarni, spoměl sem sy, jak sme se tam minule
chtěli kupať s Jarynem a Marcelem - no magořy. Enem sem vlez do parku, malem mě
sejmuli tacy dva mali gizdi na kolach, co robili zavod z teho minykopca. Ale co,
šak sem byl tež mlady, pravil sem sy, jak sem sy oprašoval řyť od hliny.

Zašel sem mrknuť na Ostravicu, poprochazal se tam kolem tych lavek a spominal na
svoje prvni robki, jak sem jim tam kdysyk eště jako mlady vlasaty chachar zkumal ty
natekle hrudniki pod trykami. Kura, to byly časy, rači něspominať. Zaplašil sem
spominki a přepnul na včil. Kolem lavek se prohaňaly fajne robki na kolečkovych
bruslach s dupami napresovanymi do uplych kraťasu a s minytrykami těsně nad břuch.
Krom jedne, kere visel lalok jak pytel na zmyje přes pasek a kere se to tryko
vyhrnulo asy omylem, mě všecke tak jaksyk vnitřně "oslovily". To fajne počasy se
mnu robi divy.

Do dupy s jarem! Jaruna na mě sere jak na placaty kameň, Milena už tež přes měsyc
něvolala, tuž asy sme se rozešli, Dana od Dřevoprodeja sy asy zpatki nabuchla teho
jejiho byvaleho pajtaša, bo jak sem ji raz volal, vzal to jakisyk gizd a přectavil
se jejim přyjmenim, no a susedku odvedle se od jisteho šmigrusta bojim potkať. Budu
se museť poohlednuť po jakesyk nove robce. Šak už mam ty roki, kdy už by bylo třa
zasadit to semeno na ten strom a robka na stalo nikdě. V robotě je to na guvno, tam
su same zadane a nebo hlupe bloncki a v hospě sy navaleny narazym tak akurat
přypitu servirku, co vypada jak Hejma a nebo jakehosyk tranďaka na chlopskim
hajzlu, tajak raz Jura ve Džbaně. Ten vul sy teho všimnul až u nich ve vchodě, jak
se začli obirať. Štrnasť dni se s nami potem něbavil, že sme ho něvarovali. Do
dněskaj něvime, jak to vlasně dopadlo, bo jak na to přydě řeč, jaksyk dycki zmlkně
a začně o čimsyk inym. Tuž ale taki zufalec eště nejsem abych něpoznal babu.

V tym parku jich bylo jak ludi v Češině na burze. Že by jakasyk nova moda? Tuž to
vypada zajimavě, že bych to tež skusyl na tych bruslach, zauvažoval sem? Šak na
lednich umim a na tych kolcovych to zas taki rozdil něbudě a aspoň budu moderni.
Všecy kolem vypadali, jak by se s nimi narodili na nohach, tuž to budě jednoduche.
Akurat ty chraniče a přylby se mi moc nělibja. Někeřy ludě v tym vypadaju jak by
šli na maškarni za Dominatora. Tuž to ja nejsem žadny měkoň, ja přylbu něpotřebuju.

Na ponděli po robotě sem sy naplanoval projisť se centrem po sportovnich obchodach

s tym, že sy kupim ty jezdicy buty. Bazary sem rači vyněchal, bo kolobrusle z
bazaru se mi jaksyk ekluju. Něrad bysem, aby mi v plne rychlosti uletělo keresyk
kolco a ja sem se s rozrazenu lebku přydal k tym dvum pajtašum na pamatniku, keřy
ukazuju cestu ven z Komeňaku. Škoda mluviť! Jak by se na mě v tych sportšopach
domluvili. Nejlevnějši brusle staly štyry litry, tuž běžtě do dupy! Co je na tym
take drahe? Za štyry litry mam lacnějši kolo, no ni? Šak su to enem buty s
přyšrubovanymi kolcami. V poslednim kramě sem se už celkem nasrany zoptal roby u
pokladni, čemu je to take drahe. Začla mi vysvětlovať, že to su značkove bauery se
sylikonovymi kolcami a odlehčenymi ložiskami na duralovym podvozku. Zdalo se mi,
jak by to měla naštudovane z jakehosyk letačku, bo to mlela jak ten německi pajtaš
v tych reklamach na ty miksery, co zaplatitě jeden, dostanětě dva a jak se vam za
měsyc poseru oba dva, tuž sy potem možetě
že chcu enem take obyčejne, sylikon ať sy
volne. Podivala se na mě tajak hajzelroba
sprosty, bo zavola ochranku. Tuž sem rači
větřyl a vypadal, že se němože dočkať, až
struhať kobzole na nanosytku. Řek sem ji,
něcha na stare roki, až už ji budě tryko
na tisycovku a pravila, ať nejsem
zavřel pysk a šel, bo ten rambo v rohu už
zkusy teoryju z posylovni v praxy.

V utery sem sy postěžoval partyji v robotě, co je to za burdel. Jak to slyšela

Karla, co sedi vedle s Jarunu, přyletěla s očami rozzařenymi jak temelinske
kobzole, v ruce haldu letačku ze všeckich obchodu, co v Ostravě egzystuju a začla v
nich přede mnu listovať. Za chvilu mi ukazovala jakesyk kolobuty za štyrysta. Tuž
to je ono! Čumili, co se tam obzajtovali okolo, hned začli pomluvať, že za tu cenu
to budu enem buty. Pravil sem jim, ať buď poraďa, nebo ať idu do řyti. Zustal enem
Kamil a začal mě školiť - on je taki sportovec teoretyk - vysvětloval mi rozdil
mezy sylikonovymi a umělohmotnymi kolcami a mezy vazacymi a přeskovymi butami. No
mlel pantem jak stara Blažkova, až mi šla pala kolem. Tak mě doblbnul, že sem
nakoněc zapoměl, v kerym tym kramě měli ty nejlevnějši. Rano se musym Karly zoptať
eště raz. Tuž doufam, že mě něpošle do dupy.

25.04.2005

Kolcobuty už mi pravja pane

V robotě nic noveho, tajak dycki, akurat Miruna je marod, tuž Sabina asy přymački
nězrobila. Partyja od pondělka planovala nad mapu cestu do Prahi, bo tam v sobotu
měl hrať Banik, tuž sem jim nězavazně slibil, že pojedu tež. V patek rano mi Pepa s
omluvu pravil, že pry Jaruna chce strašně moc jet s nimi, tuž jeden z nas asy
něbudě moct jet. A že pry je jim moc lito, ale los padnul na mě. Tuž kurnik šopa,
jaki los? A kdy se losovalo, ja sem nic něviděl, no ni? Potem sem ale viděl Jarunu
v novym uplym tryku a zecvaklo mi, čemu jedě ona a ni ja. Paru minut na to mi
volala segra, aby mi přypoměla sobotni sraz u ni. Chvilu sem spominal a potem mi
došlo, že jeden z malych gizdu ma svatek, či narozki, tuž sem zahuhlal, že nevim
esli přydu, bo možna budu robiť. Potem sem sy spomněl, že se vlasně asy uvidi
tybeťan s fotrem od pamatneho vyneseňa a tak sem honem dodal, že teda přydu.
Pravila, že mam štěsti, že sem sy to rozmyslel, bo přece nejsem taki ichtyl, abych
se vysral na jeji děcka. Tuž nevim nevim.

Kura ale co ja temu malemu kupim? Zaslechnul sem od Jarunine kolegině, co seděla
nasraně u nas v kanclu od te chvile, co Jaruna slibila chlopum svoju pražsku
spoluučasť a pomluvala ju, že v centru je jakisyk novy obchod s gumovymi bombonami.
To mě zaujalo, bo přece něpujdu s prazdnymi pazurami, tuž sem sy něchal vysvětliť,
kaj to je a po robotě sem vystupil u Impiku. Kupil sem celu krabicu, kilo a pul
teho bylo, tuž doufam, že budu oblibeny stryk.

Doma sem mrknul na svoje krasne nove kolobuty kupene ve štvrtek večer za pětikilo,
ale byl sem moc utahany na to, abych je šel zkušať, tuž sem sy slibil, že o vikendu
je projedu. Usmažil sem sy pul kila hrancli, zalel to pul sklenku tatarki, kidnul
tam kečup, posypal nakrajenu cybulu a přypravil sklenku ogurek. Měl sem pojčane
dyvidyčko o tym Potěmkinovi. Jakasyk grupa ludi na jednym mistě, všude kolem
jacysyk něznami hastroši, o kerych se něsmělo mluvit, potem se zystilo, že vlasně
něegzystuju a že ta banda žije v rezervacyji. No složite, jak uhačkovať cosyk ze
zvonkoveho dratu. Že bych to musel vidět dvarazy...

Kolem desate, jak sem odpočival a travil hrancle aji s filmem, jakisyk amaterski
Žan Mišel Žar začal hrať dole na zvonki. Jak zazvonil asy popate, zdvihnul sem
domacy kecafon, abych mu řeknul, co sy myslim o jeho mamě a že by mu bylo lepši v
tych hajzlovych trubkach a on to Pepik. A že pry tahně po hospach s dvuma robkami
(staru konečně kopnul do dupy aji s tymi jejimi Stražnymi gazetami) a spomněl sy na
mě a pry esli možu všecy navrch. Mrknul sem na hadry ze šichty, co ležely mezy
obyvakem a kuchiňu, taliř se zbytkami na novinach v obyvačce, rozdělany fryťak v
kuchini a pomyslel na dvě kočki, co čekaju dole - a pravil sem, že ja. Kuchiň sem
zavřel, mokre ručniki z dlažki v kupelce nacpal do pradelniho koša, hadry z celeho
kvartyra nakopal pod lužko do ložnice - tam snad nikdo něskonči. Od vytahu sem se
eště vratil a nacpal sy do pysku pul tuby pasty, bo sem měl v hubě po te cybuli jak
v žumpě. Jak sem uviděl ty dvě robki, zalitoval sem, že sem něvyrval zvonkove draty
ze stěny. Nevim čemu, ale čekal sem Olsenovic dvojčata a to spiš byly Marta a Tena.
Měli sebu pytel čipsu a flašu ferneta a navic už se nacpali všecy do vytahu, tuž
sem jě už němoh vyhodiť.

Z robek se vyklubaly kupodivu sympatycke baby, bo sme prokecali pulku nocy. No ja

moc ani ni, bo sem furt v pysku cytěl tu cybulu, tuž sem mluvil enem tak na pul
huby jak Ransdorf na schuzy. Jedna z nich sy pozdějši všimla te piksle s gumidkami
a rozzařyla se jak svařečski drat. Byla trochu spuchlejši, tuž sem pochopil, že ma
asy rada sladke a nabidnul sem ji. Když tak zbytek odsypu gizdovi do sačku. Šak
kilo a pul bombonu je pro take male děcko nězdrave, no ni? Tuž sme eště kecali,
popili, trochu posrandovali, ale oni se po druhe rozlučili, že pry eště maju spicha
s bandu v Ptakovi. Tahali mě sebu, ale mi se něchtělo. Tuž mi Nela (ta s tymi
bombonami) aspoň napsala čislo mobila a ať zavolam, že sem fajny synek.

V sobotu rano sem stanul celkem čily a v duchu sem se pochvalil, že sem odolal a
něšel v nocy s nimi a aspoň možu vyskušať ty buty na kolcach. Po turku se mi to
trochu rozleželo v pale a rozhodnul sem se, že než pujdu robiť Romanova před ludi,
prve to zkusym doma. Posnidal sem posledni třy bombony (beztak ty gumove to male od
segry něma rado...) a začal sy vytyčovať trasu. V kuchini je lino, tuž to je
podobne jak cesta, to by mohlo isť. Opatrně sem sy nazul buty. Stanul sem a zkusyl
pomalu sunuť jednu nohu tam a zpatki jak Fred Aster na lyžach. Celkem to aji šlo.
Zkusyl sem to obuma nohami dohromady, ale jaksyk sem to nězvladnul a taktak sem se
zachitil kuchiňskeho stola. Naštěsti sem sebu nejebnul na zem, ale taliř se
zbytkami ze včerejši večeře a poloprazdna flaša od tatarki letěly nadul. Do dupy,
tak kuchiň byla mimo, bo v bruslach se pro to něohnu a zuvať sy to včil něbudu, jak
mi to začlo tak fajně isť. Tež sem sy všimnul jakichsy černych čar na tym světlym
lině mezy tym sklem a tatarku. To sem asy zrobil tymi černymi kolcami. Přesunul sem
se do přecyně. Chvilu sem se pozoroval v zrcadle a pravim vam, něvypadal sem zle.
Posunoval sem střydavo levu a pravu nohu a dokoňca se zkusyl aji otočiť a odstrčiť
od teho zrcadla. Meter sem popojel. Tuž malo mista, tak sem zkusyl obyvak. Chtěl
sem zkusyť aji nohi zdvihať, ale to mě bral balanc. Jak sem se otačal u televize,
jaksyk blbě sem o ňu šprajcnul a vypadalo to, že tepich budě v televizy. Tuž sem
zazmatkoval a chtěl ju chytnuť. Kdybych byl boski, šlo by to celkem fajně... Jak
sem sebu jebnul na řbet a mignul se palu o stul, viděl sem před očami štyry vlajki
unyje. Moja draha Orava to ale přežila. Aspoň že tak.

Zdělal sem sy ty ďabelske kolca z noh a bechnul s nimi do přecyně do kuta. Potem
sem sy šel na chvilu spočnuť, bo se mi začala motať pala a mi došlo, že mam asy
otřes mozku. Po tym, co sem se hodinku spočnul, sem se rozhodnul svoje smrtelne
zraněni překonať a vyrazyť za rodinu na Dubinu, aby mě mohli politovať a přypadně
se mnu probrať detajly mojeho pořbu.

26.04.2005

Svatek u segry. Nebo narozki. Nebo kdovico.

Už jak sem se obuval, bylo mi jasne, že už tu dluho něbudu. Jak sem se nadechnul a
ponořyl sy zavazať buty, paru hvězdiček se vratilo a zatancovalo kazačok. Nědalo se
a tak sem se rači odplahočil zpatki na lužko a eště chvilu sem se prospal. No spiš
to bylo koma, bo se mi zdaly divne věcy. Zbudil sem se odpoledně a bylo mi trochu
lepši. S chozenim to ale něbylo moc slavne, bo kostrč mě bolela tajak by sy mě
vybral kaněc za robu. Odplahočil sem se na zastavku a ani sem neměl sylu cosyk
odpovědět jakesyk stařeně, co sy přede mnu odpluvla a zasyčela cosyk o hnusnych
ožralcach. Lokalka nějela a mi zaškruňgalo v břuchu. Spomjel sem sy, že sem
posnidal akurat teho gumoveho gryzliho a tym padem gizdovi nic nenesu. Do dupy, co
včil a co potem? Odbelhal sem se k řekovi na Českobratrsku a kupil dva hamburgery.
Jeden sem na mistě zežral a druhy nacpal do kapsy, ať tam něpřydu s prazdnymi
rukami. V lokalce sem se asy na chvilu vzdalil, bo mě zbudila bolesť, jak sem
trochu sjel ze sedadla, ale naštěsti včas, bo inač bysem to přejel.

Už jak sem zvonil u segřynych dveřy, bylo mi jasne, že se švara s fotrem zas, tajak
už parurazy, usmiřyli, bo jejich teskny řev "baničku my sme s tebouuuu" byl slyšet
až na chodbu. A jak sem je viděl, jak seďa na sedačce ruki kolem ramen, docvaklo
mi, že tatove pindy o tym hňupovi, ke keremu už nikdy něvkroči, odplavila vodka.
Enem mě viděli, začli jeden přes druheho cosyk vysvětlovať o něspravedlive penaltě.
Guvno sem jim rozuměl, tuž se musym večer mrknuť na zpravy. Mama sy hned
postěžovala, že každu přyhravku banikovcu zapijaju štamprlu. Segra uklidňovala
oslaveňca, bo ten byl nasrany, že čemu ma oslavu, jak hraje Banik. Upřymny synovec
trucoval v pokojiku, bo mu mama s tatu něpovolili cestu do Prahi. Šak sy eště
zarozbijaš vlaki, až buděš starši. Druhi minygizd šmejdil po kuchini a užiral
přychistane žradlo. Opatrně sem sy lapnul na řyť a zastenal bolesťu, abych všeckich
upozornil na muj nadchazejicy koněc.

Hňup švager zbystřyl a zoptal se mě, esli sem sy začnul vydělavať na živobyti jako
chlapska štětka a že pry v Praze na hlavnim dobře plaťa. Uvažoval sem, esli ho vic
urazym, jak ho jebnu vazu, nebo jak se ho zoptam esli vi, že jeho mama s tatu byli
surozency, ale švihlo mi ve řbetě, tuž sem sy nalel a rači čuměl na ty bile a
červene pajtaše v bedni. Foter sy pochvaloval, že už na ty numera na řbetach
něvidi, ale naštěsti divacy mu dycki daju znať, jak je u balona dezerter z Bazalu.
Chtěl sem se Matušoviča zastať, ale foter mi nalel dalši a mi to celkem pomahalo,
tuž sem se rači napil.

V poločase přyskakal oslaveněc a začal otravovať, že chce darek. Popřal sem mu tak,
aby něbylo poznať, že něvim, co vlasně slavi a z kapsy sem vytahnul ten kus řecke
kravy v husce. Pravda, ta dluha cesta a moja kapsa mu na krase moc něpřydaly. Maly
na to něvěřycně čučel a pomaly začnul nabirať. Mama mě zachranila, bo mu pravila,
že stryk moc a moc robi a něstiha kupovať darki, takže slibuje, že přyšti tyden ho
veme do mekdonalda a kupi mu se žradlem aji cosyk na hrani. Foter se enem blbě
tlemil a švager využil něpozornosti a hamburger zežral. To ale neměl robiť, bo
segra se nasrala a začla mu vyčitať, že se cele dopoledně sere v kuchini s
lahudkami a on tu žere taki hnus kdoviodkuď. Švager chtěl cosyk chitreho odpovědět,
ale skončila přestavka a tak oněměl. Roby se přesunuly do kuchině, bo už su
poučene. Gizdi tahli s nimi, bo je segra nalakala na jednohubki.

Zadival sem se na fotbal, ale trochu mě rušily ty oranžove fleki, co probihaly mezy
hračami. Nikdo iny sy ale něstěžoval, tuž mi došlo, že to je muj vnitřni kolega -
otřes mozku. Tuž přece nejsem měkoň, abych s tym šel k dochtorovi, no ni? Šel sem
to rozchodiť a přytym sem mrknul na trucujicyho synovca, kery měl zrovna hovor z
Letne a potichu řval do tydlifona banikovski pokřyk na devět, aby je aspoň tak
podpořyl. Spomněl sem sy na Jarunu a vratil se k bedni, esli ju tam kajsyk
něuvidim, bo slibovala odvažne tryko modrobile barvy. Jak sem viděl fotra s
tybeťanem, jak se tam obimaju a beča, pochopil sem, že Sparta dala gol. A fakt...

Jak to skončilo, roby měly ohled a přyněsly druhu flašu. Švager se rozhodnul, že se
odreaguje na mě a tak začal špijonovať, čemu chodim, tajak by mi spadlo v
heřmanicke sprše mydlo (eště se tym vul chlubi). Nechtělo se mi chlubiť, že sem
sebu jebnul v obyvaku a eště k temu na bruslach, ale jaksyk sem musel vyvratit
podezřeni, že sem na veřejnych veckach vlez do obsazene kabinki, tuž sem cosyk
zahuhlal o pracovnim uraze. Vul to pochopil po svojim, šak všecy vime, že je o
trochu inteligentnějši jak kavovar a začal blbě vtipkovať. Tuž sem se nasral,
nacpal do kapsy třy chlebički, bo beztak už sem tam měl hnuj po tym řekburgeru a
šel se obuvať. Vysral sem se na tkanički a z but zrobil nazuvaki. Jedina mama se
zajimala, co mi je, tuž sem ju potěšil, že umiram a ona po mě zdědi všecke problemy
a dluhi. Uchechtla se a pravila, že umiram od puberty a furt nic. Kurňa, ani vlasni
mama něpozna, jak je to se mnu važne.

Jak sem se pomaly zhibal pro kšiltovku na botniku, oslaveněc mi skočil na řbet a
jasal, že pujdě se strykem do meka a že stryk je super. Jak mě přešly ty oranžove
mžitki a ja sem se postavil z kolen zpatki na nohi, spoměl sem sy na teho Herodesa.
Mladši bečela v kutě a mama ju uklidňovala, že stryk veme aji ju. Do dupy! Jedina
segra měla rozum, bo mi na cestu přyněsla eště jednu štamprlu, no spiš taki maly
hořčičak a jedině diki temu sem se dom dostal celkem bezbolestně. Syce sem zajel až
ku Svobodě, ale hned mi to jelo zpatki.

Doma sem se naložil do horke vany a usnul. Zbudilo mě, jak sem se nadechnul nosem
pod hladinu. Dobra zprava ale byla, že řbet už bolel meně. Tuž sem se rozhodnul, že
esli to do rana přejdě, tak nedělu stravim na kolobutach v Komeňaku. Vylez sem z
vany, nacpal se do župana, z kapsy bundy vytahnul a zežral ty byvale chlebički, do
zvonku nacpal kus toaleťaku, kdyby zas jakisyk pajtaš měl napad přysť na navštěvu,
přyvazal sem sy osušku přes řbet polštařek a šel spať.

28.04.2005

Jake to bylo poprve venku na kolobutach

Rano, hned jak sem otevřel očiska, sem se zaradoval, že otřes mozku je pryč, bo ty
oranžove fleki, na kere už sem sy začal zvykať, byly v dupě. Cytil sem se fajně do
te doby, než sem se pohnul. Bolesť, jak by na mě spadnul hajcman. Tuž sem rači
zustal ležet a přemyšlal sem, co s tym. Co tak zajisť do lekarni? Ale v nedělu
dopoledně asy něbudě otevřena každa. Bo sem sportovec od narozeňa, spomjel sem sy,
že sportovni maseřy použivaju na naraženiny masažni olej. Tuž jasne, ten by mi moh
pomosť, ale kaj vzat v normalni domacnosti masažni olej? Olej jak olej, no ni?
Dolez sem do kuchině krokem Džeksna, kipnul do pazury trochu stolniho oleja a
zkušal s ňu došahnuť na bolavu nadřyť. Jak sem cytil, že mi ten sajrajt teče po
nohach, bylo mi jasne, že to něbudě až take jednoduche. Tež mě napadlo, že bych moh
zajisť poprosyť kerehosyk suseda, ale přy mojim štěsti by mě odchitla šmigrustova
susedka a nebo by sy o mě kerysyk pomyslel kdovico. Tuž to zkratim. Po deseti
minutach snažeňa sem vypadal tajak ti naolejovani pajtaši na tych sutěžach, co se
předvaďaju, kery ma věči svaly, ale kostrč mě bolela furt. Rači sem se zevlek a
vlez sy do vany smyť ten humus. Mydlo se snažilo, ale něstačilo. Tuž sem se vratil
do kuchině pro jar (šak na masne taliře dycki pomože) a přy tym sem se vyhibal
střepum, co sem zapoměl sklidiť, černym šmuham a rozletemu oleju. Po štvrhodině sem
smrděl jak cytron a kužu na řbetě sem měl suchu jak ten ležak v Mauzoleju. Nakoněc
sem přehodnotil sytuacyju, brusliť se pujdě až odpoledně, včil cosyk zežeru a
zkusym sklidit ten burdel jak v tanku. Kdybych sy ja cyp ten brufen vzal hned rano,
ušetřyl bych za jar a olej.

Po jidle sem vletěl na ten burdel. Něbylo to vubec jednoduche, bo jak sem se němoh
zhibať, musel sem to robiť vkleče. Tuž to musel byt pohled pro bohi. Ja vkleče na
linoleu prvni s lopatku a smetačkem, potem s kiblem a hadru. Kdyby mě tak kdosyk
viděl. Kuchiň sem dal za slabu hoďku jakž takž do puvodniho stavu, krom tych
černych čar od brusli, na ty musym kupiť asy sylnější maras na dlažku. Zežral sem
eště jeden brufen a šel sy po tym vykoně spočnuť.

Brufen zabral, bo odpoledně něbylo po bolesti krom mirneho šimraňa ani pamatki. Tuž
viditě, šak sem pravil, že dochtora nětřeba, že to přejdě samo. Venku bylo fajně,
tuž sem se začal chistať na tu kolobutovu akcyju. Vyhrabal sem staru černu kšiltku,
ty spravene černe brylki, tmave tryko a stare manžestraki, kere sem sy kdysik sam
zkušal barviť na černo. Kolobuty sem narval do baťoha, kery jediny něbyl v
něnapadne barvě ostatnich hadru. Nevim, kery vul mi ho kdysyk dal pod stromek, či
ku kerymsyk narozkam, ale pravim vam, modrozelenoružova neni moja oblibena barva.
Tuž ale co, iny němam a přece to něponěsu v igelitce jak jakisyk teskoturysta.

Vyrazyl sem směr Komeňak. Snažil sem se isť něnapadně a ledabyle jak vyslužily
agent efbiaj, ale jak sem šel kolem Čapkarni, v odrazu dveřy sem viděl vyslužileho
prostatyka, co sy něse hemerojdy v baťohu na řbetě. Vlez sem do Komeňaku, dněskaj
žadni pazgřyvcy na kolach, co by mě složili do travy, bo to bych asy hned tak
něstanul, a robil sem jako že sem na vychazce. Popiskaval sem sy a čuměl po
stromach a vyhližal ptaki. Došel sem až na tu hlavni třydu a sednul sy na lavku, že
počkam, až se to tam trochu vyprazni. Na lavkach seděli mladežnicy, někeřy se
cicmali, ini pokuřovali, dalši hrali na travě fotbal, kolem svištěly děcka na
bruslach, na kolach, litali čokli a projižďaly fajne robki. Došlo mi, že bych musel
čekať asy až na noc. Jak kolem projel taki přyplešly pajtaš kusek před duchodem a
za nim taka mlada kočena a oba vykrucali piruety jak Romanovi, pravil sem sy jak
stary Žabčik, že překonam sam sebe. Tuž sem se eště kusek prošel směrem k pamatniku
a tam sem sy našel osamocenu lavku. Vytahnul sem kolobuty, teniski dal do baťoha,
zkušeně nazul, šak mam praxyju ze včerejška, a zkusyl se postaviť. Do řyti! To neni
jak na linu nebo na tepichu v obyvaku. Malem sem sebu hned jebnul na řbet. Tuž to
chce předklon dopředu, kdyžtak ať aspoň sebu jebnu na gzycht. Zkusmo sem se odrazyl
jednu a druhu nohu a - štajger čum! - ono se to rozjelo. Chvilu sem se tam enem tak
odražal tajak lyžař, co misto voskem namazal sadlem a zkusmo sem zamiřyl zpatki k
pamatniku na tu velku plochu. Divnym stylem sem se dopravil až ku schodam, lapnul
sem opatrně na řyť, bo mi tam zas zabrnělo a vyjimečně sem něčučel po babach, ale
po kolobutojezdcach. Počkal sem, až odfičelo tych sedum děcek, co jezdilo tajak by
se s bruslami už narodili a postavil sem se k dalšimu pokusu. Včil sem zkusyl přy
tym aji zdvihať nohi a jelo to fakt lepši. Zas se bližila jakasyk věči banda, tuž
sem vyrazyl dozadu za pamatnik směr cyklotrasa. Chvilu sem uvažoval, že bych se
vyšplhal na ten kopec, ale včas mi došlo, že bych to asy zpatki živy něsjel a tak
sem se vydal na druhu stranu, směrem k radnici podel Ostravice.

Tuž to byla jizda. Čim sem jel del, tym mi to lepši šlo a přypadal sem sy, že aji
vypadam přy tym lepši. Parurazy mě vzal balanc (naštěsti dycki doprava bo doleva do
Ostravice bych valil rychlejši jak haviřski vytah) a jebnul sem sebu pyskem do
travy, ale inač sem byl celkem vysmjaty, bo se mi to zalibilo. Akurat mě na te
cyklostezce srali duchodcy s čoklami, co sy z teho robja vychazkovu drahu. Jak eště
něumim moc zatačať, vkuřyl sem mezy parek, co sy vykračoval prostředkem ruku v ruce
a myslel sy, že uhnu ja. Jak sem se snažil zachitiť, vyrval sem robě igelitku s
čimsyk těžkim, co mě převažilo a jak se mi zkřyžily nohi, bechnul sem sebu do
křovja. Baba mi vyrvala igelitku, chlop mi nadal do zloděju a ani je něnapadlo mě z
tych větvi vymotať. Pazgřyvcy zasrani! Tak mi zdupať krasojizdu. Jak sem se
vyplantal ven, zystil sem, že mam rozervane tryko. Tuž možna na ty chlupy, co mi
lezu ven, ulovim jakusyk robu.

Jel sem dal, ale začly mě boleť hnaty, bo ten gizd Kamil měl asy pravdu s tymi
sylikonovymi kolcami. Koněčně skončila cyklodraha a jak by mi kdosyk vyměnil kolca.
Jelo to jak po ramě. Tež tam byly ine kachle, ne jak ten šmirgelpapir na te
cyklostezce. Kurec palec, tu zustanu, pravil sem sy a i když z teho mostka chodilo
dosť ludi, začnul sem skušať otački. Tuž snažil sem se, ale moc mi to něšlo a nohi
bolely čim dal vic. Nakoněc se tam začli motať tacy ti mladi pajtaši v galatach až
pod řyť na tych jezdicych fošnach a robili tam take psy kusy, že sem se zastyděl a
vyrazyl kolem Amosa pryč. Hnaty už mě bolely tak, že sem je ani něcytil a žizeň sem
měl tajak dehydrovana lama. Spomjel sem sy, že u kurtu byla jakasyk putyka, ale ta
dalka, tuž ale sem tvrdy a přece to včil něvzdam a něpřezuju se, no ni? Ani nevim,
jak sem se tam dobelhal. Z te hlavni sem nědokazal odbočiť, tuž sem v plne
rychlosti vletěl na tu hlinu. No že se ptatě, jasne že jebnul, ale enem na kolena.
Esli se živy dostanu dom, manžestraki možu vyhodiť, bo už mi lezly chlupy aji na
kolenach. Jak se ale přezuť? Nejbližši lavka deset metru ocuď, seru na to, ty
kachle mě něrozhoďa. Tuž kachle mě něrozhodily, ale jak sem parurazy zapadnul
kolcami mezy ty škviry, vzdal sem to, žabčik něžabčik, lapnul sem do hliny,
kolobuty zezul a do bufiku došel enem ve fusaklach. Prvni škopek zasyčel jak žaba
ve vysoke pecy. Jak sem sy šel pro druhi, přypadal sem sy jak Elvis v dobach
nejvěči slavy - tak se mi klepaly nohi. Servirka se na mě čuměla jaksyk
podezřyvavě, tuž ty chlupy z tryka asy nězabraly. Po třetim pivu sem nacpal
kolobuty do baťoha a krokem, jak by Meresjev usnul v termitišťu, sem zamiřyl dom.

Syce sem sy rozerval tryko a galaty, v pysku sem byl podřeny tajak by mě pohladil
Fredy Kryger a někeřy mladežnicy se mojemu stylu jizdy tajně chlamali, ale na druhu
stranu, celkem mě to chitlo a hlavně - přes bolesť v hnatach sem něcytil bolesť ve
řbetě. Tuž sportu zdar!

2.05.2005

Vikend s gizdami a bělaskami

Celkem pěkny sobotni den, kery popišu indy, mi skazyl podvečerni telefon od segry.
Enem sem pravil halo a už spustila. Vyčetla mi všecko možne od teho, že sem se
narodil až po to, že sem nic nědal malemu gizdovi k narozkam. A do řyti, ja sem na
ně zapoměl jak na smrť! Sem taka cytliva povaha, tuž sem se zastyděl. Segra naraz
smečovala otazku, esli mam vubec ty jeji děcka rad. Tuž jasne, že mam, no ni? Tuž
esli mam, tak vemu v nedělu maleho na Banik. Zbystřyl sem a zoptal se, čemu s nim
nějdě švager. Pry ma zas jakisyk šolich. Tuž to istě, v nedělu, to zas asy kajsyk
nasava a nebo s tu jeho chitru partyju vymyšlaju, jak vydělať chechtaki bez roboty.
Skusyl sem ji eště chvilu oponovať, že určitě už budě vyprodane a tak podobně, ale
segra tasyla trumf. Listki už ma a dokoňca aji na trybunu! Tuž budu jak Mamula.
Začla se rozplyvať o kolegovi z roboty, co bydli kajsyk na Zarubku a listki ji za
cosyk zaistil. Tuž to neni poprve, co o nim tak mluvi, asy sy na něho budu museť
posvitiť, bo švager je syce cyp jak lampa, ale sem ze stare školy a nevěru nětrpim.
Nakoněc sem ji kivnul. Budě to taka fajna panska izda.

Večer mě odchitnul Marcel z baraku a vytahnul mě pokecať na jedno, tuž sem v nedělu
trochu dospaval. Enem co sem dočital sobotni noviny, už dole trubil taksyk na
Bazaly - segřyn žigul. Dole sem trochu zazmatkoval, bo vzadu seděla vedle maleho
synovca aji kopija segry a šklebila se na mě jak Pavlovska do kamery. Potem mi
došlo, že ju segra němohla něchať samu doma, bo upřymny synovec němoh robiť chuvu,
bo jel tež fandiť, ale něchal se vysadiť už u Alberta. Přece sy před partyju
nělajzně, že ho vozy mama autem. Cestu sme prohodili paru dřystu a už segra brzdila
u zastavki na Bazalach. Chvilu sem něchapal, čemu lezu z žigula obě děcka a mavaju
mamě. Ta jim enem podala baťoh, pocalovala každe na jedno lico a pravila, že po
sedme je zpatki. Hodil sem šipku na kapotu žigula a zařval sem ji do stěraču, co se
robi, šak to měla byť panska izda, no ni? Kopija začla natahovať a oryginal chvilu
vypadal, že se rozjedě aji se mnu. A pry, že male sem tež nedal nic k narozkam, tuž
mě snad něubydě. Na to se nědalo nic řeknuť, tuž sem zeslez, bo ludě na zastavce
blbě čuměli. Jak sem se potem smutně čuměl na vzdalujicy se světla, zecvaklo mi, že
mala ma narozki až v listopadu. Kura, podraz!

Tuž sem oba chachary popadnul za pazury a tahnul ich k braně. Hned ve vchodě mě
nasrala hlidacy baba, bo jim prolezla baťoh, vytahla mineralku a tvařyla se, jak by
sem tam chtěl propašovať bombu. Mali byli vyvaleni a jak pochopili, že piti s nimi
něpujdě, ta menši začla bečeť, že scypně žizňu. V robě se zbudily mateřske cyty, bo
ju pohladila po hlavě a pravila ji, že tatinek ji istě cosyk kupi v bufiku. Tuž do
dupy, či vypadam jak tatinek?! Dvuch harantu??! Oba začli vyhližať bufik a za
chvilu už mě tahli k frontě. Každy sy poručil kofolu, popkorn, kobzole a slane
tyčki. Eště že tam teho vic němjali. Chtěl sem sy dať škopek, ale mala nahlas
pravila, že mama řykala abych sy pivo nědaval. Rudy jak spartakijadni trencle sem
popadnul gizdy a valil hledať mista.
Lapli sme na řytě a chvilu byl klid, bo se cpali tym žradlem a chlemtali tu kofolu.
Něnapadně sem se rozhlidnul, esli tam neni kdosyk z roboty. Ti ale naštěsti na
trybunu něchoďa a z kotla mě tu ti sleponi něuviďa. Klid byl enem chvilu. Mala
naraz zařvala, že vidi bělaski. Rozhližal sem se kolem jak ichtyl na ohňostroj a
potem mi zecvaklo, že myslela fotbalisty, co pravě vletěli na travu. Pul zapasu
přemyšlala, jak nazvať mladoboleslavaki, bo na oranžovočernu ju nic něnapadlo. Jak
po chvili začal kotel skandovať znamy štyrslabičny upraveny nazev banikovcu,
obratily se na mě dva rozzařene gzychty, kere na mě mrkaly a už už to vypadalo, že
se přydaju. Zamračil sem se na ně a asy se zlekli, bo teho něchali. Enem do sebe
dycki žduchli, jak slyšeli jakusyk nadavku. Naneštěsti kusek od nas seděl zněuznany
trener, kery každu nahravku komentoval, tajak by čital v ginekologicke přyručce.
Podle počtu praznych kelimku to vypadalo, že druhi poločas už budě držet pysk.
Začal sem se sustředit na zapas a na maleho, kery měl oči navrch paly a furt se
ptal, co se tam robi. Ja sem byl ve svojim živlu a vysvětloval a vysvětloval - šak
vitě, sem sportovec od narozeňa. Mala mi to trochu kazyla, jak semtam zařvala "jůůů
ten oranžovy pan spadnul, jeeee ten bily spadnul takyyy!!!" Kusek sem ju odsunul,
aby to něvypadalo, že patřy k nam, ale paru šancy sem potem propasnul, bo jak to
mala zaregistrovala, skočila mi na klin a začla mi ze srandy zakryvať oči. Eště že
to nězrobila ve chvili prvniho banikovskeho gola, kery dal Magera - to bych ju asy
daroval temu trenerovi vedle. Řvali sme s malym jak hňupi. Mala na nas chvilu
hleděla a potem sy začla robiť z letačku loďki. Začlo mi byť jasne, že to budě
dluhi zapas. Jak začlo let, enem smutně proněsla, že ji zmoknu motylcy. Nasadil sem
sy černe brylki. Brankař baniku měl skoro celu dobu veget, bo se skoro furt hralo
na pulce hosti. Chvilami vypadal, že sy zrobi z vypletu branki hupacy syť, bo se
tam zjevně nudil.

Jak hlasatel ohlasyl minutu nastaveni a rozhodči potem odpiskal poločas, ucytil sem
z obuch stran celkem štyry hladove a žiznive očiska. Jak sem v bufiku platil za dva
parki a třy kofoly (pivo už sem měl strach sy kupiť), spoměl sem sy, čemu jim segra
dala do baťoha obyčejnu vodu, bo po kofole su pry hiperaktyvni. Ty třy decy skoro
eksli a ja sem v duchu politoval segru aji se švagrem, že sy večer užiju. Jak sme
se vracali zpatki na lavki, prozvonil mě upřymny synovec. Zavolal sem mu zpatki a
posluchal, jak do tydlifona nadšeně řve, esli ho vidim, že mi mava z kotla. Hňup!
Osumtisyc ludi na stadyjoně! Odplul sem sy a tipnul sem ho, bo sem sy všimnul, jak
se mala vyptava komplet modrobileho chlopa, co seděl vedle nas, esli fandi
Boleslavi. Lapnul sem ju za pysk a chtěl mu to vysvětliť, ale naštěsti vypadal, že
k němu ten dotaz ani nědorazyl.

Po poděkovani trenerovi Komňackemu se pokračovalo. Děcka byly zklamane, bo jak sy

motylcy a ti druzy vyměnili strany, už se věčinu hralo moc daleko od nas. Malu už
to přestalo definytyvně baviť a začla komentovať ludi okolo. Maly je asy po mě, bo
dal nadšeně sledoval zapas. Jak tam Tomašak jebnul druhi banikovski gol, zas sme
skakali jak tvarnica na trampolině. Paru minut před koňcem všeckich osum fanušku
Boleslavi pochopilo, že už to jejich tym asy něvyrovna, zebrali se a šli dom. Kotel
začal vypušťať bengalske ohně (kura, tuž to by mě zajimalo, čemu hlidačum vadi
mineralka, ale rachejtle ni). To děcka nadchlo a začly škemrať, ať tež jakusyk
rachejtlu vytahnu. Robil sem, že něslyšim a sledoval sem, jak se na hřyšťu do sebe
pustili. Mladi tež ztichli, bo se už těšili na bitku. Partyja ale už byla asy
utahana, bo teho zavčasu něchali a dohrali to vklidu. Hvizd rozhodčiho ukončil to
boleslavske trapeni, kere bylo jasne od prvni minuty. Enem škoda, že tam Banik
něnavalil vic golu. Jak sem byl nadšeny z vyhry, odkival sem gizdum ani nevim jak,
že jim obum kupim banikovski šalek. Tuž taki kusek hadry němože moc stať. A možna
na to přes tyden ti mali vydřyduši zapomenu.

Jak sem s nimi konečně vylez na hlavni magistralu, segra pravě blokovala zastavku
trolejbusu a poliš, co stal kusek odtamtuď robil, že ju něvidi. Chudak měl dosť
roboty s autami a s jednu babu, co se rozhodla překličkovať cestu mimo přechod s
kočarem. Strčil sem gizdy do žigula, otevřel sem pysk, abych jednu větu popsal, jak
sme se měli, ale potem sem sy to rozmyslel. Mali, plni zažitku a kofeinu se začli
na zadni sedačce rvať, tuž sem pro istotu segře odmitnul, že mě sveze dom. Segra se
tvařyla celkem vděčně, bo sy asy za ty dvě hoďki stačila vypiť kafe a pokecať s
kamoškami. Šak to ju přejdě, až gizdi doma usnu až po pulnocy a mezytym vymenuju
všecke nove slova, co se naučili.

Pomalu sem se vydal obvyklu banikovsku cestu. U mosta vedle radnice sem viděl grcať
jakehosyk fandu, co se dosť podobal na upřymneho synovca, tuž sem sy rači stahnul
kšilt vic do čela. V Jindře sem doplnil piva, co mi chiběly na zapase a doma sem
usnul vic udřeny, jak bělascy.

6.05.2005

Na tanki do Mošnova. Malem

Jak už sem pravil, musym se vratit k te sobotě, keru mi tak dodrbala segra tym
kecafonem. V patek k večeru se stavil fotr. Hned zkraja mi to bylo podezřele, bo už
ve dveřach maval fernetem jak regulovčik a pry, že sme spolu dluho enem tak
něpokecali. Dvacet minut enem tak dřystal a snažil se do mě let štamprle, ale ja
sem se nědal a tak chlampal skoro sam. Jak na chvilu ztichnul, aby nabral dech,
vletěl sem mu do řeči a zoptal sem se, co potřebuje. To ho zaskočilo, bo sy myslel,
že budě něnapadny. Chvilu eště robil, že přyšel enem tak, ale nakoněc z něho
vylezlo, že mě přyšel přemluviť, ať s nim jedu v sobotu na tu velku akcyju do
Mošnova. Že tam budu tanki a budě se tam střylať a to on ma rad. Jak byl maly gizd,
byl nadšeny z tanku a jak ho potem na vojnu před tymi sto rokami něvzali k
tankistum, je to v nim od te doby jak v kanale a jak se semtam přykuřy a něspomina
zrovna na roki na šachtě, vytahně dobu svoji vojny a litostivě duma, kaj to moh na
tym železnym ořu dotahnuť. Šak jak sem chodil eště do školy, musel sem se misto
večernička čučet na tych štyrech polskich pajtašu s tym čoklem.

Tuž cosyk sem o te akcyji v Mošnově čital v gazetě. Jak ten cyp činski kuchtik z
radnice temu zrobil reklamu tym druhim tankem u Kotasa. No ale že by se mi tam
dvakrat chtělo, to ni. Fotr vycytil moju něistotu a zahral na cyty, že sme spolu
enem my dva už dluho nikdě něbyli a že už tu dluho něbudě a podobne duperele. Tuž
přece ho něodmitnu. Co jak ho v ponděli šlak trefi a ja sy to budu vyčitať zbytek
života, no ni? Domluvili sme se, že ho vyzvednu a pomalu sem se ho snažil
vystrnadiť z kvartyra, bo za tu chvilu vyřnul skoro třetinu flaše a začinal mět
dumavu naladu. V přecyni sy to ale trochu posral. Jak už byl ve dveřach, tak se mě
zoptal, esli by mi něvadilo, kdyby jel s nami aji Jenda. To je jeho byvaly kolega
ze Švermy. Tuž moc mi to něštymovalo, bo ja ho moc němam rad. On jak se napije,
začně vyřvavať, jake to bylo za komanču fajne, že každy měl robotu a haviře byli
nejvěči machřy, ale fotr slibil, že na ňho dohlidně, tuž sem vul kivnul.

V sobotu rano mi tata volal, že mu ten fernet včera jaksyk něsednul a že budě
istějši, jak tam s nim a Jendu budě eště Karel. Kdyby se mu zrobilo zle, aby ho
mohli podpirať. Pomalu se mi zdalo, že ze mě tata robi cypa. Enem sem kivnul a tež
ja! Fotr honem pravil, že Karel něpojedě bez Oty. Tuž než Otu, to rači do Feldy
vemu rozmaširovaneho kocura. Ota se vymluva, že ma semtam padoucnicu, ale guvno! Je
to enem jeho vymluva na to, že jak se dycki najebe jak medycymbal, věčinu to s nim
jebně o zem a tam se zgrca. Žadna padoucnica! Žadny Ota! Žadna fotrova stara
partyja! Prokuknul sem ho jak kličovu ďuru. Chce zrobiť z moji opečovavane kary
taksyk a pojizdny hajzel pro bandu duchodcu. V Mošnově by zrobili burdel, televiza
by mě natočila s nimi a večer by sme všecy byli hned před zviřatkami. To tak!
Pamatuju se, jak ten amaterski vojak Karel na jakesyk akcyji u teho bunkru před
Opavu, kaj sem ho s fotrem tež kdysyk vez, pušťal navaleny rachejtle mezy ludi a
maval tam napodobeninu granatu než ho zbalili cajti.

Něchal sem fotra domluviť a hlasem Miloša Fryby sem mu pravil, že ten fernet musel
byť zkaženy, bo od rana litam na hajzel jak prutokovy ohřyvač kakaa a že esli
vydržim aspoň štvrťhodiny něsrať, jedu na pohotovosť. A ať rači něchodi mezy ty
svoje kumpany, bo esli je to nakažlive, tak se tam v tym Mošnově zeseru všecy
štyre. Fotr jaksyk zneistěl a pravil, že tež už byl rano na hajzlu dvakrat a že sy
to eště rozmysli a zavola. Jak to položil, oddechnul sem sy, bo vyhrať nad fotrem
se mi už dluho něpodařylo. Počkal sem hodinku, ale už nězavolal. Na oběd sem zašel
pojesť do Indry.

Po obědě sem chvilu spočnul a rozhodnul sem se, že zas vyrazym brusyť kolca do
Komeňaku. Po prvni jizdě už mě přestal boleť cely člověk a včil už mi to určitě
pujdě lepši. Šel sem zas s kolobutami v baťohu, ale napadlo mě, že až se raz
zlepšim, pojedu hned z domu ať se němusym tahať s butami. V parku mi to šlo fakt co
raz lepši. Od pamatniku sem po cyklostezce dojel zas k te lavce a nikoho sem
něsrazyl. Zkusyl sem aji zajet k radnicy, bo jak se semtam motam z Indry, vidim tam
partyju jezdiť. Tuž povim vam, tam to jezdi samo! Přypomělo mi to moje jizdy na
lednich bruslach kdysyk. Zrobil sem paru okruhu kolem teho anděla s tymi vyvalenymi
očami, co vypada jak by se němoh vysrať, ale začli se tam hrnuť ludě, tuž sem se
rači zas vratil na chodnik do Komeňaku. Potem sem pokračoval dalej kolem te hospy
za radnicu a uvažoval sem, že bych sy moh opatrně sjet na jedno kajsyk do centra do
jakesyk zahradki, když mi to tak idě. Kaj ale je v centru krom Rady zahradka? Do
Rady nejdu, bo tam mě znaju a jak bysem sebu chvistnul na schodach, už by mě tam
ani parem volu nikdo nědostal. Navic sem se nechtěl motať přymo přes plne naměsti.
Potem mě napadlo to Domino, tam se da tež sedět venku. Tam by se dalo dojet
něnapadně po nabřežu, kolem kostela teho Vency a vynořym se hned na Masarykaču za
koleraktorem (aspoň na cosyk je dobry, eště že ho tu mame, budu aspoň něnapadny).
Tuž sem jel dal, kolem soudu až pod Sykorak. Tam to je mirně z kopca, ale pro mě to
byl Bludovičak. Rozhlidnul sem se, esli mě nikdo něsleduje a pomalu sem to zešel
bokem krok sun krok jak lyžař-začatečnik. Ten protisvah byl malem moja smrť, bo v
jednu chvilu mi podjela dolni kolobuta a zabrzdil sem kolenem na chodniku. Zadem
kolem byvaleho tuzexa už to byl kusek, ale zas mě začinaly boleť hnaty. Posledni
zatačka a Domino na dohled!

Lapnul sem na nejbližši stolek a v duchu pochvalil dryjak na něviditelnosť, bo se

tam motaly dvě servirki, ale ani jedna sy mě něvšimala. Tuž eště že nejsem ten
celer bryta. Jak už sem tam seděl jak u Suchanku vic jak deset minut, něnapadně sem
se očuchal a prohlidnul, ale všecko štymovalo, krom teho špinaveho kolena. Nakoněc
sem něvydržel a jednu z nich (tu zulcovatějši) sem poprosyl o jeden Budvar. Čekal
sem, že mi povi cosyk o tym, že kolobutařum něnalivaju, ale enem cosyk zamručela
pod fusy a za chvilu už mi něsla napěněnu sklinku a zmizla aji s chechtakami zas
dovnitřku. Po tym vykoně do mě pivko gichlo jak nedělni oběd do stupački, ale druhe
sem rači něryskoval, aby se mi něrozmnožily kolca. Po tym škopku mě aji nohi
přestaly bolet a tak sem za chvilu vyrazyl stejnu trasu dom. Ve vytahu sem už
taktak stal. Kura, asy sy to něsmim tak utahovať, bo jak sy ty buty dycki doma
zdělam z noh, cytim jak se mi krev navali zpatki tam, kaj celu tu dobu něbyla.

Večer ve zpravach sem se dozvěděl, že sem se u pamatnika taktak minul s Vencu

Klausem. Tuž temu tam bylo tolik tych pajtašu s pendrekami. Škoda, že sem tak
spichal. Moh se mi podepsať na tryko.

10.05.2005

Kerfur a Datel

V utery mi volala mama, esli bych ji nesjel do Kerfuru, bo tam zas maju jakusyk
capinu ve slevě, tajak minule. Tuž ja nevim, co ona furt s tymi praškami na prani
robi. Minule sem ji bral pět kilo a dyť to ani neni štvrť roka, no ni? Beztak to
dava fotrovi do kafe misto sladidla, bo on je ten dyjabetyk. Nechtěl sem se s ňu
zas hadať, tuž sem se zoptal na značku a cenu a slibil sem ji, že ji ho ve středu
večer doněsu, hned jak ho kupim. V robotě mi to uteklo tajak mliko na pecu, bo šef
ma jakesyk problemy a asy ho vyraza, tuž všecy su z teho už štrnasť dni hotovi a
moc něrobja. Karel (ten co mi dojebal komputer po Sylvestru) je na mě poslednich
paru dni jak milijus, bo sem mu kupil flašu, aby mě naučil pořadně robiť s tym
internetem, tuž na jeho komputeru skoro cely den serfiruju. Musym sy na listek
napsat keresyk z jeho oblubenych stranek, abych sy je moh v klidu prohlidnuť doma.
Tuž je pravda, že sem se celkem zlepšil, ale furt eště něumim pořadně najisť všecko
co bych chtěl.

Odpoledně po šichtě sem byl jaksyk utahany a nechtělo se mi tahať s pětikilovym

kiblem prašku lokalku, tuž sem zajel dom, spočnul a zajel tam Felinu. Možna sy
pravitě, esli nejsem hňup, že přyjedu z roboty a chce se mi jet na kole do
Heřmanic. Guvno, ludě zlati! Felina mi parkuje už paru dni před barakem. Garaž je v
dupě. Fotrovi totiž zecvaklo, že sem s nim s tym Mošnovem vydrbal a tak tu garaž,
kera mu kdysyk zustala, jak prodal svoju staru stodesytku, kera taktak jezdila a
semtam startovala aji sama od sebe, jakemusyk cyganovi u Šentala za pětikilo,
pronajmul kolegovi z byvale partyje. Ten chachar vyhral ve sportce jakesyk
chechtaki a tak se na stare kolena rozhodnul, že sy zrobi malu radosť a kupil sy
zahranični vozydlo - staru ojetu fordku. A bo byl na to pyšny jak Paroubek na
Veronyku, přemluvil fotra, bo přece svoju Blaženku němože něchať v dnešni drsne
době enem tak na ulicy. Tuž věřtě nebo ni - fakt dal staremu fordu meno Blaža. A
tata ze stare solidaryty, bo se spolu ve faračkach nachodili hafo jarnich kilometru
sto metru pod Beskidami, se něchal ukecať jak patnastka na tanečni zabavě. Prostě
se s tym něsral. Jeden den mi zavolal, že sy mam odvezť Felinu, že budě cosyk
přestavovať a jak sem se ho za dva dni zoptal, kdy budu mocť zaparkovať zpatki,
pravil mi, že musym paru měsycu počkať, že tam ma Olda Blažu. Tuž nevim, to je jak
by mě vydědil, no ni?

Ale co, venku už je teplo a Felda cosyk vydrži, šak je to česke auto. Tuž od te
doby mi stoji před domem. Akurat trochu zle spim, bo každu noc ju chodim mockrať
kontrolovať, než usnu, esli mi jakisyk hajzel nerve zrcatka, bo mladi gizdi se radi
předvaďaju. Tež bysem moh vykladať, šak každy sme byli mali cypi, no ni?

Jak sem potem tahal ten fotruv cuker v kiblu po schodach k mamě, potkal sem Datla.
To je stary kamoš z baraku. Chvilu sme spolu pokecali na schodach a zaspominali,
jak sme spolu blbli jak mali pajtaši. Ptal sem se ho, co včil robi a on naraz
pravi, že v sobotu maju s BVU akcyju a že to tam idě omrknuť a zaspominať sy na
stare dobre časy. BVU! Tuž jasne! Banik - Vitězny unor. Bojovnosť-vytrvalosť-usyli.
Pro někere aji Bojovy vojenski utvar. Očiska se mi zamžily, ušiska se mi zpotily,
knedla skočila do krku a hned sem zaspominal. Na ty ruzne tury po Beskidach a
Jesenikach, na ty oddilove hry, z kerych sem byl hotovy a na všecku tu symboliku,
co k temu patřyla. Jak sem se spamatoval, hned sem se mu vnutil, že bych se tež na
chvilu stavil, šak určitě potkam hafo znamych a zapařyme.

Jak sem v sobotu čučel zachmuřeně z okna, hned sem zalitoval, bo lelo jak
alergikovi z rypaku. Potem se na chvilu vyčasylo, tuž sem se tam vydal. Měli sme s
Datlem sraz na zastavce před byvalu šachtu Odra a jak sme dochazali k hřyšťu, zas
začly padať scanki. Chtěl sem se obratit a jit dom, ale jak sem viděl ty male
nadšene zmokle boraki, co tam politavali v kraťasach a nědbali na ten humus v
kapkach, pravil sem sy, že zustanu. Datel se hned vrhnul ku skupince jakichsy
odchovancu oddilu a chvilu sy tam divně lomcovali rukami, tuž sem se decentně
vzdalil.

Ani vytrvaly dešť tych malych taborniku něodradil od teho stavjaňa tych ruznych
drah pro sutěže a aji trybuny, na kere měli vystupiť zpěvacy. Kolem štvrte se
počasy umoudřylo a konečně začlo byť pěkně. Tuž sem sdělal kapucu a pořadně sy to
tam prolez a prohlidnul. Měli tam stanki s ruznymi capinami, děcka sy tam mohli
zrobiť hliněne vazy, podivat se na kovaře, jak robi a hlavně sy zasutěžit. Jak sem
viděl ty male pajtaški, jak tam v helmach proti sobě machaju takimi tyčkami, tuž
sem šel rači dal. Uplně vzadku bylo na stromě natahnute lano, děcko vylezlo po
žebřu navrch, chlop co tam celu dobu visel, ho přypnul horolezecku skobu a už
fičelo dolu. Tuž na to by mě nikdo nědostal.

Potem začal brnkať na kitaru Pepik Štrajchel, tuž sem sy chtěl kupiť pivko a lapnuť
na řyť, aby se mi lepši posluchalo, ale zrada! Ti mladežnicy tam prodavali enem
kofolu. Chtěl sem sy postěžovať Datlovi, ale došlo mi, že bych u něho asy
něpochodil a navic sem ho už hodinu němoh najisť. Chlampal sem kofolu a posluchal
Pepikove songi. Kura, to je tež borec. Před paru rokami měl jakesyk technycke
problemy, pry, jakusyk dobu skoro něchodil a němluvil a včil zas zpiva aji hraje.
Jak skončil, pleskal sem mu jak na moli přehlidce. Dal sem sy dalši kofolu a šel se
mrknuť dozadu, bo tam jacysyk dva borcy robili portrety navštěvnikum. Kura, kdybych
uměl tak malovať, seru na robotu a postavim se na Masarykač a za den mam zarobene
to co ve fabryce za měsyc. Cely den sem pořadně nežral, tuž sem sy potem dal
obědovečeřu - BVU gulaš - a lapnul se na přectaveni vojclu s čoklami. No asy sem se
neměl cpať hned do prvni řady, bo ten jeden čokel po mě tak mlsně čuměl, že sem měl
aji strach, aby mi ten gulaš nězežral. Nakoněc sy ale vybral teho golema v tym
červenym a tak sem se rači šel postaviť dozadu.

Přy zvuku kitary posledniho umělca se mi zas zastesklo po tych chvilach v lese, u
taboroveho ohňa, jak sem se učil vazať uzle, lasovať a podobne capiny. Tuž to byly
časy, to sem byl eště mlaďoch. Začla mi byť kosa a ku vchodu začli přystavovať
autobusy, bo akcyja pokračovala o pul osme na Landeku v kompresorovně, tuž sem
chvilu dumal, esli se tam mam tež nasačkovať, ale byl sem utahany z tych spominek a
tak sem šel dom.

Večer sem doma lital furt scať, bo te kofoly se ne a ne zbaviť. Než sem usnul,
došlo mi vlasně, že sem do BVU nikdy něchodil... Ale strašně sem dycki chtěl, bo
sem Datlovi zaviděl, co mi o tym dycki vykladal...
Akurat že mama mi to nědovolila, bo fotr byl haviř a beztak by ho vyhodili, jak by
se komanči dověděli, že jeho synek chodi do takeho poloskautu. Tuž take sem měl
těžke mladi.

13.05.2005

Kvitka a hokejki

Asy začlo kvesť cosyk radyjoaktyvniho, bo mam pocyt, že umiram. Rypak natekly jak
dusyčnaty kobzol z tržišťa, v krku jak po ostramoštu druhi den rano, dycham jak
haviř přes respirator, no hnus. Už paru roku se němožu vyrovnať s tym, že mam asy
tu rymu z teho sena, bo kdo to kdy slyšel, aby chlapisko jak hora mělo cosyk take.
Pamatuju se, jak před rokami to bylo eště take něnapadne, enem sem posmrkaval a
teklo mi z rypaku, ale myslel sem sy, že to bylo temu, že sem už v dubnu, jak se
trochu oteplilo, vyrazyl ven v kraťasach. Jak sem s tym přestal a teklo to furt,
začnul sem se pozorovať. Kupil sem sy Lekařski slovnik, Domacyho lekařa a aji Jak
se lečit doma a podle všeckich tych knižek to vypada na jedno: mam senu rymu. Tuž
eště že něrobim v jezede. Ale stejnak je to na guvno, bo v Ostravě furt cosyk
kvitně. Eště paru roku počkam a potem už sy s tym fakt zajdu k dochtorovi. Akurat
mě sere to, jak oni to zyšťuju. Pry šedesat vpichu do hnaty, tuž či sem ikebana?
Rači se budu lečiť sam. Šak slivka neni na předpis.

Do dupy aji s alergiju. Partyja mě dněskaj zvala do jakesyk putyki, kaj pry je
velke platno, že počumime na naše a ameryčany a zařvem sy jak chlopi. Bo to pry
budě řežba jak cyp. Naši sy určitě něbudu chtět nechat libit tu prohru z minuleho
roka, tuž je rozněsu na kanadach. Ale mi bylo fakt tak chujovo, že sem odmitnul, bo
sem se tam nechtěl trapiť. Kupil sem sy v Albertě paru plzni, bo mam po vyplatě a
ambrozyju maju akurat v Kauflandě, k temu sem sy na obyvačkovy stul přypravil plato
klaroša, naladil čete dva a rozmrzely jak děcko před rozšlapnutym legem sem se
zavrtal pod deku do gauča.
Po dvuch třetinach sem to chtěl zbaliť a isť spat, bo sem umiral a depka ze hry mi
moc něpomahala. Potem sem sy spomněl, že sem chlap a nikdy se němam poddavať a eště
že tak! Jak by mě naši viděli. Tež se do teho obuli a povim vam, třeti třetina to
byl maly zazrak. Jak měl amerycki chitač problem s masku, spoměl sem sy na tatu,
jak šel na haviřski sraz s helmu přemalovanu na berušku a trochu sem se pochlamal.
Smich mi vydržel, bo hned nato dali naši gol. Chitlo mě to tak, že sem bechnul s
deku na zem a po dalšim golu sem řval jak ťamanec, než rozvali dřevěnu desku čelem.
Jak skončila posledni třetina, až do začatku prodlužeňa sem jebal prazdnymi
plechovkami od plzni o sebe jak taki ten plechovy pajtaš na klič. Po začatku sem se
spamatoval, ale enem na chvilu, bo jak kdosyk z našich dostal puk, řval sem dycki a
radil mu, co ma s nim robiť. Tuž eště že sem něšel do te knajpy, bo tam by to bylo
drsne.

Eště že tych deset minut honem uteklo, bo ku koňcu sem přestaval dychať a vydržet
skoro štyry minuty bez dechu a přytym řvať "Do teho, do teho" je fuška. Než začly
najezdy, pro istotu sem vyrval kecafon ze zdi, vypnul tydlifon a starymi izdenkami
ucpal zvonek. Istota je istota. Mama je jak dopis z finančaku - dycki se ozve v
nejnevhodnějši chvilu. Jak sem sy otviral posledni plechovku, zrovna Ruča zahrabal
a rozjel se a - dal!!! Kura, něvitě jak dluho trva, než přestaně smrdět pivo z
tepicha? Eště že potem už nikdo nědal, ani něinkasoval, ale ja už sem stejnak neměl
co vylet. Tuž tak sme jim to natřeli barabum hvězdopruhovanym.

Jak to skončilo, byl sem tak unaveny a vyřvany, že sem mluvil tajak nachlazeny
banikovec (a to sem schvalně nešel do hospy). Tuž sem šel chrnět, ať se z teho
vyležim.

Dněskaj je patek třynasteho a to je pro mě sygnal nikdě něchodit. Tuž ale do roboty
rano musym, ledaže bych zašel s tu alergiju. Večer je ten chřest, ale eště něvim,
esli vubec pujdu. I když - jak sem sy vybral na poleti te knižki tu Pamelu, tuž
bych ji měl přysť skontrolovať plavki, no ni?

16.05.2005

Patek třynasteho

Cely patek sem na šichtě byl tajak křeček na ježkovi. Rozvažoval sem, esli isť nebo
neisť pokřtit sy první knižku v životě. Tuž tajak v každym, aji ve mně je kusek
teho ekzhibicyjonysty. Abystě to zle něpochopili, ja nelitam v kabatě jak Kolombo
po parku a něukazuju děvucham to, co mam na scani. Ale jak sem se viděl ve špiglu,
pysk natekly jak cycki v šestinedělu, pravil sem sy, že budu robiť něnapadneho
statystu.

Doma sem dřepnul před šifoner s hadrami a vytahnul co nejněnapadnějši kombinacyju.

Předem sem zavrhnul černe tryko a ty barvene černe manžestraki z brusleňa, bo
nejsem vul, šak tak by mě všecy poznali. Jak sem hazal na zem už sedmu kombinacyju,
začal sem sy přypadať jak něrozhodna modelka. A či to neni jedno? Vzal sem sy stare
ryfle a stare tryko, přes to bundu a vyrazyl sem do křtitelnice.
Chvilu sem měl strach, že tam nikdo něbudě, enem ja a křtitelka, tuž sem planoval,
že něnapadně kupim jakusyk knižku a vypadnu do dupy. Překvapilo mě, že už se tam na
tym malym prostoru tlačilo celkem dosť ludi, jak by tam cosyk davali zadarmo, tuž
sem mezy ně vplul. Trochu sem se rozhližal a sondoval okolo sebe a tež mě potěšilo,
že tam byli ludě tak věkově a aji socyjologicki (tuž něčumtě jak Kanaďan na česku
vlajku, aji také slovo znam - z novin) ruzni, to sem fakt nečekal.
Chtěl sem sy poznačiť do bonzbloku, že začli o trochu pozdějši, jak slibili, ale
hned mi zecvaklo, že by sem byl něnapadny, jak jeptiška v tangach. Konečně sem
viděl svoju vydavatelku. Tuž povim vam, kdo stě tam něbyli, je to celkem fešna
robka. Jak přectavovala autory a pravila, že jeden stoji před nimi a druhi možna
kajsyk mezy nimi, zatnulo mi a naraz sem nad sebu viděl velku červenu šipku, kera
miřy přymo na mě a otača se ve vzduchu. No ale asy sem ju viděl enem ja, bo sy mě
dal nikdo něvšimal. Podruhe mi dupa cvakla dvojku drat, jak pravila, že ji jakisyk
anonymni chachar poslal fotku Ostravaka, kera budě po chřtu vystavena u pokladni.
Chtěl sem se zavrtať pod zem, ale to by asy něvyšlo, bo o patro niž je dalši
knižkokauf. V duchu sem probiral, kery gizd by teho byl schopny. Kamil? Ten ma dosť
problemu s novym harantem. Jaruna? Ta ma včil plnu palu Šlegra (aji ma novy plagat
na stěně v kancliku). Ať sem dumal jak sem dumal, nikdo mi něvychazal. Tuž to je
zahada. Chtěl sem se tam isť mrknuť, ale vrozena paranoja mě stahla za řbet zpatki
do davu, bo co jak tam budě našlapna spušt a první vul, kery tam přyleti, budu ja a
fotka budě hned, no ni? Kase se budu vyhibať jak čert křyžu.
Ukazki z Denika čital Marek Pražak. Než začnul, chvilu nahlas dumal, esli pry
nejsem docent z univerzyty. Tuž to mě tak nadchnul, že sem chtěl vystupiť z davu a
řeknuť mu, ať mi to da pisemně, bo bych to hned šel ukazať fotrovi a mamě, aby
věděli, jakeho maju doma synka. A pry že hňupa! Jak začal čitať, napadlo mě, esli
sy nědal paru štamprli, aby byl co nejpodobnějši autorovi, teda mi. Přy tym, jak
popisoval problemy s Maju a mojim prašivym čoklem, sem se v duchu usmal, bo to už
je tak davno, co se mi chtěla nakvartyrovať do bytu. Že bych sy zas nahral ten
sapik do tydlifona? Kura, eště, že sem sy před křtem vypnul zvoněni, bo jak by mi
tydlifon zakrakal jak vrany, určitě by sy mě kdosyk všimnul.
Semtam sem Pražakovi něrozuměl, ale beztak to byl umělecki zaměr, kery ja - prosty
občan, bo fakt němam s unyverzytu nic společneho - něchapu. Tež mě napadlo, že esli
budě jakisyk iny chřest přyště, že by moh ukazki čitať čistokrevny pražak, aby byla
jakasyk řyť, woe.

Něbyl sem si isty, esli Jana Křtitelka dokaže sehnať Pamelu, tuž sem ju předtym v
emajlu poprosyl, ať vybere ku chřtu anonymniho autora anonymni robku z davu. Eště
že sem to něchal na ni, bo sem sy potem prohližal každu robu a dumal, keru bych
vybral ja. Tuž fajnu robku vybrala, syce něbyla v plavkach, ale co.

Knižka pokřtěna, parada u koňca, tuž možu isť dom. Jak sem se otočil a vyrazyl ku
dveřam, naraz přede mnu Jaryn Nohavica. Otočil sem se jak na obrtliku a vratil se
na svoje místo. Potěšilo mě, že měl pod pazuru třy Deniki, akurat co ja včil s tym
jednym svojim s věnovanim, kere sem mu chtěl poslať? Jak po nim chtěl jakisyk
kravaťak podpis do Deniku, tuž sem trochu znervozněl. Ale Jaryn rezolutně
prohlasyl, že on nic podepisovať něbudě, bo to není jeho knižka. Kravaťak prosyl
aspoň o třy křyžki, že pry je to smutne, také prazne místo v knižce, ale Jarek
nědal ani křyžek, šak to něbyly piškvorki, no ni? Prazneho mista lituju, ale možna
cosyk do přyště vymyslim.

Jarka potem od pokladni volal jakisyk jeho znamy, esli se pry chce podivat na fotku
Ostravaka. Kura, ja sem na ňu zapoměl! Rozhližal sem se po regalach, že bych sy dal
před pysk jakisyk velki atlas, ale asy bych zbudil věči podezřeni, aspoň u
prodavaček, tuž sem se pomalu vydal mrknuť se na svůj gzycht. A fakt!

Byla tam obrovska fotka z teho zapasu Baniku, kaj byl jeden flek zvěčeny a přy
velke přectavivosti bysem to moh fakt byť ja. A nebo kdokoliv iny, kdo stal za tym
slupkem. Navíc sem byl na druhé straně na trybuně.

Jak kolem protaňcovala robka Karafiatkovic s tacem sklenek s vinem, zalitoval sem,
že sem narvany tyma antyhisteriminykami, bo kdosyk mi radil, že to němam kombinovať
s chlastem. Eště raz sem sjel pohledem po svych milych čtenařach a čtenařkach,
zebral sem svojich pět švestek a šel dom.

Pozor, včil budě vyznani! Moji drazy, fakt sy važim, že stě něvahali a přyšli stě
tam. Z teho, že mě něznatě, sy nic něrobtě, bo možna je to tak lepši, eště bystě
byli sklamani, bo:

"He, tak on je to Fanda Moravec z Dolni Horni, kura tak už to vime. Super. Ty
Maruno, ale on je jakisyk divny, ni? Co to ma na gzychtu? Esli on to vubec piše, ty
a divej se na ty hadry, tož co je to za člověka..." a podobne duperele.

Eště raz, všeckim co tam byli aji něbyli, diki!

A pozor, sme mistřy!!!

P.S.: ať sy kdosyk němysli, že ty fotki sem fotil ja. To je od pana Daniela z

Repronisu.

18.05.2005

Nabity vikend

V patek večer sem byl utahany jak autobusova vlečka, trochu s chřestu, ale hlavně z
teho klarytyna, bo to je uspavadlo jak sviňa. Naštěsti sem byl eště trochu ve
střehu, bo jak mi večer volala mama (naštěsti chvilu po tym, co sem viděl počasy),
ani sem ju nenechal domluvit a politoval sem se, že musym zytra do roboty. Bylo mi
hned jasne, čemu vola, bo přes travu už beztak na zahradě neni vidět šopa. Mama
změnila hlas s mazlaveho mydla na solvinu, popřala mi dobru noc a třyskla s
kecafonem. Ezemesku sem eště Dušanovi potvrdil sobotni sraz a zalomil to u
Mylijonařa. Byli sme totiž domluveni, že dopoledně zajděme do centra skontrolovať,
esli na Masarykaču stavjaju velke platno na večerni hokej se Švedami.

V sobotu sme se slezli před Delvitu. Překvapilo mě, že Dušan měl v golfačach maleho
pajtaša. Jak sem se zoptal, co hlupně, odseknul mi, že roba ma doma velki uklid,
tuž su s malym na pisku. Šak něsu vanoce a nebo velikonoce, tuž co ta jeho mura
hlupně? Platno tam něbylo, tuž sme chtěli skusyť prolezť paru putyk a najisť taku,
kaj je aspoň cosyk věčiho, jak televiza. Daleko sme ale nědošli.

Na Kuřym rynku byla jakasyk akcyja a maly gizd, jak viděl děcka, co skakaly na
trampolině pověšene na takich gumovych špagatach tajak Hurvinek, začal vřeštět, jak
sme chtěli odjet. Tuž sme sy kupili cosyk na žizeň a lapli na lavki. Naraz kolem
přepochodovala banda středověkich vojclu. Podival sem se do kelimka, co mi to v tym
stanku načepovali? Dušan mi vysvětlil, že němam halucynacyje z chlastu, ale že
dněskaj je pry bitva o Slezski hrad. Jeho mura to pry čitala v gazetě a odpoledně
tam idu. Potem na mě upřel pohled Gora skřypnuteho ve vyhibce, esli bych tam něšel
s nimi, že budě sranda. Bylo mi jasne, že se mu tam samemu něchce, ale přece
něpolezu na jakisyk rodiny vylet, jak sem taktak uniknul rodine sešlosti na zahradě
s ryčem, hrabjami a mnu v hlavni roli, tuž sem se vymluvil, že mam odpoledni.

Jak už sme dopijali, přyšla jakasyk minyrobka v modrym tryku a pry, esli sy
něchceme pomalovať cyhličku a ukazala na hromadu malych dřevěnych špaliku, po
kerych sem okamžitě zatužil, bo by to byly idealni brygety do krbu. Přeměřyl sem
kočar od junyora, ale tam by se jich moc něvlezlo, tuž sme malovani odmitli a
poděkovali. Chvilu sme se eště zdrželi, bo nastupily mažoretki, take fajne mlade
robki v minysukňach. Kurec a mi se zas zastesklo po Jaruně. Dušan zrobil
strategicku chibu, bo ten jeho maly sy všimnul děcek, co do sebe cpaly cukrovu vatu
a začal vřyskať čimdal věči frekvencyju "ham haaaaaaaam", tuž mu jednu kupil tež.
Maly ale eště něma dobře skoordynovane ruki s pyskem a tak byl za chvilu ulepeny od
huby až po ponožki nejenom on, ale aji Dušan a dokoňca aji ja - něchapu! Předtym
sem se chtěl přyhlasyt na tu žracy sutěž, ale včil sem němoh, bo sem byl ulepeny od
cukrove vaty tajak inseminator s parkinsonem. Na rukach sem měl chuchvalce od
papirovych šnuptychlu, jak sem se to snažil zedřeť. A přytym mam špagety tak rad.
Určitě bysem tu sutěž vyhral.

Tuž něbudu napinať, žadnu hospu s platnem sme v centru něskontrolovali. Naštěsti s
nami Franta něvydrbal a tak sme se těšili na večer, na tu jeho supervelku
uhlopřyčku. Jeho roba je hotovy hokejovy fanda. Jak je hokej, na stole je
vychlazene pivo, ořechy, kobzole a podobne dobroty a ona sy čita v kuchini jakesyk
babske magazyny.

A fakt! Jak sem vlez do přecyně, chlopi, co už tam byli delši dobu, mi namalovali
fixami na gzycht česku vlajku (tuž jasne, že to byl lihač), lapnul sem na vymezene
misto a fandili sme až nas mandle bolely. Nědohodli sme se předem na značce
chlastu, tuž každy doněs cosyk a tak sme dosť michali, ale bylo to celkem v
rychtyku, bo to, že sme se Švedami vyhrali, sy pamatuju celkem jasně.

Akurat něchapu, čemu sem se rano zbudil u Dana, kery meška pět zastavek lokalku od
Franty a navic tam s nami vubec něbyl...

19.05.2005

Odpoledni a večerni vikendova kanonada

Cestu dom od Dana (fakt něchapu, co sem u něho robil, bo on je to navic intelektual
a hokej něsnaša) sem čital ezemesku od Dušana, že ta akcyja na hradě byla celkem
husta. Fajně sy to užil, bo po prvni raně z děla se junyor zesral a začal řvať,
mura ho odtahla do bezpeči a tak sy moh Dušan dobyvani hradu užiť sam.

Přyznam se, že mě tym trochu navnadil. V gazetě sem se dočital, že to tam ma byť
cely vikend, ale byl sem už zhnily najsť sy, v kolik to začina v nedělu. Cynknul
sem Laďovi (temu od novin). Nadaval jak špaček, bo sem ho zbudil. Šak co ma chrnět
v nedělu dopoledně, jak sem ja už stanul, no ni? A beztak mu neni tak blbě jak mi.
Navic ma jako novinař povinosť informovať veřejnosť o tym, co se kaj robi. Ze spani
zahuhlal, že dněskaj se hrad dobyva ve dvě. Z dalki sem ve sluchadle zaslechnul
sladki hlas, kery nadšeně vykviknul, že se těši na to dobyvani, ale rači už včil,
tuž sem pro jistotu zavěsyl. Do dvuch eště daleko, tak sem šel dospať tu vyhru nad
Švedskem, ať sem večer čiperny na Kanadu. Zavolal sem eště Frantovi, esli zas možu
přysť k němu. Chvilu se ošival, ale nakoněc se něchal ukecať pod podminku, že budu
meň chlastať, jak včera. Jak sem se zoptal, čemu, pravil že pry sem se po jedenaste
zničehonic začal oblikať a že se jedu podivať k Danovi na jeho super akvarko, bo
mam chuť na rybi salat. No mysleli sy, že mi jeblo, ale rači mě něchali isť.

Kura, že bych sy poplantal piksly od prašku a vzal sy misto klaroša cosyk ine?

Nechtělo se mi nikoho shaňat, tuž sem se na tu paradu šel počumět sam. Take
cypovinky v kostymach mam celkem rad a povim vam, něbyl sem sklamany. Dorazyl sem
skoro ve dvě. Už tam byli přypraveni vojcli v oblekach našich a Švedu, akurat
hokejki jim chiběly. Měli gvery, kopi, sekiry a hlavně velke kanony. Z hradu zněla
fajna muzyka, taka spravně depresyvni a Martin Ružek (kura, neni on už mrtvy?)
čital rymovanu historyju Slezskeho hradu. Naraz jeba jak cyp, že kdyby mi bylo o
paru desytek roku meň nebo vic, mam plnu pemprsku. Chvilu sem něslyšel, bo to bylo
fakt blizko. Plno kuřa a borcy už se hrnuli do sebe a sekali a pichali se mečami a
bodakami. Semtam kerysyk spadnul na zem a zustal ležet. Napadlo mě, jak by asy
poznali, kdyby kohosyk fakt dobili. Ale co, vojclu bylo dosť. Valili se hlava
něhlava, střylali do sebe slepymi, no aspoň myslim že slepymi, a zas z teho kanona.
Po pulhodině to skončilo a ja sem byl hluchi jak tetřev přy namluvach. Ale fajny
kulturni zažitek. Celkem mě pobavil jeden poraženy obranař Slezskeho hradu, jak na
vitězne Švedy pořvaval, že v prodlouženi stejnak vyhrali Češi.

Potem sem se eště mrknul dozadu, kaj měli ti vojcli stany. Bylo tam mezy nimi aji
paru robek markitanek, asy zachranařki, nebo ošetřovatělki. Z jedne sem byl
vyvaleny jak sud Ostravaru. Byla trošku rozložitějši, ale to, co ji viselo z teho
lajňcucha, to sem eště něviděl. Přectavtě sy, že nafukovacy robce oblečetě tryko s
hlubokim vystřyhem, v pasu ju stahnětě širokim paskem a potem do ni pustitě u Aralu
osum atmosfer. Kupil sem sy rači pivo na schlazeni a uvažoval, že se pujdu mrknuť
do hradu, bo sem tam eště po te rekonstrukcyji něbyl, ale ten napad měli asy všecy,
bo tam byla fronta jak posledniho března před finančakem. Nechtělo se mi stať ani
lezť přes hradby, tak sem šel pomalu dom.

Do osme daleko a robiť něbylo co. Dostal sem fajny napad - zrobim sy vlajku na
večer. S vlajku se budě lepši fandit. Zebral sem stare spartakijadni tryko, syce
trochu zašedle, bo tenkrat něbyl Aryjel, nužki, dva lihove fiksy a jel sem jak
fretka. Za pulhodiny sem byl hotovy. Fiksy tež. Hodil sem jich do kibla a vlajku
přylepil naplasťu k nejdelši vařeše, co sem doma měl. Smotal sem ju okolo tyčki a
přypravil ku dveřam. Partyja budě čumět.

K Frantovi sem dorazyl chvilu před osmu vybaveny tajak den předtym a navic s
vlajku. Chlopi na ňu čuměli dosť zavistivě, tak sem sy ju rači hlidal. Franckova
roba něbyla doma, bo pry ten včerejšek ji na dluho stačil, tak nevim, co sme
robili. Přyšlo nas celkem osum. Lapli sme na řytě a už to začlo. Jak mlasknul prvni
puk do brany, řvali sme jak na Bazalach. Po druhim gole se Franta s Kamilem a
Pepikem chitli v pase, jezdili po kvartyře a hučeli jak vlak. Po tym třetim gole do
prazne kisně sme Kanaďanum složili smutečni song na melodyju zname pisně "Sovětšti
malčici vypustili družici":

Kanada, Kanada,
davať goly nězvlada.
Štěstěna se nasrala,
střybrna jim zustala!
Heja heja heja heja hej!

No, Gott to syce něbyl, ale nam se to libilo.

Jak se chvilu před koncem začli valiť po papulach, kdosyk navrhnul, že by měli
vylučiť všeckich hraču mimo brankařu a ti by sy zbytek zapasu enem tak pinkali z
brany do brany. Něprošlo to, ale stejnak už se do konca nic něstalo. Po posledni
vteřyně vypuknul rachot. Otevřeli sme okno v obyvačce aji v ložnicy a řvali na cele
kolo, že sme mistřy. Z okolnich oken nam ostatni odpovidali, že oni su tež mistřy.
Po medajlach a himně kohosyk napadlo, že vemem moju vlajku a pojezdime trochu po
Ostravě. Naštěsti byl s nami aji Mirek. Ten nas dycki vozy z ruznych akcyji, bo on
je vylečeny alkoholik a něvadi mu, že němože piť, navic my ho v te abstynencyji
podporujeme, bo střyzlivy šofer se dycki hodi. (To je enem taka vsuvka pro moje
přyznivce z bilozelenych taksyku, aby věděli, že nejsem hňup, abych podporoval
chlast za volantem.) Mirek syce semtam trochu slinta, ale inač je v pohodě. Do te
jeho oktavki se nas narvalo sedum. Chudak Franta měl smulu, že zustal posledni.
Aspoň sme mu zamavali, jak sme odjižďali. Projeli sme cele centrum, ja a Kamil
vyvaleni z okna, mavali sme vlajku a řvali na cele kolo, že mame zlato. Semtam
kdosyk zařval z okna, ať držime tlamy, že je noc, ale hned ho vlastni sused zdrbal,
že sme mistřy, tuž sme sy z teho nic něrobili, bo zlata je enem pětrazy za deset
roku, no ni?

Ani nevim, v kolik sem se dostal dom. Než sem zalomil, jaksyk se mi ty dva kulturni
zažitki spojily a mi se zdalo, že dalši rok čumim na finale na Slezskim hradě
naživo. Fajně se ti hokejisti tymi šavlami sekali, fajně...

25.05.2005

Jak sem šel s robku na kofolu - malem

Šef už je zas v robotě, ale jak by mu vyměnili elektronki. Chodi kolem jak milijus,
furt se pta, esli cosyk kdo něpotřebuje, no uplně iny člověk. Od te doby, co byl na
tym pohovoru u nejvyšiho v Praze, jak mu hrozylo, že ho vyvala, se k nam chova jak
jeden z nas. Tuž nevim, esli by něbylo lepši, jak by ho vykopli, bo on je to taki
mantak a bojim se, že jak se zas otrka, budě stejny, jak byval, no uvidime. Na
každy pad, na šichtě je to včil celkem pohoda.

Ve štvrtek mi volala mama, nasrana jak ve chlivu, že pry dostala poštu jakusyk
upominku, že nězaplatila za televizu. No, ona to nědostala přymo ona, ale foter, bo
televiza je psana na něho, ale "on je taki zkurdupel zhnily, že pravil, že to rači
zaplati, než by kajsyk volal nebo lozyl". Koněc cytatu mamy. Tuž to to vzala do
pazur ta prava. To zas budě točo. A tež ja! Ať pry hned zavolam Laďovi, že jak robi
v novinach, určitě budě mět zname aji v televizy a ať zysti, co to je za volovinu.
Šak tata s mamu plaťa poctivě už roki. Pravil sem ji, že Laďa ji s tym asy
něpomože. Vztekla jak Lajka před startem mi pravila, že jak sem taki něschopny, tuž
sy to zařydi sama. Že v nedělu je v čete den otevřenych vrat, tak tam zajdě a
zdvihně jim tam kulturu. Kura, to tak! Mama je všeckeho schopna, ta jak by tam
vletěla, tuž večer je v hlavnim zpravodajstvi. Sklidnil sem ju, ať se něplaši, že
hned volam Laďovi a ozvu se ji.

Laďa se enem řechtal, jak sem mu pověděl, co mam za problem. Tež pry mu dom přyšel
Janečkuv libesbryf a tež omyl. Naštěsti, než ho napadlo zavolať na tu erotycku
linku 40 korun za minutu, zystil sy indě, že je to chiba. Řek mi, ať mu povim
mamine čislo z teho dopisu, že mi to zařydi. Jak slibil, tak zrobil. Tuž jak neni
navaleny, je to aji fajny synek. Mama se s tu informacyju uklidnila, ale eště paru
dni vyryvala na ty něschopne hňupy, keřy ten dopis poslali něpravym luďam. V gazetě
pry pisali, že to dostali aji ludě, co nikdy televizu němjali a dokoňca aji ti, co
su už paru roku v hlině. Tuž to jakisyk pepik v čete asy zmačknul chujovy čudel na
tiskarni.

V nedělu sem sondoval dopoledně před čete, esli mamě něcvakně v pale a pro istotu
se něpujdě přeptať. Něbylo tam ani moc ludi, minule tam byl věči naprask. Tuž jak
už sem tam byl, pravil sem sy, že sy to tam prolezu. Šak jak platim ty chechtaki,
tuž co bych se něpodival za co, no ni? Postavil sem se na koněc fronty a spoměl sy,
jak mě kdysyk, eště za komanču, mama posylala stať frontu na banany a mandarynki.
Jak sem se tak zamyslel a zaspominal na harantske roki, už mě celkem pěkna robka s
dalši bandu ludi cpala dovnitřku. Prvni sme vlezli do studyja, kaj se natača Meduza
a Na stopě. Byl tam ten chachar, co to uvaďa a vypravjal tam jakesyk storki z
natačeňa. Moc sem ho ale něposluchal, bo sem se čučel na jednu šikovnu bloncku, co
stala obřadu přede mnu. Byla tam sama, tuž pochopitě, že ze zbytka ekskurzyje už
sem moc němjal, bo sem se ju snažil v tym bludišťu něztratiť. A asy sem se
zamiloval. Tuž to jaro se mnu pěkně rube.

Eště sy spominam, že sme byli kajsyk u takeho velkeho stola, kaj bylo mylijon čudlu
a chlop tam pušťal ruzne zvuki a ty čudle se potem samy hibaly. Tuž to sem čuměl
jak Lasie na jizdni řad. Ta šikovna veducy stada nas tež vzala do take velke haly,
kaj bylo hafo stolku a stolu, mezy keryma byly take stojate fošny, asy aby
redaktořy od sebe němohli opisovať. Byl tam aji ten fajny baraba, co uvaďa Report.
Ten mi dycki přypomeně Kajoša, bo on ma tež taki kameny gzycht. To asy z tych
chemikaliji. Nakoněc nam eště ukazali, jak se robja take ty srandy do Meduzy, jak
tam ti dva pajtaši stoja a kolem nich plavu ty malovane mořske bestyje. To bylo tež
fajne. To bych se chtěl tež naučiť. Aspoň bych sy moh robiť řyť z partyje, bo jak
bych zrobil přyklad peefku, kde by byl obrazek Bolka a Lolka a hlava by byla šefa a
Pepika, tuž to by byla sranda. Budu sy muset něchať zrobiť jakesyk lepši školeni na
ten komputer. Ten pajtaš s tu motorovu pilu už mě něbavi a komputer mi stoji doma
něvyužity.

Robka nam potem poděkovala za navštěvu a ukazala nam, kaj mame vypadnuť. Držel sem
se furt te svoji bloncki jak přejeta kočka barumki. Venku na tym place, jak měli ty
velke kary s kamerami, se eště zastavila a dokoňca se šla mrknuť do jedne z nich.
Jak tam lezla po tym žebřyčku, čučel sem ji pod sukňu. Tuž ale enem ze studyjnich a
zdravotnich duvodu, esli něma křečove žily, no ni?
Jak už odchazala směrem k poště, vyrazyl sem za ňu a plny odvahi jak praskla
galuska sem ju chtěl pozvať na kofolu do Rady. Ale guvno! Naraz u ni zastavil taki
napomadovany pajtaš ve vytuněnym golfu, či co to bylo za karu, bo pod tymi
spojlerami a pruduchami to moc něbylo poznať, calnul ju na lico a odfrčeli do dupy.

Tuž němam ja smulu? Z čete sy moc něpamatuju a robka mi zdrhla. Budu museť
zrevidovať svuj platonycki vztah s Jarunu.

30.05.2005

Tuž to je vedro jak cyp, co pravitě?

V patek na šichtě roby-vědmy předpovidaly, že vikend budě vařycy. Podezřyvam jich,

že maju v kancliku ropuchu ve sklence od ogurek a potvora jim tam šplha po žebřu
navrh a dolu. Šak svuj k svojemu.

Kolega Erych mě lakal, esli s nim něchcu v sobotu zajet na taku menši cykloturu, že
sme už dluho spolu enem tak něvyjeli. Neměl sem žadny plan, tuž sem mu kivnul. Ale
patečni odpoledně po robotě, kere sem stravil v Komeňaku na kolobutach (už bruslim
skoro jak Romanovova segra), mě nahlodalo, že ty naše ropuchi možna budu měť
pravdu. Projižďal sem parkem zlehka sem a tam, na tryku sem měl spocene kolca okolo
ramen a aji nad řyťu (něchapu, čemu aji tam) a aji sem sy našel pět přypadnych
nevěst. Akurat že za jednu přyjel jeji kolik na bruslach a měl věči svaly jak ja,
druha byla rychlejši jak ja, tuž sem ji furt čučel enem z dalki na řyť (no něbyl to
zly pohled, akurat sem ju němoh osloviť). Třeti měla sebu jedno děcko, tuž to by mi
ani něvadilo, šak praksyju mam s harantami od segry, ale ty dalši dvě, co se
vymotaly zpoza křaku, bych asy něrozdychal. Šak aji ta mamina vypadala, že jich ma
plne kolobuty. Štvrta měla syce jakesyk to kilo navic, ale dobře rozložene po cele
robě. Akurat že sy zapalovala jednu od druhe a ja od iste doby kuřački něsnašam -
přybližně od te doby, co sem sam přestal dymiť. Ta pata vypadala fajně, bile tilko,
kratke galaty-bederki, z kerych vykukovaly tanga jak vetřelec z břucha a řvaly na
mě "Pocem cype!" Akurat že moja kontrolka blikala tak vystražně, že sem jim rači
něodpověděl.

Byl sem z teho odpoledňa tak vyprahly, že do mě večer zahučely třy škopki tajak
intersyty do tunela. Potem sem sy spoměl, že zytra pojedu na kole, tuž sem rači šel
dom, abych sy nafukal galuski, bo už su za ty roki trochu zpuchřele, jak je furt
přyfukuju.

Rano sem se zbudil do nadherneho dňa a proklel Erycha. Deprem včil mi došlo, že v
hicu jak na enhačku přy kontrolni tavbě se budu smažiť beztak až na Ostravicu, bo
on je taki šileněc. Asy mu ten hic tež nězrobil dobře, bo jak sem zapnul tydlifon,
přyšla mi ezemeska, že ten Rožnov ruši a že stači enem Hlučinski kupak, bo je vedro
jak byk. Trochu sem zapanykařyl, bo kaj sem asy loni schoval plavacy trencle?
Naštěsti ležely navrchu v kumbale, hned vedle zbytku mořskich mušli a inych
bestyji, kere sem sy loni dovez z dovolene a chtěl sem sy je vystaviť na poličku.
Nalel sem do lavora trochu tekuteho mydla, bo trochu smrděly a nechal je tam močiť.
Mezytym sem nafukal kolca, bo ty galuski su fakt na guvno. Zas byly prazdne. Jak
Erych zazvonil před barakem, plavki byly eště mokre, tuž sem je vrazyl do baťoha
spolu s miněralku a paru tatrankami a valil ven.

Cesta byla fajna až na ten hic. Užival sem sy šlapani, bo sem letos na kole eště
něseděl. V Přyvoze před Černym potokem u točny lokalek sem sy všimnul zakazu vjezda
doleva, tuž nevim co tam zas robja. Jak sem z poslednich syl vyšlapaval ve stoje
ten kopec za Petřkovicami před kostelem, uplně sem zapoměl, že tam je. Jak tam
valim devadesat s Felinu, přypadam sy jak na rovince a deprem ta sviňa kolo ukaže
něrovnosť terena. Navrchu sem trochu spočnul, bo sem dychal jak Anakin po uraze.
Jak mě přešly křeče, jeli sme dal. Kolem štěrkovni už sem byl vysmjaty, aby ty
polonahe robki něviděly, jak umiram.

Našli sme sy pěkny plac hned u vody, rozhledli se po okoli a pravili sy, že všecko
je tu přyjemne na pohled a tak zustaněme tu. Erych hned zevlek kraťasy a valil do
vody. Ja sem musel pod osušku zrobiť paru prostocviku a navlesť sy ty mokre plavacy
trencle. Trochu mě zarazylo, že Erych stoji furt po kolena ve vodě a rozhliža se po
okoli jak Hrušinski ve Vesničce. Jak sem smočil nohu, bylo mi jasne, čemu. Zymu se
mi postavily chlupy na nartach. Ty zasrane plavki mě v cytlive krajině studily vic
a vic a navic sem sy všimnul, že nas pozoruje taka kočena z nedaleke deki, tuž sem
enem tak přyšel k Erychovi, prohodil sem, že voda je fajna, kutkem oka se ujistil,
že roba furt čumi k nam a rozběhnul sem se skočil svoju proslavenu pološipku. Jak
sem vjel cely pod vodu, chvilu sem přestal dychať a asy sem měl slaby infarkt, bo
sem měl pocit, jak by mě přepadlo dvěsta nasranych švadlen s jehlami. Musel sem
gvaltem uplavať dvacet metru, abych zas ucytil ruki. Otočil sem se a než mě chitla
křeč, sem plaval spatki k Erychovi, kery zahanbeně stal u břehu. Guvno zahanbeně!
Zatimco ja sem umiral tajak Leonardo, ten gizd hučel do te robki, co se puvodně
čučela na mě! Lapnul sem na osušku a začal vyhližať dalši oběť. Plavacy trencle zas
studily, ale slunko pralo, tuž celkem rychle uschly. Horši ale bylo, že sem cytil
lehki oder mořskich potvor. Tuž kdyby něco, svedu to na někvalitni vodu v
štěrkovni.

Erych furt hučel do te baby, kera už mi něpřypadala taka pěkna, jak poprve. Potem
dorazyly dalši třy rozhihňane kamoški, on se asy zleknul, bo prchnul ku mě na
osušku. Leželi sme, kecali o ničim a hodnotili roby kolem. Jak nam bylo horko,
schladili sme se, potem zas kecali a jak robek přybyvalo, zrobili sme sy sukromu
sutěž, kdo nasbira vic holych cycku. Potem sem asy chvilu zachrapal, bo jak sem se
probral z komatu, Erych seděl zas u tych bab a asy jim vykladal vtipy, bo se
tlemily jak divacy na Gogošou. Trochu sem se nasral, bo sy mě vubec něvšimal. Tež
mě moh přyzvať do teho jejich spolku. Beztak měl strach, bo ja sem znamy lev
salonu. No spiš taki lviček.

Jaksyk mě začal svrběť řbet, tuž sem se pomalu sbalil, pojčal sy jeho pumpu a
dofukal galuski. Chvilu sem laškoval s myšlenku, že odjedu na tym jeho
hipermegacyklu za třycet litru, bo sy mě furt něvšimal aji jak viděl, že už se
balim, ale začly mě svrbět aji stehna, ruki a gzycht, tuž sem se na něho vysral a
jel dom sam.

Doma sem u špiglu pochopil, čemu mě všecko svědi jak bych přespal v kopřyvach. Byl
sem rudy jak zař nad Kladnem. Dal sem sy ledovu sprchu, ale to něpomahalo. Chvilu
sem trpěl před televizu, potem sem to vzdal a zavolal mamě, esli něvi, co se dava
na popaleniny. Zdvihla to segra. Jak mě slyšela, šokla mě novinku, že se ji
ztratilo nejmenši děcko. Tuž ni, že bych se valil zrovna věšat, ale přece to trochu
zamrzelo. Segra dal pokračovala, že pry se to stalo na zahradě. Trošku sem zavahal,
bo to su syce hektary, ale take? Segra potem nasraně dodala, že za to možu ja, bo
pry to něbohe děcko zabludilo v travě, kera vyrostla tak vysoko, bo to nikdo
někosy. Pochopil sem, nachitala mě na slivkach. Co fotr a ten jeji pajtaš, zoptal
sem se? Bestyja to čekala, bo rychlosťu bleska odsekla, že tata ma posrany řbet a
jeji chlop je na montaži. Tuž jak inač, no ni? Vysvětlil sem ji, že mam popaleniny
třetiho stupňa, takže mam jakusyk něposečenu travu u dupy. Navic mam senu rymu.
Poradila mi, ať sy na řbet nakipu zymny jogurt, narvu se antyhistaminykami a zytra
ať valim posekať lany. Bo už sem věděl, co sem potřeboval, bechnul sem ji s
kecafonem spiš jak ona a to se mi moc často něstava, bo ona je bestyja rychla.

Aji kdybych měl na nedělu mylijon planu, nězrobil bych žadny, bo se mi od soboty
večera pala motala jak bych vyhral celodeni permanentku na husenkovu drahu, cely
člověk mě bolel, zevnitřku z teho kola a navrchu z teho slunka. Tuž sem se enem
smutně plužil zatemněnym kvartyrem, polehaval u televize a chladil se pivami. Prvni
sem sy zymnu plechovku valal po těle a potem šup s ňu do břucha. Večer už mi bylo
celkem lepši, tuž přyště než pojedu kajsyk na kolo, budu chvilu trenovať a hlavně
nězapomenu na opalovacy krem, i když to mi něpřypada moc chlapske, mazať se na
veřejnosti jak na sutěži kulturystu.

P.S.: Eště k patku. Paru ludi sy tu všimlo, že sem tu vyplul cosyk o Mlade Frontě.
Tuž jasne, že stě němjali vidiny. Laďa novinař mě poprosyl, abych jim dal eště
chvilu čas na to, aby se vyjadřyli, bo novinařum to chvilu trva, tuž sem mu
vyhověl. Ale ať už odpovja, nebo ni, mam to tu schovane a zanědluho to tu matě.

2.06.2005

Už zas sem za hňupa

V robotě se sem tam štenkrujem kvuli temu, kdo co čita. Jasne, že nejvic ryjem do
Jury, kery furt odebira Pravo, bo ať se to včil menuje jak chce, třeba aji Modre
Pravo, raz to byl slabikař komanču a dosť. Navic, Jura ma furt ten zvyk, že nam
robi pravidelne desetiminutovki, co se kaj robi. Karel, ten čita Denik a dycki nas
ohromuje informacyjami, kere sme my ostatni čitali už den, nebo dva předtym. Kamil
čita Lidovki, ale něpravidelně, vlasně enem dva razy a to ešče temu, že jich našel
na hajzlu, jak tam raz něbyl papir. Tuž moc sy něpočital, bo v nejlepšim ho vyrušil
šef, kery se rano živi domacymi jogurtami a dopoledně pravidelně prosedi na
porcelaně (asy mu jich jeho stara robi chujovo). Roby věčinu čitaju Blesk, ale ten
je tež celkem bleskurychly. Tuž a potem je nas tam paru, co propagujeme Mladu
Frontu včera, dněskaj aji zytra.

Spominatě, jak sme zvalili tu javorovu partyju? Den na to nas rano v robotě šoknul
Jura. Měl dluhi hovor, přy kerym se tlemil jak šťur po deratyzacy a jak zavěsyl,
vytasyl se s tym, že cože to čitam za gazetu, jak v ni něpišu, kdo včera vyhral.
Tuž jasne, že neni, bo koněc zapasu byl po uzavěrce, no ni? Jura se zařechtal, bo
pry ve vydani pro pepiky už hokejisty oslavuju jako zlate kluki a je tam aji
mylijon fotek. Zustal sem stat s hubu otevřenu tajak přy vyměně blomby, kera už je
zelena. Co to je za hlupota? Na šichtě zavladnul chaos, bo každy začal hajiť ty
svoje noviny. Akurat Laco, co ma doma harpagonku, sy nas něvšimal a dal robil. Temu
to je celkem jedno, on něčita nic, bo něsmi utracať za hlupoty.

My, co čitame MF, sme začli spominať, kere pepiki zname. Jožin hned valil ku
kecafonu. Celu dobu sem se uklidňoval, že je to enem provokacyja od Jury, kery
nevi, jak by nam zhnusyl čitani, ale jak potem Pepik zbudil svojeho bratranca,
kereho neviděl ze šest roku a ten mu eště v polokomatu přeslabikoval tytulni
stranku Fronty, chitnul sem panyku.

Potem nas asy kdosyk nabonzoval šefovi, že něrobime, bo přyhopsal jak přyhřaty
zajic a zadal bojove terminove ukoly, tuž sme to odložili na odpoledně. Po šichtě
sme to probirali u piva a jak už sme měli trochu v kuli, chlopi mi dali za ukol
zystiť v redakcyji, jak to vlasně je. Ti nejvic navaleni navrhovali, ať tam rači
zajedu osobně, naštěsti sem měl enem dvě piva a tak sem se ubranil cestovani do
hlavniho města. Naco mame elektronyku, no ni? Večer sem před spanim lapnul ku
komputeru, dal sy eště jedno plechovkove orosene pro inspiracyju a napisal emajl,
co je to za burdel, že pepicy vja spiš jak ostravacy, co se večer robilo:

Česť pracy!

Tuž chlopi novinařšti, to stě mě nasrali.

Fakt něchapu, čemu v dnešnim vytisku (ponděli 16.5.2005) Mlade

Fronty pro Moravskoslezski kraj neni ani slovo o tym, že sme mistřy
světa. Člověk se cyti tajak hňup, jak se dozvi od svojich kolegu z
hlavniho města, že v jejich verzyji Mlade Fronty je plno velkich
tytulku o mistrach, hafo fotek, rozhovoru a dalšich capin.

Kura, tuž či je Ostrava fakt až tak daleko, že něfunguju telefony,

emajly, či faxy?

To, že něpišetě druhi den o tym, kery pajtaš vyletěl ze Superstar, mi

je celkem u dupy, bo nejsem mlada děvucha, kera sy kredyt dobija enem
temu, aby teho Alibabu dostala až navrch. Ale jak tak nad tym dumam, kdovi
kolik informacyji nam, Ostravakum a Moravakum vlasně servirujetě s
denim zpožděnim? Kurnik šopa, aji ten regijonalni Blesk je
rychlejši, jak vy.

Tež mě napadlo, že bystě moravskoslezku verzyju vašeho platku mohli

prodavať o cosyk lacnějši, jak tu pražsku, jak dostavame něaktualni
novinki, no ni?

Sem zvědavy, co mi odpovitě.

Zdař buch!
Ostravak Ostravski
bytem v Ostravě
Teho času na ostravak.bloguje.cz/

Druhi den, jak sem v emajlu viděl zpravu z MFD, hned sem měl lepši naladu. Fakt sem
asy ten brycki celer, jak mi tak bleskovo, vlasně frontovo odpovidaju. Ale guvno!
Žadna zelenina. Ve zpravě byla odpověď jak z automata, že se tym určitě budu
zabyvať. A esli něscypli, tuž se tym zabyvaju dodněskaj, bo odezva žadna.

V robotě sme to zas včera probirali. Mi se o tym moc nechtělo mluviť, ale Jura zas
začal ryť jak benga u Přemka na zahradě. Chlopy pobavila moja žadosť na slevu za
stare informacyje. A že pry tam tež napišu. Potem ale z paru z nich vylezlo, že se
na jakesyk psani do gazety možu vysrať a že je spiš přestanu kupovať, jak z nich
robja hňupy. Baby se enem tlemily, že furt řešime cypoviny, bo ony by mohli čitať
aji tyden staru gazetu a je jim to jedno, hlavně jak je tam dosť drbu.

A Jura, kery to všecko zdupal, se enem řechtal a řechtal, jak by dostal sedačku z
řetizkača do paly. Tuž sem sy odpustil jeden istě vynikajicy oběd v kantyně a
trochu sy pohral s jeho rudu gazetu. Z pismena P sem celkem snadno zrobil B a potem
dovnitřku nalepil paru fajnych članku, kery s keru, kolikrat a kaj, oxeroxoval sem
fotki z loňske vanočni podnikove besydki a zbytek domaloval, akurat sem ten
fotokomiks něstihnul cely. Škoda, bo to bylo lepši jak oryginal v tym magazyně pro
mladežniki a mladežnice s jebakami.

Akurat sem nečekal, že šef eště něvypustil všecke domacy danone a na hajzel sy veme
gazetu pravě od Jury...

7.06.2005

Oslava Kajošovych narozek

Ludě pravja, že dvakrat něvlezeš do stejne řeky. Někeřy tež pravja, že dvakrat
něšlapněš do stejneho psyho guvna. S tym až tak uplně něsuhlasym, bo stači jeden
poloslepy chodec, kery to rozmaže po celym chodniku a nětrenovany slalomista ma co
robiť, aby se vyhibal.

Ve štvrtek sem našel ve schrance mezy tym barevnym marasem z Teska a Bauhasu
libesbryf. Ve vytahu sem to trochu potrhal, bo s aktovku v jedne pazuře a s kličami
v druhe s člověka neni moc šikovny pirotechnyk. Doma sem z te zplundrovane obalki
vydoloval dva kuski opaleneho papira s pozvanku na sobotni akcyju u Kajoša s
pracovnim nazvem "Oslav moje narozky". A vida, rok uletěl jak svačina z okna
kupečka! Mnohoznačny a nicněřykajicy nazev sliboval něčekane zažitki. Ale před
očami mi proběhnuly utržki teho minuleho fijaska. Ten fantomasy sestřych už mi jakž
takž dorost a jaterni testy už mam asy tež v normě. Tenkrat sem se zařek, že k němu
už něvlezu. A včil to ve mně hlodalo, to vam povim. Bily se ve mě dva pocyty. Jeden
byl nasratosť na ty dvě baby, kvuli kerym sem musel nosyť paru tydňu tu kšiltovku,
ale za to vlasně Kajoš němoh. No a druhi byla nostalgija za fajnu atmosferu z jeho
minulych akcyji. Nězapomenu, jak nam kdysyk podaval jakisyk modrofijalovy truňk, z
kereho se žlutě kuřylo. A přesně tak to tež chutnalo. Anebo jak měl obdobi
potravinařskich barev (aspoň dufam, že to byly potravinařske), jak je přydaval do
žradla aji piťa. Od te doby už bych se zelene babovki nědotknul ani hrablem na
snih. No a o te modre ryži ani němluvim.

Dumal sem, dumal, přyjemne spominki převladaly, tuž asy pujdu. Pařba se, tajak
dycki, měla odehrať v sobotu, bo jak to člověk přehnal, měl celu nedělu na
vyzdravěni a v ponděli už valil na šichtu zas ružolicy. Tuž aspoň zvenku. Něchal
sem sy večer na rozmyšlenu, bo Kajoš to chtěl nejpozdějši v patek dopoledně
potvrdiť. Nakoněc rozhodla nahoda - hodil sem sy pětikačku. Typnul sem syce orla a
ona vlasně padla skoro pana, ale bylo to na kraju stola a jak se tomu trošku
pomohlo, na zem už dopadnul ten ptak.

V sobotu dopoledně sem zašel do centra, abych temu oslaveňcovi kupil cosyk
užitečneho. Dumal sem celkem dluho, kolik mu vubec je. Na prvni pohled vypada tak
na pědaštyrycet, ale nejsem sy isty, esli něchodil na stejnu školu, jak ja. Zašel
sem do jakehosyk bichlošopu a kupil sem mu knižku Strach z padesátky - to určitě
doma něma a potěši ho to. Syce sem za to vyvalil skoro tolik, jak za třy fernety,
ale co, Kajoš je fajny synek.

V sobotu ve třy sem mačkal čudel na jeho zvonku. Igelitku s knižku sem něnapadně
schovaval za řbetem. Otevřela mi Helena, ta co to peče s Markem. To mě trochu
vyvedlo z miry, bo Marek něpsal ani něvolal, že by měl přyjet tež. A vlasně ani na
posledni ezemesku mi něodpověděl. Tuž to je fajne, že tu je, aspoň s nim zas
pokecam. Přyvital sem se s ňu a lez dal, abych pozdravil oslaveňca a naraz sem
malem ohluchnul, bo zařvala jak štajger přy zavale, kaj lezu v tych butach. Trochu
zmateny sem se zezul, bo v Kajošově kvartyře, kery spiš jak domacnosť přypominal
laboratoř, sme jednu dobu měli přysně zakazane se zuvať. Z bespečnostnich duvodu.
Tak sem ťapal ve fuseklach do kuchině zoptať se kohosyk rozumneho, co se to tu
robi. Tam sem zažil šok, bo kuchiň vypadala jak z teho ikejackeho katalogu. Žadne
zkumavki, chemikalije, hořaki a podobně! Pořadek jak před stěhovanim. To u Kajoša
něbyvalo zvykem. Natož v kuchini, kaj přychazaly na svět jeho nejlepši vyrobki, po
kerych nam byvavalo dycki tak fajně. Věčinu. Tu mi cosyk něštymuje. Leda že by mu
tu zrobili pořadek benga, bo už susedum z vedlejšich domku vadil ten oranžovy kuř,
co se sem tam valil oknem aji dveřami.

Kajoša sem našel v obyvačce. Seděl u konferaku a žral chlebiček. Vedle seděla
jakasyk mi něznama dvojka a tež se čimsyk krmila. Kajoš, jak mě viděl, kivnutim mě
pozdravil a ukazal na tac se žradlem. Rozhlednul sem se dokola, ale nikdo už nikdě
něbyl. Dalši divna věc. Na jeho akcyjach dycki byvalo ludi tajak duchodcu na
komančich spominkovych akcyjach "Kdysyk bylo lepši". Nědalo mi to a zoptal sem se,
kdy přyjdu dalši ludě. Helena odpověděla za ňho, že to už sme skoro všecy a
přylepila se k němu, jak stara fusekla na kachlički. A do štajgrove řytě! Už je mi
jasne, čemu Marek něpiše, ani něbere tydlifon!

Snažil sem se straviť pro mě novu informacyju a dumal sem, esli němam rači isť dom,
ale potem sem sy pravil, že to može byť zajimave a lapnul sem do sedački. Ale jak
na sviňu na jakisyk krajkovy bazmek z dědictvi beztak po Ludviku šesnastym, bo Hela
vyskočila jak když čivava přehryze vanočni eletrycke svički a vrhla se na mě. No
spiš na moju řyť, bo začla tu hnusnu zašedlu nadheru zpodemě škubať a cosyk mumlala
o vyžranych bestyjach, co němaju vkus. Tak něvim, koho tym myslela. Aji bez
polštařa sem se pohodlně rozvalil a prohližal sem sy dvojicu přede mnu. Robka,
intelektualka jak cyp, elegantni brylki jak po Urbankove, pletena halena a sukňa až
na zem (a ty krystuski v přecyni su asy jeji). Jeji kolik to same v bleděmodrym.
Lamal sem sy palu, kaj se tacy typcy mohli octnuť u Kajoša, ale jak nas Helena
přectavila, pochopil sem - jeji segra s chlopem. Kurnik šopa a co ja vlasně robim
na rodinym dychanku? A jak ta semetryka, vlasně Helena, dokazala z Kajoša-drsoňa
zrobiť cosyk take? Vypadalo to na zajimavy večer - telenovela v přymym přenose.

Požral sem paru chlebičku, zajed to smaženymi kobzolami a kivnul Kajošovi na to,
jak se ptal, esli sy cosyk dam. Doněs mi dvě decki vina. Kajoš! Žadne jeho
koktejly!! To vino mělo dokoňca aji červenu barvu. A jak sem viděl, že to naliva z
oryginal flaški, byl sem fakt zklamany, i když, asy sem to měl tušiť od počatku. Po
přypitku padla moja posledni naděj, že by to byl jakisyk tajny lektvar - byla to
frankovka. Hodil sem to do sebe, nechal sy nalet dalši a zaposluchal se do dřystu
kolem. Zaslechnul sem cosyk o jakesyk Leonardově šifře. Dluha sukňa to šmahem
odsudila, že je to škvar a jeji chlop enem kival, jak taki ten plastovy čokel na
zadnim okně v autě. Kajoš dodal, že to eště něčital a hned schital hnusny pohled od
Hely, kera dodala, že to ma v ložnicy už měsyc na nočnim stolku. Tež zajimava
informacyja. Chvilu sem se zamyslel, bo se zas bavili o čimsyk nězajimavym a naraz
mi docvaklo, esli se na mě cosyk něchista. Jakasyk skryta kamera, či co.

A jak by to docvaklo nahlas - naraz zvonek. Hela se zdvihla, že pry to budě Zdena.
Dalši figurka do hry, tuž fajně. Třy chlopi, třy roby. A kura! Kaj je okno? Mizym,
bo to budě beztak jakasyk hidra.

Než sem se stačil zdefenestrovať, do pokoja vplulo nadherne stvořeni. Dokonala

roba, vlasy, tělo, hadry, fajne oči, nos, pusa, uši - jednym slovem baba jak cyp.
Kura, že by Kajoš přecy enem cosyk vpašoval do teho vina? Asy sem se zamiloval na
prvni pohled. Tuž či sem puboš? Jak Dokonala promluvila, byl sem v dupě. Taki
medovy hlas sem eště něslyšel. Asy sem na chvilku odplul kajsyk do řyti, bo
Helenine vysvětlovani, že diki mě našla baječneho Karlika (pry Karlika!!!) a že mi
chtěli zrobiť oba radosť a tak mě chcu seznamiť s jeji sestřenicu, mi musela
převykladať celkem třyrazy. V pale mi vibrovaly otazki jak zapomenuty klič ve
skličidle - jak vyměnila Marka za Kajoša, kdy to bylo, esli u něho meška a čemu mi
chtěli zrobiť radosť, ale v tym zmatku sem ze sebe enem vyhrknul, že mě to těši.

Zbytek oslavy sy pamatuju jak v mlze. Ostatni štyre zas kecali o novych knižkach,
co kdo kdy čital. Kajoš se snažil zapojiť do hovoru s přyručku "Pyrotechnikem
snadno a rychle", ale něuspěl. Ja sem musel vypadať jak dement, bo sem pohledem
visel na Zdeničce a kival na všecko, co ji vyšlo z té fajne tlamki. Tuž jasne, že
ten Limonadovy Joe se Myronu moc něvyved, narozdil od Kamelota. Syce sem vubec
nevěděl, o čim mluvi, ale kival sem jak vztekly.

Jak kdosyk vytahnul karty (Karty! U Kajoša!! Kdyby aspoň s holymi babami), Zdeňula
prohlasyla, že už budě muset isť dom. Napadla mě hrozna myšlenka - doma ju čeka
chlop. Hned se mi ale v pale přeplo na spravnu kolej a nastupiště, bo mě s ňu přecy
chtěli seznamiť, že je nězadana, no ni? Asy mi to ale bylo vidět na gzychtu, bo se
rozesmjala a dodala, že ju doma čeka čokel. V duchu sem sy nadal, že něumim
zachovať něutralni gzycht a hned sem se zatvařyl tajak prymator před fotografem.
Pomoh sem ji do hubertusu, zamaval tym karbanikum a už sme valili na trolejbus.

Zlate emhade, v nejbližši době nic nějelo, tuž sme šli kusek pěški. Kecali sme a
kecali a ja sem měl pocyt, že ju znam sto roku. To už se mi dluho něstalo. A kdovi,
esli vubec. Vylezlo z ni, že tež meška v centru. Vznašal sem se štěstim, jak
ropucha nafukla helijem. Prošli sme paru zastavek, bo to šlo jaksyk samo, ale naraz
prohodila, že už ju bola nohi. Konečně přyšla chvila pro mě! Řek sem ji, že to nic,
že ju doněsu až na prah kvartyra. Lapnul sem ju a vyrazyl. No, po paru metrach sem
sy pravil, že budě stačiť enem na prah baraku. Moc pěkně se na mě usmjala. Tež sem
se na ňu usmjal a snažil sem se dychať porami. Do dupy! Čemu ja něposyluju? Po
každym dalšim metru sem sy daval drobne mety - eště deset kroku, fajne, eště k
tamte značce, bezvadne, a včil eště k temu křaku. Mělo to enem jednu něvyhodu. Tak
moc sem se sustředil na ty drobne mety a spravne kladeni noh, že sem něslyšel, co
mi šepta do uši a pomalu sem aji přestaval vnimať, jak vypada. Asy zafungovala
telepatyja, bo jak sem měl ruki skoro až u chodnika, naraz vyskočila, poděkovala,
že sy spočla a že dal pujdě po svojich. Ani sem se něstačil vydychať a musel sem
pokračovať v romantycke debatě. Pry že ten měsyc fajně sviti. Neviděl sem na pět
metru před sebe, natož jakisyk měsyc, ale kival sem jak nadrženy holub.

Něchapu, jak sme se doplahočili z Michalkovickeho řbitova až na Bazaly. Tam sme

stravili asy pulhodiny čuměnim na osvicenu Ostravu. Trochu sme se pomačkali, ale
daval sem bacha, ať cosyk nězdupu, bo ona je ta prava. No pulhodina to asy něbyla,
možna tak štvrť. Ono vlasně začlo let, tak je možne, že to bylo enem pět minut.
Teho dešťa sem se bal, už jak sme vyšli od Kajoša a Hely - kura, už o nich uvažuju
jak o paru - bo začlo trochu slimpať a vypadalo to, že nafurt, ale jak sme šli s
Dokonalu, kapki nas enem sledovaly z mraku.

Tuž asy mi fakt hrabe, jak pišu take romantycke cypoviny.

Tu noc bylo všecko jak ve filmu. Sotva nad banikem začlo let, přysvištěl nočni
trolejbus, ja sem robil srandu, jakože ho stopuju a Zdenka se moc pěkně smjala.

Bydli kusek od Maja, tuž sme se eště od zastavki pěkně prošli, ale furt slimpalo,
tak sem ji aspoň nabidnul svoju bundu. Prvni nechtěla, ale jak sem ji tvrdym hlasem
tajak basak z Uspěcha pravil, že musy, tuž s chichotanim přyjala. Jak už sme byli
blizko baraku, dumal sem, esli mě pozve navrch a esli mam isť. Vymyslela to
nejlepši sama, že mě pry zas rada uvidi, ale včil už musy letět, bo Bobiček už je
dluho doma sam a rači ho se mnu seznami kdesyk venku, bo on je divoki. Zas sem enem
kival hlavu, v kere se mi honilo, esli ju mam pocalovať anebo ni. Zas to vyřešila
ona, bo mě enem tak mateřski calnula na lico a zmizla ve vchodě. Šel sem pěški v
dešťu dom. Bunda voněla po Dokonale a ja sem měl v pale chaos, tajak Džeksn před
špiglem. Tuž je to dobre, že mě pocalovala na lico, nebo je to enem kamaradske?
Zbytek nocy sem se enem převaloval tajak puboš po prvnim rande. A navic sem zystil,
že sem sy něvzal jeji čislo.

Osud ale neni sviňa, bo enem sem na chvilu sklopil vika, za paru hodin mě zbudila
ezemeska, že pry dobre rano, dněskaj musy ven s Bobičkem, bo byl na ňu nasrany za
ten včerejšek, tuž se s nim musy udobřyť. Přy snidani sem dumal a kalkuloval a
vymyslel sem, že pujdu ven na kolobutach. Čemu? Tuž je jasne, že ma čokla. Bydli v
betonove džungli. Ma psysko rada, tuž ho veme do přyrody. Kaj je nejbližší přyroda?
V Komeňaku! A tam potka mě, no ni? Navic, ve světle slunka ji přytahně moja
sportovni postava. Musym sy vzat ty černe ryfle, bo su mi trochu menši, ale zas
teho moc schovaju.

Nakoněc mi ale štěsti ukazalo obratle, bo v Komeňaku skoro nikdo něbyl, parurazy
sem zmoknul (ja vul sem jel enem v ryflach a tryku), třykrat sem dostal na tym
mokrym asfaltu smyk a hnusně sem se jebnul do řbeta a jeden zasrany čokel mi malem
prohryz lytko, bo sem se hnal za jeho paničku - šak možu ja za to, že byla podobna
Dokonale?

Zbytek neděle a ponděli sem měl zapal plic. Šef naštěsti uznal, že mam dost
nadrobene a možu to vyležet bez nemocenske. No možna to něbyl přymo zapal plic, ale
smrkal sem a chrchlal jak tuberak. Ale bo se Zdenka zbytek neděle a ani v ponděli
něozvala, tak je to určitě zapal plic, na kery scypnu, bo mě stejnak bez ni něbavi
život.

10.06.2005
Zdenka a Danyjela

Ponděli sem chtěl cele proležeť, ať se z teho zapala plic honem dostanu. Ale jak
sem se rano poprve zbudil, už se mi nechtělo usnuť. Do dupy s takim maroděnim.

Dal sem sy vedle sebe do lužka tydlifon a každu pulminutu sem kontroloval dysplej,
esli mi konečně něpiše moja nastavajuca. Potem se mi ale jaksyk rosvitilo v pale a
uvědomil sem sy, že to je jak v kartach, včil sem na tahu ja. Dyť ona mi vlasně
psala o tym svojim čoklovi. Tuž to ona určitě doma čeka a čuči na dysplej tajak ja
a pravi sy, esli cosyk něpodrbala. A nebo se na mě vysrala a v robotě flirtuje se
svojim šefem. Dyť ja ani něvim, kaj robi. Smet sem sy z paly pochibnosti a začal
vymyšlať jakusyk něutralni ezemesku. Tuž to se lehce povi, ale co ji mam napsať? Co
to je něutralni ezemeska? "Ahoj, jak se mas?" Tuž či sem ichtyl? Přece umim napsať
zabavnu zpravu, aby roba hned poznala, jaki sem zajimavy chlop, no ni? Eště chvilu
sem vymyšlal to literarni dilo a nakoněc sem poslal "Cau, jak je?" No cyp jak
lampa, pravil by foter.

Potem sem sy zas lehnul, ale tak, abych viděl na dysplej. Čuměl sem na ňho jak
kobra na kralika a v duchu sem ho hipnotyzoval: napiš, napiš, napiš. Naraz to piplo
a fakt - zprava! Otevřu to a tam ezemeska od Ladi z roboty, kdě mi nadava do
hipochondru a že se može vysrať na to robiť cosyk za mě. Tuž z teho je vidět, že mě
kolezy maju radi. Čekal sem dal. Furt nic, dysplej svitil, bo sem ho furt zapinal,
esli sem něpřehlednul zpravu, ale nic. Naraz asy mikrospanek, bo mě zbudilo krakani
vran a ja v šoku sem nevěděl, co se robi. A taki fajny sen se mi zdal. Kajoš v nim
byl u mě na oslavě velikonoc a přyněs sy svuj specyjalni kufer, z kereho namichal
cosyk hnědobileho a jak sem to polknul, přestal sem na chvilu slyšeť aji viděť.
Poloslepy, jak v tym sně, sem nakoněc popadnul tydlifon, čumim na dysplej a tam
"Zdenka vola". Hlasem jak Šarski po operacyji mandli sem pravil Halo a Zdena na
druhe straně dratu zavahala, esli vola dobře. Potem se ale zoptala, esli je doma
Marcel. Jaki Marcel, pravim, to matě špatne čislo. Začla se smjať a vysvětlovať mi,
že sy ze mě chtěla zrobiť srandu. Potem z ni vylezlo, esli bych nešel kajsyk
odpoledně poseděť. Tuž jasne, sem syce trochu nascypany, ale překonam se. Domluvili
sme se, že zajděme na kafe do Danyjely naproti socyjalce. V životě sem tam něbyl,
ale kivnul sem, že to je dobry napad, bo tam je to moc pěkne.

Ona zavolala! Ona zavolala! Asy ju miluju! Kura něsmim to tak žrať, bo sem jak
puboš, co se těši na prvni pocalunek.

Do odpoledňa sem se dal dohromady. Nechtěl sem se moc paradiť, temu sem sy oblek
hned třeti tryko, co sem našel v šifoneře a narval na sebe ty černe ryfle - trochu
se scvrkly, jak schly, ale co, aspoň budu vypadať namakanějši. No nevim, ten kusek
přečnivajucyho pupka tam šel minule lepši schovať. Dvacet minut sem stravil v
kupelce, bo ten muj ručni džiletmachtřy už tež cosyk pamatuje. Žnu sy pysk syce co
štyry dni, bo mi fusy lezu pomaly, tajak když rodi šnek, ale od vanoc už je to
celkem dluho. Už bych sy aji zaslužil novy.

Oblepeny hajzelpapirem sem se vymotal z kupelki, chvilu počkal, až mi to zaschně a

naraz zvonek. Kura, že by Zdenka? Hlupota, šak něvi, kaj meškam. Mrknu z okna a tam
kara Česke pošty a pry jakisyk balik. Tuž valim dolu, dole na mě chlop čumi tajak
taksykař na drobne, dava mi jakusyk krabicu, podepišu se a jak idu zpatki,
zaslechnu cosyk o neštovicach. Navrchu mi to docvaklo - ja hňup sem šel oblepeny
tymi papirkami. Smyl sem to z gzychtu, nagichal na sebe pitralon a valil na sraz,
bo za deset minut to tak akurat stihnu. Krabicu sem vzal sebu, potem se mrknu, co
to vlasně je.

Zdenka už tam stala. Kurnik šopa - fakt baba jak cyp. Věčinu se mi stavalo, že jak
sem zbalil robu na jakesyk zabavě, večer se mi zdala jak miska, ale rano sem se
budil u Zemana v babske verzyji. Ale Zdenka, to je inši turek. Jak je možne, že
taka roba něma chlopa? Lehce mě calnula na lico a naraz sem byl na řetizkaču.
Vlezli sme dovnitřku, našli sy misto, lapli na řytě, objednali kafe a ja sem ju
něchal dřystať. O robotě, o Bobičkovi, o tym, jaki je včil v centru burdel, co ma
rada a dalši dřysty. Ja sem na ňu enem čuměl tajak na svaty obrazek a semtam sem
přyhodil jakesyk to ano, nebo jasne, nebo tuž to viš že ja. No poseděli sme tam
skoro dvě hodiny. Nakoněc navrhla, esli se něchcu isť mrknuť na Bobička, že dněskaj
měl celkem fajnu naladu a možna by mě něhryznul do nohi. A že mi doma uvařy kafe a
možeme dřystať u ni. Tuž zem se mi zas zatočila pod nohami a než sy to rozmysli,
honem sem kival, že ja.

Dorazyli sme k ni, meška v šestym patře, ale maju už tyden dodrbany vytah, tuž sme
museli po schodach. Ve štvrtym už sem cytěl každy zahib u buntka a v šestym sem
dychal jak Kocembova po doběhu. Tuž povim vam, pěkny kvartyr ma. Zařyzeny jak z
jakehosyk kataloga. Ta musy mět fajny flek, jak tolik zarabja. Lapli sme v
obyvačce, Zdenka pustila potichu jakusyk muzyku, nalela vino a dal sme kecali. Asy
jaksyk vycytila, že sem spiš nesměly chachar, tuž moc něpila a tu sedmičku sem
vyřnul skoro sam. Esli včil čekatě, že vam tu budu lakovať na červenobilo, jak sem
potem na ňu hupsnul a valali sme sudy až do rana, tuž to vas asy sklamu. Trochu sme
se pomačkali a aji pocycmali, to ja, ale ta bestyja chlupata furt vrčela, enem sem
se ku Zdence přybližil, tuž sem sy nic dalšiho nědovolil a možna je to aji dobře.
Šak to bylo deprem druhe rande, no ni? Kaj je do pateho.

Večer, jak sem dolez dom šťasny jak blecha, chtěl sem zrobiť dobry skutek a tak sem
poslal Markovi ezemesku, esli vi, že Helena a Kajoš meškaju spolu. Asy cosyk věděl,
bo mi za chvilu přyšla odpověď - jedno něspisovne slovo v patym padě.

13.06.2005

Odpoledně na guvno

Dluho se doma nic něposralo, tuž sem sy to vybral ve štvrtek aji s urokami.

