-~'" .'-- .

,/ , -

. 'Q(J"'ad·,,",I~,fJ~~
- -

Situace'·/'
psats~lok,192rpi~zldentemspójených státubylCalvin ~Olidg~. ,v.~kumnícrchtěli zjistit, lak~ bYl~:tnéinoZvis1t motivici prac9vn~' ď
basebalUsta, Bá~e Buthdomtij..~~esáU lHlmerunu, Charles L~db~rgh .kua produkHvnu práce. Zvolené' pt~měnné iněřili Pmtle jejich výkonY ~. t '"
poprvé nfe~t~ Atlantik, ame_etiJóomie pusobila neotřesitelným' , ho~n~.Základem, pro srovnání byiy dosavadnf'pracovní výsledky.)V.~ ,.' •
dOjmem,; na ni číhala velkt~odáfskf1<rize. lovárna HaVlI- zkumn[cisl položili základní otáz~ú: 1aký'!!Jz,mě.n na pracoviŠtij~,~eba" ,'
horne s, .sti Western Efectric Compa,ny,která byla umístěna na ijocJ1n,'abyměly na výkonpozitivníUčlnek?llDdívlljle'Senapracovní
předměstí ~hicaga, zaměstnávala na, třiCe.t ti"SíC pracovníku, special!- , ' pO~mínky,V, níže uvedeném Slil lPC1,I ay.s
zovala se ~ výrobu telefonu, rozvodných ka1i\!u q,l(ancelářského vyba- ", šily produktivitu.
a,'z 'fr!něté ty, které podle vás
/ . ' :.
m-
•
..
vení. vedeni,sPolečnosti se rozhodlo,že bYb~ žádoucí podnítit anga· • ",""
žovanost, motivaci apracovní nasazéní zaměstnancu, protože si uvě- Jasnější osvěDení: ~ ./
domovala, Žl, právě oni jsou • ' 'oby. ÚtlUIll osvětlení
Zprvu se prumyslovápobočka společno nívala, žp bude stačit, Dvě pětimjnutové přestávky
když se na praJovišti změní zpusob osvět~ní. logicky tedy zvýšili inten,
zitu osvětlení jedné skupině pracovníku, kteří byli umíst~ni do jakési
Zkrácení pracovní doby ojednu hodinu
Zkrácení pracovního ijdne opolovinu dne
..
testyv,címístnosti. Vkontrolním(st~Dsiizustaloosvětlení beZe změny. Patnáctiminutový odpočinek aoběd zdarma _
NáSledně porovnali produktivitu práclhza!"ěstnancu. Posléze pozvali Finanční odměny
do 40várny odborníky, aby uzpusobili podinínky vostatních prostorách Návrat kpuvodnímu stavu
tOfárny. V pruběhu následujících pěti let lIYli pracovníci zruzných
,1ÍIÍdělení vysiláni, aby pracovali vtestoyací místqosti, kde o,dborníci
navíc experimentovali sprodloužením od'počinkú, brzkým obědem, krat-
ší pracovní dobou, novým prostředím,/příplatky za přesčasy, osobním
finančním ohodn01lením, snížením,/fntenzity světla nebo jednoduše
sjinou metodou měsíčních platp[V jedné fázi výzkumu pozvaní odbor·
níci dokonce uvedli testovací místnost do stavu, v Jakém byla před
začátkem proJektll. , " .

, .f
 II MOTIVACE KAPITOLA 11 407

,'~." ~~chno
•
\ Co to né silnice, vystavení na odiv projíždějícím vozidlům. Anebo se jezdí na motivace Vnitřní stav dodávající
J býcích, jedí se švábi či mravenci, někdy také soutěžící visí z mostů, chodí po jedinci energii při dosahování cíle.
. 'W$lecJkY'
\ .' .
'" '.
znamet.a? ,,> /
křídle letícího letadla, přeskakují ze střechy jedné výškové budovy na dni-
instinkt Hluboce zakořeněný
:p~udjsle llIšjli,že finanční odměny zvýšily prac9vní nasazení, HalVlhornský proj8kt'l\popsán vknize Management and the Worker • hou ... Všichni se ptáme proč.
vzorec chování, které není naučené, je
nem~n~ se. Talozměll9 vyúslillt ve z1š~ní hodinového výkonu , (Vedení apracovník, Roe\hli~berger &Dickson, 1919). Měl nezlllěr· Chceme-Ii odpovědět na otázky, které jsme si položili v souvislosti s Lin-
dhem, výkonnými pracovníky společnosti Emon nebo ohledně účastníků nej- stejné pro všechny příslušníky rodu
o12,8 procent. Tipovali~i jste, že,kratší pracovní ijden neDo oběd. ný vliv na s.!udii, motivace. na pracovišti. Výzkumníci byli zpočátku
a vyvolává ho specifický podnět.
zdarma rovněž podnítily pracovní výkon, i tehdy jste měli pravdu. zmateni, yYsledky je nepříjeom~ zarazily. Vzhledem ktomu, ~ se pozi· různějších televizních soutěží, čímž se samozřejmě nevyhýbáme otázkám
.' Aco Jasnější osvěllení? Taktéž. Že by inižší Intenzita svěllaZ Beze· tivní účinky projevily uvšech (rácovníku, kteří byli sledovánrv~testo- týkajícím se dalších druhů chování, jejichž cílem je vyhrát, nejdříve si musíme
,sporu.' Pr~~uktivi!a se vlastně zvýšila bez ohledu na učiněná opatře- vacímístnosti (dokonce~případě, kdy b~y podmínky nastavey tak, více povědět o motivaci. Motivaci přitom můžeme definovat jako vnitřní stav,
.: ní.- skulečnei}ehdY, byla·ltsnížena intenzita osvěllení, ba.dokonce aby odpovídaly situaciied zahájením změn), měli pocit, že p'pjekt který podněcuje jedince k aktivitě směřující k určitému cíli. V této kapitole se
'. , iv.případě, kdY Séllspořádání pracovnfl:h podmínek vrátilo'do.pfJyod· zcela sélhal.lkuste ,se nad výsledky zamyslet a~ami uvidíte, žeJbtq~ budeme zabývat nejrůznějšími oblastmi motivace, včetně hladu, jedení, sexu
ní ~odoby.předpoklád, žele nutno vyzk~ušet nejruznější druhy změn, taknimí.Naopak, .~zkum 'přinesl velmi zajímavé podněty. a zjištění.~. a sexuality, potřeby příslušnosti ke skupině, intimity, úspěchu a moci. Neo-
se,udíž potvrdil. Pracovníci totiž nebyllmotivo~ni změnami, ale tím, že byli vybráni do.:>. pomineme ani souvislost mezi motivací a chováním na pracovišti. Ukážeme

~~~:~~~~::~~:f:~1;u~:~vo~~r~~::ď::~ěm:~~n:::~iv::t,(,i
si, že podstatná jména jako touha, pokus, přání, naléhání, záměr, vášeň, pud,
., '. cíl, energie a ambice lze v této souvislosti uplatňovat dosyta.
nětná.TeptOjefse za~1 nazÝVat hawthornský efekt. Položil
~. t' \ ""~kladYWzkulIJu~hov~ní n ·rávě. ~němusi odborní·
• ",'" ' . \ ' \ .. cl QV8~O~!!,Je ~dénejSoU.~~~b!\ktiVně daný· .. .
',> ':ha~Qi~t~skf:efě~t ...tjigtě~Í'~.že u pr~coyní~úikťeří byli u místěrT"! miP9d~hk~ml, njbrž,J. ámi'i vztaUY'),)statnjm(.•/
:i.'·.~~.,:ě~~Etrirn~q~a.I~!!"{í6!~~ti:(lp~'~ ~.·'1á~.~s,~~ p;\?,(tl1~ti~j!X •. '? ráqě .1;)~*l:;:. ·:héMftorn~kf . továrll9.SiQe· . ~I.é.~kum,'J!lerÝ .v Di:pro; . • Existuji ob~ /: principy, které vySvětl1J.jí,~ ~~móiiw&;;
, '+e.hf.ettu'f'J.<)t:(>I.J~~Y~Y.4Il\eoenY"p1aeOV'11 poomU1KY-''' '~" . , ....../. " ;61b1, pomohl·.PSX~boIOgfuó
A,. • ~ ••ď:'J~ .; ., . ~. ":/.,:. .'.'. 'L.:~(~~ "
e.praftickdu·~braSt motiYac~;': , • 'Js,P1f lid~~měřo;4ni k aktivitě irÍstinkry,potřebpu snížit určité f:f1e;J-ui
ltilpětí Ei touhou zlskat zajímavou ódměn,u? .'.:
• '!"1t#jí Všich"':ft,,'/!ť!.·potřebu uspokojit ty'též zákládní potřebY?,:Pckud'ano,
kUlé to jsou? ~" v

0hn byl syn Franka Lindha, právníka s katolickým vyznáním, a Marilyn .

y ' \. .

.l Walkerové, zdravotní sestry, která přešla na buddhistickou víru. Vyros-

tl v Marylandu a byl druhý potomek ze tří. Když mu bylo deset, celá
rodina se přestěhovala do Marin County v Kalifornii, do bohatého, liberální-
Psychologové prozatím přistupují k motivaci ze dvou stran. Někteří na zákla-
dě obecných teorií vysvětlují to, co je společné všem lidem; jiní se zaměřují
ho společenstvíseverně od San Francisca. Začal docházet do školy, jejíž učeb­ na konkrétní motivy, například na hlad, sex, příslušnost ke skupině a úspěch.
ní osnovy byly založeny na samostatné přípravě žáků. V šestnácti letech se Začněme s prvním přístupem.
začal zajímat o islám a rozhodl se, že bude chodit do místní mešity. Po
dokončení střední školy se přestěhoval na Střední východ. Za další dva roky,
v listopadu 2001, ho Taliban při válce v Afghánistánu uvěznil za to, že se
postavil americkým vojákům se zbraní v ruce. Co vlastně onoho mladého OBECNÉ nORIE MOTIVACE
muže vedlo k tomu, že zavrhl všechno, co znal, a odešel za novým nábo-
ženstvím a novou kulturou? V době, kdy byli jeho vrstevníci pohlceni spor- Na začátku 20. století, kdy Darwinova teorie evoluce zažívala rozkvět, se
tem, hudbou, školou a prvními láskami, se rozhodl, že opustí svou rodinu nemálo psychologů domnívalo, že chování lidí, podobně jako chování
i zemi a svůj život zasvětí islámu. Proč? i jiných živočichů, má biologický základ v instinktech. V 5. kapitole věno­
vané učení jsme si vysvětlili, že instinkt je daný vzorec chování, který není
Přibližně ve stejném časovém období otřásl texaským městem Houston
naučený, zato je v rámci rodu pro všechny členy stejný, a že ho vyvolává urči­
skandál. Emon byla jedna z největších společností na světě obchodujících
tá kombinace podmínek. Proto kanárci zpívají, pavouci pletou sítě a bobři
s energií. Prodávala elektrickou energii a zemní plyn. V roce 2000 se její zisky
stavějí hráze. Tyto činnosti jsou ještě zdokonalovány evolucí. A jak je to s lid-
vyšplhaly na 101 miliard dolarů. O rok později oznámila bankrot, takže
ským chováním, také je naprogramované? Motivační teoretik William McDou-
výkonný ředitel Kenneth Lay byl donucen odstoupit z funkce. Navíc tisíce
gal v roce 1908 tvrdil, že chování nás lidí skutečně je do vysoké míry založe-
pracovníků přišly o celoživotní investice do penzijního spoření. Vládní vyšet-
no na instinktech. Dokonce sestavil dlouhý seznam instinktů, který mimo jiné
řovatelé zanedlouho dospěli k závěru, že se někteří výkonní pracovníci spo-
zahrnoval například instinkty získávání, žárlivosti, vztahu, rodičovství, bojov-
lečnosti podíleli na nelegálních transakcích, porušovali základní pravidla
nosti, lačnosti, zvědavosti, čistoty či sebeprosazení.
účetnictví, poskytovali investorům zavádějící informace a ničili dokumenty,
aby nebyly k dispozici žádné důkazy. Proč by milionáři, kteří už tak měli víc Teorie lidské motivace vycházející z instinktů byly záhy zavrženy. Potýka-
peněz, než mohli do konce života utratit, porušovali zákon a kvůli vlastnímu
ly se totiž s problémem vysvětlování chování na základě nepříliš úspěšného
finančnímu zisku ohrožovali druhé? uvažování v kruhu: "Proč jsou lidé agresivní? Protože je pro ně typický silný
instinkt útočit. A jak vím, že lidé tento instinkt mají? Protože je na světě hodně
Přelaďme se na příjemnější, ovšem nikoli méně matoucí notu. Stále si lámu
agrese." Všimněte si, jak tento uzavřený kmh funguje: chování je připisováno
hlavu nad tím, proč se v podstatě obyčejní lidé nechávají ukazovat v televizi
instinktu, který je ale vyvozován z chování. Dmhá nevýhoda této teorie je, že
při natáčení "reality show", například Survivor (Přežít; v české televizi je
řada takzvaného instinktivního chování je ve skutečnosti naučená, tříbí se
známý pořad Česko hledá SuperStar, a rozběhl se, ovšem jen krátce, Miliono-
zkušenostmi, podléhá individuálním zvláštnostem a ovlivňuje ho kultura.
vý pár). Jakmile se o slovo přihlásí motivace, okamžitě se objeví chování,
které je třeba nějak vysvětlit, protože nad ním nezřídka jen nevěřícně vrtíme
hlavou, například jako je tomu v pořadu Fear Factor (V hlavní roli strach), Teorie popud u Po zavržení teorie instinktů se psychologové s nadějí
v němž účastníci soutěží o to, kdo vydrží děsivé, ba přímo odporné situace. obrátili k teorii popudu. Je založena na předpokladu, že fyziologické potřeby
V jedné ze soutěží bylo předmětem výhry to, kdo vyloví jablka z vodní nádrž- organismu navozují nepříjemný stav napětí, které motivuje či pudí jedince
ky, v níž plavali hadi. Jindy soutěžící nořili hlavu do plastikové nádoby plné k tomu, aby vzniklou tenzi zase snížil a tělo se mohlo vrátit do vyrovnaného
obrovských krys. Další se svlékli donaha a procházeli se podél frekventova- stavu (Huli, 1943). Teorie popudu ve své původní podobě vysvětlovala různé
408 KAPITOLA 11
teorie popudu Předpoklad, že
fyziologické potřeby navozují stav
napětí, který jedince motivuje
k uspokojení potřeby.
aktivační teorie Předpoklad, že
jedinec je motivován k dosahování
a udržování optimální úrovně tělesné
aktivace.
ll. MOTIVACE
Když sněží, dělají děti na celém světě sněhové koule. Teoretici vycházející
z instinkttt by takové chování přisoudili instinktu hraní. Malí japonští makakové
také dělají koule ze sněhu. Pak si je nosí s sebou jako hračku, někdy je dokonce
válejí po zemi. Jenže v tomto bodě veškerá podobnost končí: nikdo nikdy neviděl,
že by makak kouli hodil.
biologické funkce - jedení, pití, spaní, sex. Například cyklus hlad - jedení
pracoval s předpokladem, že se řetězí tyto reakce a stavy: nedostatek potra-
vy - hlad (popud) - hledání jídla a jedení - redukce popudu.
Pudovou teorií můžeme vysvětlit některé druhy chování s biologickým
podkladem, ale psychologové se domnívají, že její pomocí například není
možno vysvětlit poruchy příjmu potravy v dospívání nebo workoholické ten-
dence. Anebo ono chování chtivých pracovníků společnosti Emon, o nichž
jsme si říkali na začátku kapitoly. Teorie popudu dále neumí vysvětlit, proč
se lidé pouštějí do činností, které naopak zvyšují napětí v organismu, napří­
klad proč pátrají ve svém okolí, jen aby ukojili zvědavost, proč vynecháme
svačinu, abychom si ušetřili chuť na večeři, nebo proč běháme a běháme
a srdce nám tluče jako o závod, jen abychom shodili nějaké to kilo. V jejích
silách není ani vysvětlit chování soutěžících v uvedené reality show Faktor
strachu a totéž platí pro oblíbené riskantní podniky jako horolezectví,
extrémní lyžování nebo skydiving.
Aktivační teorie Ve snaze najít příčinu, proč si někdy záměrně zvyšuje-
me tenzi, namísto abychom ji redukovali, psychologové vyvinuli aktivační
teorii motivace. Lidé jsou podle ní motivováni k tomu, aby dosahovali a poté
si udrželi optimální úroveň aktivace organismu, tedy ani moc vysokou, ani
příliš nízkou (Fiske & Maddi, 1961). Ze studií vyplývá, že lidé, kteří se dosta-
nou do stavu omezeného příjmu smyslových informací (mají zavázané oči,
zacpané uši, nemohou se hýbat), případně mají za úkol setrvat v monotón-
ních podmínkách, se rychle začnou nudit a pátrají po nějakém podnětu.
Z výzkumů vyplývá, že byli-Ii jedinci naopak doslova bombardováni ostrými
světly, vyřvávající hudbou či jinými silnými podněty, netrvalo dlouho a zača­
li se snažit, aby se vymanili z jejich dosahu. V 15. kapitole si ukážeme, že se
mezi sebou lišíme v hodnocení, jaká úroveň aktivity je pro nás optimální
(Aron & Aron, 997; Eysenck & Eysenck, 1985; Zuckerman, 2003). Na druhé
straně vidíme, že lidé jsou spokojenější a více motivovaní, pouštějí-Ii se do
činností, které představují výzvu pro jejich schopnosti, což znamená, že
nejsou ani příliš snadné, abychom se nenudili, a ani nadměrně těžké, což by
vyvolávalo úzkost (Csikszentmihalyi, 1997).
Incentivní teorie Oproti předpokladu, že lidi motivují vnitřní hnací síly,
se řada psychologů zabývajících motivací domnívá, že jedinci jsou motivová-
ni i vnějšími podněty, čili incentivami. Incentivní teorie přitom vychází
ll. MOTIVACE KAPITOLA 11 409
z předpokladu, že jakýkoli stimulující objekt, který si jedinec na základě zku- incentivní teorie Předpoklad, že
šenosti spojí s pozitivními nebo negativními následky, slouží jako incentiva. jedinci jsou motivováni k takovému
Jsou jimi školní známky, peníze, úcta, zmrzlina, romantický večer s partne- chování, jehož výsledkem je hodnotný
rem, poklepání na záda, úleva od bolesti a další. Lidé jsou totiž motivování motiv.
k určitému druhu chování, pokud čekají, že vlastním úsilím získají incentivu,
která ale pro ně musí mít pozitivní hodnotu. Teoretici motivace na základě hierarchie potřeb Maslowův
povědomí o tom, že si lidé vytyčují cíle, plánují a přemýšlejí o důsledcích seznam základních potřeb, které
a výsledcích svého jednání, věří, že se motivace v řadě případů účastní vliv- musejí být uspokojeny, aby jedinec
ná kognitivní složka (Atkinson, 1964; McClelland, 1985; Weiner, 1989). mohl pokračovat v sebeaktualizaci
(seberealizaci).
PYRAMIDA LIDSKÉ MOTIVACE
Seznámili jsme se se základními teoriemi motivace, a tak múžeme
pokročit dál, ke specifickým motivům, které našemu chování
dodávají směr a sílu. Jinými slovy se ptáme, co v životě nejvíce
i Potřeba
chceme. Abraham Maslow (1954) odpověděl hierarchickou teorií i' seberealizace
potřeb, která vychází ze základních potřeb, nutných pro přežití,
a pokračuje až k osobnímu růstu a seberealizaci (viz obrázek 11.1).
V nejspodnější části se nacházejí fyziologické potřeby jídla,
vody, kyslíku, spánku a sexu. Jakmile jsou uspokojeny, usiluje- Potřeba uznání
me o bezpečí, stabilní práci, finanční jistotu, klidný domov l
a předvídatelné prostředí, v němž žijeme. Na dalším stupni čeka­
jí sociální potřeby družnosti, sounáležitosti a lásky, citu, příbu­
zenských vztahů, rodinných vazeb a členství v kolektivu (nejsou-
li tyto potřeby uspokojeny, jsme osamělí a cítíme se odstrčeni).
Následuje potřeba uznání, k níž patří touha zastávat určitý spo-
lečenský status, získat si úctu a uznání, dosahovat žádoucích
výsledků, vybudovat si vliv či moc (nejsou-Ii tyto potřeby uspo-
kojovány, připadáme si podřadní, nedůležití). Stručně řečeno si
každý hledá svou cestičku, po níž by se vydal za uspokojováním
všech potřeb zobrazených na pyramidě. Jakmile tohoto cíle
dosáhneme, říká Maslow, jsme připravení a ochotní pokračovat
dál, k sebeaktualizaci (seberealizaci), což je specificky lidská Obr. 11.1 Maslowova pyramidová hierarchie potřeb
potřeba a je spojena s naplňováním vlastního potenciálu. Mas- Maslow dospěl k závěru, že každý je motivován k tomu, aby se
low (1968) k tomuto tématu podotkl: "Hudebník potřebuje být pohyboval v rámci pyramidově uspořádané hierarchie potřeb,
s hudbou, malíř potřebuje malovat, básník musí psát, chce-li žít jejíž základnou je uspokojení potřeb nutných k přežití, a špičkou
sám se sebou v míru. Tím, kým se člověk může stát, se i musí je pozitivní výsledek práce na sobě samých.
stát." (s. 46)
Maslow hierarchizoval potřeby záměrně do podoby pyramidy, aby byly
zjevné priority v daném okamžiku a zároveň bylo patrné, že nejdřív musí být
uspokojena nižší úroveň, abychom mohli postoupit na vyšší. Výzkum tento
předpoklad potvrzuje, ačkoli i zde platí výjimky, například situace, kdy se lidé
vyhladoví k smrti ve snaze změnit přístup politikú a podobně. Z výzkumů
dále vyplývá, že každý nepostupuje po jednotlivých úrovních. Někdo totiž
dává přednost lásce před naplněním potřeby uznání, naopak výkonově ori-
entovaní lidé nezřídka upřednostňují práci před rodinou (Goebel & Brown,
1981). Z tohoto pohledu formuje naše motivační priority i kultura, v níž žije-
me. Shigehiro Oishi s kolegy (1999) sledovali přes šest tisíc lidí ze třiceti deví-
ti zemí a zjistili, že naplnění potřeby uznání má větší hodnotu pro individua-
listické západní kultury, jež si cení nezávislosti a samostatnosti, než pro kolek-
tivní kultury kladoucí důraz na vzájemnou závislost a úzké sociální vztahy. Kontrolní otázky
Maslowova teorie tudíž nepopisuje motivační cestičku každého z nás do • Co je to hawthornský efekt? Co nám říká
nejmenších podrobností. Například nezohledňuje potřebu připadat si způso­ o lidské motivaci?
bile, být schopný, nezávislý a jistý v sociálních vztazích (Ryan & Deci, 2000; • Proč byly teorie lidské motivace založené
Sheldon a kol., 2001). Jeho specifikace a předpoklad, že potřeby jsou uspo- na instinktech nakonec odmítnuty?
řádané hierarchicky, představuje bytelnou kostru pro další výzkum motivace.
Na následujících stránkách budeme postupovat od nejnižší úrovně Maslowo-
• Srovnejte obecné teorie lidské motivace.
vy pyramidy, tedy od hladu a sexuality, přes potřebu sounáležitosti, intimity, • Popište strukturu Maslowovy hierarchie
úspěchu až k moci. Nakonec uplatníme psychologii motivace i v praxi, jinak potřeb a vysvětlete, jak funguje
řečeno se zamyslíme nad tím, co motivuje lidi k práci a v práci. v souvislosti s lidskou motivací.
410 KAPITOLA 11 II MOTIVACE
• Jak reg!11uj
,
e příjem
. potravy?
• Jt; hlad ryíhradně biologický stav organismu, nebo je ovlivněn
( psychickými faktory?
• Co zapříčiiíftle. obezitu a poruchy příjinu potravy a co můžeme udělat,
aby se situacé?~šila?
• ]šou při sexuálním a reprodukčním chování muži a ženy motú;,ováni
lrejně?
• Co ovliviíuje sexuální orientaci?
; jíst. Jídlo zapříčiní, že se hladina zvýší, tudíž hlad i touha po jídle ustoupí "Termostat",
HLAD A JíDLO
Říká se, že "Hladový žaludek nemá uši" (Tean de La Fontaine), "Nikdo nechce
polibek, má-li hlad" (Dorothea Dix), "Ani bůh nedokáže mluvit s hladovým,
nehovoří-li o chlebu" (Mahátma GándhD. Zdá se, že když přijde hlad, všech-
ny ostatní potřeby, touhy a cíle se rychle dávají na ústup.
Hlad je mocný pán, na jeho povel se vydáváme hledat jídlo a spořádáme
ho. Na druhou stranu je zajímavé, že naše všeobecné povědomí o hladu
nebývá správné. Po několika hodinách práce bez jediné přestávky si najed-
nou uvědomím, že mám hlad. Chci jíst. Snídaně, oběd, večeře, dopolední
kávička, odpolední svačina, dokonce i půlnoční nájezd na ledničku bývá sou-
částí každodenního stereotypu některých z nás. A někdy si po vydatném jídle
položím ruku na břicho, mám dojem, že mi každou chvíli pukne, a funím jako
parní válec. Nejvyšší čas přestat. Vypadá to, jako by vjemy ze žaludku vysíla-
ly povely "jíst" a "stop" přímo do mozku. Je to skutečně tak?
"Bohužel pak přestali vyrábět jídlo, protože se ze Biologická podstata Biologické mechanismy podílející se na hladu
všech stali teoretici motivace."
a sytosti jsou velmi složité. První výzkumníci se nechali vést zdravým rozu-
mem a počítali s tím, že hlad je vyvolaný stavem žaludku. A. 1. Washburn
v jednom z prvních experimentů, který zrealizoval ve spolupráci s fyziologem
Waltrem Cannonem, polkl dlouhou hadičku se speciálně navrženým balon-
kem, který pak částečně nafoukli, a výzkum mohl začít. Jakmile se žaludek
naplnil, balonek se v odpovídajícím poměru vyfoukl. Dále měl Washburn za
úkol stisknout tlačítko pokaždé, když zaznamenal pocit hladu. Na základě
tohoto výzkumného uspořádání a sledování dalších probandů oba výzkum-
níci (1912) zjistili, že existuje spojitost mezi stahy žaludku a hlá-
šením pocitu hladu. Probandi vlastně hlásili hlad v okamžiku,
kdy byly stahy nejsilnější, nikoli na začátku, což výzkumníky
dovedlo k závěru, že právě ony vyvolávají hlad, nikoli že by hlad
vyvolával stahy (viz obr. 11.2). Novější výzkumy poukazují na to,
že hlad začínáme vnímat, když je žaludek ze šedesáti procent
prázdný (Sepple & Read, 1989).
C l - - - - - - I..........
D~
Vztah mezi stahy žaludku a hladem patrně existuje, jenže další
pozorování původní teorii brzy vyvrátila. Smrtelnou ránu jí zasa-
dily výzkumy, z nichž vyplynulo, že lidé, kteří měli kvúli rako-
vině nebo žaludečním vředúm chirurgicky odstraněný žaludek,
i nadále prožívali hlad. Když tedy máme hlad, aniž bychom měli
žaludek, který nás o hladu informuje stahy, musí fungovat něja­
Obl'. 11.2 Cannonova a Washburnova studie hladu ký jiný mechanismus. A další rána byla studie dvou probandú
trpících amnézií, kteří si nedokázali vytvořit paměťové stopy na
Při této studii probandi spolkli balonek, který skončil v žaludku.
V průběhu času (A) se zaznamenával objem balonku (B) nové události. Po třiceti minutách následně po vydatném obědu
po minutách (C). Jakmile probandi dostali hlad, stiskli tlačítko jim bylo nabídnuto další jídlo, nedlouho poté přišlo i třetí. Sice
(O). Bylo zjištěno, že hlad uváděli při největších stazích žaludku. měli plný žaludek, ale vzhledem k tomu, že si na jídlo nepama-
tovali, snědli i obě další jídla (Rozin a kol., 1998).
Vědci
se tudíž po zjištění, že stahy žaludku nejsou příčina hladu, zaměřili
na mozek a centrální nervový systém. Podle jedné teorie mozek zaznamená-
• MOTIVACE KAPITOLA 11 411
!f Zvýšení hladinY,
1' glukózy
1,.. ,
t.. <...."'_~ _<
...,,.,......
Jíst
Větší Snížení hladiny
hlad glukózy
L_._.~~~_
DuU Cyklus hladu Jakmile hladina glukózy poklesne, dostaneme hlad a chceme
který sleduje hladinu glukózy, se nachází v hypotalamu nebo jeho těsné blízkosti. Na
regulaci hladu a jedení se podílejí ještě další faktory.
vá měnící se hladinu glukózy (jednoduchého cukru zásobujícího tělo oka-
mžitou energiD a dalších živin, které kolují v krevním řečišti. Jakmile glukó-
za poklesne pod určitou úroveň, dostaneme hlad a začneme jíst. Naopak
když přesáhne specifickou hranici, jsme sytí a jíst přestáváme (viz obr. 11.3).
Tento mechanismus fungující na principu termostatu podporuje řada výzku-
mů. V rámci jedné studie výzkumníci průběžně sledovali hladinu glukózy,
přičemž zjistili, že okamžité poklesy jsou doprovázeny subjektivním vnímá-
ním hladu a požadavkem jíst (Campfield a kol., 1996).
Jak je ale v těle monitorována hladina glukózy a především kde? Na tomto
procesu se mohou podílet různé oblasti mozku, přesto panuje přesvědčení,
že klíčovou roli sehrávají dvě lokality v hypotalamu (ve 2. kapitole jsme si
.\CltíYsll.te~
uvedli, že se jedná o drobnou strukturu regulující tělesnou teplotu, autonom-
ní nervový systém a uvolňování hormonů). Původně se výzkumníci domní-
vali, že "centrem hladu" je laterální hypotalamus: když dojde ke stimulaci
jeho neuronů, zvíře začne jíst. Pokud stimulace není ukončená, jí zvíře pořád,
i když už musí být syté. Dojde-li ke zničení laterálního hypotalamu, zvíře ~" .~.<~/:}q\:.:..
.'.' .,... "/' ,
zcela přestane jíst. Pokud není k potravě přinuceno, dokáže vyhladovět až Jídlo ~uže býll)ÍlciálnfzálelitosíCa tak se. Plnlbá,táte"ijaij
k smrti (Anand & Brobeck, 1951; Teitelbaum & Epstein, 1962). Přibližně ve · vliv'ínívají svátky,. rocftnanaš~Jidelní'zvyktósti a,lijlesnbfi hmot·
stejné době výzkumníci začali zvažovat roli ventromedíálního hypotalamu " nosl. P1edstaV\1!si, zejstÍlzaangažovali děkolik pfo~indu( zvá: ,:\
coby "centra sytosti". Je-li tato oblast poškozena, zvíře začne nekontrolova- · 'žili jste je přelt\zacálkem '(záříažříJbn ).v pi:flb811u.(IiŠlopád až
telně přijímat potravu, až přesáhne přiměřenou tělesnou hmotnost až trojná- >prosinec) apo~skdňfienivýzkumií (leden až únoO.:9 dálšřm roce
sobně (Hetherington & Ranson, 1942; Wyrwicka & Dobrzecka, 1960). ~byst6Je vzáří znovupřevážln. ijistili byste, že:~hllJllsvátkil od
Zpočátku byl z výsledků vyvozen závěr, že hypotalamus sleduje hladinu 'Dne díkuvzdání do. silveslfa probandi přibrali, zhub~ nebné'se
glukózy v krvi a že obsahuje "vypínač" jedení (Stellar, 1954). Novější studie j8)lch bmotnost nezměnila? Jaký je váš. odha~j16ř~Ii, nebo shD-
však zjišťují, že tento mechanismus funguje na mnohem složitějŠí úrovni. Uka- dilhU, D,5, 2nebo 5kg? Holik bu~~u prolandi vážit za ro~~
zuje se například, že některé nervy tvoří provazec spojující mozkový kmen Ja,ck Y~novski skolegy z~árodpího instituílf zdraví (2000) tímto
s laterálním hypotalamem a i ony se na tomto mechanismu podílejí. Mohlo wusbbem zkoumal sto dévadesát pet probandil. po celý'rok.
by tomu být i tak, že tvoří část obecnějšího systému pohybové aktivace, který · Výsledkem jeho práée bylY'dobré i špatné zprávy. DVbrá zpráva .:.
při stimulaci podněcuje zvíře k tomu, aby "něco dělalo". Obecná pobídka zněla, že aČkoli lidé osvátcích jedí více, zpravidla nepřiberou víc
tohoto rázu vede zvíře k tomu, aby jedlo, má-li dostupnou potravu, aby pilo, 'ReŽ pUl kilogramu. Špatná zpráva uvádí, že onen pillkilogr~m by!
je-li k dispozici voda, nebo aby běželo, není-li k dispozici ani voda, ani jídlo haJáze ipo roce (viz obr: 11.4). .
(Berridge a kol., 1989). Výzkum poukazuje na možnost existence i dalších
faktorů podílejících se na regulaci hladu a jedení, k nimž možná patří hladi- 2,0
na bílkovin, tuku a inzulínu, včetně dalších hormonálních aktivit, včetně sou- / 1.75
vislosti s játry, slinivkou břišní a střevy. Stručně řečeno: tělo je za účelem 1,50
~
regulace hladu a jedení vybaveno složitým biochemickým systémem (Logue, .'"
.= 1,25
1991; Woods a kol., 2000). "" 1,0
~ 0.75
Psychologické vlivy Hlad sice vychází z biologické podstaty, avšak )~ 0,50
.....E
výzkumníci dospěli ke zjištění, že ne méně významnou roli sehrávají i faktory 0.25
typu chuť, vúně a vzhled jídla a že jídelní návyky, které jsou naučené, lze O
i odnaučit (Capaldi, 1996). - 0,25
Zůstaňme u chuti. Ve 3. kapitole jsme si uvedli čtyři základní chutě: slad-
kou, kyselou, slanou a hořkou. Výzkumy poukazují na to, že lidé na celém Obr. 11.4 přibýVání .,a vá~e během
světě upřednostňují sladkou chuť, například koláče, zmrzlinu, limonádu, zralé svátků
412 KAPITOLA 11 III MOTIVACE III MOTIVACE KAPITOLA 11 413

ovoce a bonbony, a také slaná jídla, například preclíky nebo smažené bram-
bůrky. Panuje názor, že některé preference jsou vrozené a vyskytují se na
celém světě. Výzkumy novorozených dětí zjistily, že se děti snáz uklidní
a přestanou plakat, dostanou-li slazenou vodu (BalT a kol., 1999) a navíc
dávají přednost dospělému, který jim sladkou vodu dává (Blass & Camp,
2001). I nálada dokáže ovlivnit chuť k jídlu. Například vysokoškolští studenti
na dotaz, co rádi jedí, uvedli, že ve stresových obdobích upřednostňují
"nezdravé" potraviny, jako čokoláda a koláče před "pořádným jídlem", napří­
klad masem, rybou, ovocem a zeleninou (Oliver & Wardle, 1999).
Chuťové preference jsou ovlivňovány i kulturou a osobní zkušeností.
V Číně se jídlo ve velké míře dochucuje sójovou omáčkou, rýžovým vínem
a kořenem zázvoru. V Řecku je to pro změnu olivový olej, citronová šťáva
a oregano. Marocká jídla se vyznačují koriandrem, kmínem, skořicí, cibulí
a ovocem. V Mexiku hrají prim rajčata a pálivé papriky (Barer-Stein, 1999).
Přesto lidé i zvířata spíše dávají přednost známým, nikoli cizokrajným, nety-
pickým jídlům. Možná právě proto spousta Američanů reaguje s odporem na
takové lahůdky, jako ovčí oči, psí maso, hadi, mořští ježci nebo hmyz. Na
druhou stranu je zajímavé, že naučené preference i odmítání lze odnaučit tak,
že jedinec bude opakovaně konzumovat nová jídla a sledovat nové vzory
(Pliner a kol., 1993; Hobden & Pliner, 1995).
