DP Vysetrovani Kradezi

PRÁVNICKÁ FAKULTA
Metodika a zvláštnosti
vyšetřování krádeží
Diplomová práce
TEREZA MACOŠKOVÁ
Vedoucí práce: JUDr. Roman Heinz, Ph.D.

Katedra trestního práva
Obor Právo
Brno 2021
METODIKA A ZVLÁŠTNOSTI VYŠETŘOVÁNÍ KRÁDEŽÍ
Bibliografický záznam
Autor: Tereza Macošková

Právnická fakulta
Masarykova univerzita
Katedra trestního práva
Název práce: Metodika a zvláštnosti vyšetřování krádeží
Studijní program: Právo a právní věda
Studijní obor: Právo
Vedoucí práce: JUDr. Roman Heinz, Ph.D.
Rok: 2021
Počet stran: 77
Klíčová slova: Krádež, Metodika, Vyšetřování, Kriminalistika,
Trestní právo, Trestný čin
2
Bibliographic record
Author: Tereza Macošková

Faculty of Law
Masaryk University
Department of Criminal Law
Title of Thesis: Methodology and the Particularities of the
Investigations of Thefts
Degree Programme: Law and Legal Science
Field of Study: Law
Supervisor: JUDr. Roman Heinz, Ph.D.
Year: 2021
Number of Pages: 77
Keywords: Theft, Methodology, Investigation, Criminalistics,
Criminal Law, Offense
3
Anotace
Tato diplomová práce se zabývá problematikou trestného činu krádeže,

a to především z kriminalistického pohledu, kdy řeší zvláštnosti meto-
diky vyšetřování tohoto trestného činu. Úvodní část obsahuje nastínění
vývoje právní úpravy tohoto trestného činu a také rozbor současné
právní úpravy. Následuje stěžejní část, kriminalistická, která nejprve
charakterizuje krádež z kriminalistického pohledu a následně se zabývá
jednotlivými komponentami metodiky vyšetřování. Závěr práce obsa-
huje kriminologickou část, ta se zabývá možnostmi prevence krádeží.
4
Abstract
This thesis deals with an issue of an offense theft, especially from a crim-
inalistic point of view. The thesis deals with particularities of investiga-
tion of this offense. In the introductory part of the thesis there is an out-
line of development of the legislation and also analysis of current legis-
lation. The main criminalistic part follows. There is a characteristic of
thefts from a criminalistic point of view, followed by analysis of individ-
ual components of methodology of investigation of thefts. Closing part of
the thesis is dedicated to criminology part, which deals with possibilities
of prevention of thefts.
5
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Metodika a zvláštnosti

vyšetřování krádeží zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje infor-
mací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznám-
kách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a litera-
tury.
V Brně 22. března 2021 .......................................

Tereza Macošková
7
Poděkování
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu své práce, panu JUDr.
Romanu Heinzovi, Ph.D., za jeho vždy vstřícný přístup, ochotu a všechny
cenné rady, které mi v průběhu tvorby práce poskytnul. Rovněž bych
ráda co nejsrdečněji poděkovala své rodině a přátelům, za to, že po celou
dobu studia stáli vždy po mém boku, byli mi oporou a pomáhali mi vy-
tvořit ty nejlepší možné podmínky k tomu, abych jednoho dne studium
úspěšně ukončila.
9
OBSAH
Obsah
Seznam tabulek 13
Seznam pojmů a zkratek 14
1 Úvod 15
2 Historie právní úpravy krádeže 17

2.1 Starověk ........................................................................................................... 17
2.2 Římské právo ................................................................................................. 18
2.3 Krádež v českém právu ............................................................................. 19
3 Současná právní úprava krádeže 23

3.1 Pojem krádeže ............................................................................................... 23
3.2 Objekt trestného činu krádeže ............................................................... 29
3.3 Předmět útoku trestného činu krádeže.............................................. 29
3.4 Objektivní stránka trestného činu krádeže ...................................... 30
3.5 Subjekt trestného činu krádeže ............................................................. 30
3.6 Subjektivní stránka trestného činu krádeže .................................... 31
4 Kriminalistická charakteristika krádeží 32

4.1 Způsob páchání krádeží ............................................................................ 32
4.2 Kriminální situace........................................................................................ 36
4.3 Pachatelé krádeží ......................................................................................... 37
4.4 Oběti krádeží .................................................................................................. 39
4.5 Motiv krádeží ................................................................................................. 40
5 Stopy vznikající při krádežích 42

5.1 Kriminalistické stopy obecně ................................................................. 42
5.2 Jednotlivé druhy kriminalistických stop............................................ 44
6 Postup při vyšetřování krádeží 52

6.1 Typické vyšetřovací situace .................................................................... 52
11
OBSAH
6.2 Předmět vyšetřování .................................................................................. 54

6.3 Podněty k vyšetřování ............................................................................... 55
6.4 Počáteční úkony............................................................................................ 56
6.5 Vyšetřovací verze ......................................................................................... 57
6.6 Plánování a organizace vyšetřování .................................................... 60
6.7 Následné úkony ............................................................................................ 61
7 Prevence krádeží 68
8 Závěr 71
Použité zdroje 73
12
SEZNAM TABULEK
Seznam tabulek
Tab. 1: Komparace počtu krádeží a ostatní majetkové trestné činnosti 23
13
SEZNAM POJMŮ A ZKRATEK
Seznam pojmů a zkratek
LZPS – Usnesení č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva

České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLAD-
NÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního po-
řádku České republiky, ve znění pozdějších před-
pisů
TOPOZ – Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti
právnických osob a řízení proti nim, ve znění poz-
dějších předpisů
TŘ – Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
TZ – Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů
14
ÚVOD
1 Úvod
Již před zahájením studia na právnické fakultě mne lákalo především stu-
dium práva trestního. Poté, co jsem poprvé ve třetím ročníku dostala
možnost seznámit se s tímto právním odvětvím blíže, mi bylo jasné, že je
to opravdu oblast mému srdci blízká, a že bych se jím velice ráda zabý-
vala i ve svém budoucím profesním životě. Z tohoto důvodu jsem ná-
sledně do této oblasti směřovala i zaměření své diplomové práce. Při vý-
běru tématu jsem věděla, že bych se ráda věnovala některé oblasti, jež
není pro diplomové práce na právnické fakultě zcela obvyklá. I proto
jsem volila právě téma, které se právní problematiky dotýká jen letmo, a
je potřeba na něj nahlížet především z pohledu mně dosud neznámého,
kriminalistického.
Krádeže byly páchány mezi lidmi od nepaměti, a v různých formách
páchány dále i budou. V dnešní době se v českém právním prostředí
jedná o jedny z nejčastěji páchaných trestných činů vůbec. Ze statistik
zveřejňovaných každoročně Policií České republiky vyplývá, že největší
zastoupení v celkové kriminalitě mají majetkové trestné činy, které
v roce 2020 tvořily 49,6 %. Samotné krádeže se pak na celkové krimina-
litě v roce 2020 podílely 40,1 %. I to byl jeden z důvodů, proč jsem pro
svou diplomovou práci volila právě toto téma, zaujala mě především jeho
aktuálnost a význam. Dalším důvodem pro volbu tohoto tématu byla sku-
tečnost, že krádeže patří mezi trestné činy s poměrně nízkou objasně-
ností.
Zvolené téma bych ve své práci chtěla rozebrat z několika pohledů.
V prvé řadě z pohledu historického, kdy zjistím, jaký význam byl kráde-
žím přikládán od dob starověku až do dnešní, moderní doby. Dále to bude
z pohledu juristického, kdy samostatnou kapitolu věnuji současné právní
úpravě trestného činu krádeže, budu se zabývat znaky skutkové podstaty
a jednotlivými formami krádeží. V pohledu kriminologickém se v závěru
práce věnuji prevenci krádeží. Stěžejní část práce utvoří kriminalistický
pohled na krádeže. V kriminalistické části práce se budu zabývat obec-
nými otázkami metodiky vyšetřování. Jednotlivých metodik existuje
mnoho druhů, všechny se ale řídí metodikou obecnou, tvořenou 9 kom-
ponentami. Tyto komponenty blíže rozeberu ve 4., 5. a 6. kapitole diplo-
mové práce a jsou jimi kriminalistická charakteristika krádeží, typické
stopy, typické vyšetřovací situace, zvláštnosti předmětu vyšetřování,
zvláštnosti podnětů k vyšetřování, zvláštnosti počátečních úkonů,
15
ÚVOD
zvláštnosti vyšetřovacích verzí, zvláštnosti plánování a organizace vyšet-

řování a zvláštnosti následných úkonů.
Cílem této práce je především vytvořit souhrn poznatků učiněných
o kriminalistických metodikách se zaměřením na metodiky vyšetřování
krádeží. K tomuto cíli využívám především deskriptivní, komparativní a
analytickou metodu. Dle mého názoru v kriminalistické literatuře chybí
pramen, který by komplexně nahlížel právě na metodiku vyšetřování
krádeží, jednotlivé poznatky jsou blíže rozpracovány v různých prame-
nech.
Práce naopak nemá za cíl přispět do kriminalistické teorie či praxe
metodikou novou, neboť se domnívám, že takový počin přísluší pouze
těm, kteří mají s vyšetřováním krádeží mnohaletou praktickou zkuše-
nost.
Text diplomové práce je dokončen k právnímu stavu ke dni 28.
února 2021.
16
HISTORIE PRÁVNÍ ÚPRAVY KRÁDEŽE
2 Historie právní úpravy krádeže
Pro pochopení problematiky krádeží je dle mého názoru nezbytné začít

exkurzem do historie. Krádež totiž není fenoménem pouze dnešní doby,
v lidské společnosti existuje od nepaměti. Pro mou práci je relevantní
zejména to, jak byla postupem času právně upravena a jaká společenská
škodlivost jí byla přikládána.
2.1 Starověk
První zmínky o krádeži jako trestném činu nalezneme již ve starověku,

a to například v jednom z nejstarších a bezpochyby nejznámějších ko-
dexů. Tím je zákoník starobabylonského vladaře Chammurapiho,1 cha-
rakteristický především zásadou odvety („oko za oko, úd za úd, zub
za zub“).2 Ten vzhledem ke značné kazuistice úpravy3 neobsahuje usta-
novení o prosté krádeži, zabývá se však jejími specifickými případy. Kon-
krétně se v jedná o krádež věcí patřící paláci nebo chrámu, za kterou pa-
chatele stihne trest smrti, o nákup či převzetí do úschovy jakékoli věci
od nedospělého či od otroka, aniž by existovala písemná smlouva
a svědci, za což pachateli rovněž hrozil trest smrti, následně pak krádež
zvlášť specifikovaných věcí patřící paláci či chrámu, anebo nevolníkovi,
za kterou Chammurapi stanovil trest peněžitý.4 Za krádež pluhu z pole
a dále rádla či brány stanovil vladař taktéž peněžitý trest.5 Z výše uvede-
ných příkladů lze dovodit, že krádeže patřily k nejzávažnějším zločinům,
přisuzovala se jim velká míra společenské škodlivosti, zvláště pak těm,
které se dotkly majetku královského či církevního.
1 Schelle, K. Právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 75.

2 Ibid., s. 76.
3 Balík, S., Balík, S. Texty ke studiu právních dějin evropských zemí a USA. Plzeň: Aleš Če-
něk, 2005, s. 31.
4 Klíma, J. Zákony Chammurapiho. Praha: Československá akademie věd, 1954, s. 50.
5 Ibid., s. 70.
17
2.2 Římské právo
S první komplexnější úpravou krádeží (latinsky furtum)6 se lze setkat

v římském právu. Trestné činy byly za doby královské chápány spíš jako
porušení vztahů mezi bohy a lidmi, projevoval se tedy náboženský cha-
rakter právní úpravy. Řešení trestných činů v rámci rodiny patřilo
do pravomoci pater familias. V době královské se pořád ještě hojně vy-
skytovala svémoc.
Zlomem v právní úpravě bylo vytvoření zákona dvanácti desek.
V něm císař omezil soukromou mstu a rozšířil působnost státní represe,
i když režim odvety zde pořád ještě do určité míry zůstával, krádeže byly
řešeny v rámci rodové msty a byla za ně ukládána pouze soukromá po-
kuta.7 Na rozdíl od dnešní ucelené úpravy trestního práva zde existovalo
trestní právo veřejné a trestní právo soukromé, protiprávní jednání byla
označována jako crimina a delicta.8 Krádež spadala do obou těchto kate-
gorií9 a při rozlišování záleželo na tom, do jaké míry čin směřuje proti
veřejnému zájmu.10 Furtum byl dle římského práva majetkový delikt za-
hrnující krádež jako takovou, ale také zpronevěru, loupež, a za určitých
situací i podvod.11
Krádež bylo možno rozdělit dle typu na furtum rei a furtum usus.
Furtum rei se dále dělila na furtum manifestum, furtum nec manifestum,
furtum oblatum, furtum prohibitum, furtum non exhibitum a furtum con-
ceptum.12 Proti nim bylo možno bránit se žalobami, kdy actio furti mani-
festi zněla na čtyřnásobek hodnoty věci, pachatel musel být chycen při
činu, a actio furti nec manifesti zněla na dvojnásobek hodnoty věci, kdy
pachatel při činu přistižen nebyl.13 Zvláštní postih byl pak zaveden
pro krádež zvířete ze stáje, kapesní krádež, krádež spáchanou vloupáním
6 Sommer, O., Dostalík, P., Spáčil, J. Učebnice soukromého práva římského. Praha: Wol-
ters Kluwer, 2011, s. 97.
7 Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 321.
8 Skřejpek, M. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 205.
9 Kincl, Urfus, Skřejpek. Římské právo, s. 317.
10 Sommer, Dostalík, Spáčil. Učebnice soukromého práva římského, s. 29-30.
11 Ibid., s. 97.
12 Skřejpek. Římské soukromé právo, s. 208.
13 Sommer, Dostalík, Spáčil. Učebnice soukromého práva římského, s. 98.
18
nebo krádež v lázních.14 Je tedy zjevné, že oproti starověké kultuře už ne-

byli zloději stíháni nejpřísnějším hrdelním trestem.
2.3 Krádež v českém právu
2.3.1 Nejstarší zmínky o krádeži

První zmínky o krádeži v právu českém pocházejí již z Velké Moravy.
V tomto období právní řád navazoval na staré zvykové právo. Nahléd-
neme-li například do Fuldských análů, zjistíme, že bylo právo Slovanů
tvořeno jak zvyky, tak i zákony.15
Zmínky o krádežích nalezneme v prvním staroslověnsky psaném
právním spisu z druhé poloviny 9. století, kterým je Zákon sudnyj lju-
dem.16 Vzhledem ke značné kazuističnosti v něm nenalezneme úpravu
krádeží obecných, ale pouze některé zvláštní případy. Tresty byly stano-
veny poněkud mírné, například za krádež zbraně na vojně hrozilo bití,
za krádež koně pokuta. V případě, kdy kradl otrok, mohl za něj jeho pán
nahradit škodu anebo otroka vydat do otroctví okradenému.17
2.3.2 Krádež ve středověkém právu

V raném středověku se poté můžeme setkat s odlišným přístupem, kdy
většina deliktů byla řešena svémocně, krevní mstou, náhrada stála
až na druhém místě. Právo chránilo pouze osobu a majetek panovníka.
Od tohoto přístupu bylo postupem času upouštěno, neboť byla svépomoc
vykládána jako ohrožení panovníkovy moci.18 První náznaky trestání
ex offo lze najít v Dekretech Břetislavových z roku 1039, jako veřejný ža-
lobce vystupoval arcikněz, iniciativa byla tedy v rukou církve.19
14 Kincl, Urfus, Skřejpek. Římské právo, s. 338.

