ZRÁDCE

SHANNON DRAKE
 Kiernan Millerová byla kráska s o ima jako smaragdy a vlasy, které
políbilo slunce. A p ece ji zradil muž, kterého milovala celým srdcem. Ne-
odešel za jinou ženou, ale ve válce Severu proti Jihu se dal na stranu ne-
ítele. Zoufalá Kiernan se provdala za jiného, aby se už s nenávid ným
zrádcem nemusela nikdy setkat, ale její manžel záhy zem el. A tak se
stalo, že mladá vdova stojí na prahu svého domu a hledí do tvá e stokrát
prokletého nep ítele, který je odhodlán nasadit všechny mužské zbran ,
aby obm il její zkamen lé srdce...

Jesse Camero'n nosil uniformu Seve an s neskrývanou hrdostí, která mu

umožnila zapomenout na skute nost, že zradil vše, v em vyr stal. Válka
nevratn zm nila celý jeho život, ale p esto zjistil, že nejv tšího nep ítele
má v krásce, která ho nazvala zrádcem - a která mu byla podle jeho
názoru souzena...
 PO D KO VÁNÍ
Tuto knihu s nesmírnou vd ností v nuji báje ným lidem, jež jsem poznala v
Harpers Ferry a Solivaru v západní Virginii.
Mé pod kování pat í paní Shirley Doughertyové, která nás o arovala, fascinovala,
bavila a mnohému nau ila b hem „ Vycházky po mýtech a legendách v Harpers
Ferry" (jednalo se o strašidelnou vycházku!).
Dále d kuji Dixiemu za jeho zdvo ilé chování a p edevším za laskavost, kterou
projevil, když jsme na místo poprvé p ijeli.
Jsem vd ná i manžel m Haddenovým za jejich pohostinnost a kouzlo. Stanu
Haddenovi d kuji za báje né vypráv ní o ob anské válce.
Mé díky pat í i mnoha pr vodc m z Národního parku za jejich lásku k historii,
jejich nadšení a trp livost.
kuji i samotnému m stu Harpers Ferry, kde se dodnes nad ekami Shenandoah
a Potomac vznáší mlžný opar, kolem se ty í hory a kde se st etává minulost s
ítomností. A jak íká Jason, v noci se v ulicích pokaždé usídlí zvláštní strašidelná
atmosféra, která z nich za celá desetiletí nevymizela. Možná tudy stále procházejí
muži v modrých a šedých uniformách.
Nakonec chci z celého srdce pod kovat své vydavatelce Damaris Rowlandové za
její nadšení a podporu, kterou v novala tomuto projektu:
P R V NÍ ÁST

Kletba Johna Browna

 KIERNAN
Kiernan se zdálo, že její sv t se rozd lil na dv ásti. Jedna z nich byla
modrá a druhá šedá.
Ve chvíli, kdy se za al rozpadat, se všechno od základu zm nilo. P vab
dosavadního života se vytrácel. Zmizelo z n j p vodní kouzlo, vtip a
nenucená ušlechtilost. Ze všech sil se jej snažili zachovat, ale marn . Sv t
se rozd lil na dv poloviny a s ním se rozpadly i celé rodiny. Tento osud
postihl i bratry Cameronovy.
Jeden z nich na sebe oblékl modrou uniformu a druhý šedou.
S jedním z nich se v d tství p átelila. Pobíhali spolu po polích na pob eží
Virginie a doma se jim za to pak dostávalo pokárání. Za dlouhých dní se
lín povalovali u p íjemn zur ících pot , hled li do ist modrého
nebe a jeden druhému sv ovali své sny.
Druhý z bratr Cameronových byl jejím hrdinou. Jako malá ho
zbož ovala. Když dosp la, vášniv ho milovala. Stejn prudce ho za ala
nenávid t, když se sv t prom nil. Ctila ur ité zásady a m la svou vlastní
edstavu o vlastenectví.
V den, kdy ho opustila, mu ekla, jak ho nesnáší.
V hloubi duše ho však milovala stále...
Láska k n mu nevyhasla ani v okamžiku, kdy stála p ed oltá em s jiným
mužem a slibovala mu v rnost, dokud je smrt nerozd lí.
Pozd ji si však uv domila, že osud cht l, aby Jesse znovu vstoupil do
jejího života.
Jesse Cameron.
Zrádce v modré uniform .
Všechno za alo jednoho podzimního odpoledne roku 1861. Od m kkých
siluet hor na obzoru tehdy vál chladný v ík.
Objevili se spolu s barvami nadcházejícího soumraku. P ipomínali
obrovskou vlnu, která se láme a znovu zvedá ve svitu zapadajícího slunce.
Slábnoucí sv tlo se zalesklo tu na spon opasku, tam na šavli. Bez
estání krá eli kup edu. V jednom okamžiku p ipomínali hada kroutícího
se na slunci, a vzáp tí zmizeli ve stínech. Když je nebylo vid t, do kraje
se vrátil klid blížící se noci a všechno vypadalo mírumilovn jako d íve.
Vojáci jako by neexistovali. Nemohli existovat tady na Montemartu, kam
podzim p icházel n žn a krásn , kde poslední paprsky slunce dopadaly
na duby a lány zelených a m kce hn dých polí.
Opak však byl pravdou.
Blížily se sem celé ady voják . P šáci a ješt v tší po et jezdc .
Kiernan Millerová stála pod starými duby v zahrad na Montemartu a
sledovala vojáky, kte í se objevili na vzdáleném pahorku. V pološeru bylo
žké rozeznat, jakou barvu mají jejich uniformy. Cítila vzr stající d s a
paniku. Chytila se rukou za hrdlo, jako by své zoufalství cht la spolknout.
la, že jižanská armáda opustila nedaleké m sto Harpers Ferry. Vojáci
vyhodili do vzduchu muni ní sklad a stáhli se odtud. Také v la, že se
stále zdržují poblíž. Nebylo jich však mnoho, a tak horda, která se k ní
pomalu, ale jist blížila, museli být Yankeeové.
Za chvíli spat ila barvu jejich uniforem. Byly modré. Jednalo se tedy o
yankeeovskou armádu, nikoli o dezertéry i partyzány.
K Montemartu mohli jet pouze s jediným cílem - do základu jej vypálit.
Stála bez hnutí na míst a její nap tí prozrazovaly pouze jasné, nádhern
zelené o i. Podve erní vánek jí echral zlatav rusé vlasy. Kiernanina
vzp ímená štíhlá postava se podobala starým dub m, jež se jí ty ily po
boku. Za lepších as by p sobila jako zt lesn ní elegance. Na sob m la
krásné šaty, které nyní nadouval v ík. Sestávaly z bílého živ tku s
hlubokým výst ihem a nadýchanými rukávy a sv tle modré sukn .
Kiernan si tento úbor objednala z oblíbeného módního katalogu. Vlastn
ani nev la, pro se na ve er obt žuje s p evlékáním. Nejspíše proto, že
ji okolnosti uvrhly do zcela nového sv ta a ona se snažila za každou cenu
držet d rn známých tradic.
K domu se blížili Yankeeové.
la chu za ít k et a n kam utéci. Toužila to sd lit n kterému z mnoha
kavalír , kte í se jí vždy dvo ili. P ála si, aby se tu te jeden z nich
objevil, vzal ji do náru e a slíbil, že všechno bude v po ádku, že ji bude
hý kat a chránit.
Nem la však kam ani ke komu utéci. Uvnit domu se schovávaly d ti,
které si voják také již jist všimly. P ib hnou k ní pro út chu a ona je
bude muset uklidnit. Pochybovala o tom, že se jí poda í zachránit d m.
Zbran zna ky Miller se staly víc než schopnými pomocníky jižanské
armády ve válce proti Yankee m. Musí ochránit své sv ence a otroky,
kte í na ní závisí.
Yankeeové se stále blížili...
Vp edu vid la jezdce a za nimi p chotu. Mohlo jich být n co kolem
stovky.
Skupina se najednou rozd lila a polovina voják zamí ila k ní, zatímco
zbytek vyrazil k usedlosti Freemont pod kopcem.
„Kiernan! Jsou tu Yankeeové! Proboha živého, Yankeeové!"
Kiernan se prudce oto ila. P ed vchodem do domu stála její dvanáctiletá
švagrová Patricie a ob ma rukama svírala sukni svých šat .
Patricie Millerová vypadala nezvykle krásn . Také se p evlékla k ve i.
Plavé vlasy m la sto ené do jediného copu, který jí spadal na záda. Na
šatech se skv ly jemné kv ty še íku. Za jejími zády se rýsoval rodný d m,
který v soumraku p sobil útuln a pohostinn .
Montemarte stál na kopci nad Harpers Ferry. Podobn jako n kte í další
obyvatelé této oblasti i Millerovi zbohatli díky výrob zbraní a honosný
m se na svém míst ty il jako symbol jejich bohatství. Nebyl to d m
plantážník , ale vznešené panské sídlo. M l stáje pro kon , již bývali
chloubou Millerová rodu. V zahradách se p stovalo ovoce a zelenina a
okrasné rostliny pro radost, ale nikde se nerozprostírala pole, jež by
obyvatel m vynášela peníze. Stálo tu pouze sídlo s jónskými sloupy, stáje
a hospodá ské budovy.
„ Kiernan..."
„Vždy já vím," odpov la Kiernan tiše. „Jsou tu Yankeeové." S
povzdechem se nap ímila a zahnala pokušení rozplakat se. Vykasala si
sukni a sp šn krá ela ke vchodu do domu. „Budou chtít vypálit d m,
Patricie."
„Ne! To p ece nem žou! Co budeme d lat? Kam p jdeme?" ptala se
Patricie a velké hn dé o i se jí zalily slzami.
Kiernan sama sebe p esv ovala, že Montemarte je i p es svou krásu
po ád p edevším d m. P edstavuje pro n domov, ale zárove je to jen
stavba z cihel, d eva a malty. Nez stanou však bez p íst eší. M že vzít
Millerovy d ti k svému otci na pob eží Virginie, na poloostrov, kam se
Yankeeové neodváží, protože se jim postaví „železný val" Jackson nebo
generál Lee.
la, pro je Patricie tak zoufalá. Válka za ala nedávno a ona již
ztratila všechny své blízké. Kdyby si Kiernan neuvážen nevzala jejího
staršího bratra, z stala by Patricie se svým druhým bratrem úpln sama.
„Neboj se," uklid ovala dívku. „Nic se nám nestane, a se d je cokoli."
„To ur it !" ozval se za nimi ísi úse ný hlas. Kiernaniny zraky se na
okamžik st etly s o ima Patriciina dvoj ete Jacoba Millera. M l hn dé o i
a vlasy barvy lnu stejn jako jeho sestra. Na sv j v k byl hodn vysoký a
nesl se vzp ímen . V ruce držel otcovu starou pušku. Hled l na Kiernan s
bolestí a vážností, která dít ti nep ísluší. „Na mnoha místech se d jí
špatné v ci, Kiernan. Moc špatné v ci. M ly byste se s Patricií n kam
schovat." Hlas se mu zadrhl v hrdle. „Pat je ješt mladá, ale jakmile
Yankeeové uvidí tebe..."
„Jacobe," ekla Kiernan a sklonila hlavu, aby nevid l, že se usmívá.
Hodlal bránit její est až do roztrhání t la. Stejn jako on již slyšela
zv sti o chování yankeeovské armády, ale necht la v it tomu, že by se
padesát muž disciplinovan sešikovalo jen proto, aby se vydali p ipravit
o est jednu osam lou ženu. „Nic se nám nestane. Jedou sem kv li
Millerové továrn na st elné zbran . Obávám se, že je nežene nic víc než
touha po pomst ."
„ Kiernan..."
Položila ruku na zbra , kterou držel, a p inutila ho sklonit její hlave .
„Celé kavalerii se postavit nem žeš, Jacobe Millere. Kv li tvým
zem elým rodi m a Anthonymu jsem zodpov dná za to, že se dožiješ
požehnaného v ku.
Rozumíš mi?"
„Cht jí nám vypálit d m."
„To máš nejspíš pravdu."
„A ty jim jej hodláš jen tak vydat?"
„Nehodlám, Jacobe." Smutn se na ob d ti usmála. „Chci jim tento ve er
co nejvíc znep íjemnit. Te se oba vra te dovnit . Jeden z vás se posadí
do knihovny a bude si íst. Druhý zajde za Janey a ekne jí, a za ne
chystat ve i. Já z stanu tady a po kám na n . Až nám p ikážou, že
máme opustit d m, poslechneme je. Ale p kn pomalou ku a se vší
stojností."
Jacob se po ád tvá il, jako by cht l za ít st ílet. Bože, dvoj ata ji p ece
vždycky ve všem na slovo poslechla! Modlila se, aby se Jacob práv v
této chvíli nerozhodl, že jí za ne odporovat.
„Proboha živého, Jacobe, nezt žuj mi to. íkám ti, že se te nehodlám
dívat na další krveprolití. Nic nám neud lají."
„Yankeeové cht jí jenom jedno, a to ubližovat Jižan m," prohlásil Jacob
se staženým hrdlem. Byl ješt dít a bál se.
Zárove se ale necht l chovat jako zbab lec. Te byl jediným mužem v
dom a jako správný chlap musel chránit své blízké a majetek.
„To není pravda," odporovala mu Kiernan. Sama si však nebyla svými
slovy jistá. Válka všechno zm nila. Zpustošila celou zemi a rozd lila
rodiny.
Jižané kdysi v ili tomu, že je Sever nechá, aby se od n j odtrhli a vydali
se vlastní cestou.
To však bylo dávno.
Tehdy se také všichni domnívali, že jižanské armád se poda í yankeeské
vojsko b hem n kolika týdn rozdrtit.
To ovšem rovn ž pat ilo minulosti, t ebaže Jih m l skv lé vojev dce a
udatné vojáky, kte í vždy ochotn nasedli na kon a tasili šavle. Všechno
to za alo dávno v nedalekém Harpers Ferry, když se John Brown pokusil
zabrat muni ní sklad. Strážc m po ádku se toho starého fanatika poda ilo
zadržet a poslat p ed soud. Dopustil se vlastizrady a vraždy. Odsoudili ho
k smrti ob šením.
V den popravy jim všem prorokoval, že se jejich zem bude koupat v
krvi.
„Nikdo vám nic neud lá. Odlož tu pušku." „Chci ji mít po ruce," trval
Jacob tvrdošíjn na svém. Oto il se a zbra pustil. Díky bohu, že nehodlá
zma it sv j život v hloupé snaze vypadat jako hrdina, pomyslela si. „D kuji
ti," pravila Kiernan a usmála se. Yankeeové se však dál blížili k domu.
„Jd te dovnit ," na ídila d tem. „Rychle!" Necht la, aby slyšely, jak se jí
chv je hlas.
Za ala ruce v p st. Nesm ly vid t ani to, jak se jí t esou prsty. Znenadání
z domu vyšla baculatá stárnoucí otrokyne Janey.
V tmavých o ích se jí zra ila starost. „Sle no Kiernan! Jedou sem
Yankeeové."
„Já to vím, Janey," odv tila Kiernan. K svému p ekvapení dokázala
hovo it klidn . „Vra se do kuchyn a za ni s p ípravou ve e."
„Za chvilku bude hotová, sle no Kiernan. Ale vy ste m asi neslyšela.
Je..."
„Ano, já vím, jedou sem Yankeeové. Jd te všichni dovnit .
V tomto dom vždycky vládla d stojnost. Budeme p edstírat, že se nic
ned je. Po kám tu, abych uvítala... ehm... návšt vu. Vy se vra te a
lejte, co máte."
Všichni t i na ni zírali jako na blázna. Potom však Patricie našt stí zvedla
hlavu, oto ila se a majestátn vkrá ela do domu. Jacob ji po chvíli
následoval.
„Teda, to mi neni v bec jasný," prohlásila Janey. Kiernan se nehýbala z
místa. Janey si odfrkla. „Povídám, že mi to neni jasný. Chcete, abych
uva ila ve i. Dy ji stejn spálej i s domem. M la byste vzít nohy na
ramena, sle inko, to byste m la! Dostanou vás do ruky a nebude to, že to
tu jen vypálej."
„Nic se mi nestane, Janey. Tohle nejsou partyzáni. Jen se podívej, jak
pochodují. Nedovolí si m ..."
„Možná vás teda neznásiln j," odsekla Janey neomalen , „ale z stala ste
naživu jako jediná z dosp lých Miller . Pušky z Millerovy továrny
nad laly mezi Yankeema p knou paseku, takže vás t eba budou chtít
poslat do zajateckýho tábora, a pokud sem slyšela, tyhle místa nejsou
nijak moc p íjemný."
„Nebu blázen, Janey," odpov la Kiernan pevn . „Yankeeové se k
ženám nechovají jako zví ata." Znovu pocítila záchv v
nejistoty. P ece se nemýlí, nebo ano? Hlavn se nesmí nechat zviklat.
„S tim bych až tak nepo ítala, sle no Kiernan."
Kiernan považovala Janey za p ítelkyni, t ebaže ernoška byla stále její
otrokyni. Anthony uvedl ve své záv ti, že ji osvobozuje, ale k tomu, aby
se z jeho p ání stala skute nost, bylo pot eba ješt vy ídit nejr zn jší
dokumenty. Nic se tím však nem nilo, protože Janey by ji nikdy
neopustila. Zejména ne ve chvíli, kdy jedna druhou velice pot ebovaly.
Kiernan na chvilku mali ko zvýšila hlas a tónem, který se nau ila p ed
lety od otce, jí nakázala: „ ekla jsem ti, abys šla dovnit , Janey."
Janey si znovu odfrkla a vykro ila k domu. „Dobrej bože, dej mi sílu. Mý
kosti sou moc starý, aby rachotily do n jakýho zasn ženýho m sta na
Severu a obskakovaly tam mou potrhlou paní v n jakým mizerným
zení."
Janey se zastavila ve dve ích, pro jistotu ješt jednou zafun la a vešla do
budovy. „Nechápu, pro mám va it ve i, kterou stejn nikdo nebude
jíst. Protože dneska bude ve e p kn na uhlí, to teda jo."
Dve e za ní s bouchnutím zapadly.
Kiernan dál stála na prahu a nechávala se ovívat v trem, který jí echral
vlasy a šustil její sukní. Nep ítel se stále p ibližoval.
Objevili se p ed ni jako temn modrá vlna oceánu, kterou nelze zastavit.
Cekala tiše, s bušícím srdcem. Zrychlen dýchala, t ebaže se snažila
sobit nevzrušen .
Yankeeové p išli, aby do základ vypálili její domov. Nedalo se tomu
zabránit. Chystali se pomstít za každou pušku, kterou kdy vyrobili d lníci
v továrnách Millerovy rodiny, do níž se p ivdala.
Napadlo ji, pro vlastn stojí na míst jako p ibitá, pro se nesebere a
neute e. Nem že se p ece nijak bránit.
Pak si uv domila, že z stává kv li svému p esv ení, kv li Virginii a
Konfederaci, kv li sob samé a své duši. Nehodlá se nep íteli podvolit.
Nem že utéci, a nem že se ani vzdát.
Sledovala nep átelské vojsko. Jezdci v ele se odtrhli od skupiny a klusali
nahoru do kopce, na jehož vrcholku stála. Srdce se jí rozbušilo ješt
prud eji. Nehýbala se z místa.
Po chvíli se pred ní zastavil p kný hn dák, na n mž sed l nevzhledný
jezdec s erným knírem a plnovousem, pod nímž byl vid t sarkastický
úsm v.
„Vy jste ur it paní Millerová, madam."
„To ano," odtušila Kiernan.
„Madam, jsem kapitán Hugh Norris a myslím, že byste odsud m la co
nejrychleji odjet. Mám p íkaz zapálit váš d m." „Jaký p íkaz?" zeptala se.
„Od generála..."
„Váš generál nemá právo o nás rozhodovat."
„Jste v rukou Severu, madam. Vaši vojáci vás nechali na holi kách. A já
tohle místo do základu vypálím, takže bude nejlepší, když vezmete svou
rodinu a ute ete. Dámo, v te mi, že v spáleného masa není nijak
íjemná."
Kiernan se ze všech sil nutila z stat klidná. Hled la na muže p ed sebou,
rozhodnutá neuposlechnout jeho rozkazu.
„V tom p ípad mi budete muset dát as."
„B hem deseti minut to tu zapálím, paní Millerová," opá il zvesela.
Svého úkolu se zjevn hodlal zhostit s pot šením.
„Tím si nejsem tak jistá. Myslím, že by to nevypadalo v bec dob e, kdyby
se zjistilo, že vojáci Severu zapalují domy, v nichž ješt p ebývají ženy a
ti. Budete muset prost po kat, pane."
Norris na ni rozzu en hled l. Jeho k n kolikrát neklidn p e-šlápl.
Kapitán najednou hn dáka pobídl a jediným skokem se ocitl p ímo p ed
Kiernan. Zvedla bradu a neustoupila o jediný krok.
„Dovolte, abych vám n co p ipomn l, dámo. Éra povýšen ých jižanských
krásek dávno skon ila. Brzy nadejde doba, kdy si s mužem takhle mluvit
netroufnete. Klidn si dejte na as. Neupálím vás. Jenom vás vytáhnu ven
a pak to bude vypadat, že vám jeden mizerný Yankee zachránil krk, i když
jste se rozhodla spáchat sebevraždu."
„Kdepak, pane," odpov la. Nejspíš se zbláznila! Co bude d lat? Co
vlastn že lat?
Toužila, aby ji n kdo zachránil. Cht la, aby jí na pomoc p isp chala celá
jižanská jízda v ele s Jebem Stuartem. Pot ebovala hrdinu v šedé
uniform .
„Seržante! P ineste n co na podpal," p ikázal Norris jednomu ze svých
voják .
Ten sesko il z kon . Vydal povely n kolika dalším muž m, kte í k n mu
ichvátali a za ali sbírat suché v tve. Ty pak omotávali senem, jež si
ivezli, a strkali je do zam ížovaných výklenk kolem pr elí domu.
Kiernan je bezmocn sledovala. Nemohla je zastavit, ale najednou pocítila
obrovský vztek. Nejrad ji by se na muže vrhla, vyškrábala jim o i a
vytrhala vlasy.
Opanovala se však. Klidn a tiše stála na míst a opovržliv se ušklíbala.
„K ertu s vámi!" zaburácel Norris. Vydal se ze zápraží po schodech dol
a zastavil p ed svými lidmi. „Zapalte lou e!" vyk ikl.
Kiernan z stávala nehnuté stát, i když se kolem ní rozho ely pochodn .
„Za te podpalovat d m!"
Nemohou jej nechat sho et, když stojí na prahu. Byla pevn rozhodnutá,
že neustoupí. Muži v modrých uniformách se na ni nervózn podívali. Pak
pohlédli na svého velitele. Potom znovu na ni.
Vyrazili kup edu.
Vtom za jejich zády zaburácel pronikavý, rozhodný hlas. „Zadržte!"
Po stezce vedoucí z m sta v údolí se k nim ítil osam lý jezdec.
Bylo vid t, že jízd na koni se nemusel pracn u it. Cválal s ledabylou
lehkostí lov ka, který se pro sedlo narodil a vyrostl v n m. Jako by byl s
kon m jedno t lo. Zdálo se, že velmi dob e zná nejen svého h ebce, ale i
okolní kopce, hory a údolí.
Jeho grošák se hnal jako šíp, až mu od kopyt odletovaly drny. Jezdec jako
by rychlost nevnímal. Snadno p ekonávali vzdálenost, která je d lila od
domu.
„Po kejte, Norrisi!"
l nezam nitelný hlas. Když jej Kiernan uslyšela, pocítila záblesk
poznání a nepokoje.
Kapitán Hugh Norris tlumen zaklel a vyjel muži naproti.
Muži, jenž m l rovn ž modrou uniformu.
Tmav modrou yankeeovskou uniformu, lemovanou zlatem.
Podle od vu také pat il ke kavalerii. Modrou epici s vysokým chocholem
l posazenou hluboko do ela.
Nedaleko domu se setkal s Hughem Norrisem a zastavil se. Vytáhl kus
papíru a str il jej kapitánovi pod nos.
Následovala tichá, vášnivá debata. Muži s lou emi nejisté vy kávali. Na
Kiernan se upíraly desítky o í a ona si uv domila, že lidem, kte í p ed ní
stojí, podpalování dom velkou radost ne iní.
Ani t m, jimž se v o ích zra ila smrt, s níž se setkali na bojišti.
Objevil se lov k, který zabránil zni ení jejího domu i jejího sv ta.
Yankee. Muž v modré uniform . Napadlo ji, že to nebude oby ejný voják.
Muži dohovo ili.
„Uhaste ty lou e!" na ídil neznámý jezdec. Okamžit ho poslechli.
Všichni odhodili ho ící kusy d eva na zem.
Yankee vyjel na svém grošákovi až k pr elí domu. Posunul si epici
nahoru z ela a ocelov modrýma o ima se zadíval Kiernan do tvá e.
Nep íjemný pocit ji najednou zachvátil celou. Na chvilku jí p estalo bít
srdce. Pak se jí prudce rozbušilo v hrudi. P ijel další Yankee. Ne ledajaký
Yankee.
Jesse Cameron. Muž, jehož znala celý život. Jehož nesnášela ze všech
nejvíc. P ed lety ho milovala. Te se jí z n ho zato ila hlava a srdce
tlouklo na poplach.
Dlouho ho nevid la. P ed dávnými asy mu dala své srdce. A on nedbal
jediné z jejích proseb.
V modré uniform se vydal na sever.
Nijak se nezm nil.
Nebo možná ano. Jeho o i byly stejn tvrdé jako p edtím, ale zdálo se, že
se v nich zra í v tší moudrost, a také únava. A jistá bezohlednost. Kolem
nich se vytvo ily tenké vrásky. Byl hladce oholený, což dávalo vyniknout
rys m jeho tvá e. P estože ji m l ošlehanou v trem, vypadal hezky,
protože jeho vzez ení zjem ovaly tmavé oblouky obo í a úchvatná barva
jeho o í. Plné rty mu dodávaly na smyslnosti. P i pohledu na ni je však
hroziv stáhl.
„Zdravím t , Kiernan."
Nem la chu p ipustit, že ho zná. Cht la na n ho zapomenout, toužila
zaplašit všechny vzpomínky. Ze všeho nejvíc jí však vadilo, že se s ním
setkává práv te .
Ve chvíli, kdy se stal vít zem a ona poraženým v ohrožení života.
Neodpov la mu. Pokr il rameny, ale Kiernan si byla jistá, že mu
zajisk ilo v o ích a uvnit je rozechv lý.
„Od této chvíle p ebírám váš d m, paní Millerová. Podle pot eby jej budu
využívat jako svou základnu, nemocnici a opera ní sál. Sd lte to laskav
všem obyvatel m."
Kirenan za ala zuby.
Uv domila si, že p ijel, aby je zachránil. Necht l, aby d m do základ
vypálili. Toužila však po hrdinovi v šedém. Místo toho se objevil muž v
modrém. Bojovn zvedla bradu.
„Kapitán Norris se práv chystá d m podpálit, kapitáne Camerone.
Obávám se, že si základnu budete muset hledat jinde."
Up en se na ni zadíval. Sesedl z kon a vystoupal po schodech. Kousí ek
od ní se zastavil. Byl tém dva metry vysoký a ve vojenském úboru
vynikla jeho široká ramena. Znervóz oval ji. Ostatn jako vždycky.
Znepokojoval ji stejn jako jisk ení, jímž se chv l vzduch, když se jí ocitl
nablízku. Pocítila náhlý nával horka. Jako by jej s sebou p inesl vítr,
který je ovíval.
Jesse takové nap tí dokázal vyvolat pokaždé.
Promluvil tiše. Tak tiše, aby se jeho slova nemohla donést k voják m
stojícím kolem vchodu do domu.
„Pokouším se vám zachránit st echu nad hlavou a váš krk, paní
Millerová," objasnil jí upjat .
„M j krk nikdo neohrožuje, kapitáne Camerone," odsekla.
„Pokud budete dál mluvit, situace se rychle zm ní," varoval ji. „Když ale
zav ete ústa, d m z stane netknutý."
„Opravdu jej hodláte zabrat?"
„Ano."
„V tom p ípad a radši sho í."
„Naprosto t chápu, Kiernan. Zdravý rozum nikdy nebyl tvou silnou
stránkou. Ale co bude s mladým Jacobem Millerem a jeho sestrou?"
„Jacob by si také nep ál, aby se v jeho dom roztahoval yankeeovský
prebehlík, kapitáne Camerone." „Necháš jej radši lehnout popelem?"
„Ano."
Na jeho tvá i se objevil úsm v. Pak se doopravdy rozesmál. Smál se tak,
až m la sto chutí vrhnout se na n ho a p ed sv dky ho zpolí kovat. Oto il
se k ní zády a vykro il dol po schodech.
Najednou ji popadl strach. Montemarte není její. Pat í Jacobovi s Patricií.
Nemá žádné právo bezhlav jej nechat zni it. P esto nedokázala potla it
svou hrdost.
„Kapitáne Camerone!" vyk ikla na n ho ost e. Zastavil se a nap ímil.
„Hodláte... Hodláte jej vypálit hned te ?"
Oto il se k ní zpátky, levou nohou došlápl najeden ze schod a op el se
loktem o koleno. „Možná bych to m l ud lat, paní Millerová. Bohužel vás
ale musím zklamat. Te to není možné. Musel jsem vyhrožovat, podlézat
a skoro se postavit na hlavu, jen aby mi generál tohle místo sv il. Jak
víte, Millerovi v naší armád nejsou p íliš oblíbení. Mnohým z našich lidí
nep átelé zabili p íbuzné a p átele puškou z vaší továrny. Nejradši by
zni ili všechno, co je s Millerovými n jak spojeno."
„To by te nem l být takový problém, když vezmeme v potaz, že v tšina
rodiny je po smrti. A to díky vaší armád ."
„Ujiš uji vás, že stejným zp sobem zem elo n kolik stovek našich - díky
armád Konfederace."
„Vstoupili na území Virginie."
Pokr il rameny. Když znovu promluvil, zdálo se, že na chvíli p estal hrát.
„Já jsem tuhle válku neza al, Kiernan." „Stojíme každý na jiné stran ."
„Tak se mnou bojuj," vyzval ji klidn . „Ale já se sem nast huji i se svými
lidmi. Vezmi své mladé sv ence a ute zpátky dom . N jakou dobu tam
budete v bezpe í. Nejspíš se mi nepoda í zachránit všechno, co tu máte,
ale alespo d m nenechám zbo it."
„O nic se t neprosím," odsekla. „A ani m nenapadne utíkat p ed bandou
nevychovaných Yankee ."
 ekvapen zvedl obo í. „Z staneš tu?"
Vystr ila bradu kup edu. „P ijede sem Jackson se svou armádou a vymete
vás ven," ekla výhružn . „Takže tady na n ho po kám. A p itom
dohlédnu, aby to tu tví lidé do ista nezplundrovali."
„Nikdo vás neprosil, abyste tu z stávala, paní Millerová."
„Hodláte svým lidem p ikázat, aby m i s d tmi vyhodili ven?"
„To v žádném p ípad , madam. Je válka a já jsem posílal muže do bitev.
Ale jsem milosrdný velitel a rozhodn bych necht l žádného z nich poslat
na vás."
„V tom p ípad tady z stanu."
„To se ješt uvidí. Ne ekl jsem, že bych se za vámi nepustil sám."
„Obdivuji vaši udatnost, kapitáne Camerone," protáhla sarkasticky.
„Je dom , Kiernan," pravil jemn . Nesnášela tenhle tón, protože ji
dokázal celou rozeh át. Jako by ji hladil a privolával tak vzpomínky.
„Tohle je te m j domov," p ipomn la mu. „Jackson se vrátí. Nebo Lee.
ijede sem n který z našich generál a vyžene vás."
„To je velmi pravd podobné, Kiernan." Zadíval se na ni a pokr il rameny.
„Dobrá, z sta tu tedy. Ale upozor uji t , že vládu nad domem te
ebírám já."
„Upozor ujete m , pane? Budu se vám po ád dívat p es rameno a dávat
pozor, abyste jižanským zajatc m v noval stejnou pé i jako vašim
vlastním ran ným."
Z o í jí metaly blesky. Byla zu ivostí bez sebe. V la, jak Jessea
po ádn zranit, protože ho znala. V la o jeho zapálení pro medicínu.
Svou narážkou, že by se jižanským ran ným nem l v novat naplno, jako
by mu vy ala polí ek.
Nijak své rozpoložení nedával najevo, pouze mu zablýsklo v o ích.
Povytáhl obo í. Jeho schopnost sebeovládání ji jako obvykle dohán la k
šílenství.
istoupil k ní o krok blíž a v hlase se mu ozval ješt nebezpe jší tón.
Stál tak blízko, že mohla vdechovat jeho v ni. Nedotýkal se jí, ale p esto
cítila teplo a zlost i smyslnost sálající z jeho slov. Varoval ji.
„Myslel jsem, že p ede mnou ujedete, paní Millerová, jako jste to ud lala
už jednou. Vaše p ítomnost mi nijak vadit nebude. Naopak, pot ší m . To
vy jste se zap ísáhla, že nehodláte žít s Yankeem pod jednou st echou,
vzpomínáte?"
„To také nehodlám. A už v bec ne s vámi!" vzkyp la. „P ežiji vám
navzdory. Nep estanu bojovat. Jih nakonec vyhraje."
„Možná pár bitev, ale ne celou válku," odpov l. Na chvíli zauvažovala,
zda mluví o konfliktu mezi Severem a Jihem nebo o nich dvou.
Chvilku na ni up en hled l. Vítr jí uchal vlasy, až náhle pocítila chlad.
Snažila se nezachv t, když na ni upíral své uhran ivé o i.
„Naši vojáci se vrátí," prohlásila. „To je docela možné," opá il.
Na chvíli z stala jako zmrazená silou jeho pohledu, horkostí a nap tím,
kterými ji napl oval, až se z toho rozt ásla. Bojovaly v nich protich dné
city - p esp íliš nenávisti a zárove vášn . „Ale dokud se vaši jižanští
átelé nevrátí, budeme spolu všechno sdílet, paní Millerová."
Smekl epici a s p edstíranou galantností se jí uklonil. Pak se obrátil a
krá el dol po schodech. P itom ud loval svým muž m rozkazy.
Kiernan se také oto ila a razantn vešla do domu. Patricie ji zastavila v
hale.
„Vypálí náš d m, Kiernan?" zeptala se jí s úzkostí. „To v žádném
ípad ."
„Co se tedy bude dít?" otázal se Jacob, který do haly vyšel z kuchyn .
„Ud lají si tu základnu."
„Cože? Místo, kde se bude plánovat vražd ní našich lidí?" vypravil ze
sebe Jacob.
Kiernan zavrt la hlavou. Opravdu Jessea nenávid la. Kdyby se tak nikdy
neobjevil u jejích dve í!
Toužila po hrdinovi v šedé uniform . Doufala, že jejich d m válku
ežije.
A d m byl opravdu zachrán n - nep ítelem v modrém. Nep ítelem,
kterého dlouho a dob e znala.
„Kapitán Cameron je... doktor," pravila. „Cameron!" vyhrkl Jacob.
„Ano," potvrdila Kiernan. „Jesse. Práv on jim zabránil, aby nás vypálili.
Ale zabere to tu."
Jacob se na ni dlouze zadíval a pak se tiše oto il. Slyšela, jak vychází
zadními dve mi. Patricie na ni hled la o n co déle a pak se rozb hla za
bratrem.
Kiernan se vy ítila nahoru po schodech.
Dvoj ata se o sebe budou muset na chvíli postarat sama. Ona te
pot ebuje as. Zoufale pot ebuje trochu asu. P ijel Jesse.
Prudce otev ela dve e svého pokoje, vrhla se na postel a zabo ila tvá do
polštá e. Cht la promyslet n jaký plán, ale p itom sejí hlavou honila
jediná myšlenka. P ijel Jesse. Najednou je tady.
Zu iv ho nenávid la, ale p itom ho nikdy nep estala milovat. Ani ve
chvíli, kdy stála p ed oltá em a p ísahala, že bude milovat a ctít jiného
muže.
Její láska však nedokázala p ehlušit nenávist za to, že oblékl modrou
uniformu. P itom celá jeho rodina narukovala do války v šedé.
Ona sama také bojovala: za životní styl, který d rn znali, za Virginii,
lásku, est a rodinu.
evrátila se na záda a up en se zadívala na strop.
Kdyby tak p ijel Daniel Cameron, Jesse v bratr.
Ješt p ed nedávnem se všichni oblékali do modré. Oba brat i
Cameronové p ijeli do Harpers Ferry b hem nájezdu Johna Browna.
Tehdy jí Jesse p isp chal na pomoc a zachránil ji. V dob , kdy sv t ješt
fungoval normáln . Od té chvíle se však p ihodilo mnoho událostí.
 1
16. ÍJNA 1859 HARPERS FERRY, VIRGINIE KOLEMP LNOCI

„N kde jsem zaslechla výst el!"

Kiernan se nap ímila na l žku. P ib hla k ní Lacey Donahueová s no ním
epcem na šedých vlasech a sví kou v ruce. Vyplašen postávala u nohou
Kiernaniny postele.
Rozespalá Kiernan se pokoušela pochopit, co se vlastn d je. „Výst el? A
kdo vyst elil?"
„Já nevím," zabru ela Lacey. „Kdy se to stalo? A kde?"
„Nemám pon tí, ale ur it jsem jej slyšela," p ísahala Lacey.
„Já v bec o ni em nevím," ujistila ji Kiernan.
Kiernan si uv domila, že její baculatá hostitelka pot ebuje spole nost.
Schoulila se v nohách postele. „V ulicích se n co d je. Probudila jsem se
a vid la tam n jaké lidi," pronesla Lacey.
„Ale kde? Po ulici p ece m že chodit každý...," za ala Kiernan, ale Lacey
ji nervózn p erušila.
„Kdepak, drahá! Po okolí pobíhají neznámí ozbrojení lidé. Ne, po kej,
nepobíhají. Spíš se tu plíží. Pochop p ece, co ti íkám, Kiernan. Nemají
právo takhle se tu potloukat."
Kiernan vysko ila z postele, rozb hla se k oknu a rozhrnula nabírané
záv sy. V dálce nalevo spat ila eku Potomac a železnici vedoucí do
Marylandu. O n co blíže stála budova muni ního skladu. Na ulici
dopadalo n žné sv tlo m síce.
„Nic nevidím," ekla.
„Ustup," varovala ji Lacey. „A t nikdo nespat í."
Kiernan skryla úsm v a poodstoupila od okna. Vyhlédla ven a p itom si
pomyslela, jak ráda má noc, krásné hory a údolí v míst , kde se slévají
eky Shenandoah a Potomac. Místní lidé si vypráv li dojemný p íb h o
indiánské dívce Shenandoah, která hluboce milovala indiánského
vále níka Potomaka. Když se pak od sebe odlou ili, ze slz, které
vyplakala, vznikly dv eky.
Kiernanin domov se nacházel v pob ežní oblasti Virginie na poloostrov u
eky James, nedaleko p vodního Jamestownu. Kiernan musela cestovat
kolik dní, než dorazila do Harpers Ferry. Projížd la nádhernou
krajinou. Milovala ji. Pokra ovala z nížin podél eky do Williamsburgu,
Richmondu, Fredericksburgu a odtud až sem, do míst na hranici s
Marylandem, odkud se lov k díval na jih sm rem k Washingtonu. M la
velice ráda poloostrov, na n mž žila. A v noci, kdy m sto i okolní hory
zaléval n žným sv tlem m síc a bylo slyšet šplouchání vody, pro ni na
celém sv neexistovalo krásn jší místo.
Nebo klidn jší, jako dnes.
Kiernan si pomyslela, že Lacey je jenom vystrašená. Její manžel Thomas
odjel s Kiernaniným otcem, Andrewem Millerem a Andrewovým synem
Anthonym. Hledali n jaké jižn jší místo, kde by mohli vybudovat další
továrnu. Andrew Miller cht l z stat a dál vyráb t v Harpers Ferry,
protože se tam nacházel hlavní muni ní sklad. Zárove však m l v úmyslu
rozší it firmu a prozkoumat nové možnosti. A cht l se schovat p ed
vševidoucíma o ima federální vlády.
Politická situace v té dob nebyla p íliš r žová. Jižané p ísahali, že pokud
se prezidentem stane Abraham Lincoln, vytáhnou do války. Celá zem
byla znepokojená. Pokud by skute došlo k boji, federální vláda by se
okamžit za ala živ zajímat o Harpers Ferry práv kv li muni nímu
skladu.
Kiernan fascinovala politika, ale uv domovala si, že se to pro ni nehodí.
Teta Fiona jí totiž tvrdila, že správná dáma se o politiku v bec nezajímá a
že se jí to jednoho dne vymstí. Otec ji také káral, zejména proto, že to
lala teta Fiona.
Kiernan však byla jediná ek, a když dospívala, stala se otcovou
spole nicí a nejlepší p ítelkyní, s výjimkou období, které strávila v dív í
škole. Velice dob e znala otcovy názory na nejr zn jší pro
blémy a souhlasila s ním, když varoval svého p ítele Andrewa Millera, že
vlastn nikdo neví, jak se Virginie nakonec zachová.
„Práva jednotlivých stát nejvíc zd raz uje Jižní Karolína, Andrewe,"
prohlásil jednoho dne u ve e. „A p itom v tšina zakladatel Unie
pocházela z Virginie. Všichni naši velcí státníci byli odsud. Virginie je
srdcem zem . Nikdy se nepotvrdilo, že by kterýkoli ze stát sm l
vystoupit z Unie."
„Jestli ale zvolí Lincolna," odporoval Andrew, „Jižní Karolína to ud lá. A
jakmile opustí Unii, stejn se zachovají ostatní státy, kde se p stuje
bavlna a tabák a kde mají otroky. Dej na má slova."
Kiernan by zajímalo, jestli se opravdu stane, co prorokuje její otec, nebo
zda rozruch vyvolalo pouze sou asné politické klima. Skute né potíže
nastaly v divo in na západ . Odp rci otroctví vyráželi do západních
stát Missouri, Nebrasky a Kansasu, kterému kv li ztrátám na životech
íkali „Krvavý Kansas". Na západ již válka zu ila. Zastánci a odp rci
otroctví se na sebe vrhli s takovou vervou, že se bitvy podobaly spíše
sérii vražedných nájezd . Do boje vytáhli i otroká i.
ly se strašlivé v ci. Takové, že p ed ily i pov sti o krutosti indián . V
Nebrasce úto níci napadali celá m sta a zabíjeli muže, ženy i d ti. Mezi
bojovníky za osvobození otrok se zvláš vyjímal jeden lov k - John
Brown. Doslechli se o n m i ve Virginii. O tom, jak se svými stoupenci
vtrhl do Missouri, vytáhl neozbrojené muže z jejich dom a na míst je
pobil p ed zraky jejich blízkých. Nazýval to odplatou.
Podle Kiernan se však jednalo o vražd ní. P íšerné, ohavné vražd ní.
kovala Bohu, že ve Virginii se takové v ci ned jí, dokonce ani tady v
horách na západ . Byla p esv ená, že každý, kdo zabíjí lidi, by m l být
soudn stíhán.
Dob e v la, že potíže nemá jenom západ. Jakási žena jménem Harriet
Beecher Stoweová napsala knihu Chaloupka strý ka Torna, v níž
vypodobnila neskute krutého otroká e.
Kiernan však m la chu k et na všechny noviná e, že takové chování
není pravidlem. V tšina otroká , které znala, byli dob í lidé, již se
snažili svým otrok m vytvo it dobré podmínky a nau it je ví e v Boha.
Pravda, existovali i krutí plantážníci, ale žádný z nich se nechoval tak
hrozn jako Simon Legree.
 tšina Jižan otroky ani nem la. Celý problém spo íval v ekonomice.
Jih žil p edevším z bavlny a na plantážích byli otroci pot eba. To
neznamenalo, že se to všem líbí. Nakonec i Jefferson, autor Deklarace
nezávislosti, vlastnil otroky.
Podle Kiernan však v dlouhodobém asovém horizontu nakonec
nezáleželo na tom, zdaje otroká dobrý lov k i nikoli. Šlo p edevším o
svobodu. Nedokázala si p edstavit, že by ji n kdo vlastnil. Její otec byl
báje ný lov k. Na sv neexistoval laskav jší muž. Byl však
Virgi anem ,starého ražení' a jeho rodina m la dlouhou plantážnickou
tradici. Její pohled na otázku otroctví tedy nesdílel. V tom se nelišil od
svých soused ani obchodních partner .
Kiernan nev la, jak se na v c dívá Lacey Donahueová, ale Lacey s
manželem Thomasem nevlastnili otroky. Vlastn s nimi v dom nežilo
žádné služebnictvo. Každé ráno k nim jen docházela irská služka.
Thomas, povoláním právník, ješt zam stnával ú edníka s asistentem,
kte í denn chodili do jeho kancelá e pod obytnou ástí t ípatrového
domu, stojícího p ímo na hlavní ulici m sta.
Ob ženy toho ve era z staly doma úpln samy. Proto Lacey jist
vystrašily jakési rány ve tm a p edstava, že se po ulici potulují lidé.
Lacey byla nesmírn milá. Nem la d ti, a o to víc lnula ke svému
manželovi. Pokud bylo Kiernan známo, Lacey s Thomasem se od sebe
ješt nikdy p edtím neodlou ili. Thomas však již n jakou dobu spole s
Andrewem Millerem a Kiernaniným otcem plánoval investovat do nové
továrny na zbran .
Kiernan také v la, že její otec a Andrew Miller by rádi vid li ješt
jedno spojení - její s atek s Anthonym. M la Anthonyho velice ráda. Byl
vysoký a štíhlý, m l zlaté vlasy a o íškov hn dé o i. Choval se velmi
mile a galantn . Cítil oddanost v i svému otci a v i Virginii. Byl
bystrý, zábavný a báje tan il. Dokázal pro ni rychle zorganizovat
piknik nebo uspo ádat odvážný jezdecký závod s p áteli.
Možná Anthonyho opravdu milovala. M li velmi mnoho spole ného a ona
si p evelice cenila jeho spole nosti. P esto se s atkem otálela a odkládala
jakékoli jasné vyjád ení, t ebaže sama p esn nev la pro . V žádném
ípad jí nijak nevadilo s ním flirtovat, nesmírn ráda s ním tan ila a
pobývala v jeho spole nosti, jenže...
Predstavovala si, že láska vypadá jinak. Zeje to n co, co ji celou
rozechv je. Musela by cítit nesmírné vzrušení, když spat í muže, jehož
miluje. Nával horkosti pokaždé, když se k ní p iblíží.
Pokoušela se své city potla it, ale p esto se stále ozývaly, a se snažila
sebevíc.
Toužila cítit to, co kdysi k Jessi Cameronovi. P ipadalo jí to však velice
dávno. Když byla malá, myslela si, že je dokonalý. Žádný druhý muž
nedovedl tak skv le jezdit na koni ani tak výborn st ílet. Žádný neum l
dívenky škádlit tak roztomile jako on.
Jesse byl o deset let starší. Zatímco ona teprve odkládala panenky, on se
vrátil jako kadet z West Pointu. Nikdo v uniform nevypadal tak úchvatn
jako Jesse. Žádný muž na ni nep sobil jako on. Kdykoli se setkali, choval
se srde , v jiskrných modrých o ích se mu zra ilo veselí s náklonností a
zdravil ji svým protáhlým, zast eným virginským p ízvukem. „Ráánko,
sle no Mackayová. Vy jste den ode dne krásn jší." P irozen si z ní
utahoval. Neustále ho totiž obklopovaly vyhlášené jižanské krásky, o
yankeeovských ani nemluv .
inejmenším si z ní d lal legraci až donedávna, jak se domnívala. P íliš
asto se s ním ovšem nevídala. Ukon il studium ve West Pointu, nastoupil
na medicínu a asto pobýval ve Washingtonu. Navíc ona trávila hodn
asu se svým otcem a Anthonym Millerem.
Te si musela p ipomenout, že její city v i Jesseovi byly pouhým
tinským poblouzn ním. Jejich rodiny se p átelily celá desetiletí.
Jesse v bratr Daniel byl jedním z jejích nejlepších kamarád . N kdy jí
iznával, že Jesse se asto sm je jejím vylomeninám a nazývá ji
„rozpustilou svéhlavou erticí", na kterou si každý muž musí dát dobrý
pozor, když je n kde v okolí.
Samoz ejm nikdy doopravdy nebyla „rozpustilou erticí". Jesse pouze
ehán l. Prost si jenom nehodlala nechat líbit šprýmy, které si z ní
tropili ostatní. Ve škole se jednoho dne chlapec jménem Tristan Tombey
snažil upoutat její pozornost tím, že jí namo il vlasy do kalamá e.
Kiernan mu to oplatila. Pravda, flirtovala s ním, pokoušela ho, usmívala
se na n ho a rozn covala jeho srdce. Ale jenom díky tomu se jí poda ilo
ipevnit mu kalamá na šle, takže
se pak celý polil inkoustem. Práv když se to stalo a Tristan za al
vyvád t, projížd l kolem školního dvora Jesse.
Smál se jejímu uli nictví, vysadil si ji k sob na kon a trval na tom, že ji
odveze. „Sle no Mackayová, vy jste ale nenapravitelná koketka. Už te
lituji chudáka, který se do vás jednou zamiluje," ekl jí p ísn .
Dovezl ji dom a i p es zu ivé protesty celou záležitost popsal jejímu
otci. Samoz ejm z toho bylo zle, ale Jesse se nep estával smát. Na
odchodu ji vzal za bradu a zabodl modré plameny o í do jejích. „Dávejte
si pozor, sle no Mackayová. Jste ješt moc mladá na to, abyste takhle
flirtovala. Jednoho dne si to od vás n jaký chudák t eba nenechá jen tak
líbit."
„Zdvo ilý jižanský gentleman?" popíchla ho na oplátku. „Jako t eba vy?
Že by trápil dámu - vlastn dít ?"
„Ale všichni muži se k vám nebudou vždycky chovat jako jižanští
gentlemani," varoval ji. Pak jí rukou na echral vlasy a odjel.
Byla vzteky bez sebe.
Ale i tak o n m snila. O jeho modrých o ích a hlubokém, zast eném,
trochu výsm šném hlase. Jesse se totiž nechoval vždycky jenom jako
šprýma . Jednou se rozhodla jít plavat do zátoky a po cest potkala malou
Cissy Wadeovou, otrokyni starého Evana Turnéra. Z náhlého popudu
hubenou, vyd šenou hol ku p emluvila, aby se k ní p idala. Když se
vrátily, Kiernan ohromila reakce Cissyina pána. Evan Turner zu il jako
býk. Kiernan mu sebejist vysv tlila, že všechno je její vina, ale Turner
na Cissy vzal h l a vyhrožoval Kiernan, že pokud nevezme nohy na
ramena, dostane také výprask, i když je dcerou bohá e. Farmá i totiž na
poli pot ebují každi kou ruku.
Kiernan ovšem neutekla. Místo toho sledovala Turnéra, jak bije Cissy, a
kone pochopila, pro ho její otec nikdy nenazval jinak než bílou
verbeží. To však malé otrokyni nijak nepomohlo. Slyšela, jak hol ka
í, a rozb hla se pro pomoc, i když v la, že k otci nedorazí v as.
Na silnici vedoucí k domovu se v ítila do cesty Jesseovi na nádherném
erném koni. Sesko il a zastavil ji v b hu.
„Kiernan! Co se d je? Komu jsi zase co provedla?"
Nezajímalo ji, jestli si z ní d lá legraci nebo svá slova myslí vážn . V
ích m la slzy. Pokusila se set ást jeho ruce ze svých ramen. ,,Vzala
jsem Cissy s sebou k vod . Jenom na hodinku do zátoky. A on ji te bije!
Starý Turner ji tlu e holí. Zabije ji, Jessi!"
Jesse ustoupil a v o ích se mu objevil unavený výraz.
„Turner Cissy vlastni, Kiernan. Podle zákona ji smí bít."
„On ji ale zabije!"
„O Cissyin postavení jsi m la uvažovat d ív, než jsi ji vzala s sebou,
Kiernan."
„Jenom jsem cht la, aby se trochu povyrazila. Je strašn ud ená. Po ád
vypadá hrozn unaven . Necht la jsem jí ublížit. Nikdy bych jí neublížila.
Nejradši bych mu vytrhala všechny vlasy."
„Za pár let se o to možná pokusíte, sle no Mackayová," pravil zlehka. Pak
dodal: „No tak dobrá. B ž dom , Kiernan. Pokusím se ud lat, co bude v
mých silách."
Nešla dom . Potají se plížila za Jesseem zpátky na Turnérovu plantáž a
schovala se v k oví. Jesse dojel p ímo na místo inu, sesko il z kon a
vytrhl Turnérovi h l z ruky. Plantážník se rychle oto il, aby si to s ním
vy ídil. I když Jesseovi ješt nebylo dvacet, byl hodn vysoký a m l
široká ramena. Turner se s ním nemohl m it. Hodlal si to s ním však
alespo vy íkat.
„Nemáš mi v bec co vykládat, chlap e. I když seš Cameron."
„Vždy to dít ubijete, Turnere!" vyk ikl Jesse.
„Je moje. Pokoušela se utýct."
„Nepokoušela, a vy to dob e víte," opá il Jesse rozzloben . Turner ztišil
hlas, ale v hádce pokra ovali.
Jesse nakonec vytáhl tu ný svazek bankovek a Cissy, která jenom tiše
popotahovala, za chvíli sed la na jeho koni.
Jesse ji od Turnéra koupil. Za týden Cameronovi koupili i zbytek její
rodiny.
Možná práv tehdy se do n ho Kiernan zbláznila.
esto jí dokázal i po ádn rozzu it. Choval se k ni jako k dít ti.
Když ji otec uvád l do spole nosti a uspo ádal pro ni ples, domnívala se,
že Jesse odjel s armádou a je bu ve Washingtonu nebo na západ bojuje
s indiány. Prožívala nádherný ve er. Zašn rovali ji do korzetu a navlékli
na ni asi stovku spodni ek. Poprvé v život jí otec dovolil vzít na sebe
šaty podle poslední módy s odvážn
hlubokým výst ihem, jaké nosily dosp lé ženy. Nato ené vlasy m la
sepnuté do elegantního drdolu. P ipadala si krásná a velká. A nejen to.
Cítila se také žensky sebev domá. Skv le se bavila, flirtovala, usmívala
se a tan ila. Mládenci se kolem ní jen to ili a to sejí zdálo báje né.
la, že je nemá trápit, ale na kouzelném flirtování nevid la nic
špatného. Nedokázala si pomoci a cht la si své moci nad nimi užít.
šilo ji to až do chvíle, kdy si všimla Jessea. Opíral se o zárube dve í a
sledoval ji. Uv domila si, že ji pozoruje již delší dobu. Díval se na ni
pobaven a p itom se k iv usmíval, což ji nesmírn roz ilovalo.
Pak ji p išel vyzvat k tanci. Uchopil ji do náru e, i když se p edtím zadala
komu jinému.
„Opravdu rostete do krásy, sle no Mackayová," ujistil ji. V modrých
ích se mu ovšem stále zra il smích, i když se sehnul, aby jí zlehka
políbil ruku. Za ervenala se a nejradši by ho nakopla. Vtom ucítila, jak se
jí prudce rozbušilo srdce. „Kohopak hodláte okouzlit dnes ve er?" zeptal
se.
„Celý sv t, Jessi Camerone," odpov la sladce. Když se však znovu
zasmál a pustil ji, dala si záležet, aby mu svými novými st eví ky jakoby
náhodou pošlapala špi ky.
Jesse se klidn m že jít vycpat! Z o arování jeho šarmem dávno vyrostla.
Alespo si to íkala toho ve era roku 1859 v Harpers Ferry. P estala ho
obdivovat. Vyrostla a na ur ité v ci m la vyhran né názory, takže on by v
ní nejspíš vid l ješt svéhlav jší ertici než p edtím.
Jesse dokázal být zábavný a zdvo ilý. Dokonce dovedl být okouzlující,
když m l chu . Nijak se netajil svými názory, nemírnil svá slova a
nezajímalo ho, co si myslí ostatní. P ipomn la si, že není schopen
ustupovat ani d lat kompromisy. Kdyby si ho vzala, zcela jist by si od ní
nikdy nedal radit tak, jako Anthony. Ani by netoleroval žádnou
nerozhodnost. Jesse by vyžadoval všechno, nebo nic.
Anthony byl mnohem ohledupln jší.
Jesse se mu v bec nemohl vyrovnat.
Nedokázala však zapomenout na cit, který k n mu kdysi chovala. Silné
vzrušení, když byl nablízku, chv ní, které v ní vyvolá val.
Práv to jí v Anthonyho spole nosti chyb lo. Anthony za to nemohl.
Kiernan již zkrátka není dít . Zm nila se.
„Bože, Kiernan, podívej! N kdo se tam dole hýbe," zvolala Lacey.
Kiernan jí nev novala pozornost. Když vyhlédla ven, nikoho nespat ila.
„Promi , Lacey, ale já v bec nic nevidím." „Tak se trochu snaž," na ídila
jí Lacey.
„Dobrá, dobrá, te budu mít o i na stopkách, slibuji," ujistila ji Kiernan.
Za okamžik zaslechly houkání no ního vlaku. Bylo asi p l druhé ráno.
„Všechno je v po ádku. M stem jenom projel no ní vlak," uklid ovala
ítelkyni Kiernan.
Lacey se celá ot ásla. „Povídám ti, že se tu dnes d je n co divného."
Kiernan náhle ovanul chlad. Stále nikde nic nevid la, ale najednou
vycítila, že Lacey se možná nestrachuje jen tak pro nic a za nic.
Znovu se podívala k oknu a zamrkala. Te si byla jistá, že ve stínu budov
zahlédla jakýsi pohyb. Nep íjemn ji zamrazilo v zádech. Lacey má
pravdu, n co se opravdu d je. Domnívala se však, že jich se to nijak
netýká. V Laceyin dom jsou jist v bezpe í.
Oto ila se zp t ke své hostitelce a zeptala se: „Máme v dom n jakou
zbra , Lacey?"
Lacey pomalu zavrt la hlavou. Kiernan m la sto chutí se rozesmát.
staly samy doma, muži odjeli hledat vhodné místo pro novou továrnu
na zbran , a ony p itom u sebe nem ly ani pistoli.
„Ach, bože. Myslíš, že nám n co hrozí?"
„Samoz ejm že ne," odpov la Kiernan. „Možná tam jenom takhle
pozd sch zují nebo se jedná o n jakou inspekci i n co podobného."
„A pro se tedy plíží kolem domu? A pro tu n kdo st ílel?"
Kiernan pokr ila rameny. Ráda by Lacey ujistila, že je vše v naprostém
po ádku, ale nyní si sama za ínala myslet, že tomu tak není. Lidé dole se
opravdu podivn plížili, nebo se alespo pohybovali zp sobem, který jí
ipadal podez elý.
„Ur it nám nic nehrozí," pravila. A pro by také m lo? M sto bylo velké
a dv osamocené ženy sotva mohly n koho zajímat. Lacey s Thomasem si
žili dob e, ale nepat ili mezi velké bohá e, takže v dom nem li žádné
poklady.
Lidi, kte í p ijeli do Harpers Ferry, však nezajímal majetek. To Kiernan
la. Stejn tak chápala, že se n co d je.
„Co kdybychom šly dol a daly si skleni ku sherry," navrhla.
„Odtud není vid t na m sto," odpov la Lacey.
Kiernan se usmála. „V tom p ípad si pití p ineseme nahoru. Co tomu
íkáš?"
Lacey souhlasila. Vzaly sví ku, která stála u Kiernaniny postele, zapálily
ji a pospíchaly po schodech do salonu vedle Thomasovy kancelá e.
„Ur it vypadáme jako dva duchové," napadlo Kiernan. M la na sob
bílou no ní košili lemovanou krajkou, která kolem ní p i každém pohybu
povlávala. Laceyina košile byla sv tle modrá a ve tm p sobila prízra né.
Po Harpers Ferry kolovaly r zné strašidelné historky. Povídalo se, že u
starého Harperova domu bývá vid t duch. Prý se jedná o paní
Harperovou, která st eží zlato, jež její muž snad zakopal n kde na dvo e.
kte í lidé tvrdili, že as od asu se na ulicích zjevuje George
Washington, který tu cht l zbudovat muni ní sklad, a dívá se, jak místo
vypadá.
A pak tu ješt samoz ejm byli indiáni. Potomac a Shenandoah
nep estávali ronit své slzy.
Když se vrátily do pokoje pro hosty, Kiernan ob ma nalila skleni ku
sherry. Posadily se do houpacích k esel u okna a pomalu upíjely. Lacey se
tvá ila spokojen . Bu byla ráda, že jsou v bezpe í, nebo sejí líbil jejich
improvizovaný ve írek.
Kiernan se cítila stále víc znepokojená. Venku se opravdu n kdo
pohyboval, u požární zbrojnice a kolem budov muni ního skladu. Noc
rychle ubíhala. Když se Kiernan podívala ven na oblohu a pak sm rem k
horám a ekám, m la pocit, že na vod se každou chvíli objeví první
žové náznaky dne.
Lacey jí vypráv la o ve írku, jehož se nedávno zú astnila ve
Washingtonu, a nadšen vykládala o tom, jak rychle se do hlavního m sta
dopravila po železnici. Kiernan se znovu napila. Práv se za ínala
uvol ovat, když zaslechla prudké bušení na dve e v p ízemí.
Ob ženy vysko ily ve stejný okamžik ze židlí a zadívaly se na sebe.
„Co budeme d lat?" vyk ikla Lacey.
„Nevšímej si toho," nabádala ji Kiernan.
„T eba se nám n kdo pokouší pomoci."
„A co když se nám n kdo pokouší ublížit?"
S o ima doko án jedna druhé dál zíraly do tvá e.
Pak zaslechly, jak se t íští sklo dve í kancelá e. Lacey vyjekla a Kiernan
v sob zadusila výk ik. Nebylo by rozumné prozrazovat, kde jsou.
„Pot ebujeme se n ím bránit, Lacey, ímkoli! Pro v tomhle dom není
jediná zbra ?"
„Já nevím, nevím. Nikdy jsme žádnou nepot ebovali," odpov la Lacey
a zalomila rukama.
Kiernan si uv domila, že št káním na nebohou Lacey ni emu nepom že.
Sama se bála stejn jako ona.
Potom na schodech zaslechly kroky.
Kiernan si všimla slune níku v kout . Sko ila po n m a p itom jí blesklo
hlavou, k emu jí asi tak bude. Nemohla však jenom stát a trpn ekat, co
se stane. Necht la dovolit, aby n kdo ublížil Lacey. Bude se muset
vet elc m postavit.
Se slune níkem v ruce!
Slyšely, jak n kdo otev el dve e do Laceyiny ložnice naproti na chodb .
Pak se ozvaly kroky p echázející po místnosti. „Schovej se," zašeptala
Kiernan. „Kam?" odpov la Lacey.
Žádný úkryt se jim nenaskýtal. Pokoj, v n mž se nacházely, byl díky
Laceyiným úpravám útulný a h ejivý, ale malý a za ízený jen n kolika
kusy nábytku. Stála tam postel, šatní sk , dv houpací k esla a stolice s
no níkem.
„Zalez pod postel," navrhla jí Kiernan, ale vzáp tí si uv domila, že
Laceyino buclaté t lo se nem že do takového prostoru vejít.
„Ty se schovej, Kiernan Mackayová," pov la jí Lacey. Snažila se tvá it
hrdinsky, ale Kiernan vid la, jak je rozrušená.
„V žádném p ípad bych t nenechala samotnou...," za ala Kiernan. V tu
chvíli se však otázka úkrytu stala bezp edm tnou, protože dve e se
najednou rozlétly doko án.
Stáli pred nimi dva ozbrojení muži. Jeden z nich namí il koltem Lacey na
srdce. Druhý, vysoký ernoch s plnovousem, namí il pušku p ímo na
Kiernan.
Srdce jí strachem posko ilo v hrudi, ale p inutila se stát vzp ímen a
tvá it se pobou en .
„Kdo jste a jak si dovolujete vtrhnout do soukromého domu a ohrožovat
bezbranné ženy!" vyk ikla s prudkostí, která ji samotnou p ekvapila. M la
zpocené ruce. Ješt nikdy v život se tolik nebála.
„Bojujeme za svobodu, sle inko," odpov l b loch. „A vy jste Kiernan
Mackayová, dcera otroká e Johna Mackaye."
„To jsem," p isv ila chladn . „A vy..."
„Jsme poslové revoluce. Ta dnes ve er za íná tady. Dnes celá zem
povstane."
Zt žka polkla, protože si uv domila, že hovo í o vzpou e otrok .
la, že podobné v ci se již p ihodily na Karibských ostrovech a v
Jižní Americe, kde otroci povstali proti svým pán m a došlo k strašlivému
krveprolití. Pobíjeli lidi ve spánku, v etn malých d tí.
Nemohla však uv it tomu, že by se n co takového mohlo stát u nich.
Zcela jist ne u Lacey, protože Thomas vždy dával jasn najevo, že nikdy
nehodlá omezovat svobodu jiného lov ka.
„Nemáte žádné právo sem takhle vtrhnout," ekla. „P kná revoluce.
Vytáhnete do ulic a hodláte ublížit každému, kdo se vám p iplete do
cesty."
„Paní Donahueové nic ud lat nechceme," odpov l muž. Svými slovy
Kiernan ješt víc vyd sil. Ob je znal! V l, že d m pat í Lacey i to, že
v n m bude i Kiernan. Všechno, co se d lo, bylo dob e dop edu
naplánováno. „Ale vy p jdete s námi, sle no Mackayová."
„V žádném p ípad ," odmítla rázn .
Boubelatá Lacey se postavila mezi Kiernan a muže ve dve ích. „Ani se té
dívky nedotknete, vy lot i! Co hodláte provést s mladou ženou..."
„Nic zlého, madam," ujistil ji vysoký ernoch.
„P išli jsme sem pod vedením Johna Browna a toho ídí sám B h. Za ala
válka a sle na Mackayová te p jde s námi. Jako rukojmí Johna Browna."
John Brown. Za ala sejí va it krev v t le. Vzáp tí m la pocit, že se zm nila
v led. John Brown nemilosrdn zavraždil každého, kdo mu p išel pod
ruku. Je to fanatik, který v í, že lidi zabíjí ve jménu božím. Velice ráda
by muž m dala najevo své pohrdání, ale hrozn se bála. Zárove v ila,
že Brown jist nevál í s ženami a d tmi.
„Nechceme vám ublížit," vysv tlil jí b loch, který byl menší než jeho
druh. „Když s námi p jdete v klidu a bez odporu..."
la strach, aby jí n co neud lali. Co se ale stane, když se jim podvolí?
Pomalu zavrt la hlavou. „Nem žu jít s vámi. Nejsem oble ená."
„To je pravda," ozvala se Lacey. „Nem žete mladou ženu takhle vyvést
na ulici." Lacey hrála o as, a Kiernan se snažila o totéž. K emu jim však
je as? Pokud muži cht jí Kiernan ublížit, ud lají to. Bez boje se jim to
ale nepoda í. Dívka stále držela slune ník. Pevn jej sev ela v rukou. Jak
jí však m že pomoci proti zbraním?
„Te p jdete s námi, sle no Mackayová. Pokud nám budete dál
vzdorovat, svážu vás jako váno ního krocana a tady Kain...," b loch
itom ukázal na svého vysokého erného spole níka, „...si vás hodí p es
rameno a odnese vás."
Kiernan se zarazila. Pokud se jí má poda it uniknout, nesmí být spoutaná.
„Dobrá. Sejdu dol po schodech," ekla.
„Po kat!" vyk ikla Lacey. „Pokud odvedete Kiernan, musíte s sebou vzít i
mne."
„Kdepak, paní Donahueová, vás nechceme," odmítl ji erný Kain rázn .
„Prosím, z sta tady, Lacey," ekla Kiernan a zp íma se zadívala na
ítelkyni. Modlila se, aby Lacey pochopila, že jí bude lépe bez její
spole nosti.
„Ale Kiernan..."
„Lacey, prosím t ."
Lacey ustoupila a pohoršené našpulila rty. Kiernan si pomyslela, že se
drží docela dob e.
„Sle no Mackayová." Kain zdvo ile ustoupil, aby mohla projít. Kiernan
ud lala, co od ní ekal. Stále ješt držela slune ník. Napadlo ji, že je pro
tu p íležitost opravdu skv le vybavená. Má na sob
krajkovou no ní kosili a v ruce drží modrý slune ní ek. Vždy nemá ani
boty!
„Jist ," odsekla. Protáhla se kolem nich a dala se dol po schodech.
Pokud se jí poda í vyjít z domu d ív než oni, možná jim ute e. V li
toho hodn , ale nemohli m sto znát tak dob e jako ona. Nem li tušení o
úzkých uli kách a p šinkách vedoucích do kopc .
Krá ela rychle, ale muži s ní drželi krok.
Došla do salonu. V nadcházejícím úsvitu spat ila u krbu pohrabá . To je
mnohem lepší zbra než slune ník. Kulku z pistole ovšem zahnat
nedovede.
Prob hla salonem do kancelá e. U dve í leželo rozt íšt né sklo. Zastavila
se u n j.
„Protože mi nechcete povolit, ani abych se obula, pánové, velice ocením,
když to tu zametete, než p jdeme dál."
„Cože?" zaúto il na ni b loch.
„Mé nohy," opá ila Kiernan energicky. „Pokud chcete, aby vás n kdo bral
vážn , nem li byste nechat své rukojmí v bolestech krvácet."
„Není nutn ji te ubližovat," ozval se Kain. Druhý muž pokr il rameny.
„No tak dob e."
Oba se sehnuli nad rozbitým sklem. Kiernan po kala, až se zaberou do
práce, pak se oto ila a vyrazila ze salonu k zadním dve ím domu.
Zaslechla za sebou nadávky. Dve e byly zav ené na závoru. Se zaklením
ji odsunula a vyb hla ven.
Chvíli jen tak postávala a probírala své možnosti. Byla tém v samém
st edu m sta. Za ní se do výšky ty ily skály. P ímo p ed ní k nebi la
ž katolického kostela, za nímž vedla kolem h bitova strmá cesta k
Jeffersonov skále. Dob e se v míst vyznala a v la, že k ovím na skále
vede dosti nebezpe ná stezka.
Mohla sesko it ze schod , rychle ob hnout d m a ocitla by se na ulici.
Nebo se mohla vydat nahoru po stezce a pokusit se skrýt v k oví na strmé
stráni.
Kroky za ní se blížily.
Zahodila slune ník a p eb hla dv r. Bosé nohy ji bolely. Našla zarostlou
stezku a za ala po ní šplhat vzh ru. Doufala, že listoví se
za ní zav e a skryje ji. Chytala se v tví ke a snažila se postupovat co
nejrychleji.
„B ží nahoru!" vyk ikl jeden z muž .
„St jte, nebo vyst elím!" houkl na ni druhý varovn .
Jednalo se o pouhou výhr žku? P ipadalo jí, že mají na ízeno, aby ji
ivedli živou. Lezla dál.
Chladný ranní vzduch pro ízlo zaklení.
Pak zaslechla, jak n kdo stoupá za ní.
„Kiernan!"
kdo z ulice vyk ikl její jméno. Zaslechla dusot ko ských kopyt. Kdosi
na ni volal hlubokým zast eným hlasem. A n kdo jiný ji nep estával
pronásledovat. „Já tu potvoru zabijú!" zaslechla za sebou. Šplhala dál,
bez sebe zoufalstvím. „Lez nahoru, Kiernan, ješt dál!"
Nepot ebovala rady. Mohla se jen modlit, aby jezdec dole na ulici sesedl
z kon a vyrazil za jejím pronásledovatelem.
erývan dýchala a srdce jí prudce bušilo. Byla si však jistá, že má
náskok. Pokud se jí povede dostat na vrcholek, t eba dob hne ke kostelu a
tam vzbudí Otce Costella. Možná je již vzh ru a modlí se. Mohla by se u
ho skrýt.
Když se dostala nahoru, no ní košile se jí zachytila za v tev. Bez dechu
se zastavila, aby ji vyprostila.
Pak na její ramena dopadly ísi ruce a strhly ji k zemi. Za-v ešt la. Zu iv
se rvala s b lochem, který se za ní vydal. Znovu zak ela. P ikryl jí ústa
rukou. Pokusila se ho kousnout. Nap áhl se za atou p stí a Kiernan
ekala, že ji uhodí do tvá e.
Rána však nedopadla.
Místo toho muž doširoka otev el o i. Kiernan si mlhav uv domovala, že
mu záp stí stiskla ruka v kožené rukavici. N kdo za ním stál. Byl to
jezdec z ulice. Prudce úto níka strhl vzad a ušt il mu po ádnou ránu.
Znovu vyk ikla, protože ucítila, jak se pod ní sune kus zem , který se
utrhl b hem rva ky. Nem la se eho zachytit a padala dol ze skály.
„Kiernan!"
Na okamžik zahlédla vysokého muže v uniform , který zpracovával
úto níka.
Pustil ho a sko il kup edu, aby ji vlastním t lem uchránil od pádu na
kamenitou strá .
Oba dopadli na stezku vlevo a za ali se kutálet zpátky do dvora.
Když se zastavili, ležela vespod. Rozkašlala se a zato ila se jí hlava.
esto se pokusila zvednout nad n ho. Když se jí to poda ilo, hled la do
nekone modrých o í.
„Jesse!" vydechla. „Jesse Cameron."
Lín , laškovn se na ni usmál. „Dobré ráno, sle no Mackayová. Dlouho
jsme se nevid li, že? Ale lov k nikdy neví, kdy na tebe narazí, co
Kiernan?"
 2
„Kdy na m narazí?" opakovala Kiernan. P ipadalo jí naprosto
neuv itelné, že se tam objevil. Sed la na n m obkro mo ve své krajkové
no ní košili, která te byla celá zmuchlaná a potrhaná. Její ruce mu
spo ívaly na hrudi a vlasy spadaly na tmav modrou vojenskou košili.
Vlasy m l rozcuchané stejn jako ona a do ela mu spadlo n kolik
tmavých pramen . „Proboha, to je p ece Jesse!"
„Osobn ," p itakal.
Ude ila ho do hrudi. „A ješt k tomu hrubý a neomalený."
Chytil ji v pase a položil vedle sebe. Pomyslela si, že by m la vysko it a
lat uraženou, ale Jesse ji jenom odsunul, aby mohl vstát. Pak k ní natáhl
ruku a pomohl jí na nohy. „Kiernan..."
„Co tady d láš?" zeptala se. „Jak ses tady ocitl?"
„No ní vlak mi p ivezl n jaké zprávy," vysv tlil jí Jesse. „Zrovna jsem si
dával whisky se svým p ítelem generálem a ten mi na ídil, abych sem
vyrazil a ošet il všechny ran né. Brzy tu budou vojáci."
„Co se d je?"
„Až potom, Kiernan. Musím nejd ív najít toho lov ka." „Jessi, on v l,
kdo a kde jsem." „Já vím." „Ale co..."
„Vra se do domu." Poodešel a sebral ze zem svou ušpin nou epici.
„Co když p ijdou znovu? Byli dva."
istoupil k ní a z koženého pouzdra zav šeného u pasu vytáhl revolver.
„Umíš s tímhle zacházet?"
ikývla. Usmál se a dotkl se její tvá e.
„Nejspíš bude dávno pry . B ž zpátky do domu, Kiernan, a nevycházej z
j, dokud se nevrátím. Rozumíš?"
Pomalu p ikývla. Pocítila tetelivé teplo ve všech kon etinách. Roztáhla
prsty a pak je znovu pevn sev ela.
Jesse Cameron op t vstoupil do jejího života. Zjevil se práv ve chvíli,
kdy ho nejvíc pot ebovala. Kdyby se na ni nevrhl, aby ji zachránil p ed
jistou smrtí, byl by neznámého úto níka chytil.
Ve svém tmavém oble ení splynul s k ovím. Zaslechla šust ní a v la,
že neomyln našel cestu zpátky nahoru po skále. Stejn jako on si však
byla jistá, že úto ník je dávno pry . Strá se zvedala k Jeffersonov skále
a ke h bitovu. P da tam byla tvrdá a hrbolatá. Ze strán se však dalo sejít
kolika cestami, které by dokázal nalézt i lov k, jenž zdejší kraj nezná.
itiskla si dlan na tvá e a cítila, jak celá ho í. Jesse. Nem l tu co d lat,
ale objevil se. Nemá sice Anthonyho dobré zp soby, ale ty nejsou pro
záchranu jejího života pot ebné.
Oto ila se a rozb hla se k domu. U zadních dve í na ni ekala Lacey.
„Kiernan! Díkybohu! Co se stalo? Kdo byl ten muž ve dvo e? Už jsem na
ho cht la vyb hnout s vále kem, jenže tys na n m sed la a vypadalo to,
že se znáte. Chovala ses velmi nevhodn , Kiernan, pokud ho opravdu znáš
- i pokud ho neznáš," p emítala Lacey ustaran . „Ale na tom nakonec
nesejde. Hlavn , že jsi zpátky a nic se ti nestalo. Znáš ho, vi , drahá?"
„Ano. Ach, Lacey, d je se n co významného. Ty ho znáš také. Byl to
Jesse, Jesse Cameron, jeden ze soused od nás." „Co tady d lá?"
„Dal mu v t n kdo z no ního vlaku. Nic víc mi nevysv tlil. Poslal ho
sem n jaký generál. Brzy sem p ijede armáda."
„Ale pro ?" za ala Lacey. „Ach jist , vždy on je doktor, že? Po ád slouží
u vojska, jak vidím. Boží ku!" vyvalila o i na revolver v Kiernanin ruce.
„Mohla bys tu v c n kam odložit?"
„Radši šiji nechám u sebe."
„Ti lidé se už nevrátí," pravila Lacey s neot esitelnou jistotou. „Jak to
žeš tvrdit?"
„Poj se mnou." Lacey vedla Kiernan domem k místu, kde u dve í leželo
rozbité sklo. „Podívej," ekla a ukázala ven.
Kiernan vyhlédla na ulici. P ed muni ním skladem se srotil dav. Kolem
procházeli ozbrojení muži. Kdosi jim velel a všude byl slyšet k ik.
„Te se to rozb hlo nápln obrátky," zabru ela Lacey.
Kiernan zaslechla na chodníku po jejich pravici kroky a rychle se oto ila.
Kolem jejich domu projížd l jeden z Laceyiných soused , pan Tomlin. V
rukou držel pušku a promlouval k svému šestnáctiletému synu Ebanovi,
který krá el za ním. „Podej mi n jaké h ebíky, hochu." Zastavil se p ed
Lacey s Kiernan. „No není to neuv itelné, dámy? Vyrábí se tu zbran a
zrovna když lov k pot ebuje n jakou munici, žádná není k dostání. Ale
to je jedno. Stejn dob e nám poslouží i h ebíky, ne?" ekl a zamrkal na
Kiernan. Sledovala, jak do pušky láduje své provizorní náboje.
„Co to d láte, pane Tomline?" zašeptala.
„Vypuklo povstání, sle no Mackayová. Copak jste si toho nevšimla?"
Poprvé se na ni blíže podíval a spat il její potrhanou no ní košili a trávu
ve vlasech. „Boží ku, sle no Mackayová, jste v po ádku?"
Kiernan p ikývla a Lacey odpov la za ni. „Te už ano. Ale ješt p ed
hodinou to tak v bec nevypadalo." „Pokusili se vás zajmout! Vás také,"
ekl Eban Tomlin a zd šen na ni pohlédl.
„Koho dalšího se snažili odvést?" zeptala se Kiernan strnule.
„Snažili? Vždy zajali nejr zn jší lidi. I samotného starostu. A vrchního
zbrojmistra. Dokonce vyjeli p t mil za m sto a dostali plukovníka Lewise
Washingtona, potomka samotného Georgea Washingtona. Povídá se, že
plukovník Lewis m l n jaké v ci, které pat ily Georgeovi, a John Brown
ty v ci cht l," vysv tloval Eban vzrušen . „Brown se sice vydával za
Isaaca Smitha, ale nebylo t žké uhodnout, kdo doopravdy je."
„Ach, bože," vydechla Lacey.
„Jejich mnohem víc. Myslím, že drží nejmén dvacet lidí jako rukojmí."
„Lacey slyšela n jaké výst ely," pravila Kiernan. „Nojasn ," opá il Eban.
Za ervenal se, protože otec se na n ho varovn podíval.
„Omlouvám se, dámy. Máte pravdu, st ílelo se tu. Je to prost
neuv itelné. John Brown chce osvobodit celý sv t. A tak se vypravil do
Harpers Ferry a zast elil chudáka Haywarda Shepherda, svobodného
ernocha z nádraží. Myslím, že kolem toho necht li
 lat moc velký rozruch. Ale pak tudy projížd l vlak a oni jej nechali
projet. A te se o tom, co se tu d je, ví až ve Washingtonu a ješt dál.
Nejlepší bude, když se vrátíte dovnit , dámy. V ulicích je te hrozný
humbuk. N kte í lidé se trochu vyd sili, vzali pušky a za ali st ílet po
všem, co se hýbe."
Kiernanin pohled sklouzl k jeho pušce nabité h ebíky. „To vidím,"
zabru ela.
Lehce se dotkl své epice na pozdrav. „Tak poj , chlap e," vyzval Ebana.
Kiernan vykro ila zpátky do domu a Lacey ji následovala. „Vy káme,
Kiernan. Novinky se k nám dostanou samy. Jsem hrozn ráda, že se mnou
staneš uvnit ."
„Nez stanu, Lacey. Jdu se co nejrychleji obléknout."
Vkrá ela do kuchyn a napumpovala si vodu. Cht la šiji odnést do svého
pokoje. Když pak na schodech míjela Lacey, usmála se.
„Bože m j, bože m j," kvílela Lacey.
„Nic se mi nestane. Mám u sebe nabitý revolver a vím, jak se s ním
zachází."
Lacey stojící pod schody na ni zavolala: „Kiernan, prosím t , drahá! Jen
sám B h ví, co se doopravdy d je."
Kiernan nalila vodu do umyvadla. Shodila ze sebe potrhanou no ní košili
a rychle vklouzla do košilky, kalhot a spodni ky. Chvilku váhala a pak se
rozhodla, že uprost ed revoluce není nutné brát si korzet. Pouze ve
spodním prádle se nahnula nad umyvadlo a za ala si drhnout obli ej.
„Kiernan, posloucháš m v bec? Proboha!" vyjekla Lacey najednou.
Kiernan si práv vyplachovala ústa. Zajímalo ji, co se d je. Když
vzhlédla, ztuhla.
Vrátil se Jesse. Stál ve dve ích, ledabyle se opíral o jejich záru-be a s
líným úsm vem ji pozoroval.
Od hlavy až k pat ji polilo horko. Co si o sob ten lov k myslí? Žádný
slušný muž by si neprohlížel neoble enou dámu.
Jesse si to však klidn dovolil. Za ínal v ní v ít vztek, ale zárove
pocítila, jak jí celým t lem projel záchv v zvláštní vzrušující
sladkosti. K ertu s ním! I tak byl jedním z nejhez ích muž , jaké
kdy vid la. Vlasy erné jako uhel, rozpustilé modré o i a líný, smyslný
úsm v. „Jessi..."
„Teeeda, miláá ku," protáhl m kce a d kladn si ji prohlížel. Jeho úsm v
skrýval ješt n co víc. Pak se jejich pohledy st etly. „Vyrostla jsi,
zatímco jsem byl pry ."
Správn by se m la ervenat jako malina. Nejspíš by m la p edvést
hrozivý hysterický záchvat. Místo toho na n ho jen dlouze hled la. Pokud
ekával reakci cudné ženy, rozhodn mu ji nehodlala poskytnout.
„Když dovolíte, kapitáne Camerone," oto ila se k n mu a na znamení
nesouhlasu si založila ruce v bok. „Byla bych opravdu ráda, kdybyste
po kal dole, dokud nebudu vypadat dostate slušn , abych mohla
ijímat návšt vy."
Zasmál se. „Kiernan, ty jsi to nejslušn jší stvo ení, jaké jsem po dlouhé
dob vid l. Tohle je typicky ženská reakce. M stem prochází historie a ty
se bojíš, že t n kdo uvidí ve spodkách."
„Nenosím spodky, kapitáne Camerone."
„Dobrá, tak tedy ve spodni kách."
„Jessi..."
„P ij tedy dol , jakmile si budeš p ipadat .dostate slušn ' oble ená.
Nem žu z stat dlouho. Vlastn tu možná nebudu moci z stat ani tak
dlouho, abych..."
„Neh ýbej se!" poru ila mu Kiernan. Rázn p istoupila k šatníku a rychle v
m vyhledala denní šaty z bílé bavlny s volány a jemným erným
vzorkem. Práv si je p etáhla p es hlavu, když Lacey dob hla ke dve ím,
aby Jessea umravnila.
„Co to tu provádíte, kapitáne Camerone?"
„Ale paní Donahueová, vždy jsem Kiernan znal ješt v dob , kdy nosila
plenky."
„Ale já zodpovídám za její pov st a ona už plenky nenosí."
Šaty Kiernan spadly p es hlavu. Její o i se st etly s Jesseovými, z nichž
sálal citelný žár, když odpov l: „Máte pravdu, madam. Plenky už
skute dávno nenosí."
Na chvilku on la. Nep estávali na sebe hled t. Jesse také ml el.
Kiernan ve vzduchu cítila nap tí. Ani Lacey nepromluvila.
Pak Kiernan zjistila, že se dokáže pohnout. P istoupila k Jesseovi, pak se
oto ila zády k Lacey a požádala ji: „Bu tak hodná a zapni m , ano?"
Lacey za ala rychle zapínat dlouhou adu malinkých perli ek na jejích
šatech. Kiernan zatím dál zírala na Jessea.
„Chápu to správn , že jsi toho muže nechytil, Jessi?"
„Ano. Obávám se, že se p idal ke svým spole ník m."
„Spole ník m?"
„Lidé na ulici íkají, že John Brown má s sebou asi dvacet
muž ."
„A co ten druhý?"
„Nevid l jsem ho, Kiernan. Byl bych rád, kdyby se mi poda ilo dostat do
ruky alespo jednoho. Jenže...," hlas se mu zadrhl. Také je ustaraný,
napadlo Kiernan. „Mohl jsem mít v rukou bu jeho, nebo tebe. Vybral
jsem si tebe," dodal zlehka.
„Ach!" vyjekla Lacey. Mluvil pravdu. Kdyby se na ni nevrhl, slet la by ze
skály. Místo toho se skulila po p šin . ekl to však takovým zp sobem...
„Zachránil m p ed pádem ze skály, Lacey," vysv tlila Kiernan co
nejd stojn ji.
„Ach," opakovala Lacey, tentokrát s pochopením v hlase.
Jesse jí však nedal p íležitost, aby situaci porozum la. P ejel po Kiernan
ima, které p ipomínaly modré plameny. Utahoval si z ní a jeho úsm v
byl velmi smyslný. „Rozhodn jsi vyrostla," ekl jí. „Jsi te rafinovaná a
elegantní." Pak sv j milý kompliment zcela pokazil tím, že jí z vlas
vytáhl v tvi ku a dodal: „A tém krotká."
Vytrhla mu v tvi ku z ruky a pak se usmála. Ze všech sil se snažila
zachovat klid. Vzrušení, které cítila, jí dodávalo energii. Toužila se
kam p enést, ale netušila kam.
Okolní sv t se zmítal v rebelii.
„Mne si nikdo neocho í, kapitáne. To se stává hospodá ským zví at m."
„Máte pravdu. Jak bych to tedy ekl, Kiernan? Co se smí íci o dám , jako
jsi ty - nezkrotná?" „Nejsem divoký k , Jessi."
„Kon se musí p inutit ke klidu, aby si nechali nasadit sedlo, Kiernan.
které ženy to as od asu také pot ebují."
„A zkrotil jsi už hodn žen?" zeptala se.
„N kolik ano," p iznal a dál se lín hrbil ve dve ích.
,Mne tedy rozhodn neocho íte ani nezlomíte, kapitáne Camerone!"
„Kiernan, kapitáne...," za ala neš astn Lacey.
Jesse jako by v bec nevnímal, že je Lacey v místnosti. Nebo mu to bylo
jedno. Nenucené se zasmál. „Nevzpomínám si, že bych ti n co takového
navrhoval," pravil protáhle.
Lacey se zhluboka nadechla. „Tohle je naprosto nevhodné, kapitáne."
„Ty nikdy nic nenavrhuješ, ani ne íkáš nic konkrétního, Jessi," opá ila
Kiernan, která si také p estala uv domovat Laceyinu p ítomnost. M l na
ni takový vliv! Kdepak, m l jej na všechny. Dokázal lidi rozesmát i
nep etn rozzu it. Um l jim p inést uvoln ní.
Dovedl také lov ka vzrušit, probudit v n m nap tí, které nebylo možné
potla it.
„Vždycky jenom nazna uješ," pokra ovala a nep estávala se jemn
usmívat.
„Kapitáne, Kiernan, prosím vás," naléhala Lacey. „Musím se d razn
ohradit. Toto je zkrátka nevhodné."
„To protože na Jesseovi nic vhodného není," prohlásila Kiernan sladce.
„Te se ohrazuji já," ozval se Jesse. „Dokážu se chovat neuv iteln
vhodn , když to vyžaduje situace. Jenže Kiernan a já jsme dlouholetí
átelé. Vlastn abych se p iznal, paní Donahueová," zašeptal
spiklenecky, p istoupil k ní blíže a v noval jí milý úsm v. „Vid l jsem
Kiernan dokonce úpln nahou, když byla malá."
„Bože, bože," vyrazila ze sebe Lacey, zatímco zu iv zapínala Kiernaniny
šaty.
„To ani náhodou!" vyšt kla Kiernan.
„Ale ano," ujistil Jesse Lacey. „Jako dít se strašn ráda svlékala úpln
donaha a pak skákala do jezera."
„Je naprosto nechutné, že si pamatuješ práv takové v ci, Jessi," ekla mu
Kiernan sladce. „A pak je ješt vykládáš p ed lidmi."
„Te urážíš mé nejdražší vzpomínky," ohradil se, jako by ho zranila.
Kone m la zapnuté všechny knoflí ky na šatech. „Opravdu?" zeptala
se ho povýšen . „Lacey, jsem si jistá, že tenhle pán na mne za poslední
rok ani nepomyslel, až do chvíle, kdy se za mnou rozb hl."
„Tenhle pán t zachránil," p ipomn l jí.
„Nejlepší jeho vlastností je skromnost," zabru ela sarkasticky.
Jesse se zašklebil. „Nejlepší Kiernaninou vlastností je její laskavé a
jemné chování, jak je vid t," vrátil jí její kompliment.
„Bože, co se to tu d je, kapitáne?" vložila se do jejich hovoru Lacey.
„Tohle nesmí dál pokra ovat, zvláš když je Kiernan v podstat
zasnoubená."
„Zasnoubená?" Udiven zvedl obo í. P i tak zjevném projevu zájmu se
Kiernan zatetelilo srdce. „A kdopak je ten š astlivec? Ale vždy já to
vím. Mladý Anthony Miller, d dic puška ského impéria, p edpokládám.
To je správné, dob e vychované št p esn pro tebe, Kiernan."
„Anthony je zt lesn ní správného chování," ujistila ho rozzloben .
„Samoz ejm . P edpokládám, že sta í, abys kývla prstíkem, a on ud lá
esn to, co chceš," p itakal Jesse. Vysmíval se jí. Nejradši by ho
uhodila. M la však pocit, že mu v hlase zazn la ho kost. Je možné, aby
žárlil?
„Je neuv iteln okouzlující," pravila sladce.
„Takže jsi zasnoubená? Blahop eji."
„Nejsem," p iznala Kiernan. „Ješt ne."
„Je do ní úplný blázen," ozvala se Lacey.
„To je jedin dob e," prohlásil Jesse se smíchem. „Je krásná, ladná - a k
tomu má vyt íbený ostrovtip."
Kiernan se nep estávala usmívat. „Když dovolíte, p jdu se podívat, jak to
vypadá venku."
Rychle se oto ila a m la se k odchodu, ale Jesse ji chytil za paži. „Z sta
uvnit , Kiernan. Poj dol a já vám ob ma eknu, co vím."
Ne ekal na odpov a vykro il p ed ní dol po schodech. Kiernan se s
pokr ením ramen podívala na Lacey, která si nep estávala vy ítat, že
bec nezvládla roli gardedámy mladé nevinné dívky.
Kiernan zalitovala, že jí nemohla pov t, že n co takového se stane
každé dám , která s ním p ijde do styku. Zlobila se i sama na sebe,
protože se od n ho vždy nechala dob hnout. Byl starší, moud ejší a
energický. Zkrátka muž, jak má být. Roz iloval ji.
la sto chutí na n ho zak et, že asy se zm nily. Je dosp lá a dokáže
se ochránit sama. Nebyla si však jistá, zda se dovede ubránit jemu.
Za ala zuby. Ur it to dokáže - a také se mu bránit bude.
Jesse vešel do salonu. Kiernan s Lacey ho následovaly. Jeho rozpustilost
byla ta tam. Zdvo ile po kal, až se ob ženy posadí na pohovku. Sám si
vzal židli, postavil ji elem k nim a vážn se na n zadíval.
„Zatím se mi poda ilo zjistit, že John Brown povstání plánoval celé
síce. Promýšlel strategii v Šandy Hook v Marylandu. Zjevn doufal, že
se k n mu v boji proti otroká m p idá mnohem víc lidí. ekl bych, že tu
cht l rozpoutat revoluci, b hem níž by otroci povstali proti svým pán m a
pobili je na ulicích. Doopravdy v í tomu, že zemi o istí pouze krvavá
láze ."
„Proboha!" vydechla Lacey.
Kiernan ho pozorn sledovala a celá se t ásla. P edstavovala si scénu,
kterou jim práv barvit vylí il. „Jsi p esv ený, že k tomu doopravdy
nedojde?" zeptala se.
„Ano," odpov l bezbarv . „Nic takového se nestane. John Brown je už
v pasti."
„Došlo ke krveprolití," zašeptala Kiernan.
Povytáhl obo í. „Slyšela jsi o tom?"
„Zastavil se u nás soused. Nabíjel do pušky h ebíky," odpov la
Kiernan. „Bože!" vyk ikla vášniv . „Jakým právem ten lov k p išel do
Virginie? Jak si troufá nám porou et?"
„Prost si troufá," zabru el Jesse. Na chvilku z ní spustil o i. P ipadalo jí,
že se dívá kamsi za ni, do budoucnosti, která je p ed nimi. ,
Zdálo se, že to, co vidí, mu d lá starosti.
„Mám dojem, že m ané se se situací vypo ádali po svém," ekl. „P i
nájezdu prý o život p išel jeden lov k."
„Hayward Shepherd z nádraží," doplnila Lacey s o ima doko án. „Byl to
hodný chlapík."
„Hodní lidé asto doplácejí na choutky ostatních," dumal Jesse nahlas.
„Jsou n jací další mrtví?" zeptala se Kiernan. Pevn se jí zadíval do o í.
„Ano. Zast elili jednoho z rukojmích."
„To snad ne," zamumlala Lacey.
„Bohužel je to tak. Zabili místního plantážníka jménem Turner."
Všichni na chvíli zmlkli. Pak Lacey vybuchla: „Proboha živého, Kiernan!
Co když..."
„Nic se mi nestane," ujistila ji Kiernan jemn . Pak se zadívala na Jessea.
„Zeny... Ehm, ženy stejn nezabíjejí, že ne?"
„Samoz ejm že ne," odpov l Jesse. Kiernan se však celá zachv la.
Sta ilo málo a mohla být mezi rukojmími.
„Po ád ale drží... n koho v zajetí, ne?"
„Ano. Mimo jiné i starostu Beckhama. Také plukovníka Lewise a
zbrojmistra Allstadta."
„Co se te bude dít?" zeptala se Lacey vystrašen .
Jesse se usmál. „Do m sta vjede kavalerie, paní Donahueová," odpov l
a vstal. „Robert E. Lee dostal p íkaz, aby sem p ivedl své oddíly. O
všechno se postarají. Te musím jít. Pot ebuji se setkat s n jakými lidmi
a ješt n co dalšího za ídit, než vyjedu naproti voják m."
„Neodjížd jte ješt , kapitáne Camerone," zaprosila Lacey a vysko ila.
Kiernan se na ni rychle podívala. P ísahala by, že Jesse Lacey velice
znepokojil. Ta se však usmála. Byla sice znepokojená, ale zárove i
okouzlená.
A necht la, aby ji zanechali samotnou uprost ed vší té v avy.
„Paní Donahueová, opravdu vám nic nehrozí," ujistil ji Jesse. „John
Brown je se svými lidmi schovaný v hasi ské zbrojnici vedle muni ního
skladu. P ed ním jste v bezpe í, na rozdíl od n kterých vašich
ozbrojených soused . Prost nevycházejte z domu."
„Ale co když se ti lidé vrátí pro Kiernan?"
„Jednou už se s ní zapletli a myslím, že podruhé se jim do toho chtít
nebude." Mrkl na Kiernan za Laceyinými zády a vyloudil tak na její tvá i
úsm v.
„Tak z sta te alespo na šálek kávy," žadonila Lacey. „Na snídani. Umím
ud lat výborná vejce se šunkou a párky. A kuku né vdole ky. Alespo
trošku asu p ece máte," naléhala.
Jesse ke Kiernaninu p ekvapení souhlasil. Vytáhl z kapsy hodinky a
pravil: „Tak dobrá. M žu tu strávit hodinu, paní Donahueová. Víc ne."
Kiernan vstala a chystala se jít s Lacey do kuchyn . „Pom žu ti,"
prohlásila.
„Ne," vydechla Lacey. P edtím v pat e si sice nebyla jistá vhodností
Jesseova chování, ale te se rozhodla, že ho musí v dom zdržet co
nejdéle, i když to znamená, že Kiernan s ním bude moci flirtovat.
Když však Lacey odešla, Kiernan si uv domila, že Jesse ztratil na žertíky
náladu. P istoupil k jednomu z p edních oken, odhrnul záv s a zamyšlen
vyhlédl ven.
Kiernan cítila, jak se jí rozbušilo srdce. „Co se d je, Jessi? Lžeš, aby se
Lacey nebála? Za ínají vážné potíže? Myslíš, že vypukne skute né
povstání?"
Oto il se k ní a pomalu zavrt l hlavou. „Nelžu, Kiernan. John Brown
sotva m že o ekávat n jakou další pomoc. Jinak by tu už byla. Obávám
se, že pan Brown to má spo ítané."
Kiernan pobou en vybuchla: „Ten lov k je vrah! Jsem ráda, že nemá
šanci. Nebo s ním snad sympatizuješ?"
Jesse znovu zavrt l hlavou. „Ne. S tím, co ud lal, nem žu souhlasit.
Kdybych byl soudce nebo porotce, musel bych ho poslat na smrt. Pokud
ho nezabijí kavaleristé, ur it ho pov sí."
„Tak co se tedy d je?" zeptala se.
Znovu se na ni podíval, tentokrát zp íma. „Vždycky ses ídila intuicí,"
pravil jemn . S údivem cítil, jak se mu v t le rozlévá zvláštní teplo.
astokrát mu etla myšlenky. Vzpomn l si, jak kdysi p ijel z West Pointu
dom s rozhodnutím, že bude studovat medicínu. Zastavil se u nich, aby
pozdravil jejího otce. Práv sed la u klavíru. Když vešel, zvedla hlavu a
usmála se. „Jedeš pov t tátovi, že chceš být doktorem a ne
plantážníkem?" Jeho zájem o medicínu vlastn nikoho nep ekvapil. Tato
profese ho vždy fascinovala, jenže byl nejstarším synem zámožného
plantážníka, který
 stoval bavlnu a tabák. Sám se rozhodl, že p jde na medicínu a z stane
itom v armád . Cht l spojit sv j zájem o lé ení s vojnou a domníval se,
že to p jde dob e. Nevysv tlil nic ani otci, ani sest e i Danielovi. Když
se na n ho však Kiernan toho dne podívala, v l, že ho chápe.
„Intuicí," zabru el Jesse znovu a smutn se usmál. „Bu to, nebo m
velice dob e znáš."
Kiernan v tu chvíli zatoužila v t o n m víc než kdokoli jiný na sv .
Vlastn by nejradši vstala, p ib hla k oknu a nechala se od n ho pevn
obejmout. Aniž však v la pro , obávala se cit , které vy etla z jeho o í.
„Tak co se d je?" opakovala a za ala prsty do pohovky. „Nevím, Kiernan.
Jen se obávám, že tímto všechno neskon í. Boj bude pokra ovat dál.
Krveprolití mezi odp rci a zastánci otroctví se nezastaví v Kansasu. Státy
nep estanou bojovat za svá práva a zem se bude stále víc rozpolcovat.
Nelíbí se mi, kam se náš sv t ítí. Mám rád sv j život takový, jaký je.
Miluji Cameron Hall, svého bratra a sestru, travnaté kopce a eku a..."
Zarazil se a pokr il rameny. Kiernan si uv domila, že jí dovolil
nahlédnout do svého nitra hloub ji, než p vodn cht l.
„Všechno z stane p i starém," ekla Kiernan rychle. „Cameron Hall stojí
celá staletí. A Daniel bude vždycky nablízku." Usmála se. „Všichni jsme
Virgi ané a na tom se nic nezm ní."
„Zm ní, pokud si vezmeš toho horala, toho svého Anthonyho," odpov l.
Znovu si z ní utahoval. Necht l, aby pokra ovala v konverzaci, která se
za ínala ubírat sm rem, jenž se mu nelíbil.
esto se trochu za ervenala. „Ješt jsem se nerozhodla, jestli si ho
vezmu," pravila.
„Pro ne?" zeptal se.
Kiernan vstala a p ešla k druhému oknu. M la v úmyslu kouzeln se na
ho usmát a sd lit mu, že mu do toho v bec nic není.
Najednou si však jasn uv domila pravdu, kterou necht la vyjevit.
Celou dobu totiž ekala na n ho.
Zvedla bradu, usmála se a odpov la: „Nejsem si jistá, že ho miluji."
„Ach tak. A existuje n kdo, koho miluješ?" zeptal se klidn . Kiernan však
ipadalo, že se na n oba najednou zlobí. „To nic, nemusíš odpovídat,"
ekl.
„Ani jsem to nem la v úmyslu. Do mých cit ti nic není," odsekla.
„Kiernan, já..." Vykro il sm rem k ní a pak se zarazil. Když se znovu
pohnul, znenadání ji prudce objal a pevn p itiskl k sob . Ucítila, jak jí
jeho prsty projely vlasy na zátylku. Byla by mu vy etla, že to bolí, kdyby
ovšem necítila jeho touhu. Hled l jí vášniv do o í. „Ty mi nerozumíš,
Kiernan. Te se zm ní celý sv t a já se obávám, že t zklamu. Kdybys m
tak mohla pochopit! Kiernan," zat ásl s ní. Zvrátila hlavu. Nebyla
zd šená, spíše p ekvapená a zv davá. Hodlala mu odporovat. „Do háje,"
zašeptal a uchopil ji za bradu. Ucítila na obli eji jeho drsnou dla a prsty.
Obratn p ejel palcem po její jemné tvá i. Sklonil se k ní a políbil ji.
Takový polibek ješt nikdy nezažila.
Anthony ji samoz ejm také líbal, ale jen tak, že lehce p ejel svými rty po
jejích. P ipadalo jí to milé. Pohlížela na to s jistým pobavením, jako na
íjemný, vlažný dotek.
Nyní okoušela ohe . Sladký, divoký ohe . Nežádal ji o svolení, nedal jí
možnost ani na okamžik zaváhat. Jeho rty se p itiskly na její a nutily ji,
aby se jim zcela oddala. P edával jí vášnivý žár a cht l, aby jej op tovala.
Líbal ji tak, jak by gentleman dámu líbat v žádném p ípad nem l.
Jesse si však na gentlemana nikdy nehrál, p inejmenším ne v její
ítomnosti.
Když na rtech ucítila vlhkou horkost jeho úst, ani žádnou dámou být
necht la.
itáhl si ji ješt blíž k sob . Když se k n mu la p itiskla, zvedly se jí
spodni ky napnuté na obru ích až k hýždím. Jazykem p ekonal bariéru
jejích rt a zub , aby se mohl nestydat zano it do temných a utajených
zákoutí jejích úst. Jako by pronikal do nejtajn jších ástí jejího t la i
duše. Rozho elo se v ní vzrušení, které cítila pokaždé, když byl nablízku.
Srdce jí prudce bušilo a kon etiny ochably. Horkost p ešla z jeho t la do
jejího a ona ho objala rukama kolem krku, aby mohla polibek vychutnat a
poddat se sladké touze.
Neprestával ji líbat. T sn se k sob tiskli a dotýkali se jazyky. Cítila
úchvatnou, temnou váše , vnímala jeho t lo i šaty a hore nou touhu, která
se pod nimi skrývala. Cítila, jak s ním splývá a poddává se jeho objetí. Do
její mysli a t la se vkradla nepokojná, divoká váše a obto ila ji jako
zrádný had. Práv ten, kv li n muž byli Adam s Evou vyhnáni z ráje.
Jesse...
se stane, co se má stát, i kdyby z toho vzešlo zatracení. S klidným
sv domím by kv li n mu všechno opustila. Vyšla by s ním nahá na
zelenou strá a ulehla vedle n ho do lu ního kvítí.
Nakonec od ní odtrhl ústa. Když zašeptal, jeho teplý dech ji ješt víc
rozechv l. „Jestli t nedokáže takhle líbat, neber si ho, Kiernan."
„Cože?" zeptala se ost e. Rozzu en se od n ho pokusila odtáhnout.
Nap áhla se, aby ho uhodila, ale zachytil její ruku a zasmál se zast eným,
hlubokým hlasem.
„Jestli t nedovede takhle líbat, neber si ho, milá ku."
„Ty mizero!" vyk ikla a snažila se vysvobodit z jeho sev ení.
Jesse ji však znovu pevn p itiskl k sob . „Cht j z lásky dostat jen to
nejlepší, Kiernan. Zasloužíš si to. Ve vztahu musí být ohe . Možná
zažiješ i mráz, ale snaž se zacházet do krajností, do t ch nejv tších a
nejprudších. Nep ijímej žádnou vlažnost. Protože v tob je ohe i mráz,
jsi nejlepší a nejprudší, Kiernan."
„Kiernan! Kapitáne!" zavolala na n Lacey, která chvátala ke dve ím
salonu. „Snídan ."
Ješt chvíli jí hled l do o í a pak ji pustil.
Kiernan se rychle rozmáchla a vší silou ho uhodila.
„Proboha," zaúp la Lacey.
„Nehraješ poctiv ," ekl Jesse Kiernan a s líným úsm vem se dotkl své
rudnoucí tvá e.
„Poctiv ! Jessi Camerone, ty..."
„Pozor, bu opatrná, Kiernan. A neublížíš n žným uším paní
Donahueové," p ipomn l jí rychle. Zase se jí vysmíval. Ob ma rukama ji
jemn odstr il, aby kolem ní mohl projít. „Když si zamane, dovede klít
jako ko í, paní Donahueová."
„Také kolem sebe umím kopat jako k ," odsekla nasupen .
„Poslyšte, vy dva...," za ala Lacey.
„Vážn ?" erušil ji Jesse a znovu jí položil ruce na ramena. „Neradil bych
vám, abyste to zkoušela na mn , sle no Mackayová."
„A co bys mi tak radil, Jessi?" „To by se ti nelíbilo, Kiernan." „Jsi
skute ný gentleman."
Zašklebil se. „Dámy by nem ly kopat jako kon , Kiernan."
„A gentlemani zase ne..." Zmlkla. Cht la mu pov t, že po estný muž by
žen nikdy neukradl polibek zp sobem, jakým to p ed chvílí ud lal on.
„Co ne..., Kiernan?"
„Na tvém míst bych nevstupovala na nebezpe nou p du, Jessi," varovala
ho sladce.
Znovu se zasmál. „Dávej si na m pozor, Kiernan. Zkoušej své síly na
svém okouzlujícím skorosnoubenci, ale ne na mn . Cokoli ty za neš, já
dokon ím."
„No tak," úp nliv zaprosila Lacey. „Poj te, posadíme se a dáme si
snídani..."
„Neprovokuj m , Jessi."
Ud lala jsem lívance," zaúp la Lacey.
Jesse pustil Kiernan a oto il se k její p ítelkyni. Sklonil se a políbil ji na
tvá . „Mám dojem, žé tu te nejsem zrovna vítaný, paní Donahueová.
Díky za pozvání. Budete hodná a z stanete p kn doma, vi te? Musím
jít."
„Ale kapitáne Camerone..."
„A ty nevyvád j, Kiernan," nakázal jí a podíval se na ni p es Laceyinu
hlavu. Najednou se tvá il velice p ísn . „Bu te opatrné, prosím vás.
Ve er odjedu z m sta za svými vojáky. Na ulicích v bec není bezpe no."
„Ti lidé jsou mí sousedé," zabru ela Lacey.
„Já vím. Jsem p esv en, že se vám nic nestane," p itakal Jesse. „Ale pro
klid mé duše z sta te v dom , ano?"
Vyrazil ven. Kiernan se rychle podívala na Lacey a pak vyb hla za ním.
Po ád m la vztek.
Zavolala na n ho: „Kapitáne!"
Prekvapilo ho, že ho oslovuje jeho hodností. Oto il se a vy kával, co
bude chtít. Zv dav povytáhl tmavé obo í. „Vrátíš se, Jessi?"
ikývl. „P ijedu s vojáky, Kiernan." „Bu opatrný, Jessi."
Usmál se a p istoupil k ní o krok blíž. Rychle se stáhla. „Kdepak,
kapitáne. Držte se ode mne dál. Nehrajete poctiv ."
Najednou zavrt l hlavou. „Ne, Kiernan, ty jsi ta, která tak nehraje."
estože se usmíval, vycítila, že svá slova míní vážn .
„Co tím myslíš?" zeptala se. Znovu ji za ala polévat horkost. V žilách jí
pulzovalo vzrušení.
„Vždycky jsi cht la být tou, která ur uje pravidla. To není fér."
„Ne íká se snad, že v lásce a válce je všechno dovoleno?" zabru ela.
Necht la ur ovat pravidla. Ale necht la ani ztratit srdce.
„Práv toho se obávám," odtušil zast eným hlasem. Tentokrát se dotkl
pouze jejích rukou a p itom se jí podíval do o í. „V lásce... A válce."
„Nerozumím ti."
„A já ti to nem žu vysv tlit. Ale dávej na sebe pozor, Kiernan. Brzy se
vrátím."
Znovu ji políbil, tentokrát jen zlehka. P esto se p i jeho doteku málem
zapotácela.
Krátce na ni pohlédl a pak zmizel.
 3
Kiernan celé ráno ekala v dom . Na Lacey bylo vid t, že Jesse ji
naprosto vyd sil. Zárove byla zjevn vyvedená z míry i skute ností, že
Kiernan ho n jak vypudila ve chvíli, kdy slíbil, že s nimi posnídá. „S
kapitánem v dom jsem se cítila mnohem bezpe jší," pravila nervózn u
prost eného stolu. Rozruch v ulicích neustával. Centrum d ní se však
esunulo mnohem dál, k muni nímu skladu a hasi ské zbrojnici, takže
íliš mnoho nevid ly. Zaslechly výst ely a povyk. Ve vzduchu viselo
tém hmatatelné nap tí. Kiernan je cítila dokonce i v dom .
„Neodešel by, kdyby v l, že nám hrozí n jaké nebezpe í, Lacey,"
ujiš ovala Kiernan p ítelkyni.
Lacey spráskla ruce. „To je báje né! Chceš íct, že by za jiných okolností
zapomn l na své povinnosti, jenom aby tu z stal s dv ma dámami?"
„Jesse? Kdepak," odpov la Kiernan kysele. „Ten by ob dámy tak leda
sbalil a odvlekl s sebou." V duchu si p ála, aby to tak ud lal s ní.
Nedokázala snést pomyšlení, že má sed t doma, zatímco se toho kolem
tolik d je. Ve m st se vál ilo. Cítila, že by m la n co podniknout, ale
nev la co.
„Ach bože," povzdechla si Lacey. „Jak dlouho toho mladého muže vlastn
znáš?"
„Celý život," p iznala Kiernan. „Vyr stali jsme spolu." Pojídala t etí
porci lívanc . V bec nem la hlad, ale pokra ovala v jídle a prohlašovala,
jak je vynikající, jen aby Lacey uklidnila. P ítelkyn ji p ece viní z toho,
že kapitán tu te s nimi nesedí.
„Co se stane, až se vrátí Anthony?" zeptala se Lacey ustaran .
„Jak to myslíš - co se stane?" opá ila Kiernan.
„No, velice, velice t miluje, drahá. Až uvidí Jessea Camerona..."
„On Jessea Camerona zná, Lacey. Stejn jako ty." Za ala vypo ítávat na
prstech. „Vid la ses s ním na mém plese, pak na zahradním posezení v
Richmondu a pak ješt ... Ale jist ! Oba jste byli p ed dv ma lety na
narozeninové oslav Anthonyho sestry na Montemartu."
„Pravda, setkala jsem se s ním. Ale ty ho zjevn znáš mnohem lip."
„Anthony také," prohlásila Kiernan s pobaveným úsm vem. „Všichni jsou
dob í p átelé - Jesse, jeho bratr Daniel, Anthony a ješt n kolik dalších
chlapc , s kterými studovali ve West Pointu. Pravideln se stýkají. Bu v
Cameron Hallu, nebo tady na Montemartu."
Lacey se tvá ila rozlad . „Je až neuv itelné, že kapitán na tebe v
pravou chvíli narazil."
„Nemyslím, že by na m narazil," odporovala jí Kiernan. „Musel v t, že
tu jsem. Nedávno jsem psala Danielovi, takže Jesse v l, že tu budu u
tebe, když tatínek odjel s tvým mužem, An honym a jeho otcem za
obchodem. Dozv l se o povstání, když lidé Johna Browna nechali
stem projet no ní vlak. Dostal p íkaz, aby odjel z Washingtonu a
postaral se tu o ran né. I když to tak možná nevypadá, má sv j vlastní
smysl pro est. Nejspíš cítil, že se musí postarat o mé bezpe í, protože to
jak dluží mému otci."
„Hmm," zabru ela Lacey.
„Copak má tahle odpov znamenat?"
„To znamená, že je hrozné, když je n kdo popletený. Já ale nejsem
hloupá, Kiernan Mackayová. Ten muž sem p ijel z n jakého mnohem
siln jšího popudu než kv li povinnosti k tvému otci."
Kiernan prudce bušilo srdce a za ínaly jí ho et tvá e. Dožvýkala sv j
lívanec a rychle jej zapila kávou. „Chováme se k sob jako pes s ko kou,
Lacey. Toho sis jist všimla."
„Všimla jsem si lec eho," opá ila Lacey zamyšlen .
Kiernan pokr ila rameny. Nev la jak jí vysv tlit, že možná, ale jen
možná, je do Jessea zamilovaná. A pokud je to pravda, nic to neznamená.
Ne proto, že by se o ni Jesse nezajímal. Byla si jistá, že práv naopak.
Cítila to v jeho polibku. Jesse není žádné nevi átko. Líbal zkušen a
pánovit . V la, že dovede v žen vzbudit city, i když u n ho jde o
pouhou touhu. Jesse umí svád t.
Neprestávala na rtech cítit jeho teplý polibek. Hladov la po n em
dalším, toužila poznat všechno, co jí vždy zakazovali.
Jesse jí však nic nenabídl. Pouze ekl, že si nemá brát Anthonyho, pokud
ji nedokáže líbat tak jako on. O co mu jde?
A pro jí p ipadalo, že ho n co trápí, když mluvili o lásce a válce a on jí
pak pov l o svých obavách?
Pro by se m l bát? Nikdy p edtím se ni eho ned sil. Z stal u kavalerie a
v nových teritoriích na západ bojoval s indiány. Pokud by vypukla válka
a Virginie by se osamostatnila, stála by p i n m. Zoufala by si, kdyby
odjel. Oba jsou Virgi ané, prudcí, nezávislí a loajální lidé milující svou
zemi, sv j pob ežní kraj.
eba cht l jen zjistit, jestli miluje Anthonyho. T eba se ješt sám
nehodlá usadit.
Možná ho však ani trochu nezajímá. Je jen mladou ženou, kterou m že
pokoušet a svád t. Nejspíš si všechno jenom vysnila.
Por znu se doslechla, že m l všelijaké románky. Jesse to s ženami um l.
l v o ích cosi p itažlivého. I když o svém osobním život v bec
nemluvil, lov k se leccos dovtípil.
„Co tomu ekne chudák Anthony?"
„Cemu má co íkat, Lacey?" zeptala se Kiernan s unaveným povzdechem.
„Všemu, co se tu stalo. Bude hrozn rozrušený, až se dozví, že t ti d sní
lidé ohrožovali. Bude si vy ítat, že nestál po tvém boku, aby t chránil. A
kdyby v l..."
„Jenom že ,chudák Anthony' se nic nedozví, Lacey," p erušila ji Kiernan.
„Jesse zítra odjede s armádou a až se Anthony s ostatními vrátí, bude
tohle všechno pat it minulosti. Nic jim o mém ohrožení nepovíme."
„Ale Kiernan, Anthony má právo o tom v t. Krom toho ví celé m sto,
co se tu stalo." Zamávala si p ed nosem kapesníkem. „A tv j otec.
„Prosím t , Lacey. Není žádný d vod, pro bychom m ly tatínkovi
zbyte p idávat starosti. Zjistí, co se tu stalo, ale také uvidí, že jsme v
po ádku. Navíc nejsem s Anthonym zasnoubená. Zatím vlastn nevím, co
chci." Usmála se na Lacey.
„Ale tv j otec se to musí dozv t. Málem t zajali, protože..."
„Protože m j otec je bohatý."
„Otrokár," opravila ji Lacey.
„Jako mnozí Virgi ané," zaprotestovala Kiernan.
„Jako v tšina bohatých Virgi an . Mladá dámo, víte stejn dob e jako já,
že jen opravdu málo chudších plantážník vlastní otroky. Ale všichni
zámožní Virgi ané nejsou otroká i, p inejmenším ti ze západu zem ,"
prohlásila Lacey. Kiernan v la, že její p ítelkyn s otroká stvím
nesouhlasí. Neprojevovala sv j názor tak prudce jako John Brown. Svým
tichým zp sobem však proti n mu protestovala.
„Prosím t , Lacey, tatínek se doopravdy o ni em nemusí dozv t. Jsem v
po ádku. Vždy se mi nic nestalo." „Díky Jesseov v asnému p íjezdu."
„Ano, díky jeho v asnému p íjezdu," p ipustila Kiernan. Usmála se a
za ala sklízet nádobí. Lacey se rozhodla, že ji prozatím nechá na pokoji.
Když však o n kolik hodin pozd ji sed ly v salonu, za ala znovu.
„Stejn mi to d lá starosti, Kiernan."
„A p itom k tomu nemáš d vod. Vlastn si s tím v bec nemusíš lámat
hlavu. P jdu se trochu projít," rozhodla se Kiernan najednou. Cht la vyjít
ven a zjistit, co se vlastn d je. Nemohla již dál sed t a ekat.
„Nem žeš jít ven. Slíbila jsi kapitánu Cameronovi, že z staneš doma."
„Nikomu jsem nic neslíbila a kapitánu Cameronovi se nemusím
zodpovídat," odpov la pevn . „Ale Kiernan..."
„Mám u sebe Jesse v revolver, Lacey, a umím s ním zacházet. Nevydržím
už déle sed t a jenom se dohadovat, co se d je." Vysko ila a zlehka
ítelkyni štípla do obou tvá í. Laceyiny rty se stáhly do kroužku, tiše
hvízdla, ale nedokázala dál protestovat. Kiernan ji políbila na elo.
„Nic se neboj. Vrátím se celá. Budu opatrná a navíc umím st ílet. V
revolveru mám skute né náboje. Na rozdíl od našich soused ."
Vyb hla z kuchyn do salonu. Lacey za ní cosi volala, ale Kiernan jí
nev novala pozornost a rychle sáhla po zbrani, která ležela na krbové
ímse. Na chvilku pocítila vý itky sv domí, protože Lacey
odporovala, ale s tím se nedalo nic d lat. Venku se d jí závažné v ci a
ona pot ebuje v t, jaká je situace.
„Vrátím se brzy!" vyk ikla a vyb hla na ulici. Když zvedla hlavu, všimla
si, že pomalu zapadá slunce. B hem n kolika hodin se na zem snese tma.
ed domem nikdo nepostával, ale po levé stran ulice se p ed hasi skou
zbrojnicí srotil dav. Byl dost daleko, aby k ní mohl n kdo dost elit.
Kolem budovy stáli lenové domobrany a kolem nich obyvatelé Harpers
Ferry.
Zdálo se, že všude vládne klid a po ádek, ale p esto bylo ve vzduchu cítit
nap tí.
Všichni si vykládali o tom, jak m ané hnali Johna Browna, a tomu
nezbylo než se ukrýt ve zbrojnici.
Kiernan sp chala po ulici. Když jí na rameno najednou dopadla ísi ruka,
málem vyjekla. Rychle se oto ila. Hled ly na ni vážné šedé o i
lovlasého doktora Brucea Whelana.
„Doktore Whelane..."
„Mám za úkol dávat na vás pozor, mladá dámo," pravil chraplav .
„Cože?"
„P ijel sem kapitán Cameron, aby pomohl s ran nými." Mávl rukou. „Plno
lidí bylo zran no, protože se tu st ílelo nejr zn jším svinstvem, jaké kdo
našel. Dnes jsme m li hodn mrtvých. Celou hromadu."
„Jesse nemá právo...," za ala.
„Ale má. Povídal, že vás našel v n jakých nesnázích, Kiernan
Mackayová."
Zmocnila "se jí úzkost. Pokud o minulé noci v l doktor Whelan, její
otec se o všem dozví také. Pak ji už nikdy nebude chtít nechat samotnou.
A Kiernan milovala nezávislost.
„Nic hrozného se mi nestalo..."
„Mohlo vám jít o život," vyvedl ji z omylu. „Jesse mi ekl, že jste se rvala
jako divá, ale d e moje zlaté, proti kulce neobstojí ani dosp lý muž.
John Brown je te i s rukojmími zabarikádovaný ve zbrojnici. Je tam i
plukovník Lewis Washington, d venko. A jeho soused pan Allstadt se
svým synkem. Mohla jste tam být s nimi."
Za ala zuby a pomyslela si, že Jesse nejspíš musel její út k pred
pronásledovatelem popsat velmi dramaticky. „Nic se mi ale nestalo."
„Nem la byste se jen tak potulovat po ulicích." „Vždy se po nich
potuluje celé m sto, doktore Whelane." „To je pravda. Ale d jí se tu
špatné v ci. Zabili pana Beckhama, Kiernan."
S otev enými ústy si vzpomn la na laskavého starostu. Takový hodný
lov k!
„Když zabili pana Beckhama, do hotelu vtrhl dav, aby zlyn oval jednoho
z nájezdník , kterého naši zajali. Vyvlekli ho na most a tam mu z obou
stran prost elili hlavu. Dobrá polovina t ch šílenc ješt te do jeho
mrtvoly láduje olovo."
„Proboha," vydechla Kiernan.
„Vra te se dom , Kiernan."
„Brzy p jdu, slibuji."
„A ješt n co, mladá dámo. St ílelo se všude kolem, protože se za aly
dávat dohromady nejr zn jší oddíly domobrany. Vypadá to, že s
Brownem sem vpadlo asi dvacet muž . N které z nich místní zranili a
zabili. Další zast elili, když se pokusili utéct p es eku. Dnes zkrátka není
vhodný den na procházky po m st ."
„Já vím, doktore Whelane, opravdu."
Snažil se tvá it p ísn , ale nakonec jen pokr il rameny. „Myslím, že bych
vás nep esv il, ani kdybych se umluvil k smrti. Tak bu te opatrná a
rozhodn se vra te do domu ješt p ed setm ním. Zatracen , hodila by se
jaká pomoc, než se sem dostanou federální jednotky a vypo ádají se s
tím." Na chvilku se na ni zadíval. „Škoda, že tu není kapitán Cameron.
Ten už by si s vámi poradil." Zašklebil se a pak se hlasit zasmál. „Hodil
by si vás tady p es rameno a jednoduše by vás odnesl zpátky." Znovu se
ušklíbl a vydal se svou cestou. Ješt jednou se zastavil a kdákav se
zasmál. Pak pokra oval v ch zi.
Kiernan si uv domila, že st elba na chvíli ustala. Rychle vyrazila vp ed.
Jesse sice odjel, alejí nikdo nebude p ikazovat, co smí a co nesmí d lat.

