Endokrinologie

Všechny funkce organizmu jsou řízeny a kontrolovány třemi velkými

systémy: - nervovým
- humorálním (hormonálním)
- imunitním

Hormon = určitá látka vylučovaná buňkami

nebo tkáněmi do krve a vyvolávající v cílové
tkání specifickou chemickou odpověď.
Buňky cílových orgánů jsou vybaveny
specifickými receptory.
Hormony jsou vylučovány žlázami s vnitřní
sekrecí (endokrinními žlázami) =
anatomicky ohraničené orgány nebo
skupiny buněk, které syntetizují chemické
sloučeniny – hormony – a vylučují je do
krve.
Základním principem endokrinní regulace je zpětná vazba – znamená vliv
produkované látky na produkující systém. Hladina hormonu v krvi nebo změna,
kterou vyvolal, mění intenzitu jeho další sekrece.

Ve fyziologii jde nejčastěji o negativní

zpětnou vazbu - zvýšená hladina
hormonu v krvi nebo velká, hormonem
vyvolaná změna sníží další sekreci
hormonu. Naopak nedostatek hormonu
nebo nedostatečná změna vkrvi
vyvolají zvýšenou produkci hormonu.
Poruchy funkce endokrinních žláz:
1. snížená produkce hormonu (hypofunkce žlázy): může být způsobena
různou příčinou, např. vrozený defekt, změny v prokrvení, záněty a poruchy
vývoje žláz, poruchy enzymu odpovědného za syntézu hormonu
2. zvýšená produkce hormonu (hyperfunkce žlázy): následek zvýšené
stimulace z nadřazené žlázy, hyperplazie nebo nádoru produkujícího hormon

Rozdělení podle místa vzniku:

1. primární (periferní) – při postižení periferní žlázy
2. sekundární (centrální) – při postižení nadřazené žlázy
3. tkáňové poruchy - nejčastěji způsobeny nepřítomností receptorů v cílové tkáni
 Hypothalamo-hypofyzární systém

Hypotalamus je součást nmezimozku, tvoří s hypofýzou úzce

propojený celek.
Hypofýza je malá, asi 1g vážící, žláza umístěná v sella turcica
na bázi lební. Svou stopkou je spojena s hypotalamem,
dohromady tvoří systém, který je nadřazen celé řadě žláz s
vnitřní sekrecí a zprostředkovává zásadní interakce mezi
nervovým a endokrinním systémem.
Do hypotalamu se sbíhají informace z celého těla (informace o
vnitřním prostředí, emocích, stresových podnětech, senzorické
vjemy atd.) a ten tyto informace zpracovává a reaguje na ně.
Jednou z cest je ovlivnění funkce hypofýzy.
Nervové buňky hypothalamu produkují
hormony dvojího typu:
A) spouštěcí hormony - liberiny + tlumící
hormony – statiny – tyto řídí činnost předního
laloku hypofýzy (adenohypofýzy), kde zvyšují
nebo snižují vyměšování hypofyzárních hormonů
B) antidiuretický hormon + oxytocin -
shromažďuje se v zadním laloku hypofýzy (v
neurohypofýze) a zde jsou odváděny do krve
Antidiuretický hormon ovlivňuje propustnost
ledvinových kanálků pro vodu a její zpětné
vstřebávání z moči do krve a řídí tedy rovnováhu
mezi množstvím vody a solí v organismu.
Nedostaetk tohoto hormonu s eprojeví jako
diabetes insipiduss velkými denními ztrátami
tekutin (až 20-30l/den!)
Oxytocin je zodpovědný za stahy hladkého
svalstva dělohy při porodu a také za stahy
hladkého svalstva ve vývodech mléčné žlázy při
sání kojence.
Hormony adenohypofýzy:
A) Růstový hormon - somatotropní hormon (STH) - ovlivňuje
metabolismus bílkovin, tuků, sacharidů a minerálních látek
Nadprodukce: obří růst (gigantismus) nebo akromegalie - pokud
nastane po ukončení růstu zvětšují se okrajové části (čelní kost,
dolní čelist, články prstů) + nadměrné zvětšování vnitřních orgánů
Nedostatek: trpasličí růst (nanismus)
 B) Hormony řídící činnost jiných žláz – tropní hormony
adrenokortikotropní hormon – ACTH - činnost nadledvinek (kůra)
tyreotropní hormon – TSH - činnost štítné žlázy
gonadotropní hormony - FSH (folikulostimulační hormon) a LH
(luteinizační hormon) růst a činnost pohlavních žláz
prolaktin - rozvoj mléčných žláz, vyměšování mléka, rozvoj žlutého
tělíska, ovlivňuje rodičovské chování