K jídlu nás nezřídka dovádějí i vnější podněty. Pokud jste někdy u pekárny
mladé nebo staré, muže či ženy, kuřáky či nekuřáky, vzdělané či méně vzdě- obezita Nadbytek tělesného tuku
lané jedince (Mokdad a kol., 1999). Takřka nepochopitelné je, žek danému v takové míře, že jedinec přesahuje
stavu dochází v době, kdy snad všichni jsme dostatečně informovaní o zdra- svou optimální tělesnou hmotnost
ví a zdravotních rizicích. Američané na jednu stranu méně kouří a méně často o dvacet procent či více.
jezdí v autech bez bezpečnostních pásů, ale obezita roste a roste (viz obr.
11.5). I proto Světová zdravotnická organizace včetně dalších institucí pova-
žují obezitu za celosvětovou epidemii, protože se navíc začíná vyskytovat
i v rozvojových zemích (Friedrich, 2002; Wadden a kol., 2002).
Obezita je vymezena jako nadbytek tělesného tuku. Za normálních okol-
ností nemá jeho objem přesáhnout pětadvacet procent hmotnosti u žen a osm-
náct procent hmotnosti u mužú. Měření stupně tuku se liší, nejčastěji se po-
užívá tzv. body mass index (BM!), index tělesné hmotnosti. Jeho základem je
stanovení poměru mezi váhou a výškou postavy (viz tabulka 11.1). Mírná nad-
váha přitom ještě nepřináší zdravotní rizika, ovšem jedinci obézní v pravém
slova smyslu častěji trpí cukrovkou, srdečními chorobami, vysokým krevním
tlakem, mívají vysokou hladinu cholesterolu, dýchací obtíže, altritidu (zánětli­
vá onemocnění kloubů), cévní mozkové příhody, deprese, komplikace během
těhotenství, spánkovou apnoe i určité druhy rakoviny, což z celkového pohle-
du znamená, že jim hrozí vyšší riziko úmrtí (Kopelman & Stock, 1998; Calle
a kol., 1999; Must a kol., 1999). Jen ve Spojených státech obezita přispívá ke
tři sta tisícům úmrtí ročně (Allison a kol., 1999). Obézní jedinci se navíc více

ucítili vůni čerstvě pečených buchet nebo chleba, pokud jste v kině měli tu noří do stereotypů, lidé si z nich tropí žerty, bývají terčem posměchu i diskri-

čest s čerstvě praženou kukuřicí nebo česnekem v italské restauraci, případně minace při hledání práce, přijímacích pohovorech i v novém bydlišti (Wadden
popadla-li vás někdy na fotbale chuť na pivo a párek v rohlíku, víte nejlépe a kol., 2002). Z výzkumů vyplývá, že si o obézních lidech myslíme, že jsou
sami, že někdy nás k jídlu přimějí vnější proměnné, jako vůně, chutě a vzhled líní, pomalí, nedbalí a nemají pevnou vůli (Ryckman a kol., 1989). Tento před­
jídel okolo vás, například hamburgery, hranolky, pizza, křupavá slanina či sudek má kořeny v konzervativním myšlenkovém trendu zdůrazňujícím dis-
zmrzlina (Schiffman a kol., 1998). Platí i to, že lidé jedí více, pokud je k dis- ciplínu a zodpovědnost (Crandall, 1994). Ze studie dlouhodobých sociálních
pozici pestřejší a větší nabídka jídla, například při jídle o několika chodech a ekonomických důsledků, při níž výzkumníci sledovali skupinu žen s nadvá-
toho sníme víc. Zdá se, že se v této souvislosti jedná o adaptační přizpůsobe­ hou ve věku šestnáct až dvacet čtyři let, vyplynulo, že ty, které byly i po sedmi
ní (Raynor & Epstein, 2001). Důležitým podnětem k jídlu bývá i denní doba.
V této souvislosti Stanley Schachter a Larry Gross (968) přivedli
100 TABULI(A 11.1 Nadváha: jal< moc je už příliš?
probandy do laboratoře, nástěnné hodiny nastavili tak, aby buď
90 šly napřed, nebo se naopak zpožďovaly, a nabídli jim sušenky. .Ženy Muži
Většina probandů s normální váhou jich snědla méně, pokud
80 Tělesný typ Tělesný typ
hodiny ukazovaly blížící se večeři, protože počítala s večeří. Na-
opak v domnění, že odpoledne sotva začalo, jich snědla více.
70 výška mohutný střední drobný výška mohutný střední drobný
fl V neposlední řadě si musíme uvědomovat, že jídlo je spole- (cm) (kg) (kg) (kg) (cm) (kg) (kg) (kg)
~ 60 čenská záležitost, tudíž bývá nemálo ovlivněno sociálními vlivy. 57-64 54-59 51-55
:s. 147 47-54 44-49 42-45 157
'o>
;o; Někdy nás přítomnost druhých lidí v jídle brzdí, například mladé 150 48-56 45-50 43-46 160 59-66 55-60 52-56
!
'O>
50 štíhlé ženy jedí před zraky ostatních méně, než jsou-li samy, aby 152 50-58 46-51 44-47 162 60-67 56-62 54-57
1iii 40
nepokazily dojem "žen se vším všudy" (Mori a kol., 1987; Pliner 155 51-59 47-53 45-49 165 61-69 58-63 55-59
& Chaiken, 1990; Roth a kol., 2001). Z obecného hlediska však 157 52-60 49-54 46-50 168 63-71 59-65 56-60
~
fl v přítomnosti jiných zpravidla jíme více než jindy. Studie založe- 160 54-61 50-56 48-51 170 65-73 61-67 58-62
E 30
"'- né na denících, do nichž si probandi zaznamenávají všechny 162 55-63 51-57 49-53 173 67-75 63-69 60-64
20 okolnosti týkající se jídla, dospěly k závěru, že čím více času trá- 165 57-65 53-59 51-54 175 69-77 65-71 62-66
víme s jinými lidmi, tím delší dobu prosedíme u stolu, a tudíž 168 58-66 55-61 52-56 178 71-79 66-73 64-68
10 i více jíme (de Castro & Brewer, 1992; Bellisle a kol., 1999). Tento 170 60-68 56-63 54-58 180 72-81 68-75 66-70
vliv okolností se projevuje především za přítomnosti rodinných 173 62-70 58-65 56-60 183 75-84 70-77 67-72
členů a přátel (de Castro, 1994) a máme-li nadprůměrně dobrou 175 64-72 60-67 57-61 185 76-86 72-80 69-74
1983 1990 1996 2002 nebo naopak špatnou náladu (Patel & Schlundt, 2001). 178 66-74 62-69 59-64 188 79-88 74-82 71-76
180 67-76 64-71 61-66 190 80-91 76-84 73-78
• • • ., Kouří cigarety Obezita Při všech těch pořadech a varováních a knihách 183 70-79 66-72 63-67 193 83-93 78-86 75-80
• • •' Nepoužívá bezpečnostní pás o dietách a cvičení bychom si nejspíš mysleli, že všichni bude-
Ir'''' q . Má nadváhu me posedlí nízkou hmotností. Například Američané každoročně Index tělesné hmotnosti (BMI) převádí váhu podle jejího poměru kvýšce jedince na
utratí asi třicet tři miliard dolarů za produkty a služby na snižo- jediné číslo. Podle výšky a váhy si snadno najdete svoji kolonku. Platí obecné pra-
Obl 11.5 Vývoj zdravotního stavu ve Spojených vání nadváhy, jenže výzkum zdraví ukazuje, že na osmdesát pro- vidlo, že "zdravá" hmotnost nepřevyšuje 24, nadváha začíná na 27 a obezita na 30.
státech, 1983-2002 Pokračující sledování stavu cent dospělé populace nad dvacet pět let má nadváhu, přičemž Vypočítá se podle následujícího vzorce: tělesná hmotnost (v kilogramech) děleno
Američanů poukazuje na to, že od osmdesátých let stále roste třicet tři procent jedinců má tak vysokou nadváhu, až spadá do tělesná výška na druhou (v centimetrech).
počet obézních jedinců. Je zvláštní. že tento problém vyvstává kategorie obezity (Taylor, 2002). V posledních letech se situace
v době. kdy povědomí o zdraví a zdravotních rizicích stoupá. ještě zhoršila, obezita se od osmdesátých let rozšiřuje ve všech Zdroj: Národní středisko pro statistiku ve zdravotnictví, převzato a upraveno: 3ede:3ál prccent Ámer'čar"J kteř~ se zúčasl'"l
Na druhou stranu vidíte, že klesá počet jedinců, kteří kouří nebo kategoriích obyvatel, ať se jedná o bělochy nebo černochy, http://wellness.czechian.net/main/bmi.htm uvedli, že 0'1 crcál zhubrout
jezdí bez bezpečnostního pásu. (pr:JzKum veřeTéhc mír,árl: 2(02)
414 KAPITOLA 11 • MOTIVACE
základní nastavení Rozpětí letech obézní, vydělávaly mene peněz než jejich vrstevnice a byly častěji
tělesné hmotnosti, k němuž neprovdané (Gortmaker a kol., 1993).
organismus samovolně směřuje. Lidé si myslí, že obezita bývá objektivní tělesný stav, který lze změřit podle
tělesného tuku, indexu tělesné hmotnosti a dalšími výpočty. Přesto jsou naše
předpoklady o tom, co znamená ideální tělesná váha, do nemalé míry formo-
vány kulturou, národností a dalšími faktory. V něktetých případech hrají důle­
žitou roli i zeměpisné a hospodářské proměnné, například Judith Anderson
s kolegy (1992) sledovala preference postav v padesáti čtyřech kulturách a zji-
stila, že plnější ženy jsou za atraktivnější než štíhlé ženy považovány tam, kde
často bývá nedostatek jídla. I jiní výzkumníci zjistili, že v některých rozvojo-
vých zemích je nadváha považována za atraktivní - možná proto, že je to
známka schopnosti, že jedinec přežije nedostatek jídla, zůstane zdravý a bude
schopen reprodukce (Cassidy, 1991). Zde však rozdíly nekončí. Bylo totiž zjiš-
těno, že se s nimi setkáme i v rámci jedné kultury mezi příslušníky odlišných
národností a etnik, přičemž se liší i stigmata přisuzovaná obézním jedincům.
Vezměme si na paškál severoamerickou kulturu. Je posedlá štíhlostí, přede­
vším u žen. Afroameričanky jsou z obecného pohledu silnější než bělošky
téhož věku. Jsou však obě skupiny obyvatel stejně zaneprázdněné svým vzhle-
dem? Delia Smith a další (1999) zrealizovali výzkum za účasti 3 700 bělošských
a černošských probandů (mužů i žen). Výzkumníci sledovali, nakolik jsou spo-
kojení se svou váhou a vzhledem jako takovým. Zjistili, že ženy jsou se svým
vzhledem celkově nespokojenější než muži, přičemž obě pohlaví bělošského
původu byla se sebou spokojena méně než černoši jako skupina.
Co zapříčiňuje obezitu? Proč někteří lidé pořád dokola musejí bojovat
s kily a jiní takovou starost nepoznají? Odpověď musíme, stejně jako při
vysvětlování hladu a jedení, hledat jak v biologických, tak i psychologických
souvislostech. Z fyziologického hlediska se tloustnutí vysvětluje snadno. Na
váze přibíráme tehdy, přijmeme-li více kalorií, než kolik jich organismus stačí
metabolicky zpracovat čili spálit. Nadbytečné kalorie se pak v těle uchováva-
jí v podobě tuku. Působení biologických faktorů můžeme dokázat už jen tím,
že se obezita opakovaně vyskytuje v rodině a souvisí s geny. Albert Stunkard
s kolegy (1990) porovnal index tělesné hmotnosti (BMO jednovaječných
i dvojvaječných dvojčat, které byly vychovávané společně i zvlášť. Na obráz-
ku 11.6 je uvedeno, že výsledky hlasitě podpořily vliv genetických faktorů:
1) jednovaječná dvojčata měla podobnější BMI než dvojvaječná, 2) jednova-
ječná dvojčata si byla podobnější i při oddělené výchově. Tytéž výsledky
vyplynuly z výzkumů adoptovaných dětí. Ukázalo se při nich, že
adoptované děti se tělesnou hmotností spíše podobají svým bio-
•BD logickým rodičům (Grilo & Pogue-Geile, 1991). Vědci se domní-
vají, že geny zodpovídají za pětadvacet až čtyřicet procent roz-
.70 dílů v BMI mezi jedinci (Price, 2002).
.~
.60 Jenže co tedy konkrétně dědíme? Je to tak, že obézní jedinci
-E zdědí tendenci jíst větší množství jídla, tendenci k nečinnosti
~
,~
c .50 nebo přicházejí na svět s extrémně pomalým metabolismem,
;j který spálí jen málo kalorií? Možné jsou všechny tři varianty.
c
~ .40 Podle jedné teorie má každý jedinec jakési základní nastave-
.5
] ní, rozpětí váhy, k němuž organismus samovolně směřuje, při­
~
.30
čemž obézní lidé mají toto nastavení vysoké (Keesey, 1995).
"" Může být dáno geneticky, mohou ho předurčovat jídelní návy-
.20
ky, které si jedinec vytvořil na začátku života. Bucf jak bucf
.10 základní nastavení je stálé, což vysvětluje, proč není možné sho-
dit velký objem váhy a proč po zhubnutí musíme vynakládat
tolik úsilí na to, abychom si novou váhu udrželi (Garner & Woo-
Jednovaječná dvojčata Dvojvaječnádvojčata ley, 1991; Vogel, 1999).
_ Společná výchova t'LL;í Oddělená výchova Na druhou stranu nesouhlasí každý odborník s názorem, že
Obr 11.6 Tělesná hmotnost jednovaječných hlad a jedení jsou řízeny přesně vytýčeným základním nastave-
a dvojvaječných dvojčat Jednovaječná dvojčata (vlevo) ním nebo že obézní lidé nemají šanci, aby se nadbytečných kilo-
měla podobnější tělesnou hmotnost než dvojvaječná (vpravo), což gramů zbavili, protože jejich organismus je nastaven jinak. John
poukazuje na zásadní vliv genetických faktorů. Všimněte si, že Pinel a kolegové (2000) na základě dosavadního výzkumu
tentýž vzorec byl zjištěn bez ohledu na to, zda byla dvojčata dospěli k názoru, že tělo nemá základní nastavení, nýbrž jakýsi
vychovávána společně, nebo odděleně (Stunkard a kol., 1990). usazovací bod, který se v průběhu času vychyluje směrem naho-
• MOTIVACE KAPITOLA 11 415
ru i dolů podle chování jedince. Podle tohoto modelu mohou usazovací bod
posunout trvalé změny jídelních návyků, stupně aktivity, výdeje energie i její-
ho příjmu, a navíc je možné, že nově ukotvený bod na daném místě zůstane.
Genetické predispozice by mohly vysvětlit, proč někdo musí
s váhou bojovat víc a někdo zase téměř vůbec, jenže na druhé .,Jakmile ph diskuzi o obezité pFUde ke slovll
straně tak není možno vysvětlit, jak došlo k tomu, že se hmot-
nost populace v posledních letech nebezpečně zvýšila. Většina otázka rychmy versus dM i/Ilosti, tllk gel~Y
odborníků zabývajících se touto tematikou se shoduje na tom, že
zvýšení hmotnosti odráží celosvětové změny stravovacích Illlbíjt:jí pllšku a ~ýcllOva pak stiskne spoušť."
a pohybových návyků, nikoli aktivitu genů (Price, 2002). Jiní
odborníci přisuzují vinu toxickému prostředí, jež v jejich pojetí
Fikci C-'eon[e
'-
Bmy
- (7998).
znamená nadměrná produkce a nabídka vysokotučných pokrmů
rychlého občerstvení, jako jsou hamburgery, hranolky, dále drobné prodejny
potravin u benzínových čerpadel, prodejní automaty na sladkosti a přeslaze­
né nápoje, sedavá úřednická práce, příliš malý důraz kladený na tělesnou
výchovu ve školách, nadměrný čas strávený před televizí (Horgen & Brow-
nell, 2002; Wadden a kol., 2002). Potenciální vliv faktorů životního prostředí
lze dokladovat na porovnání indiánských žen z kmene Pima, které se přestě­
hovaly do Arizony a těmi, které zůstaly v Mexiku. V Arizoně tvoří obsah tuku
v přijaté stravě čtyřicet jedna procent kalorického příjmu a ženy průměrně
váží 90 kilogramů. Jejich příbuzné v Mexiku jedí stravu obsahující pouhých
jednadvacet procent tuku a váží průměrně sedmdesát kilogramů. Jiní výzkum-
níci jednoduše shrnují, že obezita pramení z přejídání. Pinel s kolegy (2000)
zastává názor, že lidé a další teplokrevní živočichové jsou na základě evolu-
ce naprogramováni k tomu, aby přijímali více potravy než kolik potřebují, aby
si vybudovali zásoby na období, kdy by potravy mohl být naopak nedosta-
tek. Problém je v tom, že máme neochvějnou potřebu jíst a jíst i v době, kdy
máme jídla nadbytek.
Hubnutí Zkuste projít regály v nějakém knihkupectví a hned pochopíte,
proč produkty a služby orientované na hubnutí neustále slaví velké úspěchy.
Prostředků a metod na hubnutí existuje nepřeberné množství, od změny jídel- mentální anorexie Porucha
ního chování, cvičení a celkového zvýšení aktivity, přes léky až po chirurgic- příjmu potravy vyznačující se
ké zákroky (Wadden & Stunkard, 2002). Někdo se uchyluje i k vysoce rizi- omezením jídla, až jedinec (zpravidla
kovým prostředkům, jakými jsou chirurgické zmenšení žaludku či léky potla- dospívající dívka nebo mladá žena)
čující chuť k jídlu nebo zvyšující výdej energie. Většině lidí se podaří dosáh- vyhubne na kost.
nout žádoucí změny úpravou chování. Klíčem k úspěchu přitom je uvědomit
mentální bulimie Porucha příjmu
si, že změny jídelního chování musí být zcela zásadní a především trvalé a že
potravy typická pro mladé ženy, pro
je krajně důležité, aby je doprovázelo pravidelné tělesné cvičení (Brownell &
niž jsou příznačné záchvaty nutkavého
Wadden, 1992; Jakicic a kol., 1999).
přejídání následované pročišťováním,
Chce-li jedinec přestát útrapy diet, musí mít po ruce dva pomocníky jmé-
nem informace a motivace. Zaprvé jedinec musí mít co nejkonkrétnějšípřed­
stavu o tom, kolik kalorií přijme a jak cvičí. Vypadá to jednoduše, avšak Ste-
ven Lichtman s kolegy (1992) utvořil skupinu probandů z jedinců, kteří ne-
uspěli při hubnutí. Měli za úkol vést si deník. Zjistili, že tito lidé nevědomky
podceňovali množství snězeného jídla a naopak přeceňovali pohyb, který
vykonají při každodenních činnostech. Druhým pomocníkem je zmíněná
motivace. Z výzkumů vyplývá, že dlouhodobé snažení má tím větší naději na
úspěch, čím více je motivace hnána vnitřními, vlastními pohnutkami, nikoli
vnějšími pobídkami, jakými je například přání manžela, aby žena zhubla (Wil-
liams a kol., 1996).
Poruchy příjmu potravy Ovlivnění hladu a jedení psychologickými
vlivy je nejevidentnější v případech poruch příjmu potravy. První z nich je
mentální anorexie, stav, kdy má zpravidla dospívající dívka nebo mladá žena
takový strach z toho, že ztloustne, až přehlíží signály hladu, omezí jídlo na
minimum, vyhubne na kůži, v některých případech dokonce vyhladoví
k smrti. Řada z nich nadměrně cvičí. Přibližně devadesát pět procent jedinců,
o'ocent Amerlč,mů
kteří touto chorobou trpí, jsou ženy, přičemž výskyt anorexie v posledních
že nikdy neCVičí ar" nerlá zállOJ
desetiletích celosvětově prudce stoupl. Příbuzným onemocněním je mentální
sPOJenOJ s lělesnoJ aktlvltOJ (Národ'lí
bulimie, porucha příjmu potravy, jež je rovněž typická pro ženy. Vyznačuje
se opakujícím se kolotočem nutkavého přejídání následovaného vynuceným středisKo pro statlsilkJ ve zdravotnictví 1999)
416 KAPITOLA 11 ll, MOTIVACE • MOTIVACE KAPITOLA 11 417

zvracením a zneužívání projímadel. Žena trpící bulimií tak může

spořádat celou pizzu, balení sušenek, porci pečeného kuřete
a velké balení polárkového dortu - všechno na jedno posezení
- a pak se jídla snaží zbavit, doslova ho ze sebe vypuzuje. Tyto
je základní předpoklad k přežití rodu, na rozdíl od hladu, žízně nebo potře­
by spánku ovšem není klíčový pro přežití jedince. Sexuální síla přesto není
nic, co bychom mohli vyřídit mávnutím ruky. Sexuální témata a obrazy se
nám zjevují ve snech, pronikají do sprostých vtipú, díváme se na jejich ztvár-
)'1
~.. lIQ]lI'/:S ne.
• • . . r . / \ \ •· ••.

cykly přejídání a pročišťování se opakují dvakrát až čtrnáctkrát nění v televizi, čteme si o nich v knihách, posloucháme je v písničkách. Není , t f

týdně. Nemoc pacientku většinou neohrožuje na životě (buli-
mičky mívají prúměrnou váhu, což jim usnadňuje onemocnění
tajit), jenže opakované zvracení nezřídka rozleptá zubní sklovi-
nu, zpúsobí dehydrataci, poškodí střeva, poruší rovnováhu dúle-
žitých prvkú a vyvolá spoustu dalších zdravotních problémú
(Americká psychiatrická asociace, 1994).
Jak četné vlastně poruchy příjmu potravy jsou? Odhady se liší,
. ,
přesto poslední studie naznačují, že necelé jedno procento žen
trpí anorexií, přičemž výskyt ve věkovém rozmezí patnáct až
devětadvacet let je vyšší a pohybuje se od tří do deseti procent.
Případy bulimie jsou dvakrát častější než anorexie a objevují se
Obr. 117 Ideální body image Který obrázek je podle
častěji v řadách studentek. Budoucnost jedinců trpících POtu-
vašeho názoru ideálním zástupcem vašeho pohlaví? A který se
chou příjmu potravy není zcela jasná. Nadpoloviční většina
nejvíce podobá vašemu tělu? Tento úkol je běžnou součástí
zaznamená do pěti let od začátku léčby zlepšení, ve třetině pří­
zjišťování, zda jedinec má pozitivní nebo negativní obraz
padů problém nakonec přetrvá a pět až osm procent zemře na
o vlastním těle (body image).
vyhladovění, spáchá sebevraždu nebo zemře na zdravotní kom-
divu, že se tolik osobností veřejného života zaplétá do sexuálních skandálú.
A je snad jedině pochopitelné, že motiv sexu v reklamách prodává všechno
možné: od ústní vody, jeansú a aut, přes nealkoholické nápoje až po krémy
na holení.
Prúzkul11Y sexuálních praktik Sex je nejsoukromější a nejintimnější prvek
mezilidských vztahú, proto se systematicky studuje jen obtížně. Ve čtyřicátých
letech minulého století Alfred Kinsey s kolegy 0948, 1953) provedli první roz-
sáhlý výzkum sexuálních praktik ve Spojených státech. Na základě důvěrné-
ho dotazníku se dotazovali více než 1 700 mužú a žen a zkoušeli zkoumat to,
o čem nikdo otevřeně nehovořil: vzorce sexuálníl10 chování. Jeho cílem bylo
odhalit skryté normy všech aspektů sexuálního chování včetně masturbace,
homosexuality, předmanželského a mimomanželského sexu. Některé výsled-
ky byly šokující, jelikož bylo zjištěno, že sex je častější a pestřejší, než si snad
všichni do té doby mysleli. Z dosažených výsledkú vyplynula následující
't t t' I' h kt'k'
f a kta: d eva d esa procen muzu a emer po ovma vsec zen pra 1 uJe pre -
v, v v v v
Co pro vás znal1jená, když řeknete, že jste měli sex? Nemylte
se,'óno je totiž naprosto zásadnívědět,laW si Iidé'.tutozdánlivě .
Jednoduchou otázku vysvě.tluJí. Stephanie Sanders aJune Rel~ •
nisch (1999) 'uveřejnily v odbornéOl časo~suJoumal of the
American MedícalAssoéiationvýsledky zpruzkumu, během něhož
se ptaly vysokoškolských studentu z devětadvaceti. státu USA:
"Řekli byste, že Jste se milovali, pokud nejintimnějšr chování
bYm... .1" Zkuste odhadnout, jak takové odpo,d(dopadly, Jaké
procento probandu (vezmeme·li jednotgou skupinu utvořenou ze
stUllentu i studentek) uvedlo aqo, zněl·1i konec věty líbání po fran·
~uzskU, líbání asání prs~u, dotýkání se pohlavních orgánu,Oral·
.
. hí kontak.t spohlavními orgány, anální styk, vaginálnf.styk? Podí·
.veJte se na' výsledky. Vidíte, že většina studentu považuJe vagi·
. Rální I anální sex za milo~ání, ovšem francouzské líbání, orální
d kOQta.kt sprsy áhlazení pohlavních orgánu n.ikoli. Na druhous.1ta:
v

;nu se ,probandi nesjednlltili na názoru ohledně orálního sexu.

Ken a Barbie jsou nejoblíbenějšípanenky na
světě, pFestože jsou ve srovnáním s pn"tměr­
ným mladým dospělým jedincem nereálně
štihlé.
plikace (Fairburn & Brownell, 2002; Polivy & Herman, 2002; Striegel-Moore &
Smolak, 2001).
Co se týče možných příčin poruch příjmu potravy, psychologové zvažova-
li genetické vlivy, hormonální nerovnováhu, nízký bod nastavení, perfekcio-
nistické matky a traumata, jako sexuální zneužívání. V tomto ohledu jsou
jasná dvě fakta: daný problém se objevuje v kulturách, které kladou na těles­
nou hmotnost velký důraz, v nichž je nadbytek jídla a střediska na hubnutí,
záplavy knih a videokazet na hubnutí nepřímo naléhají na ženy, aby se nad
sebou zamyslely (Btumberg, 1988; Ruderman & Besbeas, 1992). Podíváme-Ii
se například na herečky v televizních situačních komediích, zjistíme, že se
v nich objevují hubené nebo průměrně štíhlé ženy, naopak nadváha je vzhle-
dem k četnosti v populaci zastoupena neúměrně málo (Fouts & Burggraf,
1999). Dtuhý fakt je spojen s tím, že ženy trpící potuchou příjmu potravy,
mívají negativní, natušené vnímání vlastního těla a nezřídka se vnímají jako
tlusté, ačkoli tomu skutečnost neodpovídá (Phillips, 1998; Thompson a kol.,
1999; Thomspon & Smolak, 2001). Podívejte se na zobrazení lidských postav
na obrázku 11.7. Která z nich je podle vás ideální zástupce vašeho pohlaví?
A která podle vašeho názoru nejlépe vystihuje vás? Vědci za pomocí tohoto
úkolu i mnoha dalších zjistili, že dívkám s negativní představou o vlastním
těle (měří se podle velikosti rozdílu mezi sebeobrazem a představou ideální-
ho typu) hrozí největší riziko rozvoje poruchy příjmu potravy (Attie & Bro-
oks-Gunn, 1989).
Zamyslíme-Ii se nad rolí kulturních ideálů, zjistíme, že - jak dokládají
výzkumy - hubené modely žen představované v médiích vedou divačky
k tomu, že ani nemohou být se svou postavou spokojené, tudíž se tělesnou
hmotností začnou zaobírat ještě intenzivněji (Posavac a kol., 1998). Budou-Ii
se snažit, aby se vyrovnaly supermodelkám, patrně skončí v slzách. Kulturní
ideál navíc může být stanoven už v dětství. Když totiž Kevin Norton s kolegy
(996) promítali obrazy světově proslulé Barbie a Kena v lidské velikosti, zji-
stili, že obě figurky jsou ve srovnání s průměrným mladým dospělým nerea-
listicky hubené. Pravděpodobnost, že by žena vypadala jako Barbie, je
dokonce jedna ke stu tisícúm.
SEXUÁLNí MOTIVACE
Sigmund Freud před sto lety šokoval vědeckou komunitu psychoanalýzou,
teorií, která kladla obrovský důraz na sexuální uspokojení coby hnací sílu lid-
ského vývoje. V 15. kapitole si řekneme, že řada jeho blízkých spolupracov-
níkú tuto výsadní orientaci na sex odmítla. Ale skutečně se mýlil? Sex přece
manželský sex; prakticky všichni muži a většina žen masturbují; padesát pro-
cent ženatých mužů a dvacet šest procent vdaných žen mají mimomanželský Vdobě, kdy byly publikovány výsledky, se býYalý prezident Clinton
sexuální vztah; čtyřicet procent vysokoškolsky vzdělaných párů uvedlo, že zmítal v se~uállÍím skandálu atvrdil, že s MonicouLewlnskou
praktikují orální sex. Kinseyho knihy se vzápětí stávaly bestsellery, ačkoli dílčí
neměl"isexuální vztah", ~čkoli proběbl orální sex. výsíedky by
aspekty jeho vědeckého postupu byly kritizované _ například za to, že větši- mohly spět k závěrll; že tato prak.tika Je sp.~Jena s'nejedn~ínač-.
na probandů byli mladí, bělošští muži ze střední socioekonomické třídy, kteří ným chápáním. - •
LílÍání na Iranéďuzský zpusob ·2 %
bydleli ve městě, tudíž netvořili reprezentativní vzorek. Dále respondentúm -
.Líbáni asání prspu - .3%
kladl zavádějící otázky, aby získal potřebné informace Dones, 1997). Navzdo- . 'Ootýkáiilse pohlavních orgánu. 14%
ry všem nedostatkúm jsou jeho závěry citovány dodnes a používají se jako :.
Orální kontak.t 40%
výchozí bod srovnávání. Kinsey zemřel v roce 1954, ale jeho Institut pro
výzkum sexu na univerzitě v Indianě i nadále zastává přední místo ve výzku- Anální styk 81 %
mu lidské sexuality. ~aginální styk. 99 %
Od dob jeho průkopnické studie bylo provedeno plno výzkumů na
podobné téma. Některé výsledky jsou uveřejněny v knize Kiss and Tetl: Sur-
veying Sex in the Twentieth Century (Ericksen & Steffen, 1999; Polibek a poví-
dání: Pn"tzkum sexu 20. stoletÍ). Bez zkoumání, zda byly rozhovory provádě­
ny kontaktní metodou, telefonicky nebo přes Internet stejně nikdy nemúže-
me vědět, nakolik jsou výsledky přesné. Respondenti totiž nemusejí říkat
pravdu, je třeba zohlednit i skutečnost, že si každý vysvětluje otázku po svém.
Z výzkumú například vyplývá, že probandi nejsou zajedno v pochopení
smyslu, když se řekne "milovat se". Každý souhlasí s tím, že vaginální styk
mezi dvěma partnery, kteří dospějí k orgasmu, je milování. Ale milujete se,
když jeden z partnerů nevyvrcholí? A co jiné druhy styku? Byly ověřovány
dlouhé řady zpúsobú kladení otázek a lidé se v jejich interpretaci prostě
neshodují (Bogart a kol., 2000; Sanders & Reinisch, 1999).
Navzdory omezené výpovědní hodnotě subjektivního posuzování vlastní-
ho sexuálního života můžeme tvrdit, že se společenské normy v této oblasti
mění. Sexuální aktivita například dosáhla vrcholu během "sexuální revoluce"
v šedesátých a sedmdesátých letech. Od té doby byl zaznamenán pokles
(Robinson a kol., 1991). Relativně nové studie poukazují na zjištění, že sexu-
ální praktiky jsou - přinejmenším ve Spojených státech - nepříliš nápadité
(Leigh a kol., 1993). Ve Výzkumu zdraví a společenského života národa,
jehož se účastnilo 3 432 Američanú ve věku osmnáct až padesát devět let,
bylo zjištěno, že manželé jsou si věrni více, než by si výzkumníci kdy mysle-
li, a že většina párú upřednostňuje klasické metody styku, konkrétně vagi-
nální před orálním, análním či skupinovým, taktéž před poutáním a dalšími
neobvyklými doplňujícími metodami (Laumann a kol., 1994; Laumann &
Michael, 2001).
Ze všech výzkumú však vychází jeden prvek v nezměněné podobě: muži
a ženy se v určitých aspektech sexuální motivace liší. Když měli respondenti

418 KAPITOLA 11
"Jestli se chceš milovat, tak to řekni přímo,
nemusíš všechno uvádět slovy: "Ve světle
nejnovějšího vývoje."
Tento mladík přes zrcadlové brýle nenápad-
ně pozornje ženy na pláži. Podle evolučního
přístupu je jeho snaha biologicky a nevědomě
motivována hledáním plodné partnerky
schopné reprodukce.
ll, MOTIVACE
ze seznamu přání vybrat deset, muži i ženy bez rozdílů volili lásku, zdraví,
světový mír, neomezené schopnosti, bohatství a uznání. Jeden rozdíl byl
ovšem velmi nápadný: muži oproti ženám v mnohem větší míře chtěli "mít
sex s kýmkoli, koho si vyberu" (Ehrlichman & Eichenstein, 1992). Takovéto
zjištění se navíc opakuje. Vyplývá z něj, že muži mají tendence k větší sexu-
ální promiskuitě a nevázanosti než ženy (Oliver & Hyde, 1993). Dále na sex
myslí spontánněji než ženy, vyhledávají materiály s erotickým obsahem, ini-
ciují sex se ženami, k nimž mají a také nemají emoční pouto, kvúli sexu činí
oběti, mívají fantazie o sexu s více partnerkami současně. Tyto výsledky
dovedly Roye Baumeistera a jeho kolegy (2001) k závěru, že "muži touží po
sexu víc než ženy" (str. 270).
Evoluce touhy Proč takovéto rozdíly existují a co z nich plyne? David
Buss (1994) v knize 7he Evolution oj Desire (Evoluce touhy) uvádí názor, že
odpověď lze získat z evoluční psychologie, což je dílčí specializace, která na
základě principú evoluce proniká do sociálního chování lidí. Podle tohoto
přístupu je pro všechny bytosti na světě příznačné specifické chování při
výběru partnera, přičemž muži a ženy tohoto cíle dosahují jinými metodami.
Podle Busse si ženy musejí partnera vybírat co nejpečlivěji, protože z bio-
logického hlediska mají omezenou možnost reprodukce, a tím i počet potom-
kú. Tudíž je pro ně krajně důležité, aby zvolily partnera, který dokáže (nebo
má ten potenciál, aby jednou dokázal) zajistit ekonomické zdroje a byl je
ochoten investovat do nich a jejich potomkú. Ze strategického hlediska by
tedy ženy měly přitahovat starší, finančně zabezpečení muži nebo muži oplý-
vající inteligencí, ambicemi, jistotou a dalšími vlastnostmi, z nichž lze vyvodit
úspěšné dosažení požadovaného cíle.
Naproti tomu muži mají neomezené možnosti, mohou zplodit nekonečný
počet dětí. JSou omezeni toliko schopností upoutat partnerku schopnou
reprodukce a také nejistotou, zda děti skutečně jsou jeho. Tyto motivy jsou
dány jejich evoluční historií, tudíž by muži měli upřednostňovat mladé a těles­
ně atraktivní partnerky (k jejich atributům patří hladká pleť, plné rty, husté
vlasy, vyšší svalový tonus a další znaky mládí, jež poukazují na kvalitní zdra-
ví a schopnost reprodukce). Chtějí-li minimalizovat riziko nejistoty, zda
budou pravým otcem dětí, měli by si vybírat partnerky, které púsobí dojmem,
že budou sexuálně věrné.