* * *
Jesse Cameron však byl mnohem blíže, než si Kiernan myslela.
ci vzal do svých rukou plukovník Baylor z jednoho oddílu domobrany.
Vyjednávání mezi m any a nájezdníky zabarikádovanými v hasi ské
zbrojnici se nevyvíjelo p íliš dob e. N kdo vyst elil na dva z Brownových
muž , kte í v rukou drželi bílý prapor na znamení, že se vzdávají.
Jednomu z nich se poda ilo odplazit zpátky do zbrojnice. Druhého
zast elili a obyvatelé m sta pak jeho t lo zohavili.
kdo zavolal doktora, a tak Jessea poslali dovnit spolu s jedním z
Baylorových ozbrojenc , který se jmenoval Sinn.
Hasi ská zbrojnice byla velká cihlová budova s t žkými d ev nými vraty
zatlu enými lat mi. Jesse se Sinnem se k budov blížili s bílým praporem.
Vrata se na chvilku otev ela a oba muži vstoupili dovnit .
Jesse byl s kavalerií v Kansasu a o Brownových kouscích již leccos
slyšel, ale nikdy se s ním nesetkal osobn .
Když ho te spat il, byl velice p ekvapený. Ohe , který planul v jeho
ích, v n m vyvolal silné pohnutí. N co takového v život nevid l.
Brown v vyzáblý obli ej plný vrásek vypadal oduševn le. Lemoval jej
dlouhý plnovous a zdobilo husté obo í. Jeho uhran ivý pohled však
Jesseovi p ipomínal chladnokrevného vraha.
Zárove si uv domoval, že nikdy v život nepotkal lov ka, který by tak
pevn v il, že vraždí z božího p ikázání.
„A, vidím, že dorazila jízda," prohodil Brown.
Jesse zavrt l hlavou. „Jsem doktor. P išel jsem se podívat na vaše
ran né."
„Tak prohlédn te tamtoho hocha."
Chlapec ležel na zemi u starých hasi ských st íka ek nalevo ode dve í.
Jesse p ikývl a p istoupil k n mu.
Byl to hezký, ani ne dvacetiletý mládenec. Když na n ho Jesse pohlédl,
okamžit poznal, že nez stane dlouho naživu. N kdo ho velice vážn
post elil. Nedalo se pro n ho v bec nic ud lat.
Sinn se práv chystal Brownovi p ednést podmínky plukovníka Baylora,
ale Browna zajímal jenom Jesse. Upíral na n ho své ohnivé o i. „To je
j syn Oliver."
Jesse znovu p ikývl. Mládenec na otce hled l o ima plnýma bolesti. „Bolí
to, táto. M l bys m zast elit." „Dostaneš se z toho," odpov l Brown.
Jesse ztuhl. P ísahal by, že i p es strohou odpov má sta ec syna velice
rád.
Otev el léka skou brašnu a vytáhl obvazy, aby mohl zakrýt alespo ást
rány. Chlapec ho pozoroval. Jesse vzal injek ní st íka ku a lahvi ku
morfia. Cht l tomu chudákovi ulevit od bolesti. Vpíchl mu jehlu pod k ži
a vpustil mu drogu do žíly.
„Díky, pane," vydechl mladík se slzami v o ích.
Zav el ví ka a znovu zasténal. „Jestli musíš zem ít," zaburácel najednou
Brown, „tak zem i jako muž."
Jesse na n ho rychle pohlédl. Dlouho jeden druhého pozorovali. Brown v
Jesseov pohledu etl opovržení.
Vypadalo to, že ho jeho ostrá slova mrzí, ale o i mu nep estávaly planout.
Byl ochotný pro v c ob tovat nejen sv j život, ale i život syna.
Sinn obvinil Johna Browna z vraždy neozbrojeného starosty Beckhama.
Brown k n mu obrátil pozornost. „To je politováníhodné."
Jesse ud lal všechno, co bylo v jeho silách. Všiml si, že rukojmí a ostatní
ran ní jsou u zadní st ny zbrojnice.
Okamžit poznal plukovníka Washingtona. Vysoký, vzp ímený muž na
ho kývl. Jesse mu zasalutoval a Washington u inil totéž. %
„Brzy se uvidíme, pane," ekl Jesse.
Washington se na n ho usmál koutkem úst. „Možná. Anebo až o soudném
dni, kapitáne."
Brown se Sinnem na chvíli p estali vyjednávat. „Jste p ipraven,
kapitáne?" zeptal se Jessea Sinn.
„Ješt chvilku."
Jesse se postaral i o ostatní, t ebaže za daných podmínek pro n nemohl
ud lat p íliš. Obvázal rány, dal n kolik kon etin do dlah, vytáhl komusi z
paže h ebík a nakázal pacient m, aby klidn leželi, dokud je nebude
schopen ádn ošet it.
„Na šibenici lov k nemusí viset zdravý," poznamenal jeden z nájezdník
suše. „,
„Viset?" zeptal se štíhlý mladý farmá , jehož Jesse práv ošet oval.
„Jasn , za vlastizradu."
Mladému muži se rozší ily o i. Pohledem vyhledal Johna Browna.
„Dopustili jsme se vlastizrady?" zeptal se ho. „Samoz ejm ," odpov l
dotázaný.
„N co takového jsem ale ud lat necht l," pravil farmá . „Cht l jsem
jenom osvobodit otroky." Chytil Jessea za paži. „Jenom jsem cht l
osvobodit otroky. Nic jiného jsme v úmyslu nem li."
Jesse p ikývl a p itom ho napadlo, že muž se možná pov šení ani
nedožije. „Naprosto vám rozumím." Mohl mu pov t, že bylo zabito
kolik nevinných lidí, ale rozhodl se radši ml et. Je doktor, ne soudce.
John Brown si možná myslí, že zná boží v li, ale Jesse nikoli.
„Kapitáne?" zavolal na n ho Sinn.
S cvaknutím zav el brašnu, vstal a p idal se k Sinnovi, který na n ho
ekal u vrat. Spole vyšli ze zbrojnice.
Jesse v zádech cítil pal ivé o i Johna Browna a oto il se. Muž ho
skute up en sledoval.
Jesseovi p eb hl mráz po zádech. Nebál se ho, ale m l strach, že Brown
jim všem chystá zkázu.
žká vrata se za nimi zav ela a Jesse se Sinnem se vrátili k Baylorovi,
aby mu podali hlášení.
Jesse pak mohl znovu projet m stem, které zachvátilo šílenství.

Kiernan spat ila Ebana stojícího ve skupin lidí. Obcházela ji tak dlouho,
dokud se k n mu nedostala. „Co se d je, Ebane?" zeptala se ho.
„N kterým rukojmím se poda ilo uniknout," odpov l. „To je ale
skv lé!" vyk ikla. Pak se tiše zeptala: „A nebyl n kdo další..."
„Nikoho dalšího nezabili," ekl jí Eban. „Ale m la byste vid t, co ud lali
Daingerfieldovi Newbymu." „Komu?"
„To byl svobodný ernoch. Doslechl jsem se, že prý se p idal k Brownovi.
Ze všech sil se snažil vyd lat peníze, aby mohl vykoupit manželku a
zbytek rodiny z otroctví, jejich pán ale neustále zvyšoval cenu. Zast elili
ho, chudáka, a nechali ho ležet v uli ce
tamhle naho e." Ukázal prstem na nedaleký kopec. „Prý na n ho pak
pustili vep e."
„Ježíši," vydechla Kiernan. Ud lalo se jí špatn . P esto jí k místu cosi
itahovalo. Necht la uv it, že se lidé, které tak dob e zná, mohli
dopustit takového inu. Vyšla nahoru až na místo, kde se vše událo. Tam
se hr zou zastavila.
V uli ce byly stále patrné krvavé skvrny. Vid la je na zemi a dokonce i
rozst íknuté na zdi.
Kolem ješt po ád ryli vep i. Ustoupila dozadu. Zvedl se jí žaludek.
Daingerfield Newbyjiž svou ženu a d ti nevykoupí.
„Sle no Mackayová," ozval se za ní Eban. „Jste v po ádku?"
ikývla. U nohou jí ležely zbytky spálených h ebík . Sehnula se a jeden
zvedla. Práv jimi její spoluob ané st íleli na nebohého ernocha.
Zadívala se na Ebana, který je okamžit za al bránit. „Proboha, sle no
Mackayová. Brownovi lidé zabili pana Turnéra jenom proto, že vlastnil
otroky. Cht li proti nám poštvat všechny místní ernochy. Zabili by nás
ve spánku, ale našt stí se nám je povedlo zastavit. Nic jsme nem li, a
nakonec jsme se ubránili a zahnali je do zbrojnice. Vy ídíme si to s nimi.
Turnérovi to už ale nepom že. P iložili mu pušku p ímo k hlav a stiskli
kohoutek. Zabili i Haywarda. Prý jsou hodní a laskaví ke všem
ernoch m, ale p itom sem vtrhli a jednoho svobodného zast elili. Jde z
toho strach, sle no Mackayová, opravdovský strach. Jenom jsme se brá-
nili. Bránili jsme se."
Kiernan znovu p ikývla. Koho z t ch šílenc kolem má zatratit? Johna
Browna? Ten ale zjevn v í, že mu p íkazy do ucha šeptá B h.
„Je Brown po ád ješt ve zbrojnici?" zeptala se Kiernan.
„Ano, sle no Mackayová." Eban si popostr il epici na hlav . „A stále
drží rukojmí. Nikdo neví, co má za lubem. Vyjednávají s ním muži z
domobrany. Pokud na n ho budou tla it, možná rukojmí zabije. Ustrnuli
jsme na mrtvém bod . Cekáme na reakci Washingtonu a federální
armády."
Celá se zachv la a najednou ji p epadly obavy. Zdálo se, že do m sta bylo
povoláno mnoho jednotek domobrany. Na ulicích se shlukovali lidé a
všude byly slyšet výst ely a divoký k ik.
A v d sivé uli ce na kopci ješt neuschla krev.
Bála se. Cítila stejný strach, o jakém p edtím mluvil Jesse.
Tuhle tragédii jsme neza ali my, pomyslela si a p itom se snažila zapomenout
na zohavené t lo mrtvého svobodného ernocha. John Brown vtrhl do
sta a vyd sil jeho mírumilovné obyvatele. John Brown však
nerozpoutal spory o otroctví. Z toho ho vinit nemohla.
Mohla mu však dávat za vinu, že tento problém a všechnu hr zu a
krveprolití s ním spojené zatáhl do Virginie.
„Omluvte m , sle no Mackayová," ozval se Eban. „P jdu se podívat, co
se d je."
Kiernan pak v davu postávala až do setm ní. Dozv la se, že generál
Robert E. Lee k m stu p ivedl námo nický oddíl a brzy p evezme od
domobrany velení.
Napadlo ji, zda s Leem p ijel i Jesse.
U hasi ské zbrojnice se znovu ozvaly výst ely. Lidé do sebe za ali strkat.
Aniž si to uv domila, tla ili ji stále blíže ke zbrojnici.
Málem zakopla o mrtvolu muže, do n hož m ané nast íleli tolik olova,
že jeho t lo muselo být mnohem t žší než p vodn . Trup i obli ej m l
zohyzd ný tak, že ho nedokázala poznat.
Dav ji znovu postr il. Skoro na mrtvolu upadla. Podívala se na díry, které
l v hlav místo o í, a rozk ela se. Panika ila. Do t la ješt n kdo
vyst elil. Mladý farmá , z jehož hlavn rána vyšla, zjevn nevnímal
srocení kolem.
„Ne!" vyk ikla Kiernan znovu. Musela rychle utéci p ed t mi hrozivými
lky.
Najednou ji do výšky zvedly ísi silné paže. Ohromen vzhlédla.
ísn na ni hled ly dv modré o i. Jesse. Nebyl s Leem. Byl tady.
S ní.
Znovu ji p ijel zachránit.
Ob ma rukama ho objala kolem krku, t ebaže na n m bylo vid t, jak zu í.
„Jessi," zašeptala.
„Ustupte!" zvolal. Dav se rozestoupil. Rychle mezi lidmi prošel k svému
koni, který na n ho ekal nedaleko.
Posadil ji na n j a vyšvihl se za ni. B hem chvilky klusali ulicí ,tvá e jim
ovíval erstvý v ík, který s sebou odnášel pachu krve tragédie.
Chlad, který poci ovala, zahnalo teplo náru e, v níž se ocitla.
 4
Nezavezl ji zp t do Laceyina domu.
Skv le vycvi ený or prob hl Harpers Ferry a s tém d sivou r ychlostí
vylétl na kopec u Bolivarské vyso in y.
Kiernan však vyd šená nebyla, alespo ne v Jesseov náru i.
Cítila, jak se jejích zad dotýká jeho teplá svalnatá hru , a události
posledních dvou dn jí najednou p ipadaly na hony vzdálené. V Jesseov
objetí se jí nemohlo nic stát.
Ve m st Bolivar nezastavil, ale nasm roval kon k les m jednoho z
okolních kopc . Celou dobu ho pobízel, dokud nedosáhli vrcholku, odkud
bylo vid t na rozsedlinu v dálce, kde se stékaly eky Shenandoah a
Potomac a kde starý Harper kdysi za al provozovat p ívoz. M ané se
te zdáli mali cí, stejn jako budovy, které p ipomínaly kostky
stavebnice.
Jesse sesko il z kon a natáhl k ní ruce. Op ela se o jeho ramena a
sklouzla mu ze sedla p ímo do náru e. Celá se t ásla. Pevn ji objal.
„Provád jí tam p íšerné v ci, Jessi."
Jemn , konejšiv ji pohladil po vlasech. „Uklidni se. Brzy to všechno
skon í. Je to jen bou e ve sklenici vody." Pohladil ji po tvá i a podíval se
jí do o í. Pak ji oto il, aby mohla shlédnout dol z útesu. Lidé i domy
vypadali jako hra ky. V dálce byly vid t bíle nap né vody obou ek.
„Dneska všechno skon í. Shenandoah a Potomac budou dál plakat a hory
zase zkrásní." Rukama ji svíral v pase. Jist cítil, že se p estala chv t.
Najednou zm nil tón hlasu a oto il ji tvá í k sob .
„Povídal jsem ti, abys nevycházela z domu."
„Zatracen , Jessi, nejsi p ece m j otec."
Tiše zaklel. Vzala ho za paže a vymanila se z jeho sev ení. Jeho vysoká
svalnatá postava jí najednou p ipadala d sivá.
„Kdybys z stala doma, nemuselas nic z té hr zy vid t."
„Ale Jessi, venku je plno lidí. Mí známí tam pumpují olovo do mrtvého
la."
„A p i troše št stí je neza nou pumpovat do sebe navzájem," odtušil
Jesse. P istoupil znovu blíž. Protože stáli na okraji útesu, nem la kam
couvnout.
„Jessi..."
„Holka jedna bláznivá," ekl prudce. „Vždy ti mohli ublížit!" „To se
mohlo stát komukoli z m sta."
„N kolika lidem se n co opravdu stalo. Zast elili neozbrojeného starostu."
„Jessi..."
Skute se zlobil. Sev el její paže a p itáhl si ji k sob . Nedokázala mu
dál odporovat. Zadíval se jí do o í a v jeho zracích planul ohe . Najednou
sejí prudce rozbušilo srdce a za ala se jí podlamovat kolena.
„Jessi...," za ala. Uml el ji polibkem. Ucítila spalující ohe , který jí
vyrážel dech a omamoval rozum. Pevn se k n mu p itiskla a pod tlakem
jeho úst uchvácen rozev ela rty. Síla horkého políbení jí pomalu
prostupovala t lem jako sope ná láva. Probudil v ní všechny smysly. Pod
jeho doteky celá tála. ím blíže si ji p itahoval k sob , tím siln ji cítila
žár, který je oba spaloval. Zatímco ochutnávala jeho jazyk, cítila tlak
mužných beder na svých. Tento dotek by ji m l pohoršovat, ale místo
toho ji dále rozoh oval. Zatoužila poznat n co víc.
Odtrhl své rty od jejích a vzáp tí se k nim znovu p isál a sladce, hor eji
líbal. Zato ila se jí hlava. Nem la by tu s ním být. M la by se cítit
pobou ená.
V jejím život existuje n kdo jiný...
kdo, s kým takovou váše nikdy nezažila.
Musí s tím hned p estat.
„Jessi...," zašeptala tém neslyšn , ale on zareagoval. Tiše zaklel a
odtáhl se od ní. K jejímu p ekvapení ji od sebe málem odstr il. Kousek
poodešel, jednou nohou si stoupl na kámen, podep el si bradu rukou a
zadíval se do údolí pod nimi.
Ústa m la ješt vlhká od polibku a na t le cítila jeho doteky. Jesse se op t
tvá il navztekan .
„Zatracen , Kiernan," zaklel a oto il se k ní. „Kdybys tak ob as
poslechla, co se ti íká."
„Nemáš žádné právo..."
„Tv j otec i tv j milovaný Anthony jsou mimo m sto. Kde ksakru je ten
tv j drahoušek?"
Za ervenala se. Cítila stoupající roz ilení a znovu se jí zato ila hlava.
Nem la Jesseovi v bec povolit, aby se jí dotkl.
Je prom nlivý jako lesní požár, do n hož fouká vítr. Jednou vybuchuje
vášní, vzáp tí zlostí.
„Dob e víš, kde Anthony je," za ala co nejupjat jším tónem.
„No nic, nevadí," odtušil najednou. Znovu k ní p istoupil. „Jenom m
poslechni a z sta už doma. Nestrkej nos do té v avy venku , rozumíš?
Podívej se, co jsi s námi ob ma ud lala."
„Já?!"
„ Kiernan..."
i se jí zúžily a prudce se rozmáchla, aby ho uhodila. Zachytil její ruku
a jejich zraky se setkaly. Jesse se pak pomalu, smutn usmál.
„Odvezu t zpátky k Lacey." „Radši p jdu p šky." „Je to dost daleko."
„Ráda p jdu i dost daleko."
Zavrt l hlavou. „Promi ." Než si to dokázala uv domit, chytil ji do
náru e a b hem chvilky sed la na jeho koni a on za ní. Pobídl zví e a
spole sjeli dol z kopce.
V teplé náru i z Kiernan vyprchala zlost. Když zastavili p ed Laceyiným
domem, cítila se poražen . Jesse sesko il, aby jí pomohl sesednout.
la, že ji opouští. M la by být uražená a pohoršená, protože si dovolil
líbat ji a dotýkat sejí, ale nebyla. Prost se to p ihodilo a jí to p ipadalo
správné a krásné. Odmítá se cítit provinile.
„Z sta uvnit ," p ikázal jí úse .
Usmála se a sklopila o i. „Jsem svou vlastní paní, kapitáne Camerone."
„ Kiernan..."
„Ale rozhodla jsem se, že z stanu doma," dodala rychle. „Bože, Jessi, ti
lidé se chovají opravdu p íšern ."
„Ano," odpov l. „Máš pravdu." Znovu vsedl na kon a podíval se na ni.
„Situace by se mohla ješt zhoršit a navíc se stmívá. Takže prosím t ..."
edvedla vznešené pukrle, oto ila se a vb hla do domu.
Rozbité sklo ze zem zmizelo, ale ve dve ích kancelá e zela velká díra.
Rozhodla se, že je vyspraví látkou a celý ve er stráví s Lacey, kterou
bude muset uklidnit. Cítila se provinile, protože ji opustila.
„Kdo je tam?" zaslechla p ítelkynin ostrý hlas, když otev ela dve e.
„To jsem já, Lacey. Vrátila jsem se."
„Jako na zavolanou," odpov la Lacey, která se objevila ve dve ích. V
ruce držela rozžehnutou svíci. „Díky bohu. Za ínala jsem se hrozn bát."
„Všechno je v po ádku, Lacey. Tedy ne tak úpln . Poj , posadíme se v
salonu a já ti o tom povím."
Lacey s o ima doko án p ikývla a šla s Kiernan do salonu. Ta jí vylí ila,
co se d je ve m st , ale velmi opatrn . O násilí se rad ji p íliš
nezmi ovala. Lacey byla i p esto zd šená a velice nervózní.
Trvala na tom, že pro Kiernan p ipraví ve i a šálek aje, takže Kiernan
zašla do komory pro kus látky, h ebíky a kladivo a dala se do spravování
dve í.
Ob ženy pove ely v tichosti. Celou dobu si uv domovaly, že venku na
ulici vrcholí drama.
„Ne íkal kapitán, že se vrátí?" zeptala se Lacey úzkostn .
„Možná se mu to poda í. Možná také ne."
„M l by se o tebe postarat," prohlásila Lacey.
Kiernan se smutn usmála. „Kdepak, Lacey. Copak si už nevzpomínáš? O
se má p ece starat ,chudák Anthony'."
Lacey se za ervenala. „No nic. Bože, už aby tahle noc byla za námi."
„Já dnes jist nebudu spát," zabru ela Kiernan. Neustále se jí p ipomínaly
hr zné obrazy, které vid la venku, ale zárove i kouzelné teplo, které
ucítila na rtech, jakmile pomyslela na Jessea.
Kv li Anthonymu m l jejich polibek p íchu zakázaného ovoce. „Co
kdybychom si zahrály karty?"
Kiernan se rozesmála. „Napadají t zavrženíhodné v ci, Lacey. Myslím,
že tv j manžel by jen nev ícn zíral, kdyby t slyšel."
Lacey si odfrkla. „A co váš otec, mladá dámo? Vy nejste karet neznalá."
„Otec mi v d tství d lal guvernantku," p ipomn la jí Kiernan a potuteln
se usmála. „Dojd te pro karty, paní Donahueová. Beru vás za slovo.
Zahrajeme si o drobné."
„Ujednáno," p ikývla Lacey.
i h e jim p íjemn utíkal as. Karty jim p ipadaly vzrušující, protože
pro ženu bylo spole ensky nep ijatelné, aby se oddávala takové zábav .
Ob vnímaly tuto skute nost jako spole né tajemství.
ipozdívalo se a Jesse se stále nevracel.
Lacey nakonec zívla a p iznala, že je vy erpaná. „Copak ale budu schopná
spát?" zeptala se.
„Neboj, nic se nestane," ujistila ji Kiernan.
Lacey však nep estávala být nervózní, a tak jí Kiernan navrhla, aby se ob
evlékly do no ních košil a lehly si na jednu postel. Lacey se její nápad
zamlouval. „Budeme ležet s Jesseovou hra kou pod polštá em," prohlásila
Kiernan zvesela.
„Ty máš v pokoji p kn velkou a p íjemnou postel. Tam budeme ob v
pohodlí," p itakala Lacey. Pak ale za ala znovu na íkat.
„Jenže já v bec neusnu."
Ke Kiernaninu pobavení však zav ela o i, sotva vlezla do postele, a spala
jako nemluvn . Kiernan p ipadalo, že se ukládají p iliš brzy, a neda ilo se
jí zamhou it o i. Nebo se možná bála. Ráno ji málem unesli a te mohla
docela dob e sed t mezi Brownovými rukojmími.
Napadlo ji, že John Brown musí být zoufalý, když je jen s n kolika lidmi
zav ený v hasi ské zbrojnici. Jist si již uv domil, že jeho revoluce se
nekoná. K žádné velké vzpou e nedošlo.
Práv si pro n ho jede armáda Spojených stát a ráno na n ho za nou
pálit. Zabije v zoufalství své zajatce?
Anebo se krveprolití zastaví? Kiernan doufala, že se stane práv to.
Zajímalo by ji, jak John Brown vlastn vypadá. Také ji napadlo, zda si
skute dokáže od vodnit vražd ní tím, že vytáhl na krížovou výpravu,
jak tvrdí. Pak si však vzpomn la na knížku Chaloupka strý ka Torna a na to,
jak p i jejím tení zu ila.
Na druhou stranu však musela uznat, že n kte í lidé jsou krutí a mnohem
lépe se starají o své kon a psy než o své otroky. P evalovala se v posteli.
Pak se Lacey najednou zhluboka nadechla a vydechla s dlouhým
hlubokým zachrápáním.
Bylo po spánku.
Vstala a p iloudala se k oknu. K jejímu p ekvapení dole pod ním stáli dva
muži. Oba byli vysocí a ve stínech noci vypadali hroziv . Na chvilku
zatajila dech.
Jeden z nich se sehnul a sebral ze zem oblázek. Podíval se vzh ru a hodil
jej vysoko k oknu. Kiernan od n j ustoupila a s úsm vem vydechla. Tvá ,
která se k ní oto ila, dob e znala.
Jesse se vrátil.
Oblázek ukl do okna a Kiernan vyhlédla.
Te se k ní oto ily oba obli eje. Jesse tam stál se svým bratrem
Danielem. Oba na sob m li uniformu kavalerie. Na hlavách jim sed ly
kné epice s pe ím, zpod nichž se na ni široce usmívali. Byli si velice
podobní. Stejn jako Jesse m l i Daniel ebenov erné vlasy a modré o i,
které se v Cameronov rodin d dily z generace na generaci. I rysy tvá e
li podobné - hezké a symetrické, s plnými, smyslnými ústy. Daniel byl
o n kolik let mladší a nem l tak široká ramena. Choval se bezstarostn ji,
ale vždy velmi galantn . Byl Kiernaniným dobrým p ítelem a ona ho m la
velmi ráda, zatímco Jesse... Bože, Jesse!
„Sšš," položila si prst na ústa a zavrt la hlavou, když si uv domila, že
Daniel také drží oblázek a hodlá jím mrštit nahoru.
Otev ela okno a tiše na n zavolala: „P esta te házet ty kameny!"
„Tak poj dol a pus nás dovnit ," reagoval Daniel. „Je zde pon kud
chladno."
„Je p kná zima," opravil bratra sarkasticky Jesse.
Kiernan se rychle podívala na Lacey. Ta tvrd spala.
Pak na bratry mávla na znamení, že za chvíli bude dole. Daniel se
zašklebil a zvedl oba palce nahoru. Jesse se usmál.
Kiernan seb hla po schodech k zadnímu vchodu domu a otev ela dve e
doko án.
Daniel stál p ímo za nimi. Vešel do úzké chodby, chytil Kiernan do
náru e a zato il s ní. „Bože m j, Kiernan," za al si z ní utahovat, když ji
kone postavil na zem. „Pokaždé, když t vidím, p ipadáš mi hez í,
dosp lejší, rafinovan jší a elegantn jší. Mnohem.
„Smysln jší?" pravil Jesse.
Kiernan se na n ho rychle podívala. Zjevn se dob e bavil. P ejel po ní
pohledem, který ji okamžit zah ál.
Vždycky ji rád popichoval. Odpoledne však nežertoval. Uv domila si, že
spadl do vlastní lé ky, a proto se na ni tak zlobil.
Pochopili to oba.
„Ano, smysln jší," opakoval po n m Daniel. Pak se zasmál. „Odpus te
nám, sle no Mackayová," pravil, ustoupil a smekl epici. „My vojáci
máme své nedostatky. To je z toho v ného pochodování a stopování, to
víte."
Kiernan kone spustila o i z Jessea. „To jist . Jesse p ijel odn kud z
baru ve Washingtonu. Co ty?"
„Zrovna jsem byl na ve írku u p átel, když se objevil posel od Jeba
Stuarta." Sturart byl švihácky mladý velitel kavalerie a dobrý p ítel obou
Cameron . „V l, že Jessea už odveleli a že si o tebe za al d lat starosti,
když se dozv l o tom virválu tady."
„To jsem si mohla myslet," pravila Kiernan a podívala se z jednoho muže
na druhého. „Vy se ráno oba zú astníte útoku na Johna Browna? Christa
se zblázní strachy." M la na mysli jejich sestru, která byla o rok mladší
než Kiernan a byla posledním p ímým potomkem klanu Cameronových.
Stejn jako Kiernan v d tství všude chodila za Danielem a všichni t i se
li velice rádi.
A uctívali Jessea, i když Daniel by to nikdy nep iznal. Brat i te byli
jedna ruka. Zádní sourozenci si nepomáhali a nedrželi p i sob tak jako
oni.
„Nemáš tu n kde kousek jablkového kolá e? A trochu horké kávy pro dv
zmrzlé duši ky?"
„Jablkový kolá náhodou máme," p iznala Kiernan Danielovi. „Kávu
ud lám. A ty se nesnaž vykroutit, když se t na n co ptám, Danieli
Camerone." Oto ila se a vykro ila do kuchyn . Brat i šli t sn za ní. Oba
se posadili ke kuchy skému stolu a natáhli si podn j své dlouhé nohy.
Kiernan zatím postavila na kávu a na st l položila kolá , talí e a Laceyiny
vyšívané ubrousky. „Co se stane ráno?" zeptala se tvrdohlav .
„Vyzvou Johna Browna, aby se vzdal," odpov l Jesse nevzrušen .
„A když se nevzdá?"
Jesse pokr il rameny a za al krájet kolá . „Asi vyrazíme do té zbrojnice."
„A není to nebezpe né? Když tam p jdete oba? Nesmíte takhle hazardovat
s životem. íkám vám..."
„A já ti ekl, abys dnes nevycházela z domu," p erušil ji najednou Jesse a
zamával jí p ed nosem lopatkou na kolá .
„Celé m sto vyšlo do ulic, Jessi," odpov la.
„Celé m sto," zasmál se Daniel. „V etn doktora Whelana. Pov l mi, že
jsi venku a doslechl se, že jste se s Jesseem už jednou setkali."
Kiernan sklopila o i. „No, to je pravda," pravila sladce.
Jesse zabru el: „Jak jsem slyšel, Whelan povídal, že nejlepší by bylo
ehodit si t p es rameno a zav ít t do d evníku. Tak drsný jsem nebyl."
„Ale moc ti do toho nechyb lo," odsekla Kiernan.
Jesse nadzdvihl obo í a Kiernan pocítila, jak ji polévá horko.
„Všiml jsem si správn ur itého nap tí?" zeptal se Daniel.
„Ne!" vyhrkli Jesse i Kiernan zárove .
„Tak to pardon," pravil s úšklebkem Daniel.
„Tak drsný jsem nebyl," trval na svém Jesse.
Kiernan vysko ila, aby se podívala na kávu, když najednou ucítila, jak jí
pevn sev el paži. „Tentokrát," dodal tiše.
„Tentokrát?" Povytáhla obo í. Cítila, že se schyluje k bou i. Ve vzduchu
se tetelilo horké, sladké nap tí. Cht la s ním pom it síly. Hodlala se
hádat a rvát...
A dotýkat se ho.
„Pozor, p etéká ti káva," vyk ikl Daniel. Jesse ji dál spaloval o ima.
Pomalu pustil její záp stí a Kiernan se kone poda ilo odtrhnout od
ho zraky. P isko ila ke konvici.
Daniel se rozpovídal a nep estal, ani když se s požitkem zakousl do
kolá e.
Kiernan s Jesseem pili kávu, poslouchali a obez etn jeden druhého
pozorovali. Daniel si našt stí v hovoru vysta il sám.
Jesse se najednou zvedl. „Musíme se vrátit," prohlásil.
Daniel lítostiv p ikývl. „Pravda." Vstal, pomohl Kiernan na nohy a
políbil ji na tvá . Pak ji pevn objal. „Kiernan, zítra z sta doma, dokud
nebude po všem," vybídl ji prosebn .
„Z stane doma," ozval se Jesse ost e. „To p ísahám."
„Cože?" zeptala se Kiernan sladce.
„Jist . Protože zítra tu budu. A dohlédnu na to, i kdybych t m l nosit po
st jako pytel brambor."
„Jste neuv iteln galantní, pane," protáhla Kiernan. „ íkám, co si
myslím," opá il Jesse.
„Neumím si p edstavit, že by ses tak choval v p ítomnosti mého otce."
Svraštil obo í a usmál se. „Choval bych se úpln stejn v p ítomnosti
kohokoli, Kiernan, a ty to dob e víš." Na chvilku se odml el a jeho úsm v
se ješt rozší il. „V etn svatého Anthonyho." Oto il se k odchodu.
Daniel vykro il za ním. Kiernan za nimi sp chala chodbou k zadním
dve ím.
„Dávejte na sebe pozor," naléhala na Daniela. Kon m li uvázané vzadu
pod stromem u cesty.
Zastavil se. „Budeme. Slibuji."
Jesse došel k svému koni a zlehka se vyhoupl do sedla. P iklusal na n m
ke schod m, kde stála, a usmál se. „Mám na sebe také dávat pozor, sle no
Mackayová?"
„Samoz ejm , Jessi," odpov la chladn . „Hluboce by m zarmoutilo,
kdyby se ti n co stalo. Kv li Christ ."
„Jenom kv li Christ ?"
„A také protože jsi opravdu dobrý soused," pravila sladce.
Zasmál se a hluboce se p edklonil, aby ji mohl vzít za ruku. Lehce ji
políbil. „To je od vás velice roztomilé a ušlechtilé, sle no Mackayová."
Pustil její ruku. „A prosím, zítra z sta te sed t doma na svém krásném a
po estném zade ku," dodal pevn .
„Drahý Jessi, chováš se opravdu jako eznický pes. N kdo by t m l
sešlehat bi em," opá ila.
„Nežertuji, Kiernan." „Já také ne."
„Jestli vystr íš nos, najdu si t , to ti p ísahám." „Je to slib nebo varování,
Jessi?"
„Je to výhr žka a tak ji také ber," odpov l. Pak se usmál a zasalutoval
jí.
Jeho k se oto il a Jesse zmizel ve tm .
„Dávej na sebe pozor," zašeptala. P íliš pozd . Byl pry a její slova
neslyšel.
Daniel stál vedle ní v m sí ním sv tle a pozoroval ji. Pokr il rameny a v
ích se mu objevil záblesk smíchu. „On už je takový," pravil, aniž by se
jí pokusil cokoli vysv tlovat, natož bratra omlouvat.
„To je pravda. Danieli, dávejte na sebe pozor. Oba."
„Dáme," slíbil jí. Ješt jednou ji objal a pak vysko il na kon . Stejn jako
jeho bratr se i on na ko ském h bet cítil jako doma. Zvedl apku a
zamával jí. „Zítra ve er p iprav n jakou dobrou ve i, ano?"
„Slibuji!" zavolala za ním. „A... Danieli?"
„Ano?"
„Prosím t , snaž se... Snažte se oba vrátit co nejd ív." „Samoz ejm ."
Pokynul jí a pak vyjel za bratrem do noci.
Kiernan se celá ot ásla a pak rychle vb hla zpátky do domu.
Tato noc rozhodn nebyla nijak p íjemná. Najednou se cítila velice
osam lá. Ze vzduchu se vytratilo veškeré teplo a za ala být opravdu zima.
Stejn jako Jesse se i ona bála.
Lásky. A války.
 5
Jesse ujel již p kný kousek, když se k n mu Daniel p idal. Nejprve ho
chvíli jen pozoroval a pak se chystal n co íci.
Nejspíš se to týká Kiernan a zp sobu, jakým od ní odjeli. Ne - zp sobu,
jakým od Kiernan odjel on.
Jessea napadlo, jak je dob e, že s nimi Daniel nebyl b hem dne. Kdyby
jim d lal spole nost, vyptával by se na všechno možné. Te si však
všiml, že o n ho má jakousi bratrskou starost. „Jsi hrozn tichý, Jessi,"
ozval se Daniel.
„Asi ano," zabru el Jesse. Velmi dob e v l, že bratrovi taková odpov
nebude sta it.
„Kv li zít ku a Johnu Brownovi? Nebo kv li Kiernan?"
Jesse na n ho vrhl rychlý pohled a všiml si, že bratrovi svítí o i. Možná
hem let, která strávili spolu, vid l Daniel mnohem víc, než Jesse tušil.
Co si to namlouvá? Ke Kiernan ho vždycky n co táhlo. Již jako dít m la
úchvatné zelené o i, které neustále oponovaly, provokovaly a smály se.
Už tehdy m la sv j specifický zp sob ch ze. Jesse si vzpomínal, jak mu
bylo líto jejího otce, protože se z ní rychle stala drzá jižanská koketa.
Byla krásná a dokázala lov ka oloupit o srdce i duši. Zárove byla hrdá
a tvrdohlavá a m la nespoutanou mysl.
Ráda si zahrávala a trápila muže, ale nep ekra ovala meze slušnosti.
Pozornost okolí ji p irozen t šila. Klidn flirtovala s nejv tšími krasavci
z kraje, ale rozhodn nebyla žádnou sladkou a naivní os bkou. M la
vlastní názory na život a svou roli v n m a nikdy se nerozpakovala íkat
je nahlas.
Jesse si pomyslel, že ji dob e zná, protože ji dlouhá léta pozoroval ze
svého domu Cameron Hall. Když byla malá, sledoval ji pobaven .
Vždycky muselo být po jejím. N kdy byla milá, do
konce laskavá, ale vždycky se chovala hrd a velice se zajímala o sv t
kolem sebe. Rychle zjistila, jak dovede p sobit na muže, a velmi snadno
pochopila, že spole nost takové ženy zbož uje. Stejn dob e rozum la
otcovu podnikání, ale p itom se ráda bavila a jezdila na koni. Pokud to
bylo zapot ebí, odhodila roušku nevinnosti a znovu se do ní zahalila,
jakmile se jí to zdálo výhodné. Byla to malá arod jnice. Spojení irého
ženství, ostrovtipu a odhodlaného srdce.
Když byla starší, Jesse na ni stále ješt pohlížel s lehkým pobavením. Na
svém prvním plese však vypadala tak úchvatn , až mu vyrazila dech.
Možná práv tehdy si uv domil, že celý život ekal práv na ni.
Anthony Miller pro ni byl po všech stránkách vynikajícím partnerem.
Pocházel ze skv lé rodiny. Jeho rodi e byli bohatí jižanští aristokraté. A
Anthony se navíc choval jako dokonalý gentleman. Byl hezký a dovedl
okouzlit. Neustále jí skládal komplimenty a plnil každi ké p ání.
Jesse si musel p iznat, že má Anthonyho Millera vlastn rád. Nedalo se
mu v bec nic vytknout. Na Montemartu se nau il všechno, co se od
mladého muže jeho postavení o ekávalo. Byl p átelský, slušný a loajální
i svému otci. Stal se z n ho skv lý mladík se všemi vlastnostmi
jižanského kavalíra.
Jenomže ke Kiernan se nehodil. B hem n kolika m síc by ho dokázala
úpln zni it.
Jesse se zašklebil. Uv domil si, že jediným mužem, jehož považuje za
vhodného pro Kiernan, je on sám. Myslel si to již ve chvílích, kdy ji
sledoval p i h e s ostatními d tmi. Dokázal by ji milovat, chápat a ob as i
nechat zvít zit. A p itom ji znal natolik, aby ji v p ípad pot eby um l
zkrotit.
Projel jím zvláštní neklid. Až do toho okamžiku netušil, jak silné jsou
jeho city. Pochopil to teprve ve chvíli, kdy se jí na kopci dotkl a oba je
zachvátila touha.
Nev l, že po ní tak hladoví, ani to, že ho jeho roztoužení p em že.
Nemýlil se však v tom, že práv on je mužem, který ji má zkrotit, zmocnit
se ohn v ní a udržovat ho p i život v celé jeho síle.
Je pro ni tím pravým...
Jenomže te se k ní najednou nehodil. Vášniv v ila ve svou v c.
eba se ve svých obavách z budoucnosti mýlí. Kongres se o mnoha
cech dohadoval celé roky. Jižní Karolína se již jednou cht la od Unie
odtrhnout a prezident Jackson se tehdy musel vypravit na Jih, aby v c
urovnal.
Možná ale má pravdu a no ní m ra se za íná napl ovat. T eba se opravdu
má p ihnat bou e, již nedokáže nikdo zastavit. Jesse se neztotož oval s
výst elky fanatik , jako byl John Brown, ale n která z jeho prohlášení
nebylo možné ignorovat.
John Brown každopádn p jde na smrt. Tím však události v Harpers Ferry
neskon í.
Ur ité v ci Kiernan pov t nemohl. Mohl se pokusit vysv tlit jí, že
Anthony se k ní nehodí, protože není dost tvrdý ani silný, protože není
vášnivý. Jesse jí však nem l co nabídnout.
Anthonyho okouzlila. Jen velmi málo muž jí dokázalo odolat. Za to, co
provádí Anthonymu Millerovi, by ji m l n kdo potrestat. Jesse byl
esv ený, že Kiernan Anthonyho nemiluje. P itom mladý pan Miller
pro ni byl navenek tím pravým partnerem. A ona si s ním jen zahrávala.
Také vy kává, pomyslel si Jesse s naho klým úsm vem. V minulosti se
mu ob as zdálo, že ho pozoruje, stejn jako on ji. Byl p esv ený, že se
jeden pro druhého narodili.
Zarazil se a mimod k se na koni narovnal. Jeho myšlenky na Kiernan jsou
naprosto pomýlené. Sv t se v sou asnosti otá í jinak než p ed n kolika
lety. Jeho život se pohybuje po nerovné a velice pochybné ose. Obával se,
že sv t, který zná a má rád, se ítí ke zkáze. Zatím si nebyl jistý, na které
stran stojí, ale stále jasn ji si uv domoval, že si brzy bude muset jednu
vybrat, a to podle svého sv domí. Chápal, že ho za to n kte í z jeho
blízkých za nou nenávid t a on se bude muset nau it s tím žít.
Nemohl však zradit sám sebe.
Obával se, že až se rozhodne, stane se práv Kiernan osobou, která ho
bude nenávid t ze všech nejvíc, protože vidí sv t ernobíle.
Možná se však nakonec všechno bude vyvíjet jinak a Jižní Karolína
stane v Unii. T eba se k ní žádný další jižní stát nep idá.
Virginie dala Spojeným stát m ty i z prvních p ti prezident , takže snad
nebude chtít vystupovat z Unie. N které její západní oblasti n co
takového v bec nemají v úmyslu.
„Co je?" ozval se Daniel.
„Co má být?"
„Co ti leží v hlav ? Sou asná situace nebo Kiernan?" „Obojí," odpov l
Jesse krátce.
Daniel chvíli ml el a pak nenucené prohodil: „Mám dojem, že mezi vámi
dv ma se už dlouho n co odehrává. Myslím, že.. .'í
„Myslím, že se mícháš, do eho nemáš, brat ku," upozornil ho Jesse
zlehka.
Daniel se však zasmál. „Znám vás oba celý život. Ty jsi moje krev a ona
je kus mé duše, takže mám právo vyjád it se k tomu." „To si myslíš ty,"
opá il Jesse suše.
Daniel se ušklíbl. „Ud lej n co," na ídil Jesseovi. „Vezmi si ji d ív, než
se opravdu rozhodne vdát za Anthonyho Millera." Jesse popuzen zafun l.
„Nem žu si ji vzít." „A pro ne, sakra?" „Nebyla by se mnou š astná."
„Vážn ? A s Millerem š astná bude? Tak dob e, když to íkáš ty."
„Nem la by si ho brát. Nemiluje ho," prohlásil Jesse rezolutn .
„Mnohé páry se berou, aniž by se milovaly," pravil Daniel. „A n které se
mají dob e. P esn to by mohlo platit pro Kiernan s Anthonym. Mají
mnoho spole ného. Pocházejí ze stejného prost edí, jsou oddaní stejným
cem. I když to samé vlastn platí i pro vás dva."
„Jo," zabru el Jesse. „To je pravda." Z jeho tónu však bylo z ejmé, že o
tom není p íliš p esv ený. Nev l, jak by Danielovi p iblížil své
pocity. Oto il se k bratrovi, rozhodnut, že se mu pokusí vše vysv tlit.
„Chystá se válka, Danieli."
„To ne, Jessi. Vyjde z toho maximáln n jaká poty ka. Brown po dnešku
nebude v moc dobré kondici. Pár lidí mu zabili a n kte í jsou ran ní.
Nebudou se p íliš rvát. Za chvilku je po všem."
l pravdu. Lidé Johna Browna byli nemocní a ran ní. Vid l mladého
Olivera Browna a nedokázal zapomenout na to, jak mu otec ekl: Zem i
jako muž. John Brown dob e ví, co nastane.
„Z Browna jde strach," ekl Jesse nahlas. „Je to nejd siv jší lov k,
jakého jsem v život vid l."
„Vidím, Jessi, že t ten chlap n ím upoutal." Daniel se na chvíli odml el
a sledoval bratra. „Nem žeš si ale myslet, že to tomu starému fanatikovi
projde."
Jesse d razn zavrt l hlavou. „To si také nemyslím. Jsem toho názoru, že
se v Kansasu i tady dopustil vražd. Nejsem soudce ani porotce, ale to, co
tu p edvedl, vypadá jako vlastizrada."
Vzpomn l si na Brownovy mladé p ívržence, kte í si najednou uv domili,
že by zákon na jejich iny mohl pohlížet jako na útok proti vlasti.
„Nevím, jak bych to popsal, Danieli. Má v o ích takové zvláštní sv tlo.
Ví, že zem e, a dob e v l i to, že zem e jeho syn. Ale když se na n ho
podíváš, p ipadá ti, jako by m l jakési boží poslání."
„Je to fanatik, který by m l viset."
„S tím samoz ejm souhlasím," p itakal Jesse a pomalu vydechl. „Ale m l
bys toho starce vid t, Danieli. Opravdu z n ho jde strach."
„Ješt nikdy jsem nezažil, že by ses n eho bál, Jessi," podotkl Daniel.
Jesse se zašklebil. „Tak to jsi toho moc nezažil, brat ku. Každý lov k
má n kdy strach. Nebojím se jít do bitvy a myslím, že se nijak ned sím
ani smrti. Ale strach jsem už párkrát v život m l."
„Z eho?"
„Z v cí, které nedovedu pojmenovat nebo pochopit. Které nejsem schopen
vy ešit, ale neumím ani zabránit tomu, aby se staly."
Daniel na n ho up el pohled. Jesse si chvíli myslel, že bratr zleh í situaci
jakým žertem. Když se však jeden druhému podívali do o í, uv domil
si, že Daniel ho velice dob e chápe.
„To ukáže jen as, Jessi."
„Asi ano." Byli si v mnoha sm rech podobní. B hem mládí v Cameron
Hallu jim vštípili stejné p edstavy o tom, co je správné a co špatné. Oba
li siln vyvinutý smysl pro slušné chování, loajalitu a est. A oba
podle toho hodlali v budoucnosti jednat,
Mohli se však ubírat zcela odlišnými cestami.
„Pocházíme ze stejné krve, Jessi, a z stane to tak i navzdory okolnostem."
Daniel zastavil kon a nap áhl k bratrovi ruku. Jesse ji vzal do
své.
„Ze stejné krve, Danieli. Navzdory okolnostem."
„Jsme dohodnuti."
„Platí."
Stáli na cest , pevn se drželi za ruce a dívali se jeden druhému do o í.
Pak se Daniel pousmál. Ješt se nedostali do slepé uli ky. „Dneska ve er
se tvá íš hrozn pochmurn , Jessi."
„Také mám za sebou pochmurný den." Pomyslel na Kiernan a hlas mu
trochu zjihl. „Tedy z v tší ásti."
„Víš, co pot ebuješ? Panáka," prohlásil rozhodn Daniel.
Jesse se ušklíbl. „No jo. Máš pravdu. Pot ebuji panáka."
„A protože oba máme oficiáln volno, myslím, že to bude nejlepší
zp sob, jak strávit zbytek ve era," dodal Daniel. Pobídl kon , aby zrychlil
krok.
Bratry do Harpers Ferry p ivedla podivná shoda okolností. Stejn zvláštní
souhra náhod svedla dohromady jejich velitele z West Pointu Roberta E.
Leea a jejich starého p ítele poru íka Jeba Stuarta p i manévru
provád ném vojenským námo nictvem Spojených stát . Když se do
Washingtonu donesly zprávy o útoku na Harpers Ferry, prezident
Buchanan m l po ruce pouze jeden oddíl námo nictva pod velením Israela
Greena. Green se svými lidmi okamžit opustil Washington.
Jeba povolávací rozkaz zastihl, práv když byl na návšt u p íbuzných
v severní Virginii. Vynalezl nový zp sob, jakým se dala p ipevnit šavle k
opasku. Cht l sv j patent prodat vlád , která o n j projevila zájem. Práv
ekal, jak to dopadne, když se za aly dít velké v ci. Dostal za úkol
ivést Leea.
Jessea vyslali den p edtím. Starý generál Winfield Scott se totiž o
chystaném útoku doslechl, a zatímco se o událostech jenom povídalo,
starý vále ník dob e v l, že jde do tuhého. Daniel doprovázel Jeba.
Stuart se nabídl, že se k Leemu p idá jako jeho pobo ník, a Daniel se
rozhodl d lat pobo níka Stuartovi.
Oba brat i te vyrazili do baru místního hotelu. Anijeden z nich nebyl
oficiáln p azen k armád , takže si mohli sami vybrat, kde se ubytují.
Zvolili si hotel. P ed šestou ráno se m li setkat s Leem a Jebem.
Když dorazili na místo, v baru to v elo. Všichni p ítomni vášniv
probírali nastalou situaci. „Toho panáka si dáme radši v pokoji, co íkáš?"
navrhl Jesse bratrovi.
„Dobrý nápad."
Nechali kon ve stáji a Jesse šel rovnou do pokoje. Daniel koupil láhev
kvalitního kentuckého bourbonu a vzal ji s sebou nahoru. Zatímco
popíjeli, Daniel bratrovi pov l, co se práv d je doma.
m vlastn pat il Jesseovi, protože byl nej starším synem. Rodina však
vlastnila rozsáhlé pozemky a na nich stálo n kolik dalších p kných
budov, takže se o n brat i starali spole . Mezi sourozenci
Cameronovými - Danielem, Jesseem a jejich sestrou Christou - platila
nepsaná dohoda, že až se n který z nich ožení i vdá, m že samoz ejm i
s rodinou žit na t chto pozemcích.
Jesse se domníval, že Daniel jejich p du zná lépe než on. M l kni bliž.
Jesse miloval rodný d m a rodinnou historii, nebyl si však zcela jistý, zda
tolik jako jeho bratr.
kdy p emýšlel i nad tím, zda by se domova dokázal úpln vzdát. Zatím
to po n m nikdo necht l.
Po chvíli oba brat i zmlkli a pohroužili se do p íjemného ticha. Daniel
potom zívl.
„Po ád tomu n jak nerozumím, Jessi."
emu?"
„Tob a Kiernan. Pro ji prost nechytíš, nevysadíš na kon a neodvezeš
si ji?"
Jesse si p ipomn l, že p esn to odpoledne ud lal. Dokázal by s ni jezdit
celou v nost. Líbal by ji a z jejich polibk by mohlo vzejit n co víc.
Nebyl stejný jako Anthony Miller. Nechoval se jako gentleman, jak se od
ho o ekávalo. Najednou si byl jistý, že do hry mezi nim a Kiernan
nemohou žádná obecná pravidla zasahovat.
„Chci, aby se rozhodla sama," ekl nahlas.
Daniel si odfrkl. „Mezi tebou a Anthonym Millerem?"
„Na Millerovi neni nic špatného," odpov l Jesse. M l chu se zašklebit.
„Mám Anthonyho rád," ekl Daniel. „Ale opakuji - v em se má
rozhodnout?"
Jesse se široce usmál. Po ádn se napil bourbonu a vrátil láhev Danielovi.
„Diky, brat ku." Zhluboka se nadechl. „Brzy si možná
bude muset vybírat z dalších možnosti. Poj me spát. Za chvíli p ijde
ráno."

Ráno nastalo opravdu brzy.

V p l osmé se p ed hasi skou zbrojnicí se adili vojáci. Lee podle
diplomatických zásad nejprve nabídl len m domobrany, aby zahájili
ofenzivu proti Johnu Brownovi. Velitelé však odmítli, protože v tšina
jejich muž m la rodiny. Nasazováni život cht li p enechat voják m,
kte í za to byli placeni. Velitel námo ník Israel Green pak p ed Leem
slavnostn a d stojn prohlásil, že jeho muži se do poty ky ochotn
zapojí. John Brown m l dostat poslední možnost vzdát se. Jeb Stuart mu
nesl Leeovy podmínky.
Jesse ho doprovázel. Jeb Brownovi p etl Lee v výnos, který ho
ustanovil velitelem, jednajícím z p íkazu prezidenta Spojených stát .
Dokument požadoval propušt ni rukojmích a vysv tloval Brownovi, že
nem že uniknout. Pokud se vzdá a vrátí zbran z muni ního skladu, Lee
jemu a jeho lidem zaru í bezpe í, dokud nedostane další p íkazy od
prezidenta. Pokud se Brown nevzdá, Lee mu nem že zaru it ochranu.
John Brown jenom kousí ek pootev el dve e a pov l Jebovi, že
požaduje možnost svobodn p evézt své stoupence p es eku zpátky do
Marylandu.
Rukojmí uvnit za ali k et. „A Lee zm ní své podmínky!" zvolal
kdo.
Pak se ozval další hlas: „Neberte na nás ohled a st ílejte!"
Jesse se usmál. Hlas poznával. Byl to plukovník Lewis Washington. Duše
revoluce žila dál.
Jesse nev l, co p esn se d lo dál, ale Stuart s Brownem spolu n jakou
dobu hovo ili. Brown potom zvolal: „Jak vidím, poru íku, neshodneme
se. Držíte m v šachu, ale víte dob e, že my vojáci se smrti nebojíme.
Radši se nechám zast elit než ob sit."
„Je to vaše poslední slovo, kapitáne?" zeptal se Jeb.
Na chvilku zavládlo ticho. Práv vycházelo slunce a jeho kotou nádhern
zá il na ranní obloze. Jesse slyšel št betáni pták .
Rozhlédl se. U jedné z okolních budov stál jeho u itel z West Pointu,
vždy galantní a nezdolný Robert Lee.
Nem l u sebe zbra . Na situaci pohlížel jako na pom rn bezvýznamnou
záležitost, s níž si námo níci rychle a zdárn poradí.
Jesse si v duchu íkal, že Lee má pravdu. Pro z toho tedy on sám d lá
víc?
„Ano," prohlásil Brown úse .
Stuart ustoupil dozadu a mávl epicí. Dával tak pokyn Israelu Greenovi,
aby p ivedl své námo níky. M li pouze bajonety, aby se pokud možno
vyhnuli poran ní rukojmích.
Námo níci za ali perlíky bušit do vrat. D evo se ot ásalo, sk ípalo a létaly
z n j t ísky, ale nepovolovalo. Vojáci dostali na ízeno, aby zastavili práci
a vyrobili beranidlo. Tím se jim poda ilo prorazit do vrat díru, kterou se
muži dostali dovnit . Jesse je následoval.
Brzy bylo po všem. Námo níci vešli dovnit s nap aženými bajonety.
Když je plukovník Washington všechny pozdravil a ukázal jim Browna,
Green ho ude il, až padl na zem.
Nájezdníci za ali st ílet po celé zbrojnici. Námo ník u dve í se chytil za
icho a skácel se k zemi. Zbrojnice se za ala plnit kou em. Dovnit
vb hlo n kolik dalších voják a na míst zabili jednoho z rebel . Dalšího,
který byl zran ný, vytáhli ven.
Plukovník Washington si ješt p edtím, než opustil zbrojnici, natáhl
rukavice. Jesse stál za ním a práv pomáhal jednomu ze zajatc , když
Washingtona pozdravil jeden z jeho p átel.
„Lewisi, starý brachu, jak ti je?"
„Mám hlad jako vlk a jsem vysušený jako treska," odpov l rozcuchaný
Washington. Jesse ho zaslechl a usmál se nad dojemným projevem
plukovníkova ducha a hrdosti.
To je ono, pomyslel si. Vznešenost pocházející z- Virginie. Takové muže umíme
vychovat!
Uv domil si, že toto je jedna z v cí, jejichž ztráty se obává. Scéna
pokra ovala, ale Jesse nemohl dál v novat pozornost nikomu, kdo stál na
nohou a byl v po ádku. M l povinnosti v i ran ným -civilist m,
námo ník m i nájezdník m.
Pozd ji se Jesse dozv l od Jeba Stuarta, že Johna Browna vzali do
jednoho z pokoj v místním hotelu a podrobili ho výslechu. Sešli se tam
Lee, Stuart, senátor Mason, guvernér Virginie
Henry Wise, jeden kongresman za Ohio, plukovník Washington a
kongresman Faulkner z Virginie.
Jeb mu prozradil, že Browna vyslýchali n kolik hodin. Nehodlal nikoho
udat, ale o sob a svém poslání hovo il otev en . Tvrdil, že cht l jenom
osvobodit otroky a nem l v úmyslu nikomu ublížit. Když mu p ipomn li,
že b hem poty ky zem elo n kolik nevinných lidí, ujiš oval je, že o
ni em takovém neví. Jeb p ipustil, že Brown je výjime ný lov k. Fanatik
odsouzený k smrti, ale zárove i n co víc.
Jesse mezitím d lal vše možné pro ran né. Celé odpoledne umíral další z
Brownových syn , chlapec jménem Watson. Nebylo mu pomoci, ale
esto se ho donekone na vyptávali na jeho roli v celé záležitosti.
Venku na tráv ležel smrteln zran ný chlapec jménem Anderson. Stále
ješt dýchal. Kdosi kolem n ho prošel a bezcitn poznamenal, že mu to
dost dlouho trvá. Od poznámek jeho mu itel ho nakonec vysvobodila
smrt.
Potom vykopali jámu a poh bili v ní všechny mrtvé krom Andersona.
Jeho t lo si vyžádali dokto i z Winchesteru. Jesse jenom zlostn sk ípal
zuby, když se dozv l, že chlapce po hlav nacpali do sudu takovým
zp sobem, až mu praskaly kosti a šlachy.
Na využití t la pro medicínské ú ely nevid l nic strašlivého. Hrozný mu
však p ipadal zp sob, jakým ho po smrti zbavili veškeré d stojnosti.
Pro Jessea to byla poslední kapka. Ud lal, co bylo v jeho silách, postaral
se o ran né. Žádné další hr zy v Harpers Ferry vid t necht l. Místo, které
vždy považoval za krásné a klidné, se navždy zm nilo. Rozhodl okamžik,
kdy se dozv l o pochroumaném Andersonov t le. Na místo inu
dorazil pozd . Muži sud odvalili a on již nemohl nic d lat. V tu chvíli se
v n m cosi zlomilo. V jeho nitru zu ila bou e.
Vysko il na kon . M l by se poohlédnout po Danielovi, ale netušil, kde
bratr je. Zu il, ale nemohl svému hn vu dát pr chod. Zárove cítil
zvláštní bolest a nev l pro . Te by se m l držet co nejdál od Kiernan.
Neud lal to. Místo toho
vyrazil p ímo k Laceyinu domu.

