Samantha Youngová

Dublin Street

===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 ON DUBLIN STREET

Copyright © Samantha Young, 2012

All rights reserved
Translation © Zdeňka Zvěřinová 2013

ISBN 978-80-249-2380-2

===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 PROLOG
Hrabství Surry, Virginie

Nudila jsem se.

Kyle Ramsey mi zezadu kopal do židle, aby upoutal mou pozornost, ale už včera kopal do židle mé
nejlepší kamarádky Dru Trolerové, takže jsem na to nechtěla upozorňovat, aby ji to nerozrušilo. Byla
do Kyla bláznivě zamilovaná. Místo toho jsem ji tedy pozorovala, jak sedí vedle mě, a zatímco pan
Evans čmáral na tabuli další rovnici, kreslila si do růžku sešitu spoustu malinkatých srdíček. Vlastně
bych měla dávat pozor, protože jsem v matematice dost plavala. Rodiče by nebyli asi moc nadšení,
kdybych propadla už v prvním ročníku střední školy.
„Pane Ramsey, byl byste tak laskavý a šel mi k tabuli odpovědět na tuhle otázku, nebo byste radši
zůstal za Jocelyn, abyste ji mohl dál kopat do židle?“
Třída se zahihňala a Dru po mně šlehla vyčítavým pohledem. Ušklíbla jsem se a podrážděně se na
Evanse zadívala.
„Radši bych zůstal tady, jestli to nevadí, pane Evansi,“ odpověděl Kyle drze. Protočila jsem oči
v sloup, a i když jsem vzadu na krku cítila jeho pronikavý pohled, odmítala jsem se obrátit.
„To byla jen řečnická otázka, Kyle. Pojďte sem.“
Zaklepání na dveře učinilo přítrž Kylovu zasténání. Při pohledu na ředitelku paní Shawovou celá
třída ztichla. Co tu dělá? To naznačovalo potíže.
„Páni,“ zamumlala Dru tiše a já se na ni zamračila. Kývla ke dveřím. „Poldové.“
Otřeseně jsem se obrátila. Paní Shawová šeptala něco panu Evansovi a škvírou mezi jejich těly jsem
jasně viděla policajty čekající na chodbě.
„Slečno Butlerová.“ Hlas paní Shawové mě donutil, abych se na ni překvapeně podívala. Popošla ke
mně a já měla pocit, že mi srdce skočilo až do krku. Z jejích očí čišela ostražitost i soucit a mně se
chtělo okamžitě couvnout nejen od ní, ale i od všeho, co se mi chystala říct. „Můžete jít se mnou,
prosím? Vezměte si svoje věci.“
V tuhle chvíli by se obvykle začaly třídou šířit posměšné poznámky o tom, že lítám v pěkné kaši.
Jenže tentokrát spolužáci stejně jako já cítili, že o tohle nejde. Ať už na mě na chodbě čeká cokoli,
nehodlali si mě kvůli tomu dobírat.
„Slečno Butlerová?“
Třásla jsem se náhlým přílivem adrenalinu a přes hučení v uších jsem skoro nic neslyšela. Stalo se
něco mámě? Nebo tátovi? Sestřičce Beth? Tenhle týden si rodiče vzali na pár dní volno, aby se od
poněkud hektického léta odreagovali. Dnes vyrazili s Beth na piknik.
„Joss.“ Dru do mě šťouchla. Jakmile se loktem dotkla mé paže, vymrštila jsem se, až moje židle na
dřevěné podlaze hlasitě zaskřípala. Aniž jsem se na někoho podívala, zašátrala jsem po tašce
a naházela všechno z lavice dovnitř. V místnosti to zašumělo, jako když se studený vítr prožene
prasklinou v okenní tabulce. I když jsem si vůbec nepřála vědět, co mě čeká, chtěla jsem z téhle
místnosti co nejdřív vypadnout.
Vypotácela jsem se za ředitelkou na chodbu a slyšela, jak za mnou pan Evans zaklapl dveře. Celou
dobu jsem mlčela. Jen jsem se dívala na paní Shawovou a na dva policisty, kteří mě odtažitě, ale
soucitně pozorovali. U zdi stála nějaká žena, jíž jsem si předtím nevšimla. Tvářila se vážně, ale
klidně.
Paní Shawová se dotkla mé paže a já se podívala na její ruku, která mi spočívala na svetru. Nikdy
jsem s ředitelkou nemluvila, a teď se mě takhle dotýká?
„Jocelyn… tohle jsou policisté Wilson a Michaels. A tady je Alicia Nugentová ze sociálky.“
 Tázavě jsem na ni pohlédla.
Paní Shawová zbledla. „Z odboru sociálně právní ochrany dětí.“
Hruď se mi naplnila strachem a měla jsem co dělat, abych se vůbec nadechla.
„Jocelyn,“ pokračovala ředitelka, „je mi moc líto, co ti teď musím říct… ale tvoji rodiče a sestra
Elizabeth měli nehodu.“
Čekala jsem a cítila, jak se mi svírá hruď.
„Zemřeli na místě, Jocelyn. Moc mě to mrzí.“
Sociální pracovnice ke mně přistoupila a začala na mě mluvit. Dívala jsem se na ni, ale viděla jsem
jen rozmazané barevné skvrny. Slyšela jsem tlumenou řeč, jako kdyby někdo vedle mě nechal puštěný
kohoutek.
Nemohla jsem se nadechnout.
V panice jsem se snažila chytit něčeho, co by mi pomohlo dýchat. Ucítila jsem na sobě cizí ruce.
Doprovázela je klidná, tichá slova. Po tvářích mi tekly slzy, na jazyku jsem cítila sůl a srdce mi bušilo
tak rychle, že jsem měla pocit, že každou chvíli vybuchne.
Umírala jsem.
„Dýchej, Jocelyn.“
Ta slova mi zněla v uších pořád dokola, dokud jsem se na ten pokyn nezačala soustředit. Po chvíli
se mi pulz zpomalil a plíce se otevřely. Skvrny před mýma očima začaly mizet.
„To je ono,“ šeptala paní Shawová a teplou rukou mě konejšivě hladila po zádech. „To je ono.“
„Měli bychom jít.“ Hlas sociální pracovnice mě vytrhl z omámení.
„Dobře. Zvládneš to, Jocelyn?“ zeptala se paní Shawová tiše.
„Jsou mrtví,“ odpověděla jsem. Potřebovala jsem zjistit, jak ta slova znějí. Nemohla to být pravda.
„Je mi to líto, zlatíčko.“
Na pokožce, na dlaních, v podpaždí i na zátylku mi vyrazil studený pot. Po těle mi naskočila husí
kůže a nedokázala jsem se přestat třást. Zatočila se mi hlava, až jsem zavrávorala, a bez varování se
mi zvedl žaludek. Sklonila jsem se a vyzvracela svou snídani sociální pracovnici na boty.
„Je v šoku.“
Opravdu?
Nebyla to jen cestovní nevolnost?
V jednu chvíli jsem seděla na místě, kde bylo teplo a bezpečno, a za několik vteřin, jako by zazněl
gong…
… jsem se ocitla úplně někde jinde.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 1
Skotsko
O osm let později

Byl to krásný den na hledání nového domova. A nové spolubydlící.

Vyšla jsem ze staré, vlhké schodišťové šachty svého georgiánského činžovního domu do fantasticky
teplého dne v edinburských ulicích. Krátce jsem pohlédla na atraktivní zelenobílé pruhované kraťasy,
které jsem si před několika týdny koupila v Topshopu. Od té doby nepřetržitě pršelo a já si zoufala, že
si je snad nikdy neobléknu. Ale konečně vyšlo sluníčko, vykukovalo za vrcholkem věže
bruntsfieldského evangelického kostela, konejšilo můj smutek a vracelo mi část naděje. Jako člověk,
který prožil celý život ve Spojených státech a až v osmnácti letech odjel do matčiny vlasti, jsem se jen
těžko smiřovala se změnou. Zvykla jsem si na svůj prostorný byt, kde jsem neustále řešila problémy
s hlodavci, a stýskalo se mi po nejlepší kamarádce Rhian, s níž jsem bydlela od prvního ročníku
edinburské univerzity. Seznámily jsme se na koleji a hned jsme si padly do noty. Obě jsme byly velmi
uzavřené a vyhovovalo nám být spolu už kvůli tomu, že ani jedna z nás na tu druhou netlačila, aby
mluvila o minulosti. V prvním ročníku jsme se velmi sblížily a rozhodly se, že ve druháku si
pronajmeme byt. Teď, když jsme dostudovaly, Rhian odjela do Londýna dělat doktorát z filozofie a já
zůstala bez spolubydlící. V souvislosti s tím jsem přišla i o dalšího nejbližšího přítele Jamese,
Rhianina partnera. Vydal se do Londýna (musím dodat, že to město nesnášel) jen proto, že chtěl být
s ní. A aby toho nebylo málo, můj domácí se rozváděl a potřeboval byt zpátky.
Poslední dva týdny jsem strávila tím, že jsem odpovídala na inzeráty od mladých žen, které hledaly
spolubydlící. Zatím to bylo fiasko. Jedna dívka nechtěla bydlet s Američankou. Vadil jí snad můj
americký obličej? Další tři byty byly zkrátka nechutné. Vůbec nepochybuju o tom, že jedna dívka byla
drogová dealerka a byt té poslední vypadal, že ho používá spíš jako bordel. Vroucně jsem doufala, že
moje dnešní schůzka s Ellie Carmichaelovou skončí úspěchem, i když nabízela ten nejdražší byt
z mého seznamu a nacházel se na opačné straně centra.
Pokud šlo o mé dědictví, snažila jsem se utrácet co nejmíň, jako bych tím snad mohla ubrat svému
„štěstí“ na hořkosti. Teď jsem si ale začínala zoufat.
Jestli se chci stát spisovatelkou, potřebuju vhodný byt a vhodnou spolubydlící.
Pochopitelně jsem uvažovala i o možnosti, že bych bydlela sama. Mohla jsem si to dovolit. Ale
abych byla upřímná, představa naprosté samoty se mi nelíbila. I když jsem si obvykle nechávala
osmdesát procent soukromí pro sebe, ráda jsem se obklopovala lidmi. To, že se mnou mluvili
o věcech, které se mě osobně netýkaly, mi umožňovalo vidět různé situace z jejich úhlu. Věřím, že
všichni dobří spisovatelé by měli mít otevřený pohled na život. I když jsem to nepotřebovala, každý
čtvrtek a pátek večer jsem pracovala u baru v jednom klubu na George Street. Staré klišé je pravdivé –
barmani vyslechnou ty nejneuvěřitelnější historky.
Přátelila jsem se se dvěma kolegy, Jo a Craigem, ale mimo práci jsme se nestýkali. Jestli jsem
chtěla kolem sebe trochu života, potřebovala jsem spolubydlící. A navíc byl tento byt pouhých několik
ulic od mého zaměstnání.
Snažila jsem se potlačit úzkost z hledání nového bytu, a přitom vyhlížela taxík s rozsvíceným
majáčkem. Zahlédla jsem krámek se zmrzlinou a zalitovala, že nemám čas se tam zastavit a nějakou
ochutnat, takže jsem skoro přehlédla taxi, které se ke mně blížilo z protější strany. Mávla jsem na něj
a rozhlédla se, jestli můžu bezpečně přejít. Byla jsem vděčná, že mě řidič uviděl a zajel k obrubníku.
Přeběhla jsem přes širokou ulici, aniž jsem skončila připlácnutá na čelním skle nějakého chudáka jako
zelenobílý brouk, a rozběhla se k taxíku s cílevědomým odhodláním popadnout kliku u dveří.
 Místo kliky jsem popadla něčí ruku.
Zmateně jsem sklouzla pohledem po opálené mužské paži až k širokým ramenům a zacloněnému
obličeji, za nímž zářilo slunce. Tyčil se nade mnou ve výšce dobrých sto pětaosmdesáti centimetrů,
takže se svými sto pětašedesáti centimetry jsem si připadala jako trpaslík.
Všimla jsem si jeho drahého kvádra a přemítala, proč se, krucinál, drží mého taxi.
Z jeho obličeje unikl povzdech. „Kam jedete?“ zeptal se mě zvučným hlasem. Žila jsem tu čtyři
roky a uhlazený skotský přízvuk mě stále rozechvíval. Ten jeho, i když položil jen stručnou otázku,
mě úplně dostal.
„Na Dublin Street,“ odpověděla jsem automaticky a přitom doufala, že mám před sebou delší cestu
než on, takže mi taxi přenechá.
„Dobře.“ Otevřel dveře. „Taky jedu tím směrem, a protože už mám zpoždění, co kdybychom se
o tohle taxi podělili a neztráceli deset minut rozhodováním, kdo ho potřebuje víc?“
Mého pozadí se dotkla teplá ruka a jemně mě popostrčila dopředu. Ohromeně jsem se nechala
vsunout do taxíku, vklouzla na sedadlo a zapnula si bezpečnostní pás. Přitom jsem marně přemýšlela,
jestli jsem na tu otázku souhlasně kývla. Dost jsem o tom pochybovala.
Slyšela jsem, jak Kvádro úsečně oznámil taxikáři jako cíl Dublin Street, zamračila jsem se
a zamumlala: „Díky, jestli mám tedy za co.“
„Jste Američanka?“
Při té tiché otázce jsem konečně pohlédla na muže vedle sebe. Tak dobře.
Páni.
Mohlo mu být něco kolem třicítky. Nebyl pohledný podle klasických měřítek, ale jiskřilo mu
v očích a křivil koutek smyslných úst, z nichž společně se zbytkem jeho vizáže vyzařoval neskutečný
sex-appeal. Podle jeho skvěle ušitého stříbřitě šedého obleku jsem odhadovala, že je finančně
zajištěný. Posadil se s uvolněností muže, který je v kondici. Pod vestou a bílou košilí měl pevné
ploché břicho. Z jeho světle modrých očí s dlouhými řasami čišelo pobavení a nejvíc mě ohromilo, že
má tmavé vlasy.
Dávala jsem přednost blonďákům. Odjakživa.
Přesto žádný z nich nikdy nezpůsobil, že by se mi na první pohled sevřely útroby chtíčem. Upíral na
mě výrazný mužný obličej se špičatou bradou s důlkem, širokými lícními kostmi a orlím nosem.
Tváře měl porostlé tmavým strništěm a rozcuchané vlasy. Celkově se zdálo, že si jeho chlapská
neupravenost s elegantním oblekem šitým na zakázku odporují.
Kvádro zvedl při mé do očí bijící prohlídce obočí a touha, kterou jsem cítila, se k mému
naprostému úžasu zčtyřnásobila. Nikdy jsem necítila okamžitou přitažlivost k mužům, a od skončení
puberty jsem dokonce ani neuvažovala o tom, že bych si s někým něco sexuálně začala.
Ačkoli kdyby se vyjádřil on, nebyla jsem si jistá, jestli bych ho dokázala odmítnout.
Jakmile mi ta myšlenka bleskla hlavou, celá jsem se napjala. Obranné instinkty byly okamžitě ve
střehu a můj nicneříkající zdvořilý výraz pozbyl veškerých emocí.
„Jo, jsem Američanka,“ odpověděla jsem, když jsem si konečně vzpomněla, že mi Kvádro položil
otázku. Odvrátila jsem se, abych se nemusela dívat na jeho významné uculení, a předstírala, že se
nudím. Přitom jsem děkovala nebesům, že moje olivová pokožka zakryje ruměnec.
„Jste tu na návštěvě?“ vyzvídal.
Rozladilo mě, jak na něj reaguju, a tak jsem se rozhodla, že čím míň spolu budeme mluvit, tím líp.
Kdoví, jakou pitomost bych udělala nebo řekla? „Ne.“
„Takže jste studentka.“
Jeho tón se mi nelíbil. Takže jste studentka. Řekl to, jako by u toho metaforicky obrátil oči v sloup.
Jsou snad studenti flákači, kteří nemají v životě žádný skutečný cíl? Prudce jsem obrátila hlavu, abych
ho sjela jedovatým pohledem, a přistihla jsem ho, jak si se zájmem prohlíží moje nohy. Tentokrát
jsem zvedla obočí a čekala, až odtrhne úchvatné oči od mé obnažené pokožky. Vycítil můj pohled,
zvedl hlavu k mému obličeji a všiml si, jak se tvářím. Očekávala bych, že bude předstírat, že po mně
neházel očima, nebo aspoň rychle odvrátí pohled, ale k mému překvapení pokrčil rameny a potom mi
věnoval ten nejpomalejší, nejhříšnější a nejsvůdnější úsměv, jaký jsem kdy viděla.
Protočila jsem panenky a bojovala s přívalem horka mezi nohama. „Byla jsem studentka,“
odpověděla jsem nakvašeně. „Bydlím tady. Mám dvojí občanství. Proč vám to vůbec vyprávím?“
„Jste napůl Skotka?“
Stěží jsem se zmohla na to, abych přikývla. Dostalo mě, jak vyslovil „Skotka“ s nápadně tvrdým t.
„Co děláte teď, když máte po škole?“
Proč se o to vůbec zajímal? Koutkem oka jsem na něj pohlédla. Za cenu obleku, který měl na sobě,
bychom s Rhian vyžily na mizerném studentském jídle celé čtyřleté studium. „Co děláte vy? Tedy
když zrovna necpete ženy do taxíků?“
Jeho jedinou reakcí na mou posměšnou poznámku byl mírný úsměv. „Zkuste si tipnout.“
„Nejspíš jste právník. Odpovídáte na otázky otázkami, manipulujete s lidmi, uculujete se…“
Oči mu zablýskly a v hrudi mi zavibroval sytý a hluboký smích. „Nejsem právník, ale vy byste se
na to hodila. Kdo tady odpovídá na otázku otázkou? A teď,“ pokynul ke mně a přejel pohledem po
mých rtech, přičemž mu oči o něco ztmavly, „se rozhodně uculujete.“ Jeho hlas se mírně zastřel.
Když se naše oči setkaly a zůstaly spojené na mnohem delší dobu, než je u dvou cizích lidí zdvořilé,
pulz se mi rychle rozběhl. Cítila jsem, že mi hoří tváře… i jiná místa. Neverbální rozhovor mezi
našimi těly mě vzrušoval čím dál víc. Pod podprsenkou se mi vztyčily bradavky, a to se mnou natolik
otřáslo, že jsem se probrala zpátky do reality. Odtrhla jsem od něj oči, pohlédla na projíždějící auta
a modlila se, aby už byl zítřek a tahle jízda taxíkem byla minulostí.
Když jsme se přiblížili k Princes Street a k další odbočce kvůli opravě tramvajových kolejí, k níž
městská rada přistoupila, začala jsem uvažovat o tom, jestli se mi podaří vystoupit z taxíku, aniž s ním
budu muset znovu mluvit.
„Stydíte se?“ zeptal se Kvádro, a rozbil tak moje naděje napadrť.
Nemohla jsem si pomoct a při té otázce jsem se k němu se zmateným výrazem obrátila. „Co
prosím?“
Naklonil hlavu a přimhouřenýma očima se na mě zadíval. Připomínal líného tygra, co po mně
obezřetně pokukuje, jako by se rozhodoval, jestli jsem úlovek, který stojí za to, aby ho pronásledoval.
Když zopakoval: „Stydíte se?“ zachvěla jsem se.
Styděla jsem se? Ne. Obvykle jsem necítila stud, jen blaženou netečnost. Vyhovovalo mi to. Bylo to
tak bezpečnější. „Proč myslíte?“ Snad ze mě nevyzařují žádné plaché vibrace? Při té představě jsem se
ušklíbla.
Kvádro znovu pokrčil rameny. „Většina žen by využila toho, že jsem s nimi uvězněný v taxíku –
živě by konverzovala, strčila by mi pod nos svoje telefonní číslo… a tak dál.“ Zalétl očima k mé hrudi
a pak se rychle vrátil k obličeji. Do tváří se mi nahrnula horká krev. Nevzpomínala jsem si, kdy
naposledy mě někdo uvedl do rozpaků. Obvykle jsem se necítila vystrašená, a tak jsem to pokusila
odbýt mávnutím ruky.
Jeho přílišná sebedůvěra se mě však natolik dotkla, že jsem se na něj strojeně usmála. Překvapilo
mě, když při pohledu na můj úsměv mírně rozevřel oči. „Vážně si o sobě hodně myslíte,“ utrousila
jsem.
Zakřenil se na mě, přičemž ukázal bílé, i když nedokonalé zuby, a jeho pokřivený úsměv vyvolal
v mé hrudi neznámý gejzír pocitů. „Mluvím ze zkušeností.“
„Nejsem zrovna typ dívky, co dává svoje číslo na potkání.“
„Chápu.“ Přikývl, jako by si o mně udělal konečný obrázek, a ačkoli se stále usmíval, jeho rysy se
napjaly a uzavřely. „Odmítáte sex do třetí schůzky, chcete se vdát a mít děti.“
 Ušklíbla jsem se jeho unáhlenému úsudku. „Ne, ne a ne.“ Manželství a děti? Při té představě jsem
se otřásla a strach, který zatím jen ostražitě kroužil kolem, mi pevně sevřel hruď.
Kvádro se na mě podíval a zachytil v mém obličeji něco, kvůli čemu se uvolnil. „Zajímavé,“
utrousil.
Ne. Vůbec to nebylo zajímavé. Nechtěla jsem být pro tohohle povýšence zajímavá. „Nedám vám
své telefonní číslo.“
Znovu se usmál. „O nic jsem vás nežádal. A i kdybych ho chtěl, neřekl bych si o něj. Mám
přítelkyni.“
Ignorovala jsem pocit zklamání v břiše, které se zjevně stalo filtrem mezi mým mozkem a ústy.
„Tak se na mě přestaňte takhle dívat.“
Kvádro vypadal pobaveně. „Mám přítelkyni, ale nejsem slepý. To, že nemůžu nic dělat, ještě
neznamená, že se nesmím kouknout.“
Jeho pozornost mě vůbec nevzrušovala. Jsem silná a nezávislá žena. Vykoukla jsem z okénka
a s úlevou postřehla, že jsme u zahrad na Queen Street. Dublin Street byla hned za rohem.
„Jsem tady, díky,“ zavolala jsem na řidiče.
„Kde chcete zastavit?“ houkl na mě.
„Tady,“ odpověděla jsem o něco ostřeji, než jsem měla v úmyslu. Když směrovka taxíku začala
blikat a auto zastavilo, s úlevou jsem se nadechla. Aniž jsem se na Kvádro ohlédla nebo mu cokoli
pověděla, podala jsem řidiči peníze a sáhla po dveřích.
„Počkejte.“
Ztuhla jsem a ostražitě se po něm ohlédla přes rameno. „Co je?“
„Máte nějaké jméno?“
Usmála jsem se. Teď, když jsem se od něj i od toho bizarního pocitu přitažlivosti vzdalovala, jsem
pocítila úlevu. „Dokonce dvě.“
Vystoupila jsem z taxíku a ignorovala zrádný záchvěv potěšení, který mě při zvuku jeho smíchu
zaplavil.

Jakmile se otevřely dveře a já poprvé uviděla Ellie Carmichaelovou, bylo mi jasné, že si ji

pravděpodobně oblíbím. Vysoká blondýna měla na sobě moderní tílko a kraťasy, modrý plstěný
klobouk, monokl a falešný knír.
Zamrkala na mě širokýma světle modrýma očima.
Zmateně jsem se zeptala: „Nejdu nevhod?“
Ellie se na mě chvíli dívala, jako by ji moje rozumná otázka ohledně jejího úboru zmátla. Pak,
protože jí najednou došlo, že má falešný knír, na něj ukázala. „Spíš brzy. Uklízím.“
Klobouk, monokl a knír? Pohlédla jsem za její záda do světlé a vzdušné předsíně. U protější zdi stál
bicykl bez předního kola a o skříňku z ořechového dřeva byla opřená nástěnka s fotografiemi, sbírkou
pohlednic a různými výstřižky z novin a časopisů. Pod řadou věšáků, které se ztrácely ve spoustě
dlouhých kabátů a sak, se neuspořádaně válely dva páry pevných bot a jedny černé lodičky. Podlaha
byla z tvrdého dřeva.
Moc pěkné. Pohlédla jsem zpátky na Ellie a široce jsem se usmála, protože na mě celá situace
působila přívětivým dojmem. „Utíkáte před mafií?“
„Prosím?“
„Ten převlek.“
„Ach.“ Zasmála se, ustoupila ode dveří a pokynula mi, ať jdu dál. „Ne, ne. Včera večer jsem tu měla
přátele a trochu jsme to přehnali s pitím. Vytáhli jsme všechny halloweenské kostýmy.“
Znovu jsem se usmála. Působilo to zábavně. Zastesklo se mi po Rhian a Jamesovi.
„Vy jste Jocelyn, viďte?“
 „Jo. Joss,“ opravila jsem ji. Neříkala jsem si Jocelyn od doby, kdy rodiče zemřeli.
„Joss,“ opakovala a vlídně se na mě usmívala, zatímco jsem vcházela do přízemního bytu. Voněl
báječně – svěžestí a čistotou.
Stejně jako byt, který jsem opouštěla, i tento byl z georgiánského období až na to, že tohle kdysi
býval rodinný dům. Teď byl rozdělený na dvě jednotky – vlastně ve vedlejším vchodu byl butik
a pokoje v patře patřily k němu. Nevěděla jsem, jak to nahoře vypadá, ale butik to byl velice příjemný,
s ručně šitým oblečením, z něhož byl každý kousek originál. Tenhle byt…
Páni.
Stěny byly tak hladké, že musely být nedávno vyštukované, a ať tu rekonstrukci prováděl kdokoli,
dokázal zázraky. Vysoké podlahové lišty a stylové dekorativní římsy citlivě připomínaly období
vzniku. Stropy dosahovaly snad až do nebe stejně jako v mém starém bytě. Zdi byly elegantně bílé, ale
rozčleněné barevnými moderními obrazy. Bílá barva by za normálních okolností působila stroze, ale
kontrast s tmavým ořechem a podlahou z tvrdého dřeva navozoval dojem jednoduché elegance.
V tu chvíli jsem se zamilovala, a to jsem ještě neviděla zbytek.
Ellie si rychle sundala klobouk a knír a otočila se, aby mi něco řekla. Pak se s rozpačitým úsměvem
zarazila a odstranila monokl, který stále měla na jednom oku. Položila ho na kredenc z ořechového
dřeva a rozzářila se. Vypadala, že je neustále dobře naložená. Obvykle jsem se veselým lidem
vyhýbala, ale na Ellie bylo něco okouzlujícího.
„Nejdřív vás tu provedu, co vy na to?“
„To zní dobře.“
Ellie došla ke dveřím po mojí levici a otevřela je. „Koupelna. Vím, že hned vedle hlavního vchodu
je to nezvyklé, ale nejde tu všechno, co potřebujete.“
Ach, vzdychla jsem v duchu a váhavě vstoupila dovnitř.
Moje páskové sandály pleskaly na podlaze z lesklých krémových dlaždic, které pokrývaly místnost
do posledního místečka kromě stropu vymalovaného v barvě másla, v němž byly zabudované bodové
reflektory.
Byla to obrovská koupelna.
Přejela jsem rukou po vaně se zlatými nožičkami ve tvaru pařátů a okamžitě jsem si představila, jak
hraje hudba, na zdech se mihotá světlo svíček a já ležím ve vodě, v ruce držím sklenku červeného vína
a zbavuji svou mysl… úplně všeho. Vana stála uprostřed, vzadu v pravém rohu byl prostorný sprchový
kout s tou největší sprchovou hlavicí, jakou jsem kdy viděla, a po levé straně na bílé keramické polici
byla položená moderní skleněná mísa. Že by umyvadlo?
Rychle jsem si to všechno srovnala v hlavě. Zlaté kohoutky, obrovské zrcadlo, vyhřívaný držák na
ručníky…
V mé staré koupelně držák na ručníky úplně chyběl.
„Páni.“ Usmála jsem se na Ellie přes rameno. „To je nádhera.“
Ellie, která prakticky poskakovala v žabkách naboso, přikývla a její zářící oči se na mě vlídně
usmívaly. „Já vím. Moc to nepoužívám, protože mám ve svém pokoji samostatné příslušenství, ale
pro mé budoucí spolubydlící je to rozhodně plus. Budou mít tuhle místnost v podstatě pro sebe.“
Hm, přemýšlela jsem o lákadlu v podobě koupelny. Začínala jsem chápat, proč za pronájem tohoto
bytu chtějí tak astronomickou sumu. Ale pokud mám peníze na to, abych tu bydlela, proč bych
odcházela?
Následovala jsem Ellie přes chodbu do prostorného obývacího pokoje a přitom jsem se zdvořile
zeptala: „Vaši bývalí spolubydlící se odstěhovali?“ Snažila jsem se působit jen zvědavě, ale ve
skutečnosti jsem si chtěla Ellie oťuknout. Byt byl úplně senzační, takže problém byl možná
v majitelce. Než mi stačila odpovědět, zastavila jsem se, pomalu se obrátila a přelétla místnost
pohledem. Jako ve všech starých budovách tu byly velice vysoké stropy a širokými okny se z rušné
ulice linula spousta světla. Uprostřed protější stěny byl zabudovaný velký krb, který byl zjevně použit
jen jako doplněk a žádný oheň se v něm nerozdělával. Přesto propůjčoval půvabnému pokoji
mimořádnou atmosféru. Určitě je tu o něco větší nepořádek, než mám ráda, pomyslela jsem si
a pokukovala po nahodile položených hromadách knížek a hloupých drobnůstkách… jako byla hračka
Buzze Rakeťáka.
Nehodlala jsem se na něj zeptat.
Když jsem si Ellie prohlédla důkladněji, začal ten zaneřáděný pokoj dávat smysl. Blonďaté vlasy
měla stažené do neupraveného drdolu, na nohou žabky, každou jinou, a na lokti přilepenou cenovku.
„Spolubydlící?“ promluvila a obrátila se, aby mi pohlédla do očí. Než jsem stačila svůj dotaz
zopakovat, vrásky mezi jejím světlým obočím se vyhladily. Přikývla, jako by pochopila. Fajn. Nebyla
to zas tak těžká otázka. „Kdepak.“ Zavrtěla hlavou. „Nikoho jsem tu neměla. Bratr koupil tenhle byt
jako investici a celý ho zrekonstruoval. Pak došel k závěru, že nechce, abych si během studia musela
dělat starosti s tím, z čeho někomu zaplatím nájem, tak mě tu prostě nechal.“
Milý bratr.
I když jsem mlčela, zřejmě tu reakci vyčetla z mých očí. Usmála se a její výraz láskyplně zjihl.
„Braden je, jak se říká, za vodou. Dárek od něj nikdy není nic obyčejného. A copak bych mohla tenhle
byt odmítnout? Jenže tu bydlím už měsíc, a i když se tu o víkendech scházejí moji přátelé, připadá mi
moc velký a opuštěný. Tak jsem řekla Bradenovi, že si najdu spolubydlící. Nebyl z té myšlenky
nadšený, ale když jsem mu spočítala, kolik peněz takové bydlení spolkne, změnil názor. Je to tělem
i duší obchodník.“
Instinktivně jsem pochopila, že Ellie svého (zjevně velmi zámožného) bratra miluje a že jsou si
velmi blízcí. Viděla jsem to v jejích očích, když o něm mluvila, a ten pohled jsem znala. Léta jsem se
proti němu snažila obrnit a budovala si vlastní štít proti bolesti, když jsem tuto lásku četla z obličejů
lidí, kteří stále měli rodinu.
„Zřejmě je velice štědrý,“ pronesla jsem diplomaticky. Nebyla jsem zvyklá, aby mě lidé zahrnovali
osobními a emocionálními záležitostmi, když jsme se sotva seznámili.
Ellie se očividně moje odpověď, nijak vstřícná a povzbudivá, nedotkla. Dál se usmívala a vedla mě
z obývacího pokoje na chodbu a pak do dlouhé, úzké kuchyně. Protější konec místnosti se rozšiřoval
do půlkruhu a v něm stál jídelní stůl a židle. Vybavení bylo drahé jako všechno ostatní v bytě
a uprostřed tmavé dřevěné kuchyňské linky se vyjímal moderní kuchyňský sporák.
„Velice štědrý,“ opakovala jsem.
Ellie na mou poznámku prohodila: „Až příliš. Vůbec tohle všechno nepotřebuju, ale trval na tom. Je
už zkrátka takový. Vezměte si například jeho přítelkyni – všechno jí dopřeje. Nemůžu se dočkat, až ho
unaví jako všechny předešlé, protože je jedna z nejhorších, jaké kdy měl. Je úplně jasné, že se zajímá
víc o jeho peníze než o něj. Braden to dokonce ví, ale tvrdí, že mu ta dohoda vyhovuje. Dohoda? Jak
může někdo takhle mluvit?“
Jak může někdo takhle moc mluvit?
Potlačila jsem úsměv, když mě popostrčila do ložnice paní domu. Jako Ellie i tento pokoj působil
velmi neuspořádaně. Neustále tlachala o bratrově nudné přítelkyni a mě napadlo, jak by se asi Braden
cítil, kdyby věděl, že jeho sestra prozrazuje podrobnosti z jeho osobního života někomu úplně cizímu.
„A tohle by bylo vaše království.“
Stály jsme ve dveřích pokoje na samém konci bytu. To hlavní, co člověka upoutalo, bylo masivní
arkýřové okno s lavicí a žakárovými závěsy až na zem, úchvatná francouzská rokoková postel, stůl
z ořechového dřeva a kožená židle. Takže tady bych mohla psát.
Byla jsem nadšená.
„Je to krása.“
Chtěla jsem tam bydlet. K čertu s vysokou cenou. K čertu s upovídanou spolubydlící. Uskrovňovala
jsem se už dost dlouho. Byla jsem sama v zemi, kterou jsem si vybrala, a zasloužila jsem si trochu
pohodlí.
Na Ellie bych si zvykla. Hodně mluvila, ale byla milá, okouzlující a z jejích očí čišela vrozená
vlídnost.
„Co kdybychom si vypily šálek čaje a zjistily, jestli bychom spolu vycházely?“ Ellie se znovu
široce usmála.
Za pár vteřin jsem se ocitla sama v obývacím pokoji, zatímco Ellie v kuchyni vařila čaj. Najednou
mě napadlo, že nezáleží na tom, jestli se mi Ellie líbí, nebo ne. Pokud mi hodlá tento pokoj
pronajmout, já se musím líbit Ellie. Ucítila jsem, jak v mých útrobách hlodají pochybnosti. Nebyla
jsem zrovna nejsdílnější osoba na světě a Ellie, jak se zdálo, byla velmi otevřená. Možná že ona
nebude „vycházet“ se mnou.
„Je to těžké,“ oznámila, když se vrátila do pokoje. Nesla podnos s čajem a nějaké občerstvení.
„Myslím najít spolubydlící. Jen málokdo našeho věku si může dovolit takový byt, jako je tenhle.“
Zdědila jsem spoustu peněz. „Moje rodina je bohatá.“
„Opravdu?“ Přistrčila ke mně horký čaj a čokoládový muffin.
Odkašlala jsem si a roztřesenými prsty uchopila hrnek. Na pokožce mi vyrazil studený pot a v uších
mi hučelo. Takhle jsem reagovala vždycky, když mi hrozilo, že budu muset někomu povědět pravdu.
Když mi bylo čtrnáct, rodiče a mladší sestřička zemřeli při automobilové nehodě. Jediný další
příbuzný, kterého mám, je strýček v Austrálii. Nechtěl se o mě starat, a tak jsem se dostala
do pěstounské péče. Moji rodiče měli spoustu peněz. Tátův dědeček byl naftař z Louisiany a otec se
svým dědictvím zacházel mimořádně opatrně. V osmnácti to všechno přešlo na mě. Když jsem si
uvědomila, že Ellie nemusí znát celý můj strastiplný příběh, bušení srdce zpomalilo a přestala jsem se
třást. „Rodina z otcovy strany pochází z Louisiany. Můj pradědeček vydělal spoustu peněz na naftě.“
„To je zajímavé.“ Zdálo se, že to myslí upřímně. „Vaše rodina se z Louisiany odstěhovala?“
Přikývla jsem. „Do Virginie. Ale máma pocházela ze Skotska.“
„Takže jste napůl Skotka. To je skvělé.“ Tajnůstkářsky se na mě usmála. „Taky jsem Skotka jen
zčásti. Matka je Francouzka, ale když jí bylo pět, přestěhovali se do St. Andrews. Je to sice ostuda, ale
vůbec francouzsky neumím.“ Ellie se ušklíbla a čekala na můj komentář.
„Váš bratr francouzsky umí?“
„Kdepak.“ Ellie nad mou otázkou mávla rukou. „Braden a já jsme nevlastní sourozenci, máme
stejného otce. Obě naše matky žijí, ale otec zemřel před pěti lety. Byl to velmi známý obchodník.
Slyšela jste o firmě Douglas Carmichael a spol.? Je to jedna z nejstarších realitních kanceláří široko
daleko. Táta ji převzal od svého otce, když byl hodně mladý, a založil developerskou společnost. Taky
mu patřilo několik restaurací a pár obchodů se suvenýry. Je to malé impérium. Když umřel, Braden se
toho všeho ujal. Teď mu všichni z okolí pochlebují a snaží se mu zalíbit. Taky vědí, že jsme si blízcí,
takže se pokouší využívat i mě.“ Hořce zkřivila půvabná ústa, což byl v jejím obličeji úplně cizí výraz.
„To je mi líto.“ Myslela jsem to vážně. Chápala jsem, jaké to je. Byl to jeden z důvodů, proč jsem
se rozhodla dát Virginii sbohem a začít nanovo ve Skotsku.
Jako by Ellie vycítila, že to myslím upřímně, uvolnila se. Nikdy jsem nerozuměla tomu, jak se
někdo může zcela otevřít příteli, natož někomu úplně cizímu, ale u Ellie jsem se toho kupodivu
nebála. Mohlo to v ní sice vyvolat očekávání, že se na oplátku zachovám stejně, ale až mě pozná,
určitě pochopí, že se to nestane.
K mému překvapení se mezi námi rozhostilo mimořádně příjemné ticho. Jako by si to Ellie také
uvědomila, mile se na mě usmála. „Co děláte v Edinburghu?“
„Bydlím tady. Mám dvojí občanství. Připadám si tu víc doma.“
Ta odpověď se jí líbila.
„Studujete?“
 Zavrtěla jsem hlavou. „Právě jsem dokončila školu. Ve čtvrtek a pátek pracuju v Clubu 39 na
George Street, ale v současnosti se hlavně soustředím na psaní.“
Ellie vypadala, že ji mé přiznání nadchlo. „To je úžasné! Vždycky jsem se chtěla přátelit s nějakým
spisovatelem. Je velmi odvážné jít si za něčím, co opravdu chcete. Bratr si myslí, že být doktorkou
filozofie je plýtvání času, protože můžu pracovat pro něj, ale já to prostě miluju. Taky učím na
univerzitě. Zkrátka jsem tak šťastná. A patřím mezi ty protivné lidi, kteří si můžou dovolit dělat, co je
baví, i když to moc nevynáší.“ Ušklíbla se. „Zní to hrozně, viďte?“
Nikdy jsem ostatní nehodnotila. „Je to váš život, Ellie. Máte štěstí, že jste finančně nezávislá. To
z vás ještě nedělá potvoru.“ V hlavě jsem slyšela nosový hlas své terapeutky, kterou jsem měla na
střední škole: „Co kdybys vztáhla stejnou myšlenku i na sebe, Joss? Kvůli tomu, že přijmeš dědictví,
ještě nejsi potvora. Tvoji rodiče by si to určitě přáli.“
Od čtrnácti do osmnácti let jsem žila ve svém rodném městě ve Virginii u dvou pěstounských rodin.
Ani jedni neměli moc peněz, takže ačkoli jsem pocházela z velkého a krásného domu a byla zvyklá na
spoustu drahého jídla a oblečení, najednou jsem jedla skoro pořád špagety a dělila se o oblečení
s mladší pěstounskou „sestrou“, která byla náhodou stejně vysoká. Když mi táhlo na osmnáct a všichni
věděli, že zdědím značnou pozůstalost, vyhledávala mě spousta obchodníků, kteří se snažili využít dle
svého názoru naivního dítěte a uzavřít investici. Dokonce i jeden spolužák po mně chtěl, abych mu
financovala webové stránky. Možná právě život, který jsem vedla v pěstounské péči, a pochlebování
podvodníků, kteří se zajímali víc o moje plné kapsy než o mě, byly dva důvody, proč jsem se zdráhala
zděděných peněz dotknout.
Když jsem teď seděla vedle Ellie, ženy v podobné finanční situaci, která se také vyrovnávala
s pocity viny (ačkoli odlišného druhu), zjišťovala jsem, že mezi námi vzniká překvapivé pouto.
„Ten pokoj je váš,“ sdělila mi Ellie najednou.
Její impulzivnost mi vnesla úsměv na rty. „Opravdu je to takhle jednoduché?“
Ellie najednou zvážněla a přikývla. „Mám z vás dobrý pocit.“
Já z vás taky. S úlevou jsem se usmála. „V tom případě se moc ráda nastěhuju.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 2
Za týden jsem se nastěhovala do přepychového bytu na Dublin Street.
Na rozdíl od Ellie a jejího nepořádku jsem kolem sebe měla ráda všechno uspořádané, a to
znamenalo, že jsem se musela okamžitě vrhnout do rozbalování.
„Určitě si nechceš sednout a vypít si se mnou čaj?“ zeptala se Ellie ode dveří, zatímco jsem stála
ve svém pokoji obklopená krabicemi a několika kufry.
„Nejdřív potřebuju všechno vybalit, abych se mohla uvolnit.“ Konejšivě jsem se usmála, aby si
nemyslela, že se jí chci zbavit. Tuhle část rychle se rozvíjejícího přátelství jsem vždycky nenáviděla –
vyčerpávající stanovování hranic osobností či snahu zjistit, jak ten druhý bude reagovat na jistý tón
nebo postoj.
Ellie jen chápavě přikývla. „Dobře. Za hodinu už stejně učím. Asi půjdu pěšky, místo abych sháněla
taxi, takže vyrazím hned. Aspoň budeš mít trochu času a volnosti, aby ses tu porozhlídla.“
Jsi mi čím dál sympatičtější. „Hodně štěstí na hodině.“
„Ty si zas užij vybalování.“
Zabručela jsem a mávla na ni, ať už jde. Půvabně se na mě usmála a zamířila ven.
Jakmile se za ní zabouchly dveře, natáhla jsem se na svou novou, neuvěřitelně pohodlnou postel.
„Vítej na Dublin Street,“ prohlásila jsem a zadívala se na strop.
Pak můj telefon začal vyřvávat skladbu rockové kapely Kings of Leon. Rozladěně jsem zabručela,
že někdo tak brzy ruší můj klid. Překulila jsem se na bok, vytáhla mobil z kapsy a usmála se nad
číslem volajícího.
„Ahoj,“ pozdravila jsem vlídně.
„Takže ses už nastěhovala do toho nehorázně pohodlného nóbl bytu?“ zeptala se Rhian, aniž
pozdravila.
„Snad z tebe nemluví hořká závist?“
„Máš štěstí, ty potvoro. Dneska ráno jsem se z těch tvých fotek málem pozvracela do cereálií.
Vážně takový byt existuje?“
„Mám to chápat tak, že londýnské bydlení nesplnilo tvoje očekávání?“
„Očekávání? Platím jako mourovatá za mizernou lepenkovou krabici!“
Ušklíbla jsem se.
„Sakra,“ zabručela Rhian sklesle. „Chybíš mi, i ten náš palác plný myší.“
„Taky mi chybíš – i náš palác plný myší.“
„Říkáš to, zatímco se díváš na vanu s ozdobnými nožičkami a pozlacenými kohoutky?“
„Ne… říkám to, zatímco ležím na posteli za pět tisíc dolarů.“
„Kolik to dělá v librách?“
„Nevím. Tři tisíce?“
„Prokristapána, spíš na našem půlročním nájemném.“
Se zasténáním jsem se posadila a otevřela nejbližší krabici. „Ani ti nebudu vyprávět, kolik platím
za pronájem já.“
„V tom případě bych ti udělala přednášku o tom, že vyhazuješ peníze z okna za nájem, za který by
sis mohla koupit dům. Jenže co ti mám do toho co mluvit?“
„Jo, žádný kázání nepotřebuju. Tohle je to nejlepší na tom, když jsi sirotek. Nikdo tě s žádným
kázáním neotravuje.“
Nevím, proč jsem to řekla.
Na tom, že je člověk sirotek, není dobrého nic.
Ani na tom, že jsi každému ukradená.
 Rhian na druhém konci drátu mlčela. Nikdy jsme o mých ani o jejích rodičích nemluvily. Bylo to
naše tabu. Odkašlala jsem si. „Asi se pustím do vybalování.“
„Tvoje spolubydlící je tam s tebou?“ Rhian navázala na předchozí rozhovor, jako bych se o tom, že
nemám rodiče, vůbec nezmínila.
„Právě odešla.“
„Poznalas už její přátele? Nějaké fešáky? Senzační elegány, kteří tě dokážou vytrhnout z té šílené
nudy, kterou prožíváš už čtyři roky?“
Před očima se mi zjevila postava Kvádra a skeptický úsměv na mých rtech pohasl. Při té vzpomínce
mi začala brnět pokožka a úplně mi došla slova. V posledních sedmi dnech se vloudil do mých
myšlenek už několikrát.
„Tak co?“ zeptala se Rhian, když jsem pořád mlčela. „Je snad jeden z nich nejúžasnější ze všech?“
„Ne,“ odbyla jsem ji a vypudila představu Kvádra z hlavy. „Ještě žádné Elliiny přátele neznám.“
„Škoda.“
Ani ne. Chlap je to poslední, co v životě potřebuju. „Poslouchej, musím to dodělat. Cinkneme si
později?“
„Určitě, zlato. Měj se.“
Típla jsem telefon a s povzdechem jsem se rozhlédla po všech svých krabicích. Nejradši bych sebou
plácla na postel a pořádně si zdřímla.
„Uf, tak pojďme na to.“
Za několik hodin jsem už měla úplně vybaleno. Všechny krabice byly úhledně složené a uskladněné
ve skříni na chodbě. Oblečení bylo pověšené a uložené na místo. Knihy byly seřazené na polici a na
stole ležel otevřený notebook, připravený ke psaní. Na nočním stolku byla opřená fotografie mých
rodičů, polici zdobila další s Rhian na halloweenské párty a na stole u notebooku ležela moje
nejoblíbenější. Byla jsem na ní já, jak držím Beth, a za mnou stáli rodiče. Seděla jsem vzadu na
dvorku při grilování to léto, než zemřeli. Fotil nás soused.
Vím, že fotografie obvykle vyvolávají otázky, ale nemohla jsem se donutit k tomu, abych je někam
schovala. Byly to bolestné připomínky, že láska k lidem způsobuje žal…, ale nedokázala jsem se
s nimi rozloučit.
Políbila jsem se na konečky prstů a jemně je přitiskla na snímek rodičů.
Chybíte mi.
Po chvíli mě krůpěj potu stékající po zátylku vytrhla z melancholického opojení a já pokrčila nos.
Bylo horko a pustila jsem se do vybalování, jako když se Terminátor pustil za Johnem Connorem.
Je na čase vyzkoušet tu nádhernou vanu.
Nalila jsem dovnitř pěnu do koupele a pustila teplou vodu. Při syté vůni lotosových květů jsem se
okamžitě začala uvolňovat. Vrátila jsem se do ložnice, kde jsem si svlékla zpocenou košili a kraťasy
a se samolibým pocitem osvobození jsem se nahá v novém bytě vydala zpátky po chodbě.
S úsměvem jsem se rozhlížela kolem sebe, jako bych stále úplně nevěřila, že mi tahle krása
přinejmenším na dalších šest měsíců patří.
Za zvuků hudby vyřvávající z mého chytrého telefonu jsem se ponořila hluboko do vany a začala
klimbat. Probrala mě až chladnoucí voda. Cítila jsem úlevu a takovou spokojenost, jaké jsem jen byla
schopná. Neelegantně jsem vylezla z vany a sáhla po telefonu. Jakmile kolem mě zavládlo ticho,
pohlédla jsem na věšák s ručníky a ztuhla.
Sakra.
Žádné ručníky tam nebyly. Zamračila jsem se na věšák, jako by to byla jeho vina. Přísahala bych, že
minulý týden tu Ellie ručníky měla. Teď mi nezbude než pokapat vodou celou chodbu.
S tichým reptáním jsem prudce otevřela dveře koupelny a vykročila do vzdušné chodby.
„Ehm… dobrý den,“ promluvil přidušený, hluboký hlas a já jsem prudce zvedla oči od loužičky,
kterou jsem pod sebou na podlaze z tvrdého dřeva vytvářela.
Otřesené zaječení mi uvízlo v průdušnici, zatímco jsem se dívala do očí Kvádra.
Co tady dělá? V mém bytě. Pronásleduje mě?
Otevřela jsem ústa a přitom jsem se snažila zjistit, co se tu, krucinál, děje. Chvíli mi trvalo, než
jsem si uvědomila, že už neupírá pohled na můj obličej. Přejížděl jím seshora dolů po mém úplně
nahém těle.
S nesrozumitelným zaklením jsem si přitiskla ruku k ňadrům. Světle modré oči se setkaly s mým
zděšeným šedým pohledem. „Co děláte v mém bytě?“ Rychle jsem se rozhlédla po nějaké zbrani.
Deštník? Má kovovou špičku… To by mohlo fungovat.
Další přidušený zvuk mě přiměl, abych stočila oči zpátky k jeho, a mezi nohy mě udeřil příval
nechtěného a naprosto nevhodného horka. Znovu se na mě tak díval. Tím ponurým, sexuálně
nenasytným pohledem. Nenáviděla jsem své tělo za to, že okamžitě reaguje, a uvažovala o možnosti,
že ten chlap je masový vrah.
„Otočte se!“ zařvala jsem, abych zakryla, jak jsem zranitelná.
Okamžitě poslušně zvedl ruce a pomalu se ke mně obrátil zády. Při pohledu na jeho třesoucí se
ramena jsem přimhouřila oči. Ten bídák se smál.
S bušícím srdcem jsem se pohnula, abych utekla do svého pokoje a vzala si něco na sebe – a možná
i baseballovou pálku – když moje oči padly na fotografii na Elliině nástěnce. Byla tam fotka Ellie…
a Kvádra.
Co to má, sakra, znamenat?
Proč jsem si toho nevšimla dřív? Panebože. Protože se nerada na něco vyptávám. Rozladěná svými
mizernými pozorovacími schopnostmi jsem se rychle ohlédla přes rameno. Potěšilo mě, když jsem
zjistila, že se Kvádro nedívá. Rozběhla jsem se do svého pokoje a přitom mi chodbou k uším zalétl
jeho hluboký hlas: „Jsem Braden Carmichael. Elliin bratr.“
Samozřejmě, ušklíbla jsem se v duchu, zatímco jsem se drhla ručníkem, a pak jsem nasoukala svoje
rozzuřené končetiny do kraťasů a tílka.
S tmavě blonďatými mokrými vlasy vyčesanými na temeno jsem se vyřítila zpátky na chodbu,
abych se mu postavila.
Braden se obrátil, přejel po mně očima a zkřivil koutek rtů. Už nezáleželo na tom, že jsem byla
oblečená. Pořád mě viděl nahou. Bylo mi to naprosto jasné.
S pocitem ponížení jsem si bojovně založila ruce v bok. „Chodíte sem jen tak bez zaklepání?“
Při mém tónu zvedl tmavé obočí. „Je to můj byt.“
„Obvyklou zdvořilostí bývá zaklepat,“ vyštěkla jsem.
Místo odpovědi pokrčil rameny a nenuceně zastrčil ruce do kapes u kalhot. Někde si svlékl sako
a bílé rukávy košile měl vyhrnuté k loktům, takže odhalovaly jeho svalnatá předloktí.
Při tom pohledu se uzel touhy v mých útrobách ještě utáhl.
Sakra.
Do háje.
Zčervenala jsem. „Ani se neomluvíte?“
Braden mě obdařil uličnickým úsměvem. „Nikdy se neomlouvám, pokud to nemyslím vážně. A za
tohle se rozhodně neomluvím. Byl to zlatý hřeb mého týdne. Možná i celého roku.“ Dobrácky se
křenil, jako by mě přemlouval, abych mu ten úsměv oplatila. Neudělala jsem to.
Braden byl Elliin bratr. Měl přítelkyni.
A mě to k tomuhle cizinci přitahovalo víc, než bylo zdrávo.
„To tedy musíte vést hrozně nudný život,“ odsekla jsem nepřesvědčivě a povýšeně se kolem něj
protáhla. Snažíš se být vtipná před chlápkem, kterého skoro neznáš a před kterým ses právě
neuvěřitelně ztrapnila? Nemohla jsem ho obejít dostatečně širokým obloukem, a když jsem ucítila
závan jeho úžasné kolínské, měla jsem co dělat, abych utišila rozechvělý pocit ve svém břiše.
Braden něco zabručel a následoval mě. Když jsem vstupovala do obývacího pokoje, cítila jsem na
zádech jeho teplo.
Sako měl přehozené přes křeslo a na konferenčním stolku vedle rozložených novin stál skoro
prázdný hrnek od kávy. Takže zatímco jsem se nic netušíc máčela ve vaně, uvelebil se tu jako doma.
Přes rameno jsem po něm vrhla podrážděný pohled.
Jeho chlapecký úsměv mě udeřil do hrudi. Rychle jsem se odvrátila a posadila se na područku
pohovky, zatímco Braden si nenuceně sedl do křesla. Teď se přestal usmívat. Díval se na mě jen
s mírně zvlněnými rty, jako by vzpomínal na něco legračního. Nebo na mě, jak vypadám nahá.
I když jsem k němu cítila odpor, nechtěla jsem, aby považoval mou nahotu za legrační.
„Takže ty jsi Jocelyn Butlerová.“
„Joss,“ opravila jsem ho automaticky.
Přikývl, viditelně se uvolnil a paži si přehodil přes opěradlo křesla. Měl úžasné ruce, elegantní, ale
přitom mužné. Velké a silné. Než jsem tomu dokázala zabránit, hlavou mi prolétla představa, jak mě
tou rukou hladí po vnitřní straně stehen.
Krucinál.
Odlepila jsem oči od jeho rukou a pohlédla na jeho obličej. Tvářil se spokojeně a velmi
autoritativně. Najednou mě napadlo, že tohle je ten zazobaný Braden se spoustou povinností,
nafoukanou přítelkyní a mladší sestrou, kterou nepochybně chrání.
„Ellie se líbíš.“
Ellie mě nezná. „Ona mně taky. Pokud jde o jejího bratra, tím už si nejsem tak jistá. Připadá mi jako
hrubián.“
Braden po mně blýskl bílými, ne úplně rovnými zuby. „Ani on si tebou není úplně jistý.“
To tvoje oči neříkají. „Opravdu?“
„Nevím, co si mám myslet o tom, že moje sestřička bydlí s exhibicionistkou.“
Udělala jsem na něj obličej a jen taktak odolala tomu, abych na něj vyplázla jazyk. Úplně mě
vyvedl z míry. „Exhibicionisti se promenádují nazí na veřejnosti. Byla jsem přesvědčená, že v bytě
nikdo není, a zapomněla jsem si ručník.“
„Díkybohu za šťastné náhody.“
Udělal to znovu. Opět se na mě tak díval. Uvědomoval si, že je to tak zjevné?
„Vážně,“ pokračoval, spustil pohled na mou hruď a pak ho opět zvedl zpátky k mému obličeji.
„Měla bys chodit nahá pořád.“
Ten kompliment mě dostal. Nemohla jsem si pomoct. Zkřivila jsem koutek rtů v náznaku úsměvu
a zavrtěla jsem hlavou, jako by to byl nezbedný školák.
Braden se tlumeně zasmál. Hruď se mi podivným způsobem nadmula a já pochopila, že musím
jakoukoli náhlou přitažlivost, k níž mezi námi dochází, ukončit. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, takže
mi nezbylo než zaimprovizovat.
Protočila jsem oči v sloup. „Jsi hňup.“
Braden se ušklíbl. „Takhle mě žena obvykle nazývá, když jsem ji ošoustal a zavolal jí taxi.“
Při jeho neomaleném výrazu jsem rychle zamrkala. Vážně jsme se spolu během naší krátké
známosti dostali tak daleko?
Všiml si mé reakce. „Netvrď mi, že to slovo nesnášíš.“
Ne. Mám dojem, že ve správnou chvíli může člověka skvěle naladit. „Ne. Jen si myslím, že bychom
neměli mluvit o šoustání, když jsme se sotva seznámili.“
Fajn. Vyznělo to úplně špatně.
Bradenovy oči vesele zajiskřily. „Nevěděl jsem, že to děláme.“
Rychle jsem změnila téma. „Jestli jsi přišel za Ellie, tak zrovna učí.“
 „Vlastně jsem přišel, abych tě poznal, jen jsem nevěděl, že jsi to ty. Shoda náhod. Od minulého
týdne v taxi jsem na tebe hodně myslel.“
„Zatímco jsi byl na večeři s přítelkyní?“ zeptala jsem se uštěpačně. Měla jsem pocit, že s tímhle
mužem plavu proti proudu. Chtěla jsem, abychom spolu přestali flirtovat a abych k němu mohla
přistupovat přesně tak, jak bych k bratrovi své spolubydlící měla.
„Holly je tento týden na jihu na návštěvě u rodičů. Pochází ze Southamptonu.“
Jako by to někoho zajímalo. „Chápu. No…“ Vstala jsem a doufala, že ho to gesto donutí odejít.
„Řekla bych, že jsem tě ráda poznala, ale byla jsem nahá… takže ráda nejsem. Mám spoustu práce.
Vyřídím Ellie, že ses zastavil.“
Braden se smíchem zavrtěl hlavou a vstal, aby si navlékl sako. „Ty jsi opravdu tvrdý oříšek na
rozlousknutí.“
Fajn, zřejmě jsem mu to musela vysvětlit zcela jasně. „V tomhle případě žádné louskání nebude.
Teď ani jindy.“
Dusil se smíchy. Přistoupil ke mně a donutil mě sednout si zpátky na pohovku. „Jocelyn… proč
musíš ze všeho dělat obscénní záležitost?“
Když se obrátil a odešel… poté co měl poslední slovo… pobouřeně jsem otevřela ústa.
Nenáviděla jsem ho.
Z celé duše jsem ho nenáviděla.
Jen škoda, že moje tělo mělo jiný názor.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 3
Club 39 nebyl ani tak klub jako spíš bar s malým čtvercovým tanečním parketem vzadu. V suterénu
na George Street byly nízké stropy, proto i kruhové pohovky a čtvercové kostky, které fungovaly jako
sedadla, byly nízké. Skutečný bar se nacházel ještě o úroveň níž, takže opilci museli sejít další tři
schody dolů, aby se k nám dostali. Ať už ten architektonický detail vymyslel kdokoli, musel být
zkouřený pod obraz.
V úterý večer byl tlumeně osvětlený bar obvykle přeplněný studenty. Po skončení semestru
a s blížícím se skotským létem byl však dnešní večer klidný a atmosféru podmalovávala jen tichá
hudba, protože na parketu nikdo netančil.
Podala jsem muži, který stál na druhé straně baru, pití a on mi zaplatil desetilibrovou bankovkou.
„Drobné si nechte.“ Mrkl na mě.
Jeho výrazu jsem si nevšímala a spropitné jsem strčila do sklenice, kam jsme ho dávali všichni. Na
konci večera jsme se o něj dělili, i když Jo namítala, že většinu dostáváme my dvě kvůli bílým tílkům
s hlubokým výstřihem, která jsme nosily k černým upnutým džínám jako uniformu. Na pravém prsu
bylo černým francouzským písmem načmáráno Club 39. Jednoduché, ale účinné. Zvlášť u někoho, kdo
byl v těchto partiích obdařen jako já.
Craig měl zrovna pauzu, takže jsme malý hlouček zákazníků, který se postupně tenčil, obsluhovaly
jen ve dvou. Znuděně jsem pohlédla na druhý konec baru, abych se podívala, jestli Jo nepotřebuje mou
pomoc.
Potřebovala.
Ale ne s prací barmanky.
Když natáhla ruku k zákazníkovi, aby mu vrátila drobné, chytil ji přes pult za zápěstí a přitáhl ji
k sobě, takže měla obličej jen pár centimetrů od jeho. Zamračila jsem se a čekala, jak Jo zareaguje.
Pod světlou pokožkou zčervenala a škubla rukou, aby jeho sevření uvolnila. Za ním stáli jeho přátelé
a smáli se. Milé.
„Pusťte mě, prosím,“ procedila mezi zatnutými zuby a zatahala silněji.
Bez Craigovy přítomnosti a s Jo, která měla tak kostnaté zápěstí, že by se mohlo snadno zlomit,
zůstala ta situace na mně. Vykročila jsem k nim a stiskla tlačítko pod barem, abych zalarmovala
bezpečnostní ochranku u dveří.
„No tak, zlato, dneska mám narozeniny. Jen jednu pusu.“
Chytila jsem toho dotěru za ruku a zaryla mu nehty do kůže. „Pusť ji, ty kreténe, než ti udělám do
ruky díru a praštím tě do koulí.“
Sykl bolestí a škubl sebou, přičemž Jo uvolnil. „Americká děvko.“ Zasténal a ruku, na které bylo
jasně vidět hluboké otisky ve tvaru půlměsíčků, si přitiskl k hrudi. „Budu si na tebe stěžovat u šéfa.“
Proč v negativní situaci vždycky vstoupí do hry moje národnost? Jsme snad v nějakém béčkovém
filmu z osmdesátých let? Lhostejně jsem se na něj ušklíbla.
Za ním se objevil Brian, mohutný člen naší ochranky. Netvářil se, že by měl náladu na žertování.
„Nějaký problém, Joss?“
„Můžeš, prosím tě, vyvést tohohle pána a jeho přátele z baru?“
Ani se nezeptal proč. Jen málokdy jsme nechávali někoho vyhodit, takže věřil mému úsudku. „Tak
pojďte, pánové, a pohněte si,“ zabručel. Ti tři, s bledými obličeji a vypitými mozky, se jako zbabělci
pomalu odploužili z baru s Brianem v závěsu.
Cítila jsem, jak se Jo vedle mě třese, a konejšivě jsem jí položila ruku na rameno. „Dobrý?“
„Jo.“ Chabě se na mě usmála. „Mám špatnej večer. Dneska mi dal Steven kopačky.“
Trhla jsem sebou, protože jsem věděla, jak moc to ji a jejího mladšího bratra musí bolet. Bydleli
spolu v malém bytě na Leith Walk, kde se střídavě starali o matku, která měla chronický únavový
syndrom. Protože potřebovali z něčeho platit nájem, krásná Jo využívala svůj vzhled k tomu, aby
balila bohaté starší pány, kteří jim finančně vypomáhali. I když jí lidé opakovali stále dokola, že je
dost chytrá, aby se svým životem naložila líp, nebyla si tím jistá. Věřila pouze ve svůj pěkný
zevnějšek a schopnost ulovit díky němu boháče, který se o jejich rodinu postará. Jenže péče o matku
vždycky nakonec převážila nad její krásou a dřív nebo později se na ni všichni mecenáši vykašlali.
„To je mi moc líto, Jo. Víš, že kdybys potřebovala pomoct s nájmem nebo s něčím jiným, stačí
říct.“
Nabízela jsem se tolikrát, že bych to ani nespočítala. Vždycky mě odmítla.
„Ne.“ Zavrtěla hlavou a zlehka mě políbila na tvář. „Najdu si někoho jiného. Jako vždycky.“
Odcházela se svěšenými rameny a já se přistihla, že si o ni dělám starosti. Jo patřila mezi lidi,
kterým jsem nerozuměla. Šla mi na nervy svým materialismem, ale zároveň mě ponižovala oddaností
vůči rodině. Milovala pěkné boty, ale pokud bylo v sázce bezpečí jejího bratra nebo matky, všechno
odsunula na vedlejší kolej. Bohužel to taky znamenalo, že přitom pošlapala všechny, kdo se jí
postavili do cesty, a nechala se využít každým, kdo si přál obrátit tu situaci proti ní.
„Dám si pauzu. Pošlu na plac Craiga.“
Přikývla jsem, i když se na mě nedívala, a přemýšlela jsem, kdo bude její další oběť. Nebo spíš čí
obětí se Jo příště stane.
„Dneska je tu klid.“ Za dvě minuty ke mně přišel Craig s plechovkou limonády v ruce. Byl vysoký,
tmavovlasý a pohledný. Pravděpodobně dostával stejně velké spropitné jako Jo a já. Pořád s někým
flirtoval a šlo mu to.
„Je léto,“ zamyslela jsem se, přelétla místnost pohledem a pak se zády opřela o bar. „V srpnu to tu
zase ožije.“ Nemusela jsem mu vysvětlovat, že se o to pravděpodobně velkou měrou zaslouží
edinburský festival. V srpnu bývalo celé město na nohou. Turisté se jen hrnuli, zamlouvali si nejlepší
stoly ve všech nejlepších restauracích a spoustě z nich se dařilo udělat ze tří schodů tříminutovou túru.
Přesto dávali značné spropitné.
Craig zasténal a naklonil se ke mně. „Hrozně se nudím.“ Líně přelétl očima po mém těle. „Nechceš
si se mnou zašukat na pánských záchodcích?“
Ptal se mě na to při každé směně.
Vždycky jsem ho odbyla a potom mu navrhla, aby si místo mě zasouložil s Jo. Odpovídal: „To už
jsem zkusil.“ Byla to přátelská výzva a myslím, že se doopravdy domníval, že mě jednoho dne
přemluví.
„Ahoj,“ promluvil za mnou důvěrně známý tichý hlas.
Obrátila jsem se, a když jsem na druhé straně baru uviděla Ellie, překvapeně jsem zamrkala. Za ní
stál muž, kterého jsem neznala, a… Braden.
Prudce jsem zbledla, stále ponížená ze včerejška, a letmo jsem si všimla, s jak chladným výrazem
pozoruje Craiga.
Odtrhla jsem od něj oči a pousmála se na Ellie. „Co tady děláš?“
Včera jsme s Ellie večeřely. Pověděla jsem jí, že se Braden zastavil, ale historku s mou nahotou
jsem zamlčela. Vyprávěla mi o své třídě a já pochopila, proč je z ní tak vynikající učitelka. Její vášeň
k historii byla nakažlivá a brzy jsem sama zjistila, že ji s upřímným zájmem poslouchám.
Celkově to byla příjemná první večeře. Ellie mi položila několik osobních otázek, ale odrazila jsem
je zpátky k ní. Dozvěděla jsem se, že má dva mladší nevlastní sourozence – čtrnáctiletou Hannah
a desetiletého Declana. Její matka Elodie Nicholsová bydlí s manželem Clarkem v edinburské čtvrti
Stockbridge, Elodie pracuje na zkrácený úvazek jako ředitelka grandhotelu Sheraton a Clark učí na
univerzitě dějepis. Z Elliina líčení bylo zřejmé, že je všechny zbožňuje, a připadalo mi, že i Braden
tráví s jejich rodinou víc času než s vlastní matkou.
 Dnes u oběda jsme si s Ellie daly pauzu od práce a sešly se v obývacím pokoji, abychom se najedly
a koukly na televizi. Při klasické britské komedii jsme se chichotaly a pak jsme jen tak seděly
v přátelském tichu. I když mě to překvapovalo, měla jsem pocit, že si se svou novou spolubydlící
rozumím čím dál víc.
Ale aby se i s bratrem objevila u mě v práci? To byla podpásovka. Ne že by věděla o mém
včerejším incidentu s Bradenem…
„Zašli jsme si s několika přáteli na skleničku do Tigerlily, a tak nás napadlo, že se u tebe zastavíme
a pozdravíme tě.“ Zakřenila se na mě a oči jí uličnicky jiskřily, než je tázavě obrátila Craigovým
směrem.
Tigerlily? To byl nóbl podnik. Všimla jsem si Elliiných pěkných šatů zdobených flitry. Vypadaly
jako z dvacátých let a bylo zřejmé, že jsou značkové. Tehdy poprvé jsem ji viděla tak upravenou.
Braden stál vedle ní v dalším večerním obleku a jejich společník Adam působil stejně elegantně.
Začala jsem si připadat trochu nesvá. I když jsem měla peníze, nebyla jsem zvyklá na přepychový
život, který tihle lidé vedli. Trochu zklamaně jsem si uvědomila, že se mezi ně nehodím.
„Aha,“ odpověděla jsem přihlouple a nevšímala si jejího tázavě zvednutého obočí.
„Tohle je Adam.“ Když Ellie pochopila, že na její nevyřčenou otázku neodpovím, otočila se k muži
za sebou. Při pohledu na Adama její světlé oči zněžněly a mě napadlo, jestli je to její přítel. Ne že by
se o nějakém zmínila. Ten tmavovlasý elegán byl trochu menší než Braden a oblek mu úhledně
vyplňovala široká ramena.
Usmál se a jeho tmavé oči na mě v tlumeném světle baru přátelsky blýskly. „Ahoj. Rád tě
poznávám.“
„Já tebe taky.“
„Adam je Bradenův nejlepší přítel,“ vysvětlila mi Ellie a potom se obrátila k bratrovi. Jakmile na
něj pohlédla, rozesmála se a ohlédla se na mě přes rameno. „Představila bych tě i Bradenovi, ale mám
dojem, že jste se už… setkali.“ Pod jejím přidušeným smíchem nebylo slovo „setkali“ skoro slyšet.
Strnula jsem.
Věděla to.
Přimhouřila jsem oči a vrhla na Bradena znechucený pohled. „Řekl jsem jí to.“
„Cos jí řekl?“ vyzvídal Adam pobaveně a díval se na rozesmátou Ellie, jako by zešílela.
Braden pobaveně zkřivil ústa a odpověděl mu, aniž ode mě odtrhl oči. „Narazil jsem na Jocelyn,
právě když se procházela po bytě nahá.“
Adam na mě zvědavě pohlédl.
„Tak to nebylo,“ odsekla jsem kousavě. „Vycházela jsem z koupelny a hledala ručník.“
„Viděl tě nahou?“ přerušil nás Craig a svraštil čelo.
„Braden Carmichael.“ Braden napřáhl ruku přes bar, aby si s Craigem potřásl. „Rád vás poznávám.“
Craig to gesto opětoval, ale jinak se tvářil trochu omráčeně. Skvělé. Dokonce i on vycítil Bradenův
šarm. Braden se usmíval na Craiga, ale pak padly jeho oči na mě a veselý výraz zmizel. Všimla jsem
si, že jeho obličej mírně ochladl, a zamračila jsem se. Co jsem, krucinál, zase provedla?
„Mám přítelkyni,“ ujistil Braden Craiga. „Nelezu vám do zelí.“
„Nechodím s Joss.“ Craig zavrtěl hlavou a domýšlivě se na mě uculil. „Tedy ne že bych se
nesnažil.“
„Zákaznice.“ Ukázala jsem na dívku na druhém konci baru. Byla jsem ráda, že mám výmluvu,
abych se ho zbavila.
Jakmile odešel, Ellie se opřela o pult. „Není to tvůj přítel? Opravdu? Proč ne? Je sexy. A určitě po
tobě jede.“
„Je to chodící pohlavně přenosná choroba,“ utrousila jsem nevrle, přejížděla utěrkou po neviditelné
skvrnce na baru a přitom se zoufale snažila vyhnout Bradenově pohledu.
 „Vždycky s tebou takhle mluví?“
Bradenova otázka mě donutila, abych zdráhavě zvedla hlavu. Když jsem viděla, jak na mého kolegu
mhouří chladné, vražedné oči, okamžitě jsem pocítila potřebu Craiga bránit. „Nemyslí to vážně.“
„Určitě to nebyla desetiminutová pauza,“ postěžovala si Jo a pomalu došla za bar. Táhl z ní
cigaretový kouř. Neuměla jsem si představit, proč se někdo neustále drží zlozvyku, kvůli kterému tak
hrozně páchne. Pokrčila jsem nos a Jo to okamžitě pochopila. Nebrala si to k srdci, jen zvedla ramena
a poslala mi škádlivý vzdušný polibek. Pak se zastavila a opřela se o pult naproti Bradenovi. Její velké
zelené oči ho hltaly, jako by byl cigareta, které se snaží vzdát. „Kohopak to tu máme?“
„Já jsem Ellie.“ Bradenova sestra mávla na Jo jako roztomilá patnáctiletá dívenka. Usmála jsem se
na ni. Byla rozkošná. „Jsem Jossina nová spolubydlící.“
„Ahoj.“ Jo se zdvořile usmála a s očekáváním pohlédla zpátky na Bradena.
Její do očí bijící zájem mě vůbec nepodráždil.
„Braden.“ Kývl na ni a rychle upřel oči zpátky na můj obličej.
Fajn. Opravdu?
Udivilo mě to.
Abych byla upřímná, sbírala jsem odvahu sledovat, jak Braden obrátí pozornost k Jo a začne s ní
flirtovat. Byla vysoká, příkladně štíhlá a měla dlouhé, husté blonďaté vlasy. Pokud se Braden
Carmichael proměnil v mé blízkosti v neodbytného donchuána, zcela jistě jsem očekávala, že zahrne
Jo šarmem, až se jí podlomí kolena.
Místo toho se choval chladně.
V žádném případě mě to nepotěšilo.
Hm. Vždycky jsem si uměla něco nalhávat.
„Braden Carmichael?“ zeptala se Jo, netečná k jeho nezájmu. „Panebože. Patří vám Fire.“
K čertu se zvědavostí, kterou ve mně tenhle muž vyvolával. „Fire?“
„Ten klub na Victoria Street. Víš, hned vedle Grassmarketu.“ Teď na něj Jo mrkala řasami rychlostí
jedna míle za minutu.
Patří mu noční klub. Samozřejmě.
„Ano,“ zamumlal a mrkl na hodinky.
Znala jsem to gesto. Používala jsem ho, kdykoli jsem se cítila nepříjemně. V tu chvíli bych Jo
nejradši plácla za to, že se nad ním zalyká nadšením. Braden Stevena nenahradí. Ani náhodou.
„Miluju to tam,“ pokračovala Jo a opřela se ještě víc o pult, aby mu poskytla lepší výhled na svou
malou, zanedbatelnou hruď.
Zlomyslný postřeh. Odkud se vzal?
„Co kdybychom si spolu někdy někam vyšli? Já jsem Jo, mimochodem.“
Fuj. Chichotala se jako pětiletý fracek. I když jsem ten zvuk slýchala každý čtvrteční a páteční
večer, najednou mi lezl krkem.
Braden šťouchl do Ellie, jako by ji pobízel: Pojďme. Teď se tvářil vyloženě netrpělivě. Ale Ellie
něco soustředěně šeptala Adamovi, takže si bratrova tichého zoufalství nevšimla.
„Co říkáte?“ trvala Jo na svém.
Braden po mně vrhl pátravý pohled, který jsem úplně nechápala, a potom pokrčil rameny. „Mám
přítelkyni.“
Jo se ušklíbla a odhodila si vlasy přes rameno. „Tak ji nechte doma.“
Ježíšikriste… „Ellie, neříkala jsi, že se máte s někým sejít?“ zeptala jsem se dost nahlas, abych ji
vytrhla z rozhovoru s Adamem. Musela bratra urychleně zachránit.
„Cože?“
Významně jsem na ni pohlédla a opakovala otázku přes zaťaté zuby.
Konečně poznala ten pohled v Joině i bratrově obličeji a přikývla. „Ano. Měli bychom jít.“
 Jo byla nevrlá. „Ne…“
„Jo!“ zavolal ji Craig z druhého konce baru, kde se začali shromažďovat další zákazníci. V tu chvíli
jsem ho skoro milovala.
Dětinsky našpulila rty a pospíchala ke Craigovi.
„Promiň.“ Ellie skousla ret a omluvně se na Bradena zadívala.
Mávl nad její omluvou rukou, ustoupil a džentlmensky jí pokynul, aby šla z baru jako první.
„Měj se, Joss.“ Zamávala mi a rozzářila se. „Uvidíme se ráno.“
„Dobrou noc.“
Dívala jsem se, jak Adam majetnicky položil ruku na Elliino pozadí, zdvořile kývl mým směrem
a odváděl ji ven. Je mezi nimi něco? Možná. Přesto se jí na to v žádném případě nezeptám. Jen by mi
oplatila zvědavost otázkami na můj neexistující milostný život a potom by chtěla třeba pátrat po
příčině této neexistence. Takový rozhovor jsem s nikým vést nechtěla.
Brněla mi pokožka. Zdráhavě jsem přesunula pohled zpátky k Bradenovi, který o krok popošel
k baru a jeho dřívější zdvořilý chlad nahradil důvěrně známý žár.
„Díky za záchranu.“ Přísahám, že jeho tichý hlas vibroval až v mých kalhotkách.
V duchu jsem se zachvěla, ale navenek jsem se snažila chovat nenuceně. „Za málo. Jo je moc milá
a nikomu nechce ublížit… ale je to nestydatá zlatokopka.“
Braden jen přikývl. Zdálo se, že se o nic, co souvisí s Jo, nezajímá.
Rozhostilo se mezi námi ticho, jen jsme se na sebe dívali, jako bychom se jeden od druhého
nemohli odtrhnout. Vůbec jsem si neuvědomila, že mám otevřená ústa, dokud nesklopil oči
a nezadíval se na ně.
Co to, sakra, je?
Ucukla jsem před ním s pocitem, že mám pokožku v jednom ohni, a rozhlédla jsem se, abych
viděla, jestli ten okamžik mezi námi nepostřehl ještě někdo. Nikdo se nedíval.
Proč nejde pryč?
Pohlédla jsem zpátky na něj a snažila se předstírat klid, i když jsem ve skutečnosti ztrácela půdu
pod nohama. Nedařilo se mi nevnímat, jak si mě pronikavě prohlíží. Tohle musí skončit!
Když se jeho oči konečně přesunuly zpátky k mému obličeji, ušklíbla jsem se. Nemohla jsem tomu
uvěřit. Úplně Jo ignoroval, ale se mnou nehorázně flirtoval. Přinášelo mu tohle zjevné mučení nějaké
zvrácené uspokojení?
Se širokým úsměvem couvl od baru a zavrtěl hlavou.
„Co je?“ zamračila jsem se.
Uculil se. Nesnáším, když se na mě muži uculují, ani když mají tak sexy výraz jako on. „Nevím, co
se mi líbí víc…,“ poznamenal a zamyšleně si pohladil bradu, „jestli když jsi nahá, nebo v tomhle
tílku. Máš čtyřky, je to tak?“
Cože? Zmateně jsem se zamračila.
A pak mi to došlo.
Hulvát!
Ten hňup zrovna – správně – odhadl mou velikost košíčků. Nikdy mi nedovolí, abych na ten
včerejšek zapomněla. Konečně mi to došlo.
Hodila jsem po něm utěrku a Braden se smíchem uhnul. „Beru to jako ano.“
Potom odešel dřív, než jsem dokázala vymyslet nějakou impozantní úsečnou poznámku, která by ho
posadila na zadek.
V duchu jsem přísahala, že až se setkáme příště, budu mít poslední slovo já.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 4
Lena, hrdinka mých fantasy románů a obávaná vražedkyně v království Morvern, měla chystat útok
na královnina poručíka Arvana – čaroděje, který kul pikle s královniným synovcem a využíval svůj
vliv a čáry k tomu, aby v zemi převzal politickou nadvládu. Místo toho si Lena začala představovat,
jak svléká donaha velitele královniných stráží Tena. Ačkoli to byl v prvních pěti kapitolách blonďák,
teď měl tmavé vlasy a světle modré oči. Taky to neměl být romantický hrdina. Vlastně tam neměl být
vůbec žádný romantický hrdina. Šlo jen a jen o Lenu!
Znechuceně jsem vstala od notebooku.
Zatracený Braden! Jeho sexuální energie pronikala i do mého rukopisu.
A dost. Pro dnešek jsem to vzdala. Věděla jsem, že až Ellie skončí na univerzitě, přinese k večeři
hotovou čínu, a tak jsem usoudila, že na chvíli zaskočím do posilovny za rohem na Queen Street,
abych se tak preventivně bránila proti přívalu kalorií. Obvykle jsem se nestarala o to, co jím, ale ve
škole jsem sportovala a ráda jsem se udržovala ve formě. To bylo dobře i z toho důvodu, že jsem
milovala brambůrky – tučné, lahodné a křupavé. Můj blízký vztah k nim byl možná ten nejskutečnější
v mém životě.
Přenesla jsem zklamání ze psaní knihy do běžeckého a eliptického trenažéru, rotopedu a činek,
dokud jsem se nepotila a netřásla jako rosol. Fyzické cvičení mě uvolnilo natolik, že mi znovu začal
fungovat mozek. V hlavě mi vytanula jedna postava a neopouštěla mě, především proto, že se mi
hodně podobala. Taky byla na světě sama, nezávislá a odhodlaná. Vyrostla ve Skotsku v pěstounské
péči, potom se na pracovní povolení přestěhovala do Spojených států a nakonec se zamilovala…
Tou postavou byla moje matka. Její příběh byl až do tragického konce úžasný. Všichni milují
dobrou tragédii a určitě by milovali i mou mámu. Byla odvážná a otevřená, ale taky velice milá
a soucitná. Táta ji zbožňoval od první minuty, kdy ji poznal, ale trvalo mu šest měsíců, než pronikl její
obranou. Jejich milostný vztah by vydal námět na velkofilm. Nikdy dřív mě nenapadlo, že bych
napsala milostný román, a najednou jsem představu, že zvěčním své rodiče na papíře, nemohla dostat
z hlavy. Záblesky vzpomínek, které jsem pohřbila pod ocelovou vůli, se mi začaly míhat před očima,
dokud posilovna kolem mě nezmizela. Máma stála u kuchyňského dřezu a myla nádobí, protože
myčce nevěřila. Táta se mlčky tiskl k jejím zádům, přejížděl rukama po jejím pase, pevně ji objal
a něco jí šeptal do ucha. Ať už říkal cokoli, přivinula se k němu a natočila hlavu, aby ji políbil. Potom
jsem si vybavila, jak táta pronásledoval mámu večer do domu a práskl dveřmi, až to mě a sestřičku
vyděsilo. Máma na něj křičela, že je nadutej šovinista. Táta vrčel, že nehodlá jen tak stát a přihlížet,
jak s ní před ním nějaký pitomec od ní z práce viditelně flirtuje. Máma ječela, že toho chlápka
nemusel praštit pěstí. „Sahal ti na zadek!“ vyštěkl táta, zatímco jsem tomu se zmateným úžasem
přihlížela. Někdo před tátou sahal mámě na zadek? Idiot. „Zvládla bych ho sama!“ ohradila se máma.
„Ne dost rychle! Už s ním nebudeš pracovat!“ Od té chvíle se hádka stupňovala, až moje sestra utekla,
aniž čekala, jak se to vyvine. Ale já si kvůli tomu starosti nedělala. Rodiče měli odjakživa vášnivý
vztah. Ta hádka se vyřeší sama. A vyřešila. Táta se omluvil, že se přestal ovládat, ale v tom, že s tím
chlápkem už máma pracovat nebude, neustoupil. Máma nakonec souhlasila, protože ten pitomec od ní
z práce byl zkrátka hňup, a podle mého názoru na tom všem bylo něco víc, než co se ten večer stalo.
Máma pak opravdu nastoupila do jiné účetnické firmy. Manželství je kompromis, tvrdila, a kdyby se
to stalo naopak, táta by to kvůli ní taky udělal.
Ty vzpomínky byly jako živé. Viděla jsem, jak se matčiny světle hnědé oči zlatě lesknou, cítila
jsem tátovu kolínskou, vnímala, jak mě táta objímá a máma mě hladí po vlasech…
Hruď se mi pevně sevřela a já měla pocit, že svět kolem mě tvoří pulzující barvy a zvuky, které
nedávají smysl. Na běžeckém trenažéru jsem klopýtla. V uších mi hučelo a srdeční tep se zrychlil
natolik, že jsem se skoro nemohla nadechnout. V koleni se mi rozhořela bolest, ale skoro jsem si ji
neuvědomovala, ani silné ruce, které mi pomohly vstát a stoupnout si na pevnou zem.
„Pravidelně dýchejte,“ poručil mi do ucha konejšivý hlas.
Řídila jsem se tím pokynem a proplouvala panikou, dokud se mi opět nepodařilo ovládnout dech.
Konečně se mi před očima vyjasnilo, tlak v hlavě povolil a plíce se otevřely. Roztřesená
adrenalinem, který záchvat panické poruchy ještě posílil, jsem se obrátila a pohlédla na muže, který
mě držel. Upíral na mě tmavé, znepokojené oči.
„Už je vám líp?“
Přikývla jsem, zvedla hlavu a rozpačitě se rozhlédla po lidech, kteří nás pozorovali ze svých
posilovacích strojů. Jemně jsem se vymanila z jeho sevření. „Promiňte.“
Zavrtěl hlavou. „Neomlouvejte se. Jsem rád, že jsem vás chytil dřív, než jste celou vahou narazila
do pásu. Přesto budete mít na koleni ošklivou modřinu.“ Ukázal rukou na mou nohu.
Sklopila jsem oči a spatřila díru v legínách, které jsem nosila na cvičení. Pocítila jsem bolest. Trhla
jsem sebou a ohnula nohu. „Skvělé.“
„Já jsem Gavin.“ Podal mi ruku. Zdvořile jsem ji uchopila a bez velké energie si s ním potřásla.
Připadala jsem si hrozně unavená.
„Joss. Díky.“
Gavin se zamračil a já si všimla, že je přitažlivý, pokud má člověk slabost pro tyto svalnaté
sportovní typy s ostře řezanými obličeji. A byl blond. „Určitě vám nic není? Příznaky panické poruchy
poznám.“
Zrudla jsem a zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem vytahovat vzpomínky, které ten záchvat způsobily.
„Určitě. Jen mám za sebou náročný týden. Ale… ještě jednou díky. Půjdu domů.“
„Už jsem vás tady viděl.“ Zastavil mě úsměvem. „Dělám tu osobního trenéra.“
No a? „Prima.“
Ušklíbl se. „Jen chci říct, že kdybyste něco potřebovala, jsem tady.“
„Budu si to pamatovat. Ještě jednou děkuju.“ Rozpačitě jsem na něj mávla a zamířila k šatnám.
Mám dojem, že v té době bylo moje rozhodnutí napsat knihu o mojí mámě potvrzeno.