Buss se rozhodl, že tuto teorii motivace prověří výzkumem. S týmem kole-
gú (1989) provedl prúzkum 10 047 mužů a žen ve třiceti sedmi kulturách
v Severní a Jižní Americe, v Asii, Africe, západní a východní Evropě a také
v Tichomoří. Každý respondent měl posoudit stupeň dúležitosti různých
vlastností při výběru partnera. Výsledky odpovídaly předpokladům. Muži
i ženy přidělili stejnou váhu vlastnostem typu "má sympatickou povahu". Ve
většině zemí pak muži dávali přednost výrokům "atraktivní vzhled" a "nemá
předchozí zkušenosti se sexem", zatímco ženy kladly dúraz na "finanční zajiš-
tění" a "cílevědomost a snaživost". Seznamovací inzeráty v časopisech a novi-
nách rovněž potvrzují, že ženy nabízejí krásu a hledají finanční zabezpečení,
kdežto muži hledají krásu a nabízejí finanční zázemí (Rajecki a kol., 1991;
Sprecher a kol., 1994).
S evolučním přístupem kráčí ruku v ruce i všeobecná tendence mužů po-
ohlížet se po mladších ženách (platí pro ně větší pravděpodobnost, že jsou
plodné), naopak ženy upřednostňují starší muže (platí pro ně vyšší pravdě­
podobnost, že budou finančně zajištěni). Buss (1989) zjistil, že tato tendence
se vyskytuje ve všech kulturách, které zkoumal, přičemž muži upřednostňo­
vali, aby partnerky byly v průměru o 2,7 let mladší než oni, a ženy hledaly
partnery průměrně o 3,4 roky starší. Douglas Kenrick a Richard Keefe (1992)
provedli analýzu seznamovacích inzerátů. Vyplynulo z ní, že muži krátce po
dvacátém roce věku mají stejně intenzivní zájem o mladší i o trochu starší
partnerky, které jsou stále v reproduktivním věku. Naopak muži po dosažení
třiceti let pátrají po ženách, které jsou o pět let mladší než oni a muži po
padesátce upřednostňují ženy o deset až dvacet let mladší než oni. Na dru-
hou stranu ženy jakéhokoli věku dávají přednost starším mužúm. Tento vzo-
rec se potvrzuje ve statistikách uzavíraných sňatků z rúzných kultur i genera-
• MOTIVACE KAPITOLA 11 419
cí. Existuje pouze jedna zajímavá výjimka: dospívající mladíci
uvádějí, že je přitahují ženy o něco více starší než oni, tedy ženy
po dvacítce, které plně jsou schopny reprodukce (Kenrick a kol.,
1996).
Třetí linie výzkumu, která vychází z evoluční teorie, se týká
žárlivosti, negativního emočního stavu pramenícího z očekáva­
ného ohrožení partnerského vztahu. Žárlivost je přirozená lidská
reakce, u mužú i žen však mívá jinou podstatu. Tato teorie před­
kládá názor, že muže vyvádí z míry především sexuální nevěra,
protože žena, která se ponoří do mimomanželského vztahu, pro
něj znamená riziko, že počne dítě jiného muže. Ženy se cítí
ohroženy emoční nevěrou, protože muž, který se zamiluje do
jiné ženy, by ji mohl připravit o finanční zajištění (Buss, 2000).
Tento předpoklad potvrdila řada výzkumú. V rámci jednoho Tento válečník z kmene Huli sídlícím na Papue-Nové Gui-
z nich měli vysokoškolští studenti a studentky odpovědět na neji si pro svátečnípříležitosti pomalovává obličej barva-
otázku, zda by je víc vyvedlo z míry, kdyby jejich partner navá- mi. V této kultuře jsou totiž objektem krásy právě muži.
zal jiný hluboký vztah, nebo kdyby jim byl jednorázově sexuál- Ptáte se proč? jakmile přijde ke slovu svatba, muži z toho-
ně nevěrný. Zkuste se nad těmito nepříjemnými možnostmi sami
to kmene si mohou vzít tolik žen, kolik jich dokážou při­
zamyslet. Která varianta by pro vás byla horší? Výsledky pouká- vábit a hmotně zabezpečit (ženám je naopak povolen vždy
zaly na markantní mezipohlavní rozdíl: šedesát procent mužú jen jeden manžel).
uvedlo, že by jim více vadila sexuální nevěra, naopak osmdesát
tři procent žen odpovědělo, že by pro ně byla horší nevěra emoční (Buss
a kol., 1992).
V další studii si měli vysokoškolští studenti obou pohlaví představit, že
jejich partner na večírku flirtuje s někým, kdo je fyzicky přitažlivý či nepři­
tažlivý a společensky obratný, nebo naopak zakřiknutý. Probandi měli
následně odpovědět na otázku, jak moc by žárlili. Výsledky byly následující:
muži by nejvíc žárlili na dominantního soka, ženy by žárlily hlavně na atrak-
tivní sokyni (Dijkstra & Buunk, 1998).
Ve třetí studii byli dotazováni novomanželé. Příslušníci obou pohlaví měli
odpovědět na otázku, jak by zareagovali, kdyby měli podezření, že je jejich
partner podvádí. Muži uváděli, že kdyby byla jejich manželka mladá a přitaž­
livá, snažili by se její potenciální mimomanželský vztah ukončit (bránili by
manželce, aby se s milencem stýkala, vyhrožovali by jí, případně by na soka
zaútočili fyzicky). Ženy by přistoupily k metodám udržení manželského vzta-
hu (měly by se na pozoru a zvýšeně by dbaly na svúj vzhled) především v pří­
padě, že by jejich manžel měl vysoký sociální statut a vydělával by hodně
peněz (Buss & Shackelford, 1997). Stručně řečeno se sexuální motivy mužů
a žen liší, přesně jak se domnívají evoluční psychologové, ale obě pohlaví
pohotově reagují, jakmile jsou dané motivy ohroženy.
Rozdíly mezi pohlavími jsou složité, řada výzkumníků se navíc v rostoucí
míře přiklání k evoluční teorii (Buss, 1999; Plotkin, 1998; Simpson & Kenrick,
1997). Pochopitelně má i své oponenty, kteří tvrdí, že výsledky lze vysvětlo­
vat spíše z hlediska fyziologie než evoluce. Jeden z takovýchto kritických
hlasů konkrétně namítá, že ženy mění krásu a mládí za peníze nikoli za úče­
lem reprodukce, nýbrž kvúli tomu, že nemají přímý přístup k ekonomické
nadvládě. Jiným argumentem oponentú je jejich vysvětlení žárlivosti kvúli
sexuální nevěře partnerky tak, že mužúm nejde o riziko, že žena zplodí dítě
jiného muže, nýbrž tuší, že v rámci sexuálního vztahu se záhy rozvine i vztah
citový (DeSteno & Salovey, 1996; Harris & Christenfeld, 1996). Třetí námitka
říká, že navzdory rozdílúm si jsou muži a ženy v mnoha aspektech podobní.
V Bussově mezikulturní studii dávali muži i ženy největší přednost spolehli-
vosti, vřelosti a sympatické povaze. Ženy navíc u krátkodobých vztahú vyža-
Příslušnice venezuelského kmene Bari jsou
dují tělesnou přitažlivost ve stejné míře jako muži (Regan & Berscheid, 1997).
sexuálně promiskuitní. Tento kmen totiž
V neposlední řadě bychom si měli uvědomit, že rozdíly mezi pohlavími vychází z předpokladu, že dítě může mít více
nejsou vždy spolehlivě předpověditelné a ani nejsou univerzální. Lidská spo- otců, takže promiskuitní chování ženě zarn-
lečenství se totiž pozoruhodně přizpůsobují novým podmínkám. Na poli evo- čuje četnějšípéči. Tato výjimka dokládá, že
luční psychologie navíc platí řada výjimek. Například David Geary (2000) lidské chování dokáže být neuvěřitelně při­
zdůrazňuje, že otcové se na péči o nejmenší děti podílejí mnohem méně než způsobivé a že muži i ženy přijímají za své
matky, přesto mezi savci - včetně šimpanzů, našich evolučních bratrancú - takové strategie hledánípartnera, které odpo-
zastávají jedinečnou pozici, protože s potomkem tráví hodně času. Geary se vídají kulturním normám.
420 KAPITOLA 11 • MOTIVACE • MOTIVACE KAPITOLA 11 421

fáze sexuální odezvy Čtyři
fyziologická stadia sexuální odezvy
jsou vzrušení, plató, orgasmus
a uvolnění (uvádí se i opadání,
rozplynutí a další, pozn. překl.l.
domnívá, že muži do svých dětí investují tolik úsilí proto, že se tak utvrzují
ve své rodičovské roli, což primáti mužského rodu nedělají. Zamyslete se
i nad nejednoznačnýmzávěrem z pozorování, že většina příslušnic venezuel-
ského kmene Bari je neobyčejně promiskuitní. Z evolučního hlediska tento
vzorec chování přece není adaptivní, protože ženy, které mají sexuální styk
s kdejakým mužem, k sobě neupoutají pozornost vážného zájemce o vztah,
protože by si nemohl být jist, které děti budou jeho a které ne. Jak je tedy
možné, že promiskuita na straně žen je v této kultuře norma? Antropologové
Stephen Beckerman, Paul Valentine a další v knize Cultures ojMultiple Fat-
hers (Kultury mnohočetn_ých otců) uvádějí, že kmen Bari - včetně dalších
původních obyvatel v nížinných oblastech Jižní Ameriky - se domnívá, že dítě
může mít víc otců a že všichni muži, kteří mají sexuální styk s těhotnou
ženou, biologicky přispívají do vínku dosud nenarozeného dítěte (některé
kultury ?okonce zastávají názor, že k oplodnění dochází až po styku s více
muži). Zeny tudíž vyhledávají styk s vysokým počtem mužů proto, aby se
zvýšilo množství otců, kteří se pak budou o její dítě starat. A tato strategie
patrně funguje. Dítě v kmeni Bari, jež má více otců, má zároveň oproti dítěti
s jedním otcem o šestnáct procent vyšší pravděpodobnost, že se dožije pat-
nácti let (Beckerman & Valentine, 2002).
Shrneme-li dosavadní poznatky, můžeme uvést, že evoluční psychologie
nabízí zajímavou, byť kontroverzní teorii sexuální motivace lidí. Před námi
však ještě stojí velký úkol oddělit vlivy kultury od důsledků evoluce. Disku-
se o vlivech působících na sexuální motivaci tedy bezesporu bude ještě něja­
kou tu dobu pokračovat.
Fáze sexuální odezvy Statistiky populace založené na průzkumech, ana-
lýzách seznamovacích inzerátů, dotaznících a laboratorních experimentech
nabízejí jen dílčí vhled do sexuálního chování. Potřebujeme další rozsáhlé
výzkumy. Příkladem jsou gynekolog a porodník William Masters a psycho-
ložka Virginia Johnson. Ve své knize z roku 1966 Human Sexual Response
(Lidská sexuální aktivita) uvádějí pozorování z výzkumu, v jehož rámci natá-
čeli a měřili fyziologické reakce dobrovolníků (312 mužů a 382 žen), kteří se
celkem zúčastnili přes deseti tisíc aktů masturbace a sexuálního styku v labo-
ratoři. Autoři výzkumu chtěli zjistit, co se při sexu děje na tělesné rovině. Na
základě použití různých měřicích přístrojů za účelem měření tělesných funk-
cí (například používali umělý penis s kamerou, který zaznamenával fyziolo-
gické reakce v pochvě) zjistili, že navzdory anatomickým rozdílům, evoluční­
mu dědictví, odlišnému společenském životu a postojům mezi oběma pohla-
vími při sexuální odezvě existují nápadné fyziologické shody. Novodobější
výzkumy sexuální odezvy z hlediska neurobiologie, jejichž probandy byli lidé
a zvířata, potvrdily výsledky pozorování Masterse a Johnsonové, přičemž
vědci dále sledovali také vliv mozku a nervového systému, testosteronu a dal-
ších hormonů a neurotransmiterů (Meston & Frohlich, 2000).
Evoluční psychologie partnerských vztahu
Dotaz: Kdy jste se začal poprvé zajímat o psychologii?
Odpověď: Upoutaly mě ty "velké" otázky typu jak vzni-
kl vesmír, jak se na zemi vyvíjel život, jaká je povaha lid-
ské povahy. Dospěl jsem k závěru, že lidská mysl je patr-
ně nejsložitější organická entita v dosud známém vesmí-
ru, tudíž pro mě byla na prvním místě psychologie.
D: Jak jste dospěl ke svému významnému objevu?
O: Když jsem na univerzitě v Berkeley vedoucím mého
postgraduálního vzdělávání navrhl, že bych mohl na
danou oblast aplikovat evoluční psychologii, v žádném
případě nebyli nadšení. V té době navíc většina psy-
chologů neměla příliš velké povědomí o evoluční bio-
logii. Řada na ni ještě k tomu nahlížela s nedůvěrou
a skepsí, výzkumy na základě evolučních principů
nikdo neprováděl. Specializace evoluční psychologie
v té době neexistovala. Teprve až v prvním roce mé
profesorské kariéry na Harvardu, tedy v roce 1981, jsem
moW své nápady začít realizovat.
Nejvíce mě zajímaly partnerské vztahy. V té době byly
stávající teorie vztahů velmi zjednodušující a nepřesné,
zajímalo je jen to, kdo se s kým páruje. Ani jedna však
nevysvětlovala, co lidi k vytváření vztahů motivuje.
Všechny předpokládaly, že muži a ženy jsou v tomto
směru stejní, že tendence navazovat vztah je bez ohle-
du na okolnosti stále stejná.
Své nejdůležitější objevy jsem shrnul v teorii rodových
strategií, s níž jsem vystoupil v osmdesátých letech. Jed-
nalo se o první teorii partnerských vztahů. S kolegy
jsme získali empiricky podložené důkazy podporující
mou teorii, takže se jí nakonec dostalo pozornosti.
PROCES
OBJEVOVÁNí
David M. Buss
Velký zlom představovala například studie mužských
a ženských preferencí při volbě partnera, kterou jsme
zrealizovali ve třiceti sedmi kulturách.
D: K jakému vývoji došlo v oboru, který jste inspiroval?
O: Od dob mé průkopnické práce začaly přibývat další
studie jako mávnutím kouzelného proutku. Výsledkem
byly stovky článků. Sice si myslím, že základní myšlen-
ky i nadále zůstávají klíčem k pochopení partnerských
vztahů, ale tato specializace se rozvíjí v takové šíři, kte-
rou bych nečekal ani v těch nejodvážnějších snech.
V současné době patří k nejvýznamnějším objevům zjiš-
tění vztahu mezi sexuálními strategiemi žen a ovulač­
ním cyklem; role mimomanželských vztahů; povaha
žárlivosti; kognitivní předsudky při mezipohlavním
"čtení myšlenek". I nadále však máme před sebou spou-
stu nezodpovězenýchotázek.
D: Kam podle vás daný obor směřuje?
O: Výzkum navazování partnerských vztahů bude i nadá-
le pokračovat rycWým tempem, protože si výzkumníci
budou uvědomovat, že má své místo takřka ve všech
oblastech života. Řadu tradičních psychologických témat,
například motivaci, emoce, sociální vlivy - totiž není
možno zcela pochopit, pokud si nepřipustíme, že strate-
gie navazování vztahů pronikají do všech oblastí a ovliv-
ňují je. Z tohoto důvodu se domnívám, že si daná speci-
alizace bude nacházet rostoucí počet příznivců a že si
historici vědy uvědomí, nakolik byl původní odpor vůči
evoluční psychologii směšný, což ostatně platí například
i o názorech Koperníka, Galilea nebo DaJwina.
David Buss je profesorem psychologie na texaské univerzitě v Austinu.

Muži Ženy Fáze sexuáhú odezvy sestává ze čtyř stadií, která jsou v pří­
padě mužů i žen v podstatě stejné (viz obr. 11.8). Ve fázi vzruše-
Orgasmus
ní dochází k sexuální aktivaci projevující se zvýšeným přítokem
krve do pánevní oblasti, tudíž jsou pohlavní orgány silněji prokr-
Plató veny. V této fázi penis dosáhne částečné erekce, pochva začne
vylučovat zvlhčující látku a bradavky se ztopoří. Trvá v rozmezí
Vzrušení několika minut až doby dalece přesahující jednu hodinu.
Vzrušení se pak přehoupne do fáze plató, kdy se zrychluje
dýchání i srdeční činnost. Penis se naplňuje tekutinou obsahují-
cí sperma, které se může vyplavit až na samém špičce pyje. Erek-
Obr 118 Stadia sexuální odezvy Výzkum, který
zrealizovali Masters a Johnsonová, poukázal na to, že muži i ženy ce se prohloubí. Mužům majícím potíže s udržením erekce bývá
při sexuálním styku procházejí stádiem vzrušení, plató, pak předepisován známý lék Viagra (sildenafil). Pochva se ještě více
následuje orgasmus a zklidnění. zvlhčí, zúží se vstup do ní, prsa se nalijí krví a vyvrcholení je na
dosah ruky. Stupeň vzrušení se u obou pohlaví liší podle délky
a povahy předehry.
čemž prvních pět šest je nejsilnějších. Prožitek se patrně příliš neliší. Mají-li
probandi napsat, jak prožívají orgasmus, a poté jejich popisy čte nezávislý
pozorovatel, zpravidla nedokáže určit, zda autorem byl muž nebo žena.
Následně se tělo pozvolna vrací do stavu před sexuální aktivací, tudíž
nastává fáze uvolnění. U mužů po ejakulaci dochází k refraktorní fázi, v jejímž
průběhu muži zpravidla nereagují na další stimulaci, tudíž nemůže dojít k dal-
šímu orgasmu. Tato odpočinková doba trvá několik minut anebo i několik
hodin, přičemž se s věkem prodlužuje. Ženy nemají toto období tak dlouhé,
při další stimulaci jsou schopny záhy dospět k dalšímu orgasmu.
Navzdory podobnostem při prožitku sexuálního styku existuje mezi muži
a ženami i řada významných rozdílů. Z jednoho z nich vyplývá skutečnost, že
muži jakéhokoli věku s dvakrát až třikrát větší pravděpodobností dosáhnou
při sexu vyvrcholení. Laumann s kolegy (994) ve snaze získat přesnější data

Během orgasmu pravidelné stahy vyvolají intenzivní, hluboký prožitek provedli studii, z níž vyplynulo, že pouze sedmdesát pět procent vdaných žen
uspokojení a uvolnění sexuálního napětí. U mužů je doprovázen ejakulací a šedesát dva procent svobodných žen obvykle či vždy mívají při styku orgas-
semene. Stahy probíhají u obou pohlaví v rozmezí přibližně 8/10 vteřiny, při- mus. Tento rodový rozdíl možná odráží vliv evoluce i biologie, jelikož muži
musejí za účelem reprodukce dosáhnout orgasmu. Případně může jít o důsle-
422 KAPITOLA 11
Kontrolní otázky
• Jaké biologické mechanismy se skrývají za
hladem? Jaké p~chologické vlity na něj
pt'ísobí?
• Jaké specifickéfaktory mohou
zapříčiiíovat obezitu? A které se podílejí
na rozvoji poruch přijmu potraty?
• Uveďte dllka~ na podporu tvrzení, že
muži a ženy tyhledávají u s1ých
protějškú jiné vlastnosti.
• Vyjmenujte fáze sexuální odmy. Jsou
v případě mužú a žen stejné?
1& MOTIVACE
dek přístupu společnosti k sexu, na jehož základě jsou ženy vedeny k tomu,
aby byly v erotické oblasti zdrženlivější. Druhý rozdíl, jenž je přímo proti-
chůdný, uvádí, že ženy jsou schopny dosáhnout mnohačetného orgasmu, což
znamená, že během krátkého časového úseku dokážou vyvrcholit několikrát
za sebou.
i SCKIALNI MOTIVY
f" <'
• Oč usiLuj~l1Je~'kdp uspokOjíme fyziollJgick6potřeby? , Poúeba sounáležitosti Měli jste někdy potřebu vyhledat společnost
• PC)třebujémevúbec druhé lidi?
• Patří potřeba sociálních vztahú k základní motivaci lidského chování?
• Cť .ilodává ~f~{:gii tysoce motivovanýtřz jedinalm, kteří jsou 1ýkonově
orientovaní? ~"~
'\"
• JE 1ýsledkem touhY po moci dobry nebo špatný velitel?
,\ ~ "",,- ~
Uspokojení potřeby příjmu potravy a sexuálního puzení pohání biologický
stroj našeho života. Jenže pouhé přežívání nám lidem nestačí. Většina z nás
chce od života více, dokonce mnohem více. Chceme být členy skupiny, chce-
me někam patřit, chceme milovat a chceme, aby nás i druzí měli rádi, chce-
me dosáhnout uznání, určitého sociálního postavení, slávy, bohatství či moci.
Někdo má za největší cíl mít spokojenou rodinu, někdo chce procestovat celý
svět, vydělat milion dolarů, vylézt na největší horu, pečovat o potřebné,
namalovat mistrovské dílo. Být člověk neznamená jen uspokojovat základní
potřeby, k lidství patří mnohem víc. Jako výchozí bod znovu využijeme Mas-
lowovu pyramidu a zaměříme se na dvě rozsáhlé třídy motivů: příslušnost ke
skupině a sebeúctu.
PŘíSLUŠNOSTKE SKUPINĚ
Lidská mláďata se sice rodí bezmocná, přesto přicházejí na svět s reflexy,
které je směřují k lidem. Reagují na lidskou tvář, otáčejí hlavu za hlasem,
napodobují výraz tváře. K velkému potěšení rodičů jsou to malinké lidské
bytosti snažící se začlenit do lidského společenství. Zamyslíme-Ii se nad tím,
kolik času trávíme tím, že se o někoho bojíme, na někoho myslíme, s někým
mluvíme, kvůli někomu se trápíme, nemůžeme si neuvědomovat, že lidé
potřebují lidi.
Maslow si tento fakt uvědomoval, a právě proto zařadil příslušnost ke sku-
pině a potřebu lásky na třetí místo v hierarchii. Tomuto motivu slouží celá
plejáda stavů a aktivit: jsme členové rodiny, hrajeme za sportovní družstvo,
navštěvujeme různé kluby, máme přátele a známé, máme partnery, děti. Jak
důležití vlastně lidé v našem životě jsou? Opravdu druhé lidi potřehujemé?
Podle Baumeistera a Learyho (996) je potřeba sounáležitosti základním
lidským motivem. Uvádějí, že "lidské bytosti jsou puzením směrovány
k tomu, aby si udržely alespoň minimální počet trvalých, pozitivních a důle­
žitých mezilidských vztahů" (s. 497). Tento názor podporují výsledky nema-
lého počtu výzkumů. Lidé na celém světě jsou spokojení, mají-li k dispozici
potřebné sociální vztahy, a naopak prožívají osamělost, úzkost a nespokoje-
nost, dojde-li k přerušení nebo ukončení daných vztahů, například když se
milenci musejí načas od sebe vzdálit, když se manželé rozvedou nebo zemře
blízká osoba. Potřeba příslušnosti ke skupině je v nás hluboce zakořeněná,
právě proto lidé, kteří jsou druhými opomíjeni, odmítáni, stigmatizováni
nebo vylučováni ze skupiny, reagují velmi intenzivně a jejich stav se vlastně
rovná "společenské smrti" (Leary, 2001; Williams a kol., 2002). V 18. kapito-
le si ukážeme, že lidé vybavení hustě protkanou sítí mezilidských vztahů -
patří sem intimní vztahy, přátelé, kamarádi, známí a příbuzní - bývají šťast­
nější a v životě spokojenější než lidé žijící osamoceněji (Diener a kol., 1999).
Ukážeme si, že lidé, kteří se aktivně zapojují do společenského dění, bývají
1& MOTIVACE KAPITOLA 11 423
i zdravější a nejsou pro ně typická předčasná úmrtí (House a kol., 1988; potřeba sounáležitosti Touha
Uchino a kol., 1996). navazovat a udržovat sociální vztahy.
Dan McAdams (989) poznamenává, že Maslowova potřeba příslušnosti ke
skupině sestává ze dvou potřeb. První je potřeba sounáležitosti, kterou vyme-
zuje jako touhu navazovat a udržovat sociální vztahy. Druhá je potřeba inti-
mity, touha navázat a udržet si blízký vztah, pro který je typická otevřená
a intimní komunikace. Nyní se na obě zaměříme podrobněji.
jiných lidí? Býváte někdy rádi sami? Možná jste na obě otázky odpověděli ano.
Z výzkumů vyplývá, že se lidé v síle potřeby sounáležitosti liší. Sami si vyvo-
díte, že lidé s vysokou potřebou sounáležitosti jsou společensky aktivnější.
Upřednostňují kontakt s druhými, chodí na návštěvu k přátelům, telefonují
jim, případně napíší dopis, aby vztah na dálku udrželi (McAdams & Constan-
tian, 1983).
Jedinci se tedy ve stupni této potřeby liší, přesto i ti nejextravertnější z nás
čas od času mívají potřebu zůstat o samotě. V podstatě se zdá, že si organi-
zujeme a udržujeme míru vztahů na optimální úrovni podle vlastního nasta-
vení (tedy ani příliš moc, ani příliš málo), podobně jako si tělo reguluje pří­
jem a výdej kalorií, aby bylo v rovnovážném stavu. Bibb Latané a Carol Wer-
ner (978) v jedné zajímavé studii zjistili, že laboratorní krysy spíše navázaly
kontakt s příslušníky svého rodu po období izolace, naopak po dlouhodo-
bém sociálním kontaktu společnost nevyhledávaly. Tito výzkumní pracovníci
vystoupili s hypotézou, že krysy, podobně jako řada dalších druhů zvířat, mají
zabudovaný "sociostat" (sociální termostat), s jehož pomocí regulují sociální
kontakty. Je možné, že lidé mají podobný mechanismus? Shawn O'Connor
a Lome Rosenblood (996) zrealizovali výzkum, v jehož průběhu měli pro-
bandi - vysokoškolští studenti - s sebou po dobu čtyř dní neustále nosit jaký-
si budík. Jakmile se ozval (každou hodinu, po nastaveném časovém limitu),
měli zapsat, zda jsou právě sami nebo v přítomnosti jiných lidí, a jestli chtějí
být sami nebo s někým. Z výsledků vyplynulo, že dvě třetiny času byli buď
sami, nebo s někým - podle toho, jak jim to vyhovovalo; a že uvedený stav
v daném okamžiku byl dobrým prediktorem toho, v jaké situaci se budou při
příštím "hlášení" nacházet. Ať studenti toužili po kterékoli variantě z možných
dvou, potřebu sounáležitosti dokázali účinně regulovat.
Lidé se liší mírou potřeby sounáležitosti a rozsahem celkového sociálního
kontaktu, který považují za přiměřený, ale přesto existují okamžiky, kdy
bychom všichni nejraději byli s někým. Vezměme si jako příklad situaci na sta-
dionu baseballového týmu Yankees v říjnu 1999. Byla to noc, kdy newyorští
Yankees vyhráli Světovou sérii. Na stadionu bylo na šedesát tisíc fanoušků
a když hra skončila, nikomu se nechtělo domů. Nikdo nechvátal na parkoviš-
tě ani se neřítil do metra. Trvalo snad půl hodiny, než se lidé vůbec začali zve-
dat ze sedaček. Lidé oslavovali na ulicích, zpívali písničku "New York, New
York", objímali se, plácali se po ramenou. Dokonce i v proslaveném městě
cizinců a cizích lidí lidé chtěli slavit společně.
Sounáležitost nás naplňuje i z jiných důvodů. Druzí lidé nám dodávají
energii, nové podněty, věnují nám pozornost a citovou podporu (Bill, 1987).
Potřeba sounáležitosti se obzvlášť silně ozývá v náročných chvílích. Je až fas-
cinující sledovat, jak se sousedé, kteří se jindy možná ani nepozdraví, sejdou,
když zuří sněhová bouře, hurikán nebo v okolí vládne neuhasitelný oheň,
dojde k dlouhodobému výpadku proudu a podobně. V současné době se hle-
dáme i po Internetu, například jako tomu bylo, když akcionáři vyhledají inter-
netové chaty v době, kdy ceny akcií klesají, a poskytují si vzájemnou pod-
poru. Před drahnou řádkou let Stanley Schachter (957) dospěl k teorii, že
vnější hrozby vyvolávají strach a motivují nás k vyhledávání druhých lidí, pře­
devším těch, kteří se nacházejí v podobné situaci. Při laboratorním experi-
mentu zjistil, že probandi, kteří čekali, že podstoupí elektrické šoky, se při
čekání přidružovali rovněž k nervózním jedincům.
Proč se vlastně v náročných chvílích chceme dostat do společnosti druhých?
Z nových výzkumů vyplývá, že v takových okamžicích potřebujeme přítom­
nost druhých, abychom si rozumově objasnili situaci. James Kulik a Heike
424 KAPITOLA 11 ll; MOTIVACE • MOTIVACE KAPITOLA 11 425

potřeba intimity Touha po
blízkém vztahu, který se vyznačuje
otevřenou a intimní komunikací.
sebe odhalení Sdílení intimních
podrobností o sobě s někým jiným.
Mahler (1989) v jedné studii dospěli k závěru, že nemocniční pacienti, kteří
čekali na klasickou operaci srdce, při možnosti volby dávali přednost tomu,
aby bydleli na pokoji s pacienty, kteří měli danou operaci za sebou, nechtěli
bydlet s dalšími čekateli - patrně proto, že od nich mohli získat cenné infor-
mace. Pacienti v rámci jiné studie, kteří byli na pokoji s pacienty po operaci,
byli klidnější a po zákroku se i rychleji zotavovali (Kulik a kol., 1996).
A dokonce i v laboratoři Kulik s kolegy (1994) zjistili, že probandi, kteří čeka­
li na údajně bolestivý úkon sestávající z toho, že ponoří ruku do ledové vody,
upřednostňovali (oproti probandům, jimž bylo sděleno, že je nic bolet nebu-
de) čekání s jedincem, který již daný úkon absolvoval. Probandů s předchozí
zkušeností se hodně vyptávali a zjišťovali si informace. V nepříjemných situa-
cích se v nás prostě automaticky probudí potřeba příslušnosti ke skupině, a to
nikoli jen tak k nějaké, nýbrž se členy takové skupiny, kteří nám mohou
pomoci, abychom se s ohrožující situací lépe vypořádali.
Potřeba intimitySociální kontakty s druhými lidmi, a to dokonce i na
zcela povrchní rovině, uspokojují naši potřebu sdružování. Všichni však máme
i potřebu blízkého, intimního vztahu, ačkoli i v této souvislosti platí, že každý
jedinec má individuální nastavení této potřeby. Výzkumy zjišťují, že lidé, kteří
mají podle testových výsledků vysokou potřebu intimity, jsou očima druhých
vnímáni jako vstřícní, upřímní a sympatičtí. Platí pro ně, že více vyhledávají
oční kontakt, více se usmívají, smějí a svěřují se přátelům. Naopak lidé dosa-
hující nízkých skóre bývají spokojenější a zdravější (McAdams, 1989).
Psychologové při detailnějším pohledu na blízké vztahy a vztahy hluboké
oddanosti mezi přáteli či milenci zjistili, že klíčová složka je sebeodhalení,
hned napadne například Bill Gates, spoluzakladatel a ředitel společnosti Mic- motivace k úspěchu Silná touha
rosoft. Je nejbohatším člověkem na světě a zdá se, že by své bohatství chtěl dosáhnout náročných cílů, být lepší
ještě znásobit. Podle vlastních slov by chtěl vládnout počítačovému průmýs­ než ostatní, vyniknout.
lu na celém světě. Dalším jedincem, jehož žene vpřed konkurence v jeho
oboru, je Tiger Woods. Je to nejbohatší golfista své generace, ktelý navíc
vyhrál nejvíce zápasů. Přesto trénuje dlouhé hodiny s odhodláním, že poko-
ří všechny rekordy. Dalšími příklady jsou jedinci kandidující na post prezi-
denta nebo workoholický vědec, který celé víkendy tráví ve své laboratoři.
Co pohání naši touhu uspět, vyniknout a stále se zlepšovat v práci? Psycho-
logové se dlouhou řadu let věnovali dvěma motivům, které v této oblasti hrají
nezastupitelnou roli: motivaci k výkonu a potřebu moci.
Motivace k úspechu David McClelland (1953) ve své nyní již klasické
publikaci Tbe Achievement Motive (Motivace k úspěchu) vymezil jedince
s vysokou motivací k úspěchu, která je definována jako silná touha dosáhnout
náročných cílů, překonat druhé, vynikat. Jistě nebudeme pochybovat o tom,
že stupeň potřeby dosahovat výkonu se jedinec od jedince liší. Otázka spíše
zněla, jak by bylo možno tento důležitý, a patrně i nevědomý motiv měřit.
McClelland říkával, že hledal "duševní rentgen". Vyšel z předpokladu, že se
motivy projevují ve fantaziích. Ve snaze vynést je na povrch vedl probandy
k tomu, aby si vymýšleli příběhy k jednoznačným obrázkům. Vzor je uveden
na obrázku 11.10. Jaký příběh by napadl vás? Kdo je ten chlapec, na co myslí
a co se mu stane? Na základě předpokladu, že se probandi budou automa-
ticky ztotožňovat s hlavní postavou (některé jsou ženy, jiné mužO, obrázky
vlastně tvořily plátno, na něž probandi promítali své potřeby. Kdybychom

"v tomto okamžiku se moje potřeba soukromí
dostala do konfliktu s osobními cíli."
sdílení soukromých, leckdy až vyhraněně intimních podrobností o sobě s dru-
hou osobou (Tourard, 1971; Derlega a kol., 1993). Sebeodhalení přitom zpra-
vidla probíhá podle tří vzorců. Podle prvního z nich opětujeme sebeodhalení
druhého člověka vlastní osobní výpovědí, a to na srovnatelné rovině intimity.
Stručně řečeno otevřte svou duši druhému a on vám ji také otevře (Berg,
1987). Zadruhé platí, že otevřenost podléhá rodovým rozdílům. Ženy jsou ve
srovnání s muži v tomto ohledu sdílnější, spíše se svěří (přátelům mužského
vyšli z McClellandova způsobu hodnocení, pak vysokou motivaci k úspěchu
představoval příběh, který o chlapci na obrázku 11.10 vyprávěl, že si chlapec
s pýchou vzpomíná na úspěch u předchozí zkoušky, přemýšlí nad tím, jak by
mohl získat určité ocenění nebo stipendium, či si představuje, že se z něj
stane lékař. Další podmínkou uvedeného hodnocení bylo, že se tyto předsta­
vy objevily i v dalších příbězích.
Měření na základě fantazie bylo již od samého začátku spojeno s nemalým
Obr. 1c1.1 OMěření motivace k úspěchu
podle obsahu fantazií Kdo je ten chlapec,
na co myslí a co na něj čeká v budoucnosti?
Výzkumníci za použití podobných dvojznačných
obrázků a fotografií vedou probandy k tomu, aby

i ženského pohlavD a zároveň jsou ochotny druhé více vyslechnout (Dindia & zájmem. Navíc se ukázalo, že se jedná o citlivou metodu zjišťování motivace vyprávěli příběhy a podle jejich obsahu vyvozují

Allen, 1992). Zatřetí si lidé sdělují tím více osobních informací, čím déle jejich k úspěchu. McClelland s kolegy (1953) chtěl tento předpoklad potvrdit stupeň motivace k úspěchu.

vztah trvá. Na počátku známosti si toho o sobě moc neříkáme, což znamená,
že se toho o druhém ani příliš nedozvíme. Pokud je nám v daném vztahu
dobře, postupem času se začneme čím dál více a častěji druhému člověku otví-
rat (Altman & Taylor, 1973). Tato tendence patrně pramení ze skutečnosti, že
čím je vztah bližší, tím máme menší potřebu druhému lhát. Bella DePaulo
a Seborah Kashy (1998) v rámci studie realizované v přirozených
podmínkách požádaly probandy, aby si týden vedli deník, do
70 něhož si budou zapisovat sociální kontakty včetně poznámek,
kdy měli potřebu někoho mylně či ne zcela otevřeně informovat,
60
včetně neškodných lží, aby nezranili pocity druhého člověka. Zji-
50 stily, že potřeba lhaní klesá ruku v ruce s narůstající otevřeností
vztahu. Výsledky jsou uvedeny na obrázku 11.9.
l 40
Závěrem lze říci, že sebeodhalení je jakési lepidlo stmelující
J 30 blízké vztahy. Čím jsme ochotnější odhalit své pocity a myšlen-
ky druhému (v přátelském či mileneckém vztahu, v manželstvD,
20
tím jsme v něm spokojenější a zvyšujeme si tak i pravděpodob­
10 nost, že si vztah udržíme (Hendrick, 1981; Collins & Miller,
1994). Z jednoho výzkumu vysokoškolských studentů v labora-
torních podmínkách vyplynulo, že čím byli k sobě jedinci
v rámci seznamovacího rozhovoru upřímnější a otevřenější, tím
Typy přátelství blíž k sobě měli i po skončení rozhovoru (Vittengl & Holt, 2000).
