Očkovací kalendář

nemoc datum
Tuberkulóza 18. 5. 2006 17. 8. 2006

záškrt – tetanus – 4. 9. 2006 2. 10. 2006 4. 12. 2006 16. 10. 2007 28. 4. 2011 27. 4. 2016
černý kašel – (pouze
haemophilus tetanus)
influenze
obrna 21. 3. 2007 15. 5. 2007 18. 3. 2008 13. 5. 2008 27. 4. 2016
žloutenka typu b 4. 9. 2006 2. 10. 2006 21. 3. 2007
žloutenka typu a 27. 5. 2009 12. 1. 2010
klíšťová encefalitida 29. 3. 2011 14. 7. 2011 14. 3. 2012
spalničky – zarděnky 24. 7. 2007 12. 2. 2008
– příušnice

 Tuberkulóza: vysoce nakažlivé infekční onemocnění, které v minulosti často končilo smrtelně. V
Československu bylo v roce 1953 zahájeno plošné očkování a díky tomu se podařilo výskyt choroby
snížit na minimum. Je to zánětlivé onemocnění bakteriálního původu, jehož původcem je Mycobacterium
tuberculosis complex. Zdrojem nákazy je nemocný člověk a tuberkulóza je přenosná inhalační cestou
(kapénkovým způsobem) nebo přímým kontaktem s nemocným. Náchylnější k onemocnění jsou lidé se
sníženou imunitou, s malou tělesnou hmotností, diabetici nebo HIV pozitivní. Prvotní stadium po
kontaktu s nemocí může probíhat bez výrazných příznaků; zejména u dětí se objevuje teplota,
malátnost, únava, ztráta hmotnosti. Většina nakažených prodělává plicní formu tuberkulózy s bolestí na
hrudi, nočním pocením, horečkami a vykašláváním. Klasický příznak tuberkulózy – vykašlávání krve – se
vyskytuje v pozdních stádiích nemoci. V menší míře napadá tuberkulóza kosti, trávicí soustavu, mízní
uzliny.

 Záškrt: Zdrojem nákazy u záškrtu je nemocný člověk, rekonvalescent nebo bacilonosič toxického
kmene. Nemoc se přenáší převážně kapénkovou infekcí vzdušnou cestou, méně často může dojít k
přenosu i kontaminovanými předměty a oblečením. Bakterie napadá dýchací cesty, mandle, hrtan, hltan
a kůži. Nemoc se nejčastěji projevuje jako těžká povlaková angína. Povlaky se nemusí vytvářet jen na
mandlích, ale mohou zasáhnout i sliznici hrtanu a patra. Postižené osoby cítí nejprve jen mírnou bolest v
krku s polykacími potížemi, mají jen zvýšenou teplotu. Po 2-3 dnech dochází k otoku okolní tkáně, ke
zduření krčních mízních uzlin, následně k otoku krku a ke komplikacím při dýchání. Dojde-li ke zhoršení
stavu s mohutným otokem, horečka stoupne i nad 40 °C a polknutá tekutina odtéká nosem. Při této
formě končí 30 % případů smrtí. Při postižení hrtanu se nemocný může udusit.
 Tetanus: Vstupní branou nákazy jsou drobná i větší poranění na lidském těle, která se dostanou do
kontaktu s kontaminovanou půdou. Lidé se nejčastěji nakazí otevřenou ranou, jež přišla do kontaktu s
předměty kontaminovanými touto bakterií. Spóry se dostávají pod kůži, bakterie se následně množí,
produkují toxin, jež se naváže se na nervovou tkáň. Tetanus se projevuje křečemi a ztrátou koordinace
svalových pohybů. Na počátku se objevují obtíže a bolesti při otvírání úst. V této fázi nemocný člověk
obvykle nemívá žádné jiné potíže ani teplotu. Postupně se ale zvýšené napětí rozšiřuje na krk a ostatní
svaly, dochází k rozvoji celkových křečí. Nebezpečné je ochabnutí dýchacích svalů, které může vést k
udušení. Polovina pacientů s těžší formou nemoci nákaze podlehne.