Dostala jsem se domů ještě před Ellie. Léta jsem neměla žádný záchvat, ale teď jsem se bála, že
dostanu další. Proto jsem usoudila, že se potřebuju neustále hýbat. Začala jsem vytahovat talíře
v kuchyni, předstírala, že se v posilovně nic nestalo, a usilovně přemýšlela, jaké mám plány s další
kapitolou ve fantasy románu.
Úplně jsem na ten záchvat přestala myslet. Jen ne díky svému románu.
Zase se mi do hlavy pletl ten zatracený Braden.
Otevřela jsem kredenc a uvnitř našla svazek bankovek, který tam nepatřil. Dalším úkolem z mého
seznamu bylo utřídit nepořádek, který Ellie měla v kuchyni. V zásuvce byla spousta drobností – jehly,
fotoaparát, lepidlo, lepicí páska a fotografie. Na jedné byl Braden a opíral se o zábradlí, které
vypadalo, že vyčnívá někam nad vodu. Byl slunečný den a on se obrátil k fotoaparátu právě včas,
mžoural proti světlu a krásná ústa měl zvlněná v láskyplném úsměvu.
Zatímco jsem chystala nádobí, Bradenův úsměv mi připomněl jeho smích, který se mi už čtyři dny
od chvíle, kdy jsem ho viděla u baru, téměř nepřetržitě odrážel v uších. Dokázala jsem si představovat
pouze to, že by si sundal košili a já bych se kolem něj obtočila jako tortilla. To, že jsem upustila od
sexuálních zkušeností, ještě neznamenalo, že nejsem horkokrevná žena, která potřebuje sex jako každý
jiný. V krabici od bot jsem měla vibrující hračky, které se o mě, když jsem měla náladu, postaraly.
Ale od chvíle, kdy jsem poznala Bradena, jsem měla náladu neustále, a tu a tam mi dokonce prolétla
hlavou myšlenka, že půjdu do společnosti a najdu si někoho na jednu noc.
Samozřejmě jsem si vzpomněla, jaké to je probudit se v cizí posteli mezi dvěma cizími chlápky
a vůbec nevědět, co se tu, krucinál, odehrálo, takže jsem tu představu okamžitě pustila z hlavy.
Jen jsem nedokázala pochopit, jak mě to může takhle k někomu přitahovat. Navíc k někomu, koho
skoro neznám.
Z myšlenek mě vytrhlo bouchnutí dveří a já začala nalévat vodu pro mě a čaj pro Ellie.
„Ahoj!“ zahalekala šťastně, když vstoupila do kuchyně. Jakmile jsem ucítila čínu, několikrát po
sobě mi zakručelo v žaludku. „Jak to dneska šlo?“ Položila jídlo na stůl a já ho okamžitě pomohla
naskládat na talíře.
„Fajn,“ zamumlala jsem a kousla do sušenky s příchutí garnáta.
Když jsme se konečně posadily naproti sobě, znepokojeně na mě pohlédla. „Není ti nic?“
Ne, jsem v pohodě. Šla jsem do posilovny a dostala záchvat před úplně cizími lidmi. A abych
nezapomněla, tvůj zpropadený flirtující bratr mi nejde z hlavy ani ze sexuálních fantazií. Jsem
nadržená, nasraná a nelíbí se mi to. „Jen mě opustila spisovatelská múza.“
„Hm, to je špatné. Vím, jaké to je, jenom když píšu esej. A u románu si to vůbec neumím
představit.“
„Je to hrozná otrava.“
Chvíli jsme mlčky jedly a pak jsem si všimla Elliina napjatého výrazu. „Co ty? Dařilo se ti?“
Mírně se pousmála a nabrala si sousto kari rýže. Když polkla, povzdychla si. „Začínám cítit tlak
postgraduálního studia.“
„Á, radosti studentského života.“
Ellie souhlasně přikývla a potom, když se snad celou minutu dívala na stůl, se zeptala: „Co si
myslíš o Adamovi?“
Ta otázka se objevila zničehonic a rozhodně ji podbarvoval ostych. Páni. Věděla jsem, že mezi nimi
něco je. „Nevím. Vlastně jsem s ním moc nemluvila. Ale je přitažlivý a vypadá přátelsky.“
Elliiným obličejem prolétl zasněný pohled. Bez legrace. Zasněný. Takové jsem viděla pouze ve
filmech. Ale tenhle je výrazně předčil.
„Adam je skvělý. Přátelí se s Bradenem snad odjakživa. A pokud na střední nezastrašoval moje
přátele Braden, Adam ho hravě zastoupil.“ Zčervenala a zavrtěla hlavou. „Jako malá jsem za ním
pořád lezla.“
Nevím, co mě donutilo prohodit: „Chodíte spolu?“
Ellie rychle zvedla hlavu a pohlédla mi do očí. „Ne. Proč? Vypadá to tak?“
Dobře, zeptala jsem se špatně. „Trochu.“
„Ne.“ Zaníceně zavrtěla hlavou. „Jsme jen kamarádi. Braden mi pořád říká, jaký je Adam sukničkář
a že se nikdy neusadí. A já ho beru až příliš jako bratra, než aby z toho bylo něco víc…“ Její hlas se
nepřesvědčivě vytratil.
Jedno mi bylo jasné – nikdy nebudu muset mít strach, že by mi Ellie lhala. Neuměla lhát, ani co by
se za nehet vešlo. „Fajn.“
„Ty s někým chodíš?“
Zatraceně. Byla to moje chyba. Položila jsem otázku. „Ne. A ty?“
„Ne.“ Ellie vzdychla. „Kdy jsi měla poslední vztah?“
Počítá se sex za vztah? Pokrčila jsem rameny. „Kdy ty?“
Ellie našpulila rty a přimhouřila oči, takže její tvrdý pohled zakryly řasy. Zničehonic mě zaplavilo
silné nutkání ji chránit. Úplně mě to vyvedlo z míry. „Ellie?“
„Před tři čtvrtě rokem.“
A co ti ten bídák provedl? „Co se stalo?“
„Scházeli jsme se pět měsíců. Namluvil mi, že pracuje v Glasgow v personální agentuře, a přitom
byl členem konkurenční developerské společnosti tady v Edinburghu. Účastnili se veřejné soutěže na
ten komerční pozemek v Commercial Quay, o který měl zájem i Braden. Ukázalo se, že mě jen využil,
aby se dostal k Bradenovi a zjistil, jakou nabídne cenu, protože pak by ho jejich firma mohla přehodit.
Stačí, když ti povím, že jsme se nerozešli v dobrém. Skončil s rozbitým nosem a Braden dostal tu
parcelu.“
Zvedla jsem obočí a mlčky Bradenovi poblahopřála, že dal tomu mizerovi za vyučenou. „Zmlátil
toho lotra?“
„Ne.“ Ellie zavrtěla hlavou. „Braden se nepere. Už dlouho se nepral. To Adam z něj vymlátil duši.“
Zakřenila jsem se na ni. „Neměla bych mhouřit oči nad násilím, ale… Jo, Adame!“
Ellie se zasmála a potom zvážněla. „Hlavně jsem ráda, že jsem svou naivitou nezpůsobila
Bradenovi problémy v práci.“
To mu určitě těžkou hlavu nedělalo. Nebyla jsem si jistá, jak to vím, ale vůbec jsem o tom
nepochybovala. Všichni, kdo měli oči a uši, museli poznat, jak je pro něj Ellie důležitá. „Nemůžu
uvěřit, že někdo podstoupil takové potíže a udělal takovou ohavnost kvůli pitomému pozemku.“
„Přístavní hráz Commercial Quay má slibný potenciál. Je tam restaurace s michelinskou hvězdou,
plastická chirurgie, stylové bary… Braden tam staví luxusní střešní byty, které vynesou od půl
milionu po milion. Taková je jeho marže.“
Dělalo se mi špatně z toho, že někdo využil tak milou osobu, jako je Ellie, kvůli mizerné marži.
„Chlapi jsou syčáci.“
Ellie souhlasně zvedla hrnek s čajem.
Chvíli žvýkala a pak si odkašlala. „Všimla jsem si ve tvém pokoji několika rodinných fotografií.
Určitě víš, že kdybys chtěla, můžeš si je vystavit v obýváku nebo kdekoli jinde v bytě. Teď je to i tvůj
domov.“
Při zmínce o rodině jsem strnula. Stále jsem si nebyla jistá, jestli nedostanu další záchvat. „To není
nutné.“
Slyšela jsem, jak si povzdychla, a obrnila jsem se. „Asi o nich vážně nechceš moc mluvit.“
Opravdu už ten čas nastal? Rhian se to dozvěděla až po šesti týdnech. Se sevřeným žaludkem jsem
odstrčila talíř, opřela se a setkala se s Elliiným znepokojeným pohledem. Teď z nás byly spolubydlící,
vycházely jsme spolu – vzhledem k tomu, jak jsme se lišily, překvapivě dobře – a bylo na čase vyložit
karty na stůl. „Všichni z rodiny jsou mrtví,“ pronesla jsem otupěle bez zármutku, slz a dalších
viditelných emocí. Viděla jsem, jak zbledla. „Nemluvím o nich. Nikdy.“
Nevím, co jsem čekala. Ellie byla tak otevřená a laskavá, že jsem si myslela, že se možná pokusí
prolomit mou obranu. Ale znovu mě udivila. „Dobře,“ pronesla a mně bylo jasné, že se snaží
zamaskovat soucitný výraz.
„Tak fajn.“ Povzbudivě jsem se na ni usmála, ona zareagovala stejně a uvolnila ramena.
Za chvíli zamumlala: „Umíš člověka zastrašit.“
Omluvně jsem se ušklíbla. „Já vím. Promiň.“
„Nevadí. Jsem zvyklá na Bradena.“
Jako by ji slyšel, její mobilní telefon se rozsvítil a na displeji se mihlo jeho jméno. Hned to vzala,
ale netvářila se tak vesele jako obvykle. Moje mrtvá rodina a dobrá nálada nešly dohromady.

Nevím, jak se to stalo, ale Ellie mě přesvědčila, abych s nimi šla na skleničku. Oblečená v šatech,
které jsem si půjčila z její skříně, jsem si prohlížela Elliiny a Bradenovy přátele. Seděli na pohovkách
kolem nízkého konferenčního stolku v baru na mostě Jiřího IV.
Braden zavolal před dvěma hodinami a požádal nás, abychom tam za ním přišly. Já byla
samozřejmě připravená už před hodinou. Zato Ellie to trvalo celou věčnost, a když se usmála na
Adama, pochopila jsem proč.
„Ahoj, všichni. Tohle je moje nová spolubydlící Jocelyn.“ Obrátila se ke mně. „Jocelyn, tohle je
Jenna a Ed.“
 Při jízdě taxíkem se mi dostalo důkladné průpravy. Jenna, atraktivní blondýna s nápadnými brýlemi
a diamantovým zásnubním prstenem, byla Elliina nejlepší kamarádka a spolužačka na doktorandském
studiu. Ed, elegantní, nakrátko ostříhaný blonďák, byl Jennin snoubenec.
„S Adamem a Bradenem ses už seznámila.“ Pohlédla na ženu, která se tiskla k Bradenovi, a její
úsměv trochu ochladl. Byla to blondýna s téměř bílými vlasy, obrovskýma modrýma očima, dlouhýma
nohama a plnými, nevrle našpulenými ústy. „A tohle je Holly, Bradenova přítelkyně.“
Okamžitě jsem si vzpomněla, že ji Ellie nemá ráda. Z úšklebku, který jí Holly věnovala, bylo
zřejmé, že je ten pocit oboustranný. Všechny jsem pozdravila, přičemž jsem se vyhnula Bradenově
pohledu a odhodlaně ignorovala, že mi srdce buší v hrudním koši jen proto, že jsem jemu a jeho
přítelkyni nablízku.
V žádném případě jsem se nehodlala cítit sklesle kvůli tomu, že mi připomínala Jo – můj naprostý
opak v každém směru.
Když Ellie odběhla, aby nám objednala pití, posadila jsem se vedle Jenny a snažila se dívat kamkoli
než na pár po mojí pravici.
„Jak si zvykáš v novém bytě, Jocelyn?“ zeptal se mě Adam z protější strany stolu.
Vděčně jsem se na něj usmála. „Dobře, díky. A jsem Joss.“
„Takže si s Ellie rozumíte?“
Jeho tón mi napověděl, že mu na té otázce záleží. Měl o mou spolubydlící zájem. Že by byly Elliiny
city opětovány? „Skvěle spolu vycházíme. Je úžasná.“
Souhlasně přikývl. „Fajn, to jsem rád. Ellie se zmínila, že píšeš knihu.“
„Proboha,“ vložila se Holly do řeči s hrdelním anglickým přízvukem. Podráždilo mě, že má tak
senzační výslovnost. „Už jsem ti říkala, miláčku, že moje přítelkyně Cheri vydala román?“
Braden zavrtěl hlavou a zalétl očima k mému obličeji. Rychle jsem se odvrátila a předstírala, že mě
Hollyina novinka o záhadné Cheri fascinuje.
„Cheri je moje nejlepší kamarádka ještě z domova,“ vysvětlila všem u stolu, když se Ellie vrátila
s pitím. Posunula jsem se, aby si mohla sednout vedle mě. „Píše vynikající knihy.“
„O čem?“ zeptal se Ed zdvořile. Letmo jsem pohlédla na Jennu a všimla si, že si s Ellie vyměnily
pohledy. Začalo mi docházet, že Holly není mezi dívkami moc oblíbená.
„Jsou prostě skvělé. Dívka z chudobince se zamiluje do nějakého obchodníka, který má starý
anglický titul… jako hrabě nebo tak něco. Taková romantika! A její styl je strhující. Je prostě skvělá.“
Fajn. Podle všeho byla opravdu skvělá.
„Takže je to historický román?“ zeptal se Ed.
„Ne.“ Zmateně zavrtěla hlavou.
„Holly,“ Braden vypadal, že se snaží neusmívat, „chudobince už neexistují. Víš určitě, že to není
z historie?“
„No, Cheri nic takového neříkala.“
„V tom případě máš určitě pravdu,“ sdělil jí Adam vlídně. Elliina ramena se při tom dobře
maskovaném sarkasmu otřásla. Snažila jsem se dívat kamkoli jinam než na Bradena.
„Jenno, kdy máš další zkoušku šatů?“ zeptala se Ellie a předklonila se, aby přese mě viděla.
Jenna se uličnicky usmála. „Zřejmě se hned tak nedočkám. Matka mě vykázala z domu, protože se
na ně pořád chodím koukat do skříně.“
„Opravdu?“ zeptala jsem se přátelsky. „Kdy bude svatba?“
„Za pět měsíců,“ odpověděl Ed a láskyplně se na Jennu usmál.
Páni. Muž, který se nebojí ukázat skutečné city. Byl odzbrojující. Hlavou se mi mihl další záblesk
vzpomínky, jak se můj otec usmívá na matku. Zvedla jsem skleničku a odhodlaně tu představu
odsunula do kouta.
Ellie vedle mě tiše vypískla: „Měla bys Jenniny šaty vidět. Všichni…“
 „Ach, miláčku,“ přerušila ji Holly. „Říkala jsem ti, že se Lisa bude v říjnu vdávat? Varovala jsem ji,
že je to příšerné roční období, ale trvala na tom, že chce svatbu na podzim. Už jsi někdy slyšel takový
nesmysl? Na tom zámku nedaleko města Oban hrozně táhne, takže si budeme muset zajistit
ubytování.“
„Zámek Barcaldine.“ Braden přikývl. „Moc pěkné místo.“
„Možná v létě, ale ne v říjnu.“
A tak to pokračovalo další hodinu. Vždycky když někdo nadhodil nějaké téma, Holly se ho ujala
a její pronikavý hlas přehlušil šum přeplněného baru. Snadno se člověku zprotivila a já brzy
pochopila, proč ji Ellie nemůže vystát. Holly byla hlučná, nesnesitelná a zcela sobecká. Navíc jsem
získala dojem, že Braden posuzuje, jak na ni reaguju. Co mu bylo po tom, co si myslím?
Potřebovala jsem si od Hollyina hlasu odpočinout. Zpočátku mi sice připadal okouzlující, ale teď
jsem ho nesnášela. Raději jsem se nabídla, že přinesu další várku pití. Opřela jsem se o bar, sdělila
barmanovi objednávku a vychutnávala si ticho – bar se nacházel v zadní části budovy, oddělený stěnou
a ještě chodbou, daleko od Hollyina hlasu.
Ale Braden mě pochopitelně následoval.
Když se opřel o bar a dotkl se mého pravého boku, zaplavilo mě horko. Do nosu mi vnikla vůně
jeho kolínské a motýli v mém břiše se opět vyrojili.
„Takže jsi spisovatelka?“ Zadíval se na mě.
Tehdy poprvé se mě na něco zeptal, aniž jeho hlas podbarvoval smyslný tón. Zvedla jsem hlavu,
vyvedená z míry upřímnou zvědavostí v jeho světlých očích. Trochu omluvně jsem se usmála. Zatím
jsem žádná spisovatelka nebyla. „Snažím se o to.“
„Co píšeš?“
Pomyslela jsem na svou mámu, zhluboka jsem se nadechla a odsunula tu myšlenku do pozadí.
„Fantasy.“
Škubl obočím, jako by nečekal, že odpovím zrovna takhle. „Proč fantasy?“
Barman mi sdělil celkovou částku, ale než jsem stačila sáhnout do peněženky, Braden mu podal
peníze. „Zaplatím to,“ trval na svém.
Mou nabídku odmítl, jako bych byla blázen. „Tak co?“ pobídl mě, zatímco si bral drobné. Sklenice
stály před námi na pultu, ale nezdálo se, že by měl Braden v úmyslu odnést je zpátky ke stolu.
Vzdychla jsem s vědomím, že čím dřív mu odpovím, tím dřív se ho zbavím. „Protože tam není
realita důležitá. Všechno řídí jen moje představivost.“ Jakmile jsem ta slova vyřkla, už jsem jich
litovala. Každý by dokázal číst mezi řádky. A Braden byl inteligentní.
Naše oči se setkaly a prolétlo mezi námi mlčenlivé pochopení. Konečně přikývl. „Chápu, že to
může být přitažlivé.“
„Jo.“ Sklopila jsem oči. Dost na tom, že mě viděl fyzicky nahou. Nepotřebovala jsem, aby obnažil
i mou duši.
„Jsem rád, že s Ellie dobře vycházíš.“
„Hodně na ni dohlížíš, viď?“
„To je zdrženlivé vyjádření.“
„Proč? Je mnohem silnější, než vypadá.“
Zamyšleně svraštil obočí. „Její sílu nezpochybňuju. Tím, jak vypadá nebo mluví, možná vyvolává
v lidech mylný dojem, že je křehká. Přesto vím, že to tak není. Ellie se smíří se špatnými věcmi
a otřepe se líp než kdokoli, koho znám. V tom to není. Jde mi o to, aby se jí ty špatné věci vůbec
nestávaly. Je moc milá a už jsem mnohokrát viděl, jak ji ranili lidé, kteří tvrdili, že o ni mají zájem.“
Ten úkol jsem mu nezáviděla. „Jo, to dokážu pochopit. Ellie má srdce na dlani.“
„Na rozdíl od tebe.“
To prohlášení mě vyplašilo. Ostražitě jsem na něj pohlédla. „Jak to?“
 Probodával mě pátravým pohledem, jako by se snažil dostat se mi pod kůži. O krok jsem ustoupila
a on popošel blíž. „Slyšel jsem, co o tobě Ellie říkala. A taky vidím, jak se chováš ke mně. Snažíš se
nic neprozradit.“
Tak prr. „Ty děláš totéž. Nic důležitého o tobě nevím.“
„O mně není těžké něco se dozvědět.“ Rychle se na mě usmál. „Ale ty… Myslím, že jsi uhýbání
a sebeovládání povýšila na umění.“
Přestaň mi provádět psychoanalýzu. Protočila jsem oči v sloup. „Myslíš si, že házení utěrkou je
příklad mé vyrovnanosti?“
Zasmál se hlubokým, rezonujícím smíchem, který mě celou rozechvěl. „Máš pravdu.“ A potom po
mně opět vrhl ten pohled, jako by mi klouzal dlouhými mužskými prsty do kalhotek. „Dnes večer ti to
moc sluší.“
Při té pochvale jsem zrudla. Ušklíbla jsem se. „Tvojí přítelkyni taky.“
Braden po mé jedovaté poznámce ztěžka vzdychl a zvedl z barového pultu několik sklenic. „Nic
jsem tím nemyslel, Jocelyn. Byl to jen kompliment.“
Ne, nebyl. Hraješ si se mnou. A jestli se spolu máme často stýkat, chci tomu zabránit. „Vážně?
S každým mluvíš tak jako se mnou?“
„Jak?“
„Jako bys mě viděl nahou.“
Braden se zakřenil a v očích mu zaplálo. „Ne. Ale na druhou stranu jsem tak každého neviděl.“
Nakvašeně jsem zavrtěla hlavou. „Víš, co tím myslím.“
Skoro jsem nadskočila, když se naklonil k mému uchu a tiše zašeptal: „Líbí se mi, jak na mě
reaguješ.“
Odtáhla jsem se. Považuje mě za výzvu? Fajn. Aspoň vím, na čem jsem. „Koukej s tím přestat. Jsi
Elliin bratr, a protože se pravděpodobně budeme občas vídat, ráda bych se cítila příjemně.“
Mezi jeho očima se objevily drobné vrásky. „Nechci, aby ses cítila nepříjemně.“ Znovu pátral
v mém obličeji, ale tentokrát jsem nic neprozradila. S hlubokým povzdechem přikývl. „Fajn. Koukni,
omlouvám se. Chci, abychom spolu vycházeli. Mám tě rád. A Ellie taky. Rád bych, abychom byli
přátelé. Od téhle chvíle s tebou přestanu flirtovat a pokusím se zapomenout, jak vypadáš nahá.“
Položil sklenice na bar a napřáhl ke mně ruku, aby si se mnou potřásl. V jeho očích se objevil nový
pohled, prosebný, chlapecký a zcela okouzlující. Vůbec jsem mu nevěřila, ale přistihla jsem se, že
vrtím hlavou, usmívám se a natahuju ruku, abych tu jeho stiskla. Jakmile jsem se prsty dotkla jeho
dlaně, chloupky na paži se mi postavily.
Vždycky jsem se domnívala, že jiskra, kterou lidé cítí, když se dotýkají někoho, ke komu je to
přitahuje, je mýtus vyhrazený pro hollywoodské slaďáky.
Ale ne.
Dívali jsme se jeden druhému do očí a já cítila, jak se mi po ruce šíří horko. Brnění mezi nohama
zesílilo a břicho se mi sevřelo touhou. Uvědomovala jsem si pouze Bradena, jehož tělo bylo natolik
blízko, že jsem téměř cítila, jak se ke mně tiskne. Právě v tu chvíli jsem si nic nepřála víc, než
odtáhnout ho na dámské toalety, opřít se o zeď a nechat se tvrdě ošoustat.
Braden sevřel mou ruku silněji, světlé oči mu ztmavly a já věděla, že mě taky chce. „Fajn,“
zamumlal a do jeho obličeje se vloudil nebezpečný výraz. Sklonil se ke mně a vydechl mi do úst:
„Tohle zvládnu. Pokud jsi rozhodnutá předstírat něco, co není, dokážu to taky.“
Vyškubla jsem se mu, popadla zbytek sklenic a snažila se netřást. Braden zvedl pití, které položil,
když ke mně napřáhl ruku. Pobuřovalo mě, že měl pravdu. Naše přitažlivost měla sílu jaderné reakce.
V životě jsem nic takového nepoznala.
A kvůli tomu se pro mě stal Braden Carmichael mimořádně nebezpečným.
Musela jsem se přetvařovat. Lhostejně jsem se ušklíbla. „Nic nepředstírám.“ Vykročila jsem dřív,
než stačil cokoli dodat, a přitom jsem byla ráda, že nás od stolů odděluje zeď. Ponížilo by mě, kdyby
byl někdo svědkem naší výměny názorů.
Braden se posadil vedle Holly a podal jí i Adamovi skleničku. Na vteřinu se naše oči setkaly
a Braden se posměšně usmál. Pak se pohodlně posadil a položil ruku na opěradlo Hollyiny židle. Jeho
přítelkyně se na něj usmála, pohnula pěstěnými prsty a důvěrně mu je položila na stehno.
„Miláčku, právě jsem vyprávěla Ellie o těch šatech od Gucciho, které jsem viděla na internetu.
Napadlo mě, že bys mě mohl svézt do Glasgow, abych si je vyzkoušela. Budou se ti líbit. Za ty peníze
určitě stojí.“ Zamrkala na něj falešnými řasami.
Nikdo mi nemusel vysvětlovat, že tím myslela Bradenovy peníze.
Znechuceně jsem do sebe hodila obsah skleničky a snažila se je nevnímat. Jenže Holly bohužel
nechtěla, abych ji přehlížela.
„Jak si můžeš dovolit bydlet s Ellie v tak nádherném bytě, Josh?“
Všichni se ke mně obrátili. „Jsem Joss.“
Pokrčila rameny, přimhouřila oči a usmála se. V tu chvíli mě napadlo, že jí ty pohledy mezi
Bradenem a mnou možná neunikly.
Do háje.
„Takže?“ trvala poněkud jízlivě na svém.
Hm. Opravdu je viděla.
„Moji rodiče.“ Znovu jsem se napila a obrátila se k Jenně, abych se zeptala na její brigádu
v turistickém ruchu.
Hollyin hlas mou otázku přerušil. „Co tím myslíš, rodiče?“
Brzdi, dámo! Pohlédla jsem na ni s maskovaným podrážděním. „Jejich peníze.“
„Opravdu?“ Pokrčila nos, jako bych najednou velmi nepříjemně zapáchala. „Žiješ z peněz svých
rodičů? Ve svém věku?“
Tak tohle už vážně přehnala. Znovu jsem se napila a potom na ni vrhla varovný úsměv, jako bych
říkala: Tuhle hru se mnou nehraj, holčičko. Nevyhraješ.
Nedbala varování. „Takže oni ti všechno platí? Necítíš se kvůli tomu provinile?“
Zkurvenej den. „Koupila sis tyhle boty od Louboutina za svoje…, nebo za Bradenovy peníze?“
Ellie se přidušeně zasmála a rychle si lokla, aby ten zvuk zamaskovala. Poplácala jsem ji po zádech,
abych ji v té přetvářce podpořila. Když jsem se podívala zpátky na Holly, zabodávala do mě planoucí
pohled a tváře měla rudé až po kořínky vlasů.
Jedna nula. Teď už se snad na nic ptát nebude. Odkázala jsem tu rozmazlenou fiflenu do patřičných
mezí.
„Takže na hradě Stirling se pořádají svatby?“ vrátila jsem se k Jenně a našemu dřívějšímu
rozhovoru. „Jednou jsem tam byla, je to nádherné místo…“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 5
O dva večery později jsem po vyčerpávajícím cvičení v posilovně odpočívala ve vaně, když vtom
jsem uslyšela, jak Ellie radostně zavýskla. Zvedla jsem obočí, pohlédla na dveře a nepřekvapilo mě, že
se o dvě vteřiny později ozvalo zaklepání.
„Můžu dál?“ zeptala se moje spolubydlící se smíchem.
Ať už dostala jakoukoli zprávu, zjevně to nemohlo počkat. Pohlédla jsem na vanu, abych se ujistila,
že jsem dostatečně zakrytá bublinkami. „Jistě,“ odpověděla jsem.
Dveře se otevřely a dovnitř vkročila Ellie se samolibým výrazem v obličeji a dvěma sklenkami vína
v rukou. Vzala jsem si skleničku, kterou mi nabízela, a nakažená její dobrou náladou jsem se široce
usmála. „Co se děje?“
Ellie se rozzářila. „Po šesti hrozných měsících Braden konečně pustil Holly k vodě.“
Při té zprávě mi zaskočilo a převrátil se mi žaludek. „To jsou ty tvoje vzrušující novinky?“
Ellie se na mě dívala, jako bych byla cvok. „Samozřejmě. Je to ta nejlepší zpráva za bůhvíjak
dlouho. Holly byla ze všech nejhorší. Vlastně myslím, že si tehdy večer v baru zatloukla do rakve
poslední hřebík. Braden vypadal, že ho její chování ponižuje. Už bylo na čase, aby dal tý sebestředný
a pokrytecký zlatokopce kopačky.“
Souhlasně jsem přikývla a přitom jsem myslela na to, jak do očí bijícím způsobem flirtoval se
mnou. „Jo. Nejspíš by ji stejně nakonec podvedl.“
Elliina radost okamžitě vyprchala. Zamračila se na mě. Při její reakci jsem zvedla obočí. „Braden
by nikoho nepodvedl.“
Opravdu si o něm myslí, že umí chodit po vodě? Zvedla jsem hlavu a cynicky se ušklíbla. Ten výraz
pravděpodobně hraničil s blahosklonností a zasloužil si facku. „Prosím tě, Ellie. Ten chlap flirtuje se
vším, co se hýbe.“
Ellie si mě chvíli prohlížela a pak se opřela o vydlaždičkovanou zeď, jako by si neuvědomovala, že
na ní ulpívá pára a teď jí pravděpodobně ochlazuje záda košile. Tváří v tvář mému negativismu na
svou radost zjevně zapomněla. „Jedno bys měla o Bradenovi vědět. Nikdy by ženu nepodvedl. Vím, že
není dokonalý, ale rozhodně by se k nikomu nezachoval tak krutě a nečestně. Vždycky když má vztah
a jeho zájem poleví nebo se přesune k někomu novému, je ke své přítelkyni upřímný a ukončí to dřív,
než si začne s jinou. Netvrdím, že jeho postoj obhajuju, ale aspoň je upřímný.“
Byla jsem zvědavá, kde Ellie bere tu jistotu, a tak jsem usrkla vína a zeptala se: „Podvedla nějaká
ženská Bradena?“
Smutně se usmála. „Mně se to nestalo, takže o tom nemůžu mluvit.“
Páni. Pokud byla Ellie tak skoupá na slovo, musel to Braden nést opravdu těžce.
„Stačí, když řeknu, že když s někým chodí, myslí to vážně. Kromě toho, že skáče z jednoho vztahu
do druhého, je zcela monogamní. Holly si ho udržela déle než většina, možná proto, že často jezdila na
jih.“ Ellie po mně vrhla škádlivý pohled. „Zajímalo by mě, která dívka upoutala jeho zájem tentokrát.“
Obezřetně jsem po ní pokukovala. Ví to? Viděla jiskru, která mezi námi přeskočila?
„A jestli ho konečně nakope do zadku. Ne že by to nepotřeboval.“
Nesouvisle jsem něco zamumlala, protože jsem ji nechtěla povzbuzovat k tomu, aby se její
myšlenky stočily mým směrem.
„Promiň, že jsem tě vyrušila při koupeli.“
„Nic se neděje.“ Zvedla jsem skleničku. „Přinesla jsi mi víno.“
„Podvedla jsi někoho ty?“
Prr! Odkud se to tak najednou vynořilo?
„Co?“
 Má to být výslech pro případ, že bych začala chodit s jejím bratrem?
Zadívala jsem se jí přímo do očí, aby věděla, že mluvím smrtelně vážně, a odpověděla jsem
otevřeněji než jindy, protože jsem věřila, že na mě Ellie nebude dál tlačit. „Nikdy jsem se k nikomu
nedostala tak blízko, abych to udělala.“ Moje odpověď jí zřejmě vzala vítr z plachet, což jen znovu
potvrdilo moje podezření, že o mně a Bradenovi chová romantické představy. „Nepotrpím si na
vztahy, Ellie. Nejsem na to dělaná.“
S trochu skleslým výrazem přikývla. „Doufám, že se to někdy změní.“
Nikdy. „Možná.“
„Dobře. Nechám tě v klidu vykoupat. Vlastně ještě něco.“ Zastavila se a obrátila se zpátky ke mně.
„Moje máma chystá každou neděli pro celou rodinu večeři. Zve tě.“
Moje teplá koupel rázem vychladla a já se zachvěla. Na žádné rodinné sešlosti jsem nebyla už od
střední školy. „Nechci se vměšovat.“
„Nevměšuješ se. A záporná odpověď se nepřijímá.“
Jakmile za sebou zavřela dveře, chabě jsem se pousmála a dopila víno. S pocitem, jak se mi alkohol
čeří v útrobách, jsem se v duchu modlila za zázrak, který mě před tím rodinným setkáním zachrání.
V pátek večer jsem měla co dělat, abych se stačila vypravit do práce. Ellie se rozhodla, že nám
uvaří večeři, a skončilo to tím, že jsme po jídle dlouze diskutovaly o tom, co děláme – o Elliině studiu
a mé knize. Pak si šla Ellie lehnout s akutní bolestí hlavy, která ji zčistajasna přepadla, a já pospíchala
do baru. Když jsem mířila barem k místnosti pro personál, vrhla jsem po Jo omluvný pohled. Právě
jsem si uložila věci do uzamykatelné skříňky, když mi zazvonil mobil.
Byla to Rhian. „Ahoj, zlato, můžu ti zavolat zpátky, až budu mít pauzu? Přišla jsem pozdě do
práce.“
Rhian na druhém konci drátu popotáhla. „Dobře.“
Zastavilo se mi srdce. Rhian brečí? Nikdy neplakala. Ani jedna z nás nikdy neplakala. „Co se děje?“
V uších mi hučelo.
„Rozešla jsem se s Jamesem.“ Její hlas praskal a s ním i moje víra.
Byla jsem přesvědčená, že vztah mezi Rhian a Jamesem je neotřesitelný. Byli nerozlučná dvojka.
Krucinál.
„Co se stalo?“ Panebože, byl jí nevěrný?
„Požádal mě o ruku.“
Rozhostilo se ticho, během něhož jsem se snažila pochopit, co říká. „Fajn. Požádal tě o ruku a tys
ho poslala do háje?“
„Samozřejmě.“
Uniká mi něco? „Nechápu to.“
Rhian zabručela. „Jak to, že zrovna ty, Joss? Proto ti volám! Měla bys to, sakra, pochopit!“
„Zkrátka nechápu, tak na mě přestaň řvát,“ vyštěkla jsem. V hrudi se mi rozšířila bolest kvůli
Jamesovi. Zbožňoval Rhian. Byla celý jeho svět.
„Nemůžu si ho vzít, Joss. Nemůžu si nikoho vzít. Manželství všechno zničí.“
Najednou se mi rozbřesklo – vstoupili jsme na místo, které pro nás bylo tabu. Šlo o Rhianiny
rodiče. Věděla jsem, že se rozvedli, ale už nic jiného. Muselo v tom být něco hlubšího a mnohem
horšího, když se kvůli tomu Rhian obrátila k Jamesovi zády. „James není tvůj táta. Vy dva nejste tví
rodiče. James tě miluje.“
„Co to s tebou je, Joss? S kým to, sakra, mluvím a co se stalo s mou kamarádkou?“
Mlčela jsem. Možná jsem trávila v Elliině blízkosti příliš času. Ovlivňovala mě. „Dobře,“
zamumlala jsem.
Rhian vydechla úlevou. „Takže si myslíš, že jsem udělala správně.“
„Ne,“ odpověděla jsem upřímně. „Podle mě ses podělala strachem. Ale vím, že tvůj názor nikdo
nezmění.“
Mlčely jsme, poslouchaly dech té druhé a cítily vzájemné spojení, úlevu, že je na druhém konci
někdo, kdo vede stejně zpackaný život jako on sám.
„Přemýšlela jsi o budoucnosti, Rhian?“ zašeptala jsem konečně. „Umíš si představit Jamese
s nějakou jinou?“
Na druhé straně se ozval přidušený zvuk.
Zlomilo mi to srdce. „Rhian?“
„Už musím jít.“ Zavěsila. Věděla jsem, že to udělala proto, aby se mohla vyplakat. Nikdy jsme
neplakaly.
S pocitem hluboké melancholie jsem jí napsala esemesku, aby si všechno dvakrát rozmyslela, než
udělá něco, čeho by později litovala. Výjimečně jsem si přála, abych neměla tak pokřivenou povahu.
Rhianina nejlepší přítelkyně by měla být silná, nebát se milovat a být příkladem toho, čeho je v životě
možné dosáhnout. Místo toho jsem představovala její výmluvu, že se chová racionálně. Jako bych ji
k tomu opravňovala.
„Joss?“
Pohlédla jsem na Craiga. „No?“
„Potřeboval bych trochu pomoct, prosím.“
„Ano, jistě.“
„Nemáš po práci zájem o jednu rychlovku?“
„Ne, Craigu.“ Zavrtěla jsem hlavou a následovala ho. Byla jsem příliš sklíčená na to, abych s ním
žertovala.

Neděle přišla dřív, než jsem si to stačila uvědomit. Měla jsem tolik starostí s knihou a Rhian, která
se stále vyhýbala mým telefonátům – a navíc jsem se bála mluvit i s Jamesem, aby svým žalem
nezpůsobil v mém srdci další puklinu –, že jsem neměla šanci vymyslet záminku, proč nepůjdu s Ellie
na rodinnou večeři.
Místo toho jsem se s ní tedy vmáčkla do taxíku, oblečená na oslavu teplého dne v kraťasech
z Topshopu a v olivově zeleném hedvábném tílku. Rozjely jsme se k Stockbridge a doslova o pět
minut později jsme zastavily před bytem, který vypadal skoro jako ten náš.
Nepřekvapilo mě, že i uvnitř se domov Nicholsových velmi podobal tomu našemu. Obrovské
pokoje, vysoké stropy a útulný nepořádek mi hodně připomínaly Ellie. Aspoň jsem teď věděla, odkud
se ty rysy vzaly.
Elodie Nicholsová mě přivítala polibkem na obě tváře. Byla vysoká jako Ellie, křehká a krásná.
Bůhvíproč jsem očekávala francouzský přízvuk, ačkoli mi Ellie říkala, že se její matka přistěhovala do
Skotska, když jí byly čtyři.
„Ellie mi o vás hodně vyprávěla. Prý jste se rychle spřátelily. To jsem moc ráda. Dělala jsem si o ni
starosti, když mi řekla, že si hledá spolubydlící, ale teď se všechno krásně vyřešilo.“
Měla jsem pocit, že je mi znovu patnáct. Elodie s každým jednala mateřsky a trochu shovívavě. „To
ano,“ přisvědčila jsem vlídně. „Ellie je skvělá.“
Elodie se rozzářila, takže vypadala o dvacet let mladší a velmi se podobala své nejstarší dceři.
Potom mě představili Clarkovi, nevýraznému tmavovlasému muži s brýlemi a laskavým úsměvem.
„Ellie říkala, že jste spisovatelka.“
Ponuře jsem se na Ellie ušklíbla. Zřejmě to pověděla každému. „Snažím se o to.“
„Co píšete?“ zeptal se Clark a podal mi sklenku vína.
Přesunuli jsme se do obývacího pokoje, zatímco Elodie kontrolovala něco v kuchyni. „Fantasy.
Pracuju na řadě fantasy románů.“
Clarkovy oči za brýlemi se mírně rozevřely. „Miluju tenhle žánr. Než to pošlete do nakladatelství,
moc rád bych si to přečetl.“
„Opravdu by vás to zajímalo?“
„Ano. Nevadilo by vám to?“
Vzpomněla jsem si, že Clark je univerzitní profesor, takže je zvyklý známkovat písemky, a jeho
návrh mě opravdu potěšil. Vděčně jsem se na něj usmála. „To by bylo báječné. Moc si vaší nabídky
vážím. Ale zatím nejsem ani zdaleka u konce.“
„Až ta chvíle přijde, dejte mi vědět.“
Široce jsem se usmála. „Dám. Díky.“
Právě jsem si začínala myslet, že tuhle rodinnou večeři zvládnu, když jsem uslyšela dětský smích.
„Tati!“ Po chodbě k nám zalétl mladistvý hlas a potom se ve dveřích objevil chlapec. S obličejem
ozářeným vzrušením se rozběhl ke Clarkovi. Vytušila jsem, že je to Declan, Elliin desetiletý nevlastní
bratr. „Tati, koukni, co mi Braden dal.“ Strčil před Clarkův obličej přenosnou konzoli a dvě hry.
Clark se na ně s úsměvem podíval. „Tuhle jsi chtěl?“
„Jo, to je nejnovější model.“
Clark pohlédl ke dveřím a s předstíraným nesouhlasem mlaskl. „Má narozeniny až příští týden.
Hrozně ho rozmazluješ.“
Rychle jsem se obrátila a při pohledu na Bradena, který stál ve dveřích s rukama na ramenou
miniaturní Elliiny kopie, se mi zpotily dlaně. Dívka s hustou ofinou a krátkým účesem, který byl na
tak malou holčičku mimořádně upravený, se k němu choulila. Dlouho jsem si malou Ellie, o které
jsem usoudila, že je to Hannah, neprohlížela. Ne, zvedla jsem oči k Bradenovi a hltala ho pohledem
dřív, než jsem tomu stačila zabránit.
Opět jsem pocítila tu zvláštní přitažlivost.
Braden měl na sobě černé džíny a šedé tričko. Poprvé jsem ho viděla oblečeného v něčem ležérním
a spatřila jeho silné bicepsy a široká ramena.
Mezi nohama mi začalo pulzovat a rychle jsem se odvrátila. Nesnášela jsem, co dokáže s mým
tělem.
„Já vím,“ odpověděl Braden, „ale nechtěl jsem strávit další nedělní odpoledne tím, že budu Deca
poslouchat, jak o té zatracené konzoli básní.“
Declan se zachichotal, vítězoslavně pohlédl na svou hračku, posadil se na zem k otcovým nohám
a pustil si hru od Super Mario Bros.
„Koukni, co mám.“ Hannah zvedla něco, co vypadalo jako kreditní karta. Bože, kéž to tak není.
Clark přimhouřil oči. „Co to je?“
Hannah se rozzářila. „Dárková poukázka do knihkupectví.“
„Prima.“ Ellie se na ni široce usmála a napřáhla k ní ruku. „Co si koupíš?“
Sestřička se k ní rozběhla, posadila se na pohovku a přitulila se k ní. Vrhla po mně plachý úsměv
a potom zvedla hlavu k Ellie. „Chci tu novou upírskou sérii.“
„Hannah je knihomol,“ prohodil zastřený hlas přímo nad mou hlavou.
Trhla jsem sebou a pohlédla na Bradena, který stál vedle pohovky a usmíval se. V jeho výrazu
nebylo nic jiného než přátelství. I když mě jeho změněný postoj trochu zaskočil, přistihla jsem se, že
ten úsměv opětuju. „Chápu.“ V břiše se mi probudil roj motýlů a já rychle odvrátila pohled. Vůbec mě
nenapadlo, že na tu večeři přijde i Braden, ačkoli to vzhledem k tomu, že to měla být velká rodinná
sešlost, bylo pochopitelné.
„Poděkovali jste?“ zeptal se Clark dětí. Tím k nim přitáhl mou pozornost a současně mě donutil,
abych si přestala všímat mužských nohou vedle mě.
Na jeho otázku se ozvala dvě tlumená ano.
„Hannah, Decu, tohle je moje spolubydlící Joss,“ představila mě Ellie.
Usmála jsem se na děti.
 „Ahoj.“ Hannah na mě ostýchavě mávla. Byla tak rozkošná, že jsem ucítila, jak se mi svírá hruď.
„Ahoj.“ Zamávala jsem jí zpátky.
„Hraješ ráda na konzoli?“ zeptal se Declan a s hloubavým výrazem čekal na mou odpověď.
Pochopila jsem, že to, co teď řeknu, nás buď spojí, anebo rozdělí.
„Jo. Mario a já jsme spolu vyrůstali.“
Troufale se na mě zakřenil. „Máš senzační přízvuk.“
„Ty taky.“
Zřejmě ho to potěšilo a rychle se vrátil ke hře. Domnívala jsem se, že jsem jeho zkouškou prošla.
Clark poplácal Declana po hlavě. „Synu, vypni si, prosím tě, zvuk.“
Skoro okamžitě známé tóny utichly a já došla k závěru, že se mi tyhle děti líbí. Možná je Braden
rozmazloval, a když jsem se rozhlédla po domě, bylo zřejmé, že jim nic nechybí, ale stejně jako Ellie
se uměly chovat.
„Bradene!“ Do pokoje vstoupila Elodie a láskyplně se usmála. „Neslyšela jsem tě přijít.“
Braden se usmál, přitáhl ji k sobě a pevně objal.
„Nabídl ti Clark něco k pití?“
„Ne, ale něco si vezmu.“
„Počkej, udělám to.“ Clark vstal. „Dáš si pivo?“
„Jo, díky, to zní dobře.“
„Posaď se.“ Jakmile Clark odešel z místnosti, Elodie popostrčila Bradena do křesla po mé pravici.
Uvelebila se na područku a odhrnula mu z čela rozcuchané vlasy. „Jak se ti daří? Slyšela jsem, že jste
se s Holly rozešli.“
Braden na mě nepůsobil jako typ, který se rád nechává hýčkat, ale jak tam seděl, zdálo se, že si
Elodiinu pozornost užívá. Vzal ji za ruku a láskyplně ji políbil. „Jsem v pohodě, Elodie. Prostě uzrál
čas, nic víc.“
„Hm,“ zabručela Elodie a svraštila čelo. Potom, jako by si vzpomněla, že tam jsem, se ke mně
obrátila. „Joss už znáš, viď?“
Braden přikývl a koutky rtů mu zvlnil mírný, téměř tajnůstkářský úsměv. Přesto to bylo přátelské
gesto, ne sexuální, a já nevěděla, jestli mám být kvůli tomu šťastná, nebo zklamaná. Pitomé hormony.
„Jo, už jsme se s Jocelyn seznámili.“
Cítila jsem, že se začínám mračit. Proč mě tak neústupně nazývá Jocelyn?
Ale pak se vrátil Clark, rozhovor nabral spád a čelo se mi opět vyhladilo. Dělala jsem, co jsem
mohla, abych odpovídala na jejich otázky, a na oplátku jsem tu a tam nějakou položila. Ještě nikdy
jsem nebyla Ellie tak vděčná. Přišla mi na pomoc, když se její matka začala vyptávat na moje rodiče,
a snadno ten zájem odklonila jiným směrem. Vydechla jsem úlevou, že jsem unikla, aniž bych musela
být vyloženě hrubá. Celkem vzato jsem se domnívala, že si vedu dobře. Dokonce se mi podařilo
přátelsky, ale bez sexuálního podtextu škorpit s Bradenem.
Potom jsme se odebrali do jídelny na večeři.
Za příjemného smíchu a povídání jsme se posadili ke stolu a k štědrým porcím pečeného kuřete,
které nám Elodie naložila na talíře, jsme si nabírali brambory a zeleninu. Když jsem si polévala maso
omáčkou, jejich klábosení, náklonnost a příjemný dojem normálnosti ve mně probudily vzpomínky…
„Pozvala jsem Mitche a Arlene na večeři,“ prohodila moje máma a prostřela pro další hosty. Dru
u nás zůstala na jídlo, protože jsme pracovaly na nějakém školním projektu.
Táta posadil malou Beth do vysoké židličky a vzdychl: „Jsem rád, že jsem navařil kotel čili, protože
jak znám Mitche, nejspíš by nám všechno snědl.“
„Koukej být milý,“ napomenula ho matka s drobným úsměvem na rtech. „Budou tu každou chvíli.“
„Vždyť to říkám. Pokud jde o jídlo, ten chlap se vyzná.“
Dru se vedle mě zachichotala a vrhla po tátovi zbožňující pohled. Její otec nikdy nebyl doma, takže
jí můj táta připadal jako Superman.
„Jak vám jde práce od ruky?“ zeptala se máma a nalila nám pomerančový džus.
Tajnůstkářsky jsem se na Dru usmála. Vůbec nám to nešlo. Poslední hodinu jsme probíraly všechny
novinky o Kylu Ramseyovi a Jude Jeffreyové. Většinou jsme pořád vyslovovaly „Jude“ jako „Juuude“
a chichotaly se jako dvě husy.
Mámě ten pohled neunikl a ušklíbla se. „Chápu.“
„Tak nás tu máte, sousedi!“ zahalekal radostný hlas, Mitch s Arlene otevřeli francouzské okno a bez
zaklepání se nahrnuli dovnitř. Nikomu to nevadilo. Byli jsme na jejich důvěrné chování zvyklí, protože
to byli naši jediní blízcí sousedé. Máma jejich nenucenost milovala. A táta? Už tolik ne.
Po halasném přivítání – Mitch s Arlene nedokázali pozdravit jen jednou – jsme se všichni posadili
ke kuchyňskému stolu a k tátovu proslulému čili.
„Co kdybys mi taky někdy uvařil?“ postěžovala si Arlene Mitchovi, když ochutnala a trochu
nevhodně u toho zasténala.
„Nikdy jsi o to nepožádala.“
„Vsadím se, že Sarah nemusí Luka žádat, aby vařil. Viď, Sarah?“
Máma vrhla po tátovi prosebný pohled, jako by potřebovala pomoc. „Hm.“
„Jo, přesně to jsem si myslel.“
„Tati, Beth upustila lahvičku s džusem.“ Ukázala jsem na podlahu.
Protože byl nejblíž, sehnul se pro ni.
„Můj táta nikdy nevaří,“ vložila se Dru do řeči, aby v Arlene vyvolala lepší pocit.
„Vidíš?“ zamumlal Mitch nad čili. „Já taky ne.“
Arlene se zamračila. „Co tím chceš říct? Jako by tě snad další muž, který manželce nevaří,
ospravedlňoval k tomu, že to taky neděláš.“
Mitch polkl. „Dobře. Někdy uvařím.“
„Umíš to?“ zeptala se máma tiše a já slyšela, jak se můj táta zakuckal.
Zamaskovala jsem zachichotání v doušku pomerančového džusu.
„Ne.“
U stolu se rozhostilo ticho, všichni jsme se dívali jeden na druhého a potom jsme se nahlas
rozesmáli. Beth při tom zvuku zavřískala, chvíli bouchala lahvičkou s džusem a potom ji zase zahodila,
takže jsme se rozesmáli ještě víc…
Pak následovala další scéna, tentokrát z vánoční večeře. Potom z Díkůvzdání. A nakonec z oslavy
mých třináctých narozenin…
Vzpomínky ve mně vyvolávaly paniku.
Zatočila se mi hlava a roztřesenou rukou jsem rychle odložila omáčník. Pokožka v obličeji mě
brněla a vyvstával na ní chladný pot. Srdce pod žebry mi bušilo tak rychle, až jsem se bála, že
exploduje. Hruď se mi sevřela a já musela bojovat o každý nádech.
„Jocelyn?“
Hruď se mi zvedala a zase klesala v rychlých mělkých nádeších a moje oči vyděšeně hledaly zdroj
toho hlasu.
Braden.
Položil vidličku, naklonil se ke mně přes stůl a znepokojeně svraštil obočí. „Jocelyn?“
Musela jsem se odtamtud dostat.
Potřebovala jsem na vzduch.
„Jocelyn… Ježíšmarjá,“ zamumlal Braden a vstal, aby obešel stůl a pomohl mi.
Místo toho jsem se zvedla ze židle a napřáhla ruce, abych ho zastavila. Pak jsem se beze slova
obrátila, utekla z místnosti, proběhla chodbou do koupelny a zavřela se uvnitř.
Roztřesenými prsty jsem otevřela okno. Byla jsem vděčná za průvan, který jsem ucítila na tváři,
i když to byl teplý vzduch. Věděla jsem, že se musím uklidnit, a soustředila se na to, abych zpomalila
dech.
Za několik minut se moje tělo i mozek vrátily do původního stavu a já se posadila na záchodové
prkénko. Ruce i nohy mě úplně zradily. Znovu jsem si připadala totálně vyčerpaná. Prodělala jsem
další záchvat panické poruchy.
Skvělé.
„Jocelyn?“ zaduněl za dveřmi Bradenův hlas.
Zavřela jsem oči a přemýšlela, jak mu to proboha vysvětlím. Tváře se mi rozhořely rozpaky.
Doufala jsem, že jsem se přes to už přenesla. Měla jsem na to osm let. Už bych to měla překonat.
Uslyšela jsem, jak se otvírají dveře, otevřela jsem oči a uviděla znepokojeného Bradena, který vešel
dovnitř a zavřel za sebou. Jako první mě napadlo, proč za mnou přišel on, a ne Ellie. Když jsem pořád
mlčela, přistoupil blíž a pomalu si dřepl na paty, takže jsme měli oči ve stejné úrovni. Dívala jsem se
do jeho krásného obličeje a výjimečně jsem si přála, abych mohla porušit svá zatracená pravidla. Ale
slíbila jsem si, že s muži, které skoro neznám, si nebudu nic začínat, a to ani na jednu noc. To
znamenalo, že Braden byl zcela nedostupný. Byla to škoda, protože jsem měla pocit, že by mě dokázal
přesvědčit, abych aspoň na chvíli na všechno zapomněla.
Dívali jsme se na sebe snad věčnost a přitom neřekli ani slovo. Čekala jsem spoustu otázek, protože
každému, nebo přinejmenším dospělým u stolu, muselo být jasné, že jsem právě prodělala záchvat.
Určitě přemýšleli proč a mně se vůbec nechtělo tam vracet.
„Už je to lepší?“ zeptal se Braden konečně.
Počkat. Co to má znamenat? Žádné zvídavé otázky?
„Jo.“ Ne, vlastně ne.
Musel tu odpověď číst v mém obličeji, protože zamyšleně naklonil hlavu na stranu. „Nemusíš mi to
vysvětlovat.“
Nevesele jsem se ušklíbla. „Nechám tě jen u toho, že jsem naprostý cvok.“
Braden se na mě usmál. „To už vím.“ Vstal a napřáhl ke mně ruku. „Pojď.“
Ostražitě jsem na něj pohlédla. „Myslím, že bych měla prostě odejít.“
„A já si myslím, že by ses měla dobře najíst s dobrými přáteli.“
Vzpomněla jsem si na Ellie a na to, jak ke mně byla vlídná a laskavá. Bylo by urážkou odejít
z večeře, kterou pořádá její matka, a já se přistihla, že nechci udělat nic, čím bych si Ellie znepřátelila.
Zkusmo jsem vzala Bradena za ruku a nechala ho, ať mě zvedne. „Co jim mám říct?“ Teď už
nemělo smysl předstírat, že jsem rozvážná a klidná. Viděl mě v okamžiku největší zranitelnosti.
Dvakrát.
„Nic,“ ujistil mě. „Nemusíš nikomu nic vysvětlovat.“ Laskavě se usmíval. Nemohla jsem se
rozhodnout, který úsměv se mi líbil víc – jestli tenhle, nebo ten uličnický.
„Dobře.“ Zhluboka jsem se nadechla a šla za ním ven. Držel mě za ruku, dokud jsme nedošli do
jídelny. Odmítla jsem si přiznat, jak jsem se cítila oloupená, když mě nakonec pustil.
„Není vám nic, zlato?“ zeptala se Elodie, jakmile jsme vstoupili do místnosti.
„Asi úžeh,“ odbyl Braden Elliinu matku. „Byla dnes dopoledne moc dlouho na sluníčku.“
To nasměrovalo její mateřskou péči ke mně. „Doufám, že jste se aspoň natřela krémem na
opalování.“
Přikývla jsem a vklouzla na židli. „Jen jsem si zapomněla vzít klobouk.“
Když navázali na předchozí rozhovor a napětí u stolu polevilo, nevšímala jsem si Elliiných
podezřívavých pohledů a vyslala k Bradenovi vděčný úsměv.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 6
Ke konci večeře jsem se trochu uvolnila, i když jsem se stejně těšila, až se dostanu domů a budu
chvíli sama. Byla jsem natolik odhodlaná nenechat se znovu zaskočit, že jsem opět vybudovala zeď
mezi vzpomínkami a mnou a snažila se ve společnosti Nicholsových bavit. Nebylo to těžké. Člověk je
musel mít rád.
Moje plány na to, že zůstanu sama, překazili Braden s Ellie, kteří šli s Adamem na skleničku.
Snažila jsem se z toho vykroutit, ale Ellie to nedovolila. Možná vycítila, že pokud nepůjdu s nimi,
zavřu se doma a podlehnu depresi.
Když jsem se s Nicholsovými rozloučila a slíbila Elodii, že se zase někdy ukážu, vyšli jsme ven
a přivolali si taxi. Potřebovala jsem se vrátit do bytu pro peněženku. Měla jsem s sebou jen mobilní
telefon a nehodlala jsem dovolit, aby mi dnes večer někdo – například Braden – kupoval pití. Čím míň
mu budu zavázaná, tím líp.
Když taxi zastavilo u vchodu, uviděla jsem, že na prahu sedí vysoká, hubená postava, a sevřela se
mi hruď. S bušícím srdcem jsem jako první vystoupila z auta a pospíchala k Jamesovi. U nohou měl
položený batoh. Vstal, kolem očí měl velké, tmavé kruhy, bledý vyčerpaný obličej a koutky úst
napjaté bolestí a vztekem.
„Pověz mi jen jednu věc. Podpořilas ji v tom, aby se na mě vykašlala?“
To, že svůj hněv směřoval proti mně, mě vyvedlo z míry. Ohromeně jsem zavrtěla hlavou a opatrně
k němu o krok přistoupila. „Ne, Jamesi.“
Ukázal na mě prstem a hořce zkřivil rty. „Vy dvě jste zvrácená dvojka… Určitě v tom máš prsty.“
„Hej.“ Braden se postavil přede mě a klidným, ale zastrašujícím tónem Jamese vyzval:
„Odprejskni.“
„To nic, Bradene.“ Otočila jsem se k Ellie, která nás pozorovala, vrhla jsem na ni prosebný pohled
a současně mávla k Bradenovi. „Jeďte napřed.“
„Ani náhodou.“ Braden zavrtěl hlavou, aniž z Jamese odtrhl oči.
„Prosím.“
„Bradene.“ Ellie ho zatahala za rukáv. „Pojďme. Dopřejme jim trochu soukromí.“
Braden mi s planoucíma očima vyškubl telefon a začal si s ním hrát.
„Co…“
Popadl mě za ruku a vmáčkl mi mobil zpátky do dlaně. „Teď máš moje telefonní číslo. Když budeš
potřebovat, zavolej mi. Jasný?“
Beze slova jsem přikývla. Jakmile Ellie odtáhla bratra pryč, pohlédla jsem na telefon ve své ruce.
Dává na mě Braden pozor? Má o mě starost? Ohlédla jsem se přes rameno. Nevzpomínala jsem si, kdy
naposledy někdo udělal něco podobného. Byla to jen drobnost, ale…
„Joss?“
Jamesův netrpělivý hlas mě vytrhl z úvah. Unaveně jsem si povzdychla. Věděla jsem, že se s tím
musím vypořádat. „Pojď dál.“
Když jsme si uvařili kávu a posadili se do obývacího pokoje, vrhla jsem se přímo k jádru věci.
„Řekla jsem Rhian, že podle mě dělá chybu. V životě bych ji nepovzbudila k tomu, aby tě opustila. Jsi
to nejlepší, co ji kdy potkalo.“
James s bezútěšným výrazem zavrtěl hlavou. „Promiň, Joss. Tedy to, co jsem ti řekl. Ale… mám
pocit, že nemůžu dýchat. Připadá mi to neskutečné, chápeš?“
S pocitem beznaděje jsem se k němu naklonila a konejšivě mu promnula rameno. „Třeba si to Rhian
rozmyslí.“
„Doufal jsem, že už se přes ty svoje pitomosti přenesla,“ pokračoval, jako bych vůbec
nepromluvila. „Víš, že za tohle všechno můžou její rodiče, viď?“
„Tak trochu. Vlastně ani ne. Nemluvily jsme spolu o tom.“
S nevěřícným výrazem po mně pokukoval. „Vy dvě jste nejlepší kamarádky, ale někdy si myslím,
že jedna druhé děláte víc škody než užitku.“
„Jamesi…“
„Rhianina matka milovala Rhianina otce. Byl to emocionálně zakrnělý alkoholik, ale přesto ho ta
husa zbožňovala víc než svou dceru. I když je obě mlátil, pořád za ním lezla. Nakonec prásknul do bot,
požádal o rozvod a našel si jinou. Matka z toho obviňovala Rhian. Léta jí opakovala, že je stejná
mrcha, jako byl její táta, a že špatně skončí. A Rhian tomu věří.
Víš, že se její matka dvakrát pokusila o sebevraždu? Ta sobecká nána dovolila, aby ji Rhian našla.
Dvakrát. A teď si Rhian myslí, že mi udělá totéž, co její táta provedl její matce. Nedokážu jí to
logicky vymluvit. Vždyť dokonce ani nepije! Všechno je to jen v její hlavě. Myslel jsem si, že tohle
už máme za sebou, Joss. Když jsme spolu před lety začali vážně chodit, tohle všechno jsme probrali
a já věřil, že jsme se přes to přenesli. Proto jsem ji požádal o ruku.“ Sklonil hlavu, aby zakryl slzy,
které se mu leskly v očích. „Nemůžu uvěřit, co se teď doopravdy děje.“ Znechuceně kopl do
konferenčního stolku, ale ani jsem nemrkla.
V myšlenkách jsem byla s Rhian. Jak jsem mohla být čtyři roky její nejlepší přítelkyní a nic z toho
nevědět? Skutečnost byla mnohem horší, než jsem předpokládala. Samozřejmě ani Rhian nevěděla nic
o mé minulosti. Najednou mě napadlo, že James má možná pravdu. Jak si můžeme vzájemně radit,
když nemáme ani tušení, co tu druhou trápí?
Potom jsem si při pohledu na Jamese, který plakal kvůli milované ženě, uvědomila, že Rhian je na
tom mnohem líp než já. Všechno Jamesovi pověděla, protože mu věřila. Nebo skoro věřila.
Přesto to byl obrovský krok správným směrem.
„Joss.“ James na mě sklesle pohlédl. „Promluv s ní, prosím. Dá na tebe. Myslí si, že když ty jsi
sama šťastná, tak ona to dokáže taky.“
Šťastná? Nebyla jsem šťastná. Byla jsem pouze v bezpečí.
Ztěžka jsem si povzdychla. Nebyla jsem si jistá, co mám dělat. „Koukni, můžeš tady zůstat tak
dlouho, jak budeš potřebovat.“
James se na mě dlouze díval s nečitelným výrazem. Pak konečně přikývl. „Ocením, když u tebe
dneska večer budu moct přespat. Zítra pojedu domů k mámě, dokud to všechno nějak nevyřeším.“
„Dobře.“
O ničem dalším jsme nemluvili. Našla jsem ve skříni deku a nechala ji společně s polštářem na
pohovce. Pokaždé, když jsem se k Jamesovi přiblížila, cítila jsem jeho zklamání, takže jsem ho
nechala v obýváku a zavřela se k sobě do pokoje.
Zatelefonovala jsem Ellie.
„Zvládáš to?“ zeptala se. V pozadí bylo slyšet utichající hudbu, zřejmě jak Ellie vycházela z baru na
ulici.
Ne. Nezvládám. K tomu mám pořádně daleko. „Jo, všechno je fajn. Snad ti to nebude vadit, ale řekla
jsem Jamesovi, že může dneska v noci přespat na pohovce. Zítra pojede domů.“
„Seš si jistá… Co?“ Vzdálila ústa od telefonu a s někým mluvila. „Nic jí není. Ten kluk spí na
gauči.“
Byl to Braden?
„Ne, vždyť ti říkám, že je to v pohodě. Nic jí není, Bradene. Běž pryč.“ Hlasitě si povzdechla
a vrátila se k telefonu. „Promiň, Joss. Jo, ať tam klidně zůstane. Potřebuješ, abych přijela domů?“
Potřebuješ, abych přijela domů?
Jsem tady doma? Potřebuju ji?
Skoro jsem ji neznala. Přesto se mi Braden i Ellie dostávali pod kůži. Vyčerpaná mimořádně
emotivními událostmi dnešního dne jsem zavrtěla hlavou. „Ne, Ellie, opravdu mi nic nechybí. Zůstaň,
kde jsi, a bav se. Jen nezapomeň, že až přijdeš domů, spí na tvém gauči úplně cizí chlap.“
„Dobře.“
Zdráhavě zavěsila a já zmateně pohlédla na zeď. Byla jsem rozrušená. Proč mě to tolik rozhodilo?
Proč jsem se přestávala ovládat? A proč jsem byla tak vyděšená?
Proč mi to, že jsem se přestěhovala na Dublin Street, v tak krátké době totálně změnilo život?
Spousta se toho změnila, ale stále to nestačilo. A já stále zůstávala sama. Byla jsem sama, protože
jsem to tak chtěla. Najednou jsem si však uvědomila, že Rhian je úplně jiná. Ona by sama nepřežila.
Vytočila jsem její telefonní číslo.
Zvedla to, právě když jsem se chystala zavěsit. „Haló?“
Panebože, vypadala, že je na dně. „Rhian?“
„Co je, Joss? Spala jsem.“
Jo, uměla jsem si představit, že od chvíle, kdy James odjel, nevytáhla paty z postele. Najednou jsem
na ni dostala vztek. „Volám ti, abych ti řekla, že jsi strašná husa.“
„Promiň?“
„Slyšíš mě dobře. Teď zvedni telefon, zavolej Jamesovi a řekni mu, že jsi udělala chybu.“
„Jdi do háje, Joss. Víš nejlíp ze všech, že je mi líp samotné. Jsi opilá?“
„Ne. Sedím ve svém pokoji, zatímco tvůj přítel to zalomil na gauči.“
Zatajila dech. „James je v Edinburghu?“
„Jo. Je zničený. A všechno mi pověděl. O tvých rodičích, hlavně o mámě.“ Čekala jsem na
odpověď, ale Rhian zarytě mlčela. „Rhian, proč jsi mi o tom neřekla?“
„A proč ty jsi nikdy nemluvila o svých rodičích?“ vyštěkla.
Zamrkala jsem, abych při pohledu na rodinnou fotografii, kterou jsem měla na nočním stolku,
potlačila slzy. „Jelikož umřeli i s mou sestřičkou, když mi bylo čtrnáct, nic dalšího se k tomu říct
nedá.“ Nebyla jsem si jistá, jestli je to pravda, a musím přiznat, že po záchvatu panické poruchy jsem
uvažovala, jestli můj problém nespočívá právě v tom, že mlčím. Zhluboka jsem se nadechla a sdělila
jí něco, co bych nikomu jinému neřekla: „Po jejich smrti mi zbyla jediná blízká osoba, moje nejlepší
kamarádka Dru. Jenže ta za rok umřela a já neměla nikoho. Zůstala jsem úplně sama. Většinu
citlivých pubertálních let jsem se starala sama o sebe. Nikdy mi nikdo nezavolal, nezajímal se, co
dělám, ani mě nekontroloval. Možná že by se někdo našel, kdybych mu to dovolila, ale zvykla jsem si
vystačit sama a nechci se na nikoho spoléhat.“
Po chvíli, během níž jsem slyšela pouze bušení vlastního srdce, Rhian popotáhla. „Myslím, že
takhle upřímná jsi ke mně ještě nebyla.“
„K nikomu jsem takhle upřímná nebyla.“
„Vždycky jsi mi připadala naprosto samostatná. Myslela jsem si, že jsi v pohodě. Že nepotřebuješ,
aby se o tebe někdo staral…“
S těžkým povzdechem jsem si lehla zády na postel. „Smyslem tohohle zdráhavého citového výlevu
nebylo vyvolat v tobě pocity viny. Nepotřebuju, aby se o mě někdo staral. U mě to tak zkrátka funguje.
Změní se to někdy? Nevím, a ani to nechci vědět. Ale, Rhian, když jsi všechny svoje obavy a trápení
svěřila Jamesovi, rozhodla ses ten den, že chceš, aby o tebe měl někdo starost. Už tě unavovalo být na
všechno sama. Bude těžké s ním zůstat? Ano. Budeš muset každý den bojovat se svým strachem? Ano.
Ale to, co k tobě cítí… krucinál, Rhian… to za to stojí. Je blbost namlouvat si, že je nejlepší od něj
utéct a zůstat sama jen proto, že já sama jsem a vyhovuje mi to. Jsem sama, protože zkrátka jsem. Ty
jsi sama, protože ses k tomu rozhodla. A rozhodla ses zatraceně špatně.“
„Joss?“
„Co?“
„Omlouvám se, že neumím být lepší přítelkyně. Takhle jsi na světě úplně opuštěná.“
 Ano, jsem. „Taky mě mrzí, že nejsem lepší přítelkyně.“
„James je pořád u tebe?“
„Jo.“
„Nechci být sama. Ne, když můžu mít jeho. Proboha, zní to tak lacině.“
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se, protože sevření v mé hrudi polevilo. „Jo, zní to lacině. Ale někdy
je pravda laciná.“
„Zavolám mu.“
Zakřenila jsem se. „Vypnu si telefon.“
Zavěsily jsme a já ležela ve tmě a poslouchala. Po dvaceti minutách jsem uslyšela, jak se hlavní
dveře otevřely a zase zavřely.
Obývací pokoj jsem našla prázdný a na pohovce ležela složená deka. Na ní se válel kousek papíru.
Vzkaz od Jamese.
Máš to u mě.
Pevně jsem ten lístek sevřela a ochromeně došla zpátky do svého pokoje. Zadívala jsem se na
fotografii, na níž jsem byla s rodinou. Pokud jsem se za posledních několik týdnů něco naučila, tak to,
že jsem se přes jejich ztrátu stále nepřenesla. Měla bych to někomu povědět. Ale na rozdíl od Rhian
jsem nechtěla mluvit s nikým, kdo by ty informace mohl proti mně zneužít. Terapeutka na střední
škole se mi snažila pomoct, ale pokaždé jsem se před ní uzavřela. Dospívala jsem a myslela si, že vím
všechno líp.
Teď jsem ale nebyla dítě a nevěděla jsem všechno líp. A pokud jsem chtěla, aby moje záchvaty
panické poruchy přestaly, potřebovala jsem si ráno zatelefonovat.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 7
„Takže pan Záhadný už je pryč?“ Mužský hlas mě k smrti vyděsil. Nadskočila jsem a instantní káva
se mi ze lžičky rozsypala na kuchyňskou linku.
Ohlédla jsem se přes rameno a zpražila Bradena pohledem. „Nikdy nepracuješ? Ani neklepeš?“
Shrbeně se opíral o rám kuchyňských dveří a pozoroval mě, jak si připravuju kávu. „Můžu dostat
taky?“ Kývl ke konvici.
„Jakou máš rád?“
„S mlékem. A dvěma cukry.“
„Očekávala jsem, že řekneš černou.“
„Tváříš se, jako by to byla tvoje oblíbená barva.“
Ušklíbla jsem se. „Tak chceš to kafe, nebo ne?“
Zabručel. „Někdo je tu po ránu přívětivost sama.“
„Jindy snad ne?“ Energicky jsem mu nasypala do hrnku dva cukry.
Bradenův smích mě zasáhl až do vnitřností. „Dobře.“
Zatímco se voda v konvici vařila, obrátila jsem se, založila si paže na hrudi a opřela se o linku.
Dobře jsem si uvědomovala, že pod tílkem nemám podprsenku. Vlastně jsem měla dojem, že si nejvíc
uvědomuju své tělo právě s Bradenem. Abych byla upřímná, po smrti rodičů a Beth jsem se přestala
o svůj vzhled a další podobné nesmysly zajímat. Nosila jsem oblečení, které se mi líbilo, vypadala tak,
jak jsem vypadala, a bylo mi úplně fuk, co si kdo myslí. Zatím mi to tak vyhovovalo.
Jenže teď, když jsem stála před Bradenem, jsem o tom už nebyla tak úplně přesvědčená. Byla jsem
zvědavá, co si o mně myslí. Nebyla jsem vysoká ani hubená jako všechny ty krásky, které jistě
zaplavovaly Bradenův svět. Měla jsem štíhlé nohy i pas, ale dost velká prsa, boky a rozhodně zadek.
V době, kdy jsem ještě dbala o své vlasy, což se stávalo čím dál míň, bývaly pěkné. Měly nevýraznou
barvu – něco mezi blonďatou a hnědou – ale byly dlouhé, husté a přirozeně vlnité. Jejich tíha a to, jak
se dotýkaly mého krku, mě ale rozčilovalo, takže jsem je jen málokdy nosila rozpuštěné. Největší
předností – aspoň podle toho, co mi říkali ostatní – byly moje oči. Zdědila jsem je po tátovi. Byly
světle šedé s bronzovými odlesky, ale ne tak velké a svůdné, jaké měla Holly nebo Ellie. Tvar měly
podlouhlý, jako by byly kočičí, a planoucí pohledy jim šly mimořádně dobře.
Ne, nebyla jsem krásná, přitažlivá ani okouzlující. Ne že bych se považovala za ošklivku, ale nikdy
dřív mě nenapadlo dělat si starosti s tím, jestli mi to sluší. Braden mě donutil, abych se o to
zajímala… a to mě štvalo.
„Teď vážně, opravdu nepracuješ?“
Odlepil se ode dveří a nenuceně se ke mně doloudal. Měl na sobě další fantastický oblek. Někdo tak
vysoký se širokými rameny by pravděpodobně vypadal přirozeněji spíš v džínách a flanelu, zvlášť
s rozcuchanými vlasy a strništěm, ale Braden uměl obleky nosit. Jak se tak blížil, přistihla jsem se, že
se mi myšlenky toulají do říše fantazie. Představila jsem si, jak mě Braden líbá, posazuje mě na
kuchyňský pult, roztahuje mi nohy, vniká do mě, a přitom má jazyk v mých ústech, ruku na mém
ňadru a tou druhou sjíždí mezi mé nohy…
Neuvěřitelně mě to vzrušovalo. Prudce jsem se otočila, jako bych pobízela konvici, aby si s vařením
pospíšila.
„Za půl hodiny mám schůzku,“ odpověděl, zastavil se vedle mě a natáhl se po konvici dřív než já.
„Napadlo mě, že se tu zastavím a kouknu se, jestli něco nepotřebuješ. Než jsme včera s Ellie odešli,
připadala mi situace trochu napjatá.“
Pozorovala jsem ho, jak nalévá vodu do hrnků, a rozhodovala se, jestli mu mám povědět o Jamesovi
a Rhian.
 „Dobré ráno,“ zašvitořila Ellie. Vešla do kuchyně osvěžená spánkem, umytá a oblečená. Propínací
svetr měla naruby. Zvedla jsem ruku a zatahala za visačku, aby si toho všimla. Plaše se usmála,
sundala si ho a pak si ho navlékla správně. „Když jsem přišla domů, James na gauči nebyl. Spal ve
tvém pokoji?“
Braden vedle mě se napjal. Zvedla jsem hlavu a zjistila, že se mračí. Tohle ho zjevně ani nenapadlo.
Samolibě jsem se ušklíbla. „Ne.“ Chvíli jsem se dívala na Ellie a potom moje zdrženlivost podlehla
náporu nových zpráv a já si uvědomila, že jí aspoň do jisté míry můžu věřit. „James je Rhianin přítel.“
„Myslíš Rhian – svou nejlepší kamarádku?“ zeptala se a nalila si trochu čerstvého pomerančového
džusu. Se sklenicí se uvelebila ke stolu. Domnívala jsem se, že bude lepší být v její, nikoli Bradenově
blízkosti, a vklouzla jsem na židli naproti ní.
„Požádal ji o ruku, ona ztratila nervy a pustila ho k vodě.“
Ellie zděšeně otevřela ústa. „Děláš si legraci. Chudák.“
Vzpomněla jsem si na jeho vzkaz a široce jsem se usmála. „Zvládnou to.“
„Usmířili se?“ Panebože, vypadala tak plná nadějí, a to je ani neznala.
„Jsi zlato,“ pošeptala jsem jí tiše a Elliin výraz roztál.
„Je to tvoje zásluha, viď?“ Z jejího tónu bylo zřejmé, že mi naprosto věří.
Pouze Ellie si mohla být tak jistá někým, jako jsem byla já. Hodlala dokázat, že nejsem tak
uzavřená, jak se dělám. To, že v tomhle případě měla náhodou pravdu, bylo trochu pobuřující a hodně
zavádějící.
„Zlobil se na tebe,“ vložil se Braden do řeči, než jsem stačila odpovědět.
Pohlédla jsem na něj. Stále se opíral o pult a usrkával kávu, jako by ho vůbec netlačil čas. „Myslel
si, že jsem ji přemluvila, aby se s ním rozešla.“
Braden vypadal, že ho to nepřekvapilo. Jenom škubl obočím a prohodil: „Proč mě to vůbec
neudivuje?“
Ellie rozhořčeně mlaskla. „To by Joss neudělala, Bradene.“
„Vím, že ne. Ale obávám se, že z jiného důvodu, než si myslíš, Els.“
Blbost. Je přesvědčený, že mě zná líp než Ellie? V duchu jsem se ušklíbla. Možná, že to tak bylo.
Vnímavý hňup. Znepokojeně jsem se od něj odvrátila, dál usrkávala kávu a snažila se nevnímat, jak
mě provrtává pohledem.
„Ty tvoje záhady,“ zabručela Ellie a pak se otočila zpátky ke mně. „Dalas je zpátky dohromady, je
to tak?“
Máš to u mě.
Ta slova mě přiměla k tomu, že jsem se nad hrnkem usmála. „Jo, dala.“
„Vážně?“ Braden vypadal tak ohromeně, až mě to uráželo.
Fajn, třeba si ten osel pouze myslí, že mě zná. „Je to moje nejlepší kamarádka. Pomohla jsem jí.
Abys věděl, nejsem necitelná mrcha.“
Braden sebou trhl. „To jsem neřekl, kotě.“
Ten projev něžnosti mě rozechvěl, jako by udeřil na strunu, o jejíž existenci jsem neměla ani tušení.
Kousavě jsem vyštěkla: „Neříkej mi kotě. Nikdy.“
Můj ostrý tón a náhlý hněv mezi námi vyvolal silné napětí a já si najednou nemohla vzpomenout,
proč jsem byla včera Bradenovi tak vděčná, když mi po záchvatu panické poruchy pomohl. Takhle to
chodí, když si k sobě pustíš lidi moc blízko. Začnou si myslet, že tě znají, i když o tobě nevědí ani ň.
Ellie si odkašlala. „Takže James odjel zpátky do Londýna?“
„Jo.“ Vstala jsem a vylila lógr do dřezu. „Půjdu do posilovny.“
„Jocelyn…,“ začal Braden.
V duchu jsem si povzdychla. Dalas to najevo dostatečně jasně, Joss. Nepotřebovala jsem, aby to dál
pokračovalo. Pohlédla jsem na něj a s podrážděnou blahosklonností utrousila: „V levé horní skříňce
kuchyňské linky mám cestovní hrnek, jestli si chceš vzít kávu s sebou.“
Braden na mě chvíli upíral zkoumavý pohled. Pak se zmateným úsměvem na rtech zavrtěl hlavou.
„Obejdu se i bez toho, díky.“
Přikývla jsem a předstírala, že si současné napětí vůbec neuvědomuju. Pohlédla jsem zpátky na
Ellie. „Nechceš jít do posilovny se mnou?“
Pokrčila nos. „Do posilovny? Já?“
Pokukovala jsem po její hubené postavě. „Chceš říct, že jsi takhle úžasná od přírody?“
Zasmála se a mírně se začervenala. „Mám dobré geny.“
„Hm. Já musím na tom, abych byla fit, tvrdě makat.“
„Rozkošné,“ zamumlal Braden do kávy a upřel na mě rozesmáté oči.
Opětovala jsem jeho úsměv jako neverbální omluvu za to, že jsem se na něj předtím tak utrhla.
„Nepovídej. No, už letím. Mějte se.“
„Díky za kafe, Jocelyn,“ zavolal na mě vesele, zatímco jsem kráčela po chodbě.
Trhla jsem sebou. „Jsem Joss!“ křikla jsem na něj a přitom se snažila nevnímat jeho zvonivý smích.
***
„Takže teď, když máme představování a všechny formality za sebou, vysvětlíte mi, proč máte pocit,
že je na čase si s někým popovídat?“ zeptala se mě doktorka Kathryn Pritchardová jemně.
Proč mluví všechny terapeutky stejně tichým hlasem? Zřejmě to má být uklidňující, ale mně to
připadalo stejně blahosklonné, jako když mi bylo čtrnáct.
Od toho rána v kuchyni s Bradenem uplynul týden a nyní jsem seděla v malé ordinaci na North St.
Andrew Lane. Byla to překvapivě studená a moderní místnost – zcela odlišná od útulného nepořádku
terapeutky, k níž mě poslali na střední škole. Navíc ta minulá byla zadarmo. Tahle elegantní žena
obklopená semišem a sklem mě stála jmění.
„Potřebujete tu nějaké květiny,“ poznamenala jsem. „Něco barevného. Vaše kancelář nepůsobí moc
vstřícně.“
Široce se na mě usmála. „Beru na vědomí.“
Mlčela jsem.
„Jocelyn…“
„Joss.“
„Joss. Proč tu jste?“
Ucítila jsem, jak se mi sevřel žaludek a polil mě studený pot. Rychle jsem si připomněla, že ať už jí
řeknu cokoli, bude to důvěrné. Nikdy ji neuvidím mimo tuto ordinaci a ona nezneužije mou minulost
proti mně ani mě nepozná osobně. Zhluboka jsem se nadechla. „Začala jsem znovu trpět záchvaty
panické poruchy.“
„Znovu?“
„Mívala jsem je často, když mi bylo čtrnáct.“
„Takové záchvaty jsou vyvolávány různými druhy úzkosti. Proč se to tehdy objevilo? Co se ve
vašem životě stalo?“
Ztěžka jsem polkla, jako bych měla v krku cihlu. „Moji rodiče a mladší sestra zahynuli při dopravní
nehodě. Jiné příbuzné nemám – tedy kromě strýce, který na mě kašle – a vyrůstala jsem v pěstounské
péči.“
Zatímco jsem mluvila, doktorka Pritchardová si něco škrábala na papír. Teď se zarazila a pohlédla
mi přímo do očí. „Je mi moc líto, že jste utrpěla takovou ztrátu, Joss.“
Cítila jsem, jak se mi při jejím upřímném tónu uvolňují ramena, a přikývla jsem, abych jí dala
najevo, že její poznámku přijímám.
„Po jejich smrti jste začala trpět záchvaty. Můžete mi povědět, jaké měly příznaky?“
Vylíčila jsem jí to a ona přikyvovala.
 „Má to nějakou příčinu? Nebo si aspoň nějakou uvědomujete?“
„Nesmím na ně moc myslet. Teď mluvím o rodině. Ty záchvaty vyvolávají vzpomínky – opravdové
vzpomínky na ně, nejen mlhavé dojmy…“
„Postupem času to ale přestalo?“
Zkřivila jsem rty. „Naučila jsem se na ně nemyslet.“
Doktorka Pritchardová zvedla obočí. „Osm let?“
Pokrčila jsem rameny. „Můžu se dívat na fotky, můžu o nich přemýšlet, ale pečlivě se vyhýbám
skutečným vzpomínkám, kdy jsme byli spolu.“
„Teď se ale vaše záchvaty znovu objevily.“
„Přestala jsem být opatrná. Pustila jsem si vzpomínky moc k tělu – a dostala záchvat v posilovně
a pak na rodinné večeři jedné přítelkyně.“
„Co se vám v té posilovně honilo hlavou?“
Neklidně jsem se zavrtěla. „Jsem spisovatelka, nebo se o to aspoň snažím. Vybavila jsem si životní
příběh své matky. Je zajímavý, ale i smutný. Přesto se domnívám, že by si ji lidé oblíbili. Tak či onak
jsem si vzpomněla – vlastně několikrát – na své rodiče a jejich vztah. Byli spolu šťastní. Pak už vím
jen to, že mi nějaký chlap pomáhal z běžeckého trenažéru.“
„A na té večeři? Byla to první rodinná sešlost, na které jste byla od chvíle, kdy jste opustila
pěstounskou rodinu?“
„V pěstounské rodině jsme žádné společné večeře neměli.“ Nevesele jsem se ušklíbla.
„Takže to byla vaše první rodinná večeře od chvíle, kdy jste přišla o vlastní rodinu?“
„Jo.“
„To tedy spustilo ten záchvat?“
„Asi.“
„Proběhly nedávno ve vašem životě nějaké větší změny, Joss?“
Pomyslela jsem na Ellie a Bradena a to ráno s kávou před týdnem. „Přestěhovala jsem se. Do
nového bytu, k nové spolubydlící.“
„Ještě něco?“
„Moje bývalá spolubydlící, nejlepší kamarádka Rhian, odjela do Londýna a právě se s přítelem
zasnoubili. Ale to je všechno.“
„Byly jste si s Rhian blízké?“
Pokrčila jsem rameny. „Asi tak, jak jsem to někomu dovolila.“
Usmála se na mě a smutně sevřela rty. „Tahle věta mluví sama za sebe. Co vaše nová spolubydlící?
Dovolila jste jí, aby se k vám přiblížila?“
Uvažovala jsem o tom. Asi jsem si pustila Ellie k tělu víc, než jsem původně měla v úmyslu.
A zajímala jsem se o ni víc, než bych podle vlastního názoru měla. „Jmenuje se Ellie. Rychle jsme se
spřátelily. Nečekala jsem to. Elliini přátelé jsou skvělí a ona i její bratr se s nimi hodně stýkají. Mám
dojem, že teď vedu společenštější život.“
„To na jejich rodinné večeři jste dostala ten záchvat?“
„Jo.“
Doktorka Pritchardová přikývla a něco si poznamenala.
„Tak co?“ zeptala jsem se.
Usmála se na mě. „Chcete slyšet diagnózu?“
Zvedla jsem obočí.
„Mrzí mě, že vás musím zklamat, Joss, ale zatím jsme ten problém pouze nakously.“
„Přesto si myslíte, že s tím ty změny mají něco společného, viďte? Chci, aby ty záchvaty skončily.“
„Joss, jste u mě v ordinaci patnáct minut a už teď vás můžu ujistit, že nijak brzy nepřestanou…
pokud se se smrtí své rodiny nezačnete vyrovnávat.“
 Cože? To byla naprostá hloupost. „Už jsem se s ní vyrovnala. Umřeli a já je oplakala. Teď se
snažím najít způsob, jak žít dál. Proto tu jsem.“
„Podívejte, jste dostatečně inteligentní, abyste věděla, že máte problém a musíte si o něm s někým
promluvit. Proto jste i natolik inteligentní, abyste pochopila, že potlačit vzpomínky na rodinu není
správný způsob, jak se vyrovnat s jejich smrtí. Patřičně jste se s nimi nerozloučila, Joss, a tomu se
musíme postavit čelem. Změny v běžném životě, noví lidé, nové emoce, nová očekávání – to všechno
může být spouštěčem záchvatů, zvlášť pokud si s nimi nevíte rady. Rodinná návštěva po letech
strávených v osamění překonala ochrannou zeď, kterou jste kolem své mrtvé rodiny vybudovala.
Podle mě je možné, že trpíte posttraumatickým syndromem, a to nemůžeme jen tak přehlížet.“
Zabručela jsem. „Myslíte si, že je to něco podobného jako u válečných veteránů?“
„Nejen u vojáků, ale u všech, kdo utrpí nějakou ztrátu a prožijí emoční nebo fyzické trauma.“
„Domníváte se, že je to i můj případ?“
„Možná. Víc se dozvím, až si promluvíme příště. Doufám, že čím častěji si budeme povídat, tím
snadnější pro vás bude vzpomínat na svou rodinu.“
„To mi nepřipadá jako dobrý nápad.“
„Nebude to jednoduché. Ale pomůže to.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 8
Milovala jsem vůni knih.
„Není to na Hannah trochu brutální?“ zeptal se nad mou hlavou Elliin tichý, znepokojený hlas.
Usmála jsem se na Hannah, která se tyčila několik centimetrů nade mnou. Stejně jako její matka
a sestra byla hodně vysoká. S nevěřícným výrazem jsem obrátila hlavu a pohlédla na Ellie, která stála
za mnou. „Je jí čtrnáct. A ta kniha je pro mládež.“
Hannah mi vytáhla svazek z prstů dřív, než jí v tom Ellie stačila zabránit. Trávila jsem s nimi
nedělní dopoledne v knihkupectví, kde si Hannah užívala utrácení dárkové poukázky od Bradena.
Ellie se tvářila znepokojeně. „Ano, o vymyšleném světě, kde jeden teenager zabíjí druhého.“
„Četla jsi to?“
„Ne…“
„Tak mi věř.“ Znovu jsem se usmála na Hannah. „Je to senzační.“
„Koupím si ji, Ellie,“ sdělila jí Hannah neoblomně a přidala knihu k neustále rostoucí hromadě.
Ellie s poraženeckým povzdechem zdráhavě přikývla a vrátila se do oddělení s milostnou
literaturou. Začínala jsem chápat, že je to nepoučitelná romantička vysazená na šťastné konce. Tento
týden jsme zhlédly nejmíň tři romantické filmy, a protože jsem se odmítala předávkovat další
filmovou adaptací knih Nicholase Sparkse, rozhodla jsem se, že dnes večer budeme sledovat, jak
Matt Damon v roli Jasona Bourna rozbije pár lidem hlavu.
Zazvonil mi mobilní telefon a já po něm zašátrala v kabelce. Byla to Rhian. Včera večer jsem jí
poslala e-mail.
„Můžu si to vzít?“ zeptala jsem se Hannah.
Lhostejně mávla rukou a s nosem prakticky přitisknutým k regálu přelétala pohledem po titulech.
Se smíchem jsem od ní poodešla, abych vyřídila telefonát v soukromí.
„Ahoj.“
„Ahoj,“ promluvila Rhian váhavě.
Sebrala jsem veškerou odvahu.
Sakra. Možná jsem se s ní neměla o poslední novinky podělit. Začne se mnou od nynějška jednat
jako s bláznem? Bude vůči mně opatrná? To bych nesnesla. I její obvyklé nadávky by mi chyběly.
„Co ty a James?“ zeptala jsem se dřív, než stačila cokoli prohodit.
„Je to o hodně lepší. Vycházíme spolu. Vlastně mě požádal, abych k někomu zašla. K terapeutce.“
Ztuhla jsem v uličce se sci-fi. „Děláš si legraci.“
„Ne. Neřekla jsem mu o tvém e-mailu, přísahám. Prostě to jen tak plácl. Obyčejná shoda náhod.“
Zhluboka se nadechla. „Vážně jsi za nějakou šla?“
Rozhlédla jsem se, abych měla jistotu, že jsem sama. „Potřebovala jsem si s někým promluvit
a profesionál, který se o můj život osobně nezajímá, je jediná osoba… no… jenom s ním můžu mluvit
o tom, o čem potřebuju…“ Zamračila jsem se. Moje jazykové schopnosti klesly na nulu.
„Chápu.“
Při jejím tónu jsem sebou trhla. Rozhodně působila kousavě. „Rhian, nechtěla jsem tě ranit.“
„Nejsem raněná. Jen si myslím, že by sis měla promluvit s někým, komu na tobě opravdu záleží.
Proč myslíš, že jsem o všech svých problémech pověděla Jamesovi? To, co jsi předtím říkala, byla
pravda. Věřila jsem mu. A jsem tomu ráda.“
„Jenže já na to nejsem připravená. Nemám žádného Jamese a ani žádného nechci. A kromě toho
i tvůj James chce, aby sis zašla k terapeutce.“
Rozladěně zabručela. „Asi si myslí, že když mu na to kývnu, bude to znamenat, že to s ním myslím
vážně.“
 Vybavila jsem si, jak byl James ten večer, kdy mě přišel navštívit, zničený. „V tom případě bys to
měla udělat.“
„Jaké to bylo? Divné?“
Hrozné. „Šlo to. Nejdřív mi to připadalo zvláštní, ale přežila jsem to.“
„Chceš o tom mluvit?“
Jo, proto platím sto liber na hodinu profesionálce, abych si mohla promluvit s tebou. Potlačila jsem
jízlivost. „Ne, Rhian, nechci.“
„Dobře. A nemusíš se na mě utrhovat, ty protivná huso.“
Stočila jsem oči v sloup. „Stýská se mi po těch tvých urážkách z očí do očí. Po telefonu to není
ono.“
Ušklíbla se. „Taky mi chybí někdo, kdo mě sjede na tři doby. Řekla jsem jedné ženě ve svém
výzkumném týmu, že je mrcha – víš, jen tak přátelsky –, a ona mě poslala do háje. A mám dojem, že
to tak opravdu myslela.“
„Rhian, o tomhle jsme už mluvily. Normální lidi nemají rádi, když jim nadáváš. Bůhvíproč to berou
osobně. A mimochodem, opravdu dokážeš být trochu uštěpačná.“
„Normální lidi jsou zbytečné citlivky.“
„Joss, četla jsi tuhle?“ Zpoza rohu uličky se vynořila Hannah a mávala na mě dalším antiutopickým
románem. Četla jsem ho. Co jsem jí měla odpovědět? Mám pro podobný žánr slabost.
„Koho tam máš?“ zeptala se Rhian. „A kde vůbec jsi?“
Kývla jsem na Hannah. „Ta je dobrá. A je v ní senzační hlavní hrdina. Myslím, že se ti to bude moc
líbit.“
Hannah to potěšilo. Přitiskla si knihu k hrudi a potom odvlekla svůj plnící se nákupní košík zpátky
do oddělení pro mládež.
„Joss?“
„To byla Hannah.“ Naklonila jsem hlavu a zadívala se na román od Dana Simmonse. Hm, ten jsem
ještě nečetla.
„A Hannah je…?“
„Elliina čtrnáctiletá sestra.“
„Proč jsi tam s ní?“
Co se to objevilo v jejím tónu? Klidně se mohla zeptat: Opravdu kouříš kokain… Proč?
„Jsme v knihkupectví.“
„Nakupuješ s puberťačkou?“
„Kvůli čemu takhle vyvádíš?“
„Nevím. Možná kvůli tomu, že ses nastěhovala do drahého bytu, utrácíš peníze, na které jsi vždycky
byla skoupá, přátelíš se s holčičkou, která viděla nejmíň pětapadesátkrát Zápisník jedné lásky, jsi
samý úsměv, ve všední večer chodíš s opravdovými lidmi na skleničku, zachránilas mi vztah,
navštěvuješ terapeutku a hlídáš dospívající děti. Přestěhovala jsem se do Londýna a ty jsi podstoupila
lobotomii.“
Ztěžka jsem vydechla. „Za tu záchranu vztahu mi můžeš být vděčná.“
„Joss, vážně, co se to s tebou děje?“
Vytáhla jsem z regálu román Dana Simmonse. „Nedělám tohle všechno schválně. Ellie a já si
rozumíme, bůhvíproč se jí líbí mít mou zasmušilou maličkost nablízku a vede úplně jiný život, než
jsme vedly my dvě. Vážně má ráda lidi, a to znamená, že se s nimi hodně stýkám.“
„Joss?“
Prudce jsem se obrátila a spatřila Ellie, jak přede mnou stojí a mezi očima má hlubokou vrásku.
Zaplavil mě strach a zpanikařeně jsem se rozhlédla přes police po Hannah.
„Hannah je v pořádku.“ Ellie odhadla důvod mého šíleného pohupování hlavy. „To já jsem uvízla na
mrtvém bodě.“ Zvedla paperback se ženou v drahých viktoriánských šatech na obálce. Dvě mužské
ruce jí svůdně sahaly po tkanicích na zádech. I v názvu bylo něco o svádění. V druhé ruce držela
nejnovější Sparksův román. „Kterou?“
Bez váhání jsem ukázala na zhýralce, který byl zaneprázdněný rozvazováním živůtku. „Další Sparks
už by byl tenhle týden příliš.“
S bojovným kývnutím na mě mávla vybranou knihou a vycouvala z uličky.
„Páni,“ zamumlala Rhian po drátě. „Kde je Joss a co jsi s ní provedla?“
„Jestli ji hodláš podrobovat psychoanalýze, právě zavěšuje.“
„Joss mluví ve třetí osobě.“
Zasmála jsem se. „Rhian, už běž, fajn? A vyřiď Jamesovi, že ho pozdravuju, a jo, že to má vážně
u mě.“
„Počkej, co?“
Pořád jsem se smála, když jsem zavěsila a šla najít Hannah s Ellie.
Čekaly ve frontě u pokladny a já se postavila vedle nich. Pozorovala jsem netypicky zamlklou Ellie
a Hannah, která se láskyplně dívala na své knihy. Abychom je všechny odnesly, měly jsme si s sebou
vzít batoh.
U pokladny jsem sledovala, jak prodavač vkládá koupené knihy do slabých igelitových tašek,
a protože mi Ellie udělala místo, ukázala jsem za něj. „Co kdybyste nám to zabalil do pořádných
tašek? Tyhle se hnedka roztrhnou.“
Lhostejně pokrčil rameny. „Ty stojí padesát pencí za kus.“
Ušklíbla jsem se. „To dítě tu právě koupilo knihy za sto liber a vy nám nemůžete dát tašky
zadarmo?“
Mávl na mě dárkovou poukázkou. „Ne, nekoupilo.“
„Hm. Ale udělala to osoba, která jí tu poukázku dala. Snad po nás vážně nechcete, abychom si ještě
zaplatily něco, v čem je odneseme?“
„Ne-e-e,“ protáhl, jako bych byla pitomá. „Můžete si je odnést v těchhle taškách, co jsou zadarmo.“
Možná bych ustoupila, kdyby se mnou nemluvil tím blahosklonným tónem, který naznačoval:
Nenávidím svou práci a zákazníci mi můžou bejt ukradený. Otevřela jsem ústa, abych mu to pověděla
pěkně od plic, ale Ellie mě popadla za ruku a zarazila mě. Zvedla jsem hlavu a pohlédla na ni. Měla
bledý obličej, přivřené oči a trochu se kymácela.
„Ellie.“ Chytila jsem ji a ona se mě přidržela.
„Ellie?“ zeptala se Hannah znepokojeně a chvatně sestru obešla z druhé strany.
„Nic mi není,“ zamumlala Ellie. „Jen se mi točí hlava. Trpím na tyhle… migrény.“
„Tak často?“ Tento týden se to stalo už potřetí.
Sjela jsem prodavače vražedným pohledem, odtáhla jsem Ellie na stranu a vyštěkla na něj: „Prostě
ty knihy zabalte do normálních tašek.“
„Dej jim ty pořádný,“ řekla mu s povzdechem dívka, která pracovala vedle něj.
„Ale…“
„Zkrátka to udělej.“
Nevšímala jsem si jeho podrážděného pohledu a upřela svou pozornost na Ellie. „Jak ti je?“
I když byla bledá, všimla jsem si, že se přestala třást. „Líp. Dneska jsem ještě nejedla. Jen mi
připadalo, že omdlím.“
„Co ty bolesti hlavy?“
Chlácholivě se usmála. „Abych byla upřímná, kvůli doktorátu moc nejím. Jsem pod tlakem a ve
stresu. Musím na sebe víc dbát.“
„Tu máte.“ Prodavač nám podal dvě těžké nákupní tašky.
Nesrozumitelně jsem poděkovala, jednu jsem vzala a tu druhou podala Hannah.
 „Ukaž.“ Ellie sáhla po sestřině tašce.
„Na to zapomeň.“ Vzala jsem ji za loket. „Dostaneme do tebe něco k jídlu.“
Ellie se snažila ohradit, že se nají na matčině nedělní večeři – ze které se mi naštěstí podařilo
vymluvit s tím, že potřebuju pár hodin pracovat –, ale přesvědčila jsem ji, že zajdeme do malého
útulného baru na rohu, aby si dala aspoň něco malého k snědku. Hannah šla vedle nás s Elliinou rukou
na zádech – Ellie ji prováděla mezi davy na Princes Street, protože Hannah se rozhodla, že jednu
knížku začne číst hned teď. Nechápala jsem, jak to někdo dokáže – číst si za chůze? Ve mně to
vyvolávalo cestovní nevolnost.
Povídaly jsme si o blížícím se edinburském festivalu, když vtom jsem uviděla Bradena. Potkali
jsme se spolu v pátek v baru, když se on, Ellie, Adam, Jenna, Ed a několik Bradenových kolegů
rozhodlo zastavit v Clubu 39 na skleničku. Moc jsme spolu nemluvili a jeho postoj vůči mně se
rozhodně ustálil v ryze přátelských mezích.
Nevěděla jsem, jestli mě to trápí, ale jakmile jsem ho spatřila s ní, bylo mi jasné, že něco cítím.
Braden kráčel k nám a kvůli jeho výšce… a obrovskému šarmu jsem ho okamžitě poznala. Měl na
sobě tmavě modré džíny, černé boty a tmavě šedou teplou mikinu s dlouhými rukávy, která ještě
zvýrazňovala jeho skvělou postavu se širokými rameny.
V ruce držel jinou ruku.
Patřila ženě, kterou jsem nikdy dřív neviděla.
„Bradene,“ zamumlala Ellie. Hannah zvedla hlavu od knihy, a když ho uviděla, celá se rozzářila.
„Bradene!“ vykřikla a on rychle odtrhl úsměv od své společnice a otočil se za hlasem. Při pohledu
na Hannah se usmál ještě zářivěji.
Když jsme se k sobě přiblížili, najednou jsem si přála, abych byla někde jinde, jen ne tady a teď.
Pocit, který se mi rozhostil v břiše, když jsem ho uviděla s jinou ženou, nebyl příjemný. Vlastně to byl
dost možná ten nejodpornější dojem, jaký jsem za dlouhou dobu zažila.
Ani ten pečlivě zdvořilý výraz, který nasadil, když postřehl, že Ellie a Hannah doprovázím, mě
nepotěšil.
Když jsme se zastavily, pohlédla jsem na Ellie a viděla, jak ženu vedle Bradena probodává
planoucím pohledem. Natolik mě to překvapilo, že jsem se neubránila a vyhrkla její jméno.
Podívala se na mě a zatnula zuby. „Povím ti to později.“
„Hannah.“ Braden přivinul dívku k sobě a kývl k jejím taškám. „Byla sis vybrat poukázku?“
„Jo. Koupila jsem si spoustu knih. Ještě jednou díky,“ dodala.
„Rádo se stalo, zlato.“ Pustil ji a obrátil se k nám. „Els, jsi nějaká bledá. Není ti nic?“
Pořád se na něj mračila a já chtěla vědět, co mi tu, krucinál, uniká. „Připadám si trochu slabá.
Nejedla jsem.“
„Zrovna ji vedu na něco k jídlu.“ Domnívala jsem se, že bych se o tom měla zmínit, aby si
nemyslel, že ji vláčíme po městě, když jí není dobře.
„Fajn,“ zamumlal a zachytil můj pohled. „Jocelyn, tohle je Vicky.“
Vicky a já jsme se na sebe podívaly a zdvořile se usmály. Hodně mi připomínala Holly – byla
vysoká, blonďatá, půvabná a přirozená asi tak jako zpropadená Barbie. Přesto byla kus.
Zjevně na rozdíl ode mě byla Bradenův oblíbený typ. Nebylo divu, že se mnou přestal flirtovat.
Když jsme se poprvé setkali, jeho sexuální radar se musel porouchat, ale teď už zjevně znovu
fungoval.
„Ahoj, Vicky,“ zamumlala Ellie nevlídně.
Nemohla jsem si pomoct a dřív, než jsem tomu mohla zabránit, jsem zvedla obočí až k vlasům.
Ellie vypadala jako predátor.
Udělalo to na mě dojem.
A rozhodně to podnítilo mou zvědavost.
 Braden zpražil sestru pohledem. „Včera jsem byl na pracovní večeři a Vicky seděla u vedlejšího
stolu. Rozhodli jsme se, že si popovídáme, jak jde život. Teď si jdeme sehnat něco k snídani.“
Jinými slovy Vicky byla u vedlejšího stolu a dali se dohromady. Pokrčila jsem rameny nad
zvláštním neklidem, který se mě zmocnil. Trochu mě bolelo na hrudi a vzpouzel se mi žaludek.
Možná že Ellie nebylo špatně z hladu – třeba jsme včera obě snědly něco zkaženého.
„Ráda tě zase vidím, Ellie,“ pravila Vicky sladce. Vypadala docela mile.
„Hm.“ Ellie ji nepřívětivě odbyla, stočila oči v sloup a potom probodla Bradena podrážděným
pohledem. „Přijdeš dnes odpoledne na večeři?“
Všimla jsem si, jak se svaly na jeho bradě napjaly. Sestřin postoj ho rozhodně nepobavil.
„Samozřejmě.“ Zalétl očima ke mně. „Takže vás tam obě uvidím.“
„Joss nemůže. Má práci.“
Zamračil se na mě. „Jde jen o několik hodin. Určitě bys nás tam nějak vmáčkla.“
Vicky zareagovala tím, že se přitiskla blíž k Bradenovi. „Moc ráda bych šla na večeři, Bradene.“
Trochu povýšeně ji poplácal po ruce. „Promiň, zlato, ale bude tam jen rodina.“
V tu chvíli se staly tři věci. Ellie se přidušeně zasmála, Vicky couvla, jako by ji udeřil, a já si
uvědomila počínající příznaky záchvatu.
S pocitem, že se utápím v mlze, jsem se zhluboka nadechla. „Víte co?“ O krok jsem ustoupila.
„Úplně jsem zapomněla, že jsem slíbila Jo, že jí donesu do bytu spropitné. Dnes. Vlastně co nejdřív.“
Omluvně jsem mávla rukou. „Musím jít. Mějte se.“
A potom jsem co nejrychleji uprchla z toho pekla.

