Atmosféra

- plynný obal Země, k Zemi je připoután gravitační silou

- Atmosféru tvoří směs plynů – vzduch
- vertikální členění atmosféry na sféry, které se liší fyzikálními vlastnostmi:

mocnost (průměr) teplota

- troposféra 11 km klesá
- stratosféra 40 km stoupá
- mezosféra 80 km klesá
-termosféra(ionosféra) 8000 km stoupá
- exosféra 700 000 km klesá
- meziplanetární prostor

Fyzikální a chemické vlastnosti atmosféry

hustota vzduchu s rostoucí vzdáleností od zemského povrchu rychle klesá
21% O2 (zdrojem jsou procesy fotosyntézy)
78% N (vzniká při vulkanické činnosti, antropogenní činností (nedokonalé spalování paliv v dopravě)
1% - vzácné plyny
- vodní páry – hromaděním vodních par vznikají oblaka a atmosférické srážky
- 0,034% CO2 – vzniká při spalovacích procesech, velký klimatický význam – pohlcuje část dlouhovlnného
záření a vysílá ho zpět a tím dochází k druhotnému oteplování Země – skleníkový efekt

V ČR je průměrná rychlost vzduchu 18 km/h (80 m/h – vichřice, 100 km/h – vyvrací se stromy)

Počasí je okamžitý stav troposféry v určitém místě, vyjádřen hodnotami meteorologických prvků (tlak,
teplota, vlhkost)
Podnebí – dlouhodobý stav počasí v určité oblasti, který se vytváří působením klimatogeografických
činitelů (teplota vzduchu, tlak vzduchu, množství srážek)

Makroklimatičtí činitelé – ovlivňují podnebí velké oblasti (např. kontinent)

- vzdálenost od oceánů a moří (oceanita a kontinentalita)
- planetární cirkulace vzduchu
- zeměpisná šířka (liší se přídělem slunečního záření a tím teplotou)
- charakter povrchu
- mořské proudy
- člověk

Mikroklimatičtí činitelé - ovlivňují podnebí malé oblasti (podnebí měst atd.)

- vlastnosti zemského povrchu - georeliéf (nadmořská výška, orientace v terénu)
- činnost člověka (zvyšování teploty atmosféry, jaderné elektrárny, kácení lesů, vytváření rybníků)

Všeobecný oběh atmosféry

Proudění vzduchu – je podmíněno rozdíly tlaku na zemském povrchu. Proto se vzduch dostává do pohybu,
vzniká vítr, který proudí z míst vyššího tlaku do míst nízkého tlaku.
Vlivem Coriolisovy síly vzduch nepostupuje kolmo, ale ve spirále.(anticyklóny a cyklóny)

Na rovníku panuje většinou úplné bezvětří. Vlivem ohřívání vzduchu se nad rovníkem tvoří výstupné
vzdušné proudy ty podmiňují vznik stálého nízkého tlaku.
Antipasáty – vanou od rovníku k oběma obratníkům. V oblasti obratníků 30-35 se ochlazují a klesají
k zemskému povrchu, kde vytvářejí subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu (jasné a suché počasí)
Pasáty – ze subtropické oblasti proudí část vzduchu na sever a jih (stálé vzduchové proudy k rovníku).
Vlivem Coriolisovy síly se pasáty stáčejí od směru pohybu Země nalevo JV pasáty ( Jižní polokoule) a
napravo – SV pasát (Severní polokoule).,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Pasáty vanoucí z pevniny jsou suché a pasáty vanoucí z oceánu jsou vlhké (přinášejí pasátové deště)

Izobary – místa se stejným atmosférickým tlakem

Izotermy – čáry spojující místa se stejnými průměrnými teplotami vzduchu
Izohyety - čáry spojující místa se stejným vlivem srážek (množství srážek za rok)

Vznik monzunů
Všeobecná cirkulace je občas narušena sezónními vzdušnými proudy. Jedná se o vyrovnávání tlaků mezi
mořem a pevninou. Toto proudění se nazývá monzun. Příčinou vzniku je rozdílné oteplování pevniny a
oceánu. Monzuny mění svůj směr 2x za rok. Největší monzunovou oblastí je jihovýchodní Asie.
Teplý vzduch stoupá, je lehčí (pevnina se ohřeje rychleji)
Studený vzduch klesá, je těžší (moře se ohřeje pomaleji)
Letní monzun – vane z chladnějšího oceánu (tlak. výše) do nitra pevniny(tlak. níže). Přináší sebou velké
množství srážek a ochlazuje pevninu.
Zimní monzun – vane z prochladlé pevniny(tlak. výše) na teplejší oceán(tlak. níže). Suchý a chladný
vzduch, způsobuje pouště.

Tlakové níže – cyklóny mají teplejší a lehčí vzduch. Anticyklóny mají chladnější a proto těžší vzduch.

