Náčrt obsahové analýzy kulturního jevu v učebních textech literární výchovy pro SŠ
V diplomové práci se Karolína Doudová věnuje konceptu romantiky a způsobům jeho
prezentace ve vybraných učebních středoškolských textech. Opírá se přitom o současné odborné práce, které hledají rozdíly mezi pojmy romantika, romantično a romantismus, a srovnává jejich závěry s představou, kterou navozují současné středoškolské příručky. Diplomová práce tak přináší několik zajímavých a pro školu velmi užitečných postřehů. Na konkrétních příkladech diplomantka ukazuje, že vybrané středoškolské učebnice a pracovní sešity „nedostatečně přispívají k porozumění konceptu romantismu, natož romantiky“ (s. 67), a pojímají romantismus jako statický jev, který ztratil svou relevanci v polovině 19. století. Takovou představu ještě zdůrazňují úryvky literárních textů, které se ve středoškolských příručkách stávají předmětem bezúčelných rozborů a které budí dojem, jako by byly vybrány náhodně, bez sebemenší snahy dokázat, čím se konkrétní text stává romantickým literárním dílem. Tato zjištění jsou podle mého soudu nesmírně užitečná nejen pro teorii vyučování, ale rovněž pro pedagogickou praxi. Upozorňují na nejasnosti, které ve školách častokrát zbytečně komplikují interpretaci romantické literatury, a varují před nesmyslným opakováním zažitých výukových postupů, jejichž vinou žáci ztrácejí zájem o literaturu. I navzdory všem cenným poznatkům, které práce přináší, zůstalo ale v jejím textu několik nedostatků. Očekával bych, že text diplomové práce bude obsahovat konkrétní návrhy, jak kritizované pasáže učebnic změnit, aby byly v souladu s odbornou literaturou, na něž se odkazuje v úvodních kapitolách DP. Diplomantka navíc v textu opakovaně užívá hodnoticí soudy (například „Adam Mickiewicz je jediným představitelem polského romantismu v tomto učebním textu a je mu věnováno pouze půl strany textu“, s. 34, „Výsledkem toho hodnotíme kladně, že se autoři učebnice zabývají zkušenostmi žáků“, s. 59). Pasáže věnované popisu a hodnocení těchto nejasností končí však zpravidla bez jakékoli snahy doporučit, čeho by se měli autoři učebnic vyvarovat. Návrhy výukových postupů, které by mohly být přínosné pro učitele, jsou naznačeny jen ojediněle (například v kapitolách, v nichž diplomantka doporučuje, že některé úkoly by měly být „zaměřeny na rozvoj kritického myšlení“, s. 49, nebo na podrobnější vysvětlení pojmu „romantický“, s. 50). Ne zcela jasná a srozumitelná je také kompozice některých částí předložené práce (text DP začíná kapitolami o romantismu v současné odborné literatuře, a ty pak bez vysvětlení přecházejí v části o „učebních textech“ a „perspektivách literární výchovy na středních školách“). Což při čtení nejednou vybízí k otázce, jak by měl vlastně učitel postupovat, aby se vyvaroval všech kritizovaných nedostatků. V textu práce není podle mého soudu dostatečně vysvětleno, podle čeho byly vybrány učebnice, které se nakonec staly předmětem analýzy. Uvádí se jen, že praktická část je založena na „deskriptivní analýze vybraných učebních textů určených pro 2. ročník středních škol“, „v edicích vydaných od roku 2009 do současnosti a obsahujících jak učebnici, tak pracovní sešit“. Existuje nějaký důvod, proč diplomantka zvolila právě učebnice z nakladatelství Taktik a Didaktis? Které školské příručky by se ještě mohly stát předmětem analýzy? A výhrady lze vznést i k formulacím, které snižují stylovou kvalitu a srozumitelnost předloženého textu (například „Hegelova a jemu podobná stanoviska jsou již překonána“, s. 11; „v této verzi byla J. Austenová přesunuta do kategorie ,Světový realismus a naturalismus‘“, s. 63; „Na romantismus reagoval také český pozitivismus, avšak nevěnoval se mu stěžejně a zároveň s jistými antipatiemi“, s. 11). Námitky však vnímám jako okrajové. Autorka rozhodně prokázala schopnost prezentovat dosažené výsledky, a proto diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnotit ji jako velmi dobrou.
V Ústí nad Labem 9. listopadu 2023 PhDr. Václav Jindráček, Ph.D.