Řešení úloh celostátního kola 63.

ročníku fyzikální olympiády

Kategorie A
Úlohy navrhli: J. Jírů (2) a F. Studnička (1, 3, 4)

1.a) Při zanedbání lomu světla se sbíhají paprsky pod stejným úhlem, pod jakým
vidíme Slunce, tedy 2δ, tedy:
R
L1 = ≈ 1,4 · 106 km.
δ
S použitím druhého Newtonova zákona na oběžnou dráhu Měsíce o poloměru
R0 s úhlovou frekvenci ω0 získáme:
s s
2π GM gR2
ω0 = = = ,
T0 R03 R03
tedy:
1
gT02 R2

3
R0 = ≈ 384 · 103 km,
4π2

díky čemuž určíme průměr Měsíce

D = 2δR0 = 3,45 · 103 km
a průměr stínu ve vzdálenosti Měsíce (viz obr. R1)
 
R0
D1 = 2R 1 − ≈ 9,3 · 103 km
L1
Obr. R1
Celková doba zatmění Měsíce tedy bude
D1 − D T0 (D1 − D)
T = = ≈ 1,6 hodiny.
ω0 R0 2πR0
5 bodů
Poznámka: Při započítání pohybu Země kolem Slunce by došlo ke změně výsledku
maximálně o 10 %.
b) Zapišme Snellův
π zákon
 pro tečný
 π paprsek,
 který se láme v atmosféře (viz obr. 2):
sin − ϕ = n sin −γ ,
2 2
neboli
cos ϕ = n cos γ.
Označme ∆ϕ = γ − ϕ úhlovou odchylku
lomeného paprsku vzhledem k dopadajícímu.
Celkově se po vstupu a výstupu z atmosféry
směr paprsku změní o úhel 2∆ϕ. Obr. R2
 V případě uvážení lomu světla bude úhel ψ, pod kterým se paprsky protnou,
R
roven ψ = 2δ + 4∆ϕ. Dle obr. R2 platí, že cos(γ) = . Dosadíme:
R+h
R R
L2 = =   = 389 000 km.
δ + 2∆ϕ R nR
δ + 2 arccos − arccos
R+h R+h
5 bodů
Alternativní řešení s aproximacemi: Uvážíme-li, že n = 1 + ∆n, kde ∆n =
= 2,8 · 10−4  1 a využijeme také aproximaci malých úhlů, pak můžeme psát
ϕ2 γ2
 
