Geológia ČR (Prezentácia)

Regionální geografie ČR (FG)
RNDr. Vladimír Herber, CSc.

herber@sci.muni.cz
Po nastudování této lekce byste měli

být schopni:
• charakterizovat polohu ČR z různých
geografických aspektů
• popsat horotvorné procesy utvářející Evropu a
uvést příklady pohoří v Evropě vzniklých
vlivem těchto procesů
• vysvětlit geologický vývoj území České
republiky, a dále popsat a srovnat jednotky
regionálního geologického členění Českého
masívu a Karpat na našem území
• charakterizovat podmínky a procesy za kterých
u nás vznikala ložiska nerostných surovin,
• vyjmenovat i nejdůležitější místa jejich výskytu
a použití nerostných surovin
2
Herber – RFG ČR 2023
1
1. ÚVOD
1. 1 Geografická poloha ČR a její vliv na
přírodní poměry
 poloha jako umístění, propojení, postavení
 poloha absolutní
 poloha relativní
Geografická poloha
POLOHA – absolutní a relativní

• matematickogeografická poloha
• fyzickogeografická poloha
• politickogeografická poloha
Herber – RFG ČR 2023 4
2
Matematickogeografická poloha
• zeměpisné souřadnice mezních bodů

 intenzita slunečního záření
 úhel dopadu slunečních paprsků
 na 50º s. š. na vrchní hranici atmosféry
 letní období cca 675 kJ.cm-2
 zimní půlrok cca 245 kJ.cm-2
 rozdíly mezi místním časem krajních bodů
 plocha území ČR 78 871 km2
6
3
Kartometrické vyjádření plochy
 konvence (různé referenční mapové

plochy, použitý elipsoid)
 redukce výměry státu na střední
nadmořskou výšku
 geometrický střed (těžiště kartometrické
plochy) – tzv. „geografický“ střed
(Číhošť)
4
Maximální vzdálenosti na ploše ČR
• nejsevernější <--> nejjižnější 278 km

• nejzápadnější <--> nejvýchodnější 493 km
• poledníková 276 km
• rovnoběžková 452 km
5
Fyzickogeografická poloha
Nadmořská výška
nížiny do 200 m n. m. 5 %
vysočiny 201– 600 m n. m. 78 %
601–1 000 m n. m. 15 %
nad 1 000 m n. m. 2 %
6
Výšková členitost reliéfu
vertikální členitost reliéfu (% rozlohy státu)

(na ploše 4 x 4 km)
roviny do 30 m 4%
pahorkatiny 30–150 m 50 %
vrchoviny 150–300 m 34 %
hornatiny 300–600 m 11 %
velehornatiny nad 600 m 1%
7
Střední nadmořská výška
Česká republika 430 m n. m.

• Čechy 465 m n. m.
• Morava se Slezskem 416 m n. m.
Evropa 315 m n. m.
Hydrografická příslušnost
plocha úmoří (%)

SM BM ČM
Čechy 94,4 2,1 3,5
Morava a Slezsko 4,8 22,8 72,4
Česká republika 66,2 9,8 24,0
8
Politickogeografická poloha
• hranice se sousedními státy
s Polskem 795,781 km
s Německem 818,949 km
s Rakouskem 460,379 km
se Slovenskem 251,762 km
celkem 2 326,871 km
hraniční indexy
 délka hranic na 100 km2 plochy (2,95 km)

 Wagnerův index vývoje hranic (2,34) –
podíl skutečné délky státní hranice a obvodu
kružnice se stejnou plochou
 koeficient teritoriální kompaktnosti –
obrácené hodnota Wágnerova indexu (0,43)
9
Geologie České republiky
1. Hlavní geologické jednotky Evropy
2. ČM a jeho pozice v rámci Evropy
3. Geodynamický vývoj ČM
4. Členění Českého masivu a Karpat
Český masiv a Západní Karpaty
Český masiv - vznik