Obr. 11.9 Komu lžeme? Probandi si po dobu jednoho týdne
zaznamenávali, kdy měli tendenci někomu lhát. Ze zobrazení
vyplývá, že nejvíce lhali cizím lidem, za nimi v pořadí následovali
známí, přátelé a příbuzní. Bylo zjištěno, že lidé více lžou životním UZNÁNí
partnerům, s nimiž nejsou sezdaní než manželkám či manželům.
Setkali jste se někdy s člověkem, který byl tak bezhlavě oriento-
Výsledkům tohoto výzkumu odpovídá názor, že čím si jsme bliŽŠí,
vaný na úspěch, až jste si říkali, proč to vlastně dělá? Možná vás
s tím menší pravděpodobností si lžeme (DePaulo & Kashy, 1998).
výzkumem, při němž měli probandi za úkol vyřešit slovní hříčky a poté tepr-
ve přišel úkol s příběhy. Některým probandům sdělil, že slovní hříčky vůbec
nejsou důležité, jiní se od něj dozvěděli, že představují test inteligence a vůd­
čích schopností, což byla instrukce, která měla podnítit maximální výkon.
Probandi následně skutečně vyprávěli příběhy, jimž dominoval výkon. Jenže
záhy se ukázalo, že měření motivace k úspěchu na základě příběhů nekore-
luje se způsobem, jakým probandi hodnotí svou motivaci k úspěchu v dotaz-
nících. Znáte důvod? Příběhy totiž nejspíše odkrývají hluboce zakořeněné,
nevědomé motivy, které slouží jako prediktor chování jedince na dlouhou
dobu dopředu, zatímco dotazníky hodnotí pouze vědomé motivy, jež si pro-
bandi sami přisuzují, přičemž výsledky jsou relevantní pro danou situaci
(McClelland a kol., 1989).
Asi vás nepřekvapí, když uvedu, že mezi motivací, chováním a konečným
výsledkem jedince existuje silná vazba. Ti, kteří dosahují vyšší skóre při tes-
tech motivace k úspěchu, pracují usilovněji, jsou vytrvalejší, myšlenkově pruž-
nější a více orientovaní na budoucnost. Zároveň je více zajímá úspěch než
strach z neúspěchu (Atkinson, 1964), přičemž výsledný úspěch spíše přisuzují
vlastním schopnostem a snaze než vnějším faktorům a podmínkám (Weiner,
1989). Obzvlášť zajímavý rozdíl mezi jedinci s vysokým a nízkým skóre se
týká stanovovaných cílů a jejich náročnosti. Možná si říkáte, že jedinci orien-
tovaní na úspěch si stanovují extrémně náročné úkoly. Kdepak. Když si vyso-
koškolští studenti měli při házení kroužků na tyč vybrat, kde budou stát, zvo- Cal Ripken ml., bývalá hvězda baltimorského
lili jedinci s vysokou motivací k úspěchu střední vzdálenost od cíle - snad aby týmu Oriole, docílil rekordu první baseballo-
úspěch nebyl přehnaně snadný, ale zároveň ne nedostižný (Atkinson & Lit- vé ligy, když odehrál 2 632 zápasl't za sebou
win, 1960). Lidé s opravdovou potřebou uspět si spíše stanovují takové cíle, bez jediné absence. Co ho k takovému výko-
které jsou náročné, ovšem realistické (McClelland & Koestner, 1992). Rovněž nu motivovalo? "Chci, aby si mě lidé pamato-
jsou více orientované na to, aby úkol zvládli, než aby se báli neúspěchu (Elli- vali jako dříče, jako hráče, který hrál s maxi-
ot & Church, 1997). málním nasazením, " řekl.
426 KAPITOLA 11 II MOTIVACE II MOTIVACE KAPITOLA 11 427

JAK I
ti. Šachoví mistři podobně analyzují tahy jiných vynika-
PŘEKONAT NESPAVOST jících hráčů. Prvoligoví baseballoví odpalovači zkouma-
V důsledku dlouhých hodin nácviku se dané činnos­
ti přizpůsobí i tělesná anatomie tak, že dojde ke zlep-
jí videonahrávky nadhazovačů, hokejoví brankáři analy- šování výkonu. Pokud pravidelně běháte, plavete nebo
sdělily, že za úspěchy stojí "dřina a úsilí, rozhodně ne

P
očet lidí, kteří se vyšplhají na nejvyšší příčku
odbornosti ve svém oboru a stanou se světově
uznávanými experty, není vysoký. A ti, kteří
takového cíle dosáhnou, nás překvapují a matou. Jak se
jim to povedlo? Skutečně jsou tak nadaní, opravdu jim
příroda nadělila do vínku takové dary? Jsou, jinými
slovy, takoví od přírody? Anebo bychom takoví mohli
být i my? Jak se vlastně lidé dostanou na samý vrchol?
Psychologové se ve snaze odpovědět na uvedené
otázky pustili do analýz vývoje odbornosti v nejrůzněj­
ších oborech. K. Anders Ericsson (1996) v knize The
Road to Excellence (Cesta k dokonalosti) slučuje práci
řady výzkumníků, kteří se zaměřili na velké hudebníky,
malíře, lékaře, lidi s dokonalou pamětí, vynálezce,
šachové mistry, hráče karetní hry bridge a také na ste-
notypisty, golfisty, tenisty, gymnasty a další sportovce.
Zrealizované studie dospěly k několika základním prin-
cipům, jež nám poskytly odpovědi, byť do určité míry
překvapivé. Začněme s uvedením, že není třeba, aby-
chom na svět přišli vybaveni nadprůměrnými či geniál-
ními schopnostmi. Jakmile lidé poznají vynikajícího
odborníka, například když sledují Tigera Woodse při
golfu, pohotově dospějí k závěru, že je prostě od příro­
dy nadaný. Ericsson k této tendenci dodává, že když
vidíme člověka, který si dokáže zapamatovat padesáti-
místná čísla prezentovaná v rychlém sledu, dospějí
k závěru, že daný člověk má fotografickou paměť. Jenže
on s největší pravděpodobností nejspíše strávil dlouhé
hodiny nácvikem technik sloužících k vybavování čísel.
Jen se zeptejte nadprůměrně nadaných dětí, čeho
všeho dosáhly. Nedivil bych se, kdyby vám pohotově
štěstí a geny" (Winer, 1996, str. 213).
A co je tedy třeba, abychom se propracovali do elity
nejlepších? Zaprvé platí, že chceme-li se stát v některém
oboru odborníky, musíme se mu zasvětit. Velké osob-
nosti se nerodí ze dne na den, jsou to produkty dlou-
holeté a usilovné práce. Simon a Chase (1973) při
výzkumu šachových mistrů dospěli k závěru, že se
šachista dostane na mezinárodní úroveň nejdříve po
deseti letech tréninku. Ericsson s kolegy (1993) se
zaměřili na jiné oblasti a zjistili, že bez ohledu na talent
se úspěch v oblasti komponování hudby, ve vědě,
umění i sportu zakládá na témže desetiletém pravidle,
o němž hovořili předchozí výzkumníci. Nejspíše i proto
dosahují sportovci nejlepších výkonů až po dovršení
dvacátého věku, přičemž v umění a vědě začíná věko­
vá hranice mistrovství na třiceti až čtyřiceti letech. Jenže
do tak usilovné dřiny se jen tak někdo nepustí, podotý-
kají autoři studie, takže většina z nás nemá ani příležic
tost, aby se dotkla alespoň okraje svého potenciálu.
Vynaložený čas a úsilí tvoří podstatnou část úspěchu,
ovšem tyto dvě položky samy o sobě nestačí. Mezi námi
je spousta dobrých golfistů, kteří rádi a hodně trénují
a tráví na hřišti spoustu času, sice se záhy vypracují na
kvalitní hráče, ale k těm nejlepším mají přece jen dale-
ko. Tajemství tkví v tom, že nácvik a příprava musí být
krajně specializovaná a zaměřená na konkrétní cíl.
Ericsson a další tento princip nazývají cílený nácvik
a staví ho do protikladu k mechanickému opakování.
Nejlepší hráči billiardu tráví hodiny nacvičováním spe-
cifických postupů a kombinací, brousí je do dokonalos-
zují zvyklosti útočníků. Asi si jen stěží dokážeme správ-
ně tipnout, kolik hodin strávil Wayne Gretzky bruslením
nebo Michael Jordan cvičným střílením na koš. Nejlep-
ší klavírní a housloví virtuózové hrají sami, a to alespoň
čtyři hodiny denně včetně víkendů. Ve dvaceti letech
tudíž za sebou mají přes deset tisíc hodin nácviku, a to
je o stovky hodin víc, než kolik času tráví nácvikem za
odpovídající období méně úspěšní hudebníci (Krampe
& Erisccon, 1996; Lehman & Ericsoon, 1999).
Když byly Itzhaku Perlmanovi čtyři roky, v důsledku obrny
ochrnul na obě nohy. Rozhodl se, že začne cvičit na hous-
le a této činnosti věnoval bezpočet hodin. Vystudoval
hudební akademii juilliard v New Yorku a stal se jedním
z nejlepších houslistů všech dob.
zvedáte činky, rozvinete tuto schopnost na vyšší úrovni
než předtím. Sportovci mají po letech tréninku větší
srdce, takže dokáže do těla vhánět větší objem okysli-
čené krve. Nejlepší tenisté světa mají svaly na domi-
nantní paži silnější a kosti pevnější a odolnější (Ericsson
& Lehmann, 1996). Ve 2. kapitole jsme si uvedli, že ner-
vové spoje v mozku se častým používáním upevňují,
což je příhodná analogie pro situace, kdy hudebníci po
letech nácviku a hraní jako takového mají vyvinuté pří­
datné nervové spoje v těch oblastech mozku, které jsou
spojeny s vnímáním a zpracováním hudby (Schlaug
a kol., 1995).
Cílený nácvik je tudíž nutnost, jenže ani on nestačí.
Na vrchol se totiž nikdo nedostane sám. Z případových
studií vyplývá, že vynikající matematici, plavci, sochaři
a další odborníci se těšili podpoře vysoce nadaných uči­
telů, kteří je vedli, pomáhali jim, aby si stanovovali
vhodné cíle, připravovali jim nácvikové a tréninkové
programy, sestavovali jim kalendář soutěží. Stejně důle­
žitou oporou byli i rodiče, kteří dětem umožnili vynika-
jící trenéry a učitele - třeba i tím, že bydleli v blízkosti
určité školy - a v neposlední řadě se postarali o to, aby
dítě mohlo své nadání dále rozvíjet (Bloom, 1985).
Stručně a krátce: velké talenty se rodí z dřiny, nepři­
cházejí na svět v hotové podobě. Někteří lidé bezespo-
ru mají pro určité činnosti větší nadání než jiní, jenže
klíčem k úspěchu je nezdolná, ne-li až obsedantní moti-
vace, tvrdá práce a pomoc odborníka. Cvičení sice
samo o sobě nedělá mistra, jenže bez něj to nedotáh-
neme vůbec nikam.

Je tedy zřejmé, že tvrdá práce a realistické cíle se v životě vyplácejí. Jedin- hování výkonu? Jak dané jedince při dlouhodobém snažení a úsilí ovlivňují
ci s vysokou motivací k úspěchu mívají ve škole lepší známky, jsou úspěš­ dílčí úspěchy a neúspěchy, jimž se na té dlouhé cestě nevyhnou? Vývojová

nější v práci a nemají problémy s tím, aby na sobě dále pracovali. McClelland
(1985) v průběhu let zjistil, že mezi orientací na úspěch celé společnosti (zjiš-
ťované analýzou časopisových článků a další produkce) a celkovým hospo-
dářským růstem, vědeckým pokrokem a produktivitou panuje pozitivní kore-
lace. Například měnící se hladiny orientace na úspěch ve Spojených státech
- vyvozené z knih pro děti v letech 1800 až 1950 - šly ruku v ruce s vynalé-
zavostí, které se měří podle počtu patentů vydaných v daných letech na jednu
osobu. Ze sledování vyplynulo, že čím je společnost produktivnější, tím více
rodiče orientují děti na tvrdou práci, jako tomu bylo v příběhu The Little Engi-
ne That Could (Mašinka, která toho hodně uměla), v němž se opakovalo:
"Myslím, že to zvládnu, myslím, že to zvládnu ... " Tyto korelace jsou přístup­
né dalšímu posouzení s ohledem na příčinu a následek, ale jistě se nebude-
me přít o to, že čím je společnost v daném časovém úseku více orientovaná
na úspěch, tím bude produktivnější.
Výkonově orientovaní lidé si kladou náročné, avšak nikoli nerealistické
cíle a pak s velkým nasazením jdou za nimi. Ale jak je tomu s procesem dosa-
psycholožka Carol Dweck uvádí, že někteří lidé přisuzují své úspěchy i neús-
pěchy inteligenci, sportovnímu nadání a dalším vrozeným schopnostem, jež
vnímají jako dané a neměnné. Jiní přisuzují své výsledky přípravě, cviku, vytr-
valosti a dalším faktorům, které mohou sami ovlivňovat. Záleží na tom? Je
jeden způsob vysvětlení jakkoli lepší než ten opačný? Bezpochyby ano. Muel-
ler a Dweck (1998) v řadě studií předložili test s jednoduchými úkoly žákům
základní školy. Když jim pak poskytovali zpětnou vazbu, některým řekli "Ty
musíš mít na tyhle věci velké nadání", jiným zase "Ty se určitě hodně snažíš,
když ti to tak jde". Ve druhé fázi titíž žáci měli za úkol vyřešit těžké úkoly.
Jedinci, které výzkumníci předtím pochválili za vynaložené úsilí, byli oproti
druhé skupině soustředěnější, před náročnými úkoly necouvli a při problé-
mech bojovali déle. Z výzkumů vyplynulo, že je mnohem vhodnější, když si
myslíme, že nás k úspěchu vede vlastní úsilí a píle.
Podle Stevena Heineho a dalších (200l) ovlivňují přístup k úspěchu, selhá-
ní i motivaci také kulturní hodnoty a zvyky. Ve 14. kapitole si ukážeme, že
obyvatelé Severní Ameriky vnímají já jako nezávislé, stabilní a svébytné,
428 KAPITOLA 11 .. MOTIVACE • MOTIVACE KAPITOLA 11 429

a navíc jsou silně motivovaní k tomu, aby na sebe nahlíželi v pozitivním svět­
800 le a aby věděli, že mají prostor k dalšímu rozvoji. Naopak východoasijská kul-
tura pojímá já jako částečně závislou součást nejrůznějších sociálních sítí,
~ 750 která se mění podle role jedince v situaci. Příslušníci takovéto kultury jsou • Co náspřipr. ci motivuje? Jsou to ryze ekonomické poHnutky,
so::
~ vedeni k tomu, že práci na sobě mohou realizovat pouze na úkor rodiny, spo-
>- 700 • Zwšuje se anebo se naopak snižuje vuitň:lí motivace pracovníků,jimž je
lupracovníků, kolegú, přátel a dalších. Uvedení výzkumníci ve snaze zjistit,
1!! nabídnuta odměna za 1ýkon, jako je tomu v programech motivování
~~ zda motivace k seberozvoji a sebezdokonalování má vliv na reakce na úspěch
..co'"
co
650 a selhání, srovnali kanadské studenty z univerzity v Britské Kolumbii s japon- zarlJěstnani1'j,~
C

600
550
Kanaďané Japonci
... úspěch t"TJf",j neúspěch
Obr. 11.11 Motivační faktory úspěchu
a neúspěchu: kulturní specifika
Kanadští a japonští studenti absolvovali test,
při němž jim bylo sděleno buď že uspěli, nebo
že ho nezvládli. Před druhým kolem testU měli
přestávku na odpočinek nebo přípravu. Kanadští
studenti se intenzivněji připravovali po předchozím
úspěchu, protože si věřili, japonští naopak
po předešlém neúspěchu, který je motivoval
ke zlepšení (Heine a kol., 2001).
Kontrolní otázky
• Vymezte rozdíl mezi potřebou
sounáležitosti a potřebou intimity.
• Co znamená sebeodhalení? Uveďte tři
charakteristiky sebeodhalení ve vztazích.
• Co je to motivace k úspěchu a jak se liší
od potřeby moci?
potřeba moci Silná touha získat
významné postavení a vliv na druhé
lidi.
skými studenty z univerzity na ostrově Kjoto. Všichni studenti podstoupili test,
při němž jim byly předloženy soubory tří slova oni měli vymyslet odpovída-
jící čtvrté (například spánek, představa, den a čtvrté slovo mohlo být sen). Stu-
dentům byl náhodně přidělen lehký test a zároveň jim bylo sděleno, že jejich
výsledek byl nadplůměrně dobrý, anebo jim byl zadán těžký test a následně
jim výzkumníci řekli, že jejich výsledky byly podprůměrné. Pak měl každý
student patnáctiminutovou přestávku, kterou strávilo samotě. Mohl si při ní
odpočinout nebo se připravovat na další testy. Jaký vliv měl na jejich chová-
ní úspěch a neúspěch? Při pohledu na obl. 11.11 uvidíte, že se kanadští stu-
denti více připravovali na další testy po předchozím úspěchu, což byl znak
pozitivního sebehodnocení a víry ve vlastní schopnosti, zatímco japonští stu-
denti se na následující testy připravovali po předchozím neúspěchu, což je
negativní sebehodnocení, které vede jedince ke snaze zlepšit se.
Potřeba moci Motivaci k úspěchu se podobá potřeba moci, což je termín
Davida Wintera (1973). Vymezuje ji jako silnou touhu získat významné posta-
vení a vliv na druhé lidi. Patrně si sami vyvodíte, že lidé, kteří mají tuto potře­
bu silnou, jsou ideální kandidáti na úřad veřejného činitele a další pozice spo-
jené s mocí a vlivem. Jedna studie čtrnáct let sledovala skupinu žen po absol-
vování vysoké školy. Ženy, které ke konci studia dosahovaly vysokých skóre
při hodnocení potřeby moci, vyhledávaly pracovní pozice spojené s mocí,
a to opakovaně (Jenkins, 1994).
Potřeba moci je ideální zdroj vynikajícího vúdcovství. Jenže chceme-li docí-
lit i ideálních výsledků, musí mít potenciální vúdce i zdravou sebekontrolu
a svou moc využívat pouze pro blaho společnosti, nikoli pro osobní účely.
William Spangler a Robert House (991) provedli analýzu inanguračních pro-
jevú třiceti tří amerických prezidentů Georgem Washingtonem počínaje
a Ronaldem Reaganem konče, aby zjistili stupeň jejich potřeby moci a další
motivy. Zjištěné informace porovnávali s úspěšností prezidentského postu
(jejíž součástí byl počet válek za dané období, mírová řešení krizí a další roz-
hodnutO. Zjistili, že úspěšnější prezidenti měli vyšší potřebu moci a zároveň
větší motivaci využít získanou moc ku prospěchu ostatních lidí, nikoli pro
sebe. V této souvislosti je zajímavé, že se potřeba moci časem mění. Po zana-
lyzování projevú prezidenta Clintona během jeho prvního volebního období
Winter (1998) zjistil, že se jeho potřeba moci zvyšovala ruku v ruce s přibý­
vajícími zkušenostmi na daném postu. Múže tedy potřeba moci tak vlivného
vúdce dokonce změnit průběh světových událostí? Možná ano. Winter (1993)
v rámci několika studií zkoumal čtyři sta let britské historie, období vypuk-
nutí první světové války a kubánskou krizi týkající se řízených střel v roce
1962, v níž figurovaly i Spojené státy a bývalý Sovětský svaz. V rámci každé
studie odvozoval potřebu moci vúdců na základě vládních dokumentů a pro-
jevů před konfliktem, v jeho plůběhu i po jeho skončení. Ve výsledku kon-
statuje, že potřeba moci vůdce je statisticky hodnotný prediktor války a míru.
Winter k tomu poznamenal, že "když stoupá, v dálce se objeví válka, když
klesá, potenciální hrozba války ustupuje a stávající války s velkou pravděpo­
dobností spějí ke konci" (stl. 542).
• Jak lidé reagují,';1fdyž mají pocit, že jsou odměňováni nadměrně, či
nedostatečně?
V jakékoli organizaci od Microsoftu, Toyoty, Wal-Martu a FBI až po vaši školu
nebo knihovnu má psycholog práce a organizace za úkol určit, co motivuje
pracovníky k tomu, aby pracovali s nasazením a odváděli kvalitní práci.
Zamyslete se nad tím. Co zvyšuje váš pracovní výkon? Jsou vaše motivy toli-
ko ekonomické povahy, nebo si při práci naplňujete i jiné potřeby? Jediná
správná odpověď neexistuje. V práci, stejně jako v jiných oblastech života, se
chování nezřídka zakládá na společném působení několika motivú.
MOTIVACE ZALOŽENÁ NA ODMĚNÁCH
Zpravidla pracujeme kvůli penězům a dalším ekonomickým "Za málo penez málo zábary."
výhodám, k nimž patří dovolená, nemocenská péče, zdravotní
pojištění a důchodové zabezpečení (Heneman & Schwab, 1985;
JAMES GOLDSMITH
Judge & Welbourne, 1994). Některé odměny naopak nemají
finanční ráz, jsou symbolické. K nim řadíme tituly, velké kanceláře, okna, vlast-
ní parkovací místo a další (Becker, 1981; Sundstrom, 1986).
Nejrozšířenější teorie motivace pracovníků je teorie očekávání (expektan-
Lz::::::::=:=:==:===='-L'/
ce), jejímž autorem je Victor Vroom (964). Domníval se, že lidé jsou bytosti
s racionálním usuzováním, které dokážou posoudit potenciální pozitivní II II
a negativní důsledky svého jednání. Konkrétně udával, že lidé jsou motivo-
vaní k usilovné práci, kdykoli očekávají, že jejich úsilí zlepší konečný výsle-
dek; že jsou přesvědčeni o tom, že dobrý výkon bude odměněn; že si cení
odměn, které podle očekávání dostanou. Tato teorie byla s omezeným úspě-
chem aplikovaná při predikci pracovní docházky, produktivity práce a další-
ho chování souvisejícího s prací (Mitchell, 1974). Z výzkumů dále vyplynulo,
že v práci dosahujeme lepších výkonů a jsme produktivnější, máme-li kon-
krétně stanovené cíle a známe-li přesná měřítka úspěchu a selhání, než je-li
nám řečeno, abychom "se snažili" (Locke & Latham, 1990). Obzvlášť finanční
odměny dokážou produktivitu práce znatelně posunout žádoucím směrem,
aniž by kvalita práce utrpěla (Jenkins a koL, 1998).
VNITŘNí A VNĚJší MOTIVACE
Lidé sice usilují o hmatatelnou odměnu, přesto za prací stojí víc než jen snaha
vydělat si peníze. Spisovatel Mark Twain (1876) si tuto skutečnost patrně uvě­ "Nejvýše postavené pracovníky odměňujeme
jedinečným motivačním programem: penězi."
domoval i při psaní knihy Tbe Adventures oj Tom Sawyer (české vydání nese
název Dobrodružství Toma Sawyera) , v níž uvádí, že "V Anglii jsou bohatí
páni, kteří v létě den co den jezdí se čtyřspřežním dostavníkem na pravidel-
né trati dlouhé třicet až čtyřicet kilometrů, protože je tato výsada stojí těžké
peníze; ale kdyby jim někdo nabídl za tuto službu mzdu, jež by zábavu změ­
nila v práci, nechali by toho" (přeložil František Gel, Albatros, 1989). Twai- vnitřní motivace Vnitřní puzení
nova hypotéza o tom, že odměna za příjemnou činnost dokáže zájem o ni motivující jedince bez přítomnosti
zahubit, poukazuje na notnou dávku intuice a psychologického ducha. Copak vnější odměny nebo trestu.
všichni, koneckoncú, nejsme motivovaní odměnami, jak tvrdil již F. B. Skin-
ner a další behavioristé? Odpověď je třeba odvozovat od definice motivace. vnější motivace Touha
angažovat se v nějaké činnosti kvůli
Twain coby nadšený pozorovatel lidského chování předpokládal, že exis-
penězům, uznání či jiným konkrétním
tuje vnitřní a vnější motivace a že je mezi nimi notný rozdíl. Vnitřní motivace
odměnám.
430 KAPITOLA 11 .. MOTIVACE
vychází z faktorů uvnitř organismu" Hovoříme o ní, když se pou-
350 štíme do nějaké činnosti, která nás baví, znamená pro nás výzvu,
zajímá nás a podobně. A tak si dáme dobré jídlo, poslechneme
si hudbu lahodící našemu uchu nebo si něco vyrobíme, jsme-Ii
kutilové. Naopak vnější motivaci vyvolávají faktory v prostředí.
300 Patří k ní činnosti motivované penězi, uznáním či jinými kon-
krétními užitky. A jak behavioristé vždy říkali, lidé usilují
o odměnu. Otázka zní, co se stane s vnitřní motivací, když
odměna již není k dispozici? Je samozřejmé, že ředitelé firem
chtějí, aby jejich zaměstnanci byli motivováni vnitřně, aby byli
250 ! loajální, spokojení a aby pracovali s nasazením. Kde v tomto
I systému však mají místo peníze? Je hmotná odměna startovní
čára, nebo se na kontinuu odměn nachází někde jinde?
200 I Výzkum poukazuje na skutečnost, že když lidé začnou dostá-
vat peníze za práci, kterou již provádějí a baví je, někdy o ni ztra-
ll-""I" .............. ;
tí zájem. Při prvním zkoumání tohoto jevu Edward Deci (1971)
najal vysokoškolské studenty, aby třikrát po dobu jedné hodiny
řešili zábavné skládanky z kostek. Během první a třetí hodiny se
1. hodina 2. hodina 3. hodina
k nim výzkumníci chovali stejně, ale v průběhu té druhé byla
polovina probandů odměněna za každou vyřešenou hádanku.
_ Placená skupina _ Kontrolní skupina
Deci za účelem zjištění vnitřní motivace nechal probandy během
Obr. 11.12 Vliv finanční odměny na vnitřní motivaci
přestávky o samotě a potají sledoval, kolik času věnují dalšímu
Vtéto studii řešili probandi třikrát hádanky. Při druhé hodině byla
řešení hádanek, ačkoli mají k dispozici i jiné činnosti. Placení
polovině probandů vyplacena finanční odměna za každou
probandi ve srovnání s neodměňovanými jedinci postupně
vyřešenou hádanku. Druhá polovina nebyla nijak odměněna.
vykazovali upadající zájem o hádanky, jakmile již nebyli odmě­
Podle času stráveného řešením dalších hádanek v průběhu
ňováni penězi (viz obr. 11.12). Jaké z toho plyne ponaučení?
odpočinku bylo zjištěno, že placení probandi později ztratili zájem
Peníze za oblíbenou činnost dělají ze zábavy práci.
o hádanky, když už za ně nedostali odměnu (Deci, 1971 j.
Tento paradoxní jev vycházející ze skutečnosti, že odměna
dokáže zničit vnitřní motivaci, byl vysledován i u předškoláků. Odměny měly
podobu peněz, termínů, soutěží a hodnocení (Deci a kol., 1999; Lepper &
Greene, 1978; Tang & Hall, 1995). Z dlouhodobého hlediska může mít odmě­
na dokonce záporný vliv na tvořivost a výkon. Teresa Amabile (1996) při jed-
nom výzkumu zjistila, že probandi placení za umělecké výkony ve srovnání
s neplacenými probandy vytvářeli díla, o nichž nezávislí pozorovatelé pro-
hlásili, že jsou méně tvořivá. Chceme-li tudíž dosáhnout maximální produkti-
vity, musíme spoléhat na vnitřní zdroje, nikoli se opírat o vnější síly.
Okamžik. Pokud peníze negativně ovlivňují vnitřní motivaci, znamená to,
že bychom za práci neměli být odměňováni penězi? Jsou programy založené
na finančních odměnách předem odsouzeny k zániku, jak i někteří vědci tvr-
dili (Kohn, 1993)? Nemusejí ztroskotat. V první řadě si musíme uvědomit, že
odměnu si můžeme vysvětlovat dvěma způsoby, v závislosti na tom, jak je
prezentována. Když nám někdo nabídne peníze, můžeme mít dojem, že se
nás snaží podplatit, že si nás kupuje či nad námi chce mít moc, což má na
motivaci negativní vliv. Anebo nám tím sděluje pozitivní informaci o kvalitě
našeho výkonu, například při odměnách, stipendiích, slovní chvále z úst lidí,
kterých si jedinec váží. Výzkumy dospívají k závěrům, že odměny se skrytou
;: tendencí ovládat snižují vnitřní motivaci, naopak odměny informačního rázu
L- -----'----===-_-' @. mají výrazně pozitivní účinky na motivaci (Eisenberger & Cameron, 1996)
i tvořivost (Eisenberger & Rhoades, 200l). Deci s kolegy (1989) sledovali spo-
"Od chvíle, kdy jsem z každého udělal viceprezi-
denta, nám produktivita stoupla o devět procent." lečnost zabývající se prodejem kancelářských přístrojů a zjistili, že o co menší
kontrolu vedoucí pracovníci usilovali, o to spokojenější byli zaměstnanci se
společností jako takovou. Lidé potřebují mít pocit, že jsou schopní a dokážou
pracovat samostatně, přičemž dalším důležitým faktorem pro ně je sociální jis-
tota, takže stručně řečeno odměna zvyšuje vnitřní motivaci v případě, kdy
uvedené motivy posiluje (Ryan & Deci, 2000).
teorie rovnosti Předpoklad, že MOTIVACE ZALOŽENÁ NA ROVNOSTI
lidé požadují, aby byl poměr mezi
Druhý aspekt finančních odměn, který má vliv na motivaci, je pojetí rovnos-
vkladem a ziskem pro všechny zhruba ti. V tomto ohledu teorie rovnosti pracuje s předpokladem, že lidé požadují,
stejný.
• MOTIVACE KAPITOLA 11 431
aby odměny byly spravedlivé, jinak řečeno požadují, aby byl poměr mezi
vkladem a ziskem pro všechny zhruba stejný. V souvislosti se spolupracovní-
ky by to znamenalo, že čím lepší výkon jedinec podá, tím více by měl dostat
zaplaceno. Pokud máme dojem, že jsme za práci placeni nadměrně nebo
nedostatečně, nejsme s daným stavem spokojeni a snažíme se ho napravit
buď na základě teorie rovnosti (například přestaneme tolik pracovat nebo
budeme usilovat o zvýšení platu), nebo přesvědčováním sebe samých, že
spravedlnost již byla nastolena (Cropanzano, 1993; Greenberg, 1982).
Teorie rovnosti má neuvěřitelný vliv na chování na pracovišti. Jerald Gre-
enberg (1988) zrealizoval studii zaměstnanců jedné velké pojišťovací společ­
nosti. V rámci renovace vybavení muselo být na dvě stě pracovníků dočasně
přemístěno do jiné kanceláře. Zaměstnanci byli náhodně přestěhováni do
kanceláří výše, níže či stejně postavených zaměstnanců společnosti (platilo
pravidlo, že čím vyšší postavení, tím prostornější kancelář). Myslíte si, že
změna prostředí na tomto principu vyústila ve změnu pracovního výkonu?
Výzkumníci sledovali počet klientů, jejichž případy pracovníci zpracovali,
včetně kvality jejich konečného rozhodnutí. Měření prováděli před stěhová­ Kontrolní otázky
ním, po něm a po definitivním přestěhování do renovované kanceláře. Gre-
• Vysvětlete princip motivace založené
enberg se domníval, že na základě teorie rovnosti bude pracovníkům ve vel-
kých kancelářích připadat, že jsou za práci placeni nadměrně, tudíž se jejich na odměně. Za jakých okolností jsou
pracovní produktivita zvýší; zatímco zaměstnanci umístění do kanceláří níže odměny účinné?
postavených kolegů budou mít dojem, že jsou ohodnoceni nedostatečně, • Vymezte rozdíl mezi vnitřní a vnější
tudíž v práci poleví. A přesně to se i stalo. Greenberg (1993) v jedné z dal- motivací. Jak na oba druhy púsobí vnější
ších studií zjistil, že řada zaměstnanců, kteří byli za práci v rámci výzkumu odměny?
placeni nedostatečně, na základě teorie spravedlnosti kompenzovala pocit
• Co je to motivace založená na rovnosti
nedocenění krádežemi na pracovišti, kde výzkum probíhal. Jakmile se o slovo
ajak ji ovlivňuje přijímánífinančních
přihlásí plat a další aspekty práce, například ocenění a jednání s respektem,
odměn?
pracujeme s největším nasazením v tom případě, kdy máme dojem, že nadří­
zení s námi jednají spravedlivě (Donovan a kol., 1998).
udeme-li chvíli přemýšlet nad tím, co nás osobně ne, působí na nás jiná, "vyšší" motivace? Možná. Stalo-li se
B motivuje, poznáme, nakolik se mezi sebou lišíme.
Od krátkodobě působící potřeby najíst se, přes
uspokojování sexuálního puzení, touhu být s jinými lidmi či
vám, že jste potkali člověka, který měl zdánlivě všechno -
peníze, úspěšnou kariéru, dobré přátele, milujícího partne-
ra a úžasné děti - a přesto chce ještě víc, dospějete k samé-
vybudovat blízký vztah, až po spalující ambice dosáhnout mu vrcholu Maslowovy pyramidy. V 15. kapitole uvidíme,
dokonalosti nebo nadvlády nad ostatními se dostaneme ke že podle Maslowovy teorie po uspokojení biologických
zjištění, že energii získáváme z bezpočtu zdrojů a zároveň a sociálních potřeb přichází ke slovu náš potenciál, tedy
směřujeme k velkému počtu cílů. Co vlastně od života chce- úsilí dospět do stavu, který nazval sebeaktualizace.
me? Stačí nám, když zrealizujeme "americký sen"? A pokud
Hawthornský efekt vypovídá o tom, že pracovníci umístění
."~o nás motivuje do testovací místnosti zvýšili produktivitu práce bez ohledu
na druh změny. Motivace je vnitřní stav dodávající nám
energii na cestě za dosahováním cíle. Psychologové si kla-
Psychologové přicházejí s obecnými teoriemi motivace ve
dou otázku, co nás motivuje.
snaze najít společné prvky všech lidských motivů. Jiní se
zaměřují na specifické motivy jako hlad, sex, sounáležitost,
výkon.
OBECNÉ TEORIE MOTIVACE
Teorie motivace založená na instinktech kdysi bývala rozší-
řená, avšak záhy byla zamítnuta. Podle teorie popudu
navozují fyziologické potřeby v organismu napětí, které nás
motivuje k jeho redukci. Vysvětlení skutečnosti, že lidé
někdy naopak vyhledávají zvýšený stav napětí, nabízí akti-
432 KAPITOLA 11 • MOTIVACE • MOTIVACE KAPITOLA 11 433

vační teorie, která uvádí, že lidé jsou motivováni k tomu,
aby si udržovali optimální hladinu aktivace, tedy ani příliš
nízkou, ani příliš vysokou. A incentivní teorie vychází
z předpokladu, že se lidé chovají tak, aby dosáhli hodnot-
né vnější odměny.
PYRAMIDA LIDSKÉ MOTIVACE
Podle Maslowa jsou všechny lidské bytosti motivovány
k uspokojování potřeb podle hierarchického uspořádání.
