Choroby GIT

Dyspepsie = souhrnné označení pro různé trávící obtíže, které se objevují

především při chorobách gastrointestinálního traktu. Patří sem mj. pocit plnosti v
břiše, plynatost, nevolnost, zvracení, průjem či zácpa, nechutenství, pachuť v
ústech...

Dyspepsii lze dělit podle řady kritérií, podle příčiny rozlišujeme dyspepsii funkční,
organickou a sekundární.

Funkční dyspepsie: bez průkazu organického postižení – porucha regulace funkcí

příslušného orgánu

Organická dyspepsie: provází organická onemocnění gastroint. Orgánů – nádory,

záněty, cholecystolithiázu….

Sekundární dyspepsie: příčina v onemocnění mimo GIT, v mtb. poruše nebo v

účincích léků.
 Nemoci jícnu

Jícen je 23–28 cm dlouhý trubicovitý orgán spojující

hltan a žaludek. V jeho stěně najdeme svalovinu, která
se v aborálním směru mění z kosterní (vrchní třetina
jícnu) na hladkou. Vystlaný je sliznicí (na povrchu
mnohovrstevný dlaždivoý epitel), která je složena v
podélné řasy.
Hlavní funkcí je aktivní přesun potravy a tekutin z úst
do žaludku (peristaltický posun)
Průběh polykání má 2 fáze:
Vyšetření jícnu:
- endokopie (v rámci gastroskopie)
- rtg pasáž jícnem – doušek kontrastní látky zachycen při rtg snímkování
- dynamicná scintigrafie jícnu
- 24hodinová pH metrie
 Poruchy polykání

Dysfagie = porucha polykání.

Odynofagie = bolestivé polykání nebo bolest při polykání.
Afagie = absolutní zástava polykání. Nemocný není schopen cokoli polknout.

Dysfagie je příznakem organických i funkčních poruch jícnu.

Dysfagie může být horní (orofaryngeální) nebo dolní (jícnová).
1. Orofaryngeální dysfagie nastává při poruše posunu soust z úst do jícnu.
Příčiny:
- místní (onemocnění úst, jazyka apod.)
- mechanický tlak z okolí (nádor, cizí těleso)
- funkční – poruchy nervového zásobení oblasti - myastenie, sclerosis multiplex, parkinsonismus …
2. Jícnová dysfagie - váznutí sousta v jícnu. Paradoxní dysfagie vzniká jen při polykání tekutin (funkční
porucha jícnu).
Příčiny:
- neuromuskulární, funkční porucha polykání (achalazie, diabetická neuropatie, sklerodermie)
- mechanická - buď uvnitř jícnu (př. Nádor, pozánětlivé jizvy) nebo útlakem jícnu zvenčí (nádor)
Achalazie jícnu
- choroba způsobená patrně degenerativními změnami nervových pletení, které zásobují
jícen - důsledkem je denervace svaloviny jícnu a tedy nemožnost koordinované peristaltiky
jícnu + současně ztráta schopnosti dolního svěrače relaxovat při polykání. Jícen je rozšířený
(megaesofagus) a končí stenotickým úsekem.
Choroba vede postupně ke stále horší dysfagii, v pokročilejších stadiích hrozí regurgitace
obsahu a jeho aspirace. Nemocní jsou ohroženi také vznikem karcinomu jícnu.
Léčebně se využívá endoskopická dilatace ev. chirurgické uvolnění stenosy, lokálně se též
dá aplikovat botulotoxin.
 Divertikl je výchlipka stěny dutého
orgánu (diverticulum odbočka z hlavní
cesty).

Divertikly jícnu:
- většinou klinicky němé (náhodný nález ), ale mohou být i příčinou
dysfagie. Větší klinický význam mívá tzv. Zenkerův divertikl - častější u
mužů vyššího věku, lokalizován na zadní stěne hypofaryngu, může být
rizikem při endoskop. vyš. (perforace!). Dělá-li potíže, řeší se
operačně.