15 Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 34.
16 Ibid., s. 35.
17 Zákon Sudnyj Ljudem [online]. dějepis.com [cit. 8. 12. 2020]. http://www.deje-
pis.com/dokument/zakon-sudnyj-ljudem/
18 Vojáček, Schelle, Knoll. České právní dějiny, s. 172.
19 Adamová, K. a kol. Velké dějiny zemí Koruny České. Tematická řada, právo. Praha: Pa-
seka, 2017, s. 71.
19
Další zmínky o krádežích nalezneme například ve Statutech knížete

Konráda z 12. století, kde bylo stanoveno, že v případě, kdy končí stopy
krádeže u nějaké vesnice, nenese tato vesnice za krádež odpovědnost.20
Ve vrcholném středověku bylo právo zaznamenáváno v tzv. práv-
ních knihách. Nejstarší dochovaná, Rožmberská, pochází z přelomu
13. a 14. století. O krádežích se zmiňuje pouze okrajově, najdeme v ní na-
příklad přísahu, kterou musel vyslovit domnělý zloděj psa. Jedná se o po-
zůstatek staré ordálové přísahy.21
Doba husitství byla známá přísností postihu všech trestných činů,
do popředí se dostával trest smrti. Krádež však v tomto období patřila
mezi lehčí zločiny, proto se na ni neuplatnil.22
2.3.3 Krádež v novověkém právu

V klasickém trestním právu, o kterém hovoříme zhruba od přelomu
15. a 16. století, se setkáváme s kodifikacemi jednotlivých systémů
práva, kterými bylo právo zemské a právo městské. Tyto dva systémy
upravovaly podobné delikty, kladly však důraz na odlišné deliktní cho-
vání, popř. předmět zájmu ochrany. Zemské právo tak chránilo přede-
vším stát a jeho celistvost, městské pak občany, jejich život, zdraví a ma-
jetek.23 Zemské právo považovalo krádež za nejdůležitější delikt proti
movitému majetku. Byla chápána jako skryté, protiprávní odnětí věci
movité, k svému užitku bez svolení držitelova,24 výslovná definice
ale v kodexech stále chyběla.25
Jednou z významnějších kodifikací zemského práva, která obsaho-
vala i normy trestněprávní, bylo Vladislavské zřízení zemské z roku
1500.26 To i v 16. století stále zachovávalo svémoc, i když už jen v ome-
zené míře. U krádeže se svémoc projevovala v povolení zabít nočního zlo-
děje, jenž se bránil se zbraní v ruce.27
20 Adamová a kol. Velké dějiny zemí Koruny České. Tematická řada, právo, s. 72.
21 Malý, K. České právo v minulosti. Praha: Orac, 1995, s. 25.
23 Ibid., s. 78.
24 Malý, K. Trestní právo v Čechách v 15.-16. století. Praha: Univerzita Karlova, 1979, s.
152.
25 Ibid., s. 153.
26 Malý. České právo v minulosti, s. 32-33.
27 Malý. Trestní právo v Čechách v 15.-16. století, s. 153.
20
Později v 16. století věnuje krádeži značnou pozornost také právo

městské. Krádež se totiž touto dobou stává nejčastěji páchaným deliktem
směřovaným proti majetným obyvatelům měst. Možná i proto se krádež
jako taková dostává i do právních knih a v Koldínových právech měst-
ských se díky tomu můžeme setkat s první psanou definicí, kdy za krádež
bylo považováno „lstivé dotýkání věci cizí movité, kteréž působí a děje se
bez povolení pána té věci, k nabytí jakéhokoli zisku z požívání jejího“.28
Koldín rozlišoval mezi krádeží tajnou a zjevnou, a dále stanovil závislost
trestní odpovědnosti za krádež na věku pachatele, kdy pro ženy byla vě-
ková hranice 15 let a pro muže 18 let.29 Krádež byla v této době pořád
ještě stíhána ze soukromé iniciativy30 a pachatelům za ni hrozil nejvyšší
trest, a to trest smrti oběšením.31
Další významnou epochou pro trestní právo bylo období vlády cí-
sařů Josefa I., Marie Terezie a Josefa II. Každý z nich během svého vlád-
nutí nechal vytvořit trestní zákoník. Zákoník císaře Josefa I. přinesl vý-
znamné změny v trestním procesu,32 zákoník Marie Terezie pak proslul
především svou podrobnou úpravou tortury, práva útrpného, která byla
znakem formální důkazní teorie trestního práva.33 Tortura se uplatnila
i při vyšetřování krádeží.
2.3.4 Krádež v moderním trestním právu

Základy pro moderní trestní právo v českých zemích položil zákon
č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích. Tento na našem
území platil až do roku 1950, kdy vstoupil v účinnost komunistický
trestní zákoník vzešlý z právnické dvouletky. Krádeže se dle něj dopustil
ten, kdo pro svůj užitek cizí movitou věc z držení někoho jiného bez jeho
přivolení odejmul.34 Krádež byla prohlášena za zvláštní druh zločinu
při dosažení určité částky, z povahy činu, z vlastnosti věci anebo z vlast-
nosti pachatelovy.35
28 Malý. Trestní právo v Čechách v 15.-16. století, s. 153.

29 Ibid., s. 155.
30 Malý. České právo v minulosti, s. 115.
31 Ibid., s. 124.
32 Ibid., s. 145.
34 § 171 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích.
35 § 172 zákona o zločinech, přečinech a přestupcích.
21
Po více než 100 letech existence tohoto zákoníku byl tento v roce
1950 nahrazen trestním zákonem. Krádeže se dle něj dopustil ten, kdo
se zmocnil cizí věci v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní.36
Po několika málo letech své existence byl nahrazen i tento trestní
zákon, a to zákonem č. 140/1961 Sb. Podle tohoto spáchal krádež ten,
kdo si přivlastnil cizí věc tím, že se jí zmocnil.37 Zákoník byl postupem
času několikrát novelizován, největších změn se dočkal po revoluci
v roce 1989. Definice krádeže se v původním trestním zákoně přiblížila
té dnešní, kterou najdeme v TZ.
V obou komunistických zákonících se objevoval také trestný čin roz-
krádání majetku v socialistickém vlastnictví. Skutková podstata byla
v podstatě totožná, odlišný byl pouze předmět útoku. Majetku v socialis-
tickém vlastnictví byla přikládána mnohem větší důležitost než soukro-
mému majetku lidí, proto byl tento trestný čin považován za více spole-
čensky škodlivý a byl trestán více než dvojnásobně vyššími tresty.38
36 § 247 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon.

37 § 247 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
38 § 245 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, a § 132 zákona č. 140/1961 Sb., trestní
zákon.
22
SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA KRÁDEŽE
3 Současná právní úprava krádeže
3.1 Pojem krádeže
V současně právní úpravě je trestný čin krádeže zařazen v TZ do hlavy

V jeho zvláštní části mezi trestné činy proti majetku. Ustanovení hlavy
V jsou zaměřena na ochranu základního lidského práva vlastnit, obsaže-
ného v čl. 11 odst. 1 LZPS, které přísluší každému a u všech vlastníků má
stejný zákonný obsah a ochranu. 39 V TZ se jedná především o ochranu
vlastnictví a majetku jako takového. Nalezeme zde také ustanovení chrá-
nící nehmotné statky.40
Krádež je prvým trestným činem této hlavy. Je tomu tak proto,
že právě krádež je nejčastěji páchaným trestným činem proti majetku,
jak vyplývá mimo jiné i z následující tabulky.
Tab. 1: Komparace počtu krádeží a ostatní majetkové trestné činnosti41
2016 2017 2018 2019 2020
Krádeže spáchané
28 220 24 127 21 151 22 161 20 661
vloupáním
Krádeže prosté 71 224 66 101 59 438 59 850 45 638
Ostatní majetkové
18 638 18 269 18 081 20 125 15 817
trestné činy
Krádeže celkem 99 444 90 228 80 589 82 011 66 299
Majetkové trestné
118 082 108 497 98 670 102 136 82 116
činy celkem
39 Fryšták, M. a kol. Trestní právo hmotné: zvláštní část. Ostrava: Key Publishing, 2015,
s. 52.
40 Jelínek, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Praha: Leges, 2019, s. 645.
41 Statistické přehledy kriminality [online]. Policie ČR. [cit. 10. 2. 2021].
https://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx
23
V tabulce si nelze nevšimnout výrazného poklesu počtu krádeží i ostat-

ních majetkových trestných činů v roce 2020. Radost z dobře provedené
práce v oblasti prevence dle mého názoru ale není na místě. Domnívám
se totiž, že je tento pokles způsoben především pandemií nemoci COVID-
19. Soudím tak z faktu, že počet krádeží vloupáním se změnil jen málo,
značně však ubylo ostatních krádeží. V průběhu pandemie je ve značné
míře omezen venkovní pohyb a shlukování osob na veřejnosti, pachatelé
krádeží tak mají o dost menší pole působnosti. Druhým faktorem, o něco
méně významným, může být také skutečnost, že 1. 10. 2020 nabyla účin-
nosti novela TZ,42 která zvedla hranici výše škody nikoliv nepatrné z pů-
vodních 5 000 Kč na dvojnásobek, tedy na 10 000 Kč. V důsledku toho
jsou nově krádeže, kterými byla způsobena škoda 5 000 – 9 999 Kč, stí-
hány pouze jako přestupky, a do statistik kriminality se již nezahrnují.
Krádež je v § 205 TZ vymezena následovně:
1. Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, 43
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo
pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla prove-
dena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti
nebo propadnutím věci.
2. Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v po-
sledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán od-
nětím svobody na šest měsíců až tři léta.
3. Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem
bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
nebo 2 větší škodu.44
4. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
42 Zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
43 Škodou nikoliv nepatrnou je dle § 138 odst. 1 TZ škoda dosahující částky nejméně
10 000 Kč.
44 Větší škodou je dle § 138 odst. 1 TZ škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč.
24
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizo-

vané skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného
stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,45 nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.46
5. Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého
rozsahu,47 nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit
spáchání teroristického trestného činu, trestného činu finan-
cování terorismu (§ 312d) nebo vyhrožování teroristickým
trestným činem (§ 312f).
6. Příprava je trestná.
Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že je krádež trestným činem,
který v sobě v odstavcích 1 a 2 zahrnuje dvě odlišné skutkové podstaty.
Při kvalifikaci dle odstavce 1 je nutno naplnit podmínku přisvojení si cizí
věci zmocněním se a některý další ze znaků uvedených v písm. a) – e),
kterým se budu věnovat dále v této podkapitole. Na tomto místě bych
však ráda poukázala na některé zajímavosti týkající se skutkové podstaty
ve druhém odstavci citovaného ustanovení, tedy skutkové podstaty za-
hrnující tzv. speciální recidivu. Slovní spojení „takový čin“ bylo do textu
TZ zavedeno novelou, která byla provedena zákonem č. 330/2011 Sb.,
a nahradilo původní „čin uvedený v odstavci 1“. Tuto změnu považuji
za správnou a myslím si, že odstranila potíže s výkladem. Pod pojmem
„takový čin“ lze subsumovat mimo krádež i některé ostatní majetkové
trestné činy, ale také loupež, která je systematicky zařazena mezi trestné
činy proti svobodě. Pozornosti by nemělo ujít také slovní spojení „odsou-
zen nebo potrestán“. Ve znění návrhu trestního zákoníku z roku 2004 se
45 Značné množství krádeží dle tohoto odstavce bylo pácháno v období od 12. 3. 2020
do 17. 5. 2020 a v období od 5. 10. 2020 (ke dni dokončení práce toto období stále
trvá), kdy byl pro území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení
zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS
CoV-2 na území České republiky.
46 Značnou škodou je dle § 138 odst. 1 škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč.
47 Škodou velkého rozsahu je dle § 138 odst. 1 škoda dosahující částky nejméně 10 000
000 Kč.
25
místo něj vyskytovalo slovo „postižen“, které zakládalo tzv. přestupko-

vou recidivu. Toto znění nakonec nebylo přijato, mimo jiné z praktických
důvodů, kdy by vzhledem k neexistenci centrální celorepublikové evi-
dence přestupků proti majetku bylo možné odhalit a stíhat tyto skutky
pouze náhodně.48
V případě, kdy nebudou dostatečně naplněny znaky skutkové pod-
staty krádeže, anebo krádež nebude vykazovat dostatečnou společen-
skou škodlivost, je stíhána jako přestupek49 ve správním řízení dle pře-
stupkového zákona.50 Krádež nelze současně stíhat jako přestupek i jako
trestný čin, neboť tento postup by byl v rozporu se zásadou ne bis in
idem, tedy pachatel by byl dvakrát stíhán a trestán za tentýž skutek.
Z ohledu dělení trestných činů dle jejich závažnosti řadíme krádež
dle odstavců 1-3 mezi přečiny, krádež spáchanou dle odstavců 4 a 5
a mající vyšší společenskou škodlivost pak mezi zločiny.51 Při rozdělení
trestných činů proti majetku řadíme krádež mezi trestné činy obohaco-
vací.52
Dle znaků uvedených v prvním odstavci § 205 TZ můžeme krádež
dělit na následujících 5 typů.
3.1.1 Krádež prostá

Při krádeži prosté je nutno naplnit alternativní podmínku dle odst. 1
písm. a), tedy způsobit činem škodu nikoli nepatrnou. Ta je novelou
č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020 v § 138 TZ stanovena na částku
10 000 Kč53. Tato škoda nemusí být způsobena najednou, lze ji způsobit
jednotlivými dílčími útoky při pokračování v trestném činu krádeže,
kdy celková výše škody musí dosáhnout hranice škody nikoli nepatrné.54
48 Říha, J. Nové pojetí trestného činu krádeže. Trestněprávní revue. 2009, č. 10, s. 291.
49 § 8 odst. 1 písm. a) bod 1. a § 8 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona č. 251/2016 Sb., o
některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
50 Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozděj-
ších předpisů.
51 § 14 TZ.
52 Jelínek. Trestní právo hmotné, s. 647.
53 V původním znění zákona se jednalo o částku ve výši 5 000 Kč.
54 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 1990, sp. zn. 3 T 62/90.
26
Při posuzování výše škody hraje roli hodnota, o kterou se zmenšil maje-
tek poškozeného, a nikoli hodnota, o kterou se obohatil pachatel.55
3.1.2 Krádež vloupáním

U krádeže vloupáním není jejím zákonným znakem výše způsobené
škody. I tak lze ale při nízkém stupni společenské škodlivosti a zjištění
zanedbatelné hodnoty odcizené věci využít zásadu subsidiarity trestní
represe a pachatele stíhat pouze pro přestupek.56
Krádež je spáchána vloupáním, vnikne-li pachatel do uzavřeného
prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné
jistící překážky s použitím síly.57 Za takové překonání překážky je pova-
žováno například i vypáčení pokladničky ve skříňce veřejného telefon-
ního automatu.58
3.1.3 Krádež s násilím

Pod pojmem násilí zákon rozumí použití fyzické síly k překonání nebo
zamezení kladeného nebo i očekávaného odporu.59 Násilí musí směřovat
k uchování si odcizené věci a musí následovat bezprostředně po činu,
tato podmínka by tedy nebyla splněna po několikahodinovém časovém
odstupu. Jestliže však násilí či pohrůžka násilí směřuje k cíli přimět po-
škozeného, aby pachatele nezadržel a nechal jej odejít z místa činu, bude
se jednat o trestný čin vydírání dle § 175 odst. 1 TZ.60 Naopak, při užití
násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí
věci, tedy před jejím odejmutím poškozenému, je skutek kvalifikován
55 Rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 16. 7. 1971, sp.
zn. 1 To 78/71.
56 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. 3 Tz 76/98, uvedené platí i pro
níže zmíněné typy krádeže, tedy pro krádež s násilím, krádež kapesní a krádež při
evakuaci.
57 § 121 TZ.
58 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 1990, sp. zn. 3 T 49/90.
59 Draštík, A. a kol. Trestní zákoník: komentář [online]. Online Aspi [cit. 10. 11. 2020].
https://www.aspi.cz/products/lawText/13/6500/1/2
60 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 345/2007.
27
jako trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1.61 Tyto odlišné trestné činy
může být vzhledem k jejich podobnosti v praxi obtížné rozeznat.
3.1.4 Krádež kapesní

Kapesní krádež bývá také označována jako krádež na osobě. Jejím před-
mětem jsou věci, které má poškozený v kapse (typicky peněženky nebo
mobilní telefony), přímo na sobě (např. šperky), ale i ve své bezpro-
střední blízkosti, tedy při sobě (kabelka, deštník atp.)62 Za takovou věc je
možné považovat i tu, kterou poškozený odložil nebo upustil ve své bez-
prostřední blízkosti, například při kupování jízdenky, požívání jídla
atd.63
3.1.5 Krádež při evakuaci

Krádež při evakuaci byla novinkou při přijímání TZ, ve znění předcho-
zího trestního zákona bychom ji nenalezli. Z názvu tohoto typu krádeže
je zřejmé, že ji lze spáchat pouze na území, na němž je nebo byla prove-
dena evakuace, vyklizení osob a majetku ze stanovených oblastí z pro-
storu válečné činnosti, živelních pohrom, ekologických nebo průmyslo-
vých havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu
ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek
a bezpečnost.64 Souhlasím, že v souvislosti s tímto typem krádeže lze ho-
vořit o zvýšeném stupni společenské škodlivosti, neboť pachatel, který
krade na evakuovaném území tímto činem prokazuje značnou bezohled-
nost,65 proto je vhodné za něj stanovit přísnější trest. V minulosti byly
tyto krádeže páchány zejména při povodních.
61 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník: komentář [online]. Beck-online. [cit. 12. 11. 2020].
https://www-beck-online-cz.ezproxy.muni.cz/bo/document-view.seam?docu-
mentId=nnptembrgjpwk5tlg4&tocid=nnptembrgjpwk5tlg4
62 Draštík a kol. Trestní zákoník: komentář [online].
63 Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 23 To
686/2007.
64 Šámal a kol. Trestní zákoník: komentář [online].
65 Říha. Nové pojetí trestného činu krádeže, s. 291.
28
3.2 Objekt trestného činu krádeže
Objektem trestného činu krádeže je vlastnictví věci, dále její držba,

ale i faktická dispozice s ní.66 Hovoříme-li pak o objektu konkrétní spá-
chané krádeže, je jím konkrétní vlastnické právo poškozeného k odci-
zené věci.
3.3 Předmět útoku trestného činu krádeže
S objektem trestného činu bývá někdy nesprávně zaměňován předmět

útoku. Tímto předmětem je v případě krádeže cizí movitá věc, resp. sou-
bor movitých věcí67, jíž má pachatel v úmyslu zmocnit se. Věcí se dle usta-
novení TZ68 rozumí také ovladatelné přírodní síly, živá zvířata, zpraco-
vané oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a cenné
papíry, pokud z dalších ustanovení TZ nevyplývá něco jiného.69
Ze své povahy nemůže být předmětem krádeže věc nemovitá, je ale
možné, aby pachatel oddělil její součást a zmocnil se této. Vznikne
tak nová, samostatná věc movitá.70
Předmětem rovněž ze své povahy nemůže být jiná majetková hod-
nota, např. majetkové právo, která dle výkladových ustanovení TZ není
věcí.71
Za cizí považujeme věc, která pachateli nepatří vůbec, anebo mu
patří jen z části, typicky se bude jednat o spoluvlastnictví věci s dalšími
osobami. Cizí věcí naopak není věc náležející do společného jmění man-
želů, neboť tuto pachatel zcela vlastní.72
Nejčastějším předmětem útoku krádeže jsou peníze, dále pak věci
užitkové, starožitnosti a umělecké předměty.73

67 Šámal, P. Trestní právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 654.
68 § 134 odst. 1 TZ.
69 Fryšták a kol. Trestní právo hmotné: zvláštní část, s. 52-53.
71 § 134 odst. 2 TZ.
72 Kuchta, J. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. Praha: C. H. Beck,
2009, s. 145.
73 Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 452.
29
3.4 Objektivní stránka trestného činu krádeže
Objektivní stránka zahrnuje jednání pachatele, které spočívá v tom,

že si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. Pachatel tedy svým
jednáním znemožní disponovat s věcí jinému, a naopak umožní dispozici
s věcí sám sobě.74
Pachatel trestný čin dokoná už tím, že se cizí věci zmocní s úmyslem
si ji přisvojit. Na trestní odpovědnost tak nemá vliv skutečnost, že pacha-
tel po dokonání činu věc vrátí zpět poškozenému.75
Pachatel může jednat přímo, anebo se může věci zmocnit pomocí
nástroje. Ten může být jak neživý, např. hák, jeřáb, tak i živý. Živým ná-
strojem je zpravidla osoba trestně neodpovědná anebo osoba trestně od-
povědná jednající pod nátlakem. Při užití živého nástroje hovoříme o ne-
přímém pachatelství.76
Následkem spáchání trestného činu krádeže je způsobená škoda
na cizím majetku. Při posuzování výše škody na cizím majetku je nutno
postupovat dle § 137 TZ. Prve se vychází z ceny, za kterou se odcizená
věc v místě a době činu obvykle prodává. Následně se vychází z účelně
vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, posledně
potom z nákladů na uvedení věci v předešlý stav. Není tedy předmětné,
o kolik se obohatil pachatel, nýbrž o kolik byla snížena hodnota majetku
poškozeného.77 Jedná-li se o pokračovací čin, budou škody způsobené
jednotlivými dílčími útoky sečteny a celková výše škody bude posuzo-
vána dle tohoto součtu.78
3.5 Subjekt trestného činu krádeže
Pachatelem neboli subjektem trestného činu krádeže může být dle sou-
časné právní úpravy toliko fyzická osoba, která dovršila věku 15 let79
74 Šámal. Trestní právo hmotné, s. 657.