„Proč jste utekla?“ zeptala se mě doktorka Pritchardová a naklonila hlavu jako zvědavý pták.
Nevím. „Nevím.“
„Už několikrát jste se zmínila o Elliině bratru Bradenovi. Jak zapadá do vašeho života?“
Chci ho. „Řekla bych, že je to jakýs takýs přítel.“ Když na mě upřeně hleděla, pokrčila jsem
rameny. „Seznámili jsme se dost nekonvenčně.“
Všechno jsem jí pověděla.
„Takže vás to k němu přitahuje?“
„Přitahovalo.“
Přikývla. „Teď se tedy vrátím ke své dřívější otázce. Proč? Proč jste utekla?“
Kdybych to věděla, milá zlatá, tak bych tady nebyla. „Nevím.“
„Bylo důvodem to, že šel Braden s jinou ženou? Nebo že naznačil, že patříte do rodiny?“
„Asi obojí.“ Promnula jsem si čelo, protože mě začala bolet hlava. „Chci, aby zůstal v krabici, do
které jsem ho uložila.“
„V krabici?“
„Je na ní cedulka ,něco jako přátelé‘. Trochu se kamarádíme, ale ne doopravdy. Bavíme se spolu,
ale skutečně jeden druhého neznáme. Mám to tak radši. Možná jsem zpanikařila při pomyšlení, že on
se považuje za něco víc. Že si myslí, že jsme si nějak blízcí. To nechci.“
„Proč ne?“
„Prostě nechci.“
Doktorka Pritchardová zřejmě vycítila můj tón, přikývla a už tu otázku nezopakovala. „Co jste
cítila, když jste ho viděla s přítelkyní?“
„Zmatek a paniku. Byl se ženou, se kterou má zjevně sexuální vztah a minulost, a tím, co jí řekl,
naznačil, že naše přátelství je hlubší než to, co prožívá s ní. Ale jak už jsem řekla, není to pravda.
Nechci to.“
„To je jediný důvod?“
„Ano.“
 „Takže nechcete vztah s Bradenem? Sexuální ani jiný?“
Ano. „Ne.“
„Promluvme si o tom. Zatím jsme se k vám a mužům nedostaly. Zdá se, že se umíte zavírat před
lidmi, Joss. Děláte to od svého posledního vztahu?“
„Nikdy jsem žádný neměla.“
„Chodila jste s někým?“
Při vzpomínce na takzvaná nejlepší léta života jsem zkřivila rty. „Chcete vytahovat nechutnou
minulost? Fajn, máte ji mít…“

„Donesla jsi Jo její dýško?“ zeptala se Ellie tiše, když se posadila na gauč vedle mě.
Vleže jsem přikývla a potlačila pocity viny. Natáhla jsem se po velkém balíčku se sušenkami
a nabídla jí. „Dáš si?“
„Ne. Jsem nacpaná k prasknutí.“ Položila se na podušky a upřela oči na televizi. „Na co koukáš?“
„Na Bournův mýtus.“
„Hm, Matt Damon.“
„Co večeře? Už je ti líp?“ Připadala jsem si ještě provinileji kvůli tomu, že jsem na ni ušila boudu.
Pořád jsem se snažila pochopit, co se to se mnou v tu chvíli stalo.
Ellie na mě úkosem pohlédla. „Máma se na tebe ptala.“
To je milé. „Vyřídilas jí, že ji pozdravuju?“
„Ano. A večeře byla trochu napjatá. Braden je na mě pořád naštvaný.“
Uculila jsem se a odtrhla pohled od obrazovky. „Takovou jsem tě ještě neviděla. Stala se z tebe
úplná bojovnice.“
„Jo, ale Vicky je děvka.“
Ostře jsem se nadechla. Elliin normálně upřímný obličej byl napjatý a kamenný. „Vážně ji nemáš
ráda. Kdo to je?“
„Chvíli to byla Bradenova přítelkyně. Nemůžu uvěřit, že s ní zase chodí.“
„A…?“
Ellie pochopila, že tím myslím: Co ti proboha udělala? Pokrčila rameny a svraštila obličej. „Šla
jsem jednou kvůli něčemu navštívit Adama a narazila jsem tam na ni. Byla nahá. V jeho posteli. On
byl taky nahý.“
Nemohla jsem tomu uvěřit. „Podváděli Bradena?“
„Ne.“ Nevesele se ušklíbla. „Adamovi se líbila, tak mu ji Braden půjčil.“
Ježíši… „Půjčil?“
„Hm-hmm.“
„Copak ta holka nemá žádnou sebeúctu?“
„Neslyšela jsi, že je to děvka?“
„Nemůžu uvěřit, že by Braden něco takového udělal. Jen tak ji půjčit.“
„Možná jsem zvolila špatná slova. To ona ve skutečnosti řekla Bradenovi, že Adama chce.
Bradenovi to nevadilo, tak je nechal, ať se spolu vyspí.“
Bylo to výstřední a dost chladné, ale oboustranné, takže jaké jsem měla právo to soudit? „Má tedy
sebeúctu. A dál?“ Snažila jsem se dostat ke skutečnému důvodu Elliina znechucení. „Prostě má ráda
sex.“
„Je to děvka!“
Tak jo. Už jsem skutečný důvod znala.
Adam.
„Máš Adama ráda, viď?“
Pomalu vydechla a pevně zavřela oči.
 Hrudí mi projela bolest a já pozorovala, jak se zpod jejích řas kutálí slza a stéká jí po tváři.
„Ach, zlato.“ Posadila jsem se, přitáhla ji k sobě a nechala ji, ať se tiše vypláče do mého svetru. Po
chvíli jsem sáhla po načatém balíčku sušenek a jednu jí podala. „Tu máš. Cukr ti dodá energii, takže
budeš moct sledovat, jak Jason Bourne nakope někomu zadek.“
„Můžeme si představovat, že je to Adamův zadek?“
„Už na tom pracuju. Vidíš ho? Je to Adam a Bourne ho právě kope do koulí.“
Zachichotala se a já žasla, jak někdo může být tak silný a křehký zároveň.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 9
Uplynuly dva týdny, během nichž jsem dostala jeden záchvat a jednou navštívila terapeutku,
a znovu jsem zápasila se svým rukopisem. Kdysi, když jsem byla uprostřed psaní, se při sebemenší
narážce můj mozek zatoulal do říše fantazie, ať už jsem seděla u notebooku, nebo ne. V současné době
jsem musela nutit svou představivost k činnosti, a tak se výsledky nikdy nedostavily.
Se stagnující prací na knize a skličující úzkostí, jestli si vůbec dokážu prorazit cestu jako
spisovatelka – což ve mně vyvolávalo starosti, co si v opačném případě, krucinál, počnu –, jsem se
rozhodla udělat to, co jsem uměla nejlíp – zavřít se v železné krabici ve svém nitru, abych na to
nemohla myslet a soustředila se na něco jiného.
Teď, když byl edinburský festival v plném proudu, jsem si v baru vzala mimořádné směny a trávila
čas s Ellie, kdykoli mě o to požádala. Při mé poslední návštěvě mě terapeutka povzbudila, abych
zkusila jít znovu na rodinnou večeři, přičemž se mi podařilo vyhnout záchvatu – bingo! Taky jsem
chodila hodně do posilovny a přitom uhýbala před provokativními úsměvy osobního trenéra Gavina.
K Elliině úlevě zmizela Vicky z Bradenova života stejně rychle, jako se v něm objevila. Ne že bych
se to dozvěděla dřív, než mi to Ellie řekla. Od toho rána na Princes Street jsem Bradena neviděla. Byl
vytížený prací – něco se dělo s jedním jeho developerským projektem a v souvislosti s tím měl na
konci festivalu naplánovanou ve svém nočním klubu Fire obrovskou akci. Tehdy jsem se dozvěděla,
že Adam je Bradenův architekt, takže když měl Braden spoustu práce, měl spoustu práce i Adam.
Několikrát jsme se všichni měli sejít – jednou na představení nějakého komika, jindy jen tak na
skleničku a naposledy na rodinnou večeři, ale Braden to zrušil, a dokázal mi tím, že jsem se mýlila.
Opravdu vydělával peníze tím, že pracoval.
Začala jsem považovat jeho nepřítomnost za přínos. Byla jsem mnohem uvolněnější než
v posledních týdnech a ještě víc jsem se sblížila s Ellie. Svěřila se mi s fiaskem ohledně Adama…
Byla do něj zamilovaná už od dětství, a když zmlátil toho pitomce, který se na ni nalepil, aby se
dostal k Bradenovým informacím, konečně našla odvahu něco s tím udělat. Zašla do jeho bytu
a v podstatě se mu vrhla do náruče. A protože Adam byl chlap a Ellie krásná, její nabídku přijal. Tedy
až do té chvíle, kdy byla skoro nahá a ležela pod ním na zádech. Pak vycouval s vysvětlením, že to
nemůže Bradenovi ani jí udělat, že by mu to Braden nikdy neodpustil a ani on by si to nikdy
neodpustil. Ellie pochopila, že to považoval jen za románek na jednu noc, a tak odešla a v ústraní si
konejšila zlomené srdce a raněné ego.
Nikdy by mě nenapadlo, že se mezi nimi něco takového odehrálo. Ellie se v jeho blízkosti chovala
zcela chladně. Říkala, že nechce, aby se něco změnilo, takže dělala, co mohla, aby se s tím smířila.
Sledovala jsem to v přímém přenosu – opravdu o to tvrdě usilovala. Ale občas, když na něj pohlédla,
se v jejím výrazu objevila něha a ještě něco dalšího. Když jsem o tom uvažovala, i Adam se tvářil při
pohledu na ni jinak. Jen jsem nedokázala odhadnout, jestli po ní touží pouze fyzicky, nebo zda jdou
jeho city hlouběji. Byla jsem hrozně zvědavá, ale taky jsem věděla, že mi do jejich života nic není,
takže jsem do toho nešťourala.
Když se přede mnou Ellie otevřela, pokoušela se se mnou znovu mluvit i o mé rodině a minulosti.
Zarazila jsem ji.
Doktorka Pritchardová tvrdila, že to chce čas. Zatím jsem to ze sebe nedokázala dostat a bez ohledu
na to, co mi ta dobrá duše radila, jsem si stále nebyla jistá, jestli k tomu vůbec někdy dospěju.
„Zase spisovatelská ztráta múzy?“
Prudce jsem se otočila na židli a uviděla Ellie, jak stojí ve dveřích mého pokoje a mává na mě
velkou obálkou z manilového papíru.
Ušklíbla jsem se a zavřela notebook. „Měla bych si to nechat vytisknout na tričko.“
 „To přejde.“
Místo odpovědi jsem něco zabručela.
„Nechci rušit, ale…“
„Co je?“
Znovu pokynula obálkou. „Když jsi včera byla v práci, zastavil se tu Braden a zapomněl tu tyhle
dokumenty. Pak mi zavolal a požádal mě, jestli bych mu je přinesla do kanceláře, protože je za dvě
hodiny potřebuje na nějakou schůzku, ale učím…“
Převrátil se mi žaludek. „Chceš, abych mu je donesla?“
Elliiny oči se rozšířily, takže byly zcela okouzlující. „Prosím,“ zaškemrala.
Sakra. S povzdechem jsem vstala a obálku převzala. „Kde má kancelář?“
Sdělila mi adresu a já zjistila, že se nachází u Commercial Quay. To znamenalo, že budu potřebovat
taxi, abych se tam dostala včas, protože jsem se před odjezdem musela ještě osprchovat.
„Moc si toho vážím, Joss.“ Široce se usmála a začala couvat. „Už musím běžet. Ahoj.“
A byla pryč.
Mě oproti tomu čekaly povinnosti. Krucinál. Snažila jsem se nevnímat šimrání v žaludku, a zatímco
jsem se sprchovala a oblékala, nespokojeně jsem reptala. Vzala jsem si džíny a tenký svetr, protože
venku bylo příjemné teplo, a pokud si ve Skotsku člověk oblékne sako, když teplota neklesne pod bod
mrazu, nápadně vyčnívá jako turista. Bez legrace. Jakmile ve Skotsku vykoukne sluníčko, lidi si
sundávají košile.
Zadívala jsem se na svůj odraz v zrcadle – neměla jsem skoro žádný make-up a vlasy se mi kroutily
v neupraveném drdolu. Pěkný svetr zvýrazňoval malou rýhu mezi ňadry, ale džíny byly staré
a vybledlé. Přemýšlela jsem, co si o mé postavě Braden myslí, ale nehodlala jsem dovolit, aby mě to
nějak ovlivnilo. Nikdy jsem se neoblékala proto, abych na někoho udělala dojem, a v žádném případě
jsem nehodlala vyjet po chlápkovi, který má rád ženy s dlouhýma nohama, malými ňadry a světlými
vlasy.
Zdálo se mi, že jízda taxíkem trvá celou věčnost, a když jsme tam po bůhvíkolika dlážděných
silnicích konečně dokodrcali, jako vždy jsem cítila slabou nevolnost. Řidič mě vysadil v Commercial
Quay. Došla jsem k umělému korytu potoka. Po mé pravici bylo parkoviště a po levici se nacházela
spousta komerčních podniků. Objevila jsem Bradenovu kancelář v jedné budově spolu s architektem,
účetním a zubařem. Zazvonila jsem – rozpačitě jsem přešlapovala ve výtahu, který se otevřel na
opačné straně, než z které jsem do něj nastoupila – a ocitla jsem se v elegantní přijímací hale.
Blonďatá recepční vůbec nevypadala, jak jsem si ji představovala. Byla asi v Elodiině věku, ale
měla nejmíň o deset kilo víc a přátelsky se na mě usmívala. Na její jmenovce stálo MORAG. Byla
jsem připravená na štíhlou a vysokou krásku, která by se ušklíbla nad mými džínami a snažila se mě
co nejdřív vystrnadit z budovy. Jsem vůbec ve správné kanceláři?
„Co pro vás můžu udělat?“ Morag se na mě neustále usmívala.
„Ehm…“ Rozhlédla jsem se a hledala nějaké znamení, že je to skutečně Bradenova kancelář.
„Hledám Bradena Carmichaela.“
„Máte domluvenou schůzku?“
Fajn, takže to byla jeho kancelář. Vykročila jsem ke stolu a zamávala obálkou. „Tyhle dokumenty
nechal v bytě u své sestry – mojí spolubydlící – a požádal ji, aby je sem přinesla. Nemohla přijít, tak
jsem jí slíbila, že to vyřídím místo ní.“
Pokud to bylo možné, Morag se ještě víc rozzářila. „To je od vás moc milé, drahoušku. Můžete mi
povědět, jak se jmenujete?“
„Joss Butlerová.“
„Vteřinku.“ Zvedla telefonní sluchátko na svém stole a nemusela dlouho čekat. „Joss Butlerová vám
přinesla nějaké dokumenty, pane Carmichaeli. Hmm-mm. Ovšem.“ Zavěsila a usmála se na mě.
„Dovolte, abych vás do kanceláře pana Carmichaela dovedla, Jocelyn.“
Zatnula jsem zuby. „Jsem Joss.“
„Hmm-mm.“
Pobuřovalo mě, že mě odmítal nazývat jinak než Jocelyn, ale musel k tomu nabádat i další lidi?
Následovala jsem veselou recepční ve středním věku po úzké chodbě, dokud jsme nedošly k rohové
kanceláři. Zaklepala a hluboký hlas ji vyzval: „Vstupte.“ Při tom tónu jsem se zachvěla a na vteřinu
mě napadlo, jestli se mi po něm v posledních dvou týdnech nestýskalo.
„Přišla za vámi Jocelyn, pane,“ oznámila Morag, když otevřela dveře.
Protáhla jsem se kolem ní a uslyšela cvaknutí kliky. Nechala nás o samotě.
Kancelář byla prostornější, než jsem očekávala, a z velkého okna nabízela výhled na přístavní hráz.
S obrovským stolem z ořechového dřeva, koženou židlí, černou koženou pohovkou a masivními
knihovnami plnými složek a vázaných svazků působila ryze mužsky. V rohu stálo několik kovových
kartoték, na zdi nad pohovkou visel obraz Benátek a na policích stálo několik zarámovaných
fotografií, na kterých byl s Ellie, Adamem a rodinou. V rohu za mnou byl umístěn běžecký trenažér
a posilovací lavice.
Braden se posadil na stůl, natáhl před sebe dlouhé nohy a pozoroval mě. Při pohledu na něj jsem
znovu ucítila nezvyklé šimrání v útrobách a známé pulzování mezi nohama. Kristepane, byl ještě
úžasnější, než jsem si vzpomínala.
Sakra.
„Ahoj.“ Mávla jsem na něj obálkou. Geniální úvod, Joss, nesmírně duchaplný.
Braden se usmál a neuspěchaně přejel pohledem po mojí postavě. Ztuhla jsem, křečovitě polkla
a srdce se mi rozbušilo o něco rychleji. Takhle se na mě od toho večera, kdy jsem ho viděla s Holly
v baru, nedíval. „Jsem rád, že jsi tu, Jocelyn. Připadá mi, že jsme se neviděli celou věčnost.“
Potlačila jsem radostný záchvěv, který ta slova vyvolala, popošla jsem dopředu a podala mu obálku.
„Ellie říkala, že tohle nutně potřebuješ.“
Přikývl, převzal dokumenty a přitom se na mě stále díval. „Vážím si toho, žes je sem dovezla. Kolik
ti dlužím za taxi?“
„Nic.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Stejně jsem bušila hlavou do stolu.“
„Spisovatelský blok?“
„Spisovatelský cement.“
Uculil se. „Opravdu je to tak zlé?“
„Ještě horší.“
Se soucitným úsměvem vstal, takže se naše těla přiblížila natolik, že jsme se téměř mohli dotknout.
Cítila jsem, jak se mi zrychluje dech, a zaklonila jsem hlavu, abych se setkala s jeho pohledem.
„Omlouvám se, že jsem musel posledních pár schůzek zrušit.“
Vyznělo to, jako by odvolal rande. Zmateně jsem se zasmála. „F-fajn.“
„Včera večer jsem se zastavil v bytě, ale nebylas tam.“
„Šla jsem do práce. Vzala jsem si směny navíc.“ O krok jsem ustoupila v naději, že čím dál od něj
budu, tím rychleji se vzpamatují.
S úsměvem se obrátil a položil si dokumenty na stůl. „Když jsme se viděli naposled, připadalo mi,
že jsem řekl něco, kvůli čemu jsi utekla. Nebo za to mohl někdo, kdo šel se mnou?“
Arogantní pitomec. Rozesmála jsem se. „Vicky?“
Samolibě se zakřenil. „Žárlila jsi?“
Opravdu jsme vedli takový rozhovor? Neviděla jsem ho čtrnáct dní a… a… Pch! Jeho egoismus mě
ohromil. Ušklíbla jsem se a založila si ruce na hrudi. „Divím se, že jsem se do téhle místnosti vůbec
vmáčkla, když tu veškerý prostor zaujímá tvoje neuvěřitelně obrovské ego.“
Braden se rozesmál. „Ale kvůli něčemu jsi utekla, Jocelyn.“
 „Zaprvé, přestaň mi říkat Jocelyn. Jsem Joss. J o s s. Joss. A zadruhé, i když mě znáš jen několik
týdnů, naznačil jsi, že nějak patřím do rodiny.“
Se svraštělým čelem se znovu opřel o stůl a zkřížil paže na široké hrudi, jako by o tom přemýšlel.
„Opravdu?“
„Opravdu.“
Pátral v mém obličeji a z očí mu čišely otázky. „Ellie mi řekla o tvé rodině. Je mi to líto.“
Moje svaly se napjaly a horko, které vytvořil, se vypařilo, jako by zapnul klimatizaci. Co jsem mu
mohla říct? Nechtěla jsem, aby se o tom šířil, a už vůbec jsem si nepřála, aby mě podroboval
psychoanalýze. „Je to už dlouho.“
„Neuvědomil jsem si, že jsem to naznačil. O té rodině. Ale všechno začíná dávat smysl. Večeře
u Elodie… tvůj útěk…“
„Mlč,“ vyštěkla jsem a popošla o tři kroky k němu. „Mlč, Bradene.“ Ztichla jsem a přitom se
snažila potlačit nutkání kousnout ho jako raněné zvíře. „Nemluvím o tom.“
Prohlížel si mě a já se neubránila úvahám o tom, co si myslí. Domnívá se, že jsem cvok? Nebo
v něm budím soucit? A zajímá mě to vůbec? Potom prostě přikývl. „Dobře. Nemusíme…“
Zaplavila mě úleva. O krok jsem couvla. Braden ke mně přistoupil, takže se mě znovu téměř
dotýkal. „Napadlo mě, že jestli bude tuhle sobotu hezky, mohli bychom si v Meadows udělat piknik –
abych vynahradil Ellie, že se poslední dobou skoro nevídáme. Vím, že se jí stýská i po Adamovi.
Přijdeš?“
„Ještě uvidím.“ Uchýlila jsem se k nadsázce, abych si nepřipadala tolik vykolejená. „Nehodláš,
doufám, naznačovat, že budu žárlit i na tvůj sendvič?“
Rozesmál se, až se mi slastně sevřely útroby. Pak přistoupil blíž, takže jsem musela couvnout.
„Zasloužím si to. Ale odpustíš mi a přijdeš? Jako přítelkyně?“ Slovo „přítelkyně“ vyslovil trochu
ironicky.
Podezřívavě jsem po něm pokukovala. „Bradene…“
„Jsme pouze přátelé.“ Sklonil pohled k mým ústům a oči mu potemněly. „Už jsem ti řekl, že pokud
hodláš trvat na přetvářce, taky umím předstírat.“
„Nic nepředstírám.“ Opravdu zněl můj hlas tak vzrušeně a udýchaně?
Braden se na mě ušklíbl, jako by mi nevěřil. „Vystavuješ moje herecké umění zatěžkávající
zkoušce.“
„Herecké umění?“
„Předstírání, Jocelyn.“ Popošel o další krok dopředu a soustředěně přimhouřil oči. „To mi nikdy
moc nešlo.“
Proboha, chystal se mě políbit. Stála jsem v jeho kanceláři v ošuntělých džínách a s mizernými
vlasy a on mě hodlal políbit.
„Pane Carmichaeli, přišli za vámi pan Rosings a pan Morrison.“ Z domácího telefonu se ozval
Moragin hlas a Braden se napjal.
Zmocnila se mě zvláštní směsice úlevy a zklamání. Nejistě jsem couvla a obrátila se ke dveřím.
„Nebudu tě zdržovat od práce.“
„Jocelyn.“
Otočila jsem se a dívala se kamkoli, jen ne do jeho očí. „Ano?“
„Co ten piknik? Přijdeš?“
Stále mi hučelo v uších a tělo bylo napjaté v očekávání jeho polibku, ale při vzpomínce na to, kdo je
a jak velký mi nahání strach, jsem to všechno odsunula stranou. Zvedla jsem bradu a setkala se s jeho
pohledem. „Jo, jako spolubydlící tvojí sestry přijdu.“
„Ne jako moje přítelkyně?“ dobíral si mě.
„Nejsme přátelé, Bradene.“ Otevřela jsem dveře od jeho kanceláře.
 „Ne. Nejsme.“
Nemusela jsem se obracet, abych viděla jeho výraz. Cítila jsem ho z jeho slov. Pospíchala jsem po
chodbě a jen krátce se mi podařilo mávnout na Morag, než jsem vstoupila do výtahu, který mě od
Bradena odveze pryč. Co se stalo? Kam zmizel ten přátelský, platonický Braden a proč se vrátil
„Kvádro“? Myslela jsem si, že nejsem jeho typ. Věřila jsem, že jsem v bezpečí.
Ne. Nejsme. Ta slova mi letěla hlavou, zatímco jsem vyběhla z kancelářské budovy na svěží vzduch.
Ale o slova tu nešlo. Důležitý byl tón, který je podbarvoval. A prosycovalo je výrazné sexuální
odhodlání.
Do háje.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 10
Na Bradenův piknik jsem nešla.
Vlastně šla, ale přitom nešla.
Tolik mě ohromila jeho opětovná proměna v „sexy Bradena z taxíku“, který ze mě nemohl
odtrhnout oči, že jsem se nedokázala se svým zmatkem vyrovnat. A tak jsem se zachovala jako
zbabělec a donutila Rhian, aby mi z té situace pomohla – přičemž jsem jí taky zalhala proč –, aniž by
to vypadalo, že se tomu pozvání vyhýbám.
Přišla sobota, překvapivě teplý den, a Meadows – velký park na druhé straně města poblíž
univerzity – byl plný slunících se lidí a sportovců. Bradenovi se podařilo zabrat místo ve stínu. Když
jsme se s Ellie objevily, Adam, Jenny, Ed a Braden už tam byli. Scénu podmalovával šťastný smích,
dětský křik a štěkot psů. Byl to dokonalý den a atmosféra v Meadows překypovala spokojeností. Na
okamžik jsem tam zatoužila zůstat.
„Ehm…“ Pohlédla jsem na dva dárkové koše, které Braden přinesl. Vypadaly tak exkluzivně, že by
mě nepřekvapilo, kdyby je ukradl z výlohy luxusního obchodního domu Harrods. „Tomuhle říkáš
piknik?“
Když jsme přišly, Braden vstal, objal Ellie a hrdě pokynul ke košům na krásné žinylkové dece.
Zatvářil se zmateně. „Ano.“ Svraštil čelo. „Jak bys to nazvala ty?“
„Pětihvězdičkovou restaurací v trávě.“
Pobaveně zvedl koutek rtů. „Pověřil jsem přípravou profesionály.“
„Kde? V pětihvězdičkovém hotelu?“
„Myslím, že si z tebe a ze všech tvých peněz utahuje, Bradene.“ Ellie se na něj zakřenila. „Opravdu
jsi to trochu přehnal.“
Rozladěně zabručel. „Je to jen obyčejný piknik. Posaďte se a jezte. Sklapněte.“
Zachichotala se a plácla sebou vedle Adama, který jí položil ruku kolem ramen a přitiskl ji k svému
boku. „Rád tě vidím, Els.“
„Jo, já tebe taky.“ Usmála se na něj, ale mírně se odtáhla, což mě donutilo zvednout obočí. Co se tu
děje?
„Takže?“
Pohlédla jsem na Bradena a zjistila, že mi podal ruku a oči mu planou nemaskovaným žárem.
Pak mě Rhian s dokonalým načasováním zachránila.
Zazvonil mi telefon. Omluvně jsem se ušklíbla a vytáhla ho z kapsy. „Ahoj, Rhian.“ Obrátila jsem
se a o několik kroků poodešla, aby ji náhodou neslyšeli.
„Mám něco naléhavého,“ pravila monotónně. „Na tom pikniku to zabal.“
„Děláš si legraci.“ Přistoupila jsem na její hru a mateřským, konejšivým hlasem jsem se zeptala:
„Není ti nic?“
„Sakra, Joss, myslela jsem si, že umíš lhát,“ zabručela Rhian. „Mluvíš jako mimozemšťan, který
slyšel o lidských obavách, ale vůbec netuší, co to ve skutečnosti je.“
Zatnula jsem zuby a ignorovala ji. „Jasně, můžu mluvit. Vteřinku.“ Se snahou vyzařovat „lidské
obavy“ jsem se obrátila k Bradenovi a ostatním. Měla jsem pocit, že se spíš mračím, ale co na tom?
„Omlouvám se, ale musím to odložit na jindy.“
Ellie se znepokojeně posadila. „Děje se něco? Mám jít s tebou?“
„Ne, jsem v pohodě. Rhian se jen potřebuje vypovídat. Nepočká to. Omlouvám se.“ Odvážila jsem
se pohlédnout na Bradena a zjistila, že se na mě jen tak nedívá. Studoval mě. Podezřívavě. Rychle
jsem sklopila oči. „Mějte se.“ Zatímco se se mnou hlasitě loučili, odešla jsem a přiložila si telefon
zpátky k uchu. „Děláš mi starosti,“ zabručela jsem.
 „Každý, kdo tě zná, ví, že v tom případě bys mluvila úplně jinak.“
„No, naštěstí mě neznají.“ Nebo ano? Braden se na mě rozhodně díval velice zvláštně.
„Takže se ti ten Ed opravdu nelíbí?“
Při vzpomínce na svou lež jsem sebou trhla. Nepřála jsem si zaplétat Rhian do záležitosti
s Bradenem, a tak jsem jí zalhala, že Ed, snoubenec Elliiny přítelkyně Jenny, je hrozně bigotní
a nechci být v jeho blízkosti, ale zároveň si nepřeju ranit Elliiny city tím, že bych na ten piknik
odmítla jít. Příčilo se mi Eda pomlouvat, ale uklidňovala jsem se tím, že na tom vlastně
nezáleží, protože on a Rhian se pravděpodobně nikdy nepotkají.
„Ne, nelíbí.“
„Víš, že jsem ti na to neskočila, viď?“
Skoro jsem klopýtla. „Na co?“
„Pořád o Ellie mluvíš, Joss, takže můžu bezpečně říct, že jí rozumím natolik, abych věděla, že by se
s žádným bigotním pitomcem nezahazovala. Jak už jsem ti řekla, vůbec neumíš lhát.“
Pch! To není pravda! „Umím lhát. Jsem vynikající lhářka!“
„Hm, dobře. Hlavně to vykřikuj na celé kolo, když jsi jim pořád nablízku.“
Krucinál. Rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že jsem se vzdálila dostatečně, aby mě neslyšeli.
Naštěstí to tak bylo. Tlukot mého srdce zpomalil. „Jsi osina v zadku,“ zabručela jsem, jako bych úplně
zapomněla, že mi právě prokázala službu.
Nahlas se ušklíbla. „To tys mi lhala. Tak s pravdou ven, co se děje?“
Vzdychla jsem. „Může to být jedna z věcí, o kterých spolu nemluvíme?“
„Ne.“
„Prosím, Rhian.“
„Řekla jsi to té své terapeutce?“
Zamračila jsem se a přemýšlela, proč se na to ptá. „Ne…“
„Fajn.“ Ztěžka vzdychla. „Nebudu to z tebe páčit, ale musíš mi slíbit, že jí to povíš. Možná mi lžeš,
ale vím, že slib nikdy neporušíš.“
„Rhian…“
„Slib mi to.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Pro terapii to není důležité.“
„Jestli mi kvůli tomu lžeš, pak to důležité je. Slib mi to, krucinál, Joss.“
„Tak dobře,“ souhlasila jsem, ale jen proto, že jsem věděla, že se Rhian snaží být mi dobrou
přítelkyní.

Doktorka Pritchardová měla na stole květiny. Usmála jsem se. Všimla si toho.
„Lhala jste, abyste se nemusela bavit s Bradenem?“
Neklidně jsem se zavrtěla a přála si, aby mě Rhian k tomu slibu nedonutila. „Jo.“
„Když jsem se vás předtím ptala, jestli vás to k Bradenovi přitahuje, odpověděla jste: ‚Přitahovalo.‘
V minulém čase. Byla to pravda?“
Ne. „Možná ne.“
„Takže vás to k němu přitahuje stále?“
Co to, krucinál… „Nikdy mě to k nikomu nepřitahovalo tolik jako k němu.“
Doktorka se ponuře usmála. „Dobře. Přesto se mu vyhýbáte, ačkoli dal jasně najevo, že o vás má
zájem. Bojíte se ho, Joss?“
Upřímně? „Ano.“
„Nehodláte si s ním nic začít?“
„Nebyla jste tu, když jsem vám vyprávěla o své minulosti s muži?“
„To není totéž. Bradena znáte.“
 „Nechci s ním mít nic společnýho, jasný?“
„Právě jste mi řekla, že vás to k němu mimořádně přitahuje. Když o něm mluvíte, je mi zřejmé, že
se vám taky líbí, takže bych neřekla, že je to jasné. Jen s ním nechcete mít nic společného.“
„To je stejné.“
„Ne, není. Proč se ho bojíte, Joss?“
„Nevím,“ odsekla jsem. To téma mě pobuřovalo – i Rhian, že mě donutila o tom mluvit. „Prostě
vím, že si s ním nechci začínat.“
„Proč ne?“
Prokristapána, s touhle ženou jsem si někdy připadala, že mluvím do cihlové zdi. „Všechno by se
tím pokazilo. Mezi Ellie, mnou i jím. Ne.“
Naklonila hlavu na stranu a upřela na mě prázdný výraz. Tohle jí šlo dobře. „Joss, možná je na čase,
abyste přestala myslet padesát kroků napřed, a nechala život, ať přirozeně plyne.“
„Když jsem to udělala naposledy, probudila jsem se v posteli se dvěma cizími chlápky a bez
kalhotek.“
„Jenže tohle je jiné. Nejste stejná jako dřív a Braden není cizí. Nežádám vás, abyste dělala něco, co
nechcete, ať už jde o Bradena, nebo o cokoli jiného. Ale navrhuju vám, abyste přestala předvídat
budoucnost a brala každý den takový, jaký je. Ne napořád, ani na několik měsíců. Zkuste to jen na pár
dní, nanejvýš na pár týdnů. Vím, že vás to možná děsí, ale… zkrátka to zkuste.“

***

Jako poslední dobou často jsem i tuhle sobotu pracovala v Clubu 39. Ellie přišla domů dřív, zhruba
kolem večeře, přecpaná z pikniku a ochotná se mnou posedět, zatímco jsem se chystala na večerní
směnu a házela do sebe něco k jídlu.
„Takže s Rhian je všechno v pořádku?“ zeptala se a mezi obočím se jí vytvořila rýha.
Krk se mi sevřel pocity viny. Lhát Bradenovi mi nepřipadalo tak hrozné, protože jeho predátorská
postava s hříšnýma očima a podmanivým úsměvem byla hlavním důvodem, proč jsem se vůbec
k lhaní uchylovala. Ale vymýšlet si před Ellie bylo něco úplně jiného a velmi mě to zneklidňovalo.
S pusou plnou těstovin jsem něco nesrozumitelně zamumlala a přikývla. Přitom jsem se vyhýbala
jejím očím v naději, že se smíří s tím, že o tom nechci mluvit.
Když mlčela, zvedla jsem hlavu a přistihla ji, jak mě zvědavě pozoruje. Polkla jsem. „Co je?“
Ellie pokrčila rameny. „Jen… když mě Braden doprovázel domů, říkal, že si myslí… žes možná
o tom telefonátu od Rhian lhala, aby ses tomu pikniku vyhnula.“
Kristepane, měl tak neuvěřitelné ego!
A vůbec nezáleželo na tom, že měl pravdu.
Rozesmála jsem se. „Cože? Kvůli němu?“
Znovu pokrčila rameny. „Bylo to tak?“
Znovu jsem uhnula očima. „Ne.“
„No, jen pro tvou informaci, mám dojem, že něco chystá.“
Zvedla jsem obočí. „Jako co?“
Vzdychla a opřela se do židle. „U Bradena nikdy nevíš. Ale naučila jsem se ty náznaky rozpoznat.
Znám svého bratra líp, než si myslí. Dostala ses mu pod kůži, Joss. Vlastně mě překvapuje, že je tak
trpělivý. Ale pravděpodobně to znamená, že má v plánu udělat cokoli, aby tě dostal.“
Překvapilo mě to tolik, že jsem nedokázala předstírat opak. Opřela jsem se a na chvíli nechala jídlo
jídlem. „Pod kůži? Cokoli, aby mě dostal?“
„I když se mi z bratrova sexuálního života dělá nanic, někdy se prostě nemůžu některým klepům
vyhnout, a zkrátka jsem slyšela, že Braden vždycky dostane, co chce.“
 Ušklíbla jsem se. „Prosím tě, Ellie, snad si nemyslíš, že chce mě? Vůbec nejsem jeho typ. Jocelyn
Butlerová se v modelingu neprosadí.“
Ellie vypadala roztomile zmatená. „Děláš si legraci?“
„Ehm… o čem?“
„O sobě.“ Rozhořčeně na mě ukázala. „Jsi velmi přitažlivá, Joss. Dobře, nevypadáš jako vyparáděná
ramínka na šaty, mezi kterými si Braden obvykle vybírá, ale máš krásné oči, svůdný hrdelní hlas,
velikost košíčků, kvůli které bych umřela, a záhadnou odměřenost, která tak zábavnou a senzační
osobu, jako jsi ty, nezvykle doplňuje. Věř mi, slyšela jsem, jak si o tobě muži povídají. Jsi jiná,
a protože chlapi jsou zkrátka chlapi, neubrání se tomu, aby v tom neviděli výzvu. Jsi neuvěřitelně
sexy.“
Její slova mě ohromila. Opravdu mě tak lidé vidí? Rozpačitě jsem zvedla vidličku a ohradila se:
„Vůbec ne.“
Aniž jsem zvedla hlavu, cítila jsem, jak se moje spolubydlící usmála. „Potřebuješ zrcadlo.“
Pokrčila jsem rameny.
Potom Ellie zmlkla a já se přistihla, jak zvedám hlavu, abych zjistila, jestli to myslela vážně. Teď
se neusmívala. „Ať to Braden popírá, jak chce, má o tebe zájem, Joss. Hodně se na tebe ptá, což dřív
u nikoho jiného nedělal, a věř mi, že se z mého života vytratily nejmíň tři přítelkyně, se kterými
chodil. Moc mu toho neříkám…“
Povědělas mu o mé rodině.
„… protože ani ty mi o sobě nic moc neřekneš, takže to samozřejmě ještě posiluje jeho zájem. A jak
už jsem řekla, Braden obvykle dostane, co chce.“
„Prosím,“ ohradila jsem se, „trochu mi věř. Nevrhnu se do postele s nažhaveným chlápkem jen
proto, že je zvyklý dostávat, co chce. Víš co? Taky jsem zvyklá dostávat, co chci. A rozhodně mu
nechci vlézt do postele.“
Ale Ellie jako by mě vůbec neslyšela. „Jestli mu nedokážeš odolat, aspoň s ním jednej opatrně,
fajn? Poznal, jaké to je, když ho někdo podrazí, a nerada bych viděla, jak se to opakuje.“
Moje prsty upustily vidličku a já slyšela, jak zařinčela na talíři. Byla jsem v naprostém šoku.
„Počkej. Ty si děláš starosti, abych já neublížila jemu?“
Omluvně se usmála. „Jsi skvělá holka, takže to, že nikomu nevěříš, je pro lidi, kteří o tebe mají
zájem, dost těžké. A Braden, když o někoho stojí, ho musí mít od základu přečteného, aby ho mohl
spolehlivě chránit. Je už zkrátka takový. Pokud si s tebou něco začne, raní ho, když se před ním
odmítneš otevřít.“
S tímhle už jsem se dokázala vyrovnat. Slýchala jsem to často: Jsi skvělá holka, takže to, že nikomu
nevěříš, je pro lidi, kteří o tebe mají zájem, dost těžké.
„Ubližuju ti, Ellie?“ Nechtěla jsem dát najevo, jak moc se její odpovědi bojím.
Ztěžka vydechla, jako by uvažovala o svých slovech. „Nejdřív ano, ale vím, že to nechceš udělat,
a to mi pomáhá. Jestli si přeju, abys mi věřila víc? Ano. A jestli na tebe budu tlačit? Ne.“ Vstala. „Jen
si pamatuj, že jestli se mi někdy rozhodneš věřit, jsem tady. Můžeš mi říct cokoli.“
Cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo, a zmohla jsem se jen na přikývnutí. Ellie se na mě zakřenila
a pokusila se odlehčit situaci. „Dnes večer půjdu s Bradenem a Adamem do společnosti. Chovala jsem
se k Adamovi chladně a strašně ho to štvalo.“
K čemu se chystáš, mladá dámo? „Pohráváš si s ním?“
Svraštila čelo. „Včera jsem se dozvěděla, že vymluvil Nicholasovi, aby mě pozval na rande. Takže
ano. Pohrávám.“
„Držím palce.“ Zmateně jsem odstrčila svůj talíř. S Nicholasem jsem se už setkala. Patřil mezi
Elliiny přátele, kteří se občas zastavili v bytě. Taky učil na její katedře. „Co přesně Adam udělal?“
„Včera jsem z legrace prohodila poznámku, že jsem už několik měsíců nebyla na rande, a Nicholas
řekl, že kdyby Adam přestal případným nápadníkům vyhrožovat, možná bych se i dočkala. Vyvedlo
mě to z míry, a tak mi Nicholas vysvětlil, že mě už před měsícem chtěl pozvat na skleničku a přišel se
s Adamem poradit, kam mě má zavést.“ Při té vzpomínce zatnula bradu. „Místo aby mu Adam
odpověděl, Nicholase od toho nápadu odradil a vyhrožoval mu fyzickou újmou. Sdělil mu, ať se ode
mě drží dál. Bez vysvětlení. Jen ,drž se dál‘.“
Nevěřícně jsem se zasmála. „A protože Adam ve srovnání s Nicholasem vypadá jako chodící
reklama na fitko, Nick ustoupil.“
„Přesně tak.“
„Na co si to, krucinál, Adam hraje?“
„To bych taky ráda věděla. Zahrává si se mnou, takže teď pro změnu budu vodit za nos já jeho.“
Musela jsem přiznat, že tahle součást Elliiny povahy se mi líbí. Lidi měli dojem, že po ní můžou
šlapat, ale pletli se. Usmála jsem se na ni. „Takže ho hodláš ignorovat?“
Jako anděl s ďáblem v těle se na mě zakřenila. „Dneska večer budu v plné polní. Možná dokonce
budu nahodile flirtovat, abych viděla, jestli mu to zčechrá peří. A pak se ho zeptám, o co mu, sakra,
jde. To on chtěl, abychom nebyli víc než přátelé.“
„No, obvykle takovéhle taktizování nesnáším, ale v tomhle případě si to Adam zaslouží. Nemůžu
uvěřit, že ti za zády odháněl nápadníky. Těším se na další novinky, slečno Carmichaelová.“
Ellie se zasmála a kvapně odešla, aby se připravila na večer, takže jsem zůstala sama, abych před
odchodem do práce dojedla večeři a ještě se stačila osprchovat.