* * *
Kiernan neo ekávala, že Jessea spat í tak brzy. Odpoledne se odvážila
vyjít ven, protože se doslechla, že je po všem, že vojáci vtrhli do
zbrojnice a zajali Johna Browna. Daleko však nedošla. Vid la, co její
spoluob ané provedli se zran nými a padlými úto níky. T ebaže ji d silo,
kolik nevinných lidí nájezdníci v Harpers Ferry zabili, nedokázala klidn
ehlížet zv rstva, kterých se na oplátku dopustili obyvatelé m sta.
Když se na sebe ráno dívala do zrcadla, íkala si, že je virginská dáma.
ehká, jemná a chrán ná p ede vším špatným. Nikdo ji nesmí vystavit
žádným krutostem.
V hloubi duše však dob e v la, že v bec není k ehká. Nikdy se
nenechávala p íliš ochra ovat. Události posledních dní však byly d sivé a
Kiernan žádné další hr zy necht la vid t.
Sed la v salonu a etla noviny, které vydávala marylandská tiskárna, když
zaslechla, jak n kdo prudce buší na zadní dve e. Trhla sebou a chvíli tiše
a pozorn naslouchala. Stále m la v živé pam ti pokus o únos a nyní se
obávala dalšího nebezpe í.
Únosci však obvykle na dve e neklepali. Rozhodn ne tak naléhav .
Mohla to být Lacey, která p ed n jakou dobou vyšla ven, aby se
dozv la, co se d je v hotelu.
Kiernan vstala a chvátala ke dve ím. Rychle je otev ela, aby zabránila
krupobití ran.
Stál p ed ní Jesse. epici s péry m l sv tácky naraženou do ela, byl
oble ený v uniform a pelerín .
„Jessi," zamumlala a ustoupila o krok. P es štítek epice mu tém
nevid la do o í. Vycítila, že je celý napjatý. „Ne ekala jsem, že se Daniel
nebo ty objevíte tak brzy. Nestihla jsem p ipravit nic k jídlu. Poj ale
dovnit . Promi , necht la jsem být nezdvo ilá. Ur it se tu najde n co k
pití a..."
Vešel do domu. P sobil impozantn . Strhl si epici z hlavy, takže mu
kone vid la do o í. Byly temné a plné vzteku. „Nechci nic k pití,"
ekl. „Co tedy..."
„Poje se mnou," pravil prost .
Kiernan na n ho zazírala. Pochopila, že nežertuje. Nejisté zavrt la
hlavou. „Lacey není doma, Jessi. Slaven..." „Nech tu vzkaz," p ikázal jí.
la mu rovnou pov t, kam má jít se svým sekýrováním. Správná dáma
takové v ci sice ne íká, ale Kiernan se v Jesseov p ítomnosti nikdy
nesnažila tvá it jako dáma.
„M la bych t rovnou poslat ke všem ert m," zašeptala.
Op el se rukou o zárube dve í a p istoupil k ní blíže, takže se jejich tvá e
tém dotýkaly. „Ty se mnou nepojedeš, vid?"
ebaže se choval arogantn , v jeho slovech zaznívalo zoufalství.
Uv domila si, že ji Jesse poprvé opravdu pot ebuje. Jako ženu.
Zvedla bradu. „Pojedu, Jessi," odpov la. „Tentokrát ano."
Neusmál se, ani si nepovšiml, že ho popichuje. V il, že mluví pravdu.
Zárove si uv domila, že s ním také touží být.
„Hned jsem u tebe," zabru ela. V kuchyni napsala Lacey vzkaz, v n mž
vysv tlila pouze to, že je s Jesseem. Pak dob hla do svého pokoje pro
pláš a sp chala zpátky.
Jesse z stával u zadních dve í a p echázel v malém prostoru kolem nich
jako lev v kleci. Kiernan se rozechv la. Jesse se nakonec zastavil, aniž si
uv domil její p ítomnost, a zadíval se do malé zadní zahrady, která se
koupala v podzimních barvách. Paprsky zapadajícího slunce m kce
dopadaly na b idlicové útesy hor. Upíral na n nep ítomný pohled.
„Jessi!" zavolala na n ho tiše.
Rychle se k ní oto il. Otev el p ed ní dve e a sledoval, jak jimi vychází
ven. Celou dobu ml el.
Jeho k ekal ve dvo e. Jesse ji na n j vysadil a pak se mrštn vyšvihl
do sedla za ni. Domnívala se, že když má takovou náladu, pojedou
cvalem, ale místo toho vyšli pomalu ze dvora a pak se zastavili.
„Co se stalo, Jessi?" zeptala se.
„Nevím, kam máme jet," p iznal bezradn .
Kiernan v la, že by m la ml et. Jesseova momentální nálada nev stila
nic dobrého ani projednoho z nich.
Jeho divoký nápad se jí však z n jakého d vodu zamlouval. Jako temný
vítr nesoucí bou i uchvacoval její duši i t lo. „Je podél eky na západ,"
pov la mu.
Tiše vyjeli z m sta a vydali se po cest kolem vody. Minuli starý mlýn a
pokra ovali dál, dokud se nedostali n kolik kilometr za m sto. Slyšeli
šum ní bílých pe ejí, ale p es bohatou zele k ovin a strom rostoucích
mezi silnicí a ekou je nevid li.
„Tady zato ," ekla Kiernan.
Jesse by úzkou, zarostlou stezku vedoucí k vod minul, kdyby ho na ni
Kiernan neupozornila. Nijak jí neodporoval. V l, že jsou blízko
Millerová domu.
sn u vody se nacházela d ev ná rybá ská chýše, která m la vlastní
malé molo. Tém se ztrácela v šerém soumraku.
Kiernan cítila, že Jesse váhá a zárove v n m plane stále siln jší ohe .
„Pat í Anthonymu?" zeptal se suše.
„Jeho otci," odpov la bezbarv .
Pobídl kon kup edu. U chýše sesedl a nap áhl k ní ruce, aby jí pomohl
dol . Sesko ila mu do náru í, ale Jesse ji rychle pustil a odkrá el k vod .
Hladina byla nízká. Jednou nohou v lesklé erné holínce se op el o kámen
a zahled l se na neklidnou vodní plochu.
Kiernan mu nev novala pozornost a sp chala k chýši. Uvnit nebyl tém
žádný nábytek. Každé léto totiž museli domek p estavovat, pokaždé, když
se zvedla voda v ece. Byl tam krb, na n m konvice na kávu a pánev na
smažení ryb. Dále nahrubo stlu ený st l, ty i židle a lehátko zastr ené v
kout . Na ímse na st stála zásoba whisky, tabáku a n kolik skleni ek.
Kiernan si vzpomn la, že sem naposledy zašla s Anthonym na konci léta,
což bylo pom rn nedávno. Ostatní muži tehdy v p íjemném soumraku
diskutovali o politice, ale Anthony se od nich odtrhl, aby ji u il chytat
ryby.
Ve er s ním ubíhal p íjemn . Necítila žádné vzrušení, pouze zabíjela
as...
itáhla jednu ze židlí ke st , aby si na ni mohla stoupnout a dosáhla
tak na whisky. Jesse se možná bude chtít napít.
Práv když se na židli postavila, rozlétly se dve e a on se v nich objevil.
Za zády mu dohasínala oranžová zá e odpoledního nebe.
V nadcházejícím soumraku, za šum ní vody v pe ejích vnímala jeho
bou livou energii ješt siln ji než kdy p edtím.
Nechala sklenice na jejich míst a ot ela si dlan do sukn . Pozorovala ho
a cítila horkost a touhu, která v n m nar stala. Vyschlo jí v ústech a
rozbušilo se jí srdce. Krev v t le pulzovala stejné rychle, jako voda
eskakovala p es letité kameny. ' Uv domila si, že Jesse netouží po
skleni ce pití. Jesse toužil po ní.
 6
Vtom za sebou zabouchl dvere a rázn p istoupil k židli. Tiše hled la do
jeho kobaltových o í.
Domnívala se, že jí toho bude chtít hodn pov t, že bude mluvit a ona
naslouchat, že utiší neklid ve své duši. Myslela si, že mezi nimi padne
mnoho slov.
Žádná slova se však neozvala. Nap áhl ruce a vzal ji do náru e. Váše ,
jež sálala z jeho horkého objetí, byla tak silná, že Kiernan kolem n ho
instinktivn ovinula paže. Spo inul hlavou na její hrudi a dlouho tak
stal. Myslela si, že ho ukonejšila.
Pouhé uklidn ní však nesta ilo.
Objal ji kolem pasu a zvedl ze židle. Pomalu se sunula v jeho náru i na
zem. Znovu ucítila jeho t lo a horké nap tí v n m. Mocnou hru a pevná
stehna. Tlak bok a zejména sílu vycházející z jeho klína.
Hladov se jí p isál na ústa. Nehodlal ji pomalu svád t. Ten polibek nebyl
nijak n žný. Jeho rty ji pohltily. Nesnažil se jí pozvolna rozev ít ústa.
Místo toho do nich prudce pronikl.
Z jeho náru e sálalo magické kouzlo, žár a bou livá touha, která pronikala
hluboko do jejího t la a žádala odezvu.
Odtrhl se od ní a zadíval se na ni ve stínech, které vytvá elo zapadající
slunce. Dlouho se nedokázala pohnout. Hled li na sebe, uchvácení
zaslepeným vzrušením, které jimi zmítalo. Kiernan ot ásala temná,
zakázaná váše , kterou již d íve zažila v jeho náru i.
Za al ji znovu líbat.
Zav ela o i a objala ho ob ma rukama kolem krku. Jeho polibek v ní
probudil novou žíznivou touhu. Zachv la se. Rychle se u ila, co má d lat.
V jejím nitru pu ela a nar stala žádost. Pohlcovala ji v pozdním
odpoledni dne zalitého krví a byla stejn temná jako kotou zapadajícího
slunce.
Jejich ústa se st etávala v hladových, vlhkých polibcích, p i nichž jejich
la tála a srdce spalovala sladká, nespoutaná touha.
Kiernan celou dobu velmi dob e v la, co d lá. V la to, ješt než jeho
rty sjely k jejím ušním lal m a tvá ím, dráždivé sklouzly po hrdle, na
chvíli se zastavily na tepn a pak postupovaly dál po klí ní kosti.
Pláš se jí z ramen pomalu svezl na zem. Pak se rty znovu dotkly jejího
obnaženého hrdla.
Co všechno jimi dokázal...
Cítila, jak n kam padá. Jeho dotek jí pronikl až do hloubi duše. Najednou
se jí pomátly všechny smysly a celá se rozechv la. Zalévalo ji sladké
teplo. Soust edila se na zázra né pocity, jež v ní vyvolával, takže si sotva
uv domila, že Jesseovy prsty našly há ky a knoflí ky na jejích šatech a
pozvolna je stahují dol .
Nadzvedl jemné ramínko spodní košilky a p itiskl na jeho místo rty. Pak
se se stejnou vlhkou horkostí dotkl hedvábí v míst jejího adra. Za al
laskat tvrdnoucí bradavku pod látkou.
lem jí prudce projel slastný pocit. Zaléval ji jako paprsky letního
slunce, stá el se sm rem k b ichu a dál do zakázaných míst mezi stehny.
„Ach, Jessi."
Kone zašeptala jeho jméno. Necht la se bránit. Žasla. Vzal ji do
náru e a odnesl k lehátku.
Nemyslela na to, že vln ná p ikrývka i matrace jsou celé zaprášené. V
místnosti byla zima, ale ona žádný chlad necítila. Na nic nedbala. Jako
tšina mladých žen si první noc s mužem vždy p edstavovala ve sv tle
svící, s v ní r ží, op edenou kv tnatými frázemi.
Nic z toho jí však te nep ipadalo d ležité.
ležité nebylo ani to, že jim nikdo nepožehnal.
Byla tu s Jesseem a d ovala mu stejn , jako po n m toužila. Možná
práv v tom spo íval p vab jejich sch zky ve studené a polorozpadlé
chýši v lesích.
Když si Jesse všiml prachu na lehátku, postavil ji na nohy, sundal si z
ramen pelerínu a položil ji na provizorní lože. Pak se k ní oto il a zarazil
se. Všimla si, že se chv je stejn jako ona.
Vzal do prst pramínek vlas , který jí sklouzl na rameno, a políbil jej.
Pak ji znovu objal. Cítila jeho polibek a všechnu sladkost, tajemství a
nebezpe í, které se v n m skrývaly.
Našel další há ky a Kiernan ucítila, jak se jí šaty s jemným šelestem
svezly k nohám. Stála p ed ním v korzetu, jemné košilce, spodni ce a
spodních kalhotách.
Napadlo ji, že Jesse pat í ke zkušeným milenc m. I když roztoužen
sp chal, zbavit ji složitých svršk mu ne inilo žádné potíže. Svlékal ji a
itom ji nep estával líbat a vzrušovat doteky úst. Spodni ka se snesla na
zem. Stáhl z ní i spodní košilku, která ji pohladila po nahém t le stejn
smysln jako on. Vyprostil ji ze sev ení šn rova ky, a tu odhodil na zem.
itom nep estával tisknout rty k její k ži.
Pak na ni chvíli jenom hled l. V šeru soumraku mu v o ích žhnuly
plamínky, které v ní vzbuzovaly touhu a stud zárove . Než však mohla
zareagovat na ohe v jeho o ích, znovu ji vzal do náru e.
Nakonec za al cosi hore šeptat. íkal, že je krásná, a v jeho slovech se
odrážel obdiv... A živo išný hlad.
Položil ji na pelerínu a lehl si vedle ní. Jeho prsty a teplý jazyk p ejížd ly
po adrech, zkoumaly mlé nou ple a rozpalovaly tmavé vrcholky
bradavek, které pod doteky okamžit tuhly.
i polibcích ztratila schopnost myslet. Vnímala pouze svou touhu. Když
zatáhl za tkanici spodních kalhot, prohnula se v zádech a celá z ervenala.
Zaslechla, jak se zast eným hlasem zasmál. Když pak znovu našel její rty
a cosi zašeptal, pocit studu zmizel.
Toužil po ní dlouho. Cekal a celou dobu v l, že se to jednoho dne stane.
Spodní kalhoty ležely i s botami na podlaze.
Zp sob, jakým jí stáhl pun ochy, jí p ipadal nesmírn vzrušující.
Zlehýnka se prsty dotýkal jejích stehen a sunul se stále výše k místu, kde
jí v t le ho el plamen žádosti.
Jeho široká ramena ve sv tle soumraku dostávala bronzový nádech. Hru
pokr ývaly chomá ky tmavých chlup . M l svalnaté, štíhlé t lo, pevné
icho a úzké boky...
A tmavý trojúhelník jeho klína se chv l vášní.
Celého ho vid la pouze na krátký okamžik, protože se k ní p itiskl a
roztáhl jí nohy. Když se jí dotkl horkým, vzrušeným mužstvím, prudce
vydechla.
Tvá il se stále napjat , t ebaže mu na rtech pohrával slabý náznak
úsm vu. Znovu se na ni up en zadíval. Cítila, jak se chv je, a v la, že
i když po ní nesmírn touží, stáhne se, pokud mu dá najevo, že jí n co
není p íjemné.
Slunce se najednou nachýlilo blíže obzoru a chýši zaplavilo rudé sv tlo,
které zahnalo stíny do kout . Jejich t la zalila ervená barva.
Barva krve.
Najednou se ot ásla strachem. Nebála se však Jessea. Toužila se k n mu
itisknout ješt t sn ji. „Jessi," zašeptala.
„Není to správné," ekl. „Nem l jsem t sem vozit. Nem l jsem se na tebe
vrhnout, ani se t dotýkat. Tv j otec by te m l veškeré právo vzít pušku
a na míst m zast elit."
Zamrkala a ervený p elud zmizel. P estala se chv t. Cítila ohe v t le i v
duši. Toužila se ho dotýkat, p ejet prsty po jeho širokých svalnatých
ramenou, pevném b ichu, p itisknout rty k jeho hrudi. Ze všeho nejvíc
cht la ukojit svou touhu a zahnat prázdnotu ve svém nitru.
Natáhla ruku a dotkla se jeho tvá e. Pak vy kla slova, o nichž si myslela,
že je nikdy nedokáže vypustit z úst. „Miluji t , Jessi."
Tiše zaklel a znovu ji sev el v náru i. Když ucítila jeho vášnivý polibek,
za ala v ní op t nar stat váše . Hladov se vrhl na její adra.
Líbala ho stejn náruživ na ramena, krk a svalnatou hru .
Najednou se k ní p itiskl a kolenem jí roztáhl stehna. Op t ucítila, jak ji
rukou vzrušuje. Stále odvážn ji ji hladil a zkoumal její t lo. Cítila, jak se
jí dotýká v míst , kde se hromadila všechna její horkost.
Vyk ikla a vzepnula se k n mu. Dál ji dráždil.
Rozpoutal v ní bou i, která se vzdouvala p i každém dalším doteku. V
jejím nitru se rozho el plamen, který s každým pohlazením planul jasn ji.
Po chvíli se pohnul. M la pocit, že ji celou rozev el. Požadoval od ní
stále víc a také jí víc dával. Pomalu líbal horní ást jejích stehen.
 la, že by se m la vzpírat, stejn jako si byla v doma toho, že celá
rudne. Pokusila se zašeptat jeho jméno, ale nevydala ze sebe ani hlásku.
Nedokázala mu odporovat. Prožívala p íliš intenzivní pocity a p íliš siln
po n m toužila.
Zašel ješt dál a ona ucítila dotek jeho jazyka v nejintimn jší ásti svého
panenského t la. N co takového ješt nikdy nezažila. Prudce vydechla a
pokusila se zvednout, ale sev el jí ruce svými prsty.
Ovládlo ji trýzniv sladké opojení. Nemohla je již déle vydržet.
Zmalátn la. Zato ila se jí hlava a celé t lo se rozechv lo. V la, že bu
musí dosáhnout vrcholu, nebo na míst zem ít slastnou touhou.
Zoufale ho pot ebovala. Práv v té chvíli do ní vstoupil. Pocítila náhlou
bolest, která ji ohromila. P ekvapen vyk ikla a sev ela ho prsty.
Nep íjemný pocit však brzy odezn l.
edtím se cítila prázdná. Te ji však naplnil. Líbal ji a p itom pronikal
hloub ji do jejího t la. M la pocit, že to nevydrží.
Jeho polibky, doteky a pomalé, rozechv lé pohyby znovu probudily její
smysly. Bolest vyst ídala sladká extáze.
Zvolna pokra oval, dokud nevyk ikla. Pak se znovu zvedl a op t do ní
nesnesiteln pomalu pronikl.
Najednou si uv domila, že mu vychází vst íc. Touha v jejím t le nar stala
tak, že se od n ho nedokázala odtrhnout. Byl opatrný a n žn ji líbal
adra. Prohnula se a zmítala se mu v ústrety.
Náhle ji pevn sev el v náru i a ona pochopila, že již nem že dál ekat.
Roztoužen se k n mu p itiskla a on se za al pohybovat v prudkém rytmu.
estala vnímat okolní sv t. Jako by slyšela padat vodu p es kamení.
Dostávala všechno, co pot ebovala, ale cht la ješt víc. Naplnilo ji sladké
opojení, až m la pocit, že už nevydrží ani o vte inu déle.
Pak myslela, že opravdu zem ela. Všechny její smysly naráz vybuchly.
Zalilo ji ostré sv tlo, koupala se ve slune ních paprscích, dopadaly na ni
stovky blyštivých hv zd. Nemohla se pohnout, protože všechno najednou
zmizelo a celý sv t na chvíli potemn l.
Když zase byla schopná vid t, jako by se na ni stále snášely hv zdy.
Celým t lem a kon etinami jí proudilo horko. T ásla se.
Pak ucítila, jak nad ní Jesse strnul v posledním prudkém výpadu.
Ze st edu jeho t la vytrysklo teplo, které zalilo celé její nitro. K svému
nesmírnému p ekvapení se znovu rozechv la mu ivou rozkoší.
Ješt chvíli na ní spo íval celou vahou svého t la a pak se odvalil na
stranu. P itom ji objal. Dotkla se tvá í jeho hrudi, která se leskla potem, a
zav ela o i. Ješt nikdy si nep ipadala tak vy erpaná.
A tak uchvácená.
Jesse ji ml ky hladil po vlasech. Také ml ela, protože nenacházela slova.
ed chvílí spolu sdíleli cosi velice intimního. Když na to te pomyslela,
musela se ervenat. Ucítila chladný no ní vzduch a zjistila, že barvy
soumraku vyst ídala tma. Uv domila si. co provedla. Jejího otce by
takové jednání zd silo. Pohoršilo by každého z jejího okolí.
Vždy Anthonyho vlastn nikdy doopravdy nepolíbila.
Anthonyho by také nikdy nenapadlo, aby se s ní takhle pomiloval.
Odporovalo by to dobrým mrav m. Kdyby si ho vzala, nejspíš by spolu
prožili celá léta, aniž by jeden druhého poznali tak d rn , jako se te
poznali s Jesseem.
Neud lala nic špatného. Miluje Jessea. Pov la mu to. M la možnost
zabránit všemu, co se mezi nimi práv odehrálo.
Zachv la se v chladném vzduchu. „Je ti zima?" zeptal se Jesse.
„Hrozná," zašeptala.
itáhl si ji k sob a políbil na elo. Pak se p es ni zlehka p ehoupl na
zem. Beze studu nahý p istoupil ke krbu a klekl si p ed ním. „Jsou tu
ísky na podpal," zabru el. Z kapsy kalhot vytáhl k esadlo a místnost za
chvíli rozjasnilo sv tlo plamen . Kiernan ne ekala, až rozd lá ohe , a
zahalila se do jeho peleríny. Nebyla si jistá, zda se za své jednání stydí, i
nikoli, ale nedokázala se mu se stejným klidem ukázat svle ená. Když se
k ní vrátil, sed la na posteli a pon kud rozpa it na n ho hled la.
Usmál se na ni. Vlasy m l úpln rozcuchané a do ela mu spadala jedna
erná lokna. P ipadal jí mladší než muž, který ji sem
 ivezl v bou livém rozpoložení. Ve tvá i mu pohrával široký, rozpustilý
úsm v, v n mž se odráželo veselí a n ha.
„Když jsem p išel, zrovna jsi sahala po n jakém pití. Dáš si n co?"
„Ano," odpov la. „Totiž ne... Chci íct... Nepot ebuji se napít. Nem la
bych se napájet alkoholem. Dámy n co takového..."
Zarazila se. Podívala se na Jessea. „Bože, Jessi, dámy zásadn ned lají to,
co jsem te provád la já, vid?"
Našel sklenici a pe liv ji ot el. Pak do ní nalil trochu whisky. Nejprve se
sám napil a potom se posadil vedle ní. P itáhl si ji blízko k sob , a když
promluvil, jeho drsná tvá se ot ela o její elo. „Jenom nejv tší dámy
dokáží tak hluboce a krásn milovat," ekl. Nabídl jí alkohol. Napila se a
dáviv se rozkašlala. S úsm vem ji plácl do zad.
„Nesm j se mi," zaprosila.
„Nikdy bych se ti nesmál, Kiernan. Milá ku, práv jsem prožil ten
nejúžasn jší den svého života a navždycky ti za n j budu vd ný."
ipadalo jí, že svá slova myslí up ímn . Uv domila si, že se mu
nedokáže dál dívat do o í. Zahled la se na své ruce. Jeho dlan byly
veliké, opálené a zhrublé od ot ží. Prsty však m l dlouhé, jemné, jakoby
edur ené k léka skému povolání. V porovnání s jejíma b lostnýma
rukama se zdály tmavé.
Vzal její dlan do svých. „Myslím, že jsme na to oba ekali. Jsme si
souzeni."
„Jsem tém zasnoubená s jiným mužem," zamumlala.
„Ano, jist . Chudák Anthony," odtušil Jesse suše. Tón jeho hlasu se jí
nelíbil. Vstal a natáhl se pro své spodky a kalhoty se žlutým lemováním.
Oblékl si je a p isko il k ohni, aby jej prohrábl. Plameny se odrážely na
jeho hrudi. Sebrala odvahu a chvilku si ho prohlížela. Líbilo se jí, jak po
jeho t le tan í zlat oranžové sv tlo. Byl svým zp sobem krásný. P ed
chvílí ji svíral v náru i, tiskl k sob a mnoho jí dal. Nem la žádné
zkušenosti, ale velmi rychle nabyla jistoty, že ji svedl výjime ný muž, že
se dotkla jakéhosi kouzla. Ale bez Jessea se to možná již nikdy nebude
opakovat.
Pomyslela si, že je to jediný muž, s nímž n co takového mohla prožít.
Jediný. Možná to v la celou dobu.
„Nemáš žádný vod nehezky mluvit o Anthonym," zabru ela a p itáhla si
pelerínu víc k t lu, jako by jí cht la zaštítit svou po estnost.
„Pravda," odpov l trpce. „Nemám d vod nehezky mluvit o Anthonym."
„Nevid la jsem t celé m síce, Jessi. A najednou..."
„A najednou jsem se znovu zjevil v tvém život ," p erušil ji. Mluvil tiše a
zaduman .
„Dnes odpoledne jsi za mnou p ijel," za ala, ale nedostala možnost v tu
dokon it. P istoupil k lehátku, poklekl na jedno koleno a vzal ji zá ruku.
„Ano, abych t odtud unesl. A ty jsi neprotestovala," zašeptal a uhladil jí
pramen vlas .
Usmála se. „P esn tak. Neprotestovala jsem." Pustila pelerínu, kterou si
držela na t le, a odhrnula mu z ela neposednou kade erných vlas .
Necht la dál hovo it o Anthonym. Necht la slyšet ani íkat slova, která by
mohla narušit kouzlo okamžiku.
Toužila, aby celý sv t p estal existovat a z stala pouze magická noc a oni
dva.
Anthony v tuto chvíli pat il minulosti. Jesse se sice dokázal chovat
nezodpov dn a tvrdohlav , ale zárove byl nesmírn estný. Zcela jist
by si ji vzal. To však m lo p ijít pozd ji. Nejprve musí všechno taktn
vysv tlit Anthonymu. A také otci. S ním možná budou potíže. Nejspíš ho
znechutí, že se tolik sblížila s tímto mužem, když je tém zasnoubená s
jiným. Všechno se však n jak vy eší. Je to otázka diplomacie.
Te po ni em takovém netoužila. Necht la si kazit vzpomínky na tuto
noc.
„Co je, Jessi? Pro se najednou tvá íš tak roz ilen ?" „Nem l jsem pro
tebe jezdit. Opravdu ne." „Ale co je na tom špatného?"
Pokr il rameny a nap ímil se. Skr il nohy pod sebe a p itáhl si ji k sob .
„A co je na tom správného?" zabru el.
„John Brown je ve vazb . Všechno skon ilo."
„Naopak. Copak to nechápeš? Nikdy to neskon í a nic už nebude jako
ív."
„Nevím, o em to mluvíš."
„Vid la jsi jen zlomek toho, eho jsou lidé schopní. Nevíš všechno."
Znovu vstal a p istoupil ke krbu. Zadíval se do ohn . „Na západ jsem byl
sv dkem hrozných v cí, Kiernan. Indiáni se tam dopoušt li ohavností na
loších. M l bych asi dodat, že mnohým z nich se nau ili práv od
bílých. Protože naši lidé provád li hrozné v ci indián m. A tady jsem
zažil podobné zr dnosti. Nešlo jen o zabíjení, ale i o týrání. Napáchala se
tu strašná zv rstva."
Rozum la mu. Zárove ho však nechápala. Sama cítila jakýsi nejasný
strach, ale Jesseovy pocity byly mnohem siln jší, nitern jší a ona byla
zmatená. Jako by se týkaly n eho, co znal jen on a co jí z stávalo skryto.
„John Brown ty lidi napadl, Jessi. Zast elil starostu, který pat il k
nejlaskav jším lidem, jaké jsem kdy znala. A tak p išla p irozená odplata
za to, co ud lal."
„Ano, ale ta se rozší ila do celého okolí," zabru el.
„D síš m , Jessi. V bec ti nerozumím."
„Toho se práv bojím. Ze m nikdy nepochopíš."
„Tak mi vysv tli, co máš na mysli," vzkyp la Kiernan.
Zavrt l hlavou. „Vlastn sám nevím, co povídám, Kiernan."
Najednou jí to došlo. Vysko ila, p itáhla si pelerínu t sn k t lu a zp íma
se na n ho zadívala. „John Brown je fanatik," ekla úse né. „A Lincoln
také. Jestli vyhraje volby, zem se rozd lí. Na dv ásti."
„Nem žeš to tak jist tvrdit, Kiernan."
„Ale ano, m žu. Protože existují zastánci rozd lení i dv rozdílné
ekonomiky. A protože my máme sv j životní styl a oni také." „Ned l
zemi na poloviny, Kiernan."
Najednou se bála jako nikdy p edtím. M la všechno ve svých rukou. M la
Jessea. Milovala se s ním. Nebylo to správné, ale Kiernan se nikdy
nechovala podle spole enských norem a Jesse také ne. Práv prožila to
nejkrásn jší na sv a hled la do zá né budoucnosti, jasné jako byly
hv zdy, které se na ni snesly p i jeho dotecích.
Te jí to vše najednou unikalo pod rukama, jako by nabrala vodu do dlaní
a rozev ela prsty.
„Ty jsi ale Virgi an, Jessi."
Ztuhl. „Není možné odtrhnout Sever od Jihu, Kiernan. To prost nejde."
Oto ila se k n mu zády a zpola oslepená slzami, které ji pálily pod ví ky,
za ala shán t své poházené svršky.
Korzet si nemohla zašn rovat sama. Pot ebovala, aby jí s tím pomohl, ale
nedokázala snést p edstavu, že by na ni te m l sahat.
Najednou stál za ní. „Nedotýkej se m !" vyjekla.
„To íkáš trochu pozd ," poznamenal pobaven .
„Pus !" Pokusila se mu vykroutit, ale on již zezadu pevn svíral tkanice
korzetu. Jak sebou škubla, aby se osvobodila, trhl jimi a p itáhl si ji
zpátky k sob .
„Neh ýbej se," na ídil jí.
Nem la na vybranou. Musela mu dovolit, aby ji zašn roval. Jakmile však
skon il, vytrhla se mu a oblékala si zbytek šat . Cítila na sob jeho
pohled, ale nezvedla o i. Nakonec jí však nic jiného nezbylo. „Odcházím,
Jessi."
„Až budu hotov."
„P jdu zpátky p šky."
„Ne, pojedeš se mnou na koni."
„Jessi..."
„P ijelas sem se mnou. Odvezu t zpátky."
Kone se pohnul a sebral ze zem svou košili. P itom z ní nespoušt l
i. Málem sklopila asy, ale p im la se vydržet jeho pohled. Nar stala v
ní zlost.
Jak mohl pochybovat o právech jižních stát ? Jak se mohl stav t proti
jejímu otci, svému vlastnímu bratrovi a celému jejich životnímu stylu?
Zkoušela si namluvit, že to není d ležité. Nem že to být d ležité.
Jenomže opak byl pravdou. M la pocit, jako by jí zmítala jakási bou e,
jako by ji ní proud prudce otloukal o kamení na dn . Všichni hovo í o
válce.
Pokud opravdu vypukne, postaví se Jesse na správnou nebo
špatnou stranu?
Zastr il si košili do kalhot. Pak se posadil a nazul si holínky.
Potom s úsm škem zvedl epici a narazil si ji hluboko do ela. Ješt sáhl
po pelerín .
 ed chvílí na ní spolu leželi.
Vyrazila ke dve ím. Chytil ji za paži a strhl zpátky. „Mám dojem, žes
mi ekla, že m miluješ." „Nem žu milovat zrádce." „Nejsem zrádce."
„Stojíš na špatné stran ." „Žádné mizerné strany neexistují."
„Tak p ísahej," poru ila mu najednou. „P ísahej, že se postavíš na
správnou stranu..."
„A která to je, Kiernan? Pov z mi to laskav ."
Tiše na n ho hled la. Nejradši by se mu s plá em vrhla do náru e. Cht la
na všechno zapomenout a lehnout si s ním ke krbu. Toužila vid t odlesk
plamen na jejich nahých t lech, až se budou znovu milovat.
Cht la, aby ji miloval, aby pro ni byl mužem, na n hož celý život ekala.
Toužila, aby s ní z stal, a se d je cokoli.
„Moje strana je ta správná, Jessi," pov la mu stroze. Cekala, že s ní
bude souhlasit a slíbí, že p i ní bude navždy stát.
Jesse se však na ni pouze ml ky díval. Odvrátila se a o i se jí zalily
slzami. Oto il ji zpátky k sob . „Vezmi si m , Kiernan. Sta se mojí
ženou. Musíš to ud lat."
„Nemusím v bec nic, Jessi Camerone."
„Ty si myslíš, že se po tom všem m žeš rozb hnout zpátky k Anthonymu
Millerovi?"
„Nepot ebuji nikam b žet, Jessi. Ale Anthony i já podporujeme stejnou
c."
Sprost zaklel. Naposledy ji k sob p itiskl. Pokusila se mu vykroutit, ale
chytil ji za bradu a za al ji líbat s bezohlednou vášní, dokud jeho polibek
neop tovala. Pak od ní odtrhl ústa. „Nezahrávej si hloup s našimi životy,
Kiernan," varoval ji.
Vytrhla se mu a vyb hla ven. Rychle vyrazil za ní a sev el ji zezadu v
pase, aby mu neutekla. Než se zmohla na slovo, sed la na koni a Jesse se
vyhoupl za ni.
„Kam m hodláš odvézt?" zeptala se.
„Dom ," odsekl.
Nechal koni volnost a ten se rozb hl do Harpers Ferry.
Tam jej nasm roval k Laceyinu domu. Kiernan se svezla na zem. Stále ji
lomcoval vztek. „Kiernan!"
Zastavila se a oto ila. Jesse musí podporovat Virginii. P im je ho, aby
pochopil, že je to jediná možnost.
Sesko il z kon a vykro il k ní. Na hezké tvá i se mu najednou objevil
šibalský úsm v.
„Co chceš?" Ustoupila v obavách, aby se jí neza al znovu dotýkat.
esn to m l v úmyslu. P itáhl si ji k sob , t ebaže se ze všech sil
bránila. Celá ztuhla a opakovala: „Co sakra chceš?"
Promluvil tiše a zast en . „ íkal jsem ti, aby sis ho nebrala, pokud t
nedovede líbat tak jako já. Te k tomu ješt m žu dodat, že s ním nikdy
nezažiješ to, co p ed chvílí se mnou. I kdybys s ním byla celou v nost."
Vyškubla se mu a rozp áhla se, aby mu ušt ila polí ek. Zachytil její
ruku a tiše se pro sebe zasmál.
„ Kiernan..."
„Jdi k ertu, Jessi," ekla mu. Vykroutila ruku z jeho sev ení,
oto ila se a vyrazila k domu.
„Nem žu jednat proti svému sv domí, Kiernan!"
Odpov la, aniž se k n mu oto ila. „A já zase proti tomu svému."
Za zády se jí rozhostilo napjaté ticho.
Pak zaslechla dusot ko ských kopyt. Rychle se obrátila, aby ho
spat ila odjížd t.
„Jessi," zašeptala neš astn .
Bylo však p íliš pozd . Zmizel jí z dohledu.
Celá zni ená z stala stát na míst . Najednou se zvedl vítr a
ochladilo se.
Bez Jessea sv t studil.
 7
Kiernan se s Jesseem toho ve era již nevid la. Daniel se také nevrátil.
Doslechla se jen o povstání otrok v Pleasant Valley a o tom, že tam Jesse
s Danielem zamí ili spolu s Leem a Stuartem.
Lidé ve m st se nep estávali obávat možné rebelie místních otrok , i
když se všeobecn v lo, že na to, aby se p ipojili k Johnu Brownovi, je
již pozd .
Kiernan v la, že by také m la mít strach, ale její rozporuplné pocity ji
pohlcovaly natolik, že nem la kdy utáp t se v obavách.
Celý ve er se ze všech sil snažila z stat naprosto klidná. Pokoušela se
vychutnat ve i, již Lacey p ipravila pro p ípad, že by se brat i
Cameronové vrátili.
Ve skute nosti však Kiernan nedokázala sed t s Lacey v klidu doma.
emáhala se jen ze zdvo ilosti. Mysl jí nep estávala pracovat na plné
obrátky. P i první p íležitosti se vymluvila na vy erpání a vyb hla nahoru
do své ložnice.
Tam si pak za ala zu iv mýt obli ej, který jí st ídav ho el studem a
trnul údivem. V duchu si do nejmenších podrobností procházela, co se
stalo, a za ínala se ptát sama sebe, jak se mohla tak nestydat zachovat.
Pak si p ipomn la, že byla s Jesseem, kterého miluje.
Nakonec všechny vý itky p ehlušilo sladké rozechv ní a Kiernan si byla
jistá jednou v cí. Že se s ním chce op t sejít.
Zárove se však také zlobila, protože m la dojem, že Jesse žije v docela
jiné realit . Uv domila si také, že on jí lásku nevyznal.
Prohlásil, že si ji vezme. Vlastn ne, íkal, že si ona musí vzít jeho.
„Povinnost," pomyslela si ho ce. Možná se na n m jeho výchova odrazila
víc, než je ochoten p ipustit. Pokud se však domníva , že je nutné ženit se
jen kv li tomu, co se mezi nimi stalo, nikdy se za n ho neprovdá.
Ud lá to jedin , pokud ji také miluje. A pokud se ukáže, že miluje
Virginii.
Napadlo ji, jestli není špatné, že k své domovin chová tak vášnivé city.
Jako žena by se nem la tolik zajímat o politiku. Otec jí to astokrát
vysv tloval. Naproti tomu Anthony její p ístup sdílel a naprosto souhlasil
s jejími názory.
la, že si Anthonyho nem že vzít. Nem že to ud lat, pokud v jejím
život figuruje Jesse.
Náhle ji polilo horko a znovu se rozechv la. Co když se ode dneška...
za nou vyskytovat komplikace? Ješt nedávno byla nevinná, ale rozhodn
ne naivní. Již v tomto okamžiku možná nosí pod srdcem Jesseovo dít .
Tato p edstava ji kupodivu nijak nezd sila, ani se neza ala styd t. Místo
toho pocítila vzrušení. Uv domila si, že by s Jesseem m la dít velice
ráda.
Protože ho miluje.
Kdyby ekala rodinu, dokázala by možná zapomenout na rozdíly mezi
nimi, t ebaže jí te p ipadají nep ekonatelné.
Vzala polštá , p itiskla si ho pevn k t lu a p istoupila k oknu. Napadlo ji,
že pod ním Jesse t eba op t stojí. Dole však nikdo nebyl a Kiernan ovanul
chladný ve erní vzduch. Zav ela okno, ustoupila od n j a lehla si na
postel.
Nakonec usnula.
Její den kon il zmaten . V noci ji pronásledovaly sladké sny.
Sotva Kiernan otev ela o i, zaslechla, jak na ni Lacey vzrušen volá:
„Poj dol , Kiernan! Máme spole nost."
Vysko ila a rozt ásly se jí ruce. Byla si jistá, že p ijeli Jesse s Danielem.
Vrátili se na snídani.
Rychle se umyla a za ala hledat vhodné šaty. Rozhodla se pro sv tle
zelený úbor s širokánskou sukní a kabátek ze zeleného sametu. Šaty m ly
pod lokty elegantn rozší ené rukávy a kabátek byl p kn vypasovan ý.
Chvíli bojovala s korzetem, protože nem la po ruce žádnou pomocnici, a
prsty se jí chv ly náhlou nervozitou. Jak ho má oslovit? Bude jejich
setkání po všem, co se mezi nimi odehrálo, probíhat jinak?
Jist , všechno se zm nilo.
Kone byla oble ená. Vzala do ruky h eben, aby si na hlav vytvo ila
co d stojn elegantního, ale nem la na to dostatek asu. Navíc se jí
ásly ruce. Roz esala si vlasy na ramenou a pak je sto ila do
jednoduchého uzlu na temeni. Na hlavu jí dopadly paprsky slunce, v nichž
její lokny získaly zlatavý nádech. Zadívala se na sebe do zrcadla a kousla
se do rt , aby z ervenaly. Do tvá í se štípat nemusela, protože již ho ely.
i jí vzrušením zá ily jako smaragdy.
Takhle se p ece nem že ervenat!
ipomn la si, že se na n ho velice zlobí a rozzlobená musí z stat.
Ješt jednou si uhladila vlasy, oto ila se, až kolem ní sukn zavírila, a
vykro ila ke schod m. P inutila se jít pomalu a snést se po schodišti s
dostate nou elegancí.
Srdce jí prudce bušilo. Jesse se vrátil.
Dole na ni však ne ekal Jesse. Když došla k salonu, zarazila se.
„Kiernan!"
Hlas pat il Anthonymu. Práv p ijel spolu s jejím otcem, Andrewem
Millerem a Laceyiným manželem Thomasem.
Pohlédla na otce, kterého velice milovala. Díval se na ni laskavýma
šedýma o ima. Jeho ošlehaná tvá se roztáhla v úsm vu plném uznání.
Okamžit pochopila, že se o potížích v Harpers Ferry doslechl a že se o ni
celou dobu strachoval.
„Tatínku," zašeptala a rozb hla se k n mu.
Anthony však op t vyslovil její jméno a zastoupil jí cestu. Vlet la mu
ímo do náru e.
„Kiernan, má sladká Kiernan. Jsi tady, živá a zdravá. Nic ti neud lali."
Vzhlédla k n mu. Anthony Miller byl hezký muž se zlatavými vlasy, které
se mírn kroutily. V hezké tvá i mu zá ily o íškov hn dé o i.
Opravdu se o ni strachoval. Vid la mu to na o ích. Odtáhla by se od n ho,
ale ozval se pocit provin ní. V la, že si ho nem že vzít. Zárove mu
však nesmí ublížit.
Položila ruce na jeho paže, usmála se a zlehka se tvárí dotkla jeho tvá e,
aby ho uklidnila. „V bec nic se mi nestalo, Anthony, neboj se." Teprve
te si uv domila, jak velice ji má rád. A to se mu práv chystá zasadit
nemilosrdnou ránu.
„Bože, zas je n kdo za dve mi," zabru ela Lacey a chvátala otev ít.
Anthony nepoušt l Kiernan z náru e.
itiskl si ji na hru a bradou se dotkl její hlavy. Když ji pohladil po
vlasech, cítila, jak se chv je. Celá scéna musela p sobit velice n žn .
V tom okamžiku zaslechla Jesse v hlas. „Promi te, že vás rušíme tak
nevhod."
Rychle se od Anthonyho odtrhla. Pak se oto ila k Jesseovi s Danielem.
Jesse zdravil jejího otce, ale p itom se díval na ni a pohledem ji
odsuzoval.
K ertu s ním! Musí p ece chápat, že se k Anthonymu nem že zachovat
krut .
„Jessi, chlap e, v bec nejdete nevhod," odpov l Kiernanin otec,
pot ásal mu rukou a poplácal ho po zádech. „Ješt jsem nem l as
po ádn se p ivítat s dcerou. To víte, mladá láska... Ale vás vždycky rád
vidím."
„Jist ," opá il Jesse mile a kysele se na ni usmál. „Mladá láska. Velmi
dojemné."
Nejradši by ho zaškrtila. Dál si s jejím otcem pot ásal pravicí a p itom
zíral na ni.
Do místnosti se najednou vrátila Lacey se st íbrným táckem a
skleni kami. „M žu vám nabídnout své nejlepší ostružinové víno,
pánové? A dámo," dodala a zeširoka se na Kiernan usmála. „Musíme
oslavit, že jsme se všichni sešli pod mou st echou v po ádku."
„Tak to si dám íct," prohlásil Daniel se smíchem a rychle se chopil jedné
sklenky.
Kiernan se kone odtrhla od Anthonyho. Prudce objala otce a p itom si
uv domila, jak je nesmírn š astná, že ho op t vidí.
Pak se však ocitla nep íjemn blízko Jessea. Sklonil hlavu a zašeptal:
„Jak vidím, ješt jsi mu nestihla pov t, že si ho nevezmeš."
Zvedla bradu a usmála se. Snažila se vypadat stejn nenucené jako on.
„Zatím jsem se nestihla rozhodnout, kapitáne Camerone." „Možná by sis s
tím m la pospíšit."
„Možná byste se m l víc zajímat o své záležitosti, kapitáne. Myslím, že v
nich máte velký nepo ádek."
„Asi budu muset tvého otce požádat o tvou ruku. Nejspíš mu budeme
muset odkrýt svá nitra... A zmínit se i o jiných v cech____"
Oto ila se k n mu a spat ila v jeho o ích pobavení.
A výstrahu.
„Toho se neodvážíš."
„Já se odvážím ehokoli, Kiernan, to snad víš." „Ale tohle neud láš.
Kv li mn . Prosím t o to." Zhluboka se nadechl a zadíval se na ni.
la, že zahrála na správnou notu. Jesse byl opravdu troufalý. Prosby
na n ho ale ú inkovaly jinak než zákazy i výzvy k souboji. Nebezpe í
bylo na chvíli zažehnáno. Nebezpe í? Vždy ho miluje! A zárove ho
nenávidí za jeho názory.
Lacey všechny rychle usadila do k esel. John Mackay, Thomas Donahue,
Andrew a Anthony Millerové se cht li dopodrobna dozv t, co se
ihodilo b hem jejich nep ítomnosti.
„Cítil jsem se hrozn , když jsem byl v horách a slyšel, co se tady dole
je," pravil John Mackay.
„Opravdu hrozn . M l jsem jen kusé informace. Jednou jsem se dozv l,
že celé m sto je na nohou. Pak zase, že se nic závažného ned je, že jde
jen o bezvýznamnou poty ku. Dcero," oto il se ke Kiernan a pot ásal
itom hlavou, „už t nikdy nenechám samotnou."
„Vždy jsem v po ádku, tatínku," odpov la Kiernan.
„Díky kapitánu Cameronovi," zamumlala sotva slyšiteln Lacey. Kiernan
ztuhla. Lacey zvedla hlavu. Všichni na ni up en hled li. „Omlouvám se,"
pravila neš astn .
„O em to mluvíš, Lacey Donahueová?" zeptal se John Mackay. Vstal a
isko il k Lacey, která vypadala, že se každou chvíli rozplá e. John se
rychle oto il ke Kiernan. „O em to mluví, mladá dámo?" Ne ekal na
dce inu odpov a ude il na Jessea. „P i památce mého drahého p ítele,
vašeho zesnulého otce, odpov zte mi, chlap e."
Jesse pokr il rameny a podíval se na Kiernan. Odpov nechal na ní.
„Nebylo to nic závažného, opravdu, tatínku. Pár t ch darebák nás tu s
Lacey p ekvapilo. Mysleli si, že by m mohli zajmout." „Proboha!"
vyk ikl zd šen Anthony.
„Ale nic se nestalo," tvrdila Kiernan. „P ijel sem Jesse a vyhnal je.
Opravdu o nic nešlo."
„To slyším. Doufám, že jsi Jesseovi alespo ádn pod kovala."
„Johne," zabru el Jesse a znovu se zadíval na Kiernan. Z o í mu vy etla
pobavení. Nebo to bylo n co nebezpe ného? Každopádn se jí to v bec
nelíbilo. „Ujiš uji vás, že Kiernan mi své díky projevila zp sobem,
jakému se nic jiného nevyrovná."
Zatracený chlap! Tvá e jí ho ely, ale rozhodla se, že se nedá. „Opravdu
jsem mu pod kovala z celého srdce, tati. Nakonec, Jesse se projevil jako
skv lý... gentleman."
lov ku nezbývá než obdivovat vaši dceru za její sílu, state nost a...
vášnivý zápal."
Kdyby tak po n m mohla n co hodit!
K Jesseovi se najednou oto il i Anthony. „Jsem vám nesmírn zavázán,
kapitáne. Z stávám vaším dlužníkem." Hlas se mu chv l dojetím.
Kiernan ekala, že Jesse vybuchne a zahrne ji n jakými hroznými slovy.
Nic takového však neud lal.
Dlužníkem, to rozhodn , pomyslel si Jesse. bec nic mi nedlužis, ty jeden
hlupáku. Vzal jsem si, co je ti drahé, a dokonce na tvém vlastním pozemku. A ona si
tu z nás te tropí šašky.
Upil ze své sklenice a nenucené odpov l: „Jsme s Kiernan dlouholetí
átelé, Anthony. Jenom jsem p ijel v pravou chvíli." Poposedl si a znovu
se jí zadíval do o í. „Kdyby se panu Brownovi poda ilo zajmout Kiernan,
myslím, že by mu nebesa odpustila n které jeho h íchy." Usmál se, aby
jeho slova nezn la p íliš jedovat .
„Kdyby ji chytil, nemuseli bychom sem v bec jezdit s vojáky. Ona by mu
totiž p kn od plic ekla, co si myslí, takže by se nakonec radši vzdal."
John Mackay se rozesmál, zato Anthony se zatvá il nejisté. Kiernan z o í
šlehaly blesky a Lacey rychle všem dolila víno.
Kiernanin otec dodal: „I tak jsme vašimi dlužníky, Jessi Camerone.
Našt stí to tu dopadlo dob e, ale vy mladí jste nejspíš nezažili Turnérovo
povstání v roce t icet jedna. Tehdy zabili padesát lidí. Vytáhli je z postelí
a chladnokrevn povraždili. I ženy a d ti. M žeme jen d kovat Bohu, že
tady se nic takového nestalo."
Všichni ml eli. Kiernan zabloudila pohledem k Jesseovi. Vážn ji
sledoval.
Opravdu jsem ti za všechno vd ná, Jessi, pomyslela si. A skute t miluji.
Nemohla mu však své city dát nijak najevo. Vlastn ani necht la, protože
se odvrátil od ní a všeho, co by m l milovat.
Zatímco si spole nost dál povídala, nespoušt l z ní sv j vážný pohled.
Pozvali ho na ve i, ale Jesse odmítl. Pak smekl a rozlou il se.
Kiernan se mohla jen dívat, jak Jesse odchází z domu. Ucítila, že se
kdo dotkl jejího ramene. Byl to Anthony. Jednou rukou ji objal.
„Zapla bohu, že jsi v bezpe í, Kiernan," zašeptal. „Od chvíle, co jsme se
dozv li o událostech ve m st , jsem se za tebe modlil. P ísahal jsem, že
za tebe položím život, ale nemohl jsem to ud lat."
Nem žu si t vzít, Anthony, pomyslela si. Cítila to v srdci a nejradši by svá
slova i vy kla nahlas.
Te je však pronést nemohla. P inutila se k úsm vu a vrátila se s ním
dovnit . Ud lalo se jí nevolno.
Daniel Cameron z stal. Pov l jim, že p edchozího ve era v Pleasant
Valley neobjevili jedinou známku povstání. „Našli jsme jen pár ospalých
farmá a otrok , kte í se Johna Browna spíš báli, než aby k n mu
vzhlíželi."
„Takže je opravdu po všem," pravil John Mackay spokojen .
„Až na soud a popravu," odpov l Daniel.
Muži pokra ovali v rozhovoru a Kiernan si uv domila, že Daniel si ji
pozorn prohlíží.
Vymluvila se na únavu a utekla nahoru do klidu svého pokoje. Ráno se
dozv la, že Jessea povolali zpátky do Washingtonu.
Kiernan Jessea znovu spat ila až p i Brownov poprav , která se konala
27. íjna.
Browna p evezli den po jeho zat ení do Charlestonu, pouze n kolik mil
od Harpers Ferry. Spolu s dalšími ty mi muži ho obvinili ze zrady
Virginie, ze spiknutí s otroky a z vraždy. Každý z nich tvrdil, že je
nevinný, a požadoval, aby ho soudili zvláš .
Jako první p ed tribunál vystoupil Brown.
John Mackay si umínil, že se na p elí ení p jde podívat. Stejn tak i
Anthony, Andrew Miller a Thomas Donahue.
Ani jednomu z nich se nezamlouvalo, že se Kiernan chce také zú astnit.
Ona sama si nebyla jistá, zda se rozhodla správn .
ila však, že p ijde Jesse. P edpokládala, že obžaloba bude chtít, aby se
elí ení zú astnil pro p ípad, že ho budou pot ebovat jako sv dka.
Anthony se nadále choval velice laskav . Uv domila si, že ho má ráda
jako drahého p ítele, jemuž by velice nerada ublížila. Jist se najde
íležitost, jak s ním promluvit. Prozatím se jí da ilo unikat jeho snahám
o zásnuby. Když na ni naléhal, pokaždé se vymluvila, že ješt nedosáhla
veškerého pot ebného vzd lání.
„Kiernan," zaprotestoval jednoho ve era zdvo ile, „ani jeden z nás
nemládne."
Necht l p itom íci my, ale ty. Muži se z n jakého d vodu mohli ženit v
jakémkoli v ku. Anthony jí taktn p ipomínal, že je jí již osmnáct, což je
k, v n mž je v tšina žen z její spole enské t ídy vdaná.
„V tom p ípad by ses možná m l poohlédnout n kde jinde, Anthony."
„Pohovo íme si o tom pozd ji," ujistil ji rychle. „Dob e tedy,
studuj, pokud chceš, Kiernan. O to v tší ozdobou mého domu pak
budeš."
„Anthony, nejsem si jistá..." „Žádnou jinou ženu nechci."
„Anthony," vyhrkla najednou, „Nejsem si jistá, že t miluji."
„Ale já si jistý jsem. Mám v sob dost lásky za nás oba. íkej si,
co chceš, ale m nic neodradí."
Ani to, že jsem spala s jiným mužem? pomyslela si.
Nebo že miluji jiného? Že jsem ho vždycky milovala? la, že mu musí
pov t pravdu. Netušila však, jak to ud lat, aniž by ho zranila.
Když dorazili do soudní sín v Charlestonu, pochopila, že m la jednat
rozhodn ji. Jakmile vstoupili, podívala se na druhou stranu místnosti a
spat ila tam Jessea. Sledoval, jak vchází dovnit zav šená do Anthonyho.
Napadlo ji, jak neuv iteln rychle ji našel. Soudní sí byla nacpaná k
prasknutí.
Nejprve nastal velký rozruch, ale soudce Parker všechny p ítomné
uklidnil.
Pak p ivedli Johna Browna, na n mž ješt byla patrná zran ní. Kiernan se
na n ho up en zadívala. Hledala na n m n co, co by potvrdilo pov sti,
které o n m slyšela. Nijak ji nezklamal. Jeho o i opravdu plály. Když se
rozhlédl po síni, p epadl ji tísnivý pocit.
Sotva v zn p edvedli, za ala obhajoba. Jeho advokát p etl nahlas
telegram od pana Lewise z Ohia, který tvrdil, že v Brownov rodin se ve
zvýšené mí e vyskytuje šílenství. Žádal o shovívavost.
Kiernan napadlo, že je to velmi dob e vymyšlená lest, která by
obžalovanému mohla i zachránit život.
John Brown ovšem nic takového nehodlal p ipustit. D stojn vstal a
rozhodn pop el, že by byl pomatený.
Nem l v úmyslu nechat se zav ít do ústavu pro choromyslné. Nesnažil se
zachránit si život. Dob e v l, co ud lal, a v il ve správnost svého
jednání.
Když ho Kiernan sledovala, s p ekvapením si uv domila, že toho muže
lituje, i když ji d sí. Zárove obdivovala jeho p esv ení.
Den se táhl a porota p ed ítala další d kazy o jeho vlastizrad . Kiernan
ím dál tím víc v ila, že je opravdu p esv en o svém poslání a lituje
krveprolití, které zp sobil.
Po prvním dni opustila soudní sí se zna smíšenými pocity. Toužila se
setkat s Jesseem.
Spat ila ho d íve, než o ekávala. Když vycházela ven zav šená do
Anthonyho, p ímo do n ho narazila. Jesse ustoupil a zvedl epici jí i
Anthonymu na pozdrav. „Kiernan, Anthony. Rád vás vidím."
V hlase mu zaznívala ironie a v o ích se mu výsm šn zablesklo.
Anthony Jesseovi pot ásl rukou a nadšen ho pozdravil. Potom se k nim
idal Kiernanin otec s Andrewem Millerem a Thomasem Donahuem a
všichni se okamžit dali do hovoru. Než si to uv domila, pozvali Jessea,
aby s nimi pove el.
Pravda, cht la ho vid t, ale ne s polovinou m sta za zády a p i hovoru,
který se to í výhradn kolem soudu.
Zatajila dech a ekala, jestli Jesse pozvání odmítne.
Neodmítl. „Pot ší m , když budu trochu ve spole nosti," ekl a oto il se
ke Kiernan. „Zejména ve spole nosti takové vzácné dámy."
Sešli se za dv hodiny v restauraci hotelu, kde bydleli. Kiernan s ním
toužila být o samot , ale místo toho se musela tvá it mile a sed t s
ostatními. Snažila se b hem rozhovoru vhodn reagovat, z stat klidná a
vážná, aby ji otec neza al podezírat. P i první p íležitosti se však
omluvila a odb hla do svého pokoje. B hem chvilky, která zbývala do
ve e, si poru ila koupel a umyla si vlasy vonným šampónem. Pak si
medové prameny zu iv vysušila ru níkem. Oblékla si elegantní
žovožluté šaty s na asenými rukávy z bílého plátna a seb hla dol do
jídelny. Doufala, že se s Jesseem setká ješt p edtím, než p ijdou ostatní.
Všude byla obrovská v ava, protože do m sta kv li soudu p ijelo mnoho
lidí. Kiernan se znepokojen rozhlédla, ale nikde ho nevid la. Vyhledal ji
vrchní ve smokingu a s hlubokou úklonou jí oznámil, že kapitán Cameron
pro jejich spole nost rezervoval salonek.
Když došla ke dve ím, spat ila, jak Jesse stojí vedle jedné ze židlí a upíjí
ze skleni ky. M l na sob uniformu a byl tak hezký a vzrušující. Na chvíli
se jí zastavilo srdce.
Vycítil, že se na n ho dívá, a oto il se k ní. Jejich o i se st etly a Kiernan
na okamžik mocn zatoužila sko it mu do náru e. Málem se k n mu
rozb hla.
„Ach, tady jste, Camerone, Kiernan. Jessi, to od vás bylo skv lé, že jste
myslel na soukromí a zamluvil pro nás tohle místo."
Ani se nepohnula. Zastavilo se jí srdce v hrudi a celá zmalátn la. Za
jejími zády stál Anthony, který jí jemn položil ruce na ramena. Jesse se
jí stále díval do o í, ale p itom klidn odpovídal Anthonymu.
 íkal jsem si, že tu možná bude plno lidí, a napadlo m objednat pro nás
co klidn jšího."
Pak dorazil její otec spolu s Andrewem a Thomasem. Kiernan se ocitla u
stolu mezi Anthonym a otcem, naproti Jesseovi.
„Tak, Jessi," ozval se John Mackay, rozmáchlým gestem vzal ubrousek a
rozložil si jej na klín . „Co íkáte dnešnímu p elí ení? Brown se snadno
mohl chytit toho tvrzení o šílenství, ale neud lal to. On je snad opravdu
blázen."
„Nepochybn je to fanatik. Nejsem si ale jistý, jestli kv li tomu nutn
musí být šílený."
„Ale," vybafl Andrew Miller popudliv . „Je to blázen. A k tomu
nebezpe ný. P kný hlupák. Myslí si, že ho ídí B h. Dovolte mi, abych
vás ujistil, že ten má zcela jiné plány. V bibli p ece stojí: ,Otroci, bu te
poslušní svých pán '. Nemám pravdu, kapitáne Camerone?"
Kiernan se zadívala na Jessea a pevn doufala, že nebude u ve e d lat
potíže.
Jesse pokr il rameny. „Obávám se, že jsem nepat il k nejpiln jším
student m bible, pane Millere."
„Co to íkáte?" zeptal se Andrew Miller a celý zrudl. „Vy si snad myslíte,
že Bown nebude viset? Nebo že si to nezaslouží?"
„Ale ano, pov sí ho," odpov l Jesse. „A podle zákona si to samoz ejm
zaslouží."
Andrew sebou zavrt l. Na Laceyin manželu Thomasovi bylo vid t, že se
cítí nep íjemn . Byl Andrewovým p ítelem a siln podporoval práva
jednotlivých stát , ale mezi p ívržence otroctví nepat il.
Jesse se naklonil kup edu. „Pánové, nezapomínejme, že u stolu sedí dáma.
Navrhuji, abychom b hem jídla neprobírali politiku."
Kiernan hluboce urazilo, když si její otec doslova odfrkl: „Cože, tím
myslíte Kiernan? Jesse, vždy mou hol ku všichni dob e znáte."
Jesse se na ni usmál. „Možná práv proto," poznamenal roztomile.
„Takže jist víte, že jí i o politice nijak nevadí." „Boží ku," zamumlala
Kiernan sladce, „to bude nejspíš spole ností, v jaké se pohybuji." Pod
stolem otce kopla. Vyjekl a varovn
se zamra il, ale ona se nep estávala usmívat. „Ud lej pro mne n co,
ot e," pravila. „Na chvilku o tom nehovo te."
Museli si ješt popovídat o divadle, své zemi, o armád a cest do hor, z
níž se muži práv vrátili. Jídlo bylo velice chutné, ale Kiernan se ho
tém nedotkla. Když jim servírovali kávu v elegantních st íbrných
šálcích, za ala být neklidná. Ve e brzy skon í. Možná, že pak dostane
íležitost promluvit s Jesseem.
Št stí jí však nep álo. Jesse ani po ádn neupil ze své kávy, když vstal a
omluvil se s tím, že ješt musí se starým p ítelem z armády na skleni ku.
Pop ál jim dobrou noc a vysekl Kiernan p vabnou poklonu.
Soud trval dva a p l dne. Kiernan se ú astnila všech p elí ení.
Poslouchala Johna Browna a sv dky. Byla rozpolcená. Události
posledních dn byly strašlivé a John Brown se dopustil n kolika vražd.
ivezl s sebou stovky kopí, aby jimi vyzbrojil otroky. Kdyby se mu
poda ilo vyvolat povstání, chladnokrevn by povraždili desítky lidí.
esto na n m bylo cosi zajímavého. lov k na n ho mohl t žko
zapomenout.
31. íjna obžaloba i obhajoba p edložily poslední argumenty a v p l druhé
odpoledne p ípad p edaly porot .
Porotci se radili p ta ty icet minut a pak vynesli rozsudek. John Brown
byl shledán vinným ve všech t ech bodech obžaloby. Za své iny m l
viset.
Kiernan o ekávala, že dav, který ho venku p ed soudní budovou celou
dobu ostouzel a vyhrožoval mu, za ne hlu et.
Nikdo však nevydal ani hlásku. Zavládlo hrobové ticho.
Brown se jenom protáhl na lavici obžalovaných.
Kiernan se rozhlédla po soudní síni. Jesse odtrhl o i od Browna a zadíval
se na ni. Vypadal smutn , ba p ímo sklí en . M la dojem, jako by na ni
pohledem sáhl. Kolem nich stáli lidé. B hem okamžiku se jeden druhému
ztratili v davu. „Je po všem, dcero. Jdeme," na ídil otec a vyvedl ji z
místnosti.
Kiernan v la, že te , po skon ení soudu, se Jesse vrátí do
Washingtonu. Ona ho však pot ebovala ješt naposledy vid t.
Netušila, kdy se jí naskytne p íležitost znovu se s ním setkat.
 l s nimi op t pove et, jako to d lal každý den. P kat jídlo ve
spole nosti ostatních p sobilo Kiernan iré utrpení. Kdyby m la možnost,
jak by se tomu vyhnula. I když se Jesse choval zdvo ile a opatrn volil
slova, nezastíral své velmi vyhran né názory na politickou situaci.
Pokud zrovna nevytvá el nap tí u stolu, sledoval ji a Anthonyho se
smutn ohrnutými rty a bolestivým, zatrpklým pohrdáním v o ích.
Na poslední spole nou ve i se Kiernan pe liv oblékla. Vybrala si šaty
s jemnou spodni kou, sukní a živ tkem z tmav modrého sametu. Rukávy
a hluboký výst ih lemovala kožešina. Vy esala si vlasy nahoru na temeno,
ale n kolik pramen z drdolu uvolnila, aby jí rámovaly obli ej.
Poodstoupila od zrcadla a zadívala se na sv j odraz v n m.
Anthony m l pravdu - opravdu stárne. Sama sob se však líbila. Šaty byly
krásné a odhalovaly zna nou ást jejího poprsí a ramen, aniž by p sobily
íliš odvážn . Jejich barva skv le ladila s pletí a celý od v se dokonale
hodil pro ve er strávený s otcem a p áteli.
Také m l p ipomenout Jesseovi, že je dosp lá žena, s níž se pomiloval.
Rozhodla se, že se nebude zabývat ve í, ale pokusí se najít p íležitost
pov t mu, že se s ním pot ebuje sejít o samot .
Pospíšila si do jídelny, v níž každý den ve eli. K svému zd šení zjistila,
že tam již sedí její otec s Andrewem. Thomas Donahue p išel hned po ní.
Na jeho milém, ošlehaném obli eji se objevil úsm v. Pov l jí, že jeho
staré a unavené o i se na ni dívají s nesmírným zalíbením, a Kiernan ho
odm nila úsm vem.
Když dorazil Anthony, zlehka ji políbil na tvá a odstr il židli, aby se
mohla posadit.
„To by m zajímalo, kdepak asi v zí Jesse," pravil John Mackay.
„Vojáci mají plno práce," odpov l Anthony a bezd se tak zastal
svého soka. „Asi ho n co zdrželo."
Ke stolu dorazil íšník se vzkazem na st íbrném tácku. John líste ek
evzal a pak jej zma kal. „P ijde pozd ji. Prý si máme objednat. Bude se
snažit dorazit co nejd íve."
Kiernan vysko ila ze židle, protože to již nemohla déle vydržet. Musela
se s Jesseem nutn vid t.
Sto ily se k ní zraky všech p ítomných.
„Je tady n jak chladno," oznámila otci d stojn . „Když dovolíte,
pánové..."
V tu chvíli však vstal i Anthony. „Jestli pot ebuješ pléd nebo šálu, s
radostí ti pro n co dob hnu, Kiernan."
„D kuji ti, Anthony, ale nejsem si jistá, kde jsem svou stelu nechala.
Možná jsem ji položila na pohovku vedle sekretá e. Klidn z sta tady."
elíbezn se na n ho usmála a dodala: „Vážn , pánové, klidn pokra ujte
v hovoru beze mne. Za chvilku se vrátím."
Otec se na ni podezírav podíval, ale Kiernan tomu nev novala pozornost.
Opustila místnost a rychle prošla p ilehlou jídelnou.
la, že p i návratu do spole nosti na sob bude muset mít n co
teplého, takže vyb hla po schodech nahoru do svého pokoje a tam popadla
stelu, která ležela v nohách postele. P esn v la, kde ji má hledat. Pak
seb hla zpátky po hlavním schodišti na rozlehlou hotelovou verandu.
Vládlo tam ticho a klid, protože veškeré d ní se soust ovalo uvnit .
Noc byla chladná a krásná.
Podívala se na potemn lou ulici. Jesse bydlel v jiném hotelu a m l p ijet
od severu.
Kdy se ale objeví?
Zahled la se na stáj na druhé stran ulice. V náhlém popudu seb hla po
kolika schodech z verandy a sp chala tam.
K svému p ekvapení ho spat ila, jak krá í podél stáje. Všude kolem rostly
ke e, takže by ho ve tm sotva zahlédla, kdyby dob e neznala jeho zp sob
ch ze.
„Jessi," hlesla, aby si jí všiml. Aniž si uv domila, co vlastn d lá,
rozb hla se p ímo k n mu.
Vrhla se mu do náru e a hladov p itiskla rty na jeho ústa. Málem
omdlela p i jeho vášnivém, horkém polibku, který jí vyrážel dech a
zbavoval ji rozumu. Když ji k sob tiskl, cítila, jak jejich srdce spole
bijí jako orlí k ídla v letu. Vnímala chlad noci a horkost, která mezi nimi
nar stala. Pomalu ji postavil na nohy a zadíval se jí do o í. Zrudla a
sklonila hlavu. „Kde je chudák Anthony?" zeptal se jí.
„V... V restauraci."
„Pov las mu, že si ho nevezmeš?"
„Pokusila jsem se o to."
„Pokusila?"
„Dovede být p kn umín ný."
„Tak mu prost ekni, že si vezmeš m ."
Vzhlédla k n mu a zpytav se mu podívala do o í. Prsty sev ela knoflík
jeho plášt nky. „Jenomže já si t nevezmu, Jessi. Alespo dokud se na
sv t neza neš dívat ze správného úhlu."
„Z tvého úhlu?" zeptal se velice tiše a svraštil obo í. Sehnul se a políbil ji
na koutek úst. Pak zlehka a pomalu p ejel jazykem po jejím spodním rtu,
vzal jej mezi zuby a jemn políbil. P itiskla se k n mu a vychutnávala
jeho teplo a rozkoš z toho, že se ho m že dotýkat. „Správný úhel znamená
tv j úhel pohledu?" opakoval.
„Ano, p esn tak," zamumlala. „Ach, Jessi..."
Najednou ji prudce odstr il. „A co se te bude dít, Kiernan? Budeš
flirtovat s Anthonym a trápit ho, dokud se ti nepodvolím?"
Roz ílil ji tak, až p iv ela o i do úzkých št rbinek. „Jak m žeš tvrdit, že
ho trápím, Jessi? Dobrý bože, mám takový dojem, že je mnohem lepší
lov k, než jsi ty." Najednou sotva popadala dech.
„V jakém sm ru, Kiernan? Umí t lip líbat a dotýkat se t ? Rozhodla ses,
že na n m také vyzkoušíš své nejmocn jší kouzlo?"
„Pus m , ty namyšlený Yankee!" vyšt kla. „Jak si dovoluješ íkat n co
takového? Anthony je p íliš ušlechtilý..."
„Anthony je úpln zaslepený hlupák, Kiernan," opá il Jesse nevybírav .
„Nikdy se s tebou nepomiloval v n jakém temném kout . Nechává se
tebou vlá et podle toho, jak se ti zachce, a neo ekává za to nic než jeden
z tvých úchvatných úsm . Já ale nejsem Anthony, Kiernan. Miluji t ,
ale mám své názory a nehodlám m nit p edstavy o tom, co je správné a co
ne, podle tvého p ání, ani podle p ání kohokoli jiného. Chápeš to?"
Chápala pouze, že ji odmítá. A s ní i zp sob života, jenž jí je vlastní.
Celá rozbolav lá se mu pokusila vytrhnout. „Nikdy na m už nesahej,
Jessi Camerone."
„Sahat na tebe? Ale sle no Mackayová, nebyla jste to náhodou vy, kdo mi
vlet l jako šíp do náru e?"
„Jsi velice hrubý, když to íkáš takhle."
„To je také tím, že nejsem ukoktaný Anthony."
Znovu ji p itáhl blízko k sob . Tak blízko, že cítila jeho horký šepot.
Prostupoval ji.. .Zah íval a rozechvíval.
„Miluji t , Kiernan. Jsem pro tebe ten pravý. Jako jediný t dokážu
chápat. Ale nenechám se tebou ovládat, rozumíš? Dal bych ti všechno na
sv , ale ur ité v ci ti dát nem žu. P ij za mnou, až m budeš
ipravená p ijmout takového, jaký jsem, i s tím, emu v ím." Ztrápen
se na ni usmál. Jeho úsm v p ipomínal spíše zaho klý úšklebek. „Když
budeš mít št stí, ješt na tebe budu ekat."
„Ty jeden mizero!" vyk ikla a rozehnala se po n m. Držel ji však tak
pevn , že mu nemohla nijak ublížit.
„Máš pravdu," ekl. Znovu ji vášniv políbil. Trvalo to tak dlouho, až
la dojem, jako by se jí p ímo tam na ulici zmocnil. Neodtrhl se od ní,
dokud neztratila dech, neochably jí kon etiny a celé její t lo nezachvátil
ohe touhy.
Pak ji pustil. „Do té doby m netrap, hol ko," ekl drsn .
Dotkl se na pozdrav své apky a odkrá el. Kiernan z stala stát na míst a
nev ícn za ním zírala.
Chvíli m la pocit, jako by ji ude il do tvá e - ne, p ímo do srdce.
Nakonec sebrala veškerou hrdost, která jí zbyla, a p edb hla ho. Zády k
mu pak chladn prohlásila: „Prosím, oznam mému otci, že jsem se
rozhodla zbytek ve era strávit ve svém pokoji, protože mi není dob e."
Chytil ji za paži a stáhl zpátky k sob . V o ích se mu zra ilo pobavení a
žn se usmíval.
„Kdepak. Neuv il by, že se ti najednou ud lalo zle. Zkrátka nejsi
ehotinka s chatrným zdravím, Kiernan."
„Dob e," odsekla, „tak jdeme na ve i." Krá ela p ed ním a zastavila se
pouze, aby se k n mu mohla oto it a vypálit: „Ne ekej na m , Jessi. Mé
esv ení je nezlomné."
ešla zpátky p es ulici a vrátila se do jídelny. Hovor mezi p ítomnými
pak p íjemn ubíhal ve zdvo ilé atmosfé e. Kdyby spole nost n kdo
pozoroval, mohl by si myslet, že se jedná o poklidnou ve i n kolika
átel.
Pak vše skon ilo. Jesse vstal a pop ál p ítomným pán m dobrou noc s tím,
že se ješt téhož ve era vrací do Washingtonu.
Potom se zastavil u Kiernaniny židle. Zvedl její ruku ke rt m
A podíval se jí do o í. „Dobrou noc, Kiernan." ekl jí tiše. „Velice m
tešilo.
„Mne také, kapitáne," odpov la s královskou d stojností. Stáhla ruku
zpátky a nespoušt la z n ho o i. „Na shledanou," ekla bezbarv .
ikývl, narazil si epici hluboko do ela a dlouhými kroky odešel.
O chvilku pozd ji zaslechla dusot ko ských kopyt. Odjížd l z m sta.
A z jejího života.
 8
Jesse v l, že Kiernan se popravy nezú astní. Vlastn by jí to ani
nedovolili, a i kdyby ano, nep išla by. Nemohl ji tam potkat.
A bylo to tak jedin dob e. Oba vyložili své karty na st l. V jistých
cech kompromisy d lat nemohl. Kdyby ji vid l, zatoužil by po ní a
naléhal by, aby zapomn la na Anthonyho, vzala si jeho a jako ádná
manželka se mu pod ídila.
A p ijala za své všechny jeho budoucí iny a rozhodnutí.
Jednou již požádal, aby si ho vzala. Nemohl ji nutit. I kdyby ji tisíckrát
cht l unést a p im t, aby se mu podvolila, v l, že by to k ni emu
nevedlo. Anthony by pak m l pocit, že musí dostát své cti a vyzvat ho na
souboj, a Jesse mu necht l nijak ublížit.
l však, že Kiernan nemiluje Anthonyho, ale jeho. Pov la mu to.
vodn nem l v úmyslu v bec se jí dotknout. Když ji však v chýši u
eky spat il, jak stojí na židli a shlíží na n ho, m l pocit, že po tom toužil
celý život.
Možná do ní byl zamilovaný již p edtím. Když ji ale vid l v zá i
zapadajícího slunce, její zlaté vlasy a zá ivé smaragdové o i, jemnou
ple , a vdechoval její v ni, v l, že se toho celý život nezbaví. Tvrdil
sice, že není jako Anthony, ale velmi jasn si uv domoval, že to není
pravda. Ve dne ho pronásledovala v myšlenkách stejn jako Anthonyho a
v noci kv li ní m l hore né sny.
Nemá právo ji nutit, když ví, že mezi nimi jako p ekážka stojí jeho
sv domí. Ve své nadutosti se však domníval, že Kiernan bez n ho
nedovede žít a jakmile budou spolu, její láska k n mu p ehluší jakákoli
esv ení i ideály.
Krut se však mýlil.
esto se do Charlestonu vrátil. Sloužil ve Washingtonu a m l dlouhou
dovolenou. Když se p iblížila chvíle Brownovy popravy,
rozhodl se, že se jí zú astní. Byl u toho, když celé drama za alo, takže se
cht l podívat i na jeho konec.

Psal se 2. prosinec roku 1859. Bylo chladno, ale jasno.

Od soudního p elí ení v Charlestonu platilo n kolik omezení. Mnozí se
obávali, že se za m stem chystá plán út ku, a ú ady vydaly varování, že
kdo se pokusí dostat do m sta, bude zat en. Na místo popravy sm li
pouze vojáci.
Obyvatelé Charlestonu se však nenechali odradit, vyšli do ulic a živ se
zajímali o poslední události. Celé davy se vyvalily ven, aby mohly
sledovat Brownovu cestu na popravišt .
Jesse do m sta vjel na sv j vojenský pr kaz a z stal sed t na koni stranou
od všeobecné v avy. V davu vládl zvláštní, tém slavnostní duch
doprovázený jistou sklí eností. John Brown se dopustil vraždy a
vlastizrady, ale p ed soudem vystupoval d stojn . Jesse vycítil, že na
severu Spojených stát z n ho ud lají mu edníka. Dokonce i guvernér
Wise prohlásil, že „jde o nejstate jšího muže, jakého kdy vid l".
„ Camerone!"
Jesse se p ekvapen oto il a spat il Anthonyho Millera. P ijel s místní
jednotkou domobrany a odtrhl se od svých lidí, aby se k n mu p idal. S
širokým úsm vem mu pot ásl pravicí.
„P ijel jste se podívat na popravu?"
Jesse pustil jeho ruku a pokr il rameny. „Spíš bych ekl, že jsem se p ijel
podívat na konec jednoho lov ka."
„Však je na ase, aby nastal," prohlásil Anthony p ímo. Jesse nev l, co
by na to poznamenal, ale Anthonymu to zjevn nevadilo. „P ijelo sem pár
zajímavých lidí. Támhle je jeden z našich ct ných senátor . A támhleto je
známý herec. Vid l jsem ho v divadle a m žu vám pov t, že je
vynikající. Jmenuje se Boots nebo tak n jak. Ne, Booth, John Booth. M l
byste se na n ho n kdy zajít podívat, pokud budete mít p íležitost. Sešlo
se tu opravdu mnoho pozoruhodných lidí."
„Zahlédl jste tu n které z mých soused ?" zeptal se Jesse. Myslel tím
Kiernan. Na popravu p ijít nemohla, ale t eba je ve m st . Nedokázal se
Anthonyho zeptat p ímo.
„Máte na mysli Johna Mackaye?"
l na mysli Kiernan Mackayovou.
„Ano."
Anthony pokr il rameny. „Neo ekávám, že dorazí." Posunul si klobouk z
ela. „Kiernan si vzala do hlavy, že se chce dál vzd lávat. V bec
nechápu, k emu d e jako ona pot ebuje další v domosti. Chci se prost
oženit a skon it s tou v nou hrou na schovávanou. Ani netušíte, jak moc
po tom toužím. Jenže ona se rozhodla, že na n jakou dobu odcestuje do
Evropy. Tvrdí, že v Londýn mají dobrou dív í školu." Zmaten a
uk ivd pot ásl hlavou. „John ji práv vypravuje na lo ."
Jesse p ikývl. Srdce mu vysko ilo až do krku a pak se mu prudce
rozbušilo v hrudi.
Takže s Anthonym není. Nezbláznila se úpln . Vyráží za oceán, aby
události sledovala zpovzdálí.
„Kdy se má vrátit?"
„Asi tak za rok."
Za rok. Za tu dobu se m že p ihodit hodn v cí.
„Promi te," ozval se Anthony, „ale támhle mám své lidi. P idejte se k
nám, jestli chcete. Pak se bude v otcov dom podávat ve e."
„Díky, ale musím se ješt dnes vrátit do Washingtonu," odpov l Jesse.
Po poprav by se t žko dokázal bavit na ve írku. Nezáleželo na tom, zda
si lov k smrt zasloužil i nikoli, ale Jesseovi nedobrovolné ukon ení
života p ipadalo hrozné.
Zárove však chápal pocity mnoha lidí kolem. John Brown je napadl.
ijel do Harpers Ferry, aby tam vyburcoval povstání. Když se p edtím
vydal na tažení proti otroká m na západ , vytáhl je z postelí a
chladnokrevn zavraždil p ímo p ed o ima jejich blízkých. Nem l s
nikým slitování, takže si smrt zasloužil.
itom ale skute v il, že všichni lidé mají být svobodní, a také o tom
všude kázal.
„Nepat íte snad k..." za al Anthony. „Nepat íte k lidem, kte í si myslí, že
bychom Browna m li pustit na svobodu?"
Jesse se na n ho pevn zadíval. „Porušil zákon," ekl. „Dopustil se vraždy
a vlastizrady. K... lidem, kte í ho necht jí vid t viset, opravdu nepat ím,
Anthony."
Anthony se rozpa it usmál. „Promi te, rozhodn jsem se nesnažil
nazna it, že pat íte k vášnivým zastánc m zrušení otroctví. Nakonec, sám
máte na Cameron Hallu otroky."
To byla pravda. Skute jich n kolik vlastnil. Jeho usedlost stále pat ila
mezi produktivní plantáže a Jesse ekonomickou situaci Jihu pojímal stejn
jako všichni ostatní.
Spolu s Danielem a Christou však n kolik otrok zprostili jejich
nesvobodného postavení. P ed pár lety celou záležitost konzultoval s
otcem. To bylo krátce p ed jeho smrtí. Dohodli se, že nebudou žádné další
lidi kupovat na trzích, ale pokud se n který z jejich otrok ožení s
otrokyni z jiné plantáže, koupí jeho manželku a p ípadn i dít . Také
cht li pozvolna všechny otroky osvobodit a nechat je pracovat na plantáži
jako placené síly, pokud to bude finan únosné.
Jesse si však uv domoval, že toto ešení je pouhý kompromis. Cítil se
kv li tomu provinile.
„Rád jsem vás vid l, Jessi," ekl Anthony. „A pamatujte si, že vás
vždycky s pot šením uvítáme."
„Díky, Anthony."
Anthony pozvedl klobouk na pozdrav a odjel. Jesse se za ním chvíli díval.
Ucítil na obli eji paprsky slunce a zvedl hlavu. Zaslechl klapot kopyt
vojenských koní. Vojsko bylo ukázn né, i když kolem vládl nepokoj.
Jeho myšlenky zalétly ke Kiernan.
Odjela. Do míst, kam za ní nem že. Je to tak jedin dob e. Jesse se cítil
trochu otup lý.
V ur ený okamžik se objevil John Brown. P ivezli ho na ká e tažené
jedním kon m. Ruce m l svázané za zády, ml el a sed l zp íma a klidn .
Sed l na své vlastní rakvi.
Vystoupil z káry hrd a se vzty enou hlavou došel i k šibenici.
V davu se rozhostilo ticho. Šerif John W. Campbell odsouzenci p etáhl
es hlavu bílou kápi a pak mu kolem krku utáhl smy ku provazu.
Žalá ník pak Browna požádal, aby vstoupil na propadlo.
„Musíte m vést," pravil Brown pevným hlasem. „Nic nevidím."
Žalá ník mu pomohl a upravil oprátku. „D lejte rychle," ekl Brown.
Jediným úderem se otev elo propadlo a t lo jím s hrozným zvukem
prolet lo.
John Brown byl mrtvý.
Rozhostilo se naprosté ticho. Najednou je p erušil hlas jednoho z len
domobrany.
„Takhle dopadnou všichni nep átelé Virginie a Spojených stát . Všichni
nep átelé lidstva."
Jesse jeho povznesené rozpoložení nesdílel. Johna Browna pov sili p esn
podle litery zákona. Stalo se tak za krásného zimního rána.
Brown ve chvíli popravy ekl jen velmi málo, ale Jesse nemohl
zapomenout to, co ekl i napsal za svého života. Z mysli mu nešla
zejména v ta, kterou ur il jednomu ze svých strážc krátce p ed sch zkou
s katem.
„Zlo iny této prohnilé zem o istí jedin krev."
John Brown zem el. Navenek všechno skon ilo.
Ve skute nosti to však byl za átek.
Jesse oto il kon .
Vydal se na sever.
ÁST DRUHÁ