Příčiny poruch sekrece hormonů hypothalamo-hypofyzárního

systému:
nejčastěji nádory a jejich komplikace (útlak, prokrvácení), stavy po jejich
operaci vč. ozařování, vzácnější jsou pak záněty, další příčiny jsou velmi
vzácné.
Shrnutí:
 Štítná žláza

Štítná žláza je uložena v podkoží na krku v oblasti chrupavky štítné a horní části trachey.
Tvořena 2 laloky, isthmem, na povrchu pouzdro, v jeho zadní části uložena 4 příštítná
tělíska.
Mikroskopicky se štítná žláza skládá z tzv. folikulů (drobných uzlíků), které jsou tvořeny
folikulárními buňkami. Folikulární buňky produkují dva hormony štítné žlázy – tyroxin
(tetrajodtyronin, T4) a trijódtyronin (T3), které jsou vázány na molekulu tyreoglobulinu a
uskladněny v dutině uvnitř folikulů a odtud v případě potřeby uvolňovány do krve. V
menším množství jsou součástí folikulů také parafolikulární buňky - neboli C buňky. Ty
produkují hormon kalcitonin, který se podílí na regulaci rovnováhy vápníku v krvi.
Pro správnou funkci štítné žlázy je nepostradatelný jód, který je ve formě jodidu
vychytáván štítnou žlázou z krve a poté „zabudován“ do hormonů štítné žlázy.

Funkce štítné žlázy a tvorba Thormonů je regulována především tyreoidálním

stimulačním hormonem (TSH) produkovaným buňkami adenohypofýzy, která je pod
dalším regulačním vlivem hypotalamu a jiných vyšších oblastí mozku. Principem této
regulace je tzv. negativní zpětná vazba: při poklesu hormonů štítné žlázy v krvi
stoupá produkce TSH v adenohypofýze, což vede ke zvýšené tvorbě hormonů T4 a
T3 ve štítné žláze a naopak.
Funkce hormonů štítné žlázy
- významně ovlivňují metabolismus všech živin (cukrů, tuků a bílkovin)
- přiměřené množství je nutné pro správnou funkci všech orgánů a tkání.
- během nitroděložního vývoje plodu a několik let po narození jsou naprosto
nezbytné pro vývoj mozku.

Nedostatek hormonů štítné žlázy = hypotyreóza

Nadbytek = hypertyreóza nebo tyreotoxikóza.
Hypotyreoźa i hypertyreóza mohou být způsobeny řadou různých příčin,
nejčastější je autoimunitní zánět (neinfekční zánět způsobený poruchou
imunity), kromě toho může být štítná žláza postižena i jinými záněty, uzly a
nádory. Onemocnění štítné žlázy (tyreopatie) postihují asi 5% populace,
zejména ve středním a vyšším věku. Mezi staršími ženami je výskyt u cca 10 -
15%.
Velikost štítné žlázy (aneb tady na velikosti záleží!) závisí na řadě faktorů:

- přívod jodu

- tělesná hmotnost resp. tělesný povrch

- věk - s věkem nárůst velikosti

Struma (vole) = zvětšení štítné žlázy z jakékoliv

příčiny a nesouvisí s její funkcí (struma může
být spojena s hypotyreózou, hypertyreózou i s
normální funkcí štítné žlázy). Je-li štítná žláza
zvětšena jako celek a neobsahuje uzly,
hovoříme o strumě difúzní, je-li přítomen jeden
či více uzlů hovoříme o strumě jednouzlové
nebo víceuzlové (polynodózní). 
 Pro tvorbu hormonů štítné žlázy je nezbytné
dostatečné zásobení jódem.