Refluxní nemoc jícnu

- onemocnění způsobené patologickým gastroezofageálním refluxem
= proniknutí žaludečního obsahu do jícnu. K epizodám krátkodobého
refluxu dochází běžně. Patologickým se stává, pokud vyvolává obtíže
a/nebo zánětlivé změny sliznice jícnu (= refluxní ezofagitida).

Klinický obraz:
1. Pálení žáhy (pyróza) - dominující klasický příznakem. Potíže
opakované, často hlavně po jídle, v předklonu, po ulehnutí…
2. Regurgitace (návrat žaludečního obsahu do jícnu, hltanu i úst)
Mohou bát i další atypické příznaky – bolesti na hrudi (nekardiální),
dysfagie, odynofagie, říhání, zvracení a bolesti v epigastriu.
Komplikace gastroezofageálního refluxu:

- stenóza jícnu s polykacími potížemi

- ulcerace s krvácení do trávícího traktu

- Barretův jícen = přestavba jícnového epitelu - náhrada dlaždicového epitelu epitelem cylindrickým s intestinální metaplázií,
prekancerosa

Gastroezofageální reflux se může podílet na chronickém kašli.

Léčba:

- režimová opatření – redukce hmostnosti, zamezenín zvyšování nitrobřišního tlaku (práce v předklonu, nošení břemen), nekouřit, nejíst
před spaním, úprava stravy

- léky: tzv. blokátory protonové pumpy – omeprazol, pantoprazol…, prokinetika

- operace – plastika hiátu s fundoplikací žaludku

Karcinom jícnu
- více muži, vyšší věk, rizikem kouření + alkoholismus + prekancerosy
- progredující dysfagie (při dysfagii už nález pokročilý – proto většinou pozdní dg.),
později odynofagie, prorůstání do okolí a vznik píštělí (do bronchů, mediastina..),
krvácení, kachektizace
- dg. endoskopie s biospií
- ter. Chirurgická, nelze-li: paliativní péče – ozáření, chemoterapie, implantace
endoprotézy či stentu
- prognosa špatná
Nemoci žaludku
 Vředová choroba gastroduodenální

Vřed je slizniční defekt, zasahující nejméně pod muscularis

mucosae. Vyskytuje se v trávící trubici všude tam, kde je přítomna
volná kyselina chlorovodíková (HCl), tj. v jícnu,
žaludku, duodenu. Takový vřed označujeme jako peptický vřed.

Vznik vředu lze vysvětlit vzájemným nerovnoměrným poměrem mezi

projektivními a agresivními faktory.
Odhad: peptickým
vředem (jakéhokoliv
původu) onemocní
v průběhu života 5-10 %
populace.
 Příznaky:
Duodenální vřed:
- častěji muži
- obvyklá je bolest, typicky nalačno, tj. za 2 a více hodin po jídle
a bolest noční, která se tiší jídlem
- často projevy překyselení (pyróza, kyselé zvracení)
- málo dyspeptické potíže

Žaludeční vřed:
- příznaky méně charakteristické, ale s určitou nepřesností lze
říci, že čím je vřed v žaludku lokalizován orálněji, tím bolest
vzniká časněji po jídle
- mohou být dyspeptické potíže (nechutenství, říhání, nausea,
váhový úbytek).

! Senioři: často asymptomatický průběh nebo nespecifické příznaky (nechutenství,

váhový úbytek). První manifestací vředu může být až komplikace. Dle statistik
téměř 40% osob nad 65 let užívá NSAID!

Obtíže u vředové choroby přicházejí obvykle ve dvou obdobích v roce (přibližně na

jaře a na podzim – meteotropní vlivy).
Komplikace peptického vředu

1.krvácení: projevující se buď jako hematemeza nebo melena. Velmi často dochází ke krvácivé
komplikaci při užívání NSAID, chronicita medikace není podmínkou. Záleží na již zmiňované
rovnováze mezi agresivními a cytoprotektivními činiteli

2.penetrace: prohlubování vředu celou stěnou žaludku do okolí, a to nejčastěji do pankreatu. V

této lokalizaci nedochází k perforaci do břišní dutiny díky tvorbě reaktivního zánětu a vzniku srůstů

3.perforace do dutiny břišní se ohlásí náhlou a krutou bolestí, pacient je v šokovém stavu, jedná
se o náhlou příhodu břišní s rozvojem peritonitidy

4.stenóza či obstrukce pylorického kanálu.

