^ťôtn'oltfí&njL'

^
I' yo i\c cn í)ía pH -b'oríť = i mt,
‘ ^1|'|
olH'fo wan lidi
ot)

WÄC L AWA J. T () M A S K A
Ab cl'ťánj ómi)e 0)

p. 50. '
1

/7 Q^ľ'. '/f. fi MtAi/f ///Y/Á/yHY//>/////é /ŕA//////r,V*////('/ J :

.Seí^hs böhmische Lieber f b
i
M

mit unterlegter deutscher TJiberfetzung.

-A^y/xvy >( //(
///' /////' .,

- ;-:
ov Q
\';. Aomav.ťhťl 4-
To/U'ezcr frei/ (reor// (/n/ŕe// r. _Ľ//y. '4W.
50Werk. '
.
IMI Aí í '
C H^J/j'/i//r/'jJ5uf//=u/id AfujiAa/zen/tasu/fier/// der Á/e///e// dki'uitem/a/se ÁT°d3d-.

4|||

lú>7 S t
L
t '
 s»
Č e k á n j\ Plawba. Nářek*

Gak se ten měsjček O dnowé! o radostná chwjle, Ach hory, hrozné hory!
za lesjčkem běiá, kdy haupala lodička mile ach slyste žalost mau!
kdybych gen wěděfa, mau diwčinkutichau a mě. wám gedno mezi twory,
co můg milý dělá i O poplyň na wodinku gemnau,
Wždyť pak mně přisljbil, zakoljběy djwčinkusemnau wám přewysoké hory,
měsjěeknež wygde, od břehu až konec země. wám swěřjm stjžnostswau.
abych geg čekala,
že sem ke mně přigde, My plauli po hlubiněgisti,
přes pjsek přes oblátek čistý,
kde rybinky žbluňkaly
Gá pak giž krawičky . twořila bubliny wesla,wen
zde
dáwno podogila» Wy znáte srdce möge,
nabrawši kwětinek a wodinka studená nesla
nás okolo střjbrnýchpěn. wy znáte něžnost mau;
laubj ozdobila. wy znáte kruté boge,
Gak sem gen přistaupj, My plauli skrz zelenélesy,
wůně libá wzegde, gež wedlo srdce möge
kde slawjci drželiplesy,
gá pak geg poljbjtn — my plauli skrz rozkošnýhág; pro lásku welikau.
ale že pak negde! kde chládek se s gaworů lege,
kde wětřjčekwolšatjm chwěge
Teď snad gde — třesau se kde spanilý přebýwá mág.
kiokočowéhustj, Wy znáte hocha mého,
Božjčku! ach to gen My plauli skrz lučiny krásné,
wjtr listjm šustj. kde kwjtečkostkwělo se gasné, ach hocha krásného!
Co geg dnes zdržuge? kde pásl se bučjcjskot; wy znáte sliby geho ;
snad zpěw našj chasy? tu owčinky tiché gak-pěny,
wždyť pak tu gindy giž tam beránci bjlj bez změny, wy znáte newěrného,
býwá těmi časy. tam rohatých kozljkůrod. wy znáte zrádného!
My plauli skrz rákosj tmawé,
Gestě strop okolo a radosti cjtili prawé,
kudy se sem wegde, a ptactwa byl weselý zwuk}
opletu břečtanem — ten w oblaku nebeskémhučel, Ach kdo mně spomocmůže!
ale že pak negde! mrak brauků nám nad hlawau bručel, mne swět giž netěšj;
Snad se mu některé byl w powětřj rozkošný hluk«
gehně zataulalo,; gá swadnugako růže,
a tak geg w roklinách My plauli po hladináchwelkých, ach kdo mně spomocmůže,
dlauho omeškalo. po hlubiněpo wodách mělkých, ach kdo mne potěsj!
kde podlisek zbor sobě hrál}
Tichaunký měsjčku tu potoček bublawý tekl,
rei mu w záři bledé tam pramen gak sťřjbro se wlekl,
i Ijbezný wětřjček wál.
gaký zde Lilida --
pro něg nářek wede. My hráli a hnali lodinku, w* í :-t
Pro Bůh ach! gestii on rozháněliweslem wodinku,
mezi wlky padne, i tWořiliweselý smjeh.}
tedy zde Lilklin
žiwot hořem swadne. my počaliradostně zpjwat,
gáhubinku djwčinceIjbat,
i téiinko bjlé gak snjh. d
 DIE ERWARTUNG,
Wie sich der liebe Mond
Hinter dem Wäldchen zeigt!
Weim ich mit wissen könnt’
Was da mein Liebster macht
Ach er versprach mir ja :
Ehe der Mond noch kömmt;
Dass ich sein warten soll,
Dass er mir sicher kömmt.
Melkt’ ich 1 Kühe doch
Lange, gar lange schon;
Pflückte der Blümlein viel,
Schmückend die Laube ihm.
Wie er herein mir tritt,
Haucht’s ihm entgegen süss;
Küssend empfang’ ich ihn —
Dass er nicht kommen will!