77 Rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky, sp. zn. 1 To 78/71.
78 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 62/1990.
79 Dle ustanovení § 139 TZ vzniká trestní odpovědnost až dnem následujícím po dni
dovršení 15. narozenin.
30
a v době spáchání skutku byla plně příčetná80. Je vyloučeno, aby byla pa-
chatelem osoba právnická.81
Pachatelem krádeže může být kdokoli, kdo splní výše uvedené pod-
mínky, nejsou vyžadovány žádné speciální vlastnosti, způsobilosti nebo
postavení pachatele ve smyslu § 114 TZ, hovoříme zde tedy o subjektu
obecném.
Není možné, aby byl pachatelem krádeže vlastník věci, která byla
odcizena. Pachatelem však může být spoluvlastník věci, neboť je věc
ve vztahu k němu alespoň z části cizí.
3.6 Subjektivní stránka trestného činu krádeže
Pro naplnění subjektivní stránky krádeže je vyžadováno úmyslné zavi-

nění celé objektivní stránky, tedy jak zmocnění se cizí věci, tak i její při-
svojení si.82 Postačí však úmysl nepřímý,83 je ale nutné, aby měl pachatel
úmysl věc si přisvojit již v době, kdy se jí zmocňuje.84 Pachatel nemusí
mít v úmyslu ponechat si věc celou či užívat ji trvale.85 Jako krádež tak lze
kvalifikovat i čin, kdy následně pachatel věc zničí, prodá, daruje, opustí
apod.
80 V souladu s ustanovením § 26 TZ není za trestný čin odpovědný ten, kdo v době jeho
spáchání není schopen rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání pro
duševní poruchu.
81 § 7 TOPOZ.
82 Fryšták a kol. Trestní právo hmotné: zvláštní část, s. 55.
83 Kuchta. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část, s. 149.
31
KRIMINALISTICKÁ CHARAKTERISTIKA KRÁDEŽÍ
4 Kriminalistická charakteristika krádeží
Na trestné činy lze nahlížet z mnoha různých pohledů. Je možné charak-

terizovat je z hlediska trestněprávního, kriminalistického, kriminologic-
kého, sociologického, psychologického atp.86
Ze stránky kriminalistické jsou relevantní pouze některé znaky pá-
chaného trestného činu. Tyto znaky jsou tzv. kriminalisticky relevantní,
a jsou jimi vlastnosti, které ovlivňují proces tvorby stop a proces poznání
trestného činu.87 Slouží především k poznání trestného činu, zvláště dů-
ležité jsou proto znaky trvanlivé, specifické a zobrazující se ve stopách.
Kriminalistickou charakteristiku trestného činu členíme na jednot-
livé komponenty, kterými jsou způsob páchání trestného činu, krimi-
nální situace, osobnostní rysy pachatele trestného činu, osobnostní rysy
oběti trestného činu a motiv činu. Tento výčet však není kompletní,
u konkrétních trestných činů k nim lze přidat dále předmět útoku, speci-
fika objektu napadení, charakteristické následky a další.88
4.1 Způsob páchání krádeží
Dle kriminalistické literatury89 lze způsob páchání trestného činu neboli

také modus operandi definovat jako „specifikovaný systém operacionál-
ních elementů trestného činu a činností úzce spjatých s trestným činem“.
Vzhledem k tomu, že je definice značně generalizovaná a myslím si, že je
sama o sobě bez bližšího vysvětlení obtížně pochopitelná, ráda bych
se blíže zabývala jejími jednotlivými znaky.
Specifikaci jako pojmový znak způsobu páchání trestné činnosti roz-
lišujeme na tři jednotlivé úrovně. První z nich je způsob spáchání jednot-
livého trestného činu. Jedná se o nejkonkrétnější ze specifikací, která se
vztahuje vždy právě k jednomu konkrétnímu spáchanému trestnému
činu. Druhou úroveň tvoří způsob páchání trestných činů určité skupiny
určitým pachatelem. Tato úroveň je již značně méně konkrétní, v praxi
se bude jednat například o způsob páchání krádeží v obchodních
86 Straus, J., Porada, V. Teorie, metody a metodologie kriminalistiky. Plzeň: Aleš Čeněk,
2017, s. 48.
87 Musil, Konrád, Suchánek. Kriminalistika, s. 31.
88 Straus, Porada. Teorie, metody a metodologie kriminalistiky, s. 50.
32
domech jedním konkrétním pachatelem. V této úrovni je kombinována

specifikace individuální (ve vztahu k osobě pachatele) a druhová
(ve vztahu k trestné činnosti). Třetí a poslední úroveň je nejméně kon-
krétní ze všech uvedených a zabývá se toliko druhovou specifikací, zo-
becňuje tak typický způsob páchání určité skupiny trestných činů (např.
způsob páchání krádeží).90
Pojem systém ve výše uvedené definici odkazuje na předpoklad ur-
čité kvality organizovanosti jednotlivých prvků způsobu páchání. Tyto
elementy je tedy nutné chápat komplexně, v jejich vzájemné vnitřní
i vnější souvislosti, neboť nejdůležitějšími pojmovými znaky systému
jsou celostnost a vztahy mezi prvky systému.91
Hovoříme-li o operacionálních elementech, pak jimi rozumíme
všechny činnostní prvky. Konkrétněji se jedná o tělesné pohyby, psy-
chické procesy a také hmotné předměty použité pachatelem při páchání
trestného činu (typicky nástroje).92
Činnost úzce spjatá s trestným činem je zpravidla činnost předchá-
zející spáchání samotného trestného činu, nebo naopak činnost následu-
jící po jeho dokonání. Pro kriminalistiku je tato činnost důležitá přede-
vším proto, že během ní vznikají důležité stopy napomáhající k poznání
trestného činu.93
O způsobu páchání trestného činu lze obecně říci, že je nejdůležitěj-
ším prvkem kriminalistické charakteristiky.94 Je tomu tak proto, že nej-
více ovlivňuje proces tvorby stop.95 Způsob páchání je takřka jedinečný
pro každou jednu spáchanou krádež.
Jak již bylo nastíněno výše, způsob páchání krádeže je systémem ob-
sahujícím jednotlivé skladebné prvky, komponenty. Tyto rozlišujeme
dle jejich předmětné povahy na dějové a věcné. Dějové komponenty dě-
líme dále dle jejich složitosti na komplexní, základní a dílčí.
Věcnými komponentami rozumíme veškeré předměty, které pacha-
tel při páchání krádeže použije. Nejčastěji se bude jednat o nástroje96,
90 Musil, J. Způsob páchání trestné činnosti a jeho kriminalistický význam. Praha: Univer-
zita Karlova, 1982, s. 33.
91 Ibid., s. 37-40.
93 Ibid., s. 35-36.
94 Ibid., s. 33.
96 Předměty zdokonalující funkce tělesných orgánů při působení na vnější předměty
33
dále pak zbraně, dopravní prostředky, zavazadla, převleky, žebříky

a lana, svítidla, předměty zabraňující vzniku stop apod. Specifický vý-
znam mají nástroje a zbraně, neboť jejich použití vede ke vzniku výraz-
ných stop, které následně značně usnadňují poznávání trestného činu.
Zvláštní pozici pak zastávají tzv. zločinecké nástroje, tedy nástroje speci-
álně zhotovené či upravené k páchání trestné činnosti. Je pravidlem,
že se je podaří individuálně identifikovat, neboť jsou vyráběny jednotlivě
a často též ručně. Typickými zločineckými nástroji používanými při
páchání krádeží jsou např. speciální přípravky k otevírání dveří a kapot
automobilů, planžety sloužící k otevírání cylindrických zámků, roztaho-
vače mříží a další.97
Dějové komponenty, jinak též označované jako akty, jsou takové dy-
namické procesy, kterými navenek pachatel projevuje svou aktivitu.98
Mezi dějové komponenty řadíme somaticko motorické akty a psychické
akty.99 Tyto jsou vzájemně neodlučitelně propojeny, neboť ke spáchání
krádeže je nutná existence obou. Somaticko motorické akty jsou přede-
vším pohyby pachatele, tedy pohyby pracovní, pohyby končetin, loko-
moce, ale také například gestikulace a mimika. Akty psychické se odehrá-
vají uvnitř pachatelovy mysli. Pachatel jimi ovládá akty somaticko moto-
rické, ale také rozhoduje o realizaci krádeže, např. vytipováním před-
mětu útoku, volbou nástroje nebo zvolení příhodné denní doby.100
Komplexní komponenta je taková, která je souhrnem aktů pacha-
tele, jenž vede k dílčímu cíli. Je relativně samostatnou částí trestné čin-
nosti pachatele.101 Příkladem komplexních komponent u krádeží mohou
být například vytipování předmětu útoku, opatření si nástrojů k překo-
nání překážek, doprava na místo činu, zvolení vhodného času
ke spáchání krádeže, vniknutí do objektu, prodej kradených věcí atp.
Jednotlivý úkon pachatele nazýváme základní komponentou. Je re-
lativně samostatným počinem uskutečněným v krátkém časovém úseku
na jednom místě.102 Základními komponentami komplexní komponenty
vniknutí do objektu budou kupříkladu přistavení žebříku k oknu,

98 Ibid., s. 36.
99 Musil. Způsob páchání trestné činnosti a jeho kriminalistický význam, s. 64.
100 Musil, Konrád, Suchánek. Kriminalistika, s. 36-37.
101 Ibid., s. 38.
34
vylezení po žebříku nahoru, rozbití okna, prostrčení ruky rozbitým ok-

nem, otevření okna, vstup do objektu otevřeným oknem.103
Nejmenší elementy dějových komponent označujeme jako dílčí
komponenty. Jedná se o jednotlivé pohyby pachatele.104
Trestná činnost není páchána nahodilým způsobem, ale ovlivňuje
ji celá řada různých faktorů. Tyto faktory jsou v kriminalistice označo-
vány jako determinanty. Dle jejich povahy rozlišujeme determinanty ob-
jektivní a subjektivní.
Objektivní determinanty jsou faktory nezávislé na pachateli, přichá-
zející z vnějšího prostředí. Lze mezi ně zařadit mimo jiné společenské
podmínky, předmět útoku, vztah mezi pachatelem a předmětem útoku,
obětí či místem činu, místo činu a podmínky na něm, čas spáchání činu,
dostupnost a povahu nástrojů, zbraní, dopravních prostředků a jiných
pomůcek, existenci spolupachatelů, meteorologické podmínky a mož-
nost odbytu odcizených předmětů.
Subjektivní determinanty jsou naopak vázány přímo na osobu pa-
chatele. Patří zde například jeho somatické (tělesné) vlastnosti, psy-
chické vlastnosti, motorické vlastnosti, věk, pohlaví, předchozí krimi-
nální zkušenost, stupeň vzdělání a pracovní kvalifikace.
Způsob páchání krádeže dělíme primárně dle charakteru napade-
ného objektu. Jednotlivé skupiny dle tohoto kritéria jsou např. krádeže
vloupáním, krádeže kapesní, krádeže motorových vozidel, krádeže
prosté, krádeže v bytech, krádeže v obchodech a krádeže v kancelá-
řích.105
Dalším důležitým kritériem pro klasifikaci způsobu páchání krádeží
je vztah pachatele k objektu, ve kterém krádež páchá. Dle tohoto kritéria
hovoříme o krádežích páchaných vnitřními pachateli, krádežích pácha-
ných vnějšími pachateli a krádežích páchaných vnitřním a vnějším pa-
chatelem ve spolupachatelství.
Kritéria dělení způsobu páchání krádeží mohou být také způsob
kvalifikovanosti krádeže, zde rozlišujeme krádeže jednoduché a složité,
fakt použití nástroje, hovoříme pak o krádežích páchaných s nástrojem
a bez nástroje, a posledně fakt existence přípravných jednání, jedná se
o krádeže páchané po přípravě a bez přípravy.
35
V podkapitole týkající se způsobu páchání krádeží považuji

za vhodné zabírat se také kriminalistickou evidencí, tzv. modus operandi
systémem, která je u krádeží v praxi hojně využívána. Jedná se o infor-
mační systém obsažený v počítačovém informačním systému NTC (Ná-
pad trestné činnosti), který eviduje informace o dříve spáchaných trest-
ných činech podle znaků jejich spáchání. Svou existencí přispívá jedno-
duššímu objasňování nově spáchaných trestných činů. Při využití modus
operandi systému je pracováno s předpokladem, že pachatel recidivista
postupuje při páchání trestného činu stejným nebo alespoň podobným
způsobem (tzv. předpoklad perseverance) a dále, že u různých pachatelů
se jednotlivé znaky způsobu páchání budou lišit (tzv. předpoklad indivi-
duální odlišnosti). Modus operandi systém je složen ze dvou částí. První
tvoří evidence trestných činů páchaných známými pachateli, tedy objas-
něných trestných činů. Druhou částí je evidence dosud neobjasněných
trestných činů spáchaných neznámými pachateli. Při vyšetřování nového
neobjasněného trestného činu jsou znaky způsobu jeho spáchání porov-
návány s oběma částmi systému. Tento nově napadlý trestný čin
pak může být spojen s jedním konkrétním pachatelem, popř. zařazen
do série dosud neobjasněných trestných činů spáchaných pravděpo-
dobně jedním a tímtéž pachatelem.106
4.2 Kriminální situace
Dle Musilovy definice pod v praxi běžně užívaným pojmem kriminální si-
tuace rozumíme „souhrn vnějšího prostředí a podmínek, za nichž je
spáchán trestný čin“.107 Kriminální situace významně ovlivňuje vznik
stop, a to jak působením na pachatele, tak sama o sobě, přirozenými pří-
rodními procesy. Obsahuje jednotlivé prvky, které budou popsány níže.
Situační podmínky vnějšího prostředí mohou mít vliv na vznik stop,
nicméně mohou také napomoci zabránění jejich vzniku, popř. jejich ná-
slednému zničení.108 Význam tak mohou mít zejména vlastnosti před-
mětů, na které pachatel působí. Kupříkladu daktyloskopická stopa

107 Ibid., s. 53.
108 Straus, Porada. Teorie, metody a metodologie kriminalistiky, s. 51-52.
36
mnohem lépe ulpí na lakované desce stolu než na čalouněném textilním

potahu křesla.109
Demografické podmínky se váží k předpokladu, že většina trestných
činů je páchána v místech, kde se pohybují lidé provozující různorodé ak-
tivity. Jsou jimi kupříkladu frekvence pohybu lidí na místě činu a v jeho
blízkém okolí, charakter a hustota osídlení dané oblasti, hustota do-
pravní sítě aj.110 Demografické podmínky mají význam především
pro následné vypátrání pachatele trestného činu, popř. pro vyhledání
svědků.111
Topografické podmínky souvisejí s prostorem, kde se páchaný
trestný čin odehrává. Kriminalisticky relevantní jsou z topografického
hlediska nerovnosti a členitost terénu, obtížnost jeho překonání člově-
kem, popř. dopravním prostředkem, existence skrýší, rozhled apod.112
Čas spáchání jako prvek kriminální situace ovlivňuje především
vznik stop. Je charakterizován buď jako časové období, kdy byl spáchán
trestný čin (tzn. ráno, večer, o víkendu, v zimě, během náboženských
svátků, v den výplat mezd atp.), jako doba, která uběhla od spáchání
trestného činu do jeho zjištění (doba od vniknutí do objektu), nebo jako
doba, kterou pachatel strávil na místě činu.
Posledním prvkem kriminální situace, kterým se budu zabývat, jsou
meteorologické podmínky. Ty jsou relevantní především pro existenci
kriminalistických stop, a to primárně při jejich lokalizaci v exteriéru.
Ovlivňují jak stopy materiální (např. otisk boty v blátě), tak i stopy ve vě-
domí lidí (nemožnost slyšet cizí rozhovor při silném větru).113 Myslím si,
že mohou mít významný vliv také na zachování stop, neboť například vli-
vem deštivého počasí mohou některé stopy v exteriéru zaniknout.
4.3 Pachatelé krádeží
Z hlediska kriminalistiky jsou relevantní pouze některé vlastnosti pacha-

tele. Tyto důležité informace pak kriminalisté dělí to tří skupin.