 Léčba:

1. Režimová a dietní opatření:

- relativní tělesný i duševní klid, pravidelný, přiměřeně dlouhý spánek, nekouřit

- dietě se přikládá menší význam než v minulosti: doporučuje se pravidelný příjem mechanicky dobře
upravené stravy s omezením tučných, smažených a kořeněných jídel. Požívání alkoholu, kávy, čaje
apod. není vhodné. Zákaz ulcerogenních léků: kyseliny acetylsalicylové, neteroidních antirevmatik,
kortikoidů

2. Při průkazu H. Pylori jeho eradikace: blokátor protonové pumpy + dvojkombinace antb
Léčba sekundárních peptických vředů
3. Blokátory protonové pumpy je zaměřena na vyvolávající příčinu.
Ostatní léčebné metody:
Endoskopická léčba - při krvácení, celá
řada metod (opichy adrenalinem,
ethoxysklerolem, klipování, koagulace
tepelnou sondou nebo argonovou
plazmou).

Chirurgická léčba - dnes již jen pro

řešení krvácení při neúspěchu
endoskopické terapie ev. řešení ostatních
komplikací.
Nádory žaludku

1. benigní – nejčastěji vzhled polypu – tj. slizniční prominence různé velikosti (o

povaze nádoru ale rozhodne až histologie!!!), nejsou časté, většinou náhodný nález

2. maligní – nejčastěji karcinom, více muži, riziko: kouření, nitrosaminy v potravě,

infekce H.pylori. Nádor může mít vzhled polypu, vředu nebo infiltruje stěnu. Bohužel
dlouho nedělá potíže, dg. tedy obvykle až v pokročilém stadiu.
Klin. obraz: dyspesie, nechutenství, hubnutí...postupně zhoršování. Nemocný
anemizuje, kachektizuje. Meta do uzlin a jater, prorůstání do okolí.
Ter.: operace, chemo- a aktinoterapie.
Operabilních je asi 50%, 5 let přežití do 20%.
 Nemoci tenkého střeva

Tenké střevo:
- duodenum, jejunum, ileum
- hlavní absorpční orgán - délka 5-6 m,
sliznice tvoří řasy a klky, na povrchu enterocytu
navíc mikrovilózní struktura

V tenkém střevě je mohutný

lymfatický systém – význam pro
imumitu.
Vyšetřovací metody:
- rtg tenkého střeva – enteroklýza - cévkou zavedenou do duodena se instiluje
naředěná kontr. látka + methylcelulosa(dvojí kontrast) – získá se reliéfový obraz
- CT, MR
- endoskopie – duodenum, dist. ileum
- enterální kapsle
- vyšetření stolice – vzhled, hmostnost, kultivace, parazitologie
- toleranční testy – např. s xylózou (vstřebává s ev jejunu a vylučuje do moči, test s
vit. A (absorpce tuků)...
 Malabsopční syndrom

= stavy, při nichž dochází v důsledku poruch trávení (digesce) a vstřebávání

(absorpce) základní živin ke vzniku chorobných stavů z nedostatku těchto látek.

Malabsorpční syndrom může být způsoben řadou různých onemocnění

Klinický obraz:
- progredující slabost
- hubnutí
- průjem se steatoroickou stolicí
Další příznaky: dyspepsie, kožní změny, otoky, neurologické příznaky (parézy, parestezie..),
krvácivé projevy, arthralgie, teploty..