Po šichtě sem neměl nic v planu, až večer, bo sme se po paru scukach se Zdenku přes
tyden konečně domluvili na večeřu, tuž mě napadlo, že bych sy moh přeprať paru
hadru, bo z tych štyrech tryk, co obden střydam, už zbylo enem jedno použitelne.
Včil je třeba na sebe chvilu dbať, aby sy o mě něpomyslela, že sem jakesyk hovado,
co chodi ve spocenych hadrach. Ni, že by byly ty ostatni špinave, ale jak sy ode mě
raz odsednul v lokalce chlop, kery jel asy z nočniho tahu a vypadalo to, že do te
lokalki nastupil tak před štyrmi hodinami, trochu sem zneistěl. Semtam, jak ma mama
naladu a nabidně se sama, že mi přepere, nosym hadry k ni. Než se to přepere a
uschně, vyslechnu sy paru dřystu o poťapanych susedkach, kere leju z okna travex na
čokly, co dole seru na travu, pochvalim mamě novy pleteny sveter svicavě zelene
barvy vlasni vyroby, kery by mohli fasovať benga misto tych refleksnich plovacych
vest a nakoněc sy vyslechnu aji paru kecu od fotra, večinu na tema "Čemu sy ty
hňupe něšel robiť na šachtu tajak ja, šak inteligentu je na světě až až!".
Sytuacyja v rodině ale posledni dobu neni moc přyzniva mojim navštěvam, bo ta
zahradni buda už skoro neni vidět přes travu a tak sy rači peru sam. Moja stara
automatka, keru vyhlasyli vyrobkem roku 1993, naštěsti eště zvladně tych paru
hadru, co ji naložim a jak po kapsach nězapomenu papirove kapesniky, nebo ozubene
kolco, dycki vypere na jedničku. No dobre, tak na jedna minus.

Parurazy už sem zvažoval, že bych se pořidil novu, ale šak to znatě, dokavaď to
funguje, naco valiť chechtaki do čehosyk noveho, no ni? Tuž raz se to stať muselo.
To bylo tak. Jednu ruku se zacpanym frňakem sem vysypal hadry z koša a hodil jich
do prački. Sypnu tam bajoko trochu teho svinstva, co kupuju mamě v Kerfu ve slevě a
semtam sy něnapadně trochu odsypu tak aby to něpoznala, zmačknu čudel a idu čumět
na bednu na tu bandu tych ameryckich mladežniku, co spolu kamaraďa a střydavě spolu
bydla a něbydla, chrňa a něchrňa a robja sy male haranty. Tuž ta Rejčl, to je moja
oblibena robka. Kdyby se Jaruna trochu vic snažila každe rano u špigla, byla by ji
trochu podobna. Aspoň obočim a vlasami. Ale Jaruna je mi včil volna. No nic. Ani
nevim, jak to skončilo, bo naraz zvonek tajak by hořelo, na budiku o hodinu a pul
vic a v bedni už davno cosyk ine. Letim ku dveřam, v přecyni sebu jebnu až rozvalim
ten velki špigel, bo dostanu smyk na mokre dlažce, otviram a tam susedka z kvartyra
pode mnu. Chechtaki, co dala za holiča, vzala zjevně voda, a pry esli mi cosyk
něpřeteklo. Nakukla mi přes rameno, potem pravila enem "Přydu pozdějši. No spiš muj
chlop!" a valila pryč. No ani se ji nědivim. Jak sem se otočil, pohled pro bohi. V
přecyni centymeter vody, v tym plavala krabica s moju objednanu knižku Rychlych
šipu, co přyšla v to ponděli a keru sem ja hňup bordelař něchal ležeť na zemi (do
řyti, šestset v dupě! - to sem chtěl ušetřyť nakupem přes ten internet),
uprostředka halda střepu, mezytym ja enem v trenclach s kolenem, z kereho valila
krev. No musela sy chudak mysleť, že tam kohosyk zabijam.

Valil sem zastaviť pračku. Ta sviňa se rozhodla, že budě ždimať, napušťat a

vypušťať vodu v jeden raz a přytym ji prdlo v kuli, no vlasně v hadicy a voda
vesele lela na dlažku už kdovijak dluho. Vypnul sem vodu a chitnul depku. Burdel,
tajak když navaleny kapitan Nemo otevře okna, aby vyvětral, všecke hadry mokre a
špinave, v čim ja zytra pujdu do roboty? Lapnul sem kibel, stare ručniki a na
hodinu sem se zabavil. Potem sem vybral nejčistši tryko a přečvachal ho v ruce. Jak
sem ho dokrutil, zas zvonek. Tuž do dupy, to budě asy susedčin stary a idě mi
rozbiť cyfernik. Zaletěl sem do kuchině pro tluček na maso, bo s nim budu vypadať
drsnějši a ten jeji pivni rambo sy na mě možna nětrufně. Otevřu dveře s rozmachlu
ruku a malem jebnu přes pysk ... Dokonalu. Tuž to mi eště chibělo. Prvni sy
myslela, že se s ňu chcu tak nětradyčně rozejisť, ale jak viděla ten zbytek burdela
za mnu, překonala strach a zoptala se, co se stalo. Stal sem tam enem v mokrych
trenclach s krvavu hnatu a s paličku v pazuře, no musel sem vypadať jak
automasochista začatečnik. V každe robě, aji v te nejdrsnějši, je asy trochu te
starostlive mamy, bo jak sem ji paru větami vysvětlil, co se mi porobilo, hned se
hrla dovnitřku, ani něbyla moc nasrana, že sem nědorazyl na planovany sraz a za dvě
hodiny byl kvartyr v puvodnim stavu. Co v puvodnim - tak pěkně tam eště něbylo. Aji
ta pliseň v kupelce byla fuč.

Akurat že z teho uklidu byla Zdenka tak unavena, že se ji na planovanu večeřu vubec
nechtělo a tež už bylo hodin jak na radnicy. Tuž sem navrhnul, že přypravim jakusyk
minutku sam. Mrkla okem na muj sporak, kery je beztak starši jak ona a ty zapečene
zbytki žradla na nim možna pamatuju aji Husaka, potem se mrkla na moju kdysyk
zanovni mikrotrubu, kera občas robi nejenom vlny, ale aji bleski a naraz stala v
přecyni, že se domluvime na indy, že Bobiček už doma učitě smutně vrči a naraz byla
pryč.

Tuž jak se sere, tak se sere. Ani večeřa, ani muchlovani a eště k temu pračka v
dupě.

15.06.2005

Spominki možu aji zabijať

V sobotu mě Zdenka pozvala dom na odpoledni posezeni a podřystani. Celkem sem se

těšil, bo u ni je to take fajne a ni jak u mě. Jak se podivam na svuj kvartyr
nězaujatymi očami a porovnam ho s jejim, tuž vidim hotel a šopu. Rači se schazam u
ni. Tam mě akurat trochu sere ten jeji Bobiček. Čokel zasrany, enem ju romantycki
chitnu za pazuru, hned se přysere a začně vrčeť jak varťas na křyžovatce. A
Dokonala se hned odtahně a začně sy ho usmiřovať. Parurazy už mě aji napadlo, esli
raz něbuděme žiť ve trojko. A misto harantu buděme měť male čokliki. Ale třebas sy
zvyknu.
Seděli sme na gauču, kecali o sobě, semtam srkli vina, jak čokel zmiznul do ineho
pokoja, aji sem se odvažil Zdenku obejmuť a vyzkušať, esli ma všecke zuby. No
romantyka. Ale nic vic, bo jak ju Bobiček chvilu něslyšel mluviť, enem jaksyk divně
hekať, šel se podivať, co se robi a už to bylo v dupě. Jak nas raz zas tak přerušil
v nejlepšim, Zdenečka se odtahla, tak fajně se usmjala, jak to robki umja, jak
cosyk chcu a naraz pravila, co planuju na dovolenu a esli v tym počitam s ňu. Musel
sem sy pořadně promnuť očiska, bo sem se němoh zbaviť te blikajicy červene
vystražne dyjody na pozaďu jedneho vička. Naraz byl zpatki jeden červeněc paru roku
dozadu...

...Zamilovany par se doma chista na dovolenu s partyju, straviť fajnych štrnasť dni
v dřevěne chajdě kajsyk u jezera. Ona už se těši, až budě každe rano na terase
vitať slunko ruku v ruce s nim, on se snaži narvať basu piv do baťoha a přectavuje
sy, jake to budě fajne pokecať s kolegami večer na terase přy zapadu slunka s
orosenym radkem u pysku. Ona se poprve pořadně vstekně, basa zustaně doma a deset
plechovek radka cestuje na chajdu schovanych v rezervě. Jak se ubytuju, ona chce
furt pořadať vylety po okoli a poznavať krasy krajiny, kdežto on je nasrany, že ho
furt nuti kajsyk lozyť po jakichsy posranych kopcach, dychať čerstvy vzduch a rvať
jakesyk kvitka misto teho, aby sy zašel s partyju enem tak na hřyby a potem, jak
guvno najdu, enem tak na jedno dvě do nědaleke knajpki. Jak on po večerach hraje s
kolegami svoje oblubene karty, ona furt vyryva, že už prohral dosť chechtaku a že
esli se chcu někdy vzať, měl by se naučiť zbytečně něrozhazovať a podobne duperele.
V pulce dovolene ona něnavidi zbytek partyje, kera sy robi z něho srandu, že je pod
pantoflem, on něnavidi partyju, že se mu posmivaju, partyja něnavidi ju, že z něho
robi cypa a věčinu to vrcholi večer, jak se všecy poštěkaju a ona idě spať s
vyhružnym vyrazem v pysku a dluho do nocy slyši řehot z terasy. Po předčasnym
navratu z romantycke dovolene on prvni a posledni raz použije nahlas před babu
vyraz kuřy řyť. Naraz ma zas volne večery, v botniku dosť mista a misto společneho
čučeni na Esmeraldu može čumět na Eurosport...

Asy sem byl moc dluho ticho, bo naraz se mnu Zdenka třepe a pry esli němam
padoucnicu, bo sem enem seděl, čuměl do blba a trochu mi kipala slina z pysku.
Vymluvil sem se na dědičnu chorobu, kopnul sem do sebe zbytek teho vina a odmotal
se obuvať. V přecyni se eště ptala, esli sy něchcu lehnuť, než to přejdě. Pravil
sem, že potřebuju na vzduch a že to budě dobre. Tuž mě enem přydržovala a na cestu
mi popřala, ať mě to brzo přejdě a ozvu se, že musyme dořešiť tu společnu dovolenu,
bo jeji kamošce onemocněl chlop a tak ji v robotě nabidla, že ma zaplacene Řecko na
10 dni pro dva ludě a esli kdosyk o to něma zajem. To by nas fajně sbližilo,
pravila eště.

K vytahu sem se dostal taktak, bo přes ty červene světla, co mi bliskaly do bělma

sem ani něviděl.

20.06.2005

Tyden v depresyji

Zbytek soboty už se mnu nic něbylo, bo sem se doma trapil, esli sem to něpřehnal. V
mojim trapeňu mi pomahala flaša ferneta, tuž sem se nětrapil dluho.

Rano sem se zbudil zalomeny u gauča v obyvačce, v pyščisku jak v němytym hrncu po
obědě z minuleho tydňa a pala mě bolela, tajak by sem zkušal provaliť betonovu
desku. Tež se neni čemu diviť, bo u Zdenki sem měl dvě sklenki vina a doma sem
vyřnul skoro pul ferneta na žal sam. Nedělu sem proležel jak chromy velblud. Jak už
byl večer, odvažil sem se ji napisať ezemesku, že ať se něhněva, že mi zabylo zle a
že s tu dovolenu to neni špatny napad. Eště než sem šel chrněť, přyšla odpověď, že
to je fajne a že se domluvime přes tyden, jak se sejdem. Tuž hura, eště mam šancu,
bo ona je fakt taka fajna robka.
Přes tyden to v robotě stalo za haviřsku spluvu. Šefovi asy kdosyk hrabnul po
premijach, bo nas honil jak nadmute kozy. Z roboty sem chodil utahany jak šňurki od
Hurvajza, počasy tež stalo za guvno a na mě lezla jakasyk divna depresyja. Zdenka
furt měla cosyk ine, erobik, cvičak s Bobičkem, scuka s kamoškami, tuž sme se cely
tyden něviděli. V patek už mě ten řetizkač šichta-oběd-šichta-dom-televiza-chrnět
nasral a uvzal sem sy, že jak něbudě Zdenka o vikendu mocť, vyrazym kajsyk na kole,
ať trochu rozhibu teho zhnileho ostravaka v sobě. V sobotu ale bylo hnusně, tuž sem
cely den proseděl doma u novin a bedni. V gazetě Centrum sem se dočital o jakimsyk
brusleňu v nedělu přes centrum a spomněl sem sy, že to budě asy to same tajak loni,
jak pulka Ostravy vyrazyla na okružni izdu centrem na kolobutach za doprovodu cajtu
ve Fildě a něchavala za sebu plno nasranych řidiču. Tuž to by mohlo byť zajimave.
Šak už jezdim celkem fajně, tež bych sy to moh zkusyť.

Začinalo to ve štyry odpoledně, tuž sem na sebe o pul narval černe tryko, světle
galaty (jak sebu jebnu, tuž budu jak haviř), bo ty černe sem sy rozerval minule,
kšiltovku a pomaly vyrazyl směr Komeňak. Dojel sem taktak, bo kolem Čapkarni sem to
přes ty rygole jaksyk něvybral a gichnul sebu na koleno a řyť. Banda už stala
přypravena na startu a konferencyjer radil, co a jak. Zamichal sem se do davu, aby
sem něbyl napadny, ale rači na kraj, bo jak mě předjedě jakesyk rychlejši děcko a
ja se zleknu, tuž abych to měl blizko na travu u obrubnika. Potem se vyrazylo.
Partyja nasadila hned zkraja tempo, keremu sem něstačil. Předjižďali mě aji mali
pajtašcy s bruslami, kere možna pamatovaly eště Tošenovskeho na věži. Tuž co, šak
to neni zavod, no ni? Ale jak se ku mě čim dal vic přybližoval ten cajt na te
motorce, kery uzaviral peloton, rači sem prohrabnul asfalt a proměnil ten odpoledni
smažak s hranclami na něčekanu energiju. Cely okruh trval asy pulhodiny a valilo se
přes park, po Sokolske, kolem rozkradene Unyjon baňki, kolem červene školy, kolem
maleho parku u pošty, po tych kocuřych palach kolem pošty (kery vul to vymyšlal -
druhe koleno v dupě), přes Kuřy rynek, zpatki kolem parku, zas Unyjon a cyl. Po
dojezdu sem byl trochu zklamany, bo sem myslel, že dostanu aspoň jakesyk to modre
tryko za přežiti, ale to se asy fasovalo na začatku.

Lapnul sem se na travu a chvilu vydechnul. Děcka měly o zabavu postarane, bo tam
byly take ty gumove skakacy bebechi a na podyju tam dřystal taki ten bavič Vesely
Jirka. Kupil sem se jedno čepovane (za tu snahu by nam to tež mohli leť zadarmo),
zajel eště mrknuť k pamatniku, esli se tam tež cosyk něrobi a chtěl sem jet dom. U
vychodu měli měštšti cajti jakesyk cvičeni "Chiť utikajicy robu a narvi ju do
sanytki", ale čemu, to sem něpochopil, bo sem se syce parurazy snažil projet co
nejbliž kolem nich, ale blbě čuměli, tuž sem rači valil pryč, bo sem dostal strach,
že mě narvu do te druhe sanytki, co přyjela za chvilu.

Tuž povim vam, ten tyden stal jaksyk za guvno.

24.06.2005

Jak zdrbať svatek aji bouling

Ve středu sem valil z roboty jak vytuněny trabant, bo sem měl na štyry hodiny
domluveny ten pokec. Zkraja tydňa sem uvažoval, že se po robotě sednu doma v klidu
ku komputeru a hodinku budu dřystať, ale jak sem sy spočital, kolik by sem nacpal
telekomu do chřtanu, rači sem se něchal poradiť od šichtoveho komputermachra a
zašel sem do jedne něnapadne internetove kavarni. Naštěsti tam bylo enem paru ludi,
tuž sem sy objednal kafe, lapnul ku volnemu komputeru a snažil se robiť
něnapadneho. Do teho odpovidaňa sem se celkem vžil, bo jak mi servirka doněsla moju
černu břečku, škublo se mnu jak s bezrukim v lokalce a honem sem se snažil ramenami
zakryť monytor, ale ona měla zjevně cosyk ine na robotu. Po hodině sem zrobil
fintu, keru mi poradil Tomaš, jak sem se ho na šichtě zoptal, jak zrobiť to, aby
nikdo na cyzym komputeru něpoznal, kaj kdosyk lozyl. Zaplatil sem kafe a internet a
valil dom.

Před barakem sem potkal Marcela. Byl už trochu přykuřeny a začal mě tam obimať a
vyřvavať, že sme se už dluho něviděli a něpokecali a že musyme zaisť na jedno. Tuž
čemu ni, slinu sem měl a doma stejnak něbylo co robiť. Aspoň spočnu oči od teho
komputera. Zašli sme do Indry, bo to je nejbliž a je tam fajně. Marcel měl fajnu
naladu, bo v robotě dostal premije za jakisyk zlepšovak, či co. Dal sem se enem do
každe nohi jedno, bo mi tam jaksyk něšmakovalo. Marcel ich za tu dobu vychlampal
štyry. Než sem mu přestal rozumět, zoptal se mě, esli něchcu ve štvrtek přysť na
bouling, že idu s partyju. Moc se mi nechtělo, bo krom Marcela sem tam znal akurat
Jaryna z dyvidy pujčovni, ale Marcel byl něoblomny - než odpadnul.

Cesta dom něbyla moc jednoducha, bo Marcel měl před tymi štyrmi škopkami asy aji
cosyk tvrdeho a tak sem ho musel trochu podpirať. Jak sme šli kolem byvale
socyjalki, ten vul se chtěl vsadiť, že ten věžak je vyšši jak radnica a že tam
vyleze, pluvně zvrchu a budě počitať vteřyny a potem to same zrobi aji z radnice.
Naštěsti sem mu to rozmluvil. Doma sem enem zazvonil u jeho dveřy a valil pryč.
Eště ve vytahu sem slyšel tu jeho megeru řvať jak cyganki na Masarykaču a nevim,
esli ty dvě tupe rany byly od dveřy a nebo dveřami do jeho paly.

Doma sem se dal enem chleba s paštiku a než sem šel chrněť, mrknul sem se do
gazety. Kura! Zytra slavi Zdenka svatek! A do dupy! Tuž co včil? Marcelovi už sem
slibil bouling. Tuž co, šak to zvladnu oboje. Po šichtě kupim bombonyjeru a wiskas,
zajdu popřať Zdence a esli se ji budě chceť, vytahnu ju na bouling. Šak jak može
chodiť na erobik, tuž sy može zasportovať aji s kulu. Před usnutim sem dumal, esli
ju ti ožralcy něpoplaša.

Ve štvrtek sem se stavil ze šichty v Albertu, kupil fajnu bombonyjeru, zavolal

Zdence, esli je doma a řek sem ji, že se na chvilu stavim. Otevřela mi ve fajnych
minyšatečkach, taka jakasyk rozhicovana, tuž sem myslel, esli neni chora či cosyk
take. Hned ve dveřach sem ji dal bombonyjeru a popřal ji k tym meninam. Robila
překvapenu, ale prozradilo ju přypravene nalete vino v obyvačce na stole a taliř
zakusku. Lapli sme se na stolki a lykli sy na jeji zdravi. Jak pokladala na stul
prazdnu sklenku, zoptala se mě, čemu to enem srkam jak nemocny kozel. Vylez sem s
pravdu ven, že mam s partyju domluveny ten bouling a že sy něchcu davať moc vina
před pivem, bo posledni dobu mi michani něrobi dobře a že bych chtěl, aby šla tež,
bo to budě fajna zabava. Bylo vidět, že ju to překvapilo, bo se zatvařyla jaksyk
inač a nalela sy eště jednu. Na to sem ji řeknul, že němusy spichať, bo mame sraz
až za hoďku, no ale na to enem cosyk zamručela, tuž nevim. Od te chvile se mi tam
cosyk něpozdavalo. Chvilu sme pokecali enem tak jaksyk suše o tym, co noveho a tak,
ale byla jakasyk zymna, tuž možna že ma svoje dni. Rači sem teho něchal a zežral
paru zakusku, ať něřekně, že to kupovala zbytečně.

Potem sme vyrazyli. Měli sme s partyju sraz před Lasem. Mimo Marcela a Jaryna
přyšli eště třy jejich znami. Od viděni sem znal akurat Frantu. To je take
amaterske Rambo. On sy kupuje take ty barevne gazety se svalovcami, plagaty sy lepi
doma na stěnu a každy druhi den je v posylovni. Akurat že jak to kombinuje s pivem,
tuž ma ty svaly take trochu něforemne. Jak sme se přectavovali, jaksyk dluho držel
Zdenku za ruku, čučel na ňu a pindal take hlupoty. Tuž ni, že bysem žarlil, ale
calovať ji ruku skoro až do podpaži fakt němusel.

Vevnitřku bylo celkem plno. Lapli sme ku draze a Marcel hned objednal pro všeckich
škopki. Vul, mysli sy, že jak ten jeho šifoner doma slope pivo, tuž musy každa
roba. Objednal sem Zdence kolu a bechera a ostatnim sem řeknul, že ma dněskaj
svatek. Všecy ji pogratulovali a potem už sme začli hrať. Zdenka se, zas s takim
divnym vyrazem, vymluvila, že hrať něbudě, bo ju boli ruka a že se na nas budě enem
divať. Tuž sme střydavo hazali. Měl sem smulu, že předemnu hazal Rambo, bo dycki
jak odhazal, hned sy šel lapnuť na moje misto vedle Zdenki a snažil se ji asy valiť
jakesyk kliny do paly. Čim vic měl v sobě piv, tym byl ukecanějši a vypadalo to, že
Zdenka se u teho ohromně bavi. Ku koňcu už to zašlo tak daleko, že sy vyhrnul
kratke rukavy u svojeho tryka, aby byly vidět ty jeho hruški a něchal sy Zdenku
omacať, jake je ma tvrde. Tuž povim vam, že se mi něhazalo moc dobře, jak sem
viděl, jak mu ona omacava hnaty, obdivně u teho kiva hlavu a koketně se usmiva a na
mě se podiva enem semtam. Jak sy ten kašpar sdělal to svoje propocene tryko uplně
(pry aby se mu lepši hazalo), nasral sem se, zaplatil utratu, lapnul Zdenku za ruku
a odvlek ju pryč.

Venku se mi škubala jak čolek na asfaltě, až se mi vytrhla a pry co robim, že ona

se naramně bavila, bo slaviť svatek s bandu navalenych chlopu u kuželek byl dycki
jeji sen a tak divně se u teho zašklebila. Chtěl sem ji vysvětliť rozdil mezy
boulingem a kuželkami, ale řekla, že idě dom, bo slibila mamě, že sy Bobička
vyzvedně kolem desate.

Kurnik šopa! Už vim, co mi bylo celu dobu, jak sem byl předtym u ni, divne. Bobiček
něbyl doma! Že by to mělo jakisyk vyznam? Tuž čert aby se v tych robach vyznal.

28.06.2005

Zdenko, ať s tebu idě Syla

V patek na šichtě přyšla v pauze na chleba s turysťakem řeč na kino. Laďa začal
basniť o třetich Starwors, že na tym byl minuly tyden v Kinestaru a byl nadšeny.
Jura se ho zoptal, kolik za to vyvalil chechtaku. Bo byl aji s robu, tuž přes třy
kila (za listki a kupu žradla). Partyja začla hned rozebirať, co by se dalo pořydit
za třy kila a že do kina je to moc drahe a že Laďa je znamy Ročild. No on je spiš
vul jak anděl. Poslal ich do dupy a šel hryzť do chleba na chodbu.

Na obědě se s nami dal do řeči Tomaš (ten naš komputermacher) a pry že slyšel, že
se chlopi chistaju do kina na Hvězdne valki. Zatvařyl se tajuplně jak Žiluv ostrov
a vytahnul z kapsy obal s cedečkem, na kerym bylo fixem napsane SW3. Začal na nas
pomrkavať, tajak by chitnul cosyk z pruvanu a pry že za flašku je to naše. Franta
ho poslal do dupy, bo pry mu synek doma pravil, že se to da stahnuť z teho
interneta zadarmo a že esli chce na nas vydělavať, tuž s taku ať idě strčiť hřebik
do zasuvki. Tomašovi zmrznul usměv na pysku a zaškemral, že teda aspoň za baliček
spirmintek. Z kantyny odchazal o cedečko lehči, ale spokojeně přežvykoval jak vul
na pastvě.

Cedečko zebral Franta, bo ten ma nejvěči televizu a domluval termin a osazenstvo.

Mi se to jaksyk nězdalo, čučet na posledni dil takeho fajneho filmu na male bedni.
Prvni, druhi a třeti, vlasně štvrty, paty a šesty dil sem viděl kdysyk u jakehosyk
kamoša na videu a byl sem nadšeny, bo to bylo fakt něco. O Leje v gaťkach a podprdě
se mi tenkrat dluho zdalo. Ale aji ten přyběh byl fajny. Prvni a druhi dil už mě
tak něnadchnul, bo tam byl taki ten ušaty srandovni pajtaš a už to jaksyk nemělo tu
atmosferu. Pravil sem chlopum, čemu sy na to rači nězajdu do Kinestaru. Velke
platno, hukot, iny zažitek. Šak Starwors je klasyka jak cyp. To sy zasluži velke
platno. Divali se na mě chvilu jak na vola. Pry čemu uvaliť kilo a kajsyk lozyť,
jak to možeme mět doma enem za balik žvykacych gum a za ušetřene chechtaki se
možeme k temu dať pivo. Šak v kině se slopať něsmi. Vysral sem se na nich, šak co
ich budu přemluvať, zajdu sy na to sam. Nebo se Zdenku, esli budě chceť.

V sobotu sem vyrazyl pro istotu dopoledně do Kinestaru předobjednať listki. Se

Zdenku sem to měl celkem po minule akcyji pokaňhane, ale stejnak sem zamluvil dva.
Beztak ju přemluvim - jak uvidi, že lezu s prosykem, budě naměko a pujdě. Listku
bylo dosť, tuž sem vybral fajne mista a jak už sem tam byl, zavolal sem mamě, esli
ji eště nědošlo to fotrove sladidlo. Chvilu něchapala, ale jak sem se opravil, že
sem myslel ten prašek, co ji kupuju pravidelně v Kerfu, řekla že sem hodny synek,
že se staram, ale eště ma. A že robi dněskaj jahodove knedle, tuž esli chcu, ať se
stavim. Tymi mě přecpavala v děctvi, temu sem byl taki spuchly, že na mě děcka ve
škole pořvavaly "Bača tlusty žere chrusty!". Na jednu stranu bych si aji dal, ale
cosyk se ve mě šprajclo a rači sem šel do Indry na gulaš a pivko.

Po dobrym obědě sem eště s masnymi pazurami zavolal Zdence, trošku se omluvil, že
sem to minule zdrbal a zoptal sem se, esli by něšla do kina. Neměla taki nadšeny
hlas jak dycki, ale jak sem do ni chvilu hučel, nakoněc suhlasyla. Ptala se, co to
budě, ale to sem sy něchal jako překvapeni. Eště mě chvilu přemluvala, ale byl sem
tvrdy jak baleny rohlik z Kerfu, tak teho něchala. Domluvili sme se na pul šeste v
Kinestaru u jezdicych schodu. Ja už sem tam byl v pět, bo bylo třa zaplatiť tu
rezervacyju, a potem sem se eště flaknul kolem. Ludi jak na sjezdu kajesče - že se
jim tu chce lezť v takim hicu misto teho, aby kajsyk machali pupki ve vodě.
Dokonala byla přesna jak rakosnicke dygi pět minut po kupeni. Měla na sobě svateční
fajne haderki a vypadala jak ty robki na te sutěži krasy, jak je tam ředitelem ten
odbarveny kudrnač. Syce nevim, čemu se baby stroja a maluju do kina, jak je tam
celu dobu tma jak v dupě, ale asy to maju v genach. Někeřy chlopi se za ňu mlsně
otačali. Jeden na to asy nezapomeně, bo ta jeho přezrala rebeka, kera byla vpředu
vuzka, kery on tlačil, sy teho všimla a prudko mu s nim jebla do buntka. Eště na
jezdicych schodach byl chudak v předkloně.

Zkusmo sem Zdenku calnul na lico a něbranila se - tuž hura. Vypadalo to na dalši
šancu. Poučeny nězdarem s Jarunu sem ju zaved k tym kolam a praženym kukuřycam, ať
sy cosyk vybere. Ale co, ať nežeru, šak se mi to třeba vyplati. Tuž jasne, že sy
vybrala tu nejvěči pikslu popkorna a ten nejvěči papirovy kastrol s tym přeslazenym
asfaltem. Stalo to skoro tajak listek. Odněs sem ji to do salu, lapli sme do
křesel, mrkli na reklamy a už začly ty žlute jezdicy tytulki a ta fajna břynkačka,
podle kere by aji male děcko poznalo, co to je. Pyšně sem mrknul na Dokonalu, kera
s vyvalenymi očami čučela, jak zleva zprava litaju raketki a střylaju kolem dokola.
Potem se překvapeně zoptala "Na cos mě to vzal?". Tuž šak sem sy pravil, že budě
nadšena. Kdo by něznal klasyku.

Ponořyl sem se do teho jak but do přejeteho holuba a přestal vnimať okoli. Semtam
mě vyrušilo enem to, jak Zdenka zuřyvě přehrabovala tu krabicu s popkornem a
rozhližala se kolem dookola. Tuž povim vam, film byl fajny, krom tych scen, jak tam
ona dřystala temu Anakinovi "Miluju tě" a on ji "Miluju tě", ale to sem sy všimnul,
že Zdenka dycki zbystřyla a jaksyk se ji zalesklo v očach. Na koňcu, jak ta Padme
porodi a idě sy ověřyť, kaj je vlasně ta Syla, kera všeckich provaza, vytahla
Zdenka šnuptychel a něnapadně se vysmrkala. Jak začly jet tytulki, zdvihli sme se,
ja sem vzal Zdence ty prazne krabice, pustil sem ju prvni (a mrknul se, esli mi
cosyk něchala - aspoň hlt te koly tam zbyl) a vyšli sme plni dojmu před Futurum.

Zdenka mě lapla za pazuru a pravila, že to byl celkem fajny romantycki film až na

paru scen, kere by sy přectavovala inač. Tuž hlavně tam bylo moc tych raket, to by
zrušila, bo to odvaďalo zbytečně děj od tych dvuch zalaskovanych mladežniku. Potem
tam bylo moc tych robotu, šak by stačili ti dva srandovni - ten, co vypadal jak
chodicy vysavač a ten druhi, co vypadal jak něšikovny opravař potrubi. Tež ten
koněc pry byl moc drsny. Šak mu němusel sekať pazury, aji hnaty. Mohli se domluviť,
no ni? Tež ji něbylo jasne, jak moh dychať v tym munduře z uměle hmoty, do kereho
ho nakoněc narvali. A čemu ty dvojčata něněchali přy sobě? A kura... Rači sem ji
ani něpověděl, že je to vlasně seryjal.

Dom sme jeli lokalku. Seděli sme vedle sebe a ja sem se ptal, co zytra. Do koňca
tydňa už měla obsazene, tuž to mi bylo jakesyk divne. Tuž chodime spolu, anebo ni?
Nakoněc ale pravila, že v sobotu bere mama Bobička na zahradu a vyznamně mrkla. Tuž
doufam, že mu tam po ni něbudě smutno. U Alberta mi enem popřala dobru noc a
calnula mě na lico. Popřal sem ji, ať ju provaza syla. Podivala se na mě, jak bysem
ji řek cosyk sprosteho a šla dom.

Tuž nevim nevim, jak to budě s tu Dokonalosťu. Každy přece zna Starwors, no ni?
1.07.2005

Sem o třy kila lehči a to něcvičim!

Zdenku doprovazala dom syla, ale mě včera akurat v robotě vul šef. Dopoledně bylo
tajak z instruktažni přyručki pro šefy "Jak dostat ze svých podřízených největší
výkon". Šef si spomněl hned po svojim prvnim danone, že do oběda mu musym přyněsť
vykres, co na nim robim už štrnasť dni. Šak neni kaj spichať. No a bo vykres měl k
hotovemu tak daleko, jak Džeksn k černochovi, nadřel sem se jak mezek. Ale stihnul
sem to, bo v presu podavam nejlepši vykony. Snad teho nězačně šef zneuživať. Turka
sem sy dal až po obědě. Aspoň sem splachnul tu pachuť teho pry kuřecyho masa. A
potem, že na kuře se něda nic zmrviť. Šak to chutnalo jak mamina slana babovka.

Jak sem tak srkal černu břečku a robil sy na stole pořadek v tym burdelu z papiru,
našel sem svuj zahrabany tydlifon. A kura, deset něpřyjatych hovoru. Že by Zdenka
chtěla pokecať o vikendu? A guvno! To mě prozvaňal muj upřymny synovec. Pajtaš zas
cosyk potřebuje, ho možu osrať. Eště že mě napadlo sy rano vypnuť zvoněni. Enem sem
ho položil, naraz ezemeska a v ni "Strejdo, mamka te zve odpoledne na kafe". Ha,
vida ho, gizda. Aspoň sem ho donutil cosyk do mě investovať. No u segry sem už
dluho něbyl, tuž že bych zajel? Bliža se dovolene, že by se segra chtěla domluviť
společně, jak mamě vymluviť přerobeni zahrady na rodine rekremačni centrum?

Po šichtě sem vyrazyl. Jak sem cynknul u dveřy, mělo mi zecvaknuť, že ten jasavy
dusot něpřyněse nic dobreho. A tež ja. Enem se dveře otevřely, viděl sem v přecyni
trojicu vysmatych gzychtu - dva měli napřaženu pravu ruku a třeti levu. Chvilu sem
myslel, že mě chcu pozdraviť, než se ozvalo trojhlasem "Vysvěčenííí". Do štajgrove
řytě, zas mě dostali. Za třy kila bych měl kavy celu pikslu aji se servirku. A
marně sem jich přesvěčoval, že mala eště něchodi do školy. Bestyje male, byly
rychlejši jak ja, než sem zavřel šrajtoflu. Asy začnu nosyť enem kartu.

Ledva sem se jich zbavil, lapli sme se v obyvaku na sedačku a segra začla mleť
bantem. Co noveho u znamych, kdo s kym, kolikrat a čemu a same ine zajimave dřysty.
Jak pravila, že Ivana (keru se mi snažila segra loni nastěhovať do kvartyra) se
vdava, škublo mi pyskem, bo sem sy přectavil, že ten nešťasnik sem moh byť ja! Asy
sem se moc šklebil, bo nasadila svoje oblibene cedečko, že scypnu sam a neščasny,
všeckimi opuštěny stary cyp a ať něpočitam s tym, že se jeji děcka budu o mě na
stare kolena starať, bo budu mět dosť roboty s ňu. Nědalo mi to a pochvalil sem se,
že mam fajnu znamosť.

Segra od radosti vytahla flašu koňaku, co schovavala pro přypad, že by raz jeji
stary dorobil učňak a začla ze mě tahať rozumy, jak se menuje, jak je stara, kaj
meška, kaj robi, jaki ma gzycht, esli ma svuj kvartyr, kolik ma děcek, no tajak by
ji chtěla zrobiť hipoteku. Řeknul sem ji paru informacyji, kere mi přypadly
duležite, ale hlavně to o tym otravnym čoklu. Segru zajimalo, čemu něma děcka, že
věčina rob v jejim věku už jakesyk ty minyharanty ma a pry esli ona něbudě jakasyk
divna. Začal sem se naparovať jak žaba s pohorku na dupě, že eště něpotkala teho
praveho, ale trochu mi to začlo vrtať v pale. Čim dal vic mě segra srala s tymi
otazkami, co furt vedla, tuž sem se to snažil stočiť indě, ale ta bestyja se dycki
vratila ku Zdence. Jak sem dodyktoval do něviditelneho dyktafona čislo jejich but,
vylezlo ze segry, že bych měl Zdenku přyvesť ukazať. Tuž to ani omylem! Eště sy
pamatuju, co familija zrobila s moju prvni važnějši kamošku. Potym, co ju pustili z
kratke rekreace v Opavě, se mi dodněskaj vyhiba a tvrdi o mě, že moja familija robi
u tajnych, bo kdo to kdy viděl, aby ji přy prvni navštěvě svitil kdosyk lampu do
oči a vyptaval se, kaj robila švigermutra z dědkove strany od fotroveho
švigerfotra. Nevim, čemu sy vymyšla take capiny. Segra s matku su enem trochu
zvědave. A ta lampa už byla rožnuta, bo bylo šero. A za to, že sy tak chujovo
lapla, nikdo němože. No nic. Zdenku musym před přypadnu navštěvu familije pořadně
přypraviť. Nejlepši budě rohipnol.

Chvilu bylo ticho, bo se segra nadechovala, tuž sem převed řeč na hektary travy na
zahradě. To ale něbylo spravne tema, bo se do mě segra hned pustila, že posledni
raz musel na zahradě sekať travu něbohi upřymny synovec a esli pry chcu, aby sy
utnul hnaty. Šak sekačku sy može utnuť hnaty enem ichtyl, no ni, pravil sem. Segra
se na mě podivala jak by mě chtěla zežrať a pravila, že synovec je cely děda. Tuž
to ja, v tym přypadku by sy moh useknuť ni enem hnaty, ale možna aji ruki. Potem
sem ji vul slibil, že tam možna o vikendu zajedu, abych měl klid. Do dupy! Segra se
rozzařyla jak když poleje lampijon benzynem, lapla kecafon a hned volala mamě, že v
sobotu tam s ňu jedu ja a ona s malymi može k te vodě. Do dupy! Zas mi kdosyk
organyzuje život! Nalel sem sy eště sklenku koňaku, lopnul sem ju, něchal sem ju
dřystať s mamu o novym katalogu marasu na gzycht a vypadnul pryč.

Večer mi aspoň zdvihla naladu ezemeska od Zdenki, že ať sy s tym Řeckem nělamu

palu, bo už to padlo. A ona že pry jedě s kamošku na jakisyk erobicki zajezd do
Chorvacka. Tuž to mě celkem zaujalo, bo na ty poskakujucy robki se rad divam, ale
přecy se něbudu vnucovať. A esli pry chcu s ňu kajsyk o prazninach, ať cosyk
vymyslim.

No vida. Včil budu komusyk organyzovať život ja!

Sobota se Zdenku

V patek sme v robotě oslavili začatek praznin, bo Miruna cela nadšena, že se němusy
dva měsyce trapiť s učenim, postavila po obědě na stul flašu. Dom sem šel přes
Masarykač, bo sem sy tam u jedneho kamoša vyzvedaval dyvidyčko. Celu cestu sem teho
litoval, bo podle nazvu to budě určitě capina, bo po čim inym možu roby tužiť, jak
po chlopach, no ni? Na Masarykaču to bylo jak v Zoo. Same klece, rachot, a mylijon
očumujucych ludi. U Radka sem dal kafe, mrknul do jeho dyvidyteki, kaj ma hlavně
dila filmoveho studyja Verbatym, misto jedneho sem zebral pět kolec a valil sem
dom. Z něba začlo tež valiť, tuž sem dom dorazyl jak finalista Miss mokre tryko.
Akurat že mi nikdo celu cestu nětleskal.

Doma sem vrazyl film do dyvidyčka a lapnul na řyť s kobzolami v misce. V polovině
filma mi volala Zdenka, esli plati zytra naše rande, že jeji mama jedě s Bobičkem
na chatu. Maly synek ve mě zaryčel ščestim, ale do telefona sem ji klidně řeknul,
že jasne že plati. Potem cosyk točila, co sem moc něvnimal, bo sem se snažil
zdvihnuť ovladač nohu ze země z tepicha, až sem se zarazyl, jak pravila, esli ji
pomožu zytra vybrať plavki, co chce kupiť do Chorvacka. Jasne že ja, to bych moh
robiť denně. Domluvili sme se, že ju po obědě vyzvednu, mrkněm do obchoda a valime
zpatki k ni dom. Jak sem se zas zadival na film, zas tydlifon. Mama! Kura, ona ma
beztak moje dyvidy napojene přes tydlifon a dycki, jak na cosyk fajneho čučim, ona
to vi a otravuje.

Mama mě zvala v nedělu na oběd, že přyjdě segra aji s rodinu. No vida, dluho sme se
něviděli, co? To tak! Cosyk sem zamručel, že mam možna šichtu, abych sy něchal čas
na rozmyšlenu. Potem mama dodala, že němam zapoměť zytra posekať travu na zahradě a
to mi zatlo, bo sem na to zapoměl. No zapoměl - ja sem segru něbral moc važně, tuž
sem sy to ani něukladal do paly. Honem sem zebral ovladač - už sem v tym fakt dobry
a už chapu, že moji předcy byli orangutani - a nacvakal sem stranku 171 na
teletekstu. Přytym sem mlel jakesyk kraviny. Jak sem zystil, že zytra ma přysť
okluzni fronta, nic už mi něbranilo slibiť, že travu posekam. Spokojeny sam ze
sebu, že sem to tak fajně zařydil, sem sy šel zrobiť večeřu a jak sem se dodival na
Četnika, zecvaklo mi, že sem se předtym nědodival na to dyvidy.

Rano naštěsti lelo jak z konve, přesně podle planu. Honem sem mamě zavolal, že
holičska uprava zahrady se budě museť odložiť a že sem z teho něščasny, ale na oběd
přydu. Po obědě sem se doma sprchnul, učesal a navoňal - šak vitě čemu - startnul
svoju formulu a vyrazyl ku Zdence. Cestu sem ji cynknul, takže už stala před domem
a mavala na mě jak na taksyka. Lapla vedle mě a pry směr Šokinpark. V duchu sem se
zoptal, čemu ni Kerfur, šak to je bliž a bebechi su tam stejne, no ni, ale rači sem
nahlas nic něpravil, bo sem nechtěl zdrbať ten večer.

Ani sem nětušil, kolik malych kramku je v tym parku. Včil už to vim. Mylijon!
Zdenka sy totiž někupovala enem plavki, ale aji slunečni brylki, plažovu tašku,
krem na opalovani, krem po opalovani, šampon na opalovani, plno malych piksel s
dalšimi kremami, hučku na palu, asy šestero tryk, třy tilka, jakesyk kraťasy,
sandale do vody, sandale na prochazki, nafukovacy balon a liter ferneta. Prolezli
sme komplet všecke kramki. A to ni enem v tym Šokinku, ale aji v Tesku a v Kerfu.
Byl sem z teho tak unaveny, že sem rači držel pysk, jak sem viděl tych paru
špagatu, co sy kupila misto plavek. V pale mi bzučela kupa přypominek, že jak jedě
beze mě enem s kamošku, že by bylo nejlepši, aby se kupala enem v prostěradle, ale
byl sem utahany, tuž sem byl ticho. Jak na mě visely taški jak baňki na vanočnim
stromku, naraz tydlifon. Zdenka mi musela zašmatrať v kapse. Tuž to bylo celkem
fajne, akurat že mi volala mama. Zdenka robila hensfry a ja sem musel na cele kolo
posluchať, že už něprši a esli seču travu. Přypadal sem sy jak vesničan na vychazce
ve městě, bo se jacysyk mladežnicy vedle požďuchovali a ukazovali sy na mě pazuru.

Všecko zle je k čemusyk dobre. Naloženy jak velblud sem dotahnul kupu igelitek ku
Zdence, zkontroloval byt, esli se tam kajsyk něschovava ta zubata hryzacy bestyja,
co funguje na wiskas, dal sem sy dvojiteho turka, bo sem skoro usynal a chvilu sme
enem tak plkali. Potem mi šla Zdenka ukazať v ložnicy hromadki, kere měla
přychistane na baleni na ten mořski erobik. No ale mě spiš zajimaly ty jeji
hromadki, kere ma tak fajně uskladněne na těle.

Dom sem šel chvilu před pulnocu. Utahany jak lano od vytahu na Bezruču, ale na
gzychtě sem měl permanentni usměv...

Akurat mi včil vrta palu, čemu Zdenka něpotřebuje odvezť k autobusu, jak jedě ve
středu do teho Chorvacka.

11.07.2005

Nedělni sluněni na zahradě

Než napišu, jak sem se měl v tych Beskidach, musym eště popsať tu minulu nedělu.

Zrana sem zadufal, že na zahradu zapomenu, ale po štyrech vyhružnych ezemeskach od

segry a něpřyjatym hovoru od mamy sem dostal strach. Po te sobotni nocy sem byl
vlačny jak čerstva huska, tuž co bych pro rodinu nězrobil, no ni? Narval sem do
feldy jakesyk bebechi, kere už dluho potřebuju odvezť a jel sem.

Chajdu sem malem něpoznal. Ta zelena sviňa fakt jaksyk porostla. Prodral sem se do
kulny, vytahnul ten šileny stroj, co foter kdysyk zestavil z bebechu, kere našel na
smeťaku, pry aby ušetřyl, a dal sem se do roboty. No vlasně sem eště pulhodiny
hledal prodlužovačku a nakoněc sem ju našel na konzervach. Upřymny synovec sy asy
po minulym sekani zašel na cosyk fajneho do ledvin. Slunko peklo jak na Slezke v
pecu, tuž sem shodil tryko, zapnul pekelny stroj a tahal sem a tam. Přy te monotoni
robotě sem dumal, co budu robiť ten tyden, jak budě Zdenka pryč a kaj ju potem vemu
na dovolenu. Že bych se dupnul přes kapsu a zaplatil to Řecko? Kura, ale mam to
cele financovať ja, anebo na pul? Tuž to je dylema. Musym se poptať chlapu na
šichtě.

Naraz mě vyrušil z dumaňa divny zvuk. Sekačka odskočila o dva metry a po zahradě se
rozstřykly kuski uměle hmoty. Přy ohledani sem identyfikoval oblibeny kiblik od
male segřyne kopije. Kurnik šopa, co se tu v te džungli eště skryva? Mam štěsti, že
tam haranti něněchali petangove kule. Tuž aspoň doufam.

Dal sem sy pauzu a šel sem se do chajdy uklidniť a najsť cosyk proti slunku, bo mě
jaksyk začinal paliť řbet. Naša familija asy moc něvěřy minysterstvu zdravotnictvi,
že slunko zabija, bo sem nic něnašel. Prolez sem aji šopu a v rohu sem našel
kališek s napisem Nubian. Kura, to se už něvyrabi, no ni? Faktor dvě, tuž to je
idealni na dněskaj. Akurat mě trošku zněklidnil rok spotřeby 1987. Chvilu sem
rozvažoval, ale lepši než špilku do ucha, tuž sem se tym napatlal.

Jak na sviňu zrovna přyjel sused a jak sem se venku hrnul ku sekačce, začal se
řehtať jak osel se ščukavku, že pry kdy mam sutěž? Čuměl sem na ňho jak vul, bo sem
něchapal, co mysli. Naraz se začal divně vrtěť a natahovať svaly. Tuž je fakt, že
sem se trochu lesknul z teho Nubianu. Porval sem utěrku a skušal zbytki teho oleja
do teho utřeť, ale drželo se to jak snopel špigla. A tež to jaksyk divně začinalo
smrděť.

Chvilu sem dumal, že bych tam teho hňupa něchal nakrucať se sameho a jel bych pryč,
ale to by mě mama asy vydědila, tuž sem zatnul zuby a dosekal zbytek. Jak sem
zhrabal všecku posečenu travu na jednu kupu, dumal sem, co s tym. Spoměl sem sy, že
fotr to dycki nosyl kolegovi na zahradu kusek vedle pro kraliki. Narval sem to do
pytla, hodil sy to na řbet, zařval, přendal to do ruk a tahnul to pryč. Akurat že
sused něbyl doma, tuž sem mu to vysypal před branku.

Ze zahrady sem jel k našim na ten slibeny oběd, jak už sem zrobil taku šichtu.
Postěžoval sem sy, že tam němaju žaden opalovacy krem, akurat sem v kulně našel
stary Nubijan, tuž jak tam chcu traviť dovolenu? Segra se mi vysmjala, že se tam
němam co jezdiť opalovať, ale robiť a mama pravila, že s tym slunkem narobim, že
ona se tež nikdy němazala a jaku ma dněskaj zdravu kožu. Fotr se enem tak uculoval.
Než mama doněsla na stul, mezy řehtanim mi šeptnul, že v te ampulce měl olej do
sekački. Do štajgrove řytě! To abych se zas sprchnul jarem.

Aspoň že byl řyzek, to mi trochu zdvihlo naladu. Děcka sledovaly, kdo ma jak velki
kus a ten starši gizd sy to aji přemeřoval pravitkem. Po obědě sem enem tak
relaksoval a posluchal, kaj letos pojedě segra na dovolenu. Tuž přesně tam, kaj sem
tušil. Jak přestaly s mamu pomluvať švagra, začly se vyptavať mě, kaj jedu a segra
mě nabonzovala, že mam Zdenku. Než to mama stravila, už sem stal v přecyni a obuval
se, bo mi bylo jasne, co budě nasledovať. Mama se rozzařyla jak prskavka na zacloně
a tahla mě zpatki. Kura, asy začla posylovať, bo mě dotahla do obyvački aji jak sem
se zachitaval všeckeho možneho. Fotr vytahnul flašku a nic nědbal na to, že sem
vyřvaval, že sem felinu.

Prozradil sem enem paru detajlu, zbytek doplnila ochotna segra a jak sem držel
pysk, aji sy cosyk přymyslela, ale neměl sem sylu se braniť proti te ženske mafiji.
Po přypitku mě milostivě propustily. Fotr do mě eště na chodbě nalel třy pulki od
radosti a mama eště z balkona vyřvavala, kdy budě měť vnuki. No ostuda jak cyp.

Večer sem se eště stavil ku Zdence. Hromadek na zemi přybylo, tuž sem chtěl zas
skontrolovať ty jeji a to bystě něvěřyli, jak je ten spaleny řbet cytlivy.

13.07.2005

Něčekany lastminyt

Minuly tyden byly dva svatki. Všimnul sem sy teho na posledni chvilu až se v robotě
partyja začla dohadovať, kdo sy veme dovolenu. Naraz každy začnul vytahovať
haranty, stolete babki, zaplacene dovolene, naraz každy slavil Cyryla aji Metoděja,
o Husovi ani němluvim. Tuž mi to bylo vcelku jedno, ale tež sem se zapojil, aby mě
něpomluvili, že sem jakisyk divny. Nakoněc mě to začlo aji baviť a vyhadal sem sy
volno ve štvrtek aji patek. Pozdějši mi zecvaklo, že vlasně němam kaj jet a Zdena
stejnak budě kajsyk v dupě. Tuž ale hlavně, že sem vyhral, no ni?

Zdenka od pondělka balila, tuž sem ji pomahal. Spiš sem ju ale sral otazkami, čemu
sy bere toto a ni tamto a podobne. Temu mě asy tak brzo vyhodila. Tuž sem zašel na
jedno, bo zas bylo horko jak na Enhačku.

Potkal sem tam Vencu s Emilem, tuž sem sy přy pivku postěžoval, že mam paru dni
volna, babu v řyti a nevim co s tym. Pivo dalo pivo a Emil mi navrhnul, ať jedu s
nim zytra na chalupu, že s nim jedě partyja. Tuž a čemu ni?

Akurat mi zabylo trochu lito, že bych Zdenku nědoprovodil na autobus, tuž sem vyšel
před knajpu a zavolal sem ji, abych cosyk nězdrbal. Překvapilo mě, jak nadšeně
suhlasyla, že to něvadi, enem ať jedu s kamošami. Spiš sem čekal, že mi to budě
vyčitať, šak zname roby, ale asy je fakt Dokonala.

S chlopami sme domluvili paru detajlu a ja sem vyrazyl dom baliť. Tryko, kraťasy,
plavki a pro istotu mikinu a byl sem hotovy. Potem mi došlo, že němam žadne žradlo,
tuž sem sednul do feldy a jel do obchoda pro basu piv, jakesyk flaški, štanglu
salamu a chleba. Musel sem se v duchu pochvaliť, jak sem skvěly, bo sem se tak
honem dokazal sbaliť na ten lastminyt, co sem chitnul v knajpě a Zdena se chistala
už tyden.

Rano mi volal Emil, esli něvadi, že mi do auta nasadi jakusyk Janu, co bydli kusek
ode mě a něma se tam jak dostať. Tuž čemu ni, aspoň mi to spiše uběhně. Ani mě
něnapadlo, jak tam asy měla puvodně cestovať. Jana za paru minut volala a domluvili
sme se po obědě u ni, bo bydli fakt hned vedle. Po obědě sem se dal eště turka,
nahazal paru tych bebechu do feliny a vyrazyl sem. Před tym domem staly dvě kočeny,
kere se asy pravě stěhovaly, bo tam měly haldu kramu. Prozvonil sem Janu a dosť mě
překvapilo, jak ta jedna kočena, co čekala na stěhovaka, vytahla tydlifon. Začlo ve
mě kličiť podezřeni, kere se potvrdilo, jak do telefonu pravila "Ahoj Jana" a
čučela mi přytym do oči.

Tak sem se seznamil s Janu aji Hanu (bo to byly segry), kera se nakoněc rozhodla,
že pojedě tež. Kočeny nastupily a ja sem se spomněl, že sem se chtěl eště rozlučiť
se Zdenku.

Zazvonil sem u ni, zeběhla dolu a jak viděla muj naklad, zmrznul ji jaksyk usměv.
Začnul sem ji honem vysvětlovať, co a jak, ale parurazy sem se zakoktal, bo mi
deprem včil došlo, co sy asy Zdenka mysli. Rozlučili sme se celkem zymně. Slibil
sem ji, že ji budu každy den psať ezemeski, ale ona furt enem čučela na ty robki a
kivala hlavu jak taki ten čokel na zadnim okně starych škodovek.

Tuž hura do Beskid!

18.07.2005

Jak bylo v tych Beskidach

Dufam, že všecko vyličim tajak se to na tych horach stalo, bo paru chvilek mam
takich jakichsy rozmazanych a cosyk sy něpamatuju vubec.

S Janu a Hanu sem dojel celkem fajně, akurat sme chvilu bludili za vesnicu, bo sem
dal naivně na jejich slova, že ta odbočka je ta prava. Naposled, jak sem jel k
Emilovi na chajdu, to už je paru roku, tuž to včil byl běh slepeho jednonoheho
oryjentačniho běžca. Ta odbočka, co navrhovaly segry, končila v jakimsyk malinovym
křaku, tuž sem v duchu zaklel, bo sem musel cufat skoro sto metru. Na dalši odbočce
sem se tež ja vul dal nachitať, bo vypadala slibně, ale tež guvno! Končila u
jakesyk hogofogo vily, na braně mramorovi lvi a za nima beztak kulometne hnizdo pro
nězvane navštěvniki. Chvilu sem zvažoval, že feldu potichu odtlačim, ale ty dvě
kozy vzadu se furt pohihňavaly, tuž sem zaturoval a zas cuval jak rak po jabčaku.
Třeti odbočka koněčně byla ta prava, i když už sem temu po paru kilometrach lesem
přestaval věřyť a robki vzadu tež držely papule. Jak už se les začal měniť v
prales, chtěl sem to zas obratiť, ale za posledni zatačku už se vynořyla znama
dvuchpatrova chajda.

Ani sem něstačil zaparkovať a roby už skakaly z feldy a valily se přyvitať s

partyju. Ja sem enem zadumaně čučel na chalupu a v pale mi letěl film z minula, co
sem tu všecko zažil. Parurazy se mi aji zhupnul břuch a zabylo mi zle, bo mam paměť
tajak slon. Zbytek filmu mi zrušil Emil, kery mě uvital s pulitrem v pazuře a
zrobil se mnu kolečko, aby mě každemu přectavil. Tuž pro mě by bylo lepši, jak by
měl každy z te hromady ludi na pale vytetovane meno, bo ja sem stary sklerotyk.
Paru sem sy ich pamatoval a z tych, co sem něznal, mě zaujal parek Amiku, Džon a
Kejt, kere Emil loni potkal na turystyckovydělavacy cestě po Ameryce. Pravil sem im
na uvitanu paru slov, co sem sy pamatoval z kurzu, co mi kdysyk platili v robotě,
ale asy to něbylo ono, bo se zatvařyli jaksyk divně.

Šel sem sy vybaliť. Žradlo sem hodil do kuchině, našel sem sy misto na spacak, kere
bylo suche a vypadalo, že aji delši dobu suche zustaně. Potem sem eště chvilu
šiboval feldu sem a tam, aby byla tež v suchu a zkusyl sem zavolať Zdence. Něbrala
to, tuž sem šel mezy kolektyv k bečce. Večer potem Emil rozlosoval dvojice na
vařeni na dalši dni, bo přece tu něscypněme hlady a furt enem žrať tatranki, to se
tež něda. Na mě vyšla jakasyk Maša a hned na zytra. Ze začatku sem sy ju
něpamatoval, tuž sem se rozhližal a dufal, že to budě buď ta bloncka s tym
hrudnikem, jak by tam měla štyry plne termofory, a nebo ta šikovna černovlaska.
Guvno! Z roha na mě mavala taka převyvinuta odratovana maxyroba a na plny pysk se
na mě zubila svojim dvojitym pirsyngem. Na pysku měla vic železa, jak Lance špic na
přednim kole. Tuž co se dalo robiť. Byl sem celkem utahany, tuž sem šel brzo do
spacaku. Před tym než sem zalomil, sem mrknul na tydlifon a tam třy něpřyjate
hovory od Zdenki, tuž sem hned volal zpatki, ale něbrala to. Aspoň sem ji napsal
laskiplnu ezemesku.

Ve středu rano sem se zbudil jakimsyk divnym pocytem a tež ja! Vedle spacaku seděla
Maša, zvonila železem v oboči tajak stary Šupčik, jak v Hrabuvce vozyl železo do
sběru a enem sem otevřel očiska, pry hned že iděme vařyť. Pomalu sem ji vysvětlil,
že funguju až po turku a lup - za chvilu už sem ho měl hotovy. Tuž hospodyňka to
budě asy zdatna. Jak sem dopijal, přyletěl jakisyk udychany chlop, kery mi byl
povědomy, cely onajkovany a Maša hned šeptla, že Džon je zvykly každe rano uběhnuť
pět kilometru. Hryzal sem se do jazyka, ale stejnak sem se nakoněc slyšel, že tež
rad běham. Maša se rosvitila a hned přeložila Amikovi, že tu ma kamoša na litani po
ranim lese. Tež se rosvitil a cosyk začal žbleptať. Z Mašineho pohledu sem
pochopil, že se mě cosyk ptal, tuž sem zas zamachroval, že rozumim a pokival sem
palu, bo sem sy myslel, že mě obdivuje, v jake sem kondycy. On kivnul, ja sem
kivnul, tuž fajně sme sy rozuměli. Maša to potem akurat trochu posrala, jak mi
pravila, že mi na tu šestu hodinu, než s Džonem zytra vyběhnu, přypravi zas turka.

Schliple jak nad prazdnu pikslu od vijagry sem potem lapěl v kuchini a čučel, jak
Maša robi oběd. Zkontrolovala konzervy, roztřydila ich podle druhu a velikosti,
vytahnula velki kastrol a někere začla otvirať a kipať dovnitřku. Moc fantazyje
něměla, bo tam hazala same stejne druhi. Trošku sme se rafli a nakoněc mi něochotně
dovolila do teho gulaša narvať aspoň jednu pikslu fazoli. Jak se potem zašla na
hajzel odlehčiť, sypnul sem tam eště porkovu polivku, ať to ma jakusyk chuť, no ni?
To mi přypomělo moje alchimistycke roki, jak sem zkušal doma klohniť všecko možne
aji němožne z teho, co bylo zrovna doma. Rozhodnul sem se to okořeniť, ať to
něšmakuje tajak z konzervy. Ve špajzce sem našel kořeni, co Emil beztak eště
kupoval v Pramenu, vyhrnul sem sy rukavy a vrhnul se do roboty. Jak na sviňu se
pravě vratila Maša z hajzlu a furt mi čučela přes rameno, co to s tym gulašem
robim. Jak sem byl do teho zažrany, přeslechnul sem krakani z tydlifona. Zas
jakesyk něpřyjate hovory a ezemeska, čemu ji něberu tydlifon. Jak něberu? Tuž
něstiham a ona hned mysli kdovico tu robim. Jak sem ji volal zpatki, zas to něbrala
a než sem ji stačil napsať ezemesku, naraz Maša zařvala z kuchině jak velblud, jak
uvidi dvě cyhly a se zavřenymi očami lapala kolem sebe. Tuž že by ji něšmakoval ten
muj upraveny gulaš? Tuž možna, že sem tam teho kořeňa sypnul vic, jak sem myslel na
Zdenku, ale co, aspoň to budě pořadne žradlo pro chlopy. Než otevřela oči, hodil
sem tam eště jednu konzervu, abych to spravil. Deprem potem sem sy všimnul, že to
byla čočka. Tuž co, rači všeckim nabidnu před žradlem jako aperytyv vodku.

Všecy oběd zežrali a ani něprotestovali, tuž to mě překvapilo. Někeřy si aji přyšli
přydať. Možna to bylo tym, že se žralo až kolem pate a předtym sme hrali ve stodole
voliš, tuž všecy byli vyhladli. Chtěli sme hrať venku, ale nikomu se něchtělo litať
daleko pro balon a tež skoro furt scalo. Ve stodole to bylo fajne, bo se balon
večinu odrazyl od stěny a vratil se do hry. Emil nakoněc jednu stěnu polel pulitrem
piva, že hrala lepši jak někeřy z nas. Asy myslel mě.

Po te gulašove obědovečeřy sme se zlezli kolem bečki a kecali o hlupotach. Byla

trochu kosa, tuž kohosyk napadlo zatopiť v krbu, ale to sem se mu snažil rozmluviť
a hned sem nalel po vodce, bo sem sy hned spočital, že krb rovna se hlad a špekački
a ty by musela přypravovať služba, čili ja s Mašu. Hlad je ale sviňa. Jak sme tak
lapěli u piva a kecali, dostal sem na ty špekački chuť. Navrhnul sem pulnočni
opekani, bo romantyka a hlavně, o pulnocy už budě měť službu kdosyk iny. Maša to
trochu zdupala, bo prohlasyla, že ty špekački rači přypravime hned, ať s tym potem
neni robota. Magnet na kravu! U každeho nařezavaneho vuřta sem sy potem
přectavoval, že je to panenka vudu. Maša byla celkem šťasna, že sme spolu sami v
kuchini (kura, asy po mě jedě), bo se furt tlemila přes ty svoje plechi, kecala
něsmysly a řechtala se mojim kecum tak, až ji zvonilo oboči. Jak už mě to moc
něbavilo, přyšly mě osvobodiť Jana s Hanu, pry ať to řežu u nich a Maša ať přypravi
zbytek. Tuž tak se mi jaksyk zdalo, že ty třy by němohly pluť na stejne loďce. Tuž
sem řezal jak stareho řezbařa syn a někerym robkam sem tam ze srandy vyryl aji
meno.

Jaksyk nam chutnalo, tuž sme zežrali parki aji na dalši den. Maša byla nasrana, bo
furt enem pendlovala mezy kuchiňu a nosyla chleby, ogurki, křen, hořticu, kečup a
dalši capiny. Kolem druhe se definytyvně nasrala a pry že idě spať, bo neni otrok
partyje něnažranych hovad. Dival sem se, kaj sy lehně, abych byl potem co nejdal.
Jak na sviňu se rozvalila vedle mojeho spacaku. Až usně, musym sy ho přesunuť.

Kolem třeti se kolem motal Džon a cosyk se mě ptal českoanglicky či jak. Moc sem mu
něrozměl, tuž pokračoval dal a asy za dvacet minut, jak už sem na ňho zapoměl, do
mě bušil tenyskami. Myslel sem, že mu jeblo a chtěl sem mu jednu natahnuť,
Ameryčan-něameryčan, ale měl sem trochu problem stanuť, tuž sem sy ho přestal
všimať. Chvilu do mě eště bušil a potem pravil "Běhat". Ja vul sem se s nim vlasně
domluvil na to běhani a to diki Maše. Tuž sem kivnul a nalel mu, ať se nam lepši
běha. Kolem šeste sme se shodli, že dněska už to asy něma cenu, bo tam leje.
Rozlučil sem se s nim a po štyrech, abych nězbudil ostatni, sem se na třeti pokus
dostal ku svojemu spacaku. Přes pulku spacaku byla roztahnuta Mašena a vypadala jak
Mašina! Musel sem se temu cypatemu přyrovnani v duchu smjať, ale asy to bylo aji
nahlas, bo Mašina cosyk zahuhňala a oddychla. Mi to zaznělo jak para z lokomotyvy a
rozřechtal sem se nahlas. Po hodině marneho snaženi dostať zpod ni spacak (no možna
to bylo paru minut) sem se vysylil a začal sem uvažovať, že buď budu spať bez
spacaku, nebo se naložim vedle ni. Dalši vydechnuti, přy kerym sem přysambohu viděl
aji oblak pary, mě přesvěčilo, že tam bych asy něusnul. Začal sem něnapadně zpod ni
škubať svuj spacak, ale ty kila masa a železa zrobily svoje. Jak sem byl tak
blizko, že se mi trochu rozostřyly očiska, naraz sem ten jeji pirsyng na gzychtu
viděl jak male kolca od lokomotyvy a rozřechtal sem se ji kusek před gzychtem.
Zavřel sem očiska, abych se trochu zklidnil a furt trhal spacakem. Trochu se
pohnul, Mašina se odvalila, ale mi v pale bliklo hlašeni "Pozor pozor, plně
naložená souprava se přesunula z druhé na třetí kolej" a zas sem se rozřehtal tak,
že sem sy posmrkal bradu. Naposled sem zabral, Mašina popojela, spacak se uvolnil a
ja sem se pozpatku aji s vysvobozenym spacakem vykulal dveřami, co byly za mnu
parakotoulem z asy sto schodu dolu do přyzemi do přecyně. Dole sem skončil zamotany
ve spacaku jak Tutanchamon. Za zahlavek sem sy vybral nejpohodlnějši nejmeně
smradlave buty a za chvilu sem spal tajak ze schodu zhozeny.

22.07.2005

Rychly utěk z akce Beskidy

Rano, jak sem se zbudil, cosyk se mi něpozdavalo. Pala mě bolela, jak bych sebu
chrapnul ze schodu. Chtěl sem stanuť, ale němoh sem se hibať. Spoměl sem sy, že sem
sebu fakt jebnul z tych schodu. Divne bylo, že než sem robil ten kaskaderski kusek,
bylo už skoro vidno, ale včil byla tma jak v dupě. Tuž přece sem něprochrněl cely
den, no ni?

Skušal sem se zdvihnuť a jebnul sem palu do čehosyk dřevěneho. Kolem dookola sem
cytil čerstvu hlinu, tajak sem raz na zahradě bechnul pyskem do kvitek. Kurnik
šopa, co se robi? Že by mě partyja rano našla pod schodami, pomyslela sy, že je po
mě a hned zčerstva mě pořbili? Tuž to ni, teho sem se bal jako maly harant od te
doby, jak sem u kamoša viděl jeden horor eště na stare promitačce. Bracha jeho
fotra zdrhnul do Německa a semtam mu cosyk take poslal. V tym filmu zakopali
uspaneho chlopa v truhli do hliny a on se tam zbudil a deprem potem z šoku scypnul.
Štrnasť dni sem se potem poscaval a mama byla nasrana, že musy furt prať. Tuž to
ni, tuž to fakt ni!

Začal sem zmatkovať, skušal sem kopať do teho vika, ale moc mi to něšlo. Zařval sem
na cele kolo jak syrena, ať mi kdosyk pomože, bo se tu udusym. Ječel sem a ječel a
ječel ... a naraz se mnu třepe Mašina a ja ležim na zemi, buty pod hlavu, ruki
přymotane tym spacakem k tělu tajak něvylihly Emanuel. Do dupy, musym přestať
michať tvrde s pivem, bo mam potem divne sny. Pravil sem ji, že ani něvi, jak sem
rad, že ju vidim. Ona to ale pochopila po svojim, bo cely štvrtek se mě držela jak
straveny wiskas buty.

Jak sem se vymotal z teho spacaka, všimnul sem sy na schodach paru rozbitych
obrazku zhozenych ze stěny. Docvaklo mi, že to je asy moja robota. Poslal sem
Mašinu zrobiť mi kafe a jak radostně odchřestila do kuchině, snažil sem se to
sklidiť, než to zysti Emil. Jak sem kopnul posledni střep pod schody, přyšel Emil a
ptal se, čim to tam cynkam, že je deprem deset a partyja chce eště chrněť a ja tu
robim burdel. Pravil sem mu, že sem zvykly stavať brzo rano a trochu sy pocvičiť.
Podival se na mě jak čokl na rohlik a šel dospať. Zapřysahal sem se, že už nikdy
něbudu chlampať. Nebo aspoň do soboty, než pojedu dom, abych se dal do šichty do
rychtyku.

Šel sem do kuchině pro teho turka, bo sem potřeboval postaviť na nohi a vyhnať z
pyščiska tu chuť scypleho čolka. Mašina zrovna zalivala vodu, tuž sem ji poděkoval.
Jak tam tak stala, tlemila se na mě jak na svaty obrazek a od te konvice šla para,
spoměl sem sy na nočni vlakove přyrovnani a malem sem se zas rozřechtal.

V kuchini lapěl Džon a cosyk do sebe ladoval. Jak mě viděl, cosyk se zoptal, ale ja
sem mu rozuměl akurat paru slov, kere sem sy pamatoval z teho kurzu - klasyk ingliš
brek fest. Tuž mi bylo tež fest do breku, ale něstěžoval sem sy. Ukazal na svoje
žradlo a na mě. Asy se chtěl poděliť. Jak sem viděl, co měl na taliřu, natahlo mě
jak kukačkove hodiny a musel sem na vzduch. Jeden krajic chleba s nutelu, dalši
krajic s hořticu a turysťakem a k temu misu flejksu s mlikem. Enem ameryčan može po
take nočni vodkove kupeli žrať na snidani cosyk take.
Chodil sem kolem chalupy a větral sy vnitřnosti. Zašel sem aji trochu hlub do lesa
a deprem potem mi začlo byť konečně trochu lepši, bo sem sy trochu teho nakladu
odlehčil vedle muchomurek. Vratil sem se do chalupy, kaj už partyja stavala. Druhu
směnu chitla Hana s Karlem. Karel s tym celkem vydrbal, bo dal vařyť hrnec vody a
do teho nahazal paru sačku ryže. Potem vzal zbytek našeho včerejšiho gulaša, dolel
to vodu, přysypal jakesyk kořeni pro chuť a narval do teho tu ryžu a hotove - pry
ryzoto.

Po obědě se slezli ti, kerym už bylo fajně a už něspali, u šipek. Emil tam měl take
ty fajne eletrycke, co byvaju v knajpach. Ty mi celkem idu. Furt sem vyhraval a
Emil zuřyl, bo byl dycki těsně za mnu. Potem se k nam přydala Kejt. Jak trefila
porcelanovy taliř po Emilove prababce, chitře pověšeny na stěně kusek od šipek,
Emil enem polknul, ale jak srazyla a rozvalila pamatečni amforu z jakehosyk muzea z
Řecka, Emil polknul, lapnul ju a něnasylně ju odved pryč z obyvaku se slovami "Běž
sy rači kajsyk štrykovať". Jak sem vyhral asy osme kolo, Emil se nasral a vypnul
šipky, že pry ať se to neniči a že iděme hrať kulec. Myslel sem, že chce isť do
knajpy, kera je od jeho chajdy asy štvrť hodiny normalně a hodinu a štvrť po sedmi
pivach, ale guvno! Od moji minule navštěvy mu na huře přybyl kulečnikovy stul.
Ročild jakisyk. Pravda, platno už něvypadalo jak nove, tež už asy cosyk zažilo, ale
hrať se dalo. Ta bestyja Emil se kajsyk musel doslechnuť o mojich kulečnikovych
"uspěchach" a chtěl mi včil zrobiť ostudu za ty šipki. A tež ja.

Hralo nas pět. Mašina se k nam přyfařyla, že chce hrať se mnu. Vysvětlili sme ji
pravidla a ona pochopila, že to něpujdě, ale stejnak chtěla hrať, aby mohla byť přy
mně. Ve fizyce sem nikdy něbyl moc dobry a podle teho ta moja hra vypadala. Po
každym mojim žďuchu se cela partyja enem uchechtla a měli cypate pindy. Mašinu to
sralo a dycki se na nich mračila. Všimnul sem sy, že jak se zamrači, spoji se ji
skoro oboči a bo měla na každym oboči dva kružki, vypadala tajak předni maska od
audyny. Sral sem na nich a hral sem jak nejlepši sem uměl. Prokladal sem to slivku.
Šak to znatě - člověku je rano zle a v životě už něchce lopať, ale jak se mu ulevi,
už sy aji po kališku da.

Jak se dalo čekať, kulec nědopadnul moc dobře. Partyja byla čim dal navalenějši a
robili ze mě čim dal věčiho vola. Jak byla na řadě Mašina, než nabrala kulu, Emil
pravil cosyk srandovniho o tagu, mě a jejich železnych ozdobach. Jak do teho vzteki
jebla, bila kula šla vzduchem a zrobila Emilovi společnosť tam, kaj už dvě měl.
Emil naraz ležel na zemi, bučel jak vesela krava a valily mu slzy. Asi už nechtěl
hrať. Něchali sme ho tam, lapli slivku a valili sme ven. Venku už bylo celkem šero.
Banda tam měla vytahnuty sud a hrala tam roztahovaka. Včil němyslim taku tu hru, co
hraju ginekolozy v poledni pauze. Roztahovak se hraje tak, že každy hodi nuž do
země druhemu, ten musy dať na to misto hnatu, nebo ruku a druhu volnu to hodiť
dalšimu. Tuž ale beztak tu dřystam zbytečně, bo to všecy znaju, no ni? Než sme
zmizli do lesa z dosahu přypadneho Emilova erpegečka, viděl sem, jak Kejt provalila
s rozmachem Fibingerki nožem předek Milanova butu. Ten už měl v sobě pivniho
anestetyka jak přechlastana stodvacka benzyna, bo sy ani něvšimal, že mu z hnaty
vali krev, enem se na ňu tlemil a na jeji "Ajmsory, Ajmsory" odpovidal "Šak se nic
něstalo, ty sy taka fajna robka a ja mam butu dosť".

Z lesa sy pamatuju enem to, že sme lapli na jakisyk pařez a Mašina sy furt chtěla
připijať tu slivku. Na to, jak umim šipki, na to, jak ona umi kulec, na to, jake ma
fajne ozdoby, nebo na to, jaki sem fajny synek. Do teho ten měsyc a voňavy les...

Naraz poplašny zvonek v pale a hlašeni "Pozor pozor, na druhou kolej přijíždí vlak
z Chorvatska". Taktak sem uhnul francuzaku z ozubenych kol. Tuž chlope, něhlupni,
nadal sem sy v duchu.

Šak maš doma Zdenku, nebo ni?

Ale Zdenka je v Chorvacku kdovi s kim a Mašina je tu, včil a cela řyčna, hadali se
ve mě dva Ostravacy.
Hňupe, dyť Zdenka je dokonala a s Mašinu bys ve dne ven něvylez, no ni?
Šak kaj bych lozyl ve dne, včil je noc.
Hovado, Zdenku znaš dluho a sy zamilovany.
Šak jak dluho sem ju tež musel přemluvať.

Jak sem tam tak furt uhibal, musela sy mysleť, že mam parkinsna. Nakoněc sem z teho
vycofal tak, že sem ji pravil, že musym scať a že hned přydu a ona na to, že pujdě
se mnu mi pomosť a zamrkala obručami. Jak mě natahlo, cosyk sem zablekotal a
přyskokami sem valil do chalupy. Zamknul sem se na dolnim hajzlu se zbytkem slivki,
na chvilu zavřel oči a dumal o životě...

Rano sem staval skoro, bo sem šel celkem skoro spať. Jak sem sy spoměl, co se včera
všecko stalo a co se mohlo stať, zastyděl sem se až do fusekli. Emilovi sem se
omluvil za ten kulovy uraz, co mu zrobila Maša, ale ten se tvařyl, jak bysme to na
ňho planovali a moc se mnu němluvil. No on vlasně moc němluvil s nikym, enem sy tak
v lehkim předklonu furt cosyk pištěl. Mašina se mi vyhibala cele rano, no eště, že
tak. Tuž co tu. Nakoněc sem se rozhodnul odjet dom spiš, bo ryzyko přejeti Mašinu,
kera by mohla využiť moju přypadnu dalši večerni něpozornosť, bylo moc velke.
Červene fleki v kuchini na linu mi přypoměly Milana, tuž sem se poptal, esli eště
žije. Pry ho odvezli večer do dědiny na pohotovosť, bo mu z te hnaty furt valilo.
Bliklo mi v pale, že ho beztak kajsyk pořbili. Blby film! Sem narušeny na cely
život!

Pomaly sem se zabalil, obešel partyju, s Džonem a Kejt fajně pokecal a esli sem to
dobře pochopil, pozvali mě k nim na podzym. Tuž ale tež sem sy to moh cypatě
přeložiť a on mi moh tvrdiť, že už mě nikdy něchce viděť. Asy bych se měl trochu v
te angličtině pocvičiť, jak možna pojedu do te Emeryki.

Eště sem se zoptal tych dvuch kopretin, co sem tu vez, esli něpojedu se mnu, ale
pry teho eště musa moc stihnuť. Ale pry určitě v Ostravě někdy zapařyme. To se asy
Zdence něbudě libiť. Do štajgrove řytě, Zdenka! Mrknul sem na mobil. Ezemeska, že
fajně dorazyly, trochu pocvičily a potem s robkami pokecaly. Tuž že by ale kecaly
do 3:23, jak odesylala tu ezemesku? Napsal sem ji, že se bez ni nudim a jedu dom,
abych sy u ni trochu šplhnul.

Jak sem odjižďal, viděl sem stať u dveřy Mašinu, keru držel kolem ramen Karel.
Trochu mě znervoznělo, že na mě laškovně mrkla. Naraz sem sy živě přectavil, že
kdyby se ji svazaly ty obruče v obočach s tymi v pyščisku a pořadně se to utahlo,
vypadala by trochu jak ten Predator. Rači sem na to dupnul a valil směr Ostrava.

Cely dalši tyden sem makal jak šrub a robil přesčasy, abysem přyšel na ine
myšlenki, bo Zdenčine ezemeski mi chodily dycki po pulnocy a ja sem se užiral
vztekem, co tam asy robi. Chvilami sem byl v pohodě a bylo mi to jedno. Ale esli
tam něco s kimsyk měla, tak... tak...

V utery večer dorazyla zpatki živa a zdrava. Do včerejška neměla čas se se mnu
sejit, ale napsala mi, že mě čeka v nedělu na oběd. Tuž to sem zvědavy na ty jeji
zažitki.

26.07.2005

Nedělni fotomaraton

V nedělu sem se sprchnul, nalel sem na sebe puldecy oldspajsu tajak ten pajtaš v
reklamě a chvilu před dvanastu sem vyrazyl směrem k byvalemu kinu Maj. Byl sem
čimdal vic nervozni, bo sem sy v duchu přectavoval, co mi Zdenka povi o tym
Chorvacku, co a s kim tam zažila atakdal. Než sem zespodku zazvonil, musel sem se
třyrazy zhluboka nadechnuť a vydechnuť. Děcko, co jelo kolem na kolobce, se mě
zoptalo, esli mi neni zle, že sem taki rudy a že mi zavola sanytku. Gizd jakisyk.

Zdenka mi otevřela bzučakem. Navrch sem se vypravil rači po schodach, aby ji něbyl
napadny muj rudy pysk. Navrchu mě čekala černoška. Chvilu sme byli jak kosmopolitni
par, ale za chvilu sem se vydychal a zas sem měl barvu tajak dycki. V obyvačce bylo
hadru jak v seknhendu. Kura, od středy je doma, no ni? Že sem nědržel pysk, bo mi
hned něrudně vysvětlila, že tamten sveterek je od Dyty, tamtu sukňu a halenku musy
vratit Michale, tuty buty měla pojčane od jakesyk Lenki. Ani sem ju něněchal
domluviť, bo to by bylo na dluho.

Chvilu sme sy davali přednosť, kdo prvni začně dřystať o dovolene, bo sme byli pryč
oba. Ja sem teho moc na vykladani neměl, tuž sem ju pobizal, ať začně ona, ale ona
mě furt štenkrovala, že ja sem odjel spiš a navic s takimi krasotinkami. Možna se
mi to enem zdalo, ale ty posledni slova měly přychuť jak vanočka s arzenykem, tuž
sem ju chtěl poškadliť a řeknuť ji o jakesyk lesni odbočce, ale vnitřni ostravak mě
varoval, že by se moc něpobavila. Něurčitě sem ji popsal tych paru dni v přyrodě,
cosyk o sportu, chozeni po lese, hledani hřybu, vařeni a tak no a potem sem začal
mamiť, co ona v Chorvacku. Furt se ji jaksyk nechtělo vykladať a vymluvala se, že
musy dodělať oběd. Vrazyla mi do ruk balik fotek a zmizla v kuchini. Poctivě sem si
všecke prohlednul, někere aji proti světlu, šak co kdyby. Na věčině byly krajinki,
loďki, moře, plaž, slunečniki, vysmate děvuchi, cvičicy děvuchi, semtam jakisyk
chachar, ale všecko moralně v rychtyku. Chtěl sem ty fotki skontrolovať s
negatyvem, esli mi kerusyk nězatajila, ale film sem něnašel a navic už mě Zdenka
volala do kuchině. Dovčilejška mi dycki od ni chutnalo, i když dava do gulaša
jakusyk divnu travu, ale dneska to bylo jakesyk ine. Asy sem se tvařyl jak děcko ve
školni jidelně, bo se mě zoptala, esli mi chutna. Asy sem dluho rozmyšlal, co
odpověděť, bo mi vysvětlila, že je tam specyjalni kořeni od mořa. Tuž snad mě z
teho šlak nětrefi.

Jak sem spucoval cely taliř, chtěl sem hned zkontrolovať, jak je opalena, ale
nalakala mě do obyvački na darek. Jak idě o darki, zas sem ten maly harant, co
nadšeně rve barevny balicy papir - a zas a zas rozbaluje teplaki a nebo pleteny
sveter. Valil sem do obyvački jak favoryt na zavodu chrtu. Zdenka to brala važně,
bo mi omotala pysk šatkem, abych nic něviděl. Šatek voněl slaně. Asy ho nosyla na
plaži kolem pasu. Jak sem sy to přectavil, bliklo mi v pale, že bych rači tu
kontrolu opaleni, ale to už mi Zdenka pravila, ať natahnu ruki. Ani sem nědychal a
fakt sem se němoh rozhodnuť, co bych rači. Potem sem ucytil v rukach cosyk tvrde a
pochopil sem, že to je ten prezent. A vida - plna miska malych mušli.

Byl sem spokojeny, bo z dovolene mi dluho nikdo nic něpřyvez, jak něpočitam tu
smradlavu scyplu meduzu, co mi předloni z Bulharska dovez Karel ze šichty, že pry
do akvarka. Vul jeden. Akurat sem se asy neměl ptať, esli ich vlastnoručně
nalovila. Prvni přykivla, že ja a jak sem zyšťoval detajly, z jake hlubki, esli s
brylami, nebo bez, tuž zas přykivla, potem zavrtěla hlavu a potem nasraně dodala,
že to nalovili jacysyk domorodcy. Tuž ale hlavni je, že sem ich dostal ja. Potem mi
eště dala flašu rakije, tuž sem hned nalel po pulce. Něčekal sem, že to budě take
sylne a trochu sem se zakuckal, ale Zdenka to kopla jak Matušovič penaltu. Asy to
něpila poprve.

Jak sem pochvalil fotki, vytahla z kabely cedečko, že pry kdosyk z partyje sy dal
robotu a od všeckich, co měli dygifoťak, to nacpal na jedno a pro všeckich
namnožil. Tuž to je rychlosť. Ta technyka leti jak cyklista s prasklymi brzdami z
Bazalu. Lapli sme k jejimu noutbuku, ja sem sy dal eště pul kališku teho
chorvackeho ředidla a začli sme prohližať. Kurnik šopa, osumset fotek, to bych
něnafotil za cely život. Znova sem viděl plaž, moře, loďki, cvičicy robki. Naraz
sem spozorněl, bo se tam objevily fotki města. Zdenka špitla, že byly na vyletě.
Tuž na jakim vyletě? Šak nic take neměly zaplacene, enem tu dovolenu a auto tam
neměly. Tuž rači sem se neměl ptať. Pry tam byli jacysyk syncy hazenkařy na
sustředěni a pry je pozvali na vylet jejich mikrobusem. V pale naraz rudy vykřyčnik
- jacy syncy, jaki mikrobus, beztak lužkova uprava - ale nahlas sem ju pochvalil,
že využila přyležitosť prohlednuť sy pamětihodnosti Chorvacka. Asy to něčekala, bo
se na mě mile podivala a začla mi každeho z tych synku menovať. Tuž to zas
němusela. Něnaviděl sem každeho z nich a v duchu sem ich proklel. Enem trener mi
byl sympatycki, bo byl asy tak stary jak ja. Jak sme byli tak okolo dvuste fotki,
naraz se ten kružek erobiku začal misyť s tymi hazenkařami. Zdenka zrovna pomluvala
trenera, že synkum dosť věcy zakazoval a vubec to pry byl taki suchar. Hned mi byl
eště sympatyčtějši. Fotka čislo 267 mi vyrazyla dech z pluc, bo na ni bylo pět
chlapskich holych řyti. Nic hnusnějšiho sem eště něviděl. Dopil sem svuj kališek a
nalel dalši. Jak tu fotku viděla Zdenka, rozřechtala se jak sympsnovic synek a
začla ličiť pro ňu jakusyk srandovni sazku. Skušal sem sy zevnitřku propichnuť oba
bubinki. Okolo štyrste fotki se naraz začly objevovať hole cycki od jejich
spolucvičenek. To mě celkem nadchlo až do fotki, na kere byla stejnak oblečena
Zdenka. Ani sem se němusel divať, jeji pohled sem cytil až na řbetě. Tuž sem ju
celkem klidnym hlasem pochvalil, že na fotkach su pěknějši jak ve skutečnosti. Tuž
asy nic moc pochvala, ale nic pěknějšiho sem praviť němoh, bo ostatni ať sy
vystavuju co chcu, ale něchapu, čemu musy moja Dokonala vystavovať svoje Dokonale.
Aby mi tak cyzy gizdi slintali nad robku.

Hrudnich košu přybyvalo, ale už mě to ani něbavilo, tuž sem přyvital, jak kolem
šestiste fotki Zdenka navrhla, že už to zavře a doohližame to indy. Potem mi
vypravjala eště paru historek o tych hazenkařach, kere sem všecke zas proklel, bo
byli mladi a fit. Uvažoval sem, jak dostať kerusyk fotku se všeckimi, že bych sy z
ni doma zrobil vudu terč na špendliki. Posledni větu sy mě Zdenka zyskala, bo
pravila, že to všecko byli mladi zajicy, keřy enem čučeli po puberťačkach, co byly
oblečene do rybařskich syti a robily, že to su plavki. V duchu sem s nimi syce
suhlasyl, ale konečně sem se nahlas od srca zasmjal. Na oplatku sem Zdence tajně
prozradil, že ty kopretiny, co sem vez, se vzadu v autě cycmaly. To ji zrobilo
viditelně radosť. Až taku, že mi potem v ložnicy ukazala, kaj je všudě opalena. Tuž
do dupy - fakt všudě! O tym sy s ňu eště budu muset podřystať.

Po devate už sem se chistal isť dom. Sbalil sem zbytek rakije na večer a - naraz
Zdenčin tydlifon. Mrkla na čislo, chvilu dumala, potem to vzala a cosyk drmolila
jakimsyk mi něznamym jazykem. Pamatuju sy paru slov. Bog, dobro doputovat, chvala.
Jak to tipla, pravila mi, že pry sy Michala zapoměla v tym hotelu brylki a majitel
penzyjona volal, kaj to ma poslať. Tuž fakt Dokonala robka - za 14 dni se naučila
aji celkem dobře chorvacki.

Jak sem šel dom, dumal sem, čemu majitel volal ji a ni Michale, ale po te rakiji a
dvojite kontrole opaleňa sem byl taki utahany, že sem byl rad, že sem trefil kličem
do zamku.

26.07.2005

Nedělni fotomaraton

V nedělu sem se sprchnul, nalel sem na sebe puldecy oldspajsu tajak ten pajtaš v
reklamě a chvilu před dvanastu sem vyrazyl směrem k byvalemu kinu Maj. Byl sem
čimdal vic nervozni, bo sem sy v duchu přectavoval, co mi Zdenka povi o tym
Chorvacku, co a s kim tam zažila atakdal. Než sem zespodku zazvonil, musel sem se
třyrazy zhluboka nadechnuť a vydechnuť. Děcko, co jelo kolem na kolobce, se mě
zoptalo, esli mi neni zle, že sem taki rudy a že mi zavola sanytku. Gizd jakisyk.

Zdenka mi otevřela bzučakem. Navrch sem se vypravil rači po schodach, aby ji něbyl
napadny muj rudy pysk. Navrchu mě čekala černoška. Chvilu sme byli jak kosmopolitni
par, ale za chvilu sem se vydychal a zas sem měl barvu tajak dycki. V obyvačce bylo
hadru jak v seknhendu. Kura, od středy je doma, no ni? Že sem nědržel pysk, bo mi
hned něrudně vysvětlila, že tamten sveterek je od Dyty, tamtu sukňu a halenku musy
vratit Michale, tuty buty měla pojčane od jakesyk Lenki. Ani sem ju něněchal
domluviť, bo to by bylo na dluho.

Chvilu sme sy davali přednosť, kdo prvni začně dřystať o dovolene, bo sme byli pryč
oba. Ja sem teho moc na vykladani neměl, tuž sem ju pobizal, ať začně ona, ale ona
mě furt štenkrovala, že ja sem odjel spiš a navic s takimi krasotinkami. Možna se
mi to enem zdalo, ale ty posledni slova měly přychuť jak vanočka s arzenykem, tuž
sem ju chtěl poškadliť a řeknuť ji o jakesyk lesni odbočce, ale vnitřni ostravak mě
varoval, že by se moc něpobavila. Něurčitě sem ji popsal tych paru dni v přyrodě,
cosyk o sportu, chozeni po lese, hledani hřybu, vařeni a tak no a potem sem začal
mamiť, co ona v Chorvacku. Furt se ji jaksyk nechtělo vykladať a vymluvala se, že
musy dodělať oběd. Vrazyla mi do ruk balik fotek a zmizla v kuchini. Poctivě sem si
všecke prohlednul, někere aji proti světlu, šak co kdyby. Na věčině byly krajinki,
loďki, moře, plaž, slunečniki, vysmate děvuchi, cvičicy děvuchi, semtam jakisyk
chachar, ale všecko moralně v rychtyku. Chtěl sem ty fotki skontrolovať s
negatyvem, esli mi kerusyk nězatajila, ale film sem něnašel a navic už mě Zdenka
volala do kuchině. Dovčilejška mi dycki od ni chutnalo, i když dava do gulaša
jakusyk divnu travu, ale dneska to bylo jakesyk ine. Asy sem se tvařyl jak děcko ve
školni jidelně, bo se mě zoptala, esli mi chutna. Asy sem dluho rozmyšlal, co
odpověděť, bo mi vysvětlila, že je tam specyjalni kořeni od mořa. Tuž snad mě z
teho šlak nětrefi.

Jak sem spucoval cely taliř, chtěl sem hned zkontrolovať, jak je opalena, ale
nalakala mě do obyvački na darek. Jak idě o darki, zas sem ten maly harant, co
nadšeně rve barevny balicy papir - a zas a zas rozbaluje teplaki a nebo pleteny
sveter. Valil sem do obyvački jak favoryt na zavodu chrtu. Zdenka to brala važně,
bo mi omotala pysk šatkem, abych nic něviděl. Šatek voněl slaně. Asy ho nosyla na
plaži kolem pasu. Jak sem sy to přectavil, bliklo mi v pale, že bych rači tu
kontrolu opaleni, ale to už mi Zdenka pravila, ať natahnu ruki. Ani sem nědychal a
fakt sem se němoh rozhodnuť, co bych rači. Potem sem ucytil v rukach cosyk tvrde a
pochopil sem, že to je ten prezent. A vida - plna miska malych mušli.

Byl sem spokojeny, bo z dovolene mi dluho nikdo nic něpřyvez, jak něpočitam tu
smradlavu scyplu meduzu, co mi předloni z Bulharska dovez Karel ze šichty, že pry
do akvarka. Vul jeden. Akurat sem se asy neměl ptať, esli ich vlastnoručně
nalovila. Prvni přykivla, že ja a jak sem zyšťoval detajly, z jake hlubki, esli s
brylami, nebo bez, tuž zas přykivla, potem zavrtěla hlavu a potem nasraně dodala,
že to nalovili jacysyk domorodcy. Tuž ale hlavni je, že sem ich dostal ja. Potem mi
eště dala flašu rakije, tuž sem hned nalel po pulce. Něčekal sem, že to budě take
sylne a trochu sem se zakuckal, ale Zdenka to kopla jak Matušovič penaltu. Asy to
něpila poprve.

Jak sem pochvalil fotki, vytahla z kabely cedečko, že pry kdosyk z partyje sy dal
robotu a od všeckich, co měli dygifoťak, to nacpal na jedno a pro všeckich
namnožil. Tuž to je rychlosť. Ta technyka leti jak cyklista s prasklymi brzdami z
Bazalu. Lapli sme k jejimu noutbuku, ja sem sy dal eště pul kališku teho
chorvackeho ředidla a začli sme prohližať. Kurnik šopa, osumset fotek, to bych
něnafotil za cely život. Znova sem viděl plaž, moře, loďki, cvičicy robki. Naraz
sem spozorněl, bo se tam objevily fotki města. Zdenka špitla, že byly na vyletě.
Tuž na jakim vyletě? Šak nic take neměly zaplacene, enem tu dovolenu a auto tam
neměly. Tuž rači sem se neměl ptať. Pry tam byli jacysyk syncy hazenkařy na
sustředěni a pry je pozvali na vylet jejich mikrobusem. V pale naraz rudy vykřyčnik
- jacy syncy, jaki mikrobus, beztak lužkova uprava - ale nahlas sem ju pochvalil,
že využila přyležitosť prohlednuť sy pamětihodnosti Chorvacka. Asy to něčekala, bo
se na mě mile podivala a začla mi každeho z tych synku menovať. Tuž to zas
němusela. Něnaviděl sem každeho z nich a v duchu sem ich proklel. Enem trener mi
byl sympatycki, bo byl asy tak stary jak ja. Jak sme byli tak okolo dvuste fotki,
naraz se ten kružek erobiku začal misyť s tymi hazenkařami. Zdenka zrovna pomluvala
trenera, že synkum dosť věcy zakazoval a vubec to pry byl taki suchar. Hned mi byl
eště sympatyčtějši. Fotka čislo 267 mi vyrazyla dech z pluc, bo na ni bylo pět
chlapskich holych řyti. Nic hnusnějšiho sem eště něviděl. Dopil sem svuj kališek a
nalel dalši. Jak tu fotku viděla Zdenka, rozřechtala se jak sympsnovic synek a
začla ličiť pro ňu jakusyk srandovni sazku. Skušal sem sy zevnitřku propichnuť oba
bubinki. Okolo štyrste fotki se naraz začly objevovať hole cycki od jejich
spolucvičenek. To mě celkem nadchlo až do fotki, na kere byla stejnak oblečena
Zdenka. Ani sem se němusel divať, jeji pohled sem cytil až na řbetě. Tuž sem ju
celkem klidnym hlasem pochvalil, že na fotkach su pěknějši jak ve skutečnosti. Tuž
asy nic moc pochvala, ale nic pěknějšiho sem praviť němoh, bo ostatni ať sy
vystavuju co chcu, ale něchapu, čemu musy moja Dokonala vystavovať svoje Dokonale.
Aby mi tak cyzy gizdi slintali nad robku.

Hrudnich košu přybyvalo, ale už mě to ani něbavilo, tuž sem přyvital, jak kolem
šestiste fotki Zdenka navrhla, že už to zavře a doohližame to indy. Potem mi
vypravjala eště paru historek o tych hazenkařach, kere sem všecke zas proklel, bo
byli mladi a fit. Uvažoval sem, jak dostať kerusyk fotku se všeckimi, že bych sy z
ni doma zrobil vudu terč na špendliki. Posledni větu sy mě Zdenka zyskala, bo
pravila, že to všecko byli mladi zajicy, keřy enem čučeli po puberťačkach, co byly
oblečene do rybařskich syti a robily, že to su plavki. V duchu sem s nimi syce
suhlasyl, ale konečně sem se nahlas od srca zasmjal. Na oplatku sem Zdence tajně
prozradil, že ty kopretiny, co sem vez, se vzadu v autě cycmaly. To ji zrobilo
viditelně radosť. Až taku, že mi potem v ložnicy ukazala, kaj je všudě opalena. Tuž
do dupy - fakt všudě! O tym sy s ňu eště budu muset podřystať.

Po devate už sem se chistal isť dom. Sbalil sem zbytek rakije na večer a - naraz
Zdenčin tydlifon. Mrkla na čislo, chvilu dumala, potem to vzala a cosyk drmolila
jakimsyk mi něznamym jazykem. Pamatuju sy paru slov. Bog, dobro doputovat, chvala.
Jak to tipla, pravila mi, že pry sy Michala zapoměla v tym hotelu brylki a majitel
penzyjona volal, kaj to ma poslať. Tuž fakt Dokonala robka - za 14 dni se naučila
aji celkem dobře chorvacki.

Jak sem šel dom, dumal sem, čemu majitel volal ji a ni Michale, ale po te rakiji a
dvojite kontrole opaleňa sem byl taki utahany, že sem byl rad, že sem trefil kličem
do zamku.

1.08.2005

Stodvacku na čektek

V patek sem vez mamě jakesyk bebechi. Hned ve dveřach mě přyvitaly nadavki, ale
naštěsti to něbylo na mě, jak sem za chvilu zystil. Mama s fotrem dvojhlasně
nadavali na jakusyk zfetovanu bandu dluhovlasych hašišaku, keřy pry kajsyk chcu
tancovať a bengam se to nělibi, či co. Došlo mi, že mysla ten Čektek.

Tuž mi je jakisyk tuctuc fesťak kajsyk u dupy, ať už legalni či ilegalni, bo ja sem

ze stare školy a poslucham spiš Kviny a nebo Ozyho, i když - ten mě posledni dobu
sere, bo kaj su ty časy, jak žral nětopiřy paly. Včil se něcha doma natačať aji se
svoju familiju, kdě něfetuje akurat enem křeček, chodi tam ve slipach, vypada jak
by se přežral rohipnola a cely je taki divny. Tuž ale zpatki k familiji. Musel sem
sy vyslechnuť paru desytek slov jak z knajpy štvrte cenove bez obsluhi od obuch,
tuž sem rači vypnul ušiska, vypil kafe a valil dom.

V sobotu bylo naraz všecko inač, bo upřymny synovec se přes vyslovny zakaz segry
("Doma budeš, bo dostaneš po tlamě, hňupe!") vydal s kamošami ve stare otřyskane
stodvacytce do Čech - pry sy zapařyť. No v tym horku sy museli zapařyť akurat tak
vajca. Mama žhavila kecafon se segru, ta se synovcem a svojim chlopem a potem zas
se mnu. Mlademu prvni vyhrožovali, potem nadavali, prosili, nakoněc aji slibovali.
Pry ať se vrati dom, bo ze zprav to užuž vypadalo, že tam všecy dostanu do pysku.
Bylo vedro jak v huti, ja sem chtěl na Hlučin, ale familija je familija, no ni?
Lapnul sem doma na řyť k internetu a posylal mlademu informacyje ezemeskami. Segra
do mě tak hučela, že už sem skoro aji startoval Feldu, že bych pro něho zajel. Šak
čemu ni, je to eště děcko.

Odpoledně sme se sešli všecy u našich. Tam to bylo jak na Slezke, pochmurna nalada,
bo boje, vlasně "Legální potlačení nepovolené technopárty", začly. Večer, jak mama
se segru viděly zpravy, bečely jak by robily gulaš pro cely barak. Ja sem se poprve
v životě shodnul se švagrem, bo sme z teho byli něskutečně nasrani.

Mlady volal až v nocy. Pry ma paru modřyn na řbetě a jednu pod okem od jedneho
Dartvejdra a že na to seru a jedu s kamošami dom. Akurat že maju vyvalene jedno
bočni okno, tuž snad ich nězastavja poliši a něbudu sy mysleť, že to kajsyk šlohli.
Chudak synek, dorazyl domlaceny, jak by spadnul ze schodu. Nědokazal pochopiť, čemu
ich tam zvalili, jak oni se chtěli enem trochu pobaviť.

Ja temu moc něrozumim. Vebe prvni zatarasy sjezd z dalnice, ludě stoja v koloně jak
na banany za komanču, bo se nědostanu tam ani zpatki, potem ich policajti rozeženu.
Ludi, co idu pěšobusem, tam nakoněc pusťa, aby ich za paru hodin vypraskali jak o
Velikonocach a nakoněc se eště v televizy pochvala, jak su šikovni, že to tak fajně
zvladli.

Mlademu otrnulo, bo rano se chtěl vydať s partyju na jakusyk demonstracyju do

Prahi. Segra zas volala, ať mu domluvim nebo ho nakopu do řyti, bo ona na ňho
něstači, stary je zas kajsyk v dupě a doma ji mlady zničil dva povlaki na lužka, na
kere načmaral "Stop nasili, Bijte si svoje děti, Sme zpatki na Narodni". Tuž co s
nim?

2.08.2005

Pondělni oddech

Vikend byl naročny, bo sme čekali na upřymneho synovca, až se vrati z te Bublanovic

zabijački (včil mě napadlo, esli slovo PAROUBEK neni od PARUBAŤ...), tuž sem se
rozhodnul, že sy v ponděli vemu nahradni volno, kere sem měl něvybrane z minula.
Šef chvilu cosyk mektal do kecafonu, ale nakoněc sem ho ukecal.

Žadne spočivani něbylo, bo gizd mě zbudil před poledněm, že pry potřebuje na ten
Internet, bo mama mu doma zas přecvikla drat. Segra tak semtam řeši vysoke učty za
kecafon, jak mlady hleda do nocy videa s cyckatymi robami. Šak ma na to věk, no ni?
Než sem ho stačil poslať do řyti, že chcu eště pospať, už lapěl u komputera.
Pulhodiny sem o nim nevěděl a jak sem už zas usynal v obyvačce, naraz pry, že ma
hlad. Prolez mi špajzku a jak tam našel akurat dvě tatranki s divnym datem vyroby,
podival se na mě jak bernardyn na prazny pytel od wiskasu. Chvilu sem odolaval, ale
nakoněc mě přemluvil. Vytahnul sem paru chechtaku a poslal ho do Alberta. Než se
vratil, sednul sem ku komputeru a zkontroloval, na co tam čučel. Mezytym volala
segra, že mlady zdrhnul a asy fakt jel do te Prahi. Tuž sem ju uklidnil, že je u mě
a enem sy odskočil. Malem mi prasknul bubinek jak zaječela, esli sy vzal sebu
všecke bebechi. Trochu mi zatlo, ale odřeny baťoh byl v přecyni. Eště mě potvora
donutila zkontrolovať, esli tam ma všecko, tuž sem tam nakuknul a našel sem tam ten
ručně malovany transparent z tych povlaku. Šikovny synek. Uklidnil sem segru, že je
všecko v rychtyku a jak sem to položil, šel sem sy dočitať ty stranki.

Kurnik šopa! Z tych zkrvavenych mladežniku a vypovědi očitych svědku mi moc dobře
něbylo. Tak ich zrubať... Včil abych se bal, že jak na zahradě šlapnu susedovi na
jeho travu, pozve na mě benga s antonem a ti mi spravja fasadu lepši, jak plastycki
chirurg. A ni enem ja.
Mezytym se synovec vratil, ale bo se mi nechtělo ty parki ohřyvať, zežrali sme ich
enem tak s chlebem a kecali a kecali. Pravil sem mu, že mama ma o něho strach, bo
sy mysli, že chce do te Prahi. Na to se on rosvitil a pry, že do žadne Prahi
němusy, bo kerasyk dobra duša zorganyzovala demonstracyju přymo u Zednikova hradu.
Pravil sem mu, ať se sklidni, bo ani tam ho mama něpusti, bo ju eště něpřešel ten
tik v oku z teho vikenda. Jak na mě chvilu smutně čučel jak Telma na Luisu, v pale
mi to chvilu rachotilo a nakoněc vypadnul napad. Pujdu se synovcem před radnicu,
budu oblibeny stryk, tym sy zrobim očko u segry aji u mamy, bo budu robiť upřymnemu
ochranku. A zas moja reputacyja ve familiji stupně jak volebni preferencyje
komančum.

Tuž to sem zvědavy, jak to dopadně. Dufam, že tam nědostanu jednu nebo dvě do
mordy.

3.08.2005

Jak bylo na te demonstracyji

Měli sme se synovcem sraz na zastavce u Alberta. Mlady přyjel na čas, na řbetě zas
ten svuj orvany ruksak a v nim asy ten transparent. Dumal sem, jak mu řeknuť, že
sem cele dopoledně na šichtě přemyšlal o tym, že by bylo lepši isť tam bez něho, bo
sy eště živě pamatuju, jak nas v listopadu zrubali ti motorkařy v přylbach na
Narodni. No nas ... vlasně vas ... teda ich. Ať to něvypada, že sem byl tež u teho.
A co jak se to jaksyk zvrtně? Bez transparenta se budě utikať lepši.

Snažil sem se mu to rozumně vysvětliť, ale on furt dřystal, že mu to dalo kupu

roboty a dvě mamine cychi, tuž sem mu nakoněc pravil, že sem furt eště sylnějši a
byl klid. Celu cestu k radnicy se tvařyl jak kuřy řyť. To mi přypomělo Jarunu a
hned sem spomněl na Zdenku, bo sme se už paru dni něviděli. Furt kajsyk trajda a ma
na mě jaksyk malo času.

K radnicy sme dorazyli chvilu po štvrte. Už tam bylo ludi jak na spartakijadě a
vpředku na schodach byl jakisyk mim. Otviral pysk, maval rukami, ale něbylo ho
slyšeť. Jak sme přyšli bliž, slyšel sem enem, že se omluva, že ho ludě pořadně
něslyša, bo eště něma mikrofon. Tuž co je to za demonstracyja bez pořadneho
amplijona? Pry mikrofon budě, ale pozdějši. Tuž sem enem tak sledoval ludi, co tam
byli a bylo ich cele naměsti. Někeřy měli v pazuře transparent, ini pivo a všecy
vypadali spokojeně. Mlady mi kajsyk zmiznul, bo byl ve svojim živlu. Pozdějši sem
ho viděl litať s jakimsyk odredovanym chacharem a cosyk řešiť.

Po jakesyk době dorazyl chlop s reprakami a koněčně bylo temu mimovi rozuměť,
akurat že ja sem začal měť ine starosti, bo sem zas viděl mladeho proletěť s dalšim
gizdem a v ruce měl lahvač. Tuž aby se mi tak navalil, dom ho poněsu na ramenach a
segra mě přyzabije. Eště ku všeckemu byl hic, že bych aji to vodni dělo přyvital,
ale nikdě něbylo vidět. Chtěl sem to skontrolovať pruchodem za radnicu, ale ti
kašparcy z radnice to zamkli. Ha! Pud sebezachovy začal robiť na plne obratki. Včil
od kruhača najedě komando v antonach, natlači nas ku zdi radnice a zrobi nam na
řbetach pamatku na zabijačku. Po jelitach sem nětužil a tež mi začlo byť jaksyk
cypatě ze slunka, tuž sem se šel rači opřeť o byvalu unyjon baňku do stinu. Tam na
mě žadne komando němože.

Naraz mě kdosyk jebnul do řbeta. Už sem daval pazury navrch, abych se vzdal a
uvažoval sem, v kere kapse mam občanku a jak ju temu bengu dam s pazurami nad
hlavu, ale guvno. On to byl Laďa - novinař. No jasne, ten němože na take akcyji
chibět. Nadal sem mu do najemniku stodoly, bo mě vylekal. Omluvil se, že nechtěl a
bo pravě začli pušťať tu jejich ducduc muzyku, keru němusym, poslal sem synovcovi
ezemesku, ať se z naměsťa ani něpohně a zašel sem s Laďu na jedno do Indry. On byl
celkem spokojeny, bo taku učasť v Ostravě něčekal, bo pry se to začlo organyzovať
celkem pozdě. Zoptal se mě, esli s nimi potem pujdu v pruvodě a to mi zablikala
vystražna kontrolka. Šak pruvodu sem se nachodil eště za komanču dosť, no ni? Jak
sme dopili, on valil zpatki chitať informacyje a ja hledať gizda. Chvilu mi to
trvalo, bo ludi přybylo. Nakoněc sem ho našel. Pravě tlačil do dredu kliny jakesyk
mladežnicy. Tuž ni, že by byla škareda, ale ty pačesy mi přypominaju, co sem raz
vytahnul z odpada od umyvadla, jak sem se přestěhoval do teho svojeho kvartyra. Ona
ho naštěsti moc něvnimala, bo se enem tak něpřytomně kivala do rytmu teho ducduc,
tuž sem ho drapnul a odtahnul kusek dal. Pravil sem mu vyhružnym hlasem Franty
Krygra, že esli ho uvidim eště slopať pivo, kopnu ho do řyti tak, že už něbudě
museť isť nikdy na operacyju slepeho střeva. To ho asy vylekalo, bo až do koňca se
už držel u mě.

Jak koněčně vyhlasyli koněc, banda se vydala na pochod přes centrum a Stodolni až
ku Tošenovskeho hradu. Řvali cosyk o policejnim statě a o tym, že Paroubek je cyp,
ale možna sem jim něrozuměl dobře. Pravil sem varovně upřymnemu synovcovi, že
pujděme kusek s nimi, ale enem k zastavce na lokalku a potem ho posadim do ni a
povali přymo dom a esli mě sklame a vystupi, druhi den zajdu k nim dom a rozlamu mu
všecke jeho cedečka. Bo jak by to zrobil a nědorazyl dom, segra aji s mamu by mi
zrobily ze života peklo a jejich vyčitky "Ty něschopny gizde, pošlu tě se synkem
jako dozor a ty ho ožereš jak hovado a eště přyjdě dom pozdě" bych slyšel eště na
rozptylove luce. Na zastavce sem ho nacpal do lokalki a zamaval mu. Potem už sem
šel dom.

V devět volala segra, čemu sem synka tak dluho držel doma, bo dorazyl až včil a byl
omotany v tym transparentě. Hryznul sem se zevnitřku do pysku, abych ho něproklel
nahlas do kecafonu a enem sem ji pravil, že sem mu ukazoval fotki z dovolene v
Beskidach. Segra na to skočila a poděkovala, že sem ho tak fajně pohlidal a že se
mu nic něstalo.

Gizd jeden, budu sy museť kupiť jakesyk špičate buty!

5.08.2005

Jak sem dodrbal planovanu večeřu

Včerejšek stal za haviřski šnuptychel.

Zdenka měla konečně jeden volny den v tydňu, tuž sem teho chtěl využiť a pozval sem
ju na večeřu. V pale už mi promitačka chrlila film. Zajděme do jakesyk fajne
restauracyje, Zdenka fajně poji a popije, trochu pokecame, trochu sy omačkame
pazury a potem možna pujděme skontrolovať, esli je čokel doma. Tuž plan to byl
fajny. V pět sme měli sraz před radnicu, bo sme prvni uvažovali, že zajděme do
tamte restaurački. Tam sem už dluho něbyl. Naposled tak deset patnasť roku slaviť
čisy narozki či co to bylo. Detajlu už sy moc něpamatuju, akurat vim, že jeden vul
z partyje se tam přežral kroket, kere zapijal červenym vinem a potem mu něbylo moc
dobře. Celu cestu až k zastavce trolejbusu robil stopy jak raněny jelen.

Zdenka dorazyla, ale do radnice se ji nechtělo a že bysme se mohli projsť po městě.

Ja sem byl už celkem hladny, bo v robotě dněskaj byly filety a to je lepši sy dať
enem polivku. Ta syce tež chutnala jak voda z kvitek, do kere spadnul masox, ale
cosyk žrať musym, no ni? Ale co, roba ma přednosť, tuž sme šli. Byla celkem zyma a
semtam aji krapalo, ale Zdenka vypadala spokojeně a vykladala, co v robotě, co na
cvičeni, že byla s Bobičkem na očkovani a chudačisko se tam poblulo dochtorovi na
kolena, no a ine fajne pindy. Jak už sme přešli pomalym krokem skoro celu spravenu
Sokolsku, už sem začinal byť trochu nasraty, ale enem tak v duchu, bo ona je taka
fajna. V břuchu mi hralo, jak bysem zežral igelitku cykad, palu už trochu navlhlu,
husy kožu ze zymy tajak antyperle, bo sem sy vul vzal enem tryko, ale zas mi
probliknul ten osobni Kinestar v pale a trpěl sem dal. A ona furt dřystala a
dřystala.

Naraz přyšla řeč na zpravy. Na chvilu sem se dostal ku slovu, tuž sem se pochvalil,
že sem se byl v utery podivať u radnice, kolik ludi je nasranych na ty benga v
černych hadrach, co zvalili tych mladežniku. Zdenka prohlasyla, že ty zfetovane
troski na te luce měli policajti zvaliť po tych odredovanych palach eště vic, aby
byl klid, bo taki burdel sy přece němožu dovolovať robiť. Tuž skoro všecko, co ji
vyleze z pysku pro mě dovčilejška bylo svate. Nědalo mi to a kontroval sem, že tam
byl synek od segry a dostal po papuli a přytym nic něrobil, enem se chtěl trošku
zabaviť. A ona na to, že jak je hlupy, tuž ma co sy zaslužil. Že ona by nikdy na
taku akcyju něšla a že takich gizduv třeba pozavirať, jak tam niča cyzy věcy. A v
televizy pravili, že něbylo povoleni, tuž co tam měli co lezť. Jak sem byl hladny,
zmrzly a navlhly jak hadra na dlažku, pravil sem ji, že bych něčekal, že budě
mluviť jak přyhlupla uklizečka od nas ze šichty, kera ma dorobenych pět třyd
zvlaštni školy a ja ju podezřyvam, že každy den jak přyjdě k nam do kancliku, mysli
sy, že vidi novych ludi, bo se s nami zdravi, tajak by nas viděla poprvy raz a
přectavuje se menem a přymenim. Na chvilu se mi zazdalo, že ma Zdenka pod kožu na
obličeju eště jeden pysk, bo i když se navrchu tvařyla normalně, ta druha hlava
vevnitřku se zatvařyla zle jak nasrany agent Smis. Kura, asy bych měl omezyť ty
horory.

Tuž asy už tušitě, že z večeře nic něbylo a esli byl, či něbyl ten jeji blucy čokel
doma, sem už tež nězystil. Eště chvilu sme sy vyměňovali nazory a potem ona řekla,
že sy to idě dom promysleť a celkem nasratě odešla.

To ma člověk z teho, že předem cosyk planuje. Do štajgrove řytě! Že sem rači

nědržel pysk.

9.08.2005

Jak sy udobřyť nasranu mamu

V patek mi volala mama do roboty. To mě dycki rozhodi, bo věčinu cosyk chce a

složitě mi vysvětluje, jak je to pro ňu duležite a kdesyk cosyk a ja sem potem na
všeckich najedovany. Užuž sem ju chtěl čimsyk odradiť hned v uvodu, ale předběhla
mě a pry, co chcu k narozkam. No ja, srpen! To to uběhlo, ten rok. Potěšeny tym, že
ma mama taku starosť o svoje davno dospěle děcko, sem začal dumať, co bych tak
potřeboval a polohlasem sem sy to přemluval do kecafonu. Televizu něpotřebuju,
pračka je syce v dupě, ale něvadi, aspoň se semtam vidime, auto mam fajne, možna
tak... Než sem to stačil dořeknuť, pravila mi, že než sy to rozmyslim, povi mi
cosyk o planu na vikend a začla vykladať o zahradě a o tym, že rybiz už je tam
velki jak višně a že jak ho kdosyk něobere, zhnije a čemu sme to tam sadili a že
segra aji s tym jejim zhnilym gizdem na ňu seru a fotra tam tež nědostaně a že je
němocna, no dřysty prdy, tajak dycki. Doběhla mě, bestyja! Abych se ji zbavil a moh
sem v klidu dal spočivať (bo šef ma dovolenu), kivnul sem ji na to a že tam v
nedělu zajedu a oberu to. To sem neměl robiť. Dalši kibel kecu jak od opice scanek
a pry čemu až v nedělu a do neděle to opada a zhnije a co to ma za gizda
nevděčneho. Než bechla se sluchadlem, skončila slovami "Jak sys maly sral do
plinek, tež sem tě něpřevlikala až na druhi den. A viš ty co? Něstarej se, ja sy to
zařydim sama". A kura, to vypada, že dluho něbudě navštěva s obědem.

V sobotu odpoledně sem měl cestu kolem našich, tuž sem se stavil na kratku
navštěvu, abych to trochu porovnal s tym rybizem. Doma byla cela familija a všecy
na mě čuměli tajak by mě přystihli v lužku se susedovic křečkem. To mě celkem
vylekalo, tuž pravim, že pravě jedu pro ten rybiz a esli cosyk něchcu eště na
zahradu zavesť, abych trochu oteplil vzduch v obyvačce, bo mi to tam přypadalo jak
v mražaku na Slezke. Mama prohlasyla krematornim hlasem, že už tam zajela lokalku
rano a že už se celkem po te zpatečni cestě uklidnila. Nevim, esli sem zrobil
dobře, že sem se zoptal, co se stalo v lokalce, bo v bytě se ochladilo eště tak o
štyry stupně a dokoňca aji maly od segry se na mě podival, jak bysem mu rozšlapal
pokemony. Mama nasadila hlas jak Švorcova na schuzy a začla.

Ona se svojim nemocnym řbetem musela jet lokalku až do Kijovic, pulku cesty dlubala
kolenem do takeho mladeho gizda, kery ju nechtěl pustit sednuť, na zahradě se
trapila ohnuta skoro dvě hodiny než narvala ty dva plne kible rybiza. Zpatki
naštěsti byla lokalka praznější, ale u vozovni sy naproti ni lapnul taki slušně
oblečeny starši chlop. Naraz na ňu začal tak divně pomrkavať, tuž chvilu myslela,
že je chory, potem ji došlo, že ju asy chce sbaliť, tuž mu prvni nadala do uchilaku
a potem sy chtěla přesednuť, ale jak chitla druhi kibel, narazyla na smradlavu
pazuru bezďaka, co seděl za ňu. Ten baraba ji užiral rybiz! Tuž to bylo to divne
mlaskani za ňu. Jebla ho po ruce a chtěla se přesunuť, ale jak lokalka škubla,
kibel se něbezpečně naklonil a paru hrsti se vysypalo. Začla to sbirať, bezďak
chtěl pomahať, zas se po nim ohnala a bo měla ruki jak Hanybal po večeřy, bezďak
asy dostal strach a něchal ju tak. Dom přyšla nasrana jak po bernardynovi, že nikdo
neměl odvahu se zoptať, co se ji stalo a tym, že sem se zoptal ja, sem sy to u ni
zesral eště vic.

Tuž sem se chvilu zkušal omluvať a jak moc něreagovala, zoptal sem se, esli sy možu
zrobiť aspoň kafe a nebo zajděme eště dněskaj na matryku, aby sy mě něchala
vyškrtnuť z občanki. Cosyk odfrkla, tuž sem rači zaplul do kuchině. Jak sem se za
chvilu vratil s turkem, ani se mi nechtělo do obyvački. Chtěl sem zalezť do
pokojika, co je včil přerobeny pro male gizdy, ale zaslechnul sem cosyk o
hlasovani. Chvilu sem posluchal a došlo mi, že familija dyplomatycki hlasuje, co se
zrobi z teho rybiza. Ani sem tam němusel byť do konca, bo mi bylo jasne, jak to
skonči. Mama ich prvni něcha hlasovať a potem stejnak rozhodně ona. A tež ja!

Upřymny synovec s fotrem hlasovali pro vino. Mama chtěla rozhodně kompoty. Malym
gizdum to bylo šumafuk, bo tym to nejvic chutna, jak to možu zobať přymo z křaku,
segra to chtěla zmrazyť, ať je s tym co nejmeň roboty. Svojimu staremu ale šeptla,
že nejlepši by to bylo stejnak splachnuť. A včil začla ta spravna demokracyja. Mama
ostatnim vysvětlovala, čemu pravě ten jejich navrh je na guvno.

Vino z rybiza? Tuž stě hlupi? Kompoty su zdravějši a del vydrža.

A ty bys furt enem chlastal a eště to uč teho mladeho.
Zmrazyť? Nejlepši je to čerstve, v mražaku z teho zmiznu ty vitaminy.

Nejmladši napadlo, že by se tež mohla upesť rybizova buchta, ale to ji segra honem
rozmluvila. Pry, podivej se na stryca. V mladi enem žral buchty od babki a divej
se, jak se včil furt němože zbaviť teho pupka. Bestyja jedna, ja ji tež něvyčitam
nahlas před rodinu, že ma na řyti taku celulitydu, že jak byla naposled v plavkach
na kupaku, dva přykuřeni mladežnicy tam po ni pořvavali, esli sy ju možu vyfotiť,
že jejich foter je amaterski astronom - že by mu mapa měsyca zrobila radosť. A
kurnik - ja a pupek?

Už se mi to nechtělo del posluchať a napadlo mě, jak sy mamu usmiřyť. Tuž pravim,
že esli se divala na minuly receptař. Pry ni. Tuž sem ji začal valiť kliny, že
Přemek tam vyhlasyl sutěž o nejlepši vypěstovany rybiz a že jak sy s tym dala taku
robotu, že by mohla vzorek poslať aji do televize, no ni? Mamě blysklo v očach a
zoptala se na hlavni cenu. Jak sem byl v raži, pravil sem ji, že fajna sekačka od
Manfilda.

No ... už sem zas oblibeny synek. Po kafi, dvuch zakuskach a pozvance na nedělni
oběd sem dostal od mamy balik s adresu Přemek Podlaha, televiza, Praha a valil sem
na hlavni počtu. Tuž dufam, že keremusyk bezďakovi, co to najdě v popelaku, ta
vitaminova bomba prodluži zdravi.
12.08.2005

Rok se s rokem zešel

Včera sem měl narozki. Dalši rok v dupě.

Rano už sem lez z lužka s depku, bo sem tušil, že mi tajak každy rok nikdo hned
rano něpopřeje. Venku hnusně lelo. Před barakem sem malem šlapnul do stejka s paru
pivami a slivovicu (hruby odhad), keru měl kdosyk před paru hodinami eště v břuchu.
Jak na sviňu tam byla ta megera susedka, co sem za ňu raz odklizal snih. Hned zrana
mě zdrbala, že mam tyden a ať to hned sklidim, bo do teho ludě šlapu a roznašaju to
po chodniku aji do baraku. Rebeka jedna, jak bysem to tam nagrcal ja. Rači sem šel
pro metlu a lopatu, bo ta jeji střapata štěkajicy bestyja, co sy ju pořydila
nědavno a prohlašuje o ni, že je čistokrevna, skakala něbezpečně blizko mojich
kolen. Susedka navic měla v ruce svazek kluču, a něrad bysem měl napis FAB na
lopatce. Tuž samo, že sem přy uklizani do teho hnoja trochu aji šlapnul.

V lokalce se k temu smradu z tych spocenych ludi přydal aji muj parfem z leve buty.
Lapnul sem na jedine volne misto, kaj se hrnul jakisyk mladežnik, zavřel sem oči,
tvařyl se, že ten smrad neni muj a dumal. Každy rok to je stejne. Mama vi, že mam
narozki - šak ten den, kdy mě vytlačila na svět, asy nikdy nězapomeně, jak mi dycki
přypomina. Ale popřeje mi deprem až na domacy oslavě, kera byva pravidelně
nasledujucy sobotu. Ale co, šak nejsem maly, no ni? Jak sem se tak zadumal, naraz
otevřu oči a čumim na nězname koleje. Do dupy, co se robi? Vyluka či co? Asy sem
trochu zdřymnul, bo sem přejel dvě zastavki. Honem sem přestupil do spatečni
lokalki, kaj něbylo ani jedno misto volne, bo polovina byla obsazena duchodcami,
keřy valili do noveho Kaufu pro levne jabka v akcyji a druha pulka byli robotnicy,
co jeli do fabryk a vyhřatych kancliku. Tuž to ten den fajně začina.

V robotě tež nikdo ani slovo. Ja se tahnu jak vul s fernetem, něcham ho chladiť v
lednicy a guvno. Ale co, šak už sem velki synek, no ni? Tuž jasne, že sem něčekal
balonki a kolegu vyskakujucych z dorty, keřy by řvali "Překvapeni!", ale potřepať
pazuru od srca by mi mohli. Zatnul sem zuby, šak co je komu do mojich narozek. U
oběda mi to nědalo a nahodil sem něnapadně řeč na narozki. A partyja začla
spominať, kdo naposledy slavil na šichtě. A hned kdosyk spoměl, jak sme minule
slavili Karlove narozki až tak, že Jaruna usla vkleče na hajzlu a zbudila ju až
uklizečka. Tenkrat z teho byla celkem ostuda, bo kerysyk chumaj ju vyfotil, jak tam
vkleče obimala misu a šef to našel. Jaruna na nas potem štrnasť dni něpromluvila
ani "Dobre rano, hovada".

Naraz se Jura zarazyl a pravil, že ja mam přecy narozki v srpnu. Vyznamně sem
zamrkal. Koněčně! Spoměli sy, pajtaši. Všecy se začli omluvať, že to je ostuda, bo
zapoměli, tuž sem se chvilu dival, jak to fajně hraju a furt sem čekal jakesyk to
překvapeni. Nakoněc sem pochopil, že ti gizdi na mě fakt zapoměli. Musel sem
vypadať smutně jak cygan s vuzkem plnym šrotu před zavřenu sběrnu, bo mě hned začli
utěšovať, že mě zytra zvu do knajpy. Zytra... tuž co se da robiť. Po obědě sem ich
pozval na štamprlu, jak už sem se s tym tahnul až z domu, ale naraz kecafon. Mama.
Pry ať zytra dovezu to maso a ty ostatni bebechi až kolem pate, bo idu s fotrem na
jakusyk navštěvu.

Maso a bebechi! Na sobotni oslavu. To je tež v dupě. Slavim narozki u našich a

musym sy na ně doněsť žradlo. Bo naši pry maju maly duchod. No ale furt lepši, jak
by cela familija nalezla ku mě dom. Tuž dufam, že sy něbudu museť přyněsť aji
darki. V pale se mi naraz spustil stroj. No ja, ale zytra mam isť s partyju do te
knajpy. Tuž to musym ten provijant dovesť k našim dněskaj. To ale něsmim piť!,
zařval sem o sekundu spiš, než sem do sebe kopnul pulku. Malem sem sy to chrstnul
do gzychtu.
Po šichtě sem nakopnul svoju drahu Felinu a zajel do teho noveho Kauflandu, co se
menuje něvim proč Karolina, když ta stavala až za kolejami. Sem už asy stary foter,
bo sy pamatuju, jak sem kolem jezdil lokalku jako maly gizd. Nakupil sem podle
rozpisu a zavez to k našim do lednički. Než sem mamě vysvětlil, čemu sem tu už ve
štvrtek a ni v patek a než mi ona nadala, že se to do soboty skazy, uběhla
pulhodina. Furt mi nikdo něpopřal...

Večer, jak sem čučel na atletyku, přyšla ezemeska od Zdenki. Přala mi tam všecko
nejlepši a že mě chce pozvať na večeřu. Tuž pozdě, ale přece! Eště že sem to
dočital do koňca, bo už sem se chtěl začnuť oblikať. Psala tam, že to dněskaj
nějdě, ale že přyšti tyden v sobotu se na mě moc těši.

Tuž povim vam, ťuknul sem sy o špigel na zdravi dvuma velkimi fernetami a šel sem
spať v devět hodin.

16.08.2005

Jak sme hledali hvězdy

Jak banda slibila ve štvrtek, tak aji splnila. Dokoňca mě aji v patek něchali
vybrať, kaj zapadněme. Nechtěl sem to mět moc daleko dom, kdybysme to nahodu
přehnali. Bo přece enem se lepši idě po štyrech ze Stodolni, jak z Hlučina.

