Masarykova univerzita v Brně

Fakulta sociálních studií

Magisterská diplomová práce

Postoj sociálních pracovníků a

canisterapeutů ke canisterapii v práci s
dětmi s kombinovaným handicapem

Bc. Daniela Zahálková, DiS.

Vedoucí práce: PhDr. L i b o r M u s i l , C S c .

Konzultant práce: M g r . Jiří Vander, D i S .

Brno 2015
čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracovala samostatně a cituji v ní veškeré

prameny, které jsem použila.

V Brně dne 11.5.2015

Podpis:

Daniela Zahálková
Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Vanderovi, D i S . za odborné vedení, rady a cenné

připomínky, které mi poskytoval při zpracování této práce. Dále děkuji svým respondentům,

za ochotu a čas, který mi věnovali. Děkuji m é rodině a přátelům za psychickou podporu při

studiu. Také bych tímto chtěla věnovat vzpomínku na mou canisterapeutickou psí pomocnici

fenku labradorského retrievra Daisy, bez které, bych neměla možnost canisterapii provozovat

a získat tak cenné zkušenosti v této oblasti.

Obsah
ÚVOD 1

A. TEORETICKÁ ČÁST 4

1 Canisterapie 4

1.1 Definice canisterapie 4

1.2 Členové canisterapeutického týmu 5

1.2.1 Canisterapeutický pes 5

1.2.2 Terapeut-canisasistent 8

1.3 Historie canisterapie 9

1.4 Sociálni práce a canisterapie 11

2 Druhy handicapu 12

2.1 Definice handicapu 12

2.2 Vznik handicapu 12

2.3 Typy handicapů 13

2.3.1 Mentální postižení 14

2.3.2 Kombinované postižení 15

2.3.3 Mentální postižení s kombinací s tělesným 17

2.4 Cílová skupina 18

2.4.1 Mladší školní věk 18

3 SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA 20

3.1 Historie speciální pedagogiky 20

3.2 Rozdělení speciální pedagogiky 21

3.3 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon 22

3.4 Rámcový vzdělávací program a Školský vzdělávací program 22

3.5 Individuální vzdělávací plán 22

3.6 Speciálně pedagogické centrum 23

 3.6.1 Asistent pedagoga 23

3.6.2 Asistent pedagoga pro osoby se zdravotním handicapem 23

3.6.3 Předpoklady pro práci pedagogického asistenta 24

3.6.4 Význam pedagogického asistenta 24

3.7 Vzdělávání handicapovaných 24

3.7.1 Vzdělávání mentálně handicapovaných 25

3.7.2 Vzdělávání tělesně handicapovaných 25

3.7.3 Integrace handicapovaných 26

3.7.4 Systém vzdělávání osob s handicapem 26

4 VYUŽITÍ CANISTERAPIE PRO DĚTI S KOMBINOVANÝM HANDICAPEM 27

4.1 Typy canisterapeutických programů: 27

4.1.1 Aktivity za pomoci zvířat ( Animal Assisted Activities) 27

4.1.2 Terapie za pomoci zvířat (Animal Assisted Therapy) 27

4.1.3 Vzdělávání za pomoci zvířat (Animal Assisted Education) 27

4.2 Formy canisterapie: 28

4.3 Konkrétní aktivity canisterapie 30

5 POSTOJE 31

5.1 Kognitivní složka 32

5.2 Emotivní složka 32

5.3 Konativní složka 34

B. METODOLOGICKÁ ČÁST 36

6 Metodologie 36

6.1 Výzkumná strategie 36

6.2 Validita a reliabilita výzkumu 37

6.3 Technika sběru dat 38

6.4 Jednotka zkoumání a zjišťování dat 38

 6.5 Postup a realizace sběru dat 39

6.6 Charakteristika zpracování dat 39

6.7 Etické aspekty výzkumu 40

6.8 Operacionalizace 40

C. INTERPRETAČNÍ ČÁST 45

7 Vnímání canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem 45

7.1 l. Vnímání působení canisterapie 45

7.2 II. Ideální představy o canisterapii 46

7.3 III. Komplikace canisterapie 47

7.4 INTERPRETACE ODPOVĚDÍ RESPONDENTŮ NA DVO 1 48

7.4.1 Vnímání působení canisterapie 48

7.4.2 Ideální představy o canisterapii 50

7.5 Odpovědna DV01: 53

8 Prožívání canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem 53

8.1 I. Pocity vzhledem ke canisterapii 54

8.2 II. Situace vyvolávající kladné pocity v canisterapii 55

8.3 III. Situace vyvolávající záporné pocity v canisterapii 56

8.4 INTERPRETACE ODPOVĚDÍ R E S P O N D E N T Ů NA DV02 57

8.4.1 Situace vyvolávající kladné pocity 57

8.5 Odpověď na DV02: 60

9 Využívání canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem 61

9.1 I. Canisterapie v sociální práci 61

9.2 II. Charakteristika canisterapeutického týmu 62

9.3 III. Techniky canisterapie 63

9.4 I N T E R P R E T A Č N Í Č Á S T V Ý P O V Ě D Í R E S P O N D E N T Ů NA DV03 64

9.4.1 Komunikace canisterapeuta a sociálního pracovníka 64

 9.4.2 Financování canisterapie 66

9.4.3 Klienti využívající canisterapii 67

9.5 Odpovědna DV03 68

ZÁVĚR 71

1. Odpověď na hlavní výzkumnou otázku 71

2. Doporučení pro praxi 78

3. Návrh dalších výzkumů 79

Bibliografie 80

Anotace 8 3

Annotation 84

Rejstřík 85

Seznam příloh 87

1. Příloha 1 Tabulka operacionalizace 87

2. Příloha 2 pořadí otázek do rozhovoru 90

3. Příloha 3 Osnova zkoušek pro psa 91

4. Příloha 4 plemena vhodná procanisterapii 93

5. Příloha 5 citáty o psech 94

6. Příloha 6 fotografie z canisterapie 95

7. příloha 7 fotografie z canisterapie 95

8. Příloha 8. zpráva o práci canisterapeutického týmu: 96

9. Příloha č. 9. Etický kodex canisterapeuta 98

Stať 106
ÚVOD
Téma m é diplomové práce jsem si vybrala především z osobních důvodů, jelikož se o tuto

problematiku zajímám a osobně jsem canisterapii vykonávala se svým canisterapeutickým

psem, fenkou labradorského retrievera. Canisterapii jsem prováděla ve stacionáři pro děti s

kombinovaným handicapem. Jednalo se o děti mladšího školního věku, na 1. stupni základní

speciální školy. Z těchto důvodů jsem se rozhodla psát o této cílové skupině.

Volbou svého tématu chci reagovat na sociální problém, kterým je nedostatečné využití této

terapie, domnívám se, že to m ů ž e vycházet z nedostatečné informovanosti sociálních

pracovníků o této formě terapie a nedostatečnou komunikací mezi sociálními pracovníky a

canisterapeuty. Myslím si, že tomuto tématu není věnována dostatečná pozornost. Chci

upozornit na význam postoje sociálních pracovníků a canistrapeutů k využití této terapie. To,

jaký zaujímají postoj k této terapii, představuje velmi důležitou otázku, neboť to m ů ž e mít

v l i v na konečném využití u klientů.

Symbolickým cílem této práce je tedy popsat, j a k ý postoj zaujímají sociální pracovníci a

canisterapeuté k využití canisterapie v práci s dětmi s kombinovaným handicapem.

Chtěla bych upozornit na to, že canisterapie je alternativní metoda animoterapie, využívaná

především u handicapovaných osob. Z a nežádoucí považuji stav malé informovanosti,

především veřejnosti, neziskových organizací a nadřízených orgánů o využití této terapie,

protože stále tato terapie nemá v České republice takové uplatnění, j a k é by zdaleka mohla

mít.

Uvedený nežádoucí stav podle m ě škodí především klientům, a to tím, že j i m není v mnoha

případech canisterapie poskytována. Uvedený nežádoucí stav také podle m ě škodí i

pomáhajícím pracovníkům, jelikož nemohou využívat tuto terapii a dosahovat tak

kvalitnějších výsledků směrem ke klientům.

Aplikačním cílem této práce je upozornit na výše uvedený problém především sociální

pracovníky a pomáhající pracovníky, aby měli větší povědomí o možnosti využití této terapie,

dále nadřízené orgány a vedení organizace, kteří mají kompetenci rozhodovat o realizaci

1
canisterapie a kteří mají možnost zprostředkovat zajištění financí k realizaci této terapie. Dále

chci upozornit o této formě animoterapie samotné klienty, kteří by měli možnost terapii

využít. A v neposlední řadě bych ráda seznámila s touto problematikou veřejnost, která by se

mohla případně zapojit do realizace této terapie například formou dobrovolnictví.

Cílem m é h o v ý z k u m u je získání odpovědi na hlavní v ý z k u m n o u otázku: Jaké postoje

zaujímají sociální pracovníci a canisterapeuté ke canisterapii v práci s dětmi s

kombinovaným handicapem?

Odpovědí na hlavní v ý z k u m n o u otázku lze pokládat i to, jak získané poznatky přispějí k

zlepšení nežádoucího stavu. Získané poznatky poskytnu organizacím, zabývající se

poskytování canisterapie, aby mohly zefektivnit poskytované služby a dále organizacím

poskytujícím péči handicapovaným lidem a dále poznatky využiji ve své vlastní praxi při

poskytování samotné canisterapie a pokusím se zlepšit kvalitu této terapie. Z a žádoucí

považuji, aby se canistarapie stala více přístupná pro handicapované osoby, a tím by se

zefektivnila práce pomáhajících pracovníků s cílem dosáhnout zlepšení zdravotního stavu

handicapovaných (zdraví je zde chápáno jako stav fyzické, mentální a duševní rovnováhy).

Popsaný žádoucí stav by měl podle m ě prospět prvotně handicapovaným osobám-klientům

organizací. Dále canistarapie m ů ž e zvýšit efektivitu práce pomáhajících pracovníků v

organizaci, tím že kombinace klasické a alternativní terapie p o m ů ž e dosáhnout pracovníkům

žádoucích výsledků u klientů. Tím tento stav p o m ů ž e organizaci jako celku, neboť se dosáhne

lepších výsledků v organizaci.

K e zkoumání tohoto tématu jsem si zvolila kvalitativní metodu. Postoj je zde chápán a

zkoumán z pohledu tří složek a to z kognitivní, emocionální a behaviorální složky. V první

D V O , je zkoumáno, jak sociální pracovníci a canisterapeuté vnímají canisterapii, j a k é mají

názory a představy o využití canisterapie v práci s dětmi s kombinovaným handicapem. V

druhé D V O zjišťuji, jak sociální pracovníci a canisterapeuté prožívají canisterapii vzhledem k

cílové skupině, j a k é mají emoce a pocity vzhledem ke canisterapii. V e třetí D V O , zjišťuji jak

sociální pracovníci a canisterapeuté využívají canisterapii u dětí s kombinovaným

handicapem. Popisuji jaké používají postupy, metody techniky canisterapie.

2
Práce je rozdělena do tří částí - teoretické, metodologické a interpretační. Teoretická část je

rozdělena do několika kapitol. První kapitola se věnuje canisterapii, kde uvádím definice

canisterapie dle několika autorů, dále popisuji členy canisterapeutického týmu, zkoušky

canisterapie, plemena v h o d n á pro terapii a kvalifikace a pravomoci v canisterapii. V další

kapitole se věnuji druhům handicapů. Je uveden vznik a typy handicapů a popis cílové

skupiny. Další kapitola vymezuje speciální pedagogiku, definici, rozdělení speciální

pedagogiky a vzdělávání handicapovaných dle typu handicapu. V další kapitole se věnuji

využití canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem, popisuji typy canisterapeutických

programů, formy canisterapie a konkrétní aktivity canisterapie. Poslední kapitola je věnována

vymezení pojmu postoje a to z kognitivní, emocionální a behaviorální složky.

Metodologická část stručně charakterizuje kvalitativní výzkum, polostrukturovaný rozhovor,

který jsem zvolila pro v ý z k u m do této práce, jelikož tak mohu získat velké množství hlubších

informací. V části operacionalizace vysvětluji, j a k ý m způsobem jsem odvodila dílčí

v ý z k u m n é otázky. Pro výběr v ý z k u m n é h o vzorku je použitý kritériami výběr. Jednotkou

zkoumání v mém výzkumu jsou čtyři skupiny, a to sociální pracovníci,

canisterapeuté/canisasistenti, speciální pedagogové a rodiče/zákonní zástupci klientů

využívající canisterapii. Celkem se j e d n á o 12 respondentů, z každé skupiny tři osoby.

Interpretační část je určená pro dekódování v ý z n a m u výpovědí respondentů. Interpretace je

tvořena na základě otevřeného a axiálního kódování. V otevřeném kódování jsou data

rozdělena do kategorií, sub kategorií, dimenzí a vlastnosti dimenzí. V axiálním kódování

následně hledám souvislosti mezi nimi a určuji příčiny a následky daných jevů.

Dále v závěru odpovídám na hlavní v ý z k u m n o u otázku, uvádím doporučení pro praxi a návrh

dalšího m o ž n é h o výzkumu.

3
A. TEORETICKÁ ČÁST

1 Canisterapie
1.1 Definice canisterapie
Canisterapie by se dala vysvětlit jako léčba pomocí psů, v současné době však neexistuje

jednotná definice této terapie, a proto v následujícím textu uvedu pojetí canisterapie podle

několika autorů.

Neradžič ve své knize hovoří o canisterapii, jako o léčebném využití psů. Uvádí, ž e pes je

jedním z nej oblíbenějších domácích zvířat. Hlídá, chrání, loví, zachraňuje, zúčastňuje se

sportovních aktivit svého pána, vodí nevidomé a spolupracuje se zdravotně handicapovanými

jako jejich asistent, pomáhá při výchově dospělých a dětí, učí je plnit povinnosti, vede je

k odpovědnosti. Tímto pes pomáhá člověku posilovat sebedůvěru a sebeúctu. Pes je mimo

výše uvedeného také partnerem ve hře a pomáhá učit přírodní realitě a zákonitostem života,

jako je rozmnožování, nemoc a smrt. Pes zvyšuje kvalitu života člověka, svým způsobem

života. Nutí ho k procházkám a zlepšuje jeho fyzickou a psychickou kondici a sociální

komunikaci. Základním principem léčebného využití psa je aktivace samoléčitelských

schopností člověka, jako jsou psychologické účinky antistresové, antidepresivní a probouzení

pozitivního myšlení v životě. ( Neradžič 2006, s.34)

„Canisterapie je označení způsobu terapie, při níž dochází k působení psa na člověka. Je

jednou z forem zooterapie, která používá obecně zvířat k různým formám terapeutického

kontaktu s člověkem". ( P i p e k o v á , Vítková 2001, s.135)

Podle Galajdové je canisterapie „léčba pomocí psa". Je to příjemný pocit, který v nás

zanechává kontakt s milým a bezprostředním psem, pocit ž e nejsme sami, že někoho

zajímáme a ž e někdo nás m á rád a těší se na nás. Tento pocit nám pomáhá čelit každodenním

nesnázím a dává smysl životem j í t dál. Je to pocit, který m á nejen psychické, ale i fyzické

dopady. Přítomnost milého zvířete uklidňuje, vyrovnává krevní tlak, zklidňuje srdce a mnoho

dalšího. Působení psa se využívá u dětí, dospělých, starých a nemocných lidí, postižených

osob, ale třeba i na těžko zvladatelné vězně odsouzené k mnohaletým trestům a další.

(Galajdová 1999, str.15)

4
Velemínský hovoří o canisterapii jako o metodě, sloužící k zlepšení psychosociální situace

člověka a zdraví, čili následky poruchy psychosociálního stavu. (Velemínský 2007)

Canisterapie aneb terapie za pomocí psů. Canisterapii se rozumí léčebný kontakt psa a

člověka. Pes dokáže už jen svou přítomností navodit dobrou náladu všude tam, kde je jí

potřeba. A o tom, že ú s m ě v léčí není pochyb. A l e už dávno to není jen o radosti, kterou pes

přináší. Canisterapie se provozuje formou individuální nebo skupinové. Při canisterapii se

využívá psů různých plemen, s průkazem původu, ale i bez něj.

(http ://www. canisterapie .cz/cz/(rok2014)

Canisterapie se snaží využívat co největšího pozitivního účinku na zdraví klienta, zároveň

však tuto metodu mohou doprovázet určitá úskalí a komplikace. Jedním z problémů m ů ž e být

zdravotní komplikace klienta, například alergie na zvířecí srst. Kontraindikací se samozřejmě

stává kynofobie, chorobný strach ze psů. Další m o ž n á úskalí jsou nezájem ze strany klienta

nebo naopak přehnaný zájem až fixace klienta na zvíře. (Velemínský 2007)

1.2 Členové canisterapeutického týmu

Z a členy canisterapeutického týmu lze považovat především tým canisterapeut/canisasistent a

speciálně vycvičený a přezkoušený pes. Výcvik a zkoušky jsou prováděny organizací

specializovanou na výcvik psů využívaných u handicapovaných osob. Dále sem patří

speciální pedagogové, sociální pracovníci, fyzioterapeuté a další osoby, které se zúčastňují a

aktivně podílejí na provozování canisterapie.

1.2.1 Canisterapeutický pes

1.2.1.1 Výběr psa pro canisterapii

Canisterapeutický pes je vybírán na základě svých povahových vlastností. Musí být dobře

socializován a žít v těsném svazku s lidmi. Musí se těšit dobrému fyzickému i psychickému

zdraví, mít dobrý sluch a čich a být tolerantní k ostatním lidem i zvířatům. (Nerandžič 2006,s.

52)

Není podmínkou, že pes musí mít průkaz původu, jen je to určitá záruka, že otec i matka

splnili určitá povinná minima pro chovnost (například výstavy, displazie kyčelního kloubu,

zkoušky). Klíčové pro canisterapii jsou především charakterové vlastnosti psa, dále jeho

5
dobré zdraví a vzhled. Je nutné vybírat jedince, a nelze s jistotou tvrdit, že určité plemeno je

pro canisterapii nejvhodnější. Vhodnost nebo nevhodnost lze předpokládat na základě

geneticky vlohových vlastnostech. K e canisterapii nejsou vhodní psi s předchozí negativní

zkušeností a dále psi vycvičeni ke služebním účelům, jejichž součástí je i obrana a útok na

člověka.

Obecně lze říci, že v l i v na výběr canisterapeutického psa m á výchova, socializace, prostředí,

ve kterém pes žije, pozitivní i negativní zkušenosti s lidmi i ostatními psy, dále osobnost

majitele psa a především také genetické předpoklady daného plemene. (Velemínský 2007)

Zahraniční organizace na svých w e b o v ý c h stránkách therapydogs.com hovoří o canisterapii

jako o terapii pomocí psů. Z n a m e n á to využití psů k léčebným účelům, kteří splňují určitá

kritéria jako například fyzické a psychické zdraví psa a projdou canisterapeutickými testy.

Dále musí splňovat podmínky, jako například, stáří psa musí být minimálně jeden rok, pes

musí být přátelský vůči j i n ý m psům, zvíře musí ovládat cviky poslušnosti, nechat se pohladit

od neznámého člověka. Dále pes nesmí skákat na lidi při terapii, musí umět chodit na vodítku

bez tahání, měl by být klidný vůči neznámým zvukům a pachům, být klidný při mazlení, a

nebát se neklidných lidí. Samozřejmostí je, že pes musí být pravidelně očkován a odčervován.

a musí být při canisterapii čistý a celkově musí být o zvíře dobře

pečováno.(http://www.therapydogs.com/About.aspx (rok 2014), Originál v angličtině)

V žádném případě nesmí být pes přetěžován. U každého psa je individuální kolik hodin týdně

m ů ž e bez problému pracovat a v ž d y je nutná kompenzace jinou činností, dostatek času a

prostoru pro odpočinek a nerušený příjem potravy. (Velemínský 2007)

1.2.1.2 Canisterapeutické z k o u š k y
Před započetím samotné canisterapie a prvního kontaktu klienta a psa, je nezbytné splnění

základních podmínek, a to jak ze strany klienta a cílového zařízení, tak ze strany

canistarapeutického týmu, případně sdružení zajišťující canisterapii. Canisterapeutický tým

musí být na terapii připraven a být vlastníkem patřičného osvědčení. (Velemínský 2007)

V české republice je několik organizací zabývající se testováním canisterapeutických týmů,

zároveň poskytující teoretickou průpravu psovoda. Pro příklad uvádím například organizace

H E L P P E S , P o m o c n é tlapky, výcvikové a canisterapeutické sdružení Hafá, centrum pro

výcvik psů A L F A a jiné.

6
Jedním z prioritních požadavků, pomineme-li povahové předpoklady je především základní

ovladatelnost a poslušnost psa. Dalšími prvky, které jsou důležité pro budoucí provozování

canisterapie je například socializace do skupiny psů i do skupiny lidí, dále musí pes být

zvyklý pohybovat se ve vnitřních prostorách, na kontakt s větší skupinou lidí, na zvláštní

pach, kompenzační pomůcky, náhlý hluk nebo na nekoordinované pohyby klienta. Jedním z

dalších předpokladů psa pro budoucí práci v canisterapii je jeho silný neurotyp, spolehlivost,

vstřícná a nekonfliktní povaha a dobrá fyzická a psychická kondice. Je důležité, aby psovi

přinášel kontakt s lidmi radost a uspokojení, (kolektiv autorů 2007).

Pes musí projít zkouškami, které se rozdělují do dvou částí. První částí je testování cviků

poslušnosti a druhá část zahrnuje speciální cviky zaměřené na prověření povahových

vlastností psa určené speciálně pro canisterapeutickou praxi. Pes nesmí během zkoušek

projevit přílišnou bázlivost a už v žádném případě agresivitu, to je důvodem pro vyřazení ze

zkoušek. ( http://www.helppes.cz/psi-pomocnici/zkusebni-rad/ citováno rok 2014)

1.2.1.3 Plemena v h o d n á pro canisterapii

N a otázku, který pes je nej vhodnější pro canisterapii, zda-li labrador, lze odpovědět, nejenom

labrador. Především záleží na individuální povaze psa a jeho výchově. Je prokázáno, že psi i

velmi odlišných plemen, ale vychováváni stejným způsobem, mají mnoho společných

vlastností a reakcí než psi stejné rasy, ale vychovávané rozdílným způsobem. Zásadní je

především výchova. (Galajdová 2011, s.16)

Asociace P O M O C N E T L A P K Y vyrostla na kořenech chovné stanice labradorských retrívrů.

Retrívr je skvělou kombinací vlastností užívaných u canisterapeutických a asistenčních psů.

Labradorský retrívr byl vyšlechtěn k aportovaní věcí a to třeba i z vody. Labradorský retrívr,

zlatý retrívr nebo fiat coated retriever jsou plemena, která venku v kotci ani žít nechtějí, musí

prostě být uvnitř s člověkem. (Diatka, 2012, str. 11)

Organizace H E L P P E S - centrum výcviku psů pro postižené o.p.s. uvádí na svých stránkách

vhodná plemena pro výcvik, jsou to především labradorský retriever, zlatý retriever,

využívaná hlavně pro svou dobrosrdečnost, učenlivost a nekonfliktní povahu vůči ostatním

zvířatům. Dále se pro terapii používají plemena, border collie, německý ovčák, jelikož

vynikají svou inteligencí a potřebou pohybu. Nebo například pudlové, kteří jsou díky své

7
struktuře srsti vhodní i pro alergiky. (Dostupné ze: http://www.helppes.cz/psi-

pomocnici/vhodna-plemena-pro-vycvik/ citováno: rok 2014)

1.2.2 Terapeut- canisasistent

Je nezbytné, aby pro canisterapii nebyli připravováni pouze psi, ale i kvalifikovaní terapeuti.

Psovod/canisterapeut m á velký v l i v na výchovu, výcvik a roli psa jako sociálního katalyzátoru

v canisterapeutickém procesu. (Velemínský 2007, s. 61)

Kvalifikace a pravomoce v canisterapii

Obor canisterapie zatím nemá ucelený koncept vzdělávání, jako je tomu u jiných oborů. L z e

se řídit usnesením mezinárodních organizací sdružující poskytovatele canisterapeutických

služeb. Tak jako je tomu u jiných oborů, existují různé stupně kvalifikace.

1.2.2.1 Canisasistent
Je to první stupeň, tedy základním minimem potřebnému pro provozování canisterapie.

Pravomoce canisasistenta - proškoleného laika (tzv.aktivity za pomocí psa, A A A ) .

M ů ž e pracovat v prostředí, kde se dorozumí s klienty a kde lze očekávat jejich chování. Stačí,

aby b y l u aktivit přítomen dozor (zaměstnanec zařízení), který nemusí nutně pracovat

s canisasistentem, ale dohlíží na klienta. Canisasistent-laik nemá právo jakkoli manipulovat

s klientem, jelikož nezná osobní údaje, diagnózu. Canisasistent je proškolený laik, m ů ž e

samostatně provozovat společenskou činnost nebo anamnézu. Psa ke klientovi m ů ž e nechat

přivést a nechat klienta, ať si s ním hraje nebo si ho hladí. Například v domovech pro seniory,

kde jsou klienti soběstační, lze tento typ terapie využít. V e skutečnosti je canisasistent-laik

dobrovolník, asistent se psem, který spolupracuje s osobou pečující o klienta (některý člen

personálu, pečovatel, sestřička, vychovatel u aktivit se psem A A A , nebo fyzioterapeut,

pedagog nebo jiný odborník v případě terapie se psem A A T nebo speciálního vzdělávání

A A E nebo pečovatel či člen rodiny v případě domácí intervence). V tomto složení týmu si

canisasistent-laik hlídá psa a osoba pečující o klienta pracuje s klientem.

Pravomoce canisasistenta- profesionála

Jsou to sociální pracovníci, sestry, fyzioterapeuti, speciální pedagogové a další odborníci,

kteří mají vzdělání v sociálních, zdravotnických nebo pedagogických oborech. Chtějí zařadit

8
canisterapii do své praxe a mají pro to v h o d n é h o psa. Výhodou je znalost prostředí i klienta,

včetně znalosti diagnózy nebo anamnézy. N a canisterapeutickém výcviku si doplní potřebné

znalosti o canisterapii, její teorii, plánování, účinky a rozšíří si znalosti o psech. Mají právo

během terapie s klientem manipulovat, a proto je na jejich úsudku, zda budou pracovat

samostatně, nebo k sobě budou potřebovat asistenta, který bude pracovat s klientem, zatímco

oni vedou psa.

1.2.2.2 Canisterapeut
Jedná se o osoby, které splnili všechny podmínky stupně canisasistent a mají dlouhodobou

praxi. Skutečných canisterapeutů je opravdu málo. Jejich minimální vzdělání odpovídá 220

hodinám teorie a 40 hodinám praxe.

1.2.2.3 Mentor
Mentorem m ů ž e být canisasistent nebo canisterapeut s dlouhodobou praxí, který j e ochoten

zaučit nováčky. Nejedná se o stupeň vzdělání, ale vyplývá z bohatých zkušeností, které m ů ž e

předávat dál. (Dostupné ze: http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladni-informace/

publikováno dne 9.8.2009, citováno: rok 2014)

1.3 Historie canisterapie

Starověk

O tom, ž e Egypťané měli psy skutečně rádi, svědčí mnoho důkazů, ať u ž jde o společné

pohřbívání se psem nebo malby na zdech. Pes tehdy nebyl jen domácím přítelem nebo

loveckým pomocníkem, b y l i předmětem úcty. Egypťané ho uctívali jako strážce podsvětí a

průvodce do království smrti.

Středověk

Postavení psa ve středověku bylo velmi v ý z n a m n ě ovlivněno náboženstvím. V raném

středověku se mísilo pohanství s křesťanstvím, a tudíž se názory na psa různily. Raný

středověk chápe psa jako samozřejmou součást života a pes se vyskytuje v chalupách rolníků i
9
na tvrzích šlechty. S postupujícím a sílícím vlivem církve dochází ke z m ě n ě pohledu na psa.

Snad byl úzký vztah ke psu nebo kočce až příliš jasnou připomínkou pohanství, a tak byl pes

stejně jako jiná zvířata prohlášena za tvora bez duše. Prostý člověk mohl chovat zvířata, tedy i

psa, pouze pro užitkové účely. Bohatí a urození měli právo na výjimku. Přesto m ů ž e m e najít

psa v křesťanské víře jako průvodce svatých v dobrém slova smyslu.

Orient

Staří Číňané brali psy s sebou především na hostiny, aby si tak zajistili ochranu před

obtížnými hosty. Věřili, že pes je zvíře, které výborně hlídá a dovede odhadnout povahu

druhých lidí a jejich úmysly. Pes totiž nechce být v blízkosti člověka, j e ž není dobrý a

přetvařuje se.

Novověk

V armádě Napoleona Bonaparte dostává pes první humánní úkol, vyhledává na poli zraněné

vojáky, aby j i m mohla být včas poskytnuta pomoc (dnešní záchranářští psi). Po první světové

válce se v N ě m e c k u rozmáhá výcvik psů pro slepé vojáky. V e Francii a v dalších evropských

zemích byli psi využíváni pro rehabilitaci osob s válečnými zraněními. Tyto zkušenosti

inspirovaly Spojené státy k podobnému zapojení psů do rehabilitace zraněných válečných

letců v druhé světové válce a U S A se následně postavily do čela ve v ý z k u m u i praktickém

používání terapie za pomocí zvířat.

Canisterapie v dnešní době

Canisterapie je označení terapie, při níž se využívá pozitivního působení psa na zdraví

člověka (přičemž je zdraví chápáno jako stav psychické, fyzické a sociální pohody).

Canisterapie se uplatňuje zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda, kdy jiné metody

selhávají, nebo je nelze využít. (Galajdová, 1999).

10
1.4 Sociální práce a canisterapie
Matoušek (2008) definuje sociální práci, jako společenskovědní disciplínu i oblast praktické

činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů.

Sociální práce spadá pod pomáhající obor (Barker, 2003) j i popisuje jako organizovanou

skupinu pracovníků, kteří lidem v nesnázích poskytují specializovaný typ podpory nebo

zdrojů s cílem umožnit j i m zvládat jejich problémy či uspokojovat potřeby. Spolupráce s

pracovníky jiných pomáhajících oborů vyplývá podle M u s i l a (2004) ze zaměření SP na

využívání různých typů šancí a překonávání různých typů překážek zvládání problémů v

interakci mezi klienty a jejich sociálním prostředím. Spolupráce s pracovníky jiných

pomáhajících oborů a zprostředkování jejich pomoci klientům je proto neodmyslitelnou

součástí sociální práce. Vzdělávání sociálních pracovníků je spojováno s formováním,

směřováním a postavením oboru sociální práce ve společnosti. (Matoušek, 2013)

V rámci spolupráce sociálních pracovníků s jinými organizacemi, by bylo dobré se zaměřit

více na spolupráci s canisterapeutickými organizacemi. Myslím si, že by bylo dobré, aby měli

sociální pracovníci možnost se dozvědět více o canisterapii, aby získali větší povědomí o

účincích canisterapie. Například oproti hypoterapii, je canisterapie pro některé osoby včetně

některých sociálních pracovníků neznámí pojem. B y l o by dobré zavést alespoň nějaké

základní minimem, v rámci vzdělávání sociálních pracovníků, kde by měli možnost se

dozvědět o této terapii alespoň základní informace. Toto je problém, který v současné době

existuje, jelikož neznalost sociálních pracovníků této terapie zčásti brání se více rozšířit,

jelikož nejsou sociální pracovníci v mnoha případech aktivní učinit něco pro realizaci

canisterapii právě v jejich organizaci.

11
2 Druhy handicapu

2.1 Definice handicapu

Definice handicapu dle Mezinárodní klasifikace vad, postižení a handicapů I C I D H ( W H O ,

1980): "Vada, porucha, defekt (impairment) je narušení (abnormalita) psychické, anatomické

či fyziologické struktury nebo funkce.,,

Postižení (disability) znamená omezení nebo ztrátu schopností vykonávat činnost způsobem

nebo v rozsahu, který je pro člověka považován za normální.