Léčba: řešit vyvolávající příčinu, dietní opatření až vč. parenterální výživy

 Celiakie (glutenová enteropatie)

Lepek = gluten, je všeobecný název pro

skupinu složitých a nestravitelných
glykoproteinů (prolaminů), které se
vyskytují ve vetšině rostlin z rodu
trávovitých (Poaceae) jako například
pšenice, ječmen, žito, oves. V případě
pšenice je to směs dvou prolaminů,
gliadinu a gluteninu. V případě ječmene
(Hordeum spp.) se tyto glutenové
prolaminy nazývají hordeiny, žitne
(Secale spp.) prolaminy se nazývají
secaliny, ovesné (Avena spp.) aveniny,
atd. Všechny tyto glykoproteiny se
nacházejí společně se škrobem v
endospermu semen obilnin, především
pšenice, žita a ječmene. V případě
pšenice představuje dokonce až 80 % z
bílkovinového obsahu.
Jde o důležitou součást tradiční
evropské kuchyně, kvalitou a množstvím
lepku (obvykle je udáváno, že čím více
lepku a méně škrobu, tím lepší mouka)
je dána kvalita pšeničné mouky a kvalita
těsta z ní vytvořeného.
Céliakie
- je zánětlivé postižení tenkého střeva vyvolané
nesnášenlivostí gliadinu (proteinová část lepku) u
geneticky predisponovaných jedinců.
- více ženy, projevy většinou od dětství, v
populaci výskyt 1:200-250
- autoimunitní postižení jejuna ale i až celého
tenkého střeva – atrofie klků sliznice, infiltrace
sliznice lymfocyty
- obraz: malabsorpční syndrom s různou
intenzitou projevů
- dg.: stanovení protilátek (proti endomysiu a
tkáňové transglutamináze), biopsie sliznice
- postižení mají vyšší riziko nádorů GIT
- ter. důsledná dieta, popř. kortikoidy k dosažení
remise
 Deficit laktázy

Laktóza je disacharid označovaný také jako mléčný cukr, který tvoří podle druhu mléka 2-8 % pevných látek v mléce. Vyskytuje se v mateřském mléce savců.

Laktáza je enzym, který katalizuje štěpení

mléčného cukru na jednoduché sacharidy D-
glukózu a D-galaktózu.

V naší populaci je 5-15%

lidí, kteří mají izolovaný
nedostatek enzymu
laktázy v buňkách tenkého
střeva a mají tedy potíže s
trávením mléčného cukru.
Deficit laktázy se může
vyvinout během života.
Nestrávená laktóza na sebe ve střevě váže vodu - vzniká osmotický průjem,
navíc je v tlustém střevě rozkládána bakteriemi na oxid uhličitý (…plynatost)
a organické kyseliny (…prohloubení průjmu).

Potíže vznikají po konzumaci sladkého mléka, kysané výrobky a sýry jsou

obvykle tolerovány dobře.

Dietní opatření, rizikem osteoporosa.

 Nemoci tlustého střeva

Tlusté střevo je poslední částí

trávicí trubice, která přijímá z
tenkého střeva kašovitý až
tekutý obsah (chymus), z
kterého se zde vstřebává voda
a elektrolyty a jeho obsah je
formován ve stolici.
Délka tlustého střeva činí 1,2–
1,5 m a široké je 4–7,5 cm.
Vyšetřovací metody:
- vyšetření stolice - makro a mikroskopie, kultivace, okultní krvácení
- kolonoskopie a rektoskopie, endoskopická ultrasonografie
- rtg – irigografie (dvojí kontrast – síran barnatý + vzduch), CT
 Nespecifické střevní záněty (idopatické)
= chronická střevní zánětlivá onemocnění, řadíme sem:
1.Colitis ulcerosa
2.Crohnovu nemoc

Etiologie nemocí není známa, uplatňuje se genetická predispozice, porucha

imunity (‚autoimunní on.?), vlivy zevního prostředí (kouření, vláknina v
potravě).

Colitis ulcerosa:
- zánět postihující sliznici konečníku a tlustého střeva – konečník je postižen
vždy (protitis) + různě dlouhé úseky v tlustém střevě (vždy kontinuálně), v
krajním případě až postižení celého tlustého střeva (pankolitis).
- hemorhagický zánět až s tvorbou vředů
Příznaky dle tíže a rozsahu onemocnění:
- nutkání na stolici s vyprazdňováním krvavého hlenu nebo krve se stolicí, vodnaté
průjmy s krví, hlenem a hnisem, při těžších potiženích i celkové příznaky – únava,
slabost, hubnutí, teploty…až sepse s rozvratem vnitř. prostředí.
- možné jsou i mimostřevní příznaky:
- kloubní – artralgie
- kožní: erytema nodosum
- oční - záněty
- afty v ústech
- sklerotizující zánět žlučových cest

Anemizace, zánětlivá lab. – dle aktivity on, poruchy

výživy.
Kolonoskopie .
Choroba je chronická, střídající se exacerbace a remise.