1− = (1 + ∆n) 1 − .
2 2
Roznásobíme pravou stranu a zanedbáme členy třetího řádu, dostaneme:
γ 2 − ϕ2
= ∆n
2
To můžeme aproximovat jako γ(γ − ϕ) = ∆n. Úhel, o který se paprsek vlivem
lomu odchýlí, tedy bude
∆n
∆ϕ = γ − ϕ = .
R γ
Dle obr. R2 platí, že cos(γ) = , tedy
R+h
s  2 √ r
R 2Rh 2h
γ ≈ sin(γ) = 1 − ≈ ≈ .
R+h R+h R
Po dosazení obdržíme
2R R
L2 = = r ≈ 407 · 103 km.
2δ + 4∆ϕ 2R
δ + ∆n
h
Hodnota je o 4 procenta větší (ve vztahu ∆ϕ = γ − ϕ je rozdíl blízkých čísel).
Poznámka: Web https://kof.zcu.cz/st/dp/hosnedl/html/astronom.html
uvádí, že odchylka tečného paprsku k zemskému povrchu procházejícího skuteč-
nou atmosférou ∆ϕ0 = 340 5400 = 0, 582◦ . Z toho pak plyne skutečná vzdálenost
vrcholu plného stínu od středu Země L02 = 258 000 km, což je méně než min-
imální vzdálenost Země-Měsíc 363 000 km. To znamená, že při měsíčním zat-
mění se Měsíc do plného stínu nikdy nedostane a pozemský pozorovatel vidí na
jeho povrchu narudlou barvu se spojitě se měnící intenzitou.
2.a) Označme d vzdálenost těžiště smyčky od osy otáčení. Smyčku rozdělíme např.
na tři části – na jeden celý závit s hmotností 32 m, na vodič délky a a na dva
vodiče délky 2b . Představíme-li si smyčku otočenou do vodorovné polohy, pak
podle momentové věty vzhledem k ose otáčení platí
2 a b b b
mg · d = mg · 0 + mg · + mg · .
3 3 (a + b) 2 3 (a + b) 4
 Z rovnice plyne
b (2a + b)
d= .
12 (a + b)
Moment setrvačnosti smyčky vzhledem k rotační ose je součet momentu setr-
vačnosti vodičů délky a a momentu setrvačnosti vodičů délky b:
 2
a b 1 b 3a + b
J= m· + · m · b2 = mb2 .
a+b 2 12 a + b 12 (a + b)
Direkční moment
mgd sin ϕ b (2a + b)
D0 = ≈ mgd = mg.
ϕ 12 (a + b)
Perioda v
u 3a+b s
r
mb 2
J u 12(a+b) 3a + b b
T0 = 2π ≈ 2πt b(2a+b) = 2π · = 0,65 s.
D0 mg 2a + b g
12(a+b)
4 body
b) Magnetické síly s vychylovacím účinkem působí pouze
na vodorovné vodiče délky a. Nahradíme je jedinou
silou F 0 působící v těžišti rámečku, která má stejný
účinek, tj. působí stejným momentem síly vzhledem
k ose otáčení:
b
F 0 d cos α = 3F · cos α.
2
Z rovnice plyne
3b 3b
F 0 = F = BIa.
2d 2d
Dále platí
3b
F0 2d BIa 3BIab
tgα = = = ,
mg mg 2mgd
z čehož plyne
2mgtgα 2mgtgα b(2a + b) Obr. R3
I= ·d= · =
3Bab 3Bab 12(a + b)
(2a + b)mg
= tgα = 0,64 A.
18a(a + b)B 2 body
Alternativně lze novou rovnovážnou polohu vyjádřit přímo rovnicí:
b
mg · d sin α = 3F · cos α.
2
c) Při malé úhlové výchylce ϕ z rovnovážné polohy je pohybovou silou tečná složka
síly F v , její velikost je Fv sin ϕ (podobně jako u kyvadla v tíhovém poli mg sin ϕ).
Direkční moment pak je
Fv sin ϕ · d mg
D= ≈ Fv d = · d.
ϕ cos α
 Poměr period je
r
J
2π r v
T D D0 u mgd √
= r = =u = cos α = 0,91.
T0 J D t mgd
2π cos α
D0 2 body
0
d) Tíhová síla mg i výslednice F magnetických sil mají v libovolné poloze smyčky
stálou velikost i stálý směr, proto i jejich výslednice F v je konstantní vektor.
Z toho plyne, že druhá rovnovážná poloha (nyní vratká) nastane při úhlové
výchylce α + π, kdy síla F v má tentokrát směr do osy otáčení.
Otočení těžiště po kruhovém oblouku o poloměru d o úhel π lze nahradit jeho
přímočarým posunutím po dráze 2d proti síle F v . Tím vykonáme práci
mg b (2a + b) 2a + b
W = Fv · 2d = ·2 = mgb · = 1,9 mJ.
cos α 12 (a + b) 6 (a + b) cos α
2 body
Alternativně lze práci určit integrálem
Zπ Zπ
W = M (ϕ)dϕ = Fv d sin ϕdϕ = Fv d [− cos ϕ]π0 = 2Fv d.
0 0

3.a) Pro účinnost motoru pracujícím v Carnotově cyklu platí

P T1 − T
η= = .
P + P2 T1
Z rovnice plyne
T1 − T (T − T2 ) (T1 − T ) 2 body
P = P2 =α .
T T
b) Z úlohy a) máme k dispozici závislost výkonu P na teplotě T , kde T1 a T2 jsou
dané konstanty. Vztah upravíme:
  