Znevýhodnění (handicap) se projevuje jako omezení vyplývající pro jedince z jeho vady nebo

postižení, které stěžuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro něj (s přihlédnutím

k jeho věku, pohlaví a sociálním či kulturním činitelům) normální. (Slowík 2007, s.26)

Defektologický slovník vysvětluje handicap z odvozeného slovního spojení v anglickém

jazyce „hand in cap", neboli ruka v klobouku, v přeneseném v ý z n a m u znevýhodnění, které

výrazně ztěžuje výkon nebo plnění nějakého v ý z n a m n é h o úkolu pro jedince, (kolektiv autorů

1984, s.130)

Matoušek uvádí ve slovníku sociální práce hendikep jako „Nepříznivou sociální situaci

člověka, vyplývající z poruchy nebo omezené schopnosti (disability). Hendikapovaný člověk

nemůže naplňovat očekávání, která jsou v d a n é době a kultuře spojována s normalitou.

Člověk m ů ž e být znevýhodněn v orientaci, samostatném pohybu, ve vedení samostatného

života. (Hendikepovaného mohou ovlivňovat zvláště instrumentální všední činnosti, jakými

jsou nakupování, vaření, uklízení, cestování nebo bazálni všední činnosti, jimiž jsou jídlo,

udržování hygieny, oblékání, chůze). Zatímco porucha nebo omezení schopnosti mohou být

neovlivnitelné( například způsobenou vrozenou vadou, nevyléčitelnou nemocí),, (Matoušek

2003, s.74)

2.2 Vznik handicapu

Květoňová (2004) uvádí, že postižení je především porucha organismu, která vzniká různým

způsobem, na různé tělesné úrovni, v různě vyjádřeném stupni. Tato porucha jako medicínsky

definovaný stav m ů ž e být:

12
1. Vrozená - znamená to, že dítě se s nemocí, poruchou j i ž narodí. I tak m ů ž e být tato porucha

záležitostí dědičnosti, tj. geneticky podmíněna - dědičná nebo získaná b ě h e m těhotenství.

Dědičné vady jsou chromozomální - autosomální či vázané na X , Y chromozom, mohou být

dominantně či recesinně dědičné, někdy vznikají mutací genů. Podle typu dědičnosti se určuje

riziko výskytu pro další sourozence, někdy i další pokrevní příbuzné (svalová dystrofie,

fenylketonurie). K e změnám na chromozomech m ů ž e dojít poprvé až při prvním dělení

zárodečných buněk - dochází pak k různým genovým mutacím, tyto změny nejsou dědičně

založeny (trisomie 21.páru chromozomu - D o w n ů v syndrom).

Vrozené vývojové vady většinou vznikají na základě vadné embryogenese - na postižení

plodu během jeho nej časnějšího nitroděložního vývoje m ů ž e mít v l i v některý z negativních

vlivů jako je infekce u matky, škodliviny z vnějšího prostředí (léky, drogy, alkohol, nikotin,

ovzduší znečištěné výfukovými plyny, chemikáliemi). N ě k d y však dochází k poruše ve vývoji

plodu i bez zjevných příčin. Nej citlivějším obdobím jsou první tři měsíce nitroděložního

vývoje.

2. Získaná porucha znamená, že ke vzniku poruchy dojde v období porodu (perinatálně) či v

jakémkoliv období po něm (postnatálně). Příčiny vzniku těchto poruch jsou vnější a působí

přímo na organismus. Je to často hypoxie, infekce, krvácení, poranění. Tyto příčiny vedou ke

změnám na příslušných orgánech ve smyslu odumření, degenerace a druhotně postihují

funkce spojené s daným orgánem. Pokud je tím orgánem mozek, respektive centrální nervová

soustava, dochází k výraznému omezení pohybových a mentálních schopností i smyslových

funkcí, řeči.

2.3 Typy handicapů

V této práci se budu zaměřovat na cílovou skupinu, kterou představují osoby s mentálním a

kombinovaným handicapem, proto tyto druhy handicapu budu níže více specifikovat, oproti

ostatním typům handicapu, které jen ve stručnosti představím pro snadnější porovnání.

Tělesné postižení - postihuje především pohybový aparát, dochází k poruše anatomické

strumy i funkce pohybového aparátu. M o h o u to být kostní a svalové poruchy (deformity,

amputace, svalová dystrofie), ale i funkční poruchy související s postižením periferním i

centrální nervové soustavy.

13
Smyslové postižení - dochází k poruše na orgánech zraku, sluchu, řeči, příp. dalších smyslů,

někdy j sou postižena m o z k o v á centra sluchu, zraku, řeči apod.

Mentální postižení - porucha myšlení, kognitivních funkcí, souvisí s postižením v oblasti

centrální nervové soustavy, duševní poruchy.

Kombinované postižení - j e d n á se o výskyt postižení v různých kombinacích, nejčastěji

tělesné a mentální postižení, souvisí většinou s postižením centrální nervové soustavy.

Nejčastěji se v praxi u dětí setkáváme s postižením kombinovaným. Většinou se j e d n á o

postižení C N S , které vede jak k projevům opoždění motorického vývoje, tak i poruchám

oblasti smyslového vnímaní i mentální retardaci. ( Květoňová 2004)

2.3.1 Mentální postižení

Mentální retardace (MR)

Pojem mentální retardace vychází z latinských slov „mens", což znamená mysl, duše a

„retarde", což lze přeložit jako opozdit, zpomalit. Doslovný překlad je tedy „ opoždění

(zpomalení) mysli". Mentální retardace je ve skutečnosti podstatně složitější syndromatické

postižení, které zasahuje nejen psychické (mentální) schopnosti, ale celou lidskou osobnost.

M á tedy rozhodující v l i v nejen na vývoj a úroveň rozumových schopností, ale týká se také

emocí, komunikačních schopností, úrovně sociálních vztahů, možnosti společenského a

pracovního uplatnění. (Slowík 2007)

Podobné vysvětlení pojmu retardace lze také nalézt v defektologickém slovníku, kde se uvádí,

odvození z latinského slova „retardatio" které v překladu znamená zdržení, omeškání-

zpomalení, zpoždění. N a vývoj jedince působí retardačně nej různější vlivy společenské

(závady v prostředí a ve výchově) i biologické (onemocnění somatická, tělesná postižení,

poruchy řeči, smyslové vady aj.) (kolektiv autorů 1984, s.341)

Mentální retardace představuje snížení úrovně rozumových schopností, které se v psychologii

obvykle označují jako inteligence. Mentální retardace se dělí do šesti základních kategorií,

14
které uvádím níže. Užívá se 10.revize Mezinárodní klasifikace nemocí ( M K N 1 0 ) , zpracována

Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, která vstoupila v platnost roku 1992. ( W H O ) .

Klasifikace mentální retardace:

• Lehká mentální retardace, IQ 50-69 (F70)

• Středně těžká mentální retardace, IQ 35-49 (F71)

• Těžká mentální retardace, IQ 20-34 (F72)

• Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 (F73)

• Jiná mentální retardace (F78)

• Nespecifikovaná mentální retardace (F79) (Svarcová 2011)

2.3.2 Kombinované postižení

Ludvíkova uvádí definice kombinovaného postižení podle Sováka, který chápe pod pojmem

kombinované vady "sdružování několika postižení u jednoho jedince, které se ale navzájem

ovlivňují a během vývoje jedince se kvalitativně mění. Kombinované vady vnímá jako složitý

celek různých podmíněných a vzájemně se ovlivňujících psychosomatických a

psychosociálních nedostatků a deformací, j e ž jsou vzájemně podmíněné a podléhají

vývojovým změnám.". Dále Ludvíkova cituje Teplého, který definuje kombinované vady tak,

že se „jedná o vady, pro něž je signifikantní duševní postižení a další nedostatek ve sféře

smyslové, tělesné či mravní." (Ludvíkova 2005, s.9)

Slowík ve své knize uvádí definici kombinovaného postižení podle Ludvíkové (2003), která

popisuje kombinované postižení „jako kombinaci dvou a více různých vad nebo poruch u

jediného člověka". V současné době neexistuje jednotný klasifikační systém, vzhledem

k různorodému znevýhodnění, a není ani ustálená terminologie takto handicapovaných osob.

Používají se pojmy kombinované postižení, postižení více vadami, vícenásobné postižení.

(Slowík 2007)

V České republice se nejvíce užívají termíny vícenásobné postižení a kombinované vady. A n i

v zahraničí neexistuje jednotný pojem, kterým by byla tato skupina označována. V anglicky

15
mluvících zemích se používají pojmy multiple handicap, což m ů ž e být přeloženo, jako

vícenásobně postižený, ale i označení severe/multiple disabilites, které je překládáno jako

těžce/vícenásobné postižení.(Ludvíkova 2005)

Kombinace několika druhů postižení, bývají často způsobeny genetickými anomáliemi.

Primární postižení bývá v některých případech velmi obtížné stanovit. Některé kombinace

vad se vyskytují častěji, jiné pouze výjimečně. (Slowík 2007)

Ludvíkova ve své knize uvádí členění kombinovaných postižení na principu dominantního

postižení podle Jesenského:

l.Slepohluchota a lehčí smyslové postižení

2. Mentální postižení s tělesným postižením

3. Mentální postižení se sluchovým postižením

4. Mentální postižení s chorobou

5. Mentální postižení se zrakovým postižením

6. Mentální postižení s obtížnou vychovatelností

7. Smyslové a tělesné postižení

8. Postižení řeči se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a chronickou chorobou

(Ludvíkova 2005)

Další rozdělení kombinovaného postižení uvádí Chvátalova (2005) uvádí, že:

Děti s kombinovanými vadami lze rozdělit do čtyř skupin:

a) Děti, které mají mentální a tělesné postižení ( D M O ) dohromady.

b) Děti, u kterých jsou navzájem kombinované smyslové vady s tělesnými vadami a vadami

řeči.

16
c) Děti s kombinovanými vadami, které potřebují opakovanou léčebnou péči ve

zdravotnickém zařízení.

d) Děti s kombinovanými vadami lehčího rázu, které j i m nebrání navštěvovat školu běžného

typu, ale přesto vyžadují určitých ohledů při výchově a vzdělávacím procesu. (Chvátalova,

2005)

2.3.3 Mentální postižení s kombinací s tělesným

Kombinace mentálního a tělesného postižení je poměrně častá. L z e obecně říci, že čím větší

mentální postižení, tím je větší pravděpodobnost přítomnosti i tělesného postižení. K

nej častějším patří především kombinace mentálního postižení (různého typu a stupně) s

dětskou mozkovou obrnou( D M O ) či epilepsií. (Ludvíkova, 2005)

Tělesné postižení je vadou pohybového a nosného aparátu, tj kloubů, kostí, svalů a šlach a

cévního zásobení, j a k o ž i porucha nervového ústrojí, jestliže se projevuje narušenou hybností.

Patří sem také všechny odchylky od normálního tvaru těla a končetin. Tělesné postižení m ů ž e

být b u ď vrozené nebo získané. Jedná se o dlouhodobý nebo trvalý stav. (http://handicap.vsb.cz)

Dělíme je na primární (přímé postižení hybného aparátu nebo postižení centrální nebo

periferní nervové soustavy, kdy v periferní části je postiženo vlasní hybné ústrojí, například

amputace, vývojové vady atd.) a sekundární (centrální a periferní nervový systém a samotné

hybné ústrojí je beze změn, hybnost je omezena z jiných příčin například důsledkem

revmatických, srdečních a jiných poruch).

Dále m ů ž e m e rozdělovat postižení například podle vzniku (vrozené, dědičné, získané) nebo

podle místa postižení (obrny, které se týkají centrální a periferní nervové soustavy nebo

amputací končetiny například u diabetu). (Pípeková 2010)

2.3.3.1 Dětská mozková obrna jako k o m b i n o v a n á vada (DMO)

U osob s dětskou mozkovou obrnou se objevují nejen poruchy hybnosti, ale následky se často

projevují i v poruchách řeči, snížením rozumových schopností, poruchami psychomotoriky,

epileptickými záchvaty, pohybovou neobratností, neklidem, celkový vývoj hybnosti je

výrazně opožděn. D M O lze definovat jako raně vzniklé poškození mozku, k němuž došlo

17
před porodem (v těhotenství - infekční onemocnění matky, užívání léků, drog), za porodu

(převážně hypoxxií) nebo krátce po něm (v prvních měsících života dítěte jako důsledek

nádorů, úrazů, infekčních onemocnění) a j e ž je charakteristické zejména poruchou hybnosti.

(Ludvíkova 2005) Není to choroba dědičná ani nakažlivá. Toto onemocnění je léčitelné, nelze

ho však zcela vyléčit. S léčbou je nutné začít v co nejranějším věku dítěte. Komplexní l é č b a j e

nejlepší volbou, kdy spolupracují odborníci jako například rehabilitační pracovníci, ortopedi,

neurologové, speciálně pedagogičtí pracovníci, psychologové apod. D M O lze dělit na formu

spastickou, nespastickou a lehkou mozkovou dysfunkci. Spasticita se projevuje zvýšeným

svalovým tonusem hyperrexlexivitou, j e ž omezuje nebo trvale znemožňuje pohybovou

aktivitu jedince.

Dělení podle Jesenského, 1985:

• spastické formy (diparetická, hemiparetická, kvadruperatická)

• nespastické formy (hypotonická, dyskinetická)

> Disparetická forma - symetrické postižení převážně dolních končetin provázené

svalovou hypertonií v rovině horizontální

> Hemiparetická forma - postižena polovina těla, nej častější, například po mozkových

příhodách aj. v rovině horizontální

> Kvadrupar etická forma - jsou postiženy všechny čtyři končetiny, je to nejtěžší forma.

(Vítková in Pipeková, 2010)

2.4 Cílová skupina

V této části specifikuji cílovou skupinu v ý z k u m u této práce. Cílovou skupinou jsou děti

mladšího školního věku s kombinovaným handicapem.

2.4.1 Mladší školní věk

Vágnerová ve své knize uvádí teorii psychosociálního vývoje osobnosti E . H . Eriksona ( 1902-

1994), která vychází z psychoanalytického učení, ale více se zaměřuje na standardní vývoj v

rámci normy než ne jeho abnormální varianty oproti klasické psychoanalýze. Stejně jako

ostatní neoalytické teorie počítá i s větším ovlivněním průběhu vývoje sociokulturními

18
faktory. Psychický vývoj rozděluje do osmi stádií. Erikson vychází z předpokladu, že člověk

musí v každém období vyřešit nějaký úkol, který odpovídá očekávané úrovni jeho kompetencí

a pro tento v ě k obvyklým požadavkům společnosti. Jestliže se podaří určený úkol zvládnout,

osobnostní vývoj m ů ž e pokračovat. Pokud se to nepodaří, m ů ž e dojít k jeho stagnaci. Podle

Eriksona nekončí vývoj osobnosti dosažením dospělosti, ale je záležitostí celého lidského

života.

První vývojová fáze je základní důvěra proti základní nedůvěře, nazývána jako receptivní a

trvá od narození do 1 roku. Dosažení základní důvěry ve svět rozvíjí žádoucí vlastnosti a

způsob chování. Jistota a bezpečí eliminuje úzkost a rozvíjí se otevřenost vůči okolnímu

světu. Prvotní vazba a jeho kvalita mezi matkou a dítětem m á v l i v i na jeho pozdější

emocionální prožívání, postoj k poznávání i sociální adaptabilitu.

Druhá vývojová fáze autonomie proti studu a pochybám, označená jako období dosahování

základní autonomie trvá od 1 do 3 let. Batolecí v ě k je první fází emancipace, tato fáze

směřuje k osamostatňování. Učí se pravidlům chování, která je třeba dodržovat. Tato fáze je

zaměřena na dosažení základní důvěry v sebe sama. Pokud by pochybnosti o sobě i vlastních

schopnostech převážily, jeho další osobnostní rozvoj by mohl stagnovat. Další období, které

trvá od 3 do 6 let, je označováno jako iniciativa proti vině. V tomto předškolním období,

začíná být dětská aktivita ve větší míře koordinována společenskými normami, určujícími

hodnotu jeho projevů. Pod vlivem výchovy se rozvíjejí základy svědomí a s nimi související

pocity viny. Rozšiřují se kontakty s dalšími lidmi, především s lidmi mimo rodinu a

vrstevníky. Další fází, kterou Erikson popisuje a která je zároveň důležitá pro tuto práci,

vzhledem k cílové skupině, kterou jsou děti mladšího školního věku je fáze přičinlivostproti

inferioritě. Mladší školní věk, který trvá od 6 do 12 let, je definován jako fáze snaživosti. Dítě

usiluje o dobrý výkon, který by byl ukazatelem jeho kvalit, jeho prostřednictvím se prosazuje

a uplatňuje. Snaží se vyhnout neúspěchu a následným pocitům méněcennosti. V tomto období

se rozumové schopnosti rozvíjejí, dítě je otevřené zkušenosti, ale i vztah k práci a

povinnostem, rozvíjí se svědomitost (Vágnerová 1994). Canisterapie m ů ž e v tomto období u

dětí posílit pocit odpovědnosti a svědomitosti například při péči o psa. (více o v l i v u

canisterapie na www.canisterapie.cz)

19
3 SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
Pípeková (2006, s. 95) ve své knize uvádí: "speciální pedagogika je jednou z velmi

významných pedagogických disciplín. Je to vědní obor, který je zaměřen na teorii a praxi

výchovy, vyučování a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých se speciálními potřebami z

důvodu somatického, senzorického, mentálního, řečového nebo psycho-sociálního defektu,

poruchy nebo omezení či jejich kombinace."

Definice "Speciální pedagogiku m ů ž e m e definovat jako vědní obor, který se zabývá

zákonitostmi výchovy a vzdělávání, a rozvojem jedinců, kteří jsou znevýhodněni vůči

většinové populaci v oblasti fyzické, psychické nebo sociální, a mají speciální výchovně

vzdělávací potřeby.

Předmět speciální pedagogiky - objektem jejich cílů jsou jedinci, kteří mají vzhledem ke

svému znevýhodnění speciální potřeby v oblasti fyzické, psychické či sociální. K dosažení

uspokojování specifických potřeb, jejichž specifičnost je determinována charakterem

konkrétního znevýhodnění je pak nutné stanovovat metody a postup. Jedná se o potřeby

edukační a společenské seberealizace a rozvoje.

Základní cíl speciální pedagogiky bychom mohli vymezit jako dosažení maximální m o ž n é

socializace znevýhodněného jedince s ohledem na charakter, rozsah a závažnost jeho

znevýhodnění v některých z výše uvedených oblastí.

Dílčí cíle pak spočívají například v dosažení určitého stupně edukace či postupného rozvoje

některé oblasti u konkrétního znevýhodněného jedince. Cílem speciální pedagogiky je také

dosažení změny v postojích některých členů společnosti vůdci znevýhodněným

spoluobčanům." (Fisher, Skoda, 2007, s. 11)

3.1 Historie speciální pedagogiky

Speciální pedagogika byla dříve zaměřena především na problematiku speciálního vzdělávání

a profesní přípravu. V dnešní době se speciální pedagogika zabývá problematikou

handicapovaného jedince od narození až po stáří. Prohlubuje se snaha po integraci

handicapovaných jedinců do škol, školských zařízení a do společnosti.

Vývoj názvu a označení oboru

20
Pojem speciální pedagogika se v historii postupně pozměňoval. Označení speciální

pedagogika se u nás ustálil od 70. let 20. století. Dosud není v celém světě pojmenování

tohoto oboru jednotné, po obsahové stránce jsou si však velice blízké.

V e vývoji názvu speciální pedagogiky se m ů ž e m e setkat s termíny: pedopatologie, duševně

úchylné děti, léčebná pedagogika, nápravná pedagogika, defektologie.

Termín speciální pedagogika poprvé užil B o h u m í r Popelář v roce 1957 a začal se prosazovat

v mnoha zemích. O d roku 1973 začal termín speciální pedagogika užívat Miloš Sovák-

významný český speciální pedagog. ( P í p e k o v á , 2006, s. 96)

3.2 Rozdělení speciální pedagogiky

M. Sovák je také kromě jiného autorem koncepce rozdělení speciální pedagogiky na

jednotlivé oblasti (tzv. Pedie) které se věnují různým druhům postižení osob. Dnes využívá

speciální pedagogika i několik dalších možných dělení, žádná jiná strukturace tohoto oboru

však zatím nebyla překonána. (Slowík, 2007, s. 18)

Dělení podle jednotlivých druhů postižení (k původní klasifikaci Sováka jsou přiřazeny ještě

v současné době poslední dva zmiňované druhy postižení):

Psychopedie - (speciální) pedagogika osob s mentálním postižením

Somatopedie - (speciální) pedagogika osob s tělesným postižením, s chronickým a

dlouhodobým onemocněním

Logopedie - (speciální) pedagogika osob s narušenou komunikační schopostí

Surdopedie - (speciální) pedagogika osob se sluchovým postižením

Oftalmopedie (tyflopedie) - (speciální) pedagogika osob se zrakovým postižením

Etopedie - (speciální) pedagogika osob s poruchami chování

Edukace jedinců s více vadami (kombinovaným postižením)

Specifické poruchy učení nebo chování

(Pípeková, 2006, s. 97)

21
3.3 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon
V Listině základních práv a svobod je v hlavě I V . článku 33 jasně stanoveno, že právo na

vzdělání m á každý a dokonce, ž e na základních a středních školách (státních) je toto vzdělání

bezplatné. Z toho samozřejmě musí vycházet i školský zákon. Jako všechny zákony i školský

zákon se neustále mění nebo novelizuje. Bereme-li jako nosný zákon, ze kterého se v

současné době vychází, zákon číslo 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,

vyšším odborném a j i n é m vzdělávání (školský zákon), tak jenom ten byl od roku 2004

novelizován sedmnáctkrát.

3.4 Rámcový vzdělávací program a Školský vzdělávací program

R á m c o v ý vzdělávací program ( R V P ) i Školský vzdělávací program ( S V P ) jsou ve své

podstatě kurikulárními dokumenty, které vycházejí z principů Národního programu rozvoje

vzdělávání v Č R (tzv. Bílá kniha) a zákona č. 561/2004 Sb. Kurikulární dokumenty

rozlišujeme na dvou úrovních:

státní úroveň - sem spadá Národní program vzdělávání a R V P

školní úroveň - zde jsou zahrnuty jednotlivé S V P na školách

R V P obsahují, dá se říci, jakési závazné rámce vzdělávání pro všechny stupně vzdělávání, od

předškolního přes základní až po střední. S V P , tedy každá jednotlivá škola, se musí řídit

těmito rámci.

R V P obsahuje několik základních principů a také jednotlivých tendencí ve vzdělávání. Dále

upravuje pojetí a cíle vzdělávání a klíčové kompetence, které jsou v ů b e c smyslem a cílem

vzdělávání. Například R V P u základního vzdělávání zahrnuje mezi klíčové kompetence

následující: kompetence k řešení problémů, kompetence k učení, kompetence sociální a

personální, kompetence komunikativní, kompetence občanské a kompetence pracovní.

(www.rvp.cz).

3.5 Individuální vzdělávací plán

„Individuální vzdělávací plán (rVP) pro žáka se zdravotním postižením se vypracovává ve

spolupráci se školským poradenským zařízením, nejčastěji se speciálním pedagogickým

22
centrem, které diagnostikuje speciální vzdělávací potřeby žáka a navrhuje míru podpůrných

opatření" (www.rvp.cz).

3.6 Speciálně pedagogické centrum

"Speciálně pedagogické centrum (SPC), je zpravidla součástí mateřské školy speciální,

základní školy praktické nebo speciální, m ů ž e také ale existovat jako samostatné účelové

školské zařízení. Činnost centra se uskutečňuje ambulantně na pracovišti centra a návštěvami

pedagogických pracovníků centra ve školách a školských zařízeních, popřípadě v rodinách, v

zařízeních pečujících o žáky s mentálním postižením. Centrum zajišťuje speciální

připravenost žáků, zpracovává odborné podklady pro integraci těchto žáků a pro jejich

zařazení a přeřazení do škol. Vykonává speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku

a poskytuje poradenské služby v oblasti vzdělávání. Poskytuje pedagogickým pracovníkům a

zákonným zástupcům poradenství v oblasti vzdělávání žáků se zdravotním postižením."

(Pípeková, 2006 , s. 275 )

Činnost speciálně pedagogického centra je vymezena Vyhláškou č.72/2005Sb. o poskytování

poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

3.6.1 Asistent pedagoga

MSMT Č R uvádí základní informace pod č.j.14 453/2005-24 týkající se zabezpečení

vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami s podporou asistence.

Zde je popsána funkce asistenta pedagoga pro žáky se se zdravotním znevýhodněním a

asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním, představující podpůrné služby

umožňující kvalitnější vzdělávání m n o h ý m osobám se speciálními vzdělávacími potřebami.

3.6.2 Asistent pedagoga pro osoby se zdravotním handicapem

Speciálně pedagogické centrum nebo pedagogicko-psychologická poradna stanoví nezbytný

časový rozsah jeho podpory do podkladů, týkajících se zajištění asistenta pedagoga včetně

doporučené pracovní náplně. Podpůrná služba asistenta pedagoga se doporučuje v 1. ročnících

školy s postupným omezováním asistenční služby s přihlédnutím na věkové a sociální

osamostatňování žáků. Nej důležitější je však aktuální zdravotní stav žáků se zdravotním

handicapem a z nich vyplívající potřeba podpory asistenta pedagoga. N á p l ň práce a příslušné

kompetence asistenta pedagoga a všech pedagogických pracovníků stanoví ředitel

školy.(paragraf 8 odst. 6 vyhlášky č.73/2005 Sb.,o vzdělávání dětí, žáků a studentů se

23
speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných).

Doporučuje se, aby učitel vyučovaného předmětu řídil a koordinoval působení dalších

spolupracovníků - dalšího učitele, vychovatele nebo asistenta pedagoga tak, aby vzdělávání

probíhalo co nejúčiněji. Pro žáky s nejtěžšími formami zdravotního handicapu, poskytuje

asistent pedagoga podpůrné služby při kompenzaci jeho znevýhodnění v rámci plnění obsahu

daného programu.

3.6.3 Předpoklady pro práci pedagogického asistenta

Pedagogický asistent by se měl orientovat v základech teorie i praxe jednotlivých oblastí

handicapu. M ě l by m í t základní poznatky z oblasti pedagogiky a speciální pedagogiky

(etopedie, somatopedie, psychopedie, surdopedie, logopedie, tyflopedie), psychologie a

romistiky. Navazuje verbální i neverbální komunikaci s klientem, je v kontaktu s rodinnými

příslušníky popř. zákonným zástupcem, spolupracuje s třídním učitelem a dalším týmem

odborníků.

3.6.4 Význam pedagogického asistenta

Při vzdělávání osob s handicapem používá pedagogický asistent pedagogické metody a

specifické formy práce. Integrovaným klientům v běžných vzdělávacích institucích pomáhá

pedagogický asistent v procesu učení. P o m á h á při přesunu klienta, případně polohování,

podílí se na přípravě učebních pomůcek před každou hodinou a vykonává asistenční služby

při sebeobslužných činnostech jako například používání toalety, umývání,

stol ování. (Opatřilová, 2008, s.138-139)

3.7 Vzdělávání handicapovaných

Handicapovaní jedinci, kteří prošli ranou péčí, předškolním a školním vzdělávání mají další

možnosti vzdělávání v rámci profesní přípravy. M o h o u absolvovat studium na školách

různého typu.

Výběr školy a následného uplatnění na trhu práce je velmi důležitým a v ý z n a m n ý m

mezníkem v životě každého člověka. Není vždy snadné skloubit zájmy, sklony, přání,

dovednosti, psychické i fyzické schopnosti s předpoklady a požadavky, j e ž klade určité

povolání. Příprava na povolání, j e ž probíhá u zdravotně handicapovaných od dětství, a

pracovní rehabilitace, u zdravotního handicapu po úrazu, po nemoci, zaměstnávání i chráněná

24
práce musí směřovat komplexně k základnímu cíli - k aktivní politice zaměstnanosti občanů

se zdravotním handicapem.(Pipeková, 2006, s. 221)

3.7.1 Vzdělávání mentálně handicapovaných

"Hlavní a nejúčinnější terapií mentální retardace je učení." (zkušenost mnoha speciálních

pedagogů)

Výchova a vzdělávání mentálně handicapovaných osob je celoživotním procesem. I u

zdravých osob se stává nutností celoživotní vzdělávání, zvyšování kvalifikace, rekvalifikace,

prohlubování jazykových a dalších dovedností. U osob s mentální retardací, u nichž probíhají

kognitivní procesy výrazně pomaleji, roste potřeba jejich permanentního rozvíjení, stálého

opakování a prohlubování znalostí, které jsou předpokladem integrace do společnosti.

(Švarcová, 2011, s. 79)

Absolventi základní školy praktické a speciální mohou dále pokračovat ve vzdělávaní na

učebních oborech ve středních odborných učilištích, v odborných učilištích nebo v

praktických školách s dvouletou nebo jednoletou přípravou. Toto vzdělání j i m umožňuje

přípravu pro pracovní uplatnění.

3.7.2 Vzdělávání tělesně handicapovaných

Vzdělávání osob s tělesným handicapem je uskutečňováno vzhledem k individuálním

možnostem handicapovaného formou individuální integrace, skupinové integrace, ve škole

samostatně zřízené pro tělesně handicapované. Bezbariérový přístup je nezbytný pro takovéto

typy škol stejně tak jako vybavení školy kompenzačními pomůckami, odborná kvalifikace

pedagogických pracovníků a spolupráce s příslušným pedagogickým centrem. Osobní

asistence je pro klienta s tělesným handicapem vhodný způsob podpory. (Fisher, Skoda, 2007,

s.65)

M e z i jednu z nej významnějších osobností v této oblasti lze zařadit Rudolfa Jedličku (1869-

1926), který poskytoval systematickou péči pro osoby s tělesným handicapem. B y l to lékař a

profesor Univerzity Karlovy, který se mimo jiné orientoval i na zdravotně sociální oblast a v

roce 1913 založil v Praze proslulý ústav pro tělesně postižené děti, který dodnes nese jeho

j m é n o . K r o m ě sociální péče je dodnes poskytována klientům Jedličkova ústavu příležitost

adekvátního vzdělání a osobního růstu jako přípravy pro samostatný a plnohodnotný život.

25
Studenti s tělesným handicapem mají dnes neomezenou příležitost se vzdělávat v běžných

školách všech typů a stupňů. Omezení mohou být různé stěží překonatelné bariéry, proto

existují i školy specificky zaměřené na vzdělávání studentů s tělesným handicapem, počet

takto zaměřených škol však není velký a díky inkluzivnímu trendu vzdělávání se bude

nepochybně ještě snižovat. V závislosti na intenzitě pohybového nebo zdravotního handicapu

potřebuje každý takto znevýhodněný jedinec pro svůj optimální rozvoj určitou míru a určitý

typ podpory. (Slowík, 2007, s. 103 )

3.7.3 Integrace handicapovaných

„Úspěšnost integrace ve vzdělávání je ovlivněna řadou faktorů. V e l k o u roli zde hrají mimo

jiné: prostředí školy (bezbariérovost prostoru, vstřícné klima atd.), postoje a kompetence

učitelů ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, spolupráce se školskými

poradenskými zařízeními (pedagogicko-psychologickými poradnami, speciálně

pedagogickými centry), přijetí ze strany učitelů, spolužáků a jejich rodičů atd. Dále míra a

kvalita speciální podpory (pomůcky, asistent pedagoga apod.), dominující pohledy na

školskou integraci ve společnosti i v místní komunitě." (Slowík, 2007, s. 36-37)

3.7.4 Systém vzdělávání osob s handicapem

V České republice v současné době existuje ucelený systém vzdělání pro osoby s handicapem.

Handicapované osoby mohou využít mimo jiné služby rané péče - střediska rané péče a další

zařízení poskytující služby rané péče. Počínaje předškolním vzděláváním - mateřská škola

(běžná nebo pro žáky s konkrétním druhem postižení - např. pro zrakově postižené atd.), dále

základní a střední vzdělávání - základní škola (běžná nebo pro děti s konkrétním druhem

postižení, následně mohou handicapované osoby absolvovat střední školy (běžné nebo pro

studenty s konkrétním druhem postižení - gymnázia, SOS, S O U , O U , praktické školy).

Vzdělávací systém také nabízí jiný způsob vzdělávání (např. individuální vzdělávání).

Dostupné je i terciální vzdělávání - vyšší odborné školy, vysoké školy, kde zohledňují

handicap studentů. Handicapované osoby se mohou následně vzdělávat i prostřednictvím

celoživotní vzdělávání - programy dalšího vzdělávání, vzdělávací a rekvalifikační kurzy a

školení. (Slowík, 2007, s. 38 )

26
4 VYUŽITÍ CANISTERAPIE PRO DĚTI S KOMBINOVANÝM
HANDICAPEM
Canisterapeut vybírá takové prostředí a typ programu, které vyhovují jeho vlastním

možnostem, jeho psu a klientovi.