Dnešní směnu se mnou sloužili Craig a Alistair, další barman, s nímž jsem už několikrát pracovala.
Kluci měli dobrou náladu a v baru bylo rušno. Oba se mě snažili rozesmát, takže minuty rychle
ubíhaly a já se skvěle bavila. Naše veselí se přeneslo do klubové atmosféry a kolem baru se začali
hromadit hosté, usrkávali pití a užívali si vzájemné škádlení stejně jako my.
„Chytím tenhle koktejl,“ křikl na mě Craig, „a ty konečně podlehneš a dneska večer se se mnou
vyspíš, Joss.“
Zákazníci se zasmáli, když jsem se na něj uculila a nalila dívkám před sebou dvakrát Jacka Danielse
s kolou. „Na to zapomeň, Tome Cruisi.“
Craig měl skvělé reflexy. Tuhle sázku bych určitě prohrála.
„Jak můžeš být tak krutá, drahoušku?“
Odbyla jsem ho mávnutím ruky, podala zákaznicím pití a převzala od nich peníze.
„Co já, Joss?“ Alistair se na mě svůdně usmál, ale já věděla, že si dělá jen legraci. Byl šťastně
zasnoubený s Irkou, která studovala na edinburské Napier University. Ačkoli jí byl zřejmě věrný,
flirtoval stejně nevázaně jako Craig.
„Hm, promyslím si to,“ škádlila jsem ho dost hlasitě, aby to Craig slyšel.
Ten v předstíraných mukách zasténal a našpulil rty na přitažlivou dívku, kterou obsluhoval. „Jednou
mě zničí.“
Dívka se zachichotala a upřela na něj rozzářené oči. Protočila jsem panenky, když ji Craig chytil za
ruku a položil si ji na hruď. „Cítíte to? Takhle mi puká srdce.“
„Jo, to určitě!“ Znovu jsem stočila oči v sloup a zavrtěla hlavou. „Dokážeš se chovat ještě laciněji?“
„Samozřejmě že dokážu.“
Alistair se ušklíbl. „Věř tomu, nebo ne, tohle je jedna z jeho lepších stránek.“
Craig ho švihl utěrkou přes hlavu.
Se zahihňáním jsem se protáhla kolem Craiga pro rum a přitom se postavila na špičky, abych ho
políbila na tvář. Několik hostů zavýsklo a Alistair hvízdl.
Chovali jsme se jako pitomci, takže nám následující hodina utekla jako voda a sklenice se rychle
plnila spropitným. V baru bylo čím dál rušněji, takže jsem se zcela soustředila na práci a na své
kolegy. Proto když jsem na sobě ucítila jeho pohled, o mnohém to vypovídalo…
S pocitem, že mi brní pokožka, jsem prudce zvedla hlavu a pohlédla přes dav ke vchodu. Uviděla
jsem Adama a Ellie, kteří následovali Bradena do baru – a na jeho paži visela vysoká bruneta.
Naše oči se setkaly, ale vůbec nedal najevo, že se známe. Místo toho sklonil hlavu a pošeptal
brunetě do ucha něco, čemu se zachichotala.
Nepříjemně se mi obrátil žaludek a já rychle pohlédla na Ellie. Mračila se na Bradena, potom se
zamračila i na Adama, vyškubla mu svou ruku a kráčela za bratrem. Ten právě přesvědčil nějaké hosty
u stolu, aby se vmáčkli hlouběji na koženou pohovku, takže se on, jeho tajemná společnice, Ellie
a Adam mohli posadit.
Sedli si všichni kromě Ellie, která teď zabodávala planoucí pohledy úplně do každého. Adam jí
něco řekl, Ellie naštvaně zavrtěla hlavou a Adamův obličej se zasmušil. Vystřelil rukou jako bičem,
chytil ji za paži a stáhl ji k sobě dolů. Snažila se mu vytrhnout, ale vklouzl rukou kolem jejího pasu
a položil jí dlaň na bok. Bylo to zdánlivě nenucené gesto, ale zjevně ji držel pevně, a ať už jí šeptal do
ucha cokoli, donutilo ji to, aby se s ním přestala prát.
Kamenný výraz z jejího obličeje však nezmizel.
Znepokojeně jsem se zadívala na Bradena, ale ten si vůbec ničeho nevšiml. Byl příliš
zaneprázdněný klevetěním se svou brunetou.
Rychle jsem se odvrátila, zcela nepřipravená na hučení v uších a napětí v hrudi.
Abych byla upřímná, neměla jsem ani ponětí, na čem s tímhle mužem jsem. V jednu chvíli po mně
házel svůdnými pohledy a vzápětí ani nedal najevo, že si uvědomuje mou přítomnost. No, stejně jsem
mu nehodlala dovolit, aby se ke mně dostal blíž. Obsloužila jsem zákazníka a pohlédla na Alistaira.
„Mám tu přátele. Zvládnete to tu, než jim donesu pití?“
„Jasně.“
Nevšímala jsem si nepříjemného šimrání v břiše a zamířila jsem na plac, přičemž jsem v duchu
jako husa děkovala šéfovi za sexy tílko, které mě donutil nosit. I když jsem se ani náhodou nemohla
rovnat té brunetě v lesklých měňavých šatech, hodlala jsem tomu přinejmenším čelit s vědomím, že
mi to sluší.
Když jsem se přiblížila, Elliin ledový výraz roztál a usmála se. Zjevně se jí ulevilo, že mě vidí.
„Ahoj, lidi,“ pozdravila jsem hlasitě, abych přehlušila hudbu. „Můžu vám donést něco k pití?“
„Ne, to není třeba,“ sdělil mi Adam s úsměvem. „Darren už pro to šel.“ Ukázal za mě. Obrátila jsem
se a uviděla vysokého zrzka s ostře řezaným obličejem, který čekal v davu a pomalu se sunul k baru.
Tázavě jsem svraštila čelo. „Darren?“
„Můj manžel.“
Ta odpověď přišla od brunety, která seděla vedle Bradena. Překvapeně jsem se k ní obrátila, přejela
po ní očima a můj mozek se snažil dát scéně přede mnou a tomu, co právě řekla, nějaký smysl.
Zachytila jsem Bradenův pohled. Chladně se uculil, jako by věděl, že jsem si myslela, že je to jedna
z jeho barbín. „Tohle je Donna, Darrenova manželka. Darren je ředitel Fire.“
Ach.
Zmocnily se mě rozpaky.
A pak jsem si znovu všimla Bradenova výrazu a viděla, že se široce usmál.
V mozku mi pohrávalo Elliino dřívější podezření. Jen pro tvou informaci, mám dojem, že něco
chystá.
K čertu s ním! Chtěl, abych si myslela, že Donna je jeho partnerka. Přál si vidět úlevu v mých
očích, až pochopím, že to tak není. A k čertu se mnou, protože jsem přesně to udělala.
„Ráda tě poznávám.“ Kývla jsem na ni. „Pošlu tvého manžela zpátky, protože jinak tam bude stát
věčnost. Zeptám se ho, co chcete, a přinesu vám to.“
„Díky, Joss.“ Ellie se chabě pousmála.
 Zamračila jsem se, protože jsem ji nerada viděla tak nesvou. Napřáhla jsem ruku a konejšivě jí
zmáčkla rameno, přičemž jsem si všimla, že Adamova ruka se stále pevně tiskne k jejímu boku. Vrhla
jsem po něm varovný pohled přes Elliinu hlavu, až zmateně svraštil čelo. Nevšímala jsem si Bradena
ani jeho hloupých her, chůzí modelek jsem došla k Darrenovi, představila se, a jakmile jsem si
zapamatovala objednávku, poslala ho zpátky k ostatním.
Craig se ke mně při míchání koktejlu naklonil. „Je zpátky,“ šeptl mi do ucha.
„Kdo?“
„Ten chlap, co tady onehdy byl, jak o něm Jo pořád básnila.“
„Braden.“ Přikývla jsem a pohlédla na Craiga. Neuvědomila jsem si, že stojí tak blízko, že naše
obličeje odděluje jen několik centimetrů. „Chtěla si z něj udělat dalšího kořena, aby ji vydržoval.“
„Podle těch vražedných pohledů, kterými mě bodá do zad, mám dojem, že by rád vydržoval někoho
jinýho.“
Odtáhla jsem se a protočila oči v sloup. „Nepotřebuju, aby mě někdo vydržoval, Craigu.“
Craig pohlédl zpátky na Bradena. „Rozčiluje mě. Když tu byl posledně, zíral na tebe, jako bys mu
patřila, a dneska k tomu nemá daleko. Je mezi vámi dvěma něco?“
„Vůbec nic. Už jsem ti to řekla – nepotřebuju, aby si mě někdo vydržoval.“
Craig přimhouřil oči, otočil se ke mně a obličej mu ozářil uličnický úsměv. „Jenže co když já
potřebuju, aby si nějaká ženská vydržovala mě?“ A potom mě políbil, rukou mě uchopil za zátylek,
vklouzl mi jazykem do úst a přitiskl se ke mně. Tolik to se mnou otřáslo, že jsem se ani nehnula,
a potom se mě zmocnil překvapivě příjemný pocit. Craig uměl líbat, to jsem musela přiznat. Ten
okamžik narušilo hvízdání a povzbuzování davu. Odtáhla jsem se a strčila ho do hrudi.
„Ech…“ Zamrkala jsem a snažila se zjistit, co se stalo. „Co to mělo být?“
Craig na mě mrkl. „Jen jsem chtěl naštvat tamhle pana Zazobance a přitom si trochu užít.“
Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a všimla si, jak se Alistair Craigovu naparování ušklíbl.
Připravovala jsem přátelům pití a přitom se donutila nezvednout hlavu. Nechtěla jsem vědět, jestli se
Craig v Bradenovi nemýlil. Odmítala jsem připustit, že by ke mně mohl něco cítit a já zas k němu. Ale
potěšilo mě, že si jeho zájmu všiml i někdo jiný než beznadějná romantička Ellie. Aspoň jsem věděla,
že si to nevymýšlím.
A to jsem byla zmatený uzlíček hormonů!
Položila jsem skleničky na podnos, vykročila od baru a nevšímala si, jak na mě jeden zákazník,
který zřejmě viděl velkou Craigovu show, zakřičel: „Hej, zlato!“ Proplouvala jsem mezi hosty, abych
donesla Ellie a ostatním pití, a přitom nic nerozlila.
„Tady to máte.“ Položila jsem podnos a začala pokládat sklenice na stůl.
„Co to bylo?“ zeptala se mě Ellie, když ode mě přebírala pití, a zvědavě na mě mrkla.
Nevím, proč jsem si myslela, že nejlepší způsob, jak se z toho vykroutit, je hrát si na mrtvého
brouka. „Co jako?“
„Ten kluk s jazykem ve tvým krku,“ odsekl Adam.
Nedokázala jsem se na Bradena podívat, ale cítila jsem, jak se do mě vpaluje pohledem. Pokrčila
jsem rameny. „To byl jen Craig.“
A potom jsem utekla dřív, než mi stačili položit další otázku.
Craig se však nespokojil pouze s tím, že mi strčil jazyk do úst. Dalších čtyřicet minut flirtoval jako
o závod, líbal mě na krk, poplácával po zadku a nemilosrdně si mě dobíral provokativními
poznámkami.
To, že jsem se na něj kvůli tomu polibku moc nezlobila, v něm zřejmě vyvolalo dojem, že mu to
budu tolerovat. A opravdu jsem neudělala nic, čím bych ho donutila, aby si myslel opak. Rozhodla
jsem se, že tím pošlu Bradenovi vzkaz.
Nejsme přátelé.
 A nikdy nic víc ani nebudeme.
Takže mezi námi vůbec nic není.
„Máš pauzu, Joss!“ Alistairův odpočinek právě skončil. Přišel a plácl mě zezadu utěrkou.
Vzdychla jsem. „Jestli mě s tou zpropadenou věcí nepřestaneš mlátit, někam ji schovám. Vážně to
bylo nutné?“
Zakřenil se na mě. „Co? Dala bys snad přednost tomu, abych ti strčil jazyk do pusy?“
„Moc legrační.“ Obrátila jsem se na podpatku a zamířila do zadní části baru, kde byla místnost pro
personál. Měli jsme tam malou šatnu s pohovkou, automat se sladkostmi a nějaké časopisy. Dveře
vpravo vedly do kanceláře šéfové, ale Su tam chodila jen každý druhý víkend, protože přes týden od
rána do večera pracovala. Když jsme její dveře zavřeli, hluk z baru utichl. S třeštící hlavou
a adrenalinem, který mi kvůli Bradenovi a Craigovi divoce proudil v žilách, jsem s plechovkou
limonády vešla dovnitř a posadila se k jejímu stolu.
Povzbuzovat Craiga nebyl dobrý nápad. Vždycky jsme spolu žertovali, ale dnes večer překročil
patřičné hranice a já mu to dovolila jen proto, že mi Braden zaneřádil hlavu. Už nikdy bych nechtěla
prožít ten úder do vnitřností, který jsem cítila při pomyšlení, že chodí s Donnou. Rozčilovalo mě, že
viděl, jak mě to nenechalo chladnou. A nenáviděla jsem představu, že to všechno sehrál schválně.
Musela jsem najít způsob, jak mu dát okamžitě a jednou provždy najevo, že mezi námi dvěma
k ničemu nedojde.
Suiny dveře se otevřely a já zvedla oči z koberce. Narovnala jsem se, a když dovnitř vstoupil
Braden a zavřel za sebou, sevřel se mi žaludek.
Měl tvrdé, nečitelné rysy a upíral na mě chladné vypočítavé oči.
Vypadal naštvaně.
„Co tady děláš?“
Neodpověděl a moje oči to udělaly znovu… přestaly mě poslouchat a přejížděly po jeho těle
oblečeném v moderním černém svetru ke krku a na míru šitých černých kalhotách. Jeho jediným
doplňkem byly platinové sportovní hodinky. Nenápadný styl a to, že se několik dní neholil, k jeho
úžasnému zevnějšku ještě přispělo.
Cítila jsem, jak se mi stáhly útroby, a vystrčila jsem bradu. Proč mě musel tolik vzrušovat? Nebylo
to fér.
Abych to zamaskovala, lokla jsem si limonády. „Hm?“
„Nerad se dělím.“
Zalétla jsem pohledem k jeho očím. Takhle vzteklého jsem ho ještě neviděla. V této malé místnosti
působil mohutným a zastrašujícím dojmem a nepoměr mezi našimi těly ještě vynikl. Kdyby chtěl,
rozmáčkl by mě jako štěnici. „Cože?“
Přimhouřil oči. „Řekl jsem, že se nerad dělím.“
Vzpomněla jsem si na Vicky. „Slyšela jsem něco jiného.“
„V tom případě mi dovol, abych to přeformuloval.“ Podrážděně popošel o krok dopředu. „Nerad se
dělím, když jde o tebe.“
Nebyl čas, abych si to srovnala v hlavě. V jednu chvíli jsem na něj nevěřícně zírala a v další
plechovka s limonádou dopadla na podlahu, já seděla na stole a Braden se ke mně tiskl. Zaplavilo mě
horko, když mě jeho velká ruka uchopila za zátylek a ta druhá zvedla levé stehno, takže se mohl
vsunout mezi moje nohy a naklonit si mě nad stůl. Zmocnil se mých úst a touha, kterou k němu moje
tělo cítilo několik týdnů, mě zcela ovládla. Přivinula jsem se k němu, zaryla mu prsty do zad a ovinula
nohy kolem jeho boků. Pootevřela jsem rty a vydechla úlevou, což mu umožnilo, aby vnikl do mých
úst a pohrával si s mým jazykem. Jeho vůně, chuť whisky, teplé ruce, které mě pevně držely – to
všechno mě úplně omámilo a já nedokázala ovládnout hrdelní zasténání.
Jeho polibek vymazal veškeré vzpomínky na Craiga.
 Sevřel ruku kolem mého krku a zasténal. Ten vibrující zvuk mě naplnil, jeho ruce klouzaly po mém
těle, dráždil mi bradavky, laskal břicho a sjížděl dolů mezi nohy. Jeho ústa žádala čím dál víc
a vášnivé polibky mi vyrážely dech. Ztěžka jsme oddychovali a lačně se vpíjeli jeden do druhého, jako
bychom se nedokázali přitisknout dost blízko. Zarývala jsem nehty do jeho svetru a snažila se
přitáhnout ho těsně k sobě.
Když jsem ucítila na břiše jeho erekci, byla jsem ztracená. Sevřely se mi útroby, kalhotky zvlhly
vzrušením a já zakňourala do jeho úst. Ten hlad ještě zesílil, když Braden přejel rukou k mému pasu,
zavadil o moje ňadro a zastavil se na širokém ramínku mého tílka. Přestal mě líbat, mírně se odtáhl
a upřeně se na mě zadíval. Měl tmavé oči, sklopené řasy a plné rty. Cítila jsem, jak dvěma prsty
vklouzl pod ramínko a zatahal. Aniž spustil oči z mého obličeje, zopakoval totéž i s podprsenkou.
Nahé ňadro ovanul chladný vzduch a bradavka se svůdně vztyčila. Bradenovy oči o něco klesly a já
cítila, jak přejíždí rukou nahoru, aby ho vzal do dlaně. Hladil citlivou pokožku, palcem dráždil
bradavku, a když se svraštila a silný chtíč mi vystřelil mezi nohy, zalapala jsem po dechu. Pohlédl
zpátky na můj obličej. „Líbí se ti to, kotě?“ zamumlal a zadíval se na moje ústa. „Líbí se ti, když se tě
dotýkám?“
No… jo!
„Nebo,“ sklonil hlavu a jemně zavadil o moje rty, „by se ti to líbilo od každého?“
Chvíli trvalo, než mi došlo, co říká. Jakmile se to stalo, potlačila jsem raněný pocit a vztekle se od
něj odtáhla. Sundala jsem ruce z jeho těla a natáhla si podprsenku a tílko zpátky na místo.
„Jdi k čertu,“ vyštěkla jsem a pokusila se ho odstrčit. Jen se však vmáčkl silněji mezi moje nohy
a chytil mě za zápěstí, abych do něj nemohla začít bušit.
„Co to mělo u baru znamenat?“ obořil se na mě, ale stále byl vzrušený, tlačil se ke mně a nutil moje
tělo, aby svádělo zápas s hlavou.
„Do toho ti nic není.“
„Spíte spolu?“
„Nic ti do toho není!“
Tiše, podrážděně sykl a škubl s mými pažemi. „Ale je, vzhledem k tomu, že tě chci ošukat.
A protože ty to rozhodně chceš taky, měla bys mi ve vlastním zájmu odpovědět.“
„Jsi povýšený egoistický prase!“ vyštěkla jsem s odhodláním, že mě tenhle úžasný otrapa nebude
ovládat. „Nespala bych s tebou, ani kdybys byl poslední muž na zemi!“
Věděla jsem, že to není zrovna nejoriginálnější poznámka, a rozhodně jsem ji neměla říkat.
Braden mě pořád držel za ruce, takže jsem se nemohla skoro pohnout, a znovu mě líbal, podrážděně
mě kousal do rtů a mučil mě tím, že se o mě třel ztopořeným penisem. Toužila jsem po něm tak silně,
že jsem bezmyšlenkovitě pootevřela rty, abych ho pustila dovnitř. Snažila jsem se předstírat, že se
s ním hodlám prát, ale moje tělo se víc zajímalo o to, kam bych si lehla, než aby tu situaci nějak
řešilo.
„Spíš s ním, Jocelyn?“ zamumlal podmanivě a poséval mou bradu vášnivými polibky.
„Ne,“ vydechla jsem.
„A chceš s ním spát?“
„Ne.“
Mlhavě jsem si uvědomovala, jak ruce kolem mého pasu mizí, a mimoděk jsem se natáhla po jeho
napjatém břichu.
„Chceš, abych tě ošukal já?“ zabručel mi do ucha.
Lačně jsem se zachvěla. Ano!
Místo abych řekla pravdu, jsem zavrtěla hlavou a pokoušela se aspoň trochu ovládnout.
Ale potom mi vklouzl rukou mezi nohy a dvěma prsty přejížděl po švu na mých džínách. Zachvěla
jsem se v přívalu vzrušení. „Panebože,“ zasténala jsem a snažila se k němu přitisknout ještě blíž.
 Líbal mě na rty a já se blížila k něčemu hlubokému a silnému, když vtom se Braden odtáhl. „Chceš,
abych tě ošukal?“
Dostala jsem vztek, prudce otevřela oči a zabodla do něj planoucí pohled. „Co, krucinál, myslíš?“
Přitáhla jsem jeho hlavu k sobě a přitiskla k němu rty, abych od něj dostala, co jsem chtěla. Objal
mě kolem pasu a přimáčkl k sobě, zatímco jsme ústy hladově zkoumali toho druhého. Byli jsme čím
dál netrpělivější a Braden sklouzl silnýma rukama po mých zádech až pod zadek a snadno mě
nadzvedl. Chápala jsem, co chce, a automaticky mu ovinula nohy kolem pasu. Otočil se, udělal dva
kroky a opřel si mě o zeď, přičemž jsem stále cítila jeho erekci, jak boky narážel do mých džín.
Zmocnilo se mě uspokojení, které bylo pouhou předehrou k ještě silnější touze, a zasténala mu do úst,
jako bych ho prosila o přídavek.
„Ehm, do prdele – promiňte!“ Z mlhy ke mně pronikl Alistairův rozrušený hlas. Odtáhla jsem se od
Bradena, zatímco se mi hruď rychle dmula, a snažila se popadnout dech.
Jakmile jsem se vrátila do reality, zděšeně jsem na Alistaira zírala.
Krucinál.
Sakra, sakra, sakra! Pokusila jsem se ovládnout. „Do háje,“ vydechla jsem.
Alistair přelétl zmateným pohledem ze mě na Bradena a potom zpátky. „Skončila ti pauza.“
Polkla jsem, abych si uvolnila krk sevřený panikou. „Hned přijdu.“
Když odešel, připadalo mi, že se stěny místnosti kolem mě neúprosně stahují. Pořád jsem zůstávala
v Bradenově objetí. Uvolnila jsem nohy a Braden mě postavil na zem. Jakmile jsem měla pocit, že
dokážu stát, položila jsem mu ruku na hruď a strčila do něj. „Musím se vrátit do práce.“
Jemně mě uchopil za bradu a donutil pohlédnout do svého obličeje. Jeho výraz byl tvrdý jako žula,
odhodlaný a sebejistý… v naprostém rozporu s oteklými rty a rozcuchanými vlasy. „Musíme si
promluvit.“
O tom, že se nedokážu ovládat a že nemám vůbec žádnou vůli? „Teď nemám čas.“
„V tom případě přijdu zítra večer.“
„Bradene…“
Umlčel mě tím, že sevřel mou bradu pevněji. „Přijdu zítra večer.“
Tohle se nemohlo dít. Jak jsem to mohla připustit? „Bradene, nechci, aby mezi námi něco bylo.“
Zvedl obočí, jako bych ho ani trochu nepřesvědčila. „To vyprávěj svým kalhotkám, kotě.“
Přimhouřila jsem oči. „Jsi mizera.“
Usmál se a sklonil hlavu, aby mi vtiskl něžný polibek na rty. „Uvidíme se zítra.“
Chytila jsem ho za svetr a zabránila mu tak odejít. „Bradene, myslím to vážně!“
Uchechtl se, trpělivě uvolnil moje prsty a couvl. „Mám návrh. Přijdu zítra a probereme to.“
Je snad hluchý? „Bradene…“
„Dobrou noc, Jocelyn.“
„Bradene…“
„Ještě něco.“ U dveří se ke mně obrátil a jeho výraz ztvrdl. „Počkám, až ti skončí směna, a zavolám
vám s Ellie taxi. A jestli tě uvidím, jak znovu flirtuješ s tím kokotem, vyrazím mu všechny zuby.“
A pak byl najednou pryč.
Chvíli jsem o té situaci uvažovala a nedokázala uvěřit, co jsem mu právě dovolila. Stále jsem cítila
na rtech jeho vášnivé polibky, tváře mi hořely od strniště, které si dva dny neholil, srdce mi zběsile
tlouklo a kalhotky jsem rozhodně měla vlhké.
Bylo to ještě horší… pořád jsem byla tak hrozně vzrušená, že bych nejradši zavřela dveře
a dokončila, co začal, sama.
Zítra musí tohle šílenství přestat. Nesmím dovolit, aby mě tak zcela ovládl.
Možná bych se měla přestěhovat.
Při představě, že bych opustila Ellie i byt na Dublin Street, mě zabolelo na hrudi. Ne! Zvládnu to.
Odkážu toho zpropadenýho hňupa do správných mezí.
Přikývla jsem, přenesla na nohy veškerou váhu a trochu se zapotácela.
Protočila jsem oči v sloup. Proč musí být Braden lidskou verzí sexuálně nabité nukleární zbraně?
Vztekle jsem zabručela, co nejvíc se upravila a zamířila k baru. Nevšímala jsem si Alistairova
tázavého pohledu, Bradenových planoucích očí ani Craigových pokusů o flirtování.
Díky, ale Craigovy zuby se mi líbily přesně tam, kde byly.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 11
Na chodbě na kredenci z ořechového dřeva zacinkaly moje klíče. Byl to první hlasitý zvuk, který
porušil ticho mezi mnou a Ellie. Po rušném večeru u baru mi obvykle v hlavě hučelo a nějakou dobu
mi trvalo, než jsem se uvolnila a mohla ulehnout do postele, ale dnes večer to bylo ještě horší. Pořád
jsem cítila Bradena na svých ústech, ňadrech i mezi nohama. Stále jsem si uvědomovala jeho chuť.
A když dostál svému slovu a dohlédl na to, abychom po skončení směny nasedly s Ellie do taxíku,
předstírala jsem, že tomu nepřikládám žádnou důležitost.
Nikomu jsem neřekla ani slovo.
Alistair a Braden jako jediní dva věděli proč. Craig mě po zbytek večera zmateně pozoroval
a pravděpodobně nechápal, kam se poděla moje dobrá nálada. Já se zas vyhýbala Elliiným pohledům.
Uhýbala jsem před nimi v baru, na chodníku, v taxíku i teď. Zády k ní jsem si zula boty a potom jsem
ji nechala na chodbě a zamířila ke kuchyni, abych si do sklenky nalila vodu.
„Takže o tom nebudeme mluvit?“ zeptala se Ellie tiše a následovala mě.
Ohlédla jsem se přes rameno a předstírala, že její otázku nechápu. „O čem?“
Zatvářila se podrážděně. „O tom, že se na tebe Braden zlobil kvůli tvému polibku s Craigem, pak
šel za tebou do místnosti pro personál, zůstal tam dvacet minut, a když se konečně vrátil, vypadal,
jako by se na něj vrhla ženská, která byla deset let zamčená v prázdném pokoji bez vibrátoru i bez
chlapa.“
Nedokázala jsem si pomoct a při té vizuální představě jsem se rozesmála.
Ellie to nepobavilo. „Joss! Tak vážně, co se tu děje?“
Smích mě přešel. „Políbil mě. Pak jsme přestali. Už se to nebude opakovat.“
„Braden neustoupí, pokud si bude myslet, že o něj máš zájem.“
„Nemám zájem.“ Mám velký zájem.
„Myslím, že máš, a…“
„Ellie.“ S nervy napjatými k prasknutí jsem se prudce otočila. „Přestaň, prosím. Nechci o tom
mluvit.“
Vypadala jako dítě, kterému vzali oblíbenou hračku. „Ale…“
„Ellie.“
„Dobře.“ Vzdychla.
Pokusila jsem se ji přivést na jiné myšlenky tím, že jsem se opřela o pult a znepokojeně zvedla
pravé obočí. „Co se to dnes večer dělo mezi tebou a Adamem?“
„Jsem jako ty. Nechci o tom mluvit.“
Jo, jasně. „Ellie…“
Nešťastně přimhouřila světlé oči. „Tak jo, chci. Sakra, jak to můžeš vydržet nechávat si všechno pro
sebe?“ Našpulila rty. „Je to hrozná dřina.“
Široce jsem se usmála a zavrtěla hlavou. „Pro mě ne.“
Vyplázla na mě jazyk a unaveně se posadila na kuchyňskou židli. „Jsem vyřízená. Dnešek byl
hrozně vyčerpávající.“
„Kvůli čemu jsi tak nevrlá?“
„Nejsem nevrlá.“
„Trochu jo.“
„Taky bys byla, kdybys dneska musela snášet Adama.“
Vklouzla jsem na sedadlo vedle ní a přemýšlela, jestli mám tenhle týden dřít jako mezek
v posilovně, abych byla připravená nakopat Adamovi zadek. „Co se stalo, zlato?“
„Vůbec mu nerozumím.“ Ellie se ušklíbla a sklesle po mně pokukovala. „Pořád tvrdí, že jsme jen
přátelé, ale chová se úplně jinak. Braden má plnou hlavu tebe, takže si Adamova chování vůbec
nevšímá, a Adam toho využívá ve svůj prospěch.“
„Postřehla jsem, že se choval, jako by mu tvůj zadek patřil, a přitáhl si tě vedle sebe.“
„Byl hrozně majetnický. Čím chladněji jsem se tvářila, tím víc na mě tlačil. A potom, když byl
Braden s tebou, jsem na něj uhodila. Zeptala jsem se ho na Nicholase a na to, proč se chová tak
divně…“
„Jak ti to vysvětlil?“
„Že pro mě Nicholas není dost dobrý a že jestli se přestanu urážet jako malý děcko, přestane být
arogantní.“
Byl dobrý. Nevesele jsem se ušklíbla. „Pěkný způsob, jak se vyhnout skutečné odpovědi, viď?“
„No, v tomhle jsi přebornice,“ zabručela.
Ušklíbla jsem se. „Pch.“
Ellie zasténala. „Panebože, Joss, promiň. Chovám se jako husa.“
„Připadá mi to okouzlující. Vážně.“
Zachichotala se, zavrtěla hlavou a unaveně přivřela oči. „Jsi střelená.“ Vstala. „Ale přesto tě
miluju.“ Zívla, kdežto já při jejích slovech ztuhla. „Potřebuju jít na kutě. Promluvíme si ráno
a pokusíme se přijít na to, proč se Adam chová jako hňup, jo?“
Ale přesto tě miluju. „Hm… jo,“ přisvědčila jsem omráčeně.
„Dobrou noc.“
„Dobrou.“
Ale přesto tě miluju…
„Pojď tam se mnou,“ požádala jsem Dru. „Bude legrace. Přijde i Kyle.“
Dru po mně pochybovačně pokukovala. „Na tý poslední párty jsem se totálně ztrapnila, Joss, a to
jsem si ani nemusela obléknout bikiny.“
Protočila jsem oči v sloup. „Tam jsme se ztrapnili úplně všichni. O to taky šlo. No tak. Bude tam
Nate a vážně ho chci dneska večer sbalit.“
„Hodláš s ním chodit?“
Pokrčila jsem rameny.
„Joss, možná bychom měly tentokrát vynechat. Poslední dobou chodíme na večírky moc často.“
S úsměvem jsem ji objala kolem krku a přitáhla k sobě. „Jsme děti. Máme chodit do společnosti.“
Potřebovala jsem se bavit. A zapomenout. „ Ale nechci pařit bez tebe. Povím ti, co udělám – pozvracím
kvůli tobě jednu z roztleskávaček. Takže ať uděláš cokoli, tu nejhorší výtržnost z celého večera budu
mít na svědomí já.“
Dru se zasmála a pevně mě objala. „Jsi střelená… ale přesto tě miluju.“
Stěny kolem mě se sevřely a hruď se mi stáhla. Zasípala jsem a snažila jsem se nadechnout.
Umírala jsem.
Záchvat trval tentokrát déle. Ta slova mi nedovolovala, abych se soustředila.
Nakonec jsem se probojovala zpátky k realitě, odsunula vzpomínky do pozadí a dovolila tělu, aby se
uvolnilo.
Když bylo po všem, chtělo se mi plakat, ale pláč by mě ještě víc oslabil. Místo toho jsem tedy na
roztřesených nohou vstala a zašlapala vzpomínky do kuchyňských dlaždic. Když jsem se převlékla
a vklouzla do postele, dokázala jsem předstírat, že jsem na všechno zapomněla.

***

„Měla jste další záchvat?“ zeptala se doktorka tiše.

Proč jsem se o tom zmínila? Teď o ní budeme muset mluvit, ačkoli doktorka Pritchardová nemůže
říct nic, čím by důsledky mého jednání zmírnila. „Jo, ale nezáleží na tom.“
„Záleží, Joss. Co ho tentokrát vyvolalo?“
Zadívala jsem se na nohy. „Moje kamarádka.“
„Která?“
Moje nejlepší kamarádka. „Dru.“
„Ještě jste mi o ní nepověděla.“
„Ne.“
„Proč vám přivodila další záchvat, Joss?“
Pomalu jsem k ní zvedla oči a ucítila silnou bolest. „Protože umřela.“ Zhluboka jsem se nadechla.
„A mohla jsem za to já.“

Probudila jsem se krátce před polednem a okamžitě na mě zaútočily vzpomínky z včerejšího večera.
Vzpomínky na Bradena a chuť toho, co se mezi námi odehrálo. Abych na to zapomněla, neustále jsem
u oběda mluvila o Adamovi a Ellie a potlačovala nervozitu, která ožila v mém břiše pokaždé, když
jsem pomyslela na Bradenův slib, že mě dnes večer přijde navštívit.
Právě jsem se chystala jít vykoupat, když Ellie pípl telefon. Přečetla si zprávu a zaklela.
„Co je?“ zeptala jsem se nenuceně a přitom ukládala nádobí od oběda na správné místo.
„Braden musel do kanceláře, takže zmešká další rodinnou večeři. Budu muset vytrpět nejmíň dvacet
matčiných otázek, až se mě bude vyptávat, jestli mu nic není.“
Nevšímala jsem si bolesti a pocitu zklamání. Pokud Braden dnes večer pracuje, nepřijde. Měla bych
skákat radostí. „Tvoje máma na něj hodně dohlíží, viď?“
„Bradenova matka je sobecká, marnivá a chamtivá čarodějnice, která mu létá do života a zase ven,
jak se jí to hodí. Neviděl ji už několik let. Takže máš pravdu. Moje máma se o něj stará, protože ta
jeho na něj kašle.“
Jak o něj mohla vlastní matka nejevit zájem? Vždyť je to Braden Carmichael, proboha. „To je
neuvěřitelné. Neumím si představit, že bych totéž udělala vlastnímu dítěti.“ Tedy ne že bych někdy
nějaké měla.
Ellie na mě upřela smutné oči. „Braden se hodně podobá tátovi. Bradenova matka Evelyn ho šíleně
milovala. Rázně jejich vztah ukončil a dal jí nějaké peníze. Když mu oznámila, že je těhotná, řekl, že
se o Bradena postará, ale s ní už nechce mít nic společného. Při pohledu na Bradena jeho matka
odjakživa viděla muže, který jí zlomil srdce, takže ho nezahrnovala horoucí láskou. Školní rok trávil
doma v Edinburghu s odtažitým a zpupným otcem a přes prázdniny létal po Evropě na návštěvu za
matkou, která se tahala s bohatými pitomci, co na děti neměli náladu.“
Když jsem si představila malého Bradena, bodlo mě u srdce.
A udělala jsem tu chybu, že jsem to na sobě dala znát.
„Ach Joss…,“ vydechla Ellie. „Víš, že se už přes to přenesl.“
To je mi jedno. Odtrhla jsem oči od jejího něžného výrazu. „To je mi jedno.“
Sevřela rty, ale mlčela. Vstala, prošla kolem mě a stiskla mi rameno.
S rostoucím neklidem jsem se dívala do dřezu. Nebyla jsem připravená pustit si někoho k tělu, ale
jakmile šlo o Ellie nebo o Bradena, maska mi neustále sklouzávala.
Popadla jsem mobilní telefon a zamířila do koupelny, abych se naložila do vany a přehlušila emoce
nějakou melodií. Jenže zatímco jsem se svlékala, začal zvonit.
Byl to Braden.
S otevřenou pusou jsem se dívala na displej a snažila se rozhodnout, jestli mám ten hovor přijmout.
Nechala jsem ho zvonit, dokud se nepřepnul do hlasové schránky.
Zazvonil znovu.
A já na něj znovu zírala.
 Za dvě minuty, když jsem si lehla do vany s myšlenkou, že jsem unikla, mi Ellie zabušila na dveře.
„Braden říká, že si máš vzít telefon!“
Opět zazvonil a já zavřela oči. „Dobře!“ křikla jsem a natáhla se po něm. „Prosím?“
Jeho hluboké uchechtnutí mě svůdně pohladilo. „Taky tě zdravím.“
„Co chceš, Bradene? Zrovna něco dělám.“
„Ellie říkala, že jsi ve vaně.“ Tichým hlasem dodal: „Škoda že tam nejsem s tebou, kotě.“
Skoro jsem ho cítila vedle sebe. „O co jde, Bradene?“
Pobaveně odpověděl: „Jen mě napadlo, že ti zavolám, abych se omluvil, že dneska večer nemůžu.“
Díkybohu!
„Mám problém s několika dodavateli v developerském projektu a protáhne se to na několik týdnů.
Nevím, kdy budu mít volno, ale ujišťuju tě, že jakmile to půjde, navštívím tě.“
„Nechoď, Bradene.“
„Po včerejší příhodě se už nedá popřít, co mezi námi je. Necouvnu, takže než abych přišel s novou
taktikou – což bych si určitě vychutnal –, prostě podlehni, kotě. Stejně to nakonec uděláš.“
„Už jsem ti řekla, že jsi arogantní mizera?“
„Pořád cítím tvou chuť i vůni, Jocelyn. A pořád tě chci.“
Sevřel se mi žaludek a přitiskla jsem nohy k sobě. „Bože, Bradene…,“ vydechla jsem bezděčně.
„Nemůžu se dočkat, jak to řekneš, až budu v tobě. Měj se, kotě.“
A po tom rozloučení zavěsil.
Zasténala jsem a opřela si hlavu o vanu.
Zase mě úplně rozhodil.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 12
Určitě všichni znáte, jak se v pořadech o přírodě prochází roztomilá malá cibetka po čtyřech malých
cibetkovitých nožičkách, aby se dostala zpátky k svému doupěti, kde ji očekává malá cibetkovitá
politika, drama a rodina, a potom se na ni střemhlav vrhne nemilosrdný orel…
Malá chytrá cibetka se utíká schovat a čeká, až ten nemilosrdný orel bude pryč.
Uplyne nějaká doba a cibetka konečně usoudí, že se orel unavil a odlétl děsit k smrti nějakou jinou
roztomilou malou cibetku. Takže vyleze ze skrýše a vesele pokračuje v cestě.
A právě když si myslí, že se bezpečně dostane domů, slétne ten nemilosrdný orel dolů a chytí ji do
nemilosrdných drápů.
Hm… Vím přesně, jak se ta malá cibetka cítí…

Braden už nezavolal, nenapsal esemesku ani e-mail. Dalších několik dní jsem strávila prací,
bojovala se svým rukopisem, mazala kapitoly, které by napsal školák osmé třídy, uklízela byt
z jednoho konce na druhý a s Ellie využívala rozptýlení v podobě edinburského festivalu. Zašly jsme
si do divadla Big Top v Meadows, zhlédly jsme výstavu Edvarda Muncha ve Skotské národní galerii
moderního umění v západní části města a koupily jsme si levné lístky na komediální vystoupení
ve staré studentské koleji v hlavním univerzitním kampusu. Návštěva univerzity ve mně vyvolala
spoustu vzpomínek na Rhian a Jamese, takže jsem se tam chvíli zdržela. Na festivalu jsem se snažila
vychutnávat davy lidí, turistů, vůni kávy, piva a všudypřítomného teplého jídla. Pouliční prodavači na
chodníku nabízeli své zboží – šperky, plakáty a další suvenýry.
Taky jsem podstoupila traumatizující návštěvu u své terapeutky a poprvé mluvila o Dru.
Ale nechtěla jsem na to myslet.
Stačí, když řeknu, že ve čtvrtek jsem se úspěšně přesvědčila, že si se mnou Braden jen zahrával.
Kdyby to myslel vážně, napsal by mi aspoň textovku, aby se ujistil, že jsem na něj nezapomněla, ale
ne. Nic. Ani ň.
V práci jsem si přehodila směny ze čtvrtečního a pátečního večera na pátky a soboty, takže jsem
dnes měla volno, abych doma odpočívala. Když mi Ellie sdělila, že zůstane u matky, protože má pocit,
že by s rodinou měla trávit víc času, byla jsem natolik pitomá, že jsem tomu nepřikládala význam.
Byla jsem úplně nepřipravená. Uvolnila jsem se a věřila, že na mě Braden zapomněl.
Vystrčila jsem pitomou hlavu z pitomé skrýše.
A tehdy se na mě Braden vrhl jako nemilosrdný orel.

V bytě byl naprostý klid kromě obývacího pokoje, kde jsem se choulila v křesle, usrkávala ze
sklenky vína a dívala se na Bitvu u Thermopyl od Zacka Snydera. Až teď si uvědomuju, že to byl
špatný nápad. Tolik zvlněných svalů a malátnost způsobená vínem… Tomu přikládám vinu za
všechno, co se stalo dál.
„Opravdu by ses měla zamykat, když jsi sama doma.“
„Krucinál!“ Vyskočila jsem, až jsem si polila džíny vínem. Vystřelila jsem z křesla a zabodla do
Bradena podrážděný pohled. Stál ve dveřích a netvářil se pobaveně. Kvůli čemu byl naštvaný? On si
právě nezničil oblíbené džíny! „Kristepane, Bradene, říkám ti to naposled. Co kdybys, sakra,
zaklepal!“
Oči mu padly na moje pocákané kalhoty a potom zalétly zpátky k mému obličeji. „Jen když mi
slíbíš, že pokud jsi sama doma, budeš si zamykat dveře.“
Ztuhla jsem a vstřebávala jeho vážný výraz. Měl o mě starost? Zamračila jsem se, sklopila oči
a položila skoro prázdnou skleničku na konferenční stolek. „Dobře,“ zamumlala jsem. Vůbec jsem si
nebyla jistá, co mám dělat.
„Ellie šla na noc pryč.“
Zvedla jsem oči k jeho obličeji a přistihla ho, jak mě pronikavě pozoruje. Měl na sobě oblek, ale
trochu pomačkaný, jako by celé hodiny pracoval a pak se na mě přišel podívat, aniž se předtím
zastavil doma. Když mi to konečně došlo, sevřel se mi žaludek. „To je tvoje práce?“
Zvedl levý koutek úst. „Propříště, Ellie se dá podplatit krabicí čokoládových lanýžů plněných
sektem.“
Měla jsem chuť tu zrádkyni zabít.
Hlavně proto, že to Bradenovi tolik slušelo… a že kvůli práci kostymérny, která se podílela na
natáčení Bitvy u Thermopyl, moje libido značně posílilo a před Bradenem teď stála hormonální
troska. Odhodlala jsem se přijmout radu doktorky Pritchardové a přestat myslet padesát kroků
dopředu. Pořád jsem si opakovala, že budu žít přítomností, protože plánování budoucnosti mě děsí.
Jenže i když jsem se o to snažila, neustále jsem si dělala starosti, co mě zítra čeká, a ta milá doktorka
na mě stále naléhala, abych se řídila vlastní radou a žila jen pro dnešek.
Ale s Bradenem?
To bylo moc nebezpečné. Věděla jsem, že s ním nechci nic mít.
„Mám si to vyložit tak, že jsi mě nečekala?“ zeptal se a uvelebil se na gauč.
Nechtěla jsem vypadat, že mi nahnal strach, a tak jsem vklouzla zpátky na křeslo. „Jsem
přesvědčená, že jsme se vším, co se stalo dřív, skončili…“
Svlékl si sako. „Myslíš s tím, jak jsem tě skoro ošoustal opřenou o zeď?“
Podrážděně jsem vysunula bradu. Kdyby byl románovou postavou, nesnášela bych jeho oplzlé řeči.
Ve skutečnosti to však moje tělo milovalo. Nemusela jsem mu to říkat. „Víš, Bradene, pozoruju tě už
několik měsíců a ke každému kromě mě se chováš jako džentlmen. Proč?“
„Protože chci s tebou spát. A se slušňáky je v posteli nuda.“
Trefa do černého. „Slušňáci jsou v posteli slušní. Postarají se o dobrou zábavu.“
„Já se taky postarám, aby ses bavila a aby se ti všechno, co budeme dělat, líbilo. Jen se u toho
nebudu slušně chovat.“
Žaludek se mi stáhl a břicho napjalo. „Myslela jsem si, že tohle jsme už probrali. Mezi tebou
a mnou k ničemu nedojde.“
Svraštil čelo, předklonil se, položil si lokty na kolena a sepjal ruce. Znovu měl vyhrnuté rukávy.
Jako by věděl, jaký má na mě vliv. „O ničem jsme nemluvili.“
Ztěžka jsem vzdychla. „Mám tě ráda, Bradene. Opravdu. Jsi sice neomalenej osel a říkáš všechno,
co ti zrovna přijde na jazyk, aniž bys vynechal jistá slova, ale jinak vypadáš mile a jsi hodnej brácha.“
Naše oči se setkaly a při síle přitažlivosti, která mě najednou zaplavila, jsem skoro ucukla. „S Ellie
jsme se velmi spřátelily a moc ráda tu s ní bydlím. Nechci to pokazit. Ani mít vztah. S nikým.“
Dlouze na mě hleděl, takže jsem netušila, jestli mi vůbec někdy odpoví. Když už jsem došla
k závěru, že bude možná nejlepší odejít z pokoje a nechat Bradena vlastním myšlenkám, opřel se zády
o gauč a oči mu ztmavly. Znala jsem ten pohled. Panebože. „Mám štěstí, že ti žádný vztah
nenavrhuju.“
Byla jsem úplně zmatená. „Tak co chceš?“
„Jen sex.“
Co? „Cože?“
„Mezi tebou a mnou. Jen sex. Kdykoli budeme chtít. Bez žádných podmínek či omezení.“
„Jen sex,“ opakovala jsem s pocitem, že mi ta slova ulpívají na rtech i v mozku. Jen sex. Sex
s Bradenem, kdykoli budu chtít, bez podmínek či omezení. „Co to ostatní? Ellie, tenhle byt, celá parta
přátel?“
Braden pokrčil rameny. „Nic z toho se nemusí změnit. Budeme přátelé, kteří spolu chodí do
společnosti a zároveň spolu spí.“
„Co bychom řekli ostatním?“
„Nikomu do toho nic není.“
Podrážděně jsem naklonila hlavu. „Myslím Ellie.“
„Pravda.“ Opatrně po mně pokukoval. „Sestře nelžu.“
„Nelíbilo by se jí to.“
Braden se uchechtl. „To je mi úplně fuk. Vlastně jsem radši, když se moje mladší sestra do mých
sexuálních záležitostí neplete.“
„To by bylo dost těžké, když osoba, se kterou chceš spát, s ní bydlí.“
Ani v nejmenším ho to netrápilo. „Máte pokoje na opačných stranách bytu. A vždycky můžeš přijít
na návštěvu ke mně.“
Hm. Bradenův byt. Byla jsem zvědavá, jak vypadá.
Ne! Ne, přestaň s tím! „To nemůžu.“
„Nemůžeš, nebo nechceš?“ Varovně přimhouřil oči.
Obrátil se mi žaludek a zpevnilo břicho. Zavřela jsem oči. Cítila jsem, jak se ke mně jeho tělo
tiskne, naše jazyky se proplétají a jeho ruka jemně, ale pevně drží mé ňadro. Panebože. Otevřela jsem
oči a přistihla ho, jak se na mě upřeně dívá. „Jen sex?“
Pochopila jsem, že se snaží potlačit úsměv, jako by věděl, že vyhrál. „No… skoro.“
Cože? „Skoro?“
„Potřebuju, aby mě někdo doprovázel na obchodní večeře a další společenské události, které mi
Morag naplánuje. Bylo by milé jít s někým, kdo na konci večera nečeká nabídku k sňatku ani
diamantový náhrdelník.“
„To není jen sex. Vypadá to jako dohoda, kterou obvykle uzavíráš se svými barbínami. To mě
přivádí k otázce – proč bys to dělal? Máš spoustu peněz a nevypadáš špatně – i když pochybuju, že ti
musím vypočítávat důvody, proč se chováš jako namyšlenej fracek –, tak co kdybys vyšel mezi lidi
a sehnal si nějakou hubenou, vysokou blondýnu, která jen skočí po možnosti, aby se na tebe vrhla?“
Bradenovým obličejem prolétlo překvapení. Sklonil hlavu. „Zaprvé, protože potřebují, abych se
o ně staral. Chtějí, abych jim líčil své pocity, a vyžadují, abych jim kupoval první poslední. My dva
teď mluvíme o tom, že si vezmeme jen to, co nám oběma vyhovuje. A zadruhé, myslíš to vážně?“
Zamračila jsem se. Co tím myslel?
Zavrtěl hlavou a široce se usmál. „Nepřestáváš mě překvapovat.“
„Jak to?“
„Předpokládal jsem, že víš, jak jsi sexy. Zjevně nevíš.“
Páni. Začervenala jsem se a upřela na něj oči, jako by jeho slova právě nezničila mou obranu.
„Nepovídej.“
Moje lhostejná odpověď ho neodradila. Byl odhodlaný na mou otázku odpovědět. „Ne, nevypadáš
jako ženy, kterými se obvykle obklopuju. A ano, mám rád dlouhé nohy. Ty je máš krátké.“
Probodla jsem ho podrážděným pohledem.
Zakřenil se. „A přesto jsi mě v tom taxi, když jsi měla ty krátké kraťasy, hrozně vzrušovala. A pak
u Elodie a Clarka.“
Spadla mi čelist. „Lžeš.“
Pobaveně zavrtěl hlavou. „Máš senzační nohy, Jocelyn. Krásný úsměv, když se ho občas rozhodneš
použít. A fantastický prsa. Jo, většinou chodím s blondýnami, ale ty jsi blond. Aspoň myslím.“ Zasmál
se, když se moje zamračení změnilo v rozzlobený výraz. „Na barvě nezáleží. Nikdy nenosíš
rozpuštěné vlasy a já nemůžu dostat z hlavy představu, jak ležíš pode mnou, vlasy máš rozprostřené na
polštáři a já se v tobě pohybuju.“
Panebože.
 „Přesto mám dojem, že to nejlepší jsou tvoje oči. Chci od nich něco, co nikdo jiný nedostane.“
„A to je?“ zeptala jsem se tichým, skoro chraplavým hlasem. Jeho slova na mě působila jako
afrodiziakum.
„Něha.“ Jeho hlas se ztišil a nabral sexuální podtext. „Chci, aby zněžněly tak, jak to dokážou jen
potom, když když tě přivedu k orgasmu.“
Křečovitě jsem polkla a s ponurým úšklebkem jsem naklonila hlavu. „Mluvit umíš. To musím
uznat.“
„Umím i jiné věci. Mám ti to ukázat?“
Zasmála jsem se a on se uličnicky zakřenil. Vzdychla jsem a znovu zavrtěla hlavou. „Připadá mi to
víc než jen sex, Bradene. Vyžaduješ mou společnost. To je velká komplikace.“
„Proč? Budeme jen dva přátelé, kteří půjdou na pár schůzek a pak spolu budou spát.“ Vycítil moje
pochybnosti, protože pokrčil rameny. „Koukni, kdy to s nějakou ženou myslím vážně? Prostě tě chci
a ty chceš mě. Mohli bychom mít velice pěkné přátelství, jen na to přistoupit.“
„Ale chodit večer na rande? Není to zbytečné?“
Připadalo mi, že jsem v jeho očích spatřila rozmrzelý záblesk, ale přivřel řasy a ten pohled zmizel.
„Chceš se domluvit na určité období?“
„Na měsíc.“
Usmál se, jako by si uvědomoval, že prohrávám.
Do háje. Prohrávala jsem.
„Šest.“
Ušklíbla jsem se. „Dva.“
„Tři.“
Dívali jsme se jeden na druhého a najednou nás zřejmě oba napadlo, že mluvíme o tom, jak dlouho
hodláme udržovat sexuální vztah. Už tak silné napětí ještě vzrostlo a atmosféra zhoustla. Jako by nás
někdo chytil do lasa a snažil se nás přitáhnout blíž. Hlavou mi prolétla představa, jak se svíjím nahá
v posteli, a moje tělo okamžitě zareagovalo. Kalhotky mi zvlhly a bradavky nezůstaly pozadu
a viditelně se napjaly. Braden pohlédl na moje ňadra, a než se vrátil k mému obličeji, v očích mu
zaplálo.
„Platí,“ zamumlala jsem.
Jeho další otázka byla nečekaná, ale praktická. „Bereš prášky?“
Měla jsem nepravidelný a bolestivý cyklus, takže jsem používala antikoncepci, abych ty projevy
zmírnila. „Ano.“
„Jsi čistá?“
Věděla jsem, co tím myslí. A po svém posledním sexuálním zážitku, kdy jsem si vůbec
nevzpomínala, co se stalo, jsem se nechala otestovat na pohlavní nemoci. „Ano. A ty?“
„Nechávám se testovat po každém vztahu.“
„Pak do toho asi můžeme jít.“
Sotva jsem ta slova vypustila z úst, stál Braden přede mnou a s odhodlaným výrazem sáhl po mé
ruce. Oči mu plály.
„Co? Teď?“ vypravila jsem ze sebe, zcela nepřipravená.
Zvedl obočí. „Na co chceš čekat?“
„Já jen… myslela jsem si, že budu mít čas se připravit.“
„Připravit?“
„No… použít parfém, vzít si pěkné spodní prádlo…“
S pobaveným zabručením mě uchopil za zápěstí a zvedl ze židle. Narazila jsem do něj a on mě
okamžitě objal a přitiskl k sobě. Dlaní přejel po mém boku, lehce mi zmáčkl zadek a přitiskl mě
k sobě. Na břiše jsem cítila jeho erekci. Potlačila jsem zasténání, zaklonila hlavu a zadívala se mu do
očí. Zajiskřilo v nich. „Kotě, pěkné prádlo má muže svádět. Mě už jsi svedla dokonale.“
„Dobře, ale…“
Umlčel mě svými ústy a okamžitě vklouzl jazykem dovnitř. Byl to hluboký a vášnivý polibek, který
říkal: Tohle není rande, ale sex. Přesně tak mi to vyhovovalo. Zasténala jsem a objala ho kolem krku,
což přijal jako souhlas.
V jednu chvíli jsem stála nohama na zemi a v druhé jsem byla v Bradenově náruči, objímala ho
stehny kolem pasu a nořila ruce do jeho vlasů. Líbali jsme se, kousali a zkoumali ústa toho druhého,
jako bychom se snažili vrýt si do paměti jejich chuť.
„Hm,“ zabručel Braden a odtrhl se od mých rtů.
Neměla jsem čas si stěžovat – ucítila jsem průvan ve vlasech, matně jsem si uvědomovala, že
procházíme chodbou do ložnice, a potom jsem zčistajasna někam padala. S překvapeným heknutím
jsem narazila na matraci a podrážděně jsem se na Bradena zamračila. „Bylo to nutné?“
„Svlékni se,“ vyzval mě chraplavě a přitom si hbitými prsty rozepínal košili.
Mezi nohama jsem pocítila žár a zatnula bradu. „Cože?“
Přestal, opřel se rukama vedle mých boků a sklonil se blíž: „Když se spolu milujeme, nehádej se se
mnou.“
„Ale…“
„Jocelyn,“ varoval mě.
Oči mi klesly k jeho ústům. Chtěla jsem, aby se ke mně vrátily, a pokud to znamenalo nepřít se
s ním během sexu, fajn. Mohla jsem se s ním pohádat kdykoli jindy. „Proč mi pořád tak neústupně
říkáš Jocelyn?“ zeptala jsem se ho a přitom se ujistila, že můj tón působí zvědavě, ne hašteřivě.
Protože jsem opravdu byla zvědavá.
Něžně se dotkl mých rtů, zase se odtáhl a světle modré oči mu zajiskřily. „Joss je jméno pro dívku,
možná trochu divošku.“ Uculil se. „Naopak Jocelyn evokuje zralou ženu. Je hrozně sexy.“ Odtáhl se
ode mě. „Tak se svlékni, Jocelyn.“
Dobře. Mohl mě oslovovat Jocelyn.
Posadila jsem se, uchopila lem tílka a přetáhla si ho přes hlavu. Odhodila jsem ho a pozorovala
Bradena, jak se svléká. Jeho košile spadla na podlahu. Sledovala jsem její dráhu a pak jsem znovu
pomalu zvedla oči. Při pohledu na erekci napínající jeho kalhoty jsem se usmála a potom, když jsem
spatřila jeho nahý trup, mi vyschlo v ústech.
Braden měl vypracované tělo. Opravdu na sobě makal.
Kalhoty mu visely na bocích a odhalovaly jeho ploché břicho a pevné svaly. Skousla jsem ret.
Chtěla jsem se ho dotknout. Přejela jsem pohledem k mohutné hrudi a širokým ramenům. Moc pěkně
se na nich napínala bezchybná zlatavá pokožka.
„Sakra, Jocelyn.“ Zvedla jsem hlavu a zjistila, že jeho oči planou ještě jasněji než dřív. „Jestli se na
mě budeš takhle dívat, skončí to dřív, než bych si přál.“
Hm. To se mi zamlouvalo. Těšilo mě, že ho mám ve své moci. „To nesmíme dopustit.“
Provokativně jsem se uculila a sáhla si za záda, abych si rozepnula podprsenku. Moje nahá ňadra
ovanul studený vzduch. Upustila jsem podprsenku na zem vedle postele a Braden mě odměnil
důkladnou prohlídkou.
Odtrhl oči od mé hrudi, přesunul je k mému obličeji a najednou vypadal trochu podrážděně.
Překvapeně jsem strnula. „Víš, jaké to pro mě bylo ode dne, kdy jsem tě viděl tady v bytě? Sedět
naproti tobě v baru nebo u večeře s vědomím, že se pod tvým netečným výrazem skrývají všechny
mužské fantazie?“
Byl vážně dobrý.
Přimhouřil oči, sáhl po knoflíku na svých kalhotách a pak hlasitě rozepnul zip. „Donutím tě, abys
zaplatila za to, žes mě nechala tak dlouho čekat.“
 Tlak mezi mýma nohama zesílil. Znělo to dobře.
Zvedla jsem ruce, rozpustila si vlasy a nechala je sklouznout na ramena, aby se zaskvěly v celé své
kráse. Rostoucí touha v Bradenových očích mě rozechvěla. „Dobře,“ souhlasila jsem zastřeným
hlasem.
Nevím, kdo z nás si pak sundal kalhoty rychleji, ale v jednu chvíli jsem se snažila aspoň trochu
ovládnout a v další jsem ležela na zádech bez kalhotek, ňadry jsem se tiskla k Bradenově hrudi, zvala
ho mezi roztažené nohy… a se zatajeným dechem mu hleděla do očí.
„Tak na co čekáš?“ sykla jsem.
Zasmušile se usmál. „Na tebe, až z toho vycouváš.“
Podrážděně jsem vybuchla: „Jsem snad nahá, ne?“
„Vážně? To jsi byla i předtím.“
„Bradene!“ Strčila jsem ho do ramene. Tiše se uchechtl, pohnul pánví – a přejel dlouhým, silným
penisem po mém břiše dolů a zase nahoru.
Při záchvěvu slasti, kterou jeho laškování způsobilo, jsem zalapala po dechu. Braden zasténal
a zmocnil se mých rtů. Vím určitě, že to měl být pomalý, mučivý a sexy polibek a taky tak začal. Ale
týdny, kdy jsme se tomuto okamžiku bránili, nás naplnily nedočkavostí. Náš polibek se změnil
v náruživý a nezkrotný. Vnořila jsem mu prsty do vlasů a Braden mi hnětl dlaněmi pas, žebra i ňadra.
Bradavky jsem měla mimořádně citlivé, a když o jednu z nich zavadil palcem, prudce jsem zvedla
boky.
„Líbí se ti to, kotě,“ zamumlal, ale nemyslel to jako otázku, protože odpověď byla zjevná. Poséval
polibky mou bradu i krk, a když se zastavil na mém pravém ňadru, vyklouzla jsem rukama z jeho
vlasů a pohladila ho po ramenou. Vtiskl mi na jemnou pokožku něžný, ale cílevědomý polibek a já,
přísahám, jsem přestala dýchat. Pak následoval další polibek a další.
„Bradene…,“ zaprosila jsem.
Cítila jsem, jak se usmál, a potom mi olízl bradavku, sevřel kolem ní rty a vtáhl ji hluboko do úst.
Mezi nohama se mi rozhořel silný chtíč. „Bože, Bradene!“
Udělal totéž i s druhým ňadrem a já se přistihla, že zvedám boky, zřejmě netrpělivější než on. Ale
na druhou stranu jsem to ve srovnání s ním neměla mnohem déle.
„Kotě,“ zašeptal nade mnou jeho hlas, když sklouzl rukou k mému boku a donutil mě, abych se
nehýbala. „Už jsi vlhká, Jocelyn?“
Ano, bože, ano. „Bradene…“
„Odpověz mi.“ Cítila jsem, jak se rukou dostává ještě níž a hladí mě prsty na vnitřní straně stehen.
„Pověz mi, že jsi kvůli mně zvlhla.“
Když jsem o tom později přemýšlela, nemohla jsem uvěřit, že mě jeho otázky a požadavky
nepřiváděly do rozpaků. Ani že jsem mu ve všem vyhověla. Nikdy jsem neměla milence, který by na
mě při sexu oplzle mluvil, ale fungovalo to skvěle. „Zvlhla jsem kvůli tobě,“ zašeptala jsem do jeho
úst.
Spokojeně mě políbil, propletl jazyk s mým a prsty přejel ještě o několik centimetrů výš. Když
nahmatal to nejcitlivější místo, trhla jsem sebou. Už dlouho tam ničí prsty nebyly. Bradenovy polibky
se ještě prohloubily a dotyk zněžněl. Když našel můj klitoris a přitlačil na něj palcem, se zasténáním
jsem od něj odtrhla rty.
„Jsi krásně mokrá, kotě,“ zašeptal, položil si hlavu na postel vedle mě a líbal mě na krk. Přitom
odtáhl palec z mého klitorisu. Chtěla jsem se proti tomu ohradit, ale než jsem to stačila udělat, vklouzl
dvěma silnými prsty dovnitř. Roztáhla jsem kolena, abych ho ještě povzbudila, zaryla mu nehty do
nahých zad a přitom jsem sahala po něčem dalším.
„Víc,“ zaprosila jsem.
Vyhověl mi a vsunul prsty dovnitř a zase ven. Opřel se o druhou paži, a zatímco mě přiváděl
k orgasmu, pozoroval můj obličej.
„Ano,“ vzdychla jsem a cítila, jak ve mně ten pocit roste a sílí.
A potom jeho prsty zmizely.
„Co…“
„Uděláš se, teprve až budu v tobě,“ řekl mi s napjatým výrazem a přimáčkl moje ruce k posteli.
„Chci cítit, jak se kolem mě stáhneš.“
Nehodlala jsem se s ním hádat.
Když jsem ucítila, jak se mě jeho pulzující penis dotýká, ostře jsem se nadechla. Dráždivě se o mě
otřel a já bych ho nejradši chytila za zadek a donutila ho vniknout dovnitř. Ale pevně mě držel za
zápěstí a široce se usmíval, jako by přesně věděl, na co myslím. Dráždivě zakroužil boky, aby mě ještě
víc mučil.
„Bradene,“ zabručela jsem netrpělivě.
Jen ho to rozesmálo. „Co je, kotě?“
„Jestli si nepospíšíš, končím.“
„To nesmíme dopustit.“ Tvrdě do mě vnikl. Vyjekla jsem a při krátkém nepohodlí, než se moje tělo
přizpůsobilo jeho rozměrům, jsem se napjala.
Braden strnul a oči mu ztmavly. „Fajn?“
Přikývla jsem, vydechla a mírně se uvolnila.
Povolil sevření na mých zápěstích, ale nepustil mě. Místo toho se zkusmo posunul o kousek dál,
napjal bradu a zavřel oči, jako by měl bolesti. „Panebože, Jocelyn,“ vydechl chraplavě. „Jsi
neuvěřitelně těsná.“
Zvedla jsem boky a naléhala na něj, aby se pohyboval. Znovu jsem ucítila, jak mě zaplavuje
potěšení, připadala jsem si úplně plná a zoufale jsem prahla po uspokojení. „Je to už nějaká doba.“
Otevřel oči. „Jak dlouho?“
„Bradene…“
„Jak dlouho?“
Vzdychla jsem. „Čtyři roky.“
„Kotě.“ Sklonil hlavu, zlehka mě políbil, a když se odtáhl, domýšlivě se usmíval. Vnořil se hluboko
do mě a přesunul se z mých zápěstí, aby propletl prsty s mými. Takhle mě držel, jemně se ve mně
pohyboval, pobízel mě k vrcholu a potom mě od něj zase vzdaloval.
„Ještě,“ vydechla jsem.
Zavadil rty o moje ucho. „Popros, Jocelyn.“
„Ještě, Bradene. Pořádně mě ošukej.“
Zvedla jsem boky a Braden do mě přirazil. Vykřikla jsem a prohnula se v zádech. Zasténal mi do
ucha, znovu do mě tvrdě vnikl a ve svém soustředění dostat nás oba k vrcholu pustil moje ruce. Chytil
mě za zadek a trochu ho zvedl, aby se do mě dostal ještě hlouběji.
„Udělej se pro mě, zlato,“ poručil mi drsně.
Přikývla jsem s pocitem, že tlak v mém těle roste. Už jsem tam skoro byla. „Bradene, Bradene…“
Vklouzl mi rukou mezi nohy a palcem mi kroužil po klitorisu.
„Panebože!“ vykřikla jsem, když jsem dosáhla orgasmu a moje pohlaví se kolem něj zatnulo.
Pozoroval mě, jak prožívám dlouhé a silné vyvrcholení. Zavřela jsem oči v zoufalé snaze přerušit
ten zvláštní pocit souznění a ucítila jsem, jak Braden sklonil hlavu k mému krku a zachvěl se.
S hlubokým zasténáním dosáhl vrcholu a přiměl mě, abych se ve vlhkém žáru jeho uvolnění křečovitě
stáhla.
Ochabl a na krku mě šimral jeho horký dech. Moje pokožka byla rozehřátá a stehny jsem se opírala
o jeho. Voněli jsme čerstvým potem a sexem a já kolem něj stále pulzovala.
Páni.
 V životě jsem neměla lepší sex.
Políbil mě na krk a zvedl hlavu. Jeho rysy následkem postkoitálního uspokojení změkly. „Jocelyn,“
zamumlal a vroucně mě políbil. Když se ode mě odtáhl, opatrně ze mě vyklouzl, lehl si na bok a něžně
mě hladil po břiše.
Dívala jsem se na něj a přemýšlela o spoustě věcí.
Taky to pro něj bylo tak ohromující? Stejně jako já prožil silný orgasmus, nebo jsem v to aspoň
doufala.
A co bude teď? Proč tu jen leží a pozoruje mě?
Zadívala jsem se na strop, znepokojená tím něžným pohledem v jeho očích. „Hm… díky.“
Ucítila jsem, jak se matrace zatřásla, obrátila jsem hlavu na polštáři a zjistila, že se Braden směje.
„Co je?“
Zavrtěl hlavou, jako bych ho z nějakého důvodu pobavila. Naklonil se ke mně a vtiskl mi další
polibek na ústa. „Rádo se stalo.“ Zakřenil se a palcem mi přejel po spodním rtu. „A já děkuju tobě.
Byl to skvělej sex, kotě.“
Rozesmála jsem se úlevou. Hysterií. Nevírou.
Právě jsem se milovala, fenomenálním způsobem, s Bradenem Carmichaelem. A byla jsem si
naprosto jistá, že to někdy zopakujeme. Chtěla jsem to.
Ale podle mých podmínek. „Jdu se umýt.“ Vylezla jsem z postele, aniž jsem si dělala starosti se
svou nahotou, protože dal dokonale najevo, že to, co vidí, se mu líbí. Cestou do koupelny jsem
doufala, že Braden ví, co moje slova opravdu znamenají. Až se vrátím do ložnice, bude oblečený
a připravený odejít.
Ale když jsem přišla zpátky, pořád ležel v posteli a čekal na mě.
Založila jsem si ruce v bok a zamračeně svraštila čelo. „Co tu děláš? Neoblékneš se?“
Posměšně se ušklíbl. „Víš, jak jsi právě teď sexy?“
Protočila jsem oči v sloup. „Bradene.“
Při mém varovném tónu se přestal usmívat a posadil se. „Ještě neodcházím.“
„Ale odejdeš, ne?“
Neodpověděl mi slovy. Místo toho se ke mně natáhl, vzal mě za ruku a přitáhl si mě do postele.
Hrome, měl sílu.
„Bradene,“ ohradila jsem se, jakmile jsem se ocitla na boku v jeho objetí.
Políbil mě na čelo. „Krásně voníš.“
Co?
Pohlédla jsem na něj zpod řas a zjistila, že má zavřené oči.
To myslí vážně? Chce vedle mě spát?
Vykroutila jsem se z jeho objetí a obrátila se k němu zády v naději, že mou narážku pochopí.
Smůla. Za několik vteřin mě uchopil silnou paží kolem pasu, položil mi dlaň na břicho a přitáhl si mě
k sobě, dokud do sebe naše těla nenarazila.
Objal mě pevněji a na zádech jsem ucítila jeho horkou pokožku. Něžně se dotkl rty mého ramene.
„Dobrou noc, kotě.“
Ohromeně jsem tak chvíli ležela.
Tohle jsem nečekala. Ani náhodou. Rozhodně z toho nevyplývalo: Jsme jenom sexuální partneři!
Přesto to byl úžasný pocit.
A naháněl mi strach.
„Nebudeme se spolu muchlovat,“ prohlásila jsem nahlas. Snažila jsem se podbarvit svůj tón
jízlivostí, ale selhala jsem.
Tiše mi zašeptal na krk: „Spi, kotě.“
Ach… ne!
 Jako by vycítil, že se chystám utéct, přitáhl si mě ještě pevněji k sobě a vsunul mi nohu mezi
stehna. „Pojď spát.“
Arogantní hňup!
„Muchlování v podmínkách naší dohody nebylo.“
Nevšímal si mě. Po několika minutách ticha jsem uslyšela, že se jeho dech zklidnil. Opravdu má
v úmyslu spát! Pokusila jsem se mu vykroutit, ale jen varovně napjal svaly a já neměla dostatečnou
sílu, abych se dostala pryč.
Takže jsem jen tak ležela a čekala.
Po ohromujícím sexu jsem byla příjemně unavená a spánek mi připadal jako nebe, ale byla jsem
odhodlaná, že v jeho náruči neusnu. Příliš to zavánělo… vztahem.
Donutila jsem se zůstat vzhůru a půl hodiny jsem ležela v jeho objetí, dokud jsem necítila, že se
úplně uvolnil. Skousla jsem ret, abych při svém úsilí pohybovat se jako ninja hlasitě nefuněla, co
nejjemněji jsem zvedla jeho ruku a vystrčila nohu zpod jeho.
Strnula jsem.
Přísahala bych, že se jeho dech změnil.
Ostražitě jsem poslouchala a při jeho klidných nádeších se pomalu uklidňovala.
Tiše jako myška jsem se od něj odtáhla téměř až na kraj postele a pomalu spustila nohy na podlahu.
Právě jsem se chystala zvednout zadek z postele, když si mě přitáhl zpátky s takovou silou, až jsem
s přidušeným vyjeknutím narazila do matrace.
Srdce v hrudním koši mi zběsile bušilo, když si mě rychlým pohybem přivinul k sobě, takže jsem se
v několika vteřinách ocitla pod ním, se zápěstími přimáčknutými za hlavou. Klečel nade mnou
s roztaženýma nohama a netvářil se šťastně. „Tak budeš už konečně spát?“
Zabodla jsem do něj podrážděný pohled. „Ne s tebou v jedné posteli. Na tomhle jsme se nedohodli.“
„Tak aby bylo jasno, tu postel jsem koupil já. A zadruhé, budeme jen spát, Jocelyn.“
Poznámky o posteli jsem si nevšímala, protože byla pravdivá. „Ne, je to muchlování. Říkal jsi, že
půjde jen o sex, o žádném muchlování nebyla řeč. Šukáme spolu, užíváme si sex a pak jedeš domů.
Tak zněla dohoda.“
Chvíli si mě pozorně prohlížel a potom sklonil hlavu, až se naše rty skoro dotkly. „Šukáme spolu,
užíváme si a potom se muchlujeme. Nepojedu domů, protože někdy se uprostřed noci probudím,
a když se probudím, chci se milovat. A z nějakého nepochopitelného důvodu to chci dělat s tebou.
Takže ti jen znovu zopakuju: Spi.“
Pustil mě jen natolik, aby si lehl vedle mě a přivinul mě zpátky k sobě.
Muchlování.
Vystrčila jsem bojovně bradu. „Co když nechci, abys mě probudil a prosadil si svou?“
Přitiskl obličej k mému krku a já cítila, jak se usmál. Políbil mě a odtáhl se. „Co kdybych ti nabídl
předpremiéru toho, co udělám, až tě probudím?“
Znovu jsem se ocitla na zádech a Braden mě líbal po celém těle. Protože věděl, jak jsem citlivá,
zastavil se na mých ňadrech, jednou rukou si pohrával s mou bradavkou a ústy sál tu druhou. Vzdychla
jsem a moje touha se znovu rozhořela, takže jsem na veškerý vzdor úplně zapomněla. Znovu jsem
zvlhla a nedočkavě pohnula boky. I o tom věděl. Zvedl hlavu z mých ňader, políbil mě mezi ně a pak
přejížděl po neviditelné čáře dolů po mém trupu, vklouzl jazykem do mého pupku a pokračoval dál,
přičemž poséval polibky měkkou rozechvělou pokožku mého břicha.
Roztáhl mi stehna a znovu mě laskal ústy.
Zasténala jsem, když mě olízl a jazykem si pohrával s mým klitorisem. Jakmile zapojil i prsty,
vzdychla jsem. Vnořila jsem mu ruce do vlasů, a přitáhla ho k sobě. Dál mě lízal, vnikal do mě prstem
a vyvolával ve mně záchvat šílenství, který mohl skončit pouze vyvrcholením.
„Bradene,“ zasténala jsem, když prsty vytáhl. Byla jsem tak blízko. Tak zatraceně blízko…
 Vsunul je zpátky dovnitř, dovnitř a ven, dovnitř a ven a přitom jazykem dráždil můj poštěváček.
„Bradene!“ Znovu jsem vybuchla a nechala se provést silným orgasmem. Tělem mi stále otřásaly
další křeče, zatímco si opět lehal vedle mě.
Hm, tohle bylo stejně ohromující jako minule. Jako bych se na chviličku ocitla v úplně jiném světě.
Ztěžka jsem oddychovala a v omámeném úžasu se dívala na strop, dokud se nade mnou opět
neobjevil Braden. Neřekl ani slovo, jen se ke mně sklonil a políbil mě. A zatímco se naše jazyky
proplétaly, došla jsem k závěru, že ten hluboký polibek mluví sám za sebe.
Braden vyhrál.
Moje nepoužitelné končetiny vůbec neprotestovaly, když jsem se znovu ocitla v jeho náruči.
Muchlovali jsme se.
„Dobrou noc, kotě,“ zabručel mi do ucha jeho hlas.
„Dobrou,“ zamumlala jsem a ospale zavřela oči.
Pak se svět kolem mě ponořil do tmy.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 13

Ležela jsem v posteli, dívala se na strop, a kdykoli jsem se pohnula, ucítila jsem ostrou bodavou
bolest mezi nohama a ve svalech.
Včera v noci jsem prožila nejlepší sex svého života.
S Bradenem Carmichaelem.
A potom jsme se mazlili. Při té vzpomínce jsem se zamračila, obrátila hlavu na polštáři a pohlédla
na prázdné místo na matraci vedle sebe. Představa, že se to stane součástí dohody, se mi nelíbila, ale
protože mi to přinášelo další výhody, potlačila jsem nepříjemný pocit a souhlasila s tím. Zvlášť proto,
že se ráno Braden zachoval správně a odešel, aniž mě probudil.
To potvrzovalo, že jde jen o sex!
Mohlo by to fungovat. Takhle to dokážu.
Z úvah mě vytrhl zvuk zavírající se kuchyňské skříňky a srdce se mi rychle rozbušilo. Je Ellie
doma? Potom moje oči zalétly na kraj postele. Bradenova košile. Zvedl ji z podlahy. Mrkla jsem na
budík. Osm hodin.
Sakra. Pořád tu je. Co tady dělá? Nemusí do práce? Zaplavilo mě podráždění a cítila jsem, jak se mi
rozpalují tváře. Vyskočila jsem z postele a oblékla si tílko a kraťasy od pyžama. Přitom jsem si
zkroutila vlasy do neupraveného culíku a odešla si to s ním vyřídit.
Ve dveřích do kuchyně jsem se prudce zastavila a zaplavil mě velmi známý příval chtíče. Braden
naléval mléko do dvou hrnečků kávy a vypadal skvěle. Měl na sobě kalhoty od obleku, ale
samozřejmě si nevzal košili. Pokaždé, když se pohnul, se svaly na jeho širokých ramenou zavlnily a já
se neubránila vzpomínkám na to, jak bylo příjemné cítit je pod rukama.
„Dva cukry?“ zeptal se a pak se s drobným úsměvem ohlédl přes rameno.
Ten úsměv mě silně udeřil do hrudi. Byl důvěrný. A láskyplný.
Hrozně to bolelo. Můj výraz ztvrdl. „Co tady ještě děláš?“
„Vařím kafe.“ Pokrčil rameny, přisypal cukr a zamíchal.
„Nemusíš do práce?“
„Mám schůzku až za několik hodin. Teď mám čas na kávu.“ Znovu se usmál, prošel kuchyní a podal
mi pití. Ovinula jsem prsty kolem horkého hrnku, právě když se jeho ústa sklonila k mým. Byla jsem
tak závislá na Bradenově chuti, že jsem jeho polibek opětovala. Nebyl dlouhý, ale neuvěřitelně sladký.
Když se odtáhl, zamračila jsem se.
Braden vzdychl, usrkl kávy a zeptal se: „Co je?“
„Pořád jsi tady.“ Prudce jsem se obrátila, zamířila do obývacího pokoje, schoulila se do rohu
pohovky a zastrčila nohy pod sebe. Braden si sedl do křesla a já se snažila neházet po něm očima.
Zakabonila jsem se ještě víc. „A nemáš košili.“
Zvedl koutek úst, jako by přesně věděl, jak na mě pohled na jeho polonahé tělo působí. „Vždycky
než začnu fungovat, potřebuju kafe, a protože jsem ho už stejně vařil, napadlo mě, že ho udělám i pro
tebe.“
„Určitě by sis dokázal zavolat taxi i bez kafe.“
„Navíc si musíme promluvit,“ dodal.
Zasténala jsem a lokla si horké kávy. „O čem?“
„V prvé řadě o tvé práci v baru. Možná budu potřebovat, abys mě o víkendech doprovázela. Můžeš
si přehodit služby?“
Nasadila jsem líbezný úsměv.
Braden zvedl obočí. „To znamená ano, nebo ne?“
 „To znamená kapitální NE. Bradene, nezpřehážu si kvůli tobě celý svůj denní program.“ Pokrčila
jsem rameny. „Koukni. Přistoupím maximálně na kompromis. Když budeš chtít, abych někde byla,
a dáš mi to vědět dopředu, pokusím se konkrétní službu vyměnit.“
Přikývl. „To by šlo.“
„Takže hotovo?“
Přimhouřil oči a já vycítila náhlou změnu ovzduší. Braden se ke mně naklonil, a ačkoli byl mezi
námi konferenční stolek, zabořila jsem se zády hlouběji do pohovky. „Přestaň se ke mně chovat, jako
bys mě sbalila na jednu noc a teď se mě nemůžeš zbavit, Jocelyn. Začíná mi to lézt na nervy.“
To mě zmátlo. „Říkal jsi, že půjde jen o sex.“
„Taky jsem řekl, že jsme přátelé, a ty jsi s tím souhlasila. Chováš se takhle hrubě ke všem
přátelům?“
„Někdy.“ Varovně na mě pohlédl a já ztěžka vzdychla. „Podívej, prostě to nechci komplikovat.
Nemyslíš si, že muchlování a vaření ranní kávy je trochu…“
„Trochu co?“
„Uf.“ Pokud si hodlal dál hrát na hlupáka, nezbylo mi než to vzdát. „Nevím.“
Braden položil hrnek, vstal a pomalu ke mně přistoupil. Sledovala jsem ho ostražitýma, ale zároveň
lačnýma očima a přejížděla jimi po jeho břiše až ke krku. Toužila jsem ho na ten krk políbit. Posadil
se blízko mě a položil si ruku na opěradlo pohovky, takže jsem měla pocit, jako bych se ocitla v kleci.
„Tohle jsem ještě nikdy nedělal a vsadím se, že ani ty ne, takže tomu necháme volný průběh.
Nebudeme si určovat pravidla ani dodržovat předpojaté představy o tom, jak by to mělo vypadat.
Prostě se budeme chovat, jak budeme považovat za přirozené.“
„Pleteš se,“ zamumlala jsem. „Já už tohle dělala.“
Překvapeně jsem pozorovala, jak Bradenův výraz tvrdne. Upíral na mě neproniknutelný pohled
a svaly na bradě mu poškubávaly. Připadalo mi, jako by se snažil provrtat do mojí duše, ale i když to
byl nepříjemný pocit, nedokázala jsem se od něj odvrátit. „Už jsi to dělala?“ zeptal se tiše.
Pokrčila jsem rameny. „V naší dohodě nic o svěřování sexuální historie nebylo. Stačí, když řeknu,
že vím, o čem mluvím. A o mazlení a ranní kávě tam taky nebyla jediná zmínka.“
„Už jsi to dělala?“ opakoval. „Říkala jsi, žes neměla sex čtyři roky. To je naposledy v osmnácti.“
Věděla jsem, kam míří. Přimhouřila jsem oči. „No a?“
„Když mi bylo osmnáct, většina holek, které jsem znal, byla přesvědčená, že kluka, se kterým
souloží, miluje.“
„A?“
Braden se mě pokusil zastrašit a přisunul se blíž. „Takže kdy už jsi tohle dělala?“
„Do toho ti nic není.“
„Sakra, Jocelyn, copak nemůžeš odpovědět ani na jednu osobní otázku?“
Dostala jsem vztek. Věděla jsem, že to tak dopadne. Zatraceně dobře jsem to věděla. „Fajn, takže
končíme. Byla to obrovská chyba.“ Pokusila jsem se vstát, ale přitáhl si mě zpátky na pohovku,
položil mě na záda a lehl si na mě. Nevěřícně jsem na něj zírala. „Chováš se, jako bys žil v době
kamenné!“
Braden, kterého jsem v téhle nakvašené náladě znala až příliš dobře, mě probodl planoucím
pohledem. „Nekončíme. Teprve jsme začali.“
Zavrtěla jsem se pod ním, ale dopadlo to jen tak, že ke mně přitlačil boky a ztvrdl, což vedlo
k tomu, že moje pokožka zčervenala a kalhotky zvlhly. Do háje! „Bradene, takhle by to dál nešlo.
Nejsem tvoje přítelkyně. Tvrdil jsi, že z toho nebudeme dělat žádnou přitroublou romanci.“
Sklonil hlavu a ramena se mu roztřásla. Pak na mě pohlédl zpod dlouhých řas a nevěřícně se
rozesmál. „Nejsi jako jiné ženy.“
„Ne,“ odpověděla jsem upřímně, „to nejsem.“ Znovu se pohnul, aby nade mnou zaujal pohodlnější
pozici, a já ucítila mezi nohama jeho ztopoření. Bezděčně jsem roztáhla stehna. Skousla jsem ret,
abych nezalapala po dechu, a Bradenovy oči se hladově zablýskly. „Přestaň s tím,“ vydechla jsem.
„S čím?“ Zakroužil boky, třel se o mě a tím vyvolal mezi mýma nohama další příval horka.
„Bradene.“ Položila jsem mu ruce na hrudník. „Vážně.“
„Jsme přátelé,“ pošeptal mi do úst. „A přátelé můžou pokládat otázky. Tak komu jsi dovolila, aby tě
ošukal?“
Fajn. Když to chtěl… „Bylo jich několik. Většinou si ani nevzpomínám, jak se jmenovali.“
Ztuhl, pak se odtáhl a prohlížel si mě. Všimla jsem si, že mu znovu zaškubala brada. „Co tím chceš,
krucinál, říct?“
Páni! Má vztek? Zabodla jsem do něj podrážděný pohled a posílila svou obranu. „Nepotrpím si na
vztahy, Bradene. Řekla jsem ti to jasně. Ale mám ráda sex a často jsem chodila na párty. Alkohol
k láskyplnému vztahu nepřispívá.“
Chvíli mlčel, aby to vstřebal. Vlastně mlčel tak dlouho, že mi bylo jasné, že přemýšlí. Cítila jsem se
odporně bezcenná. Znovu jsem ho strčila do hrudi. „Tak pustíš mě konečně?“
Ale neustoupil. Zavrtěl hlavou, jeho výraz se vyjasnil a očima zalétl zpátky k mým. „Čtyři roky,“
pronesl tiše. „Jsi bez sexu čtyři roky, nejspíš od chvíle, kdy jsi sem přijela. Co se změnilo?“
„To už je další otázka.“
Braden se zachmuřil tak děsivě, že mě konečně opravdu vystrašil. Zatímco mě propaloval očima,
napjala jsem se pod ním a zatajila dech. „Ublížil ti někdo, Jocelyn?“
Co? Panebože… Když jsem si uvědomila, k jakému závěru došel, uvolnila jsem se. „Ne.“ Zvedla
jsem ruku a konejšivě ho pohladila po tváři v naději, že ten výraz z jeho očí zmizí. „Ne, Bradene.
Nechci o tom mluvit, fajn?“ dodala jsem jemně. „Ale nikdo mi neublížil. Byla jsem prostě divoká
a pak mě to přešlo. Ale včera večer jsem nelhala. Šla jsem na testy a jsem čistá. Kromě toho
nepochybuju, že jsi měl mnohem víc žen než já mužů, a nesoudím tě.“
„Taky tě nesoudím, Jocelyn.“
„Ale dělals to.“
„Nedělal.“
„Dělal.“
Posadil se, přitáhl si mě za pas k sobě a potom mě objal i druhou rukou, takže jsem skončila
přitisknutá k jeho teplé nahé hrudi. Rozpačitě jsem pohnula dlaněmi na jeho prsou a on si mě
pronikavě prohlížel. „Nerad se dělím,“ zamumlal.
To už říkal. Něco se v mé hrudi vzedmulo, směs obrovské radosti a neklidu. „Nepatřím ti, Bradene.“
Sevřel mě ještě pevněji. „Příští tři měsíce ano. Myslím to vážně, Jocelyn. Nikdo jiný se tě ani
nedotkne.“
Moje tělo vůbec neposlouchalo mozek, který křičel: Utíkej, utíkej, utíkej! Cítila jsem, jak mi při
tom varovném zavrčení otékají ňadra a tvrdnou bradavky. „Jsi mizera,“ utrousila jsem chraplavě, ale
oči, které jsem upírala na jeho ústa, mě prozradily.
„Nesoudil jsem tě,“ pokračoval, jako bych vůbec nepromluvila, a od brady až k uchu poséval mou
pokožku vášnivými polibky. „Na veřejnosti jsi Joss Butlerová, chladná a vyrovnaná. V posteli jsi
Jocelyn Butlerová – žhavá a smyslná. Nezkrotná. Žádostivá. Svůdná,“ vydechl. „Jsem rád, že to vím,
ale nelíbí se mi, že to vědí i jiní muži.“
Byla jsem tak vzrušená, že jsem zapomněla, kdo jsme a kým máme být. Zmocnilo se mě neobvyklé
nutkání být upřímná. Nahnula jsem se k němu a políbila ho na krk. Potěšilo mě, jak naklonil hlavu,
aby mi to umožnil. Přejela jsem rukou po jeho hrudi až k rameni a potom jsem ho objala kolem krku.
Kousala jsem ho, lízala a líbala cestou zpátky k jeho ústům a pak jsem se odtáhla. Tolik jsem po něm
toužila, že tu končila všechna legrace. „Byli to kluci, ne muži. A abys věděl… nedostali ode mě to, co
jsi dostal včera v noci. Nikdy by to nedostali, protože mi nedali to, cos mi dal ty. Ani se k tomu
nepřiblížili.“ Zavadila jsem o jeho rty, setkala se s jeho očima a usmála se. „Tak. Zase jsem ti o něco
přifoukla ego.“ Pevně jsem ho objala kolem krku. „Ale je to pravda.“
Čekala jsem, až něco řekne, cokoli. Místo toho mu oči ztmavly touhou a přimáčkl mě k sobě. Jeho
rty vyžadovaly, abych otevřela ústa, a já je poslechla. Hluboce, majetnicky mě políbil a držel tak
pevně, až jsem se skoro nedokázala nadechnout. Za necelou minutu jsem ležela pod ním. Za další
necelou minutu jsem byla nahá a za stejnou dobu se ve mně pohyboval a znovu mi dokazoval, že
někdy opravdu dokážu být žádoucí a sladká.