(T − T2 ) (T1 − T ) T1 T2
P =α = α T1 + T2 − T + .
T T
Výkon je maximální, jestliže dvojčlen v závorce nabývá minima. Provedeme
derivaci:  
d T1 T2 T1 T2
T+ =1− 2 .
dT T T
Z podmínky nulové derivace plyne
p
Tm = T1 T2 = 490 K.
√ √
Derivace je pro T < T1 T2 záporná, pro T > T1 T2 kladná, proto je nalezený
extrém minimem a výkon maximem. 4 body
c) Maximální výkon tedy je
 p 
T1 T2 p p 2
Pmax = α T1 + T2 − T1 T2 + √ =α T1 − T2 = 120 kW.
T1 T2
 2 body
d) Účinnost při maximálním výkonu motoru je
√ √ √
T1 − T1 T2 T1 − T2
ηm = = √ = 0,388. 2 body
T1 T1
4.a) Uvažujme malý výřez stěny bubliny o obsahu ∆S vnějšího či vnitřního povrchu.
Q
Elektrostatické pole uvnitř stěny bubliny o intenzitě E0 = působí na
8πε0 R2
tento výřez silou
∆S Q2 ∆S
∆Fe = E0 · Q = ,
4πR2 32π2 ε0 R4
čímž vyvolá tlak
∆Fe Q2
pe = =
∆S 32π2 ε0 R4
rozpínající bublinu. Naopak povrchové napětí pσ = 4σ R způsobuje stahování
bubliny. Z podmínky rovnováhy pe = pσ dostaneme
Q2 4σ
= . (1)
32π2 ε0 R04 R0
Ze vztahu pro hledaný poloměr bubliny plyne
s
Q2
R0 = 3
≈ 3,0 cm. 4 body
128π2 ε0 σ
b) Malý přetlak ∆p v rovnovážném stavu bubliny určeném poloměrem R0 způsobí
změnu poloměru ∆R
Q2 4σ
∆p = − ,
32π2 ε0 (R0 + ∆R)4 R0 + ∆R
kde na základě rovnice (1) v prvním zlomku nahradíme
Q2
2
= 4σR03 .
32π ε0
Po dosazení výraz upravíme pro použití přibližné rovnosti (1 + x)n = 1 + nx
(|x|  1, n ∈ Z):
4σR03 4σ 4σR03  4σ
∆p = 4 − = 4 − =
R0 + ∆R

(R0 + ∆R) ∆R ∆R
R04 1 + R0 1 +
R0 R0
   
4σ ∆R 4σ ∆R 12σ
= 1−4 − 1− = − 2 ∆R.
R0 R0 R0 R0 R0
∆S
Přetlak ∆p vyvolá na plochu výřezu o obsahu ∆S a o hmotnosti ∆m = ·m
4πR02
sílu
12σ 2 ∆m 48πσ∆m
∆F = ∆p · ∆S = − ∆R · 4πR0 = − · ∆R.
R02 m m
 Síla je přímo úměrná výchylce (změně poloměru) a má opačný směr, pohyb vy-
braného výřezu, a tím celé stěny bubliny, je harmonický s okamžitým zrychlením
∆F 48πσ
a= =− · ∆R = −ω 2 · ∆R,
∆m m
z čehož plyne r
2π πm
T = = = 16 ms.
ω 12σ
4 body
Alternativně je možné tlak jako funkci poloměru
4σR03 4σ
p= −
R4 R
derivovat, čímž získáme tzv. gradient tlaku, tj. závislost změny tlaku na
vzdálenosti:

dp 16σR03 4σ
=− + 2.
dR R5 R
Hodnota derivace pro R = R0
 
dp 12σ
=− 2
dR R=R0 R0
pak udává tuto rychlost změny v R0 a současně v blízké radiální vzdálenosti.
V této oblasti působí na výřez s obsahem ∆S síla splňující 2. Newtonův zákon:
12σ
∆m · ∆R̈ = − 2 ∆R · ∆S.
R0
Užitím vztahu
∆S
∆m = ·m
4πR02
dostaneme rovnici harmonických kmitů
48πσ 48πσ
∆R̈ + ∆R = 0, kde = ω2.
m m
c) Rychlost kapiček aerosolu lze odhadnout ze zákona zachování energie. Při za-
nedbání povrchového napětí získáme:
s
2 2
1 Q1 mv 100Q2
= ⇒ v= ≈ 94 m · s−1 .
2 4πε0 R0 2 4πε0 R0 m
2 body