4.1 Typy canisterapeutických programů:

4.1.1 Aktivity za pomoci zvířat (Animal Assisted Activities)

Jedná se o kontakt člověka a psa zaměřený na zlepšení kvality života klienta a na rozvoj jeho

sociálních i motorických dovedností. Zvíře působí jako sociální katalyzátor, který zahajuje a

podněcuje sociální kontakt. Odbourává stres, uzavřenost a nečinnost. Aktivizuje klienta k

pohybu. Canisterapie je integrována do existujících volnočasových aktivit klientů a je

prováděna ve skupině. U aktivit za pomoci psa nejsou určeny konkrétní cíle jednotlivých

návštěv. Poskytovatelé péče nemusí vést dokumentaci o průběhu návštěv. Canisterapeutem

m ů ž e být proškolený laik.

4.1.2 Terapie za pomoci zvířat (Animal Assisted Therapy)

Jedná se o cílený kontakt člověka a psa, zaměřený na zlepšení psychického a fyzického stavu

klienta. Cíle jsou individuálně stanoveny tak, aby podporovaly rozvoj konkrétních fyzických,

sociálních, emocionálních nebo kognitivních funkcí klienta. Hlavním cílem je podpora

procesu léčby nebo rehabilitace. Canisterapie se tak stává součástí ucelené rehabilitace. U

terapie za pomoci psa jsou stanoveny cíle. Takovým cílem m ů ž e být např. emoční uspokojení,

navázání pozitivního vztahu ke zvířeti, zklidnění, zvýšení sebevědomí, podpora sociálních

kontaktů. N a základě cíle pak volíme v h o d n é techniky, které musí korespondovat s

individualitou dítěte. Dítě samo by nemělo cítit, že se účastní nějaké terapie, mělo by mít

příjemný pocit z kontaktu ze hry se psem. Každé setkání je písemně zaznamenáno a přikládá

se ke klientově dokumentaci. Zaznamenává se konkrétní náplň setkání a posun. Pokud

canisterapeut nemá odpovídající odborné vzdělání, musí pracovat v týmu s příslušným

odborníkem.

4.1.3 Vzdělávání za pomoci zvířat (Animal Assisted Education)

Jedná se o cílený kontakt člověka a zvířete zaměřený na rozšíření nebo zlepšení výchovy,

vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta. Cíle definuje pedagogický personál ve

spolupráci s canisterapeutem. Cíle jsou stanoveny b u ď pro skupinu studentů (přednášky,

27
besedy, ukázky), nebo individuálně u klientů se specifickými poruchami učení nebo chování.

(http://www.canisterapeutickecentrum.cz/Typy_a_formy_canisterapie.html)

4.2 Formy canisterapie:

Canisterapie s asistenčním psem

Asistenční psi, jsou předáváni zdravotně postiženým jednotlivcům za účelem zvýšení jejich

samostatnosti, integrace do společnosti anebo zlepšení kvality života a jsou určeni k přímé

pomoci konkrétní osobě. Výcvik canisterapeutických technik tvoří jen jednu část jejich

náplně. Canisterapeutem je buď sám klient, nebo jeho rodinný příslušník. Klienti

canisterapeutické techniky využívají dle momentálních potřeb a to vždy s ohledem na

prevenci přetěžování psa.

Výletní program

Jsou-li klienti schopni opouštět prostory zařízení nebo domova, je vhodné je motivovat k

procházkám, krátkým nebo delším výletům, samozřejmě ve spolupráci s personálem zařízení

nebo zodpovědnými osobami. V městském parku nebo v přírodě je m o ž n é jednak motivovat

klienty k větší škále aktivit a současně j i m poskytnout nové zážitky z poznávání okolí.

Přítomnost psa také pozitivně působí proti strachu z neznámého prostředí.

Pobytový program

Jednorázový nebo pravidelný delší pobyt klientů v prostředí, kde se provozuje canisterapie.

Jedná se zejména o tábory, školy v přírodě, pobyty na statcích, ekofarmách, výcvikových

střediscích čích jiných sídlech společností nabízející canisterapeutické služby, často v

kombinaci s jinými zooterapiemi nebo v kombinaci s ozdravným nebo poznávacím

programem.

Ambulantní program

Provozování canisterapie v ordinaci lékaře - specialisty, psychologického poradce apod., kam

klient běžně dochází. K r o m ě samotné terapie lze v l i v u psa využít k odbourávání stresu,

strachu z lékařských procedur nebo prostředí samotného a motivaci k lepší spolupráci s

odborníkem.

28
Docházkový program

Pravidelně opakovaný krátký pobyt klientů v prostředí, kde se provozuje canisterapie. Jedná

se zejména o canisterapii na statcích, ekofarmách, pomoc při péči o psy nebo jejich výcvik ve

výcvikových střediscích či v jiných sídlech společností nabízející canisterapeutické služby

apod.

Návštěvní program (často také nazýván canisterapeutickou návštěvou apod.)

Pravidelné návštěvy canisterapeutického týmu v zařízení nebo v domácnosti klienta, který si

přeje využívat canisterapeutickou metodu - nej rozšířenější forma.

Rezidenční program

Neboli trvalé držení canisterapeutického psa, umístění natrvalo - rozumí se převzetí psa

klientem, ať už některým zdravotnickým zařízením nebo jednotlivcem, který si přeje

provozovat canisterapeutickou činnost. Takový pes se m ů ž e nebo nemusí stát majetkem

klienta nebo zařízení. Předávající organizace, chovatel nebo cvičitel určují specifické

podmínky, za kterých je pes předán a zajišťují průpravu personálu (zodpovědných osob, kteří

budou canisterapii provádět a o psa pečovat).

Společensko-osvětová akce

Jednorázové nebo krátkodobé aktivity pro širokou veřejnost nebo naopak pro uzavřený okruh

klientů (např. klub postižených nebo seniorů apod.) Caniasterapeutický tým se m ů ž e podílet

na veřejných prezentacích, ukázkách, setkáních nebo přednáškách, ať j i ž pro zdravé nebo

zdravotně postižené občany. Skála těchto aktivit je velice široká, metody a podmínky pro

jejich provozování se v jádru neliší od pravidelných aktivit, ale odvíjejí se od momentálního

zájmu publika.

Zásah krizové intervence

Canisterapeutický tým, který je zapojen do aktivit integrovaného záchranného systému, je

vyzván k práci v rámci konkrétní krizové situace - přírodní katastrofa, teroristický útok,

kriminální čin, nehoda apod. Prostředím jsou prostory, kde jsou shromážděni evakuované

osoby, informační a zdravotnická centra nebo přímo místo krize při odbourávání jejich

následků. (Freeman, M . , 2008)

29
4.3 Konkrétní aktivity canisterapie
Podle Amerických výzkumů, jak je m o ž n é se dočíst v knize - Animal assisted therapy, se

uvádí několik konkrétních aktivit se psem v rámci provádění canisterapeutických setkání. U

dětí s kombinovaným handicapem, lze využít například následující aktivity, které se u klientů

osvědčili:

1. Play therapy - terapie hrou

Cílem terapie hrou s pomoci psa ( C A P T ) je vybudovat vztah založený na reciprocitě a hře, a

protože tato aktivita představuje proces, m ů ž e být využita u široké škály obtíží. C A P T se

obvykle využívá ve spojení s dalšími herními terapiemi a filiální terapií. Konkrétně existuje 5

hlavních cílů, někdy se překrývajících, na které se soustředí aktivity C A P T . V případech, kdy

se cíle klientů nacházejí v těchto oblastech, pak se používá C A P T jako součást celkového

léčebného plánu. (str. 206)

2. Bibliotherapy - Biblioterapie

V e vazbě k A A I (animal-assisted interventions), se využití zvířat jako hlavních postav

v příbězích, ukázalo být cenné v tom, že pomáhá dětem lépe vstřebat složitější informace.

Burns (2001) tvrdí, že mnoho příběhů, které se zaměřují na zvířata, jsou často podobná

výzvám, kterým čelí i děti. Příběhy se pak mohou stát pomocníkem při terapeutických

konverzacích mezi terapeutem a klienty. Rovněž příběhy, které poukázaly na schopnost

zvířete úspěšně řešit problémy, vedly k efektivnějšímu řešení problémů a personalizaci, (str.

208)

3. Puppetry - hráni s loutkami

Hraní s loutkami je podobné vyprávění příběhů, ale obsahuje přidanou hodnotu v podobě

hraní příběhu, které pak zesílí tento proces. Např. Fine a Fine (1996) tvrdí, že loutky

znárodňující charakter zvířete poskytují základ pro identifikaci, ale zároveň poskytují určitý

úkryt, tak že se dítě cítí bezpečněji a otevřeněji. L i n n a kol. (1986) a L i n n (1977) identifikují

několik atributů hry s loutkami, které mohou přispět k jeho větší efektivnosti. Oba články

obhajují myšlenku, že proces hraní s loutkami je bezprostřední, aktivní a intimní. Loutky

mohou sloužit jako katalyzátory pro dětskou interakci v procesu manipulovaní s loutkou.

Loutky mohou být zároveň využity k tomu, aby přímo mluvily s dětmi, aniž by děti museli na

30
sebe převzít jinou identitu. Terapeuti, kteří mají terapeutická zvířata ve své praxi mohou také

využít loutky stejného druhu jako živá zvířata, která mají. Tyto zvířata mohou sloužit jako

"mluvící prodloužení" zvířete, s kterým si dítě vytvořilo vazbu. Autor shledal tento přístup

obzvláště cenný u svých mladších klientů ve věkové kategorii mladší žáci. (str. 210)

(http://zooterapia.com.br/michele/Handbook%20on%20Animal-

Assisted%20Therapy_Theoretical%20foundations%20and%20guidelines%20for%20practice

_3ed.pdf)

5 POSTOJE
V následující kapitole představím pojem postoje, neboť se vyskytuje v m é hlavní v ý z k u m n é

otázce a proto pokládám za důležité tento pojem popsat. Nejprve představím teoretické

vymezení pojmu a následně popíši rozdělení postoje dle kognitivní, emotivní a konativní

složky. Budu vycházet především z pohledu sociální psychologie.

Hayesová popisuje ve své knize definice postoje dle několika autorů, kteří se pokoušeli

vymezit tento pojem. Například Fishbejn a Ajzen(1975) je definovali jako „naučené

predispozice k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu či udalosť. U

této definice se zdůrazňují tři hlavní rysy postojů a to, že postoje jsou naučené, konzistentní a

že se týkají příznivých nebo nepříznivých reakcí.

Podobně postoj definovali i Krech, Crutchfield a Ballachey v roce 1962: „Postoje jsou

stabilní systémy pozitivního nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání

týkající se sociálních cílů." Tato definice navíc zdůrazňuje, že postoje se týkají i činnosti či

jednání, (in Hayesová, 2013, s.95)

Další definici a základní vymezení postoje přináší Výrost (2008), popisuje rozdělení dle

Tessera, Brendla a Higginse. Postoje jsou neutrální, vyjadřují současně náš hodnotící vztah

k různým sociálním objektům v našem prostředí, tedy co upřednostňujeme, co n e m á m e rádi,

proto se postoj charakterizuje jako relativně stabilní. I když část postojů je vrozených

(Tesser,1993), většinu získáváme v průběhu našeho života přímo prostřednictvím osobní

zkušenosti s objekty( C M . Brendl, E.T.Higgins, 1996), nebo zprostředkovaně, sociálním

učením, (in Výrost, Slaměník, 2008,s.l27)

Teorie postojů vymezuje tři hlavní dimenze postojů: kognitivní, emocionální a konativní.

31
5.1 Kognitivní složka
Baumgartner vysvětluje kognitivní složku z pohledu sociálního poznávání. Označení sociální

poznávání představuje „mentální reprezentace, které lidé mají o sociálním světě" (in Výrost,

Slaměník, 2008, s. 181). Zahrnuje charakteristiky lidí (jiných osob, ale také sebe sama),

sociálních skupin, poznatky o vztazích, které jsou mezi sociálními aktéry, o interpersonálních

situacích, ve kterých lidé nebo skupiny působí. Sociální poznávání se zaměřuje také na

procesy zpracování sociálních informací, například při utváření dojmu o osobě, hledání příčin

chování lidí, vztahu kognitivních struktur a nových informací (Výrost, Slaměník, 2008).

V procesu tvoření dojmu o druhém hraje úlohu větší počet faktorů. P o u ž í v á m e často

implicitní teorie o osobnostních rysech a o tom, které rysy se vyskytují současně. Vytváříme

si vlastní osobní teorie o druhých. Také je důležité, jak získáváme první informace o druhých

lidech, jelikož první dojmy mohou ovlivnit chování. Dále kategorizace druhých lidí a užívání

stereotypu, mají v l i v na vnímání jiných osob (Hayesová, 2013).

Beck (2005) nahlíží na vnímání z pohledu kognitivní terapie. Kognitivní schémata jsou

základní přesvědčení, podle nichž si člověk utváří svůj pohled na sebe, na svět a na

budoucnost. Představují souhrn vědomých, i nevyřčených nebo ne zcela v ě d o m ý c h

předpokladů o tom, j a k ý jedinec je, jací jsou druzí lidé, j a k ý je svět kolem a co se od něj dá

očekávat. Vytvářejí se vlivem životních zkušeností a ovlivňují myšlení, emoce, motivaci i

chování. M o h o u působit pozitivně, neutrálně nebo negativně. Beck (2005) je rozdělil do tří

skupin. Z a prvé podle výkonu, např.(musím být nejlepší ve všem, co dělám), za druhé podle

přijetí druhými lidmi, např. (moje hodnota závisí na tom, co si druzí o m n ě myslí) a třetí

skupinou je moc, potřeba řídit a ovládat, např.(všichni mne musí poslouchat, nikomu se nedá

věřit). Některá schémata jsou aktivní stále, jiná se mohou aktivovat vlivem určitých životních

událostí (in Kratochvíl, 2012, s.76).

5.2 Emotivní složka

Nej základnější rozdělení emocí je rozdělení na emoce pozitivní a negativní. M e z i pozitivní

emoce m ů ž e m e zahrnout pojem štěstí. Tímto pojmem se zabýval především Martin Seligman.

Seligman prováděl několik v ý z k u m ů ohledně tohoto tématu. Rozděluje tři úrovně štěstí:

pozitivní emoce, angažovanost a smysl. Je tím míněno štěstí plynoucí z pocitu radosti, z

angažovanosti v životě a z nalezení smyslu a prožívání smysluplného života. M . Seligman

32
doporučuje používat namísto pojmu štěstí pojem Well-being, jelikož dokáže lépe vystihnout,

kdy se člověk cítí lépe. Pojem well-being se dá přeložit jako pocit duševní pohody nebo

blahobyt (Seligman 2011, vlastní překlad).

Seligmen vyvinul koncept P E R M A , který zahrnuje pět elementů, z nichž každý přispívá k

duševní pohodě. Tento název vznikl složením počátečních písmen těchto pěti složek:

1. Positive Emotion (pozitivní emocionalita

2. Engagment (angažované zaujetí, ponoření se do činnosti)

3. Relationship (kladné mezilidské vztahy)

4. Meaning (smysl)

5. Accomplishment (úspěšný výkon)

(Seligman 2011, vlastní překlad, in Urbánková 2012)

Termín P E R M A vysvětluje Seligman ve své knize Flourish vydanou v roce 2011. Termín

flourishing znamená v češtině vzkvétat, růst, prosperovat.

Další protikladnou emocí, kterou bych ráda zmínila je hněv. H n ě v bývá vzbuzován v

případech, kdy se je jedinec cítí být napadán, zesměšňován nebo ponižován. Strach je emoce,

která pomáhá jedinci konstruktivně řešit situace v ohrožení. Strach m ů ž e jedinec pociťovat,

když je zneklidněn. Naopak úzkost je stav, kdy se jedinec cítí být neustále ohrožen, aniž by

věděl čím. Oba tyto pocity strach i úzkost mají mnoho společného, jsou nepříjemné a jsou

doprovázeny nepříjemnými tělesnými změnami(Stuchlíková, 2002).

Hájek (2012) ve své knize popisuje souvislost mezi emocemi a tělesně zakotveným

prožíváním. Rozvoj tělesně zakotveného prožívání m á svůj postupný průběh, vychází

z jednotlivých následujících pěti stádií, která si nazveme:

Všímavost k tělesné oblasti - při používání pojmu všímavost se také zdůrazňuje vztah

k zapamatování a uvědomování. Všímavě zapamatované události si lze lépe znovu vybavit a

uvědomit. Spontánní objevení ohniska, pozorování jeho změn - některé pocity mohou již při

pozorování zanikat (ohnisko vyhasne), jiné zvyšovat svou intenzitu. Zachycení prožívaného

významu - prožívaný v ý z n a m je v ý z n a m e m pocitu, který odpovídá prožívání minulé či

současné anebo budoucí vnější konkrétní události, nebo vnitřní situace, která se odehrává

pouze v mysli. Zpřesňování prožívaného významu - jedinec se snaží opětovně vyjádřit co

33
pociťuje a zkouší verbálně popsat význam svého prožívání. Prožívaný posun - jestliže se

podaří přesně vystihnout konkrétní prožívaný význam, může dojít k posunu tohoto významu

v těle na rovině pociťování tak v mysli (Hájek, 2012, s.35).

Emotivní složku lze také vysvětlit z pohledu sebehodnocení a celkový vztah k sobě.

E.T.Higgins (987,1989) je autorem „sebediskrepační teorie" dává do souvislosti prožívané

emoční stavy a vlastní sebereflexi. Rozděluje tři složky já- skutečné j á (actual šelf), ideální j á

(ideál šelf) a požadované j á (ought šelf). Ideální j á vyjadřuje naše přání, naděje, to jací

bychom chtěli být. Požadované j á představuje charakteristiky, které si myslíme, že bychom je

měli mít. Toto vychází z povinností, závazků a zodpovědnosti. Důležité je také to co si o sobě

myslíme sami, ale i to jak si představujeme, že nás vnímají ostatní lidé. Cítíme-li velký rozpor

mezi tím jak se vidíme a jací bychom si přáli být prožíváme velké zklamání, nenaplnění a

frustraci (in Výrost, Slaměník, 2008,s.99).

5.3 Konativní složka

Konativní složku Kratochvíl (2012) vysvětluje na základě behaviorismu. Behaviorální

psychoterapie se zabývá studiem procesu učení, se snahou aplikovat výsledky této disciplíny

na poruchy lidského chování. Zaměřuje se na pozorovatelné jevy v chování jedince. Každá

reakce je vyvolána nějakým podnětem. V behaviorismu je spojení mezi podnětem a reakcí

označováno jako black box.

Vacínová, Langová (2007) ve své knize uvádějí druhy učení, které následně rozepíši.

Senzomotorické učení - je založeno na vytváření řetězců motorických úkonů a jejich

koordinace probíhající pod kontrolou senzorů. Jde o učení senzomotorickým dovednostem.

Uplatňuje se zde učení podmiňováním., tj. vytvářením podmíněných reflexů v důsledku

spojení dosud nevýznamného podnětu s podnětem nepodmíněným, o učení vyhasínáním, k

němuž dochází, když existující reflexy nejsou posilovány, učení vtiskováním, které se rozvíjí

v raném věku na základě zvýšené pohotovosti k učení následováním v ý z n a m n é h o dospělého

jedince, dále učení napodobováním činnosti druhých a učení experimentováním. V procesu

senzomotorického učení, např. učení plavání, psaní, hry na hudební nástroj. Verbální učení -

Jde o čistě lidskou formu učení, v níž si osvojujeme jazykový systém a jeho prostřednictvím i

zkušenosti společnosti. V elementární formě jde o učení verbálním asociacím, tj. vytváření

řetězců slov při pamětném učení. U č í m e se například nazpaměť telefonní číslo, věty, tvrdé a

měkké slabiky, vybraná slova, násobilku aj. Pojmové učení - Vývojově vyššími formami učení

34
jsou učení pojmů, v ě d o m o s t e m a řešení problémů. Kategorizace všech druhů učení je

výsledkem abstrakce z celku učení, v němž se jednotlivé druhy nevyskytují ve své izolované

formě, ale vzájemně se prolínají. Např. učení pojmů je součástí učení vědomostem, v němž se

uplatňuje i problémové učení. (Vacínová, Langová a k o l . 2007, s. 21) Učení vědomostem-

Pojmy neexistují izolovaně, ale vytvářejí struktury. Struktury představ a pojmů tvoří

vědomosti. Touto otázkou se podrobně zabýval R.R.Skemp. V rámci j e d n é struktury

vědomostí mají znaky stále stejný význam. Například v rámci jednoho početního příkladu

mají znaky x a y stále stejný význam. V různých vědomostních strukturách však mohou mít

tytéž znaky různý význam. Jiný v ý z n a m m á slovo pole v zemědělství, jiný ve fyzice a jiný v

meteorologii. (Vacínová, Langová a kol. 2007, s. 25-26). Učení řešení problémů-Učíme se

také tím, že jsme stavěni do situací, v nichž je naše cesta blokována překážkami. Jsme

konfrontováni s problémem. Problém m ů ž e m e chápat jako rozpor mezi aktuální situací a

cílem. Problémy m ů ž e m e dělit na akademické a praktické. Akademické bývají zpravidla

dobře vymezené, všechny informace pro jejich vyřešení jsou dostupné a výsledkem řešení je

jediné správná odpověď. Například problémy matematické a logické. Praktické problémy

bývají nepřesně vymezené, pro jejich vyřešení potřebujeme získat dostatečné informace a

správných odpovědí řešení může být i více. Takovým je například vytvoření

architektonického návrhu, design u auta." ((Vacínová, Langová a kol. 2007, s. 29)

35
B. METODOLOGICKÁ ČÁST

6 Metodologie
Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře s metodikou m é h o výzkumu. V následujícím části

popisuji zvolenou v ý z k u m n o u strategii, objasním pojem validita a reliabilita, popíši techniku

sběru dat, jednotku zkoumání a zjišťování, postup a realizaci sběru dat a postup zpracování

dat. N a závěr popíši operacionalizaci, v rámci které představím hlavní v ý z k u m n o u otázku a

dílčí v ý z k u m n é otázky a jejich indikátory. Hendl (2004) uvádí, že volíme příslušné metody

výzkumu. Určujeme, j a k ý m způsobem budeme shromažďovat data a následně je zpracovávat.

Zařazujeme zde také roli výzkumníka ve výzkumu. Pro sběr dat, m ů ž e m e použít metodu

pozorování, rozhovorů a shromažďování dokumentů.

6.1 Výzkumná strategie

Svým výzkumem bych ráda přiblížila, jaký postoj zaujímají sociální pracovníci a

canisterapeuté vzhledem ke canisterapii využívané u dětí s kombinovaným handicapem. Pro

tento v ý z k u m se mi jeví, jako nej vhodnější v ý z k u m n á strategie- metoda kvalitativního

výzkumu. Kvalitativní metoda, pro svůj charakter umožňuje přiblížit, co si sociální pracovníci

a canisterapeuté o této metodě animoterapie vzhledem k handicapovaným dětem myslí.

Někteří autoři vymezují kvalitativní v ý z k u m proti kvantitativnímu na základě použitých

metod. Zjednodušeně lze říci, že nástrojem kvantitativního v ý z k u m u je dotazník, zatímco

nástrojem v kvalitativním v ý z k u m u je rozhovor. Cílem hloubkového a polostrukturovaného

rozhovoru je získat detailní a komplexní informace o studovaném jevu, účelem

standardizovaného strukturovaného rozhovoru je položit všem respondentům několik

identických otázek ve stejném pořadí (Svaříček, Sedová, 2007).

Jestliže se chceme opravdu něco dozvědět o běžném životě člověka nebo kategorii lidí, nelze

vycházet pouze z teoretických poznatků, ale musíme pod jejich povrch, k autentickým

v ý z n a m ů m j e v ů m a objektům, které j i m dali účastníci běžného života. Kvalitativní výzkum se

odehrává v přírodních sociálních podmínkách. L i d i , které chce v ý z k u m n í k zkoumat, nejdou

za ním do laboratoře, ale v ý z k u m n í k jde za lidmi do jejich přirozeného prostředí (Žižlavský,

2003).

Disman (1993), popisuje rozdílnost rozhovoru a dotazníků. Popisuje klady a zápory těchto

výzkumných metod. Rozhovor je velice nákladná technika sběru informací a je velice časově

36
náročná. Oproti tomu dotazník m ů ž e postihnout velký počet respondentů, v poměrně krátkém

čase a s poměrně malým nákladem. Naopak nevýhodou dotazníku m ů ž e být skutečnost, ž e

klade vysoké nároky na osobu dotazovaného a je snadné přeskočit otázky, nebo neodpovědět

vůbec. Také proporce úspěšně dokončených rozhovorů je podstatně vyšší, než návratnost

dotazníků.

6.2 Validita a reliabilita výzkumu

Disman považuje tyto pojmy za velmi užitečné a pro v ý z k u m nezbytné nástroje. Uvádí

definice těchto pojmů „ Validní měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme

zamýšleli měřit. Reliabilní měření, je takové měření, které nám při opakovaně aplikaci dává

shodně výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil". Disman (1993, s.62).

V kvantitativním přístupu se validita vztahuje k tvrzení, argumentu nebo použité proceduře,

že bylo změřeno to, co mělo b ý t změřeno. Oproti tomu se v kvalitativním v ý z k u m u hovoří o

platnosti a pravdivosti výzkumu. Pravdivost je kritérium, které rozlišuje dobrý v ý z k u m od

špatného. Oproti tomu je v kvalitativním v ý z k u m u dosahováno nízké reliability, protože

nej sou všechny metody standardizované a m ů ž e docházet k tomu, že každý v ý z k u m n í k by

vyzkoumal něco trochu jiného. Kdybychom chtěli v kvalitativním v ý z k u m u zajistit vysokou

míru realibility, museli bychom použít přesně strukturované otázky pro rozhovor, které by

byly shodné pro každého respondenta. To však neodpovídá podstatě kvalitativního přístupu,

proto se spolehlivost v ý z k u m u neváže pouze na použitou metodu (Svaří ček, Seďová, 2007)

V e svém v ý z k u m u používám pro posílení hodnověrnosti triangulaci dat, kdy využívám různé

zdroje informací. Denzin (1989) i n Hendl (2008, s.147) označuje jako „datovou triangulaci

použití různých datových zdrojů a odlišuje ji od použití různých metod sběru dat."

Doporučuje zkoumat jev u různých osob, na různých místech a v rozdílných časových

momentech. Vychází z cíleného a systematického výběru osob nebo skupin, okolností a

časových okamžiků. V kvalitativním v ý z k u m u je důležité využití především verbálních dat -

rozhovorů, ale také stále více se používají i vizuální data, jako jsou videozáznamy a

fotografie. Také nové možnosti získání dat skrývají elektronické zdroje jako je například

internet.

37
6.3 Technika sběru dat
Jako techniku sběru dat jsem zvolila rozhovor, jelikož se mi tato technika jeví jako

nej vhodnější nástroj k porozumění zkoumaného jevu. Rozhovor je nej častější používanou

metodou sběru dat v kvalitativním výzkumu, označován také jako hloubkový rozhovor.

Svaříček, Seďová (2007, s.159) definují hloubkový rozhovor, jako „nestandarizované

dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním badatelem pomocí několika

otevřených otázek " V hloubkovém rozhovoru m ů ž e m e zachytit výpovědi a slova v jejich

přirozené podobě. Žižlavský (2003), popisuje rozhovor, vedle pozorování, jako klíčovou

metodu sběru dat v kvalitativním výzkumu. Pozorování a rozhovor umožňují přímý kontakt

výzkumníka s účastníky výzkumu.

Pro svůj výzkum jsem si zvolila polostrukturovaný rozhovor a otevřené otázky.

Polostrukturovaný rozhovor mi umožňuje formulovat otázky tak, aby byli srozumitelné pro

respondenty a umožňuje mi pokládat doplňující otázky, je-li to potřeba. Tuto metodu jsem si

zvolila proto, aby respondenti měli možnost vyjádřit vlastní postoje a domnívám se, že

kvantitativní technika sběru dat, by mi toto neumožnila v takové hloubce. Rozhovor zahrnuje

celkem 26 otázek zaměřené na zjištění postojů vzhledem ke canisterapii. Z a hlavní dva typy

hloubkového rozhovoru m ů ž e m e označit, jak je uvedeno dle Svaříčka, Seďové (2007),

polostrukturovaný rozhovor a nestrukturovaný rozhovor. Polostrukturovaný rozhovor vychází

z předem připraveného seznamu témat a otázek a nestrukturovaný rozhovor m ů ž e být založen

pouze na j e d n é předem připravené otázce a dále se badatel dotazuje na základě informací

poskytnutých respondentem. Žižlavský (2003) popisuje nestrukturovaný rozhovor, jako

neformální, volný rozhovor, jako rozhovor vedený s oporou obecného průvodce.

Polostrukturovaný rozhovor tvoří soubor otázek v pevném pořadí a stejně formulovaných.

Otázky jsou formulovány tak, aby byly srozumitelné pro respondenty. Zúčastněné rozhovory,

někdy vyžadují znalost specifického jazyka sociální skupiny.

6.4 Jednotka zkoumání a zjišťování dat

Jednotkou zkoumání je postoj sociálních pracovníků a canisterapeutů k využití canisterapie u

dětí s kombinovaným handicapem. Tento jev je zkoumán ve 3 zařízeních zaměřující se na děti

mladšího školního věku s kombinovaným handicapem. Organizace jsou v odlišných městech

a regionech. První organizace je v Ústeckém kraji a zbylé dvě organizace jsou ve

středočeském kraji. Prvním zařízení je základní speciální škola-první stupeň, druhé zařízení je

38
denní centrum pro handicapované děti a posledním zařízením je integrační centrum pro

handicapované děti. P o d m í n k o u pro výběr zařízení, vzhledem k m é v ý z k u m n é otázce je, že

všechny tyto organizace využívají canisterapii a jsou určena pro děti mladšího školního věku

skombinovaným handicapem. Rozhovory jsem prováděla v každém zařízení se 4

respondenty. A to v každém zařízení jsem hovořila s j e d n í m sociálním pracovníkem, jedním

canisterapeutem, j e d n í m speciálním pedagogem/asistentem a jedním rodičem/zákonným

zástupcem dětí využívající canisterapii. Dohromady jsem rozhovory prováděla s 12

respondenty. D l e doporučení Hendla (2005) pro zvýšení validity výsledků, jsem zvolila

metodu zkoumání z v í c e zdrojů informací - triangulaci dat, jelikož si myslím, že je důležité

zkoumat, jak na tento jev nahlížejí různé osoby.

6.5 Postup a realizace sběru dat

Organizace jsem nejprve telefonicky kontaktovala, seznámila je s plánovaným v ý z k u m e m a

poprosila je o spolupráci. V mnoha případech bohužel nemohla organizace rozhovory

poskytnout z různých důvodů, například z nedostatků prostor, časových možností nebo

absence některých pracovníků. Nakonec se m i podařilo domluvit schůzky ve třech

organizacích. Vždy jsem byla v kontaktu nejprve s j e d n í m pracovníkem, nejčastěji sociálním

pracovníkem, který následně domluvil schůzku s ostatními respondenty a to canisterapeuty,

speciálními pedagogy/asistenty a rodiči dětí. Nejprve jsem respondenty seznámila, k čemu

budu rozhovory potřebovat, ujistila je, že slouží pouze ke studijním účelům a že nahrávky

budou zcela anonymní. Respondenti souhlasili s nahráváním rozhovoru na diktafon, pro účely

následného doslovného přepisu rozhovoru. Rozhovory probíhaly vždy v prostorách organizací

v oddělené klidné místnosti. U rozhovorů s caniserapeuty, jsem měla možnost se účastnit

přímo canisterapeutického setkání, kde probíhalo polohování s klienty a povaha

canisterapeutického setkání umožňovala provést rozhovor přímo při terapii. Měla jsem

zároveň možnost pozorovat samotný průběh canisterapie, což bylo velmi přínosné.

Rozhovory probíhaly b ě h e m pracovní doby pracovníků, mou snahou bylo se maximálně

přizpůsobit časovým možnostem pracovníků. Rozhovory trvaly v průměru 25-45 min.