Komplikace:
-Toxické magakolon – ochrnutí svaloviny střevní stěny s
dilatací střeva ze kterého se vstřebávají toxiny, hrozí i
perforace stěny
- Vyšší riziko vzniku karcinomu tl. střeva
 Léčba:
-Dieta – vyloučit špatně tolerované potraviny (nadýmavá zelenina, někdy mléko), při
těžších formách parenterální strava
- Léky: mesalazin – lokálně nebo p.o., glukokortikoidy, imunosuprasiva (metotrexát,
cyklosporin)
- Chirurgická léčba – při těžkém průběhu a selhání konz. postupu - kolektomie s
ileoanální anastomosou
(granulum = zrníčko) Granulom je mikroskopický
útvar skládající se z aktivních makrofágů a z
buněk, které vznikly jejich přeměnou

Crohnova nemoc
- chronický zánět postihující jakýkoliv úsek trávicí trubice a to diskontinuálně
- zánět proniká celou stěnou, tvoří se granulomy
- nejčastěji začíná mezi 20. a 30. rokem věku
- průběh pestrý:
- akutní začátek může připomínat akutní apendicitidu (postižen konec ilea)
- většinou chronické průjmy (většinou bez krve), bolesti břicha, únava,
teploty, hubnutí
- mimostřevní příznaky obdobně jako u předchozího on.
- typický je vznik píštělí do sousedních org., nejčastější jsou
perianální píštěle
Dg.: koloskopie, rtg tenkého střeva (enteroklýza), lab. – anemie, zánět, ev.
malnutrice.

Terapie:
- dietní opatření
- mesalazin p.o. i lokálně, glukokortikoidy, imonusupresiva (azathioprim,
cyklosporin
- biologická léčba (protlátky pro TNF)
- chirurgická léčba – při selhání konz. léčby, u píštělí
 Divertikulární nemoc tlustého střeva
Divertikly jsou výchlipky stěny tračníku různé
velikosti (od několika mm ovykle do 1-2cm)

Jde většinou o divertikly nepravé (vychlipuje se

jen sliznice, ne celá stěna)
Jsou -li mnohočetné = divertikulosa.

Výskyt
- jsou jednou z nejčastějších patologií tlustého
střeva, významně jich přibývá s věkem - po
85.roce je mají 2/3 lidí. Přiřazují se k tzv.
civilizačním chorobám.
Příčiny:
Zřejmě vliv potravy chudé na nestravitelné zbytky - stolice málo objemná, střevo
musí vyvinout větší kontrakční úsilí na její propulzi. Dochází k zesílení cirkulární i
logitudinální svaloviny, hlavně v sigmoideu. Zesílená svalovina vytváří svazky, mezi
kterými je pak stěna relativně slabší - při vydatné kontrakci pak může dojít k protruzi
sliznice v místě anatomického zeslabení - klasicky podél prostupu cév.
Nejčastěji se divertikly vyskytují v sigmoideu a v sestupném tračníku, rektum není
postiženo nikdy. Stěna tenká - riziko perforace.

Klasifikace:
- divertikulosa prostá - asi u 90%. Jde o asymptomatický náhodný nález

- divertikulární nemoc - divertikulosa + příznaky (podobné jako u drážd. tračníku -

bolesti v podbřišku, nadýmání, poruchy stolice, pocity plnosti) - někdy ozn. jako
bolestivý hypersegmentační sy.

- divertikulitis a peridivertikulitis - již vlastně komplikace, asi u 5% nositelů divertiklů.