Základnu hierarchie potřeb přitom tvoří fyziologické potře­
by potravy, jídla apod. V další úrovni je potřeba bezpečí,
potřeba sounáležitosti a úcty. Jakmile se nám podaří všech-
ny potřeby uspokojit, začneme usilovat o sebeaktualizace
(seberealizaci).
'_;~<.':...-,,:_~,,~~_-::: -_~_~~-:,>_:'--~ _' -~
Při pohledu na sexuální orientaci zjišťujeme, že pět pro-
cent mužů a dvě až tři procenta žen jsou homosexuálové.
Mozek heterosexuálních mužů obsahuje malé jádro v hypo-
talamu, které je větší než shodná struktura u žen a homo-
sexuálních mužú. Výzkumy dvojčat, sledující homosexuální
muže i ženy, dospívají k závěrům, že homosexualita je do
určité míry ovlivněna geneticky. Prozatím však není zřejmé,
zda geny předurčují sexuální orientaci jako takovou nebo
chování příslušející určitému pohlaví, které od dětství smě­
řuje jedince k dané orientaci.
)-ŠocIšlnf motivy
Lidem nestačí,aby uspokojovali pouze biologické potřeby,
důležité pro ně
jsou i sociální potřeby, konkrétně potřeba
příslušnosti ke skupině a potřeba úcty.
J _-;c----
VNITŘNí A VNĚJší MOTIVACE
Psychologové vymezují dva druhy motivace. Vnitřní moti-
vace vychází z jedince jako takového, vyplývá z jeho zájmů,
představuje jeho výzvy anebo třeba jen radost. Vnější moti-
vaci podmiňují faktory vně jedince (odměna, uznánO.
Z výzkumů plyne, že odměna sice zvyšuje vnější motivaci,
ale múže snižovat vnitřní, což se projeví po odebrání vněj­
ší motivace. Odměna mívá nepříznivý účinek, je-li vnímána
jako podplácení, ovšem představuje-li pozitivní zpětnou
vazbu, má opačný účinek.
hawthornský efekt (str. 406) obezita (str. 413)
motivace (str. 407) základní nastavení (str. 414)
MOTIVACE ZALOŽENÁ NA
ROVNOSTI
Teorie rovnosti zastává názor, že lidé požadují, aby
odměny představovaly spravedlivé hodnocení práce všech.
Máme-li tedy dojem, že jsme za práci placeni až příliš, anga-
žujeme se s větším nasazením, abychom mohli stav vnímat
jako spravedlivý, v opačné situaci pracovní nasazení opadá.
sebeodhalení (str. 424)
motivace k úspěchu (str. 425)

-\:·';:álilail~řmiJtívji~·_- instinkt (str. 407)

'.::x..::c-: (r_:~.';: )-;'~~"<';>::~~.-~>ď - ,-< -' -
K základním potřebám na samém úpatí Maslowovy pyra-
midy patří hlad a sexuální motivace.
HLAD A JíDLO
Hlad je stav motivující nás pátrat po potravě a následně ji
sníst. Mozek sleduje hladinu glukózy v krvi a když klesne
pod určitou úroveň, začneme pociťovat hlad. Jedením pak
opětovně zvýšíme hladinu glukózy v krvi a motivace jíst
ustoupí. Hladina glukózy je v těle monitorována poblíž
hypotalamu, možná přímo v něm. Na hlad a jedení dále
působí faktory podmíněné kulturou, osobnostní proměnné,
vnější pobídky, k nimž patří denní doba či přítomnost dru-
hých lidí.
Jedinec je považován za obézního, má-li nadbytek těles­
ného tuku a tělesnou hmotnost přesahující dvacet procent
optimální váhy. Obezita je do vysoké míry podmíněna
genetickou složkou, která patrně určuje základní nastavení,
teorie popudu (str. 408)
mentální anorexie (str. 415)
mentální bulimie (str. 415)
potřeba moci (str. 428)
vnitřní motivace (str. 429)
_ <, !
PŘíSLUŠNOST KE SKUPINĚ aktivační teorie (str. 408) fáze sexuální odezvy (str. 420) vnější motivace (str. 429)
incentivní teorie (str. 409) potřeba sounáležitosti (str. 423) teorie rovnosti (str. 430)
Maslowovy potřeby sounáležitosti sestávají ze dvou částí.
hierarchie potřeb (str. 409) potřeba intimity (str. 424)
Zaprvé potřebujeme být s druhými lidmi, máme tudíž
potřebu příslušnosti ke skupině. Výsledky dospívají k závě­
rům, že usilujeme o optimální rovnováhu sociálních kon-
taktů, ovšem ve stavu duševní nepohody máme vyšší ten-
denci být s druhými lidmi, abychom získali rozumový vhled
do situace. Zadruhé se vyznačujeme potřebou intimity, tedy
tendencí navazovat blízké vztahy, pro něž je příznačná 1. Bývalý poslanec Newt Gingrich kdysi navrhl, že chování? Napadlo by vás ještě další vysvětlení daných
v zájmu zvyšování vzdělanosti amerických dětí by rozdílů?
důvěrná a otevřená komunikace, jíž se říká sebeodhalení.
měla vláda financovat program, aby děti za každou 4. Jak by zástupci obecných teorií motivace vysvětlili alt-
přečtenou knihu obdržely dva dolary. Nemálo psy- ruistické chování? Která teorie nabízí nejvhodnější
chologů se však domnívalo, že podobné opatření by vysvětlení?
SEBEUZNÁNí děti mohlo od čtení přímo odrazovat. Jak by takový
5. V některých kulturách nemá nadváha tak silné nega-
pokus podle vás dopadl?
Lidé se liší motivací k úspěchu, kterou je možno vymezit tivní přidružené významy jako v západních kulturách.
jako touhu dosahovat náročných cílů a vynikat v určitých 2. Psychologové přistupují ke zkoumání motivace ze Touha po extrémně štíhlém těle je navíc poměrně
oblastech. Za účelem posouzení síly této motivace jedinci dvou stran. Porovnejte je a uveďte, který je podle vás novodobá záležitost. Myslíte si, že by se četnost
vyprávějí příběhy o postavách na nejednoznačných foto-
lepší. výskytu poruch příjmu potravy změnila, kdyby se ide-
grafiích a obrázcích, jež se pak interpretují podle obsaže- 3. Jak lze na základě evolučního přístupu vysvětlit rodo- ální obraz přitažlivé ženy a muže více přiblížil prů­
ných témat. Z výzkumů vyplývá, že lidé dosahující vyšších vé rozdíly v oblasti sexuálních motivů a sexuálního měrné váze?

rozmezí tělesné hmotnosti, k němuž organismus samovol- skóre v těchto testech pracují usilovněji, stanovují si realis-
ně směřuje. Většina lidí dosáhne dlouhodobého snížení tičtější cíle a jsou úspěšnější.

hmotnosti úpravou stravovacích návyků a pohybovou akti-

vitou. Psychologický vliv na jedení se nejvíce projevuje
u poruch příjmu potravy, jmenovitě mentální anorexie
a bulimie, které se vyskytují převážně u dospívajících dívek
a mladých žen, a jsou typické pro kultury, jež kladou velký
důraz na štíhlost a pro ženy s negativním sebeobrazem. Psychologové psychologie práce a organizace zjišťují, co
motivuje pracovníky, aby pracovali kvalitně a usilovně.

SEXUÁLNí MOTIVACE
Z průzkumů vyplývá, že muži a ženy mají odlišnou sexuál-
ní motivaci, přičemž muži bývají v tomto směru méně pou-
táni striktními pravidly, jsou promiskuitnější a sexuálně více
orientovaní než ženy.
Navzdory rodovým rozdílům se ve fázích sexuální odez-
vy projevuje řada podobností, přičemž každé pohlaví pro-
žívá čtyři: vzrušení, plató, orgasmus a uvolnění.
MOTIVACE ZALOŽENÁ NA
ODMĚNÁCH
Podle teorie očekávání (expektance) pracují lidé tvrdě,
pokud mohou předpokládat, že jejich úsilí zlepší výsledek
práce a dočkají se zasloužené odměny. Proto řada společ­
ností rozvíjí programy odměn, aby zaměstnance motivovala.
 qdhadvý$ledk~ .
"" ,""'./
Situace" .
.r "
Předslmé si, že p[acujetó ve výzkumném ijmu, který se zabývá kul' , Data, která shromáždíte v ~to sfudU, 1S0U'Z3jímává dvěma směry.
tumími víivy.ákplem vašeh~~ktU jlfzJistit, jaký vliv má kultura na .První olázka,na kterou ~hc~te~nál od(llÍvěd; inela: Jsou emoce výjál
ZPusob,Jakjnttlidéinterpretur~~zllváře. projevují lidé na celém řovány všude stejne nebo existujíkIJllúrnf rozdfly? Jinými slovy, do jaké
svete raaost/smutek adalší emllll~ejne, nebo se výrazy tváře liší míry se. lidé obecnB(reprezentov~ídeseti kQlturami) shQdnoug&llmn.'·
podobne jaro jazyky, kterými mluvíme? '" . cích vyjadřovaných ruznými výrazy IVářR?A.iáI8"~OláYajÚělderé
Abyste .šliodpovědi na tylo otázky, S!lcomáždíte fotografie dospe- emoce vetší shodu mezi kUlturaniin~(né? Chysláte-ll se na ana~zu
lých mužu~ žen, na kterých se smeJí, mr3Aí, u~líbají nebo mají vé . výsledku, jaké máte hypotézy? V!JlIlIlce dole Je šest emocí lkoumaných / •
tváři další ~razy. Vaším úkolem je najítfotoqrafie, na nichž lidé pro- vtéto studii. Jaké procentoúěfstníku,od Odo 100 procent, ze všeclÍ
žívají nebo se tváří, že prožívají techto šest emočních stavu: radost, deseli kultur podle vá$ rozé!nalo všechny !ypy emocí?'
smutek, hnev, strach, překvapenía znechucpňí. Následne kontaktujete
kolegy zjiných.zemí apožádáte je, aby přp(Ožili názvy emočních stavu Radost ~ % Smutek --.--- % Hněv' ~%
.
'\

ft ukázali fotografie domácím obyvatelUm;Celkem jste schopni testovat Strach __ %~řekvapení __ % Znechucení ~ %,
více než pet set lidí zEstonska, Německa, Řecka, Hong~ongu, Itálie,
JapQn~a, Skotska, Sumatry, Turecka a'Spojených státU.
P~stup testu je jasný. Vaši experimentijtoři rozepíšou "pozorovate·
le"iDa skupinová sezení. Na nich je jim prDmítáno vždy na desQt vteřin
a~ náhodném pořadí celkem osmnáct snímku, znichž každý vyjadřuje
: o fednu ze šesti emocí. Účastníkum se rQzdají odpQvední tabulky kzá·

znamu odpovědí aJSou požádáni, aby)aškrlll vždy tu emoci, kterou

vyjadřuje promítaný snímek.
 \

.. EMOCE KAPITOLA 12 437

Když jsem studoval, měl jsem poprvé řeč na odborné konferenci a byl jsem .James-Langeova teorie emocí
ff-'
Co to všechno mnohem nervóznější, než jsem čekaL Příznaky byly neklamné, Jikmile jsem Teorie, podle níž emoce vyplývají
VY$í.dky znamená? vstoupil na pódium a podíval se do publika, měl jsem sevřený žaludek. Srdce z fyziologického nabuzení na základě
mi bušilo, ruce se mi klepaly, tělo mi zaléval studený pot a v ústech jsem měl působení emoce vyvolávajícího
Přijde vám celk~'ě 547 dotazníku s odPo~ěd'mi, spočítáte výSI;dky Když Paul Ekman ~ kolefW (1987) právě popsanou studii vedl:pfi:
sucho jako na poušti. Jako by to nestačilo, jakmile jsem spustil, začal se mi podnětu.
avšimnete sl dvou klíčových zjištění. PoDívejte se d9 dolní tabulky azji· spíval tím kobnovené debatJí,psychologu, která se týkala "univerzali·
třást hlas, Tělo mi vysílalo zprávu, kterou jsem nechtěl slyšet a nedokázal
stíle zaprvé, že většina-pozorovatelU ie všechtultur intórpretovala ty" ťmočních stavu, 'Na jedné ~Jraně jsou emoce jJatolik základním lid· , Cannon-Bardova teorie Teorie,
potlačit Byla to vzácná a jedinečná zkušenost? Ale vúbec ne, Představte si,
" výrazy-tváří stejným zpflGobem. Celková shoda sice nebyla zdaleka skýmprožitkem ~ z1<ušeEPS~, a~e dalo očekávat, že budou lidé na
jaké to je zamilovat se až po uši, zústat trčet v noci na nebezpečném místě, podle níž emoce vyvolávající podnět
dokon~á, ale sohledem na všech~y kultury li emoce, poměrně vysoká celém světě vyjadřovat emoce podoffn9m..zpusobem. Na druhé straně
zažít smrt někoho blízkého nebo být zklamáni něčím, co jste zoufale chtěli aktivuje současně fyziologické
~82 procent.1tdruhé zjistíte, že některé emoceYyvolaly větší shodu. existují kulturnírozdny mezi tím, ja~ lidé ochováQíostatních smýšlejí
a taky si to zasloužili. Tělesné počitky se sice mohou měnit, ale tělo samo je nabuzení i prožitek emoce.
než jiní Jak vid{te, lidé se obecně'gejvíce shodovali na výrazech ajak ho interpretují. Obě strany pon~du jsou; do Jisté míry správné,
přitom dokonale zaplaveno pocity intenzivní emoce,
radosti apřekvapení anejméně na výrazech hněvu aznechucení: Ekm~nova -mezikulturní studie uká~ra, že určité vYrazy' tváře jsou
l~tprpretovánHodobně Iidmina ,~Iém světě, Ale co další aSpekty
Radost 90% emocí? Jednoduchou odpověď "Ie~áme: Vtéto kapitole uvidíme, že
Smutek 85 % -, emoce jsou produktem,tytio!ogiqÍých, behaviorálních akognitivních HISTORICKÁ PERSPEKTIVA
,: Hněv 74 % faktoru,a ~ "Jakkoliv jsou ně~-D,re aspektyuniverz~IQí, jiné jsou for·,'
-' Strach 80 % ,movány kulturními vlivy.' • William James byl prvním psychologem, který teoretizoval o roli tělesných
Překvapeni 90 % funkcí při prožívání emoce, Selský rozum napovídá, že se smějeme, protože Vnímaná událost
Znechucení 73 % máme radost; pláčeme, protože jsme smutní; zatínáme pěsti, protože se zlo-
bíme; a klepeme se, protože se bojíme, Takže když přecházíte ulici a vidíte,
jak se na vás řítí auto, aktivuje tento podnět strach, což zpúsobí, že jak před
autem uhýbáte, začne vám bušit srdce_ To zní logicky, jenže v roce 1884
James postavil celý selský rozum na hlavu tím, že přišel s myšlenkou, jež Fyziologická
echanický pomeranč, Minority report, Moulin rouge, Kolja, Spi- považoval za naprosto radikální (filozof René Descartes přišel s podobnou

M
abehaviorální odpověď
derman, Hvězdné války. Vyrazte v sobotu večer do kina a sta- myšlenkou už v sedmnáctém stoletO. Tato myšlenka zněla: Lidé cítí radost,
nete se záhy svědky síly lidských emocí. V zatemnělých kinosá- protože se smějí; smutek, protože pláčou; zlobu, protože zatínají pěsti;
lech po celém světě publikum řičí smíchy, pláče dojetím, klepe se strachy, a strach, protože se klepou. Jinými slovy vnímání nebezpečí způsobí, že vám
kouše si nehty napětím, zatíná zuby vzteky a vzrušuje se lechtivými scéna- začne bušit srdce, jak se snažíte uhnout - a tato fyziologická a behaviorální
mi. Smích, slzy, zpocené dlaně, napjaté svaly a bušící srdce jsou živou sou- reakce způsobí, že se začnete bát Tento předpokládaný řetězec událostí, Emoční prožitek
částí této zábavy. který navrhl zároveň dánský lékař Car! Lange, je známý jako James-Langeo-
Když vědci porovnávají lidské bytosti a zvířata, poukazují va teorie emocí (obrázek 12.2).
vždy především na náš vyšší a výkonnější intelekt; na kognitivní V roce 1927 napadl psycholog Walter Cannon James-Langeovu teorii na Obr. 12,2 James-Langeova teorie emocí
Fyziologické
procesy procesy učení, paměti, myšlení a řeči; na naši schopnost tvořit třech rovinách. Cannon řekl: zaprvé, že tělesné počitky samy o sobě nemo-
plány sloužící k dosahování našich cílů. My lidé jsme však také hou vyvolávat emoce, A skutečně, lidé, kteří dostali injekci epinefrinu - hor-
vysoce citová, horkokrevná stvoření. Láska, nenávist, radost, monu dodávajícího tělu energii - se sice cítili "napumpovaní" a nabuzení, ale
smutek, pýcha, stud, naděje, strach, chtíč, nuda, překvapení, roz- neprožívali žádnou zvláštní emoci, Zadruhé, řekl Cannon, někdy cítíme
paky, vina, žárlivost a znechucení patří mezi mocné city, které strach, vztek a další emoce okamžitě, dříve než je kterákoli tělesná soustava
Expresivní
chování.
.,
.,.
lt Il.. Emoce
..
obohacují a zabarvují náš každodenní život
Emoce je těžké definovat, částečně právě proto, že repertoár
schopna zareagovat. Zatřetí, fyzické změny, ke kterým dochází, jsou často pří­
liš obecné na to, abychom podle nich různé emoce rozlišili. Strach může způ­
lidských citů zahrnuje tolik různorodých emocí. Některé jsou uni- sobit zrychlení tepové frekvence, ale to láska a hněv také.

t/ verzální; jiné se vyskytují jen v určitých kulturách. Některé jsou

intenzivní; jiné jsou slabé, Některé jsou pozitivní; jiné jsou nega-
tivní. Některé nás nutí k činu; jiné ne. Navzdory těmto značným
Jako alternativu k James-Langeově teorii emocí navrhli Cannon a jeho kole-
ga Philip Bard, že se emoce rodí v talamu, části mozku, která současně pře­
náší signály ze smyslových orgánú do autonomního nervového systému
Fyziologické
abehaviorální
",,"-__re...a...
kc...
e_ _

i
rozdílům se však psychologové shodují, že emoce sestávají obec- (nabuzenO, do kosterního svalstva (motorické chování) a do mozkové kůry
Kognitivní Vnímaná událost
ně ze tří vzájemně se ovlivňujících složek: (1) vnitřní, fyziologic- (vědomé myšlenky), Podle Cannon-Bardovy teorie jsou tělo a "mysl" akti-
hodnocení
ká míra nabuzení (arousal, zvýšená aktivační úroveň), (2) vnější, vovány při prožitku emoce nezávisle na sobě. Tudíž, když vidíte auto řítící se .....--""'''''"_ ,~~
...."... Emoční
expresivní složka s odrazem v chování, mimice, hlase a (3) kog- vaším směrem, začne vám bušit srdce, dáte se do běhu a začnete se bát - prožitek
Obr 12.1 Tři složky emoce Na základě dlouholetých nitivní zhodnocení (obrázek 12.1). Tato kapitola se bude zabývat všechno ve stejnou chvíli (obrázek 12.3).
výzkumů se psychologové shodli, že emoce jsou aktivovány
všemi těmito složkami a také různými teoriemi toho, jak se mísí, Dialog mezi James-Langeovou a Cannon-Bardovou teorií zatím nedošel
kombinací několika faktorů, Obr_ 12-3 Cannon-Bardova teorie emocí
aby vytvořily vědomé pocity, kterým říkáme emoce, konce a výzkum emocí se momentálně tolik nezaměřuje na přesné načaso­
vání a posloupnost vnitřních dějú (Ellsworth, 1994} Mnoho psychologicky
orientovaných vědců vybavených sofistikovanými měřicími zařízeními se
I FYZIOLOCiICKA SLOIKA místo toho pokouší zjistit, jakou roli hrají při emoci rozličné struktury mozku,

emoce Pocitový stav
charakteristický fyziologickým
nabuzením (arousal), expresivním
chováním a kognitivní interpretací.
• Proč
,.
jeemQce1považována za fyziologirký jev ajakou .roli hraje mozek
nervové dráhy a míra autonomního nabuzení (Rolls, 1999} My se zamyslíme
nad každým z těchto témat
a.nervo~ systém?
• Jsou všéchny emoce doprovázeny stavem celkového na,buiení nebo se
kažpá· emote,:Rrojevuje specificky? MOZKOVÁ CENTRA EMOcí
.C~tje to polygt~Nak se dá použítjako detektor lži ajak je p.řesný?
Jakou roli hraje mozek při prožitku emoce? Výzkum například ukazuje, že
'\"
některé emoce jsou usměrňovány limbickým systémem - vývojově primitivní
skupinou neurálních struktur (zahrnujících talamus, hypotalamus, hipokam-
438 KAPITOLA 12 • EMOCE .EMOCE KAPITOLA 12 439

pus a amygdalu), která obklopuje mozkový kmen a vyskytuje se ji vykazovaly vyšší relativní aktivitu levé hemisféry, zatímco děti osamoceněj­
i u nižších savců (obrázek 12.4). Jestliže stimulujete jednu oblast ší a uzavřenější vykazovaly vyšší aktivitu pravé hemisféry (Fox, 1995). Další
limbického systému kočky, odskočí od vás strachy; jestliže sti- výzkumy rovněž ukazují, že děti a dospělí s aktivnější levou hemisférou býva-
mulujete sousední oblast, kočka začne prskat, ježit se a bude při­ jí entuziastičtí, veselí a plni zájmu, zatímco lidé s aktivnější pravou hemisfé-
pravená se na vás vrhnout. Elektrická stimulace limbických rou bývají stydlivější, bojácnější, vyhýbavější a smutnější (Davidson, 1998;
struktur člověka, která je někdy využívána při léčbě epilepsie, Tomarken a kol., 1992). Tato asymetrie je vidět na obrázku 12.4.
má podobné účinky (Panskepp, 1986).
Výzkum ukazuje konkrétně na amygdalu jako na centrum reak-
cí pro strach. Ralph Adolphs s kolegy (1999) se například setkal
s pacientkou, která trpěla vzácnou poruchou mozku, při níž byla
OBECNÉ AUTONOMNÍ NABUZENÍ
její amygdala zaplavována nadměrným množstvím vápníku. Tato Jakmile událost podnítí emoční reakci, lidské tělo se připraví k akci. Aby nás
struktura byla poškozená, ale ostatní části mozku byly nedotčené. mobilizoval k "boji" či "útěku", aktivuje hypotalamus sympatický nervový
Charakter tohoto deficitu byl nápadný. Když jí byly ukázány sním- systém - oddělení autonomního nervového systému (ANS), které řídí nevol-
ky lidí s různými výrazy ve tváři, dokázala identifikovat většinu ní činnost srdce, plic a dalších orgánú. Konkrétněji, žlázy nadledvinek začnou
emocí, ale nikoliv strach. Dělalo jí také potíže rozeznat emoce, vyměšovat víc hormonú epinefrinu a norepinefrinu (obecně známých jako
Emoce vyvolávají vznik specifických vzorců na zázna-
které byly velmi intenzivní nebo vzrušující. Tato případová studie adrenalin a noradrenalin), které zrychlí tepovou frekvenci a zvýší krevní tlak
mech EEG. V tomto experimentu zaznamenával výzkum-
ník Nathan Fox mozkové vlny čtyřměsíčních dětí stimulo- odpovídá výsledkům výzkumu zvířat. LeDoux (1996) při experi- a míru fyziologického nabuzení. V tom okamžiku játra vyplaví do krve více
vaných hračkami. mentech s krysami zjistil, že je-li amygdala zničena, krysy ztrácejí cukru kvúli dodání energie; zornice se rozšíří, aby vpustily víc světla; dýchá-
schopnost reagovat na nebezpečné podněty strachem - což se ní se zrychlí kvůli nabrání více kyslíku, pocení se znásobí kvůli ochlazování
u nich normálně projevuje tak, že na místě ztuhnou. V jiných experimentech těla; krev se sráží rychleji, aby se rány lépe hojily; produkce slin se sníží a trá-
Jízda na horské dráze aktivuje sympatický
LeDoux s pomocí chemických látek sledoval mozkové dráhy, které jsou aktivo- nervový systém. Když dojedete, uvede para-
vení se zpomalí, aby krev mohla být odkloněna do mozku a kosterního sval-
vány v nebezpečných situacích, a zjistil, že strach z talamu, kam jsou zaslána sympatický nervový systém tělo zpět do klido-
stva. To všechno zároveň. Epinefrin a norepinefrin obstarávají fyziologické
vého stavu.
smyslová data, cestuje přímo do amygdaly, aniž by do toho zasahovala "myslící" palivo pro mnohé naše vášně a záliby.
mozková kůra. Jak uvidíme později, tento výzkum naznačuje, že strach, a možná Po emoční události převezme otěže parasympatický nervový systém,
ještě další přímé emoce, je aktivován okamžitě - dříve než informace dorazí do
který naše tělo uvede zpět do původního klidového stavu. Srdce přestane bít
mozkové kůry a dříve než máme čas situaci posoudit a zformulovat reakci. na poplach, krevní tlak poklesne, zornice se zúží, dýchání zpomalí, produk-
40 Určité emoce mohou být rychlé a automatické, jiné ale zapo- ce slin obnoví, trávicí soustava začne opět pracovat normálně a energie je
jují mozkovou kůru, sídlo lidského intelektu. Nelze přesně určit uchovávána. Jak pomalu klesá hladina epinefrinu a norepinefrinu v krvi
jedinou oblast kůry, která by usměrňovala všechny naše pocity, a intenzita našich pocitů postupně ochabuje, umožňuje nám to se uklidnit,
30
protože různé emoce spouštějí různé vZorce neurální aktivity. uvolnit a pokračovat v normálním fungování. Tento aspekt emocí je znázor-
Výzkum odhalil přinejmenším dva základní typy emocí: zaprvé- něn na obrázku 12.5.
převážně pozitivní citové stavy, jako je radost, zájem a láska,
které podněcují tendenci přistupovatk lidem a situacím (ačkoliv Sympatické Parasympatické
hněv, negativní emoce, také vede k přistupovánO a zadruhé- funkce funkce
negativní citové stavy jako je smutek, strach a znechucení, které
podněcují tendenci odtahovat se od lidí a situací (Cacioppo &
Rozšířenízomic --------\-~7±7~;;;t;.~----------- Zúžení zomíc
10 . Gardner, 1999; Davidson a kol., 2000; Watson a kol., 1999).
Pozitivní a negativní emoce zřejmě aktivují odlišné části
Pozitivní emoce Negativní emoce mozku. Množstvím experimentů výzkumníci zjistili, že pozitivní Potlačení - - - - - - - - - - f , A l Povzbuzení slinění
slinění
emoce vyvolávají vyšší elektrickou aktivitu v levé mozkové hemi-
t*"""W; Jedinci s aktivnější levou bemisférou sféře, zatímco negativní emoce vyvolávají více aktivity v pravé
_ Jedinci s aktivnější pravou bemísférou Z1ycblení
hemisféře. Davidson a další (1990) nechali v jedné studii účastní­ Zpomalení dechu
dechu
Obr. 12.4 Mozková centra emocí Ve srovnání s jedinci, ky sledovat filmy, které vyvolávaly buď zalíbení (štěňátko si hraje
kteří vykazovali vyšší EEG aktivitu v pravé hemisféře, prožívali na louce, gorila v zoo se koupe), nebo znechucení (hrůzná Zvýšení
tepové frekvence Zpomalení tepové
lidé s vyšší aktivitou v levé hemisféře víc pozitivních emocí amputace nohy, hořící oběť násilO, nahrávali jejich výrazy tváře frekvence
(vlevo) a míň negativních (vpravo) (Tomarken a kol., 1992). skrytou kamerou a snímali záznamy EEG mozku. Výsledek: pří­ Stimulace Stimulace
jemné filmy zvýšily neurální aktivitu levé hemisféry a nepříjemné uvolnění glukózy
žlučníku
filmy pravé hemisféry. V jiné studii aktivovali James Coan a další levou nebo Vylučování adrenalinu
pravou hemisféru tím, že nechali jedince, aby pomocí výrazů své tváře "pře­ anoradrenalinu
hrávali" různé pozitivní (radost, hněv) a negativní (smutek, strach, znechuce-
Inbibice Stimulace tráveni
nO emoce. Podobné výsledky byly pozorovány u nemluvňat. Když novoro- trávení
zenci ochutnají oslazenou vodu, nebo když desetiměsíční děti uvidí maminku, sympatický nervový systém
je v první řadě aktivována jejich levá hemisféra. Když je však chuť kyselá nebo Uvoloění Stažení Úsek autonomního nervového
viděná osoba cizí, vyvolá to větší aktivitu pravé hemisféry (Fox, 1991). močového močového měchýře systému, který řídí nevolní činnost
měchýře
Je-li chování spojené s přistupováním k lidem a s odtahováním se od nich různých orgánů a mobilizuje tělo
Inbibice Stimulace k boji nebo útěku.
spojeno s aktivací zvlášť levé a pravé hemisféry, může existovat spojení mezi pohlavních orgánů
pohlavních
mozkem a temperamentem jedince? Je možné pomocí záznamú EEG roze- orgánů
~ Sympatické funkce parasympatický nervový
znávat lidi, kteří jsou charakterově otevření a ty, kteří jsou stydliví a uzavře­
ní? Ano, zdá se, že ano. V jedné studii byly čtyřleté děti zapojeny do skupi- systém Úsek autonomního
~ Parasympatické funkce
nové hry a dva týdny nato bylo zaznamenáváno jejich EEG, když pozorova- nervového systému, který utlumuje
ly zrakový podnět. Ty děti, které byly společenštější v herní skupině, pozdě- Obr. 12.5 Autonomní nervový systém Všimněte si rozdílných funkcí sympatického nabuzení a navrací tělo zpět do jeho
(nabuzení) a parasympatického (zklidnění) úseku autonomního nervového systému. klidového stavu.
440 KAPITOLA 12 II EMOCE KAPITOLA 12 441

V'

knize 1be Truth Machine (Stroj pravdy) líčí
eTENí EMOcí Z TESTU otázky se vztahem ke zločinu vyvolávat VYSSl míru
nabuzení, než kontrolní otázky u jedinců, kteří lžou, ale
NA DETEKTORU lŽI ne u těch, co mluví pravdu (obrázek 12.6).
Funguje detektor lži? Mnoho nezasvěcených se
k pažím jsou připevněny manžety na měření krevního
takové taktiky. Jestliže uměle vystupňujeme nabuzení
při odpovědích na "nevinné" otázky, můžeme tím mas-
kovat napětí, které vyvolá lhaní při otázkách se vztahem
ke zločinu (Honts a kol., 1994).

V
domnívá, že ho nelze oklamat, ale odborný názor je Co si tedy vlastně máme myslet? Leonard Saxe se
futurista James Halperin (1997) svět jednadva- tlaku a další kardiovaskulární aktivity; elektrody na ruce rozpolcený (Iacono & Lykken, 1997). Někteří vědci uvá- spolupracovníky (1985) po pečlivém prostudování
cátého století, kdy je založena lidská kolonie monitorují činnost potních žláz, tedy pocení. Tyto sig- dějí míru přesnosti až 90 procent (Horvath, 1984; Ras- dosavadního výzkumu pro Congressional Office of
na Marsu. V ní jsou nevyléčitelně nemocní pacienti nály jsou pak umocněny zesilovačem a přeměněny na kin 1986). Jiní tvrdí, že jsou taková tvrzení přehnaná Technology Assessment usoudil, že neexistuje žádná
zmrazováni tekutým dusíkem a později zase oživováni, vizuální data. a že je test na detektoru obestřen závažnými problémy jednoduchá odpověď. Za určitých podmínek - napří­
umělé žábry měnící vodu na kyslík umožňují lidem Polygraf je sám o sobě pouze záznamníkem fyziolo- (Lykken, 1981). Jedním problémem je, že spousta prav- klad je-li podezřelý naivní a vyšetřovatel zkušený - je
dýchat pod vodou - a také tam mají "Armstrongův pro- gických projevů. Detektor lži se z něj stává až kombi- domluvných lidí testem "neprojde". Studie polygrafo- možno detektorem přesně rozlišit pravdu a lež. Pořád je
cesor mozkových snímků", naprosto neoklamatelný nací s verbálním vyšetřováním. Obvykle to probíhá vých záznamů získaných z policejních složek například ale těžké problémy překonat - což je důvodem, proč
stroj pravdy. Ačkoli mít moc rozeznat pravdu a lež zní následujícím způsobem. Vyšetřovatel vede nejprve odhalila, že přestože 98 procent lidí, kteří byli později nejvyšší soud USA rozhodl, že výsledky testu na detek-
jako hudba daleké budoucnosti, touha po této moci předběžný rozhovor, aby se zaznamenala jedincova kli- uznáni vinnými, bylo testem za vinné označeno, 45 pro- toru lži nesmějí být použity jako důkaz (Spojené státy
trvá. V současné době si například můžete pořídit soft- dová míra nabuzení a aby ho přesvědčil, že detektor cent těch, u kterých byla nakonec prokázána nevina, versus Scheffer, 1998). Jako alternativu se vědci pokou-
ware, který by měl proměnit vaše PC ve stroj pravdy, funguje. Potom vyšetřovatel porovnává jedincovy reak- bylo rovněž označeno za lháře (Patric & Iacono, 1991). šejí vyvinout testy, které by dokázaly odlišovat pravdu
a to měřením napětí v hlase (Meyer, 1998). ce na nabuzující otázky se vztahem ke zločinu ("Ukradl Druhým problémem je, že se dá testem prošvindlovat. a lež pomocí měření bezděčné elektrické aktivity
Po staletí lidé vědí, že lhaní provází emoční prožitek, jste včera v noci to auto?") a na kontrolní otázky, které Studie ukazují, že lze nad polygrafem vyhrát napínáním mozku (Bashore & Rapp, 1993); podle dilatace zornice,
který vyzrazují bezděčné fyziologické změny v hladi- jsou nabuzující, ale nejsou relevantní ("Ukradl jste svalů, kousáním se do jazyka nebo kroucením palců kdy je jedinec v rámci testu požádán, aby lhal, neboť to
nách napětí. Arabští beduíni nechávali podezřelé olizo- někdy něco, když jste bylmladší?"). Teoreticky by měly během kontrolních otázek. Zamyslete se nad logikou vyžaduje víc kognitivního zpracovávání než říkání prav-
vat horké železo. V Číně a Indii dy (Dionisio a kol., 2001); a podle bezděčných pohybů
museli podezřelí kousat rýžový obličejových svalů, které prozradí grimasy a další výra-
prášek a pak ho vyplivovat. Proto- Dýchání zy příliš jemné na to, aby se daly postřehnout pouhým
že se předpokládalo,'že lhaní způ­ okem (Bartlett a kol., 1999). Výzkum naznačuje, že by
sobuje sucho v ústech, byli ti, kteří možná bylo možné rozlišovat pravdu a lež měřením
si spálili jazyk nebo vyplivli suchý času, který uběhne, než jedinec zareaguje na informaci
prášek, považováni za vinné Pocení se vztahem ke zločinu, protože tento reakční čas je delší
(Kleinmuntz & Szucko, 1984). u vinných podezřelých než u nevinných (Seymour
Moderní test na detektoru lži a kol., 2000)
rovněž vychází z předpokladu, že Donedávna mnoho společností používalo polygraf
lhaní zvyšuje autonomní míru k prověřování zaměstnanců a k odhalování krádeží na
nabuzení. Protože tento jev není Tepová fiekvence pracovišti. Ti, kdo ho používali, argumentovali, že jim
viditelný, používají vyšetřovatelé umožňuje nabírat poctivé zaměstnance. Odpůrci však
polygraf - elektronický přístroj, oponovali, že test je narušením soukromí, že je často
Kontrolní Relevantní
který dokáže simultánně zazname- zneužíván a že výsledky nejsou dostatečně přesné. Ve
Když zmizela Chandra Levy, policie zjistila, že měla poměr s kongresmanem otázka otázka
návat četné projevy nabuzení. světle těchto problémů americká vláda v roce 1988
Garym Conditem. Policie se ji snažila najít a požádala Condita, aby podstoupil Obr. 12.6 Test na detektoru lži Tento polygrafový záznam
Fyziologické signály jsou zazna- u FBI test na detektoru lži. Odmítl, ale později prohlásil, že prošel v soukromípro- schválila zákon, který zakazuje používání detektoru lži,
sleduje fyziologické reakce podezřelého, který byl uznán vinným.
menávány čidly, která jsou připev­ vedeným testem na detektoru. S vědomím toho, že vyšetřujícímůže ovlivnit výsled- vyjma případů, kdy se jedná o bezpečnost veřejnosti -
Všimněte si, že tepová frekvence se zvýšila a pocení zesílilo při
něna k různým částem těla. Napří­ ky, policie jeho test odmítla a znovu navrhla test u FBI- který Condit nikdy nepod- například prověřování vědců, kteří testují nukleární zaří­
odpovědi na otázku relevantní k zločinu více než při kontrolní
klad gumové trubice obepínající stoupil. V květnu 2002 byly zbytky Chandriina těla nalezeny ve washingtonském zení (Beardsley, 1999)
trup slouží k měření dýchání; otázce.
