Vesel przdniny Bel jsem co nejrychleji zkou psenou cestikou mezi zakrslmi jablonmi a k mstu, kde se cestika dlila

do stran, a prudce jsem zaboil doleva. Vdl jsem to, e je rychlost pli velik, ale chtl jsem pekonat svj verej rekord. Nohy mi pitom proklouzly, a tak jsem se bolestiv nathl jak irok, tak dlouh a udeil se pi tom o betonov okraj cestiky do stehna. Leel jsem jako skrenec na boku na zemi a stnal bolest a zlost. Bl punochov kalhoty jsem si na stehn pkn prodel. Matka bude mt jist hysterick zchvat. Co se tam zase vl na zemi, ki na m z okna pan Skalick, jakoby to byl mj tta. Upadl sem, odpovdm na pl huby, protoe pana Skalickho nemm rd. Babika kala, e je pan Skalick majitelem domu i zahrady. Ten kluk snad nen normln, slym pana Skalickho, jak komentuje moje uklouznut sv manelce do okna kuchyn. Zase se vl po zemi. Ta jeho matka mus mt nervy jako pagty. Vm dobe, e m pan Skalick stle sleduje. Od t doby, co jsem pijel k babice, se pod kouk, co dlm, a pokikuje na m z okna. Jeho zahrada je docela mal a roste na n pr ovocnch strom. Zajm m jablo s letnmi, trochu trpkmi jablky, kter v tto dob padaj na zem. Daj se mezi nimi vybrat i trochu slad, zvlt z vrcholu stromu. Potom mm taky rd oenk, vzrostl ke, kter roste a vzadu v rohu zahrady, kde jsou navreny star cihly, ze kterch, kdy si na n stoupnu, vidm a pes plot do zahrady, kter je daleko vt ne zahrada pana Skalickho, ale nejsou na n dn stromy a roste na n jenom zelenina, zelen salty a tak. Nikdy jsem tam nikoho nezahldl. Tm se na podzim, a zase budu hledat pod oechem oky a rozbjet je cihlou. Te je ale na to jet brzy. Nejvc m tve, e kdy hledm oima na kei njak oech, dn nevidm. Babika mi kala, e jsem pli netrpliv, e budou oechy a na podzim. To u ale bude po przdninch a mon, e si pan Skalick oechy vysbr sm. Chodm se nkolikrt

denn dvat na krlky, co zbyli po ddovi v devn krlkrn. Mm je rd, protoe pi vkn neustle pohybuj rozeklanm umkem a zvdav si m prohl. Nkdy prostrm prst mezi pletivem a snam se je pohladit prstem. Jednou m ale ten ern pkn kousl do prstu, a mi tekla krev. Bolelo to, a tak jsem bel k babice, abych na krlka aloval. Babika mi vynadala, e jsem tam ten prst neml strkat, ale zavzala mi ho fem. Nkdy, kdy si na ddu vzpomenu, se snam vyptrat, kde asi leel u krlkrny, kdy se zastelil z pistole. Babika mi to nechce ct. Myslm na ddu, jestli ho to bolelo, kdy se musel zastelit nadvakrt, protoe mu to napoprv nelo, a jenom si prostelil bradu. Slyel jsem to, kdy si o tom vypravovali nai s babikou. Chtl jsem vdt, jestli najdu na zemi u krlkrny krev, ale nic jsem tam nevidl. Dda pr ml rakovinu moovho mche a bolelo ho bicho, e u to nemohl vydret. Babika taky kala, e ural krev. Kdy jsem se dval, jestli taky nezanm urat krev, nic jsem nevidl. Pamatuji si na to, kdy mn ukazoval sv krlky. Postupn je bral do ruky a nechal mi je vechny pohladit. Vichni krlci se bli, jenom ten ern, kter m potom kousl, mi zvdav oichval ruku. Dvm se na krlky a napad m, jestli si taky pamatujou na ddu, jak je bral do ruky a uklzel jim kotce a vbec se o n staral. Nkdy jim udlal ohrdku a vypustil je z kotce ven, aby si uili svobody. Dda mi vyprvl, e svoboda je nejdleitj vc, e za ni bojoval na Sibii proti bolevikm. Hdali se kvli tomu s ttou, a je mma s babikou musely okiknout. Dda kal o mm ttovi, e je taky bolevik a hovnu rozum, protoe nebyl tak jako on v Rusku jako legion, a e nevidl bdu a hlad tak jako on na vlastn oi. Dda ml pistoli schovanou v devnku a kal mi, e ji pouije, a bude nejh. Zastelil se dvakrt do hlavy, kdy u nemohl vydret hroznou bolest. Chodm ke krlkm, abych tady vzpomnal na ddu, a taky proto, e sem pan Skalick ze svho okna nevid a neki na m, e jsem spratek. Nkdy si stavm z cihel chodby, ale to