Hned ze šichty nas jelo pět - ja, Kamil, Franta, Jura a Milan. Laďa chvilu tež
uvažoval, že by šel s nami a doma se vymluvil na přesčas, ale potem mu kdosyk
přypoměl ten monokel, co měl na pysku tyden po jedne oslavě narozek. Ladik tenkrat
furt dokola mlel, že jak šel rano do roboty, kdosyk mu prudko otevřel vytah přymo
do pysku, ale my sme stejnak všecy věděli, že to ma od teho svojeho chodicyho
šifonera, co mu doma robi generala. A navic, otisk od struhadla na ogurki se těžko
kamufluje.

Navrhnul sem Dilo. To je taka celkem fajna knajpa na Kuřym rynku. Dole je hospa a
navrchu taki kulturnějši pivni bar. Kulturnějši v tym, že se tam chlašče to same,
co dole, akurat je tam navic džubox, kulečnik, šipki a jakesyk ty automaty pro
poťapane mladežniki, co doma kradu chechtaki mamě a tatovi, aby je do nich mohli
nahazať.

Lapli sme se na ty lavki, řyť na řyť, bo to tam je těsne jak sražene galaty a
chvilu enem tak dřystali o šefovi, co to zas robi za capiny, o polityce, potem o
tym Šebrlem, že beztak dostal iněkcu se slivovicu a tak podobně. Jak robka doněsla
prvni škopki, chlopi mi jeden po druhim potřepali pazuru a Franta mi za všeckich
předal maly zalaminovany listek, o chlup věči jak velka krabica od zapalek. Tuž
čekal sem spiš bombonyjeru a nebo jakusyk flašku, ale jak sem sy pořadně přečital,
co na nim bylo napisane, pravil sem sy čert vem flašku. Byla to pozvanka na tydeni
akcyju v jakesyk podnikove chajdě kajsyk v Jesenikach koňcem srpna. Jak chlopi
viděli, že mi zvlhnul zrak jak šesnastka na prvnim rande, začli mi vysvětlovať, že
to tak planovali od počatku a ni, že zapoměli, ale chtěli mě překvapiť. Tuž moc sem
jim něvěřyl, ale chuj s tym. Tajně sem aji slzu utřel. Tuž něbudu im přecy
vysvětlovať, že mi slzely oči z pruvanu, no ni?

Švarna robka nosyla piva jak děckam zmrzku a my sme se fajně bavili, bo sme se
spolu už dluho v knajpce nězešli. Asy po třetim sem sy uvědomil, že leto je v dupě
a ja sem eště nikdě něbyl, krom tych paru dni v Beskidach. Se Zdenku je to tež take
všelijake, nevim esli ma cenu cosyk s ňu planovať, tuž ty Jeseniki by mohla byť
taka fajna dovolena.

Čarek na listku už bylo tajak když se rosypu zapalki a naša dyskuzyja byla čimdal
vic odbornějši. Milan naraz začal vypravjať, že cosyk lita po obloze. Tuž to synek
zaspal a nebo už je navaleny jak sysel, pomyslel sem sy, bo Diskavery už je zpatki
aji bez teho kusku izolački. Kamil to pravil na celu hubu a hned za to dostal
zdupane od Milana, že je kus hňupa jak nevi, že dněskaj padaju hvězdy. Nadchli sme
se jak mali syncy, bo kdo z nas neměl v děctvi doma stavebnicu dalekohledu z
Mladeho technyka a něčuměl s nim na měsyc (ja enem chvilu, bo mi ho tata zabavil
jak zystil, že se čučim na susedku v protějšim baraku jak se večer převlika), a
rozhodli sme se, že jak dopijem, že bysme zašli na ten zazrak počumět ven. Dali sme
sy každy na cestu eště jeden fernet, aby nam něbylo zyma, zaplatili sme ten plot a
vylezli na Kuřy rynek.

Museli sme vypadať jak ty Velikonočni sochi, jak sme tam tak stali uprostřed rynka
a čuměli do něba. Jak se mi začla točiť pala a furt sem viděl guvno, ten
nejchitřejši z nas navrhnul, že bysme se mohli lapnuť na ty lavki, aby to bylo
pohodlnějši. Enem sem to dopověděl, bechnul sem sebu na nejbližši a ostatni se
rozlezli na dalši lavki. Enem Jurovi, kery měl o dvě piva vic, bo ho nejvic sušilo,
se nechtělo chodiť daleko, tuž sebu dřystnul na zem. Furt sme ale viděli guvno.
Kamil začnul vyřvavať, že to je tež napad, čumět na hvězdy uprostřed města, jak je
všude kolem ten světelny smog. Smog sem nikdě něviděl, ale Kamil dosť čita, tuž
tomu asy budě rozumět lepši jak ja. Začli sme dumať, kaj bysme našli lepši misto na
sledovani tych padajucych kusku hvězd, abysme němuseli cestovať kajsyk až do
Beskid. Kamiluv napad, že vrazy do jedne lampy sponku z paska od galat a vyskratuje
celu Ostravu, sme hned zavrhli, bo ten vul neměl pasek.

Naraz přyšel Franta s napadem. On je z nas tak nejchitřejši (šak vitě čemu, no ni?)
a navic je byvaly gumak, tuž sy nas něchal nastupiť do řady a zavelel k odchodu.
Chtěli sme mu zrobiť radosť, aby sy zaspominal na stare časy, tuž sme šli jak jeden
chlop a vyřvavali sme Leva, Leva, Leva. Enem Milan-dyslektyk furt Prava, Prava,
Prava. Dolezli sme tak až k byvalemu Kahanu, tam nas to přestalo baviť a začli sme
vyzvidať, kaj to vlasně iděme. Franta nam pohrozyl, že jak buděme zvědavi jak stare
babki, tuž nam zavaže očiska. Pochodovali sme dal a u Sykoraku začnul kdosyk
spominať, že jak byl maly pajtaš, lez přes ten mostni obluk a malem sy u teho
dřystnul do galat. Začli sme rozebirať, esli je to možne a chtěli sme to aspoň
skusyť, ale Franta nas zas zeřval a tak sme šli dal.

Na druhe straně Ostravice už se mi z teho pochodovaňa začinala motať pala a trošku

sem možna aji myšlenkami zdřymnul, bo sy pamatuju enem, že sme lezli do jakehosyk
kopca a furt do kopca a furt do kopca. Tuž skoro jak na Kilimanžaro, ale možna že
už starnu. Franta byl furt vepředu a povzbuzoval Do teho, Do teho. Tuž že bysme
lezli na Banik? No ja, zapněme ty štyry velke latarně a posvitime sy na ty
perzeidy.

Po paru hodinach (možna meň, nebo vic), sme doškobrtali na jakisyk kopec, kaj to
smrdělo jak na Zarubku. Franta už trochu něartykulovaně vysvětloval, že je to
byvala halda a že vevnitřku eště trochu hajcuje. Bechli sme sebu všecy na řytě a
čučeli na hvězdy a povim vam, bylo to fajne, bo na dupě to fajně hřalo a kolem
pofukaval studeny věter. Fajny byl aji pohled na osvětlenu Ostravěnku. Poznali sme
radnicu a hadali se, kdo kaj meška. Akurat Milan furt čučel enem do něba, bo on je
z Hlučina a svuj barak vidět němoh. Trochu nas rušily jeho vykřyki - Tam! He tam!
He, čum ne? Tež sme začli skumať oblohu a fakt - paru šmuh sem aji viděl. Akurat
něvim istě, esli to bylo před nebo po tym, co sem přyvřel oči.

Zbudila mě kosa jak cyp. Jura se mnu třepal, že nětrefi dom. Halda asy dohořela, bo
sem se klepal jak osoleny kaper. Nevim, čemu budil mě, bo ja ocuď tež nětrefim. Už
trochu svitalo, tuž sem se rozhlednul a pochopil sem, čemu sy vybral mě. Nikdo iny
už tam něbyl! Do štajgrove řytě! Dvojhlasně sme ty bestyje převlečene za kolegi
prokleli a vyrazyli směrem, kerym sme sy mysleli, že sme večer přylezli. Nakoněc
sme vylezli u Zoo, tuž to sme se asy něvydali spravnym směrem. Chvilu sme pospavali
v te kose na zastavce, než přyjelo cosyk, co nas dovezlo bliž cyvilizacyji.
Dom sem dorazyl zmrzly, špinavy a pomačkany jak listek na Šťasnych deset a hned sem
zapadnul do lužka. Než sem usnul, s hruzu sem sy uvědomil, že za paru hodin mě čeka
dalši oslava. U našich...

19.08.2005

Sobotni narozki s familiju

To tabořeni pod širakem na haldě mi moc zdravja něpřydalo, bo jak mě probral z

komatu budik v tydlifoně v jedenast, cytil sem se jaksyk chujovo. Chvilu sem se
spamatovaval a spominal, co se robilo a čemu ležim v obyvačce na gauču špinavy od
hliny a potem mi docvakla ta hruza - za paru hodin mam slaviť narozki navoňany a ve
formě. Znatě to, jak je člověkovi, jak se probere po take chlastacy lazni. To by se
nejrači otočil a prochrněl cely den. Ale nevim, co by mi familija pravila na to, že
sem něpřyšel na oslavu vlasnich narozek.

Napustil sem sy horku vanu a chvilu se tam rochnil, ale jak mě začlo brať spani,
rači sem se sprchnul zymnu vodu a vylez ven. Hadry ze včerejška sem hodil do
igelitki. Musym to mamě něnapadně podstrčiť do te jeji tatramatki, bo bych ji asy
něvysvětlil, od čeho mam ty hnědočervene fleki na řbetě a na řyti.

Cesta mi trvala del jak normalně, bo sem sy větral palu. Celkem to pomohlo. Hned ve
dveřach sem dostal zdrbane od mamy, že sem tam mel byť ve dvě a je dvě patnasť a
kaj se flakam. Pravil sem ji, esli něrobila kdysyk uvaděčku ve Vitku. Zle se na mě
podivala a pravila mi, že esli budu drzy, nědostanu žaden darek. Familija už byla
rozlezla kvartyrem jak pliseň v kupelce. Děcka litaly po bytě, mavali na sebe
vařechami a řvali po sobě cosyk asy latinski. Ta mladši hulakala, že ona chce byť
Hary Potr a ten věči na to, že ona němože byť Potr, bo něma izvu, ale esli fakt
chce, že on ji ju zrobi nožicami. Na to ona začla vřyskať eště vic a šla za segru,
že ju chce bracha zabiť. Segra zařvala na maleho, ať ju nědraždi, bo ho zvali
vařechu. Kura, taki chaos a to sme eště nic něvypili.

Mama zavolala všeckich do obyvački, že se budu předavať darki. Prvni mi potřasla

pazuru, popřala všecko nejlepši do dalšich rokuv a take ty dřysty, pocalovala mě na
obě lica s tym, že ma opar a dala mi nafuklu igelitku z Teska a malu krabicu velku
jak zešit. Chtěl sem to hned rozbaliť, ale zeřvala mě, že darki se rozbaluju až
nakoněc. Foter mi enem potřas pazuru. To je cely on. Cely život někupuje darki a
něchava to na mamě, bo raz, jak mi bylo asy osum, byla mama nemocna a darek měl
kupiť tata. Komedyja jak cyp, jak mi pry tenkrat jedenasteho, po puldenim bluděni
městem, předaval s vyrazem baseta papirem a mašlu obaleny hasak. Fakt hasak! Pry,
že se mi to budě raz hodit. Mama zrobila scenu jak v Myronu, narozki na guvno a od
te doby pry foter darki někupuje.

Dalši mi přala segra s jejim starym. Dali mi jakusyk podluhlu krabicu, celkem
těžku, tuž to určitě něbudu žadne hadry, ledaže by to bylo brněni. Jeji stary mi
potřas pazuru a zakvakal cosyk o tym, že už se mi ta štyrycytka bliži a že konečně
budu chlop a zařechtal se přy tym vtipu jak stryk Jedlička. Asy se mu fakt libil,
bo ho za večer eště štyrykrat zopakoval. Ku koňcu už enem robil teho stryka. Šak už
sem vam raz o nim psal, že se divim, že sy vubec umi zavazať buty. Potem přyšly
konečně na řadu děcka. Maly mi dal jakesyk autičko ze svoji zbirki a kopija segry
mi dala aštverku s jakimsyk obrazkem. Zoptal sem se, co to je za mikulaša a
něchapal sem, čemu se rozbečela a zdrhla do pokojika. Segra mi se zatnutym pyskem
vysvětlila, že mi mala chtěla zrobiť radosť a namalovala mi obraz moji nastavajucy
roby, bo už se těši na tetičku. Tuž podruhe už sem v tym robu viděl, ale ty fusy mi
nikdo něvymluvil.

Potem sme si dali všecy krom děcek po pulce, familija mi popřala všecko nejlepši a
hlavně zdravi ("a že už budeš chlop - hahahaha!") a potem mě vyzvali, abych to
rozbalil. Začnul sem Tesko tašku. To sem fakt nečekal. Kostkovana košula jak pro
dřevorubca, manžestraki a zelenohnědy pleteny sveter. Kura, či už je zyma? Akurat,
že jak se mě eště před paru dňami mama ptala, pravil sem ji, že chcu knižku o tym
Leonardovi. Chtěl sem se zoptať, v kerym vyprodeju kupila zelenu a hnědu vlnu, ale
nědala mi šancu, bo mi nadšeně pravila, že podle jakehosyk katalogu je včil hněda a
zelena nejvěči moda. Položil sem to vedle na stul. Odbalil sem malu krabicu, v kere
by mohla byť ta knižka, ale tež guvno - bombonyjera. Akurat nevim, čemu byla
zabalena ve vanočnim papiře.

Tajak každy rok. Chtěl sem Merkur, dostal sem dřevěne kostki, chtěl sem angličaki
jake měl Patryk z vedlejšiho baraku, dostal sem pleteny sveter, chtěl sem kolo,
dostal sem galaty a košulu, chtěl sem magnetofon, dostal sem okarynu. Všecko je
enem otazka zvyku.

Včil sem lapnul krabicu od segry a ichtyla. Tuž to mi nikdo něuvěřy - vevnitřku
byla taka ta železna skladacy kolobka. Tuž či mi je osum? Segra mi začla
vysvětlovať, že jak jezdim na kolobutach, musym skusyť aji totok, bo to je včil
moderni. Maly zmiznul v pokojiku a za chvilu přytahnul kopiju segry a oba začli
skakať kolem kolobki a vyřvavať, že budu jezdiť se strykem po parku. No potěš. Tuž
to bych skusyl tak leda v nocy, až budě Komeňak komplet prazny, bo jak mě kdosyk
uvidi na kolobce, nedejbože z roboty, kdovi co by sy moh pomysleť.

Potem sme pojedli slavnostni oběd - maso, kere už sem viděl v Kauflandu, jak sem ho
kupoval a kobzolovy salat. Přy zakuskach začla segra tahať rozumy, co ja a ta moja,
ale asy pochopila, bo sem enem pokrčil ramenami a už se dal něptala. Švager s
fotrem řešili Banik se Zlinem, kery měl za chvilu začnuť. Skusyl sem se zapojiť do
odborneho rozboru eště nězačnuteho zapasu, ale jak se parurazy podivali zle mojim
směrem, pochopil sem, že včil asy mohli sedět na Bazalach. Šak ja vas nědržim, no
ni? Skusyl sem mamě povykladať, jak je to včil v robotě na guvno, že šef se po nas
vozy jak po kalandře. Chvilu posluchala, ale potem začla se segru řešiť cosyk o
jakichsyk rodinych putach. A tak sem seděl na svojich narozkach, žral sem
chlebički, kobzole a křupki, zapijal to červenym vinem, bo fernet mi od včerejška
jaksyk něšmakoval a kupodivu mi bylo celkem fajně.

Ku koňcu už sem se enem bavil sledovanim teho segřyneho pajtaša, jak do sebe leje
jednu za druhu, kere mu čepoval foter, posluchal sem jeho pindy o tym, jak vi jak
vydělať velke chechtaki a že se na to musy chitře a tušil sem jak dopadně. Segře už
to tež bylo jasne a přemluvala ho, ať už něchlašče, že ona ho dom něpotahně, ale
ten byl s každu štamprlu chitřejši a samostatnějši a nakoněc ji pravil, že on je
hlava rodiny a jak se ji to nelibi, tuž ať idě dom. Jak znam segru, to posral.
Segra se zebrala a šla za mamu do kuchině. Foter už měl tež celkem dosť. Dopil sem
to červene, poděkoval za darki, rozlučil se a zamaval spicymu fotrovi. Nikdo mě
nědržel, tuž sem šel.

Dom sem šel už za šera a napadlo mě, že to je kusek, nikdo tu neni a co kdybych...
Tuž jasne, vytahnul sem ju a zkusyl, jak se na ni jezdi. Celkem fajne, akurat
člověk musy davať pozor na šutry a velku rychlosť. Jak sem dojižďal před barak,
motal se pravě dom přykuřeny Marcel. Eště s tym moc něumim a tak sem ho taktak
minul. Naštěsti mě ale něpoznal, bo enem zařval cosyk o mladych hajzlach, co jezďa
po chodniku. Rači sem eště raz objel cely barak, než sem se dostal dom. Doma sem
schoval nove hadry hluboko do šifonera, kolobku bechnul do komory, lapnul sy před
bednu, zežral pul te bombonyjery a usnul sem přy krokodylach na Nešlu.

24.08.2005

Narozki - něnarozki

Přes tyden se nic něstalo, co by stalo za zapis. Akurat sem se parurazy přejel doma
na kolobce po chodbě, bo ven se mi za světla a střyzliva nechtělo a chodbu v baraku
mame velku. Raz sem syce musel letěť o patro vyš, bo zrovna jak sem vytačal zatačku
kolem vytahu, buchly dveře od susedki. To tak - aby mě potkala na chodbě, jak
zkušam kolobku jak jakisyk mladežnik. Malem sem sy rozvalil palu, jak sem zakopnul
o schod.

Němoh sem se dočkať soboty, bo oslava mojich narozek u Zdenki budě určitě lepši jak
u našich a včil němyslim enem darki, šak rozumitě, no ni? Pěkně sem se oblek,
navoňal zbytkem stare špice a vyrazyl. Ku Zdence sem dorazyl jak zescany, bo jak
sem chtěl přejsť cestu u Plynarni, jakisyk pajtaš v otřyskanym Typu mě obchlustnul
z jedine kaluže v širokim okoli. Kolera a scypli tchuře na bestyju karvinsku.

Zdenka se chvilu divila, od čeho sem mokry na nohavicy a potem na mě aji šibalski
mrkla a pry, ty nědočkavcu jeden. Vysvětlil sem ji, že mi něrupla pemrpska, ale
oblel mě jeden chumaj v autě. Na to už nic něpravila a pozvala mě dal. V obyvačce
bylo prostřene pro dva. Nalela nam po sklence vina a po přypitku šla nachistať
oběd. Zrobila mi fajne maso s oblohu a hranclami. Po obědě mi potřasla pazuru a
popřala mi všecko dobre v životě a dala mi darek. Nětrpělivě sem rval obal jak
zdrbana skartovačka a jak sem se konečně dorval dovnitřku, snažil sem se nasadiť
překvapeny a šťasny gzycht.

Kolinska a budik.

Tuž tu vodu určitě využiju, ale ta tikajicy capina s ružami a andilkami mě šokla.
Trošku mi přypoměla darki od mamy. Kura, že by egzystoval jakisyk obchod přymo pro
baby, kere něvja, co kupiť chlopovi? A to sem Zdence přes tyden něnapadně
sugeroval, že bych něpohrdnul knižku, jak mě familija tak sklamala s darkami.
Čuchnul sem sy aspoň k te smradlave vodě - a to sem tež neměl robiť - tym se v
životě něpoleju, bo to byl čuchovy remix jak v chlopskim burdelu.

Zdenka byla celkem potěšena, že se mi budik libi a začla mi předvaďat, jak fajně
zvoni. Tak ni enem, že ta sviňa tika jak časovana bomba, ale ona eště zvoni jak
lodni syrena. Zahuhlal sem cosyk něurčiteho a schoval darki do přecyně, abych na ně
nězapoměl. V duchu sem planoval, v kerym popelaku ich odložim, ale včas mi
docvaklo, že by se Zdenka na keresyk navštěvě u mě mohla po nich zhaňať. Tuž to
musym eště vymysleť inač.

Mezytym Zdenka vykladala o čimsyk inym, akurat že mi utěk začatek, bo sem se

zamyslel a tak sem enem tak kival a dumal nad tym, esli by se mnu nejela na tu
chatu, na keru mě pozvali kolezy ze šichty. Počkal sem, až zrobi pauzu mezy větami
a jak se nadechovala, zoptal sem se ji na to. Podivala se na mě jak Jehovista na
vojensku knižku a pry že mi pravě vysvětlovala, jak v robotě něstiha a že je rada,
že mohla jet aspoň do teho Chorvacka, bo kolegině su chore a ona musy dřeť za ně a
pry esli ju vubec poslucham. Tuž jasne že poslucham, aspoň semtam, ale zoptať se
možu, no ni? Na to mi trochu najedovaně odpověděla, že jasne, že by se mnu rada
kajsyk jela a esli sy spominam, že sme planovali Řecko. Do dupy, na to sem už
zapoměl, tuž sem ji pravil, že ať je rada, že sme neletěli, bo sme mohli skončiť
hned vedle teho modreho ocasa na tych řeckich horach, bo včil to pada jak zdrbane
zavory. Chvilu krutila hlavu a ja sem byl rad, že sem ju utluk argumentami, ale ona
sy tym kivanim hlavy enem asy rovnala myšlenki, bo se nadechla a dluhim monologem
se do mě pustila, že cele leto čeka, až ju kajsyk vyvezu, ja furt na ňu němam času
a jak se sejdem, hned cosyk poseru a podobne dřysty prdy. Než sem sy stačil dať do
kupy odpověď na prvni vytku, ona už byla u dvanaste.

Jaksyk sem něstihal. Jak to ty baby robja, že jim ta huba mele a mele a chlop něma
šancu? Zas sem se trefil do minypauzy a pravil sem ji, že to je fakt fajne, jak se
se mnu hada na narozki, kere se slavja až měsyc po termině. Tuž jasne, že ne měsyc,
ale zni to lepši, než tyden a paru dni, no ni?
Trochu se sklidnila a nalela po dvuch deckach, ale cosyk zymneho zustalo ve
vzduchu, bo jak začla dřystať zas o tym a tamtym, trochu mě sralo každe jeji slovo.
Nechtěl sem ty narozki uplně zdrbať, tuž sem vypnul poslech a uvažoval, jak ju
přemluviť, aby jela se mnu. Kdyby jela, moh bych aspoň před chlopami machrovať,
jaku mam šikovnu babu, ale co jak ona budě vyryvať, jak buděme mět svoju zabavu?

Asy sem se zadumal trochu vic, bo jak sem se vynořyl, viděl sem na sobě dvě oči, z
kerych lezly dva otazniki a čekalo se na moju odpověď. Kura, ale na co? Tuž sem
kivnul, že ja, bo tym se beztak nic něskazy a beztak se ptala, esli vypada fajně. A
guvno! Odkival sem ji, že pujděme do kina a ona mě zve. Kdybych aspoň věděl, esli
mi něnabizala jakesyk možnosti, přyklad straviť odpoledně a večer v ložnicy a nebo
isť do kina. Chtěl sem zajisť do kupelki a před zrcadlem sy pluvnuť do gzychtu.
Misto kontroly hromadek buděme čučet na film. Tuž ale co se dalo robiť, beztak už
měla kupene listki.

Cestu do Kinestaru sem eště pruboval, esli se mnu pojedě na tu chajdu a asy si
spoměla, narozdil ode mě, že mi už raz pravila, že němože a zas mě lehce zdrbala.
Potem zas plantala o te svoji erobicke dovolene, že je rada, že ji to vyšlo a že už
měli dvakrat sraz s tu partyju, ale že v robotě něstiha, tuž sem hned smečoval, že
to je smutne, že ma tolik roboty, ale dufam, že to zvladnu na dovolence aji bez ni,
bo jedu ty dvě robki, co sem je vez do tych Beskid - tuž jasne že nejedu, ale cosyk
sem sy musel vymysleť, abych ju trochu podraždil. Moc to něvyznělo, bo sem sy nemoh
spoměť na jejich mena.

I když bylo venku celkem teplo, kolem nas byla taka kula se vzduchem asy tak minus
třy. Tuž snad aspoň vybrala jakisyk fajny film, bo doma furt mluvila, že je to
tajne a take dřysty. Jak sem viděl plagat na Valku světu, trochu mě potěšilo, že sy
pamatuje, jak sme se o tym před časem bavili, že to byla kdysyk moja oblibena
knižka a že bych to chtěl porovnať, esli to ten Štefan z teho dynosauřyho parku
zrobil přesně podle te knižki. Jak sem potem na listkach viděl Roman pro roby,
trochu se mi v krku grclo tymi hranclami. Asy sy všimla moji momentalni
indyspozycyje, bo mi na usmiřenu doněsla plny kibel teho praženeho nic, co člověk
zežere třy kila a ma pocyt, jak by zežral hrsť polistyrena.

Lapnul sem do sedadla s naladu jak řecki patolog po přesčase. Hned vedle seděl par
chobotnic, co se omacaval jak na osobnim konkurzu na Miss a chvilu ty chapadla měli
aji na mojim sedadle až sem měl strach, že mě přyberu mezy sebe. Z filmu sem měl
guvno, bo to byla taka capina pro roby a tež sem pulku filmu uhibal před chlupatymi
rukami teho chobotnicyho samca. Ku koňcu už sem byl tak otraveny, že sem se
vymluvil, že musym na zachod, bo mam cosyk s ledvinami. Na chodbě sem ten vztek
rozchazal až do koňca filmu. Jak sem potem viděl Zdenku, jak vyšla nadšena,
něudržel sem autopilota a zoptal sem se, kdo že to ma dněskaj narozki. Nafukla se
jak vystupni kontrolorka ve Vulkanu a pry že mi chtěla zrobiť radosť a tež abych
trochu poznal žensku dušu. Fakt řekla dušu! Tuž nevim, keru dušu myslela, ale viděl
sem tam enem hole cycki, dupy v tangach a udřystane roby. Počkal sem, až sme vyšli
ven, ať něrobime sceny v kině, bo by na nas mohli začnuť vybirať listki. Venku
proběhnul kratki, ale uderny dyjalog.

Vyměnili sme sy všecke dojmy od počatku našeho scuka u Kajoša až po včil. Zystil
sem, že něsnaša moje kamoše, tuž sem ji proklel teho zasraneho vojerskeho čokla. To
sem asy neměl, bo se chvilu nadechovala a potem se otočila na podpatku a chtěla isť
pryč. Potem se otočila eště raz zpatki a vyčetla mi, že moc robim. Tuž a co? Mam
uněsť šefa a požadovať vykupne, abysem se uživil?

Dřystali sme tak asy deset minut, kolem chodili ludě z kina a čučeli na nas dva,
jak po sobě štěkame jak Lajka na řydicy pult. Jak už došly argumenty, obratili sme
se a každy šel po svych.

Jak už byla ode mě tak dvacet metru, nědalo mi to a zařval sem na ňu, že ten budik
je stejnak hnusny...

26.08.2005

Depresyja jak Bazaly

Od tych zdrbanych narozek s tym fajnym kinopřectavenim se specyjalnim zavěrem sem

taki jakisyk němasny něslany, jak kompot v Eurestu. Furt dumam, esli sem zrobil
dobře, že sem na Zdenku tak vyjel a esli sem to rači neměl spolknuť a udusyť v
sobě. Ona neni špatna robka, enem mě semtam dosť sere, ale to asy robja všecke
roby. Akurat že ne všecke maju takeho blbeho čokla.

Ale ni, určitě sem dobře zrobil, že co na srcu, to na jazyku, šak nejsem už maly
harant, abych se musel přetvařovať, no ni? Ale na druhe straně, co jak už se
něuvidime a to byla prvni a posledni dokonala roba v mojim životě? Co jak zytra
cestu na šichtu přy nastupovani spadnu pod lokalku a ta mě posmyka od Plynarni až k
Repronysu? Co jak se se mnu urve vytah v baraku a dole mě zeškrabu z teho linolea,
co je věčně zescane od psu?

Fajně sem sy tu svoju depresyju pěstoval, enem co je pravda. Jak susedčin synek tu
zeleninu v květinaču na balkoně. Ani sem s chlopami nešel na jedno z roboty, jak mě
v ponděli a utery lakali. Jedine, co mě potěšilo, že se paru ludi zešlo a dalo do
kupy a aji z darku sem měl radosť, bo darku neni nikdy dosť.

Včera se to trošku začlo s naladu lamať, bo se banda dopoledně zlezla v kancliku u

Kamila a začla planovať tu slavnu dovolenu. Ani sem nevěděl, kaj to vlasně
pojeděme, ale bo nejsem šofer, tak mi to je šumafuk. Trochu mě syce poděsyly zpravy
o povodňach, ale co, enem ať leje, to je nejlepši počasy na moju depresyju.

Tuž co, začinam novy život (i když sem už dvarazy volal Zdence, ale to bylo určitě
omylem, šak ju mam na prvnim mistě v tydlifoně), rozhodnul sem se trochu
zaeksperymentovať. Něcham sy narosť taku tu pipinu na bradě, ať je jakasyk změna.
Robam se to určitě libi, šak jak leťa na teho, co robi ty parakotoule na tych
lyžach, no ni? Kura ale čemu mi něbrala ten tydlifon? Ale co, je mi to jedno. Na te
dovolene budě určitě fajně a možna tam aji ulovim jakusyk novu rybku. Akurat nevim,
esli tam vubec jakasyk roba pojedě. Na te planovacy schuzy o tym něpadlo ani slovo.
Trochu mi zatlo, bo jedě aji Karel a esli ma za kamošku eště Mašinu...

No nic, baťoh nabaleny, hadry, jakesyk to žradlo, fernety, pro istotu dvě
plaštěnki, nove goreteksove buty, na ty sem pyšny, bo byly v akcyji a někup to za
třysta, trochu te kultury - snad mi ty hovada, jak se navala, teho Leonarda něspala
v krbu. Chvilu sem dumal, esli sebu něvzať aji gumovy člun, v kerym sem kdysyk
padloval každe leto a včil už ani nějdě poznať puvodni barva přes ty gumove laty -
je kajsyk ve sklepě pod tu haldu bebechu, co sem tam za ty roki odložil - ale podle
te bloncki na Nově už leť něbudě.

Odjižďame dněskaj odpoledně po robotě. Musel sem partyju přemluviť, aby se jelo až
v šest, bo chtěli hned ve štyry, ale ja musym odpoledně eště na ten Kuřy rynek.
Chvilu vyryvali, ale nakoněc sme se domluvili. Eště, že to budě take tajne, že mě
tam nikdo něpozna.

Tuž se tu mivajtě fajně, ludě zlati a až se přyšti sobotu vratim, esli to přežiju,
všecko vam po pravdě napišu.

5.09.2005

Zpatki v cyvilizacyji
Tak sem zpatki. Ten tyden sem sy fajně vypraznil palu a ta chata tež něvyhořela,
tuž je všecko v rychtyku.

V ten patek na Kuřym rynku sem skontroloval, esli je všecko tajak ma byť, zdalki
něnapadně zamaval vesele Partyji a valil dom čekať u kufru na šofera.

Měli sme jet dvuma autami jak vagonki, bo Jeňyk ma řydičak syce třy roki, ale ten
jeho žďorb jezdi tak rok a navic nězna cestu. Ku mě ale trefi a bo ja sem byl na
vyzvedavacym seznamu posledni, domluvili sme se, že se obě kary scuknu u mě.
Naštěsti sem měl jet s Karlem, kery v domluvenu hodinu palil gumy u baraku a
komandoval, ať makam makam, že je čas vyrazyť. Po pěti jeho cygarach, kdy štradoval
ulicu a vyhližal Jeňykovu dačiju, vypadal dosť nervozně. Osadka jeho kary se
vsazala, co asy Jeňyk vymamlasyl. Mezytym volali ti, co měli jet s Jeňu, čemu že
ich něvyzvedava. Za pul hoďky, jak už měl Karel ohryzany igelit na cygarpiksle, se
ozval Jeňa. Pro istotu volal Leošovi, bo vi, jaki je Karel choleryk. Pry mu u
Vodarni upadnul vyfuk, ale že je domluveny s kamošem, že mu to eště večer spravi a
esli něvadi, že pojeděme až rano. Jak to Leoš přetlumočil, Karel proklel všecke
Jeňove minule i buducy potomki, ale ten furt škemral, že tam sam nětrefi. Karel
chvilu chodil sem a tam a cosyk mumlal, ale nakoněc v nim zvitězyl ten lepši Karel,
bo štěknul, že v sedum rano je tu, vyhazal z auta partyju aji s bebechami a nasraně
odjel. Leoš to řeknul do tydlifona Jeňovi a ten byl asy rad, bo mu začal ličiť, jak
jeho kamoš, co kladivkem spravi každe auto, už se přypravuje. Cyp jak lampa, no ni?
Ja sem to enem s usměvem pozoroval a potem pozval chlopy k sobě. Šak už stejnak
měli byť na dovolene a bagle měli přypravene.

Rano sme stavali brzo a čekali, až se ozve před barakem ten Jeňuv zahranični žďorb.
Přyjel na čas a dokoňca spiš jak Karel. Akurat se mi zdalo, že ten jeho kamoš-
opravař mu tym kladivkem semtam vylepšil aji karoserku.

Odjezd a cesta už proběhla normalně. Na chajdu sme dorazyli před obědem.

Chataštajger se rozčiloval, že nas čekal už večer a že kvuli temu šel spať až ve
dvanasť, ale štyry plechove Radki ho sklidnily. Ubytovali sme se ve dvuch pokojach
a šli obhlidnuť okoli. Povim vam, fajna chata, pěkna, zachovala. Je to od Milanove
roby ze šichty a je vidět, že tu nějezďa žadne hovada, kere jak se navala, začnu sy
hrať na demolični četu. Přyzemi a prvni patro, fajna jidelna a bar, kolem lesy, to
budě super tyden. Poděkoval sem chlopum eště raz za fajny darek k narozkam. Karel
pravil, že ať děkuju až na koněc. Pry to budě organyzovana dovolena, že ma plan
akcyji na každy den a že se dom vratime "zoceleni na těle aji na duchu". Kaj na
take dřysty chodi? Na sobotu odpoledně bylo v planu akurat sbirani hřybu v okoli. V
tym ja nejsem moc dobry, tajak dycki sem našel akurat paru nejedlych, dvě olvejski
s přylohu, jeden gulaš, co prošel střevami a staru zduřelu barumku. Ale aspoň sem
se fajně prošel. Všecy ostatni, tajak sem čekal, doněsli plne košiki jakichsyk
hřybu. To mě trochu nasralo, tuž sem im navalil paru klinu do pal, že to určitě
nejsu jedle hřyby, bo se v tym vyznam. Večer u vina sme naplanovali nedělni
pěšovylet po krasach Jeseniku. Kamil něplanoval, bo se mu tam zalibila jedna robka
od partyje ubytovane v přyzemi a robil na ňu k vedlejšimu stolu take ty svoje
gzychty typu Čenski s ječnym zrnem.

Rano sme nabalili ruksaki na pul dňa, oblekli se, ja sem sy obul svoje vyhodně
kupene goreteksy a vyrazyli sme. Asy už vychazam z formy, či kereho šlaka, bo po
pěti kilometrach se mi zdalo, že sem ušel dvacet. Nevim, esli to bylo tymi butami,
bo mi čim dal vic přypadalo, že mam nohi ve dvuch svěrakach. Asy sem ich měl před
zajezdem trochu rozchodiť. Karel, kery měl mapu, buzolu aji kompas, se sam menoval
horskim vudcem a určil jakusyk fajnu zkratku, pry čemu by se chodilo po
namalovanych značkach. Prvni to vypadalo schudně, ale jak se začly nohi bořyť do
jakesyk rašeliny či čeho, trochu sem zněistěl. Ty baraby to celkem nadchlo, bo na
sebe začli pořvavať jak na burze, o kolik kdo klesnul. Potem Leoš zajel až po
kolena a všeckich proklel, obzvlašť tych, co na ňho začli pořvavať "Frodo, Frodo!"
Žadna tyčka něbyla po ruce, tuž zme chvilu uvažovali, že ho tam něchame medvědum.
Jaksyk zněistěl a začal nam nabizať ruzne usluhi, od čištěňa butu až po zaplaceni
piva večer v knajpce. Tuž nas přemluvil. Jak sme ho vytahli, musel isť chvilu před
nami a chvilu za nami podle teho jak se měnil věter, bo smrděl jak hovnocuc
(kdovico v te bažině zcyplo).

Leoš ale něbyl jediny, kdo měl mokro v butach. Ja, i když sem nikdě nězapadnul, sem
zystil, že mi tam teče, či co, bo mi čvachtalo ve fusaklach. Tuž maju přece byť
něpromokave, no ni? Tuž co to je za tereni buty?

No něbudu to protahovať. Ušli sme podle majstra přes mapy Karla pědadvacet
kilometru v celkem bažinatym tereně, ale mi se zdalo, že to bylo minymalně
osumdesat, bo mě bolely hnaty jak Meresjeva po přystani. Jeden strom sem viděl
cestu dokoňca dva razy. Ku koňcu už sem cytil, jak se mi ve fusaklach robi
penycylin. Jak sme se vratili na chajdu, taktak sem dolez na pokoj a fusakle
vyhodil z okna. Vyhodne buty za třysta zklamaly, tak sem na ně nadaval před
všeckimi. Partyja mi poradila, ať je hodim na noc vyschnuť na krb. Pry že kvuli mě
a Leoša zatopja. Či sem vul? Šak byla kosa jak cyp, tuž jasne, že to něbylo enem
kvuli nas, ale přesto mě to potěšilo. Ale něbyl to moc dobry napad.

Rano sem pochopil, čemu byly take levne. Buty celkem vyschly, tuž to ja, ale
podešva se scvrkla tak o třy centymetry na každe straně a ohla se směrem navrch a
buty včil vypadaly dosť divně. Jak sem sy je rano něvěřycně prohližal, všimnul sem
sy, že to prvni pismeno neni G, ale C.

Svině ťamanske, taki podraz!

7.09.2005

Jeseniki šou

Smiřyl sem se s tym, že dalši vylety stravim ve svojich jetych tenyskach, syce tež
od ťamanu, ale mam už ich třeti rok a furt služa dobře. Ve středu (asy) měly po
dalši tuře po okoli celkem dosť a kandydovaly na tytul Bezďacka buta roku 2005.
Pravil sem partyji, že s vyletami končim, bo přece něpojedu dom boski.

Dni letěly, jak by kdosyk spalil kalendař, tak ani nevim, kery den přyjely jakesyk
dvě nove robki, pry zname od Leoša. Že by v nedělu? Ni, spiš v utery. Karla a Dana.
Jedna byla celkem šikovna, taka mladši kopija Brožove, barbina jak cyp, akurat jak
otevřela pyščisko, hned sem sy spoměl na stryka, kery robil s tatu na šachtě a
mluvil tak, že se aji foter semtam styděl. Druha mluvila celkem rozumně, ale ta zas
jak ten stryk vypadala, tuž sem se zařek, že s nimi nic. A vlasně sem se eště
oficyjalně něrozešel se Zdenku, tuž co.

Ledva přyjely, hned začly jedna přes druhu dřystať o čimsyk, co pry hibe celym
narodem. Tuž ja sem to moc něposluchal, bo se mnu pravě hibaly ty knedle ze zelim,
co byly na oběd, a tak sem robil, že mě to nězajima. Pry jakesyk reality šou. Tuž
cosyk sem o tym čital, ale jaksyk moc mě to něoslovilo. Co sem sy něpřečital, to mi
pověděly ty dvě. Pry tamten s tamtu, tamta s tym, ten šaha na tu, ten na teho, no
moc sem se v tym něvyznal, bo sem před odjezdem viděl enem paru minut, jak sem
přepinal na spravy. Na obuch bylo vidět, že tym žiju, bo o tych sutěžicych mluvily
tajak o svojich kamošach. Paru ludi z partyje se tež přyznalo, že to sleduju, šak
čemu ni. No a nas paru, co na to něčumja a tak se v tych Hanzach a Kačkach a Sašach
a Sylvach něvyznali, sme přemyšlali nahlas, čemu do takich capin ludě lezu. Tuž
jasne, že pro chechtaki. Akurat sme se němohli zhodnuť, esli se da na ty kamery po
paru dňach zvyknuť. Polovička tvrdila, že v žadnym přypadě, pry by byli furt ve
střehu a něrobili by nic, za co by sy doma museli pluvnuť před zrcadlem do gzychtu.
Druha pulka zas tvrdila, že časem sy zvykněš na všecko, aji na hřeby v nohach.
Debatovali sme dluho jak poslancy na čete dva, furt sme po sobě pořvavali, až
kdosyk dotahnul kameru a pry, že nas nahraje a uvidime. Partyja se teho chitla,
aspoň jakasyk sranda a tež už měli trochu v palach a nakoněc na stole leželo pět
kamer.

Tomaš, ten naš macher na komputery, měl tu nejmenši. Chvilu sem něvěřyl, že to je
kamera, bo to bylo velke jak plaskula ruma. Ten pajtaš musy měť dycki to
nejmodernějši, co egzystuje. Se divim, že mu to ta jeho doma toleruje. Druha a
třeti byly stejne, bo Kamil sy dycki kupuje to same, co Patryk. Nevim, esli něma
vlasni nazor, a nebo ze zavisti. Štvrta byla od Jeňyka. Syce dosť obita a divně
vrčela, ale podle něho normalně nahrava, tuž co. Pata byla Leošova zaslužila
kamera, co už ju roki taha na všecki akcyje, ale nikdy nam nic z teho natačaňa
něukazal, bo raz zapomeně kazetu, druhi raz nabiť bateryju, potřeti toči s
beklajtem a podobne hlupoty. Aji ho podezřyvame, že to je enem umělohmotna maketa z
bazaru.

Samozvani režiseřy rozestavjali a spustili kamery a enem tak pulhoďki sme dřystali
o všeckim a ničim. Všecy seděli jak po šaraticy a snažili se mluviť slušně, semtam
aji kdosyk použil cyzy slovo, aby vypadal jak by meškal v knihovni, no banda cypu.
Potem sme to střydavo napichali do bedni (krom Leoša, bo mu došla baterka) a přes
hodinu na to s přetačanim čučeli. Nikdo furt něchapal, co je take zabavne na te
reality šou. Tuž jasne, pulhoďka je malo, ale ty kazety tež něsu nekonečne a štab
za stěnu němame. Tuž aspoň sme dufali.

Tomaš potem navrhnul taku chujovinu, že pry jeho kamera ma taki režim, že se sama
po určite době zapně na paru minut a natača, potem se sama vypně a zas dokola.
Jeňykovi se to moc něpozdavalo, bo to ten jeho zazrak asy něuměl. Potem on
navrhnul, že budě kolem nas něnapadně chodiť a natačať zajimave akcyje. Jak už sme
měli dosť upite, přyšlo nam to jako fajny napad. Baby sy odskočily přeleštiť pyski
a my sme trochu poklidili stul, bo přy tym předchozym sledovaňu to vypadalo jak na
smeťaku.

Tomaš furt lital kolem tych kamer, machal rukami jak mlada vrana, ať sy ho
něvšimame a tak sme začli debatovať. Někerym už to moc něšlo, bo vino a gořalka je
vino a gořalka. Dana sy dokoňca strčila cygaro do špički. Tuž to mi řeknitě, kera
rozumna roba sy bere taku capinu na hory? Tomaš vyřvaval, že mu to eště něfachči,
tuž sme otevřeli dalši flašu a začli nove tema - čemu ty eroplany vlasně padaju.
Jak už byla skoro vypita, někeřy dobrovolnicy aji předvaďali pad takeho bojingu
naostro. Ja už sem začinal trošku dřymať, ale dycki mě zbudil divny zvuk, jak když
se startuje sekačka na travu a plantajicy se Jeňyk. Zebral sem posledni syly a
zkusyl stanuť, ale ni moc uspěšně, bo koktejl červene-rum, kery sem pil posledni
pulhodinu, mi moc něspevnil krok a tak sem se odplazyl jak Šaryk po štyrech do
lužka.

Rano, no spiš před obědem, sme podnikli ozdravnu cykloakcyju, to byl tež zažitek a
na kamery sme potem zapoměli. Semtam sme syce přystihli Jeňyka, jak kolem špehuje s
tym svojim vrčicym kramem, ale naučili sme se na ňho davať pozor a ve sprše se
zamykať. Eště že ten jeho bebech tak vrči a kamarad s kladivkem, kery by to
spravil, je tak daleko.

V patek před odjezdem nas šoknul Tomaš. Tuž to je vul. To mi řeknitě, kdo iny by
tahal na hory taki ten placaty komputer s kompletni vybavu? Pyšny, jak bezruki na
hajzlu sy nas všeckich sezval do zasedački a do noutbuka slavnostně vložil cedečko,
na kerym bylo fiksem napisane Jeseniki šou.

To hovado! Ten gizd!

Ten pajtaš z nas zrobil notory, ožralce, co lezu po štyrech, hňupy, co zadrhavaju,
furt dokola opakuju jedno slovo, no bandu ichtylu na vyletě. Tež něchapu, jak se
Jeňyk dostal babam do te kupelki. A ten Leoš na hajzlu mě asy budě dluho strašiť.
Jedine plus celeho cedečka bylo, že sme měli dukaz, že Karel chrape. A to, že ten
gauč poblul tež on.

Tomaš ale zapoměl, že Karel je nělečeny choleryk, bo se potem divil, čemu mu Karel
misto poděkovani to cedečko rozdupal. Ale hlupy neni, bo na Karluv hlasyty dotaz,
esli ma kopiju, krutil hlavu jak v zadni řadě na tenyse. Ale je možne, že mu v tym
pomohla Karlova ruka zamotana do jeho tryka a nohi deset centymetru nad dlažku.

9.09.2005

Jak dopadnul zdravotni cyklovylet v Jesenikach

To, že v te chajdě su aji kola na pojčani, zystil Kamil, jak raz zabludil do
jakehosyk skladišťa, kaj to vypadalo jak v šopě. Plno burdela, kiblu, vercajk
rozhazany po zemi a mezytym pět kol, na kerych jezdil beztak eště Tleskačuv vnuk.
Jak se tam tak poflakoval a snažil se dostať ven, vylapil ho tam chataštajger.
Prvni sy myslel, že tam chce Kamil cosyk čornuť a než to Kamil vysvětlil, malem
dostal ryčem do tlamy. Nakoněc se všecko vysvětlilo, Kamil ho pozval na jedneho
Radka v brněni a fajně pokecali.

Kamil k nam potem přylez s pyskem tajemnym jak ta Moňa od Leonarda a pry ať s nim
ideme ven, že nam ukaže cosyk fajneho. Moc se nam nechtělo, bo sme měli pravě
poobědovu syjestu, ale nakoněc nas přemluvil. Ven sme museli isť se zavřenymi očami
jak v jakesyk pohlupave sutěži. Před chajdu stalo pět bicyklu, kere vypadaly dost
divně. Na naše něvěřycy pyski a hlupe otazki, co s takimi žďorbami buděme robiť,
Kamil enem maval ruku a skakal nadšeně kolem jak nadrženy klokan. Pry že bysme sy
mohli zrobiť cyklovylet po Jesenikach. Paru z nas se ozvalo, že na tym kole bez
leve šlapki to asy něbudě ono a ja sem sy tež rypnul, bo sem sy přectavil, jak by
se mi asy jelo na tym prostřednim, kere nemělo sedlo. Zas mavnul paprču a pry, že
to da všecko do zytra do kupy a že už to ma domluvene. Tuž ja, uvidime. Kamil na
tym robil cely zbytek odpoledně a večer přylez až kolem desate, strhany jak plagat.
Bechnul sebu do lužka a pry, že zytra valime, bo kola su jak nove.

Druhi den po snidani (někeřy chleba s paštiku, ti co šli spať pozdějši enem pivo)
sme vyrazyli ku te cyklogaraži, kaj už od rana strašil Kamil. Venku staly stejne
kola, jak minule, akurat čistši a na prvni pohled bez vad. Zoptal sem se, kaj je to
pate. Kamil se rozhlednul jak špijon a pry, že ho spotřeboval na nahradni dily.
Typnul sem sy, že chataštajger mu zdvihně kulturu, až to zysti.

Vylosovali sme mezy sebu štyry ščaslivce, keřy maju dosť odvahi a dobre zdravotni
poištěni. To nam zabralo přes štvrhodiny, bo jak kdosyk vyhral, hned to z dobreho
srca daroval inemu a tak dokola. Nakoněc sme měli jet ja, Kamil, Leoš a Karel. Tuž
sme vzali ruksaki se svačinu a vodu a jeli sme. Jeňa se eště na cestu zoptal, esli
zname naspaměť čislo na pohotovosť. Vul.

Karel se tajak dycki ujal vedeňa. Ma to v krvi, bo jeho foter byl jakisyk vysoki
pajtaš na Kaenve eště jak nas krotili rudi bigbratřy. A tež měl nejlepši kolo. Ja
sem fasnul to, co předtym nemělo tu šlapku a zdalo se mi, že ten klinek, co tam
Kamil vevalil, byl jaksyk maly, bo jak sem přešlapoval, šlapka dycki o kusek
poskočila. Ale chuj s tym.

Vesele sme valili z kopca a věter nam fukal v řepach - no dobre, koněc srandy -
věčina z nas už vypada skoro jak stary od Oscvaldove. Hňupi sme sy něuvědomovali,
že to co včil sfarame, buděme museť na spatečni cestě vyšlapať. Po paru kilometrach
sy zavislacy vydupali prvni kuřpauzu a Karel nad turystycku mapu dumal, kaj vlasně
pojedem. Bliklo mi palu, čemu to robi až včil, ale co, tu se neni kaj ztratiť, no
ni? Trochu sem zneistěl na dalši křyžovatce, bo zahnul na lesni cestu. Tuž kola už
nic vic němohlo co překvapiť, akurat my sme se na sebe podivali nervozně, ale jeli
sme dal.

Na prvnim potučku, kery ved přes cestu, stroskotal Kamil, bo něpředpokladal taku
hlubku. Ona to spiš byla taka mala Odra. Jak se mu zastavilo předni kolco ponořene
do pulki špic, enem heknul Mamo moja a na plocho sebu jebnul do vody. Dali sme
pauzu, než se Kamil vynadaval a přestal kopať do okolnich stromu. Co ale včil? Na
převlečeni nic neměl, galaty měl mokre a přece nepojedě tak, bo sy něchce zapařyť
žadne duležite organy. Za naše fajne rady, aby jel nahi a galaty sy pověsyl na
štanglu aby mu proschly, nas posylal do řyti. Nakoněc se zlitoval Leoš a pojčal mu
svoje galaty, bo jeho trencle vypadaju jak kraťasy a tak budě něnapadny. Něchapu,
čemu na sobě nosy tolik hadru, ale pry mu to vyhovuje, bo mu je fajně teplo. Jeli
sme dal. Kamil furt vyryval, že se cyti chujovo jak je naostro, že ho ty kraťasy
škrabu na kulach a kdy je naposled Leoš pral a v jakim prašku a podobne duperele.

Cesta dal byla celkem fajna až na teho staršiho chlopa v pumpkach, kereho sme asy
vystrašili, jak kolem něho proletěl naš peleton a on sebu chrapnul do kopřyv. Dluho
nam hrozyl berlu - no spiš to byla asy turystycka hulka. Jak se pěšina zužila a
začlo přybyvať kořenu, šišek a podobnych v lese zbytečnych bebechu, začli sme
remcať. A jak sme sy koněčně všimli žlute turystycke znački, začli sme nadavať
nahlas, esli Karel neni nahodu ichtyl, kery nas naved na cestu pro turysty. My tře
sme demonstratyvně zastavili, nahlas začli stavkovať a chtěli zakladať odbory.
Karel sy teho všimnul až po sto metrach a jak se vratil, začlo kolektyvni
vyjednavani. Našu klidnu debatu utnul ten duchodca s hulku, kery se naraz vynořyl
za zatačku a rychlym krokem se k nam bližil s nadavkami. Celkem rychle sme se
rozhodli, že bysme mohli eště kusek popojet a v dyskuzyji pokračovať tam. Naskočili
sme do sedel, někeřy s bolestivu grymasu a vykřykem, a jeli sme dal po značce, kera
- sviňa - začla vesť do kopca. Po deseti minutach sme zastavili, bo to by musel
letět jak Chuantorena, aby nas doběhnul a pokračovali sme v dyskuzyji.

Tuž co?

Podle mapy mame před sebu eště kus cesty (esli to je vubec mapa tute oblasti) a
vrstevnice, kere byly sobě bliž a bliž, něvěstili nic dobre. Za sebu mame šilenu
pomstychtivu bestyju, kera zdrhla z domova duchodcu, ty bolaki od kopřyv a špinave
nohavice nam asy něodpusti a kdovico ma pod tu červenu šusťakovku. V dalce sme ju
zas zahledli (tuž to neni možne, on musy mět tež kolo!) a tak sme se zas o kusek
přesunuli. Dal už sem ale nemoh jet, bo sem asy cestu vytratil z přehazki jakesyk
duležite dily a ten kopec už se začal podobať Lyse a tak sem tlačil. Karel
navrhoval jet dal, bo raz mu přece ujet musyme, no ni? Kamil navrhoval něbezpečneho
stařyka zabiť - asy se přy tym padě do vody jebnul do paly. Leoš se tvařyl jaksyk
divně, že by sy cosyk skřypnul do sedla? Tuž zas sem musel sytuacyju zachraňovať
ja. Navrhnul sem na nejbližšim mistě se schovať, stařyk kolem projdě a my se
vratime po cestě zpatki. Jak sem sy všimnul Kamiloveho zděšeneho gzychtu, honem sem
dodal, že tu malu Ostravicu tentokrat rači opatrně přebrodime. Karel sportovec moc
něsuhlasyl, bo to něbyl jeho napad, ale ostatni byli pro. Včil enem najsť fajne
misto. Cesta vedla chvilu z kopca, tuž sme trochu chitli naskok. Leoš asy něbyl
uplně mimo, bo naraz přyšel s tym, že ma fajny napad. Pry bysme mohli aji s kolami
vyšplhať na tamten nědaleki posed. Byl mimo. Bych něvěřyl, jak može taki lehki
vanek na něspravnych mistach škodiť.

Za posedem se naštěsti objevil celkem husty křak, kaj sme zapadli. Celkem pozdě sme
sy všimli, že to su ostružiny, ale kola už byly hozene uprostředka a v dalce se zas
červeně zablisklo, tuž sme se dohodli, že to buděme řešiť až ten chlop přejdě.
Seděli sme tam jak bysme chtěli cosyk vysedět a zavislakum zakazali kuřyť. Jak
dědek dluho něšel, Karel se nasral, jak by sy to uvědomil až včil, vyskočil a pry,
že se něněcha šikanovať jednym slabym dědkem, bo sme štyre a sami sylni chlopi.
Akurat jak tak honem stanul, jaksyk se mu podlomily nohi a zas sednul na řyť.
Změnili sme oficyjalni stanovisko - my se vlasně před nikim něschovavame, enem tak
spočivame, zdravě se stravujeme ovocem, někuřyme, bo zrovna odvykame a něřveme, bo
něchceme plašiť lesni zvěř. Hned se nam lepši sedělo. A jak kolem kdosyk šel a
klepal sy přy tym turystycku hulku, byla to enem nahoda, že sme pravě něměli o čim
dřystať.

Kola sme potem z ostružin dostali celkem snadno, bo sme pro nich poslali Kamila,
kery to cele spiskal. Syce prvni nechtěl, ale jak mu Karel domluvil tak, že ho
žduchnul do křaku, Kamil se zaleknul a kola nam vytahal. Věčina z nas už nechtěla
jet dal, bo měla teho něbezpeča dosť a tež nas bolely řytě a nohi. Po cestě, keru
sme přyjeli, sme se vracali zpatki. Koněc sem odsral ja, bo ten klinek už měl fakt
nejlepši roki odfarane a taku namahu něčekal. Rozlučil se se mnu asy dva kilometry
před chalupu. Tuž jasne, že v tym kopcu. Zkušali stě někdy šlapať do kopca enem
jednu nohu? Krom Karla se mnu banda kolegijalně - šak mame ty odbory - šlapala
pěšobusem až do chajdy.

Kola sme bechli před tu šopu a šli to zapiť. Kamil chtěl isť tež, ale vyhnali sme
ho zrobiť z tych štyr kol zas pět, bo zvenku hulakal chataštajger a vyhrožoval, že
zabije teho gizda, kery mu rozebral jeho zanovni šimano.

Tuž a potem pry, že sport je zdravy.

13.09.2005

Šefova druha pala

Minuly tyden stal za guvno, bo jak sem nastupil prvni den po dovolene do roboty,
vletěl mi do kanclu šef, začal se ku mě nakrucať krkem a pry ať se mu podivam, co
mu to tam raši. No fajny začatek dňa, eště před snidaňu vidět cosyk take. Měl tam
zhnisanu bulu, kera vypadala jak jebak, z kereho brzo vypadně pimpongač. Vysypal na
mě nastudovane dochtorske vyrazy a pry, co sy o tym myslim. Tuž co je lepši?
Němluviť nic a ryskovať, že mi veme premije, že něspolupracuju a nebo mu zkusyť
cosyk řeknuť a přy tym mu nagrcať za krk (bo mě z teho fakt natahovalo)? Čemu sy na
taki humus něveme rolak? Zamumlal sem pod nosem, že to něvypada zle a z čeho že to
ma. Odpověď už sem mu něrozuměl, bo vyletěl ven a valil do dalšiho kanclu, kaj
pochtival dyjagnozy a rady po dalšich luďach. V robach vyhral mateřski pud před
odporem a začly se přeřvavať, že na to je lepši černa masť a že na to je lepši bila
masť a že na to je lepši zelena masť... Kamil mezytym vystřykal naš kanclik
hajzelluftem, aby pry zabil ty bacyly, kere z teho šefovi beztak vylezly. Jak to
pravil, hned mě začlo svědiť na krku. Chvilu sme sy z něho robili srandu, že buděme
jedina fabryka v republice, kera budě mět dvojhlaveho šefa. Dumali sme, kera pala
budě mět hlavni slovo a esli se něbudu mezy sebu hadať. No sranda.

Jak sem potem čital došlu poštu, kera se nakupila na mojim stole, mezytym co sem
vegetil v Jesenikach - same oběžniki, nove zasady naměstka, nove zasady ředitela,
akurat uklizečka a vratni něvydali žadne nove zasady - vtrhla k nam Jaruna a pry,
esli mame jakesyk složki a šanony navic. Po tydnu sem měl v pale vygumovane, tuž co
to je šanon? Mezytym, co Kamil krutil hlavu, že němame, trochu sem sy ju zas
prohlednul. Vypada včil jaksyk inač. Něchala sy zrobiť melir a aji se fajně maluje.
Tuž že by uhnala jakehosyk chlopa? Musym se něnapadně zoptať partyje. Ale to vitě,
že mi to je jedno, ale enem tak pro zycher.

Asy ty složki fakt potřebovala, bo obletěla všeckich na patře a nakoněc skončila u

šefa, kaj ječela jak Viktorka, že jak ma robiť, jak něma zakladni vyrobni
materyjal. Šef ju posluchal na pul ucha a mezytym sy v kapesnim špiglu ohližal
svojeho hnisaveho kamarada a něpřytomně kival palu. Slyšeli sme přes otevřene
dveře, jak Jaruna změnila taktyku. Poradila mu, ať sy to skusy vymačkať, ale rači
ve vaně, bo teho tam budě beztak liter, pry se mu ulevi. Ale že předtym ať ji
zeženě ty šanony. Šef zebral kecafon a vytočil hospodařku. Ramenem držel sluchatko
a obuma rukama se snažil dlubať do te piramidy na krku. Asy ho to zabolelo, bo
naraz zařval jak kinkong akurat že hospodařka pravě zdvihla kecafon a myslela sy,
že sy kdosyk robi srandu. Nasrany rozbolavěly šef ju vyved z omylu, bo ju zdupal
jak dyrygent na třy doby, že čemu něma ty bebechi, na kere před třemi měsycami psal
žadanku. Jaruna se před nim nakrucala v bokach, tuž dal řval, že to potřebuje co
nejspiš, bo jeho podřyzeni němožu robiť. Ta bestyja mu potem začla fukať na ten
jebak, tuž šef eště zařval, že sy to zajdě kupiť sam a že ji potem da paragon.
Hospodařka asy protestovala, že to neni take jednoduche, bo zařval, že ho to
nězajima a bechnul s kecafonem. Jaruna mu poslala vzduchem pocalunek a odplula
pryč.

Jak sem šel potem uplnu nahodu kolem, slyšel sem, jak šef nahlas duma, koho poslať
do obchoda. Enem tak sem se mu tam vplazyl a hlasyl sem se před jeho stolem, tajak
prvňak. Šef mě přehližal a mě začla pracka boleť, tuž sem sy ju podepřel levu a
třepal dal pazuru, bliž k jeho gzychtu. Tuž že by mi kdosyk sypnul do raniho turka
prašek na něviditělnosť? Šef čuměl skrz mě, jak přes Hopkirka, hibal pyskem a
vraštil čelo, naraz se usmjal a vytočil čislo. Jak sem slyšel, že vola k sobě Laďu,
nasraně sem odešel. Laďa se nam potem přyšel pochvaliť, že sy može pojčať služebni
karu, aby byl spiš zpatki. Do dupy, tež musym začnuť nosyť šefovi slivki z vlasni
zahradki.

Laďa se vratil po štyrech hodinach a volal na mě, ať mu idu helfnuť. A čemu ja? Jak
sem u te kary šahal po tych štyrech teskotaškach, ohnal se po mě, že to ni, že to
je jeho nakup. Vrazyl mi do ruk velku krabicu, v kere byly jakesyk kancelařske
bebechi, na ňu dal druhu a pry až to odněsu, ať se eště vratim, že tam eště cosyk
ma. Cyp jakisyk, budě sy ze mě robiť poskoka? Jak sem mu řeknul, co sy myslim o
jeho předkach a jejich přybuzeneckich poměrach, pravil, že sy to teda odněse sam,
jak mě to tak obtěžuje. Vul. Je uražlivy jak male děcko. Odtahnul sem to na patro
šefovi na stul. Ten to rozhodil po kanclach a Laďu před všeckimi pochvalil, jaki je
fajny pracant a jak dokaže všecko fajně zařydiť.

Měl sem po naladě a chtěl sem aji Laďu bonznuť za ty jeho teskotaški, ale nakoněc
sem se na to vysral. Pajtaš, leze šefovi do dupy a ten vul mu eště proplaca
vazelinu, aby se mu lepši lezlo. Chvilu předtym, než sem šel dom, sem se stavil za
šefem a mezy dveřami sem mu pověděl, že sem před chvilu našel na tym internetě
članek o jednym chlopovi ze Zlina, jak mu tež na krku začlo cosyk velkeho rostnuť a
jak s tym šel potem k dochtorovi, ten ho poslal za specyjalistami a tam mu na
rengenu zystili, že mu tam rostě jeho něvyvinute dvojče. Eště na vratnicy sem se
chlamal, jak sem sy spoměl na ten šefuv vyraz, jak by sy lapnul holu řytu na
sadroveho trpaslika. Ti skini v tych černych mundurach, co hlidaju, aby z fabryki
nikdo nic něodnašal, na mě čuměli, jak bysem pod trykem pašoval frezku.

To maš za pracanta Laďu, ty gizde.

16.09.2005

Divny nakup v Kaufu

Včera sem byl nakupiť v tym novym Kaufu, bo v ledničce už byla vidět delši dobu
zadni stěna a mama k temu tež přyhodila menši seznam. V kecafonu pry, kupiš mi enem
paru věcy, ja teho moc něpotřebuju. Jak sem to slyšel, rači sem sy vzal aštverku. A
tež ja. Dyktovala skoro deset minut. Asy sy mysli, že ten kufer v moji felině je
nafukovacy. Tuž to mi pověztě, naco kupuje tolik mineralek a trvanlivych mlik? Dyť
foter lope stejnak enem pivo. Kafe mu dochtor zakazal před paru rokami. Tuž co s
tym mlikem robi?

Po šichtě sem nakopnul feldu a vyrazyl. Drapnul sem vuzek a šel bludiť mezy
regalami, kaj eště nědavno jezdily autobusy. Jak sem měl pul vuzka plneho, naraz
vidim u sodovek znamu postavu.

Kurnik, Zdenka.

Vnitřni pumpa mi začla plašiť, ale enem do te chvile, než sem sy spoměl na posledni
rozhovor u Kinestaru. Rozešli sme se tenkrat ve zlym, ale co, ludě sy maju odpušťat
a ona je furt taka fajna, no jak obrazek. Roztlačil sem vuzek a chtěl ju pozdraviť.
Možna dame řeč a jak se omluvim, třeba zajděme spolu na večeřu a možna aji k ni
dom. Šak možna bych se aji s Bobičkem naučil meškať. Všecko je enem otazka zvyku,
no ni? Naraz spoza regalu vylez taki ulizany černovlasy pajtaš s culikem a hrnul se
k ni. Trochu mi přypominal segřyneho ramba, uple tryko, nafukle ruki, pysk jak z
kameňa. Chvilu sem myslel, že je to ochranka, ale jak se s ňu začal cycmať, zatmělo
se mi před očami. Tuž do štajgrove řytě, to ma byť nahrada za mě? To musela dluho
hledať, enem co je pravda.

No ja, ale co včil? Projisť kolem ni a robiť, že ju něvidim a nebo přysť a pověděť
cosyk srandovniho a isť do dupy? Dylema. Rambo ji dal robil ručni kontrolu
hromadek, lepil se na ňu jak snopel na nehet a ona se chichotala jak Klukova
zamlada. Chvilu sem uvažoval, že do ňho najedu tym vuzkem, bo s tymi štyrmi
balikami mineralek, platem mlik a jednu pětikilovu pikslu praška na prani sem měl
pruraz tajak rozjeta vetřyeska, ale jak sem viděl, že ona se tež na ňho lepi a
směje se, tajak dovčilejška enem se mnu, pravil sem sy, ser na ně a val pryč,
dokavaď je čas.

Přepnul sem se do režimu, kery použivam, jak idu po naměsti a snažim se vyhnuť
takim tym pajtašum v kvadrach s dotaznikami v rukach, co odchitavaju ludi jak
rudoši bizony a tahaju z nich rozumy, kolik beru, kaj meškaju, kolik maju harantu a
podobně. Ti dva byli tak do sebe zažrani, že sy mě ani něvšimli. Ufff. Tuž co, včil
vypadnu na vzduch a zbytek kupim k večeru, šak se mama něposere, no ni? Jak už sem
byl skoro u pokladni, naraz slyšim zdalki svoje meno. A kura, budě dotaznik.

Šel sem pomalu k nim jak školak vylapeny s cigarem na wecku a pozdravil Zdenku.
Zdravila se se mnu, tajak by mě pulroku neviděla a přectavila nas s "Vládíkem z
erobiku". Asy mu už cosyk o mě mluvila, bo jak mi podal a zmačknul pazuru, cytil
sem, že ten by rozlusknul jednu ruku kokosovy ořech. Tlemil se furt na mě, jak by
znal moje čislo trencli. Zdenka se mě potem ptala, jak se včil mam, potem
povykladala, co robi ona a že je to fajne, že sme se rozešli tajak cyvilizovani
ludě. Chvilu sem dumal, esli sy robi srandu, nebo mě zkuša. Kurnik šopa, či už sy
něpamatuje to kino v Kinestaru? A nebo sme se eště potem kdesyk zešli a ja sem byl
tak navaleny, že nevim, že sme se rozešli kulturně? Kival sem hlavu, posluchal jeji
dřysty a v duchu sem ji sugeroval, že se ji chce scať, ať už mě propusti. Po deseti
minutach jejiho monologu, doprovazaneho ušklebkami te svalnate culikate roby vedle
ni to utrpeni skončilo. Rozlučili sme se a ja sem valil k pokladni. Zbytek kupim
indy.

Eště že sem kupil tu vodku. Doma sem sednul k bedni, čučel na ten vojerski seryjal,
lel do sebe jednu za druhu a spominal.

Na jednu stranu mi bylo trochu lito viděť svoju byvalu Dokonalu s kimsyk inym.

A na druhu stranu, dobře ti tak gizde.

20.09.2005

Zadymeny vikend

O vikendu mě mama vyslala skontrolovať našu hektarovu zahradu, esli je dobře

zabezpečena proti povodňam. Pry že leto je v dupě a přyšti tyden ma let jak
mladežnikovi z jebaku, tuž ať valim a jak už tam budu, ať to tam trochu zkulturnim
a pomalu aji zazymuju, bo beztak se tam už pojedě až zas na jaře. Tuž hlupně či co?
Kaj viděla, že leto už je v dupě? I když, posledni dni je zyma jak v Rusku.

Neměl sem nic naplanovane, tuž sem se neměl na co vymluviť a tež sem sy pravil, že
tam možna vyženu z paly myšlenki na šefuv jebak a nebo Zdenčineho kulturystu.
Nacpal sem do Feldy paru bebechu, jakesyk žradlo, teho Leonarda, kereho furt němožu
dočitať, bo je to bachrate jak podhrli z bravka a jel sem.

Jak sem dojižďal k braně, maval na mě synek jedneho suseda, co ma chajdu kusek od
naši. Mu je kolem třyceti roku a jeho porodnik musel měť kluzke ruki. Ja ho moc
němusym, bo on se dycki snaži se mnu dať do řeči, bo sy mě raz oblibil a je schopny
prodřystať aji hodinu. Taki něškodny varyjot. Tež sem mu zamaval, ale to sem neměl
robiť, bo on to pochopil tak, že ho rad vidim a rad s nim podřystam. Otevřel sem
branku, parknul felinu vedle chajdy a už se ten pajtaš dral dovnitřku. A hned
začal, že už sem tu dluho něbyl a co furt robim a esli spominam, jak sem mu minule
hazal ten balon přes plot a jak je v robotě a co robi mama a jak se uča ty segřyne
děcka, co tu dycki tak fajně litaju a robja burdel na celu kolonyju a dřystal a
dřystal a dřystal. Jak už mi lez na nervy, pravil sem mu, že sem sy enem tak
odskočil zhrabať listi a spicham, bo mam dněskaj odpoledni. Pochvalil mě, že sem
taki pracant, co robi aji v sobotu a začal vykladať o tym, jak jeho tata eště robil
před duchodem a jaki byl macher a jak ho měl šef rad a že měl nejvěči premije...
Pala se mi motala tajak sem kdysyk dostal medycymbalem a šefuv jebak aji se Zdenku
mizely v něnavratnu. Jak se nadechoval, skočil sem mu do řeči a že už musym, abych
to stihnul shrabať, zabuchnul sem mu před vysmjatym pyskem branku a šel sem k šopě
pro hrabě. Eště na mě hulakal, že ať sy davam bacha, že posledni dobu se tu
rozmohlo sypani shrabane travy před cyzy branki a že se už partyja domluvala, že až
teho gizda chiťa, že ho pro vystrahu pověsa za fliger na kijovicku zastavku. Spoměl
sem sy na jeden červeněc a rači sem zmiznul v šopě.

Počkal sem tam deset minut a škviru ve dveřach sem ho sledoval, esli pujdě do dupy.
Měl vydrž, ale nakoněc to vzdal a šel hazať kameně do vody.

Vylez sem s hrabjami, chvilu lital po zahradě a za chvilu už sem měl fajnu kupu.
Jak sem se začal shaňať po syrkach, jak na sviňu přyjela susedka od vedle s malu
cerku. Jak viděla tu kupu lisťa, podezřyvavo sy mě prohledla a pry že dufa, že to
něchcu paliť, bo mala je alergicka na dym. Tuž jasne, že ni, uklidňoval sem ju. Mam
na to pytle, narvu to potem do auta a odvezu na skladku. Pochvalila mě, že sem
ohleduplny a ekolog a šla s malu do chalupy. Tuž to tak, ja sy budu sviniť felinu
listim. Stači, jaki burdel mi tam raz zrobil Venca, jak sme v Makru kupovali to
dyvidyčko. Eště že maju okna na druhu stranu. To zas neni taka kupa, aby to hořelo
dluho, no ni?

Skontroloval sem, esli je furt s malu vevnitřku a škrknul syrku. Moc se temu
nechtělo hořeť, bo to bylo trochu eště vlhke, ale jak sem do te kupy narval dvoje
noviny, nakoněc sy to dalo řeknuť. Akurat s tym čmudem sem jaksyk něpočital. Věter
lehce fukal směrem k susedce. Zaslechnul sem jakesyk vyryvani. Do dupy! Už sy teho
všimla. Pro ten přypad sem měl po ruce přypravenu staru celtu, eště po fotrovi z
vojny. Honem sem to přykryl a robil něnapadneho. Susedka vylezla, rozhledla se,
viděla přykrytu hromadu a mě, pod nos sy cosyk zamručela a šla zas dovnitřku. Dalši
noviny a dalši syrki a už to zas hořelo. Aby ten čmud nešel k ni, vzal sem
sololitovu fošnu z šopy a rozhaňal sem ten dym pryč. Něbylo to ale to prave, bo sem
to rozdmychal na všecke strany a ju to zas přylakalo ven. Celta, zpod kere se
dymilo, už tak něnapadna něbyla, ale na přymu otazku "Vy tu pálíte listí?" sem
odpověděl, že nic něpalim a asy sem ju přesvěčil, bo zakrutila hlavu a šla pryč, bo
ji mezytym začla bečeť mala. Fajne, včil budě vic času.

Eště tak dva třy pokusy a je z teho hromada popela. Zas sem škrknul a už to šlo
celkem fajně, bo to bylo eště rozhicovane z posledniho přykryťa. Jak už to bylo
skoro jak Hus na posledni akcyji, naraz vidim na schodach susedku s malu na rukach.
Bechnul sem na to celtu a robil, že tam nejsem. Susedka přyšla až k plotu a pravila
male "Podívej, Maruško, to je ten ošklivý pán, kvůli kterého kašleš. On pálí listí,
víš". Moje tvrzeni, že to musy isť od suseda asy nemělo ten spravny psychologicki
učinek, bo v tu chvilu chitla ta celta.

Musel sem vypadať jak vul, jak sem tam tak stal před hromadu dymicyho lisťa,
přykryteho hořycy celtu a snažil sem se přesvěčovať susedku, že ja nic něpalim.
Rači sem se zbalil, počkal až listi dodymi a valil dom.

U branki mě odchitnul zas ten mondrala a pry, že ma pro mě tajemstvi. Že v

Kijovicach určitě musa meškať jacysyk indyjani, bo před chvilu zřetelně viděl
kuřove sygnaly, o kerych čital v knižkach od Karla Maja.

Do štajgrove řytě, že ja sem tam jezdil...

26.09.2005

Udřeny vikend

Tak už je konečně ten šileny vikend za mnu. Tak sem se už dluho nětěšil do roboty.

Roby v patek na šichtě kvokaly, že ma byť přes sobotu a nedělu pěkně. Hned sem
dumal, že bych cosyk podniknul, bo to je možna posledni fajny letni vikend. Chvilu
sem zvažoval, že bych zrobil cosyk pro zdravi a vylez na jakisyk kopec. Nebo možna
budě lepši vyjet kajsyk na kole. Kolobuty by tež němusely byť zle. No a taka fajna
hospa se zahradku by tež němusela byť marna. Banda z Hrabuvki mě už dluho laka do
Dakoty, že pry to tam něpoznam, tuž že bych zašel? Nakoněc to odpoledně rozhodnul
Erych, kery mi stručně pravil, že třa zas oprašiť rezave kolo a zytra že valime na
Moravku. Ani nevim jak sem mu to odkival. K večeru už sem zas vymyšlal, jak z teho
ven ale přytym sem dal olejoval kolca a leštil ram. Přeslechnul sem asy tydlifon,
bo sem tam pozdějši našel něpřyjaty hovor od mamy, ale bo mi bylo jasne, že to budě
zas beztak o zahradě, rači sem něvolal zpatki.

Chvilu sem se čučel na ty Vyvolene, ale mam potem dycki něpřyjemny pocyt, jak se
čistim zuby a robim na sebe gzychty do špigla, tuž sem to rači vypnul.

Rano, enem sem začnul chistať baťoh, už mě Erych prozvaňal. Abych rozhibal zhnile
tělo, zněs sem tu svoju ukrajinu po schodach. Chvilu sem dole spočnul a přectiral,
že se rozcvičuju, bo mě to jaksyk zmohlo. Erych vyrazyl a ja ve vleku za nim. Už u
Makra sem ho začnul v duchu proklinať, čemu jezdim s takim pajtašem pohlupavym,
kery jezdi do roboty v žlutym trykotu a zda se mu o Lancovi. Jak už byla mezy nami
špara tak ze štyry kilometry, docvaklo mu, že něstiham a spomalil. Trochu ironycki
se mě zoptal, esli nahodu něchcu doprovodiť na nejbliši nadraži, že bych zbytek
dojel vlakem. Vymluvil sem se, že sem posledni dobu jakisyk zgichany po rozchodu se
Zdenku. To ho zaujalo, bo se zařadil vedle mě a ignoroval šofery, keřy jezdili
kolem a trubili jak nadrženy jelen. To mě překvapilo, bo na take pajtaše dycki
nadava.

Tuž sme chvilu jeli ram vedle ramu a ja sem mu ličil naše společne dni, jejiho
čokla, naše hadki a nakoněc teho Ramba. Asy ho to celkem zebralo, bo potem jel kus
cesty dosť otřeseny, ale možna to tež bylo tym kamijonem, co ho malem srazyl.

Vylet byl fajny, fajně sem se pročistil hlavu, akurat Erych měl pravdu, že sem už
dluho nikdě něbyl, bo dať se na oběd smažak a hrancle može na cyklovyletě v
polovině etapy enem cyp. Nohi mi potem ztěžkly jak něpohodlnemu podnikatělovi a měl
sem co robiť, abych vubec dojel dom. Erych mě potem eště lakal na jedno, ale ja sem
taktak zesednul ze sedla a malem sem se vyvratil na chodnik. Eště že tam bylo to
zabradli. Zamaval sem mu a deprem až zajel za roh, sem zkusmo přehodil nohu přes
ram a stal chvilu obuma nohama na zemi. Zaperoval sem a jak sem se všimnul, že mě
špehuje susedka z přyzemi, zrobil sem paru dřepu, jakože se rozcvičuju. Taktak sem
stanul.

Doma sem vlez pod sprchu a enem tam tak pulhodiny stal a něchal na sebe leť vodu.
Potem sem se ohřal jakesyk zbytki, lapnul do křesla a spočival. Jak mě po paru
minutach začlo brať spani, naraz tydlifon. Tuž zakon schvalnosti, no ni? Beztak
mama. Ale ni, segra. Chvilu sem dumal, esli to mam zdvihnuť, bo mama ji beztak
pravila o tym, že sem ju včera něchal zvoniť, ale nakoněc se ve mě pohlo svědomi a
vzal sem to. Tuž něbylo to přani dobre nocy. Ubečena segra mi snoplila do
tydlifona, že sem ji taktak rozuměl. Pochopil sem enem to, že jeji stary je debil a
hovado - ale to sem stejnak už věděl - a esli bych němoh přyjet, bo beze mě to
nězvladně. Rodina se musy pomahať, pravil sem se v duchu, jak sem teho lahvoveho
synka vracal do lednički. V lokalce bych usnul, pravil sem se a jel rači felinu. Že
sem to bral!

Tuž jasne, že by to beze mě nězvladla! Segra se totiž před tydněm rozhodla, že je

třeba přes vikend vymalovať obyvak a přecyň, bo už to tam vypada jak by tam buchly
saze. Upřymny synovec hned vyrukoval s tym, že ma jakusyk brygadu, ale beztak jel
gizd na Banik do Prahi, tak zbyl enem švager a dva mali natěrači - amateřy. Švager
ma jakesyk dobre obdobi, bo jim dovolil čmarať po zďach, jak se to stejnak budě
natirať. Enomže jak potem v patek večer po vyklizeňu celeho kvartyra duležitě jak
vratna na kolejach veešbe rozmichal barvu a začnul přetirať ty beruški a ostatni
ozdoby, co ti gizdi stihli do vyški jedneho metra načmarať, zystil že tuha habe se
zas tak snadno přetřeť něda, zvlašť jak se ten starši někere kresby předmaloval
kružitkem a aby byly vyraznějši, dorobil ich lihovu fiksku. Segra se do ňho hned
obula a že čemu ich to něchal robiť a on na to, že děcka se maju něchať vyblbnuť.
Nakoněc se pohadali, bo segra mu pravila, že se to budě museť škrabať a on, že to
stači natřeť a budě a segra zas, že něbudu žiť jak u cyganu s ryhami ve stěně a on,
že neni jeji otrok a že na škrabani sere. No řvali po sobě jak Banikovcy na
Matušoviča. Nakoněc to odsral aji sused, kery se v jedenast v nocy přyšel zoptať,
esli se švager něchce tu škrabku strčiť do řyti.

Nevim, co mu slibila, ale škrabal celu noc jak Monte Chrysto. V sobotu rano ho
našly děcka na hromadě zeškrabane omitki, flekateho jak po neštovicach a něvěřyly,
že je to foter. Segra pry hned, kdy začně malovať. Misto snidani, tuž nězabili
bystě ju? Semtam bych aji uvěřyl, že to ty roby robja schvalně. Švager se vytočil,
ale aji tak popadnul kibel a valeček a jel jak fretka. Natřel jednu stěnu a pry kdy
budě snidať. Segra zas, že esli se mysli, že ty třy chleby ze salamem, co mu
zrobila před chvilu, byl zakusek a že neni kantyna a ať maka a počka na oběd, bo v
tym burdelu, co je v celym kvartyře z teho škrabaňa, se ji něchce ani byť, natož mu
cosyk chistať. On začnul vyryvať, že esli se ona mysli, že třy chleby stača
chlopovi jak hora, tuž to že se plete. Potem segra objevila ty sgrafita gizdu aji v
ložnicy, kera se neměla malovať. Jak ich valila, ten starši bonznul upřymneho
synovca, že ty kosoštverce ich naučil on. A bo ten byl v dupě, vylela se zlosť na
švagrovi, že on za to može, že děcka su něvychovane a on stoji za guvno, bo ani
něumi vymalovať. Švager jak měl hlad a byl nasrany na cely svět, zařval na celu
Dubinu, jebnul s valečkem až to obchlistlo štvrť obyvaku a šel do dupy. Tajak byl,
ve flekatych hadrach, bez chechtaku a dokladu. Se divim, že ho nězbalili benga hned
za prvnim rohem. Segra mi hned volala, ale přece se něbudu brať tydlifon na
cyklovylet, no ni? Pěkně vyzvaňal doma a čekal až se vratim. Deprem potem nastala
moja chvila. Že sem se vracal.

Ja, dolamany po cyklovyletě jak když bechnětě se špagetami ze schodu, sem měl
domalovať zbytek. Do štajgrove řytě! Segra syce pomahala, ale stejnak odpadla kolem
pulnocy. Eště předtym mě přemluvala, ať aji vyměnim zamek, že budě aspoň řyť, ale
už sem měl všeckeho plne stolički a vrčel sem jak nasrany Šaryk. Kolem jedne rano
bylo hotove. Jak by ten hňup čekal za dveřami, pulhodiny po jedne se přyplantal a
na to, že vypadnul bez koruny, se motal jak klubko z kopca. Furt mě chtěl obimať a
dřystal cosyk o tym, že rodina se musy pomahať a že se mi odvděči, až se oženim,
ale kdovi, esli se teho dočka, bo kera by se mě chtěla vzať. Jak sem měl v ruce ten
valeček, napadlo mě, že bych mu moh trochu vymalovať střeva.

Sprchnul sem se a ustlal se v kuchini, kaj mě rano zbudily dvě hrlički, kere kolem
sebe tokaly a vrkaly, jaku že tu přecyň a obyvak maju krasne. Enem mě to utvrdilo v
tym, že se asy fakt něoženim.

29.09.2005

Statni svatek v segřyne režiji

Včera sem chtěl využiť volneho dňa naplno. V utery večer sem přerušil spojeni s
Telekomem, vypnul sem aji tydlifon a těšil sem se, jak se fajně spočnu. Naplanoval
sem se, že rano budu chrnět tak do deseti, jedenasti, potem se zajdu kajsyk na
smažak a na jedno, v Komeňaku se nadycham čerstveho povětřa, zajdu za Jarynem do
pujčovni a pojčam se ze třy filmy na dyvidyčku a cele odpoledně se budu kulturně
obohacovať a cely svět mi može byť ukradeny.

V pul osme mě zbudil jakisyk hňup budikem z přyklepove vrtački. Jasne, že už sem
něusnul. V kuchini sem zystil, že v sačku už je kavy tak na turka pro barbinu.
Přytym sem se den předtym pravil, že musym kupiť novu. V přecyni cosyk smrdělo
tajak v opičarně. No začatek dňa na guvno.

Kolem dvanaste sem vyrazyl na oběd. Všecko v rychtyku, syr dobry, hrancle křupave,
tatarka čerstva, pivo zymne. V Komeňaku sem potem lapnul na lavku a chvilu očumoval
ludi. Paru švarnych robek sem aji zahlednul, ale včil po tym fijasku se Zdenku budu
chvilu opatrny. U Jaryna sem prvni omrknul novinki, ale nakoněc sem se vybral staru
česku klasyku - Pane vy ste vdova, Kulovy blesk a Peliški. Fajně naladěny a
natěšeny na klidne odpoledně sem dorazyl před barak. Před barakem překvapko - žigul
s nadivku. Segra a mali gizdi! Chvilu sem myslel, že idu enem kolem, ale jak sem
viděl, jak nervozně mačka muj zvonek, docvaklo mi, že ty dyvidyčka sem se asy
pojčal na guvno. A tež ja!

Ze segry vylezlo, že ji zabylo lito, jak se spoměla, že sem furt doma enem sam a že
se mi chce tež odvděčiť, jak sem ji tak fajně a narychlo pomoh s tym malovanim. A
tak upekla rybizovu buchtu, vzala gizdy a pomože mi fajně straviť volny den. Šak
sme surozency a dluho sme spolu enem tak něpokecali, no ni? A u mě na navštěvě tež
už paru měsycu (nebo roku?) něbyla. Tuž to je hodna.

Chvilu sem dumal, jak zrobiť, abych se dostal dom tak aspoň na dvě hodiny napřed,
abych poklidil ten burdel, ale bo nejsem Kaprfild, nic mě něnapadlo. Odemknul sem a
než sem stačil kopnuť aspoň za dveře ty galaty, kere sem se tam něchal včera, jak
sem přyšel ze šichty, gizdi už robili rychly okruh kvartyrem. Než se segra zezula,
stačil sem aspoň v obyvačce zhodiť ze stola za gauč ty naučne magazyny o ženskim
nitru a ty štyry taliře se zbytkami žradla z minuleho dňa odněsť do kuchině. Jak
sem to daval do dřezu, trochu mě natahlo, bo na tym jednym už ty zbytki gulaša měly
jakusyk podezřelu barvu a voněly jak cosyk ine. Esli to vubec byl gulaš. Z ložnice
sem slyšel ty dva baraby, jak se ta mala pta teho věčiho, co to ma stryk na tym
lužku za fleki. No co, raz sem večeřal v lužku. Cestu z kuchině sem narazyl na
segru, kera chtěla nakrat tu buchtu, ale rači sem ji pravil, ať se idě sednuť do
obyvački, že to všecko přypravim sam. Bo ty zaschle zbytki na pecu by němusela
rozchodiť a linku sem už tež dluho něčistil.

Nakral sem buchtu, postavil vodu na kafe, bo segra doněsla svoje - take to granko s
kofeinem. Ja to moc němusym, ale jak neni ine, tuž co. Zahlednul sem oba male
baraby, jak vletěli do kupelki a zabuchli za sebu dveře. Tuž dufam, že se něbudu
hrabať v tym košu na špinave pradlo, co mam přypraveny, že odvezu mamě. Už měsyc. Z
obyvaku se ozvala segra, že mi tu cosyk smrdi jak scyply křeček a že než zrobim to
kafe, že mi tu trochu zetře prach. Gizdi na mě hulakali z ložnice, esli mam jakusyk
sodovku, bo maju žizeň. Mrknul sem pro istotu do lednički, esli tam krom piva
nězbyla jakasyk mineralka a zystil sem, co to tu smrdi. V nocy museli vypnuť
eletryku, bo ten šumkovy salam z předminuleho tydňa, co sem nedojed, dozral. Kura,
tu ledničku budu muset vzat savem. Nebo rači kupiť novu. Saček s položivym zbytkem
salamu sem hodil za okno, zalel kavy, vzal buchtu a šel za segru.

Obyvačka vypadala jaksyk inač. Něchapu jak to zrobila, bo v kuchini sem byl tak
maksymalně deset minut. Stul byl čisty, ale přesunuty pod okno tam, kaj byla
skřyňka, kera včil byla vedle dveřy. Gauč byl tež inač natočeny a televiza byla
přehozena ze stolkem. Kura, ja sem zapoměl, že segra ma tu stěhovacy nemoc. Večer
budu hodinu čučet na televizu, než mi dojdě, že je indě.

Segra mi potem začla robiť školeni o pořadku, že bysem se měl najsť jakusyk robku,
bo inač zhniju ve špině a kdo se o mě budě na stare kolena starať. Žral sem buchtu,
srkal k temu to granko a posluchal na pul ucha. Zoptala se, co je s tu babu, o kere
sem mluvil minule. Po pravdě sem ji pověděl, že sme se asy rozešli. Politovala mě a
potem začla o jakesyk jeji zname, kera je skoro tak stara jak ja a je rozvedena, bo
se vzala takeho cypa, kery dycki pul vyplaty prohral ve Fortuně a že by nam to
spolu pasovalo a esli ji može o mě řeknuť. Tuž pravil sem ji, že se eště rozmyslim.
Obyvačku proběhli dva gizdi s mojimi trenclami. A vida, ty už dva tydně hledam, kaj
asy byly? Potem začli otravovať, esli jim pojčam jakesyk hrački. Tuž kaj ja bysem
vzal hrački, no ni? Zapnul sem im komputer, ale jak sem im začnul vysvětlovať, jak
se ovlada ten Duk, segra mi mrkla přes rameno a pravila, esli mi něšibe, učiť male
děcka take krvaki. A přytym gizdum se to tak libilo. Tuž sem to aji přes jejich
protesty vypnul, našel štyry stare pastelki, třy fiksy a papir, ať sy kresla, ale
po očku sem ich sledoval, bo se mi vybavila ta sykstynska kapla, keru zrobili z
jejich kvartyra.

Segra dřystala a dřystala, semtam se mrkla na hodinki a ja sem se semtam litostivě

mrknul na dyvidyčka, kere ležely na stolku pod televizu. Jak už sem se dozvěděl o
všeckich novinkach na Dubině, co kere děcko umi noveho, že upřymny synovec ma už
vic jak štrnasť dni přytelkiňu, tuž že to asy už budě važna znamosť, zničehonic
segra poslala gizdy oblesť a že už musa valiť. Pocalovala mě na lico a byli v dupě.
Fajn, šesť hodin, eště neni nic ztracene. Lapnul sem k bedni, nacpal do dyvidy
chřtanu Peliški, ať se spravim naladu a k temu dožvykaval zbytki buchty. Jak sem se
šel před dalšim filmem vyscať, všimnul sem se potem v kupelce ve vaně paru jakichsy
malych červenych koleček. Tuž do dupy, ty bestyje mi pomalovaly vanu fiksami.

Kolem osme volala mama, aby se postěžovala, že foter byl ve špitale. Trochu mi
zatlo, bo foter se posledni dobu stěžoval, že ho boli na plucach. Po pěti minutach
se z teho vyklubalo, že byl na pohotovosti s bolavym zubem. Nakoněc z ni eště
vylezlo, že švager se na stare kolena asy polepšil, bo o vikendu pry vymaloval
obyvak a přecyň a dněskaj, o statnim svatku, misto aby šel s partyju do knajpy, jak
to robil pravidelně, vymaloval ložnicu. A že je na segru taki hodny, že nechtěl,
aby se unavovala a tak ju aji s děckami poslal na prochazku, ať spočnu. Do
štajgrove řytě, tuž co to je? Měl sem sto chuti ji povědět, čemu ju vypral z
kvartyra a čemu ona rači šla, ale taki gizd nejsem.

Něcham sy to na jakusyk fajnu rodinu zešlosť.

4.10.2005

Kolobkove spominki

V nedělu sem byl pozvany k našim na oběd. Tuž jasne, že ni enem tak zadarmo. Foter
planuje na přyšti tyden jakusyk oslavu vyroča odchodu do duchodu s byvalu partyju a
bo jim mama něpovolila navaliť se doma, naplanoval že to zrobja na zahradě ve
velkim stylu - grylovani, unyformy, magnetofon s dechovku a podobne capiny. Chtěl
to zrobiť už v letě, ale mama byla tenkrat zasadně proti, bo o prazninach tam pry
budě relaksovať cela familija nebo cosyk take. Tuž mi to je celkem jedno, ať se tam
navala jak sudy z kopca, ale dufam že tam přespja, bo s převozem někerych jeho
kolegu moju felinu mam špatne skušenosti. Z Otove padoucnice mam beztak kajsyk pod
sedadlem eště zbytki.

Mama se překonala, bo zrobila pečenu husu. To už sem dluho neměl, tuž sem se
přežral jak somalec z dvuch tyktaku. Ani sem se němoh hibať. Chvilu sme spočli,
dali se kafe a už mi mama cpala do ruki apětku ze seznamem capin pro fotra na tu
akcyju a hnala mě do Kaufu. Tuž sem pojezdil vuzkem mezy regalami, požduchal paru
duchodkiň, kere maju ve všeckich Kauflandach na světě stejny zvyk - něchavať
poloprazne vuzki uprostředka te nejmenši ulički - a valil sem zpatki k našim.
Předal sem maso, flaški a dalši bebechi a valil dom.

Dole ve vchodě sem se srazyl s Datlem. To to leti, skoro před pulrokem sme spolu
byli na te akcyji BVU. Na chvilu sme podřystali před barakem o tym, jak to tam
minule dopadlo, co se robilo potem v te kompresorovně a tak dal. Jaksyk fajně se
nam dřystalo, tuž mě napadlo, že bysme mohli zajisť do Indry na jedno, bo to je
nejbliž. Zavčasu sem se spoměl, že on vlasně něpije a jeho nejvěči alkoholicki ulet
byla kofola s rumem kdysyk na vojně, jak mu jeho mama poslala dopis, že mu scypnul
křeček. Tuž sem ho pozval aspoň na kofolu.

Jak už to tak byva, jak sme probrali naše včilejši přeživani, zabludili sme do
děctvi. Shodli sme se, že to byla nejlepši etapa našich životu. Se slzu v oku (kura
te cybule bylo na tym utopencu jaksyk moc) sem spoměl, jak sme kdysyk něchali na
pisku chvilu bez dozoru třy duhovki, bo sme se tak trochu mlatili, kdo vlasně
vyhral a mezytym nam je zežralo tehdy dvulete děcko od susedki. Jak sme potem
něnapadně zpoza rohu sledovali tu sanytku a hasyče, keřy do hodiny přyjeli.
Dodněskaj něchapu, čemu ta rebeka volala aji hasyče, ale ona byla dycki lehce
histerycka.

Tež sme spoměli, jak sme se robili luki z věšaku a potem se s nimi snažili
přestřeliť naš barak. Paru šipu syce skončilo v hrncach s polivku nasrane susedki a
potem sme museli zdrhať, ale jeden se mi podařylo dostřeliť až do ryny. Nejlepši
ale byly zavody na kolobkach, co sme robili z haldy u Ostrčilki. Kurnik, aji
Datlovi se včil zda jakasyk menši. Možna se propada. Kdysyk to byval kopec jak cyp,
jak sme stali navrchu a navzajem se požduchavali, kdo pojedě prvni. Tenkrat vyhral
Datel, bo on měl pazuru zlomenu a ja enem naraženu. Ale zas jeho kolobka s
nafukovacymi kolcami vydržela a moja dřevěna byla tak akurat na otop.

Ani nevim, jak to přyšlo, naraz se slyšim, jak se chlubim, že sem dostal k narozkam
ten moderni skladacy bazmek, kery by určitě tu pekelnu izdu z haldy vydržel. Datel
se rozzařyl jak Černobyl a pry že by ju chtěl vyskušať. Tuž měl sem syce v sobě už
třy piva, ale kontrolni poistka furt eště fungovala. Pravil sem mu, že na mě je
eště moc světla, ale on furt doražal a doražal jak kanarek, co zežral viagru. Že na
take moderně eště nejel. Tuž sme špekulovali, kaj to zrobiť. Za chvilu uznal sam,
že po ulicy by s tym asy nejel, bo tež už neni žadny mladežnik. Navrhnul muj
kvartyr a hned se ptal, esli mam dluhu přecyň. Bliklo mi v pale, jak sem doma
testoval kolobuty a navrh sem zrušil. Tak pry esli by to nešlo na chodbě v baraku.
Tuž to by šlo, ale na to sem měl v sobě malo piv. Potkať tam susedku odvedle, tuž
mam o ostudu postarane. Nakoněc sem to vydumal. Mame přece dluhe sklepy a tam
stejnak nikdo něchodi, tuž tam to budě v rychtyku. Zaplatil sem piva a ty třy
kofoly za Datla a vyrazyli sme.

Doma sem vytahnul z komory ten skladacy bebech, na kery sem od narozek něšahnul a
ignoroval sem Datla, kery se svicavymi očami přeměřoval moju přecyň. Natlačil sem
ho do vytahu a za chvilu sme přystavali ve sklepě. Prvni jeho jizda nědopadla moc
dobře, bo po tych rokach kolobkove abstynence už neni zvykly udržovať rovnovahu a
susedka tež neměla nechavat tu tašku se zavařenymi ogurkami a marmeladu před
sklepem. Jak se zeškrabal to meruňkovo logo Najku z bundy, zkušal to eště raz. Už
mu to aji šlo. Něchapu, co přyvolalo suseda z přyzemi, esli Datlove nadšene vykřyki
a nebo to, jak sem ja navalil do haldy trubek a jebnul sem se palu do odstavene
stare galekski (kura, na co tu ma kdosyk lešenařske trubki?). Jak se rozvalily
dveře a v nich sused s vystražně zdvihnutu berlu svoji roby, schoval sem honem
kolobku za roh. Musel sem se jebnuť fest, bo se mi před očami rozdvojoval. Ale tež
to mohlo byť tymi štyrmi pivami.

Sused se zarazyl, bo nečekal, že tam potka dva chlopy s vyvalenymi očami. Potem už
to jaksyk něbylo ono, bo Datel byl jakisyk zamlkly a nevim, esli to bylo tym, že se
bechnul do kotnika a nebo tu susedovu poznamku "Nenechte se rušit, hoši".

Padaju, bestyje, padaju

Jak sem šel před paru dňami kolem te věže, co zbyla z Indřycha, bechnul mě do hlavy
kaštan. Tuž to mam štěsti. Ale furt lepši jak cyhla, no ni? Jak sem ho něnapadně
zdvihal ze země, abych se ho strčil do kapsy, zaspominal sem na dobu, jak sme jako
mali haranti - pijonyřy museli překonavať udernicke zavazki a tahali sme do školy
tuny kaštanu, žaludu, bukvic a inych podzymnich žďorbu, kere padaju ze stromu a
kere tak maju radi ludě, co němaju chechtaki na garaž. Dokonce mi aji raz prošla
omluvenka, jak sem přyšel pozdě, že sem byl sbirať v Komeňaku kaštany, aby mi je
pijonyřy z inych třyd něvyfukli před nosem a my sme měli tytul Třyda měsyca a
učitelka fotku na hlavni nastěnce.

No vlasně malem prošla, bo ta bestyja přemudřela chtěla ukazať, kolik sem ich
nasbiral. Jak sem vytahnul z kapes třy šnuptychle, rozcumlany bombon a pět
ulepenych kaštanu z minuleho roku, hnala mě bestyja na pohovor k ředitelovi, esli
sem to němyslel jako jakusyk provokacyju.

No a jak sem včil zdvihal pod tu byvalu šachtu ze země dalši kaštan, bo je to taka
fajna spominka na děctvi, naraz slyšim "Hele, ten dědek nam to tu všecko vysbira".
A tacy dva mali gizdi s plnymi igelitkami na mě čučeli, tajak bysem im nabizal
bompary před školu.

Včil už se přecy rekordy ve sběru ve škole nětrhaju, tuž čemu to ti mali barabčicy
sbiraju?

Sme syce kraj razovity, ale fakt něvěřym temu, co se všade kolem šuška, že to
někeřy ludě vařa a žeru.

Tuž už stě jedli kuře s kaštanovu nadivku? Pche!

7.10.2005

Zdravotni dovolena

Po te šlupce ve sklepě mi bylo jaksyk chujovo, tajak sem se tenkrat bechnul do paly
na tym kolobutim testu doma. V ponděli sem volal do roboty Laďovi, bo ten včil
zastupuje šefa, kery byl s tym svojim jebakem na minyoperacyji a včil se dolečuje
doma. Laďa je taki ten typ, co jak dostaně funkcyju, nafukně se jak něšikovný
potapěč a robi dusno. V kecafoně robil machra, že je moc roboty a esli fakt němožu
přysť, ale nakoněc pravil, že mi tu dovolenu milostivě napiše.

Polehaval sem cely den, bo ta pala mě fakt bolela jak bysem dostal tvarnicu z
třetiho patra. Chvilu sem myslel, že to je otřes mozku, ale bluť se mi nechtělo.
Odpoledně sem schrupnul, ale zbudil sem se zas s bolesťu hlavy a to už mě sralo, bo
jak člověk idě spať s bolenim a stava tež s bolenim, to je na guvno. Tuž ale šak
nejsem žadny měkoň, přece něpujdu k dochtorovi, no ni? Minule mi ta bestyja chtěla
robiť hnusne věcy s gumovymi rukavicami a kdovi co by mi zrobil včil. Poslal sem
Laďovi ezemesku, že možna nepřydu ani v utery.

V utery rano sem se zbudil kolem poledňa. Pala mě bolela eště vic, jak včera. Vzal
sem se dalši ibuprofen a dumal, že asy umiram. Tuž a co jak mam jakisyk nador? Šak
se furt piše, že ty komputery a tydlifony zařa do paly a člověku to moc něprospiva.
Asy třa psať zavěť. Pojed sem kusek sucheho chleba, bo sem neměl chuť, potem sem
lapnul ku komputeru a hledal informacyje o bolesťach hlavy. Hned na prvni strance
sem našel haldu informacyji a tak sem se tym začal probirať. Dočital sem se, že by
to mohla byť migrena. Tež tam psali, že by za to mohla taka ta mala sviňa, co se
zahryzně do člověka, saje mu krev, nafukně se jak žaba s vodovodni hadicu v dupě a
do člověka pušťa fajne věcy. Potem sem se dostal kajsyk na stranki o nadorach na
mozku. Kurnik šopa, to bylo fakt fajne. Po pulhodině čitaňa sem byl přesvěčeny, že
to mam. Fakt. Aji sem cytil, jak se mi v pale cosyk nafukuje. Rači sem ten žďorb
vypnul a šel pojesť dalši červenu lentylku.

Odpoledně se mi zrobilo trochu lepši, ale v pale mi eště trochu hučelo. Naraz
kecafon - kura taki rachot, jak bysem byl ve zvonicy a začli vyzvaňať. V kecafoně
podle hlasu přypity Marcel a pry, že to svinstvo asy bylo skažene a esli mi je tež
tak zle jak jemu. Cosyk mi přebliklo přes nador. Svinstvo? Skažene? Naraz rele
cvaklo a vyhibka se přehodila na spravnu kolej. Před očami mi proletěly obrazy z
pondělniho večera.

Zvonek u dveřy...
Marcel s dvuma petflašami s čimsyk žlutym...
Sedime v obyvačce...
Burčak...
Koštujeme...
Sedime v kuchini na zemi...
Koštujeme...
Řvu z okna rusku himnu...
Sedim na zemi ve vytahu...

Zavěsyl sem mu to a rozhlednul se po obyvačce. V rohu pod fikusem sem našel dvě
prazne petflaše. Do štajgrove řytě, šak sme se pravili, že enem trochu okoštujem.
Spoměl sem se aji, že to chutnalo jak skažene droždi s jabčakem, ale Marcel pravil,
že to ma od znameho a že to je zaručeně dobre. Tež pravil, že to dojdě v břuchu. A
potem věřtě znamym.

Tuž ale aspoň mam istotu, že to neni nador.

10.10.2005

Pohlednicovy fotbal

Na sobotu sem se po tym divnym tydňu celkem těšil, bo sem chtěl večer v klidu čučet
v bedni na tych našich pajtašu, jak to navala tym oranžovym bludnym Holanďanum
tajak loni. Partyja na šichtě se domluvala, že pujdu všecy zas k Frantovi na jeho
megatelevizu, ale ja sem měl po tym tydňu ludi až až a všecy mě jaksyk srali.

Dopoledně sem byl nakupiť paru bebechu do spižki a lednički a tež cosyk na žrani k
temu zapasu. Chtěl sem kupiť paru plechovych Radku, ale potem sem se to rozmyslel,
bo sem se eště dolečoval z otravy tym jedem od Marcela a jaksyk sem ani neměl chuť.
Kupil sem se velki pytel smaženych kobzoli, arašidy a liter kofoly, ať mam jakusyk
tu energiju na fanděni a něusnu hned po prvnim gole. Nachistal sem se to v obyvačce
na stul a tak z nostalgije se na aštverku načmaral fiksami minytransparent "ČEŠI DO
TEHO!", ale rači sem zatahnul žaluzyje, aby mě ten hňup odnaproti, co semtam
šmiruje susedku z třetiho dalekohledem, jak se producyruje naha v obyvačce,
něpomluvil.

V sedum sem lapnul ku spravam, abych se mrknul, esli se nezměnil režim. Zmačknu
čudel na ovladaču a jeb! Rana jak když ušklhně hroch, tma v celym kvartyře a od
bedni smrad, jak když sem v elektrotechnyckim kružku spalil pajku. Tuž to něvypada
na poklidny večer u fotbalu, no ni? Pomalu sem lez ku vchodovym dveřam jak Žižka po
druhim uraze a na chodbě sem nahodil istič. Ale guvno guvno, zlata rybko! Světlo v
kvartyře svitilo, ale televiza zustala černa.

DO ŠTAJGROVE ŘYTĚ!

Tuž to je jak naschval, jak se na cosyk raz těšim, dopadně to na guvno. Co ja včil
budu robiť? Byl sem tak nasrany, že sem chvilu uvažoval, že bych šel spať a na
Baroša aji s Rosyckim se vysral. Po dvojdecce kofoly na sklidněni sem se pravil,
dumej chlope, přecy to něvzdaš. Co jak syncy bez tvoji podpory prohraju? Tuž co
včil a co potem? Za partyju z roboty ku Frantovi něpojedu, bo sme se v ten patek
jaksyk nazorově něshodli a po tym, co sem ich poslal do řyti aji s tu jejich
debilni uhlopřyčku, by mě beztak něpustili dovnitřku. Co tak jakasyk knajpa s
platnem? To se mi nechtělo, bo tam zas budě smrad jak ve fabryce na cygara a plno
navalenych.

Naraz mi problikla v pale mama. Ta ma přecy v kuchini stary Merkur a semtam čuči na
naučne seryjaly o vařeni, jak vařy pro fotra dršťki. Zavolal sem ji, esli se možu
na chvilu staviť a cosyk se pojčať a jak pravila, že beze všeho, už sem startoval
feldu. Tuž a co? Přecy něpujdu se svojim bolavym řbetem pěški s taku těžku
televizu, no ni? Mama mě hned ve dveřach chtěla častovať kafem, tuž to beztak cosyk
budě chceť. Pravil sem ji, že nechcu, ale že sem se přyšel pojčať na večer
televizu. Blisklo ji v očach a pyšně mě vedla do kuchině. Rozhližal sem se kolem
dokola a hledal Merkur. Mama mi ukazala v kutě jakusyk minykisňu. Chvilu sem ostřyl
a fakt - televiza. Pry to vyhodně kupila v Albertu za pětikilo, navic to ma aji
radyjo a drat na přypojeni do auta a člověk se može čučet na seryjaly aji na
vyletě. Pochvalil sem ju za fajny nakup a dal sem se zhaňal po Merkuru. Ale ten pry
je na zahradě, aby tam foter moh sledovať spravy. Pochopil sem, že dněskaj večer
uvidim z Baroša tak akurat černobily flek. Mama mi vrazyla ten japonski zazrak do
pazur, jak pravě do kuchině vešel rozespaly foter. Pry chvilu pospal, aby něusnul
přy tym fotbale a pry, co tu robim. V kostce sem mu vysvětlil o co idě a odmitnul
sem jeho nabidku, že bysem se čučel s nim s tym, že mě boli pala. To tak! Zas cely
večer posluchať jeho rady amaterskeho rozhodčiho "Jak to hraješ ty hňupe?" nebo
"Nepusťho, nepusťho!" V nejlepšim přyjdě mama a chce se enem mrknuť, esli na prvnim
už skončil ten seryjal. Poděkoval sem a valil dom.

Jak sem ten kram položil na sedačku spolujezdca, padnul mi pohled na ten drat do
kary. Tuž zapas pravě začinal, že bych to zkusyl počumět na kusek ve felině přy
cestě dom? Vrazyl sem to tam a chvilu sem tam šteloval s antenu, ale rači sem teho
něchal, bo kolem feliny dvakrat přošly dvě benga a divaly se dovnitřku tak jaksyk
divně. A čumět na zapas na bengarně jako podezřely z vlupaňa do vlasni kary sem
nechtěl.

Doma sem ten kram zapojil a bechnul sem ho na stul hned vedle kofoly, bo inač bych
viděl guvno. Deset minut sem ladil, bo s tym rybařskim prutem misto anteny se
nědalo nic pořadneho chytnuť. Jak byl dobry obraz, slyšel sem k temu Vyvolene a jak
sem pro změnu naladil teho komentatora, viděl sem teho fusateho pajtaša na čete, co
furt něvaha a dřysta.

Cela dřyna stala za pavuči prd, bo s Holanďanami hral aji rozhodči. Štěsti čučelo
asy na iny program. Tuž nevim. Rozhodči, kery se menoval jak nemoc, mi byl
podezřely od prvni chvile. V nedělu jak sem potem volal mamě, bo oprava moji bedni
ranami do řbeta něpomahala, sem ju prosyl, esli bych se ten pohlednicovy bazmek moh
pojčať na del, než se kupim cosyk lepšiho. Než sem zavěsyl, foter se ptal, esli sem
se večer dival a esli vim, že se Kolina dal přeoperovať gzycht a něchal se
nastřeliť vlasy.

Ale furt sem na tym něbyl tak zle, jak Kamil, kery raz musel s robu a malym gizdem
do obchodu na nakup, jak naši hrali jakisyk duležity zapas. Jak se roščiloval, čemu
něšli spiš, vyslechnul sy cely vodopad vyčitek a nakoněc stejnak musel isť, bo jeho
roba je sylnějši. Potem se v obchodě celu dobu nabizal, že zeženě to a tamto a furt
odbihal do elektra, kaj byla puštěna televiza a stejnak neviděl ani jeden gol.

13.10.2005

Zas mam na co čučet

V ponděli cestu na šichtu sem dumal, jak něusnuť ve stoje a něchrapnuť se hlavu do
teho madla, bo lokalka byla narvana, jak košik jablek. V tym polospanku sem
uvažoval, co kdybych se kupil novu televizu? Šak penize jakesyk na učtě mam a čučet
na ten mamin maly ždorb, z teho by jeden oslepnul.

V robotě sem se prvni resuscytoval turkem a kolem osme, jak mi začly fungovať
všecke turbiny, sem se mrknul, esli se Laďa eště něvratil z porady u naměstka a
stravil sem hodinu na internetě. Rozhodnute! Kupim se televizu. Šak ta Orava,
bestyja stara, už ma cosyk odslužene a te už zostřy obraz enem tak rana krumpačem
do obrazovki. Spoměl sem se na tu reklamu, jak tam ti dva mladežnicy leža v lužku a
čuča na strop, na kerym maju přymontovanu televizu. Kurnik šopa, tuž to by bylo
cosyk!

Startnul sem vyhledavani, bo v tym už sem odbornik a hledal televize na strop. Po

pěti minutach sem pochopil, že televiza na stropě něbudě to prave pro mě. Zaprve
aji ty nejlacnějši staly jak burane Punto a jak sem objevil držak na taku televizu,
kery stal jak nova stodvacytka s plnu nadržu benzyna, pravil sem se, že se
poohlednu po ine. Tež blby napad - televiza na strop. Co jak to člověk, co pravě
neni kutil Tym, jaksyk cypatě přyšrubuje a potem ho to přy přenose z parlamenta
pořbi na gauču? Tuž ale zas bysem byl aspoň raz v televizy, no ni?

Spominal sem, jak se menuje ta bestyja od Franty, co ma uhlopřyčku jak nasada od

metly a přytym sem našel jakisyk Filipes. No tak to tež nechcu, bo ta barva kisni
se mi moc něpozdava (a dvacet litru je tež dosť). Či kradu? Pomaly sem snižoval
naroki a zmenšoval uhlopřyčku a naraz sem se dostal k minypohlednicy za pětikilo,
co mam pojčanu od mamy. Tuž tudyk cesta nevede. Obešel sem kancliki a něchal se
poradiť od kolegu. Franta chtěl začnuť dřystať jako prvni, ale zarazyl sem ho hned
v počatku. Nakoněc mi fajně poradil Jožin. Vychvalil mi Sanyjo, že pry ma od nich
televizu, radyjo, magneťak, dyvidyčko a všecko super. Tuž fajn, budu hledať Sanyjo.
Hledal sem dal, jak Maruška jahody, až sem se dostal k jedne bedni od japončiku,
kera něvypadala zle a štyryapultisyc mě tež nězruinuje. Napsal sem se značku fixem
na kus papira. Pul roboty hotove, vybrane sem měl, ale včil kaj ju kupiť?

Hned po robotě sem vyrazyl do Pryjora, bo tam sem kdysyk kupil fajne radyjo. Ukazal
sem mladežnicy za pultem listek se značku. Usmjala se na mě a pry, že temu
něrozumi, že je tu enem na vypomoc a nic něvi, ale že mi zavola kolegu. Přyšel
dalši mladežnik, mrknul na listek a pravil, že ten typ němaju, ale že mi može
nabidnuť inu, kera je stejna, vypada lepši a stoji sedum. Tuž to sy robiš srandu,
nebo sy šel do roboty pod zvlašť nizkim železnym mostem?, zoptal sem se v duchu
teho synka. Pravil sem mu rozhodnym hlasem, že chcu tu, co mam na tym listku. Asy
byl na jakimsyk kurzu asertyvity, bo mě začal přesvěčovať o tym, že bych se měl
kupiť tu dražši, bo ta ma lepši obraz a česki teletekst a jakesyk pip či co. No vul
jak anděl. Přecy nědam za jakusyk kuru v bedni skoro o třy litry vic. Slušně sem se
rozlučil a šel. To o tym buranovi už asy patřylo komusyk inemu.

Kaj včil, pravil sem se? Datart, tam maju podle reklam všecko, tuž že mě něnapadlo
začnuť tam. Synkovi u televizy sem vrazyl do ruki papirek. Přečital, pokrčil
ramenami, že ten typ němaju a nabidnul mi iny, kery měl v nazvu jedno X navic a
stal o dvaapultisyc vic. Tuž to je den na guvno. Šel sem dom a celu noc se mi
zdalo, jak s železnym karabačem valim po řbetach šefy elektrošopu, keřy najimaju
take pohlupave gizdy.

V utery sem na šichtě dal řeč s chlopami a vylel sem se srce. Někeřy mě litovali,
druzy nadavali, že sem škudla, jak mi sejdě na paru tisycach. Seru na nich, na
hňupy.

Odpoledně sem zajel s felinu do Šokinparku, co se včil menuje Avijon, ale mi se vic
libi ten stary nazev. Prolez sem eště raz Datart, ale ty robotniki asy kajsyk
centralně klonuju. Nakoněc sem skončil v Elektrowordu, kaj do mě jeden pajtaš tak
dluho hustil, až sem nakoněc - unaveny jak Garfild přy pondělku - kupil tu, co sem
měl napsanu na tym listku. Akurat, že v nazvu měla ine čislo, něbylo to Sanyjo, ale
Sony a stala skoro osum. Tuž ať něžeru. Doma sem chvilu zapojoval a ladil (naštěsti
enem jeden drat do eletryki a druhi do anteny) a za slabu hodinu už sem zas byl
člověk.

Ale stalo to za to - Finy sme včera rozdrtili jak pepř v hmoždiřu. A kdybych ju měl
už v sobotu, naši by ty Holanďany rozněsli na kopytach.

14.10.2005

Přesunuta biblijoteka

Před paru dňami, jak sem robil velki uklid, sem v přecyni pod skřyňku na buty našel
prukaz do knihovni. S hruzu sem se přečital datum posledni navštěvy, bo co se tyka
vracaňa knižek, sem stary burdelař.

Pul dňa sem potem prolizal kvartyr, než sem našel ty štyry bichle, kere sem se
minule pojčal. To zas budě dřystu a šrajtofla se tež prohně. V sobotu rano sem
nacpal knižki do igelitki a vyrazyl směr Černa luka.

Dorazyl sem na misto, hned vedle byvale Lesanki, tam jak minule, ale knihovna
nikdě. Tuž barak tam stal, ale nikdě žadne ořbetovane papiry, kere by se daly
pojčať. Něvahal sem a točil kamoša, kery mi radi v intelektualnych věcach. Laďa byl
vytočeny jak stodvacka se zaseklym sytičem, bo sem ho zbudil, ale než mi s tym
bechnul, poslal mě k Sykoraku. Chvilu sem dumal, esli to neni jakasyk nadavka, ale
potem mi docvaklo, že tam kdysyk bichlopujčovňa byla.

Dorazyl sem k Sykoraku a fakt! Novy vchod, ve vestybulu robka, co zbirala kabaty a
baťohi, aby kdosyk cosyk něšlohnul a vevnitřku všecko nove - špigel glanc. S
gzychtem "šak sem se to pojčal před tydněm", sem vratil knižki, zaplatil dvěsta
pujčovneho, vyslechnul se kazani jak v kostele a pravil, že se polepšim. Bichloroba
mě poštenkrovala, že kdybych přyšel o tyden spiš, měli vyhlašenu amnestyju na take
gizdy jak ja a že bych ušetřyl. Kurnik šopa! Posypal sem se vlasy popelem a šel se
porozhlednuť, co sem se za ty dvě kila předplatil.

V přyzemi pujčovňa, čitarňa a paru komputeru na hledani knižek. V prvnim patře

děcke odděleni, tam raz zajdu, jak budě prazno, omrknuť jakesyk ty Majovki. Akurat
nevim, esli mi tam budě platit prukaz. Šak co, duchem sem mladežnik. Vyš bylo
hudebni odděleni, tam raz tež mrknu, esli tam němaju jakesyk stare Olimpiki.
Internetove odděleni mě nězajima, to mam doma a Brycke centrum tež ne, bo na to
znam malo sloviček. Ale je fajne, že tam možu kdykoliv zajsť.

Lapnul sem potem v čitarni do křesla, že se přečitam jakusyk gazetu. Naraz čumim
jak Kajinek na pilnik, kolem noh se mi motal čokel. Tuž fakt! Rozhližal sem se,
esli něvypadnul z jakesyk knižki, bo jako maly gizd sem takich knižek čital plno,
ale podle robky, kera mu visela na koňcu voditka, sem pochopil, že je to tež
navštěvnik. Tuž či čokli umja čitať? Jak šel kolem mě, naraz začnul robiť divne
věcy s moju nohavicu, ale bo robka byla celkem švarna, něnakopnul sem ho a přesunul
sem se dolu k regalum a schoval se tam před nim. Naraz ťapot ze schodu a volani te
robki "Sisinko pomalu!" Čokel se zas začal bratřyť s moju nohavicu a maval ocasem
až encyklopedyje padaly na zem. V duchu sem se odpřysahnul, že už se pazury od
turysťaku nikdy něbudu utirať do galat. Překročil sem kňučicy bestyju a šel zpatki
do čitarni.

Čitani už mě ale tak něbavilo, bo sem po očku sledoval Sisinku s majitelku. Jak sem
slyšel, že včil pujdu o patro vyš, zajasal sem, popadnul vybrane bichle a po
zapsani valil pryč, bo Sisina zufale vyla steskem po moji nohavicy, s keru
planovala svadbu.

Jak pujdu do biblijoteki přyště, podplatim tu robu v šatni, ať s kabatem odebira a

věša aji čokly.

17.10.2005

Filozofovani o robach

V ponděli už se vratil šef z te nemocenske. Krk ma eště ovazany, aby mu to

nězhnisalo, ale to mu vubec něpřekaža v tym, aby nas hned od rana začnul honiť jak
nadmute kozy, zkurdupel jeden. Odpoledně sem byl zedřeny jak omitka. Cestu dom mi
trochu zpestřyla fajna přyhoda. Jakisyk navaleny pajtaš se rozhodnul, že ukaže
revizorum, že je rychlejši jak člověk po šaraticy a jebnul sebu ze schodu na
mustek. Než dojela zachranka, nědobrovolně daroval tak puldecki z čela a rypaku.

Doma sem se sednul k nove bedni, chvilu projižďal programy, ale nic zajimaveho tam
něbylo, krom jakichsyk pařycych se kudlanek, tuž sem drapnul jedneho Radka a lapnul
se do křesla, že zas podumam o robkach tajak o vikendu.

Čas leti jak splašeny nosorožec a ja tu furt hnipu sam. Za paru roku mi budě
štyrycet, a to eště možna, esli budu hodny, ale přece něscypnu sam ve vlasnich
plinach, no ni? Zdenka ma svojeho svalovca z posylovni, Jaruna se zamilovala do
Ladi, bo jak byl chvilu ten minyšef, tak ju asy rajcoval a včil spolu vrkaju na
chodbě každu kuřpauzu tajak dvě hrlički. Kaj taki stary chlop, jak ja, ma zehnať
robu?

Cestu na šichtu? To tak. Po ranu v lokalce každy vypada, jak by jel pravě ze Švermy
po rekordu - a to aji roby. A ja věčinu eště v lokalce stejnak dospavam.

V robotě? Tuž možna by se tam aji cosyk našlo, ale filter mylijonu oči ve fabryce a
propiračka našeho vztahu v každym kanclu - tuž to němusym. Přyklad - sekretařka od
řydi, ta s tym bečkem, to je celkem fajna robka, pěkně tvarovana, ale přyrodni
bloncki rači něbrať, pravil dycki Kajoš, eště jak byl normalni, to myslim bez
Heleny. Přectavtě se, letos jel na dovolenu na jakesyk Lanzarote, namisto na Žerki,
tajak každy rok s partyju vařyť dryjaki na čerstvym vzduchu. No sekretařka je
švarna jak obrazek, ale jak cosyk začně dřystať, je třeba ju zavčasu buď zarazyť,
anebo se zarazyť špunty do uši, bo ji potem z pysku lezu perly jak z ustřyc.

V kantyně? Tuž tak hluboko snad něklesnu, bo te baby, co vydava polivki, se bojim.
Taki fus ma stryk Matěj, jak se třy dni něholi. Kdyby aspoň fajně vařyla, obětuju
chechtaki na holicy strojek, ale ty jeji patoki se ani žrať nědaju, tuž co s taku
fusatku doma, no ni?

Cestu ze šichty? To sem věčinu tak unaveny, že teho moc něvnimam. Předminuly tyden
sem se obhližal take dvě fajne robki, jak sem stal na tym spojovacym otočnym kolcu
v lokalce. Jedna aji reagovala na moje chlipne pohledy. Chvilu sme na sebe čučeli a
smjali se na sebe, akurat ona to potem zdrbala větu, esli se něchcu sednuť. Tuž ni,
že bych vypadal taki stary, ale to zasrane depeo ma ve všeckich lokalkach, jak jedu
kolem Kolkove Ostravice, nahravku o tym, že mladežnicy maju pustiť sednuť starych
ludi. A zas guvno!

Na Stodolni? Tam je věčina navštěvnic stejnak pod zakonem, tuž tam životni
partnerku, kera by mi navařyla, vyprala a časem převlikla plinki, stejnak něnajdu.

V jakesyk knajpě? Tam možna aji ja, ale asy starnu, bo jak sme tam s partyju, tuž
kecame o životě, o vojně, hrajem bouling, šipki a na nic ineho neni čas. A že bych
chodil sam do knajpy baliť roby? Tuž to ni.

Kamoški a kamoši? To sem jaksyk prošvihnul, bo už su za ty roki všecy sparovani jak

dědek s babku v košiku na šiti. A abych kamošovi obluzoval jeho robku, taka sviňa
nejsem. I když... Jedna by za hřych stala. Možna chvilu počkam, bo oni vypadaju, že
se co chvilu rozejdu, bo on furt jezdi na služebki kajsyk do dupy a ona je taka
družna. Akurat ona je fiksovana na jeho svaly, tuž jak by to bylo akutni, oprašim
staru permanentku do fitcentra. Ale ono beztak za ty roki zkrachovalo, tuž mi asy
ta něvyčerpana permoška propadla.

Kdosyk v baraku? Tu na vyběr moc neni, bo buď tu su robki tak ze štvrte pate třydy,
anebo ta velikonočni vajcova suseda, ale ta se něchce vdavať, ta chce enem to bez
te uzdy.

No a co dal? Nic. Parurazy se mě segra snažila dať dokupy se svojimi kamoškami. Tuž
ale věřtě robam přes třycet roku, kere su furt same a eště k temu znaju moju segru!
Dycki sem to odmital. Před časem segra dřystala cosyk o jakesyk robě u nich v
baraku. Pry by se mi libila, bo je to muj typ. Nevim, kaj segra bere istotu, že je
to muj typ, jak nevi, jake roby se mi libja. A ja už tež ni. Nic sem tenkrat
něpravil, ale včil sem dumal. Je bloncka? Tmavovlasa? Velka? Mala? Ma bochanki? Da
se s ňu podřystať o vojně, prezydentach, o Elvisovi a ni enem o porodach a kremach
na pysk? Tuž ale snad nejsem taki zufalec, že se něcham dohodiť robu od moji segry,
navic bych ji beztak musel každe vanoce děkovať za to, že mi našla robu.

Asy sem už stara bedla. Něumim zbaliť robu, ani něumim byť zbaleny. Zustanu na věki
sam! Mam začnuť spořyť na uplatki pro synovce a neteř, aby se o mě, až budu stary
němohucy pajtaš, kery se taktak doplazy z lužka k ledničce, postarali? Tuž to
beztak scypnu kajsyk na Landeku přykryty Rudym Pravem.

No... Až budě volať segra, něnapadně se ji zoptam na tu jeji susedku.

21.10.2005

O žradle, co litalo, jak bylo žive

Posledni tyden něslyšim o ničim inym jak o ptači chřypce. Su teho plne noviny, plna
televiza, radyjo, aji internet, papalaši v parlamentě to řeša, tuž to budě určitě
duležite. Už aji schranku vybiram opatrně, aby z ni něvyletěl jakisyk chory ptak a
něvykloval mi očiska.

Rozhodnul sem se, že se něcham naočkovať proti temu bestyjstvu, bo to hlavni

higijenyk doporučuje. Paru dni sem se přemluval, bo jehla v dupě, ani v ruce mi
něrobi odmala moc dobře. Jak sem už byl vnitřně přesvěčeny, tuž naraz čitam, že ten
očkovacy dryjak už je vyprodany. Tuž je to možne? Ale co, aspoň o iněkcu meň.

Ale bo to něchcu brať na lehku vahu, rozhodnul sem se zrobiť jakesyk protiopatřeni
do buducna. Chvilu něbudu chodiť na navštěvy k Leošovi, bo ten doma chova kanary.
Něbudu jesť kury, slipki, husy, ani nadivane holubata. Holubi partyju na Masarykaču
budu obchazať oblukem. Susedce z přyzemi vyrazně vysvětlim, že už něbudě hazať
vrabcum zbytki z okna, bo to beztak enem dojidaju tulave kočki a krysy. A dvakrat
tydně zrni za krkem cestu ze šichty - to tež naštve. Něbudu krmiť labutě na
Ostravicy, Lučině, ani Odře a to ani jak by se tam zčistajasna objevily. Přyšti rok
něpojedu na dovolenu do Turecka, Rumunska, ani do Řecka. Tuž ni, že bych se tam
chistal, ale hned je mi lepši, jak vim, že tam němusym.