6.6 Charakteristika zpracování dat

Všechny rozhovory j sem po dokončení doslovně přepsala. Použila jsem techniku otevřeného

axiálního kódování, která mi p o m ů ž e při analyzování a následné interpretaci dat. „ Axiální

kódování je soubor postupů, pomocí nichž jsou údaje po otevřeném kódování znovu

39
upořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. "(Strauss,

Corbinová, s.70, 1999). Otevřené kódování rozděluje údaje a umožňuje určit některé

kategorie, jejich vlastnosti na dimenzionálních škálách. Axiální kódování tyto údaje zase

novým způsobem skládá dohromady pomocí utvářením spojení mezi kategorií a jejími

sub kategoriemi. (Strauss, Corbinová, 1999).

6.7 Etické aspekty výzkumu

Před zahájením v ý z k u m u jsem se nejprve informovala u jednotlivých organizací, zda nemají

námitky se sběrem informací v jejich organizaci. Hendl (2008) uvádí, ž e je nejprve třeba

získat poučený souhlas, že respondenti souhlasí s tím, ž e se účastní výzkumu, o kterém ho

předem plně informujeme. Ujistila jsem pracovníky, že rozhovory budou anonymní, ž e

nebude uváděno nikde jejich j m é n o . Vysvětlila jsem, jak budou rozhovory probíhat a dovolila

jsem se informovaným souhlasem, že rozhovor bude nahráván na diktafon. Také jsem

respondenty seznámila s tím, že pokud by j i m rozhovor byl z nějakého důvodu nepříjemný,

mají právo rozhovor kdykoliv odmítnout nebo ukončit. Rozhovory většinou probíhaly

v klidné nerušené místnosti o samotě, až na výjimky dvou canistrapeutů, kteří si přáli

rozhovory uskutečnit v průběhu samotného canisterapeutického setkání, kde byl ovšem

vzhledem k povaze jednotlivé aktivity-polohování s klientem přítomen i klient, ale průběh

rozhovorů a terapie, nebyl nijak výrazně omezen. Z důvodů zachování anonymity nadále

budu používat označení respondentů jako S P I , SP2,SP3- pro sociální pracovníky, C T I , C T 2 ,

CT3-pro canisterapeuty, P E 1 , P E 2 , P E 3 - pro speciální pedagogy/asistenty a R O l , R 0 2 , R 0 3 -

pro rodiče/zákonné zástupce dětí využívající canisterapii.

6.8 Operacionalizace
Cílem m é h o v ý z k u m u a také cílem diplomové práce je zodpovězení hlavní v ý z k u m n é otázky

( H V O ) „Jakým postoj zaujímají sociální pracovníci a canisterapeuté k využití canisterapie

v práci s dětmi s kombinovaným handicapem?"

Tuto problematiku jsem si vybrala především z osobních důvodů, jelikož jsem sama

canisterapii provozovala s mojí fenkou labradorského retrievera, j m é n e m Daisy a z v l á š t n í c h

zkušeností usuzuji, že je tato oblast ještě dosti neprobádaná. Postoje sociálních pracovníků a

40
canisterapeutů mohou být klíčové k využití této terapie, a proto jsem si vybrala především

tyto dvě skupiny.

Nyní popíši, z j a k é h o důvodu jsem si vybrala pro v ý z k u m do své práce právě postoj

canisterapeutů a sociálních pracovníků, proč právě tyto skupiny respondentů a z j a k é h o

důvodu a z čeho jsem vycházela v určování cílové skupiny a z jakých důvodů si myslím, že je

dobré zkoumat právě problematiku canisterapie.

Postoj - Myslím si, že pro zodpovězení m é v ý z k u m n é otázky je dobré canisterapii zkoumat z

pohledu postoje, jelikož z tohoto pohledu je canisterapie ještě dosti neprozkoumána. Tento

termín jsem si vybrala především proto, že znázorňuje to, jak respondenti vnímají canisterapii,

jaké mají představy a předsudky, dále jak prožívají canisterapii a také to j a k ý m způsobem je

canisterapie realizována nebo by měla být realizována z pohledu respondentů. Postoj je zde

chápán z pohledu tři složek a to kognitivní, emocionální a behaviorální složky.

Vnímání- které zahrnuje názory, představy, předsudky zkoumaného jevu.

Prožívání- emoční vztah k sobě a ke z k o u m a n é m u jevu, zahrnující pozitivní a negativní

emoce.

Chování - je založeno na stimulu a reakci spojeném s určitým chováním vzhledem ke

z k o u m a n é m u j evu.

„Postoje jsou neutrální, vyjadřují současně náš hodnotící vztah k různým sociálním objektům

v našem prostředí, tedy co upřednostňujeme, co nemáme rádi, proto se postoj charakterizuje

jako relativně stabilní". (Výrost, Slaměník, 2008,s. 127)

Sociální pracovníci - sociální pracovníci, zde představují část respondentů. Tuto skupinu

jsem si vybrala především proto, že si myslím, že představují důležitou součástí pro úspěšnou

realizaci canisterapie. Představují jakého-si prostředníka, mezi canisterapeuty a organizací

včetně samotných klientů, kteří canisterapii využívají, nebo by si přály canisterapii využívat.

To jaký zaujímají postoj právě sociální pracovníci k využití canisterapie, m ů ž e být stěžejní,

neboť například sociální pracovník, který n e m á příliš v lásce psi nebo nemá správné a

dostačující povědomí o využití této animoterapie, se jen těžko bude angažovat pro realizování

canisterapie, právě v jejich organizaci.

41
Canisterapeuté - canisterapeuty jsem si vybrala jako respondenty především proto, ž e hrají

nezastupitelnou roly v realizaci canisterapie. To j a k ý zaujímají postoj k realizaci canisterapie

právě oni, se odráží na samotném průběhu canisterapie, následně na interakci směrem ke

klientovi a v konečném důsledku na samotném zdravotním stavu klienta.

Psovod/canisterapeut m á velký v l i v na výchovu, výcvik, a roli psa jako sociálního

katalyzátoru v canisterapeutickém procesu. (Velemínský 2007).

Canisterapie- canisterapii jsem se rozhodla zkoumat především z osobních důvodů, jelikož

jsem canisterapii sama se svým psem vykonávala a měla jsem možnost nahlédnout do této

problematiky z vnitřního pohledu. Tato oblast je také dosti neprobádána a opomíjená forma

animoterapiie.

„Canisterapie je označení způsobu terapie, při níž dochází k působení psa na člověka. Je jednou
z forem zooterapie, která používá obecně zvířat k různým formám terapeutického kontaktu
s člověkem". ( Pipeková, Vítková 2001, s.135)

Kombinovaný handicap - tuto cílovou skupinu jsem si vybrala, jelikož jsem canisterapii

prováděla právě s dětmi s kombinovaným handicapem a m á m s touto cílovou skupinou osobní

zkušenosti. Také si myslím, že vzhledem k typu handicapu a jednotlivým tělesným funkcím,

je canisterapie právě u dětí s kombinovaným handicapem nejvíce rozmanitá a musí být

přizpůsobena individuálním potřebám klienta.

K o m b i n o v a n é postižení - j e d n á se o výskyt postižení v různých kombinacích, nejčastěji

tělesné a mentální postižení, souvisí většinou s postižením centrální nervové soustavy.

Nejčastěji se v praxi u dětí setkáváme s postižením kombinovanými. Většinou se j e d n á o

postižení C N S , které vede jak k projevům opoždění motorického vývoje, tak i poruchám

oblasti smyslového vnímaní i mentální retardaci. ( Květoňová 2004).

Odpovědi z rozhovorů by m i měly umožnit zjistit to, j a k ý m způsobem nahlížejí na

canisterapii sociální pracovníci a canisterapeuté. K tomu abych odpověděla na H V O ,

42
zkoumala jsem postoj na základě tří indikátorů. Postoj je zkoumán z pohledu kognitivní,

emocionální a behaviorální složky.

Hlavní v ý z k u m n o u otázku jsem dále rozpracovala do třech dílčích výzkumných otázek (dále

jen D V O ) na základě výše zmíněných složek tedy kognitivní, emocionální a behaviorální

složky. Jednotlivé složky potom mohou zkoumat vnímání, prožívání a chování sociálních

pracovníků a canisterapeutů k využití canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem.

1. D V O - Jak sociální pracovníci a canisterapeuté vnímají canisterapii?

Indikátory- názory na canisterapii, představy o využití canisterapie, informace související s

canisterapii u dětí s kombinovaným handicapem.

M ý m cílem je zjistit, jak sociální pracovníci a canisterapeuté vnímají využití canisterapie u

dětí s kombinovaným handicapem. Jaké mají představy o ideálním canisterapeutickém

setkání, j a k é mají očekávání od canisterapie, j a k é jsou komplikace a co j i m pomáhá při

realizaci canisterapie.

2. D V O - „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté prožívají canisterapii při práci s dětmi

s kombinovaným handicapem?"

Indikátory-Emoce, pocity

Druhá otázka se zabývá emoční složkou a m á za cíl odpovědět jak sociální pracovníci a

canisterapeuté prožívají canisterapii a jak si myslí, že canistrapii prožívají samotní klienti.

V j a k ý c h situacích sociální pracovníci a canisterapeuté pociťují kladné nebo záporné emoce

,nebo v j a k ý c h situacích se domnívají ,že by mohli klienti pociťovat pozitivní nebo negativní

emoce vzhledem ke canisterapii.

3. D V O - „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté využívají canisterapii u dětí s

kombinovaným handicapem?"

Indikátory- Postupy canisterapie, metody, techniky canisterapie

Třetí otázka je spojená s behaviorální složkou postoje a zjišťuje postupy, metody a techniky

canisterapie. Zjišťuje j a k é konkrétní aktivity canisterapie se využívají, v j a k é m časovém

43
rozsahu a frekvenci je canisterapie poskytována a u jakých klientů-typů handicapů je

canisterapie nejčastěji poskytována ve z k o u m a n é organizaci.

44
C. INTERPRETAČNÍ ČÁST

7 Vnímání canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem

V této kapitole hledám odpověď na první v ý z k u m n o u otázku: „Jak sociální pracovníci a

canisterapeuté vnímají canisterapii? " Z rozhovorů jsem zjišťovala, jak vnímají respondenti

canisterapii, j a k é mají názory a představy o využití canisterapie a j a k é mají informace o této

terapii.

N a základě odpovědí respondentů z rozhovorů j sem určila jednotlivé kategorie, sub kategorie,

dimenze a vlastnosti dimenzí, jejichž úplný přehled uvádím níže:

Kategorie: I. Vnímání působení canisterapie

II. Ideální představy o canisterapii

III. Komplikace canisterapie

Kategorie:

7.1 /. Vnímání působení canisterapie

subkategorie:

1.1. působení canisterepie vzhledem k různým oblastem zdraví klienta

7.1.1. působení na fyzické zdraví klientů: a) uvolnění svalstva končetin, b)

aktivizace klienta k pohybu, c) posílení ochablého svalstva

7.1.2. působení na psychické zdraví klientů: a) uvolnění od stresu, b) kladný

v l i v u psychicky labilních klientů, c) zklidnění hyperaktivních klientů s A D H D

syndromem d)zvíře odstraňuje pocit osamělosti

7.1.3. canisterapie jako motivační prvek klientů: a) motivuje k pohybu, b)

motivuje k edukační činnosti, c) předcházení rezignace klientů nad nemocí

7.1.4. canisterapie jako sociální katalyzátor mezi klientem a okolím: pes se

stává jakousi spojkou mezi klientem a okolím b) přítomnost zvířete nabízí

m n o h á témata k rozhovoru, c) prostřednictvím psa je klient častěji mezi

ostatními lidmi-procházky

45
1.2. působení canisterapie vzhledem k typu handicapu

7.1.1. v l i v canisterapie u mentálně handicapovaných klientů: a) aktivizace

myšlení, b) psychická vyrovnanost, c) pocit zodpovědnosti za zvíře

7.1.2. v l i v canisterapie u tělesně handicapovaných klientů: a) motivace k

pohybu, b) posílení svalstva, c) uvolnění končetin postižených spazmatickou

formou

7.1.3. vliv canisterapie u kombinovaných typů handicapů - zlepšení fyzické i

psychosociálního situace klienta

1.3. v l i v canisterapie vzhledem k jednotlivým tělesným funkcím klientů

7.1.1. uvolnění končetin klienta

7.1.2. aktivizace klienta k pohybu

7.1.3. navození psychické pohody klienta-relaxace

7.1.4. emoční spokojenost v přímém kontaktu se zvířetem

kategorie:

7.2 //. Ideální představy o canisterapii

Subkategorie:

.1.1 klidné a nerušené prostředí pro provozování canisterapie

7.2.1. oddělená místnost určená pro canisterapeutické setkání

7.2.2. nehlučné prostředí

1.2 možnost využití venkovních prostor organizace například zahrady

7.2.1. využití různých pohybových aktivit a metod canisterapie

7.2.2. aportovaní předmětu- procvičování j e m n é motoriky

7.2.3. chůze se psem na vodítku-procvičování koordinace

46
1.3. prostředí pro provozování canisterapie známé klientům i canisterapeutickému týmu

1.3.1. psychické uvolnění klientů

7.2.2. orientace canisterapeuta v prostředí

1.4. vyhrazená místnost pro canisterapii přizpůsobená k realizaci canisterapie

7.2.1. přemístění nábytku k vytvoření většího prostoru

7.2.2. příjemná teplota vzduchu v místnosti

7.2.3. koberec na podlaze, především pro pohodlí klientů při aktivitách

1.5. místnost vybavená pomůckami pro canisterapii

7.2.1. podložka pro klienta pro polohování

7.2.2. hračky pro psa-aporty

kategorie:

7.3 ///. Komplikace canisterapie

subkategorie:

1.1. omezení vyplývající ze zdravotního stavu klientů

7.3.1 alergie klientů na zvířecí srst

7.3.2 počáteční strach z neznámých psů

7.3.3 panické fobie ze psů

7.3.4 nesouhlas rodičů ke canisterapii pro zdravotních stav dítěte

1.2. nedostatek finančních prostředků k realizaci canisterapie

7.3.1. nedostatek vlastních finančních prostředků

7.3.2. neschválení grantů

47
 7.3.3. nedostatek sponzorů

7.3.4. absence canisterapeuta který by provozoval canisterapii bezplatně

1.3. omezení canisterapie plynoucí od pracovníků organizace

7.3.1. neinformovanost sociálních pracovníků o využití canisterapie

7.3.2. neochota personálu být nápomocen při canisterapii

7.3.3. odmítání canisterapie pracovníky z hygienických důvodů

1.4. nevhodné prostředí pro realizaci canisterapie

7.3.1 příliš malé prostory pro realizaci canisterapie

7.3.2 není možnost využití venkovních prostor např. zahrady

7.3.3 hlučné prostory organizace-hluk z ulice, hluk ostatních dětí

1.5. komplikace plynoucí od canisterapeutického týmu

7.3.1. nedostatek canisterapeutických organizací v regionu

7.3.2. nedostatek kvalifikovaných canisterapeutických týmů

7.3.3. zdravotní komplikace canisterapeutického týmu

7.3.4. přílišná fixovanost klientů na canisterapeutického psa a následné

odloučení z důvodů ukončení spolupráce nebo smrti psa

7.4 INTERPRETACE ODPOVĚDÍ RESPONDENTŮ NA DVO 1

7.4.1 Vnímání působení canisterapie

N a základě výpovědí respondentů v této vybrané kategorii interpretuji, jak respondenti

vnímají působení canisterapie, zejména k jednotlivým tělesným funkcím a vzhledem k typu

handicapu.

48
Působení canisterapie vzhledem k různým oblastem zdraví klienta

Téměř všichni respondenti,(vyjma respondentů - rodičů, o těch budu hovořit v jiné části m é

práce), což jsou sociální pracovníci, canisterapeuté, speciální pedagogové, dále jen označení :

(SPI, SP2, SP3, C T 1 , C T 2 , C T 3 , P E 1 , P E 2 , P E 3 ) se shodli, že působení canisterapie je

především individuální záležitostí vzhledem ke každému konkrétnímu klientovi a jeho

individuálním potřebám. Je tím myšleno, ž e například canisterapie u dítěte s tělesným

handicapem, je zaměřená více na tělesnou oblast klienta, kdy se při canisterapii klient snaží

procvičit jemnou a hrubou motoriku při aktivních hrách, nebo při technice - polohování, jsou

svaly klientových končetin přikládány ke zvířeti a tím dochází k nahřívání svalů a následnému

uvolnění spazmů. Naopak při mentálně handicapovaných klientů je canisterapie více

zaměřena na mentální zdraví klienta, kdy se snaží například prostřednictvím speciálních her

zapojit klienta aby se snažil více samostatně přemýšlet a tím procvičoval mentální oblast.

Indivuduální působení canisterapie je odlišné od typů handicapu, ale také od klienta ke

klientovi, jelikož každý člověk je jedinečná osobnost a není jednotný zaručený recept, který

by zajišťoval stejné působení na každého klienta. Z těchto důvodů jsou působení canisterapie

a následné výsledky individuální záležitostí.

Působení canisterapie vzhledem k typu handicapu

Respondent SP2 uvedl, že canisterapie je u dětí s kombinovaným handicapem a konkrétně u

autistických dětí pomocníkem k tomu se lépe soustředit. Dále respondenti ( S P I , SP3, C l ,

P E 1 , P E 2 , PE3) uvedli, že je canisterapie u tělesně handicapovaných dětí především přínosem

pro uvolnění svalů-spazmatické formy postižení, dále respondent P E 2 uvedl, že pomáhá

procvičovat jemnou motoriku a respondent C T 2 uvedl, ž e je působení canisterapie u klientů

nespecifické.

„Canisterapie pomáhá u tělesně postižených hlavně uvolnit spazmy a celkově se psychicky

zrelaxovat" (SPI)

Působení canisterapie vzhledem k jednotlivým tělesným funkcím

Téměř většina respondentů odpověděli, že canisterapie je zdrojem psychického uvolnění a

relaxace klienta a ž e kontakt se psem dětem přináší obrovskou radost ( S P I , SP2, SP3, C T I ,

49
C T 3 , P E 1 , P E 2 , PE3), respondent C T 2 uvedl pouze přínos canisterapie jako nespecifický.

Respondenti (CT3, PE3) dále uvedli, že zpozorovali, že děti mají při kontaktu se psem, jako

například při pritúlení se ke zvířeti dobrou náladu.

„Největší radost děti mají a smějí se, když je pejsek u dětí co nejblíže nebo pejsek udělá něco

nečekaného, když je olízne, nebo si například zívne. " (CT2)

Dle odpovědí většiny respondentů, kteří odpověděli, že canisterapie přináší dětem obrovskou

radost, mi připadá, že si canisterapii idealizují. Vidí v canisterapii jen kladné stránky, ale

často zapomínají i na možná rizika této terapie, jako například případné zdravotní problémy,

pokud je klient alergický na zvířecí srst.

Dle Smékala (2002) s idealizací je m o ž n é se setkat i v rámci racionalizace, která je obranným

mechanismem projevujícím se v podobě omlouvání se, sebeospravedlňování, zdůvodňování.

M á nás chránit a znecitlivět vůči vlastním problémům a pocitům. Při racionalizaci jde o

vymýšlení pravděpodobných důvodů, jimiž osobnost ospravedlňuje své jednání sobě i

druhým. Jde tu o hledání spíše dobrého, než pravého důvodu toho, co děláme. Osobnost nelže,

pouze používá důvody k tomu, aby se jevila v lepším světle, aby odsunula pozornost od chyb.

Idealizace se projevuje rovněž v optimistickém přístupu k životu. Optimismus znamená

pozitivní a radostný vztah k životu a optimista je potom člověk, který vidí život a své snažení

z té lepší stránky, což ale nemusí znamenat, že skutečně dosahuje vynikajících výsledků.

Opakem optimisty je pesimista, j e n ž je naopak člověkem, který vzdává věci ještě před tím,

než vyzkoušel všechny možnosti.

7.4.2 Ideální představy o canisterapii

Z rozhovorů s respondenty jsem zjišťovala, j a k é mají sociální pracovníci, canisterapeuté a

speciální pedagogové představy o ideálním canisterapeutickém setkání. D l e nejčastějších

odpovědí respondentů uvádím výsledky, které následně podrobněji interpretuji.

Ideální představy sociálních pracovníků:

Nyní popíši, jak vidí ideální canisterapii sociální pracovníci. Respondent (SPI) uvedl, že

považuje za důležité, aby se klienti a canisterapeutický tým před započetím samotné terapie

nejprve dobře seznámili, aby vznikla oboustranná důvěra, případně se snažit odblokovat určité

počáteční obavy, aby tím mohla terapie být účinná. Respondent (SP2) si představuje ideální

50
canisterapeutické setkání tak, aby bylo především přínosné a zábavně podané, například

formou her, které vymyslí canisterapeut. Pro respondenta (SP3) je důležité, aby nejprve

proběhlo společné seznámení klientů a canisterapeutického týmu. Dále, aby byl klient

informován o průběhu canisterapie, která bude následovat, o činnostech které klienta čekají v

průběhu canisterapie. A také považuje za důležité, aby byl canisterapeut empatický, vnímavý

a dokázal se vcítit do klienta. Respondenti (SPI, SP3) se shodli v odpovědích na tom, aby se

klienti a canisterapeutický tým nejprve seznámili a vytvořili si tak vztah plný důvěry, jelikož

pokud by klient měl obavy a neměl důvěru k týmu, terapie by nebyla účinná. Počáteční

nedůvěra je vcelku běžná, klient neví co m ů ž e čekat, ale tato se ve většině případech podaří

při v průběhu již první terapie odstranit. Někteří klienti mohou mít panické fóbie z

neznámých psů, ale i toto se časem postupně daří většinou odbourat, ale je zapotřebí

postupovat velmi obezřetně a trpělivě. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem se setkala s

klientkou, která neprojevovala o canisterapii zájem, nechtěla se setkání zúčastnit, dokonce se

ke psovy nechtěla ani přiblížit, ale časem, také díky pozorování ostatních dětí při canisterapii,

sama začala strach odbourávat a terapie se zúčastňovat a nebyl problém být se zvířetem v

kontaktu, dokonce se na další setkání těšila. Proto také považuji za důležité a shoduji se s

odpověďmi těchto respondentů, aby nejprve došlo k seznámení a vytvoření kladného vztahu

mezi canisterapeutickým t ý m e m a klientem.

Canisterapie se snaží využívat co největšího pozitivního účinku na zdraví klienta, zároveň

však tuto metodu mohou doprovázet určitá úskalí a komplikace. Jedním z problémů m ů ž e být

zdravotní komplikace klienta, například alergie na zvířecí srst. Kontraindikací se samozřejmě

stává kynofobie, chorobný strach ze psů. Další možná úskalí jsou nezájem ze strany klienta

nebo naopak přehnaný zájem až fixace klienta na zvíře. (Velemínský 2007)

Ideální představy canisterapeutů

Nyní interpretuji odpovědi canisterapeutů, jak sami canisterapeuté si představují ideální

canisterapeutické setkání. Respondent ( C T I ) odpověděl, že ideální setkání je, když se účastní

při canisterapii klienti v menších skupinkách,tj. 3-5osob, aby nebylo přítomno najednou

mnoho klientů. Dále odpověděl, že je důležité mít pro provozování canisterapie vyhraněnou

klidnou místnost a také, aby bylo m o ž n o využít i venkovních prostor organizace např.

zahrady, je-li k dispozici. Respondent (CT2) uvedl, že si představuje ideální setkání, tak jak

51
právě probíhá, tj. mít k dispozici svojí místnost nerušenou, a také aby byla spolupráce

pracovníků v organizaci. Respondent (CT3) odpověděl, že je toto individuální, jelikož jiné

podmínky jsou například při polohování a jiné při aktivizaci klienta, uvedl, ale že je důležitá

domluva s klientem a s personálem organizace. Respondenti ( C T I , CT2) se shodují, že pro

klidný průběh canisterapie, je důležité mít k dispozici svojí vyhraněnou místnost, kde

nebudou ničím rušeni. Klidná místnost je důležitá z důvodů, především aby nebyl klient

rozptylován ostatními rušivými prvky, jako je hluk z ulice, například hluk projíždějících aut,

nebo křik ostatních dětí.

Odpověď canisterapeuta při rozhovoru, který byl uskutečňován v průběhu samotné

canisterapie, kde právě probíhalo polohování s klientem, na otázku jak si představujete ideální

canisterapeutické setkání: „ Takhle, (smích), mít svojí místnost, prostor pro canisterapii a také

je důležitá dobrá spolupráce s persoálem organizace ".

Specifická canisterapie je v různých ústavech pro mentálně a tělesně postižené. Zde pes tvoři

i součást jakési rehabilitace, protože pomáhá procvičovat některé části těla. Je těžké

přesvědčit postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou, ale stejné dítě bez pobízení

hází psu míček a natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se

s ním mazlí. Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokážou za psem plazit nebo lézt

po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. V e l m i v ý z n a m n o u a úspěšnou metodou je v těchto

případech polohování. (www.canisterapie.info)

Ideální představy speciálních pedagogů

Nyní uvádím odpovědi speciálních pracovníků, jak si představují ideální canisterapeutické

setkání. Respondent (PE1) uvádí, že je důležité nejdříve seznámení canisterapeutického týmu

s klientem a následná terapie formou kontaktu se psem, jako je například česání psa, nebo

aktivní činnost házení aportu. Respondent (PE2) si představuje ideální setkání především, aby

probíhalo v klidu, aby byl dobře naladěný klient i pes a aby bylo setkání celkově harmonické.

Respondent (PE3) odpověděl, že je především důležité, aby terapie byla pro klienta příjemná.

D o b r ý m příkladem jsou děti v dětských domovech, které se špatně vyrovnávají s životem bez

rodičů. Psa berou jako kamaráda, který je m á rád takové j a k é je, můžou si s ním hrát a mazlit

se s ním. Pomáhají s péčí o pejska a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení

52
sebevědomí, neboť se cítí prospěšní a důležití v péči o na nich závislého tvora. Canisterapeuti

připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se

k nim chovat.(www.canisterapie.info)

Odpověď respondenta (PE1) se shoduje s odpověďmi respondentů (SPI a SP3), kteří taktéž

považují za důležité prvotní seznámení klienta s canisterapeutickým týmem.

7.5 Odpověď na DV01:

Cílem této podkapitoly je odpovědět na otázku: „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté

vnímají canisterapii? "

Dle výše uvedeného lze odpověď na D V O l shrnout takto:

Sociální pracovníci a někteří speciální pedagogové, považují za důležité, aby se před

canisterapii klienti a canisterapeutický tým dobře seznámili a navázali tak kladný vztah plný

důvěry, nezbytný pro dobré fungování terapie. Canisterapeuté naopak upřednostňovali

především vhodné prostory pro provozování canisterapie, klidnou a nerušenou místnost, kde

by nebyli rušeni. Pro jednoho respondenta-canisterapeuta, je také důležitá spolupráce s

personálem organizace. Speciální pedagogové také uváděli jako hlavní kritérium to, aby byla

canisterapie především přínosná a příjemná klientům.

8 Prožívání canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem

V této kapitole hledám odpověď na druhou dílčí v ý z k u m n o u otázku ( D V 0 2 ) : „Jak sociální

pracovníci a canisterapeuté prožívají canisterapii při práci s dětmi s kombinovaným

handicapem. " Z rozhovorů j sem zjišťovala, jak sociální pracovníci a canisterapeuté prožívají

canisterapii, j a k é mají pocity a j a k é emoce v respondentech vyvolává tato terapie v

konkrétních situacích v rámci canisterapie. Také jak si respondenti myslí, že prožívají

canisterapii samotní klienti a v jakých situacích mohou cítit klienti kladné nebo záporné

emoce vzhledem ke canisterapii.

N a základě odpovědí respondentů z rozhovorů j sem určila jednotlivé kategorie, subkategorie,

dimenze a vlastnosti dienzí, jejichž úplný přehled uvádím níže:

53
Kategorie: I. Pocity vzhledem ke canisterapii

II. situace vyvolávající kladné pocity v canisterapii

III. situace vyvolávající obavy v canisterapii

8.1 /. Pocity vzhledem ke canisterapii

Subkategorie:

1.1. Kladné emoce vzhledem ke canisterapii

1.1.1. těšení se: a) na příchod canisterapeutického týmu, b) na jinou aktivitu než je

například výuka-zpestření dne, c) na poznání nových aktivit-her se psem

1.1.2. radost vzhledem ke canisterapii: a) radost z přítomnosti zvířete, b) radost z přímého

kontaktu se zvířetem (hlazení, česání psa), c) radost z nečekaného činu zvířete (olíznutí,

zívnutí)

1.1.3. spokojenost : a) při relaxaci (polohován s klientem), b) psychické zklidnění a uvolnění,

c) příjemný pocit že je klient přijímán psem (náklonost psa), d) pocit užitečnosti-

zodpovědnosti (nakrmení psa, obstarání vody) e) pocit že je klient akceptován (pes plní

klientovy povely-např. sedni, pac)

1.2. Záporné emoce vzhledem ke canisterapii

8.1.1. obavy: a) počáteční obavy klientů, b) obavy z chování zvířete, c) obavy

z neúspěchu terapie,

8.1.2. úzkost: a) úzkost klientů při nečekaném reagování zvířete,(rychlý

pohyb, štěknutí) b) úzkost canisterapeuta při zdravotních problémech psa

8.1.3. strach: a) kynofobie klientů (strach ze psů), b) strach rodičů vzhledem

ke zdravotnímu stavu klientů (alergie na zvířtecí srs, strach z pokousání

zvířetem)

1.3. Hrdost vzhledem ke canisterapii

54
 8.1.1. hrdost na zrealizování canisteraperapie : a) hrdost canisterapeutů na

složení zkoušek (u canisterapeutických organizací), b) hrdost sociálních

pracovníků na domluvení spolupráce s canisterapeutem,

8.1.2. na úspěchy v canisterapii: a) zlepšení metod a technik canisterapie

(konkrétní aktivity canisterapie) b) získání finančních prostředků pro dobré

fungování canisterapie

8.1.3. na pokroky klientů: a) zlepšení pohybových schopností klienta, b)

zlepšení psychického zdraví klienta, c) uvolnění svalů (spazmy), d) motivování

klienta k činnostem.

8.2 //. Situace vyvolávající kladné pocity v canisterapii

Subkategorie:

2.1. situace vyvolávající kladné pocity u klientů

2.1.1. kontakt se psem: a) mazlení se se psem (pritúlení), b) česání srsti psa, c)hlazení

2.1.3. hry se psem: a) překážková dráha, b) kreslení psa, c) hry na rozvíjení paměti

(rozeznávání barev a tvarů) , d) čtení pohádek s tématikou psů, e) loutkové divadlo se psím

hrdinou

2.1.4. interakce a) klienti dávají povely (sedni, lehni, pac), b) chůze se psem na vodítku, c)

přivolání psa (ke m ě )

2.1.4. nečekané situace: a) olíznutí psem, b) zívnutí psa, c)štěknutí

2.2. situace vyvolávající kladné pocity u canisterapeutů

2.2.1. pokrok u klientů: a) zlepšení tělesných funkcí (na základě posouzení fyzioterapeuta), b)

procvičení motoriky (jemné, hrubé), c) psychická vyrovnanost,d) zklidnění hyperaktivity, e)

aktivizace klienta, f) působení na emocionální stránku

2.2.2. spokojenost klientů: a) radost z přítomnosti psa, b) těšení se na canisterapeutický tým,

2.2.3. vlastní úspěch při realizování canisterapie: a) složení canisterapeutických zkoušek, b)

uplatnění se v organizaci, c)zdokonalování se v oblasti canisterapie

55
2.3. situace vyvolávající kladné pocity u sociálních pracovníků

2.3.1. radost dětí: a) těšení s na psa, b) spokojenost v průběhu setkání, c) přetrvávající

spokojenost po setkání

2.3.2. pokroky u dětí: a) zlepšení fyzického zdraví, b) zlepšení psychického zdraví, c)

zklidnění klienta, d) aktivizace klienta, e) motivace klienta

8.3 ///. Situace vyvolávající záporné pocity v canisterapii

Subkategorie:

3.1. situace vyvolávající záporné pocity u klientů

3.1.1. počáteční obavy: a) nejistota u prvního kontaktu, b) strach z určitých psů (velký pes,

černá srst), c) neznalost zvířete (dítě nemělo nikdy psa doma)

3.1.2. reakce psa: a) m ů ž e zavrčet, b) ohnat se, c) kousnout, d) povalit dítě

3.1.3. kynofobie : a) špatné zkušenosti se psem, b) strach pocházející z vyprávění (od rodičů,

kamarádů)

3.2. situace vyvolávající záporné pocity u canisterapeutů

3.2.1. strach o psa: a) klient pevně drží psa, b) spadnutí klienta na psa, c) tahání psa

(přiškrcování obojkem, tahání za uši, ocas)

3.2.2. strach o klienta: a) ohnání se psem (reakce na nepříjemný podnět), b) zdravotní

komplikace klienta ( v průběhu sezení)

3.2.3. nepociťují záporné pocity: a) nemají špatné zkušenosti, b) důvěřují canisterapeutickému

týmu, nemají obavy ze psa (je přezkoušený)

3.3. situace vyvolávající záporné pocity u sociálních pracovníků

3.3.1. strach klienta: a) počáteční obavy, b) fobie klienta,

3.3.2. strach o klienty: a) kousnutí psem, b) povalení klienta psem

56
3.3.3. nepoctují: a) pouze teoreticky: agrese psa, b) alergie na psa

8.4 INTERPRETACE ODPOVĚDÍ RESPONDENTŮ NA DV02

P r o ž í v á n í canisterapie

N a základě výpovědí respondentů v této vybrané kategorii interpretuji jak respondenti

prožívají canisterapii u dětí s kombinovaným handicapem, j a k é mohou prožívat pocity, a v

jakých situacích pociťují kladné nebo záporné emoce. Jaké pocity mohou cítit oni sami nebo

co si myslí, j a k é pocity mohou mít klienti v určitých situacích.