Rock Creek Park.

nabuzení. Kdo z nich má pravdu? Má každá emoce svůj vlastní autonomní

SPECIFICKÉ ZNÁMKY NABUZENí
Fyziologické nabuzení (aktivace, arousa1) jednoznačně zesiluje emoční proži-
tek. Ale jsou všechny emoce doprovázeny stejným obecným stavem nabuze-
ní nebo má každá emoce svou vlastní, specifickou "kolekci" příznaků? Odbor-
níci se touto otázkou zabývali mnoho let. William James (1884) a jiní argu-
mentovali, že každou emoci cítíme jinak, protože je každá z nich spojena se
polygraf Elektronický přístroj, který
svým vlastním specifickým vzorcem autonomní aktivity. Walter Cannon
zaznamenává četné projevy
(1927), a později i další, si však všiml, že láska, vztek i strach způsobují, že
autonomního nabuzení a často se
srdce bije rychleji, a usoudil, že všechny emoce vyvolávají stejné fyziologické
využívá jako detektor lži.
"otisk prstu", anebo pociťujeme všechny v podstatě stejně?
Výzkum naznačuje, že na obou přístupech je něco pravdy. Paul Ekman se
spolupracovníky (1983) naučil v jedné studii její účastníky (mnoho z nich
bylo herců), aby napnuli ty obličejové svaly, které jsou potřeba
k vyjádření radosti, hněvu, překvapení, strachu, smutku nebo ,llovékjejedil~Ý tvOl; který se červená ... nebo to
znechucení. Účastníci hleděli do zrcadla, drželi každý výraz
deset sekund a výzkumníci prováděli různá měření míry auto- pon'TIJl~je."
nomního nabuzení. Ukázalo se, že přehrávané výrazy vyvoláva-
MARKTwAIN
ly fyziologické změny. Tlukot srdce se například zrychlil jak při
442 KAPITOLA 12 .. EMOCE . EMOCE KAPITOLA 12 443

Kontrolní otázky
• Rozlište James-Langeovu a Cannon-
Bardovu teorii emocí.
• Které struktury mozku se účastní
fyziologie emocí? Jak to víme?
• Mohou být konkrétní emoční stmy
identifikovány podle specifických známek
nabuzení? Proč ano, nebo proč ne?
• Jsou fyziologické příznaky spojené
s různými emocemi univerzální, nebo se
liší u jednotlhých kultur?
hněvu, tak při strachu, ale hněv zvýšil teplotu pokožky, zatímco strach ji nao-
pak snížil. Další studie toto zjištění potvrdily (Levenson, 1992). Mnoho emocí
způsobuje, že srdce začne bít rychleji, ale tato shoda zakrývá důležité rozdíl-
nosti - rozdílnosti, které prozrazuje slovník, jímž naše pocity popisujeme.
Tudíž když se zlobíme, říkáme, že "jsme pěkně nažhavení", že se nám "vaří
krev" a že se potřebujeme "zchladit". A naopak strach popisujeme jako "mra-
zivý" pocit, při kterém nám "tuhne krev v žilách" a "jektají zuby" (Kovecses,
1990). Ještě typičtější jsou všem dobře známé známky nabuzení, které signa-
lizují rozpaky a pocity studu nebo trapnosti, vysoce sociální emoce. Když se
lidé stydí nebo se cítí trapně před ostatními, červenají se, což je bezděčný
reflex charakterizovaný zrudnutím tváří a uší a zvýšením tělesné teploty (She-
arn a kol., 1990). Reakce našeho těla při lhaní má také důležité důsledky -
pro právní systém (viz Psychologie a právo).
Kultura a známky nabuzení Aktivita autonomního nervového systé-
mu byla zjevně lidskému organismu biologicky naprogramována - bez ohle-
du na to zda jedinec žije v severní Americe, jižní Americe, Evropě, Asii nebo
Africe. Ale jsou i specifické známky nabuzení podobně univerzální? Je hněv
ve všech kulturách provázený zrychleným tlukotem srdce a zvýšenou teplo-
tou pokožky? A co souvislost mezi snížením teploty pokožky a strachem? Aby
si ověřil mezikulturní platnost Ekmanových zjištění, studoval Robert Levenson
s kolegy (1992) příslušníky kmene Minangkabau na západě indonéského ost-
rova Sumatra. Jejich kultura se od naší v mnohém velmi liší. Její příslušníci
jsou muslimové a zemědělci, žijí v rozvětvených matrilineárních rodinách
a zakazují projevy negativních emocí na veřejnosti. Navzdory těmto rozdíl-
nostem však Levensonův tým zjistil, že Minangkabauové projevují obdobné
známky autonomního nabuzení jako my.
Ve skutečnosti se zdá, že lidé na celém světě intuitivně vědí, jak tělo rea-
guje při různých emocích. Klaus Scherer a Harald Wallbot (1994) požádali tři
tisíce studentů ze sedmatřiceti zemí (mimo jiné z USA, Kanady, Brazílie, Fran-
cie, Norska, Řecka, Polska, Botswany, Malawi, Izraele, Indie, Hongkongu
a Nového Zélandu), aby popsali rozličné emoční prožitky a zjistili, že v otáz-
ce základních emocí panuje všeobecná shoda. Projevily se pochopitelně také
kulturní odlišnosti. Japonci například udávali méně emočních příznaků než
Američané a Evropané - zřejmě proto, že bývají méně zaměřeni na sebe
a méně se zabývají svými vnitřními stavy. I tak ale byly příznaky udávané
Japonci velmi obdobné jako ty, které popsaly ostatní kulturní skupiny. Tabul-
ka 12.1 ukazuje nejčastěji udávané tělesné příznaky různých emocí.
TABULI<A 121 I{ultura a prožitl<y emoce
.• Jaké fu.nkc~ p í náš vnější projev em()cí? '
• Jsou neKteré emoce "základní", a pokud ano, tak které?
• Jaké máme důka?Jl, že je tyjadřování výrazy tváře vrozené a univerzální?
• Co Je to hypbl:éza "obličejové zpětné vazby" a proč předpokládá, že nás
us;měv múže čúii( šťast/yín1i?
Emoce je sice vnitřní, čistě subjektivní prožitek, ale má také pozorovatelnou
behaviorální složku. Spojnice mezi vnitřními pocity a jejich expresí jsou počet­
né: Smějeme se, když jsme šťastní; pláčeme, když jsme smutní; červenáme se,
když se cítíme trapně; vztyčujeme hlavu, když jsme na něco pyšní; vlečeme
nohy za sebou, když jsme skleslí; pevně tiskneme Ity, máme-li vztek; sklopí-
me hlavu, když se stydíme a krabatíme obličej, když nás něco znechucuje.
Tato vyjádření emocí v chování plní dvě funkce. Zaprvé jsou
naším prostředkem nonverbální komunikace. Lidé často použí- "Grimasa je jako lýlzybka. Ovlivlhye smťr sociální
vají slova, aby sdělili ostatním, jak se cítí. Tím že se smějeme,
mračíme, že zrudneme ve tváři, pokrčíme rameny nebo mrkne- interakce stejně jako lýhybka smťr vlaku. "
me, sdělujeme své pocity také nonverbálně - což ostatní podně­
ALAN fRIDLUND
cuje k tomu, aby se k nám přiblížili nebo se drželi dál. Alan Frid-
lund (1994) tudíž argumentoval, že naše expresivní chování slou-
ží spíš jako signál ostatním lidem, než jako příznak toho, jak se cítíme, čímž
udělal z projevu emoce v podstatě sociální prožitek (obrázek 12.7). Druhou
funkcí behaviorálního projevu emocí je, že nám poskytuje senzorickou zpět­
nou vazbu. Darwin se domníval, že tyto projevy, kterých se "dopouštíme",
objasňují a zesilují emoční prožitky, protože nám poskytují tělesnou zpětnou
vazbu toho, jak se cítíme. Stručně řečeno, expresivní složka emocí má dvojí
publikum: ostatní lidi a nás samotné.
NONVERBÁLNí KOMUNIKACE
Určit, jak se jiný člověk cítí, nebývá vždy snadné, protože lidé mají tendenci
své skutečné emoce skrývat. Zamyslete se nad tím. Museli jste někdy potlačit
vztek, který jste na někoho měli, nedat najevo zklamání po neúspěchu, před­
stírat překvapení nebo se ze slušnosti tvářit, že se vám něco líbí? Někdy dává-
me ostatním lidem rovnou najevo, jak se cítíme. Ale často se také snažíme své
skutečné city skrývat. V takových případech se pozorující naladí na tichý

Lidé ze sedmatřicetizemí popisovali rozličné emoční prožitky. Jak vidíme, určité

jazyk - jazyk nonverbální komunikace.
příznaky byly obecně popisovány všemi zúčastněnými kulturami.
Výrazy tváJ-e Jaké typy nonverbálních informací lidé využí- Psáno Psáno Sardonická
Procento Procento vají, když posoudit, jak se někdo cítí? V knize Výraz emocí
chtějí Mrknuti Úšklebek se smícbem zamračeně nevěřícnost

Emoce . Příznaky popisů Emoce Příznaky popisů u člověka a u zvířat Charles Darwin (1872) dokazoval, že tvář
Radost Pocit tepla 63 Smutek Knedlík v krku 56
vyjadřuje emoce způsoby, které jsou vrozené a chápané lidmi na '- ) :- ) :- ( ;-)
celém světě. Současný výzkum toto tvrzení silně podporuje.
Zvýšení tepové frekvence 40 Pláč 55 V průkopnické studii Eckman a Friesen (1974) ukázali třicet foto-
Uvolněné svaly
Strach Zvýšení tepové frekvence
29
65
Napjaté svaly
Pocit chladu
27
22
grafií podobných těm na straně předchozí účastníkům z celého :-1 :-X :*) I-( :-J
světa - například z Argentiny, Nové Guineje, New Yorku, Bor-
Napjaté svaly 52 Zvýšení tepové frekvence 27 Znecbucení Polibek Saškování Psáno Psáno
nea, Brazílie a Japonska - a požádali je, aby označili emoce,
Rychlý dech 47 Stud Pocit tepla 40 pozdě vnoci sjazykem vkoutku
které jednotlivé portréty vyjadřovaly. Výsledky této a mnoha dal-
Pocení 37 Zvýšení tepové frekvence 35 Obr 127 Některé běžné e-mailové "emikonky"
ších studií ukázaly, že lidé spolehlivě identifikují šest emocí:
Pocit chladu 36 Pocení 26 Sociální význam výrazu tváře je zjevný lidem komunikujícím
radost, strach, hněv, smutek, překvapení a znechucení. Vexpe-
Knedlík v krku 29 Vina Knedlík v krku 28 online. Když se e-mail začal stávat populárním, bývalo psané
rimentu popsaném na začátku této kapitoly se lidé z deseti zemí
Stažený žaludek 22 Zvýšení tepové frekvence 27 slovo často špatně interpretováno (zejména pokud se pisatel
ve vysoké míře shodovali při rozpoznávání právě těchto emocí
Hněv Zvýšení tepové frekvence 50 Znechu- Napjaté svaly 25 snažil být vtipný). protože nebylo doprovázeno výrazem tváře,
Chcete-Ii se dozvědět víc o testecl-, (Ekman a kol., 1987).
Napjaté svaly 43 cení Zvýšení tepové frekvence 23 který normálně komunikaci oživuje a objasňuje. Aby se tato
na detektoru lŽi, m'Jžete mvštÍ'It vvebOVO l
0
Ne každý souhlasí, že jsou tyto výsledky dostatečně přesvěd­
Rychlý dech 37 Potíže se žaludkem 21 mezera po výrazu zaplnila, vytvořili si uživatelé e-mailu smajlíky
stránku Ammcan Polygraph Assoc'atior čivé na to, aby dokládaly tvrzení, že základní emoce ve výrazu
Pocit tepla 32 a další "emikonky" (emoční ikonky) ze standardních
na /l!tP//vvwvvpolygrap/lDrg České aoresy tváře jsou "univerzálně" rozpoznatelné (Russel, 1994). Všeobec-
Knedlík v krku 25 klávesnicových znaků. Některé z běžně užívaných emikonek jsou
wvvvvdetszmsk, \lVvvvvmvcrcz ně vzato je ovšem na celém světě úsměv úsměvem a zamračení
zde uvedeny. "Ctěte" je naležato. (Sanderson, 1993)
444 KAPITOLA 12 .: EMOCE
Podívejte se na tyto fotografie a pokuste se ke každé přiřadit jednu z těchto emocí: (1) překvapení, (2)
strach, (5) radost a (6) smutek. Lidé rozmanitých kultur se při tomto úkolu ve vysoké míře shodují.
zamračením
"nasadí" herci a nejsou to emoce skutečně prožívané (Gosselin a kol., 1995).
Možná byste uhodli, že lidé jsou v identifikaci emocí lepší, když se jim pustí
Chelsey Thomas byla známá jako ta malá holčička, co se
neumí smát. Narodila se s Moebiovým syndromem, vzác-
nou neurologickou poruchou, která oslabuje aktivitu
mimických svalů. "Ona se ve skutečnosti smála vždycky.
Uvnitř, " řekla její matka. Ale jistě si dokážete lehce před­
stavit, jakou cenu asi musela ve společnosti se svým prázd-
ným výrazem platit, když si uvědomíme, jak důležitou roli
hraje výraz tváře při komunikaci. Chelsey tedy podstoupi-
la chirurgickou korekci a pak se musela učit, jak - a kdy-
se smát. Poprvé se usmála ve svých sedmi letech.
hněv, (J) znechucení, (4)
a víceméně každý ví, co znamenají - i v případě, že si výrazy
video s tvářemi v pohybu, než když si prohlížejí "zamrzlé" foto-
grafie (Wehrle a kol., 2000). Tvrzení, že určité výrazy tváře jsou
vrozené - a univerzálně rozpoznatelné - podporuje fakt, že
i děti, které ještě ani neumí mluvit a všechny poznatky o vlastní
kultuře si teprve musí osvojit, dělají "obličeje" spojené se základ-
ními emocemi. Proto když Carrol Izard s kolegy (1980) analyzo-
vali výrazy tváře nemluvňat, dokázali identifikovat několik výra-
zů důležitých pro nonverbální "komunikaci" dítěte s jeho opat-
rovateli. Zjistili, že při příjemné či nepříjemné interakci mezi mat-
kou a dítětem nemluvňata stará pouhých deset týdnů nasazova-
la výrazy tváře signalizující radost, zájem, smutek a hněv (Izard
a kol., 1995).
K čemu tedy výzkumy dospěly? Hillary Elfenbein a Nalini
Ambady (2002) provedly metaanalýzu sedmadevadesáti studií
identifikace emocí, které celkem zahrnovaly 22 148 lidí z dvaa-
čtyřiceti různých zemí. Jak je vidět z obrázku 12.8, tato metaana-
lýza potvrdila zásadní výsledek, že lidé obecně dokáží identifiko-
vat určité základní emoce podle výrazu tváře. Srovnáním výsled-
ků v různých studiích také objevily, že lidé jsou o 9 procent přes­
nější, když mají posuzovat tváře příslušníků vlastní národní či
etnické skupiny, než když mají posuzovat tváře příslušníků
cizích, méně známých skupin. Jinými slovy požíváme "výhody
vlastní skupiny", když chceme vědět, jak se cítí lidé nám nejbliž-
_EMOCE KAPITOLA 12 445
ší. Na některé emoční projevy také reagujeme silněji než na jiné.
Z evolučního hlediska je adaptivnější dávat si pozor na někoho, Štěstí
kdo se zlobí a nejspíš se uchýlí k násilí než na někoho, kdy je
spokojený a prožívá tedy nijak neohrožující emoci. Studie ukáza- Smutek
ly, že rozzlobené tváře zvyšují míru našeho nabuzení a způsobí,
že se zamračíme, dokonce i v případě, že jsme těmto tvářím Překvapení
vystavováni podprahově - mimo naše vědomí (Dimberg &
Ohman, 1996; Dimberg a kol., 2000). Hněv
Emoce je doprovázena změnami ve výrazu tváře - jakkoli
mohou být tyto změny jemné a nelze je postřehnout pouhým Strach
okem. V lidském obličeji je osmdesát svalů, které mohou vytvo-
řit více než sedm tisíc rozličných výrazů. Aby mohli měřit spon- Znechucení
tánní aktivitu těchto svalů a její spojitost s emocemi, používají :;;;;;;~;=;;':;;;;;;;'~;;'======~w,. . "....,.. ,.. ,.•.,,,....,....,....
odborníci často fyziologický přístroj zvaný obličejový elektro- 20 40 60 80 100
myograf(EMG).V "obličejových" EMG studiích jsou účastníkům Přehled správného
ukazovány obrazy, které vyvolávají pozitivní nebo negativní Obr 12.8 Jak dobří jsou lidé v identifikaci emocí
emoce, přičemž mají k obličeji připevněné elektrody, jež zazna- podle výrazu tváře? Metaanalýza studií identifikace emocí
menávají činnost různých svalů (obrázek 12.9). Tento výzkum zahrnujících 22 148 účastníků z dvaačtyřiceti zemí potvrdila, že lidé
ukazuje, že obrazy vyvolávající pozitivní emoce jako je radost, na celém světě dokáží rozpoznat šest základních emocí podle
zájem a přitažlivost zvyšují aktivitu tvářových svalů; obrazy vyvo- nasazeného výrazu tváře (Elfenbein & Ambady, 2002).
lávající negativní emoce jako je strach, hněv a tíseň podněcují
aktivitu v oblasti čela a obočí. Svaly v lidském obličeji zjevně prozrazují úsmě­
vy, zamračení a další výrazy, které nemusí být pouhým okem vidět (Dimberg,
1990; Tassinary & Cacioppo, 1992).
Výzkumníci při používání obličejového EMG také objevili dva odlišné typy
úsměvu - přičemž jeden z nich je upřímnější. V sérii experimentů Ekman
a další zjistili, že když lidé prožívají skutečnou radost, roztáhne se jim úsměv
a ten zvedá tváře tak vysoko, že se kolem očí vytvoří vrásky. Rovněž vyka-
zují zvýšenou elektrickou mozkovou aktivitu v levé hemisféře. Ale když lidé
nasadí falešný "neprocítěný" úsměv - třeba ze slušnosti nebo kvůli fotografo-
vání - činnost mimických svalů nedosahuje až k očím a nepodněcuje aktivi-
tu levé mozkové hemisféry (Ekman & Davidson, 1993; Ekman a kol., 1990;
Frank a kol., 1993).
Řeč těla Další nonverbální informace také sdělují emoce a umožňují nám
rychle a často přesně posoudit, jak se ostatní cítí, na základě rozboru "mo-
zaiky" expresivního chování (Ambady & Rosenthal, 1992). Jedním z běžných
forem vyjadřování je řeč těla - způsob jak lidé stojí, sedí, chodí a gestikulují.
Například lidé, kteří mají mladistvý styl chůze - pohupují se v bocích, ohý-
bají kolena, zvedají nohy a temperamentně pohybují rukama - jsou vnímáni
jako veselejší a silnější než ti, kteří chodí pomalu, dělají kratší kroky a šoura-
jí nohama (Montepare & McArthur, 1988).
Pohled, tedy kontakt očí, je rovněž běžná a významná forma komunikace. jak šťastní
jsou tito sportovci? Když jsme
Očím se říká okna do duše. V mnoha kulturách mají lidé za to, že člověk, upřímně skutečně šťastní, náš úsměv
a
který se vyhýbá přímému pohledu do očí, něco skrývá, je "studený", bázlivý, pozveáne tváře tak vysoko, že zvrásní pokož-
stydlivý nebo lhostejný; že časté pohledy signalizují intimitu, srdečnost ku kolem očí (když nasadíme falešný úsměv,
činnost svalů úst oči neovlivní). Tento sní-
a sebedůvěru; a že člověk, který na vás upřeně civí, je napjatý, rozzlobený
nebo nepřátelský. Ve skutečnosti je oční kontakt často interpretován v kon- mek byl pořízen na olympiádě 2002 krátce
poté, co kanadští krasobruslařiDavid Pelleti-
textu vztahů. Mezi přáteli a milenci znamená častý pohled vřelost a náklon-
er a jamie Sale, kteří si mysleli, že vyhráli
nost. Mezi nepřáteli signalizuje chladnokrevnou nenávist. Proto se říká, že
zlato, místo něj obdrželi stříbro. Výsledkem
když dva lidé střetnou své pohledy na déle než pár vteřin, chystají se buď
bodovacího skandálu bylo, že mezinárodní
pomilovat, nebo zabít (Kleinke, 1986; Patterson, 1983). olympijský výbor brzy ocenil tyto krasobrus-
Další nonverbální informací je gesto a dotek - vztyčený palec při úspěchu, laře druhou zlatou medailí.
soucitné poplácání po zádech, přátelské šťouchnutí do žeber a milující obje-
tí jsou jen některé příklady. Fyzický dotek je obecně chápán jako výraz přá­
telství, starostlivosti a sexuálního zájmu. Ale může plnit i jiné funkce. Před lety
zaznamenala Nancy Henley (1977), že muži, starší lidé a lidé s vyšším posta-
vením mají větší sklony dotýkat se žen, mladších lidí a lidí s nižším postave- obličejový elektromyograf
ním a ne obráceně. Henley vyvozuje: Dotýkání se není jen vyjádřením blíz- (EMG) Elektronický přístroj, který
kosti, ale také dominance a kontroly. Jednoduché formy dotyku, například při používají výzkumníci zabývající se
pozdravu, nám také poskytují kousky mozaiky expresivního chování. Vzpo- emocemi při zaznamenávání aktivity
obličejových svalů.
446 KAPITOLA 12 • EMOCE .EMOCE KAPITOLA 12 447

meňte si, jak jste si s někým potřásali rukou - a zamyslete se, zda bylo sevře­
ní ruky pevné nebo chabé, silné nebo slabé, suché nebo vlhké, krátké nebo
dlouhé. Výzkum naznačuje, že první dojem, jaký na nás jiná osoba udělá,
bývá ovlivněn právě takovými charakteristikami obyčejného potřesení rukou
PROCES
(Chaplin a koL, 2000).
OBJEVOVÁNí

SENZORICKÁ ZPĚTNÁ VAZBA Paul Ekman

Vytáhněte
vytáhněte obočí,
• Poloha elektrody
Obr. 12.9 Obličejový elektromyograf
(EMG) Elektrody připevněné na obličeji
zaznamenávají činnost různých svalů. Tyto záznamy
odhalily, že pozitivní emoce zvyšují aktivitu
v tvářových svalech a negativní zvyšují aktivitu
oblasti čela a obočí (Cacioppo & Petty, 1981).
"Odmítní ryjádřít vášdi a ona zenlFe."
a roztáhněte koutky úst a pokrčte oční svaly. Uvolněte se. Teď
vyvalte oči, otevřete pusu a nechte mírně klesnout čelist
Uvolněte se. Teď svraštěte obočí a zatněte zuby. Uvolněte se. Pokud jste se
zachovali podle pokynů, ostatní by si mysleli, že se cítíte postupně šťastní,
vyděšení a rozzlobení. Otázkou je, jestli ovlivní tyto výrazy to, jak se ve sku-
tečnosti cítíte?
Podle hypotézy obličejové zpětné vazby je výraz víc než pouhý odraz
emoce - ve skutečnosti spouští emoční prožitek. V prvním a velmi zajímavém
experimentu testujícím tuto hypotézu řekl James Laird (1974) studentům, že
se budou účastnit experimentu o činnosti obličejových svalů. Poté, co jim
byly připevněny na obličej elektrody, jim pouštěl kreslené seriály a požádal
je před každým kolem, aby zatnuli určité obličejové svaly, takže se buď mra-
čili nebo usmívali. Výsledek: studenti považovali seriál za legračnější a cítili
se veseleji, když se měli smát, než když se měli mračit Podobně další expe-
rimentální studie zaujímaných výrazů ukazují, že lze tímto způsobem lidi při­
mět, aby cítili strach, hněv, smutek a znechucení (Duc1os a koL, 1989) Cel-
kově tento výzkum naznačuje, že výrazy tváře - ačkoli nejsou nezbytné pro
prožitek emoce - mohou vyvolávat a zesilovat určité emoční stavy (McIntosh,
1996)
Proč k tomu dochází? Laird věří, že výrazy tváře aktivují emoce procesem
sebepercepce: ,Jestliže se směju, tak musím být šťastný." Aby prověřil tuto
hypotézu, požádal Chris Kleinke s kolegy (1998) probandy, aby napodobo-
vali buď šťastné nebo rozzlobené výrazy, které byly znázorněné na snímcích.
Polovina účastníků se přitom viděla v zrcadle, druhá polovina ne. Ovlivnila
tato opatření jejich náladu? Ano. Ve srovnání s kontrolní skupinou, která výra-
zy nenapodobovala, se jedinci z druhé skupiny cítili veseleji, když měli nasa-
zený úsměv, a ti s rozzlobenými obličeji se cítili hůře. Jak Laird očekával,
účinky byly nejsilnější u účastníků, kteří se viděli v zrcadle.
Další výzkumníci zvažují, zda pro tento efekt existuje druhý
možný důvod a to ten, že výraz spouští emoční prožitek způso­
- Univerzalita ve výrazech tváře
Dotaz: Kdy jste se začal poprvé zajímat o psychologii?
Odpověď: O psychologii jsem se začal zajímat po pře­
čteníFreudovy knihy Nová řada přednášek k úvodu do
psychoanalýzy v humanitním kurzu na University of
Chicago v roce 1949. V kurzu jsme Freudovu knihu
považovali za prázdné řeči, ale já zjistil, že souzní
s mým životem. Přečetl jsem všechny Freudovy knihy,
které jsem dokázal sehnat, a rozhodl se, že budu psy-
choanalytikem.
Na Ade1plské univerzitě jsem začal zkoumat gesta
a výrazy, protože mně to mělo pomoci pochopit psy-
choterapeutické postupy. Na tento výzkum jsem se pak
plně soustředil po získání titulu PhD v roce 1958, kdy
jsem byl povolán k armádě a sloužil na základně jako
hlavní psycholog. Tam nebylo moc příležitostí věnovat
se psychoterapii, zato tam ovšem byly skvělé možnosti
výzkumu. Dostal jsem grant a studoval psychické
změny vyvolávané základním výcvikem u pěchoty a při
zacházení armády s vojáky, kteří bez dovolení opustili
svou pozici (tzv. AWOL, absent without leave) Moje
zjištění vedla k tomu, že bylo s takovými vojáky zachá-
zeno lépe. Byl jsem tak nadšený vlivem, jaký může
výzkum mít, že jsem se rozhodl na pár let opustit psy-
choterapeutickou praxi, abych se dozvěděl víc o výzku-
mu. K psychoterapii už jsem se nikdy nevrátiL
D: Jak jste dospěl ke svému významnému objevu?
O: V polovině šedesátých let jsem byl osloven vládní
váhal - nebyl jsem vyškolený antropolog - nemohl jsem
si nechat ujít příležitost najít odpověď na tuto otázku.
Poradili mi experti: Ray Birdwhistell, Margaret Meadová,
Ned Hall, Charles Osgood a Silvan Tomkins. Dalších pět
let jsem se zabýval tímto tématem a nakonec publikoval
několik knih a článků. Moje nejdůležitější práce se týka-
la vizuálně izolované, primitivní kultury na Nové Gui-
neji , kde se lidé nemohli naučit své výraZy z médií
nebo kontaktem s cizími lidmi.
D: K jakému vývoji došlo v oboru, který jste inspiroval?
O: Věřím, že má práce a práce Carrol Izardové, která
také objevila důkazy univerzálnosti v asi půl tuctu výra-
zech tváře, pomohla obnovit zájem o emoce. Nyní je
tento zájem živý, emoce jsou středem psychologického
bádání a studie se zabývají různými jejími aspekty: neu-
rofyziologií, vývojem, poznáváním a sociálními vlivy.Je
potřeba dalšího výzkumu emocí v přirozeném, případ­
ně quaziexperimentálním prostředí.
D: Kam podle vás daný obor směřuje?
O: Je velice těžké odhadnout, kam se výzkum emocí
ubírá nyní. Každopádně studium emocí a mozku je
v plném proudu a bude i nadále vzkvétat. Emoční pro-
blémy v manželství, ve vztahu rodiče a dítěte a role
emocí pro fyzické zdraví jsou směry, na které se
výzkum a praxe začínají upínat. Doufám, že má posled-
ní kniha publikovaná v dubnu 2003 rovněž lidem
pomůže zlepšit jejich emoční život

bováním fyziologických změn v mozku (lzard, 1990). Robert
W1LLlAM JAMES Zajonc (1993) například dospěl k závěru, že smích nutí obličejo-
vé svaly zvyšovat průtok ochlazené krve do mozku, což má za
následek příjemné snížení teploty mozku. Naopak mračení snižuje průtok
krve, což mozek nepříjemně zahřeje. Aby tento mechanismus demonstroval,
požádal Zajonc s kolegy (1989) účastníky experimentu, aby opakovali určité
samohlásky (vokály) vždy dvacetkrát za sebou například a, e, u a německou
samohlásku a. Když účastníci tyto hlásky vyslovovali, byla jim na čele měře­
na teplota a oni udávali, jak se cítí. Výsledek: a a e (samohlásky, které nutí
mluvčího se usmát - čti ej a í) snižovaly teplotu čela a zlepšovaly náladu,
zatímco u a a (samohlásky, které nutí mluvčího se zamračit - čti u a y) zvy-
šovaly teplotu a zhoršovaly náladu. Jinými slovy, pohyb obličejových svalů
ovlivňuje emoci, přestože si jedinec neuvědomuje, že má ve tváři nějaký
výraz. Poučení: jestli si chcete zlepšit náladu, nasaďte spokojený výraz.
Další expresivní chování, jako je držení těla a postoj, nám rovněž posky-
tuje senzorickou zpětnou vazbu a ovlivňuje naše pocity. Cítí-li se lidé hrdě,
stojí velmi vzpřímeně, s narovnanými rameny, vypnutou hrudí a hlavou vzty-
čenou (expanze). Cítí-li se však lidé smutně a sklíčeně, stáhnou se do sebe,
shrbí ramena a sklopí hlavu (kontrakce). Váš emoční stav se zjevně projevu-
hypotéza obličejové zpětné
vazby Hypotéza, že změna výrazu
je v tom, jak se nesete. Je také možné, že to, jak se nesete, ovlivňuje váš
agenturou, jestli bych nezjistil, jak se gesta a výrazy liší Paul Ekman je profesorem psychologie v Department of Psychiatry
nebo neliší mezi kulturami. Přestože jsem zpočátku na University of California Medical School v San Francisku.
bené nebo narovnané poloze tím, že měnili výšku stolu, na kterém psali.
Jedinci, kteří byli nuceni sedět rovně, se cítili po úspěšném splnění úkolu více Kontrolnf otazky
hrdí, než jedinci nucení sedět ve shrbené poloze. V další studii udávali účast­ • Které jsou dvě základnífunkce
níci, kterým bylo přikázáno naklánět se během experimentu dopředu se zaťa­ l.)Ijadřování emocí?
tými pěstmi, že cítí hněv, zatímco ti, kteří měli sedět shrbeně se skloněnou
• Popište důka~ že l.)Ijádření emocí
hlavou, cítili smutek (Duc1os a koL, 1989; Flack a koL, 1999).
ve tváři je univerzální.
• Jak může projev emoce (jako je lýraz
I J(OCiNITIVN{ SLOZKA tváře, držení těla a l.)Islovení hlásek)
ovliviíovat emoční stav?
• Které dvajaMor.r patří do dvoufakto-rové teorie emocí?'
• Jq.kou roli zastává hra myšlenekpři prožitku emoce?
• kteří ofYmpijští sportovci se cíťí lépe - se stříbrnou nebo's hfonzol-:ou
rr;edailí? A ~7 . .
• J4é máme důk~ že kognice není pro emoce nezbytná?
,~.

emoční stav. Může se lidem zlepšit nálada expanzí nebo naopak zhoršit kon- f ~
tváře dokáže navodit odpovídající )
trakcí? Ano. Sabine Stepper a Fritz Strack (1993) nutili účastníky sedět ve shr-
změny emočního stavu.
448 KAPITOLA 12 .. EMOCE .. EMOCE KAPITOLA 12 449

Emoce jsou mnohem víc než jen fyziologický vjem a expresivní chování. Pře­ nemuseli. Ale teď si vezměme nesnáze účastníků v neinformované skupině,
2-Lť~; Ji ~~~.... I l:g devším, srdce bije rychleji při strachu, ale rovněž při hněvu. Pláčeme ze žalu nad kteří začali být najednou nabuzení a přitom netušili proč. Tito účastníci by ve

~. 4;~lf~#>.t\.>A~
ztrátou blízkého člověka, ale také nám kanou slzy radosti a dojetí na svatbě a při snaze identifikovat vjem - ve shodě s teorií - měli přebírat informace od ostat-

.
(_~~~0~:" !1
;;r--~_/
II! .• . • .

@.
"Udělejme to, zamilujme se do sebe."
Mnoho vědcú zdúrazňuje roli kognitivních
faktorn při prožitku lásky a dalších emocí
Fyziologické
N
dalších šťastných událostech. Smějeme se, když jsme pobavení, ale někdy se
smějeme z nervozity. Jinými slovy, v radosti, žalu, pobavení a nervozitě musí být
víc než jen nabuzení a vyjádření. Chybějící spojnicí je kognitivní hodnocení.
Psychologové již dlouho debatují o roli kognitivního faktoru v emočních
stavech. Jsou naše pocity stejně jako vrozené reflexy aktivovány podnětem
bez vědomé myšlenky nebo pozornosti, nebo naše cítění z velké části závisí
na tom, jak vnímáme, interpretujeme a hodnotíme situace, v nichž jsme se
ocitli? Nejdříve myslíme a pak cítíme, nebo je to obráceně? Teorie emocí nabí-
zejí různé odpovědi na tyto otázky.
SCHATCHEROVA DVOUFAKTOROVÁ TEORIE
EMOcí
Když mi bylo devatenáct, seděl jsem s přítelkyní pozdě v noci u ní doma
nahoře. Rodiče odjeli na víkend pryč a nikdo jiný v domě nebyl. Televize
běžela a my jsme skoro usínali. Pak jsme najednou zaslechli dole skřípání,
cvakání, otevírání předních dveří a kroky. V domě byl vetřelec a my byli hroz-
ně vystrašení. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem cítil, jak mi s každým jeho
úderem pulzuje celá hruď. Kromě toho, že jsem se třásl, jsem na místě zka-
meněl jako socha. Emoce, kterou jsme té noci prožili, byl nefalšovaný strach,
čistý a jednoduchý. Jak jsem "věděl", že se bojím, a že tedy nejsem smutný,
rozzlobený, znechucený nebo nemocný?