Jak sem se to tak zesumiroval, byl sem na sebe pyšny jak jednonohi provazochodec,
že všecko řešim v klidu a bez histeryje. Možna tež k temu přyspělo, že sem něbadal
po tym internetě a něhledal přyznaki te nemocy, bo už by sem ju beztak měl. A v
lekarni sem tež moc peněz něněchal. Stejnak sem tu pětistovku něpotřeboval.

Jak sem dožvykal paru tych vitaminu, spoměl sem se, že v ledničce mam pečenu kuřy
hnatu, co mi zbyla z oběda, kery sem se robil sam podle jedneho fajneho receptu.
Tuž co včil? Přece to něvyhodim, no ni? Chvilu sem se krutil jak klikovka z
vetřyeski, ale potem mi docvaklo, že ten bacyl z teho vychodu to němoh tak honem
stihnuť a navic sem nacpany zdravim z lekarni, tuž se mi němože nic stať. Asy.

Obliznul sem všeckich deset, bo ta moja specijalni směs kořeňa to zrobila lepši jak
v Kaj ef ce. Zalitoval sem svojeho skalopevneho rozhodnuťa nejesť žradlo, co
litalo, jak bylo žive. Šak co - kdosyk leze po skalach, skače z mosta a ja se budu
robiť adrenalin tym, že dal budu žrochať kuřata a jejich křydlate přybuzne.

Ale s tu bestyju z přyzemi se to stejnak vyřydim!

25.10.2005

Radnični narozki

Na sobotu sem planoval dopoledně navštěvu radnice, bo tam byla akcyja na oslavu
vyroča sedumdesatipěti roku, jak mě ve středu poinformoval Ladik novinař. Sam bych
tam nešel, ale přes tyden sem potkal Dušana, kery se tam tež chistal (a slibil, že
včil přyjdě bez maleho gizda). Tak o tym vykladal, že mě celkem nadchnul a že pry
skusyme vyzkumať, esli ma radnica jakesyk sklepeni a tajne chodby. Měla tam byť
prohlidka cele radnice, aji kancliku prymatora, před radnicu měly byť jakesyk
koncerty, ukazka roboty policajtu a hasyču a tež jakesyk ty stanki s pivami. Ale
člověk mysli a mama měni.

Misto raniho turka sem se v kecafoně vyslechnul dřysty prdy o tym, že esli dněskaj
nězajeděme zazymovať, tuž dalši tyden jak uvala mrazyki, kvitka poscypaju, čerpadlo
to rozerve aji s weckem a za opravu se nědoplatime. Čemu kura něvola aspoň paru dni
předem? Přypoměl sem ji, že už sem byl přecy zazymovavať před měsycem, ale to sem
asy neměl, bo spustila obvyklu mamonadu, že se dycki musy doprošovať, jak cosyk
potřebuje, že sem něvděčny baňkart, že ona už je stara a nic nězvladně a jako
karove eso vytahla to s tu autodrahu, co mi foter kdysyk zehnal od strykoveho
znameho z Německa pod stromek a ja sem ju na Třy krale prošlapnul. Tuž to je važne,
pravil sem se v duchu a pochopil, že radnicu asy něuvidim. Na druhu stranu by to
němuselo byť až take zle, bo beztak budě zazymovavať aji segra a možu s ňu
něnapadně zavesť hovor na tu rozvedenu robku u nich v baraku.

Před barakem našich sem naložil kufer osmi taškami ruznych bebechu (tuž něvez sem
je minule ze zahrady mamě dom??) a Felda klesla jak bych robil taksykařa temu
přežranemu turbulentnimu tryju. Cestu tam sem vykladal o poklidne rodine zešlosti
na zahradě, ze segru, pajtašami a mamu a v duchu sem se modlil, ať něspomeně slovo
"ryč". Mama mě vyvedla z omylu, jak pravila, že segra vytahla pajtaški k radnicy,
bo pry je tam dněskaj jakasyk slava. Do štajgrove řytě!

Nafuněny jak kafepresovač sem vyložil mamu před branu, něchal ju ponadavať na ty
gizdy, co nam před branu nasypali tu metrovu kupu posekane travy, poslechnul
rozkazy, zryl už jedenkrat zryty hektar, zasypal to jakimsyk sviňstvem, odpojil,
rozebral, vyčistil a schoval čerpadlo, pohrabal listi a spalil tu hromadu (naštěsti
susedka s cerku tam něbyla). Jak sem šel potem pohnojiť travu za šopu, našel sem
tam hromadu čerstve hliny, na kere byl hornicki kahan, helma, křyž z větvi a na tym
dřevěna fošna s napisem "Poctivemu haviřovi zdař Buch". Tuž že by ty hovada, co tu
měly s fotrem předminuly vikend tu akcyju, na kere sem robil odvoz a dovčilejška
sem eště neměl odvahu o ni napsať, tam pořbili kerehosyk kolegu? Mamu sem radši
směroval pryč od šopy.

V jednu, zedřeny jak strup na koleně, sem pravil mamě, že hotove a valime dom.
Chvilu se tvařyla, tajak by tam planovala byť až do večera, furt hledala, co sem
eště nězrobil, ale nakoněc rezygnovala a o pulhodiny pozdějši sem ju (bez jedineho
slova celu cestu!!!) vyložil před barakem. Tuž to mam kliku, dněskaj stihnu aji tu
radnicu. Chtěl sem se cestu tam staviť v Indře na cosyk, ale beztak před Radnicu
budu stanki, tuž se dam parek a nebo cosyk ine. Chtěl sem eště prozvoniť Dušana,
ale spoměl sem se, že jak sem mu rano volal, že se akcyja ruši, cosyk hudlal, že
stejnak z teho nic něbudě, bo tam musy s malym.

Na podyju před radnicu se pravě nakrucala faldy Špinarka. Syce už neni nejmladši a
tež by mohla takich ze štyrycet kilo zhodiť, ale jak se opře do mikrofona, furt mi
běha mraz po řbetě tajak kdysyk. Poslechnul sem se dvě pisnički a valil na
prohlidku. Měl sem smulu. Očumovani kancliku bylo enem na jakesyk barevne kartki,
kere sy těsně předemnu rozebrala banda cyganskich děcek. Tuž něvadi, počkam na
dalši. Omrknul sem lejzrovu střelnicu, keru okupovala okartičkovana banda
cyganskich děcek. Polišovi, co to tam organyzoval, jaksyk divně cukalo leve oko, bo
ti mali gizdi miřyli všude indě, jak na terč a jeho přykazum asy něrozuměli.

Zašel sem se kupiť kobzolovy placek, bo už sem měl hlad a dal sem se k němu fajne
pivko. Dycki na takich akcyjach zkušam ty placki, něcham se zlakať velkimi napisami
PRAVY DOMACY a stejnak mě dycki z teho pokruti. Ale ten celkem ušel, aji oleja z
něho kipalo meň jak obvykle. Fajně naladěny sem zkusyl druhe kolo u kartiček, ale
zas guvno, předběhli mě jacysyk mladežnicy. Tuž to ni, pravil sem se a postavil sem
se prvni ku schodam. Po pulhodině čekaňa, kdy sem proštudoval všecke obrazki v
hale, sem dostal kartku, počkal sem eště štvrť hodiny a konečně sem v doprovodu
celkem fajne robki lez po schodach navrch s bandu dalšich ludi.

V druhim patře sme se mrkli na obrovski luster, nad kerym je pry hned radnični věž.
Něnapadně sem ustupil, bo co jak by se to zesulo přymo na mě. Potem nas robka
nahnala do zasedački pro zastupitele a povim vam, maju tam fajne stolki. Potem zme
zešli o patro niž a konečně sme stali před dveřami k proslavenemu prymatorovi. Před
jeho kanclikem sem se trochu upravil vlasy, ať zrobim dojem, bo sem se chtěl
zoptať, esli planuje zrobiť z teho jeho protestsongu ostravsku himnu. Šak co, jak
može mět Banik himnu, čemu by němohla mět aji Ostrava, no ni? Robka nam potem
vrazyla do ruk kluče na jakusyk sutěž, to mě potěšila, bo už sem se těšil, že
vyhraju domek, byt a nebo aspoň babetu. Jak sme byli vevnitřku, chvilu sem myslel,
že se prymator kajsyk schovava, bo on neni nejvěči, ale guvno. Pry je zrovna kajsyk
v Koreji. Tuž němam ja smulu? Chcu podřystať ze synkem od Bobřy řeki a on zas
kajsyk cosyk komusyk vařy. Ale ma to tam synek fajne, cele ve dřevě. Akurat nevim,
čemu ten jeho tajemny tajemnik durazně vykladal, že z teho kancliku němože nikdě
utesť. Ty kluče byly k take male bedně, co v ni byla mala radnica a ten, komu
pasoval jeho kluč, se ju moh odněsť. Tuž jasne, že sem se odněs akurat kulove s
přehazovačku. Ale jako odškodne sem dostal aspoň igelitku s darkami, ale potem sem
se všimnul, že ju dostali všecy, tuž zas nejsem vyjimečny.

Venku sem potkal Dušana s robu. Ona vypadala nadšeně, že su spolu kajsyk za kulturu
a pravě ho nutila vlezť aji s malym pajtašem na taku tu velku hasyčsku plošinu.
Podle barvy gzychtu bych řek, že něcha gizda navrchu a zleze po konstrukcy dolu.
Jak sem ho tam viděl s tym malym, spoměl sem se na segru a zavolal, esli tam eště
je. Musel sem odejisť o kusek dal, bo sem vubec něslyšel, co segra vyklada, bo
jakesyk děcko z te plošiny řvalo, jak by ho na nože brali, že chce za mamu. Segra
aji s gizdami to už všecko prolezla a pravě seděli v picerce, kaj kdysyk byvala
Babeta a esli pry se něchcu staviť. Zamaval sem Dušanovi, kereho ta jeho pravě
pyskovala, čemu bere děcko na take něbezpečne atrakcyje a vyrazyl sem kolem Unyjon
banki, kera se včil menuje inač.

V picerce se přybuzni cpali, jak by tyden něžrali. Upřymny měl za ušami bule jak
Lendlove mički a mali gizdi se dělili o jednu picu, z kere vydlubavali syr, šumku,
olivy aji žampijony. Segra už dojedla a před ňu na stole byla eště jedna pica
zabalena na dom. Nědalo mi to a zoptal sem se, esli švager zas robi, že sy tak
uživaju. Segra ukazala na tabulu, kaj bylo napsane, že v sobotu k jedne pice druha
zadarmo. Kurnik šopa, to kdyby tak robili v knajpach. Vychlastejtě svojich pět a
druhich pět dostanětě gratys. To sem nevěděl, asy tu budu chodit v sobotu pojesť.

Chtěl sem se něnapadně poptať po te susedce, ale během te hodiny, co mali furt
robili pitvu te picy a upřymny špicoval ušiska, o čim se to vykladame, se mi to
něpodařylo. Upřymny se mě naraz zoptal, esli by němoh odpoledně ku mě, bo večer
hraje Banik a ať němusy jezdiť s mamu a tymi barabami dom lokalku. Vymluvil sem se,
že cosyk mam, bo beztak chtěl enem před tym zapasem isť chlastať na Stodolni. Segra
nas asy moc něvnimala, bo hleděla na ty svoje dvě ratolesti, kere se dohadovaly,
kdo zjed věči kus a dlubali se do pysku, aby ten věči kusek vytahli ven na
přeměřeni. Ale křyvdil sem ji, bo hned jak je srovnala, pravila upřymnemu, že
nikdě, že dom pojedě s nimi a šak vi proč. Našpicoval sem uši, bo sem nic nevěděl,
mrkal sem na segru jak s ječnym zrnem, ale něpověděla bestyja nic, enem vyznamně
protočila panenki. Synovec tež. Tuž to budě asy cosyk něpřystupneho, o čim pajtašci
eště něvja. Než sme se rozešli, přypoměla mi, že přyšti patek se obědva u nich a ať
nězapomenu. No vida, možna aji na susedku dojdě. No ja, ale oběd u segry? Nervozni
jak motyl u jehelnička sem dumal a dumal. Čemu? Oslava? Či? Koho se možu beztrestně
zoptať? Mama ani segra něpřychaza v uvahu, foter ten vi beztak guvno. Švager? Zas
se ze mě budě robiť srandu. Asy budu museť podplatiť upřymneho a třeba se aji
dozvim, čemu ma doživotniho zaracha.

Doma sem uvažoval, že bych zašel na ten Banik, ale jak sem se dočital v novinach,
že hraju s jakusyk Vysočinu (kura, co to je?), zustal sem doma lapět na řyti,
střydavě usynal u bedni a spočival. Eště že sem nešel, bo mi v ponděli na šichtě
vykladal Kamil, že pry hrali jak ponocni.

27.10.2005

Už vim, co budě v patek

V ponděli mě banda z roboty přemluvila na jedno, abysme splachli ten den-vul a

pomluvili šefa, keremu s tym jebakem z krku odoperovali asy aji kusek mozka, bo je
včil jakisyk iny. Kdysyk dal ukol. Jak kdosyk vyryval, zdrbal ho jak financ kozu,
pajtaš odešel a stejnak se to zrobil po svojim a až chtěl. Včil je schopny s kimsyk
štvrhodiny dyskutovať a zduvodňovať a analizovať a normalizovať, až ho umořy. Divne
věcy se robja. Možna bysme mohli trochu postavkovať a vydupať se kohosyk noveho. S
transparentami by mi moh pomosť upřymny synovec. Už vidim, jak pochodujeme před
fabryku s cychami, na kerych je napsane "Chcem noveho šefa", "Šef ztratil hlavu -
pryč s nim" a podobne. Přy mojim štěsťu by se teho koryta ujal Laďa lezdoprdelka -
znamy odborař a to by bylo z dešťa do dvametry hluboke kaluže.

Jak sme se rozchazali po jednym dom, spoměl sem se cestu, že sem se chtěl poptať
upřymneho synovca, co se to robi u nich doma v ten statni svatek v patek. Vytahnul
sem tydlifon, ale jaksyk zle se mi ostřylo, tak sem ho trefil až napodruhe. Předtym
sem se musel vyslechnuť trochu te staroslivosti mamy, čemu volam v deset večer a
čemu mam taki divny hlas. Moc sem nězabihal do detajlu a honem sem se rozlučil. Ten
gizd mi to něbral, tuž asy už chrněl.

V utery sem trochu zaspal. Zdal se mi taki divny sen, že mam všude po kvartyře
kamery, keryma vidi šef, co pravě robim a přes repraki mě dyryguje na dalku, co mam
robiť dal. A jak to nězrobim, tuž mě vyhodi z kvartyra. Take video na přani. Naraz
v šoku otevřu oči a na budiku šest rano. Do štajgrove řytě, to už přecy robim! Tak
honem sem se něoblek ani tenkrat, jak se vratil foter jedne moji byvale studenske
laski a my sme pravě byli v polovičce praktyckich testu podle přyručki "Sexuologie
pro střední školy". Naštěsti uvěřyl, že sem ji enem bral miru na vrchni dil
monterek do dilen. Tuž amaterski boks je sviňstvo, to zanechava nasledki.

Na šichtě mi moc něpomoh ani turek. Asy sem neměl den předtym michať ty utopence s
kobzolami, arašidami a korbačikami k temu pivu. A ten Kamiluv kobližek na koněc, co
mu zbyl ze svačiny, tež něbyl moc dobry napad. Šef byl na jakesyk vystavě, tuž ho
zas zastupoval Laďa. Vysvětloval sem mu, že lokalka měla vyluku a že to je poprve,
co se mi cosyk take stalo. Přypoměl mi tu oslavu narozek od Jaruny tak před rokem a
pul. To pry sem přyšel až v osum. Cyp jakisyk, tuž či ma na to dyjař? Tež mu
něpřypominam, jak byl za vola v tym Vegasu. Pravě jak sme byli v nejlepšim, zahikal
mi tydlifon jak osel (už se umim stahnuť z Interneta ruzne zvuki a umim sy ich
přyřadiť k ruznym luďam - mam tam aji kdakani slepic). Laďa byl ale duležity jak
meter a pul vysoki městski stražnik a tak sem moh zazvoniť zpatki až za dvacet
minut. Misto upřymneho mi jakisyk břytki vysoki hlas oznamil, abych byl te laski a
něvolal do hodiny. Kura, do jake hodiny? Či synovec robi v hodinařstvi? Za
štvrhodiny volal celkem nasrany, že kvuli mě ma na přyště referat o politycke
sytuacyji v čeer. Pozdě mi došlo, že ten pajtaš měl školu. Tuž ale jak kvuli mě?
Kdyby se vypinal zvoněni v hodině... Zavčasu sem se ale zarazyl ve vyčitkach, bo
sem vlasně po nim cosyk chtěl. Na moje "Jak se maš, co děvuchi" vypalil, že čemu ho
zhaňam. Tuž sem hryznul do kisleho jabka a zoptal sem se, čemu je u nich v patek
ten sraz. Chvilu bylo ticho, potem se mě zoptal, esli se "robim kozy" a že apryla
už bylo a že kvuli mě utraca chechtaki za kredyt. Tuž kurnik šopa, co sem prosral?
Fakt nevim, pravil sem mu. Zas ticho, potem sem slyšel nadech a take smutne, že mi
volal stejnak enem proto, že se naivně myslel, že mu chcu dať svoju felinu. Dať
felinu?

Do dupy, šak ten pajtaš ma narozki! A esli se němylim, tak osumnaste!!

Abych to napravil, zařval sem "Řyjéééén" a vysvětlil mu, že včil mame v robotě s
partyju taku novu srandu misto apryla a že vlasně volam kvuli teho, abych z něho
dostal, co by se tak přal. Chvilu robil uraženeho, ale byl sem asy dosť přesvěčivy,
bo sem mu navrch slibil, že ten referat za něho zrobim ja. To ho asy
znormalizovalo, bo jak nakoněc pravil, že v patek na ty kluče od feliny ani němusym
davať mašlu, už byl zas v klidu. Ufff, to bylo o kozy chlup!

Včil mam pěknu depresyju. Referat - tuž snad cosyk zesmolim, akurat mam obavy, esli
to zhryze učitelka. Možna potem cela rodina pujdě do krymu. A tež ten darek - moc
času němam a napad tež žaden. Osumnast ma synek enem raz v životě, no ni? Ale že
bych mu dal svoju felinu, tuž zas tak moc rad ho němam. No ale v ponděli sme se
bavili o levnych žďorbach z autobazaru, že se da kupiť stara stovka za liter. Tuž
že bych byl oblibeny stryk? A mrtvy bracha a syn?

No nic. Idu sepisovať referat o tym, jak je těžke se dozvoniť do televize, jak tam
dva pajtaši dřystaju o polityce, jeden z nich je potem z teho smutny a ubečeny jak
napul přejeta koza a vola ředitelum televizy a klepe s nima tepichi. Potem se mrknu
na ten Internet, esli tam něnajdu jakisyk bezpečnějši darek pro osumnastileteho
mladežnika. Tuž přyklad - babetu, ať s ňu synek može zajet na Masarykač.

31.10.2005

Upřymny už je plnolety

Celu středu sem bludil centrem jak turysta amater a dumal, co kupiť upřymnemu k
narozkam. Autodrahu? Šak ma osumnast. Jakusyk knižku? Esli je po svojim fotrovi,
tak se umi taktak podepsať. Kolo? Z teho něbudě mět radosť, bo to něsmrdi benzynem.
Cosyk na sebe? Sam něnavidim hadry k narozkam. Hasak? No nic, to už sem hluboko v
historyji.

Prochodil sem všecke kramki v centru, od stankařu až po ťamany v byvale Hrušce, ale
napad žaden. Nakoněc, jak už sem se nevěděl rady, sem zabludil do teho sklepa, kaj
prodavaju tydlifony, magneťaki, prački a podobne capiny. Jak sem se tam obzajtoval,
naraz se mě pta taki razovity občan města, kery važil o deset kilo vic, jak vypadal
(bo byl ověšany zlatymi řetazami jak paranoidni cyglista), esli cosyk zhaňam. Ja
nejsem rasysta, ale s takimi luďami na takich mistach rači nězačinam hovor, bo se
dycki spomenu na Kamila, jak mu raz cestu z knajpy jakisyk pocestny prodavač
nabizal uprostřed Bělaku dygitalki za něodolatelnu cenu. Kamil chvilu odolaval a
možna aji temu se zbudil druhi den na chiře na Fifkach, kaj stravil fajnych deset
dni zafačovany jak Ramzes druhi. Slušně sem mu odpověděl, že ni, že se enem divam,
esli tu kdosyk něvratil moje ztracene autoradyjo. Na to se otočil a byl v dupě. Tuž
nevim. S taku teho asy moc něproda.

Zkušal sem se přectaviť, co by mi zrobilo radosť v osumnasti (familija by mě asy

dobila, jak bysem mu pozval na oslavu jakusyk štětku) a dostal sem napad. Spoměl
sem se na teho kolegu, co sem u něho kdysyk kupoval mikrotrubu pro mamu a skušal mu
zavolať. Akurat že čislo bylo zrušene. Naštěsti znam chlopa jeho segry a tak sem za
štvrhodiny měl jeho nove čislo. Prvni byl trochu překvapeny, ale nakoněc se spoměl
a slibil, že se skusy po čimsyk mrknuť.

Ve štvrtek mi volal, že se to možu po šichtě vyzvednuť. Jak mi předaval balik,

pravil esli mam v patek čas, ať se stavim k radnicy, bo tam budě na jakesyk akcyji.
Něchal sem se vysvětliť detajly, ale s litosťu sem odmitnul, bo už mam inu akčni
zabavu.

V patek sem vyrazyl už dopoledně, ani sem něsnidal, bo sem se těšil na oběd. Přyjel
sem do fajneho chaosu, bo mali pry rano zežrali celu pikslu jakichsyk vitaminu, aby
někuckali. Přyšti tyden maju slibeny jakisyk film v Kinestaru a bo o to něchcu
přysť, upřymny im poradil, ať se nadopuju vitaminami a oni to pochopili po svojim.
Segra se pravě hadala s mamu, esli maju zajet na pohotovosť a přy tym pohledem
zabijala upřymneho, ale enem tak trochu, bo měl přecy narozki.

Rodina rada nakoněc rozhodla, že ty male amaterske dochtory buděme sledovať a esli
nězačnu bluť ty vitaminy, něbuděme plašiť. Upřymny mezytym šmejdil kolem tašek jak
poliš kolem beemve v zakazu zastaveni, ale věčina nas měla hlad a navic se bližila
dvanasta a segře začinalo cukať oko, tuž sme zasedli ku svatečnimu stolu. U žradla
se nic něstalo, enem mladši synovec, jak je něnažrany po tatovi, se nasypal všecke
nudle do taliřa a to vytlačilo polivku na ubrus. Mala ječela, že na ňu nězbyly
žadne nudlički. Foter skušal upřymneho, esli vi, co je dněskaj za svatek a malem
odešel od řyzka, jak mu gizd pravil, že Den matek. Mama tahala fotra zpatki k
řyzku, že dněskaj němusy vědět, bo ma narozki. Foter vyryval, že pravě temu to musy
vědět, jak se ten den narodil, ale mama odštěkla, že už je asy tak natěšeny na
darki, že je z teho zmateny. Upřymny krutil očami jak by měl padoucnicu, švager
žral jak by přyšel z krymu a segra odnašala od stolu pravitko, kerym se zas gizdi
chtěli měřyť řyzek, kdo ma věči. No rodina pohoda.

Pojedli sme, eště chvilu synovca napinali, že sme něchali darki doma a podobně, ale
nakoněc sme mu popřali. Od segry a švagra dostal zlaty řetaz se znamenim, zymni
bundu a tenyski s fajfku přes celu hnatu. Od mamy a fotra ryfle, sveter a
povlečeni. No ja, už je dospěly, tak dostava darki tajak ja. Potem přyšli mali
gizdi s divnym vyrazem, popřali mu a dali mu jakusyk malu krabičku. Jak to otevřel,
mama začla ječet jak syrena a segra se ich s řevem ptala, esli jim něšibe. Foter se
řechtal jak Šemik a švager něvěřycně čuměl na malu myš, kera se krčila na dně
piksly. Gizdi začli vysvětlovať s kim ju vyměnili a za co, ale ten system byl na mě
moc složity, ale stejnak bylo zbytečne nad tym dumať, bo Maruška (kdo da take meno
šťurovi!) poleti z baraku spiš, jak zbytki z oběda.

Upřymny se tvařyl, jak by se myš přal ze všeckeho nejvic. Mali mu začli vysvětlovať
myši život. Jak mu mala kopija segry pověděla, že je to holčička, segra viditelně
zbledla. Ze svojiho děctvi se reprodukčni cyklus krys dobře pamatuje, bo sama byla
uspěšnu chovatelku, než ji mama tych dvacet šťuru splachla.

Jak sem se nahlas zoptal, esli eště ma cenu předavať muj darek, synovec bechnul s
Marušku do pětilitrovki od ogurek, keru mu podaval menši synovec. Eště před
převzetim mojeho darku ju ale musel přestěhovať, bo ve flaši byla asy štvrtina
ogurkoveho laku. Mezytym, co segra vymyvala flašu a neteř kupala Marušku, předal
sem upřymnemu darek. Trochu se divil te igelitce, ale co, neměl sem čas zhaňať
balicy papir. Zasrandoval, že sem mu ty kluče od te formule moh předať enem tak. To
asy překvapilo segru, bo pustila na zem Maruščine jedna plus nula. Vyhružně ku mě
vykročila a mě trochu vyděsyl ten kusek z te flaški, co měla asy něvědomki v ruce.
Tuž přecy něpodřeže svojeho nejmilšiho brachu, no ni? Mama začla lamentovať, esli
mi něšibe, davať malemu synkovi auto a švagrovi enem iskřyly očiska. Tuž co se
všecy mysla, že sem Rokefeler?

Synovec ich eště chvilu napinal a potem vylovil z igelitki krabicu. Už na prvni
pohled to něbyly klički od kary, tuž segra ten střep položila na stul. Mama jak
viděla, co to dostal, mě pochvalila, že podporuju umělecke cytěni jejiho vnuka a
ten po chvilce zklamaňa vybuchnul nadšenim, že včil se budě mocť každu pařbu
nafotiť a přes komputer to dať pro kamoše na Internet. To už se mama tvařyla meň
spokojeně a jak ji začal cvakať kolem gzychtu a hned ji to ukazovať, skoro se na mě
mračila. Upřymny byl nadšeny jak Burger před druhu přestavku. Všecke darki se
nafotil, Marušku se zlatym řetazem, sebe v novych hadrach, aji to povlečeni.

Vypadalo to na klidnu rodinu zešlosť. Mama se potem vytasyla se svoju maslovu

dortu, po kere ju dycki bere žlučnik a potem nadava, že přyště se na to vysere a
stejnak dycki zrobi stejnu. Segra potem zrobila chlebički a všecy sme se slavnostně
ťukli se synovcem jeho prvnim šampusem. Tuž jasne, že to něbyl prvni, ale všecy sme
se aspoň tak tvařyli.

Jak sem šel v nocy dom, přykuřeny synovec mi daval popusovať Marušku. Tuž snad to
ta mala bestyja přežije, bo přes ten ogurkovy oder sem cytěl sylny smrad jaru.

Rano sem volal svojimu dodavatelovi foťaku, co se zaruku a tak. Ale neměl jaksyk
naladu, bo pry na Kuřym rynku dostal v patek do pysku. Tuž snad ten Olympik
synovcovi aspoň chvilu vydrži.

1.11.2005

Radyjove odpoledně

Jak asy věčina vi, dněskaj bylo to nahravani denika v ostravskim rozhlase. Celu
šichtu sem bojoval s tymi dvuma gizdami, co ve mě žiju. Gizd-ekzhibicyjonysta
vyřvaval, že jasne že idem, bo to budě sranda jak cyp. A esli ni, vemem sebu vajca
a nahažeme to na palu temu synkovi, co to budě čitať. Gizd-introvert, taki lehki
Rejmen, enem tichučko špital, že něpujdě nikdě, bo venku je na každym rohu špijon,
kery vi, kdo je. Tuž jak se ma člověk potem rozhodovať, no ni?

Něchal sem to nahodě a osudu. Esli němam isť, tuž to mě istě šef zahrně haldu
ukolu, kere měly byť včera hotove, nebo zavola mama a budě chceť cosyk, co něpočka
do zytra. A nebo potkam nadhernu robku, kera mi na ulicy vyzna před všeckimi lasku
a požada mě o pazuru. V horšim přypadě o pět korun a budě hnusna jak štajgruv
chlupaty řbet. Nebo napadně meter sněha a ja budu muset odhazovať cestu před
barakem.

Pomalu se bližil koněc šichty a nic. Kolem šefoveho kancliku sem se něpližil
něnapadně, tajak dycki, ale dupal sem jak ježek, co zežral štvrťmetrove ozubene
kolco. Šef enem zdvihnul hlavu a dokonce mi aji zamaval. Kurnik šopa, to je divne.
Dokoňca ani žadny hovor od mamy. Venku modro, slunko, žadne přehaňki. Tuž něda se
nic robiť. Vystupil sem u Elektry a zamiřyl přes skoro dokončeny Masarykač do
radyja. Bliklo mi, že tam budu davy ludi a ja se tam ani nědostanu. To mě trochu
sklidnilo, bo gizd-introvert začnul machrovať a utlačovať gizda-ekzhibicyjonystu.
Jak na sviňu, před radyjem ani but, žadne nadšene davy, tuž depresyja dolehla a ja
sem zamiřyl dom. Po paru metrach mi zecvaklo, že je eště čas. Zrobil sem hodiny a
šel pomalu zpatki. Dovnitřku se mi eště nechtělo, tuž sem zalez do Lasa a dufal, že
sebu aspoň bechnu na jezdicych schodach, zlomim se hnatu a budě to vyřešene. Nic.

Nakoněc sem se dodal odvahi, bo už nejsem maly chachar a vlez sem do rozhlasa.
Nikde žadna švarna regulovčica v plavkach, enem chlop za sklem. Zoptal sem se ho,
kaj je ta akcyja. Eště že tam neseděla jakasyk rebeka, bo takich se bojim od dob
paru navštěv na kolejach veešbe. Chlop mi vysvětlil, kaj mam isť. Bylo to kajsyk za
rohem. Syce tam něbyly žadne šipki, ale trefil sem to napoprve. Kurec palec! Čekal
sem sal nabity jak haviř po vyplatě, kaj se lehko ztratim a misto teho tam lapělo
tak dvacet třycet ludi. Nasadil sem gzycht ala Superman, kery použivam v obchodach
a temu mě tam nikdo něobsluhuje. Gizd-Rejmen řval na cele kolo, esli mi něšibe a co
tam robim. Myslim, že to musel slyšet aji ten chlop v režiji.

Eště že něchali otevřeny unikovy vychod, tuž sem moh kdykoliv zdrhnuť. Potem
štajger tych s tymi magneťakami řeknul paru rad co a jak a chlop začnul čitať.
Snažil se synek, snažil a partyja v předni řadě se pochechtavala. Za chvilu už byli
vysmati jak Koženy na madračce a chlamali se tak, že se rozřechtal aji ten chlopek,
co to čital. To mě celkem potěšilo. Cela akcyja uběhla jaksyk honem, bo sem se ani
něuvědomil a už se pleskalo na koněc. Potem se začli všecy fotiť kolem teho
čitatěla a u teho sem byť němusel. Tuž včil uvidime, co z teho rozhlas zrobi. Snad
to paru ludi potěši.

Dik moc všeckim, keřy přyšli. Fakt sy teho važim.

Doma sem potem lapnul před špigel a zkušal dřystať tajak ten manik v rozhlase. Aji
mi to šlo, tuž že bych to další cedečko namluvil sam? Ale bojim se, že to zas ze mě
dřystal enem ten gizd-ekzhibicyjonysta.

3.11.2005

Zmazany OstravaBlog

Štajger z Ostravablogu se nasral, bo sem mu dluho nic něposlal a stare članki

vymazal. Nic se něda robiť. Naštěsti mi jich poslal, takže kdo stě jich něčitali
tenkrat a matě chuť, možetě se ich přečitať včil v kupě.
Naša pyšna Ostravjenka - 22.3.2005

Sedim se tak na svojim nejoblibenějším mistě a přemyšlam o něsmrtelnosti bruka. Jak

sem šahal po hajzelpapiru, spomněl sem sy, jak sem kdysyk jak maly harant byl na
družebnim pijonyrskim taboře, kaj sem se branil jet, ale musel sem, bo tata hornik
to dostal přidělene v robotě a to se něodmitalo. Jak tam partyja zystila, odkaď
sem, hned mi dali přezdivku "Ostravska klobasa". Celkem mě to sralo, tuž sem
ostatnim začal řykať tež podle žradel, napřyklad "Pardubicki pernik", či "Znojemska
ogurka". Ale přyznam se, nemělo to taki zvuk, jak ostravska klobasa, na keru sem už
ke koňcu pobyta celkem slyšel. Přypadal sem se jak mantak temu, že sem z Ostravy.

Tež se spominam, jak sem jedneho gizda musel pořadně zbuchať, bo tvrdil, že Ostrava
smrdi a ja tež. Jak sem potem s pijonyrami vyražal do Beskid, v duchu sem se mu
omluval, bo ty navraty vlakem staly za to. U okna zme dycki ze zavřenymi očami
sutěžili, kdo spiš pozna hranice Ostravy po čuchu. A to, že sneži černobile jak na
stare televizy Merkur po dvanaste večer, to sem tež bral jako normalni. Až ty hory
mě přesvěčily, že kajsyk je chiba.

Eště na vojně sem se něrad chlubil, odkavaď sem. Něstal sem o to jejich věčne
posylani do sklepa, že pry se mi tam budě jako hornikovi lepši spať. Tež sem se
parurazy zbudil s gzychtem natřenym černym kremem na buty. Stary mi potem
vysvětloval, že sem ze spani řval, že chcu dom, tuž mi to chtěl ulehčiť. Tuž prvni
rok fajne spominki. Po roce už sem se aji naučil "bez problémů krásně pěkně česky",
bo kdo měl furt posluchať ty jejich blbe posměški.

No ale co chcu praviť. Jak tu člověk v te naši Ostravjence žije, skoro se ani
něuvědomuje, co všecko se tu změnilo. Nědavno měli přyjet na navštěvu znami z Čech
aji s děckama, tuž chtěli vědět, co tu. Hňupi se těšili na město obsazene hornikama
v plne polni a jak budu překračovať kusy uhla na ulicy. Jak sem je povodil po
znovuobnovenym Slezkim hradě, po minyměstečku vedle Černe luki a tež sme zabrusyli
do dolu Michal a hornickeho muzea, aby s te horničiny tež cosyk měli, byli nakoněc
spokojeni. Vytahnul sem je aji navrch na radnicu a sam sem byl překvapeny, jak je
ta naša Ostrava zelena. Oni nadšenim ani nědychali a určitě to něbylo tym, že jeho
robka ma strach z vyšek. Nakoněc sme skončili na Stodolni a to sme ju ani něprošli
celu. Jak odjižďali, vyslechnul sem se sladke slova pro muj sluch: "Ty se máš, že
tady bydlíš!"

Naraz sem pochopil, že muj děcki stud je v dupě. Včil sem hrdy, že sem z Ostravy a
že sem Ostravak.

Tež chcu litať do roboty - 30.3.2005

Kurnik šopa, že ja vul ty chechtaki za gazetu něutratim za cosyk ine, přyklad za

deset deka vlašaku a dva rohliki. Zas mě tam nasrali, pazgřyvcy. Pry se poslancy
pohadali, esli je lepši do roboty jezdiť autem, vlakem a nebo litať eroplanem. Pry
že autem je to strašně dluho a ve vlaku je kosa.

Tuž jasne, oni se budu vozyt řytě v eroplanu a voliči ať se jezďa třebas na
štyrkolce, šak neni kaj spichať, jak člověk něřydi stat, no ni? Paryurazy už sem do
Prahi jel karu a aji sem řydil a pravim vam, že to je pěkně na guvno. Než sem dojel
do Brna, byl sem malem šedivy jak tata, jak ho raz zavalilo. Obchvat Olomuca trochu
pomoh, ale ten nědorobeny Cyryluv skok to tam eště mrvi.

Tuž čitam dal a zas rudo před očami. Jeden poslaněc strany, keru němožu menovať,
ale kera nam paru desytek roku pila krev, se tam stěžoval, že mu je ve vlaku kosa.
Tuž to je jasne - jedine řešeni aby nam něnachladnul, bo to by byla pro stat
něnahraditelna strata je, že do roboty budě litať. Ostatni možu mrznuť, hlavně že
on se poveze řyť v teple, no ni? Tuž jaka kosa? Parurazy sem jel tež do Prahi
železnym ořem, dokoňca aji tym Manažerem a to bylo cosyk. Taka fajna blonďata
pruvodči se furt kolem mě točila jak děcko na řetizkaču, nabizela mi žradlo, kafe,
vodu a pry všecko v ceně. Akurat špagety po ranu němusym, to mě aji natahlo. To
druhe kafe sem musel zacvakať a hned sem se přypadal, že ten vlak sponzoruju.

To sem ale odbočil. Jak sem se dočital, že jeden spatečni listek na eroplan z
Ostravy do Prahi stoji jak levnějši horske kolo, malem se mnu jeblo o zem. Hned sem
chtěl volat mamě, že jak ji přydě duchod, može se zaletět mrknuť se na Vaclavak,
ale asy by tu srandu něpochopila a jak mě pozvala na nedělu na oběd, beztak by se
mi pomstila dršťkami, kere něnavidim, bo mi přypadaju, jak by už to raz kdosyk
zežral.

Zkusym navrhnuť šefovi, ať poduma nad sponzoryngem mojich cest na šichtu. Že bych
lital přyklad přes Brno. Měl by nad tym zauvažovať, bo taki pohled na našu krasnu
vlasť z okna letadla poranu, to by mi určitě zdvihlo naladu a potem by se mi aji
lepši robilo a ty pracovni vykony by hned byly vidět na produktyvitě fabryki. Ale
myslim, že by mě šef poslal do řyti a nebo poletim, ale inač.

Tuž abych to uzavřel, pro někere obyvatele našeho kraja, co jezďa po našich
něsylnicach a nědalnicach a sem tam vlezu do ořa, musel byt ten požadavek našich
poslancu jak zamavani červenymi trenclami před volem.

A ja se tež tak přypadam.

Kolera kolektor! - 28.4.2005

Paru dni zpatki sem kajsyk valil svoju Felinu a bylo to strašně duležite, bo už
včil něvim, odkuď a kaj, enem vim, že sem jel od Čapkarni do centra. A kura, ani
sem se nědostal k radnicy, bo tam byla čerstva červenobila značka. Tuž sem to
švihnul k Albertu, prokličkoval kolem červene školy a na Českobratrske sem se cpal
doleva, že se do teho centra musym dostať. Guvno! Tež nic.

Na chvilu sem zastavil, popřemyšlal a nakoněc sem dorazyl kaj sem chtěl, ale byla
to obižďka jak cyp. Celu cestu sem dumal, co se tam stalo, esli přystali marťani,
nebo se Banik zazračně v puli sezony zvetil, stal se mistrem a ludě slavja, či
uprostřed Sokolske odhalili pamatnik Zednikovi a nebo esli se tu omylem nědokutali
haviřy z Polskej.

Na šichtě sem tym chtěl pobaviť kolektyv, ale pravili mi, že sem něinformovany
hňup, bo pry se tam stavi jakisyk kolektor. Tuž jak něinformovany, šak sem o tym
nic něčital. Ti pajtaši syce věděli, že stavjaju kolektor, ale jak sem se jich
zoptal, co to je, všecy byli v řyti. Dohromady se potem shodli, že je to jakisyk
tunel pod Ostravu, ale na co, to už vymysleť nědovedli.

Jak sme potem šli ze šichty na jedno, dumali sme, na co je taka ďura uprostředka
města. Kdosyk se spoměl, že tam snad budu natahane ty inženyrske sytě, draty od
kecafonu a podobne. Po třetim pivu sme vymysleli, že by vyšlo lacnějši využiť ty
chodby po haviřach, tuž na co je mame, no ni? Po patym pivu zas kdosyk prohodil, že
s tymi chodbami se počita na metro, abysme byli moderni tajak v hlavnim městě.
Akurat, že ty vlaki budu jezdiť hlavně svisle. Po osmym už sme se na jakusyk jamu
vysrali. Jednak někerym už něbylo pořadně rozumět a věčina už stejnak skoro
chrněla.

Rano, jak sem se motal kolem schranek do roboty jak mura u lampy, potkal sem
susedku, kere děcka choďa na Ostrčilku. Postěžovala se mi, že kerysyk pajtaš z
radnice rozhodnul, že ten placek vedle školy, co na nim haranti hraju košikovu a
podobne sporty, přeměni na parkoviště.

Tuž to mě dožralo! Jakesyk draty se budu hověť pěkně v ďuře a děckam se zebere
misto na hrani a nacpu se tam auta?! Tuž něbudě lepši dať se do znaku Ostravy misto
koňa kocura?

Mam napad. Co tak něchať parkovať auta v tym kolektoru, aby byl aspoň smysluplně
využity a Ostravacy by aspoň byli spokojeni. Ti starši, bo by na jejich plechove
žďorby něpršelo a ti mladši, bo by se měli kaj hrať.

Ostravacy přyšli o hokej a pisnički - 17.5.2005

V patek sme se s partyju v robotě domluvili, že v sobotu večer vyrazyme na

Masarykač počumět na hokej se Švedami, bo velke platno na naměsti a banda ludi, to
je atmosfera tajak na Baniku. Borcy mě pověřyli kontrolu stavby lešeňa na platno,
bo bydlim nejbliž z nich centru. Naměsti bylo plne ludi, ale lešeni, ani platno
nikdě. Tuž co se robi? Zoptal sem se paru ludi okolo, esli se vi cosyk o platně,
ale nikdo nic nevěděl. Tuž že by se Ostrava bavila bez hokeja? Zavolal sem
Frantovi, že platno asy něbudě a esli se možeme nastěhovať na večer k němu, bo on
ma nejvěči televizu.

Odpoledně, než sem vyrazyl k němu, sem se eště mrknul na naměsti, ale guvno. Enem
paru zufalcu v dresach tam bludilo jak zmateny turysta a hledalo to co ja. Tuž
fajn, na sobotni Švedy to asy něstihli nainstalovať, ale určitě něpřypravja ludi o
nedělni finale na naměsťu, jak mame hrať o zlato, no ni? V nedělu ale to same,
žadne platno, žadne promitani, žadne kolektyvni fanděni.

A potem mi to zecvaklo.

No jasne, že mě to hned něnapadlo!

Čemu by se měli Ostravacy baviť u hokeja na Masarykaču, jak je třeba chechtaku na

duležitějši akcyju! Hromadny vylet zastupitelstva na brycke ostrovy cosyk stoji, no
ni? Trochu sem se uslintnul přy přectavě hokejove party, kera by se dala
zorganyzovať za 1,2 mylijonu, ale potem sem se utřel bradu, bo mi došlo, že naši
papalaši ty finance istě utraťa daleko užitečnějši.

Kerysyk vul špatně naplanoval cestu. Vsadil bych se, že kdyby měli jet spiš, nebo
pozdějši, jisty přectavitěl města by určitě něchal platno postaviť, aby moh
fanuškum hokeja před zapasem, přy komerčnich pauzach, během normalnich pauz aji po
zapase zahrať na kitaru a cosyk fajneho zaspivať.

4.11.2005

Spominki na Vše svatych

Jak sem eště lital po Hrabuvce na kolobce, byvalo všecko ine jak včil. Trava byla
zelenši, jabka věči, Ostravica špinavši, ludě ini. Aji ten svatek Dušiček.

Babka temu pravila Vše svatych a ja sem temu dycki něrozuměl. Jake vše? Tuž či
svati měli vši? Mama mě dycki chrapla po hlavě, ať se z babki něrobim srandu, bo ja
sem se ptal v taku něvhodnu dobu, jako přyklad v plne stare bedni, co eště tenkrat
jezdila. Jak sme potem dorazyli na řbitov, přypadal sem se dycki jak v bludišťu.
Nikdy sem něchapal, jak ten rodiny podzemni kvartyr možu naši najsť hned napoprve.
Raz mi hned za branu tata pravil, že vyhlašuje děcku sutěž o žvykačku Pedro a že ju
vyhraju, jak je dovedu k našemu hrobu. Jak sme po štvrhodině byli zpatki u brany,
cela familija pochopila, že ze mě oryjentačni běžec asy něbudě.

Naši se dycki mysleli, že mi zrobja radosť, jak pujděme zasvitiť co nejpozdějši

večer, jak už budě tma. Tuž ono to ma cosyk do sebe, ty blikacy male světla sviček,
co se kruťa ve větru. Děcka na to čuča jak na vanočni stromek a oči jim sviťa.
Akurat bystě něsměli mět mamu, kera za burdel v obyvaku, nebo rozhazanu aktovku
vyhrožovala "Nezlob mě bestyjo, bo tě necham sameho na řbitově!". Eště že ty
navštěvy byly enem jedenkrat za rok.

Semtam sme tam aji potkali synki od nas ze třydy. Spominam, jak sme se raz ve
štyrech hrali na schovku mezy tymi mramorovymi deskami. Mama mě tenkrat zvalila jak
obili cepem, bo jednu staru babku malem šlak trefil, jak davala kvitka na hrob
svojeho chlopa a ja sem naraz vyskočil a zařval směrem k synkam "Piki piki za
sebe".

Tež spominam na Michala, s kerym sem seděl v lavicy, kery zabludil do te budovy,
kaj se vystavuju mrtvi. Tenkrat tu schovku vyhral, bo sme ho našli až za hodinu
sedět vedle teho vchodu v křaku, zeleneho jak Sevak. Mistni udržbař byl asy velki
srandysta, bo na ňho bafnul až se synek ucvrnknul. Řek nam to ale až druhi den ve
škole, bo zbytek dňa němoh mluvit.

Jak sme tam pozdějši pochovali babku, chodil sem semtam za ňu povykladať, co
noveho, jak mi idě škola, jak mi nějdu roby a ine pindy. Pobyl sem tam dycki tak
pulhodiny a bylo mi fajně, jak by babka eště žila. Ani mi němusela odpovidať. Babka
byla dycki fajna.

Včil je to ine. Ludě přyjedu autami až před řbitov a kdyby mohli, zajedu až k
rodine hrobce, nakupja u stanku jakesyk to kvitko, čim věči tym lepši, aby ich
zbyla časť familije, kera přyjdě indy, něpomluvila, smetu stare svički, zapala nove
a vala pryč. Na rok pokoj. Letos sem tam potkal dokonce paru něšťasniku aji s
čoklami.

Ale tym, co tam spočivaju, to stejnak može byť jedno, no ni? Tuž klidne spani,
babi...

8.11.2005

Co bylo ve Frontě

Tuž ni, že by něbylo o čim psat, ale myslim se, že ne všecy ludě čitaju Mladu
Frontu a nebo Idnes a tak sem se domluvil se štajgrem z ostravske redakcyje MF, že
to tu přepišu pro tych, kerych by to mohlo zajimat.

Vaše knihy Deniky Ostravaka jsou nejprodávanějšími knižními tituly v České

republice. Dokázal je porazit jen světový hit: Šifra mistra Leonarda, což je dílo,
které boří knižní hitparády po celém světě. Udivil vás takový zájem o vaše
"dřysty"?
Udiv neni to spravne slovo. Jak se to poprve objevilo v te desytce, byl sem z teho
trochu vedle, ale potem sem se pravil, šak co, jak tam možu byť take kidy, jak ten
Zeman, tuž čemu ni moje?

Ano, prodávají se hrozné "kraviny", ale vaše knihy lidi i čtou. A je vidět, že
nejen "našinci". Deniky Ostravaka leží hned u vchodu jednoho obřího knihkupectví v
Praze. Myslíte, že máte co říci pražskému čtenáři? Že se vůbec může pročíst přes
dialekt, ve kterém se vyjadřujete?
Tuž jasne že ja. Šak všecy vime, že polovina Ostravy šla do Prahi za lepši robotu,
no ni? A temu zbytku, kery tomu něrozumi, to kdyžtak ti Prastravacy vysvětla.

Taky mne napadlo, jestli to nečtou bývalí Ostraváci z nostalgie. Myslíte, že "nás"
už je v Praze fakt tak moc?
Podle teho, co semtam čitam v dřystach, to ale čitaju aji pravověrni Pražacy a
němaju s tym problem.

Jak vás vůbec napadlo začít se vyjadřovat k dění ve městě a ještě ostravským
dialektem?
Co to je za otazku? To je jak bystě se zoptal přyklad premijera, jak ho napadlo byť
premijerem.

No, to bych se klidně premiéra zeptal, co ho to napadlo stát se premiérem. Ale

zkusím se zeptat jinak - dneska už ostravština není tak slyšet, jako ještě před pár
lety, kdy v televizi, když promluvil někdo z Ostravy, byl hned slyšet "kratky
zobak". Proč je podle vás ostravský dialekt slyšet čím dál méně?
Ja bych neřeknul, že je slyšet meně, šak se projditě po Masarykaču a posluchejtě.
Enem v medyjach se preferuje čista čeština a hlavně jeji odnož - čista přažština.

To s vámi souhlasím. Docela mi vadí, když pražsky mluví moderátoři, kteří by měli
přece jen mluvit spisovnou češtinou. Celou dobu jste v anonymitě. Proč to?
Bo sy myslim, že pro moje dřysty neni duležite, esli se menuju Kamil Hovorka a nebo
Juraj Pištěk.

Jasně, ale takto si lidi myslí, že jste kdoví kdo. Slyšel jsem už několik
zaručených zpráv, kdo asi ve skutečnosti jste. Vystoupíte někdy z anonymity?
Tuž řeknitě mi, co se pravi. Kdo vlasně sem?

No říká se, že by se pod Ostravakem mohl skrývat Jarek Nohavica nebo dokonce, že by
to bylo podobné primátoru Zedníkovi... Co vy na to?
No to o tym Jarynovi to aji zahřeje pod vaťakem. Ale k temu druhemu - to je třeba
dement, dementovať honem a zavčasu, než se teho kdosyk chitně. A s tu anonymitu.
Jak mi povitě jeden rozumny duvod, čemu vystupiť, tuž vystupim. A dyť ja už sem
vystupil. Každy den vystupuju. Z lokalki. Krom soboty a neděle.

Řekněte aspoň něco málo ke své osobě tak, abychom vás více znali, ale přitom
nepřišli na to, kdo jste.
Tuž lovim v paměti cosyk, co by potěšilo čtenařu, zvyklych na ty dřysty prdy, co
maju každy den v tych svojich bliskavych a šipovitych gazetach, ale nic němožu
najsť. Tuž snad, že piju rad červene vino. A meškam v Ostravě. Už sto roku.

Ale no tak! Kolik vám je let?

Jak rano stavam na šichtu, to je mi šedesat, ale jak potkam na ulicy dvě mlade
robki v uplych trykach, hned je mi třyadvacet. Ale nejrači bych byl, jak by mi bylo
zas tak šesnast sedumnast. S takimi zkušenosťami, co mam včil.

Pracujete manuálně nebo duševně?

Nědavno sem na zahradě ryl hektar a to bylo fest manualně, ale přytym sem dosť
dumal, jak teho zrobiť co nejvic přy nejmenšim použiti syly. Ale stejnak mě řbet
bolel eště dva dni potym.

Co děláte, když zrovna nepracujete ani neblogujete? Jaké máte zájmy?

Tuž ja sem taki něnapadny pajtaš, kery přyjdě z roboty, kukně na zpravy, semtam na
jakisyk ten film na dyvidyčku, raz za čas zajdě s partyju na jedno dvě, vymete
kdejaku kulturni akcyju, stavi se k našim, pojezdi na kolobutach Komeňakem. No ale
včil už začina byť zyma, tuž asy se budu muset mrknuť po běžkach, ať sem tež
moderni jak ti pajtaši, co tam každu zymu brusa travu.

Když jsme u těch filmů na DVD - kam dnes člověk přijde, slyší o Vyvolených a Velkém
bratrovi? Jaký je Váš názor na reality show, kde jinak neznámí lidi se najednou
stávají skoro "celebritami", aniž by cokoliv dokázali.
Tuž co, každy chce měť tych svojich patnast minut slavy. Aji tacy ludě, keřy pomalu
nejsu schopni dat dohromady větu, no ni? Šak ono to raz skonči a ludě na ně
zapomenu. Temu humbuku kolem moc pomohly gazety a magazyny. Člověk se na to ani
němusy divať a stejnak se druhi den dovi, co se robilo a kdo s kim. Až to skonči,
ludě zas zasednu ku knižkam, či spiš k čemusyk inemu v bedni misto teho, aby čučeli
každy večer na bandu, kera je schopna se za hromadu chechtaku aji pozabijať.
Na jednu stranu je to fajne, bo každe utery, štvrtek a sobotu su někere hospody
prazne. Ale nevim nevim. Přes tyden se partyja na šichtě bavila o tym, že už se
chista druhe kolo.

Co se vám nejvíce líbí na Ostravě?

Jak řeknul klasyk - to, že je to regijon razovity.

Co se vám naopak nelíbí? Měli bychom se nad něčím zamyslet?

Posledni dobu se mi nelibi ten burdel, co je ho cele centrum, ale to asy každemu.
Člověk jak idě po obchodach, tuž aby se na to vzal monterki, bo to je jak na
taksysu. Samy vykop, sama překažka. Škoda, že tam něskaču šemicy od měsckich cajtu,
to by bylo dokonale. Tež dufam, že chitřy pajtaši na radnicy přemluvja ty hlupe a
na Karolině postavja cosyk smysluplneho, přyklad jakesyk zabavni centrum misto
dalšiho šokinparku.

Jak hodnotíte současnou politiku? Co byste těch chlapíkům nahoře poradil?

Poradiť? Vy sy myslitě, že oni by se něchali poradiť od kohosyk takeho, jak ja? Šak
oni su tam přecy temu, že su nejchitřejši a žadnu radu něpotřebuju, no ni? A k te
sytuacyji - on to neni včil pravě život na zamku, ale furt lepši, jak poslednich
padesat roku. Enem dufam, že se to jaksyk nězmrvi a ja něbudu museť na stare kolena
kupovať velki kufer a zhaňať kajsyk vizum...

Ještě k ostravštině - jak víte, že některé výrazy jsou přesně podle ostravského
dialektu. Používáte nějaký slovník nebo jste dostal od někoho "nalívárnu", co se
jak říká nebo dokonce píše? Když vidím, jak používáte tvrdé y po ř, říkám si,
jestli to tak v ostravštině fakt má být.
Slovnik něpotřebuju, pišu jak mi zobak narost. Co se tyka tvrdeho i po ř, tuž
skustě se keresyk slova řeknuť nahlas a potem sy to přectaviť napsane.
Přyklad:
"Tuž to je řyť" a "Tuž to je řiť".
"Měl sem přysť v devět hodin" a "Měl sem přisť v devět hodin".
Nebo: "Jakisyk pajtaš mi ukrad kolo" a "Jakysik pajtaš mi ukrad kolo".
Tak ja k temu přystupuju.

Kurnik šopa, to včil bylo jak v bedni, jak byvaju take ty vyukove lekcyje
angličtiny. Tak mě napada, to by mohla byť celkem sranda, taki "Televizni kurz
Ostravštiny", no ni?

Zdař buch

S Ostravakem mailoval Petr Žižka

10.11.2005

Že by nova roba na horyzontě?

V ponděli po šichtě sem bechnul doma s brašnu a šel enem tak na jedno do Indry, bo
sem tam už dluho něbyl. Tydlifon sem něchal ležet doma a tajak dycki, jak ho němam
sebu, kdosyk mě zhaňa. Ale byla to enem mama, segra a upřymny synovec, tuž nic
duležiteho. Od mamy třy něpřyjate hovory a potem enem ezemeska, z kere i když měla
enem jedno slovo, sem cytil nasranosť: "LISTI!". No ja, na zahradě už asy opadaly
všecke ty buki. To tam asy budu muset eště letos zajet. Smazal sem ju a zapoměl.
Segra psala, esli se němožu staviť, bo potřebuje s čimsyk pomosť. No a upřymny enem
prozvaňal. Gizd! Šetřy! Stryka by ožebračil. Už sem nechtěl volat zpatki, bo bylo
pul desate, tak sem enem napsal, že se k nim stavim v utery po robotě.

Rano sem se přyspal, bo sem jel felinu, bo přecy něpojedu po šichtě přes pul
Ostravy lokalku. Karel mě jaksyk nahlodal, bo pravil, že na koncu Dubiny jak se
jede na Bělu, cosyk robja s cestu a pry se tam něda odbočiť. Ale tak daleko ja
vlasně nejedu, tuž snad se tam jaksyk domotam.

Se segru sem se dal kafe a potem z ni vylezlo, že susedce kape kohoutek. Chvilu sem
dumal, co za bestyju chova v panelaku kohuta a čim ho krmi, že ji scypa, ale segra
mě dostala zpatki do reality. Šel sem se prohlednuť ve špigle, esli vypadam jak
instalater a jak sem zystil, že ni, tuž sem razně odmitnul. Před časem sem se
něchal ukecať, abych u nich jedne stare babce vyklepal tepichi (něchapu, jak mě
tenkrat segra ukecala) a ježibaba potem na celu Dubinu ječela, že do teho něsmim
tak valiť, bo to je ručni arabska robota. Jak sem ubral, zas poučovala, že čemu to
tak hladim a esli němam sylu, tuž že zavola svojeho maleho vnuka. To už mě nasrala
a přectavil sem se ju misto teho tepicha. Přy pate raně sem zlamal klepač. Od te
doby mě babka pokažde zdravila už zdalki a nic po mě nechtěla. Až zas včil.

Chtěl sem se z teho vykrutiť, tuž sem vymyšlal, čemu musym honem dom, ale nic mě
něnapadlo. Segra mě drapla za rukav, tahla mě do přyzemi a už zvonila u tych
prokletych dveřy. Čemu ja nědokažu segře nic odřeknuť? Dveře se furt něotviraly,
tuž sem už chtěl isť pryč, ale naraz z dalki taki sladki hlas - už běžím. Divne.
Jak se dveře otevřely, něchapal sem. To že člověk starně, to mi je jasne, bo každy
mame doma špigel a holiť se se zavřenymi očami moc nejdě, no ni? Ale aby člověk tak
omladnul? To sem naposled viděl u Hermanove - dej ji buch věčny klid a šalek kolem
krku. Jak sem pořadně zaostřyl, všimnul sem se, že to asy něbudě ta stara harpyja,
kere sem před sto rokami klepal tepichi, ale možna jeji pravnučka. Jak nas segra
přectavovala, konečně mi docvakly kolca v pale na spravne mista, bo to byl kdosyk
iny, kdo se nastěhoval po te babce, jak ju před časem odvolali k vrchnimu
tepichmajstrovi.

Segra mě vychvalila jako odbornika na vodovody a domacy opravy všeckeho druhu a

Blanka (tak se menovala) mě zavedla do kupelki. Asy sem byl z teho trochu mimo, bo
jak se mě ptala, esli by něbylo dobre zastaviť vodu, enem sem kivnul hlavu, že ni.
Jak mě potem obchlistlo tak ze pět litru vody a jebnul sem se hasakem do kolena,
změnil sem nazor. Blanka se enem smjala. A docela pěkně. Tuž chlope, něhlupni, šak
ju vidiš poprve, no ni? Přepnul sem do režimu ostravak-normal a dokončil tu
instalatersku robotu. Segra nas tam potem něchala u kafe s tym, ať se potem eště
zastavim. Tuž jasne, šak tam mam bundu, kliče od feliny a musym se usušiť tryko.

Dřystali sme o všeckim možnym a ja sem v duchu spominal na byvalu Dokonalu. Jak sme
se lučili, zoptala se, esli se na mě može semtam obratiť, jak by se ji zas cosyk
doma zdrbalo. Dal sem ji čislo na tydlifon a snažil se tvařyť tajakby nic, jak se
ho přycvakla na viditelne misto na ledničku. Dumal sem, že bych se zašel na zachod
a cosyk tam polamal, aby mě shaňala co nejspiš, ale potem sem se řeknul, že to by
bylo moc napadne. Rozlučili sme se a ja sem s vysmatym pyskem šel zpatki k segře.

U segry už byl aji upřymny synovec, tuž sem se ho v dobrym rozmaru zoptal, čemu po
nocach otravuje svojeho oblibeneho stryka. Vylezlo z něho, že sy nevi rady s tym
foťakem, bo mu jaksyk nejdu ty fotki do komputera. Kurnik šopa, že by byl zdrbany?
S tym moc zkušenosti němam a něchcu ze sebe robiť hňupa před přybuznymi - stači že
ho semtam robja oni ze mě - tuž sem se vymluvil, že dněskaj už spicham dom, ale že
se do konca tydňa eště stavim a dame to do kupy.

Segra mě šla vyprovodiť až k autu. To nikdy něrobi a tušil sem, čemu, tak sem ju
předběhnul a pravil ji, že ja, že susedka je celkem šikovna robka. Na to mi
pravila, že jasne že je a že ju ma pro mě vyhlidnutu už davno a že ji budu eště
děkovať, že nas seznamila. Viditě ju bestyju? Už je to tu! Šak sem to tušil, že ji
budu muset děkovať. Vidim robu poprve a segra už mě vidi s kulu na noze. Cosyk sem
zamručel a valil rači dom.

Na šichtě sem se druhi den po obědě (ať mi nikdo nětvrdi, že mačka na buchtički s
kremem može byť žlutozelena) něchal od komputeroveho machra Tomaša za krabicu
pralinek, bo on je na sladke, zrobiť rychlokurz "Aji debil s transplantovanym
mozkem z velbluda dokaže vytahnuť fotki z dygiťaku do komputera". Cestu dom sem
plny sebeduvěry poslal synovcovi ezemesku, že v patek určitě přyjdu.

A možna se Blance do te doby doma cosyk posere, no ni?

11.11.2005

Jak pomosť jednym vrzem Francuzum aji Čechum

Nalada na šichtě byla ten tyden tajak to počasy. Všecy zamračeni, jak kdo co po kim
chtěl, ten na ňho vyjel a už se štěkali jak v psym utulku přy navštěvach. Bliži se
koněc roku, tuž nas šef honi jak nadmute kozy a jak je chvilu klid, přyjdě Jaruna a
začně otravovať s Pařyžu. Abystě rozuměli, asy před měsycem Jaruna vyhrala v
jakimsyk radyju zajezd k Ajfelovce. Byla z teho tak hotova, že štvrhodiny litala z
kancliku do kancliku a vyřvavala "Vyhrala sem pařyž, vyhrala sem pařyž".

Chvilu sme mysleli, že v kantyně byla sutěž o pulkila salatu, ale jak se sklidnila,
vysvětlila nam, že to je zajezd pro dva ludě na vikend. Od te doby pravidelně skoro
každy den přyleze a dřysta, jake to budě fajne, akurat eště nevi, s kim tam pojedě.
Roby už se naučily ju něposluchať a tak poslednich paru dni sy zvykla lezť k nam.
Dycki se přyjdě cosyk pojčat a jak už tam je, začně o tym svojim itynerařu, kery
den kdě budě. Už to zname naspaměť. Bastyla, Ruryvoli, Luvr, Konkord, Šanzelyze,
Vitězny obluk, Ajfelovka, Monmartr, Pigal, Sorbona, Versaj a eště halda dalšich,
ale to už se dycki zacpeme uši zevnitřku a robime, že robime. To věčinu zabere, bo
jak ji pět minut nikdo něodpovida, nasraně odejdě pryč a do druheho dňa da pokoj.

V utery zas začla, že už němože dospať a kdesyk cosyk, bo přyšti tyden už vali.
Kamil se ji zoptal, esli sebu bere hasyčak. Jaruna čita akurat tak Ženu a život a v
bedni čuči enem na Navalene, tuž nas ani něpřekvapilo, že odpověděla, že jasne, bo
to pry budě fičak. Kamil enem litostivě zakrutil hlavu a popřal ji šťasnu cestu.
Zbytek kanclu ji povykladal, kaj to vlasně jedě a co se tam včil robi. Jak sme
skončili, přypadal sem se, jak bych děcku zebral plyšoveho medvěda, bo to vypadalo,
že už se netěši tajak předtym. Počet spalenych aut a nočnich bitek ju viditelně
šoknul. Kurnik šopa, kaj ta roba žije? Do oběda sme kecali o tym, čemu se to tam
tak zvrtlo. Bylo nam Jaruny lito, tuž sme ju uklidňovali, že se to časem može stať
aji u nas.

Po obědě nam přyšly robki z Jarunineho kanclika poděkovať za napad. Od te chvile

robja každe rano po přychodu na šichtu desetiminutovku aktualit, co kaj zhořelo a
kde co kdo rozvalil. Obzvlašť na turystyckich autobusach se davaju zaležeť. Cosyk
mi pravi, že Jaruna asy něpojedě.

Zkusym ji navrhnuť, esli by tu vyhru nechtěla nechat někerym našim politykum. Že by

tam mohli zajet a zrobiť tam pořadek, tajak před časem na te polni dyskotece.
Francuzy by jim byli vděčni za vyřešeni kryze a možna by dostali aji jakisyk ten
metal, nebo funkcyju.

No a jak už by tam byli, tuž by tam aji mohli zustat, no ni?

14.11.2005

Prvni upřymne foceni

V patek sem zas rano provětral felinu, bo sem slibil odpoledně se staviť upřymnemu
pomosť nahrať ty fotki z teho dygiťaka. Povim vam, že cesta lokalku je bestyjstvo,
bo někeřy ludě se moc němyju a jak člověk chitně misto vedle chlopa, kery do třech
do rana chlastal, tuž to je jak by tam byl s nim, ale furt je to lepši, jak jezdiť
do roboty rano autem. Věčinu stihnu předběhnuť jakehosyk unaveneho mladežnika a jak
už sedim, aji chvilu zdřymnu. Ale zkustě pospať jak musytě řydiť auto. Stači na
chvilu zavřeť na křyžovatce oči a už jakisyk uspichany pajtaš ve vytuněnym golfu za
vami trubi jak kuň hajneho Robatka. Ale co, dospal sem v robotě na wecku přy
novinach.

Šichta celkem uběhla a aji oběd ušel. Tuž že by změnili firmu, co nam vařy?
Vypadalo to na pěkny den. Guvno! U segry mi otevřel švager. Jak sem ho dluho
něviděl, tuž sem zapoměl, že ten gizd tam eště meška. Pozdravil sem se se segru a s
pajtaškami, poprosyl o kafe a lapnul ku komputeru, abych se v praksy vyzkušal, co
sem se naučil u Tomaša v rychlokurzu. Ten vul ale, misto aby v obyvačce lapěl u
Eurosportu a nebo aby hledal v novinach jakisyk inzerat, jak snadno zbohatnuť, stal
mi za řbetem a furt radil, ať zmačknu efjedna, bo to pry pomože. Že mu kolega
pojčal posledni ročnik magazyna Počitač pro každeho a tam psali, že to funguje v
každym programě. Jak sem byl z něho nervozni, pomačkal sem cosyk ine a misto
obrazku z dygiťaku se mi rozjel internet. Ten vul do mě začnul ryť, že se hraju na
inteligenta a ani fotki něumim vyvolať. Eště pindal cosyk o tym, že včil su to same
novoty a jemu stačil Lubitěl, jak byl maly a jaki byl spokojeny. A jak už byl v
tym, začal vyryvať na režim a že kdysyk bylo všecko lepši. Tuž jasne, vydřystej se,
šak se ti ulevi. Eště do teho začni montovať polityku, pravil sem se v duchu, jak
sem vypinal jakisyk program na psani tekstu, kery se mi zas omylem rozjel. A tež
ja. Chvilu vyryval na modre ptaki, chvilu vyryval na červene kvitka, až sem se
nasral a zoptal sem se ho, esli rači něchce chvilu držeť pysk, že se snažim
přemyšlať. A čemu nadava na polityku, jak něbyl schopny se udržet jednu robotu dele
ani za komunystu. To sem asy neměl, bo sem to moh tušiť, šak se zname už jakisyk
ten rok. Doštěkali sme se jak dva ryntyntyni. Nakoněc se zebral a pry, že tu němusy
byť a že se idě sklidniť do knajpy. Eště na chodbě ho bylo slyšeť, že enem mezy
kamošami uznavaju jeho kvality.

Konečně sem měl klid na robotu. Segra v kuchini chistala buchtu, či co, maleho
pajtaška sem poslal zrobiť domek z lega, kopiju segry sem prvni přesvěčil, že tata
určitě někdy přyjdě a ať mi nakresli mezytym obrazek. Upřymny se kajsyk flakal s
kamošami, tuž sem klidny zasednul ku komputeru. Zaspominal sem, co mi radil Tomaš,
v duchu sem se řeknul, šak nejsi velblud, no ni? A tak po pulhodině konečně začly
lezť fotki z foťaku do komputera.

Zvědavy jak opica sem čučel na prvni umělecke pokusy teho mladeho Saudka. Hm, kusek
oka od segry, rozmazana mama, mylijon rozmazanych sklenek na stole, Maruška jak
žere ogurku, kohosyk noha, asy upřymneho. Potem seryja poskakujicych pajtašku,
nasrany gzycht švagra a rozmazana dlaň přes celu fotku. Tuž to by mohly byť ty
narozki. Dal tam měl jakesyk plagaty na stěně nad lužkem, fotka zaclony, jakesyk
postavy venku. A vida, tu upřymny objevil bzum. Začlo mě to baviť, bo to byla taka
mala rodina reality šou.

Včil jakasyk brunetka, celkem pěkna, ale to něvypadalo na spolužačku, asy učitelka.
Paru mladežnic vytlemenych do objektyva. Jacysyk kamoši. Kura, čemu se někeřy ludě
tvařa přy foceni tajak cyglista, keremu přy sjezdu haldy upadlo sedlo? Potem zas ta
brunetka, jakasyk tmavovlaska, starši bloncka, tu sem se zvěčil, ale to fakt
něvypadalo na spolužački. Všecke fotki tych robek vypadaly, jak by byly focene
zdalki, nebo zpoza okna. V duchu sem se zařechtal, že by byl mlady na stare roby?
Tuž to by měla segra radosť. Dalši a dalši obrazki fajnych robek, ale ty by spiš
byly pro mě jak pro mladeho. Potem sem se jednu fotku vratil. A kura...

Malem mi gichla klavesnica na zem, bo se mi naraz za řbetem ozvala segra, jak mi to

idě. Jak sem se zleknul, přehmatnul sem paru klapek, abych zrušil tu fotku z te
televize přede mnu a naraz tam byl internet a fotki jak z ordynace od dochtora
Uzla. Segra něhla ani okem, bo je asy zvykla. Zamumlal sem, rudy jak kladenski
usvit za komanču, že se dam eště kafe. Segra mrkla po nědopitym turku, tuž sem ho
eksnul a podal ji hrnek. Jakžtakž sem se spamatoval, tuž sem eště posrandoval, že
doufam, že mi to vymyje a nězrobi mi druhaka. Podle jejiho gzychtu sem se zapisal
za uši, že to dalši kafe pit němam.

Jak zmizla, znova sem otevřel ty posledni fotki. Kdybysem měl dysketu, aji bych se
je nahral, bo na nich byla Blanka fakt švarna. Kura, ale čemu se ju ten gizd maly
fotil? Zmateny jak jeptiška ve veřejnym domě sem segře nahlasyl, že fotki su
nahrane, dalši kafe se kvuli žlučniku nědam, nakvap sem se rozlučil a valil dom.
Dole u schranek sem potkal jakusyk znamu robku, v zamyšleňu sem ju automatycki
pozdravil a pokračoval dal, bo v hlavě mi to jaksyk divně šrotilo. Deprem ve felině
mi došlo, že to byla Blanka. Celu cestu sem se nadaval do hovad, že sem se něstavil
na kus řeči a jak včil musym před ňu vypadať.

Večer u bedni, jak sem rozvažoval, jak dať řeč s upřymnym, mi zecvaklo posledni
kolco dňa: co to bylo za maleho gizda s ňu?!

18.11.2005

Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho...

Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho listopadu a ja ti povim, cos byl zač. I
když tu v Ostravě je to celkem jedno, co kdo robil, bo tenkrat to byl patek, tuž to
je jasne, že všecy enem čekali, až na dygitalkach odkuka druha, no ni? Lepši by
bylo se asy zoptať, co kdo robil předtym, ale včil už je to na nic, bo věčina
prodělala autolobotomiju, pulka zbytku se rači nic z minula něpamatuje, bo pry
začli svobodně žiť a dychať od teho pamatneho dňa, no a zbytek? Ten by se rad cosyk
pamatoval, ale tenkrat měli okno a maju ho aji včil.

Jak už tak vyzvidam, co kdo tenkrat robil, asy bych měl začnuť tym, co sem robil
ja. Teho dňa sem lapěl ve Slovanu a lel do sebe jedno za druhim na žal, bo mě
vyleli ze skuški z fizyki. Na ty elektrony a protony a pozytrony a buhvijake
gizdotrony sem nikdy neměl palu. Včil by bylo fajne tvrdiť, že to bylo z emdeha
(šak pamatujetě, no ni?), bo bysem moh ze sebe robiť politycku trosku a cosyk na
tym vytřyskať. Ale co bych se vymyšlal, ty dřysty o dyktatuře proletaryjatu z te
bachrate zelene bichle sem syce něchapal, ale jak se to člověk naučil naspaměť a
odvykladal to s iskru v oku, dostal za jedna a měl pokoj.

Neska už bych se po osmi pivach plazyl dom jak Meresjev. Tenkrat sem proležel celu
sobotu a nedělu a v depresyji dumal o buducnosti, bo mi bylo jasne, že dalši
učinkovani na Bani něbudě snadne, bo to byl posledni opravny termin a foter se
zařek, že s flašku nikdě něpoleze. To tak, robiť ze sebe hňupa kvuli hňupa.

Paru přednašek sem potem asy aji vynechal - jasne, že abych se pomstil režimu a
deprem, až sem potkal u Lva přecedu esesem, kery pravě robil naborařa na stavku,
začnul sem se zajimať, co se robi. Jak už sem byl celkem nachistany na odchod ze
školy, moh sem ostatnich pozorovať z odstupu. Bylo fajne sledovať, jak se ludě
vybarvuju jak oko po raně dveřami. Zaryty stranik vykladal detajly o Havlovi a o
tym, jak trpěl, profak, co s nami chodil slopať do Slovanu, naraz těžce onemocněl,
šprti byli celi nešťasni, že přydu o semester a ostatni normalni se vrhli do teho
viru udalosti nadšeni z teho, že se robi cosyk duležiteho.

Furt mam před očami tu zezačatku rozpačitu demonstracyju na naměsti Lidovych

milicyji, jak se všecy prohližali tajak poprve na nudaplaži. Byl sem rad, že sem
tam potkal aji fotra, kery doma vyryval, že tam ho rozhodně nikdo nědostaně a co to
ti mladi gizdi robja a ine dřysty prdy. Potem sme na sebe enem v davu mavli, on s
partyju, ja s partyju, tajak bysme se na demonstracyjach potkavali každy den.

Potem už to valilo se starym režimem z kopca tajak sob na skibobu. Akurat škoda, že
spadnul deset branek před cylem. Moh se aspoň polamať hnaty. Dnešni mladi už taktak
vja, že tu bylo cosyk inač, než mělo byť. Eště paru roku a nikdo už nespomeně, jak
zavirali něpohodlnych ludi do kryminalu za nazor; že estebacy něbyli policajti, co
řydili dopravu na křyžovatkach; že jak chtěl člověk do cyzyny, nestačil mu kufer a
auto, ale potřeboval doložku a nakoněc ho stejnak ulični vybor něpustil, bo neměl
zaplacene znamki na štvrleti. O praznych obchodach už ani nemluvim.

Ludě holt zapominaju na všecko zle, co se jim kdysyk stalo. Akurat nevim, esli je
to v tu tym přypadku dobre, bo by u dalšich voleb mohli ledasco pokaňhať...

22.11.2005

Tuž tak je to

Ten maly pajtaš, s kerym sem viděl Blanku, mi celkem vrtal hlavu. Tuž nižebych
neměl rad male děcka, ale beztak ani něbudě jeji. Možna sy přyvydělava hlidanim
děcek, nebo bere opuštěne pajtaški na vikend dom.... Sam sem temu něvěřyl, tuž sem
dumal, esli zavolať segře a vytahnuť z ni, do čeho mě to chtěla navlesť, ale co jak
to byl fakt enem jakisyk přybuzny na navštěvě? Vypadal bych jak Herodes. V pale mi
blikaly vystražne světla tajak na přejezdě u Šentala. Roby s děckami zrobenymi
kimsyk inym něbrať. Rači se uplacať vlasniho Golemka.

Spoměl sem se na Borysa z abituryjenckeho srazu ze zakladki. To byl už na zakladce

taki rodiny typ. V osmičce planoval, jak se veme jakusyk fajnu robku a budu spolu
mět tak zepět zešest děcek. Na tym srazu vytahnul fotku celkem pěkne bloncki a
jedne šikovne cerki. Jak sme se ho ptali, kaj je tych dalšich pět planovanych
děcek, krutil se jak vrtak v panelu. Stalo nas to hromadu chechtaku za fernet, než
sme ho navalili tak, až začal na tu svoju bestyju a na to poděděne děcko nadavať.
Než se ho vzala, naslibovala mu, že budě rodiť tajak stara od šťura, bo jeji minuly
stary pry nechtěl vic děcek. Ale enem ju Borys přeněs přes prah, naraz z ni začlo
lezť, že v robotě dostala lepši misto a že karyjera a že dalši gizdy možna pozdějši
no a nakoněc mu zustala na krku akurat ta rozmazlena Izabelka, kera mu ve třynasti
rokach neřekla inač, než "Borysy". Ma to tak kdosyk smulu.

V utery sem se šel projsť po obchodach v centru, bo pry už mělo začnuť valiť sněhem
a moje zymni buty pamatuju eště federacyju. Ostrava je mala, to tvrdim furt. Jak
sem bez novych but lez z Bati, koho něvidim? Blanka. Vykračovala sy tajak na
špacyru, tuž sem se pravil, že se zahraju na špijona a chvilu sem ju sledoval. U
byvaleho Esa sem to ale v tym davu ludi, co pravě lezli z Pryjora, jaksyk zdrbal,
bo sem se zahleděl na teho Gota, co se tam pravidelně producyruje s krabicu na
chechtaki v ruce a zpiva evergryny aji nejnovějši hity ve svoji štyrtonove verzyji
a skončil sem Blance na řbetě, bo tam zrovna stala frontu na baňkomat. Tuž ni, že
by to něbylo přyjemne, ale slyšet suche "Co děláš?" z teho roztomileho pyšťku mi
moc něsedlo. Jak poznala, že sem to ja, omluvala se a ja sem chvilu hral
překvapeneho, kaj se tam bere. Nakoněc sme skončili v Atlantyku, že se dame kafe a
trochu podřystame.

Pokecali sme o všeckim možnym, od jeji šefki až po vanočni nakupy. Jak už na to

přyšla řeč, tuž sem se rozhodnul kuť podkovu, dokavaď je eště žhava. Vykladal sem o
darkach pro segřyne gizdy, že tajak každy rok nevim, co jim kupiť, bo tych bebechu
je včil tolik, že člověk nevi co spiš. Minuly rok sem jim kupil jakesyk nařadi, z
kereho segra něbyla moc nadšena, a jak se nakoněc hodilo, no ni? Na to ona, že pro
Danečka už ma darki nakupene, bo on je taki skromny synek, že napsal Ježiškovi enem
o autodrahu a nove lego. A vida, Daneček. Nasadil sem kameny gzycht tajak ten haviř
za byvalu unyjon baňku. Po tych rokach už to umim a dal sem ze sebe robil vola, ale
nakoněc to z ni vylezlo. Daneček je fakt jeji pětilety synek.

Tych kaf nakoněc bylo vic, bo Blanka začla vykladať o tym seladonovi, kery ju pry
před šesti rokami opil na jakesyk akcyji kecami a potem aji jakimsyk sviňstvem a
tak dluho do ni hučel, že ona je ta prava, až mu uvěřyla... Tenkrat byla mlada a
hlupa - včil už by se něněchala ukecať. Kurnik šopa, to su věcy. Teho gizda sem v
životě něviděl, ale z jejiho vykladani mi byl tak protivny, že bych mu objednal
nastěny kalendař "Ja, prymator z Prokešaku 2006".

Potem sem ju doprovodil k Elektře na lokalku, aby jakisyk baraba nězrobil Danečkovi
brachu. Jak sem šel dom pěški, dumal sem, esli Daneček něnapsal na ten dopis pro
Ježocha eště jedno přani - noveho tatu.

O vikendu sypalo, jak by nahuře neměli chechtaki na Hedenšolders. To asy moc

něnadchlo mamu, bo mě pozvala na oběd, schvalně zrobila dršťki (pry vnitřnosti po
pekinsku - cha, šak poznam dršťki, no ni?) a celu dobu, co sem ten gumovy hnus
žvykal, mi přypominala, že sem něpohrabal to listi a co včil budě, jak je to cele
zasněžene. Bylo mi to celkem ukradene, bo sem cely vikend dumal nad tu maminu z
Dubiny.

Cestu dom sem se něnapadně zrobil paru kuli a značkoval sem auta, stromy a stěny v
okoli. Šlo to fajně, bo ten snih byl akurat tak na kule a sněhulaki. Zkušal sem se
přectaviť, jak se kuluju s malym pajtaškem a zaspominal sem, jak měl semtam tata
fajnu naladu, vyvez mě v Hrabuvce na haldu na saňach a sjižďal se mnu. Cestu dom
sme se dycki kulovali. Tuž taki maly chlopek doma - to by možna němuselo byť
špatne. Aspoň bych měl s kim zajsť na jedno, až budě mět občanku, no ni?

25.11.2005

Aby se člověk bal vyjsť večer z baraku

Minuly tyden se věštcy z hidrometeorologickeho ustavu zahleděli do skleněne kule a

zahlasyli, že brzo přyjdě snich, tuž to se člověk može byť isty, že tu budě
cobydup. Možna aji v prosyňcu. Ale tentokrat se aji trefili. A bo sem se po jedne
zymni krasobruslařske přyhodě s moju felinu zařeknul, že bez zymnich gum na namrzlu
cestu už něvyjedu, rozhodnul sem se přezuť včas.

Kolega ze zakladki robi v gumoservise, tuž sem mu zavolal a pravil mu, že se stavim
domluviť se na vyměnu but pro felinu a aji trochu podřystať. Byl rad, bo se vidime
enem dvarazy do roka. Jaksyk se to protahlo, bo sme se trochu zakecali po zaviračce
u štamprle nad kalendařem, co jim tam visel. Tuž kdyby tam měli jakesyk krajinki,
to bysme dluho něhodnotili a ja bysem moh byť doma na zpravy. Ale tak sem šel o
dosť pozdějši. Šak co, sem zvykly chodiť po centru pěški aji nad ranem a jak ma
člověk v sobě paru fernetu, tuž hned se cyti tajak mladši bracha od teho
steroidoveho měcha z Tyrol.

Jak sem se potem dočital o tych mladežnikach, co se rozhodli pocvičiť se v karate

na luďach venku a zystil sem se paru detajlu od Ladika - novinařa, zacvakalo mi u
dupy. Parta holohlavych hajleru tahla centrem a enem tak ze srandy semtam kohosyk
kopla do řbeta, nebo zhodila na zem a zkopala. Dokonce aji jakasyk mlada děvucha
mezy nimi byla. A tež sy parurazy kopla. Tuž co to je?

Jak sem se přectavil, že ti gizdi šli po podobne trase, jak ja a že sem moh dostať
tež do budki, spoměl sem se na jedneho svojeho znameho. Venca. Taki vyrazny typ,
hrudnik jak kus hovězyho, v hlavě syce tež cosyk podobneho, ale rovny a hodny
synek. Před paru rokami se vracal odkuďsy přes Přyvoz pěški dom a zapamatoval se
akurat prvni ranu do hlavy. Z teho hodneho synka, kery chodil do posylovni enem
temu, aby se vlez do hadru, kere mu roba kupovala schvalně věči, se stal paranoik,
kery bez boksera a kesru nězajdě ani vynesť kibel ze smetim. Chtěl se aji zrobiť
papiry na gver, ale naštěsti nězrobil psychotesty, bo kdovico by s ňu porobil.

Tenkrat ho zvalili jak na masochistyckim šmigrustě, že měl dva měsyce nemocensku.

Aji z roboty ho potem vyvalili, ale vysvětlili mu, že pry to s tu dluhodobu
nemocensku vubec nesuviselo. Škoda, že sebu tenkrat neměl osobniho policajta. Ale
nevim, esli by mu to bylo k čemu, bo podle otisku but na gzychtě, břuchu a řbetě
jich muselo byť tak deset.
Po te středečni mladežnicke mlatičce sem se rozhodnul, že začnu šetřyť chechtaki a
na nočni pochuzki Ostravu se budu pronajimať policejniho ředitela. Tuž přecy neni
možne, jak ho sem tam aji se mnu přepadnu a daju nam po čuni, aby jaksyk nězařydil,
aby byl v Ostravě pořadek, no ni?

29.11.2005

Haluze na věnec

Přes tyden sem se parurazy zešel s Blanku. Kurnik šopa, s tu robku se tak fajně
dřysta, tajak bysme se znali už davno. Jak sem s ňu, přypadam sy taki jakisyk
pomyleny. Tuž že by to byla ta prava? Na tych srazach sem čekal, že sebu veme ten
živy přyvěšek, ale ani raz. Dycki přyšla sama. Ani sme o nim moc němluvili, enem
paru vět a to věčinu, jak sem se na cosyk zoptal ja. Možna na ňho aji začinam byť
zvědavy. Musym podumať, kaj bych ich tak moh pozvať oba dva, bo navštěvu Indry by
Blanka asy něocenila. Že by zoo? Ale tam maju na zymu beztak zavřene. Na Zednikovu
rozhlednu? Na to nejsu dobre povětrnosni podminki. Tuž je to možne? Zyšťuju, že s
malym děckem neni kaj isť.

Všimnul sem se, že už tu je prvni adventni neděla, bo mi volala v patek mama, esli
přyjdu na oběd. Už se jakisyk ten patek zname, tuž sem se hned přeptal, co budě a
co mam přyněsť. Pry pečena kura na zeli, tuž to mě čeka beztak cosyk namahaveho.
Ale co - zahrada je zasněžena, chajda zazymovana, všecke bebechi sem odvez tam aji
zpatki, tuž snad to něbudě nic tak hrozneho. Že sem se ptal! Pry mam doněsť hrsť
chvoji. Mama zas chitla (tajak poslednich paru roku) vanočni bacyl, co do nas
obchodnicy rvu už od zařy. Jak sme byli mali haranti, žadny advent, žadne věnce,
enem bronzova, střybrna a zlata neděla. A jak mama šupla v obchodě veducymu do
kapsy stovku, tuž sme dostali aji čokoladovy kalendař. Jeden ze segru napul. A včil
na stare kolena budě plesť adventni věnce! Tuž eště tak betlem ze špuntu od piva
podle navodu ve Vlastě, no ni?

Co se tyče haluzy - v centru sem ich rval enem raz a už by mě nikdo něpřemluvil.
Kdysyk na mě jakasyk stara harpyja s divnym čoklem, co vypadal tajak by ho protahli
dvarazy skartovačku, zavolala v Komeňaku měscke cajty, bo se ji nězdalo, jak se ty
křaki divně třepu. Cajtum sem chtěl prvni namluviť, že sem aktyvni měscki
zahradnik, kery sy po večerach nadrabja směny, ale něvypadali, že by se řechtali
Novotneho vtipum. Tuž sem jim po pravdě řeknul, že mam krutu mamu a že esli
nědoněsu chvoji na věnec, něbudě večeřa. Syce mě politovali, ale od teho křaka mě
hnali s napomenutim. Od te doby rači uvalim paru chechtaku navic za benzyn a jezdim
to rvať do lesyka pobliž zahrady.

V sobotu sem se stavil na Dubině. Nahodu byla u segry Blanka, ale stejnak bysem se
za ňu stavil. Jak sem im prozradil, kaj jedu, hned mě zaukolovaly, že chcu tež
jakesyk ty haluze. Kdyby tam byla enem segra, tuž se z teho vymluvim a nědostaně
nic, ale Blančinemu pohledu srny přejete tatrovku sem neuměl odolať. Jaksyk sem se
tam zdržel, tuž se mi už potem nikdě nechtělo a stejnak lelo jak z prasklych
Žermanic.

V nedělu rano, jak sem zahnal ty sny o stare od premijera, kera mě honila na
skladacy kolobce po haldě v Hrabuvce a řvala, že esli nězastavim, tuž mam na
svědomi jak dopadnu volby, sem proklel cely hidrometeorologicki ustav aji s vratnu.
Venku bylo šero a hnusně a dešťova clona. Dufal sem, že to po snidani přejdě, ale
guvno, tuž sem navlek neopren a svoje stare coretexy, kere sem se už parurazy
chistal hodiť do popelaku před barakem po tym fijasku na akcyji v Jesenikach, ale
je mi lito teho bezďaka, kery by ich vyhrabal a raz se v nich prošel v dešťu. Než
sem lapnul za kormidlo, byl sem navlhly jak štrnastka na prvnim rande, ale v duchu
sem se přesvěčoval, že to nic neni. Cestu tam sem potkaval same řydičske nědouki,
tuž sem každeho jednotlivě aji jako skupinu proklel do sedmeho menyskusa a hned se
mi aji ulevilo.

V kolonyji to vypadalo prazně, tuž sem nešel až do lesyka, ale fiknul sem paru
větvi ze smrčka susedě, kere nevonělo moje listi. Šak nema mět ty větve přes naš
plot, no ni? Na guvno bylo, že sem doma zapoměl svuj superostry nožik a tak sem to
musel pižlať tatovym přyborakem upravenym na brusce, kery sem vyhrabal v šopě. Tych
haluzy ale něbylo moc, tuž sem se stejnak musel vypraviť do lesyka, ale to už mi
bylo celkem jedno, bo sem byl za tu chvilu komplet promočeny. Po pulhodině sem
narval kufer od feliny polovinu lesa a bo mi byla celkem kosa, uvažoval sem, že
zatopim a trochu se zhřeju, ale potem sem se pravil, že budu tvrdy jak zubni šuter
a valil sem dom. Po paru minutach v zymne feldě mi mě zabylo sameho lito a pustil
sem pec na plny kotel. Už vim, čemu sem to nechtěl robiť. V letě mi asy do trubek
musel vlezť šťur a potem tam scypnuť, bo to tam po zatopeni zasmrdělo tajak v
činske vyvařovně pro bezďaki.

Zajel sem to prvni hodiť segře na Dubinu, ale něbyla doma, tuž sem mokry, s
haluzami v pazurach a zabahněny jak ten Jožin zazvonil u Blanki. Otevřel mi jakisyk
povědomy pajtašek, kery na mě chvilu čučel, potem zařval, že už budě hodny a s
brekem zmiznul v kvartyře. Tuž to asy něbylo nejlepši zeznameni. Potem přyšla
Blanka, vzala haluze a lakala mě na buchty. Chvilu sem aji chtěl, ale jak sem se
přectavil, že bych se musel zezuť buty, isť tam v mokrych zapařenych fusaklach a
potem se lapnuť v tych mokrych ryflach na sedačku, vymluvil sem se na to, že
parkuju v zakazu zastaveni a valil do centra.

U našich sem se zevlek hned za dveřami. Jak sem tam tak pochodoval enem v
trenclach, naraz přyletěli ti dva segřyni gizdi a začli mě očumovať a cosyk pindať
o tym, že jejich foter cviči a ma břuch jak stul a ni jak plavacy kruh, tajak ja.
No super! To budě fajny oběd. Nahazal sem hadry na topeni a v tatovych teplakach
znački Vietdydas sem sednul k obědu.

Zažitek z dobreho žradla mi kazyla mama se svojimi otazkami, komu sem něchal ty
haluze od segry a esli je aspoň pěkna a umi vařyť dršťki. Podle teho, jak se se
segru na sebe uchichtavaly, mi docvaklo, že mě propiraly cele dopoledně jak
pokažena tatramatka. Jak sem pojed, navlek sem na sebe polosuche hadry, sednul do
mokre feliny, před barakem zkusyl vyklepať jehliči z kufra (kura, paru haluzy a
větvi jak v Tatrach?!) a šel se schrupnuť, bo sem byl utahany jak kuň.

Večer mi volala Blanka, že děkuje za haluze a věnec už ma hotovy. Pry ať se přyjdu

podivať, bo maly už nebeči, jak se řekně moje meno. No fajne. Tuž to se tam hned
těšim vic.

2.12.2005

Fusaty chlop s berlu, roba s křydlami na řbetě a čertisko

Rok utek jak mliko na pecu a už je tu zas ten čas, kery maju tak rady male hodne
děcka. Zlobive už meň, bo tym doněse Mikulaš s čertem tak akurat uhli, ale nevim,
esli to aji neni lepši přy včilejšich cenach eletryki. I když eště němam male
pajtaški, každy rok přesně vim, kdy je Mikulaša, bo segra mě dycki milu ezemesku
upozorni, že se synovcy a mala neteř těša na nadilku. Maju Mikulaša radi tež tak,
jak sme měli my, jak sme byli mali. Akurat že tenkrat sme chodili na haviřskeho
Mikulaša.

To se dycki foter s partyju z rubani natahali do kulturaku svoje gizdy a rozdali

jim kolekce od eroha. Mezytym, co nam kulturni referent pušťal na promitačce Nu
pagadi, fotřy se narvali jak jabka v sadu, bo tam bylo aji občerstveni. Pro děcka
žluta sodovka a zakusek a pro dospěle chlebiček a štamprla za symbolicku cenu. My
sme potem litali po celym sale, hazali sme po sobě čokoladove baňki a oni se na nas
enem blbě tlemili. Věčinu sme odchazali dom až posledni, bo foter byl zodpovědny za
vyučtovani a dycki se divil, že mu cosyk chibi, nebo nadbyva. Jeden rok sme tahli
dom osum kolekcy, plato chlebičku a aji paru zakusku a na druhi rok sme tahli dom
bečicy segru, bo na ňu ani kolekcyja nězbyla. Foter ju chtěl podplatiť pulku, ale
potem mu došlo, že v sedmi rokach eště něpije a po ni by mohla vyryvať eště vic.
Tuž ji aspoň ve večerce kupil druhu kolekcyju a zbytek cesty sem prořval ja.

Jak sme byli trochu věči, byli sme raz u znamych, kerym robili Mikulaša jejich
znami. Ten kvartyr byl celkem maly, tuž se nas tam pět harantu nemohlo skoro ani
hnuť, bo pokojik byl zamknuty a nesmělo se tam. Mamy do nas furt hučely, ať se
opakujem basničku, inač valime do pekla. Měl sem z teho předněsu věči strach jak z
čerta. Jak se odemkly dveře do pokojika a vylez Mikulaš, mamy obdivně zalapaly po
dechu, bo měl fusyska z vaty, keru bylo tenkrat dost těžke zehnať. My děcka sme
spiš čuměli na čertoanděla, bo třeti, co měl přysť, nědorazyl tuž ti dva
zaimprovizovali a vyrobili takeho dvojmutanta. Pravoplatna roba od Mikulaša měla
zlate třasně z vanočniho stromka přes vlasy, kaj ji vyčuhovaly rohi. Na sobě
jakusyk cychu, kera byla na paru mistach špinava, jak by na ni usnul haviř ve
faračkach a vzadu čuhal ocas. Chvilama na nas byla jak anděl a chvilama jak čert.
Tuž zažitek na cely život. Eště dluho sem se potem v nocy budil hruzu. Ostatni
děcka tež ani někvakly a enem sledovaly to divne monstrum.

Potem jedna aktyvni mama postrčila svoje děcko k Mikulašovi a pravila mu "Zpivej!".
Gizd hleděl na Mikulaša, snažil se nevnimať tu dvojitu bestyju vedle něho a
třaslavym hlasem spustil, že vanoce přychazaju. Druhe děcko ten čertoanděl před
vykonem pohladil po hlavě a tak sme ho už do konca navštěvy neviděli, bo se zamklo
na vecku a jeho tata potem zlomil v zamku šrubovak s vanočnimi nadavkami. Třeti
děcko asy poznalo svoje rodiče, bo celkem neochvějnym hlasem cosyk odvažně mumlalo
a my sme enem něnavistně sledovali, jak rozbaluje baliček a ma tam dva banany a
ostatni enem jeden. My se segru sme potem zrobili duo a zmiksovali do kupy dvě
pisnički, kere sme omylem odrecytovali, ale balik sme tež nakoněc dostali. Mama s
fotrem se dalši rok divili, jak sme jim tvrdili, že sme už na take akcyje stařy a
že tu čokoladu a ovoce nam možu předať doma.

Večer se projdu centrem a podivam se, esli zas budu chodiť Mikulaši, anděli a
čertiska a obdarovavať děcka tajak každy rok. Snad zas něpotkam, tajak před dvuma
rokami, čerta, kery se opiral o Mikulašovu berlu a z druhe strany ho podpiral ten s
tymi křydlami na řbetě. Tenkrat sem chvilu myslel, že ma cosyk s nohu, než sem
přyšel bliž a ten chlupaty gizd na mě dychnul.

6.12.2005

Blančin plan

V patek měla Blanka svatek. Asy tych paru posezeni a podřystani s ňu začinam brať
jaksyk važně, bo sem cele dopoledně na šichtě dumal, co ji kupiť a esli ju kajsyk
pozvať. Něrad bych to zdrbal, tajak tenkrat se Zdenku, bo včil už vim, že pozvať
robu na jeji svatek na bouling s ožralu partyju neni ten pravy darek, kery by
ocenila. Nakoněc sem se rozhodnul, že ji kupim bombonyjeru a pozvu ju kajsyk na
večeřu, esli eště nic něbudě mět domluvene s kimsyk inym. Bombonyjera něurazy - jak
člověk neni cukrovkař a nebo nědrži pravě dyjetu.

Přy druhim turku sem vymyšlal, kaj Blanku vzať. Na Dubině něznam žadnu restauracyju
a v Hrabuvce akurat Venušu, ale tam sem byl naposledy tak před patnasti rokami a to
byla knajpa, kaj bych něvzal ani kolegu s šedym zakalem, kery po uraze ztratil
čuch. Potem sem se spoměl eště na tu picerku Fontana, co je vedle byvaleho Buďaku,
kaj sem jako maly harant chodil na pohary, jak mi zbylo kapesne. Tam ju pozvu,
pravil sem se, tam je fajne přytmi, možeme vklidu dřystať a možna se aji pomačkať
pazury.

Po svačině sem ji zavolal a měl sem štěsti, bo pry nic něma a pry mi chtěla tež
zavolať, bo cosyk potřebuje. Tuž že by ji zas kapal kohutek u vany? Domluvili sme
se na pět před picerku. Chtěl sem jet feldu, bo je to rychlejši a lokalka mi stači
cestu na šichtu a zpatki, ale vnitřni hlavni planovač mi pravil, že co kdyby... Byl
sem tam o pulhoďki spiš, abych kupil eště tu bombonyjeru. Cukalo mi kupiť aji
jakesyk kvitko, ale nakoněc sem se na to vybodnul, abych něvypadal, že moc tlačim
na řezny kotuč.

Blanka přyšla přesně, fajně nastrojena, fajně navoňana, radosť na ňu bylo čučet.
Lapli sme do picerki, objednali se každy po jednym tym slanym kolcu a dvojdecku
vina. Dlabali sme, semtam cosyk zdřystli a jak sme měli druhu dvojdecku a pokoj se
rozlival vnitřnosťami jak měsyčni svit nad Zarubkem, Blanka mě začla opatrně
načinat s tu svoju prosbu. Pry esli bysem neměl chuť zrobiť cosyk fajneho pro
děcka. Tuž čemu ni, pravil sem, šak ja mam děcka celkem rad. V duchu sem se spoměl,
jak se ti segřyni gizdi raz na navštěvě u našich trenovali uzlovani, co se naučili
z jakehosyk mladežnickeho magazyna a jak sem sebu potem dřystnul v přecyni, jak sem
se obul a zrobil krok na chodbu. Ale to už je davno. Blanka kula, dokavaď byl ingot
vařycy. Pry že by to zrobilo radosť jejimu malemu, kery je trochu nascypany a aji
segřynym děckam a všecy by určitě byli radi. Pobidnul sem ju, ať už to něnatahuje
jak gumu v trenclach a vybali to na mě cele. Tuž ja! Pry že ma na ponděli pozvaneho
Mikulaša, ale chibi jim čert, bo ten kolega z jeji roboty, co ho měl robiť, sebu
dřystnul na jezdicych schodach na hlavnim nadru a včil maju syce dres pro čerta,
ale němaju do něho vyplň. A cholera! Tuž co to je za pajtaša, co něumi jezdiť na
schodach? Beztak byl navaleny a takeho čerta šlak tref.

Chvilu sem polykal v duchu naprazno, bo nikdy sem nic takeho něrobil a ani nejsem
dobry herec. Kdysyk sem u dochtora symuloval chřypku, ale ani sem se nědostal do
ordynacyje, bo mě vyrazyla hned sestra. Blanka mě začla povzbuzovať, že to neni
rola na Oskara a že stači, jak budu chřestiť řetězami, robiť nahlas blebleble,
semtam zatočim ocasem a budu kulať očami jak přy padoucnicy. Tuž pověztě mi, co sem
měl robiť? Furt se na mě tak pěkně divala, tuž nakoněc sem ji kivnul. Šak co? Jak
se dam předtym jednu dvě štamprle, pujdě mi to samo, tajak dycki. Ale gizdi - a
upřymny zvlašť - mě nesmja poznať, bo to by bylo řeči jak v parlamentě přy
hlasovani o platach. Jak sem ji to odkival, zbytek večera svitila jak černobylski
jetel a aji na to pomačkani pazur došlo. Doprovodil sem ju před barak, ale na
navštěvu už bylo pozdě a maleho stejnak hlidala jeji mama a tak sem valil na
lokalku.

Kura, asy sem zamilovany. Jak sem s ňu mluvil a večer na ňu myslel, zas sem cytil
take to zname šimrani v břuchu. Enem aby to ale něbylo z teho fazoloveho gulaša, co
byl v patek na oběd.

8.12.2005

Mikulašske tryjo

Přes vikend se mi to rozleželo v pale a v ponděli na šichtě už sem se něbyl taki

isty, že se mi na tu Mikulašsku chce isť. Vrtalo mi to v obvodach a vnitřni gizd-
introvert už mi zas radil, ať se na to vyseru, idu dom a na štrnast dni vypnu
kecafony, než se na to zapomene. Ale co, jak sem to slibil tym fajnym usměvavym
očam, neda se nic robiť.

V osum zvonil tydlifon. Blanka. Myslel sem, že se chce přesvěčiť, esli večer přydu,
a už sem ji chtěl vytknuť, že mi nevěřy, ale bylo to horši. Už němaju ani Mikulaša.
Ten vul byl v nedělu s děckami kajsyk na horach a robil tam hlupoty a včil leži
doma nascypany s anginu. Tuž to je fajne. Sem zvědavy, jak dokažu naraz robiť aji
čerta, aji Mikulaša. Blanka asy tušila, na co myslim, bo mě uklidnila, že nic
takeho němusym robiť a že stači enem, jak zeženu u nas na šichtě kohosyk. Jasne, to
neni problem, v pět sme tam, slyšel sem se, než sem zavěsyl. No nejsem ja vul? Koho
tak asy přemluvim?!
Prvni sem se zoptal Kamila. Ten je rad, že to němusy robiť doma, bo jeden rok ho
donutila stara, aby pry děcka měly radosť, ale jak se před akcyju zvěčoval
sebevědomi vodku, jaksyk to nězvladnul a stara s nim potem skoro měsyc něpromluvila
inač, než "Žer!" a "Skliď po sobě ten bordel!". Co tak Pepik? Od te doby, co je
jeho roba u tych Jehovistu, nechce o ničim, co se tyka svatych ani slyšet. Jaruna?
Ta nema k Mikulašum dobry vztah, bo ji raz jeden anděl zbalil chlopa, s kerym pravě
chodila.

Zkusyl sem se zoptať aji šefa, ale ten se mnu od minuleho tydňa něpromluvi inač než
"Kde je ten projekt?" nebo "Nehrab se mi na stole!" a enem cosyk odfrknul. Zbyval
akurat Laďa. Celu dobu mě sledoval a jak sem k němu zamiřyl do kancliku, uchechtnul
se enem jak Ransdorf a pry "Zhaniš Mikulaša, co?". Tuž přecy nevemu Laďu, teho
ichtyla, k segře dom, aby mi tam robil ostudu, no ni? Vul se potem budě myslet, že
sme kamaradi a než Laďu za kamoša, to se rači nastěhuju na měsyc do kvartyra tu
našu přyhluplu uklizečku. Ten gizd byl asy na jakimsyk psychologickim rychlokurzu,
bo na mě vychrlil haldu duvodu, čemu on je na to ten pravy a jak skončil, aji sem
temu věřyl. Tuž jak na školeni herbalajfu. Akurat to potem trošku podrbal, jak
pravil, že pujdě, ale budě robiť anděla. No neni to hňup? Chceš isť za anděla s
tymi deset centymetru dluhimi fusami?, zoptal sem se ho. Chvilu sme potem
dyskutovali o tradycach, chvilu o domacych zviřatach, ale Laďa furt trval na svym a
že jak něpujdě za anděla, tuž že možu isť za oba sam. Že bysem se moh dat dopředu
na pysk masku Mikulaša a zezadu masku čerta a byl bych jak ten zly gizd na koncu
prvniho dilu o tym malym brylatým eletrykařovi s bleskem na čele.

Nakonec sme se dohodli. Byl sem zvědavy, co na mě s taku zbyde za kostym.

Ve třyštvrtě na pět sme zvonili u Blanki, kaj sme se měli převlesť do tych hadru a
kaj nas měl čekať anděl, kery eště nětušil, že budě hrať cosyk ine. Anděl byla
Blančina kolegiňa z roboty Marta, taka srandovni roba ("Říkejte mi Martička,
chachachacha..."), ni moc štihla, no spiš spuchla, kera se všeckemu chichotala jak
mladežnica, ale na taksametru už měla najete tajak dvakrat do Bohumina a zpatki a
eště kusek. Jak se od Ladi dozvěděla tu novinu, zařechtala se jak Šemik a pry, že
to budě sranda a že to bere, ale v tym přypadku ona chce robiť čerta, ať je jakasyk
změna. Tuž to je fajne, nakonec budu robiť teho svateho ja, ale čemu ni? Aspoň mě
pod tymi fusyskami upřymny něpozna.

Narvali sme se do tych hader. Laďa měl trochu problem, bo ten andělski dres na nim
visel jak župan od Ružičkove a Martička zas v tym čertovskim vypadala jak když se
zasekně stroj na plněni parku. Tuž taka fajna komicka trojka. Už včil sem litoval,
že sem tu lez, ale co, hlavně jak děcka a Blanka budu rady, uklidňoval sem se v
duchu. Jak sme byli jakžtakž hotovi, poslali sme Blanku napřed, dali se po štamprli
na uspěch akcyje a vyrazyli k segře, kaj už byl přypraveny aji Blančin Daneček.
Laďa se cpal dopředku k Martičce, bo to od prvni chvile vypadalo, že ti dva se budu
rozumět. Marně sem jim zezadku vysvětloval, že Mikulaš by měl isť prvni, že on je
hlavni štajger a oni enem poskocy. Nědali se řeknuť.

Zazvonili sme. Přyšla otevřeť segra, chvilu nevěřycně čuměla na tu trojku a potem
nas pozvala divnym hlasem dal. Martička začla na cele kolo robiť zvuk, o kerym se
myslela, že tak robi čert a tlukla přy tym řetazem o dlažku. To se moc nelibilo
segře, bo jak byl ten řetaz asy čerstvě natřeny jakusyk barvu, nechaval na dlažce a
linoleu fajne čary. Tuž aspoň trefime zpatki, no ni? Vlezli sme do obyvački, kaj
byly zhromažděne děcka a ja sem se ich chtěl zoptať, esli byly cely rok hodne, ale
ani sem se nědostal ku slovu. Kopija segry, jak viděla teho spuchleho čerta s tym
řetazem, začla bečet jak když vražďa ovcu. Jeji bracha, taki maly zkumavy gizd,
začal ryť do Ladi, že anděla s fusami eště neviděl a esli je to vubec pravy anděl a
ať zkusy zamavať tymi křydlami a že pravy anděl ma křydla o pulmetra delši a
podobne pindy. Sebeisty Ladik mu pravil, že jasne, že s nimi umi mavať, ale že to
mezy normalnimi luďami něsmi robiť, bo jak by se to dozvěděl pambuch, měl by z teho
opletački. Jak mu maly parurazy zatahal za perutě, Ladik jaksyk ztratil sebeistotu
aji s rovnovahu. Ja sem mezytym zašel k Danečkovi a konečně sem se zoptal, esli byl
cely rok hodny a esli umi jakusyk pisničku. To by bylo fajne, kdybych přy tym
nětrefil berlu luster. Jak jebla jedna žarovka, kopija segry zvyšila frekvencyju
řevu o šedesatpět hercu a segra se na mě podivala tajak mama, jak sem ji raz
rozsednul hrnek ze svadebni vybavy. Daneček enem stal v rohu a vypadal, že by
nejrači skočil mamě do naruči, akurat že mezy nim a mamu stala naša svata překažka.
Klepal se, borak maly, jak čivava na severnim polu. Martička chtěla napraviť
sytuacyju a zoptala se male, esli ji ona povi jakusyk basničku. Akurat že zapoměla,
že neni hodny anděl, ale čertisko a mala začla po jejim pohlazeni vřyskať eště vic,
až sme se začli bať, že na nas jakisyk sused zavola socyjalku. U dveřy stal upřymny
synovec, usmival se pod nos, hral sy ze zapalovačem a jaksyk divně se dival Laďovi
na křydla.

Nakonec sme dostali kusek basnički aspoň z Danečka (esli se da za basničku

považovať "Mikuláš, Mikuláš, Mikuláši náš"). Nechali sme jim tam baliki na zkaženi
zubu, co nam přypravila Blanka a valili zpatki k ni. Eště ve dveřach sem slyšel
teho maleho chitrolina, jak vyklada segře, že se vubec nebal a že Mikulaša v
ryflach tež eště neviděl.

No nakonec to neskončilo až tak zle. Aspoň pro mě, bo vděčna Blanka mě pozvala na
nedělu na svatečni oběd. Kdovi ale, jak skončil Laďa, bo odchazali s Martičku, kera
se chichotala jeho vtipum a druhi den na šichtě byl taki jakisyk divně zamlkly. Ale
možna to bylo aji tym, že na čele měl eště obrys andělske hvězdy, bo sme včera
něnašli nic lepšiho na lepeni jak Herkules.

9.12.2005

Tež bysem chtěl byť politykem

Nedavno sem se nastavil raniho kohuta, kery mě budi na šichtu, jaksyk zle.
Zakokrhal inač než měl a jak sem už němoh usnuť, tuž co? Vyrazyl sem na šichtu
spiš. Taka cesta do roboty ma vyhodu v tym, že lokalka neni ucpana jak syfon u vany
a člověk se može v klidu lapnuť kaj chce a aji se přečitať noviny.

Roztahnul sem se na dvojlavce a začital se do přylohi pro Moravu a Slesko a co

něvidim. Ostravski prymator měl minulu středu jakesyk vystupeni. Pry se ho na
jakesyk schuzy zoptal synek od novin, co je na tym pravdy, že bral uplatki, jak se
jednalo o Karolině. Prymator chvilu dumal, potem se nasral, žadal omluvu a jak se
ji nědočkal, bez řeči odešel pryč. Tuž temu pravim chlopske řešeni problemu. Dumal
sem o tym cely zbytek cesty a rozhodnul sem se, že sy z něho vemu přyklad, bo on je
taki progresyvni a zkusym to v robotě. Přyležitosť přyšla eště ten den.

Kolem desate k nam do kancliku vrazyl šef jak snih do Třynca a zařval na mě, kaj
mam ten projekt, co mu slibuju už od minuleho uterka a esli to nebude mět na stole
do deseti minut, tuž mi zrobi liposukcyju mozku. To je cely on, dycki enem
naslibuje a skutek utek. Chvilu tam nademnu stal jak svata dala nevěděla komu a
potem se eště raz zoptal, jak to teda budě. Demonstratyvně sem se zdvihnul a zoptal
sem se ho, esli se mi omluvi. Šef na mě něvěřycně čuměl jak letuška na listek na
vlak, tuž sem bez řeči prošel kolem něho směr kantyna. Snažil sem se přy tym tvařyť
tajak prymator. Tam sem chvilu pobyl, vypil kafe, dal se zakusek na sklidněni nervu
a po jakesyk době sem se vratil do kancliku. Partyja na mě čuměla jak na hrdinu.
Aspoň mi to tak v prvni chvili přypadalo.

Třeba dodať, že ten projekt už je tyden hotovy a leži zavaleny v te haldě papiru a
svinstva na šefovym stole.

Cytil sem se jak vyherce prvni ve sportce, akurat mi kazylo naladu, že se zbytek
dňa někeřy enem tak pod fusy pochechtavali a ini se zas na mě tak litostivě divali.
Na konec šichty se mě šef pozval, řval po mě jak Brykner přy zapase a nakoněc
pravil cosyk o karnym řyzeni. Teho němam zapotřebi, tuž sem očami propatral barevny
nětřyděny sběr na jeho stole, vytahnul povědomu barvu a na třeti pokus sem z ni
vylovil ten slavny projekt. Šef zas čuměl jak Frodo na pistni kroužek a potem mě
propustil s tym, že se to eště ohledně teho karneho řyzeňa rozmysli.

Tuž nevim, jak to dopadně, bo od te doby misto pozdravu enem huhla. Nevim, esli sem
zrobil dobře, jak sem se bral přyklad z polityka. Zapoměl sem, že to su přecy
nadludě, kerym projdě všecko, pravidla něpravidla. A obyčejni ludě zas utřu pysk.

13.12.2005

Nedělni řyzek u Blanki

Minuly tyden mi celkem uletěl, bo sem furt myslel na ten nedělni oběd, kery mě
čekal. Což o to, nebyl sem ani tak nervozni z teho, že u ni budu poprve jest, jak
spiš z teho, že tam budě aji ten jeji barabčik. Co jak se spomeně, jak se mě
zleknul tenkrat s tymi haluzami? Nebo co jak nebude chcet jesť, jak tam budu ja? A
nebo pozna, že sem byl člen te svate trojice?

Se stolovanim s cyzymi pajtašami němam moc skušenosti, krom segřynych gizdu. Dumal
sem, čim se ho tak zyskať a napadlo mě kupiť mu jakusyk hračku. Vyrazyl sem do
Pryjora, prolez hračkařstvi, ale nic se mi tam něpozdavalo. Jak sem šel kolem
regalu s autami, spoměl sem se, jak kdysyk syncy ve škole nosyli angličaki, aby se
pochvalili, kdo ma lepši a poštenkrovali nas, kerym mama s tatu nic take někupili.
Semtam se mi zadařylo přesvěčiť někerych poťapanějšich na vyměnu angličaku za
rozbity budik a nebo inu capinu. Chvilu sem uvažoval, že bych se sobě kupil paru
tych malych piksel s tymi Buragami a doma se vynahradil děcke roki, ale potem sem
to odložil. Šak tu nejsem naposledy. Vlasně už to planuju roki.

Už sem chtěl šahnuť po jakimsyk autě, ale potem mě napadlo, co jak se s autami
něhraje? A co tak jakusyk stavebnicu letadla? Byl sem něrozhodny jak cygan před
uřadem prace, ale nakoněc mě napadlo, že každe děcko ma rado sladke, tuž nic
nězdrbu, jak mu kupim jakusyk čokoladu, no ni? V tym kramku vedle lazeňskich
oplatku, jak tam maju ty ruzne žďorby z čokolady, sem vybral take fajne auto a měl
sem aji hračku, aji žradlo. Hotove. Jak už sem byl v Pryjoru, vlez sem aji do
drogeryje kupiť se jakisyk ten pitralon, ať na navštěvě něsmrdim jak břydok, bo
stary mi už zas došel. Ja nevim, mi to snad kdosyk tajně upija, či kereho šlaka.
Než sem vylez z Pryjora, kupil sem eště kvitko. Ja mam syce alergiju, tuž sem to
držel co nejdal od pysku, ale roby to maju rady a co bych nězrobil pro to, abych se
stal oblibenym.

V nedělu sem prolez šifoner a navlek na sebe to nejlepši, co sem našel. Tuž jasne,
že se mi to nězadařylo hned napoprve, ale po půlhodině stravene před špiglem sem se
aji sam sobě libil. Prohrabani te kisně mělo aji svoje plusy. Našel sem hadry, o
kerych sem se myslel, že sem ich už davno vyhodil. Přyklad, take fajne tesylki, v
kerych sem chodil eště do tanečnich. A nebo ten sveter, v kerym sem byl na prvnim a
poslednim lyžaku v životě a po navratu sem se zařeknul, že ho nikdy něvyhodim, bo
voněl po te robce, keru sem tenkrat popusoval na chodbě, jak vypli tu eletryku. Ta
bestyja to syce druhi den před všeckimi zapřela a eště se mi vysmjala, že se
vymyšlam, ale ja sem věděl svoje. Ten sveter syce včil smrděl jak by ho nosyl ze
dva roki bezďak, ale co, spominki su spominki.

Po jedenaste sem se zebral a vyrazyl. Pro istotu sem se vzal aji dešnik, bo co
kdybych zas zmoknul? To už by ten maly asy něudychal a možna by se vratil do
plinkovych roku. Cesta fajně ubihala, lokalka byla poloprazna a za chvilu sem
vystupoval na Dubině. Před dveřami sem se pět minut kontroloval, esli vypadam
normalně a nakoněc sem zazvonil. Blanka otevřela fajně nastrojena a usmjata. Ani
nevim, co mi vonělo lepši, esli ty řyzki, nebo ten jeji pitralon. Ve dveřach sem ji
dal to kvitko a pravil sem ji, že mam cosyk pro maleho. Akurat že mi ten puget v
tym kvitkokramu jaksyk blbě zabalili proti mrazu, bo kvitko po rozbaleňu vypadalo
scyple a jaksyk ho to tahlo k zemi. Blanka se tvařyla, že to něvidi a vazu
postavila šikovně ku stěně a kvitko opřela o zeď. Šikovna robka, no ni?

Potem přyšel maly a prohližal sy mě jak sazkař listek ze štasnych deset. Snažil sem
se nětvařyť jak zmokly nosyč haluzy, ani jak Mikulaš, abysme měli dobry začatek.
Jak se zdalo, že se chce na cosyk zoptať, vrazyl sem mu do ruk to čokoladove auto.
Poděkoval a valil pryč. To by moh byť začatek pěkneho přatelstvi.

Než Blanka přyněsla na stul, pomahal sem ji trochu v kuchini. No, možna sem se tam
trochu motal, ale pravila, že ta sklinka už stejnak byla nakřapla. Jak sme lapli k
polivce, přyšel Daneček s tu čokoladu a pry, že sy neni isty, esli to može jesť, bo
emulgator, lecytyn a barvivo E 160 C nejsu jeho oblibene přysady. Blanka ho
utěšila, že se može rozděliť s kamaradami ve školce. Zapnul sem radar a v duchu
uvažoval, esli taki maly chlop už može umět čitať a nebo mu to složeni přečitala
mama. Blanka mi pravila, že mlady už čita skoro rok a že nevi, kaj se to naučil. A
vida, genyjalni děcko, tuž to je fajne. Už sem viděl v magazynach ty tytulki -
"Vymyslel sem lek proti rakovině a za to všecko vděčim svemu nevlasnimu tatovi,
kereho mam rad jako vlasniho". Daneček to ale trochu zdrbal přednašku, jak su ty
barviva něbezpečne v žradle pro děcka. Kurnik šopa, co tych malych barabčiku ve
školce uča?! Asy sem to řeknul nahlas, bo sem dostal odpověď, že Daneček dostal od
babički zajimavu knižku "Zdravá výživa malých dětí". Trochu sem se spotil na krku.

Jak Blanka doněsla řyzek, Daneček zas nahlas komentoval učinki E160 na vyvoj plodu.
Po řbetě mi už tekly čurki jak z třy dni stare pemprski. Povim vam, že mě potem
potěšilo, jak sem viděl, jak temu malemu Ajnštajnovi musy mama pokrať řyzek. Potem
se chvilu cpal a bylo ticho, bo nesmi dřystať přy jidle, tuž sem se chvilu věnoval
řyzku a Blance. Vypadala moc fajně. A navic, řyzek s bramborovu kašu je moje
nejoblibenější žradlo, tuž sem byl spokojeny.

Jak sme dojedli, chtěl sem umyt taliře, abych se ukazal ve fajnym světle. Guvno!
Maly začal s přednašku, jak je myti v dřezu neekonomicke, jak maju myčku. Zatnul
sem zuby a uklidňoval se pohledem na Blančinu bluzku (fajny vystřyh), kera enem
krčila ramenami a pry, že to ho naučil jeji tata. Po jidle šel maly naštěsti do
lužka, tuž to mi zas přypomělo, že je to děcko a ni maly veděc a zas sem ho měl
chvilu rad.

Dvě hodiny sme v klidu dřystali o hlupotach přy kavě. Maly syce nespal, ale byl
zalezly v jakimsyk domku z dek a čital tam jakusyk bichlu. Po svačině sem se
chistal pomalu dom, ale umluvili mě na pekseso. V tym sem byval přebornik, bo mam
paměť na obrazki. Ten maly žgol mě ale rozněs na kopytach jak šemik guvno. Jak
potem dotahnul eště šachi, honem sem se vymyslel vymluvu, že už musym dom, bo se ma
eště staviť mama s baňkami na stromek. Prohru v peksesu eště vydržim, bo to je
děcka hra, ale kdyby mě zetřel aji v šachach, tuž to bych se aji pobečel jak Vladko
na hajzlu. A navic šachi ani neumim hrat.

Večer potem volala nadšena Blanka, že sem se malemu celkem libil, bo se ptal, kdy
zas přyjde stryk prohrať. Tak nevim - dycki sem se snažil intelektualně držet krok
s robu a včil abysem dohaňal děcko...

15.12.2005

Čemu nejsem Prastravak

Znam paru ludi, keřy se narodili tu v Ostravě, zrobili školy tu v Ostravě, paru
roku robili tu v Ostravě a - naraz chitli pražsku chřypku, v Ostravě scypla Lajka,
hup na Manažer a valime do hlavniho města. Tam na nas čekaju s otevřenu naruču a
hned nam daju šestinasobny plat, co sme měli tu, mobil a mercedes a konečně se
buděme žiť jak pambuh v raju.

Taki cestovatel se potem vrati na rodnu hrudu umyt tatovi a mamě okna na vanoce,
vybrakovať špajzku, potem podřystať s kamošami v knajpě a po sedmym pivu z něho
naraz leze, že jak odečte životni naklady a hipoteki a podobne duperele, tak ma o
chlup vic, jak měl předtym tu. Akurat že rano se može přyspať, žadne pichački na
šestu a dom se vraca večer na zpravy. Jak se zadařy a v robotě něhořy plan. Šikovna
asystentka v minysukni mu raz za čas měni fotki děcek na komputeru. Vlasni robu
naštěsti eště poznava, bo ta už neroste. Po devatym pivu konečně přestava spivat a
mluvi, tajak mu zobak narost. Akurat že to už mu věčinu neni moc rozumět.

Dalši zas odchod z Ostravy obeči, bo jak mu zrušili misto ve firmě, nic ine, kaj by
se uchitil, tu něnašel. Chvilu se zkuša přeoryjentovať na jakehosyk ineho manažera,
ale nakoněc mu nězbydě nic ine, jak se slzami v očach zbaliť kufry a kupiť se
mistenku na hlavnim nadru. Časem se uchiti a včil chodi s celu familiju brusliť
misto do Komeňaku na Letnu. Eště furt mluvi tajak mu zobak narost a fandi Baniku,
tuž eště by se dal považovať za Ostravaka.

Potem su tacy, co enem vypravči ve Svinově mavně zelenym praporkem, už v občance

škrkaju lihovym fixem misto narozeňa a začinaju mluviť tajak moderator v radyju. V
žadnym přypadku něchcu byť spojovani s tym divnym městem u polskoslovenskich
hranic, nebo kaj to vlasně leži. Jak slyša slovo uhli, tvařa se tajak Kavan u
Ružoveho pantera a dumaju, esli to neni to, co se bere na boleni břucha. Vitkovice,
Enhačko, radnica, Banik, Stodolni, Černa luka, Kuřy rynek, halda, nic - vubec nic,
ticho po pěšině, jak by im kdosyk přeoral paměť, žadna reakcyja.

Co s takimi, keřy se něchcu pamatovať, kaj hrali jako mali gizdi kulički? Jak to
zhrnu, někeřy chcu, ale je im potem smutno, někeřy musa a tež je im smutno a někeřy
spichaju, už aby byli pryč, a su radi. Co se da robiť. Člověk je tvor stěhovavy,
ale tež jak je kajsyk zvykly, nechce se mu indě. Deprem jak cosyk opustime,
uvědomime se to.

Sam nevim, co bych robil, jak bych dostal jakusyk lakavu nabidku. Mam v Ostravě
rodinu, partyju, robki, mista s paměťu, kere jak vidim, hned spominam, co sem tam
zažil, ale na druhu stranu, co jak mě indě čeka cosyk zajimaveho? Šak to znatě -
nikdy něprav nikdy.

Ale jedno vim istě. Ať už mě ten věter z Beskid odfukně kaj chce, na Ostravu nikdy
nězapomenu, bo to se neda.

16.12.2005

Něbyl by život lepši bez televizni kisně a novin?

Ve středu sem dolez ze šichty zmordovany jak momentovy klič, tuž misto teho abysem
vyrazyl zhaňať cosyk pod ten vanočni jehličnan, bo už je nejvyši čas, lapnul sem se
na řyť, otevřel se Radka v brněni a včerejši noviny. Šak co, nemusym každy den
čučet enem na bednu. Furt se cosyk robi.

V Praze na letišťu chitli jakehosyk duležiteho terorystu, tuž to budě Usama s

fusama nasrany, bo to byl pry jakisyk jeho poskok. Škoda, že neletěl z Mošnova. Tam
ho moh srazyť ředitel letišťa, kery se semtam prohaňa po přystavacy draze svojim
autem a hraje se na letadlo. A nebo ho moh chitnuť za fliger ostravski policejni
ředitel a zas sme mohli byť slavni. Od te doby, co dostal do budki od tych
mladežniku, už ma beztak furt oči na šťopkach.

Běžcovi na dluhe tratě, teho času sejšelskemu turystovi pry vyšel denik, kaj
popisuje, jak su ti naši pajtaši ve vladě skrznaskrz podplaceni. Tuž a neni to
škoda papiru? Šak to stejnak všecy vja.
Kerysyk pajtaš z vlady se převlek za Santu. Ani nešlo poznať, kdo to je, bo sy pysk
polepil fusami skoro až k očam. Tuž děcka pozor - letos asy něbudě nadělovať
Ježišek. Nevim, co všecy furt hlupnu s tym Santu. Jak tu vladli komanči, musel
darki nosyť Děda Mraz. Včil zas Santa. Kdo budě symbolem vanoc, až vyhraje za paru
roku volby přyklad Strana zelenych? Vanočni krokodyl?

Na polach v Nošovicach budě dal rostnuť zeli, bo hejtman pravil tym vydřyduchum, co
měli malo, že na nich dlabe a že ti japončicy postavja tu svoju fabryku na auta v
Mošnově, esli to pujdě. Tuž to je fajne. Třytisyce ludi mohlo mět robotu a včil
utřu pysk. Kraj moh byť světovy. Mohly se tu robiť fajne japonske auta a možna, že
bysem na stare kolena aji svoju Felinu prodal a kupil se jakisyk ten Hjundaj. A
včil nic. Tež sem byl paru roku pravidelnym navštěvnikem na uřadě prace, tuž vim,
jake to je žit enem z podpory. A to tenkrat byla eště daleko menši jak včil.

Na druhu stranu ale - jak bysem měl kajsyk barak, kaj sem se narodil, prožil děctvi
a meškal tam cely život a naraz přyšel jakisyk pajtaš s dyplomatku a razytkem,
vrazyl mi pod nos papir a řeknul mi "Tu maš deset tisyc a val, bo statni zajem",
obul bysem se pohorki a kopnul ho do dupy, že by se zastavil až u vytahu na
radnicy.