Rozd lený domov

 9
NEDALEKO CAMERON HALLU
V POB EŽNÍ ÁSTI VIRGINIE, 20. PROSINCE 1860

Kiernan jela na grošované klisn po zalesn ném h ebenu nad Cameron

Hallem.
Práv vyšlo slunce. Na rozlehlém trávníku jisk ily kapky rosy jako
diamanty. Majestátní hlavní budova s vysokými bílými sloupy stála v
úpravné ásti pozemk . Za domem se rozkládaly p kné zahrady, v nichž v
lét von ly r že. D m pat il k nej starším usedlostem v pob ežní ásti
Virginie. P vodn jej postavili v roce 1622. Jeden z Jesseových prap edk
láskypln položil jeho základní kámen a vytesal do n j své jméno. Celý
rod pak pokra oval ve stavb s obrovským citem pro krásu a okolní
krajinu, k níž m li všichni velmi blízký vztah.
m zarputile odolával zubu asu a z stával jedním z nejp vabn jších
plantážnických obydlí u eky James.
l širokou chodbu a za hezkých dn nechávali obyvatelé dve e na obou
jejích koncích otev ené, aby dovnit mohl proniknout chladný vzduch od
eky. Na chodbu navazovaly otev ené kolonády, lákající k posezení.
Záhy po revoluci k domu p ibyla dv rozlehlá k ídla, která se rozkládala
po obou stranách p vodní stavby. Vpravo se sm rem ke kopci, na n mž
te Kiernan stála a sledovala práci na plantáži, rozkládala kuchyn ,
udírna, prádelna, pekárna, stáje a obydlí pro otroky. Nedaleko remízku a
ke na b ehu eky se nacházel rodinný h bitov. Rod Cameron tam
poh bíval své mrtvé od chvíle, kdy sem uložili ostatky zakladatele domu
lorda Camerona a jeho milované ženy Jassy. Nyní se nad jejich hroby
ty ily p kné obelisky
obehnané umn tepanou m íží a ozdobené sochami and , madonkami a
podobiznami Krista. Celý h bitov byl honosný a vypovídal o bohatství
rodu.
Kiernan ze svého místa vid la na travnaté strán táhnoucí se po levé
stran domu a na nes etná pole za nimi, na nichž rostly plodiny
edstavující základní bohatství Jihu - bavlna a tabák.
Sotva kdo se mohl chlubit lepším domovem nebo v hlasn jším p vodem.
Muže z Cameron Hallu vždy všichni považovali za nejžádan jší ženichy
pro své dcery. Takový d m by jí mohl každý závid t. Kiernan si
pomyslela, že zosob uje veškerou d stojnost, eleganci a krásu sv ta. Celý
rok, který strávila v zahrani í, se jí po n m nesmírn stýskalo. Trochu se
zastyd la, když si uv domila, že má Cameron Hall radši než sv j domov
nedaleko. Ten byl také p kný, postavený z cihel a kamení. P sobil
vznosn a p íjemn . Stál však sotva padesát let. Neoddával staletím jako
Cameron Hall. Postrádal charakter svého souseda u eky. Nežil, nedýchal
a nebyl sou ástí jižanského sv ta.
Zhluboka se nadechla. V ranním vzduchu se tetelila v z pekárny a
udírny. Od eky vanul studený vzduch, ale tomu nev novala pozornost.
Lezavý zimní chlad znala dob e, stejn jako vlhké letní horko.
Tady byla doma. Strávila dlouhou dobu v zahrani í a dnes ráno si v bec
nebyla jistá, pro se tak dlouho trápila.
Odjezd jí zprvu p ipadal jako jediná možnost, jak uniknout s atku s
Anthonym, aniž by se musela zachovat krut .
Také se tím snažila uniknout Jesseovi. Když opoušt la Virginii, povolali
ho do Washingtonu, a ten byl p íliš blízko. V la, že Jesse cht l po
ukon ení studií ve West Pointu sloužit blízko domovu. Tehdy ješt žil
jeho otec, který byl celý život vojákem.
Jesse pak s kavalerií vyjel na západ a bojoval s indiány v Mexiku.
Poté strávil n jaký as v Kansasu b hem poty ek, které se tam
odehrávaly. Tehdy Kiernan dostávala hodn zpráv o tom, co se s ním
je, protože si ile dopisovala s jeho bratrem. Daniel vždy cítil pot ebu
se vším se jí sv ovat a ona mu ochotn lí ila nejnov jší události doma. V
každém z jeho dopis pe liv hledala informace o Jesseovi. Celou dobu
dob e v la, co d lá.
Stejn jako te .
Rok, který strávila v Evrop , byl na druhé stran Atlantiku napjatý.
icházely jí d sivé zprávy. V Londýn hladov hltala veškeré dostupné
informace o Spojených státech. Pro etla desítky politických komentá .
Z Johna Browna se stal mu edník. Yankeeovští zastánci zrušení otroctví
se ádn postarali o to, aby se na jeho smrt nezapomn lo. Prozp vovali:
„John Brown mrtev je a jeho t lo tlí." Oleje do ohn ješt p ilévala kniha
Harriet Beecher Stoweové nazvaná Chaloupka strý ka Torna.
Mnohem horší však bylo, že prezidentem zvolili Abrahama Lincolna.
Jižané tuto skute nost nedokázali p ijmout.
Kiernan ješt p ed volbami doufala, že se politické ovzduší zklidní a
jednotlivé ásti zem spolu budou i p es své odlišnosti schopné žít, jak
tomu bylo až dosud.
Jakmile se dozv la výsledky, rozjela se dom . Dorazila práv ve chvíli,
kdy Jižní Karolína plánovala shromážd ní, na n mž se m lo hlasovat o
jejím vystoupení z Unie. Ostatní státy následovaly jejího p íkladu.
Všichni o ekávali, že Jižní Karolína z Unie opravdu vystoupí a ostatní
státy také.
Virginie všemu d ní zatím pouze p ihlížela. Ot ina mnoha zakladatel
Unie opatrn a d stojn vy kávala.
Mnozí z jejích syn ovšem tak obez etní nebyli. Po celé Virginii se mladí
i sta í muži sdružovali do oddíl domobrany. Bohá i kupovali kon ,
zbran a navrhovali uniformy. Chudáci se hlásili do jejich služeb.
Cht li být p ipraveni na válku, pokud k ní dojde.
Mnozí z nejlepších Jižan bu vstoupili do armády, nebo již aktivn
sloužili jako d stojníci v armád Spojených stát , mezi nimi i Robert E.
Lee a Jeb Stuart.
A brat i Cameronové.
Daniel jí psal, že uvažuje o tom, že vojenskou službu opustí. Ani on, ani
Jesse tak ale zatím neu inili. Svých post se vzdalo jen málo muž . Zatím
stávalo otázkou, kolik z nich se k tomu odhodlá, stejn jako to, jak se
zachová Jižní Karolína a ostatní státy.
Kiernan sed la na klisn a sledovala výjev p ed sebou. Slunce na obloze
se zatím vyhouplo výše. Jakmile se v Evrop dozv la
o prezidentských volbách, vyrazila dom . Od chvíle, kdy lo vyplula z
londýnskeho p ístavu, v ní nar stalo vzrušení. Celou cestu p emítala, pro
vlastn opustila domov v tak významném okamžiku. Londýn ji uchvátil,
ve škole pro mladé dámy se dob e bavila, ale ve chvíli, kdy tam dorazila,
si uv domila, že je na takové vzd lávání již stará. Pobyt v cizin se pro ni
stal asem vy kávání a hlubokých úvah.
A asem sn ní, protože se jí nepoda ilo na Jessea zapomenout. V
listopadu p edchozího roku se zklamáním zjistila, že není t hotná. Kdyby
byla, nejspíš by si to s odjezdem rozmyslela. „To zcela jist ," ekla si s
neznatelným úsm vem ve tvá i. Kdyby to vyžadovala situace, její otec by
dokázal Jessea dovést k oltá i t eba s pistolí u hlavy. Nicmén toho
nebylo zapot ebí.
Jak jen dovedla v klidu prospat tolik nocí, když ho nemohla vypudit z
hlavy? Bez p estání na n ho myslela a znovu prožívala vše, co se mezi
nimi p ihodilo. V Londýn se setkala s mnoha mladými muži. N kte í
li šlechtický titul, jiní byli nesmírn bohatí. Hrála podle všech
povolených pravidel a pokoušela se v sob zadusit lásku k Jesseovi a
zamilovat se do n koho jiného. Vid la, jak se mnohé z jejích p ítelky
provdaly p esn podle p ání svých rodi , a cítila se nesmírn vd ná
svému otci, že ji nikdy do ni eho nenutil. Nic z toho nem lo význam.
Zámožného manžela nepot ebovala, protože otec m l dostate né jm ní.
Tituly na ni dojem ned laly a po pravd eno ji mnohem víc zajímali
Anthony s Danielem než všichni mládenci, s nimiž se stýkala v salonech
londýnských dom nebo ve er chodila do divadel.
Uvažovala, že Jesse se v ní možná nemýlil. Flirtování ji bavilo. T šilo ji,
když se kolem ní mládenci to ili, obdivovali její m kký virginský prízvuk
a ve snaze zaujmout se zakoktávali a ervenali jako pivo ky. Uv domila
si, že ji baví zkoušet na nich svou moc.
Až na to, že pokaždé, když se vrátila do své školní ložni ky, cítila místo
vít zství bolest. Žádná hra již nebyla tak nevinná jako v minulosti.
Trápila ostatní, protože se trápila sama.
Nesmírn se bála, že se takhle bude týrat do konce života. Jesse se o to
postaral.
Tiše si povzdechla. Její hlas se rozplynul ve v tru.
A co te ? Co má d lat? Dál milovat Jessea, donekone na odstrkovat
Anthonyho a doufat, že si sám najde n jakou jinou? Nebo se má vzdát
svého p esv ení?
V žádném p ípad . Nem že se vzdát lásky k tomuto místu, k své zemi. A
Jesse by toho jist také nebyl schopen.
Když se te situace zhoršila, Jesse bude muset zm nit názor. Jinak ohrozí
Cameron Hall a s ním všechno, co kdy m l rád.
„Ale podívejme se. ímpak jsme si zasloužili tuto vzácnou návšt vu?"
Když Kiernan zaslechla protáhlý, zast ený hlas, málem spadla ze sedla.
Srdce se jí prudce rozbušilo v hrudi. P ekvapen se oto ila a spat ila
Jessea. V la, že je to on, ješt než se na n ho podívala. Jeho hlas by
dokázala kdykoli poznat. Stokrát jej slyšela ve snech a za dlouhých
chladných nocí jako by jí smysln šeptal do ucha. Tehdy se ze všech sil
snažila nevzpomínat na to, co spolu prožili.
Podívala se mu do obli eje. P ipadalo jí zvláštní, že se k ní dokázal tak
tiše p iplížit. Nebo se jenom zabrala do svých myšlenek natolik, že
estala vnímat?
Stál kousek od ní a za ním jeho h ebec Pegas. Vychoval jej na Cameron
Hallu a pak ho s sebou vzal k jízd . Pegas byl skv le vycvi ený, ale
žádný k vysoký jako on nedokázal tichounce projít ke i.
Nedovedl to ani Jesse. Nicmén se mu poda ilo dostat docela blízko. Stál
tam ve vysoké tráv a v ík mu uchal vlasy a rozhaloval bílou košili.
Místo uniformy m l na sob civilní šaty - žlutohn dé kalhoty a erné
holínky. Byl oble ený jako pán z Cameron Hallu. Jeho vlasy jí p ipadaly
výjime tmavé a o i i zdálky neuv iteln modré. Držel oprat , stál
pevn rozkro ený na kopci a na tvá i mu pozvolna za ínal hrát úsm v.
„Takže jsi doma," ekl tiše.
„Ty také."
Sklopil o i, a když je k ní znovu zvedl, široce se usmíval. „Nem l bych tu
být?"
„Já... Myslela jsem, že jsi ve Washingtonu."
„Rozhodn se nenech mou troufalou p ítomností odradit od návšt vy.
ekává t má sestra?"
Zavrt la hlavou a ekla: „Nikdo m neo ekává."
Jessea napadlo, že se zm nila, ale nijak výrazn . Vypadala rafinovan ji
než p edtím. Její jezdecký kostým z tmav zeleného sametu byl jist ušitý
podle poslední francouzské módy. M l perfektní, tém pánský st ih.
Klobou ek se zelenými péry mu však dodával na ženskosti i eleganci. Pod
vypasovaným kabátkem bylo vid t krajkovou košili, která dojem ješt
umoc ovala.
Um la se v n m nosit. Na h bet šedé grošované klisny vypadala jako
zt lesn ní krásy a elegance. Byla úchvatná. Její o i se t pytily jasn ji než
rosou skropená tráva. Její vlasy sto ené do bohaté záplavy loken
sepnutých na temeni ve slune ních paprscích zá ily ohnivou nádherou.
Vypadala starší a možná i moud ejší, protože v o ích se jí zra il podivný
smutek.
Když se na ni Jesse díval, pocítil, jak se v n m znovu probouzí dávno
zapomenutá bolest. Za al a znovu rozev el p sti. Polilo ho horko jako pod
ímým dotekem slune ních paprsk uprost ed léta. P i pohledu na ni ho
emohla sladká závra a ho kost zárove . Vzpomn l si, jaké to bylo,
když se jí dotýkal.
Všechny ženy jsou p ece stejné, íkal si. Potm jsou jedna jako druhá.
Nebyla to však pravda. Kiernan se nemohla žádná žena vyrovnat. Žádná
tak krásn nevon la, žádná neum la šeptat ani vzdychat tak jako ona.
Najednou si vztekle pomyslel, že by bylo nejlepší, kdyby si opravdu vzala
Anthonyho. Mohl by ji tak vypudit ze svých sn i ze svého života.
„Co tady d láš, Kiernan?" zeptal se jí prudce.
Celá ztuhla. „Také t velice ráda vidím, Jessi," pravila chladn .
„Jsi na soukromém pozemku."
„Vidím, že lepším zp sob m ses nenau il...," za ala. Jesse pustil
Pegasovu uzdu a blížil se k ní dlouhými kroky. Snažila se oto it svou
klisnu, ale byl rychlejší a chytil ji za ot že. Aniž si to uv domila, vztáhl k
ní ruce.
„Jessi, co to d láš..."
Zmlkla, protože velice dob e v la, co d lá. Pomohl jí sesednout a objal
ji. Zimní chlad se najednou rozplynul. Prudce, vášniv
ji políbil a vrátil tak zp t vzpomínky na všechno krásné, co spolu prožili.
Jemn ji hladil rukou po brad . O i mu však divoce plály, a když se k ní
itiskl, m l t lo celé tuhé. Stála uv zn ná mezi ním a svou klisnou. Byla
mu vydaná na pospas.
„Bože, tolik jsi mi chyb la," zašeptal. „Nedovedeš si p edstavit, jaké to
bylo. Kamkoli jsem zašel na návšt vu a zaslechl šust ní hedvábí, pokaždé
jsem doufal, že uvidím tebe. A každou noc jsem ležel s otev enýma o ima
a myslel na tebe. A když jsem nakonec usnul, pronásledovala jsi m i ve
snech. Kdykoli jsem se dotkl vlas n jaké ženy, p ipadaly mi hrubé,
protože nepat ily tob , nem ly barvu ohn , neleskly se jako satén a
nebyly na dotek jako samet. Šeptaná sl vka pro m už nic neznamenala.
Ty jedna zatracená arod jko. Tisíckrát t proklínám."
V doteku jeho t la, které se k ní pevn tisklo, cítila hladovou touhu. Když
bez ptaní znovu p itiskl svá ústa na její, instinktivn rozev ela rty a jeho
polibek op tovala. Byla unesená p íjemnými vzpomínkami, které
eklenuly jejich dlouhé odlou ení.
Znovu ji objímal. Nic víc ji nezajímalo.
Odtrhla se od n ho, protože si dob e uv domovala, jaký ohe mezi nimi
op t vzplanul. Na povrch se drala váše , která v ní d ímala, když byl
daleko. M la pocit, že její srdce bije pouze pro n ho, že za n ho i dýchá.
Toužila ho objímat a žár v jejím nitru stále sílil. Hrozilo, že ji spálí na
troud. Zoufale ho pot ebovala mít nablízku.
Olízla si rty a podívala se do jeho planoucích o í. Sotva popadla dech a
pak ze sebe st ží vypravila: „Kam p jdeme?"
Zeširoka se usmál a Kiernan si uv domila, že stejnou otázku p ed rokem
položil on jí.
Tehdy ho vzala do chýše.
„Povedu t ," odpov l tiše.
Chytil ji za ruku. Kon nechali na kopci a rychle seb hli dol po stráni.
hem okamžiku minuli h bitov a zmizeli v hustém listoví u eky nalevo
od mola. Plížili se podrostem a kli kovali mezi stromy, až dorazili k
kné letní chat . Stejn jako v hlavní budov i zde byla prostorná
chodba. M la tvar osmiúhelníku a dve e s tabulkami z rytého skla,
kterými v lét dovnit proudil sv ží vánek od
reky. V zim dokázaly stavbu stejn dob e chránit p ed chladem. Místo jí
bylo pov domé. Jako dít sem astokrát zavítala.
Jesse otev el. Pustil ji dovnit , zav el a op el se o dve e. Dlouho nehybn
stál a pouze na ni hled l. Najednou se zhrozila, když si uv domila, pro
sem p išla. Zárove cítila, jak v ní nar stá touha. Vypadal tak dob e.
lost košile podtrhovala sn dou barvu jeho obli eje a krku.
Jednoduchost bavlny ješt zd raz ovala pevnou stavbu ramen, paží a
hrudi. Jeho tvá jí p ipadala ost ejší, zejména kolem o í. Líbil se jí víc
než p edtím. Byl vážný, výsm šný a neústupný. Oba stárli, ale Jesseovi
léta jenom p idávala na smyslnosti.
A na odhodlanosti, prolétlo jí hlavou.
Brzy ji znovu obejme a splynou jeden s druhým.
„Jessi..."
Utrousil cosi nesrozumitelného a p istoupil k ní. „Kdepak, já jsem se sem
nep išel vybavovat." Rychlým pohybem ruky jí strhl elegantní klobou ek
z hlavy, a než mu v tom mohla zabránit, zajel jí prsty do vlas a vytáhl z
nich sponky. Rozpustil jí je kolem obli eje. Pak svá ústa p itiskl na její s
takovou vehemencí, že veškerá slušnost šla stranou a znovu vzplál ohe
vášn . Bylo správné milovat tak hluboce a zoufale? Kiernan na tuto
otázku nenacházela odpov . Uv domovala si pouze to, že v jeho náru i
ichází o rozum i duši, touží se ho dotýkat a poddat se extázi, kterou v ní
vyvolávají jeho rty.
V chat nestálo žádné lehátko ani postel. Na stolku z kovaného železa
však ležel kus látky. Jesse jej shrnul a rozprost el na podlahu. Pak se k ní
vrátil.
Ve studené chat nedokázala t lo zah át ani nejdivo ejší touha, a proto ji
nesvlékl.
Vzal ji do náru e a položil na podlahu. V zelených o ích jí plála váše .
Prsty mu zajela do erných vlas . Ležela na zemi a vnímala jeho vlhké
polibky na svých rtech, jeho jazyk a zuby. Laskali se otev enými ústy,
která se nakonec spojila v jediném hladovém polibku.
Žíznila po n m, toužila po jeho horkém doteku. Její t lo sálalo. Rozepnul
jí sametový kabátek a vysvobodil adra ze sev ení krajkové košile a
spodního prádla. Povolil jí sukni a rozvázal stužku
u spodních kalhot. Pak bezostyšn zajel rukama pod uvoln né ásti od vu.
Smysln ji hladil po bocích, zadku a stehnech. P itom ji nep estával líbat
a zvyšovat tak její touhu. Když se odtrhl od jejích úst, sjel svými rty níže
a p itiskl je na r žový hrot bradavky. Dráždil jej jazykem, dokud
neztvrdl, a pak jej za al sát. T lem jí projížd ly vlny slasti, které naplnily
její klín roztouženou horkou vlhkostí.
Našel svými prsty ten nejintimn jší bod a troufale jej za al hladit, p esn
jak po tom toužila. Pod jeho doteky celá ho ela a cítila, jak z jejího t la
prýští sladký nektar. Hladil ji, dokud neza ala p erývan nahlas
vydechovat a poddávat se rytmu jeho prst . M la sukni vyhrnutou vysoko
nad boky a cítila na b iše jeho vzrušené mužství. Natáhla ruku a dotkla se
ho. Prsty sev ela jeho pevnost a pulzující horkost. Jeho síla ji p ekvapila.
Položil ruku na její a p im l ji nechat ji v jeho klín . Znovu ji políbil a
smysln si pohrával s jejími rty. Jeho mužství ji fascinovalo a za ala je
blíže zkoumat. Hladila je, objevovala tmavé hnízdo jeho klína. Pobízel ji
chraptivými vzdechy a šepotem, až na ni nakonec nalehl a hluboko do ní
pronikl. M la pocit, že se dotkl nejzazší ásti jejího l na.
Zalila ji slast.
estože venku vanul studený zimní vítr, uvnit chaty te bylo teplo.
Splnily se sny, které se jí zdály v daleké Anglii. Nemusela již ležet v noci
sama a nekone dlouho se nechat spalovat vnit ní touhou, která z jejího
vlastního rozhodnutí nemohla dojít napln ní.
Ta doba te byla pry a celý sv t zmizel. Tém Jesseovi nevid la do
tvá e a skoro spolu nepromluvili. Znovu se však poddávala jeho vášni a
nechávala se polapit do osidel zoufalé, prudké touhy a vzrušení, které v ní
vyvolával. Kam se pod la káze , sv domí, d stojnost a zdrženlivost?
V jeho náru i jí to bylo jedno. Do chaty zavanul erstvý zimní vzduch a
mísil se s nezam nitelnou v ní jejího milence, který do ní prudce vnikal.
Kdykoli se oddálil, jako by ji škádlil. Pak se znovu vrátil, aby ji naplnil.
Za al se potit a každý z jeho pohyb byl rychlejší a naléhav jší. Najednou
si uv domila, že jí z úst unikají tiché výk iky a že mu vychází vst íc, aby
si ho lépe vychutnala a srostla s ním. Pak se s jediným, posledním
pohybem stal zázrak. Kiernan dosáhla sladkého vrcholu. Prohnula se jako
luk, zato ila se jí hlava a celé její t lo zaplavil pocit slastného
uspokojení. Nep estávala se
chv t. Jesse se ješt dvakrát pohnul a pak na ni dopadl. Zalévala ji
sladkost vycházející z jeho t la.
evalil se na bok a p itáhl si ji k sob . Chvíli se nehýbal, ale pak vzal do
ruky pramen jejích vlas , p itiskl si jej na tvá a zhluboka se nadechl.
„Ach, Jessi," zašeptala.
„Jak jen jsem mohl bez tebe žít," zabru el.
itulila se k n mu. Byla š astná, že s ním m že být, že si smí užívat jeho
lásky. „Je to vždycky takové, Jessi?" zeptala se. Políbil ji na elo. „Ne.
Nikdy to není takové." „Co budeme d lat?"
K jejímu zklamání sejí lehce vymanil a vstal. Roztržit si zapnul košili a
zastr il si její okraj do kalhot. Kiernan se posadila a s mnohem v tšími
obtížemi si upravila své oble ení.
istoupil k okn m, z nichž bylo vid t d m, jehož zadní vchod se
vznešenými sloupy tém zakrývaly listy okolních ke . Když se zadíval
ven pozorn ji, jeho zrak padl na honosné pomníky na rodinném h bitov .
„Mám to tady hrozn rád," ekl najednou horoucn . „Bože m j, jak já to
tu mám rád."
Já mám ráda tebe, Jessi. Málem ta slova vy kla nahlas. Jednou je již však
vyslovila. V la, že k ní cítí totéž. A tak promluvila stejn jako on a
nelhala.
„Já také, Jessi."
Najednou se k ní oto il a založil si ruce v bok. Vlasy m l celé rozcuchané
a p ipadal jí starší a moud ejší než mnozí z mládenc , které znala. Možná
i unavený životem. P sobil p itažliv , smysln a sm le.
„Tak si m vezmi," opá il.
K svému zd šení sklopila o i a rozechv la se. Milovala Jessea a cht la se
za n ho provdat. Cht la tu s ním žít jako paní z Cameron Hallu a
zestárnout s ním. Toužila se dívat, jak vyr stají jejich d ti, a na kolonád
itom za letních dn upíjet chladné nápoje.
Zpo átku nedokázala promluvit. Pak zašeptala: „Co když vypukne válka?"
„Te zrovna žádná nezu í."
„Lincoln se brzy stane prezidentem," ozvala se.
„Pro ty se musíš tolik zajímat o politiku, k ertu?" vybuchl. „U ženské je
to nechutné."
Klekla si a vyk ikla na svou obranu: „Ježíši, Jessi, to nemyslíš vážn !
Nikdy p edtím jsi takové v ci vážn ne íkal..."
„Možná, že te už je tak íkám," odtušil a znovu se na ni zadíval. „Vezmi
si m ."
Vstala a uhladila si sukni. P istoupila k n mu a p itiskla hlavu na jeho
hru . Cítila, jak jí buší srdce. Ano, ano, vezmu si t , nic víc si nep eji. la ta
slova na jazyku.
„Ach, Jessi," zabru ela neš astn . Prosebn k n mu up ela zelené o i.
„Slib mi, že budeš se mnou, že se mnou z staneš navždycky."
Ohrnul ret. „Vždycky na tvé stran , bez ohledu na to, zdaje to správné
nebo ne."
„Ach, Jessi. Tohle ale je tvá strana."
Sladkoboln se usmál a sklonil se k ní, aby ji n žn políbil. P itom jí
prsty jemn sev el hlavu.
Najednou se zamra il a odtrhl se od ní. Chvilku nechápala, co se d je.
Pak zvenku zaslechla dusot ko ských kopyt.
„Jessi! Jessi! Sakra, kde v zíš?"
Byl to Daniel. Jeho hlas zn l podrážd a znepokojen zárove . Kiernan
rychle ustoupila dozadu a se sklopenýma o ima si uhladila vlasy.
Jesse se automaticky postavil p ed ni, aby ji skryl. Pak vykro il ke dve ím
a chvíli v nich postál.
„Tady jsem, Danieli. Co se d je?"
Kiernan byla p esv ená, že již vypadá v rámci možností slušn , a
stoupla si vedle Jessea. Daniel p ijížd l mezi stromy. Byl stejn skv lý
jezdec jako jeho bratr. Modré o i mu ho ely plamenem. Otev el ústa, aby
co ekl, ale vtom spat il Kiernan.
„Kiernan! Ty ses vrátila dom ? A co d láš tady?" Sesko il z kon , a než
si to sta ila uv domit, chytil ji do náru e a zato il se s ní dokola. Pak ji s
mlasknutím políbil na rty. Jesse je pozoroval ze dve í a tvá il se
pobaven , jako ostatn vždy, když je vid l spolu.
„Vrátila jsem se," zasmála se Kiernan a také ho objala. „Psala jsem ti
ece, že se chystám dom ."
„To ano, ale netušil jsem, že už jsi tady."
Pak se najednou podíval z ní na bratra a zase zpátky na ni. Ur it si
všiml, že má pon kud neupravené vlasy.
Pokud si však n co myslel nebo v l, nechal si to pro sebe. Než mohl
znovu promluvit, vykro il k nim Jesse s otázkou: „Co se d je, Danieli?
Pro jsi sem p icválal?"
„Protože už k tomu došlo."
„K emu?"
„Odtržení, Jessi. Odtržení. Jižní Karolína práv vystoupila z Unie."
 10
Virginií se zprávy o odstoupení Jižní Karolíny okamžit roznesly.
Rozhodnutí padlo 20. prosince a ješt téhož ve era všechny zvony v
Charlestonu ohlašovaly po átek nové éry v d jinách státu. Tento výsledek
nikoho nep ekvapil. Od chvíle, kdy prezidentem zvolili republikána
Lincolna, který tvrd odporoval otroká ství, se nic jiného ani nedalo
ekat.
Lidé po celém Jihu plánovali shromážd ní. Na Št drý ve er roku 1860 ve
spole nosti vládlo nap tí a všichni byli rozrušení.
Jesse ani Kiernan se nijak neprojevovali.
Na Št drý den Kiernan vyrazila na ve írek do Cameron Hallu. Ze široka i
daleka se sešli hosté v etn Anthonyho a jeho rodiny. Tehdy Kiernan
vid la Anthonyho poprvé od svého návratu do Virginie. Když se spolu
zdravili, snažila se k n mu chovat co nejp íjemn ji. Anthony se za
poslední rok nijak nezm nil. Zjevn byl p esv en, že Kiernan kone
dosáhla svého. V o ích se mu zra ila dychtivost a n ha.
Poprvé ho zahlédla v otev ené chodb . Toho roku bylo o Št drém dni
chladno, ale dve e z staly otev ené, protože v dom bylo pon kud dusno.
Ve všech krbech majestátního obydlí plápolal jasný ohe . Obyvatelé
vyzdobili místnosti snítkami cesmíny, svícemi a v nci se stužkami.
Vzduch sladce von l sko icí.
Kiernan p ijela pom rn brzy se svým otcem. Christa s Danielem ji
nadšen objali. Jesse ji vzal za ramena a letmo políbil na tvá . Jejich o i
se p itom setkaly. P ed ostatními nemohli p íliš mluvit.
Vlastn se spolu nevid li od chvíle, kdy jim Daniel oznámil zprávu o
odstoupení Jižní Karolíny. Daniel s nimi jel do Cameron
IHallu, aby to pov l i Christ . Pak trval na tom, že doprovodí Kiernan,
aby všechno mohl pov t i jejímu otci.
Novina všechny prítomné nesmírn rozrušila. Jediný, kdo se k ní stav l
vlažn , byl Jesse.
„Jižní Karolína požaduje klidné odtržení," objasnil jim Daniel.
„Te se budou muset rozhodnout i ostatní státy, na kterou stranu se
postaví," dumal Daniel. Všichni v li, že na tom p íliš nezáleží.
Nejd ležit jší bude, jak se rozhodne Virginie.
Kiernan nedostala další p íležitost z stat s Jesseem o samot . Sotva
ijela, za ali se objevovat ostatní hosté.
Byla to radostná událost. I když spekulace a rozrušení neustále vzr staly,
byly Vánoce, a ty p inášely teplou, dojemnou atmosféru. Všichni na sob
li slavnostní od v - muži elegantní redingoty a smokingy, dámy kreace
ze sametu, hedvábí a kožešiny. T ebaže byla zima, ženy odvážn
vystavovaly svá adra v hlubokých výst izích podle poslední módy. V
obrovské hale stálo fortepiano, k jehož tón m se p idaly housle a flétny.
Vyhrávaly pro neúnavné tane níky jednu písni ku za druhou.
Když dorazil Anthony se svou rodinou, Kiernan práv stála s Christou v
chodb . Christa byla nejmladší z rodu Cameron , krásná dívka s modrýma
ima, které se d dily z generace na generaci. erné vlasy kontrastovaly
se smetanovou pletí a jemnými rysy tvá e. Vyzna ovala se stejn silnou
lí jako její brat i. Zašeptala Kiernan do ucha, že p ijel Anthony, a pak
se kolem ní za šust ní sametových a taftových sukní protáhla, aby
Millerovy p ivítala. P ijel Anthony se svým otcem a mladšími sourozenci
Patricií a Jacobem. Kiernan z stala v pozadí a sledovala, jak všichni
Cameronovi spole vítají p íchozí. Millerovi p icestovali z daleka. Byli
pozváni jako významní hosté a pravd podobn m li z stat až do Nového
roku.
Anthony se jako vždy choval naprosto korektn . Jakmile si pot ásl rukou
s Jesseem a Danielem a políbil Christu na tvá , jeho zrak rychle p elétl po
všech p ítomných a ulp l na Kiernan.
imrazil ji na míst . Situace jí p ipadala pon kud ironická. N ha v jeho
pohledu se dala sotva vydržet. Rychle prokli koval mezi tane níky a
ostatními hosty až k ní.
Kiernan dob e v la, že Jesse je oba pozoruje.
Anthony k ní p istoupil a rozechv lými prsty se jemn dotkl jejího
ramene.
 itáhl si ji k sob a láskypln políbil na tvá . Necht l ji pustit. „Hrozn
se mi po tob stýskalo, Kiernan. Doufám, že ses vrátila napo ád. Te se
všechno odehrává tak rychle. Možná bude válka. Nem žeš se dál toulat po
sv . Musíš z stat doma a vzít si m . Dovol mi, abych o letošních
Vánocích oznámil naši svatbu. V nuj mi to jako dárek, prosím."
Hled la do jeho m kkých hn dých o í a cítila nap tí v jeho pažích. „Ale
já nem žu, Anthony, prost nem žu."
i mu potemn ly a zt žka polkl, ale znovu promluvil, tentokrát o n co
rychleji. „Odpus mi. Zase na tebe sp chám."
Nejradši by na n ho zak ela. Jemu na rozdíl od ní nikdo nic odpoušt t
nemusel. Nemohla mu však pov t, že miluje jiného muže. Možná by to
la ud lat. T eba by pak všechno skon ilo. Necht la mu ale ješt víc
ublížit.
Ani p ed Jesseovými zraky.
Nebo t eba práv proto, že je Jesse sledoval. Možná by si m l zapamatovat,
že existují i jiní muži, kte í ji dokáží milovat. Muži, již nezrazují svou
vlast.
„Ráda bych si zatan ila, Anthony," ekla mu. Podívala se mu p es
rameno a krásn se usmála na Jessea. Anthony ji uchopil do náru e.
Byly Vánoce a ona se cht la na ve írku bavit. Tan ila s Anthonym, s
Andrewem a Anthonyho mladším bratrem Jacobem. Také se svým otcem,
s Danielem a mnoha dalšími hosty. Byli to hezcí mladí Virgi ané,
plantážníci, sousedé, p átelé bratr Cameronových z armády. Úchvatní,
vzrušující mládenci. Beze studu s nimi flirtovala.
Jesse také tan il. Nejprve se svou sestrou a pak s hezounkou Patricií.
A potom s Elizabeth Nashovou z Richmondu, která m la zd dit ocelárnu.
S Charity McCarthyovou, vdovou po senátorovi, jež žila ve Washingtonu.
Kiernan si ho ce pomyslela, že bydlí nedaleko místa, kde Jesse slouží.
Jesse vyzval Charity k dalšímu tanci. Kiernan, která se práv vznášela v
náru i poru íka virginské domobrany, ho sledovala ve spole nosti té
ernovlasé, elegantní ženy.
Práv se smála s hlavou zvrácenou vzad a p itom vystavovala na odiv svá
ramena a adra, stejn jako diamantovou brož, která ješt podtrhovala její
irozené kouzlo. Jesse ji jednou rukou držel v pase a dlouze jí hled l do
í. Zdálo se, že na celém sv ho zajímá pouze ona.
„Zamiloval jsem se."
„Cože?"
Kiernan se zd šen podívala na mladého poru íka, s nímž tan ila. Byl
velice hezký, m l plavé kudrnaté vlasy, milé o íškov hn dé o i a hladké
tvá e. Sotva se za al holit. Roztomile se na ni usmál. „Zamiloval jsem se.
Sle no Mackayová, v te mi, jste ta nejkrásn jší žena, jakou jsem kdy
vid l. Smím doufat, že bychom se mohli blíže poznat?"
Kiernan napadlo, že mládenec m že být asi tak o rok mladší než ona.
Nete se na n ho podívala, když vtom si uv domila, že kolem nich
proplul Jesse s vdovou z Washingtonu. Usmála se na svého tane níka.
„Svých p átel si vážím. A budu nesmírn š astná, když vás mezi n budu
sm t po ítat."
Za chvilku její paži pevn uchopila ísi ruka a udivená Kiernan se ocitla v
Jesseov náru i. Modré o i mu nebezpe , zlomysln blýskaly.
Arogantn je na ni upíral.
„Copak chystáte te , sle no Mackayová? Další vít zství? Nesta í vám, že
mladý pan Miller se zakoktá pokaždé, když jste nablízku? Chcete, aby
další hoch za al roztoužen vzdychat, jakmile mu jenom nazna íte, že má
šanci? Nebo se z flirtování stal váš oblíbený sport?"
Ruka jí ztuhla. Nejradši by mu ušt ila polí ek. Držel ji však pevn a
mluvil rychle a drsn . „Kdepak, dávej si pozor, má drahá. Jen si p edstav,
co by si všichni pomysleli, kdybys najednou svého hostitele praštila na
tane ním parketu. Tv j otec by z toho byl naprosto zd šený. Musel bych
mu pak pov t pravdu o nás dvou. Anthonyho by to vyplašilo a cítil by
se povinen p isp chat ti na pomoc a chránit tvou est. Vyzval by m na
souboj. A já bych se pak musel hodn snažit, abych z stal naživu a p itom
toho blázna nezabil. To chceš, Kiernan? Abychom se kv li tob my dva,
i nebo i víc post íleli?"
Stále cítila nutkání ude it ho. Ze všeho nejvíc jí však bylo do plá e.
Sklopila o i a zavrt la hlavou. „Ne, to nechci." Znovu k n mu vzhlédla
vlhkýma o ima. „Chci tebe, Jessi."
Pomalu a pon kud bolestn se usmál. Vysmíval se sám sob . „Ale vždy
už jsi m m la, Kiernan. Po ád m máš."
Kroužili spolu po tane ním parketu. Kiernan v la, kam ji vede. K
otev eným dve ím a pak ven. Svlékl si hezký redingot a položil jí jej
kolem ramen. Pak spolu sešli ze zápraží. Z chatr í otrok k nim doléhal
smích a zp v. Vzduch byl prosycený báje nými v mi z udírny, pekárny
a kuchyn . Von l Vánocemi. Sko icí, h ebí kem, cesmínou, sva eným
vínem, rumem, biskupským chlebí kem a mnohým dalším.
Kiernan m la pocit, že se znovu rozplá e. Zvedla ob ruce, jako by cht la
obejmout všechno, co se p ed nimi rozkládalo - kolonádu, zimní zahradu,
trávník táhnoucí se až dol k ece, stáje a ostatní p ístavky p ekrásné
budovy i h bitov s dlouhou historií.
„Tohle," zašeptala. „Tohle chci."
Usmál se, posadil se na tepané zábradlí a p itáhl ji k sob . „Tohle? Tenhle
m? Kv li tomu sis mohla dávno vzít Daniela."
Za ervenala se. „Nemyslela jsem d m, i když jej mám moc ráda." Oto ila
se k n mu s vážnou tvá í. „Chci tebe, Jessi. A také život, jaký jsme vždy
vedli. Naši eku a p du a desítky Vánoc jako jsou ty letošní. Chci
elegantní.
„Víš dob e, kolik práce vyžaduje vedení plantáže," p ipomn l jí ost e.
Samoz ejm to v la. Jednalo se o úmornou práci od rána do ve era, i
když m l lov k celou armádu otrok . Neustále musel dohlížet na
rozsáhlou domácnost. Prádlo, sví ky, v elí vosk, pe ení, šití, úklid,
nákupy, sklizn a neustálé naslouchání problém m, jejich ešení a stále
nové za átky. Kiernan to však nevadilo. Od d tství vedla otcovu
domácnost a mnohému se tak nau ila.
Tvrd pracovala, aby mohla prožívat chvíle, jako byla ta nyn jší. Chvíle,
kdy se mohla dívat na eku.
„Chci tohle," zašeptala. „Chci nás dva a tohle. Chci zestárnout po tvém
boku, po ádat ve írky a sed t na téhle kolonád . Dívat se na svá vnou ata.
Chci, aby m poh bili na vašem h bitov ."
„Tak si m vezmi," prerušil ji. „Aby t pochovali do toho kousku zem a
nad hlavu ti napsali Cameronová, to za ídit m žu, když nic jiného."
Odtrhla se od n ho a zp íma se na n ho podívala. „D láš si ze mne
legraci, Jessi." „V bec ne," odporoval tiše.
i mu potemn ly. N žn na ni hled l. Na okamžik m la dojem, že spolu
všechno sdílejí. P esn chápal její pocity. Miloval stejné v ci jako ona,
miloval ji.
Možná sdíleli pouze ten okamžik. Sehnul se a svými rty se dotkl jejích.
Polibek byl lehký, jemný a sladký.
Odtrhli se od sebe a zadívali se jeden na druhého.
V tom okamžiku zaslechla, jak si za jejich zády n kdo hlasit odkašlal.
Jesse pohlédl na kohosi p es její hlavu a Kiernan se s hr zou oto ila.
Spat ila svého otce. Tvá e jí polil rum nec. Napadlo ji, co všechno asi
vid l.
Bylo toho z ejm dost a John Mackay te pevn hled l Jesseovi do o í.
„Jdi dovnit , Kiernan," poru il jí rozhodn . „Tatínku...," za ala
odporovat.
„Otec ti ekl, abys šla dovnit , Kiernan," p ipomn l jí Jesse. Nespoušt l
itom z Johna o i.
Nikdy se otce nebála. Z celého srdce ho milovala. Vždycky byl hodný,
št drý a n žný. Z celé rodiny nakonec zbyli pouze oni dva a m li jen
jeden druhého. Jeho o i, v nichž se obvykle n žn modralo, však nyní
byly tvrdé jako ocel. Cht la se ohradit, ale zjistila, že jí ani jeden z muž
nev nuje pozornost.
„Tatínku, Jessi..."
Oba se k ní oto ili a jednohlasn ji vyzvali: „Jdi dovnit , Kiernan."
Za ala zuby a celá rozt esená vztekem, že si ji dovolují tak komandovat,
zvedla bradu a vyrazila ke dve ím.
Tam se však zastavila a snažila se zachytit, co si spolu povídají. Srdce jí
divoce bušilo v hrudi.
Jako první k ní dolehl Jesse v hlas. Ujiš oval jejího otce, že jeho úmysly
jsou naprosto estné. Vlastn Kiernan požádal, aby se zan ho provdala.
Zatím se souhlasn nevyjád ila, a proto se svou žádostí ješt nep išel za
Johnem. Její otec záhadn ml el.
„Pane Mackayi," za al Jesse znovu. „Ujiš uji vás..."
„Já vím, Jessi, já vím. Vyrostl z vás estný muž. P ed n jakou dobou bych
vaši žádost uvítal. Zp sob, jakým si má dcera zahrává s mladým
Millerem, by mi p ipadal nehezký. Te jí však nem žu nic vy ítat,
protože se s ním odmítla zasnoubit. Ale musím vám pov t, Jessi, že
kdybyste za mnou p išel te , nemohl bych vám požehnat."
Kiernan Jesseovi nevid la do tvá e, ale v la, že mu tuhnou rysy, že
stojí velmi vzp ímen a pouze z úcty k jejímu otci se drží zpátky.
„Nez stanete tu moc dlouho, vi te?" zeptal se její otec tiše. Jesse ml el.
„Nevím, pane Mackayi," odpov l pak. „Bude záležet na tom, kam
povane vítr, že?" zeptal se John. Jesse nic ne íkal.
„Možná byste se jí m l vyhýbat, dokud v tom nebudeme mít jasno,"
navrhl John.
„To bude t žké," odpov l Jesse. „A pro pak?" „Protože ji miluji."
„Jist ," pravil John klidn . „V tom p ípad vás musím požádat o rozvahu,
pane. Nechtne všechno plynout jako dosud. Uvidíme, kam nás proud
zanese."
„Dobrá, pane Mackayi," souhlasil Jesse. „Uvidíme, kam nás proud
zanese."
Kiernan ješt stála ve dve ích, když do nich její otec vrazil. Zadíval se na
ni a svraštil svá hu atá obo í. „Hmm, mohl jsem si myslet, že t tu
najdu," prohlásil.
Znepokojen se zadívala k zápraží. Otec ji však chytil za ruku a chodbou
ji odvlekl zpátky do tane ního sálu. „Jak vidím, m l jsem t v té Evrop
nechat o n co déle, vi , dcero? Lidé mi íkali, že s krásnou ženou jsou
jen potíže. Doznávám, že m li naprostou pravdu."
„Ale tatínku," zaúp la.
Zamrkal na ni, aby zmírnil ú inek svých slov. Když hudba dohrála,
na ídil jí: „Te jdi a rozlu se s Christou, Danielem a Jesseem. A
edevším se chovej zdvo ile k Anthonymu. Jeho otec je m j obchodní
partner. Pak p jdeme."
„Vždy je ješt brzy," odporovala.
„Mám takový dojem, že je spíš pozd ," odtušil John Mackay se znaveným
povzdechem. „Pro jednou ud láš, co ti íkám, dcero. Myslím to vážn .
Tak p kn b ž."
Nebyla sice zvyklá, aby jí otec takhle porou el, ale v la, že svá slova
myslí vážn . Nezáleželo na tom, že ve írek teprve za al. Odcházeli.
Objala a políbila Daniela a ze všech sil se snažila tvá it naprosto klidn ,
když se lou ila s Jesseem a d kovala mu za pozvání. Pak pop ála dobrou
noc i Anthonymu a chovala se p itom tak stydliv a roztomile, jak jen si
její otec mohl p át. V la, že je všechny znovu brzy uvidí, protože otec
se chystá na T i krále uspo ádat ve i.
Najednou ji však zachvátil velký strach. Její snaha udržet si Jessea od t la
byla jedna v c. Když se však do záležitosti vložil otec...
Stejn jako ona vid l, že Jessea trápí sou asná politická situace a cítí se
kv li ní rozpolcený.
Kiernan Jessea miluje. Je však láska k n mu siln jší než láska k její zemi?
Mohla by pat it mezi jeho nep átele?
Mohla.
esto nedokázala uv it, že až k tomu opravdu dojde, Jesse skute
opustí domov, opustí ji, protože naprosto nepochopiteln nesouhlasí s
politickým postojem Virginie.
Necht la se od n ho odlou it. Toužila se k n mu co nejpevn ji p ipoutat.
A proto ješt p ed odchodem vyhledala Christu. Sebrala odvahu sv it
co Jesseov sest e, která byla její p ítelkyní.
„Prosím t , Christo, ekni Jesseovi, a zítra za soumraku p ijde do chaty."
Christa vykulila o i. „Dob e, Kiernan."
„A prosím t ..."
„Nikomu nic nepovím, neboj se. Slibuji,"
Kiernan se usmála. Dívky se pak objaly a Kiernan si pospíšila ven, aby
zbyte nedráždila otce.
Když nastoupila do ko áru, John Mackay se na ni zadíval. „Takže celou
dobu myslíš na Jessea Camerona, je to tak?"
„Ano, tatínku," odpov la upjat .
„A miluješ ho?"
„Ano."
„Miluješ ho dost?"
„Dost?" Za ervenala se a najednou za ala Jessea bránit. „Virginie
neodstoupila. Nejsme ve vále ném stavu."
Otec jí výstražn pohrozil prstem. „Te m hezky poslouchejte, sle inko.
Virginie odstoupí a vypukne válka. Jesse to ví. Jenom proto na tebe
nenaléhal. Kdyby to nebyl on a nemiloval t natolik, aby se v tvém srdci
vyznal lépe než ty sama, dávno by mi p išel zabušit na dve e. Dejte na má
slova, mladá dámo. Nenechte si ukrást srdce."
V tom ho hodlala poslechnout.
esto se s Jesseem cht la druhého dne sejít. M la pro n ho váno ní
dárek.
Dorazil k chat p esn v poledne. Zjistil, že Kiernan je již na míst ,
protože uvnit se topilo. Z komína pomalu stoupal sloupec kou e. Usmál
se. Nemusela se obávat, že dým vzbudí pozornost. V la, že sem asto
chodívá a že jeho rodina respektuje jeho soukromí.
Když vstoupil, chvilku se rozkoukával a snažil se p izp sobit zrak šeru v
místnosti, kterou osv tlovaly pouze plameny ohn plápolajícího v krbu.
Kolem n j se ší ila slabá nazlátlá zá e, zatímco v koutech byla tma.
A pak ji spat il.
Ležela na zemi pouhý kousí ek od ohn . Podlaha byla pokrytá kožešinou.
Kiernanino t lo také halila kožešina - nádherný kus z bílé lišky. M la
rozpušt né vlasy. Leskly se v zá i plamen a ve vlnách zaplavovaly
kožich.
Nechala ze sebe lišku spadnout. Z stala p ed ním nahá v m kké b lostné
záplav .
„Veselé Vánoce," zašeptala. Smaragdové o i se jí v zá i ohn leskly a
ipomínaly ko ku. Vypadaly záhadn a podmaniv .
Zarazil se a p ejížd l po ní pohledem. Toužil si vychutnat ženu, o níž se
domníval, že ji velmi dob e zná. Znal sladkou v ni jejích nádherných
zlatých vlas , v l, jaké jsou na dotek. Znal její o i a hezké rysy
obli eje, chu její k že, k ivku bok a plná adra. Znal její stehna a
sladké tajemství mezi nimi. V l toho o ní hodn ... Zjevn však ne dost.
Vstala. Vyplula z elegantní kožešiny jako Venuše z Poseidonovy mušle.
Stála p ed ním neskute smyslná a vzrušující. Vyrážela mu dech. Jejím
odvážným pohyb m pon kud odporovala plachost, která se jí najednou
objevila v o ích. Hled la na n ho nejisté.
Jemn pootev ela plné, vlhké, krásn tvarované rty, jako by o ekávala
polibek.
Roztoužen k n mu nap áhla ruce. Zvednuté paže ješt znásobily krásu
jejích ader. P ipomínala alabastr protkaný jemnými modrými žilkami s
bradavkami tmav r žové barvy jako zimní r že. Sklouzl pohledem níže,
k zlatému hnízdu mezi jejími stehny a k jejím bok m.
Ze rt se mu vydral zast ený, drsný výk ik. Rychle ze sebe strhl šaty,
isko il k ní a sev el ji v náru i.
Vrhli se na sebe vkle e p ed krbem. Na jejich t la dopadaly plameny a
oza ovaly jejich k ivky. Jejich prsty se propletly, rty se n žn dotkly, pak
se od sebe odtrhly a znovu se spojily.
Vášniv si vym ovali jeden polibek za druhým.
itiskl ji zády na kožešinu a prudce se pono il do jejího t la.
Chladná zima se prom nila v horké léto.
Jejich váše po chvíli odezn la a dál je zah íval ohe , který plápolal v
krbu.

Mississippi z Unie vystoupila 9. ledna, Florida den poté a jedenáctého

následovala Alabama.
Kdyby se p idala ješt Georgia, území odpadlých stát by se rozkládalo
od jižní hranice Severní Karolíny až po Mississippi.
Guvernér Georgie, který siln podporoval odtržení, požádal své
zákonodárce, aby se shromáždili. P ed jejich zraky pak p edstoupili
a svou re p ednesli hosté ze stát , které odstoupily již p ed n jakou
dobou.
19. ledna se Georgia stala pátým státem, který opustil Unii. Dvacátého
šestého ji následovala Louisiana a 1. února také Texas.
Jesse s Danielem na konci m síce odjeli ke svým oddíl m. Virginie dál
stávala v Unii.
Její zákonodárci navrhli shromážd ní v hotelu Willard ve Washingtonu.
Nep estávali doufat, že k válce nedojde.
Na sch zce však podez ele chyb li zástupci nejjižn jších stát . Stejného
dne se sešli v m st Montgomery v Alabam , aby utvo ili novou vládu.
Vládu Konfederace stát , které se osamostatnily.
Zatímco tedy na Severu diskutovali o míru, k životu se hlásila
Konfederace. Její zástupci se okamžit dali do práce, aby mohli splnit
ležité úkoly a upevnit tak své spojení d íve, než se Abraham Lincoln
ujme funkce. Hlavou nov vzniklé Konfederace byl zvolen Jefferson
Davis, bývalý ministr války.
Podepsali ústavu a pro vlajku zvolili hv zdy a pruhy. Ustanovili armádu.
ijali zákony Spojených stát s výjimkou zákona o právech jednotlivých
stát a o otroctví. Otev eli eku Mississippi pro navigaci a p ijali do
Konfederace Texas. Prozatímní vláda schvalovala p ky, kontrakty i
bankovky. A p ipravovala se na válku. Ve Washingtonu se p itom stále s
nad jí jednalo o míru.
Kiernan doma ekala na zprávy a zoufale si p ála, aby mohla být na
míst , kde se píše historie. P etla všechny noviny, které se jí dostaly do
ruky, a vy kávala.
Virginie zatím z stávala v klidu a oba brat i Cameronové setrvávali u
svých pluk . Kiernan pravideln dostávala dopisy od Daniela, který se jí
snažil vysv tlit své stanovisko. Srdcem podporuji nov vzniklou Konfederaci,
psal. Státy a lidi, s nimiž máme hodn spole ného. Myslím, že z stávám Jižanem,
stoupencem Konfederace. Ze všeho nejvíc jsem ale Virgi anem a budu se ídit
pravidly stanovenými státem, který nade všechno miluji. Dál p iznával: Vlastn
myslím, že jsem p evzal názory generála Leea. Víš p ece, jak ho oba obdivujeme.
esn vyjad uje naše pocity. V podobném duchu pokra oval. Dopis kon il
post skriptem. Pozdravuje t Jesse.
Pozdravuje a ml í, pomyslela si Kiernan.
Po celém Jihu se odehrávaly významné události. Na Florid za aly
poty ky ješt d íve, než stát odstoupil. Zformovala a cvi ila se
domobrana. V Pensacole vytla ili federální armádu z p ístav Mc Ree a
Barrancas do mén významného Fort Pickens v zálivu. Zabrali Fort
Marion na ece Svatého Augustina. Alabamské a floridské vojsko
evzalo dohled nad vojenskou lod nicí v Pensacole. Jižanští v dci cht li
napadnout Fort Pickens, ale zárove se cht li vyhnout válce, takže
vy kávali.
Situace v celé Konfederaci se vyvíjela podobn . V Jižní Karolín
sledovali unionistické vojáky ve Fort Sumteru a obávali se, že z
Washingtonu p ijdou posily.
Všude nar stalo nap tí.
Kiernan dál ekala. Anthony ji p estal zahrnovat neustálými trp livými
návrhy k s atku, protože odjel dom . Vzdal se své funkce v místní
domobran , protože mnozí z jejích len se p iklán li k Unii, stejn jako
tomu bylo v mnoha západních oblastech státu. Z politického hlediska byl
Anthony vším, ím by podle Kiernan m l být Jesse. Vášniv loajálním
zastáncem a obhájcem svých soused , kte í p stují bavlnu a tabák.
Anthony jí p íliš nepsal, ale když tak u inil, m l pro ni jen v elá slova.
Spole se svým otcem rekrutovali a vyzbrojovali jízdní oddíl. Kupovali
pro n j kon a navrhovali uniformy.

Na po átku dubna roku 1861 pak Kiernanino ekání skon ilo.

ijela za ní Christa a celá rozradostn ná jí sd lovala, že brat i brzy
dorazí dom . „Jsem z toho celá pry . Oba dostali svolení p ijet na mé
narozeniny. Cht la jsem ti to pov t hned, jakmile se mi oba ozvou.
Díky bohu, že mi Daniel tolik píše."
„Jist , díky bohu," souhlasila Kiernan.
„Nem žu se do kat, až je uvidím."
„Já také ne," p isv ila Kiernan horliv . „Já také ne."
Za dva dny Christa p isp chala znovu. Když se s Kiernan setkala p ed
domem, ani nesesedla s kon , jenom se uli nicky usmála. „Práv se tu
zastavil jeden voják. Jesse v kamarád, který se vzdal své funkce."
„Vážn ?" zeptala se Kiernan a rozbušilo se jí srdce. Christa se zasmála.
„Vypadá to, že Jesse nakonec p ece jen umí psát. Poslal mi vzkaz a chce,
abych ti jej p edala."
 „Opravdu?"
Christa jí podala obálku. Kiernan nejprve svraštila obo í a pak sáhla po
dopisu uvnit .
Rychle p elétla o ima stru né, ale láskyplné ádky ur ené Christ , v nichž
se ptal na d m, služebnictvo, po así, sest inu náladu a zdraví.
V posledním odstavci zmi oval Kiernan.
Prosím t , Christo, zaje za Kiernan a požádej ji, a na m po ká u naší
chaty. Šestnáctého p i západu slunce. „Co mu mám vzkázat?" zeptala se
Christa.
Kiernan rychle sklopila o i. Necht la, aby Christa vid la radostné
vzrušení, které se v nich zra ilo. Ze všech sil se ovládla a pak se na
Christu podívala s roztomilým úsm vem. „ ekni mu, že p ijdu."
Christa se s úsm vem chystala oto it kon . Potom se zarazila a ekla:
„Málem bych zapomn la. Vzadu je douška. Píše, že možná bude zima. Prý
si máš vzít kožich."
Kiernan se usmála a sklonila hlavu. Sepjala ruce na prsou, ale p es
všechnu snahu se jí lehce t ásl hlas.
„Vzkaz mu..., že si jej vezmu."
Oto ila se a vb hla zpátky do domu, protože se již déle nemohla dívat
Christ do o í.
ijde v kožešin , protože práv to si Jesse p eje. Vrací se dom .
 11
Když Jesse vyhlédl ze dve í chaty, spat il v nastávajícím soumraku
náhrobky na h bitov . Na stráni pod domkem se zelenal trávník a celá
zahrada se vyloupla ze zimního hávu a pozvolna za ínala rozkvétat.
Kon il krásný den.
Duben byl ve Virginii obvykle nevyzpytatelný. N kdy nastávalo vražedné
vedro. Do vzduchu se brzy vkradla t žká letní vlhkost a v noci bylo dusno
a teplo. Jindy obyvatelé Virginie zažívali pravý opak. Ve dne mrzlo a
kdy dokonce p išla mokrá sn hová p ehá ka, p i níž lov ku zima
zalézala až do morku kostí.
Jindy zase p išlo krásné jarní po así. Celý den svítilo slunce a odvážn
zalévalo m kkou novou trávu žlutým jasem. Omývalo jím první jarní
kv tiny a rozjas ovalo jejich barvy. Sílu slune ních paprsk zmír oval
chladný vzduch p icházející od eky. Za takových dn se snadno chodilo,
dýchalo, milovalo a žilo. Na polích dovád la erstv narozená h íbata,
arabští kon vysoko pohazovali ocasy a tan ili ve výb zích.
Dnes práv takový den nastal. Chlad vzduchu zmír ovaly teplé paprsky
slunce. Blížila se p íjemná, vo avá noc. Dokonce i v ík jako by Jessea
smysln ovíval.
emýšlel o tom, jestli Kiernan v bec p ijde.
Telegrafem neustále p icházely zprávy o nejnov jších pokrocích v
jednáních mezi Unií a práv vytvo enou Konfederací.
12. dubna brzy ráno za aly jižanské jednotky pod velením generála
Beauregarda pálit na vojáky Unie ve Fort Sumteru.
Ve Fort Sumteru velel major Robert Anderson spole se svým
zástupcem, kapitánem Abnerem Doubledayem. Beauregard své jednotky
odvelel do Charlestonu, protože Jižní Karolín vadilo, že na jejím
suverénním území se pohybují vojáci Unie. Jižané požá
dali Yankeeye, aby se stáhli, ale Anderson, který o ekával dodávku zásob
a zbraní z Washingtonu, odmítl. M l pouze šedesát šest d l, mnohá z nich
bez tažných koní, a chyb lo mu zna né množství st elného prachu.
Odpoledne situace dosp la do kritického bodu. Jižané naposledy
zopakovali svou výzvu k složení zbraní, Yankeeové ji odmítli upo-
slechnout a dostalo se jim varování, že na n bude brzy zahájena palba.
Jižané svou hrozbu splnili. O dv hodiny pozd ji dopadly na Fort Sumter
první granáty. Doubleday m l ve er tu est vypálit první st elu. Nerovná
bitva za ala.
Bojovalo se celý den. Ost elování se do ve era zmírnilo, ale obnovilo se
ináctého za úsvitu. Anderson s Doubledayem svým muž m nakázali, aby
se drželi p i zemi a nenadýchali se tak kou e. Zásobovací lo , kterou
Anderson o ekával, sice p iplula, ale jižanské delostrelectvo ji zadrželo v
ístavu.
Krátce po poledni zni ilajižanská st ela vlajkový stožár pevnosti. Když
plukovník Wigfall zjistil, že nad Fort Sumterem nevlaje prapor, vyplul k
mu a požadoval, aby se posádka vzdala.
Anderson, který nem l možnost dál bojovat, souhlasil. Až do toho
okamžiku neztratil jediného muže.
edání pevnosti bylo plánováno na následující den a Anderson požádal
Beauregarda, aby sm l vzdát est americké vlajce, než ji svine. Protivník
jeho p ání vyhov l. P i salv ze sta pušek jedna z nich explodovala ajeden
muž p išel o život.
Celá Jižní Karolína oslavovala odsunutí yankeeovských vojsk.
Ve Virginii se situace práv vyhrocovala. O jejím budoucím osudu m l
rozhodnout zákonodárný sbor. Lincoln povolal všechny muže do zbran .
Válka se zdála nevyhnutelná.
Nebylo myslitelné, aby Virginie bojovala proti sesterským stát m.
ijde Kiernan? napadlo Jessea znovu.
Vtom si všiml jakéhosi pohybu v k oví. Pak ji spat il, jak z n j vybíhá a
žene se k chat .
Zav ela za sebou dve e a p itiskla se k nim zády. Zelené o i jí zá ily
vzrušením a p erývan dýchala. Rozpušt né vlasy jí spadaly na ramena v
divokých zlatavých vlnách. M la na sob elegantní pláš lemovaný
kožešinou.
„Jessi," zašeptala a vrhla se mu do náru e. Rychle zjistil, že pod plášt m
má pouze jednoduché bavln né šaty. Rozvazoval jí tkanici u svrchníku a
itom cítil, jak mu vytahuje košili z kalhot. Když se prsty dotkla jeho
nahého t la, fascinovan se zachv l touhou, která zachvátila celou jeho
bytost.
V budoucnosti si pak tuto noc se sžíravou bolestí neustále p ipomínal a
pokaždé se rozt ásl p i pomyšlení na to, jak ji svíral v náru i.
Celá léta jeden druhého pozorovali a vy kávali a on si p edstavoval, jak
krásná bude, až vyroste. Nikdy si ale nedokázal p edstavit to, co se mezi
nimi te odehrávalo.
l, že mu celá pat í. Byl jejím prvním milencem. Prvním, kdo se jí
dotkl, kdo ji u il lásce. Dávala mu hodn . V bec si ned lala starosti s tím,
zdajedná správn . Prost ho milovala. Tak prudký a silný cit doposud
nepoznal. Byla smyslná, jemná a krásná. Nemohl uv it tomu, že by láska
mohla být tak nádherná.
Pohladila ho po zádech a p itiskla se k jeho nahé hrudi. M kké k ivky
jejího t la pod jednoduchými šaty ho nesmírn vzrušovaly. Lehce se ústy
dotkla jeho spodního rtu a pak ho vášniv políbila tak, až v n m probudila
všechny démony, kte í mohou muže pronásledovat. Svlékl jí šaty a položil
ji na kožešinu, která jim již d íve poskytla p íjemné úto išt .
Tento ve er si jist bude navždy pamatovat. Její rty, které se vlhce a
horce dotýkaly jeho t la, v elý ohe na své hrudi. Kroužila kolem jeho
bradavek a jemn ho kousala. Cítil, jak se ho dotýkají její sametové vlasy
a probouzejí v n m stále v tší touhu. Nep estávala ho dráždit n žnými
polibky. Byly vzrušující a necudn sjížd ly stále níže, až se její ústa
dotkla jeho plného pulzujícího mužství.
Nejprve je líbala lehce, až ho dohán la k šílenství. Chytil ji ob ma
rukama, protože již nemohl dál potla ovat svou touhu. V tu chvíli kolem
ho pevn sev ela rty a on ucítil výbuch rozkoše, jaký v život nezažil.
itiskl ji k sob . V celém t le mu prudce pulzovala krev. Položil ji na
hebounkou kožešinu na podlaze. Prsty zajel do jejích vlas a náruživ ji
líbal. Sev ela mu dlouhýma nohama boky, takže do ní snadno vnikl a
pono il se do p íjemného vlhkého tepla.
Jakmile se oba ot ásli ve sladkém vyvrcholení, nedovolil jí ani chvíli
klidu a znovu se na ni vrhl. Pot eboval ji. Ve tm nadcházející noci se
díval do jejích krásných orosených o í a znovu se s ní za al milovat.
Líbal ji a hladil vzrušivá místa na jejím t le. Dotýkal se jejího hrdla a pak
lal ku ucha. Rozechv le se k ní celý p itiskl a stále pomaleji líbal nahé
lo a laskal plná adra. Pak p ešel k podkolenní jamce, jemným stehn m
a sladkým okv tním plátk m mezi nimi, až vyk ikla. Nep estával ji hladit
a p itom šeptat. Klekla si, aby mu vyšla vst íc. Prsty ho sev ela na zátylku
a za ala ho horce líbat.
V klidné noci se rozbou ily vášnivé touhy. Jesse prudce vyvrcholil.
V tom okamžiku na všechno zapomn l. Zadíval se na ni a zato il se s ním
celý sv t. Vid l její sklopená ví ka a vlasy, které je oba halily, a krásný
obli ej, který m la celý vlhký a zarudlý. Když otev ela o i, ješt jednou ji
políbil a padl vedle ní. P itáhl si ji k sob .
„Ach, Jessi," vzdychla. „Bál jsem se, že nep ijdeš," ekl. „Pro ?"
Políbil ji na elo. „Ale jen tak. Te se o tom nebudeme bavit. ,,Nechci se
s tebou hádat."
Pokusil se ji k sob p itáhnout, ale Kiernan ztuhla. „Pro , Jessi?"
Nadzvedl se na lokti. „Protože nevyhnuteln dojde k válce. Ur it jší
slyšela o Fort Sumteru."
Zamrkala a zírala na n ho. „Ano, slyšela. O ni em jiném se te nepíše.
Virginští zákonodárci se mají sejít a projednat odstoupení."
„Já vím," odpov l tiše.
Napadlo ho, co asi v jeho tónu zaslechla. Celá rozechv lá ho od sebe
odstr ila a zk ížila ruce na hrudi. Náhle pocítila chlad.
„Co je to s tebou, Jessi?" vyk ikla. „Jak se m žeš najednou obrátit proti
všemu, co..."
„Proti ni emu jsem se neobrátil," odpov l roz ilen . Vstal a zadíval se
na ni. „Vždycky jsi vid la jen jednu stranu v ci, Kiernan. Nikdy ses
nepokusila hled t na problém jako na celek. Ani jednou."
„Jaký celek?" zeptala se. Zírala na n ho doširoka otev enýma o ima, v
nichž se zra il nebezpe ný zápal.
Povzdechl si.
Také cht l, aby život šel dál tak, jako dosud. Miloval Virginii a sv j
domov. T žko by jí dokázal vysv tlit, jak moc. Spolu s Danielem a
Christou nosívali kv tiny na hrob rodi . Když nebyli bratr se sestrou
doma, Jesse tam z stával a se zav enýma o ima myslel na spole
prožitou minulost a na všechno, co jejich d m musel p estát.
l rád eku James. S láskou se díval, jak po ní p iplouvají parníky a
naslouchal prozp vování otrok , kte í na n nakládali žoky s bavlnou.
Pro si proboha myslí, že se obrací proti všemu, co miluje? Copak to
nechápe? Te jde o mnohem víc než o otroká ství a práva jednotlivých
stát . Všichni jsou Ameri ané.
„D m, v n mž nepanuje jednota, nez stane stát," pravil tiše.
„Cože?"
„To p ed n kolika lety ekl Lincoln," vysv tlil jí. „V Illinois, když ho
navrhli na senátora."
Z její reakce pochopil, že ji Abraham Lincoln p íliš nezajímá.
„Je to pravda, Kiernan. Vždy jako národ neexistujeme ani sto let.
Ameri ané p emohli Angli any, kte í m li jedno z nejlepších vojsk na
sv , protože drželi p i sob . Protože Virginie podpo ila Massachusetts."
„Protože nám pomohli Francouzi," zabru ela Kiernan suše.
„Protože jsme stáli p i sob ," opravil ji Jesse ost e. „Jsme jedna zem . A
vedeme si skv le jedin díky spojení úrodné p dy na Jihu s pr myslem na
Severu."
„Chceš bojovat proti Virginii."
„Ne. Chci bojovat za Virginii."
Vysko ila a zadívala se na n ho. Ve své nahot byla nesmírn krásná a
stojná. Za ala ruce v p st. „Ty tak m žeš mluvit o jednot , Jessi.
Cameron Hall je tv j d m. A Virginie také. Já jsem její sou ást. Copak to
nechápeš? Nesouhlasíš s otroctvím? Stejný názor má plno lidí. Možná se
nám nakonec poda í osvobodit své vlastní otroky, aniž by nám to p ikázal
jaký fanatik. K ertu, Jessi, vždy i ty máš otroky. Sám sis ješt
neujasnil, jak zm nit sv t."
„Mí otroci budou volní," opá il plamenn . Pak však trochu potla il svou
zlost a spolkl bolest a roztrp ení. „Já Virginii miluji, Kiernan."
„A co tedy ud láš, pokud vystoupí z Unie?"
„Nevím," odpov l stru . P istoupil k ní o krok blíž. Ona p ed ním
však ucouvla, navzdory všemu, co spolu práv prožili. Znovu se v n m
rozho ela zlost a prudce si ji k sob p itáhl. „Miluji t , Kiernan."
Dívala se na n ho p es závoj slz. „Miluješ m ale dost, Jessi?"
„Zatracen !" vybuchl. „A ty? Miluješ ty mne dost?"
Vytrhla se mu a oto ila se, aby sebrala své svršky. Vzala je a cht la
odejít, ale Jesse ji chytil za paži a surov ši ji k sob p itiskl. Pak ji
prudce a zárove sladce políbil. T ebaže se bránila, odmítl ji pustit. Líbal
ji tak dlouho, dokud se mu nepoddala alespo v tom. Kone se jí
poda ilo vymanit z jeho náru e.
„Nech m jít, Jessi."
„Dnes ne."
„Prosím t ."
„Nem žu," ekl. „Necht j po mn , abych t nechal dnes ve er odejít,
Kiernan."
Najednou ztratila veškerou sílu.
Položila tvá na jeho hrud a Jesse ucítil její slzy.
Zvedl ji ze zem a odnesl zpátky na kožešinu.
Slíbal jí slzy z tvá e a ona se znovu sto ila v jeho náru i. Pomalu a n žn
se milovali. Noc byla bolestn sladká.
Když se kone zvedli, Jesse se pohnul jako první.
Vstal, oblékl se a pomohl jí do šat .
„Vezmu t dom ," ekl jí.
„Já cestu znám."
„Ale já t tam chci odvézt," naléhal.
Posadil ji p ed sebe na Pegase a rozjeli se ke k oví, kde stála schovaná
Kiernanina klisna. Jesse Kiernan nedovolil sesednout, vzal jejího kon za
uzdu a vedl jej za sebou.
Když se p iblížili k jejímu domu, zavrt la se. „M l bys m nechat tady,
Jessi. M j otec..."
„Zavezu t dom , Kiernan."
John Mackay ekal na široké kolonád svého domu. S kamennou tvá í
kou il dýmku a v jedné ruce držel sklenici whisky.
„Myslel jsem si, že ji asi p ivezete dom , Jessi," pronesl John. „Jinak
bych se mohl za ít obávat, kde se tak pozd toulá."
„Nenechal bych ji jet dom samotnou."
„Omlouvám se, tatínku," za ala Kiernan.
„To je v po ádku. V l jsem, že s Jesseem jsi v bezpe í."
Jiný otec by možná tento názor nesdílel. Mackay však nesmýšlel jako
ostatní. I když tušil, že jeho dcera a Jesse jsou milenci, její život a št stí
pro n ho byly d ležit jší než spole enské konvence. Byl to vskutku
výjime ný lov k, pocházející z výjime ného rodu.
„P jdu dovnit , a se m žete rozlou it," navrhl John. Jesse sesko il z
Pegase a natáhl k ní ruce, aby jí pomohl dol . Op ela se o n ho a nechala
se n žn políbit na rty. Sklonila k n mu hlavu. „Miluji t , Kiernan."
„Já tebe také, Jessi," odpov la. Potom na n ho up ela smaragdové o i, z
nichž šlehaly plameny. „Ale jestli Virginie odstoupí a ty se nevzdáš svého
postu v armád , nikdy už t nebudu chtít vid t. Nikdy."
Vymanila se z jeho náru e a rozb hla se ke dve ím. Nezbylo mu než
sledovat, jak mu mizí z dohledu.
Následujícího rána se Jesse probudil s p íšernou bolestí hlavy.
Z velké ásti ši ji zavinil sám. Když odešel od Kiernan, vrátil se dom a
strávil zna nou ást noci s Danielem a láhví bourbonu. Povídali si o
nedávné i vzdálené minulosti. Za rozb esku je Christa našla v pracovn v
ízemí. Jako správná Cameronová se s nimi napila a pakje oba poslala
spát.
Za bolest hlavy si tedy mohl sám. Byla opravdu hrozná. K ik a hlomoz,
který zvenku doléhal do domu, ji ješt zhoršoval.
Vypotácel se z postele, omotal si kolem pasu p ikrývku a dobelhal se k
velkým dvojitým dve ím. Vedly na balkon, z n hož bylo vid t na zadní
východ, zahradu a eku. Venku spat il Daniela, který se zdravil s dv ma
jezdci. Jedním z nich byl Anthony Miller, z ehož nem l radost. Druhý
muž byl soused z okolí Williamsburgu, Aaron Peters.
Oba vjeli dovnit a hlasit p itom pok ikovali. Když je Daniel vyslechl,
najednou si strhl epici z hlavy a vyhodil ji vysoko do
vzduchu. Z úst mu unikl mohutný vále ný pokrik, jako kdyby byl n kde
na západ mezi indiány.
„Co to ksakru...?" zabru el Jesse. Zvuk vlastního hlasu ho bodal do uší.
Natáhl si kalhoty, obul holínky a z t žké sk ín v rohu místnosti vytáhl
košili. Najednou se zarazil. Rukama p ejel sk a pak od ní odstoupil,
aby se rozhlédl po místnosti.
Nacházel se v panském pokoji Cameron Hallu. Nast hoval se do n j
teprve n kolik let po otcov smrti. Jako nejstarší syn zd dil celý d m. V
minulosti se o n j však p íliš nezajímal. Zcela ho pohltila léka ská kariéra
a služba v armád . Daniel se stejn vášniv v noval kavalerii. Oba
pocházeli z rodiny s dlouholetou vojenskou tradicí. První Cameron, který
se usadil na pob eží Virginie, bojoval s indiány, p ežil a dokázal založit
dynastii. Cameronové se odjakživa rvali s piráty a Jesse v d de ek
dokonce b hem revoluce bojoval za kolonie.
Jesse ješt jednou p ejel rukou po sk íni. Stála na svém míst celou
nost, stejn jako obrovská postel a elegantní prosklené dve e vedoucí
na zápraží. Na psacím stole celá desetiletí ležely ú etní knihy rodiny
Cameronovy.
Olízl si rty. Cítil, jak mu po t le vyrazil studený pot. Za ínal se d sit
eho neur itého.
Navlékl si košili a rychle vyšel z místnosti. Znovu se zastavil, protože
l pocit, jako by ho up en sledovali všichni Cameronové, jejichž
portréty visely v rodinné galerii nad schody. Chvilku si obrazy prohlížel.
Byl tam lord Jamie Cameron se svou krásnou novomanželkou, nezkrotnou
íšnicí Jassy. Dále jeho chladná a elegantní babi ka Amanda. Pak Eric
Cameron s mírn pobaveným úšklebkem a výraznýma modrýma o ima.
Jesseovi p ipadalo, jako by ho vyzýval, a se drží svého p esv ení.
Nakonec jeho otec. Portrét namalovali v dob , kdy již byl starší a m l bílé
vlasy. O i mu však stále ješt zá ily jasnou mod í. V pohledu, který jako
by ho všude doprovázel, se zra ila jakási moudrost. A krom ní cosi, co
mu íkalo, že se musí ubírat pouze cestou, v jejíž správnost hluboce v í.
„Ale tím vás všechny zradím," zašeptal. Uv domil si, že ho zase rozbolela
hlava.
Sešel dol po schodech a dál chodbou. P ed domem se zatím shromáždil
hlou ek muž .
Anthony Miller vyk ikl a vyst elil do vzduchu.
„Pro lásku boží!" zvolal Jesse. „Poví mi n kdo, co se to tu d je?"
„Ale jist . Odstupujeme, Jessi. Lincoln na Severu žebrá od stát vojáky.
A Virginie nepozvedne zbran proti svým jižanským soukmenovc m.
Zákonodárci odhlasovali odstoupení. Už nejsme v Unii, Jessi."
Jesseovi se sev el žaludek. Zdálo se, že si nikdo nevšiml jeho rozpak .
Všichni st íleli do vzduchu jako pominutí a holedbali se, že Yankeeye
hem n kolika týdn rozdrtí, pokud budou mít chu bojovat.
Posadil se na bílou železnou židli. Christa, která také sed la venku, k
mu natáhla ruku s konvicí, aby mu do šálku nalila kávu. „Jessi?"
„Díky," zamumlal a podíval se na dv r. Dokonce i Daniel se choval jako
blázen. Vyhazoval epici do vzduchu a výskal p itom na celé kolo.
„Daniel se dnes hodlá vzdát svého postu v armád , Jessi." Jesse
nep ítomn p ikývl a upil kávy.
„P išly ješt další zprávy," ekla mu sestra rychle a její krásné o i
potemn ly. „Lincoln vyslal z Washingtonu p es eku do Arling-ton House
posla."
V Arlington House žil generál Robert Lee. Zprávu mu p edala jeho
manželka, která byla vzdálenou p íbuznou George Washingtona. D m
postavil její otec a ona vlastnila mnoho p kných kousk nábytku, které
pat ily prvnímu prezidentovi Spojených stát . V tomto krásném a
vznosném domov Lee vych oval své d ti. Stál na kopci nad ekou ajeho
pr elí sm ovalo k Washingtonu.
Jesse se op el dozadu. „A?" otázal se Christy.
Sp šn mu odpov la: „Lincoln cht l Robertu Leeovi sv it velení
federální armády, Jessi. Všichni, dokonce i Lincoln, dob e v dí, že pat í k
nejlepším voják m. Ale...," zarazila se a naklonila se k n mu. „Jessi, Lee
jeho nabídku odmítl. Byl proti odstoupení. Tedy to mi alespo pov l
Daniel. Když te ale Virginie vystoupila z Unie, Lee se vzdal funkce.
lají to všichni."
Nep ítomn p ikývl a podíval se na ni s k ivým úsm vem. „Pro jsi nás
era nechala tolik pít, Christo? Je mi zle."
Vstal, protáhl se a zadíval se na muže, kte í poskakovali po jeho
pozemku. Jeden z nich práv pošlapal r žový ke .
„Omluv mne," zabru el Jesse. Vešel zpátky do domu a vstoupil do salonu.
Dubnové ráno bylo chladné a Christa se postarala, aby v krbu plápolal
ohe a vyh íval místnost.
Op el se o krbovou ímsu. Ze zpráv o odstoupení se cítil podivn otup lý.
Najednou do místnosti kdosi vpadl. Rychle se oto il a spat il rozdycht ný
obli ej mladého Anthonyho Millera. Celý se t ásl vzrušením.
„Promi te, Jessi, necht l jsem vás vyrušit. Vypadá to, že se nás straníte.
A p itom byste s námi m l být venku a slavit."
Jesse se na n ho zadíval a zachytil rozjarený výraz jeho o í. Najednou jím
zalomcovala ukrutná zlost. „Došlo k ozbrojenému útoku, Anthony. Bude
válka. Co je na tom k oslavování?"
Anthony na n ho zaražen zažíral a pak se za ervenal. „Nikdy jsem si o
vás nemyslel, že jste zbab lec."
„Tak si to nemyslete ani te ," odtušil Jesse suše. Anthony zvedl ruku k
elu. „Omlouvám se, kapitáne Camerone. Nechám vás o samot s vašimi
úvahami, pane." Oto il se na pat , ale pak se zarazil a ohlédl se zp t.
„Znáte ji hodn dob e, Jessi. Myslíte, že si m te vezme? T sn na
za átku války? Vsadím se, že jí to bude p ipadat romantické. Budu její
vojá ek, který odejde do bitvy. Vlastn odjede, protože jsme dali
dohromady jízdní oddíl." Chlapecky se usmál. lov k se na n ho sotva
mohl hn vat. Jesse se však nep estával zlobit. „A smím v t, kdopak si
vás to má vzít, Millere?" „Mluvím o vaší dobré sousedce, sle
Mackayové, pane. O Kiernan."
V Anthonyho tvá i se zra ila tak horlivá nedo kavost, že se Jesse oto il
zpátky ke krbu a zadíval se do ohn . „Tu si neberte, Anthony."
Následovalo ticho. Pak ost e promluvil Anthony. „Pane Camerone, žádám
vás o vysv tlení."
Jesse se na n ho podíval. Anthony pred ním stál nap ímený, jako by
spolkl pravítko. Co tomu poblouzn nému št ti má íci? Že dívka, kterou
zbož uje, je zamilovaná do n ho? Ale je to vlastn ješt v bec pravda?
„Nemám vám co vysv tlovat, Anthony. Zapome te nato."
Anthony však na nic zapomenout nehodlal. Rázn vykro il k Jesseovi a
itom si pobou en stáhl jezdecké rukavice. Když došel ke krbu, postavil
se mu tvá í v tvá : „Kapitáne Camerone, žádám vás, abyste mi svá slova
vysv tlil."
„Ajá vám odpovídám, že nemám co vysv tlovat."
„Pošpinil jste est ženy, kterou miluji."
„Nijak jsem ji nepošpinil. Pouze jsem nazna il, že možná není. .. není
ženou, s níž byste se m l oženit."
„Protože n co znamenala pro vás, pane? Jak se opovažujete tvrdit, že se
chovala nevhodn ?"
„Nic takového jsem ne ekl," odsekl Jesse podrážd . „Pokud o tom
kdo za al, obávám se, žejste to byl vy, Anthony."
Anthony se po n m vrhl. Jesse se instinktivn p ikr il, ale Anthony se
rozmáchl znovu. Tentokrát se Jesse skr ilješt víc a rychle se za jeho
zády oto il. Pak mu v sebeobran ušt il ránu pravou p stí. Anthony ji
dostal p ímo do elisti a dopadl vedle krbu.
Sáhl si na tvá a p itom z Jessea nespoušt l o i. Jesse za al zuby a
istoupil k n mu, aby mu pomohl na nohy. „Požádejte ji o ruku. Možná,
že díky válce zm ní názor."
Anthony se však p íliš rozvzteklil. Uhnul p ed nap aženou rukou a vstal
sám. „P edpokládám, že v té válce nebudeme bojovat na stejné stran ,
vi te, Camerone?"
„Nehodlám se radovat z krveprolití. To je zatím jediné mé rozhodnuti."
„Nep jde s vámi, protože vás nechce," prohlásil Anthony agresivn .
Jesse zvedl ob ruce na znamení, že se s ním nehodlá potýkat.
Vtom ho však do obli eje ude ila rukavice, kterou po n m Anthony hodil.
ekvapen se dotkl své tvá e a podíval se na mládence, jako by se
zbláznil.
„Co to k ertu... ?"
,,Vyzývám vás na souboj, pane. S pistolemi. Dnes za soumraku u staré
kaple v údolí." „Cože?" „ ekl jsem..."
„Já vím, co jste ekl, Anthony. Ale dnes už nikdo nikoho na souboj s
pistolemi nevyzývá." „Tak tedy s šavlemi."
Jesse tiše zaklel. „Proboha, Anthony, nemám chu vás zabít." Anthony se
kousl do spodního rtu, jako by své unáhlenosti litoval.
Jesse se mu jeho nápad znovu pokusil vymluvit. „Jsme tady sami dva,
Anthony. Nikdo nevid l, co se tu stalo. Nebudeme spolu bojovat ani na
pistole, ani na šavle."
Anthony pohnul rty, jako by cht l souhlasit, ale pak ztuhl.
„Mám svou est, pane."
„Pro boha živého," za al Jesse.
„Co se to tady d je?" ozval se ode dve í jemný hlas. Jesse se podíval
Anthonymu p es rameno a spat il Christu. Za ní se dovnit dral Daniel s
ostatními.
„Práv jsme se s panem Cameronem dohodli, že se utkáme s pistolemi
ohledn jedné soukromé záležitosti."
„Cože?" zeptal se Daniel nev ícn .
„Aarone, budu rád, když mi p jdeš d lat sekundanta. A p irozen
edpokládám, že ty budeš asistovat bratrovi, Danieli," pravil Anthony.
Jesse popuzen rozhodil rukama. „Pro tak všichni žízníte po krvi?"
zeptal se.
„Setkáme se za soumraku, pane," trval na svém Anthony. „Já jsem vás
vyzval, takže zbra vybíráte vy."
„Vezm te s sebou všechny, které máte," protáhl Jesse sarkasticky. „A to
za n co stojí."
„Nemám dojem, že je vhodné o této záležitosti žertovat."
„Tak dobrá, Anthony. Setkáme se za soumraku," p itakal Jesse
znechucen . Posm šn se Anthonymu uklonil a pak obrátil o i v sloup.
„Bože, bu mi nápomocen, protože toho hlupáka nechci zabít," zabru el.
Anthony zrudl, ale Jesse mu nev noval pozornost. Najednou p íšern
zaklel a svižn vykrá el z místnosti. Provázely ho zraky všech
ítomných.
 12
Jen málokdo m l z rozhodnutí o vystoupení z Unie takovou radost jako
Kiernanin otec. John Mackay byl naprosto p esv ený, že Jižané jsou v
právu. Když anglickým koloniím p ipadalo, že se k nim jejich mate ská
zem nechová správn , odtrhly se od ní. Vyvolaly revoluci a získaly
nezávislost. Sou asnou situaci Jihu vid l obdobn .
Kiernan sice celou noc probd la, ale vstala asn . Chvíli v prádeln radila
služebné Julii, jak má z jedné z otcových oblíbených košil odstranit
skvrnu od ho ice. Pak bylo pot eba ádn zpracovat n kolik jelen a
divo áka, takže strávila n jaký as v udírn . M la hodn povinností.
ebaže se snažila co nejvíc zam stnat, nedokázala p estat myslet na
Jessea.
Když si její otec, který stále oslavoval, kone vzpomn l, že jeho dcera
je v udírn , bylo již pozdní odpoledne.
Zaslechla výst el a podívala se na starého Natea, který práv v šel kus
zv iny na hák. Ob hla udírnu a p itom si otírala ruce do zást ry.
Uhladila si n kolik pramen vlas , které se jí uvolnily z drd lku na
temeni hlavy. Když vzhlédla, spat ila otce na koni, jak jezdí sem a tam po
cest mezi hospodá skými staveními. Na jednom konci se zastavil, oto il
kon a spat il Kiernan. Na jeho ošlehané tvá i se objevil široký úsm v a
zamlžené modré o i zasvítily.
„Ud lali to, d e, moje! Odhlasovali vystoupení z Unie! Virginie je
samostatná!"
Ješt jednou vyst elil z pistole, až se z toho jedna slepice zd šen
rozkdákala. Nate se podíval na Kiernan.
Znovu si nervózn ot ela ruce do zást ry. „Odstoupili jsme?" zeptala se
otce.
„Samoz ejm , sle inko. Te a si ti zbrklí Yankeeové vyhrožují a
vykládají o vzpourách! Srdce zem , srdce revoluce tepe na Jihu."
Oto il kon a hnal jej zpátky k domu. Ze svého místa Kiernan vid la, že
ed vchodem do domu na n ho ekají další jezdci. Zprávu o odstoupeni mu
ivezli jeho sta í kamarádi, pomyslela si. V la, co bude následovat.
Zav ou se do jeho pracovny a budou pít tak dlouho, dokud si nebudou
ipadat jako hrdinové.
S tichým povzdechem si p ipomn la, že její otec býval vojákem. Jako
mnozí Jižané studoval ve West Pointu a sloužil v Mexiku. Jemn se
usmála. V uniform vypadal velmi hezky a d stojn .
Tu uniformu si již nikdy neoblékne.
Zato Jesse!
Uv domila si, že pro Jessea je situace kritická, a zb lela jako k ída.
Pov la mu, že se s ním již nechce vid t, ale najednou si uv domila, že
ho vid t musí. Musí ho p esv it, aby se vzdal svého postu v
yankeeovské armád .
Znovu si uhladila vlasy a p itiskla ruce na zást ru. Napadlo ji, že vypadá
strašn . Pod zást rou m la jen jednoduché šaty s jedinou spodni kou.
Vlasy se jí v udírn ušpinily a zplihly. Celá zaván la jako kus šunky. S
bušícím srdcem se rozhodla, že než se vypraví do Cameron Hallu, musí se
vykoupat. Bude to jeden z nejd ležit jších okamžik v jejím život .
„Dod lej to tady, prosím, Nate," požádala svého pomocníka. Pat il k
kolika málo svobodným ernoch m, které její otec zam stnával. Byl
velice zru ný a nau il se dráteni it, aby si vyd lal peníze na vykoupení z
otroctví. Nate m l rád sv j domov i Johna Mackaye, a tak u n ho z stal.
Když se te podíval na Kiernan, jenom oto il o i v sloup nad podivnými
panskými manýry a tiše p ikývl. Kiernan se jeho výrazu usmála a mávla
na n ho, když ho opoušt la. Úsm v jí však zmizel z tvá e, když se rychle
rozb hla k domu. Jakýsi vnit ní hlas jí napovídal, že nemá moc asu.
Na dvo e stálo n kolik koní se sv šenými uzdami. Usoudila, že jejich
jezdci vešli dovnit , aby zapili významnou událost. P edtím slyšela
vyzván t kostelní zvony. Te pochopila, že oznamovaly kone né
rozhodnutí zákonodárc .
Když se Kiernan vyhoupla na cihlové schody, zaslechla, že n kdo volá
její jméno.
Oto ila se a spat ila, jak k ní p ijíždí Christa. Vypadala nesmírn
rozrušen a její k nem l sedlo. Sesko ila ze zví ete, aniž by si
lámala hlavu svými sukn mi i d stojností pravé dámy, a rozb hla se k ní.
„Musíš k nám. Okamžit !"
Kiernan cítila, jak bledne. Celá se zachv la. N co se stalo, n co
strašného.
„Jesse..." vyjekla jeho jméno. Ur it došlo k n jaké nehod . Zranil se,
neboje mrtvý. „Ach, bože m j. Je mrtvý?"
„Ale není," odpov la Christa rychle. „Tedy zatím. Musíš je zarazit,
Kiernan."
„Koho? A v em?"
„Jessea s Anthonym..."
„S Anthonym?"
„Byl s Andrewem ve Williamsburgu za obchodem, když z Richmondu
išly zprávy o odstoupení. Rovnou se rozjel za Danielem, aby mu to
pov l. A pak m l s Jesseem rozep i."
„Cože? Jakou? Kv li emu?"
Christa pot ásla hlavou a v modrých o ích jí zajisk ilo. „To nevím,"
zaúp la. „Ani jeden nechce nikomu nic íct. Chystají se na souboj."
„Na souboj?" vyk ikla Kiernan.
„Ano. Nejd ív jsem si myslela, že jim to rozmluvím, že to nem žou
myslet vážn . Jesse se snažil výzvu odmítnout, ale Anthony trval na tom,
že když se s ním neutká, pošpiní tím jeho est. Ani nevím, pro ho
vyzval. V jednu chvíli všichni vyhazovali epice do vzduchu a hned nato
jsem v dom našla Jessea s Anthonym, jak si jdou po krku. Nem žu ti dál
nic vysv tlovat, Kiernan. Musíme jít. Nedokázala jsem je zastavit a
Daniel také ne. Musíš jet se mnou a ud lat, co bude v tvých silách."
„Ach bože," vydechla Kiernan ztrápen . Bylo to kv li ní? Co Jesse
Anthonymu ekl? Pov l mu o jejich pom ru? To by neud lal. O co tedy
šlo? O Jesseovo p esv ení, že odstoupení je ch yba? Ne, v tom problém
nespo íval. Pokud má Jesse jiný názor, Anthony by považoval za otázku
cti a svou povinnost mu jej ponechat.
Zabil by Jessea, jedin pokud by se st etli v bitv .
„Tak poj , Kiernan!"
Kiernan si odvázala zást ru a prohlédla kon , kte í p ed ní stáli. Na tráv
u cesty se pásl otc v urostlý h ebec Riley. Christa se vyhoupla na svého
kon a nap áhla ke Kiernan ruku.
 „Te není as sedlat tvou klisnu. Pojed se mnou na jednom koni."
„Vezmu si Rileyho."
Christa svraštila obo í. Riley, chlouba Johna Mackaye, dokázal být velice
nebezpe ný. Byl velký, silný a m l vlastní hlavu. „Srazíš si na n m vaz,"
varovala p ítelkyni.
„Musím tam dojet v as," odpov la Kiernan. Vyhoupla se na Rileyho, až
kolem ní sukn zavlála. Byla dost dobrá jezdkyn , aby temperamentního
ebce zkrotila. Nikdy nevid la rychlejšího kon . John Mackay díky n mu
kolikrát vyhrál slušné peníze.
Podívala se na Christu. „Kam jedeme?"
„Do údolí za našimi pozemky. Vedle vyho elého starého kostela."
Kiernan p ikývla a pobídla Rileyho. Vyrazil rychlostí blesku. Christa za
ní cosi k ela, ale Kiernan ji neslyšela.
Srdce jí bušilo stejn hlasit jako Rileyho kopyta po zemi. Závratná
rychlost a nezkrotná energie mohutného o e dopl ovaly chv ní, které
ot ásalo jejím nitrem. P ikr ila se a p itiskla ke koni. Prodrala se ke i a
vyrazila s v trem o závod k silnici. Minula v z plný rozjásaných lidí a
Christu nechala daleko za sebou.
Musí se k nim dostat. Nem že ani jednoho z nich nechat zem ít. V
žádném p ípad se to nesmí stát kv li ní. Jist se jí jejich pošetilý úmysl
poda í rozmluvit.
eba by jim mohla p ipomenout, že zanedlouho možná budou mít
íležitost post ílet se v bitv .
Jesse nesmí zem ít. Ale Kiernan by nedokázala žít ani s v domím, že
zabil Anthonyho. Anthony ji miloval a byl ochotný za ni položit život.
Všechno to je její vina, protože mu nepov la pravdu. Po ád ho od sebe
odstrkovala, ale nikdy mu nevysv tlila, že ho nemiluje.
Spat ila stezku vedoucí do údolí a vydala se po ní. Nevšímala si p itom,
že se jí vlasy zamotávají do v tví okolních strom a ke . Let la kup edu.
Vtom zaslechla výst el.
Riley jej slyšel také. Vyd šen se zastavil, pak se vzepjal na zadních a
málem z stal stát v pozoru. Kiernan se ze všech sil snažila udržet v sedle.
„Ty jeden zbab lce!" vyk ikla zoufale a p itiskla se koni k šíji. „Koukej
se postavit na všechny ty i!"
Poslechl ji, ale pak se vzepjal znovu a Kiernan spadla na zem.
Dopadla do m kkého, ale do o í jí vyhrkly slzy. Musí se dostat k lesíku, z
hož zaslechla výst el. Jestli jí Riley ute e, Kiernan bude pykat. Otec se
kn rozzu í.
Bože, n kdo vyst elil!
Riley odb hl do k oví.
Vysko ila na nohy a rozb hla se za ním. P itom zaslechla dusot kopyt
icházející ze stezky. „Po kejte!" vyk ikla, ale jezdec ji bu neslyšel,
nebo jí nev noval pozornost. Nar stal v ní pocit zoufalství. Vyrazila za
kon m.
Ten se zastavil, aby se napásl trávy. Chytila ho za ot že, ale pokusil se jí
vytrhnout. Frkal a v tmav hn dých o ích m l divoký výraz. Vzr stající
strach jí však dodával sílu, takže se jí ho poda ilo zkrotit a znovu na n j
nasednout.
Vrátila se na stezku a let la jako st ela dál, dokud nedorazila k lesíku u
starého kostela. Pevn zatáhla za ot že.
kdo tam ležel na zemi a vedle n ho stáli dva muži. Vjednom
z nich poznala Daniela. Toho druhého sotva znala, ale m la za to,
že se jmenuje Aaron. A ten na zemi...
S výk ikem sesko ila z kon a rozb hla se blíž. Srdce se jí prudce
rozbušilo v hrudi. Byl to Jesse. Jestli je mrtvý, její sv t se ocitl v
troskách. Také cht la zem ít.
Daniel se na ni podíval. Když v jejích o ích spat il hr zu, povzbudiv se
na ni usmál. „Není to vážné zran ní," ekl rychle.
Padla na kolena. Nebyl to Jesse. Nikde ho nevid la. Na zemi ležel
Anthony Miller. Košili a jeden rukáv m l nasáklé krví. „Bože m j,"
vydechla.
Otev el laní o i, podíval se na ni a pokusil se usmát. „Kiernan." Pak o i
zase zav el.
„Anthony!" vyk ikla.
„Nic se ned je," uklid oval ji Daniel. „Jesse mu píchl dávku morfia."
„Cože?" zašeptala.
Daniel vstal, postavil ji na nohy a vzal za ramena. Poté ji odtáhl
od ran ného.
„Je v po ádku, Kiernan."
„Jesse také. Nechal Anthonyho st ílet jako prvního a pak hojen škrábl na
ruce. Na té, kterou st ílí. Anthony cht l pokra ovat, ale Jesse mu ekl, že
brzy si vál ení všichni užijeme až dost. Anthonyho to ale po ád
neuspokojovalo."
„A co se stalo potom?" vyk ikla Kiernan.
Daniel se zašklebil. „Po ádn jsem Anthonyho praštil do sanice. Upadl,
Jesse se podíval na jeho paži a dal mu injekci proti bolesti. Rekl nám, že
bude sta it, když mu ránu po ádn ovážeme. Anthony bude v po ádku."
„Ach," vydechla a znovu poklekla k Anthonymu. Byla rozhodnutá, že se o
pravdivosti Danielových slov sama ujistí. Roztrhla jeho bílou košili a
zjistila, že rána, od níž má nasáklé šaty, je již pe liv a ist ovázaná.
Vzhlédla k Danielovi. „Jesse ho tu ošet il?"
„Ano," odpov l Daniel. Pak ironicky dodal: „M j bratr je jeden z mála
lidí, kte í si na souboj p inesou rovnou i léka skou brašnu."
Pokoušel seji rozveselit, ale bez úsp chu. „Ošet il mu paži a dal mu
morfium?"
„Ano, potom, co jsem ho praštil. Necht l jsem, ale muselo to být, protože
jinak by se od Jessea nenechal ošet it. Bratr musel kulku dostat ven -
proto mu dal morfium."
„Ale pro ho tu Jesse takhle nechal? Pro ne..."
„Protože o Anthonyho se te musí postarat n kdo jiný. Aaron v bratr šel
pro v z. Vezme Anthonyho do Williamsburgu, kde se na n ho m že ješt
jednou podívat doktor."
Na chvíli se zarazil. „A protože Jesse odjíždí."
la pocit, jako by ji n kdo uhodil do obli eje a do hrudi. Stála bez hnutí
na míst a zírala na Daniela. „Odjíždí? Co tím chceš íct?"
„Zejede pry , Kiernan. Nevím, kdy se vrátí."
„Alejá tomu nerozumím."
„Vzdal jsem se svého postu, Kiernan. Už jsem svým nad ízeným poslal
dopis. Jesse se ale ni eho vzdát nechce. Rozhodl se." „To ne!"
V o ích ji za aly pálit slzy. Nemohla si však dovolit dát najevo lítost.
„Kde je?"
„Nejspíš doma."
Oto ila se a vysko ila na Rileyho. Pobídla ho podpatky ke cvalu. K
vyrazil kup edu a ítili se sm rem ke Cameron Hallu.
Dala se zkratkou p es erstv oseté pole a minula otroky sehnuté nad
ádkami. Cítila slunce na tvá i a vítr ve vlasech.
Když dorazila k zadnímu vchodu domu, k byl celý zp ný.
„Jessi!" vyk ikla a rozb hla se nahoru po schodech.
Ve dve ích do chodby narazila na ernocha Jiggera, který u Ca-
meronových sloužil jako majordomus.
„Kdeje kapitán Cameron, Jiggere?" zeptala se.
„Kterého máte na mysli, sle no Mackayová?" pravil zdvo ile.
„Doktora Camerona. Jessea."
„Ten už se sbalil, sle no Mackayová. Do domu se už nevrátí." Nejspíš
musela hroziv svraštit celý obli ej, protože Jigger rychle dodal: „Ale
možná ho ješt chytíte na h bitov , sle no Mackayová. Povídal, že se
chce rozlou it s n kolika blízkými."
Oto ila se na horním schodu a p ehlédla rozlehlý trávník, zahradu a
bitov.
Pod jedním z mohutných dub hned za tepanou kovovou branou ekal
Pegas.
Vid la, že Jesse stojí na h bitov . V ruce držel epici s pe ím a m l
sklon nou hlavu.
„Jessi!" vyk ikla a rozb hla se dol ze schod . Potom zamí ila p es
trávník. Srdce jí prudce bušilo až v hlav . B žela dál a p itom nahlas
vzlykala.
Zvedl hlavu a zvolna se usmál. Teskn , roztoužen a bolestn .
„Kiernan." Vítr k ní donesl mazlivý zvuk jejího jména.
„Jessi." Najednou se na míst zastavila. Každý z nich stál na jedné stran
plotu. Muselo jí být vid t na o ích, jaký strach prožívá.
„Ud lal jsem, co bylo v mých silách, Kiernan. Necht l jsem mu nijak
ublížit. Bez problém se z toho dostane." Pokr il rameny. „Nic jsem mu o
nás nepov l. Ale obávám se, že n co vycítil."
Trhan p ikývla. Te necht la slyšet nic o Anthonym. V la,
že se uzdraví.
„Nem žeš odjet, Jessi," ekla.
„Musím odjet." Jeho úsm v byl najednou ironický. „Nemám chu stav t
se proti všem svým p átel m a známým."
„Jessi!" vyk ikla bolestn . V jejím hlase zaznívaly obavy i veškerá její
láska.
Tiše se jí zeptal: „Políbíš m na rozlou enou?"
Opravdu odjížd l. Nastal rozhodující okamžik. Miloval sv j domov, ale
ne dost.
Miloval i ji. Také ne dost.
„Jestli odsud odjedeš, Jessi, budu t navždycky nenávid t."
Strnul. „Kdybych tu te z stal, Kiernan, nemohla bys m nikdy skute
milovat, protože bych nedokázal vystát sám sebe."
„Nenávidím t , Jessi Camerone. P ísahám, že t z celého srdce nenávidím.
A vždycky tebou budu opovrhovat. Žádný z tvých jižanských nep átel t
nebude nenávid t tolik jako já."
Dlouho ml el. Listy strom šum ly ve vánku, který p icházel od eky.
Zvedl hlavu a podíval se na vodní hladinu, stromy a pak na d m.
Naposledy pohlédl na hroby rodi .
Nato se oto il a vykrá el ze h bitova. Došel k dubu a vzal do ruky
Pegasovy ot že.
Potom se k ní vrátil a p itáhl ji k sob s takovou silou, že se neodvážila
odporovat. Jejich rty splynuly v žhavém polibku. Jesse se do ní celý vtiskl
jako vzpomínka, která nikdy nevybledne. Kratce ji p ipomn l veškerou
váše , kterou sdíleli.
Odjížd l. Vytrhla se a zabušila mu rukama do hrudi. Když promluvila,
hlas se jí t ásl. „Nenávidím t , Jessi Camerone. Jestli t ješt n kdy
uvidím tady na Jihu, sama na tebe vezmu pušku." Znovu zvedla ruku
vysoko do vzduchu, aby ho ude ila nebo alespo poškrábala, aby mu
ublížila jako on jí.
Zachytil její paži. „To je mi líto," zašeptal. Pozorn se na ni zadíval.
„Protože já t budu celý zbytek života milovat."
Pustil ji a odcházel. Pegase vedl za sebou.
Kiernan se najednou cítila slabá a svezla se na zem. Vtom za sebou
zaslechla tichý ženský výk ik a šust ní hedvábí. Uv domila si, že za nimi
išli Christa s Danielem.
„Sbohem, Jessi. Dávej na sebe pozor."
„Jsem doktor, Christo. Budu se snažit zachránit co nejvíc život ,"
odpov l Jesse.
Kiernan pevn zav ela o i. Vytryskly jí slzy. Zaslechla, jak Christa tiše
vzlyká.
Jesse p istoupil k bratrovi. Kiernan se kone oto ila. Jesse se doširoka
rozmáchl jednou rukou a ukázal na d m, eku, molo, pole, h bitov - a ji.
„Postarej se tu o všechno, Danieli."
„Dob e."
Brat i se pevn objali. Vid la Daniel v obli ej. Mra il se a bolestn svíral
rty, aby se nerozplakal. A jde Jesse k ertu. K ertu!
Jesse pustil bratra a ješt jednou se na ni podíval. „ Kiernan..."
Se sklon nou hlavou se odvrátila.
Zaslechla jeho kroky i to, jak zlehka vysko il na Pegase. Pak dusot kopyt,
když odjížd l.
Zvedla hlavu, ale p es slzy nic nevid la. „Nenávidím t , Jessi... Miluji t ,
Jessi," zašeptala.
Po chvíli k ní p išla Christa a pokusila se ji p im t, aby vstala. Kiernan
energicky zavrt la hlavou. Potom se p idal i Daniel, ale neslyšela, co íká.
„Prosím, nechte m ," požádala je oba.
la sice, že Daniel ji neopustí a vždycky bude nablízku, ale cítila se
osam lá. Na stromy se snesla tma. Byla zcela otup lá.
Zap ísáhla se však, že tak nez stane. P em že svou lásku k Jesseovi.
Bude ho nenávid t jako nep ítele.
A pokud se n kdy opravdu vrátí, vezme na n ho pušku.
Srdce jí krvácelo. Sed la ve vlhké, temné noci se sklon nou hlavou.
Zachvátila ji ukrutná bolest. Nebránila se jí. Pak jako by p estala cítit.
Zvedla se a zu iv p esv ovala sama sebe, že má víc síly než
on.
„Tak poj ," ekl jí Daniel. „Odvezu t dom ."
Podívala se na n ho a rozt esen si ot ela slzy z tvá í. „Jak m žeš být tak
klidný, Danieli? Je to zrádce. Stal se z n ho odporný Yankee."
Zvláštn se usmál. „Je to m j bratr." „A co když se potkáte na bojišti?"
„I tak to bude m j bratr!" vyjel Daniel prudce. Pak si povzdechl. „A m j
nep ítel. Kruci, Kiernan, mn se také v bec nelíbí, co ud lal. Ale chápu
to. Když je o n em rozhodnuto a neexistuje žádné neutrální území,
lov k musí bojovat za to, co je podle n ho správné. Když to neud lá,
nem že nikomu prosp t. Chápu ho a odpouštím mu to."
„Já ale ne," opá ila Kiernan chladn . „Nikdy mu to neodpustím." Ješt
jednou tiše dodala: „Nikdy."
Oto ila se k Danielovi zády a vyrazila k domu. Šel za ní.
„Kiernan, vezmu t ..."
„Díky, Danieli, ale nechci. Od nyn jška se o sebe budu starat sama."
Uhladila si rukou sukni, narovnala se v ramenou a krá ela pry . Kdosi
Rileyho uvázal ke kruhu u sloupu domu. Odvázala ho a nasedla na n j.
Podívala se na eku a pak na d m. Potom odjela. Hrdá, vzp ímená,
osam lá.
Když dorazila dom , otec na ni již ekal. Sed l na houpa ce z bílého
eva a sledoval cestu.
Strnula. Bude zu it, protože zavinila souboj mezi dv ma muži. Díky bohu,
že Jesse Anthonyho nezabil, ani vážn nezranil.
Když ji spat il, vstal a sešel dol ze schod . Nestihla ješt ani sesednout z
kon . Pozorn si prohlédl její znavený, uslzený obli ej a natáhl k ní ruce,
aby jí pomohl dol .
„Špatný den, d venko moje?"
„Ach, tatínku," zašeptala.
Podíval se jí do o í a uhladil vlasy. „Doslechl jsem se o tom, Kiernan.
Vím všechno."
Vedl ji nahoru po schodech a zavolal na služebnictvo, aby se n kdo
postaral o Rileyho. Posadil ji a jednou paží objal kolem ramen. Za chvilku
jí ke rt m tiskl skleni ku pití.
„Dej si trochu brandy," ekl.
Podívala se na n ho vlhkýma o ima. „Nesnášíš, když piji."
„Te to pot ebuješ. Dnes mám plno d vod zlobit se na tebe, d e. Ale
nehn vám se a ani by m nenapadlo t trestat, protože mám dojem, že jsi
už potrestaná dost."
Nejprve se napila jen trošku. Pak ješt jednou po ádn . Celá rozt esená
alkohol spolkla.
„S Jesseem jsi m l pravdu."
Chvilku se klidn houpal. „Mám Jessea Camerona rád. Vždycky jsem m l
a vždycky budu." „Já ho nenávidím." „Jist . Možnáje to tak nejlepší."
„Nechci ho už nikdy ani vid t."
John Mackay na to nic ne íkal. Dál klidn sed l, objímal ji a mírn se
pohupoval.
as ubíhal. Nakonec John promluvil.
„Uvidíme až asem, vi , Kiernan? Hodn mládenc nám navždy zmizí z
í. est je totiž krásná v c. Ale krev a smrt jsou v né. A jestli si jsem
ím na tomhle sv jistý, Kiernan, pak tím, že se chystá válka."
Houpa ka zavrzala a otec ši ji p itáhl blíže.
„Válka."
 13
Události se daly rychle do pohybu. Virginie 17. dubna vydala oficiální
rozhodnutí o odstoupení a b hem týdne do Richmondu p ijel
viceprezident Konfederace Alexander Stephens, aby dohodl vojenskou
spolupráci mezi Konfederací a Virginií. Stephens nazna il, že by se
Richmond mohl stát hlavním m stem Konfederace. Zástupci státu s ním
okamžit souhlasili.
V kv tnu vláda Konfederace zrušila své sídlo v Montgomery a
est hovala se do Richmondu. Vybrala si jej, protože se nacházel velice
blízko epicentra nastávajícího konfliktu. Washington, D. C. ležel pouhých
sto mil od nového srdce Konfederace.
John Mackay jako zap ísáhlý p ívrženec Konfederace sledoval d ní ve
svém domovském stát a vrt l hlavou. „D láme ch ybu," tvrdil dce i. „Dej
na má slova. Je to moc blízko. Severní armáda tu stovku mil snadno urazí
a dojde k hrozným jatkám. Na Severu už te vyk ikují: ,Na Richmond!'.
Nehodlají p ipustit, aby se tenhle m síc sešel Kongres Konfederace."
Kiernan, která ho poslouchala od stolu, se ho ce usmála. „Tatínku, já ale
slyšela, že jižanští chlapci Yankeeye b hem n kolika týdn roznesou na
kopytech. Jsem si jistá, že Richmondu nehrozí žádné nebezpe í."
Podíval se na ni zúženýma o ima. „Jsi jedna z nejhorliv jších povstalky
v kraji, jak vidím."
„To jist ," ubezpe ila ho. Pomalu p ejela prsty po sklenici. „Slyšela jsem
které Danielovy kamarády. P ipravují se na válku jako malí kluci.
Myslí si, že jsou v tší a siln jší a že Yankeeye jednoduše porazí a
všechno se tím vy eší."
John natáhl ruku p es st l a pohladil jí prsty. „Máme nejlepší jezdce a
st elce. A nejlepší vojev dce. Nem žeme prohrát."
Jeden z jejich nejlepších muž však odešel na Sever.
Zap ísáhla se, že na Jessea již nikdy nepomyslí. Dávno nastal ervenec a
Jesse byl dlouho pry . M síce po jeho odjezdu prožila Kiernan ve
znamení klidu ve svém domov . Bylo horké léto.
Kiernan bedliv sledovala d ní a p itom se vyhýbala Cameron Hallu.
lalo jí problémy kolem domu jenom projít. V noci zažívala muka.
Za ala Jessea doopravdy nenávid t za bolest, kterou jí zp sobil. Dokonce
se vyhýbala i Danielovi s Christou.
Sourozenci však byli jejími p áteli a nejbližšími sousedy zárove .
Nemohla p ed nimi po ád utíkat. Daniel, který m l hodnost kapitána
kavalerie, nedávno odešel do armády Konfederace. V d ležitém
železni ním uzlu v Manassasu se shromaž ovali vojáci a Daniel se k nim
idal.
Anthony za nimi m l brzy vyrazit. Armáda se teprve formovala a jeho
oddíl ješt ekal na západním území Virginie.
O tom, kde je Jesse, nem la nejmenší tušení.
Velmi pracn se snažila p esv it sama sebe, že ji nezajímá. N kdy
vlastn necítila v bec nic a byla za to vd ná. Válka se stále blížila.
Yankeeové obsadili Alexandrii, která se nacházela na b ehu eky Potomac
naproti Washingtonu. Unie tam m la velký po et zastánc a nikoho tedy
nep ekvapilo, když tam vpochodovaly její jednotky. Zde došlo k prvním
ztrátám na životech. Oblíbený mladý plukovník Ephraim Elmer Ellsworth
zpozoroval vlajku Konfederace nad hotelem Marshall. Vylezl proto na
st echu, aby ji strhl. Když krá el po schodech dol , zast elil ho majitel
hotelu. Toho pak zast elil jeden z Ellsworthových muž .
Kiernan bylo líto, že Unie ztratila vojáka. Podle toho, co se o n m
do etla, se jednalo o hezkého, zdvo ilého a št drého lov ka - a k tomu
velmi blízkého Lincolnova p ítele. Jeho t lo bylo vystaveno v Bílém
dom , než je poslali dom do New Yorku, kde m lo být poh beno.
Ellsworth se pro Yankeeye stal mu edníkem, stejn jako John Brown.
Lidé ho oplakávali a volali po krvavé odvet . Bylo to velice smutné.
Stejn smutná však byla i skute nost, že Robert E. Lee, který odmítl
nabídku Severu a p ijal post v armád Jihu, musel opustit sv j domov.
edstavovala si, jak všechno probírá se svou ženou.
Musel v t, že ho Seve ané nenechají žít v Arlington House. A tak
ztratil domov nejen on, ale i jeho rodina. Po místnostech, kde si hrá-valy
jeho d ti, te p echázeli nep átelé.
Anthony s Jesseem po sob možná st íleli kv li ní, ale rozhodn by k
tomu nedošlo, kdyby nehrozila válka. Kdyby té nebylo, vzala by si Jessea.
Nikdo by nemluvil o pohan né cti. Jesse by se nemusel rozlou it s
bratrem a opustit domov.
Nehodlala však marnit as myšlenkami na Jessea. M la by se strachovat o
Anthonyho.
Den po souboji se ho vypravila navštívit do Williamsburgu. M la ho
velice ráda, ale musela si p iznat, že k návšt ji p im l spíše pocit viny
než hluboká náklonnost.
Anthony ji ujiš oval, že mu nic není a že ze všeho nejvíc je poran na jeho
hrdost.
Znovu jí ekl, že ji miluje a že by o ni s radostí svedl stovky souboj .
Ochotn by kv li ní i zem el.
Zato Jesse, který ji také p esv oval o své lásce, ani nez stal doma, aby
bránil svou vlast. íkal, že jako doktor chce zachra ovat životy. To však
mohl docela dob e i na stran Jižan .
Z myšlenek na Jessea ji vytrhl Anthony otázkou: „Tak co, Kiernan?"
„Cože?"
„Vezmeš si m ted? Nebo o tom alespo budeš uvažovat? Vím, že brzy
odjedu do války, protože Virginie také odstoupila. Vyrazíme to t m
modrým kluk m nandat. Chci do bitvy jet se vzpomínkami na tvou lásku."
„Anthony, já ne..."
itiskl jí prst na rty. „Neodmítej m , prosím. Pov z mi, že o tom budeš
emýšlet. Dovol mi žít pro tu nad ji." Nedokázala ho odmítnout.
Te již proti sob nestáli pouze Jesse s Anthonym, ale i Jesse s Danielem.
Rodní brat i.
Tak to však ve válce chodilo. A ta byla na spadnutí, jak Kiernan pov l
otec. Mluvili o tom všichni. Jako by se na ni t šili. „Na Richmond!" Podle
otcových slov se Seve ané pevn rozhodli, že vzpouru rychle potla í. Na
obou stranách vládlo v
lastenecké cít ni.