110 Ibid., s. 54.
112 Ibid., s. 52.
113 Ibid., s. 53.
37
První skupinou jsou vlastnosti pachatelů, které ovlivňují vznik kri-

minalisticky relevantních informací, a to především kriminalistických
stop. Ty se promítají jednak aktivní činností pachatele, např. při zane-
chání otisku prstu na místě činu, anebo v případě, kdy je sám pachatel ke
vzniku stopy pasivní, ale stopa vznikne jiným aktivním působením, např.
pachatele někdo na místě činu vyfotografuje.114 Z tohoto hlediska jsou
pro kriminalistiku významné především vlastnosti snadno a výrazně se
zobrazující ve stopách (morfologické vlastnosti těla pachatele jako papi-
lární linie, biologické vlastnosti krve,…), specifické vlastnosti s vysokou
identifikační hodnotou (zvláštní znamení v popisu člověka), trvalé vlast-
nosti pro uchování v kriminalistických databázích, popř. při velké pro-
dlevě mezi spácháním činu a jeho vyšetřováním (papilární linie, DNA),
vlastnosti těžko odstranitelné (vada řeči), vlastnosti nápadné a jedno-
duše zapamatovatelné (tetování, plešatost, amputace,…).115
Druhou kategorii tvoří vlastnosti pachatelů, které ovlivňují průběh
objasňování trestného činu. Takovéto vlastnosti ovlivňují pachatelovo
chování v průběhu vyšetřování. Mezi relevantní vlastnosti řadíme
zejména pachatelův charakter (vztah k sobě samému a k ostatním lidem,
volní vlastnosti a morální profil), temperament (vznětlivost, impulziv-
nost, důkladnost, vytrvalost …), schopnosti (především rozumové, pamě-
ťové a pozornostní) a postoje (např. postoj k policejním a justičním or-
gánům, k oběti, svědkům, spolupachatelům). Z výše uvedených vlast-
ností pak vyplývá například postoj pachatele ke spáchanému deliktu,
či jeho způsobilost k maření vyšetřování. Průběh vyšetřování pak ovliv-
ňují kromě pachatelových vlastností také vnější vlivy, například demo-
grafické a sociální faktory. Značně se projevuje také předchozí recidiva,
opětovní pachatelé bývají zkušenější a častěji během vyšetřování proje-
vují tendence jej mařit.
Zkusím-li popsat typického pachatele krádeží recidivistu, pak ho vy-
kreslím jako svobodného muže ve věku do 30 let, jež začal páchat majet-
kovou trestnou činnost ve věku 19-21 let, vyrůstal v ne příliš solidním
rodinném zázemí a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní
nebo středoškolské bez maturity. Aktuálně má potřebu získat finanční
prostředky, nemá stálé zaměstnání, pravidelně užívá tabákové výrobky,
konzumuje alkoholické nápoje, je uživatelem marihuany nebo jiné psy-
chotropní látky, navzdory tomu ale dosahuje průměrného až lehce

115 Ibid., s. 58.
38
nadprůměrného intelektu. Lze o něm také říct, že je extrovert a cholerik.

Trpí některou fobií, symptomy depresí, neuroticismem, je emočně nesta-
bilní a projevuje se u něj nedostatek zábran.116
Vlastnosti pachatelů určitých kategorií trestných činů mohou po-
skytnout oporu při pátrání po neznámém pachateli. Jedná se o jakýsi prů-
měr vlastností všech pachatelů, kteří daný delikt spáchali. Pro větší přes-
nost je lepší tyto vlastnosti vyvozovat z úzké skupiny trestných činů, cha-
rakteristika pachatelů krádeží jako takových nebude tedy tak přesná
jako např. charakteristika pachatelů krádeží kapesních. Vytvořené typo-
logii pachatele je pak v praxi přizpůsobována konstrukce vyšetřovací
verze.117
4.4 Oběti krádeží
Zkoumáním obětí trestných činů se převážně zajímá obor zvaný viktimo-

logie. Její poznatky se ukázaly býti užitečnými i pro vyšetřování trestných
činů, proto se postupem času z viktimologie oddělila nová relativně sa-
mostatná větev, tzv. kriminalistická viktimologie.118
Z hlediska kriminalistického zkoumání je oběť takovým účastníkem
trestného činu, kterému vznikla činností pachatele újma. 119 Přímým ná-
sledkem jednání pachatele vzniká újma primární, jejíž proces vzniku na-
zýváme primární viktimizace. V případě krádeží hovoříme nejčastěji
o škodě na majetku, může ale vzniknout i újma morální či újma na zdraví.
S časovým odstupem poté může vzniknout sekundární viktimizací újma
sekundární. Na této se může podílet jak sám pachatel120, tak i okolí oběti,
popř. orgány činné v trestním řízení. Příkladem sekundární viktimizace
je situace, kdy je policejním orgánem odmítnut oznamovatel méně závaž-
ného majetkového trestného činu, např. kapesní krádeže, či krádeže
volně odložené věci. Policisté se mohou snažit čin „zamést pod koberec“,
116 Štěchová, M. Majetková recidiva a majetkoví recidivisté. Kriminalistika. 2012, roč.

45, č. 3, s. 186-197.
118 Ibid., s. 66.
119 Porada, V. Kriminalistika: (teorie, metody, metodologie). Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s.
131.
120 Pachatel se na vzniku sekundární újmy podílí například tak, že svou oběť opakovaně
přemlouvá, aby nepodala trestní oznámení.
39
přesvědčují oznamovatele, že se jedná o ztrátu, nepozornost, zapomnět-

livost, dále mu může být vytýkáno, že poskytuje nepřesné údaje, že přišel
čin oznámit pozdě a tento už nebude moci být vyšetřen apod. Ve skuteč-
nosti se ale policejní orgán snaží pouze nezhoršit svou statistiku objas-
něnosti trestných činů.
Kriminalistická viktimologie zkoumá oběť z několika různých hledi-
sek. Prvním je podíl oběti na vzniku predeliktní situace. Zjednodušeně
řečeno je zde posuzováno, do jaké míry oběť sama svým chováním při-
spěla ke spáchání trestného činu. Při vyšetřování krádeží nebude
toto hledisko příliš podstatné. Dalším posuzovaným kritériem je vztah
mezi obětí a pachatelem. Je známo, že velké množství trestných činů je
pácháno na osobách, které se s pachatelem před spácháním činu znaly.
Tato skutečnost pomáhá objasnit osobu pachatele v případě,
kdy je známa pouze oběť. Významně kriminalisticky relevantní je pak
podíl oběti na vzniku stop. Oběť je totiž jednak nositelem materiálních
a paměťových stop, jednak takové stopy sama vytváří, a to typicky
na místě činu, na pachateli, na nástrojích apod. Sama oběť se tak řadí
mezi jeden z nejvýznamnějších zdrojů kriminalisticky relevantních in-
formací. Často totiž nastává situace, kdy jsou jediných vodítkem k odha-
lení osoby pachatele právě stopy v paměti oběti. Důležitý je rovněž podíl
oběti na oznamování trestného činu. Platí, že čím dříve oběť trestný čin
oznámí, tím je větší pravděpodobnost jeho objasnění. Posledním krité-
riem je pak podíl oběti na vyšetřování, kdy oběť velice často vystupuje
v roli svědka.121
4.5 Motiv krádeží
Motiv jako znak kriminalistické charakteristiky trestného činu je u růz-

ných druhů trestné činnosti rozdílně důležitý. U trestného činu krádeže
jednoznačně dominuje motiv zištný. Z výzkumu provedeného v letech
2009-2011 bylo mezi recidivisty majetkových trestných činů zjištěno,
že většina z nich páchá trestnou činnost za účelem opatření finančních
prostředků pro zajištění rodiny nebo pro obstarání si návykových látek.
Mnozí také z prostředků získaných trestnou činností splácí své dluhy.122
Ostatní motivy jako např. motiv sexuální, emoční, projevy žárlivosti

122 Štěchová. Majetková recidiva a majetkoví recidivisté, s. 188.
40
se u krádeží vyskytují jen velmi zřídka a pro vyšetřování jsou významné

pouze výjimečně.123
41
STOPY VZNIKAJÍCÍ PŘI KRÁDEŽÍCH
5 Stopy vznikající při krádežích
5.1 Kriminalistické stopy obecně
Vzhledem k tomu, že jsou kriminalistické stopy jednou z elementárních

kategorií kriminalistky, zabývá se jimi kriminalistika již od svého vzniku,
tedy zhruba od konce 19. století. Během této doby se vyvíjela i jejich vě-
decká definice, a to až do dnešní podoby, kdy jako kriminalistickou stopu
označujeme skutečnost, která je odrazem působení předmětů, jevů, udá-
lostí nebo průběhu událostí v jejich okolním prostředí a která vznikla
v souvislosti s kriminalisticky relevantní událostí124, existovala alespoň
od svého vzniku po zjištění a je zkoumatelná současnými kriminalistic-
kými metodami a prostředky.125 Souvislost s kriminalisticky relevantní
událostí může být příčinná, kdy stopy vznikají přímo při páchání, anebo
časová či místní, kdy hovoříme například o změnách, které způsobila
osoba, která se v místě spáchání pohybovala v časově blízké době. Tato
osoba pak může pomoci s vyšetřováním. Prioritní postavení má z logic-
kých důvodů souvislost příčinná, neboť domnělé stopy s místní a časo-
vou souvislostí se spáchanou krádeží vůbec nemusejí mít spojitost.126 Ta-
kové se postupně během vyšetřování jako stopy postupně vylučují.127
Stopy vznikají dle obecné filozofické teorie vzájemného působení
tak, že na sebe současně působí dva nebo více objektů a tyto si vzájemně
předávají informace o svých vlastnostech.128
Stopa po svém vzniku podléhá různým změnám, které v důsledku
mohou vést až k jejímu úplnému zániku. Stopu může úmyslně zničit sa-
motný pachatel nebo neúmyslně pracovník policie, který se nevhodným
způsobem pohybuje na místě činu. Stopy mohou být dále zničeny
124 Kriminalisticky relevantní událostí může být v této souvislosti v prvé řadě trestný
čin, ale také přestupek, sebevražda, náhlé úmrtí, nešťastná náhoda a působení pří-
rodních sil.
125 Suchánek, J. K definičním kritériím pojmu „Kriminalistická stopa“. Kriminalistika.
2015, roč. 48, č. 2, s. 120-123.
126 U krádeže vloupáním to mohou být např. daktyloskopické otisky tzv. domácích osob,
dále otisky pneumatik motorových vozidel v blízkosti místa činu atp.

127 Suchánek. K definičním kritériím pojmu „Kriminalistická stopa“, s. 125.
128 Porada, V., Straus, J. Kriminalistické stopy: teorie, metodologie, praxe. Plzeň: Aleš Če-
něk, 2012, s. 13.
42
působením přírodních vlivů, jako jsou déšť, mráz, vítr, nebo přírodních
procesů, jako jsou koroze nebo chemický rozklad biologických stop.
Stopu lze ztratit také na základě přirozených vlastností jejího nositele.
Typicky se tak děje u stop v lidské paměti, kdy jsou okolnosti páchání
skutku po čase zapomenuty. Proto je nezbytné stopy zkoumat a zajišťo-
vat v co nejkratším možném čase po jejich vzniku. Vzhledem k tomu,
že na počátku vyšetřování při zajišťování stop kriminalisté ještě neví,
které změny mají se spáchaným skutkem souvislost, zajišťují veškeré na-
lezené změny, které zajistit lze.129 Myslím si, že je to vhodný postup,
právě s ohledem na fakt, že při prvotním ohledání místa činu není o spá-
chaném skutku známo tolik informací, aby bylo možné některé změny
ze zajišťování vyloučit.
Obsahem stopy, který kriminalistika zkoumá, je kriminalisticky re-
levantní informace o vlastnostech objektu. Informace se vyskytuje ve
dvou formách, ve vnější (např. stopa pneumatiky v blátě) a ve vnitřní
(např. složení biologické stopy). Na základě informací o stopách lze pak
kriminalistickými metodami zjistit informace o objektu, který je na místě
zanechal. Jsou to typicky informace o samotném pachateli, případně
o nástroji, zbrani a podobně.
Kriminalistické stopy mají kriminalisticko-technickou a kriminalis-
ticko-taktickou hodnotu. Prvně zmíněná se uplatní při kriminalistické
identifikaci, druhá pak během posuzování stop. Lze dle ní zkoumat na-
příklad fyzické a psychické vlastnosti pachatele, jeho dovednosti nebo
schopnosti. Je tedy možné odhadnout například tělesné proporce pacha-
tele dle velikosti otvoru, kterým vniknul do objektu.130
Jestliže hovoříme o stopách typických pro krádeže, pak není možno
jednoznačně určit, které se v praxi vyskytují nejvíce. Je tomu tak proto,
že jsou krádeže páchány mnoha různými způsoby, kdy pro každý z nich
jsou typické jiné stopy. Lze však říct, že se u krádeží obecně vyskytují více
stopy materiální než stopy ve vědomí lidí. 131
129 Suchánek. K definičním kritériím pojmu „Kriminalistická stopa“, s. 126.

43
5.2 Jednotlivé druhy kriminalistických stop
Kriminalistická praxe již od počátku volala po existenci třídícího systému

jednotlivých stop. Nejprve vznikaly různé seznamy, které se snažily za-
chytit všechny stopy taxativním výčtem. Tyto seznamy se však postupem
času ukázalo jako nereálné obsáhnout skutečně všemi stopami, navíc
byly v praxi takřka nepoužitelné. Postupem času se tak utvořily dělící
systémy užívané dnes, které vychází především z mechanismu vzniku
stop. Tyto systémy jsou blíže popsány dále v textu.132
5.2.1 Dělení kriminalistických stop dle mechanismu jejich

vzniku
5.2.1.1 Stopy ve vědomí lidí

Tento druh stop vzniká v lidské paměti, proto bývají tyto stopy označo-
vány také jako paměťové. Lidé je mohou vnímat různými způsoby,
v praxi se setkáme se stopami zrakovými, sluchovými, ale také s chuťo-
vými, čichovými a hmatovými, kdy poslední tři uvedené druhy jsou méně
časté. Jak již bylo řečeno výše, není tento druh stop při vyšetřování krá-
deží tak frekventovaný, neboť pachatel krádeže je při samotném páchání
viděn málo často. Existují však situace, kdy mohou být tyto stopy jediným
vodítkem, které při počátečních úkonech vyšetřování krádeže existuje.
V závislosti na době jejich uchování v paměti jsou stopy ve vědomí
lidí rozlišovány na krátkodobé, střednědobé a trvalé. Bývají ovlivněny
vlastnostmi osoby, která je jejich nositelem, myslím si tedy, že nikdy ne-
můžou být objektivní. Dalším jejich specifikem je například to, že je nelze
opakovaně využít, resp. při opakovaném využití již nepřináší žádný další
užitek.133
Abych přiblížila okolnosti, za jakých paměťové stopy při páchání
krádeží vznikají, uvedu několik specifických příkladů. U krádeží motoro-
vých vozidel mohou svědci vidět osoby vnikající do vozidla, popř. osoby
vozidlo odtahující.134 Při krádežích páchaných vloupáním mohou

133 Porada, Straus. Kriminalistické stopy: teorie, metodologie, praxe, s. 105.
134 Porada, V., Straus, J. Kriminalistika: (výzkum, pokroky, perspektivy). Plzeň: Aleš Če-
něk, 2013, s. 414.
44
jako svědci vystupovat například sousedé, kteří si všimnou, že se v okolí

pohybuje neznámá osoba, kterou později identifikují jako pachatele.
5.2.1.2 Stopy materiální