Neni to lehke. Každa dvacka ma dvě strany. Rači sem se otevřel stranku o
chechtakach, bo tam snad něbudě nic k vynervovani. Sto typu, co kupiť pod stromek,
tuž to je fajne, to ušetřy něrozhodnym luďam nervy. Už nětřeba dumať, co komu
kupiť, stači se vystřyhnuť dvojstranku a vyrazyť na nakupy. A nebo eště lepši -
vystřyhnuť obrazki a dať ich pod stromek. Aspoň člověk ušetřy.

Pomalu mě to čitani přestavalo baviť a tak už sem se nedozvěděl, co Vladko zrobi s

tymi mylijonami. Aspoň se to přečitaju přypadni obyvatele stupački.

Tuž nevim - mam čitať dal noviny? Jak je čitam, roščiluju se nad každu stranku. Jak
je něčitam, přypadam se v robotě před ostatnimi jak vul, bo nevim, co se kaj robi a
němožu nadavať s nimi. To se člověk něvybere...

19.12.2005

Předvanočni uklid

Minuly tyden sem měl paru dni dovolene, bo sem se cytil jakisyk nascypany. Asy sem
cosyk chitnul jak sem řezal ty zasrane haluze na zahradě. Byl sem na tym tak zle,
že sem se aji zašel k našim na oběd, i když mi bylo jasne, jak to tam budě před
svatkami vypadať. A tež ja! Mama litala kvartyrem s kiblem a hadru jak kometa a
nasrany foter věšal vyprane zaclony. Všecko naleštěne, všude pořadek, enem v
obyvačce eště bebechi vytahane z šuflad.

Pomalu sem v kuchini srkal nudlovu polivku. Mama vytirala otevřene šuflady a chvilu
nědavala pozor na fotra, tuž se ku mě sednul a pry jak to idě. Bylo mi jasne, co
budě nasledovať. Ani nečekal, co mu odpovim a pry, že tak mama hlupně už skoro
měsyc. Včera pry dokonce myla okna a na ňho pry fukalo, tuž se šel zehřať do
knajpy. Co je na tym pry špatneho? Tuž ale vysvětlujtě to mamě. Za trest ho neska
schvalně nechala věšat zaclony, bo věděla, že mu to nězrobi dobře. A pry bestyja
aji kajsyk schovala napečene cukrove a on ani němože skusyť. A tež ho pry nutila
vysavať, aji jak vi, že on něsnaša hukot te sacy bestyje. Vymluva se, že to je od
teho zavalu, ale cela familija vi, že to byl guvno zaval. Šak co je to za zaval,
jak spadnu tak zeštyry kible uhla, no ni?

Ani sem ho moc něposluchal, bo za ty roki je to furt stejne. Navic to ani něstihnul
dovykladať, bo naraz do kuchině vlezly nadavki - "Tuž ja se tam dřu jak
šmirgelpapir a ten gizd šmatlavy tu sedi na řyti a vyklada!" - a hned za nimi mama.
Položila před tatu seznam (podle mě tak roboty na pulroku) a prstem ukazovala, co
eště neni zrobene. Bylo mi ho chudaka skoro lito, bo "Novu přyčku do přecyně"
němohla mysleť važně. Ale mohla.

Na fotrovi bylo vidět, že kdyby měl před sebu hromadu pisku, narve tam hlavu a
zbaběle se odšmatlal robiť. Ja sem ku gulašu přykusoval dalši vyčitki. Ni enem, že
ji ten baraba s ničim něpomože, navic eště zdrhně do te zasrane putyki, napere se
tam jak hovado a v nocy ji pošlape vydrhnuty tepich a ona to musy rano čistiť eště
raz. Došlo mi, čemu sem měl vlchke fusakle. Potem spustila dalši vodopad, že všecko
musy zrobiť enem ona, peče, vařy, smaži, pere, žehli, na všecko je sama, nikdo to
něoceni, tuž se aspoň těšila, že na svatki budě vymalovane. Něrozvažně sem pravil,
že dyť ten malbyt deprem zloňska doschnul. To něbyla dobra poznamka, bo mi za
chvilu bylo jasne, že cukrove jako zakusek nědostanu. Než sem dojed zbytek gulaša,
dozvěděl sem se, že sem něvděčny gizd, cukrove enem žrať, ale že bych pomoh s
přypravu, to ni. Patnasť kilo muki, cukru a dalšich sraček musela odtahnuť v rukach
a mlady pan se vozy řyť autem a ji ani něnakupi. Tuž a že by mi tak cosyk řekla?
Sam od sebe sem se nabidnul, že ju zavezu na vanočni nakup do Kaufu. Něduvěřyvě se
na mě podivala, trochu roztala jak Maryjanskohorska po posypu a naraz byl přede mnu
tacek s cukrovym. Zas sem oblibeny synek. A ty jeji rohlički, to je jedna baseň.

Mama potem zapalila svičku a to přylakalo fotra, kery ju sfuknul, bo pry je to

něbezpečne a přypoměl ji, že často nechava puštěny plyn. Mama zaječela jak syrena,
že se to stalo enem raz a už je to osumnast roku, tuž čemu to furt přypomina. Foter
cosyk zabručel a schoval zapalki na linku, kaj mama nědošahně, bo ona neni zrovna
Tošenovski. Mama zrudla jak stranicka knižka a hlasem nasraneho Terminatora
pravila, ať ji okamžitě da ty zapalki a co je to za něcytlive hovado, že ona chce
zapaliť svičku za něboheho stryka Danyjela a on ji v tym brani. Foter se zarazyl
jak vrtak v panelu, bo nevěděl jak reagovať, ale už bylo pozdě. Mama byla jak
rychlovarna konvica. Pravila, že nevi, čemu žije s takim barbarem, kery ji ani
nědovoli zasvitiť za mrtveho brachu a že je načase už to pořešiť. Foter začnul
koktať, že to tak němyslel a že zapoměl, že je už zas vyroči a že... Mama enem
mavla ruku, vzala stolek, zebrala zapalki a krom svički zapalila aji malu
umělohmotnu haluz, kera byla ve vaze - asy omylem. Potem prošla kvartyr a
pozapalovala všecke svički, co našla. Foter za ňu nešťasně šmatlal a daval pryč
všecke hořlave bebechi, bo mama ve svoji nasratosti něvnimala. A nebo vnimala a
enem tak fotra draždila. Kurnik šopa, za ty roki, co su svoji, sem se v nich
něnaučil vyznať. Furt su na sebe tajak kočka s myšu a stejnak su furt spolu.

Dojed sem cukrove a mrknul do obyvački, esli tam cosyk něhořy. Tam na gauču dvě
hrlički, kere se mačkaly pazury a spominaly na stryka. Pravil sem, že už pujdu a
přypoměl sem mamě ten pondělni nakup. Přykivla vodnatymi očami, foter se vysmrkal,
takže bylo všecko tajak dycki a moh sem valiť dom. Cestu sem se přečital ezemesku
od Blanki, že včil před svatkami moc něstiha, ale esli něchcu přysť v nedělu aspoň
na kafe. Tuž snad do te doby vyzdravim, pravil sem se.

Doma sem potem tež zaspominal na stryka. Spoměl sem se, jak mě raz na Ostravicy
učil plavať, malem mě utopil, potem mě malem nechal vykrvacať, bo se něvšimnul, že
sem šlapnul na dně na kus rozbite flaški a on furt ať šlapu vodu. Raz mě s nim naši
pustili do Vitkovic, jak tam eště bylo kupaliště. Nechal mě sameho na dece, bo tam
oblboval jakusyk robku a šel ju odprovodit na chvilu na jeji deku. Jaksyk se tam
zdržel a ja, maly pajtaš sem ho šel hledať, ale něnašel sem ani stryka, ani potem
už našu deku. Tuž sem šel dom v plavkach a s brekem. Stryka potem policajti dusyli
paru hodin jak hovězy, než se vyjasnilo, kaj sem. Potem už sme spolu dluho plavať
něšli. Vlasně už nikdy. Akurat nevim, čemu mama zapaluje svičku včil, bo vyroči
teho jeho neštěsťa je přecy v letě, no ni?

Asy bych měl napsat, že mi to zecvaklo v pale okamžitě, ale to bych kecal. Deprem
večer sem se uvědomil, čemu ty svički. Před vanocami přecy mival stryk svatek!
Vyhrabal sem se z lužka a v kalendařu se ujistil, že mi zeply spravne kolca. V
sobotu je Danyjela. A kurnik šopa...

Jak měl svatek stryk, tuž to budě mět asy aji Daneček, no ni?

21.12.2005

Dankuv svatek

V sobotu mi eště něbylo moc dobře, aji sem uvažoval, že v ponděli zajdu do
dochtora. Ale chtěl sem Blanku aji s malym překvapiť. Pozvala mě syce na nedělu,
ale beztak to byla skuška, esli sleduju kalendař. Do obchodu se mi moc nechtělo,
ale přecy něpřyjdu na svatek bez darku, no ni?

Dav ludi směrem na Masarykač mě varoval, že cosyk neni tajak ma byť. Posledni dobu
moc nesleduju televizu. Že bych ja vul prošvihnul jakisyk převrat? Že by jakasyk
demonstracyja? Rozhližal sem se po luďach, esli nenesu jakesyk transparenty, ale
krom divnych uštvanych vyrazu v očach na nich něbylo nic divneho. Spoměl sem se na
jeden stary film o patku třynasteho. Stahnul sem hlavu mezy ramena, bo byla zyma
jak v ruske ledničce a ja sem jaksyk po te podzymni probirce hader němoh doma najsť
šalek.

Jak sem dorazyl do Pryjora, došlo mi co se robi a v duchu sem se nadal do hovad, co
se cpu o Zlate sobotě do obchodu. Ludě lezli dovnitřku aji ven, tlačili se jak
sardynki, hračkařstvi narvane jak parlamentni bufik přy hlasovani. U stanku ze
zlatem bylo celkem volno, ale zas tak dobře se s Danečkem eště nězname. Motal sem
se tam asy deset minut jak po štyrech jizdach na husenkove draze, až mi zabylo
horko. Šel sem rači ven trochu se schladiť na naměsti. Dav se mnu obkružil všecke
stanki. Prvni kolo sem moc něvnimal, bo se na mě zezadu tlačila taka vyvinuta roba.
Chvilu sem myslel, že ju přytahuju a už sem se chtěl na ňu mile usmjať, ale jak sem
se otočil, cukla sebu a vytahla svoju ruku z moji kapsy. Rači sem se přendal
šrajtoflu do naprsni kapsy. Druhe kolo už sem čučel na nabidku tych stanku, bo roba
se ode mě s nadavkami v cyzym jazyce odpojila. Možna sem ji neměl řykať, co se o ni
myslim.

U jedneho stanku sem potkal Dušana. Byl na vychazce s malym. Tež už měl paru
koleček za sebu, podle praznych kelimku od svařaku, s kerymi se hral v kočarku jeho
maly, bych řek tak sedum. Dušan mi poradil stanek, kaj pry maju nejlepši medovinu,
tuž sme se dali po jedne spolu. Potem mě eště zlakal na punč, ale vymluvil sem se,
že odpoledně jedu autem. Darki třeba nakupovať s čistu palu. Chvilu sme eště
podřystali, dali se placek a Dušan potem už musel dom. Maly mu usnul a typnul bych,
že to bylo z olizovani tych kališku. Stara ho zabije.

Ta medovina mě fajně zahřala, tuž sem eště raz obešel naměsti a furt žaden napad,
tuž šup zpatki do Pryjora. Ludi tam bylo eště vic jak před chvilu, tuž sem se
pomotal v přyzemi, zauvažoval, že mu kupim jakusyk knižku, ale tam byla tež řada
jak na Lenina a tak sem se nechal davem zas vyvaliť ven, bo ten placek v břuchu
vypadal, že tež za chvilu pujdě. Ja nevim, že se dycki přemluvim kupiť se ty
stankove placki. Kdo vi, na čim to smaža, dycki mi je po tym zle, ale hlad je hlad.
Vybral sem cosyk u prvniho stanku a šel dom do tepla.

Po te medovině mi bylo celkově lepši. Doma sem porobil trochu vanočni uklid - utřel
sem flek na lince, kery už mě dluho sral. Chvilu sem dumal, esli se něstaviť na
oběd k našim, ale došlo mi, že mama asy budě eště furt robiť pořadek a tak sem se
ohřal cosyk z mrazaku. Po obědě sem se oblek a valil na Dubinu. Jel sem Felinu, bo
na zastavce a ve zmrzle lokalce by se mi ten bacyl moh vratiť. Před barakem u segry
sem se zahral oblibenu hru všeckich řydiču "Najdi volny meter a vlez se tam".
Jakisyk vul v beemve stal tak, že zabiral dvě mista. Měl sem sto chuti ho odtlačiť,
ale přecy se něbudu ničiť svoju krasotinku a stejnak sem se tam nakoněc vlez.
Naknap ale vlez.
U Blanki mi otevřel jakisyk vlasaty špinavy blonďak s vypulenymi očami jak žaba s
hadicu v dupě a s postavu zapasnika pět roku po ukončene karyjeře. Chvilu sme se
měřyli a on potem procedil skrz zuby, že je Blančin bracha. Chtěl sem mu povědět,
že sem tež bracha, ale z kvartyra odvedle, ale něvypadal na to, že by měl pro
podobne srandy smysel. Spiš vypadal, že nema žadny smysel. Blanka se prvni divila,
co tu robim, ale jak sem předal Danečkovi svuj nakup, enem se usmjala, přectavila
nas s brachu (Adam, kura aji menem mi byl něsympatycki) a pozvala mě dal. Bracha na
mě čuměl jak by mě rači viděl za dveřami a Daneček nevěřycně čuměl na ten balik, co
sem mu doněs - termofusakle, česka vyroba za skvěle ceny! Pravil sem, že aspoň mu
něbudě zyma, až pojeděme spolu na hory. Danek zdvihnul jedno oboči, Blanka se
nervozně zachichotala a ten vlasaty gizd se enem ušklibnul - šak sem to moc dobře
viděl kutkem oka. Honem sem mu rači vysvětlil, že to su zdravotni ponožki s
povzbuzujicym učinkem aloe vera. To ho zaujalo, zoptal se, esli mam listek se
složenim a začal se je skušať. Vlasatec se na mě dival podezřyvavě jak indyjan na
huštacyho koňa a ja sem mu to oplacal. Přypadal sem se jak druhi kohut na smeťaku.
Blanka pomahala malemu genyjovi, kery měl velke, ale fakt velke problemy se ty
fusakle nazuť. Adam do mě začal ryť otazkami, kere sem se dobře pamatoval z doby,
jak sem ja deptal segřyne napadniki. Za štvrhodiny sme se myslim ujasnili, co se o
sobě my dva myslime. Za chvilu, jak dopil zbytek kofoly, řek že už pojedě (jeď,
gizde!), rozlučil se srdečně s Blanku aji s malym, mi řek enem nonazdar a konečně
vypadnul. Jak sme mu mavali z okna, ani mě moc něpřekvapilo, že lapnul do teho
beemve, ale tym, že mi drcnul do Feliny, tym mě fakt nasral. Jak chceš gizde valku,
maš ju mět. Uvažoval sem, že se stavim cestu od Blanki do jakesyk drogeryje pro
paru sviček a špendliku, ať ma synek fajny večer.

Potem sme se s malym zahrali paru kol pexesa a bylo to celkem vyrovnane, tuž sem
asy stupnul v jeho očach. Akurat mě trochu sral, jak furt dřystal o fajnym strykovi
Adamovi, kery mu kupil k svatku fajny dřevěny hlavolam a k narozkam auto na
vysylačku a k loňskim narozkam autodrahu a k předloňskim... Už tu něbyl a zas mě
nasral.

Blanka mi eště uvařyla čaj, tuž sme lapli a ja sem vyzvidal, jake maju spolu
vztahi, i když sem to tušil. Pry moc dobre, tuž kdybych to nahodu s Blanku myslel
važnější, asy bych měl problemy s tym, že Adam k nam něsmi. Blanka eště chvilu
vykladala, že ju podržel v době, jak se Dankuv bijofoter zachoval jak hovado. Jak
popisovala, jak mu Adam ručně a stručně vysvětloval, že totok se segram něrobi, aji
sem se chvilu myslel, že bysme se mohli spolu rozuměť.

Jak sem jel dom, už zas sem ho něnaviděl. Na narazniku byl dvumilimetrovy šram! Ty
bestyjo, v drogeryji v Tesku maju nonstop!

23.12.2005

Tolik litaňa kvuli jednemu dňu v roce

Zytra to vypukně. Z radyja budu cely den vyhravať koledy a cela Ostrava budě taka
inši - taka melancholicka. Možna aji trochu sněhu napadně a jak se zadařy, večer
budu vzduchem litať vločki jak vši s padakami. Rano děcka stanu, věčina budě
strojiť stromek, někere už ho maju nastrojeny, dopoledně budu čučet na pohadki v
kisni, fotřy budu mezytym zabijať a porcovať kapra, mamy budu chistať cukrove na
stul a v někerych rodinach aji děcka skusa vydržet bez jidla, aby viděly to zlate
prase. Večer zazvoni zvonek, děckam se rozzařa oči jak vrany nad Černobylem a potem
enem budu brať jeden balik za druhim, rvať balicy papir a za dveřami člověk uslyši
"Je, Nokija, supr!" nebo "Mami, ty sy zlata, skvěle hadry!" a nebo tež "Třeti
papuče? To sy snad ani nezasloužim".

Ale včil je eště patek a ja sem tajak každy rok zas v dupě. Cely rok se dycki
přemluvam, abych darki pod stromek pro familiju nakupoval pruběžně, ale nakoněc to
dycki dopadně tak, že eště třyadvacateho večer litam po Masarykaču a zhaňam cosyk
na posledni chvilu. Tuž jakesyk ty bebechi už mam, ale eště třeba cosyk kupiť mamě,
aby něvyryvala, co za něpodarka nevděčneho to přyvedla na svět a aji cosyk pro
segru, bo ta je schopna mi každy rok přypominať ten kopačak, za kery dala kdysyk
štvrťročni kapesne.

Spominam, jak to bylo kdysyk, jak sem byl maly pajtaš. Ludě tolik něhlupli, bo
něbylo tolik peněz a tež děcka něbyly tak rozežrane. Přyklad u nas. Mi stačilo, jak
sem pod stromkem našel Merkur a nebo jakusyk stavebnicu letadla. Pozdějši mi tata
zrobil radosť Malym chemikem. To byl tenkrat velki hit. To byla taka velka černa
kisňa, plna sklenek, v kerych byly ruzne praški a ruznobarevne vody. Duležity byl u
teho navod. Pamatuju se, že mi ta krabica vydržela enem do druheho svatku
vanočniho, bo den předtym sem kajsyk založil navod a něnapadlo mě nic ine, jak slet
paru tych vod a prašku do jedne sklenki. Rana jak z Aurory, zaclony modrozelene,
tepich červenooranžovy a mama modrofijalova. Mama sprdla fotra a ten to musel isť
hodiť do popelaku. Eště, že tenkrat něbyli bezďacy, co šňupaju včil v popelakach,
bo to eště ze štvrhodiny iskřylo.

Tež sem zažil haldu srandy s Mladym elektronykem. Piksla plna dratku a žarovek a
odporu a kondenzatoru a baterek. Jak se to pospojovalo, fajně to blikalo. Jak sem
raz mezy ty draty skusyl zapojiť našu andulku, esli se ji postavi peřy, tež mi
zablikalo a dva dni mě bolela hlava od te mamine facki. Ja ja, tenkrat mi stačilo
malo.

Neska su děcka inši. Jak ide vidět pod darkami stromek, hned se mysla, že tatu
vyhodili z roboty a mamu přeřadili do skladu. Ve škole se chlubja, kdo dostal lepši
gejmboj a dražši mobil. A nejlepši je, jak su v rodině dva barabčicy, keřy už umja
počitať a navzajem se trumfuju, kdo dostal darki za vic peněz. Hamba mluviť. Ale
co, taka už je doba.

Až pujdětě neska večer na svatečni prochazku, nahodu zabluditě na Masarykač a

uviditě tam jakehosyk něšťasnika v modre bundě, jak lita od jedneho zavřeneho
stanku ku druhemu a zkuša aji dratem otevřet Pryjor, rači se ho něvšimejtě, bo ten
šileny vyraz v oku a ta slina u pysku, to neni enem tak.

Na Sylvestra se dam zavazek. Přyšti rok začnu nakupovať darki už v lednu.

24.12.2005

Konečně štědry den

Eště chibi paru dřystu o tym pondělku. V ponděli sme jeli s mamu do teho Kaufu, jak
sem slibil. Na to, že do svatku bylo eště celkem daleko, tam bylo ludi jak na te
pamatne akcyji v Kerfu Tlačil sem vuzek a sledoval mamu, jak do něho haza same
žradlo jak basketbalista amater. Dumal sem, jak to ten foter robi, že se z teho
předvanočniho nakupu dycki vykruti. Kdysyk se rači braval předvanočni šichty, potem
se zas vymluval na bolavy řbet, hlavu, ruki, nohi a pozdějši, jak mi ledva doschnul
řydičak, raz za rok mi milostivě pojčal auto, abych zařydil tu duležitu chlopsku
robotu a odvez mamu do obchoda. A ja, mlady a hlupy nadšeně suhlasyl a to ježděni
mi zustalo do včil.

Po dvuch hodinach vuzkoveho slaloma bylo nakupene pro cely barak aji s přylehlym
okolim a ja sem skladal narvane přepravki do Feliny. Na posledni chvilu sem mamu
odtahnul od te klece ze stromkami, bo užuž tam miřyla. Totak, eště stromek povezu!
Raz sem to dopustil a jehliči sem měl ve Feldě eště v letě. Žaden stromek, šak matě
ten uměly, ten vyhodny kup z Polska! Mama se na mě podivala tajak bysem vysal urnu
s babku, bo furt tuži po živym, ale jak už raz kupili ten uměly, přecy něbudě
utracať za živy, no ni? Navic ju v tym foter vydatně podporuje, bo je mu jasne, že
z uměleho je meň marasu, kery on dycki musel sklizať. Tuž se aspoň nakupila paru
haluzy, ja sem je obalil igelitkami a valili sme dom.

Ryby naštěsti němusym kupovať, bo to je jedina vanočni povinosť fotra. Ma kamoša

rybařa, vlasně spiš ryboprodejca, byvaleho ryboprodejca a choďa kupovať dycki
spolu. On dycki kontroluje ryby, bo zna všecke ty finty přy važeni a ma přy tym
kupovaňu dycki pindy jak čojka. S fotrem každy rok doněsu male hejno ryb za vyhodnu
cenu. Moc ale něušetřa, bo doma potem slavja vyhodny nakup. Něpamatuju se rok, kdy
by foter zabijal kapra střyzlivy.

Tym pondělnim nakupem to ale něskončilo, bo sem eště musel zajet s mamu včera na
"doplněni špajzki", tuž sem se pro istotu rači vzal dovolenu, abysme to zvladli
dopoledně vklidu, dokavaď budu prazne obchody. Akurat že stejny napad mělo
třyštvrtě Ostravy, bo na parkovišťu bylo volnych akurat asy osum mist pro invalidy.
Kružil sem jak rogalista ve vichřycy a naraz vidim rožnute světla spatečki, tuž sem
hned smykem zastavil vedle a hazal vyhružne pohledy na ty dva gizdy, co tam byli o
pulvteřyny spiše, aby pochopili, že to je moje misto. Chlop v kožene bundě za
volantem se daval načas, vul jeden, tuž sem parurazy vyhružně zaturoval a mama na
ňho robila něslušne posunki. Kaj se totok naučila??? Asy ji zakažu ty amerycke
filmy.

V obchodě bylo tak štyryrazy vic ludi jak počet aut na parkovišťu krat počet
sedadel a na mě začla padať klaustrofobija. Mama zas plnila vuzek, jak by čekala
hladomor a jak bysme v ponděli nikde něbyli. Tuž nema ona Alzhajmra? Pry ni a berem
enem čerstve potraviny. Jak sem viděl tu frontu u salamu, snažil sem se ji
vysvětliť, že sem vegetaryjan a že by to cela familija měla tež zkusyť. Asy sem
něbyl moc durazny, bo mě postavila na koněc te řady jak maleho synka, vepředu
zkontrolovala, co tam všecko maju, potem na mě vychrlila, co mam kupiť a šla pro
dalši věcy indě. Eště byla na dohled a ja už sem nevěděl, co to vlasně mam kupiť.
Ale co, beztak za chvilu přyjdě a než se dostanu na řadu, zahraju se na mobilu. Jak
sem se za štvrhodiny dostal konečně na řadu, salamova roba se mě zoptala, co chcu a
ja, zblbly z teho mobila na ňu - hada! Asy už teho měla tež moc, bo mi s klidem
odpověděla, že už němaju. Tuž sem ukazoval na salamy a že teho dvacet a teho
třycet, podle teho, kery se mi libil. Jak na bestyju, jak sem se odrazyl spokojeně
od pulta, dorazyla mama, zkontrolovala co sem kupil, zle se na mě podivala a
tlačila mě zas na koněc řady. Pro změnu sem se zle zatvařyl ja a asy pochopila, že
ji musa stačit ty salamy, co sem kupil.

Spoměl sem se, že nemam nic pro gizdy a tež sem chtěl eště cosyk kupiť Blance a
Danečkovi, bo mě pozvala na prvni svatek vanočni na oběd, tuž sem v hračkařstvi
nahazal do vuzka jakesyk autička a panenku. V duchu sem se usmjal, ludě blazňa tak
dluho s nakupovanim a ja to mam hotove za paru minut.

U pokladni byla řada jak na listki na Pendolino. Začnul sem nahlas vyryvať, čemu su
někere pokladni prazne a asy to slyšel kerysyk ten manažer s tym sluchatkem v uchu,
bo za chvilu pomalym krokem došla odpočnuta pokladni. Akurat že mama už vytahala
pul vuzka na pas u te, kaj sme stali, tuž přecy to něbudu davať zpatki.

O tym, jak dluho sem vyjižďal z parkovišťa ani nema cenu psat. Jak sem jel krokem,
aspoň sem se moh prohlednuť ostatni auta. Moja Felda je stejnak nejkrasnějši.

U mamy sem pojed, domluvil detajly na Štědry den a jel pomaly dom. Potem sem
zrychlil, bo sem se spoměl, že mam darki akurat pro gizdy. Hodil sem auto před
barak a valil na Masarykač. Dal sem se jedno včeli žihadlo, nakupil všeckim
prověřene termofusakle, pro Blanku sem kupil jeden taki darek, kery se mi libil na
prvni pohled a valil sem k Sykoraku kupiť upřymnemu taki ten maly bazmek, co se da
na krk, nahraje se tam cedečko a poslucha se to. Tuž furt lepši, jak to loňske
autičko, na kere se tvařyl jaksyk divně. On upřymny se mnu moc němluvi od te doby,
co se kamaradim s Blanku, tuž to beru trochu jako uplatek. Vlasně se mi spiš vyhiba
a ja sem eště něnašel čas se s nim chlopski promluviť. V tym kramu daval osobně šef
ku každemu bebechu, co kdo kupil, tašku darku (mi dal nejvěči - fajne - zas mam
cosyk navic pro gizdy), tuž sem slušně poděkoval, popřal fajne svatki a valil dom.

Neska od rana čučim na pohadki v kisni, misto oběda sem se dal jakesyk cukrove, bo
chcu vidět zlatu sviňu a včil už valim za familiju. Přyjedě tajak každy rok aji
segra s malymi, ale jak na sviňu aji se švagrem, tuž to budě tajak dycki - rodina
pohoda...

28.12.2005

Štědry den s celu familiju

Jak sem v sobotu po kratke melancholicke prochazce po Komeňaku dorazyl k našim,

byla tam ve vzduchu cytiť taka ta vanočni atmosfera. Mama něnapadně, ale tak, aby
ju každy slyšel, vyryvala v kuchini, fotra něbylo vidět, v obyvačce seděla
nasmolena segra s tym svojim, kisňa vyřvavala naplno, před ňu seděla mala kopija
segry a čuměla na ňu jak kralik na zmyju, mezytym jeji bracha obhližal stromek,
esli už tam cosyk neni kajsyk schovane. Pod oknem seděl upřymny synovec, jak
vztekly cosyk mačkal na tydlifoně a něreagoval na moje dotazy, jak se ma a esli už
ma jakusyk děvuchu. Zoptal sem se segry, co je noveho a to sem neměl, bo začla mleť
bantem jak šlajfira a mlela a mlela...

Jak skončila, chvilu sem to odmocňoval a vyšlo mi, že se asy cestu s tym jejim
chitrolinem pohadali, kdo je lepši šofer a kdo by neměl vubec šahať na volant. Šel
sem rači za mamu, kera pravě mluvila o fotrovi, co je to za něspolehliveho gizda,
kery před hodinu šel do sklepa pro ogurki a furt ho neni. Blisklo mi hlavu, esli se
mu cosyk něstalo, bo roki už na to ma, ale mama pravila, že jak dluho nešel,
prošmejdila cele přyzemi a od Kovalskeho se ozyval hlasyty zpěv. On žije sam, bo za
cely život něnašel tu pravu a dycki kolem vanoc ma deprese a zahaňa je s každym,
kdo je pravě po ruce. Tuž to foter robi dobry skutek, pravil sem, ale měl sem se to
nechat pro sebe, bo mama pravila, že sme oba stejni gizdi a ja ho eště v tym
chlastu podporuju. Tuž cela mama.

Potem přyšla do kuchině segra a zas spustila o tym jejim, že jak tu jeli, ten vul
projel všecke křyžovatki na červenu a že se nikdy od ni něda řeknuť. Mama ji začla
přyzvukovať, že take gizdy něsnaša, bo nědavno ju jeden malem přejel na přechodu.
Rači sem se vratil do obyvački. Švager se ku mě spiklenecki lapnul a pry, že chape,
že je to moja segra a esli bysem ji nemoh vysvětliť, že v ramcy urychleňa provozu
je třeba využit světel, co to da a že se podle vyhlaški može jet na posledni
problik oranžove. Tuž tos uhadnul, ja se tak necham zatahnuť do vašich hadek. Cosyk
sem zabručel a převed řeč na to, co koštujem neska. Každe svatki jeden z nas chlopu
přyněse cosyk fajneho. Loni sem investoval vanočni premije a kupil visku za pětset,
ale rači sem ju měl vychlastať doma sam, bo s fotrem sme byli jaksyk rozhadani a on
celu dobu vyryval, že to je divne a že to chutna jak voda s mydlem a podobne
duperele. Předloni švager dotahnul jakusyk frndžalicu ze Slovenska, bo tam ma
familiju. Koněc večeře mam jakisyk mlhavy, mama nam třem tenkrat odmitla dať kapra,
že ledva vidime jeden druheho, natož tak vidět na kosti a dostali sme řyzek.

Letos to bylo na fotrovi, akurat že furt byl kajsyk v dupě. Tež už se pomalu
začinalo tmiť a děcka už začaly otravovať s tym, že už maju strašny hlad. Segra
pravila, že pro něho zajdě ku Kovalskemu. Za chvilu ho dotahla. Tata měl oči jak by
kral kilo cybule a začnul mamě vysvětlovať, že sused už se skoro věšal a že ho
foter zachranil na posledni chvilu. Mama chvilu vahala, potem k němu čuchla, ale
mavla ruku a poslala ho smažiť kapra. Foter se oddechnul, počkal až mama zapadně do
obyvački a začnul na nas mavať jak vodni mlyn přy povodňach, abysme my chlopi šli
za nim. Nevim, kaj zehnal taku fajnu slivku, ale byla zaroveň jemna aji ostra jak
břytva. Hazali sme kapra a řyzki na panev, dali se do druhe nohi a probirali
rozdily v řyzeni rob a chlopu. Mama se segru rovnaly cukrove na taliře, vyměňovaly
užrane kuski a ze srandy se předhaňaly, kera se horši vdala. Tuž aspoň doufam, že
ze srandy. Kolem pobihali dva mali pajtašcy, kere už omrzely pohadki v kisni a co
dvě minuty se ptali, kdy už budě večeřa, že už umiraju hlady.

Jak bylo nasmažene, foter nas slavnostně pozval k štědrovečernimu stolu, my sme se
namačkali lokeť na lokeť a začlo se jesť. Mama nalela rybi polivku a maly bracha
začnul hned kopiji segry popisovať do detajlu, co všecko plave v tym hrncu, jak se
to vařy. Mala začla natahovať, že ty rozpuštěne oči jesť nebude. Švager se
nasmolil, bo na polivki on se potrpi, dal malemu baňu a male pravil, že tu bude tak
dluho, dokavaď nezy cely taliř. Ta se v tym začla nimrať a upřymny se ji zastal, že
ať ju aspoň o štědrym dňu tata nenuti. Švager se po nim enem ohnal, ale mama ho
zdrbala jak financ kozu, že esli tu budě eště chvilu mavať rukami jak ožraly
regulovčik, vyhodi ho aji s taliřem na mraz. Asy se mamy zleknul, bo zbytek večeře
už držel pysk a krok. Mali se na upřymneho vděčně podivali a začli robiť v polivce
kruhi. Ostatni sme robili, že nic nevidime, ale mama, jak ostatnim zbirala taliře,
vzala něnapadně aji jejich nědojezene zbytki. Jak sme se davali druhe, mali už ani
němohli sedět, jak to s nimi šilo. Dali se třy male kuski z ryby, dvě lyžki
bramboroveho salatu a už chtěli ku stromku. Včil ale začlo oblibene varyjetni čislo
fotra, kere sem v děctvi něnaviděl. Zjed jeden kusek kapra. Přydal se salatu. Dojed
salat. Přydal se řyzka. Potem eště trochu salatu. Jak by vubec něvnimal ty nasupene
male gzychty, kere mu v duchu přaly dvacet kosti v krku a jednu v oku. Nakoněc
odsunul taliř, že už je dost najezeny. Mali se celi žhavi vrhli ku stromku, ale za
chvilu byli zpatki, že tam nic neni. Upřymny zesmutněl, že určitě Ježiška vyplašili
a včil buděme mět pod stromkem všecy akurat kulove s přehazovačku. Malym zatlo,
trochu se sklidnili a zatahli upřymneho do ložnice vyhližat z okna Ježiška. Roby
mezytym pomyly nadobi a ja s chlopami sem nahazal zabalene krabice pod stromek.

Než sme zavolali zvonkem male, chtěl sem eště zapaliť prskavki, ale mama s gzychtem
nasrane Marfuše ukazala na velki vypaleny flek v knihovně a mi cuklo v kutkach, bo
sem se spoměl na prvni vanoce s umělym stromkem. Segra potem zazvonila na zvonek a
do obyvački se nahrnuly všecke třy děcka. Bo ať se hraje upřymny na dospěleho jak
chce, rozzařene oči měl tež.

Hromada rozervanych vanočnich papiru rostla, děcka nadšeně vřyskaly nad každym
darkem, ja sem se dočkal od upřymneho potěšeneho povytahnuťa oboči, jak rozbalil
ten empetrojkovač. Ja sem dostal zas hromadu tych tekutych sraček na pysk po
holeňu, jakesyk knižki, pleteny sveter, šalek a čapku (od koho asy...), od kohosyk
v obalce tisycovku (typuju švagra, to je taki vul bez napadu) a od malych dvě
prupiski. Jak už byl zas stromek vidět cely, mali se šli hrat do přecyně s novymi
hračkami, mama vytahla vanočni zakusek a čuměli sme na pohadku. Moc sme z ni ale
neměli, bo švager semtam nahlas zachrapal.

Jak sme kolem desate konečně dokoštovali ten puliter slivki, segra s rodinu se
pomalu chistala dom, tuž sme ich šli vyprovodiť ven. Před autem ich eště upřymny
zkusmo vytočil, bo se zoptal, esli ho hoďa na Stodolni. Oba ho doštěkali jak
ryntyntyni (švagrovi ale už moc něbylo rozumět, bo nas s tatu předtym předběhnul o
paru kol) a pry že o vanocach ma byť s rodinu. Enem na mě mrknul a pry, že se robil
srandu.

Pozoroval sem segru, jak všeckich nacpala do žigula a došlo mi, že jak bych se měl
vybrat, esli jet s ňu, nebo se švagrem, vybral bych se ju, bo ona je prostě lepši
šofer. Akurat sem ji to nikdy neřek. Jak sem potem dorazyl dom, eště sem ji po
jedenaste zavolal a řeknul ji to s tym, že to je muj posledni darek k vanocam pro
ňu.

Měla z teho věči radosť, jak z tych termofusakli.

30.12.2005

Sylvester je tu - zas se budě bilancovať

Štědry den je fuč aji s balicymi papirami od darku a zytra už je Sylvester. Zas
budu o rok starši. Budu aji o rok chitřejši?

Každy se už těši, jak budě posledni den v roce bilancovať, co dokazal, kolik
chechtaku zarobil, co se noveho kupil, kolik novych děcek se mu narodilo a podobne.
Ja se do teho moc něpohrnu, bo co se tyka přecevzeti, z loňska mi jich moc něvyšlo.

Už před Štědrym dněm sem se loni vzal aštverku, sednul se ku stolu, nadepsal to
"Plan přecevzeti na rok 2005", na hodinu se zadumal a dal do kupy take sedmero:

- meň pit

- nejest tolik

- vybirať se slušne roby a na del jak dva dni

- brať tydlifon pokažde, jak vola mama

- byť častějši se segru a jejimi barabčikami

- doma konečně po deseti rokach vymalovať

- najsť se robu a založiť se vlasni familiju

Papir sem se potem nalepil na ledničku, ať to mam na očach. Jak u mě loni slavila
Sylvestra partyja ze šichty, kerysyk vul to použil na cosyk ine, než sem planoval
ja, bo došel Harmasan, ale bo mam celkem dobru paměť, možu se včil řeknuť, že mi
tak vyšlo akurat to s tym jezenim a co se tyka piťa, už nelezu na každu akcyju.

Na roby mam smulu. Jaruna byla slušna roba a nebyt teho, že sem ju polel tenkrat v
Kinestaru tym pivem, možna sme to mohli dotahnuť dal. Jak sem potkal Zdenku
Dokonalu, myslel sem se, že to je ta prava. Nebyt teho jejiho čokla a divneho
vkusu. Možna Blanka je ta prava. Zname se necele dva měsyce, ale vypada na fajn
robku.

S tym tydlifonem sem to myslel dobře, ale dycki jak vidim na dyspleju "Mama", cosyk
se ve mě šprajcně, začnu mě boleť pazury a spomenu se, že dycki vola buď, aby mi
cosyk vyčitala a nebo jak potřebuje zryť zahradu a nebo inu duležitu ručni robotu.
Kurnik šopa, šak ma aji ceru, no ni? A než se to rozmyslim, věčinu tydlifon
přestaně vyzvaňať. Tuž či za to možu ja, že ma mama taku malu vydrž?

Co se tyka segry, sem s ňu a s malymi skoro na každe rodine akcyji. Tuž to by se

tež dalo počitať za splněne.

Malovať sem se chistal už celkem třykrat. Poprve, jak měla přysť na prvni navštěvu
Zdenka, podruhe, jak sem planoval oslavu svojich narozek a potřeti, jak mi v
obyvačce za televizu spadnul kus omitky velikosti maleho zešitu. Nakoněc sem to ale
zas odložil a ten obraz posunul o pulmetra niže.

A to posledni přecevzeti? To se lehko napiše, ale těžko zrobi. Ale už na tym robim.

Tuž to viditě, člověk planuje a přyroda měni. Letos to zrobim inač. Misto abych se
ničil ledviny s partyju a ryskoval, že zas kerysyk z nich malem zapali rachejtlami
protějši barak, pobudu s fajnu robku a jejim malym pajtaškem, bo mě Blanka pozvala
na Sylvestra k nim dom. Podřystame, pojime chlebički, pohrajem se s malym pekseso a
esli něusně, zajděme se mrknuť na ohňostroj ven. A jak usně, kdovi...

A vymalovať možu aji napřesrok, no ni?

2.01.2006

Den po Štědrym dňu

Přy tym před a povanočnim litaňu sem se ani moc nědostal ku komputeru, abych tu
popsal, co noveho. Den po Štědrym dňu sem byl pozvany k Blance na oběd. Doma sem
zabalil ty dva darki pro ňu a pro Danečka a valil k nim.

Navštěva nězačla pravě nejlepši. Otevřel mi Danek a pry, že mamce neni moc dobře. A
fakt. Blanka se motala kvartyrem zelena jak turysťak z Hipernovy, omluvala se a pry
že to nic neni, že se enem přežrala teho mamineho salatu. Bo jeji mama ji ho dycki
zrobi lavor, jak na kupani maleho děcka a ona ho može snidať, obědvať aji večeřať.
Zoptal sem se ji, čemu nězavolala, že sme to mohli odložiť. Pry to začlo před dvuma
hodinami a ona se myslela, že to přejdě. A navic, jak cosyk slibi, tuž to plati,
aji jak by to měla odležet. Tuž fajna robka, no ni? Poprosyla mě, esli bysem němoh
dať na taliř sobě a Dankovi ja, bo ona jak vidi ten salat, natahuje ju jak
pendlovki. Pravil sem ji, ať se idě klidně lehnuť, že se o maleho postaram jak o
vlasniho a ona ať spočně. Vděčně se na mě usmjala a calnula mě na lico. Chtěl sem
uhnuť, bo co jak by to bylo cosyk infekčniho, ale něstihnul sem to.

Naložil sem nam salatu, bechnul každemu jeden řyzek z kury a lapli sme se ku stolu.
Blanka se zas omluvala, že se s nami něda a že se idě dať dalši hlt Smekty. Tuž co,
aspoň podřystame jak chlopi. Salat byl fakt vyborny, ta jeji mama robi lepši salat
jak moja. Akurat ty žampijony tam němusely byť, tuž sem je vydlubaval a daval
bokem. Danečkovi se jaksyk nědařylo pokrať to maso a bo už vim, jaki je šikovny na
take praktycke věcy, pomoh sem mu s tym. Vděčně se na mě podival a s plnu pusu mi
začal vykladať, co všecko mu přyněs Ježišek. Eště že Blanka byla pryč, bo inač by
byl ticho, bo "při jidle se nemluvi". To tak, kdyby take pravidlo platilo v naši
familiji, nevim nevim, bo přy obědě se teho doma dycki nejvic pořešilo.

Pry že byl cely rok moc a moc hodny, bo do dopisu napsal enem lego a autodrahu a
Ježišek mu doněs navic velke dřevěne šachi, krabicu jakichsyk lamohlavu, cedečka s
pohadkami, jakusyk encyklopedyju. Vic se něpamatuju, bo on eště trochu šišla a s
plnym pyskem řyzka už mu ku koncu něbylo rozumět.

Po fajnym obědě sem maleho zahnal do lužka s tym, ať se cosyk přečita a necha mamku
spočnuť, bo ji je furt zle a šel sem za Blanku do ložnice. Ležela tam jak lazar a
mi ji zabylo tak lito. Dal sem ji balik pro maleho a pravil ji, aby mu to večer
něnapadně podstrčila kajsyk za stromek, že to na Štědry den přehlednul. Potem sem
ji dal ten baliček, kery se mi zalibil na prvni pohled v tym stanku kusek od
Pryjora. Chtěla to hned rozbaliť, ale pravil sem ji, ať se to necha na večer.
Zaprve ji už budě určitě lepši a zadruhe se može mysleť, že ji to doněs tež
Ježišek. Tuž ja sem taki romantyk. Tež je ale možne, že sem se chtěl vyhnuť
přypadnemu dalšimu přenosu bacylu, bo jak by viděla tu darkovu sadu "Naramkove
hodinki-prstynek-voňavka", beztak by se něudržela.

Chvilu sem eště podřystal o tym, jak bylo u našich a jaksyk sem se zakecal, bo po
pulhodině sem se všimnul, že Blanka vypada eště bledši jak předtym. Napadlo mě,
esli to neni žlučnik a chtěl sem ji zavolať sanytku, ale ona nechtěla, že ta Smekta
a to černe uhli určitě zaberu a že se enem chvilu prospi a budě dobře. Pochopil
sem, že navštěva je u konca a rozlučil sem se s tym, že večer určitě zavolam, esli
už ji je lepši. Bo to by bylo naprd, straviť koněc roku na dyjetě ve špitale, no
ni? Chtěla mi dať pusu na cestu, ale rači sem stanul a enem ji zamaval. Jak sem se
v přecyni obuval buty, přyšel za mnu Danek a pry esli mamka spi, bo ho trochu boli
břuch. Pravil sem mu, že to je z teho řyzka a zahnal sem ho do lužka.

Ať se mama tvrdi co chce, ja nejsem hipochonder, šak mě znatě. Ale celu cestu dom
sem na sobě pozoroval jasne přyznaki střevni chřypki, kombinovane se žlučnikovym
zachvatem a akutnim zapalem slepaka. Tuž fakt! Doma sem se uvařyl černy čaj, lapnul
se do křesla ku svoji oblibene knižce - Domacy lekař od A do Zet - , přykryl se
svoju oblibenu televizni deku a kontroloval, esli všecko sedi. Jaksyk mě to čitani
zmohlo, bo sem se tam zbudil zalomeny jak klikovka akurat na Donutila. Jak skončil,
spoměl sem se, že mam eště volať Blance, ale v devět už měla vyply tydlifon, tuž to
určitě nejela do špitalu. Než sem usnul, ponadaval sem se v duchu na něvydařenu
navštěvu a s duvěru, že to na Sylvestra vyjdě lepši, sem usnul...

5.01.2006

Sylvester s Blanku - konečně sami?

Už zas dřu jak pisek v motoru. Prvni tyden na šichtě nic moc, do dalšiho Sylvestra
daleko, ale co se da robiť. Sylvester je za mnu a zbyva popsať, jaki byl.

V ponděli, na druhi svatek vanočni, mě rano kolem desate zbudil tydlifon. Šak co
bych se něpřyspal, jak něbylo kaj spichať, no ni? Volala Blanka, omluvala se za ten
včerejši bolebřuch a pry, že to bylo fakt s přežraňa tym salatem a tež pry "...z
toho...no však viš...no...čekám to...nooo...tu návštěvu...". Koněc doslovne cytace.
Chvilu sem se přypadal jak Zeman v mlečnym baru, bo sem něchapal a chvilu sem se
aji myslel, esli to něbyla otrava jidlem a Blance z teho něšiblo a včil mluvi z
cesty. Jak sem byl už dluho v tydlifoně ticho, pochopila, že to budě muset řeknuť
na plnu hubu a tež to řekla. Aha... Do noveho roku sem ju chtěl přyvitať
nětradyčně, esli budě maly spať. Tuž nic, aspoň mrkněme na ohňostroj a potem buděme
čučet na kisňu. Z mojeho hlasu asy cosyk vycytila, bo se hned ptala, esli se
nehněvam a esli přyjdu a podobne dřysty. Tuž jasne, šak sem vydržel tak dluho, tuž
mě něrozhodi tyden navic, no ni?

Tyden uletěl jak mucha před placačku a naraz patek a sněhove naděleni. Eště že sem
měl v patek volno, bo nevim, jak bysem se dostal ze šichty. Odpoledně tydlifon!
Blanka mi hlasem roby, kera rozvalila svojemu chlopovi zanovniho jaguara
oznamovala, že ma maly problem. Pry jeji kamoška, kera meška v Praze, se stavila v
Ostravě na jeden den přy cestě na chajdu kajsyk u Čadce, kaj měla se svojim chlopem
a dvumi mistnimi oslaviť novy rok. Ten snih jim trochu nabural plany, bo němože ani
tam, ani zpatki do Prahi a že je to spolužačka ze školy a fajna kamoška a to a
tamto a nakoněc z ni vylezlo, že ji nabidla, ať zustanu u Blanki a oslavja to s
nami a s malym. Aha... Tuž to je eště lepši. Kajsyk vzadu v lebce mi začala blikať
mala dyjodka, tajak když je vybita bateryja a nad ňu se objevovala bublina s
napisem "Eště neni pozdě, pozvi partyju ze šichty a Blance zavolej, že sy chory!
Možna přyjdě aji Jaruna! Zatrsatě zas na Stodolni!". Huš, vypojil sem bateryju z
dyjody a zaplašil vlezle myšlenki. Jak sem ji to odkival, jak bych slyšel ve
sluchatku buchnuť kus kameňa.

Tuž že bych z teho byl dvakrat nadšeny, to zas ni. Celkem sem se těšil, že až maly
po pulnocy usně, skontroluju, esli Blanka chodi do solarka a esli se na ni pohodlně
leži. To mi narušil pondělni tydlifon. Tuž sem myslel, že aspoň skontroluju
hromadki, enem tak, esli mam dobry hmat. To mi narušil patečni tydlifon. V duchu
sem se začnul intenzyvně přectavovať oblevu. Myslel sem na to zbytek dňa až do
večera, kdy zas zavolala Blanka a cela vysmjata mi pravila, že Kamča (to byla ta
vlezla kamoška) se dovolala na tu chajdu a zrušila ten Sylvester kvuli te kalamitě.
Tuž fajne - možu se vysmoliť na celu oblevu. Poděkoval sem za zpravu, zoptal se, co
všecko mam přyvesť, esli vubec vyjedu a popřal sem ji dobru noc.

V sobotu dopoledně už nesněžilo, ale Felině to nijak zvlašť něubralo na objemu. Tuž
sem ju aspoň symbolicki omet a pravil sem se, že přynejhoršim pojedu odpoledně
lokalku. Šak do štyrech hodin času dosť. Hrom vem fotra aji s jeho přyhluplymi
kamošami, keřy davaju autam ženske mena Kdybych měl Feldu zaparkovanu v garaži
tajak kdysyk, snih by mi moh byť ukradeny. Nakoněc to ale dopadlo dobře, bo po
obědě protahli aji našu ulicu a s Felinu se dalo vyjet. Tuž sem jel. Cestu sem se
eště stavil do Kaufu kupiť paru sačku smaženych kobzoli a paru kofol a už sem
brzdil smykem na Dubině. Doslova. Trochu sem škrknul o vedle stojicy Fabiju, ale
přes tu haldu sněha to bylo jak od anestezyjologa.

Otevřel mi Danek a hned ve dveřach mě informoval, že přyjela teta Kamila a stryk

Viktor z Prahi a že budu slaviť Sylvestra s nami. No slava. Blanka mě přectavila
celkem šikovne, fajně stavjane bloncce, kera se na mě tak fajně usmjala a potem mě
seznamila s jejim chlopem, kery vypadal jak mladši bracha Harapesa. Zajimave, že
člověka, kery se menuje Viktor, sem se přectavoval přesně tak. Během pěti minut z
něho vylezlo že "...bydléj v Praze na Smíchově v jedna plus jedná, ale to jym zatím
stačí, páč na malý je ještě čás a vobá máme dobréj džób a karyjéra je zatím
přednější a dyť sme spolu teprvá pět lét a to je stejně ještě brzó na svatbú a co
tý kdy to toho vobá s Bláňou praštíté a...". Esli eště cosyk mluvil, už nevim co,
bo sem se ucpal uši zevnitřku a sledoval skrz něho snih za oknem. Tuž ten je
ukecanějši, jak Laďa ze šichty. A něpřyjemny jak jebak v nose.

Chvilu sem uvažoval, že se k tym fajnym Blančinym chlebičkum dam jakesyk to

anestetykum, bo čim vic ten pajtaš dřystal, tym vic mě sral. Potem sem se spoměl na
svuj sylvestrovski předzavazek o tym, že budu meň chlastať a tak sem enem
symbolicki cumlal sklinku myslivca jak děcko cumel. Tež mi ale bylo hlupe se
navaliť před Dankem, bo co by se o mě moh pomysleť, no ni? Kurnik šopa, uvažuju
posledni dobu jaksyk moc rozumně.

Tym dvum ale na jakimsyk děcku guvno zaleželo, bo Viktor do sebe lel jeden fernet
za druhim jak by ředil maltu a Kamila tež chlampala, jak by měla vychazku z
protialkoholni lečebni. Čim vic byl navalenějši, tym vic sem pozoroval, že se mota
kolem Blanki jak kliščě kolem transfuzni stanice. Blanka se jeho dřystum enem
chichotala, tuž nevim. Musym se na tebe davať pozor, gizde. V osum Blanka uložila
Danečka, bo Sylvester je syce enem raz v roce, ale pětilete děcko zas tak moc
něvydrži. Danek usnul jak po vaječnym koňaku a ti dva se začli rozjižďať eště vic.
Kamila se lapla ku mě na gauč a začla mi vykladať o tym, jaki je Viktor fajny synek
a jak se spolu seznamili na jakesyk skupinove terapiji a že on je ten pravy na cely
život. Tuž ni, že by se to zle posluchalo, ale jak sem cytil, že se na mě čimdal
vic lepi, šel sem skontrolovať Blanku s Viktorem do kuchině. Blanka chistala
jednohubki a on do ni hučel jak Intersyty v tunelu jakesyk dřysty prdy o společnym
životě a věčne lasce. To by mi ani něvadilo, enem kdyby ju ten baletni pazgřyvec
přy tym nědržel okolo ramen. Blanka se zas enem chichotala, tuž to mě skuša, nebo
co, pravil sem se?

Zežrali sme chlebički, zežrali sme jednohubki, pražacy svorně dopili fernet a začli
mi upijať myslivca. Kolem desate synkovi už začly vypadavať někere slova z vět a
Kamila na mě byla nalepena jak hajzelpapir na but. Jak sme zas lapěli na gauču,
začla mi davať take zajimave sugestyvni otazki, jak doktor Uzel. Pry esli mam cosyk
proti skupinovemu seksu a vyměně partneru a dřysty o věrnosti a podobne. Chtěl sem
se pořadně promysleť odpověď, ale nědařylo se mi, bo se mi snažila prodřet svoju
nohu moje fusakle. Pravila, že ona s Viktorem se poznali na take fajne poznavacy
party (ja tak, tuž guvno skupinova terapija!) a že to ich sbližilo a ukazalo, že
patřa k sobě navěki. Něchcu vypadať jak nětykavka, ale ku koncu už mi to bylo
celkem protivne, bo ty fusakle byly nove od mamy, z vanoc a přecy něpujdu dom v
ďuravych.

Omluvil sem se, zašel do kuchině zas skontrolovať Viktora a jak sem viděl, že je
dotěrny jak Jehovista ve vytahu, pravil sem mu, že z te vyměny nic něbudě, bo mi
minuly tyden skončila nemocenska, kera se tykala kožniho. Chvilu mu šrotily kolca v
pale, potem jakby se mu přeply vyhibki, obratil o třystadvacetpět stupňu a začnul
vykladať o svoji robotě.

Okolo jedenaste už byl tak mimo, že nas začnul všeckich přesvěčovať, že letos je
jednatřycateho prosynca zvlaštni den, bo se na jeden den měni zymni čas na letni a
tak včil už se vlasně bliži dvanasta a třeba isť nachistať a odpaliť rachejtle,
kere se dovez až z Prahi z rynka a kerymi chtěl zpřyjemniť Slovakum pulnoc. Eště že
Daneček spal, borak maly. Mama mu syce slibila, že ho zbudi na ohňostroj, ale
Viktorovi pravila, že ho rači necha spat.

Ten vul se odplantal do přecyně, fakt se oblek, teda vlasně se enen obul buty,
zbalil igelitku, z kere čuhaly ruzne špilki a barevne trubki s napisami fireworks a
podobne, pravil že to pujdě nachistať, bechnul dveřami a byl v dupě. S Blanku sme
něchapali, čemu je slyšet vytah, bo ona meška v přyzemi. Chvilu sme čekali u okna a
vyhližali Viktora. Jak uběhlo deset minut a jeho něbylo, Blanka přykryla chrnicy
Kamču deku, tak polosmutně se na mě usmjala a šli sme teho pajtaša hledať.

Pulhodiny sme bludili kolem baraku, aji ho volali, ale nic. Potem sme šli zpatki a
prolezli cely vchod odvrchu až nadul. Jak už se bližila pulnoc, navrhnul sem, že ho
možeme hledať aji po pulnocy a že bysme se mohli isť aspoň přypiť na šťasny novy
rok. Tuž sme se aspoň sami dva přyťukli tym alkosyfonem, novoročně se pocalovali,
popřali se všecko nejlepši a ať nam to vydrži, přykryli Kamču, kera sebu mezytym
bechla na tepich, deku a šli se podivať na posledni misto, kde moh baleťak eště
byť. Tuž jasne, že chrněl ve sklepě, opřeny o vytahove dveře, vedle sebe tu
igelitku a v ruce zapalki. Blanka skočila pro druhu deku, bo s nim nešlo hnuť, ja
sem mu vzal syrki, bo stačila ta kanonada venku, na krk sem mu pověsyl fiksem
napsanu cedulu "Nenič mne, sloužim všem!" a něchali sme ho tam. Předtym, než sme
kolem jedne zalehli s Blanku v ložnicy, sem se dal budik na šest, abych tam byl
spiš, jak se ten mamlas zbudi. A aji na tu kontrolu hromadek došlo...

Jak sem s nim rano třepal, chvilu nevěděl, kaj je, kdo sem ja a kery je rok. Doma
dostal turka a zbytek navštěvy promluvil tak sedum slov. Kamila tež mluvila enem o
něutralnich tematach a seděla ode mě meter daleko. Po obědě poděkovali za azyl a
omluvili se, že chcu eště před navratem do Prahi stihnuť jednu navštěvu. Blanka se
mi po jejich odchodu furt enem omluvala, ale co? Šak člověk ma poznavať nove lidi,
no ni?

Jak na novy rok, tak po cely rok.

Tuž měl kdosyk z vas lepši Sylvester?!

6.01.2006

Taku hromadu sněhu nikdo nečekal

Povim vam, taku haldu sněhu tajak minuly patek, sem už dluho neviděl. Jak začlo
rano sypať, tak sypalo a sypalo cely den a celu noc, jak by tam nahuře chtěli
splnit plan za Štědry den aji za minule roki, kere byly spiš na vodě jak na sněhu.

Vločki za oknem u svařaku byly pěkne a romantycke do te doby, než mi zachrochtal

tydlifon a v nim mama. Přectavtě se, že v takim nečase mě chtěla hnať autem pro
sylvestrovski nakup do Kaufu, bo sem ji to pry na Štědry den slibil. Chvilu sem se
snažil vymluvať, ale nakoněc stejnak prosadila svoju, bo jak dycki začně s tym, co
sem to za nevděčneho gizda a že ona mě nosyla devět měsycu a potem se o mě starala
jak o vlasniho, všecko co sem chtěl mi kupila, tuž se mi ji dycki zželi, aji jak
vim, že věčina z tych jejich dřystu neni pravda.

Oblek sem se jak na poznavacy zajezd do gulagu a vyrazyl před barak. Sypalo tak, že
nebylo vidět ani na druhu stranu cesty, natož na zaparkovane auta. Chvilu sem
dumal, esli sem nězbyl na světě sam, bo po cestě nejelo žadne auto a na chodnikach
něbylo ani člověka. Šel sem se projsť ku hlavni cestě, bo meškam na vedlejši. Tam
to žilo, ale jaksyk spomaleně. Dokonce sem viděl aji pluh, ale byl moc daleko na
to, abych mu skočil do cesty, ulomil mu stěrač, pošermoval mu s nim před pyskem a
jak by se zleknul, donutil ho, aby to protahnul na ulicy, kaj meškam. Auta jezdily
na dvojku a to aji ty velke, zahranični a paru ludi se prodiralo zavějami. Něuběhlo
ani štvrhodiny a hlavni cesta vypadala tajak by po ni žaden pluh něprojel. Došel
sem zpatki k baraku. Moje stopy byly tež zavate.

Spominal sem, kaj sem vlasně zaparkoval. Třem autam sem oškrabal espezetki, než sem
našel svoju drahu Feldu. Byla tak o pulmetra vyši a o meter delši. Omet sem bok,
skusyl odemknuť dveře a v duchu sem se proklel, bo už paru roku mi Kamil z roboty
radi, ať se to dycki na podzym nastřykam jakusyk grafitovu sračku, že to potem
pujdě lepši otvirať. Zarval sem, že sem malem urval těsnění a nakoněc to šlo.
Akurat že tak pulkila sněhu sem měl naraz na sedadle. Bechnul sem dveřami, eště raz
se podival na to iglu na kolečkach a šel dom.

Doma sem měl na tydlifonu pět něpřyjatych hovoru od mamy. Volala mi enem temu, aby
mi pověděla, že v radyju mluvili o kalamitě a aby ludě nějezdili autami. Tuž šak to
vim aji bez ni a vykladal sem ji to už rano, no ni? Eště sem se musel vyslechnuť
paru nadavek na cestaře, bo jak se rano brodila tym lavinovym pasmem aspoň pro
chleba, musela isť po cestě, kaj ju malem přejel taki maly traktor, kery jel se
zdvihnutu radlicu misto teho, aby odhrabaval na chodniku snih.

Včil asy čekatě, že tež ponadavam na cestaře, tajak každy. Je fakt, že věčinu je
počasy překvapi, šak kdo by včil v zymě čekal snih, no ni? Ale na druhu stranu je
to nevděčna a namahava robota a ja bych to něrobil ani zadarmo.

Tuž hoši, keřy stě nam protahli cesty - dik moc. A ty barabo, co jezdiš se
zdvihnutu radlicu, ať přyště sněži enem na tvuj usek!

10.01.2006

Ruske auta vydrža všecko - skoro

Ve štvrtek mi volala segra a pry jak se mam v tym novym roce, esli sem zdravy, jak
se mi dařy v robotě a co Blanka. Dycki, jak je segra na mě jak na bravka před
zabijačku, je to znameni, že cosyk budě chceť. Zoptal sem se ji na rovinu, co
potřebuje. Uraženym hlasem pravila, že esli se němože zoptať na zdravi a že dycki
přecy němusy volať enem jak cosyk potřebuje. Tuž to je fakt. Začnul sem ji
popisovať ten muj fajny Sylvester u Blanki a nevynechal sem žadny detajl. Jak už
sem dřystal skoro deset minut, naraz mě přerušila uprostředka věty a mi došlo, že
mě zas doběhla.

Pry že maju dodrbane auto. Zoptal sem se jak to, že ho eště maju? Myslel sem, že už
ho davno darovali sběrnym surovinam za odvoz. Chvilu robila uraženu, ale dluho to
něvydržela. Pry trochu škrkli o smrk, jak se vracali z te Čeladne. Kurnik šopa, z
jake Čeladne? Segra jezdi kajsyk po horach a mi se nic něřekně? A čemu mě něvzali
sebu? Pomalu z ni vylezlo, že ten jeji pajtaš domluvil oslavu Sylvestra u jeho
znamych na chajdě na Čeladne. Jeli ve štvrtek dva dni před Sylvestrem, tuž ani
nězažili tu fajnu zafujanu Ostravu. Zoptal sem se ji, esli jeli vlakem. Na to ona,
že ni, že žigulem. Zoptal sem se pomalu, esli je ten jeji pajtaš vul a nebo ich
chce všeckich pozabijať. Všecy vja, jak každe dva roki domluva technycku a kolik ho
to stoji, aby s tym žďorbem, co ma taktak převodovku, moh zas dal sviniť luft v
Ostravě. Že by se na ňho kupil zymni gumy? To ať vyklada svojim pohlupavym kamošum
v knajpě, s kerymi dohromady ma ikve jak ten plot piv a fernetu na jejich listku.
Segra se ho začla zastavať, že cesta tam byla celkem fajna, Sylvester byl tež v
rychtyku, pokavaď pomině to, že švager s tym kolegu o pulnocy řvali na celu dědinu
rusko-turecku himnu ve svoji verzyji, ale že jak se v nedělu odpoledně vracali,
teho sněhu bylo jaksyk vic a kusek za chajdu zrobili hodiny a pravym předkem trochu
škrkli o jakisyk vanočni stromek. Naštěsti se nikomu nic něstalo. Auto je pry včil
něpojizdne a asy aji delši dobu budě, bo ho nechali tam a jeji chlop domluvil s tym
kamošem odtah. Tuž to ho tam mohli zahrabať sněhem a něchať ho tam zhniť, bo švager
je organyzačni talent tajak ostravski prymator raper. Aspoň že domluvil, že ich ten
jeho kamoš odveze zpatki dom. Syce až po štyrech hodinach čekaňa na mrazu, ale
aspoň cosyk.

Tuž to su věcy. Politoval sem ju, ale v duchu mi v lebce cvakaly kolca, bo ona
něvola enem tak, aby mi pověděla, že maju naburane auto. Než se mi v pale spojilo
jedna a jedna su dvě, segra vytahla pikoveho krala - pry že potřebuje v patek s
malym do Poruby k dochtorovi, bo jezďa každy tyden na jakesyk cvičeni se řbetem a
esli bych ich tam němoh odvezť. Začnul sem se vykrucať jak kliště, bo v takim
počasy, jak je včil se mi nejezdi moc dobře. Ona Felina v take zymě ani moc nětopi
a jezdiť dycki štvrhodiny enem s tym pruzorem jak z tanku, to je celkem uměni.
Chvilu sem ju přemluval, esli něchce jet lokalku, ale jak začla s lehce histeryckim
hlasem spominať, co ona kdy pro mě zrobila, - ide vidět, že v ni eště koluje mliko
od mamy - začnul sem měknuť jak pichly kopačak. Skusyl sem eště fintu s
něpřystupnym šefem, s patečni duležitu poradu a nakoněc aji fintu se zadřenym
motorem. Jak by neslyšela. Chvilu posluchala a potem tasyla eso: "Když nemužeš,
nemohl bys mi ho na par dni pujčit?"

Chvilu sem dumal, esli sem se něpřeslechnul a pro istotu sem se zoptal, esli fakt
mysli moju Felinu. Tuž fakt, něrobila se srandu! Moju opečovavanu štyrkolovu lasku,
kera měla letos sladkich jedenast roku? Kere leštim v letě každy tyden hodinu před
barakem pruduchi a křydlo? Keru prolizam po kolenach s vysavačem jak mravenečnik?
No dobre, tak ni každy tyden, ale raz za měsyc to robim. Nebo raz za dva... Svoju
felinu bych něpojčal ani nejlepšimu kamošovi, kery by měl najete štyry roki reli
Pařyž Dakar, natož robě. A tež sem ji to opatrně pověděl. Povzdechla se a jaksyk
honem se rozlučila.

Za štvrhodiny tydlifon. Mama! Stačil sem enem řeknuť "Ahoj" a už to z ni valilo jak
když gichně stupačka. "Segra s dvumi malymi děckami, starosti nad hlavu, auto
rozbite, byt maly, linka rozbita, televiza im dosluhuje, maly nemocny, chlop
pohlupavy, co všecko pro tebe zrobila, ty taki gizd něvděčny, šak sme ti na tu karu
tež přyspěli..." a dalši halda - enem zmačkany toaleťak tam chiběl. Počkal sem, až
budě nabirať dech a zařval sem "Dobre, dobre, ať se ju pojča, ale esli najdu na
volantu otiski teho šimpanza v licke podobě, budě jezdiť lokalku!". Naraz byla mama
jak milijus. Aji na oběd mě pozvala. Ani sem se neptal na kdy a co budě.

Tak jaksyk tušim, že moje mile autečko asy dluho něuvidim...

13.01.2006

Leden, ten gizd jeden

Zas tu mame leden. Na koncu roka sme tu trochu posrandovali s tu sněhovu kalamitu a
včil koněc srandy a hibaj do roboty.

Mirek se na šichtě chlubil, že chtěl využit, jak měl karu zavalenu sněhem, tuž se
večer po navratu z knajpy rozhodnul, že se zrobi iglu. Jeho roba už je zvykla na
to, že mu semtam hrabně, obzvlašť jak se da vic jak povolene třy piva, tuž mu
omotala okolo krku šalek, vnutila mu čapku od synka, taku tu, co nosa ty přepadove
komanda, jak idě vidět enem oči a na pysk je teplo a on hodinu přyhazoval na svoju
staru stodvacku lopatu snih, na střeše vytvaroval komin, zrobil se aji male
pruzory, aby tam měl trochu světla a nakoněc se rozhodnul, že tam přespi, bo chtěl
dycki tabořyť v zymě. Akurat jak z kraja zymy něnamazal grafitem, stejně jak ja,
němoh se dorvať dovnitřku a něpomahalo ani škubani, ani nadavki "Odevřy dveře, ty
sviňo, co sediš vevnitřku!". Druhi den se potem na šichtě litostivě stěžoval, že
dalši sen z děctvi zustaně něsplněny. A tež ho nasmolilo, že druhi den bylo to iglu
eště věči, bo ho viděl večer sused a pochopil to tak, že se robi garaž a zbantoval
potem cely barak, že se tam možu odkladať snih ze svojich kar, aby mu s ňu pomoh.
Chudak Mirek, do května asy něvyjedě.
Včil už naštěsti nesněži, akurat mrzně jak v ruskim filmu, chodniki su jak by ich
sponzoroval Oskar, duchodcy a ludě s berlami šklhaju zadarmo aji bez brusli, enem
na Prokešaku je zametene tak, že uřednicy možu chodiť do roboty přymo z aut v
ponožkach.

Na co se člověk vlasně može v lednu těšiť?

Do dalšich vanoc hromski daleko, do praznin jakbysmet, nejbliž su ty vajcove

svatki. A vlasně eště ten dovezeny svatek - Valentyn. Ale to se mnu zas tak moc
něcviči, bo nejsem mladežnik, abych hlupnul s listkami se srcami. Stejnak je to
enem komerčni svatek k tahani chechtaku z kapes. No dobre, dobre, loni mě ty
valentynske trencle s napisem "Jsem bejk" od Mileny překvapily a potěšily.

Kdyby aspoň bylo vic slunka. Ale na šichtu se plazym za tmy a jak je nad Ostravu
inverzni dekel tajak na krabicy od but, lezu z roboty syce ni za tmy, ale za šera a
eště se dusym. A ten smog je posledni dobu tak fajně nastěhovany, šak komu by se u
nas nelibilo, jak sme fajně usazeni v kotlině mezy horami, no ni? Na šichtě
polovina astmatyku, keřy jak v radyju slyša, že se jim ma zle dychať, zbytek šichty
mavaju před pyskem papirovymi složkami a vymluvaju se, že němožu robiť, bo je jim
zle.

Lednove vyprodeje v hipersupermegakramach, o kerych všecy tak nadšeně dřystaju a na

kere se roby těša vic, jak na sylvestrovski ohňostroj, mě nělakaju, bo teho zhaňaňa
bebechu mam dosť eště z před vanoc. A stejnak všecko mam a nic něpotřebuju. Možna
by mi zrobil fajně vylet na hory, akurat že přes tyden dřu za astmatyki a o vikendu
to vydychavam zas ja.

Leden je pro mě nejhorši měsyc v roce. Depresyja mi visy na řbetě jak hrudnik miss
1940 celych jedenatřycet dni.

Nikomu bych to nahlas něřeknul, ale je mi fakt tak zle, že už aji ta myšlenka na
Valentyna, keru sem před chvilu zavrhoval, mi něpřypada taka špatna. A možna se na
ňho aji těšim. Šak do konca ledna možu dumať, co kupim jedne šikovne robce.

17.01.2006

Patek třynasteho

Ve středu po robotě sem zlehka omet felinu, minutu nad ňu stal a v duchu se s ňu
lučil a potem sem se vydal směr Dubina. Moc sem se tam nězdržoval, enem sem předal
klički a technyčak a valil sem dom. Segra mi z vděčnosti dala bombonyjeru a flašu
slivovice. Trochu sem se otřepal, bo jak mi to davala, ze srandy řekla, že to pro
mě osobně vytahla z Lidlu. Tuž aspoň dufam, že robila srandu, bo ta bombonyjera
byla fakt jakasyk pomačkana.

Stavil sem se potem na chvilu k Blance, ale enem mezy dveře, bo maly byl jakisyk
chrobalivy. Domluvili sme se na nedělu Kinestar, esli se maly da do te doby do
pořadku. Než sem vyrazyl na lokalku, eště sem felinu pohladil po křydle. Tak pro
štěsti.

Včil je jakisyk chujovy čas, nic mě něbavi. Na šichtě sem se pojčal paru dyvidyček,
ale u všeckich sem usnul a to na jednym skakal a kopal Vandam! Ve štvrtek sem se
stavil do bichloteki vratit knižki, bo sem našel v přecyni odloženy vyhružny dopis
od hlavni bichlobaby, že co mi všecko zrobi, jak ty pojčane knižki do tydňa
něvratim. Kurnik šopa, kdovi jak dluho tam ten listek ležel. Šel sem tam syce ze
strachem, ale nakoněc to něbylo take zle. Zaplatil sem enem padesatku, potem eště
jakesyk ročni poplatki, ale šak co, stejnak sem chtěl od noveho roku meň jesť.
Vybral sem se pět novych knižek a valil sem dom. Hned sem se do jedne začital, šak
duchovni žradlo je tež pro tělo duležite, no ni? Po pěti strankach sem to už hlady
němoh vydržet, bo v každe druhe větě jakisyk bachraty dedektyv popisoval, co pravě
cpe do břucha, tuž sem se dal aspoň chleba se sadlem a zapnul se Papryku. Tam skoro
furt enem vařa, tuž sem u teho trochu slintal.

Patek třynasteho začnul fajně. V osum rano mi volala mama. Se divim, že vola dycki
tak pozdě, bo ona tvrdi, že celu noc něspi a stava okolo pate. A hned zhurta na mě,
kdy pry odvezu tu tašku s kompotami k tetce Alžbětě. Ony maju taku uchilku, že
skoro každy měsyc rvu do sklenek jakesyk to ovoce a zalivaju to vodu s cukrem a
potem to vařa. Kdyby to aspoň něchaly skvasyť, aby to mělo aspoň jakusyk chuť. Ale
to ni, ony se to potem eště vyměňuju a navzajem koštuju, kera to ma lepši a
společně nadavaju na ty svoje něvděčne gizdy, keřy to něžeru. Věčinu mě k temu mama
něpotřebuje, bo naloži tašku, sedně na lokalku a zajedě štyry zastavki a podruhe
zas přyjedě tetka k ni. Ale minuly tyden zrobila na jakimsyk neumetenym chodniku
řyťbergra a chrapla se do nohi. Do dochtora s tym něpujdě, ono to pry přejdě, šak
ma na to taku fajnu masť od Ruži z baraku, ale tak se mi jaksyk zda, že se to budě
pěstovať až do jara, abysme kolem ni skakali jak na klokanich dostihach. Jak sem ji
pověděl, že němožu jet, bo sem na jeji přymy rozkaz pojčal felinu na Dubinu,
tydlifon na chvilu oněměl, potem se ale spoměla, že sem jeji synek a pozvala mě na
vikend na gulaš.

Na šichtě kolovala pozvanka na lyžařski vylet. Chlopi se chvilu štenkrovali, kery

ma lepši vybavu a kdo je lepši Janda a nakoněc se napsali všecy. Stejnak hňupi
beztak jezďa jak Postranecki. Kerysyk z nich mě tam tež napsal a Kamil o tym začnul
na obědě, ale měl sem pravě depresyvni štvrhodinku a ta omeleta s hraškem, co
vypadala tajak by ju kdosyk zdvihnul ze země a zlehka oprašil, mi to enem
ponasobila, tuž sem to ignoroval. Cestu z roboty sem v lokalce viděl letak pujčovni
lyži a spoměl sem se, že sem na lyžach stal poprve a naposledy na lyžaku na
zakladce, ale to se asy něpočita, bo tenkrat sem moc něpolyžoval, spiš sem pyskem
odhrabaval snih. Zapsal sem se do paly, že to musym hned v ponděli zrušiť.

Doma sem dočital tu dedektyvku, aji jak sem od poloviny věděl, jak to dopadně.
Akurat že sem potem zas dostal hlad, tuž sem se skočil do Alberta. Jak sem tahnul
plny košik k pokladni, volala mi segra a pry, že su furt eště u tetki Bětki a esli
je normalni, že se navzajem posylaju kompoty. A pry ji mama na zytra naplanovala
jizdu do šokinparku, pry su tam jakesyk vyprodeje. Pry tam segra stejnak chtěla
jet, ale ni s mamu. A enem se to užij, dokavaď možeš. Tak jaksyk tušim, že se mi
moja milovana felda vrati brzo zpatki.

Večer mi zrobila radosť Blanka, jak potvrdila ten Kinestar, bo maly už je pry lepši
a tak usně aji bez ni, enem s jeji mamu, kera ho přyjdě hlidať.

Od včilejška něvěřym na patek třynasteho, že nosy smulu!

19.01.2006

Taka fajna romantycka sobota

V sobotu sem se od rana chistal do kina, bo Blanka nakoněc v nedělu němohla. Bo mě

mama pozvala na oběd a nestihnul bych to, stavil sem se tam ji to řeknuť. Doma byl
enem foter, bo mama pry lita kajsyk po vyprodejach. Spoměl sem se na segru a vduchu
sem se pravil, že davam vraceni feliny tyden, maksymalně dva. Foter, jak by mě
slyšel, se zoptal, esli vim, že švager už dlabe opravu teho žigula a chista se
kupiť dalši zahranični karu. To chcu vidět! Esli mu to domluvaju jeho kamoši z
hospartyje, tuž to budě jakasyk dačija nebo vytuněny olcyt, za kery ten vul vyvali
pulročni plat a za dva měsyce mu odpadnu třy kola.

Podival sem se mezytym na sporak, esli už tam neni hotovy oběd, ale foter deprem
škrabal kobzole. Ma na to taki zvlaštni gryf, jak ho někontroluje mama. Během paru
vteřyn šesti řezami zrobi z kobzola obdelniček podle hesla "Na odpad nehleďte". Tuž
sem aspoň vytahnul a zjed z lednički tlačenku. Pry ju přyvezla mama od tetki Bětki,
bo ji už něchutna. To se moh foter něchať pro sebe, bo mi hned zhořkla v pyščisku.

Jak sem se umyl masny pysk, něchal sem pozdravovať mamu a valil na lokalku směr
Kinestar. Blanka tam eště něbyla, tuž sem nervozně obkružil jedno kolco po tym
obchoďaku a jak sem dokončoval třeti, srazyli sme se u vchodu. Jak slyšela, že sem
tam třykrat kružil jak Apolo, zoptala se, co je kaj za vyprodej. Vyprodej? Tu je
jakisyk vyprodej? Považovala to za fajnu srandu a chichotala se eště ve frontě na
listki. Akurat že ja sem se něbyl fakt schopny uvědomiť, co tam vyprodavaju. Tuž
co, šak nejsem ajnštajn, no ni?

Poučeny minulym fijaskem sem ji nabidnul, esli se něchce kupiť cosyk do zubu a
břucha. Vylezlo z ni, že pry něnavidi jidlo v kině, bo ji to přypada divne tajak
jesť na pořbu a něsnaša ten burdel, co po promitani zustaně na sedadlach. No esli
něsnaša burdel, tuž to asy něbuděme fajna dvojka. Potem pravila, že něma rada to
vnucovane žradlo a kdyžtak už, tuž rada poji čokoladove bombony. Chtěl sem eště
zaletět do Kerfu, ale poplacala se po kapse a zatvařyla se tajak Rath když idě
kolem lekarni. Tuž fajna robka, no ni?

Lapli sme na sedadla a čekali na film. Přytym sme podřystali, co je noveho, ja sem
se dozvěděl, čemu maly jezdi se segru na tu fakultku, borak maly a potem cosyk o
Danečkovi. Než skončily reklamy, stihla eště řeknuť pro ňu smutnu, ale pro mě
skvělu spravu. Jeji bracha, kereho sem se po jedne navštěvě oblibil jak osynu v
dupě, dostal nabidku robiť kajsyk v Dojčlandě. Zvažuje, esli ma jet, bo tu nechce
nechat mamu a segru same. A kurnik šopa, jeden z tych, co přebira otcovsku rolu.
Ani sem něpřemyšlal a hned ze mě vypadlo, že kdyby to přyjal, sem tu ja a Blanka se
može na mě dycki spolehnuť. Fajně se usmjala a pocalovala mě na lico.

Potem už sme se pohodlně zavrtali do te dvojsedački a vychutnavali se tu

maksyopicu. No pohodlně... Celu dobu sem měl ruku kolem jejich ramen a ku koncu mě
bolela, tajak bych odtahal vagon uhla a aviju kobzoli. Film celkem ušel. Ta robka
se mi celkem pozdavala a ta opica byla jak živa. Kurnik šopa, to su věcy. Ja umim
komputer taktak zapnuť, semtam napsať emajl a jakisyk ten dopis a članek a
odbornicy na nich dokažu rozhibať ty jednički a nuly tak, že to vypada raz jak
nasrany dynosaurus a indy zas jak smutna opica. Sem zvědavy, co budě tak za pět
šest roku.

Jak to skončilo, na Blančine přani sme eště prolezli paru obchodu. Vybrala se fajne
gaťki a spodek tajak na barbinu, tuž asy mě to chozeni po obchodach začně baviť.

Prošli sme se pěški do picerki Džovany, dali sme se pozdni oběd a Blanka potem
volala dom malemu. Dobra zprava byla, že maly chrněl a na mamu se ani nespoměl. Tuž
to bysme mohli mět cely večer volny. Jak sme dojidali, Blanka mě překvapila, že pry
eště nikdy něbyla na Stodolni. Pochopil sem to jako vyzvu a pozval sem ju na
detajlni prohlidku aji s odbornym pruvodcem.

Venku bylo fajně, no ale možna to tak přypadalo enem nam a ni te babce, kere zavřel
dveře pajtaš, kery řydil lokalku, těsně před berlu. Šli sme pěšobusem po
dvacatehoosmeho řyjna až do centra. Za mostami před depeo sme to švihli doleva a
vlezli sme do centra Stodolni. Blanka byla trochu sklamana, bo čekala davy ludi a
tam bylo prazno jak v Pendolinu v jidelňaku. Uklidnil sem ju, že je eště čas, bo
mladežnice se doma deprem maluju na gzychty pěknějši gzychty a vycpavaju se podprdy
a mladežnicy eště doma cpu ježki pod pazury. Vklidu sme prošli celu ulicu. Blance
se nejvic libily nazdobene bary, tuž sem ji vysvětlil, že přyklad Bumerang zvenku
vypada jak garaž, ale přytym su tam semtam fajne koncerty. Hned sme se domluvili,
že raz na jakisyk zajděme spolu. Potem se vybrala Šerloka, že se tam dame štamprlu,
tuž sme na chvilu poseděli u baru a podřystali o tych našich fajnych životach.
Potem sme se eště poflakovali a ja sem dřystal o tym, kaj sme kdy byli s partyju,
kde sme co zažili (no ale to o tym tanečnim čisle sem vynechal...).
Naraz jak když v rubani škrkně zapalku - všude plno mladežniku a nastrojenych
štrnastek. Chvilu sme eště dumali, že bysme šli kajsyk zatancovať, ale šak vitě, že
se spiš krutim jak tasemnica v guvně, tuž sme to něchali na indy a vyrazyli sme
směrem ku Albertu.

Jak sem odemknul, pro istotu sem něrožinal, bo sem se spomněl, že něma rada burdel
a aji jak sem v patek večer třy hodiny poklizal (šak co kdyby), s robami člověk
nikdy něvi.

Ludě, ona je asy ta prava, bo sme nědošli ani do ložnice. A potem se zem zachvěla.
Dvarazy. Ale možna, že to enem susedovi nad nami spadla činka na zem, bo on je taki
kulturysta teoretyk, co odebira magazyny o tych svalnatych pajtašach a raz za měsyc
zdviha do zemdleni kus železa, co mu zrobil jeho kolega z železarni.

Rano sem naserviroval snidani do lužka. Tuž jasne, že romantyka, ale tež možna
temu, aby Blanka sama něodevřela ledničku, bo by se o mě mohla pomysleť, že sem
Fleming amater. Aby to bylo eště lepši, vrazyl sem do male sklinki aji kusek
kvitka, no vlasně to byl zbytek stromka, co sem něvyhodil po novym roce. Šak co? Vy
vyhazujetě stromek spiš, jak v unoru?

Jak sme se lučili, domluvili sme se oběd na dalši vikend. Potem sem ju doprovodil k
lokalce a jak sem byl ze všeckeho taki zblbly jak beznohi na rotopedu, odkival sem
ji aji posledni větu.

Deprem až doma, jak sem šel spočnuť, sem se uvědomil, že mluvila cosyk o obědě a
mamě.

A do štajgrove řytě! Na tym obědě budě aji jeji mama! Tuž pozor, to už vypada skoro
jak zasnuby...

20.01.2006

Třeba se inspirovať u polityku

Semtam se mi zda, že mam jakusyk poruchu, bo se něchavam inspirovať našimi

politykami. Tuž ni, že bych se fotil, vylepoval po kandelabrach a lhal na potkani,
to zas ni, ale sleduju, co dřystaju, jak se chovaju a skušam to vetknuť do mojeho
normalniho života. Že bych měl lehce megalomanske sklony?

Šef vi, že mi semtam hrabně a mysli se o tym svoje, ale pry už to fakt přehaňam.
Čemu? Před paru dňami sem ho chtěl nasmoliť, tuž sem se inspiroval jednym poslancem
a podepsal sem se pod projekt, kery sem pravě dodělal, jako veducy. Šef, jak to
potem viděl, zařval jak by ho chitnul soustruh za rukav, co pry to ma byť. Ja,
poučeny politycku scenu, sem mu vytlemeny jak Hočimin pravil, že ja za nic němožu,
že to euforyja z hotoveho projektu. Naštěsti je v obraze, tuž enem cosyk zamumlal,
škrknul napis "veducy" u mena a poslal mě do dupy. Odchazal sem s pocytem premijera
a v kancliku sem se namichal vitězne granko. Eště sem dumal, že se něcham
zpřystupniť mamin učet ve spořytelni, ale to by mi asy něprošlo, bo ona na polityki
smoli a asy by to něpochopila.

Ale včil mě naša politycka scena převezla jak Charon, bo velki šef minystru vydal
prohlašeni, že kakaovy magnat odstupuje. Tuž je to možne? To sy chlap? Jak pravil
ten vycpany pajtaš z teho muzea v Moskvě - zapirať, zapirať, zapirať.

Druhi den hned rano na šichtě sy mě šef zavolal do štajgerkanclu, ukazal mi tytulni
stranku novin a pry, esli tež budu nasledovať jeho přykladu.

Hrklo ve mě jak ve starych pendlovkach, chvilu sem čuměl na pokergzycht šefa a

potem sem se začnul hajiť, že to je enem štvava kampaň tych ostatnich gizdu, co se
mnu seďa v kancliku, bo ja sem nic špatneho nězrobil. Šef furt čuměl jak na
karetnim mistrovsti, tuž sem enem sklopil hlavu a pravil, že začnu brať praški
proti euforyji a už nikdy něbudu piť granko. S tym se šef spokojil a propustil mě
plnit plan.

V kancliku u turka sem proklel celu polityku a rozhodnul sem se, že se už nikdy
něbudu chovať jak polityk. Potem sem se spoměl, že za chvilu mame volby. Všude plno
bilbordu, plagatu, letačku, všude samy gulaš... Pomalu mi to všecko kolovalo před
očami a ja sem naraz všude viděl svoje meno. Že sem nejchitřejši. Že sem
nejčestnějši. Že nejezdim dvěsta v hodině po cestě.

Zas sem se nechal unest! Kurnik šopa, jak z teho ven?

V lokalce mi to zecvaklo. Stanu se politykem a jak budu šikovny, všecko mi projdě!

A jak ni, možu aspoň natočiť cedečko.

26.01.2006

Tyden po špitalach

Jak se dařy, tak se dařy. Vikendovy oběd v dupě, bo Blančina mama sebu dřystla na
chodniku, kery jakisyk vul enem tak lehce oškrabal od sněha, aby se dostal ku
svojemu autu a zbytek s ledem něchal tak. Včil leži ve špitale, potlučena jak
mandarynki z Kauflandu, tuž sme se misto nad řyzkem poprve viděli nad igelitku
pomeranču a jablek na Fifkach.

Enem sme vyšli ven z brany, volala mi mama a bečela, jak když střyhaju ovcu tupym
strojkem, že pravě fotra odvaža sanytka. Tak cely tyden střydam špital a naše. Esli
da Buch, nebo Přyroda, nebo Hlavni marťan, nebo kera bestyja to tam nahuře řydi,
snad budě přyšti tyden lepši.

30.01.2006

Už je trochu lepši

Minuly tyden sem objevil novu zabavu - navštěvy ve špitale. Povim vam, ma to cosyk
do sebe, bo tak často se naša familija už dluho něpotkavala. A k temu Blanka jako
bonus. Ale jak na sviňu aji jeji masny bracha. Blanka se totiž domluvila s moju
segru, že ju dycki veme moju Felinu na Fifki, každa zajdě za tym svojim sploditělem
a zas potem pojedu spolu dom. Ja špitaly moc němusym (bo se eště živě pamatuju na
tu bolesť, jak mi kdysyk rvali mandle a jak mi to zarostlo, docvaklo mi, že Zlateho
slavika už asy nikdy něulovim), ale každy den sem moh byť aspoň chvilu s Blanku. No
a tež sem moh pravidelně kontrolovať Felinu.

Blančina mama je fajna roba. Celkem sme se kapli do noty. Ji tež furt nikdo nevěřy,
že je to s ňu važne. Jak ju přyvezli po tym řyťbergru, protahli ju rengenem,
zrobili na ni plno testu, jak mladežnicy na přymačkach, ale nic něnašli. Už ju
malem vylifrovali dom, ale furt se stěžovala, že ju boli hlava a že se ji mota jak
po třyapul becherach, tuž se ju tam něchali na pozorovani. Možna temu pomohlo aji
to, že tam robi Blančin bratranec. Blanka ji nosyla vitaminy a ona byla spokojena.
Chvilu sem s ňu dycki podřystal a potem valil za fotrem, kaj už seděla mama s
řyzkami. Foter nam robi starosti. Tu předminulu sobotu ho mama poslala do sklepa
pro kompoty. Jak furt nešel, vyrazyla do přyzemi, bo myslela, že zas uklidňuje teho
sebevraha a přydě zas nameteny. Našla ho, jak pravě zamykal sklep, na čele šram jak
od Zora, pyščisko od krve, že pry spadnul. Akurat že jak se ho vyptavala, tak
nevěděl, čemu. Bylo ji podezřele, že je foter naraz hrdina, bo stači, jak raz
kichně a už se plazy kvartyrem a skuhra, že ma určitě zapal plic a ať mu chista
pižamo a kartaček na zbytek zubu, bo jedě do špitala. Včil nic. Nestěžoval se, enem
vykladal, že to nic neni. Tuž mu rači zavolala sanytku. A eště že tak, bo dochtorum
se potem cosyk nězdalo na vnitřni fotce jeho paly. Celkem ho to smoli, bo doma se
syce rad enem tak povaluje, ale špital je špital. Beztak tam ma kusek uhla eště z
dob, jak faral.

Ve štvrtek, jak sme šli se segru od něho, šel sem ju odprovodiť k Felině (třeba
skontrolovať, esli ma furt stejny lak a stejny počet kol). Cosyk se mi na ni zdalki
nězdalo. Přydu bliž a fakt - nove dyski! Kurnik, to se segra vytahla. Asy mi chtěla
zrobiť radosť a trochu mě odškodniť za to stradani bez moji milovane štyrkolki.
Ukazal sem na kola a vyznamně pocvičil obočim. Segra enem mavla pazuru a začla
vykladať o tym, jak ten jeji ajnštajn s ikve dvuch kolotočařu domluvil se znamym
jeho znameho jeho znameho jeho znameho (šak znatě hňupa, nic němože byť jednoduche)
obhlidku nove zahranični kary. Navnadil segru, že to je super kauf, bo to je
jakisyk zachovaly ford, deset roku stary, něburany, najete enem stotisyc a chce za
to enem štyrycet. Bylo to domluvene na šest večer, tuž segra hodila gizdy k Blance
a jeli všecy tře, bo upřymny se tam vnutil jak podomni prodavač vysavaču, bo už ma
osumnast a tež to přecy budě řydiť on, jak se zrobi řydičak, no ni? Tak to aspoň
pravil.

Domluviť se obhlidku auta v nocy može enem vul. Dojeli kajsyk k jakesyk garaži
naproti Ferony. Tam čekali třy vytlemeni mladežnicy ověšani řetazami, nic něbyl
problem, všecko bylo okej. Kdyby měli každy na bundě pismeno, mohli robiť reklamu
jednemu bazaru. Z garaže vytahli světlemodru karu, kera pry vypadala, jak by ju
kdosyk něchal stať uprostředka cesty, jak cestařy malovali dvojitu čaru. Švagrovi
se na prvni pohled libila, bo vypadal, že je schopny hned zaplatiť. Upřymny s
pohledem tyrakem trefene srny začnul přelešťovať blatnik rukavem. Segra s obuma
zatřepala, že pry ať se v tym aspoň projedu. Do teho se mladežnikum moc nechtělo,
pry enem kolem garaži. Jak do teho lapli a švager poprve zaturoval, segra něvěřycně
vystupila a šla se podivať, esli ta kara fakt něma vyfuk. Upřymny se uchechtnul nad
maminu něznalosťu a pry, že u takeho auta je to normalni a že už se těši, jak s tym
pojedě do školy.

Nakoněc se projeli po přyjezdove cestě a zpatki. Švager čimdal vic svitil v

předtuše fajneho nakupu jak černobylske svatojanske muški, bo on je taki jednoduši,
mu stači, jak to ma volant a vrči to. Segra ale byla podezřyvava jak něplodny chlop
s kondomem (pro pamětniki - "olačka"), bo se začla zajimať, jak by to bylo s
přepisem papiru. Mladežnicy se začli krutiť jak korbačiki a že papiry budu deprem
za štrnasť dni a potem zas, že papiry ma sebu majitel, kery je včil v Německu na
služebni cestě a že naco hned papiry, že hlavni je mocť hned jezdiť a že to je v
oukeji a podobne duperele. Segře docvaklo, že ta kara ma tak akurat papiry v
popelniku - od svačiny - a tahla švagra aji s upřymnym pryč, než jim mladežnicy
zrobja nědobrovolny odběr organu. Nejověšanějši pajtaš nabidnul slevu na dvacet
tisyc. Švager užuž šahal po šrajtofli, ale dostal po pazuře a segra mu šeptem
pohrozyla, že se přestěhuje aji s gizdami k mamě a on se budě muset starať o sebe
sam. Asy se to přectavil, bo se rozlučili a valili pryč.

Přy odjezdu na sebe řvali jak ty stare cygany na Masarykaču a ani se něvšimli, že
upřymny cosyk dřysta. Deprem jak segra chtěla odbočiť na hlavni a přepla ušiska na
přyjem, došlo ji, že mlady se ji celu dobu pta, esli nahodu strykova Felina nema
mět dyski. Segra zrobila hodiny, zastavila smykem u garaži a zdrbala ty gizdy jak
premijer novinaře. Mladi robili, že něvja, o čim je řeč, ale jak vylez z auta aji
švager a chlustnul se do rukavic, naraz byly dyski zpatki. Akurat že ine. No
něvadi. Take sem už parurazy očumoval na burze a ty moje stare už byly dodřene, jak
semtam něodhadnu okraj chodnika.

Segra dovykladala a pry, že nove auto budě hledať sama, že ji s tym ale pomože Adam
od Blanki, bo ten se pry vyzna. No nevim, nevim. Ten by měl spiš podumať nad lepšim
šamponem a jakusyk tu dyjetu. Musym se poptať chlopu na šichtě, esli kdosyk nevi o
jakesyk levne, ale spolehlive kaře.
A čim spiš tym lepši, dokavaď je Felina eště v jednym kuse.

3.02.2006

Kaj skončil muj maly Šmejdik

Jak sem byl eště maly pajtaš, chodil sem často do Zverymeksu, bo to bylo bliž jak
zoo a tež to vyšlo levnější. Očumoval sem tam andulki, skušal na nich mluviť, esli
tež cosyk nědřystnu, ale věčinu enem řvaly, jak by ich na grylovacy tyčku
napichoval. Padesat korun tenkrat pro mě byla hromada chechtaku a mama nechtěla o
žadne uvřyskane bestyji ani slyšeť. Skušal sem ju přemluvať, ale nic na ňu
něplatilo. Dycki mi davala za přyklad tetku Bětku, kera měla tež papagaja a často
ho pušťala ven se proletět. Raz něodhadnul přystavacy plochu na tetčinym rameňu a
skončil borak maly ve vařycym hrncu mezy hovězym masem v gulašu. Z teho podle mamy
plynulo, že mět doma ptaka je něbezpečne.

Časem sem se přeoryjentoval na hryzavce. Chtěl sem takeho teho bileho šťura, co mu
tacy ti pajtaši v bilych plašťach přyšivaju třeti ucho na řbet. To tež něprošlo, bo
mama se šťuru bala jak čert křyža a foter měl k bilym myšam jakisyk divny vztah,
kery sem tenkrat něchapal. Jak už sem otravoval dluho, nakoněc mi povolili křečka.
Jasne, že mi nědali chechtaki, aby sem se ho kupil sam, ale mama ho tenkrat zehnala
přes kohosyk asy z křeččiho seknhendu.

Jak sem ho poprve viděl, pravil sem se co to je za něpodaru. Menši, než normalni
křeček, spiš taki šťur, vypelichany jak by usnul v tatramatce a trochu šmatlal na
předni nohu. Zrobil sem mu fajny domek ze zbytku překližki, keru sem omylem přybral
v modelařskim kružku. To bylo dilo! Hral sem se s tym tenkrat s lupenkovu pilku a
lepidlem šesť hodin. Měl tam okna, aji vchod, vysoku věžičku aji s namalovanym
cyfernikem a dokonce sem mu oplotil taki maly vyběh, aby se moh projsť venku a
nězdrhnul. Vepředku teho vyběha měl krmitko.

Časem jaksyk spuchnul a bylo na nim vidět, jak dycki vystrčil čumak, že se mu tych
deset centymetru k žradlu zda daleko. To sem nemoh něchať enem tak. Třeba zrobiť
cosyk pro jeho zdravi. Přerobil sem mu vychod zepředku dozadu chalupki, aby to měl
dal a cestu k žradlu trochu zasportoval. Byla to ale zbytečna robota.

Druhi den po moji přestavbě sem našel vpředku chalupki vyhryzanu ďuru. Ta zhnila
bestyja, misto aby pocvičila přy cestě k žradlu, se vyhryzala co nejbližší cestu a
zničila moju fajnu stavbu. Promluvil sem se s nim ruku v ruce z oči do oči,
vysvětlil sem mu, že to robim pro jeho dobro a rozešli sme se plni vzajemneho
pochopeňa. Skusyl sem mu to eště přelepiť hrubšim kusem překližki, bo trojka pro
ňho byla jak zakusek, ale prožral sviňa aji sedmičku. Bestyja jedna něchapava,
nevnimal moje dobre rady a furt myslel enem na sebe. Tak mě nasmolil, že sem
chalupku hodil do popelaku a bechnul ho do sklenki od ogurek. Ja sem byl spokojeny,
on asy tež, bo včil meškal přymo v krmitku, akurat že ten styl života dluho
něvydržel.

Ani vam nevim, kaj sem se včil v zymě na něho spoměl...

7.02.2006

Naposledy ve špitale

Dni lezu jak drabant s ďuravu nadržu a ja se cytim zbity jak balon na volejbal.
Foter aji Blančina mama už su ze špitala doma. Aji se tam parurazy potkali a
podřystali u kavostroja v přyzemi. Brzo už zas budě sněžiť na moju Felinu před
barakem, bo Adam fakt segře zehnal jakusyk karu. Sem včil trochu zmateny, bo bych
mu přal, pajtašovi namachrovanemu, aby ta kara stala za psy štěk, ale jak budě v
rychtyku, moja karka už budě furt enem moja.

Parurazy už sem byl u našich skontrolovať fotra. Vymluvil sem se, že mam zdrbanu
ledničku a esli se možu dať do jejich mrazycy kisně jakesyk žradlo. Tuž přecy
něbudu vykladať, že sem se přyšel podivať, esli je foter zdravy. Trochu mě smoli,
že se vubec něstěžuje a něchce mluviť o ničim, co se tyka špitala a jeho. Asy budě
jakisyk spomaleny, bo indy by mě poslal do dupy aji s věcami do lednički, šak to
možu dať v takim mrazu za okno, no ni?

Dva dni předtym, než fotra pustili dom, sme se ve špitale raz zešli jak Hujerovcy
na třydnich schuzkach, bo segře ani Blance neměl kdo hlidať gizdy, tuž ich dotahly
sebu. Nevim, jake to bylo u Blančine mamy, ale na fotrovym pokoju bylo za chvilu
dusno. Kopija segry očumovala dalši třy chlopy, co tam leželi s fotrem na pokoju a
po pěti minutach začla tahať segru za rukav. Ta se ji něvšimala a dal vykladala
fotrovi, jak ten jeji makak malem kupil pruhovane auto bez papiru. Maly synovec tež
počumoval po ostatnich, ale nětahal za rukavy. Ni, že by byl slušnějši, ale on se
hned na plny pysk zoptal, co to tam visy temu panovi z lužka za saček a esli v tym
ma čaj. Segra s mamu robily, že něslyša. S hruzu sem sledoval, jak se ten maly pysk
natača ku mně. Než se stačil zoptať mě, odpověděl mu přymo ten chlop. Mama se segru
zrudly jak nadpis na sobotni Nove svobodě, foter se chechtal a obum malym v hlavach
šrotily kolca, jak, proč a kaj. Naraz mě kdosyk zatahal za rukav. Preventyvně sem
zrudnul tež, ale byla to enem segra. Zoptala se, esli němam chuť na kafe, že děcka
maju hlad a esli bych s nimi nězašel do bufiku cosyk im kupiť. Chtěl sem tam eště
chvilu pobyť, bo pravě přyšla taka švarna sestra, ale obě roby vypadaly jak Vujtek
minuly patek, tuž sem lapnul pajtaše za ruki a valil ven.

Zavolal sem Blance, že idu s gizdami do bufiku a esli mi něchce přydať Danečka. Šak
co? Dvě děcka sem zvladnul, třy zvladnu tež, no ni? Vypadala potěšeně. Nakonec sem
byl rad, že spočnu u kavy. Děcka se nacpaly k pultu a začly se dohadovať, co budu
chtět. Švorcova za pultem se enem usmivala. Kopija segry nechtěla zakusek, bo pry
je v nim moc kaloryji - to vypada, že segra zas viděla svoju řyť ve špiglu a drži
dyjetu - a tak se dala dva majonezove chlebički. Maly chtěl punčovy řez, tuž sem
vzal dva aji pro Danka, kery nam držel misto u okna. Jak ten zystil, co sem mu to
kupil, začnul mě celkem nahlas školiť, že sladkosti s přychuťu chlastu nejsu vhodne
pro male děcka a chlast škodi dospělym, natož děckam. Chlop v modrym županu, kery
seděl obdva stoly, přestal luštiť křyžovku, čučel na nas a smjal se pod fusy.
Sklidnil sem Danka, že to je vlasně pro mě a poslal sem ho, aby se kupil cosyk sam.
Mezytym kopija vykidala pul majonezy na sveter, kery dostala od mamy pod stromek,
no to mě segra zabije. Začla bečeť jak ovca u holiča, že ten masny flek něpusti,
tak sem ju uklidňoval a jednym okem pozoroval Danečka, bo ten stal nešťasně před
velku nabidku štyr zakusku a nemoh se vybrať. Chtěl sem mu isť pomosť, ale synovec
se začnul dusyť, bo se skušal narvať cely řez do pysku. Valil sem ho po řbetě, ať
to z něho vyleti, bo už modral a řval sem na Dana, ať už se cosyk vybere. Přes
bekot male neteře mě asy něslyšel. Viděl sem, jak dyskutuje se Švorcovu a ta se
tvařy čimdalvic zadumčivějši. Nakoněc dorazyl s taliřkem a nastalo paru minut
klidu, bo Danek žvykal, segra posmrkavala a jeji bracha vykuckaval kuski punča.

Usrknul sem zymnu kavu a skusyl vyčistit flek na svetru od druheho chlebičku. Moc
to něšlo. Asy sem to měl něchať tak, bo jak se to včil oblekla, měla na každe
straně od zypsu světly flek, jak by ju ošahaval pedofilni pekař. Synovec zežral oba
řezy a před Danem hral, že je z teho punča navaleny. Jak sebu dřystnul ze stolka na
zem a začnul spivať, všimnul sem se, že Švorcove cuka levym okem a pravil sem se,
že svačina je u koňca.

Jak sme šli pryč, ten pajtaš v tym županě se zoptal Danečka, esli vi, že ta špička,
keru pravě zežral, je s likerem. Lapnul sem šediveho Danka a v duchu popřal temu
gizdovi v županě, aby se mu ucpala infuza.

Celkem fajne odpoledně skončilo tak, že sem odevzdaval jedno flekate a ubečene
děcko, kere zystilo, že chlebički tež obsahuju kaloryje (dik, Dane!), dalši děcko,
kere celkem věrohodně přectiralo, že je navalene (škola jeho fotra se nězapře) a
třeti, kere pofňukavalo, že mu cukrařski prumysl usmrtil
dvatisyceštyrystatřycetosum mozkovych buněk - koněc cytatu.

Jak ja něnavidim špitaly.

10.02.2006

Už je to tu! Už je to tu!

Neska rano sem se dobelhal do kuchině, očiska eště zalepene jak obalka z finančaku
a rozlamany jak posledni Dysko. Šak se neni co diviť, bo se mi zdalo, že sem se s
Kamilem vsadil, že dvacetkrat vyběhnu schody navrh a nadul na socyjalce. Aby teho
něbylo malo, celu cestu mě honila vratna, že už je po zaviračce a uřednicy už maju
fajront a k temu aji uklizečka, že to po mě dvacetkrat něbudě znova myť.

Mrknu jednym okem na kalendař a naraz ve mě vyšlo slunko. Za deset minut sem byl
umyty a oblečeny. V lokalce na mě ludě divně čučeli, bo sem hleděl skrz okno a enem
se blbě tlemil. Na šichtě sem moc něvnimal, ale to všecy z našich kancliku, krom
pohlupaveho Ladi, kery je spiš na zbirani pivnich tacku.

Skontroloval sem, kolik mam eště loňske dovolene a upozornil šefa, že se jakusyk
asy vyberu. Něprotestoval.

S partyju sme se po chutnych zelenych nudlach s bleděfijalovu mačku, co byla na

oběd, vyskušali navzajem z historyje. Vyhral Franta, bo věděl, kolik zlatych dostal
Clas Thunberg.

Po robotě sem se stavil v centru a kupil jakesyk umělohmotne taliře a lyžki. Šak
kdo by se včil smolil s mytim. Tež sem zašel do Delvity a nakupil dvě igelitki
teležradla - paru Radku v brněni, smažene kobzole, křupki a jakesyk ty slane tyčki.
Potem tež aji cosyk na přežiti.

Jak sem šel na lokalku a viděl naproti Datart, chvilu sem dumal, esli se někupiť
novu plazmovu kisňu, ale spoměl sem se, že mi šef zestruhal premije, tuž mi musy
stačiť ta štvrťroku stara.

Skontroloval sem otviracy dobu sazkovych kancliku.

Kupil sem se nove zvyrazňovače. Pulhodiny sem zvyrazňoval.

Doma sem přeladil všecke sportovni kanaly, co sem našel, hned na prvni čudle, ať to
mam blizko.

Obvolal sem celu familiju a vysvětlil, že mam rozbity tydlifon, tak něma cenu mi
paru dni volať. Jak se mě segra zoptala, odkuď včil volam, pravil sem ji, že jak je
taka chitra, tuž ať se přyhlasy do jakesyk televizni sutěže a bechnul sem ji s tym.
Pro istotu sem přepnul na tichi profil.

Umyl sem dlažku a schody, bo tyden mam syce až za tyden, ale to už něbudě čas.

Dotahnul sem se peřynu na gauč do obyvački, ale eště dumam, že se rači přeněsu
kisňu do ložnice.

Naučil sem se naspaměť všecke pajtaše z naši vypravy.

Kupil sem se nove baterki do ovladača a pro istotu eště aji dvoje nahradni.
Skontroloval sem, esli mam furt ve sklepě lyže a brusle, bo co jak by mě to
inspirovalo, no ni?

Něbudu ale doma vysedavať furt, bo partyja už zamluvila knajpu na duležite přenosy.

Chvilu sem zvažoval, že se kupim aspoň balik pemprsek na duležite zapasy, ale potem
sem zystil, že jak dam zvuk na maksymum, idě to slyšeť aji na vecko.

Skontroloval sem dyjař, esli němam v dalšich dňach cosyk duležite v planu. Naštěsti
ni, ale stejnak bych to zrušil.

Blanku sem upozornil, že se paru dni něuvidime. Kdysyk zavodně lyžovala, tuž mě
celkem chape.

Myslim, že sem nic nězanedbal. Zymni olimpijske hry 2006 v Turyně možu začnuť!

13.02.2006

Narušeny program

Muj přesny olimpijski plan mi narušila mama, bo mě pozvala na sobotu na oběd.

Chvilu sem dumal, jak se z teho vykrutiť, ale nakoněc sem pochopil, že to ma byť
taka oslava fotroveho navratu ze špitala. Honem sem se v pale přehral sobotni
program a nakoněc kivnul. Seversku kombinacyju uvidim u našich, co se da robiť.
Nikolu s bulami uvidim až v klidu doma.

V sobotu se tam zlezli komplet všecy, aji ten makak švager. Asy začnul brať jakesyk
praški, bo mi zpočatku přypadal celkem normalni. Měl sem strach, že zas všecy budu
chtět řešiť muj vztah s Blanku, bo už ju všecy znaju, ale přyloha k polivce byla
buducnosť upřymneho. Na mě došlo až u kavy.

Mama doněsla na stul a začla vyzvidať, jaku že se to vybral dalši školu, jak letos
konči. Segra pod nosem zabručela, že dufa, že to budě letos a švager vyhružně
dodal, že to určitě budě letos, bo inač ho vyvali z baraku. Mlady nasmoleně pravil,
že može skončiť hned v ponděli, esli oba chcu. Švager se spoměl, že vlasně eště
něviděl jeho vysvěčeni, ale upřymny se to snažil zamluviť, že naco školy, že se
stejnak budě živiť basketem. Švager se enem uchechtnul, že je zvědavy, jak dluho mu
ty oranžove balony budu chutnať. Vul se zas snažil robiť vtipneho, asy mu přestaly
pusobiť ty praški. Potem se všecy zapojili do družne debaty o tym, na co su dobre
školy a kdo čemu rozumi a kdo čemu něrozumi. Už to vypadalo, že mlady dostaně misto
pečene kury přes pysk. Zachranili ho mali gizdi, bo ten starši se navalil do
polivki všecke nudle z miski a mala mu ich kradla z taliřa a pobekavala, že na ňu
nězbylo. Mezy svojimi taliřami se zrobili polivkovu cestu lemovanu nudlami. No
fajne. Eště že mama je na ně zvykla, bo enem utřela igelitovy ubrus a dal se
vyptavala na upřymneho buducnosť. Foter enem mavnul ruku, že se o mladeho s prumku
popere enhačko s Vitkovicami, šak ať se podiva na mě. Foter jaksyk zustal dvacet
roku pozadu. Tym ale inspiroval segru, bo pravila, že bych moh s mladym podřystať,
bo na tu prumku šel beztak kvuli mě. Tuž jak kvuli mě? Šak ja sem tam tež něšel
dobrovolně, no ni? Všecy na mě hleděli s naděju, že mlademu vysvětlim a nalinkuju
dalši drahu. Tuž co, stejnak sem s nim už dluho chtěl podřystať o tych fotkach
Blanki. Domluvili sme se, že se přes tyden stavi ku mě.

Jak byla mama hotova s mladym, začla o tym, jak je to hrozne, jak včil furt padaju
ty střechi a že tolik sněhu už něpamatuje. Vzadku v pale mi zablikala zelenočervena
kontrolka. Po pěti minutach sme se všecy dozvěděli, že beztak už naša chajda na
zahradě spadla. Všecy sme ju uklidňovali, že střecha neni uplně plocha a jak by se
cosyk vyvrbilo, sused kery tam jezdi aji přes zymu, už by nam tu fajnu novinu
zavolal, bo on je taki přejicny gizd. Mama dal mlela svoju, že by se tam pro istotu
měl kdosyk podivať. To už sem se začnul trochu usmivať a segra měnila barvu na
odstin rozmichaneho Prymaleksu. Pravil sem, že to je vlasně fakt, že jeden nikdy
něvi a že kaj bysme se v letě jezdili opalovať a nahlas sem začnul vypočitavať
sklon střechi, stupně, centymetry napadaneho sněha, dešť a do teho věter a nic sem
se něrobil z teho, že do mě segra rvala něnavistne pohledy a beztak mi přala
bolestivu smrť. Švager na mě čuměl jak eskimak na Rubikovu kostku, bo ničemu z teho
něrozuměl. Mama mi visela na pysku a užuž chtěla hledať papiry od poišťovni. Svoju
odbornu řeč sem skončil tym, že kdybych měl svoje auto, hned zytra bych se tam
stavil. Mama se na mě podivala vděčně jak Goro na vyhibkařa, foter spiš něduvěřyvě,
bo ma tež zvyrazňovač a počmarane noviny. Potem se všecy obratili na segru, kera ni
moc nadšeně pravila, že to tam zajedě skontrolovať, ale zytra ni, bo to jedu na
hory. Švager, jednoduchi jak zavit na šrubku, se celkem překvapeně zoptal, že jak
to, šak nikdě nechtěla jet a pajtašcy začli skakať od radosti, až taliře litaly jak
u mladeho Bugara v děckim pokojiku.

Dusno nad stolem vyvětrala mama, jak nas po obědě pozvala do obyvački na zakusek -
kafe a ořechovu babovku. Pajtašcy se šli hrať do děckeho pokojika. Segra už se s
tym srovnala a aby mi tež trochu spravila naladu, pravila abych cosyk noveho
pověděl o sobě a Blance. Z navštěv špitala ju všecy znaju, tuž se hned začli
vyptavať. Ti mali gizdi maju uši jak nětopir, bo začli z pokojika vyřvavať, esli je
teta Blanka moja nevěsta a jakesyk přyhluple rymovački. Nacpal sem se do papule kus
buchty a cosyk sem zahuhlal. Mama byla něodbytna jak stary vyhazovač v Založně a
tak sem se opařyl pysk, bo sem to kafe vyřnul celkem nahonem. Šel sem rači umyť
hrnek do kuchině. Tam pravě upřymny luksoval zbytki z hrncu, bo on už je paru roku
ve vyvinu, jak dycki pravi. Chvilu sme podřystali a ja sem mu přypoměl ten naš
sraz. Potem už sem mrknul na hodinki a byl nejvyši čas. Nakuknul sem do obyvački a
rozlučil sem se, že už musym letět, bo Nykola něpočka. Roby na sebe něchapavě
hleděly a v hlavach im to šrotovalo jak ve stare ždimačce. Foter se enem usmjal a
pry ať pozdravim aji Šarku. Mrkli sme na sebe jak stařy spikleňcy a už sem valil
dom.

V nedělu večer, jak sem sledoval rychlu Novotnu, kera postupila, mi volala vysmjata
Blanka. Cely den byla s brachu a malym Dankem na Podolankach a užili sy fajně
sněhu. Ani mi to něvadilo, bo program v kisni je něuprosny a něpočka. Chvilu sme
zdřystli. Prozradila mi, že sem segře nasadil fajneho bruka do paly. Pry celu
nedělu zvažovala, esli ji ma řeknuť, že sem měl v sobotu sraz s jakusyk cyzy robu.
Potem se uvědomila, že se diki ni musy tahať na zahradu a tak to za tepla
nabonzovala a dluho něvěřyla Blančinemu ujištěni, že ji to vubec něvadi, bo tu
Nykolu tež zna.

No to zas budě na přyštim obědě o čim vykladať.

15.02.2006

Zas byl Valentyn

Ten snih už mě smoli. Rano něbyvam pravě stabilni a než se dostanu od baraku na
zastavku v tym čvachtavym marase, stupa mi nalada jak Přemek po tych deseti
stupňach. Neska tež. K lokalce sem dorazyl s jednu nohavicu mokru, bo jak sem
přelizal ten metrovy sněhovy zataras, kery odděluje každy chodnik od cesty, jaksyk
mi šklhla noha a zajel sem tam až po koleno. Nasmoleny na cely svět sem se postavil
do teho chumla ludi, keřy se tajak ja nědočkavě mačkali, aby nastupili do vyhřate
lokalki a valili zarabjať na duchod. Jak přyjela, zrobil sem rychly unik a k te
jedine volne sedačce sem valil prvni. Těsně před cylovu rovinku mě ale předhonil
jakisyk mladežnik se sluchatkami na ušiskach. Bestyja zasrana, starych ludi se
něvaži. No fajny začatek dňa.

V robotě sem zystil, že mi došla kava. Do kantyny se mi nechtělo, ale nědoved sem
se přectaviť, jak bez turka vydržim do oběda. Tuž že bych byl zavisly? Kamilovi mě
zabylo lito a odsypal mi trochu svojeho granka s kofeinem. Ja to moc němusym, bo mi
to přypada jak sušena hlina a chutna to tež podobně, ale nechtěl sem ho hned poranu
nasmoliť, tuž sem se uvařyl tu břečku. Jak sem to srkal a v duchu se přesvěčoval,
že je v tym fakt kofejn, dorazyla Jaruna ruku v ruce s Laďu. Vrkali spolu jak na
vystavě holubu. Jak sem šel na vecko, nakuknul sem něnapadně do Jarunineho
kanclika. Pravě se chvalila robam, co od Ladi dostala k Valentynovi. Jak sem viděl
ty ružove bombarďaki, bliklo mi v pale, co sem dostal loni ja a rači sem myslel na
cosyk ine.

Laďa to ma včil fajne. Ta jeho mu před měsycem přyšla na to, že se sliza s Jarunu,
bo jak byla zvykla mu prolizať tydlifon jak usnul, našla tam raz jakesyk něvymazane
spravy o čimsyk velkim a tvrdym a to byl čurbes. Ona je spiš menši šifoner, než
roba, tuž ho parurazy přetahla přes pysk tu lopatu, keru ma na koňcu každe ruki a
potem ho vyhodila z kvartyra. Ladik sbalil kufer, kery mu bechla před dveře, zajel
se na pohotovosť něchať zašit oboči a potem se nakvartyroval k Jaruně. Ta od te
doby sviti jak nervozni karviňak v levym pruhu. Dobře mu tak, volovi, jak se něvaži
dobreho bydla. Jak se pravi, z dešťa pod okap. Jedine plus na tym je, že Jaruna
važi aspoň pod sto.

Do oběda to celkem uletělo, bo šef mi dal specyjalni ukol - diki němu sem se
konečně dokopal přetřydiť ten burdel, co mam ve skřyni. Na oběd se v kantyně
vytahli. Z masa by se syce nažral tak somalski vrestler, ale mačka k tym knedlum
byla aspoň ve valentynske barvě. A zadarmo k temu davali maly marcypanovy bombon ve
tvaru srca. Asy na spraveni chuti.

Po obědě to začlo. Prvni se šef spoměl, že sem mu eště nědal na stul tu spravu z
minuleho tydňa, tuž sem to musel narychlo do koňca šichty dorobiť. Do teho asy
patnasť kecafonu, bo kerysyk vul na ustředni přepichnul draty a naraz sem byl
povyšeny na naměstka. Do teho všeckeho chaosu přyšel Karel a chtěl se povykladať o
tym, co kupiť robě k temu svatku a něpomahalo ani to, že sem čučel do komputera a
robil sem hlucheho. Po štvrhodině monologu nakoněc pochopil a šel vedle. No nevim,
esli mu roby cosyk poradily. A nakoněc pulhodiny před koňcem šichty a štvrhodiny
před dorobenim te spravy pro šefa volal Tomaš, ten naš macher na komputery, že musy
na chvilu vypnuť syť či kereho šlaka. Tuž či sme fabryka na ryby? S chvilki byla
pulhodina a ja sem tam musel trčeť přesčas. To mi tež nalady něpřydalo.

Na zastavku sem šel s pyskem zeškňuřenym jak ten, co volal dom. Vystupil sem u
Elektry a valil do Delvity kupiť cosyk Blance. Neska to s Turynem fajně vyšlo, tuž
sme se domluvili taki minysraz v pět v te kavarni, kaj byval za komanču Tuzeks.
Eště že neni hokej, to už by mě ven nědostala. Blanka je na sladke, tuž sem ji
kupil fajnu bombonyjeru. Od ni sem dostal takeho maleho plyšoveho zvěřaka, kery se
da magnetami přycvaknuť na ledničku. Tuž to je fajne, vracam se do děckich roku.
Přy zakusku a kavě sme fajně podřystali o tym, co se porobilo od minula, pomačkali
sme se pazury a paru aji tych zubařskich ekskurzyji sme zrobili. Blanka potem tak
tajemně špitla, esli nězajděme ku mě, bo Daneček je u babki a čuči tam na jakusyk
pohadku na dyvidy (babka je tež moderni tajak ja) a ona ho ma vyzvednuť až v sedum.
To mi trochu zatlo, bo s tym sem něpočital a pořadek sem doma robil naposledy před
začatkem olimpijady. V obyvačce neni vidět stul a než se člověk po vstupu do
kvartyra rozdycha, voni to tam jak v Kauflandě, jak im vyleťa poistki od mražaku.
Cestu dom sem vymyšlal plany, od vyhozeni poistek až po zavolani hasyču, ale všecko
dopadlo inač. Blance volala mama, že maly jaksyk hicuje. Asy cosyk chitnul ve
školce. V takim počasy se neni co diviť. Blanka mě pocalovala, omluvila se za
nědokončeny valentynski večer a valila cpať maleho paralenem.

Doma sem preventyvně nacpal a přypravil ty štyry tesko igelitki s marasem ku

dveřam, abych je rano vzal do popelaku, až pujdu na šichtu. Tuž vam nevim, esli ten
Valentyn letos skončil zle, nebo dobře.

17.02.2006
Jak sem se kdysyk hraval

Semtam se mi zasteskně po te době, jak sem byl eště maly pajtašek. Po škole sem
bechnul aksňu do kuta, oblek se modre vytahane teplaki a valil před barak. Tam sem
buď lozyl po stare třešni a hral se na horolezca, nebo robil v piskovišťu cesty a
potem se hral na cestovatěla, kery na Sahaře objevuje tajne jeskině a proliza ich.

Jak se nas zešlo vic takich, kere tata s mamu hned po škole něnutili sedět nad
zešitami a drapať našim škrabopisem ty hlupoty, kere nam každe dopoledně leli do
hlav ve škole, hrali sme se na policajty a zloděje, nebo v nědaleke polozbořene
budě na kosmonauty. Ta buda byla kdysyk na popelaki, ale zakažtě děckam lezť na
taku fajnu terovu střechu, no ni? Jak už v ni bylo ďur jak v Čejnyho kolegovi,
jedna susedka, kera byla velka partajnica, zorganyzovala dobrovolně-povinu akcyju
Zet a za vikend stala nova buda. Tenkrat eště něbyli sprejeřy, tuž ta bledě ružova
barva vydržela celkem dluho. Už se něspomenu, jak se ta babka menovala, akurat vim,
že po revolucyji se oběsyla na klice od kupelki, bo jaksyk němohla unesť naraz
tolik svobody.

Semtam sme aji prolizali sklepy a hrali se na haviře, bo tenkrat se eště věčinu
topilo uhlim, nebo koksem a každy neměl gamaty. Stara Kolouškova věčně něchavala
odemknuty sklep. Nevim, esli za to moh jeji alzhajmer (tenkrat se temu pravilo
skleroza) a nebo věděla, že tam lozyme a bo měla rada děcka, něchavala nam to
odevřene schvalně. To sem se dycki vracal dom špinavy jak foter po šesnastce. Mama
mě zvalila vařechu a ja sem se dycki nahlas divil, čemu tak aji něvali fotra jak
přyjdě ze šichty. Jak přydala paru aji paskem, rači sem držel papulu a enem bečel.

Před barakem byla stara rezava žerď, na kere ludě klepali tepichi. Jak byla volna,
semtam sme se hrali na cyrkusaki, keřy visa na hrazdě, nebo sme se na ni huštali
jak opice. To něbylo moc bezpečne, bo ten spodek byl na štyrech mistach prožrany od
železožrave mandelinki (to mi tenkrat kdosyk navykladal a ja sem temu fakt věřyl -
tuž maly vul, no ni?). Parurazy sem přyšel dom s rozervanymi teplakami, s kerych
crčela krev a mama mě zas valila vařechu a hrozyla mi jakimsyk tetanusem. Tenkrat
sem se myslel, že to je jakisyk řecki buch. V prvnim patře meškal stary Valchař.
Staval dycki za zaclonu a špijonoval, esli kdosyk neleze na žerď. Jak sme tam
vylezli, začnul na nas řvať z okna, ať valime do dupy, bo to je na tepichi a ni na
male gizdy. Věčinu sme na ňho smolili, ale jak vyletěl před barak s nasadu od
smetaka, valili sme pryč jak Kocembova.

Male děcka maju taku fajnu vlasnosť, že se každy snaži přeřvať teho druheho, aby
bylo vidět, že on je lepši. Jak to něstači, daju se do pysku a hned je jasne. Co
sme se nalitali před barakem a naječeli, jak sme se hravali na "Posledni je blbec".
Divim se, že z teho susedy nětrefil šlak.

Neska su ludě, aji děcka ini. Paru mladežniku se sleze pod oknami a dřysta o tym,
co noveho se kupili, komu dava foter věči kapesne a co včil davaju v kisni. Mluvja
jak nasmoleny dlaždič a to někeřy deprem nědavno sfukli deset sviček na dortě.
Chlop, keremu robja tu estradu pod oknem, se nasmoli a povi im od plic, co se o
nich mysli a potem na nich vytahně gver. Tuž kaj se ten svět vali...

Něchce mi to isť přes pysk, bo sem mamě za tu větu dycki v duchu vyhrožoval, ať ju
pohryzu ty jeji masožrave kvitka, ale musym to řeknuť: za našich mladych roku bylo
na světě lepši.

20.02.2006

S upřymnym na jedno

Skoro cely minuly tyden sem čekal, esli se upřymny synovec ozve na ten sraz s tym
pokecem o jeho buducnosti, ale vysmolil se na mě, baraba. Tuž něvadi, šak
olimpijada mě zaměstnavala vic jak dosť, ale nakoněc mi to nědalo a ve štvrtek sem
mu po šichtě zavolal. Chvilu se krutil jak křeček ve větraku, ale nakoněc sme se
domluvili na patek, jak přydu ze šichty. Než sem mu s tym bechnul, pravil mi eště,
ať se na sebe vemu cosyk normalniho, bo tam možna budu aji jeho kamoši, tuž ať mu
něrobim ostudu. To sem jaksyk něpochopil. Ty ryfle mam syce ze seknhendu, ale maju
na dupě značku a su modre. No spiš šedomodre. A koho smoli, že je ten napis v
arabštině?

Zešli sme se po šichtě U ptaka. Chtěl sem mu objednať kofolu, ale podival se na mě
tajak segra, jak sem kdysyk jeji velke mrkacy panence z Tuzeksa skušal nužkami
operovať slepe střevo podle knižki Domacy lekař, keru sem našel na vrchni policy v
domacy knihovni a v kere byly same zajimave obrazki (a o někerych se mi eště dluho
zdavalo) a tak sem se to rozmyslel. Tuž sem mu nabidnul, esli se něda male pivo,
ale zas ten pohled. Dali sme se dvě dospěle. Než sem stačil řeknuť "Tak jak žiješ,
co škola a co roby?", měl pulku v sobě. Tuž to je fajne, než mu povim, co mam na
aortě, budě ležet pod stolem. Jak sme dopili prvni, hned maval na servirku jak
regulovčik, že chce dalši. Tuž buď ma geny po fotrovi, nebo mě chce ožebračiť, bo
se eště k temu objednal dva naložene hermeliny. Ja hermelin moc němusym, ale než
sem mu to stačil řeknuť, už do sebe valil druhi, bo pry měl hnusny oběd.

Jak měl plnu hubu, spoměl sem se, že se mam vlasně zoptať, co chce robiť dal po
škole, ale jaksyk sem to zdrbal, bo ze mě vylezlo "Eště fotiš stare roby?". Zarazyl
se v puli hryzu, hermelin mu v krku narost do velikosti tenysaku a bylo vidět, jak
mu to šrotuje v pale. Jak to stryk vi? Chvilu byl ticho, ale potem se spoměl, že
sem jeho oblibeny stryk a začlo to z něho lezť jak z chlupate deki. O tym, že
děvuchi ze školy ho smola, bo su mlade a pohlupave jak předni strana Blesku, že se
mu libja starši roby, bo su skušenější, pěknější a vůbec. Tuž se jich paru nafotil,
šak to neni zakazane, no ni? Trochu mě tu upřymnosťu zaskočil, tuž sem enem mudře
pokival hlavu, jak ten čokel na zadnim okně ve starych škodovkach a potem sem se ho
zoptal, esli mu něšibe. Dyť je v tym nejlepšim věku, kolem same fajne mlade děvuchi
v minysukňach, s vystřyhem až na břuch, tuž čemu čumi po starych? Začnul mi
vysvětlovať, že to něpochopim, bo ony su uplně ine. Ja sem furt ved svoju, že
kdybych byl na jeho mistě, prohaňal bych osumnastki. Na to on enem meknul "Šak maš
Blanku..."