Podle Stanleye Schatchera (964) jsou pro specifickou emoci nezbytné dva
faktory. První je, že člověk musí projevovat zvýšenou míru fyziologického
nabuzení, jako jsou divoce bušící srdce, zpocené dlaně, stažený žaludek,
zrychlený dech atp. - druh nervozity, kterou můžete pociťovat, když vypijete
příliš kávy. Druhý je, že člověk musí najít kognitivní označení, "nálepku"-
jde o proces atribuce (přisuzování), kterým se snažíme vysvětlit původ toho-
to nabuzení. V noc, kdy jsem s přítelkyní slyšel vetřelce, jsem měl tak oči­
ních ve stejné situaci, jmenovitě od společníka. Výsledky celkově odpovída-
ly tomuto předpokladu. Neinformovaní účastníci udávali, že se cítí veselejší
nebo rozzlobenější ve shodě s projevy společníka. V některých případech se
dokonce chovali podobně jako on. Jeden proband například "otevřel okno
a se smíchem házel po chodcích papírovými koulemi". Účastníci v informo-
vané skupině, kteří přisuzovali své nabuzení epinefrinu, nebyli tolik ovlivně­
ni tímto sociálním působením. Účastníci v kontrolní placebo skupině rovněž
ne - ti totiž nebyli vúbec nabuzení.
Schachterova dvoufaktorová teorie (964) přitáhla ohromnou pozornost.
Všechny výzkumy se na výsledku sice neshodovaly plně, ale k jednomu
obecnému závěru lze dospět. Jsou-li lidé nabuzení a nevědí přitom proč,
snaží se své emoce identifikovat prostřednictvím pozorování situace, ve které
se ocitli, a atribucí svého nabuzení (Reisenzein, 1983). Tento závěr má zají-
mavé důsledky. Zaprvé, jestliže lidé přisuzují své nabuzení nonemočnímu
zdroji, prožívají slabší emoci (to se stalo v informované skupině, kdy účast­
níci svalovali své bezděčné příznaky na epinefrin). Zadruhé, jestliže lidé při­
suzují své nabuzení emočnímu zdroji, prožívají silnější emoci (což byly pro-
žitky neinformované skupiny). Stručně: jakmile jsou lidé jednou stimulováni,
kognitivně zintenzivňují, tlumí nebo jinak mění vlastní emoce.
Chybná atribuce Zvlášť zajímavým důsledkem této teorie je, že nabuze-
ní vyvolané jedním zdrojem může být "chybně přisouzeno" nebo "transfero-
váno" jinému zdroji. Řekněme, že jste právě uběhli tři kilometry, hráli jste
hodinu basket nebo jste intenzivně tancovali na párty. Tím pádem nejspíš
budete lapat po dechu a potit se. Samozřejmě si uvědomíte, že tyto příznaky
vyvolala fyzická námaha. Ale co když pak budete pokračovat v další aktivitě?
Protože nějaký čas trvá, než se autonomní funkce vrátí do normálu, mohli
byste později přisuzovat zbytkové nabuzení jinému zdroji.
Výzkum hypotézu chybné atribuce podporuje. Studie ukázaly, že po namá-
havém fyzickém cvičení jsou účastníci agresivnější, když je někdo uráží,
a více sexuálně vzrušení, potkají-li osobu opačného pohlaví. Autonomní míra
nabuzení při jedné události se tedy "přeleje" a ovlivní naše cítění při událos-

. ._.. . . . -_..1..
nabuzení

,.,.~ _ _
Emoční
Pro_f1te
...k_ _
vidné vysvětlení mých příznaků, že bylo pojmenování emoce jako strachu
snadné. Vlastně jsem byl poněkud roztřesený ještě nějakou chvíli potom.
(Zavolali jsme policii, která přijela za pár minut a našla hlavní dveře dokořán.
Prohledali dům s baterkami, ale bylo pozdě; vetřelec zmizel.) Totéž platí, sle-
dujete-li emočně silné filmy. Když lidé viděli film Mlčení jehňátek a jeho
Kognitivní
druhý díl Hannibala, věděli, že jsou spíše znechuceni, než že by se styděli,
interpretace
zlobili nebo byli smutní, protože šlo podnět jednoznačný sám o sobě. Někdy
však lidé začnou být celkově nabuzení, aniž by věděli proč - a musí zkou-
Obr. 12.10 Dvoufaktorová teorie emocí mat své okolí, aby dokázali emoci identifikovat (obrázek 12.10).
Aby prověřili tuto dvoufaktorovou teorii emocí, dali Schatcher a Jerome
Singer (962) mužům injekci epinefrinu, hormonu, který vyvolává fyziologic-
ké nabuzení. Účastníci v jedné skupině byli předem seznámeni s vedlejšími
účinky Onformovaní), ale účastníci v druhé skupině ne (neinformovaní).
V třetí skupině dostali účastníci injekci neškodného placeba (kontrolní sku-
pina). Než začala látka - označená za vitamínový doplněk - doopravdy půso­
bit, byli účastníci ponecháni o samotě se společníkem, který se vydával za
dalšího probanda, jenž dostal tutéž injekci. V některých případech se společ­
ník choval euforicky: poskakoval vesele kolem, čmáral si, s výskokem házel
papírové koule do koše na odpadky, metal po místnosti papírové vlaštovky
a houpal se v bocích jako při tanci hula hula. Před jinými účastníky se tentýž
společník choval rozzlobeně. V jedné chvíli například zesměšňoval dotazník,
který vyplňovali, a v záchvatu vzteku ho roztrhal a mrsknuI do koše.
dvoufaktorová teorie emocí Zamyslete se na chvíli nad různými možnými situacemi. V informované
Teorie, která říká, že emoce je skupině účastníci cítili, jak jim začíná divoce bušit srdce, ruce se jim třesou
založená současně na fyziologickém a tváře jim rudnou. Ovšem vzhledem k tomu, že byli s vedlejšími účinky látky
nabuzení a kognitivní interpretaci seznámeni, nemuseli pro vysvětlení chodit daleko. V kontrolní skupině účast­
tohoto nabuzení. níci především nebyli vůbec nabuzení, tudíž si žádné příznaky vysvětlovat
ti následující (Zillman, 1983; Allen a koL, 1989). Donald Dutton a Arthur Aron
(974) demonstrovali tento efekt transferu nabuzení v experimentální studii
vedené na dvou mostech přes řeku Capilano v Britské Kolumbii. Jeden most
byl úzký, vratký, závěsný, s nízkým zábradlím a houpal se 70 metru nad špi-
čatými skalisky. Druhý byl široký, robustní a jen 10 metrů nad zemí. Jak mladí
muži přecházeli přes tyto mosty, potkávali mladou ženu, která se představila
jako asistentka výzkumu, požádala je, aby vyplnili dotazník a dala jim své
telefonní číslo pro případ, že by chtěli mít o projektu více informací. Podle
předpokladu měli účastníci, kteří chodili přes strach budící most - vysoce
stresová situace, která může být mylně přisuzována asistentce výzkumu - sil-
nější tendenci této ženě později zavolat než ti, co chodili po pevném mostě.
Možná, že děs dokáže rozdmýchat horký plamen vášně.
Jestliže je možné zintenzivnit emoci přenesením (transferem) nabuzení,
mělo by být možné zeslabit emoci stejným způsobem. Vezměme si trému na
jevišti nebo úzkost z mluvení na veřejnosti - nežádoucí emoce, jejichž obětí
se stává spousta lidí. Jako kdyby nestačilo sucho v krku a třaslavý hlas, lidé,
kteří trpí tímto běžným problémem, začnou být úzkostní ještě víc, protože
cítí úzkost. Ale co kdyby měli alternativní vysvětlení pro své příznaky? Je
možné lidi úzkostí z mluvení uklidnit poskytováním takových atribucí jejich
nabuzení, které jim zachrání tvář? James Olson (1988) použil techniky chyb-
né atribuce a přivedl část účastníků k domnění, že je "podprahový hluk" nutí
cítit úzkost, když mají promluvit. Výsledek: účastníci, kteří se domnívali, že
za jejich úzkost může hluk, mluvili snáze a plynuleji. Tím, že podsunul těmto
účastníkům, aby přisoudili své nabuzení vnějšímu podnětu a ne vlastní úzkos-
chybná atribuce Vysvětlení,
ti, byl Olson schopen uklidnit je a zkvalitnit jejich výkon. "Cože? Já a nervóz-
které přesouvá vnímanou příčinu
ní? Srdce mi buší o závod, ale díky bohu, nemůžu za to - to ten hluk."
nabuzení ze skutečného zdroje na jiný.
450 KAPITOLA 12
kontrafaktuální myšlení
Představování si alternativních
scénářů a závěrů situací, ke kterým
mohlo dojít, ale nedošlo.
kdyby Německ8 vyhrálo d'uhou světovou
vá'ku'! Co kdyby americké
7éF'CCO',"" Gtoku m Světové obcrlCdrí
cent'Lm') 1-IlstonCI ne tom, že
"co v ořípaoě mr,oha
událostí modernícr, dějin (Ferguson, '1997)
• EMOCE
ASPEKTY HODNOCENí
Podle kognitivně orientovaných teoretiků jsou emoce, které cítíme, určovány
zpúsobem, jakým hodnotíme situaci, ve které jsme se ocitli - a určité typy
zhodnocení jsou v tomto ohledu obzvlášť důležité. Abyste ocenili kognitivní
přístup, zamyslete se, kdy jste naposled prožívali konkrétní emoci - řekněme
radost. Vybavte si onu situaci v mysli a zodpovězte si následující otázky. Proč
jste byli šťastní? Jak příjemný to byl prožitek? Měli jste dojem, že se ovládáte?
Byli jste zodpovědní za to, co se stalo? Jak dobře jste rozuměli situaci, ve které
jste se ocitli? Věděli jste, jak se věci vyvinou? Mysleli jste na to, jak se cítíte,
nebo jste se snažili své pocity potlačit? Byla pro vás ta situace dúležitá? vý-
zkumníci žádali lidi, aby jim na takovéto otázky týkající se emoční zkušenos-
ti odpověděli a objevili jasná spojení mezi naším kognitivním hodnocením
a emočními reakcemi (Frijda, 1986). Dokonce i emoce, které na povrchu
vypadají podobně - například stud, vina a rozpaky - lze rozlišit na základě
takových úvah (Tangney a kol., 1996).
Kognitivní aspekty hodnocení, které jsou nejpevněji propojeny s emocemi,
jsou příjemnost situace (jestli je nebo není příjemná), pozornost (jestli se sou-
středíme na to, co se děje), kontrola (víra v to, že situaci kontrolujeme) a jis-
tota (jasnost situace a zda lze odhadnout, co z ní vyplyne). Výzkum tedy uka-
zuje, že rozmanité emoce lze rozlišovat kognitivním zhodnocením, ke které-
mu lidé dospívají na základě těchto dimenzí (Smith & Ellsworth, 1985) - a že
jsou tyto aspekty relevantní i v ostatních zemích (Mauro a kol., 1992; Mesqu-
ita & Frijda, 1992). Zamyslete se nad následujícími příklady:
III Štěstí bývá příjemný stav charakteristický vysokou mírou pozornosti,
kontroly a jistoty (večírek s přáteli, maturitní ples).
Překvapení bývá příjemný, nenucený stav charakteristický vysokou mírou
pozornosti, ale nízkou mírou jistoty a kontroly (ve škole dostanete 2 místo
očekávané 4, navštíví vás nečekaně dávný přítel).
III Stud bývá nepříjemný stav charakteristický touhou vyhnout se myšlen-
kám na danou situaci, menší mírou jistoty a vysokou mírou kontroly ve
formě sebeobviňování(jste chyceni při podvádění, někoho jste pomluvili).
III Hněv bývá intenzivně nepříjemný stav a zahrnuje menší míru jistoty
a pozornosti. Jeho nejvýznačnějším aspektem je víra, že něčí neštěstí je
kontrolováno jinými lidmi (ukradli vám auto, urážejí vás na veřejnosti).
III Smutek bývá vysoce nepříjemný stav nejistoty spojený s touhou mini-
malizovat míru pozornosti věnované dané situaci. Na rozdíl od situací
vyvolávajících hněv jsou smutné události připisovány spíše okolnostem
než jiným lidem (nemoc, rozvod, smrt blízkého člověka).
III Strach bývá rovněž vysoce nepříjemný stav. Stejně jako překvapení je
spojen s vysokou mírou nejistoty a nízkou mírou osobní kontroly, zejmé-
na nad schopností vyhnout se obávanému vyústění situace nebo mu utéct
(někdo vás ohrožuje nožem, dostanete smyk na namrzlé vozovce).
l<ONTRAFAKTUÁLNí MYŠLENí
Jako myslící a zvědavé bytosti se často nespokojíme s přijetím rúzných závě­
služby
rů situací v našich životech, aniž bychom alespoň tajně nedumali: "Co
kdyby ....?" Podle Daniela Kahnemana a Dala Millera (986) jsou lidské emoč­
ní reakce podbarvovány kontrafaktuálním myšlením, tendencí představo­
vat si alternativní závěry situace, ke kterým mohlo dojít, ale nedošlo. Pokud
je imaginární výsledek lepší než skutečný výsledek, nejspíš budeme trpět
pocity zklamání, frustrace a lítosti. Je-li imaginární výsledek horší, můžeme
reagovat emocemi, které se pohybují od mírné úlevy po euforii. Emoční
dopad pozitivních a negativních událostí tedy ve shodě s kognitivní perspek-
tivou závisí na způsobu, jakým přemýšlíme o tom "co se bývalo mohlo stát"
(Roese, 1997; Roese & Olson, 1995). Důležité je, že most, který spojuje naše
kognitivní a emoční stavy, je obousměrný. Tak jako mohou kontrafaktuální
• EMOCE KAPITOLA 12 451
myšlenky změnit naši náladu, může naše nálada ovlivňovat, jaké kontrafak-
tuální myšlenky vytváříme, Když se lidé cítí dobře, představují si, o kolik by
to mohlo být horší; a když se cítí mizerně, představují si, o kolik by to mohlo
být lepší (Sanna a kol., 1999).
Lidé se očividně nezaobírají kontrafaktuálními myšlenkami po každém pro-
žitku. Ale máme sklony říkat si "co kdyby" - často s pocitem lítosti - po nega-
tivních závěrech situací, které jsou častěji následkem naší činnosti než nečin­
nosti (Byrne & McEleney, 2000; Gilovich & Medvec, 1995). Podle Victorie
Medvec a Kennetha Savitskyho (997) určité situace - například když se ocit-
neme mezi lepším a horším vyústěním situace nebo těsně po nějakém zásad-
ním zvratu tím či oním směrem - obzvlášť svádějí k malování představo tom,
jak to mohlo být jinak. Dúsledky jsou překvapující. Představte si například, že
jste olympijští sportovci a právě jste vyhráli stříbrnou medaili, což je pozoru-
hodný výkon. Teď si představte, že jste právě vyhráli bronzovou medaili.
V které situaci byste se cítili lépe? Racionální se zdá, že byste měli být pyš-
nější a spokojenější kvúli stříbrné medaili. Ale co když vás úspěch svede ke
kontrafaktuálnímu myšlení? Jakou alternativou se budete zaobírat, když jste
skončili na druhém místě? A na co byste se soustředili, kdybyste skončili třetí?
Je možné, že se sportovec, který objektivně dopadne lépe, bude cítit húř?
Medvec a další (995) si chtěli zodpovědět tyto otázky, a proto natočili Během letní olympiády 1996 měla firma Nlke
jedenačtyřicet sportovcú na letních olympijských hrách 1992, vždy nejprve ve kontrafaktuální - a kontroverzní - reklamní
chvíli, kdy si uvědomili, že jsou druzí nebo třetí, a potom při slavnostním pře­ slogan "Nevyhráváte stříbro, pror,ráváte zlato'
dávání medailí. Pak tyto kazety pustili bez zvuku jedincúm, kteří neznali finá-
lové pořadí. Účastníci byli požádáni, aby medailisty sledovali a hodnotili
jejich emoční stavy na škále od "agónie" po "extázi". Překvapujícím výsled-
kem bylo, jak možná tušíte, že bronzoví medailisté vypadali v pruměru šťast­
něji než stříbrní. Našel se nějaký přímý dúkaz kontrafaktuálního myšlení?
V druhé studii, kde účastníci sledovali rozhovory s mnohými z těchto spor-
tovců, hodnotili stříbrné medailisty jako negativněji zaměřené na fakt, že
skončili druzí, a ne první, a bronzové medailisty jako pozitivněji zaměřené na
fakt, že skončili třetí, a ne čtvrtí. Pro tyto skvělé sportovce byl pocit uspoko-
jení založený více na myšlenkách, jak to mohlo dopadnout než na myšlen-
kách, jak to ve skutečnosti dopadlo.
JE KOGNICE NEZBYTNÁ?
Schatcherova dvoufaktorová teorie emocí stejně jako teorie transferu příčiny
nabuzení a kognitivního hodnocení jsou založeny na předpokladu, že emoce
vyžaduje myšlenku. Kognitivně-emočníteoretikové by moje historku o vetřel­
ci podali takto: Uslyšel jsem hluk (podnět) a přisoudil jsem tento hluk tomu,
že je někdo v domě (kognice, tedy poznánO, to zpúsobilo, že jsem se začal
bát (emoce) a že jsem zkameněl na místě (chovánO. Viděli jsme, že mnoho
psychologú věří, že kognice hraje nezbytnou roli při prožitku emoce. Toto
tvrzení je nicméně zdrojem kontroverzí a bylo tématem ohnivé výměny názo-
ru mezi Robertem Zajoncem (984), který napsal článek ,,0 primátu afektu",
a Richardem Lazarusem (984), který kontroval článkem"o primátu kognice".
Podle Zajonce lidé někdy reagují emocí okamžitě a tedy bez předchozího
hodnocení. Jinými slovy, někdy dříve cítíme, než myslíme. Jestli jste si někdy
ukopli palec o nohu stolu, načež jste vybuchli vzteky a bušili do něj pěstí,
víte, že spojení mezi bolestí a vztekem je automatické - reagovali jste vztek-
lým výbuchem dříve než jste si uvědomili, že je poněkud absurdní zlobit se
na kus nábytku. Jestli jste se někdy napili zkaženého zkyslého mléka a pak
ho zhnuseně vyplivli a obrátil se vám žaludek, víte také, že spojení mezi
odpornou chutí a znechucením může být rovněž automatické. Tento primát
afektu může pomoci vysvětlit, proč si lidé vyvinou intenzivní, iracionální,
trvalý strach z věcí, které ze své podstaty nejsou nebezpečné. Také by mohl
vysvětlit, proč nemluvňata dělají jakoby reflexivní obličeje vyjadřující bolest,
zájem, radost, strádání, znechucení a hněv dříve, než mají mozkovou kapaci-
tu na kognitivní hodnocení (lzard, 1990). Mohl by rovněž pomoci osvětlit
vědecká zjištění, že naše afektivní stavy ovlivňují způsob, jakým zpracovává-
452 KAPITOLA 12 ll. EMOCE
me informace (Ashby a kol., 1999), což posiluje velmi rozšířenou domněnku,
že racionální myšlenka "může být unesena piráty emocí" (Cacioppo & Gard-
ner, 1999, str. 194).
Zajonc (984) argumentoval, že lidské emoce a myšlenky jsou řízeny sepa-
rátními autonomními strukturami mozku. Tento argument podporuje výzkum
zvířat, který ukazuje, že určité emoce jsou aktivovány okamžitě - dříve než je
vúbec možné zhodnotit situaci a vyjádřit reakci. Ze studií, které jsme již
popsali dříve a které byly zaměřeny na sledování neurálních drah emocí,
Joseph LeDoux (996) zjistil, že u klYs se podmíněný strach probouzí v pri-
mitivní podkorové dráze limbického systému - dráze, která spojuje oči a uši
přes talamus přímo s amygdalou. Toto zjištění je signifikantní, protože uka-
zuje, že reakce na strach neprobíhá v mozkové kúře - což znamená, že
s sebou nepotřebuje nést počáteční zpracování informace. Podle LeDouxe
(996) tato primitivní dráha slouží jako raný varovný systém, takže je amyg-
dala aktivována rychle. Jsme-li konfrontováni s bolestí, škodlivou potravou
a dalšími nebezpečími, tato přímá linka mezi vjemem a emocí nám umožňu­
je okamžitě zařadit zpátečku, aniž bychom se museli zdržovat kognitivním
hodnocením (obrázek 12.11).
~ volání", jsou-li vytažena z doupěte. Toto volání múže být chápáno jako pro-
.......•1
" reakcí na snížení teploty těla, která vyvolá příliv teplé krve do srdce. Uznali,
..
~
Tepová fiekvenCl!
Krevnítlnk Svaly
Obr. 12.11 Dráha strachu bez "myšlenky" Podle LeDouxe (1996) dokáže vjem
nebezpečí dorazit do amygdaly přímou dráhou ztalamu (rychlá "vedlejší silnice") nebo
dráhou přes talamus a mozkovou kůru (pomalá "hlavní silnice"). Přímá dráha dovoluje
okamžitou reakci na nebezpečí. Tato prvotní reakce může být anulována poté, co je
nebezpečí komplexněji zhodnoceno v kůře, ale "čas ušetřený amygdalou ... může být
otázkou života a smrti".
Představitel kognitivního přístupu Richard Lazarus (991) souhlasí, že
emoce múže naskočit rychle a mimo vědomí, ale trvá na tom, že prostě není
možné mít emoci bez nějakého druhu myšlenky - třebaže myšlenky rychlé,
bezděčné a nevědomé. "Bez kognitivní aktivity, která nás vede," říká Lazarus,
"bychom nemohli zachytit význam toho, co se děje při našich adaptativních
setkáních s prostředím, ani bychom si nemohli vybrat mezi alternativními
hodnotami a postupy" (str. 353) Podle Lazaruse (993) je emoce individuální
odpovědí na vnímané pro a proti dané situace. Je kognice pro emoci nezbyt-
ná? Debata nadále živě pokračuje.
Od doby knihy Charlese DalWina (872) Výraz emocí u člověka a u zvíře­
te psychologové, zoologové a etologové diskutují související otázku: Mají zví-
ll. EMOCE KAPITOLA 12 453
Prožívají zvířata emoce?je tohle osmitýdenní vlče šťastné? (vlevo). je vrčícípes roz-
zlobený? (střed). A co samice makaka, které právě zemřelo mládě- řekli byste že
je smutná? (vpravo).
řata, stejně jako lidé, emoce? V knize Když sloni pláčou Jeffrey Masson
a Susan McCarthy argumentují, že je mají. Poznamenávají, že zvířata nemo-
hou popsat své pocity slovy, ale historky ošetřovatelú v zoo a majitelú domá-
cích zvířat naznačují, že zvířata vyjadřují své emoční stavy beze slov, pomocí
zvukú, gest a dalšího expresivního chování. Nejvýraznější příklady nalezne-
me, když jde o strach, zřejmě nejprimitivnější emoci. V celém spektru živo-
čišných druhú vyděšenému zvířeti stojí chlupy, tlamu a oči má dokořán otev-
řené, a buď utíká, ztuhne, nebo se skrčí.
Vyděšené gorile se klepou nohy a delfínovi jektají zuby. Horská koza splác-
ne uši, nahrbí se a vztyčí ocásek. Někdo by dodal, že zvířata cítí rovněž smu-
tek nebo žal - například slonice začnou být letargické, když přijdou o slúně,
a psi jsou nevrlí, případně nežerou, jsou-li odděleni od svého páníčka. S těmi­
to pozorováními nikdo nepolemizuje. Ale vyjadřují tyto zpúsoby chování
emoce - a jejich kognitivní ukotvení? Je možné, že zvířata prožívají "nonkog-
nitivní" emoce, jako je strach a vztek, ale ne jiné, jako je pýcha a stud?
Mark Blumberg a Greta Sokoloff (200l) se demonstrujíce tak znepokojují-
cí povahu diskuse ptali: Pláčou mláďata krys? Během let odborníci na zvířata
zjistili, že mnoho mláďat savcú, včetně krysích, vydává ultrazvuková "tísňová
jev tísně nebo také jako forma komunikace, signál určený k přivolání matky.
Studiem těchto zvukú však výzkumníci zjistili, že je toto "volání" bezděčnou
že zvukové projevy slouží komunikačnímu účelu a přivolávají matku zpátky,
ale poznamenávají, že nejsou úmyslné - podobně jako když dětské kýchnu-
tí přivolá kapesník na nos. Je pláč krysího mláděte vyjádřením emočního strá-
dání? Blumberg a Sokoloff argumentují, že nemáme důkaz pro doprovodný
emoční stav - ani proti němu. Co myslíte vy?
DOKÁŽÍ lIDÉ PŘEDVÍDAT SVÉ BUDOUCÍ
EMOČNÍ STAVY?
Představte si, že jste právě vyhráli milion korun ve sportce nebo že váš oblí-
bený sportovní klub právě vyhrál pohár. Dokážete odhadnout, jak šťastní
budete za měsíc nebo za půl roku? Jak moc smutní byste byli za rok, kdy-
byste byli zrovna zraněni při autonehodě, nebo kdyby se vám nejbližší přítel
přestěhoval do vzdálené země? A co následné emoční stavy v případě pro-
moce, začátku nového milostného vztahu, přestěhování, rozchodu či rozvo-
du, smrti milovaného člověka nebo narození dítěte?
Výzkumy ukazují, že jakmile dojde na předvídání vlastních emočních
stavú, lidé mají potíže dopředu si představovat a odhadovat, jak se budou cítit
při budoucích emočních událostech - jde o proces zvaný předvídání emoč­
předvídaní emočního stavu
ního stavu. V sérii experimentů žádali Timothy Wilson, Daniel Gilbert
Proces, kterým lidé předvídají, jak se
a jejich kolegové (2000) účastníky výzkumu, aby předpovídali, jak se budou
budou cítit v budoucnosti, po různých
cítit po rúzných pozitivních a negativních životních událostech, a porovnáva-
pozitivních a negativních životních
li tyto předpovědi s tím, jak se cítili jiní jedinci, kteří dané události skutečně
událostech
454 KAPITOLA 12
Kontrolní otázky
• Jak prožíváme emoce podle Schatcher01Y
dvoufaktorové teorie emocí?
• Popište tři důsledky SchatcherOlY teorie.
• Vyjmenujte kognitivní aspekty
zhodnocení, které jsou nejsilniiji spojeny
s emocemi.
• Co je kontrafaktuální myšlení ajak může
ovlivnit emoční prožitek?
lIL EMOCE lIL EMOCE KAPITOLA 12 455
prožili. Opakovaně zjišťovali, že lidé přeceňovali dobu trvání svých emočních
reakcí, fenomén, který označili jako předpojatost k trvalosti. V jedné studii
budoucí profesoři předpovídali, že získání definitivy zvýší jejich míru štěstí na
několik let, ale ti, kteří pak definitivu skutečně získali, nebyli šťastnější, než
ti, kterým nebyla udělena. V jiné studii voliči předpovídali, že v případě vítěz­
ství jejich kandidáta budou po volbách měsíc šťastnější. Ve skutečnosti se míry
štěstí voličů vítězného a poraženého kandidáta měsíc po volbách celkově
nijak nelišily. Lidé opět přeceňovali vliv budoucích emočních událostí na
svou adresu.
Existují dvě možné příčiny předpojatosti k trvalosti při předvídání emoční­
ho stavu. Zaprvé, jedná-Ii se o negativní životní události - jako je zranění,
nemoc nebo finanční ztráta - lidé plně nedoceňují sílu vlastního vyrovnávají-
cího mechanismu, který je obstaráván "psychickým imunitním systémem"
a pomáhá tlumit náraz. Tváří v tvář neštěstí jsou lidé schopni být dosti odol- Určité emoce, například intenzivní radost nebo žal, jsou "základní"pro lidské pro-
ní a zdaleka nebývají tak zničení, jak se obávají, že by v takovém případě byli žívání. Tady členové brazilského fotbalového týmu oslavují vítězství Světového
(Gilbert a kol., 1998). Druhou příčinou předpojatosti k trvalosti je, že když poháru 2002 a izraelské ženy cítí žal poté, co byli jejich blízcí zabiti při sebevra-
přemítáme o emočních dopadech budoucí události, například o rozpadu vzta- žedném teroristickém útoku.
hu, soustředíme se tak silně na tuto událost, že opomíjíme započíst vlivy
ostatních životních prožitků. Abychom tedy byli v předpovídání přesnější, (k původním šesti přidává přijetí a zájem). Zadruhé, každý typ má různé
"odstíny" a míru intenzity (například silné znechucení může být pociťováno
musíme myslet obecněji o všech plusech a mínusech, které se nás dotýkají.
V jedné studii byli studenti požádáni, aby předpověděli své emoční reakce na jako nenávist nebo averze a slabé znechucení jako nuda). Zatřetí, nové emoce
výhru nebo prohru školního fotbalového týmu v důležitém zápase. Jako se vytvářejí míšením osmi základních (například láska je směsí radosti a přije­
obvykle přeceňovali dobu, po kterou se budou z vítězství nebo porážky tí, pohrdání je směsí znechucení a hněvu a stesk je směsí radosti a smutku).
vzpamatovávat. Tato předpojatost však zmizela, když měli studenti nejprve Přijít se seznamem emocí je snadné. Složitější je klasifikovat a porovnat
sepsat "deníček budoucnosti", ve kterém odhadovali, kolik času v budouc- emoce podle několika mála společných aspektů. Zřejmě nejzjevnější způsob
nosti stráví každodenními aktivitami, jako je chození na přednášky, bavení se klasifikace je podle toho, zda jsou spojeny s pozitivním nebo negativním
s přáteli, studování a stravování se (Wilson a kol., 2000). afektem. Většina lidí se domnívá, že pozitivní pocity jsou proti-
kladem negativních pocitů - že tedy někdo, kdo je právě šťast- Silné
ný, nemůže být zároveň v té samé chvíli smutný. Výzkum tuto
intuitivní domněnku o bipolaritě emocí potvrzuje. Takže: ,Je lid- • Odiv
Vyděšenost Znepokojení
ská bytost kyvadélkem mezi smíchem a slzami? Zřejmě ano (Rus- "Nadšení
~
iO ~ .. ,~ ,00:
.Lze dl(}]Jhý.s" am lidských emoc~ roZ1/e1itma neKoľik rrfálcjo/pů?' sell & Carroll, 1999) Roulo- •
• ·15fiSJuje~ějaký 4ůkaz pro dom1;tbtk~, žekaždýfmočnhtavaktivuj(,stav, . James Russel z tohoto rozdělení na pozitivní a negativní vychá-
benost·
•
T
eoze "
Vzrušení " StěstÍ
• Radost
prOtikladný? . . . zel a vytvořil komplexní kruhový model, taxonomii, která dělí lid-
ské emoce podle dvou rozdílných aspektů: libosti a intenzity.
• ·!s.o.•(fadost,'~ a,'d.alší emoce' úniverzální nebo jsou definofá'liy fatlturou? Podle Russella jsou emoce jednak (l) libé nebo nelibé a jednak
naštvanost
" Rozkoš
"Potěšení
• Jsqu ženy "em~nálnEJší" než muži? (2) slabé nebo silné. Jak vidíme na obrázku 12.12, výsledkem je
~
• ~o je šťastný - a'proč? • kruh emocí rozdělený na čtyři části, které jsou: libé a silné emoce • Sklíčenost .Spokojenost
{ ~, r ("rozkoš"), libé a slabé ("uvolněnost"), nelibé a slabé ("nuda") . Vyrovnanost •
" Smutek PokoJnost." Poboda
a nelibé a silné ("vyděšenost"). Výzkum ukazuje, že když jsou
Poznání, že se emoce odvíjejí z fyziologických vjemů, expresivního chování • Deprimovanost "Klid
lidé požádáni, aby ohodnotili emoční slova nebo je rozdělili do
• Trudomyslnost
a kognitivních aktivit, je pouze první krok. Dalším krokem je určit, jak tyto skupin, tak se toto kruhové uspořádáníopakovaně a trvale vysky- • Uvolněnost. "
kousky mozaiky poskládat, aby vytvořily emoční prožitek. tuje - nejen v češtině, ale také v angličtině, čínštině, chorvatštině,
estonštině, řečtině, hebrejštině, japonštině, polštině, švédštině
a němčině (Larsen & Diener, 1992; Reisenzein, 1994). Podobně
lze klasifikovat, jak lidé hodnotí emoce vyvolané obrazy jiných
TYPY EMocí lidských bytostí, zvířat, přírody, objektů, prostředí a událostí
Angličtina obsahuje asi dva tisíce slov rozlišujících různé emoce. Jsou některé (Lang, 1995). Během let mnoho psychologů teoretizovalo o struk-
tuře lidských emocí a přicházeli s podobnými dvoudimenzionál-
z nich univerzální, pociťované lidmi na celém světě? Psychologové se mnoho
let snaží různě klasifikovat lidské emoce. V současnosti, jak jsme viděli, panu- ními teoriemi (Russell & Barrett, 1999; Watson a kol., 1999),
je všeobecná shoda, že strach, hněv, radost, znechucení, překvapení a smutek
jsou emoce "základní": Každá je doprovázena jednoznačným výrazem tváře,
každou projevují nemluvňata a malé děti, a každá je vyjadřována slovy lidí roz- DYNAMIKA EMOcí
manitých kultur a zemí, když popisují své pocity. Někteří vědci věří, že zájem,
přijetí, pohrdání, hrdost, stud a vina by měly být přidány na seznam. Vždycky jsem miloval horskou dráhu. Rychlost a ostré zatáčky mi připadají
Pokud existuje jen několik základních emocí, co vysvětluje ohromné množ- děsivé, při otočkách mám závrať a svaly na krku mívám namožené z tak dlou-
ství dalších pocitů, které často zažíváme? Jednou možností, navrženou Rober- hého napínání. Ale pocit úlevy, který mnou proletí, když tento pekelný záži-
tem Plutchikem (980), je, že základní emoce poskytují stavební kameny pro tek skončí, stojí sám o sobě za zaplacené vstupné. Čím hrůzostrašnější záži-
složitější emoce podobně, jako kombinace tří základních barev vytvářejí na tek, tím větší potěšení.
kotouči barev další barvy a odstíny. Podle Plutchika lze bohatost lidských Tato běžná paradoxní zkušenost ilustruje důležitou vlastnost emoce: je
emocí vysvětlit ve třech rovinách. Zaprvé, existuje osm základních typů emocí dynamická, složitá a pořád se mění - nedá se lehce zachytit. Aby objasnil
456 KAPITOLA 12 lL EMOCE
tento typ paradoxu, předložil Richard Solomon (1980) teorii pro-
Pozitivní
tikladného procesu emocí. Podle Solomona událost aktivuje (1)
"primární stav" - nenaučenou, automatickou reakci, která zase
aktivuje (2) "protikladný stav" - naučenou reakci, která je emoč­
ním opakem primárního stavu. Nebezpečí tudíž aktivuje strach,
který je často následován úlevou, zatímco šťastné události akti-
vují radost následovanou smutkem. Klíčový rozdíl mezi těmito
Neutrální - dvěma reakcemi je, že protikladný stav v porovnání s primárním
stavem nastane později a trvá déle. Také se stává silnější opako-
váním a zkušeností. Každý pozitivní emoční stav je tedy vyrov-
náván svým negativním protějškem - a naopak (obrázek 12.13).
Solomon jmenoval rozmanité studie lidí a zvířat, které toto
hledisko podporují. Jedna taková studie se týkala emoční reakce
Negativní '__..__ ~~~~_~_w_._,_,",~,~
podnět
__,,_,_' _ parašutistú. Před pIvním seskokem byli vyděšeni: těla jim ztuhla,
zornice se rozšířily, oči vypoulily a dýchání se stalo nepravidel-
ným. Potom, když dopadli na zem, přišlo počáteční ohromené
začátek knnec ticho následované úlevou, veselým hovorem, smíchem a radostí.
_ Primární stav Od počátečního klidového stavu se strach změnil v euforii. Stu-
... Emoční prožitek die účinkú látek měnících vědomí také podporují toto hledisko.