 pozůstatek kolizního orogenu
 (střet: Gondwana x Baltica)
 variská orogeneze – hercynské
 horstvo (před 380–320 mil. roky)
 rudy žil barevných kovů (cín, stříbro,
uran, olovo, měď, zlato)
10
11
Hlavní geologické jednotky Evropy
Evropa
• Praevropa – Paleoevropa – Mezoevropa – Neoevropa
12
Hlavní geologické jednotky Evropy
• prekambrické štíty
• relikty kadomského orogénu
• kaledonidy (spodní paleozoikum)
• variscidy (hercynidy) – svrchní paleozoikum
• alpidy – mezozoikum/kenozoikum
1. Praevropa
• nejstarší oblasti Evropy
• předprvohorní období
• vznik štítů a tabulí
2. Paleoevropa
• starší prvohory
• pohoří vznikla kaledonským vrásněním
3. Mezoevropa
• mladší prvohory
• hercynské vrásnění
• dva oblouky vrásnění
• variský – přes naše území
k Černému moři
• armorický – přes jih Anglie do
Pyrenejí
4. Neoevropa
• nejmladší oblast Evropy
• konec druhohor až třetihory
• alpinsko-himalájské vrásnění
13
Trosky variského horstva
14
ČM - pozice v rámci Evropy
Herber – RFG ČR 2023 spodní kambrium 30
15
Herber – RFG ČR 2023 střední devon 31
Herber – RFG ČR 2023 svrchní trias 32
16
Herber – RFG ČR 2023 eocén 33
Český masiv
• hrásťovitá struktura - převážně předdruhohorními
metamorfovanými a vyvřelými horninami
• vystupuje v prostředí mladších sedimentů střední Evropy
• součást východní větve hercynského orogenu (rhenid),
která se osamostatnila během kenozoika
• tvar kosočtverce s ostruhovitým výběžkem do prostoru
Durynského lesa
• tvoří podloží nejen ČR, ale přesahuje také do Polska,
Německa a Rakouska
• jeho omezení:
 na JZ a SV systém zlomů
 na SZ se noří pod mezozoické až kvarterní sedimenty
 na V se ohraničuje proti vněkarpatským a alpským
sníženinám okrajem České vysočiny - linie Ostrava –
Přerov – Šlapanice u Brna – Krhovice u Znojma – St. Pölten
v Dolním Rakousku
17
Horninové složení (%)
• křídové sedimenty – 24 %
• sedimenty Karpat – 20 %
• silně metamorfované horniny (ruly, svory, amfibolity) – 17 %
• hlubinné vyvřeliny žulového typu – 10 %
________________________________________________
• spodnokarbonské sedimenty – 7 %
• proterozoické sedimenty – 8 %
• staropaleozoické slepence a pískovce – 5 %
• permokarbonské sedimenty - 4 %
• slabě metamorfované horniny (fylity, zelené břidlice) – 3 %
• třetihorní vulkanity – 1 %
• třetihorní sedimenty – 1 %
Horninové složení
• metamorfované horniny (pararuly,
ortoruly, amfibolity, kvarcity a granulity)
• variské vyvřelé horniny (granitoidy)
• sedimentární horniny (pískovce, vápence)
• neovulkanické horniny (čediče, znělce)
18
Zemská kůra a reliéf
• v Českém masivu 28 až 42 km mocná
• fundament
• platformní pokryv
• hlubinné zlomy - bloky
• mělké zlomy - kerná struktura
• epiplatformní pohoří
• morfostruktury
o pasivní (vliv horninového složení)
o aktivní (vliv tektoniky)
Zemětřesná činnost
19
hercynidy v Evropě
• analogické relikty hercynského orogenu –
hrásťovité struktury - od Českého masivu
směrem na západ až po pobřeží Atlantiku:
• Harz, Rýnské břidličné pohoří a Schwarzwald v
Německu
• Ardény v Belgii,
• Vogézy, Centrální a Armorický masiv ve Francii
• cornwallský a jihoirský masiv na britských
ostrovech
• iberský masiv ve Španělsku
Geodynamický vývoj ČM
• kadomská orogeneze (580-500 mil. let)
• kadomské terány na severním okraji Gondwany
(na jižní polokouli)
• Český masiv - pravděpodobně aktivní
kontinentální okraj (subdukce oceánské desky
pod kontinent, vznik ostrovních oblouků)
• nejlépe zachovaný fragment svrchní kůry
kadomského orogénu je v bohemiku (tepelsko-
barrandienské jednotce) – stáří 2,1 mld. let
20
Geodynamický vývoj ČM
• povariský vývoj – vznik permokarbonských
limnických pánví – ložiska černého uhlí
• křídová transgrese a reaktivace hlavních
zlomových struktur v důsledku alpínské
orogeneze
• terciér – vznik terciérních pánví a
vulkanismus – oherský rift
• kvartér – několik epizod kontinentálního
zalednění
21
starohory
• mořská záplava
• sedimentace 1000m vrstev břidlic, drob,
pískovců, slepenců a vápenců
• podmořský vulkanismus
• na konci starohor začátek kadomského
vrásnění – výstup vyvřelých hornin,
metamorfóza hornin, ústup moře
kambrium
• doznívání kadomského vrásnění
• v horských depresích sedimentace
suchozemských slepenců, pískovců a drob
(Rokycany, Příbramsko, Železné hory)
• stř. kambrium – moře ve stř. Čechách a na
Moravě – sedimentace jílovitých břidlic
• svrchní kambrium – suchozemský
vulkanismus mezi Rokycany a Křivoklátem
22
ordovik
• od severu pokračuje pronikání moře