V anticyklóně (tlak. výše) vzduch klesá a spirálovitě se roztéká od středu k okrajům. Při sestupu vzduchu se
snižuje vlhkost, rozpouští se oblačnost a proto je zde jasné a suché počasí (v zimě silné mrazy, v létě vysoké
teploty)

V cyklóně(tlak. níže) vzduch stoupá a tím se zmenšuje jeho tlak. Do cyklóny vzduch vtéká spirálovitě od
krajů ke středu. Vzduch stoupá, ochlazuje se a roste vlhkost, tvoří se oblačnost a nastávají srážky
Pravidelné větry – vzniká na malém území
Brízy (pobřežní větry) – mění se 2x denně. Ve dne vane z chladnějšího moře na teplejší pobřeží a v noci
naopak
Fény – teplý, suchý vítr vanoucí z hor do údolí. Vzduch je nasáván z tlak. výše do tlak. níže přes horský
hřeben, dochází ke kondenzaci vodních par (vzduch se ochlazuje). Pak vzduch klesá do oblastí tlak. níže (při
poklesu se vzduch zbavený vodních par - ohřívá)
mistral - studený vítr vanoucí na francouzskou riviéru. V horách vznikají z rozdílných teplot mezi dvěma
údolími horské padavé větry, mají řadu místních názvů , nejznámější je např . bóra (v Dinárských horách
vane na pobřeží a je studený), főhn (vane v Alpách, je teplý) nebo chinook (teplý vítr v Kanadě, který
dokáže během hodiny zvednout teplotu až o 20 stupňů)

Podnebné pásy Země – oblasti zemského povrchu se stejným charakterem makroklimatu

Rozdělení na 4 hlavní (rovníkové, tropické, mírné a arktické) a 3 přechodné (subekvatoriální, subtropické,
subarktické)-střídají se dvě vzduchové hmoty

Rovníkový(ekvatoriální) pás – po celý rok rovníková vzduchová hmota, teploty 24-28°C, malé amplitudy
teplot, 1000-3000mm, 10 sš., tropické vlhké pralesy

Subekvatoriální pás – střídání rovníkové a tropické hmoty, výskyt tropických monzunů (v létě vydatné
srážky) 1000mm, 10-20 sš., savany

Tropický pás – tropická hmota, suchý a přehřátý vzduch, teploty 30-39°C

250mm, 20-30 sš, pouštní oblasti

Subtropický pás – v létě suchý tropický vzduch (horko) a zimě vlhký polární vzduch (mírná zima, déšť)
400mm, 30-40 sš, stepi, pampy, pastviny
Mírný pás – polární vzduchová hmota, střídání 4 ročních období, teplé a mírně vlhké léto, studená zima se
sněhem, nejvíce osídlený, 400-1000mm, 40-60 sš, lesostepi, listnaté smíšené a jehličnaté lesy, tajgy

Subpolární pás(arktický nebo antarktický) – střídání arktické(antarktické) a polární, krátké teplé léto a
chladná dlouhá zima, 300-600mm, 60-70 sš, lesotundry a tundry

Arktický a antarktický pás - arktická(antarktická) hmota po celý rok, stále mínusové teploty
100-200mm, polární pouště, mrazové pustiny

Vlivy oceánu a moře na atmosféru

Voda představuje jiné fyzikální prostředí než pevnina (jiný ohřev a výdej tepla), světový oceán je důležitým
kondenzátorem tepla na Zemi.
Důsledky: vznikají rozdíly - amplitud teplot, vlhkosti vzduchu, větrnosti, posunu teplotních maxim (minim),
oblačnosti. Vzniká tak oceánické a kontinentální podnebí.
Příklad charakteristického přímořského klimatu
- malý rozdíl kolísání teplot
- vyšší vlhkost vzduchu
- vyšší srážky (na návětrných stranách pobřeží)
- stálý pobřežní vítr
- posun maximálních (minimálních) teplot přibližně o dva měsíce za slunovrat
- proměnlivá oblačnost.
U kontinentálního podnebí tomu tak není, např . posun maximálních teplot oproti slunovratu je jen o jeden
měsíc.
- charakteristické velké rozdíly teplot mezi zimou a létem, velké rozdíly v chodu srážek (zima = sníh a léto =
voda), u oceánského klimatu padá v zimě i létě voda.

Vlivy reliéfu
Na vytvoření klimatických stupňů působí vlivy nadmořské výšky, expozice a tvaru reliéfu, probíhá též
působení na radiační režim Slunce.
Změny hlavních klimatických prvků:
- teplota - ubývá s výškou (mimo inverzí).
- vítr - roste s výškou a expozicí reliéfu (návětrná a závětrná strana), vznikají místní-horské větry (např.
mistral, bóra, föhn),
- srážky - rostou s výškou a expozicí, mění se forma srážek (sníh, námraza)
- délka slunečního svitu - klesá s výškou do určité hranice, pak se zase zvyšuje.

Atmosféra a člověk
Dochází stále ke zvyšování teploty atmosféry = skleníkový efekt (způsobeno růst koncentrace CO2).
Ozónová díra