mi pan Skalick zakzal. Taky mi zakzal, abych lezl na stromy a trhal nezral ovoce. Zjistil jsem, e v prdeln na dvoe ije nkolik velkch pavouk, kte maj sv st u okna. Pozoroval jsem je, jak ekaj na svoji koist, ale dn nepichzela. Chytal jsem jim mouchy a dval se, jak je pavouci pemou a obal vlknem a jak je dovedou vyst. Druh den jsem mouchy nael vysuen bez ivota. Nevm, jestli m maj pavouci rdi, kdy jim opatuji potravu, ale mon, e o tom ani nevd. Kdy jsem si prohlel u babiky knky, nael jsem na jednom obrzku Zoju Kosmodmjanskou. Ihned jsem si vzpomnl, e jsme se o Zoje Kosmodmjansk a jejch kamardech uili ve kole. Zoja mla oholenou hlavu a visela na ibenici. Na prsou mla pipevnnou tabulku, na n bylo nco napsno rusky. Babika mi to neumla pest. Pi pohledu na obrzek jsem poctil vzruen. Zajmalo m, zda oben bol, ale babiky jsem se na to nezeptal. K obrzku jsem se asto vracel a pemlel o oben. Vzruen, kter jsem pocioval pi pohledu na Zoju Kosmodmjanskou, bylo stle silnj. Chtl bych na vlastn oi vidt, jak se lid mu a jak vypad poprava. Vzruovalo m Zojino bezvldn tlo i oholen hlava, chtl bych vdt, jak ji muili a zda pi tom kiela. Vnmal jsem smrt velmi intenzvn a zajmal jsem se o ni jako o nco novho, zvltnho a svm zpsobem i krsnho a pitalivho. Babika mi kala, e v Rusku nem lidsk ivot dnou cenu. Dda j po nvratu z Ruska vypravoval o zvrstvech, kter vidl na vlastn oi. Ml jsem mu za zl, e mi to, ne zemel, neekl tak. Urit by m to zajmalo vc ne babiku, kter o tom vlastn ani nechtla slyet. Obrzek z knky, kter m tak zaujal, ml pro m zvltn cenu. Myslel jsem na to v souvislosti s tm, co nm o ruskch hrdinech, kter Nmci umuili, vyprvla pan uitelka. Pohled na mrtvou Zoju Kosmodmjanskou ve mn vzbuzoval muivou slast, chtl bych vdt, jak vypad oben. Vzpomnl jsem si, e v devnku vis na hebku provaz a vypravil se pro nj. Provaz byl vysoko a nedoshl jsem na nj. Musel jsem nejprve vyskoit na

hromadu natpanho dv, kter se vak se mnou sesula. Dopadl jsem tvrd na koleno a odel si jej. Z kolena mi zaala tci krev, kter mla sladkou chu. Nedbal jsem na to a pemlel, jak se k provazu dostat. Pomohly mi hrb, ktermi jsem opatrn provaz sundal. Byl to siln konopn provaz, na kterm by jist mohl bt oben i dospl lovk. Devnk jsem zajistil tskou a provaz jsem opatrn nesl tak, aby m nevidl pan Skalick. Rozhlel jsem se po stromech v zahrad, kam by se provaz dal pro ppad, e by bylo poteba nkoho obsit, pivzat. Musel jsem myslet i na to, aby m z okna nevidl pan Skalick, kter by jist zase na m pokikoval. Nakonec se mi jevilo jako nejvhodnj pivzat provaz na rozeklanou vtev jablon. Jedinm problmem bylo, e jsem tam nedoshl. Musel jsem se vrtit do devnku pro starou oprskanou stoliku, kterou jsem si postavil pod vtev, a mohl tak snadno provaz pivzat. Protoe jsem nevdl, jak upravit na konci provazu smyku, musel jsem se vrtit prostudovat fotografii Zoji. Bohuel vak z fotografie nebylo mon zjistit, jak je smyka utvoena. Babika prv dopekla buchty, a tak jsem si vybral makovou, kter jet plila do ruky. Po cest na zahradu jsem ji stail rychle snst a poplit si jazyk, nebo jsem nechtl ekat, a vychladne. Byl jsem zvdav na to, zda se mi poda vytvoit sprvnou smyku, skrze n by prola moje hlava. Kupodivu se mi to po krtk chvli podailo. S rukama za zdy jsem pistoupil k improvizovan ibenici jako odsouzen na smrt. Pedstavoval jsem si, jak jsem odsuzovn krkoravm hlasem prokurtora, kter pro m d smrt, tak jak jsem to slyel z rozhlasu. Stovky lid vzruen volaly po mm psnm potrestn. Stl jsem ve svch pedstavch mezi zloinci odsouzenmi za zradu na dlnick td. Vzruenm mi siln tlouklo srdce, kdy jsem si stoupal na stoliku a kolem krku si zathl oprtku. Zavel jsem oi a nohy mrn pokril v kolenou. Bylo to slastn a vzruujc, pedstavoval jsem si Zoju Kosmodmjanskou, jak jsme spolu pipevnni na jednu ibenici, a uvdomil jsem si, e mi na prsou

chyb hanliv tabulka. Chtl jsem proto seskoit ze stoliky, abych si ji jet nkde opatil, ale zapomenul jsem si sthnout oprtku. Hra se promnila ve skutenost. Stolika, na n jsem stl, se zvrtla, a j jsem se ocitl bez opory. Smyka se mi sthla kolem krku, ctil jsem jet, jak se vtev jablon pronesla k zemi, ale zejm chyblo jen nkolik centimetr k tomu, abych se pikama dotkl zem. Ctil jsem, jak se mi hlava nalv krv, jakoby mi mla kadou chvli prasknout, hrdlo se mi sthlo tak, e jsem nemohl popadnout dech, a j si uvdomil, e pichz nezvratn konec. Moj posledn mylenkou byla samota a bezmoc, poslednm pocitem byl vlhk a studen chlad, prostupujc celou moj bytost, pichzejc odnkud z jinho svta.