• sedimentace slepenců, drob, pískovců,
křemenců a jílovitých břidlic
• mořský vulkanismus
• výskyt - Barrandien (Plzeň-Praha), Žel. hory
silur
• v moři sedimentace vápenců
• moře zaplavilo i část Jeseníků, Drahanské
vrchoviny a Podkrkonoší – sedimentace
jílovitých břidlic, prachovců, drob a
buližníků
23
devon
• Barrandien a Železné hory stále zality
mořem a sedimentují vápence
• v zaplavené části Jeseníků a okolí Ještědu
ukládání jílovitých břidlic
• v zaplavené části Drahanské vrchoviny a
Moravského krasu sedimentace vápenců
• začátek hercynského vrásnění
karbon
• hercynské vrásnění – vznik horstva
• v části ČM metamorfóza, jinde vznik žul
• v depresích (jezera) prachovce, jílovce,
organické zbytky (černé uhlí) – Kladensko,
Plzeňsko, Podkrkonoší
• moře mezi Brnem a Ostravou
• spodní karbon – mořské sedimenty
• svrchní karbon – Ostravsko – v jezerech
pískovce a jílovce, sloje černého uhlí
24
perm
• zvedání území Čech a Moravy, zvětrávání
hornin
• ukládání zvětralin v mělkých pánvích –
Kladensko, Rakovnicko, Podkrkonoší
• dlouhé a hluboké prolákliny – blanická a
boskovická brázda
• projevy vulkanismu v Podkrkonoší – dozvuk
hercynského vrásnění
• konec společného vývoje ČM a Karpat
trias
ČM – převážně souš Západní Karpaty
• horstvo erodováno • karpatský flyš
• sedimentace sv. Čechy • sedimentace jílovců,
• okolí Trutnov, Broumov slínovců a vápenců
• sladkovodní pískovce a • na souši pískovce
slepence
25
jura
• plochý ČM (eroze) KARPATY
• moře od J až k Brnu • mořská sedimentace
• úzký mořský záliv • vápence, jílovce,
(Drážďany-Krásná Lípa) slínovce
• usazování vápenců
křída
• mělké moře od SZ • mořská sedimentace
prostor Děčín-Blansko • pískovce, jílovce,
• usazování pískovců, slinité vápence
slepenců a slínovců • těšinity - mladší
(opuky) vyvřeliny
• sedimenty i v Třeboňské
pánvi a ČB pánvi
26
paleogén
• vliv alpinského vrásnění • mořská sedimentace
• rozlámání ČM na kry • flyšové ZK
• výzdvih a pokles ker • slepence, pískovce,
• v jezerech vznik slojí jílovce
hnědého uhlí • mezi paleogénem a
• projevy vulkanismu neogénem vyvrásnění
celé oblasti
neogén
• sedimentace v pánvích • sedimentace v prostoru
podkrušnohorských Znojmo – Ostrava a ve
• doznívání vulkanismu Vídeňské pánvi
Doupovské hory a • mořské štěrky, písky,
České středohoří jíly, vápence a
• v jižních Čechách sádrovce
štěrky, písky a jíly • v jezerech jíly, písky a
• sloje lignitu uhlí
27
pleistocén
• slabý vulkanismus na • dotváření pohoří
Chebsku a Moravě (Beskydy, Chřiby aj.)
• nástup dob ledových • odnos zvětralin
• pevninský ledovec • modelace říční erozí
• vznik vátých písků, • váté písky a spraše
spraše, glaciální • tvorba říční sítě, vznik
sedimenty říčních teras
• tvorba říční sítě, vznik
říčních teras
holocén
• nejmladší a dosud trvající doba meziledová