 Černý kašel: Onemocnění černým kašlem je vyvoláno toxiny, které produkuje původce
nemoci Bordetella pertussis. Toxiny napadají a porušují řasinkový epitel na povrchu dýchacích cest,
výstelku průdušnice a průdušek a další toxin proniká do krve. Černý kašel se přenáší kapénkovou
infekcí, tedy při bližším kontaktu s nemocným. Často se nemoc šíří v rámci rodiny, jejíž členové jsou v
každodenním úzkém kontaktu. Černý kašel se vyskytuje celosvětově, více případů je hlášeno v
rozvojových zemích. Ročně onemocní 30-50 milionů osob. Děti jsou očkovány proti černému kašli v
rámci pravidelného očkování, ochrana je však dočasná. Mezi počáteční příznaky patří mírné teploty,
kašel a rýma. Později jsou charakteristickými projevy záchvaty typického křečovitého kašle ve dne i v
noci, pauza před hlubokým obtížným nádechem, lapání po dechu a zvracení na konci ataku. Mezi
záchvaty kašle se postižený cítí obvykle poměrně dobře. Onemocnění je nebezpečné především pro
malé děti do 1 roku, u kterých může dojít k rozvoji zánětu plic nebo k zástavě dechu.
 Haemophilus influenzae: Původcem onemocnění je bakterie Haemophilus influenzae, která se u
člověka vyskytuje většinou naprosto bezpříznakově, především na sliznici nosu a krku. Existuje několik
typů hemofilu (6 z nich je pojmenováno a-f), nejzávažnější infekce jsou způsobeny typem b – Hib.
Infekce se přenáší kapénkově z člověka na člověka. Do organismu bakterie pronikají přes nosohltan. U
většiny osob nemoc nepropuká, jsou ale přenašeči hemofilových infekcí. V případě rozšíření krví se
mohou projevit různá onemocnění orgánů, které původci napadají. Nejčastěji se jedná o zápal plic a
meningitidu, méně často o zánět hrtanové záklopky či otravu krve. Respirační onemocnění se projevují
 jako dráždivý hnisavý kašel a horečka, často se záněty středního ucha a obličejových dutin. Závažnější
projevy mívají hemofilové meningitidy – záněty mozkových blan. Jsou provázeny vysokými horečkami,
prudkými bolestmi hlavy, zvracením, spavostí, světloplachostí, poruchami vědomí. Meningitidy mohou
zanechat trvalé následky, např. poruchy sluchu. Další závažnou komplikací je zánět hrtanové záklopky,
která může mít za následek udušení pacienta. Toto onemocnění začíná řezavou bolestí v krku a
polykacími potížemi, později se přidává vysoká horečka. Dítěti se špatně dýchá a nemůže polykat sliny,
upřednostňuje polohu vsedě, kdy je pro něj dýchání jednodušší. Infekce tímto původcem nemoci se
může vyskytnout i v dospělosti.
Haemophilus influenzae byl původně mylně pokládán za původce chřipky, zvýšený výskyt bývá totiž
zejména během podzimních a zimních měsíců.
 Dětská obrna: První příznaky nemoci se objeví obvykle za 1-2 týdny po nákaze. Dětská obrna se
projevuje nejčastěji formou chřipkových příznaků (teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, ztuhlost krku
a celková svalová slabost a bolest). V některých případech se však onemocnění může rozvinout až do
chabé obrny různých svalů s trvalými následky, případně způsobit i smrt. Končetiny postižené touto
chorobou mohou být bolestivě deformované. Po zavedení plošného očkování se v roce 1960 u nás
podařilo toto onemocnění vymýtit. Od té doby nebyl zaznamenán v České republice žádný případ.
Infekce se však může vyskytnout jako importovaná nákaza z oblastí, kde se stále vyskytuje. Válečné
konflikty, humanitární krize a s tím související vzrůstající migrace obyvatelstva pravděpodobnost importu
zvyšují. Na dětskou obrnu dosud neexistuje účinná léčba. Spolehlivou ochranu poskytuje očkování
 Žloutenka typu B: Je vysoce odolný virus, který také napadá primárně játra. V kapce zaschlé krve
přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS.
Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází
častěji. Zdrojem onemocnění je infikovaný člověk před objevením prvních příznaků onemocnění i po
dobu akutního průběhu onemocnění. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus se
vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a
poševní výměšek (sekret). Ke krevnímu přenosu může dojít ve zdravotnických zařízeních, při manikúře,
pedikúře, akupunktuře, tetování nebo piercingu. Významný je také přenos nechráněným pohlavním
stykem. Onemocnění se v první fázi projevuje chřipkovými obtížemi (teplota, nevolnost, bolest hlavy a
břicha, celková slabost). Dále se mohou vyskytnout kloubní, kožní a nervové projevy. U tohoto typu
infekce může, ale nemusí dojít k zežloutnutí kůže a sliznic. Pro určení diagnózy jsou důležité nejen
pozorovatelné příznaky, ale i výsledky biochemického a sérologického vyšetření. Nemoc může probíhat
také zcela bezpříznakově nebo jen s mírným průběhem. Může mít ale i velmi závažný průběh, který
může vést až k selhání jaterních funkcí a k jaternímu kómatu končícímu smrtí.
 Žloutenka typu A: Infekční žloutenka – virová hepatitida je virová infekce jater. Nemoc postihuje
především děti a mladé lidi. V České republice byla v roce 2016 epidemie žloutenky typu A, po které
virus neustále cirkuluje v populaci. Žloutenka typu A se vyskytuje na celém světě i v průmyslově
vyspělých zemích a riziko je vyšší v zemích s nižším hygienickým standardem. Zdrojem nákazy jsou lidé
v inkubační době – nemocný člověk s viditelným nebo skrytým onemocněním. Onemocnění se šíří
nejvíce tzv. fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama kontaminovanou vodou zeleninou a
potravinami. Ohroženi jsou především cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované
na ulici, nebo při pití nebalené vody, anebo cestovatelé žijící v úzkém styku s místním obyvatelstvem v
rozvojových zemích. Rizikové potraviny jsou saláty ze syrové zeleniny, neloupané ovoce, nedostatečně
tepelně upravení mořští živočichové, maso – zvláště kuřecí Importovaná onemocnění mohou být
zdrojem nákazy dalších osob. Onemocnění žloutenkou se v první fázi projevuje chřipkovými příznaky
jako je teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, celková slabost. Mohou se vyskytnout kloubní, kožní a
nervové projevy. V další fázi nemoci dojde ke zhoršení potíží, kdy má pacient tmavou moč a světlou
stolici a někdy svědění kůže. Příznaky v některých případech nemusí být přítomny a nemocného přivádí
k lékaři až žluté zbarvení kůže a bělma oka. U 10 % pacientů může dojít ke komplikovanému průběhu
onemocnění. Následná rekonvalescence může trvat i několik měsíců. Existují i bezpříznakové formy
infekce, kdy se nemocný pohybuje v populaci a nepozorovaně přenáší virus na další osoby.
 Klíšťová encefalitida: Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění
napadající nervový systém. U dětí má tendenci způsobovat spíše záněty mozkových obalů
(meningitidu). Přenáší se na člověka ze zvířat, především infikovaným klíštětem, méně častý způsob
přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat
(kozy, krávy, ovce) nebo poraněním při vytahování infekčního klíštěte domácímu zvířeti. K přenosu
nákazy dochází již po dvou hodinách po přisátí infikované samičky nebo nymfy. Nakažená klíšťata v
různých vývojových stadiích se vyskytují ve všech krajích České republiky, aktivní jsou v období od jara
až podzimu. Upřednostňují vlhká místa. První příznaky se objeví většinou za 7-14 dní. Onemocnění
probíhá většinou dvoufázově, může proběhnout jen jedna fáze onemocnění nebo i bezpříznakově. První
fáze trvá obvykle 3-5 dní, projeví se podobně jako chřipka – bolesti svalů, kloubů, zvýšená teplota,
bolest hlavy, únava, nechutenství. Po několika dnech zlepšení může přijít druhá fáze onemocnění
klíšťovou encefalitidou, kdy se objeví vysoká horečka, ztuhlost šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení,
světloplachost. Dochází k postižení centrálního nervového systému s projevy nervové obrny, ztuhnutí
svalů, třesem, závratěmi, poruchami paměti, spánku, dezorientací. Akutní stav trvá 2-3 týdny.