Jód získává organismus výlučně potravou (nejvíce jódu obsahují mořské ryby a další mořské produkty).
Jediným zdrojem jódu pro plod, novorozence a kojence je matka.
Trpí-li matka nedostatkem jódu, dochází k nedostatečnému zásobení plodu, novorozence a kojence jódem
(a hormony štítné žlázy), což vede k závažným poruchám vývoje mozku, které označujeme jako
kretenismus. Je-li závažný nedostatek jódu v určitých geografických oblastech, hovoříme o endemickém
kretenismu.Od 80. let minulého století je u nás rovněž prováděno povinné plošné vyšetření funkce
štítné žlázy u všech novorozenců - tzv. screening vrozené hypotyreózy. Včasné odhalení
hypotyreózy plodu a včasná léčba zabrání nevratným změnám vývoje mozkové tkáně novorozence.
Dostatek jódu v potravě je ale nutný i v celém dalším průběhu života, především u dětí, v dospívání a u
těhotných a kojících žen. Projevem mírnějšího nedostatku jódu je zvětšení štítné žlázy – struma, která je
zpočátku difúzní a postupně dochází k uzlovatění. U většího nedostatku jódu je přítomná i hypotyreóza.
Naopak u osob trpících dlouhodobým nedostatkem jódu může náhlý přívod jódu (např. při podání
kontrastních látek při rentgenologickém vyšetření, nebo léků s vysokým obsahem jódu) vyvolat
hypertyreózu.
 Podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí v současné
době nedostatkem jódu asi ¼ lidstva.

Obsah jodu v přirozeném prostředí se na zemském

povrchu značně liší. Hlavním rezervoárem jodu je v
současné době mořská voda. Na pevnině je obecně
jodu podstatně méně. Výjimkou jsou některé minerální
vody, kde obsah jodu dosahuje několika set
mikrogramů v litru. Typickým příkladem v Česku je
Vincentka, ale minerálních vod obsahujících jod je u
nás více.

Nedostatkem jsou často postiženy horské oblasti, kde je nízký obsah jódu v půdě. Čechy, Morava a
Slovensko patřily v minulosti k oblastem s nedostatkem jódu. Z těchto důvodů byla - podobně jako v
dalších vyspělých zemích - také u nás od padesátých let minulého století zavedena plošná jodace jedlé
soli. Poslední průzkumy zásobení populace jódem ale ukázaly, že i přes toto plošné opatření je nutné
zvýšit příjem jódu především u těhotných a kojících žen a adolescentů. Doporučuje se tedy v průměru
100-200 ug jódu denně v podobě tablet u všech těhotných a kojících žen a individuálně u adolescentů. V
České republice probíhá také suplementace potravy pro skot jódem, a proto je významným zdrojem jódu
v potravě i mléko.
 Zvýšená činnost štítné žlázy (hypertyreóza, tyreotoxikóza)
- Existuje více forem, nejčastější je autoimunitní zánět označovaný jako Gravesova-
Basedowova nemoc. Častěji jsou postiženy ženy. Vlastní příčinou jsou v tomto případě
abnormální protilátky produkované imunitním systémem, které se vážou na receptory pro
TSH ve štítné žláze a stimulují ji k neadekvátní produkci T hormonů.

- klinický obraz hyperthyreosy:


klesá hmotnost

neklid, nervozita, nespavost, překotná řeč i pohyby, zrychlené a snadno vybavitelné
reflexy

svalová slabost a únava, postiženo typicky kořenové svalstvo (ramena) a žvýkací svaly, v
těžkých případech jsou i problémy vstát ze dřepu či jít po schodech.

pocity horka, pocení

bušení srdce, arytmie, je klidová tachykardie, roste hlavně systolický TK

pocity hladu, sklon k průjmům, urychlená pasáž

kůže jemná, teplá, opocená

oči lesklé, retrakce víček, popř. známky tzv. endokrinní orbitopatie

(exoftalmus, porucha hybnosti očních bulbů)
Diagnostika:
- lab.: hladiny hormonů vč. TSH, stanovení autoprotilátek
- zobrazení štítné žlázy – především USG

Léčba hypertyreózy:
- hlavně tyreostatika (karbimazol, propylthiouracyl)
- v úvahu přichází operace - strumektomie
 
Snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza)


- Poměrně častý výskyt, hlavně u starších žen (5-7% populace). Plně vyvinutý obraz se
označuje jako myxedém.

- Přičinou může být chronický autoimunitní zánět štítné žlázy (nejčastěji), stavy po
jejích operacích či ozáření, nedostaetk jodu, nebo postižení vyšších regulačních center
(hypothalamu, hypofýzy).

- Klinický obraz:

růst hmotnosti

únava, spavost, zpomalenost

zimomřivost

ztuhlost, svalové bolesti, svaly citlivé na palpaci

nadýmání, zácpa, může být vzedmuté břicho, někdy skybala

v pokročilých stadiích i ascites

potíže při mluvení („neposlouchá jazyk“), hlas hlubší, zhrubělý

Bradykardie

zpomalení reflexů

kůže hrubá, suchá, nažloutlá

infiltrace podkoží - obličej s prosáknutím („oteklý Eskymák“).