(poledová)
• tvorba půd
• formování říční sítě do dnešní podoby
• vznik jeskyní
28
Český masiv
• součást (troska) evropského variského neboli
hercynského orogénu neboli variscid (hercynid)
• zahrnuje území Čech a západní Moravy
• linie Znojmo – Přerov – Karviná
• pak se ČM noří pod západokarpatské jednotky
• okrajové části na území Polska, Německa a
Rakouska
• rozsah Českého masivu je cca 100˙000 km2
• hlavní složky - krystalinikum; varisky (hercynsky)
postižené paleozoikum
Vertikální dělení ČM
vertikálně je nutné rozdělit Český masiv:
• předplatformní podklad (krystalinikum a
zvrásněné paleozoikum)
• platformní pokryv (horniny triasového až
kvarterního stáří)
• speciální postavení – limnický permokarbon
 má genetický vztah k hercynské orogenezi,
ale svrchní perm má již vlastnosti platformního
pokryvu
29
Předplatformní podklad
Základní dělení do (4-6) oblastí:
• moldanubikum (moldanubická oblast) +
kutnohorsko-svratecká oblast
• bohemikum (tepelsko-barrandienská,
středočeská)
• saxothuringikum (sasko-durynská)
• lugikum (lužická, západosudetská)
• moravosilezikum (moravskoslezská) +
• brunovistulikum
Členění – oblasti ČM
• jednotky jsou odděleny výraznými rozhraními
(suturami - zlomy)
• jednotky představují samostatné bloky
(mikrokontinenty, terány) s odlišným geologickým
vývojem, které byly spojeny (amalgamovány)
během variského vrásnění (orogeneze) – svrchní
devon-spodní karbon (cca 380-320 Ma)
• na zvrásněném a metamorfovaném krystalinickém
podkladu (fundamentu, basementu) leží
nedeformované sedimenty (platformní pokryv)
stáří karbon až kvartér
30
Jednotky - oblasti ČM
61
62
31
Hlavní geologické jednotky ČM
64
32
• zdroj: Školní atlas Česka (5. vydání)
• poznámka: pravopisné chyby v geologických názvech
moldanubikum
33
oblast moldanubická (moldanubikum)
• termín F. E. Suess (1901)
• silně přeměněné horniny prekambrického a paleozoického
stáří (převažují pararuly) – jednotvárná a pestrá skupina
• prostoupeny intruzivními tělesy hlubinných granitoidních
hornin (souvisí s hercynskou orogenezí)
• dva velké plutonické komplexy (středočeský a
moldanubický) a některá další tělesa (třebíčský pluton)
• někdy sem řazena i tzv. oblast kutnohorsko-svratecká,
lemuje moldanubikum na severu – liší se hlavně nižším
stupněm metamorfózy a nepřítomností variských
granitoidových komplexů
• výskyt specifických metamorfitů (granulity, eklogity,
granátické serpentinity)
• minimální přítomnost platformního pokryvu (pouze v
jihočeských pánvích)
moldanubikum
34
bohemikum (středočeská)
oblast středočeská
(tepelsko-barrandienská, bohemikum)
• horniny svrchního proterozoika a staršího
paleozoika, severně od moldanubika od západních
do východních Čech
• areál barrandienu - slabě metamorfované horniny
svrchního proterozoika a nepřeměněnými sledy
staršího paleozoika (kambrium až devon),
• tzv. metamorfované „ostrovy“ (zbytky pláště
středočeského plutonu mezi Říčany a Blatnou),
• domažlické a tepelské krystalinikum v západních
Čechách, celky tvořící Železné hory a soubory v
podloží většiny české křídové pánve.
• ?letovické krystalinikum na západní Moravě?
70
35
oblast sasko-durynská
(saxothuringikum)
oblast sasko-durynská
(krušnohorská, saxothuringikum)
• zasahuje na naše území z Německa pouze
svou jv. okrajovou částí (Krušné hory, Smrčiny)
• metamorfované horniny a převážně variské
granitoidní plutony v Krušných horách a v jejich
okolí
• výskyty krystalických hornin v areálu oherského
riftu – ten je z části vyplněn terciérními
sedimenty podkrušnohorských pánví a produkty
neoidního vulkanismu
• jižní omezení tvoří hlubinný litoměřický zlom
skrytý pod mladšími sedimenty
36
lugikum – (západosudetská)
oblast lužická (západosudetská)
• severní část Českého masivu - na naše území