Došla jsem do ložnice, znovu oblečená v tílku a kraťasech, a pozorovala jsem, jak si Braden zapíná
košili. Zakřenil se na mě přes rameno. „Chceš mít jistotu, že opravdu odejdu?“
Pokrčila jsem rameny, teď, po dvou velkolepých orgasmech mnohem uvolněnější. „Necháme tomu
volný průběh.“
Usmál se ještě podmanivěji. „To bude snadné, pokud je k tomu, abys změnila názor, potřeba jen
sex.“
Sjela jsem ho podrážděným pohledem. „Myslím to vážně, Bradene. Necháme tomu volný průběh
a oba dodržíme to, že dokud spolu budeme spát, nezačneme si s nikým jiným. Ale taky nebudeme
jeden na druhého tlačit, aby nám odpověděl na otázky, na které odpovědět nechce.“
Braden na mě chvíli jenom hleděl a pak konečně přikývl. „Souhlasím.“
„Fajn. Já taky.“
„Radši bych měl odjet do svého bytu, osprchovat se a převléknout.“ Vtiskl mi krátký polibek na rty
a vklouzl mi rukou kolem pasu. „Uvidíme se večer.“
Zamračila jsem se. „Ne. Dneska večer pracuju.“
„Jo. Adam, Ellie a já se u tebe zastavíme.“
„Ne, nezastavíte.“ Zavrtěla jsem hlavou. Po tom, co se stalo minule, jsem s tím nemohla souhlasit.
A opravdu jsem si od něj potřebovala trochu odpočinout.
Braden svraštil čelo. „Proč ne?“
„Budu mít práci. Takže žádné rozptylování.“
„Máš službu s Craigem?“
Ušklíbla jsem se. „Jo.“
Sevřel mě kolem pasu o něco pevněji. „Líbá tě a…“
„Ty mu vyrazíš zuby.“ Přikývla jsem a protočila oči v sloup. „Jo, to už jsem slyšela. Nic se nestane.
Slibuju. Ale dnes večer za mnou nechoďte.“
„Dobře.“ Až příliš nenuceně pokrčil rameny. „V tom případě na tebe počkám, až budeš končit.“
Fajn. Skoro jsem přikývla, ale pak se mi mozek rozběhl. Počkat! Ne! Ne, ne, ne!
„Ne!“ odpověděla jsem o něco hlasitěji, než jsem měla v úmyslu.
Braden nevypadal pobaveně. „Ještě neuběhlo ani čtyřiadvacet hodin, a už mě tahle dohoda
setsakramentsky vyčerpává.“
„No, měla jsem s tebou čtyři orgasmy. To by vyčerpalo každého.“ Provokativně jsem se usmála.
Moje poznámka nefungovala. „Přijdu sem – dnes večer.“
„Opravdu ne, Bradene. Je to pro mě změna. Potřebuju trochu prostoru.“
„Kotě.“ Naklonil se ke mně, vtiskl mi něžný polibek na čelo a já se uvolnila. Tak vida, taky umí být
milý a někdy udělat kompromis. „Máme před sebou jen tři měsíce. Na prostor není čas.“
Nebo taky ne.
„Po práci budu unavená.“
„Ráno už ne.“
„V tom případě přijď až potom.“
Braden si unaveně povzdychl a přikývl. „Dobře.“ Přitáhl si mě k sobě a políbil mě tak, abych na to
hned tak nezapomněla. A jen co mě omámenou opět postavil zpátky na nohy, bez rozloučení odešel
z bytu.

„Myslíte si, že jsem praštěná?“ Ušklíbla jsem se a očekávala odpověď doktorky Pritchardové.
„Kvůli tomu, že jste souhlasila, že se budete s Bradenem sexuálně stýkat?“
„Jo…“
„Joss, jste dospělá žena. Takové rozhodnutí je jen a jen na vás. Vám to praštěné připadá?“ Při té
otázce mírně zvlnila rty.
Vzpomněla jsem si na Bradena, na všechny pocity, které ve mně vyvolával, a ponuře jsem se
zasmála. „Myslím, že je to nejlepší způsob, jak se s přitažlivostí mezi námi vypořádat. Neskončí to
fiaskem, abych se musela vystěhovat. Ani jeden z nás nechce dlouhodobý vztah. Oba jsme plnoletí
a známe pravidla. S ničím víc bych nikdy nesouhlasila, takže to zatím funguje. Budeme využívat jeden
druhého, dokud nás to neunaví. Nebudeme do toho tahat city. Nenatropíme žádnou spoušť. A nebudu
se muset stěhovat.“
„Ale klidně jste mohla z Dublin Street odjet a nadobro se tak Bradena zbavit. Nemusela jste s ním
uzavírat dohodu. Proč jste to tedy udělala?“
Zamračila jsem se a přemýšlela. „Kvůli Ellie. Je to moje přítelkyně.“
Doktorka Pritchardová pomalu přikývla, jako by se to snažila pochopit. „Takže jste ochotná začít si
něco s mužem, který vás podle vašich předchozích slov děsí tím, jaké pocity ve vás vyvolává, a to
kvůli přátelství s jeho sestrou?“
„Ano.“
„Jste tedy ochotná mít zájem o Ellie…, ale ne o Bradena?“
Počkat. Ne. Co? „Takhle to není…“ Hlas se mi vytratil a hruď stáhla. „Ellie je přítelkyně. To nic
neznamená. Mám ji ráda a nechci ji ztratit, ale nic to neznamená.“
Doktorka Pritchardová vzdychla a výjimečně se zatvářila trochu podrážděně. „Víte, Joss, pohnete se
z místa mnohem snadněji, pokud si přestanete lhát.“
Zhluboka jsem se nadechla a soustředila se na to, aby se mi otevřely plíce. „Dobře.“ Přikývla jsem.
„Záleží mi na ní. Je to dobrá přítelkyně a hodný člověk.“
„Přesto pořád opakujete, že o nikoho zájem nemáte. Že nikdy nebudete mít dostatečný zájem,
abyste se s někým sblížila.“
„Nepatřím do její rodiny,“ vyštěkla jsem. Zoufale jsem se snažila zdůraznit to podstatné, přimět ji
k tomu, aby pochopila můj úhel pohledu. „To není totéž.“
Způsobem, který jsem nenáviděla, naklonila hlavu na stranu. „Víte to určitě? Z toho, co jste mi
řekla, mám dojem, že s vámi Ellie jedná, jako byste tam patřila.“
„Překrucujete fakta.“ Zavrtěla jsem hlavou a znovu jsem ucítila známou bolest. „Mám zájem o lidi.
Nikdy jsem netvrdila, že ne. Mám ráda Rhian i Jamese, a jo, mám ráda i Ellie.“
„Tak proč se bráníte tomu, abyste měla ráda i Bradena?“
Pohlédla jsem na svoje nohy. „Jde jen o sex,“ zamumlala jsem.
„Nic ale nezaručuje, že to tak zůstane navždy, Joss,“ pronesla doktorka Pritchardová tiše. „Nikdo
nemůže předvídat, co budete k Bradenovi cítit, až ty tři měsíce skončí. Nebo co on bude cítit k vám.
A vzhledem k tomu, co jste mi pověděla – že vás city k Bradenovi děsí –, vás prosím, abyste o tom
důkladně přemýšlela.“
„Děsí mě to, co k němu cítím sexuálně. Je to silné. Ale dokážu se s tím vyrovnat. Jde jen o sex,“
opakovala jsem tvrdošíjně a někde hluboko uvnitř, pohřbený v železné krabici, se ozýval tichý hlásek
a obviňoval mě, že schválně strkám hlavu do písku.

„Takže je pravda, že chodíš s Bradenem Carmichaelem?“ zeptala se Jo nahlas, když jsem čepovala
zákazníkovi pivo do půllitru.
Host si všiml, že jsem se místo odpovědi zamračila, a se soucitným úsměvem si vzal pití. „Proč to
neříkáš ještě hlasitěji, Jo? Mám dojem, že tě lidi vzadu neslyšeli.“
„Alistair je přistihl.“ Craig významně zvedl obočí a protáhl se kolem mě pro lahev Baileys. „Prý už
byl v podstatě ve tvých kalhotkách.“
Super, takže Alistair žvanil.
Lhostejně jsem pokrčila rameny a začala připravovat objednávku pro dalšího hosta.
„No tak,“ reptala Jo. „Pokukovala jsem po něm. A chci vědět, jestli je ještě k mání.“
Potlačila jsem příval hněvu a chladně se na ni usmála. „Můžeš ho mít, až s ním skončím.“
Jo otevřela ústa. „Takže je to pravda? Spíš s ním?“
Zjevně ano, i když spaní nebylo původní součástí dohody. Ten mizera ho tam přidal. Zpod
zvednutého obočí jsem pohlédla na svou kolegyni a odmítla se pouštět do podrobností.
Zamračila se. „Nehodláš o tom mluvit?“
Zavrtěla jsem hlavou a naklonila se přes bar, abych vyřídila další objednávku.
„Můjudota moito, Jecka skolou, lavoiho Milea… jo a Stejse cosmopolit. Mátto?“
Po čtyřleté praxi u baru jsem rozuměla nejen silnějšímu skotskému přízvuku, ale i opileckému
drmolení.
V překladu to znamenalo: Můžu dostat mojito, Jacka Danielse s kolou, pivo Miller v lahvi… jo
a Stace chce cosmopolitan. Máte ho?“
Přikývla jsem a sáhla do ledničky pro Millera.
„Je dobrej?“ Jo se mi znovu nakláněla před obličej.
Unaveně jsem vzdychla a protáhla se kolem ní, abych připravila koktejl.
„Dělá si na tebe exkluzivní nárok?“ zavolal Craig k baru, „nebo spolu můžeme pořád souložit?“
„Co myslíš tím pořád?“ ušklíbla jsem se.
„Znamená to, že ne?“
„Znamená to, že sakra ne.“
„No tak, Joss,“ začala Jo. „Slyšela jsem, že je to nadrženej hřebec, ale mám to z druhý ruky. Ty mi
to můžeš potvrdit.“
„Něco ti povím,“ utrousila jsem. „Co kdyby ses šla bodnout?“ Na chvíli jsem ji odrazila. Vím, že to
nebyla zrovna nejvýmluvnější ani nejzralejší odpověď, ale opravdu mě začínala štvát.
Jo se zamračila. „Není s tebou žádná legrace.“
„Asi ne.“
Atmosféra v baru nebyla zdaleka tak příjemná a nabitá energií jako minulý víkend. Jo se ušklíbala,
Craig vypadal, že neví, jak se ke mně má chovat, a já byla nevrlá, protože jsem uvízla ve vlastní hlavě.
Nemohla jsem se zbavit vzpomínek na včerejší noc a dnešní ráno, a kdybych měla být sama k sobě
upřímná, byla jsem rozladěná a znepokojená tím, že se opravdu těším, až zítra Bradena uvidím.
Snažila jsem se netrápit skutečností, že jsem s ním tuhle dohodu uzavřela. Chtěla jsem si to užívat.
Jen to chvíli potrvá, než se s tím úplně smířím.
Hodně mi pomohlo, že Ellie brala celou tu záležitost klidně. Nevěděla jsem sice, co bych od ní měla
očekávat, ale domnívala jsem se, že projeví větší nesouhlas, než nakonec dala najevo.
Ten den přišla do bytu dřív a našla mě u notebooku. Probrala jsem s doktorkou Pritchardovou svou
představu, že napíšu současný román volně založený na životě svých rodičů, a ona se domnívala, že je
to dobrý nápad. Dokonce s terapeutickými účinky. Jenže jakmile jsem s tím měla začít, pokaždé když
jsem položila prsty na klávesnici, jsem dostala strach. Jestli začnu psát, budu muset znovu oživit
všechny vzpomínky. Překonám záchvaty, které to nevyhnutelně vyvolá? Doktorka mi vlídně sdělila,
že časem by mi už vzpomínky neměly způsobovat záchvaty, a myslela si, že psaní by mohlo
být dobrým způsobem, jak se k tomu postupně dopracovat.
 Po Bradenově odchodu se mi podařilo napsat první stránku. Nevěřícně jsem se na ni dívala a žasla,
že skutečně vkládám slova na papír, když vtom přišla Ellie a hned se zastavila u mě v pokoji.
Sotva jsem se na židli obrátila, abych ji pozdravila, vrhla na mě chápavý úsměv. „Tak… jak je?“
Nepatřila jsem mezi lidi, kteří snadno podléhají rozpakům, ale musím přiznat, že bylo trochu trapné
uvědomovat si, že Ellie ví, že jsem spala s jejím bratrem. Ušklíbla jsem se. „Připadá ti to hodně
zvláštní?“
„Že s Bradenem chodíte?“ S rozzářenýma očima zavrtěla hlavou. „Vůbec ne. Podle mě je to
skvělé.“
Ehm – vážně? Odkašlala jsem si a připomněla si, že jí Braden nechtěl lhát. „Vlastně spolu opravdu
nechodíme. Je to spíš fyzická záležitost.“
Ellie vypadala překvapeně. „Chceš říct, že jste jako přátelé s benefity?“
Spíš bych dala přednost termínu „sexuální partneři“. Před Ellie jsem však nechtěla být tak přímá.
„Tak nějak.“
Založila si ruce na hrudi a zatvářila se zvědavě. „Takhle to chceš?“
Přikývla jsem. „Víš, že nehledám trvalý vztah.“
„A Braden?“
„To celé byl jeho nápad.“
Ellie protočila oči v sloup. „Ty jeho zatracené dohody.“ Podrážděně vzdychla. „No, jestli vám to
oběma vyhovuje, tak fajn. Pokud to neovlivní tebe a mě, nevadí mi to. Je to zcela neromantické, ale co
naplat.“
Uculila jsem se na ni. „Slibuju, že nás dvou se to nedotkne. Takže všechno v pohodě?“
Její pokřivený úsměv byl rozkošný. „V pohodě.“
Abychom si to dokázaly, strávily jsme spolu celé odpoledne, procházely se po Princes Street a tu
a tam potkávaly hloučky turistů, kteří se opakovaně zastavovali, aby si vyfotografovali majestátní
edinburský hrad. Tyčil se vysoko na skále, připomínal neskutečný rozpor mezi moderní současností
a středověkem… a způsoboval zmatek, protože fotografující turisté v touze zachytit tento div nedávali
pozor, kde se zastavují ani kolik lidí do nich přitom narazí. Několik hodin jsme obcházely všechny
obchody s oblečením v centru města a snažily se najít pro Ellie šaty, které by si vzala večer na rande.
Správně, na rande. Ve Starbucks potkala nějakého Jasona, ten ji pozval na večeři a ona souhlasila.
Tvrdila, že byl milý, ale měla jsem z ní pocit, že chce spíš popíchnout Adama.
Přesto jsem si o ni dělala trochu starosti. Tohle bylo od fiaska s Adamem její první rande, a když
odcházela, vypadala velmi nervózně. I když jsem se utápěla ve vlastní úzkosti kvůli situaci
s Bradenem, neubránila jsem se zvědavosti a přemítala, jak se Elliina schůzka vydaří.
Ten večer vládla v práci hrozná atmosféra a já jsem poprvé za dlouhou dobu zoufale toužila, aby mi
skončila směna, mohla jsem jít domů a přemýšlet o všem v pohodlí a klidu vlastního domova.
Bar zavíral v jednu ráno. Než jsme uklidili, dostala jsem se domů kolem druhé. Vešla jsem do bytu
a pode dveřmi obývacího pokoje uviděla světlo. Zdálo se, že Ellie je ještě vzhůru. Chtěla jsem mít
jistotu, že je v pořádku, a tak jsem tiše otevřela a strnula.
Za pohovkou svítila stojací lampa a ve stínu opěradla se poklidně rozvaloval Braden. Protože byl
vysoký, nohy mu visely přes okraj. Měl zavřené oči. Ve spánku, s uvolněnými rysy vypadal
překvapivě mladě. Bylo zvláštní vidět ho takhle. Obvykle jsem cítila, že je mezi námi osmiletý
věkový rozdíl, protože byl mnohem zralejší, zodpovědnější a odhodlanější. Ale teď, když tu takhle
ležel, bych mu hádala stejně jako mně. Ani nepůsobil tak zastrašujícím dojmem, a to se mi líbilo.
Hodně.
Na stole ležela otevřená černá složka a několik dokumentů vytažených z plastových obalů.
Bradenovo sako bylo pověšené přes křeslo, kožené boty pohozené na podlaze vedle konferenčního
stolku a poblíž papírů stál prázdný hrnek.
 Přišel sem pracovat?
Zmateně jsem vycouvala z místnosti a tiše zavřela dveře. Myslela jsem si, že bude v pátek večer
někde s Adamem.
„Ahoj.“
Prudce jsem se obrátila a uviděla Ellie, jak stojí ve dveřích do kuchyně stále oblečená v pěkných
letních šatech v broskvovém odstínu, které si koupila na rande. Ze zlatých páskových bot na vysokém
podpatku, v nichž její nohy vypadaly ještě delší než ve skutečnosti, se už vyzula. Následovala jsem ji
do kuchyně a zavřela za sebou, abychom svými hlasy neprobudily Bradena. „Jaká byla schůzka?“
Ellie si založila ruce na hrudi a s rozladěným výrazem se opřela o pult. Ach. „Nic moc.“
„Co se, proboha, stalo?“
„Adam.“
„Fajn. Vysvětli to.“
„Braden mi ještě předtím zavolal, že dneska večer musí znovu pracovat dlouho do noci, ale Adam
má volno, tak ho napadlo, jestli si nechci zajít na něco k jídlu a později se kouknout na nějaký film.
Řekla jsem Bradenovi, aby Adamovi vyřídil, že mám rande s Jasonem.“
„A…?“
Ellie zčervenala a ve světlých očích jí vztekle zajiskřilo. „Během schůzky mi pětkrát volal.“
Snažila jsem se potlačit smích, ale moc jsem neuspěla. „Adam?“
„Ať už z těch pěti jednostranných rozhovorů pochopil Jason cokoli, řekl, že se ve mně nevyzná a že
hledá něco jednoduššího. A potom odešel.“
„Počkej.“ Káravě jsem se na ni zadívala. „Snad jsi to pokaždé nezvedla?“
Znovu zrudla, tentokrát rozpaky. „Je hrubé někoho ignorovat.“
„Buď upřímná, Ellie,“ obořila jsem se na ni. „Líbilo se ti, že to, že jsi na rande s někým jiným,
dohání Adama k šílenství.“
„Zaslouží si, abych ho trochu mučila.“
„Páni. Jsi mnohem krvelačnější, než jsem si myslela.“ Zasmála jsem se. „To je skvělé, Ellie, vážně.
Ale jak dlouho ho takhle hodláš tahat za nos? Musí to být hrozně vyčerpávající. Nebylo by snadnější,
kdybys společně s Adamem Bradenovi vysvětlila, co k sobě cítíte? Bude se s tím muset smířit.“
„To není tak jednoduché.“ Ellie skousla ret a zadívala se na podlahu. „Zničilo by to jejich přátelství,
a to by Adam kvůli mně neriskoval.“ Smutně zavrtěla hlavou a mě bodlo v hrudi. Adam potřeboval,
aby mu někdo vážně domluvil. „Když už o něm mluvíme,“ pohlédla na mě a svraštila čelo, „před pár
hodinami jsem přišla domů a našla tu Bradena, jak pracuje. Tvrdil, že na tebe čeká. Nechceš ho
probudit?“
Vzhledem k tomu, že jsem ho požádala, aby mi dal dnes večer pokoj, tak ne. Za tyhle potíže si
zaslouží, aby měl ráno svalovou křeč v krku. „Ne. Vypadá unaveně. A já jsem fakt urvaná. Měl by jet
domů.“
Ellie po mně škádlivě pokukovala. „Včera večer si to musel užívat, když tě chce vidět tak brzy
znovu.“
Ušklíbla jsem se. „Opravdu si o tom chceš povídat, když jde o tvého bratra?“
Přemýšlela a pak pokrčila nos. „Máš pravdu. Fuj.“ Našpulila rty. „S někým chodíš, a já s tebou ani
nemůžu vést dívčí řeči.“
Tiše jsem se zasmála. „Jestli tě to potěší, na dívčí řeči si stejně nepotrpím. A my s Bradenem spolu
nechodíme. Jen spolu šoustáme.“
Odměnila mě prudérním našpulením rtů. „To je tak neromantické, Joss.“
Opatrně jsem otevřela dveře a mrkla na ni. „Ale senzační.“
Nechala jsem ji jejím znechuceným obličejům, zamířila do koupelny a připravila se do postele.
Jakmile jsem se dotkla hlavou polštáře, byla jsem v limbu.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 14
Něco se ke mně přivinulo, a když jsem se probudila, ucítila jsem na břiše zvláštní tlak a bylo mi
neobvyklé teplo. Uvědomila jsem si, že právě to horko mě probudilo. Podle toho, jak unavená jsem
měla víčka a jak moc jsem se je zdráhala otevřít, bylo moc brzy, abych vstávala, a pravděpodobně
bych měla dál spát.
Jenže ta tíha na mém pase byla důvěrně známá.
Donutila jsem se otevřít oči a pohlédla na obnaženou hruď, která ležela jen několik centimetrů od
mého obličeje.
Co to má znamenat?
Probuď se! Přejela jsem po té hrudi ospalýma, bolavýma očima až k obličeji a pomalu, ale jistě mi
došlo, co se děje. V mé posteli ležel Braden.
Zase.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, jak jsem včera v noci přišla domů a našla ho spícího na
pohovce. Povídala jsem si s Ellie, pak jsem se v koupelně umyla a šla na kutě.
Někdy v noci se ke mně Braden zjevně vplížil do postele.
Na tom jsme se nedomluvili.
S podrážděným zabručením jsem ho energicky strčila do hrudi a vší silou jsem ho shodila z postele.
S bolestivým žuchnutím dopadl na podlahu a já se naklonila přes okraj, takže jsem viděla, jak
rychle otevřel zakalené oči a zmateně na mě ze své rozvalené pozice pohlédl. Zmínila jsem se, že byl
úplně nahý? „Prokristapána, Jocelyn,“ postěžoval si rozespalým hlasem. „Co to, krucinál, bylo?“
Uculila jsem se na něj. „Pouze jsem ti připomněla, že jde jen o sex.“
Opřel se o lokty a s rozcuchanými vlasy a bojovným výrazem vypadal neuvěřitelně sexy. „Takže tě
napadlo, že mě shodíš z postele?“
„S grácií.“ Přikývla jsem a líbezně se usmála.
Braden pomalu sklonil hlavu, jako by se smiřoval s tím, že mám pravdu. „Fajn…,“ vzdychl.
A potom se po mně vrhl, až jsem polekaně vyjekla, silnýma rukama mě uchopil za předloktí a stáhl
mě na podlahu k sobě. „Bradene!“ vykřikla jsem, když mě překulil na záda. A potom udělal to
nejhorší, co mohl.
Začal mě lechtat.
Zaječela jsem jako puberťačka, kroutila se smíchy a snažila se ubránit jeho útokům. „Přestaň!“
Odhodlaně se křenil, uhýbal před mýma kopajícíma nohama a díky své rychlosti a síle se mu
podařilo mě lechtat a přitom mě tisknout k podlaze, takže jsem se nemohla ani pohnout. „Bradene,
nech toho!“ zasípala jsem, protože mě smích a výdej energie, s nímž jsem se mu snažila vytrhnout,
vyčerpávaly.
„Můžu se spolehnout, že až si vedle tebe v budoucnu lehnu, nebudu se muset ve spánku bát, že na
mě tajně zaútočíš?“ zeptal se nahlas, aby přehlušil moje tlumené chichotání.
„Ano!“ slíbila jsem, protože už mě začínala bolet žebra.
Přestal a já se pod ním zhluboka nadechla a uvolnila se. „Je tu pořádně tvrdá podlaha.“
Přimhouřil oči. „Jo, to řekni mýmu zadku.“
Skousla jsem ret, abych se nesmála, ale nepodařilo se mi to. „Promiň.“
„Nevypadáš moc kajícně.“ Zvedl koutky úst, opřel se rukama po obou stranách mé hlavy, klekl si
nade mě a kolenem se vklínil mezi moje nohy. „Měl bych tě nějak potrestat.“
Moje tělo na jeho pohled a tón hlasu okamžitě zareagovalo. Bradavky se mi vztyčily, a když jsem
pokrčila nohy a roztáhla je, ucítila jsem, jak mi mezi nimi pulzuje. Byla jsem na něj připravená.
Pohladila jsem ho prsty po břiše a potom ho objala a uchopila za hýždě. „Mám ti tu tvou prdelku
pofoukat?“
Braden se mě právě chystal políbit, ale odtáhl se. „To je příšerný slovo!“
„Stejně jako kaťata. Co jsou to, sakra, kaťata?“ Potlačila jsem vzpomínku na podobný rozhovor
se svou matkou – vlastně spoustu podobných rozhovorů, v nichž jsem si ji dobírala kvůli zvláštním
výrazům, které používala. Soustředila jsem se na Bradenovy oči, abych ji pustila z hlavy.
Zakřenil se na mě. „Fajn, slovo kalhotky je rozhodně víc sexy.“
Pokrčila jsem nos. „Ve Skotsku používáte spoustu divných slov. Například pořád říkáte zatímco.“
Braden se ušklíbl. „Co ti to Skoti namluvili?“ Ztišil hlas a promluvil s melodickým, anglicky
znějícím přízvukem: „Moje partnerka puntičkářsky rozebírala britské výrazy, zatímco já se ji snažil
ošukat.“
Rozesmála jsem se, poplácala ho po zádech a on se na mě nestoudně zakřenil. „Začals to ty s tou
svojí zadnicí…“ Ostře jsem se nadechla, když mi rukou smyslně přejel po pase, po zádech a vklouzl
pod kraťasy a kalhotky, takže se dotýkal mé obnažené pokožky. Nadzvedl si mě a přitlačil ke mně
tvrdý penis. Zalapala jsem po dechu. Všude jsem cítila mravenčení – na temeni, na bradavkách i na
pohlaví. Atmosféra mezi námi se prudce změnila.
Braden si mlčky klekl. Posadila jsem se, dívala se mu do očí a natáhla po něm ruku. V očích mu
zaplálo a já přejela prsty po jeho horkém přirození. Vzal mě za ruce – nejdřív jsem si myslela, že mě
chce vést a ukázat mi, co má rád, ale místo toho mě pevně držel a zmocnil se mých rtů. Měl měkká,
jemná ústa, ale já chtěla víc. Dotkla jsem se jeho jazyka a náš polibek prohloubila. Panebože, uměl
skvěle líbat. Stále jsem cítila jeho kolínskou, na tváři jeho strniště a uvědomovala si, jaký má na něj
moje přítomnost vliv. Netušila jsem, že po mně může někdo tak toužit, ale zkrátka to tak bylo.
Dohánělo mě to k šílenství a nutilo na všechno ostatní zapomenout.
Braden zdráhavě opustil mé rty, uvolnil mou ruku a mírně se odtáhl, aby mi přejel dlaněmi po pase.
Zaklonila jsem se, opřela se o lokty, aby se ke mně líp dostal, a s neklidným třepotáním v žaludku
jsem pozorovala, jak mi pomalu stahuje kraťasy i kalhotky a odhazuje je přes rameno. Pomohla jsem
mu tím, že jsem si svlékla tílko, a nahá se vystavila jeho pohledu.
Dnešní sex byl jiný než včera. Braden se mě dotýkal cílevědoměji, trpělivěji a mnohem uctivěji.
Položil si mě na záda a vklínil se mezi mé nohy. Uchopil do rukou moje ňadra, zvedl je ke svým
ústům a rty i jazykem postupně rozpaloval mé tělo.
„Bradene.“ Vzdychla jsem, uchopila ho za zátylek a přitáhla blíž k sobě. Se zatajeným dechem jsem
si užívala, jak mě svými ústy vede k uvolnění.
Zvedl hlavu a vsunul mi ruku mezi nohy. Když vklouzl dvěma prsty dovnitř, zaplavilo mě potěšení.
„Jsi krásně vlhká,“ zašeptal s rozzářenýma očima. „Zítra po rodinné večeři pojedeš rovnou ke mně a já
tě ošukám v každé místnosti všemi způsoby, které znám.“
Zalétla jsem k němu pohledem a při jeho slovech se ostře nadechla.
„Přiměju tě, abys tam křičela, protože tady to nejde,“ slíbil mi tiše a já si uvědomila, že je to
i připomínka, abych byla co nejtišší, protože Ellie je na chodbě. „Ale právě teď tě budu jen slastně
pozorovat, jak si koušeš ret.“
A já ho poslechla. Když do mě vnikl, potlačila jsem výkřik, on, jak se jeho dřívější něha vytrácela,
mi sténal na krk a já se řítila k orgasmu.

V sobotu večer jsem se při práci v baru cítila trochu uvolněnější. Braden mi prokázal laskavost
a věnoval mi trochu prostoru – on, Ellie, Jenny, Ed, Adam a několik dalších jejich přátel, které jsem
moc dobře neznala, vyrazili na večeři a na skleničku. Pozvali mě taky, ale stále jsem se ještě necítila
na to, abych šla s Bradenem do společnosti, a jak už jsem řekla, potřebovala jsem si trochu
odpočinout.
Když jsem se dostala z práce domů, nebyl tam a i po probuzení jsem zůstala sama.
 Dokonce i Ellie mi dopřála prostor.
To znamenalo, že jsem skutečně něco napsala. Vlastně jsem vytvořila celou kapitolu svého románu
ze současnosti a prodělala u toho jen jeden záchvat. Byl ale tak krátký, že se skoro nepočítal, a jakmile
jsem se přenesla přes počáteční paniku, dokázala jsem se se vzpomínkou na matku vypořádat.
Vyprávěla mi, jak děsivé, a přitom osvobozující bylo přijet sama do Spojených států. Nejlepší bylo, že
jsem ten pocit znala, takže jsem ho uměla dobře popsat. A taky jsem ho popsala.
„Podle mě by sis měla pořídit psací stroj.“
Při zvuku důvěrně známého hlasu jsem se prudce otočila na židli. Pohlédla jsem na Bradena, který
stál ve dveřích oblečený v džínách a tričku. Venku pršelo. Vážně by měl nosit svetr. Nebo pulovr.
Další zvláštní slovo, o kterém jsme včera mluvili, zatímco se před odchodem oblékal. Když jsem se
kdysi ptala mámy, jak některá slova vznikla, nedokázala mi na to odpovědět. Na podobnou otázku se
Braden pouze shovívavě usmál. „Psací stroj?“
Přikývl a pokukoval po mém notebooku. „Vypadal by mnohem stylověji.“
„Hm, máma mi slíbila, že mi ho koupí k Vánocům, ale umřela dřív, než to stačila udělat.“
Ztuhla jsem.
Ta slova se mi odrážela v hlavě a srdce se mi divoce rozbušilo.
Proč jsem mu to řekla?
Braden při mé reakci přimhouřil oči a potom pokrčil rameny. „Kdybys měla psací stroj, zbytečně
bys vyhodila spoustu papírů.“
Nabízel mi únikovou cestu. Chabě jsem se usmála a odpověděla: „Abys věděl, umím na stroji psát
skvěle.“
„Jsi dobrá i v jiných věcech.“ Chlípně se usmál a vešel do pokoje.
„Ani netušíš v jakých.“
Uchechtl se a já se domnívala, že mě jde políbit. K mému překvapení obešel postel k nočnímu
stolku a zvedl fotografii mých rodičů. „To je tvoje máma?“
Odvrátila jsem pohled a napjala ramena. „Jo.“
„Podobáš se jí, ale barvu vlasů máš po tátovi. Byla krásná, Jocelyn.“
Bolest zaryla pařáty do mé hrudi. „Díky,“ zamumlala jsem, vstala jsem zády k němu a zamířila ke
dveřím. „Co tady děláš?“
Slyšela jsem, jak jeho kroky za mnou zrychlují, a cítila jsem, jak mě bere do náruče, tiskne dlaň
k mému břichu a přitahuje mě zády k sobě. Zaklonila jsem hlavu a opřela si ji o jeho hruď. Rychle
jsem si zvykala, že mě pořád objímá. Rád se mě dotýkal. Vlastně to dělal neustále. Myslela jsem si, že
bude těžší si na to zvyknout, protože na něžnosti moc nejsem, ale Braden se mě neptal, jestli chci, aby
mě k sobě každých pět vteřin přivinul.
A popravdě, vůbec mi to nevadilo.
Další překvapení.
Sklonil hlavu a tiše mi pošeptal do ucha: „Napadlo mě, že se tu zastavím a vyzvednu tebe a Ellie na
rodinnou večeři. Chtěl jsem mít jistotu, že půjdeš. Potom tě čeká zákusek u mě v bytě.“
Když jsme se vrátili na důvěrně známou půdu, uvolnila jsem se a natočila obličej, abych se dotkla
jeho rtů. „Ten bych si nenechala ujít.“
„Tak fajn.“ Při zvuku Elliina hlasu jsme se od sebe odtáhli. Stála před námi na chodbě. „Mohli
byste zavírat dveře, když si jako přátelé vyměňujete benefity?“
Vykroutila jsem se z Bradenovy náruče. „Kolik ti je? Dvanáct?“
Vyplázla na mě jazyk. Zasmála jsem se, a když jsem kolem ní procházela, abych si vzala oblíbené
boty, z legrace jsem ji plácla přes zadek. Právě jsem si je nazouvala boty, když zazvonil mobilní
telefon.
„Haló,“ slyšela jsem Bradena, jak ho zvedl. Obrátila jsem se a pozorovala ho, jak za Ellie kráčí na
chodbu. Tvářil se vážně. „Co? Teď?“ Vzdychl, prohrábl si vlasy a pohlédl na mě. „Ne, nic se neděje.
Přijdu brzy.“ Se zklamaným zasténáním vsunul telefon do zadní kapsy. „To byl Darren. Má nějaké
problémy v rodině a nemůže dneska do práce. Večer nám mají do Fire přivézt zásoby, a navíc čekáme
hostujícího diskžokeje, ale nedaří se mu sehnat nikoho, kdo by za něj zaskočil. Musím se o to
postarat.“ Chvíli se mi díval do očí a já viděla, že je čím dál zklamanější.
„Zmeškáš další rodinnou večeři?“ zabručela Ellie. „To bude máma nadšená.“
„Vyřiď jí, že se omlouvám.“ Braden smutně pokrčil rameny a stále na mě upíral oči. „Zdá se, že
dnes večer máme utrum.“
Ano, ovšem. Myslel na mou návštěvu v jeho bytě. Se zvláštní směsicí úlevy a zklamání jsem se na
něj usmála. „No jo.“
„Netvař se tak zklamaně.“ Jízlivě se na mě usmál. „Budeme to muset přesunout na jiný den
v týdnu.“
„Prosím,“ vpadla nám Ellie do řeči, „co kdybyste se, ať jde o cokoli, nedomlouvali přede mnou?“
Braden se uculil a vtiskl Ellie rychlý polibek na tvář. „Els.“ Potom se protáhl kolem mě. „Jocelyn.“
Stiskl mi ruku, palcem jemně přejel po hřbetu mé ruky, pak ji pustil a vyšel ven.
Dívala jsem se za ním, ačkoli už byl pryč. Co to mělo znamenat, ta věc s rukou? Pohlédla jsem na
svou pokožku, která v místě, kde ji pohladil, stále brněla. Přátelství s benefity to moc nepřipomínalo.
„Jen sex.“
Cože? Pohlédla jsem na Ellie, která se na mě nevěřícně dívala. „Cože?“ opakovala jsem.
„Jen sex.“ Zavrtěla hlavou a popadla svůj kabát. „Ale jestli tomu vy dva chcete věřit, nic mi do toho
není.“
Nevšímala jsem si ani jí, ani nepříjemného pocitu ve svých útrobách, nasoukala jsem se do kabátu
a následovala ji na chodbu.

„Co tady děláš?“

Ve dveřích do obývacího pokoje Elliiny matky jsem narazila do Elliiných zad, takže jsem nevěděla,
komu tu otázku – tímto vyčítavým tónem – položila.
„Pozvala mě tvoje matka.“
Hm, Adam. Vykoukla jsem zpoza Ellie a uviděla ho, jak sedí na pohovce vedle Declana. Dívali se
spolu na fotbal. Clark odpočíval v křesle a četl noviny. Zjevně nepatřil mezi fotbalové fanoušky.
„Vážně?“ Ellie s pažemi založenými na hrudi vešla do místnosti. „Kdy?“
„Včera.“ Za námi vesele zatrylkoval Elodiin hlas. Obrátily jsme se a spatřily ji a Hannah, jak
dovnitř nesou sklenice s limonádou. „K čemu ta póza?“
Ellie se zamračila, ale Adam se na ni nepřestával široce usmívat. „K ničemu.“
„Adame, něco ti uteče.“ Declan ho zatahal za rukáv světle modrého svetru, přičemž skvěle vynikla
Adamova postava. Nebylo divu, že on ani Braden neměli se sháněním přítelkyň potíže. Společně
vypadali jako z reklamy na pánskou módu.
„Promiň,“ s předstíranou vážností na Ellie pohlédl, „ale nemůžeme mluvit. Koukáme, jak kluci
kopou do mičudy.“
„Jen aby tobě někdo nenakopal prdel,“ zamumlala Ellie tiše, ale Adam a já jsme ji slyšeli. Zasmál
se, zavrtěl hlavou a obrátil se zpátky k obrazovce.
„Co je tu legračního?“ Elodie se líbezně usmála, aniž si uvědomovala napětí mezi svou dcerou
a Adamem, a každému podala sklenici s pitím.
„Ellie řekla sprosté slovo,“ odpověděl Declan.
Fajn, takže já a Adam jsme nebyli jediní, kdo ji slyšeli.
„Víš, že ten kluk má uši všude, Ellie,“ pokárala ji Elodie.
Ellie se zamračila a posadila se do křesla. Myslela jsem si, že bych ji měla nějak podpořit, protože
Adamova přítomnost ji viditelně rozhodila, takže jsem se posadila k ní na područku křesla. Ellie
vzdychla. „Ve škole určitě slyšel horší věci.“
Declan se na matku zakřenil. „Slyšel.“
Clark se nad novinami zachechtal.
Elodie vrhla na manžela podezřívavý pohled a pak se obrátila zpátky k Ellie. „To tě neomlouvá.“
„Jen jsem řekla prdel.“
Declan se ušklíbl.
„Ellie!“
Protočila oči v sloup. „Mami, to nic není.“
„Opravdu ne,“ souhlasil Declan. „Slyšel jsem mnohem horší.“
„Proč jsi řekla prdel?“ zajímala se Hannah vážně z druhé pohovky.
Clark se přidušeně zasmál, otočil stránku novin, ale stále odmítal zvednout hlavu.
„Hannah!“ Elodie se prudce obrátila a sjela ji podrážděným pohledem. „Mladé dámy nemluví
sprostě.“
Hannah pokrčila rameny. „Je to jen prdel, mami.“
„Řekla jsem, že Adam potřebuje nakopat prdel,“ vysvětlila Ellie mladší sestře. „Protože to tak je.“
Elodie vypadala, že co nevidět vybuchne. „Přestanou tu už všichni říkat prdel?“
„Chápu.“ Přehnaně podrážděně jsem vzdychla. „Jmenuje se to zadek, lidi. Zadek.“
Clark a Adam se rozesmáli. Omluvně jsem pokrčila rameny a líbezně se na Elodii usmála. Protočila
oči v sloup a rozhodila ruce. „Radši půjdu zkontrolovat večeři.“
„Nepotřebujete pomoct?“ nabídla jsem se zdvořile.
„Ne, ne. Můj zadek to v kuchyni zvládne sám, díky.“
S uchechtnutím jsem ji sledovala, jak odchází, a potom jsem se uličnicky usmála na Ellie. „Už
chápu, proč vůbec nenadáváš.“
„Tak proč Adam potřebuje nakopat prdel?“ trvala na svém Hannah.
Ellie vstala a vrhla na dotyčného chladný pohled. „Myslím, že otázka zní: Kdy to nepotřebuje?“
A potom odešla z pokoje za matkou.
Adam ji sledoval, jak vychází na chodbu, a jeho oči se už nesmály. Obrátil se zpátky ke mně.
„Zpackal jsem to, co?“
To bylo nejzdrženlivější vyjádření roku. „Asi jo.“
Když Adam vzdychl, ucítila jsem na nás Clarkovy oči a zjistila, že se už nebaví. Propaloval Adama
pohledem, z něhož čišel milion otázek, a měla jsem dojem, že si dává dvě a dvě dohromady.
Bylo na čase odvrátit pozornost. „Už jsi, Hannah, přečetla všechny knihy, které jsem ti doporučila?“
Dívka s rozzářenýma očima přikývla. „Jsou úžasné. Od té doby už nic jiného než antiutopickou
literaturu nehledám.“
„Dovolíš Hannah číst antiutopické romány?“ zeptal se Adam překvapeně, ale usmíval se.
„Ano.“
„Je jí čtrnáct.“
„Jsou psané pro čtrnáctileté děti. Když mně bylo čtrnáct, četli jsme ve škole 1984.“
„George Orwell,“ zamumlal Clark.
Usmála jsem se. „Nemáte tu knihu rád?“
„Hannah čte na angličtinu Farmu zvířat,“ odpověděl, jako by se to tím vysvětlovalo.
Hannah se usmívala a čertovské ohníčky v jejích očích mi připomněly Ellie. „Předčítám to mámě
a tátovi nahlas, aby mi s tím pomohli.“
Jinými slovy své rodiče jen tak pro legraci mučila. Ona i Ellie byly opravdu samé překvapení.
Andělé s ďáblem v těle, jak se říká.
Za několik minut jsme seděli kolem stolu a Ellie s Elodií se kvůli něčemu hašteřily.
 „Jen jsem se zmínila, že jsi nějaká bledá,“ vzdychla Elodie, když se k nám konečně posadila.
„Což v překladu znamená – vypadáš mizerně.“
„To jsem neřekla. Jen jsem se zeptala, jestli ti nic není.“
„Bolí mě hlava.“ Ellie pokrčila napjatými rameny a svraštila čelo.
„Zase?“ zbystřil Adam a přimhouřil oči.
Co tím myslel? „Míváš to často?“ zeptala jsem se.
Teď Adamovo podráždění kvůli starostem o Ellie hraničilo se vztekem. „Někdy ano,“ odpověděl
místo ní. „Řekl jsem jí, ať se nechá prohlídnout.“
Ellie se na něj zamračila. „Byla jsem v pátek u doktora. Podle něj potřebuju brýle.“
„Mělas tam jít už před několika týdny.“
„No, tak jsem tam byla až teď!“
„Nedbáš o sebe. Na té univerzitě se uštveš.“
„Ale dbám. Vlastně jsem na sebe dbala i v pátek večer, ale někdo mi tu zábavu zničil.“
„Ten chlap byl osina v zadku,“ ohradil se Adam.
Elodie si významně odkašlala.
Adam omluvně zvedl ruku. „Řekl jsem zadek.“
Declan a Hannah se zachichotali. A možná jsem se k nim připojila.
„Vůbec ho neznáš. A kvůli tobě ho nepoznám ani já.“
„Přestaň odbočovat. Řekl jsem ti už před několika týdny, aby sis zašla k doktorovi.“
„Nejsi můj táta.“
„A ty jsi jako malá.“
„Já že jsem malá? Jen se poslouchej – byl osina v zadku. Co si o sobě, krucinál, myslíš, Adame?
Kvůli tobě mi třeští hlava ještě víc.“
Zamračil se a ztišil hlas. „Jen o tebe mám starost.“
Dobře, opravdu to tak bylo. Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorovala ho. Bože, díval se na ni
stejně, jako se James díval na Rhian.
Miluje ji?
Potlačila jsem nutkání hodit po něm vidličku a houknout na něj, ať se pochlapí. Pokud ji má rád,
měl by být s ní. Co je na tom tak těžkého?

„Řekla bych, že zrovna vy byste mohla pochopit, co je na tom těžkého.“ Doktorka Pritchardová se
na mě zamračila.
Jak bych to asi věděla? „Ehm… co?“
„Měla jste ráda Kyla Ramseye.“
Ucítila jsem, jak se mi stáhl žaludek jako vždycky, když jsem si na něj vzpomněla. „Byl to jen
kluk.“
„O kterého jste nechtěla jevit zájem kvůli Dru.“
Do háje. Měla pravdu. Sklesle jsem svěsila hlavu. „V tom případě se Adam chová správně, ne? Jen
by Bradenovi ublížil. Jako já Dru.“
„Vy jste ji nezabila, Joss.“
Nadechla jsem se. „Nebyla jsem kulka, ale spoušť na pistoli.“ Pohlédla jsem té milé doktorce do
očí. „Přesto to byla moje vina.“
„Jednoho dne si uvědomíte, že nebyla.“

Ellie a Adam se na nedělní večeři u Elodie postarali o zábavu, a když jsme se dostaly domů, byla
jsem z toho úplně grogy. Ellie se vytratila do svého pokoje – pořád jí nebylo dobře, a navíc byla
naštvaná – a už ven nevyšla.
 Já se na druhou stranu posadila k počítači a začala psát.
Zapípal mi telefon, a když jsem ho zvedla, zjistila jsem, že je to textovka od Bradena.
Úplně jsem zapomněl, jaký mám v klubové kanceláři pěkný a velký stůl. Rozhodně tě na něm musím
ošukat.
Zavrtěla jsem hlavou a se zvlněnými rty jsem mu odepsala: Máš štěstí, že jsem na pěkné a velké
vysazená.
Dostala jsem okamžitou odpověď: Já vím. :-)
Bůhvíproč Bradenův mrkající smajlík způsobil, že jsem se křenila jako idiot. Na někoho, kdo uměl
být tak zastrašující, byl taky neuvěřitelně hravý.
Tak nakdy mám naplánovat sex na kancelářském stole? Dej mi vědět, abych si to mohla zapsat. Můj
sexy kalendář se rychle plní.
Když ani po pěti minutách neodpověděl, kousla jsem se do rtu a vzpomněla si, s jakou vážností
tvrdil, že se o mě nebude dělit.
Znovu jsem mu napsala: To byl jen vtip, Bradene. Klídek.
Myslela jsem si, že už mi neodpoví, a snažila se netrápit tím, že jsem možná napsala něco špatně –
celá naše dohoda byla mnohem vypjatější, než jsem si původně myslela –, když mi o pět minut
později pípl telefon.
Jsi tvrdý oříšek, takže člověk nikdy neví. Když už mluvíme o něčem tvrdém…
Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo mračit, ale usoudila jsem, že bude nejlepší nechat to být,
protože opět žertoval. Odepsala jsem: Dřevěná podlaha?
Ne…
… kniha v pevné vazbě?
Mysli víc anatomicky…
Hlasitě jsem se rozesmála a rychle mu odepsala. Poslední sms. Pracuju na svém románu. Takže tebe
a tvůj tvrdý penis uvidím na pěkném, velkém kancelářském stole později.
Hodně štěstí se psaním, kotě. :-*
Ten polibek mě zneklidnil.
Radši jsem předstírala, že je to smajlík. Jen smajlík…
Uprostřed úvah mi zazvonil telefon. Byla to Rhian.
„Ahoj,“ promluvila jsem udýchaně, zatímco jsem stále přemýšlela o tom malém polibku a o tom, co
znamená.
„Jsi v pohodě?“ zeptala se Rhian ostražitě. „Mluvíš nějak… divně.“
„Všechno je fajn. Co se děje?“
„Jen tě kontroluju. Nějakou dobu jsme spolu nemluvily.“
Zhluboka jsem se nadechla. „Šoustám s Elliiným bratrem. Jak se daří tobě a Jamesovi?“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 15
Braden byl mistr v posílání erotických zpráv. Někdy byl rafinovaný, jindy už tolik ne… Nemůžu se
dočkat, až budu zase v tobě, kotě. :-*
Příštích několik dní byl zavalený prací. Kdybych to nebyla já, možná by mě zarazilo, že vždycky po
sexu zmizel, ale abych byla upřímná, užívala jsem si, že mám trochu času sama na sebe a můžu si
vydechnout. Byli jsme na začátku dohody a už jsem měla pocit, že uplynuly týdny. V úterý odpoledne
mi začaly chodit jeho esemesky. Hrozně mě vzrušovaly. Nemohla jsem pochopit, že jsem se čtyři roky
zcela spokojeně obešla bez sexu. Starala jsem se jen sama o sebe a vystačila si. Ale sex s Bradenem
znovu podnítil můj apetit. Zjevně nekonečný apetit. Byla jsem pořád hladová a pouze Braden mě
dokázal nasytit. Samozřejmě jsem to Rhian nepřiznala, ačkoli se na muže, který ukončil můj čtyřletý
celibát, často vyptávala. Pověděla jsem jí, že je senzační. Tedy že sex s ním je senzační. Zbytek
rozhovoru se skládal z toho, že neustále opakovala: „Nemůžu tomu uvěřit.“
Hm, nepovažovala jsem to zrovna za lichotku.
To, že jsem své přítelkyni vyprávěla o žhavém sexu, ve mně vyvolávalo ještě větší touhu. Proto
jsem zašla do posilovny. Znovu. Už jsem tam byla včera. Doufala jsem, že běháním na trenažéru,
jízdou na rotopedu a zuřivým veslováním v sobě spálím veškeré sexuální napětí. Ale ve skutečnosti to
nepomáhalo.
„Joss, pamatuju si to správně?“
Pohlédla jsem na muže, který se zastavil u běžeckého trenažéru. Ach. Gavin. Osobní trenér, který se
mnou od mé nehody posledních několik týdnů flirtoval. „Jo,“ odpověděla jsem lhostejně.
Vlídně se usmál a já v duchu zasténala. Zaprvé – pěkní hoši s ostře řezanými obličeji nebyli můj
typ. A zadruhé – už jsem měla plnou náruč jiného Skota. Nepotřebovala jsem dalšího. „Vrátila jste se
brzy.“
Hmm, takže si mě všímal. Vůbec mi to nenahánělo strach. „Ehm…“
Zašoupal nohama, zjevně nepřipravený na mou nepříliš nadšenou reakci, že vpadl do mých plánů,
jak ulevit sexuálnímu napětí vyvolanému nepřítomností Bradena Carmichaela. „Jen mě napadlo, jestli
byste se mnou nechtěla jít na večeři.“
Vypnula jsem stroj a s takovým půvabem, jak to jen šlo vzhledem k tomu, že jsem byla zpocená
a nechutná, jsem se postavila na pevnou zem. Platonicky jsem se na něj usmála – znáte ten úsměv, kdy
stisknete rty, ale neukážete zuby. „Díky. Ale už s někým chodím.“ Odešla jsem dřív, než stačil něco
poznamenat. S úsměvem jsem si uvědomila, že dohoda s Bradenem má i svoje kladné stránky. Početné
orgasmy nepočítaje.
Osprchovala jsem se a převlékla, vyhnula se Gavinovi a odešla z posilovny. Jakmile jsem si zapnula
telefon, přišla mi zpráva od Bradena.
Udělej si volno na čtvrtek večer. Obchodní večeře. Vezmi si pěkné šaty. Vyzvednu tě v 19.30. :-*
Stočila jsem oči v sloup. Ani ho nenapadlo, že možná nebudu mít volno. Arogantní nadutec.
Odepsala jsem mu:Jen když hezky poprosíš.
Podrážděně jsem vykročila po chodníku a telefon pevně svírala v ruce. Budu si s ním muset o jeho
povýšenosti promluvit. Mobil mi zapípal a já se zastavila a svraštila čelo. Při jeho jediném slovu se ta
vráska vyhladila. Kotě. :-*
Slyšela jsem ho, jak to říká se škádlivým úsměvem v hlase, podrážděně jsem se zakřenila a zavrtěla
hlavou. Ten ničema byl nechutně okouzlující.

Ne že bych o té obchodní večeři moc věděla – s kým budeme jíst ani kde –, ale bylo mi jasné, že
nemám žádné šaty, které se na tu příležitost hodí. A tak jsem se výjimečně rozhodla použít peníze na
něco nedůležitého a zamířila do obchodního domu Harvey Nichols na St. Andrew Square. Po dvou
hodinách zkoušení šatů – z nichž některé stály víc než můj měsíční nájem – jsem se konečně rozhodla
pro velmi elegantní, ale sexy róbu do půli lýtek od Donny Karan. Stříbřitě šedá žerzejová látka mi
lpěla na každé křivce a naaranžované záhyby vedoucí od pravého ramene k levému boku dodávaly
jinak poměrně neformálnímu oděvu náznak elegance. S nesmyslně drahým černým psaníčkem od
Alexandera McQueena s logem zlaté lebky na sponě – ta lebka mi připadala zvlášť vhodná –
a černými koženými lodičkami na vysokém podpatku značky Yves Saint-Laurent jsem vypadala
senzačně. Vlastně jsem takhle elegantní ještě nikdy nebyla. A taky jsem nikdy neutratila tolik za jedno
oblečení. Ellie byla uchvácená.
Jenže Ellie mohla být uchvácená, jak chtěla. Mně záleželo na Bradenově reakci.
Ukázalo se, že jsem nemusela být nervózní.
Tedy – podle toho, jak se na to člověk dívá.
Ve čtvrtek večer jsem stála s Ellie v obývacím pokoji, usrkávala ze sklenky vína a čekala na
Bradena. Nechala jsem si rozpuštěné vlasy, které se mi přirozeně vlnily po zádech a nad nimiž Ellie
slastně vzdychala a prosila mě, abych je nosila rozpuštěné pořád. Nic takového. Neudělala jsem si celý
make-up, ale trochu jsem si načervenila tváře a použila řasenku a jasně červenou rtěnku, což výsledný
dojem ještě o něco pozvedlo.
Dveře bytu se otevřely a zase zavřely a mně se převrátil žaludek.
„To jsem já,“ zavolal Braden. „Čeká na nás taxík, takže bychom si m…“ Vstoupil do obýváku, upřel
na mě oči a zarazil se v půlce věty. „Do prdele.“
Ellie se zachichotala.
Přimhouřila jsem oči. „To je dobře, nebo špatně?“
Nenuceně se ke mně doloudal. Měl na sobě jednoduchý, ale elegantně střižený černý oblek se
sametovými klopami a zlatobílými manžetovými knoflíčky a tmavou stříbřitě šedou košili, která
perfektně ladila k mým šatům. Úzká vázanka měla stejně krvavou barvu jako moje rtěnka. Takže jsme
se nevědomky sladili.
Přesto vypadal líp než já.
Prohlížel si mě od hlavy až k patě, a když se dostal zpátky k mému obličeji, oči mu plály. „Pojď se
mnou.“ Chytil mě za zápěstí, takže se mi jen taktak podařilo podat Ellie sklenku s vínem. Pak mě
odvlekl po chodbě v lodičkách, ve kterých jsem si ještě musela zvyknout chodit, a vtáhl mě do mého
pokoje.
Prudce se otočil, objal mě kolem pasu a přivinul k sobě.
„S tímhle musíš přestat,“ vysvětlila jsem mu rázně.
„Koukni, kotě… jen řeknu, že kdyby na nás nečekalo taxi a neměli jsme zarezervovaný stůl
v restauraci, už bys ležela na zádech.“
Nechová se moc panovačně?
„Vlastně…,“ zamumlal, sevřel mě ještě pevněji a sklouzl očima do hlubokého výstřihu mých šatů.
„Bradene.“
Znovu zvedl oči. „Moc ti to sluší, Jocelyn.“
Žaludek se mi opět zatřepotal a mírně jsem se pousmála. „Díky.“
„Ale musíš si vyčesat vlasy.“
„Cože?“ Dotkla jsem se hlavy a zamračila se na něj. „Proč?“
K mému naprostému úžasu nebezpečně přimhouřil oči. „Prostě to udělej.“
Ušklíbla jsem se, strčila ho do hrudi a odtáhla se z jeho náruče. „Ne, dokud mi nepovíš proč.“ Můj
účes vypadal dobře. Nedonutí mě, abych si myslela něco jiného.
„Protože,“ zavrněl hlubokým hlasem, který obvykle používal jen v ložnici, „se mi líbí, že jsem
jediný muž, který ví, jak máš krásné vlasy. A jak úchvatně vypadáš, když si je rozpustíš.“
 Něco v mé hrudi se téměř bolestivě sevřelo. Navenek jsem se uculila. „Chováš se hrozně upjatě.“
Bradenovy přimhouřené oči zaplály. „Jocelyn,“ varoval mě.
Zvedla jsem ruce. „Myslíš to vážně?“
„Smrtelně.“
„Bradene…“
„Jocelyn.“
Zarazila jsem se s rukama na bocích a pátrala v jeho obličeji. Tvářil se nesmiřitelně. Panebože,
opravdu mu na tom záleželo. S nevěřícným zareptáním jsem si založila ruce na hrudi. „Nemám ráda
příkazy, Bradene.“
„Nepřikazuju ti to. Je to žádost.“
„Ne, nutíš mě k tomu.“
„Jen nechci, abys nosila rozpuštěné vlasy.“
„Fajn.“ Naklonila jsem hlavu na stranu a přejížděla očima po jeho mohutném těle. „Nepřijímám
příkazy, ale uzavírám dohody. Vyčešu si vlasy, ale něco za něco.“
Uličnicky se na mě usmál. „To zní dobře, kotě.“
„Neřekla jsem, že se vyrovnáme sexem.“
Rozzářil se ještě víc. „Tak čím?“
Přivinula jsem se k němu ještě blíž. „Dozvíš se to, až já budu chtít.“
Braden ke mně sklonil hlavu a rty skoro zavadil o moje ústa. „Ujednáno.“
„Máš odvahu.“ Zasmála jsem se a couvla. „Mimochodem, taky ti to dnes večer moc sluší.“
„Díky,“ zamumlal a stále mě hltal očima.
„Radši řekni řidiči taxíku, že se deset minut zdržíme. Potřebuju si upravit vlasy.“

Podařilo se mi vytvořit elegantně ležérní drdol, popřála jsem dobrou noc Ellie, která měla při
pohledu na nás dva lesklé oči – měla jsem dojem, že stále zcela nepochopila, v čem spočívá kouzlo
sexuálního partnerství –, a vklouzla jsem do taxíku jako první. Když Braden nastoupil, sdělil řidiči náš
cíl. Byla to Bradenova francouzská restaurace La Cour, kterou společně s jinými zdědil po otci,
a nacházela se poblíž Regentských zahrad na Královských terasách. Ještě nikdy jsem tam nebyla, ale
slyšela jsem na to místo samou chválu. Braden se konečně pohodlně posadil, přisunul se blíž ke mně
a vzal mě za ruku.
Celou cestu jsem se dívala na jeho velké, mužské prsty propletené s mými a bojovala s nutkáním se
při jeho dotyku odtáhnout. Ne že by to bylo nepříjemné. Bylo to příjemné. Velmi příjemné.
Až příliš.
Mělo nám jít jen o sex. Jenže teď… mě držel za ruku.
Všimla jsem si, že jsme zastavili před restaurací, až když Braden zaplatil řidiči a pomohl mi
vystoupit.
„Jsi nějak zamlklá,“ zamumlal, znovu se mnou propletl prsty a vedl mě dovnitř.
Neodpověděla jsem na to. „S kým se máme sejít?“
Než však stačil odpovědět, objevil se ředitel restaurace a široce se usmíval. „Monsieur Carmichaeli,
čeká na vás stůl.“
„Díky, Davide.“ Braden vyslovil jeho jméno s francouzským přízvukem a mě napadlo, jestli je ten
chlapík skutečně Francouz, nebo zda je to všechno jen součást celkové image. Samotná restaurace
byla nesmírně elegantní – ve stylu novodobého rokoka se stříbrnočernými pozlacenými židlemi,
červenými ubrusy, černými mnohoramennými svícny a křišťálovými lustry. Uvnitř bylo plno.
David nás zavedl k útulnému stolu v rohu, daleko od baru a kuchyně. Braden mi džentlmensky
nabídl židli a já marně vzpomínala, kdy se mi to stalo naposled. Tolik jsem se soustředila na to gesto
a na smyslný dotek jeho ruky na mém krku, že až když se Braden posadil a objednal víno, všimla jsem
si, že máme stolek pro dva.
„Kde jsou ostatní?“
Braden na mě letmo pohlédl a usrkl ze sklenky s vychlazenou vodou, kterou mu číšník právě nalil.
„Jací ostatní?“
Jací ostatní? Zatnula jsem zuby. „Říkal jsi, že je to obchodní schůzka.“
„Ano, ale neřekl jsem, jaké dohody se týká.“
Panebože. Tohle je rande! Ani náhodou. Nejdřív se chová panovačně, potom mě drží za ruku… Ne,
ne a ne. Odstrčila jsem židli, ale než jsem si stačila stoupnout, další jeho slova mě doslova přimrazila.
„Jestli se pokusíš odejít, zabráním ti v tom.“ I když se na mě při těch slovech nedíval, pochopila
jsem, že to myslí smrtelně vážně.
Nemohla jsem uvěřit, že to na mě celé nahrál. Zasmušile jsem zasunula židli zpátky pod stůl.
„Pitomče.“
„Už se těším, až dnes v noci použiješ tu svou prořízlou pusu i k něčemu jinému než k mluvení.“
Přimhouřil oči.
Cítila jsem, jak mi následkem těch slov ztvrdly bradavky a zvlhly kalhotky. Ale i když bylo moje
tělo úplně vzrušené, já měla vztek. Nemohla jsem uvěřit, že mi tohle řekl v nóbl restauraci, kde nás
mohl kdokoli slyšet. „Děláš si legraci?“
„Kotě,“ vrhl po mně pohled, který naznačoval, že mi uniká něco zcela zjevného, „o kouření nikdy
nežertuju.“
Přidušený zvuk mě donutil, abych zvedla hlavu. Číšník se nad nás sklonil právě včas, aby ta
romantická slova zachytil, a jeho růžové tváře prozrazovaly rozpaky. „Přejete si objednat?“
zaskřehotal.
„Ano,“ odpověděl Braden, aniž ho sebemíň trápilo, že ho někdo slyšel. „Dám si steak, středně
propečený.“ Vlídně se na mě usmál. „Co si dáš ty?“ Lokl si vody.
Zřejmě si myslel, že je neuvěřitelně zábavný. „Vzhledem k situaci nejspíš klobásu.“
Bradenovi zaskočilo. Odkašlal si do pěsti a s rozzářenýma očima položil sklenku zpátky na stůl.
„V pořádku, pane?“ zeptal se číšník znepokojeně.
„Jo, je mi fajn,“ utrousil Braden zastřeným hlasem a odbyl ho mávnutím ruky. Očima mě přibil
k sedadlu, zavrtěl hlavou a pobaveně zkřivil rty.
„Co je?“ pokrčila jsem rameny jako neviňátko.
„Jsi zatraceně sexy.“
Teď na nás číšník nepokrytě civěl a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého, jako by čekal, co
skandálního řekneme příště. Usmála jsem se na něj a zavřela jídelní lístek. „Dám si taky steak. Taky
středně propečený.“
Převzal od nás jídelní lístky a chvatně odešel, pravděpodobně aby všem dalším číšníkům vylíčil, co
právě majitel restaurace řekl své partnerce. S úšklebkem jsem pohlédla zpátky na Bradena. „Zřejmě
jsi to pořád nepochopil, ale smyslem naší dohody bylo, že mi nebudeš muset kupovat drahou večeři,
abych se s tebou vyspala.“
Objevil se sklepník s červeným vínem, které Braden vybral, a trochu mu nalil na ochutnání. Braden
mu spokojeně pokynul, ať pokračuje. Jakmile muž odešel, zvedla jsem sklenku a lokla si na
posilněnou.
Cítila jsem na sobě Bradenův spalující pohled.
„Možná tu jde o naše přátelství,“ odpověděl tiše. „Chci se stýkat se svými přáteli, Jocelyn.“
I když to bylo milé… „Tím se všechno komplikuje.“
„Když to nedovolíme, tak ne.“
Zřejmě četl z mého obličeje pochybnosti, protože hned potom jsem ucítila na bradě jeho prsty, které
mi jemně nadzvedly obličej. „Jen to dneska večer zkus.“
 Při jeho dotyku jsem se zachvěla. Chtěla jsem ho cítit v sobě. Dosahovala jsem s ním mnoha
úžasných orgasmů. Znala jsem jeho vůni i chuť a myslela si, že to tak stačí. Mělo by to stačit. Ale
když jsem se na něj dívala, uvědomovala jsem si, že to ani zdaleka není všechno. Tahle přitažlivost
a touha rozdmýchávaly oheň a ani jeden z nás zatím nebyl ochotný zavolat hasiče. „Fajn.“
Místo odpovědi přejel palcem přes moje rty, blýskl po mně očima a odvrátil pohled.
A potom jsme byli jako dva přátelé, kteří si spolu vyšli, aby se pobavili. Povídali jsme si o všem
možném – o hudbě, filmech, knihách, koníčcích, přátelích. Dokázali jsme jeden druhého rozesmát.
Bavili jsme se. Ale byly to všechno jen drobnosti. Braden dával pozor, aby se nikdy nezeptal na nic,
o čem věděl, že mu na to neodpovím. A když jsem se na jedné otázce zadrhla, protože se týkala
minulosti, prohodil nějaký vtip a změnil téma.
Právě jsme dojídali zákusek, když nad námi zaševelil smyslný hlas se stejně melodickým
přízvukem, jaký měla Ellie. „Bradene, zlato, myslela jsem si, že jsi to ty.“
Zvedla jsem oči k ženě, která stála u našeho stolu a právě se skláněla, aby políbila Bradena na tvář
a poskytla mu dostatečný pohled na malá, ale dokonale tvarovaná ňadra. Měla odvážné červené šaty,
které byly stejně smyslné jako její hlas. Pozorně si mě prohlížela a přitom se zářivě usmívala.
„Aileen. Jak se máš?“
Láskyplně ho pohladila po tváři. „Teď už líp, když tě vidím.“
Krucinál. Snažila jsem se rozpačitě nezavrtět a uvolnit nevysvětlitelně napjatý krk. Bradenova
bývalá přítelkyně. Bylo to trapné.
„Jak se má Alan?“
Kdo je to, krucinál, Alan? Prosím, kéž je to její manžel.
„Ale.“ Odbyla tu otázku úšklebkem. „Rozešli jsme se. Jsem tady s velmi milým společníkem.“
Tak se k němu vrať, dámo, ať můžeme v našem rande pokračovat.
Sakra! Ne v rande! Žádné rande to není!
Braden se usmál, obrátil se a kývl na mě. „Aileen, tohle je Jocelyn.“
„Dobrý večer.“ Zdvořile jsem se usmála. Nebyla jsem si úplně jistá, jak mám hovořit s jeho zjevnou
bývalkou. Při pohledu na vysokou blondýnu jsem byla víc než kdy jindy přesvědčená, že vůbec nejsem
Bradenův typ.
Hodnotila mě očima. Po chvíli se usmála a pohlédla zpátky na Bradena. „Konečně dívka, která
nevypadá jako Analise.“ Znovu se láskyplně dotkla jeho ramene. „To jsem ráda… už kvůli tobě.“
„Aileen…“ Braden se odtáhl a napjal bradu.
Analise? Tázavě jsem zvedla obočí. Kdo je Analise?
„Jak vidím, ještě pořád to bolí.“ Aileen mlaskla a o krok couvla. „To je asi u manželů normální.
Chce to čas.“ Počkala, až někdo něco řekne, a potom jako by si najednou uvědomila, že se vetřela na
naši večeři, se trochu rozpačitě zasmála. „Asi se radši vrátím k Robertovi. Opatruj se, Bradene. Ráda
jsem tě viděla. A vás jsem moc ráda poznala, Jocelyn.“
„Já vás taky,“ zamumlala jsem a snažila se zakrýt pocit, jako by mě někdo udeřil do břicha.
U manželů? Ostře jsem se nadechla a srdce se mi neklidně rozbušilo, zatímco Aileen odcházela jako
modelka a neměla ani tušení, že mezi mnou a Bradenem vyvolala napětí.
Ochromenými rty jsem ze sebe vypravila: „Máš manželku?“
„Bývalou manželku.“
Proč jsem si připadala tak zrazená? Byla to hloupost. Nebo ne? Braden tvrdil, že jsme přátelé.
A Ellie… byla moje přítelkyně, a přesto mi zatajila, že byl Braden ženatý. Záleží na tom?
Taky jsi mu nic neřekla, Joss.
Ne, ale já nebyla vdaná.
„Jocelyn…,“ vzdychl Braden, a když jsem zvedla oči, setkala jsem se s jeho kamenným výrazem.
„Časem bych ti o Analise pověděl.“
 Mávla jsem rukou. „Nic mi do toho není.“
„Proč se v tom případě tváříš tak otřeseně?“
„Protože mě to překvapilo. Šla jsem do té dohody s tebou, protože jsi sukničkář. Nemáš se ženami
vážné úmysly.“ Rukou jsem se dotkla své hrudi. Proč to tam, krucinál, tak bolí?
Prohrábl si vlasy a potom si ztěžka povzdychl. Pak zahákl nohu kolem mé židle a přitáhl si mě
k sobě, až se naše ramena téměř dotkla.
Tázavě jsem se na něj dívala, na okamžik úplně ztracená v jeho krásných očích.
„Oženil jsem se, když mi bylo dvaadvacet,“ začal tiše a přitom si mě pozorně prohlížel. „Jmenovala
se Analise. Byla to Australanka, která tu dokončovala postgraduální studium. Chodili jsme spolu rok,
než jsem ji požádal o ruku, a zůstali jsme spolu dva. Prvních devět měsíců bylo skvělých, další tři to
skřípalo a poslední rok to bylo peklo. Hodně jsme se hádali, většinou kvůli tomu, že jsem se před ní
nedokázal otevřít.“ Zakroužil sklenkou s vínem a sklopil oči. „Když o tom teď přemýšlím, opravdu to
tak bylo.“ Znovu na mě pohlédl. „Představa, že jí prozradím všechny své hříchy…“
„Jako bys jí vložil do rukou nabitou pistoli,“ zamumlala jsem, protože jsem to velmi dobře chápala.
„Přesně tak. Jsem přesvědčený, že aby manželství fungovalo, je na něm potřeba tvrdě pracovat.
Nechtěl jsem to vzdát, ale jednoho dne, krátce předtím, než můj otec umřel, si mě zavolal a požádal
mě, ať prohlédnu jeden byt, který jsme se na Dublin Street snažili prodat. Jiný, než ve kterém bydlíš
s Ellie,“ dodal rychle. „Řekl mi, že si někdo stěžoval na tekoucí vodu v přízemí, tak jsem se tam zašel
podívat.“ Zatnul bradu. „Nikde nic neprosakovalo, ale v posteli jsem našel Analise s jedním blízkým
přítelem ze školy. Otec to věděl. Ti dva se tam za mými zády scházeli půl roku.“
Zavřela jsem oči a cítila, jak se mi v hrudi šíří bolest. Jak mu to mohl někdo udělat? Právě jemu?
Když jsem je znovu otevřela, upíral na mě něžný pohled a já ho konejšivě vzala za ruku a stiskla.
K mému překvapení se usmál. „Už to nebolí, Jocelyn. Pomohla tomu léta úvah. S Analise jsme měli
jenom povrchní vztah, který vznikl na základě mladického chtíče.“
„Opravdu tomu věříš?“
„Vím to.“
Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou. „Proč jsi na Dublin Street koupil další byt?“
Pokrčil rameny. „Analise po rozvodu odjela zpátky do Austrálie. Postaral jsem se, aby si s sebou nic
neodvezla, ale pořád špinila město, které miluju. Posledních šest let jsem si vytvářel nové vzpomínky
a snažil se vymazat všechno svinstvo, které tu za sebou nechala. A stejné je to i s Dublin Street. Byt,
ve kterém bydlíš, byl v hrozném stavu, a navíc v ulici otrávené zradou. Chtěl jsem na místě té
nechutnosti vytvořit něco krásného.“
Jeho slova mě zasáhla natolik, že jsem se nedokázala nadechnout. Co je tento muž zač? Je vůbec
skutečný?
Zvedl ruku k mému obličeji a jemně mě pohladil po bradě a krku. Zachvěla jsem se. Ano, byl
skutečný.
A v příštích třech měsících bude jen můj.
Prudce jsem vstala a zvedla kabelku. „Odvez mě k sobě.“
Braden se nehádal. Oči mu chápavě zaplály. Nechal na stole spropitné, vzal mě za ruku, a než jsem
se stačila vzpamatovat, byli jsme venku a seděli v taxíku.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 16
Neměla jsem ani ponětí, kde Braden bydlí, a tak mě překvapilo, když jsme vystoupili poblíž
univerzity na cestě vedoucí k Meadows. V moderní budově nad kavárnou a malým supermarketem se
nacházely luxusní byty. Vyjeli jsme výtahem až nahoru a Braden mě pustil dál.
Měla jsem to tušit.
Byl to nádherný byt a rozhodně bylo znát, že v něm žije muž. Podlahám z tvrdého dřeva vévodila
velká čokoládově hnědá semišová rohová pohovka, krb obložený černým sklem a velká širokoúhlá
televize v rohu. Obývací prostor byl od kuchyně a jídelního koutu oddělen přepážkou. Kuchyň
s doplňky z nerezavějící oceli byla prvotřídně zařízená, ale zdálo se, že ji nikdo nepoužívá. Vzadu
vedlo schodiště do patra, kde – jak jsem předpokládala – byly ložnice.
Množství skla působilo úžasně vzdušným dojmem. Tři prosklené stěny od podlahy až ke stropu
nabízely výhled na město a z obývacího pokoje vedlo francouzské okno na prostornou soukromou
terasu. Později jsem zjistila, že nahoře na protější straně budovy je v Bradenově ložnici další
prosklená stěna i terasa, takže z mezonetového bytu bylo vidět celé město v úhlu tři sta šedesáti
stupňů.
Výhled do noci byl úchvatný. Matka se mi sice snažila město popsat, ale skutečnost byla ještě
velkolepější. Stála jsem uprostřed Bradenova obývacího pokoje, s bolestí na hrudi se dívala na okolní
svět a přemýšlela, jak často dělá Braden totéž.
„Zatím jsi neřekla ani slovo. Není ti nic?“
Obrátila jsem se k němu s vědomím, že u něj najdu přechodný lék. „Nic mi není. Jen chci,“ cítila
jsem, jak mě opouští klid, a ostře jsem se nadechla, „abys mě ošukal.“
Chvíli mlčel a pronikavě si mě prohlížel.
Potom si mě přitáhl do náruče, pevně uchopil kolem krku a zmocnil se mých úst. Byl to zoufalý
polibek, i když jsem nevěděla, jestli to zoufalství čiší z něj, nebo ze mě. Jen jsem si uvědomovala, že
mě ještě nikdy nelíbal tak vášnivě a hladově. Dnes nešlo o obratnost. Chtěli jsme se jeden do druhého
úplně ponořit.
Braden se ode mě odtáhl a snažil se popadnout dech. Hruď se mu viditelně vzdouvala. Dívala jsem
se na něj omámená sexuálním opojením, když vtom jemně uchopil můj obličej do dlaní, vtiskl mi na
ústa něžný polibek a dráždivě propletl svůj jazyk s mým. Pak se odtáhl, přejel mi rukama po pažích
a pomalu mě obrátil zády k sobě. Jakmile mi sáhl na postranní zip šatů, přerývaně jsem se nadechla.
Měl tak horké prsty, že jsem i přes látku cítila jejich žár. Ticho v místnosti narušoval jen náš
zrychlený dech a zvuk zipu, když ho Braden nesnesitelně pomalu rozepnul a přitom mě pohladil prsty
po pokožce. Pak přejel po mých pažích nahoru, stáhl mi šaty z ramen, uchopil látku na bocích
a zatahal, takže se svezly na zem kolem mých nohou.
„Pojď ke mně,“ pošeptal mi do ucha zastřeným hlasem.
Se zrychleným pulzem jsem vykročila z kruhu látky a přitom jsem si rozpačitě uvědomila, jak už
jsem vlhká. Braden zvedl šaty z podlahy a přehodil je přes pohovku. Hned potom mě pohladil po
hýždích. Zmínila jsem se, že jsem si koupila i nové spodní prádlo? Měla jsem na sobě černou krajku
od Victoria´s Secret. Kalhotky byly velmi vykrojené, takže víc pokožky odhalovaly, než ukrývaly,
a podprsenka byla tak hluboká, že rýha mezi ňadry v šatech skvěle vynikla.
Zachvěla jsem se, zatímco mě Braden dál laskal, vklouzl prsty mezi mé půlky a potom do mě
zezadu vnikl. Zasténala jsem a vyklenula se, když prsty vytáhl a potom s nimi vklouzl zpátky dovnitř.
„Bradene.“
Uchopil mě za boky a přitiskl mě k sobě, takže jsem na hýždích cítila jeho erekci. „Tohle mě
vždycky vzruší,“ pošeptal mi a zavadil rty o moje ucho. „Když vyslovíš moje jméno.“
 Hruď se mi napjala a vůbec jsem nevěděla, co na to mám říct. Nechtěla jsem mluvit, pouze cítit.
Když si to uvědomil, obrátil mě k sobě, o něco couvl a prohlížel si mě v novém sexy prádélku.
„Nádhera. Ale stejně mám radši, když jsi nahá.“ Oči mu padly na moje boty a zajiskřilo v nich. „Tohle
si můžeš nechat.“
Chystala jsem se rozepnout si podprsenku, ale Braden zavrtěl hlavou a já spustila ruce. „Ještě
počkej.“ Stála jsem tam jen ve spodním prádle a v botách na podpatku a pozorovala Bradena, jak se
mučivě pomalu svléká. Když už měl nahou hruď, bosé nohy a na sobě jen kalhoty, široce se na mě
usmál a oči mu doutnaly odhodláním. Nestarala jsem se, čeho se to odhodlání týká. Jen jsem toužila
po tom, aby už byl ve mně.
Jenže Braden ještě neskončil. Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě, takže jsem se břichem
dotýkala jeho trupu, na nohách jsem cítila látku jeho kalhot a moje ňadra se tiskla k jeho nahé
pokožce. Rychle mi vytáhl sponky z vlasů a ty se mi nespoutaně rozvlnily na zádech. Viděla jsem, jak
mu planou oči, a byla jsem vděčná, že v něm moje vlasy vyvolávají takovou reakci. Sevřel je pevně
v dlani, prudce mi zaklonil hlavu a přiblížil rty k mému krku. Zatajila jsem dech. Celá jsem hořela,
nohy se mi třásly a držela jsem se jeho ramen. Ucítila jsem jemný dotyk jeho úst, další polibek jako
závan motýlích křídel, a zklamaně jsem zasténala.
Na krku mě pošimral jeho dech a potom ke mně Braden přitiskl ústa, jemně přejížděl jazykem po
mojí pokožce a poséval ji horkými polibky až k zaobleným ňadrům. Když mi stáhl podprsenku,
v chladném vzduchu se moje bradavky napjaly a žadonily o jeho pozornost. Vzal jednu z nich do úst
a já v přívalu šílené touhy přimáčkla boky k jeho tvrdému přirození. „Bradene, prosím,“ zaškemrala
jsem a naklonila se zpátky k jeho rtům. Přejela jsem rukou po jeho hrudi, hladila ho po horké, pevné
pokožce a skončila v rozkroku jeho kalhot.
S přerývaným nádechem se ode mě odtáhl a potom ke mně přirazil boky a mnul se o mou ruku. „Už
nemůžu čekat,“ zamumlal, krátce zavřel oči, a když je opět otevřel, hořely jasným plamenem.
S břichem staženým příjemnou předtuchou a s provlhlými kalhotkami jsem přikývla. Cítila jsem,
jak je čím dál vzrušenější.
A pak se konečně přestal držet na uzdě. Zvedl mě, popošel zpátky ke dveřím, kde u zdi stál stůl se
zásuvkami, otočil si mě a hrubě mě o něj opřel. Zalapala jsem po dechu a přidržela se chladného
dřeva. Braden mě zezadu objal, uchopil za ňadra, přitáhl k sobě a olízl mi ucho. „Vezmu si tě takhle,
Jocelyn, tvrdě a hrubě. Jsi připravená?“
S tlukoucím srdcem jsem přikývla.
Stáhl mi kalhotky a já je odkopla na stranu. Jeho žár, zvuk rozepínajících se kalhot a zašustění
látky, když si je svlékal, mě zaplavily chtíčem.
Položil mi dlaň na břicho, přitáhl si mě o něco zpátky, takže jsem se o stůl opírala rukama,
a vklouzl do mě prstem. „Kotě,“ zamumlal samolibě, „jsi celá mokrá.“
Hrdelně jsem zavrčela, což mělo naznačit: Tak s tím, sakra, něco udělej, načež se Braden uchechtl
a vnikl do mě. Při tom hlubokém vpádu jsem vykřikla a prohnula záda, ale nedopřál mi oddychu.
O pár centimetrů se odtáhl a opět do mě přirazil. Byt se naplnil naším těžkým dechem, sténáním
a pleskáním vlhké pokožky. Zarýval mi prsty do boků, zezadu do mě vnikal a já se pohybovala proti
němu v dokonalém, i když primitivním rytmu. Moje stále hlasitější sténání ho povzbudilo k tomu, že
mi zmáčkl bradavky a přitom do mě nepřestával přirážet. Víc už jsem nesnesla.
„Bradene!“ vyjekla jsem a vzápětí mě zaplavil mohutný orgasmus. Křečovitě jsem se kolem něj
stáhla, zatímco spěl k vlastnímu vyvrcholení.
S hlubokým zasténáním, s ústy na mých ramenou a s rukama pevně na mých bocích dosáhl vrcholu
a celý se otřásl.
Moje končetiny mě už dávno zradily. To jediné, co mě drželo na nohou, byl Braden.
Po chvíli ze mě vyklouzl, ale i když to udělal opatrně, trhla jsem sebou. Během sexu mě nijak
nešetřil. Vycítil to a pevně mě objal. „Dobrý?“
Ne. Připadala jsem si jako hadrová panenka. „Bylo to úžasné,“ vydechla jsem a opřela se o něj.
Jeho tichý smích mi připomněl kočičí zapředení. „Nepovídej.“
Obrátil mě obličejem k sobě, jemně mě zvedl a posadil na stůl. Ovinul si moje nohy kolem boků
a zadíval se mi do očí. Když na mě pohlédl, cítila jsem, že se něco v jeho výrazu změnilo, a tiše
zasténala. Sklonil hlavu, aby ten zvuk ztlumil, a pomalu mě políbil. Něžně.
Někdy nejsou nutná slova, aby člověk poznal, že se s ním stala změna. Stačí si vyměnit pohled
s přítelem, a najednou se mezi vámi zrodí hlubší pochopení a silnější pouto. Může to být dotyk se
sestrou, bratrem nebo rodiči, který říká: Jsem tady, ať se stane cokoli, a ty najednou pochopíš, že to
není jen tvůj příbuzný, ale zároveň jeden z tvých nejlepších přátel.
Teď, když jsme se políbili a Braden na mě pohlédl, se něco stalo.
Nebyl to jen sex.
Potřebovala jsem se odtamtud dostat.
Odtáhl se, zvedl koutky rtů a odhrnul mi vlasy z obličeje. „Ještě jsem s tebou neskončil.“ A potom
mě znovu políbil.
Zůstala jsem tam, objímala se s ním a jako teenageři jsme se nejmíň deset minut muchlovali. Moje
tělo se vzpíralo emocím, ale zároveň jsem se nechtěla toho, co se mezi námi odehrávalo, vzdát. Bylo
to lákavé a snadno bych si na to zvykla. Přesto jsem nic jiného než fyzické spojení nechtěla. Měla
bych to ukončit.
Jenže jsem to nedokázala.
Až v této chvíli jsem pochopila, co mají lidé na mysli, když o někom mluví jako o droze.
Musela jsem tuhle noc předefinovat. Sex. Byl to jen sex.
Energicky jsem se odtáhla, olízla si oteklé rty, seskočila ze stolu a zula si boty. „Musím se ti
omluvit,“ řekla jsem mu a klekla si.
Braden přimhouřil oči. „Za co?“ zamumlal a jeho ochabující penis se opět postavil.
Usmála jsem se. „Za to, že jsem tě nazvala pitomcem.“
Jeho zastřený smích se změnil v zasténání, když jsem ho vzala do úst.