Jako hmotné či materiální stopy označujeme všechny, které se nachází
mimo lidské vědomí, ve vnějším prostředí. Nejvyšší šance, kdy se s tě-
mito stopami setkat, je při krádeži vloupáním.135 Zde totiž pachatel na
místě zanechává velké množství objektů, na které může různým způso-
bem působit. Proto budu dále v této kapitole při uvádění příkladů stop
odkazovat právě na stopy vznikající při krádežích vloupáním.
Materiální stopy mohou odrážet vnější nebo vnitřní strukturu ob-
jektu, který je vytvořil. Mezi prvé řadíme například stopy daktylosko-
pické, tedy otisky papilárních linií lidských prstů, dlaní a chodidel
na místě vloupání, ať už vně objektu, do kterého se pachatel vloupal,
či uvnitř. Daktyloskopickým stopám bych se na tomto místě chtěla věno-
vat blíže.
Metoda daktyloskopie je považována v kriminalistice za jednu z nej-
významnějších. Je druhou nejstarší metodou a do popředí se dostala
na konci 19. století. Nespornou výhodou daktyloskopie je fakt, že papi-
lární linie, které zkoumá, jsou vytvořeny pouze u lidí, vždy je tedy jisté,
že je na místě zanechal člověk.136 Dalším obrovským pozitivem
je také skutečnost, že žádní dva lidé nemají stejné rozložení papilárních
linií, tedy lze podle nich jednoznačně identifikovat osobu.137 Podle vlast-
ností nosiče stopy (objektu, na kterém se stopa nachází), rozlišujeme
daktyloskopické otisky a vtisky.138 V praxi se nejčastěji setkáváme
s otisky těžko viditelnými, latentními. Ty vznikají za pomoci potu na čis-
tých površích. Dnes už existuje několik metod, jak tyto latentní stopy zvi-
ditelnit. Stále relevantní zůstává metoda, kdy se různě osvětluje objekt,
na kterém je předpokládán výskyt daktyloskopických stop. Hojně využí-
vány jsou také daktyloskopické prášky. Další stopy jsou pak zviditelňo-
vány v laboratořích za pomoci ninhydrinu nebo 1,2 Indanedione. Novin-
kou je užití přístroje TFD-2, který je schopen zviditelnit stopy na
135 Porada, V. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 21.
137 Straus, J., Porada, V. a kol. Kriminalistická daktyloskopie. Praha: Policejní akademie
České republiky, 2005, s. 49.
138 Vtisky nejsou v praxi příliš rozšířené, lze se s nimi setkat jen výjimečně. Při vloupání
mohou vzniknout například vtiskem prstu do měkkého okenního tmelu.
45
papírovém nosiči. Ty jsou po jeho použití viditelné za použití speciálního

světla a brýlí s filtrem. Výhodou přístroje TFD-2 je rychlost zviditelnění
stop. U stop zviditelňovaných chemickými prostředky je čekací doba až
jeden měsíc, přístroj TFD-2 to samé zvládne již za několik hodin.139 Dal-
ším přístrojem pro zviditelňování latentních daktyloskopických stop je
zařízení pojmenované Recognoil. Za jeho užití lze pomocí UV záření po-
zorovat mastné stopy na kovových površích. Přístroj je v současné době
stále testován a v praxi není využíván. Do budoucna ale slibuje pohodl-
nější a rychlejší zajišťování a vyhodnocování daktyloskopických stop.140
Pro kriminalisty příznivější jsou pak otisky viditelné, které vznikají
pomocí přenosu nečistot z kůže, které se navrství na nosič. Nečistota
může být např. mastnota, krev, barva nebo prach. Dobře viditelné jsou
také daktyloskopické otisky, kdy se naopak nečistota přenese z nosiče
na pokožku pachatele. Nejkvalitnější daktyloskopické otisky vznikají
na tvrdých a lesklých površích, jako jsou například sklo, hladké kovy, la-
kované plochy, tvrdé dřevo a také některé plastové povrchy. Daktylosko-
pické stopy jsou naopak téměř nezachytitelné na textilu a na površích,
které mají vysokou schopnost absorpce.
Dalšími stopami, které odráží vnější strukturu objektu jsou
pak stopy mechanoskopické vzniklé použitím specifického nástroje, uži-
tého typicky k překonání překážky bránící vstupu do objektu, jako jsou
například rozlamovače bezpečnostních vložek zámků, hasáky, šroubo-
váky, páčidla a dalších.141 Dále jsou to stopy trasologické, kam řadíme
stopy vzniklé lidskou chůzí, dle nichž lze zjistit druh obuvi pachatele, při
bližším zkoumání také délku jeho kroku a na jejím základě odhadnout
tělesné proporce pachatele,142 stopy vzniklé pohybem dopravních pro-
středků, vyjma kolejových, jež poskytují dílčí informace o dopravním
prostředku, kterým se pachatel dopravil na místo činu a z něj, stopy zví-
řecích nohou, stopy vzniklé v důsledku přemisťování objektů, typicky
nábytku, stopy vytvořené rukavicemi, které pachatelé často oblékají, aby
na místě nezanechali stopy daktyloskopické, a mnoho dalších. Právě
stopy mechanoskopické se při krádežích páchaných vloupáním vyskytují
139 Havel, J. Hlavín, P. Nové možnosti zviditelňování latentních daktyloskopických stop.

Kriminalistika. 2019, roč. 52, č. 3, s. 204-210.
140 Hlavín, P., Havel, J. Vyhledávání a zajišťování daktyloskopických stop zařízením Re-
cognoil. Kriminalistika. 2020, roč. 53, č. 1, s. 61-65.
141 Straus, J. Kriminalistická metodika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 25.
46
nejčastěji. Mimo jiné zde řadíme také stopy balistické, ty však pro vyšet-
řování krádeží nemají velký význam, neboť se vyskytují velice zřídka.
Stopy, které odráží vnitřní strukturu vytvářejícího objektu, jsou ta-
kové, které vypovídají o jeho vnitřních vlastnostech. Na tomto místě zmí-
ním stopy biologické, kdy pro krádeže mají význam především ty zane-
chané člověkem. Na jejich základě lze zjistit informace o pachateli.
Ten může na místě zanechat vlasy a chlupy, které mu vypadnou, krev,
jestliže se při vloupání poraní, ale také sliny na cigaretovém nedopalku,
popř. pot na nástroji, neodnese-li jej z místa činu s sebou. Biologické
stopy však mají vypovídací hodnotu pouze v případě, zanechá-li jich pa-
chatel na místě dostatečné množství.
Další skupinou materiálních stop jsou stopy odrážející funkční a dy-
namické vlastnosti objektu, jež je vytvořil. To jsou například stopy chůze.
Jako poslední pro úplnost výčtu na tomto místě zmíním stopy obsahující
komplexní informaci, kam řadíme takové stopy, které lze zařadit do ale-
spoň dvou z předchozích tří kategorií. Při krádeži vloupáním pachatel
může zanechat daktyloskopickou stopu vytvořenou krví, či stopu obuvi,
ze které bude možno usuzovat i na způsob jeho chůze.
Mezi stopy, dle kterých je na první pohled zřejmé, že došlo ke vlou-
pání, patří stopy působení na poškozené objekty. V této souvislosti se ba-
víme o vypáčených oknech, vylomených dveřích, rozbitých okenních ta-
bulkách apod.143
5.2.2 Dělení kriminalistických stop dle změn v materiálním

prostředí
Tento způsob rozděluje stopy dle změn, které nastaly při jejich vzniku.
Odráží způsob jejich vyhledávání, zajišťování, fixace i zkoumání, proto
je pro kriminalistickou praxi lépe použitelný.
5.2.2.1 Stopy vstřícné

Tyto stopy odráží vzájemnost působení dvou objektů. Na prvním objektu
lze nalézt stopy druhého a naopak, na objektu druhém stopy prvého. Nej-
častěji se s nimi setkáváme při dopravních nehodách, pro vyšetřování
krádeží jsou tak jen málo relevantní.144
143 Porada. Kriminalistická metodika vyšetřování, s. 21.

47
5.2.2.2 Stopy plošné a stopy plastické

Rozlišení těchto dvou druhů stop není nikterak obtížné. Zjednodušeně
řečeno jsou stopy plošné takové, které mají dvourozměrný charakter,
a stopy plastické ty, které jsou tzv. 3D. Jako typickou plošnou stopu lze
uvést otisk boty na tvrdé podložce nebo daktyloskopický otisk. S plastic-
kými stopami se setkáme při měkkých a tvárných površích, lze je zane-
chat například v blátě, jsou jimi ale také stopy mechanoskopické popsané
výše.145
5.2.2.3 Stopy statické a stopy dynamické

Jako statické označujeme takové stopy, které vznikají při velice malém
pohybu objektu oproti nositeli stopy. Jako příklad této stopy lze uvést
daktyloskopické otisky prstů, které vzniknou tak, že se prst kolmo do-
tkne plochy, po ploše se nijak dále nepohybuje. Statická stopa může
vzniknout také navrstvením, a to příkladem tehdy, bude-li prst zanechá-
vající daktyloskopický otisk pokryt barvou, která následně ulpí na ploše.
V opačném případě lze hovořit o odvrstvení, tedy z plochy je odejmuta
její část. Stane se tak například u zanechání stop v prostoru, který je celý
pokryt prachem, v místě doteku však prach chybí.
Naopak pro stopy dynamické je charakteristický pohyb originálního
objektu vůči nositeli stopy. Hovoříme zde o rýhách, které jsou tvořeny
objekty s malou třecí plochou (typicky objekty špičatými, např. jehlou),
dále o stopách sešinutí, kdy je plocha tyto utvářející o něco větší (např.
stopy po kleštích a hasácích), a konečně o stopách zhmoždění, kdy origi-
nální objekt na nositele působí opakovaně a má na něj značně devastující
účinky. Setkáme se s nimi v případě, kdy je jejich nositelem dřevo, kůže,
plast atp.146
5.2.2.4 Stopy periferní

Tyto stopy nemají příliš velkou vypovídací hodnotu. Poskytují totiž
pouze informaci o tvaru objektu. Jedná se o stopy plošné a statické, které
vzniknou na místě, kde byl původně umístěn objekt, který byl přesunut
někam jinam. Samotnou stopou je zanechaný obrys objektu.147

146 Ibid., s. 85-86.
147 Ibid., s. 86-87.
48
5.2.2.5 Stopy oddělení

Do této skupiny spadají stopy vznikající rozdělením objektu na několik
částí, v důsledku by z nich měl jít poskládat celý původní objekt
a lze dokázat, že jednotlivé části byly původně jedním objektem. U krá-
deží vloupáním se setkáme například s rozbitým sklem, když pachatel
při vstupu do objektu rozbije okenní tabulku.148
5.2.3 Odorologické stopy

Zvláštní skupinou stop, která dle mého názoru není podřaditelná
pod žádný z výše uvedených druhů, tvoří stopy odorologické, tedy pa-
chové. Tyto stopy vznikají podobně jako stopy daktyloskopické, a to do-
tekem lidského těla nebo oděvu na nosič. Na nosič se tak přenese lidský
pach, jehož zdrojem je lidský pot, výjimečně také dech.
Pachové stopy nelze vnímat lidskými smysly (označujeme je jako la-
tentní), což vede k velkým obtížím s jejich vyhledáváním a následným za-
jištěním. Na rozdíl od latentních daktyloskopických stop neexistuje způ-
sob, jak je zviditelnit. Zajišťují se tak na místech, kde kriminalisté před-
pokládají jejich výskyt. Vzhledem k jejich povaze podléhají rychlé zkáze,
rozptylují se do okolního prostředí, proto je nutné zajistit je co nejdříve.
Jejich sejmutí je zpravidla neodkladným a neopakovatelným úkonem.149
Společně s mikrostopami se zajišťují jako první, a to zejména proto,
aby nebyly znehodnoceny, překryty novými pachovými stopami. Zajistit
je lze buď s nosičem, na kterém se nacházejí, a to do čisté skleněné
nebo plastové nádoby, anebo na speciální snímač. Ten je tvořen bavlně-
nou látkou, která je na cca 20 minut přiložena na místo předpokládaného
výskytu stopy, přikryta alobalem a následně vložena do sterilní skleněné
nádoby, čímž je vytvořena tzv. pachová konzerva.150
K vyhodnocování pachových stop, k pachové zkoušce,151 jsou poté
v praxi využíváni cvičení psi. Tito mohou být ovlivněni chováním pso-
voda, nesprávným řazením pachových konzerv nebo i ucítěním jiného
pachu. Těmto nesrovnalostem se lze vyhnout správným provedením
zkoušky, například jejím opakovaným provedením s jiným psem, s jiným

149 § 160 TŘ.
151 Pachová zkouška se uskutečňuje dle postupu upraveného v pokynu policejního pre-
zidenta č. 313/2017, o pachové identifikaci stop.
49
řazením pachových konzerv, provedením zkoušky náhodné zajímavosti,

zamezením tomu, aby psovod věděl, která konzerva obsahuje poznávaný
pach atp.152 Nová metoda pachové identifikace dle aktuálně účinného po-
kynu policejního prezidenta přiblížila dokazování pachovou zkouškou
evropským standardům, kdy nově je například zakotveno, že je průběh
celé zkoušky zaznamenáván na video, psovod již nesmí rozmisťovat pa-
chové konzervy, ani vědět, jak byly rozmístěny, zkoušky provádějí dva
psi nezávisle na sobě.153 I tak ale nemusí být provedení pachové zkoušky
stoprocentní, proto jsou během trestního řízení pachové stopy označo-
vány jako značně subjektivní důkazy, nicméně to nijak nebrání jejich po-
užití. Mají však pouze váhu důkazu nepřímého, podpůrného,154 neboť jen
dokazují přítomnost určité osoby na místě činu, nikoliv však její vztah
ke spáchání.
Aby bylo možné odorologickou stopu použít v trestním řízení, musí
být splněny následující náležitosti: dostatečná kvalifikace psovoda,
vhodný druh psa, který prošel vhodným výcvikem, dostatečná spolehli-
vost psa a dostatečná kvalita srovnávacího materiálu.155
5.2.4 Mikrostopy
Jak je zřejmé již z jejich pojmenování, mikrostopy jsou stopy dosahující
opravdu minimálních rozměrů. Dle jedné z definic jako mikrostopy ozna-
čujeme „materiální stopy, které pro své nepatrné geometrické rozměry,
malé množství hmoty, nízkou koncentraci, malou změnu ve struktuře nosi-
tele nebo malý odraz funkčních a dynamických vlastností jsou prostým
okem slabě viditelné nebo neviditelné a pro účely vyhledávání nebo fixace
nebo zajišťování nebo zkoumání nebo vyhodnocování vyžadují použití sou-
časných špičkových metod a prostředků“.156 Jejich význam má v praxi vze-
stupnou tendenci, neboť pachatelé krádeží si na místě činu počínají čím
dál tím více opatrně a snaží se co nejlépe zamezit vzniku stop. Vzniku
mikrostop nelze tak dobře zabránit, mnohdy si ani sám pachatel
152 Mazák, J. Důkaz pachovou zkouškou v trestním řízení. Trestněprávní revue. 2009,
č. 3, s. 70.
153 Havelková, R., Jirásko, V. Využití metody pachové identifikace v trestním řízení.
Trestněprávní revue. 2019, č. 9, s. 192.
154 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002.
155 Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15.
50
neuvědomí, že je na místě zanechal, proto mohou sehrát zásadní roli při

zjištění osoby pachatele.157
Mikrostopy vznikají stejným způsobem jako běžné stopy materiální
s tím rozdílem, že se z objektu původu promítne na nositele pouze malá
část. Přesto je jejich klasifikace odlišná, zpravidla je dělíme na kontaktní
mikrostopy a mikrostopy nanášené jednostranně.158
Při hledání a zajišťování mikrostop je potřeba počínat si obzvláště
opatrně. Jediným špatným pohybem mohou být totiž zničeny již při pr-
votním ohledání místa činu. Proto se vždy zajišťují jako první ze všech
stop (v souladu se zásadou priority). Naopak při zkoumání přichází na
řadu mikrostopy až jako poslední, tedy v případě, kdy klasické stopy ne-
dokážou kriminalistům ve vyšetřování pomoci, nebo nejsou vůbec k dis-
pozici (dle zásady efektivnosti). Mikrostopy je potřeba zajišťovat v ro-
zumné míře a pouze tam, kde je reálná šance, že se budou vyskytovat
(zásada optimálnosti).159
Zvláštnosti oproti stopám klasickým spatřujeme také ve způsobu je-
jich zajištění. Možností, jak je zajistit existuje hned několik. Mikrostopu
lze získat včetně jejího nositele, tedy z místa činu odnést předmět, na kte-
rém mikrostopa ulpěla, zachytit ji na lepicí pásku podobnou standardní
izolepě, promítnout ji do daktyloskopické folie, nebo vysát speciálním
vysavačem s filtrem k tomu určeným. Zkoumání takto zajištěných mi-
krostop následně probíhá v laboratořích.160
Mikrostopy zanechané na místě spáchání krádeže vloupáním mo-
hou mít především charakter mikrostop mechanoskopických, dále se vy-
skytují také mikrostopy biologické, na základě kterých lze dojít až k indi-
viduální identifikaci pachatele pomocí zkoumání DNA, a také mikrostopy
textilních vláken, jež se na místě spáchání vyskytují velice často.161

158 Ibid., s. 271.
159 Ibid., s. 274.
51
POSTUP PŘI VYŠETŘOVÁNÍ KRÁDEŽÍ
6 Postup při vyšetřování krádeží
I když je každá jedna spáchaná krádež jedinečná a specifická, je pro účely

kriminalistické praxe vhodné, aby existoval alespoň společný rámec,
který stanoví postupy při vyšetřování.
Obecně při postupu vyšetřování nejen krádeží, ale prakticky všech
trestných činů, platí, že jeho jednotlivými komponentami jsou typické vy-
šetřovací situace, předmět vyšetřování, podnět k vyšetřování, počáteční
úkony, plánování a organizace vyšetřování, vyšetřovací verze a následné
úkony. Právě těmito komponentami se budu blíže zabývat v této kapi-
tole.
6.1 Typické vyšetřovací situace
Vyšetřovací situací v praxi rozumíme stav, ve kterém se vyšetřování na-

chází v daném konkrétním okamžiku. Vyšetřovací situace tedy v prů-
běhu vyšetřování není neměnná. Nejčastěji je potřeba zabývat se vyšet-
řovací situací v okamžicích, kdy existuje nutnost rozhodnout se, jakým
směrem se ve vyšetřování dále ubírat. Tyto okamžiky nazýváme jako uz-
lové body vyšetřování. Těmito uzlovými body bývají například:
• okamžik, kdy jsou zjištěny okolnosti nasvědčující tomu, že byl
spáchán trestný čin (tehdy se utváří tzv. počáteční vyšetřovací situ-
ace),
• okamžik, kdy lze díky získaným informacím vytyčit vyšetřovací
verze,
• okamžik, kdy existuje silné podezření vůči konkrétní osobě, vůči níž
je v tuto chvíli možné vydat usnesení o zahájení trestního stíhání,162
• okamžik, kdy je po prověrce vyšetřovacích verzí možné odmítnout
všechny verze a dále postupovat podle jediné, dle aktuálních infor-
mací považované za správnou,
• okamžik, kdy se podezřelý přizná ke spáchání trestného činu,
• okamžik, kdy se podezřelý začne ukrývat,
• okamžik, kdy je věc objasněna do té míry, že lze ukončit vyšetřování
a předat spis státnímu zástupci, který následně podá obžalobu.163
162 § 160 TŘ.