Diagnostika chorob štítné žlázy:

- laboratoř - stanovení TSH a T hormonů + další pomocné metody
(lipidogram, autoprotilátky, reflex Achillovy šlachy...)

- zobrazovací metody (velikost žlázy, struktury, vztah k okolí) - USG,
scintigrafie, RTG, CT..

- biopsie s histologií


Léčba se řídí příčinou a typem poruchy funkce, velmi zjednodušeně
řečeno:

- při hypofunkci dodávka T hormonů

- při hyperfunkci snaha blokovat tvorbu T hormonů (tyreostatika) či
odstranění žlázy (chirurgické, radiojod).
 Příštítná tělíska

Parathormon (PTH) zvyšuje hladinu kalcia v plazmě svým účinkem na následující orgány:
a) Kosti – zde zvýší aktivitu osteoklastů a tak uvolní kalciumz kostí do krve
b) Ledviny – zde zvyšuje vstřebávání vápenatých a hořečnatých iontů z prim. moči
c) Střeva – zde nepřímo zvyšuje resorpci vápenatých iontů (cestou zvýšení přeměny vit. D na
aktivní formu)
Kalcitonin - hormon tvořený parafolikulárními buňkami (tzv. C-buňky) štítné žlázy. Kalcitonin
snižuje hladinu plazmatického kalcia. Děje se tak třemi mechanismy:
1) snižuje vstřebávání vápníku ze střeva
2) snižuje zpětné vstřebávání (reabsorpci) kalcia v ledvinných tubulech
3) Inhibuje aktivitu osteoklastů
Hypoparatyreóza:
- nejčastěji po operaci štítné žlázy, kdy se odstraní i tělíska
- je hypokalcémie a proto zvýšená neuromuskulární dráždivost (tetanie), psychické
změny (úzkost, deprese), u dětí mentální retardace, dochází také ke změnám oční
čočky (katarakta), kůže, nehtů, vlasu a zubů.
- v léčbě se podává kalcium a vit. D

Hyperparatyreóza:
- většinou adenom některého z tělísek, existují sekundární formy, kde je příčinou
snížená koncetrace vápníku v krvi ( z nejrůznějších příčin – např. Chybění vot.D, on.
Ledvi) – tělíska se zvětší a zvýšeně produkují PTH
- dochází k poškození ledvin (kameny, postupně ren. Insuficience) a kostí (rozpouštění
kostního minerálu a vazivová přestavba kostí s tvorbou cyst – bolesti)
- terapie: u adenomů operace (odstranění tělíska)
Nadledviny

Nadledviny (glandulae suprarenales) jsou

párové endokrinní žlázy uložené na horním
pólu ledvin. Mají tvar malých pyramid s
tupými vrcholy. Mikroskopicky lze v
nadledvinách rozlišit kůru a dřeň.
Kůra nadledvin má komplikovanou stavbu.
Jednotlivé typy buněk tvoří vrstvy, produkující
různé typy hormonů.
Dřeň nadledvin má v systému žláz s vnitřní
sekrecí výjimečné postavení. Dřeňové buňky
jsou svým původem buňky nervové. Tvoří
látku - adrenalin, která je nejen hormonem,
ale je zároveň přenašečem vzruchů v
nervovém systému.
 Kůra nadledvin

Podle chemické stavby a účinku dělíme korové hormony na glukokortikoidy a

mineralokortikoidy. V kůře nadledvin se tvoří i malé množství androgenů (testosteron) a
estrogenů.
A. Glukokortikoidy: nejdůležitějším představitelem je kortizol, účinky:.
B. Mineralokortikoidy- hlavním je aldosteron. Působí především v ledvinách:


zvyšuje propustnost ledvinových kanálků pro
sodík – zadržován v organismu spolu s vodou

podporuje vylučování draslíku ledvinami.
Takto významně přispívá k udržení stálé hladiny
tkáňových tekutin a iontové rovnováhy.