Vznik retencí stolice - dekubitární změny s poruchou cirkulace a následnou bakteriální
invazí.
Obraz: bolest v levém dolním kvadrantu, poruchy pasáže až subileus, teploty,
leukocytóza s posunem doleva - „levostranná apendicitis“. Mikroperforací zánět
postoupí na okolí - peridivertikulitis, abcesy ev. píštěl (kolovaginální, kolovesikální).
Projevem lokálního zánětu může být i krvácení.
Dg.: irrigografie popř. koloskopie

Terapie:
- úprava stravy: zbytková strava, přidání otrub
- nevhodná jsou především stimulační projímadla!
- u divertikulitidy hospitalizace, parenterální výživa, antibiotika, dle vývoje stavu až
operační intervence
- při krvácení obvykle stačí konz. postup, 90% utichá spontánně, alternativou je
endoskopické stavění krvácení. Pokud krvácení recidivuje či pokračuje je na místě
řešení chirurgické.
 Nádory tlustého střeva
-Polypy:
- stopkaté nebo přisedlé, mnohou být mnohočetné (polypóza). Může jít o
polypy nádorové (adenom…ale až adenokarcinom) i nenádorové
(hyperplastické a zánětlivé).
- obvykle bezpříznakové, mohou krvácet
- adenom je prekancerosa!

-Kolorektální karcinom:
- u nás vysoký výskyt (nejvíce na světě!)
- příčiny: genetika + strava
- většinou adenokarcinom (vychází z buněk žlázového epitelu)
- klinický obraz dle lokalizace nádoru jeho velikosti: nádory v pravém tračníku
– Celkové příznaky, vlevo a v rektu – spíše lokální projevy. Krvácení do
stolice, anemizace, poruchy pasáže stolice, rektální syndrom, celkové
nespecifické obtíže: dyspepsie, únava, hubnutí, střídání zácpy a průjmu,
subfebrilie .
- metastázy: játra, mozek, kosti, peritoneum. plíce, nadledviny.
- dg.: okultní krvácení, vyš. p.r. (10% nádorů je v dosahu), koloskopie
- terapie: operace, ozáření, chemoterapie
Nemoci slinivky břišní
Denně produkce 1500 ml pankr. šťávy – bezbarvá, alkalická

Acinosní buňky tvoří shluky o 4-6 buňkách (aciny) – produkce trávicích enzymů
(amyláza, lipáza, trypsinogen…)

Buňky vývodů secernují minerály, vodu a bikarbonát.

Vyšetřovací metody:
- rtg (kalcifikace), USG, CT, MR

- ERCP = endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie

 Akutní pankreatitis

Dělení:
- edematozní forma – zánětlivý otok bez nekros
- hemorhagicko – nekrotizující forma – samonatrávení žlázy s nekrózami i v okolí,
mohou vznikat abscesy a pseudocysty
Klinický obraz:
- intenzivní bolesti břicha (stálá, ne kolikovitá) obvykle v epigastriu, zvracení
- paralytický ileus
- až rozvoj šokového stavu
- u biliární etiologie může být ikterus

Diagnostika:
- lab.: amyláza, lipáza, pokles Ca, zn. zánětu
- CT, ERCP

- Léčba:
nejlépe na JIP
- vyloučit p.o. příjem + NGS (odčerpávání obsahu žaludku)
- monitorace stavu (TK, P, TT, lab…)
- parenterální rehydratace
- léčba bolesti
- parenterální výživa
- ev. antibiotika

V případě obstrukce – ERCP - extrakce konkrementu

 Chronická pankreatitis
- chronický zánět s postupnou destrukcí žlázy - fibrosa, destrukce exokrinního a pokročilých
stadiích i endokrinního parenchymu

Klinický obraz:
- bolesti břicha po jídle (jsou ale i formy nebolestivé)
- hubnutí
- malabsorpčí sy, steatorea
- později DM

- Léčba: dieta, susbtituce pankr. enzymů (Panzytrat, Kreon…), analgetika a spasmolytika, při
obstrukcích uvolnění vývodů žlázy – ERCP, chirurg
 Karcinom slinivky břišní je celosvětově
čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí na
Karcinom pankreatu nádorové onemocnění a Česká
- duktální karcinom (90% všech případů) republika je druhou zemí s nejvyšší
incidencí tohoto onemocnění.
Incidence karcinomu pankreatu v
Rizikové faktory vzniku: posledních 20-30 letech kontinuálně
- genetika narůstá. Mortalita těsně kopíruje
incidenci. V r. 2014 bylo v České
- chronická pankreatitida
republice diagnostikováno 2191 nových
- kouření případů, 1995 pacientů v důsledku
- abusus alkoholu tohoto onemocnění ve stejném roce
- obezita zemřelo.