_ Protikladný stav Zpočátku opiáty (pokud nejde o nepřiměřenou dávku) poskytu-
Obr. 1213 Teorie protikladného procesu emocí jí příjemné "stavy blaženosti" následované méně intenzivními
Podle této teorie každý primární emoční stav aktivuje svůj stavy euforie. Ale jak účinek drogy odeznívá, uživatel začne trpět
protiklad. Výsledkem je vyrovnanější prožitek, při němž je mučivými abstinenčními stavy, které jsou o mnoho nepříjemněj­
pozitivní stav brzy následován negativním stavem a naopak. ší než stavy před užitím. Parašutisté tudíž zjistí, že jejich strach
po několika seskocích ustupuje a uživatelé drog zjistí, že musí
zvyšovat dávky, aby dosáhli púvodní intenzity prožitku.
Teorie protikladného procesu nabízí zajímavý vhled do našich měnících se
emočních stavú. Domněnka, že každá emoce aktivuje svúj protějšek, snad
abychom zústávali emočně vyvážení, múže pomoci vysvětlit, proč ženy pro-
žívají zklamání po radosti z porození dítěte, nebo proč si fandové zdravého
životního stylu užívají těžká fyzická cvičení, horké a suché sauny a další typy
"prospěšné bolesti". Solomon zvážil tyto dúsledky a poznamenal, že proti-
kladného procesu je vlastně puritánská teorie: Potěšení zvyšuje chuť na
odměnu a radost činí prchavější, zatímco bolest a utrpení zesiluje pozdější
pocit pohody. Za potěšení se platí, za bolest se získává.
EXISTUJí GENDER ROZDíLY V EMOcíCH?
Mají-Ii lidé porovnat typického muže a ženu, nejčastěji tvrdí, že ženy jsou více
emocionální (nebo že muži nejsou tolik citově založenO. Tuto víru nachází-
me u dětí i dospělých z mnoha mzných kultur (Fabes & Martin, 1991; Willi-
ams & Best, 1982). Ve studii, která ukazuje, jak hluboce je tento stereotyp
zakořeněný, byla dospělým účastníkúm pouštěna videokazeta s devítiměsíč­
ním dítětem. Polovině bylo řečeno, že je to chlapeček; drnhá polovina si mys-
lela, že je to holčička. Všichni přitom sledovali totéž dítě. Ale když začalo bre-
čet kvúli čertíkovi, ktelý vyskočil z krabičky, byli účastníci genderově před­
pojati v tom, jak interpretovali emoční stav tohoto dítěte: on byl rozzlobený,
ale ona byla vyděšená (Condry & Condry, 1976)
Existují genderové rozdíly v emocích nebo je vnímání rozdílú pouhý klam?
Výsledky výzkumú nejsou jednotné, ale určité rozdílnosti se pravidelně obje-
vují (Brody & Hall, 1993; LaFrance & Banaji, 1992). Na jedné straně ženy samy
sebe popisují jako více emocionální - a muži sami sebe jako méně emocio-
nální - jsou-Ii jim kladeny přímé otázky ohledně jejich emocionality. Na druhé
straně máme jen málo dokladú pro to, abychom dospěli k závěru, že se gen-
derově lišíme v samotných citech. Jak muži, tak ženy jsou šťastní, když
dosáhnou toho, po čem toužili. Podobně příslušníci obou pohlaví zesmutní,
ztratí-li milovaného člověka, zlobí se, jsou-Ii frustrovaní, bojí se při nebezpe-
čí a stydí se, když před ostatními udělají botu. Muži a ženy také vykazují
podobné výrazy tváře a autonomní reakce při událostech aktivujících emoce.
lL EMOCE KAPITOLA 12 457
Lidé se nepochybně liší tíhnutím k určitým typúm emocí, ale tyto rozdílnosti
více svědčí o naší individualitě než o tom, zda jsme muž nebo žena.
Takže v čem jsou ženy více emocionální než muži? Jedno jasné zjištění je,
že bez ohledu na to, jak se muži a ženy skutečně cítí, často se liší tím, jak
veřejně vyjacll-ují emoce. Po přezkoumání 205 studií, které se týkaly 23 000
účastníkú, dospěli Kathryn Dindia a Mike Allen (1992) k závěru, že ženy
odhalují své city ostatním více než muži. Ženy také projevují víc emocí výra-
zem tváře a větší svalovou aktivitou na obličejovém EMG (Dimberg, 1990).
Výsledkem je, že lidé obecně lépe "čtou" ženy než muže. V jedné studii napří­
klad muži a ženy viděli snímky vyvolávající emoce od radosti po znechuce-
ní. Jak je sledovali, byly jejich obličeje zaznamenávány skrytou kamerou.
Pozorovatelé, kteří se později na tyto kazety dívali, dokázali lépe odhadnout
emoce pociťované ženami (Wagner a kol., 1986).
Proč jsou ženy otevřenější a expresivnější než muži? Jedním vysvětlením je,
že dívky jsou více než chlapci v raném věku vychovávány, aby mluvily
o svých citech. Výzkumníci, kteří analyzují domácí rozhovory rodiče a dítěte,
zjišťují, že rodiče mluví o emočních aspektech událostí více s dcerami než se
syny ("Ta hudba byla strašidelná, vid?", "Byla jsi šťastná, že?") - dokonce
i s potomky starými jen dva nebo tři roky (Dunna kol., 1987; Kuebli & Fivush,
1992). Dalším dúvodem přinejmenším v naší kultuře je, že přestože je ženám
povoleno vyjadřovat emoce (kromě vzteku a hněvu, emocí, které mohou pro-
jevovat muži, a od žen se očekává, že je potlačO, muži jsou vedeni ke stoi-
cismu - aby naplnili představu silného, tichého ideálu. Maskulinní normy
vyžadují, aby muži na veřejnosti své city potlačovali. Jak se říká: "Velcí kluci
nepláčou." (Travis, 1992)
EXISTUJí KULTURNí ROZDíLY
V EMOcíCH?
Určité aspekty lidských emocí se zdají být univerzální. Už jsme si všimli, že
lidé z odlišných kultur reagují na emocemi naplněné události podobnými
fyziologickými příznaky a výrazy tváře. Ve skutečnosti určité události vyvolá-
vají tytéž emoce všude na světě. Ve všech kulturách například vyvolává přá­
telství a úspěch radost; urážka nebo nespravedlnost vyvolává hněv; neobvy-
klost a risk vyvolávají strach; smrt a odloučení od milovaného člověka vyvo-
lávají smutek. Ale také existují regionálními rozdíly v typech předcházejících
událostí a v tom, co v nás vyvolávají. Eskymáky Utku vyděsí tenký led, divo-
ké moře, nebezpečná zvířata a zlí duchové. U Izraelcú a Palestinců - kteří
neustále trpí strachem z války a teroristú - probouzí strach nejčastěji setkání
s cizincem (Mesquita & Frijda, 1992).
Kultura rovněž formuje zpúsob, jakým lidé emoce kategorizují. Zamyslete
se nad slovy, jakými mzné emoce popisujeme. Na základě etnografických
a mezikulturních studií jazyka odhalil James Russell (1991) některé nápadné
rozdíly. Například přestože angličtina obsahuje více než 2000 slov pro rozli-
šování emocí, dánština jich má 1501, tchajvanština 750, Ifalukianové z Mikro-
nésie jich znají 58 a Chewongové z Malajsie 7. Ilongotové, lovci lebek z Fili-
pín, mají slovo liget, kterým vyjadřují jednak hněv a jednak pocity intenzivní-
ho žalu. Japonci nemají slovo pro "zklamání", Tahiťani nemají "smutek"
a gudžarádština, jazyk, kterým se mluví v části Indie, nezná slovo "vzrušený".
Ralph Hupka a další (1999) pročesali slovníky šedesáti hlavních jazykových
oblastí světa a zjistili, že určité základní emoce - jako je radost, žal, zalíbení,
strach, hněv a znechucení - se vyskytují univerzálně ve všech. Některé jazy-
ky mají přesné emoční výrazy, které v angličtině nebo češtině nejsou. Napří­
klad německé slovo Schadenfreude znamená potěšení z utrpení jiných lidí.
V Indonésii rozlišují mezi výrazy malu, který znamená pocit hanby vyvolaný
vlastním zaviněním, a dipermalukan, pocitem hanby zpúsobeným činy něko­
ho jiného. Bainingové na Papuji, Nové Guineji mají awumbuk, emoci kom-
binující smutek, únavu a nudu, která se objevuje po odchodu hostujících přá­
tel nebo příbuzných. U Eskymákú Utku znamená naklik lásku k dětem,
458 KAPITOLA 12 " EMOCE " EMOCE KAPITOLA 12 459

nemocným a ostatním, které je třeba chránit, zatímco niviuq je láska pociťo­
vaná k lidem, kteří jsou okouzlující nebo obdivovaní.
A konečně, některé nápadné kulturní rozdíly lze pozorovat u všemožných
pravidel, která určují, kdy je vhodné projevovat určité city. Vyjádření hněvu
zažehnutého urážkou, pocitem zmaru nebo fyzickým atakem je typický pří­
klad. Lidé všude na světě projevují podobné známky autonomníl10 nabuzení,
ale kultura nás učí, zdali toto nabuzení zvládat vybuchnutím nebo utlumením
vzteku. Kungové v poušti Kalahari, nomádští lovci a sběrači, kteří shánějí
potravu ve skupině a dělí se o jídlo, musí ovládat hněv, aby přežili. Japonci
rovněž potlačují hněv a často ho zakrývají zdvořilým úsměvem. V Japonsku
je výbuch hněvu považován za ostudnou ztrátu sebekontroly, tudíž je lepší se
na veřejnosti "usmívat a překousnout to" (Matsumoto & Ekman, 1989). Ale
například u Yanomanů v amazonské džungli je veřejné vyjadřování hněvu
běžné. Antropologové si všimli, že když jsou Yanomanové rozzlobení, křičí
někdy z plných plic a spustí na veřejnosti palbu osobních urážek: "Ty šupi-
natý zadku, ty kozlozube, ty čouhající tesáku, ty kajmaní kůže!" (Good & Cha-
noff, 1991, str. 7)
RADOST A HLEDÁNí šTĚSTí
nost není nijak významně vztažená k demografickým faktorům
(věk, pohlaví, rasa, etnické pozadí, IQ, stupeň vzdělání nebo
fyzická atraktivita). V rozporu s populární vírou nejsou lidé
méně šťastní během takzvaných kritických let středního věku
nebo stáří než během "nejlepšího" mládí. Muži a ženy se
v tomto neliší a například američtí černoši jsou stejně šťastní
jako američtí běloši.
Existují tři předpokládané ukazatele štěstí: O) sociální vztahy
(lidé s rušným společenským životem, blízkými přáteli a šťast­
ným manželstvím jsou spokojenější než ti, kteří takové vazby
postrádají), (2) zaměstnanost (zaměstnaní lidé jsou šťastnější než
lidé bez práce - nezávisle na výši příjmu) a (3) fyzické zdraví
(zdraví lidé jsou šťastnější než ti, co zdraví nejsou). Vliv těchto
a dalších faktorů se odráží i ve výzkumu, který ukazuje, že hla-
dina štěstí je u různých kultur odlišná a relativně ustálená (Die-
ner & Suh, 2000). Jak vidíme na obrázku 12.14, národní zhod- Za peníze se dají koupit letní sídla, sportovní kabriolety,
nocení míry štěstí a spokojenosti se životem je nejvyšší na Islan- perlové náhrdelníky a další luxusní věci, nicméně výzkum
du a nejnižší v Bulharsku. Na základě odpovědí více než 100000 naznačuje, že lidé, jejichž základní potřeby jsou uspoko-
respondentů ze čtyřiačtyřiceti zemí skončila Česká republika až jeny, si za peníze nekoupí dlouhodobé štěstí.
na osmatřicátém místě, zatímco například USA na devátém
(Veenhoven, 2000).

Dávno před tím, než se zrodila psychologie jako věda, považovali filozofo-
Lze štěstí koupit? Snad nejzajímavějšívazba je mezi výší příjmu a sub-
vé štěstí za vrcholný stav bytí. V Deklaraci nezávislosti USA označil Thomas
jektivním pocitem spokojenosti. Každý ví, že se říká "štěstí za peníze nekou-
Jefferson život, svobodu a "hledání štěstí" za nejzásadnější lidská práva. Ale
píŠ". Ale já osobně znám velice málo lidí - zejména mezi těmi s omezenými
co je to štěstí a jak ho dosáhnout? Aristoteles řekl, že je to odměna za aktiv-
finančními možnostmi - kteří by tomu věřili. Je bohatství klíčem ke štěstí?
ní život. Freud odkazoval jednak na práci a jednak na lásku. Jiní soustředili
Důkazy jsou nejednoznačné (Diener a kol., 1999). Mezikulturní studie odha-
pozornost na peníze, moc, zdraví a kondici, víru, krásu, uspokojování
lily jasné spojení mezi prosperitou země a subjektivní spokojeností jejích lidí.
základních potřeb a dosahování cílů. Podle některých pocit spokojenosti
Existují jisté výjimky, ale obecně lze říci, že čím více země prosperuje, tím
pramení ze schopnosti nalézat potěšení a vyhýbat se bolesti při událostech
jsou její obyvatelé šťastnější. Příčina tohoto spojení není zřejmá. Snad je to
každodenního života (Kahneman a kol., 1999). Podle jiných se naše spoko-
tím, že blahobyt přináší potěšení způsobené uspokojením základních potřeb
jenost odvíjí od toho, že vedeme život, který nám umožňuje uplatňovat naše
a materiálním vlastnictvím - nebo tím, že přináší svobodu a volnost, které
nadání, vlohy, zásady, schopnosti a vlastní individualitu (Ryan & Deci, 200l).
činí život příjemnějším (Veenhoven, 2000). V rámci dané země jsou rozdíly
Aby bylo možno zkoumat štěstí - nebo, jak dnes říká mnoho psychologů,
mezi spokojeností bohaté a střední třídy menší. V jedné studii například sku-
"subjektivní pocit spokojenosti" - musíme být schopni ho měřit. Jak vědci
pina nejbohatších Američanů uvedla, že je šťastná v 77 procentech případů
poznají, jestli je někdo šťastný? Jednoduše: zeptají se. Nebo nejlépe použijí
- což je jen mírně vyšší číslo než 62 procent případů uvedených skupinou
takový typ stručného dotazníku, jakým je třeba škála životní spokojenosti, ve
s průměrným příjmem. A učiníme-li srovnání v rámci jedné kultury z dlou-
kterém lidé zatrhávají odpovědi jako" Kdybych mohl svůj život prožít znovu,
nezměnil bych na něm téměř nic" (Diener a kol., 1984; Pavot & Diener,
1993). Jak pravi! Marcus Aurelius: "Žádný člověk není šťastný, pokud si to
o sobě nemyslí."
V souladu s tím jsou výzkumy, které ukazují, že například 75 procent Ame- Island 3.39 Finsko 3.09 Izrael 2.88
ričanů označuje samo sebe za šťastné - a v 86 procentech průzkumů všech Holandsko 3.38 Filipíny 3.08 JilníKorea 2.86
národů jsou hodnocení spíše jako pozitivní než neutrální (Diener, 2000). Dánsko 3.36 Turecko 3.08' Portugalsko 2.83
Obecně také mívají lidé, kteří jsou šťastní, dobrou náladu, velkou sebeúctu, Švédsko 3.36 Argentina 3.07* JilníAlrika 2.82
fyzické a duševní zdraví, pocit ovládání vlastního žiVota, více vzpomínek na Irsko 3.36 Kanada 3.05 Indie 2.81'
pozitivní než negativní události a optimistické vidění budoucnosti (Myers & 8elgie 3.31 Španělsko 3.04 Recko 2.77
Diener, 1995). Není žádným tajemstvím, že vidíme svět růžově v okamžiku, I Švýcarsko 3.30 Chile 3.03' Maďarsko 2.72
kdy vyhrajeme hru, zamilujeme se, získáme dobrou práci nebo vyděláme
I Austrálie 3.30 Německo 3.00 Ceská Republika 2.69
peníze. Ani není tajemstvím, že svět vypadá bezútěšně, když prohrajeme,
I USA 3.28 Japonsko 3.00 Rumunsko 2.63
8ritánie 3.28 hálie 2.98 Slovinsko 2.62
"odmilujeme se", utrpíme osobní tragédii nebo finanční ztrátu. Události kaž- Norsko 3.23 Polsko 2.97 Estonsko 2.58
dodennmo života pochopitelně vyvolávají změny nálad. Lidé jsou například Rakousko 3.20 Mexiko 2.95 Rusko 2.53
nejšťastnější v pátek a sobotu a nejmíň šťastní v pondělí a úterý (Larsen & Nový Zéland 3.18 8razme 2.94 8ulharsko 2.33
Kasimatis, 1990). Dokonce i během dne se hladina štěstí mění jako počasí. Lucembursko 3.18 Nigérie 2.93
David Watson s kolegy (999) například žádal studenty, aby hodnotili jednou Francie 3.16 Cina 2.92*
denně po 45 dní svou náladu, a to vždy v jinou hodinu. Zjistili, že se studenti '*'''''"""""".''''''-'''t"",,,,,,,,,,,,,,,,,C''''''"

v průměru cítili nejlépe odpoledne (poledne až 18 hodin) a nejhůř brzy ráno
a pozdě večer.
Kořeny štěstí Co určuje naši dlouhodobou spokojenost a proč jsou ně­
kteří lidé obecně šťastnější než jiní? Aby našli kořeny štěstí, přezkoumali Ed
Diener a další (999) dosavadní výzkumy a zjistili, že subjektivní spokoje-
, Kvuli nedostatečnému zastoupeni chudých
obyvatel venkova jsou údaje s hvězdičkou poněkud nadnesené.
Obr. 12.14 Národní zhodnocení míry štěstí a spokojenosti Řekli byste. že
jste velmi šťastní (4), jste docela šťastní (3), nejste moc šťastní (2), nebo nejste vůbec
šťastní (1)? Podle průzkumů vedených v devadesátých letech bylo mnoho zemí světa
seřazeno podle průměrného zhodnocení míry štěstí a spokojenosti obyvatel.
460 KAPITOLA 12
teorie sociálního srovnam
Teorie, podle níž se lidé hodnotí
na základě srovnání s ostatními.
teorie míry adaptace Teorie,
která uvádí, že lidé hodnotí prožitky
ve vztahu k svému současnému
standardu, na který jsou právě zvyklí.
"Nezáldi 1lí1 tom, jestli jsme bohati Ci (hl/di,
zíspéSni Ci neLÍspéSni, krásni Ci obyá:jnL štesti
a spok(:jt'71ost jsou dokollale relativlli... PFi-
jemnost jakéhokoli konkrémiho prožitku závi-
si lUl jeho vazbách s kontexte/n jiných proiit-
kll, skllteh~ých i imaginárnich."
ALLEN PARDUCCI
"Pamatuješ, jak jsem říkal, že jsem byl
nejšťastnější, když jsme neměli nic?"
.. EMOCE KAPITOLA 12 461
hodobého hlediska, nenalezneme spojení mezi bohatstvím a štěstím vůbec. máte, tím víc potřebujete zůstat šťastní
a spokojení. V Chicagu dělali průzkum
Američané jsou dnes v průměru dvakrát bohatší než před padesáti lety - kdy veřejného mínění, který ukázal, že přestože lidé s ročním příjmem nižším než
neměli obrovské barevné televize, mobilní telefony, mikrovlnné trouby, 30 000 dolarů udávali, že příjem 50 000 by byl splněním jejich snů, lidé s roč­
osobní počítače ani internet. A přitom tenkrát, v roce 1957, uvedlo 35 pro- ním příjmem přes 100 000 udávali, že by je učinilo šťastnými 250 000 (Csiks-
cent respondentú, že jsou "velmi šťastní" a v roce 1993 to bylo jen 32 pro- zentmihalyi, 1999).
cent (obrázek 12.15). Co to tedy znamená? Zdá se, že střecha nad hlavou, Existuje i další možné vysvětlení, proč peníze neznamenají štěstí. Možná
jídlo a bezpečí jsou nezbytné pro subjektivní pocit spokojenosti, ale jakmile má každý z nás jakožto dúsledek biologických faktorú a faktorů souvisejících
jsou tyto základní potřeby uspokojeny, větší bohatství nijak znatelně míru s prostředím nastavenu základní hladinu míry štěstí, ke které tíhne. Tuto
štěstí nezvyšuje. domněnku podporují tři nedávná zjištění. Jedním je, že hodnocené míry štěs­
Proč peníze významněji nepřispívají k subjektivnímu pocitu tí jsou v součtu vyšší u jednovaječných dvojčat vychovávaných společně Kontrolní otázkL _
spokojenosti? Jedním z dúvodů je, že naše vnímání bohatství i zvlášť než u dvojvaječných dvojčat (Lykken & Tellegen, 1996) - což vedlo • Kterých šest emocí považují psychologové
není absolutní, ale je relativní ve vztahu k určitým standardLtm Davida Lykkena (2000) k závěru, že mohou existovat genetické předpoklady za "základní"?
(Parducci, 1995). Podle teorie sociálního srovnání se lidé při­ pro to, zda budeme šťastní a spokojení. Druhé zjištění je, že změna nálady,
rozeně porovnávají s ostatními a cítí se spokojení nebo deprivo- která provází pozitivní a negativní životní události, časem pomine. Eunkook • Podle Russellova komplexního kruhového
modelu lze emoce klasifikovat na základě
vaní v závislosti na tom, jak si v tomto srovnání vedou. Ladd Suh a další (996) sledovali dva roky účastníky výzkumu a zjistili, že pouze
dvou aspektů. Které to jsou?
Wheeler a Kunitate Miyake (992) proto požádali studenty, aby události posledních tří měsícú byly v nějakém vztahu se subjektivním poci-
si dva týdny dělali zápis pokaždé, když v duchu začnou srovná- tem spokojenosti. Zasnoubení nebo svatba, rozchod, nová práce nebo pobyt • Vysvětlete Salomonovu teorii
vat své studijní výsledky, vzhled, schopnosti, osobní věci nebo v nemocnici jsou příklady událostí se závažnými dopady, jimž lidé připisova- protikladného procesu emocí.
osobnost s někým jiným. A tyto zápisy dle očekávání ukázaly, li dlouhodobý nebo dokonce trvalý vliv na míru štěstí a spokojenosti (Gilbert
• Které tři faktory lze považovat
že "srovnání směrem nahoru" (s někým, kdo je na tom lépe) a kol., 1998). Ale jejich vliv byl pouze dočasný. Třetím zjištěním je, že míra
při uvažování o dlouhodobém štěstí
vyvolávalo negativní pocity a "srovnání směrem dolů" (s někým, štěstí a spokojenosti je podobně jako osobnost relativně stálá nezávisle
kdo je na tom hůř) vyvolávalo pozitivní pocity. Další výzkumy na místě a čase a to vede k závěru, že někteří lidé jsou zkrátka obecně šťast­ za nejdllležitější?
skutečně odhalily, že šťastní a spokojení lidé častěji srovnávají nější než jiní (DeNeve & Cooper, 1998).
směrem dolů než lidé nespokojení (Ljubomirsky & Ross, 1997).
Tyto výsledky mohou osvětlit, proč existuje jen slabá souvislost mezi výší pří­
jmu a štěstím. Pracující ze střední třídy, jehož přátelé a sousedé třou bídu
s nouzí, si připadá úspěšný. Ale člověk stoupající po společenskémžebříčku,
který se přestěhuje do luxusní čtvrti a potkává se s bohatými a slavnými, se
yní, když jsme prozkoumali psychologii emocí, k chybným úsudkům. Tento dvojhlavý portrét je charakte-
cítí relativně chudý. Východiskem je nevzhlížet k vrcholu žebříčku na ty, kteří
jsou na tom lépe.
Lidé také jako srovnávací měřítko používají vlastní nedávnou minulost.
Podle teorie míry adaptace naše spokojenost s přítomností závisí na míře
N vraťme se o krok zpět a uvědomme si, jak to při­
spívá k našemu chápání lidské kompetentnosti
a racionality. Jistě si vzpomenete, že mnoho kognitivních
ristický i pro náš emoční život. V této kapitole jsme napří­
klad viděli, že přestože emoce často vyrůstají z racionální
interpretace události, mohou se také objevit okamžitě a bez
psychologů přirovnává lidské bytosti k počítačům: pouka- vědomé myšlenky, což může mít za následek, že cítíme
úspěšnosti, na kterou jsme zvyklí. Ožeňte se či vdejte, kupte nový dům, nebo
zují na lehkost, s jakou jsme schopni se učit, vybavovat si, dříve než myslíme. Navíc někdy naše pocity přisuzujeme
vydělejte balík peněz a určitě budete žít na vlně euforie. Zanedlouho však
uvažovat a využívat své znalosti. Zároveň však výzkum chybně nepravému zdroji a to vede k špatnému chápání
tato vlna dorazí ke břehu a vy uvyknete své vylepšené situaci a zvýšíte stan-
ukazuje, že v praxi jsme na své teoretické schopnosti často vlastních emocí. V záležitostech srdce a mysli nejsou lidské
dardy pro srovnávání. Philip Brickman a další (978) tudíž ve Spojených stá-
krátcí. Někdy se lidé něco naučit nedokáží (nebo se naučí bytosti ani zcela kompetentní, ani nekompetentní. Jsou slo-
tech vyzpovídali dvaadvacet lidí, kteří vyhráli mezi 50 000 a 1 000 000 dola-
chovat neadaptivním způsobem), zapomínají nebo překru­ žitou a fascinující směsí obojího.
rů v loterii, a zjistili, že se nepovažují za šťastnější než dřív. Ve srovnání s lidmi
cují vzpomínky a užívají kognitivní heuristiku, která je vede
s podobným zázemím udávali tito vítězové, že je teď méně těší obyčejné čin­
nosti jako nakupování, čtení a popovídání si s přáteli. Možná že čím víc peněz
240
220
akkoli je emoci obtížné definovat, většina psycholo- nebezpečí způsobí, že se zároveň třesete a bojíte). Dnes se
.I
~
t>
<O
;;!;
200
180
gůse shoduje, že se skládá ze tří složek: O) fyziolo-
gického nabuzení, (2) expresivního chování a (3)
kognitivního hodnocení.
fyziologicky orientovaní odborníci snaží pochopit roli, již
hrají v prožívání emocí různé mozkové struktUlY, nervové
dráhy a autonomní nabuzení.
JO
160
e
.,
..,
1!i
.
>
140
120 .. 'Fyziologická sliJžka MOZKOVÁ CENTRA EMOcí
>-
,ili 100 Tělo se zjevně účastní pociťování radosti, strachu, hněvu
E
...... Mnoho emocí je regulováno limbickým systémem - vývo-
a ostatních emocí. Otázka je jak přesně' jově primitivní skupinou neurálních struktur. Určité emoční
80
reakce jsou automatické (aktivované okamžitě amygdalou);
jiné vyžadují zpracovávání informace mozkovou kůrou.
47 52 57 64 66 71 73 75 78 82 84 86 88 Nedokážeme přesně určit jedinou oblast kúry, která by
1946 48 56 63 65 70 72 74 76 80 83 85 87 1999
HISTORICKÁ PERSPEKTIVA usměrňovala všechny pocity, ale výzkum ukazuje, že pozi-
Podle }ames-Langeovy teorie vyplývá emoce z reakce na tivní emoce vyvolávají vyšší aktivitu v levé hemisféře, zatím-
. . . Příjem . . . Subjektivní spokojenost
podnět, který emoci vyvolává (bojíte se, protože se třesete). co negativní vyvolávají víc aktivity v pravé.
Obr. 12.15 Změny v movitosti a subjektivní spokojenosti Američanů
Naopak Cannon-Bardova teorie uvádí, že podnět vyvolá-
Během více než čtyřiceti let se Američané stali dvakrát bohatšími, ale nikoliv šťastnějšími.
vá rozmanité reakce a emoce ve stejný okamžik (vnímání
462 KAPITOLA 12 • EMOCE
OBECNÉ AUTONOMNí
NABUZENí
Když událost vyvolá emoční reakci, sympatický nervový
systém mobilizuje tělo k adaptivní reakci - útěku nebo
boji. Poté parasympatický nervový systém uvede tělo do
púvodního klidového stavu.
SPECIFICKÉ ZNÁMKY NABUZENí
JSou všechny emoce spojené s tím samým stavem nabuzení,
nebo má každá emoce své vlastní specifické příznaky? výz-
kum podporuje druhou alternativu. Například tepová frek-
vence se zrychlí jak při hněvu, tak při strachu, ale hněv zvy-
šuje teplotu pokožky, zatímco strach ji snižuje. Předpokládá
se, že lhaní zvyšuje napětí, a proto vyšetřovatelé často použí-
vají polygraf, přístroj, který zaznamenává rozmanité známky
nabuzení a může být použit jako detektor lži. Jedinci, kteří
vykazují větší nabuzení při otázkách se vztahem k zločinu,
jsou považováni za vinné. Mnoho odborníků tvrdí, že je test
na detektoru lži spolehlivý, ale výzkumníci odhalili, že je
takový test spojen se závažnými problémy.
Vyjadřováníemocí expresivním chováním má dvě funkce.
Jednak je prostředkemnonverbální komunikace, jíž něco
sdělujeme ostatním, a 'jednak poskytuje nám samotným
smyslovou zpětnou vazbu.
NONVERBÁlNí KOMUNIKACE
Výraz tváře sděluje emoce způsobem, který chápou lidé
z různých zemí světa. Dalším dokladem toho, že jsou tyto
výrazy vrozené, je fakt, že dokonce i nemluvňata dělají
"obličeje" spojené se základními emocemi. K měření aktivi-
ty obličejových svalů a jejího spojení s emocemi výzkumní-
ci používají obličejový elektromyograf (EMG). Tento pří­
stroj odhalil dva typy úsměvú: jeden je upřímný, druhý ne.
Mezi další nonverbální způsoby chování, které vyjadřují
emoce, patří řeč těla, pohled a dotek.
SENZORICKÁ ZPĚTNÁ VAZBA
Podle hypotézy o obličejové zpětné vazbě výraz tváře
nejenom odráží naše emoce, ale také vyvolává emoční stav.
Jakkoliv se psychologové neshodují na příčině tohoto efek-
tu, výzkumy ukazují, že k němu dochází.
"1(ognitivnísložka
Psychologové dlouho diskutovali o roli kognitivních fakto-
rů na emoce. Různé teorie emocí nabízejí odlišné úhly
pohledu.
SCHATCHEROVA
DVOUFAKTOROVÁ TEORIE
EMOcí
Podle dvoufaktorové teorie emocí jsou pro specifickou
emoci nezbytné dva faktory: O) zvýšená míra fyziologic-
kého nabuzení a (2) kognitivní označení. Když jsou lidé
nabuzení a nevědí proč, určují své emoce pomocí sledo-
vání situace a atribuce. Při procesu chybné atribuce se
múže nabuzení z jedné situace přelít a sytit emoční reakci
v další situaci.
ASPEKTY HODNOCENí
Podle kognitivních teoretiků jsou emoce, které prožíváme,
určeny naším hodnocením situace, ve které jsme se ocitli.
l<ONTRAFAKTUÁlNí MYŠlENí
Někdy jsou naše emoční reakce na závěry situací ovlivňo­
vány kontrafaktuá1ním myšlením - jako když se bron-
zoví medailisté cítí lépe, protože si představují možnost
čtvrtého místa, zatímco stříbrní medailisté se cítí hůř, proto-
že si představují možnost prvního místa.
JE KOGNICE NEZBYTNÁ?
Někteří psychologové se domnívají, že lidé někdy reagují
emocí okamžitě, bez kognitivního zhodnocení, a že jsou
emoce a myšlenky ovládány separátními autonomními
strukturami mozku. Jiní tvrdí, že není možné mít emoci bez
myšlenky, třebaže myšlenky rychlé, bezděčné a nevědomé.
Tato polemika zůstává neuzavřená a dotýká se příbuzné
debaty o tom, jestli zvířata prožívají emoce.
DOKÁží lIDÉ PŘEDVíDAT SVÉ
BUDOucí EMOČNí STAVY?
Lidé mají potíže s odhadováním svých pocitú, které vyvo-
lají budoucí události. Tomuto procesu se říká předvídání
emočního stavu. Z důvodu předpojatosti k trvalosti lidé
neustále přeceňují budoucí emoční vliv, jaký na ně budou
mít pozitivní a negativní události.
Lidské emoce: skládánímozaiky
Vědět, že emoce vycházejí z fyziologické, expresivní a kog-
nitivní aktivity, je pouze první krok. Druhý krok je určit, jak
směs těchto elementú vyvolává emoční prožitek.
TYPY EMocí
Existuje všeobecná shoda, že smutek, hněv, znechucení,
radost, překvapení a smutek jsou základní lidské emoce.
Někteří výzkumníci se domnívají, že ostatní emoce vznika-
jí jejich kombinacemi, případně že lze všechny emoce kla-
sifikovat podle dvou aspektú: intenzity a libosti.
DYNAMIKA EMOcí
Podle teorie protikladného procesu emocí vyvolá emoce
"primární stav" (nenaučená reakce), který zase aktivuje
"protikladný stav" (naučená reakce, která je emočním opa-
kem primárního stavu). Protikladný stav se dostaví později,
trvá déle a opakováním se stává silnější. Každý pozitivní
emoční stav je tudíž vyrovnáván svým negativním protěj­
škem a naopak.
EXISTUJí GENDER ROZDílY
V EMOcíCH?
Mnoho lidí věří, že jsou ženy emocionálnější než muži
a některé rozdílnosti se opravdu vynořují. Ženy se jako více
emocionální popisují (muži jako méně emocionálnO, jsou
emoce (str. 436) polygraf (str. 440)
James-Langeova teorie (str. 437) obličejový elektromyograf (EMG)
Cannon-Bardova teorie (str. 437) (str. 445)
sympatický nervový systém (str. 439) hypotéza obličejové zpětné vazby
parasympatický nervový systém (str. 446)
(str. 439) dvoufaktorová teorie emocí (str. 448)
1. O polygrafu se obecně mluví jako o "detektoru lži". Je
to trefné pojmenování? Proč ano nebo proč ne?
2. Zamyslete se, jaký by byl život bez emocí (jako měl
pan Spock ve Star Treku nebo Kryton v Červeném
ttpaslíkovi). Jaké výhody by mělo nemít emoce?
A jaké nevýhody?
3. Tělocvičny a fitness centra jsou často přirovnávána
k barúm pro nezadané. Jakým zpúsobem múže chyb-
.EMOCE KAPITOLA 12 463
před ostatními otevřenější a jsou v obličeji expresivnější.
Socializační praktiky se na těchto genderových rozdílech
zřejmě podílejí.
EXISTUJí KULTURNí ROZDílY
V EMOcíCH?
Určité aspekty lidských emocí se zdají být univerzální, lidé
z rozdílných kultur vykazují při emoce budící události
podobné tělesné reakce a výrazy obličeje. Nicméně je
jasné, že kultura formuje zpúsob, jakým lidé kategorizují
své pocity a také to, jaká pravidla dodržují ohledně vhod-
nosti vyjadřování těchto pocitů.
RADOST A HLEDÁNí ŠTĚsTí
Většina lidí udává, že se cítí relativně šťastně, ale jsou mezi
nimi výrazné individuální rozdíly. Tři dúležité faktory jsou
sociální vztahy, zaměstnanost a zdraví. Přestože bohatší
země bývají šťastnější, důkazy vazby mezi výší příjmu a štěs­
tím jsou neurčité. Jak naznačuje teorie sociálního srovná-
ní a teorie míry adaptace, jedním důvodem je naše vní-
mání bohatství jako něčeho srovnatelného - s tím, co mají
jiní a s tím na co jsme zvyklí my. Existuje také předpoklad,
že lidé mají dispoziční stupeň štěstí, ke kterému tíhnou.
chybná atribuce (str. 449)
kontrafaktuální myšlení (str. 450)
předvídání emočního stavu (str. 453)
teorie sociálního srovnání (str. 460)
teorie míry adaptace (str. 460)
ná atribuce nabuzení přispívat k milostnému párová-
ní, kterým taková místa, zdá se, napomáhají?
4. Porovnejte Zajoncovy názory (984) na primát afektu
s názory Lazaruse (984), který tvrdil, že primát drží
kognice. Který názor podporujete?
5. V čem jsou si muži a ženy co se týče emocí podobní?
V čem jsou rozdílní? Jak je možné tyto rozdíly vysvětlit?