Ačkoli Braden dálkovým ovládáním zatáhl rolety na oknech, která tvořila většinu stěn v jeho
ložnici, ranní slunce jasně zářilo do pokoje a probudilo mě. Obrátila jsem hlavu na polštáři a na
hodinách uviděla, že je půl osmé. Věděla jsem, že Braden neleží vedle mě, protože mě obvykle
probudilo jeho teplo, a navíc jsem slyšela z přilehlé koupelny puštěnou sprchu.
Znovu se mi vybavil včerejší večer. Restaurace. Zjištění, že měl manželku. Touha po něm. Příchod
sem. Divoký sex. Orálně jsem ho uspokojila a potom mi tu laskavost oplatil. Nazí jsme prošli
mezonetovým bytem a skončili v jeho ložnici. Strčila jsem ho zády na postel, líbala ho a jazykem
přejížděla po jeho dokonalém těle. Teprve pak jsem ho pustila do sebe. Chtěla jsem se s ním vrátit
o několik hodin nazpátek k tomu, co jsme dělali předtím.
Ale Braden měl jiné plány.
Když jsem dosáhla orgasmu, otočil si mě na záda, znovu se se mnou miloval a přitom se mi díval
do očí. Chtěla jsem je zavřít jako posledně, ale nemohla jsem.
Teď jsem je zavřela a tiše zasténala.
Začínalo to být složité, a i když jsem možná byla zbabělec, po včerejší intenzivní noci jsem se
nemohla setkat s Bradenem tváří v tvář. Vyklouzla jsem z obrovské postele v orientálním stylu, tiše
vyšla z místnosti a seběhla dolů pro svoje oblečení. Chvatně jsem si navlékla spodní prádlo a šaty,
obula si boty, i když mě v nich bolely nohy, a popadla kabelku. Se zběsile bušícím srdcem jsem se
vyřítila ven a provinile zamířila na čerstvý vzduch. Neměla jsem náladu na procházku, a tak jsem
mávla na taxi a uvolnila se, až když jsme zastavili na Dublin Street.
 Právě jsem strčila klíč do zámku, když mi přišla esemeska.
Ať to bylo doprdele cokoli, už to nedělej. Promluvíme si.
Vyčerpaná tou vyhlídkou jsem ztěžka vydechla.

Judy Garlandová mi zpívala, že svítí slunce a že mám být šťastná. Na rozkošné Judy Garlandové
nebylo nic špatného, ale právě teď jsem chtěla, aby se na obrazovku vrátil Gene Kelly a zatančil mi.
Osprchovala jsem si z těla pot i vůni sexu ze včerejší noci, převlékla se do džín a mikiny a schoulila se
na pohovku, abych se koukla na staré filmy. Kdybych se pokusila sednout si k notebooku a psát,
ztratila bych se v naprosto zmatených myšlenkách. Proto jsem otupila mysl muzikály a svým
největším idolem z doby starého Hollywoodu, Genem Kellym.
Právě jsem si připravila sendvič, když jsem uslyšela, jak se otvírají vchodové dveře. Na vteřinu se
mi zastavilo srdce, ale pak jsem uslyšela lehké kroky. Ellie. Vydechla jsem úlevou.
„Ahoj.“ Vešla do místnosti a usmála se na mě. „Zrovna jdu od optika.“
Ztlumila jsem zvuk. „Co říkal?“
„Zřejmě potřebuju brýle na čtení a koukání na televizi.“ Pokrčila nos. „Vůbec mi nesluší.“
Pochybovala jsem o tom. Ellie by na sobě mohla mít pytel na odpadky, a přesto by vypadala
senzačně. „Kdy si je vyzvedneš?“
„Příští týden.“ Najednou se široce usmála. „Tak co? Jaká byla večeře?“
„Tvůj bratr mě podvedl. Byli jsme sami dva.“
Ellie se ušklíbla. „Typický Braden. Ale i tak jste si to užili, ne?“
„Kromě toho, že jsme potkali bývalou Bradenovu přítelkyni, která vypadala velmi mile a pak mi
neúmyslně pověděla o Bradenově bývalé manželce, tak jo…,“ nenuceně jsem pokrčila rameny, „bavili
jsme se.“
Ellie se ostře nadechla a oči se jí zastřely úzkostí. Vstala, přešla ke mně a posadila se. „Řekla bych
ti to, Jocelyn, ale Braden ti to chtěl povědět sám. Je to pro něj hodně osobní. Ráda bych ti to
vysvětlila, ale vážně je to jeho věc.“
Odbyla jsem ji. „Nic se neděje. Řekl mi o Analise. Jak ho podvedla.“
Ellie svraštila obočí. „Řekl ti to?“
Neměl snad? „Jo.“
Chvíli tam strnule seděla, potom se na mě usmála a pohled v jejích očích zněžněl. „Řekl ti to.“
Panebože, znovu spřádala v hlavě svoje romantické představy. „Přestaň s tím.“
„S čím?“ Upřela na mě nevinný pohled.
Ušklíbla jsem se. „Dobře to víš.“
Než stačila promluvit, otevřely se hlavní dveře a s prásknutím se opět zavřely. Po chodbě k nám
dusaly těžké kroky.
„Sakra,“ ulevila jsem si a ignorovala Elliin tázavý pohled.
Do obývacího pokoje vtrhl Braden v obleku a s nečitelným výrazem se opřel o dveřní rám.
„Ahoj, Bradene,“ pozdravila Ellie chabě, protože vycítila náhlé nebezpečí.
„Prima odpoledne, Els.“ Kývl na ni a potom mě vražedným modrým pohledem přišpendlil
k pohovce. „Do ložnice. Hned.“ Obrátil se na podpatku a předpokládal, že ho budu následovat.
Vyjeveně jsem tam seděla.
„Co jsi udělala?“ zašeptala Ellie znepokojeně.
Pohlédla jsem na ni. „Ráno jsem se vyplížila z jeho bytu.“
Zvedla obočí. „Proč?“
Cítila jsem se nevysvětlitelně provinile a moje vina se rychle měnila ve vztek. „Protože to sexuální
partneři dělají,“ vyštěkla jsem a vyskočila z pohovky. „Musí mi přestat pořád rozkazovat.“
Oddusala jsem – ano, oddusala – do svého pokoje a práskla za sebou dveřmi. Hruď se mi zvedala
pobouřením. „Musíš mi přestat pořád rozkazovat.“ Ukázala jsem na něj prstem.
Stál u nohou mé postele a jeho prázdný výraz rychle nahradila nespokojenost. Vlastně to bylo
zdrženlivé vyjádření. Byl naštvaný. „Musíš se přestat chovat jako blázen.“
Ostře jsem se nadechla. „Co jsem, krucinál, udělala?“
Nevěřícně rozhodil ruce. „Vyplížila ses z mýho bytu, jako bych byl prašivej lump, za kterýho se
stydíš.“
Víc se mýlit nemohl. Založila jsem si ruce na hrudi – v obranném gestu – a zavrtěla hlavou.
Odmítla jsem se setkat s jeho pohledem.
„Nechceš mi vysvětlit, proč když jsem ráno vylezl ze sprchy, jsi byla v trapu?“
„Měla jsem… práci.“
Braden děsivě ztichl. „Práci?“
„Jo.“
„Myslel jsem si, že jsi zralejší, Jocelyn. Asi jsem se spletl.“
„Jdi se bodnout,“ vybuchla jsem podrážděně. „Já nevyskakuju na svého sexuálního partnera jen
proto, že se ráno nezdržel, aby se se mnou muchloval.“
Při záblesku v jeho očích se mi sevřel žaludek. Ten pohled zmizel stejně rychle, jako se objevil,
a jeho rysy ztvrdly. „Fajn. Necháme toho. Zapomeň na to. Potřebuju, aby sis v sobotu za čtrnáct dní
vzala volno. Ve Fire nám bude hrát známý londýnský diskžokej.“ Jeho hlas zněl lhostejně a prázdně.
Nelíbilo se mi to. „Chci tě tam.“
Otupěle jsem přikývla. „Dobře.“
„Tak fajn. Ještě ti napíšu.“ Přistoupil ke mně a já napjatě čekala na jeho další pohyb. Ani se na mě
nepodíval. Jen sáhl po dveřích a protáhl se kolem mě.
Nepolíbil mě na rozloučenou.
Bylo mi mizerně. Kdo tu tedy všechno komplikuje?

Doktorka Pritchardová se napila vody, a jakmile jsem domluvila, zvedla ke mně hlavu. „Napadlo
vás, že možná začínáte chovat k Bradenovi hlubší city?“
Ztěžka jsem vzdychla. „Samozřejmě že ano. Nejsem pitomá.“
„A přece jste se rozhodla v téhle dohodě pokračovat, i když si uvědomujete, že to možná přeroste
v něco víc?“
Nevesele jsem se usmála. „Dobře… tak možná trochu pitomá jsem.“

Vím, že nejsem sentimentální. O tom jsem se už dávno přesvědčila. Uvědomuju si, že mám spoustu
problémů, které v brzké době zřejmě nevyřeším. Ale díky několikatýdennímu životu na Dublin Street
a péči terapeutky jsem byla schopná pohlížet na sebe v jiném světle. Vždycky jsem byla přesvědčená,
že neudržuju žádné opravdu blízké vztahy, protože to tak chci. Teď jsem se však pomalu, ale jistě
začala smiřovat s tím, že mi Rhian s Jamesem přirostli k srdci a Ellie jakbysmet. Sice jsem o ně
nechtěla mít zájem, ale měla jsem ho. A k náklonnosti se pojí všelijaké další komplikace… jako třeba
výčitky.
Omluvila jsem se Ellie za to, že jsem na ni vyjela, a ona to pochopitelně vlídně přijala.
Přesto mě celý pátek trápila vina a stále jsem viděla před očima Bradenův obličej. Vyneslo to na
světlo nepříjemné úvahy, takže jsem se v pátek odpoledne ocitla zamčená v koupelně a procházela
hodně ošklivým záchvatem panické poruchy.
Něco jsem si uvědomila. Něco děsivého.
Možná jsem s Bradenem prožívala jen sex, ale to neznamenalo, že jsem si k němu nevytvořila
vztah.
Nechtěla jsem se o něj zajímat, a přece jsem se o něj zajímala.
 Proto jsem mu před odchodem do práce poslala esemesku, v níž jsem napsala něco, co jsem ještě
nikdy nikomu neřekla.
Omlouvám se. :-*
Nikdo by nevěřil, jak rychle se mi rozběhl pulz, když jsem připojila ten polibek. Stačil jediný malý
polibek a třásly se mi ruce.

Craig a Jo byli ze mě ten večer úplně vyřízení. Spletla jsem několik objednávek, vylila polovinu
lahve Jacka Danielse a potom zakopla o sklenici s tuzéry, takže se peníze vysypaly a několik bankovek
se namočilo. Když jsem o pauze mrkla na telefon a pořád jsem neměla od Bradena žádnou odpověď,
usoudila jsem, že musím jít do sebe.
Nemohla se ze mě stát nepoužitelná troska jen proto, že nějaký muž nepřijal mou omluvu. Tím, že
jsem tu zprávu poslala, jsem dala najevo svou zralost. Vztekle jsem přikývla, a pokud to neviděl, jeho
škoda! K čertu s ním. Jsem Joss Butlerová a z žádnýho chlapa se neposeru.
S pocitem vzdoru a odhodlání jsem se vrátila na plac a podařilo se mi dělat svou práci bez dalších
incidentů. Vysvětlila jsem předchozí nemotornost tím, že jsem měla migrénu, ale už je mi mnohem
líp. Skočili na to, protože jsem s nimi začala žertovat jako normálně a dělala to, v čem jsem vždycky
vynikala – zavřela své pocity do železné krabice hluboko v sobě.
Po skončení večera mi Jo s Craigem vstřícně nabídli, že když „mi není dobře“, můžu odejít dřív.
Nehádala jsem se s nimi. Vzala jsem si věci, u dveří se rozloučila s Brianem a vyšla po schodech na
George Street.
„Jocelyn.“
Prudce jsem se obrátila a uviděla Bradena na chodníku u klubu. Žaludek se mi opět rozvířil. Mlčky
jsme se dívali jeden na druhého, dokud se mi nepodařilo promluvit: „Čekáš na mě?“
Mírně se pousmál a přistoupil blíž. „Napadlo mě, že tě doprovodím domů.“
Zaplavila mě úleva, i když jsem si to dlouho nebyla ochotná přiznat, a zakřenila jsem se na něj.
„Zakončíme tu procházku tím, že si nazí vlezeme do postele?“
Jeho hluboký a drsný smích mě jako vždy uzemnil. „Přesně to jsem měl v úmyslu.“
Zhluboka jsem se nadechla. „Takže jsi mi odpustil, že jsem mrcha?“
„Kotě.“ Natáhl ruku a pohladil mě po tváři. Zjevně se už nezlobil.
Zatahala jsem ho za sako a přitáhla si ho blíž. „Stejně si myslím, že bys mi měl ukázat, kdo je tady
pánem.“
Objal mě kolem pasu a přivinul k sobě. „Předpokládal jsem, že mi řekneš, ať tě přestanu
komandovat.“
„Za jistých okolností ti to dovolím.“
„Vážně? Za jakých?“
„Za jakýchkoli, které skončí tím, že se udělám.“
Usmál se a přimáčkl mě k sobě. „Proč musíš ze všeho dělat obscénní záležitost?“
Při vzpomínce, že přesně taková slova použil v den, kdy mě v bytě překvapil nahou, jsem se
zasmála. Bože, měla jsem pocit, že od té doby uplynula věčnost.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 17
Roztržku mezi mnou a Bradenem jsme o víkendu uzavřeli spoustou sexu a smíchu. Já pracovala,
Braden pracoval a v neděli vzali Elodie s Clarkem děti na celý den do St. Andrews, takže Ellie, Braden
a já jsme trávili čas s Adamem, Jennou a Edem. Od začátku dohody jsme byli poprvé na společenské
události. Jakmile jsme vešli do Edovy oblíbené hospůdky na Royal Mile, abychom se naobědvali, bylo
mi jasné, že o nás všichni vědí. Jenna na nás zírala, jako bychom spadli z nebe, Ed měl v obličeji
přihlouplý chlapecký úsměv, a Adam na mě dokonce mrkl. Přísahám, že kdyby Braden nepředvídal
mou reakci, nechytil mě za paži a neodtáhl dopředu, utekla bych odtamtud. Jakmile si však uvědomili,
že se ve skutečnosti nic nezměnilo – nebyli jsme pár, takže jsme se nedrželi za ruce, nemiliskovali se
a naše židle byly docela daleko od sebe –, začali se chovat úplně normálně. Dali jsme si vynikající
oběd, pár piv a potom si zašli do kina. Braden nás posadil do řady za ostatními a… dobře, ve tmě
možná k nějakému miliskování došlo.
V pondělí jsme se neviděli, takže se mi podařilo napsat další kapitolu a ještě navštívit doktorku
Pritchardovou. Byla to zábava. V úterý si Braden vybral pauzu na oběd v mojí posteli. Ve středu měl
práci, takže jsme se vůbec nesešli. Strávila jsem večer s Ellie a protrpěla romantický film pro mládež,
který byl tak sladký, až mě z něj rozbolely zuby. Trvala jsem na tom, že další filmový večer se
podíváme na akčního hrdinu, který něco nebo někoho vymaže z povrchu zemského, anebo si pustíme
film s Genem Kellym.
„Jsi jako kluk.“ Ellie při cumlání čokoládových bonbonů pokrčila nos.
Odvrátila jsem pohled od nechutně naivní romance a pohlédla na ni. Válela se na pohovce mezi
obaly od čokolády. Jak to, že nepřibrala ani deko? „Protože nesnáším laciné romance?“
„Ne. Protože se radši koukáš, jak někdo dostane nakládačku, než aby někomu vyznal lásku.“
„To je pravda.“
„Jsi kluk.“
Ušklíbla jsem se. „Myslím, že Braden by s tebou nesouhlasil.“
„Fuj. To bylo hnusný.“
Uličnicky jsem se zakřenila. „Řekla jsi, že jsem chlap.“
Obrátila hlavu na podušce a pohlédla na mě. „Když už jsme u toho… ne že bych si toho chtěla
všímat, ale mám zkrátka mimořádné pozorovací schopnosti… připadá mi, že ať s Bradenem děláte
cokoli, podřizujete se jeho pracovnímu rytmu. Nevadí ti to?“
Ne že bych si to sama neuvědomila. Ale jak bych proti tomu mohla něco namítat? Já „pracovala“
z domova a Braden měl práci pořád. „Neví, co dřív. Beru to.“
Ellie přikývla. „Spousta jeho přítelkyň to nesnášela.“
„Já zas nesnáším, když mě někdo nazývá jeho přítelkyní. Chci jen říct… Vlastně nevím, co chci
říct, protože mi kvůli vám dvěma haraší ve věži.“
Tušila jsem, že se jako nevyléčitelná romantička chystá spřádat o mně a o Bradenovi bujné fantazie,
takže jsem rychle změnila téma. „Poslední dobou ses skoro nezmínila o Adamovi.“
Zachmuřila se a mě mrzelo, že jsem nezačala mluvit o něčem jiném. „Tu neděli u mámy jsme spolu
skoro nepromluvili. Asi pochopil, že vysílá rozporuplné signály, a úplně se stáhl.“
„Minulou neděli, když jsme byli spolu venku, jsem si mezi vámi ničeho zvláštního nevšimla.“
„To proto, že ses pohybovala v Bradenlandu.“
Rozchechtala jsem se. „Jo, dobře.“
Ellie zavrtěla hlavou. „Klameš tělem.“
To byla novinka. Nevzpomínala jsem si, že by mi to Rhian nebo James někdy řekli. „Vážně?“
„Jo. Umíš člověka zmást.“
 „Jak, jestli se můžu zeptat?“
„Tváříš se, že nemáš o ničem ani páru, a navíc chováš stupidní, mylné a zaslepené představy o tom,
jaký máš s mým bratrem, Bradenem Carmichaelem, doopravdy vztah.“ Zamračila se na mě, ale
protože to bylo Elliino zamračení, ve skutečnosti se to nepočítalo.
Přikývla jsem. „Hm. Něco na tom bude.“
Hodila po mně polštář.

Když přišel čtvrtek a dostala jsem od Bradena esemesku, že ten večer nemůže přijít, musím přiznat,
že mě to trochu zklamalo. Nemohla jsem si připustit, že mě to zklamalo hodně, a proto jsem tu emoci
zasunula hluboko dospod železné krabice. Blížil se k závěru projektu nové zástavby, na které přes léto
pracoval, takže jsem to pochopila. To ale ještě neznamenalo, že mi to nevadilo.
Celý den jsem pracovala jako pominutá a překvapeně jsem zjistila, že se mi podařilo napsat několik
dalších kapitol, aniž bych musela oživit vzpomínky, které by mě donutily zavřít se do koupelny
s dalším záchvatem. Vlastně jsem od toho obrovského záchvatu minulý pátek žádný neměla.
Ve čtvrtek večer, když mě Braden nezaměstnával, jsem vyplnila volný čas maratonem filmů
s Denzelem Washingtonem. Ellie se koukla na dva a šla spát. Za několik hodin jsem taky odpadla.
Probudila jsem se s pocitem, že se země pode mnou propadá. „Co je?“ zamumlala jsem a snažila se
v přítmí rozkoukat.
„Pšš, kotě.“ Nad sebou jsem uslyšela Bradenův tichý hlas a uvědomila jsem si, že mě drží v náručí.
„Ukládám tě do postele.“
Ospale jsem ho objala kolem krku, zatímco mě nesl k posteli. „Co tady děláš?“
„Stýskalo se mi po tobě.“
„Hm,“ zabručela jsem a zabořila se hlouběji do jeho pokožky. „Mně taky.“
Za vteřinu jsem spala jako zabitá.

V jednu chvíli se mi zdálo, že se svět utápí v přívalu vody, která proudí do našeho bytu a není z ní
cesty ven. Zatímco hladina stoupala ke stropu, očekávala jsem bezprostředně hrozící smrt a moje
panika rostla. Pak jsem mezi nohama ucítila jiskru chtíče, pohlédla dolů a uviděla tam úchvatnou
hlavu mořského muže. Voda v okamžiku odtekla a já ležela na zádech a muž bez obličeje mě s vervou
olizoval.
„Panebože,“ vydechla jsem. Zaplavilo mě vzrušení a to mě přivedlo zpátky k vědomí.
Prudce jsem otevřela oči. Ležela jsem ve své posteli a bylo ráno.
A Braden měl hlavu mezi mýma nohama.
„Bradene,“ zašeptala jsem, uvolnila se na matraci a vklouzla mu rukama do hebkých vlasů. Jeho
jazyk uměl čarovat.
Když mi začal sát klitoris, kroužil kolem něj jazykem a vnikal do mě prsty, trhla jsem boky. Ztratila
jsem kontrolu nad svým dechem, v uších mi hučelo a v několika vteřinách jsem dosáhla vrcholu.
S buzením po telefonu se to nedalo srovnat.
Moje tělo pokleslo na postel, Braden vylezl nahoru a s úsměvem si nade mě klekl. Cítila jsem jeho
ztopořený penis. „Dobré ráno, kotě.“
Pohladila jsem ho po pase a zlehka mu zaryla nehty do pokožky tak, jak to měl rád. „Tobě taky. Je
to moc příjemné ráno.“
Zasmál se mému přihlouplému úsměvu, sklouzl ze mě a lehl si vedle mého boku. Obrátila jsem se,
abych mrkla na hodiny, a přitom moje oči zachytily předmět na stole. Prudce jsem se narovnala
a pohlédla na tu věc, jestli mě nešálí zrak. Za zády jsem ucítila Bradena a jeho bradu položenou na
mém rameni.
„Líbí se ti?“
 Psací stroj. Na stole vedle notebooku stál lesklý černý starodávný psací stroj. Byl krásný, přesně
takový, jaký mi slíbila máma, jenže mi ho nekoupila, protože zemřela.
Byl to úžasný dárek, osobní a krásný. A bylo to víc než sex.
Než jsem se stačila ovládnout, ucítila jsem tlak na hrudi a mozek se mi zastřel, jako by byl příliš
plný. Začala mi brnět pokožka a srdce se mi nezvladatelně rozbušilo.
„Jocelyn,“ pronikl mlhou Bradenův znepokojený hlas a já ho konejšivě vzala za ruku. „Dýchej,“
zamumlal mi do ucha, stiskl mou dlaň a druhou ruku mi položil na bok, aby mě přitáhl k sobě.
Rytmicky jsem se nadechla a opět vydechla, abych nad sebou získala kontrolu, otevřely se mi plíce,
zpomalil srdeční tep a vyjasnil mozek. Vyčerpaně jsem se opřela o Bradenovu hruď.
Po několika minutách poznamenal: „Vím, že nechceš mluvit o tom, proč dostáváš tyhle záchvaty,
ale… opakují se často?“
„Někdy.“
Vzdychl, a jak se jeho hruď nadmula, pohnula jsem se společně s ním. „Možná bys o nich měla
někomu povědět.“
S vyhýbavým pohledem jsem se od něj odtáhla. „Už jsem to udělala.“
„Opravdu?“
Přikývla jsem, ukrytá za svými vlasy. „Terapeutce.“
„Chodíš k terapeutce?“ zeptal se tiše.
„Jo.“
Zastrčil mi vlasy za ucho, přejel prsty po mojí bradě a natočil můj obličej k sobě. Upřel na mě
laskavé a chápavé oči. Vypadal znepokojeně. „Dobře. Jsem rád, že aspoň s někým o tom mluvíš.“
Jsi úžasný. „Díky za ten psací stroj. Je úžasný.“
Braden se rozpačitě usmál. „Nechtěl jsem, aby ti způsobil záchvat.“
Rychle jsem ho políbila. „To je můj problém, nedělej si s tím starosti. Je nádherný. A od tebe je to
moc milé.“ A nejen to. Abych to nemusela dál rozebírat, uličnicky jsem se usmála a sklouzla rukou po
jeho břiše až ke slabinám. Okamžitě ztvrdl. „Ale nemůžu takový dárek přijmout, aniž bych ti dala
něco na oplátku.“
Sklonila jsem hlavu, avšak Braden mě zastavil, uchopil za předloktí a vytáhl mě zpátky nahoru.
Zamračila jsem se. Věděla jsem, co chce. Pulzoval v mém sevření. „Co je?“
Jeho výraz se rychle změnil, oči mu ztmavly a rysy ztvrdly, jako by je někdo vytesal ze žuly.
„Vykouříš mi ho proto, že to chceš, ne kvůli psacímu stroji. Je to jen dárek, Jocelyn. Nepleť si to
a nepřekrucuj to v něco jiného.“
Chvíli jsem to vstřebávala a nakonec přikývla. „Dobře.“ Zmáčkla jsem ho trochu silněji a jeho
chřípí se zachvělo. „V tom případě ti ho vykouřím za to, že ty pak uděláš totéž mně.“
Pomalu mě pustil a opřel se o lokty. „Jsem pro.“

„Takže s knihou děláte pokroky?“ zeptala se doktorka Pritchardová spokojeně.

Přikývla jsem. „Jde to.“
„A záchvaty?“
„Pár jsem jich měla.“
„Kdy?“
Pověděla jsem jí to. Když jsem skončila, upřela na mě oči, v nichž se objevilo něco, co jsem
nechápala. „Řekla jste Bradenovi, že ke mně chodíte?“
Sakra, bylo to špatně? Jen mi to vyklouzlo. Ani jsem nevěděla proč. „Jo,“ přisvědčila jsem
a předstírala, že mi vůbec nezáleží na tom, jestli to bylo správné rozhodnutí.
„Myslím, že je to dobře.“
Počkat. Cože? „Vážně?“
 „Ano.“
„Proč?“
„Proč myslíte?“
Ušklíbla jsem se. „Další otázka.“

Po tom ránu jsem vídala Bradena skoro každý den. Příští týden jsme se stýkali často. Ellie, Braden,
Jenna, Adam a nějaká dívka, kterou si Adam přivedl, se v sobotu večer zastavili v baru a potom
vytáhli Bradena do nočního klubu. Nerad navštěvoval podobné podniky, což mě přimělo k otázce, proč
jeden takový vlastní. Odpověděl mi, že je to dobrý podnikatelský záměr. Když ho přesvědčili, aby do
toho nočního klubu šel, soucitně jsem se na něj usmála. Vůbec mě nepřekvapilo, když jsem později
zjistila, že odtamtud utekl, aby mě vyzvedl. V neděli jsme šli na večeři k Elodii a Clarkovi. Declan
s Hannah se hašteřili, Clark si jich nevšímal a Elodie k jejich hádkám neúmyslně přispívala. Ellie ve
snaze zapomenout na Adamovu partnerku ze včerejšího večera neustále reptala, že si nemyslí, že má
v brýlích správná skla, a na mně ani na Bradenovi si nikdo ničeho zvláštního nevšiml. Díkybohu.
Elodii by vybuchla hlava, kdyby věděla, co mezi námi je.
V pondělí večer přišel Braden rovnou z posilovny – chodili jsme do dvou různých, za což jsem byla
vděčná, protože jsem se na cvičení potřebovala soustředit – popovídali jsme si s Ellie a potom Braden
zůstal přes noc. V úterý večer jsem ho doprovázela na první oficiální obchodní večeři, tentokrát
skutečnou. Nevěděla jsem, že prodává svou francouzskou restauraci a přechodně si nechává jen tu
moderní u přístavu, která se soustředila na náročného zákazníka a specializuje se na plody moře.
Ačkoli to byl soukromý prodej nějakému příteli, místní média se toho chytila, napsala článek, že La
Cour mění majitele, a spekulovala o důvodu.
„Mám toho moc,“ vysvětlil mi Braden, když mě požádal, abych s ním na tu večeři šla. V podstatě se
jednalo pouze o oslavu mezi ním a mužem, který restauraci koupil. „Noční klub má mnohem větší
úspěch, než jsem čekal, s realitní kanceláří mám spoustu starostí a na developerské projekty, které mě
baví, mi skoro nezbývá čas. La Cour patřila tátovi a nevtiskl jsem jí žádnou stopu. Proto ji prodávám.“
Setkali jsme se s Thomasem Prendergastem a jeho manželkou Julií v Tigerlily. Měla jsem nové šaty
a snažila jsem se být co nejpůvabnější, tedy aspoň tak, jak jsem uměla. Thomas byl starší než Braden
a mnohem vážnější, ale choval se přátelsky a zjevně si Bradena vážil. Julie se podobala manželovi –
byla klidná, tichá, ale přátelská. Dost přátelská, aby mi pokládala osobní otázky, které mi Braden
pomáhal odrážet.
Později jsem ho za to dobře odměnila.
Celkem vzato to byla příjemná večeře. Teď, když Braden neměl La Cour na bedrech, byl mnohem
uvolněnější, a díky tomu jsem se bůhvíproč uvolnila i já. Středeční večer jsme strávili v jeho bytě
a bavili se sexem, což znamenalo, že jsme se hlasitě milovali na pohovce, na podlaze i v jeho posteli.
Přesycená jsem ležela ve zmačkaných povlacích a civěla na strop. Jeho ložnice byla stejně moderní
jako ostatní části bytu. Nízká japonská postel, skříně ve zdi, křesla u okna a u postelí dva noční stolky.
Nic jiného. Přinejmenším bych to oživila nějakými obrázky.
„Proč nikdy nemluvíš o své rodině?“
Celá jsem se napjala a při otázce, na kterou jsem vůbec nebyla připravená, jsem ostře vydechla.
Otočila jsem hlavu na polštáři a nevěřícně se na něj zadívala. Neprohlížel si mě ostražitě, jako by
čekal záchvat šílenství. Jen vypadal odhodlaně. Nadechla jsem se a odvrátila pohled. „Prostě
nemluvím.“
„To není žádná odpověď, kotě.“
Rozhodila jsem ruce. „Jsou pryč. Není o čem mluvit.“
„To není pravda. Mohla bys vyprávět o tom, jací to byli lidé. Jaká jste byla rodina. Jak zemřeli…“
Chvíli jsem bojovala se svým vztekem a snažila se ho potlačit. Věděla jsem, že Braden nechtěl být
krutý. Byl jen zvědavý, zkrátka ho to zajímalo. Působilo to docela logicky. Přesto jsem se domnívala,
že jsme si vzájemně porozuměli. Tedy doufala jsem, že on porozuměl mně.
A tehdy mi došlo, že toho možná není schopen. „Bradene, vím, že jsi nevedl snadný život, ale
nemůžeš pochopit, jak zpackanou minulost mám za sebou. Nechci tě do toho zatahovat.“
Zpříma se posadil, opřel si polštář o čelo postele a já se přetočila na bok, abych na něj pohlédla.
Upíral na mě oči plné bolesti, kterou jsem u něj ještě neviděla. „Vím, co je to zpackaná minulost,
Jocelyn. Věř mi.“
Čekala jsem, protože jsem cítila, že ještě neskončil.
Vzdychl, přejel po mně očima a vykoukl z okna. „Moje matka je ta nejsobečtější žena, jakou jsem
kdy poznal, a to ji ani moc dobře neznám. Musel jsem u ní být o letních prázdninách, vláčet se po celé
Evropě, nechat sebou manipulovat. Během školního roku jsem žil s tátou v Edinburghu. Douglas
Carmichael byl možná chladný a nesmlouvavý drsňák, ale miloval mě, k čemuž měla matka daleko.
Kromě toho mi dal Ellie a Elodii. Kvůli Elodii jsem se s otcem často hádal. Je moc milá, takže se k ní
neměl zachovat jako ke všem ostatním, a přece to udělal. Nakonec si našla Clarka a Ellie dostala
bratra, který pro ni udělá cokoli. Otec měl Ellie rád, ale zanedbával ji. U mě se snažil víc, ale já se
vzpíral tomu, abych kráčel v jeho šlépějích.“ Znechuceně zavrtěl hlavou. „Kéž bychom mohli vrátit
čas a natlouct do dětí, jimiž jsme kdysi byli, trochu rozumu.“
Kéž by.
„Začal jsem se obklopovat špatnými kamarády, kouřit, pít a rvát se. Měl jsem vztek. Na všechno.
A rád jsem používal pěsti, abych se toho přetlaku zbavil. Bylo mi devatenáct a chodil jsem s holkou
z nebezpečné čtvrti. Její matka byla ve vězení, otec bůhvíkde a bratr feťák. Byla to milá holka, ale ze
špatné rodiny. Jednou večer se úplně hysterická objevila u mých dveří.“ Oči se mu při té vzpomínce
zastřely a já instinktivně vytušila, že to, co se mi chystá říct, bude víc než
odporné. „Brečela, třásla se a ve vlasech měla zvratky. Přišla ten večer domů a její bratr byl tak sjetej,
že ji znásilnil.“
„Panebože,“ vydechla jsem. Cítila jsem fyzickou bolest kvůli dívce, kterou jsem vůbec neznala,
i kvůli Bradenovi, protože se to stalo někomu, koho měl rád.
„Vypěnil jsem a vůbec nepřemýšlel. S přívalem adrenalinu jsem se tam rozběhl a vtrhl k němu do
bytu.“ Odmlčel se a pevně napjal bradu. „Zmlátil jsem ho jako psa.“ S kajícným výrazem na mě
pohlédl. „Byl jsem vysoký a silný už jako kluk. Neuvědomil jsem si, jakou mám sílu.“
Nemohla jsem uvěřit, co mi tu vypráví. Opravdu tohle prožil? Byla jsem přesvědčená, že patří do
světa elegantních bytů a drahých večeří, ale zjevně nějakou dobu pobýval i jinde. „Co bylo dál?“
„Odjel jsem, anonymně zavolal sanitku a té holce řekl, co jsem udělal. Neobviňovala mě. Když ho
našla policie, kryli jsme jeden druhého. Její bratr byl dobře známý feťák, žádní svědci u toho nebyli
a poldové prostě předpokládali, že to souvisí s drogami. Několik dní ležel v kómatu. To bylo nejhorší
období mýho života. Jakmile se probral, vypověděl na policii, že si nevzpomíná, kdo ho napadl. Když
jsem za ním s jeho sestrou přišel, řekla mu, co udělal.“ Bradenův hlas se mírně zachvěl. „Rozbrečel
se. Myslím, že to byl nejžalostnější pohled, jaký jsem kdy viděl, jak tam plakal a ona se na něj dívala
s nenávistí v očích. Potom odešla. Slíbil mi, že nikomu nepoví, co se doopravdy stalo. Tvrdil, že si to
zasloužil a že jsem ho měl zabít. Pak už jsem ho nikdy neviděl. Nemohl jsem pro něj ani pro ni nic
udělat. Náš vztah skončil, protože se snažila s celou situací vyrovnat tím, že se dala na drogy
a odmítla mou pomoc. To poslední, co jsem o ní před několika lety slyšel, bylo, že se předávkovala.“
S bolavým srdcem jsem se k němu přivinula. „Bradene… to je mi líto.“
Přikývl, obrátil hlavu a pohlédl na mě. „Od té doby jsem se nepral. Na nikoho jsem nevztáhl ruku.
Otec byl jediná další osoba, která znala pravdu. Pomohl mi, abych se znovu postavil na nohy. Dlužím
mu to.“
„To my všichni.“ Smutně jsem se usmála, pohladila ho prsty po bradě a přitom se snažila vstřebat,
s čím se mi právě svěřil.
Mně.
Panebože.
Taky mu něco dlužím? Nebo ne? Věřil mi, protože věděl, že to nikomu nepovím. Věděl, že ho
nebudu soudit.
Jak jsem tak s bolestí v srdci ležela vedle něj, uvědomila jsem si, že pokud se s ním o něco podělím,
zůstane u něj to tajemství v bezpečí. Taky mě nebude soudit. Vzdychla jsem, spustila ruku a žaludek
se mi převrátil. Bojovala jsem sama se sebou. „Dru.“ Její jméno vypadlo z mých rtů dřív, než jsem si
to mohla rozmyslet.
Braden překvapeně opakoval: „Dru?“
Přikývla jsem a místo na obličej jsem upřela pohled na jeho břicho. V uších mi hučelo a v prstech
jsem svírala povlečení, aby se mi netřásly. „Byla to moje nejlepší kamarádka. Vyrůstaly jsme spolu,
a když moje rodina zemřela, zbyla mi jako jediná. Nikoho jiného jsem neměla.“ Při té vzpomínce
jsem křečovitě polkla. „Po tom všem jsem se úplně vymkla kontrole a začala jsem divočet. Tahala
jsem Dru na večírky, i když jsme na ně byly moc mladé, a dělala další věci, na které jsme ještě neměly
věk. Uplynul víc než rok… a u řeky se konala párty. Vybírala jsem si kluky, se kterými jsem se pak
muchlovala a v opilosti dělala i další věci, a Dru se snažila sebrat odvahu, aby pozvala Kyla Ramseye
na rande.“ Zahořkle jsem se ušklíbla. „Kyle mě doháněl k šílenství. Pořád mě otravoval, ale jinak byl
kromě Dru jediný, s kým jsem si mohla sednout a o všem si popovídat. Byl to moc hodnej kluk. A já
ho měla ráda,“ přiznala jsem tiše. „Opravdu jsem ho měla ráda. Ale Dru do něj byla blázen a já už
nebyla holka, do které by se mohl zamilovat. Přesto jsem ji přesvědčila, že tam Kyle bude, a donutila
ji, aby šla se mnou.
Párty byla asi v polovině. Myslela jsem si, že si Dru někde povídá s Kylem, a tak jsem zatím
flirtovala s kapitánem fotbalového družstva. Jenže pak se tam najednou Kyle objevil a zeptal se mě,
jestli si se mnou může promluvit. Poodešli jsme trochu stranou a on do mě začal hučet, že jsem lepší,
než abych se pořád s někým tahala. Že by moje rodiče rozrušilo, kdyby mě tak viděli.“ Při té zpovědi
se mi třásl hlas. „A pak mi řekl, že mě má rád. Že si myslí, že mě skutečně miluje. Vůbec jsem
nepřemýšlela. Dovolila jsem mu, aby mě políbil, a než jsem si uvědomila, co se děje, trochu se nám to
vymklo z rukou. Přestal dřív, než to zašlo moc daleko, a ujistil mě, že s ním nemusím spát, abych si
udržela jeho zájem. Že chce, abychom byli přátelé. Na to jsem mu odpověděla, že to nejde, protože
Dru je do něj šíleně zamilovaná a že bych jí to nemohla udělat. Chvíli jsme se spolu dohadovali, až
jsem došla k závěru, že se potřebuju opít a pustit to všechno z hlavy. Když jsem se ale vrátila
k ostatním, jedna Druina kamarádka mě obvinila, že jsem zrádkyně a děvka. A já pochopila, že se Dru
dozvěděla, jak jsem se s Kylem muchlovala.“
Zavřela jsem oči a viděla ji před sebou, jak stojí u provazové houpačky a z očí jí čiší nenávist.
„Našla jsem ji kousek dál u řeky, zpitou do němoty. Snažila se vlézt na starou provazovou houpačku,
ze které se můžeš zhoupnout do vody, ale provaz byl zpuchřelý a ten večer byl silný proud. Prosila
jsem ji, ať se vrátí na večírek, že si spolu promluvíme, ale pořád křičela, že jsem zrádkyně a děvka.“
Pohlédla jsem na Bradena a viděla, jak na mě upírá smutné oči. „Zhoupla se, než jsem jí v tom
dokázala zabránit, a provaz praskl. Vykřikla, pak ji strhl proud a já se za ní bezmyšlenkovitě vrhla do
vody. Ale Kyle šel za námi, skočil do řeky za mnou, a protože byl mnohem lepší plavec než já, odtáhl
mě zpátky ke břehu. Druino tělo vyplavila řeka. Byla mrtvá. A já už s Kylem nikdy nepromluvila.“
„Kotě,“ zamumlal Braden a sáhl po mně.
Varovně jsem zvedla ruku, zavrtěla hlavou a zabodla do něj zuřivý pohled. „Zabila jsem ji, Bradene.
Nezasloužím si soucit.“
Vypadal otřeseně. „To není pravda, Jocelyn. Byla to tragická nehoda.“
„Byl to sled událostí, který jsem způsobila svými činy. Je to moje vina.“ Otevřel ústa, aby
promluvil, ale jemně jsem ho umlčela. „Vím, že není rozumné se obviňovat. Opravdu to vím. Ale
netuším, jestli někdy dozraju k tomu, abych s tím skončila. Přesto se s tím snažím žít. To, že jsem ti to
mohla povědět, pro mě hodně znamená. Věř mi.“
Braden si mě přitáhl do náruče. „Díky, žes mi věřila.“
Pohladila jsem ho po tváři a unaveně vzdychla. „Myslím, že teď potřebujeme sex.“
Svraštil obočí. „Proč?“
„Abychom si připomněli, proč jsme tady,“ odpověděla jsem významným tónem.
Přimhouřil oči. „Ne,“ řekl mi drsným hlasem a pevně sevřel ruku na mojí šíji. „Spal bych s tebou
kvůli čemukoli, ale kvůli tomuhle ne.“
Překvapeně jsem zjistila, že na to nemám odpověď, a Braden ani žádnou nečekal. Vtiskl mi na ústa
žádostivý polibek, potom si lehl na postel a přitáhl mě k sobě. Přivinul mě k svému boku a natáhl
ruku, aby zhasl světlo. „Spi, kotě.“
Unavená večerními událostmi jsem vedle něj ležela a poslouchala jeho dech, dokud jsem konečně
nepodlehla vyčerpání.

„Jak vám teď je, když jste Bradenovi pověděla o Dru?“

Sklouzla jsem pohledem ze zarámovaného diplomu z postgraduálního studia, který visel na stěně
v kanceláři doktorky Pritchardové, a pohlédla na ni. „Mám strach, ale současně se mi ulevilo.“
„Strach kvůli tomu, že jste to řekla někomu jinému než mně?“
„Ano.“
„A ulevilo se vám…?“
Zavrtěla jsem se na sedadle. „Dobře si uvědomuju, že před lidmi spoustu věcí skrývám a že to není
žádné hrdinství, ale takhle se vypořádávám se životem. Když jsem to pověděla Bradenovi, svět
neskončil. Kupodivu jsem měla pocit, že jsem statečná. A to ve mně vyvolalo úlevu.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 18
Strkala bych hlavu do písku, kdybych neřekla, že se po té noci vztah mezi mnou a Bradenem
změnil. Sblížili jsme se. To, že jsme znali minulost toho druhého a chápali ji, znamenalo jistou
blízkost. Kromě toho jsme spolu trávili spoustu času. Rozhodla jsem se, že nebudu myslet na
budoucnost. Prožívala jsem úžasný sex se skvělým mužem, který se zároveň stal mým přítelem.
Nechtěla jsem myslet na zítřek. Věděla jsem, co mě tam čeká, a nebylo to nic příjemného. Přítomnost
byla mnohem hezčí.
Sobota přišla dřív, než jsem si to uvědomila, a ve Fire zahajoval první týden začátku univerzity
hostující diskžokej. Nijak zvlášť jsem se na davy studentů z prvního ročníku netěšila, ale to ani
Braden, a přesto tam musel být, aby projevil známému diskžokeji, o kterém jsem nikdy neslyšela,
uznání. Proto jsme ho Ellie, Adam a já podpořili. Udělala jsem chybu, že jsem to odpoledne šla s Ellie
a Hannah nakupovat a nechala se přesvědčit, abych si koupila minišaty. Nikdy jsem žádné neměla.
Byly jednoduché, tyrkysově modré s mělkým výstřihem, ale na zádech byly vykrojené až k pasu a lem
mi dosahoval hodně nad kolena – takže byly rozhodně kratší než cokoli, co jsem dřív na veřejnosti
nosila.
Dobře, ty zelenobílé pruhované kraťasy byly ještě kratší, ale šaty představují mnohem větší riziko.
Vyčesala jsem si vlasy na temeno, použila silnější vrstvu make-upu – tohle jsem nechala na Ellie –
a obula jsem si semišové boty na klínku s pásky přes kotníky, které měly stejnou barvu jako šaty. Ellie
ve zlatých přiléhavých šatech a sandálech s tenkými řemínky byla jako vždy ohromující.
Setkali jsme se s Bradenem až v klubu, což bylo pravděpodobně dobře, protože mě hned po
příchodu sjel pohledem a zamračil se. Stáli jsme v jeho kanceláři, kam zaznívala hudba z klubu. Jeho
výraz mě natolik rozhodil, že jsem si založila ruce v bok. „Co je?“ vyštěkla jsem.
Přejížděl po mně očima a pak v nich nebezpečně zablýsklo. „Co to máš, krucinál, na sobě?“
Přimhouřila jsem oči. „O co ti, krucinál, jde?“
Ellie si odkašlala. „Podle mě jí to moc sluší.“
Braden ji umlčel varovným pohledem.
Ačkoli mě jeho reakce na pěkné sexy šaty ranila, pokrčila jsem rameny, jako by mi na tom
nezáleželo. „Pojďme na skleničku.“ Obrátila jsem se na podpatku a čerpala uspokojení z toho, jak se
Braden ostře nadechl. Uviděl na mých zádech hluboký výstřih.
Procházela jsem téměř prázdným klubem a slyšela, jak mě následují kroky. Přišli jsme brzy a lidé
se teprve začínali trousit. Hlavní část klubu byla prostorná a rozdělená do dvou výškových úrovní. Bar
oddělovaly od malého tanečního parketu, obklopeného pohovkami a stoly, čtyři široké, zaoblené
schody. Na černých stěnách v horním patře blikala světla a spodní místnost lemovaly papírové, zezadu
osvětlené plameny. Velký moderní lustr ve tvaru plápolajícího ohně přidával jinak nenápadnému
klubu na dramatičnosti. Hosté sem přicházeli zespoda po jednom schodišti a odcházeli po druhém,
které vedlo do dvou dalších spodních pater. V tom prvním byla malá společenská místnost a taneční
parket a v suterénu se nacházel koktejlový bar.
Ještě jsem ani nedošla ke schodišti, které by mě dovedlo nahoru k baru, když mě Braden přitáhl ke
své hrudi. Přejel mi rukou po pase, pevně mě uchopil za bok a pošeptal mi do ucha: „Vypadáš
k sežrání, o to mi jde.“
Zaklonila jsem hlavu a pohlédla na něj. Připadala jsem si hloupě, že jsem si neuvědomila, že se opět
vrátil do doby kamenné. „Ach.“ Široce jsem se usmála a do mého hlasu se vloudil samolibý tón. „Ještě
štěstí, že jsi jediný, kdo se pod ty šaty dostane.“
Majetnicky se usmál. Ačkoli jsem ho moc neuklidnila, souhlasně přikývl. „Fajn. Sedni si s Ellie
a Adamem ke stolu. Pošlu vám pití.“
 „Kam jdeš?“
„Přijdou někteří přátelé a pisálci z místních novin. Musím být trochu na očích. Brzy to skončí.“
Přikývla jsem, obrátila se a vykročila nahoru po schodech k Ellie a Adamovi, kteří právě o něčem
vášnivě diskutovali. Chystala jsem se zabočit jinam, ale v tu chvíli zvedl Adam hlavu a schválně se od
Ellie odtáhl, jako by mě vyzýval, ať už se, krucinál, posadím. Sjela jsem ho pohledem, který
naznačoval: Jsi idiot, a posadila se vedle Ellie z druhé strany. „Braden nám pošle pití,“ sdělila jsem
jim. „Vůbec mě nenapadlo, že za ním dnes večer přijdou ještě další přátelé. Myslela jsem si, že tu
budeme jen my a náhodní hosté.“
„Ne.“ Ellie rozladěně našpulila rty. „Jeho bývalky i drahé přítelkyně s benefity milují návštěvy
v klubech. Pozval je a taky pár kamarádů.“
Stejně dobře mě mohla něčím praštit. Ztuhla jsem, ohromená, že Braden pozval na dnešní večer své
bývalé přítelkyně. A co drahé přítelkyně s benefity? Řekl mi, že tohle ještě nikdy nedělal.
„Ellie.“ Adam na ni vrhl káravý pohled. „Na co si to hraješ?“
Zmateně zavrtěla hlavou a Adam kývl mým směrem. Ellie se ke mně obrátila, a ať už uviděla
v mém obličeji cokoli, zbledla. „Krucinál, Joss, nic jsem tím nemyslela. To s těmi ženskými nic
neznamená…“
„Napijme se,“ navrhla jsem hlasitě.
Adam po mně ostražitě pokukoval. „Podle mě to není dobrý nápad. Měli bychom počkat na
Bradena.“
Ale čekání na Bradena se protáhlo na mnohem delší dobu, než jakou jsme byli ochotni snášet.
Chvíli jsem se dívala, jak se matně osvětlený klub plní k prasknutí, a byla svědkem, jak Braden
flirtuje s jednou dívkou po druhé, připitoměle se na ně usmívá a zásobuje je drinky.
Na tak ostrou bodavou žárlivost, kterou jsem nyní cítila, jsem nebyla zvyklá. A tak jsem v sobě
probudila Jocelyn ještě z doby, než jsem Bradena poznala, pokrčila jsem rameny a zamířila na taneční
parket.
Ellie byla chvíli se mnou a taky se zastavil Braden, aby zjistil, jak se máme. Odbyla jsem ho
odměřeným úsměvem, a než se stačil na cokoli zeptat, odtáhl si ho další host. Potom odešla i Ellie,
a když jsem ji hledala v davu, zahlédla jsem ji u baru, jak pozoruje Adama flirtujícího s nějakou
neznámou dívkou. Muži. Vztekle jsem zavrtěla hlavou. Pitomci.
Možná jsem byla mírně přiopilá.
Právě jsem se chystala jít k baru a požádat o vodu, když jsem na obnažených zádech ucítila
studenou ruku. Obrátila jsem se a překvapeně pohlédla na osobního trenéra Gavina. Usmíval se na mě.
„Joss.“ Zakřenil se ještě víc a přitom se mě stále dotýkal. „Rád tě zase vidím.“
Přiznávám, že zářivý úsměv, který jsem mu věnovala, vycházel spíš z mého pobouření, že mě
Braden donutil vzít si na večer volno a pak mě většinou ignoroval, než že bych z našeho setkání byla
nadšená. „Dobrý večer, Gavine.“
Přejel pohledem po mém těle a hvízdl. Všimla jsem si, že se trochu zapotácel. Rozhodně byl opilý.
„Vypadáš ohromně.“
Znovu jsem se usmála. „Díky.“
„Co tady dnes večer děláš?“
„Ech… znám majitele.“
Přimhouřil oči a pomalu přikývl. „Chápu.“
„Co vy?“
„No, jsem tady, abych si zatančil. S tebou.“
Nahlas jsem se zasmála. „To je milé.“
„Snažím se. Co kdybys…“
Prásk!
 Někdo odtrhl Gavinovu ruku z mého těla a já zděšeně přihlížela, jak se Gavin válí na podlaze
a z nosu mu crčí krev. Pohlédla jsem na Bradena, který si vytřepával otékající pěst, díval se na Gavina
a hruď se mu dmula zuřivostí. Dav kolem nás se zvědavě rozestoupil a já si uvědomila, že se k nám
nenápadně přiblížili Adam a Ellie. „Co to, krucinál, bylo?“ vypravila jsem ze sebe dost hlasitě, aby to
přehlušilo hudbu, která byla po zmatku kvůli Bradenově útoku o něco ztlumena.
Braden po mně vrhl vražedný pohled. „To je Gavin. Ten přítel, který spal s Analise. Proč se s ním,
sakra, bavíš, jako bys ho znala?“
Otevřela jsem ústa a obrátila se k osobnímu trenérovi, který se právě sbíral ze země. Svářely se ve
mně otřes a odpor. „Dělá trenéra v mojí posilovně. Jednou mi pomohl.“ Pohlédla jsem zpátky na
Bradena. „Přísahám, že jsem to nevěděla.“
Gavin se ušklíbl a my se k němu obrátili zpátky. Utíral si krev z nosu a šklebil se. „Vypadá to, že sis
polepšil, Bray.“ Přejížděl po mně vulgárním pohledem. „Zřejmě se historie opakuje, protože se už
několik tejdnů snažím dostat mezi její nohy. Co ty, Joss? Chceš si to rozdat s pořádným chlapem?“
Braden byl jako blesk. V jednu chvíli stál vedle mě a v další tiskl Gavina k podlaze a znovu a znovu
do něj bušil pěstí. Adam k němu rychle proklouzl a táhl ho pryč. Současně se z davu vynořil člen
ochranky, aby zakrvaveného Gavina zvedl a odvedl stranou.
Adam Bradena pevně držel a oba se na sebe chvíli dívali. Pak Braden výhrůžně ukázal na Gavina.
„Drž se od ní dál,“ zavrčel.
Gavin si znovu otřel obličej a trhl sebou. „Prokristapána, když jsem vojel tvou bejvalku, ani jsi mě
nepraštil, Bray. Teď stačí, abych si tě kvůli týhle couře dobíral, a hned letím k zemi. Copak má kundu
ze zlata?“
Braden zavrčel a znovu se po něm vrhl, ale jeden z barmanů pomohl Adamovi ho udržet. „Vyveďte
ho odsud,“ poručil Adam muži z ochranky. Potom na Gavina přimhouřil oči. „Jestli tě někdy potkám
na ulici, vrazím ti takovou ránu, že vezmeš druhou o zem.“
Gavin se Adamově výhrůžce ušklíbl a nechal člena ochranky, ať ho odvede z klubu.
Užasle jsem se dívala na Bradena, aniž jsem si pořádně uvědomovala Gavinova odporná slova.
Braden někoho praštil. Kvůli mně? I když mi právě řekl, že od svých devatenácti nikoho neudeřil?
Udělal to kvůli mně, nebo kvůli bývalé manželce?
Snažila jsem se to pochopit a přitom mi stále hučelo v uších.
Braden se Adamovi vyškubl.
„Dobrý?“ zeptal se ho Adam.
Místo odpovědi pohlédl Braden na mě. Natáhl ruku, chytil mě za zápěstí, rychle se obrátil a vlekl
mě ke své kanceláři. Ohromeně jsem se ohlédla přes rameno na znepokojenou Ellie, ale nesnažila
jsem se ho zastavit ze strachu, že bych v té rychlosti zakopla.
Prudce mě vtáhl do kanceláře, kde jsem se zarazila až o jeho „pěkný a velký“ stůl, a dveře se za
námi s prásknutím zavřely. Braden odhodlaně otočil klíčem v zámku.
Výhrůžně ke mně vykročil a já čekala, vyděšená jeho zlověstným vzezřením, které připomínalo
člověka z doby kamenné. „Nejdřív si oblíkneš šaty, aby tě všichni chlapi v tomhle klubu chtěli
ošoustat, a pak začneš flirtovat s takovým podrazákem,“ sykl mi do tváře.
Se stoupajícím vztekem jsem ho strčila do hrudi, i když to k ničemu nebylo. „Tak prr!“ odsekla
jsem. „Zaprvé, s těmi šaty přeháníš. Líbí se mi, takže sklapni. A zadruhé, vůbec jsem nevěděla, kdo to
je!“
Jeho obličej se ještě víc zachmuřil. Zachvěla jsem se a pokusila se couvnout, ale bránil mi v tom
stůl. „A přesto jsi s ním flirtovala?“
Ještě nikdy na mě nekřičel. Trhla jsem sebou, stejnou měrou polekaná i naštvaná. Znovu jsem se do
něj vší silou opřela, ale měla jsem pocit, jako bych se snažila odsunout betonový kvádr. „Já?“ vykřikla
jsem nevěřícně. „To tys mě požádal, abych si vzala na dnešní večer volno, a pak jsi pozval všechny
svoje sexuální partnerky a přítelkyně, aby ses na ně celej večer uculoval jako idiot! O co ti jde,
Bradene?“ Cítila jsem, jak se můj vztek mění v bolest, a ztišila jsem hlas. „Opravdu jsem se na tebe
vykašlala jako první?“
Sledovala jsem, jak část zuřivosti z jeho výrazu mizí. Natáhl ruce a pevně k sobě přitiskl mé boky.
Ucítila jsem jeho erekci a zatajila dech, ale nepřekvapilo mě to. Mezi námi pulzoval elektrický výboj,
takže i když jsem měla takový vztek, byla jsem přitom vzrušená. „Kotě, to venku nic nebylo.“ Mluvil
hlubokým hlasem a nakláněl ke mně hlavu. „Chtěl jsem z toho dnes večer udělat pořádnou show.
Spousta dívek miluje večírky a jejich přátelé taky. Nic víc v tom není.“
„A to flirtování?“
Pokrčil rameny. „Vůbec jsem si to neuvědomil. Nechtěl jsem tě ranit.“
Ušklíbla jsem se, protože jsem si potřebovala zachovat aspoň nějakou důstojnost. „Neranil jsi mě.
Takovou moc nemáš.“
Při mém kousavém tónu jeho ústa ztvrdla – a vztek se vrátil. Najednou mě tvrdě přitlačil ke stolu,
uchopil mě za stehna, vyhrnul mi šaty až k pasu a vsunul se mezi mé nohy. Chytila jsem se ho, abych
neztratila rovnováhu, a pod sebou ucítila studený stůl. „Nelži mi, sakra, Jocelyn.“
Snažila jsem se ho odstrčit, ale přitiskl se ke mně ještě silněji a pravou rukou si rozepnul kalhoty.
Zalapala jsem po dechu. „Já nelžu.“
Cítila jsem, jak pulzuje u mého pohlaví. Naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: „Lžeš.“ Políbil
mě na krk.
Pak se k mému překvapení roztřeseně nadechl. „Omlouvám se, že jsem tě ranil.“
Dokázala jsem pouze nejistě přikývnout, protože se mi celá situace vymykala z rukou.
„Kotě.“ Odtáhl se a v jeho očích se mihlo něco, čemu jsem nerozuměla. „Praštil jsem ho,“ řekl
chraplavým hlasem a já si najednou uvědomila, že tomu sám nevěří. „Opravdu jsem ho praštil. Když
jsem ho uviděl s tebou… začal jsem do něj tlouct hlava nehlava.“
Kvůli mně. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a najednou jsem se ho už nebála. „Ne,“ zašeptala jsem
do jeho rtů. „Netrap se tím.“
Přitiskl se ke mně, hladově vklouzl jazykem do mých úst a v tomtéž okamžiku mi strhl kalhotky
a vnikl do mě. Při tom náhlém vpádu jsem zalapala po dechu a prohnula se v zádech, zatímco mě držel
za stehna a znovu a znovu do mě přirážel. Po kanceláři se rozléhaly moje slastné výkřiky a jeho
tlumené sténání. „Jocelyn,“ vydechl a vnořil se ještě hlouběji. „Lehni si.“
Okamžitě jsem se zaklonila a přimáčkla záda k chladnému dřevu. V tomto úhlu mi Braden mírně
zvedl nohy, aby se dostal ještě hlouběji. Kroutila jsem se na stole, ale nad svou spodní polovinou těla
jsem úplně ztratila kontrolu. Byla to mimořádná muka a v rekordním čase jsem dosáhla orgasmu.
Braden však ještě neskončil. Když jsem se trochu vzpamatovala, dívala jsem se na něj, jak mě
pozoruje, divoce do mě přiráží a řítí se k vlastnímu vyvrcholení. Cítila jsem, že ho budu brzy
následovat. Když se Braden udělal, zaklonil hlavu a zatnul zuby. Svaly na krku se mu napjaly a trhavě
pohyboval boky. Pohled na jeho uvolňující se obličej byl tím nejerotičtějším zážitkem, jaký jsem kdy
měla. Vykřikla jsem a znovu jsem se křečovitě stáhla kolem jeho pohlaví.
„Panebože.“ Braden mě hladově pozoroval.
Konečně moje svaly ochably a já zavřela oči a snažila se popadnout dech.
Stále byl ve mně, když se tiše omluvil: „Dneska večer jsem to zpackal.“
„Jo,“ souhlasila jsem.
Zmáčkl mi boky. „Už jsi mi odpustila?“
Otevřela jsem oči a pobaveně se usmála. „Přijala jsem jako omluvu dva orgasmy.“
Braden se nezasmál, jak by to za normálních okolností udělal. Místo toho do mě vnikl, až jsem
měla pocit, že se jeho penis skoro dotýká dělohy, a zamumlal: „Jsi moje.“
Nebyla jsem si jistá, jestli jsem správně slyšela. Zamrkala jsem. „Co?“
 Vzdychl, opatrně ze mě vyklouzl a zapnul si kalhoty. Jemně mě sundal ze stolu a s úšklebkem zvedl
moje roztržené kalhotky.
„Teď už pod těmi šaty nebudu mít vůbec žádné spodní prádlo.“ Provokativně jsem se usmála.
Braden při té představě zavřel oči. „Krucinál.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 19
Dalších několik měsíců mi splynulo v jednu rozmazanou skvrnu. Po večeru ve Firebyl Braden stále
zasmušilý kvůli incidentu s Gavinem a já dělala, co jsem mohla, abych ho přesvědčila, že si ten lump
zasloužil praštit a to, že v tu chvíli ztratil Braden rozvahu, z něj ještě nedělá lumpa. Od Adama jsem
se o Gavinovi dozvěděla víc. Ukázalo se, že se všichni přátelili už od základní školy, ale časem se
z Gavina stával hňup. Choval se hrozně k ženám, byl prohnaný a jízlivý – Adam ho dokonce nazval
provokatérem a lhářem. Protože byli dlouholetí přátelé, Braden se ho tvrdošíjně zastával – dokud mu
nesvedl manželku. Znovu jsem to všechno Bradenovi zopakovala, myslím, že velmi důkladně, a za
několik týdnů jsem si všimla, že ho ponuré úvahy postupně opouštějí.
Samozřejmě jsem zrušila své členství v posilovně a nechala se přesvědčit, abych začala chodit do té
Bradenovy. Tam jsem zjistila, že tajemství jeho sexy širokých ramen a štíhlých boků spočívá zčásti
v tom, že si po každém cvičení chodí zaplavat. Stále častěji jsem posilovala a také plavala společně
s ním. Aniž jsme si uvědomili, jak se to stalo, pronikli jsme si vzájemně do života. Kdykoli jsme
mohli, zůstávali jsme u toho druhého v bytě přes noc a oba jsme se zcela spokojili jen s tím, že jsme
odpočívali, dívali se na televizi nebo poslouchali hudbu. Kromě toho jsme chodili do restaurací a do
kin nebo na skleničku s přáteli. Nejmíň dvakrát měsíčně jsme se zúčastnili nějaké události, která se
týkala Bradenovy práce. Dokonce o mně byla zmínka ve společenské rubrice místních novin jako
o Bradenově poslední stálé přítelkyni. Snažila jsem se moc si to nepřipouštět.
O pátcích a sobotách se Braden zastavoval v Clubu 39, což znamenalo, že tam s ním byla i Ellie
s Adamem a bůhvíkdo další. Řekl mi, že mě rád pozoruje při práci, protože je to sexy, ale Ellie tvrdila,
že si tak před mými kolegy a hosty označuje teritorium.
Věděla jsem pouze to, že je se mnou, jak jen to jde, a to znamenalo, že býval v baru často. A mně to
nevadilo.
Vlastně když byl pryč, stýskalo se mi po něm. Naše dohoda se vůbec nevyvíjela tak, jak jsem
očekávala – vlastně úplně zkrachovala. A postupem času mě to přestalo zajímat, pokud jsem s ním
mohla být bez jakýchkoli děsivých otázek o budoucnosti.
Byli jsme u mě v pokoji a Braden si prohlížel Adamovy architektonické návrhy na novou výstavbu,
které byly rozložené po celé mojí posteli. Seděla jsem u psacího stroje, pracovala na patnácté kapitole
svého románu a zatím jsem byla s výsledkem spokojená. Abych byla upřímná, nadchlo mě, kam se ten
příběh ubírá. Postavy mi připadaly mnohem skutečnější, než o jakých jsem psala dřív, a uvědomovala
jsem si, že je to proto, že jsou založeny na mých rodičích. Dívala jsem se do poznámek a přemýšlela,
zda se dialog v této scéně pro mou hlavní postavu hodí. Čím víc jsem o tom uvažovala, tím víc se mi
to nelíbilo a snažila jsem se něco změnit, aniž bych narušila celkový dojem. Byla jsem tak ponořená
v myšlenkách, že jsem si ani neuvědomila, že mě Braden pozoruje. Proto když promluvil, polekaně
jsem sebou trhla a při jeho slovech mi srdce skočilo až do krku. „Jenna a Ed se příští týden berou, naše
dohoda končí.“
Ztuhla jsem.
Konečně jsem pochopila, čeho se bojím. Byla to chvíle, až o tom začne mluvit.

„Proč jste s tím ještě nezačala?“ Doktorka Pritchardová se napila vody. „Tři měsíce skoro skončily.
Nepřipadá vám, že byste si o tom měli popovídat?“
Naklonila jsem hlavu na stranu. „Nepřipadá vám, že jsem za pět měsíců ušla dlouhou cestu?“
„Rozhodně jste se otevřela, Jocelyn. Ale pořád mám dojem, že jste se s odchodem své rodiny úplně
nevyrovnala. Stále o nich nemluvíte.“
„Znám váš názor, ale taky tvrdím, že ještě před pěti měsíci jsem měla nejlepší kamarádku, o které
jsem nic nevěděla a ona nevěděla nic o mně. Nechtěla jsem se zaplétat do cizích životů a byla jsem
odhodlaná obklopit se náhodnými známými.“ Nevěřícně jsem se usmála. „Ellie a Braden to všechno
změnili. Zvlášť Braden. Je…“ Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem nedokázala doopravdy uvěřit, že je
to pravda. „Je to můj nejlepší přítel. Před třemi měsíci jsem byla rozhodnutá, že spolu budeme jen
spát a potom celou záležitost ukončíme, jenže teď se stal mojí součástí. Dostal se mi pod kůži
mnohem hlouběji než kdokoli jiný a nemám tušení, co od toho, nebo od budoucnosti, mám očekávat.
Vlastně na to vůbec nechci myslet, jen vím, že nejsem ochotná znovu ztratit nejlepšího přítele.“
„Měla byste to s ním probrat, Joss. Potřebuje to vědět.“
Při té představě jsem se zamračila a ochromila mě úzkost. „Ne, to neudělám. Jestli to bude chtít
ukončit, tak fajn, ale v tom případě bude mnohem jednodušší, když budu znát pravdu jen já.“
Doktorka Pritchardová vzdychla. „Proč? Dokážete ji pohřbít společně se všemi ostatními?“
Zkazíte člověku každou radost. „Zkazíte člověku každou radost.“
Zasmála se. „Jen proto, že se nevyhýbám pravdě.“
„Vždycky musíte mít poslední slovo, co?“

Pomalu jsem se k němu obrátila. „Jo, je to tak.“

Braden si sundal papíry z klína a věnoval mi plnou pozornost. „Co si o tom myslíš?“
„Co ty si o tom myslíš?“
Přimhouřil oči. „Zeptal jsem se tě jako první.“
Vzdychla jsem s pocitem, že se mi v břiše hemží celé mraveniště. „Kolik nám je, pět?“
„Co si o tom myslíš?“
Dívala jsem se do jeho nesmlouvavých očí. „Bradene.“ Nechtěla jsem, aby to vyznělo jako prosba,
ale působilo to tak.
„Snadno bych na tu otázku dokázal odpovědět, Jocelyn – víme, kdo z nás dvou je otevřenější –, ale
neudělám to. Chci konečně vědět, co opravdu cítíš.“
„Co máš na mysli tím ,konečně‘?“ vyštěkla jsem. „Už jsi toho ze mě vytáhl víc než většina lidí.“
Velmi přitažlivě se ušklíbl. „Já vím, kotě. Ale dnes večer potřebuju ještě víc.“
Co nejsebejistěji jsem pokrčila rameny a obrátila se zpátky k psacímu stroji. „Nebude mi vadit,
když na tu dohodu zapomeneme.“
Mlčel a já čekala. Konečně promluvil: „Co kdybychom přestali předstírat i to, že jsme jen sexuální
partneři?“
Pomalu jsem zvlnila rty a byla vděčná, že to neviděl. „Jo,“ odpověděla jsem znuděně. „To by šlo.“
Zmínila jsem se, jak se Braden dokázal rychle pohybovat?
Vrhl se přes postel, popadl mě kolem pasu a odtáhl ze židle na matraci, takže se papíry rozlétly na
všechny strany. Přitiskl se ke mně a já se polekaně zasmála. „Kdy se mnou přestaneš zacházet jako
s hadrovou panenkou?“
Zatvrzele se usmál. „Nikdy. Jsi tak drobná, že mi to jde úplně samo a v polovičním čase.“
„Nejsem drobná,“ ohradila jsem se pobouřeně. „Měřím sto pětašedesát centimetrů. Jsou i menší
lidi, věř mi.“
„Kotě, jsem skoro o třicet centimetrů vyšší než ty. Jsi drobná.“ Sklonil hlavu a zavadil o moje rty.
„Ale líbí se mi to.“
„Kam zmizela tvoje láska k husičkám s dlouhýma nohama?“
„Nahradila ji láska k velkému poprsí, skvělému sexu a prořízlým ústům.“ Vášnivě mě políbil
a rozkošně propletl svůj jazyk s mým. Objala jsem ho kolem krku a jako vždy mu podlehla, ale
výjimečně jsem nemyslela pouze na ten polibek…
Bylo to nepřímé vyznání lásky?
Při tom pomyšlení jsem zalapala po dechu, ale naštěstí jsem si to načasovala právě na chvíli, kdy
Braden vklouzl rukou do mých kalhot, takže si vůbec neuvědomil, že ztrácím klid.

Přesvědčila jsem se, že to tak nemyslel, mávla nad tím rukou a každý okamžik s ním jsem si
vychutnávala. Za několik dní jsem si v kuchyni vařila kávu, abych si odpočinula od psaní, když se
dovnitř přiloudala Ellie. Dnes byla doma a známkovala písemné práce.
Plaše se usmála a vklouzla na židli proti mně.
Podezřívavě jsem zvedla obočí. „Co je?“
„Právě jsem dotelefonovala se starším bratrem.“
„A?“
Ušklíbla se. „Řekl mi, že na tu svatbu půjdete spolu.“
„A?“
„Joss.“ Hodila po mně čajovou sušenku a já rychle uhnula. „Kdy mi to konečně povíš?“
Pohlédla jsem na bojechtivou sušenku, která teď ležela rozdrobená na podlaze. „Co přesně?“
„Že dohoda mezi tebou a Bradenem skončila. Je to tak, ne? Teď už spolu chodíte?“
Chodíme? To slovo zavánělo škatulkováním. Odmítala jsem se nechat opatřit visačkou. „Vídáme se
spolu.“
Ellie vypískla, až jsem sebou trhla. „To je fantastické! Věděla jsem to, já to věděla!“
„Kéž bych měla stejné informace jako ty,“ odpověděla jsem pobaveně.
„Jen nepovídej. Od začátku mi bylo jasné, že s tebou Braden jedná úplně jinak.“ Blaženě vzdychla.
„Život je úžasný. A s šálkem čaje bude ještě úžasnější.“
„Musíš znovu naplnit konvici.“ Ellie přikývla a zamířila ke kuchyňské lince. Pozorovala jsem ji
a přitom myslela na Adama. „Adam má partnerku. Taky si někoho najdeš?“
Trochu napjala ramena a nesla konvici ke dřezu. „Mám Nicholase.“
„Hm, to bude ještě legrace,“ zamumlala jsem a přemýšlela, jaké to bude mít důsledky, až to Adam
zjistí.
Ozvala se rána a já prudce zvedla hlavu. Ellie zaklela a svraštila obličej. Viděla jsem, že upustila
konvici do dřezu a drží se za pravou ruku. „Co je?“ zeptala jsem se zmateně. Vůbec jsem nechápala,
co se právě stalo.
Měla úplně bílý obličej a sevřené rty. „Mám ze známkování tolika písemek křeč v ruce.“
„Upustila jsi konvici.“ Nebylo to poprvé, co dostala do ruky křeč. „Potřebuješ klid a víc odpočívat.
Moc pracuješ.“ Ellie vypadala tak vyplašeně, až se mi sevřelo srdce. „Els, není ti nic?“
Rozechvěle se usmála. „Jsem ve stresu.“
„Zdřímni si.“ Konejšivě jsem jí promnula rameno. „Udělá se ti líp.“

„Ahoj, krásko.“
Obrátila jsem se na podpatku a zakřenila se na Bradena oblečeného v sexy černém moderním
smokingu. On i Adam se vzdali nošení tradičních kiltů, protože, jak říkali, listopad ve Skotsku je jako
,na Baltu‘. „Ahoj, hezoune.“
„Už jsem ti řekl, jak moc se mi tyhle šaty líbí?“ Nenuceně vstoupil, chytil mě kolem boků a přitáhl
si mě blíž. „Jsou vážně pěkné.“
Byly z nafialovělého saténu, přiléhaly k mé postavě a ukazovaly malou rýhu mezi ňadry a část
nohy. Byly to šaty, které provokovaly, a Braden se rád nechával provokovat. Vtiskla jsem mu polibek
pod bradu, moje oblíbené místo. „Radši půjdeme, ať nemáme velké zpoždění. Ellie už je připravená?“
„Ne. A s Nicholasem bych tam sám nevydržel.“ Braden se ušklíbl.
Pokrčila jsem nos. „Ten chudák je hrozně nudný.“
Braden zasténal a zabořil obličej do mého krku. „Moje sestra by si měla nechat vyšetřit hlavu,“
zamumlal do mojí pokožky a já se usmála a pohladila ho po vlasech.
 „Ellie to zvládne.“
Braden se trochu nabručeně odtáhl. „Není pro ni dost dobrý.“
Pokrčila jsem rameny a zvedla kabelku a kabát. „Já zas nejsem dost dobrá pro tebe, a přece tě to
nezastavilo.“
Pevně mě chytil za ruku a zamračil se. „Cože?“
„Jsem hotová!“ Ellie vtrhla do mého pokoje v šatech, které si nechala ušít po vzoru padesátých let,
s bílým, světle žlutým a čokoládově hnědým potiskem. Vespod měla hedvábnou spodničku a navrch
bílý vlněný plášť, který stál víc než všechno moje dnešní oblečení dohromady. Usmála jsem se.
Vypadala půvabně. „Joss, moc ti to sluší. Taxi čeká.“ Vzala mě za ruku a odtáhla Bradena i mě na
chodbu, kde na nás čekal nešťastně nanicovatý Nicholas.
Byla jsem ráda, že na svou neuvěřitelně hloupou poznámku v ložnici nemusím reagovat.