8.4.1 Situace vyvolávající kladné pocity

Situace vyvolávající kladné pocity u klientů

Dle odpovědí respondentů sociálních pracovníků vyvolává kladné pocity u klientů především

situace: respondent (SPI) odpověděl, že kladné pocity v dětech vyvolává interakce se psem,

když děti mohou dávat zvířeti povely, jako je například sedni, ke mě, když vidí, že je pes

poslouchá, že jsou schopni psa povelama ovládat, tak j i m to v dětech vyvolává radost.

Respondent (SP2) uvedl, že děti pociťují radost, ještě před příchodem canisterapeutického

týmu, když očekávají příchod psa, těší se. Také pociťují kladné emoce v průběhu setkání,

když jsou děti zaujaté do činností a příjemný pocit přetrvává i po skončení setkání.

Respondent( SP3) uvedl, že je to individuální, některým klientům prý udělá nej větší radost,

když pes udělá něco nečekaného, jako například zívnutí, nebo olíznutí klienta.

Dle respondentů canisterapeutů největší radost v klientech vyvolávají situace:

respondent ( C T I ) uvedl, že děti jsou spokojeni především v přímém kontaktu se psem, když

se mohou se psem pomazlit, respondent (CT2) odpověděl, že děti mají rády, když mohou

psovi házet míčky nebo například, když je pes olízne. Respondent (CT3) uvedl, že děti

pociťují radost už ve chvíly, když už jen pes přijde, nebo když je olízne.

Odpověď respondenta (CT3) : "Děti mají radost, už jen když pes přijde, nejvíc se jim líbí, když

je Gina nečekaně olízne, to se smějí".

Dle odpovědí respondentů speciálních pedagogů:

57
Respondent (PE1) uvedl, že dětem se líbí, když mohou psa ovládat povely(sedni, pac), a

mohou pak vyprávět jak je pes poslouchal. Respondent (PE2) odpověděl, že se dětem líbí,

když cítí se psem blízkost, když vidí, že i pes m á radost a je dobře naladěn. Respondent (SP3)

uvedl, že děi mají rádi, když je pes co nejblíže a mají radost, když je pes olízne.

Respondenti (SP3),(CT2,CT3) a (PE3) se shodli na tom, že dětem udělá největší radost, když

pes udělá něco nečekaného jako například, když je olízne. Naopak respondenti (SP1,PE1)

uvedli, že dětem se líbí, když mohou dávat psovi povely a když vidí, že je pes poslouchá a

mohou se pak cítit pocit důležitosti a mohou pak vyprávět ostatním co zažili.

Situace vyvolávající kladné pocity u canisterapeutů

Dle odpovědí respondentů canisterapeutů vyplývá následující:

U respondenta ( C T I ) , kladné emoce vyvolává pouze pohled na spokojené klienty při

canisterapii.

U respondenta (CT2), vyvolávají kladné emoce všechny situace, kdy je vidět pokrok u

klientů. " ve všech situacích, když je vidět, jak se děti posouvají dál." (CT2)

Respondent (CT3), odpověděl, že největší radost má, když je m o ž n é pozorovat určitý posun u

klientů, když cítí že je canisterapie úspěšná, úspěšnost lze měřit dle respondenta, na základě

posouzení fyzioterapeuta, j a k ý má canisterapie v l i v na zdravotní stav klienta a konkrétní

tělesné funkce.

Canisterapii lze rozlišit na několik typů terapie dle působení na klienta. Záleží především na

co je canisterapie zacílená a na proškolení a vzdělání canisterapeuta. V několika zařízeních,

kde jsem měla možnost se zúčastnit přímo canisterapie, jsem si mohla všimnout rozdílností

provozování canisterapie. V jednom z navštívených zařízení, je canisterapie provozována

převážně formou volnočasových aktivit, z cílem především psychické uvolnění klientů. Zde

se se psem hrály různé hry, nebo byl pes přítomen během vyučování. Využívalo se zde psa i

jako motivačního prvku během výuky, nebo i částečně jako motivaci k pohybu a tím

následnému procvičení motoriky. V dalších zařízení byla terapie provozována cíleně,

zaměřená na uvolnění svalů-spazmy klientů. B y l o zde provozováno polohování s klientem,

kdy se přikládaly končetiny klientů ke zvířeti, případně více psů najednou a tím se využívalo

hřejivého účinku psa na uvolnění svalů. Terapie zde byla konzultována s fyzioterapeutkou,

58
která byla i současně přítomná u polohování a pomáhala s polohováním dětí, zatímco

canisterapeut měl na starosti především koordinaci psa.

L z e rozlišit několik typů programů:

Aktivity za pomoci zvířat ( A n i m a l Assisted Activities),

Jedná se o kontakt člověka a psa zaměřený na zlepšení kvality života klienta a na rozvoj jeho

sociálních i motorických dovedností. Zvíře působí jako sociální katalyzátor, který zahajuje a

podněcuje sociální kontakt. U aktivit za pomoci psa nejsou určeny konkrétní cíle jednotlivých

návštěv. Poskytovatelé péče nemusí vést dokumentaci o průběhu návštěv. Canisterapeutem

m ů ž e být proškolený laik.

Terapie za pomoci zvířat (Animal Assisted Therapy),

Jedná se o cílený kontakt člověka a psa, zaměřený na zlepšení psychického a fyzického stavu

klienta. Cíle jsou individuálně stanoveny tak, aby podporovaly rozvoj konkrétních fyzických,

sociálních, emocionálních nebo kognitivních funkcí klienta. Hlavním cílem je podpora

procesu léčby nebo rehabilitace. K a ž d é setkání je písemně zaznamenáno a přikládá se ke

klientově dokumentaci. Zaznamenává se konkrétní náplň setkání a posun. Pokud

canisterapeut nemá odpovídající odborné vzdělání, musí pracovat v týmu s příslušným

odborníkem.

Vzdělávání za pomoci zvířat (Animal Assisted Education)

Jedná se o cílený kontakt člověka a zvířete zaměřený na rozšíření nebo zlepšení výchovy,

vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta. Cíle definuje pedagogický personál ve

spolupráci s canisterapeutem. Cíle jsou stanoveny b u ď pro skupinu studentů (přednášky,

besedy, ukázky), nebo individuálně u klientůse specifickými poruchami učení nebo chování.

(http://www.canisterapeutickecentrum.cz/Typy_a_formy_canisterapie.html)

Situace vyvolávající kladné pocity u sociálních pracovníků

Dle odpovědí respondentů sociálních pracovníků vyplývá následující: respondent ( S P I )

odpověděl, že kladné emoce u něj vyvolávají situace, kdy vidí radost dětí při terapii.

Respondent (SP2) odpověděl, že kladné emoce u něj vyvolává spokojenost dětí v průběhu

sezení, ale i to jak se děti těší na canisterapii.

59
Respondent (SP3) uvedl, že tato otázka by byla v h o d n á spíše na kolegy speciální pedagogy,

jelikož s dětmi v kontaktu moc není a canisterapie se více m é n ě neúčastní. A l e uvedl, že

dobré je, to jak se klienti těší na setkání se psem a celkově děti canisterapii kladně přijímají.

Respondenti sociální pracovníci (SPI, SP2, SP3) zastávají podobný názor, že kladné pocity v

nich vyvolává především pohled na spokojeného klienta při canisterapii.

Situace vyvolávající kladné pocity u speciálních pedagogů

Responondenti speciální pedagogové v průběhu rozhovorů odpovídali takto: Respondent

(PE1) uvedl, že se cítí dobře, když vidí, že mají klienti radost při terapii. Respondent (PE2)

odpověděl, že m á radost, když se daří canisterapii hladce realizovat a když se podaří odstranit

u klientů určité obavy a úzkosti vzhledem ke canisterapii.

Odpověď respondenta (PE2) na otázku, v jakých situacích pociťují kladné emoce vzhledem

ke canisterapii? "když to běhá jak má, když se podaří odstaranit u dětí nějaké počáteční

obavy, strach, který mohou pociťovat před první canisterapii."

Respondent(PE3) uvedl, že pociťuje kladné emoce celkově vzhledem ke canisterapii, když m á

psi kolem sebe , je to příjemná změna.

8.5 Odpověď na DV02:

Cílem této podkapitoly je odpovědět na otázku: „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté

prožívají canisterapii? "

Dle výše uvedeného lze odpověď na D V 0 2 shrnout takto:

Na otázku v jakých situacích mohou klienti pociťovat kladné emoce, dle respondentů

sociálních pracovníků vyplývá, že dětem činí největší radost interakce se psem, když mohou

procvičovat cviky postušnosti, radost je podle nich patrná již před započetím canisterapie,

kdy se děti těší, také mají radost, když pes udělá něco nečekaného, například je olízne. Na

tomto se shodovali s respondenty canisterapeuty, kteří uváděli, že dětem dělá především

radost, když mohou psovi házet míčky nebo je pes olízne. Speciální pedagogovétaké uváděli,

že se dětem líbí, když je pes olízne nebo udělá něco nečekaného jako například, když si zívne.

60
Jeden respondent speciální pedagog uvedl, že se klientům líbí, když vidí, že je i pes dobře

naladěn a má radost, což dává najevo tím že, například vítá děti a vrtí ocasem.

Výpovědi canisterapeutů, sociálních pracovníků a speciálních pedagogů, lze shrnout takto:

obecně lze říci, že se shodovali na tom, že největší radost jim činí pohled na spokojeného

klienta a když mohou pozorovat pokroky u klientů, které lze posoudit dle názoru

fyzioterapeuta.

sociální pracovníci uváděli podobně jako canisterapeuté, že jim největší radost vzhledem ke

canisterapii činí pohled na spokojeného klienta a také to, jak se děti na setkání se psem těší.

Podle speciálních pedagogů, je pro ně největší přínos, když se podaří canisterapii zrealizovat

a když se podaří u některých klientů odstranit počáteční obavy před první canisterapii. Také

jeden respondent speciální pedagog, vidí canisterapii, jako příjemnou změnu, trávení

pracovních činností.

9 Využívání canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem

V této části práce hledám odpověď na třetí v ý z k u m n o u otázku ( D V 0 3 )

N a základě odpovědí respondentů z rozhovorů j sem určila jednotlivé kategorie, sub kategorie,

dimenze a vlastnosti dimenzí, které uvádím níže:

Kategorie: I. Canisterapie v sociální práci

II. Charakteristika canisterapeutického týmu

III. Techniky canisterapie

kategorie:

9.1 /. Canisterapie v sociální práci

subkategorie:

1.1. komunikace canisterapeuta a sociálního pracovníka

1.1.1. náplň komunikace: a) konzultace ohledně zdravotního stavu klientů, b) komunikace o

průběhu canisterapie (jaké budou probíhat aktivity), c) vyjasnění si podmínek, za jakých bude

terapie probíhat, d) zpětná vazba, j a k ý m á v l i v canisterapie na klienty.

61
1.1.2. způsob komunikace: a) osobní konzultace v kanceláři, b) neformální komunikace v

průběhu terapie, c) telefonická konzultace, d) supervizní sezení s ostatními pracovníky

1.2. financování canisterapie

1.2.1, získávání financí: a) formou grantů (např. od města), b) formou finančních darů (od

soukromníků), c) úhrada canisterapie od rodičů klientů, d) úhrada organizací,

1.2.2. bezplatné poskytování canisterapie: a) canisterapeutem bez nároku na odměnu

1.3. klienti využívající canisterapii:

a) děti s tělesným handicapem, b) děti s mentálním handicapem, c) děti s kombinovaným

handicapem, d) autistické děti, e) děti s A D H D syndromem- hyperaktivita

Kategorie:

9.2 //. Charakteristika canisterapeutického týmu

subkategorie:

2.1. velikost canisterapeutické jednotky

2.1.1. počet canisterapeutů: a) pouze jeden canisterapeut v organizaci, b) přítomnost více

canisterapeutů najednou, c) střídání se více canisterapeutů

2.1.2. počet canisterapeutických psů: a) pouze jeden pes v organizaci, b) canisterapie s více

psy najednou, c) více psů, kteří se v organizaci střídají

2.2. kvalifikace canisterapeuterapeutického týmu

2.2.1. kvalifikace canisterapeuta: a) canisasistent (proškolený laik, profesionál) b)

canisterapeut, c) mentor

2.2.2. kvalifikace canisterapeutického psa: a) zkoušky poslušnosti, b) zkoušky speciálních

cviků

62
2.3. role canisterapeuta

2.3.1. pravomoce v canisterapii: a) manipulace sklientem, b) informace o zdravotním stavu

klienta

2.3.2. role sebepojetí canisterapeuta: zda se cítí být: a) canisasistent, b) canisterapeut, c)

mentor

2.3.3. role z pohledu sebepojetí v SP: a) typologie v sociální práci (typologie sociálních

pracovníků podle Musila)

kategorie:

9.3 ///. Techniky canisterapie

subkategorie:

3.1. typy canisterapie:

3.1.1. typy canisterapeutických programů: a) Aktivity zapomocí zvířat (AAA-teraphy),

b) Terapie za pomoci zvířat (AAT-teraphy), c) vzdělávání zapomoci zvířat (AAT-teraphy)

3.2. aktivity a formy canisterapie:

3.2.1. konkrétní aktivity canisterapie: a) polohování, b) terapie hrou, c) biblioterapie, d) hraní

s loutkami

3.2.2. formy canisterapie: a) canisterapie s asistenčním psem, b) výletní program, c) pobytový

program, d) ambulantní program, e) docházkový program, f) rezidenční program,g)

společensko-osvětová akce,h) zásah krizové intervence

3.3. frekvence a rozsah poskytování canisterapie

3.3.1. frekvence poskytování canisterapie: a) l x za týden, b) 2x za týden, c) vícekrát do týdne,

d) jednou za 14 dní, e) l x do měsíce, f) nepravidelně-nárazově

63
3.3.2. časový rozsah canisterapie: a) 30min pro jednoho klienta, b) 60min pro jednoho klienta,

c) 90min pro jednoho klienta, d) 30 min pro více klientů, e)60 min pro více klientů, f) 90 min

pro více klientů, celé dopoledne v organizaci, celý den v organizaci

9.4 INTERPRETAČNÍ ČÁST VÝPOVĚDÍ RESPONDENTŮ NA DV03

Canisterapie v sociální práci

N a základě výpovědí respondentů v této vybrané kategorii interpretuji, jak respondenti

využívají canisterapii vzhledem k oblasti sociální práce, jak komunikují, nebo jak si myslí, ž e

by měla vypadat komunikace mezi canisterapeutem a sociálním pracovníkem, jak je

canisterapie financována a j a k ý m klientů je canisterapie nejčastěji poskytována, vzhledem k

typu handicapu.

9.4.1 Komunikace canisterapeuta a sociálního pracovníka

Odpovědi sociálních pracovníků, j a k ý m způsobem probíhá komunikace s canisterapeutem:

respondent ( S P I ) uvedl, ž e komunikace s canisterapeutem probíhá formou podání informací

ohledně zdravotního stavu klientů. Respondent (SP2), odpověděl, ž e ideální by bylo najítsi

čas a konzultovat s canisterapeutem zdravotní stav klientů, aktivity které probíhají a chování

dětí, ale né vždy se podaří, vyčlenit si na schůzky čas. Respondent (SP3) uvedl, že

komunikace s canisterapeutem probíhá pouze okrajově, podáním pouze obecných informací,

ale že o canisterapii se příliž nezajímá, jelikož canisterapii se v organizaci zaobírá jiný

pracovník-speciální pedagog, tak komunikace s canisterapeutem m á nejčastěji formu pouze

pozdravu na chodbě oragnizace, případně optání se, jak dnes canisterapie probíhala.

Je zajímavé, ž e sociální pracovníci se příliš neangažují v canisterapii, většinou je to záležitostí

jiných pracovníků organizace, například speciálních pedagogů. Komunikace probíhá většinou

jen okrajově, podáním základních informací o klientech. Myslím si, že je to způsobeno tím, ž e

sociální pracovníci nemají příliž informací o této terapii, canisterapie je využívaná především

doplňkově, ke klasické terapii. Canisterapie nemá teoretické zakotvení ve standardech

sociálních pracovníků a v jiných oblastech vzdělávání sociálních pracovníků. Tudíž dle m é h o

názoru se sociální pracovníci nemají možnost dozvědět o této terapii příliž mnoho informací

aangažovatse tak v této oblasti. Otázkou také zůstává, zda-li je vhodné, aby bylo v

64
kompetenci sociálních pracovníků realizace a organizace canisterapie, jelikož existuje mnoho

alternativních terapií, jako je například hipoterapie, muzikoterapie, artterapie atd., které se

využívají, nebo by se mohli využívat u klientů, ale z časových důvodů, kdy musí sociální

pracovníci plnit ostatní své povinnosti, není možné, aby všechny tyto terapie zrealizovali a

následně kontrolovali. Matoušek (2013) popisuje spolupráci sociálních pracovníků v

mezioborové síti podle Růžičkové a M u s i l a (2009). Dimenzí organizace mezioborových sítí

lze zjednodušeně popisovat ze dvou úhlů pohledu, a to z hlediska účelu a z hlediska způsobu

koordinace spolupráce pracovníků různých pomáhajících oborů. Spolupráce m ů ž e být za

účelem společného rozhodování, poskytování konzultací účastníkům sítě nebo společné

poskytování komplexu služeb. Spolupráce v mezioborové síti může být také založena na

společném utváření přístupu k řešení určitého problému či formulace společné strategie

vyjednávání s aktéry politiky sociálních služeb.

Odpovědi canisterapeutů: respondent ( C T I ) uvedl, že komunikace by měla ideálně mít

formu konzultací ohledně klientech, bylo by dobré dávat zpětnou vazbu, ale také uvedl, že tak

by to mělo být, ale že se to tak neděje. Sociální pracovník je externí a s klienty přijde málo

kdy do kontaktu.

Odpovědi speciálních pedagogů: respondent (PE1) uvedl, že komunikace je důležitá, že se

musí domluvit na průběhu canisterapie, také podat informace ohledně alergií některých

klientů na zvířecí srst. Je dobré komunikovat,ale uvedl, že neví, jestli se to tak v jejich

organizaci děje. Respondent (PE2) odpvěděl, že komunikace mezi sociálním pracovníkem a

canisterapeutem v jejich organizaci neprobíhá, že je to záležitostí speciálního pedagoga.

Respondent (PE3) uvedl, že komunikace se sociálním pracovníkem není, jelikož canisterapii

zajišťuje pracovník v přímé péči a tudíž komikace probíhá převážně mezi canisterapeutem a

pracovníkem v přímé péči.

Vztah sociální práce, speciální pedagogiky a canisterapie, dle respondentů je takový, že by

canisterapie měla být součástí speciální pedagogiky. Tato terapie by se měla více začleňovat

do vzdělávacích zařízení pro handicapované děti. Pro některé sociální pracovníky je ale

canisterapie zatím né příliš známou metodou terapie, která by se dala aplikovat v jejich

65
zařízení. Více aktivity pro realizaci canisterapie v některých zařízení, vyvíjejí spíše

pracovníci organizace, jako například speciální pedagog, který je více v přímém kontaktu s

klientem a m ů ž e tak snáze posoudit v l i v canisterapie na klienta.

9.4.2 Financování canisterapie

Odpovědi respondentů na otázku:

z jakých prostředků je canisterapie ve vašem zařízení financována?

odpovědi sociálních pracovníků: respondent (SPI) uvedl, že canisterapie je v jejich organizaci

financvána formou darů, osobních darů, především od rodiny jednoho z klientů. Respondent

(SP2) uvedl, že je tato aktivita financována z části formou grantů od města, která slouží na

pokrytí nákladů na obživu psa ( granule) a základní veterinární péči (očkování) a z části je to

dobrovolnícká činnost canisterapeuta, který si nenárokuje odměnu za práci a vykonnává

canisterapii bezplatně. Respondent (SP3) uvedl, že je canisterapie financována z peněz na

mzdu pracovníků (fondu), mají s canisterapeutem uzavřenou dohodu o vykonání práce.

Peníze do tohoto fondu získávají z části od klientů, kteří si za službu hodinově platí

(70kč/30min), zbytek peněz je doplácen organizací (cca 130,-kč) za klienta na půl hodiny

polohování. Dohromady tedy canisterapeut v této organizaci získává cca 200,- kč na klienta,

zajednotlivé sezení -polohování s klientem. Peníze jsou převážně využity na péči a potravu

pro psa a také na dopravu (benzín) na cestu do organizace.

Odpovědi canisterapeutů: respondent (CTI) uvedl že jecanisterapie financována ze

sponzorských darů, dále respondent (CT2) uvedl, že neví z jakých zdrojů organizace finance

na canisterapii získává, respondent (CT3) odpověděl, že canisterapie je financována formou

úhrady od samotných klientů.

Odpovědi speciálních pedagogů: respondent (PE1) odpověděl, že neví z jakých zdrojů je

canisterapie financována, myslí si že je to formou dobrovolnícké služby canisterapeuta.

Respondent (PE2) uvedl, že si myslí, že je canisterapie financována z prostředků zařízení.

Respondent (PE3) odpověděl, že také neví, z jakých prostředků je canisterapie financovaná.

66
Odpověď na další, ale související otázku, j a k ý deficit vidí canisterapeuté ve své činnosti

uvedli canistererapeuté také to, ž e vidí jako možný problém ve své činnosti napříkad

nedostatek finančních prostředků pro provozování terapie. Dále by si mimo jiné přáli, aby

bylo více canisterapeutických organizací, kde byla možnost složit canisterapeutické zkoušky u

organizace, která by byla v regionu, kde canisterapeut bydlí. V jednom případě respondent

odpověděl, že by uvítal větší spolupráci s vedením organzace.

9.4.3 Klienti využívající canisterapii

Dle odpovědí sociálních pracovníků : je canisterapie poskytována v jejich zařízení nejčastěji

podle výpovědi respondenta ( S P I ) s klienty s mentálním handicapem, řečové vady,

somatickým postižením, poruchy hybnosti, a s autistickými klienty. Dle odpovědi respondenta

(SP2) je canisterapie poskytována klientům s rýznými druhy handicapu, vždy jsou to

kombinované vady. Respondent (SP3) odpověděl, ž e canisterapie je v jejich zařízení

poskytována především dětem a mladším dospělým do 301et s těžkým kombinovaným

postižením, jako jsou spastické quadruplegie (postižení všech čtyř končetin klienta), klienti s

D M O a klienti s autismem.

Odpovědi canisterapeutů: Respondent ( C T I ) uvedl, ž e canisterapii provádí nejčastěji sklienty

s mentálním a k tomu přidruženým postižením, jako napříkald smyslové nebo tělesné

postižení. Vždy to jsou klienti skombinovaným handicapem. Canisterapeut (CT2) odpověděl,

že canisterapii provádí s klienty s kombinovanými vadami a s klienty s autismem a s klienty,

kteří mají těžší formu kombinovaného handicapu. Respondent (CT3) uvedl, že canisterapii

provozuje v tomto zařízení s klienty s kombinovaným handicapem, převážně s těžším typem

postižení, ale také že dochází do jiných zařízení s více psy, kde navštěvuje autistické klienty a

také domovy pro seniory,kde sesetkává sklienty s alzheimerovou chorobou.

Odpovědi speciálních pedagogů: Respondent (PE1) uvedl, že canisterapie je poskytována

klientům se smyslovým a mentálním postižením, také klietům s mozkovou obrnou,

67
autistickým klientům a klientům s psychickou poruchou. Dále respondent (PE2) odpověděl,

že canisterapii využívají klienti s kombinovaným handicapem a také autističtí klienti.

Respondent (PE3) uvedl, že canisterapie je poskytována v jejich zařízení klientům s

kombinovaným handicapem.

Canisterapie je dle výpovědí respondentů poskytována klientům s kombinovaným

handicapem. Většinou se j e d n á o mentální postižení a k tomu je další přidružené postižení,

jako například pohybové nebo smyslové postižení. Klienti canisterapie jsou také děti s

autistickým postižením. V některých organizacích mají klienty převážně s těžším typem

handicapu. B y l o zajímavé pozorovat canisterapii s těmito klienty, Klienti byli odkázáni na

manipulaci od fyzioterapeuta, jelikož j i m to zdravotní stav nedovoloval, aby se sami postavili,

nebo dokonce posadili. Také bylo zajímavé pozorovat, to jak pes jako by rozumněl postižení

těchto dětí, a nechal se i od klientů klidně i pevněji stisknout při polohování, jako by věděl, že

klient to nemyslí zle, že je pouze vzhledem ke svému handicapu "neohrabaný".

9.5 Odpovědna DV03

Odpověď na DVO 3, lze dle výše zmíněného shrnout takto: Na otázku jak probíhá komunikace

mezi canisterapeutem a sociálním pracovníkem odpovědět, že převážná část sociálních

pracovnků komunikuje s canisterapeuty jen okrajově, jelikož v realizaci canisterapie se

angažují převážně jiní pracovníci organizacem, jako například speciální pedagog. Toto vidí i

jako možný problém canisterapeuté, kteří uváděli nedostačující komunikaci se sociálním

pracovníkem jako jeden z problémů doprovázející canistrapii. V další části jsem zjišťovala,

jakým způsobem je canisterapie financována. V některých organizacích je canisterapie

financována ze sponzorských darů, v jiné je hrazena částečně od klientů přímou platbou a

zbytek částky je dotován samotnou organizací. V další organizaci je canisterapii provozována

formou dobrovolnické služby, bez nároku na odměnu, pouze s příspěvkem na pokrytí části

nákladů na potravu a veterinární péči canisterapeutického psa. Dále jsem zjišťovala jakým

klientům (typ handicapu) je canistrapie nejčastěji poskytována v jejich zařízení. Podle

výpovědí respondentů, jsem zjistila, že nejčastěji jsou to klienti s kombinovaným handicapem.

68
Jedná se většinou o mentální a přidružený handicap, také je canisterapie využívána pro

klienty s autismem.

69
70
ZÁVĚR
Hlavní v ý z k u m n á otázka: Jaké postoje zaujímají sociální pracovníci a canisterapeuté ke

canisterapii v práci s dětmi s kombinovaným handicapem?

1. Odpověď na hlavní výzkumnou otázku

Z výše uvedeného lze vyvodit, j a k é představy a názory mají dotazované osoby o canisterapii,

jaké mají pocity vzhledem ke canisterapii a také to j a k é postupy a techniky se nejčastěji

používají ve zkoumaných organizacích. Také je zajímavé, jak se názory respondentu v

některých zkoumaných oblastech liší u jednotlivých skupin respondentů.

Nyní uvádím, jak by podle respondentů měla vypadat canisterapeutická jednotka. Dle

odpovědí respondentů sociálních pracovníků, by mělo předcházet canisterapeutickému setkání

seznámení klientů s canisterapeutickým týmem. Dle odpovědí respondentů by měla ideálně

komunikace mezi canisterapeutem a sociálním pracovníkem vypadat takovým způsobem, aby

byl společně konzultován průběh canisterapeutického setkání a to j a k ý má terapie v l i v na

klienta. Toto je však stav, j a k ý by měl být ideální, ale z vlastní zkušenosti s některými

organizacemi mohu tvrdit, že v mnoha případech komunikace mezi canisterapeutem zcela

chybí. Komunikace mezi speciálním pedagogem, který se zajímá o canisterapii a napomáhá

při realizaci canisterapie, je komunikace naopak dobrá, v některých organizacích probíhá

zároveň i konzultace s fyzioterapeutem. Setkání je následně přizpůsobeno zdravotnímu stavu

klientů. Komunikace canisterapeuta a klienta, je přizpůsobena typu handicapu a věku klienta.

Canisterapeut by měl být ke klientům empatický. Komunikace mezi klientem a speciálním

pedagogem, je-li přítomný v průběhu terapie, probíhá formou seznámení klienta s průběhem

terapie. Canisterapeut se snaží komunikovat se všemi účastníky terapie a přizpůsobit terapii

přání klientů, podmínkám pro terapii a zdravotnímu stavu klientů.

Canisterapie m á svá určitá pravidla a zároveň canisterapeutický etický kodex . Zároveň je

však ponechána určitá volnost pro iniciativu canisterapeuta. V některých canisterapeutických

organizacích, zajištující canisterapeutický výcvik psů a zkoušky canisterapeutů, je po určité

době přezkoušení týmu, v jiných organizacích je nutné podávat zprávy o průběhu terapie s

vyjádřením samotného zařízení, kde je terapie provozována. V případě, že by byl nějaký

problém, se kterým by se canisterapeutsetkal, m á povinnost nahlásit to canisterapeutické

organizaci, kde m á možnost se poradit s odborníky. V současné době však neexistují jednotné

pravidla, která by zastřešovala všechny canisterapeutické organizace. Pokud by pracovníci

71
zařízení nebyli spokojeni s canisterapeutem, je to především na dohodě mezi zařízením a

canisterapeutem, zda-li budou ve splupráci pokračovat. V e většině případech, je uzavírána

písemná dohoda na dobu určitou. Případně m á pracovník zařízení možnost kontaktovat

canistarapeutickou organizaci.

Canisterapueté a ostatní pomáhající profese se snaží tuto metodu co nejvíce využít ve

prospěch klientů a snaží se vytěžit z ní maximální terapeutický výsledek. V některých

případech si canisterapeuté a pomáhající pracovníci tuto terapii příliš idealizují a neuvědomují

si tak i možná rizika, které tuto terapii mohou doprovázet, jako je například zdravotní

komplikace klientů při alergii na zvířecí srst nebo případná kynofobie klienta.

Canisterapie m á svá určitá pravidla a standardy, dle canisterapeutických organizací jsou

stanoveny pravidla pro canisterapeuty, existuje i etický kodex pro canisterapuety. B y l o by

dobré, pokud by se více zaměřilo i na zařízení využívající canisterapii a vymezila by se určitá

pravidla pro orgaizace, aby tak byl ošetřený vztah spolupráce obou straně. Předcházelo by se

tak m o ž n ý m případným problémům. Canisterapie m á určitý terapeutický potenciál, lze tak

dosahovat lepších terapeutických výsledků u klientů a zkvalitnit tak jejich život, slabou

stránkou ovšem je,že je to metoda využívaná pouze jako doplňková léčebná metoda, kde

klasická medicína nedosahuje samostatně takových výsledků, jako při současném využití

canisterapie. Canisterapii je zatím metodou, která není využita v plné míře, kterou lze využít,

je to metoda, která se zatím pomalu dostává do povědomí a prostředí sociální práce a v

budoucnu se snad podaří vylepšit všechny nedostatky, které se zatím mohou vyskytovat.

Dle odpovědí většiny respondentů, kteří odpověděli, že canisterapie přináší dětem obrovskou

radost, mi připadá, že si canisterapii idealizují. Vidí v canisterapii jen kladné stránky, ale

často zapomínají i na možná rizika této terapie, jako například případné zdravotní problémy,

pokud je klient alergický na zvířecí srst.