52
Při popisu určité vyšetřovací situace vycházíme z různých informač-

ních, osobnostních, materiálních a organizačních komponent. Pod prvým
pojmem chápeme souhrn již získaných informací a rozbor informací,
které je potřeba získat. Za druhé je to soubor osob, které se na vyšetřo-
vání podílí, a jejich vlastností, vždy jsou to vyšetřovatel a pachatel, dále
pak poškozený, svědci, rodina pachatele atp. Organizační a materiální
komponenty jsou dle mého názoru zbytkovou kategorií, kdy tato zahr-
nuje organizační podmínky a materiální vybavenost, která zůstává v prů-
běhu vyšetřování zpravidla neměnná.164
Podle toho, jak obtížně nebo snadno lze vyšetřovací situaci vyřešit,
je lze rozčlenit na příznivé a nepříznivé. Jako problémové pak označu-
jeme situace, ve kterých není k dispozici dostatek věrohodných infor-
mací, popř. již získané informace jsou mezi sebou vzájemně rozporné.
Naopak to ale také může být situace, kdy existuje získaných informací
mnoho, není ale jasné, které jsou relevantní a ve vyšetřování vzniká ne-
přehlednost. Mezi nepříznivé vyšetřovací situace patří také situace kon-
fliktní, kdy proti sobě stojí různé zájmy aktérů vyšetřování. Typický
pro vyšetřování je konflikt kriminalisty a pachatele.
Hovoříme-li o vyšetřovací situaci obecně pro určitý druh trestné
činnosti (krádež), pak ji označujeme jako typickou. Naopak bavíme-li
se o vyšetřovací situaci při vyšetřování právě jednoho spáchaného
skutku, jedná se o situaci konkrétní. Konkrétní vyšetřovací situace
je tedy při každém vyšetřování odlišná.
Při vyšetřování krádeží známe níže uvedené typické počáteční vy-
šetřovací situace.165
Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin krá-
deže, pachatel byl zadržen přímo na místě činu anebo v jeho bezpro-
střední blízkosti, může a nemusí u sebe mít odcizené věci a nástroje. Pa-
chatel byl přistižen při páchání krádeže, jedná se tak asi o nejpříznivější
situaci. Není potřeba činit náročnější úkony, při kterých by byl pachatel
spojen se spáchanou krádeží. Vyšetřování zde může přejít rovnou do fáze
rozvinutého dokazování.
deže, pachatel byl při jeho páchání vyrušen a z místa utekl, známe
však jeho popis, odcizené věci má pachatel buď u sebe, anebo je zanechal
před útěkem na místě. Odcizení věci je zde zjištěno brzy po spáchání

165 Straus. Kriminalistická metodika, s. 26.
53
krádeže, pachatele tak lze pronásledovat tzv. po horké stopě. Je zde

nutné prokazovat souvislost mezí spáchanou krádeží a osobou pacha-
tele.
deže, informace o odcizených věcech mohou a nemusí být známy, absen-
tují informace, které by mohly směřovat k identifikaci pachatele,
na místě spáchání byly nebo nebyly zjištěny negativní okolnosti. Mohou
zde absentovat také informace o místě spáchání činu, nejčastěji je tomu
tak při krádežích kapesních. Při vyšetřování se pak volí postup od vyhod-
nocení stop přes nalezení věci až k pachateli. Existuje také postup od věci
k pachateli, kdy je věc vypátrána, nemusí však být nalezena přímo v dr-
žení pachatele. V praxi totiž často operují kapsářské gangy, které se sou-
střeďují na zalidněná místa. Během krádeže první ze skupiny odcizí pe-
něženku, kabelku, mobilní telefon, popř. jinou věc a okamžitě ji předává
jinému členu skupiny. Během několika málo minut odcizená věc projde
rukama i 5 a více členů skupiny, kdy takto se pak stává jen obtížně dohle-
datelnou. Pachatelé se při těchto akcích soustředí na méně pozorné seni-
ory, popř. na osoby se sníženou pohyblivostí. K prvotnímu odebrání věci
jejímu majiteli bývají kapsářskými gangy používány také trestně neod-
povědné děti.166
6.2 Předmět vyšetřování
Předmětem vyšetřování kriminalistika rozumí soubor poznatků,

které se během vyšetřování o skutku zjišťují. Z hlediska objektivních
skutečností zjišťujeme při vyšetřování krádeží především, zda se sku-
tečně jedná o krádež, a ne například o podvodné jednání nebo ztrátu věci,
dále informace o odcizené věci,167 informace týkající se subjektu poško-
zeného, informace o místě a času krádeže, informace o způsobu spáchání
krádeže, informace o tom, zda pachatel krádež předem připravoval, lo-
kalizace odcizených věcí. Zjišťované subjektivní okolnosti jsou přede-
vším informace o pachateli a jeho identifikace, zjištění, zda se jedná
o spolupachatelství anebo pachatel jednal samostatně, konkretizace
166 Pražští kriminalisté odkryli gang kapsářů [online]. Policie ČR [cit. 6. 2. 2021].
https://www.policie.cz/clanek/prazsti-kriminaliste-odkryli-gang-kapsaru.aspx
167 Typicky kriminalisté zjišťují, co bylo odcizeno, v jakém množství, v jaké hodnotě a
jaké jsou identifikační znaky odcizené věci.
54
motivu a cíle pachatele. Mimo objektivní a subjektivní skutečnosti

je dobré při vyšetřování krádeže objasnit také podmínky, které pachateli
umožnily krádež spáchat, příčinu, která pachatele vedla k rozhodnutí
krást, a konečně zjištění a zajištění odcizených věcí, resp. majetkových
hodnot, které byly získány zpeněžením odcizených věcí.168
6.3 Podněty k vyšetřování
Podněty k vyšetřování se ve spektru všech trestných činů značně liší. Pa-

nuje však shoda na tom, že nejčastějším bývá trestní oznámení. Trestní
oznámení je možno učinit u policejního orgánu, kde se tak děje nejčastěji,
nebo na státním zastupitelství. Osobně si myslím, že je tomu tak také
proto, že laická veřejnost nemá povědomí o tom, že vůbec existuje mož-
nost obrátit se se svým podáním na státní zastupitelství. Trestní ozná-
mení lze podat ústně do protokolu nebo písemně. V praxi se bohužel také
setkáváme se situacemi, kdy trestný čin vůbec ohlášen není. Takový
se pak jen velice těžko vyšetřuje. Důvody pro neoznámení mohou být
rozmanité, ve vztahu ke krádežím uvedu například lhostejnost, zanedba-
telnou výši škody, popř. nedůvěru k policejnímu orgánu. Trestní ozná-
mení podává zpravidla ten, kdo má zájem na vyřešení trestného činu
a potrestání pachatele, tedy poškozený.169 U krádeží se k oznámením
osob poškozených přidávají také oznámení svědků a zjištění policejních
orgánů, kdy policejní orgány mají povinnost zjišťovat latentní krimina-
litu při operativně pátrací činnosti dle § 158b a násl. TŘ. Osoby poško-
zené krádež oznamují v okamžiku, kdy zjistí, že k ní došlo. Mezi jejím
spácháním a tímto zjištěním může uplynout i velice dlouhá doba. Domní-
vám se, že asi nejdelší doba může uplynout při krádeži vloupáním do re-
kreační chaty, kdy tuto její majitelé, poškození, nemusí navštívit po dobu
i několika měsíců. Poškozené osoby jsou schopné ve svém oznámení po-
dat informace o odcizených věcech, o jejich hodnotě, o místě činu, způ-
sobu vniknutí pachatele do objektu, či předběžně vyčíslit vzniklou škodu.
Svědci tyto informace při svém zpravidla telefonickém oznámení nejsou
schopni poskytnout. Disponují ale větším množstvím informací o pacha-
teli. Není výjimkou, že je jimi pachatel zadržen přímo při páchání a poli-
cejnímu orgánu postačí k zásahu pouze informace o místě činu, kdy zde

55
pak pachatele převezmou a následně zajistí místo činu. Stává se však

také, že pachatel stihne utéct, v této chvíli je schopen svědek podat ale-
spoň informace o jeho vzhledu, o směru, kterým se vydal, kdy krimina-
listé ho na základě těchto informací mohou dále sledovat tzv. po horké
stopě. Při zjištění policejních orgánů je zpravidla k dispozici dostatek in-
formací a vyšetřování tak může přejít rovnou do fáze rozvinutého doka-
zování.170
6.4 Počáteční úkony
To, jaké úkony budou při vyšetřování provedeny jako prvé, záleží přede-
vším na spáchaném trestném činu a druhu zajištěných stop, které se spá-
chaným trestným činem samozřejmě souvisí.171
První zvláštností, se kterou se setkáme při vyšetřování krádeží,
je fakt, že krádeže bývají jen málokdy utajovány. Skutečnost, že majiteli
chybí některé z jeho věcí, lze totiž, pokud vůbec, utajit jen s velkými ob-
tížemi. Pořadí počátečních úkonů je spojeno s tím, jak dlouhá doba uply-
nula od spáchání krádeže do jejího oznámení. Většinou však platí, že pr-
votní kroky směřují k zjištění informací o odcizených věcech, o způsobu
spáchání krádeže, a o pachateli, neboť ten je ve většině případů neznámý.
V případě oznámení krádeže bezprostředně po jejím spáchání je
prováděn tzv. první zásah. Jedná se o pronásledování pachatele
po tzv. horké stopě speciální policejní jednotkou nebo služebním psem,
které bylo zmíněno již výše v této kapitole. Při neúspěchu prvního zá-
sahu se dále postupuje dalšími operativně pátracími opatřeními, jejichž
cílem je zjistit informace o lokaci odcizených věcí a o pachateli.172
Specifickým úkonem prováděným při krádežích spáchaných vlou-
páním je ohledání místa činu. V těchto případech lze totiž ze samotného
místa spáchání získat mnoho informací na základě zanechaných stop.
Do prohledávání je vhodné zahrnout nejen samotný objekt, do kterého
se pachatel při krádeži vloupal, ale také přístupovou a únikovou cestu,
neboť tato může poskytnout například informace o dopravním pro-
středku, kterým se pachatel na místo činu dopravil, popř. se na ní mohou
nacházet odcizené věci, které pachateli upadly při úniku. Při ohledání

172 Ibid., s. 455.
56
místa činu mohou kriminalisté také dospět k podezření, že ke krádeži ne-

došlo a celá událost je pouze fingována. Motivací k takovému jednání
bývá majetkový zájem, kdy majitel své věci např. prodá, daruje nebo
skryje. Jako krádeže se tak zpočátku mohou jevit některé druhy pojist-
ných podvodů.173
Při zahájení vyšetřování krádeže bývá kriminalisty vyžadováno vy-
světlení, a to především od poškozených a svědků. Obsahem vysvětlení
jsou informace o tom, kdy poškozený zjistil, že mu byla věc odcizena,
a kdy ji naposledy viděl, kde se před odcizením věc nacházela, zda ji měl
pachatel na sobě nebo při sobě, informace o způsobu, jakým byla věc
chráněna proti jejímu odcizení, zda je poškozený schopen prokázat své
vlastnické právo k odcizené věci (zda disponuje kupní smlouvou, účten-
kou, záručním listem, fakturou atp.), informace o identifikačních znacích
odcizené věci, předběžné vyčíslení výše způsobené škody, kdy tato se-
stává nejen z hodnoty odcizené věci, ale také např. při krádeži vloupáním
z prostředků potřebných k vynaložení na opravu zařízení objektu,
které bylo vloupáním poškozeno, a konečně zjištění, zda poškozený ne-
disponuje informací o možném pachateli.174
Posledním počátečním úkonem, o kterém lze říct, že je pro vyšetřo-
vání krádeží typický, je domovní a osobní prohlídka nebo prohlídka ji-
ných prostor.175
6.5 Vyšetřovací verze
Při vyšetřování krádeže je potřebné nejprve stanovit tzv. vyšetřovací

verze, dle kterých se následně ve vyšetřování postupuje. Vyšetřovací
verze je jedním z druhů kriminalistické verze, kdy tyto kriminalisté vy-
tváří na základě porovnání skutečností, které znají o konkrétní, právě vy-
šetřované krádeži, a skutečností, které jim jsou známy z jejich dřívější
praxe a z kriminalistické teorie. Při tom kriminalisté dospívají k do-
mněnkám, které postupně vyvrací, až jim zbývá domněnka jediná. Na zá-
kladě výše uvedeného lze kriminalistickou verzi definovat jako „specific-
kou metodu kriminalistické praktické činnosti, spočívající ve vyvození a
prověrce všech shromážděnými materiály opodstatněných domněnek o
173 Straus. Kriminalistická metodika, s. 30-31.

175 Ibid., s. 456.
57
formách spojení a příčinách jednotlivých jevů poznávané události, jako re-

álně možných objasnění doposud známých faktů či okolností případu a zís-
kání faktů nových“.176 Verze nelze chápat jako něco statického, naopak
jsou jevem dynamickým, zahrnují etapy myšlení ve formě vyšetřovacích
verzí. Zahrnují nejen informace o krádeži již zjištěné, ale také informace
na základě všeobecných poznatků kriminalistiky předpokládané. Snaží
se tak doplňovat chybějící informace o kriminalisticky relevantních udá-
lostech. Z logiky věci je tedy jejich využití opodstatněné pouze v přípa-
dech, kdy relevantní informace schází anebo kdy mohou být vykládány a
vyhodnoceny různými způsoby. Pro svou důležitost jsou chápány jako
základní metodologický nástroj.177
V teorii je rozlišováno několik druhů kriminalistických verzí,
a to verze pátrací, operativně pátrací, vyšetřovací a soudní.
Pátrací verze se v kriminalistice uplatní při pátrání po věcech
i po osobách, kdy pátrání po osobách zahrnuje mimo jiné i zjišťování
identity osob, které ji odmítnou prokázat, zjišťování identity vlastníků
věcí, jež pocházejí z trestné činnosti atd. Je tomu tak zpravidla na počátku
vyšetřování. Pátrací verze jsou specifické především tím, že jsou zamě-
řené do budoucnosti, tedy na fakt, kde se daná věc nebo osoba bude na-
cházet v budoucím okamžiku.
Operativně pátrací verze se vyznačují obzvlášť svou neurčitostí. Kri-
minalisté je vytvářejí na základě signálů a poznatků, které nejsou dosta-
tečně konkrétní. Dle těchto verzí jsou následně vytvářeny verze vyšetřo-
vací, kterými se v této kapitole budu vzhledem k jejich relevanci zabývat
blíže.
Za účelem zjištění a dokázání skutkového stavu věci v přípravném
řízení je utvářena verze vyšetřovací. Na základě úspěšné vyšetřovací
verze musí být možné rozhodnout orgány činnými v trestním řízení
o tom, zda bude věc v přípravném řízení odložena nebo vyřízena jinak,
stáním zástupcem o tom, zda věc postoupí jinému orgánu, zastaví nebo
přeruší trestní stíhání, dále o tom, zda bude věc předána státnímu zá-
stupci s návrhem na podání obžaloby, a konečně o samotném podání ob-
žaloby státním zástupcem soudu.
Posledně přichází na řadu verze soudní, kdy tuto utváří soudce
za účelem objasnění skutkového stavu věci, na základě kterého poté věc
rozhodne v soudním řízení. Pro vytvoření soudní verze má velký význam

177 Ibid., s. 287.
58
především obžaloba předložená soudu státním zástupcem (a sepsaná

na základě vyšetřovací verze), dále pak skutečnosti prezentované obža-
lovaným. Poté, co je prokázána jediná soudní verze a ostatní jsou vyhod-
noceny jako nesprávné, může soud ve věci meritorně rozhodnout.
Kriminalistika zná kromě výše uvedeného dělení verzí také verze
obecné a dílčí, kdy obecné se vztahují k trestnému činu jako k celku a dílčí
pouze k některé z jeho složek (např. ke způsobu spáchání, k osobě pacha-
tele, k motivu apod.), verze počáteční a následné, kdy takto jsou verze
rozdělovány dle okamžiku, ve kterém vznikají, nebo verze obviňující
a ospravedlňující. Zvláštním případem jsou verze typické, které se vy-
tváří dle obecně známých poznatků a zkušeností o daném druhu trest-
ného činu, existují tedy typické verze pro vyšetřování krádeží vloupáním,
krádeží kapesních, krádeží osobních automobilů atd.178
Typická vyšetřovací verze krádeže v počátku směřuje především
ke zjištění, zda se krádež skutečně stala a zda se stala v uváděném roz-
sahu. V současné době je totiž velice jednoduché krádež zinscenovat
a zakrýt tím spáchání jiného trestného činu. Může se jednat o prodej vy-
půjčené věci, kdy pachatel nahlásí, že mu byla odcizena se záměrem
se obohatit o hodnotu, za kterou zapůjčenou věc prodal. Dalším trestným
činem, který se může pachatel snažit zakrýt, je pojistný podvod.179 Pa-
chatel pojistného podvodu oznámí odcizení věci, kterou například nikdy
nevlastnil, nebo která neměla hodnotu, kterou pachatel uvedl,
kdy mu poté v souvislosti s likvidací pojistné události vyplatí pojišťovna
pojistné plnění.
Další typické vyšetřovací verze krádeží jsou utvářeny ve vztahu
k motivu krádeže. Ten bývá nejčastěji zištný, ale nemusí tomu tak být
ve 100 % případů. Motivem může být také nenávist k poškozenému
a s ní spojená pomsta. Zaměření verzí pak směřuje také na způsob
spáchání krádeže a na možné pachatele, jejich vztah k poškozenému
a k odcizeným věcem.
O něco méně časté jsou pátrací verze, které směřují k dohledání lo-
kace odcizených věcí a možných pachatelů krádeže. Do pátrání pak bý-
vají zapojeni policisté i z jiných útvarů, než jsou ty, které vyšetřují kon-
krétní krádež, a to z důvodu, že je v dnešní době velice snadné rychle pře-
misťovat osoby i věci na velké vzdálenosti.180