* * *
Jednoho ervencového dne John Mackay rychle zvedl hlavu od novin,
které etl u stolu. Složil je a obrátil se na Kiernan: „Poslouchej."
Po cest se k domu blížila velká skupina jezdc na koních.
John okamžit vstal a šel ke dve ím. Kiernan ho následovala. Najednou se
ozval hlasitý pok ik, jímž si Jižané dávali znamení. Dusot kopyt se
nep estával blížit.
„Co je to?" zeptala se Kiernan.
„Vypadá to na oddíl voják ," odpov l s úšklebkem John. „Co d lá na
trávníku p ed mým domem, ovšem nevím." Vyšel na p ední zápraží s
Kiernan v patách.
Spat ili skupinu jižanských voják . Vyhlíželi p kn , i když p sobili
trochu neorganizovan a jejich kon neklidn p ešlapovali. M li na sob
nové šedohn dé uniformy. Nevypadaly, jako by je nechala vyrobit vláda.
Nejspíš je n kdo navrhl a pak s láskou vlastnoru ušil práv pro tento
oddíl. Na hlavách muž m sed ly jízdní epice, které byly stejné jako
epice yankeeovských kavalerist , ale v šedé barv . M ly na sob
kokardy z pe í a vojáci si je nasadili hluboko do ela.
Bylo jich asi dvacet p t. Bezstarostn podupávali po trávníku a bez
estání vesele pok ikovali.
„Co to má k ertu...," za al John Mackay. Od skupiny se však odtrhl jeden
jezdec a klusal k nim. Popostr il si epici vzad.
„Anthony," vydechla Kiernan.
Široce se na ni usmál. Velice mu to slušelo. Jeho rozjarené hn dé o i,
zlaté kudrny pod epicí s pe ím, p kn zast ižený knír a bradka vypadaly
úchvatn . Vznosn sed l na koni a líbezný úsm v, který jí v noval, ji
okouzlil jako nikdy p edtím. Nemilovala ho však a v la, že nikdy
nebude nikoho milovat s tak divokou a zoufalou vášní jako Jessea.
Když ho tam p ed sebou vid la v celé jeho kráse, po dlouhé dob se
vesele zasmála.
„Pane Mackayi!" zvolal Anthony a znovu se zazubil na Kiernan. „T ebaže
se vaše dcera nevhodn sm je tak p knému oddílu voják
Konfederace, p ijel jsem vás požádat o její ruku. Totiž p ijel jsem o ni
škemrat."
John Mackay zdvihl obo í. „Pokud n koho chceš žádat a škemrat, u m jsi
na špatné adrese, synu."
Anthony se usmál a sesko il z kon . Jeho spole níci zklidnili své kon a
im li je se adit se za ním.
Anthony p išel ke schodišti, na n mž stála Kiernan, a zastavil se s jednou
nohou na prvním schodu. Nap áhl k ní ruku. „Vyrážíme do Manassasu a
nejspíš tam p ijedeme pozd . Ale všichni tihle skv lí mládenci v dí, jak
po tob toužím. Samoz ejm jsem jim pov l, že n kdy býváš hrozn
bezcitná. ekl jsem jim, jak m celé roky odmítáš. Když jsem s tebou ale
mluvil naposledy, vlastn jsí mi ne ekla ,ne'. Takže jsme se rozhodli
trochu odbo it z trasy..."
„Trochu!" vyk ikla Kiernan. „Vždy jste až sem na poloostrov ujeli
dobrou stovku mil."
Znovu se usmál. „Ano. Takže by te od tebe bylo velmi hrubé, kdybys m
znovu odmítla."
Vystoupal nahoru po schodech a p itáhl ši ji k sob . „Nezbývá mi žádný
as, Kiernan. Ani s tebou nem žu strávit noc, nem žu t p es den n kam
vzít, ani k nám dom . Ale mám s sebou kn ze -otce Dowlinga z
Charlestonu. Pokud se dnes ve er rozhodneš stát mou ženou, slibuji, že se
k tob vrátím. A až tahle šarvátka skon í, pojedeme spolu, kamkoli budeš
chtít. Vyrazím do bitvy s tvým polibkem na rtech, a když budu v t, že
eká budoucnost s tebou, zcela jist si pojedu pro vít zství."
Kiernan na n ho chvíli zaražen hled la. Cítila se naprosto otup lá.
la by si ho vzít. Zná ho již dlouho a má ho velice ráda. A z stává mu
dost dlužná, protože ho celou dobu vlastn vodila za nos.
Anthonyho nemiluje, ale on ji miluje dost za oba, jak jí jednou pov l.
Vezmi si ho, vezmi, vezmi, íkala si v duchu. esta si d lat nad je, že se Jesse
jednou vrátí.
„Anthony," odpov l za ni její otec. „Práv jsi ud lal cosi ušlechtilého a
nesmírn romantického, ale možná bude nejlepší, když po káš, až..."
„Ano," vyhrkla najednou Kiernan.
„Cože?" zeptali se Anthony s Johnem jednohlasn . V tom okamžiku si
uv domila, že Anthony ve skute nosti ani nedoufal v úsp ch svého
požadavku. A otec ji až p íliš dob e znal.
ekla jsem ,ano'," odpov la.
„Kiernan," pravil John. „Je to trochu narychlo."
„Nesmysl, tatínku. Známe se dlouhá léta. Anthony se m celé roky ptá,
jestli si ho vezmu. A te odjíždí do války..." Zarazila se, protože vojáci
nadšen vyk ikovali a povzbuzovali ji.
„Mám takový dojem, že jste m p ehlasovali," zabru el John a podíval se
zp íma na Anthonyho. „Nech mne s dcerou na chvilku o samot ,
mláden e."
Vtáhl ji do domu a zav el dve e, aby je nikdo nerušil. Pak ji vzal
za ramena.
„Víš, co d láš, dcero?" „Vím, tatínku."
„Milovala jsi p ece Jessea Camerona."
Hled la mu do o í a ani p itom nehnula brvou. „Jessea Camerona
nenávidím," odtušila úse .
„Toho se práv bojím," ekl John. „Mezi láskou a nenávistí neexistuje
jasná hranice. Mladá dámo, nikdy jsem vás nenutil do žádného s atku,
abyste se mohla zamilovat a vdát dle své libosti."
„Kdybys m ale nutit cht l, byl bys mi vybral Anthonyho," p ipomn la
mu.
Tiše si povzdechl. „Ned lej to, Kiernan."
„Musím, tatínku."
„Ve všem se p íliš necháváš vést vášní, Kiernan. Jednáš neuvážen ."
„Prosím t , nevymlouvej mi to, tatínku. Odjíždí do války. Odbo il kv li
tomu z cesty a ujel desítky mil."
„A jakmile ekneš ,ano', zase odjede. Nebudu ti bránit, Kiernan, ale
nejd ív m chvíli poslouchej. Dnes ve er si ho vezmeš a on se jednou
vrátí. Staneš se jeho ženou a odejdeš s ním do jeho domu. V noci s ním
budeš sdílet lože a budeš se starat o jeho rodinu. Chápeš to?"
Ot ásla se. Vybavil se jí Cameron Hall. Vždycky snila o tom, že se stane
jeho paní.
„Ano," odpov la.
„Opravdu to chceš ud lat?" „Z celého srdce."
John si znovu tiše povzdechl a pak otev el dve e. Na prahu ekal v pozoru
Anthony. V nové uniform vypadal hezky a d stojn . Pouze jeho o i
prozrazovaly, že je velice nervózní.
„Zdá se, že má dcera je pevn rozhodnutá, Anthony. lov k celá léta
marn eká a pak tu najednou bude svatba, sotva jsme stihli dove et.
Ale oba to chcete. Takže poj te dovnit , pánové."
Ozvalo se hlasité zavýsknutí. Byl to Anthony, který si p itom strhl epici
z hlavy. Ob ma rukama chytil Kiernan a zvedl ji vysoko do vzduchu.
Podívala se z té výšky do jeho o í a m la radost.
Zárove ji však ovanul chlad.
„M li bychom se do toho hned dát, poru íku Millere," navrhl jeden z
muž . Do domu se najednou za ali trousit vojáci v šedých uniformách.
Anthony se na ni díval zbož ujícíma o ima.
„D kuji ti," ekl.
Pokusila se usmát, ale její rty se odmítly pohnout. Vážn na n ho hled la,
dokud ji otec nechytil za paži a nevtáhl zp t do domu. „Tak do toho,
Anthony."
Z ob adu si pamatovala jen velmi málo. Otec stál vedle ní a podal její
ruku Anthonymu. Kapitán Dowling, otec Dowling z Charlestonu, od íkal
všechna p edepsaná slova a Anthonyho lidé za nimi stáli jako sv dci.
John Mackay vytáhl z jedné vázy kyti ku narcis a str il ji dce i do ruky.
Nervózn je svírala, když naslouchala kazatelovým slov m. Anthony ji
musel pobídnout, aby opakovala manželský slib. U inila tak pevným
hlasem, i když ani po ádn nev la, co íká.
Pak všichni za ali radostn výskat a otcova hospodyn Jubilea, která pro
Kiernan byla druhou matkou, se rozplakala. Otec Dowling pak vyzval
ženicha, aby políbil nev stu a Anthony ji objal.
A políbil.
V tu chvíli pochopila, že ud lala velkou chybu. Jeho polibek byl
láskyplný, n žný a zdrženlivý.
Nic víc. Necítila v n m touhu ani hore nou váše . P i takovém polibku se
nezachv la zem, ani ji nezalilo teplo. Nijak se jí nedotkl. Nebyl horký,
vlhký, nestoudný a...
Nebyl to Jesse v polibek.
V o ích ji pálily slzy. P inutila se obejmout Anthonyho kolem krku a také
ho políbit. Snažila se mu dát alespo trochu lásky.
Vojáci dál provolávali slávu a dupali po místnosti. Zaslechla, jak n kdo
otev el láhev šampa ského.
Odtrhla ústa od jeho rt a p im la se mu podívat do o í. V bec sv j in
nepromýšlela. Nemiluje ho.
Zap ísáhla se však, že mu bude dobrou manželkou a postará se o jeho
bratra a sestru. Zatímco on bude vál it, ona dohlédne na d m a pokusí se
proniknout do taj jeho podnikání. Bude se chovat vzorn . Tím se pokusí
vynahradit skute nost, že až do smrti nep estane milovat jiného muže.
Anthony se to však nikdy nesmí dozv t.
„Miluji t , Kiernan. Kdybych m l dnes zem ít, zem u š astný s v domím,
že m máš také ráda."
inutila se k úsm vu. Otec jim ob ma p inesl šampa ské a pot ásl si s
Anthonym rukou na znamení, že ho p ijímá do rodiny jako svého zet .
Všichni Anthonyho muži se pak se adili a každý ji políbil na tvá . Vypili
otcovu zásobu dob e chlazeného šampa ského, které uchovával ve sklep ,
a Jubilee se poda ilo sehnat dostatek kolá , chleba a uzeného masa, aby
mohli uspo ádat n co jako svatební hostinu.
Celé to ub hlo velice rychle. Pak jeden nervózní vojín spole nosti
ipomn l, že je as odjet. Muži postupn opoušt li d m, až zbyl pouze
Anthony. Stál s Kiernan v hale a držel ji za ruce.
„U inila jsi ze mne nejš astn jšího muže na zemi," ekl jí. Znovu ši ji k
sob p itiskl a políbil ji. Ze všech sil se snažila jeho city op tovat a
zaplašit slzy, které se jí draly do o í.
„Dávej na sebe pozor, Anthony."
„Budu. Vrátím se, jakmile to p jde. Bože, Kiernan, d kuji ti. Velmi t
miluji."
Naposledy ji políbil a pak ji pustil. Podíval se p es její hlavu na Johna
Mackaye a d koval mu o ima.
„Dohlédn te mi na ni."
Vycítila, že se otec usmívá. „To jsem d lal celá léta, mladý muži.
Myslím, že to ješt chvilku vydržím."
Pak Anthony zmizel.
Otec k ní zezadu p istoupil a položil jí ruku na rameno. Spole
sledovali, jak Anthony se svým oddílem odjíždí. Kiernan všichni
ipadali krásní. Mladí a noblesní v nových uniformách, vynikající jezdci.
Bože, ochra uj je všechny, pomyslela si.
„Tak co, paní Millerová?" zeptal se otec a oto il ši ji tvá í k sob . Zvedla
bradu. Nejradši by se rozplakala, ale v la, že se musí usmívat.
„Jsem š astná, tatínku, p ísahám. A budu na n ho hodná, to ti slibuji."
Zvedl obo í. „V tšina muž nechce, aby na n jejich ženy byly hodné,
Kiernan. Cht jí, aby je milovaly."
Rychle sklonila hlavu. „Mám ho velmi ráda, tatínku." Pak k n mu zvedla
i. „Dnes mu to velice slušelo, vid? Byl elegantní a choval se vybran ."
„P esn tak."
S tím John Mackay naprosto souhlasil. Na Anthonym nebylo nic špatného.
Jeho ze se mu zamlouval.
Jenomže elegance a vybrané chování neznamenaly všechno. Skute ná
hodnota lov ka spo ívala uvnit . T ebaže se od sebe lidé navenek p íliš
nelišili, každý byl výjime ný svými vlastnostmi a ty byly d ležité.
John Mackay chápal lépe než jeho dcera, že po ád miluje Jessea
Camerona. On sám ho m l také rád. Bylo na n m cosi mimo ádného a
jakýmsi neoby ejným zp sobem se s Kiernan dopl ovali.
Jesse se však p idal k nep átelské armád a pro Kiernan bylo nejlepší na
ho zapomenout.
John si ironicky pomyslel, že za ala na správném míst . Vdala se. Te je
í zákonitou manželkou a musí k n mu z stat navždy p ipoutaná.
Doufal, že to chápe.
„Jsem unavená. Jdu si lehnout," pov la mu. Pozorn se jí zadíval do
í, pak p ikývl a políbil ji na tvá . Zá iv se na n ho usmála a odb hla.

* * *
Když však pozd ji procházel kolem dve í její ložnice, zaslechl, jak tiše
vzlyká. To není dobré znamení u novomanželky, která je vdaná necelé ty i
hodiny, pomyslel si. Pak si povzdechl. Anthony Miller je dobrý lov k.
Bude na Kiernan hodný. Budou spolu dob e vycházet. Tak to ostatn
funguje u v tšin y manželských pár .
John s ní hluboce soucítil. Byla jeho jediným dít tem a on ji z celého
srdce miloval. Modlil se, aby byla š astná. Až se k ní Anthony vrátí a
za nou spolu žít, až se jí kolem nohou budou batolit d ti, t eba pak najde
št stí, které jako by se jí zatím vyhýbalo.

Vše se však m lo vyvíjet jinak. O to se postaraly události v Manassasu.

Jesse pracoval v polní nemocnici u Bull Runu a ruce m l až po lokty v
krvi. Ran ných, umírajících a mrtvých p ibývalo s d sivou rychlostí.
Práv se snažil vytáhnout kulku z ramene jednoho d lost elce, když se
najednou ozval povel k evakuaci.
Kulka nešla ven. Jesse za al zuby a pokra oval v práci, t ebaže kolem
vybuchovaly granáty.
„Kapitáne Camerone! Vy jste m neslyšel?" zeptal se ho mladý seržant.
„Ale slyšel. Abys v l, chlap e, když má n kdo kulku v rameni, nejd ív
ji vyndám a teprve pak se sbalím a vezmu nohy na ramena, jasné?" Zvedl
hlavu a pokynul svým sanitá m. „Odneste zbytek ran ných a naložte je
na vozy. Rychle!"
Na chvilku ustal v práci a pak se do ní znovu zabral. Nedaleko vybuchl
další granát. Drásalo mu to nervy, ale vydržel. Slyšel, jak kolem pobíhají
vojáci.
Zahájili u Bull Runu ofenzívu. Velitelé sice radili Lincolnovi, aby byl
trp livý, ale Seve ané volali po inech. Zaúto ili úsp šn . Lincoln
nakázal, že vojsko má pokra ovat vp ed. Velení sv il brigádnímu
generálu Irwinu McDowellovi.
Akce však od po átku neprobíhala p íliš hladce. Jesse v oddíl vyrazil
šestnáctého ervence. McDowellova armáda ítala p tat icet tisíc
muž .
Následující dva dny se však táhly ve znamení zmatk a velmi pomalého
postupu vp ed. Dostali se do virginského m sta Centreville ležícího p ímo
severovýchodn od ky Bull Run.
Za ní však na n ekal jižanský generál Beauregard s dvaadvaceti tisíci
voják odhodlaných bránit d ležitou železni ní k ižovatku v Manassasu.
Když dorazili na místo, McDowell vydal povel k pr zkumu. Ten vyústil v
šarvátku s dv ma jižanskými oddíly u Blackburn-ského brodu.
Výsledkem byly další dva dny zdržení. Nakonec se však dvanáct tisíc
muž p ece jenom pohnulo z místa.
Jesseovi se McDowell v plán zdál dobrý. Potíž byla v tom, že jeho oddíl
l do armády daleko. Sestával z nevycvi ených a nezkušených
dobrovolník . Nyní bylo zcela z ejmé, že Jižany n kdo varoval.
Beauregardovi p isp chaly na pomoc posily ze západu.
hem dopoledne se bitva priostrila. Jesse se od ran ných dozv l, že
velení na obou stranách vyslalo svým umdlévajícím muž m posily.
Jeden z Jesseových sanitám jménem Gordon Gray, který v armád sloužil
již léta, svému nad ízenému smutn vysv tlil, že Jižan m dodává na síle
ítomnost jejich velitel . „Vedli je plukovník Bartow s generálem Leem.
Jižané jsou ale stejní zelená i jako naši. A pak se na kopci objevil se
svými lidmi brigádní generál Jackson. Generál Lee se pokusil shromáždit
své vojáky a za al k et: podívejte, támhle stojí Jackson jako kamenná
hráz. Shlukn te se kolem Virgi an '." Sklesle pot ásl hlavou. „A oni ho
poslechli. Zahnali naše vojáky na út k. Od té chvíle se stahujeme."
Seve ané se p eskupili a zb silá ež pokra ovala. Do polní nemocnice se
nep estávali trousit ran ní. Zdálo se, že nastal obávaný protiúder.
Kolem vybuchoval jeden granát za druhým.
Jesse vytáhl kulku z vojákova ramene a rychle mu za al ránu ovazovat.
Voják otev el o i zakalené bolestí a opiátem a podíval se na Jessea.
„Budu žít?" zeptal se.
„Možná do stalet," odpov l Jesse.
Muž se usmál. Kaprál Gordon Gray mu pomohl na v z, kde ekalo
kolik dalších ran ných. V z se pohnul a t sn ujel p ed granátem, který
vybuchl nedaleko.
Gordon zapomn l na vojenskou etiketu. „Ho sebou, Jessi," pobídl
doktora.
Jesse rychle zav el svou brašnu a na ídil voják m, aby se snažili z
nemocnice zachránit co nejvíc. Rychle zabalili l žka, obvazy a ná iní a
hodili vše na další v z, k n muž byl uvázán i Jesse v k . Jako ost ílený
vále ný o , který zažil mnohé poty ky na západ , poslušn ekal na pána.
Jesse na n j nasedl a rozjel se za vozem.
Za okamžik prchal spolu s ostatními.
Byl to skute ný ústup. Vojáci horempádem utíkali. N kte í p itom
nazda h st íleli.
ed nimi se kolébaly povozy p ihlouplých civilist , kte í vyrazili z
Washingtonu, aby se podívali, jak jižanští povstalci dostanou na frak.
A místo toho zjistili, že Jižané se tak snadno porazit nenechají.
Jesse v bec nep edpokládal, že se konflikt rychle vy eší. Na to až p íliš
dob e znal mnohé z muž , kte í bojovali na stran Jihu.
Když spat il p evrácený povoz, za al zuby. „Zastavte!" zavolal na ko ího
na voze. Sesko il z Pegase a sp chal k povozu. Pod jedním z rozlomených
kol ležel uv zn ný civilista. „Gordone! Poj te sem rychle a pomozte mi."
Vytáhli muže z trosek. Jesse jist v l, že má zlomenou nohu, ale v tu
chvíli pro n ho nemohl nic ud lat. Ran ný našt stí upadl do bezv domí,
sotva ho vyprostili. Na zpáte ní cest do Washingtonu tedy nemohl cítit
bolest.
Jesse byl p esv ený, že muž si již nikdy nevyjede sledovat jen tak pro
zábavu n jakou bitvu.
li za sebou velice ponurý den. Zav el o i a myslel na všechny
ran né, kte í prošli jeho rukama.
Když si vzpomn l na ty, kte í zem eli ješt d íve, než je sta il
prohlédnout, ot ásl se. Na bitevním poli jich z staly stovky. Všichni si
áli válku.
Pegas se najednou bez Jesseova pobídnutí zastavil, protože se p estal
pohybovat i v z.
Narazili na jiný povoz s ran nými. Jeho vozka volal: „Kapitáne
Camerone! P ed námi je další nemocnice. Je mimo dost el a tamního
doktora zabil granát. Myslíte, že byste mohl obvázat pár chlapc , kte í
nejspíš sami nedojdou dom ?"
Jesse p ikývl. „P ineste mi brašnu, kaprále," na ídil pod ízenému.
Vešel do stanu, který sloužil jako nemocnice, a zdrcen se díval na
vyd šené a špinavé obli eje muž , kte í byli schopní sed t nebo stát. Ješt
smutn jší byl pohled na ty, kte í v bezv domí leželi na zemi nebo na
kolika málo postelích. M li na sob r znorodé oble ení, protože velení
se zatím nestihlo dohodnout na jednotné podob uniformy.
istoupil k l žku, na n mž byl muž zakrytý prost radlem.
„Moment," zastavil ho jeden z voják . „Tohle jsou Jižané. N kdo je sem
inesl omylem. Myslím, že pat í k jízd . Jak byli zaprášení, vypadali
jako naši. Pro ši je nenecháte naposled?"
Jesseovi se prudce rozbušilo srdce. Jižanská kavalerie. Mezi ran nými
mohli být muži, které znal.
Ale vždy existují i stovky jižanských jezdc , které v život nevid l.
Podíval se k prot jší st stanu na své dva sanitá e, kte í se ze všech sil
snažili do všeobecného chaosu vnést trochu po ádku a pokoušeli se utišit
ran né, jak jen mohli.
„Dove te m k t m, kte í akutn pot ebují pomoc, a na uniformy
nehle te. Prost mi ukažte nejvážn ji ran né."
„Te se budete zabývat Jižany...," za al voják roz ilen .
„P esn tak, vojíne. Jsem tady, abych zachra oval životy a ne abych se
vyptával, kdo je kdo. Rozumíte?"
Nedostalo se mu žádné odpov di. Jeden ze sanitáru rychle postoupil
kup edu. Jesse za al prohlížet ležící muže. Ot áslo jím, kolik z nich již je
po smrti. Stan skýtal p íšernou podívanou. N kte í mrtví m li rozpáraná
icha, jiným chyb ly o i. Ran ní m li tak polámané kon etiny, že
jediným možným ešením byla amputace. V tu chvíli je však pouze
provizorn ošet il, protože nem l as ud lat víc. Ovázal je tak, aby se
dokázali dopravit do Washingtonu.
Oto il se a spat il, jak sanitá p etahuje p es jednoho Jižana prost radlo.
Srdce mu posko ilo. Ze všech sil se snažil z stat klidný, ale neda ilo se
mu to.
Ten kavalerista mohl být jeho bratr.
„Je mrtvý, kapitáne," pravil sanitá . „V te mi. Celý den je sbírám."
Jesse mu nev noval pozornost.
S hrozivou p edtuchou p istoupil k zahalenému t lu. Ud lalo se mu
nevolno. Bože, jen a to není Daniel.
Odhrnul prost radlo a s hr zou se zhluboka nadechl. Mrtvý muž nebyl
Daniel. Byl to Anthony Miller.
Armáda Konfederace se mohla pyšnit vít zstvím u Bull Runu. Seve ané se
rozutekli jako skute ná parta zelená .
Na obou stranách však došlo k obrovským ztrátám. Jeden vále ný
dopisovatel, s nímž se Jesse setkal krátce poté, co dokon il ošet ování
ran ných, mu pov l, že podle jeho odhadu Sever p išel zhruba o p t set
muž a možná dvanáct set jich bylo zran no. Po ítalo se to t žce a ve
všeobecném zmatku se situace nejspíš nem la zm nit. Kolem dvanácti set
voják bylo nezv stných, ale nikdo netušil, kolik z nich skute padlo v
boji a kolik prost dezertovalo, když zjistili, že válka nebude znamenat
pouze slavné vít zství.
Noviná vyjád il p esv ení, že Jih také utrp l ztráty. Asi ty i sta
padlých a patnáct set ran ných, ale mnohem mén „nezv stných". Jesse se
ho vyptal, na co jen mohl, aby se dozv l co nejvíc informací o
jižanských jednotkách. O bratrovi nic nezjistil, ale dopisovatel znal
koho, kdo tvrdil, že Jeb Stuart si jako velitel jízdy vede obdivuhodn a
dalo by se s ním vyjednávat o p ím í.
Jesse nežádal žádného nad ízeného o svolení. V nastalém zmatku nehodlal
podstoupit celou zdlouhavou proceduru, aby dostal povolení promluvit se
Stuartem, z kterého se stal nep átelský velitel. Místo toho do vále né
zóny vyslal vojína Gibbse s bílým praporem a vzkazem. Chvíli to trvalo,
ale nakonec se mu poda ilo ke Stuartovi dostat a dohodnout s ním
sch zku.
Jesse se se starým kamarádem ze školy setkal na h ebenu, kde bojovalo
levé k ídlo jeho armády.
Zem byla posetá mrtvými t ly. D la a kulky poplenily stromy a trávu v
okolí. Stuart, který byl vynikajícím jezdcem, beze strachu a zcela
samoz ejm p iklusal. Jesse p ijel rozvážn jším tempem, protože m l k
sedlu zezadu p ipevn ná nosítka s t lem Anthonyho Millera.
Vojáci ze dvou znep átelených stran se setkali. Jeb na n ho vážn kývl.
„Tohle je velice smutná p íležitost, Jessi, ale jsem rád, že t vidím
živého."
„Já tebe také," p itakal Jesse. „A Daniel..."
„Oddílu, ve kterém slouží tv j bratr, jsem velel já. Daniel je v po ádku.
Utržil pouze škrábnutí." „Díky," odpov l Jesse. „Nem žeme mluvit
dlouho," pravil Jeb.
„Já vím," opá il Jesse. „Ale mezi našimi ran nými a mrtvými jsem objevil
koho, kdo byl kdysi mým p ítelem, Jebe. íkal jsem si, že bys mohl
jeho t lo vrátit jeho otci, aby ho poh bil."
Jeb svraštil obo í a podíval se na nosítka. Sesko il z kon , p istoupil k
mu a nadzvedl prost radlo.
Pohlédl na Jessea. „Kristepane," zabru el. „Nem žu ho odvézt otci.
Andrew Miller sloužil pod Johnstonem. Na za átku bitvy ho také zabili,
nedaleko odsud."
Jesseovi vyschlo v hrdle. Otec se synem v jediném dni? Poz stalí budou
muset poh bít hned dv t la. Z Millerovy rodiny te zbyli jen Anthonyho
mladší bratr se sestrou.
„Dobrý bože," vypravil ze sebe Jeb. „Te je budu muset oba p edat jeho
žen ."
„Žen ?" zeptal se Jesse zkoprn le.
Jeb se na n ho podíval. „Ty o tom nevíš? Anthony si vzal Kiernan
Mackayovoú."
„O tom opravdu nic nevím," opá il Jesse. V t le ho bodaly stovky
horkých jehel. Nakonec si ho tedy vzala. Nemilovala ho, ale vdala se za
ho.
Já žárlím, uv domil si ohromen Jesse. Jak jen m žu závid t mrtvému ?
Jeb se na n ho znovu podíval. „Jsi hodný, žes ho sem p ivezl, Jessi.
Postarám se, aby v po ádku dorazil dom a aby se Kiernan dozv la, žes
mi ho p edal práv ty."
Jesse zavrt l hlavou. „O mn se nezmi uj, prosím t . Ale pozdravuj ode
mne Daniela."
Jeb se pomalu, k iv usmál. Um l si p edstavit, v jaké situaci se Jesse
nachází. Jeb v tchán sloužil jako plukovník v armád Severu a te na
po átku války ho jist ekalo rychlé povýšení.
Jeb chápal, jaké to je, když má lov k rozd lenou rodinu. „Ur it budu."
Jesse sesko il z kon a uvolnil nosítka. „Opatruj se, Jebe." „Ty také,
Jessi."
Jesse se vyšvihl na kon a vyrazil po krví zbrocené stezce. Ješt nikdy mu
nebylo tak t žko u srdce. Nevrátil t lo p ítele z d tství. Vrátil manželce
lo jejího muže. Tou manželkou byla Kiernan.
 14
O týden pozd ji Kiernan stála na nádraží v Harpers Ferry a nemohla se
vzpamatovat z toho, co se p ihodilo. Byla od hlavy k pat oble ená v
erném, protože se z ní stala vdova. Stále nemohla uv it, že Anthony
nežije.
Zprávu o jeho smrti jí p ivezl Daniel.
Zpo átku byla p íliš šokovaná, než aby dokázala skute pochopit, co se
stalo. Od ve era, kdy se s ní Anthony oženil a odjel, se d sila jeho
íjezdu. M la strach z toho, že vedle n ho bude ležet v posteli, a byla si
jistá, že mu nebude schopná nikdy dát to, co tak ochotn v novala
Jesseovi.
A te ...
Když je zpráva zastihla, John Mackay ji nechal o samot . Sám oplakával
Anthonyho otce. Andrew byl nejen jedním z jeho nejlepších p átel, ale
zárove i obchodním partnerem.
„Ve svém v ku nem l do žádné války chodit," pravil John a pot ásl
itom hlavou. Uv domil si však, že dcera ho nevnímá. Otup le ml ela.
Bylo léto. S t ly se muselo n co ud lat, i když je Daniel nechal uložit do
kných mahagonových rakví. Museli je co nejd íve poh bít.
Druhého dne se u Mackayových objevil právník Millerových a objasnil
Johnovi situaci.
John Mackay si pak k sob vzal Kiernan a pokusil se vše vysv tlit jí.
Andrew s Anthonym jsou po smrti a d dici Montemartu se stali mladý
Jacob Miller se sestrou Patricií. Protože Anthony se vždy za všech
okolností choval jako gentleman, p ed odjezdem do bitvy upravil svou
záv . Kiernan po n m zd dila p knou ástku ve zlat
a podíl na továrn na zbran . Díky tomu te byla obchodní partnerkou
svého otce.
Zárove se stala poru nicí obou Millerových d tí.
Bezradn zírala na otce. „Rozumíš mi, Kiernan? Musíš se o n postarat a
chránit jejich domov. Máš jejich životy ve svých rukou."
Neodpovídala, a tak si povzdechl. „P inejhorším je m žeme nechat
ivézt sem. To, že všechny ztratili, pro n bude hodn t žké. Když je
navíc krut vytrhneme z domova, ješt se to zhorší. Pokud je toho na tebe
ale moc..."
„V žádném p ípad ," ohradila se a okamžit vstala. Cítila se strašliv
provinile. Vzala si Anthonyho, i když ho nemilovala. A on je te mrtvý.
la by se tedy alespo postarat o jeho rodinu. To jí nep ipadalo nijak
složité. D ti dob e znala a m la je ráda. Pom rn slušn se orientovala i v
Millerové pe liv vedené domácnosti.
Musela však odjet daleko od domova. Následujícího rána se oblékla do
erného a byla p ipravená i s ob ma rakvemi odcestovat do Harpers Ferry
a na Montemarte. John Mackay cht l jet s ní, ale Kiernan trvala na tom,
že všechno zvládne sama. Poslali telegram Thomasovi a Lacey
Donahueovým, aby vzali d ti a vyzvedli ji na nádraží. Byla p esv ená,
že všechno zvládne.
A tak se vrátila do Harpers Ferry necelý rok a p l poté, co se John Brown
pokusil obsadit muni ní sklad.
Když te stála na nádraží celá v erném, povšimla si, že se m sto velice
zm nilo. P sobilo prázdn . V ulicích vládlo tíživé ticho a byl v nich
slyšet pouze šepot v tru.
Dolehl k ní klapot ko ských kopyt a rachocení kol ko áru, z n hož
posléze vystoupil Thomas Donahue a sp chal k ní po nástupišti.
„Kiernan!"
Thomas byl statný a laskavý lov k. V eleji objal.
Vší silou se k n mu p itiskla a pak se na n ho podívala rozší enýma
ima. „Co se tu p ihodilo, Thomasi?" zeptala se.
„Pojedeme k nám a tam to probereme," odpov l a naložil její zavazadla
na v z.
Pak požádali p ednostu stanice, aby ob rakve nechal p evézt k
episkopálnímu kostelu. Ráno se m la konat bohoslužba.
Thomas mlaskl na kon a v z se rozjel kjejich domu. Na schodech ekala
Lacey. V ele Kiernan objala. „Cht la jsem d ti p ivézt sem, ale pak jsem
si ekla, že bude lepší, když je necháme doma. Dej si trochu aje a s
Thomasem pak pojedete za nimi. Oba jsou samoz ejm v po ádku, ale
stali s Janey na Montemartu. Stará se o n celý život, takže nebylo
nutné na tom n co m nit. Všichni se mají dob e, ale bojí se o tebe. Bože,
Kiernan." Do o í jí vstoupily slzy. „Jsem tak ráda, žes p ijela."
Znovu ji objala. Kiernan pak z stala u krbu s Thomasem, zatímco Lacey
šla do kuchyn p ipravit aj.
„Co se tu p ihodilo?" zeptala se ho. „Celé m sto vypadá tak opušt ."
Thomas potáhl z dýmky a zahled l se do ohn . „Bylo to tu dost zlé."
Pokr il rameny a zamyšlen se zamra il. „Jak to bylo... O odstoupení se
hlasovalo v dubnu. Telegrafistu tu d lal Jižan a muni ní sklad hlídali
Yankeeové. Nepamatuji si p esn , co se vlastn stalo, protože se všechno
hrozn rychle m ní. Osmnáctého sem vpochodovaly jižanské jednotky.
Než Yankeeové odtáhli, zni ili ve skladu, co mohli. Jeden místní lov k,
Donovan se jmenuje, vzal mušketu a šel tam hlídat, a když sem vtrhli
Jižané, málem ho chudáka zlyn ovali za to, že podporuje Sever.
Bylo to tu velmi t žké, Kiernan, protože se místní rozd lili. N kte í stáli
za starou vládou, jiní za novou. A k tomu jižanští vojáci ve m st .
tšinou mladí zelená i, kte í si p ipadali ohromn d ležití. Všichni byli
z Virginie a doslechl jsem se, že jen díky jejich výjime né toleranci z stal
Donovan naživu. Kdyby pocházeli odn kud ze Zálivu, m l by to dávno za
sebou. Harpers Feny leží mezi dv ma mlýnskými kameny, to ti povídám.
Jižané tu z stali n kolik m síc . P ijel sem Jeb Stuart, aby dal dohromady
jízdní oddíl. Zastavil se tu s ním i jeden z tvých p átel, mladý Daniel
Cameron. Choval se velice slušn , ale povím ti, Kiernan, i když vojáci
jsou naši chlapci, m stu nic dobrého nep inesli. Nafoukaní domobranci
museli pry a p ijel sem p íjemný chlapík, plukovník Jackson, jak se mu
íká ,kamenná hráz'. Te je z n ho generál, za zásluhy u Bull Runu.
Situace se pak zlepšila, ale zkazily se tím vztahy ve m st . Najednou se
ze všech stali vyzveda i, nebo se to o nich alespo povídalo. Od té doby
kvete erný obchod
a podobn . Když jsou tu vojáci, tak... No, za alo se tu da it ženám leh ích
mrav ."
„Vypadá to, jako by všichni opustili m sto," zabru ela Kiernan. „N jací
lidé tu ješt z stali, i když jich není moc. Všechno se zm nilo k horšímu.
Obden se tu ozývalo: ,Yankeeové!'. A jednoho dne se strhlo krupobití -
ano, slyšíš dob e, krupobití. Všichni vojáci vypochodovali z m sta, aby se
utkali s domn lým nep ítelem. Vrátili se celí zmrzlí a promoklí. Zbrusu
nové uniformy m li úpln zni ené. Nechali rozebrat stroje ve zbrojovkách
a poslali je do Fayettesvillu v Jižní Karolín . Z Millerovy továrny také, i
když za ty alespo naše armáda zaplatila. Peníze vzal pod ochranu
rodinný právník, který se o n dob e postaral. Stále ti pat í ást továrny,
kterou jsme s tvým tatínkem a Andrewem asi p ed rokem založili dole v
údolí. O tom si promluvíme pozd ji."
Odml el se. Najednou vypadal sta e. Kiernan ho pobídla: „A co se stalo
potom?"
„Hned ti to povím. Jackson odjel a velení p evzal generál Joe Johnston.
trnáctého ervna za ali Jižané vyhazovat ásti m sta do vzduchu. Zni ili
železni ní most a budovy muni ního skladu a pak odtáhli údolím pry . Na
konci m síce p ijely oddíly z Mississippi a Marylandu a rozbo ily zbytky
mostu. tvrtého ervence tu nastala p kná mela. Yankeeové tvrdili, že
vyhráli. To samé íkali i Jižané. Za soumraku ale Yankeeové za ali pálit
od Marylandské vyso iny za ekou a zabili jednoho civilistu. Pak se
všechno zhoršilo. Jejich generál Patterson pronásledoval Johnstonovy
vojáky, ale ti mu unikli a dorazili k Bull Runu, kde se p idali k
Beauregardovi. Patterson se stáhl do Harpers Ferry. Povím ti, Kiernan, že
srdnatost, kterou Yankeeové postrádají na bitevním poli, jim nijak
nechybí, když jde o rabování. Úpln m sto vybílili. Ukradli všechno, co
nebylo p ibité. Slyšel jsem dokonce, že odnesli i náhrobek z meto-
distického h bitova." Zarazil se a zvolna vydechl. „Te odtáhli. Po horách
se ješt potuluje n kolik ostrost elc a po m st pobíhá pár Jižan a pálí
na n . To, co se tu d lo, nám hodn ublížilo. N kdy si íkám, že jsme
utržili smrtelnou ránu."
Kiernan vstala, jednou paží ho objala a položila hlavu na jeho rameno. „Je
mi to velice líto, Thomasi."
Roztržit ji pohladil po ruce. „Mn je líto, co se p ihodilo tob , Kiernan.
Tak rychle ses vdala a stejn rychlejší ovdov la. Anthony byl vynikající
mládenec."
„Já vím," pravila Kiernan.
„Už se to nese," volala Lacey, která p isp chala z kuchyn . Omluvn se
na Kiernan usmála: „Není to nic moc, ale nic lepšího tu nemám. Zbylo
nám trochu dobrého studeného ku ecího masa, Kiernan. Yankeeové si
odnesli skoro všechnu dr bež ve m st , ale když se Janey od Thomase
dozv la, že p ijedeš, poslala nám ku e. Chce ti dát najevo, jak je
astná, že s nimi budeš žít."
Kiernan napadlo, že to je celá Janey. Vzpomn la si, že Anthony otrokyni
ve své záv ti osvobodil, ale že je ješt pot eba vy ídit n jaké formality. V
duchu p ísahala, že se do toho co nejd íve pustí. Pocítila náhlý chlad.
la p ed sebou tolik povinností...
ekal na ni d m v horách. Anthony jej velice miloval. Byl starobylý,
stejn jako Cameron Hall, krásný a majestátní. Postavili jej tém p ed sto
lety. Te náležel Jacobovi. Dvanáctiletému chlapci.
Musela se o d dictví postarat. Dlužila to Anthonymu. Krom domu a
Jacoba tu byla ješt Patricie a také podnik na výrobu st elných zbraní.
Najednou se cítila nesmírn unavená. Nev la, jestli všechno zvládne.
Ale zvládneš, nakázala si v duchu p ísn . Po tom, jak ses zachovala k
Anthonymu, musíš.
„Kiernan, drahá, jsi v po ádku?" zeptala se Lacey. „Já vím, že ne. Po ád
zapomínám, že jsme chudáka Anthonyho ješt ani nepoh bili."
„Nic mi není," ujistila ji Kiernan s úsm vem. Zasedli spole k jídlu,
které Lacey s velkou pé í p ipravila. Kiernan se pokusila alespo n co
sníst, aby p ítelkyni neurazila. Místo toho si však s jídlem jen pohrávala
na talí i. aj byl horký a sladký a Kiernan podezírala Lacey, že do n j
ilila n co ost ejšího.
„Chutnalo ti?" zeptala se Lacey po jídle.
„Ohromn ," ujistila ji Kiernan s šálkem v ruce a usmála se.
„P inesu ješt trochu aje," pravila Lacey.
Kiernan si znovu uv domila, že od chvíle, kdy Harpers Ferry naposledy
navštívila, se m sto skute zm nilo. Když je napadl John Brown,
vzkvétalo a žilo v n m n kolik tisíc lidí. Ale te ?
Všude vládlo skli ující ticho. Soumrak jako by byl temn jší než jinde.
Zvenku do domu nepronikalo žádné sv tlo. Na ulicích nesvítila jediná
lampa a uvnit byla také tma.
Thomas Donahue nejspíš vycítil, nad ím p emýšlí, protože jí jemn
vysv tlil situaci. „Nem žeme moc svítit. Yankeeové jsou schopní st ílet
na cokoli, takže tu míváme zhasnuto." „Aha," zamumlala Kiernan.
Thomas se k ní naklonil blíže. „Musíš si dávat po ádný pozor, Kiernan."
„Pro pak?" zeptala se s doširoka otev enýma o ima.
„Protože mnozí bojovníci jsou ozbrojení puškami z Millerovy továrny.
Andrewovi se poda ilo dostat i se zásobami z m sta, ješt než si pro n ho
mohli p ijít Yankeeové. Te jsou s Anthonym oba mrtví, ale v údolí naši
zam stnanci s neuv itelnou rychlostí vyráb jí zbran pro Jižany.
Yankeeové by se mohli pokusit obsadit d m."
„Máš na mysli Montemarte?" zeptala se vyplašen . „P esn tak,"
odpov l Thomas.
„To by se pak ale jednalo o svévolné ni ení cizího majetku," namítla
Kiernan.
Thomas se ho ce usmál. „Jen po kej, až se válka rozho í. K svévolnému
ni ení majetku už došlo. Netvrdím, že se opravdu n co stane, jenom t
chci varovat, aby ses m la na pozoru a byla p ipravená."
Nap ímila se.
Cht la pry . Nejradši by se vrátila dom k otci a válku p kala tam.
Pot ebovala v t, co se d je s Danielem.
Také se toužila dozv t n co o Jesseovi.
Vzala si však Anthonyho a její místo je te tady. „N jak to zvládnu,"
ujistila Thomase. Uv domila si, že chraptí. Stiskla mu ruku, aby sama
sob dodala odvahu. Když se na ni však podíval, pochopila, že si všiml
jejích slz a že ji chápe.
Vstal a pronesl: „Myslím, že bych t m l odvézt na Montemarte."
Políbila Lacey a slíbila jí, že se brzy uvidí. Pak následovala Thomase ke
ko áru.
K Montemartu to nebylo daleko, asi dvacet minut jizdy. Toho ve era ji
však cesta p ipadala p íliš krátká. Thomas zastavil p ed domem a pomohl
ji vystoupit. Vjednom okn se svítilo. D m stál daleko od Marylandské
vyso iny, v niž se skrývali ost elova i.
Thomas ji vzal za paži a vedl ji po cest k domu. P emýšlela, jak se k ni
ti asi zachovají. Na chvilku ji zachvátil podivný strach a stáhlo se ji
hrdlo. Vlastn je odporn podvedla. Vdova po jejich bratrovi! Kdyby tak
znali pravdu. Nem la právo si ho brát. Až se ji podívají do o i, všechno
okamžit pochopi a budou ji pohrdat za její pokrytectví.
Zpomalila a zadívala se na d m p ed sebou.
„Kiernan?" ozval se Thomas starostliv .
Krá ela vp ed s rozt esenými kolen y.
Proboha živého, te se s nimi setká.
ti vidi jasn .
Možná odhalí i to, že je zamilovaná do Yankeeho. Do muže, který jejich
bratra post elil v souboji.
Možná se na ni budou dívat jako na ženu, která ten souboj zp sobila.
Ty jsi ale zbab lá, vyhubovala si v duchu. Odhodlan krá ela
dál.
Najednou se dve e otev ely doko án a kdosi se k ni rozb hl.
Bez rozmýšleni se sehnula a rozp áhla ruce. Do náru e ji vlet lo m kké
lí ko. Byla to dvanáctiletá Patricie Millerová. Kiernan dívenku
oble enou do smute ní šedi pevn sev ela.
„P ijelas! Budeš tu s námi žit. Jacob íkal, že to neud láš, protože se k
tomu nebudeš cítit zavázaná, když jsi za Anthonyho byla vdaná tak
krátce. Já jsem ale v la, že p ijedeš." Patricie se od ni na chvíli odtrhla
a podívala se na ni planoucíma o ima plnýma slz. „V la jsem to. Proto
Anthony tolik miloval. Z staneš tu s námi, vid? Neopustíš nás?"
Kiernan na ni pohlédla apo celém t le se ji rozlilo teplo.
Patricie b hem jediného dne ztratila otce a staršího bratra. Byla zran ná a
osam lá. Najednou jako by Kiernan vrátila cosi dávno ztraceného.
„Samoz ejm , že tu z stanu."
„Ted'si má sestra, vid?" zeptala se Patricie.
„Ano, p esn tak. A spole s Jacobem se nám všem bude dob e da it."
Podívala se Patricii za záda. Její dvoj e Jacob se již m nil v mladého
muže a nebyl ochotný n komu v novat svou lásku a d ru tak rychle
jako jeho sestra. Kiernan ho k tomu ani nehodlala nutit.
„Zdravím t , Jacobe," pravila.
Chlapec na ni hled l vážnýma hn dýma o ima. „Já tebe také, Kiernan."
elost, kterou postrádala v chlapcov uvítáni, ji vynahradila
Janey. ernoška také vyšla z domu. „Ach, sle no Kiernan, sem tak
ráda, že ste doma."
Janey ji prudce objala. Doma.
Tohle místo p ece není její domov...
Sama si ho však vybrala, takže te jej musela jako domov vnimat.

Ráno Kiernan sed la v kostele mezi Jacobem a Patricii a naslouchala

slov m, která kazatel pronášel nad t ly Anthonyho a Andréwa
Millerových.
Duchovni se zmínil i o Anthonyho truchlící vdov a Kiernan došlo, že má
na mysli ji.
Poprvé za celou dobu si uv domila, že i když možná Anthonyho
nemilovala tak, jak m la, rozhodn v n m ztratila drahého p ítele. Nikdy
neuslyší jeho smích, nebude se dívat do jeho up ímných hn dých o i.
Za ala slzet a pocítila ukrutnou bolest nad jeho ztrátou. Anthony zem el,
a mrtvi se k životu neprobouzeji. Ne na této zemi. Již nikdy ho neuvidí.
Reverend hovo il o udatnosti obou muž , kte í své životy ochotn
ob tovali vlasti. Millerovy m lo jejich okolí rádo a slova duchovního byla
elá a up ímná. Mluvil o ztrát života, mládí, ideál . Kiernan p itom
zav ela o i a spat ila p ed sebou Anthonyho, jak ho vid la naposledy.
Kypícího zdravím, milého, nadšeného. A krásného ve svém mládí,
dvornosti a odvaze, jak ekl reverend. To všechno te pat í minulosti. Ze
skv lého muže zbylo potlu ené t lo, které se m lo rozložit v hrob .
už si s kone nou platností uv domila, že Anthony je mrtvý, nebo náhle
pochopila, že došlo ke skute nému krveprolití, najednou se jí po tvá ích
za aly kutálet slzy. Kone dokázala truchlit.
Ob t la naložili na poh ební v z tažený erným kon m a vyrazili ke
bitovu na kopci. Za vozem jel Thomas v ko ár a v n m Donahueovi s
Kiernan, Jacobem a Patricií. Na starém h bitov pak uložili Anthonyho s
Andrewem k odpo inku do rodinného hrobu.
Prach jsi a v prach se obrátíš...
Když stáli u hrobu, dokonce i Jacob jí stiskl ruku.
Patricie dostala vlajku Konfederace, která zakrývala Andrewovu rakev.
Vlajku z Anthonyho rakve obdržela Kiernan. Ob spole p istoupily k
jám a hodily do ní n kolik r ží.
Brzy budou mrtvé, pomyslela si Kiernan.
Stejn jako muži pod nimi.
Poh eb skon il.
Te již zbývalo pouze p ežít ob d na Montemartu. Když se vrátili do
domu, na stolech nestálo mnoho jídla. Nep išlo však ani p íliš mnoho
hostí.
Válka již stihla p ipravit Harpers Feny, Bolivar a okolí o zna nou ást
jejich obyvatel.
I p esto se Kiernan rozhodla promluvit s Janey o tom, že smute ní hostina
je p íliš chudá.
Janey se na ni podívala unavenýma smutnýma o ima. „Dala sem tam
všecko, co sem mohla, sle no Kiernan."
„Pokud jsi pot ebovala pomoc, m la sis íct, Janey."
Služebná chvíli ml ela.
„Janey?"
„No, sle no Kiernan, tenhle d m nikdy nepat il plantážník m, není jako
váš domov na pob eží." „Toje pravda, ale..."
„Máme tu zahrady. N jaký slepice, krávu, pár prasat. Mívali sme ešt dva
domácí otroky a dalších deset v hospodá ství." „Práv to mám na mysli.
Pokud jsi pot ebovala pomoc..."
„Zrovna se vám to snažím vysv tlit, sle no Kiernan. Na práci venku zbyl
jen Jeremiáš se syny Davidem a Tyneem, a v dom sem jenom já. Když
sem dorazili Yankeeové, pan Andrew s panem Anthonym byli pry .
Krom nás se všichni ostatní otroci sbalili a vzali nohy na ramena."
Výmluvn rozhodila rukama. „Pan Andrew na nikoho nikdy nebyl zlej.
Nepamatuju, že by n koho t eba zbi oval. Ale hrozn je lákala svoboda,
tak prost utekli. Kdybychom te byli na marylandský stran eky, mohli
byje podle zákona hledat. Jenže sme ve Virginii, a je tu zrovna vzpoura,
takže se nikdo neobt žoval chytat otroky n jakýho Jižana, zvláš když ten
lov k vlastní továrnu na zbran ."
Kiernan se podívala na Janey a sev elo se jí srdce. Musí se o ohromný
m n jak postarat. O zahrady a zví ata... A pot ebují také n co jíst.
Všichni však byli pry , krom Janey a Jeremiáše se syny. Co bude d lat?
Cítila, jak v ní sílí hysterie. Nepat ila sem, m la by sed t doma. Nemohla
vystát pohled na osi elé horské silnice, rozst ílené ulice ve m st , tmu a
smutek, který se v míst rozhostil. Nenávid la Yankeeye, protože zabili
Anthonyho s Andrewem, a ze všech nejvíc nenávid la Jessea.
Protože všechno zavinil on.
Vlastn ho nemohla nenávid t. Necht la na n ho ani myslet. Nedokázala
se modlit, aby žil, ale v hloubi duše cítila, jak je vd ná, že se k ní zatím
nedonesly žádné zprávy o jeho smrti.
Rychle se nadechla. Slyšela, jak hosté tiše a vlídn mluví s Jacobem a
Patricií. Nebylo jich mnoho. Jídlo pro n sta ilo. Postará se o to, aby se
jim na Montemartu vedlo dob e.
Existují v ci, za n ž musí být vd ná.
„D kuji ti, že jsi také neutekla, Janey."
ernoška se na ni usmála. Byla hezká a hrdá. „Sem svobodná, sle no
Kiernan. Mám ty d ti ráda jako svý vlastní a oni mají rádi m . Pro bych
utíkala?"
„I tak ti d kuji," opakovala Kiernan. „Protože t budu pot ebovat. Zítra
totéž povím i Jeremiášovi." M la se k odchodu, ale vtom se oto ila
zpátky. „Obávám se, že poslední dobou jsem sv t nevnímala p íliš jasn ,
Janey. Nevíš, jestli pan Andrew n jakým zp sobem nezohlednil Jeremiáše
ve své poslední v li?"
„Myslím, že ne, sle no Kiernan."
„V tom p ípad mu prosím pov z, že ho nechám legáln zbavit otroctví."
Janey se široce usmála. „To bude moc rád. To teda jo."
Kiernan si k svému naprostému zd šení uv domila, že nemá daleko k
hysterickému plá i. „Ach, Janey," zamumlala. Najednou se ocitla ve
služ in náru i.
„Všecko dob e dopadne, sle no Kiernan. To zvládnem."
Kiernan s ní v duchu souhlasila. Samoz ejm , že všechno zvládnou, a
velmi dob e, umínila si.
Odtáhla se od Janey. „P jde nám to spolu, Janey, vím to. Te se jen
pokusíme p ežít zbytek dneška, ano?"
Všichni hosté v etn Thomase s Lacey do ve era odjeli. Jacob odešel spát
sám. Patricii uložila Kiernan. Z stala s dívenkou, která se k ní tiskla,
dokud jí nezmalátn la v náru i. Pak se jemn vymanila z jejího sev ení a
odešla do pokoje pro hosty, který si vybrala pro sebe.
Necht la Anthonyho pokoj. P ipadalo jí, jako by v n m byl neustále
ítomen. Jeho duch na ni dýchal z h eben , ná iní na holení, oble ení,
diplom , papír a ostatních p edm .
Nedokázala by tam spát.
Jacob jednoho dne vyroste a ožení se. Potom se nast huje do velkého
panského pokoje s obrovskou postelí, do níž by se vešlo šest lidí.
Zvolila si pokoj pro hosty, z jehož oken byly vid t hory na jihu.
Celá rozt esená stála u okna. Op ela se o jeho rám a vyhlédla do tmy
venku. Vzpomn la si na den, kdy odjel Jesse. Tehdy se cítila velmi zle.
Byla však doma, kde o ni bylo postaráno.
Najednou se ocitla v míst , kde starost o všechno spo inula na jejích
bedrech.
Umínila si, že te se svou situací nebude dál trápit, protože brzy p ijde
ráno. Navlékla si no ní košili, vklouzla pod pokrývky a pohodln se do
nich zavrtala. P íjemn ji hladily po t le. No ní vánek p inášel zvenku
ni jasmínu. Do o í jí znovu vstoupily slzy, ale zahnala je. Nakázala si,
že musí usnout.
A kupodivu se jí to povedlo.

* * *
O šest týdn pozd ji kle ela na všech ty ech v zahrad a prohlížela
rajská jablí ka. Vyk ikovala p itom nadšením. Za ní stála Janey, která
krásn zralé ervené plody trhala.
„Jsou nádherná," prohlásila Kiernan a celá zr žov la. M la radost, když
vid la, jak se Janey usmívá jejímu zápalu. Kiernan se s láskyplnou vervou
dala do zahradni ení a výborné výsledky jejího úsilí ji ohromovaly.
„Tak báje ný rajský jablí ka sem jakt živ nevid la," ujistila ji
Janey.
Kiernan vstala a uklonila se. „A také jsem vyp stovala vynikající salát,"
prohlásila. Všimla si, že Jacob, který se k ní zatím p íliš nem l, stojí p ed
domem a s úsm vem ji pozoruje.
„Vynikající?" otázal se zdvo ile. Jeho úsm v jí velice p ipomínal jeho
bratra.
„Naprosto," odpov la. Utrhla dv raj ata a jedno mu hodila. „Chytej!"
l dobrý post eh a jablí ko zachytil. Jeho úsm v však najednou pohasl,
stejn jako Kiernanin. Oba zaslechli dusot kopyt.
Kiernan se rychle oto ila. P ijížd li k nim t i muži v modrých uniformách
Severu.
Napadlo ji, že budou nejspíš od t ináctého massachusettského pluku. Od
chvíle, kdy p ijela do Harpers Ferry, ve m st vládl až mrtvolný klid.
Neokupovala je ani jedna z armád a ost elova i obou stran se stáhli do
samého st edu.
Yankeeovský generál Nathaniel Banks, kterého i ti nejzavilejší p ívrženci
Konfederace považovali za gentlemana, se pohnul z místa a nechal pouze
kolik voják v Šandy Hooku v Marylandu na druhém b ehu eky.
Obyvatelé t ináctý massachusettský nenávid li. Vojáci je obt žovali,
st íleli na n a o všechno je obírali. Kiernan sama se s žádným z nich
osobn nesetkala, ale leccos se o nich doslechla od Lacey.
S jistotou v la, že tito t i muži p ijížd jí ze Šandy Hooku.
Zádní jiní Yankeeové v okolí nebyli.
Nem la as dob hnout pro pušku, ani cokoli ud lat. Mohla jenom ekat
na míst .
„Kiernan," ozval se Jacob znepokojen .
„Jsou to jen t i muži. Z sta stát a d lej jakoby nic."
„Zásobuješ naše vojáky zbran mi, Kiernan," p ipomn l jí Jacob s
moudrostí, která neodpovídala jeho v ku. „Co když..."
„Kdyby nám n jak cht li ublížit, p ijelo by jich víc," odpov la.
„Jestli se jenom p iblíží k domu, zabijú je vlastníma rukama," pohrozil
Jacob.
Jeden z muž najednou vyst elil a prudce se k nim rozjel. Kiernan
zd šením otev ela o i doko án. Nejradši by byla vyk ikla a utekla.
Jezdec zarazil svého kon a sesko il z n j. Byl mladý, asi dvacetiletý.
Obli ej m l posetý uhry. „Tak raj átka, hm. Bereme ši je. A také všechno
ostatní, co tady máte, vy konfedera ní bu i." P istoupil blíže a položil
ruku na Kiernanino rameno. Rychle uhnula. V život necítila takovou
nenávist jako v tom okamžiku.
„Ni eho se tady ani nedotknete," procedila mezi zuby.
„Ta raj átka si rozhodn vezmu," opá il.
Ješt držela jedno v ruce. Když po n m tak toužil, hodlala mu je dop át.
Ustoupila a mrštila mu je do obli eje se silou, která ji samotnou
ekvapila.
Zaklel a ke Kiernaninu zd šení vytáhl pistoli.
Zazn la rána. Okamžit se rukou chytila za hrdlo a v první chvíli
nev la, zda ji zasáhl.
Nikoli.
Místo ní se k zemi porou el yankeeovský voják. Padl jí k nohám a p itom
rukou svíral krvavou skvrnu na b iše.
 15
Jacob na Kiernan zak el, protože oba vojákovi spole níci za ali pálit na
m. Kiernan se svezla k zemi a opatrn se rozhlížela.
Rány vyšly z hlavní dalších jezdc , kte í se k nim blížili po trávníku.
Kiernan si sta ila všimnout, že na sob mají šedé uniformy a jsou dva.
est elka netrvala dlouho a všichni t i Yankeeové z stali ležet.
Nem lo smysl prohlížet jejich zran ní nebo zjiš ovat, jestli dýchají. První
z nich m l nevidoucí o i oto ené k nebi, druhý díru ve spánku a t etí
dostal ránu p ímo do srdce.
Zírala na n a z hrdla se jí dral výk ik. Ud lalo se jí zle od žaludku.
Potom zvedla hlavu. P ib hl k ní Jacob a pomáhal jí na nohy. Jižané se k
nim nep estávali blížit. První z nich okamžit sesko il z kon . Mohl být
asi tak starý jako její otec, m l bílé vlasy, plnovous a ošlehané rysy. „Jste
v po ádku, paní Millerová?" zeptal se.
Zdvo ilý tón a rozechv ní v mužov hlase jí p ipomn lo, že ji kterákoli z
obou stran mohla snadno zabít. Málem omdlela, ale pak ucítila, jak ji
Jacob podpírá, a uv domila si, že se p ed ním nesmí sesypat. P ib hla i
Janey. Patricie uvnit domu také jist zaslechla výst ely a za chvíli
vyb hne ven. Jeremiáš se svými syny vzadu na dvo e krmili slepice a
vybírali n jaké p kné ku e k ve i, ale i oni museli n co zaregistrovat.
Te není vhodný as na omdlévání.
„Nic mi není," odpov la. P elétla zrakem po t lech na tráv a pak se
zp íma podívala na Jižana. „Já... D kuji vám. P ijeli jste práv v as."
Druhý voják, mladší, také sesedl a dal se do ohledávání mrtvol. Vyplivl
po ádný kus žvýkacího tabáku promísený se slinami a znechucen ekl:
„Tohle nejsou žádní vojáci. Jejich pluk se tady n kolik m síc neukázal.
Myslím, že to jsou dezertéri. Nejde ani o partyzány, ale o oby ejné
zb hy."
Podíval se nejprve na svého velitele a pak na Kiernan a znovu si odplivl.
„Promi te, madam."
Kiernan rozhodila rukama na znamení, že se má klidn chovat, jak je
zvyklý.
Co je trocha plivanc proti krvi a... vší té hr ze.Voják jí n co vážn
povídal. Kiernan se na n ho zv dav podívala a pokusila se mu
porozum t.
„I Yankeeové jsou lidé, paní Millerová," íkal. „M j nejmladší syn bojuje
v marylandském sedma ty icátém d lost eleckém oddílu a je to p kn
ostrý chlapík. Mává sice nad hlavou lincolnovou vlajkou, ale kdyby
pot eboval jídlo nebo se n kde umýt, vyspat, a na Jihu nebo na Severu,
pe liv by si o istil boty, než by vešel do domu, a o všechno by p kn
poprosil a pak i pod koval. Je to dob e vych ovaný hoch. To platí pro
tšinu Yankee . Ale na obou stranách existují darebáci, a takoví vás
dnes navštívili. Na ty si musíte dávat pozor."
„Jsem vám nesmírn vd ná, že jste p ijeli," pravila Kiernan. „Vlastn ani
nevím, jak se jmenujete, takže vám nem žu pod kovat, jak se sluší a
pat í." Zarazila se. „Ale vy m znáte."
„Samoz ejm , madam." Pozvedl epici na hlav . „Jste Andrewova snacha,
Anthonyho žena. A vaše továrna zásobuje naše hochy zbran mi. Jsme vám
vždy rádi k službám. Jmenuji se Geary, seržant Angus Geary. A tohle je
T. J. Castleman, jeden z nejlepších st elc , jakého jsem kdy vid l."
„Sloužíte n kde poblíž?" otázala se Kiernan. „Vrací se sem jižanská
armáda?"
„No, až tak úpln se nevracíme, ale ani neodjíždíme. Dostali jsme
skute zajímavý úkol. Máme po údolí Shenandoah pronásledovat
yankeeovské vojáky. Je to po ád nahoru a zase dol , chvíli se potulujeme
po horách a pak zase v nížinách."
„Vede nás generál Thomas Jackson, nejlepší velitel."
„P iznávám, že jste mi ohromn pomohli," ekla Kiernan seržantu
Gearymu a rychle se podívala na jeho spole níka. „Ráda bych na oplátku
ud lala n co pro vás. Smíme vás pozvat na ve i?" Najednou si
uv domila, že je vlastn zve nad hlavami t í mrtvol.
„Ach," povzdechla si. V la, že nebude schopná v bec nic sníst. „Možná
bychom mohli... ehm, naložit ty muže na v z a já bych požádala
Jeremiáše, aby je zavezl do m sta a odtud by je poslali zpátky..."
„To mi nep ipadá jako p íliš dobrý nápad, madam," odporoval Castleman.
„Nic se nebojte, my se o ty Yankeeye postaráme."
Otev ela ústa, ale nevydala ani hlásku. Angus k ní znovu promluvil: „Paní
Millerová, když je pošleme zpátky, nep ítel se dozví, že jsme je dohonili,
a navíc bude i v t, kde p esn se to stalo. Pot ebujeme, aby si mysleli,
že tu jenom v klidu žijete a nic víc. Jinak by n kterému z nich mohlo
za ít p ipadat správné, aby tenhle p kný d m zmizel ze zemského
povrchu. Ale než je to napadne..." Odml el se a pokr il rameny. „Máte tu
jaké zbran ?"
Jacob se zašklebil a odpov l za ni: „Co si myslíte, seržante?
Samoz ejm , že tu n co máme. Po tátovi nám zbyla sk ka plná t ch
nejlepších kousk a já mám také vlastní pušku. Nechal mi ji ud lat. A k
tomu p knou zásobu granát ."
„Tak to jsem rád, chlap e. To je opravdu dob e. Protože pokud tu ješt
kdy uvidíš pár takových darebák , budeš je muset zast elit. Ale dob e
poslouchej - kdyby se jich na vás hnala celá armáda, ned lej nic.
Protože ta vám neublíží, jenom to tu trochu vybílí. Kdybys na n st ílel,
budou nuceni palbu op tovat. A i když jeden Jižan vydá za deset
Yankee , rozhodn se mu nepovede p emoci celý oddíl voják . Nemám
pravdu, paní Millerová?" zeptal se a zamrkal na Kiernan.
„Samoz ejm ," odpov la a zadívala se do mužových šedých o í.
Naprosto chápala, co se jí snaží nazna it. Nehodlala dopustit, aby se
Jacob nechal hloup zabít ve st etu s oddílem voják .
Také chápala, že na obou stranách existují dezertéri a nep íliš estní
partyzáni, kte í by se mohli potloukat kolem domu. A pokud p ijdou,
možná budou st ílet, protože nemají co ztratit.
„Jdu na ty modráky, seržante," ozval se Castleman. Mohutn si odplivl a
pak se provinile podíval na Kiernan. Zavrt la hlavou na znamení, že jí to
nevadí.
„Chovejte se tu jako doma. Jsme vám nesmírn vd ní." Usmál se na ni.
Pomyslela si, že jedná podle zdravého rozumu drsného horala a že dob í
ob ané jako on spolu s virginskou
šlechtou, která se vyzná v koních, zbraních a jízd , dokáží vyhrát válku.
„Vaše nabídka zní lákav ," pov l jí.
Nem la odvahu pohlédnout znovu na mrtvoly. Vzala Janey za loket.
„Poj me dovnit . Podíváme se, jestli se Jeremiášovi už povedlo chytit
jaké ku e. Pak bude hned n co na stole."
Kiernan se jich nezeptala, co s t ly Yankee ud lali. Vlastn to ani
necht la v t. Byla si však jistá, že mrtvoly jist odklidili n kam hodn
daleko od domu.
Kiernan v la, že muži nejspíš nemají p íliš asu, a tak za ídila, aby
jídlo dostali b hem hodiny. T šila se na spole nost u ve e, i když se
necítila osam lá. N kolikrát ji p išli navštívit Thomas s Lacey a ona sama
astokrát zavítala do m sta. Zašel za ní i p edák z její továrny v údolí a
probrali spolu obchodní záležitosti.
O výrob zbraní nev la tém nic. Thomas však v ci rozum l stejn
dob e jako její otec, takže celou dobu spíše jen naslouchala a pouze se
cht la ujistit, že v tšina zbraní se prodala konfedera -ní vlád nebo
soukromník m, kte í cht jí vyzbrojit své vlastní oddíly.
Již první bitva u Bull Runu ukázala, že Virginie, která se odtrhla velice
pomalu, za svou p ináležitost k nové vlád draze zaplatí. Její území se
zjevn m lo stát úst edním bojišt m.
Pozváním obou voják na ve i se Kiernan do války poprvé zapletla
osobn . Najednou siln , zoufale zatoužila na všem se podílet. P ipadalo jí
to jako jediná cesta, jak všechno p ežít.
hem jídla se jí hlavou neustále honily nejr zn jší myšlenky.
Nedokázala nic sníst, ale t šilo ji, že ob ma muž m chutná. Zjevn se jim
líbil i d m, bílé ubrusy, st íbrné p íbory a nádobí.
Janey nejprve necht la rodinné st íbro použít. Kiernan jí musela slíbit, že
je brzy n kde zakopou, aby je nenašli žádní dezertéri. Teprve pak se
podvolila.
Bezpodmíne ob ma voják m d ovala. T šilo ji, jak Castleman
mnohem víc než sv taznalý Angus dává najevo ohromení a pot šení z
krásy v cí v dom . Obdivoval p kné krajkové záclony, vy ezávaný
anglický nábytek, k iš álové svícny a prvot ídní nádobí. Když dojedli,
zahrála jim na spinet n kolik starých irských balad
a živých virginských rejdovák . Jacob tancoval se sestrou, která pak
roztomile vzala do kola mladšího z voják . Kiernan mu cht la p edvést
kroky, a tak se zadala Angusovi.
Angus však najednou zvážn l, protože si uv domil, že jsou již p íliš
dlouho pry od svého oddílu.
Pod koval Kiernan i celé její rodin a slíbil, že jim bude k dispozici,
kdykoli budou pot ebovat.
„Hodn se zdržujeme dole v údolí," pravil a zp íma se na ni podíval.
„Pokud n kdy budete mít dojem, že pot ebujete naši pomoc, zajd te se
podívat do kmenu starobylého dubu u rozvalin staré Cha-gallovy
usedlosti. Víte, kde toje?" zeptal se.
ikývla a podívala se mu do o í. „Kdysi dávno jsem tam byla s
Anthonym."
„Nezapome te tedy, co jsem vám te ekl," p ipomn l jí Angus. Když oba
odjeli, Kiernan s radostí zjistila, že Angus u nich zapomn l epici. Rychle
to vysv tlila dvoj at m a Janey a vyb hla za ním. Práv sesedal z kon .
Že mu schází epice, zjistil, teprve když se vydali na cestu.
„Ješt jednou díky, paní Millerová," ekl Angus. Kiernan mu podala
pokrývku hlavy a s úsm vem ustoupila. P itom si zastínila o i p ed
zapadajícím sluncem.
„To já jsem vám vd ná," p ipomn la mu. Pak p istoupila blíž. Nemusela
šeptat, protože dvoj ata ji nemohla slyšet, ale cítila nutkání mluvit co
nejtišeji. „Ráda bych ud lala n co, za co byste mi mohl opravdu
pod kovat," ekla. Angus se na ni p ísn podíval. „Neporozum la jsem
snad n emu?" zeptala se. „ ekl jste mi p ece o tom dubu, abych vám do
j nosila informace, nebo ne?"
Castleman s Angusem se na sebe rychle podívali. Angus nejprve pohlédl
na své ruce a pak na ni. „Ano," p ikývl. „I když jsem na to nem l právo,
madam. Svou vlasteneckou povinnost jste víc než splnila, když jste
oplakala svého state ného novomanžela. A k tomu nás zásobujete
zbran mi."
„Ráda bych pro vás získávala informace," doznala up ímn . Angus se
zarazil. „Vyzv da ství je nebezpe né emeslo, paní Millerová."
Samoz ejm m l pravdu. Jenomže pouhá myšlenka na takové poslání jí
vlévala krev do žil.
Pak si p ipomn la, že dopadení zv dové jsou bez milosti v šeni. Za ala
zuby. Ani Yankeeové by snad neob sili ženu. P inejmenším s tím ješt
neza ali.
Nehodlala se nechat chytit. Zatím si jen nebyla jistá, co by pro svou
stranu mohla ud lat.
Usmála se na Anguse, protože se tvá il velice vážn .
„Stejn si na m už brousí zuby kv li továrn na zbran , Angusi.
Neprovedu nic strašného. Myslím, že by to ani dost dob e nešlo, protože
žádného Yankeeye vlastn neznám. M žu jen ud lat to, že se do dubu co
nejd íve dostane cokoli, co n kde zaslechnu."
Angus se podíval na svého spole níka. Ten jenom pokr il rameny.
„Pot ebujeme ji, seržante," ekl pak protáhle. „Tady v lesích žije plno
lidi, kte í podporuji Yankeeye, a hodn takových, kte í nedávají najevo,
co si opravdu mysli. Zbyte neriskujte, pani Millerová. Ale kdybyste
zaslechla n co, o em si budete myslet, že bychom se to m li dozv t,
proje te se na koni kolem toho starého dubu. Myslím, že by nám to
mohlo docela dob e posloužit. Co íkáte, seržante?"
Angus smekl epici. „Budeme vám hluboce zavázáni, pani Millerová."
Kiernan se usmála a zamávala jim na rozlou enou. Poprvé se k dubu
vydala pom rn záhy.
Nedozv la se žádné významné tajemství, ale získala informace, které se
stejn m ly brzy dostat mezi obyvatele. M la je od Thomase, kterému je
sd lil jeden zam stnanec dráhy.
Yankeeové áste zni ili mlýn na ostrov Virginius, aby jej nemohli
Jižané využit ke svým ú el m. Již dlouho existovalo podez eni, že majitel
mlýna pan Herr podporuje Sever. V budov m l uskladn né zna né
množství zrní a nabídl je protivník m z Marylandu.
Thomas Kiernan pov l, že vojáci z t etího wisconsinského regimentu
budou „dohlížet" na zdatné muže, kte i ješt zbyli v Harpers Ferry, až
budou zrní nakládat na lod , protože všechny mosty p es eku Potomac
byly zni eny. Ob ané m li za svou snahu dostat odm nu. Thomas však
tvrdil, že n co takového je vysoce nepravd podobné.
Thomas se v tšinou tvá il zachmu en . Celý d m m l poni ený od kulek,
protože Yankeeové ze svých pozic v Marylandské vyso in st íleli na
všechno, co se dole pohnulo. Harpers Ferry, jež bývalo rušným místem, se
stávalo m stem duch , v n mž se nikdo neodvážil v noci ven. S
nastávající zimou p icházel soumrak d íve, takže bylo pot eba svítit. To
ovšem všechny ohrožovalo. Kiernan pochopila, že Thomas má své m sto
radši než vlády obou znep átelených stran a nezáleží mu na tom, kdo
vyhraje válku. Na srdci mu leželo, co se d je s jeho domovem, to, že
pomalu umírá.
Ze všech sil se ho snažila rozveselit. Potom se vydala na cestu dom .
Nev la pro , ale rozhodla se jet oklikou. Byla to nádherná projiždka.
Práv nastal íjen a listí strom na okolních kopcích hý ilo barvami.
Reky, které pro neopatrného lov ka mohly být nebezpe né, také
vypadaly krásn . V této dob v nich proudilo hodn vody, ta na n kterých
místech p eskakovala po kamenech a unášela barevné listy, které do ni
napadaly.
Kiernan záhy dorazila ke stezce vedoucí k rybá ské chat u vody a
zastavila se. Málem po ni nechala kon jit dál, tak jako kdysi. Od chvíle,
kdy John Brown napadl Harpers Ferry, uplynuly tém dva roky.
Tém dva roky utekly od okamžiku, kdy sem zavedla Jessea.
Kousla se do rtu. Poslední dobou jako by na n ho zapomn la. Nebo
možná vzpomínky na n ho pouze zatla ila kamsi do koutku své mysli.
Te se však najednou všechno vrátilo. Jak rozrušený tehdy byl, jak ho
trápily politické události...
A jak za ni kv li tomu p išel.
On všechno v l, pomyslela si. V l, co se na n valí. I to, že se jejich
sv t rozd lí.
Ani láska na tom nedokázala nic zm nit. Angus hrd mluvil o svém
synovi, který se p idal k Yankee m. M sto se rozd lilo na dv ásti,
stejn jako celá Virginie. Která jižanská matka by zavrhla své dít ,
protože se p idalo k Severu? Daniel také nep estal mít rád svého bratra.
„Ajá jsem t tolik milovala, Jessi," povzdechla si.
To však pat ilo minulosti, stejn jako den, kdy spolu u eky prožili
sladkou bou i. Jejich láska nem la šanci na p ežiti.
Oto ila kon . Byla však p íliš rozrušená. Nejspíš proto vyrazila k dubu u
rozbo ené Chagallovy usedlosti. Sesko ila do vysoké trávy a zadívala se
na statek. Kdysi z ejm býval krásný. Zbytky p íjezdové cesty zar staly
plevelem a travinami, ale pr elí stále zdobily ty i oho elé dórské
sloupy, které odolávaly zubu asu. Podívala se na d m a na tvá i ucítila
chladný vítr, který v stil p íchod zimy. Ot ásla se a po ádn si p itáhla
pláš k t lu. Pak se oto ila k dubu.
Byl to starý strom, který kdysi rozštípl blesk, s mohutným kmenem, mezi
jehož suky se skrývala hluboká št rbina. Skýtala skv lý úkryt pro zprávu.
Jenomže, ona u sebe nem la ani kousek papíru, ani nic, ím by vzkaz
mohla napsat.
To jsem tedy opravdu p kná vyzv da ka, pomyslela si.
Náhle zaslechla mezi stromy jakýsi šelest a polekala se. Napadlo ji, že by
la vysko it na kon a s v trem o závod ujížd t dom . Vtom na ni kdosi
zavolal.
„Paní Millerová!"
Zarazila se a sledovala, jak z ke opatrn vylézá T. J. Castleman. Mezi
zuby m l stéblo trávy a tvá il se klidn , jako by byl n kde na vycházce.
„Dobrý den, madam. P edpokládám, že nám chcete n co sd lit. Nebo se
mýlím?"
„Vlastn sama nevím," p ipustila. Sv ila mu ale všechno, co v la o
zrní.
Když skon ila, p ikývl. „Už jsme o tom n co slyšeli. Díky za potvrzení.
Myslím, že to ekneme domobran a uvidíme, co si o tom chlapci budou
myslet. Mockrát vám d kuji. Máte se vy i d ti dob e?"
„Ano. Díky za optání."
ikývl. „Radši byste m la jet dom . V téhle dob není pro ženu
bezpe né, když se n kde projíždí sama. A pro mne bude také lepší, když
nás spolu nikdo neuvidí."
Kiernan se vyhoupla do sedla a rozlou ila se s ním. Zamával jí a z stal
stát pod dubem. V ústech p evaloval stéblo trávy. Prolétlo jí hlavou, jestli
mu náhodou nedošel tabák.