Dle respondentů, kteří odpovídali na otázku j a k é působení m á canisterapie vzhledem k

určitému typu handicapu a jednotlivým tělesným funkcím. Nej častější odpovědi vzhledem k

jednotlivým tělesným funkcím bylo uvolnění svalů spazmů u tělesně handicapovaných

osob,toto bylo docíleno canisterapeutickou metodou-polohování sklientem. Víše zmíněné lze

považovat za terapeutickou metodu, je-li prováděna za účasti dalšího odborníka nejčastěji

fyzioterapeuta. Z hlediska prožívání klientů, respondenti často uváděli, že pes je pro klienty

zdrojem kladného emočního naladění a motivace, působí i na psychické uvolnění a klientů a

72
pomáhá odbourávat stres. V těchto případech se většinou j e d n á o metodu - kontakt se psem.

Myslím si, že v případech kdy m á canisterapeut/canisasistent dostačující vzdělání v této

oblasti a dokáže využít všech dostupných informací o klientově zdravotním stavu a cíleně

zaměřit aktivity na problémové oblasti klientova zdravotního stavu, je ve spolupráci s dalšími

odborníky, jako jsou fyzioterapeuté, speciální pedagogové, vytěžit z této terapie co nejvíce

terapeutického potenciálu směrem ke klientovi.

Odpovědi respondentů rodičů: Také bych zde ráda krátce zmínila shrnutí odpovědí

respondentů rodičů/zákonných zástupců dětí s kombinovaným handicapem, využívající

canisterapii. Vzhledem ke zkoumaným oblastem považuji za důležité zmínit názory vzhledem

ke canisterapii, většina respondentů nahlíží na canisterapii, jako na doplňkovou metodu k

fýzioterapii, obecně tuto metodu přijímají kladně a nepociťují negativní emoce vzhledem ke

canisterapii. Myslím si také, že rodiče dětí, nemají zatím příliž možností se s touto terapii

blíže seznámit a například se zúčastnit terapie a tudíž soudí pouze na základě

zprostředkovaných informací získaných od dětí nebo pracovníků organizace. Toto může mít za

následek idealizaci této terapie a zároveň zkreslení představ a názorů na působení

canisterapie vzhledem k dětem s kombinovaným handicapem

Dále by bylo m o ž n é reflektovat canisterapii z hlediska teorií sociální práce a sebepojetí

sociálních pracovníků a canisterapeutů. Tyto přístupy nebyli respondenty reflektovány a

myslím si, že vzhledem k realizaci canisterapie, by nereflektování těchto teorií, mohlo mít

dopad na samotnou realizaci canisterapie.

Canisterapii lze reflektovat z hlediska sociálních rolích, canisterapie by měla brát v úvahu

koncept sociálního fungování. Barlettová (1970) považuje koncept sociálního fungování za

speciální hledisko sociální práce. Termín označuje interakce, které probíhají mezi člověkem a

prostředím. Popisuje v ý m ě n y mezi schopnosti lidí, zvládat požadavky prostředí. V důsledku

této interakce popisuje ne/rovnováhy, které jsou chápány jako v ý m ě n a aktivní. V životě

jedince se objevují situace, které lze chápat jako problémy života nebo sociální úkoly. Tito

lidé musí úkoly určitým způsobem řešit. Koncept sociálního sociálního fungování, se

zaměřuje na otázku, jak lidé tyto úkoly zvládají. Dále by se v oblasti canisterapiie mohlo více

zajímat o životní situace osob s handicapem. Životní situace označuje "mnohovrstevnatost a

neopakovatelnost faktorů, které brání nebo naopak usnadňují sociální fungování jednotlivého

klienta nebo specifické kategorie klientů" .Tento termín vymezuje předmět intervence

73
sociálního pracovníka, neboť reflexe životní situace je nezbytným krokem k volbě cílů a

metod intervence, která povede k obnovení nebo udržení sociálního fungování klienta

(Navrátil, M u s i l , 2000, s.142). Dále lze rozlišit typologii sociálních pracovníků dle M u s i l a

(2009), kterou se pokusím aplikovat i na canisterapeuty. Rozlišuje pracovníky do čtyř identit,

z nichž každá disponuje odlišným pojetím sociální práce, rozdílným pojetím hodnot a

způsobem práce s klientem. Tato pojetí se nevyskytují v čisté podobě, ale vzájemně se

prolínají. Nejprve jeho typologie byla tvořena třemi typy sebe-pojetí sociálního pracovníka:

administrativním, profesionálním a filantropickým typem, později přiřadil čtvrtý aktivistický

typ pracovníka.

První je administrativní typ, neboli byrokratický sociální pracovník, je typickým úředníkem.

Tento typ využívá různých postupů, směrnic a předpisů. Jeho úkolem je pomoci nich

vyřizovat jednotlivé žádosti klientů či podávat opatření. Výhodou administrativního typuje

rychlé a cílené poskytnutí pomoci klientům. N e v ý h o d o u je však rutinní práce, nekomplexnost

poskytnutí pomoci, což vede k opomíjení dílčích problémů klienta, které mohou být

důležitější, než řešená věc řešená pracovníkem. Dalším typem je profesionální typ.

Profesionalita je dnes měřítkem jakéhokoliv povolání, zajišťuje oboru jeho samostatnost,

jedinečnost a potřebnost. Profesionální pracovník je především specialistou v oboru SP. Snaží

se komplexně uchopit životní situaci klienta z hlediska dlouhodobé intervence mu najít řešení

jeho problému. Pozitivem tohoto typu je komplexnost, která vyžaduje spolupráci s dalšími

odborníky. Klient je zde chápán jako aktivní účastník procesu se svými právy, například

hodnotit služby, rozhodovat se aj. M e z i hlavní hodnoty patří úcta, respekt ke klientovi,

odbornost a komplexnost. Dalším je filantropický typ, filantropické pojetí je svým způsobem

nej starší pojetí sociální práce, protože sociální práce ve své historii vznikla z vnitřních

motivací sloužit a pomáhat druhým lidem bez nároku na odměnu. Pracovník je veden

především svými morálními hodnotami, které ho vedou k potřebě pomáhat druhým lidem.

Filantropická práce obsahuje lidskou snahu pomoci druhému člověku na základě svých

zkušeností či úsudků. Hodnoty práce filantropicky zaměřeného sociálního pracovníka jsou

tedy založeny na empatickém porozumění problémům druhých lidí, i duchovní podpoře

klienta, aktivní alturistické pomoci a na vybudování vztahu s klientem, založeném na důvěře.

Posledním typem je aktivistický typ, aktivista se řídí především svými osobními hodnotami,

které se snaží radikálněji prosadit v praxi. Základní hodnotou je sociální spravedlnost. M e z i

vnitřní hodnoty patří často solidarita s druhými lidmi, převážně s různě znevýhodněnými či

74
diskriminovanými společností. Je citlivý vůči důsledkům nerovnosti, zneužívání moci. Snaží

se v praxi aktivně vystupovat a prosadit zájmy slabších a znevýhodněných.

N a základě této typologie a výpovědí respondentů si myslím, že canisterapeuté zastávají roli

převážně filantropického pracovníka, kdy zastávají pojetí pomáhat druhým, mnohdy bez

nároku na odměnu. Motivací pro vykonávání canisterapie je především potřeba pomáhat

druhým. Z části by se někteří canisterapeuté mohli zároveň prolínat s typem profesionála, kdy

se snaží klientům problém řešit komplexněji se spoluprácí s jinými odborníky, například se

sociálním pracovníkem nebo fyzioterapeutem a konzultovat s nimi sociální situaci a zdravotní

stav klienta. Role respondentů sociálních pracovníků a speciálních pedagogu bysedali přiřadit

následovně. Všichni respondenti speciální pedagogové obecně pokládali za prioritní při

canisterapii, aby b y l především přínos pro klienta a klientovi byla terapie příjemná, klient byl

pro ně důležitý, z toho lze usuzovat, že u respondentů převládá filantropický typ s kombinací

s profesionálem. Sociální pracovníci vzhledem ke své pracovní pozici, zastávají zde dle m é h o

úsudku především administrativní typ pracovníka s kombinací s profesionálním typem.

Ovšem všechny tyto typy se prolínají a unikoho se nevyskytuje pouze jeden čistý typ sebe-

pojetí pracovníka.

Canisterapeuté v před složením zkoušek, absolvují školení z teoretických znalostí canisterapie

a základních znalostí o zdravotním handicapu. Skolení se různí podle canisteraputických

organizací i rozsah učiva je odlišný. Základním minimem je absolvování 2denního kurzu

teorie. Ovšem canisterapeut m á možnost absolvovat další semináře i od jiných společností. V

některých zařízeních pro handicapované osoby je pracovník například speciální pedagog,

nebo fyzioterapeut sám angažován a kurz canisterapie si doplní, vykonává tak pak canisterapii

ke své původní profesi, v tomto případě vize hovořit o canisterapii. Navštěvuje-li zařízení

domluvený canisterapeut, pak je nutná konzultace s pracovníky organizace a fyzioterapeutem

o zdravotním stavu klienta a fyzioterapeut je i přítomný během setkání, kdy m á na starosti

polohování s klientem, zatímco canisterapeut m á na starosti psa. Terapie je cílená s cílem

zlepšení konkrétní tělesné funkce. O průběhu terapie se vedou pečlivé záznamy. V jiných

případech jde pouze o kontakt se psem, kdy je pes brán, spíše jako povzbuzení pro děti., kdy

se provádí se psem různé aktivity, hraní si se psem, ale není aktivita cílená pro zlepšení

konkrétních zdravotních problémů a nezaznamenávaj! se dokumentace v průběhu setkání. N a

základě rozhovorů s respondenty canisterapeuty a základě m é h o pozorování během terapie,

75
jsem měla možnost posoudit o j a k ý typ terapie se jedná. V prvním případě se jednalo

především o kontakt se psem, kdy setkání neprobíhalo cíleně a nevedly se záznamy ani nebyl

přítomný fyzioterapeut, ale canisterapeut byl zároveň speciální pedagog, tedy měl o dětech a o

jejich zdravotním stavu dostupné informace, zde je to sporné, ale i dle názoru tohoto

respondenta, se prý on sám osobně nepovažuje za canisterapeuta. V ostatních dvou zařízeních

se canisterapie provozovala vždy za přítomnosti fyzioterapeutů nebo speciálních pedagogů a

terapie se vedly cíleně, probíhalo zde především polohování s klientem s cílem uvolnění svalů

-spazmů klientů. Zde lze setkání považovat za canisterapeutické. B y l o by dobré, kdyby

canisterapeuté měly možnost více se vzdělávat se zaměření učiva na cílovou skupinu, na

jejich konkrétní zdravotní handicapy. B y l o by v h o d n é , pokud by měla canisterapie určité

zakotvení ve standardech pro sociální pracovníky, svazech pro postižené, M P S V atd. aby bylo

m o ž n é u canisterapie aplikovat supervizi a tím prohlubovat její působen na klienty. Zatím je

canistrerapie považována pouze za doplňkovou metodu terapie.

Canisterapeutický pes představuje v terapii nezastupitelnou roli. Každý pes m á svou

specifickou povahu, povahové rysy lze částečně předpokládat na základě rasy psa. I když ne

každý labradorský retriver se bude chovat stejně , je to podobné jako u lidí. Vhodná plemena

jsou pro svou přátelskou povahu především retrievři (labradorský retriever, zlatý retriever),

mají vysokou inteligenci, takže se rychle učí povelům, rádi aportují, to se dá využít při hrách

v terapii a mají trpělivou a pomáhající povahu. Dále se využívají v terapiích border colie, mají

vysokou inteligenci a veselou a hravou povahu. M i m o výše zmiňované se využívají například

ovčácká plemena nebo pudlové, ten je pro svůj malý vzrůst vhodný například k přikládání k

pacientovi na nemocničním lůžku. Pro mou cílovou skupinu, což jsou děti mladšího školního

věku s kombinovaným handicapem, považuji za v h o d n é plemeno právě labradorského

retrievra. S touto rasou m á m i kladné zkušenosti, jelikož jsem právě s fenou labradorského

retrievra canisterapii u této cílové skupiny osobně vykonávala. Canisterapeut i pes před svou

"canisterapeutickou kariérou" musí nejprve složit zkoušky u organizace zabývající se

výcvikem psů a školení canisterapeutů ( např. H E L P P E S , P o m o c n é tlapky a další), pes skládá

zkoušky poslušnosti, kde se zkoumá znalost psa základních povelů poslušnosti a dále

speciální cviky, kde jsou zkoumány hlavně povahové rysy psa, jak nechá pes sebou

manipulovat a za žádných okolností nesmí pes projevit agresivní chování, to je hlavní měřítko

pro vyřazení psa. Canisterapeut za chování svého psa plně zodpovídá a v případě, že by došlo

k nějakým komplikacím, nese za to odpovědnost. Canisterapeut nesmí nechat svého psa

76
během terapii bez dozoru, pouze s klienty, mohlo by se stát, že i když je pes přezkoušen, tak

nikdo nemůže mít stoprocentní jistotu, za chování psa, pokud by mu například v

nepřítomnosti canisterapeuta někdo ubližoval, přeci jen i když je to canisterapeutický pes,

pořád je to jenom pes, zvíře, které m á své pudy sebezáchovy.

Canisterapie m ů ž e být i jakým-si pomocníkem v komunikaci. M ů ž e pomoci klientům

odbourávat zábrany vůči ostatním klientům. Pes se stávám mnohdy námětem k rozhovorům.

P o m á h á tak i s komunikací směrem k rodičům nebo pracovníkům organizace. Dítě pak často

vypráví, co při terapii zažilo. Je zde vidět pokrok i u klientů, kteří mají problém s komunikací,

buď z důvodu psychického bloku nebo z důvodů vad řeči, kdy je dítě spontánně motivováno k

mluvení, co zažilo, neboje během terapie pobízeno k mluvení, například aby popsal j a k é m á

pes části těla, jakou mají barvu apod. Zvláště důležitá je canisterapie u autistických klientů,

kteří mají vlastní svět, jsou zahleděni do sebe a komunikace s okolním světem je pro ně velmi

obtížná, komunikovat se zvířetem je pro tyto klienty mnohem snadnější, než s ostatními lidmi.

P o m á h á j i m tak se uvolnit a mají možnost svěřit někomu své tajemství, protože pes je

ideálním posluchačem, který tajemství nikomu neprozradí, nalézají tak v něm mnohdy svého

důvěrníka a kamaráda.

Canisterapie je doporučována klientům minimálně jednou za týden nebo 14dní, někdy

canisterapie probíhá vícekrát do týdne 2x a více, ale většinou je to v případě, že se střídá v

zařízení více canisterapeutických týmů, nebo canisterapeut, který střídá více psů, je to z

důvodů, aby nedošlo k přetěžování psa, jelikož provozování canisterapie, je celkem náročnou

záležitostí jak z fyzické, tak i z psychické stránky. Pro zvíře a proto se nedoporučuje u

jednoho psa více jak l - 2 x týdně, a to v časovém rozsahu l-2hod jednotlivé setkání. Je nutné

dopřát zvířeti po setkání možnost k odpočinku. Pro klienta je v h o d n é setkání v průměru I X

týdně cca 30-60min, záleží na typu canisterapeutických aktivit, také je zde často omezení z

časových a kapacitních důvodů, neboť není vždy v silách, aby se podařilo poskytnout

canisterapii vždy všem klientům, většinou se vybírají jen určití klienti, kteří mají canisterapii

smluvenou s organizací, nebo v jiných zařízeních, kde provozují především kontakt se psem,

se střídá více klientů cca 2-4 klienti u skupinové canisterapie, aby se využilo canisterapie pro

co nejvíce klientů.

Canisterapie m á v sociální práci roly doplňkové terapie, kterou lze využít u několika cílových

skpin, u zdravotně handicapovaných osob, dlouhodobě nemocných osob, u lidí s psychickými

77
poruchami, a nezastupitelnou roly m á také v geriatrii, kdy je pes mnohdy jediným smyslem

života osamocených lidí, kteří prišli o své nejbližší a zbytek života tráví v domovech pro

seniory. Sociální pracovník by měl mít alespoň základní povědomí o využití této terapie, aby

bylo m o ž n é prostřednictvím sociálního pracovníka zrealizovat tuto terapii v konkrétních

zařízeních. Role sociálního pracovníka v canisterapii, by měla být dle m é h o názoru

partnerská, v případě potřeby se podílet na organizování některých canisterapeutických

aktivit například realizace mimo školní akce s tématikou canisterapie. Jako kontrolní roly by

sociální pracovník plnil v případech, například kdy se vyplňují hlášení o průběhu canisterapii

pro canisterapeutickou organizaci, kde m á zařízení prostor se vyjádřit k průběhu terapie.

2. Doporučení pro praxi

Myslím si, že by bylo dobré, aby měli sociální pracovníci možnost se dozvědět více o této

terapii, aby získali větší povědomí o účincích canisterapie. Například oproti hypoterapii, je

canisterapie pro některé osoby včetně některých sociálních pracovníků neznámí pojem. B y l o

by dobré zavést alespoň nějaké základní minimem, v rámci vzdělávání sociálních pracovníků,

kde by měli možnost se dozvědět o této terapii alespoň základní informace. Toto je problém,

který v současné době existuje, jelikož neznalost sociálních pracovníků této terapiie zčásti

brání se více rozšířit, jelikož nejsou sociální pracovníci v mnoha případech aktivní učinit něco

pro realizaci canisterapii právě v jejich organizaci.

V současné době neexistuje jednotný vzdělávací systém pro canisterapeuty, je několik

canisterapeutických organizací, ale každá organizace má odlišný způsob, jakým

canisterapeuty vzdělává a jak týmy přezkušuje. Zatím zde chybí nadnárodní organizace, která

by zastřešovala ostatní organizace. V některých organizacích existuje určitý systém, kde se

canisterapeuté dále vzdělávají. Certifikát je udělený jen na určitou dobu například 2 roky, a

poté je nutné zkoušky opakovat. Myslím si, že je dobré, aby zde byla určitá kontrola

canisterapeutů a aby si canisterapeuté v této oblasti měli možnost doplňovat vzdělání. Je

m o ž n é se účastnit vzdělávacích seminářů s touto problematikou.

Canistererapeuté vidí jako možný problém ve své činnosti například nedostatek finančních

prostředků pro provozování terapie, dále by si přáli aby bylo více canisterapeutických

organizací, aby byla možnost složit canisterapeutické zkoušky u organizace, která by byla v

regionu, kde canisterapeut bydlí. V jednom případě respondent odpověděl, že by uvítal větší

spolupráci s vedením organizace.

78
Součástí canisterapie, by mohlo být i odstranění kynofobie, mělo by se ovšem postupovat u

těchto klientů velmi obezřetně a trpělivě. Zde je důležitý empatický přístup ke klientům.

Neboť u neodborného prováděné canisterapie, případně se psem, který by měl nežádoucí

chování vůči klientovi, by mohlo dojít naopak k nežádoucím stavům klienta a případně

prohloubení kynofobie. Je nezbytné klienta se psem a s canisterapeutem nejdříve seznámit a

nechat na klientovi, zda-li si chce psa pohladit, ale nenutit ho. Je dobré nechat klienta s

kynofobií, nejprve pouze pozorovat ostatní děti při canisterapii, aby tak získal ke psu důvěru.

3. Návrh dalších výzkumů

1. Experiment, zkoumající v l i v využití canisterapie u skupin, kteří by využívali klasickou

terapii a doplňkově canisterapii a dále porovnávat s výsledky skupiny, využívající pouze

klasickou terapii.

2. Výzkum zaměřený na postoj canisterapeutických organizací, zajišťující školení

canisterapeutů a výcvik canisterapeutických psů na přístup k zavedení m o ž n é vzdělávací

aktivity zacílené přímo dle cílové skupiny klientů (typu handicapu).

3. V ý z k u m zaměřený na přístup zařízení využívající canisterapii k zavedení supervizního

sezení zaměřeného na téma canisterapie s ú častí canisterapeutů.

79
Bibliografie

B A R T L E T T , H.M.1970, The Common Base of sociál Work Practise. Washington:Oxford

Publishing.

Canisterapie - základní informace. 2014. [online], [cit. 12.9. 2014]. Dostupné na World Wide
Web:http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladni-informace/

Canisterapie - o nas. 2014. [online], [cit. 12.9. 2014]. Dostupné na World Wide
Web:http://www.canisterapie.org/c-38-o-nas.html

D I A T K A , K . 2012. Tlapkání, čili, Život asistenčního psa. Starý Plzenec: P o m o c n é tlapky

D I S M A N , M . 1988,.Jak se vyrábí sociologická znalost:. Praha: Karolinum.

Elvahelp - eticky kodex. 2015. [online], [cit. 4.3. 2015]. Dostupné na World Wide
Web:http://www.elvahelp.estranky.cz/clanky/eticky-kodex.html

F I S H E R , S., 2007.Základy speciální pedagogiky. Ústí nad Labem: Univerzita Jana

Evangelisty Purkyně.

F R E E M A N , M . 2008. Matriál ze semináře o canisterapii. Praha : P o m o c n é tlapky o.p.s.

G A L A J D O V A , L . , G A L A J D O V A , Z . 2011.Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Praha:

Portál.

H A J E K , K . 2012, Práce s emocemi pro pomáhající profese: tělesně zakotvené prožívání.

Praha: Portál.

H A Y E S , N . 2013. Základy sociální psychologie. Praha: Portál.

Helppes-canisterapie. 2015. [online], [cit. 14.2.2015]. Dostupné na World Wide

Web:http://www.helppes.cz/canisterapie/

H E N D L , J 2004. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.

C H V Á T A L O V A , H . 2005. Jak se žije dětem s postižením. Praha : Portál.

K A R Á S K O V A , V . , K R A U S O V Á , A . , 2 0 0 4 Pes a dítě s mentálním postižením. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci,

K R A T O C H V Í L , S.. 2000. Základy psychoterapie. Praha: Portál.

80
K V E T O Ň O V Á - Š V E C O V Á , L . 2004. Edukace dětí se speciálními potřebami v raném a
předškolním věku. Brno: Paido

L A N G , G . , 1988. Každé dítě potřebuje speciální přístup. Praha: Portál

L U D I K O V Á , L . 2005,Kombinované vady . Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

M A T O U Š E K , O. 2003, Slovník sociální práce . Praha: Portál.

M A T O U Š E K , O., 2010.Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s

nimi. Praha: Portál.

M A T O U Š E K , O., 2013. Encyklopedie sociální práce. Praha:Portál

M U S I L , L . 2004. "Ráda bych Vám pomohla, ale": dilemata práce s klienty v org, Brno: Marek
Zeman

M U S I L , L . R Ů Ž I Č K O V Á , D . 2009. Hledají sociální pracovníci kolektivní identitu?/Sociální

práce/různá pojetí sociální práce.3/2009, 9.ročník

M U S I L , L . , H U B Í K O V Á , O., KUBALČÍKOVÁ, K.,. 2003.Standardy kvality a kultura

sociálních služeb: jaká napětí mezi politikou sociálních služeb a kulturou práce s klientem v
domech na půl cesty mohou vznikat z hlediska kvality sociálních služeb? : (závěrečná zpráva
z případové studie) Praha: V ý z k u m n ý ústav práce a sociálních věcí.

N A V R Á T I L , P. 2001 .Teorie a metody sociální práce. Brno: Zeman,

N E R A D Ž I C , Z . 2006. Animoterapie aneb jak nás zvířata umí léčit. Praha : A L B A T R O S .

O P A T Ř I L O V Á , D . ; Z Á M E Č N Í K O V A , D . 2008. Možnosti speciálně pedagogické podpory u

osob s hybným postižením. Brno: Masarykova univerzita.

P I P E K O V Á , J.,VÍTKOVÁ, M.2001. Terapie ve speciálně pedagogické péči. 2001 Brno:

Paido

S E L I G M A N , M . 2003. Opravdové štěstí. Praha: Ikar

SOVÁK, M . , K O L . 1984. Defektologický slovník. Praha: S P N

S T R A U S S , A . , CORBPNOVÁ, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Sdružení

Podané ruce

81
S L A M Ě N Í K , I. 2011.Emoce a interpersonální vztahy.Praha: Grada

SLOWÍK, J. 2007.Speciální pedagogika. Praha: Grada

S T U C H L Í K O V Á , I. 2002. Základy psychologie emocí. Praha: Portál

Š V A R C O V Á - S L A B F N O V Á , I. 2011 Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče.

Praha: Portál.

ŠVAŘÍČEK, R., Š E Ď O V Á , K . 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha:

Portál.

V A C Í N O V Á , M . , L A N G O V Á , M . 2007. Kapitoly z psychologie učení a výchovy. Praha:

Univerzita Jana Amose K o m e n s k é h o

V E L E M Í N S K Ý , M . 2007.Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice:

Dona

V Ý R O S T , J. 2008., Sociální psychologie. Praha: Grada

Ž I Ž L A V S K Ý , M . 2003. Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova

univerzita v Brně.

82
Anotace

Název práce: Postoj sociálních pracovníků a canisterapeutů k využití canisterapie u dětí

s kombinovaným handicapem

Autor práce: B c . Daniela Zahálková D i S

Vedoucí práce: prof. PhDr. Libor M u s i l , C S c .

Konzultant práce: Mgr. Jiří Vander, D i S .

Instituce: Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií

Počet slov: 22 038

Diplomová práce se zabývá postojem sociálních pracovníků a canisterapeutů k využití

canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem. V teoretické části jsou vymezeny základní

pojmy jako jsou definice canisterapie, kvalifikace canisterapeuta, typy a formy

canisterapeutických programů. Dále vymezení handicapu, speciální pedagogiky a vzdělávání

handicapovaných osob. Dále popisuji cílovou skupinu, což jsou děti s kombinovaným

handicpem a využití canisterapie, právě u této cílové skupiny. V další kapitole popisuji pojem

postoje z pohledu tří složek a to kognitivní, konativní a behaviorální složky. V metodologické

části zdůvodňuji vybranou kvalitativní v ý z k u m n o u metodu. V ý z k u m je realizován s celkem

12 respondenty a to sociálními pracovníky, canisterapeuty, speciálními pedagogy a

rodiči/zákonnými zástupci klientů. V ý z k u m je prováděn v celkem 3 organizacích pro děti s

kombinovaným handicapem. Získaná data jsou interpretována pomocí otevřeného a axiálního

kódování. V závěru je zodpovězena hlavní v ý z k u m n á otázka a doporučení pro praxi a další

výzkumy.

Klíčová slova: canisterapie, canisterapeuté, sociální práce, sociální pracovníci,

kombinovaný handicap, postoj

83
Annotation
Thesis title: Attitudes of Social Workers and Canistherapists towards Utilization of
Canistherapy with Children with multiple disabilities

Author: Be. Daniela Zahálková D i S .

Academic supervisor: prof. PhDr. Libor M u s i l , C S c .

Consultant: Mgr. Jiří Vander, D i S .

Institution: Masaryk University in Brno, Faculty of Social Studies

Basic words count: 22 038

This thesis deals with attitudes of social workers and canistherapists towards utilization of

canistherapy with children with multiple disabilities. The theoretical part introduces basic

concepts such as a definition of canistherapy, required qualification of canistherapists, types

and forms of canistherapeutic programmes. Furthermore, this part defines handicaps, special

pedagogy and education of handicapped persons. This is followed by defining a target group,

that is children with multiple disabilities and utilization of canistherapy within this target

group. Subsequent chapter describes the notion of attitude in terms of its three parts, namely

cognitive, conative and behavioural parts. The methodological part of the thesis justifies

selected qualitative research methodology. The research has been carried out with 12

respondents in total, including social workers, canistherapists, special pedagogy workers and

parents/legal representatives of clients from three organizations working with children with

multiple disabilities. The obtained data are interpreted using open and axial coding. The final

part presents the main research question conclusions and provides recommendations for both

practice and further research.

Keywords: canistherapy, canistherapists, social work, social workers, combined hanicap,

multiple disabilities, attitude

84
Rejstřík

Higgins • 38, 40, 89, 120

Aktivity • 5, 33, 64, 68 Ch

Asistent pedagoga • 4, 5, 29, 30
Chvátalova • 23, 89

B
/
Barlettová • 77, 89
Beck • 38, 89 Individuální vzdělávací plán -4, 29
Brendl • 38, 89,120 Integrace • 5, 32
Interpretace • 10,122,123,124

Cílová skupina • 4, 25
Corbinová • 46, 89 Jesenský • 89

Dětská mozková obrna • 24 Kognitivní složka • 5, 38

Diatka • 14, 89 Kombinované postižení • 4, 20, 22, 48
Disman • 43, 89 Komplikace • 6, 50, 52
Konativní složka • 5, 40
Kratochvíl • 39, 40, 89, 120
Květoňová • 19, 20, 48, 89

Emoce • 49, 98
Emotivní složka • 5, 39

Langová • 40, 41, 89

Ludvíkova • 22, 23, 24, 89

Fisher • 27, 32, 89, 119

Freeman • 36, 89
M

Matoušek • 17,18,19, 70, 89

Mentální retardace • 21, 85
Metodologie • 5, 42, 86
Galajdová • 12,14,17, 89,117 Mladší školní věk • 4, 25, 26
Musil • 78, 87, 88, 89

H
N
Hájek • 40, 89
Hayesová • 37, 38, 89 Navrátil • 78, 89
Hendl • 42, 43, 46, 89,120 Neradžič • 11, 89

85
 Škoda • 27, 32, 89, 119
o Školský vzdělávací program • 4, 28
Švarcová • 21, 31, 89
Omezení • 32,102
Švaříček • 42, 43, 44, 90, 121
Opatřilová • 30, 89

T
P
Terapie • 5, 33, 64, 68, 79, 86
Pes • 11, 12, 14, 16, 17, 81, 85, 104, 113, 114, 115, 126
Pipeková • 11, 25, 31, 48, 89, 117
postižení • 4, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 27, 32, 48, 54, 72,
U
73, 102, 103, 118

Urbánková • 39, 90

R
V
Rámcový vzdělávací program • 4, 28
Rozhovor • 43, 44
Vacinová • 90
Vágnerová • 25, 26, 90
Velemínský • 12,13,15, 48, 56, 90,118
S Vítková • 11, 25, 48, 90, 117
Výrost • 38, 40, 47, 90, 120
Seligmen • 39, 89
V z d ě l á v á n í - 5 , 1 8 , 3 1 , 34, 64
Slaměník • 38, 40, 47, 89,120
Slowík • 18, 21, 22, 27, 32, 33, 89,118
Speciálně pedagogické centrum • 4, 29, 30
Z
Speciální pedagogika • 27, 85,118
Strauss • 46, 89
Zooterapie • 86
Stuchlíková • 39, 89

Ž
Š
Žižlavský • 42, 44, 90
Šedová • 42, 89,121

86
Seznam příloh

l . Příloha 1 Tabulka operacionalizace

Operacionalizace výzkumných otázek

Hlavní výzkumná otázka: Jaké postoje zaujímají sociální pracovníci a canisterapeuté ke canisterapii
v práci s dětmi s kombinovaným handicapem?

Dílčí výzkumné otázky Indikátory Otázky

DVO 1: Jak sociální - Názory na canisterapii 1. Co Vás první napadne, když se řekne
pracovníci a canisterapeuté canisterapie?
vnímají canisterapii? - Představy o využití
canisterapie

- Informace seuvisející s 2. Co pro Vás canisterapie znamená?

canisterapii u dětí s
kombinovaným
handicapem

3. Jak si představujete ideální canisterapeutické

setkání?

4. Co si myslíte o vlivu canisterapie u dětí s

kombinovaným handicapem?

5. Co si myslíte o vlivu canisterapie ve Vaší

profesi?

6. Co si myslíte o vlivu canisterapie ve Vašem

zařízení?

7. Jak podle Vás vnímají canisterapii Vaši klienti?

8. Co Vám pomáhá při realizaci canisterapie?

9. Jaké překážky podle Vás brání canisterapii?

10. U jakých klientů (typů handicapů) je podle

87
 Vás canisterapie nejvíce účinná?

11. U jakých klientů (typů handicapů) je podle

Vás canisterapie nejméně účinná?

12. Jak podle Vás vnímají canisterapii samotní

klienti?

13. Jaké názory na canisterapii mají podle Vás

rodiče/zákonní zástupci dětí využívající
canisterapii?

14. Jak podle Vás hodnotí vliv canisterapii

canisterapeuté obecně?