179 § 210 TZ.
59
Při tvorbě kriminalistické verze, kdy tato tvorba je induktivním pro-

cesem, je potřeba projít několika fázemi. Fáze prvá spočívá ve sběru
co nejvíce informací a faktů o spáchané krádeži. Kriminalista zjišťuje,
zda se skutečně jedná o krádež, co a jak bylo odcizeno, ohledává místo
činu, zajišťuje stopy na něm zanechané. Tato fáze zpravidla končí prove-
dením všech počátečních úkonů. V dalším kroku kriminalista třídí a pro-
věřuje získané informace, hledá společné prvky zjištěných faktů a snaží
se najít mezi nimi příčinnou, časovou a místní souvislost. Postupuje
při tom pomocí deduktivních úsudků, ale také na základě pravděpodob-
nostních analogických závěrů. Jako třetí následuje fáze, kdy kriminalista
vytváří domněnky a snaží se již formulovat samotnou verzi, kdy hodnotí
souhrn již zjištěného. Jednotlivé zjištěné fakty jsou uspořádány do sys-
tému. Na základě tohoto systému je pak konečně možné říct, že máme
k dispozici kriminalistickou verzi, nebo lépe řečeno kriminalistických
verzí několik. Vždy je totiž vhodné jich utvořit více, neboť vznikají na zá-
kladě pouhých pravděpodobnostních domněnek, proto je postupem času
možné, že některé z nich vyloučíme jako nepravdivé. Na základě krimi-
nalistické verze pak mohou kriminalisté vyvodit nutné a reálně možné
důsledky. Nutné jsou takové, které nevyvratitelně nastaly, u reálně mož-
ných je míra jejich pravděpodobnosti nižší než jistá.181
Závěrem přichází na řadu prověření utvořené kriminalistické verze.
Prověření probíhá dokazováním nutných a možných důsledků, ke kte-
rým bylo dospěno v průběhu utváření verze. Je přitom nutné každou
verzi prověřit zvlášť, ale také všechny dohromady, ohodnotit soulad nut-
ných důsledků s realitou, vyvrátit verze, které se se zjištěnou realitou do-
staly do rozporu a prokázat verzi procesními úkony a důkazy. Na základě
prověrky je tedy možné vyřadit verze, u nichž se nepotvrdí jejich správ-
nost z důvodu jejich rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Po pro-
věrce by tak v ideálním případě měl kriminalista mít k dispozici jedinou,
správnou vyšetřovací verzi.182
6.6 Plánování a organizace vyšetřování
Pod pojmem vyšetřování v kriminalistice rozumíme poznání kriminalis-

ticky relevantní události. Jeho obsah se tedy neshoduje s obsahem pojmu
181Musil, Konrád, Suchánek. Kriminalistika, s. 290-292.

182 Ibid., s. 292-294.
60
vyšetřování v jeho trestně procesním významu dle TŘ. Poznání události

se odehrává prostřednictvím operativně pátracích nebo vyšetřovacích
úkonů a opatření. Všechny provedené úkony musí mít oporu v zákoně
a být provedeny v souladu s ním.
Při vyšetřování platí, že je v zájmu všech zúčastněných, aby byla věc
skončena co nejrychleji. Aby toho bylo možno dosáhnout, je potřebné vy-
šetřování dopředu naplánovat a zorganizovat. Některé úkony je totiž
vhodné provést pouze v určitých chvílích. Nesmí také být opomíjeny ně-
které běžné úkony, jako vyžádání rejstříku trestů, neboť jejich opome-
nutí může vést k zásadnímu zdržení věci.
Kriminalisté se drží několika zásad plánování, kterými jsou zásada
individuálnosti (s ohledem na jedinečnost každé spáchané krádeže),
konkrétnosti (vzhledem k určení obsahu naplánovaných úkonů), dyna-
mičnosti (jen málokdy jde v praxi vyšetřování přesně podle plánu, je tedy
nutné se vývoji situace přizpůsobit a mít pro takovéto přizpůsobení se
prostor), reálnosti (s ohledem na možnosti současné kriminalistiky),
včasnosti a aktualizace (v průběhu vyšetřování probíhá kontrola,
zda je plán stále v souladu s již objektivně prokázanými skutečnostmi).
Během plánování a organizace vyšetřování krádeží je potřeba počí-
tat hlavně s jedním jejich specifikem. Tím je fakt, že krádeže bývají
páchány sériově, na různých místech a v různých oblastech. Do vyšetřo-
vání krádeže je tak vhodné zapojit vyšetřovatele v rámci více okresů, po-
tažmo krajů a rozumně zkoordinovat jejich činnost. Při zvláštních přípa-
dech se zapojují operativně pátrací i jiné orgány policie, orgány celní
správy a mnohé další spolupracující subjekty.183
6.7 Následné úkony
Po provedení všech prvotních úkonů přichází na řadu ty následné. Jejich

cílem je prověřit pravdivost vyšetřovacích verzí. Následných úkonů pro-
váděných při vyšetřování různých druhů trestných činů existuje rozma-
nitá škála. U krádeží se mezi ně řadí nejčastěji výslech obviněného, vý-
slech svědků, expertizy, rekognice a vyšetřovací pokus. Většina ze zmí-
něných následných úkonů je upravena v zákoně relativně krátkodobě,
61
do TŘ se dostala novelou v roce 2001, kdy vznikl oddíl s názvem „Ně-

které zvláštní druhy dokazování“.184
6.7.1 Výslech obviněného

Smyslem výslechu obviněného je objasnit okolnosti spáchání krádeže.
Kriminalisté se jeho prostřednictvím snaží zjistit především způsob
spáchání krádeže, informace o možném spolupachatelství a rozdělení
rolí, jaké nástroje obviněný použil ke spáchání krádeže, jaké věci,
v jaké hodnotě a v jakém množství obviněný odcizil, jak s nimi posléze
naložil, např. zda se staly předmětem prodeje, a dále zda a jakým způso-
bem se na krádež připravoval atd. Typický pachatel krádeže se během
výslechu snaží zapírat, jak jen je to možné. Mnozí se snaží odvést pozor-
nost kriminalistů na úplně jiné osoby. Nejsnazší výslechy probíhají u pa-
chatelů nezkušených a mladých, největší oříšek pak při výslechu před-
stavují pachatelé recidivisté. Ti mají s výslechy již značné zkušenosti
a z tohoto důvodu mnohdy dovedou kriminalisty potrápit. Mezi jejich
taktiky patří uváděné lživých alibi, popř. doznání se k trestným činům,
které nespáchali, jen aby zpochybnili objektivitu vyšetřování. Stává
se také, že jsou schopni zpochybnit mnohé kriminalisty shromážděné
důkazy svědčící proti nim. Oblíbeným trikem je rovněž falešné doznání
za účelem zakrytí spáchání závažnějšího skutku v tutéž dobu. Proto
se domnívám, že je vhodné, aby kriminalisté provádějící výslechy těchto
pachatelů měli také alespoň minimální psychologické vzdělání, aby byli
schopni tyto praktiky rozeznat, a také aby byli schopni vyhodnotit, ja-
kým způsobem na podezřelého při výslechu působit. Z výše uvedených
důvodů tak není vhodné slepě důvěřovat informacím, které podezřelý
poskytne v průběhu výslechu, ale je potřeba je důkladně prověřit. Při ide-
álním výslechu podezřelý nejprve sám vylíčí události, jaks se postupně
odehrály, poté se jej kriminalista doptává na doplňující dotazy. V prů-
běhu líčení události podezřelým mu kriminalista může předkládat dů-
kazy, které jeho tvrzení vyvrací.185
184 Konrád, Z. K trestněprávní úpravě některých kriminalistických metod. Kriminalis-

tika. 2015, roč. 48, č. 4, s. 265.
185 Straus. Kriminalistická metodika s. 33-34.
62
6.7.2 Výslech poškozeného

Odlišným způsobem je veden výslech poškozeného. Od něj kriminalisté
zjišťují informace o čase a místě krádeže, o způsobu, jakým byla krádež
zjištěna, o výši způsobené škody, a hlavně o odcizené věci, tedy jakými
prostředky byla zabezpečena proti odcizení, popř. jak byl zabezpečen ob-
jekt, ve kterém se nacházela, její přesný popis, její hodnotu. Poškození
mohou mít tendence uvádět vyšší způsobenou škodu nebo hodnotu věci
za účelem získání vyššího peněžního odškodnění.
6.7.3 Výslech očitých svědků

V rámci následných úkonů se vyslýchají také očití svědci. Ti bývají dota-
zováni především na okolnosti, které vedly k tomu, že se vyskytli
na místě činu, na okolnosti týkající se průběhu krádeže a na identifikaci
a chování pachatele.186
6.7.4 Kriminalistické expertizy

Dalším prováděným následným úkonem mohou být také některé z kri-
minalistických expertiz. Ty se zaměřují například na objasnění identifi-
kace pachatele podle daktyloskopických stop, kdy se využije obor dakty-
loskopie, identifikace nástrojů a dopravních prostředků, za využití me-
tod trasologie a mechanoskopie, identifikace odcizených věcí a stanovení
výše škody, kdy je možno využít obor zbožíznalectví.187
6.7.5 Rekognice
Při rekognici je poznávající osobou opětovně poznáván dříve vnímaný
objekt za účelem jeho ztotožnění. Tento úkon je specifickou formou iden-
tifikace.188 Dle podmínek uzákoněných v § 104b TŘ je zásadně úkonem
neopakovatelným, protože by objekt rekognice mohl být opětovně roz-
poznáván ve vztahu k prve provedené rekognici. S ohledem na tuto sku-
tečnost jsou na organizaci rekognice kladeny poměrně vysoké nároky.
Obsahová příprava rekognice zahrnuje analytickou a syntetickou
fázi. Během té analytické kriminalisté provádí rozbor shromážděných

187 Ibid., s. 28.
63
poznatků s cílem zjištění identifikačních znaků, podle kterých poznáva-

jící osoba může rozpoznat objekt, zjištění podmínek, za jakých poznáva-
jící osoba prve rozpoznávaný objekt vnímala (denní doba a s ní souvise-
jící světelné podmínky, doba vnímání, vzdálenost), posouzení, zda exis-
tuje možnost obstarat dostatek objektů stejného druhu, resp. dostatek
podobných lidí, stanovení druhu rekognice. Během syntetické fáze pro-
bíhá příprava rekognice samotné, tedy kde se odehraje, kdy se odehraje,
kdo bude poznávající osoba, jaký bude poznávaný objekt, jakým způso-
bem bude předveden nebo předložen, jaký bude počet přivzatých ob-
jektů, jaké budou přivzaté objekty, jaké osoby budou rekognici přítomny,
a také je potřeba v této fázi zajistit přítomnost všech objektů, přivzatých
i ztotožňovaného.
Rekognice se připravuje také po organizační stránce. Zde probíhá
příprava poznávajících osob a objektů rekognice, kdy objekty je potřeba
především obstarat tak, aby jich bylo dostatečné množství a aby vykazo-
valy dostatečně podobné znaky, zatímco poznávající osoby jsou sezná-
meny s průběhem rekognice a poznávanými objekty, jsou poučeny o tom,
jak se v průběhu rekognice chovat. Dále kriminalisté zajistí, aby reko-
gnice probíhala ve shodných podmínkách, v jakých byl poznávaný objekt
vnímán prve. Je také potřeba předejít tomu, aby byl ztotožňovaný objekt,
resp. přibraný objekt, ukázán poznávající osobě před začátkem reko-
gnice. Je rovněž nutné zajistit potřebné dokumentační prostředky a za-
jistit jejich funkčnost.
Provádění rekognice je vždy přítomna třetí osoba, která není na věci
zúčastněna.
Prakticky jedinými objekty rekognice jsou u krádeží v prvé řadě od-
cizené věci, kdy tyto bývají poznávající osobě předkládány ve skupině
věcí téhož druhu, v druhé řadě je pak objektem rekognice pachatel, který
bývá spatřen v menšině případů. Při rekognici pachatele je tento pozná-
ván mezi nejméně třemi osobami, které mají podobné znaky. Rekognici
lze provést také za pomocí fotografií, kdy musí být poznávající osobě
předloženy podobné fotografie nejméně tří dalších osob. V současné
době není v zákoně výslovně stanovena povinnost podezřelého či obvi-
něného rekognici strpět. V rozporu s dosavadní judikaturou se i díky to-
muto nedostatku vyskytl názor, že osoba podezřelého nebo obviněného
nemusí rekognici strpět, neboť by byl tento úkon v rozporu se zásadou
zákazu donucení k sebeobvinění.189 Tento názor byl však, dle mého
189 Konrád. K trestněprávní úpravě některých kriminalistických metod, s. 266.
64
názoru zcela logicky a správně, vyvrácen Ústavním soudem.190 Vzhledem

k uvedeným názorovým neshodám se, stejně jako Z. Konrád, domnívám,
že by tato povinnost v zákonné úpravě být uvedena měla, a že by o ní
měla být poznávaná osoba poučena.191
Poznávající osobou je u rekognice odcizených věcí v naprosté vět-
šině případů poškozený, kterému věci byly odcizeny, tudíž je velmi dobře
zná, a to včetně jejich specifických znaků. Pachatele může rozpoznávat
každý svědek. Během jednoho vyšetřování je samozřejmě možné provést
více rekognicí s různými ztotožňovanými objekty.192
Po skončení rekognice je vyhotoven protokol o rekognici.193 Krimi-
nalisté mohou za účelem vyhotovení protokolu zaznamenat průběh re-
kognice fotografiemi anebo videozáznamem. V protokolu se uvedou
obecné náležitosti specifikované v § 55 TŘ a dále v první části jméno
a příjmení poznávající osoby, poučení poznávající osoby, v druhé části
počet objektů, které byly poznávající osobě předloženy, jejich popis,
popř. osobní údaje, jedná-li se o osoby, poučení ztotožňované osoby,
v třetí části jsou popsány podmínky provedení rekognice, způsob umís-
tění předváděných objektů, jejich číselné označení, údaj, zda bylo možno
poznávané osobě vybrat si místo mezi ostatními osobami, stručný popis
průběhu rekognice, a konečně ve čtvrté části výsledek rekognice, kterým
je přesné určení identifikovaného objektu.194
6.7.6 Vyšetřovací pokus

Posledním úkonem, který na tomto místě zmíním, je tzv. vyšetřovací po-
kus. Jeto jeden z druhů kriminalistického experimentu, upravený
v § 104c TŘ, který byl shodně jako výše popisovaná rekognice do TŘ za-
řazen novelou z roku 2001.195 Při experimentu jsou uměle vyvolány ana-
logické jevy nebo děje, ty jsou následně pozorovány vyšetřujícími krimi-
nalisty, to vše za účelem bližšího poznání a dokázání skutkového stavu
190 Nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 528/06.
191 Konrád. K trestněprávní úpravě některých kriminalistických metod, s. 269.
193 § 55 TŘ.
195 Zákon č. 265/2001 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním
řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
65
vyšetřované věci. Na rozdíl od rekognice lze vyšetřovací pokus provádět

opakovaně. Účastní se ho přímí účastníci, tedy ti, kteří přímo zajišťují
jeho průběh, typicky kriminalisté, osoby provádějící experiment a osoby,
podle jejichž výpovědí je experiment prováděn, pokusné osoby nebo fi-
guranti, nepřímí účastníci, kteří průběh experimentu odborně konzultují,
a pomocné osoby. Mimo tyto je vyšetřovacímu pokusu přítomna také mi-
nimálně jedna osoba, která není na věci zúčastněna, a je-li to účelné a po-
třebné, také znalec, podezřelý, obviněný, svědek.196
Podle toho, jaké skutečnosti se snaží vyšetřovací pokus dokázat,
se využívá buď senzorický nebo situační experiment. Senzorickým expe-
rimentem je prokazováno, zda šlo určitý jev vnímat lidskými smysly,
např. zda mohl ve tmě očitý svědek vidět pachatele krádeže. Situačními
experimenty bývají rozmanité, zjišťuje se jimi možnost provedení určité
činnosti, vzniku určitého jevu nebo průběhu události.197 U krádeží jimi
lze například zjišťovat, zda je odcizené věci v jejich množství odvézt kon-
krétním dopravním prostředkem, zda bylo do objektu možné vniknout
uváděným způsobem (vzhledem k tělesným proporcím pachatele
nebo k jím tvrzenému použitému nástroji), zda bylo možné věci z ob-
jektu odnést určitými dveřmi nebo oknem (vzhledem k jejich velikosti),
zda je technicky možné určitým způsobem překonat zabezpečení ob-
jektu a mnoho dalších skutečností.198
Výsledky provedeného vyšetřovacího pokusu jsou buď negativní,
kdy je vyvrácena určitá skutečnost, nebo pozitivní, kdy se naopak proka-
zovaná skutečnost ukáže jako možná. Z výsledku pokusu lze pak vyvodit
závěry. Kategorický závěr je takový, který nenabízí žádnou jinou alterna-
tivu. Při vyšetřovacím pokusu, kdy svědek uvádí, že v noci viděl odcházet
z místa činu pachatele krádeže, je zkoumáno, zda jej z uvedeného místa
za daných světelných podmínek mohl skutečně pozorovat. Pokus do-
spěje k negativnímu výsledku, tedy že svědek pachatele objektivně vidět
nemohl, neboť to za panujících situačních podmínek není možné. Neexis-
tuje žádná jiná alternativa k závěru experimentu. Naopak závěr možný
alternativu připouští. Vyšetřovacím pokusem je prokazováno, zda mohl
obviněný přemístit předmět tak, aby na podlaze nevznikaly stopy. Bě-
hem pokusu se potvrdí, že je obviněný skutečně natolik silný, aby bře-
meno sám zdvihnul a na danou vzdálenost přenesl, nicméně pořád