* * *
 „Kiernan! Kiernan!"
16. íjna pozd odpoledne byla Kiernan venku s Jeremiášem a n emu se
smáli. Mladý David práv v kurníku hledal vejce.
Kiernan zaslechla, jak ji n kdo volá jménem, a ob hla d m.
K svému nemalému p ekvapení p ed vchodem spat ila Thomase
Donahuea. Sed l na koni, což bylo neobvyklé, protože na n m
jezdil k smrti nerad.
„Co se stalo, Thomasi? Poj se mnou dovnit . Dáme si aj nebo
kávu, nebo n co siln jšího."
Thomas však zavrt l hlavou a odmítl sesednout. „Musím ješt varovat
kolik lidí. Vypadá to, že virginské domobran se nelíbí, že Yankeeové
nutí m any nakládat zrní. Proslýchá se, že sem jede plukovník Ashby,
aby tomu u inil p ítrž."
„Vážn ?" zeptala se Kiernan s bušícím srdcem.
„Ano. Za Jižany pro zm nu jedou Yankeeové. Ashby by te m l být
kde na Bolivarské vyso in . Yankeeové se tam s ním hodlají utkat.
Schovejte se v dom a nevycházejte ven, protože kdoví, kudy budou lítat
kulky. Rozumíš mi?"
„Jist , Thomasi. D kuji ti za informaci."
Thomas obrátil kon a Kiernan zavolala na d ti a služebné. „Te musíme
na n jakou dobu do sklepa," vysv tlila jim. „P ines n kolik p ikrývek,
Patricie. A ty si dojdi pro pušku, Jacobe. M žeme si ud lat piknik, Janey.
Podívej se, co máme ve spíži, prosím."
„Znamená to, že se nemusím dál prát s t ma slepicema, sle no Kiernan?"
zeptal se David.
Usmála se. David byl osmiletý, p ed asn vysp lý chlapec plný energie.
Zastal stejné množství práce jako dosp lý muž a byl velice chytrý.
Patricie mu pravideln p ed ítala. Dívka se Kiernan nikdy nesv ila se
svým názorem na otroctví a Kiernan astokrát p emítala, zda mladí
Millerové v bec n jaký názor mají. Patricie, která dlouho vyr stala bez
matky, však Davida „adoptovala" a chlapci to zjevn velice prospívalo.
„To opravdu nemusíš, Davide," ujistila ho Kiernan. „Jenom pomoz
Patricii. A pak všichni p jdeme do sklepa." „Sle no Kiernan?"
Jeremiáš v starší syn Týne již dávno nepat il mezi d ti. Tém dvacetiletý
mládenec byl hodn vysoký a hezký, s ebenov ernou k ží a štíhlým
svalnatým t lem. Kiernan si ho p edstavovala jako krásného domorodého
prince z Afriky, protože se nesl s hrdostí, kterou nemohlo nic zlomit.
„Coje, Týne?"
Zašeptal: „M si žádnej modrák ani nevšimne. A Jižani taky ne. Dobrej
zem lec totiž z stává na poli. Vemte mlá ata do sklepa a já tady budu
hlídat, jestli chcete."
Kiernan váhala. T eba se chce pokusit o út k. K tomu však m l p íležitost
již dávno. Krom toho jemu, jeho bratrovi i Jeremiášovi slíbila svobodu.
ikývla. „Dob e, Týne."
Své ostatní sv ence podlejeho rady shromáždila ve sklep .
Sed li v podzemí jen chvilku, když zaslechli první výst ely. Potom
následovalo burácení d la.
Kiernan objala Patricii a t sn ji k sob p itiskla. V tu chvíli si
uv domila, že p esn p ed dv ma lety John Brown napadl Harpers Ferry.
Po n jaké dob st elba ustala. Kiernan práv vstávala ze zem , když se
dve e sklepa otev ely. Podívala se nahoru a cítila, že má srdce až v krku.
„Sle no Kiernan?"
Odvážila se znovu vydechnout. Byl to Týne. „Už je po všem?"
„Vypadá to tak. Te je ákou dobu klid. Vid l jsem pár modrák , ja
kjedou k m stu a k ece. Vypadá to, že chlapci v šedým se stahujou k
Charlestonu. P išlo mi, že se chovaj, jako by vyhráli, tak t žko íct, co se
opravdu d je."
„Žádný z nich se nep iblížil k domu?" zeptala se Kiernan a pospíchala ze
sklepa nahoru po schodech.
„Nikoho sem nevid l."
Zvolna vydechla a pak se rozb hla k p ednímu vchodu. Sev ela rukama
jeden ze sloup . Všimla si, že je na n m stopa po kulce, a ot ásla se.
la, že k p est elce má dojít blízko domu. Netušila však, že tak velice
blízko.
V tráv spat ila jakési t lo.Rozb hla se k n mu a dopadla vedle
j na kolena.
Byl to Yankee. Ležel na b iše.
Kousla se do rtu, protože v la, že pokud je zran ný, bude mu muset
pomoci. Obrátila ho.
Žádnou pomoc nepot eboval. Zíral prázdnýma o ima do nebes. Byl to
velmi mladý chlapec. Ješt mu ani po ádn neza aly r st vousy.
l hezký obli ej. Nejspíš se líbil dívkám a jeho sestry ho jist
zbož ovaly.
„Bože m j," vydechla.
Vycítila, že za ní stojí Týne. Zt žka polkla. Nemohla se p ece hystericky
rozplakat nad n jakým Yankeem.
Zp sobila jeho smrt? Ur it ne, protože Jižané o zrní ve mlýn v li
ješt p edtím, než to pov la Castlemanovi. Jižané i Yankeeové te
umírali na každém kroku. Byla p ece válka, pro lásku boží. Nemohla je
uchránit p ed smrtí.
Nedovedl to ani Jesse.
Jesse. Možná te takhle leží v modré uniform na trávníku u domu n jaké
jiné ženy. Byl sice doktor, ale bitevnímu poli se nevyhýbal. Na západ
vyjel se svými vojáky do boje, místo aby z stal v polní nemocnici.
„Musíme... Musíme ho vrátit jeho lidem," ekla Kiernan. Tohle nebyl
žádný dezertér. Jednalo se o state ného mladého muže, který zahynul v
bitv . „Nejprve mu vemte tabák," poradil jí Týne. Kiernan se nedokázala
pohnout. Týne mrtvému prohledal krví nasáklé šaty. Našel u n ho vá ek
tabáku a dýmku. Obojí podal Kiernan. „Je to ešt kluk. Moc mladej na
kou ení. Jeho mamce by se to ur it nelíbilo."
Kiernan p ikývla.
„Dojdu pro v z," ekl jí Týne.
Znovu p ikývla.
stala u mrtvého sed t, dokud se Týne nevrátil s mezkem zapraženým do
vozu. Zvedl t lo a naložil je. Kiernan kone vstala a šla se na vojáka,
který sotva odrostl d tským st evíc m, ješt jednou podívat.
V rohu vozu ležela zma kaná prikrývka. Kiernan ji vzala a jemn vojá ka
ikryla.
Týne dlouho ml el, ale potom to nevydržel: „Je to nep ítel, sle no
Kiernan."
Podívala se na n ho a napadlo ji, jak vážn svá slova asi myslí.
Yankeeové se p ece snažili osvobodit ernochy z otroctví. „Je to m j
nep ítel. Ne tv j, Týne."
Týne pokr il rameny a upravil pokrývku. „Sle no Kiernan, slyšel sem, že
Lincoln je ohromn hodnej lov k. Prej vysokej a ošklivej jak noc, ale
sn hodnej. Ale taky sem zaslech, že sice chce svobodn ý ernochy, ale
chce je nechat žít na n jakým ostrov , jako v erný republice. Ajá mám
Vriginii celkem dost rád, víte. N kerý lidi tam na Severu necht j, aby bílí
Jižani mlátili erný, a toje skv lý. Ale n kerý z nich si taky myslej, že
když se ot ou o ernýho, z stane jim flek na k ži. Myslej si, že se
ušpin j. Možná mám jako otrok št stí, sle no Kiernan. Ale celej život sem
strávil mezi bílejma, který si nemyslej, že se umažou, dyž m vezmou za
ruku. A tak sem prost s váma."
„Díky, Týne," pov la mu.
Ušklíbl se koutkem úst. „Nikdy sem nemusel trhat bavlnu, sle no
Kiernan. Kdybych byl polní negr, tak bych to možná vid l jinak," pronesl
ironicky.
ikývla. Týne byl hrdý. Chápala ho, protože sama také m la vlastní
hrdost.
Chystala se vlézt na v z.
„Nemusíte s náma jezdit. Já se o to postarám." „Nem žeš s ním nikam jet
sám. Jsi..."
„Sle no Kiernan," p erušil ji s úsm vem. „ ernej by nemoh p ivízt
mrtvýho Jižana k jeho lidem, to teda ne. Ale dyž p ivezu tohodle
modráka, nic se mi nestane. Oni p ece bojujou za naši svobodu, ne?"
S úsm vem sklonila hlavu a p ikývla. Týne se vysoukal na v z a vzal do
rukou bi .
„Týne!" zavolala na n ho.
„Ano, sle no Kiernan?"
„Prosím t , je s ním opatrn ."
„Jo, provedu."
Vzduchem zasvišt l bi a v z se rozjel. Chvíli se za ním dívala a pak
vykro ila zpátky k domu.
Na chvilku se posadila na houpa ku na kolonád a vnímala chladný
podzimní vánek. Udivovalo ji, jak neuv iteln klidná se cítí. Napadlo ji,
že se z ejm za íná vyrovnávat se životem, jaký je. T žko n kdy p em že
bolest p i pohledu na umírající, ale kolem zu í válka a ona ji zatím
ežívá. Dole ve m st se neustále st ílí, ale ona i p esto z stává naživu.
Ani jedna znep átelená strana nem la dostatek lidských zdroj , aby
dokázala udržet Harpers Ferry. Bránily jim v tom pahorky, které m sto
obklopovaly.
Najednou se ot ásla, protože si p ipomn la, že z Harpers Ferry se stalo
sto duch . Nezáleží na tom, jestli je obsadí i ztratí mod í nebo šedí, je
to významná železni ní stanice a ob strany se budou neustále vracet.
Tiše si povzdechla. Všechno dokáže ustát.
i tom pomyšlení se cítila p ekvapiv klidná.
Ve er ji z klidu nevyrušil ani Tyne v návrat a jeho sd lení, že Yankeeové
neodtáhli a n kolik ob an z m sta bylo zat eno, protože u sebe
schovávali Jižany.
Kiernan nikoho neschovávala.
Když potom usnula, zdálo se jí o samých mrtvých. Kolem ní pluli
Yankeeové, kte í padli na jejím trávníku. P ipomínali irské posly smrti.
Pronásledovaly ji sv tle modré o i mladého vojá ka.
Pak se jí zdálo, jak obrací na záda t lo Yankeeho v modré uniform a
za íná k et.
Protože toje Jesse.
Celá zpocená se probudila. P ipomn la si, že Jesse nemá v jejím život
místo.
Dlouho však nemohla usnout.
Když se jí to pak znovu poda ilo, žádné sny již nem la. Probudila se až
dopoledne. Odpoledne se vydala na projíždku na koni, a když se vrátila,
ipojila se k Tyneovi, Jeremiáši a Davidovi ve stájích. Pomohla jim
ebelcovat kon a mezky a rozhodovala, která ze zví at pot ebují nov
okovat. V okolí m sta se stále pohybovalo n kolik Yankee . Vlastn ani
nev la kolik.
Cítila se velice vyrovnaná, protože za daných okolností sv j život pevn
držela v rukou.
Ješt téhož ve era však zdánlivý poklid a krásu podzimního soumraku
narušila obrovská skupina voják v modrém. S Jesseem Cameronem v
ele. Se zrádcem.
 Mezihra
JESSE
17. ÍJNA 1861 WASHINGTON, D. C.
„M žu s tebou mluvit, Jessi?"
Jesse zvedl hlavu od psacího stolu v nemocnici ve Washingtonu. Stál pred
ním kapitán Allan Quinn ze trnáctého severovirginského jízdního oddílu.
Jesseovi nejprve prolétlo hlavou, kte í z Quinnových muž leží v jeho
nemocnici. Rychle si v duchu prošel všechna jména lidí, jež m l na
starost. Oddíl znal, protože v n m sloužil, když se rozhodl stát
kavaleristou. Mnozí z voják s ním bojovali na západ .
Stejn jako Daniel, Jeb a ostatní.
Jesse z Quinna nespoušt l o i a p itom si oddechl. M l tam dva z jeho
mládenc . Oba byli zran ní v menších poty kách, ale da ilo se jim dob e.
Jednomu z nich museli amputovat paži. Jesse z toho nebyl nadšený,
protože se domníval, že operace by nebyla nutná, kdyby se k ran nému
dostal d íve. Kavaleristovi se však ulevilo a dokonce Jesseovi pov l, že
je rád, že mu amputovali paži a ne nohu. S jednou paží prý m že klidn
jezdit na koni, což by bez nohy bylo obtížn jší.
Druhý muž utrp l zran ní hlavy, ale našt stí nebylo vážné. Kulka mu
strhla kus k že s vlasy, ale jako zázrakem nenarušila lebku. Také se mu
da ilo dob e.
Jesseovi se ve Washingtonu nelíbilo. Toužil sloužit v nemocnici blíže
vále nému d ní. Než se k n mu ran ní dostali, astokrát je n kdo
nevhodn ošet il a jenom jejich stav zhoršil. N kdy nesouhlasil ani s
lidmi z oboru. Na západ spolupracoval s doktorem,
který mu p edvedl, že použití stejného tamponu pro n kolik pacient
zp sobí infekci. V tšina doktor se tomu vysmívala, ale Jesse své
pacienty pozorn sledoval. Zjistil, že isté tampony pomáhají zachránit
život, stejn jako v krajních p ípadech alkohol, pokud není po ruce nic
jiného.
Jesseovi však jakýsi vnit ní hlas napovídal, že Quinn se nep išel zeptat na
své ran né. Za ínal mít podivný pocit. Kapitán ho znal dlouho a v l
leccos o jeho život .
„Jessi."
„Co je? Co se stalo?" zeptal se Jesse napjat . „Máš snad n jaké zprávy o
mém bratrovi?"
Quinn, který byl stejn starý jako Jesse, m l p ed sebou nejspíš slibnou
vojenskou kariéru. Pokr il rameny. „Ne, o Danielovi nic nevím. Vlastn
si ani nemyslím, že by se te d lo n co závažného. Ale situace se nejspíš
zhorší."
V tu chvíli již Jesse stál a v ruce k ovit svíral pero. „Tak mi tedy
pov z, co se možná stane a co se stane ur it ."
„Lidé rozpoutávají hodn šarvátek."
„To vím. Allane, pov z mi..."
„V era došlo nedaleko Harpers Ferry k bitv , Jessi. Na Bolivarské
vyso in ."
Jesse pevn sev el pero v prstech. Kiernan. Žije nedaleko.
Po t le mu vyrazil studený pot. „Dostali se do poty ky n jací civilisté?"
zeptal se ochrapt le.
„Ne. Nic sejí... Ehm, paní Millerové se nic nestalo."
Jesse upustil pero a spojil ruce za zády. Pocítil nesmírnou úlevu. Je v
po ádku.
Kiernan. Zatracená ženská!
Ze všech sil se snažil na ni nemyslet. Skon ilo to mezi nimi vlastn ješt
íve, než mohlo cokoli za ít.
ekla mu, že ho bude nenávid t, že bude jeho úhlavním nep ítelem. A
vzala si Anthonyho. A toho zabili.
Jesse v l, kde Kiernan žije, protože mu Christa nep estávala psát.
Zanícen podporovala Konfederaci, ale udržovala s ním kontakt. Nepsala
mu o válce, nezatracovala ho, ani se ho nepokoušela p esv ovat.
Popisovala mu události, místa a lidi. Prozradila mu,
že Kiernan se odjela postarat o své p íbuzné na Montemarte nedaleko
Harpers Ferry.
Napadlo ho, že by m l Kiernan napsat, že si k pobytu nevybrala to
nejlepší místo, ale v l, že by to necht la slyšet. Dopis od n ho by
nejspíš ani neotev ela.
Ud lala by mnohem lépe, kdyby se vrátila dom . O Harpers Ferry se
budou znep átelené strany donekone na p etahovat, což ovlivní i okolí
sta.
Vlastn k tomu již došlo. Srdce mu bušilo na poplach.
Quinn se ocitl ve stejné situaci jako Jesse. Také pocházel z Virginie.
kdy se lov k v situaci špatn orientoval. Na obou stranách bojovaly
regimenty n kolika stát . Quinn se pohyboval ve stejných kruzích jako
Jesse a v l, že mu na Kiernan Mackayové záleží. „Do háje," pomyslel si
Jesse unaven . O nesmyslném souboji mezi ním a Anthonym se zjevn
dozv l kdekdo.
Podíval se na kamaráda. „Co se mi pokoušíš nazna it?" zeptal se. „Došlo
tam k boj m, ale ty už skon ily. Kiernan Millerová je v po ádku a nebyli
zran ni žádní civilisté. Co tedy dalšího...?"
„Setkal ses n kdy s kapitánem Hughem Norrisem?"
Jesse se zamra il. Norris... Jist , byli spolu v Manassasu. Pocházel z
Marylandu a velice nep ízniv pohlížel na mnohé „zrádce" ve svém stát .
ipadal mu dost podlý.
„Ano."
„U Bull Runu mu zabili bratra. Je p esv ený, že za to m že rodina
Millerových."
Jesse svraštil obo í. „Millerovi že m žou za bitvu u Manassasu?" Jesse si
s ironií pomyslel, že Anthonyho s Andrewem by zprávy o tom, jak jsou
významní, jist pot šily.
„Ne," odpov l Allan. „Norris si myslí, že jeho bratra nejspíš zabila
millerovská puška, protože padl blízko levého k ídla a v tšina jižanských
voják , kte í tam bojovali, pocházela ze západní Virginie."
ekl bych, že takhle by mohl obvinit kohokoli," pravil Jesse. Za al
poci ovat nap tí. Norris vyrazil k místu st etu a Kiernan tam žije. Vlakem
to trvalo asi hodinu, pokud n jaký jel. Na koni by to trvalo velice dlouho.
Quinn pokra oval: „Od n kolika voják , kte í práv p ijeli, jsem se
dozv l, že Norris tam velí a dostal jakési požehnání, aby vypálil
Millerovu usedlost. Vím, že jste s Anthonym m li n jaké nesrovnalosti,
ale... Také vím, že jsi soused Mackayových. Anthony a jeho otec jsou
mrtví. V dom z stala jen jeho vdova a ty dv d ti. Nedovedu si
edstavit, jak by nám mohl B h pomáhat, když budeme pálit ženám a
tem st echu nad hlavou. Nem žu se do toho míchat, protože mám za
úkol hlídat hlavní m sto. Ale ty máš hodn svobody, Jessi. A u Harpers
Ferry je generál Banks a ten si t velice váží. T eba bys pro n mohl n co
ud lat."
Jesseovi vyschlo v hrdle. Napadlo ho, že než skon í válka, ješt mnoho
dom lehne popelem. Ob strany se daly s vervou do ni ení, aby se
nep íteli nedostaly do rukou d ležité zdroje a zásoby.
Quinn má pravdu. V tomto okamžiku neexistuje žádný d vod k tomu, aby
vdova p išla o st echu nad hlavou.
ebaže ovládala ást Millerovy továrny na zbran .
Musel o tom n koho p esv it.
„Díky, Quinne," ekl rychle. Pak vzal ze stolu epici a sp chal po chodb
za svým p ímým nad ízeným, plukovníkem Sebringem, s nímž se dalo
rozumn domluvit.
Jesse vtrhl do jeho kancelá e. „Pane, pot ebuji, abyste m vyslal n kam
blíže k centru d ní. Hned. A také vím, kam chci odjet."
Sebring udiven zvedl hlavu od psacího stolu. Op el se dozadu a svraštil
husté obo í. „Ted?"
„P esn tak. Žádám vás o povolení b hem hodiny odjet. Mluvili jsme o..."
„Ach," pravil Sebring. „Vy jste se doslechl o tom incidentu na Bolivarské
vyso in . Byla to jen menší poty ka, Jessi. Nic závažného. Jste jeden z
nejlepších doktor , jaké máme. Nikdo nedovede obstát v polních
podmínkách tak jako vy a nikdo se neumí vypo ádat s hr zami kolem..."
„Práv proto bych nem l pracovat ve Washingtonu, pane."
„Pochopil jsem správn , že chcete zabrat d m Millerových, vi te. Jak že
se to jmenuje... Montemarte?"
Tentokrát nevycházel z údivu Jesse. Sebring byl rozhodn mazaný starý
lišák. Montemarte bylo známé jméno, stejn jako p í
jm ní Miller. Jessea však nikdy nenapadlo, že by Sebring mohl n co
t o jeho zájmu o n .
„Na míst je kapitán Norris. Chce to tam vypálit, ale já k tomu nevidím
nejmenší d vod. Továrna je dole v údolí. Nebyl by to ani dobrý politický
tah. N kolik okres v západní Virginii není nadšeno z lenství v
Konfederaci. P íští týden o n m budou hlasovat v referendu. Možná se od
svého státu nakonec odtrhnou, vytvo í si vlastní a vrátí se do Unie. Když
te za neme obyvatel m vypalovat domovy, ješt si to po ertech dob e
rozmyslí."
Sebring Jessea pozorn sledoval a p itom si kroutil špi ku sn hobílého
kníru.
„Pot ebuji vás tady, Jessi. Možná jenom uvažuji sobecky, protože tu mám
k dispozici plno nevojenských doktor ."
„Plukovníku," p ipomn l mu Jesse se za atými zuby, „m žu jet jako
adový kavalerista, to by také bylo mé správné..."
„Netroj ete, mladíku."
„Nejde to, pane. Norris je blízko Harpers Ferry a já tam nutn musím
odjet."
Plukovník Sebring se nakonec usmál. „Dobrá, máte pravdu." Chvilku
ml el a pak sáhl po peru, aby napsal p íkazy. „Budu vám tam posílat ty
nejhorší p ípady, jaké se naskytnou. A také n kolik lidí, kte í budou
pot ebovat jen trochu asu na zotavení, ale budou bojeschopní. Ale...,"
zarazil se a pohrozil mu prstem. „Až dostanete rozkaz odtud odtáhnout,
uposlechnete jej. Je vámto jasné?"
„Naprosto, pane."
Jesse od Sebringa p evzal p íkazy a m l se k odchodu. „Ješt n co, Jessi,"
ozval se plukovník. Jesse se oto il.
„P esta te míchat sv j osobní život s profesionálním." Jesse se zarazil.
„Kdybych to d lal, bojoval bych te na druhé stran barikády."
Sebring pokr il rameny. „K tomu nemám co dodat."
Jesse znovu vykro il, ale plukovník ho ješt jednou zastavil.
„Kapitáne."
Jesse se oto il.
„Dávejte na to d e dobrý pozor. Pár lidí si myslí, že nás hodn bedliv
sleduje - a nic z toho, co zjistí, si nenechá pro sebe."
„Cože?" zeptal se Jesse omrá en .
„Slyšel jste dob e, Jessi. Dohlédn te na ni. Zatím nevím nic o tom, že by
byla popravena n jaká žena, ale kdoví, co nám válka p inese?"
Jesse p ikývl a rychle vyšel ven.
Napadlo ho, jak je možné, že toho jeho nad ízený o událostech v Harpers
Ferry tolik ví.
Kiernan možná Sever opravdu sleduje. Bylo by jí to podobné. Sever z ní
však také nespouští o i.
Zatracen . Ud lala by mnohem lépe, kdyby se vrátila dom na pob eží.
Jesse však v l, že nic takového neu iní. V sou asné dob stejn
neexistují žádné záruky, že n která z ástí Virginie bude v bezpe í. Hned
za jejími hranicemi leží hlavní m sto.
Jesse byl plný úzkosti. Pot eboval co nejrychleji odjet.
Také m l pocit, že z stal n co dlužen Anthonymu. Nev l p esn co.
Nebo to možná v l až moc dob e.
Spal s jeho ženou.
Možná se mu ale povede zachránit Anthonyho rodin st echu nad hlavou.
A s ní i bláznivou Kiernan. Také nem l nejmenší tušení, jak Unie naloží s
provinilými ženami. V l ovšem, že zatkli jednu prominentní
washingtonskou dámu, krásnou vdovu Rose Greenhowovou. Podezírali ji,
že pomocí svého osobního kouzla a styk získávala informace pro
generála Beauregarda, který rozprášil jejich vojska u Bull Runu.
Proslýchalo se, že ji obviní z vlastizrady. A za tu existoval pouze jediný
trest - trest smrti.
„Zatracená ženská," zaklel Jesse nahlas. Dlouhými kroky se vrátil k
svému stolu, aby písa i zadal p íkazy ohledn sou asných pacient .
Potom b hem okamžiku opustil nemocnici.
Poda ilo se mu zajistit lístek na vlak pro sebe i kon . Jakmile se ocitl ve
vagonu, pohodln se uvelebil na sedadle.
Znovu spat í Kiernan. Srdce se mu rozbušilo a t lo m l v jednom ohni.
ipadalo mu, že ji nevid l celá léta. Propast mezi nimi nikdy nebyla
tší. P ísahala, že ho bude nenávid t, a jist mu na sebe nedovolí ani
sáhnout.
Bude ji moci jen zpovzdálí hlídat.
Pevn za al zuby. Možná tam ani nestihne dojet v as. Do té doby, než
dorazí, m že d m lehnout popelem. A Kiernan m že být na cest do
vzdáleného údolí eky Shenandoah. Nebo vyrazila do Richmondu, nebo
také dom . P ípadn se mohla rozhodnout, že z stane.
Opravdu za ala vyzvídat?
Jestli ano, musí jí v tom zabránit. Pro její vlastní dobro.
Jih ji te p ece nepot ebuje. Vede se mu zatracen dob e.
U Manassasu jeho armáda zjistila to, co Jesse celou dobu v l - že Jih se
snadno nevzdá.
Když za horkých letních nocí ošet oval ran né muže a chlapce, pokaždé si
vzpomn l na to, jak vypadalo bitevní pole. Hr zám války se nic
nevyrovnalo. Na krví nasáklých loukách leželi na kusy rozsekaní muži,
kte í ješt p ednedávnem byli plní života. Te zmrza ení a se slzami v
ích v bolestech umírali.
Kdepak, nic hrozn jšího než válka neexistuje.
Manassas pro ob strany p edstavoval skute nou zkoušku. Od onoho
st etu se jejich vojáci u ili bojovat. Za ínali v praxi využívat taktiku, o
které do té doby jen etli knihy na vojenských školách. Ov ovali si, kdy
mají napadnout nep ítele a kdy se stáhnout. Jak protivníka napadnout z
boku a jak ho obklí it. Jak bojovat s armádou, jež má po etní p esilu. Jak
zvít zit.
Prostý voják žádnou z t chto dovedností nepot eboval. Musel pouze
poslouchat p íkazy a bez mrknutí pochodovat proti pálícímu nep íteli. A
když palba ustala, v t, kdy bodnout bajonetem a zabít. A p itom z stat
naživu.
Vále né um ní bylo vyhrazeno generál m a plukovník m. Jih oplýval
mnoha skv lými vojev dci. Plukovník Lee se stal generálem. Jak se Jesse
doslechl, bylo mu sv eno velení nad všemi vojáky v západní Virginii. A
jeho starý kamarád Jeb Stuart také povýšil na generála. Jacksonovi od
bity u Manassasu p ezdívali „Generál železný val". Jih získal rozhodn
silnou pozici.
Manassas byl dobrou zkouškou. Bitva ovšem pokra ovala dál. Válka
teprve za ala a vojáci se u ili um ní bojovat. V srpnu se odehrála bitva u
Wilsonovy zátoky v Missouri. Stejn jako u Manassasu tam s p evahou
vyhrála Konfederace. Velitel Unie padl a
jeho vojsko se stáhlo. Yankeeové nejen utekli, ale ješt k tomu p enechali
velkou ást státu Jižan m.
Ve Virginii se mezi sebou poš uchovaly r zné skupiny. Jih na Sever ješt
nezaúto il, ale Washington i tak neustále chránily vojenské oddíly. Na
kolika místech došlo k menším šarvátkám. Unionisté vytáhli proti
muž m Konfederace u Big Bethelu a na n kolika dalších místech.
Nemocnice se bez p estání plnily ran nými.
Jižané si vedli velmi dob e. Kiernaninu pomoc rozhodn nepot ebovali.
Jesse vystoupil v Marylandu a dál jel na koni, dokud nedorazil ke
generálu Banksovi a nep edal mu pov ení od plukovníka Sebringa.
Banks se nejprve zamra il a p emýšlel, o em to Jesse vlastn hovo í.
Potom si vzpomn l, že svému kapitánovi povolil d m vypálit. „Millerovi
jsou zap ísáhlí Jižané, kapitáne Camerone. Ze všech sil jsem se snažil s
civilisty nakládat ohledupln a spravedliv , ale Millerovi jsou výjimkou."
„Muži jsou ale mrtví, pane. Totiž ti dosp lí. V dom z stal jen malý
chlapec, vdova po mladém Millerovi a jedna dívenka. Z toho domu by se
dala ud lat skv lá nemocnice. M žu zachránit mnohem v tší po et našich
voják ."
Banks na Jessea udiven zíral. Jessea napadlo, jestli ho nepostaví p ed
vále ný soud. Banks se však usmál a ekl: „Pokra ujte. P esv te m ."
Jesse mu p ipomn l, že západní ást Virginie se možná p ipojí zpátky k
Unii a dobré zacházení s jejími obyvateli, dokonce i s Millerovými, m že
íští týden ovlivnit jejich rozhodování, až p jdou volit. Úsm v na
Banksov tvá i se stále rozši oval. Nakonec p ikývl a natáhl se pro pero.
„Souhlasím s vámi, kapitáne. D m je váš." Chvilku se mra il. „Jen
nespus te o i z..."
„Já vím, pane. Z paní Millerové. Už mne na ni upozornili." V duchu pak
ješt doplnil: Navíc ji velice dob e znám.
Banks mu p id lil dva sanitäre a skupinku stráží. Než však stihl tento
oddíl svolat, Jesse se vydal na cestu. V l, že je nezbytn nutné, aby si
pospíšil. Když dorazil k voják m na kraji Harpers Fer
ry, dozv l se, že Norris se svými lidmi jsou již na cest k Montemartu.
V tu chvíli Jesse vyrazil p ímo nahoru po skalách a nerovné p . Musel
Norrise p edjet.
Ve vzduchu necítil žádný kou , což považoval za dobré znamení.
Kone dorazil k Montemartu. Spat il vojáky v modrých uniformách
stojící kolem domu. A Norrise, který jim ze sedla ud loval rozkazy.
Vid l zapálené lou e, kterými se muži chystali podpálit t ísky, jimiž
obložili p ední vchod. A Kiernan.
Stála na kolonád . Vysoká, štíhlá a majestátní. Vypadala jako zosobn ní
veškerého p vabu, ladnosti a šarmu. Na její vlasy dopadaly paprsky
slábnoucího slunce, takže to vypadalo, jako by jí ho ela hlava. Plála
syt jší a živ jší barvou než ohe , který domu hrozil.
Kiernan na sob m la elegantní róbu, jako by práv s n kým sed la u
aje. St íbrn modré šaty se širokou sukní p ekrývala bílá krajka a živ tek
odhaloval její p vabné hrdlo a ást plných ader. Úchvatné o i žhnuly a
zá ily jako dva smaragdy. Stála tam v celé své vzdorovité kráse. Muži s
ho ícími lou emi se blížili k domu.
„St jte!" zaburácel Jesse. P itiskl se k Pegasovi a tryskem se k nim rozjel.
„Norrisi, zadržte!" hromoval.
Oslovený si ho kone všiml. Oto il kon a vyjel Jesseovi
vst íc. Ten mezitím dorazil skoro k domu. Prudce p itáhl koni ot že
a zastavil vedle Norrise.
„Jak se opovažujete?" vyk ikl Norris zu iv . „Mám povolení..."
„Už nemáte. P te si tohle," odpov l Jesse a podal mu sv j
íkaz.
„Nemocnice," odfrkl si Norris zlostn . „Ten d m je m j, rozumíte?"
opá il Jesse.
„Hajzle," zasy el Norris. „Tohle vás p ijde draho, Camerone."
Jesse povytáhl obo í. Pegas ud lal n kolik znepokojených krok . „Tohle
p ijde draho? A co? Že jsem tu z ídil nemocnici? Co vám p elétlo p es
nos, Norrisi?"
Norris pobídl kon a dojel t sn k n mu. „Povím vám co. Tenhle d m by
l sho et. A ona také. M li bychom je všechny upálit."
„Jsou tam d ti."
„Vyrostou z nich Jižané, kte í nás budou vraždit v bitvách." „Andrew
Miller je mrtvý, Norrisi. Jeho syn Anthony také. To snad sta í."
„Dávejte si pozor, Camerone. Moc dobrý pozor," pohrozil mu Norris
rozlícené.
„To si dávám vždycky," odpov l Jesse. „Uhaste ty lou e," p ikázal
voják m. Pak se znovu zadíval na Norrise. „Vy si také dávejte pozor,
Norrisi. Tentokrát jsem tu jako doktor, ale hodn dlouho také pat ím ke
kavalerii. A vím, co d lám."
„Vyhrožujete mi?"
„Povídám vám, že se umím ohlídat."
„Obdivovateli Jižan . Nejste vy náhodou jedním z nich?" zeptal se Norris.
„Uhn te mi z cesty, sakra," zavr el Jesse. „Nebo zapomenu, že bojujeme
najedné stran barikády."
Nechal Norrise za sebou a dojel p ímo p ed d m.
Kiernan tam stála majestátn jako princezna, která nehodlá zapomenout
na sv j p vod.
„Zdravím t , Kiernan," pravil Jesse tiše.
Opovržliv si ho zm ila ledovým pohledem. Dívka, kterou znával a
miloval, se n kam vytratila.
Te tu stála odm ená cizí osoba, chladná jako nadcházející zima.
Neodpovídala mu. Cítil, jak v n m nar stá vztek. Za al zuby. Nejradši by
na ni zu iv zak el. Cht l z ni vyt ást její povýšenost a p inutit ji, aby
pochopila. Místo toho jen ekl: „Pani Millerová, od této chvíle p ebírám
váš d m. Podle pot eby jej budu využívat jako svou základnu, nemocnici
a opera ní sál. Sd lte to laskav všem obyvatel m."
Znovu si ho chladn zm ila, ale nakonec promluvila: „Kapitán Norris jej
hodlá vypálit, kapitáne Camerone. Obávám se, že si základnu budete
muset hledat jinde."
Pohár jeho trp livosti za al p etékat. Necht l s ni jenom zat ást. M l sto
chuti p ehnout ji p es koleno a po ádn ji na ezat, aby p išla
k rozumu. Málem se uštval, aby p ijel v as, a ona mu te vlastn dává na
srozum nou, že než aby mu dovolila usadit se v dom , radši jej nechá
vypálit.
Sesko il z kon a vystoupal po schodech k ní. Toužil se ji dotknout, ale
ovládl se. Cedil slova skrz za até zuby. „Pokouším se vám zachránit
st echu nad hlavou a váš krk, pani Millerová," ekl.
„M j krk nikdo neohrožuje, kapitáne Camerone."
„Pokud budete dál mluvit, situace se rychle zm ní, pani Millerová. Když
ale zav ete ústa, d m z stane netknutý."
Zlehka nadzvedla obo í a zeptala se: „Opravdu jej hodláte
zabrat?" „Ano."
Zk ivila ústa. „V tom p ípad a radši sho í."
Musel se ze všech sil p emáhat, aby ji nechytil za ramena a nep inutil ji
oto it se. Aby kone pochopila, že se nachází ve velmi vážné situaci.
im l se hovo it klidn .
„Naprosto t chápu, Kiernan. Zdravý rozum nikdy nepat il k tvým silným
stránkám. Ale co bude s Jacobem Millerem a jeho sestrou?"
„Jacob by si také nep ál, aby se v jeho dom roztahoval yankeeovský
prebehlík, kapitáne Camerone." „Necháš jej radši sho et?" „Ano."
Zadíval se na ni a p itom myslel na bezhlavou rychlost, s niž na místo
ijel, a na to, jak zoufale toužil zachránit její domov.
A ona by jej radši nechala vyho et, než aby se v n m ehokoli
dotkl. Z plných plic se rozesmál. Oto il se k ni zády a krá el dol
po schodech.
„Kapitáne Camerone!"
Zastavil se. Najednou k n mu seb hla. P erývan dýchala. adra se ji
rozrušením vzdouvala a klesala. Na okamžik si dokázal p edstavit pouze
dotek její k že a váše v jejich zelených o ích. Stále p sobila neoby ejn
stojn .
Poda ilo se mu však v jejím brn ni objevit skulinku. Necht la nechat d m
sho et. Jenom se mu snažila dát najevo, jak moc ho nesnáší.
„Hodláte... Hodláte jej vypálit hned te ?" zeptala se ho.
Op el se nohou o schod a pronesl nenucené: „Možná bych to m l ud lat,
paní Millerová. Bohužel vás ale musím zklamat. Te to není možné.
Musel jsem vyhrožovat, p emlouvat a doprošovat se, jen aby mi generál
tohle místo sv il. Jak víte, Millerovi v naší armád nejsou p íliš oblíbení.
Mnohým z našich lidí nep átelé zabili p íbuzné a p átele puškou z vaší
zbrojovky. Nejradši by zni ili všechno, co je s Millerovými n jak
spojeno."
„To by nem l být takový problém, když vezmeme v potaz, že v tšina
rodiny je po smrti. A to díky vaší armád ."
„Ujiš uji vás, že stejným zp sobem zem elo n kolik stovek našich - díky
armád Konfederace."
„Vstoupili na virginskou p du," odsekla se zúženýma o ima. „Já jsem
tuhle válku neza al, Kiernan." „Stojíme každý na jiné stran ." Zlost ho
ešla. Jak ji miluje...
Stali se z nich však nep átelé. Žádná slova by to nevyjád ila lépe než
výraz v jejích o ích.
„Tak se mnou bojuj." Poda ilo se mu to íci klidn . „Ale já se sem
nast huji i se svými lidmi. Vezmi své mladé sv ence a ute zpátky dom .
jakou dobu tam budete v dostate ném bezpe í. Nejspíš se mi nepoda í
zachránit všechno, co tu máte, ale alespo d m nenechám zbo it."
„O nic se t neprosím," odsekla. V o ích se jí znovu rozho el ohe . adra
se jí dmula zrychleným dechem. „A ani m nenapadne utíkat p ed bandou
nevychovaných Yankee ," dodala.
Srdce mu prudce bušilo v hrudi.
„Z staneš tu?"
Zvedla bradu a v tu chvíli vypadala jako anglická královna. „P ijede sem
Jackson se svou armádou a vymete vás ven," ekla výhružn . „Takže tu na
ho po kám. Pokud to p jde, nedovol svým lidem, aby to tu do ista
zplundrovali."
„Nikdo vás neprosil, abyste tu z stávala, paní Millerová."
„Hodláte svým muž m p ikázat, aby m i s d tmi vyhodili ven?"
„To v žádném p ípad , paní Millerová. Je válka a jájsem posílal muže do
bitev. Ale jsem milosrdný velitel a rozhodn bych necht l žádného z nich
poslat na vás."
Nev novala jeho sarkastické poznámce nejmenší pozornost. Chladn mu
házela rukavici. Málem se p itom usmála. „V tom p ípad tu z stanu."
„To se ješt uvidí," opá il prudce. „Ne ekl jsem, že bych se za
vámi nepustil sám."
„Obdivuji vaši udatnost, kapitáne Camerone." „Je dom , Kiernan."
„Tohle je te m j domov. Jackson se vrátí. Nebo Lee. P ijede sem
který z našich generál a vyžene vás."
Jessea napadlo, že v tom má možná pravdu. Jackson se jist bude neustále
vracet. Možná i Lee, nebo n kdo jiný.
Možná se mu d m nepoda í udržet dlouho. Ale pokud se na tomto území
zdržovala severská vojska, musel v n m z stat.
Zadíval se na ni, na její hrdé držení t la, krásnou tvá a vášnivý
ohe v o ích.
A její zu ivost a nenávist.
esto ze všeho nejvíc zatoužil strhnout z ní její elegantní od v a sev ít
její pobou ení v náru i. Znovu se s ní milovat.
Prohlédl si ji od hlavy k pat , pak pokr il rameny a promluvil s co
nejv tším klidem. „To je velmi pravd podobné, Kiernan. Dobrá, z sta tu
tedy. Ale upozor uji t , že vládu nad domem te p ebírám já."
„Upozor ujete m , pane?" Hlas jí zlostí p eskakoval. „Budu se vám po ád
dívat p es rameno a dávat pozor, abyste jižanským zajatc m v noval
stejnou pé i jako vašim vlastním ran ným."
Nejradši by po ní sko il. V l však, že se ho snaží ranit do hloubi duše,
a on jí necht l dát najevo, jak snadno se jí to da í. P istoupil k ní blíže.
„Myslel jsem, že p ede mnou ujedete, paní Millerová, jako jste to ud lala
už jednou. Vaše p ítomnost mi nijak vadit nebude. Naopak, pot ší m . To
vy jste se zap ísáhla, že nehodláte žít s Yankeem pod jednou st echou,
vzpomínáte?"
„To také nehodlám. Ale p ežiji vám navzdory!"
Pomalu se usmál a nespoušt l z ní o i. Jen do toho, Kiernan. Ale
nevyhraješ, jako ze je B h nade mnou, myslel si p itom. „Nep estanu s tebou
bojovat. Jih nakonec vyhraje." „Možná pár bitev, ale ne válku," opá il
rychle.
Uv domil si, že nemluví o konfliktu mezi Jihem a Severem, ale o nich
dvou.
Najednou mezi nimi zavládlo tém nesnesitelné nap tí. Cítil váše ,
zoufalství, zlobu i odhodlání, které se mísily v jejím nitru.
Cítil i plameny ohn , jenž mezi nimi ho el. Dobrý bože, tolik ji cht l!
Najednou se v jejích o ích odráželo všechno, co spolu sdíleli.
Já t znovu dostanu, ísahal v duchu. Možná si všechno nepamatovala
jasn . Byla Anthonyho ženou.
Zalila ho temná vlna bezd vodné zlosti. Jeho nad ízený mu dob e radil,
když mu íkal, a neplete osobní a vojenský život dohromady.
A te tu stál a nedbal na d ní kolem, ani na krásu podzimního dne.
Toužil po ní. Cht l ji držet v náru i tak dlouho, až zapomene na svého
mrtvého muže. Cht l, aby si pamatovala jen jeho. Nebyl nijak nadšen tím,
co cítí, ale p esto po ní velice toužil.
„Naši vojáci se vrátí!" vyk ikla najednou.
„To je docela dob e možné," pravil. „Ale do té doby spolu budeme
všechno sdílet, paní Millerová."
Prudce smekl epici a hluboce se jí uklonil. V jeho gestu se odrážela
ironie a všechen vztek, který se v n m va il.
Pak se rychle oto il na podpatku a odešel. P itom ud lil rozkazy voják m,
kte í na svých místech ekali, co se bude dít. Snažil se chovat normáln ,
ebaže mu hlavou ví ila spousta myšlenek.
Zatracen . ert aby ji vzal.
Opravdu mu vyhlásila válku.
T ETÍ ÁST

Válka
 16
MONTEMARTE 18. ÍJNA 1861

ebaže Kiernan trvala na tom, že z stane v dom , b hem st hování ji

tšinou nebylo nikde vid t.
Když vstoupil do haly, p ivítala ho hospodyn Millerových. Nejprve ji ve
stinné místnosti nezpozoroval a chvilku m l pocit, že podzimní soumrak
klame jeho zrak. Chodbu si pamatoval z doby míru. Vedla od p edního
vchodu až dozadu, podobn jako ta v Cameron Hallu. Na jejím konci, kde
se vstupovalo do haly, stál p kný spinet. Chodbu lemoval vkusný
nábytek. Uprost ed haly se nacházel krb, z n hož sálalo p íjemné teplo.
Kdykoli Millerovi po ádali ples nebo ve írek, nechali všechen nábytek
odtáhnout ke st nám, aby místností mohly kroužit tane nice v saténu a
hedvábí. Jako by te zaslechl šust ní jejich sukní po podlaze.
„Tak t tu vítám, Yankee."
Trhl sebou. Zadíval se do stín v kout a spat il tam ženu. Byla vysoká,
hezká a m la šedé vlasy. Stála vzp ímen . Matn si na ni vzpomínal. V
Millerové domácnosti jí vždy pat ilo významné místo, protože Andrewova
žena zem ela záhy po porodu dvoj at a ona p evzala její roli.
Znala ho. Pokaždé vítala jeho, Daniela i Christu a doprovázela své mladé
sv ence do Cameron Hallu.
Znala jeho jméno. P esto ho te radši oslovovala „Yankee".
Založil si ruce v bok a zadíval se na ni p es místnost. Jak jen se jmenuje?
Ale jist , Janey.
„Aha," ekl nahlas. „Jak vidím, také bys byla radši, aby to tu lehlo
popelem."
Podívala se na n ho a zavrt la hlavou. „Já teda ne. Mám ráda st echu nad
hlavou. A tahle tady je dost dobrá. Ale jestli si myslíš, Yankee, že t budu
vítat, tak si na omylu."
Pokr il rameny. „Dobrá. Nemusíš m zrovna vítat, sta í, když m
vyslechneš. Jestli tu máte cokoli cenného.
„St íbro sme zahrabali už hodn dávno."
„Tak to jsem rád. Ale co ten p kný spinet támhle u zdi? Myslím, že mu
bude lip na p ."
„Slyším t dob e, Yankee," ujistila ho Janey. „Hned ho nechám odnýst."
„Výborn ." Vykro il ke schod m. Musel najít místo k p enocování. Cht l
sv tlý pokoj, který bude využívat také jako kancelá .
V polovin schod zjistil, že Janey krá í t sn za ním. Zastavil se a
oto il, takže do n ho málem vrazila. „Provedu t ," pronesla.
„Prosím?"
„Abych ti mohla poradit, kde nemáš spát."
Když dorazili do patra, Janey kolem n ho rychle prošla. „Tady ne - to je
ložnice mladýho pana Jacoba." Pokra ovala dop edu chodbou. „A tady spí
Patricie." Cht la jít dál, ale Jesse se zastavil. Spat il otev ené dve e
vedoucí do velikého pokoje s okny oto en ými na východ. Uvid l v n m
mohutnou, pohodlnou postel. Po náro ném dni, který m l za sebou, po ní
zatoužil. Naproti posteli stál psací st l a po stran u oken velká komoda.
Místnost byla dokonalá.
Napadlo ho však, že to nejspíš bude pánský pokoj. Pat íval Anthonymu?
Nebo Andrewovi?
Spala v n m n kdy Kiernan? Spala tam se svým manželem?
„Tak deš se mnou, Yankee?" zeptala se Janey.
Místo odpov di se jí otázal: „Je tohle pokoj paní Millerové?"
Janey se zastavila a zk ivila tvá . Zdráhala se hned odpov t. Nakonec
ekla: „Te zrovna neni ni í. Bejval pana Andrewa a byl by pana
Anthonyho, dyby ho nezabili. Takže te tam nikdo nebydlí, ale jednou ho
dostane pan Jacob."
„Nehodlám se tu usadit navždy, Janey," ekl Jesse. „Jen na n jakou
dobu."
„Jakou dobu?" zajímala se.
„Dokud bude válka."
Uchichtla se. „Tak dlouho to tu neudržíš, Yankee."
„Jist . Ale i když o tenhle d m p ijdeme, vrátíme se. Sever se o tohle
území nep estane bít. Nez stanu tu dost dlouho, abych vid l Jacoba
vyr st, oženit se a p ivést si dom manželku. Alespo doufám," dodal
polohlasem. „Tenhle pokoj se mi bude skv le hodit."
Janey se oto ila a odcházela pry . Jesse ji k sob trochu pobaven
zavolal.
„Co chceš, Yankee?" „Kde spí paní Millerová?"
Janey zúžila o i do št rbiny. „Pro to chceš v t?" „Abych jí do postele
neukládal ran né vojáky," odtušil Jesse suše.
Janey se zhluboka nadechla a s povzdechem dlouze vydechla. Ukázala na
dve e vedle jeho pokoje. „Tydle dve e sou její. Tak to bychom jako m li.
Zdraví budou tady na tom konci a ran ný m žeš dát blíž ke schod m. Na
tomhle poschodí je ešt p t pokoj . Támhleten bude tak akorát pro
ran ný. Do ostatních se vejde tak po dvou nebo t ech lidech."
„Díky za informaci, Janey."
Znovu vykro ila pry .
„Ješt n co, Janey."
„Ano, pane Yankee?" otázala se Janey s p edstíranou nevinností. Málem
se usmál. Byla stejn nespoutaná jako její paní. „Kde spával pan
Anthony?"
Janey se zarazila a Jesse m l dojem, že se snaží potla it úsm v. „Pro to
chceš v t? Už tu nespí, takže se nemusíš bát, že mu str íš do postele
ran nýho."
„Jen m to zajímalo," p iznal.
Janey ukázala p es chodbu na dve e pokoje, o n mž p edtím ekla, že
bude dost velký pro pacienty.
Kiernan tedy nespala v ložnici svého manžela.
Nocovala tam v bec? Jesse to cht l v t, ale nemohl se Janey dál
vyptávat, pokud cht l, aby mu ješt n kdy odpov la.
„D kuji ti," ekl.
„Yankee m nebudu va it," pravila najednou stroze Janey.
„P ivezu si sem kucha e," odpov l. Vykro ila ke schod m. Než však
Jesse stihl vstoupit do místnosti, kterou se rozhodl užívat, vrátila se.
„Yankeeové se mi po kuchyni potloukat nebudou. Uva im teda pro
všecky, jako jindy. M žete s náma jíst u stolu, pokud vám to sle na
Kiernan dovolí.
„Ne, Janey," opravil ji. „Já jsem obsadil tenhle d m. A ve ím pozd .
Nejd íve v osm hodin, protože b hem dne pot ebuji pracovat. Pokud chce
paní Millerová ve et v tu dobu, pak se ke mn spolu s d tmi m že
idat."
Vypadalo to, že Janey si chce dupnout, ale nic takového neud lala. Místo
toho odešla a Jesse si kone mohl po ádn prohlédnout sv j pokoj.
Kiernan se s ním zjevn nehodlala p etahovat o jídelnu. B hem dní, kdy
evzal Montermarte, mu nevzdorovala ani v ni em dalším.
Poté, co si Jesse prohlédl svou ložnici, sešel do p ízemí a objevil tam dva
ernochy, kte í st hovali spinet. Jeden z nich byl postarší a Jesseovi se
nelíbilo, jak se s fun ním d e s t žkým kusem nábytku. P ikázal jim
ob ma, aby toho na chvíli nechali, vyhrnul si rukávy a pomohl jim nástroj
vynést po schodech nahoru. Potom p est hovali n kolik dalších kus .
Nesnažil se zachránit nábytek rodiny Millerovy. Pot eboval místo pro
postele, které m li jeho lidé p ivézt druhého rána.
íliš toho s muži nenamluvil, ale všiml si, že ho nep estávají pozorovat.
Zjistil, že jsou to otec se synem, Jeremiáš a Týne. Jeremiáš již stárnul,
zatímco Týne byl mladý a plný síly.
Od Tynea se dozv l, že on s otcem, bratrem Davidem a Janey jako
jediní z stali v dom .
Také zjistil, že jsou v rní. Nehodlali opustit Kiernan, a se m lo v
budoucnosti stát cokoli. To mu p inášelo jistý pocit úlevy. Podrážd
emýšlel pro . Kdyby ji totiž všichni nechali na holi kách, t eba by
projevila v tší ochotu odjet do bezpe í na jihu.
Když ve er v p l deváté zasedl k jídlu, ani Kiernan, ani d ti se k n mu
nep idaly.
Janey mu p inesla dob e ko en ný kolá s ku ecím masem. Bylo to jedno
z nejlepších jídel, jaká m l od chvíle, kdy Virginie vystoupila z Unie.
Když se pak ve svém pokoji svlékl a natáhl na postel, cítil se zcela
vy erpaný. M l by okamžit usnout. Neda ilo se mu to.
l, že Kiernan je hned vedle za zdí. Mohl by vyjít na chodbu a vrazit
k ní, chytit ji do náru e a...
K ertu, takovou v c nikdy neud lá. Musí se rozhodnout sama.
Povzdechl si, oto il se a neustále p emítal, zda je dostate silný, aby
rozhodnutí ponechal jen na ní. astokrát mu p ece ekla, že pokud se
idá k Severu, bude jím nadosmrti pohrdat.
K Severu se p idal a oblékl modrou uniformu.
Nakonec kolem p lnoci usnul.
Ráno snídal v jídeln sám. Janey mu naservírovala hromadu lívanc a
Jesse je zvolna pojídal a p itom si etl poslední vydání novin. Ty mu
inesl jeden z jeho nových spole ník , kte í si na trávníku p ed domem
rozložili stan.
„Kde je paní Millerová?" zeptal se Janey.
„Odjela do m sta, Yankee."
„Ach tak," odtušil. Pochválil kávu, již uva ila, a pak šel dohlédnout na
vojáky, kte í do rozlehlé vstupní haly p inášeli zdravotnické pot eby.
St hovali dovnit l žka, obvazy a erný vak s Jesseovými chirurgickými
nástroji. Bez nich odmítal vyjet do pole.
Odpoledne Montemarte vypadal úpln jinak.
Vpodve er do domu p ibyli první pacienti.
Za soumraku p inesli staršího vojáka, který p estál válku v Mexiku a
manévry na západ . V lesích se zjevn odehrávaly r zné poty ky a v
dom brzy mohli o ekávat další p ír stky.
Jesse nep edpokládal, že mu obyvatelé domu budou pomáhat. Vlastn to
ani nepot eboval. M l k ruce dvacet schopn ých voják . Dva z nich byli
vynikající sanitá i.
Když však p inesli ran ného, p ed domem práv postával Týne. Pomohl
Jesseovi muže vynést na ošetrov u, kterou si z ídil v bývalé kancelá i v
ízemí. Jesse Tynea vyzval, aby muže udržel v klidu, zatímco mu bude
prohlížet nohu.
Když pak vytáhl kulku z rány, zjistil, že zlomená kost je istá. Dal ji do
dlahy a pak si najednou uv domil, že celou dobu Tynea instruoval a
mohutný ernoch mu p i operaci výjime zdatn pomáhal.
Stejn tak nic neo ekával od Kiernan. Tvrdila sice, že z domu neodejde,
ale nechávala mu volné pole p sobnosti. Když kone dokon il práci,
uklidil a vešel do jídelny, Janey mu oznámila, že sle na Kiernan s d tmi
si šla lehnout.
Ráno s p ekvapením zjistil, že Kiernan se p išla podívat na jeho pacienta.
Jesse se veterána upoutaného na l žko zeptal, jak se mu spalo.
„Ale dob e, kapitáne, dob e." „Bolí vás to?"
„Tojo, ale mohlo to být horší."
Muž byl ost ílený voják s prošediv lými vlasy a tmavým plnovousem.
Usmál se. „No, nejd ív to nebylo nic moc, ale když jsem se probral,
uvid l jsem rozkošného andílka. Stála nade mnou a ptala se, jak mi je.
Pov l jsem jí, že jsem asi um el a dostal se rovnou do nebe, tak byla
kná. Vlasy jako zlato a ohe v jednom a o i zelen jší než mají všichni
Irové dohromady. P inesla mi whisky. Vypil jsem ji a pak jsem spal jak
nemluvn ."
„Tak whisky íkáte?"
„P esn tak."
Jessea napadlo, že by asi nem l odvahu vypít n co, co by mu Kiernan
podala, kdyby ležel upoutaný na l žko. Mohla do alkoholu p idat t eba
jed na krysy. P ekvapilo ho, jak mile se dokázala zachovat k Yankeemu,
který se válel v jejím dom .
Možná, že nenávidí pouze Yankeeye, jako je Jesse. Ty, kte í by na sob
správn m li mít jižanskou uniformu.
Nemohl se svou myšlenkou zaobírat p íliš dlouho. M li dorazit pacienti,
které mu p islíbil plukovník Sebring, a Jesse se pot eboval podívat do
jejich záznam . Do západu slunce byl velký pokoj v pat e plný.
Kiernan celý den nevid l.
l však, že je n kde v dom . Navšt vovala jeho pacienty. Každému z
nich p ipadala jako and l. Nijak nep sobila jako jedna z nejzatvrzelejších
Jižanek pod sluncem. Když Jesse spal, nosila jim vodu a whisky, pokud
to bylo potreba.
Dokonce za n psala dopisy. Jessea sice nenávid la, ale stejn jako se
Týne projevil coby vynikající pomocník p i operacích, tak se z Kiernan
stala výborná ošet ovatelka.
Jedné noci schváln z stal vzh ru, aby se na ni podíval. Když zaslechl
její lehké kroky v hale, vstal a tiše se bosky p ikradl dol .
Sledoval ji mezi muži. Leželo jich tam šest. Naslouchala jejich vále ným
íb m a ost e jim odpovídala, že jeden Jižan vydá za deset Yankee .
Zdálo se, že jí žádný z ran ných její i nezazlívá.
Jesse si ironicky pomyslel, že by jí prominuli, i kdyby jim spílala do krys
a kojot . Na to byla p íliš krásná. Úchvatn se usmívala a kolem hlavy jí
poletovaly nádherné vlasy. Opravdu vypadala jako and l, protože na sob
la no ní košili z bílého flanelu a župan ve stejné barv . Obojí kolem ní
i každém pohybu povlávalo jako k ídla líbezného and la.
Ve spáncích se mu rozbušila krev. Z celého srdce zatoužil po ní sko it a
odtáhnoutji k sob do pokoje.
Místo toho se však pono il do stínu ve dve ích a pevn za al zuby, když
kolem n ho prošla.
Ucítil její v ni.
Zaklel a vrátil se do pokoje. Celou noc nespal. Druhý den byl vy erpaný a
sotva se dožil ve era. Byl nesmírn rád, že žádný z voják nepot ebuje
operaci.
Ve er se p inutil usnout. Ve snech však slyšel její smích a tiše ji proklínal
zato, že po jeho p íjezdu neutekla n kam hodn daleko.
Po n kolika dnech se jeho denní program za al m nit.
Bylo pozd ve er, ovšem Kiernan ješt nevyrazila na svou pravidelnou
obch zku. Jesse se kone najedl, naposledy obešel pacienty a vrátil se
do svého pokoje. Nelehl si však hned do postele. Jen v bílé košili a
vojenských kalhotách procházel hlášení, která cht l poslat plukovníku
Sebringovi.
Psací st l m l postavený k okn m, aby na n j dopadalo co nejvíc sv tla,
takže sed l zády ke dve ím.
Zaslechl, jak se otev ely. O ekával, že dovnit vejde Janey. Pe liv si od
ho udržovala ur itý odstup, ale zárove se o n ho dob e starala. Denn
mu va ila a vysv tlovala jeho lidem, jak mají prát
prost radla a obvazy. Skv le dokázala organizovat as i práci a Jesse
za al zjiš ovat, že se na ni rád spoléhá. T ebaže neustále tvrdila, že se
jenom ze všech sil snaží udržet d m v po ádku kv li jeho oprávn ným
obyvatel m, astokrát p ekro ila rámec svých povinností. V la o n m,
že hodn pracuje i v noci, a astokrát mu sama od sebe uva ila kávu.
Když se dve e zav ely a Jesse vycítil, že mu kdosi stojí za zády, nezvedl
tedy hlavu. Janey nem la ráda, když jí d koval, protože to pak až p íliš
vypadalo, jako by pro n ho sama cht la n co ud lat.
„Postav to na st l, Janey, prosím t ."
Po chvíli si uv domil, že Janey ml í a na stole nic nestojí. Zamra il se,
odložil list papíru, na který psal, a oto il se.
Ve dve ích nestála Janey, ale Jacob. Byl vysoký, štíhlý a m l zlatoplavé
kudrny a veliké tmavé o i stejn jako jeho mrtvý bratr Anthony. Velice
mu ho p ipomínal i proto, že v ruce držel jednu z pistolí, jež vyráb la
jeho rodina, a mí il mu na srdce.
Jacob Miller nejspíš ješt nevid l dost mrtvých, když m l chu stisknout
spouš . Prsty se mu t ásly a musel zbra držet ob ma rukama. Jeho
obli ej ve sv tle sví ky vypadal bílý jako k ída.
Jesse se op el zády o židli.
„Opravdu to chceš zmá kout?" zeptal se Jacoba tiše. Chlapec mu dlouho
neodpovídal, takže Jessea napadlo, jestli ho v bec slyšel.
„Chci, abyste opustil m j d m," vypravil ze sebe kone Jacob. „A jedna
z možností je nohama nap ed."
Jesse sklonil hlavu, aby chlapec nevid l, že se usmívá. M l pravdu, mohli
ho vynést nohama nap ed. Nem l by se tomu smát. Jednomu nervóznímu
mládene kovi se mohlo poda it to, co se dosud nepovedlo indián m ani
Jižan m.
A Jacob svou pohr žku myslel naprosto vážn .
„Než m zast elíš, m l bych ti asi pov t, že n který z mých lidí se na
tebe m že rozzlobit a pak t také zast elit, i když je ti jen dvanáct."
„Skoro t ináct."
„Um ít v takovém v ku je dost hloupé."
„P ivedl jste sem celou hordu Yankee ," obvinil ho Jacob. „Zabil jste
mého bratra."
Jesse zaražen uvažoval, kde mohl Jacob získat takovou informaci. Pak si
uv domil, že mluví všeobecn . Že za smrt Anthonyho Millera je
odpov dný každý muž v modré uniform .
„M že m klidn zast elit celá eta Yankee , hlavn když jednoho vezmu
s sebou," vyhrkl Jacob.
„Dobrá," pravil Jesse. „A co bude s Patricií a Kiernan? Jakmile
odvezou, spálí to tady na troud."
Jacob zamrkal. „Odjedou ke Kiernaninu otci," prohlásil. P esn to Jesse
sám cht l. „Prosím t , Jacobe..."
„Znáte Kiernan lépe než já," ekl Jacob najednou. „Možná i lépe než m j
bratr."
„Celý život jsme byli sousedé, Jacobe." „Cht l jste bratra zabít," obvinil
ho Jacob.
Jesse vstal. Jacob p ed ním sice mával pistolí, ale jeho slova Jessea
rozzlobila natolik, že mu je nehodlal jen tak prominout. Vrhl se dop edu.
„To se tedy ohromn pleteš, Jacobe Millere. Nikdy jsem necht l nikoho
zabít." Nap áhl ruku a hnal se k n mu p es místnost. „Te mi dej tu
pistoli a vra se..."
Ztichl a rychle si lehl na zem, protože chlapec na n ho doopravdy vypálil.
Jessea na paži škrábla kulka, která se pak zaryla do stolu. Na rukávu se
mu objevila krvavá skvrna, ale Jesse v l, že se mu nic nestalo. Strhl
Jacoba na zem, lehl si na n ho a vykroutil mu zbra z ruky.
„Pro jsi ud lal takovou pitomost?" zeptal se ho zu iv .
„Necht l jsem," zalapal Jacob po dechu. „P ísahám bohu, že jsem
necht l."
Najednou se rozlétly dve e a s nabitou puškou se v nich objevil
kaprál O'Malley, nová ek z Manhattanu, který m l no ní službu
u pacient .
„Kapitáne Camerone..."
„Nic se mi nestalo, kaprále," houkl p es rameno. „Ale kapitáne..."
ekl jsem, že se mi nic nestalo. M li jsme tu malou nehodu."
U'Malley se na n podíval, pak se ušklíbl a vyšel z místnosti. Místo n ho
dovnit zd šen vtrhla jiná osoba.
Jesse si všiml, že Kiernan má na sob své and lské roucho, které ji cudn
halí od hlavy až k pat a dodáva jí na smyslnosti.
 kný and l. Poslali ho nejspíš až z horoucích pekel, aby ho trápil celý
život a nedal mu pokoj ani po smrti.
Tentokrát se jí však v zelených o ích zra il pouze strach. Napadlo ho,
jestli se bojí o jeho bezpe í.
Pak se upamatoval, že sedí najednom z jejích sv enc . „Jessi, co setu...
Bože, Jacobe!"
Vyrazila kup edu, ale Jesse proti ní varovn nap áhl paži a podíval se na
ni zúženýma o ima. Zarazila se, kousla se do dolního rtu a zírala na n .
„Neubližuj mu, Jessi," žadonila. „Prosím t , už kv li našemu p átelství..."
„Jessi? Pro ne ,kapitáne Camerone'?" p ipomn l jí jízliv . „P átelství? O
jakém p átelství to mluvíte? Zapomn la jste snad, že jsem Yankee? A že
byste radši nechala d m vypálit, než abych se tu usadil? Jacob se vám
jenom snažil pomoci, paní Millerová."
Najednou zbledla víc než chlapec pod ním. Jesse vstal a zdravou rukou
pomohl na nohy i Jacobovi. Kiernan znovu zalapala po dechu.
„Jsi zran ný. Pus ho. Já ti to ošet ím.
„Velice m mrzí, že musím odmítnout vaši n žnou pé i, paní Millerová,
ale myslím, že to zvládnu sám. Te nás omluvte." Držel Jacoba za límec
košile a vlekl ho ke dve ím. „Jessi..."
Zastavil se a zu iv odsekl: „Pro vás ,kapitán Cameron', madam. A te s
vaším dovolením pot ebuji n co probrat tady s tím mládencem."
Trhla sebou, jako by jí ušt il polí ek. Nev noval jí dál pozornost a táhl
Jacoba chodbou ke schod m a pak dol do p ízemí. Prošel s ním mezi
žky v hale do bývalé kancelá e s velkými okny na východní stran , z níž
te byla ošet ovna. Zastavil se, aby rozsvítil. Uv domil si, že je Kiernan
následuje až sem.
„Jessi..."
„Kapitáne Camerone!"
„Dob e, tak kapitáne Camerone," odsekla a její hlas rázem pozbyl
and lského tónu. Usmál se. Dokonce ani te nedokázala snadno
edstírat. „Je to jen kluk, necht l..."
„Je dost velký a cht l," zarazil ji rázn . „Ven." Nechal Jacoba stát
uprost ed místnosti, dokrá el p ímo ke Kiernan a tla il ji ze dve í. Ješt
št stí, že se tak zlobil.
Protože dotek jejího t la mu d lal dob e. Bylo mu p íjemné, že
na hrudi cítí její oblá adra.
„Jdi k ertu! Nenechám ho tu s tebou!" vyk ikla a zabušila mu p stmi do
prsou.
Rychle ji zvedl. Jejich o i se na okamžik st etly a Jesseovi se vybavily
chvíle, kdy ji takhle držel. Celé t lo mu ho elo. Ucítil, jak
se zachv la. Sklopila o i.
Když se na n ho znovu podívala, zu ila. „Postav mne na zem, Yankee,
pus me..."
Poslechl ji. Postavil ji p ímo za dve e, zabouchl jí p ed nosem a oto il
klí em v zámku.
Odvrátil se od nich, t ebaže do nich zu iv bušila p stmi a vyk ikovala
nejprve jeho jméno a pak všechna možná neslušná slova, která jí slina
inesla na jazyk.
Podíval se na Jacoba, jenž stál uprost ed místnosti a s o ima otev enýma
doko án na n ho zíral.
Jesse se usmál. „Kone sami." Poci oval jakési p íjemné uspokojení,
ebaže v nitru ho mu ily pekelné plameny. P istoupil ke sk ce, v níž
l uložené nástroje a obvazy. „Poj , ošet íš mi zran ní. Zp sobil jsi je,
tak mi te musíš pomoci."
Zastavil se a podíval se ke dve ím. Kiernan za nimi nep estávala klít.
Nev noval tomu pozornost.
Jacob na n ho zíral. Jeho zrak na chvilku sklouzl ke dve ím a pak znovu k
Jesseovi. Ten mu pohled oplatil, jako by ho cht l ujistit, že nyní se s
Kiernan nehodlá bavit. „A te k mé rán . Až mi ji budeš istit, možná to
bude bolet, takže se na to radši napi ji. Támhle je láhev whisky. Dáš si
také?"
„Já... No, jsem nato moc mladý," odpov l Jacob zaražen .
„Ale nejsi. Když jsi dost starý na to, abys pobíhal po dom s pistolí v
ruce, m žeš si klidn dát i paná ka."
Na stole z t eš ového d eva stálo n kolik lahví a sklenic. Do dvou nalil
trochu whisky a jednu podal Jacobovi. Sám tu svou okamžit vyprázdnil.
Pak sledoval chlapce, který nesm le usrkl. Zamrkal, ale nerozkašlal se.
Pak všechnu zlatavou tekutinu jedním rázem vypil.
„Whisky pro tebe není neznámý pojem, jak vidím," poznamenal Jesse.
„Jednou nebo dvakrát," p iznal chlapec. „Tatínek mi trochu nalil, když
Virginie odhlasovala vystoupení z Unie."
„Hm," zabru el Jesse. „Tak se podíváme, jestli po ní máš pevn jší ruku."
Nalil do sklenice trochu isté vody. Pak utrhl rukáv košile a prohlédl
ránu. „Tak co íkáš? Bude se to muset šít?" „Šít?" zeptal se Jacob a zt žka
polkl.
„P esn tak," p itakal Jesse. „Možná jen jeden nebo dva stehy."
Chlapec zasáhl levou paži a Jesse tomu byl rád, protože prava ku
pot eboval. Bez problém ránu omyl. Vid l, že stehy možná nebudou
nutné, ale cht l, aby se Jacob n emu p iu il. Mohlo by to zm nit jeho
budoucnost.
Jesse sáhl do svého vaku a vytáhl odtud jehlu a materiál na stehy.
Navle enou jehlu pak podal Jacobovi. „Tak, za ni tady. Ud lej jen dva.
Malé a isté. Zavazovat to nemusíš. Jednu ruku mám zdravou, takže ti
pom žu."
„Mám tojen tak... sešít?"
„Jist ."
„Nepot ebujete n co proti bolesti?"
„Jsou to jen dva stehy. Dám si ješt trochu whisky. V tomhle dom bych
se ale radši nem l moc opíjet, co?"
Jacob se za ervenal. Držel jehlu v ruce a o ima znovu vyhledal Jesseovy
zraky.
„N kolikrát m už zašívali. Dej se do toho."
Když se jehla zabodla Jesseovi do paže, napadlo ho, že Jacob prožívá
mnohem v tší utrpení než on. Za al zuby a obrnil se proti bolesti. Jehla
dvakrát rychle projela k ží. Jacobovi chyb la zkušenost, ale byl hbitý.
Chlapci na ele vystoupil studený pot. Jesse mu pov l, kde má nit
podržet a zavázat. Znovu upil whisky a pak jí trochu nalil na ránu. Štípalo
to tak, až zamrkal. „Nevím pro , ale pomáhá to," pov l zírajícímu
Jacobovi.
Chlapec ml el. Zjevn se bál. Jesse se zády op el o st l a zadíval se na
ho. „A te si n co ujasníme. Ty stojíš najedné stran a já na té druhé.
Neo ekávám, že p eb hneš na tu moji. M p esv ovali, jak mohli, a
také jsem sv j názor nezm nil. Je válka a ve válce se takové v ci stávají.
Ale chci, abys pochopil jedno. Smrt tvého bratra jsem si v žádném
ípad nep ál. Obdivoval jsem ho a kdysi jsme se p átelili."
Jacob se podíval na své nohy, pak na Jessea a pokr il rameny.
„Jo, já vím." „Opravdu?"
Jacob si zastr il ruce do kapes. „Anthony mi pov l, že vás vyzval na
souboj. Necht l mi íct pro . V l jsem jen, že je n jak roz ilený a že
lá p knou hloupost. Tvrdil, že ho nezabijete. Že prý jste dobrý lov k,
ale máte jednu chybu."
„A to?"
„Že jste Yankee, jak jinak." „Ach tak," pravil Jesse tiše.
„Já... Necht l jsem vás doopravdy zabít," vysv tloval Jacob.
„Myslel jsem si to. V život jsem nepotkal Millera, který by neum l
zacházet se zbraní. Kdybys m zabít cht l, už bych byl mrtvý."
„No, možná," pravil Jacob s rum ncem ve tvá i.
„P ijel sem, protože tvému bratrovi n co dlužím," ekl Jesse. „Možná
nebojujeme na jedné stran barikády, ale jsem tady, abych vám pomohl,
Jacobe."
Chlapec p ikývl.
„Nemusíte se vzdávat. Jenom chci, aby v tomhle dom byl klid. P ím í,"
vysv tloval Jesse a nap áhl k Jacobovi ruku.
Ten se nejprve podíval na jeho dla a pak Jesseovi do o í. „Nic víc? Já
vás post elil a vy mi nic neud láte?"
„Ne. Ale chci, abys mi slíbil, že se o to už nepokusíš."
Jacob si s ním pot ásl rukou a nespoušt l z n ho o i. „Máte mé
slovo, jestli to sta í."
„Jist . Ješt nikdy jsem nemusel žádného Millera podezírat ze lži."
Jacob se neznateln usmál a p ikývl. „To je pravda. My nelžeme. Nikdy,"
prohlásil hrd . Zt žka polkl a znovu si pozorn prohlédl Jesse v obli ej.
„D kuji," ekl.
Jessea napadlo, že to jediné slovo ho muselo stát mnoho sil. „Nemáš za
co. A ted' bychom asi m li jít spát."
„Ano, pane," souhlasil Jacob. Vykro il ke dve ím, ale najednou se
zastavil a oto il se. „P ijel jste, protože bratrovi n co dlužíte?"
„Ano," odpov l Jesse.
Jacob na n ho nevinn hled l. „To je zvláštní. P ísahal bych, že jste sem
ijel kv li Kiernan."
Díval se Jesseovi zp íma do o í. Ten jeho pohled vydržel. „Kv li ní také,"
iznal.
Jacob se znovu usmál, sklonil hlavu a pop ál mu dobrou noc. Otev el
dve e a Kiernan málem vpadla dovnit .
Již p ed n jakou dobou se unavila a p estala bušit do dve í. Rychle však
elétla o ima po svém mladém sv enci. Zjevn o n ho m la strach. „Jsi
v po ádku, Jacobe?"
„Jsem. Nau il jsem se šít rány, Kiernan." Políbil ji na tvá a prošel kolem
ní ke schodišti.
Kiernan se celá vy erpaná op ela zády o st nu a zav ela o i.
Pak je zase rychle otev ela. Z jejích zelených zorni ek šlehaly blesky
zu ivosti a vý itek. „Nechal jsi m tam ekat, co se stane. Hrozn jsem se
o n ho bála."
„Tos nem la," odpov l Jesse suše. „Znáš m dost dlouho, abys dob e
la, že dít ti bych nikdy neublížil."
„Nikoli," oponovala a blýskala p itom zelenýma o ima. „V bec t
neznám. Protože muž, o kterém jsem si myslela, že ho znám, by tehdy
neodešel ze h bitova na Cameron Hallu."
V hlase se jí mísila bolest se zlostí. Cht l se jí dotknout. P istoupil k ní o
krok blíže. „Kiernan.
Nap ímila se a odlepila od st ny. Majestátn a povýšen se na n ho
usmála.
„Pro vás paní Millerová, kapitáne Camerone. Paní Millerová."
Oto ila se na pat a se vzty enou hlavou vyšla z místnosti. Vlasy jí
poletovaly kolem hlavy a bílé roucho za ní vlálo.
Krá el za ní ke schod m a díval se, jak po nich b ží nahoru.
Najednou se usmál, i když ho všechno bolelo.
Znovu ho za ala trápit myšlenka, která mu ležela v hlav od chvíle, kdy
ijel.
Nejradši by ji zatratil.
Celou tu krásnou, sladkou, elegantní byt stku.
 17
hem následujícího týdne za al Jacob ve et s Jesseem. Ke konci týdne
se k nim p idala i Jacobova sestra Patricie. Kiernan se ho stále stranila.
Na ženu, která z duše nenávid la Yankeeye, s nimi Kiernan trávila
pom rn dost asu. P estala k nim vycházet pouze v pozdních ve erních
hodinách. Když se Jesse odpoledne podíval do pokoj , obvykle ji tam
našel.
Uprost ed nával bolesti a stále chladn jších zimních dní všem p ipadala
jako nejsladší závan jara. Báje von la. Hezky se oblékala. Když se
pohnula, šustilo kolem ní hedvábí. Byla krásná a vlasy nosila hladce
esané do sí ky. Když psala dopis, na papí e vynikaly její k ehké prsty,
které m ly hojivý ú inek, když n kterého z muž pohladila po ele.
Všichni ji milovali.
„Není úchvatná, doktore?" zeptal se Jessea jednoho dne jeden starý voják,
když pe liv studoval jeho zdravotní spis.
Jesse svraštil obo í a cosi zabru el. Je úchvatná. Jenomže ten starý hlupák
ji nikdy nevid l rozzlobenou.
Ran ní ji nikdy nezažili roz ilenou. Znali ji jen v p kné sukni, s
okouzlujícím úsm vem na tvá i, slyšeli její smích a škádlení.
Jedno odpoledne mu zna p ipomínalo audienci u královského dvora.
Sed la na židli mezi postelemi uprost ed velkého pokoje. Na sob m la
krásné žluté šaty s krajkou na živ tku a rukávech. Límec jí zdobila p kná
brož. Živ se kolem sebe rozhlížela a hovo ila s výrazn jším p ízvukem
než kdy d íve.
Muži jí byli fascinováni.
„Netvrdím, že si vás vysoce necením, pánové," protáhla jemn . „Jen si
vážn myslím, že dva naši chlapci jsou rychlejší a schopn jší v boji než
deset z vás."
„To teda není žádná pravda, paní Millerová," ohradil se mladý voják. „Jen
jsme ješt nedostali po ádnou p íležitost ukázat, co v nás je."
„A nemáme takové generály, jako jsou Jackson s Leem," zamudroval jeho
prošediv lý druh.
„Lidé state brání svou vlast."
„I tak ale Jižany m žeme porazit," ozval se další voják.
Jesse je tiše pozoroval od dve í. Vzpomn l si, že muž, který promluvil
jako poslední, na Montemarte dorazil p edev írem s paží celou potrhanou
od šrapnelu. Poslali ho k Jesseovi, aby se podíval, zda muji m že
zachránit. Celé hodiny mu z ní na ošet ovn vytahoval kulky a kousky
kovu.
„Však ješt uvidíte, paní Millerová," íkal práv . „Naši ty vaše Jižany
ekvapí a pak jim dají co proto. Za pár dní do údolí vpochodují naši
chlapci a napráskají t m pár vojá m, které tam Jackson nechal."
„Vážn ?" zasmála se Kiernan sladce.
„No jist . P ekvapíje. A taky asi budou v p esile."
„Ješt uvidíme," odtušila. Vstala a prošla mezi nimi. „Podívejme, Billy
Joe Raily, vaše k že dnes vypadá zdrav a je p kn bílá. Nažloutlé
zbarvení zmizelo." H betem ruky pohladila muže po tvá i.
Billy Joe se málem na míst rozplynul. Kiernan ši je um la p kn ocho it.
Sta ilo, aby se Billyho dotkla, a ten chudák se mohl zalknout rozkoší.
Jesseovi p ipadalo, že zachra uje voják m životy, jenom aby mohli
zem ít na infarkt, který jim p ivodí vzrušení z Kiernaniny p ítomnosti.
Sehnula se, aby mohla dalšímu muži položit na elo vlhký obklad, pak se
oto ila a spat ila ho. A strnula.
Na chvilku se jí z tvá e vytratila maska sladké krásky. Její p vab
nezmizel, ale náhle její tvá zp ísn la a zra ila se v ní únava. V o ích se jí
objevil ostražitý výraz. Narovnala se a položila obklad na st l, aniž z
Jessea spustila o i. Pak se oto ila a p ehlédla celou místnost. „Na
shledanou, chlapci. Hezké odpoledne," pop ála jim klidn a nevinn .
Znovu se skryla za hradbu p etvá ky.
Rychle proklouzla kolem Jessea.
Vdechl sladkou v ni jejího parfému a zaposlouchal se do šust ní
hedvábných sukní.
Když pak za soumraku vyhlédl z okna, spat il ji p ed domem. M la na
sob jezdecký oblek z tmavého sametu, který vypadal spíše prakticky než
elegantn . Sp chala ke stájím.
Upustil dopis, který mu práv doru ili z Washingtonu. Hrábl po svém
vln ném vojenském kabátu a seb hl po schodech. Když dorazil p ed d m,
ujížd la již pry . Opatrn se p itom vyhnula stan m jeho muž .
Jesse se také rozb hl ke stájím. U dve í sed l starý Jeremiáš
a pospával. Když kolem n ho prošel Jesse, otev el o i doko án a
rozb hl se za ním.
„Kampak dete, pane Jess?" „Jen se trochu projet."
„Myslim, že na projížd ní neni zrovna nejlepší doba. Brzo bude tma."
Jesse se zastavil p ímo p ed Pegasovým stáním. „Vážn ? Tak to jsi m l
zastavit i svou paní." „Cože?"
„Kiernan práv odjela. Paní Millerová odjela," vysv tlil mu Jesse
netrp liv . „Opravdu?"
„Snažíš se mi namluvit, žes ji nevid l, když tu celou dobu sedíš,
Jeremiáši?"
„No, dyž nad tim te p emejšlim..."
„Tak klidn dál p emejšlej," zabru el Jesse. Strhl Pegasovu uzdu z háku
a p ehodil ji koni p es hlavu. „Chcete ho osedlat, pane Jess?"
„Ne, díky," odpov l Jesse. „Mám takový pocit, že kdybych ti to sv il,
mohl bych tu ekat celou noc." „Ale pane Jess..."
„Uhni, Jeremiáši," p ikázal mu Jesse a vyvedl kon ze stáje. Rychle mu
es h bet p ehodil p ikrývku, p es ni sedlo a utáhl mu emen pod
ichem. Potom na zví e vysko il a podíval se dol na sluhu.
„Nemusíš se nijak d sit, Jeremjáši. Má p ede mnou p kný náskok."
 ernoch ustoupil. Nemohl nic d lat. Jesse pobídl Pegase a vyrazil.
Protože se táboru svých voják nevyhýbal, získal trochu asu. Když
dorazil k místu, kde Kiernan zmizela mezi stromy, zastavil a pe liv si
prohlížel zem. Ta však byla úpln suchá a nebyly na ní žádné stopy. Na
jedné stezce spat il víc polámaných rostlin, a tak Pegase popohnal tím
sm rem.
Pokoušel si v duchu vybavit, jak vypadá okolí. Hluboko v údolí se
nacházelo m sto Harpers Ferry a kolem n j se rozkládala Mary-landská
vyso ina. Vzpomn l si na místní statky a plantáže, kam chodíval na plesy
a oslavy a jezdil s p áteli na lov.
Vybavilo se mu, že stezka vede k poz statk m Chagallovy usedlosti.
„Tak, Pegasi, a te se podíváme, co má za lubem," zabru el Jesse.
Stiskem stehen popohnal kon vp ed.

kdy ráno se Kiernan hned po probuzení modlila, aby to všechno byl jen
hrozný sen a ona se z n j mohla probudit.
Aby se Jesse nikdy neobjevil v jejím dom , a s ním ani žádní Yankeeové.
Aby byl mír a v pokojích neleželi ran ní.
Zprvu jí p ipadalo ze všeho nejhorší to, že Jesse p ebývá hned ve
vedlejším pokoji. Jeho blízkost ji trýznila víc než plameny samotného
pekla. Když v la, že je za zdí, nedokázala spát. Jakmile zaslechla jeho
kroky na d ev né podlaze, za ala si p edstavovat každý jeho pohyb,
vybavila si jeho tvá . Jako by ho vid la p ed sebou, když celý unavený
išel z ošet ovny, svlékl si kabát nebo kazajku, posadil se na židli a
položil si nohy na psací st l. Se zav enýma o ima se uvelebil do polosedu
a palcem a rukou si podep el spánek. Pak ji pomalu spustil, otev el o i a
vstal.
Slyšela, jak p echází po pokoji a p itom se svléká. Holínky upustil na
podlahu, košili p ehodil p es židli a položil na ni kalhoty a pásek. Pak se
ozvalo žuchnutí, jak dopadl do postele, a Kiernan ho znovu v duchu
spat ila, jak leží s rukama za hlavou a dívá se na potemn lý strop.
Neum la si p edstavit nic horšího než ležet v tichu noci pouhý kousek od
ho. Stal se jejím nep ítelem. Ne ekala je žádná spole ná budoucnost.
Jesse si oblékl modrý kabát a vydal se svou cestou. Kiernan to nemohla
nijak zm nit. Zap ísáhla se p ed ním, že ho bude nenávid t.
Sv j slib p ísn dodržovala. Uv domila si však, že láska umírá pomalu.
Te je vdovou. Vzala si Anthonyho a ten nedávno zem el. M la by držet
hluboký smutek.
Když se však ocitla v jedné místnosti s Jesseem, veškerá p edsevzetí šla
stranou. Mohla nep etn zu it, mohla být jakkoli zoufalá, ale jakmile se
k ní p iblížil, rozho ely se v ní plameny. Prudce ho nenávid la. Stejn
mocn po n m však i toužila.
Netrápil ji pouze jeho p íjezd. Vadili jí i muži, kte í se utábo ili venku na
trávníku, a muži, kte í leželi v Anthonyho pokoji. Yankeeové, ran ní
Yankeeové.
Když poprvé zaslechla bolestný k ik z ošet ovny, p itiskla si ruce na uši a
nevycházela ze svého pokoje. P ísahala by, že ran ný zem el. Ale v noci
ho objevila v pokoji. Žil a cítil se lépe. Když zjistil, že se na n ho p išla
podívat, n žn se na ni usmál. Také byl jejím nep ítelem.
Jak si ale mohla p át jeho smrt?
Pak za ali p ivážet další ran né. Muže s vyhublými obli eji, modrýma i
hn dýma o ima, muže, v jejichž tvá ích se zra ila únava. N kte í m li
kníry, jiní byli oholení. Všichni pat ili k nep átel m. Byli stejní jako
ostatní lidé a jako mnozí z této oblasti m li na druhé stran své blízké a
modlili se, aby na žádného z nich nemuseli st ílet. Necht la jejich utrpení
novat pozornost. Záhy ale zjistila, že to nedokáže.
Také pochopila, že Jesseovi pacienti jí mohou posloužit jako cenný zdroj
informací o pohybu yankeeovských vojsk. Všichni p išli z poty ek v
nedalekém okolí a m li nesmírn d ležité zprávy.
Zanechala Jižan m v dubu již jeden vzkaz, aby opustili místo, v n mž je
cht la p ekvapit p esila Yankee . Te m la další p íležitost posloužit své
stran . P sobilo jí to nesmírnou radost. Jako by kone dostávala
zaslouženou odm nu za to, že musí v dom strp t Jessea a poslouchat
hrozné výk iky, které se ozývají z ošet ovny.
Jak p ijížd la k Chagallov statku, uv domila si, že se rychle snáší tma.
Když spat ila bílé sloupy vyho elé budovy, zarazila kon . V slabém
sí ním sv tle, které vyst ídalo paprsky zapadajícího slunce, p sobila
ernobílá barva domu d siv .
Ve v tvích strom ševelil vítr a na zem dopadaly hrozivé stíny. M la
pocit, jako by všechno kolem ní ožilo tajemnými pohyby. Na chvilku
strnula, protože jí po zádech p eb hl mráz.
Pomyslela si, že vyjet sem tak pozd v noci byl bláznivý nápad. Vzáp tí
se však ok ikla. Nemá se eho bát. Od Jižan jí žádné nebezpe í nehrozí a
Yankeeové se jí dávno nast hovali do domu.
esto...
Vánek byl velmi chladný a noc jako by m la o i. Sesko ila z kon a
rozb hla se ke starému dubu. Když se k n mu p iblížila, za jeho kmenem
se zjevil stín. Stín lov ka, který vypadal nadp irozen ...
Vysoký, temný a hrozivý. Jeho silueta se zvláštn rýsovala v m sí ním
sv tle. Jeho stín dopadal na strom a p erostlý trávník p ed domem.
Kiernan vyk ikla a zapotácela se. Pak si p ikryla ústa rukou. Oto ila se a
dala se na út k. Zaslechla n jaký výk ik, ale ve svém zd šení jej po ádn
nevnímala. Zoufale se drala podrostem, trávou a spadanými v tvemi
sm rem ke svému koni. Znovu se zvedl vítr a pomstychtivé ševelil v
listech strom .
Cítila, že neznámý se pustil za ní a že ho má v patách. Rozb hla se
rychleji, sotva dech popadala. P i každém nadechnutí vyrazila z hrdla
zoufalý výk ik a bodlo ji v plicích, jako by se jí m la roztrhnout hru .
Nohy ji k ovit bolely a srdce tlouklo na poplach.
Kousí ek od kon Kiernan dostihl a podrazil jí nohy. Znovu vyd šen
zaje ela. Pak ucítila, jak dopadá na tvrdou zem a neznámý si na ni lehá.
Rvala se s ním, kopala, k ela a bušila p stmi do temnoty. „Kiernan!"
Nakonec za ala i p es své zd šení vnímat a celá ztuhla. „Kiernan."
Jesse. Byl to Jesse. Že jí to nedošlo! Jak to, že nerozeznala zp sob, jakým
nosí epici, jeho dotek a v ni...?
Když odjížd la, sed l p ece ve svém pokoji. Práv dooperoval, nejspíš
dostal n jaké zprávy z Washingtonu a te se m l starat o nemocnici.
Jak to, že k dubu dojel d íve než ona?
„Jessi." Za ínala p icházet k sob . V korunách strom hvízdal a šelestil
silný vítr, jako by byl živý. M síc jasn svítil a Kiernan rozeznávala
Jesse v obli ej. Byl hezký a ošlehaný. M l ost e ezané rysy a jemné
vrásky kolem o í. Velmi dob e jej znala.
Najednou dostala strach, aby se n kdo nepotuloval po okolí. Angus, T. J.
Castleman nebo n který z jejich soused . Kdyby totiž spat ili Jessea, jak
tam na ní leží, mohli by., .ho zabít.
„Slez ze mne, ty hlupáku."
„Ale pro ?" zeptal se. M l drsný hlas a o i mu v noci potemn ly. Pevn ji
svíral.
„Pro ?" opakovala po n m nev ícn . „Protože tu pod tebou ležím. A
protože jsi m k smrti vyd sil. Protože t nenávidím a pohrdám tebou. Jsi
j nep ítel. Máš na sob tu zatracenou modrou uniformu."
i mu zasvítily. P idržel jí ruce nad hlavou. Byl tak blízko. Cítila jeho
dech, nap tí sval a horkost t la. Nemusela v bec nic íkat, protože jejím
slov m nev noval pozornost.
„Co tady k ertu d láš?"
„Co je tob do toho?" prskla. Bolestí pod ním strnula a doufala, že se
pokud možno rychle pohne. Nesnažil se jí ublížit. Jenom ji celou vahou
svého t la držel u zem a prsty jí svíral záp stí.
„Co tady d láš?" zahromoval znovu.
„Projíždím se tu."
„V noci?"
„Tak ty jsi post ehl, že je noc. Chytrý kluk. Proto se vám, Yan-kee m,
tolik da í v bitvách." „P esta ," nakázal jí. „A s ím?"
„P esta se p etva ovat."
„P etva ovat! Já se nep etva uji, kapitáne. Nezapomínejte, že je válka."
Hled la na n ho a cítila, jak ji vlhká zem studí do zad. Nesnášela ho a
najednou se ho i bála, protože v jeho o ích spat ila nemilosrdný záblesk
chladný jako noc. Jako by trochu povolil sev ení.
Ze všech sil ho kopla. Zaklel. Prudce vydechla a ve snaze uniknout se
pokusila odvalit na stranu.
Nehodlal ji však pustit. Vytrhla se mu, ale znovu po ní sko il. Jednou
rukou jí držel ob záp stí a druhou zvedl bradu. „Ptám se t ješt jednou,
co tady d láš?"
„Projíždím se. Co tady d láš ty?"
„Sleduji t ."
„Nic ti nepovím, Jessi..."
„Zv dové se st ílí, Kiernan."
„Jdi do háje, Jessi. Nejsem zv d. A i kdybych.
„Ty potvoro," zaklel najednou. Vstal a pomohl jí na nohy. Svíral její ruce
tak pevn , až málem vyk ikla bolestí. P itáhl ji k sob s nesnesitelnou
prudkostí. Pevn a bolestiv ji zajel prsty do vlas . Podívali se jeden
druhému do o í.
„Využívalas mých muž . D lalas ze sebe and la spásy, ale jejich utrpení
p itom v bec nezajímalo. Nejradši bys je totiž vid la mrtvé, vid? Od
prvního ve era jsi mezi nimi chodila a snažila se z nich dostat n jaké
informace. A oni ti byli vd ní za tvou velkorysost."
Celý se t ásl zlostí. Tiskl ji k sob tak pevn , že cítila, jak mu tlu e srdce.
Jeho vášnivá, rozlícená slova na její rty dopadala jako polibky.
„Kruci, Jessi, já jsem..."
„Nelži mi, sakra!"
„Tak tedy dobrá!" vyk ikla. Tiskl jí hlavu tak siln , až jí do o í vstoupily
slzy. Nemohla mu uhnout pohledem. „Využila bych je za jakýchkoli
okolností. A tebe také, Jessi. Jste mí nep átelé. Nenávidím vás. Vpadli
jste do mého domova a zabrali jej. Zabíjíte mé p átele, známé, mé
íbuzné. Co jiného bys ekal, že ud lám? Co chceš?"
Ml el. Bylo slyšet jen vítr v korunách strom . Pak zaklel a vztekle ji
chytil za ramena. „Co bych ekal?" opakoval zu iv . Zuby se mu v
sí ním sv tle leskly. „Co chci? Chytit t tady za krk. Chci..."
Znovu ztichl. V okamžení p itiskl rty na její ústa a za al ji líbat stejn
náruživ , jako ji p edtím proklínal. Zažehl v ní ohe , který prosv tlil
temnotu a uchvátil všechny její smysly. Nedokázala mu odolat.
Bylo to tak dávno...
Bylo to tak dávno, co ji takhle svíral, kdy se zem zachv la a probudila v
jejím nitru bezb ehou radost. Nedokázala se vzep ít, protože s ním
splynula, jako by byli jedno t lo. Pevn ji objímal a pronikal jazykem do
sladkých zákoutí jejích úst.
Neustával. Každým dalším okamžikem se víc a víc propadala do pustých
hlubin touhy a vzpomínek. O i se jí zalily slzami, protože si uv domila
skute nost, kterou nedokázala pop ít.
Miluje ho.
A nem že to zm nit žádná válka, ani barva uniformy. Miluje ho a touží
po n m.
Nesmí to ud lat. Nikdy nebyla Anthonymu ádnou ženou, takže te musí
být alespo slušnou vdovou.
Vytrhla se jeho sv dnému doteku. „Jessi, to ne, zatracen !" vyk ikla a
odsko ila od n ho. H betem ruky si ot ela ústa, jako by tak mohla
vymazat, co se mezi nimi stalo.
„Kiernan..."
„Ne! Nikdy! Ne tady, ani te . Blízko Anthonyho domu, proboha."
„Kiernan," pronesl ochrapt le a o krok k ní p istoupil. „Jsem vdova, Jessi.
Vdova po Anthonym," zd raznila. Strnul na míst a pevn sev el prsty v
st. „Kruci, Kiernan," zabru el.
„Už se m nedotýkej," zašeptala. „Nedotýkej se m , jestli jsi k n mu kdy
cítil p átelství nebo sis ho vážil. Tohle je jeho domov, Jessi, jeho p da."
„A práv v jeho domov , na jeho p jsme se také poprvé milovali!"
vybuchl Jesse.
Jako by ji uhodil do tvá e. M l pravdu.
Rychle se oto ila a b žela ke svému koni. Daleko se však nedostala,
protože ji chytil za loket a p itáhl zpátky k sob .
„A kdepak máš smutek, Kiernan? Jak to, že nechodíš v erném, že po ád
netruchlíš?"
Užasle na n ho hled la. Smute ní šaty odložila n kolik m síc po svém
íjezdu. P i práci na zahrad jí totiž bylo v erné horko. Navíc neprali
dost asto, aby m la pokaždé isté oble ení.
Svým zp sobem Anthonyho milovala, ale nikdy se jí nepoda ilo
vpravit do role vdovy a snadno se dopoušt la chyb.
Jesse se na ni posm šn ušklíbl a ustoupil vzad. „To tedy musela být
láska," dobíral ši ji.
Zu iv se rozmáchla, aby ho uhodila. Zarazil její paži a znovu ji k sob
itáhl. Myslela, že ji op t za ne líbat, a zb sile se jí rozbušilo srdce.
inutil ji klidn stát. Nemohla se s ním m it. Jestliže se jí znovu
dotknou jeho rty, bude ztracená.
„Byl to tv j p ítel, Jessi. Vyzval t na souboj, ale také t vždycky
obdivoval."
Nehybn stál na míst a nepoušt l ji. Ml el a zatínal zuby. Strnule na ni
hled l temnýma o ima. Pak ucedil: „K ertu s tebou, Kiernan. Zatracen ."
Pustil ji. Podívala se na n ho a rychle ustoupila. Doufala p itom, že se
nerozpla e a neprozradí tak své city.
Oto ila se a utíkala k svému koni. Vysko ila na n j a cválala k domovu.
Jel za ní, ale nepokoušel se ji dohnat. Když dorazili k domu, neodvážila
se na n ho znovu podívat.
Sv ila kon Jeremiášovi. Ustaran za ní cosi volal, ale nezastavila se.
Vb hla dovnit a chvátala do svého pokoje.
V noci op t naslouchala zvuk m z vedlejší místnosti. Slyšela jeho kroky a
pak vrzání židle, když se posadil. Následoval zvuk holínek dopadajících
na podlahu. Jako by vnímala jeho únavu, když se svlékl a padl do postele.
Pevn zav ela o i a za ala zuby. Jak snadné by bylo vstát a p ejít kousek
chodby, který je od sebe d lil. Sta ilo by otev ít dve e, vplout dovnit a
celá v bílém jako nev sta p istoupit k posteli.
Lehnout si do ní vedle n ho.
Cítit jeho objetí a no ní vánek na nahém t le.
Zabo ila obli ej do polštá e.
Snažila se ho nenávid t...
A místo toho nenávid la sama sebe.
Teprve ráno si vzpomn la, že v dubu nenechala žádnou zprávu. P itom
informace, které získala od Yankee , mohly zachránit n kolik život .
Oblékla si prosté hn dé šaty pro p ípad, že by si Jesse všiml, jak se
pohybuje po dom . Pe liv složila zprávu, již p edtím napsala, a zastr ila
ši ji hluboko do živ tku. Pak vyšla z pokoje. V la, že si musí dávat
velmi dobrý pozor, a tak nejprve zašla do ošet ovny a pohovo ila s
pacienty. Našla tam kaprála O'Malleyho a jeho asistenta. Mluvili s muži a
prohlíželi si jejich obvazy a dlahy. Kiernan mezi nimi procházela,
usmívala se a povzbuzovala je. Nalévala jim vodu a snažila se v nich
navodit pocit pohody.
V jedné chvíli za ala mít dojem, jako by se jí do zad zavrtávaly dva žhavé
hroty. Oto ila se.
Ve dve ích stál Jesse a sledoval ji. P edešlého ve era ji obvinil, že ji
bolest ran ných nezajímá a že mezi n chodí pouze kv li informacím.
Nev il by, že dnes po nich nic nechce a soucítí s utrpením druhých, a na
sob mají jakoukoli barvu.
Jesse by tomu nikdy neuv il. Zatracoval ji pohledem. Rozt ásla se a m la
chu za ít k et.
Rychle se od n ho oto ila a vym nila obklad na ele vojáka, který ji o to
požádal. Když se znovu obrátila, Jesse byl pry .
stala u pacient ješt hodinu. Pak zaslechla, jak kaprál G'Malley íká
co o tom, že musí najít Tynea, aby pomohl Jesseovi s p ípravou na další
operaci.
la nejvyšší as na odchod.
Seb hla po schodech a vyšla z domu. Když se rychle ohlédla, byla si jistá,
že u okna nikdo nestojí a nesleduje ji. Rozb hla se ke stájím.
Když otev ela dve e, našla uvnit dva vojáky, kte í z ní nespoušt li zrak.
„Co si p ejete, pánové?" zeptala se.
První z nich, vojín Yeager, zavrt l hlavou. „Nepokoušejte se nás ošálit,
paní Millerová."
„Ošálit vás?" otázala se ost e Kiernan a nadzvedla obo í.
„Nesete Jižan m informace," prohlásil rezolutn druhý voják, seržant
Herrington.
„Nesmysl," zalhala. „Jd te mi z cesty."
Vykro ila vp ed, ale Yeager se p ed ni postavil. „Dejte nám tu zprávu,
paní Millerová. Víme, že ji máte u sebe."
„Uhn te," ekla a pokusila se ho obejít.
K jejímu nesmírnému p ekvapení ji chytil ob ma rukama, aby jí v tom
zabránil. O i mu jisk ily. „Máte u sebe zprávu a já ji chci."
„Jak se opovažujete takhle se mnou jednat!?" vyk ikla pánovit .
„Já s vámi budu jednat...," za al, ale uprost ed v ty se zarazil.
Zíral jí p es rameno a povolil sev ení. Kiernan se oto ila.
Ve dve ích stál bez hnutí Jesse. Ruce m l založené na prsou a neúprosn
na ni hled l.
„Co se to tu d je, seržante?"
Seržant Herrington si odkašlal. „Nosí Jižan m informace, pane. Jsme o
tom p esv eni."
Jesse povytáhl obo í a podíval se na Kiernan. „Nosíte tajné zprávy
nep átelské stran , paní Millerová?"
„Ne," zalhala bezostyšn .
Jesse se podíval na oba muže. „Paní Milleová vaše obvin ní odmítá,
pánové."
„Tak mi dovolte, abych ji... Dovolte mi...," za al Herrington. „Co vám
mám dovolit?" zeptal se Jesse. „Abych ji prohledal," vyhrkl Herrington
zálibn . Kiernan zalapala po dechu. „Kapitáne, p ece nem žete tomu
orangutanovi dovolit, aby se m dotkl." „Ovládejte se, madam." „
Kapitáne..."
„Jsme vojáci armády Unie, pánové. Nem žu vás nechat prohledat dámu.
Jako gentlemani a estní muži se musíte spokojit se slovem, které vám
dala. Vra te se na svá místa."
Herrington na ni vrhl zu ivý pohled a vyšel ven. Neš astný vojín Yeager
ho následoval.
Kiernan poklesla brada. Te rozhodn nemohla odjet. Vyrazila za nimi,
ale Jesse jí p ibouchl dve e p ed nosem, než sta ila vyjít.
Zaražen se na n ho podívala a prudce se jí rozbušilo srdce. O i mu totiž
plály a k tomu byli ve stáji úpln sami.
„Máš u sebe n jakou zprávu, Kiernan?" zeptal se klidn .
„To se t žko dozvíš," opá ila sladce. „A te m omluv..."
Zavrt l hlavou. „Ani náhodou t neomluvím." P iblížil se k ní a Kiernan o
krok ustoupila.
„Co to d láš, Jessi?"
„Chystám se zjistit, jestli u sebe n co máš."
„Cože?" vyk ikla. „To nem žeš!" U inila další krok a dopadla
po zádech na hromadu erstvého sena.
Jesse nad ní stál s rozkro enýma nohama a up en se na ni díval.
„Toho se neodvážíš, Jessi."
„Už jednou jsem ti ekl, že se odvážím ehokoli."
„P ed chvílí jsi povídal, že gentleman z armády Unie takové v ci ned lá.
Necht l jsi to povolit t m dv ma..."
„Dávno jsi mi ale ekla, že m za gentlemana nepovažuješ,
Kiernan. A já to zakázal jim." Roš ácky se usmál. „Rozhodn jsem
se nezmínil o tom, že bych to nemohl ud lat já... Nebo že bych se
k takové v ci neodhodlal."
Ke Kiernaninu údivu a vzr stajícímu zd šení se najednou vrhl
do sena.
Na ni.
 18
Jedním kolenem p idržoval její stehno u zem . Op el se o loket a lehl si
vedle ní na bok. P itom ji objímal levou rukou. Zu iv na n ho hled la.
„Vždycky jsem v la, že nejsi gentleman, Jessi, ale..."
„Ušet i m dalších scén, Kiernan. Chci tu zprávu." „Žádnou nemám."
„Ale máš. Když mi ji nedáš sama, vezmu ši ji."
Zjevn svá slova myslel vážn . Nemohla mu však jen tak p edat d kaz o
tom, že využívala své známosti s ran nými k pomoci Jižan m. Pro jenom
nejprve nedojela ke stromu a tam teprve zprávu nenapsala?
Protože by za mnou mohl jet a nem la bych možnost ji napsat, pomyslela si
pochmurn .
„Jessi," pravila velmi tiše a podívala se mu do o í. Doufala, že se v jejím
pohledu zra í up ímnost. „Žádám t , abys p estal. Je to naprosto
ned stojné. Zneuctíváš tak všechno - všechno, co jsme kdy jeden pro
druhého znamenali," dodala pon kud pateticky.
„A co by to m lo být?" zeptal se klidn a jemn ji pohladil po tvá i.
ipadalo jí zvláštní, jak ji jeho dotek zah ál. Byl tak n žný, že celá
roztála. Jejich rty se ocitly blízko. Váha jeho t la jí p ipadala bolestn
známá.
Musí ho svést, aby ji pustil. Natáhla ruku a odhrnula mu z ela pramen
tmavých vlas , který mu ob as neposlušn p epadl do obli eje, i když se
jej neustále snažil krotit. Lehce ho pohladila po tvá i.
„Pus m , Jessi. Musím pry . N kdy prost musím odjet. Copak to
nechápeš?"
Vzal její prsty do ruky a políbil je. Uchvácen je svíral. Pak je znovu
kolikrát políbil. Ucítila na nich jeho horký, smyslný jazyk.
„Jessi..."
„Rozumím," zamumlal. „Máš d m plný Yankee . Yankee ." Zopakoval
poslední slovo, zadíval se jí do o í a s úsm vem se ot ásl. „Hnus."
la sto chutí vytrhnout ruku z jeho sev ení. Za ala zuby a našpulila rty.
„Prosím t , mluv vážn , Jessi."
„Já mluvím vážn ," oponoval jí. Nenucené se op el vzad a nepoušt l
itom její prsty. Jejich spojené ruce jí spo ívaly na hrudi. „Pot ebuješ
odjet, protože máš v dom Yankeeye."
„P esn tak, Jessi."
„Chováš se k t m ubohým, nemocným Yankee m hezky." „Ano. Denn o
pe uji."
„A te chceš odjet se všemi informacemi, které ti chudáci Yankeeové s
jazyky na vest sv ili, vid?"
„Ano." Sama se nad svou odpov dí zarazila. Tón jeho hlasu ji ukolébal.
„Totiž, ne! Úpln jší mne popletl, Jessi."
„To si tedy piš." K jejímu roztrp ení se usmál. „Paní Millerová, velká
škoda, že jste nikdy nezkusila št stí u divadla."
„Pus m , Jessi!" vyk ikla a zu iv sebou za ala zmítat, aby ho set ásla.
Tuto bitvu však nehodlal prohrát. V okamžení ji chytil za ruce a p itiskl jí
je nad hlavou k zemi. Obkro mo si na ni sedl a jednou rukou pevn sev el
ob její záp stí.
Volnou rukou jí zajel do výst ihu. Prsty se dotkl její k že a ne-
kompromisn zajel pod šaty. Zu iv sebou házela, ale set ást se jí ho
nepoda ilo. Knoflí ky živ tku povolily a nad korzetem a spodní košilí se
objevila její adra. „Jessi, ty mizero!"
Pak povolil i korzet a vypadla z n j zpráva. Kiernan zmlkla. Jesse ji stále
držel jednou rukou a druhou rozbalil vzkaz. Podržel si jej p ed o ima a
rychle p etl.
Pak na ni vrhl jasný, tvrdý pohled.
„Jak vidím, ani ve snu by t nenapadlo d lat zv da, Kiernan,"
pravil zdvo ile.
„Dostals, cos cht l, Jessi. Te m pus !"
Nereagoval. Ve h e sv tla a stínu ve stáji si ji prohlížel. Rozpušt né vlasy
la rozcuchané a v nich zamotané seno. Celá rudá v obli eji koulela
ima.
Ze všech sil za ala zuby a snažila se ho n jak p im t, aby se jí zase díval
do o í. Cítila, jak pod jeho pohledem ho í. Když tak ležela obnažená,
nedokázala se p etva ovat.
„V bec jsem nedostal, co jsem cht l," opravil ji.
„Tys zešílel!" vyk ikla. V la, že se jí pokusí znovu dotknout. Nestáhl
svou ruku z jejích šat . „Ne!" vydechla a zav ela o i. Bože, prosím, a se
nedotýká. Když to ud lá, zjistí, jak moc ho chci. „Prosím," zašeptala.
Cítila však, že jí šaty zapíná, místo aby se je z ní pokusil svléknout. Její
nahotu b hem chvilky zahalil samet.
Otev ela o i. Nep estával ji zamyšlen a napjat sledovat. Znovu se dotkl
její tvá e, ale tentokrát velmi n žn .
„Mohl bych t zatknout."
„Tak to ud lej," pobídla ho.
„Nechci. Chci, abys p estala s tím, do eho ses zapletla."
„Uboze tady ležím na zemi, do toho jsem zapletená. S tím velice ráda
estanu," zamumlala roztrp en .
Usmál se a posadil se na paty. P itom jí pomohl vstát. V tu chvíli jí jeho
objetí nijak nevadilo.
„Tuhle válku nevyhraješ, Kiernan, prost to nejde. Víš, že t podezírají až
ve Washingtonu?"
„Oni... Oni ti o mn n co povídali?" zeptala se sklesle. P ikývl. „Copak to
nechápeš? Nem žu t v tom nechat pokra ovat. A rozhodn ti nesmím
dovolit zneužívat mé lidi." Pohodila hlavou. „Tak m zatkni, Jessi."
„Vzdej se. Nemáš právo se do toho plést."
„Mám na to veškeré právo. Jsem tady doma... Jsem doma ve Virginii.
Nem žu... Nechci... Nevzdám se. Nikdy," ujistila ho vášniv .
„ Kiernan..."
„Ne!" Odtáhla se od n ho. Když vstala a oto ila se, aby si upravila šaty,
nepokusil se ji zadržet. Znovu se k n mu obrátila. „Ty se vzdej! Ty se
pleteš, do eho nemáš."
„Cože?" Vysko il. „O em to mluvíš?"
„Nemáš se co ú astnit téhle války. Já se biji za sv j domov, ale ty proti
svému domovu jdeš. Za co bojuješ? N jaký nesmyslný ideál? A jaký?
Kongres prohlašuje, že se snažíte potla it povstání.
Myslíš, že hájíš zrušení otroctví? Vždy od n j neupustili ani ve v tšin
stát na Severu. O co se snažíš? Pro v tom proboha pokra uješ? Denn
se díváš na zbité, krvácející a umírající muže. Pro k ertu stojíš na jejich
stran ?"
„Protože Unie musí p ežít!" vyk ikl v odpov . „Musí z stat pohromad .
Copak to nechápeš? Poloviny samy o sob neznamenají nic. D ležitý je
celek."
„Ne, v bec to nechápu!" vyk ikla. Pro sejí pokaždé, když se spolu
nepohodnou, chce plakat? Již dávno s ním prohrála. „Zatracen , Jessi!"
zvolala. Musela se kolem n ho protáhnout. Nesm la se rozplakat, ani si
ho znovu pustit k t lu. „Máš mou zprávu, ten sv j d kaz. Zatkni m ,
pov s m , cokoli chceš. Ale te odsud pus ! Nem žu snést to, cos
práv ud lal. Nem žu s tebou mluvit, ani s tebou diskutovat."
Popuzen vydechl. „Máš domácí v zení, Kiernan." „Dobrá. To je jedno.
Copak nevíš, že se sem Jackson nebo n kdo jiný vrátí? Porazí vás, Jessi,
protože Jižané jsou mnohem disciplinovan jší. A protože brání své
domovy."
Znovu ji chytil za ramena, až vyjekla. Mohutn s ní zat ásl a p inutil ji,
aby se mu podívala do o í.
„Jist . Jackson se vrátí, nebo sem pošle n jakého jiného velitele. A Jižané
umí bojovat. Mají dobrou jízdu a dobré st elce. Byli vychováni kjízd na
koni a cvi eni v zacházení s puškou. Ajsou dob í, po ád kolem nás krouží.
Ale nakonec vyhrajeme my, Kiernan. Prost protože je nás víc. A protože
máme víc továren, víc oble ení a jsme siln jší."
Najednou se bála. Nikdy ji nenapadlo, že Jih by mohl prohrát. Vytrhla se
mu a zp íma se na n ho zadívala. V o ích ji pálily slzy. „Nenávidím t ,
Jessi," p ipomn la mu.
K jejímu p ekvapení se zvolna k iv usmál. „Já vím," pravil. Pak velice
tiše dodal: „A já t po ád miluji." „Ale ne dost. Ne dost," zašeptala
zoufale. Natáhl k ní ruku. „Kiernan..." „Ne! Proboha živého, nech m jít."
Pustil ji. Utíkala do domu, jak nejrychleji mohla. Pro slzy tém nevid la
na cestu.