15. Jak podle Vás hodnotí canisterapii sosiální

pracovníci obecně?

DVO 2: Jak sociální - Emoce 1. Když se Vám vybaví pojem canisterapie,

pracovníci a canisterapeuté jaké pocity to ve Vás vyvolává?
prožívají canisterapii při - Pocity 2. V jakých situacích spojených s
práci s dětmi s canisterapii cítíte kladné emoce ( radost,
štěstí)
kombinovaným 3. V jakých situacích spojených s
handicapem? canisterapii pociťujete negativní emoce
(obavy, úzkost, strach)
4. Jak podle Vás prožívají canisterapii
samotní canisterapeutičtí psi?
5. Jaké pocity mají podle Vás klienti před
samotnou canisterapii?
6. Jaké pocity mají podle Vás klienti v
průběhu samotnéhocanisterapeutického
setkání?
7. Jaké pocity mají podle Vás klienti po
canisterapii?
8. V jakých situacích podle Vás klienti cítí
nej větší radost, štěstí spojené s
canisterapii?
9. V jakých situacích v souvislosti s
canisterapii podle Vás klienti posiťují
obavy, strach?
10. Jaký máte pocit z vlivu canisterapie na
psychiku klientů?
11. Jaký máte pocit z vlivu canisterapie na
fyzické zdraví klientů?
12. Jak vnímáte působení canisterapie u
klientů z emoční stránky?
13. Jak vnímáte canisterapii u klientů z
edukačního hlediska?
14. Jak podle Vás canisterapie ovlivňuje
motivační oblast klientů?

88

DVO 3: Jak sociální
pracovníci a canisterapeuté
využívají canisterapii u dětí - Metody
s kombinovaným
handicapem?
15. Co Vás nejvíce na canisterapii zaujalo?
- Postupy canisterapie 1. Jak často j e klientům canisterapie
poskytována?( např.1-3 do týdne)
2. V jakém časovém rozsahu je canisterapie
klientům poskytována? (např. 30-90min
- Techniky jednotlivé setkání)
3. Jak velké j sou skupinky klientů, kteří
najednou využívají canisterapii?
4. Kolik klientů celkem z Vašeho zařízení
canisterapii využívá?
5. Jsou při canisterapii používané nějaké
speciální pomůcky? (např hračky pro
psa?)
6. Dochází do Vašeho zařízení pouze jeden
canisterapeutický tým (canisterapeut a
canisterapeutický pes), nebo se střídá více
týmů?
7. Je při jednom canisterapeutickém setkání
přítomný jen jeden tým nebo se
canisterapie zúčastňuje najednou více
canisterapeutů se psi?
8. Je při canisterapeutickém setkání přítomen
i někdo z pedagogických
pracovníků/asistentů, pokud ano zapojuje
se do samotného průběhu canisterapie
případně jak? Pokud ne z jakých důvodů?
9. Mají canisterapeuté absolvovaný nějaký
canisterapeutický kurz a psi složené
zkoušky? V případě že ano, u jaké
organizace. V případě že ne, z jakých
důvodů?
10. S jakými klienty( typ handicapu) je
nejčastěji canisterapie poskytována?
11. Jaké nej častější techniky se využívají při
canistrapii ve Vašem zařízení? (konkrétní
aktivity canisterapie)
12. Je canisterapie ve Vašem zařízení
využívána u dětí s kombinovaným
handicapem, jako motivační prvek? ( např.
účast klikenta na Canisterapii za odměnu)
13. Jak jste se dozvěděli o možnosti využití
canisterapie ve Vašem zařízení?
14. Jakám způsobem obecně probíhá
canisterapie ve Vašem zařízení?
15. Z jakých prostředků je canisterapie ve
Vašem zařízení financována?
(např.granty, dary)
89
2. Příloha 2 pořadí otázek do rozhovoru
Otázky do rozhovoru

základní údaje:

Respondent: sociální pracovník, canisterapeut, speciální pedagog, rodič/zákonný zástupce

Věk: do 351et, do 451et, do 551et, nad 551et

Vzdělání: středoškolské, vysokoškolské, jiné

l . C o V á s první napadne, když se řekne canisterapie?

2..S jakými klienty( typ handicapu) je nejčastěji canisterapie poskytována?

3. Jak často je klientům canisterapie poskytována?( např.1-3 do týdne) a v j a k é m časovém

rozsahu je canisterapie klientům poskytována? (např. 30-90min jednotlivé setkání)

4. Jak si představujete ideální canisterapeutické setkání?

5. Jak podle V á s vnímají canisterapii Vaši klienti?

6. C o V á m pomáhá při realizaci canisterapie? (ochota personálu, granty, souhlas rodičů)

7. V jakých oblastech je podle V á s canisterapie nejméně účinná? Vzhledem k typu handicapu

a jednotlivým tělesným funkcím, (na co canisterapie působí např. na vůli, pozornost,

uvolnění..)

8. Jaké názory na canisterapii mají podle V á s rodiče/zákonní zástupci dětí využívající

canisterapii?

9. Jak podle V á s hodnotí canisterapii sociální pracovníci?

10. Jaký je podle V á s vztah canisterapie a sociální práce?

11. Jakým způsobem probíhá nebo by měla vypadat komunikace canisterapeuta a sociálního

pracovníka?

12. Jaké překážky podle V á s brání canisterapii?

13. V jakých oblastech je podle V á s canisterapie nejvíce účinná? Vzhledem k typu handicapu

a jednotlivým tělesným funkcím, (na co canisterapie působí např. na vůli, pozornost,

uvolnění..)

90
14. V jakých situacích podle V á s mohou klienti cítit největší radost, štěstí spojené s

canisterapií?

15. Jsou při canisterapií používané nějaké speciální pomůcky? (např hračky pro psa?) Pokud

ano jaké, pokud ne, z jakých důvodů?

ló.Dochází do Vašeho zařízení pouze jeden canisterapeutický tým (canisterapeut a

canisterapeutický pes), nebo se střídá více týmů?

17. Je při canisterapeutickém setkání přítomen i někdo z pedagogických pracovníků/asistentů,

pokud ano, zapojuje se do samotného průběhu canisterapie případně jak? Pokud ne, z jakých

důvodů?

18. Jaké nejčastější techniky se využívají při canistrapii ve Vašem zařízení? (konkrétní aktivity

canisterapie)

19. Jakým způsobem obecně probíhá canisterapie ve Vašem zařízení?

20. Z jakých prostředků je canisterapie ve Vašem zařízení financována? (např.granty, dary)

21. K d y ž se V á m vybaví pojem canisterapie, j a k é pocity to ve V á s vyvolává?

22. Jaké pocity podle V á s mohou cítit klienti vzhledem ke canisterapií?

23 V jakých situacích spojených s canisterapií pociťujete negativní emoce? (obavy, úzkost,

strach)

24 V jakých situacích v souvislosti s canisterapií mohou podle V á s klienti posiťovat obavy,

strach?

25 V jakých situacích spojených s canisterapií cítíte kladné emoce ?( radost, štěstí)

26. N a co jste hrdí v canisterapií u sebe a klientů?

3. Příloha 3 Osnova zkoušek pro psa

Osnova zkoušek od organizace helppes.

Cviky poslušnosti

91
• Privolaní psa-ke mně nebo k noze

• Privolaní psa od zvěře

• Ovladatelnost na vodítku za pohybu

• Ovladatelnost na vodítku na místě-za klidu

• Polohy psa-sedni, lehni před nebo vedle psovoda

• Průchod skupinou osob

• Aport-předmět psovoda

• Ponechaní psa na místě-dlouhodobé odložení

• Klid psa vůči střelbě či jiným nárazovým, nepříjemným a výrazným zvukům

• Chování psa krátkodobě uvázaného a ponechaného o samotě

Speciální cviky

Prohlídka psa jako u veterináře - cílem c v i k u j e prověřit, že se psem může manipulovat i cizí

osoba. Reakce psa na rušivé v l i v y a nečekané podněty-smyslem cviku je prověření pevnosti

nervů psa. Chování psa ve skupině lidí-cílem cviku je prověření psa ve skupině lidí.

Aportovaní jiné osobě za asistence psovoda-smyslem cviku je ochota ke spolupráci a

komunikace psa s cizími lidmi. Ponechání psa v místnosti s cizím osobami-cílem cviku je

prověřit zda pes je schopen samostatné komunikace a spolupráce s dalšími lidmi. Omezení

pohybu-provádí se b ě h e m cviku 5.(sevření do náruče). Podávání pamlsku a potravy psovi -

cílem cviku je, aby pes prokázal opatrnost při odebírání z rukou pomocníků. Chování psa

mezi hrajícími si dětmi-smyslem cviku je prověřit psa ve vztahu k dětem. Chování psa vůči

ležící osobě-smyslem cviku je navázání kontaktu s nemohoucí-ležící osobou. Polohování-

cílem cviku je prověřit schopnost psa být nápomocen při fyzioterapii-úlohou psa je, aby

vlastním tělem a tělesnou teplotou napomáhal při prokrvení a prohřátí např. postižení

končetin. Kontakt psa s tělesně postiženým, vozíčkáři, osoba s berlemi, nevidomí se

slepeckou holí, osoba s chodítkem apod. -smyslem cviku je prověřit schopnost psa

komunikovat s osobami odkázanými na pomůcky, které jsou pro psa neobvyklé. Kontakt psa s

92
mentálně nebo psychicky narušenou osobou-tento cvik je j e d n í m ze stěžejních bodů této

zkoušky, neboť reakce psa na setkání s takto narušenou osobou, mohou být zcela neadekvátní

a to jak ze strany psa tak člověka, http://www.helppes.cz/psi-pomocnici/zkusebni-rad/ citováno

rok 2014

4. Příloha 4 plemena vhodná procanisterapii

Plemena vhodná pro canisterapii

Skupina retrievrů

Labradorský, Zlatý a Fiat coated retriever. Pochází z Anglie a patří do skupiny loveckých

psů. Jsou výborně adaptibilní, učenliví, trpělivý, dobrosrdeční, nekonfliktní vůdci ostatním

zvířatům a mají schopnost přizpůsobit se, díky těmto vlastnostem jsou často využívány při

výcviku pro osoby s nej různějšími typy postižení.

Ovčácká plemena

Border collie. Pochází z Anglie, je velmi inteligentní, výborně ovladatelná, živá, pozorná a

poslušná. Hodí se pro aktivní lidi, m á velkou potřebu pohybu.

N ě m e c k ý ovčák, pochází z Německa. Je to dlouhodobě nej používanější všestraný pes na

celém světě. Je velmi inteligentní, pracovitý a ostražitý pes, zpravidla je tolerantní vůdci

dětem i ostatním domácím zvířatům. Před rokem 1989 se využíval jako vodící pes jako jediné

plemeno. Potřebuje však důsledné vedení, proto se nehodí pro každého.Do této skupiny patří

také : Belgičtí ovčáci, bílý švýcarský ovčák, austarlská kollie, krátkosrstá collie. Vynikají

svou inteligencí, potřebou pohybu a pracovního uplatnění.

Další plemena: Pudlové, díky své struktuře srsti jsou v h o d n ý m plemenem pro alergiky.

Pudlové obvykle dobře vycházejí s dětmi a ostatními zvířaty.Jsou mimořádně dobrými

společníky a toto plemeno je v h o d n é pro výcvik pro potřeby osob s nej různějším typem

postižení.

Jako další plemena vyyužívaná pro výcvik jsou používaná: knírači, německý boxer,

australskký silky terier, yorkšírský terier a další.

93
Dostupné ze: http://www.helppes.cz/psi-pomocnici/vhodna-plemena-pro-vycvik/ citováno: rok

2014

5. Příloha 5 citáty o psech

Citáty o tom, jak psi pomáhají lidem:

Pes je jediné stvoření na světě, které Vás miluje víc než sebe.
Josh Billings

Není na světě lepšího psychiatra, než je štěně olizující Vám obličej.

Ben Williams

Nikdo neocení genialitu Vašich slov více než Váš pes.

Christopher Morley

Pes naučí Vaše dítě věrnosti, vytrvalosti a třikrát se zatočit před ulehnutím.
Robert Benchley

94
6. Příloha 6 fotografie z canisterapie
fotografie canisterapieutického psa Daisy: zdroj-vlastní

95
8. Příloha 8. zpráva o práci canisterapeutického týmu:

Zpráva o práci canisterapeutického týmu

Jméno psovoda:

Jméno psa:

Adresa:

Telefon:

Číslo služebního průkazu:

Canisterapie byla vykonávaná v zařízení nebo u rodiny:

Název/jméno:

Adresa:

96
Hodnocení práce canisterapeutického týmu:

Datum: Podpis (a razítko) hodnotitele:

97
9. Příloha č. 9. Etický kodex canisterapeuta
ETICKÝ KODEX CANISTERAPEUTA

DEFJNKľE:

Pojmem „canisterapeutický pracovník", rozumíme pracovníka nebo dobrovolníka, j e h o ž

vzdělání odpovídá úrovni „canisasistent" a „canisterapeut" podle norem E S A A T .

Pojmem „canisterapeutický t ý m " rozumíme canisterapeutického pracovníka společně s jeho

psem, dále „koterapeutem".

preambule:

Canisterapeutičtí pracovníci respektují důstojnost a hodnotu jednotlivce a usilují o zachování

a ochranu základních lidských práv, zároveň ctí práva zvířat a naplňují tak tento kodex.

Průběžně rozvíjejí své poznatky ze všech oblastí týkajících se využívání psů pro práci s
lidmi.

Při dosahování canisterapeutických cílů vynakládají veškeré úsilí k ochraně zájmů klientů,
jejich blízkých (není-li to v rozporu s potřebami klientů), všech účastníků canisterapie a
činností s ní souvisejících.

Canisterapeutičtí pracovníci respektují ostatní členy své profese a příbuzných oborů a dělají
vše, co je v jejich silách a co není v konfliktu se zájmy klientů pro to, aby poskytovali úplné
informace a vzájemně se respektovali.

Své dovednosti používají pouze pro účely, j ež j sou v souladu s těmito hodnotami a v ě d o m ě
nedopustí jejich zneužití.

Canisterapeutičtí pracovníci, ve snaze dosáhnout těchto ideálů, plně souhlasí s etickými

normami v těchto oblastech: 1. odpovědnost; 2. kompetence; 3. etické a právní normy; 4.
důvěrnost; 5. prospěch klienta; 6. profesní vztahy; 7. veřejná prohlášení, 8. výzkum, 9.
welfare koterapeuta.

Canisterapeutičtí pracovníci plně spolupracují s vlastními profesními, národními a

nadnárodními organizacemi a asociacemi. Rychle a úplně zodpovídají dotazy a plní
požadavky všech řádně ustanovených etických nebo profesních komisí těch asociací či
organizací, jejichž členy jsou nebo ke kterým náležejí.

Přijetí do Registru canisterapeutických pracovníků C T A canisterapeutické pracovníky

zavazuje k dodržování všech zásad.

1. O D P O V Ě D N O S T

Obecně: Při poskytování služeb dodržují canisterapeutičtí pracovníci nejvyšší standardy své
profese. Přijímají zodpovědnost za důsledky svého jednání a vynaloží veškeré úsilí, aby
zabezpečili v h o d n é využití svých služeb.

98
l.a: Canisterapeutičtí pracovníci si uvědomují, že nesou velkou zodpovědnost, neboť jejich
jednání m ů ž e ovlivnit stav druhých lidí (psychický i fyzický).

l.b: Canisterapeutičtí pracovníci svým klientům předem objasní všechny záležitosti, které by
mohly souviset s jejich společnou prací. Vyhýbají se vztahům, které by mohly omezit jejich
objektivitu nebo vytvořit konflikt zájmů.

l.c: Jako členové N N O , organizací, zaměstnanci zařízení či O S V Č , canisterapeutičtí

pracovníci j ako jednotlivci zůstávají odpovědni nej vyšším standardům své činnosti -
canisterapie.

1. d: Jako přednášející nebo vedoucí praxe si jsou canisterapeutičtí pracovníci vědomi své
primární povinnosti pomáhat ostatním získávat znalosti a dovednosti. Udržují potřebný
standard vzdělání, informace předkládají objektivně, plně a přesně.

2. K O M P E T E N C E

Obecně: Udržování vysoké úrovně kompetence je odpovědností sdílenou všemi

canisterapeutickými pracovníky v zájmu veřejnosti a činnosti jako celku. Canisterapeutičtí
pracovníci jsou si vědomi hranic své kompetence a mezí canisterapeutických technik.
Poskytují pouze takové služby a používají pouze takové techniky, ke kterým je opravňuje
vzdělání a zkušenost. V těch oblastech, kde uznávané standardy ještě neexistují,
canisterapeutičtí pracovníci přijímají všechna opatření, nezbytná k ochraně zájmů svých
klientů a koterapeutů.

2.a: Canisterapeutičtí pracovníci uvádějí svoji kvalifikaci, vzdělání, praxi a zkušenosti přesně.
Canisterapeutičtí pracovníci udržují kvalitu vlastní práce na takové úrovni, aby odpovídala
alespoň minimálním profesním požadavkům C T A , příslušných N N O a evropské E S A A T .

2.b: Jako přednášející a vedoucí praxe vykonávají canisterapeutičtí pracovníci svou činnost
na podkladě pečlivé přípravy a soustředění tak, aby jejich práce měla nejvyšší kvalitu a aby
jejich sdělení byla srozumitelná příjemcům.

2.c: Canisterapeutičtí pracovníci si jsou vědomi potřeby neustálého vzdělávání a osobního

rozvoje a jsou otevřeni novým pracovním postupům a zvyšování kvalifikace v souladu
s rozvojem oboru.

2.d: Canisterapeutičtí pracovníci respektují specifika jednotlivých cílových skupin a eliminují

jakoukoli diskriminaci.

2. e: Canisterapeutičtí pracovníci si uvědomují, že osobní problémy a konflikty mohou

ovlivňovat jejich pracovní výkon. Proto se zdrží jakékoli aktivity, ve které by jejich osobní
problémy mohly zavinit nedostatečný výkon nebo poškození klienta, kolegy, studenta nebo
jiného účastníka činnosti.

3. M O R Á L N Í A P R Á V N Í N O R M Y

99
Obecně: Morální a etické zásady chování canisterapeutických pracovníků j sou stejnou měrou
jako pro ostatní občany jejich osobní záležitostí, s výjimkou případů, kdy by toto mohlo
narušit plnění pracovních povinností nebo snížit důvěru veřejnosti v canisterapii,
canisterapeutické pracovníky, ale i obecně v p o m o c n é terapie a v kynologii. C o se vlastního
chování týče, jsou canisterapeuti citliví k převažujícím společenským n o r m á m a k m o ž n é m u
dopadu, který m ů ž e dodržování nebo narušování těchto norem mít na jejich výkon jako
canisterapeutických pracovníků. Canisterapeuti čti pracovníci si jsou rovněž vědomi m o ž n é h o
dopadu svých veřejných vystoupení na možnosti kolegů vykonávat své pracovní povinnosti.

3.a: V e své činnosti jednají canisterapeuti čti pracovníci v souladu se zásadami E S A A T , C T A ,

N N O v oblasti canisterapie, a s normami a pravidly zařízení, vztahujícími se k jejich praxi.
Canisterapeutičtí pracovníci rovněž dodržují příslušné vládní zákony a vyhlášky.

3.b: Pokud jsou evropské, národní, krajské, organizační nebo instituční zákony, vyhlášky
nebo postupy v rozporu s E S A A T , N N O v oblasti canisterapie a/nebo s normami a pravidly
zařízení vztahujícími se k jejich praxi, canisterapeutičtí pracovníci předloží tuto skutečnost
výboru C T A a snaží se rozpor vyřešit.

3.c: Canisterapeutičtí pracovníci jako dobrovolníci, zaměstnanci či O S V Č neprovozují ani

nepřehlížejí žádné postupy, které jsou nehumánni a v rozporu se zákonem na ochranu zvířat,
nebo které by mohly vyústit v nelegální nebo neobhajitelné činy.

3.d: V e své činnosti se canisterapeutičtí pracovníci vyhýbají jakékoli činnosti, která porušuje
nebo omezuje lidská, zákonná nebo občanská práva klientů či jiných osob, kterých by se
mohla dotýkat, práva zvířat a hygienické normy.

3. e: Setkají-li se canisterapeutičtí pracovníci s odlišným názorem, uznávají a respektují

rozdílné postoje a individuální pocity, které mohou klienti, studenti, účastníci praxe mít k
těmto záležitostem.

4. D Ů V Ě R N O S T

Obecně: Primární povinností canisterapeutických pracovníků je respektovat důvěrnost

informací získaných od osob v průběhu své canisterapeutické činnosti. Ostatním tyto
informace sdělují pouze se souhlasem dané osoby (nebo jejího zákonného zástupce), s
výjimkou těch neobvyklých případů, kdy by nesdělení pravděpodobně uvedlo danou osobu
nebo osoby jiné do nebezpečí. Canisterapeuti informují své klienty o právních hranicích
důvěrnosti. Z a normálních okolností by měl být souhlas s odhalením informace získán v
písemné formě od osoby, které se týká.

4.a: Informace j sou diskutovány pouze z profesních důvodů a pouze s osobami, kterých se
daný případ týká. V písemné i ústní formě jsou uváděna pouze data přímo se vztahující k
účelu hodnocení či přednášky a je vynaloženo veškeré úsilí, aby se zabránilo nepřiměřenému
zásahu do soukromí.

4.b: Canisterapeutičtí pracovníci, kteří osobní informace získané při v ý k o n u povolání uvádějí
ve svých pracích, přednáškách, nebo je jinak prezentují veřejnosti, musí k tomu b u ď mít

100
předchozí písemný souhlas nebo v h o d n ý m způsobem zamlčet všechny údaje, které by mohly
vést k identifikaci osoby.

4.c: Canisterapeutičtí pracovníci učiní všechna potřebná opatření pro zachování důvěrnosti při
uchovávání a likvidaci záznamů, a případně pro jejich úplnou nedosažitelnost.

4. d: Při činnosti s nezletilými nebo nesvéprávnými osobami (osobami neschopnými dát

dobrovolný informovaný souhlas), kladou canisterapeutičtí pracovníci zvláštní důraz na
ochranu zájmů těchto osob a spolupracují a informují ostatní osoby, kterých se situace týká.

5. Z Á J M Y K L I E N T A

Obecně: Canisterapeuti respektují integritu a chrání zájmy lidí a skupin, se kterými pracují.
Dojde-li ke střetu zájmů klienta a instituce, která canisterapeutické pracovníky zaměstnává,
canisterapeutičtí pracovníci informují obě strany o svých povinnostech a odpovědnosti a sdělí
oběma stranám svoje rozhodnutí. Canisterapeutičtí pracovníci plně informují klienty, kolegy a
ostatní personál a specialisty o smyslu a povaze své činnosti a užité techniky a metody.
Nucení lidí k účasti nebo trvání na využití služeb je neetické.

5.a: Canisterapeutičtí pracovníci si jsou neustále vědomi svých vlastních potřeb a své
potenciálně více či m é n ě vlivné pozice vůči osobám, jakými jsou klienti či účastníci praxe.
Předcházejí zneužití důvěry a závislosti těchto osob. Sexuální vztahy s kýmkoliv z klientů,
studentů, účastníků činnosti canisterapie jsou neetické.

5. b: Canisterapeutičtí pracovníci ukončí činnost služby canisterapie hned, jakmile začne být
zřejmé, že pro klienta není přínosný, nebo ihned, jak o to klient požádá.

6. P R O F E S N Í V Z T A H Y

Obecně: Canisterapeutičtí pracovníci jednají s ohledem na potřeby, odlišné kompetence a

povinnosti svých kolegů zooterapeutů, terapeutů, psychoterapeutů, psychologů, lékařů a
personálu, v případě krizové intervence i členům IZS Č R a pracovníků jiných profesí.
Respektují práva a povinnosti těchto svých kolegů vůči institucím či organizacím, s nimiž
jsou svázáni.

6.a: Canisterapeutičtí pracovníci znají oblasti kompetence příbuzných profesí. Plně využívají
všechny odborné, technické a administrativní zdroje, které nejlépe poslouží zájmu klienta.
Minimalizují absenci pracovních vztahů s pracovníky jiných profesí.

6.b: Jestliže je canisterapeutickému pracovníkovi z n á m o porušení etických norem j i n ý m

canisterapeutickým pracovníkem, pak, je-li to vhodné, snaží se tento problém neformálně
vyřešit tím, že na to dotyčného canisterapeutického pracovníka upozorní. Jestliže je tento
prohřešek pouze malý a/nebo se zdá být výsledkem nedostatku citlivosti, znalosti nebo
zkušenosti, je takovéto neformální řešení obvykle dostačující. Tyto neformální snahy musí být
podniknuty citlivě s ohledem na důvěrnost a práva klientů. Pokud se nezdá, že by přestupek
mohl být napraven pouze neformální cestou a nebo je vážnější povahy, canisterapeutičtí
pracovníci na to upozorní příslušnou instituci, sdružení nebo výbor zabývající se profesní
etikou a chováním.

101
6. c: Publikační zásluha je přiznána těm, kteří do publikace přispěli, úměrně rozsahu jejich
odborného příspěvku. V ý z n a m n é příspěvky odborného charakteru ke společnému projektu od
více osob se posuzují jako spoluautorství s osobou, která poskytla příspěvek uvedený jako
první. Drobné příspěvky odborné povahy a rozsáhlejší administrativní nebo podobná asistence
mohou být uvedeny jako poznámky pod čarou nebo v úvodu díla. Odkazy ve formě citací
v textu se týkají publikovaného i nepublikovaného materiálu, který přímo ovlivnil v ý z k u m či
studii. Canisterapeutičtí pracovníci, kteří sestavují a upravují cizí materiál k publikaci,
zveřejňují tento materiál pod j m é n y původních autorů, tam kde je to v h o d n é uvedou své
j m é n o j a k o ž t o editora. Všichni přispěvatelé jsou jmenovitě uvedeni.

7. V E Ř E J N Á P R O H L Á Š E N Í

Obecně: Veřejná prohlášení, oznámení o poskytovaných službách, reklama a aktivity

podporující canisterapeutické pracovníky slouží k tomu, aby si veřejnost mohla vytvořit
informované názory a měla možnost volby. Canisterapeutičtí pracovníci přesně a objektivně
uvádějí svoji profesionální kvalifikaci, členství a funkce, a také instituce nebo organizace, se
kterými mohou být oni nebo daná prohlášení spojována. V e veřejných prohlášeních,
poskytujících canisterapeutické informace, odborné názory nebo informace o dostupnosti
jednotlivých technik, publikací a služeb, canisterapeutičtí pracovníci zakládají svá tvrzení na
obecně přijatelných zjištěních a technikách, plně přitom uznávají jejich meze a připouštějí
pochybnosti o nich.

7.a: Canisterapeutičtí pracovníci podílející se na rozvoji nebo propagaci canisterapeutických

technik, produktů, knih a dalších věcí nabízených pro komerční účely vyvíjejí přiměřené úsilí
pro zabezpečení toho, že oznámení a inzerce budou uváděny profesionálním, vědecky
přijatelným a přesně informujícím způsobem.

7.b: Canisterapeutičtí pracovníci prezentují svou znalost a umění canisterapie a nabízejí svoje
služby, produkty a publikace poctivě a přesně, vyhýbají se senzačnosti, přehánění,
povrchnosti. Canisterapeutičtí pracovníci se řídí svojí základní povinností pomáhat veřejnosti
vytvářet si informované soudy, názory a rozhodnutí.

7. c: Produkty, metodiky, techniky které jsou popisovány nebo prezentovány na veřejných

přednáškách či předváděních, v novinových a časopisových článcích, rozhlasových nebo
televizních programech, internetových prezentacích, v poštovních zásilkách nebo podobných
médiích, splňují stejné uznávané standardy, j a k é existují pro samotnou činnost výkonu
canisterapie

8. V Ý Z K U M

Obecně: Rozhodnutí provést v ý z k u m spočívá na uváženém rozhodnutí jednotlivých institucí

a odborníků o tom, jak nejvíce prospět lidské vědě a lidskému blahobytu. Canisterapeutický
pracovník je ve své činnosti součástí komplexu rehabilitačně-terapeutické péče, je tedy m o ž n é
že jeho činnost bude zahrnuta do výzkumu. Po rozhodnutí o provedení v ý z k u m u

102
canisterapeutický pracovník podá v ý z k u m n é m u týmu ucelené informace o možnostech vstupu
metody do v ý z k u m u a zapojí se dle pokynů v ý z k u m n é h o týmu, canisterapeutický pracovník
vede bádání s ohledem na důstojnost a prospěch účastníků, maje na vědomí předpisy a
profesní standardy týkající se vedení v ý z k u m u s lidskými účastníky a se zvířaty.

8.a: Canisterapeutický pracovník m á právo se v ý z k u m u neúčastnit a m á povinnost se

neúčastnit pakliže povaha a způsob a myšlenka v ý z k u m u jsou v rozporu s etikou či
myšlenkou pomocné rehabilitační metody - canisterapie.

8. b: Canisterapeutický pracovník m ů ž e vést vlastní výzkum, na základě všech platných

předpisů a protokolů pro výzkum v oblastní sociálně-zdravotní či školské.Při provádění
výzkumu v institucích, zařízení a organizacích si canisterapeutičtí pracovníci zajistí příslušné
oprávnění provádět tuto studii.

9. W E L F A R E K O T E R A P E U T A

Obecně: Pes jako koterapeut (spoluterapeut), je b ě h e m výkonu zatěžován fyzicky a

hlavně psychicky, je proto nutno zajistit pravidla, která budou udržitelná v praxi výkonu
canisterapie a zároveň budou účinně chránit zvíře před fyzickým i psychickým týráním tedy i
týráním samotným chybným výběrem psa k činnosti výkonu canisterapie. Canisterapeutický
pracovník je povinnen i při výkonu činnosti canisterapie ctít a dodržovat Zákon na ochranu
zvířat proti týrání.

9.a: K činnosti koterapeuta m á pes právo být vybrán po znalém až odborném úsudku, že
jeho vlohy - povaha, fyzická i psychická přirozenost je k těmto ú k o n ů m vhodná.K posouzení
psa k výkonu canisterapie se vyjadřuje osoba budoucího canisterapeutického pracovníka
(jakožto kynológ, vlastník psa a po absolvaci odborného kurzu a náhledu canisterapie -
teoretik v oboru canisterapie) a zkušený canisterapeutický pracovník s praxí minimálně 6
hodin měsíčně po dobu 2 let. Posouzení při různých testech povahy psa v kynologických i
jiných organizacích je přípustné, nikoli však rozhodující, o zařazení psa do činnosti
koterapeuta. K posouzení psa k výkonu canisterapie se vyjadřuje osoba která musí být v praxi
znalá speciální problematiky zvířat jako koterapeutů, a osoba která velmi úzce zná osobnost
konkrétního zvířete - majitel. Canisterapie není obor čistě kynologický, ale převážně
z hlediska psa jde o problematiku typologickou a etologickou (povahové vlohy, vrozené i
získané techniky chování zvířete v h o d n é k výkonu canisterapeutických metodik a technik) a
z hlediska samotné činnosti jde odvětví zdravotně-sociální se specifickými požadavky na
dovednosti psa. Canisterapie, jako forma zooterapie, je zcela samostatným odvětvím v oboru
Podpůrných rehabilitačních metod.

9.b: K činnosti koterapeuta m á pes právo být vybrán po psychickém i fyzickém vyzrání
k této činnosti. Mláďata a dospívající jedinci se činnosti účastní jen za účelem přípravy a
socializace (seznámení se s prostředím kde je vedená canisterapie a s činností koterapeuta),
ale v činnosti samotné nesmí být stavěni do pozice koterapeuta. Účastní se tedy jen pasivně -

103
náhledově. Aktivita vůči klientům typická pro j i ž připravené koterapeuty se tedy vyskytuje u
mláďat a dospívajících jedinců jen jako vlastní pokus o iniciativu. Doba vyzrání psychického
a fyzického je individuální podle plemen a osobnosti zvířete. U malých plemen jde minimálně
o v ě k 12ti měsíců, u velkých potom o v ě k minimálně 18 měsíců, vždy s postupným
zapojováním zvířete do činnosti od jednoduchých úkonů po složitější. Při zacvičování štěňat a
mladých jedinců by měl být přítomen j i ž zkušený pes - koterapeut, který zřetelně přebírá
funkci koterapeuta a umožňuje tím mladému jedinci naplňovat bod 9.c - učení formou
náhledu.