Jetzt ist er da! — es rauscht
Bebend der Haselstrauch;
Ach nein! es wehet nur
Windesgehauch’ herein.
Was ihn verweilen mag?
Hält ihn der Mädchen Lied?
Kam er doch sonst genau
Immer um diese Zeit;
Will noch die Decke hier,
Uiber der Laube Thür,
Kränzen mit Epheureis ! —
Kömmt er noch immer nicht?
Hat sich ein Lämmchen dir,
Armer vielleicht verirrt?
Und dich in’s Felsgebirg’
Dich in die Kluft verführt?
Traulicher stiller Mond,
Sag’ es dein' bleiches Licht,
Sag’s ihm, wie Lilida
Thränen um ihn vergiesst.
Himmel! ach fielen ihn
Irgendwo Wölfe an —
Lilida’s Leben stirbt
Welkend in Liebesgluth,
DIE SCHIFFFAHRT. D I E K L A G E.
Ihr Felsen! wilde Felsen,
W Tage! wonnige Stunden,
Wo’s Schiffchen mit Blumen umwunden Ach höret meine Qual ;
Geschaukelt mein Liebchen und mich.
wiege doch Schiffchen behende 'Euch unter all’ den Wesen,
Vom Ufer bis an der Welt Ende Ihr übergrossen Felsen !
Mein liebliches Mädchen und mich! Vertrau’ ich meine Qual.
Wir fuhren im wogenden Bette
Sanft über die spiegelnde Glätte,
Da hüpfte die schuppige Brut;
Und unter dem Ruder entstrudelt’ Ihr kennet meine Seele,
Ein Kreisel von Blasen umsprudelt, ,
Dort schäumte das Silber der Fluth. Ihr kennet meine Pein;
Und wie sich meine Seele
Wir fuhren durch grüne Gebüsche, Im harten Kampfe quäle.
Da wallet von Zweigen die Frische,
Da athmet der Busen so frei. In tiefer Liebespein.
Da birgt sich von neidischen Blicken
Der Nachtigall stilles Entzücken,
Da wohnt der holdselige Mai,
Wir fuhren durch reizende Wiesen, Ihr kennt Ihn, meine Freude,
Wo Blümchen wie Sterne hell spriessen, Ach, wie erheblich blüht!
Da salva wir, wie blendenden Schaum, Ihr kennet seine Eide,
Die Wolle der Lämmer erglänzen.
- Da stampften in muthigen Tänzen Und wie er brach die Eide,
DieBöckchen den grasigen Raum. Und wie er mich verrieth !
_
Wir fuhren vom Rohre beschattet,
Das traulich mit Wellen sich gattet,
Da schwirrten in sonnigen Höh’n
Der Lerchen aufjubelnde Weisen, Ach wer mir könnte helfen,
Da summten die Käfer in Kreisen,
Das Leben ist mir Pein,
Die Luft war Wonnegetön.
. Mein Röslein will mir welken,
Uns trugen die luftigen Flügel Ach wer mir könnte helfen,
Durch Tiefen auf ebene Spiegel, Und ach, mein Herz erfreu’n!
Da trieben die Taucher ihr Spiel;
Da murmelt das Bächlein voll Wellen,
Da rieselt das Silber der Quellen,
Da weht es so duftig und kühl.
Wir scherzten, und trieben den Nachen,
Wir gaben uns scherzend zu lachen,
Und theilten mit Rudern die Fluth;
Die fröhlichsten Lieder erklangen,
Ich küsste von Stirne und Wangen
Des Liebchens die rosige Gluth,
 l
\en. od W H a n ky.
v. Hanslik:
All eg, r etto.

sny si sladké two rjm swau dj _we _cku ; gak g sa m

scliaff’icli sü s_se Trau _ selbst vo m Liebclien^ mi r, Wie sie vor mir.
*
2

gak g] wy _ge _wu _gi tkliwé mt, 16 ti

.. . s ; ,
sch ö li wie L e n _z e b lüth, wie m ein Herz ge í_ ste het dat5 es ihr nur glüht

gak se stydli _wo st] ge gj Ij _ce rdj na nane mrau-cj _-ho kdy ini _le po-lrle
Und wie ih_re Wan gén-*, schamhaft Roes lei-n seti muckt wenn ihr Aug’mir Bangen Hul'd ünd'L i e b e

dj; gak gj ru_ku ti sknu ga k s e us m j _ w á , a gak mi—lo— -Stj má

nickt. Wi e ich drück’ili r Händchen, Wonne mich du rchbebt, um ihr Lippe n_r and chen
 .

duše o_^křj _wá ; ' se na drn sá zj whládku. we dle mne galt gi chtiwe
süsses Lächeln schwebt. Wi e in’s G r as,di e Sü,, Cse • ne—ben mich sich setít ich sie gei_zig
.