Následkem 2. fáze onemocnění mohou být trvalé následky např. chronické bolesti hlavy, poruchy
spánku, poruchy soustředění, deprese, třes, poruchy rovnováhy, obrna svalů v obličeji, obrny končetin.
Prodělané onemocnění v mladším věku nemusí být zárukou celoživotní imunity, doporučuje se za 20 -
 30 let zkontrolovat hladinu protilátek v krvi a zkonzultovat situaci s lékařem. Pokud je
onemocnění proděláno ve středním a starším věku, předpokládaná imunita je dlouhodobá až doživotní.
 Spalničky: Spalničky jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění. Nejčastěji postihuje děti ve věku 4 až 5
let, ale mohou jím onemocnět i mladší nebo starší děti, ale i dospělí. Celosvětově jsou spalničky velmi
častým onemocněním a jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let. Před zavedením pravidelného
očkování patřily spalničky k velice častým dětským chorobám i u nás. Virus spalniček se přenáší
kapénkovou infekcí. Vstupní branou jsou sliznice nosohltanu a spojivek, poté se virus dostává do
lymfatického systému. Od nakažení k propuknutí nemoci dochází průměrně za 13 dní, člověk je však
infekční už 2-4 dny před výskytem vyrážky a ještě 4 dny po jejím ústupu. Onemocnění se projevuje
horečkou až 40 °C, rýmou, kašlem, zánětem spojivek a na sliznici v dutině ústní se objevují bělavé tečky
se zarudlým okolím. Čtvrtý den při horečce se postupně vysévá až splývavá vyrážka nejprve za ušima,
na obličeji, poté postupuje na krk, trup a končetiny a shodně také pak postupně ustupuje. Vyrážka
přetrvává obvykle 5 dní. Komplikací může být dlouho trvající horečka. Po onemocnění získává postižený
dlouhodobou imunitu.
 Zarděnky: Zarděnky patří k akutním virovým onemocněním, která jsou vysoce nakažlivá. Onemocnění
se projevuje charakteristickou vyrážkou po celém těle postiženého. Zarděnky se přenáší kapénkovou
infekcí, tedy vzdušnou cestou. Vstupní branou pro virus jsou nejčastěji sliznice nosohltanu, odkud virus
proniká do přilehlých mízních uzlin. Zarděnky se přenášejí z člověka na člověka, kdy postižený je
infekční již před prvními příznaky nemoci a také během ní. Na počátku onemocnění nemá postižený
žádné příznaky. Pak dochází ke zduření uzlin, teplotě, zimnici a výsevu charakteristické vyrážky.
Vyrážka se objeví většinou nejprve v oblasti obličeje, pak se rozšíří po celém těle. Překonání zarděnek
zanechává celoživotní imunitu. Onemocnění v dětském věku obvykle nebývá provázeno komplikacemi.
Nebezpečné jsou zarděnky pro neočkované těhotné ženy, virus může poškodit plod a zanechat závažné
trvalé následky (hluchota, šedý zákal, poškození jater a ledvin)
 Příušnice: Příušnice (parotitida) jsou akutní virové onemocnění způsobující bolestivý zánět slinných
žláz, provázený jejich zduřením. Zdrojem nákazy je infikovaný člověk, který je nakažlivý pro své okolí již
před prvním projevem nemoci a také omezenou dobu po jejím prodělání. Příušnice se šíří kapénkovou
formou (vzdušnou cestou). Inkubační doba je průměrně 18 dní, po nemoci si organismus vytváří
dlouhodobou až doživotní imunitu. Onemocnění se projevuje nejprve bolestí hlavy, únavou a vysokými
teplotami, postupně se přidává bolestivé měkké zduření jedné nebo více slinných žláz (obvykle
příušních, někdy také podčelistních a podjazykových). Infekce v dětském věku většinou proběhne bez
dalších komplikací, s vyšším věkem se onemocnění častěji komplikuje zánětem centrální nervové
soustavy (encefalitida, meningitida), slinivky břišní či zánětem pohlavních žláz (prsní žlázy, vaječníky,
varlata). Trvalým následkem onemocnění může být ztráta sluchu a u chlapců po pubertě neplodnost.