9.c: K činnosti koterapeuta m á pes právo být citlivě zacvičen a to pouze pro nezbytně
nutné úkony a dovednosti spjaté k činnosti A A T , A A A , A A E nebo A A C R a to pro něho
nezbytně dlouhou dobu k jeho pochopení činnosti koterapeuta. Při výchově, průpravě,
přípravě a vedení zvířete v oboru canisterapie se užívají výhradně metody pozitivního
posilování a rozvíjení vlastních vloh (vždy s ohledem na jedinečnou osobnost konkrétního
psa) k činnosti canisterapie, je zakázáno pozměňovat zvířeti přirozenou fyzickou či
psychickou dispozici za účelem výkonu canisterapie farmaceuticky i operativně (u hlasitých
jedinců operovat hlasivky, podávání sedativ u jedinců neurotických apod.)

9.d: Při činnosti koterapeuta m á pes právo na odborné vedení canisterapeutickým

pracovníkem dobře znalým kynologie, etologie, zdravovědy psa a individuality toho kterého
psa - koterapeuta a tím mít zajištěn welfare koterapeuta. Pouze canisterapeutický pracovník
s kynologickými zkušenostmi je schopen vnímat jemnou komunikaci se svým koterapeutem
během výkonu canisterapie, která m ů ž e být velmi zásadní pro další vývoj situace při terapii
v daném okamžiku a její přehlédnutí či chybná interpretace m ů ž e vést až ke konfliktu ve
vzorci „klient - canisterapeutický tým". Canisterapeutický pracovník m á povinnost časově
upravit dobu výkonu canisterapie dle individuálních předpokladů psa a i jeho momentálních
potřeb.

9.e: Při činnosti koterapeuta m á pes právo projevit strach, bolest a nevoli ke konkrétním
ú k o n ů m . Díky vlohově správnému výběru psa dle bodu 9.a, se pes projeví neagresivně,
neútočné a tedy mnohdy velmi skrytě. Canisterapeutický pracovník m á povinnost vůči zvířeti
přehodnotit zdaje konkrétní úkon opravdu i v zájmu psa a na tento signál od psa reagovat k
naplnění welfare koterapeuta. I pes velmi vhodný k výkonu canisterapie m á přirozené hranice
tolerance vzrušivosti a bolesti, canisterapeutický pracovník zajistí jejich nenarušování a ve
zcela výjimečném případě narušení, ihned j e d n á ve prospěch welfare zvířete, zároveň
adekvátně k situaci a s ohledem na klienta a prostředí.

9.f: Pes koterapeut m á právo být na dobu dočasnou nebo stálou odvolán
canisterapeutickým pracovníkem z činnosti koterapeuta pro z m ě n y ve fyzické a/nebo
psychické kondici, neboje mu upravena náplň činnosti při výkonu canisterapie.
Jedná se zejména o vysoký věk, březost a mateřství, úraz, nemoc, veterinární zákrok, změny
chování a reakcí po událostech na zvíře působících a jiné změny, které canisterapeutický

104
pracovník zcela individuálně vyhodnotí jako kontraproduktivní nebo omezující pro činnost
canisterapie a welfare zvířete při této činnosti a činnostech s ní spjatých. Příkladně: pro
koterapeuta vyššího věku - upraví výkon canisterapie na pasivní formu, do forem aktivních
canisterapeutický pracovník zapojí mladší zvíře apod.

9.g: Pes jako koterapeut m á právo ( a canisterapeutický pracovník m á povinnost)

zajistit mu velmi kvalitní osobní péči i péči veterinární v oblasti prevence i léčby
(bezpodmínečně prevence výskytu vnitřních parazitů minimálně 4x do roka).
Pes m á právo na intenzivní kontakt s majitelem (canisterapeutickým pracovníkem) i mimo
dny kdy je aktivně zapojen do činnosti výkonu canisterapie. Není přípustné, aby výkon
canisterapie byl pro zvíře jedinou možností k osobnímu kontaktu s canisterapeutickým
pracovníkem a lidmi obecně. Canisterapeutickým pracovník je povinnen denně zajistit
kontrolu kondice psa s ohledem na případné příznaky nemoci či úrazu a s jejich včasným
postoupením veterinárnímu lékaři. Preventivní kontroly a očkování jsou prováděny s ohledem
na plnění zákona a vyhlášek platných pro stát, kraj, obec a místo držení a působení se psem.
S ohledem na vývoj metody canisterapie a m o ž n é inovace v zákoně o zdraví obyvatelstva M Z
ČR, si C T A vyhrazuje právo na doplnění tohoto bodu o eventuální povinnosti ke konkrétním
preventivním veterinárním ú k o n ů m (očkování a podobně).

9.h: Po činnosti koterapeuta m á pes právo na psychický i fyzický odpočinek a osvěžení

podle své vlastní individuality (spánek, hra, vycházka). V případě návaznosti výkonu činnosti
na více místech či u více cílových skupin (např. vícehodinová činnost v jeden den) je nutno
poskytnout psovi čas odpočinku i mezi těmito výkony, canisterapeutický pracovník je také
povinen zajistit adekvátní frekvenci příjmu i výdeje tekutin a stravy zvířete.
(Zdroj: http://www.elvahelp.estranky.cz/clanky/eticky-kodex.html)

105
Stať

Název práce:

Postoj sociálních pracovníků a canisterapeutů k využití canisterapie u dětí s

k o m b i n o v a n ý m handicapem.

Attitudes of Sociál Workers and Canistherapists towards Utilization of Canistherapy with

Children with multiple disabilities

Úvod

Práce z k o u m á postoje sociálních pracovníků a canisterapeutů ke canisterapii u dětí

skombinovaným handicapem. Zaměřuje se na postoje, jak sociální pracovníci a canisterapeuté

vnímají a prožívají canisterapii a j a k ý m způsobem je canisterapie realizována. Také je

z k o u m á n o to, jak si myslí sociální pracovníci a canisterapeuté, že vnímají, prožívají a j a k é

mají názory na canisterapie samotní klienti využívající canisterapii.

Symbolickým cílem této práce je tedy popsat, jaký postoj zaujímají sociální pracovníci a

canisterapeuté k využití canisterapie v práci s dětmi s kombinovaným handicapem.

Chtěla bych upozornit na to, že canisterapie je alternativní metoda animoterapie, využívaná

především u handicapovaných osob. Z a nežádoucí považuji stav malé informovanosti,

především veřejnosti, neziskových organizací a nadřízených orgánů o využití této terapie,

protože stále tato terapie nemá v České republice takové uplatnění, j a k é by zdaleka mohla

mít.

Uvedený nežádoucí stav podle m ě škodí především klientům, a to tím, že j i m není v mnoha

přídadech canisterapie poskytována. Uvedený nežádoucí stav také podle m ě škodí i

pomáhajícím pracovníkům, jelikož nemohou využívat tuto terapii a dosahovat tak

kvalitnějších výsledků směrem ke klientům.

Aplikačním cílem této práce je upozornit na výše uvedený problém především sociální

pracovníky a pomáhající pracovníky, aby měli větší povědomí o možnosti využití této terapie,

106
dále nadřízené orgány a vedení organizace, kteří mají kompetenci rozhodovat o realizaci

canisterapie a kteří mají možnost zprostředkovat zajištění financí k realizaci této terapie. Dále

chci upozornit o této formě animoterapie samotné klienty, kteří by měli možnost terapii

využít. A v neposlední řadě bych ráda seznámila s touto problematikou veřejnost, která by se

mohla případně zapojit do realizace této terapie například formou dobrovolnictví.

Cílem m é h o v ý z k u m u je získání odpovědi na hlavní v ý z k u m n o u otázku: Jaké postoje

zaujímají sociální pracovníci a canisterapeuté ke canisterapii v práci s dětmi s

kombinovaným handicapem?

V závěru odpovídám na hlavní v ý z k u m n o u otázku, uvádím doporučení pro praxi a navrhuji

možnosti dalšího výzkumu.

TEORETICKÁ ČÁST

Teoretická část je pro potřeby využitelnosti v interpretační části zaměřena na pojmy

souvisejících se zvoleným tématem práce.

Canisterapie

Teoretická část je rozdělena do několika kapitol. První kapitola se věnuje canisterapii, kde

uvádím definice canisterapie dle několika autorů, dále popisuji členy canisterapeutického

týmu, zkoušky canisterapie, plemena v h o d n á pro terapii a kvalifikace a pravomoce v

canisterapii.

„Canisterapie je označení způsobu terapie, při níž dochází k působení psa na člověka. Je

jednou z forem zooterapie, která používá obecně zvířat k různým formám terapeutického

kontaktu s člověkem". ( P i p e k o v á , Vítková 2001, s.135)

Podle Galajdové je canisterapie „léčba pomocí psa". Je to příjemný pocit, který v nás

zanechává kontakt s milým a bezprostředním psem, pocit že nejsme sami, že někoho

zajímáme a že někdo nás m á rád a těší se na nás. Tento pocit nám pomáhá čelit každodenním

nesnázím a dává smysl životem jít dál. Je to pocit, který m á nejen psychické, ale i fyzické

dopady. Přítomnost milého zvířete uklidňuje, vyrovnává krevní tlak, zklidňuje srdce a mnoho

dalšího. Působení psa se využívá u dětí, dospělých, starých a nemocných lidí, postižených

107
osob, ale třeba i na těžko zvladatelné vězně odsouzené k mnohaletým trestům a další.

(Galajdová 1999, str.15)

Z a členy canisterapeutického týmu lze považovat především tým canisterapeut/canisasistent a

speciálně vycvičený a přezkoušený pes. Výcvik a zkoušky jsou prováděny organizací

specializovanou na výcvik psů využívaných u handicapovaných osob. Dále sem patří

speciální pedagogové, sociální pracovníci, fyzioterapeuté a další osoby, které se zúčastňují a

aktivně podílejí na provozování canisterapie.Canisterapeutický pes je vybírán na základě

svých povahových vlastností. Musí být dobře socializován a žít v těsném svazku s lidmi. Musí

se těšit dobrému fyzickému i psychickému zdraví, mít dobrý sluch a čich a být tolerantní k

ostatním lidem i zvířatům. (Nerandžič 2006,s. 52). Je nezbytné, aby pro canisterapii nebyli

připravováni pouze psi, ale i kvalifikovaní terapeuti. Psovod/canisterapeut m á velký v l i v na

výchovu, výcvik a roli psa jako sociálního katalyzátoru v canisterapeutickém procesu.

(Velemínský 2007, s. 61)

Druhy handicapu

V další kapitole se věnuji druhům handicapů. Je uveden vznik a typy handicapů a popis cílové

skupiny. Definice handicapu dle Mezinárodní klasifikace vad, postižení a handicapů I C I D H

( W H O , 1980): "Vada, porucha, defekt (impairment) je narušení (abnormalita) psychické,

anatomické či fyziologické struktury nebo funkce.,,

Postižení (disability) znamená omezení nebo ztrátu schopností vykonávat činnost způsobem

nebo v rozsahu, který je pro člověka považován za normální.

Znevýhodnění (handicap) se projevuje jako omezení vyplývající pro jedince z jeho vady nebo

postižení, které stěžuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro něj (s přihlédnutím

k jeho věku, pohlaví a sociálním či kulturním činitelům) normální. (Slowík 2007, s.26)

Defektologický slovník vysvětluje handicap z odvozeného slovního spojení v anglickém

jazyce „hand in cap", neboli ruka v klobouku, v přeneseném v ý z n a m u znevýhodnění, které

výrazně ztěžuje výkon nebo plnění nějakého v ý z n a m n é h o úkolu pro jedince, (kolektiv autorů

1984, s.130)

Speciální pedagogika

Další kapitola vymezuje speciální pedagogiku, definici, rozdělení speciální pedagogiky a

vzdělávání handicapovaných dle typu handicapu.

108
Pípeková (2006, s. 95) ve své knize uvádí: "speciální pedagogika je jednou z velmi

významných pedagogických disciplín. Je to vědní obor, který je zaměřen na teorii a praxi

výchovy, vyučování a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých se speciálními potřebami z

důvodu somatického, senzorického, mentálního, řečového nebo psycho-sociálního defektu,

poruchy nebo omezení či jejich kombinace."

"Speciální pedagogiku m ů ž e m e definovat jako vědní obor, který se zabývá zákonitostmi

výchovy a vzdělávání, a rozvojem jedinců, kteří jsou znevýhodněni vůči většinové populaci v

oblasti fyzické, psychické nebo sociální, a mají speciální výchovně vzdělávací potřeby.

Předmět speciální pedagogiky - objektem jejich cílů jsou jedinci, kteří mají vzhledem ke

svému znevýhodnění speciální potřeby v oblasti fyzické, psychické či sociální. K dosažení

uspokojování specifických potřeb, jejichž specifičnost je determinována charakterem

konkrétního znevýhodnění je pak nutné stanovovat metody a postup. Jedná se o potřeby

edukační a společenské seberealizace a rozvoje. Základní cíl speciální pedagogiky bychom

mohli vymezit jako dosažení maximální možné socializace znevýhodněného jedince s

ohledem na charakter, rozsah a závažnost jeho znevýhodnění v některých z výše uvedených

oblastí. Dílčí cíle pak spočívají například v dosažení určitého stupně edukace či postupného

rozvoje některé oblasti u konkrétního znevýhodněného jedince. Cílem speciální pedagogiky je

také dosažení změny v postojích některých členů společnosti vůči znevýhodněným

spoluobčanům." (Fisher, Skoda, 2007, s. 11)

Využití canisterapie u dětí s k o m b i n o v a n ý m handicapem

V další kapitole se věnuji využití canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem, popisuji

typy canisterapeutických programů, formy canisterapie a konkrétní aktivity canisterapie.

Jedním z nejčastěji využívaných programů je docházkový program, jsou to pravidelné

návštěvy canisterapeutického týmu v zařízení nebo v domácnosti klienta, který si přeje

využívat canisterapeutickou metodu - nejrozšířenější forma.

109
Pravidelně opakovaný krátký pobyt klientů v prostředí, kde se provozuje canisterapie. Jedná

se zejména o canisterapii na statcích, ekofarmách, pomoc při péči o psy nebo jejich výcvik ve

výcvikových střediscích či v jiných sídlech společností nabízející canisterapeutické služby

apod.

Návštěvní program (často také nazýván canisterapeutickou návštěvou apod.)

Postoje

Poslední kapitola je věnována vymezení pojmu postoje a to z kognitivní, emocionální a

behaviorální složky.

Výrost (2008), popisuje rozdělení dle Tessera, Brendla a Higginse. Postoje jsou neutrální,

vyjadřují současně náš hodnotící vztah k různým sociálním objektům v našem prostředí, tedy

co upřednostňujeme, co n e m á m e rádi, proto se postoj charakterizuje jako relativně stabilní. I

když část postojů je vrozených (Tesser,1993), většinu získáváme v průběhu našeho života

přímo prostřednictvím osobní zkušenosti s objekty( C M . Brendl, E.T.Higgins, 1996), nebo

zprostředkovaně, sociálním učením (in Výrost, Slaměník, 2008,s. 127). Baumgartner

vysvětluje kognitivní složku z pohledu sociálního poznávání. Označení sociální poznávání

představuje „mentální reprezentace, které lidé mají o sociálním světě" (in Výrost, Slaměník,

2008, s. 181). Nej základnější rozdělení emocí je rozdělení na emoce pozitivní a negativní.

M e z i pozitivní emoce m ů ž e m e zahrnout pojem štěstí. Tímto pojmem se zabýval především

Martin Seligman. (Seligman 2011,vlastní překlad). Konativní složku Kratochvíl (2012)

vysvětluje na základě behaviorismu. Behaviorální psychoterapie se zabývá studiem procesu

učení, se snahou aplikovat výsledky této disciplíny na poruchy lidského chování. Zaměřuje se

na pozorovatelné jevy v chování jedince. K a ž d á reakce je vyvolána nějakým podnětem.

V behaviorismu je spojení mezi podnětem a reakcí označováno jako black box.

METODOLOGICKÁ ČÁST

Metodologická část stručně charakterizuje kvalitativní výzkum, polostrukturovaný rozhovor,

který jsem zvolila pro v ý z k u m do této práce, jelikož tak umožňuje získat velké množství

hlubších informací. V části operacionalizace vysvětluji, j a k ý m způsobem jsem odvodila dílčí

v ý z k u m n é otázky. Pro výběr v ý z k u m n é h o vzorku je použitý kritériami výběr. Jednotkou

zkoumání v mém výzkumu jsou čtyři skupiny, a to sociální pracovníci,

110
canisterapeuté/canisasistenti, speciální pedagogové a rodiče/zákonní zástupci klientů

využívající canisterapii. Celkem se j e d n á o 12 respondentů, z každé skupiny tři osoby. Hendl

(2004) uvádí, že volíme příslušné metody výzkumu. Určujeme, j a k ý m způsobem budeme

shromažďovat data a následně je zpracovávat. Zařazujeme zde také roli výzkumníka ve

výzkumu. Pro sběr dat, m ů ž e m e použít metodu pozorování, rozhovorů a shromažďování

dokumentů. Cílem hloubkového a polostrukturovaného rozhovoru je získat detailní a

komplexní informace o studovaném jevu, účelem standardizovaného strukturovaného

rozhovoru je položit všem respondentům několik identických otázek ve stejném pořadí

(Švaříček, Šedová, 2007).

V rámci operacionalizace jsem definovala hlavní v ý z k u m n o u otázku: „Jakýmpostoj zaujímají

sociální pracovníci a canisterapeuté k využití canisterapie v práci s dětmi s kombinovaným

handicapem? " N a základě ní jsem stanovila dílčí v ý z k u m n é otázky:

1. D V O - „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté vnímají canisterapii?" Cílem této otázky

je odhalit , jak sociální pracovníci a canisterapeuté vnímají canisterapii, j a k é mají názory a

představy vzhledem k této terapii a také jak si myslí, že canisterapii vnímají samotní klienti

canisterapie.

2. D V O - „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté prožívají canisterapii připráci s dětmi

skombinovaným handicapem?" Cílem této otázky je zjistit, jak sociální pracovníci a

canisterapeuté prožívají canisterapii, j a k é mají pocity vzhledem ke canisterapii a jak si myslí,

že canisterapii prožívají samotní klienti.

3. D V O - „Jak sociální pracovníci a canisterapeuté využívají canisterapii u dětí s

kombinovaným handicapem?" Cílem této otázky je zjistit, jak sociální pracovníci a

canisterapeuté mají představy o využívaní canisterapie u dětí s kombinovaným handicapem,

jaké se používají techniky a formy canisterapie v konkrétním zařízení a j a k é aktivity se j i m

jeví jako nejméně nebo nejvíce účinné u konkrétních klientů.

INTERPRETAČNÍ ČÁST

111
Interpretační část je rozdělena do tří kapitol, v nichž jsou uvedeny získané informace dle

jednotlivých dílčích v ý z k u m n ý c h otázek ( D V O ) .

N a základě odpovědí respondentů z rozhovorů j sem určila u každé D V O jednotlivé kategorie,

subkategorie, dimenze a vlastnosti dimenzí a zakončila je odpovědí na každou D V O , z nichž

se v závěru práce odpoví na hlavní v ý z k u m n o u otázku.

Interpretace D V O l

cílem této otázky bylo zjistit, jak sociální pracovníci a canisterapeuté vnímají canisterapii,

jaké mají názory a představy vzhledem k této terapii a také jak si myslí, ž e canisterapii

vnímají samotní klienti canisterapie. B y l o zjišťováno jak respondenti vnímají působení

canisterapie, j a k é mají ideální představy o canisterapii a také j a k é vidí komplikace vzhledem

ke canisterapii.

Sociální pracovníci a někteří speciální pedagogové, považují za důležité aby se před

canisterapii klienti a canisterapeutický t ý m dobře seznámili a navázali tak kladný vztah plný

důvěry, nezbytný pro dobré fungování terapie. Canisterapeuté naopak upřednostňovali

především v h o d n é prostory pro provozování canisterapie, klidnou a nerušenou místnost, kde

by nebyli rušeni. Pro jednoho respondenta-canisterapeuta, je také důležitá spolupráce s

personálem organizace. Speciální pedagogové také uváděli jako hlavní kritérium to, aby byla

canisterapie především přínosná a příjemná klientům.

Respondenti se většinou shodovali na tom, ž e je canisterapie individuální záležitostí,

například canisterapie u dítěte s tělesným handicapem, je zaměřená více na tělesnou oblast

klienta, kdy se při canisterapii klient snaží procvičit jemnou a hrubou motoriku při aktivních

hrách, nebo při technice - polohování, jsou svaly klientových končetin přikládány ke zvířeti a

tím dochází k nahřívání svalů a následnému uvolnění spazmů. Naopak při mentálně

handicapovaných klientů je canisterapie více zaměřena na mentální zdraví klienta, kdy se

snaží například prostřednictvím speciálních her zapojit klienta aby se snažil více samostatně

přemýšlet a tím procvičoval mentální oblast. Indivuduální působení canisterapie je odlišné od

typů handicapu, ale také od klienta ke klientovi, jelikož každý člověk je jedinečná osobnost a

není jednotný zaručený recept, který by zajišťoval stejné působení na každého klienta. Z

těchto důvodů jsou působení canisterapie a následné výsledky individuální záležitostí.

112
Někteří respondenti canisterapeuté se shodují, že pro klidný průběh canisterapie, je důležité

mít k dispozici svojí vyhraněnou místnost, kde nebudou ničím rušeni. Klidná místnost je

důležitá z důvodů, především aby nebyl klient rozptylován ostatními rušivými prvky, jako je

hluk z ulice, například hluk projíždějících aut, nebo křik ostatních dětí.

Canisterapii mohou doprovázet i určitá úskalí a komplikace, přesto že se snaží využívat co

největšího pozitivního účinku na zdraví klienta. Jedním z problémů m ů ž e být zdravotní

komplikace klienta, například alergie na zvířecí srst. Kontraindikací se samozřejmě stává

kynofobie, chorobný strach ze psů. Další možná úskalí jsou nezájem ze strany klienta nebo

naopak přehnaný zájem až fixace klienta na psa.

Interpretace D V 0 2

Cílem této otázky bylo odpovědět, jak sociální pracovníci a canisterapeuté prožívají

canisterapii při práci s dětmi s kombinovaným handicapem. Z rozhovorů j sem zjišťovala, jak

sociální pracovníci a canisterapeuté prožívají canisterapii, j a k é mají pocity a j a k é emoce v

respondentech vyvolává tato terapie v konkrétních situacích v rámci canisterapie.

N a otázku v jakých situacích mohou klienti pociťovat kladné emoce, dle respondentů

sociálních pracovníků vyplývá, že dětem činí největší radost interakce se psem, když mohou

procvičovat cviky postušnosti, radost je podle nich patrná již před započetím canisterapie, kdy

se děti těší, také mají radost, když pes udělá něco nečekaného, například je olízne. N a tomto

se shodovali s respondenty canisterapeuty, kteří uváděli, že dětem dělá především radost,

když mohou psovi házet míčky nebo je pes olízne. Speciální pedagogovétaké uváděli, že se

dětem líbí, když je pes olízne nebo udělá něco nečekaného jako například, když si zívne.

Jeden respondent speciální pedagog uvedl, že se klientům líbí, když vidí že je i pes dobře

naladěn a m á radost,což dává najevo tím že, například vítá děti a vrtí ocasem.

Obecně lze říci, že se respondenti shodovali na tom, že největší radost j i m činí pohled na

spokojeného klienta a když mohou pozorovat pokroky u klientů, které lze posoudit dle názoru

fyzioterapeuta.

113
Sociální pracovníci uváděli podobně jako canisterapeuté, že j i m nej větší radost vzhledem ke

canisterapii činí pohled na spokojeného klienta a také to, jak se děti na setkání se psem těší.

Podle speciálních pedagogů, je pro ně nej větší přínos, když se podaří canisterapii zrealizovat a

když se podaří u některých klientů odstranit počáteční obavy před první canisterapii. Také

jeden respondent speciální pedagog, vidí canisterapii, jako příjemnou změnu, trávení

pracovních činností.

Interpretace D V 0 3

Cílem otázky bylo zjistit, jak sociální pracovníci a canisterapeuté využívají canisterapii, j a k é

používají postupy, metody a techniky canisterapie. Dále jsem se věnovala vztahu canisterapie

a sociální práce, charakteristice canisterapeutického týmu a technikám canisterapie.

Je zajímavé, ž e sociální pracovníci se příliš neangažují v canisterapii, většinou je to záležitostí

jiných pracovníků organizace, například speciálních pedagogů. Komunikace probíhá většinou

jen okrajově, podáním základních informací o klientech. Myslím si, že je to způsobeno tím, ž e

sociální pracovníci nemají příliž informací o této terapii, canisterapie je využívaná především

doplňkově, ke klasické terapii. Canisterapie nemá teoretické zakotvení ve standardech

sociálních pracovníků a v jiných oblastech vzdělávání sociálních pracovníků. Tudíž dle m é h o

názoru se sociální pracovníci nemají možnost dozvědět o této terapii příliš mnoho informací

angažovat se tak v této oblasti. Otázkou také zůstává, zda-li je vhodné, aby bylo v kompetenci

sociálních pracovníků realizace a organizace canisterapie, jelikož existuje mnoho

alternativních terapií, jako je například hipoterapie, muzikoterapie, arterapie atd., které se

využívají, nebo by se mohli využívat u klientů, ale z časových důvodů, kdy musí sociální

pracovníci plnit ostatní své povinnosti, není možné, aby všechny tyto terapie zrealizovali a

následně kontrolovali.

Komunikace mezi canisterapeutem a sociálním pracovníkem probíhá většinou u převážné

části sociálních pracovníků jen okrajově, jelikož v realizaci canisterapie se angažují převážně

jiní pracovníci organizace, jako například speciální pedagog. Toto vidí i jako možný problém

canisterapeuté, kteří uváděli nedostačující komunikaci se sociálním pracovníkem jako jeden z

problémů doprovázející canistrapii. V další části jsem zjišťovala, j a k ý m způsobem je

canisterapie financována. V některých organizacích je canisterapie financována ze

114
sponzorských darů, v jiné je hrazena částečně od klientů přímou platbou a zbytek částky je

dotován samotnou organizací. V další organizaci je canisterapii provozována formou

dobrovolnické služby, bez nároku na odměnu, pouze s příspěvkem na pokrytí části nákladů na

potravu a veterinární péči canisterapeutického psa. Dále jsem zjišťovala j a k ý m klientům (typ

handicapu) je canistrapie nejčastěji poskytována v jejich zařízení. Podle výpovědí

respondentů, j sem zjistila, že nejčastěji jsou to klienti s kombinovaným handicapem. Jedná se

většinou o mentální a přidružený handicap, také je canisterapie využívána pro klienty s

autismem.

Závěr

V závěru je zodpovězena hlavní v ý z k u m n á otázka: „Jaké postoje zaujímají sociální

pracovníci acanisterapeuté ke canisterapii v práci s dětmi s kombinovaným handicapem?"

Z výše uvedeného lze vyvodit, j a k é představy a názory mají dotazované osoby o canisterapii,

jaké mají pocity vzhledem ke canisterapii a také to j a k é postupy a techniky se nejčastěji

používají ve zkoumaných organizacích. Také je zajímavé, jak se názory respondentu v

některých zkoumaných oblastech liší u jednotlivých skupin respondentů.

Dle respondentů, kteří odpovídali na otázku j a k é působení m á canisterapie vzhledem k

určitému typu handicapu a jednotlivým tělesným funkcím.Nej častější odpovědi vzhledem k

jednotlivým tělesným funkcím bylo uvolnění svalů spazmů u tělesně handicapovaných

osob,toto bylo docíleno canisterapeutickou metodou-polohování sklientem. Víše zmíněné lze

považovat za terapeutickou metodu, je-li prováděna za účasti dalšího odborníka nejčastěji

fyzioterapeuta. Z hlediska prožívání klientů, respondenti často uváděli, že pes je pro klienty

zdrojem kladného emočního naladění a motivace, působí i na psychické uvolnění a klientů a

pomáhá odbourávat stres. V těchto případech se většinou j e d n á o metodu - kontakt se psem.

Myslím si, že v případech kdy m á canisterapeut/canisasistent dostačující vzdělání v této

oblasti a dokáže využít všech dostupných informací o klientově zdravotním stavu a cíleně

zaměřit aktivity na problémové oblasti klientova zdravotního stavu, je ve spolupráci s dalšími

odborníky, jako jsou fyzioterapeuté, speciální pedagogové, vytěžit z této terapie co nejvíce

terapeutického potenciálu směrem ke klientovi.

115
Canisterapie m ů ž e být i jakým-si pomocníkem v komunikaci. M ů ž e pomoci klientům

odbourávat zábrany vůči ostatním klientům. Pes se stávám mnohdy námětem k rozhovorům.

P o m á h á tak i s komunikací směrem k rodičům nebo pracovníkům organizace. Dítě pak často

vypráví, co při terapii zažilo. Je zde vidět pokrok i u klientů, kteří mají problém s komunikací,

buď z důvodu psychického bloku nebo z důvodů vad řeči, kdy je dítě spontánně motivováno k

mluvení, co zažilo, neboje během terapie pobízeno k mluvení, například aby popsal j a k é m á

pes části těla, jakou mají barvu apod. Zvláště důležitá je canisterapie u autistických klientů,

kteří mají vlastní svět, jsou zahleděni do sebe a komunikace s okolním světem je pro ně velmi

obtížná, komunikovat se zvířetem je pro tyto klienty mnohem snadnější, než s ostatními lidmi.

P o m á h á j i m tak se uvolnit a mají možnost tak svěřit někomu své tajemství, protože pes je

ideálním posluchačem, který tajemství nikomu neprozradí, nalézají tak v něm mnohdy svého

důvěrníka a kamaráda.

Canisterapueté a ostatní pomáhající profese se snaží tuto metodu co nejvíce využít ve

prospěch klientů a snaží se vytěžit z ní maximální terapeutický výsledek. V některých

případech si canisterapeuté a pomáhající pracovníci tuto terapii příliš idealizují a neuvědomují

si tak i možná rizika, které tuto terapii mohou doprovázet, jako je například zdravotní

komplikace klientů při alergii na zvířecí srst nebo případná kynofobie klienta.

Canisterapie m á v sociální práci roly doplňkové terapie, kterou lze využít u několika cílových

skpin, u zdravotně handicapovaných osob, dlouhodobě nemocných osob, u lidí s psychickými

poruchymi, a nezastupitelnou roly m á také v geriatrii, kdy je pes mnohdy j e d i n ý m smyslem

života osamocených lidí, kteří přišli o své nejbližší a zbytek života tráví v domovech pro

seniory. Sociální pracovník by měl mít alespoň základní povědomí o využití této terapie,aby

bylo m o ž n é prostřednictvím sociálního pracovníka zrealizovat tuto terapii v konkrétních

zařízeních. Role sociálního pracovníka v canisterapii, by měla být dle m é h o názoru

partnerská, v přídadě potřeby se podílet na organizování některých canisterapeutických

aktivit napříkílad realizace mimo školní akce s tématikou canisterapie. Jako kontrolní roly by

sociální pracovník plnil v případech, například kdy se vyplňují hlášení o průběhu canisterapii

pro canisterapeutickou organizaci, kde m á zařízení prostor se vyjádřit k průběhu terapie.

116
Bibliografie Stati

G A L A J D O V Á , L . , G A L A J D O V Á , Z . 2011.Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Praha:

Portál.

F I S H E R , S., 2007. Základy speciální pedagogiky. Ústí nad Labem: Univerzita Jana
Evangelisty Purkyně.

N E R A D Ž I Č , Z . 2006. Animoterapie aneb jak nás zvířata umí léčit. P r a h a : A L B A T R O S .

P I P E K O V Á , J.,VÍTKOVÁ, M.2001.Terapie ve speciálně pedagogické péči. 2001 Brno:

Paido

H E N D L , J 2004. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.

S E L I G M A N , M . 2003. Opravdové štěstí. Praha: Ikar

SLOWÍK, J. 2007.Speciální pedagogika. Praha: Grada

SOVÁK, M . , K O L . 1984. Defektologický slovník. Praha: S P N

ŠVAŘÍČEK, R., Š E Ď O V Á , K . 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha:

Portál.

V E L E M Í N S K Ý , M . 2007.Zooterapie ve světle objektivních poznatku. České Budějovice:

Dona

V Ý R O S T , J. 2008., Sociální psychologie. Praha: Grada

117