U ptaka se naraz ochladilo tak o deset stupňu. Chvilu sem dumal, jak se ho opatrně
zoptať, esli je do ni zamilovany, ale předběhnul mě, že pry už ho to přešlo, ale že
v tym listopadu mě chtěl zabiť. Myslel sem, že sem zle slyšel, a že myslel sebe
zabiť, ale bestyja mi to eště raz zopakoval. Tuž sem se zoptal, čemu se to
rozmyslel. Beztak se mu v hlavě rozleželo, jaki sem fajny stryk. No rači sem se asy
neměl ptať, bo dodal, že něvydumal, jak to zrobiť, aby se na to něpřyšlo. Tež mu
pry pomohlo, že se naproti v baraku přystěhovala jakasyk rozvedena bloncka s takim
tym kudrnatym čoklem, co vypada jak mamine klubka vlny napichane na jehlicy a už se
parurazy dali do řeči, jak byl s kiblem u popelaku.

Potem jaksyk zabava začla drhnuť, tuž sem chtěl obratiť stranku a spoměl sem se
znova na rodinu zakazku - naplanovať mlademu život po škole. Mlady se celkem
rozvykladal, ale mi furt litaly mozkotrony v pale kolem teho jeho zalaskovani. Tuž
nikdy bych něvěřyl, že se s malym gizdem, kereho sem kdysyk učil žluty podpis do
sněhu, polezu do kapusty. Jak sme dovykladali, dopil narychlo posledni škopek,
rozlučil se a valil za partyju do jakesyk knajpy na Stodolni, bo už ho třykrat
prozvaňali.

Jak sem potem zamyšleny platil, eště vletěl do dveřy a daval mi pod pysk jakusyk
aštverku a tužku. Škrabnul sem mu tam autogram a zas byl v dupě.

Šel sem potem pěšobusem dom a dumal, jak mamě a segře vysvětlim ten podle
přyložniku nalajnovany život upřymneho po škole: studyjum skonči maturytu. Jak se
to něpodařy, tuž se nězblazni. Tu přyhlašku na Baňu se poda enem kvuli rodičum, ale
na skuški se něbudě nijak zvlašť chistať a možna na nich ani něpujdě. V letě pojedě
kajsyk na brygadu. Co zarobi, to prolifruje za vylety. A eště se kupi kitaru se
zesykem. A co dal? To se eště uvidi, bo to je daleko. Ale možna s partyju založi
jakusyk grupu a budu slavni. Koněc cytatu. Kura, dyť ten vul umi s bidu tak na
hřebeň.

Tak to vypada, že mozkove buňki zdědil po svojim šimpanzym fotrovi. Darvin měl
pravdu. Ja v jeho rokach sem měl ve všeckim jasno. Je syce fakt, že na Baňu sem šel
enem kvuli vojny a na kitaru sem se vydělal na chmelu, ale to je cosyk ine, no ni?

Doma mi potem vnitřni oko konečně zaostřylo na ten papir, co sem mu podepisoval.
Ten gizd mi dal podepsať omluvenku na ponděli až středu!

24.02.2006

Semtam se mi zdaju aji normalni sny

Předevčerem sem se rano zbudil na šichtu vysmaty jak Hočimin. Ptatě se čemu? Tuž
posledni dobu se mi zdavaju same hlupoty. Už mě honili dva tacy mali mimozemštani
po celym zabřežskim Kauflandě a chtěli mi odebrať vzorki mozku. Něstihli to, bo ich
přejel taki ten pajtaš s tym elektrovuzkem, kery vozy mlika. Nebo raz sem ve snu
našel mamuti kosť na mistě byvaleho zymaku u Kotasa. Potem se syce zystilo, že byla
ze sadry, ale aspoň sem byl chvilu slavny. Ani nevim, kaj na to ten muj chory
komputer v lebce chodi. Ale ve středu to bylo inši.

Zdalo se mi, že sedim v tym partajlamentě a pravě se hlasuje o zakoně na opravu

našich dodrbanych cest. Divne na tym bylo, že ta duležita banda v oblekach zasedala
ni v Praze, ale v ostravskim Kinestaru v sale čislo sedum. Kdosyk tam vykladal, že
po ostravskich cestach už se něda vubec jezdiť, bo to tu je sama ďura jak na pysku
po neštovicach. A ten mudrlant hned navrhoval, jak to zrobiť, aby cesty byly tajak
kdysyk a volič byl zas vytlemeny a radostně klusal k urně se spravnym listkem v
pazuře. Chtěl na pulroku zavřeť celu Ostravu, zrobiť obchvat přes Frydek a mezytym
to tu cele pospravovať. Potem se hlasovalo. Pět bylo pro, tře aji se mnu sme byli
proti, ostatni žrali v předsali popkorn. Z tych pěti to potem eště jeden změnil, bo
jak slyšel Frydek, myslel se, že se hlasuje o sjednoceni s Mistkem.

Ja sem enem seděl v křesle ve druhe řadě, v duchu sem se tlemil, bo sem se těšil,
až na mě vyjdě řada a ja jim předněsu svuj genyjalni navrch. Mezytym nastupil na
podyjum dalši rozumbrada. Všecy jaksyk znervozněli, bo sebu přytahnul na pultik
štos papiru hruby jak činsko-ostravski slovnik a začnul na prvni strance. Jeho
navrch byl jednoduchi. Zestaviť specyjalni odbor přy minysterstvu dopravy, kery by
vyfasoval kolobki a stare ruske praporki, kere se kdysyk povině věšaly do oken, jak
bylo jakesyk to vyroči a kdo neměl vyvěšene včas, dostal dutku od uličniho vyboru a
na dalši schuzy měl z ostudy vaťak. Po revolucyji ich zbyly beztak kajsyk plne
sklady. Naměstek odboru by rozdal zaměstnaňcum kolobki a banda by měsyc jezdila po
Ostravě a do tych ďur by pichala ty něvyužite praporki. Vděčni řydiči by se dycki
včas všimli, kaj maju začnuť šlajfovať a nasmoleni pneuservismeni, keřy v nocy
choďa po cestach s kladivkami, by utřeli pyski. Jednoduche, levne a fajne aji pro
nězaměstnane.

Pro ten navrch hlasovali enem dva a to včetně teho, co ho čital. Ale to už sem se
hrnul k pultiku ja. Začnul sem s tym, že muj navrch je nejlepši, bo jednak
doopravdy ty ďury zmiznu a tež využiju řešeni kolegi předemnu. Navrhnul sem poslať
pět jeřabu a tatrovek do Lipnika. Tam by povytahovali z Bečvy ty kry a dovezli to
do Ostravy. Tu by přybrali paru chlopu s motorovymi pilami a objeli by Ostravu
podle tych červenych praporku. Do každe ďury by vrazyli přesně obřezanu kru a
Ostrava by byla koněčně zas rovna.

Pravě jak sem skončil, vtrhla do salu cela ta banda, bo v bufiku došel popkorn a
pro istotu, aby byli něnapadni, začli všecy pleskať. Potem se hlasovalo a samo, že
sem měl nejvěči uspěch. Možna to ale bylo aji tym, že večer hrali naši se Slovakami
a všecy už chtěli byť doma.

Potem byl v tym snu časovy skok. Než mě zbudila ta bestyja budik, viděl sem se, jak
stojim před radnicu, naparuju se jak žehlička, přebiram medajlu za vystavbu města
od Nejvyšiho, šek na mylijon od něznameho sponzora a jednosměrny listek na Sejčely
od ExitTurs. Potem už se enem pamatuju, jak sem ujižďal do vychazejicyho slunka
směr Mošnov po rovne cestě a tlemil sem se a tlemil...

Jak je člověk tym vysokim papalašem v parlamentě, može zrobiť ruzne užitečne věcy a
aji se zarobiť, no ni?

28.02.2006

Olimpijada v dupě

V nedělu sem povysaval ten burdel v obyvačce po tych šesnasti dňach a přepnul se
zas na normalni režim. O poslednich zapasach sem měl syce inši přectavy, ale to by
člověk musel meškať na pustym ostrově, bez tydlifonu a spojeňa na familiju. A mama
by stejnak doplavala aji tam.

Na patek sem planoval, že se na ten třykorunkovy zapas počumime společně s Blanku,

ale jaksyk sem ji to zapoměl řeknuť předem. Jak sem ji potem volal se svojim
skvělym planem, pověděla, že to je fajne, že nas na to fanděni aspoň budě vic, bo v
patek se k ni ma staviť Adam. Tuž to ani zadarmo! Čučeť na taki duležity hokej s
tym vlasatym přechitřelym masňakem. Dumal sem, jak se z teho vykrutiť, bo do
tydlifonu sem tajak dycki nadšeně suhlasyl, ale přyroda to pořešila za mě. Danek ma
zas jakusyk malu zakeřnu bestyju v sobě. Jak tak nad tym dumam, ma to jaksyk často.
Je to možne, že by bylo male děcko tak často chore? Esli raz buděme meškať spolu,
abych tež cosyk něchitnul.

Jak sem se zaradoval, že sem se zbavil Adama, volal foter. To bylo podezřele, bo on
tydlifony a vubec všecku tu moderni technyku něnavidi, bo s tym něumi. Raz mi volal
a to bylo omylem, bo daval tydlifon pryč ze stola a zmačknul jakisyk čudel. Řval
sem do teho jak šatnařka na plese hluchoněmych, ale něodpovidal. Včil ale začnul
dluhim monologem, jak sme zamlada čučeli na mistrovstvi spolu a fandili, tuž sem mu
přyzvukoval a ani sem se něuvědomil, že sem mu odkival, že ty Švedy proklejeme
spolu. Večer to eště potuplovala mama, že ať určitě přydu, klidně aji s Blanku, bo
foter pry je cely naměko jak stary rohlik v mikrovlnce. Pry ma posledni dobu
jakesyk depresyje, ale včil je lepši. Tuž čemu ni? Snad to k čemusyk budě.

Jak sem dorazyl, zystil sem, že foter pro istotu pozval aji švagra, kery přyved
pajtaški, bo segra měla jakusyk damsku izdu. Mali vypadali natěšeně, bo im pry
upřymny dal fiksy, aby se mohli počmarať pyski na fanděni. Akurat im zapoměl
vysvětliť, že vlajkami.

Na chvilu se zavřeli v pokojiku a jak vylezli, vypadali, jak by je přepadnul

nasmoleny spajdrmen. Mama se hned zhrozyla, že tak němožu jet lokalku dom a esli
tam něchcu přespať. Z teho navrhu byl nejvic nadšeny švager, kery vycytil nětušene
obzory v dalce. Mali prvni pozyšťovali, co budě na večeřu a snidani a potem se
honem poradili a nakoněc suhlasyli.

Ledva začla prvni minuta, foter na nas z obyvački zamaval flašku, že buděme zapijať
každy gol. Po prvnich minutach už mi ledviny filtrovaly prvni dvě štamprle a všecy
sme měli taku tu fajnu fanuškovsku naladu. Potem se k nam ale lapla mama, bo jak
tam něbyla segra, neměla s kim dřystať v kuchini a furt ju vyhaňať robiť obložene
chleby tež něšlo. Tajak přy každym zapase se prvni něchala vysvětliť, keřy su naši,
kaj je ten jeji Jarda, kaj je puk, esli hraje Poborski a čemu tak všecy řvu.
Prvni třetinu sem jakžtakž vydržel. Slivka byla od fotroveho byvaleho kolegi z
Pezinka, s kerym se nachodili po rubaňach jak turysti po Beskidach. Tuž pořadne
anystetykum. V přestavce sme dali dalši pulku, mama zdrbala pajtaše, že im
nědovolila čmarať vlajki na tryka a mohli sme pokračovať dal.

Druha třetina - to byla tragedyja a ni enem v kisni. Mama se furt roščilovala, jak
kerysyk z našich po žduchaňcu sebu bechnul o led, nadavala Švedum, až se v Ikeji
pokladni křyžovaly, furt se ptala, čemu ten černy trestaněc furt hvizda na tu
pišťalu jak konvica a radila, co ma robiť a kaj ma isť. A to měla enem jednu pulku,
bo ju po dvuch boli žlučnik. Žadny odchod našeho hrača na trestnu lavku něuznavala,
bo pry to je něspravedlive a každeho Šveda vyprovazala na trestnu mavanim. Na koňcu
druhe třetiny se nas po třystadevatnaste ptala, co to vlasně je ten ofsajd. Jak o
přestavce honem chistala večeřu, foter honem nalel po pulkach aji jak nas ti žluti
pajtaši golama dosť zasobovali v třetině. Jak začla třeti třetina, makak se
sčuchnul s mamu. Syce se něptal na ofsajdy, ale všecko svaďal na rozhodčiho a
ostatni potvory a že jak by on piskal, tuž by to bylo všecko lepši aji bysme
vyhrali. Vul tajak dycki. Tuž ale stejnak bylo všeckim jasne, že naši hraju jak po
platu Belasponu zapitym okenu.

Po tym něštěsti sem eště u našich povečeřal, poslechnul sem se kusek fotrove
hororove pohadki O ztracenym haviřovi, keru povykladal na dobru noc gizdum a
chistal sem se dom. Spolu se mnu se zdvihnul aji švager. Chtěl sem isť o chvilu
spiš a zdrhnuť mu na schodach, ale asy mi to bylo vidět na gzychtu, bo se mě držel
jak cukrova vata pleteneho svetra. Venku začnul dřystať, kaj zajděme zapařyť, jak
ma ten volny večer. Hňup jakisyk, ten ma skoro každy večer volny, bo o male se
stara segra a jak je raz za čas dostaně na opatrovani, hned se mu nabidně mama, že
u nich možu přespať. Beztak im ty pyski počmaral on.

Nakoněc mě přemluvil, bo mi chtěl řeknuť cosyk duležite o Blance, tuž sme zašli na
jedno do Bastyly. Asy se mi rozležela ta slivka, bo sem se s nim aji shodnul, že
ten hokej je třeba zapiť. Kolem třeti rano z něho koněčně vypadlo, co mi chtěl
povědět o Blance. Pry je to skvěla roba. Tuž fajn. Venku byla zyma jak v ruskim
filmu. Aby nam bylo teplejši, cestu k zastavce sme se trochu pořvali našu verzyju
Ladovske zymy. Mladežnicy na nas čuměli jak šťur na Veselu kravu.

Druhi den sem se odpoledně zbudil utahany jak karavan. Přyšlo mi paru ezemesek,
esli přydu fandiť do knajpy, ale obum sem se vymluvil, že už cosyk mam a Rusaki sem
sledoval vleže. Na pozdni oběd sem se dal šumivy aspiryn, ale večer už mi bylo
fajně a hokej sem se vychutnal. Jak sem zamaval smutnym Rusakum, zavolal sem Blance
a podřystali sme o Dankovi. Pry už mu je lepši, tuž sem se domluvil na kafe na
nedělu. Prvni sem ale něnapadně vysondoval, esli tam něbudě ten něuspěšny manekin z
reklamy na Hedenšolders. Něbudě, ale Blanka přyšla s fajnu jobovku. Pry ma ze
šichty listki na firemni ples a esli pujdu s ňu.

Ja, kery něnavidim plesy. Ja, kery na plesach nětancuju. Ja, kery něnavidim ty
plesove kutalki, kere hraju dycki to same a stejnak, bo asy egzystuje jakasyk burza
not pro kapely na plesy, kaj se to vyměňuju. Ja, kereho raz vyhodili z kulturaku v
Zabřehu, bo mi už nad ranem nechtěli nalet a tak sem šel pomahať chlopovi, kery tam
měl na starosť uklid a poklizal sem s nim stoly. Po svojemu.

Suhlasyl sem...

3.03.2006

Dluha zyma je na prd

Němožu se pomosť, ale letošni zyma už mě fakt smoli. Už se přypadam jak ty srnki,
kere su tak utahane, že němožu dojsť ani ku krmelcu. Předevčerem sem se na šichtě
zahral na novinařa a zrobil sem taku malu anketu, jak ludě řeša tu zymni depresyju.

Baby vedle v kancliku začly dřystať jedna přes druhu, že na to je jediny lek a to
zajsť do nejblišiho obchoda a kupiť se cosyk noveho na sebe. Jaruna hned stanula od
stola a ukazovala mi novu bluzku, keru se kupila v ponděli a hned ji pry bylo
lepši. Pomyslel sem se, že kdybych se cosyk takeho kupil ja, tuž by se mi
přytižilo. Potem sem rači valil pryč, bo se to jaksyk zvrhlo a roby se začly
chvaliť, co se kera kupila pěknějšiho a lacnějšiho. Na chodbě sem zaslechnul, že se
Božena kupila novu podprsenku, ale než sem se ju vratil skontrolovať, spoměl sem se
na stav jejiho hrudnika a valil sem zpatki do svojeho kancliku. Šak němusym vidět
všecko.

Cestu do kantyny sem potkal sekretařku od řydi (tu chitru bloncku). Ta mi natěšeně
odšvitořyla jak přyhřata sykorka, že nejlepši lek na dluhu zymu je novy chlop a
zalibně se zahleděla na svuj novy tydlifon zavěšeny na krku. Tuž nevim, esli by mě
chlop dostal z depresyje. A nova roba? Sem spokojeny s dosavadnim modelem.

Jak sem potem volal segře, zdrbala mě, co ju otravuju, jak čuči na duležity dil
seryjala a že mojich zymnich depresyji už ma plnu přepravku a ať idu robiť na
zahradu, že je třeba pomaly přypravovať na letni provoz a robota leči a kdovico
eště... Rači sem to zavčasu tipnul. Našim sem ani něvolal, bo na moju depresyju by
navalili aji tu svoju.

Na oběd bylo cosyk divne barvy, tuž sem se rači moc nedival do taliřa a pokračoval
v reportaži s chlopama u stolu a v okoli. Mirek se mi vychlamal, že on žadne take
pocyty něma, ale u něho to je jasne. On něma skoro žadne pocyty, ani emocyje, bo
všecke každy den splachuje pěti dvanastkami a dvumi štamprlami ferneta. O vikendu
ma změnu, to se dava deset piv a pět štamprli. Ma to tak kdosyk pěkně nalajnovany
život.

Michal to řeši tak, že jak je mu zle, napusti se vanu bublinkami, kolem postavi
svički, pusti fajnu muzyku a relaksuje. Všecy sme se na něho divně podivali, jak
bysme ho viděli poprvy raz a ja sem položil doplňujicy otazku, esli tam leži enem
tak bez roby. Kamil se ho zoptal, esli mu fakt ku štěsti stači tolik vody. Zdenek
pravil na celu kantynu, že to je jakesyk divne. Michal něchal taliř nědojezeny,
pravil že sme hňupi a rudy jak zaniceny beďar valil pryč. Tuž fajn, že vime, co mu
kupiť na narozki. Zbytek už potem moc nechtěl dyskutovať. Pry jim ta zyma ani
něvadi a podobne dřysty prdy.

Jak sem šel večer na jedno, po třetim sem se poptal eště bandy u okolnich stolu.
Jeden to řeši žradlem. Jak to na ňho přyjdě, vali do nejbliši cukrarni a vykupi ju.
Akurat že už se něvidi ani na buty. Dalši se zavře do obyvački, naleje se viski a
vrhně se s Holmesem do patraňa. Třeti, taki mlaďoch, kery tam moc často něchodi,
take problemy něma, ale kdyby měl, zašel by se zahrať fotbal. A posledni znamy enem
poklepal na vnitřni kapsu saka, že tam ma male chemicke kolegi, keřy dycki pomožu.

Moc mudry sem z teho něbyl. Jak sem se motal dom, potkal sem znameho z vedlejši
ulice. Ten se prvni přeptal na moju otazku, bo mi asy napoprve něrozuměl, ale potem
pravil, že se ho nic take nětyka, bo ma na starosti bandu mladych gizdu, kere každy
tyděň navleče do turystyckeho a lezu po lesach a horach. Pravil sem mu, že jak to
něvadi jeho robce, tuž to je fajne. Ale to sem asy zdrbal, bo zamumlal, že už je
patnasť roku šťasně rozvedeny a spichal pryč.

Večer, než sem usnul, sem dumal, esli s tym mam otravovať aji svoju Blanku. Moc se
mi nechtělo, ale nakoněc sem ju vytočil. Cele sem ji to pomalu převykladal. Chvilu
bylo ticho a potem mi navrhla, ať se stavim, že se dame společnu vanu s bublinkami,
vedle sviček budě stať šampus a jakesyk ty sladkosti, večer se cosyk přečitame, na
druhi den se s malym Dankem možu dať fotbal a potem ji zajděme cosyk kupiť.
Tuž ty roby maju dycki jakesyk řešeni po pazuře.

6.03.2006

Ples nebo lyže?

Paru dni sem byl z teho pozvaňa na ples nervozni jak vrana u krčniho. Prolez sem
šifoner a povytahoval veškere hadry na take akcyje a celkem sem znervozněl. Galaty
se mi jaksyk samy od sebe v pase zmenšily. Divne bylo, že na delku zustaly stejne.
Jak sem se na sebe navlek sako a skusyl sem roztahnuť ruki, zařeknul sem se, že
musym přestať posylovať, esli raz začnu, bo to v ramenach jaksyk divně zapraštělo.
A dopnuť to tež něšlo. V leve naprsni kapse sem našel prazny obal od olački. Chvilu
sem dumal, co sem to na tym maturyťaku vlasně robil, ale potem sem se spomněl, že
sem to musel mět oblečene eště na segřyne svadbě. Mam syce paru vypadku z pruběhu
cele akcyje, ale jasně se uvědomuju, že tam něbyl žadny objekt, kvuli kereho by
stalo za to vyhodiť do luftu osumnasť korun (no vlasně tenkrat byly lacnějši). Jak
sem ten zmenšeny oblek svlikal, enem sem něchapavě krutil hlavu. Potem sem eště
pohledal košulu, tuž z tych třech se snad kerusyk vyberu. Než sem večer usnul,
depresyju ze sobotniho plesa zahnalo přemyšlani o tym, co sem to tenkrat vymamlasyl
na te svadbě.

Na druhi den sem se po šichtě vydal k mojim oblibenym dodavatělum hadru. Na mistě
sem zystil, že ani jeden Kato něprodava obleki. Tuž co to je za burdel? Obešel sem
eště raz cely Asor a aji byvalu Hrušku, ale nic. Zufaly sem zavolal segře, kaj se
vlasně prodavaju obleki. Chvilu sem dumal, že bych se zoptal, co sem to robil, jak
se ona vdavala, ale zavčasu sem se zarazyl. Jasne, že jak by to věděla, měl bysem
to každy den na stole. Nebo aspoň v tydlifoně.

Segra měla celkem fajnu naladu, tuž mi poradila, ať skočim do Lasa a nebo do
Prostějovske na Kuřym rynku, ale nejlepši budě zajet do Polska. Tuž to asy do
soboty do plesa něstihnu, uvažoval sem nahlas. Enem se usmjala, co sem naraz taki
hrr do plesaňa, včil v sobotu a přyšti tyden s Blanku. To už sem začnul tušiť
jakusyk zradu. Rozlučil sem se a zavolal Blance. Kura, asy na mě leze Al-Zhajmer,
bo sem se fakt dupnul o tyden. Blanka eště pravila, že přecy by po mě nechtěla ples
tak nahonem. Šak je třeba se přypraviť, no ni? Od radosti sem se kupil na večeřu
třy větrniki.

Na druhi den sem na šichtě s bandu probiral, kaj se mam kupiť oblek a všecy se
shodli na tym Polsku. Zas sem uvažoval nahlas, že bych tam moh v sobotu zajet, bo
segra mi konečně v patek vrati moju drahu Felinu. Chlopi na mě čuměli tajak Eskimak
na sněžny pluh a pry kaj chcu cestovať v sobotu, jak se jede na ty lyže, dokavaď je
eště snih. Jake lyže zas?! Ledva sem se spamatoval z přypravy na ples, tak zas
jakesyk lyže?

Přypoměli mi debatu před sto rokami, na kere sem pry odsuhlasyl učasť na podnikove
lyžovačce. Za boha sem se na to němoh spoměť. Tuž to budě asy fakt ten Alzhajmer.
Pomalu by sem se měl chistať do domova duchodcu. Chvilu sem se skušal vymluvať, že
mam cosyk domluvene s jednu robku, ale to enem přyvitali, že pry ať ju vemu sebu,
bo jedno misto je volne a je třeba ho zaplniť, bo inač budě odborařski štajger
pyskovať jak šlajfira, že do nas furt vala tolik chechtaku a my se teho něvažime.
Krutil sem se jak Hadamčik na tiskove konferencyji, že nejsem přypraveny, že němam
vybavu a podobne dřysty. Během oběda bylo všecko zařyzene. Partyja naraz byla
kolegijalni, bo ten mi pojčal stare lyžaki, druhi zas lyže, třeti mi pojča hulki,
jedna je syce nalomena, ale ani se teho něvšimnu. Skušal sem eště, že němam ani
bryle, ani šponovki a to už se začli čučet trochu něochotně, ale nakoněc se kdosyk
našel, kdo ma kolegu stejnak velkeho, jak ja. Nakoněc sem eště vyrukoval s tym, že
na svačinu chcu třy řyzki, ale to už mě poslali do dupy aji s řyzkami. Na pul pysku
sem eště dodal, esli to všecko maju aji v damskim, ale vypadalo to na
defenestracyju přes zavřene okno, tuž sem pravil, že robce rači zavolam, aby to
nězhaňali zbytečně.

Jak sem tušil, Blanka byla lyžovačku nadšena a uklidnila mě, že s vybavu se němam
robiť starosti. Nabizal sem ji, ať se přeje cokoliv, že všecko zařydim, ale jak sem
viděl Pepika, jak šaha po te těžke knižce, rači sem to zamluvil. Blanka se enem
smjala, že sem hodny, ale že fakt všecko ma.

Večer sem se stavil domluviť detajly a mezy řeču a kafem sem se postěžoval, že sem
jaksyk vyrost z obleka. Blanka pravila, že esli je to ten, v kerym sem maturoval,
tuž se ani nědivi, ale esli chcu, že se mnu přes tyden zajdě do obchodu. Zkušeně
sem navrhnul, že co kdybysme zajeli do Polska, ale potem sme se shodli, že co jak
tam něbudě žaden na mě a skušať se to venku v take zymě tež něbudě to prave. Potem
mě napadlo, jak vlasně vi, v čim sem maturoval. Pry viděla jakesyk fotki u segry. V
te chvili mě zas bechla do paly zevnitřku ta spominka na ten prazny obal v saku.

Jak sem šel dom, pravil sem, že se eště mrknu na chvilu za segru a Blanka šla se
mnu. Segra potvrdila, že mi auto hodi v patek na šichtu, bo jejich nova kara už
skoro stoji za rohem. Ten Adam je zlatičko, pravila eště. Trochu sem se osypal a
jaksyk se mi nědařylo zavesť řeč na ty fotki ze svadby. Potem eště přyšel švager,
bechnul mě po ramenach a mrkal jak by měl v oku opar, pry esli zapařyme na plese
tajak na Stodolni. Asy sem ty oči vyvalil moc, bo obě roby se na ňho zle zamračily,
že to mělo byť překvapeni. To sem vubec něpochopil, co na tym mělo byť za
překvapeni. Blanka mi potem na schodach vysvětlovala, že měla strach, abych se tam
sam něnudil a tak pozvala aji segru s šimpanzem. Tuž třyrazy slava! Jak se tam
cosyk vymamlasy, budě o tym vědět cela familija eště spiš, než se dostanu lokalku
dom. Spomněl sem se na Jarunu a skusyl sem se zatvařyť tajak kuřy řyť a asy se mi
to povedlo, bo mě pohladila po vlasach a šeptla mi, že v sobotu možu přespať u ni,
bo Danečka se bere na vikend Adam, jak ona ma ty lyže. Nalada se mi trochu zlepšila
a aji ty pupinki splaskly.

Než sem zachrapal, přectavoval sem se, jak už se druhi den povezu dom svoju milu
karku a těšil sem se jak kdysyk na Bolka a Lolka. Jak už sem byl skoro v Chrňakově,
bliklo mi, že mam jakesyk fotki ze segřyne svadby doma. Něchapu, kaj sem vzal sylu
vyhrabať se z vyhřateho lužka a vytahať všecke krabice. Naraz sem byl zas zbuzeny.
Probral sem cele svoje děctvi (tych fotek něbylo moc, bo foťak byl tenkrat
drahi...), všecke pajtaški, jak byli mali a segru eště bavilo zasobovať celu
familiju jejich vyvojem, potem aji paru fotek mamy s fotrem, jak se brali a jasne,
že až na dně paru fotek ze segřyne svadby.

Spať sem šel klidny, bo kolca docvakly na spravne mista. Na jedne fotce sem byl
enem v košuli a moje sako, kere bych poznal na sto metru, měl na sobě švager. Eště
na tym nejsem tak zle, bo sem se na všecko spomněl - jak segře byla furt zyma, tuž
ji jeji paru minut čerstvy chlop - otužilec - nutil svoje sako. Ji to přypadalo
take romantycke, tuž ho furt nosyla, akurat že gizdovi byla asy potem zyma, tuž se
vzal bez dovoleni moje, jak ju jel hledať, jak ju uněsli.

Kurnik šopa, co ten všecko něstihnul...

8.03.2006

Sobota na dupě

V patek mi segra podle domluvy dovezla Felinu na šichtu a ja sem misto oběda
oblitaval, hladil, leštil a kontroloval. Segra poděkovala a pravila mi, že v kufru
mam odměnu. Zoptal sem se, esli už maju tu novu karu, co slibil Adam, ale na to se
jaksyk divně zatvařyla a valila do města. Pry na nakupy. V kufru byla velka
bombonyjera (pravy nugat, ten mam rad) a pravy venkovni špigel. V duchu sem proklel
šimpanza, bo to by mi segra nězrobila a trochu sem poproklinal aji ju, že mu to
pojčala aji jak mi slibila, že ho k moji Feldě něněcha přybližiť vic jak na dva
metry.

Jak sem se s tym vnitřně srovnal, šel sem eště chvilu robiť, že robim, bo do koňca
šichty daleko. Partyja na mě nězapoměla a svezli mi skoro všecke bebechi na sobotni
vylet. Akurat hulki chiběly, bo Lumir nejezdi na šichtu autem a nechtěl ryskovať,
že zrobi z kerehosyk duchodca, kery jel lokalku na kontrolu do dochtora, ražniči.
Slibil sem mu, že ho za odměnu v sobotu vemu Felinu z domu.

Rano sem se navlek do tych šponovek, svetra a bundy a chvilu sem se prohližal ve
špiglu. Zauvažoval sem, že zavolam, že sem nascypany, ale Blanka byla den předtym
natěšena jak děcko na nanuk a to bysem ji němoh zrobiť. Tuž co, jeden den ze sebe
budu robiť cypa, šak mě něubydě. Do baťoha sem nacpal paru tatranek a čaj s rumem a
něnapadně se vypližil z baraku. Jak na sviňu se vracal Marcel s čerstvymi rohlikami
z pekarni na Zborovske, bo ta jeho mu před měsycem přyšla na jakisyk šolich ze
sekretařku u nich v robotě a od te doby on lita a toka jak hrlička v řyji a robi
ji, co ji na tych třech dyjoptryjach vidi. Jak mě viděl, začnul se tlemiť a pry,
odkdy su maškarni dopoledně. Vul jakisyk.

Nasmoleny sem bechnul baťoch, buty a lyže do Feliny a zajel pro Lumira a pro
Blanku. Byla nastrojena jak obrazek, jak ty lyžařki z tych katalogu. Lumir jak ju
viděl, začnul dřystať ty svoje pindy o kvitkach, bo on je taki amaterski Přemek a
chtěl se asy skamaradiť. Něnapadně sem mu naznačil do leve ledviny, že Blanka už
kohosyk ma. Asy dostal strach, bo zbytek cesty něpromluvil. Ale tež to možna bylo
tym, že ty troje lyže ho řezaly do pazury.

Odjezd byl v osum od roboty. Přyjeli sme skoro přesně. V osum pět. Segra asy cosyk
porobila s karburatorem, či s kerym tym torem, bo zničehonic se Felda zastavila za
rondlem v Hrabuvce a robila, jak by neměla motor. Přyručku "Oprava Felicie
svépomocí" mam naštudovanu aji pozpatku, tuž sem se nězaleknul. Štvrhodiny sem
skušal tahať za ruzne kabliki v motoru a jak už sem chtěl zavolať odtahovku, naraz
to chitlo. Zničehonic. Budu museť se segru večer trochu podřystať.

Před robotu už stala Karosa s nastartovanym motorem. Banda už seděla vevnitřku a

šofer na mě hleděl jak buch pomsty. Honem sme naložili naše bebechi a nastupili.
Jak sem nastupoval ja, zamumlal cosyk o tym, že tu naftu mu proplatim. Tuž či sem
šejk, či co? Cesta celkem uletěla, zvlašť tym, keřy se posylňovali Kamilovu domacy
slivku od jeho bratraňca z Moravy. Ja sem se enem srknul, bo sem před Blanku
nechtěl vypadať jak ožralec. Dumal sem, jak budě lyžovať taki Lešek z reklamniho,
kery pil jak Olvejs Ultra a v polovině cesty začnul usynať.

Na Bilu sme dorazyli za štyry hodiny, bo jak člověk pije, tuž to musy isť ven a jak
člověk moc pije, tuž to musy isť ven vickrat. Na to je jednoduchi vzorec: počet
ludi v autobuse krat počet štamprli minus počet kilometru dělene celkovu vahu ludi
a počtem kol aji s rezervu. Jak sme zastavovali už asy popate, šofer nahlas pravil,
že to je horši, jak když vez před štrnasti dňami štyry druhe třydy na školu v
přyrodě. A to tam měli dvě děcka s chorymi ledvinami.

Na parkovišťu se někeřy vymotali jak motyl z kokonu. Leška musel řydič vyvaliť z
autobusa nasylim, bo ležel na zadnim štyrsedle a chrapal. Venku se divil, kaj to
je. Lapli sme věcy a vyrazyli k vleku. Blanka se enem usmivala a ja sem se snažil
tvařyť omluvně. Štajger zajezdu nam kupil karty na vlek, upozornil, že kdo něbudě v
pět v Karose, idě dom na lyžach a šel se postaviť do řady. Blanka se obula lyže a
divila se, že ja sem eště v butach. Pravil sem, že se musym eště skočiť na vecko a
ať jedě beze mě, že ju potem dohonim. Dumal sem, jak to zařydiť, abysme se viděli
až na spatečni cestě. Napadlo mě, že podplatim fernetem Fanuša, kery měl
nejpěknějši kombinezu a podle obdivnych pohledu okolostojicych rob asy nejdraši
lyže, aby mě naučil paru tych fint, jak sjet tu kadvojku aspoň tak, abych jel do
špitala přy vědomi. Přyznal sem se mu, že sem na lyžach stal asy patnasť minut na
lyžaku kdysyk na zakladce, než mě přeřadili do družstva na udržbu svahu. Pravil, že
každy jaksyk začinal a že to určitě jaksyk zrobime. Enem ať klidně vyjedu navrch,
on přyjedě hned za mnu a proškoli mě.

Tuž to se lehko povi, vyjeď navrch, ale jak? Ze svojich začatku na kolobutach sem
zvykly, že tělo jedě indě jak nohi, ale to se da aspoň ovladať. Ty dvuapulmetrove
lyže, na kerych se asy učil mlady Janda skakať, jely enem rovno a skustě brzdiť
hulkami proti sněhu. Než sem se dostal ku vleku, bolel mě břuch tajak by mě
přepadla banda ťamanu tymi hulkami na ryžu. Jak sem viděl na tym malym laně ty male
pajtaški, napadlo mě, že bych to moh zkusyť rači tam, bo ten vlek něvypadal moc
bezpečně, ale s tymi Jandovkami se něšlo z te řady otočiť a ludě za mnu začli
brblať, esli mi něšibe. Něbylo zbyťa, musel sem se zakotviť. Prvni pokus nědopadnul
moc slavně, bo sem myslel, že ta kotva je enem pro jedneho. Chlop, co se dral vedle
mě, se tvařyl jak Jaruna po Kinestaru, jak sem drapnul kotvu a snažil se jednu
špicu strčiť mezy nohi. Cele štyry metry, co mě to posmykalo, se tlemil. Eště že
Blanka už ma Danečka, bo po tym něvim, esli eště raz cosyk splodim. Vkleče sem se
skusyl vratiť zpatki a podrazyl sem lyže temu vysmjatemu chlopovi, kery mezytym
nasednul na dalši kotvu s jakusyk nastrojenu robu. Jak dlaždič. No něbudu to
prodlužovať, napoštvrty raz sem lapnul vedle jakesyk Polki, kera celu cestu
dřystala cosyk o svojich děckach. Moc sem ju něvnimal, bo sem měl co robiť, abych
to ustal.

Nahuře sme se trochu povalali, bo vystupovani je tež fajna sranda. Enem sem se
doplahočil na kraj te kolme stěny a začnul se v duchu modliť, zastavila u mě smykem
Blanka. Chtěla to sjet se mnu, ale pustil sem ju napřed, bo mi naštěsti vypla lyža.
Jak sem se posbiral ze země, projel kolem Kamil, ale naštěsti se mě něvšimnul, bo
sem splyval s okolim. Chvilu sem vyhližal Frantu, kery mě měl proškoliť, ale nikdě
něbyl. V duchu sem se převykladal štyrykrat otčenaš a jak sem viděl zas skoro
vystupovať Blanku, odžduchnul sem se. Šak co se mi može stať, no ni? Jak se to
rozjelo a udržovalo to aji směr, uklidnil sem se a aji se mi to začlo libiť.
Nakoněc aji budu lyžovať pravidelně. Tuž ale vydrželo mi to do prvni muldy, takže
asy deset metru, potem sem asy deset metru letěl a skončil sem pyskem ve sněhu.
Lyže aji s nohami eště kusek jely. Fajny pocyt. Tajak když se vam kdosyk snaži
zlomiť hnatu. Jak sem se zas otřepal, bo ja sem nězmar, projela kolem Blanka, tuž
sem chvilu robil něviditělneho.

Ani nevim, jak sem se vlasně dostal dolu, ale parurazy mi proběhnul před očami cely
život. Byl sem dolamany jak tatranka v michačce. Blanka projela tak zešesťrazy a
Fanuš furt nikdě. Jak sem se doplahočil ku vleku, viděl sem ho stať kusek vedle a
oblbovať jakesyk třy mladežnice. Vypadalo to, že eště nejel. Vysvětloval im cosyk
na svojim vazaňu. Chtěl sem se kajsyk schovať, ale jak na potvoru mě odchitla
Blanka a dotahla mě na kotvu. Něchapu, jak se ji podařylo mě na tym napoprvykrat
udržet. Druhi a posledni sjezd byl eště horši jak prvni. Ten svah, kaj sem jel
poprve, se mi zdal jakisyk přeplněny, tuž sem skusyl ten druhi od vleku. Tam mě
aspoň nikdo něuvidi. Po prvnim skoku mi docvaklo, čemu tam neni žadny lyžař. Tež
tam mohli dať cedulu "Enem pro snouborďaki", gizdi jacysyk, no ni? Dole sem
poděkoval překvapenemu Frantovi, kery se eště od tych rob něhnul, za školeni, zezul
Jandovki a odšmatlal do restaurački na svařak. Jak sem viděl sjižďať fajne oblučki
teho navaleneho Leška, docvaklo mi, že lyžař ze mě asy něbudě.

Cestu zpatki sem enem posluchal Blanku, jak se fajně zalyžovala a jeji otazki o
mojim lyžovani sem se snažil zamluvať. U ni doma sem bechnul lyže a buty do kuta,
osprchoval se, ale byl sem tak dobity, že než Blanka nachistala večeřu, už se mi o
tym fajnym večeru enem zdalo. No co, aspoň sem měl fajnu snidaňu.

V ponděli bylo eště fajně, ale včera se mi ta sobota rozležela v dupě a ve řbetě a
rano sem zauvažoval, že bych zašel do dochtora pro jakusyk masť. Prvni sem nechtěl,
ale rozhodlo to, jak sem zystil, že se asy nědostanu z lužka do kupelki po dvuch.
Eště že meškam sam, bo jak by mě viděla Blanka, jak se prvni převracam na břuch,
potem po štyrech opatrně zlizam ze svojeho lužka a jak medvěd po zymě lezu
kvartyrem do kupelki, abych se dal horku sprchu, řechtala by se jak Šemik. Dochtor
mi napsal jakusyk brufenovu masť, ale už mi něporadil, jak se tam mam došahnuť,
když skoro nězdvihnu pazuru.

Jak budu tancovať na tym bale, to mi fakt neni jasne...

14.03.2006

Na bale s Blanku

Den před tym balem mě eště bolel cely člověk, ale už sem se s tym naučil žiť. Šak
za paru roku to budě normalni. Do lokalki na šichtu sem se dycki vbelhal jak jelen
s přejetu hnatu a ludě mě sami pušťali lapnuť.

Blanka se mnu přes tyden zašla vybrať jakisyk ten hopsafrak. Vyvalil sem za to syce
chechtaku tajak za ojetu babetu, ale sednul mi jak přykryvka na kastrol, bo sem
koněčně ve špigle něvypadal jak přestarly maturant. Akurat sem doma zalitoval, že
sem se někupil aji jakusyk novu fajnu košulu, bo ty stare se k temu obleku jaksyk
něhodily. A šlajfki jakbysmet. Tuž sem se rozhodnul pro klasycku bilu a pro
motylka. Tym přecy němožu nic pokaňhať, no ni?

V sobotu sem se dal enem maly oběd, bo Blanka pravila, že na tym bale budě žradla v
pysk. Ten pulkila hrancli mě jaksyk zmoh, bo sem se na chvilu lehnul a zbudil sem
se v pul štvrte. Kdybysem byl roba, už bysem měl šedivy přeliv, bo bal začinal v
sedum a za třyapulhodiny aji s cestu se žadna normalni roba něstihně přychistať, no
ni? V klidu sem se sprchnul, oholil, polel vanočnim sviňstvem od segry a potem sem
se deset minut očuchaval, esli sem to něpřehnal. Semtam segru podezřyvam, že ty
žive květy, kere dycki zabavi komusyk na šmigrust, mi potem dava pod stromek. Potem
už sem se oblek, parurazy zapozoval před špiglem a valil na lokalku směr Dubina.

Všecy už byli přychistani, enem segra byla nervozni, esli ji ty nove šaty seďa a
esli ji neni vidět bombarďaki a esli ji něvyčuhuje podprsenka a dvarazy se eště šla
převlesť - raz punčochače a podruhi raz sveter, bo ten prvni se k tym šatum pry
něhodil. Švager jak mě viděl, se zoptal, esli tam idu tancovať, a nebo prodavať
chlast, bo vypadam pry jak kelner a začnul se řechtať jak by dostal dvěstadvacet do
paly. Vul jakisyk. Blanka byla jak vymalovana, ale ji by to pasovalo aji jak by šla
enem v plavkach. Švager cestu do kulturaku dřystal o svojich podnikatělskich
planach, jak se stať Rokefelerem za třy tydně, tuž sem vypnul ušiska a enem
sledoval cestu. V šatni, jak ze sebe Blanka zhodila ten kabat, byla eště pěknějši.
Fajne modre šaty, kere držely enem na takich tenkich špagatkach tajak Hurvajz. Cely
večer sem měl strach, aby ji nědřystly na zem.

Stul sme měli enem pro nas štyrech. Celkem sem se oddychnul, bo sem se bal, že tam
budu lapět Blančine rozjuchane kolegině z roboty. Švager hned začnul zyšťovať, co
buděme lopať, ale roby se tvařyly něrozhodně, tuž chtěl kupiť flašu vodki, pry
podle jeho pravidla "Čiste piju - čiste bluju". Řechtal se temu enem sam, cyp. To
se robam moc něpozdavalo, tuž hned že by chtěly cosyk michaneho a sladkeho.
Vyrazyli sme k baru a tež se poručili cosyk michaneho - bavoraka. Ženskim sme
něchali namichať jakusyk sladku sračku, co se menovala Romance v modrém. Kdo ty
nazvy vymyšla? Pingel bez zajmu nalel do sklenki jakusyk okenu, zalel to sodu,
přylel cosyk červeneho a bileho, zamichal slamku a přysunul k nam. Jeden stal jak
ty dva bavoraki, tuž sme zaplatili, vzali ten zazrak a vracali se ku stolu.

Tam seděla moja obživla nočni mura. Asy stoštrnasť rob od Blanki ze šichty. Poznal
sem to celkem snadno, bo jak nas viděly, rozřechtaly se jak pohlupave a podle
těkavych pohledu ze švagra na mě tajak přy turnaju v rychlotenysu něbylo těžke
poznať, že skumaju, kery sem ja. Segra zrobila pod krkem ležatu osmičku, roby
zaměřyly na mě a naraz sem cytil rengenove pohledy až na visačce od trencli.
Postavil sem před Blanku ten modry chlast, slušně sem pozdravil a něchal se všecke
roby přectaviť, ale pyski ani mena sem něvnimal. Byl sem vynervovany jak haviř v
paternosteru a ruki se mi potily až na lopatkach, ale přesto sem se slyšel, jak
cosyk vtipně vykladam. Tuž asy moc vtipne to něbylo, bo potem jaksyk ztichly a ani
už se nětlemily. Omluvil sem se a šel se vydychať na vecko. Cestu zpatki sem minul
tombolu a něvypadala zle. Darkovy koš, foťak, grylovacy sada, dyvidyčko, šumka.
Rozhlidnul sem se, kaj se zhasyna a dumal, co bych zebral prvni, kdyby nahodu
bechly poistki.

V sale mezytym začla grupa ladiť inštrumenty. Jakisyk polohluchoněmy par to

něpochopil a začnul na to tancovať. Malem šel aji švager, bo obřadně požadal segru
o taněc, ale ta se na ňho zamračila, že ať se něrobi srandu. On se nasmolil, bo to
myslel važně. Na to zas segra, co hlupně, šak dycki tancuje akurat navaleny, tuž že
ona eště chvilu počka. Tuž tak po sobě eště chvilu polohlasem poštěkavali jak dva
mopslicy a ja sem dumal, esli poznam, jak přestanu ladiť, bo to fakt vypadalo, že
už hraju.

Segra nakoněc kopla svoju okenu a aji s Blanku vyrazyly na obchuzku a kontrolu
hadru, co na sobě maju ostatni roby. Blanka na mě hodila omluvne očko a pokrčila
ramenami, tuž sem ji ho poslal zpatki, že jasne, že to je v rychtyku, ale to už mě
švager tahnul k druhemu baru. Kura, ten dodržuje pitny režim jak zajezd na Saharu.
Esli tak budě pokračovať celu dobu, možna sem se teho taňca bal zbytečně. U baru
poručil dva fernety bez ředěňa a spustil vyčitki na roby jak stara šlajfira. Že jak
jim chce člověk zrobiť radosť, im se to něpozdava a šak kdo za to može, že jak byl
maly, že se omylem nacpal fazol do ucha a kvuli temu včil něma hudebni sluch.
Kopnul to do sebe jak Kukavuz popelak a dalši se vzal ku stolu. Jak sme dorazyli
zpatki, furt eště něhrali a roby měly dalši barevny sajrajt. Včil už se dal ale
barštajger zaležeť, bo tam měly michatka, napichane ovoce a aji jakusyk pažitku a
vrch sklenek oslimpany cukrem. Asy se daly už jeden u baru, bo segra už měla taki
mily pohled. Chlop s tu zlatu zahnutu trubu do ni naraz začnul fukať jaksyk
sylnějši, tuž podle teho sem poznal, že už asy hraju k taňcu, tuž sem pod stolem
nakopnul švagra a ten hned pochopil a vzal segru na parket. Koněčně sem měl Blanku
enem pro sebe. Ale ni na dluho, bo na mě tež jaksyk pomrkavala tajak se zanětem
vička a mi docvaklo, že chce tež tancovať. V tym rachotě, co robila ta grupa, bych
ji asy něvysvětlil, že nejsem pravě Aster, tuž sem kopnul teho ferneta a šel.

Povim vam, jak se mi ten lih z Božkova rozležel v břuchu, zdalo se mi aji to moje
tancovani take elegantni. Parurazy sem syce Blance dupnul na buty, ale ta se
tvařyla jakby nic. Prvni seryja nětrvala dluho a potem byla večeřa. Že sem se tych
hrancli nězrobil vic. Gulaš byl jak od nas z kantyny. Kdybych psal idelni listek,
dam mu meno Gulaš konstruktera. Maso tvrde jak tuha třy Ha a chuť jak guma z
pentylki. Šel sem to potem zajesť sačkem kobzoli.

Švager potem dostal ten fajny napad, že temu fernetu budě v břuchu lepši, jak se
zaleje červenym vinem, tuž kupil na stul sedmičku. Zbytek večera potem vyryval, že
za stopadesat by měl z Interšpara štyry kvalitni v piksli. Ja sem rači moc
němichal, bo vim, co to se mnu kdysyk robilo a ty Blančine modre šaty se mi libily
tajak byly. Koněčně tež došlo na dechovkovu seryju, tuž sem zaspominal, co sem se
učil jako mladežnik, jak mě mama nutila chodiť do tanečnich ("...val tam, gizde,
maš to zaplacene a raz se ti to budě hodiť..."). Přy polce sme litali salem jak
Ďžindžer s Fredem. Akurat mě nasmolil jeden starši pajtaš, asy inteligent, kery mi
pravil, že jak tancuju, ať němavam tymi rukami jak Emanuel, bo jak ho eště raz
uvalim zezadku do hlavy, pozve mě na vecko zepsať smluvu na darovani organu. Vul
jakisyk, šak tango, no ni?

Před začatkem tomboly před pulnocu se kajsyk ztratil švager. Posledni seryju ani
nědotancoval a šel se vyvětrať, bo to vino, kere vylopal skoro sam, se začlo
domahať hlasovacyho prava. Segra ho prvni chtěla isť pohledať, ale nakoněc se na
ňho vysmolila a kontrolovala listki. Vyhravali všecy kolem nas, my enem kulove s
přehazovačku. Ja na baly něchodim, tuž mi to mohlo byť jedno, ale podle segry to
bylo tajak každy rok. Jak se bližila hlavni cena, domotal se švager. V pysku byl
bily jak lyžařski vosk a jak promluvil, ucytil sem svoju ledničku s měsyc starym
cytronem a zelim. Lapnul na řyť a na stul přyhodil eště štyry listki do tomboly,
kere měl sebu v saku. Jak segra viděla čislo, kere před chvilu vyřvaval třyrazy ten
vyvolavač a potem vytahnul ine a jak se promitla, že ten ščaslivec se odnašal dom
kisňu s dyvidyčkem, dvaapulrazy nakopla pod stolem švagra do kostki (vim to přesně,
bo tu pulku sem chitnul ja odrazem) a potem mu eště nadala do ožralych hovad, kere
musa enem lopať a lopať a nic z teho. Švager enem něchapavě čučel a marně čekal, že
mu to kdosyk vysvětli.

Nasmolena segra chtěla isť po tombole hned dom, ale Blanka ju vzala k baru
sklidniť. Mezytym zas začla hrať ta grupa. Švager dopil ten zbytek vina a začnul se
litovať, že to ma se segru trapeni a že se ju musy jaksyk udobřyť a dostal napad,
jak na to. Dotahnul mě k baru, dal se eště fernet (to ti zrobi dobře po tym
vině...) a pry, že se zajdě domluviť s kapelmajstrem, esli by se němoh jednu
pisničku zabrnkať na kitaru. Že to segru určitě dojme a ona na ňho budě zas hodna.
Kapelmajster nechtěl slyšeť ani za liter ferneta, kery mu švager sliboval. Potem na
ňho zavolal jakehosyk chlopa s o čislo menšim oblekem, asy ochranku, bo švager
začnul byť dotěrny jak komar po vijagře a vypadalo to, že mu chce tu kitaru ukrasť.
Něchal sem ich povykladať a šel zpatki ku stolu. Potem sem ich eště viděl, jak
spolu idu jak dva kolezy ven ze salu, asy na cygaro. Makak s makakem se dycki
domluvja.

Do druhe, jak bal končil, sme eště s Blanku fajně potaňcovali a ku koňcu se aji
pocycmali. Dom sme šli sami dva, bo segra němohla prvni najsť chlopa a potem ho
našla, ale zas ho němohla vytahnuť z kabinki, bo se tam jaksyk šprajcnul a usnul a
něšlo otevřeť dveře. Segra s nim beztak štrnasť dni něpromluvi. Kura, ten se ma.

Na zbytek nocy a nedělu sem šel k Blance, bo Danek spal u Blančine hodne mamy.
Fajny bal to byl. Krom teho, že sme se s Blanku fajně potaňcovali, sem se aji
rozhibal dodrbane kosti z tych lyži. Semtam je třeba te kultury.

17.03.2006

Na Stodolni budě všecko lepši. Hepši!

Rano, jak jezdim lokalku na šichtu, se věčinu snažim chrněť. Jak mam pravě štěsti a
něpředběhně mě jakisyk mladežnik s baťohem na řbetě, lapnu na stolek, zavřu oči a
přectavuju se sam sebe v lužku. Spať se něda, bo jak prorvu cylovu pasku prvni, ten
gizd, co to něstihnul, se věčinu postavi tak, že do mě celu cestu vali tu krosnu a
jak se na ňho zle podivam, vymluva se na naval.

Zkraja tydňa sem se všimnul, že na Stodolni stoja jakesyk minybagry. Už sem cosyk
čital v gazetě, že pry budě jakasyk přestavba, či kereho šlaka. Jak sem dojel do
roboty, podřystali sme s partyju, esli to je k čemusyk dobre.

Maju tam pry byť nove a sylnějši lampy. Tuž to je fajne, aji v nocy budě světla jak
ve dně a jak mi zas jakasyk sviňa budě chceť ukrasť šrajtoflu, tajak před pul
rokem, chrapnu ho po pazuře a odvleču ho za pysk na Masnu k bengam. Esli budu měť
otevřene.

Tež maju spraviť kanaly. To se tež hodi. Mladežnice, kere tam vyražaju v takich
tych zdravotnich butach na vysokim kramfleku, už se něbudu museť brodiť v kalužach,
jak trochu zaprši.

Aji pry lavki vybuduju. Pro ty hlasuju všeckima dvaceti. Raz sem s partyju slavil
emdežet v Bastyle a jak sme šli kolem pulnocy na lokalku a skončili u Bumerangu,
tak nas bolely hnaty, že bysme aji na chvilu radi poseděli, ale něbylo kaj. Kamil
přyšel dom špinavy jak bravek, bo lapnul na zem a šak vitě, jak březen. Vlhko,
snich, špina. Enem, esli se možu přymluviť, ať ich zrobja pohodlne aji na spani. A
bezďacy tež uvitaju nove lavki. Raz sem tam viděl u byvaleho Pavuka lapět na zemi
orvaneho chlopa. Ludě chodili kolem a semtam se aji kdosyk kopnul.

Franta kajsyk čital, že pry se to budě v určity čas automatycki měniť v pěši zonu.
Pry tam budu jakesyk vysuvne slupki, kere samy vyjedu a auta budu měť utrum. Tuž
fajne, jak kdosyk něcha zaparkovane auto na tym slupku. Buď ho najdě pulmetra
vysoko a nebo s propichnutymi gumami.

Časem pry tam maju něchať postaviť aji jakesyk srandovni sochy, či kereho šlaka.
Tuž dufam, že se pouča u autora te srandy, co stoji před Domem uměni. Enem aby se
teho děcka něbali.

A nove parkovacy mista? Tuž to je to nejlepši, co možu zrobiť. Člověk semtam zajdě
a uhibať po pěti pivach tym karam, co tam zmateně bluďa a marně hledaju volne
misto, to je o život. Akurat se bojim, že čim vic aut tam budě jezdiť a parkovať,
tym spiš se ta cesta zas dodrbe a možeme začnuť znova, no ni?

Škoda enem, že něprošla ta vstupni brana, keru kdosyk navrhoval. Kdyby byla veřejna
sutěž o nejlepši napis, skusyl bych se zučastniť: "Stodolní - vaše děcka už su tam"

Akurat nevim, esli ti, keřy vymysleli tu rekonstrukcyju, to pořadně domysleli. Bo

věčina tych, co tam choďa, stejnak eště něma volebni pravo...

19.03.2006

Usmrkany Vilem

Mame v robotě krom Ladi jedneho takeho cypa. Vilem. Nastupil před štvrťrokem a asy
chce nahradiť na stolku našeho šefa, bo robi jak stary Sakmar, všude se snaži byť
prvni a jak je kajsyk shluk šefu, už se ometa kolem. Snaži se každeho poučovať, co
je třeba zrobiť, jak može, robi přesčas a už aji naš šef nam ho dava za vzor. Taki
oblibeny pajtaš.

Cely tyden mu teklo z rypaku jak z ďuraveho kastrola, chrchlal jak tuberak, kaj
přyšel, enem se stěžoval, jak mu je zle a všude kolem sebe trusyl bacyly. Už aji
šef ho poslal do dochtora, bo na poradě předved pětiminutovy zachvat kašla pravě
jak šef rozdaval ukoly. Ledva se vul zas rozdychal, zakrutil palu a pry, že to je
dobre, že on može robiť do rozervaňa těla. Sotva šef zmiznul, lozyl po kanclikach a
škemral, esli mu kdosyk pomože, bo je na tym strašně zle. Tuž jak pravim - cyp jak
lampa.

Akurat že z tych jeho chrchlu, kere něchal v každym kancliku na pamatku, pulka
patra snoplila a kuckala. Ti, keřy horečku rozehřyvali umělohmotne sedaki na
svojich stolkach, se zašli do dochtora, vyfasovali antybijotyka a maju klid. Ja sem
se celu dobu snažil držeť a jezdiť slalom mezy tymi letajicymi bacylami, tuž sem
kus chlopa a jakisyk ten virus mě něrozhodi, no ni?

Ve štvrtek sem začnul jaksyk vic kuckať a začlo mě boleť v krku, ale kupil sem se v
Albertu třy pakly holsek a mineralku na kloktani. Roby z Jarunineho kancliku mi
poradily, že se mam do ondrašovki nasypať štyry vrchovate lyžki soli a robiť se
oplach mandli, to mi určitě pomože. Jak už sem měl z tych bombonu rozedřeny krk jak
bravek, co zežral šmirgelpapir, a ze soli mě natahovalo, enem sem prošel kolem
kuchiňske linki, rozhodnul sem se to vyhnať inač. Slivku doma němam, tuž sem se
stavil za fotrem. Byl celkem rad, že se može s kimsyk podřystať o plejof a rad se
se mnu rozdělil. Jak sme byli tak v polovině lečebneho procesu, dorazyla mama z
obchoda a pry, čemu zas chlaščeme. Vysvětlil sem ji, že u mě je to ze zdravotnich
duvodu a u fotra z preventyvnich. Hned mi začla hmatať na čelo a pry, že sem
jakisyk horki. Dokoňca mi aji nacpala pod pazuru teploměr. Jak po pěti minutach
mrkla na rtuť, jaksyk divně se zatvařyla a chtěla mě rvať hned do lužka, bo dom pry
určitě nědojdu.

Jak sem viděl třycetosum pět, zrobilo se mi zle. Naraz sem měl vyschle v krku,
němoh sem polykať, motala se mi pala a chvilu sem zauvažoval, že tam fakt zalehnu.
Foter zahnal mamu, kera se přehrabovala v domacy lekarni, na kere byl přeškrkany
napis Baťa a fixem tam byl načmarany červeny křyž. Foter pravil, že na co praški,
šak sem po nim a to chce chlopske řešeni a začnul ve spižce shaňať med, že ho svařy
s tu slivku. Přy přectavě takeho dryjaku sem mu rači pravil, ať mi oboje odleje, že
se to vemu a zrobim doma. Mama mi nabalila jakesyk žradlo a paru plat s aspirynem a
eště se raz přeptala, esli něchcu zustať u nich. Tuž či sem maly harant? Do druheho
dňa se vyležim a budě dobře, no ni?

Dom sem se doplazyl utahany jak chřestyš s pětikilovym zavažim na chřestidle. Rači
sem se hned přeměřyl. Třycetdevět jedna! Kura, umiram! Mrknul sem do te mamine
igelitki na ty praški. Nejčerstvějši byly z roku devadesat sedum. No ja, mamine
pravidlo, že praški se němožu skazyť, bo su lečive. Tuž rači scypnu přyrozenu
smrťu.

Převlek sem se, zabalil se do peřyn a snažil se ovlivniť horečku pozytyvnim

myšlenim. Tuž to něbyl pravě nejlepši napad, bo pod tu duchnu bylo horko jak na
Enhačku přy odpichu. Jak sem se odkopal, zas mi byla za chvilu zyma. Tuž to je na
guvno, střydal sem to a dufal sem, že to zaspim. Po hodině sem se probral z
polobezvědomja a bylo mi horši jak před začatkem moji samolečby. Ani hlad sem
neměl, tuž to je co povědět.

Chvilu sem dumal, co by mi asy zrobily ty mamine leki. V tym polospanku sem se sam
sebe přectavil, jak se to ve mě genetycki pomicha a ja pojedu na šichtu se štyrmi
pazurami, jednu nohu a tykadlem a nikdo mě něpusti lapnuť. Kura, neměl bych zajsť
do dochtora? Vlez sem se pod zymnu sprchu, to mě trochu ochladilo a zalez sem
zpatki do lužka - s domacym lekařem. Tuž co, to je dědictvi po prababce a přecy
nejsem inkvizytor, abych se zbavoval starych bichli palenim, no ni?

Přeskočil sem ohmatane kapitoly, kere se mnu dospivaly a zastavil se na horečnatych

chorobach. Rači sem přeskočil, co mi všecko može byť a přečital sem se enem lečbu.
Dočital sem až k babskim radam. Pryznicove zabaly, to je moc složite a na to mam
malo ruk. Ale posledni recept mě zaujal - tvarohovy zabal na nohi. V te bichli fakt
radili navaliť se na nohi tvaroch, že ten horečku vytahně. Bylo to celkem
jednoduche a dole v ledničce sem aji našel zbytek tvaroha, bo se semtam robim
domacy pomazanki. Vlez sem do lužka, hodil pod sebe stare rozervane tryko, kere už
němožu nosyť ven, navalil se ten tvaroch na hnaty a omotal tesko tašku. Hned mi
bylo lepši a beztak ni enem tym, že ten tvaroch fajně chladil. Tuž to su věcy, fakt
to učinkuje! Valal sem se spokojeně v lužku skoro pulhodiny, než mi došlo, jak asy
ten bily zabal dostanu dolu. Jak mi bylo lepši, něrozpakoval sem se a odhopsal jak
Skipi do kupelki splachnuť to do stupački.

Asy sem měl zehnať cely tvaroch a ni enem nizkotučny, bo nad ranem se ta sviňa
horečnata vratila a v pul osme sem už lapěl u dochtorki (ten pajtaš, co mi chtěl
loni kontrolovať hemerojdy, už tam něrobi, bo měl jakisyk pruser s špatnym
receptem). Asy sem vypadal fak chory, bo jak mě viděla ve dveřach, už hmatala po
něschopence. Cestu do lekarni a dom sem zavolal do roboty, akurat že tam byl enem
Vilem. Stěžoval se mi do tydlifona, že je tam skoro na smrť chory a musy robiť za
všeckich, bo zustal sam s šefem. Tipnul sem mu to uprostředka jeho dřystu a zavolal
eště Blance. Starostliva robka. Slibila, že se večer stavi zrobiť mi kontrolu.

Večer mě přeměřyla, zrobila mi novy čaj a dokoňca mi aji uvěřyla, že ty bile stopy
na tym šedym tepichu přes celu obyvačku aji přecyň su eště z doby, jak sem maloval
(eště že něnašla ten zbytek obalu s tvarohem - kopnul sem ho pod lužko).
Tuž dufam, že budě zytra lepši.

Jaro, kaj sy?

Chvilami se cytim lepši a mlady, tuž sem se neska zadřystal pro Frontu.

Letošni zyma už mě fakt smoli, bo je dluha jak rozmotane tluste střevo. To sem fakt
eště nězažil a mama s fotrem tež ni a ti už cosyk pamatuju. Už se ani něspominam,
jaku barvu ma chodnik před barakem.

Prvni jarni den je tu a na chodnikach furt zmrzly snich, na střechach kusy ledu,
kere zakeřně čekaju, až mě dřystnu po pale, rano zyma okolo nuly, nebe furt
podezřele šede, pomaly z teho luďam začina šibať. A ni enem tym v parlamentě.

Moja felina už vzdycha po letnich gumach a karoseryja se stěžuje svičkam, že už ma

te Wieličky plny lak. Za chvilu tu su vajcove svatki, o kerych sme se dycki jako
mali gizdi předhaňali, kery budě věči frajer a pujdě v kratkich galatach, než nam
mamy vařechu a dochtořy antybijotykami domluvili. Letos to vypada, že jak se pujdě
na šmigrust, budě třeba obuť sněžnice na ty sněhove barykady na chodnikach, bo než
to staje, budě čas na prvomajovy pruvod.

Budě eště kdy slunko, nebo nas ten Nejvyši štajger chista na novu dobu ledovu?

Sem na tym tak bidně, že se už němožu dočkať, jak mě mama vyženě poprve na zahradu.
Celkem rad po zymě zešesťrazy přeryju naš hektar. Mama to omrkně zkušenym okem,
tajak dycki to budě zle a tuž to zryju eště zetřyrazy. Pohrabu se v hlině, aji
prvnim brukum ometu krovki. Sklep budě beztak zatopeny, tuž vykibluju tajak loni
všecku tu smradlavu vodu a budu se u teho vesele pohvizdovať, že už je tu voňave
jaro.

Tež se těšim, až nacpu zrnka travy a kvitek do hliny jedno po druhim. Jak budě
chvilu volno, vyněsu všecek nabytek před chatku, aby segra s mamu mohly všecko
otřeť vlchku hadru a než se mama všimně, že nic něrobim, něcham chvilu vystaveny
pysk slunku, kere se budě opatrně drať zarostlymi stromami. To ale němožu něchať
enem tak a hned vemu křaki motorovu pilu.

Už se němožu dočkať jarnich slev v hipermarketach, jak buděme s mamu a segru

objižďať všecke, abysme nakupili nejlevnějši sazenički a jak se budu přetahovať o
zlevněne zahradni bebechi s tymi, keřy byli rychlejši.

A tajak každy rok potem tyděň budu chodiť zhrbeny z teho radostneho vitaňa jara
robotu.

Kurnik šopa, a je se vubec na co těšiť?

28.03.2006

Upřymnemu šiblo

V ponděli rano sem byl na kontrole a vypada to, že už sem zdravy. Beztak k temu
přyspěla šokova terapija ze soboty.

To se tak vyvaluju v sobotu dopoledně v lužku a uvažuju, esli ma cenu psať tu

zavěť, jak už mi klesla horečka pod sedumatřycet a jak ni, tuž co s tym ozdobnym
papirem a naraz tydlifon. Mama. Pry se musa okamžitě staviť aji se segru na poradu,
bo se robi cosyk strašneho. Dumal sem, co tak strašneho se može robiť, že mě tahaju
choreho z lužka v devět rano. Foter je zas ve špitale? Zahradu napadli dřevožravi
šťuřy? Švager se přyhlasyl na Baňu? Pry ni, tyka se to upřymneho a že do tydlifona
to něchce vykladať. Tuž dobre. Převlek sem se, propocene pižamo sem zahrabal
hluboko do kibla na pradlo, polel se pitralonem (a pro istotu aji ten kibel), bo se
mi nechtělo sprchovať a enem sem vylez z kupelki, zvonek.

Malem mě v tych dveřach porazyly. Začly jedna přes druhu dřystať, že upřymnemu asy
hrablo, bo se pry chce ženiť a že mu to musym jako jediny chlop v rodině zarazyť.
Moc chitry sem z teho něbyl, bo někere věty mi v tym duetu splyvaly, tuž sem se
poptal, co je zleho na tym, jak se dospěly synek chce oženiť. Kdyby pohled zabijal,
měl bych vytapetovanu přecyň. Svojimi vnitřnosťami. Pry to je pědatřycetileta
megera s děckem, kera ho chce uhnať, bo němože zehnať normalniho chlopa. Ten vul
uplně zhlupnul, bo jak je zamilovany jak ježek do ryžaku, robi same capiny. Prvni
se k ni nastěhoval, potem aji prodal jakesyk kramy z domu, aby to něvypadalo, že je
chudy. Segra se to dozvěděla nahodu od jeho kamoša, kery mu volal dom. Hned zrobila
burdel, ale upřymny ji pravil, že je dospěly a može se robiť co chce. Pohrozyla mu
švagrem, ale marne, bo ten zehnal jakusyk chvilkovu robotu a je zas kajsyk na
montaži.

Jak mi to všecko vypověděly, mama pravila, že ho nalakala na odpoledně k nim, že ma

zbytečnu pětistovku a potřebuje umyť okna a že tam musym byť a rozmluviť mu to jak
chlop chlopovi. Na mě on da. Zoptal sem se, čemu to tak spicha, šak se možeme
domluviť přyšti tyden, jak už budu zdravy, no ni? Jak mama dotapetovala druhu
stěnu, pravila, že pry mu segra našla na komputeru v takim tym programě na psani
dopisu a řetězovych emajlu rozepsane svadebni oznameni. Tuž tak to asy fakt spicha.
Pravil sem, že beru antybijotyka a že mam nemocensku a jak mě doma něnajdě
kontrola, dostanu misto chechtaku tak akurat nasmolene, ale to na ňu něplatilo.
Chvilu sem se eště snažil vymluviť, že je doma foter, tuž ať mu on promluvi do duše
- šak ma na to pořadnu haviřsku pazuru, ale ten jak pry slyšel, že mlady se chce
ženiť, staral se enem, esli mu budě na svadbu dobry jeho stary oblek a že už se
těši na svadebni dortu. Tuž to je jasne. Jak se mama cosyk uveme, može byť člověk
na vuzku a stejnak to musy zrobiť po jejim. Nakoněc sem suhlasyl, ale enem proto,
že se prořekla, že ma napečenu makovu babovku.

Odpoledně sem se navlek jak na lyže, přes pysk sem se omotal šalek, ať bacyly
němožu ven ani dovnitřku a přyskokami sem se přesunul tych paru ulic k našim. Cestu
sem se rozhližal, esli něpotkam kontrolora, ale nevim, esli choďa po ulicy s cedulu
na krku "kontrolor chorych".

Mlady dorazyl kolem dvuch a jak viděl v obyvačce segru a mě, pochopil že tych
pětset se nězarobi a chtěl hned valiť pryč, ale mama stihla zamknuť a bo je
viditelně sylnějši, lapnul upřymny v obyvačce na řyť a robil, tajak by se
něchumelilo. Chvilu do ňho obě duly jak do ucpane tuby, ale všecko marne. Začnul
mleť, že ona je ta prava a jedina a že se ju veme kdyby hrom na hromě jezdil. Mama
potem duležitě pravila, že pujdu se segru zrobiť kafe a že nas něchaju se strykem
samych a mrkala přy tym na mě, jak by ji do leveho oka vletěl kolibřyk. Tuž kurnik
šopa, či sem jakisyk seksuzoolog?

Chvilu sme enem tak mlčeli, chvilu podřystali o fotbale a o škole, potem sem se
zoptal, jak vypada a on začnul basniť. Že je švarna jak obrazek, že ma vlasni
kvartyr, že to děcko vubec něvadi, bo aspoň něbudě muset čekať až budě jeho vlasni
velke a možu spolu robiť ruzne capiny, no dřysty prdy stara babo. Jednym uchem mi
to šlo dovnitřku a druhim ven a myslel sem se o tym svoje. Nakoněc sem to asy
podrbal, bo sem spiš enem tak do vzduchu, jak jemu, pravil, že ať se rozhodně jak
chce, mama ani babka mu to stejnak něschvala. Asy slyšel enem to, ať se rozhodně
jak chce, bo naraz byl v přecyni, zahulakal do kuchině, že stryk ho v tym podporuje
a než mama vybrala zatačku, vytahnul ji klič z kabatu na věšaku a byl v dupě.

Mama se roščilila, že za všecko možu ja, že ani rozmluviť synkovi capinu něumim,
eště ho podporuju, a neni se co diviť, jak mě němože mět za vzor, bo žiju tež jak
něpodara a že za jeho zkaženy život budu mocť tež ja a co to zplodila za gizda a
kaj ma ty praški na srce. S děckeho pokojika sem slyšel pochechtavať se fotra.
Segra enem přyzvukovala. Kdyby to šlo, aji by mi přyšily, že sem ho s tu robu
zeznamil ja. Pomaly to vypadalo na koněc navštěvy. Jak sem šel dom, dumal sem, že
vyhodim tydlifon a přelepim se dole na vchodě vizytku.

A tu slibenu makovu babovku sem ani nězkusyl.

30.03.2006

Penycylin došel - koněc valaňa

Včera sem byl koněčně na šichtě. Tuž ni, že bysem se tam těšil, ale furt lepši, jak
čučet do tych pěti prymaleksu doma. Celkem to uletělo, šak znatě to - čas tak leti,
jak se člověk fajně bavi. Za ten tyden se mi nakupila robota na stole, že něbyly
vidět fleki od kavy na desce, tuž sem celu směnu dřel jak šmirgelpapir.

Kamil přyšel po obědě s novinku. Pry esli vim, že se Jaruna budě vdavať. Tuž že by
se Ladik koněčně odvažil řeknuť te svoji sumorobě z podhledu z oči do podhrli, že
už ma plne zuby teho valaňa sudu a idě za volanim divočiny? Tomu se mi něchtělo
věřyť, bo to by byl na nemocenske tak ze dva měsyce. Pry ni, pry se bere jakehosyk
mladeho pajtaša, s kerym se zeznamila na jakesyk dysce, jak ju baby ze šichty raz
vytahly na Stodolni zapařyť a zaspominať na mlade roki, jak eště hrudniki byly jak
naply pauzak na rysovacym prkně a šupa z pomeranča něbylo sproste slovo. Pry je to
na cely život, bo on je taki fajny, mlaďučki, fajně tancuje a chodi pěkně oblikany.
A kurnik, Jaruně na stare kolena z nědostatku přyležitosti hrablo. Spoměl sem se,
jak byla kdysyk hotova z Kokotka a zoptal sem se Kamila, esli ma tež jeho plagat v
kancliku na stěně. Pry ni, bo to chtěla zatajiť, ale jeji nejlepši kamoška Věra to
roztrubila po podniku. A tuž čemu bych ji to něpřal, no ni? Posledni dobu na sebe
jaksyk vic dba. Kupuje se od sekretařki naměstka, kera se přyvydělava jako
Avonroba, take ty barevne srački na gzycht, co mi přypominaju mojeho Mladeho
chemika a maže se s tym obličej aji pysk. Do holiča chodi co štrnasť dni. Nakupuje
enem značkove hadry v byvalym Fenyksu. Syce to furt eště neni žadna Klaudyja Šofer,
ale do Nahlovskeho už ma daleko. Jak ji to něvyšlo se mnu, tuž ať ma štěsti s
mladežnikem.

Chuť po boruvkovych knedlach, kere chutnaly jak když tyden zapomenu rohlik v hrnku
se zbytkem ovocne sodovki, vystřydala ina pachuť. Cosyk mi začlo blikať na pozadi
paly a ni a ni se teho zbaviť. Dralo se to na povrch jak zbludily haviř, až naraz
gich!

Jaruna...

Mladežnik...

Svadba...

Kolače...

Radnica...

Kura, kaj to sem?

Upřymny!!!

Ni, to neni možne! Oblelo mě jak susedku v přyzemi po jedne starši oslavě. Jaruna.
Mladežnik. Dyska. Upřymny je ten mladežnik! Jaruna ale přecy něma děcko. Šak ale
kdo mluvil o robě s děckem? Mama. Ta teho nadřysta. Přy moji smule budě Jaruna v
naši familiji. A za paru roku budě s Dankem litať po Dubině vyplod jejich laski -
chitry po dědovi a pěkny po mamě. Tuž na zdravi!
Zbytek šichty sem něvychazal z bezpeča svoji paly. Jak to zystiť? Koho se zoptať?
Jaruny ni, bo posledni pulrok se spolu moc něbavime a přecy to něpřerušim otazku
"Ty Jaruna, něbereš se nahodu takeho kudrnateho gizda, co meška na Dubině a mysli
se eště, že hadica je stara od hada?" Upřymny mi beztak tež nic něpovi, bo raz už
mě obvinil, jak sem se vyptaval na jednu robu, že mu ju zas chcu přebrať jak
Blanku. Kurnik šopa, to je sytuacyja.

Cestu dom sem v lokalce dumal o vajcovych svatkach, kere se bliža, abych přyšel na
ine myšlenki. Každy rok to je stejne. Zvaliť karabačem mamu, segru, letos aji
Blanku, trochu se přypiť a tyden potem žrať vajca. Co tak letos vyrazyť na jakisyk
vylet s Blanku a Dankem? Jeden den kajsyk v přyrodě, šak už se robi aji teplo. A co
jeden den, jak vyjeděme v patek odpoledně, vratime se v ponděli večer a štyry fajne
dni nam zrobja všeckim fajně. Před očami se mi začnul rysovať plan. Hotel s
bazenem. Vyjižďki po okoli. Naučim Danka motať karabač, beztak to něumi. Naučim ho,
jak vybrať tu nejsmradlavějši voňavku. Naučim ho plavať, ale doopravdy, ni tajak mě
kdysyk učil stryk Dan. Budě to taki fajny prodluženy vikend, kery nas sbliži.

Jak sem se dostal do take fajne pohodove nalady, u Ostravice mi to zdrbal ten chlop
s tym hlašenim pro děcka a mladežniki, kery mluvi, jak by se z teho robil srandu a
ja sem se spomněl na teho Jarunineho mladežnika a cely zblbly sem se v poloprazne
lokalce postavil, abych pustil lapnuť starši cestujicy, keřy tam něbyli. Taka
rezata pědadvacytka na sedadle nědaleko od mojeho se enem mlsně usmjala, jak to
viděla, bo kera roba by nechtěla chlopa, kery poslucha na slovo, no ni?

Večer sem volal mamě, abych zystil, jak se menuje ta buducy nevěsta, ale jak mi to
posedmy raz tipla, pochopil sem, že se mnu asy eště něchce mluviť po tym fijasku u
nich.

No nic, pujdu chrněť. Třeba mysleť pozytyvně. Enem ni Jaruna. Enem ni Jaruna...

4.04.2006

Prvni pěkny jarni vikend

Konečně jaro! Syce trochu zymne, ale aspoň je zas semtam vidět slunko. Už
zprostředka tydňa sme s Blanku planovali, co zrobime o vikendu. Danek budě mět co
něvidět narozki, tuž dostaně kolo. Ni, že by ho chtěl, ale Blanka rozhodla, že už
je dosť stary cap na to, aby se zrobil řydičak na minykolo. Šak jeho kolezy ze
školki už skoro všecy jezďa a někeřy už aji bez postranich kolec. Danek je ale
nězmar. Už s ňu vic jak rok dyskutuje o tym, esli je cyklistyka sport vhodny pro
děcko jeho věku. Jednu s podminek izdy na kole je dostatek vhodnych ochranych
prostředku (koněc cytatu). Kajsyk splašil test přyleb a ma tam zakružkovanu jednu,
kera to vyhrala a tež ma vybranu sadu chraniču na kolena, hnaty, loktě, pazury a
jak mu stryk Adam vysvětlil, co to je suspenzor, chce ho tež, bo kolo s rulku je
sviňa. Tuž něpřyzabili bystě ho, gizda maleho?

Přy tym domluvaňu sem asy trochu vic nahlas zastenal, bo sem se přectavil isť s
takim děckem cosyk kupovať. Blanka se to asy vzala k srcu, bo mi druhi den u kafe
radostně pravila, že se Danečka bere na vikend Adam a ty chraniče a dalši bebechi
vyberu spolu. My se enem projděme po obchodach a vyberem ten bicykel. Povyrost sem
o pulmetra jak fikus po vijagře, bo na kola sem odbornik. Jako maly pajtaš sem raz
z tatove stare ukrajiny skušal podle navoda ve Veteem zrobiť tereni kolo. Tenkrat
mě syce mama zvalila za rozervane galaty aji košulu a foter za všecki vyvalene
špice v přednim kole, ale tych sedum vteřyn letu vzduchem sem byl pro partyju buch.
Aspoň myslim.

Večer mi eště Blanka volala, že po tych nakupach budě spať Daneček u babki a my se
možeme zrobiť pěkny večer. Dalšiho pulmetra navrch, bo na pěkne večery sem eště
lepši odbornik.

Tyden uletěl celkem svižně. Chlopi na šichtě furt dřystali o Klausovi na Ostravsku.
Franta se chlubil, že se vystal frontu u jakehosyk stanku na jeho fotku s podpisem.
Tuž to se hodi - až ho raz vyvala z roboty, može ju prodať na burze a budě mět za
co kupiť žradlo. Ja sem se rači nězapojoval, bo furt nevim, čim se podklada huštacy
domacy bichloteku. Potem už tu byl vikend.

Kolem oběda sem zaparkoval smykem u Blanki, bo mě pozvala na zapečene kobzole.

Blanka ich robi skvěle, ale trvalo mi to třy navštěvy, než sem to docenil. Poprve
na mě hleděla jak klokan na zahradniki, jak sem se ptal, čemu tam neni mlete maso,
ryža a celer, kery tam davaju u nas v kantyně.

U oběda sem se vyslechnul od maleho ajnštajna školeni o tym, co musy mět bezpečna
helma. Jak sme zaživali po obědě, dorazyl Adam, enem na mě kivnul bradu, ale už ni
zamračeně, tuž sem z teho pochopil, že to je přatelske gesto. Danek se šel obuvať
buty a Adam se mezytym zoptal, kdyže ma upřymny termin te svaďby. Blanka zrudla jak
rak v polivce. A kurnik šopa, tu maju rychlu informačni službu. Pokrčil sem
ramenami, že nevim a že mi to je celkem jedno, bo to je jeho věc, šak je dospěly,
no ni? Na to Adam zakrutil palu, až mě obchlistlo olejem a pravil, že synek je
pohlupavy a Blanka enem špitla, že ho to určitě přejdě. Mezytym se Danek, kery se
do uzlovaňa přybral aji šňurku od kapuce, hryznul do jazyka, jak ho měl vystrčeny
přy te napinave robotě a začnul bečeť, bo ze sebe zrobil celkem pěkny baliček. Enem
nalepiť znamku. Mama ho šla rozbaliť a ja sem dumal, o čim s Adamem mezytym
podřystať. Asy sem posmolil vyběr tematu, bo sem se zoptal, esli jeho robce něvadi,
že se furt taha ze synovcem. Podival se na mě jak afroameryčan na potrhany papirovy
saček a mi docvaklo, že sme tam, kaj sme začinali. Blanka se potem na schodach eště
ptala Danka, jaku barvu kola chce a on odpovidal, že hlavně ať to ma trubitko.

Jak oba vypadli, Blanka mi přy kavě vysvětlila, že bracha je rozveděny a jeho roba
se odvezla Evičku kajsyk do Čech. Aha, tuž to sem pohorku přymo v hnědym. Trochu mě
nasmolilo, že mi o tym nikdy něpověděla, ale předběhla mě, že sem to němoh vědět,
bo sme o tym němluvili. Začnul sem byť asy trochu protivny, bo sem se v tym furt
vrtal jak něduvěřyvy ginekolog, že ja o nim nic něvim a on vi aji to, že upřymnemu
šiblo a ja ji něstojim ani za paru slov o jeji rodině a že to je divny vztah a
podobne duperele. No asy sem to trochu zdrbal, bo mi zbytek kavy přypominala Jarunu
po Kinestaru. Nakoněc mi pravila, ať se jedu do teho obchoda sam. Tuž přecy
něpojedu kupovať kolo pro jejiho synka sam, no ni? Nahlas sem to ale něřek, bo mi
konečně začla fungovať moja červena kontrolni dyjoda v pale a ja sem se všimnul, že
se kolem ochladilo tak o pět stupňu.

Dopili sme kafe a Blanka šla pomyť nadobi, tuž sem drapnul noviny a po očku čučel
na hodiny. Umyla taliře, hrnki, lyžki, linku, sporak, stul a jak začla drhnuť
galeksku, zoptal sem se slušně, esli bysme už němohli jet. Odsekla mi, že eště neni
hotova. To mě nasmolilo a pustil sem se kisňu. Blanka se zavřela v kupelce. Vylezla
tak po dvuch hodinach, nastrojena jak na bal a pry, že možeme jet. Ve mě to ale
eště dobublavalo jak po třešňach s mlikem, tuž sem včil odseknul ja, že až skonči
ten fajny program. Stala nade mnu jak buch pomsty a klepala nohu do parket, tuž sem
rači stanul, šak to cvičidlo na břuch se možu objednať indy.

Lapli sme do feliny a valili do Hipernovy. Cestu bylo ticho jak na plese
hluchoněmych. V Hipernově sme začli očumovať kola. Jak kolem projižďal taki ten
bruslař, Blanka ho zastavila a pry, esli je to vhodna velikosť pro předškolni
děcko. Chvilu se měřyl kolo, chvilu nas a potem pravil, že on je od zeleniny, tuž
sme chvilu proklinali společneho něpřytela - všecki prodavače. Hned se trochu
vyčasylo. Potem sme šli omrknuť nabidku do Gigasportu a bo se Blanka začla aji
trochu usmivať, navrhnul sem ji, že to klidně potem vemem přes Tesko a Kerfur.
Robam fakt stači malo, bo roztala jak barbina ve vysoke pecy a začla aji odpovidať.
A tak sme absolvovali někoněčny kolotoč kolem minykol, kere byly všecke stejne, ale
Blanka se pečlivě zapisovala všecke parametry a ceny a přesvěčovala mě, abych každe
něnapadně fotil tydlifonem. To tak. A jakisyk ten zněuznany Rambo se mnu vymete
kumbal.

Cestu dom sme se eště kupili šampus, bo sme byli z teho vybiraňa zedřeni jak dva
zavity a zrobili se pěkny usmiřovacy večer. Na planovanu Stodolni nědošlo, ale ani
jednemu to stejnak něvadilo.

V nedělu bylo počasy jak malovane a ja sem zpětně něchapal, čemu sme se včera tak
rafli. Zrobil sem snidani do lužka a tam sme podřystali o našich familijach a zas
bylo fajně. Aji sem tu velku Evu chapal, ale nahlas sem byl ticho. Možna se na teho
blonďateho chitrolina zvyknu. Chtěl sem zrobiť eště aji oběd do lužka, ale všecko
sem už použil na vyrobu snidaně, tuž sem ju pozval na picu, kaj minule dlabala
segra s gizdami.

Po fajnym obědě sme se šli projsť do Komeňaku, kaj bylo moc pěkně. Nebe modre jak
zeprane monterki, slunko celkem hřalo, luft voněl po jaru a ni po Paskově a
sedmikraski lezly z hliny skoro před očami, tajak by ich haviřy vystrkovali ven.
Moja duša romantyka se enem vevnitřku smjala. Kolem ludě ruku v ruce, tež zastup
kolobuťařu a mi dycki zaškubalo nohami, jak kolem kerysyk projel. Blanka pravila,
že kdysyk obstojně bruslila na ledě a že to němože byť až tak inši na kolobutach.
Spoměl sem se na svoje kolobutove začatki a kivnul sem, že určitě němože. Domluvili
sme se, že ja ji přypomenu brusleni a naučim Danka jezdiť na tym novym bicyklu.
Bylo mi tak fajně po te dluhe zasmolene zymě, že sem všecko odkival.

Až odpoledně, jak už byla Blanka doma, se mi zatmělo před očami. Danečka? Jezdiť na
bicyklu? Co sem komu porobil...

6.04.2006

Nahuře je kdosyk asy něsvepravny

Včera odpoledně sem se poflakoval kolem hlavniho nadru, bo sem se šel vyzvednuť
balik na hlavni poštu. Šel sem dom pěšobusem, bo mam lokalek plne galoše z cest na
šichtu. V polovině cesty mě chitla ta vanica. Tuž do štajgrove řytě, kdo to tam
navrchu organyzuje? V sobotu sedmikraski v parku a naraz eště buděme zametať snich
před barakem? Jak sem šlapal a něvěřycně čuměl na ten bily maras, co padal zvrchu,
naraz tydlifon. Mama. Pry esli vidim, co to venku pada. Tuž jasne, že vidim, šak v
tym šlapu. Hned se zoptala, kaj sem a co robim a esli se něchcu staviť. Jak už se
cosyk posmoli, tuž kompletně. Ani mě dluho něpřemluvala.

Jak sem se u našich osušil, hned na mě mama vysypala, že bych se měl podřystať s
upřymnym. Tuž to je jakesyk žerve, nebo dežoví, či jak se to menuje, šak sem s nim
přecy už mluvil a dopadlo to jak bojing z dvanasti kilometru. Na to mama, že jasne,
že vi, ale že to bylo malo a bylo to v něvhodnu dobu a nejlepši by bylo, jak bysme
se cela familija podřystali přymo s tu povětrnicu, co chce něbohemu děcku narvať
chomut na krk. Foter od hokeja odfrknul, že beztak je to zas enem imaginarni
kamoška, jaku měl upřymny až do štrnasti než mu narost prvni jebak a keru mu
vymluvil až ten psycholog s tymi praškami a že se chce robiť zajimavy, ale mama se
na ňho podivala jak něšikovny stolař na harfu a tak rači zavřel pysk a čučel dal na
ty jezdicy panaki s hokejkami.

Dojidal sem fajnu tvarohovu buchtu, co mi mama dřystla na taliř a posluchal, jak mě
chvalila, jaki sem fajny rodiny dyplomat, že všecko zařydim a že by se ze mě
upřymny měl brať přyklad, bo než ja se oženim, tuž se všecko pořadně rozmyslim. A
vida, eště před paru tydňami sem byl černa ovca familije, co svoju staru choru
mamu, natěšenu na male pajtaški, něchce potěšiť a furt se něženi a naraz sem vzor?
Je to fakt stejna roba, kera se mě tak před pulrokem přy jedne flambovane dyskuzyji
ve vsteku zoptala, esli mam vubec v rychtyku ty male ostravaki tam dole? To su
změny jak v otevřenym jogurtu po deseti dňach. Začlo mi byť v te poloze mudreho
stryka fajně, bo sem se pomyslel, že by něbylo zle, jak by se upřymny fakt oženil a
žezlo a korunu mamlasa familije převzal kdosyk iny.

Do teho dorazyla segra s malym nascypanym synovcem. V robotě se na ňu divali skrz

prsty, že se zas chtěla brať paragraf, tuž vymyslela, že maly budě paru dni snopliť
u babki. Se snoplem rozmazanym po pysku se ku mě naklonil a zachrchlal mi do ucha,
že esli všecko dobře dopadně, tež budě stryk. Snažil sem se zbytek navštěvy
nědychať, bo mi stačilo tych paru dni s bacylem a penycylinem doma. Ale vidim, že
upřymny něleni a postupně zpracovava celu familiju.

Obě roby se do mě potem svorně pustily a pry, že bych se fakt měl s tym zamilovanym
gizdem eště raz podřystať, že jak se to promyslim a dam do teho jakusyk tu
psychologiju, tuž na mě určitě da. Zas mi bliknul před očami ten syr v piksli.
Snažily se pulhodiny a byly fakt přesvěčivě jak ten maly plešaty pajtaš z
telešokingu, bo sem nakoněc uvěřyl, že sem jediny, kdo to dokaže zvladnuť. Segra
potem už spichala dom, tuž se rozlučila s tym, že zytra beztak přyveze aji malu, bo
ta jak zysti, že bracha se vala šumki u babki a ona musy do školki, paru hodin
autohipnozy a už je tež nascypana.

Něchal sem se zavezť před barak, bo tym bilym sajrajtem se mi něchtělo isť. V kaře
sme ponadavali na počasy a tež sem se zoptal, esli segra nězna tu Adamovu Evu.
Zatvařyla se jak prodavačka pět minut před zaviračku a pry že trochu. Už segru paru
roku znam, tuž mi bylo jasne, že jeji "trochu" znamena, že vi všecko o ni, o jeji
familiji, zna všecke nemoce prodělane v mladi, seznam kamošu a kamošek, co a kaj
robi, jake měla daňove přyznani a počet krevnich destiček. Tuž sme chvilu poseděli
v autě, bo segra něchtěla isť navrch (nevim čemu - šak sem v ponděli aji povysaval
a ten tvaroch, o kerym sem se myslel, že to je scyply šťur, už sem tež vyvětral) a
něchal sem se povykladať, čemu ho Eva opustila. Nic složiteho, raz mu vzala zvonicy
tydlifon, jak ho zapoměl doma a než se přectavila, vyslechla se jakisyk zajimavy
monolog jakesyk roby. Chvilu se myslela, že to je omyl, bo to bylo jak z takich
tych drahich inzeratu, co su v Plesku aji s obrazkem (tuž ni, že bysem to sam
skušal - vykladal o tym raz ten vul Vilem na šichtě) a jak se zoptala, kdo vola,
roba začla koktať a potem to položila. Někere věcy něvysvětlitě. Do tydňa byla
přestěhovana aji s malu u mamy. Rozvod proběhnul v klidu. No vida, tuž zajimavy
chachar ten Adam, to se mi možna raz budě hodiť.

Jak sme se lučili, enem se povzdychla, že jak se přectavi, že budě mět skoro stejně
staru snachu, naskakuju ji na řbetě bolaki jak arašidy. Jak sem lez do vytahu,
zařeknul sem se, že ji s tym fakt skusym pomosť a esli se mi to podařy, už ode mě
nic nědostaně k narozkam ani pod stromek.

Doma sem skusyl prozvoniť upřymneho, kery asy něbudě tak hlupy, jak se zda, bo jak
to vzal, hned se zoptal, esli sem byl zas u babki. Jak sem mu po pravdě řeknul, že
ja, poptal se, kdy že mu zas budu promluvať do barumki. Na to něbylo co odpověděť,
tuž sem ho pozval na patek na večeřu, že budu robiť parki. Chvilu dumal a potem
suhlasyl. Mamě povi, že u mě přespi a misto teho pujdě pařyť s partyju na Stodolni
jak skonči to přemluvani. A stejnak se mnu tež potřebuje cosyk probrať. V dalce sem
slyšel řvať jakesyk děcko, ale něbylo poznať, esli to je kopija segry a nebo byl u
te svoji. Lučil se jaksyk unaveně, tuž to byl asy doma. A nebo že by už byl utahany
z te svoji nove familije?

Večer volala Blanka, že sme ten bicykel vybirali zbytečně, bo Adam už jakisyk
zehnal, enem nevi, esli ho ma předať hned, aby moh Danek už trenovať, nebo až v
květnu na narozki. S hruzu sem se spoměl, kdo ma Danečka učiť jezdiť a začnul sem
Blanku přesvěčovať, že jasne, že až na narozki, bo to by inač něbyl spravny darek a
stejnak tam včil sněži. Tuž snad ten fajny snižek už vydrži až do listopadu.
K druhe večeřy sem se zapnul kisňu. Jak sem viděl tu akčni chuvu, nědalo mi to,
zazvonil sem segře a nabidnul sem ji, že ju do teho přyhlasym.

Bestyja něvděčna! Či tak se oslovuje nejmilejši bracha?

7.04.2006

Jaro je tu - bicykly nachistať!

Za paru dni mě čeka naučiť jedneho maleho barabčika jezdiť na bicyklu. Jak se
spomenu na svoje začatki, eště mě zaboli ten zarostly štěrk v kolenach.

Tajak každy maly pajtaš v mojim věku sem se přal Merkur a kolo. Misto Merkura sem
dostal dřevěne kostki a misto vlasniho kola raz foter dovlek dom z putyki
polozrezlu ukrajinu. Že pry ju vyhral v kupkach (taka fajna hospodska hra) a že ju
spolu, my dva chlopi, dame dohromady. Dřysty prdy. On furt neměl čas, bo byl buď v
rubani a nebo vyspaval, tuž to zbylo na mě. Byl sem celkem šikovny, tuž sem za
kapesne nakupil pikslu barvy a aspoň to natřel, bo to vypadalo, jak by s tym kdosyk
spadnul do Ostravice a vytahli ho za pul roku.

Nevim, esli se kdosyk pamatuje, jak vypadala prava ruska ukrajina. Tuž take typicke
kolo pro desetileteho synka. Ram uspusobeny k temu, aby vydržel pad ze stometrove
skaly na beton, a nebo nalet imperyjalistyckich eroplanu. Těžki jak gotvaldova
socha. Gumy jak z děckeho traktora. Předni brzda bez obloženi, aby bylo v nocy
vidět, jak člověk brzdil a vzadku misto cvrka torpedo. To jak chtěl člověk
zabrzdiť, musel šlapnuť dozadku a jak pravě něpřeskočily kule v ložisku, aji
zastavil. A na takim žďorbu sem se měl naučiť jezdiť.

Tuž pravda, jakesyk zaklady už sem měl, bo raz mě něchal jeden bohatši kolega ze
školy svezť na svoji favorytce. Ujel sem tak ze dva metry, než sem aji s kolem
bechnul do křaku. Hned přyletěl, dal mi do pysku a pry, čemu sem mu něřeknul, že
něumim jezdiť a ať to navalim, bo mu to odřu. To bylo cosyk. Kolo lehučke jak
aštverka pauzaku, fajně bzučelo, jak jelo a ta pěkna modra barva. Paru nocy sem
stravil tym, že sem se přectavoval, jak mě jeho familija adoptuje a on potem nahodu
umře přy padu ze schodu...

Tu tatovu ukrajinu sem po prvni izdě přemenoval na buchar, bo jak sem z ni dřystnul
na zem, zrobila taki zvuk, kery mi přypoměl, jak sme byli ze školu na ekskurzyji v
Tatrovce, kaj lisovali bebechi do kabin. Ze začatku sem skušal vylezť na ten ram,
ale bylo to vysoke jak žirafa na žebřu, tuž sem od synku z vedlejšiho baraku
odkukal taku metodu. To stě prostrčili pravu nohu zleva skrz ram, položili ju na
pravu šlapku, odrazyli stě se a skruceni jak banan stě jeli. Jak se zadařylo, ujel
sem tak z deset metru a vystupil na stejne straně, jak sem nastupil. Jak se
nězadařylo, vzal mě balanc napravo a to sem potem věčinu musel čekať v dosť
nědustojne poloze, až kolem kdosyk pujdě a vymota mě z teho bestyjstva ven.

Ale byl sem vytrvaly. Něvzdaval sem to aji přesto, že sem v kolenach nosyl dom
šutru, že bysme se mohli založiť štěrkovňu. Nakoněc sem tu bestyju divoku skrotil a
služila mi fajně až do šesnasti. To se mě asy mamě zželelo, bo se mojemu bicyklu
řechtal aji ten pohlupavy Marek z protějšiho baraku, kery nědal v jedenasti
dohromady větu a věčinu enem hikal, a donutila fotra, aby odložil jakesyk ty
chechtaki z premiji a kupil mi pořadne kolo. Tuž jasne, že někupil nove, bo na to
byly pořadniki, ale od kerehosyk kolegi, pry lehce ojete. No aspoň už to něbyla
ukrajina, ale eska. Syce damska, s dvumi šikmymi rulkami, ale zas se na to dalo
lechko nastupovať.

S tym sem tež zažil fajne věcy. Pamatuju se na ten den, jak sem na haldě našel
stare berany a vyměnil sem ich za ty damske řyditka. Naparoval sem se jak žehlička,
bo krom tych rulek už bylo skoro něrozeznatělne od favorytki. V jakimsyk magazyně
sem potem viděl fotku bicykla bez blatniku a byl sem z teho vedle. Tuž to musym mět
tež! Akurat že jak sem chtěl dať pryč předni blatnik, levy šrub byl jakisyk zarezly
a něšel, tuž sem chvilu jezdil s napul uvolněnym blatnikem, než měl foter čas a
pomoh mi to odervať. Na to němam dobre spominki, bo sme se synkami robili zavod na
naši dluhe ulicy a ta bestyja plechova se rozhodla v nejlepšim, že skusy, esli by
ji něbylo lepši mezy špicami. Tenkrat sem vyhral. Děcka syce byly proti, bo do cyla
se mělo dojet na kole, ale stejnak sem byl prvni.

Potem mi ho jakasyk sviňa ukradla aji se zamkem, bo sem ho syce přymknul k

zabradli, ale něvšimnul sem se, že kusek dal je zrezla ďura.

Jak neska člověk proleze obchody, něchce se věřyť, že kdysyk byly akurat ukrajiny,
skladacy eski a favorytki a to enem pro znamych, podle pořadniku nebo v tuzeksu za
bony. Člověk by na to neměl zapominať, bo kdo to potem povyklada tym malym
něvděčnym gizdum?

11.04.2006

Parki nakladane ve fernetu

Naša familija je jakasyk zmutovana, bo se tam jaksyk divně přenašaju myšlenki. Než
dorazyl v patek upřymny na ten pokec, stavila se mama, enem tak do dveřy, že pry mi
kupila v Polsku parki, jak mame neska ten duležity pohovor a vrazyla mi do pazur
igelitku. Chtěla isť na chvilu dal, asy aby mi skontrolovala, esli doma něpěstuju
švaby, či kereho šlaka, ale druhu ruku sem držel dveře, tuž na mě enem spikleněcki
zamrkala a že pry sem moc šikovny. Tuž enem aby to obdobi trvalo dosť dluho, bo to
se mi libi. Lapnul sem ku kisni a než upřymny dorazyl, zežvykal sem dva zymne
parki, enem tak na chuť.

Přyšel chvilu před spravami. Prolez mi kvartyr, skontroloval cedečka a dyvidyčka,

usmjal se, jak viděl, že věčina ma stejne vydavatelstvi a pravil, že mi k narozkam
kupi aji jakisyk oryginal. Jaksyk sme nevěděli, jak začnuť, tuž sem pravil, že
prvni pojime a bechnul sem cele pulkilo parku do vody. Začnul sem chistať hořticu,
křen a aperytyv. Jak byl fernet na stole, mlady po nim hmatnul jak Zaremba po čince
a trochu se uvolnil. Něhnal sem ho, bo vim, jak je těžke o čimsyk takim mluviť, tuž
sme celu dobu, co sme do sebe cpali ty parki, dřystali o fotbale (vul - pry esli
vim, jaki je rozdil mezy Banikem a Bohemku - tuž jak se posčita ikve, jakisyk
rozdil tam budě, no ni?).

Parku a ferneta pomalu ubyvalo, tuž sem pomaly skusyl zabrusyť na roby. Už mu
něcukalo okem a aji pochvalil Blanku, že lepši robu sem se němoh najsť. Byl sem
rad, že už se s tym vyrovnal a zoptal sem se na tu jeho, esli ji je podobna. Zustal
vyvaleny a pry, jak to vim. Tuž roki prakse. Jak mi ju ale začnul popisovať,
vylezla z teho roba, kera mohla vypadať tajak pulka Ostravy. Mu se ale libi aji
kdyby se všecy stavjali na hlavu, tuž co. To znam, jak je člověk zalaskovany, je
jak Štefan Vonderka - něvidi škrabance na kisni a sdratovane obvody.

Ale aji tak sem mu pogratuloval k fajne volbě. Trochu mě natahlo, jak potem na mě
mrknul a pravil, že fakt vypada dobře, "...ale stryku, fakt uplně všude, jesli mi
rozumiš" a mrkal jak když se chlop s parkinsnem hraje ze žaluzyjami. Jasne, že
rozumim, šak nejsem pohlupavy, akurat mi něšlo do paly, že ten maly pajtaš, kery
nědavno tahal na ulicy oranžovu tatrovku, se mi tu chvali svojim milosnym životem,
tuž kaj ten svět spěje.

Kival sem, jako že poslucham a rozumim a potem sem se přeptal, co ona pravi a jak
se těši na společny život. Přestal vykladať o mateřskich znamenkach, chvilu krutil
ramenami jak mlada sykorka, jak se uči litať, tuž mi bylo jasne, že tu je kajsyk
zakopany ryntyntyn. Nalel sem dalši pulku a dumal, esli ho mam poplacať chlopski po
řbetě a nebo ho obejmuť kolem ramen, tajak když jako maly harant spadnul z kolobki.
Naraz jaksyk začnul posmrkavať jak alergik na žňach a vylezlo z něho, že ona se
vlasně vdavať něchce. A bech ho! Tuž to vypadalo na zajimavy večer. Nalel sem dalši
pulku, akurat nevim, esli fernet bylo to spravne sladidlo na tu jeho hořkosť.

Začlo to z něho leť jak z praskleho střeva. Že pry je skvěla, ale bere ho enem za
kamoša, syce blizkeho, ale že pry je pro ňu moc mlady. Jak by mi mluvila z duše,
pravil sem se v duchu, ale kvuli ztrapenemu synečkovi sem se zamračil, jak bysem to
nědokazal pochopiť. Upřymny furt vysvětloval, že je syce o paru roku mladši, ale že
je mu to jedno, bo ju chce a da ji všecko, co ona budě chceť a aji o to male se
postara, aji jak neni jeho. Tuž ten je v tym až po středni ucho. Vykladal a
vykladal jak na předvolebnim srazu a ze zlatokopki, kera chce našu familiju
přypraviť o deprem zletileho synka a chechtaki, se naraz vyklubala fajna robka,
kera ma syce poměr se zajicem, ale ma tolik rozumu, že mu furt opakuje, že z teho
do buducna nic něbudě. Zabylo mi ho aji trochu lito, jak mi se slzami v očach
vypravjal, jak už ho pětrazy poslala do dupy s jeho žadosťu o pazuru.

Opatrně sem se začnul vyptavať, jak by ich chtěl všeckich uživiť, tuž se přyznal,
že chtěl bechnuť ze školu a isť robiť, ale ona ho pry zdrbala a že by ho už nikdy
nechtěla znať, jak by tu maturu nězrobil. Tuž ta roba se mi fakt začinala pozdavať,
možna že bych ju moh navesť, že by u mě měl upřymny umyť okna, bo v ložnicy už ani
něpotřebuju žaluzyje. Dal se litoval a zalival to fernetem a potem už se trochu
začnul zamotavať, že by hlavně chtěl svoje děcko, ale jeji by adaptoval, i když
Mareček je trochu rozmazleny, ale to že něvadi. Vysvětlil sem mu, že kdyby to male
adoptoval, platil by jak za ružoki, jak by se přypadně rozvedli, bo sem to před
paru dňami čital v jakimsyk babskim magazyně, v kerym mi mama dala zabalene jakesyk
žradlo. To s nim trochu zamavalo, tuž jak se pravi na Enhačku, kul sem železo,
dokavaď bylo žhave. Kolem dvuch rano už sme se celkem shodli, že by se hned němusel
ženiť a mohli by spolu enem skusyť žiť.

Ve štvr na štyry už byl přesvěčeny, že se ženiť něbudě, že prvni dokonči tu

zasmolenu školu, skusy se najsť jakusyk fajnu robotu a po tu dobu budě skušať
přesvěčovať tu svoju vyvolenu, že on je ten pravy. Byl sem na sebe pyšny, jak sem
to fajně vyřešil a než sem sebu bechnul v obyvačce na zem, přectavoval sem se tu
oslavu ve familiji. Jak mě přyvitaju a budu mě na rukach nosyť.

Než sem dostal ranu z milosti fernetovu palicu zevnitřka paly, slyšel sem
upřymneho, kery se přykryval deku a usynal "...a viš ty co stryku? na-šim ani ba-
babce to ne-ři-kej, oni se bo-ji, že se fakt oženim, tak sou na mě strašně ho-d-ni
a plni mi všecko...co...chcu...chrrr..."

Do štajgrove řytě! Zas budu za něschopneho trubu, kery nic něvyřeši!

14.04.2006

Darek-něpodarek

Středa stala za haviřsku spluvu. V robotě sem zaslechnul, jak roby dyskutuju o tym,
čemu ma Pluto nejvic palcu. Něchapal sem, o čim to dřystaju a jak sem tak dumal,
esli něbyly na jakesyk ekskurzyji na hvězdarně a tam něbyl jakisyk naučny program,
vrazyl k nam do kancliku šef a zdrbal mě jak financ kozu, že sem mu zatajil, že ta
zakazka do Rakuska něprošla vystupni kontrolu. Deprem jak sem se chistal dom, sem
zystil, že za to byl zodpovědny Franta. Na lokalku sem šel rozhozeny jak petangove
kule.

Ze šichty sem jel k Blance, bo mě už tyden uhaňa, že ma pro mě vybrany fajny darek
k prvnimu maju, ale potřebuje mě ku konzultacyji. Dole u dveřy sem se srazyl se
segru, kera vypadala nasmoleně jak v parku od bernardyna. Pry se ji rano upřymny
zoptal, esli něchce do jeho svadby zajsť na liposukcyju, ať tam něrobi ostudu. Tuž
to je gizd - enem provokuje. Po obědě pry volala mama, esli ju segra něchce vzať
novu karu po Baušopach, bo je třeba kupiť hlinu, hnojivo, semena kvitek, zeleniny,
bylinek a eště jakesyk bebechi. Celkem mě překvapilo, že něvolala mi, ale potem mi
docvaklo, že včil sem jak ten brylaty pajtaš z Metryksa - Nědotknutělny - bo
přemluvam synovca, aby se něženil. Segra tahla dom dvě plne igelitki a za sebu dva
poškorpene gizdy, keřy se dohadovali, co se narodi upřymnemu. Maly vykladal, že
jasne že synek, aby měl s kim hrať fodbal a mala řvala, jak by hrabla holu ruku do
fryťaku, že chce holčiči miminko, bo inač to vyměni s Janičku ze školki za
Barbinku-prynceznu.

Blanka už byla nachistana, Danek oblečeny a tak sme vyrazyli po obchodach. Cestu
sem z Blanki tahal, co že mi to přypravila, ale byla tajemna jak strypterka v
sarkofagu. Už sme byli skoro u Brodveje, tuž sem se v duchu zaradoval, že to možna
budě jakasyk ochutnavka, ale jak změnila směr do drogerki, splasknul sem jak když
Železny trefi přežranu rybarku.

Daneček zaparkoval u pracych prašku a začnul celkem nahlas skumať, kere su

besfosfatove a kere ni. Blanka mě tahla k regalu se smradlavymi vodami. A kurnik
šopa! Než sem stačil řeknuť "Ja tě počkam tam u regalu s novinkami z Vulkanu",
začla mi chlistať na předlokti ze všeckich tych malych sklenek, na kerych bylo
napsane TESTER. A jak by to něstačilo, eště mě nutila k temu čuchať a vypadala
nadšena. Možna sem stratil čuch, ale všecko mi to smrdělo stejně. Tuž pitralon to
neni. Celkem pozdě mi docvaklo, co asy od ni dostanu k prvnimu maju a aji mě to
zklamalo. Tuž voňavka přecy neni darek pro chlopa, no ni? Ale ona furt svitila jak
provazolezec na eletryckich dratach a vyzvidala, kere mi voni nejlepši, tuž sem
enem tak nazdařbuch ukazal na jednu tu sklenku, bo se mi nejvic libil obal. Blanka
se rozesmjala, že pry to byl jeji favoryt, drapla mě za pazuru a tahla mě k
pleťovym maskam, bo pry se všimla, že se mi posledni dobu robja pupinki. Mi a
pupinki? Či sem mladežnik? Ten jeden jebak, ten se tak enem tvařy, ale ve
skutečnosti to mam od holeňa. Všecko se to ve mě naraz přeplo do režimu "Všecy mě
smola" a v jedne dluhe větě sem ze sebe vysypal svuj odvěki odpor k všeckim tym
kosmenautyckim sračkam. Asy sem se to měl povědět enem v duchu, bo Blanka nasadila
- temu něbudětě věřyť - kuřy řyť jak Jaruna. Do štajgrove řytě, kaj se to ty roby
uča, že to umja všecke? Danek mezytym dostudoval fosfaty, poučil prodavačku, kera
vypadala, že brzo proskoči vykladem, že to niči životni prostředi a přyšel se
zoptať, esli pujděme na zakusek. Blanka odpověděla jak by seděla dvě hodiny v
mražaku, že stryk spěcha dom, tuž ho něbuděme zdržovať.

Semtam mi to mysli jak podchlazenemu eskimakovi, ale to mi zecvaklo hned. Lapnul

sem Danka, vyhodil ho do vzduchu, pošeptal mu, že přyště se spolu naučime plesť
karabač, s Blanku sem se rozlučil tajak s cyzy a valil na lokalku. Dom se mi ale po
te akcyji nechtělo, tuž sem vystupil na Stodolni a šel na jedno do Rady, bo sem tam
už dluho něbyl. Povečeřal sem nakladany hermelin a jak sem zehryz posledni kusek
chleba a utřel se pysk, vlez dovnitřku David. Teho sem viděl naposledy jak Koženy
kupoval kufer a hromadu opalovacyho kremu! Chodili sme spolu paru roku na Baňu. On
meška nad Dominem. Lapnul se ku mě a dali sme se po pajdulakovi. Ten Dartaňan, co
tam roznaša pivo, je celkem učenlivy, bo nosyl dalši a dalši štamprle, enem jak
prošel kolem našeho stolu. Za dvě hodiny sme probrali všecke zname, familije,
poblityku, fodbal, roby, kulturu, chuť piva a počasy. Nakoněc sem se aji
postěžoval, co ze mě chce zrobiť moja možna buducy roba, že mě skoro donutila
napatlať se na gzycht jakisyk bily ter. David se rosvitil jak by se lapnul na
odizolovany drat, vytahnul jakisyk tlusty magazyn, kaj byly misto drbu o herečkach
a spěvakach na každe strance jakesyk srački na gzycht a začnul přednašku, že to je
dobre pro chlopy středniho věku, to zas pro mladežniki, to pro starši a to pro ty s
kraterami po neštovicach. Valil sem oči jak Goro v Kostnicy. Tuž je to vubec
normalni? Co se všecy neska proti mě spikli, či kereho šlaka? Cestu dom padla
jakasyk divna mlha...
Rano, jak sem se motal kvartyrem, abych se skulturnil před cestu na šichtu, sem
našel ve včerejši zmačkane košuli listek s nadpisem "Vaše objednávka". Pod tym byly
napsane roztřepanym pismem jakesyk štyry bebechi, moje meno a tydlifon na Davida.

A kurnik šopa, tuž dufam, že sem objednal cosyk pro Blanku na prvniho maja a nic
inšiho...

20.04.2006

Planovany vajcovy vikend

Hned druhi den sem se byl udobřyť s Blanku. Danek byl kajsyk pryč, tuž sme mohli v
klidu podřystať o vhodnych a něvhodnych darkach. Něchapu, co ma proti
termofusaklam. Nakoněc sme se ale domluvili. Potem sem ji předněs svuj navrh, že
bysme mohli straviť fajny vikend aji se šmigrustem kajsyk mimo Ostravu. Chvilu na
mě hleděla jak svata dala nevěděla komu a potem pravila, že neni proti, ale že
bysem to musel všecko zařydiť ja, bo ona jaksyk včil něstiha a potem se eště
přeptala, esli to neni jaksyk nahonem. Tuž čemu ni? Šak ja sem organyzačni talent
od přyrody, pravil sem ji. Podivala se na mě zas tak jaksyk divně, tuž že by ji
segra vykladala o tym něšťasnym vyletě do Jeseniku s celu familiju předpředloni?

Kupil sem se novy čisty zešit, abych se měl kaj psať poznamki a podle Zlatych
stranek sem obvolal paru chat. Pozdavaly se mi dvě, kere měly bazen aji volne
třylužaki, tuž sem se ich zamluvil obě, pro zycher. Nakupil sem žradla na štyry dni
podle Blančineho zeznamu. Kupil sem dva karabače, bo co jak tam nězeženu vrbu a
nebo mě na stare kolena chitně Alzhajmer a ja se něspomenu, s kolika prutku a jak
se vlasně robi? V duchu sem se přectavil, jak Blanku valime po dupě s Dankem
karabačem zrobenym ze třy prutu, izolepy, kusku zvonkoveho dratu a dvuch hmoždinek
a oklepalo mě. Ty dva karabače sem schoval ku rezervě.

Všecko klapalo jak hulki na abituryjenckim srazu po štyryceti rokach, až se mi to

zdalo podezřele. A tež ja. K večeru volala Blanka, esli sem kupil beranka, bo jak
idě o tradyce, Danek to ma naštudovane od a do zet. Tuž jasne, že někupil, ale šak
to možeme kupiť v patek cestu, no ni? Začla uvažovať nahlas, že v patek každy budě
v obchodach a že tam budu řady a že na tu chajdu přyjeděme pozdě a kdovi esli vubec
eště beranek budě a že něchať plne auto bebechu na parkovišťu je něbespečne a
podobne duperele. Roby zasmolene, pravil sem se cestu k felině, jak to enem robja,
že dycki maju to, co chcu? Lapnu do feliny, strčim klič, zapnu světla, bo inač
něstartuje, otočim ... a ticho.

A do štajgrove řytě! Co se robi? Tuž děvucho moja štyrkolcova, přecy mě den před
cestu něvykiveš. Tolik sme teho spolu zažili. Dychej, dychej! A jak včil zeženu tu
velikonočni ovcu? Chvilu sem čuměl pod kapotu, krutil dratami od sviček, vytahoval
měrku na olej, pohmatem skontroloval kabliki, jeden se mi tam zdal navic, tuž sem
chvilu dumal, že ho vyrvu, ale nakoněc sem se to rozmyslel. Nic, ani ťuk. Rano na
šichtu a odpoledně valime, tuž co včil a co potem? Zavolal sem tu novinu Blance.
Překvapilo mě, že s ňu něbechlo o zem, ale pravila klidně, že se mi za chvilu ozve.
Štvrhodiny sem chodil kolem feliny, střydavo oteviral kapotu, tahal za dratki,
nastupoval, skušal startovať, aji kufer sem odevřel, ale nic. Potem tydlifon.
Blanka volala, že to zařydila inač a že možu isť klidně dom chrnět. Jak sem se
zoptal, esli mi něpovi, jak to zařydila na dalku, aby moja felda ožila, pravila
enem, ať ju čekam v patek po šichtě nachistany s věcami doma. Že uvidim. A tež sem
viděl.

V patek zvonek, dole beemve a vysmjata Blanka, Danek a ta chodicy reklama na

slunečnicovy olej. A kurnik šopa, tuž to mam za to, že sem jako maly gizd tahal za
copy na piskovišťu Mařku Tomisovu. Včil se mi to vraca. Snes sem dolu všecke
bebechi, pozdravil se s Adamem stejnu kuřy řyťu tajak on se mnu a něnapadně sem
přendal ty dva karabače od rezervy do jeho kary. Blanka mi nadšeně vysvětlila, že
"bráška" byl tak hodny, že nas tam zaveze a bo něma program, aji tam s nami
zustaně, esli budě volno. Tuž to je fajne, hned sem se těšil vic. Ale co, pravil
sem se, zrobime jakisyk ten vylet po okoli a neni boha, aby sebu nějebnul z jakesyk
vysoke skaly, no ni? Než sem vlez do te jeho naleštěne kraksně, pohladil sem felinu
a v duchu popřal, ať je zdrava, až se vratim.

Cesta celkem ušla, akurat mě smolilo, že sem němoh lapět vepředku, bo Blanka se
vymluvala, že ji byva vzadku zle. Tuž jak možu zezadku navigovať, pravil sem? Na to
Adam enem odfrknul a ukazal na jakusyk barevnu televizu tam, kaj ma každy slušny
řydič autoradyjo a nebo ďuru po najezdu hromskich učňu. Danek celu cestu
kontroloval, esli stryk nějedě rychlejši jak ma, bo nědavno dostal od mamy knižku
se značkami a vypadalo to, že se ju naučil naspaměť. Jak sme dorazyli na misto,
bylo aji na Adamovi vidět, že lituje, že sebu něvzal naplasť.

Chajda vypadala inač, než na tych fotkach na Internetě. Vypadalo to, že ten
fotograf fotil inu a nebo od posledniho foceňa tak zedvarazy vyhořela. Bazen byl
venkovni a ten zbytek vody na dně měl divnu barvu a smrděl jak vajcovy salat měsyc
po velikonocach. Recepčni sme našli po pulhodině v šopě s uhlim, jak krmila jakusyk
štyrnohu bestyju, co mohla byť pes, bravek a klidně aji mladě velbluda. Asy to byl
pes, bo ho laskiplně oslovovala "Papej Ňafíku, no to je dobrotka, viď". Chvilu sem
zadufal, že buda budě plna a Adam povali zpatki, odkavaď nas přyvez, ale guvno.
Krom nas tam byl eště jeden par na svadebni cestě, ale tym bylo jedno, kaj meškaju,
bo ti vychazali enem rano nadychať se čerstveho lesniho povětřa a zas na cely den
zapadli. To nejhorši nakoněc - dostali sme štyrlužak. Fajny, s dřevěnym obloženim,
na kerym se tak fajně vyjimaly nožem vyryte napisy tych tisycu zufalcu, keřy tu
přespali před nami. Ale co, Danek stejnak něumi čitať (no umi, ale enem tiskacym a
rukopis někerych umělcu naštěsti přypominal vyblute špagety) a tych paru povedenych
obrazku z knižki "Ginekolog - amater" Blanka zakryla baťohami.

Cely natěšeny sem se němoh dočkať...až budu zpatki na šichtě...

22.04.2006

Fronta tu, fronta tam...

Ni každy odbira Mladu Frontu a někerych by možna zajimalo, co neska psali v přyloze
Vikend. Tuž tu to matě. Ti, kerych to nězajima, položtě ty kameně zas zpatki na
zem, bo to dosť boli.

Dufam, že mě za to hlavni štajger Fronty nějebně ryčem mezy oči.

Pátrání Kdo je Ostravak?

Pro veřejnost nemá ani tvář, ani jméno. A přece je literární hvězda. Ostravak
Ostravski. Píše legrační historky ostravským nářečím a kdekdo by chtěl vědět, kdo
vlastně je. Neznámý chlapík? Vydařený mediální produkt? Nebo Jarek Nohavica?

Ja su Ruda z Ostravy, ale všeci chlapi v robotě mi řikaji jenom Ostravak, bo žiju v
Ostravě," představuje se muž v černém tričku s nápisem hudební skupiny AC/DC a v
džínové bundě. Na nohou vietnamky, za uchem startku, dlouhé kudrnaté vlasy.

V pořadu televize HBO - Na stojáka vypráví ostravským nářečím povídku Jak mama
dodrbala mikrovlnku. Vtipný text má úspěch. Za smíchu publika se pětatřicátník
rozloučí pozdravem: Zduř!

Ostravak Ostravski opět zabodoval. Ale kdo vlastně je?

Muž na pódiu těžko. To je herec Michal Kavalčík, který jen odvyprávěl jednu povídku
z knížky.

Tajnosti budí zvědavost

Co víme o "pravém" Ostravakovi? Možná nejpopulárnější český autor současnosti svou

identitu pečlivě tají. Fenomén, o kterém se baví lidé nejen v ostravských
hospodách, má svoji (ne)politickou stranu. Ta v ostravské zoo sponzoruje papouška a
členové se zdraví: Do štajgrove řytě - štajgr znamená šéf. Jeho povídky kolují v
knihách, na cédéčku, ale i po internetu, kde jeho blog navštívily na adrese
ostravak.bloguje.cz už téměř dva miliony čtenářů!

Ostravak je úspěšný a zůstává utajený. I v tom tkví podstata jeho úspěchu.

Neprozradil se ani při křtu své knihy, který sledoval ukrytý v davu fanoušků. Když
na slavnosti potkal Jarka Nohavicu, prý na chvíli váhal, zda se nepředstaví. Byl se
podívat i na veřejném natáčení CD Deník Ostravaka v Českém rozhlasu. "Před radyjem
ani but, žadne nadšene davy, tuž depresyja dolehla. Nakoněc sem se dodal odvahi, bo
už nejsem maly chachar, a vlez sem do rozhlasa. Potem chlop začal čitať a partyja v
předni řadě se pochechtavala. Za chvilu se rozřechtal aji ten chlopek, co to čital.
Potem se začli všecy fotiť kolem teho čitatěla a u teho sem byť němusel," napsal v
reportáži ze své tajné návštěvy.

"Ostravak existuje!"

Kdo se skrývá za pseudonymem Ostravak Ostravski, je předmětem dohadů. Po internetu

se jeho fanoušci na chatu trumfují - padají tu takové návrhy, jako že Ostravakem je
ve skutečnosti tiskový mluvčí fotbalového Baníku Ostrava, nebo snad dokonce sám
Jarek Nohavica. Možná Ostravak vůbec neexistuje a je to jen stylizace nějakého
spisovatele, možná je spisovatelů i víc, třeba tu byly knihy dokonce dřív než
internetový deník, který jen posloužil k reklamě. I to je interpretace, která se
nabízí.

"To není pravda. Rukopis jsme dostali až poté, co deník vycházel na internetu.
Autor rozhodně není spisovatel, neživí se psaním, není to ani žádná veřejně známá
osoba," tvrdí Marcela Stehlíková, šéfka ostravského nakladatelství Repronis, kde
Deníky Ostravaka vycházejí. Jeho občanské jméno je uvedené ve smlouvě a zná je
pouze ona, osobně ho nikdy neviděla. "Spolupráci jsme konzultovali mailem, smlouva
přišla poštou," říká Stehlíková.

S jeho tvorbou se prý seznámila na internetu, oVánocích v roce 2004 tam Ostravak
zveřejnil první povídku. Zalíbily se jí natolik, že mu napsala a přesvědčila ho,
aby začal deník vydávat knižně. Loni v dubnu vyšel první díl, pak rychle další dva.

Stara bedla porazil i Zemana

Malé ostravské nakladatelství se tak proslavilo a přišlo si na zajímavé tržby.

Všechny tři díly se umístily mezi dvaceti nejprodávanějšími tituly v Česku. Jen za
minulý rok zmizelo z pultů 75 tisíc knih Ostravaka. Úspěšnější byly už jen Zemanovy
politické šlehy Jak jsem se mýlil v politice. A nedávno vyšel čtvrtý díl, i ten jde
velmi dobře na odbyt. Co je na Ostravakovi tak lákavé? Je zábavný - píše vtipné
příhody. Je osobitý - používá ostravské nářečí. Je tajemný - nikdo ho nezná.

Píše o sobě i o vztazích v rodině. Je typický outsider, nedaří se mu námluvy, má

"depku". Pořád mu volá matka, štve ho šéf v práci, je nešika a bojuje s moderní
technikou. "Asy sem už stara bedla. Něumim zbaliť robu, ani byť zbaleny. Za paru
roku mi budě štyrycet. Zustanu na věki sam!" stýská si v jedné povídce.

Čtenáře láká i jeho jazyk. Píše podle toho, jak se mluví v Ostravě a okolí.
"Autor vychází z lašského nářečí, dobře ho zná. V gramatice se jej drží důsledně,
podle slovní zásoby jde o stylizovaný jazyk ostravských hospod s prvky slangu
mladých," říká Oldřich Uličný, bohemista z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Horník, nebo novinář...?

Kromě vlastních slov vymýšlí často nezvyklá přirovnání: smrad jak v babske šatni po
tělocviku či vysmati jak Koženy na madračce.

"Pro ostravské čtenáře trocha patriotismu, pro české exotika - jiný jazykový kód,
který je třeba dešifrovat," říká Uličný. "Navíc je expresivní, taková řachanda -
jadrný jazyk s vulgarismy. Přesto bych se Deníky Ostravaka nebál označit za
uměleckou literaturu, " dodává.

Ajeho pseudonym? Anonymita je výborným marketingovým tahem. Čtenáře láká tajemství.

Obraz autora lačně skládají z drobných střípků z povídek: samotář, 30-40 let,
bezdětný, zamilovaný do rozvedené Blanky s dítětem, baví ho internet...

I o jeho profesi můžeme jen spekulovat. O zaměstnání mluví jako o šichtě, do práce
chodí brzy ráno. Rád odkazuje na hornické povolání. "Farame dal, no ni?" oslovuje
čtenáře. "Foter byl haviř," vysvětluje. Je po něm? Těžko říct.

Může být klidně i herec či novinář. Někdo o něm na internetu tvrdil, že kdysi psal
do novin Horník.