* * *
Druhého rána ji probudil hlomoz zvenku. Vstala, dob hla k oknu a
vyhlédla ven.
K domu p ijížd li vojáci. Dva kavaleristé vedli karavanu s vozem, za
nímž krá eli další muži. Nevykra ovali si jako vojáci pochodující do
bitvy, ale šli pomalu a jeden druhého podpírali. Muži se zakrvácenými
obvazy na pažích drželi své kulhající druhy.
Pochopila, že je to další skupina ran ných.
Na dv r vyšel Jesse. Na n koho cosi zavolal a Kiernan vid la, jak k n mu
isp chal Týne. Objevila se i Janey, a za ní Jeremiáš, David a dokonce i
Jacob.
Ovanul ji chladný ranní vzduch. Cítila se otup lá. Všichni vojáci byli
Yankeeové. Kdo ví, kolik mrtvých a ran ných Jižan za sebou nechali.
Zaslechla výk ik strašného utrpení a otupení rychle p ešlo. Všichni
prožívají bolest. N kte í z nich nejspíš zem ou.
žce polkla a odvrátila se od okna. Te se jimi zkrátka nemohla
zabývat. Pokaždé, když je Jesse sešil, vrátili se do války, aby mohli
zabíjet další Jižany. Další Virgi any.
Jesse za al ud lovat rozkazy a všichni se rozb hli, aby je splnili. Prohlédl
muže, kte í byli schopní stát, a rychle posoudil závažnost jejich zran ní.
Malý David jim nesl vodu. Jesse pak zavolal na Janey, aby jednotlivé
ran né poslala bu do pokoje, nebo do haly, kde po kají na operaci. Na
chvíli zmizel ve voze, pak se odtud vyno il a poru il kaprálu O'Malleymu.
„Ve voze máme dva mrtvé, kaprále. Postarejte se o n , ano?"
„Samoz ejm , pane," p ikývl O'Malley.
Kiernan se ud lalo špatn od žaludku. Rozb hla se p es místnost k
umyvadlu, aby si opláchla obli ej vodou. Ulevilo se jí.
Rychle se oblékla a b žela dol po schodech. Ruch venku neustával.
Kolem kulhali vojáci. Muži, kte í byli více i mén v po ádku, dovnit
vnášeli nosítka. Když vstoupila do haly, zarazila se. Nespat ila tam jenom
Yankeeye.
i z muž na nosítkách m li šedé uniformy.
„Paní Millerová!"
Kdosi na ni zavolal slabým, zast eným hlasem. Srdce jí vysko ilo až do
krku. Rychle prošla mezi postelemi až k vojákovi v šedém.
Vypadal dost špatn . Na b iše byla vid t rudá skvrna a levou nohu m l
tém celou zakrvácenou. Z vlas se mu ud lal slepenec a obli ej
pokrývalo bláto. Chvíli na n ho zd šen hled la, než ho poznala.
„Castleman!" vyk ikla a chytila ho za ruku. Úzkostn si ho prohlížela.
Spat ila Davida, který mezi muži procházel se džbánem s vodou. Zavolala
na n ho.
„Poj sem rychle!"
Poslechl ji. Nalila trochu vody do pohárku a zvedla vojákovi hlavu, aby
se mohl napít. Utrhla si spodek sukn , aby mu o istila obli ej od bláta.
„Proboha, Castlemane," zašeptala.
Otev el o i a obrátil je k ní. „Nedovolte jim, aby m roz ezali, paní
Millerová. A se m ani nedotknou pilkou."
„Castlemane...," za ala, ale voják zav el o i. M lce dýchal. Položila mu
ruku na srdce a ucítila, že tlu e pomalu a slab . „Prosím vás, neumírejte
mi tu," žadonila.
Zoufale pot eboval pomoc. Sev el jí ruku. „Nechte to tak, paní Millerová.
kte í...," odml el se, aby si jazykem navlh il popraskané rty. „N kte í
yankeeovští fel i se chlubí, že na svých opera ních stolech dovedou
zabít víc Jižan než vojáci v poli. Když na mne zapomenou, alespo budu
moci um ít v klidu."
„Neum ete. Tenhle fel ar není jako ti druzí," slíbila mu Kiernan rychle.
„Pom že vám, p ísahám."
Neodpovídal. Znovu zav el o i.
Kiernan se zoufale zadívala p es místnost. ekalo tam mnoho muž a
všichni byli zjevn t žce ran ní. U jednoho z nich spat ila Janey a
vyrazila k ní.
„Kde je Jesse?"
Janey na ni p ekvapen zírala.
„Kde je Jesse, Janey?"
ernoška ukázala na kancelá . „V ošet ovn . Te s vámi nebude chtít
mluvit, sle no Kiernan."
Kiernan jí nev novala pozornost a vrazila do kancelá e. Na okamžik se
zd šen zarazila ve dve ích. Muž na opera ním stole sebou
házel, je el a divoce mával rukama. Jesse k el na Tynea, a ho uklidní,
a pokoušel se mu vpíchnout dávku morfia.
Muž m l spodní ást jedné nohy rozdrcenou na kaši.
„Jessi..." Dokázala jenom šeptat.
Když zvedl hlavu a spat il ji, ne ekan ji vybídl: „Poj sem rychle,
Kiernan. Pot ebuji t ." „Ale Jessi..." „Pot ebuji t !"
Znenadání stála vedle Jessea a zmrza eného muže. Rychle ji instruoval,
co má ud lat. Ukázal jí jednotlivé pilky, které pot eboval k amputaci, a
rozkázal, aby okamžit zastavila krvácení a p ichystala isté tampony a
obvazy.
Podívala se kolem sebe. Musí si najít jiného pomocníka. M la dojem, že
omdlí.
Nikdo tam však nebyl. Kaprál O'Malley sešíval muže s mén závažnými
zran ními. Jeremiáš mu pomáhal. Janey se snažila co nejlépe vypo ádat se
zmatkem v hale.
„Nem žu to d lat, Jessi," vydechla, ale on jako by ji neslyšel. Práv
povídal Tyneovi, aby muže p idržel svýma mocnýma rukama. A Kiernan
cht la, nebo ne, musela ud lat, co jí na ídil. Muž se rychle uklidnil a
Jesse ji požádal o nástroje. Cht l skalpel a pilku na kosti.
Poslechla ho. N jakým zázrakem se jí to poda ilo. Podávala mu nástroje a
celé zakrvácené je od n ho zase p ebírala zpátky. Postupovala p esn
podle jeho instrukcí. Ovázal nohu pod kolenem, kde ránu pe liv sešil,
aby muž mohl chodit s protézou.
Týne odnesl u íznuté lýtko.
Kiernan pocítila slabost.
Jesse cht l vodu, aby si mohl po ádn umýt ruce. Pak se zeptal, kdo je
další. Vzpomn la si, že práv kv li tomu za ním p išla.
„Leží tam jeden velice t žce ran ný, Jessi. Pot ebuje okamžitou pomoc."
„O'Malley ho nechá p inést."
„Jessi...," zaváhala. „Jessi, je to Jižan."
Chvilku na ni up en hled l. „Kaprále O'Malleyi!" zavolal na svého
sanitá e a p itom z ní nespoušt l o i. „Který ran ný m pot ebuje nejvíc?"
Kaprál, který n komu v hale zavazoval stehy, zvedl hlavu. „ ekl bych,
že tamten Jižan."
„P ineste ho sem," nakázal mu Jesse.
Janey pomohla muži, kterého práv dooperoval, na l žko. Jesse
rozprost el na opera ním stole isté prost radlo a za chvilku O'Malley
spole s vojákem s ovázanou hlavou p inesli dovnit mladého Jižana.
„Ale kapitáne," zaprotestoval muž s obvazem. „Pro berete tohohle? M
strašn bolí hlava."
„Chápu vás, vojíne Hensone. Ale máte jen povrchové zran ní a budete v
po ádku. Za chvíli jsem u vás." Podíval se na T. J. Castlemana. „Tenhle
chlapec zem e, pokud se do n ho hned nepustím. Možná zem e i tak."
„To by mu také pat ilo. Je to Jižan," ekl muž. „M l byste ho nechat být,
doktore."
„Když jsem p ísahal, že budu zachra ovat životy, nikdo se nezmínil, že
bych si m l vybírat podle barvy uniformy, kterou má m j pacient na sob .
as se k vám dostanu a podívám se na vaši hlavu. A pak se budete moci
lé it až do aleluja."
Henson povytáhl obo í, ale dál se s Jesseem nep el. Oto il se a spolu s
kaprálem O'Malleym odešel.
„Jessi," vydechla Kiernan.
Podíval se na ni p es st l. „Z sta , kde jsi. Ne, nejd ív si umyj ruce a pak
moje ná adí. Pomáhej mi dál. D láš to dob e."
noval se ran nému. Týne mu pomohl z vojáka strhnout uniformu, pod
níž se skrývaly rány. Jesse nejprve tamponem vysušil a o istil krev z
icha a pak znovu za al požadovat své nástroje. Nejprve mu podala
svorku a pak pinzetu. Když za al v potrhaném t le lovit kousky kovu,
pevn za ala zuby. Zatvá il se spokojen a požádal ji o další v ci - ješt
jednu svorku, pak jehlu a stehy. Tiše pozorovala, jak ránu zašívá. Sklopila
hlavu a ucítila na sob jeho zv davý modrý pohled. „Chystáš se omdlít?"
„Kdybych cht la omdlít, dávno bych tu ležela na zemi," odsekla.
Usmál se na ni a vrátil se zpátky ke své práci. Pak ji vyzval, a vojákovi
stáhne kalhoty, aby se mohl dostat k jeho noze. „Ježíši," zamumlal.
„Nevím..."
Castleman se v tu chvíli probudil z omámení. Chytil Jessea za záp stí.
Jesse i Kiernan se podívali najeho bledý obli ej. „Neberte mi nohu,
doktore." „Vojáku, já nevím..."
Castleman se zoufale snažil z stat p i v domí. „Dostal jsem to do b icha,
doktore. Ani nevíte, jestli to p ežiju."
„Tak zlé vaše zran ní není. Životn d ležité orgány jsou v po ádku.
Povedlo se mi vyndat všechen kov. Nem žu nikomu slíbit, že p ežije, ale
vy byste m l."
„Bože m j, jen mi neberte nohu. Prosím vás. Pomozte mi, paní Millerová,
mi ji nechá."
Jesse se podíval p es st l na Kiernan.
„Prosím," zašeptala.
Pokr il rameny. „Dob e, pokusím se," ekl Jesse. Voják mezitím nejspíš
znovu usnul. Vložil do Kiernan veškerou d ru a poddal se ú ink m
morfia.
„Týne, podrž ho," ekl Jesse. „A my mu te úpln stáhneme kalhoty,
Kiernan."
Pustili se do práce. Když se sonda poprvé dotkla nohy, Castleman vyk ikl.
Pak se utišil. Jesse p i práci také ml el jako hrob. Kiernan mu podávala
svorky, tampony, sondu, pak skalpel a zase tampony.
ipadalo jí to nekone né. Neustále tampony odsávala krev a p itom se
zu iv kousala do spodního rtu, ale ani se nezachv la.
Jesse nakonec zašil rány a ješt jednou vysušil krev. Pak nohu ovinul
istým obvazem. Kiernan sledovala jeho šikovné ruce. Pracoval jist ,
zru a rychle. Vid la však ješt n co víc. Každý z jeho pohyb byl
jemný a milosrdný.
Když skon il, p ikázal Kiernan, aby pacientovi omyla obli ej a ramena.
Kiernan ho pak p ikryla istým prost radlem. Jesse se nad ran ným
Jižanem ješt jednou sklonil.
„Bude žít?" zašeptala Kiernan.
„Zatím dýchá," odpov l Jesse. „Nem žu nic slibovat, jak jsem mu
ekl."
Kiernan p ikývla. Jesse na ni nep estával hled t. „Je to tv j p ítel?" zeptal
se. „Ano."
Nespoušt l z ní o i. Za ervenala se. „Jen p ítel," vysv tlila mu.
Jesse se pomalu ušklíbl koutkem úst a zadíval se jí do o í. „Nepokoušel
jsem se nic nazna it, paní Millerová."
Odvrátil se od ní d íve, než se zmohla na odpov , a zavolal na kaprála
O'Malleyho, aby Jižana pohodln uložil v pokoji a dopravil na ošetrov u
dalšího pacienta.
Pak se podíval na Kiernan. „Z staneš tu?"
Nemohla již snést další krev a k ik. P vodn nem la v úmyslu takové v ci
sledovat. Cht la ale z stat.
Uv domila si totiž, že Yankeeové jsou také lidé. Že mohou být ran ní,
potrhaní a mohou v mukách krvácet. M li rodiny, rodi e, sourozence a
své lásky.
Pravda, vraceli se do bitev a pobíjeli Jižany. Te však trp li. Jesseovi
nep išlo zat žko ošet it jižanského vojáka. P ísahal, že bude zachra ovat
lidské životy, a také to d lal.
Rozhodla se, že mu bude pomáhat. „Z stanu," ekla tiše.
Chvilku na ni hled l. Potom stroze poznamenal: „Dobrá. M že se mi to
hodit." Podíval se na Tynea a poznamenal: „Je dobrá, vid?"
Týne, který b hem operace ml el, se usmál. „Moc dobrá." Pohlédl na
Kiernan. „Minulej tejden nám tu omdleli t i chlapi, sle no Kiernan.
Vojáci. Hrav je str íte do kapsy," ekl jí.
Kiernan si pomyslela, že den ješt zdaleka neskon il a ješt jim tam
klidn omdlít m že.
Kdepak, ekla si v duchu. ed Jesseem se válet po zemi nebudeš.
ežila n kolik dalších hodin na ošet ovn . Zjistila, že se jí s Jesseem
dob e pracuje. Dokázala pouhým instinktem vycítit, co a kdy pot ebuje.
Prohodili spolu jen n kolik slov a as velmi rychle ubíhal.
Do místnosti p icházeli a zase ji opoušt li další Yankeeové. Ošet ili ješt
dva Jižany, jejichž zran ní nebyla nijak závažná. Nakonec odešli i
poslední pacienti.
Týne odnesl zakrvácené prádlo. Jesse si po ádn umyl ruce a Kiernan
vy erpan dopadla na otá ivou židli, která stála u stolu.
„Jak ti je?" zeptal se jí Jesse.
 la, že si ji prohlíží, ale byla tak unavená, že jí na tom nezáleželo.
Cítila nejen vy erpání, ale i zvláštní radost. Toho dne si p ipadala velice
ležitá. Pracovala, dokud se k smrti neunavila, ale práce ji t šila.
I když zachra ovala Yankeeye.
áste pochopila, co Jesse jako doktor cítí - že lidský život je
posvátný.
A nezáleží na tom, jakou uniformu na sob lov k má. „Je mi dob e,"
odpov la tichounce.
„Opravdu?" zeptal se stejn tiše. A zv dav . P istoupil k ní a sklonil se
nad ní.
Usmála se. „Jsem unavená. Myslím, že takhle zni ená jsem v život
nebyla."
Jesse p ikývl a nespoušt l z ní p itom o i. „Máme za sebou p kn náro ný
den. Správn bys n co takového nem la v bec d lat."
Mluvil pravdu. Pohled na obnažené mužské kon etiny, špínu a krev
nepat il k bontonu.
Rádná jižanská dáma by m la p i pouhém pomyšlení na takové v ci
okamžit omdlít.
as však dokázal leccos zm nit.
„Opravdu mi nic není," pov la mu. Vyhledala jeho o i. „Dokonce se
cítím... dob e," p iznala. „Je to divné?"
Zavrt l s úsm vem hlavou. „Zachra ovat životy je správné. Naprosto
správné. Jsem rád, že se cítíš zrovna takhle." Nap ímil se. „Dnes jsme ale
li št stí. Nikdo nám neum el."
„Stává se asto, že n kdo um e, Jessi?"
asto. D la, pušky a bajonety jsou ur ené k zabíjení. A dost dob e plní
svou funkci."
Ml ela. M l pravdu. Byla ráda, že nemusela p ihlížet, jak se jim pod
rukama vytrácí n í život.
„Te to tu obejdu a podívám se, jak se da í pacient m. Napij se n eho
ost ejšího a jdi si lehnout. Uleví se ti."
Odešel. Jak sed la na židli, za ala pozvolna usínat, když vtom zaslechla
ísi tichý, konejšivý hlas. Byla to Janey. „Ste celá zni ená, dít . Po te se
mnou do kuchyn , ud lala sem vám horký koupání. A slepi í polívku.
la ste dlouhej den. Boží ku, p kn dlouhej."
Kiernan se nechala odvést do kuchyn . Svlékla se a pono ila do horké
vody. P ipadala si jako v nebi.
Mýdlo báje von lo. Dotek vody jí p ipadal konejšivý a celým t lem jí
prostupovalo nádherné teplo. S povzdechem se p íjemn uvolnila. Když
pak vystoupila z vany, Janey pro ni m la p ichystaný ru ník, slepi í vývar
a po ádnou sklenici brandy. Kiernan se na obojí hladov vrhla.
„Dneska se mi vážn vedlo," zahu ela sm rem k Janey.
„To teda jo, sle no Kiernan. Máte pravdu. A te honem do postele, jinak
vás ráno bude p kn bolet celý t lo."
Kiernan v la, že má pravdu. Ospale ernošce pod kovala a v ele ji
objala. Janey ji také pevn sev ela. Kiernan se zabalila do flanelového
županu a odešla z kuchyn .
Muži na lehátkách v hale odpo ívali. V celém dom vládlo ticho a klid.
Bylo velice pozd . Kiernan mezi nimi neslyšn prošla sm rem ke
schod m.
„Dobrou noc, paní Millerová," zavolal na ni kaprál O'Malley.
Kývla na n ho a sp chala nahoru po schodech.
Naho e si najednou vzpomn la na Castlemana. Netušila, kam ho odnesli,
ale protože se nacházela nejblíže pokoji, který pat íval Anthonymu, vešla.
Svítila zde tlumená sv tla a zdálo se, že muži spí. Zaslechla tiché
zasténání, ale když po špi kách došla k l žku, odkud se ozvalo, zjistila,
že pacient na n m spí. Plížila se tedy sm rem ke dve ím.
„Paní Millerová!" zavolal na ni tiše jeden z Yankee , který v dom již
jakou dobu pobýval.
„Ano?"
„Hledáte Jižany?" „Hledám."
„Musíte dál po chodb , do pokoje toho chlapce. Šel spát k sest e. Doktor
pot eboval místo a jemu st hování nevadilo. Té dívence také ne."
„D kuji," ekla Kiernan.
Vyb hla do chodby a pokra ovala k Jacobov pokoji. Tam se zarazila nad
tím, co spat ila.
Nad jedním z Jižan se sklán l Jesse. M la se k odchodu, když jí tiše
ekl: „Poj dovnit , Kiernan."
Nemohl ji v té tm vid t, ale vstoupila a zav ela za sebou dve e. Chvíli se
o n opírala zády, ale Jesse jí gestem nazna il, a p istoupí blíže.
Ošet oval mladého jižanského vojáka.
Castleman ležel klidn . M l zav ené o i a byl klidný, jako by byl...
Mrtvý.
„Proboha," vydechla.
Jesse se na ni p ekvapen podíval a pak s úsm vem zavrt l hlavou. „Jeho
stav se hodn zlepšil, Kiernan."
„Ach." Najednou se jí zmocnila slabost. Te však nemohla omdlít,
rozhodn ne po takovém dni.
„Tvrd spí."
„A jeho noha...?"
„To ukáže as."
ikývla a za ala nehty do dlaní rukou, aby se jí p estala motat hlava.
Cht la mu pov t, že je mu vd ná, ale najednou se bála promluvit.
Rychle se oto ila. „Dobrou noc, Jessi," ekla rychle. „Dobrou,"
odpov l.
Potom Kiernan zkontrolovala d ti. Ob sladce spaly sto ené na Patriciin
posteli.
Vrátila se do svého pokoje. P ipadalo jí, jako by z n j odešla hrozn
dávno.
Chvilku pozorovala pruh m sí ního sv tla dopadající do místnosti a pak
vklouzla pod p ikrývky. Byla tak vy erpaná, že by m la rychle usnout.
Spánek se jí však vyhýbal. Nemohla p estat myslet na dlouhý den, který
práv skon il. A na Jessea.
Ze všech sil se snažila usnout. Pokoušela se p ipomenout si Anthonyho
obli ej a to, že je vdovou a žije vjeho dom .
V duchu však p ed sebou vid la jenom Jessea.
Vstala a vyšla z pokoje. Prob hla chodbou k jeho dve ím, a aniž si pln
uv domila, co d lá, otev ela je a vstoupila dovnit .
Jesse byl v posteli.
Nespal. Svle ený do p li t la sed l na l žku. Ruce m l složené za hlavou
a opíral se o rám mohutné dubové postele. Upíral na ni zrak.
Po místnosti tan ilo bledé m sí ní sv tlo. Dopadalo mu na ramena a hru
a dodávalo jim bronzový nádech. Obli ej m l ve stínu, takže mu nevid la
do o í.
„Copak, paní Millerová," pravil tiše. „Co tady d láte?"
Odtrhla se od dve í a p istoupila k posteli. „Cht la jsem ti jen íct, že
jsem ti nesmírn vd ná za to, co jsi ud lal pro Castlemana."
Nap áhl k ní ruku. Cht l, aby ho za ni vzala. Po chvilce váhání to ud lala.
Pak ši ji k sob p itáhl, objal ji a než si sta ila uv domit, co se d je,
ležela na posteli. Hlavou spo ívala na polštá i, zatímco on se k ní p itiskl
bokem a jemn ji pohladil po vlasech.
„Chci, abys v la, že bych se ho pokusil zachránit, i kdybys m o to
nepoprosila," ekl zast en . Napjat se na ni podíval.
Najednou ji zaplavila vlna tepla. V la, pro za ním p išla. Zadívala se
do modrých o í, které se na ni upíraly. Zra ila se v nich starost i
pochopení. Byly to o i muže, jehož nemohla odmítnout. „Nemusíš mi za
nic d kovat," pravil ost e.
I p es tón jeho hlasu se na n ho usmála a položila mu ruce kolem krku.
„Tak hrozn vd ná ti zase nejsem," zamumlala. „Chci íct -jsem ti
vd ná, ale jenom kv li tomu jsem te nep išla."
„A pro tedy?"
„Jsem tu, protože..."
„Protože?"
„Protože chci, abys m objal."
Op toval její úsm v. Na jeho ošlehaný obli ej dopadalo m sí ní sv tlo.
Smysln se usmál. „Velmi rád," zašeptal. Vzal ji do náru e a políbil.
 19
Polibek m l ho kosladkou p íchu , zato jeho objetí ji napl ovalo slastným
pocitem. Probd la mnoho nocí, b hem nichž ji sužovaly vzpomínky.
astokrát na n ho myslela, když jí byl na hony vzdálený.
Válka zu ila dál a rozhodn nem la zítra ustat. Pro Kiernan však dnes v
noci skon ila.
Horce ji líbal. Cítila, jak se chv je ve snaze udržet na uzd váše , která se
mezi nimi rychle rozho ela. Jeho touha na ni ú inkovala jako
afrodisiakum. Celé její t lo zachvátily plameny.
Roztoužen polibek op tovala. Dotkla se jeho jazyka a prudce se
nadechla. Na chvíli se od ní odtrhl a pomalu jí jazykem p ejížd l po rtech,
pak se k ní op t p isál celými ústy.
Poté ji za al líbat na hrdlo.
Se zav enýma o ima zhluboka vydechla. Cítila, jak pod jeho rukama
povoluje no ní košile, kterou má na sob . Jediným pohybem ji roztrhl a
obnažil jí celou hru .
Neotevírala o i, protože znovu ucítila pomalý, horký dotek jeho úst a
jazyka. Za al u klí ní kosti, odkud pozvolna klouzal mezi její adra.
Toužila, aby se jich dotkl ústy, ale vyhnul se jim.
Místo toho pokra oval k podb išku. Lehce se zachv la. Náhle ji rozt ásla
zima. Nemohla se však ani pohnout. Dokázala pouze zmámen ležet na
posteli.
Líbal ji na b iše a pak jazykem zajel do d lku jejího pupku. Najednou si
uv domila, že cosi šeptá. íkal jí, jak krásn voní a jak báje chutná.
Na k ži jí stále ulpívala v še íku z koupele a obluzovala jeho smysly.
Pak ztichl a horká špi ka jazyka sjela níže. Myslela, že se rozk í. Celé
její t lo se probudilo a chv lo se zimou a horkem zárove . Zmítalo se v
agónii sladké touhy. Cht la ho, pot ebovala ho.
Najednou ucítila horkou vlhkost jeho jazyka uvnit svého t la. Prudce do
ní pronikala. Tento sladký útok v ní probudil ješt siln jší chv ní než
edtím. M la chu vyk iknout, ale nevydala ani hlásku.
Vtom ji vzal do náru e a horce, hladov ji líbal, takže jí nemohl uniknout
jediný slastný výk ik. Jejich t la splynula v jedno.
Hled l jí do o í a pozvolna se za al rytmicky pohybovat. No il se stále
hloub ji.
Ze rt jí uniklo n kolik zoufalých tichých slov. Pak zabo ila tvá do jeho
hrudi a pevn se k n mu p itiskla. Prohýbala se, kroutila a cítila každi ký
jeho pohyb. Byl až mu iv pomalý. Tiskl ji k posteli a díval se jí do o í.
Spaloval ji. Dotýkal se jejího l na, srdce, samé hloubi její duše.
Potom zrychlil. Jeho smyslný úsm v sliboval po ádnou bou i. Pohyboval
se rychlostí blesku a ona s ním. Do místnosti vál no ní v ík, ale jejich
la pohltilo horko. Tiskla se k n mu, ochutnávala ho, líbala ho na rty,
ramena a znovu na ústa. Poznávala v ci, o nichž p edtím tém nem la
tušení. Nepolapitelné a drsné jako sama zem , tajemné jako oblaka na
no ní obloze. Hladov la po nich a žasla nad nimi. Když ji tak držel, bylo
to nádherné. Ješt nádhern jší byl vrchol, k n muž se blížila.
Pak na chvíli strnul. Poté se za al pomalou ku pohybovat, zrychlil, odtáhl
se od ní a znovu se k ní prudce p itiskl. Málem nahlas vyk ikla, ale
uml el ji polibkem. Dosáhla vytouženého vrcholu. Zalila ji vlna
mohutného vzrušení, která se pak pozvolna uklidnila. V samém nitru t la
se jí usídlilo teplé vlhko a sladké, tekuté horko napln ní. P ineslo jí nový
pocit slasti a rozechv ní, jenž ji nadlouho neopustil.
Nakonec se od ní odtrhl, dopadl vedle ní a vzal ji do náru e. Na b iše a
stehnech jí z staly horké, vlhké stopy jejich vášn .
Ucítila na t le chlad v íku, který povíval místností, a ot ásla se. P ivinul
ji t sn k sob a p etáhl p es sebe i p es ni p ikrývku.
V m sí ním sv tle byly dob e vid t všechny p edm ty v pokoji. St l
Andrewa Millera, elo jeho postele a okna vedoucí na trávník venku.
Jednoho dne to vše m lo pat it Anthonymu. A jí.
Dnes tu však ležela s Jesseem. „Ach bože," povzdechla si najednou.
„Copak?" zeptal se Jesse. „Musím jít."
Pokusila se vstát, ale stáhl ji dol . „Pro ?"
itiskl ji zpátky na postel. Objímal ji a p idržoval kolenem. Nehodlal ji
nechat odejít. „Jessi..."
„Pro ? Jak to m žeš po tom všem íct?" V hlase mu zazníval vztek a svaly
ve tvá i se mu stáhly.
„Musíme na to zapomenout.za ala.
Nem la to íkat. Vrhl se po ní. „P ísahám vám, paní Millerová, že já na to
nikdy nezapomenu. Nezapomenu na dotek a chu vaší k že, ani na chu
vašich bradavek a jazyka. Na vaši v ni. Ani na pohyby t la." Lehce p ejel
prsty po jejím rameni. „Nezapomenu v bec na nic, paní Millerová. Vaše
lo, stehna, jak chutná.
„P esta , Jessi," ok ikla ho ochrapt le.
„Cože? Takže je v po ádku milovat se, ale nemluvit o tom?" zeptal se.
„Nebo jde o n co vážn jšího?"
„Jsem vdova, Jessi," p ipomn la mu zoufale.
Na chvilku uvolnil sev ení, ale pak ji znovu stiskl. „Dobrá, paní
Millerová. Jste vdova. Ale nemohl vám dát to, co já. Kruci, Kiernan,
išla jsi za mnou. Takže nebu pokrytec. P esta m odmítat."
„Neodmítám t ." Musel ji pustit, protože se t ásla zlostí. „Jak bych
mohla? Dostal jsi m , když jsem m la pat it jemu. Byl jsi se mnou první,
na jeho pozemku, když jsem m la být jeho snoubenkou. A te jsem jeho
vdova. Tohle je jeho d m, Jessi."
Pustil ji. „Bože m j. Je to ješt horší, než když žil. Bojuji s duchem."
„Je to jeho d m, Jessi."
„Takže bude lepší, když p íšt p jdeme na seno?" „To seno také pat í
jemu, jeho rodin . „Nikdy jsi ho nemilovala," zaburácel najednou. „Pššt!"
Rychle mu p itiskla prst na ústa. Nep etn zu il. „Prosím t , Jessi."
Ml el, ale stále m l za até zuby a pevn ji svíral. Jeho nap tí p echázelo i
do jejího t la.
„Musím pry , Jessi." Pokusila se zahalit zbytky své no ní košile, ale Jesse
ji znovu stáhl zpátky.
„Podívej se na m ," poru il jí.
Zahled la se do jeho modrých o í, z nichž šlehaly blesky.
„P iznej, že jsi Anthonyho nikdy nemilovala."
„Jessi..."
„P iznej to!"
„Ubližuješ mi."
„A ublížím ti ješt víc."
„Jdi do háje." Do o í jí vstoupily slzy. „Tak dobrá. Sám víš, že jsem ho
nikdy nemilovala. Pro to ode mne chceš ješt slyšet?"
„Pro se po ád snažíš p edstírat, že mezi vámi n co bylo?" tla il na ni
zu iv dál. „Ležela jsi s ním v téhle posteli? Proto se najednou cítíš tak
provinile?"
„Není to tvoje v c, Jessi."
„Ale je. D lám z toho svou v c."
„Jessi..."
„Nemilovala jsi ho. Pro sis ho tedy brala, sakra?"
„Protože nebyl Yankee!" odsekla. Najednou zu ila stejn jako
on.
Uvolnil sev ení. Vymanila se mu, p evalila se a rychle vysko ila na nohy.
Držela si no ní košili na t le a opakovala: „Anthony nikdy nebyl
Yankee."
. Oto ila se a cht la utéci, ale Jesse to nehodlal dopustit. V okamžiku
vysko il a stál p ed ní, hrozivý ve své nahot . Chytil ji za ob paže a
znovu ši ji p itáhl k sob . „Máš pravdu, Yankee nikdy nebyl. Ale také to
nebyl muž pro tebe. Te je mrtvý, Kiernan. Nep ál jsem si jeho smrt, ale
zem el. Jako stovky dalších, možná už tisíce. Nep edstírej, že jsi ho
milovala. Ne p ede mnou."
„M žeš sice zabrat jeho d m," zaúto ila na n ho šeptem. „Ale jeho vdovu
si vzít nem žeš. Nedovolím ti to. P ísahám, že ne."
Pokusila se mu vytrhnout, ale držel ji p íliš pevn . ím víc s ním
zápasila, tím pevn ji svíral její záp stí. Najednou se p estala zmítat a
podívala se mu do o í. Pohrávalo v nich posm šné sv tlo. „Práv se mi to
povedlo," p ipomn l jí.
„Pus te m , kapitáne Camerone," vyšt kla.
„Nepustím." Náhle se tvá il velice vážn . „Poslouchej m , Kiernan. M l
jsem Anthonyho rád. To je jeden z d vod , pro jsem te tady. Vím, jaké
to je, cítit se provinile. íkal jsem si, že m žu alespo zachránit jeho d m
a jeho rodinu. Že alespo to pro n ho m žu ud lat. A zatím se mi to da í,
Kiernan. Válka možná potrvá dlouho. Ty ses také zachovala správn .
Jacob s Patricií t pot ebují a ty jsi tu s nimi. Máš je ráda a staráš se o n .
Anthony by m l radost a byl by na tebe hrdý."
„To by ur it byl, zvláš kdyby sem vešel a našel m s tebou v posteli,
vid?" opá ila pichlav . Pánovit pohodila hlavou a zp íma se mu podívala
do o í.
„Tý jsi p išla za mnou" ipomn l jí odm en .
Tvá e se jí rozho ely. „Nech m jít, Jessi."
„Kdepak. Nenechám, dokud nep iznáš, že jsi s ním nikdy nezažila to co se
mnou. Pocit provin ní to nem že nijak zm nit. A nem že po ád stát mezi
námi, Kiernan."
„Jessi..."
„Odpov z mi."
„Ty zatracený modrý mizero!" vybuchla. „Ne, nikdy jsem s Anthonym
nezažila to, co s tebou. Nikdy jsem s ním ani nic nem la. Vzal si m a
hned potom odjel."
„Cože?" zeptal se nev ícn .
„Slyšel jsi. A te m nech..."
itáhl si ji pevn k sob a za al ji zu iv líbat. Ze všech sil se bránila a
snažila se osvobodit. Nepremohla ho, ale Jesse od ní najednou odtrhl rty.
„Pov z mi, že už m nechceš, Kiernan."
„Nech m jít." Zu iv se snažila vykroutit z jeho sev ení. Najednou byla
zoufalá.
Všechny její útoky však odrazil. Pak ji oto il a pevn k sob p itiskl.
ekni mi to, Kiernan." Jeho horký šepot doléhal k jejímu uchu a hrdlu.
estože ho nenávid la, cítila, jak se v ní vzn cuje ohe sladké touhy.
Prsty jí p ejel po adrech a potom sklouzl rukou níže.
„Jessi..." Trhla sebou a snažila se mu podupat nohy. Poda ilo se jí však
jenom odhodit zbytek potrhané no ní košile.
„Bu zticha, Kiernan," na ídil jí a hrdeln se zasmál. Zvedl ji a celou
zd šenou vyhodil do vzduchu. Znovu dopadla na postel. Zu ivostí se jí
zúžily o i. „Jessi, ty..." Sko il za ní a za al ji líbat.
Bránila se, ale jeho horkým polibk m nedokázala vzdorovat. Pozvolna
íjemn zmalátn la. Dotkla se jeho vlas a prohrábla je. Teprve pak si
uv domila, že má volné ruce.
Byla volná.
Nem la však již chu odejít. Cht la ho. Znovu se spolu pomilovali.
Když se o n co pozd ji probudila sto ená k n mu zády, ucítila na svém
pozadí jeho vzrušené mužství. Pomiloval se s ní v té poloze. Potom znovu
spokojen usnula v jeho náru i.
Nep estávala s Jesseem vál it.
V tom okamžiku však byla na n jaké boje p íliš unavená.
Probudila se za rozb esku a necítila se dob e. Ležela v jeho objetí.
Prosebn mu ekla: „Musím jít, Jessi. Kv li d tem."
V o ích se mu objevil záblesk soucitu. V la, že ji chápe. Pustil ji.
„A co tvá no ní košile?" ozval se tém omluvn . „Tady je. Vezmu si
ješt prost radlo," ekla rychle a zahalila se. Po cest ke dve ím se
modlila, aby na chodb nikoho nepotkala. „Kiernan!"
Oto ila se. M l rozcuchané vlasy, o i mu mod e svítily a jeho ramena v
lostných p ikrývkách vypadala jako z bronzu. Napadlo ji, že ho nejspíš
nikdy nedokáže p estat milovat. „Musím jít, Jessi." „Chci, aby sis m
vzala, Kiernan." „To nem žu, Jessi."
„A pro ne, ksakru?" zeptal se popuzen .
„Jsi Yankee. Necht la jsem si t vzít práv proto. Takže to neud lám ani
te . Copak to nechápeš?" Pro se mu pokaždé poda í málem ji rozplakat?
„Nikdy si t nevezmu, Jessi. Nikdy."
Oto ila se a vyrazila z pokoje. Doufala, že nikoho nepotká.
Na chodb nebyla ani noha. Z ošet ovny zaslechla n jaké zvuky.
„Nemocnice" ožívala.
Celá rozt esená se posadila na svou postel a zabalila se do p ikrývky.
Podívala se na úsvit za oknem. P icházel krásný den.
O noci, kterou strávila s Jesseem, krom nich nikdo nev l.
Jak ale má p ežit nadcházející dny, když po n m touží, miluje ho a má ho
tak blízko?
la, že se s nim nesmi dál takhle scházet.
Dlouho sed la v mukách na míst . Její dilema se však nakonec vy ešilo
samo.
Kve eru Jesse dostal nové p íkazy. M l opustit d m.
Kiernan se umyla, oblékla a vydala se na obch zku po dom plném
ran ných voják . Kaprál O'Malley byl velice rád, že jim v noci nikdo
neum el. „Zatím žádný z nich nemá vyhráno, ale to, že jsou naživu, je
sn dobré znamení. Omluvte mou otev enost, pani Millerová, ale
nemám pravdu?"
„Už jsem se nau ila omluvit dost v ci," ujistila ho Kiernan.
„Dokonce i ten Jižan, co vypadal hodn zle, je na tom dob e. Ale jestli ho
pošlou do zajateckého tábora... Ach, znovu se omlouvám. Po ád
zapomínám, s kým sympatizujete, pani Millerová. Jste na nás všechny
ohromn hodná. Pár chlapc mi povídalo, že jste vyzv da ka, ale já umím
poznat opravdovský soucit a vy jste soucitná, madam. P esn tak."
Opravdovský soucit? Ale já jsem vážn vyzvídala, cht lo se ji vyk iknout.
Na tom nezáleželo. O'Malley možná pot eboval k životu pár iluzi a ona
mezi n t eba pat ila.
„Jste milý, kaprále, ale já podporuji Konfederaci," pov la mu. „Myslím,
že se te p jdu podívat na Jižany."
Usmála se na n ho a rychle vykro ila chodbou. Castleman byl vzh ru a
sed l na své posteli. Patricie již také vstala a te na stoli ce vedle
vojákova l žka psala dopis jeho rodin . Zá iv se na Kiernan usmála.
„V era mi ekli, že Castleman možná um e, Kiernan, ale podívej se na
ho. Da í se mu moc dob e."
Voják pohlédl na Kiernan. Oba v li, že dívenka se raduje p ed asn .
„T ší m , že je vám lépe," ekla. P istoupila k posteli, namo ila kus látky
ve studené vod a položila mu jej na elo. Nem l teplotu. V la, že to je
dobré znamení.
Castleman ji v ele vzal za ruku. „Zachránila jste mi nohu." „To není jisté.
Nesmíte..."
„Jen se podívejte." Ve svém nadšeni si neuv domil, že by nem l ukazovat
své mužné údy dám s malou dívenkou, t ebaže ta dáma vid la mnohem
horši v ci. Zvedl p ikrývku, aby mohla prohlédnout jeho nohu. Kiernan
žasla. Stehy byly isté a kon etina nikde neotékala ani se na ni neobjevily
žádné skvrny. Vzpomn la si, jak ji Jesse p edešlého dne ošet oval, a
pocítila zvláštní rozechv ni. Byl tak šikovný.
„Ale víte dob e, že se vám do ni ješt m že dostat infekce," upozornila
ho.
ikývl. Rozt ásly se mu ruce. Složil je do klina, aby se trochu uklidnil.
„Cht l jsem um ít," prozradil ji. „Když jsem zjistil, že m našli
Yankeeové, bál jsem se jejich doktor tak hrozn , že jsem cht l um ít.
Ale tenhle doktor je dobrý. Skv lý."
„Máte pravdu."
„Skoda, že je to Yankee."
„To samé o Jesseovi íká i m j bratr," pravila Patricie bezstarostn a
zadívala se na pero, jimž psala. „A p itom by nem l být."
Castleman se zatvá il p ekvapen a podíval se z Kiernan na Patricii. „Tak
mám dojem, že se s nim znáte."
„Ano. N kolikrát jsme ho navštívili u n ho doma a p ed válkou k nám
jezdil. Tehdy nemusel náš d m zabírat násilím. Mám Jessea moc ráda,"
dodala dívenka zanícen a pak se za ervenala. „Tedy, mám bo ráda tak,
jak lov k m že mít rád Yankeeho."
Castleman se usmál. „Mn nijak nevadí, co jsi ekla, Patricie. M žeš mít
ráda jen lov ka, ne slovo. To je v po ádku."
Patricie se ustaran podívala z Castlemana na Kiernan. Doufala, že voják
má pravdu. „Nebýt jeho, vypálili by náš d m. Jacobovi to nejd ív bylo
jedno, ale te ho má také rád. Kiernan ho ale zná mnohem lépe."
Voják se podíval na Kiernan. Byla si jistá, že b hem jediného okamžiku
dokonale pochopil, jaký má k Jesseovi vztah. Nijak to však
nekomentoval.
Jeden z pacient tiše zaprosil o vodu a Patricie vysko ila, aby mu
posloužila.
Kiernan se naklonila k vojákovi. „Válka je stejn divná v c, vi te?" ekla
tiše. „Pokoušela jsem se vám doru it informace o tom, že Yankeeové se
chystají vpadnout do údolí."
Castleman zav el o i a unaven pronesl: „Poblíž dubu vždycky n kdo
brousí. Pro mne válka nejspíš skon ila. Zbytek strávím v zajateckém
tábo e."
„T eba ne."
Když se za Kiernaninými zády ozval mužský hlas, p eb hl jí mráz po
zádech.
Nem la nejmenší tušení, jak dlouho tam Jesse stál. Zaslechl, co Jižanovi
ekla?
Oto ila se. Když se na ni podíval, z o í mu šlehaly blesky. Nicmén se
pouze p išel podívat na pacienta. Odhrnul jeho p ikrývku a podíval se na
nohu. Pak prohlédl zran ní b icha. Zatvá il se pot šené a znovu pacienta
ikryl.
„Pot ebovalo by to víc asu," zabru el. „Mnohem víc. Ale odvolali m
zpátky do Washingtonu."
Kiernan na n ho udiven zírala. Práv toho rána se modlila, aby...
Tímhle se ale situace nijak ne ešila. Yankee m se brzy uleví a všechny je
opatrn odvezou do Washingtonu. Ale co bude s t emi Jižany?
Castleman v zajateckém tábo e nep ežije. A kde bude Jesse?
„Ježíši, doktore," ekl Castleman. „Tam nebudu mít nejmenší šanci."
Jesse chvíli zahloubané ml el. „Uvidíme, vojáku," pravil nakonec.
Kývl na Kiernan a odešel.
hem dne si s ním pokoušela promluvit mezi ty ma o ima. Cht la ho
snažn poprosit, aby zachránil Castlemana p ed táborem.
bec sejí však k Jesseovi nepoda ilo dostat. M l neustále plné ruce
práce. Pro jeho pacienty p ijely vozy a on je musel co nejlépe p ipravit na
cestu p es eku.
vod náhlého sp chu jí objasnil kaprál O'Malley.
Území v té dob doopravdy nepat ilo nikomu, ani Jižan m, ani
Yankee m. Poty ky a p est elky byly na denním po ádku. Do Was
hingtonu se však dostaly zprávy od zv pracujících pro muže jménem
Pinkerton, který dával dohromady organizaci, již nazýval tajnou službou.
V t chto zprávách stálo, že se blíží Jackson s velkou armádou.
Jesse byl pro Yankeeye velice d ležitý, protože dokázal zachra ovat
životy. M l být povýšen na plukovníka.
Nepovedlo se jí s ním prohodit ani slovo. Kdykoli se k n mu p iblížila,
okamžit ji zam stnal p ípravami pacient na cestu. Práce jí nevadila.
edchozího dne mu pomáhala v tšinu z nich zašívat a nedokázala si
pomoci, aby se o n nezajímala.
Pracovala dlouho do noci, ale dosud nem la možnost s Jesseem promluvit.
Posledního ran ného Yankeeye uložili na v z až o p lnoci.
m te zel prázdnotou.
Patricie s Jacobem p ed n jakou dobou usnuli na schodech p ed vchodem
a Týne s Jeremiášem je dávno odnesli do postele. Když naložili
posledního vojáka, Jeremiáš si také šel lehnout. Týne s kaprálem
O'Malleym z stali u ran ných Jižan a Janey se uchýlila do kuchyn .
Kiernan stála sama v hale a hled la na prázdnotu kolem sebe. Všude bylo
ticho.
Zaslechla n jaký zvuk a oto ila se. Ve dve ích bývalé ošet ovny stál Jesse
v modré uniform a sledoval ji.
„Te jsi ur it š astná."
Pokr ila rameny. V bec se tak necítila.
„Nep edpokládám, že se mi poda í p emluvit t , abys odsud odjela, vid?"
Zavrt la hlavou. „Jižané mi neublíží," zamumlala.
„Já si nemyslím, že sem te p ijedou Jižané. Mají p ed sebou jiné v ci,"
prohlásil rezolutn . „Obávám se spíš dezertem a r zných pobud ."
Usmála se. „Jednou nás už navštívili a poradili jsme si s nimi. Tedy...,"
odml ela se. „Vlastn se s nimi vypo ádal Castleman. Te jsem na n ale
ipravená. Umím dob e st ílet a Jacob to dovede výte ."
„Vzkázal jsem generálu Banksovi, že d m budu možná ješt pot ebovat.
Postará se, aby vás žádný zjeho voják neohrožoval."
„Diky," zamumlala.
„Musím ud lat ješt jednu v c," ekl tiše. Prošel prázdnou halou. Po
místnosti se rozléhal zvuk jeho holinek.
Vykro il nahoru k Jižan m. Venku na n ekal v z.
Kiernan se za nim rozb hla, až se kolem ni sukn rozevlály. Zarazila ho v
polovin schod .
„Jessi, nesmíš dopustit, aby Castlemana odvezli do zajateckého tábora.
Prost nesmíš. Um e tam a ty to dob e víš."
Zastavil se a zvláštn se na ni usmál. „Jsi tak zatracen krásná, Kiernan.
A umíš úchvatn prosit. Ale vždycky kv li jinému muži."
„Prosím t , Jessi."
„Jdi mi z cesty, Kiernan. Prosím..."
„Jessi, nedovolím..."
„Ženská hloupá. Vždy jsi mu p ece p edávala informace, které mohl
použit proti našim." „To neni pravda." „Mohla jsi všechno ohrozit."
„Jessi..."
„Uhni mi, Kiernan." Vzal ji v pase a chvilku ji držel ve vzduchu nad
sebou. Za alo to mezi nimi jisk it. Když se mu podívala do o i, vrátily
seji sladké vzpomínky na p edchozí noc.
Cítila v jeho doteku nap tí a váše .
Jemn ji postavil na schody.
„Omluv mne."
Nechal ji tam stát a vešel do pokoje, v n mž ležel Castleman. Naklonil se
nad nim, zkontroloval mu teplotu a podíval se mu do o i.
„Jak se cítíte, Jižane?" „Samoz ejm dob e, Yankee." „Jessi!" Kiernan se
pokoušela vejit do místnosti. „Kaprále O'Malleyi, zastavte ji. P ikazuji
vám to," ekl Jesse. O'Malleymu se poda ilo Kiernan zachytit d íve, než
se mohla na Jessea vrhnout.
„Když neumí být zticha, vyve te ji z místnosti."
„Ano, pane," odpov l neochotn O'Maley a zadržel ji.
Kiernan se kousla do spodního rtu a z stala stát.
„Vojáku, víte dob e, že pro vás válka skon ila?" ekl Jesse.
„Ano, pane, myslím, že máte pravdu."
„Jste Virgi an, vi te."
„Ano."
„A umíte držet slovo?" „Jist , doktore."
Jesse p ikývl. „P esn to jsem si myslel. Vystavil jsem vám a vašim
druh m papíry."
„Nem žu se stát Yankeem, pane."
„To také nemusíte, vojáku. V dokumentu je jenom prohlášeni, že už nikdy
nepozvednete zbran proti Severu. Zvládnete to?"
Castleman se pomalu usmál a dlouze vydechl. „Ano, pane. To dokážu.
Kluci také."
„Ješt n co. Pokud vám pani Millerová n co sd lila, nedostane se to z
tohoto domu. Jasné?"
Oto il se a podíval se na Kiernan. Pak znovu promluvil na vojáka.
„Dáváte mi nato své slovo?"
„Dávám."
„Kiernan?"
Provrtal ji neúprosným modrým pohledem.
Celá se chv la. Jesse hodlal nechat všechny t i Jižany u ni. Až se uzdraví,
budou se moci vrátit dom . „Já... já také," vydechla.
„Výborn . Musím íct, že je p íjemné výjime se s tebou nedohadovat.
O'Malleyi, myslím, že tohohle Jižana klidn m žeme nechat být. Dejte to
podepsat t m druhým dv ma a pak pojedeme. Hodn št stí, pánové,"
pop ál jim a smekl epici. Pak vyšel z místnosti.
Kiernan chvíli stála na míst , pak se oto ila a následovala ho. Na
schodech ho nenašla a již si za ínala myslet, že odjel bez rozlou eni.
Poté zaslechla z kancelá e, již p em nil na ošetrov u, n jaké zvuky.
Uv domila si, že tam sbírá své poslední nástroje. Rychle prošla halou a
otev ela dve e místnosti.
es ramena si už p ehodil svrchnik. Stál k ni zády, ale Kiernan v la, že
si dob e uv domuje její p ítomnost. O istil nástroje a práv je balil do
velkého vaku z erné k že. Zavazadlo bylo p kné a velkým písmem na
m byly vyraženy jeho iniciály.
Posbíral nástroje, s nimiž se v era seznámila. Pinzetu na kulky, skalpel a
zné druhy kleští. Škrabku na kosti, pilky a pilník. R zné n žky, další
skalpely a p ístroje na stahování cév.
Všechno naházel do vaku.
Kiernan vešla a posbírala materiál na šití, erné hedvábné nit a
nejr zn jší jehly. P inesla mu je a pozorovala, jak je ukládá do zavazadla.
Když se jejich ruce dotkly, Jesse se na ni podíval.
stala p ed ním tiše stát. Oto il se a sáhl po chloroformu a éteru, pak po
opiu a morfinu.
Zaváhal, pak se oto il k vaku a vytáhl odtud malou injek ní st íka ku,
kterou používal na morfium. „Nechám ti tu tohle pro Castlemana a napíši
ti recept. Dávkuj to velice opatrn . A tady máš práškový sassafras, tím mu
srazíš teplotu, pokud za ne stoupat. Dávej mu isté obvazy a rány mu maž
istou voskovou mastí. Zvládneš to?"
ikývla. „Jist ."
„Tak, to je všechno." Zav el vak a p ejel po n m rukama. „Je p kný, že?
Daniel mi jej dal p ed pár lety k Vánoc m. Nikdy jsem netušil, že budu
muset nástroje na amputaci používat tak asto. A také m nenapadlo, že
se na n j jednou podívám a budu p emýšlet o tom, kde asi bratr je."
„Jessi.
Oto il se k ní. „Musím odjet. Když mi m j nad ízený povolil vyrazit sem,
slíbil jsem mu, že se vrátím, jakmile mi k tomu dá p íkaz."
„D kuji ti, Jessi," ekla rychle. Jak bylo možné, že p edešlé noci si byli
tak blízcí a te ze sebe tém nedokázala vypravit slovo? Znovu ji
opoušt l. A jako p edtím s tím nemohla nic ud lat. „D kuji ti za
Castlemana," ekla. „A za Jacoba. Za tenhle d m."
„A za sebe ne?" zeptal se tiše.
Nejradši by se k n mu rozb hla. Stál tam vysoký, vzp ímený a úchvatný.
S tmavými vlasy, pronikavýma modrýma o ima a epicí naraženou do
ela. Svrchník zvýraz oval jeho široká ramena. Odjížd l.
Netušila, kdy ho zase uvidí, nebo jestli se ješt v bec n kdy setkají.
„Poj ke mn , Kiernan. Prosím t . Odjíždím. Nem žu t nijak ohrozit."
istoupila k n mu. Dv ma prsty jí zvedl bradu a n žn ji políbil na rty.
Pak zašeptal: „Bu opatrná, Kiernan. Bu moc opatrná."
Zadívala se na n ho a ze všech sil se snažila potla it slzy, které se jí draly
do o í. Jesse se sladkoboln usmál. „Po ád nedokážeš pop át št stí
Yankeemu, Kiernan? No dobrá. Chápu t ."
Pustil ji, vzal vak a vykro il ke dve ím. Neoto il se.
Zav ela o i. Slyšela vrznutí dve í a jeho kroky se rozlehly prázdnou
halou.
Najednou ožila. Vyb hla z místnosti, prolétla halou, rozrazila dve e a
stanula na prahu domu.
Jesse práv nasedal na Pegase. U trávníku na n ho v m sí ním sv tle
ekalo n kolik muž , kte í ho m li doprovázet.
„Jessi!"
Zarazil se. Kiernan b žela p es trávu, sotva popadala dech.
„Jessi..." P ed Pegasem se zastavila. Jesse trp liv ekal a v o ích se mu
stále zra ila sm s n hy, únavy a smutku.
„Dávej na sebe pozor, Jessi," zašeptala. „Dávej na sebe pozor, prosím t ."
Usmál se. Rty se mu p itom pomalu roztáhly do líného úsm vu, který
tolik milovala.
Dotkl se okraje své epice. „Díky, Kiernan, budu se snažit." Chystal se
pobídnout kon . Najednou k n mu vyrazila, chytila ho za lýtko a p itiskla
tvá k jeho kolenu. „Neum i, Jessi, prosím t , hlavn neum i."
Natáhl se dol a dotkl se jejích vlas . Pak ji pohladil po tvá i. „Neboj se,
neum u," slíbil jí. Zvedla k n mu hlavu. „Miluji t , Kiernan," ekl.
Ml ela, protože se bála promluvit. Znovu se usmál. V l, že mu nem že
odpov t. Pak pobídl Pegase kup edu a klusal za svými muži.
„Miluji t , Jessi!" vyk ikla za ním.
Bylo však pozd . Odjel.
Rozhodn si v duchu p ipomn la, že Yankeeho milovat nesmí. Pak si ale
vzpomn la, co p edtím Castleman íkal Patricii, a uv domila si, že
nemiluje Yankeeho.
Miluje Jessea.
Miluje lov ka.
A ten od ní znovu odjíždí.
TVRTÁ ÁST

Kone ný smír
 20
PROSINEC 1861

Kiernan m la pocit, že pochmurn jší období než zimu roku 1861 nezažila.
Velkou ást Harpers Ferry a okolní krajiny zdevastovaly ob znep átelené
armády. Yankeeové zni ili sklady st eliva a zásoby jídla. Jižané se pak
vrátili a zlikvidovali vše, co by jejich nep átelé ješt mohli použít.
Nájezdy neustávaly.
Nejh e to vypadalo v centru m sta. Neustálé ost elování Yankeeyi z
Marylandské vyso iny, na n ž Jižané odpovídali stejným zp sobem, tém
vyhnalo obyvatelstvo z ulic. Harpers Ferry bývalo prosperující m sto s
šesti tisíci obyvateli. Mnozí z nich však utekli p ed pustošením a z jejich
domova se stalo m sto duch , v n mž zbylo jen n kolik stovek zni ených,
ale houževnatých duší.
O Vánocích na Montemarte p ijeli Thomas a Lacey Donahueovi. Kiernan
se ze všech sil snažila, aby svátky dvoj at m p ipadaly alespo p íjemné,
když ne p ímo veselé. Cekal je náro ný den, protože to byly první
Vánoce, které d ti m ly strávit bez otce a bratra.
Kiernan sama poci ovala nostalgii, protože p ed rokem o této dob se v
letní chat Cameronových setkala s Jesseem a m la hlavu plnou sn .
Tehdy si všichni mysleli, že Jih se Severem rychle zato í a všechno brzy
skon í.
Nikdo si neuv domoval, jak neústupn dokáže Lincoln trvat na svém, a
jen málokdo by v il tomu, že Brownovo proroctví o zemi nasáklé krví se
nakonec splní.
První svátek váno ní prob hl klidn . Když se vrátili z kostela, Jeremiáš
zabil jedno z jejich posledních velkých ku at a Janey je
uvarila s brusinkami, m ínovými listy a bataty. Lacey p ivezla jablkový
kolá . Ve e byla výte ná. Ješt s nimi pobýval Castleman, jehož rány se
hezky hojily. Mohl tak trávit stále víc asu venku. Kiernan ho astokrát
istihla, jak hledí do dálky, jako by cht l v t, kde se práv vál í. íkal
jí, že do bitvy se vracet nechce, protože dal své slovo. A kdyby je neum l
dodržet, co by to byl za vojáka?
Když dojedli, vym nili si dárky. Byly to jen mali kosti, které sami
vyrobili. Castleman s Thomasem dostali ponožky, Kiernan s Lacey
kapesníky, Patricie košili p ešitou z Kiernaniny a Jacob pouzdro na
lovecký n ž. Kiernan s dvoj aty pak Thomase s Lacey doprovodili do
jejich domova ve m st . Kiernan cht la chvíli pobýt v Harpers Ferry, aby
sv decky potvrdila jakési dokumenty.
Nezašla však hned k nim. Nejprve požádala Thomase, aby ji vysadil na
hlavní ulici. Stála uprost ed kdysi rušné hlavní t ídy a cítila chlad a
prázdnotu. Hled la na slepá okna dom a pusté výkladní sk ín obchod
na ulici, a slyšela šust ní suchých list na zemi. Všude vládlo ticho.
Najednou na ni padla sklí enost. Uv domila si, že nejspíš stojí na
yankeeovské p . Harpers Ferry pat ilo ke kraj m, které cht ly vytvo it
sv j vlastní stát. Když se o tom hlasovalo, kolem se pohybovalo velké
množství Yankee , ale mnozí obyvatelé stále z stávali v rní p vodnímu
uspo ádání. Kiernan si íkala, že brzy vznikne nová ústava a nový stát.
Zk ížila ruce a p itiskla ši je k hrudi. Zachv la se.
Kone si p iznala, že život znovu dostává ád.
Av la ješt n co. Ceká s Jesseem dít .
Ješt minulý rok jí taková v c nep ipadala nijak hrozná. Tehdy by si
Jessea prost vzala.
Letos se z ní však stala vdova po Anthonym a m la by ješt nosit smutek.
Jesse navíc odjel do války. Možná ho již nikdy neuvidí. Myslela si, že i
kdyby p ed ní te stál, nemohla by mu pov t, že je t hotná. Vypadalo
by to, že se mu vzdává.
Její okolí ji te krut vyobcuje. Zachovali by se tak lidé kdekoli.
Ve ejné mín ní ji ovšem až tak nezajímalo. D ležité pro ni bylo mín ní
Patricie s Jacobem.
Pomyslela si, že se nedá nic d lat. Nem že dvoj ata opustit. T eba projeví
ochotu jet s ní dom .
Bude to muset pov t otci. V la, že ji neodsoudí, ani nevyhodí z
domu. Byla si jistá, že bude mít dít rád stejn jako ona. Nicmén mu ale
ipraví zklamání z toho, co provedla.
Studený vzduch ji štípal do tvá í, až znecitliv ly. Za ala zuby. Za chlad,
který se jí rozhostil v nitru, byla vd ná. Dvoj at m zatím nic íkat
nemusí. Povíjím to, až p ijde vhodný as.
Odhodlan vykro ila k domu Donahueových.
V únoru sepsal nov vytvo ený stát Západní Virginie vlastní ústavu.
Kiernan naslouchala, jak Castleman s Thomasem diskutují o významu
toho kroku, kterému osobn nep ikládala žádnou d ležitost. Když místo
ovládali Yankeeové, drželi m sto i celý kraj. Když p išli Jižané, situace
vypadala stejn jako za Yankee .
Yankeeové nep estávali m sto pustošit. Na po átku m síce z Marylandské
vyso iny p es eku p ipádlovalo n kolik voják . Jednoho z nich Jižané
zast elili, když se pokoušel vrátit zpátky. Yankeeové vykonali odvetu a
vojáci pod vedením majora Tynsda-lea zni ili ást m sta, v níž se podle
nich schovávali nep átelé. P edtím Tynsdale doprovázel manželku Johna
Browna, která p ijela z Pennsylvánie. Poskytoval jí ochranu a pomohl jí
evézt ostatky jejího muže dom , aby je mohla poh bít.
Lidé, kte í ve m st z stali, si mezi sebou o Tynsdaleovi šuškali. John
Brown totiž p edpov l zni ení Harpers Ferry. Necelé dva roky po jeho
smrti se proroctví za ínalo napl ovat. A jeho nástrojem se stal práv
Tynsdale.
Koncem února generál Banks obsadil m sto. Kiernan blízkost tolika
voják ned lala p íliš dob e, ale nijak ji neobt žovali. Byla si jistá, že se
o to postaral Jesse.
Jednoho dne se práv otá ela v prádeln , když za ní p išel Castleman, aby
jí pomohl s t žkým košem prádla, který nesla. Postavil jej na zem a pak
stal stát ve dve ích a pozoroval ji. Podívala se na n ho a zeptala se: „Co
se d je, Castlemane?" Vytáhl dýmku a zapálil ši ji. Dával si na as.
„Nic mi do toho není, paní Millerové, a nemám vám co povídat, ale moc
se d ete."
„Všichni se musíme snažit, pokud chceme mít co jist a do eho se
oblékat."
„Ale vy byste se nem la tolik namáhat," ekl a na okamžik zaváhal. „Tedy
pokud chcete, aby se to malé narodilo zdravé a v po ádku."
Z obli eje se ji vytratila všechna barva. Instinktivn si položila ruce na
icho, jako by ši je cht la chránit. „Je to tolik vid t?" zeptala se
ustaran .
Castleman zavrt l hlavou. „Když na sob máte velkou, ehm..." za ervenal
se. „Když máte spodni ky a všechny ty sukn , tak ne. Ale já vás znám a
vím, že se vám d lá špatn a býváte hodn unavená. Dlouho koukáte z
okna a máte smutné, unavené o i. Pusté jako je zima. Pomohla jste mi,
stejn jako ten yankeeovský doktor, a já bych vám to rád n jak oplatil."
„Mn nem že pomoci nikdo. Už mi nebývá špatn . Cítím se dob e. Ale
kuji." Odml ela se a kousla se do rtu. „Myslíte, že bych to už m la íct
tem?"
Castleman zavrt l hlavou. „Jenom už netahejte ty velké koše, pani
Millerová. Zavolejte m , když budete pot ebovat."
„Dob e, Castlemane. D kuji vám."
„Víte," za al. „Jsem si jistý, že ten Yankee by velice ochotn . „Tohle
nehodlám poslouchat," prohlásila Kiernan zarputile. „Vzal by si vás."
„Nezapomínejte na d ti. Nedokázaly by žit mezi lidmi, kte i jim zabili
otce a bratra."
„Myslím, že se pletete, pani Millerová. ekl bych, že se na válku nedívají
tak vyhran , jak se domníváte."
„To je docela dob e možné," odpov la Kiernan. „Zatím v cem necháme
volný pr h, ano? Pot ebuji as."
íliš mnoho asu však nedostala. Následující týden jela s d tmi do m sta
na nákup. Nebylo to jednoduché, protože p íjmy z továrny na zbran
dostávala v bankovkách Konfederace, a když m sto okupovali Yankeeové,
nikdo je necht l p ijímat. N co málo se za n ovšem koupit dalo. Na
ítomnosti Yankee ve m st bylo dobré to, že skon ila p ísná blokáda,
která trvala celou zimu, a obyvatelé si mohli koupit zna né množství
zboží z pr myslového Severu.
Když vycházeli z obchodu, Kiernan najednou cosi prudce ude ilo do
hrudi. Patricie vedle ni zav ešt la a Kiernan si chvíli myslela, že ji
zasáhla kulka, protože seji na prsou objevila rudá skvrna.
Uv domila si, že to bylo rajské jablí ko.
„Milenko Yankee ! Couro!" vyk ikl kdosi z okna.
Oto ila se p íliš pozd . Úto ník sice nenávid l Yankeeye, ale necht l se
nechat žádným z nich chytit.
„Kiernan!" vyk ikla Patricie zd šen . „Pro ..."
„Poj me pry ," ekl Jacob rozzloben . „Ty jdi mezi námi, Kiernan. Pokud
kdo zase n co hodí, musí se nejd ív trefit do m ."
„Jestli na m ješt n co p ilétne, hodím to zpátky," prohlásila Kiernan.
Zu ila, ale zárove se chv la a jen st ží zadržovala slzy.
„Jdeme," naléhal Jacob.
Nechala se jim vést. Když došli k Donahueovým, Lacey se pokusila
vy istit Kiernan šaty. Potom se ujistila, že se p ítelkyni nic nestalo.
Thomas tiše p ihlížel od krbu. Pak vzal pušku stojící u dve í a Kiernan si
s hr zou uv domila, že se chystá vyrazit na lov ka, který ji zneuctil.
Vysko ila a dob hla k n mu. „Ned lej to, Thomasi." „Ten lov k si
dovolil pošpinit est dámy, Kiernan." „Prosím t , Thomasi, necho
nikam." Nemohla snést pomyšleni, že by m l zem ít kv li její pochybné
cti. „Nesmíš nikoho pronásledovat. Já... jsem n co s jedním Yankeem
opravdu m la. Thomasi, prosím t , odlož tu pušku."
Lacey zalapala po dechu. „Máš snad na mysli kapitána Camerona?
Kiernan...," za ala.
„To sta ilo, Lacey," p erušil ji Thomas rychle, aby je nemusely
poslouchat d ti, které s nimi byly v místnosti. Podíval se na Kiernan.
„Ten lov k na to i tak nem l právo."
„Snažn t prosím, Thomasi. Odlož zbra . Musím odvézt d ti dom d ív,
než se proberou k životu ost elova i. Slib mi, že pušku vrátíš na její
místo."
Nakonec s povzdechem zbra postavil zpátky ke dve ím. „Tak dob e,
Kiernan."
Usmála se na n ho a zavolala k sob Patricii s Jacobem. Po cest na
Montemarte ve voze vládlo ticho. Když dorazili dom , Jeremiáš od ni v z
evzal a Kiernan sp chala dovnit .
Nastával soumrak. Sed la v houpacím k esle v Andrewov kancelá i,
bývalé Jesseov ošet ovn . Místnost byla pe liv uklizená. L žka a
obvazy zmizely a nikde se nenacházela jediná stopa po krvi. Kiernan
ml ky hled la do tmy venku.
Zaslechla, jak n kdo vešel. Instinkt jí okamžit napov l, že je to Jacob.
„Jsi t hotná, vid?" zeptal se.
ikývla. Houpala se a nep estávala hled t ven.
„A to dít není bratrovo, že ne?"
Kone se k n mu oto ila. „Ach, Jacobe. Je mi to velice líto." Jacob
strnule stál u dve í. V hn dých o ích se mu zra ila ohromná bolest a
zárove pochopení. „Co budeš d lat?" zeptal se jí. „Ješt nevím."
„Chceš nás... Chceš Patricii a mne opustit?"
„Ne, Jacobe. Nikdy bych vás tu nenechala, to ti p ísahám. Pokud ovšem
samoz ejm ..." „Pokud co?"
„Pokud si to nebudete sami p át."
Chvíli ml el. „Nechci, abys odjela. Myslím, že se mi nebude chtít moc
asto chodit do m sta, ale nep eji si, abys jela pry ." Povzdechl si a shrbil
se, jako by mu na ramenou spo ívala tíha celého sv ta.
„N jak se protlu eme, Kiernan. To vím ur it ." „D kuji ti."
Otálel. „Mohla by sis toho Yankeeho vzít." T ebaže Jacob Jessea dob e
poznal, zdálo se, že mu p ipadá nutné, aby si držel odstup.
Kiernan pokr ila rameny. „Ani po ádn nevím, kde je, Jacobe. Kdysi jsem
se zap ísáhla, že si ho nikdy nevezmu." „Ale miluješ ho, nebo ne?"
„Jacobe, já..."
„Je to tak. Vid l jsem, jak se na tebe dívá, když tu byl. A také jak se ty
díváš na n ho." Jacob se najednou zamra il. „Nikdy... Ne... Chci íct,
nenutil t nikdy k ni emu, že ne?"
Zavrt la hlavou a snažila se p itom zachovat vážnou tvá . Jacob dokázal
být nesmi itelný. Jednoho dne z n ho bude skv lý muž.
„Ne," ekla tiše. „Jesse m nikdy k ni emu nenutil."
„To je jedno, n jak to zvládneme," slíbil jí. K jejímu p ekvapení k ní
istoupil a zezadu ji objal. Pak odešel a Kiernan z stala potm sama.
Kdepak je asi te Jesse? pomyslela si. Modlila se, aby byl v teple a bezpe í.
Pak ji napadlo, co by d lala, kdyby tu te sed l s ní.
Je to Yankee, který se nehodlá zm nit a ona ho nem že k ni emu nutit.
inejmenším mu nem že vymlouvat jeho smysl pro spravedlnost a
loajalitu.
Jesse sám po ní nikdy necht l, aby se m nila. Chápal, že Kiernan má své
názory. Nebyla si však již jistá, zda ví, co je správné a co ne, ani zda
Jižané bojují za dobrou v c. Pouze si velmi jasn uv domovala, že válka
zabíjí a mrza í, že je trpká a bolestivá pro všechny bez rozdílu barvy
uniformy.
Mohla by si ho však te vzít?
Ur it ano. Ovšem pouze pokud by ji opravdu cht l. Nesnesla by, aby ši ji
bral jen kv li dít ti nebo cti. Muselo by to být z lásky.
Také by k ní samoz ejm musel sám p ijít. Po ád ješt nedokázala
zapomenout na svou hrdost.
Cítila se nesmírn klidná. Pomalu se usmála. Ješt p ed nedávnem by její
stav vyvolal skandál. Spole nost by na ni pohlížela se zd šením. Vdané
pani ky by si o ní šeptaly za jejími zády, a kdyby ji potkaly na ulici,
nutily by své d ti p ejít na druhou stranu.
Dostala se do situace, kdy by po ní každý po estný ob an n co hodil.
Nap íklad raj e. No ní m ra každého otce.
Nešlo jen o to, že eká dít . Rychlé svatby, kolem nichž se hodn šuškalo,
byly na denním po ádku.
Kiernanin p ípad však m l mnohem skandáln jší rozm r. Její manžel,
skv lý jižanský voják, položil život u Manassasu a neleží v hrob ani rok.
A ona již eká dít s n jakým Yankeem
Jacob ji však m l i p esto rád a hodlal p i ní stát. To te bylo d ležité.
Kdyby tak jen v la jist , že Jesse je živý a zdravý.
Najednou ucítila nenápadný pohyb v b iše. Myslela si, že se jí to jen
zdálo, ale po chvilce jej ucítila znovu.
Pocítila nejsladší vzrušení v život . Její dít žije, dob e prospívá a hýbe
se. Je skute né. Její a Jesseovo dít , krev jejich krve.
Po até ve válce... Ale také z lásky.
„Budu t milovat, mali ké," odp isáhla vášniv . „A všechno ti
vynahradím."
Usmála se. Najednou ji t šilo, že Jacob o všem ví. Když to nevadí jemu,
nebude mít nic proti ani Patricie. Dvoj ata jí pomohou a ona se m že
za ít t šit ze života a chovat nad ji.
Pohyb pod jejím srdcem se opakoval. Tentokrát byl rychlejší. N žn si
položila ob ruce na b icho a tiše se rozplakala. Po tvá ích jí stékaly slzy
zvláštní radosti.

Daniel Cameron se potloukal po údolí eky Shenandoah spolu se skupinou

kavalerist , d lal zv da a pronásledoval nep átele. V b eznu roku 1862
dostal p íkaz k p esunu na východ. Lincoln postavil do ela východních
jednotek generála McClellana, který plánoval velký útok na Richmond.
Cht l se tam dostat p es poloostrov, p es pob eží Virginie.
Daniel od toho okamžiku žil v neustálém nap tí. Jednak si byl jistý, že v
McClellanov armád slouží Jesse. Za druhé v l, že se boje p enesou
siv blízko jeho domovu. Cht l se akce zú astnit. Pokud by se totiž
Yankeeové p iblížili ke Cameron Hallu, hodlal je tam p ivítat se zbraní v
ruce.
Nestrachoval se pouze o sv j domov, ale p edevším o Christu, která v
m z stala sama. John Mackay, který žil nedaleko, se také ocitl sám,
když Kiernan odjela do Harpers Ferry, aby se starala o Millerovy d ti.
Kiernan se da ilo dob e. Daniel nem l žádné zprávy od Jessea, ani od ní
samotné, což mu p ipadalo zvláštní, protože si vždycky horliv psali. Te
však bylo málo asu. Sotva se mu da ilo tu a tam poslat krátkou zprávu
sest e. Ta ho udržovala v obraze, protože jí psal i Jesse.
Daniel sed l u stolu ve stanu a v ruce svíral pero. Válka byla velice
podivná. Celý život d lal to co jeho bratr. Stejn jako on studoval ve
West Pointu a pak vyrazil do Kansasu. Na medicínu však na rozdíl od
Jessea nešel, protože se k tomu necítil povolán. Jinak si však byli
nesmírn blízcí.
Te ho však již p es rok nevid l, ani o n m nem l žádné zprávy. Pokud
by ho spat il, m l by ho zast elit.
Daniel v l, že Jesse do bitvy nevytáhne, protože se rad ji uchýlí do
jaké vojenské nemocnice. D lal, co mohl, aby ve válce zachránil co
nejvíc život , ale zárove dlouhé roky pat il ke kavalerii. Nikde nebylo
psáno, že v té v av nevysko í na kon a také nevyjede do pole, možná
dokonce v rozporu s p íkazy svých nad ízených.
Toho se Daniel bál nejvíc. Ned sil se smrti, ani zajetí nebo prohry, ale
toho, že by se s bratrem mohl utkat v bitv .
Povzdechl si, zma kal p íkazy, které psal, a za al znovu. Venku p ed
stanem se najednou strhla jakási poty ka. Chvíli si myslel, že se plát né
íst eší z ítí. Ohromen hled l na hlavní ty , když zaslechl, jak n kdo
volá jeho jméno.
„Kapitáne Camerone! Kapitáne Camerone!"
„Co se to tam sakra d je?" za val a vysko il od stolu.
V meze e mezi cípy stanu se objevil jeho pomocník, kaprál Beal, a
rozhorlený hn dooký, plavovlasý mládenec. Beal chlapce držel za krk, ale
ten se nedal. Vytrhl se mu a p isko il k Danielovu stolu. Rychle zvedl
ruku na pozdrav.
„Kapitáne Camerone...," za al chlapec.
„Kapitáne Camerone," p erušil ho Beal. „Tohle vzteklé št m
nehodlalo poslechnout, když jsem mu ekl, že na n nemáte as, protože
musíme odjet. Utekl mi, a když jsem ho chytil, praštil m , takže jsem mu
to musel oplatit. Je to p kný mizera, divoký a..."
„To je v po ádku, kaprále," ekl Daniel. Posadil se ke stolu a zamra il se.
Poznal Jacoba Millera. „Jacob je m j starý kamarád."
ekl jsem mu, že musíme rychle odjet..."
„Yankeeové zatím žádnou bleskovou akci nezahájili, kaprále. Takže si na
ítele m žu ud lat chvilku asu." Usmál se a nespoušt l o i z chlapce.
„Te nás nechte o samot ."
„T eba je to zv d," varoval ho Beal zamra en .
„Ale není. Tenhle mládenec je v rný vlastenec. Nemám pravdu, Jacobe?"
Jacob se k jeho p ekvapení za ervenal, ale odpov l: „Ano, pane.
Kapitáne Camerone."
„Dnes nem žete d ovat nikomu," zabru el Beal. „V bec nikomu."
Daniel se na Jacoba usmál a Beal si znovu odfrkl, ale nakonec je nechal o
samot .
„Nestal se z tebe Yankee, vi , chlap e?" zeptal se Daniel. Ukázal na
skládací židli naproti stolu a Jacob se na ni posadil. „Nestal."
„Ani se nepokoušíš dát k armád ?" „Zatím ne."
„Tak to se mi ulevilo," ekl Daniel. „Vi Kiernan, že jsi tady?" Najednou
strnul. Doslechl se, že Kiernan p edávala informace voják m v údolí. Ale
takhle malému dít ti by vyzv da stvi snad nepovolila, nebo ano?
Válka dokázala s lidmi d lat neuv itelné v ci.
„Neseš mi od ni n jakou zprávu?"
„To ne," odpov l Jacob. Zahled l se na epici, kterou svíral v rukou.
„Vlastn ...," zarazil se a podíval se na Daniela. „Nejspíš by mi na ezala,
kdyby v la, že jsem tady."
„Ale." Daniel se trochu zmaten naklonil kup edu. „A pro tedy...?"
„Jedná se o velice choulostivou záležitost. Nesmi se o tom nikdo
dozv t," pravil Jacob a nap ímil se na židli. „Samoz ejm ," p ikývl
Daniel zaduman .
„Rád bych, abyste se n jak spojil s bratrem, pane. Vím, že je Yankee a vy
jste Jižan a nejspíš toho spolu moc nenamluvíte. Ale cht l bych, abyste
mu dal v t, že..."
„Že co?"
„Že bude otcem."
Daniel na n ho chvíli ohromen hled l. Pak velice tiše ekl: „Aha." Op el
se do židle. Vlastn by to pro n ho nem lo být tak velké p ekvapeni.
Každý, kdo znal Jessea a Kiernan, cítil ve vzduchu nap tí pokaždé, když
se ti dva setkali. Pokud n kdo v l, co Jesse pro Kiernan znamená, byl
to práv Daniel. Stejn tak znal nejlépe i bratrovy city. Nep ipadalo mu
tedy nijak p ekvapivé, že došly napln ni i ve válce.
Naklonil se kup edu. „Da í se Kiernan dob e?" zeptal se Jacoba.
„Ale ano. Jenom... Nikdy by mu to ne ekla, chápete."
„Je hrdá, co?"
„Až moc. A onje navíc..."
„Yankee."
„Presne tak," p itakal Jacob neš astn . Znovu se na Daniela s obavami
podíval. „Zpravíte ho o tom n jak?" Daniel p ikývl. „Samoz ejm ."
„Musíte to za ídit velice, ehm. „Diskrétn ?" „Ano."
„Napíšu sest e," ekl Daniel. „A ta se s nim spoji. Nikdo další se o tom
nedozví. Pokud nep ijdu na n jaký jiný, stejn diskrétní zp sob.
uješ mi?"
„Ano, pane."
„Dobrá. A te bys m l jit. A se o tebe Kiernan neza ne strachovat."
Jacob Miller zasalutoval, narazil si epici zpátky na hlavu a vyrazil ven.
Ješt se ohlédl. „Prosím, nezmi ujte se o mn . Nebo, po kat... To je
jedno. To by nebylo estné. Pov zte mu o mn , jestli chcete. Každopádn
mu dejte v t, že ani mn , ani Patricii to nijak nevadí. Váš bratr je
hrozn hodný lov k. Má jen tu vadu, že je Yankee."
„V tom s tebou souhlasím, Jacobe," p itakal Daniel. Jacob se usmál a pak
skute odešel. Daniel zabubnoval prsty do stolu.
Uv domil si, že bude strýcem, a usmál se. Vy dva uli níci, pomyslel si
láskypln o bratrovi a Kiernan. Úsm v na jeho tvá i však záhy pohasl.
Všude kolem zu í válka. Pochyboval o schopnosti lidi zachovat se estn
nebo state . Jesse se o to však pokusí. Na to by vzal jed.
 21
Za pozdního odpoledne na Montemarte tryskem p ijel Thomas Donahue.
Taková rychlost u n ho nebyla obvyklá, protože, jak sám asto ikal,
nerad chrastil svými starými kostmi. Když ho Kiernan spat ila, znenadání
ji zachvátila panická hr za.
Vyb hla p ed d m. Domnívala se, že se vrací Yankeeové a chystají se jej
podpálit. Nebo se stalo n co hrozného, i Jih prohrál válku.
„Kiernan!" zasípal Thomas a sesko il z kon . Rozb hla se k n mu a
podep ela ho. „Musíš se vrátit dom ." „Dom ? Co se stalo?" „Tv j otec,
Kiernan."
„Ach bože, to ne." M la pocit, že omdli. P ed o ima se ji zatm lo.
„Není... Není..."
„Je nemocný, Kiernan. T žce nemocný. Christ Cameronové se poda ilo
poslat nám vzkaz po jednom železni i. Mysli, že by ses m la urychlen
vrátit dom . Zárove si uv domuje, že v téhle dob je to dlouhá a
nebezpe ná cesta. Cht la, abys v la, že u n ho prozatím bude ona a
postará se o n j. Ud lá, co bude v jejich silách."
„Ale m la bych tam být já," zašeptala Kiernan. „A pokud je tatínkovi
hodn zle..."
Vzáp tí svou myšlenku zavrhla. Válka byla strašná a ji i všem ostatním
již mnoho vzala. Nehodlala dovolit, aby ji p ipravila i o otce.
Celá se nap ímila. „Pojedu dom , Thomasi."
„Ale kolem všech cest hlídkuji vojáci," varoval ji Thomas. „V modrém i
šedém. T žko íci, kte i jsou nebezpe jší."
„Nic se mi nestane. Kdo by ubližoval žen v mém... delikátním stavu?"
Thomas váhal. Necht l ji p ipomínat, že je stále velice krásná a že válka
ní lidi k horšímu. Dob i se chovají špatn a ti špatni ješt h e.
„Pojedu s tebou," nabídl se Thomas.
„Nic takového. Nesnášíš cestováni a já pojedu hodn rychle. Doprovodí
Janey s Tyneem." Castleman s ni jet nemohl. Musela ho spolu s
Jeremiášem a Davidem nechat na Montemartu. Dvoj ata ale hodlala vzít s
sebou. Slíbila, že je neopustí.
„Nejspíš ti to nevymluvím, vid?" zeptal se Thomas.
„Ne." Kiernan si stoupla na špi ky a políbila ho. Pak ho zahnala dom a
sp chala ke schod m. P itom volala na Janey, aby ji pomohla s balením.
Do pokoje za ni p ib hla Patricie a Kiernan ji vybídla, aby si pospíšila a
vypravila se na cestu. Sama se za ala hore init a sbírala své v ci.
Janey ji pomohla a pak odb hla do kuchyn vyhledat Tynea s Jeremiášem,
aby p ipravili v z.
Když Kiernan skon ila, seb hla po schodech do kancelá e a probrala léky,
které tam zanechal Jesse. Otec je nemocný. Jaká choroba ho ale p epadla?
Chvíli prohlížela pe liv popsané lahvi ky a pak se rozhodla, že je s
sebou vezme všechny.
ásly se ji ruce, ale byla rozhodnutá vyrazit hned, jakmile budou d ti
ipravené.
Odjížd la dom .
Dotkla se b icha a ucítila zvláštní vzrušeni. Dit se možná narodí doma ve
Virginii.
Najednou byla velice ráda, t ebaže sotva popadala dech. Posadila se na
oto nou židli. Dit se v jejím t le za alo rázn hýbat, jako by s ní sdílelo
její vzrušení.
Pojede dom . Dom !
Najednou se otev ely dve e a vstoupil Jacob. Kiernan zvedla hlavu, aby
na n ho pohlédla. V tu chvíli si uv domila, že ho celý den nevid la.
„Kde jsi byl?" zeptala se.
„Jedeme na n jaký výlet?" zeptal se nev ícn . P ikývla. „Musíme. M j
otec onemocn l, Jacobe. Musím dom a chci vás vzít s sebou." „Jenže já
jsem práv ..." „Copak?"
„Ale nic. Pojedu s tebou. Ani náhodou bych t nenechal jet samotnou,"
prohlásil Jacob. Pak se oto il. „Jenom doufám, že nás dokáže najit,"
zamumlal.
„Prosím?" zavolala za ním Kiernan a pokusila se vstát. Poslední dobou to
pro ni bylo ím dál náro jší. „Jacobe!"
Chlapec však již odb hl. Když pak o hodinu pozd ji byli p ichystaní k
odjezdu, dávno zapomn la, že se ho na n co ptala.
Dovedla myslet pouze na to, že jejímu otci se vede zle.
Jela dom .