Svatba, tedy obřad i hostina, se konaly v Edinburghu na místě zvaném Corn Exchange, kde se
pořádají všelijaké události od svateb až po rocková vystoupení. Pěkná stará budova s řeckými sloupy
nebyla nijak honosně zdobená a totéž se vztahovalo i na okolí. Obřadní síň však byla krásná a hostina
velkolepá. Všechno bylo buď bílé, nebo stříbrné, doplněné ledově modrými světly. Vypadalo to jako
pohádková svatba v zimní říši zázraků.
Braden si odešel popovídat s Adamem, který většinou ignoroval svou půvabnou partnerku
a zabodával podrážděné pohledy do Nicholase. Netušila jsem, proč se na Nicholase mračí, když Ellie
toho chudáka nechala vlastnímu osudu a poletovala mezi všemi jako společenský motýl. Ale kdyby
pohledy mohly zabíjet…
Zavrtěla jsem hlavou. Opravdu potřeboval popostrčit.
„Joss.“
Zvedla jsem hlavu od šampaňského a uviděla nad sebou Elodii. Seděla s Clarkem u vedlejšího stolu,
a když jsem pohlédla za ni, všimla jsem si, že Clark zaujatě hovoří s postarším pánem, kterého jsem
neznala. Na koho si tu hraju? ušklíbla jsem se v duchu. V podstatě jsem tam neznala skoro nikoho.
Elodii to v safírově modrých šatech moc slušelo. Usmála jsem se na ni. „Dobrý den, jak se máte?“
Zatvářila se, jako by chtěla naznačit: Víte, jak to chodí, a posadila se na prázdné sedadlo vedle mě.
Teď už samozřejmě pochopila, že se s Bradenem scházíme – hlavně proto, že se tím netajil a na
nedělní večeři před několika týdny ho Declan přistihl, jak mě líbá v kuchyni. „Fujtajbl,“ ušklíbl se
Elliin nevlastní bratr a hned potom to náležitě objasnil celé rodině.
„Braden vypadá velmi šťastně.“ Elodie se na něj přes místnost široce usmála. Všimla jsem si, že se
k němu a Adamovi připojila půvabná, velmi vysoká blondýna, a snažila jsem se nepřimhouřit oči
žárlivostí. „Myslím, že takhle šťastného jsem ho ještě neviděla.“
Ucítila jsem, jak se mi hruď bolestivě svírá, a vůbec jsem nevěděla, co na to mám říct.
Upřela na mě zpátky vlídné, ale vážné oči. „Podle mě jste velice milá dívka, Joss. Opravdu. Ale
taky mám dojem, že je neuvěřitelně těžké vás poznat. Nevím proč, ale vybudovala jste si kolem sebe
ochrannou zeď. Je vysoká a téměř nepřekonatelná.“
Cítila jsem, jak blednu.
„Braden je pro mě jako syn a já ho moc miluju. To, co mu provedla Analise, mu zlomilo srdce.
Neměl by tím projít znovu. Ani ničím horším.“ Znovu na něj pohlédla a potom se obrátila zpátky ke
mně. „Obávám se, že s vámi to bude horší.“
„Elodie…“ Úplně jsem oněměla.
„Jestli k němu necítíte to, co on k vám, radši to hned ukončete, Joss. Už kvůli němu.“ Potom vstala,
mateřsky mě poplácala po rameni a zamířila zpátky k zbožňovanému manželovi.
„Kotě, není ti nic?“
S divoce bušícím srdcem jsem pohlédla vzhůru. Nade mnou stál Braden a znepokojeně mhouřil oči.
Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem se stále nezmohla na slovo.
Nevypadal, že bych ho přesvědčila. „Pojď.“ Vzal mě za ruku a zvedl mě na nohy. „Zatančíme si.“
Právě hrála kapela La Rocca písničku Nevěřící. Byla to moje oblíbená. „Ty tančíš?“
„Dnes večer ano.“ Dovolila jsem mu, aby mě zavedl na parket, a když mě uchopil, přivinula jsem se
k němu. „Tluče ti srdce. Řekla ti Elodie něco?“
Jen pravdu. Skutečně bych měla odejít. Vdechla jsem jeho vůni a nedokázala jsem si představit, že
bych strávila okamžik života, v němž by nebyl.
Jsem tedy sobecká. Přitulila jsem se ještě blíž. Nedokážu ho opustit. Ale co když mu ublížím?
Panebože, myšlenka, že bych ho ranila, mě krutě zasáhla. Bylo to tak silné, že jsem bez jakýchkoli
pochyb věděla, že se o něj bojím víc než o sebe.
Lítala jsem v tom až po uši.
Přistihla jsem se, že přerývaně lapám po dechu. Braden poznal tu změnu, přitiskl mě blíž k sobě
a pošeptal mi do ucha: „Dýchej, kotě.“ Neměla jsem záchvat, jen jsem ztrácela vyrovnanost. Přesto
jsem mlčela a vychutnávala si klid, když mě konejšivě hladil po zádech.
„Co chtěla?“ zeptal se drsným tónem. Zlobil se na Elodii.
Zavrtěla jsem hlavou, abych ho uchlácholila. „Jen se zmínila, jak je rodina důležitá. Není to její
vina.“
„Kotě,“ zamumlal a pohladil mě po tváři.
„Chceš si mě opít?“ zeptala jsem se ve snaze zlehčit atmosféru.
Braden se ušklíbl a smyslně mi přejel rukama po zádech až k bokům. „Nepotřebuju tě opít, abych si
s tebou dělal, co chci.“
„Máš štěstí, že proti chování jeskynních mužů nic nemám, Bradene Carmichaeli.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 20
Nevím proč, ale terapeutce jsem o tom neřekla. Vychutnávala jsem si to tajemství, držela ho pod
pokličkou a snažila se zjistit, co si s ním do budoucna počnu. Stále jsem neměla žádný plán, ale
nedovolila jsem, aby mi to společné chvíle s Bradenem kazilo. Jsem za to vděčná, protože i když jsem
to tehdy ještě nevěděla, za několik dní po té svatbě, v prvním prosincovém týdnu, se všechno změnilo.
Ellie pracovala v kuchyni u stolu, kdežto já s Bradenem jsme odpočívali v obývacím pokoji, který
byl tlumeně osvětlený rozsvíceným vánočním stromkem. Ellie trvala na tom, že nazdobíme stromeček
jako první. Milovala Vánoce. Byl chladný prosincový středeční večer a my se dívali na korejskou
gangsterku. Mě to zajímalo, ale Bradenovy myšlenky se zjevně toulaly jinde.
„Nechceš jít tuhle sobotu na německý trh?“
Byla jsem tam už minulou sobotu s Ellie, ale moc se mi tam líbilo, a navíc bych šla s Bradenem,
takže jo, byla jsem pro. Edinburgh je ve vánočním období kouzelný, dokonce i pro nevěrce, jako jsem
já. Kolem všech stromů v zahradách na Princes Street byly natažené světelné řetězy. Na západní straně
u Skotské královské akademie se konal německý trh s úžasnými vůněmi, půvabnými děvčaty
a prapodivnými klobásami a na východní straně u Scottova památníku byl zábavní park s obřím
kolem, které ozařovalo noční oblohu. Procházce touto ulicí za soumraku v mrazivý zimní den se nic
nevyrovnalo.
„Ráda,“ odpověděla jsem a usmála se na něj. Válela jsem se na pohovce a Braden seděl na jejím
konci.
Přikývl. „Napadlo mě, že bychom si v únoru mohli vzít pár dní dovolenou. Třeba prodloužený
víkend. Mám v Hunters Quay chatu s výhledem na jezero Holy. Je tam moc pěkně a klid. Nemluvě
o úžasné indické restauraci v Dunoonu, což je hned na opačné straně jezera.“
Myšlenka, že žiju ve Skotsku přes čtyři roky a stále jsem se nedostala dál než do St. Andrews, mi
připadala děsivá. „Skvělý nápad. Kde je to přesně?“
„V Argyllu.“
„Ach.“ Snad ne na Skotské vysočině? „Není Argyll na západě?“
Jako by mi četl myšlenky, široce se usmál. „Je to západní Vysočina. Je tam krásně, věř mi.“
„Na jezero mě vždycky nalákáš,“ odpověděla jsem. „Stačí říct kdy a budu tam.“
Braden láskyplně zvlnil rty. „Sex a dovolená.“
„Co?“
„Vytvářím si seznam věcí, se kterými souhlasíš.“
Ušklíbla jsem se a kopla ho do nohy. „Kromě sexu a dovolené tam nic dalšího nemáš?“
„Nemůžu za to, že je tak krátký.“
„Chceš snad naznačit, jak jsem nesnesitelná?“
Zvedl obočí. „Myslíš si, že jsem úplný trouba a odpovím ti na to? Rád bych si dnes večer
zašoustal.“
Strčila jsem do něj o něco silněji. „Dej si pozor, nebo to bude to poslední, co v životě uděláš.“
Braden zaklonil hlavu a zasmál se.
Svraštila jsem čelo, i když jsem to tak doopravdy nemyslela, a obrátila se zpátky k filmu. „Máš
štěstí, že jsi v posteli tak dobrý.“
„Vážně?“ Chytil mě za nohu. „Myslím, že si mě necháváš nablízku i z jiných důvodů.“
Koutkem oka jsem na něj pohlédla. „Ať dělám, co dělám, právě teď mě žádné nenapadají.“
Braden zatahal silněji a přiblížil prsty k mému chodidlu. „Odvolej, nebo to ta noha slízne za tebe.“
Hrome! Trhla jsem sebou. „Ne, Bradene.“
Nedbal mého varování a začal mě lechtat. Udýchaně jsem se smála, kopala a snažila se osvobodit,
ale chytil mě ještě pevněji a nepřestal.
Surovec!
„Bradene,“ vykřikla jsem hystericky a snažila se ho odstrčit, ale dál mě mučil. Smála jsem se, až
mě bolela žebra, a potom… hrůza.
Upšoukla jsem si.
Prvotřídně.
Braden mě okamžitě pustil a rozesmál se. Když jsem ztratila rovnováhu a s ponižujícím žuchnutím
se svalila z pohovky na zem, jeho hlasitý, hurónský smích ještě zesílil.
Zhroutil se na pohovku a řehtal se, až se za břicho popadal. Zahanbeně jsem popadla podušku a ze
své pozice na podlaze ji po něm hodila.
Samozřejmě že to toho pitomce pobavilo ještě víc.
Svářely se ve mně pocity ponížení a veselí, protože jeho smích byl nakažlivý. „Bradene!“ zakvílela
jsem. „Sklapni. To není legrační,“ obořila jsem se na něj a zkřivila rty.
„No tak, kotě.“ Snažil se popadnout dech, utíral si slzy z očí a křenil se na mě. „Tohle rozhodně
legrační bylo.“ Napřáhl ruku, aby mi pomohl vstát.
Plácla jsem ho přes ni. „Jsi nezralý hňup.“
„No tak, já tu právě nevystřelil jako z děla.“
Panebože, bylo to hrozné. Zasténala jsem, padla na záda a zakryla si rukou oči.
„Jocelyn.“ Ucítila jsem na koleni jeho ruku a slyšela jeho pobavený hlas. „Proč takové rozpaky? Byl
to jen prd. A skvěle načasovaný, jestli můžu dodat.“
Ostře jsem se nadechla. „Proboha, sklapni.“ Znovu se uchechtl a já vztekle otevřela oči. „Ty si to
normálně užíváš!“
„Vlastně jo,“ zasmál se s rozzářenýma očima. „Ještě nikdy jsem tě neviděl v rozpacích. I když jsem
tě překvapil nahou, zachovala sis pózu a tvářila se, že ti to nevadí. To, že se stydíš kvůli prdu, je prostě
roztomilé.“
„Nejsem roztomilá!“
„Podle mě jsi.“
„Jsem klidná a vyrovnaná,“ ohradila jsem se. „Takoví lidé neprdí. A ty bys to o mně už tuplem
neměl vědět!“
Zkřivil rty. „Nerad ti beru iluze, ale stejně jsem věděl, že prdíš. Jsi jenom člověk.“
Vzdorně jsem zavrtěla hlavou. „Měli bychom s tím skončit. Veškeré tajemství je pryč.“
Braden se znovu zasmál, sklonil se ke mně a chytil mě kolem pasu. Právě jsem docházela k závěru,
že mu dovolím, aby mi pomohl vstát, když se z kuchyně ozvala rána a po ní tlumené žuchnutí. Zalétli
jsme očima jeden k druhému a přestali se smát.
„Ellie?“ zavolal Braden.
Ticho.
„Ellie!“
Když se neozvala, vyměnili jsme si znepokojené pohledy a vyskočili na nohy. Braden se rozběhl ke
dveřím.
„Ellie!“ slyšela jsem, jak vykřikl, a při strachu v jeho hlase jsem zrychlila.
V kuchyni se mi naskytl otřesný pohled. Strnule jsem stála a pozorovala Bradena, jak klečí na
podlaze a natahuje ruce k Ellie, která sebou křečovitě škubala, rychle mrkala a měla ochablá ústa.
„Ellie?“ Braden ke mně obrátil bledý obličej. „Zavolej 999. Asi má nějaký záchvat.“
Vyřítila jsem se z místnosti. Ruce se mi třásly přívalem adrenalinu a nedokázala jsem zkoordinovat
pohyby, takže když jsem nemotorně popadla telefon z nočního stolku, vypadl mi z ruky. Se zaklením
jsem ho znovu nahmatala a vyděšeně vyběhla zpátky na chodbu, právě když to operátor na druhém
konci zvedl. „Pohotovost, koho potřebujete? Hasiče, policii nebo sanitku?“
 „Prostě omdlela.“ Braden bezmocně seděl vedle jejího ochablého těla. „Nevím, co mám dělat.
Sakra, vůbec nevím, co mám dělat.“
„Sanitku.“ Slyšela jsem, jak mě přepojili, a asi za dvě vteřiny to zvedl někdo na lékařském
dispečinku. „Moje spolubydlící,“ vyhrkla jsem udýchaně do telefonu. Začínala jsem panikařit, protože
i Braden panikařil. „Uslyšeli jsme ránu, přiběhli do kuchyně a ona měla křeče a teď je v bezvědomí.“
„Z jakého telefonního čísla voláte?“
Netrpělivě jsem to nahlásila.
„Vaše přesná adresa?“
Ve snaze nemít vztek na ženu, která mluvila jako robot, jsem oddrmolila i adresu.
„Je to její první záchvat?“
„Ano!“ vyštěkla jsem.
„Kolik jí je?“
„Třiadvacet.“
„Dýchá?“
„Dýchá, Bradene, viď?“
Přikývl a se zatnutou bradou mě pozoroval.
„Dobře, dokážete ji teď pro jistotu položit do stabilizované polohy?“
„Stabilizovaná poloha,“ opakovala jsem Bradenovi a pozorovala, jak ji okamžitě jemně přesouvá.
„Posíláme k vám sanitku. Až přijede, ohlídejte si prosím domácí zvířata, ať se nepletou
záchranářům do cesty.“
„Žádná nemáme.“
„Dobře. Zůstaňte prosím na příjmu, dokud sanitka nepřijede.“
„Bradene,“ vyhrkla jsem roztřeseně, „co se to děje?“
Zavrtěl hlavou a odhrnul Ellie vlasy z obličeje. „Nevím.“
Naši pozornost upoutal nějaký zvuk.
Od Ellie.
Rychle jsem k ní přistoupila, padla na kolena a sklonila se nad ní. Z úst jí uniklo další zasténání
a pomalu obrátila hlavu. „Co…“ Když nás uviděla, jak se nad ní skláníme, překvapeně zamrkala
zmatenýma očima. „Co to bylo?“

I když se Ellie probrala, odvezla ji sanitka. Já s Bradenem jsme skočili do taxíku a jeli za nimi do
nemocnice. Braden zavolal Elodii a Clarkovi a potom i Adamovi. Když jsme dorazili na místo, čekali
jsme a ani po příjezdu Elodie, Clarka a Adama nám nikdo neřekl ani slovo.
„Nechali jsme děti u sousedů,“ zašeptala Elodie se strachem v očích. „Co se stalo?“
Braden jí to vysvětlil. Mlčky jsem stála poblíž a v hlavě si probírala všechny nejhorší možnosti.
Nemocnice mi naháněly hrůzu a já toužila jen po tom, aby Ellie vyšla ven a ujistila nás, že se nic
neděje. Obávala jsem se, že nic jiného bych nezvládla.
„Rodina Ellie Carmichaelové?“ zavolala zdravotní sestra a všichni jsme se k ní vrhli. Upírala na nás
široké oči. „Vy všichni jste nejbližší příbuzní?“
„Ano,“ odpověděl Braden dřív, než jsme já nebo Adam stačili odpovědět.
„Pojďte za mnou.“
Ellie seděla na posteli na jednotce intenzivní péče a čekala na nás. Zamávala nám jako holčička
a mě bodlo u srdce.
„Co se ti stalo?“ Elodie se k ní rozběhla a Ellie ji konejšivě vzala za ruku.
„Elliina rodina?“
Obrátili jsme se a uviděli za sebou chlapecky vyhlížejícího doktora kolem čtyřicítky. „Ano,“
přitakali jsme jednohlasně a Ellie se unaveně usmála.
 „Jsem doktor Ferguson. Jakmile budou mít volno na magnetické rezonanci, pošleme tam Ellie na
vyšetření.“
„Na magnetickou rezonanci?“ Braden pohlédl zpátky na sestru a jeho rysy se napjaly. „Proč, Els?“
Když se k nám obrátila, z očí jí čišel strach a naše starost se na ni ještě přenášela. „Nějakou dobu mi
není dobře.“
„Co to znamená?“ zeptal se Adam netrpělivě a energicky se k ní protáhl, až sebou trhla.
„Adame.“ Zatahala jsem ho za rameno, aby ji přestal komandovat, ale setřásl mě.
„Myslím, že se doktor s těmi brýlemi spletl,“ přiznala Ellie tiše.
Doktor Ferguson si odkašlal. Zřejmě se domníval, že by měl své pacientce přijít na pomoc. „Ellie
nám řekla, že se často potýká s bolestmi hlavy, znecitlivěním a brněním pravé ruky, ztrátou energie
a poruchami soustředění. Dnes měla první záchvat. Proto ji posíláme na magnetickou rezonanci,
abychom našli něco, co by její příznaky vysvětlilo.“
„Znecitlivěním?“ zamumlala jsem a pohlédla na její ruku. Vzpomněla jsem si, jak si ji poslední
dobou mačkala a třepala s ní. Mnohokrát mi řekla, že ji bolí hlava. Do háje.
„Promiň, Joss. Ale nechtěla jsem přiznat, že je mi tak mizerně.“
„Nemůžu tomu uvěřit.“ Elodie se ochable opřela o Clarka. „Mělas nám to říct.“
Ellie se třásly rty. „Já vím.“
„Kdy bude ta magnetická rezonance hotová?“ zeptal se Braden tichým, nesmlouvavým hlasem.
Doktor Ferguson se nenechal zastrašit. „Pošlu tam Ellie, jakmile budou mít volno, ale několik
pacientů už je objednáno před ní.“
A tak čekání začalo.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 21
Po několika hodinách odvezli Ellie na magnetickou rezonanci a pak ji poslali domů. Sdělili nám, že
výsledky obdržíme co nejdříve, ale i tak to potrvá asi čtrnáct dní. Nakonec se to zkrátilo na deset, ale
i těch bylo hrozných. Všem nám vířily v hlavách nejhorší představy a připadali jsme si úplně
ochromení. Zašla jsem za doktorkou Pritchardovou, ale nedokázala jsem se donutit k tomu, abych jí
pověděla, jak se cítím. Bylo to mlčenlivé sezení.
Celých deset dní se táhlo v podobném duchu – všichni tři jsme seděli v bytě, brali telefony od
Adama a Elodie, ale nic nového jsme jim povědět nemohli. Vařili jsme si litry čaje a kávy, nosili si
jídlo z bufetu a koukali na televizi. O ničem jsme však nediskutovali. Jako by strach předem ukončil
jakoukoli smysluplnou konverzaci. A poprvé od chvíle, kdy jsme se s Bradenem začali stýkat, jsme
spolu leželi v posteli jen tak, bez sexu. Nevěděla jsem, co bych pro něj mohla udělat, takže jsem to
nechala na něm. Když jsme se milovali, tak pomalu a něžně. Jindy si mě Braden pouze překulil na
bok, objal mě, přitáhl si mě k sobě a položil si hlavu vedle té mojí. Propletla jsem s ním paži, zahákla
se chodidlem za jeho nohu a tak jsme usnuli.

***

Zavolal doktor Ferguson a chtěl mluvit s Ellie.

To bylo zlé. Působilo to hrozivě. Když Ellie odešla k telefonu, upřeně jsem se za ní dívala
a všechno, co jsem v sobě potlačovala, se dralo na povrch. Viděla jsem strach v jejích očích, ale tolik
mě stravovaly vlastní obavy, že jsem ji nemohla nijak povzbudit, a proto jsem radši mlčela. Braden ji
na tu schůzku doprovodil a já čekala ve velkém, chladném a tichém bytě, dívala se na vánoční
stromeček a nemohla uvěřit, že Vánoce budou už za deset dní.
Dvě hodiny, kdy byli pryč, jsem seděla na své železné krabici, aby se její víko neotevřelo. Jinak
bych vůbec nedokázala dýchat.
Když jsem uslyšela, jak se otvírají dveře, zmocnil se mě pocit, jako bych plavala pod vodou a vší
silou bojovala proti jejímu tlaku. Do obývacího pokoje vstoupil Braden. Byl bledý a oči měl tak
zakalené, že jsem to pochopila dřív, než jsem pohlédla na uslzenou Ellie. Věděla jsem, jaké je to cítit
strach, který čiší z někoho jiného, věděla jsem, jak zármutek zhustí atmosféru, udeří člověka do hrudi
a způsobí, že ho bolí celé tělo – oči, hlava, ruce, nohy, dokonce i dásně.
„Něco našli. Nádor.“
Zalétla jsem očima k Ellie a ta pokrčila rameny. Roztřesenými ústy ze sebe vypravila: „Poslali mě
k neurologovi, doktoru Dunhamovi v Západní všeobecné. Mám tam zajít hned zítra a promluvit si
s ním o dalším postupu. Jestli to bude vyžadovat operaci a jestli to není zhoubné,“ zakončila.
Tohle nemohla být pravda.
Jak jsem to mohla připustit?
Zmateně a vztekle jsem o krok couvla. Nemohla jsem uvěřit, že se to děje znovu.
Všechno to byla moje vina.
Pustila jsem je k sobě, porušila pravidla a vrátila se zpátky na začátek!
Sakra.
Sakra!
SAKRA!
Ty zděšené výkřiky se však odrážely pouze v mé hlavě. S kamenným obličejem jsem na Ellie kývla.
„Dostaneš se z toho. Zatím nic nevíme.“
Přesto jsem to věděla. Věděla jsem to. Jsem prokletá. Nikdy nemůžu být šťastná. Od začátku jsem
tušila, že se přihodí něco zlého. Co jsem to Ellie provedla?
Ellie? Trápila jsem se kvůli ní. Chtěla jsem ji zbavit strachu. Chtěla jsem, aby se uzdravila.
Přesto jsem s tím nic neudělala.
Místo toho jsem ji zastrčila do železné krabice. „Dnes večer sloužím v baru. Předtím si půjdu
trochu zacvičit.“ Kývla jsem na ně jako robot a chystala se kolem nich protáhnout.
„Jocelyn?“ Braden mě chytil za ruku, oči plné obav a strachu. Nemohl uvěřit mému postoji.
Potřeboval mě.
Jenže já nechtěla, aby mě potřeboval.
Jemně jsem uvolnila svou paži a chladně se usmála. „Mějte se.“
A potom jsem odešla a nechala je s jejich strachem samotné.

Nešla jsem do posilovny, ale na edinburský hrad, než zavřou. Rychle jsem vyběhla nahoru po
královské cestě, mráz mě štípal do tváří a plíce měly co dělat, aby se se studeným zimním vzduchem
vypořádaly. Přešla jsem padací most, zaplatila vstupné, prošla pod kamenným obloukem a vydala se
po oblázky vysypané pěšině, která se vinula vpravo nahoru k hlavní cestě. Tam jsem se obrátila
doprava ke hradbám. U Mons Meg, jednoho z nejstarších kanonů na světě, jsem se zastavila
a společně jsme se dívali na město. Ten výhled dokonce i v mrazivém oparu vyrážel dech. Zaplatila
jsem nezanedbatelné vstupné na hrad jen kvůli němu a jeho velkoleposti. Dělala jsem to pokaždé,
když jsem začala panikařit, že nikdy nenajdu klid, o který usiluju, a dnes jsem to opravdu potřebovala.
Poslední dobou jsem strkala hlavu do písku a předstírala, že láska k lidem nemá žádné následky. To
mě dostalo tam, kde jsem byla. Stačilo šest měsíců, a opět jsem ztrácela půdu pod nohama.
Takové úvahy byly sobecké.
Věděla jsem to.
Trpěla Ellie, ne já.
Ale ani tohle nebyla pravda.
Ellie Carmichaelová byla jedinečná. Byla líbezná, milá, trochu potrhlá, zábavná, nesobecká…
a patřila do rodiny, první, kterou jsem od ztráty vlastních rodičů a sestry měla. Chovala jsem se k ní
ochranitelsky, bolelo mě, když byla raněná, myslela jsem na její štěstí a na to, jak bych jí zlepšila
život. Dokonce ani s Rhian jsme si nebyly tak blízké.
Ellie pro mě byla skoro tak důležitá jako Dru.
A teď jsem ji měla ztratit.
Sesula jsem se na studenou kamennou zem vedle kanonu a ve snaze potlačit bolest jsem si ovinula
paže kolem těla. Napadlo mě, že pokud si to všechno uspořádám v hlavě, možná se těch skličujících
pocitů zbavím. Třeba si s Ellie nejsme tak blízké, ani jsme nikdy nebyly. V tom případě by se mě její
ztráta nijak nedotkla.
Z úvah mě vytrhlo vyzvánění telefonu. Trhla jsem sebou a žaludek se mi sevřel strachem. Když
jsem uviděla, že je to Rhian, vydechla jsem úlevou.
„Ahoj,“ promluvila jsem chraplavě.
„Ahoj,“ zahalekala Rhian překvapivě vesele. „Jak je? Volám jen proto, že za tři dny letíme
s Jamesem do Edinburghu a potom pokračujeme do Falkirku, abychom tam zůstali přes Vánoce u jeho
matky. Než nám pojede vlak, stavíme se u tebe, takže potřebuju tvou adresu, zlato.“
Hrozné načasování. „Právě teď je v bytě trochu dusno. Nemůžeme si místo toho zajít na kafe?“
„Proboha, Joss, mluvíš hrozně. Děje se něco?“
Nechci o tom mluvit po telefonu. „Vysvětlím ti to, až se uvidíme. Takže to kafe platí?“
„Jo, dobře.“ Pořád působila ustaraně. „V té kavárně v knihkupectví na Princes Street. V úterý ve
tři.“
„Těším se.“ Zavěsila jsem, vstřebávala krásný výhled a potom přejela pohledem nahoru k bílým
oblakům se světlými břichy a zamračenými obličeji. Bylo to jen obrovské množství plovoucího
chmýří, které nebylo tmavé ani těžké.
Pokud nic neváží, nepřinesou žádný déšť.

Jo mě chytila za ruku dřív, než jsem stačila přijmout objednávku dalšího zákazníka, a odtáhla mě do
místnosti pro personál. Založila si ruce v bok a stáhla obočí. „Chováš se hrozně divně.“
Pokrčila jsem rameny a přitom se ještě víc zahalila do přikrývky necitlivosti, které jsem se
odmítala vzdát. „Jsem jen unavená.“
„Ne.“ Jo se znepokojeným výrazem popošla o krok dopředu. „Něco se s tebou děje, Joss. Koukni,
vím, že si nejsme zrovna blízké, ale když jsem měla problémy, vždycky jsi mi podala pomocnou ruku,
takže jestli si potřebuješ s někým promluvit, jsem tady.“
Nechci, abys tu byla kvůli mně. „Nic mi není.“
Zavrtěla hlavou. „Máš v očích úplně mrtvý pohled, Joss. Mě i Craiga to děsí. Stalo se něco?
S Bradenem?“
Ne. A už to dál nepokračuje. „Ne.“
„Joss?“
„Jo, v baru je spousta lidí – můžeme se tomuhle vyhnout?“
Trhla sebou a potom se nejistě kousla do rtu. „Dobře.“
Přikývla jsem, obrátila se na podpatku a zamířila zpátky k baru, abych si zachovala pózu. Viděla
jsem, jak se Jo přikradla ke Craigovi a něco mu pošeptala. Prudce otočil hlavu a zadíval se na mě.
„Joss, co se s tebou, krucinál, děje?“
Místo odpovědi jsem se k němu obrátila zády.
Craig pohlédl na Jo. „Asi o tom nechce mluvit.“

K mému naprostému úžasu na mě Braden čekal před Clubem 39. Práce mi utekla jako voda.
Dokonce jsem si ani nevzpomínala, že bych něco dělala, takže mi chvíli trvalo, než jsem se vytrhla
z omámení a poznala ho. Byl neoholený, ruce měl zastrčené v kapsách elegantního dvouřadového
vlněného kabátu, opíral se o kovové zábradlí a zamyšleně se díval na zem. Když jsem vyšla na
chodník, obrátil se. Při pohledu na něj jsem sebou skoro trhla. Vlasy měl rozcuchanější než obvykle
a tmavé oči podlité krví.
Na chvíli jsem skoro zapomněla, že to, co jsme spolu během několika posledních měsíců prožívali,
už neexistuje. Pohřbila jsem to do železné krabice uvnitř sebe. Založila jsem si paže na hrudi
a zamračila se na něj. „Neměl bys být s Ellie?“
Braden si mě pátravě prohlížel. Vypadal tak mladě a zranitelně, až mě bolelo srdce. Ten pohled se
mi nelíbil. „Nalil jsem jí trochu whisky. Plakala a potom usnula vyčerpáním. Napadlo mě, že pro tebe
zajdu.“
„Měl jsi u ní zůstat.“ Donutila jsem se kolem něj protáhnout, ale pevně, téměř bolestivě mě chytil
za paži a zastavil mě.
Když jsem na něj pohlédla, už nevypadal tak zranitelně, ale spíš naštvaně. Takového Bradena jsem
znala a kupodivu jsem se s tím lépe vyrovnávala. „Jako dneska odpoledne ty?“
„Musela jsem do práce,“ odpověděla jsem bezvýrazně.
Přimhouřil oči a přitáhl si mě k sobě. Jako vždy mi nezbylo než zaklonit hlavu, abych mu viděla do
očí. „Opravdu?“ zeptal se nevěřícně. „Máš přítelkyni, která tě potřebuje. Na co si tu, krucinál, hraješ,
Jocelyn?“
„Nechápu, o čem to mluvíš.“
Pomalu zavrtěl hlavou. „Tohle nedělej,“ zašeptal zastřeným hlasem a sklonil hlavu tak, že se naše
nosy téměř dotkly. „Aspoň ne teď. Ať už se ti honí hlavou cokoli, přestaň s tím. Ellie tě potřebuje,
kotě.“ Tvrdě polkl a oči se mu ve světle pouličních lamp zablýskly. „Já tě potřebuju.“
Ucítila jsem v krku důvěrně známý pocit, že se dusím. „Neprosila jsem se tě o to,“ hlesla jsem.
Viděla jsem, jak se v jeho obličeji mihla bolest, ale pak se opět ovládl a prudce se ode mě odtáhl.
„Fajn. Na tvoje emocionální nesmysly teď nemám čas. Moje mladší sestra má možná rakovinu mozku
a potřebuje mě. Ale něco ti povím, Jocelyn,“ pobouřeně popošel dopředu a bodl mi prstem do obličeje,
„jestli ji v téhle těžké chvíli nepodpoříš, budeš se do konce života nenávidět. Můžeš se tvářit, že jsem
ti úplně lhostejný, ale nemůžeš předstírat, že pro tebe Ellie nic neznamená. Viděl jsem vás. Slyšíš
mě?“
Jeho horký dech mi vanul do obličeje a slova se vrývala do mojí duše. „Miluješ ji. Nemůžeš ji
zamést pod koberec jen proto, že je to snadnější než snášet myšlenku, že ji ztratíš. Ellie si to
zaslouží.“
Pevně jsem zavřela oči. Nedokázala jsem se vyrovnat s tím, že mě má tak dobře přečtenou, ale měl
pravdu. Ellie si zasloužila víc než mou zbabělost. Nemohla jsem se skrývat před tím, co k ní cítím,
protože to všichni viděli a rozuměli tomu. I ona to věděla. Jak bych se k ní mohla najednou obrátit
zády, když jsem dopustila, abychom se spřátelily? Kvůli ní jsem musela být statečná, i kdybych tak
přišla o všechno, co mi zbylo. „Půjdu za ní,“ slíbila jsem a otevřela oči v naději, že Braden uvidí mou
upřímnost. „Máš pravdu. Půjdu za ní.“
Zavřel oči a ztěžka vydechl. Když je otevřel, opět v nich byla něha, o které jsem si namlouvala, že
jsem ji v posledních pěti minutách nepostrádala. „Panebože. Na několik hodin jsme tě ztratili. Co si
s tebou počneme, Jocelyn?“ Napřáhl paži, jako by si mě chtěl přitáhnout blíž, ale prudce jsem
uskočila.
„Měl bys jít domů a trochu si odpočinout. Dnes večer na Ellie dohlédnu.“
Braden se napjal, zatnul bradu a opět pátral očima v mém obličeji. „Jocelyn?“
„Prostě jdi domů, Bradene.“ Obrátila jsem se a chystala se odejít, ale chytil mě za ruku.
„Jocelyn, podívej se na mě.“
Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nepustil mě. Musela jsem sebrat všechny síly, abych nasadila
tvrdý výraz a pohlédla mu zpátky do obličeje. „Běž, Bradene.“
„Co to děláš?“ zeptal se, jako by polykal smirkový papír.
„O tom si promluvíme později. Teď není čas. Jde tu o Ellie.“
Zamračil se na mě a najednou opět vypadal odhodlaně a nebezpečně. „Ať tě ani nenapadne se se
mnou rozejít.“
„Můžeme to probrat jindy?“
Místo odpovědi mě rychle přitáhl k sobě a přitiskl ke mně ústa. Když mi zezadu přidržel hlavu
a vášnivě mě políbil, cítila jsem z jeho jazyku skotskou a zoufalství. Nemohla jsem dýchat. Strčila
jsem ho do hrudi, zalapala po dechu a Braden se ode mě konečně odtáhl. Vlastně jen jeho ústa.
Rukama mě stále držel.
„Pusť mě,“ zaprosila jsem. Měla jsem oteklé a bolavé rty.
„Ne,“ pronesl drsně. „Tohle ti nedovolím. Ani na vteřinu nevěřím, že pro tebe nic neznamenám.“
Nemáš na vybranou. „Nemůžu s tebou zůstat.“
„Proč?“
„Prostě nemůžu.“
„Takovou odpověď neberu.“
Prala jsem se s ním a mračila se na něj. „Jestli se s tebou chci rozejít, musíš to přijmout!“
Skoro okamžitě vybuchl: „Na to zapomeň!“
„Nepotřebujete pomoc?“ houkl na nás nějaký opilec. Rychle jsme se k němu obrátili. Mžoural na
mě a na Bradena, který mě stále pevně držel, a mně najednou došlo, že se v pátek v noci hádáme na
George Street, kde nás může každý slyšet.
 „Jsme v pohodě,“ odpověděl mu Braden klidně, ale stále mě nepustil.
Muž pohlédl na mě. „Víte to určitě?“
Nechtěla jsem, aby to přerostlo ve rvačku – to v tu chvíli Braden opravdu nepotřeboval –, a tak jsem
přikývla. „Vím.“
Opilec na nás znovu pohlédl, a když usoudil, že si to vyřešíme sami, obrátil se a mávl na taxi.
Zabodla jsem do Bradena podrážděný pohled. „Pusť mě.“
„Ne.“
„Nemůžeš si pořád prosazovat svou jako v době kamenné.“ Prýštila ze mě bolest a lež, takže jsem
se nedokázala setkat s jeho pohledem. „Mám tě ráda, Bradene, vážně. Jsi můj přítel. Ale zašlo to moc
daleko.“
„Bojíš se. Vsadím se, že je to tak.“ Sklonil se a konejšivě mi pošeptal do ucha: „Vím, proč jsi dnes
utekla, a vím, proč utíkáš teď. Ale špatné věci se stávají, kotě – proti tomu není žádná ochrana.
Nemůžeš dovolit, aby to převzalo vládu nad tvým životem a vztahy s lidmi. Musíme si užívat čas,
který máme, ať už je jakkoli dlouhý. Přestaň utíkat.“
Měl ses stát terapeutem.
Snažila jsem se uvolnit a přehlížet nepříjemný pocit v břiše. „Proto s tím končím. Život je krátký.
Měli bychom být s lidmi, které milujeme.“
Braden ztuhl. Se zatajeným dechem jsem čekala a sbírala sílu v té lži pokračovat. Pomalu se ode mě
odtáhl a upřel na mě tvrdý pohled. „Lžeš.“
Ano. Lžu, zlato. Ale s tebou bych nepřežila. A ještě horší by bylo, že ty bys nepřežil se mnou. „Nelžu.
Nemiluju tě a po všem, čím sis prošel, si zasloužíš někoho, kdo tě milovat bude.“
Povolil sevření, ale nezdálo se, že by mě chtěl pustit. Vypadal otřeseně. Podle mě byl v šoku.
Využila jsem té příležitosti a couvla, protože jsem se bála, že pokud mu zůstanu nablízku, nakonec ve
svém ocelovém odhodlání polevím a povím mu, že jsem mizerná lhářka a že nechci, aby mě někdy
pustil.
Dnes jsem však byla dostatečně sobecká.
„Miluješ mě,“ namítl tichým, hlubokým hlasem. „Vidím to na tobě.“
Polkla jsem a donutila se setkat s jeho pohledem. „Mám tě ráda, ale to je velký rozdíl.“
Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli chce něco říct, ale potom mu oči pohasly a ostře přikývl. „Tak
dobře.“
„Takže mě necháš jít?“
Zahořkle zkřivil horní ret a o krok couvl. „Zjevně jsem tě nikdy nedržel.“ Rychle se obrátil a bez
dalšího slova vykročil do tmy.
Ani jednou se neohlédl, a to bylo dobře.
Jinak by viděl, jak Jocelyn Butlerová po dlouhé době prolévá opravdové slzy, a pochopil by, že jsem
mu lhala. Nezměrně. Protože každému, kdo mě viděl, bylo jasné, že mi právě puká srdce.

„Jsem přesvědčená, že to nebyla nejrozumnější věc, jakou jste kdy udělala, Joss. Co vy?“ zeptala se
mě doktorka Pritchardová tiše a stáhla obočí.
„Rozhodně byla nejlepší.“
„Proč si to myslíte?“
„Kdybych řekla Bradenovi po pravdě, že ho miluju, nikdy by mě nenechal být. Je hrozně neústupný.
A potom by možná strávil zbytek života se mnou.“
„Bylo by to tak hrozné?“
„Jo,“ přisvědčila jsem podrážděně. „Copak jste neslyšela, co jsem jemu a Ellie udělala? Jsem tak
vyděšená, že zase někoho ztratím, že se chovám jako blázen.“
„Ano, ale teď si to aspoň uvědomujete. To je krok správným směrem.“
 „Ne, není. Mám spoustu problémů a nemůžu slíbit, že se to nebude opakovat. To vůči němu není
fér. Už jednou ho zklamala žena, o které si myslel, že ji miluje. Kdybych s ním zůstala a pořád řešila
svoje potíže, zrazovala bych jeho důvěru. A to si nezaslouží.“
Doktorka Pritchardová naklonila hlavu. „To rozhodnutí není na vás, ale na Bradenovi. A kromě toho
nevíte jistě, jestli byste se tak skutečně chovala. Život s ním by vám mohl pomoct. Třeba vás
potřebuje.“
„Zatím mi nepomohl.“
„Braden vás přesvědčil, abyste se k Ellie vrátila, a vy jste to udělala. Řekla bych, že to byla pomoc.“
Posedlo mě tvrdošíjné odhodlání. „Neříkám mu pravdu, protože je to tak pro něj lepší.“
„Snažím se vám vysvětlit, Joss, že byste se možná měla přestat chovat jako mučednice. Třeba si
Braden myslí, že je pro něj nejlepší, když budete žít spolu. A třeba je ochotný vyrovnat se s vašimi
úzkostmi a překonávat vysoké bariéry, kterými se obklopujete.“
„Možná máte pravdu.“ S planoucíma očima jsem přikývla a snažila se přestat myslet na případnou
budoucnost s Bradenem. „Možná jsem mučednice a on by to možná zvládl. Ale zaslouží si něco
lepšího, než se mnou neustále potýkat. Zaslouží si být ve vztahu spokojený, jako byli moji rodiče.
A jestli mě jejich láska něco naučila, tak to, že na ni má Braden právo. Život je zatraceně krátký.“

***

Jakmile začne pršet, nepřestane proto, že to chceš, ale až nastane pravý čas. Když jsem se vydala
domů, stále mi tekly slzy stejně jako venku déšť a já nedokázala zaostřit. Lze jen těžko popsat, jaké to
je, mít zlomené srdce. Vím jen to, že vás sevře nepředstavitelná bolest – tepající a ostrá, která vás
téměř odrovná, soustředí se ve vaší hrudi a šíří se ven. Jenže to není všechno – sevře se vám hrdlo
a v břiše se vám stahuje uzel, stahuje a uvolňuje, stahuje a uvolňuje, dokud si nejste zcela jistí, že se
co nevidět pozvracíte.
Přinejmenším tuhle špetku důstojnosti se mi podařilo zachovat.
Jakmile jsem se dostala zpátky do bytu, bolest z rozchodu s Bradenem nahradil strach. Zadívala
jsem se pod dveře Elliina pokoje a musela se donutit k tomu, abych nevzala zpátky svůj slib, že od ní
neuteču.
Místo toho jsem udělala pravý opak.
Zula jsem si boty, sundala kabát a tiše se vplížila do jejího zšeřelého pokoje. V měsíčním světle,
které se linulo oknem, jsem uviděla Ellie, jak se v ochranném klubíčku choulí na boku. Popošla jsem
k ní, podlaha pod mýma nohama zaskřípala a Ellie okamžitě otevřela oči.
Ostražitě na mě pohlédla.
Zabolelo to.
Rozplakala jsem se ještě víc a při pohledu na moje slzy sklouzla jedna i po Elliině tváři. Beze slova
jsem si k ní vlezla do postele, a když se obrátila na záda, lehla jsem si vedle ní. Zůstaly jsme tak
spolu, moje hlava na jejím rameni, a já ji vzala za ruku a držela ji v obou dlaních.
„Promiň,“ zašeptala jsem.
„To nic.“ Elliin hlas byl zastřený emocemi. „Vrátila ses.“
A protože je život příliš krátký… „Miluju tě, Ellie. Zvládneš to.“
Slyšela jsem, jak vzlykla. „Taky tě miluju, Joss.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 22
Příští den nás tak Braden našel – jak ležíme s hlavami u sebe, držíme se za ruce a spíme
s uslzenými tvářemi jako dvě holčičky.
Neprobudil mě. Vlastně se na mě ani nepodíval.
Probrala jsem se, protože třásl s Ellie, aby ji vzbudil.
„Kolik je hodin?“ zamumlala ospale.
„Po poledni. Uvařil jsem ti něco k obědu.“ Zvuk jeho hlasu ve mně vyvolal pocit, jako by mě strčil
pěstí do hrudi. S potížemi jsem otevřela oči zalepené solí z oschlých slz a oteklé od nejhoršího pláče
od Druiny smrti. Braden se skláněl nad Ellie, odhrnoval jí vlasy z čela a oči mu láskyplně zářily. Taky
byly zakalené a vespod měly tmavé kruhy.
Vypadal hrozně.
Přesto bych se vsadila, že já vypadala hůř.
„Nemám hlad,“ namítla Ellie.
Braden zavrtěl hlavou, že takové nesmysly neuznává. „Musíš jíst. No tak, zlato, je na čase vstávat.“
Pozorovala jsem, jak Ellie přijala jeho velkou ruku a on ji jemně vytáhl z postele a odváděl ven.
Měla na sobě pomačkané lněné kalhoty, košili zkroucenou kolem těla a rozcuchané vlasy. Vypadala,
jako by se jí život právě převrátil vzhůru nohama. Ničilo mě to. Ani na Bradena jsem se nedokázala
podívat, protože jsem kvůli němu cítila nevylíčitelnou bolest.
„Jdeš s námi, Joss?“ Ellie se po mně ohlédla přes rameno.
Kvůli ní jsem přikývla, i když jsem nechtěla být Bradenovi nablízku.
Ještě horší bylo, že se našemu rozchodu nepostavil čelem. Jistě, nedíval se na mě, ani se mnou
nemluvil… ale uvařil to zpropadené jídlo pro nás obě.
Posadily jsme se s Ellie ke kuchyňskému stolu, jedly hutná míchaná vajíčka a topinku, zatímco
Braden stál, opíral se o pult a usrkával kafe. Ellie si nejdřív ticha mezi námi nevšimla, protože měla
v hlavě dost vlastních starostí a v tomto případě nepůsobilo ticho nezvykle.
Přesto, kvůli své nesobeckosti, i v této situaci postřehla, co se mezi mnou a jejím bratrem děje, a to
mnohem dřív, než jsem čekala. Mohli jsme si za to sami – nechovali jsme se zrovna nenápadně.
Vstala jsem, abych položila do dřezu svůj talíř a hrnek, a Braden se přesunul na druhou stranu
místnosti. Potom jsem se chystala vytáhnout z ledničky pomerančový džus a Braden se vrátil ke dřezu.
Pohybovala jsem se v blízkosti dřezu, abych si z kuchyňské linky vytáhla skleničku, a Braden
odstoupil zpátky k ledničce. Popošla jsem k ledničce, abych džus opět uložila, a on couvl ke dřezu.
„Co se děje?“ zeptala se Ellie tiše a při pohledu na nás svraštila obočí.
Zamumlali jsme dvakrát „nic“.
„No tak!“ Ellie se zatvářila polekaně. „Volal doktor?“
Trhli jsme k ní hlavami a okamžitě nás zaplavily výčitky. „Ne.“ Braden zavrtěl hlavou. „Na
schůzku s doktorem Dunhamem jdeme podle plánu dneska odpoledne.“
„Tak proč se chováte tak divně?“
Bezvýrazně jsme na ni hleděli, ale možná se jeden z nás prozradil, protože se na nás nedívala ani
minutu a sklesle poznamenala: „Rozešli jste se.“
Braden to nevšímavě přešel. „Els, měla bys jít do sprchy a dát se trochu do pořádku. Udělá se ti
líp.“
„Kvůli mně?“ Ellie vstala a rozevřela oči. „Rozešli jste se kvůli mně?“
Krátce jsem pohlédla na Bradena, ale díval se vážně na Ellie. Stejně jako já nechtěl její bedra
zatěžkávat dalším břemenem. Obrátila jsem se k ní. „Ne, Ellie. Kvůli tobě ne. S tebou to vůbec
nesouvisí a už to skončilo. Nedělej si kvůli nám starosti. Budeme v tomhle těžkém období stát při
tobě.“
Její výraz ztvrdl a umíněně vystrčila bradu. „Přesto zjevně jeden s druhým nemluvíte. Co se stalo?“
Braden vzdychl. „Nemiluje mě a myslím, že je to nespolehlivá a chladná mrcha. Teď se jdi
osprchovat.“
Protože nestál obličejem ke mně, neobtěžovala jsem se zamaskovat bolest, kterou jeho slova
způsobila. Nespolehlivá a chladná mrcha. Nespolehlivá. Chladná. Mrcha. Chladná. Mrcha. Mrcha.
MRCHA.
Až když Elliiny oči soucitně ztmavly, uvědomila jsem si, že ona na mě vidí.
„Bradene,“ pokárala ho tiše.
„Sprchu. Hned.“
Znepokojenýma očima zalétla zpátky ke mně. Nemohla jsem uvěřit, že si o mě dělá v takovou dobu
starosti. „Ellie, sprchu.“
„Jste horší než moji rodiče,“ ušklíbla se. Přesto usoudila, že se se dvěma nejneústupnějšími lidmi,
které zná, nebude hádat, vyšla z kuchyně a nechala nás v napjatém tichu samotné.
Konečně Braden promluvil: „Nechala sis u mě nějaké věci. Tenhle týden ti je přivezu.“
Taky měl něco u mě v pokoji. „Ty tvoje ti dám na hromadu.“
Opírali jsme se o protější konce kuchyňské linky a mluvili do zdi před sebou, ne jeden s druhým.
Braden si odkašlal. „Vrátila ses kvůli ní?“ Opravdu jeho hlas podbarvovala naděje?
„Někdy i nespolehlivé chladné mrchy drží slovo,“ odpověděla jsem upjatě a usrkla džusu.
Braden zavrčel a třískl hrnkem o pracovní desku. „Nepotřebuje tvou dobročinnost ani pocity viny.“
Krucinál.
Zjevně v něm vztek doutnal celou noc a konečně překypěl. Obrnila jsem se a pokusila se k němu
přistupovat chápavě, abych ho neranila ještě víc, než už jsem to udělala. „Důvodem není dobročinnost
ani pocity viny.“
„Takže jsem měl včera večer pravdu.“ Braden přikývl. „Miluješ ji, ale mě ne.“
„Bradene…“ Zlomil se mi hlas. Očekávala jsem od něj, že se bude chovat jako vždycky – klidně,
sebejistě a vyrovnaně, nikoli zranitelně, zahořkle a vztekle. Načasoval si to na úplně nevhodnou dobu.
Ale na druhou stranu jsem mu dala kopačky jen několik hodin potom, co se dozvěděl, že jeho mladší
sestra má možná rakovinu, takže kdo byl větší mizera? „Ani ty mě nemiluješ, Bradene.“
V očích mu zaplálo a chladně jimi přelétl po mém těle od hlavy až k patě, až jsem se zachvěla.
Upřel na mě ledový pohled. „Máš pravdu. Nemiluju tě. Jen mě rozčiluje, že musím hledat novou
partnerku, i když ta poslední nebyla v posteli vůbec špatná.“
Myslím, že jsem dobrá herečka, ale stačil by ještě jeden jeho slovní útok a úplně bych se kvůli té
bolesti sesypala. Rychle jsem se odvrátila, aby neviděl, co se mnou jeho slova udělala. „Doufala jsem,
že zůstaneme přáteli, ale to zřejmě nechceš. Můžeme se aspoň dohodnout, že spolu budeme mluvit
kvůli Ellie?“
„Kdyby to záleželo na mně, nakopal bych tě do zadku a řekl ti, ať už nikdy nepošpiníš náš práh. Ale
to Ellie zrovna teď nepotřebuje.“
Otřeseně jsem zvedla hlavu a nevěřícně na něj pohlédla. „To myslíš vážně?“
Zkřížil silné ruce na hrudi a přikývl. „Nedá se ti věřit. Máš úplně zvrácené představy. A myslím si,
že to Ellie neprospívá.“
„Včera v noci jsi chtěl, abych se kvůli Ellie vrátila.“
„Měl jsem čas si to rozmyslet. Kdybych mohl, zbavil bych se tě, ale Ellie by to ranilo.“
„Opravdu bys to udělal?“ Skoro jsem sípala. „Jen tak mě vykopl ze svého života?“
„Proč ne? Tys mi to udělala včera večer.“
„Ne. Jen jsem se s tebou rozešla. Nezbavila bych se tě nadobro.“ Zabodla jsem do něj planoucí
pohled. „Ale kdybych věděla, jak málo pro tebe znamenám, pravděpodobně bych to udělala.“
 „Hm.“ Braden přikývl. „Správně. Sice mě nemiluješ, ale máš mě ráda.“ Pokrčil rameny. „Mně
můžeš být úplně ukradená.“
Zatnula jsem čelist a tvrdě se snažila potlačit slzy.
„Vlastně jsem včera v noci ošukal nějakou jinou.“
Prolétla vám někdy břichem kulka z brokovnice? Ne? Ani mně ne. Ale mám pocit, že to, co jsem při
těchto Bradenových slovech cítila, bylo podobné. Ani ta nejlepší herečka na světě by nedokázala
zamaskovat takovou bolest.
Trhla jsem sebou, zaklonila se, podlomila se mi kolena a zděšeně jsem otevřela oči i ústa. A pak se
stalo to nejhorší. Rozplakala jsem se.
Přes slzy jsem viděla, jak Braden sevřel rty a napjatě ke mně o dva kroky popošel. „Já to věděl,“
vydechl za chůze.
„Nesahej na mě!“ vybuchla jsem. Nesnesla jsem představu, že by teď byl v mojí blízkosti.
„Nemám na tebe sahat?“ zavrčel a v očích mu zuřivě zablýsklo. „Nejradši bych tě zabil!“
„Mě?“ Obrátila jsem se, popadla talíř z odkapávače na nádobí, prudce se obrátila a mrštila mu ho na
hlavu. Sehnul se a porcelán narazil do zdi. „Já s nikým nešukala dvě vteřiny po tom, co jsme se
rozešli!“
Sáhla jsem po skleničce, abych ji po něm hodila, ale Braden ke mně přistoupil, přitiskl mi zápěstí
k bokům a narazil se mnou do kuchyňské linky. Zuřivě jsem se s ním prala, ale měl moc velkou sílu.
„Pusť mě!“ vzlykla jsem. „Tak slyšíš? Nenávidím tě. Nenávidím tě!“
„Pšš. Pšš, Jocelyn,“ promluvil konejšivě a sklonil hlavu k mému krku. „To neříkej,“ zaprosil do
mojí pokožky. „Nemyslel jsem to vážně. Lhal jsem. Měl jsem vztek. Jsem hroznej pitomec. Byl jsem
celou noc u Elodie. Klidně jí zavolej a zeptej se – poví ti pravdu. Víš, že bych ti nikdy neudělal, co se
stalo mně.“
Jeho slova pronikla hysterickým oparem a já se s ním přestala prát – a roztřásla se. „Co?“
Braden se odtáhl a upřel na mě dvě světle modré upřímné oči. „Lhal jsem ti. S žádnou jinou jsem
nebyl. Už od chvíle, kdy jsme se dali dohromady.“
Měla jsem plný nos od pláče, takže jsem zamumlala jako pětileté dítě: „Nechápu.“
„Kotě,“ do jeho hlasu se vrátila něha, i když mu z očí stále čišelo podráždění, „když ses se mnou
včera v noci rozešla, měl jsem hrozný vztek. Šel jsem za Elodií, protože jsem věděl, že bude kvůli
starostem o Ellie vzhůru, a chtěl jsem se přesvědčit, že to zvládá. Jakmile mě pustila dál, pochopila,
že se něco stalo. Vysvětlil jsem jí to a ona mi svěřila, co ti pověděla na té svatbě. Dodala, že jsi tehdy
vypadala, jako bys dostala facku. A když jsme později tančili, uvědomila si, že se v tobě spletla.“
Pustil moje zápěstí, sklouzl rukama do mých vlasů a naklonil mi hlavu tak, že jsem se nedokázala
odvrátit. „Celou noc jsem si pořád dokola omílal posledních šest měsíců a pochopil jsem, že mi lžeš.
Vím, že mě miluješ, Jocelyn, protože není možné, abys mou lásku neopětovala. To je vyloučené.“
Srdce mi bušilo a snažila jsem se potlačit strach, který mě škrábal v krku. „Tak co to mělo dneska
znamenat?“
Sklonil hlavu blíž ke mně, oči stále zastřené hněvem. „Nejsi nespolehlivá, chladná ani mrcha. Máš
problémy, což dokážu pochopit. Všichni nějaké máme. Ale jakmile mi došlo, že mi lžeš, začal jsem
chápat proč. Myslíš si, že se mi nikdy nedokážeš odevzdat. Věříš, že můžeš pořád předstírat, že mezi
námi nic není, protože kdyby se mi někdy něco stalo, mohla by sis namlouvat, že o mě nemáš zájem
a necítíš bolest.“
Proboha, odkdy se z něj stal jasnovidec?
„Umíš předstírat tak dobře, že nic necítíš. A tak mě napadlo, že pokud tě dnes ráno raním, třeba
dostanu potřebný důkaz, že lžeš.“
Probodla jsem ho pohledem, který naznačoval, že mu chci vyrvat koule z těla. „Proto jsi tvrdil, že
jsi spal s jinou?“
 Mírně přikývl a omluvným polibkem zavadil o moje rty. „Promiň, kotě. Udělal jsem to jen proto,
abych se dozvěděl pravdu… ale pokud mám být upřímný, hlavně jsem tě chtěl ranit, jako jsi to včera
v noci udělala mně.“ Oči se mu naplnily výčitkami. „Je mi to moc líto. Přísahám, že už nikdy nechci
v tvém obličeji vidět stejný pohled ani tě znovu rozplakat. Ale popravdě, plakala jsi, protože tě
představa, co jsem ti provedl, ranila. Miluješ mě.“
Snažila jsem se srovnat si myšlenky v hlavě, ale panika mi to nedovolovala. Musela jsem si
rozmyslet spoustu věcí, ale teď na to nebyl čas, protože nás Ellie potřebovala. „Tak zaprvé, abys
věděl, to byla od tebe ta nejhnusnější věc na světě. A zadruhé, teď to nemůžeme řešit.“
„Neodejdeme z téhle kuchyně, dokud nepřiznáš, že mě miluješ.“
„Bradene, myslím to vážně.“ Přísně jsem do něj strčila a on mě pustil, ale necouvl. „Pořád platí, že
jsem se s tebou rozešla. Nerozmyslela jsem si to.“
Protočil oči v sloup a já ho pozorovala, jak se snaží zachovat trpělivost. Konečně zalétl pohledem
zpátky ke mně. „Proč ne?“ vyštěkl a na bradě mu poškubával sval.
Nedokázala bych mu to vysvětlit. Našel by způsob, jak mi to vymluvit, a já prostě nemohla…
„Protože jsem si to prostě nerozmyslela. Máme před sebou náročný den a možná i dalších několik
měsíců, takže to nechme být.“
„Fajn.“ Braden rozhodil ruce a couvl. Právě jsem se chystala vzdychnout úlevou, když dodal:
„Prozatím.“
Krucinál. „Co?“
Usmál se na mě, ale i když se snažil vypadat uličnicky, byl příliš unavený a znepokojený, aby se mu
to podařilo. „Miluju tě. Jsi moje. Zabiju každého, kdo se mi tě pokusí vzít. Takže to uděláme takhle –
dokud se budeme starat o Ellie, můžeš se chovat umíněně, jak chceš, a tvářit se, že jsme se rozešli.
Dovolím ti to. Ale taky sem každý den přijdu, abych ti ukázal, o co přicházíš.“
Stále jsem měla mokré tváře a opuchlé oči. Věděla jsem, že vypadám hrozně, ale v tu chvíli mi na
tom nezáleželo. Zmocnil se mě nepřekonatelný úžas a zároveň zděšení. Měla jsem co dělat, abych
obojí potlačila. „Jsi blázen? Já svůj názor nezměním.“
„Ale změníš.“ Braden vzdychl. „V tomhle období potřebujeme jeden druhého. My všichni. A jestli
si to nedokážeš sama přiznat, použiju jakékoli nevybíravé metody, abych ti to vysvětlil. Někdy tě to
bude rozčilovat, jindy vzrušovat a něco ti opravdu poleze krkem.“
„Jsi blázen.“
„Ne.“ Prudce jsme se obrátili a spatřili Ellie, jak v županu stojí ve dveřích do kuchyně a unaveně,
ale odhodlaně se usmívá. „Bojuje za to, co chce.“
„Není jediný.“ Cvakly vchodové dveře a já uslyšela Adamův hlas. Ellie se rychle obrátila
a vykoukla na chodbu.
Čekali jsme, až se jeho kroky přiblíží, a potom se postavil vedle ní.
Proboha, vypadal příšerně. Ještě nikdy jsem ho neviděla neoholeného a na sobě měl ošuntělé staré
tričko, bundu a džíny, které pamatovaly lepší časy. Pod očima měl tmavé kruhy jako Braden a z jeho
výrazu čišelo zoufalství.
Vzal Ellie za ruku, zvedl ji ke rtům a s přivřenýma očima přitiskl rty k její pokožce. Když je
otevřel, uviděla jsem, že se v nich lesknou slzy, a stáhlo se mi hrdlo. Pozorovala jsem, jak Ellie
zatajila dech. Vzal ji i za druhou ruku a odtáhl ji do kuchyně před Bradena. Najednou vypadal, že se
mu udělalo špatně od žaludku. „Musím ti něco říct.“
Braden si založil ruce na hrudi a přejel ty dva zamračeným pohledem. „Do toho.“
Zdálo se, že Adam sebral odvahu, a já obdivně pozorovala odhodlání v jeho očích. „Jsi pro mě jako
bratr. Nikdy bych neudělal nic, čím bych ti ublížil. Vím, že ti nepřipadám jako vhodný partner pro
mladší sestru, ale miluju Ellie, Bradene. Miluju ji už dlouho a nemůžu s ní nebýt. Ztratil jsem spoustu
času.“
 Ellie a já jsme zatajily dech, zatímco dva nejlepší přátelé stáli proti sobě.
Braden s nečitelným výrazem zalétl očima k Ellie. Bože, když chtěl, uměl člověka zastrašit.
„Miluješ ho?“
Adam na ni pohlédl a ona mu stiskla ruku. S drobným pousmáním se obrátila k bratrovi. „Ano.“
Braden pokrčil rameny a nenuceně sáhl po konvici, aby dal vařit vodu. „Pokud jde o ten ztracený
čas… už dávno mě z vás dvou bolela hlava.“
Otevřela jsem ústa stejně jako Adam s Ellie. Ani jednou za celou dobu, kdy jsem s Bradenem
chodila, nedal najevo, že ví, co se mezi Adamem a Ellie odehrává. Byl zpropadeně dobrý herec.
„Fakt už mi lezeš na nervy,“ oznámila jsem a hrubě se kolem něj protáhla. Krátce jsem se zastavila
u Ellie a Adama, abych jim řekla: „Jsem kvůli vám dvěma moc šťastná.“ A potom jsem rychle odešla
po chodbě ke koupelně, abych se toho otravného Bradena, který všechno ví nejlíp, zbavila.
V hlavě se mi odrážel jeho tichý, chraplavý smích poté, co sebevědomým hlasem prohodil:
„Opravdu mě miluje.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 23
Ellie nechtěla kolem té schůzky s neurologem dělat velký poprask, takže dovolila jen Elodii
a Clarkovi, aby ji tam odvezli. Bylo trochu překvapivé, že se to konalo v neděli, ale Braden se do věci
vložil a domluvil – pravděpodobně zvýšeným hlasem a možná i díky tomu, že znal někoho z vedení
nemocnice –, aby neurolog prohlédl Ellie co možná nejdřív.
Elodie s Clarkem ji vyzvedli asi před hodinou a nechali Hannah s Declanem u nás. Ještě s Bradenem
a Adamem jsme seděli v obývacím pokoji, dívali se na hodiny a hlídali telefony. Musela jsem si
odskočit a Braden uvařil další kávu. Adam se vůbec nehnul z místa.
Za dvě hodiny se Hannah choulila vedle mě, Braden pozoroval Declana, který usnul na druhé
pohovce, a Adam měl zavřené oči. Dokonce i Hannah si všimla jeho znepokojení a natáhla se k němu,
aby mu stiskla ruku. Adam se na ni vděčně usmál a já dívku políbila na jemné vlasy, protože byla
úplně stejné zlatíčko jako Ellie, o kterou jsme se teď všichni strachovali.
Konečně se otevřely dveře.
Vyskočili jsme, tedy kromě Declana, který se probudil a mátožně se pokusil vstát.
Elodie vstoupila do obývacího pokoje jako první, ale nedokázala jsem zhodnotit její výraz. Pohlédla
jsem za ni a spatřila Clarka, který držel Ellie kolem ramen. Přísahám, že jsem měla co dělat, abych se
nerozplakala.
„Tak co?“ Adam k nim popošel a Clark ji okamžitě pustil.
Ellie se o Adama opřela a rozechvěle se usmála. „Sedněte si. Povím vám to.“
„Uvařím trochu čaje.“ Elodie kývla a odešla z pokoje. Všichni jsme se posadili na kraje sedadel.
Ellie si zhluboka povzdychla. „Dobrá zpráva je, že můj nádor je vlastně velká cysta složená ze dvou
menších. Nachází se na povrchu pravé hemisféry, takže ji můžou celou odstranit. Doktor Dunham si
myslí, že je velmi pravděpodobně nezhoubná. Prý je tam už dlouho a pomalu roste, takže je ji potřeba
ze zjevných důvodů odstranit. Za dva týdny musím na operaci a pak pošlou vzorky na biopsii.“ Ellie
se s roztřesenými rty usmála. „Mám z toho trochu strach, ale doktor Dunham tvrdí, že riziko u těchto
operací je asi dvouprocentní a existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že je ten nádor rakovinný.“
Okamžitě nám spadl obrovský kámen ze srdce a všichni jsme vydechli úlevou. Nejdřív se k Ellie
vrhl Braden a přitáhl si ji do náruče, dokud nezasípala, že nemůže dýchat, a současně Clark ujistil
stále trochu ospalého Declana, že se Ellie uzdraví. Braden ji konečně s hlasitým polibkem na čelo
pustil, a než popadla dech, byl u ní Adam a přede všemi ji políbil přímo na ústa. Byl to vášnivý
a odvážný polibek.
„Však už bylo na čase,“ poznamenal Clark s povzdechem.
Při té poznámce se Ellie zasmála. Zřejmě si až nyní uvědomila, že jsem měla celou dobu pravdu.
Ona a Adam se posledních několik měsíců opravdu chovali velmi čitelně.
„Je tu něco legračního?“ zeptala se Elodie, jakmile vešla zpátky do pokoje.
Využila jsem příležitosti a přitáhla si Ellie do náruče. „Bylo to mých nejhorších čtyřiadvacet hodin
za velmi dlouhou dobu, Ellie.“
Odtáhla se a pohlédla na mě. „Omlouvám se, že jsem ti přidělala starosti.“
„Ty? Není to tvoje vina, takže se nemáš za co omlouvat. Jen mě mrzí, čím vším si musíš projít.“
Vzdychla jsem a pohlédla na čaj a kávu, které Elodie přinesla do pokoje. Omluvně jsem se na Elodii
zadívala a poznamenala: „Mám dojem, že by to chtělo něco silnějšího.“
Zvedla obočí. „Máte tu něco?“
„Bohužel ne.“ Pohlédla jsem na Ellie. „Ale kousek odsud je hospůdka, kterou ještě neznáme. Možná
je na čase ji vyzkoušet. Tam něco mít budou.“
„To zní dobře,“ souhlasila Ellie.
 „Taky si myslím,“ přikývl Clark.
„Máme s sebou děti,“ ohradila se Elodie.
Popadla jsem z konferenčního stolku peněženku. „Pokud mají dospělý doprovod, můžou jít s námi.
Dají si kolu.“
Elodie si stále nebyla jistá.
Povzbudivě jsem se na ni usmála. „Dáme si jen jednu skleničku. Jako přípitek na oslavu.“
„Clark se může napít. Odvezu nás domů,“ nechala se Elodie obměkčit a my popadli svoje věci
a připravili se k odchodu.
Elodie s Clarkem nejdřív vypravili děti. Adam objímal Ellie a ona se k němu tiskla. Na někoho, kdo
měl jít za několik týdnů na vážnou operaci, vypadala překvapivě šťastná. Ale na druhou stranu jsme
byli víc než čtyřiadvacet hodin přesvědčeni, že má rakovinu, a pak jsme zjistili, že ji pravděpodobně
nemá… A navíc měla konečně Adama přesně tam, kde ho chtěla mít.
My s Bradenem jsme zůstali vzadu a já dostala první ochutnávku toho, co mi předtím slíbil. Zavadil
prsty o moje pozadí, aby mi pomohl ze dveří, a vůbec to nebylo legrační.
Věděl, jak jsem na těch místech citlivá.
Snažila jsem se nezachvět a obrátila jsem se, abych zamkla, ale Braden se postavil těsně za mě,
takže jakmile jsem se otočila, narazila jsem do něj.
„Omlouvám se.“ Uculil se a pomalu se pohnul tak, že moje ňadra zavadila o jeho hruď.
Cítila jsem, jak mi ztvrdly bradavky, a při žáru, který mi pulzoval mezi nohama, jsem sebou trhla.
Sjela jsem ho zničujícím pohledem. „To určitě.“
Braden se tiše zasmál, čekal, až se skloním a zamknu, a pak jsem na sobě ucítila jeho stín. Zvedla
jsem hlavu a uviděla vedle sebe jeho ruku přitisknutou ke dveřím. Když jsem otočila hlavu, zjistila
jsem, že mě svými pažemi chytil do pasti. „Potřebuješ pomoct?“
Přimhouřila jsem oči. „Odprejskni, než ti udělám z koulí kroužek na klíče.“
Musím říct, že dělal, co mohl, aby se nesmál, ale bylo to marné. „Kotě, určitě víš, že kvůli takovým
řečem tě miluju ještě víc.“
„Vypadáš jako násilník.“
„To je mi jedno, pokud to funguje.“
„Nefunguje.“
„Ještě pár dní, a bude.“ Rychle mě políbil na tvář, a než jsem ho mohla zabít, prudce se odtáhl.
Vyšli jsme ven.
„Tak co je, lidi?“ zavolala na nás Ellie z chodníku. Elodie, Clark a děti už byli bůhvíkde. „Proč vám
to tak dlouho trvá?“
„Jocelyn škemrá o sex, ale řekl jsem jí, že si vybrala tu nejnevhodnější dobu,“ houkl na ni Braden,
přičemž se na něj kolemjdoucí uchechtli.
Vztekle, a to z mnoha důvodů, jsem se za nimi vyřítila. „V pohodě, zlato,“ odpověděla jsem stejně
hlasitě. „Mám hračku, která stejně odvede lepší práci.“ S těmi slovy jsem vtrhla do hospody, kde už si
mě nemohl před dětmi dobírat.
A i když to bylo nedospělé – a vzhledem k okolnostem, proč jsme šli na skleničku, i zcela
nevhodné –, neubránila jsem se pocitu uspokojení, že jsem měla konečně poslední slovo.

Přiznávám, že jsem se zachovala jako hrozný zbabělec.

S Rhian a Jamesem jsem se v úterý nesetkala, jak jsem slíbila. Místo toho jsem jí napsala e-mail,
v němž jsem vysvětlila Elliinu situaci a dodala, že ji nechci nechat v tuhle chvíli samotnou. Pokud
Rhian připadalo divné, že si nemůžu vzít na dvě hodiny volno, abych se s nimi viděla, nechala si to
pro tebe. Stejně jako to, že jsem jí radši napsala, než zatelefonovala.
Popravdě, poslední dobou jsem Ellie skoro neviděla, protože se do jejího pokoje prakticky
nastěhoval Adam a vyšli odtamtud jen na svačinu, nebo aby se vykoupali.
Ve skutečnosti jsem se nechtěla s Rhian a Jamesem setkat.
A proč?
Protože jsem na ni přednedávnem chrlila nesmysly po telefonu, aby před Jamesem neutíkala jen
proto, že má strach, co pro ně budoucnost nachystá, a vůbec jsem netoužila, aby mi Rhian udělala
přednášku kvůli rozchodu s Bradenem a tomu, že jsem naprostý pokrytec.
Můj vztah s Bradenem byl úplně jiný.
Opravdu.
Dobře, měla jsem prostě strach. Ne, byla jsem vyděšená. A měla jsem na to plné právo. Stačilo se
podívat, jak jsem reagovala na Elliinu situaci, a bylo mi jasné, že by se mnou Braden prožíval očistec.
Kromě toho jsem bez něj vedla mnohem klidnější život. Jen málokdy jsem si dělala s něčím starosti,
nic mě nevyvedlo z míry, a pokud jsem nebyla šťastná, tak jsem aspoň nebyla nešťastná. S Bradenem
jsem cítila silné emoce, které mě vyčerpávaly. Když jsem si odmyslela sex, zůstala mi jen hromada
nepříjemných pocitů. Obavy, že bych ho mohla unavit a přestal by mě mít rád. Žárlivost, a ačkoli jsem
nikdy nežárlila, teď jsem si brousila drápy pokaždé, když jsem viděla, jak s ním nějaká žena flirtuje.
Strach o něj, jako bych neměla dost starostí sama se sebou, takže mi teď hrozně záleželo na tom, jestli
je zdravý a šťastný. A bylo toho mnohem víc. Takhle jsem si klid nepředstavovala.
Líbilo se mi žít tak, jak jsem žila, než jsem poznala Bradena.
Tehdy jsem byla odvážná, vyrovnaná a nezávislá.
Současná Joss byla sentimentální husa.
To, že Braden dostál svému slovu, mi nepomáhalo. Kdykoli mohl, zastavil se v bytě, a ačkoli jsem
mu řekla, že Ellie má práci, pořád se mi pletl pod nohama.