"Sem jak schizofrenyk. Mam v sobě dva gizdy. Gizd ekzhibicyjonysta by lez aji tam,
kaj ho něpozvali. A gizd introvert něchce nikdě chodit, bo kolem sebe vidi same
špijony. Ale ni žadna paranoja, sem uplně v oukeji, jak pravja zapadně od Ostravy.
Bo esli mě raz kerysyk gizd s dluhim objektyvem vypatra nebo prozradi, už to něbudě
ono," říká v předmluvě čtvrtého deníku.

Jeho identita by se dala odhalit. Do redakce MF DNES poslal i mobilní číslo, na

kterém je k zastižení. A nechyběla poznámka: enem ezemeski.

Co zkusit zavolat? Hlas třeba něco napoví.

Nedostupný...

Rozhovor Posylam, tajak mi slina do komputera přyněsla

Přemluvit Ostravaka Ostravského k rozhovoru není těžké. Přirozeně měl podmínku:

zachovat si anonymitu. "Posylam, tajak mi slina do komputera přyněsla," začal e-
mailovou debatu.

* Jak byste se pěti větami popsal?

Chlop. Vysoki. V nejlepšich rokach. Z Ostravy. Se zachovalu Felinu.

* Jaké je vaše povolání?

No mohlo by byť lepši placene, s lepšim šefem a bliž baraku, bo cesta lokalku stoji
za psy štěk, a tež by mohli davať svačiny zadarmo a v kancliku by mohli čepovať
jakesyk to pivo, a jak by měl člověk chuť, moh by se projsť po městě a tež by raz
za tyden mohla byť defenestracyja hlavniho kuchařa v kantyně, enem tak pro vystrahu
a ... to sem ale v inym statě. No spiš na ine planetě.

* Jak se oblékáte?
Tuž mam na to taki postup. Zevleču se pižamo, sprchnu se, navleču se trencle,
fusakle, tryko a ryfle. Jak je zyma, tuž aji jakisyk ten sveter se vemu. Navrch
eště bundu, buty a už valim. Jak přydu ze šichty, tuž to same v obracenym pořaďu.
Akurat jak raz za čas s bandu cosyk slavime, semtam ten postup potem domotam.

* Jak pokračuje vaše hledání nevěsty? Letí teď na vás holky víc, co jste tak
populární?

Jak možu byť popularni, jak sem anonymni? A navic, šak mam včil Blanku a jedna roba
mi stači.

* Když se inkognito účastníte veřejných akcí, nebojíte se prozrazení?

Kdysyk sem měl pocyt, že nade mnu visy obrovska zelena blikacy šipka, na kere je
napisane "To je on!", ale po tych sedatyvach a paru štamprlach už ju něvidavam.

* Jak reagujete, když se o Ostravakovi baví lidi v hospodě? Třeba u stolu, kde
sedíte?

Tuž povim vam, že moc teho po putykach něslyšim. Ludě dřystaju o fodbale, hokeju, o
volbach, koho roba doma přepere a podobne capiny. A že by se mi chtělo posedět u
každeho stola a špijonovať a potem se zas přesunuť, to zas ni.

* Co bylo pro vás impulzem, že jste začal vydávat knížky a psát blog?

Moja skleroza. Zapisoval sem se, co se zajimaveho robilo. Abych to nězapomněl a

ušetřyl za zešity a prupiski, hrknul sem to na internet, bo to bylo zadarmo. Raz to
našla pani Repronysova a dostala napad, že by z teho mohla něchať zrobiť bichlu.

* Kolik ještě vydáte knih?

Tuž to mě podezřyvatě marně - něpišu svoje dřysty prdy, abych vydal co nejvic
knižek a kupil se co nejvic domku. Bavi mě spisovať deni zažitki a potem čitať, co
se o tym mysla ludě. Kdo by se pomyslel před rokem, že z tych mojich dřystu padně
paru stromu na štyry knižki.

* Mluvíte stejně jako píšete, to znamená ostravským nářečím?

Jak kdy. V robotě mě stejnak nikdo něvnima. V obchodach mi nikdo něrozumi. A v

knajpě po zaviračce už něrozumim ani sam sobě.

* Jak si rozšiřujete (ostravskou) slovní zásobu?

Dumam, ale asy už nijak. Ostravsku zasobu do mě navalila babka s dědu, jak eště
žili, tuž včil enem vybiram dyvidendy aji s urokami.

* Kde jste byl nejdál?

Parurazy v Praze a raz sme měli z roboty zajezd do Lodži. Chtěli za to enem padesat
korun, ale to bylo chvilu po tym, jak na chvilu zahnali komanče zpatki do preryje -
tenkrat bylo všecko levne. Jelo se staru rozvrzanu Karosu a přypadalo mi to jak
tydeni zajezd. Inač moc něcestuju.

* Zkusil byste psát třeba brněnským hantecem nebo pražštinou?

Kdybych žil od maleho gizda v Brně a nebo v Praze, tuž jasne, že bysem to zkusyl.
Ale něbudu fušovať do řemesla inym.

* Nechybí vám v Ostravě metro?

Šak mame metro. Akurat že je enem pro vyvolene, směr neni horyzontalni a jezdi enem
na začatku a na koňcu směny. Ale jak by na to vletělo paru chitrych architektu,
přyklad ti, co robili tu našu ostravsku přypojku na dalnicu, tuž do deseti roku tu
mame metro jak v Bangladežu.

***

"U nás ve Stodůlkách je všeobecným tajemstvím, že Ostravák je ufoun na útěku před

zákonem. Hledají ho bezpečnostní složky několika galaxií za prznění jazyků, což je
z pohledu západní civilizace zcela nepřípustné porušování lidských i ufouních práv.
Z tohoto důvodu mu byl udělen politický azyl, kde jinde než v Čechách."

24.04.2006

Rychly koněc vyleta

Cely svět se proti mě spiknul. Šef mě přyhlasyl na jakisyk intenzyvni kurz o

jakichsy capinach a bo pry sem perspektyvni robotnik, s kerym se počita do buducna,
hned aji na pokračovani pro pokročile. Tuž se před nim tlemim jak japonski komik,
že to je fajne, že stiham a po zbytek dňa se rvu pačesy, bo z tych rozdanych
materyjalu rozumim akurat někerym obrazkum, spojkam a cytoslovcum, ale tych tam moc
neni.

Přes tyden na mě už třyrazy zvonil otravny sused, kery se hraje na domovnika, bo

našeho domovnika před rokem trefil šlak a on s nim byl parurazy na pivo, tuž se
mysli, že tu funkcyju automatycki dědi. Pry třa poklidiť sklepy, bo je tam burdel
jak v tanku a že pry hleda dobrovolniki. To viš že ja! Budu poklizať vymačkane
střeva od bezďaku, keřy maju v našim sklepě hlavni stan. Dvarazy sem mu dal typ na
susedy o patro vyš, ale potřeti sem mu omylem odkival, že tež přydu. Pry nas na to
ale budě vic a z fondu se kupi basa piv, tuž snad to zvladněme. Semtam mi vola
segra a drbe mě, ať to zdviham mamě, ale šak nejsem blby, vim, že je jaro a co mi
tak asy chce, no ni? Mezytym skušam volať Blance a přemluvam tydlifon, aby ho
zdvihla, ale vypada to, že je fakt nasmolena.

A ja sem ani něstihnul napsať čemu, co?

Jak už vitě, vajcove svatki začly něslavně, ale jak sme se do druheho dňa vyspali,
všecko vypadalo lepši. Zajeli sme se na vylet, dokoňca sem aji s Adamem vyměnil
paru dřystu o te jeho barevne televizy s šipkami v te jeho kaře. Syce mi odpověděl,
že to bych stejnak něpochopil, ale jak sem ho poslal do Podoli, sklidnil se. Danek
mi začnul vysvětlovať jakesyk dřysty prdy o navigacyji a satelitach, prd sem temu
rozuměl, a nakoněc se mě zoptal, co je v tym Podoli a čemu tam stryk ma isť. Adam
enem přes rameno odfrknul, že nikdě něpujdě, bo z lekarni nic něpotřebuje. Blanka
se enem usmivala, bo měla radosť, že se trochu rozumime a pry že sme jak mali
Jardi. Zbytek vyletu sme stravili vysvětlovanim, čemu se pravi mali Jardi a ni mali
Dancy. Večer sem všeckich překvapil, bo sem se na pul hoďki ztratil v lese a vratil
sem se s hromadu vrbovych prutku a za chvilu uplet třy pořadne šmigrustbiče. Blanka
mi potem něnapadně ovazala rozřezanu pravu pazuru.

Druhi den odpoledně dorazyli dalši zufalcy do teho "fajneho ubytovani druhe
kategoryje". Třy celkem šikovne robki uprostřed lesu - tuž to mi pověztě, co tam
tak možu hledať? Ale aspoň se bylo na co divať, bo to byly jakesyk zněuznane
sportovkině, kere rano cvičily hned vedle parkovišťa. S Adamem mame kupodivu stejny
vkus, bo sme ich pokrytyzovali a komentovali. Danek je asy z ine rodiny, bo po
pulhoďce ruzneho protahovaňa a ohibaňa pravil, že se mu stejnak nejvic libi ten
zeleny traktor s tu radlicu.
Nedělu sme stravili skoro cely den bluděnim po lese a určovanim světovych stran.
Danek měl cosyk naštudovane z domu a furt ho to nechtělo přestať baviť. K večeru už
ho to zmohlo a cestu zpatki už něchtěl isť po svojich, tuž sem ho vyfasoval jak
baťoh na řbet a než sem pravil "seď rovno", chrněl. Bambelal se mi na řbetě jak
hadřeny pajac. On syce něvaži moc, ale skustě něsť paru kilometru na ramenach malu
ovcu. V pulce cesty sem začnul stavkovať, že chcu střydať a ať ho něse aji Adam,
ale ta bestyja se vymluvila na jakusyk skola jozu, tuž sem tahnul dal jak vlečne
lano na Zarubku. U chajdy sem ztrhany jak volebni plagat navrhnul, že bysme mohli
dať Danka spať a zajsť na jedno na dobru noc dolu do baru. Bar temu pravim enem
temu, aby bylo všeckim jasne, že se tam nalival chlast. Inač to mohla klidně byť
lyžarňa, stolařski sklad a nebo aji jakasyk dilna. V baře lapěly ty třy sportovkině
a slompaly zelenu. V kutě eště lapěl ten par novomanželu a čučeli se do oči jak na
vyšetřeňu očniho tlaku. Po te tuře ve mě zasyčely dva škopki jak slimak na pecu a
bo se mi přestalo chtět spať, zoptal sem se recepčni a barmanki v jedne osobě, esli
by nam mohla oprašiť a zapnuť šipky, kere visely v rohu. Kupodivu fungovaly, tuž
sme se s Adamem začli předhaňať, kdo je lepši. Ty mladežnice už to asy slompaly
delši dobu, bo se bez ptaňa infiltrovaly mezy nas tře a začly hrať tež. Adam asy
neni moc zvykly na pivo, bo po třetim už byl taki fajně ohebny a jak sem šel na
vecko (dufam, že to bylo vecko a ni sklad kramu na vařeni - šak take velke
keramicke konvice se něrobja, no ni?), začnul se tak divně tlemiť a vykladať mi, že
ta prostředni bloncka se mu moc libi a že by s ňu chtěl domluviť rande.

Hrali sme dal, roby objednaly zelenu aji nam, bo se im v šipkach dařylo. Jak už
začinala byť šipkovana něbespečna, bo ty dvě nejmladši začly ze srandy hazať po
sobě ("...kdo trefi pušapku, ma sto bodu..."), Blanka zašla za recepčni, barmanku a
dysžokejku v jedne osobě, esli by nam něpustila cosyk pomalšiho na sklidněni z teho
džuboksa v rohu. Potem mě lapla za pazuru a bo se mi trochu po tych pivach s tu
zelenu rozladila navigacyja, motali sme se po linu jak dva hluši nětopiřy. Blanka
mi přy tym vykladala o Adamovi, že už je tak dluho bez roby, že mu semtam z teho
šibe a že temu je tak protivny a že ji vykladal o te bloncce, co pravě trefila
džuboks a esli bych se s ňu nězatancoval a nědomluvil ji to s Adamem, bo on je v
jadře strašně něsměly synek. Podival sem se na teho něsměleho synka, kery se pravě
rozetřel pěnu z piva na pysk jak fusy a pobekaval na roby, že je Santa a doněse im
darki a pravil sem se, co bych nězrobil pro možna buducy familiju, no ni?

Zašel sem přy dalšim plužaku za tu robku (Maruška se menovala) a snažil sem se ji
vysvětliť, co po ni chcu. Kajsyk se seplo špatne rele, bo mě jaksyk zle pochopila a
začla mě omacavať jak poliš podezřeleho. Hned mi zecvaklo, že to se asy něbudě
pozdavať ani jednemu z mojich spolunocležniku, ale vypadalo to, že se teho ani
jeden něvšimnul, bo Adam pravě bavil kolektyv tym, že se natahnul na palu červeny
poddupnik, aby byl eště dokonalejši Santa a Blanka pravě objednavala dalši zelenu.
Poděkoval sem za taněc a šel rači ku stolu a nahazal do sebe pul pytla kobzoli.
Adam šel přemluvať recepčni, barmanku, dysžokejku a kostymerku v jedne osobě, esli
se može pojčať ten červeny zavěs jako plašť. Naraz sem vystřyzlivěl, jak sem ucytil
ruku na dupě a Blanka seděla naproti. Ruka bludila jak turysta bez buzoly a ja sem
nětušil, jak reagovať. Pravil sem, že musym na vecko, ale bloncka to pochopila jako
vyzvu a vystartovala za mnu. Před dveřami se kolem mě omotala jak motorkař kolem
slupa ve stoosumdesati, začla mě oblizovať jak děcko cukrovu vatu a než sem se
stačil odervať, stal přede mnu nasmoleny Santaklaus, kery řval "segra, poď se
podivat na toho svojeho darečka".

Někere věcy něvysvětlitě.

Přespal sem, zalomeny jak paratko v zubu, v křesle prožranym molami v mezypatře, bo
naš pokoj byl celu noc zamknuty. Jaksyk sem počital s tym, že dom pujdu asy
pěšobusem, ale eště před snidaňu zešla chladna dvojka k autu, mezy nima poskakoval
maly trpajzlik a pry ať pospišim, že už jeděme dom, bo eště musy vyšlehať babku,
aby cely rok něuschla.
Zašel sem se posbirať svoje hadry (na někerych byl vidět otisk buty čislo štyry),
zebral sem třy polamane karabače a šel do kary. Klimatyzacyja něbyla puštěna, ale
mraz tam byl jak v teraryju s Leninem. Kusek před Ostravu sem eště chtěl vysvětliť,
jak to vlasně bylo, ale dva ztuhle pyski jak po injekcyji u zubařa mě přesvěčily,
že rači byť ticho. Posledni pokus sem zrobil, jak mi přybrzdili u lokalki, ale
Blančin pohled skrz mě a věta "všichni chlapi sou stejni" mě přesvěčil, že to budě
jak s masem v tlakaču - chce to čas. Rači ji to všecko v klidu popišu.

Od te doby sem popsal asy sedum aštverek, sedum aštverek sem zas rozerval, znova
napsal a zas rozerval. Co dvě hodiny posylam ezemesku, že to neni tajak to
vypadalo, ale samemu mi to zni dosť hlupě.

Tuž tak. Štěsti se na mě vysmolilo a smula se ze mě zrobila hajzelpapir. Něbylo mi

loni lepši?

28.04.2006

S Blanku polojasno

Tuž povim vam, je to v dupě. Tak sem se těšil na jaro, ono nakoněc přyšlo, no
vlasně spiš hned leto a ja se z teho ani němožu radovať, bo mam starosti jak hlavni
štajger v Černobylu. Blanka furt nězdviha tydlifon, ale už to aspoň nětipa, enem to
něchava vyzvaňať. Tuž nevim - je to dobre nebo zle znameni? V robotě obden chodim
na ten zasmoleny kurs, z kereho rozumim ledva tak "Dobrý den" a "Dáme si přestávku
na kávu". Zkraja tydňa z šefa vylezlo, že zavěrečne přeskušani se budě robiť v
Praze, tuž to se tam pry užiju, bo je to na dva dni. Tuž to je fajne. Cestovani
zbožňuju jak Dolejš špigel. Ale co, včil sem to založil hluboko do pořadača v pale
a až to budě, potem to budě.

Přes sobotu a nedělu bylo nadherně, ale mi bylo jaksyk chujovo a pul soboty sem
prospal a potem sem se čučel na jakisyk film, ani něvim, co to bylo, enem se
pamatuju, že tam hral ten nesměly francuz, co se lečil, s tymi vlasami, jak by se
česal vysavačem. Večer sem se všimnul, že mam jakesyk něpřyjate hovory a ezemeski,
tuž sem se zaradoval, že by koněčně Blanka? Akurat mě nasmolilo, že sem se teho
něvšimnul spiš, bo už sem se myslel, že ten tydlifon ovladam - hral sem se s
nastavovanim profilu pro vybrane, ale cosyk se asy něpovedlo, bo se nědovolal ani
Ladik, ani mama. Radosť byla v dupě, jak sem zystil, že ani ta ezemeska neni od
Blanki, ale od mamy. Pul spravy mi vysvětlovala, jaki sem gizd, že něberu tydlifon,
ale končilo to fajně - ať se stavim zytra na babovku. Šel sem chrnět s tym, že se
eště rozmyslim, bo se mi nikdě něchtělo.

Rano sem počuměl na jakesyk naučne dokumentarni filmy o rybach, krokodylach a

važkach, než mi došlo, naco na to čučim a vypnul sem to. Venku pralo slunko jak v
tatramatce a ja sem se vevnitřku užiral. Dumal sem, že se vydam za Blanku, abysme
se to vyřykali z gzychtu do gzychtu. Šak tyden je dosť dluha doba na to, aby
vychladla. Za tyden vychladně sebežhavějši ingot. Aji mě to rozveselilo, bo sem byl
sam na sebe pyšny, jake mi idu fajně razne rozhodnuťa, tuž sem eště mamě poslal
ezemesku, že němožu přysť, bo mam alergiju. To tak - skočim ji na babovku a druhi
den ryju hektary na zahradě. Na oběd sem se dal pul kila hrancli s kuřecym stejkem.
On to vlasně ani něbyl stejk. V mražaku sem našel kusek zmraženeho řyzka od mamy z
kdovikdy, tuž sem ho rozmrazyl v umyvadle pod horku vodu, ale sviňa skura mi trochu
opadala, tuž sem ho pořadně popepřyl a bechnul do fryťaka. Žradlo mě fajně naladilo
a aji trochu uspalo, bo jak sem se žaluzki natočil tak, aby mi svitily na gauč k
čitani novin, ze dvacet minut sem schrupnul. No možna to bylo vic, bo mě kolem
třeti zbudil zvonek.

Malem sem se uvalil prsty na hnatě, jak sem vyrazyl jak buřka poistki, bo sem se
myslel, že dole budě usmjata Blanka s pajtaškem. Guvno! Dole stala segra a mavala
rukami jak navaleny parašutysta, pry ať idu dolu. Cestu mi došlo, že budě mět
čerstve zpravy z Dubiny a v duchu sem se nadal do hňupu, že mě něnapadlo hned se s
ňu spojiť. Tuž ale ja sem taki samostatny, no ni? Segra se na mě smjala, vrazyla mi
do pazur balik omotany novinami a že pry mama posyla babovku. Z kary na mě mavali
mali gizdi, keřy hned potem začli slimpať na okna a malovať tymi spluvami obrazki.
Zoptal sem se segry, co robi jeji susedka. Bliskla na mě očami, keru pry myslim,
tuž mi došlo, že vi kera bije. Moc se mi to z ni nechtělo tahať jak vlasy z
ucpaneho syfona, tuž sem ji narovinu pravil, ať mi prvni povi jeji verzyju a potem
ji povim ja moju. Chtěla mě eště chvilu napinať, ale gizdi objevili hukačku, tuž
ich prvni srovnala a potem vysypala, co se dověděla od Blanki. Moc to ani
něpřykrašlila, to mě potěšilo. Potem mi povykladala Adamovu verzyju, podle kere sem
se navaleny sapal po všeckich robach v tym sale včetně servirki a aji te jeji
kulhave dvojhrbe feně. Šlak ho tref! Mrknul sem na blikacy auto, bo gizdi objevili
blinkry a povykladal segře svoju verzyju. Adama sem trochu vylepšil, že mě na
kolenach prosyl, abych mu to s tu bloncku domluvil, šak co? Potem sem se hryznul do
pysku zevnitřku a poprosyl segru, esli by mi to něpomohla dať do rychtyku.

Segra kivla hlavu, že by rada, ale ma kupu roboty, furt musy kajsyk s gizdami, s
mamu po obchodach, doma roboty jak předvolebnich slibu, stary furt slibuje, že
domaluje zbytek kvartyra, nakoněc to budě museť zrobiť ona sama, v obyvačce ma
rozervany tepich, tež planuje kupiť novy, no dřysty prdy stara babo. Trpělivě sem
čekal. Zamyšleně kivala hlavu a robila, že přemyšla, jak to zrobiť a řešeni viselo
ve vzduchu. Moc se mi do teho nechtělo, ale Blanka přecy stoji za tu namahu
(kurnik, už druhe rozhodne řešeni v jednym dňu - zas sem se v duchu pochvalil).
Nabidnul sem ji, esli by ji něpomohlo, kdybych vzal semtam gizdy kajsyk na špacyr,
přyklad do muzea, nebo do zoo. Trochu se rožla, bo vycytila, že mi idě o věc a
začla přyhazovať jak na dražbě. Co kdybych se ich vzal na ten prodluženy vikend? To
mi zatlo, bo sem se spomněl, jak u mě raz oba spali a jak to dopadlo. Že když už,
tuž bych rači s mamu objel ty baušopy. Bylo vidět, že by dal smluvala, ale gizdi
začli robiť zavody, kery spiš odevře okno a bylo aji slyšeť malu, že kdo vyhraje,
može vylezť na střechu. Nakoněc mě segra bechla do řbeta, pravila, ať přyhodim eště
velku čokoladu a že to s Blanku zařydi. Jak nastupila, eště sem zaslechnul, jak
pravi malemu, ať se opovaži na ty startovacy kabely hmatnuť, že mu uvali pazury u
samych ramen.

Dom sem šel celkem zadumany. Že by to segra fakt zvladla? Čemu mě to něnapadlo
spiš? Vevnitřku ve mě vařyli ti enduro fini a abych se teho zbavil, napadlo mě, jak
je tak fajně, že bych moh provětrať kolobuty po take době, ať přydu na ine
myšlenki. Bylo teplo, vytahnul sem černe tryko, zystil, že se mi od loňska jaksyk
srazylo na břuchu, zkusmo sem se v nim prohlidnul před špiglem a našel ine, o dvě
čisla věči. Syce nějdu loviť baby, ale nechtěl sem tam byť mladežnikum pro srandu.
Budu museť trochu omezyť ty hrancle s tatarku, co se semtam davam kolem devate
večer. Potěšilo mě, že sem nězapoměl, jak se na tym jezdi a z radosti sem projel
cely Komeňak dvarazy křyžem kražem. Bechnul sem sebu enem třyrazy - raz na
cyklostezce, jak sem uhibal staršimu paru o berlach, raz jak sem najel na kusek
větve a raz jak sem se vyhibal děcku na kolobce, kere mělo vlasni přectavy o
přednosti staršim a rychlejšim.

Večer sem potěšil mamu, jak sem ji zavolal a domluvili sme se na patek, že zajeděme
kupiť jakesyk ty jarni bebechi a aji sem ji pochvalil tu fajnu buchtu. Jak sem
zavěsyl, spoměl sem se, že sem ju aji s novinami něchal ležeť před barakem.

Přes tyden sem se nic noveho nědověděl, bo segra v tydlifoně enem slibovala, že se
na tym robi a "dočkej času tajak Husak vlasu", ale nalada se mi lepši. Včera sem se
něchal aji vytahnuť Ladikem - novinařem před radnicu, bo tam měla byť jakasyk
kulturni akcyja. Podyjum jak byk, halda ludi, pivo, umělcy aji z Prahi, no veselo.

Jak sem tam viděl a slyšel, kdo všecko može vylezť na podyjum před ludi, pevně sem
se rozhodnul, že na dalši akcyji tež vystupim. Moje vystupeni nazvu "Kisely
Ostravak a ostravački". Zežeru na posezeni dvacet kelimku, zapiju to octem a
kulturni zažitek budě beztak stejny, no ni?

2.05.2006

S mamu na nakupach

Jak sem segře slibil, na patek sem se domluvil s mamu, že nakupime jakesyk ty
bebechi na zahradu. Foter se tajak každy rok vymluvil na něčekany sraz kolegu z
rubani, tuž sme jeli sami dva.

Enem co se mama usadila na přednim sedadle, rozložila se na kolenach složku s

vystřyžkami z letačku a popsala trasu. Jak sem zakrutil hlavu, tuž jeden z tych
listku odložila stranu. Furt sem krutil hlavu, tuž se začla dohadovať, že všecko
nutně potřebuje a že dyť to je enem paru věcy. Nakoněc sme se dohodli enem na dvuch
obchodach a naivně sem se myslel, že hned v prvnim nakupime všecko. Přy třetim
objezdu ucpaneho parkovišťa mi zecvaklo, jake to asy budě vevnitřku. Mama se malem
porvala o posledni vuzek s o hlavu menši babu, kera ji do řbeta přala, ať se ji
ulame kolco a ať ju pobodaju včely. Jak sme vjeli na něpřatelsku linyju, mamě se
oči potahly jakusyk blanu a zmateně začla do vuzka nakladať kvitka, aby ich po paru
metrach vytahovala ven a davala tam ine, pry pěknějši. Za deset minut smě měli
vuzek narvany jak když Přemek jedě do televize. Parurazy sem mamě zamaval dlaňu
před očami, esli je v rychtyku. Překvapeně zamrkala do plneho vuzka a pravila, že
to asy fakt přehnala a vytahla třy kvitka. Potem sme dorazyli k hlině. To sem ju
trochu nasmolil, bo sem ty pytle chtěl nahazať na ty kvitka. Tuž sem po jeji
vyhružce o nedělnich dršťkach všecko vyskladal ven, třy pytle rašeliny, zeminy,
hnojiva a nevim jakeho sviňstva nacpal do vuzka a navrch naložil ty kvitka. Mezytym
mama objevila male křaki a hned dva přydala k nakladu. Potem se eště vratila pro
kanacke boruvki. A eště dvoje maliny, bo gizdi pry zbožňuju marmeladki. Jak sem
viděl na koňcu regala, ku keremu sme jeli skorostromki, povedlo se mi mamu odlakať
k zahradnimu nabytku, bo ty ceny u něho zaručovaly, že ho něbuděme brať. To sem se
ale přepočital, bo mama se u teho zastavila a važně uvažovala, kaj se to rozestavi.
Upozornil sem ju, že naša zahrada je velka, jak jeji kuchiň se špajzku dohromady a
že sused asy něbudě suhlasyť, jak mu kvuli paru kuskum dřevěnych stolu, stolku a
altanu zbura plot. Tež sem ji přypoměl, že ji před paru rokami jakasyk sviňa
ukradla jeji oblibenu konvicu na kropeni hektaru. To ju trochu sklidnilo. Aspoň na
chvilu.

Za chvilu zas začla něrvozně švihať očami zleva doprava jak v prvni řadě na tenyse
a zatahla mě k dalšimu vybranemu bebechu - eletryckim nožicam. Pry to nutně
potřebuje, bo ty křaki su čim dal věči a už přes ně něvidi, esli ma susedka věči
tulipany. Přectavil sem se male gizdy, jak se hraju na střyhorukeho Edu a naskakala
mi husy skura jak rybiz. Hned vedle byly sekački, to tež chtěla, bo kdo to ma furt
sekať tu staru ručni bestyju. To už sem se nasmolil, bo travu dycki sekam ja. O
ulicu dal byly ryny a vuzek byl eště ze štvrtiny volny, tuž mě začla přemluvať, že
ty naše su už beztak prohnile a nikdo to stejnak něčisti, tuž bysme mohli dvě třy
kupiť. Zakrutil sem zas palu a zoptal se, esli zna rozměr a delku. Štěkla po mě, že
sem detajlista. Potem zas pry, ať vemem paru kiblu omitki, bo jak se loni gizdi
hrali na male Lendly, pul chalupy opadalo. Už sem rači držel pysk a tlačil vuzek.
Parurazy sem musel skontrolovať, esli mi něupadly kolca, bo to jelo jaksyk ztuha.
Cestu k pokladně eště mama zmizla do jedne ulički a za chvilu přyletěla nadšena jak
Opočenski v jeslach a vykladala, že tam maju nadherny přyrodni kameň, akurat na
cestičku od vchodu ku plotu. Tlačil sem dal a něvšimal se ji. Kusek před pokladnu
sem vylovil z košika slupkove solarni svitidlo a bechnul ho zpatki do regala. Mama
se na mě podivala jak Drakula na vymačkane rajske jabka, tuž sem ji ukazal na dno
vuzka, kaj byly dvě obyčejne bambusove na petrolej, že to stači, bo su za paru
korun. Až jak pokladni zahrala na te svoji klavijatuře, zecvaklo mi, že solarni
svitidlo bylo enem na odlakani, bo mama pod kvitka schovala ty nožice, naštěsti
enem obyčejne, ni eletrycke. Vitězně s nimi za pokladnu na mě mavala a šermovala
jak navaleny Dartaňan, jak sem eště na pas skladal zbytek tych bebechu. Jak se na
ňu pokladni obratila s celkovu sumu, naraz se přeměnila v decentni robku a dala ji
svoju kredytkartu. Ja sem mezytym stěhoval ty kramy zpatki do vuzka a funěl u teho
jak Sysyfos.

Jak sme vyšli ven, vrhly se na nas dva pary a začly se přetahovať o naš vuzek. Než
sem všecko vyložil do feliny, jeden par pochopil, co na mamu plati a začnul ji
každu položku chvaliť. Mama se enem usmivala a vuzek něchala im. Za deset minut
potem v kaře nadavala jak dlaždič, bo tam něchala deset korun. Odvezli sme ten
naklad do Kijovic a všecko sem to nahazal do šopy. Mama měla strach o ty kvitka,
tuž sem eště napustil do kibla vodu a bechnul ich tam. Jak sme potem zastavovali
před barakem, slibil sem ji, že tam o vikendu eště zajeděme dať to do rychtyku.

Ten deštivy vikend mi celkem vyhovoval, bo sem ho cely prochrněl a proučil. Ten
kurz z roboty se totiž něbezpečně bliži ku koňcu a ja furt pořadně něvim, o co tam
vlasně idě. Včera sem se od rana rozhodoval, co robiť, bo svatek zamilovanych.
Volal sem segře, esli už je cosyk nove s Blanku, ale něbrala mi to. Tuž sem
odpoledně chvilu zbiral odvahu, dal se třy fernety a vyrazyl na Dubinu. Dvarazy sem
obešel barak, než sem se odhodlal zazvoniť. Dole kdosyk nězavřel dveře, tuž sem šel
až ku dveřam nahuře. Jak sem pustil zvonek, došlo mi, že mam prazne ruki a že to
vyzni na guvno. Jak nikdo něotviral, trochu sem ten čudel podržel. Po paru minutach
mi bylo jasne, že nikdo neni doma. Zkusyl sem aji segru. Tež nic. Jak už sem se
chistal isť dom, vylez upřymny v županě a čuměl na mě jak labuť na šnuptychel.
Potem zakoktal, že nikdo, fakt nikdo neni doma a nervozně přešlapoval z jedne hnaty
na druhu. Chvilu sem dumal, že bych ho nasmolil a stavil se na turka, aspoň bych
poznal tu jeho odkvetlu slunečnicu, ale potem sem se pravil smol na to.

Před barakem sem dostal fajny napad. Jak sem se vratil, dole už jakisyk chitrak
zamknul a tak sem musel eště raz upřymneho vyrušiť. Přyšel eště vic nasmoleny jak
předtym, ale jak viděl, čemu sem se vratil, enem se usmjal pod chmyřy.

Než sem dojel dom, viděl sem dvěstapadesatosum dvojic, kere se obimaly a olizovaly
pod stromami jak poštovni znamki. Někeřy zhnilejši sebu tahali aji kusy haluzy a co
paru metru se zastavovali. Věči křaki sem rači někontroloval. Celkem upřymně sem
všeckich něnaviděl. U Helbicha přystupila přypita robka, na tachometru najete okolo
padesatki, něomylně zamiřyla ku mě, lapla se vedle a začla do mě hučeť jak navaleny
nadražak do tunela. Že sem celkem šikovny mladežnik, ona je sama, je ten prvni maj,
a co kdybysme to dali dohromady, aspoň na neska? Tuž možna, kdyby ji něchiběla
polovina zubu a použivala iny parfem, jak Bref. Od neska se už nikdy nělapnu na
dvojsedlo.

Idu chrněť. Esli se Blanka něozve po včerejši navštěvě, tuž už nikdy.

4.05.2006

Svět je hned jakisyk pěknějši

Slunko pěkně sviti, vruble fajně vřyskaju, nebe je tež jakesyk modřejši. Enem v
robotě to stoji za tuberkulistovu spluvu.

Blanka se ozvala! V utery rano mi zakikirykal tydlifon (už zas sem robil pokusy s
inym vyzvaňanim). Pozdravila tajakby nic a pravila, že bysme se mohli zejsť na
jakesyk něutralni pudě a povykladať se, tuž sme se dohodli na jakesyk čajovně u
Sykoraku. Jak sem se po šichtě bližil k mostu, bechnul mě do oči napis Knihovna. A
do štajgrove řytě! Ja vul sem zas ten vzkaz od bichlobaby, co byl předminuly
štvrtek ve schrance, kajsyk založil. Ta roba něšťasna zas tuži po svojich knižkach
a mojich chechtakach. Zapsal sem se do nadkrčniho dyjařa vzkaz, že hned dalši den
po robotě tam musym zajsť. Tuž ale esli najdu prukazku. A knižki.

Dorazyl sem pro istotu spiš a jak sem byl z teho setkaňa roščileny, objednal sem se
turka. Čajoštajger zastřylal obočim tak, že v Areně popadaly rekvizyty z polic.
Opravil sem se, že sem eště zhluply z roboty a něchal sem se doněsť idelni listek,
či jak se temu nadava v čajovně. Čuměl sem do ňho jak somalec do magazynu o
kulturystach, bo to pro mě bylo něprobadane uzemi. Hleděl sem do teho něšťasně
deset minut a pravě jak sem dumal nad tym, esli v čaju, kery se menoval Zelena
opica budě jakisyk chlast, kdosyk mi zastinil čitani. Chtěl sem se na čajoštajgra
zamračiť, že něstiham a ať mi da tak eště štvrhodiny a ona to Blanka.

Vypadala jak obrazek. Vyčesane vlasy, tilko uple jak pysk od Šer, ale hlavně -
lechce se usmivala. Tuž to bylo dobre znameni. Lapla se naproti mě a chvilu sme
enem tak nězavazně dřystali o počasy, že je konečně pořadne jaro a že už člověk
němusy chodiť navlečeny. Potem sme společně počitali v te čajgazetě a jak Blanka
zystila, že se v tym guvno vyznam, poradila mi jakisyk zeleny čaj, tuž sme se
objednali. Ja na čaje syce moc nejsem, ale raz to vydržim, no ni? Trochu mi
poskočil ohryzek, jak sem tu gazetu zaviral a padlo mi oko na čaj, kery se menoval
Adamuv vrcholek. Natahlo mě a nuž se mi otevřel v kapse, ale rači sem držel
pyščisko.

Konverzacyja pomalu zamrzala jak přecpany mražak a nikomu se něchtělo nahryznuť ten
zhnily ananas. A naraz - jak ve špatnym filmě - sme oba začli a potem sme se davali
přednosť jak na kruhaču. Něnapadně sem se rozhlidnul, esli tam kajsyk něsedi ta
Stylova roba a něrobi se poznamki do zešitu. Blanka trochu naředila povětřy, bo
naznačila, že to na te chajdě možna trochu přehnala. Ulevilo se mi tajak po decy
gutalaksu, bo sem pochopil, že eště neni nic ztracene. Potem sme se na přeskačku
začli všecko vysvětlovať a navzajem se omluvať. Po pulhodině sme se aji pazury
pomačkali. Z Blanki potem vylezlo, že je posledni dni jakasyk uhoněna, že v robotě
něstiha, všecko ju tam smoli a že hleda inu robotu. A tež, že mě tak trochu na teho
prvniho maja čekala, ale že Danka chitnul strašny zachvat, bo kdosyk nahuře zapnul
čudel s napisem "Břyzy - kvesť" a že museli na pohotovosť. To kvitko ode mě za
dveřami ju celkem potěšilo. Mě zas potěšilo, že ten křak nazvala kvitkem, tuž sem
se ji poptal, esli se vubec vlezlo do vazy. Trochu se zarazyla a zamluvila to tym,
že ten Dankuv zachvat byl fakt hrozny. Tuž něvim.

Jak sme dopili tu zelenu vodu, doprovodil sem ju na lokalku a pocycmal se s ňu pod
každym stromem, co sme potkali, za ten prvni maj. Než nastupila, navrhla, že o
vikendu cosyk porobime společně. Skočilo mi na jazyk, esli aji s tym vlasatym
gizdem, bo sem se spoměl na ten cejlonski čaj, ale rači sem to polknul, bo mi
došlo, že bysme se mohli vratiť tam, kaj sme byli eště před paru dňami.

Jak sem byl v take dobre naladě, stavil sem se k našim. Tam mi sklaplo. Mama, jak
měla starosť o ty kvitka, co sme dovezli na chajdu a něchali tam napospas
vikendovemu dešťu, hned v sobotu tam zajela a všecko narvala do hliny, dešť nědešť.
Hned sem zalitoval, že sem se stavoval a segra, kera tam byla, bo potřebovala
pospravovať cychi, tež, bo podle mamy sme měli předpokladať (zas čita jakesyk nove
magazyny, bo take slovo nikdy spiš z pysku něvypustila), že potřebuje pomosť a měli
sme tam intuityvně (dalši!) zajet tež. Šak paru kapek by nas nězabilo - a
demonstratyvně kichla. Pry paru kapek! Šak v sobotu lelo jak z pazury něšikovneho
stolařa. Dlabal sem na ňu a narychlo s fotrem probral tych šesť kusku na Baniku a
kivnul na segru. Segra nahonem dovykladala mamě, jak byla s makakem a gizdami v
ponděli na navštěvě u jakesyk byvale spolužački a jak se tam fajně pobavili a šla
se mnu, že mě hodi dom. Už sem se těšil, až se spravim naladu a chuť po tym čaju
zbytkem mraženeho ferneta a sačkem arašid.

V kaře mi tvrdila, že na te naši akcyji tvrdě robi, ale že to neni až take

jednoduche a že bych měl cosyk přyhodiť do banku. Chvilu sem dumal, že bych ji
pověděl o upřymnym v županě, ale pravil sem se, že se to něcham na indy. Podival
sem se na ňu jak taksykař na němca a potem ju upozornil, že už ju něpotřebuju, bo
už sem se to dal do rychtyku svepomocy. Hleděla na mě jak Jakeš na kliče eště jak
sem vystupil a skoro bych přysahal, že sem ji nad hlavu na chvilu viděl taku tu
bublinu a v ni přeletělo, co všecko ze mě mohla vydyndať, ale nakoněc se
spamatovala, usmjala se a pravila, že nam to přeje.

Tuž aspoň je jasne, po kim ten upřymny gizd je.

10.05.2006

Natahnuty vikend

Na ten prodluženy vikend sem se celkem těšil, bo s Blanku už to zas bylo v

rychtyku.

Na šichtě sme měli ve štvrtek trochu pozdviženi, bo šefa na rani poradě trefil
šlak. Škoda, že sem u teho něbyl, bo sem usynal na tym kurzu, kery je asy
někoněčny, ale Kamil mi to na druhi den povykladal tajak bysem tam byl. Pry už hned
z rana dorazyl jakisyk rudy a hned zkraja začnul všeckich drbať, že plan se něplni,
že všecy všecko robja blbě a nebo pozdě a jak se k temu monologu zapojil Pepik,
kery se chtěl obhajiť, bo on je celkem poctivy pracant, šef se na ňho rozeřval jak
stodvacka ze sytičem naplno. Naraz zustal stať jak stara od Lota, dychal jak
Dartvejder a lelo z něho jak z praskle ryny. Banda chvilu myslela, že je přestavka,
ale jak zdvihnul telefon, chvilu vykladal cosyk o sanytce, potem zavěsyl a dřystnul
sebu do te jeho polstrovane sedački, všecy pochopili, že se bliža perzonalni změny.
Za chvilu dovalila banda v červenych hadrach, cosyk mu pichli a vzali se ho sebu na
projižďku. Odpoledně volal, že už je mu lepši, ale že se tam asy tyden poleži a že
na tu dobu ho budě zatupovať vul Ladik, tajak dycki. No potěš!

Patek celkem uletěl. Odpoledně volala mama, ať se na ten vikend nic něchistam, bo
cela familija jedě sadiť kvitka a zkulturňovať naš hektar v Kijovicach a duležitě
dodala, aby tam mohli v letě kulturně dovolenkovať ti, co němaju na zahranični
dovolenu. Zoptal sem se ji, co tym mysli, že ja sem byl nejdal v Žilině, jak sem se
raz přepil cestu ze služebki v jidelňaku Plzně a zbudil mě jakisyk Slovak, co mě
bechnul kufrem. Pravila, že segra cosyk vykladala o mojich premijach a Bulharsku.
Tuž to už sem vubec něpochopil. Že by se mamě vratil ten alzhajmer? Něchal sem to
byť a pravil sem ji, že na zahradu možu leda tak v sobotu, bo na nedělu už cosyk
mam. Chvilu do tydlifona funěla jak nadrženy hroch a zas začla o něvděčnych
něpodarkach, kere přyvedla na svět v bolesťach a oni se ji na stare kolena tak
odvděčuju, ale pravil sem ji, že v deset u nich a zmačknul sem červeny čudel. Tak
sobota v dupě, zbyvala neděla a ponděli.

Večer sem zavolal Blance, co zrobime s nedělu, esli bysme něvyrazyli na jakisyk
vylet, nebo akcyju. Pravila, že Danek dostal jakesyk sylnějši praški na tu svoju
alergiju, ale že se eště něcyti aby chodil ven, jak to všudě kvitně. Pro istotu sem
se zoptal, esli mu čitala přybalovy letak a učinki. Pry ja. Tuž to je jasne, že se
mu něchce ven. Domluvili sme se, že se stavim v nedělu aspoň na oběd a jakisyk
zakusek, podřystame a počumime se na jakisyk film.

V sobotu sem v deset zabrzdil před barakem u našich, tam enem mama a třy igelitki
dalšich kvitek. Tuž kura, či sem alegorycki vuz? Zoptal sem se, kaj su ostatni, šak
pravila, že jedě cela familija. Foter pry ma cosyk s plotynkami, tuž musy ležeť a
segra je objednana po pul roce k holičovi. Ja vul, zas sem se něchal napaliť. Ja
něnavidim všecko, co se tyče ryča a hliny, ale jak na potvoru, jasne, že sem to
musel přeryť cele eště raz. Mama mi potem enem podavala kvitka a ukazovala, kaj
kere zapichnuť a jak označiť. V nedělu rano mě řbet bolel, jak bysem pul dňa sbiral
rosypane padesatniki.
Blanka zrobila bravka s knedlami a zelim. Obliznul sem všeckich deset. Danek se
plužil bytem jak by misto lentylek zežral pikslu rohipnola a pokažde, jak se
všimnul, že se ho prohližam, nasadil vyraz napul přejete srny. Začinal mi byť
blizki, pajtaš maly. Po obědě, jak se měl isť lehnuť, se mě zavolal k sobě, esli
bysem mu cosyk něpřečital, ale byla to enem zaminka, bo jak sem vlez do pokojiku,
začnul mi hlasem hlasatěla na Slezke vykladať, jake to je sviňstvo ta alergija a že
ma taku kartku, kaj je nakreslene, co kdy kvitně a pani dochtorka mu pravila, na co
všecko je alergicki a že to vypada, že tak pul roku něbudě mocť isť z domu. Pravil
sem mu, že mu zeženu taku tu rušku přes pysk, co nosyl ten zpivajicy milovnik
děcek. To ho očividně nadchlo, bo se na mě usmjal a pravil mi, že sem fajny stryk.
Tuž to celkem potěši, no ni?

S Blanku sme podřystali o všeckim možnym, buchta byla tež dobra, ale ani mě ju
něněchala dojesť, bo pry Danek usnul. Stav hromadek: furt tam su.

Segra musy měť na dveřach odposlechi, bo jak sem kolem šeste šel dom, enem se za
mnu zavřely dveře, segra byla na schodach a začla mi polohlasem vyčitať, že přecy
enem s tu věcu, jak sme byli s Blanku rozhadani, cosyk podnikala a že sem ji za to
slibil pomosť a že sem bracha na baterki a že enem jak ja cosyk potřebuju, tak je
dobra, ale jak ona... Vypnul sem ušiska a pravil, ať se vymačkně, co potřebuje.
Vylezlo z ni, že ma v ponděli sraz ze zakladki. Ze srandy sem se zoptal, esli ma
cenu organyzovať sraz pro třech ludi, bo ostatni už su beztak mrtvi, ale zatvařyla
se tajak kuřy řyť. Pry něma kaj dať gizdy a že ma pro mě typ - zoo. Tuž čemu ni,
esli mi je doveze. Šak jak sem přežil Banik, přežiju aji zoo, no ni?

Koho by napadlo, že ve svatek budě v zoo ludi jak ve frontě na Lenina. U pokladni
sem stravil fajnu pulhodinu. Zepředku se na mě lepila spocena stokilova roba a
zezadku do mě žduchal jakisyk maly pajtaš s gumovym samopalem, kery cosyk vykladal
asy německi, ale to se eště dalo vydržeť. Jak sme prošli branu, gizdi se rozletěli
dookola a litali od vyběhu k vyběhu. Kdyby aspoň oba spolu, ale guvno! Jak naschval
- jak kopija segry letěla k medvědum, ten věči letěl k opicam. Jak mala valila ku
krokodylum, bracha už byl u slonu. Jak už sem myslel, že se mi stratili, dorazyli
oba a pry, že maju žizeň a hlad. Každemu sem zdělal ze řbeta jejich minybaťoch, bo
co ineho, než jakesyk tatranki by v tym nacpanym kusku latki měli. Zas guvno!
Kopija segry tam měla plyšoveho papagaja a ten věči pajtaš štyry tenysaki. Ať mi
kdosyk povi, co chtěl robiť v zoo se štyrmi tenysakami! Vystal sem dalši frontu,
kupil každemu parek v rohliku, vyslechnul se vyryvani, že "Ja to s kečupem nepapam"
a "Ja sem chtěl hořticu", spoměl se na stare školeni asertyvity, nalel do nich
kofolu, ať ma segra fajny večer a šli sme dal. Kofola ich povzbudila eště k
rychlejšimu poznavani zviřatek a naraz hledim od klece ku klecy - gizdi nikdě.
Prolez sem to dvarazy od tych stanku až k velbludam, ale nic. Jak už sem se začnul
chistať proslov pro segru, kaj sem chtěl vyzdvihnuť vyhody bezdětne roby, naraz
rozhlas a pry, že "...asi pětiletá holčička a osmiletý chlapeček hledají svého
tatínka, který se jim schoval při hře na schovávanou...". To vymyslela beztak ta
mala bestyja! Přy přebirani ostuda, bo ta roba na informacyjach na mě hleděla jak
tybecki mnich na větrak. Jak sme byli z dohledu, chtěl sem im vysvětliť, že take
věcy se něrobja, ale rozesmjali se a pravili mi "To byla sranda stryku, co?" Tuž
nězabili bystě ich? Ale tak, aby se na to něpřyšlo.

Jak ich odpoledně segra nakladala, kopija mě vystrašila větu "Se strejdou bylo
fajně, můžeme přiští tyden třeba na kolotoče, že?"

Enem vic takich prodluženych vikendu...

16.05.2006

Eště včil mi zvoni v uchu

V patek sem měl pul dňa dovolene, bo sem potřeboval cosyk vylitať po dochtorach.
Ladik se syce hral na duležiteho jak vesla u ponorki, že mi to němože dať včil jak
je šef ve špitale a že třeba plniť plan a podobne duperele, ale pravil sem mu, že
mam všecko hotove a odevzdane, tuž ať něrobi krki a podepiše tajak kdysyk, jak za
nim přyšli s tym červenym papirem. Podival se na mě jak krtek na kontaktni čočki a
podepsal.

Jak tak bludim centrem a přylehlymi ulicami, naraz vidim proti sobě isť jakehosyk
uchila. Cely nahi, dluhe vlasy a na sobě enem pemprsku. Rozhlednu se, nikdě nikdo,
tuž to mam smolu, pravil sem se a rači sem přešel na druhi chodnik. Uchil ale už v
tym měl jasno, bo přešel tež. Pomaly sem začnul spominať, jak sem se kdysyk učil
karate ze seryjalu v Pijonyrske stezce. Tenkrat sem se teho moc něnaučil, bo se
spominam, jak sem doněs ze školy poznamku "Poškodil výukovou pomůcku (nástěnka)
spolužákem při zkoušení závadného imperialistického sportu! Prosím přísně
potrestat.". Mama o mě doma zlomila prvomajove mavatko a Stezku mi na měsyc
zakazala. Potem už to jaksyk něnavazovalo.

Počkal sem, až přyjdě bliž a užuž sem se rozmachoval, že bych ho bechnul přes pysk
aktovku a tym bych změnil jeho pryjoryty, ale naraz se mě zoptal, esli němam
jakusyk tu korunu, bo maju posledni zvoněni. Než mi zecvakly všecke relatka,
dorazyl zbytek partyje - asy rytiř a asy eletrykař z te bradavičnate školy. No a
ten v te pemprsce - tuž to byl ten gimnasta, co nosy děckam darki. Tuž měl synek
namale, bo jak bysem ho chrapnul přes pysk aktovku, v kere sem měl flašu ferneta,
tu umělu namalovanu krev by už něpotřeboval.

Hrabnul sem do šrajtofle a dal im paru drobnych, bo se eště pamatuju, jak chodila
naša třyda a žebrala po luďach drobne - pry na maturytni večirek - guvno! Zmazali
sme se eště to odpoledně jak komiňařova roba Jarynu za štrnasť korun z nědaleke
zeleniny. To byl taki mošt pro němajetne (ti nejchudši pili okenu). Rano z teho
syce bolela pala tajak by člověk usnul ve zvonicy, ale jak to něpřehnal a včas to
ohřate vyhodil na travu nebo chodnik, rano mu bylo fajně.

Tryjo poděkovalo a valilo obirať dalšich spoluobčanu. O dvě ulice dal sem potkal
dalši grupu. Mikulaš, dvě strašidla, jeden s baťohem na řbetě, jedno cosyk divneho
v maskačach a z jakimsyk chlupatym volkmenem na ušach a k temu synek v drese
pijonyra. Tuž jasne, že se tež chtěli odpoledně trochu občerstviť a nědejtě im, jak
matě, no ni? Mladi vpřed! Za dalšim rohem dvě fajne mladežnice. Jedna se mi celkem
pozdavala, ale segra semtam pravi, že mi se pozdava všecko, co ma sukňu a neni to
ze Skocka. Jak se mě ptala, esli něchcu přyspěť, jaksyk na mě pomrkavala pravym
okem. Chvilu sem se myslel kdovico, ale jak to robila, aji jak sme se rozlučili,
docvaklo mi, že to budě asy přerušeny nerv a ni laska na prvni pohled.

Zbytek dopoledňa sem se fajně bavil tym, že sem na dalku hadal, co za dalši maškary
mě poprosa o přyspěvek na opicu. Potkal sem paru fodbalistu, uklizečki, jednu
barbinu, Pinokija s frňakem jak by se šňupnul Vijagry, lyžařa a dokoňca aji takeho
maleho pajtaša, kery jak by vypadnul z vrchniho patra radnice, ale ten je jediněčny
a něnapodobitělny, tuž to možna byl ten oryginal. Za to dopoledně sem uvalil
chechtaku jak za dvě flaše meruňki.

U dochtora v čekarni sem něbyl dluho, bo na potvrzeni člověk naštěsti němusy stať
frontu s duchodcami, ale aji za tu chvilu sem se vyslechnul tak ze šesť stranek z
knižki "Domácí lékař - ordinuj si sám". Jak se ta jedna babka, kera popisovala
druhe babce svoje hnisave bolaki na nohach tak živě, že sem se ich dokazal
přectaviť, začla vyhrnovať galaty, ani sem něpozdravil a valil na čerstve povětřy.

Cestu od dochtora sem se chtěl zajsť do Rady na smažak a hrancle, bo mi už od rana

vyhladlo. Proti mě šla raznym krokem nasmoleneho Predatora, keremu Arnold zebral
spinacy skřyňku, mladežnica. Dredy do puli řbeta, lica fajně červene, asy
namalovane křydu na asfalt, černe brylki, v jednym licu kus dratu, asy antena na
přyjem Impulzu, kvitkovane tryko a rozevlatu batykovanu sukňu jak Marfuša. Chvilu
sem dumal, za co asy idě a po chvili dumaňa sem typnul, že se rano němohla
rozhodnuť, tuž vzala pro zycher všecko. Pro mě to byl jasny vitěz moji sukrome
ankety "Nejlepši posledni zvonik". Než došla ku mě, vytahnul sem ze šrajtofle
premiju pro vitěza - papirovu padesatku - a jak byla na krok, natahnul sem ju k ni
a pravil, že nešni vitěz je pro mě ona a ať se to užije a ať im vyjdě stužkovak a z
kere je školy. Na dalši otazki už nědošlo, bo spustila syrenu jak benga, jak němožu
předjeť kolonu aut, a pry ať se něrobim srandu a že sem "šovinystycke prase" a že
ona studuje prestyžni filozoficku fakultu, už druhim rokem a že to něma zapotřebi.
Chvilu mě skušala nakopnuť, ale mam trenynk z kurzu obkročaku, do kereho sem chodil
po tanečnich.

Slyšel sem ju vyřvavať pod oknem, eště jak sem se objednaval, ale robil sem, že to
něpatřy mi. Jak sem platil, kelner na mě mrknul a pravil, že ma doma eště horši
megeru a něchal mi pět korun navic. Valil sem dom nejkratši možnu cestu, abych ju
nahodu eště něpotkal. Měl sem štěsti.

19.05.2006

Modelařska vystavka?

Skoro sem už vypustil z paly tu ostudu s tu odredovanu mladežnicu, jak mi ju

něvědomki přypoměla v ponděli ezemeska od upřymneho synovca. Ten gizd mi napsal,
esli pry vim, že maju posledni zvoněni a že je včil nova doba, tuž ať mu pošlu
jakisyk přyspěvek na čislo učtu, kere bylo na koňcu spravy, ale kovove pry něbere.
Hned sem mu volal zpatki, ale asy tušil, že se něbudu ptať na varyjabilni symbol,
tuž to rači něbral.

Odpoledně mě v lokalce odchitil Ladik - novinař. Ludě na mě hleděli zakeřně tajak

politycy z předvolebnich plagatku, bo sem zas robil pokusy s vyzvaňanim a jak se
ozvalo střylani, roba co visela na madle vedle mě, pustila tesko igelitku na zem a
jak ji došlo, že to je enem tydlifon a ni přepadeni lokalki, zbytek cesty na mě
hleděla zle jak Hus na seno a pod nosem se cosyk vykladala o jakimsyk magorovi,
kery ji rozbil vajca. Ladik mi volal, esli pry s nim něchcu zajsť na jakusyk
vystavu modelu. No čemu ni? Měl sem volne odpoledně a jako maly pajtaš sem furt
cosyk lepil. Eroplany ze Směru, domki z abecečka a semtam aji kuski balzy ku stolu.
To jak mama dycki zystila, prvni mě přetahla vařechu přes řbet a až potem
zyšťovala, esli se to da odlepiť.

Dali sme se scuka v Indře. Zbytek cesty sem dumal, kaj to asy budě. No beztak v
Domu pijonyru, no ni? Co tam sem se nastaval jako maly gizd s vlajku přy ruznych
sjezdach a schromažděňach. V Indře sme s Laďu chvilu podřystali o životě, o robotě,
co noveho, co stareho, on furt dřystal o volbach, jak ho furt kandydati nahaňaju
jak nadmutu kozu, esli se něchce enem tak podřystať a podobne duperele. Ja sem mu
na oplatku pověděl o tym varyjotskim kurze, na kery mě vyslal šef a z kereho asy
zhlupnu, bo to je čim dal složitějši a něma to koňca. Ladik potem pravil, že
slyšel, že se budu ženiť. Tuž take šoki? Co hlupně, pravil sem mu? Šak je mi s
Blanku dobře, tak čemu se dobrovolně hnať do chomuta, no ni? Či sem lumik? Potem se
mi eště on pochvalil svojim novym objevem, nadhernu rezatu vysokoškolačku, chitru
jak Emdea 2020, skvělu a oryginalni robu. Jak sem slyšel oryginalni roba, něvim
čemu mi před očami naskočila ta dredata mladežnica z prestyžni fakulty a němoh sem
tu přectavu dostať z paly ven.

Jak sme zaplatili a vyšli, zarazylo mě, že sme nězahli k Domu pijonyru, tuž sem
zaplašil myšlenku, jak Ladik vybira bruki z dredu svoji nove robki a začal sem
zyšťovať, kaj to vlasně iděme. Enem se tajemně usmjal a pry uvidim. Jak sme zahli
na Prokešak, začly mi v pale šrotovať kolca, ale enem tak pomaly. Tušil sem, že
papirove letadla asy něbudu.
Na schodach do radnice začnul vykladať, že chista jakusyk reportaž a že by ho
zajimal nazor prosteho občana a jakesyk dalši dřysty prdy. Jak sme vlezli do haly,
rozhližal sem se a tam pět prosklenych stolku a v každym slibovane modely. Ale
žadne letadla, žadne tanki, ale to, co ma vyrosť na te zelene luce, jak kdysyk
stala koksovňa Karolina. V duchu sem mu nadal do hovad, bo jak sem nědavno viděl
luskať prstami ostravskeho Nejvyšiho v kisni tu mezy tymi modelami, zařek sem se,
že tu něvkročim. Chvilu mi eště mazal medovinu kolem pysku, že muj nazor je fakt
duležity a tak sem se to šel pořadně prohlednuť.

Tu posledni, oranžovu, něvyraznu, sem hned vylučil z kola, bo to asy kdosyk

odevzdal na posledni chvilu. Celkem se mi zalibil ten navrch, na kerym bylo hafo
stromku a travy. Hned sem se spoměl na Michala ze zakladki, kery měl doma panel s
tetečkami a tež tam měl take male stromki. To se mi dosť pozdavalo, bo jakasyk ta
zelenina by tam měla byť. Šak jak kolem teho jezdivam na šichtu a ze šichty, ta
zelena plocha se mi libi tajak je. Potem mě eště zaujal ten model, jak vyrobcum
doprostředka spadnul kus velkeho dyjamanta a asy se im to zalibilo, tuž to tam
něchali. Fajně vyrazne to bylo. Ladik mi pravil, ať se vemu ten kupon a možu
hlasovať, tuž ale pro kery? Jak sem tak dumal, všimnul sem se, že u každeho stolka
je eště velka televiza, kaj se promitaju ukazki, jak to budě vypadať ve
skutečnosti, tuž sem zrobil eště jedno kolco. Ladik už se nudil, tuž začal hučeť
jak přetaktovany vysavač do te robki, co rozdavala kupony, ale jak chvilu hrala
hluchoněmu, spoměl se asy na svuj novy objev a něchal ju byť.

Někere ty kisně něfungovaly, tuž co to je za burdel? Eště sem se všimnul, že jeden

ten model poblikava, tuž sem myslel, že je to zdrbane a trochu sem im tam
pošteloval s tym dratkem, co z teho čuhal, ale jak to zhaslo, rači sem to strčil
zpatki a šel k inemu stolku. Tuž esli vyhraje ten navrch, tak to tam budě jak v
jakimsyk varyjete. Nakoněc sem se vybral ten s tymi stromkami.

Venku mě Ladik trochu nasmolil, bo sem začnul vychvalovať ostravskich Nejvyšich,

jak su hodni a jak se važa občanu, jak ich něchaju samych rozhodnuť, jak by to
chtěli měť na Karolině oni. Jeden bruslař tam pyskem vyryl brazdu v tych kachlach,
jak se zleknul Ladikoveho vybuchu smichu. Ten vul se řechtal jak Šemik eště u
byvale Volhi. Jak se sklidnil, pravil mi, že sem skvěly chlop, ale semtam uvažuju
jak male děcko. Tuž nězabili bystě ho?

24.05.2006

Danek ma šesť

Na sobotu sem byl pozvany na Dankove narozki. On ich měl syce v utery, ale vikend
je na slaveni lepši, bo se može slezť cela familija a jak se kery přepije, druhi
den něhrozy, že by zaspal na šichtu.

Darek sem něchal na posledni chvilu, šak neni kaj spichať, no ni? Naplanoval sem se
to na sobotu dopoledně, ale jaksyk sem se přyspal, bo v patek sem po dluhe době zas
potkal před barakem Marcela a zašli sme na jedno. Mu se těžko odporuje, bo byva
něodbytny jak kontrola z finančaku. Podřystali sme o všeckim možnym, ja sem se
postěžoval na mamu, že mi od uterka něbere tydlifony, bo sem zapoměl na Den matek
tajak na smrť a v ponděli večer mi přyšla sucha ezemeska "Od vcilejska od tebe uz
nic nechcu!!!". Dali sme po jednym (no možna aji jakesyk ty pajdulaki) a v pul
dvanaste sme se před barakem dvojhlasně zařvali kusek česke himny na povzbuzeni
našich hokejistu před tymi Finami. Kusek temu, že jak sme se dostali k Voda huči,
odevřelo se v druhim patře okno, sused zařval "Tu mate tu vodu, prasata!" a vedle
Marcela chrstlo tak zepět litru. Eště k temu se na koňcu ulice objevila cajtska
felina, tuž sme rači zapadli do vchodu a zbytek dospivali ve vytahu.
Jak sem se v sobotu zbudil v pul desate, trochu mi zatlo. Po turku na resuscytacyju
a dvuch deckach šumiveho celaskona sem se jakžtakž zvetil a vyrazyl do Alberta. Šak
tam maju tež jakesyk hrački. Už sem mu malem kupil balon za stovku, co tam měli v
akcyji, jak sem se spomněl, že ma dostať kolo a že sme se s Blanku domluvali, že mu
zeženu helmu a chraniče. To ale v Albertu neměli, tuž sem vyrazyl na Masarykač. V
prvnim kramu mi došlo, že kupovať helmu bez hlavy je celkem na guvno, bo roba za
pultem mi položila zakeřnu otazku "Jakou velikost?" a jak sem ji odpověděl "Taki
věči ananas", nětvařyla se pravě chapavě. Nakoněc sem kupil taku fajnu červenu se
spajdermenem a domluvil sem se, že jak mu budě mala, či velka, tuž mi ju vyměňa.

Myslel sem se, že to budě taka mala fajna oslava enem ve třech, ale guvno! Přyšla
Blančina mama, ta by mi něvadila, bo s ňu se fajně dřysta o nemocach a o tym, co
člověka boli, ale jak na sviňu dorazyl aji ten masny gizd, kvuli kereho sem se
malem s Blanku rozešel. Blanka se celu dobu tvařyla tajak by už zapoměla, co ten
gizd porobil. Ja sem se snažil byť dycki v inym pokoju jak on, ale ne dycki se mi
to podařylo, bo přyklad jak se přypijalo oslaveňcovi, moc se to něhodilo. Tež
dorazyla segra od Blančine mamy, kere mluvja tetička Milada, se strykem Jarkem. Tuž
to vam byla dvojica! Ona tak kolem pědapadesati, oblečena jak by misto Vlasty
odebirala Bravogel, namalovana jak něšikovny klaun, vrstvu pudru na pyščisku, že by
se z teho dala zrobiť posmrtna maska. On kolem šedesatki, taki uťapnuty, moc
němluvil, enem přykivoval "Ano Miladko, ne Miladko, přesně tak!" Tuž dvojka jak z
knižki.

Blanka zrobila Dankovi fajnu dortu. Byla ve tvaru aktovki, aby se už pomaly chistal
na to, že za rok povali do školy. Byl z ni nadšeny, akurat že se chudak trochu
pobečel, bo jak je na svuj věk taki šikovny, jak sfukaval svički, trochu mu ohořelo
leve oboči. No smradu jak na plese svařeču kolem druhe rano. Potem sme mu všecy
popřali a každy mu dal darek, co doněs. Tetka se strykem mu kupili stolni kulečnik.
Hned ho chtěl skušať, ale to by něbyl Danek, aby cosyk něvymamlasyl. Chtěl
vyskušať, co viděl na kabelovce, tuž nabral kulu zespodka, trefil sklenku na stole
a domino efekt už zrobil svoje. Miladka se enem smjala, jak je šikovny a pravila,
že než pujdě dom, ta sukňa ji uschně. Ja sem mu potem dal tu helmu a chraniče. Z
teho spajdermena něbyl moc nadšeny, bo začal mudrovať o tym, že člověk se němože
změniť enem tak v pavuka jak v tym filmě, bo pavuči de en a se němože křyžiť s
lidsku a eště cosyk dalšiho, čemu sem něrozuměl. Z teho ajnštajna mě raz šlak
trefi. Ale helmu sem celkem trefil. Adam mu kupil ferary na vysylačku. Tuž jasne,
zbohatlik zasmoleny. Sviticy světla, klakson, čudel na imitacyju turovaňa. To se
raz musym pojčať dom. Babka mu kupila tryko a ryfle. Hned čučel na tu cedulu za
krkem, esli je to stoprocentni bavlna, bo ine on něnosy, bo z teho pry može mět
ekzem. Nakoněc Blanka přyvezla z ložnice kolo, postavila ho pyšně před Danka a
pravila mu, ať se ho vyskuša. Něbyl z něho moc překvapeny, bo o tym věděl předem.
Ani ho nechtěl skušať, bo doma pry se němože jezdiť, šak tu mame novy tepich.
Zdeset minut sme ho museli všecy přemluvať. Šak je kolem banda dospělaku, němože se
mu nic stať, no ni? Nakoněc se něchal přemluviť, ale navlek se všecke chraniče a
nasadil helmu. Něstalo se mu nic. Akurat do te velke vazy vedle televize už nikdo
kvitka něda a to měl štěsti, že sem ho chitnul před obrazovku. To budě sranda, až
ho budu učiť jezdiť.

Pojedli sme dortu, chlebički, popili, podřystali o všeckim možnym. Jak se bližila
hodina H, dumal sem, že bych se zoptal, esli němožeme zapnuť aspoň obraz, že bysme
tych našich synkuv trochu povzbudili. Skusmo sem zaved řeč na hokej, ale po paru
minutach mi docvaklo, že něbudě nic, bo všecy krom Blanki (kera to někomentovala)
se shodli na tym, že sport je na guvno, bo fanušcy su hovada, enem se vala a
rozbijaju stadyjony. Chtěl sem im vysvětliť, že v hokeju je to inač, ale rači sem
se to rozmyslel. Blanka se na mě enem omluvně usmjala. Z tetki Miladki se po třeti
dvojdecce vina vyklubal druhi Novotny, bo začla vykladať vtipy, ale take ty fusate
a řechtala se im jak šemik enem ona sama. Danek se naštěsti hral v pokojiku s tym
ferary. Po dalši dvojdecce začla Blance chvaliť vyběr chlopa a jaksyk vyznamně na
mě přy tym pomrkavala. Jarek enem přykivoval. Docvaklo mi, že je asy nejvyši čas
isť dom, bo skoro šedesatilete roby nejsu pravě muj typ. Kolem pate sem se
rozlučil, eště raz popřal Dankovi a valil dom. Dole sem měl sto chuti nakopnuť to
gizdove beemve, ale šak nejsem vandal, no ni? Tuž sem se aspoň rozhlednul a položil
mu na zadni kufer pul cyhly, co tam ležela na travě.

Hokej skončil fajně aji bez moji podpory. Akurat v nedělu sem se malem uhryz v řyť,
jak sme němohli dať ani jeden gol. Ale co, syncy, dik aji za to střybro. Šak nejsme
u zubařa, no ni?

29.05.2006

Nabity energetycki tyděň

Posledni dni sem jakisyk rozfarany, bo sem se rozhodnul, že to temu pajtašovi z

roboty, co zastupuje našeho klepleho šefa, nandam. Vypada to, že ten kurz, do
kereho chodim a robim tam ze sebe cypa, je asy fakt duležity pro dalši postup v
robotě. Zystil sem to nahodu, bo jak včil furt nadavam v kanclu, do čeho sem se to
něchal navlesť a že ty skuški, co budu za chvilu, beztak nězrobim, vlez k nam raz
Ladik, pohladil mě po řbetě (fakt pohladil!) a pry, že čemu se ten zavěrečny test
nězrobim až na podzym, šak neni kaj spichať. Jaksyk se mi nechtělo mu věřyť, ale ve
vnitřku už sem byl přesvěčeny, že to je fajny napad.

Na posledni hodině sem se enem pro istotu mezy dveřami zoptal, kdy nam povja ten
podzymni termin. Lektor na mě hleděl tajak kdysyk foter, jak sem se ho zoptal, esli
je pravda, co pravily děcka ve škole, že muj foter se měni každy den v permonika, a
pry jaki podzym. Ja, stary duvěřyvec sem mu začnul vysvětlovať, jak jejich firma
dava terminy a jak sem viděl, jak už se mu oboči dotyka začatku vlasu, kere kdysyk
mival, trochu mi zatlo. Pomalu sem mu povykladal, jak sem na to přyšel. Pohladil mě
po rameňu (kura, to je tyděň!) a pry, že se ze mě rozverny kolega zrobil srandu, bo
jediny termin je včil na začatku červňa a bylo by celkem fajn, abych to absolvoval,
jak už za mě fabryka vyhodila tolik chechtaku.

Tuž povim vam, měl sem sto chuti zajet Ladikovi zrobiť z gzychtu zaklad na
karbenatki, ale on posledni dobu začnul chodiť do fitka, tuž sem mu chtěl aspoň
zavolať, ale něbral tydlifon, tuž jeho škoda. Moh se dozvěděť hafo novych věcy o
svojim pysku a motyce.

Než sem dorazyl dom, sklidnil sem se a rozhodnul sem se, že tu skušku zrobim. Doma
sem odevřel tu bichlu, keru nam dali na počatku a posčital sem kapitoly a podle
kalendařa dni do skuški. Vyšly mi dvě kapitoly na den, tuž to by celkem šlo, no ni?
Potem sem se ale všimnul, že každa kapitola se děli na podkapitoly, oddily a
jednotlive body. Tuž šlak to tref, to už sme na osumnasti za den. Jak na to?
Napadlo mě poradiť se s upřymnym, šak ten ma včil dosť skušenosti s učenim pod
tlakem. Ten mi poradi, jak se narvať do paly tu bichlu. Aji v tydlifoně bylo
slyšeť, jak se nafuknul - stryk ho prosy o pomoc s učenim, tuž to su věcy! - a
začnul mi menovať, že potřebuju tauryn a kofejn a ať se kupim teho červeneho byka,
tu tekutu vijagru a podobne sladke srački. A tež ať zajdu do lekarni a kupim se
guaranu a gingo bělobu. Tuž či sem velki Vont? Nakoněc mi pravil gizd jeden "stryku
uč se, uč se, uč se, ať nejsi uplně blby!" a s řehotem to pověsyl.

Zavolal sem mamě, abych ji vysvětlil, ať mi včil paru dni něvola. Poptala se, čemu
ju otravuju, jak sem se na ňu vysmolil na Den matek. Furt mi to eště něodpustila, s
tu sklerozu to asy něbudě až take horke. Tuž sem ji pravil, že se včil učim na
duležitu skušku, kera suvisy s moju karyjeru. Naraz, jak by ji kdosyk předratoval
obvody, přepla na režim "Nejmilejši synek ze všeckich", pry že dycki chtěla měť
doma inženyra a že se o mě postara. Než sem ji stačil vysvětliť, že něsutěžim o
žaden tytul, zoptala se, esli mi ma na zytra přychistať vruble a nebo řyzki.
Polknul sem nasucho, zadumal, jake chutě maju asy buducy inženyřy a vybral se ty
vruble.

V robotě sem se vzal paru dni dovolene, nakupil ty povzbuzovaki a v lekarni sem
zebral všecko, na čim byla napsana ta guarana. Lekarnik se na mě chapavě podival a
pry esli idu zapijať svobodu a nebo se učim na skuški. Potěšilo mě, že vypadam na
oboji, tuž sem na ňho enem tak duležitě mrknul. Mrknul na mě tež a přyhodil mi do
sačku eště jakisyk reklamni letak.

Potem volala Blanka, že už vi od mamy, že mě nikdo něma rušiť a že už se těši, bo s

inženyrem eště nic neměla. Začnul sem ji vysvětlovať, že měť doma inženyra je mamin
sen od doby, co segru něvzali na vysoku, ale Blanka mě se smichem přerušila, že mě
něbonzně a kdo vi, co ze mě nakoněc budě. Tuž to mě celkem potěšilo a tak sem se
přykupil eště paru energopiksel navic.

Doma sem roznytoval tu bichlu a rozložil stranki po cele obyvačce. Odevřel sem se
ty energobomby, zapil ty praški, zrobil se guarani čaje a dal se do čitaňa. To co
sem něpochopil na tym kurzu, doženu včil, no ni? Deset minut po začatku mě vyrušila
mama s tašku nacpanu tymi pruhlednymi pikslami do mikrovlnki, nacpanymi žradlem,
tuž sem poděkoval, pojed a vratil se k učeňu. Tuž ale po dobrym jezeňu se mi chtělo
chrněť, tuž sem se zrobil turka a přečital se gazetu. Potem sem se dal eště pro
istotu jeden energodryjak a začnul se robiť vypiski. Po paru hodinach sem se
pravil, že nic se něma přehaňať a šel sem chrněť. Ale asy sem to s tymi
povzbuzovakami přehnal, bo po třech hodinach sem furt čuměl do horyzontalniho
prymaleksa. Jak sem přepočital každu kudrlinku na každe z te stovki ovcy, co šly
přes ten imaginarni most, pravil sem se, že to tak nějdě a šel sem se dať hrnek
tepleho mlika. Na přybalovym letaku k te guaraně asy zapoměli napsať, s čim se to
něma kombinovať, bo sem potem dvacet minut proseděl na vecku. Sused podemnu se
musel diviť, čemu tak pozdě v nocy otviram tolik šampusu.

Byl sem tak nabity energiju, že se mi potem už něchtělo isť do lužka, tuž sem se
oblek a šel se projsť nočni Ostravu, že se aspoň utaham. Zašel sem k radnicy,
spočital žarovki, kere tam chibja a jak sem se vratil dom, chtěl sem to zavolať
ostravskemu Nejvyšimu, akurat že mi jakisyk pazgřyvec přecviknul drat u komputera,
či kereho šlaka a jak sem jeho čislo chtěl pohledať ve Zlatych strankach, zbudil
sem se nad nimi až okolo poledňa.

Přes ten tyděň sem se tym tak rozhodil režim, že snidam kolem pulnocy, potem chvilu
pospim, kolem osme pojim řyzki od Blanki nebo mamy, zas zdřymnu, vylopu paru
plechovek s nabijakami, povečeřam a kolem dvuch odpoledně idu chrněť. Mezytym očami
kopiruju ty stranki tych skrypt a snažim se to zapamatovať. Nakoněc se aji začnu do
te Prahi těšiť. Šak ja im eště ukažu, no ni?

Je tu jakisyk odbornik na energodryjaki? Da se na nich zyskať zavislosť? Ja a co

mam robiť s tym telefonim čislem a menem Lukaš, kere sem našel v tym sačku z te
lekarni?

7.06.2006

Tyden v polotranzu

Přypadam se tajak potapěč, kery se vynořyl po šesnastce na udržbě ryb. Zažral sem
se do teho učeňa tak, že sem malem v sobotu přetahnul přes pysk mamu, kera mi
bechla kastrolami s gulašem na stul. Zleknul sem se, že zloděj, bo se jaksyk
něpamatuju, že bysem ji dal kliče a esli ja, tak to ji je musym zas honem zebrať,
bo ta by byla schopna mi přerobiť kvartyr k obrazu svojimu.

Mama mě prvni prohledla zkušenym okem dochtora samouka a pry esli nejsem chory, že
mi jaksyk žhnu oči a sem cely rudy a jaksyk divně sebu cukam. Rači sem to honem
zamluvil, bo jak by sem ji řeknul a ukazal, co sem všecko do sebe nalel a tež ze
sebe vylel, zavolala by mi zachranku. Asy mi to zežrala, bo hned nato se začla
stěžovať na fotra, že zas něchce isť voliť, vul jeden stary. Jak sem byl eště
zblbly z teho přepadeňa, chvilu sem dumal, esli tatu zas vybrali za porotca Mis
farački, ale až podle maminych nadavek mi zecvaklo, že je vlasně sobota a nejvyši
čas. Než mi začla šňupať po kvartyře a přestavovať nabytek, poděkoval sem, nacpal
ji do igelitki bebechi z minula a něnapadně ju vystrkal na chodbu.

Probral sem tu kupu letačku, kere našla u schranek a hodila mi ich k žradlu.
Volebni listki byly až dole, tuž sem listoval a pojed gulaš. Taki vlasně
předvolebni. Celkem mě překvapilo, co za chachary se chce cpať do te sněmovni.
Pravil sem se, že to na dalši volby (esli eště jake budu) tež musym zkusyť, bo kdo
raz nězaložil aspoň jednu stranu, či někandydoval, tajak by něbyl. Tuž to musym
dohnať.

Jak sem dojed, docvaklo mi, že už moc času nězbyva, tuž sem vystartoval jak
razovity občan města z pracaku a odvolil na posledni chvilu, bo sem přecy řadny a
uvědoměly občan, no ni? Aspoň tak to o tych, co vola, tvrďa ti, co ich potřebuju.
Na to male nědorozuměni s jednym pajtašem z komise sem se rozhodnul honem zapoměť.
Jak sem vletěl do volebni mistnosti, lapěl tam sused z přyzemi z protějšiho baraku,
kery mě něma moc rad už od děcka, bo sme se raz s parytju cestu ze školy vsadili o
saček ceček, kdo mu našči do oken. Tuž šak každy byl v mladi pohlupavy, no ni? A co
- něma mět tak nizko okna. Tuž a ten, jak mě viděl, pravil že medyjalni hvězda
přychazy. Trochu mi zatlo, bo sem to něpochopil, až potem, jak začnul dal vyryvať,
že tu už žadna televiza, kera toči opozdilce neni a jak sem přyšel na doslech,
šeptnul, že možu isť do dupy. Chtěl sem ho trochu potahať za šlajfku, ale potem sem
se spomněl, že sem řadny a uvědoměly občan a něvšimal sem se ho. Enem sem se uvzal,
že až zas pujděme s Marcelem z knajpy, zkusym překonať svuj děcki rekord.

Zbytek vikenda sem stravil střydavo u kisně a u učeňa, ale už enem tak zlechka.
Celkem sem se těšil do roboty, bo sem byl zvědavy na naš ruznorody kolektyv.

V ponděli sem dorazyl trochu pozdějši, bo sem musel po sto rokach na očkovani, ale
vlez sem do teho nejlepšiho. Chlopi se hadali jak stare babki nad lacnu halenu na
burze, kery je věči hňup, bo volil ty něspravně zabarvene. Franta nadaval na
hňupski věčinovy system, tuž mi došlo, že hodil listek grynhornum. Ladik enem
pocumlaval čibo něch zkape z teho svojeho oranžoveho hrnka a cedil mezy plombami,
že bez něho se nikdo v robotě ani ruki něumyje. Roby z vedlejšiho kanclika každeho
otravovaly s tym, že Mira je nejšvarnějši synek. Na to Jaruna, že ni, že
nejpěknějši je Bursyček, tuž na chvilu přehlušily chlopy, jak se doštěkaly jak když
vypustitě kočku na vystavě čoklu. Ani im něvadilo, že tu ani jeden z nich
někandydoval. Mezytym Jura lepil na zeď plagat te mlade blonďate rude Soně, pro
keru je historyja uzavřena kapitola. To nasmolilo roby a jak šel na oběd,
domalovaly ji černe zuby a rohi. Jak se Jura vratil, Ladik mu inycyjatyvně
něnapadně řeču tych, co slyša očami, nabonzoval kdo je ten pikaso a enem sme
slyšeli ryk, jak Jura vtrhnul vedle s centrofiksem. Za hodinu by namaloval aji Moňu
v lisu, tuž sem to šel vedle omrknuť a on tam bestyja seděl s robkami nad vaječnym
koňakem a vedli koalični debaty. A potem že pry to nějdě.

Škoda, že sem se němoh zapojiť, bo sem zbytek dňa lital kolem cesťaku. Jaksyk se
němožu spoměť, kdy sem ho vyplňoval naposledy, možna, že to bylo poprve, tuž sem v
tym měl zmatek. Taki cesťak, to neni jak vyplniť su v doku. Lital sem mezy mzdovku,
osobnim, Ladikem, sekretařku naměstka a vratnym skoro hodinu jak rogalista ve
vichřycy. Ladik mi našel nejlevnějši spojeni do hlavniho města, bo třa šetřyť,
němožeme rozhazovať za prvni třydu. Kdyby bylo po jeho, pošle mě v uhlaku. Akurat
že ten jeho spoj jel v taku cypatu hodin, to bych musel stavať tak ve dvě a byl
bych tam v šesť. Tuž sme trochu podřystali na tema obsah a tvar někerych organu a
bo s volem by člověk neměl traviť vic jak pět minut deně a ja už sem nechtěl
stracať čas, zašel sem na mzdovku. Tam sem ho ztratil asy pulhodinu a zbytečně, bo
mi tam ty dvě vysvětlovaly mezy tym co se spolu dohadovaly, kdo ty volby vlasně
vyhral, že vlasně musym na osobni. Tuž nevim, kdo vyhral, ale beztak prohrali
obyčejni ludě, no ni?

Na osobnim se robka divila, kery pajtaš mě poslal k nim, jak tu mame logistyka. Ja,
taku cedulu znam, chodim kolem ni dycki do kantyny, ale dycki sem se myslel, že tam
lapi chlop, kery umi logicki mysleť. No co, šak němam vysoku školu. Tuž sem šel
zabušiť, ale nic. Zavřene. Logistyk kajsyk bludil. Jak sem se postěžoval vratnemu,
kery šel na tu hnědozelenu dobrotu s ryžu do kantyny, poradil mi, ať se domluvim s
naměstkem, kery jedě do Prahi v den mojiho přeskušaňa. Tuž sem se třyrazy
nadechnul, bo něrad jednam s moc chitrymi luďami a šel zaklepať u jeho dveřy.
Akurat že prd, on tam jel o den spiš, ale vratiť se pry možu s nim. Zasrandoval
sem, že bych moh jet pendolinem, na to on zasrandoval, že mě něcha zatknuť za
mrhani podnikovych chechtaku, tuž sem zasrandoval nakoněc, že možu jet stopem. To
ho celkem nadchlo, ale potem sklamaně pravil, že na to neni v cesťaku chlivek.
Rozešli sme se v dobrym a že pry se možu vybrať jaki dopravni prostředek chcu.
Možna na to mělo vliv aji to, že sem pochvalil vitěstvi ve volbach.

Tuž hije do Praglu. Akurat se bojim, abych v tym velkoměstě nězabludil.

14.06.2006

Doma je doma

Pro tych, co su nervozni, co se robi - už sem zpatki z Praglu a dohaňam resty v

robotě, doma aji u Blanki, tuž na komputer němam moc času. Enem včil sem na chvilu
odhrnul vrstvu prachu, abych s vami opožděně třyrazy zařval GOOOOOOOOOL!

A eště raz se musym zařvať GOOOOOOL, bo sem se dočital, že nejvěči ostravski

ekzhibicyjonysta nědostal duvěru od svojich partajnich kolegu, tuž na podzym pada
jak listi z topola! Tuž to je fajne. Ani mě něrozhodilo jeho vychlubani, že pry
Ostravě pod jeho vedenim vzrostlo sebevědomi... Tuž nevim, mi spiš bylo stydno za
to jeho vařeni Čiňanum v den okupacyje Tybeta, za ty ducduc songi, kere potem
prodaval/něprodaval na měsckim infocentru a za to jeho radnični fotoalbum, kere sem
co měsyc vyhazoval ze schranki.

Tuž ale co, život idě dal, no ni?

A aby byl už na věčne časy pokuj od podobnych otazek, jak je tuta:

mistopřysežně prohlašuju, že ten pajtaš, kery každy den vyklada svoje capiny na
Impulzu něma se mnu nic společneho, bo kdyby měl, už davno se vam pochvalim, že sem
dobyl dalši medyjum. Tam se chvali iny ostravan. Akurat že mi ty jeho dřysty
přypadaju take jak žradlo od nas z kantyny - němasne něslane.

18.06.2006

Všecke skrypta spaliť!

Koněčně to mam za sebu. Kura to byl chaos.

Jak sem mamě něprozřetelně řeknul, kdy a kaj jedu, večer před odjezdem doma zvonek.
Mama s narvanu igelitku. Ptam se ji, čemu mi nězavola, jak idě do obchodu, že bych
ju vzal felinu. Pohladila mě po hlavě (fakt!) a pry, že ni, že mi cosyk
přychistala, jak jedu na taku daleku cestu. A začla vykladať na stul hlinikovu
pikslu, v kere sem kdysyk nosyl do školy svačinu, vevnitřku halda řyzku, v druhe -
menši - hromada ogurek a rajčat a v take male umělohmotne štyry vajca natvrdo a
slanka, pry kdybych měl hlad cestu zpatki. Tuž mamo, něhlupni, šak nějedu na vylet,
pravim ji, ale byla něoblomna jak večerni rohliki z Kauflandu a pry že se to musym
všecko vzať. Tuž co, šak mam velki ruksak, no ni?

Vlakem moc často nějezdim, tuž sem rači zajel eště večer poptať se na hlavni robki
na informacyjach, kolik to stoji a esli se to možu kupiť den předtym. Robka mě moc
něpotěšila, bo jak sem ji pravil, že v deset musym lapět na dupě na skušce, pravila
mi, že buď Ostravan nebo Pendolino. To tam mělo byť až po štvrť na deset a bo
svojim oryjentačnim smyslem sy nejsem od isteho turystyckeho vyletu moc isty, rači
sem zvolil ten Ostravan, bo istota je istota. Kupil sem se listek, třyrazy se pro
istotu přeptal, esli to fakt jedě ve štvrť na pět až už robka měnila vyraz a valil
sem dom. Třa isť spať spiš. Natahnul sem se pro istotu budik aji mobil, ať
nězaspim.

Zbudil sem se o pět minut spiš, promotal se kvartyrem na vecko, chvilku schrupnul v
sedě, trochu se skulturnil a odmotal se na hlavni. V lokalce sem dvarazy schrupnul,
ale na koněčne mě hodny šofer vyvalil ven. Akurat za mnu němusel praviť "Di dom
ožralo".

Ve vlaku sem se chtěl eště trochu poučiť, ale kolezy v robotě mě varovali, že před
testem je třeba vyprazniť palu a že co sem tam nědostal za tu dobu, to už včil
nědohonim, tuž sem se vzal dalši bichlu od teho Dana Brauna. Přečital sem se
nadpis, prvni stranku a naraz slyšim "Praha hlavní nádraží" a ja opřeny o okno, na
okně pěna z pysku jak z male desytki a chlop na protějšim sedadle s divnym vyrazem.
Tuž to sem teho moc něpřečital.

Vystupil sem, dav mě dovlek do te haly a včil jak ven? Tuž přecy ze sebe nězrobim
hned cypa, no ni? Naštěsti ku mě zamiřyl taki starši fusaty chlop, ale než sem se
stačil zoptať, pravil mi, že mu pravě ujel vlak a potřebuje se dostať do Sokolova
ku segře, kera zytra rodi trojčata a chlop ju opustil. Tahlo z něho jak ze
zengruby, tuž sem mu dal dvacku, abych měl klid. Eště dluho za mnu hleděl vděčně
jak bysem mu daroval ledvinu. Nakoněc sem se dostal do te hlavni haly, tuž valim k
temu listkomatu, ale už mi nězbylo, bo za moju posledni dvacku se pravě starši
fusaty chlop kupoval krabicovu izdenku do raja. V trafice sem nechtěl, aby hned
poznali, že nejsem ocaď, tuž sem se pokusyl o pražski přyzvuk, tajak ho znam od
teho vola Ladi, ale asy to nědopadlo tajak sem chtěl, bo roba jak slyšela "Máátééé
lííííístkyyyyyy na lokááááálkuuuuuuu?", se prvni zoptala na co, potem se podivala
na robu, co stala v řadě za mnu a ji se zoptala, na co chcu listki a nakoněc začla
obsluhovať ju, tuž sem pochopil, že mě ma asy za retardovaneho a rudy jak zraly
bercak sem se šel rozměniť vedle k bagetam a olysalym huskam s turysťakem.

Z taški sem vyhrabal listek s trasu, jak se dostať do testovacyho centra, kery mi
den předtym pomoh zepsať Kamil. Bylo to paru stanic jednu trasu te hornicke lokalki
a potem eště paru stanic druhu trasu, tuž to bych neměl zabludiť. Přestupil sem
fajně, akurat že na te druhe trase sem lapnul na protějši spoj a valil na druhu
stranu. Tuž staně se, no ni? Do centra sem dorazyl deset minut před začatkem. Než
sem vlez dovnitřku, skočil sem se eště na vecko, bo sem měl v tašce plaskačku s
Ručnim Udržbařem Mozku, tuž sem se dvarazy loknul, ať mi to lepši mysli. Jak sem
vlez do te haly, nejlepši mista vzadku už byly obsazene a jak na potvoru na mě
zbylo čestne misto uprostředka prvni řady. Štajger teho testa nam pulhodiny
vykladal jakesyk dřysty prdy co a jak. Na cele přeskušani byla hodina a pul a
otazek bylo jak na žadosti o azyl do u es a. Někere sem se musel přečitať zetřyrazy
a stejnak mi muj blokly šedy kolega za očami odmital povědět, co to po mě vlasně
chcu. Pravil sem se, sklidni se, šak co, horši jak zrobiť ze sebe cypa to byť
němože a nězapomeň, že jak to nězrobiš, ten vul Laďa je ti schopny ten cesťak
naučtovať. Pala dostala asy strach, bo se to tam začlo řadiť jak v sedum rano před
dochtorem a aji mi jakesyk ty odpovědě začly naskakovať. Nakoněc sem aji cosyk
zesmolil, odevzdal papir hlavnimu papirozběračovi, něchal se poučiť, že vysledki mi
povi muj šef do tydňa a valil sem na vzduch.
No ja, ale co včil a co potom? Naměstek slibil, že mě veme dom, ale ten konči až ve
třy. Tuž jak už sem raz v Praze, třa teho využiť a trochu im to tam proskumať. Tuž
co je charakterystycke pro Prahu? Taksykařy a Karluv most. Vybral sem se to druhe,
bo tam sem už kdysyk byl, ale tenkrat lelo a tak sem se enem prohlednul sochi a
valil pryč. Lapnul sem zas na tu podzemni drezynu a vystupil na Mustku. Po
skušenosti z trafiki na Hlavnim už sem se rači nikoho něptal, šak to najdu sam. Ani
něbylo třeba, bo jak sem se odmotal od metra, lapnul mě dav turystu a vlek mě sebu
jak poma lyžařa začatečnika. Byl sem celkem hladny, tuž sem se chtěl před tym
kulturnim zažitkem na Karlově mostě odskočiť kupiť aspoň bagetu, ale dav vysmatych
japoňcu byl něuprosny. Dovlekli mě až k orloju, tuž sme počuměli na ty pajtaše,
společně se posmjali te vyzablině s tym zvonkem, dvarazy sem přetahnul přes pazuru
jakehosyk mladežnika, kery skušal, esli mi fajně funguju zamki na tašce a nakoněc
sem se dostal z teho davu ven. Z Chuangche do Dněpru. Dav ruskich turystu, kery se
vracal zpatki na Mustek, mě adoptoval za vlasniho Ivana a vypadalo to, že mě
vypusťa až v metru. Zaspominal sem na stareho Krafinka, kery nas kdysyk učil
ruštinu ("...vy budete mluvit rusky jak když bičem mrská, vy zmetci, uvidíte, jak
mi budete vděční, až budete dospělí a ruština bude celosvětový jazyk..." - jaksyk
mu to něvyšlo, ale včil mu je to už stejnak jedno, bo po revolucyji stačil přešiť
podšivku a včil pry uči komputery na veešbe) a začnul sem kolem sebe vyřvavať
"Pažalsta, pažalsta", bo sem se myslel, že to je "S dovolenim". Rusacy na mě
hleděli tajak Gorbačov na Vanyš pod vanočnim stromkem a to ich trochu zbrzdilo, tuž
sem se nakoněc prodral ven hned vedle šipki Karlova Brydžka.

Nakoněc sem se tam dostal a povim vam, to je ina atmosfera, jak štradovať přes
poledně přes Sykorak. Tych ludi tam! Paru ich mam eště včil otisknutych na butach.
Jakasyk polospuchla (opak plnoštihle) němka mě poprosyla, esli bych ju němoh
vyfotiť s tym jejim jak drža pazuru na te soše s tym zlatym mistem. Tuž foťak to
byl pěkny, ale ja sem slušny a poctivy synek, tuž sem cvaknul a vratil, bo v tym
davu bych daleko něutěk. Potem sem mamě kupil jednu pohlednicu s mostem a Vltavu a
pro Blanku se mi zalibil malovany hrnek, akurat že jak mi ten umělecki hrnčiř
pověděl cenu a ja sem se přeptal, esli ten hrnek je zlaty, cosyk odfrknul a už se
se mnu něbavil. Tuž sem ji nakoněc kupil u ineho stanku plechovy.

Ta prochazka mě celkem fajně naladila, ale jak už to tak byva, jak se moc dařy,
hlavni štajger nahuře asy chrni. Včil se zbudil, bo mi zakrakal tydlifon a volal
naměstkuv šofer, že se šef moc omluva, ale pry eště kohosyk přybiraju a že se
něvlezu a že budu museť jet dom sam. Tuž do štajgrove řytě, chcu mě nasmoliť? Šak
tam musa byť eště dvě mista, no ni? Nakoněc z šofera vylezlo, že naměstek pry
sbalil jakusyk kosť a cestu dom se eště stavuju u něho na chajdě, či kereho šlaka.
Tuž to je fajne. Co včil? Vymotal sem se z te lavki nad Vltavu a hrabnul sem do
taški pro zešit, kaj sem měl vytisknuty seznam nahradni dopravy z Prahi dom. Tuž
asy sem s tym tak jaksyk podvědomě počital, že se cosyk vysmoli. Nejspiš mi jel z
Florenca ten cytrobus - za pulhodiny. Vystartoval sem na metro jak ghanski obrance
před našu branku, smykem se vyhnul davu holanskich turystu v protisměru, vletěl na
ty jezdicy schody, odžduchaval ludi tajak rodily pražak, na Florencu sem chvilu u
prodeja listku dychal jak Dartvejder přy zapalu plic, potem sem se zoptal, esli
eště maju listki do Ostravy a hlavni štajger na huře asy zas na chvilu spočnul, bo
před chvilu pry propadla jedna rezervačka. Tuž valime dodom.

Až zas pojedu do Prahi, smolim na line Pindě, smolim na Intersyty, Eurosyty a

kdovijake eště syty a jedu enem cytrobusem. Člověk se počumi na naučny film, naleje
do sebe zadarmo pět kav a třy čokolady, zažije aji trochu teho klaustrofobniho
vzrušeňa, bo to vecko je fakt těsne a jak ma chuť, aji se može poslechnuť jakusyk
tu muzyku. A Ladika ať z teho cesťaka trefi šlak!

Ja a malem bych zapoměl - ten test sem zrobil. Syce těsně, ale zrobil. Tuž možna mě
včil zvola ředitelem, no ni?
23.06.2006

Zapas mezy Čechami a Italami rozhodnul Polak - to su věcy!

Tuž jasne! Jak mam koněčně klid na fodbal, koněc sprav. To by jedneho pokrutilo.

Zapas s Ameryku sem moc něvnimal, bo sem čuměl do tych blbych skrypt, akurat sem se
zařval přy každym gole. Na ty afrycke zaklinače už sem se přychistal. Gauč
vystředěny, na stole kobzole, paru radku v brněni, jakesyk ty křupki, tydlifon
vypnuty, ovladač v pohotovostni poloze... Akurat sem se k temu neměl lehať, bo sem
byl jakisyk utahany z teho hicu a zbudil sem se pět minut před koňcem. Eště že tak.
Chlopi na šichtě mi to druhi den celkem plastycki popsali v hnědych barvach. Na
Italiju sem se poistil - domluvil sem se s Blanku, že buděme čučet u ni spolu.

Přes tyden sem se chtěl zlepšiť fizyčku, bo jak se bliža dovolene, Blanka už straši
s kupališťama a jak se rano prohližam ve špiglu, dycki se mi vybavi ta firma, co
vyrabja gumy na auta. Vytahnul sem po robotě kolobuty a vyrazyl do Komeňaku. V
radyju syce varovali, že v takim počasy je lepši něvychazať, natož sportovať, ale
co, šak nejsem žadny lazar. Časem sem se tak vyjezdil, že už chodim obuty hned z
baraku. Akurat se dycki rozhližam, než vyjedu, esli neni v dohledu jakisyk znamy,
bo sem raz dřystnul na jakesyk haluzy před susedku z přyzemi, kera se myslela, že
ju chcu přepadnuť a jak sem se tam tak valal, jebla mě igelitku s kobzolami do
řbeta.

Paru metru sem chital rovnovahu a nakoněc se rozjel. Eště sem něbyl u pamatnika a
už ze mě lelo jak z praskle ryny, začlo se mi jaksyk chujovo dychať a lepil se mi
jazyk na patro. Dojel sem až dozadku k tym umělym kopcam, kere se mi v tym slunku
zdaly modre, lapnul tam na lavku a snažil se rozdychať ten evidentni minyinfarkt,
bo co ineho by to tak mohlo byť, no ni? Pololapěl a pololežel sem na te lavce a
pozoroval ty mlade polonahe pijonyrki, kere se vznašaly v te ružove mlze, co byla
tak dvacet cenťaku nad travu. Naraz sem slyšel "A hele, co když je po něm?
Nezavoláme někoho?" Tuž to mě trochu probralo. Honem sem stanul, utřel slinu z
kutku (fakt něchapu, kaj se mi tam vzala) a jebnul sem sebu přymo před nimi na
gzycht, bo sem zapoměl, že mam na butach osum kol. Stanul sem, robil, že sem
něviditělny a pomalu valil pryč.

Cesta dom trvala odhadem dva dni, bo sem měl ztěžkle hnaty jak něuspěšny
podnikatěl. Bylo horko jak přy skartacy ve spisovně estebe a mi se dychalo jak by
sem vdechnul kuličku z ložiska. Enem hrdosť mi nědovolila zezuť sy kolobuty a isť
domu ve fuseklach. Cesta od vchodovych dveřy se něpočita! Doma sem se schladil
sprchu, ale stejnak sem se trochu zeblul, tuž možna sem chitnul tu Husovu nemoc.
Tuž tak sem se dokazal, že už sem asy stara bedla a měl bych pomaly davať pozor,
jak v radyju a televizy hlasa pokiny pro staršich ludi, keřy chcu isť ven.

Ve štvrtek mi bylo rano zle, jak když sem raz zežral skaženy inovecki salam, tuž
sem zavolal do roboty, že se vemu do koňca tydňa dovolenu. Aspoň se něbudu
nervovať, esli to stihnu na štyry k Blance, pravil sem se. Proležel sem dopoledně,
chlampal hektolitry vody jak když gichně pytlik potřeb pro roby do kaluže a semtam
zdřymnul. Odpoledně už mi bylo lepši, tuž sem poobjedval suchi chleba a začnul se
chistať.

Na Dubinu sem jel rači felinu, bo v lokalce mi stača ti zpoceni ludě každe rano.
Spominam na jedneho spuchleho v ponděli, ten měl pod pažami kolca jak vodni meluny
a jak na sviňu se chitnul levu hnatu tyčki nahuře, tuž se mi naskitnul něčekany
vyhled do tropickeho pralesa - křaki, vlchko a smrad. Rano moc něsnidam, ale jak mě
natahlo, musel sem se postaviť na druhu stranu, bo bych ho obhodil jak zednik
stěnu. Cestu na Dubinu sem se chladil svoju přyrodni klimatyzacyju - předni aji
zadni okna dokořan. Eště že němam dluhe vlasy, bo bych vystupil jak po prochazce
kolem trafa.

Blanka už mě čekala. Danek měl na navštěvě jakehosyk pajtaška ze školki, tuž sem
byl rad, že se pohraju v pokojičku a my buděme mět klid na fodbal. Blanka zrobila
jakisyk zeleninovy salat, same zeli a ředkvički a eště cosyk žluteho, tuž to mě
trochu rozhodilo, bo sem zvykly na svoje smažene zdrave věcy, ale vysvětlila mi, že
v tym horku to je lepši, tuž sem to zdlabal. Tuž něbylo to špatne, ale že bych to
musel dvarazy...

Partyja naběhla natěšena, jak tym italum natrhně špagety. Prvni minutu hrali jak
proti Ameryce, tuž sem se těšil, že stovka budě moja, bo sme se v robotě vsadili.
Potem se cosyk zvrtlo a naraz před televizu dva mali pajtaši s rozbitym bagrem a za
jejich řbetami slyšim zklamany hlas moderatoru, že pry jedna nula. Tuž to asy něbyl
Baroš, co? Chvilu sem robil, že Danka něvidim, ale jak se Blanka přymluvila, odešel
sem jim do pokojiku spravovať bager. Šak sem manualně zručny, to budu mět hned. To
by člověk něřek, kolik burdela zrobi na třech metrach štverečnich dva mali synci.
Zasmolene lego! Jak na to člověk staně patu, boli to jak byk.

Oprava se protahla, bo hledejtě dva šrubki na tepichu, kery přes kostki, lego,
autička a podobne bebechi neni vidět. Blanka mi hlasyla z obyvački, že Polak cosyk
zdrbal. Jak sem se vratil, už to stalo za haviřsku spluvu. Italski trener před
zapasem zepsal smluvu s ghanskim tymem wudu roztleskavaček. A jak sem potem viděl
plazyť se bezradneho Čecha přy poslednim gole, aji mi ukapla slza. Ale to bylo
beztak z teho pruvanu.

Jak sme se lučili, Blanka mě uklidňovala, že fodbal je enem hra a ať se to tak

něberu a pozvala mě na vikend na vylet s malym na chajdu. Tuž čemu ni? Aspoň přydu
na ine myšlenki. Ale esli tam budě chtět na kupak, tuž stavkuju.

29.06.2006

Vikendovy blucy hic

V tym hicu sem zapoměl aspoň paru slovami zhodnotiť předminuly vikend. Mama jak
byla natěšena, že když už se ode mě nědočka vnuka či vnučki, tuž aspoň inženyra,
pozvala mě na sobotu na taku minyoslavu. Že upeče kačenu ze zelim a enem tak
podřystame. Jak sem slyšel kačena, ani sem ju něpřesvěčoval, že to byl enem test,
esli možu dal robiť na svojim mistě a ni žadne inženyrske skuški.

V tu sobotu sem se doplazyl tych paru ulic k našim jak přežrana kobra. Hic jak na
železnym lehatku na Sleske, na huře idu z ekstremu do ekstremu, jak by chtěli
dohnať tu gancdluhu letošni zymu. Těšil sem se, že v klidu zežeru pul kačeny, zajim
to zosmi knedlami a pulkilem zela a potem to všecko utěsnim vychlazenym radkem, tuž
ale šak už to znatě, nic neni take, jak to na prvni pohled vypada. Jak sem
zazvonil, ve dveřach mě přyvital vytlemeny gzycht jedineho mluvicyho egzemplařa
makaka v Ostravě a možna aji v cele republice. Tuž jasne, mama pozvala celu
familiju, aby se mohla naparovať, jak chitre ma děcko. Ku kačeně sem měl jako
přylohu paru makakových ultravtipnych dřystu (přyklad "...tak ty budeš inža,
hahaha..." nebo "...jak tam teď budeš šefovat, to bys tam moh najit nějaky flek aji
pro mě, co, hahaha, třeba v kancliku...") a jak sem potem popijal v obyvačce radka,
přydal aji storku o jednym inženyrovi v jeho včilejši robotě, že ten ma syce
červeny dyplom, ale stejnak je blby jak tago, bo ani něvi, kdo s kim hral minuly
tyden a kdo postupuje, tuž na co mu su potem školy, no ni? Už sem aji parurazy
dumal, že bych švagra přyhlasyl kajsyk na experymentalni transplantacyju mozka. A
jak už by měl ten tenysak venku, tuž by vypli prud. Ono to ale semtam vypada, že už
na jakesyk byl sam od sebe.

Přetrpěl sem tych paru hodin otazek a odpovědi (bo foter otevřel svoju pamatečni
slivku s ručně psanym napisem "Kamaradi, dolu sfarejme" na listku), aji mamin
navrch, že mi něcha zrobiť novu cedulu na dveře, aji litani malych gizdu kvartyrem,
doprovazene řvanim "Strejda bude nyndža!" a kolem pate sem byl doma. Za trest, že
sem se něchal ku koňcu akcyje oslovovať "Pane inžinýre", mě z te kačeny v tym hicu
pokrutilo. Asy byla loňska, bo se snažila doplachtiť do teplych kraju aji se mnu -
stejnak skončila ve stupačce.

To minuly vikend to byl inši turek. V patek odpoledně sem zabrzdil smykem na
Dubině, natěšeny na vikend s Blanku a Dankem na jejich chajdě. Trochu mě zarazylo,
jak Blanka bechla před dveřami kabelu, do kere by se vlez naporcovany bernardyn. K
temu eště přydala Dankove kolo. Jak sem otevřel kufer, abych to tam narval, zoptala
se, esli se na třy dni fakt beru sebu enem tu malu taštičku a co v ni vlasně mam.
Jak sem ji vysvětlil, že mi stači v tym hicu dvě tryka a kraťasy, pravila, že v
kapezetce by mělo byť aji šiti a březova kura. Hahaha, vtipna jak švager.

Cesta se nam trochu protahla, bo Danek donědavna dostaval na cestovani taki ten
blucy prašek, ale pry se nědavno kajsyk dočital, že to poškozuje jakesyk buňki
hlavně u malych děcek a tak pry už to něbudě žrať. Fajny zavazek, akurat
vysvětlujtě to břuchu. Poslednich deset kilometru sme značkovali cestu co
kilometer. Borak maly, vystupoval bily jak Goro a cely večer s nim něbyla řeč.

Chajdu maju malu, ale pěknu. Nědaleko je taki maly kačok, kaj se Danek chodi hrať
na kapitana Sylvera a kusek odtamaď je fajny lesyk. Těšil sem se, že to budě fajny
vikend enem ve třech (a večer ve dvuch, bo Danek usyna skoro...), ale v sobotu
dopoledně přyjela Blančina mama. To by mi ani tak něvadilo, bo dycki fajně
podřystame o novych nemocach, ale ona přyjela aji se svoju segru Miladku, keru sem
poznal na Dankovych narozkach. Asy přyjely z tahu na Stodolni, bo byly rozežrane
jak sveter od mol. Misto oběda se odtahly deku na vrchni časť zahrady a furt se
enem chichotaly, že se musa pořadně opaliť, tuž ať ich něrušime. Blanka enem kulala
očami a jak mi po chvili docvaklo, že se tam asy opaluju nahuře bez, rači sem honem
navrhnul celodeni vypravu na kačok. V takim hicu ani člověk něma hlad, tuž sme se
dali enem polivku a snažili se něposluchať cynkani sklenek ze zahrady a pokusy o
spěv, kere končily vybuchami smichu. Tuž to mě šlak tref - jak se zejdu dvě roby v
rokach a jakasyk ta štamprla, to by jeden něvěřyl.

Danek potem lapnul na bicykel, vyznamně mrknul na mě, že se eště spomina, jak sem
ho učil před barakem jezdiť a po paru ujetych metrach sebu dřystnul přymo na helmu.
Celkem mě překvapil, bo stanul, otřepal ze sebe hlinu a hrdině pravil, že to je
pochopitelne, bo na tym dluho něseděl, ale že svaly maju paměť, tuž ať mu dame pět
minut. Nakoněc sme se za pulhodiny ku kačoku dostali, akurat sem musel dvarazy
vytahovať kolo z kopřyv, bo nam Danek vysvětloval "brzdicy efekt na štěrku". Jak na
sviňu se ale krom nas na kačok nastěhovaly aji jakesyk zelene svindury - pry synice
- tuž sme enem poleželi na dece a sledovali Danka, jak skuša udržeť rovnovahu.
Potem sem se s nim zahral na schovku a povim vam, to byl nejlepši zažitek z
posledni doby, bo se mi uplně vybavilo, jak sem se hraval na schovku jako maly
gizd. Potem už sme se pomalu vracali k chajdě, že opečem jakesyk ty klobaski.

Bestyja slunko jaksyk našemu malemu barabčikovi něsedla, bo jak sme navečer lapli k
taboraku a jak ucytil opečene parki, letěl na vecko. To bylo ale střydavo obsazene
sesterskim duem, kere to občerstvovani na přymym slunku přehnalo a nevědělo, esli
spiš lečiť spalenu kožu, užeh a nebo opicu. Danek využil mista pod verandu. Tuž to
se budě v nocy fajně spať přy otevřenym okně, pravil sem se. Blanka ho šla potem
osprchovať zymnu vodu a uložiť. Před spanim mu musela vykladať o ozonove ďuře.
Naštěsti maly ajnštajn hned usnul a celu noc byl v klidu.

Potencyjalni tchyni a jeji segře jak se trochu zrobilo lepši, namazaly se jogurtem
spalene laloki a lapěly s nami u ohňa. Do špekačku se im moc nechtělo, zato dřystu
měly jak opica scanek. Miladka je skryty Novotny, bo ku koňcu chrlila vtipy jak
epileptyk sliny. Blanka mi potem večer v lužku vysvětlovala, že mama s tetu se
semtam zrobja babsku izdu, ale inač su celkem normalni. Ja sem to moc něvnimal, bo
se ve mě začlo to kilo opečeneho žradla dožadovať prochazki. Tuž co myslitě, přece
se to něvyhodi, jak se to upeklo, no ni? Tuž jasne, že sem to zežral aji za Danka,
aji za ty dvě, aji za Blanku, kera drži jakusyk předdovolenkovu dyjetu, či kereho
šlaka. Snažil sem se to něvnimať a usnuť, bo na vecko sem nechtěl. Přectava, že
lapnu na desku a vpadně mi tam Blančina mama, nebo Miladka, mě dosť lekala. Něvim,
čemu maju vecko bez kliča, nebo aspoň jakesyk zapadki. A dveře su dosť daleko na
to, abych zrobil svoju oblibenu hospodsku polohu "Sed na vecku - hlava na klině -
noha blokujicy dveře".

Ale zvladnul sem to aji bez vecka. Syce sem tym bublanim musel budiť jeleny v lese
naproti, ale nakoněc sem usnul. Rano byl aji Danek lepši. Dokoňca zrobil babce
školeni, že opalovani je něbezpečne a že ludě by vubec neměli lesť na slunko spiš
jak odpoledně. Ta jak ho slyšela, vzala se dalši jeho jogurt a naplacala se ho na
řbet. Miladka ju potem vkusně dozdobila tymi kuličkami z vička.

Odjižďali sme k večeru, jak už něbyl taki hic. Bylo vidět, že staršim robam už
otrnulo, bo planovaly večerni vylet přes dvě putyki. V jedne se pry navečeřa a v
druhe je jakasyk zabava.

Tuž povim vam, ta Blančina familija se mi pozdava čim dal vic. Zkraja sem byl syce
vylekany, ale třa uznať, že k naši familiji se ta jejich budě hodiť tak akorat.

10.07.2006

Buch egzystuje!

Včera sem se vratil po tydňu valaňa se namazany masťu proti slunku, kupaňa se a
očumovaňa vrchnich aji spodnich dilu plavek a porovnavaňa s Blančinymi (tuž jasne,
že hodnotim enem barvu) a inych fajnych dovolenkovych kratochvil (hromadki furt na
stejnym mistě a ve stejnym počtu). Byli sme s Blanku na jejich chajdě sami, bo
Danka vzal hodny stryk Adam (brrr) na tyden na dovolenu. Tuž povim vam, tyden sam s
robku, to už je celkem směrodatny test, esli spolu dva ludě vydrža, no ni?

Test dopadnul jakžtakž, bo sme se ani něpozabijali, ani něrozešli a jak přyšla
jeden večer u vinka řeč na to, esli bysme spolu vydrželi aji cosyk delšiho,
otřepalo mě enem tak zlechka. Tuž uvidime.

Jak sme dorazyli v nedělu odpoledně zpatki, pomoh sem Blance s kufrem a něchal se
přemluviť na turka a ať počkam na Danka, že mě rad uvidi. Chtěl sem spichať dom, ať
večer vklidu počumim na to, jak ti šnekojedi narvu trencle tym špagetystum za to,
že nad nami vyhrali, ale nakoněc sem počkal. A dobře sem zrobil.

Kolem pate zvonek, za dveřami vesely Danek a pry, že to bylo fajne a že ma hlad a
že stryk přyjdě za chvilu, že bere z kary jeho věcy, ale že pry je jakisyk smutny.
Vic sme z něho nědostali, bo valil do pokojiku skontrolovať všecke hrački, esli mu
za ten tyděň jakasyk nězmizla. Za chvilu dovalila masna pala, tvařyl se jak kuřy
řyť a pry že ani nějdě dal, bo vali dom a idě se sklidniť kajsyk do knajpy. Stal
sem ticho za dveřami, aby něslyšel, že sem tam tež a čekal, co z něho vyleze. Jak
se Blanka mezy dveřami ptala, co se robi, esli Danek zlobil, či kereho šlaka,
chvilu z něho lezly enem take něurčite dřysty, ale nakoněc se rozmluvil. Jak jeli
zpatki, Danek chvilu posluchal cedečko s pohadku, chvilu se cosyk čital, ale potem
se začnul nudiť a pry esli by se němoh pojčať ten strykuv novy tydlifon, kaj ma
tolik fajnych her. Jak mu ho Adam podaval, něvšimnul se dvuch měsckich cajtu s
dalekohledem a už ho stavjali. Chvilu s nimi dyskutoval, snažil se to vysvětliť a
dohadoval se s nimi, že něvolal, tuž ale čim byl v pysku rudši, tym byli cajti
asertyvnějši. Možna jak viděli seladona v beemve, čekali jakesyk to papirove
omluvne, ale na to je on moc zasadity, tuž se rozlučil s cajtami aji s třemi
bodami. Musel sem se držeť, než za nim zaklaply dveře a potem eště, než zaklaply za
mnu, než sem se moch zatancovať odzemek u feliny. Babka, co šla kolem, na mě
hleděla tajak Zydan na modřynu na čele.

Vidiš gizde, pambuch tě potrestal - to maš za ty vajcove svatki. Tuž to vitě, novy
zakon je novy zakon. K narozkam letos nic něchcu, bo taki darek mi stači.

Idu chrnět, bo rano valim na šichtu. Dufam, že po tym tydňu, co sem byl fuč, tam
něnastal jakisyk převrat a mam furt svuj stul.

13.07.2006

Jak idě život

Co se to tam nahuře robi? Taki hic něpamatuju. Rano v lokalce je smradu jak v
Cařyhradu. To ti, co meškaju blizko svoji roboty, něznaju. Doma tyden něpoteče
tepla voda a ni každy je otužilec, tuž kupani odklada na sobotni navštěvu
kupališťa. Neska tež. Nastupim, lapnu na volne misto k oknu, na sedadlo přede mnu
lapně chlop v tesylkach, kere pamatuju eště burzu v Hrabuvce za haldu a začně
vypušťať ferona mony. Znatě taki ten smrad, jak člověk přenosy pleteny sveter a aby
na sebe něupozorňoval, než mu ho kdosyk vypere, naleje na sebe jakusyk sračku, co
dostal pod stromek? Tuž ten dostal místo pitralona asy Bref. Snažil sem se trumfnuť
rekord v potapjani na jeden nadech, ale vydržel sem dycki enem tak zpulminuty, než
sem začnul červenať a mladežnica, kera visela na tyčce nade mnu, se mě jaksyk
podezřyvavo prohližala, asy esli němam infarkt. Jak na potvoru jel ten tesylovy
pajtaš eště dal, jak ja, tuž sem vystupoval zadychany jak potapjač-sklerotyk.

Šefa furt zastupuje Ladik. V ponděli nam zařydil na udržbě do každeho kancliku
jeden větrak, abysme se tak něpotili a zvyšila se produktyvita roboty. Tuž něvim,
esli to pomože. Ono to ma vrtulu jak taki ten eroplan na gumu z trencli - ten Komar
-, co sem ho se synkami pušťal na cestě za barakem, jak sem byl maly gizd. To bylo
cosyk. Dřevjana tyčka s vyfrezovanu dražku, polistyrenove křydla barvy stravene
hrachovki na vychazce, umělohmotne kolca na takich tenkich dratkach, umělohmotna
vrtula a hlavně guma. Postaviť to dokazal za pět minut aji meň zručny učeň zvlaštni
školy. Potem se to natočilo, až začla guma robiť uzliki a buď stě to hodili a nebo
pustili ze země. Tym šikovnějšim se to vzněslo, tym meň šikovnym to přejel sused-
zbohatlik ve warburgu. Něskaj jak to něma dvě vrtule, benzynovy motor, štyry
pohiblive bazmeki na křydlach, vyškovce a směrovce a něda se to řydiť radyjem, tuž
to je guvno eroplan. Kaj su ty časy.

Ale to sem odbočil. Ono to moc něvětra, akurat to fuči do oči a člověku potem slza
oči jak když čita v gazetě o nove vladě. Na obědě sem stal ve frontě za naměstkem a
než sem se dostal na řadu, dumal sem, jak se zrobiť v jeho kancliku odlučene
pracoviště. Ta bestyja vi, keru kliku spravně natřeť sylichromem, bo ma v kancliku
klimatyzacyju. Temu se to organyzuje, jak tam ma jak v galeksce, jak je venku
třyatřycet. Nad taliřem mě to vymyšlani přešlo, bo sem měl co robiť, abych uhryz to
dušene vepřove (esli to bylo vepřove a esli to vubec bylo maso...).

Člověku se v takim hicu něchce dychať, natož cosyk robiť. Do koňca šichty to je
dycki utrpeni. Jak chlašču poobědoveho resuscytačniho turka na spraveni chuti a
zněutralizovani obsahu žaludka, přectavuju se, jak by mi bylo na kupaku. Naloženy
ve vodě jak kvašak, semtam zamachrovať kraulem před jakusyk robku v přecpanych
plavkach, potem chvilu zapozovať na břehu a nalakať robki z okolnich dek na
naolejovane opalene svaly, kere blyšťa na slunku jak Korn bez čapki. Do teho se
ozve "Nespi, zhani tě Ladik!" a na břehu zustaně stať chlop v šesť roku starych
plavkach, kere už přypominaju punčochače, s koňcami ruk a noh barvy, jak by šel po
štyrech přes kaluž prymaleksu, se svalami jak študent dopisoveho kurzu kulturystyki
a s břuchem jak by nosyl mlade od klokana.
Už mi z teho horka šibe. V sobotu zajdu na Hlučin.

17.07.2006

Ten kery tancuje s vosami

V sobotu sem planoval ten Hlučin. Domluvil sem se s Blanku, ta přemluvila aji
Danka, bo ten jak slyšel ve spravach, že su všude synice, odmital vlesť do ine, jak
chlorovane vody. Ale nakoněc sem se stejnak někupal.

Foter měl zas po dluhe době měť v sobotu sraz se svoju staru partyju z podzemja. Ti
jeho přestarli krtci se dycki slezu u nas na zahradě, podřystaju tam o starych
časach, zežeru jakesyk ty grylovane zviřata, pochlašču cosyk, narobja burdela a na
druhi den se zas rozejdu dom tajak by se něchumelilo. Šak už vitě, jak to dopada.
Přemluvil mě, abych mu tam v patek navečer pomoch zavesť jakesyk to žradlo a
chlast, aby to němusel na stare kolena tahať lokalku. Fotrovi rad pomožu bez řeči,
bo ten u teho něma dycki tolik přypominek jak mama. Ta do teho dycki zavleče těžki
porod, a co ju stala moja vychova a kolik vyhodila chechtaku za hrački a hadry a
tež cosyk o něvděčnosti a to se s ňu potem jedě felinu hned radostnější.

Naložili sme bebechi do kufra a vyrazyli. Byl sem zvědavy, co za burdel tam zbyl po
tydeni navštěvě segry, gizdu a makaka z minuleho tydňa, o kere sem se doslechnul
mezy řeču od Blanki. Na prvni pohled to po přyjezdu vypadalo stejnak tajak dycki.
Vyložil sem bebechi, popřal mu fajnu akcyju, tež sem mu pravil, ať to s tym
chlastem něpřehaňa, ať ho zas něodvezu, uhnul sem před jednu přes pysk a valil dom.
Měl sem domluveneho scuka na jedno dvě s bandu z baraku a bo už sem dluho něbyl na
pivo, těšil sem se jak zoofil na ekskurzyju do jatek. Jak sem se doma převlikal ze
spocenych hadru a chistal se vyrazyť, naraz tydlifon. Foter. A kura, to musy byť
cosyk važneho, bo on tydlifon moc něpouživa, bo podle jeho řeči "...lepši se
domluviť zpysku v pysk...". Chvilu sem myslel, že je navaleny, ale to mi
něštymovalo s tym, v jakim stavu sem ho tam něchal a že by se za tu dobu zrychtoval
jak sedum divek? Jak sem zapnul překladač, kery sem už kdysyk parurazy použil, jak
foter došel dom nad ranem z jakesyk kulturni akcyje, naraz sem mu rozuměl. Pry ho
pobodaly vosy a mam mu přyjet pomosť a že to hovado od segry zabije hned jak mu
opadně ten otok z celeho fotra.

Tuž co se dalo robiť? Jak sem dorazyl na ten naš hektar, foter nikdě. Prolez sem to
tam cele a až vzadku sem našel paru nasranych vos u jakesyk žlute paski. Šel sem
zpatki k te naši chatrči a naraz vidim za oknem fotra, jak mi mava rukami jak by
taňcoval jakisyk moderni hopsasak. Tuž přydu tam, foter odevřel dveře enem tak,
abysem prolez a hned zas zabuchnul. A do štajgrove řytě!, pravil sem se nahlas jak
sem ho viděl. Foter vypadal jak živa reklama na Mišelin. Ptam se, co robil. Začnul
mi potichu vysvětlovať cosyk o jakesyk pasce kolem křaku, keru zerval, bo nevěděl
čemu tam je, zrobil paru kroku a naraz byl na navštěvě ve vosym hnizdě. Tuž s
vosami se uměl dycki poradiť. Vytahnul mamin stary libar, zapalovač a vyrazyl
zrobiť vosam kremačku. Tuž či možetě chtět po starym haviřovi, aby znal vzorec,
podle kereho se da spočitať, kolik libaru je třa na iks vos, když ipsylon je směr
větra a zet je rychlosť od hnizda utikajicyho fotra? Nakoněc sem to viděl tak, že
vos bylo přynejmenšim iks plus padesat. Jak je stary, tak je hlupy, pravil sem mu.
Naštěsti byl tak otěkly, že se němoh braniť.

Jak skončil, dychal jak tuberak po vyletě na Lysu, a pry esli su eště před dveřami
ty bestyje, že je jasně slyšel, než sem dorazyl ja, jak se domluvaju, kaj najsť v
šopě šrubovak a jak rozebrať ten zamek. Vosy jed je horši jak ukrajinska samohonka
a foter měl teho v sobě tak ze štvrť litra, tuž se neni co diviť, že mu to zahibalo
se zavitami. Naložil sem ho do feliny a valili sme na pohotovosť.
Kdo by čekal, že v patek večer tam budě jeden pobodany Razovity Občan Města a roba
s mladežnikem, kery se zeblul, než přyšel na řadu po te ikebaně. Foter statečně
seděl a snažil se dychať zbylymi otevřenymi porami. Jak sme se po třyštvrtě hodině
dostali dovnitřku, dochtor ho prohlednul, cosyk mu pichnul, ale fotrovi se furt
jaksyk zle dychalo, tuž ho poslali na Fifki. Tam ho proměřyli skrznaskrz a nakoněc
se ho tam něchali, pry pro zycher. Zajel sem mu eště dom pro pižamo a jakesyk ty
bebechi na myti, sklidnil mamu, od kere sem poprvy raz slyšel "ten stary cyp!", že
ho enem pichla vosa a zavez mu to zpatki. Jak se se mnu lučil, pravil mi, ať ty
bestyje dorobim, že ma v šopě eště stary bijolit. Ten pry dycki fajně hořel.

Doma sem potem zavolal segře, čemu cosyk něřekli, jak tam byli a našli tam ty vosy
a čemu tam byla ta paska s tym napisem Policyja. Ta se chvilu krutila jak vlasy v
syfoně a nakoněc z ni vylezlo, že to objevil makak a bo se mu ty iněkčni muchi
něchtělo likvidovať, vymyslel se storku o tym, že u nas na zahradě našli poliši
bombu, aby odradil gizdy. Ani sem se něptal, kaj vzal policejni pasku. Ten vul ma
asy zname všude. Povykladal sem ji, jak to fajně prospělo fotrovi, doporučil ji, ať
pourguje tu umistěnku do ostravske zoo a šel chrněť.

V sobotu bylo rano celkem chladno, tuž Blance ani něvadilo, že sem ten Hlučin
zrušil. Slibil sem ji ale, že se k ni stavim na kafe a zbytki z oběda hned, jak
vitězně zruinuju ten vosy pluk. Cestu sem se stavil v Hornbachu a kupil pro istotu
třy jakesyk spreje. Stalo to syce skoro štyry sta, ale jak sem se přečital navod,
bylo mi jasne, že po tym poscypaju ni enem vosy, ale aji veverki v nědalekim lese.
Zaspominal sem, jak sme s bandu jako mali gizdi na haldě vypalovali vosy hnizda a
robili z nich male letajicy Husy a celkem sem se těšil. Jak sem dorazyl na zahradu,
trochu sem změnil nazor, bo včerejši fotrova akcyja vosam moc něuškodila. Vypadalo
to, že se přyvolaly na pomoc kamaradki, bo tolik ich tam přecy němohlo byť předtym.
Litaly po pulce zahrady jak male zmatene grypeny a zpoza plota na mě posměšně volal
cyp sused, ať se skrotim ty domacy zviřatka, že mu lezu do piva. Něvšimal sem se ho
a šel pohledať jakesyk stare hadry. Něvim čemu mi v pale blikalo, že tu musy kajsyk
byť včelařska helma, ale po pulhodině hledaňa mi docvaklo, že v šopě najdu tak
maksymalně haviřsku. Navlek sem se aspoň tu, ale cytil sem se jaksyk zranitělny v
gzychtě, tuž sem se kolem něho aspoň omotal bavlněnu plinku, co tam měla segra
odloženu po gizdach (vypranu!). V šifoneře se starymi hadrami, v kerych by něšel
nikdo už ani na ples bezďaku, sem našel stary koženy kabat, kery sem raz dostal k
vanocum od dědy a v kerym sem kdysyk skušal baliť robki na dyskach, ale marně, bo
se mi enem řechtaly a furt zdvihaly haksně a pry kaj mam bleski. Kompletně
vystrojeny sem moh vyrazyť na steč. Jak mě viděl sused, jeblo to s nim do rybiza.
Jak se dořechtal, zmiznul v chatce. Ja sem se eště vratil do šopy, navlek se
igelitove sački na pazury, stare polaki až po kolena a deprem včil sem byl komplet.
Stary Benda, co nas učil na zakladce branu vychovu, by ze mě měl radosť. I pe cha o
jak na jaderny vybuch.