zasahuje jen svou jižní a jv. částí
• od středočeské oblasti oddělena labským
zlomovým pásmem (=labskou linií), skrytým pod
uloženinami české křídové pánve,
• dělící linií od moravskoslezské oblasti je
východní tektonické (omezení) nasunutí
staroměstského pásma mezi Králickým
Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem,
• např. krkonošsko-jizerské krystalinikum
(metamorfované sedimenty a magmatity)
37
moravskoslezská oblast – vých. okraj ČM
oblast moravskoslezská
východní část Českého masivu, kde k ní patří
 brunovistulikum (=Brunia,
svrchnoproterozoický podklad mladších
uloženin pokračující i pod jednotky VZK),
 moravikum (krystalické celky lemující v. okraj
moldanubika, nasunuté na brunovistulikum a
jeho obal),
 silesikum (krystalické celky Hr. Jeseníku),
 žulovský masiv (hercynský pluton),
 moravskoslezské paleozoikum (hlavně sledy
devonu a spodního karbonu)
38
• brunovistulikum - nejvýchodnější předpolí
• jádro ČM na S a V odděleno zlomovými zónami od
areálu intenzivní variské (hercynské) orogeneze:
 oherskou (oháreckou) na SZ
 lužickou na SV
 morávní na JV
• výrazně se uplatnilo předkambrické (zvláště
kadomské) a variské (hercynské) vrásnění
• v lugické oblasti se projevilo i vrásnění kaledonské
brněnský masiv
• trojúhelníkovitý tvar s vrcholy
zhruba u Boskovic, Miroslavi
a Brna
• v geologických mapách se
vyznačuje nápadnou
třídílnou stavbou:
– západní granitoidní částí
– metabazitovou zónou
– východní granitoidní částí
• stáří hornin 720 ± 15 mil. let
39
79
Vývoj ČM po hercynské orogenezi
 většinou jen intenzivní eroze –

souvrství sedimentárních hornin
 v karbonu a permu – sladkovodní
sedimenty (slepence, jílovce, pískovce,
zbytky rostlin)
 limnický permokarbon
 oblast: středočeská, lugická, limnické brázdy,
krušnohorská
40
• po skončení variské orogeneze ČM pevnou krou -
již nebyla více vrásněna
• mladší útvary platformní podoba - vodorovně
uložený a nevrásněný pokryv
• ČM stál v cestě alpsko-karpatskému orogénu
 struktury se kolem něj ohýbají
• pouze postižen tzv. saxonskou tektonikou v křídě,
hlavně však přibližně na hranici paleogén/neogén
• jejím projevem bylo roztříštění ČM v řadu
stoupajících nebo klesajících ker
• hluboké zlomy umožnily tehdy mohutnou sopečnou
činnost (česko-slezský vulkanický oblouk)
• rozčlenění ČM na bloky různého stáří a vývoje

• oddělené různě starými hlubinnými zlomy (lineamenty)
• k významným proterozoickým hlubinným zlomům patří
východní hranice jádra ČM, hranice Barrandienu,
moldanubika a jáchymovské zlomové pásmo
• v závěru variské orogeneze, tj. v mladším paleozoiku,
vznikly například blanická a boskovická brázda a zóna
křemenného valu
• nejmladší zlomové zóny jsou saxonské a patří k nim
 lužická zlomová zóna
 oherská zóna (rift)
 Moravská brána
• v neogénu, a hlavně v kvartéru nastal výzdvih ČM nad
jeho okolí, např. podle sudetského okrajového zlomu
41
limnický permokarbon
• mocnost může přesáhnout i 3 000 m