„Myla jsem nádobí, když se ke mně ten zákeřňák zezadu připlížil a objal mě kolem pasu. A pak mě
políbil. Přímo sem.“ Pobouřeně jsem si ukázala na krk. „Nemůžu ho nechat zatknout nebo tak něco?“
Doktorka Pritchardová se ušklíbla. „Za to, že vás miluje?“
Odtáhla jsem se a znechuceně zavrtěla hlavou. „Doktorko Pritchardová,“ pokárala jsem ji tiše, „na
čí straně vlastně jste?“
„Na Bradenově.“

Ve čtvrtek večer, dva dny po Vánocích, jsem zaskakovala za kolegu v baru. Ellie měla jít za tři dny
na operaci.
Měla jsem za sebou vyčerpávající týden, kdy jsem se vyhýbala Bradenovi, a kdykoli Ellie vyšla ze
svého pokoje, snažila jsem se ji ohledně té operace uklidnit. Vyhýbat se Bradenovi vůbec nebylo
snadné. Darren skončil ve funkci ředitele Fire, protože jeho manželka otěhotněla a vyžadovala, aby
pracoval normálně od devíti do pěti, a tak mu Braden sehnal místo ředitele v jednom městském
hotelu, který patřil jeho příteli. I když musel zaučit nového ředitele, našel si čas, aby přišel
a obtěžoval mě. Nejdříve došlo k tomu incidentu u dřezu, na který jsem možná reagovala přemrštěně,
protože ve mně vyvolal vzpomínku na rodiče, pak vstoupil do koupelny, právě když jsem se
sprchovala, aby se zeptal, kde je dálkové ovládání na televizi, a obědval v kuchyni bez košile, protože
si ji prý „náhodou“ polil kávou a musel ji hodit do pračky. Kromě toho se na mě mnohokrát
bezdůvodně díval a přísahám, že mě svlékal očima. Už jsem to téměř vzdala, když ve svém zájmu
začal mírně ochabovat.
Samozřejmě že bych mu stejně nepodlehla.
Začalo to pár dní před Vánocemi, když jsme byli na štědrovečerní večeři s Elliinou rodinou
a Braden se choval jako dokonalý džentlmen. Jediný trapný okamžik nastal, když jsme si měli
vyměnit dárky. Oba jsme je koupili už před nějakou dobou, takže byly mnohem dražší, než jaké by si
dali obyčejní přátelé. Bradenovi se podařilo sehnat podepsaný výtisk mé oblíbené knihy od mého
nejoblíbenějšího autora. Vůbec netuším, jak to dokázal. A zmínila jsem se o tom nádherném
diamantovém náramku? Hm. Já mu dala první vydání jeho oblíbeného románu, Hemingwayovy Fiesty.
Byl to ten nejdražší dárek, jaký jsem kdy koupila, ale za to, když ho rozbalil a usmál se na mě, to
stálo.
Do háje.
Možná jsem čekala, že své úsilí ještě vystupňuje, ale udělal pravý opak… a prostě se vypařil.
Přemítala jsem, jestli je to nová taktika.
Proto jsem byla na stráži, když se ve čtvrtek s Ellie a Adamem nezastavil. Před týdnem, když jsem
si vzala mimořádnou službu, je vytáhl do baru, posadil se naproti pultu, a buď mě pozoroval, nebo
flirtoval s půvabnými děvčaty. Předpokládala jsem, že je to součást jeho slibu, jak mě rozčilovat.
Opravdu mě tedy překvapilo, že tam ve čtvrtek nebyl.
Když jsem se vrátila z práce, Ellie ještě nespala. Vyšla ze svého pokoje a nehlučně za sebou zavřela
dveře. „Adam spí,“ zašeptala a šla za mnou do obývacího pokoje.
Usmála jsem se na ni přes rameno. „Není divu. Vždyť toho ubožáka utaháš.“
Ellie se na mě ušklíbla a posadila se na pohovku vedle mě. „Tak to není. Tedy… jen trochu.“
Zčervenala a oči se jí rozzářily štěstím. „Hodně si spolu povídáme. A vysvětlujeme si všechna
nedorozumění. Zdá se, že mě už dlouho miloval.“
„Ale, neříkej.“
„Moc legrační.“
„Když už mluvíme o legraci, Braden se dnes večer neukázal v baru.“
Jeho sestra po mně ostražitě pokukovala. „Musel vypomoct ve Fire. Zklamalo tě, že nepřišel?“
„Ne,“ odpověděla jsem, možná až příliš rychle. Krucinál, stýskalo se mi po tom, jaká jsem byla, než
jsem se seznámila s Bradenem. „Jen jsem si všimla nedostatku ega v místnosti a pomyslela si, páni,
kde je Braden?“
Ellie se nezasmála. Místo toho mi věnovala mateřský nesouhlasný pohled. „Braden má pravdu.
Miluješ ho. Tak proč ho vodíš za nos? Líbí se ti, že za tebou běhá?“
Zvedla jsem obočí. „Ty nádory ti popletly hlavu, viď?“
Ušklíbla se.
„Je ještě brzy na nemocniční humor?“
Přimhouřila oči.
„Přijde na něj někdy řada?“
„Nikdy, Joss. Nikdy.“
Trhla jsem sebou. „Promiň. To bylo hnusný.“
„Ne. Hnusný je, že používáš moje nádory, abys změnila téma. Zbožňuju tě, Joss, ale bratra taky.
Proč mu to děláš?“
„Nedělám to jemu. Dělám to pro něj.“ Obrátila jsem se k ní, upřela na ni upřímné oči a snažila se ji
přimět k pochopení. „Nezvládám krizové situace. Nejsem na to hrdá, ale je to tak. Jen se podívej, jak
jsem od tebe odešla, když jsi mě potřebovala. A Braden mě potřeboval taky.“
„Přesto ses vrátila,“ namítla. „Byla jsi v šoku, ale od té doby jsi tu neustále.“
„Braden mě k tomu přemluvil,“ přiznala jsem. „Musel do mě natlouct trochu rozumu. A když to
udělal, uvědomila jsem si, že nedokážu ochránit sebe ani jiné lidi před špatnými věcmi. Protože mě
pronásleduje smůla, někdy se to pravděpodobně přihodí znovu. Až se to stane, nemůžu zaručit, že zase
neuteču, a to nemůžu Bradenovi udělat. Se mnou by byl chvíli nahoře, chvíli dole a po tom, jakým
peklem ho donutila projít jeho bývalá manželka, si zaslouží klid.“
„Joss, mluvíš jako cvok. Ale to nejsi. Tvůj jediný problém je v tom, že se nestavíš čelem tomu, co
se stalo tvé rodině, a nezačínáš se s tím smiřovat.“
 Zaklonila jsem hlavu na pohovku. „Mluvíš jako doktorka Pritchardová.“
„Kdo?“
„Moje terapeutka.“
„Chodíš k terapeutce? Jak to, že o tom nevím?“ Poplácala mě po paži.
„No tak.“ Trhla jsem sebou a odtáhla se od ní.
„Právě o tomhle mluvím.“ Ellie měla vztek a oči jí plály stejně jako Bradenovi, když byl naštvaný.
„Jsem tvoje nejlepší přítelkyně, a přesto jsi mi neřekla, že chodíš k terapeutce. Braden to ví?“
„Ano,“ odpověděla jsem jako vzdorná puberťačka.
„Aspoň něco.“ Nevěřícně zavrtěla hlavou. „Musíš se s tou ztrátou začít smiřovat, Joss. Až to uděláš,
nebude ti to ostatní připadat tak zdrcující. A uvědomíš si, že s Bradenem můžeš brát život takový, jaký
je. Nemusíš ho chránit před tím, aby byl s tebou. Je to dospělý muž, ví o tobě víc než já a, světe, div
se, pořád s tebou chce být.“
„Moc legrační. Opravdu mluvíš jako doktorka Pritchardová.“
„Ve vší vážnosti, Joss, myslím, že se musíš přestat chovat jako janek.“
„Nechovám se jako janek.“ Přesto jsem si ji pozorně prohlížela a zachytila její výraz. „Co je? Co
víš?“
Chvíli mlčela, skoro jako by si nebyla jistá, jestli mi to má říct. Sevřel se mi žaludek.
„Dneska jsme šli s Adamem na oběd.“
„Já vím. Byla jsem tady a četla jsem si rukopis, na který jsem několik dní ani nesáhla.“
„Hm.“ Ellie se vyhnula mému pohledu. „Sešli jsme se tam s Bradenem.“
„A?“
Loupla po mně očima a při znepokojení, které z nich čišelo, jsem se napjala. „Byla s ním jeho nová
ředitelka Isla. Je to přes sto pětasedmdesát centimetrů vysoká ohromující blondýna, která je shodou
okolností taky chytrá a zábavná.“
Ucítila jsem, jak se mi srdce zřítilo do žaludku.
„Joss, jeli po sobě.“ Zavrtěla hlavou. „Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale flirtovali spolu a Braden…
byl velmi pozorný. Zdálo se, že si jsou blízcí.“
Žárlivost je hrozná věc – vyvolává v člověku téměř stejně stravující bolest jako hluboký žal a já
bych to měla vědět, protože jsem cítila obojí současně. Připadalo mi, jako by mi někdo rukama otevřel
hruď, vyňal z ní srdce a plíce a nahradil je hromadou kamení. Upřeně jsem hleděla na vánoční stromek
a v hlavě mi vířily zmatené myšlenky. Proto jsem Bradena poslední dobou skoro neviděla.
„Joss?“ Ellie se dotkla mé paže.
Pohlédla jsem na ni, odhodlaná neplakat. Smutně jsem se usmála. „Takže jsem měla pravdu.“
Ellie začala vrtět hlavou.
„Ne, je to tak dobře.“ Vstala jsem, protože jsem potřebovala být sama. „Rozešla jsem se s ním,
protože si zaslouží najít někoho slušného a normálního. Aspoň se teď kvůli tomu nemusím cítit
provinile, poněvadž jsem měla od začátku pravdu. Nemiluje mě. Člověk nesbalí někoho hned potom,
co se rozešel se svou životní láskou, ne? Je to tak dobře.“ Vykročila jsem ke dveřím obývacího pokoje
a Ellie se vyškrábala ze sedadla.
„Ne!“ vykřikla. „Tak to není. Proto jsem ti to neříkala.“ Šla za mnou na chodbu, ale skoro jsem ji
neslyšela, protože mi hrozně hučelo v uších. „Joss, řekla jsem ti, že by ses měla přestat chovat jako
janek a zase se k němu vrátit. Poslouchej, možná že…“
Zabouchla jsem jí dveře před nosem.
„Joss.“ Zabušila na ně.
„Dobrou noc, Els!“
„Do háje,“ zamumlala a potom se její kroky vzdálily.
Snažila jsem se, opravdu. Ale když jsem se schoulila na postel, nedokázala jsem potlačit slzy.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 24
„Ellie jde zítra na operaci.“
Doktorka Pritchardová přikývla. „Jste nervózní?“
Se staženým žaludkem jsem přikývla. „Její doktor má skvělá doporučení a je přesvědčený, že se to
obejde bez komplikací, ale přesto mám strach.“
„To je přirozené.“
Pomalu jsem vydechla a mírně se pousmála. „Na konec ledna jsem si zarezervovala letenku do
Virginie. Odletím, až se Ellie trochu zotaví.“
Doktorka Pritchardová zvedla obočí až k vlasům. „Opravdu? Co vás k tomu vede?“
Elliina statečnost a Bradenův nový vztah. „Braden poznal nějakou ženu, přesně jak jsem chtěla. Ale
největší odvahu mi dodala Ellie. Je velmi statečná. Včera večer jsme spolu seděly a povídaly si. Čeká
ji těžká operace, a přitom si dělá starosti o mě, že jestli se nezačnu smiřovat s minulostí, nikdy na tom
nebudu líp.“
Doktorka Pritchardová se smutně usmála. „Ellie vás přesvědčila během jednoho rozhovoru, abyste
udělala to, k čemu se vás snažím přimět skoro půl roku?“
„Navzdory diagnóze se chová tak statečně, že si vedle ní připadám jako ten nejhorší zbabělec.“
„Budu si to muset přidat k svému repertoáru.“
Zasmála jsem se, ale pak se můj smích vytratil a rozhostilo se napjaté ticho. „Mám hrozný strach,“
přiznala jsem konečně. „Nechala jsem věci po rodičích v jednom skladišti. Zajdu k jejich hrobům
a pak s těmi věcmi snad konečně něco udělám.“
„Nezmínila jste se, že si je stále necháváte.“
„Jo. Jsou uložené ve skladu a předstírám, že neexistují.“
„Rozhodla jste se k velmi dobrému kroku, Joss.“
„Jo. To doufám.“
Teď se zamračila. „Braden s někým chodí?“
Ignorovala jsem tu bolest. „Přesně to jsem chtěla.“
„Vím, že jste to říkala, Joss, ale i tak nemůže být snadné vidět ho tak brzy s jinou ženou. Zvlášť
když za vámi běhal a sliboval vám, že to nevzdá.“
„Je to jen další důkaz, že jsem měla pravdu. Nemiluje mě.“
„Určitě se s tou novou přítelkyní stýká? Nejde o nějaké nedorozumění?“
„Podle Ellie ne.“
„V tom případě je možná výlet do Virginie přesně to, co právě teď potřebujete.“
„Vlastně to není výlet.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Rozhodla jsem se, že jakmile se Ellie uzdraví,
přestěhuju se zpátky natrvalo. Koupím si tam nějaký byt a pak se vrátím do Edinburghu a vyřeším tu
svoje záležitosti…“
Doktorka Pritchardová zavrtěla hlavou. „Tomu nerozumím. Říkala jste, že Edinburgh je váš domov.
A Ellie členka rodiny.“
„To ano. Vždycky jí bude.“ Smutně jsem se usmála. „Ale nemůžu se dívat, jak Braden žije s někým
jiným,“ přiznala jsem. „Konečně se mu podařilo zlomit můj odpor. Vlastně vám všem – Ellie, vám
i jemu. Myslíte si, že nevím, že je nesmysl od něj utíkat?“ Přistihla jsem se, že zvyšuju hlas.
„Uvědomuju si to, ale nic s tím nenadělám. Jako by ve mně byl někdo jiný, kdo ho odmítá, protože
mám hrozný strach, že ho ztratím.“
„Joss,“ promluvila doktorka tichým, konejšivým hlasem, „je to nerozumné, ale pochopitelné. Jako
dívka jste utrpěla obrovskou ztrátu. Braden ví přesně, co děláte. Proto o vás tak dlouho usiloval.“
„Vzdal to úsilí při pohledu na první dlouhé nohy, které šly kolem.“
 „Proto ve skutečnosti odjíždíte?“
„Vím, že se chovám jako blázen. V jednu chvíli jsem pevně rozhodnutá, že s ním být nechci,
a jakmile zjistím, že má nějakou jinou, jsem na dně. Taky s ním nechci být proto, že mě zjevně
nemiluje jako já jeho. Jen ho vzrušovalo mě pronásledovat.“
„Pokud jde o jeho názor, musela bych se zeptat přímo Bradena. Rozhodně si však myslím, že si
s ním musíte promluvit. Udělejte to ještě před odletem do Virginie, jinak vás to bude do smrti trápit,
Joss. Víte, co je mnohem horší než riziko a prohra?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„Lítost, Joss. Ta člověka ničí.“

Šli jsme za Ellie do nemocnice, dokonce i Hannah a Dec. Když ji odváželi na operaci, všichni jsme
ji postupně uklidňovali. Jako poslední šel Adam a políbil ji tak dlouze a něžně, že by kvůli tomu
roztálo i to nejneromantičtější srdce. Bylo hrozné, že se rozhoupal až kvůli něčemu tak zásadnímu,
jako je operace mozku, ale život je někdy takový. Někteří z nás zkrátka potřebují nakopnout.
Zůstali jsme v čekárně, i když nám lékaři řekli, že bychom měli jít domů a vrátit se až za několik
hodin. Nikomu z nás se pryč nechtělo. Seděla jsem mezi Elodií a Hannah. Clark naproti mně
pozoroval Deca, jak si s vypnutým zvukem hraje na konzoli. Braden seděl po Clarkovu druhém boku
a po pravici měl Adama. Skoro jsme nepromluvili. Přinesla jsem všem kávu a dětem limonádu.
S Hannah jsme se šly poohlédnout po nějakých sendvičích a zeptala jsem se jí, jakou knihu právě čte,
ale ani jedna z nás na to neměla náladu. Dec snědl sendvič jako jediný, ostatní jen uždibovali. Byli
jsme příliš nervózní, takže nám už v žaludku nezbylo žádné místo.
Všimli jste si někdy, že se čas v nemocniční čekárně úplně zastaví? Nedělám si legraci. Prostě se
zastaví. Kouknete se na hodiny, kde je 12:01, potom, když máte pocit, že uběhla asi hodina, se na ně
podíváte znovu a je teprve mizerných 12:02.
Ellie se včera večer potřebovala něčím zaměstnat, aby přestala myslet na blížící se operaci, a tak mi
nalakovala nehty. Teď, během hodin, kdy jsme čekali na lékaře, jsem si většinu laku seškrábala.
Když doktor Dunham konečně vstoupil do čekárny, prudce jsme vstali. Unavený, ale zcela klidný se
na nás usmál. „Všechno šlo hladce. Nádory jsme odstranili a poslali je na biopsii. Ellie převezou na
pooperační oddělení, ale chvíli potrvá, než se probere z narkózy. Vím, že jste tu celý den, a tak vám
navrhuju, abyste šli na chvíli domů a vrátili se až večer v návštěvních hodinách.“
Elodie se starostlivýma očima zavrtěla hlavou. „Chceme ji vidět.“
„Dopřejte jí trochu času,“ pravil doktor Dunham vlídně. „Slibuju, že je v pořádku. Večer se sem
můžete vrátit. Musím vás varovat, že pravděpodobně bude pořád velmi nejistá a pravou stranu
obličeje bude mít oteklou, ale to je naprosto normální.“
Stiskla jsem Elodii ruku. „Pojďte. Vezmeme děti někam na oběd a přijdeme později.“
„Jo, mám hlad, mami,“ postěžoval si Declan tiše.
„Dobře,“ zašeptala, ale stále vypadala, že jsme ji nepřesvědčili.
„Děkujeme vám, doktore Dunhame.“ Clark napřáhl ruku a lékař ji s vlídným úsměvem přijal. Pak si
potřásl i s Adamem a Bradenem a já s Elodií jsme se na něj vděčně usmály. Když odešel, připravili
jsme se k odchodu. Věděli jsme, že operace proběhla dobře, takže jsme už necítili takové napětí, ale
stále jsme toužili Ellie vidět.
Když jsme vyšli z nemocnice, Braden ke mně přistoupil a objal mě. Poprvé za bůhvíjak dlouho jsem
si uvědomila, že jsem na naši situaci vůbec nemyslela. Všechny moje úvahy se točily kolem Ellie.
Přesto jakmile se mě dotkl, vzpomněla jsem si na Islu a ztuhla.
Ucítil to a svraštil čelo. „Jocelyn?“
Nemohla jsem se na něj podívat. Setřásla jsem ho, využila jeho překvapení a rozběhla se za Hannah.
 Večer nás zdravotní sestra zavedla k pooperačnímu oddělení a pustila nás dál, abychom navštívili
Ellie. Kolem postele byly zatažené závěsy a Elodie s Clarkem stáli přede mnou, takže jsem ji zprvu
neviděla. Když ji tiše pozdravili a couvli, trhla jsem sebou.
Nečekala jsem, že mě to tolik vyděsí.
Doktor Dunham měl pravdu – hlavu měla hodně oteklou, na pravé straně zdeformovanou a oči
zůstaly po narkóze skelné. Hlavu měla omotanou bílými obvazy vypodloženými vatou, a když jsem si
představila, že ji dnes řezali do mozku, převrátil se mi žaludek vzhůru nohama.
Chabě se pousmála. „Joss.“ Měla zastřený, téměř neslyšný hlas.
Nejradši bych utekla. Vím, že je to hrozné, ale nechtěla jsem u toho být. Lidé v nemocnici nikdy
v mém životě nedopadli dobře, a když jsem ji viděla tak zranitelnou a vyčerpanou, připomnělo mi to,
že jsme ji mohli ztratit.
Ucítila jsem, že mě někdo vzal za ruku, a obrátila jsem hlavu. Hannah mě pozorovala. Byla stejně
bledá jako já a prsty se jí třásly. Taky měla strach. Povzbudivě jsem se na ni usmála a doufala, že jí
dodám odvahu. „Ellie je v pořádku. Pojď se mnou.“ Stiskla jsem jí ruku a odtáhla ji k Elliině posteli.
Vklouzla jsem do Elliiny dlaně, a když mě něžně stiskla, zaplavila mě úleva a láska. „Sluší mi to?“
zeptala se trochu nesrozumitelně a já se tiše zasmála.
„Tobě vždycky, zlato.“
Upřela oči na Hannah. „Je mi fajn,“ zašeptala.
„Určitě?“ Hannah se přitiskla blíž k posteli a vyděšeně hleděla na Elliinu ovázanou hlavu.
„Hm-hmm.“
Stále byla unavená, takže mi bylo jasné, že bychom se tam neměli dlouho zdržovat. Jemně jsem
Hannah odtáhla zpátky, abychom udělaly místo Bradenovi, Adamovi a Declanovi. Declan se
samozřejmě domníval, že Ellie vypadá skvěle. Braden ji stačil pouze pozdravit a pak už se od ní Adam
nehnul.
Začaly se jí zavírat oči.
„Měli bychom ji nechat odpočívat,“ prohlásil Clark tichým hlasem. „Vrátíme se sem zítra.“
„Els,“ promluvil Braden a její oči se opět zatřepotaly. „Už půjdeme. Přijdeme zase zítra.“
„Dobře.“
Adam zvedl židli na kraji místnosti a postavil si ji vedle postele. „Já tu zůstanu.“
Přikývli jsme, protože jsme viděli, jak odhodlaně zatnul bradu, a nechtěli jsme se s ním hádat.
Tiše jsme se rozloučili a procházeli tichými chodbami nemocnice. Braden a já jsme se ploužili
vzadu.
„Vypadala jako holčička,“ poznamenal Braden chraplavě. „Nečekal jsem, že na tom bude tak zle.“
„Ten otok splaskne.“
Ostražitě na mě pohlédl. „Není ti nic?“
„Vůbec ne.“
„Nevypadáš dobře.“
„Byl to náročný den.“
Zastavili jsme se… vlastně ani nevím kde. Nemocnice se spoustou parkovišť, různých vchodů
a dlouhých chodeb je matoucí místo. Vůbec jsem nevěděla, kde, krucinál, jsem. Stáli jsme v nějakých
dveřích a Elodie se s povzdechem zeptala: „Vy dva pojedete taxíkem?“
Clarkovo auto nebylo dost velké, abychom se do něj poskládali všichni. Do nemocnice jsem jela
s nimi a Adam s Bradenem si vzali taxi. Asi by bylo hrubé, kdybych navrhla, ať si Braden zavolá
taxíka a já že se svezu s nimi.
„Počkám na taxi. Bradene, měl bys jet s ostatními.“
Chápavě se uculil. „Počkáme tu spolu.“
Sakra.
 Zdráhavě jsem nechala Elliinu rodinu odejít, postavila jsem se do dveří a vyhlížela ven.
Přitiskl se k mým zádům, až jsem ucítila jeho kolínskou. Rozpačitě jsem se zavrtěla. Snažila jsem
se nemyslet na to, že ačkoli jsem ze své postele sundala povlečení, nevyprala jsem ho, protože jsem
z něj pořád cítila jeho vůni.
„Nechceš mi vysvětlit, proč spolu nemluvíme?“ zeptal se mě drsným hlasem. Na uchu mě pošimral
jeho horký dech.
Shrbila jsem ramena a odtáhla se. Nechtěla jsem, aby věděl, jaký má jeho hlas vliv na mé tělo.
„Mluvím s tebou.“
„To sotva.“
„Mám spoustu starostí.“
„Nechceš se mi s nimi svěřit?“
„Kdy jsem to chtěla?“
Přistoupil blíž a rukou mi přejel po boku. Ucítila jsem, jak se mi rozehřívá krev. „Mluvilas se
mnou, Jocelyn. Netvař se, že ne.“
Uviděla jsem, jak zpoza rohu vyjíždí černé městské taxi, a rychle jsem se od Bradena odtáhla.
„Máme tu odvoz.“ Vykročila jsem k autu.
Když jsme si sedli, cítila jsem Bradenovo podráždění. Znala jsem ho natolik dobře, abych věděla, že
si se mnou hodlá promluvit, i kdyby mě kvůli tomu doprovázel až domů. Sdělila jsem taxikáři Joinu
adresu v Leithu.
Braden na mě pobouřeně pohlédl.
Pokrčila jsem rameny. „Požádala mě, abych přišla.“
Po několika dalších stupidních otázkách a jednoslovných odpovědích to Braden vzdal. Přesto na mě
vrhl varovný pohled, který naznačoval: Tímhle to nekončí.
Bez rozloučení jsem vystoupila a pozorovala, jak taxi odjíždí. Zavolala jsem Jo, abych se ujistila, že
je doma, a pak odešla k ní do bytu a zůstala tam skoro celou noc.

Vyhýbání se Bradenovi vyžadovalo jistou obratnost. Vlastně ne, jen jsem nesměla být skoro vůbec
doma. Taky to znamenalo, že jsem si musela na každou návštěvu u Ellie objednávat taxíka.
Dennodenně bez výjimky mi Braden poslal esemesku, jestli mě má před návštěvními hodinami
vyzvednout u mého bytu. Pokaždé jsem mu zdvořile odepsala: Ne, díky. Návštěvní hodiny byly určeny
pouze pro Ellie, takže jsem byla v bezpečí. Měla samostatný pokoj, hrozně se nudila a zoufale si přála
jít domů, ale musela zůstat v nemocnici celý týden. Přestože byl otok každý den menší, bylo mi jasné,
že je unavená. Nechala nás – tedy především Elodii – neustále klevetit a usmívala se přitom. Naštěstí
jsem neviděla, jak před naším odchodem zesmutněla a oči se jí nevyhnutelně leskly. Tu chvíli jsem
nenáviděla, proto jsem vždycky odcházela jako první. Četla jsem z jejího výrazu otázky a snažila se jí
svou mlčenlivost vynahradit tím, že jsem jí při každé návštěvě nosila hloupé
dárky. Přesto jsem věděla, že umírá touhou zeptat se mě, co se děje.
Vůbec mě nepřekvapilo, že mě Braden nechával být.
Našel si jinou přítelkyni, takže vůbec nepotřeboval vědět, proč se mu vyhýbám.
Nebo jsem si to aspoň myslela.
Nový rok jsem strávila s Jo. Zatelefonovala mi Rhian a dostala jsem textovky od Craiga, Alistaira,
Adama, Elodie, Clarka a dětí.
Braden mi poslal sms: Šťastný nový rok, Jocelyn. Doufám, že se ti vydaří. :-*
Jak může být nějaká zpráva tak srdcervoucí? Odepsala jsem mu… počkejte…
Tobě taky.
Jo, vážně jsem to udělala. Jsem idiot.
Když jsem se začala zdržovat mimo byt, chodila plavat do jiného bazénu a vyhýbala se naší
posilovně, věřila jsem, že Bradenovi došlo, že vím o Isle.
Několik dní před Elliiným propuštěním z nemocnice jsem od něj dostala další zprávu.
Opravdu si musíme promluvit. Několikrát jsem se zastavil v bytě, ale nikdy jsi tam nebyla. Můžeme
se sejít? :-*
Neodepsala jsem mu. Nejspíš mi chtěl povědět o své nové ředitelce.
Nezáleželo na tom, protože osud už naše setkání naplánoval. Za dva dny jsem obědvala ve skvělé
hospůdce na náměstí. Měla jsem v úmyslu vydat se na most Jiřího IV. a projít se až k Forrest Road,
kde se nacházely malé kýčovité obchůdky, které Ellie milovala. Prodávali tam deštníky, které
připomínaly starodávné slunečníky, a ona se pořád chystala, že si jeden koupí, ale zatím se k tomu
nedostala. Chtěla jsem jí ho dát jako dárek k zítřejšímu návratu domů.
Právě jsem dojedla oběd, vyšla na ulici a snažila se zastrčit peněženku zpátky do kabelky, když
jsem uslyšela: „Jocelyn?“
Zvedla jsem hlavu a srdce se mi divoce rozbušilo, až mi téměř vyskočilo z hrudního koše. Přede
mnou stál Braden a vedle něj vysoká, fantastická blondýna. Měla na sobě přiléhavou sukni, kabátek ve
viktoriánském stylu a sexy jehlové podpatky. Dlouhé blonďaté vlasy měla dokonale rozcuchané
a make-up stejně bezchybný jako obličej.
Byla vůbec skutečná?
Od prvního okamžiku jsem ji nenáviděla.
„Bradene,“ zamumlala jsem a přelétala očima všude možně, jen abych se vyhnula jeho pohledu.
Zmínila jsem se, že jsem měla na sobě džíny s roztřepeným kolenem, ošuntělé tričko s reklamou na
známé pivo a vlasy stažené do obvyklého drdolu? Vůbec jsem se nenalíčila.
Vypadala jsem hrozně.
Docela jsem mu to rozhodnutí usnadnila, co?
„Psal jsem ti,“ promluvil popuzeným, přísným tónem.
Zalétla jsem k němu očima. „Já vím.“
Zatnul bradu.
Isla si zdvořile odkašlala a já se pokusila uvolnit. Aniž ze mě odtrhl pohled, prohlásil: „Islo, tohle je
Jocelyn. Jocelyn, to je Isla, nová ředitelka Fire.“
Použila jsem své nejlepší herecké umění, zdvořile jsem se usmála a napřáhla k ní ruku. Zvědavě
úsměv opětovala. „Slyšela jsem o vás,“ sdělila jsem jí významně.
Braden ztuhl. Zahořkle jsem se na něj usmála a očima mu poslala vzkaz – už o ní všechno vím, ty
tupče.
Isla se obrátila k Bradenovi a přitažlivě zvlnila ústa. „Vyprávíš o mně přátelům?“
Neodpověděl. Měl plno práce s tím, aby mě zavraždil pohledem. „Můžeš nás prosím nechat chvilku
o samotě, Islo?“
Ach…
A pak se stal zázrak zázraků – Bon Jovi mě zachránil. Změnila jsem si vyzvánění na písničku You
give love a bad name, kde dívka dává chlapci košem.
Jo, nebyla jsem ten den zrovna rafinovaná.
Braden zvedl obočí a rty mu zkřivil přihlouple pobavený úsměv. Vytáhla jsem telefon. Rhian.
Díkybohu. „Musím to vzít. Mějte se.“
Místo úsměvu se rychle zamračil. „Joce…“
„Rhian,“ odpověděla jsem se strojeným veselím a mávla Isle na rozloučenou. Nevšímavě to gesto
opětovala.
Rhian se ušklíbla. „Jsi nějaká udýchaná.“
Pospíchala jsem kolem hospůdek ke Candlemaker Row a pak zkratkou dolů k mostu a k Forrest
Road. „Zasloužila sis ode mě mnohem lepší dárek k Vánocům, víš to?“
 „Ehm, proč?“
„Protože jsi mi právě zachránila zadek. Pošlu ti nějakou drobnost jako poděkování.“
„Čokoládu, prosím.“
„Platí.“
Nechala jsem ji, ať deset minut tlachá o ničem a zároveň o všem, a zoufale jsem se snažila otupit
nesnesitelnou bolest ze setkání s Bradenem. Netrvalo to dlouho. Došla jsem domů, schoulila se do
klubíčka s nevypraným povlečením, které si uchovalo jeho vůni, a plakala tři hodiny, než jsem
konečně našla odvahu hodit ho do pračky.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 25
Stále jsem se cítila trochu provinile kvůli tomu, jak jsem se první večer kvůli Ellie sesypala, takže
jsem při chystání bytu na její návrat přešla do extrému. Byl uklizený seshora dolů, i když jsem odolala
nutkání srovnat i její nepořádek, protože pak by se tam už necítila jako doma. Objednala jsem přes
internet nádherné světle zelené luxusní povlečení, protože Ellie tu barvu milovala, koupila jsem
několik dekorativních polštářů a udělala z její postele lůžko pro princeznu. Koupila jsem jí sklápěcí
snídaňový stolek, který se dal naklonit tak, aby mohla jíst v posteli. Obstarala jsem květiny, čokolády
a napěchovala ledničku její oblíbenou zmrzlinou. Na noční stolek jsem jí položila hromadu posledních
vydání všech časopisů, které jsem ji kdy viděla číst, a pár knížek se sudoku a křížovkami. Ale
vrcholem všeho byla malá televize s plochou obrazovkou a vestavěným DVD přehrávačem.
Pravděpodobně to bylo pro pacientku, která měla odpočívat v posteli jen dva
týdny, trochu nepřiměřené, ale nechtěla jsem, aby se nudila.
„Panebože.“ Ellie vešla do pokoje, rozevřela oči a s rukou kolem Adamova pasu se zastavila.
Elodie, Clark a Braden už byli uvnitř a usmívali se. Děti byly ve škole, takže promeškaly, jak to „Joss
přehnala“. Ellie ke mně stočila oči. „To je všechno tvoje práce?“
Rozpačitě jsem pokrčila rameny. „O nic nejde.“
Ellie se zasmála a pomalu ke mně přistoupila. „Jsi úžasná.“
„Když myslíš,“ utrousila jsem.
„Pojď ke mně.“ Vzala mě do náruče a já její objetí opětovala. Protože byla tak vysoká, vždy jsem si
připadala jako malá holčička, která objímá matku. „Je to nádhera. Dík.“
„To jsem ráda.“ Jemně jsem ji odstrčila a svraštila čelo. „Lehni si.“
Ellie zasténala. „To tedy bude zábava.“
Adam jí pomohl zout boty a ulehnout do postele. Elodie ke mně přistoupila. „Doktor říkal, že si při
sprchování nesmí namočit obvazy.“
„Zatím se může koupat.“
„Dobře. A musí odpočívat. Může se procházet po okolí, ale ne moc dlouho.“
„Dohlédnu na to.“
„Za čtrnáct dní jí obvazy sundají.“
„Dobře.“
„A za tři měsíce má jít na kontrolu. Jestli bude všechno v pořádku, další prohlídka ji čeká až za
rok.“
Zamračila jsem se. „Počkat.“ S nadějným výrazem jsem pohlédla na Ellie. „Máš už výsledky
biopsie?“
„Nikdo ti to neřekl?“ Ellie svraštila čelo a přejela místnost obviňujícím pohledem.
Braden vzdychl. „Kdyby se každému nevyhýbala, možná by se to dozvěděla.“
Zamávala jsem rukou. „Tak jaké jsou?“
Ellie se zakřenila. „Ten nádor byl nezhoubný.“
Úlevou jsem si oddechla, že se předpověď doktora Dunhama potvrdila. „Touhle informací jsme
měli začít.“
„Omlouváme se.“
„Hm.“ Zvedla jsem obočí a pohlédla na Elodii. „Dobře se o ni postarám.“ Zalétla jsem pohledem
k Adamovi, který se posadil vedle Ellie z druhé strany. „Pokud mi to tedy tenhle zamilovaný zajíček
dovolí.“
Adam se ušklíbl. „Na takový výraz jsem trochu starý.“
„Docela se mi to líbí.“ Ellie se uličnicky usmála.
 „Takže je to Zajíček.“
„Myslím, že radši půjdu uvařit kávu, než Ellie pozvracím nové povlečení,“ prohodila jsem
a zamířila ke dveřím.
Braden se před ně s nečitelným výrazem postavil.
„Musíme si promluvit.“ S těmi slovy se obrátil na podpatku a vyšel z místnosti, takže mi nedal
jinou možnost než ho následovat.
Zamířil ke mně do pokoje. Jakmile jsem vešla dovnitř, protáhl se kolem mě a zavřel dveře.
„Mohli jsme si popovídat v obýváku,“ ohradila jsem se podrážděně. Rozptylovalo mě, že tu na mě
útočí tolik vzpomínek. Navíc jeho přítomnost v mém pokoji byla vždycky zdrcující.
Místo odpovědi ke mně přistoupil a zastavil se, až když mezi námi zůstalo jen několik centimetrů.
Nejradši bych couvla, ale nechtěla jsem mu poskytnout takové uspokojení. Vzdorně jsem se na něj
mračila a Braden mírně sklonil hlavu a zadíval se mi přímo do očí.
„Snažím se ti dát prostor, ale tohle je směšné.“
Prudce jsem zvedla hlavu. „Co?“
Pozorovala jsem, jak vztekle přimhouřil oči. „Vůbec nejsi k zastižení. Chodíš s někým? Protože
jestli ano, přísahám…“
„Děláš si legraci?“ vybuchla jsem. Na publikum ve vedlejším pokoji jsem úplně zapomněla.
„Co tím chceš říct, krucinál?“
Roztřeseně jsem se nadechla a snažila se uklidnit. „Jsi trouba. Obviňuješ mě, že se za tvými zády
s někým tahám, a přitom šoustáš s novou ředitelkou klubu.“
Braden trhl hlavou a otřeseně na mě pohlédl. „S Islou? Naznačuješ, že s ní spím? To nemyslíš
vážně.“
Dobře, byla jsem naprosto zmatená. Zkřížila jsem si ruce na hrudi, abych vypadala, že mám ten
rozhovor pod kontrolou. „Ellie mi všechno pověděla.“
Otevřel ústa. Kdybych neměla pocit, že se mi do břicha zabodává nůž, možná by to bylo i legrační.
„Ellie? Co přesně říkala?“
„Že šli s Adamem na oběd a přidali se k vám. Prý jste se k sobě moc měli.“
Braden zkřížil paže na hrudi a na bicepsech se mu napjala měkká látka. Vzpomněla jsem si, jak tiskl
moje zápěstí k matraci a jak se svaly na jeho pažích pohybovaly, když do mě znovu a znovu přirážel.
Začervenala jsem se a pokusila se tu představu pustit z hlavy.
„Ellie ti řekla, že obědvala se mnou a Islou a že s ní něco mám?“ zeptal se mě pomalu, jako bych
byla vyšinutá.
Procedila jsem mezi zaťatými zuby: „Ano.“
„Kdyby nebyla krátce po operaci mozku, přísahám, že bych ji zabil.“
Zamrkala jsem. „Cože?“
Braden popošel o krok dopředu, takže pokud jsem se k němu nechtěla tisknout ňadry, musela jsem
ustoupit. „Nikdy jsem s Islou a Ellie na obědě nebyl. Potkaly se, když se s Adamem zastavila v klubu,
aby mi přinesla flash disk, který jsem nechal v bytě. Viděly se dvě vteřiny.“
Poškrábala jsem se za uchem, protože se mi vůbec nelíbilo, do jaké situace mě tahle nová informace
staví. „Proč by si to vymýšlela?“
Braden ztěžka vzdychl, obrátil se a sklesle si prohrábl vlasy. „Nevím. Nejspíš proto, že jsem jí řekl,
že ti dávám prostor, abych tě získal zpátky, a Ellie se domnívala, že je to špatný nápad. Zjevně si
myslela, že nejlepším krokem bude žárlivost.“ Zavrtěl hlavou a upřel na mě neproniknutelný pohled.
„Jak je vidět, spletla se.“
Pozorovala jsem ho, jak přechází po pokoji a snaží se srovnat myšlenky v hlavě, stejně jako já jsem
se musela vyrovnat s představou, že si Braden žádnou novou přítelkyni nenašel. Přesto jsem pořád
nechápala, jak by mě Ellie mohla takhle ranit. A navíc, kdy by se naučila tak dobře lhát? Když jsem ji
poznala, nedokázala si vůbec vymýšlet.
Hm.
Byla to moje vina?
„Pořád tomu nerozumím. Viděla jsem Islu a je to přesně tvůj typ. Rozhodně s tebou flirtovala.“
„Proč tě to vlastně zajímá?“ Široce se usmál a přejížděl rukou po mojí knihovně. „Říkala jsi…“
Najednou se zarazil a viditelně se napjal.
„Co je?“
Vytáhl něco z mé knihovny, sklonil hlavu a potom ke mně obrátil vyčítavé oči. „Chystáš se
někam?“ Zvedl letenku do Virginie, kterou jsem si vytiskla z internetu.
Můj mozek a emoce se stále nerozhodly, jestli tahle nová informace ovlivní moje plány, takže jsem
řekla první věc, která byla pravdivá. „Jedu domů.“
Věděla jsem, že je to zlé. Braden mlčel, vpaloval mě do zdi pohledem, který jsem v jeho očích už
nikdy nechtěla vidět, a potom se prudce obrátil, odešel z mého pokoje a práskl za sebou dveřmi.
Nevyvolal žádnou hádku. Žádnou diskuzi.
Znovu se mi chtělo plakat. Jakmile jsem po letech přestala potlačovat slzy, připadalo mi, že je
nedokážu zastavit. Objala jsem si paže kolem těla, abych se tolik netřásla.
Za deset minut jsem se natolik uklidnila, abych všem uvařila kávu a odnesla ji do Elliina pokoje.
Braden seděl v rohu a ani se na mě nepodíval.
Stačí, když řeknu, že jsme v Elliině ložnici vyvolali hrozné napětí. Všichni nás slyšeli, jak se
hádáme, a všichni věděli, že Braden práskl dřevěnými dveřmi od mého pokoje, až z nich skoro lítaly
třísky. Bylo to trapné.
Když si Braden konečně uvědomil, že jeho nálada kazí Elliin vítězoslavný návrat domů, vstal,
políbil ji na čelo a řekl, že se zastaví později. Ellie přikývla, dívala se za ním a znepokojeně si kousala
ret. Pak pohlédla na mě a jako provinilá školačka se rychle odvrátila.
Krátce nato odešli Elodie s Clarkem a já vstala, abych nechala Ellie s Adamem o samotě, když vtom
mě Ellie zastavila.
„Co se mezi tebou a Bradenem stalo?“
„Ellie, nebudu tě tahat do našich problémů, když ještě nejsi úplně zdravá.“
„Jde o tu malou lež, kterou jsem ti řekla o Isle?“
Prudce jsem se otočila a zvedla obočí. „Jo. Právě jsem se to dozvěděla.“
Ellie zahanbeně pohlédla na Adama, který zmateně svraštil čelo. „Udělala jsem chybu.“
Přikývl. „To mi začíná docházet. Co se stalo?“
„Řekla jsem Joss, že jsme obědvali s Islou a Bradenem a že spolu ti dva něco mají.“
Její přítel sebou trhl přesně jako Braden. Vlastně jsem si všimla, že ti dva mají hodně podobných
charakteristických rysů. Trávili spolu spoustu času. „V životě jsem s nimi na obědě nebyl. Zastavili
jsme se v klubu na dvě vteřiny.“
„Fajn, tahle hra už přestává být legrační,“ vyštěkla jsem a úplně zapomněla, že se utrhuju na
pacientku. „Proč jsi mi lhala?“
Ellie na mě upřela prosebné smutné oči. Byla tak roztomilá, že by se snad vykroutila i z vraždy.
„Braden mi řekl, že když tě vídá každý den, nezabírá to, a tak přišel s tím stupidním nápadem, že se
stáhne a donutí tě, aby se ti po něm stýskalo a aby ses k němu vrátila sama. Tvrdila jsem, že jsi na to
moc tvrdohlavá.“
Opravdu mi chyběl. Ten ničema mě měl dobře prokouknutou. „Hm,“ zabručela jsem vyhýbavě.
„Jsi hrozně paličatá, Joss, a tak mě napadlo, že když začneš žárlit, polekáš se a poběžíš za ním, abys
ho neztratila.“ Obrátila bledý obličej k Adamovi a pohlédla mu do očí. „Ale ve skutečnosti to
fungovalo právě naopak.“
„To chápu,“ zamumlal a snažil se potlačit smích.
 Tohle nebylo legrační!
„Máš štěstí, že jsi právě po operaci.“
Ellie sebou trhla. „Promiň, Joss.“ Pak na mě s nadějným výrazem pohlédla. „Chtěla jsem ti to říct
už před operací, ale měla jsem ten den takový strach, že jsem na to zapomněla. Teď ale znáš pravdu.
Můžeš se přestat vzpírat a získat ho zpátky.“
Vzdychla jsem. „Je na mě hrozně naštvaný.“
„Protože jsi mu nevěřila?“
„Tak nějak,“ zamumlala jsem a přemýšlela, co si, krucinál, dál počnu.
„Takže jsi mi odpustila?“ zeptala se Ellie tiše.
Při té otázce jsem stočila oči ke stropu. „Samozřejmě. Jen už si přestaň hrát na dohazovačku. Nejde
ti to.“ Sklesle jsem na ně mávla, odešla z místnosti a tiše za sebou zavřela dveře.
Posadila jsem se k psacímu stroji, dívala se na poslední stránku a snažila se pochopit, co to pro mě
znamená. Doktorka Pritchardová říkala, že jestli k Bradenovi nebudu upřímná, budu toho litovat.
A pravda byla, že všechno, čeho jsem se bála – že pro něj nejsem dost dobrá, že je Braden moc
impulzivní a že by se nám v budoucnosti mohlo něco stát –, mi najednou ve srovnání s myšlenkou, že
mě nemiluje, připadalo téměř nepodstatné.
Měla bych si s ním promluvit.
Stále jsem chtěla jet do Virginie, abych se vyrovnala se smrtí své rodiny.
Ale věděla jsem, že bych mu to měla říct.
Počkat. Prudce jsem se narovnala a pohlédla na knihovnu, kde jsem si nechala letenku. Nebyla tam.
A když jsem o tom přemýšlela, nevšimla jsem si, že by ji Braden položil zpátky.
Panebože, ukradl mi letenku!
Hněv ve mně probudil příval energie. Intenzivní a náruživý Braden! Panovačný pitomec! Obula
jsem si boty, přehodila přes sebe kabát, špatně ho zapnula a potom to s podrážděným zabručením
napravila. Popadla jsem kabelku a klíče a co nejklidnějším hlasem jsem oznámila Adamovi a Ellie, že
jdu ven. „Dobře,“ zavolali na mě přes dveře a já vyběhla na ulici a mávla na taxi.
Nedokázala jsem myslet ani pořádně dýchat. Tohle byla poslední kapka. Ukrást mi letenku!
Choval se jako v době kamenné!
Téměř jsem hodila peníze řidiči, vyskočila z taxíku a rozběhla se ke vchodu do Bradenova bytu.
Věděla jsem, že zatímco zvoním, zabírá mě kamera, a zabodla jsem do ní podrážděný pohled
s částečným očekáváním, že mě Braden nepustí dovnitř.
Pustil.
Byla to nejdelší jízda výtahem v mém životě.
Vystoupila jsem a uviděla Bradena, jak nenuceně stojí ve dveřích oblečený ve svetru a džínách. Byl
bos. Když jsem se kolem něj protáhla, rychle ustoupil a přidržel mi otevřené dveře.
Prudce jsem se otočila, až jsem skoro ztratila rovnováhu, takový jsem měla vztek.
Ten uculující se pitomec zavřel dveře a vstoupil za mnou do obývacího pokoje.
„Tohle není legrace,“ vyštěkla jsem. Pravděpodobně jsem to přehnala… ale musela jsem se
vyrovnat s celou řadou emocí, které se ve mně během několika posledních týdnů nashromáždily.
Dobře, za polovinu z nich jsem si pravděpodobně mohla sama, to jsem věděla. Sama se sebou jsem
se však hádat nemohla, takže to schytal on!
Přestal se usmívat a znovu se zamračil. „Vím, že to není legrace. Věř mi.“
Napřáhla jsem ruku. „Vrať mi tu letenku, Bradene. Nezahrávej si se mnou.“
Přikývl a vytáhl ji ze zadní kapsy. „Tuhle?“
„Ano. Dej mi ji.“
Pomalu ji zvedl a pak ji roztrhal na několik kousků, které se třepotavě snesly k zemi. „Jakou?“
I když jsem si v koutku mysli uvědomovala, že si můžu vytisknout jinou, rozzuřilo mě to
k nepříčetnosti.
Se zvířecím zavrčením, o kterém jsem ani netušila, že jsem ho schopná, jsem se k němu vrhla
s napřaženýma rukama a strčila do něj tak silně, až klopýtl. Najednou se ve mně všechno vzedmulo –
posledních šest měsíců emocionálního zmatku, dramatické změny, které vnesl do mého života,
nejistota, žárlivost i zármutek. „Nenávidím tě!“ vykřikla jsem, aniž jsem to mohla nějak ovlivnit.
„Než jsem tě poznala, měla jsem se fajn!“ Dívala jsem se do jeho kamenného obličeje a v očích mě
začalo bodat. „Proč?“ Zlomil se mi hlas a po tvářích mi tekly slzy. „Bylo mi dobře a byla jsem
v bezpečí. Teď jsem na dně, Bradene. Přestaň se mi snažit pomáhat a smiř se s tím, že moje osobnost
zůstane navždy narušená!“
S jasnýma očima pomalu zavrtěl hlavou a přistoupil ke mně. Při jeho dotyku jsem ztuhla a zavřela
oči. Vzal mě za ruce a přitáhl mě blíž k sobě.
„Nemáš narušenou osobnost.“
Zamrkala jsem a zadívala se do jeho krásného a zmučeného obličeje. „Ale mám.“
Vztekle se mnou zatřásl. „Ne, nemáš.“ Naklonil se ke mně a já zjistila, že mě třpyt stříbrných
proužků v jeho světle modrých očích hypnotizuje. „Nemáš narušenou osobnost, kotě,“ zašeptal
zastřeným hlasem a upíral na mě prosebné oči. „Potýkáš se s problémy, ale to my všichni.“
To vyvolalo další slzy. Roztřeseně jsem zašeptala: „Není pravda, že tě nenávidím.“
V napjaté atmosféře kolem nás jiskřily emoce, nejistota i zoufalství. Dívali jsme se jeden na
druhého a potom se Braden s planoucíma očima sklonil k mým ústům.
Nedokážu říct, kdo po kom sáhl jako první, ale za několik vteřin se naše rty setkaly a jeho ruka mě
téměř bolestivě zatahala za vlasy, když uvolnil sponky a rozpustil mi husté kadeře na ramena. A pak
jsem ucítila, jak se jeho jazyk blíží k mému a já ho mohla ochutnat a cítit všude kolem sebe.
Stýskalo se mi po něm.
Stále jsem měla vztek a z toho vášnivého polibku, od něhož jsem se nedokázala odtrhnout, jsem
cítila i Bradenův hněv. Přesto nás to nezastavilo. Na dvě vteřiny jsme se od sebe odtáhli, aby mi
Braden mohl rozepnout knoflíky na kabátě a sundat mi ho. Zatahala jsem za lem jeho svetru, spěšně
mu ho přetáhla přes hlavu a přejížděla dlaněmi po jeho horké pevné hrudi a břichu. Při dalším polibku
jsem se k němu pevně přitiskla, ale Braden s mým svlékáním ještě neskončil. Netrpělivě jsem se
odtáhla, abych mu pomohla s mým svetrem, ale pak už jsem nečekala ani vteřinu.
Uchopila jsem ho za zátylek, sklonila jsem mu hlavu a políbila ho tak, jako bych si chtěla
vynahradit všechny dny, kdy jsem ho nelíbala. Při té náruživé změti jazyků a teplého dechu mi ve
slabinách ochotně zapulzovalo.
Byla jsem v tom zoufalém polibku tak ponořená, že jsem skoro necítila, jak mě Braden přitlačil ke
zdi, poséval mi polibky krk a pak mi zvedl nohy a ovinul si je kolem pasu. Do rozkroku mě přes džíny
tlačila jeho erekce.
Sklonil ústa k mému zaoblenému ňadru a rukou mi stáhl podprsenku, takže se mi v chladném
vzduchu vztyčila bradavka. Při přívalu slasti, která mě zaplavila, když ji vzal do úst, jsem zalapala po
dechu. Zvedla jsem boky a přitiskla se k němu.
„Už to nevydržím,“ vydechla jsem a pevně mu sevřela ramena.
Jako by si to chtěl ověřit, rozepnul mi džíny a vklouzl mi rukou do kalhotek. Když do mě vnikl,
zasténala jsem a přitlačila se proti němu.
„Panebože.“ Opřel si hlavu o moji hruď a prsty klouzal dovnitř a ven. „Jsi úplně mokrá a těsná,
kotě. Jako vždycky.“
„Bradene,“ zasténala jsem a zaryla mu nehty do pokožky. „Teď.“
Zvedl mě a přenesl na pohovku. Rychle mi stáhl džíny a potom udělal totéž i s mými kalhotkami.
Rozepnula jsem si podprsenku a shodila kalhotky z nohou. Přerývaně jsem dýchala a pokožku měla
v jednom plameni. Lehla jsem si na záda a roztáhla nohy. „Teď, Bradene.“
 Strnul a díval se na mě, jak pod ním ležím nahá, hruď se mi zvedá krátkými vzrušenými nádechy
a vlasy mám rozprostřené kolem ramen. Jeho výraz zněžněl. Přitiskl ruku k mému chvějícímu se
břichu a jemně s ní přejel nahoru mezi ňadra až k bradě, přičemž se mi jeho džíny otřely o obnažené
nohy. „Popros,“ zašeptal do mých rtů.
Vklouzla jsem rukou mezi naše těla a rozepnula mu zip na kalhotách. Sáhla jsem pod boxerky
a sevřela v prstech jeho přirození. Mírně jsem mu stáhla džíny a sledovala, jak zavřel oči
a nepravidelně dýchal. „Chci, abys mě ošukal.“ Zlehka jsem mu olízla rty. Otevřel oči a zajiskřilo mu
v nich. „Prosím.“
Braden si stáhl džíny ještě o něco níž, vzal mě za ruku a navedl svůj penis mezi moje nohy.
Pokaždé, když o mě zlehka zavadil, jsem ještě víc zvlhla. Objala jsem ho kolem hýždí, a když do mě
pomalu vnikl, naléhavě jsem ho zmáčkla, aby zrychlil.
Rád to udělal.
„Ještě,“ vydechla jsem. „Víc, Bradene. Víc.“
Moje prosby u Bradena nikdy neselhaly. Políbil mě a potom do mě tvrdě přirazil. Zaplavila mě
slast, a když se dostal hluboko do mě, trhla jsem hlavou a vyjekla. Přirážel a já hlasitě sténala. Pohled
na něj, naše vzrušené lapání po dechu, sténání a primitivní zvuky sexu – to všechno mě rychle
pobízelo k uspokojení. Když jsem dosáhla vrcholu, vykřikla jsem jeho jméno a silně se kolem Bradena
stáhla. Napjal se, ale dál pohyboval boky a prodlužoval tak náš společný orgasmus.
Byl to ten nejlepší sex, jaký jsem kdy zažila.
Braden zasténal a zhroutil se na mě. Konejšivě jsem ho pohladila po hýždích, přejela rukama po
jeho zádech a přitiskla ho ještě blíž k sobě.
Obrátil hlavu k mému krku a vtiskl mi na pokožku důvěrně známý polibek.
„Ještě se na mě zlobíš?“ zamumlal.
Vzdychla jsem. „Chtěla jsem odjet domů, abych udělala, co jsem měla udělat už před osmi lety –
rozloučila se s rodinou.“
Braden strnul, potom se odtáhl a upřel na mě oči plné výčitek. „Panebože, moc se omlouvám, kotě.
Kvůli té letence.“
Skousla jsem ret. „Můžu si ji vytisknout znovu. A… myslela jsem si, že až se Ellie postaví zpátky
na nohy, zůstanu už ve Virginii napořád.“
Výčitky rychle zmizely. „Jen přes mou mrtvolu.“
„Napadlo mě, že to řekneš.“
Braden si už zvykl, že se mnou není nic jednoduché, a tak pomalu vydechl a odtáhl se. Vzal si
džíny, posadil se a napřáhl ruku. Usoudila jsem, že mu musím věřit, a tak jsem mu dovolila, aby mě
zvedl na nohy, a šla jsem za ním nahoru po schodech do jeho pokoje. Kývl k posteli. „Lehni si.“
Protože jsem byla nahá, nasycená a vůbec jsem neměla náladu na hádky, poslechla jsem ho.
S požitkem jsem ho sledovala, jak se svléká donaha a lehá si ke mně. Okamžitě mě přivinul blíž a já
mu položila hlavu na teplou hruď.
„Tak co budeš dělat?“
To byla otázka. Odkud začít?
„Měla jsem báječnou rodinu, Bradene,“ začala jsem tiše a bolest, kterou jsem tak dlouho
potlačovala, čišela z každého slova. Braden ji slyšel a pevně mě objal. „Moje matka byla sirotek.
Vyrostla ve Skotsku v pěstounské péči a potom se přestěhovala do Států na pracovní povolení.
Pracovala ve vysokoškolské knihovně, kde poznala tátu. Zamilovali se do sebe, vzali se a byli šťastní.
Nepodobali se rodičům mých přátel. Ačkoli mi bylo čtrnáct, pořád se někam vytráceli, a když si
mysleli, že je nevidím, muchlovali se. Byli do sebe blázni.“ Cítila jsem, jak se mi svírá krk, ale
snažila jsem tomu nepodlehnout.
„Mě i Beth milovali. Máma na nás přemrštěně dohlížela a chovala se trochu panovačně, protože
nechtěla, abychom se někdy cítily opuštěné tak jako ona, když dospívala.“ Usmála jsem se. „Byla
úžasnější než všechny ostatní matky, protože měla senzační přízvuk a chovala se hrozně mile, i když
takovým legračním způsobem, který dost vytáčel některé starší hospodyně z našeho města.“
„To mi někoho připomíná,“ zamumlal Braden pobaveně.
Při představě, že se mámě možná trochu podobám, jsem se zakřenila. „Vážně? Uměla nahánět
hrůzu. A táta byl prostě skvělý. Každý den se tě zeptal, jak se máš, a chtěl vědět, co se děje. I když se
ze mě začala stávat puberťačka, vždycky byl nablízku.“ Cítila jsem, jak mi po tváři teče slza. „Byli
jsme šťastní,“ vypravila jsem ze sebe.
Braden mě políbil do vlasů a sevřel mi ruku tak pevně, až to skoro zabolelo. „Je mi to líto, kotě.“
„Špatné věci se stávají.“ Rychle jsem si otřela slzy. „Jednoho dne jsem seděla ve třídě, přišla
policie a sdělila mi, že táta strhl řízení a naboural do náklaďáku, aby se vyhnul cyklistovi, který spadl
z kola. Všichni umřeli, máma, táta i Beth. Přišla jsem o rodiče i o sestřičku, kterou jsem ani neměla
šanci poznat. Přesto jsem ji zbožňovala. Věděla jsem, že pláče, když nevidí svého oblíbeného
plyšového medvídka – toho ošuntělého hnědého méďu s modrou mašlí kolem krku, který kdysi patřil
mně a pořád tak voněl. Původně se jmenoval Ted. Taky vím, že měla dobrý hudební vkus, protože
když plakala, stačilo, abys jí pustil MMMBop od Hansonů.“ Při té vzpomínce jsem se smutně
zasmála. „Věděla jsem, že když mám špatný den, stačí ji zvednout, přitisknout k sobě, přivonět k její
pokožce a cítit její teplo, abych věděla, že je všechno zas v pohodě…
Když zemřeli, začala jsem se chovat jako utržená ze řetězu. Moji první pěstounští rodiče měli
spoustu dalších dětí, takže si skoro nevšimli, že žiju, a to mi vyhovovalo, protože jsem si mohla dělat,
co jsem chtěla. Mou bolest dokázaly ochromit jen takové výstřelky, kvůli kterým jsem se cítila jako
mrcha. Přišla jsem moc brzy o panenství, začala pít… Když pak umřela Dru, přestala jsem s tím.
Dostala jsem se do jiné pěstounské rodiny na opačné straně města. Měli menší děti
a jedna holčička byla obzvlášť roztomilá. Přála si starší sestru…“
Ostře jsem se nadechla a opět mě zaplavily pocity viny. „Já ale pro nikoho ničím být nechtěla.
Potřebovala se s někým sblížit, ale já jí to nedopřála. Ani nevím, co se s ní stalo, když jsem odešla.“
Lítostivě jsem zavrtěla hlavou a vzdychla. „V té době jsem chodívala na večírky párkrát za rok, ne
moc často. Vždycky jsem skončila s někým, koho jsem neznala nebo neměla zájem poznat.“
Znechuceně jsem se ušklíbla. „Pravda je, že jsem na párty nebo do baru vyrážela každý rok ve stejný
večer. Bylo mi jedno, kde budu, hlavně když mi to pomohlo zapomenout. Osm let jsem pohřbívala
svou rodinu a předstírala, že nikdy neexistovala, protože – jak jsi řekl – bylo snadnější tvářit se, že
jsem ji nikdy neměla, než se vyrovnávat s tím, jak moc ta ztráta bolí. Teď si uvědomuju, že to vůči
nim nebylo fér. Vůči jejich památce.“
Zatnula jsem čelist, abych potlačila slzy, ale nepomohlo to, takže stejně stékaly na Bradenovu hruď.
„Vždycky na výročí jejich smrti jsem chodila do společnosti. Dělala jsem to tak až do osmnácti. Tu
noc jsem odešla na večírek a pak už si na nic nevzpomínám. Probudila jsem se až další den a ležela
nahá v posteli se dvěma chlápky, které jsem vůbec neznala.“
Braden tiše zaklel. „Jocelyn.“
Věděla jsem, že má vztek. „Věř mi, bylo to tak. Měla jsem na sebe zlost, připadala jsem si
zneuctěná a vyděšená. Mohlo se mi cokoli stát. A pohlavně…“
„Ne.“
Při jeho tónu jsem se zarazila. „Nechala jsem se zkontrolovat a naštěstí jsem se ničím nenakazila.
Ale od té doby jsem už s nikým nespala. Až s tebou.“
Znovu mě pevně stiskl.
„Možná se nikdy nepřestanu bát zítřka, Bradene,“ přiznala jsem tiše. „Děsí mě budoucnost i to, co
mi může vzít. Někdy nad sebou ztrácím kontrolu, a to ubližuje mým nejbližším.“
„Chápu to a dokážu se s tím vyrovnat. Musíš mi věřit.“
 „Myslela jsem si, že ty musíš věřit mně,“ zabručela jsem.
„Věřím ti, kotě. Nevidíš se tak, jak tě vidím já.“
„Taky ti věřím. Jen jsem nečekala, že mi Ellie bude lhát, takže jsem brala její slovo za bernou
minci. Omlouvám se.“
Braden vydechl. „Miluju tě, Jocelyn. Těch posledních několik týdnů pro mě znamenalo noční můru,
a to hned z několika důvodů.“
Představila jsem si dlouhonohou blondýnu, kvůli které jsem prožila peklo. „A Isla?“
„Přísahám, že jsem s ní nespal.“
„Ani nic jiného?“
Jeho hruď pode mnou ztuhla.
„Bradene?“
Ztěžka vzdychl. „Včera mě políbila, ale dal jsem jí najevo, že nemám zájem. Odstrčil jsem ji a řekl
jí o tobě.“
Chvíli jsem mlčela a potom jsem energicky prohlásila: „Musíš ji propustit.“
Braden se ušklíbl. „Takže konečně přiznáváš, že mě miluješ?“
„Neslibuju, že to bude snadné, Bradene. Pokud jde o budoucnost, pravděpodobně budu vždycky
trochu iracionální a vyděšená.“
„Řekl jsem ti, že se s tím dokážu vyrovnat, kotě.“
„Proč?“
„Protože,“ vzdychl, „mě umíš rozesmát, znamenáš pro mě výzvu a vzrušuješ mě jako nikdo jiný.
Když jsi pryč, připadá mi, jako bych ztratil něco velmi důležitého, tak důležitého, že se vůbec necítím
ve své kůži. Ještě nikdy jsem neměl pocit, že ke mně někdo patří, Jocelyn, ale o tobě to vím od první
chvíle, kdy jsme se poznali. A já patřím k tobě. Nikoho jiného nechci, kotě.“
Opřela jsem se o loket, abych mu pohlédla do očí, pak jsem mu vtiskla něžný polibek na rty
a přitulila se k němu. Objal mě, přivinul k sobě a vášnivě mě políbil. Když jsem se konečně odtáhla,
abych se nadechla, trochu jsem lapala po dechu. Přejela jsem mu prstem po rtech a přitom si
předsevzala, že si tuhle spokojenost vychutnám bez obav, že o ni přijdu. „Myslíš, že bys se mnou
mohl jet do Virginie? Přebrat věci po rodičích?“
V očích mu zajiskřilo a já nedokážu ani popsat, jak mě potěšilo, že je šťastný. „Samozřejmě.
Pojedeme, kam budeš chtít. Ale vrátíme se.“
Přikývla jsem. „Chtěla jsem se přestěhovat do Virginie, protože jsem si myslela, žes začal chodit
s Islou.“
Braden zabručel. „Moc milé.“
„Takže ji propustíš?“
Přimhouřil oči. „Mám?“
„Kdybych ti řekla, že mě včera v noci Craig políbil, donutil bys mě, abych z baru odešla?“
„Jedna nula. Najdu jí práci jinde.“
„V nějakém podniku, který ti nepatří.“
„Panebože, jsi hrozně panovačná.“
„Vzpomínáš si, jak jsi mě potom, co mě Craig políbil, skoro ošoustal na stole?“
„Dva nula.“
Zabořila jsem mu hlavu do hrudi. „Celé jsem to úplně zpackala.“
Pohladil mě po šíji. „My oba. Teď je to ale za námi. Od téhle chvíle mám všechno pod kontrolou.
Myslím, že prožijeme spoustu menších nedorozumění, ale rozhodně se už nikdy nerozejdeme.“
Poplácala jsem ho po břiše. „Když myslíš, zlato…“
„Pořád jsi to ještě neřekla.“
Obrátila jsem hlavu, usmála se na něj a zhluboka se nadechla. „Miluju tě, Bradene.“
 Při jeho širokém úsměvu se mi nadmula hruď. „Zopakuj mi to.“
Zachichotala jsem se. „Miluju tě.“
Rychle se posadil, potom vstal z postele a odtáhl mě s sebou. Dostrkal mě do přilehlé koupelny.
„Řekneš to znovu, až se s tebou budu milovat ve sprše.“
„Život s tebou je hodně vzrušující.“
„A bude ještě víc, kotě.“ Zlehka mě plácl přes zadek a já tiše vypískla. Rozesmátí jsme společně
vešli do sprchy.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 KAPITOLA 26
„Víš určitě, že to tu zvládneš?“
Ellie si založila paže na hrudi a procedila mezi zuby: „Jestli se mě na to zeptáte znovu, ani se
neobtěžujte vrátit.“
Pohlédla jsem na Bradena. Mírně zavrtěl hlavou. „Na mě se nedívej. Dokud ses k ní nepřistěhovala,
takhle se nechovala.“
Zasloužila jsem si to.
Ellie se mému falešnému raněnému pohledu zachichotala a zvedla ruce. „No tak, lidi. Je to jen
měsíc. Cítím se fajn. Adam tu v podstatě bydlí a vy musíte stihnout letadlo.“
Braden políbil sestru na tvář a s kufrem v ruce se obrátil, aby otevřel dveře. Nakonec bylo dobře, že
mou letenku roztrhal, protože aby se mnou mohl letět do Virginie, musel si upravit plány a změnit
datum odletu. A abych byla upřímná, chtěla jsem mít jistotu, že než vyrazíme, bude Ellie opět na
nohou.
Po měsíci, kdy jsme se o ni s Adamem, Bradenem a její matkou střídavě starali, byla
pravděpodobně ráda, že se nás zbaví. Stále bývala často unavená a celým tím zážitkem velmi otřesená.
Navrhla jsem jí, ať zajde za doktorkou Pritchardovou, a první sezení ji čekalo za několik dní. Snad jí
ta báječná doktorka pomůže. Pomohla by i mně? Kvůli našemu odloučení se mě zmocňovala úzkost.
„Joss, taxi čeká.“ Ellie mě pobídla ke dveřím.
„Dobře,“ zabručela jsem. „Ale jestli dovolíš, aby se ti v naší nepřítomnosti něco stalo, zabiju tě.“
„Fajn.“
„Vyřiď Adamovi, že totéž se vztahuje i na něj.“
„Budu ho varovat. Takže se do toho důležitého úkolu opravdu pustíte?“ Pevně mě objala. „Škoda že
nemůžu jet s vámi.“
Přitiskla jsem ji k sobě a pak jsem se odtáhla. „Zvládnu to. Mám za zády bachaře.“
„Všechno slyším,“ zavolal Braden zpoza dveří. Hrome. Myslela jsem si, že už sedí v taxíku.
„Radši půjdu, nebo nakonec poletím sama.“
„Zavolej mi, až přistanete.“
„Určitě.“
Rozloučily jsme se a já nechala Bradena, aby mě posadil do taxíku. Měli jsme za sebou náročný
měsíc, kdy jsme si dělali starosti o Ellie – ty jsme vlastně měli pořád –, ale díky spoustě vášnivého
sexu naše napětí trochu polevilo.
Pořád jsme k sobě po tom zpackaném rozchodu nacházeli cestu, ale připadali jsme si jako úplně
noví lidé a pod nohama se nám nepletla žádná Isla. Braden jí našel práci v nočním klubu u jednoho
přítele. Myslím, že by to dokázala sama – byla nepřípustně krásná –, ale Braden za ni cítil bůhvíproč
odpovědnost.
Stále jsem se cítila provinile kvůli emocionálnímu zmatku, kterému jsem nás oba vystavila. Abych
to Bradenovi vynahradila, vyklidila jsem mu jeden noční stolek a dvě zásuvky v prádelníku. Dlouho
jsem nedokázala dostat z hlavy jeho přihlouplý úsměv, když jsem mu to pověděla. Vyskočil z postele,
přestože jsme se zrovna muchlovali, a vybalil si svoje zavazadlo.
Vypadal jako vzrušené dítě při rozbalování vánočních dárků.
Přesto nedovolil, abych nad ním měla v něčem navrch, a hned další den mi dal klíče od svého bytu.
Dala bych mu klíč k našemu, ale už ho měl.
Cestou jsem byla dost zamlklá a na letišti se to ještě zhoršilo. V duchu už jsem byla ve Virginii
s rodinou. Měli jsme letět do Richmondu a přespat v Hiltonu. Sklad, do kterého právníci uložili
všechny věci po rodičích, dokud je nezdědím, se nacházel ve městě. Ale než bych si je odvezla, radši
jsem dál platila pronájem. Rozhodli jsme se, že až všechno roztřídím a rozhodnu se, co s tím udělám,
vydáme se do městečka, kde jsem v hrabství Surry vyrostla. Leželo jen něco přes hodinu od
Richmondu a jízda tam bude pro oba zážitek, protože ani jeden z nás už dlouho neřídil. Navíc Braden
ještě nikdy nejel autem po pravé straně vozovky.
O tomhle všem jsem přemýšlela, zatímco nás na letišti odbavovali.
„Vím, že máš spoustu starostí,“ řekl mi Braden, když se posadil před naší bránou. „Ale jestli začneš
ztrácet kontrolu, musíš mi to říct, jasné?“
„Dobře.“ Přikývla jsem.
„Slibuješ?“
Sedla jsem si vedle něj a vtiskla mu na rty něžný polibek. „Slibuju.“
Chvíli jsme seděli v příjemném tichu.
A potom…
„Nechceš se stát členem klubu nalétaných mílí?“ Obrátila jsem k němu přimhouřené oči a Braden
mi věnoval svůdný úsměv, kvůli kterému jsem teď byla tam, kde jsem byla. „Mohla by být zábava
šoustat v letadle.“
Zavrtěla jsem hlavou a přese všechno jsem se usmála. „Zlato… s tebou je vždycky zábava.“
„Hmm.“ Sklonil ke mně hlavu, a než mě vášnivě políbil, pošeptal mi: „Dobrá odpověď.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 Richmond, Virginie
O tři dny později

„Nepřestávej, zlato,“ zaprosila jsem a sevřela zmuchlané povlečení. Braden mi jemně zmáčkl ňadro
a stiskl prsty bradavku. Současně zakroužil boky a vnikl do mě. Ztěžka jsem vydechla.
To ráno jsem se probudila na boku a ucítila horko na zádech, jeho paži kolem pasu a hluboko v sobě
jeho penis.
„Udělej se pro mě, kotě,“ vyzval mě udýchaně a zrychlil. „Udělej se pro mě.“ Sklouzl rukou po
mojí noční košilce, přejel prstem po mém pohlaví a nahmatal klitoris.
Ach… Ještě! Zaklonila jsem hlavu, vykřikla jeho jméno a křečovitě se kolem něj stáhla.
Ještě jednou přirazil, tlumeně mi vykřikl do úst a jeho tělo se otřáslo, když dosáhl orgasmu.
Ochable jsem se k němu přitulila. „Dobré ráno.“
Usmál se do mojí pokožky. „Dobré.“
„Jestli mě takhle probudíš nejmíň jednou týdně, budu moc šťastná.“
„Ještě že to vím.“ Jemně ze mě vyklouzl. Obrátila jsem se tváří k němu, natáhla jsem ruku
a přitáhla si jeho tvář pro rozkošný, něžný polibek.
Když se odtáhl, svraštil čelo. „Už žádné oddalování. Dneska se do toho pustíme.“
Polkla jsem, ale přikývla. Přijeli jsme do Richmondu přede dvěma a půl dny a já ještě nevyšla
z hotelového pokoje, protože jsem trvala na tom, že chci neustále sex. Bradenovi to dělalo těžkou
hlavu. Ne že by mu vadilo se mnou nepřetržitě souložit, ale trápilo ho, že odkládám hlavní důvod své
návštěvy.
Můj čas zjevně vypršel.

***

Sklad se nacházel jen něco přes dvacet minut od hotelu nedaleko parku Three Lakes. Cestou
taxíkem se Braden rozhlížel po městě – později jsme si na jízdu do městečka, kde jsem kdysi bydlela,
půjčili auto – ale já neměla náladu na nostalgické vzpomínky na minulost. Chystala jsem se k velkému
kroku, a pokud jsem k sobě měla být upřímná, měla jsem hrozný strach.
Muž ve skladišti se choval přátelsky. Ukázala jsem mu občanský průkaz a nadiktovala číslo
skladovacího kontejneru. Provedl nás po místě, které vypadalo jako normální automobilové garáže
se zářivě červenými vraty. Před jedněmi z nich se zastavil. „Jsme tady.“ Usmál se a nechal nás
samotné.
Braden vycítil moje váhání a promnul mi ramena. „Dokážeš to.“
Dokážu. Naťukala jsem kód na destičku vedle dveří a kovová vrata se začala zvedat. Když se
konečně otevřela až ke stropu, pohlédla jsem před sebe. Uvnitř ležela spousta krabic a kufrů.
Roztřeseně jsem vstoupila a pokusila se uklidnit, aby mi tolik nebušilo srdce.
Ucítila jsem, jak mě Braden vzal za ruku a stiskl. „Dýchej, kotě. Jen dýchej.“
Rozechvěle jsem se na něj usmála.
Zvládnu to.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 EPILOG
Dublin Street, Edinburgh
O dva roky později

Uslyšela jsem zakašlání, zvedla hlavu a v zrcadle uviděla, jak se Braden opírá o sloupek dveří
našeho pokoje. Prudce jsem se otočila a založila si ruce v bok. „Co tady děláš? Neměls sem chodit.“
Něžně se usmál a vpíjel se do mě očima. Ten pohled ve mně vyvolal sentimentální pocit. K čertu
s ním. „Moc ti to sluší, kotě.“
Pohlédla jsem na svoje šaty a vzdychla. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě k tomu přemluvil.“
„Když chci, umím být velmi přesvědčivý.“ Teď se samolibě usmíval.
„Přesvědčivost je jedna věc. Ale tohle… je zázrak.“ Ostražitě jsem po něm pokukovala. „Počkej,
proto jsi přišel? Aby ses ujistil, že opravdu odejdu?“ To mě znepokojilo. Velmi mě to znepokojilo.
Vlastně jsem měla pocit, že se mi zastavilo srdce.
Braden se ušklíbl. „Ne. Vkládám do tebe naprostou důvěru a vím, že to uděláš.“
„Tak proč jsi tady?“
„Protože jsem tě několik dní neviděl a stýskalo se mi po tobě.“
„Setkali bychom se za půl hodiny. Nemohl jsi počkat?“
„Jenže tam budou i další lidé.“ Popošel ke mně a vrhl po mně pohled, který jsem velmi dobře znala.
Ach ne. Ne!
„Tohle musíme odložit.“ Zvedla jsem ruku, abych ho zastavila. „Ty jsi mě do toho navrtal.
Nevěděla jsem jistě, jestli to chci, ale byl jsi hrozně výmluvný. Proto chci, aby všechno proběhlo
hladce – a už jsme to měli za sebou. Takže laskavě vypadni.“
Se širokým úsměvem vycouval. „Dobře, šéfe.“ Při tom slově jsem se ušklíbla. „Uvidíme se za půl
hodiny.“
„Bradene!“ Do dveří vtrhla Ellie v hedvábných šatech dosahujících až na zem. „Přináší smůlu vidět
nevěstu před svatbou. Ať už jsi pryč!“ Vystrčila ho na chodbu, takže mi zmizel z očí.
„Už se těším, kotě!“ zavolal na mě se smíchem.
Zavrtěla jsem hlavou, pohlédla do zrcadla a snažila se uklidnit nervozitu, která se mísila s euforií.
Ve svatebních šatech v barvě slonoviny jsem byla k nepoznání.
„Hotovo, Joss?“ zeptala se Ellie. Mluvila udýchaně, jak vyháněla bratra z bytu.
Vedle ní se objevila Rhian ve stejných šatech a uličnicky se usmívala. Na prstech měla kromě
diamantového zásnubního prstýnku, který jí dal James před lety, ještě zlatý snubní. Byli svoji osm
měsíců. „Tak vážně, Joss. Jsi připravená?“
Stáli jsme v bývalém Elliině pokoji, který byl teď mou a Bradenovou ložnicí. Ve Virginii jsem
našla pár věcí – matčiny šperky, Bethina oblíbeného medvídka Teda, několik alb s fotografiemi
a obraz –, které jsem si chtěla nechat. Všechno ostatní jsme buď rozdali, nebo vyhodili. Trvalo nám to
několik dní a spotřebovala jsem spoustu kapesníků, ale nakonec jsme to dokázali. Potom jsme odjeli
na hřbitov, abychom se rozloučili s mou rodinou. Bylo to těžké. Nedokázala jsem potlačit záchvat
paniky, který to vyvolalo, a Braden se mnou chvíli jen tak seděl na trávě a držel mě. Snažila jsem se
omluvit mámě, tátovi i Beth za osm let, kdy jsem se na ně pokoušela zapomenout.
Tento zážitek mě s Bradenem ještě víc sblížil. Když jsme se vrátili do Skotska, nehnuli jsme se
jeden od druhého ani na krok. Ellie s Adamem byli také nerozlučná dvojice, a protože Braden a Ellie
byli sourozenci, docházelo mezi námi čtyřmi v jednom bytě k mnoha rozpačitým situacím. Ani jeden
z nás nechtěl mít povědomí o sexuálním životě toho druhého. Proto se Ellie několik měsíců po operaci
přestěhovala k Adamovi a Braden pronajal svůj byt a žil na Dublin Street se mnou.
 O rok později se domluvil s řidičem taxíku, aby zastavil před bruntsfieldským evangelickým
kostelem, a tam mě na památku toho, kde a jak jsme se poznali, požádal v autě o ruku.
Teď rychle přeskočím do současnosti. Po svatbě jsme měli odletět na líbánky na Havaj a na Dublin
Street se vrátit jako pan a paní Carmichaelovi. Hruď se mi sevřela a já se zhluboka nadechla.
Poslední dobou Braden hodně mluvil o dětech. O dětech. Páni. Pohlédla jsem na svůj dokončený
rukopis, který ležel na stole. Po dvaceti odmítavých dopisech mi zatelefonovali z jednoho
nakladatelství, že si chtějí přečíst zbytek, a tak jsem jim ho před dvěma dny poslala e-mailem. Ten
román pro mě dva roky představoval vlastní dítě a vydání příběhu svých rodičů jsem se hodně bála.
A teď chce Braden děti? Když se o tom zmínil poprvé, vyděsila jsem se, ale jen tam seděl, popíjel
pivo a čekal. Za deset minut na mě pohlédl a zeptal se: „V pohodě?“
Byl už na moje obavy zvyklý.
Pohlédla jsem na fotografii své rodiny, kterou jsem měla na stole. Jako já a Braden měli i moji
rodiče vášnivý vztah a hodně se hádali, ale protože se hluboce milovali, vždycky to přežili bez úhony.
Byli vším, čím by jeden bez druhého být nedokázali. Samozřejmě že to někdy zaskřípalo, ale život
není hollywoodský film. Špatné věci se stávají. Lidé bojují, křičí a dělají, co můžou, aby ho přečkali
nedotčení.
Přesně jako já a Braden.
Kývla jsem na Ellie a Rhian.
Někdy jsou mraky lehké jako pírko, jindy ztmavnou a ztěžknou. Takový už je život. Ne že by mě to
neděsilo a že bych se přestala bát, ale aspoň jsem věděla, že pokud budu stát vedle Bradena, až se
oblaka protrhnou, nic se mi nestane. Už jsme spolu promokli, a jak jsem znala Bradena, vždycky měl
velký deštník, aby nás před tou nejhorší průtrží ochránil.
Dokázala jsem se smířit s tím, že mě čeká nejistá budoucnost.
„Jo, jsem připravená.“
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 PODĚKOVÁNÍ
Především děkuji svým čtenářům. Kniha Dublin Street je pro mě prvním vstupem do moderní
romantické literatury pro dospělé a vůbec jsem nečekala, že se jí dostane tak úžasného přijetí.
Pozitivní a láskyplné ohlasy, které obdržela, mě skutečně nadchly. Úspěch tohoto vydání mi otevřel
nové možnosti a představil mě báječným novým lidem.
Ráda bych poděkovala Lauren E. Abramové, fenomenální agentce ze společnosti Dystel &
Goderich. Jsi báječná, Lauren! Nevím, jak bych se ti odvděčila, žes za mě bojovala a vnesla do mého
života tolik vzrušujících událostí.
Tím se dostávám ke své vydavatelce Kerry Donovanové z New American Library. Kerry, díky za to,
žes věřila mé knize i mně. Tvoje nadšení pro svět i postavy, které jsem vytvořila, mě nesmírně těší
a nemůžu se dočkat, co spolu dokážeme do budoucna.
Také bych ráda poděkovala Ashley McConnellové a Alicii Cannonové, které mi pomohly knihu
vydat. Jste báječné, dámy! Děkuji vám za tu dřinu (i poznámky, které mě rozesmály). Obrovské díky
patří tobě, Claudie McKinneyová (také známá jako Phatpuppy Art), za tvůj talent a umění, které ke
mně promlouvá, a hlavně za to, že se s tebou neuvěřitelně skvěle spolupracuje.
Také chci poděkovat několika skvělým literárním blogerkám, které nejenže od chvíle, kdy jsem
oznámila svůj úmysl vydat román ze současnosti pro dospělé, ho neuvěřitelně podporovaly, ale držely
mi palce už od počátku spisovatelské dráhy. Jsou to: Shelley Bunnellová, Kathryn Grimesová, Rachel
na blogu Fiktshun, Alba Solorzanová, Damaris Cardinaliová, Ana na blogu Once Upon a Twilight,
Janet Wallaceová, Cait Petersonová a Jena Freethová. Neustále jste mě překvapovaly svou
neuvěřitelnou podporou, elánem a laskavými slovy. Každý den jste mě dokázaly přimět k úsměvu.
Nesmím zapomenout poděkovat dalším autorkám: Shelly Craneové, Tammy Blackwellové,
Michelle Leightonové, Quinn Loftisové, Amy Bartolové, Georgii Catesové, Rachel Higginsové
a Angeline Kaceové. Nedokážu ani vyjádřit, jak moc pro mě vaše přátelství v minulých několika
měsících znamenalo a jak úžasné je mít nablízku tak skvělé a laskavé dámy, na něž se můžu obrátit,
když potřebuju pomoc, radu nebo veselou náladu. Neexistují slova, jimiž bych popsala, jak jste
báječné.
Nesmírně děkuji vám, čtenářům, že jste mi dali šanci, povzbuzovali mě a plnili mé dny širokými
úsměvy při čtení vašich e-mailů a příspěvků na Facebooku, Twitteru a Goodreads. Nemáte ani tušení,
jak moc si toho vážím.
A konečně mimořádné díky patří mámě a tátovi, bratrovi Davidovi, Carol, mým nejlepším
přítelkyním Ashleen (blahopřeji, paní Walkerová!), Kate a Shanine a také celé mé rodině a všem
přátelům za to, že tu jste a že jste to vy. Některé prvky v této knize jsou pro mě i pro vás osobní.
Někdy trvá celý život, než se poučíme z důležitých událostí, a zdá se, že některé lekce dostáváme až
příliš rychle.
Zármutek a ztráta jsou pravděpodobně ti nejhorší strašáci, kteří existují. Nutí nás, abychom se báli
budoucnosti, neužívali si spokojenosti a nevychutnávali si štěstí, když ho máme. Ale ztráta by neměla
být děsivá stvůra, nýbrž moudré stvoření, které nás má naučit nebát se, že zítřek možná nepřijde, a žít
naplno, jako by hodiny ubíhaly stejně rychle jako vteřiny. Měli bychom si vážit těch, které milujeme,
nikdy nedělat nic, čeho bychom později litovali, a radovat se z toho, co slibuje zítřek.
Někdy není hrdinství být silný a odvážný, ale nejstatečnější je užívat si to, co máme, a zachovat si
optimismus kvůli tomu, co nám přináší štěstí. Bát se života je snadné a obyčejné. Mnohem těžší je
obklopit se něčím dobrým a každý den kráčet k zítřkům jako bojovník.
Pro mou rodinu a přátele – jste ti nejodhodlanější bojovníci, jaké znám.
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 Samantha Youngová
DUBLIN STREET

Z anglického originálu On Dublin Street, vydaného nakladatelstvím New American Library,

a divisor of Penguin Group Inc., v New Yorku v roce 2012, přeložila Zdeňka Zvěřinová
Obálku zhotovila Soňa Šedivá
Redigovala Táňa Holasová
Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Nádražní 32, 150 00 Praha 5
v roce 2013 jako svou 975. elektronickou publikaci

www.euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
 Table of Contents
Start
PROLOG
KAPITOLA 1
KAPITOLA 2
KAPITOLA 3
KAPITOLA 4
KAPITOLA 5
KAPITOLA 6
KAPITOLA 7
KAPITOLA 8
KAPITOLA 9
KAPITOLA 10
KAPITOLA 11
KAPITOLA 12
KAPITOLA 13
KAPITOLA 14
KAPITOLA 15
KAPITOLA 16
KAPITOLA 17
KAPITOLA 18
KAPITOLA 19
KAPITOLA 20
KAPITOLA 21
KAPITOLA 22
KAPITOLA 23
KAPITOLA 24
KAPITOLA 25
KAPITOLA 26
EPILOG
PODĚKOVÁNÍ
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=
===z+WB9QK+b54CR/UhHLLj4UlApvJiBjBepSmV9JAo9Q4=