Pozvolna svítalo. Jesse v l, že den p inese další boje. Prodléval s muži

generála McClellana na poloostrov . Blížili se k Richmondu.
Tažení se zatím odehrávalo dosti zmate .
McClellan své vojsko dovedl na krajní cíp poloostrova. B hem prvního
dubnového týdne se tam jižanská linie roztáhla od Yorku p es celé území
až k ece Warwick.
Vojska Severu místo obléhala m síc, což bylo pomalé a zbyte
obez etné. Jižanský generál Joseph Johnston tak získal dostatek asu, aby
se p idal k dalšímu jižanskému generálu Magrude-rovi a pomohl jeho
voják m. McClellan tvrtého kv tna zahájil velkou ofenzívu, ale Johnston
se v tu chvíli již pohyboval po poloostrov .
Pátého kv tna severní p edvoj p edjel jižanské zadní hlídky a následovala
bitva u Williamsburgu. Boje byly stále tužší. Sever obsadil Norfolk a
zni il konfedera ní pancé ovou lo Virginii. Získal tak volný p ístup k
ece James, ale patnáctého kv tnaji za al Jih sedm mil od Richmondu
blokovat.
Reku Chickahominy bi oval déš a nedaleko vesnic Seven Pines a Fair
Oaks Station došlo k izolaci dvou oddíl Severu. Jižanský generál
Johnston v bitv utržil krutou ránu.
Velení p evzal generál Robert E. Lee.
McClellan z stával opatrný.
Jesse od d ryhodn ých zv zjistil, že se ve své sou asné situaci v bec
nemuseli ocitnout. Když za aly boje na poloostrov , u Yorktownu se
nacházelo pouze sedmnáct tisíc Jižan . Nyní se st etli s mnohem v tším
po tem muž .
Jesseovi to za ínalo být jedno. P iváželi mu ran né a on se je snažil co
nejlépe dát zase dohromady. Umírali i p esto, že se jim ze všech sil snažil
zachránit život. Uv domil si, že jich bude neustále
 ibývat. Povýšení na plukovníka do jeho života nevneslo žádnou zm nu.
Pouze te nesl krom pacient zodpov dnost ješt za jiné doktory.
Jednoho dne brzy zrána Jesse ovazoval paži zv dovi s tmavýma
oduševn lýma o ima, povislým knírem a výrazem unavené moudrosti.
Jmenoval se Flicker a m l hodnost seržanta.
„Dneska ráno se bude hodn bojovat, plukovníku," poznamenal Flicker.
„Vážn ? Slyšel jsem, že hlavní jižanské voje jsou ješt daleko."
„Ale v bec ne. Kousek odtud mají kavalerii. Máme sice zprávy, že v
okolí žádní Jižané nejsou, ale naši chlapci celou noc ile obchodovali s
chlapíky v šedém. A ti tedy jako Jižané vypadají."
Jesse svraštil obo í. Všeobecn se v lo, že yankeeovské „zprávy"
obvykle bývají bu p ehnané, nebo naprosto scestné.
Ale že by kavalerie?
Rozbušilo se mu srdce. Možná tam n kde má bratra. Sotva ho ta myšlenka
napadla, do stanu p ib hl jeden z podd stojník . „Plukovníku Camerone!"
„Co se d je?" zeptal se Jesse. „P išel za vámi n jaký Jižan, pane."
„Cože?" opá il Jesse.
Když voják zaslechl tón jeho hlasu, chvíli váhal. „Pane..." „Tak ven s tím,
pro lásku boží."
Voják svraštil obli ej. „Vym nili jsme s ním dobré kafe za trochu
výborného virginského tabáku."
Jesse se usmál. Muž by mu to nem l p iznávat, ale vojáci mezi sebou
takhle obchodovali b žn . Muži v modrém a šedém si spolu asto v noci
povídali a pak se za rozb esku povraždili.
„V po ádku. Pokra uj. Co je to za Jižana?"
„Tvrdí, že je váš bratr, pane."
„A nedaleko odsud tábo í jejich kavalerie? V tom p ípad to velmi
pravd podobn bude on. Kde jsou Jižané?"
„Hned za potokem. Zprávu jsme dostali v lodi ce, kterou jeden z nich
vy ezal z v tve. Nejspíš se za ne dost brzy bojovat, ale pro-tože se ješt
nerozednilo, major vám m že zajistit klid zbraní, dokud se každý
nevrátíte na svou stranu. Ten Jižan povídal, že pokud se s ním chcete
vid t, bude ekat dole u potoka."
„No to se rozumí, že se s ním chci vid t," prohlásil Jesse. Oblékl si
svrchník, aby mu v chladném jit ním vzduchu nebyla zima, a vykro il za
mužem ven ze stanu. Armáda Severu již m la p ipravené zákopy na ranní
bitvu. Jesse pospíchal k potoku.
„Z cesty!" zvolal voják, který ho vedl. „Tady plukovník si pot ebuje
pohovo it s jedním p íbuzným."
Muži ho nechali projít. Minul plukovníka Graysona, který vedl p chotu v
ední linii. Zasalutoval a Grayson pozdrav op toval. „Nez stávejte tam
moc dlouho. Mám p íkazy za ít házet granáty, jakmile bude sv tlo."
„Díky," ekl Jesse. Poskakoval mezi zákopy kolem potoka. V oparu
stoupajícím z vody již vid l bratrovu siluetu. M l na sob svrchník a
epici s pe ím. Šedá barva jeho od vu splývala s ranní mlhou.
„Danieli?" zvolal Jesse a p idal do kroku. Nakonec se rozb hl. „Jessi!"
Najednou se zastavil p ímo p ed bratrem. Byli si velice podobní. Jesse byl
starší, ale Daniel mu v oparu p ipadal jako jeho vlastní odraz v zrcadle.
Lišili se od sebe pouze barvou uniformy.
Daniel si možná myslel totéž. Dlouho jeden na druhého vážn hled li.
Celý rok se nevid li a oba se za tu dobu zm nili.
Jesse ud lal krok kup edu a objal bratra. Všiml si, že se oba chv jí.
„Danieli," ekl pak a ustoupil. „Bože m j, jsem tak rád, že jsi živý a
zdravý."
Daniel se usmál. „Já také, Jessi." „Dlouho jsme se nevid li." „Nabratry až
moc dlouho." „Byl jsi v poslední dob doma?"
Daniel p ikývl. „Christa se má dob e. Mám o ni ale strach, protože po
poloostrov se potulují vaši vojáci. N kte í z nich m nemají nijak v
lásce, pon vadž jsem je se svými chlapci p kn prohnal. Bojím se o
Cameron Hall."
„Cameron Hall?" vyk ikl Jesse. „Pro by jej naši lidé m li chtít vypálit?
Podle zákonaje d m m j, ne tv j."
„Jenomže stojí ve Virginii a taje sou ástí Konfederace. Stejn jako já.
edpokládám, že tak n jak to vidí. Nevím. Na ídil jsem
Christ , aby z stala u Johna Mackaye, dokud to neskon í. Mackay je
nemocný a pomocnice se mu bude hodit. Nevím, jestli se o otci už
dozv la Kiernan."
„Mackay je nemocný?"
„Bohužel ano."
„Co mu je?"
„Má n co s plícemi. Ale Jessi..."
„Pokusím se požádat o dovolenku, abych se na n ho mohl zajet podívat.
Vy nám tady dáváte p kn zabrat..." „Ml na chvíli, Jessi. Poslouchej
." „Stalo se ješt n co?" „ Kiernan..."
„Proboha," vydechl Jesse a sev el bratrovu paži. „Co se stalo? Coje s ní?
Kdeje?" „Jessi..."
„Danieli, jestli sejí n co..."
„Práv se ti to snažím pov t!" vybuchl Daniel. „Nic jí není. eká s
tebou dít ."
Jesse na n ho omrá en zíral. Poslední, co by toho rána o ekával, byla
zpráva, .že se má stát otcem.
„Ale jak..."
„To bys m l nejlépe v t ty," p ipomn l mu Daniel s mírnou vý itkou v
hlase a usmál se.
„Kdo ti o tom ekl?" zeptal se ho Jesse.
„Než jsme sem vyrazili, p išel za mnou Jacob Miller. Myslel si, že bys to
lv t. Také cht l, abych ti pov l, že jemu a jeho sest e nijak
nevadíš. Tedy až na to, že jsi Yankee. ekl jsem mu, že mám úpln stejný
názor. Musíš ši ji vzít, Jessi."
„Pokoušel jsem se o to, Danieli."
„Hej!" zalétl k nim hlasitý výk ik z Jesseovy strany. „Plukovníku
Camerone, pov zte tomu Jižanovi, a se skr í a vy se vra te. Za chvilku
se za ne st ílet."
„Vra se, Danieli," pravil Jesse a naposledy bratra pevn objal.
„Haló, pane! Za ne palba!"
„Skr se a nezvedej hlavu," nakázal Jesse Danielovi. „Jasn . A já doufám,
že co nejd ív uslyším o svatb ," opá il bratr.
„Je ješt na Montemartu?"
„To nevím. Možná už vyrazila dom . Kruci, Jessi, musíme se rozlou it,"
odpov l Daniel. Jesse p ikývl. Oba se oto ili a sp chali zpátky ke svým
lidem.
Jakmile se Jesse vrátil do zákop na své stran , vypukla palba, která
neustala n kolik hodin.
Jesse celý den pracoval mechanicky. V n kolika dlouhých okamžicích mu
ipadalo, že má zcela prázdnou hlavu a je otup lý. Kolem n ho svišt ly
granáty a k uším mu doléhal neustálý k ik a úp ní ran ných. V jednu
chvíli se již bál, že mu polní nemocnici zabrali Jižané. Nakonec je však
jeho lidé zahnali a za ali pomalu postupovat vp ed.
Ran ných neustále p ibývalo.
Jesse m l k ruce dalších p t doktor . Všichni neúnavn pracovali. Jesse
vytahoval kulky z t l holýma rukama a zatínal zuby pokaždé, když zjistil,
že nem že vojákovi zachránit život jinak než amputací zmrza ené
kon etiny.
Ješt št stí, že m l chloroform a éter. Doslechl se, že doktor m na
nep átelské stran obojí došlo. Ve stanu na bitevním poli se t žko dalo
uvažovat o št stí, ale Jesse v il, že je jim naklon no. M l k dispozici
dostatek pomocník , aby mohl úsp šn operovat. Jeden muž pacient m
dával anestetika a zárove se staral, aby m li dostatek vzduchu. Další
doktor ran né p idržoval na opera ním stole a jiný m l na starost jejich
kon etiny, jiný pak opatrn ezal do t l.
Ve er ho již práce unavovala, stejn jako celá válka. Toužil se vrátit k
pacient m s ch ipkou a bolením b icha. Cht l pomáhat na sv t d tem.
Cht l p ivést na sv t svého vlastního potomka. Bože, Kiernan! Existují i
jiné v ci než boj. Práv v den, jako byl tento, mu stála po boku jako
dokonalá asistentka. Ani trochu nezbledla, ani jednou ho nezradila.
ísahala mu, že si ho nikdy nevezme. Ale vezme! pomyslel si zu iv .
Zavolal na svého sanitá e a na ídil mu, aby odnesl posledního pacienta z
polní nemocnice do vozu. Pak se pozorn zaposlouchal.
St elba ustala. Bitva skon ila.
Vyšel ze stanu. Pozvolna nastával soumrak a na obou stranách potoka
zavládl klid.
Kolem b žel voják. Jesse ho chytil za paži. „Co se stalo?" „Dostali jsme
kn na frak, plukovníku. Stahujeme se dál na východ. Za potokem leží
kolik ran ných. Bu te ale opatrný, pane. Kolem se po ád potuluje plno
Jižan ."
„Odvelte všechny muže krom kaprála O'Malleyho. A se nacpou do
voz , ale stan tu z stane a nechte tu i mé nástroje. Pokud najdu n jaké
ran né, pom že mi O'Malley."
„Rozkaz, plukovníku Camerone. Ale nezapomínejte, že kolem jsou samí
nep átelé."
„Díky. A vy nezapomínejte, že jsem celé roky kavaleristou." „Ano, pane."
Voják se usmál. „P ejete si ješt n co?" Jesse zavrt l hlavou, vydal se k
potoku a p ebrodil jej. Ledová voda ho studila i p es vysoké holínky.
Pak se na míst zarazil. Naskytl se mu neuv itelný pohled. Chladná voda
se poklidn p elévala p es kameny a popadané v tve, zatímco na obou
ezích leželi padlí vojáci. Jesse odtrhl o i od rudé podve erní oblohy a
podíval se na zma ené lidské životy p ed sebou.
Obešel všechny padlé jednoho po druhém. Vojáci v modrém tu leželi s
vojáky v šedém. Sehnul se a všem bez rozdílu se pokusil nahmatat tep.
„Jessi!"
ekvapen nastražil uši. Opravdu zaslechl své jméno? Narovnal se a
rozhlédl po poli. Celý se zachv l. Volal na n ho kavalerista v šedém.
Daniel.
ib hl k bratrovi a poklekl vedle n ho. Daniel si rukou svíral b icho.
Mezi prsty mu prosakovala krev.
„Zatracen , Danieli," zaklel Jesse. „Povídal jsem ti, aby ses skr il a
nezvedal hlavu."
„To jsem také ud lal," opá il Daniel. „St elili m do b icha, jak vidíš."
Pokusil se usmát, ale pak zamrkal bolestí a celý zb lel. Zav el o i a upadl
do bezv domí.
Jesse roztrhl bratr v kabátec a košili. Sta ilo, aby na Daniela sáhl, a
zjistil, že má kulku ješt po ád v t le. Pot eboval ji co nejd íve dostat
ven.
Navíc mu musel sešit n které cévy. Daniel však byl velice slabý. Ztratil
hodn krve a každou minutu p icházel o další.
„Musím t dostat do polní nemocnice."
„Ješt jednou se kapitána dotkneš, Yankee, a budeš nemocnici pot ebovat
sám," ozval se za ním najednou varovný hlas.
Jesse se oto il a v duchu se proklínal. M l mít nastražené uši, m l dávat
pozor. Jenomže se soust edil na ran ného bratra a nezaslechl p icházet
dva jižanské vojáky, kte í na n ho te mí ili svými puškami.
„Pot ebuje pomoc," ekl Jesse.
„Ale ne od Yankeeho. Odneseme ho. Je to náš kapitán."
„To nesmíte. Když mu nepom žu okamžit , zem e."
„Když ho necháme v tvých rukou, m žeš ho klidn zabít. Ale my n co
takového žádnému Yankeemu nedovolíme. Dej od n ho ruce pry a
nezast elíme t . Na Jihu máme pár p kných v znic."
„Vy hlupáci!" vybuchl najednou Jesse. Vzal bratra do náru e a podíval se
na vojáky. „Je to m j bratr. Jsem hodn dobrý doktor a nenechám
vlastního sourozence zem ít. Beru ho s sebou. Zast elte m , jestli chcete."
Muži se podívali nejprve jeden na druhého a pak na Jessea.
„Tome," ekl první z nich. „Kapitán opravdu má mezi Yankeeyi bratra,
který je doktor."
Druhý muž se podezírav zeptal: „Jak ale poznáme, že jsi jeho bratr?"
„Ksakru, sta í snad, když se na m podíváte," zaklel Jesse popuzen a
vykro il. „Nemám as se tu s vámi dohadovat."
Zaslechl cvaknutí, jak jeden z muž natáhl kohoutek pušky. Nevzrušovalo
ho to. Daniel se za al zvedat.
„Danieli, prosím t , pov z t mhle zaslepenc m, že jsem tv j bratr."
Daniel zk ivil tvá . „Je to m j bratr, chlapci. Bože, Jessi. Bereš m zpátky
na svou stranu?"
„Jo." Nedodal, že pokud má Daniel p ežít, jiná možnost neexistuje.
„Kapitáne!" zavolal na n ho voják jménem Tom.
„Klidn se vra te, mládenci. Jesse m celého pozašívá ajá p ijdu za
vámi."
Jižané ani tak nehodlali Jessea nechat projít. Tom se nedal odbýt.
ekn me, že kapitána zachráníte, doktore. A pak ho str í do n jakého
vašeho zajateckého tábora. Možná ho budou vyslýchat a zast elí ho jako
zv da. Nebo se do n ho pustí n jaký jiný yan-keeovský fel ar..."
„Snad si nemyslíte, že bych n komu dovolil, aby mého bratra odvedl do
zajateckého tábora?" vybuchl Jesse.
Muži na n ho chvíli zírali. „A jak jim v tom asi zabráníte?" zeptal se
Tom.
Jesse na sob cítil bratrovu teplou krev. „Slibuji vám, že jim nedovolím,
aby ho n kam odvlekli. A te m bu zast elte, ale mi te dob e, anebo m
nechte projít. Krvácí a pot ebuje okamžitou pomoc."
Muži ustoupili.
Jesse Daniela dovlekl na druhý b eh potoka. Bratr m l nap l
otev ené o i.
„P ežiji to, Jessi?"
„Ur it . Nenechám t um ít."
„Jestli mám malou nad ji, pokusíš se m odvézt dom ? Hrozn rád bych
dom , Jessi."
„To já také," ujistil ho Jesse. „Já také."
Ješt nikdy tolik netoužil po Cameron Hallu jako te . Cht l být doma a u
sebe mít Kiernan. Toužil ji sev ít v náru i, dotknout se nádhery nového
života v jejím l , sed t s ní u krbu a dívat se na eku. Všechno to jasn
vid l p ed sebou.
Jeho p edstavu zahnalo Danielovo zasténání. Jesseovi se stáhlo hrdlo.
„Bože, pokud mám n komu zachránit život, prosím t , a je to práv on,"
modlil se v duchu.
Donesl bratra do polní nemocnice a jemn ho položil na l žko. Slunce
zapadlo.
 22
Kiernan m la pocit, že v život nepodnikla delší ani víc vy erpávající
jízdu než byla ta, již podstoupila v dubnu.
tšina cest zmizela pod p ívaly deš ové vody. Kv li válce se dlouho
neopravovaly, takže byly velice poni ené a nápor nevydržely.
astokrát musela slézt z vozu a jít p šky, zatímco Týne s Jacobem jej
tahali z hlubokého výmolu. Nejednou museli zastavit, aby odstranili padlý
strom na cest nebo aby si odpo inuli. Byli vy erpaní. Protože po cest
nem li kde p enocovat, spali ve voze. Všichni ty i se k sob pevn tiskli,
aby jim nebyla zima.
Neustále je zastavovali vojáci.
Sotva sjeli dol z Montemartu, vrátil se Thomas a p edal Kiernan
propustku, kterou získal od yankeeovského plukovníka. Ujistil ji, že se s
ní dostane p es nep átelskou linii.
Z celého srdce Thomasovi pod kovala. V bec ji nenapadlo, že by takový
doklad mohla pot ebovat. B hem cesty jí však n kolikrát velmi dob e
posloužil.
Velice rychle zjistila, že se ze severní Virginie stalo velmi podivné místo.
Na jedné stran stáli Yankeeové, na druhé Jižané a mezi nimi ležela
naprosto zni ená m sta.
Nemohli jet p ímo. Cesta do Richmondu jim trvala týden. Když tam
dorazili, vid li, že p ímo na okraji m sta se odehrávají vážné bitvy. Z
poloostrova dorazilo velké množství Yankee . V celém okolí hlavního
sta Jihu se chlapci v šedém snažili zahnat nep átele.
„Na Richmond!" k eli Yankeeové.
Ale Jižané pcd vedením pozoruhodného Roberta E. Leea je drželi zpátky.
Nep ítele obklí ili kavaleristé Jeba Stuarta.
Ve m st to jen jisk ilo nap tím. Nikdy ji nenapadlo, že by Richmond
mohl n kdy vypadat tak jako nyní. Pohybovalo se zde velké množství lidí.
Po cestách projížd lo mnoho voják - a také politik . Díky p ílivu nových
obyvatel se ve m st výrazn zvýšily ceny. Když Janey vyrazila nakoupit
jídlo, vrátila se s bru ením, že jí peníze nesta ily ani na oby ejnou
bramboru.
Kiernan, která byla vy erpaná a ohromená vším, co se v Richmondu
dozv li, stála u vozu a povídala Janey, a si ned lá starosti. „Utra
všechno, co máš. Dnes si odpo ineme tady a do zít ejšího ve era se
pokusíme dostat dom ."
„Sle no Kiernan," ozval se Týne. „Vy ste nás neposlouchala. Hnedle za
stem se bojuje. Ud lali kolem n j obranný kruh. Nepustej nás ven."
„Ale pustí," tvrdošíjn stála na svém Kiernan.
„Chci jenom dojet dom !" vyk ikla. „A nikdo mi to nep ekazí. Ani
Yankeeové, ani Jižané."
Vzala Patricii s Jacobem do restaurace nedaleko honosné budovy
sn movny. Týne s Janey se šli poohlédnout po noclehu.
Velice jasn si na restauraci pamatovala, protože do ní s otcem v
minulosti asto chodili. Te p ed ní stála fronta lidí, kte í ekali, až se
dostanou dovnit . Poda ilo se jí p istoupit dostate blízko, aby se zde
mohla porozhlédnout.
Pot šilo ji, že se nijak nezm nila. Na stolech ležely b lostné ubrusy, na
nich p kné st íbrné p íbory a k iš álové sklo. Host m, kte í ve eli a
povídali si, k poslechu vyhrával houslista. Když vstoupili dovnit ,
Kiernan si uv domila, že jejich úbor se do vybraného prost edí restaurace,
která p ežila válku, p íliš nehodí. Obrovská pelerína nicmén velmi dob e
skrývala její požehnaný stav a ob d ti také vypadaly dosti slušn na to,
kolik dní strávily na cest .
Dlouhý zástup lidí ekajících na místo u stolu ji zd sil. Byla tak unavená,
že se málem rozplakala. Podepsaly se na ní starosti o otce a noci strávené
ve voze. Necítila se dob e i vzhledem ke svému stavu. Zárove však byla
odhodlaná vytrvat a obvykle se jí da ilo za všech okolností zachovat
chladnou hlavu.
Dlouhé ekání na slušné jídlo ji však za ínalo roz ilovat.
„Ale to je paní Millerová!"
Pres místnost k nim mí il jakýsi muž. Vysoký, štíhlý, v bezvadném šedém
redingotu a bílé košili s krejzlíkem. Kiernan by p ísahala, že ho v život
nevid la, ale on ji zjevn znal.
Znepokojen kradmo pohlédla na Jacoba. „Kdo je to?"
„Nevím," odpov l šeptem. „Možná n který z tvých obchodních
partner ."
„Obchod!" vyk ikla najednou. Vy erpaná Patricie se na ni podívala s
ima doko án. Kiernan se jen usmála. „Millerová zbrojovka,"
zamumlala. „Díky ní se dostaneme dom ."
„Paní Millerová!"
Stál u nich. Do Kiernan najednou vjel život. Natáhla k n mu ruku, aby ji
mohl políbit. „Naposledy jsme se vid li v Charlestonu," ekl muž. „U
soudu s tím odporným Johnem Brownem. To jste ješt byla sle na
Mackayová. Doslechl jsem se, co se stalo vašemu manželovi. Je mi to
nesmírn líto. Nicmén tady v Richmondu jde všechno hladce. Andrew
Miller, Thomas Donahue a váš otec si pro své zám ry vyhlédli dokonalé
místo."
„Jist , ud lali to velice chyt e, pane...?"
„Norman. Niles Norman, paní Millerová, k vašim službám. Pokud vám
žu být n jak nápomocen.
„Vlastn ano. Úpln mi vyschlo v hrdle a stojím tady s t mi nebohými
tmi už celou v nost. Víte, snažím se dostat k otci. Obávám se, že je
velmi nemocný. Máme za sebou p íšernou cestu vozem, protože na
železnici te není bezpe no. A jsme hladoví, vy erpaní a..."
Zat epetala prsty ve vzduchu a vymá kla slzu z oka.
Jacob se na ni podíval s povytaženým obo ím.
Niles Norman se jich ochotn ujal.
Nemuseli již ekat ani minutu. Niles znal n koho na správném míst a
záhy všichni sed li u stolu. B hem chvilky p ed nimi stál nádherný kus
jehn ího masa s mátovým rosolem, bataty a zelenými fazolkami, z nichž
odkapávalo máslo.
Kiernan ješt nikdy nic tolik nechutnalo.
Niles Norman si k nim p isedl a vykládal jim o vále ných událostech.
Povídal, že obyvatelé Richmondu se ani trochu nebojí, t ebaže jim
Yankeeové dýchají na záda. Generál Lee je totiž do m sta nepustí.
Kiernan se p ekrásn usmála. „Takže to by nám nem li d lat žádné
problémy, až se budeme snažit dostat na poloostrov, vi te?"
Niles Norman se zamra il. „Paní Millerová, nezdá se mi, že by byla
vhodná doba na cestování..."
„Nic jiného mi nezbývá, pane Normane. Nutn se musím dostat z m sta."
Pozvedla kapesník k o ím. Norman ji okamžit za al ujiš ovat, že jí
za ídí propustku. Nakonec je p ece podílnicí v Millerové továrn a kam
by se jižanští chlapci pod li bez jejích zbraní?
Jacob na ni nep estával hled t s otazníky v o ích. Kopla ho pod stolem.
Niles Norman kolem ní nervózn kroužil.
Kouzeln se na n ho usmívala.
ebaže bylo ve m st velmi t žké najít nocleh, Niles Norman jim opat il
dva pokoje, do nichž se vešli i Týne s Janey. Když Niles p ál Kiernan
dobrou noc, n kolikrát si odkašlal a pak jí pov l, že by se s ní velmi rád
znovu vid l. Pravda, nebylo to v nejvhodn jší dob , ale...
„Pane," odfrkl si Jacob. „Nemáte nejmenší tušení, jak je váš návrh
nevhodný," prohlásil.
„Jacobe," ozvala se Kiernan varovn .
Te se pro zm nu s líbeznou nevinností usmál Jacob.
„Promi te, pane Normane. Ale m žete mi v it, že Kiernan te není na
nic p ipravená."
„Co jsi to proboha ekl?" vyjela Kiernan zu iv na Jacoba, když Niles
Norman kone odešel.
Jacob si založil ruce v bok a p ejel ji chladným pohledem. „Flirtovala jsi
s ním."
„Musela jsem," odpov la ohromen . „Jinak bychom se nepohnuli z
místa."
„Sedm m síc nosíš dít jiného muže..."
„Jacobe," vydechla Kiernan. Najednou pocítila takovou zu ivost, že to
nemohla vydržet. Málem by ho uhodila. V o ích ji pálily slzy. Pevn
za ala zuby a ustoupila o krok, aby na Jacoba nevztáhla ruku.
„Dokonce ty Jessea bráníš," zašeptala. „Sakra!" Cítila se nesmírn
unavená. Milovala život, který v sob nosila, ale t hotenství
ji vysilovalo. V tu chvíli si nedovedla pomoci, aby se jí Jesse neošklivil.
„Zastáváš se ho a p itom je to Yankee. Zabral váš d m."
„Je to otec tvého dít te," p ipomn l jí Jacob. „A já vím, že by mu dost
vadilo, kdyby v l, jak ses chovala. Vím to, protože ho znám." Jacob si
po po áte ním váhání zjevn o Jesseovi utvo il kone ný úsudek. „Znám
ho, takže... Zkrátka nemáš právo takhle s nikým flirtovat."
Nem la právo flirtovat... Kv li Jesseovi? Kdyby nebylo Jessea a hloupé
skute nosti, že ho p es všechno miluje, neocitla by se te v prekérní
situaci.
Kdepak... Chce své dít .
„To vy, vy nemáte v bec žádné právo na izovat mi, co mám d lat a co ne,
mladý pane Millere," odsekla. Nem la se s ním hádat, ale na trp livé
vysv tlování byla p íliš napjatá a unavená. Navíc se jí hroziv cht lo
plakat. Te se nem že sesypat na hromádku. Je už blízko domovu.
„Prosím vás, nechte toho. Oba," požádala je úp nliv Patricie.
Kiernan, kterou její slova zasko ila, se k ní oto ila.
„Jacob se jen..." Patricie chvíli váhala, protože nedokázala hovo it stejn
otev en jako její bratr. „Jacob se jen zastává kapitána Camerona. A ty ho
miluješ, Kiernan, nebo ne?"
Kiernan zt žka polkla a p ikývla. „Už dlouho ho miluji," p ipustila
šeptem. „Za alo to p ed válkou. Kdyby k ní nedošlo, nejspíš bych si ho i
vzala. Ale s Anthonym to bylo n co jiného, chápejte."
„My to chápeme," p erušil ji Jacob s tichou d stojností a k iv se na ni
usmál. „Jsi velice dobrá vdova. A bylas mu dobrou manželkou."
Políbil ji na tvá a odešel do svého pokoje. Kiernan se za ním podívala.
Patricie ji objala jednou paží a Kiernan po tvá i za aly kanout slzy.
„Kiernan," zašeptala Patricie zd šen . „Coje...?" „Mám vás ráda. Oba,"
ekla a rychle si osušila o i. Pak vzala Patricii do pokoje, který m ly
sdílet.
Vyrazili ráno.
Týne práskl oprat mi a v z se pomalu rozjel. Sotva opustili m sto a jeho
kné adové domy z ervených cihel, zastavila je
hlídka. Kiernan vytáhla propustku, kterou jí opat il Niles Norman. Voják
se podrbal na hlav .
„P i vší úct k vám, paní Millerová, tam venku se st ílí."
„Ale až za Williamsburgem, ne?" zeptala se.
„Ano, madam."
„Tak tím sm rem jedu," pravila sladce.
Voják je neochotn pustil. Sotva však ujeli asi tvrt míle, Kiernan
požádala Tynea, aby zastavil. Když se v z p estal kolébat, oto ila se k
dvoj at m, aby s nimi promluvila.
„Nemám právo vystavovat vás takovému nebezpe í. Odvezu vás zpátky
do Richmondu a dál pojedu sama."
„Nesmíme se zdržovat," opá il Jacob tvrdohlav . „Co když tv j otec..."
Významn se odml el.
„M j otec je možná dávno po smrti, Jacobe. Když vás te ohrozím, nijak
mu to nepom že." Pokud opravdu zem el, musí se s tím n jak vyrovnat, i
když to bude velice t žké. Musí p ežít a být silná. Kv li Jacobovi, Patricii
a miminku.
„Pojedeme s tebou," ekla Patricie. „Yankee se nebojíme. Nezapome ,
že jsme s nimi žili pod jednou st echou."
„To si pamatuji."
„To bych ekl," poznamenal Jacob jemn a usmál se. Zdálo se, že si
Jessea oblíbil a t ší ho dobírat ši ji za její h íchy.
„D kuji ti za milé p ipomenutí," pravila sladce a za ala zuby. „Jedeme
dál, Týne."
Po chvíli je zastavila další hlídka, která je varovala p ed nebezpe ím.
O hodinu pozd ji míjeli obraz naprosté zkázy. Dorazili k místu, kde práv
skon ila bitva. Když Patricie nahlas vyk ikla p i pohledu na mrtvé t lo na
cest p ed nimi, Kiernan si rychle p itiskla její hlavu na rameno a p im la
ji zav ít o i. Sama p itom musela zatnout zuby.
„No tak se hn te, proboha," modlil se Týne. Kiernan se podívala z
Patriciiny plavé hlavy na silnici. Stály p ed nimi další hlídky. Byly
oble ené v modrém. Kolem pochodovaly desítky voják . Týne popohnal
kon a Kiernan se prudce rozbušilo srdce.
„Nic se nám nestane," ujistila Tynea s d tmi. Celá se však t ásla. S
Yankeei již m la své zkušenosti. A ty byly dost bohaté, jak jí Jacob
ostatn p ipomn l.
Nikdy jich však nevid la tolik najednou. „Stát!" p ikázal jim ísi hlas.
Týne zarazil kon . K vozu p istoupil mladý p šák a podíval se na
Kiernan. „Kampak máte namí eno, dámo?"
„Dom ," odpov la. „Snažím se dostat dom . A vy mi stojíte v cest ."
„Všude kolem se vál í, madam. Na poloostrov také." Znovu se jí prudce
rozbušilo srdce. V hloubi duše doufala, že ješt stále má domov, do n hož
se m že vrátit. „Musíte m nechat projet." „Je mi líto, ale to nejde." „Pro
ne?"
„Odjed s tím vozem támhle ke stran , negre," ekl voják Tyneovi. „Dámo,
obávám se, že i s t mi d tmi budete muset jít se mnou za naším
generálem. Tudy, prosím."
Nem li na vybranou. Vystoupila z vozu a pomohla dol Patricii. Pak se
natáhla i k Jacobovi, ale ten se jejím rukám vyhnul.
„Te se musíš chovat slušn ," varovala ho.
Podíval se na ni se svrašt ným obo ím.
„Jacobe.
„Okamžit poj te se mnou, dámo," ozval se znovu voják. „Jen klid, pane.
Už jdu."
etáhla si kapuci svého plášt hloub ji do ela, spíše aby ji chránila p ed
zv davými pohledy než p ed chladným a vlhkým ranním vzduchem.
Voják je vedl kolem ad pochodujících muž . Byli unavení, ran ní,
pokrytí blátem a obvazy. N kte í kulhali a opírali se p itom o své
puškyjako o hole.
„Poh ební jednotka, zastavit!" zvolal jeden z velitel .
Minuli vojáky pov ené t žkým a smutným úkolem ukládat své druhy do
cizí zem . Prošli kolem dalších muž , kte í p sobili klidným dojmem.
kte í sed li v tráv s nádobami na jídlo a zu iv žvýkali cosi tuhého.
Jiní leželi se stébly trávy v ústech. N kolik z nich m lo ovázané hlavy,
nohy a paže. Dalším místo kon etin zbyly pouze obvazy.
Kiernan prudce bušilo srdce a stáhly se jí všechny svaly v t le. Dít v
jejím l se najednou prudce a rychle pohnulo, jako by se mu také
hnusily hr zy války.
Muži pozorovali, jak kolem nich s Jacobem a Patricií procházejí. N kte í
se usmáli a zasalutovali jí. Jiní na ni hled li uznale, další zv dav , nebo
se tvá ili pouze unaven .
kte í se na ni dívali, jako by byla stejným nep ítelem jako každý muž v
šedé uniform , s nímž se utkali v bitv .
Kiernan vzala Patricii kolem ramen a ob p idaly do kroku. Najednou se
voják, který je vedl, zarazil p ed velkým stanem.
„Po kejte tady, madam," vybídl ji a nechal je stát venku. Jacob hled l
es silnici na místo, kde uprost ed pole sed lo na svých kabátech n kolik
ran ných Yankee .
„Bu opatrný, Jacobe. Vím, že je nenávidíš, ale pot ebujeme kolem nich
projet."
Jacob se na ni zamra en podíval a o ima ukázal na muže na zemi,
kterému chyb lo levé lýtko, dolní ást nohy a pravá ruka.
„T žko m žu nenávid t lov ka, který vypadá takhle, Kiernan,"
odpov l tiše.
„Jak dlouho tu budeme muset z stat?" zeptala se Patricie naléhav .
„Nevím," odpov la Kiernan up ímn .
Yankeeové byli p kní nezdvo áci, když ji klidn nechali takhle stát
venku. P íšern ji bolela záda. V pelerín , kterou m la na sob , jí
za ínalo být horko, protože slunce již stálo vysoko nad obzorem. Kdyby
ši ji však svlékla, všichni by okamžit spat ili, v jakém stavu je. Napadlo
ji, že muž m kolem je nejspíš úpln jedno, že pod srdcem nosí
nemanželské dít .
as ubíhal. Slunce za alo h át siln ji a Kiernan pronikav rozbolela záda.
„Omluvte mne na chvíli," ekla d tem.
„Kiernan...," za al Jacob, ale než ji mohl zadržet, oto ila se a rázn
vkro ila do hlavního stanu.
Kolem stolu pokrytého mapami stálo n kolik d stojník . Hled la p ímo
do yankeeovských obli ej rámovaných p knými klobouky s péry.
„Promi te, pánové, ale vy nejste pouze nep átelé, kte í vtrhli do mého
domova, do mé zem , vyjste navíc neskute ní nezdvo áci."
Následovalo hrobové ticho. Jeden z voják se pokusil mapy schovat.
istoupil k ní muž s šedými vlasy. „Omlouvám se vám,
madam. Máte pravdu, skute jsme se zachovali nezdvo ile. Pro mi
nikdo neoznámil, že je zde tato dáma?" zeptal se ostatních.
edstoupil p ed n ho voják, s nímž se p edtím setkala, a rychle
zasalutoval. „Pane generále, plukovník mi na ídil, abych vás nerušil."
„Co pro vás m žu ud lat, madam? Jsem generál Jensen. Zcela k vašim
službám."
„Chci se dostat dom , generále, a vaši muži mi v tom brání." „Pot ebujete
tam nezbytn jet?" „M j otec je nemocný."
Najednou se za ním ozvalo odfrknutí a p istoupil k nim jakýsi muž.
Kiernan úžasem vyvalila o i. Poznala v n m totiž kapitána Hugha
Norrise. Kavaleristu, který se s vervou chystal vypálit Montemarte.
„O ekávám, že mi své chování náležit vysv tlíte, Norrisi," ekl generál
Jensen ost e.
„Je to Millerová, generále." „A co má být?"
„To by m lo samo o sob jako odpov sta it, generále. Millerová
továrna na zbran . Vlastní ást té spole nosti."
„Ach tak," zamumlal generál a pohladil si bradu. P itom si pozorn
prohlížel Kiernan.
„A krom toho," pokra oval Norris, „N kolik lidí je p esv eno, že v
Harpers Feny d lala vyzv da ku. Jižané nám tam po ád unikali."
„Unikali vám, protože jsou mnohem chyt ejší než vy, pane," opravila ho
Kiernan sladce.
Chvilku to vypadalo, že po ní Norris sko í. Generál Jensen, který stál
mezi nimi, mu v tom však zabránil. Norris ji o ividn nenávid l a la nil
po její krvi. Hled la na staršího vojáka. „P ísahám vám, generále Jensene,
že tu nejsem na výzv dách. M j otec vážn onemocn l. Zoufale se k n mu
snažím dostat."
„Paní Millerová," pravil Jensen a znaven si povzdechl. „Musím vás
požádat, abyste chvilku po kala venku, než si ujasním n kolik v cí.
Vojíne Rikere, p ineste dám židli a uva te jí kávu."
Kiernan se zastavilo srdce v hrudi. Hugh Norris mohl svému nad ízenému
hodn pov t.
Riker, který ji p edtím doprovodil ke stanu, ji vzal za paži a vyvedl ven.
la, že musí p sobit co nejnevinn jším dojmem.
„Prosím vás, pane," obrátila se na generála p es rameno, zatímco ji Riker
odvád l pry . „Jenom se snažím dostat dom ."
„A kde to je?"
„Hodinu cesty od Williamsburgu," odpov la. „Okamžik, madam,"
pravil.
Vid la, že nemá na vybranou, a tak sklonila hlavu a podvolila se. Jacob
l zvláštn povznesenou náladu. Spíše by o ekávala, že se dávno vrhl
jakému Yankeemu po krku.
Zamra ila se na n ho, zatímco Riker jí p ipravoval skládací polní židli.
Jacob se tvá il spokojen jako ko ka, které se práv poda ilo ulovit
ptá ka.
Cht la se ho zeptat, co se mu p ihodilo, ale vojín Riker jí to nedovolil.
Požádala o kávu, ale ta se již va ila nad ohn m. Vojín z stal s nimi.
Najednou k nim p ib hl další voják. „Nesu zprávu pro generála. Z cesty!"
Vojín ustoupil a posel vešel do stanu. ekali dál.
Ze stanu vyšel d stojník a Kiernan vysko ila. „Pane..."
„Omlouvám se, madam," ekl muž. „Plukovník trvá na tom, abyste tu
stala."
„Plukovník?" zeptala se a uvažovala, kterého velitele má asi na mysli.
„Posa te se. Hned p ijde."
Sotva se znovu posadila, zaslechla rychlý dusot ko ských kopyt.
Vysko ila, protože se bála, že ji zví e podupe.
Pak se jí o i rozší ily ohromením. Poznala totiž jezdce. Byl to Jesse.
To on byl plukovníkem, který trval na tom, že má z stat.
Rychle zarazil Pegase a sesko il z jeho h betu. Než se nadála, stál p ed ní
a tvá il se mnohem divo eji, než tehdy v Harpers Ferry.
Vlasy m l celé rozcuchané a erné kudrny mu padaly do o í, z nichž
létaly blesky. Chyb la mu epice a jeho vysoké erné holínky pokrývalo
bláto z cesty. Pevn , tém neurvale, jí sev el ob paže.
Rychle a zoufale jí zašeptal do ucha: „Prosím t , pomoz mi, Kiernan. Hraj
se mnou."
V tom okamžiku se jeho chování op t zm nilo. Slova a tón hlasu
odpovídaly síle jeho sev ení. „Kiernan!" Mluvil tak hlasit , až ho bylo
slyšet ve velitelském stanu. Najednou se rozhrnul jeho vchod a ven vyšel
generál a zastavil se p ed nimi. Jesse jako by ho pro své rozzu ení
nevid l. „Jist , o vašem stavu jsem se doslechl, paní Millerová. Ale ani ve
snu by m nenapadlo, že m budete nahán t po celé zemi. Vždy je válka,
proboha! Samoz ejm požádám o svolení doprovodit vás dom , ale víc
ne ekejte, madam. Nevezmu si vás, abych zachránil vaši est. Kdoví, co
jste kde provád la se svými jižanskými p áteli, kte í k vám po ád
chodili."
Hraj se mnou. Opravdu ta slova vy kl, nebo se jí to zdálo? Co jí to jen
provádí? Všichni ho slyšeli, jak p íšern zesm uje ji a všechno, co
spolu prožili. Cítila, jak jí rudnou tvá e. Navzdory tomu, co jí p edtím
šeptal do ucha, se cítila poko ená. Zu ila.
„O em to mluvíš?" zeptala se.
„Nevezmu si t , Kiernan. Nevezmu!"
Ohromen zalapala po dechu. Co se jen mohlo p ihodit, že se Jesse za al
takhle chovat? „Nepot ebuji, abys m vozil dom . Jsi ten poslední na
sv , koho bych si cht la vzít!" vyk ikla celá ot esená a rozzu ená.
Proboha, tohle p ece nem že být Jesse. O i mu blýskaly, surov ji svíral a
ede všemi lidmi zesm oval. A ze sebe d lal darebáka.
ekl jí: „Hraj se mnou". Doufala, že hraje tak, jak si to p eje. Byla
zmatená, vzteklá a neš astná. Zoufale se toužila dostat pry od n ho i ode
všech Yankee .
„Pus m ," na izovala mu a pokoušela se ho kopnout. Ješt pevn ji ji k
sob p itiskl a Kiernan se s ním rvala o to zu iv ji. „Jessi, ty zatracený
namodralý hlupáku! Nejsem v žádném stavu..."
„Lhá ko," zaúto il na ni.
Jestliže ji k sob ješt víc p itiskne a ucítí na t le její b icho, bude mu její
stav naprosto z ejmý.
Držel ji dostate blízko. Te již v l, že se brzy stane otcem. Dál s ní
však hrál jakousi podivnou šarádu. „Jd te k ertu, dámo! Nevezmu si
vás."
Tohle nebyl Jesse. Díky svému vychování a smyslu pro spravedlnost by
po matce svého dít te požadoval, aby si ho vzala, a to i kdyby ji
nemiloval.
inejmenším by to ud lal Jesse, jehož znávala.
Zvedla bradu. Hraj se mnou. Co to kuje za lest? Je to tak ponižující.
„Do háje, Jessi! Pus m !"
Než mu v tom sta ila zabránit, strhl jí pelerínu a naráz všem okolo odhalil
její stav.
Vtom na n ho generál Jensen ost e houkl. „Plukovníku Camerone!" „Ano,
pane?"
Jesse se rychle oto il a zasalutoval, jako by si teprve te všiml
ítomnosti generála. Vedle postával Hugh Norris, který se Kiernan i
Jesseovi otev en poškleboval.
„Co se to tu proboha d je?" zeptal se generál.
„Jedná se o osobní záležitost," pravil Jesse.
„Vzhledem k situaci p estává ta v c být osobní, plukovníku Camerone. Je
to dít vaše?"
Jesse stál strnule na míst . Vypadal vyšší než všichni ostatní. Byl pevn
rozkro ený jako typický voják. Jako by vrostl do zem . „Možná,"
odpov l.
Kiernan ohromen zalapala po dechu.
„Možná," opakoval se smíchem Hugh Norris. „Zabral její d m. íkal jsem
vám, že je to vyzv da ka, pane. Dokáže sice lov ka obalamutit, ale já
jsem ji prohlédl. Tady Cameron se jenom nechal napálit."
„To tedy ne, pane. Všechny svád la a snažila se mi p ekazit práci, ale
mne nenapálila. M la domácí v zení."
„Tak te už toho mám dost!" vyk ikla Kiernan zu iv . „Jedu dom . Pokud
mi zabavíte v z, p jdu p šky, generále. A nezastavím se, dokud m
nezast elíte. A když to ud láte, B h za ídí, aby se o tom psalo ve všech
novinách po celé Americe."
Než se však mohla oto it k odchodu, Jesse ji zarazil. „Nikam nep jdeš."
„Plukovníku!" vyšt kl generál Jensen. „Mí muži nest ílejí ženy zezadu,
mladá dámo."
Kiernan Jessea v bec nechápala. Pro d lal takovou scénu? V la, že ho
es všechno miluje a touží po n m. Znovu mezi n však jasn a bolestiv
vstoupily barvy uniforem, šedá a modrá. Cht la se jen dostat dom za
otcem.
Toužila porodit své dít .
Jesseovo dít .
Nap ímila se a d stojn promluvila ke generálovi. „Vy mizerní
Yankeeové," pravila naprosto klidn . „Vtrhli jste do mého domu a po
libosti jste jej využívali. Ohrožovali jste m j život. Zabili jste mi manžela
a te ješt .
„Práv se situaci chystám napravit, paní Millerová," trval na svém
generál. „Vojáci, kterým velím, jsou slušní lidé. Je dít , které nosíte pod
srdcem, plukovníka Camerona?"
Kiernan to cht la pop ít, protože se na ni upíraly zraky všech p ítomných.
Nejradši by se na všechny zu iv vrhla. Proto zaváhala.
„Jist !" vyk ikl úse Jesse. „Tak tedy dobrá. Já jsem si jistý, že to dít
je moje."
„Dojd te pro otce Darbyho. A je okamžit oddá," na ídil Jensen jednomu
z voják . „Slyšel jste m , plukovníku Camerone? Te hned si tuto ženu
vezmete. P ikazuji vám to. Nedovolím, aby naši armádu n kdo oso oval,
že po sob na Jihu zanechává nemanželské d ti."
Jesse ml el. Naoko zu iv se šklebil, tvá il se, jako by se snažil z ženitby
vykroutit. Nakonec však zvedl hlavu, podíval se p ímo p ed sebe a
vy kával.
„Slyšel jste m , plukovníku?"
„Ano, pane," odsekl kone Jesse. Zjevn se rozhodl dostát své
povinnosti jako estný muž.
„Po kat," ohradila se Kiernan. Nehodlala se vdávat na takovém míst .
Obzvláš když si nemohla s Jesseem nejprve promluvit a navíc v bec
nechápala, co se d je. „Po kat, já nechci..."
Jesse ji najednou znovu chytil do náru e a p itiskl ji k sob tak siln , až si
myslela, že omdlí. Zadíval se jí do o í. Jeho pohled m l mod ejší barvu
než letní obloha. Políbil ji a rychle, zoufaleji zašeptal do ucha: „ ekni
ano, Kiernan."
„Pus ...," za ala.
Nepustil ji. Místo toho ji pevn ji sev el a ješt naléhav ji zašeptal:
„Nutn pot ebuji opustit ležení. Musím t odvézt dom . Mám s sebou
Daniela. Je ran ný. Pot ebuji ho odsud dostat a n kde schovat. Je v
ohrožení života."
Daniel!
Úpln strnula, protože kone pochopila, pro celé to divadlo hraje.
Musel ztropit hroznou scénu a ob ma nad lat nep íjemnosti, aby se nikdo
nemohl pozastavovat nad jeho odjezdem uprost ed bitevní v avy.
Dvoj ata stála opodál a ani nedutala. Jacob se Kiernan p es svou
bojovnou hrdost ani jednou nezastal, protože v l, o co krá í. N jak se o
Danielovi dozv l.
Kde se te Daniel nachází? A jak vážn je ran ný?
„Paní Millerová," snažil se ji ut šit generál Jensen a položil jednu ruku na
její a druhou na Jesseovo rameno. „Všechno napravíme. Plukovník je
estný muž a obvykle se chová jako gentleman. Nebudeme ale otálet, že?
Tady je otec Darby. Ot e, plukovník Cameron bude stát tady. A paní
Millerová si stoupne sem."
Otec Darby byl vysoký, hubený muž se smutným obli ejem, který
prozrazoval, že te nej ast ji p ináší poslední út chu umírajícím. P íkaz,
aby uprost ed bitvy n koho oddal, ho zjevn zasko il.
„Muse jí s tím oba dobrovoln souhlasit," pravil a udiven si prohlížel
Jessea.
„Oni souhlasí," pravil generál Jensen.
„Jessi?"
„Ano," odpov l Jesse a ostentativn si dlouze povzdechl. „Ano."
„A vy, sle no..."
„Paní Kiernan Millerová," opravila ho Kiernan. „Ajá. Jesse jí šlápl na
nohu s takovou silou, až jí do o í vhrkly slzy. Ve h e byl Daniel. „Já
také," hlesla.
Než si to dokázala uv domit, Jesse ji chytil za ruku. Za jejich zády tiše
stáli Patricie s Jacobem. Všemu p ihlíželi vojín Riker s Hughem
Norrisem. Oba se celou dobu ušklíbali. Generál Jensenjí p i „ob adu"
nahradil otce.
 rnost si slíbili b hem necelých p ti minut. Na jejím prst se ocitl
Jesse v velký a t žký pe etni prsten a Anthonyho zlatý kroužek zmizel v
kapse.
Darby si odkašlal. „Te bych vám m l pov t, že smíte políbit nev stu,
plukovníku. Nicmén mám dojem, že s tím jste si dávno poradil, takže by
to bylo zbyte né."
Jesse se zadíval Kiernan do o i. „Já ji ovšem hodlám políbit, ot e Darby."
Nebyl to oby ejný polibek. Nevzal ji uctiv do náru e a nevtiskl ji letmou
hubi ku.
Místo toho ji popadl a odnesl dozadu do stanu, aby na n ostatní nevid li.
itom ji pevn svíral. Teprve potom ji políbil.
Cítila v n m ohe , chu nebes a nádech pekla. Cht la se mu bránit a prala
se s nim za to, jak ji potupil, když ši ji te vzal. Zápasila tvrd ...
Nic však nedokázalo p ehlušit magickou silu jeho polibku. Nic nemohlo
zadusit ohe ho ící uvnit ani zahnat sladké teplo, které cítila. Celou
nost ho nevid la.
Vnímala pouze Jessea.
Poodtáhl se od ni a naléhav zašeptal: „Musíme odjet. Pot ebuji Daniela
propašovat p es linii. Chápeš?"
Nejspíš o ekával rychlejší odpov , protože ji zat ásl. „Chápeš to?"
„Jist ," ucedila.
„Plukovníku!" zavolal na n ho otec Darby ochrapt le. Kiernan zase stála
pevn na nohou a Jesse ji táhl zpátky p ed generála.
„Pane, dovolte mi, abych sm l svou ženu odvézt dom ."
Generál Jensen zavrt l hlavou. „Práv probíhá velice d ležitá operace,
plukovníku. Nem žu vás nechat odjet."
Kiernan m la sto chuti vši silou Jessea ude it do tvá e. Uv domovala si
však, že Jesse má potíže, a v la, že by o Danielovi za žádných
okolnosti nelhal. Okamžit ji napadlo, jak by mu mohla pomoci.
Jednou ji ekl, že je skv lá here ka. Te m la p íležitost vyzkoušet své
schopnosti v praxi.
„Ach!" vyk ikla a skácela se na zem. P itom dávala dobrý pozor, aby
neublížila dít ti. Jesse k ní okamžit p isko il, chytil ji kolem ramen a
itáhl k sob . „Ach, Jessi. Naše dít ! Aaach," kvílela.
„Plukovníku Camerone, odve te svou ženu n kam, kde si bude moci
ud lat pohodli," na ídil Jesseovi generál Jensen.
„Ne!" vyk ikla. Prala se s Jesseem a hystericky p itom v ískala. „Ani
zanic, vy odporní Yankeeové! Vpadli jste do mého domu, všechno jste mi
vzali. Zni ili jste mi život a te chcete, abych porodila na bitevním poli."
Patricie p istoupila ke generálovi a rozho en mu ekla: „Vy jeden
hulváte."
Kiernan znovu zakvilela a za ala teatráln sténat. Jessea by svým
výstupem neobalamutila. Za celý život se ji to nepoda ilo ani jednou.
V té chvíli však krá elo o n co velmi d ležitého. Vyk ikla, jako by ji
kdo bodl nožem, a pak procedila mezi za atými zuby: „Chci jet dom ."
Hugh Norris ji nekompromisn odpov l: „Na tom, co si p ejete, v bec
nezáleží, pani Cameronová. Tady se vál i."
„Chci dom ," zakvilela znovu. Ten mizera Norris! Vytušil, že se n co
je. Zdálo se, že Jessea nesnáší stejn jako ji.
„Prosím. Chci, aby se dít narodilo doma."
„Bože m j." Generál Jensen byl hodný lov k a situace ho zjevn uvád la
do rozpak . „Máte tu p ece manžela, pani Mil... pani Cameronová," snažil
se ji uklidnit. „Možná se zachoval jako lump, ale rozhodn je to jeden z
nejlepšich doktor v naši armád . V jeho rukou budete..."
„Nenávidím ho. Chci dom . M j otec je nemocný a já musím za nim.
eji si, aby se mé dít narodilo doma. Jestli m p inutíte porodit tady na
bitevním poli, p isahám, že..."
„Jist , jist . Bude se o tom psát ve všech novinách po celé Americe,"
dokon il za ni Jensen unaven . „A je po vašem, pani... ehm,
Cameronová. Odvezte svou ženu dom , plukovníku. Máte dvacet ty i
hodiny na to, abyste to dít p ivedla na sv t, madam. Pak chci vašeho
muže vid t zpátky na bitevním poli."
Jesse mu zasalutoval. „Provedu."
Hugh Norris zúžil o i a za al zuby, ale nemohl nic d lat. Generál Jensen
již vydal p íkaz.
Jesse ch ytil Kiernan do náru e a vynesl ji ze stanu. Jacob s Patricií je
rychle následovali.
Jejich odchod postrádal jakoukoli romantiku. Jakmile byli venku, postavil
ji na zem a úse ud lil p íkazy ostatním.
„Jacobe, dojdi rychle za Tyneem, a sem p ijede s vozem. Pak za mnou a
Pegasem poje te k nemocnici. Ty si vlez do vozu, Kiernan, a p edstírej,
že je ti zle."
Rychle p ikývla. T lem jí projela ostrá bolest. Pevn stiskla zuby.
Ohromen si uv domila, že nemusí nic hrát.
 23
Z hlavního tábora to k Jesseov polní nemocnici byl p kný kus cesty.
Kiernan pochopila, že v tšina armády se takticky stáhla a nechala Jessea
za sebou, aby se postaral o poslední ran né.
Po cest p estala cítit bolest ve spodní ásti zad a již si za ínala myslet,
že se jí to jen zdálo, když vtom se dostavila znovu. Zpanika ila. Nejradši
by se rozk ela a za ala n koho prosit o pomoc. Dít se na sv t dralo
íliš brzy. M lo se narodit až za ty i týdny. Najednou se vyd sila, že v
zoufalé snaze dostat se k otci ohrozila své dít .
Zakousla se do kloub na ruce a snažila se nevydat ani hlásku. Po ád jí
ješt úpln nedocházelo, co se d je, ale v la, že v ohrožení je i
Daniel v život. Lacey jí pov la, že prvnímu dít ti pokaždé trvá dlouho,
než p ijde na sv t. Musí z stat zticha. Bolest se nakonec zmírnila.
Když dorazili k nemocnici, Jesse sesedl z Pegase a rázn zvolal: „Týne,
poj mi pomoci! Ostatní z stanou tady."
Kiernan jeho p íkazu nedbala a opatrn vystoupila z vozu. Pospíchala za
Tyneem, který krá el za Jesseem.
Když si všiml, že je s ním, celý roz ilený se k ní oto il. „Povídal jsem, že
máte všichni po kat ve voze."
V o ích ji za aly pálit slzy, ale byla rozhodnutá nedat nic najevo. „Od
chvíle, co jsme se tu uvid li poprvé, mi po ád jen na izuješ, co mám
lat, anebo vykládáš, co hodláš nebo nehodláš ud lat ty."
Na ramena jí dopadly jeho ruce. „Daniel..."
„Jist , Danielovi jde o život, já vím. Kdybys mi to ekl hned na za átku,
necítila bych se tak ponížená, když jsi m p inutil, abych si t vzala."
 ekl bych ti víc, kdyby to šlo. Požádal jsem t , abys hrála se mnou. A
nemyslíš, že je nakonec docela výhodné, že jsem si t vzal?"
„Kv li žádným výhodám jsem se vdávat nemusela," zaprotestovala
rychle. „Dokážu se o sebe velice dob e postarat."
„Mému dít ti by se ale nemuselo líbit, že je nemanželské."
„Tento rozhovor te není na míst ," odpov la Kiernan odm en .
„Kdybys mi to prost ekl..."
„Nemohl jsem k tob p ijít a pov t ti to. Už p edtím jsem žádal o
povolení opustit ležení a nedostal jsem je. Tohle byl jediný zp sob, jak to
za ídit."
Vykroutila se mu. Chu k et ji neopoušt la. „Vzala jsem si t kv li
Danielovi," prohlásila tvrdohlav . „Takže m alespo m žeš nechat,
abych se na n ho podívala. Je uvnit , nebo ne?"
„Sle no Kiernan," ekl Týne diplomaticky. „Nejd ív kapitána Camerona
naložíme na v z a pak se na n ho m žete dosyta vynadívat."
„P esn tak. A musíme si pospíšit," dodal Jesse ost e. „Všude kolem se
motají vojáci v modrém i šedém. Chci ho dopravit dom ." Pomalu se k ní
oto il zády, ale pak se vrátil a prud e ji k sob p itáhl.
„Pot ebuji t , Kiernan. Práv te . Klidn mi spílej a pak m opus , jestli
chceš. Zt les uji p ece všechno, co na sv nenávidíš. Ale te mi, pro
lásku boží, pomoz."
V sázce toho bylo hodn . „Chci ti pomoci. Toho sis snad mohl všimnout,
ty hlupáku."
„M l bych se cítit dot ený, že se za m má žena sotva vdala a už mi
nadává," pov l jí. Mluvil však n žn a tiše. P itom se smutn usmál.
„Pot ebujeme p ím í, madam. Usmí ení. Klid zbraní. P jde to?"
ikývla. „Je to s ním hodn špatné, Jessi?"
„Kulku jsem vytáhl v era ve er. Nemá poran né žádné d ležité orgány. Je
silný jako k . Jen se pot ebuje zotavit n kde na chladném a erstvém
pov í. Nem žu jim dovolit, aby ho vzali do zajateckého tábora.
Rozumíš?"
ikývla. Ve špinavém v zení by ur it nep ežil.
„Ano."
„Jsi tedy se mnou? P ím í?"
„P ím í. Usmí ení," souhlasila Kiernan.
„Kiernan," upozornil ji Jesse, „z tohohle se m že vyvinout hodn
nebezpe ná záležitost, jakou nikdo z nás ješt nezažil. Yankeeové p jdou
po Danielovi a Jižané zase po mn . Po ád ješt máš odvahu?" Hled l na ni
pr zra nýma o ima. Na rozdílné názory museli prozatím zapomenout.
„Hodlala jsem za každou cenu projít linií, Jessi. Jedu dom . Otec m
pot ebuje a já zase jeho. Te m pot ebuje i Daniel. Nemám strach."
„To jsi nem la nikdy," ekl jemn . „A to by se ti také mohlo stát
osudným, má drahá. V mi. Já se te bojím. A to po ádn ." Polekan se
na n ho podívala.
„Nemám v úmyslu zem ít p ed poprav í etou," vysv tlil jí stru .
Kiernan tiše sledovala, jak kolem ní prochází. Za chvilku se objevil s
Tyneem a kaprálem U'Malleym. Nesli k vozu nosítka, na nichž ležela
postava zabalená do kusu bílého plátna. „Na stranu!" vyk ikl Jesse na
Patricii, Jacoba a Janey. Všichni t i uhnuli, aby se nosítka mohla dostat na
podlahu vozu. Kiernan hled la na O'Malleyho, který zcela jist v l, že
ošet oval Jižana.
O'Malley se tvá il nevinn jako falešný hrá pokeru a zasalutoval jí.
„Brýtro, madam."
„Dobréjitro, kaprále," odpov la.
„P kný den na projíž ku."
„Souhlasím, kaprále. Jedete s námi?"
„Ne, madam. Plukovník mi to nechce dovolit. Musím dohlédnout, aby
ostatní dokto i postupovali podle jeho rozkaz ." „Ach tak," zamumlala.
„Dávejte na plukovníka pozor, madam." „Samoz ejm ."
O'Malley p istoupil o krok blíž. „Dávejte na n ho dobrý pozor,"
zopakoval rychle. „Tak strašn se snaží zachránit bratra, že nasazuje
život. Jeho vlastní lidé by ho mohli zast elit za to, že schovává vojáka v
šedém. Pro n je to vlastizrada. A kdyby ho dostali do rukou Jižané, zabili
by ho jako zv da. Vydáváte se na hodn nebezpe nou cestu."
„Kiernan!" zavolal na ni ost e Jesse.
Bože, Jessi, ty jsi vážn blázen, pomyslela si. Co jiného ale mohl d lat?
Stejn jako se p edtím rozhodl bojovat za Sever, te se rozhodl zachránit
Daniel v život. Nemohla na tom nic zm nit. Již neustoupí. Milovala ho, i
když okolnosti, za nichž se vzali, ješt umocnily jejich neshody.
„Kiernan!" ozval se znovu Jesse.
„Už jdu." Narovnala se, 0'Malley jí zasalutoval a ona sp chala k vozu.
Podívala se na Jessea a spat ila v jeho tvá i vy erpání a tvrdošíjnou
vytrvalost. V la, pro ho miluje, t ebaže pat í k nep átelské stran .
Sklopila o i. Po ád skoro nic nev la o Danielov stavu a cht la se na
ho podívat sama.
Jesse jí pomohl na v z. Daniel tam ležel pod p ikrývkou a vedle n ho
sed la dvoj ata s Janey. „Takhle se naklo , Kiernan," na ídil jí Jesse.
ikývla. Jejich o i se setkaly. Tak napjatého a unaveného ho ješt
nevid la. „Mého bratra nesmí nikdo vid t. Postarej se o to," ekl jí tiše.
„Ano."
Rychle zmizel a vylezl na v z vedle Tynea. 0'Malley Jesseovi zasalutoval.
„Díky, kaprále," zavolal na n ho Jesse.
„Brzy na shledanou, plukovníku," odpov l 0'Malley. Jesse práskl
oprat mi a kon vyrazili. 0'Malley b žel vedle vozu a volal: „Blahop eji
vám, madam. Hodn št stí!"
Kiernan mu zamávala a v z, k n muž byl zezadu p ivázán Pegas, se
rychle dal do pohybu. Kone byli na cest . Patricie na ni hled la
velikýma o ima plnýma hr zy. Jacob zachovával stoický klid.
Kiernan se pokusila usmát. Neodvažovala se p emýšlet nad nebezpe ím,
které jim hrozilo. Místo toho myslela na svou situaci. Te je Jesseovou
ženou. Vždycky po tom toužila a bylo to tak správné. Má se jim narodit
dít .
Nic se však nezm nilo. Sv t, v n mž žili, neztratil nic ze své hr znosti.
Vedle ní ležel vážn ran ný Daniel. Možná již byl mrtvý, nebo umíral a
ona se ho nesm la ani dotknout.
Krajinu pro esávala vojska.
A Jesse z stával Yankeem, tedy jejím nep ítelem. Zachvátil ji strach,
takže radši zav ela o i. M li p ed sebou dlouhé hodiny jízdy. Yankeeové
mohli po cest ohrozit Daniela. A Jižané mohli klidn bez okolk zast elit
Jessea. „Stát!"
Když Kiernan zaslechla povel, rozbušilo se jí srdce. Jacob sed l naproti
ní. Na rozdíl od n ho nevid la na cestu.
„Je to Jižan nebo Yankee?" zeptala se ho tiše. Jak jen to p ežije? Za ala
prsty, aby se jí net ásly. Daniel netušil, jaké má št stí. Bu byl v
bezv domí, nebo spal, ale každopádn o jejich situaci nic nev l.
„Yankee," odpov l Jacob.
Jesse práv vytahoval svou propustku a Kiernan slyšela, jak se protáhlým
tónem zlehka baví s mužem, který je zastavil.
„Promi te, plukovníku, ale máme p íkazy zastavit každého," vysv tloval
mu muž.
„Jsem rád, že je dodržujete, vojáku," odpov l Jesse. Kiernan slyšela,
jak znovu bere ot že do rukou.
Daniel pod vrstvami p ikrývek a prost radel hlasit zasténal.
„Co to bylo?" zeptal se voják.
Kiernan strnula. Co když bude chtít prohledat v z? Jesse ho pak bude
muset cht necht zast elit. Dokáže pak žít s tím, že zabil nevinného
lov ka?
„Co máte na mysli?" pravil Jesse nenucené. „Mám tam manželku, d ti a
pár ernoch . Mám povolení dopravit je dom ."
„P ipadalo mi to jako mužský hlas," opá il voják. „Dokonce bych na to
ísahal." Chystal se obejít v z.
„Aaahh!" vyk ikla hlasit Kiernan, aby p ehlušila Danielovo sténání.
Mladý voják p istoupil zezadu k vozu a nahlédl dovnit . Kiernan si
roztaženými prsty p ikryla zakulacené b icho. „Prosím vás, pane. Máme
nasp ch. Prosím."
„Samoz ejm . Jist ." Voják ustoupil. Jesse práskl oprat mi a znovu se
rychle rozjeli.
Za p l hodiny zaslechla, jak Jesse tiše volá na kon : „Prr!" V z se
zastavil ve stínu rozložitých strom a Jesse sesko il na zem. Pak se
objevil vedle vozu. „Janey, Jacobe, Patricie - támhle dole je po
tok. Dojd te si pro trochu vody." Podíval se na Kiernan a pomohl jí dol .
Vzal její pravou ruku a zlehka ji políbil.
„M žeš si o mn myslet nebo ke mn cítit cokoli, Kiernan, ale chci, abys
la jedno. Že ti za tohle budu navždycky vd ný."
„Mám Daniela ráda. Je to jeden z mých nejlepších p átel," odpov la
klidn .
„Já vím. Proto sis m také vzala. Ne kv li našemu dít ti - to bys klidn
nechala p ijít na sv t jako nemanželské. Ani proto, že bys m milovala.
Ty m ani milovat nem žeš, vid? Jsem tv j nep ítel." V hlase mu zazn l
trpký tón.
„Co ode m chceš, Jessi?" zvolala tlumen .„Dal ses k nep átel m. Vlastn
už nevím, co si myslím, ani co cítím."
„Te jsi moje žena. Slíbila jsi, že m budeš milovat, Kiernan. Milovat,
ctít a poslouchat, dokud nás smrt nerozd lí."
„Všude se vál í, Jessi. Smrt by mohla p ijít až p íliš nenadále."
„A kdyby se to stalo?" zeptal se tiše.
Nev la, co by mu na to odpov la. Jsou svoji a ekají spolu dít .
Projížd jí zemí, v níž jim neustále hrozí nebezpe í. Ráda by mu pov la,
že ho miluje. Hrdost a strach jí to však nedovolily.
„Jen m tak napadlo, jestli n kdy opravdu budeš mou ženou. Dokážeš
kdy p ekonat skute nost, že jsem se rozhodl sloužit Severu? Nebo jsem
nad námi ob ma vy kl kone ný ortel?" Zadíval se jí tázav do o í. Stále
nedokázala najít odpov .
„Nevadí. Byla jsi skv lá a já jsem ti neskonale vd ný," ekl se znaveným
povzdechem.
Najednou ucítila v dolní ásti zad ostrou bolest a zalapala po dechu.
Málem nahlas vyjekla, ale zatím mu necht la dát najevo, co se s ní d je.
Pouze silou v le se p inutila z stat tiše a nevyk iknout.
„Nesmíme zapomínat na Daniela," ekla.
„Samoz ejm ."
Odvrátil se od ní a vysko il na v z, kde si d epl vedle bratra. Strhl z n ho
ikrývky, dotkl se jeho tvá e a pak mu na hrdle nahmatal pulz. Daniel
zamrkal a otev el o i. „Jak se ti da í?" zeptal se ho Jesse zast en .
Daniel kývl hlavou a požádal o vodu. Jesse vytáhl utoru. Nechal bratra
usrknout vody a pak utoru odložil. „Jenom se podívám na obvaz," ekl.
Když Kiernan spat ila obvaz, kterým m l Daniel omotané b icho, pevn
za ala zuby. Bandáž pozvolna nasakovala krví.
Daniel byl bledý, ale neztrácel v domí. Podíval se na bratra a zašklebil
se. „Tohle je nebezpe né místo pro lov ka v modré uniform ."
„Má pravdu," zabru ela Kiernan. „M l by sis na sebe vzít n jaké Tyneovo
oble ení..."
„Jakmile si svléknu uniformu, budou m považovat za zv da," odtušil
Jesse.
„Díky, ale nechám si svou barvu. P ines n jakou vodu, Kiernan, a se
žeme pohnout. Naber plnou utoru, prosím."
Vzala ji od n ho, oto ila se a sp chala za d tmi k potoku. Když se vrátila,
Jesse ji vysadil zpátky na v z vedle Daniela. „Zvládneš to tu s ním?"
zeptal se jí.
„Samoz ejm ," p itakala. Posadil se dop edu vedle Tynea. Oprat
zasvišt ly a povoz se znovu rozjel.
Nejprve si myslela, že Daniel spí, protože m l zav ená ví ka. Na jeho
tvá i se však objevil úsm v. „Bude ze mne strýc?" zeptal se tiše.
„Ano."
„A zachoval se k tob jako estný muž?"
„Ano," odpov la Kiernan. Pak sklonila hlavu a naoko rozzloben mu
ekla: „A to kv li vám, kapitáne. Byl to jediný zp sob, jak vás dostat z
yankeeovského ležení. Po tom všem byste se m l hled t uzdravit."
Daniel se spokojen usmál. „Tak to jsem rád, že se mi p ece jen povedlo
Jessea p im t, aby u inil povinnosti zadost. Mohli jste na m ale brát
trochu ohledy. Musel jsem se nechat st elit do b icha, abyste se dali
dohromady."
Kiernan se mu chystala n co peprného odseknout, ale v z nadsko il p es
výmol a Daniel stáhl obli ej bolestí. Pevn mu stiskla ruku. Zav el o i. Za
chvilku je znovu otev el.
„Kiernan, tv j otec..."
Odml el se a Kiernan se rozbušilo srdce. „Danieli?" Sev ela mu ruku ješt
pevn ji. „Co je s mým otcem? Doslechl ses o n m n co?"
Sotva pootev el o i. „Ne, nic jsem neslyšel. Ale ekni Jesseovi, a zastaví
nejprve u vás. Já to zvládnu. Vytáhl mi z t la kulku a rána se hojí."
„Krvácíš, Danieli."
„A ur it ješt krvácet budu, než to skon í. Každopádn se nejprve
zastavte u vás a pak teprve u nás. Podíváme se, jak se da í Johnovi. To
nám nijak neuškodí."
Kiernan, která byla rozpolcená starostí o otce a Daniela zárove , se
podívala na Jacoba. Ten neš astn zavrt l hlavou, protože jí nemohl nijak
pomoci. Náhle ucítila další prudký nával bolesti. Ztuhla a podep ela si
záda rukou. Necht la nijak d sit ostatní.
Janey, která ji pozorovala, cht la n co íci. V la, co Kiernan prožívá.
Ta však zu iv zavrt la hlavou, a tak Janey jen nesouhlasn sev ela rty.
Kiernan se zády op ela o postranici a nechala si obli ej ovívat v íkem.
Vtom se v z s trhnutím zastavil a všichni zaslechli Jesseovo tiché zaklení.
Jacob, který sed l naproti ní, vyk ikl: „Jižané!"
„Proboha," zašeptala vyd šen Kiernan. Splnily se jejich nejhorší obavy.
„Hle me, Yankee," ozval se protáhlý hlas s jižním p ízvukem. „Zatracený
Yankee. Hej ty, slez z toho vozu. Co v n m máš?"
Kiernan se s námahou nadzvedla, aby vid la ven. S hr zou zjistila, že je
obklí ilo p t Jižan . Ten, který p edtím promluvil, p ijel blíže a jízliv se
na Jessea šklebil. Bylo jich p íliš mnoho. Kiernan za ala bez rozmyslu
hovo it. „Nemá tam nic. Nic než t hotnou manželku a ran ného muže.
Prosím vás, nechte nás projet..."
„Bu zticha, Kiernan," na ídil jí Jesse zu iv . Stoupl si na sedadlo a
jednu ruku zlehka položil na kolt, který m l zav šený v pouzd e u pasu.
itom si prohlížel p t hrubián postávajících v šedých uniformách kolem
vozu.
Rozpa it na n ho hled la. „Ale Jessi, kdyby to v li..."
„Jsou to dezertéri, Kiernan. Te zmlkni a posa se," na ídil jí Jesse
úse .
„Dezertéri!" ohradil se dot en v dce Jižan . „A co ty, Yankee? Jsi tady
úpln sám?" Kiernan si muže prohlížela a p itom se ot ásla. Byl
neoholený a m l špinavou a zablácenou uniformu. Najednou pochopila, že
Jesse má pravdu. Muž se na ni usmál. „No prosím,
tady máme p knou holku, i když eká rodinu." Pak se znovu podíval na
Jessea. „Až budeš mrtvý, Yankee, trochu si s ní pošpásujeme."
„Ty hajzle," zasy el tiše Daniel vedle ní.
Jižan se ušklíbl a namí il na Jessea pušku. Nedostal však možnost dát
první ránu. Jesse bleskurychle vytáhl kolt a vyst elil. Pak se oto il a
zasáhl druhého muže do ruky. T etímu Jižanovi se poda ilo jednou ranou
vyrazit kolt Jesseovi z ruky.
Kiernan vyk ikla, ale Jesse jí nev noval pozornost a sesko il z vozu s
vytasenou šavlí. T etí dezertér nemohl znovu vyst elit, protože by nejprve
musel svou zbra složit nabít. Oto il ji tedy, aby proti Jesseovi mohl
použít alespo bajonet. Jesse první ránu okamžit odrazil a po ní i druhou
a t etí. Oba muži pak pokra ovali v souboji.
tvrtý Jižan rozt esenýma rukama zezadu namí il na Jessea. Kiernan
vyk ikla, ale za jejími zády v tu chvíli zazn la rána. Oto ila se. Spat ila
Daniela, který vstal a na muže vyst elil.
Zasáhl ho p ímo do srdce.
Kiernan pak zpozorovala dalšího vojáka, který se vyno il mezi stromy.
Sesko ila z vozu a za ala v prachu cesty rychle hledat kolt. Práv když jej
sev ela v prstech, dopadla jí na ruku noha v t žké holínce. Zvedla hlavu.
Nad ní se ty il jakýsi muž a se smíchem volal: „Poj te sem, chlapci,
vylezte odtud, než nás všechny post ílejí!" zavolal. Ke Kiernaninu
zd šení se objevili další t i neoholení a zablácení vojáci, kte í se do té
chvíle skrývali za stromy. Jesse se s dv ma z nich pustil do k ížku,
zatímco Daniel se snažil st ílet z vozu.
„Vsta !" zaburácel dezertér na Kiernan. Sehnul se k ní a prudce ji chytil
za ruku. Vy kroutila se mu a poda ilo se jí kopnout ho vší silou do
rozkroku. Zav ešt l jako hejkal a zkroutil se v p edklonu. Pak vytáhl
pistoli a namí il ji na ni. Nedostal však p íležitost vyst elit.
Najednou vyt eštil o i a oto il se. Kiernan za ním spat ila Jessea, který
mu na záda tiskl hrot své šavle. „Odho to," na ídil mu a ukázal na
pistoli.
Muž ho odmítl uposlechnout. Zvedl ruku k výst elu a p itom se arogantn
šklebil. Jesseova zbra ve vzduchu zazá ila jako st íbrný
blesk. Muž se znovu oto il a ohromen zažíral na Kiernan. Na prsou se
mu objevila rudá skvrna. Skácel se na ni mrtvý. Zoufale vyk ikla. Jesse
mužovo t lo rychle odstr il stranou a pomohl jí vstát.
„Jessi!"
Prudce p itiskla hlavu na jeho hru . Cítila jeho pulz, teplo jeho t la a
ruce, jimiž ji n žn hladil po vlasech. „K zemi, Jessi!" vyk ikl náhle
Daniel.
Zazn l výst el. Kiernan s Jesseem se oto ili. Spat ili, jak za nimi další
Jižan padá k zemi. Zast elil ho Jacob Danielovým služebním revolverem.
Jacob sesko il z vozu a pádil ke Kiernan. Odvedl ji od Jessea, který se
vydal prohledat nedaleké stromy.
„Žádný už tam není?" zeptal se bratra, když se vrátil.
Daniel celý bledý zavrt l hlavou. „Moc užite ný jsem vám asi nebyl,"
poznamenal.
„Na lov ka v bezv domí to nebylo v bec špatné," opá il Jesse.
Daniel se slab usmál.
Kiernan vykro ila k vozu. P itom se opírala o Jacoba. Potom se
zapotácela, protože ji zachvátila nesnesitelná bolest. Nedokázala potla it
bolestn ý výk ik.
Jesse se pod šen oto il. S šavlí v ruce se k ní rozb hl, p evzal ji od
Jacoba a podep el ji.
„Kiernan!"
„Nic mi není," tvrdila a vykro ila k vozu. Ve stejném okamžiku od strom
zazn l výst el.
Jesse zaklel, oto il se na prašné cest a padl k zemi.
Daniel okamžit vypálil sm rem, odkud rána vyšla. Z jednoho stromu
spadl mrtvý voják.
Kiernan mu nev novala pozornost, protože upírala o i na Jessea ležícího
se zav enýma o ima v prachu cesty. Svezla se vedle n ho na kolena. Na
paži a hrudi m l krvavé skvrny. „Jessi!" Položila si jeho hlavu do klína a
rozplakala se. „Jessi, lásko. Kam t zasáhli? Jessi, otev i o i. Kruci, Jessi.
Žij. Budu doopravdy tvou ženou. P ísahám, že t budu milovat, ctít a
poslouchat, dokud nás smrt nerozd lí. Bože, Jessi, opravdu t miluji.
Nem žeš m opustit. Prosím
 , Jessi, já t miluji. Hrozn moc. Chci být tvou ženou a navždy t
milovat..."
Umlkla, protože Jesse otev el o i a usmál se na ni. „Opravdu?" „Opravdu.
Jenom, prosím, neumírej." „Budeš m navždy milovat?" „Navždy."
„P ísaháš?" zašeptal zast eným hlasem. „P ísahám."
K jejímu nesmírnému úžasu se posadil, vzal ji do náru e a políbil. Polibek
umírajícího muže to však nebyl. Líbal ji uprost ed prašné cesty s
hore natou vášní, jako by krom nich nic jiného neexistovalo.
Odtrhla se od n ho a zp íma se na n ho zadívala.
Posmutn le se usmál. „Kulka m jenom škrábla. Vidíš? Tady na paži. A
trocha krve na hrudi..."
„Ty jeden zatracený yankeeovský darebáku!" vyk ikla Kiernan.
Úsm v na jeho tvá i se ješt rozší il. „To mi nijak nevadí. Hlavn , když
vím, že m budeš navždycky milovat."
„Jessi."
„Kon !" zvolal Týne.
Jesse vstal, pomohl Kiernan na nohy a schoval ji za svými zády. Týne
sesko il z vozu a vrhl se po koltu.
„Dej mi jej, Týne. Jestli jsou to Jižané, zast elí t , protože máš v ruce
zbra ."
„Chci se za vás bít, pane Jess."
„K ertu, chlape, rozhodn kv li mn nebudeš viset." Jesse mu zbra
vytrhl z ruky. S šavlí v jedné ruce a s pistolí v druhé vyk ikl na bratra:
„Danieli, skr se!"
„Tak to ne, Jessi. Budu bojovat s tebou."
„Jsou to Jižané!" vyk ikl Jacob. „Podívejte!"
Kiernan zvedla hlavu. Blížila se k nim skupina jižanských jezdc . Vp edu
cválal vousatý kapitán a za ním asi dvacet muž .
Zarostlý kavalerista zastavil a gestem ruky zarazil ostatní. Když spat il
šed od ná t la na zemi, zadíval se zp íma na Jessea.
„Tak copak to tu máme, Yankeei?" zeptal se jižanský kapitán. Podíval se
na odznaky Jesseovy léka ské profese a na jeho zbran v pohotovosti.
Sesedl z kon . Kiernan ucítila v Jesseov t le nap tí. Pevn sev el šavli.
„Jak vidím, budu mít zajatce, kterého bych mohl dokonce postavit p ed
poprav í etu. Kdo k ertu jste, pane? Co pohledává Yankee v t chto
lesích? Jste m j, plukovníku."
„Obávám se, že m nebudete moci odvést, kapitáne."
Kapitán svraštil obo í. „Prosím? Myslím, že nás je víc, protože na vaši
stran stojí jen chlapec, dívka, dva neg i a dáma v pokro ilém stupni
hotenství, jak se mi zdá. Prosím, odejd te stranou, madam."
Kiernan rázn zavrt la hlavou. Pokusila se stoupnout si p ed Jessea, aby
ho chránila vlastním t lem.
„Kiernan!" zaburácel a odstr il ji za sebe. Jeho šavle se zaleskla.
„Opakuji vám, že se od vás nem žu nechat zajmout." Dokonce se ledabyle
usmál. „A k tomu si vám dovolím odporovat. Umím výjime dob e
šermovat a troufám si tvrdit, že chlapec ve voze pat i k nejlepšim
st elc m v zemi. A zde p ítomná dáma je z nás ze všech možná
nejnebezpe jši."
Kiernan si pomyslela, že si z ni utahuje. Tropil si z ni žerty v situaci, kdy
nemohli zvít zit a všechno hrálo proti nim. Hodlal se s muži bit, dokud
nepadne.
„Zadržte," zaprosila.
„Ale to je Greenbriar!" zvolal náhle Daniel. Chytil se za b icho a s
námahou se na voze tém nap ímil. Kapitán se oto il. „Cameron."
„P esn tak, osobn ," zašklebil se Daniel. „P ivítal bych vás mnohem
ob adn ji, Greenbriare, kdybych mohl. Ale hraji tu pon kud smutnou roli.
A tenhle Yankee, který mimochodem skuíe je vynikající šermi , je m j
bratr Jesse. Zárove je to ten nejlepši doktor ve Virginii i mimo ni.
Plukovník Jesse Cameron. Tohle je kapitán Nathaniel Greenbriar z
virginské domobrany."
Greenbriar se podíval nejprve na Daniela a potom na Jessea. Pak op t na
Daniela. „Co se to tu d je, kapitáne Camerone?"
„Post elili m p i obran Richmondu. Naši vojáci už byli pry . Zvednu
hlavu a vidím Jessea. Ten m propašoval p es ku. Pak se zrovna v as
objevila tady má švagrová a od té doby se m Jesse snaží dostat dom .
isahám vám, Greenbriare, že tu neni na vý
zv dách. Jen se m snaží dopravit dom . Za to nem žete nikoho zajmout."
Greenbriar se znovu podíval z jednoho bratra na druhého. „Pane," ozval
se za nim jeden z muž . „Co chcete, Portere?"
„Támhle na zemi leží Shelley, pane. P ed m sícem dezertoval. Minulý
týden napadl Halpren v statek a má toho na sv domí ješt mnohem víc.
Celou v nost se ho snažíme chytit. Chladnokrevn zast elil t i muže,
kte í se ho pokoušeli zajmout. Myslím, že nám tenhle Yankee vlastn
prokázal službu."
„Opravdu?" zeptal se Greenbriar a podrbal se na brad . Na cest se nic
nehýbalo. Listy na stromech nešustily a všude jako by se rozhostilo v né
ticho.
Greenbriar se kone pohnul. Vyhoupl se znovu do sedla. „Jedeme,"
zavelel svým muž m.
„A co ten Yankee?" zeptal se Potter.
„Jaký Yankee?" zeptal se Greenbriar. Pobídl kon a cválal pry .
Jeho vojáci ho následovali. Všichni hled li p ímo p ed sebe a nic
nevid li. Potter se na chvilku zdržel a rychle prohodil n kolik slov s
Danielem.
„Ten Yankee, kterého tu nikdo nevid l, by m l hodn rychle zmizet.
Budeme se muset vrátit a poh bít tu chátru. Obávám se, že by se mu
mohlo n co p ihodit, jestli ho znovu uvidíme na cest ."
„Nebojte se, zmizí," ujistil ho Daniel. Potter se usmál a odjel.
Když byl pry , znovu zavládlo ticho. Kiernan cítila ve vzduchu nap tí,
které se rázem uvolnilo, jakmile všichni pochopili, že jim nic nehrozí.
„Ježišikriste," prohlásil Daniel, „zvládli jsme to." „Diky bohu," vydechla
Janey.
Kiernan by se nejradši rozesmála a objala Jessea. Cht la obejmout i
Daniela a také pod kovat Bohu. Najednou toho na ni však bylo moc.
Zatm lo se ji p ed o ima a ucítila, jak se kácí k zemi. „Ach, Jessi,"
zašeptala p itom.
Jesse ji chytil do náru e a rychle vykro il k vozu. Ze všech sil se snažila
stat p i v domi. Podívala se mu do o i.
„Pro jsi mi nic ne ekla?" zeptal se. „O em?" pravila slab . „Že za ínáš
rodit."
„Te nem žu. Máš dost starostí s ran nými."
„To je celkem jedno, Kiernan. Ty zkrátka za ínáš rodit. A když sebou
nepohneme, dít p ijde na sv t p ímo tady na cest ."
„Jen to ne," odporovala a podívala se na n ho doširoka otev enýma
ima. „Chci, aby se narodilo v Cameron Hallu."
V tu chvíli ji však obest ela tma a nem la sílu dál protestovat.
 24
Kiernan probudila p íšerná bolest v dolní ásti zad, odkud se ší ila do
podb išku. Svírala ji jako železná obru . Hlasit vyk ikla, protože ji sotva
dokázala vydržet.
„Nic se ned je, Kiernan, všechno je v po ádku. Dej mi ruku a ono to
ejde."
Ruku jí sev ely ísi prsty. Slyšela Jesse v tichý, zast ený hlas a rychle se
mu podívala do o í. Byl u ní a n žn , posmutn le se usmíval. Položil jí na
elo studený obklad.
Uv domila si, že jsou doma.
Poda ilo se jim dojet na Cameron Hall.
Te to byl její domov, protože se stala Jesseovou ženou. Povedlo se jim
dostat dom . M lo se tam narodit jejich dít . Ležela v obrovské posteli v
Jesseov ložnici. Venku za okny spat ila zahrady a travnatou strá . Kdyby
se kousek pohnula, nejspíš by dohlédla až k ece.
i jeho slovech bolest slábla.
„Jak dlouho jsem byla bez sebe, Jessi?" zašeptala. Rty jí rozpraskaly a
vyschlo jí v hrdle. Již na sob nem la nepohodlné cestovní oble ení ani
pelerínu. P evlékli ji do chladivé bavln né no ní košile s p knými
vyšívanými rukávy a volným živ tkem. Nejasn se rozpomn la, že je její
vlastní.
Nep ivezla ši ji s sebou ve voze. Pocházela z jejího domova na
poloostrov .
Najednou se prudce posadila a chytila Jessea za límec košile. „M j otec!
Jessi, co je s otcem? Vid l ses s ním? Je v po ádku?" Chytil ji za ob ruce
a položil zpátky na postel. „ Kiernan..."
„Jessi!" vyk ikla a pokusila se ho odstr it. Vzáp tí se však vy erpan
nechala zatla it zpátky do polštá .
„Každou chvíli budeš rodit, Kiernan. Te musíš odpo ívat a šet it sily."
„Jessi..."
„Po kej," na ídil jí pevn .
Prošel místností ke dve ím a otev el je doko án. „Johne!" zavolal.
Kiernan se znovu prudce posadila. „Onje tady? M že chodit?"
„M že chodit? Co tím myslíš?" zaburácel hlas Johna Mackaye. Její otec
se protáhl kolem Jessea a p istoupil k posteli. „Kiernan, to jsem rád, že jsi
vzh ru a p i smyslech. Byl jsem starostmi bez sebe, když jsem t tu vid l
tak nehybn ležet." Posadil se na pelest postele. Kiernan si starostliv
prohlédla otc v obli ej. Všimla si, že zhubl a je bledý, ale o i má stále
jasné a uli nické a neztratil pevný stisk ruky.
„Tatínku, Christa nám psala, že jsi nemocný."
„Byl jsem. Sle na Christa Cameronová je hotová sv tice, jak se o mne
starala. Tahle rodina má prost lé itelské nadání. Celé dny mne trápila
hore ka, ale ona byla nesmírn trp livá, takže jsem se za al uzdravovat.
Pak p ijel Jacob na Jesseov koni, aby zjistil, jak se mi da í. Tehdy jsem
se dozv l o vás, mladá dámo."
Kiernan rychle sklopila o i. Najednou se i po všem, co p estála, cítila
jako zlobivé dít . Uv domila si, jak velmi má otce ráda a že ho nikdy
necht la zklamat.
„Už jsem si íkal, že vezmu pušku a p jdu za ídit, aby se k tob zachoval
jako estný muž, dcero."
„Johne!" ohradil se Jesse, který stál za ním. „Velice rád bych se tak k ní
byl zachoval, kdyby mi dala alespo minimální p íležitost."
„To je pravda," p itakal John Mackay a zadíval se na dceru. „Mohlas mi o
tom alespo napsat."
„Necht la jsem ti p itížit," odpov la. „Ale vyrazila jsem dom . Tedy -
pokusilajsem se o to."
John Mackay se usmál. „Te jsi doma, Kiernan. I tak jsi mohla svému
starému otci víc d ovat. V bec bych se na tebe nezlobil."
„Mám t tak ráda, tatínku."
„Já tebe také, dceruško. Nem la jsi ale takhle cestovat p es celou zemi.
Jesse mi povídal, že se dít narodí p ed asn . Budeme se modlit, aby bylo
zdravé. Tos kv li mn nem la d lat."
„Ale já musela."
„A pokud jsem dobre informován, ud lalas nakonec dob e. Daniel sem
také dorazil v po ádku. A z tebe je znovu vdaná žena." Naklonil se k ní,
zamrkal na ni a ekl: „Manželka Yankeeho, ale zákonná, a mé vnou e
nebude žádný levobo ek. Mackay je sice p kné p íjmení, ale každé dít
má nosit p íjmení svého otce, s tím se nedá nic d lat."
„Ach, tatínku...," za ala, ale okamžit ztichla a zalapala po dechu.
Napjaly se jí všechny svaly v t le. Snažila se obrnit proti bolesti. Vracela
se a byla ím dál siln jší.
Za ala zuby, aby potla ila výk ik, který se jí dral z hrdla. Pevn sev ela
otcovu ruku. Ze rt jí uniklo zasténání. Její otec rychle vysko il.
„Pomozte jí n jak, Jessi."
„Má porodní bolesti. Nem žu pro ni nic moc ud lat." „Je to vaše žena,
synu." „A bude rodit."
Posadil se vedle ní a usmál se. Silnými prsty jí sev el ruku. „Uvolni se
trochu, Kiernan. Všechno dob e dopadne. Dýchej klidn , má drahá.
Zvládneš to, jsem tu p ece s tebou."
Bolest ji oslepovala. Do o í jí vhrkly slzy a za ala mít pocit, jako by ji
lili.
„Všechno je v po ádku, Kiernan," uklid oval ji.
„Jdi do háje, Jessi," zašeptala.
„ J e s s i . z a a l John Mackay ztrápen .
„Bude lepší, když nás necháte o samot , Johne," ekl Jesse a
usmál se na n ho. „Dít se narodí co nevid t. Pošlete sem Janey
s Christou, prosím."
Kiernan pevn stiskla ví ka. Bolest ustoupila. „Dob e," p ikývl John.
Jesse pustil Kiernaninu ruku a strhl z ní p ikrývku. Prudce se rozt ásla
zimou.
„P ikryj m , Jessi," zaprosila. „Pot ebuji, aby ses posadila, Kiernan."
„Ach!" vyk ikla, když ji znovu zachvátila prudká bolest. Sotva odezn la
jedna vlna, následovala další. Všechny byly silné a postupovaly od zad k
ichu.
 ovit se chytila Jessea a zalapala po dechu. Náhle pocítila silný tlak.
„Jessi, už rodím."
„Po kej, Kiernan, podívám se. Když zatla íš p íliš brzy, ublížíš si."
Zabo ila se zády do polštá a cítila, jak jí rudnou tvá e. Bylo jí bídn .
la velké bolesti a Jesse ji v takové hrozné chvíli vid l obrovskou,
nevzhlednou a obnaženou v intimních partiích.
Natáhl se k ní, aby ji vyšet il. Kiernan pevn stiskla kolena k sob .
„Kiernan, jsem tv j manžel," p ipomn l jí. „Bolí to."
„Pochopiteln , že to bolí. Vždy rodíš." „Jessi..."
„Jsem doktor, Kiernan."
„Nikdy jsi nerodil, tak mi nepovídej, jaké to je." „Kiernan, prosím t ,"
zašeptal zoufale.
Unikl jí další výk ik. M la pocit, že se b hem n kolika minut
nezadržiteln rozplá e. Znovu vedle ní usedl a vzal ji do náru e.
„Kiernan, miluji t . Nevím, jaké to je, ale pomáhal jsem na sv t n kolika
tem. U vlastního jsem nervózní, ale také jsem jako u vytržení, protože
za pár minut si budeme moci pochovat svého potomka. Naše dít ,
Kiernan. Nádherný, cenný nový život, který vznikl z lásky i p es všechny
vále né hr zy. Je to láska, která p ekonává skute nost, že válka z nás
ud lala nep átele. V mi, Kiernan. Miluji t z celého srdce. A d lám vše,
co je v mých silách, pro tebe i naše mali ké."
V o ích se jí leskly slzy, ale v jeho náru i se uvolnila. Znovu ji zatla il
do polštá . Pak jí rozpustile zašeptal do ucha: „Krom toho to mezi
tvýma nohama dob e znám."
„Jessi!" vyk ikla.
Jenom se zasmál. T ebaže se znovu zlobila, zárove se jí do t la vlila
nová síla. Když ji vyšet oval, za ala zuby. Pak vyk ikla, že bolest
neustává a musí tla it. Odpov l jí také výk ikem: „Vidím hlavi ku!
Jenom temeno, aleje erné jako havran. Je to v po ádku, Kiernan. Zatla ."
Christa ji podep ela pod rameny, zatímco Janey stála vedle s plenami,
ichystaná do nich novorozen zavinout. Kiernan ne
prestávala tla it. Všichni p ítomní ji p itom povzbuzovali. Vy erpan
dopadla zpátky do podušek. Zvolala, že je tak unavená, že nem že dál.
Všechny je poslala do horoucích pekel.
Vtom se ozval Jesse: „Hlavi ka je venku, Kiernan, naše dít je skoro na
sv . Ješt jednou zatla . Po ádn ."
Vynaložila všechny síly a dít vyklouzlo z jejího t la. Pocítila úlevu,
vy erpání a nadšení zárove . „Jessi!"
Všichni ml eli. Nebyl slyšet žádný plá , a tak zaprosila: „Jessi, je dít ..."
Ztichla, protože kone n co zaslechla. Jesse stál vedle ní a ukazoval jí
novorozen . M lo erné vlasy, jak jí pov l. Zu iv mrskalo ru kama a
nožkama a najednou se roz v iskalo na celé kolo.
„Ach," vydechla vd . „Jessi..."
„Je to kluk! Dala jste mi syna, paní Cameronová. Z celého srdce vám
kuji." Rychle od ízl pupe ní š ru a p istoupil blíž ke Kiernan.
Hor eji políbil a položil jí v ískající uzlí ek do náru e. Sev ela své dít a
podívala se do jeho svrašt lého obli ejíku. Zaplavila ji vlna hluboké
lásky, jakou dosud nepoznala.
„Máme syna," ekla tiše. Když se pro n ho Janey natáhla, necht lají ho
dát.
„Musíme ho umejt, sle no Kiernan."
„A ješt pot ebujeme ošet it tebe," oznámil jí Jesse.
„Ale cítím se hrozn dob e, Jessi."
Zasmál se a Kiernan se zabo ila do polštá . P itom poslouchala, jak jí
Christa novorozen popisuje. Jesse pak odstranil placentu. Necítila
žádnou bolest ani nepokoj. Christa chovala jejího novorozeného syna a
Janey jí p inesla vodu, aby si mohla umýt obli ej. Také jí podala istou
no ní košili. Kolem Kiernan bylo rušno. Když se však znovu pokusila
itisknout k Jesseovi, p inutil ji, aby si lehla. „Te spi, Kiernan."
„Je tak krásný, Jessi."
Políbil ji na elo. „To je."
„Chci ho vid t. Jinak nedokážu usnout."
Sotva to do ekla, pocítila ohromující vy erpání. Jesse ji položil zpátky do
polštá . „To je hezké. Poprvé v život nemáš energii se se mnou prát, má
drahá."
Usmála se, zav ela o i a usnula.
la dojem, že spala jen chvíli. Janey jí p inesla zu iv v ískajícího syna.
„Má poradnej hlad," ekla.
Kiernan chvíli nemotorn zápasila se svou no ní košilí a pak si s úžasem
uv domila, že si ho umí p iložit k prsu. Když poprvé nasál z její
bradavky, zhluboka vydechla. Pak ji zalil pocit úžasu.
Vdala se za Jessea a narodilo se jim dít .
Ješt nikdy p edtím nezažila tak nádherný pocit míru. Po chvíli jí Janey
dít vzala z náru e a po špi kách odešla. Kiernan znovu usnula.
Když se probudila, bylo ráno. Venku zpívali ptáci a okny do místnosti
dopadalo slune ní sv tlo. V houpacím k esle u nohou její postele sed la
Patricie s miminkem v náru i.
„Je nádherný, Kiernan."
„Opravdu? Já s tebou souhlasím, ale myslí si to i všichni ostatní?"
„Ano. Je úchvatný," potvrdila Patricie. Kiernan se usmála a natáhla k
dít ti ruce. Položila je na postel a vybalila z p ikrývek a bavln ných
kalhotek, aby se na n mohla podívat.
„Má všechny prstí ky, jak má mít," ujistila ji Patricie. „Je trochu malý,
ale to je jen tím, že se narodil o n co d íve. Jesse íkal, že je dob e
vyvinutý."
To bylo pro Kiernan nejd ležit jší. Usmála se. Její novorozený syn ji
up en pozoroval modrýma o ima. Tvá e m l hezky kulaté a nar žov lé.
Rozkošn špulil rty a vlasy se mu ernaly jako havraní k ídla. „Je to
opravdový Cameron," zamumlala Kiernan. S pocitem provin ní se
podívala na Patricii. V dív iných hn dých o ích se však zra ila pouze
ha, s níž na miminko hled la. „Je to celý Jesse."
Dít svraštilo obli ej a pronikav zav ísklo. Kiernan se zasmála. „Nejen
podle vzhledu, ale i po hlase, vid?"
„Snad neo er uješ mého bratra?" ozval se ode dve í mužský hlas.
Kiernan zvedla hlavu a spat ila Daniela. Byl bledý, ale vypadal lépe, než
když ho vid la naposledy.
Tiše vyk ikla a slezla z postele. Sotva došlápla na podlahu, zamrkala
bolestí. Uv domila si, že ch ze nebude nijak jednoduchá. Švagr ji
vyplísnil, že vstala, stejn jako ona jeho.
„M l bys být v posteli, Danieli."
„A ty se tam také hle vrátit, Kiernan."
Oba se zasmáli a Kiernan ho opatrn objala. Políbil ji na elo.
„Budeš v po ádku, Danieli?" zeptala se ho starostliv .
ikývl. „Jdu si lehnout. Jen jsem ti cht l pov t, že mám p ekrásného
synovce."
ikývla. Podívala se mu do o í a kousla se do spodního rtu. „Je to nap l
Yankee," ekla. „Ale i tak ho mám ráda."
„Pravda," povzdechl si tiše Daniel a pomalu se usmál. „Jeho táta je
Yankee, ale stejn ho mám rád."
„Já také," p ipustila Kiernan.
Daniel se usmál. „To m t ší. Te se vra do postele a já ud lám totéž."
Kiernan ho poslechla. Chvíli si s Patricií hrály s dít tem a Kiernan pak
syna znovu nakojila. Potom jí Janey p inesla snídani. M la obrovský hlad.
Její otec se p išel podívat na vnuka. Nakonec se dostavil i Jacob a i on
uznal, že chlape ek je krásný, t ebaže není velký.
išli všichni - krom Jessea. „Kdeje?" zeptala se Kiernan Christy.
„Ach. Naposledy jsem ho vid la dole v kancelá i. Myslím, že tam usnul.
jdu se podívat."
„Ne," zadržela ji Kiernan. „Zajdu tam sama."
„Po kej," oponovala Christa. „Bude zu it, že jsi vstala."
„Cítím se moc dob e a budu hodná jako Daniel a hned se vrátím do
postele. Te se na n ho ale chci jít podívat."
Christa se bála, že Kiernan nebude schopná sejít ze schod , ale ta
neústupn trvala na tom, že si musí u esat vlasy a obléknout isté šaty.
Hled la na sebe v zrcadle a p itom si všimla, jak se Christa nenápadn
culí.
Vyšla z ložnice do portrétní galerie. Mrkla na podobizny hezkých muž
Cameronová rodu a jejich krásných žen. „Opravdu jsem
se vrátila dom ," zašeptala. P ipadalo jí, jako by se na ni n kte í z
Cameron usmívali.
Kiernan opatrn sešla po schodech. Uv domovala si, že je slabá a bude
muset dávat dobrý pozor. Zárove se cítila plná zvláštní energie.
Pot ebovala vid t Jessea.
Prošla kolem salonu ke dve ím kancelá e a nahlédla dovnit . Jesse tam
opravdu sed l s nohama na stole.
Hlava mu spo ívala na op radle židle a m l zav ené o i. V noci se
vykoupal a oblékl si civilní kalhoty a prostou košili z bílé bavlny, kterou
l u krku rozhalenou.
Tvrd spal.
Kousla se do rtu a pomyslela si, že by ho nem la rušit. Musel se vrátit do
války a pot eboval si odpo inout. V poslední dob zažil již dost
rodinných krizí. M l znovu odjet.
A proto s ním pot ebovala pobýt chvíli o samot . Vešla do místnosti a
zav ela za sebou dve e. V tu chvíli procitl. Když ji spat il, zamra il se.
„Jak to, že jsi vstala, Kiernan?"
istoupila ke stolu a uv domila si, že se najednou ostýchá.
Po tom všem, pomyslela si.
Po všech letech a po tom, co spolu prožili.
Po narození jejich dít te.
„Pot ebovala jsem t vid t, Jessi." Najednou se nezmohla na nic
víc.
Vstal a ob jeho holínky p itom h motn dopadly na podlahu. Rychle
obešel st l a vzal ji do náru e. Pevn ji k sob p itiskl a posadil se i s ní
zpátky na židli.
„Pod koval jsem ti dostate za svého syna?" zeptal se jí tiše.
ikývla. „A pod kovala jsem já tob ?"
Zasmál se. „Nejvíc jsem si p ece užil já."
Za ervenala se, ale nakonec se také zasmála. „Ale Jessi!"
Cht la mu toho íci mnohem víc. M la toho hodn na srdci. Prsty se
dotkla jeho ochlupené hrudi v míst , kde m l rozhalenou košili, a
zašeptala: „Všechno dopadlo skv le. Daniel je doma a vypadá dob e.
Vím, že se uzdraví."
Prinejmenším protentokrát, pomyslela si. Válka zdaleka nekon ila. Dala si
však velký pozor, aby své myšlenky nevyslovila nahlas.
Stejn jako Jesse se i Daniel bude muset asem vrátit na bitevní pole.
Te se tím však nehodlala zabývat. „Otci se da í dob e, Jessi. A máme
syna. Je malý, ale úžasný." Najednou zrychlila tempo i. „Jsem dokonce
ráda, že je to chlapec. I když hol ky jsou samoz ejm také báje né, to
jsem zjistila díky Patricii. Vadilo by ti d e?"
„D e by se mi moc líbilo," odpov l Jesse vážn . „I když p iznávám,
že jsem rád, že máme syna." Uhladil jí vlasy nad elem. „Po ád se vál í.
Já na mé stran a Daniel zase na té své. Jsem rád, protože vím, že náš otec
i náš d de ek by m li radost. Protože.
Odml el se. „Protože jméno Cameron z stane zachováno, kdyby tebe s
Danielem zabili?" zeptala se Kiernan. P itom se jí zlomil hlas.
Jesse ji pevn objal. „Velice t miluji, Kiernan. Celé roky. V noci jsem o
tom p emýšlel. Vždycky jsem si myslel, že musím bojovat tak, jak mi
káže sv domí. Ale miluji t tolik, že se vzdám svého postu, Kiernan. Za
Jih bojovat nedokážu, ale pokud budeš chtít, odjedeme do Anglie nebo
kam na západ, nebo..."
itiskla mu prsty na ústa. Po tvá ích jí stékaly slzy. „To bys ud lal,
Jessi? Kv li mn ?"
iv se usmál. „Ob toval bych ti sv j život, srdce, duši...,
všechno."
razn zavrt la hlavou. „Ach, Jessi."
„Dokážeš m milovat, Kiernan? V hloubi duše jsem Yankee, v modré
uniform ."
„Samoz ejm , Jessi, a jak. Kdysi mi d lalo starosti, že bych mohla tolik a
tak zoufale milovat Yankeeho. Jednou mi ale n co ekl jeden p ítel.
Povídal, že d ležité je, jaký je lov k uvnit . A t a k to také je, Jessi.
Barva uniformy na tom nic nem ní. Ajá t miluji."
Ústy vyhledal její rty a políbil ji. Jejich polibek byl dlouhý, vroucí, plný
vášn a zárove i n hy.
Když se od sebe odtrhli, zá ily jí o i. Usmála se na n ho. „Nechci jet na
západ, Jessi. Ani do Anglie."
Zamra il se a pronikav se na ni zahled l. erné vlasy m l nad elem
rozcuchané. Láskypln se na n ho usmála.
„Jsi doktor, Jessi, dobrý doktor. Nejlepší. Zachra uješ životy, nema íš je.
Vím, že kdyby ses nevrátil do boje, p ipadalo by ti, žes zradil své
poslání."
„Kiernan..."
„Nep ebíhám z jedné strany na druhou, Jessi. Nikdo nedokáže zm nit své
srdce. Válka potrvá, dokud jedna strana nezvít zí. Pokud t znovu vyšlou
do Washingtonu, pojedu s tebou. Už nikdy nebudu vyzvídat, to ti slibuji.
Nedávno jsi m požádal o p ím í. O usmí ení. A práv to te chci, Jessi.
Usmí ení."
Usmál se a ješt jednou ji políbil. N žn ji líbal tak dlouho, dokud se jí
nezato ila hlava. Pocítila sladkou závra . Jejich rty se od sebe nakonec
odtrhly.
Vstal a pevn ji držel ve své bezpe né náru i. Hled l na ni modrýma
ima a usmíval se. „Takhle se usmi uje, paní Cameronová. A te se
jdeme podívat na mladého pána Johna Daniela Camerona."
„Johna Daniela Camerona?" podivila se. „Líbí se ti to?" zeptal se.
Schoulila se do jeho náru e. Byla nadšená a cítila se v bezpe í. „Velice,"
ujistila ho a ovinula mu paže kolem krku. „Stejn jako se mi líbí jeho
otec." Jesse se znovu usmál a pak se oto il.
Vyšli z kancelá e. Jesse ji pak popadl a vynesl nahoru po schodech v
náru i. Prošel s ní kolem ostražitých o í Cameron v portrétní galerii a
zamí il do ložnice.
Tam se spole rozplývali nad p ír stkem do rodiny.
Venku dál zu ila válka, ale Jesse s Kiernan dosáhli usmí ení.