(dolnoslezská pánev, boskovická brázda)
• výhradně kontinentální (jezerní, jezerně deltová,
říční, proluviální) sedimentace
• jako doprovod - „melafyrový“ vulkanismem -
chemicky jde ale o bazaltické andezity
• přítomny i kyselé ryolity a ignimbrity – např. ve
Vraních a Javořích horách (Broumovsko)
• sedimenty - nápadně červenohnědé slepence,
arkózy, břidlice
• rostlinné zbytky a nálezy fosilních krytolebců
42
Platformní pokryv ČM
• horniny od počátku mezozoika až po kvartér
• celková mocnost předkvartérních sedimentů
kolem 2 000 m
• horizontální nebo velmi ploché uložení
• pouze vulkanity nebo subvulkanity, neexistují
granitoidy
• vznik kaolinicko-lateritových zvětralinových kůr
během několika časových etap (spodní křída,
svrchní křída – miocén)
• různé typy silicikrust na horninách bohatých
křemenem - na ČM křemence zvané sluňáky
43
Pokryvné útvary ČM
• kontinentální permokarbon (např. středočeský a
lugický, permokarbon příkopů) a trias
• mělkomořské uloženiny jury a zejména křídy
(česká křídová pánev i jezerní uloženiny křídy v
jihočeských pánvích
• rozsáhlé jezerní a říční uloženiny třetihorního
stáří (zvláště v podkrušnohorských a jihočeských
pánvích)
• mnohem méně mocné, avšak velice rozšířené
uloženiny čtvrtohorní
křídové sedimenty
44
 druhohorní moře – pískovce,
slínovce, opuky (česká tabule)
 až 1 000 m sedimentů svrchní křídy
 vliv vzniku Alp a Karpat
 zlomy
 sladkovodní pánve
 vulkanismus
45
křídová platformní sedimentace
• začíná terestrickými sedimenty, poté
následovala světová mořská transgrese,
což se u nás projevilo sedimentací
souboru křídových pískovců, jílovců,
slínovců i „opuk“
• křídové sedimenty jsou nejrozšířenější
horninou Českého masivu
třetihorní sedimenty a vulkanity
46
• Český masiv převážně souší – v paleogénu
(eocén, oligocén) říční a jezerní
sedimentace v podkrušnohorské pánvi a v
pánvích jihočeských
• pouze na jv. svahu ČM zachovány mořské
paleogenní sedimenty (nesvačilské
souvrství) ve dvou příkopech –
nesvačilském a vranovickém - dosahují
mocnosti až přes 1 km
– tvořeny bazálními slepenci, hnědavými
jílovci prachovci a jemnozrnnými pískovci
• intenzívní zvětrávání v tropickém teplém

a vlhkém klimatu - na řadě míst zachovány
zbytky křemičitých, kaolinových a
lateritových zvětrávacích kůr
• vulkanismus Doupovských hor a
Českého středohoří, Lužických hor a
falších oblastí
• sedimentace v jihočeských pánvích byla
nejméně 2x ovlivněna zásahem moře z
alpské předhlubně
47
Kvartér
• oblasti ČM postižené kontinentálním
zaledněním a oblast extraglaciální - území
s převládající denudací (vysočiny) a území
s převládající akumulací (nížiny)
• kontinentální ledovec zasáhl území ČR
dvakrát - v předposledním saalském
zalednění (odpovídá stupni riss v alpské
terminologii) a ve starším elsterském
zalednění (odpovídá mindelu)
• v severních Čechách byl zaledněn
Šluknovský a Frýdlantský výběžek a česká
část žitavské pánve (celkem cca 1 700 km2)
• plocha pokrytá ledovcem na severní Moravě

a Slezsku označovaná jako oderská oblast
byla rozsáhlejší (asi 2 750 km2)
• glacigenní uloženiny jsou reprezentovány
tily tvořící morény a obsahují mezi souvky
horniny z oblasti Skandinávie, Pobaltí a
Polska (např. rapakivi)
• zejména z Ostravska známe rovněž
sedimenty glacilakustrinní a glacifluviální
48
karpatská soustava
 vznik kolizí dvou (možná i více) kontinentálních
desek (svrchní křída až terciér)
 jurské a křídové sedimenty z rovníkového
oceánu Tethys
 pásemné pohoří
 jádro (žuly, ruly, amfibolity) - Slovensko
 příkrovy (flyšové horniny, vápence, silicity)
 předpolí – mořské a sladkovodní sedimenty
 tektonicky pokleslé části uvnitř
karpatská soustava - části