Pomalym krokem sem se bližil k hnizdu něpřytěla, dva spreje zastrčene v kapsach
kabatu a třeti fikaně skovany vzadku za paskem, abych něprozradil hned svoje všecke
zbraně. Pohvizdoval sem se melodyju od Eňa Morykona a přysaham, že sem cytil aji ty
ostruhi, jak mi zvoňa přy každym kroku. Čim sem byl bliže, tym sem měl istějši a
pevnějši stisk, ruki na sprejach se přestaly chvěť a ukazovački zaujaly polohu
prave poledně na knyplach. Jak už sem byl na dostřyk, tasyl sem freonove kolty,
zamiřyl, zmačknul a obchlistlo mě. Do štajgrove řytě! Něskontroloval sem zaměřovani
ventylek-vosy hnizdo, bo přes tu plinu sem se potil jak slevač v norkovym kožuchu a
guvno sem viděl. Dal sem se to k pysku, abych skontroloval, kaj je ta ďura. Možna
sem to v tym zmatku aji trochu zmačknul, bo sem na plině cytil jakesyk mokro.
Změnil sem směr a palil jak zjednany. Koněčně to kropilo vosy. Akurat že ty
bestyje, jak zystily, že to na nich leju dvuma prudami tak meter daleko od sebe,
našly se misto mezy tym a začly planovať. Zalitoval sem, že sem něvzal zapalki.
Potem sem chvilu asy nědaval pozor, bo sem potřeboval protřepať karabiny a mezytym
ty bestyje vyslaly jednu sviňu mezy rukavicu a pazuru. Zařval sem jak trybuna na
Baniku, jak se nahodu kerysyk z tych modrych synku dostaně k balonu a cytil sem,
jak mi ten jed v žilach dodava novu energiju. Jak tatranki. Nastal čas tasyť
posledni trumf. Vytahnul sem eso - nejdražši sviňstvo, skoro za cenu litru ferneta,
kleknul se na jedno koleno, chvilu zvažoval, že zrobim efektni kotul přes prave
rameno jak v tych akčnich filmach, ale jak sem se v te rychlosti spočital, kaj bych
skončil, spokojil sem se enem s tym, že sem vypalil tych stoštyrycet korun v jedne
dluhe davce vosam do tisycovki překvapenych očisek. Potem sem enem sfuknul pomyslny
plameň a zataňcoval se vitězny taněc.

Jak sem stanul a oprašil se, deprem sem se všimnul, že sused mě nadšeně foti zpoza
plotu. Tuž nězabili bystě ho? Jak mi potem ukazoval na dyspleju fotki, na kerych
sem vypadal jak karate kid ze zvlašni školy křyženy s pulnočnim kovbojem, pravil
sem se, že přyště v tym Hornbachu kupim aji arzen. Ten vul se malem udusyl, jak se
řechtal jak vitěz velke pardubicke a pry, že to bechně k začatku naši chajdove
osady na nastěnku a da tam heslo Nejlepši zahradkař měsyca. Teho arzena tak ze dvě
kila.

Jak sem se zevlek z teho atomburdela, umyl se gzycht a pazury a namazal se tu bulu
na ruce, kera se podezřele nafukla, jakimsyk gelem, co měla mama v lekarni, čučim z
okna a od brany leze k chajdě jakasyk znama postava. Ten stary bravek Ota! Proklel
sem den, kdy kerysyk ten prvni krtek našel prvni kuski tych šutraku, co tak dobře
hořa. Vysvětlil sem Otovi, že akcyja je zrušena, bo fotra popichaly vosy. On na to,
že vi, bo mu už kdosyk volal, ale že se mu něchtělo věřyť, bo foter ma dycki take
dobre klobaski, že to přecy kvuli jakichsyk vos nězrušil. Tuž ten se musel jebnuť
pořadně hajcmanem do paly, jak eště robil a to su včil nasledki. Přes deset minut
sem mu vysvětloval, že fakt nic něbudě a dědek enem furt mlsně nakukoval přes moje
ramena a mlsně se oblizoval. Nakoněc sem podumal, co sme to s fotrem v ten patek
vlasně přyvezli a vytahnul sem věnec špekačku, pověsyl mu to kolem krku, pravil mu,
ať se to ogryluje doma na sporaku a vytlačil ho ven.

A vul sused se enem smjal a smjal. Musym to promysleť s tym arzenem, ať mě nikdo
něpodezřyva.

21.07.2006

Ladik větrovec

Eště se musym vratiť naspatek k te hicove kalvaryji. Větraki od "hodneho" Ladika

nam fukaly do pysku a horko něpolevovalo. Jakisyk rypal - myslim že Kamil - se
pohrabal v pracovnim něřadě a rozněs mezy bandu, že jak je kolem třyceti ve stinu,
tuž je hlavni štajger poviny udržovať sluhi přy životě podavanim dostatečneho
množstvja tekutin. Jura navrhoval fernet, ja pro změnu slivku, ale Kamil pravil, že
nam obum šibe, bo co by to bylo za šefa, kery by na pitny režim daval luďam chlast?
Pravil sem, že fajny šef. Kamil enem mavnul ruku a valil to vysvětliť Ladikovi. Po
pulhoďce, kdy sme slyšeli zpoza dveřy zajimave uryvki jak ze stěnove basnicke
tvorby navštěvniku hajzlu na hlavnim nadru, se vratil rudy jak spartakijadni
trencle, ale tvařyl se vitězoslavně. Za dalši pulhoďku dotahnul Ladik dva baliki
miněralek a pravil, ať se jaksyk podělime. Po obědě přyšel pozdějši jak ostatni, bo
byl asy na poradě u vyšich a nejvyšich a nasmoleně nam začnul vykladať, že podle
nejvyšich mame pitny režim v kohutku v umyvadle, tuž čemu utracať chechtaki, kere
se možu zužitkovať inač. Potem začal škemrať, esli mu ty miněralki, z kerych už
mezytym zbyly enem piksle, něproplatime, ale všecy se tvařyli kameně jak čerstvy
chleba z Bily, tuž pochopil a šel trucovať do dočasně svojeho kancliku po šefovi.

Někeřy z nas maju okna na jižni stranu, tuž ti němusa v tym hicu jezdiť ani na
dovolenu k mořu. Jura sedi hned pod oknem, tuž aby zaprotestoval proti nělitostnemu
vedeňu, doněs se z domu lavor, dopoledně, jak začli topiči na slunku hicovať, se
tam napustil zymnu vodu a čabral se v tym hnaty, špluchal u teho a prospěvoval se
protestsongi - rozeny provokater. Špluchal ale enem do te doby, než vyšpluchal tak
zliter na zem, kaj vedu prodlužki ku komputeram. Druhi den už visela na dveřach
Laďovu pazuru psana cedula, že veškere lavory a podobne nadoby na vodu su přysně
zakazane.

Jak ten hic všeckim leze na
tym cosyk robi, že se v tym
kdysyk uměl poručiť větru a
pry čemu se furt stěžujeme.
horko.
mozek, lezu oni za Laďu a drbu ho jak financ kozu, ať s
něda robiť. Ten se enem vsteka, že jeho foter syce
dešťu, ale bo Ladik něbyl hodny, tuž ho to něnaučil. A
V zymě sme vyryvali, že je zyma a včil nam zas vadi

V utery byl Ladik na drbacy poradě u naměstka. Porada probihala tak, že ho naměstek
dodrbal jak mama mikrovlnku, že ho zdrbalo ekonomicke, že pry naš usek vykazuje
spotřebu eletryki tajak menši bar s hracymi automatami. A pry se doslechnul, že
Ladik dotahnul do kancliku jakesyk pofiderni větraki, tuž beztak to je kvuli nim a
ať s tym cosyk robi, bo budě bez premiji. Ladik vletěl do každeho kanclu, drapnul
větrak, Jurovi musel nasylim, bo ten se přyvazal eletrycku šňuru k pazuře a
vyřvaval, že enem přes jeho mrtvolu. Potem ich odtahnul k udržbařum, aby ich
prověřyli, esli se kerysyk amaterski kutil nězrobil jakisyk turboenergosupervětrak.
Ani odbornicy z udržby ale něnašli nic.

Ladik od te doby bluma po kanclikach jak turysta s alzhajmrem a něnapadně

kontroluje, co ma kdo zastrčene v zasuvkach. Pepik, kery se s nim pohadal kvuli
varne konvicy, se od te doby robi ajskafe - zaliva se granko s kofeinem zymnu vodu
z kohutka. Ladik totiž prvni tvrdil, že konvice možu byť v každym kancliku, že to
neni nic proti ničemu a že to aji schvalily odbory. Potem zas, že nam stači enem
jedna na patro, že to ma odběr jak byk. Nakoněc pravil, že ať se dal vařyme kafe
všecy, že to obhaji, tuž to mu už Pepik jebnul konvicu na stul a fajně volenymi
slovami z anatomicke přyručki mu doporučil, kaj se ju ma strčiť.

Už aby se vratil šef. On byl syce semtam tež divny, ale Ladik to je egzemplař jak z
bichle "Duševní poruchy a jak s nimi žít". Včera mě potkal dole u dveřy, jak sem se
vracal z kantyny, tuž sem se ho zoptal, kdy mam odevzdať tu spravu pro [cenzura],
co po mě chtěl eště šef. Ladik zařval vyděšeně na cele kolo, že co to tu vyřvavam,
že nazev je tajny a ať šeptam, bo něpřytěl naslucha. Něchapavě sem se rozhlednul po
prazne chodbě, kaj akurat v dalce prohravala sekretařka na body s kafematem.
Chudak, asy mu už z teho horka definytyvně jeblo v pale.

Borak maly, plazy se kanclikami jak ryběnka hajzlem a kontroluje zasuvki, ale
štrnasť dni se něvšimně, že se pulka kancliku chladi mistnosť odevřenymi
Galekskami, kere nam zustaly eště z dob blahobytu. Tuž to asy něbudu ačkove
spotřebiče, no ni? Raz se vul enem zoptal Jaruny, čemu to ma odevřene a ta mu s
gzychtem třeti sochy na Karlově brydži vysvětlila, že ju pravě odmražuje. Tuž taki
vul nam včil robi šefa.

25.07.2006

Jaku barvu ma včil Ostrava

Kdysyk to bylo jednoduche. Ostrava měla enem jednu barvu - černu jak but. V mojim
chvilkovym depešackim obdobi mi to aji vyhovovalo, bo sem nahazal všecke hadry do
Duhi - to byla taka barva v prašku, keru mama zehnala tenkrat od kohosyk vyměnu za
mandarynki. Mama to chvilu povařyla v hrňcu, vytahla, pověsyla na šňuru a jak to
vyschlo, mělo to měť barvu, kera byla vyznačena na obalu. Ale bo ji bylo malo a ja
sem chtěl měť obarvene všecko, vyšlo to spiš tak do tmavošede s černyma a světlyma
flekama. Vypadal sem spiš jak komiňař po ekskurzyji v pekarni, než jak depešak. Tuž
sem se na to vysmolil a přeoryjentoval sem se ze dňa na den na ace blesk dece, bo
mě ti nagelovani pajtaši stejnak něbavili. A ja sem měl spiš take divne afro. Ale
to sem vjel na vedlejši ulicu.
V Ostravě se už paru roku kona hudebni veselica, kera se rozliza jak egzem na noze,
ni enem počtem dňu, ale aji po centru a okoli. Kdysyk ji stačila Stodolni a nejvěči
plac byl u Bauhauzu, potem to protahli až na Černu luku a včil už obliha aji
hradby. A tuž čemu ni? Šak muzyka leči.

Na prvnich aji druhich Kolorach sem byl se staru partyju. Věčina z nich je celkem
vybirava, tuž sme prvni v programě zaškrkali alternatyvni grupy, kere chceme
slyšeť, potem sme dřystali u stanku s kofolu a rumem a nakoněc sme skončili pod
podyjem na Kryštofach a mavali rukami jak na kuzelnickim bale.

Rad spominam na ty bubenmajstry, keřy hrali v kamijoně. Ti byli fajni. Pozvali aji
ludi okolo, aby se tež zavalili do tych hrňcu. Valil sem do teho jak když sem
kdysyk babce klepal pulroku něklepane tepichi. Akurat z teho bylo meň prachu.
Nakoněc mě Mirek, byvaly bubenik, musel tahať nasylim, že co se tam motam, jak
němam rytmus. Vul jakisyk. Jak němam rytmus? Ja, kery dokažu vygrgať prvni verš
Internacyjonaly? Ani mě něněchal domluviť s tym bubenštajgrem, esli němožu
pokračovať po Evropě s nimi.

Iny kolega v ten čas posluchal balkansku muzyku, tuž mě vytahnul na jakusyk
balkansku dechovku. Nazev už se něspomenu ani jak by mě posmykali dvumi kombajnami
přes pole pasti na medvědě. Moc mě to nězaujalo, bo jak sem viděl ty jejich truby
jak z Vlachovki, pravil sem se, že to budě na prd. Ale jak se do teho všecy syncy
opřeli jak Žabčik do zbijački, v duchu sem se jim omluvil, bo taku muzyku sem eště
něslyšel. Ku koňcu sem taňcoval jak rodily jugoslavec a eště před barakem sem řval
na cele kolo Ka-la-šny-kov! Ka-la-šny-kov! Možna aji temu mě druhi den susedi
zdravili jaksyk uctivějši.

Prvni ročnik se mi moc libil, bo to bylo cosyk noveho. A ta kofola s rumem za

dvacku byla tež fajna a jak sme zmokli, člověk se ani něuvědomil, keru už ma v sobě
a taňcoval až do zblbnuťa. Aspoň se myslel, že tancuje. Druhi ročnik už byl taki
moc komerčni. Kofolu už něčepovali ani bez ruma a vyrostly tam jakesyk vi aji pi
zony, z kerych mě furt kdosyk vyhazoval, jak sem chtěl po paru pivach zyšťovať,
keřy gizdi su rovnějši než ja s Marcelem. A moji bubenicy tež kajsyk zabludili.

Každy rok se přemluvam, že zas zajdu, ale jaksyk se nědařy. Letos už sem malem
kupil listki, furt sem to odkladal a odkladal, až je po tym. Ale za rok určitě
zajdu, esli to nězruša a zaspominam na stare časy. Jak pry už tam maju děcke kutki,
tuž tam dame Danka a pomačkame se s Blanku přymo pod podyjem, ať už budě hrať co
chce. Esli mě do te doby šlak nětrefi.

1.08.2006

Předčasny darek

Letos se mam, bo slavim narozki nadvarazy. V předtermině s Blanku a Dankem a den po

termině s familiju.

Blanka mi zrobila předčasnu oslavu v nedělu, bo ve středu odjižďa s Dankem na

štrnasť dni do jakichsyk maďarskich lazni na rehabilitacyju. Jak je Danek furt
nascypany z tych pylu a ineho sviňstva, tuž ji to doporučila dochtorka. Tam ho daju
do kupy. Hodny a bohaty stryk Adam (fujtajksl) všecko plati, tuž čemu jezdiť enem
do Luhačovic, no ni?

Dorazyl sem chvilu po druhe. V obyvačce to bylo fajně nastrojene a Blanka tež
vypadala šumně. Chvilu sem zauvažoval, že navrhnu Dankovi, abysme se zahrali na
skovku a něnapadně ho vystrčim ze dveřy a zamknu, bo jak sem viděl Blanku v tych
letnich šatach, zničehonic sem v pale viděl dva kokosove ořechi pod igelitovym
ubrusem. Potem sem se pravil, že by se moh nasmoliť a něpopřal by mi. Tuž sem
lapnul na gauč a čekal, co se budě robiť. Blanka mi zrobila fajnu dortu ve tvaru
srca aji se svičkami. Enem aorta chiběla. Svički sem měl naposledy, jak mi byly třy
roki - na umělym dortě u fotografa - bo mama svički něuznavala, že by mohlo cosyk
chitnuť, tuž sem měl na dortě dycki enem čislo. Tež sem uměl počitať už ve štyrech
rokach. Tuž sem zaspominal na svoje davne kuchařske pokusy. Že sem to ale byval
vul, co? Něskaj už bych to v tym kastrolu něrobil. Vzal bych se panev.

Sfuknul sem tu frontu sviček a navrhnul Blance, že přyšti rok by mohla ušetřyť za
vosk a zapalki, jak by mi tam dala misto každych deseti roku taku tu jednu tlustu
svičku, co se dava na všesvatych na nahrobki. Asy to něbyl dobry napad, bo se
zatvařyla jaksyk překvapeně.

Potem přyšel Danek s rukami za řbetem a tvařyl se tajak by se pravě dozvěděl, jak
je to vlasně s čapem. Prvni mi chlopski potřepal pazuru a potem mi dal do ruk
zabalenu pikslu a pomrkaval jak susedka po pulhodině u kličove ďury. Rozervu papir
a tam zelena piksla s jakimisyk pismenkami na kostkach. Tuž co to je? Či sem male
děcko, abych se stavjal kostki? Poděkoval sem a pravil, že se z teho doma postavim
fajny hrad. Danek se na mě podival jak Hery Poter na kontaktni čočki a pry, že to
je hra s pismenkami a ať to rozbalim, že mě ju nauči hrať. Pry to nosy aji do
školki, akurat že to tam s nim nikdo něchce hrať, bo polovina to něumi, štvrtina to
neni schopna pochopiť a zbytek eště něumi čitať. Tuž sem to rozbalil. Vevnitřku
byly jakesyk umělohmotne kostki s pismenkami a deska jak na Člověče. Hleděl sem na
to jak Baroš na Blesk a hledal kostku a barevne pajdulaki, až mě Danek poplacal po
řbetě a pravil, že hned začněme a valil do pokojika pro tužku. Blanka mi mezytym
šeptla, že to vybiral Danek sam a že mě musy měť rad, jak mi vybral svoju
nejoblibenějši hru. No nevim, mi to přypadalo jak za trest.

Danek mi potem skušal vysvětliť pravidla. Ale buď sem něbyl v ten den
inteligentualně ve formě a nebo to vymyšlal jakisyk pazgřyvec. Než sem to koněčně
pochopil, hral sem to chvilu jak křyžovku a chvilu jak domino. Potem už sem aji
začnul tvořyť slova z tych sedmi pismen, ale skustě se cosyk vymysleť z pismen X,
A, A, J, G, Z a Z. Danek mě furt opravoval, prvni že gizd neni slovo. Divam se na
Blanku, ta enem omluvně krči ramenami. Tuž jak neni? A co su potem ti mali barabi
od segry, no ni? Potem zas že hajcman nic něznamena, tuž sem mu nutil telefon, ať
zavola mojemu fotrovi a povi mu, že hajcman nic něznamena. Než to dopovi, foter tu
budě pěški aji s hajcmanem přes rameno a přetahně nas všeckich. Tuž ale povim vam,
že ten maly gizd měl věči slovni zasobu jak ja. Jak tam začnul tahať dvu a
třypismene slova, pravil sem zas ja, že take nic něegzystuje. Na to on pravil, že
egzystuje a ukazal mi to v tym navodě. Tuž to ať mi kdosyk povi, co to je přyklad
XU, IL a AAK.

Jak sme hrali už asy hodinu, pomalu mi docvakavalo, že přybornik ze mě asy něbudě.
Furt sem tam cpal poctatne mena ve všeckich padach, někere slovesa sem zvratil tak,
že by aji vyherce sutěže "Kdo zy nejvic špaget s mlikem" zaviděl a o přyčešti činym
a trpnym sem se myslel, že je to taki ten vlasovy nastavec na palu pro ludi, kerym
vlasy odfuknul věter času. Jedine, co mi šlo, bylo počitani bodu, to sem pochopil
hned. Tuž hned - parurazy mě stejnak opravil.

Asy ho to dosť vyčerpalo, bo po druhe hře pravil, že se idě na chvilu spočnuť s

knižku a ať mezytym trenuju s mamku. Moc se mi něchtělo, ale jak Blanka začla
skladať take zajimave vyzyvave slova, aji sem se začervenal. Tuž sem složil
odpověď, na to zas zrudla Blanka a začla skladať dalši odpověď. Na tu sem ji napsal
enem KDE. Tlemili sme se na sebe nad tu křyžovku jak na konopnym karnevale a Danek
jak se šel pro cosyk na žizeň, byl nadšeny, jak sem ja nadšeny z jejich darku. Tuž
jasne, že po tych pismenkovych navrhach sem tam musel přespať.

Doma sem se zařeknul, že než se vraťa z tych lazni, budu chvilu chodiť spať se
slovnikem a naučim se všecke dvu a třypismene slova z navodu. Potem ho rozdrtim.
Esli se z tych lazni něvrati eště chitřejši.

10.08.2006

Kajoš reloudyd

Posledni dni se nic moc něrobilo, akurat nahuře kdosyk koněčně pochopil, že tu dole
z teho hicu scypame a otočil kohutkami naplno. Ku koňcu tydňa mě čekal dalši
předčasny darek k narozkam, kery sem něčekal (o jednym od masneho gizda sem už
psal). Jak sem dolez ve středu ze šichty zmoženy jak haviř, keremu ujel vytah, ve
schrance jakisyk libezbryf. Jak sem to rozerval, něvěřyl sem chvilu vlasnim očam.
Pozvanka od Kajoša! Papirova! On je taki stary klasyk, bo jak ma čas a naladu, tuž
se s pozvanku dokaže vyhrať. Maluje, opaluje kraje nad svičku, semtam mu ohořy
oboči, piše něviditělnym ingustem a podobne srandy. Ale jak ma depresyju, tuž enem
přyjdě stručna ezemeska s datumem a jednym slovem "Chlasceme. KAJOS." Dumal sem, co
to asy budě za akcyju s nazvem "Zmija v dupě". Tuž to mi jaksyk něštymovalo. Že by
se Kajoš dal na hady?

Jak sem včil volny jak galaty anorektyčce, rozhodnul sem se, že bych moch na chvilu
zajsť, bo sem byl celkem zvědavy, jak to tym dvum hrličkam klape. Před časem mi
kdosyk pravil, že se Kajoš s Helu vzali, tuž sem včil dumal, co jim přyněsť jako
opožděny svadebni darek, ať tam nělezu s praznymi rukami. Večer sem potem
nostalgenetycki zaspominal na předposledni akcyju a v duchu mě trochu otřepalo.

V sobotu dopoledně sem vyrazyl do centra cosyk jim kupiť. Kurnik šopa, ale co kupiť
novomanželum, jak ani něvim, kdy se vzali? Šlak tref moje dobre vychovani, kere mi
nědovoli tam přysť enem tak! Co tak dortu? Hlupota! Basu piv? Tuž jak na Helenu
spominam, tym bych ju něpotěšil. Co tak hasak s mašlu?

Ve štyry sem zvonil na koněčne v Michalkovicach s igelitku v pazuře, v kere sem měl
zabalenu blikacy lampu na dvě tuškove baterki, kera vypadala jak obraceny smetak. Z
Asoru za padesatku - tuž někuptě to. Odevřel mi sam Kajoš, kereho sem za ten rok
skoro ani němoh poznať. On byval dycki spiš taki baculaty. Včil ni. Lica měl
propadle tajak Ramzes, paru vlasu měl už aji šedych a celkově vypadal jak
finalistka Miss zdrava vyživa. Ja ja, roby dokažu s člověkem zrobiť divy. Předal
sem igelitku a popřal všecko nejlepši novomanželum. Kajoš se zatvařyl jaksyk divně,
ale poděkoval. Akcyja začla asy o paru dni spiš, bo v obyvačce už ležel kolem nohi
stola omotany jakisyk vlasaty synek. Tuž sem něnapadně Kajošovi šeptnul, esli to
něvadi Heleně. Kajoš mě vzal kolem ramen a že mi musy cosyk vysvětliť, bo pry mam
vedeni jak ČEZ.

Lapli sme se ve špajzce, bo zbytek kvartyra byl prolezly motajucymi se znamymi aji
něznamymi tajak hladka muka husenkami od molu. Kajoš nalel ArŽenyk2006 (nova
verzyja Ostramoštu - meň rybiho oleja, dvojnasob pepřa a navic cosyk perleťově
zeleneho), kopli sme každy po kališku na nove zytřki a jak mě přestalo paliť v
polykacy trubicy a přestalo mi pištěť v levym uchu, Kajoš se rozvykladal. Jake se
mu to zdalo prvni s Helu fajne, jak nědbal na rady kamošu, ať tu semetryku vyrazy,
jak ho časem dovedla k temu, že vyhazal všecke svoje chemikalije na vyrobu koktejlu
a nakoněc aji k temu oltařu. Akurat potem něchapal, jak se za kratku chvilu z te
fajne robki stala uplně ina roba. Jak by ji zrobil kdosyk transplantacyju mozku. A
nebo mu kdosyk rozbil ty blěděružove brylki. Začli se štěkať jak Šarycy co druhi
den, bo čemu pry on robi to a tamto, čemu ona se taha s kamoškami a podobne. Potem
už ich natahovalo, enem jeden druheho pozdravil, jak přyšli z roboty. No za tu
štvrhodinu jeho monologa sme do sebe naleli zeštyry kališki, tuž mi koněc trochu
utěk, ale pamatuju se eště, jak popisoval, jak ju nakoněc vyvalil z kvartyra a
vyhazal ji věcy oknem - včetně tych dvuch kapesnich čoklu. Nebo mu ona utěkla?
Čučel sem na ty novinki jak Gott na plinku, ale pro istotu sem ho pochvalil, že tak
třeba s takimi a povykladal sem mu o Blance a Dankovi. Jak sem skončil, všimnul sem
se, že tam lapim sam a vykladam to dveřam. Šlak ho tref, pravil sem se a šel sem
pohledať kohosyk znameho, kereho by zajimala moja buducnosť. Nalel sem se ze
skumavki eště jednu štamprlu teho fajneho zeleneho piťa, kere se změnilo v
oranžove, jak se dotklo teho cytrona na vrchu.

V přecyni stal Luboš - teho sem se pamatoval z jedne starši akcyje, kaj tak dluho
michal, až skončil na vecku, kaj prosmolil celu noc - v pazuře měl sklenku s čimsyk
modrym, huštal se na nohach jak stary Bruna a čuměl na obraz jakehosyk kvitka.
Nastupca Ostramoštu mi zatapjal v břuchu jak Zet Te O a mi bylo tak fajně, že sem
se postavil k němu a začnul mu vykladať, jaku mam fajnu robku a jakeho ma chitreho
pajtaška a že ten život je včil taki fajny. Jak sem dopočital okvětni listki a
domluvil, slyšel sem za sebu buchnuť dveře od vecka a Luboš byl v dupě. Uklonil sem
se kvitku a vlez do obyvački.

Na sedačce sem poznal akurat Mirka, nebo Milana, či jak se menoval. Teho znam z
předminule akcyje. Tenkrat mě zaujal takim tajemnym usměvem jak Leonardova stara,
rozježenymi vlasami a tym, že vykladal enem v holych větach a přy tym popisoval
složeni startovacy směsy Čelenžru. Kdosyk mi tenkrat pravil, že ma v sobě liter
vodki, tuž sem to bral. Akurat mě překvapilo, jak sem ho potem potkal asy po měsycu
v obchodě a on vypadal furt stejně, aji stejnak mluvil a přytym byl střyzlivy. Tuž
co, každy je jakisyk, no ni? Pod oknem lapěla jakasyk zamyšlena mladežnica a čuměla
do blba, tuž tu by moh zajimať muj buducy život. Lapnul sem k ni s kadinku a
rozvykladal sem se. Ani mě něněchala domluviť bestyja, bo jak se mě všimla, začla
mi recytovať jakusyk vlasni tvorbu, kaj se to hemžilo skalpelami, střevami a
odsuvanim nahrobku na řbitově. Rači sem se zdvihnul a dumal o generačni jamě. U
repraku se snažila banda jakichsyk třech taněčniku přeřvať Olimpiki. Zaspominal sem
na stare časy, jak sme na akcyjach hulakali u kitary Jasna sprava, Snad sem to
podrbal ja, Ubečena mama a ine fajne songi. Ale včil je ina doba, tuž sem se k nim
přydal.

Zbytek už mi jaksyk mizně pod zelenu perleťovu oponu s chuťu cytrona. Akurat vim
istě, že nad ranem sme slavnostně se všeckimi chlopami, keřy eště mohli stať na
nohach, uzavřeli jakesyk bratrstvo svobodnych a navrhli stanovy. Potem sme aji
vydali pamflet o robach a inych potvorach.

V nedělu sem se zbudil v jednu a myslel sem, že sem zcypnul. V pysku sem měl jak
bysem zežral krysu marynovanu v papagaji žluči a jak sem enem trochu pohnul palu,
obraz mi uletěl o štvrťmetra dal. Jak sem zavřel oči, aji to světlo na koňcu tunela
sem viděl. Na ruce sem měl jakisyk škrabaněc, tuž dufam, že sme to bratrstvo
něstvrzovali vlasnimi krvinkami. A to sem se zapřysahal, že tam něbudu piť nic, co
něvyšlo z obchodu. Eště že je Blanka pryč. Cely den sem nic nezjed a eště v ponděli
rano sem na šichtě asy něvypadal moc dobře, bo se Kamil ptal, čemu sem taki zeleny.
Ale furt lepši, než jak sme kdysyk pili modre, bo kdo měl furt potem posluchať to
jejich "Kaj sy, smerfe?".

Ku Kajošovi už něvkročim. Jaksyk tušim, že se Blance moje členstvi v Bratrstvu asy

něbudě moc pozdavať...

16.08.2006

Hranate kulatiny

Přes tyden sem se jakžtakž spamatoval z teho chemickeho utoku na moje vnitřnosti a
už se bližil patek. Minuly rok na mě gizdi v robotě zapoměli a potem to nahonem
dohaňali, tuž sem se letos pravil, že na nich smolim s flašku a něcham to prošuměť.
A tež ja. Od rana nikdo nic, každy robil, jak bysem byl Jehovuv svědek. Na oběd sem
šel sam, bo všecy měli jakusyk robotu a pojed sem zapečene kobzole, v kerych bylo
tolik fajnych věcy, že by pokrutilo aji pejska s kočičku. Jak sem dovalil zpatki a
odevřel dveře do kanclika, malem sem se zadusyl tatranku, keru sem se dal na
spraveni te pachutě, bo na mě bafla banda - "Překvapeni" - a začli mi přať jeden
přes druheho. Stal sem tam jak svata dala něvěděla komu, pysk zašpiněny od te
čokoladove polevy a hleděl do tych vytlemenych pysku, kere nězapoměly. Tuž ale co
im nabidnuť? Naštěsti sem dostal od Kamila flašu ferneta, tuž sem ju hned bechnul
do placu. Od Jaruny sem dostal jakisyk pokus o dortu - bylo to zelene a zulcovite -
tuž sem to tež bechnul k temu fernetu a občerstveni hotove, no ni? Ale fajně mě
letos nachitali na rybizu, enem co je pravda.

Dom sem jel v celkem dobre naladě, bo sem se něs v igelitce jakisyk denik od
Vivega, na kery se mi složili. Dumal sem, že eště budu muset zajet do Kaufu nakupiť
zas jakesyk to žradlo k našim, tajak každy rok. Šak znatě, jak slavivam narozki s
familiju, no ni? Jak sem vystupoval z lokalki, tydlifon. Mama. Tu už sem dluho
něslyšel - že by mi chtěla popřať spiš, jak víkend po narozkach? Guvno. Měl mě
varovať jeji hlas, tajak když maže parkety lizolem. Pry že každy rok slavim narozki
u nich a že musym tahať plno bebechu a zařyzovať a oni enem seďa doma, tuž se s
fotrem letos domluvili, že to oslavime u mě doma a že ve třy su u mě a tipla to.
Chvilu sem uvažoval, esli mi partyja nědala na šichtě do teho ferneta jakesyk
svinstvo, z kereho se hlupně, bo sem to napoprve něpochopil. Potem mi to ale
docvaklo s plnu vahu, tajak když dřystně urvany vytah na křečka.

Familija! U mě doma! Druhi den!! Do štajgrove řytě!!!

Aji kdybych poklizal kvartyr měsyc dopředu, aji kdybych vymaloval savem a vapnem,
segra s mamu dycki najdu cosyk, o čim budu dřystať celu navštěvu. Povim vam, delši
patečni večer spojeny ze sobotni nocu už sem dluho nězažil. Vyněs sem takich deset
igelitek bebechu a sviňstva a vyhodil dva plne sački z vysavača. V ložnicy pod
lužkem sem našel dvě stracene legitki do biblijoteki. Ta starši byla dva roki
stara. Tak pěkně sem v kvartyře měl naposledy, jak měla přysť na navštěvu Zdenka.
Skončil sem kolem druhe rano a šel chrněť. Rano sem stanul jak vyorany šťur a valil
nakupiť žradlo a piti. Ve třy zvonek!

Nevim, esli měli sraz před barakem, nebo kaj, bo všecy dorazyli naraz. Přyšla
dokoňca aji tetka Alžběta s chlopem, tuž bylo iste, že jeden darek budě cosyk
zavařeneho. Trochu mě to překvapilo, bo oni choďa enem na vyznamne oslavy, ale
pravil sem se, že to je možna v ramcy akcyje "Rodina ma držeť pokupě". Zoptal sem
se, kaj je upřymny, ale segra se zatvařyla tajak bysem ji pošlapal tepich v
zablacenych butach, tuž sem se rači dal něvyptaval. Pozdějši sem se dozvěděl, že
pry už přes měsyc stopuje kajsyk v cyzyně. Tuž teho už asy něuvidim, esli ma
oryjentačni smysel po mě.

Enem se mama zezula buty, už začla prolizať kvartyr tajak krtek zahradu. Za ňu
druhi taki kontrolor - segra. A čemu tu maš to, a čemu to maš tak postavene, a kaj
maš ty moje hačkovane obrazki na stěnu, a čemu se něumyješ okna, a čemu maš v te
špajsce taki burdel. Vypnul sem na chvilu uši a sledoval ty dvě špijonki, jak
mavaju rukami jak dyrygent-začatečnik a cosyk vykladaju a bylo mi to jedno. Mali
gizdi mezytym litali kvartyrem jak urvany drak. Trochu sem zněistěl, jak se ozvalo
"Jeee stryk tu ma počitač" a potem zvuki, tajak když navaleny bubenik hraje solo na
okraj podyja. Naštěsti sem komputer rano vytahnul z eletryki, bo vim, co ti mali
gizdi dokažu, a aji jak by se ho sami dokazali zapnuť, mam ho zaheslovany.

Foter s makakem využili teho, že obyvačka byla prazna a zapli se televizu. Mama se
segru mezytym skončily s kontrolu kvartyra a podle jejich gzychtu sem pochopil, že
prvni misto v sutěži "Byt měsíce" a ročni předplatne magazynu "Bydlení a vy" mi
uniklo enem o vlasek - dva roki něstřyhaneho bezdomovca. Cosyk sem aji zaslechnul o
planovane akcyji skulturněňa mojeho kvartyra, na kere se domluvala mama se segru na
přyšti tyděň, ale možna se mi to enem zdalo. Jak už byli v obyvačce všecy krom
gizdu, tetka Alžběta pravila, že ona začně, drapla tašku a začla mi třepať pazuru.
Zdravi, štěsti a podobne capiny a tu maš cosyk k tym kulatinam, pravila a podavala
mi cosyk měkeho a skleněnu zavařovačku ("...tu maš vitaminy..."). Tetka tež pletě,
tajak mama, tuž to budě beztak cosyk užitečneho na leto, pravil sem se a položil to
na stul. Jak mi třepala pazuru segra, docvaklo mi, co to předtym vykladala tetka a
pravil sem, že ja přecy němam žadne kulatiny. Tetka se chapavě podivala na mamu, ta
enem mrkla, jakože jasne, synek teho ma v robotě moc, tuž ani něvi, kolik mu je. No
chvilu sme se tam dohadovali, až sem nakoněc dotahnul občanku a koněčně mi tetka
uvěřyla. Mama - ruda jak flek po přejetym ježkovi - valila do kuchině, kaj chvilu
cosyk robila.

Po te male kulturni vložce mi koněčně segra předala za sebe a makaka darek. Mam na
narozkach zakazane darki rozbalovať hned po převzeti, tuž sem tu malu hranatu
pikslu položil vedle tetčineho balika. Potem mi potřas pazuru stryk Bedra a vrazyl
mi do ruki liter jakehosyk moldavskeho červeneho vina. Pry se určitě pošmaknu, bo
ho měli v Tesku v akcyji. Foter s mamu mi tajak každy rok popřali spolu a mama mi
vrazyla do ruk tac s vlasnoručně zrobenu čokoladovu dortu. Dojem trochu kazyla ta
šlehačku napsana štyrycytka, keru mama před chvilu v kuchini rozmazala nožem, ale
aji tak byla viděť. Foter mi potem dal tež jakusyk pikslu, tuž sem se divil, bo
foter darki od iste doby někupuje, ale hned pravil, že to vybirala mama.

Potem sme se přypili na zdravi. Tuž povim vam, stryk Bedra mi zrobil radosť, bo mě
vratil o hromadu roku naspatek. Ten jeho tekuty prezent z Teska mi fakt zachutnal.
Měl chuť, jak bystě smišali Jarynu s klasyckim jabčakem, kery tenkrat stal deset
korun. Na žizeň dobre. Co sme se teho s partyju v době struhadlovych pysku
naslopali, škoda mluviť.

Potem už sem začnul rvať papiry z tych darku. Tetka něsklamala. V baliku bylo
červene pletene tryko s kratkim rukavem a s šikmym oranžovym pruhem z leveho ramena
k pravemu boku. Teta měla pětiminutovy monolog, jak je těžke uplesť dyjagonalu, či
kereho šlaka. Musel sem zrobiť aji přehlidku, přy kere ten vul od segry dostal
zachvat smichu. Jak sem se prohližal ve špiglu, ani sem se mu moc nědivil, bo jak
sem přyvřel oči, vypadal sem jak přežrany Superman. Kdovi na kim to přeměřovala...
Eště, že se s tetku tak často něvidim, bo sem planoval, že hned jak ich vyperu po
oslavě z kvartyra, nacpu to do dolni šuflady v šifoneře v přecyni a štvrlitrem
ferneta to vymažu z hardyska v pale.

Loni sem dostal od segry a opičaka skladacy kolobku, tuž sem byl zvědavy, co to
budě letos. Skladacy rybařski prut z uměle hmoty! Tuž to je super, dycki sem chtěl
chodiť na Ostravicu chitať pstruhi a včil už by to aji šlo, bo kdysyk tam člověk
moh chitnuť tak akurat revma a nebo kuski polistyrena. Syce němam rybařski listek,
ale to segra němohla tušiť. Chtěl sem se ji zoptať, co včil stoja v Zabjalkově
boruvki, ale vnitřni ostravak mi pravil, abych rači držel blomby u sebe.

Jak sem rozbaloval krabicu od mamy a fotra, přyšla mi potřepať pazuru kopija segry
s brachu a dali mi jakisyk maly zešitek - pry na pisani denička. Maly na mě potem
spikleněcki mrknul vičkem a zoptal se, kaj mam dyskety. Pravil sem, že na stole a
ani sem nědumal, čemu se pta. Mama s fotrem překvapili. V krabicy byly třy darki v
jednym. Cestovni žehlička, přenosny vařyč a fen na pačesy. Všecko v jednym kuse,
velke jak menši puliter, přepinatělne jednym čudlem. Mama pravila, že se mi to budě
hodiť, jak pojedu na dovolenu. Kurnik šopa, pravil sem mamě, co ti japončicy neska
všecko nědokažu zrobiť. A ti šikovni syncy z Asoru maju čuch na to, co se budě
luďam libiť, pravil sem se v duchu. Spoměl sem se na loňski darek od Zdenki a
otřepalo mě.

Potem už sme rozkrali dortu, pojedli, popili, pustili jakesyk to cedečko, familija
dřystala o všeckim možnym a ve mě se rozlival fajny pocyt, že to nakoněc ani
nědopadlo tak zle, jak sem myslel. Ani sem se moc něroščiloval, jak sem slyšel
cvaknuť vypinač komputera a za paru minut vykřyk maleho gizda "Heslo abcd? No
strejdo!". Koněc syce něvyšel na sto procent, bo stryk Bedra, kery se mnu prvni
popijal muj moldavski teskoliker a potem to prokladal fernetem, se zaspominal, jak
za mladych roku taňcoval v jakimsyk klubu u te tancmajstryně Calabkove a chtěl se
skočiť. Tetka něchtěla, bo vi, jak on taňcuje, jak se přypije, mama ma posledni
pulrok řbet v dupě, tuž to zbylo na segru. Tetka ho musela krotiť, bo skakal jak
osel na trampolině. Potem se cosyk popsulo, bo začnul jakisyk slaďak a stryk se
začnul na segru lepiť jak fusakla na kachličku. Tuž to vitě, druha miza. Nebo možna
štvrta. Makak už měl tež upite, tuž jak viděl, jak stryk segře počita obratle,
trochu ho přydusyl no a potem už akcyja jaksyk honem končila.

Ale jak to spruměrujeme, něbyly to zle narozki.

Večer sem eště musel volať segře, bo sem se němoh dostať do komputera.

Na druhi den sem se k večeru stavil k našim vratiť přenosku na dortu, bo jak mama
šla po akcyji dom, kladla mi na aortu, ať ji to doněsu, bo by se to u mě mohlo
stratiť. Tajak by dorty robila co tyděň. Jak sem odemknul dveře, docvaklo mi, čemu
se muselo slaviť u mě. Foter začnul před třemi tydňami malovať kvartyr a idě mu to
jak hladnemu smoleni. Obyvačka pod igelitem a mama ma zakaz prosyť mě nebo švagra o
pomoc. Foter to zrobi sam a nejlepši.

Tuž jasne, už vim, po kim sem taki samostatny.

22.08.2006

Maďarka je spatki

Tuž koněčně se mi vratila, robka moja jedina. A hned mě pozvala na sobotu na oběd,
že mi musy povykladať zažitki z Uher. Jel sem rači lokalku, bo beztak dovezla
jakusyk tu Barač palenku či cosyk ine. Lokalka byla celkem prazna, tuž sem lapnul a
pul cesty sem se přectavoval večer přy svičkach a noc bez sviček.

Natěšeny jak pitbul na děckim hřyšťu sem zvonil přesně ve dvanasť na Dubině.
Odevřel mi jakisyk maly synek. Chvilu mi trvalo, než kolca našly spravne zuby a až
potem mi došlo, že to je Danek. Jaksyk sem ho z tych planu vypustil. Přeladil sem
gzycht na Nejmilejši stryk a roztahnul ruki, aby mi moh skočiť kolem krku, bo se na
to chistal. Pozdě sem se spoměl, jak je šikovny ve sportu a podobnych hibacych
dyscyplinach a v přecyni sem potem v pokleku robil, že se rozvazuju buty a mezytym
sem vydychaval jeho čelo do břucha.

Blanka se na mě tež vrhla jak na bale škrtiču, ale od ni sem nědostal čelo, kere
sem čekal, ale fajny pocalunek. Z kuchině šel jakisyk fajny ozon, tuž sem začnul
slimpať jak Pavlovuv jorkšir, ale Blanka mě zatahla do obyvački, že oběd budě za
chvilu a že mi musy povykladať, jake to tam bylo. Vykladali jeden přes druheho.
Indyjanski stryk Masny vlas jim pojčal novy dygifoťak, tuž Blanka něvahala a
cvakala všecko, co se hibalo aji něhibalo. Po asy dvuch hodinach a asy tisycovce
fotek mi docvaklo, že zbohatlikovi asy něstačila obyčejna karta, ale kupil tu
nejvěči. Přyroda byla celkem fajna, Daneček byl tež vyfoceny všudě možně, ale tych
Blanek bez hlavy, bez noh a hlavy, nebo enem nohi a podobne zpotvořeniny, kere
fotil Danek, tych sem se celkem bal. Na někerych fotkach sem ani něpoznal, co to
ten maly baraba vlasně fotil. Jak sme doprohližali fotki, břuch už mě něbolel od
Danka, ale z hladu. Blanka ale byla pravě v nejlepšim, bo začla hledať kameru a to
pry musym viděť. Možna sem se zatvařyl hladně a nebo mi zakručelo v břuchu, nevim,
ale Blanka se vratila naraz na zem, začla se omluvať, že už idě chistať na stul, bo
na video se možeme podivať u kavy. Ale že mi před obědem musy předať darki. Tuž to
chvilu eště vydržim, bo kdo by se nětěšil na darki, no ni?

Prvni darek vytahnul Danek - Rubikovu kostku. Očiska se mi rožly tajak když nacpetě
užovku jednym koňcem do zasuvki, bo sem kdysyk byval přebornik ve skladaňu. Nikdo
nědokazal pozbirať a složiť rozpadlu kostku spiš jak ja. Jak sem poděkoval a cpal
ju do kapsy, všimnul sem se, že Blanka ku mě natahuje jakusyk inu krabicu a Danek
tež natahuje.

Chvilu mi trvalo, než mi docvaklo, že kostka byla pro gizda a on se mi enem

chvalil. Pravil sem, že sem mu chtěl enem ukazať jeden hokus pokus a vytahnul sem
kostku z košule. Danek začnul vyzvidať, jake kuzlo, tuž sem se to snažil zamluviť,
že se po obědě možeme dať sutěž ve skladani. Přebral sem od Blanki pikslu pro mě,
zoptal sem se pro istotu, esli je to fakt pro mě a zapnul sem režim pirotechnyk.
Čuchnul sem k temu, zaštěrkal sem s tym, poklepal na to, ale něnapadalo mě, co by v
tym mohlo byť. Cosyk tam zvonilo, tuž že by mi kupila jakesyk sklenki a cestu ich
rozvalila? Tuž co, šak střepy přynašaju štěsti a jak raz budě nejhorši, možu se s
nimi podřezať, no ni? Pomalu sem to rozbalil, ať se něpořežu hned a čuměl dovnitřku
na dvě kule velikosti nězraleho rajčata. Něchtěl sem vypadať něvděčně, ale čemu mi
kurnik šopa kupuje Venušine kule? Kaj se to tak asy strčim. Eště než sem to pravil
nahlas, Blanka pravila, že to su antystresove kule, bo ji přypadam posledni dobu
jakisyk přetaženy a pod tlakem. Tuž to sem ji musel dať zapravdu, bo pod tlakem sem
fakt byl, jak byla tak dluho v dupě, ale něchtěl sem to povědět nahlas. Naladil sem
nejspokojenějši vyraz, jaki umim a pravil sem, že to je fajne, že to sem
potřeboval. Roby su fakt jednoduche jak dřevěna špilka, bo Blanka spokojeně
zavrněla a štvrhodiny mi vysvětlovala jak to funguje. Mam dvě železne kule valať v
jedne ruce, ty přy tym robja taki zvuk jak jakesyk tybecke vazy, či kereho šlaka a
to mě ma sklidniť. Tuž nevim, jak sem to posluchal, znělo mi to, jak když přyjdě na
šichtu navaleny jeřabnik. Trochu mě aji smolilo, že němam Rubikovu kostku, ale
jakesyk kule, tuž sem ich drapnul a začnul valať. Ty bestyje su ale dosť těžke, bo
jak mi jedna chrapla na hnatu, cytil sem, jak se malik snaži dohnať staršiho brachu
palca. Že by mi to pomohlo od stresu, to se nědalo povědět. Něnapadně sem ich
položil na stolek a zoptal se, co to tu tak fajně voni.

Blanka piskla jak když se robi ražniči ze šťuru a valila do kuchině. Za chvilu už
bylo idlo na stole. Daneček s nami něobědval, bo pry se zas cosyk chitreho dočital
a včil je pry z něho vegetataryjan a pry už měl nadivanu cukinu. Podezřyvavo sem se
podival na taliř, ale vypadalo to spiš jak gulaš. Hlad je sviňa, tuž sem to do sebe
začnul ladovať jak polykač hadu. Jak sem polknul štvrte susto, zatmilo se mi před
očami a na chvilu sem aji přestal slyšeť. Jak se mi roztmilo, viděl sem Blanku, jak
se na mě diva a čeka, jak ji to pochvalim. Fajne, take syte, pravil sem a cpal do
sebe dalši. Tuž že by se mě chtěla zbaviť? Tuž ať je to aspoň honem. Naraz slyšim
Proboha! a davive kuckani. Potem sem cytil, jak mi kdosyk cpe do ruki jakusyk
sklenku, tuž sem to kopnul do sebe. V praksy se ukazalo, že pivo je protijed, bo se
mi po nim hned ulevilo a aji sem se moh nadechnuť.

Blanka se potem omluvala a pry že se mě něchtěla zbaviť. Jak kupovala na trhu před
odjezdem typicke maďarske kořeni, asy se na teho prodavača usmjala vic, jak je
zdrave, bo ji pomyleny prodal misto sladke papryki ekstra palivu. Sukromě sem se ju
nazval Zpopelněny lucyfer.

Moc se mi to něpozdavalo, tuž ale co sem moh robiť. Blanka potem začla bečeť, že se
chtěla dať zaležeť na idle, bo mi po nim chtěla dať navrch na společnu dovolenku.
Tuž ja bysem se spiš dal eště tak ze dva litry piva, ale něchal sem ju, ať vyklada.
Pry esli bych s ňu nějel do Chorvacka. Hned sem se spoměl na loňske Chorvacko, kaj
byla Zdenka Dokonala beze mě a zas mě začla paleť ta papryka. Ale jak Blanka přyšla
eště s tym, že bysme jeli bez Danka, abysme se tež pořadně užili jeden druheho,
možna sem aji trochu začnul slimpať.

Tuž ale něvim něvim. Jak mi potem pozdějši večer nadšeně pravila, že by to mohlo
byť skoro tajak svadebni cesta, začly mi blikať vzadku v pale zas ty moje červene
kontrolki...

V nedělu byl podle magu z hidrometronelogickeho ustavu posledni fajny slunny den,
tuž sem vyrazyl provětrať naposledy kolobuty do Komeňaku. Tam se mi to rozleželo v
pale a povim vam, že se celkem těšim. V cyzyně sem byl nejdal kdysyk na zajezdě v
Lodži a moře sem viděl tak akurat v Čelisťach na Polaku. Tuž co, pojedu.

30.08.2006

Přectartovni horečka

Blanka je celkem praktycka roba. Měla najitu cestovku, cylove misto, aji termin,
měla pozyšťovane počasy, jak tam budě, až tam buděme a ja sem dostal za ukol enem
nakupiť paru bebechu. Pry paru - byly teho dvě aštverki. Hustě popsane. Pismem
velikosti rosypane ryže. Eště štěsti, že jezdila po tych obchodach se mnu. I když
vlasně - kdybych jezdil sam, nakupim v prvni kramě - tak sme projezdili celu
Ostravu.

Tuž povim vam, chtěť kupovať bebechi k vodě na koňcu srpna, to je ale hlupy napad.
Jak pravila jedna šoproba "Ste se zbáznil né? Téď v srpnú schánět plavký?". Tuž
čemu ni? Co je na tym tak divneho? Kdyby bylo po mojim, jedu ve svojich. Akurat že
sem se asy v nich neměl ukazovať Blance, bo chvilu po tym letěly do popelaku. Pry
vzadku jakesyk vetche. Tuž jak vetche? Šak sem s nimi stravil nejlepši roki na
Žermanicach a Hlučině, no ni?

Blanka byla z vyběru plavek pro sebe zněchucena jak Brežněv v jogurtarně, bo pry už
byly přebrane. Mi se libily take ty šňurkové, tajak tkanički z kolobut, ale dočkal
sem se enem vyhružně zdvihnuteho oboča. Tuž šlak to tref. A dalši obchod. A dalši.
A dalši...

Pro sebe sem se kupil nafukovacy madračku, co vypadala jak křeslo, bo sem němoh
odolať. Dokoňca měla aji misto na jakusyk flašku, tuž se do teho vlezu, bechnu se
tam pivo a z vody budu očumovať ludi, jak se uča plavať a roby jak im vlny beru
vrch plavek. A přy tym aji budu dodržovať pitny režim, tuž fajne. Krom teho a
plavek to byl cely muj nakup na dovolenu.

Blanka nakupila opalovacy kremy, poopalovacy kremy, balzamy na spalenu kožu,

jakesyk vody na kožu, kera eště něbyla na slunku, no muj Mlady chemik hadra. Akurat
něvim, na co kupila tolik žradla, bo v tym hotelu pry je polopenzyja. Tuž ale
kdovi, esli to něznamena, že tam budě pul hotela penzystu. Drať se do mořa přes
berle, to by mě šlak trefil.

Tuž ludě mili, mivajtě se tu fajně. V patek vyražame na okružni izdu po

Karadžičovych stopach. A jak mě něspolkně jakisyk ten žralok, či chobotnica, v
pulce zařy sem tu jak na Felině.

25.09.2006

Jak bylo v tym Chorvacku

Tyděň na šichtě s tu bandu mě dostal jakžtakž zas do normalu. Syce mi spočatku

přypadali jaksyk vic pohlupavějši jak indy, ale člověk se zvykně na všecko. Zvlašť
Laďa mi přypada, jak by byl přes moju dovolenu na rekreacyji v Opavě, bo co mu
odklepli teho šefa mu z teho asy hrablo, bo roby oslovuje "Kučatka" (kdyby aspoň
Kuřatka, ale ni - fakt Kučatka) a chlopy "Barabčicy". Jak mi tak řek za jedno
dopoledně třyrazy, pravil sem mu, že esli mi tak řekně eště raz, tuž mu zrobim
zadarmo odběry střevni flory. Přyložnikem.

Jak popsať paru slovami štrnasť dni s fajnu robku, aby člověka něnařkli z teho, že
je grafiroman? Co přyklad tak: odjezd, přyjezd, ubytovani, kupani, chorvacka
gořalka s pivem, prospany den, kupani, vylet loďu, něchtěne krmeni ryb, cesta dom,
zhaňani odtahovki v Rakusku, ja vam fakt něrozumim, nasmolena Blanka, koněčně
doma... To neni to prave ořechove, no ni?

Felina vydržela celu cestu tam a skoro aji spatki. Dej ji buch věčnu slavu a
hektolitry oleja v autovym raju. Bo sem se chtěl před Blanku ukazať, jaku mam
vydrž, pravil sem se, že tych devěcet kilometru ujedu na jeden zatah. A tež ja!
Syce s paru pauzami a jednym mikrospankem, ale inač v kuse. Jak sme dojeli, byl sem
vyflusly jak vyrvane mandle. Prochrněl sem zbytek dňa. Meškali sme ve fajnym
hotelu, aji bazen tam byl, tuž se mi ani moc něchtělo chodiť k mořu. Jak sem prvni
raz bechnul to svoje nafukovacy křeslo do bazena, někeřy ludě na mě čuměli jak
svaty Jozef na bejbitest, bo ta sedačka zabrala tak jednu osminu bazena. Ale čert
vas vem, pravil sem se. Ja se tež něstěžuju, že o pulnocy vyřvavatě svoje rakijove
songi na cely hotel.

S Blanku bylo fajně, ale bo se něchcu chvaliť, tuž popis tych třyadvaceti kontrol
hromadek vyněcham (ni že bych se to značil, ale to vitě, pořadek musy byť). Potkali
sme tam aji jednu familiju z Brušperka, tuž taka nahoda. Chlop tam měl sebu zasobu
domacy kdovizčehovice. Prvni košt mi moc něšel přes trubicu, ale jak se vypalila
spravna cesta, už to aji chutnalo. Předposledni večer sme se malem povalili po
pyskach, bo to jaksyk přehnal s pitnym režimem a chtěl potem hrať Kulovy blesk, ale
s robami.

Tež musym spoměť na ten lodni vylet. To sem se zaspominal na roki, jak sem byl maly
pajtaš a jezdivali sme ze školu autobusem na ruzne vylety. Blul sem jak amina.
Chorvacke ryby měly žradla na pul dňa. Dva dni nam lelo, tuž sem koněčně dočital
teho Vivega. Jak sem narazyl na prvni zminku o mě, začnul sem čitať eště
pozornějši, abych se aji čemusyk přyučil. A tež ja! Odvčilejška musym v každym
dřystě napisať aspoň o jedne nezletile robě, zdrbať aspoň jedneho krytyka a semtam
tež jakesyk ty kupelkove sceny. Esli zeženu jeho emajl, musym mu poděkovať.

Vypada to, že s Blanku to budě na delši čas. Něpravim, že zrovna tajak s Rusakami,
ale možna... No uvidime.

Cestu dom se kusek za Vidňu cosyk posmolilo, bo mi začly blikať na střydačku ty dvě
kontrolki na palubovce tajak na přejezdě u Šentala a než sem se teho po dvuch
kilometrach všimnul, Felina scypla uprostředka křyžovatki. Rakušacy trubili jak na
Vlachovce, ale bylo im to guvno platne, bo Felina se postavila hlavu a nějela.
Dotlačil sem ju s Blanku vevnitřku (tež mohla pomosť, no ni?) kusek dal a chvilu
čuměl do motora. Znatě to, člověk to otevře, pospomina na večery nad bichlu
"Felicia - opravy svépomocí", čuči a mysli se, že tam uvidi cosyk, co se pujdě dať
otočiť, nebo přypojiť a pojedě se dal. Po pěti minutach čučeňa s čimdal nervoznějši
Blanku ve řbetě sem to vzdal a dumal, co budu robiť. Pry "Tak někde zavolej". Tuž
kaj mam volať, jak němam žadne čislo? Pry ať skusym informacyje. Ale ať sem vytačal
jake čisla sem chtěl, furt tam jakisyk pajtaš vykladal cosyk o nouruming, či kereho
šlaka.

Chvilu sme tam eště dyskutovali a jak už to začinalo vypadať, že každy dojděme dom
pěški, zastavila před nami oktavka s brněnsku značku. Vystupil chlop jak hora,
pozdravil, chvilu se mlsně prohližal Blanku v tych jejich minyšatečkach, ale jak
sem na ňho zavrčel a vycenil zuby tajak Ryplejove děcko, něchal se otevřeť kapotu,
chvilu se tam hrabal jak když inseminator hleda brylki a potem mi pravil, že jak
chcu jezdiť, tuž musym pravidelně dolivať olej. Tuž jak pravidelně? Či to je
fryťak? Šak olej sem lel nědavno, je to tak rok. Pry mam smulu, bo to vypada, že se
zadřel motor.

Tuž do štajgrove řytě, to se može stať v cyzyně enem mi!

Chlop byl ale dobra duša. Dotahnul nas do Mikulova, tam sem zavolal segře, ta se
chvilu smjala, chvilu vyryvala, ale nakoněc poslala makaka jejich novu karu pro
nas. Celu cestu měl hlupe kecy o tym, že enem vul před dovolenu něskontroluje olej.
Jak už mě smolil, přypoměl sem mu jednu storku s vyhibkami. Zbytek cesty držel
papulu.

Felina včil čeka v Mikulově na autodochtora. Tuž snad mi ju tam nikdo něrozvali.
Ale inač to byla fajna dovolena.

7.10.2006

Zas sme o kusek slavnějši

V robotě se před paru dňami roby bavily o jakesyk švarne cerce od kuchařa. Šel sem
nahodu kolem na vecko, inač za dveřami něposlucham, ale to mi nědalo a vlez sem
dovnitřku. Zoptal sem se, esli mysla teho ružoveho s tym afrem z Euresta, co se
dycki pta, esli mi stača dva knedle, bo se nědovedu přectaviť, že ten by měl živu
robu, natož tak ceru. Jaruna se na mě podivala jak fakir na vidle a pravila, esli
něčitam gazetu, bo jedna naša robka vyhrala Světovu Mis. Tuž to su věcy. Pravda,
posledni dobu mam dyjetu v přysunu informacyji, bo kisňu skoro ani nězapinam,
gazetu ze schranki položim na stul a jak ju za dva dni najdu ležeť na zemi, už je
tam všecko stare jak Magdon. Jak se chcu přečitať čerstve spravy na Internetě,
vleti do kancliku Ladik, čumi mi na monytor a vyryva, že něrobim a enem čumim na
porno. Pry na porno! Šak to byl Blesk!

Jak sem se potem vratil z vecka, mrknul sem se po Internetě a fakt! Taka šikovna
modrooka bloncka se spravnymi hromadkami na spravnych mistach na mě vyskočila ze
všeckich tych stranek. A aji budě asi vesela, bo na všeckich fotkach je vysmjata,
jak by pojedla koprovku z podezřeleho kopra. Porovnaval sem ju z robami odvedle z
kancliku a dumal sem, kera by se mohla přyhlasyť na taku sutěž. Jarunu vylučime, bo
ta stava každe rano spiš a spiš (servisni udržba zabira čimdalvic času), ale furt
ma do roby daleko. Jana už ma dvakrat měněnu servisni knišku a po štyrech děckach
je taka jakasyk vytahana jak stare teplaki. Hana - no ta jedině jak by se něchala
cosyk zrobiť z vlasami, trošku zhodila na dupě a oholila se pod nosem. Jedině ta
nova - Majka. Ta je tež blond a je celkem švarna. Ale o čim tu dumam? Šak mam
Blanku.

Eště chvilu sem klikal jak omrzly telegrafista a našel sem jeden starši članek, kaj
se psalo, že na jakimsyk večirku eště před Mis dostala Taňa jakisyk medajlon od
polskeho farařa a pry ji poradil jakusyk fintu, jak se dostať do prvni desytki. Pry
jak povi jeho životni moto, tuž to ma v kapse. Psali tam přesně totok: "Spěchejme
milovat lidi, protože rychle odcházejí. Kdyby tahle slova jednoho polského básníka
zazněla z jejích úst, má zaručené místo v první desítce, míní Czendlik." Tuž že by
to bylo domluvene s porotu? "Hej, Juzek, ktura kobjeta bendě mjala medalijon a
povie to o tych luďach, ta vygrava!" Tuž nejsem ja paranojik?

Jak to člověk veme enem podle fotek, je ta Taňa celkem tuctova roba, jakich potkam
cestu z Masarykača k Elektře zepět. Tuž tak něvim, čim tu porotu okuzlila. Divim
se, že sem to prošvihnul v kisni, moh sem v tym mět jasnějši. Škoda, že sem ju
něslyšel cosyk dřystnuť. Jak sem eště chvilu projižďal ty dřysty o ni, dočital sem
se, že ani Čete, ani Nova, ani Pryma to nědavaly. Tuž to se divim. Taka slava a
všecke televize na to smola? U Novy temu rozumim, bo ludě by druhi den něpodavali
obvykle vykony v robotě, jak by misto te ginekologistycke zahradni ordynacyje
museli čučeť na cosyk ineho.

Potem sem ale dostal fajny napad.

Napišeme s našu partyju ze šichty kolektyvni dopis s žadosťu všeckim televizam, aby
někupovaly vysylacy čas na žadne zapasy mistrovstvi světa, ani na olimpijadu, ani
na nic, kaj se cosyk vyhrava. Jak to něbudě v kisni, tuž naši beztak vyhraju a teho
zlata potem ani něuvezu, no ni?

11.10.2006

Vikend ala Fangog

Posledni tydně mam jakisyk utlum. Jak sme se vratili z teho Chorvacka, jak by na mě
spadnul hajcman. Rano na šichtu, zyma jak v ruskim filmu, na šichtě osum hodin
buchať jak dotěrny Jehovista, potem dom, odpoledně hic, vul aby se v tym počasy
včil vyznal. Žaby ve sklinkach od ogurek musa měť uchozene hnaty.

Doma to včil mam jak za Gorbačova - robim přestavbu. Tuž ni, že by mě inspirovala
banda s tym, jak zas rozkopali Ostravu, ale semtam jak se stavi Blanka, ma take
přypominki, že ten šifoner eště pamatuje Husaka a že stěna v obyvačce přypomina
barvu tvarnice a podobne duperele. Tuž ni že bych se z teho cosyk robil, šak to je
muj kvartyr a ja už sem zvykly, ale je pravda, že v obyvačce je jaksyk šero aji jak
roztahnu žaluzyje a sviti slunko. Tuž sem se rozhodnul, že přes vikend vymaluju
cely kvartyr a trochu to tam přestavjam. Už bylo asy načase.

Musym se kupiť novy šifoner do obyvački, bo to něbyl dobry napad, šibovať s nim do
přecyně bez teho, abych z něho vybral tych padesat kilo starych bebechu, bedni s
fotkami, hadru a dalšich kramu, kere sem tam před každu navštěvu dycki poklidil ze
stola. Jak mi upadnul bok, všecko se to vyvalilo ven jak střeva z bravka, a jak byl
naraz lechči a ja sem furt tlačil, eště sem rozerval tepich. A to sem deprem začnul
stěhovať. Večer sem ho bechnul k popelakum - ať maju bezďacy v zymě čim topiť.
Bebechi sem přesunul pod lužko do ložnice. Z druhe strany mi syce vylezly jakesyk
zaprašene kisně, plne starych magazynu (kura, ja sem odebiral Ženu a modu?), ale
jak sem temu pomoh nohami, vlezlo se tam všecko. S gaučem to bylo eště lepši. Chtěl
sem ho tež vyprať ven z obyvački, ale něpřelez mi přes ram futer a jak sem to rval
zpatki, potrhal sem potah. Tuž co, stejnak už byl řydki jak poledni chvilka poezyje
chvilu po navratu z kantyny, ale budu s tym museť cosyk zrobiť, bo na tym předku
opěradla je to celkem jak pěsť na pysk.

Rozervany tepich valil z domu, akurat že ten beton pod tym je dosť zymny na hole
nohi. Obyvačku naštěsti něbylo třeba škrabať (krom jedneho mista), tuž sem to
dvarazy naličil na bilo a hotove. Akurat by mě zajimalo, od čeho byl ten zeleny
flek na stěně skoro u dlažki, co vypadal jak velka kapka. Něpamatuju se, že by mi
kdosyk na jakesyk akcyji nablul za šifoner.

Přecyň sem měl hotovu jedna dvě, bo tam to nikdo někontroluje a navštěvy tam su
enem chvilu, než se stača zezuť. No a jak by se kdosyk všimnul tych židu, tuž
vyšrubuju žarovku.

Kuchiň mi zabrala pul soboty, bo na stropě nad plyňakem bylo masnoty jak na
plackach od Vystavišťa. Škrabal sem jak Monte Chrysto. Povim vam, něznam lepši
zabavu, jak škrabať strop ze stolka. Braly mě křeče jak plavca v tekutym dusyku a
parurazy sem s tym aji nasmoleně bechnul a chvilu aji vstekle skakal jak Kujo na
trampolině, ale nakoněc sem se přemluvil, že se němam chovať jak maly harant. Ty
prokopnute umakartove dveře od te skřyňki na taliře sem přelepil kuskem papindekla.

Nejhorši byla ložnica, bo ten igelit, kery sem měl na přykryti dlažki, už byl za
cely den rozervany jak něšikovny pirotechnyk. Pulhodiny mi trvalo, než sem zdělal
ze stěn tych padesat obrazku, keryma mi pruběžně vyzdobila ložnicu mama, aby se mi
pry lepši usynalo. Šeřyki ve vaze, roba z profilu, dalši roba čelně, male kvitko v
kulatym ramku, cosyk od Muchi vystřyhnute z Vlasty a zalaminovane, pamatečni jeleni
u zamrzleho jezera po prababce Anežce, zatiši s lyžku a kelerubem a dalši a dalši.
Paru ich něpřežilo pad z metra, ale co - stejnak sem ich chtěl už davno vyhodiť, bo
někere mě v nocy strašily, jak sem se zbudil. Tuž sem po vymalovani napsal fiksem
na aštverku "Mamu něpušťať do ložnice" a vylepil se to na dveře.

V ponděli mě bolel cely Ostravak tak, že sem malem nědošel k lokalce. Ale aspoň mam
včil doma trochu vzdušnějši.

17.10.2006

Barak v dupě!

Na nedělu mě mama pozvala na oběd. Po dluhe době sem obliznul všeckich deset a
kdybych se něstyděl, žeru aji nohami, bo ten pečeny ptak ze zelim byl jak od Něrudy
- jedna baseň. Po obědě byl aji zakusek a kafe, tuž sem to do sebe eště naladoval a
potem sem na chvilu něvědomki zdřymnul v sedě na gauču. Jak sem se zbudil, utřel
sem poslimpanu bradu a košulu, poděkoval a rači sem valil dom, bo mi bylo jasne, že
taki oběd cosyk budě stať. Ve dveřach na mě mama eště volala, ať nězapomenu na to
zazymovani. Tuž kurnik šopa, že bych ji cosyk slibil v polospanku?

Cestu dom sem byl tak fajně naladěny, že sem se šel na chvilu lapnuť do teho
minyparku k deskaču a očumoval ludi. Měl sem taku tu všiobimacy naladu, jak by
člověk šel od jedneho k druhemu a třas mu pazuru. Jak sem tak čučel, cosyk se mi
něpozdavalo - cosyk něbylo tajak dycki. Dumal sem dumal a potem mi docvaklo, že na
rohu za Repronysem chibi ten rohovy barak, kaj roki byl ten nejlepši anty akvaryjat
v Ostravě. Šel sem bliž a hledim na bager. Tuž že by havarka? Ale asy ni, bo to tam
vypadalo organyzovaně. Pohoda z kury byla fuč a ja sem ze slzu v oku zaspominal,
jak sem tam po revolucyji utracal těžko zarobene chechtaki za Foglarovki, abych měl
tu sbirku kompletni (a už mam). Tež paru Majovek a Žilovek sem se odtamaď odněs.
Taka fajna robka tam robila, dycki se na mě smjala a aji mi semtam jakusyk tu
knižku odložila. Tuž povim vam, rad sem tam chodil.

Pozdějši se v centru objevilo paru dalšich akvaryjatu. Všecke sem poctivě prolez,
ale bichli doma přybyvalo a času ubyvalo. A od te doby, co se ten muj přestěhoval
na Poštovni, už to tam něma taku tu fajnu zaprašenu knihomoli atmosferu. Semtam,
jak sem prochazal kolem teho rohoveho baraku, nakukoval sem dovnitřku přes ty
nalepene plagaty na ty tanečni akcyje "Tanečni ekstazyja - lentylki zadarmo", esli
se tam ta robka něvratila, ale byl tam enem burdel a prach.

Jak sem tam tak stal a spominal jak Maryja na Cylest, spoměl sem se na antyk eště
za komanču, kery byval na Masarykaču vedle byvale knajpki Praha (tenkrat se
Masarykač menoval Naměsti lidovych milicyji, aby robotnicke třydě a aji
inteligencyji bylo jasne, komu to tam patřy). Tam sme se segru s chechtakami, kere
nam mama semtam davala na svačinu, jak ju rano něstihla zrobiť, utracali za
štyrlistki, kere byly tenkrat skoro jak banany - nědostatkove zboži. Jak člověk
něměl zname v trafice, tuž měl smulu.

Jak sem potem došel dom, lapnul sem nostalgicki na gauč a na jeden zatah přečital
znovu Chatu v jezerni kotlině. Tuž na jeden zatah to asy něbylo, bo sem měl zedva
vypadki, ale ty se do teho hodily, bo sem měl žive sny, jak mě stary Dernet honil s
letlampu po Nadražni, na kere rostly oranžove tulipany a mezy tym jezdil bager,
kery řydil Rychlonožka a teho honilo stado bizonu, ale ti tež něbyli moc normalni,
bo měli misto zadnich noh šipy a na každym lapěla obkročmo jedna pečena kura. Jak
sem se kolem druhe v nocy zbudil zymu na zemi, poloslepy sem se napisal na kusek
papira, že se mam zoptať mamy, čim to kořenila.

V ponděli sem na šichtu zaspal a vul Laďa, čimdalvic duležitějši, mě sjel jak Tomba
kopec. Tuž a za to možu ti gizdi, co to zburali a ja ani něvim čemu!

25.10.2006
Jaryn a sedum trpasliku

V patek sem měl fajne setkani. Ani druheho, ani třetiho, ale sedmeho druhu, bo se
nas zešlo sedum.

Potkal sem v centru Radka, staru vojnu, s kerym sem kdysyk hraval v naši školni
grupě. Teho sem něviděl už tak zepět roku. Podřystali sme a nakoněc mě pozval k
němu dom na jakesyk přectaveni v patek. On je byvaly ochotnik, na škole se zapisal
všeckim do paměti svojim podanim Maryše, pod nazvem Vavra a melta. Semtam pořadal
domacy akcyje s převlekami a programem. Tuž věčinu se převlikal enem on sam, po
pulnocy do ženskich hadru, ale inač to byl fajny synek. Syce sem z něho nědostal,
co to budě, ale aji tak sem se celkem těšil na fajnu zabavu. Poptal sem se Blanki,
esli něchce isť se mnu, ale už měla cosyk domluvene s robami. To mi celkem zrobila
radosť, bo hned jak sem ji to nabidnul, zecvaklo mi, že by se ji tam možna ani
němuselo libiť.

Po šichtě sem drapnul pod pazuru jeden fernet a vyrazyl do Vyškovic. Dluho sem
nikdě něbyl, tuž sem se těšil jak Ondračkova na novy Blesk. U Radka už byla banda
natěšenych chlopu, keřy doražali na hostitěla jak vosy na sytko, co že se to vlasně
budě robiť. Zrevidoval sem gzychty, věčina mi ich byla povědoma, akurat dva sem
něznal. Radek mi ich potem přectavil - bratraněc Kája s kamošem - podle hlasu
Čechačcy, keřy přyjeli na vikend obdivovať krasy Stodolni. Zoptal sem se, kdy se
vracaju, tuž pry v nedělu. Enem sem se v duchu zasmjal. Stodolni je bestyja
něvypočitatělna, měli stě se zebrať rači do středy dovolenu. Na stole to bylo jak
na vystavě chlastu. Vedle mojeho ferneta stal rum, koňak, gin, rum, vino, vino a
slivovica. Radek se uculoval jak Mis Kolgejt a vytahnul střybrne kolco. Tuž kura,
že by mě pozval na porno? To buděme jak sedum uchilnych trpasliku, enem Sněhurka
chibi.

Lapnul sem se do křesla a enem tak preventyvně zaujmul polohu zamyšleneho

pornodivaka, levu nohu přes pravu a bradu opřenu loktěm o koleno. Než Radek bechnul
ten střybrny rozvalcovany padesatnik do dyvidyčka, eště pravil, že jak buděme
chceť, tuž se možeme přydať. Tym mi zrobil eště věči chaos v pale, jak sem měl. Tuž
dufal sem, že tu nejsem na jakesyk homolko seancyji.

Všecko bylo ale inač. Z bedni se něozvalo uřvane dychani, ale prvni tony Komety.
Uznale sme pokivali palami, ale všimnul sem se, že syncy z Čech se po sobě jaksyk
divně počuměli. Dlabal sem na nich a sledoval koncert, bo tu placku sem se chtěl
kupiť už tenkrat na Stodolni, jak Jaryn chřestil, ale jaksyk mi to něvyšlo.

U Divokich koni sem v duchu zamačknul slzu, bo u teho songa sem poprve ochmataval
svoju velku lasku pod stanem na Lučině. Pisničku znam naspaměť dodněskaj, ale z te
robki se pamatuju už enem ten pihaty hrudnik.

Rum zmiznul jak Koperfild z knajpy, tuž kdosyk otevřel fernet. Byla to jakasyk
podezřela značka, beztak z Lidlu, bo to chutnalo jak zředěne vodu z akvarka. Nikdo
se k němu něhlasyl, ale typnul bych to na Miruna, bo po každe štamprli vykladal,
jak je to fajne. Ku koňcu už to pil z decovki.

Nalada fajně stupala a jak Jaryn spustil Ostravo, Ostravo, řvali sme na cele
Vyškovice, až se v Jižance třepaly okna. Enem ti dva ze zapadnich kraju se
něpřydali. Ani mě něpřekvapilo, že ožili u osmički a hned ju komentovali - helé
metró! My zme se mezytym dali po dalšim kališku. Mirun dořnul teho lidloferneta a s
krucenim valil na vecko. Koněčně sem moh otevřeť ten svuj normalni.

Jak Jarek spustil Gwiazdu, museli sme překladať, bo ti dva byli pomyleni jak
jednonohi na kolobce. Chibějicy pruprava z Jedynki byla znať. Tuž ale aby se trochu
aklimatyzovali, na chvilu sme Jaryna stopli a zařvali se parurazy dokola
"Poranadobranoc". Jejich pohledy se mi vubec něpozdavaly, ale čimdalvic mi to
začinalo byť jedno. Jak Jarka střyhali do hola ti zeleni gizdi, tuž sem zaspominal
na roki v zelenych hadrach a řval sem jak o dušu. Něvim čemu Radek přyvřel okno.

Nalada byla tajak bysme byli na te Karolině. Jak se ozvalo "Bijte je pražaky",
začli sme valiť tych dvuch zahlavkami po palach. Asy ich to překvapilo, bo enem
kvičeli - my jsme středočeši, ni pražaci. A znělo to jak od rodileho ostravaka. Asy
mimikry. Nakoněc sme im vysvětlili, že to je enem take normalni ostravske
štenkrovani a že nic němame proti luďam, ať su baj z Prahi, z Brna, či Aše, hlavně
jak su ostravacy, no ni? Zavěrečnu "Pijte vodu" už sme řvali všecy na verandě jak
sedmero grkavcu.

Tuž byl to moc fajny večer a nejpěknějši na tym možna bylo, že sem dokazal pověděť
NI, jak mě tahli na vyhlidkovu izdu po všeckich knajpach na Stodolni. Tuž už sem
velki synek, no ni?

"V nedělu v pět deset, sraz u Baniku,

desytka vleze se, pak eště jedna."

Čemu sem se ale zbudil na Hranečniku,

vleže za zastavku, jak bila sedma...?!?

3.11.2006

Dyňa jak sviňa

Minuly tyděň v nedělu sem se musel staviť na našim hektaře, bo sem se něprozřetelně
něchal navlesť do rodine akcyje. Mali gizdi viděli jakisyk amerycki film a cely
tyděň hučeli do segry jak meluzyna v komině, že pry chcu tež dlabať dyňu a potem se
večer v pokojiku svitiť tym oranžovym vytlemenym gzychtem. Ja ty aportovane svatki
moc němusym, za mojich mladych roku nam stačilo paru lampijonu a benzyn do
zapalovaču, co nam prodal stary Hajek v trafice s tym, že esli se to dozvja naši,
tuž všecko zapře a tež byla sranda, no ni?

Segra nělenila a pověřyla mamu, bo ta pry ma kamošu zahradkařu vic jak Milan ze
šichty verbatymek ve svoji domacy dyvidyčkarně. Mama poslala paru ezemesek - furt
na tym tydlifoně piše jak na komputeru, obojruč - a potem mě postavila před hotovu
věc. Tuž jasne, že mi to něřekla rovnu, ale nakoněc sem se stejnak dostal zas do te
jeji pasti a odkival sem ji, že za susedem ze zahrady o vikendu zajedu. Už sem ale
celkem otrly, bo jak mama spustila, že jak už tam budu, tuž bych moh zhrabať ten
burdel ze stromu, co se tam vala jak když idu mladežnici v nedělu nad ranem ze
Stodolni, pravil sem, že už mam cosyk domluvene s Blanku a Dankem. Mama asy dufa,
že se koněčně usadim a ona se dočka dalšich malych gizdu, bo to zaklinadlo na ňu
plati jak špičaty osykovy kolik na otravneho suseda. Tuž dala pokuj. A abych něměl
taki hlupy pocyt, že dřystam vlasni mamě, tuž sem se pozval k Blance na oběd. A
abych něměl hlupy pocyt z teho, že se kajsyk sam pozyvam, napojčal sem se haldu
děckich dyvidyček, ať se ma maly na co čučet mezytym, co my s Blanku buděme pomyvať
nadobi. Jaryn z pujčovni se na mě čučel jak Hanybal na umělu hnatu a pry, esli
dětinštim a nebo sem se dal na pedofilozofiju. Pajtaš jakisyk, něrozumi děcke
barumce.

Sused už měl přypravenu dyňu jak medycymbal, tuž sem se v duchu uchechtnul segře,
jak to budě štyry hodiny dlabať a zoptal sem se ho, esli něma eště jakusyk menši,
pro Danka. Jak sem to hodil segře do přecyně, asy cosyk čula, bo zamkla a vytahla
klič ze dveřy. Tuž do dupy, co se robi? Pochopil sem, jak mi vrazyla do pazur lyžku
na podlivani pečenych kur a nuž. Tuž povim vam, to je pěrunstvo dlabať taku
bestyju. Vydlabal sem pul a pravil, že už musym za Blanku, tuž segra s gizdami
poděkovala a slibila mi dyňovy kolač.
Přesunul sem se do dalšiho dubinskeho kvartyra s malu dyňu. Blanka ku mě v přecyni
podezřyvavo čuchala jak bravek k viskasu, bo ten dyňovy vnitřek něvoni pravě
lakavě. Umyl sem se pazury, pojedli sme bravko-knedlo-zelo a potem sem asy na
chvilku schrupnul v obyvačce, bo se pamatuju, jak jakisyk kresleny šťur hledal
žalud a naraz tam lital synek v brylkach na smetaku. Zetřel sem sliny z brady,
rozhlidnul se, esli mě Blanka něviděla, ale asy ni, bo v obyvačce sem byl enem s
Dankem, a robil sem dal, že se divam. Maly Danek mi zrobil radosť, bo u koňca
schrupnul (ten je cely po mě), tuž sme aji s Blanku trošku prozkumali, esli je eště
všecko tajak ma byť. Abych zrobil radosť aji malemu, podlabal sem se v kuchini
lyžku v te male dyni a zrobil sem mu tam tež jakisyk ten gzychtek. Něvim, na co sem
myslel, bo se mi zdalo, že se to podoba švagrovi.

Jak sem potem k večeru odchazal dom, stavil sem se eště k segře pro ten slibovany
kolač. Už u dveřy mi bylo podezřele, že to tam smrdi jak když sem raz jako maly
gizd doma vyřezaval betlem z polistyrena pajku. Zazvonil sem, vyslechnul se od
segry z deseti centymetru do gzychtu "Ne, nehoří!!!", potem ji docvaklo, že to sem
ja, tuž pravila, ať idu dal, že enem musy dopřyzabijať gizdy. Něchal sem segru
segru a šel okoštovať kolač. Makak seděl v kuchyni a pry že ji hned pravil, ať
něpeče žradlo s takich divnych věcy, že to stejnak žrať něbudě, bo kdo to kdy
viděl, dyňove kolače. A že to možna ani neni zdrave, bo on pry cosyk slyšel o
dyňovym moru. Z pokojika se ozyval řev male a řev segry. Potem vyšla, ruda jak
opařene lytko a zařvala na makaka, že by to tak něsmrdělo, kdyby se dopoledně misto
vysedavaňa u kisni pohral s malymi, bo by se možna všimnul, že se hrali na hangar a
nacpali dozadku do truby třy umělohmotne letadla. Makak se nasmolil, že všecko enem
furt on, oblek se, bechnul dveřami a byl v dupě. Chvilu sem čučel na tu zubatu dyňu
na stole a přectavoval sem se v ni jeho gzycht. Nacpany.

Tuž semtam se pravim, že je to fajne, že žiju sam. A taki fajny kolač to moch byť,
no ni?

12.11.2006

Stara kamoška z loňskeho roka

Už sem myslel, že se letos nědočkam, ale je tu. Vyhližal sem ju už od zařy, ale
dorazyla letos ze spožděnim. Moja pravidělna podzymni depresyja, kera se mnu meška
semtam aji do unora. Na šichtě posledni dobu skoro přespavam, bo vul Laďa se z
dovolene dovez krom krabic škebli aji jakisyk zajimavy cyzokrajny bacyl, kery chce
viděť každy druhi dochtor a on je taki hňup, že se s tym fakt chlubi. Chvilu sme
dufali, že je to ptači chřypka a už sme se těšili, až odleti do teplych krajin a my
buděme měť noveho šefa, ale asy to něbudě až take zle. Z domu nam posyla emajly,
jake fajne anty blijotyka nafasoval a pry abysme tam nězakrněli, ukoluje nas na
dalku. Semtam se postěžuje, že je doma už třeti tyděň a eště se nikdo něstavil. Tuž
to tak, eště cosyk chitnuť a na ten jeho živy šifoner v babskich hadrach tež něsme
zvědavi. Kamil ma asy po vanočnich premijach, bo do jedneho stěžovacyho emajla
napsal, že za Ladikem nikdo něpoleze, dokavaď nam něukaže dochtorske osvěčeni, že
něma mor a že bysme měli jeho kanclik vystřykať preventyvně savem. Misto teho, aby
to poslal mi, dal odpověděť, tuž to šlo Laďovi dom. Ma to jednu vyhodu. Od te doby
choďa enem emajly s přykazami, co je třeba zrobiť.

Mama zas furt vyryva, že by se mělo už cosyk zrobiť s tym listim na zahradě, bo zas
tajak každy rok buděme posledni a co se o nas susedi pomysla a že by tam měl kdosyk
zajet. Tuž čemu ni? Šak makak se segru maju celkem novu karu, tuž ať jedu. Posledni
mamin hovor mě trochu vylekal, bo mi pohrozyla, že něhodnym synkum Ježišek nic
nědoněse pod jedlu. Tuž jak něhodnym? Šak krmim sykorki a třyrazy deně se myju kly.
Vytahnul sem fotra na jedno, abych ho něnapadně přesvěčil, že by tam měl zajet
švager. Přypoměl sem mu, že kvuli něho fotra malem pokrutilo, jak tam ten goryli
bratraněc enem opaskoval vosy hnizdo misto likvidacyje. Foter mi ale posledni dobu
robi starosti, bo se na to vubec něpamatoval a furt enem cosyk vykladal o jakesyk
zapomenute harmonyce kajsyk na Zarubku, pro keru se chista staviť. On, kery nikdy
na nic něhral.

Mam dalši dukaz pro moju teoryju, že všecke roby su stejne, bo ropuchi v robotě se
ukazovaly v letačkach, co komu kupja pod topol a Blanka se mě před paru dňami tak
mezy řeču ptala, co bysem se nejvic přal. S tym, že mir na celym světě, sem to asy
trochu posmolil, bo se na mě podivala jak bubenik na činski přybor. Tuž to vitě, ty
roki totalitniho školstvi na mě zaněchaly otisk. Pravil sem ji, že eště něvim, bo
fakt něvim a na to ona, že ji to bylo už předem jasne a temu se mě pta s přectihem.
Tuž ani něvim, esli sem se měl urazyť a nebo potěšiť, tuž sem to rači někomentoval.

Jak sem doma večer dumal, co bych tak vlasně chtěl, tym sem přyvolal tu svoju
podzymni kamošku. Chvilu sem se totiž přesvěčoval, že vlasně nic něpotřebuju, bo
mam fajnu robku, mam kaj meškať, mam robotu, co piť a jesť, sem celkem zdravy, tuž
sem vlasně celkem spokojeny chlop. Potem sem se ale uvědomil, že pro robku bych měl
postaviť barak. Tuž to asy nězvladnu, bo ty hrochoteki su drahe jak byk. Tuž to asy
ani nězasadim strom, bo kaj, jak neni barak? V Komeňaku nebo na Dubině se mi
zahradničiť něchce. O synkovi ani něpravim, i když to bych eště zvladnuť moh, ale
Blance asy stači ten jeden minygizdek. Nikdy Blanku něvemu na cestu kolem globusa,
bo to by muselo tym na mzdovce bechnuť v pale a poslať mi na učet vyplatu pro cely
podnik. Nikdy se něstanu profesyjonalnim kopalistu, tajak sem chtěl jako maly gizd,
jak sem z mosta od radnice čučel na rožnute Bazaly tajak čivava na naklaďak
wiskasu. Nikdy něpokecam s babku. Tuž kurnik šopa, čemu na tym světe vlasně sem?

Ta robka, co se ju přectavuju jak kombinacyju nahe babki Tutovki obalene zaclonu s

Hajlendrem, jak vyliza po štyrech z kisni a dluhe vlasy ji vlaju až na zem, mě
potem přepla do režimu, kdy mě něbavila ani robota, ani psani, ani vyměna zymnich
gum na felině, do kere mě nuti už štrnasť dni Blanka, bo pry co jak namrzně a
buděme chceť jet kajsyk na vylet, ani nic.

V patek pochopila aji banda na šichtě, že se přypadam jak použity harmasan, tuž mě
vytahli na jedno, bo sme museli oslaviť spravu, že Ladik budě na nemocenske nejmeně
do koňca listopadu. Něchtěli sme ho pomluvať do te doby, než Pepik přyšel s
novinku, že mu pověděla Eva z osobniho, s keru ma trochu bliši vztah od jedne
podnikove oslavy, kdy mu držela uši na vecku, že Ladik se požadal o věči odměnu, bo
je marod a robi z domu, tuž chce přydať. A jasne, že by se to vzalo z chechtaku
nachistanych pro nas. Tuž šlak ho tref. Jak nas ve dvanasť vyprovodili z Dila,
lapli sme na Kuřym rynku na lavki a nahlas ho tam pět minut proklinali. Ani něvim,
koho napadlo zrobiť na zemi z lisťa Ladikuv pysk a potem ho rytualně upaliť. Eště
že tam něbyly benga, bo by nas beztak odvezli na zachitku. Tuž ať mu ten bacyl
vydrži až do ledna.

Diki temu patku mě Kaplanova přes vikend opustila, bo mi v sobotu bylo zle jak po
kilu smaženych tvargli zapitych kakaem a na jakesyk depresyvni myšlenki nězbylo na
vecku misto. Na sobotu mě Blanka pozvala na odpoledni zakusek, ale předběh ju
švager, kereho sem potkal na schodach s praznym kiblem a kery mě stahnul k nim na
ochutnavku jakesyk super slivki od znameho z ižni Moravy. Seděli sme potem aji s
Blanku v kuchini u segry, gizdi se hrali v pokojičku a my sme dřystali a koštovali.
Roby potem zeřvaly gizdy, bo skušali zestřeliť umělohmotnym lukem luster v
obyvačce. Kopija segry bečela jak přejeta ovca, že se chtěli pohrať na teho Robina
a mama jim nic nědovoli.

Na švagruv mily gzycht, kery mu zničehonic narost po tych slivkach, mu potem zas
naroloval spravny makači, bo vytahnul meruňkovicu a třešňovicu a nutil mě poznať
chuťove rozdily od te slivki a pry esli nejsem chuťovy analfagot, tuž to musym
poznať. Něpoznal sem, bo po te atomove slivce už bych něrozeznal vanočku od
krocana. Tež se ani něpamatuju, jak sem se dostal dom k Blance a čemu sem spal v
pokojiku s Dankem. Rano se mnu krom Danka nikdo němluvil. Na oběd sem dostal za
odměnu sojove ryzoto (take ani v kantyně něvařa) a potem sme se s Blanku vyměnili
paru slov. No spiš mluvila enem ona. Tuž co, aspoň že se mnu už mluvi, no ni?

Včil, jak už je mi trochu lepši, je depresyja spatki aji s tymi dluhimi masnymi
vlasami. A navic aji s pocytem, že od gimnasty v trenkach dostanu letos nasmolene.

23.11.2006

Upřymneho navštěva

Minuly tyděň se jela mama nakvartyrovať na paru dni ku zname do Kopřyvnice. Planuje
to pry od praznin, ale mi se všecko řekně na posledni chvilu a nejlepši tydlifonem
v den odjezdu. Padlo aji paru milych slov, že esli mi jezdi kara a že ona ma dva
kufry, ale než sem to stačil rozvinuť, už kontrovala, že s tym počitala, bo mě zna
a tak odvoz už ma zařyzeny. Chtěla mi na tu dobu dom nakvartyrovať fotra, že on je
včil jakisyk zadumčivy, ale než sem ji to stačil vymluviť, rozmluvil ji to foter.
Tež mohla před tym rozmluvanim zavěsyť, bo sem malem ohluchnul. Asy ma foter tež
rad svuj klid.

V ponděli sem byl s Blanku na večeřu. Měli sme take sukrome vyroči, tuž Danka
hlidala jeji mama. V kapse mi to vibrovalo jak v nočnim stolku jeptiški-
začatečnice, ale smolil sem na to, bo na jezeni potřebuju klid, no ni? Doma sem se
na to spoměl skoro až v lužku. Sedum něpřyjatych hovoru od segry a jedna stručna
ezemeska: "UZ NEMUSYS!!!!!". Tuž že by se segra něchala zrobiť učet v te Ebaňce?
Skušal sem ju prozvoniť, ale dycki mi to tipla, bestyja, tuž sem šel chrněť.

Podle počtu vykřyčniku v ezemesce sem se odvodil, že ze segru budě řeč tak až ve
štvrtek a tak sem ji po šichtě zavolal, co se robilo. Chvilu vyryvala, tajak by do
ni přešel duch mamy (dokoňca aji "gizde něvděčny" použila), ale nakoněc sme se
domluvili na kafe, bo to pry je na delši povykladani.

Lapli sme a segra se rozvykladala. V ponděli odpoledně zvonek u dveřy. Otevře, tam
jacysyk dva vlasati barabi, tuž se zlekla, že ich chcu vykrasť a zabuchla im před
dredami. Za chvilu zas zvonek. To už se vzala na pomoc upřymneho, bo on včil chodi
do posylovni. Tuž typuju, že se tam chodi ohližať roby v tych trykotach, ale rači
sem držel pyščisko, bo segra jak se dostavala dal a dal, byla jak varna konvica,
enem ta para z uši ji chiběla. Tuž otevřeli dveře oba dva, tam zas ti santusacy,
segra užuž vystrkovala upřymneho, aby s nimi vymet dlažku, ale ten zustal vyvaleny
jak listove těsto a enem cosyk koktal, že to neni možne, že oni přyjeli a že to
neni možne a že oni přyjeli. Segra něchapala, tuž znovu přyvřela dveře a začnul
vyslech. Přectavtě se, že jak byl o prazninach s kamošem na te Tur de autostop,
rozdaval jak navedeny všeckim, co ich vzali, svoju vizytku s tym, že klidně možu
přyjet za nim. Jak se zda, cosyk genu od svojeho fotra podědil, bo to inač neni
možne. A jak to tak vypada, někeřy teho hňupa vzali važně. Tuž ich segře přectavil,
pozval ich dal ("enem přes moju mrtvolu!") a dokoňca mamu poprosyl, esli by im
nězrobila kafe.

Kafe něchtěli, pry rači grynty. Segra rozuměla granko, tuž už chtěla isť pro mliko,
ale upřymny hned vysvětlil, že chcu zeleny čaj. Tuž kaj by se u nich vzal zeleny
čaj? Bechla im do hrnku po sačku černeho a něchala to tam pořadně vymočiť, ať se
navštěva němysli, že su u jakichsyk chudaku. Všecy tře mezytym zapadli k upřymnemu
do pokojika, tuž segra pro istotu přetřela dlažku v přecyni savem. Jeden nikdy
něvi. Jak už barva čaja přypominala Ostravicu v Hrabuvce pod splavem za starych
času, tuž segra migla hrnki na tacek a přyhodila paru oplatku, ať syncy zahranični
viďa, jaki sme kulturni stat. Jak vlezla do pokojika, malem im to prostřela na
paly, bo v pokojiku už byly na zemi natahnute spacaki a napul vybalene ruksaki.
Segra zaspominala na televizni kurzy angličtiny, němčiny, polštiny a kdovičeho eště
a začla NO NO NO, najn, nět, ničevo a nakoněc aji nyšta. Upřymny se s ňu začnul
hadať, že je přyzemni a něrozumi mladym a chce vyhodiť ubohe poutniki (pry fakt
pravil poutniki) na ulicu. Chvilu spolu nězavazně podyskutovali, ale upřymny
nakoněc pochopil, že meškani, pravidelne žradlo a kapesne mu je přednějši, jak
dobre srce a tak se nakoněc domluvili, že im segra zrobi večeřu a potahnu o dum
dal. Šak mlady ma plno kamošu, keřy maju věči kvartyr.

Upřymny se vratil kolem pulnocy, že pry to s nimi vzal přes Stodolni ukazať im
krasy Ostravy a tak vubec. Segra byla rada, že se vratil sam, potřeti přetřela
dlažku a poslala mi vyhružnu ezemesku.

Přes tyděň se segra chistala za fotrem, aby tam něscypnul sam hlady, bo jak je mama
pryč, on se sam něnavařy a večeřa tak akurat tvargle a nebo hermelin v knajpě na
rohu. Kisňa hrala na plne pecki, ale to je u fotra normalni, bo potřebuje slyšeť
aji na vecku. Jak dolezla dal do kvartyru, tam předvanočni překvapeni. V kuchini u
stola seděl foter a ti dva s tymi dredami a hrali Člověče nězlob se. Chvilu se
nězmohla na slovo, ale jak ji foter s usměvem pravil, že mu tam upřymny na paru dni
doved dva pijonyry, myslela se, že zle slyši. Akurat se eště postěžoval, že pry su
asy z Uzbekistanu, nebo Turkmenystanu, či z kereho stanu, bo on jim moc něrozumi,
ale inač spolu vychazaju fajně. Segra mrkla na linku, tam plno praznych piksli od
mig donalda, od pic, v kutě basa piv a asy poprve v životě stratila řeč. Lapla k
nim, něchala se vnutiť štamprlu ferneta a červene figurki. Foter byl šťasny, zařyl
jak prskavka v kanystru benzyna, jak komusyk zebral figurku a tym mladym furt
dokola vykladal, jake to bylo v rubani. Mladi se tež na něho tlemili, jak by mu
rozuměli, ale spiš za to mohly ty zelene nědopalki v popelniku. Do teho přyšel
upřymny s plnu tašku žradla. To byl pro segru dalši šok, bo doma po sobě něsklidi
ani taliř a tu se stara jak o vlasni děcka.

Segra mlela dal jak šlajfira, ale mi už pomalu vypadavaly poistki, bo posluchať
segru v kuse del jak štvrhodiny by nědokazal v klidu ani ten ležak na Rudym
naměsťu. Enem se pamatuju, že ti dva studuju včil ve Francusku cosyk kulturniho
(ale tež to mohla byť medycyna...) a s mladym už se domluvili na leto, ať přyjedě
za nimi aji s fotrem, bo pry je spravně kul, že im tam ukažu ty Šanze Lyže a povoďa
ich Aji po te Filovce. Segra mě potem eště zdrbala jak dykobraz nafukovacy panu, že
čumim do blba a ona mi tu vyklada duležite věcy. A nakoněc sem to stejnak odněs ja,
bo čemu že sem ji nězdvihal tydlifon, bo je chtěla ubytovať u mě a že sem gizd. Tuž
eště že tak - to sem se vyhnul fajne šlamastyce. Ja tym robam fakt něrozumim.

Ve štvrtek rano odjeli. Lučeni jak byk. Hlavně s fotrem. Mama se naštěsti vracala
až v sobotu odpoledně, tuž upřymny s fotrem stačili zrobiť v kvartyře pořadek a
vyvětrať ten smrad, jak když hořy senik, ale stejnak se myslim, že to musela
poznať. Aspoň podle tych propalenych zaclon. Fotrovi to ale bylo jedno, bo se
řechtal eště v nedělu. A furt mamu tahal na jakisyk Hepymil.

Jak se to veme kolem a kolem, tuž nakoněc segra može byť rada, že upřymneho nabidku
něvyužila ta banda železem propichanych technařu v te rezate dodavce, keru sem u
něho viděl po prazninach na jedne fotce.

Ostravak

1.12.2006

Něadventni neděla

Kaj se ten rok tak honem stratil? Dyť to je tak tyděň, maksymalně dva, co sem tu
spominal na vanoce za starych času. Jak tak hledim na kalendař, tuž mam nejvyši čas
začnuť zhaňať familiji darki pod topol. Loni se mi zdalo, že im ty termofusakle moc
radosti nězrobily. Nevim, kaj budu letos nakupovať, bo moje oblibene nakupni misto
na Masarykaču je rozkopane jak krtinec, bo tam našli jakesyk ty pravěke cesty, či
kereho šlaka. Tuž kaj ja včil na posledni chvilu budu bludiť? A jak k temu přydu ty
robki z tych dřevěnych stanku? Že by se přestěhovaly na Kuřy rynek? Tuž to těžko,
bo tam se zas budě brusliť u Oskaru. Včil to vlasně přemenovali na Vodafon, tuž ale
v zymě by to mohli zas změniť na Ledafon, no ni?

Asy se ze mě stava na stare kolena ten rodiny typ, bo sem něuvaženě slibil, že se
tež dom pořydim taki ten vanočni věnec. Pry je to romantycke, jak člověk zapaluje
tyděň po tydňu svički. Dřysty prdy! Akurat je z teho maras na tepichu.

Tuž sem v sobotu k večeru vyrazyl do Komeňaku s nožem v jedne kapse a s tesko tašku
v druhe. Chvilu sem se motal kolem křaku jak klubko polete rumem a čekal, až zmiznu
ludě, taženi čoklami. Potem sem narval paru olezlych haluzy hned za Amosovym řbetem
a valil dom. Ze sklepa sem dotahnul kus rezaveho dratu a potem sem se s tym v
kuchini dratoval a cpal tam haluze. Sem celkem technycki typ, tuž na co navod?
Šmigrust-praker sem raz robil podle navodu a vzniklo mi z teho take pokrucene
bestyjstvo, kere přypominalo kosmodysk. Tuž ja sem byl dycki manualně zručny - už
na zakladce v dilnach mi učitel přezdival Monter Pipla - ale buď byl ten drat moc
kratki a nebo ty haluze moc zvadle. Po hodině sem měl na kuchiňskim stole cosyk, co
vypadalo, tajak předni kolo od babety, ozdobene na besydku lesni školki. Ale co,
aspoň sem ušetřyl paru chechtaku a z vlasnoručně zrobene věcy ma člověk věči
radosť. Napichal sem tam štyry kupene svički, ale jaksyk mi něchtěly stať. Potem
sem to omotal zbytkem mašle z velikonoc, bo sem doma nic inšiho něnašel. V nedělu
sem chtěl zapaliť prvni, ale šlak to tref - v kisni jakisyk pajtaš dřystal o tym,
že adventni neděla začina až dalši tyděň. Tuž či mi to vydrži? Smolil sem na kisňu,
ať se tam dřystaju, co chcu, zrobil se svařak, zapalil prvni svičku, lapnul do
křesla a nasaval tu předvanočni atmosferu.

Jak sem zavřel oči, naraz sem viděl mamu eště v Hrabuvce, v zastěře v kuchini, jak
micha v lavoře kobzolovy salat. Fotra, jak zvoni u stareho Koblovskeho s flašu
ruma, esli by mu něšel zabiť kapra. Fotra s Koblovskim v kupelce s polopraznu flašu
ruma a s furt živym kaprem na dlažce. Segru, jak mě taha do ložnice a prolizame
spolu šifoner a dumame, co je v kerym tym najzenym baliku. Jak ze segru užirame
cukrove, kere mama schovavala dycki na stejne misto a dycki se divila, že sme ho
našli. Mamu, jak něse smaženeho kapra na stul. Fotra a staru babku, jak se tajak
dycki přydava jednu porcu kapra, druhu porcu kapra, labužnicki oblizuje všeckich
deset a my už mame ze segru odřene řytě, jak se na tych stolkach nědočkavě krutime.
Někoněčne pomyvani taliřu po večeřy, u kereho musa všecy pomahať, enem foter nikdy
ni. Zvonek v obyvačce, my dva ze segru jak na zavodach, kdo spiš uvidi Ježiška, až
porazyme fotra, kery pravě mizně narychlo z obyvački se zvonkem. Stromek. Baňki.
Řetazy. Darki. Prskavki. Hafo prskavek. Přysahal bysem, že ich aji po tych rokach
cytim. A do dupy!

Čmudicy smradlavy zbytek z advenťaka sem zabalil do teho, co zbylo z te dečki, na

kere to stalo na stolku a hodil z okna. Šak stejnak sem chtěl na jaro malovať, no
ni?

Tež vam přeju pěkny Advent.

10.12.2006

Mikulašska pohotovosť

Letošni Mikulaš stal za psy šček. Pojčal sem se fajny převlek za Mikulaša, ale doma
sem zystil, že mi je jaksyk maly přes břuch. Tuž co, chvilu vydržim nědychať.
Domluvil sem se s makakem a Marcelem od nas z baraku. Teho sem němusel moc
přemluvať, stačilo mu slibiť segřynu slivku. Nakoněc sem ale v utery misto na
Dubinu s berlu valil s fotrem na pohotovosť, bo se čehosyk přežral. Mama volala
cela vyplašena, že to s nim kruti jak s gramofonovu desku, tuž sem honem
přeplanoval odpoledně, ale naštěsti to celkem vyšlo, bo za mě zaskočil upřymny.

Všecko sem se vynahradil v patek, jak sme šli všecy tře na mikulašsku akcyju, keru
pořadala Blančina firma. Někere gzychty mi byly povědome z teho jarniho balu, tuž
sem se rači podvědomě upravil motylka, kereho sem stejnak neměl. Sranda začla už u
stolka s občerstvenim. Ja s Blanku sme se hned vybrali po dvojdecce červeneho, ale
Danek čučel do napojoveho listka jak dykobraz na akupunkturystu a furt něbyl
spokojeny. Chtěl brusynkovy džus, bo mu babka vykladala, že pry to je proti zubnimu
kameňu, tuž ale ten tam neměli. Tak pry že kakao, bo čokolada v omezenym množstvi
prospiva zdravi. Nakoněc se dal mineralku, ale aspoň se zoptal, co to je za značku,
bo pry mineralki se musa střydať, aby se tych mineralu moc něukladalo v břuchu. Než
se objednal, už sme lopali druhu dvojku. Tuž dufam, že z teho ten synek vyroste.

Blanka potem kajsyk zmizla s robami z roboty. To tež něchapu. Su spolu celu šichtu
a stejnak se něstača všecko povykladať. Dal sem se třeti dvojdecku, bo mi jaksyk
šmakovalo a začli sme s Dankem dyskutovať o vanočnich darkach. Vrtalo mi palu, jak
ten maly ajncvajštajn kontroluje štitki na žradle, esli tam je to, co može jesť,
roščiluje se, že eště němože voliť, vybira se školu, kaj raz budě študovať a včil
mluvi s iskrami v očach o chlopovi, kereho nikdy nikdo něviděl a přytym každy rok
nosy děckam darki. A že mu už napsal dopis a mama mu ho pomohla přylepiť izolepu na
řymsu. Jak se mi rozlivalo těplo v břuchu, napadlo mě, že bych mu vysvětlil svoju
novu teoryju o tym, že kdyby nosyl darki Ježišek, tuž by ho už kdosyk davno odhalil
podle chlistaňcu krve na tepichu v obyvačce, nebo na parapetě, ale potem sem se
spoměl, jak sem to malem posmolil loni u segry s tym gimnastu v trenkach a rači sem
držel pysk.

Zněuznany dyskovy žokej s Blančine firmy zatuhnul v osumdesatych rokach, bo furt

dokola pušťal tehdejši hity a prokladal to hitami od Dady Felixove. Na ty sebu
všecke děcka mlely jak epileptyk u zdrbane zařyvki. Po pulhodině koněčně dorazyl
ten dluho očekavany navštěvnik. Bachraty chlop omotany bilu cychu, přes to jakisyk
přehoz ze spartakijadnich trencli, kolem paly bile chmiřy, tajak by zachrapal ve
skelne vatě a navrchu jakisyk divny trychtyř. Děcke oči v tym viděly majestatni
postavu Mikulaša. Jak sem ho viděl, trochu sem se v duchu posmjal, bo mi přypoměl
děctvi, jak byla na Polaku Viečorynka a v ni taki ten fusaty pajtaš, co mu děcka
nakoněc dycki spivaly "Džiadku, drogi džiadku". Asy sem se řechtal aji nahlas, bo
se paru ludi předemnu otočilo a hledělo na mě jak Spajdermen na bijolit. Za
Mikulašem přyhopsala celkem švarna robka v antyckich hadrach se zlatymi šponami na
hlavě a s divnu konstrukcyju na řbetě, tuž cely anděl. Ale musym se pochvaliť, bo
čerty sem poznal hned. Byli dva a jeden z nich byl zvlašť dokonaly, bo za kopytem
něchaval na zemi fajnu čaru. Ten druhi kolem sebe maval řetazem jak Džeki Čen
nunčakami a pořvaval hohohooooo! Tuž nevim, esli něrobil na ine akcyji Santusaka a
nebo to bylo tym, že se tymi nunčakami raz uvalil do kolena. Ale nikomu to
něvadilo, děcka se mačkaly na mamy jak pysk na erbeg. Mikulaš se potem zval děcka k
sobě, aby odvykladaly jakusyk basničku, nebo cosyk zaspivaly. Někere enem tak staly
a čučely do parket, ale stejnak všecke dostaly baliček s tatranku, jabkem, lizatkem
a malu čokoladku. Daneček byl vyklepany jak tepich před svatkami, furt dokola se
přeřykaval, co budě zpivať, ale nakoněc svuj oblibeny song zarecytoval. Nakoněc ten
svaty chlop pozval všeckich na čertovsku dyskoteku, kaj hral zas ten stejny žokej
to, co pušťal od začatku. Dumal sem, po kolikate dvojdecce se mi začně libiť
Jandove Pravil se hurykan, Ni kulu ni, a nebo Chitila sem na pasece žižalu, ale
Danek měl jaksyk moc společenskich buněk, bo lital s ostatnimi skoro dvě hoďki. Ku
koňcu už nam ani to vino něchutnalo.

Večer fajně zakončilo lizatko-samotař, kere už komusyk něchutnalo a tak se ho

něchal položene na mojim stolku. Blanka potem našla eště poloprazny rozmočeny obal
od tatranki v kapse kabata. Tuž a ty čerti stopy byly aji u šatni a pozdě sem
zystil, že to čertisko asy něplanovalo, bo to bylo od psa. V nejbliši době musym
Dankovi vysvětliť, jak to s tymi svatkami je, bo z dalšiho takeho večirka by mě
šlak trefil.

Škoda, že sem něstihnul rodineho Mikulaša, bo upřymny pry byl na Oskara. Syce to
pry jaksyk podrbal, jak v kostymu Mikulaša děckam vyhrožoval, že ich odtahně do
pekla a něcha ich tam vařyť v tlakaču, ale barabčicy vřyskali až v Interšparu
rachotily vuzki.

Co se tyka fotra na pohotovosti, hodinu tam sedime v čekarni, až na nas přyjdě

řada. Potem ho vemu dovnitřku. Za chvilu je venku a dochtor mi vyklada, že odmitnul
iněkcyju. Na to foter na celu čekarňu, že něchce byť dalši oběť šileneho
zdravotnika, tuž mu dochtor aspoň vnutil recept na praški. Ten foter venku
rozerval, zamrkal na mě, že už mu je lepši a že on se im něda a něchal se ode mě
pozvať na fernet, bo to je na břuch nejlepši lek.

Asy se budu muset domluviť s mamu, ať mu trochu reguluje kisňu a noviny.

20.12.2006

Štědry večer za vratami

Svět se kula z kopca. Ludě hlupnu rok od roka vic a vic. Na naměsti, kaj kupuju
vanočni darki, zrobili zakopy, tuž sem kivnul Blance, že v sobotu zajeděme nakupiť
paru darku do šokinparku. Asy sem měl zatměni, že sem suhlasyl. Pravil sem, že esli
jet, tuž hned zrana, ať to mame za sebu. Temu sem aji přespal na Dubině, ať mam
všecko pod kontrolu. Aji hromadki. Měl sem to fajně promyšlene, no ni?

Zmatek začnul už rano u snidani. Danek se nimral v idle jak nědostudovany

ginekolog. Měl potem isť na dopoledně k segře, ale jak poblul přecyň aji ze
špiglem, jaksyk nam docvaklo, že to asy něbudě dobry napad. Ja sem syce pravil, že
segra je na to zvykla parurazy tydně od makaka, ale něuspěl sem. Blanka
znervozněla, bo co pry jak ma v sobě tu bestyju bakanu teryju? Uklidňoval sem ju,
že ta leze enem na oslabene jedince a tych, co žeru majonezove salaty a že Danek by
se ničeho s tatarku nědotknul ani pohrabačem. Přemluvil sem ju, ať zavola babce, ta
ho chvilu pohlida a my mezytym nakupime. Horečku neměl, enem pry ho bolel břuch,
tuž sme mu uvařyli protiblucy čaj, kery měla doma segra. Ani mi to něpřyšlo divne,
beztak se to vařy makak, jak přyjdě z knajpy po třech. Babka jak na sviňu byla s
Miladku v Zabialkově, kaj se tak fajně nakupuje před vanocami, bo ji to tipla a
poslala ji ezemesku. Tuž fajne.

Danek nechtěl čaj ani cytěť a ani se mu
ve stare vodě z kvitka. Nasypal sem tam
a robil, jake to neni fajne. Nakoněc se
tak, bo kdybysem skusyl eště jeden hlt,
svojich mrkvi.
nědivim, bo to smrdělo jak fusakle vyprane
pět lyžek cukra a med a skušal to před nim
něchal přemluviť a vypil to. Bylo to tak
přydal bych na tepich do přecyně aji paru

Dali sme ho potem ležeť a čekali na babku. Ta přyjela po jedne a deset minut nam
vykladala, jak vyhodně nakupila a že bysme měli tež vyrazyť, dokavaď je čas. Potem
se ptala, co sme to malemu vařyli a furt na mě čučela něduvěřyvě jak pav na vějiř.
Jak sem se zoptal, co je, pravila, esli už sem zapoměl, jak sem raz robil pro
všeckich večeřu. Tuž nězapoměl, ale ve Vlastě u mamy sem objevil fajny recept, tuž
sem im chtěl zrobiť radosť a nědocvaklo mi tenkrat, že ni každy ma rad čili
papryki. Danek se potem tyděń bal na sebe vyplaznuť jazyk ve špiglu. Včil sem v tym
ale byl něvině.

Nakoněc sme něchali Danka spočivať s babku a vyrazyli kolem třeti. Už na Rudne mi
bylo cosyk divne, ale jak sem vjel na ten kruhač, pochopil sem, že ta hlavni sranda
deprem začně. Kružili sme s felinu po parkovišťu jak Apolo skoro štvrhodiny, než se
našel jeden pajtaš, kery už nakupil a šťasny jak blecha nam zrobil misto. Jak sem
viděl ty zastupy ludi, skusmo sem pravil, že zvyk davať se pod stromek darki je
přežitek a že včil je v modě enem se potřasť pazuru a že bysme mohli zajet na
zahradu a enem tak tam poseděť a počuměť do lesu. Blanka se na mě podivala jak
šofer tyraku na drabant, drapla mě za pazuru a tahla ku vchodu.

V šokinparku to vypadalo jak v chamovodě přy odpichu. Ludě se mačkali jeden na

druheho tajak by tam davali cosyk zadarmo, ale nic zadarmo tam něbylo. Vlezli sme
do hračkařstvi, Blanka chtěla eště dokupiť Dankovi jakesyk auto na vysylačku, kere
viděl v jakesyk reklamě v kisni. Fajne. Červene. S otviracymi dveřami. Kurnik šopa,
čemu mi mama někupi tež cosyk take? Šak sem byl cely rok hodny, no ni? Hned mě
napadlo, že u nich budu častějši přespavať a jak Danek aji Blanka usně, trochu se
pojezdim. To vitě, jako maly gizd sem se hraval spiše s uhlim, bo teho bylo dycki
dosť a zadarmo.

Jak Blanka zaplatila, položila mi zaludnu otazku za sto bodu: "Tak co potřebuješ
koupit ty?". Tuž to bych tež rad věděl. Pravil sem, že to eště němam ujasněne. Enem
se tak divně usmjala a pravila, že možeme prolezť všecke kramy. Nakoněc sme fakt
prolezli krom lekarni a děckeho kutka všecke. Blanka měla nove zymni buty, dvě
fajne mikiny a slunečni brylki. Ja jeden ozdobny hrnek pro mamu, knižku V
sedumdesati život začina pro fotra a taku pofiderni vazu pro segru.

Jak sme se vymotali po paru dňach ven, u feliny mě čekal posledni šok. Jakisyk
pazgřyvec mi přy parkovani uvalil levy špigel a podřel levy předni blatnik. Ja sem
večinu klidny synek, muše bych v mucholapce něubližil, ale jak sem viděl tu ryhu,
naskočily mi na očach rude kontaktni fazole a v tu chvilu bych něpoznal brachu,
natož segru. Tu seryju lidovych pořekaděl se dom odněs chlop, kery pravě vystupoval
ze svoji kary vedle, bo to beztak zavinil on. Deprem jak sme s Blanku nastupili, mi
docvaklo, že parkoval u jejich dveřy. Cestu dom sme se eště stavili pro stromek.
Kupil sem se fajnu vanočni haluz.

Jak sme dorazyli na Dubinu, Danek už lital kvartyrem aji ze segřynymi gizdami a
hrali se na Něvahej a bluj. Tuž to byla rano asy enem přehaňka. Blanka mě pozvala
na štědru večeřu. Danek se už pry těši, jak budě vyhližať Ježiška se mnu. Tuž
fajne. Celkem sem se těšil. Akurat nevim, jak to vysvětlim mamě.

V nedělu sem ji zavolal a pravil ji, že letos něbudu u rodineho ustředniho topeňa.
Chvilu vyryvala, ale jak sem zahral na babkovsku notu, změkla jak želva pod parnim
valcem a pravila, ať přydu aspoň na chvilu na cukrove.

Doma sem zabalil ty třy darki pro familiju (rači spiš, ať nězapomenu) a u fajne
slivki, keru mi přyvez Kamil z Moravy, sem dumal, že letos to budu take trochu inši
vanoce. Trochu sem asy aji zachrapal, bo v obyvačce určitě něbyl kopec sněhu, na
vrchu vanočni topol, pod nim halda barevnych piksli, převazanych eště barevnějšimi
špagatami a pod tym čivavy na kolečkovych bruslach s žraločimi plutvami na řbetě. U
te hromady darku sem viděl chlopa, kery rozbaloval jednu pikslu za druhu a tahal z
nich darki jak Koperfild střeva z roby po něuspěšnym kuzle s cirkulu. Z jedne
piksli komputer, z druhe jakisyk počmarany papir, ze třeti knižku, z dalši cedečko,
dalši knižku, z jedne male jakesyk kukatko, z jedne svazany balik gazet, potem tež
jakesyk dřevěne lutki na špagatkach a z dalši staru televizu Merkur. Čim vic teho
tahal, tym vysmjatějši byl. Kura, ten teho měl. To mi přypomělo, že mam malo darku.

Jak se znam, stejnak eště v sobotu večer vyrazym kajsyk shaňať zbytek. Ale pry na
Masarykaču postavili paru fuseklostanku hned vedle teho plota, tuž sem klidny.

Tuž ať žiju svatki klidu, miru a laski mezy luďami.

28.04.2007

Spominka na Prvni maj

Zas tu mame Prvni maj, svatek všeckich zamilovanych, ale aji svatek tych, keřy
každy den vala pěški, lokalku, nebo vlasni karu na šichtu, bo my udernicy sme
zvykli slaviť Svatek prace robotu, no ni? Donědavna sem v ten den odpoledně rači
moc něvychazal z baraku, bo na každym rohu pod každym volnym stromem se
kontrolovaly blomby v zubach ruzne dvojice podle tradyce, aby im ta jejich jedina
něuschla. Nejhorši to byvalo v Komeňaku. Raz sem dojižďal po cyklostezce dvojicu,
kera se rozhodla na tym mistě, jak třa objet ten strom, že to je idealni misto na
koktejl ze slin. Hned sem se přypadal duležitějši, bo na valne hromadě sem eště
něbyl. Eště že sem měl kolobuty, bo ten švarceneger vypadal, že mě přehodi na druhu
stranu Ostravice.

Ani po tych dluhich rokach němožu dostať z lebki jeden zažitek, kery se mi stal raz
na Prvniho maja, eště jak sem travival čas mezy sedmu a pul osmu, než sem valil do
školy, bombardovanim špigla v kupelce. Chodila se mnu do třydy, lapěla vepředku a
byla švarna jak obrazek. Nědosažitělna tajak Montivrist pro Bema. Byl sem do ni
hotovy jak jorkšir do papuča. Jak se mnu nahodu promluvila ("Maš službu, umyj
tabuli, dělej!"), spotil sem se až na fusaklach. Psaval sem ji libesbryfy, kere sem
aji lepil do obalek a potem splachoval. Spominam na jedno mokre odpoledně, jak sem
se jaksyk rozepsal a ucpal sem tym vecko a potem sem to musel pazuru loviť. Tuž
mlady zamilovany vul, no ni?

Tenkrat eště za komanču se povině chodilo do pruvodu. Ona s přecedu třydy měla nesť
transparent s heslem "Mládež zdraví sjezd - práci čest!", kere vymyslel zastupce
ředitěla, bo to byl nejvěči polibtruk na škole a basnik k temu. Co čert nechtěl a
pambu mi něpřal - pět minut před startem držela transparent sama a přeceda se valal
na asfaltě, bo jaksyk něrozdychal ten hic a to dluhe stani. Ani něvim jak - asy že
sem byl nejbliž nebo sem měl nejpěknější uzel na pijonyrskim šatku - naša třydni mě
lapla a vrazyla mi tu nasadu od smetaku do pazury a už se šlo. Moja esoterotycka
fantazyja jela na plny odpich. Ja se držim s Lenku za pazuru! Syce přes dvarazy
dvumetrovu tyčku a třy metry popsane cychi, ale držim! Jak sme šli kolem vrchniho
Inčučuny na trybuně, naparoval sem se jak krocan s nadivku. Co na tym, že ona se
tvařyla tajak mala kuřy řyť.

Cely pruvod se ani něpamatuju, bo sem ho stravil v duchu s ňu ruku v ruce na

rozličnych mistach. Jak sme potem odevzdavali tu cychu na tyčkach, už sem s ňu
chodil a byla to laska na cely život, bo mi aji odpověděla na pozdrav, jak sme se
lučili. Druhi den sem byl honem vylečeny, bo sem se na obědě automatycki položil
ten umělohmotny tacek s divnym obsahem vedle jejiho. Šak spolu chodime, no ni?
Hleděla jak Krejčiř na letišni policyju a zoptala se, esli mi něhrabe a ať se valim
lapnuť tam, kaj patřym, bo mě eště kdosyk vedle ni uvidi a to by něpřežila. A bo
sem ju miloval až za hrob a nechtěl sem, aby umřela, šel sem se poslušně lapnuť sam
ku stolu u dveřy.

Jak mě v šesnasti dalši robka poslala do dupy, začal sem se pižlať pazuru
přyborovym nožem, bo pro mě už život neměl cenu. Jak mě během měsyca mama šesťrazy
zvalila, že ma všecke nože poohibane, docvaklo mi, že cosyk robim zle. Ale musym se
pochvaliť - posledni dobu mam všecke přyborove nože rovne. Tuž ale dost spominaňa,
bo robota stoji - idu slaviť robotu.

Zdař buch a v pracy v šesť!

Ostravak

Divadelni tragikomedyja

Už sem tu nechtěl psať, ale enem z dalki špehovať, co tu kdo dřystně, ale totok mi
nědalo a musym se vas zoptať, esli je to normalni.

Mama odjela před štrnasti dňami do lazni na jakesyk ty obstřyki a tež se trochu
ponatřasať před takimi tymi lazňovymi pajtašami. Je to tu enem kusek za rohem, co
by kameněm dohodil a zbytek dačiju s ďuravu nadržu dojel. Všecy ji to přejem, chraň
buch, ale pravě na tu dobu sme měli s Blanku už dluho kupene listki do divadla. Tuž
a kaj s tym malym ajnštajnem. Blančina mama zas ve špitale, moja mama na pul cestě
do Darkova, segra s Upřymnym a makakem na dovolene. Všecke zodpovědne osoby v dupě.
Jak to slyšel foter, začal hrať uraženeho a pry že on přecy vychoval v potu gzychtu
dvě děcka, tuž je tež zodpovědna osoba, no ni? Sem jednym s tych děcek, tuž mam o
jeho vychově svoje miněni (bo to byl on, kdo mi dal kdysyk do praku misto gumy s
teplaku letecku gumu osum krat osum, kera nauči litať aji dlažebni kostku, šak
stary Terlecki by moh vykladať, kdyby už ze třycet roku něrobil naplň do
přesypacych hodin). Chvilu sme povyměňovali nazory, ale bo Blanka na to přectaveni
moc chtěla a roby jak se cosyk uvezmu, tuž to je potem marne, foter nacpal do Danka
dvě čekoladki (jak on pravi) a maly potem enem hikal jak osel na naledi, že chce
byť s dědečkem, tuž sme enem pokrčili ramenami a rozhodli se svěřyť našu buducnosť
do peče naši minulosti. Foter se rosvitil jak rolada z temelinske kantyny a že pry
se spolu budu cely den a noc hrať, tajak kdysyk se mnu (škublo mi v levym oku a v
pravym kutku, ale rači sem držel pysk a krok).

Den před odjezdem mamy zme začli pochibovať, esli je to dobry napad, bo volala, co
pry ma robiť s fotrem, kery je vynervovany jak Bohdalka v trafice. Pry aby
zaplašila depku, že se jedě lazňovať a on tu zustaně sam, vygruntovala cely kvartyr
a jak už byla v tym, napadlo ju, že pošle do dupy vodni kameň, šak vitě, to je
previt. Odšrubovala všecke take ty minysprchi ze všeckich kohutku, bechla to v
kuchini do sklenek a zalela octem. A jak na potvoru, jak to potem šla montovať
zpatki do kupelki, přyšel foter, pomyslel se, jak je ta jeho robka na ňho hodna, že
nalela na oslavu svojiho odjezda sklenku becherovki, tuž do sebe kopnul puldecku
octa. Našla ho na gauču s očami vyvalenymi jak žirafa, kera se omylem lapla na
dykobraza. Ty roki na šachtě, či u stryka Jury z Moravy v jeho sklepni amaterske
palirně ho přypravily o čuch, či kereho šlaka, bo inač se to něumim vysvětliť.

Mama prvni chtěla zrušiť lazně, bo tu němože něchať take nězodpovědne přerostle
děcko, ale jak ju foter zjezdil jak Bludovičak na kolobutach, čemu pokliza před
odjezdem a esli je normalni, tuž sme všecy uznali, že už je mu dobře a že mama može
klidně vyrazyť.

Včil vim, že to bylo znameni.

V den přectaveni sme se k večeru stavili předať Danečka. Foter byl oholeny, doma
nězvykly pořadek, v kuchini na stole řyzki, tuž zme maleho předali, rozlučili se a
že se druhi den stavime. Potem eště honem ku mě, trochu se přepudrovať pysk
(Blanka, ni ja!) a už zme valili na ten spektakel. Byla to celkem sranda a aji sem
se dosť nařechtal, že sem aji zapoměl, že něsnašam chodiť nastrojeny v tych
plesovych monterkach. O přestavce sme se šli kupiť po dvojce bileho a obdivovali
ten fajny luster s ceček. Blanku potem napadlo, že bysme mohli zkontrolovať, jak
syncy doma valča. Zavolala fotrovi, ten to jaksyk dluho něbral, až po chvili se
ozval mlady vyděšeny hlasek. Blanka pry, čemu to něvzal dědeček. Maly na to pry, že
dědeček je mrtvy. V duchu sem Blanku pochvalil, bo se ji během paru vteřyn podařylo
přyspusobiť pysk barvě jejich šatu. Jak tam tak stala, třepala se a koktala do
telefona "Jak mrtvy? Co děla?" a cyntala vino po dlažce, docvaklo mi, že druhu
pulku přectaveni už asy něuvidim. Jak mě lapla za pazuru a valili sme pryč, až
venku sem se všimnul, že držim v ruce svoju, aji jeji sklenku s tym vinem, tuž sem
to tym bufetmajstrum položil před vchodem ku dveřam a dodatečně se omluvam.

Valili sme k našim jak Češi z Eura a ja sem se v pale sumiroval, co se vlasně
stalo. Co buděme robiť? A co mama? S tu to hvizdně jak na Skipiho. Jak sme vletěli
oba v butach do obyvački, foter fakt ležel na zemi. Svět se jaksyk pozastavil.
Potem se mi zas rozjel, bo Danek se jaksyk divně škňuřyl. Po gzychtě byl počmarany
jak zešit dyzgrafika a foter byl tež jakisyk flekaty po pysku. Blanka se ničeho
něvšimla a enem se opirala o futra a dychala jak Tenzyng na Lyse. Sklonil sem se k
fotrovi, kery otevřel oči a usmjal se na mě. Jak ho vysmjateho viděla Blanka, aji
přes svoju pacyfistylistycku vychovu jebla malemu bekend a forhend a ječela jak
kanar ve fryťaku, co keca, že děda umřel a či se s takich važnych věcy robi sranda.
Maly bečel jak ovca pod kombajnem, že děda byl fakt mrtvy a že se lhať něma.

Foter pomalu stanul, kečup s pysku mu kipal na tepich (mama ho dobije, až se vrati)
a dustojnym hlasem vysvětlil Blance, že ona je enem roba, že temu němože rozuměť,
bo jak se syncy hraju na indyjany a jeden z nich scypně u mučednickeho kula, tuž to
je vyřyzena věc a je fakt mrtvy.

Danek bečel eště u Šentala, že chce eště k dědečkovi a hrať se na indyjany, bo

jediny dědeček mu rozumi. Indyjanske čary zme z Danka drhli eště tyden - šak se
skustě smyť centrofix z lic.

Kontrolni otazka: když ocet rozežira vodni kameň, može žrať aji mozkove buňki?!