Lj _bám, gak i lj-_b nine;' gak gi ksrd'_C.i wi nu že_hna_ge €en den,

is_se, und ihr Kufs mieli letzt. Wieden Tag ich seg _ne seg_ne Zeit und Raum
.

- .»

ze mnesnjták sWe __dl a wtom znii _z j sen.

ich ihr be und da flieht der Traum
wo _ ge _ gne,
 o d W. H a n.
* • ; v.Zimmeriiiann.
Andantino

Z p ew

Fo r t ep ia n
.

Ga ten Le s j
se ni e _ sJ _ce _
Wie sich der lie be Mond hi n _t e dem

P í; s-

cke m kdy —bych ^en wě de la co niug; mi ^

Wald — , k-pnnť,
wenn ich nur w i s •. sen ' was’ da mein
•

_
 Wždyť pak nine pri_ slj_bil
Lieb ster macht i Adi er ver — sprach mir ja: E he der
_ _

ne z
Mond
wy
eli
gd e>
kömmt;
a
dafs
bych ge»
ich sein
;• J f ze
da s mir
no war

5Í
«r «'
 </ d W. H a n !t.
'. v. ri Sii .
.O'a /'/^^.
Allear ett. J
•Z p ě w .

I 'Iv
í ~!
Fortepiano. J j- J d PP o
S í •-z*
^==±
f:
‘-dp PP-p

i Po_hleď
i
*d é-
děw‘_Če, wnoČ.uj
S
do, be pfi_chá _ijrn sem
í
se zpě —wy,-
-r- -.
J.

ty _ to
Mädchen dirsingich.zur Lau_te die_sen aächt_li h &e ach d 4 Cs
_ c en _ sa n^>

i
f é í
? * s
 p ře_tr-hni swůg li _bý sen, wstaň a pohleď zok—na
Kíir_ze deine Traíime ab. si eli vom Fe n s te -che n her =

wen.
c al a odo.

ppp
 Polského od W. Hanky,
7. íV/JA aus demßöhm: v. H aus J i .
Allo moderato uč
.
Z p éw , ---

Fo rt ep
i ^ 10 jci

dnowe: o. ra_dos chw j _ 1

__ e ,
k dy
Ta .
— gel o won_ni

lo_dič_ka
j 1f — j ?' « i
le
j
djw—čin_ku ti _chau
p
hau _pa la mi mati a me. o
-
S chiffchen m i t Blumen um _wun deu ge _ sch a u _k e 11 inei n Liebchen und mich 0

4i f i J i 1

« ff ••
3 »
2 2
 poplyň na w ^ d i ii k u - gem , xa ’ _1} _bey dj wči h ku se m n au od
—
dich Schiffchen be hen vom U_fer bis an der Welt En de mein

brehu az xe_me od b ř e _hu až ze mš.

lieb_li _ches Mädehen und mich mein lie ti _1 i _ch e s Mädchen ti n d . mich.

O' daíS e &n

.
10
v

, H

«
 tj .se wal na a— le ga sem
W i n d her^ein .
T Kr ä n e n a b er ich la cli te ;
_

s m a 1. Tu o __na po ti_chu pra_wi s k r a u —š e ne

drein. D’raufin der St i 1 1 e^s p r i c ht s i e aclil . tief _kränkt:
_ _ ^e

Ne nj mne s m j _ chu !
in m chen nicht 1
<?'X
 od Wv Hanky.
ISTAItäK
« v. Zi mmermaňn.-
Oliasi
ä adagio. ' Súášŕ/íy?u/ť
Zp ew
.

o:-: f' ' ^

:J 14
Fořt i: p i a n .
t/
>
- rT"T=t?
^-5 aU
: MM

b--4 S&r .
xt
fp

Ach ho_ry, hrozné ho_ry I ach slyšte žalost mau 3 warn ^edno mezi twory> wám přewy-so-ké
Jhr Felsen, wilde Felsen ach höret meine Qual; euch unter ail’d en Wesen ihr über_^rorsen

TM?“TT
ho_ry, wám s wě rj m stj i no st swau.
Felsen ver—trau ich mei _ne Quail. J

Da Capo dal Se^no-