197 Ibid., s. 357.
66
existuje možnost, že předmět nesl se spolupachatelem, popř. že předmět

na místě činu přesouval někdo úplně jiný.199
Stejně jako tomu bylo u rekognice, je i po skončení vyšetřovacího
pokusu nutné vypracovat protokol. V jeho úvodní části jsou uvedeny ob-
vyklé náležitosti,200 dále pak důvody a cíle provedení pokusu, osobní
data přímých a nepřímých účastníků, poučení účastníků. V popisné části
protokolu nalezneme informace o místě provedení experimentu, popis
situace a podmínek provedení pokusu, popis předmětů, které byly bě-
hem pokusu použity, a popis všech provedených pokusů, zejména infor-
mace o tom, kdo byli jejich účastníci, jaké byly provedeny činnosti, jaký
byl průběh pokusů a jaké výsledky pokusy přinesly. Závěrečná část pro-
tokolu pak poskytuje informace o tom, jaké byly využity dokumentační
prostředky, zda byly vzneseny námitky, připomínky či návrhy, vyjádření
účastníků k průběhu pokusu a k obsahu protokolu, čas ukončení pokusu
a podpisy všech zúčastněných osob.201

200 § 55 TŘ.
67
PREVENCE KRÁDEŽÍ
7 Prevence krádeží
Prevence kriminality je v odborné literatuře202 označována jako „soubor

nejrůznějších společenských aktivit orientovaných na odstranění, oslabení
či neutralizaci kriminogenních faktorů“. Obecně panuje ve společnosti ná-
zor, že je účelné kriminalitě předcházet. Je to totiž mnohem levnější, účin-
nější, potenciální oběti se vyhnou psychické i jiné újmě, nemluvě také o
nemalé časové investici vložené do vyšetření spáchaného trestného činu.
Podle zaměření obsahu prevence hovoříme o prevenci sociální, si-
tuační a viktimologické.
Oblast sociální prevence se zaměřuje na výchovu lidí k řádnému ži-
votu a směřuje k cíli zajištění práva na bezpečnost.203 V rámci tohoto
druhu prevence je snaha o odstranění vlivů, které by mohly vést ke kri-
minálnímu způsobu života. Je dbáno především na osobnostní vývoj jed-
notlivce, na jeho vhodné rodinné a sociální zázemí a je snaha pomoci mu
ve správném nastavení hodnotového žebříčku (dodržování norem, re-
spektování právního řádu a sociální politiky).204 Sociální prevencí se
blíže zabývat nebudu, neboť se domnívám, že výchova lidí k hodnotám
v práci o vyšetřování krádeží nemá místo.
Samotnému předcházení vzniku kriminálních situací se věnuje situ-
ační prevence. Té budu ze všech tří druhů prevence věnovat nejvíce po-
zornosti. Na situační prevenci lze nejlépe a nejrychleji pozorovat, jak je
účinná. Její opatření jsou hlavně technická, administrativní a organizační.
Zaměřují se především na zvýšení ochrany objektů, osob a věcí, přemis-
ťování ohrožených věcí na bezpečnější místo, ztížení přístupu k pro-
středkům vhodným pro spáchání trestného činu, zmenšení očekávání
prospěchu z trestného činu a zvýšení rizika pro pachatele a zlepšení do-
hledu nad lokalitou. U krádeží je lze nejefektivněji uplatnit při krádežích
vloupáním.
V této souvislosti se nejčastěji setkáme s instalací různých technic-
kých zabezpečovacích zařízení, která upozorní na vniknutí do objektu.
202 Gřivna, T., Scheinost, M., Zoubková, I. a kol. Kriminologie. Praha: Wolters Kluwer,
2019, s. 151.
203 Čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, publikova-
ného pod č. 120/1976 Sb., a čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, publi-
kované pod č. 209/1992 Sb.
204 Gřivna, Scheinost, Zoubková a kol. Kriminologie, s. 153.
68
PREVENCE KRÁDEŽÍ
Tato zařízení mohou být přímo napojena na tzv. pulty centralizované

ochrany na policejních služebnách nebo na pracovištích civilních bezpeč-
nostních služeb.205 Domnívám se, že není nezbytné takto přímo napojo-
vat všechny zabezpečované objekty, ale pouze ty, ve kterých se nachází
větší množství cenných předmětů nebo peněz, a proto je větší šance, že
se stanou cílem krádeže vloupáním. Mezi takové objekty patří podle
mého názoru například bankovní instituce, státní instituce jako úřady,
soudy, školy, dále také muzea a galerie a další.
Dalším vhodným prostředkem prevence krádeží je dostatečné za-
bezpečení objektu proti vloupáním. K tomuto účelu lidé využívají bez-
pečnostní systémy uzamykání dveří, bezpečnostní dveře, v případě ro-
dinných domů také psy či vysoké ploty, v bytových domech pak osobu
domovníka. Pomoci zamezení krádeží mohou také dobře udržované sou-
sedské vztahy, kdy o sobě mají sousedé vzájemně přehled, vědí, které
osoby se v okolí běžně pohybují a také vědí o případné delší nepřítom-
nosti.
Čím dál tím více se v dnešní době lze setkat také s různými kamero-
vými systémy, které mohou být jak součástí kamerového sledování ve-
řejných prostranství a institucí, tak i instalovány na soukromém majetku
za účelem jeho ochrany. Potenciálního pachatele, který nemá s pácháním
krádeží mnoho zkušeností, může odradit i pouhá atrapa kamery, kterou
nerozezná, anebo kamera momentálně nefunkční.
Jako třetí typ uvedu prevenci viktimologickou, která se zaměřuje na
ochranu potenciálních i skutečných obětí krádeží. Jejím předmětem je
osvěta a poradenská činnost, snaží se obětem ukázat, jak se chovat, aby
bylo možno páchání krádeží co nejvíce zamezit, popř. také, jak se chovat
přímo při samotném páchání krádeže.206
Domnívám se, že vhodným preventivním nástrojem může být také
legislativní úprava, která pachatelům ztíží legalizovat majetkový pro-
spěch získaný trestnou činností. Příkladem takovéto úpravy je zákon o
některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financo-
vání terorismu207, další opatření nalezneme také v živnostenském zá-
koně, který stanoví podnikatelům povinnost identifikace prodejců či zá-
stavců použitého zboží, kulturních památek nebo předmětů s kulturní
205 Straus a kol. Kriminalistická metodika, s. 36.

206 Gřivna, Scheinost, Zoubková a kol. Kriminologie, s. 168-169.
207 Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné čin-
nosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.
69
PREVENCE KRÁDEŽÍ
hodnotou,208 dále pak také v zákoně o prodeji a vývozu předmětů kul-

turní hodnoty, který stanoví jako podmínku pro vývoz předmětů kul-
turní hodnoty zvláštní osvědčení.209
208 § 31 odst. 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozděj-

ších předpisů.
209 § 2 zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů.
70
ZÁVĚR
8 Závěr
Cílem mé práce bylo vytvořit monografickou práci zaměřenou na proble-

matiku metodiky vyšetřování krádeží především z kriminalistického po-
hledu. Záměrem bylo věnovat se komplexně všem aspektům vyšetřování
krádeží. Domnívám se, že tento záměr se mi podařilo naplnit, byť ne tak
do hloubky, jak by se dalo očekávat, a to s ohledem na omezení rozsahu
této diplomové práce. U některých aspektů metodik vyšetřování krádeží
jsem se i z tohoto důvodu omezila na vyšetřování krádeží, které jsou
páchány vloupáním.
V úvodní části práce jsem vytyčila aspekty právní úpravy krádeže
v jejím historickém vývoji. Dospěla jsem k tomu, že krádež byla chápána
jako závažný prohřešek již od dob, ze kterých pochází první psané právní
památky, a zůstalo tak tomu dodnes.
Dále jsem se zabývala krádeží z juristického pohledu, kdy jsem ro-
zebrala jednotlivé typy krádeží a rovněž jednotlivé znaky skutkové pod-
staty krádeže obsažené v § 205 TZ. Blíže jsem se na tomto místě zabývala
také nejčastějšími předměty krádeží.
Dominantní částí práce se v souladu s mým původním záměrem
skutečně stala část kriminalistická. Charakterizovala jsem krádeže z kri-
minalistického hlediska, dále jsem se blíže zabývala nejčastějšími sto-
pami, které vznikají především při páchání krádežích vloupáním, a způ-
sobem jejich zajištění, a následně jsem rozebrala postup při samotném
vyšetřování krádeží, kdy jsem upozornila na nejdůležitější specifika tý-
kající se právě krádeží.
V závěru práce jsem nastínila výhody prevence krádeží a nejčastější
a nejdostupnější způsoby, jakými je možné ze strany potenciálních obětí
krádežím předcházet. Rovněž jsem se okrajově zabývala legislativou,
která pachatelům značně ztěžuje získat z páchaných krádeží majetkový
prospěch.
Ačkoli byl dle policejních statistik kriminality v loňském roce zazna-
menán pokles počtu spáchaných krádeží, není na místě jim přikládat
menší váhu a radovat se z účinných preventivních opatření. Lidská touha
po majetku bude ve společnosti stále přítomna, stejně tak jako motivace
některých jedinců opatřit si majetek pro ně jednodušším, a to ilegálním
způsobem. I přesto ale není vhodné se s přítomností krádeží ve společ-
nosti smířit a nikterak s ní dále nebojovat. Vyšetřováním krádeží by se
dle mého mínění mělo věnovat mnohem více pozornosti, neboť i to by
71
ZÁVĚR
mohlo vést k odrazení jejich pachatelů, kteří momentálně velice dobře ví,
že jsou krádeže trestnými činy s velice nízkou objasněností.
72
POUŽITÉ ZDROJE
Použité zdroje
1. Adamová, K. et al. Velké dějiny zemí Koruny České. Tematická řada,

právo. Praha: Paseka, 2017.
2. Balík, S., Balík, S. Texty ke studiu právních dějin evropských zemí a
USA. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005.
3. Draštík, A. a kol. Trestní zákoník: komentář [online]. Online Aspi.
[cit. 10. 11. 2020]. https://www.aspi.cz/products/la-
wText/13/6500/1/2
4. Fryšták, M. et al. Trestní právo hmotné: zvláštní část. Ostrava: Key
Publishing, 2015.
5. Gřivna, T., Scheinost, M., Zoubková, I. a kol. Kriminologie. Praha:
Wolters Kluwer, 2019.
6. Havel, J. Hlavín, P. Nové možnosti zviditelňování latentních dakty-
loskopických stop. Kriminalistika. 2019, roč. 52, č. 3, s. 204-210.
7. Havelková, R., Jirásko, V. Využití metody pachové identifikace
v trestním řízení. Trestněprávní revue. 2019, č. 9, s. 192.
8. Hlavín, P., Havel, J. Vyhledávání a zajišťování daktyloskopických
stop zařízením Recognoil. Kriminalistika. 2020, roč. 53, č. 1, s. 61-
65.
9. Jelínek, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Praha:
Leges, 2019.
10. Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck,
1995.
11. Klíma, J. Zákony Chammurapiho. Praha: Československá akademie
věd, 1954.
12. Konrád, Z. K trestněprávní úpravě některých kriminalistických
metod. Kriminalistika. 2015, roč. 48, č. 4, s. 265.
13. Kuchta, J. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část.
Praha: C. H. Beck, 2009.
14. Malý, K. České právo v minulosti. Praha: Orac, 1995.
15. Malý, K. Trestní právo v Čechách v 15.-16. století. Praha: Univerzita
Karlova, 1979.
16. Mazák, J. Důkaz pachovou zkouškou v trestním řízení. Trestně-
právní revue. 2009, č. 3, s. 70.
73
POUŽITÉ ZDROJE
17. Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. Praha: C. H. Beck,

2004.
18. Musil, J. Způsob páchání trestné činnosti a jeho kriminalistický vý-
znam. Praha: Univerzita Karlova, 1982.
19. Porada, V. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Aleš Če-
něk, 2007.
20. Porada, V. Kriminalistika: (teorie, metody, metodologie). Plzeň:
Aleš Čeněk, 2014.
21. Porada, V., Straus, J. Kriminalistické stopy: teorie, metodologie,
praxe. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012.
22. Porada, V., Straus, J. Kriminalistika: (výzkum, pokroky, perspek-
tivy). Plzeň: Aleš Čeněk, 2013.
23. Pražští kriminalisté odkryli gang kapsářů [online]. Policie ČR [cit.
6. 2. 2021]. https://www.policie.cz/clanek/prazsti-kriminaliste-
odkryli-gang-kapsaru.aspx
24. Říha, J. Nové pojetí trestného činu krádeže. Trestněprávní revue.
2009, č. 10, s. 291.
25. Šámal, P. Trestní právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
26. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník: komentář [online]. Beck-online.
[cit. 12. 11. 2020]. https://www-beck-online-
cz.ezproxy.muni.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnp-
tembrgjpwk5tlg4xhgys7giydaok7gqyf64dggiydk#
27. Schelle, K. Právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.
28. Skřejpek, M. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň:
Aleš Čeněk, 2016.
29. Sommer, O., Dostalík, P., Spáčil, J. Učebnice soukromého práva řím-
ského. Praha: Wolters Kluwer, 2011.
30. Statistické přehledy kriminality [online]. Policie ČR. [cit. 10. 2.
2021]. https://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx
31. Straus, J. Kriminalistická metodika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.
32. Straus, J., Porada, V. a kol. Kriminalistická daktyloskopie. Praha:
Policejní akademie České republiky, 2005.
33. Straus, J., Porada, V. Teorie, metody a metodologie kriminalistiky.
Plzeň: Aleš Čeněk, 2017.
34. Suchánek, J. K definičním kritériím pojmu „Kriminalistická stopa“.
Kriminalistika. 2015, roč. 48, č. 2, s. 120-123.
74
POUŽITÉ ZDROJE
35. Štěchová, M. Majetková recidiva a majetkoví recidivisté. Krimina-

listika. 2012, roč. 45, č. 3, s. 186-197.
36. Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Če-
něk, 2016.
37. Zákon Sudnyj Ljudem [online]. dějepis.com [cit. 8. 12. 2020].
http://www.dejepis.com/dokument/zakon-sudnyj-ljudem/
75

DP Vysetrovani Kradezi

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

DP Vysetrovani Kradezi

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

PRÁVNICKÁ FAKULTA

Vedoucí práce: JUDr. Roman Heinz, Ph.D.

Autor: Tereza Macošková

Author: Tereza Macošková

Tato diplomová práce se zabývá problematikou trestného činu krádeže,

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Metodika a zvláštnosti

V Brně 22. března 2021 .......................................

Seznam pojmů a zkratek 14

2 Historie právní úpravy krádeže 17

3 Současná právní úprava krádeže 23

4 Kriminalistická charakteristika krádeží 32

5 Stopy vznikající při krádežích 42

6 Postup při vyšetřování krádeží 52

6.2 Předmět vyšetřování .................................................................................. 54

Tab. 1: Komparace počtu krádeží a ostatní majetkové trestné činnosti 23

Seznam pojmů a zkratek

LZPS – Usnesení č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva

zvláštnosti vyšetřovacích verzí, zvláštnosti plánování a organizace vyšet-

2 Historie právní úpravy krádeže

Pro pochopení problematiky krádeží je dle mého názoru nezbytné začít

První zmínky o krádeži jako trestném činu nalezneme již ve starověku,

1 Schelle, K. Právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 75.

2.2 Římské právo

S první komplexnější úpravou krádeží (latinsky furtum)6 se lze setkat

nebo krádež v lázních.14 Je tedy zjevné, že oproti starověké kultuře už ne-

2.3 Krádež v českém právu

2.3.1 Nejstarší zmínky o krádeži

2.3.2 Krádež ve středověkém právu

14 Kincl, Urfus, Skřejpek. Římské právo, s. 338.

Další zmínky o krádežích nalezneme například ve Statutech knížete

2.3.3 Krádež v novověkém právu

Později v 16. století věnuje krádeži značnou pozornost také právo

2.3.4 Krádež v moderním trestním právu

28 Malý. Trestní právo v Čechách v 15.-16. století, s. 153.

36 § 247 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon.

3 Současná právní úprava krádeže

3.1 Pojem krádeže

V současně právní úpravě je trestný čin krádeže zařazen v TZ do hlavy

Tab. 1: Komparace počtu krádeží a ostatní majetkové trestné činnosti41

2016 2017 2018 2019 2020

Krádeže prosté 71 224 66 101 59 438 59 850 45 638

Krádeže celkem 99 444 90 228 80 589 82 011 66 299

V tabulce si nelze nevšimnout výrazného poklesu počtu krádeží i ostat-

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizo-

místo něj vyskytovalo slovo „postižen“, které zakládalo tzv. přestupko-

3.1.1 Krádež prostá

3.1.2 Krádež vloupáním

3.1.3 Krádež s násilím

3.1.4 Krádež kapesní

3.1.5 Krádež při evakuaci

3.2 Objekt trestného činu krádeže

Objektem trestného činu krádeže je vlastnictví věci, dále její držba,

3.3 Předmět útoku trestného činu krádeže

S objektem trestného činu bývá někdy nesprávně zaměňován předmět

66 Jelínek. Trestní právo hmotné, s. 650.

3.4 Objektivní stránka trestného činu krádeže

Objektivní stránka zahrnuje jednání pachatele, které spočívá v tom,

3.5 Subjekt trestného činu krádeže

74 Šámal. Trestní právo hmotné, s. 657.

3.6 Subjektivní stránka trestného činu krádeže

Pro naplnění subjektivní stránky krádeže je vyžadováno úmyslné zavi-

4 Kriminalistická charakteristika krádeží

Na trestné činy lze nahlížet z mnoha různých pohledů. Je možné charak-