Stálá koncentrace sodíkových a draselných iontů je nezbytná pro přenos nervových

vzruchů, kontrakci svalů a k udržení krevního tlaku. Sekrece mineralokortikoidů je řízena
hladinou draslíku v krvi a množstvím sodíku a vody v mimobuněčné tekutině.
 Nedostatečnost kůry nadledvin
- tzv. hypokortikalismus s postižením produkce glukokortikoidů i mineralokortikoidů

- vznikne-li náhle, projeví se jako akutní adrenokortikální krize:

- např. při náhlé zátěži u nemocného s neléčenou/dosud neznámou
chronickou nedostatečností kůry nadledvin, při náhlém přerušení dlouhodobé léčby
kortikoidy…
- obraz: slabost, nauzea, zvracení, průjmy, bolesti břicha, svalů, kloubů, dehydratace,
pokles TK, ev. horečka. Hrozí šokový stav a smrt.
- léčba: rehydratace, úprava vnitř. prostředí, dodávka glukokortikoid

- chronická nedostatečnost způsobená postižením kůry nadledvin se označuje jako

Addisonova nemoc:
- obvykle autoimunitní zánět (vzácně infekce, nádory nadledvin aj.)
- obraz: nechutenství, hubnutí, nízký TK, únava, slabost, nauzea, bolesti břicha,
průjmy, u mužů snížená potence, u žen menstruační poruchy. Charakteristické jsou hnědé
pigmentace sliznic a kůže - dásní, v dlaňových rýhách, jizvách nebo místech vystavených
tlaku.
Léčba je celoživotní: dodávka chybějících hormonů – glukokortikoidů a
mineralokortikoidů.
 Zvýšená činnost kůry nadledvin
A. Cushingův syndrom a nemoc
- stavy se zvýšenou hladinou kortizolu
Cushingova nemoc má za příčinu poruchu centrálně tj. v hypofýze (adenom,
hypreplazie). Ostatní příčiny Cushingova syndromu zahrnují nádory s produkcí
kortizolu (v nadledvinách i mimo ně, adenomy, karcinomy), syndrom může být
navozen i iatrogenně – dlouhodobá léčbě glukorotikoidy.

Klinický obraz:
- centrální obezita
- plethora, měsíčkový obličej, hirzutismus
- poruchy gonád
- hypertenze
- svalová slavost
- riziko osteoporózy a zlomenin kostí
- strie, akné, kůže tenká, tvorba hematomů
- psychologické poruchy (labilita, deprese)
- otoky
- nefrolithiáza
- diabetes mellitus
- špatné hojení ran
Léčba se řídí příčinou stavu: operační odstranění nádoru, léky tlumící tvorbu kortikoidů...
B. Primární hyperaldosteronismus
- je zvýšená produkce aldosteronu buňkami kůry nadledvin.
(Aldosteron je hormon, který v ledvinách zvyšuje vstřebávání sodíku, ten je doprovázen zvýšenou resorpcí vody, a
na druhé straně podporuje vylučování draslíku).
Má několik hlavních forem: Connův syndrom – zde je příčinou nadprodukce
aldosteronu adenom (tj. nezhoubný nádor) kůry nadledvin, při idiopatickém (tj.
zneznámého důvodu) hyperaldosteronismu je příčinou jednostranná či oboustranná
hyperplazie (zmnožení buněk a tkání) nadledvin. (Vzácné: Karcinom, genet. formy s
familiárním výskytem).
Klinický obraz bývá obvykle chudý. Pacienti s výrazně sníženou hladinou draslíku v krvi
mohou mít neuromuskulární poruchy, arytmie. Je přítomna hypertenze špatně reagující
na léčbu.
Léčba: operační odstranění adenomu, farmakologická – blokátory aldosteronu
(spironolakton)
 Dřeň nadledvin

Dřeň nadledvin je složena z buněk, které se podobají nervovým (gangliovým) buňkám

CNS. Tyto buňky tvoří dva typy hormonů: adrenalin a noradrenalin – tyto hormony
se podílejí na tzv. poplachových reakcích organismu. Je-li člověk vystaven neobvyklé
zátěži, dojde k celkové reakci organismu, jejímž cílem je likvidace nebo snížení následků
nepřiměřené zátěže (evoluce: boj nebo útěk, tj. činnosti, ke kterým byla nutná značná
svalová aktivita. )
Dojde-li k náhlému zatížení organismu, vyplaví se z nadledvin zásoby adrenalinu a
noradrenalinu:
- zvýší se látková výměna v srdečním svalu
- rozšíří se cévy ve svalech (přitéká více krve)
- zvětší se průsvit bronchů (zlepšený přísun kyslíku do plic)
- uvolní se zásobní látky (tuky, cukry) nutné především k udržení funkce CNS a svalů
- zvyšuje se průtok krve mozkem
Současně se aktivuje kůra nadledvin a vyplavují se další hormony.