• flyšové pásmo (vnější Západní Karpaty)
 magurská skupina příkrovů (jednotky
račanská, bystrická, bělokarpatská)
 vnější skupina příkrovů (jednotky
předmagurská, slezská, zdounecká,
podslezská, ždánická, pouzdřanská)
• karpatská předhlubeň
• vídeňská pánev
49
vnější Západní Karpaty
• příkrovová stavba - hlavní skupiny příkrovů, se člení na
řadu menších šupin
• mezi nimi jsou uskřípnuté bloky jurských a křídových
vápenců, z nichž jsou nejznámější Pavlovské vrchy a
Štramberk
• během mladších třetihor se v čele příkrovů vytvořila
karpatská předhlubeň jako typická čelní pánev i
vídeňská pánev, jejíž malá část zasahuje na naše
území.
• ve vídeňské pánvi se mořská sedimentace před 10
miliony let změnila na terestrickou, a tím se moře navždy
stáhlo z území republiky (Břeclav – Uh. Hradiště)
50
rozdíly ČM - Karpaty
Český masív Karpaty

hercynské vrásnění alpinské vrásnění
metamorfity a vyvřeliny sedimenty
předtriasové stáří potriasové stáří
vertikální tektonika horizontální tektonika
51

Geológia ČR (Prezentácia)

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Geológia ČR (Prezentácia)

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Regionální geografie ČR (FG)

RNDr. Vladimír Herber, CSc.

Po nastudování této lekce byste měli

POLOHA – absolutní a relativní

Herber – RFG ČR 2023 4

• zeměpisné souřadnice mezních bodů

Kartometrické vyjádření plochy

 konvence (různé referenční mapové

Herber – RFG ČR 2023 8

Maximální vzdálenosti na ploše ČR

• nejsevernější <--> nejjižnější 278 km

Herber – RFG ČR 2023 10

Herber – RFG ČR 2023 11

Herber – RFG ČR 2023 12

Výšková členitost reliéfu

vertikální členitost reliéfu (% rozlohy státu)

Česká republika 430 m n. m.

Herber – RFG ČR 2023 15

plocha úmoří (%)

Herber – RFG ČR 2023 16

Herber – RFG ČR 2023 17

 délka hranic na 100 km2 plochy (2,95 km)

Herber – RFG ČR 2023 18

Český masiv a Západní Karpaty

Český masiv - vznik

Herber – RFG ČR 2023 22

Herber – RFG ČR 2023 23

• Praevropa – Paleoevropa – Mezoevropa – Neoevropa

Herber – RFG ČR 2023 24

Herber – RFG ČR 2023 25

Herber – RFG ČR 2023 26

Herber – RFG ČR 2023 27

Herber – RFG ČR 2023 28

Herber – RFG ČR 2023 29

Herber – RFG ČR 2023 spodní kambrium 30

Herber – RFG ČR 2023 svrchní trias 32

Herber – RFG ČR 2023 36

Herber – RFG ČR 2023 38

Herber – RFG ČR 2023 39

Herber – RFG ČR 2023 40

Herber – RFG ČR 2023 43

Herber – RFG ČR 2023 44

• od severu pokračuje pronikání moře

Herber – RFG ČR 2023 45

Herber – RFG ČR 2023 46

Herber – RFG ČR 2023 50

Herber – RFG ČR 2023 51

Herber – RFG ČR 2023 52

Herber – RFG ČR 2023 53

Herber – RFG ČR 2023 54

Herber – RFG ČR 2023 55

• nejmladší a dosud trvající doba meziledová

Herber – RFG ČR 2023 56

Herber – RFG ČR 2023 58

Herber – RFG ČR 2023 63

Herber – RFG ČR 2023 65

Herber – RFG ČR 2023 66

Herber – RFG ČR 2023 68

Herber – RFG ČR 2023 69

Herber – RFG ČR 2023 71

Herber – RFG ČR 2023 72

Herber – RFG ČR 2023 73

oblast lužická (západosudetská)