You are on page 1of 2

Posudek oponenta DP: Karolína Doudová, Středoškolská konceptualizace romantiky.

Náčrt obsahové analýzy kulturního jevu v učebních textech literární výchovy pro SŠ

V diplomové práci se Karolína Doudová věnuje konceptu romantiky a způsobům jeho


prezentace ve vybraných učebních středoškolských textech. Opírá se přitom o současné
odborné práce, které hledají rozdíly mezi pojmy romantika, romantično a romantismus,
a srovnává jejich závěry s představou, kterou navozují současné středoškolské příručky.
Diplomová práce tak přináší několik zajímavých a pro školu velmi užitečných postřehů.
Na konkrétních příkladech diplomantka ukazuje, že vybrané středoškolské učebnice
a pracovní sešity „nedostatečně přispívají k porozumění konceptu romantismu, natož
romantiky“ (s. 67), a pojímají romantismus jako statický jev, který ztratil svou relevanci
v polovině 19. století. Takovou představu ještě zdůrazňují úryvky literárních textů, které se ve
středoškolských příručkách stávají předmětem bezúčelných rozborů a které budí dojem, jako
by byly vybrány náhodně, bez sebemenší snahy dokázat, čím se konkrétní text stává
romantickým literárním dílem.
Tato zjištění jsou podle mého soudu nesmírně užitečná nejen pro teorii vyučování, ale
rovněž pro pedagogickou praxi. Upozorňují na nejasnosti, které ve školách častokrát zbytečně
komplikují interpretaci romantické literatury, a varují před nesmyslným opakováním zažitých
výukových postupů, jejichž vinou žáci ztrácejí zájem o literaturu. I navzdory všem cenným
poznatkům, které práce přináší, zůstalo ale v jejím textu několik nedostatků.
Očekával bych, že text diplomové práce bude obsahovat konkrétní návrhy, jak
kritizované pasáže učebnic změnit, aby byly v souladu s odbornou literaturou, na něž se
odkazuje v úvodních kapitolách DP. Diplomantka navíc v textu opakovaně užívá hodnoticí
soudy (například „Adam Mickiewicz je jediným představitelem polského romantismu v tomto
učebním textu a je mu věnováno pouze půl strany textu“, s. 34, „Výsledkem toho hodnotíme
kladně, že se autoři učebnice zabývají zkušenostmi žáků“, s. 59). Pasáže věnované popisu
a hodnocení těchto nejasností končí však zpravidla bez jakékoli snahy doporučit, čeho by se
měli autoři učebnic vyvarovat. Návrhy výukových postupů, které by mohly být přínosné pro
učitele, jsou naznačeny jen ojediněle (například v kapitolách, v nichž diplomantka
doporučuje, že některé úkoly by měly být „zaměřeny na rozvoj kritického myšlení“, s. 49,
nebo na podrobnější vysvětlení pojmu „romantický“, s. 50).
Ne zcela jasná a srozumitelná je také kompozice některých částí předložené práce (text
DP začíná kapitolami o romantismu v současné odborné literatuře, a ty pak bez vysvětlení
přecházejí v části o „učebních textech“ a „perspektivách literární výchovy na středních
školách“). Což při čtení nejednou vybízí k otázce, jak by měl vlastně učitel postupovat, aby se
vyvaroval všech kritizovaných nedostatků.
V textu práce není podle mého soudu dostatečně vysvětleno, podle čeho byly vybrány
učebnice, které se nakonec staly předmětem analýzy. Uvádí se jen, že praktická část je
založena na „deskriptivní analýze vybraných učebních textů určených pro 2. ročník středních
škol“, „v edicích vydaných od roku 2009 do současnosti a obsahujících jak učebnici, tak
pracovní sešit“. Existuje nějaký důvod, proč diplomantka zvolila právě učebnice
z nakladatelství Taktik a Didaktis? Které školské příručky by se ještě mohly stát předmětem
analýzy?
A výhrady lze vznést i k formulacím, které snižují stylovou kvalitu a srozumitelnost
předloženého textu (například „Hegelova a jemu podobná stanoviska jsou již překonána“,
s. 11; „v této verzi byla J. Austenová přesunuta do kategorie ,Světový realismus
a naturalismus‘“, s. 63; „Na romantismus reagoval také český pozitivismus, avšak nevěnoval
se mu stěžejně a zároveň s jistými antipatiemi“, s. 11).
Námitky však vnímám jako okrajové. Autorka rozhodně prokázala schopnost
prezentovat dosažené výsledky, a proto diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji
hodnotit ji jako velmi dobrou.

V Ústí nad Labem 9. listopadu 2023 PhDr. Václav Jindráček, Ph.D.

You might also like