Klinický obraz:
-bolesti v epi a mesogastriu, zhoršení při prorůstání do retroperitonea
- ikterus
- kachektizace
Většinou pozdní dg. Pětileté přežití menší než 1%.

Léčba: je-li nádor ještě operabilní, pak resekce, dále paliativní výkony k řešení
obstrukce biliárních cest či duodena, chemoterapie, léčba bolesti.
 Nemoci jater

Játra:
-hmotnost cca 1500g, uložena pod pravou
bránicí.

- krevní zásobení je dvojí:

1.portální – krev z celé splanchnické oblasti
přiváděna do jater = funkční oběh
2. arteriální = a. hepatica communis = nutriční
oběh

- jaterní buňky = hepatocyty, uspořádány do

trámců
Mezi trámci hepatocytů jsou
sinusoidy, kudy přicházejí živiny z
v. portae a okysličená krev z
a. hepatica . Tyto trámce spolu s
cévami vytváří radiálně uspořádaný
útvar lobulus venae centralis
(jaterní lalůček) s centrální žílou
uprostřed. Ta probíhá osou lalůčku
a sbírá krev ze sinusoid, kterou
odvádí pryč z jater.
Funkce jater:

Vyšetřovací metody
- laboratoř krev + moč
- USG, CT, ERCP, MR
- jaterní biopsie
 Ikterus – žloutenka
= žlutavé zbarvení tkání v důsledku zvýšené koncentrace bilirubinu.
(Norma do 17 umol/l, subikterus 35-40umol/l)

Bilirubin vzniká ve tkáních rozpadem hemoglobinu. V krevním oběhu je vázán na

albumin(rozpustnost), v játerech se z něj uvolní a vstoupí do hepatocytu. Zde proběhne tzv.
konjugace (navázání) s kyselinou glukuronovou (umožnění lepší rozpustnosti ve vodě) a
konjugovaný bilirubin je vyloučen do žluči.

Ve střevě se činností bakterií z

bilirubinu tvoří sterkobilinogen (a
oxidací sterkobilin- zbarvení stolice).
Část urobilinogenu je ve střevě zpět
vstřebána do krevního běhu a krví
se dostává zpět do jater (tzv.
enterohepatální oběh), část také
uniká do moči (kde je detekován
jako urobilinogen a urobilin)
 Jaterní cirhóza
- konečné stadium řady jaterních onemocnění – jde o vazivovou přestavbu
jaterního parenchymu (vznik vazivových uzlů). Důsledkem je porucha funkce jater
s přestavbou i cévního řečiště.
- příčiny nejčastěji: 1. alkohol, 2. chronické virové hepatitidy (hl. B, C)
(méně: biliární cirhosa při chronické cholestáze, poléková, mtb. střádávé
choroby…)

Průběh a klinický obraz

Průběh může být i dlouho asymptomatický.
Kompenzovaná forma:
- nespecifické příznaky, dyspepsie, nechutenství, nesnášenlivost některých jídel ,
meteorismus, říhání, nauzea, změny vyprazdňování stolice, únava
- bolesti v pravém podžebří
- subikterus až ikterus
- hepatosplenomegalie
- popř. krvácivé projevy: epistaxe, petechie, hematomy
Dekompenzovaná forma :
- prohlubují se předchozí obtíže, navíc projevy portální hypertenze: jícnové varixy,
hemeroidy
- otoky, ascites, kachektizace
- jaterní encefalopatie: změny osobnosti, apatie, dezorientace, konstrukční apraxie.
Konstrukční apraxie –
porucha vnímání prostoru
Dekompenzovaná forma může vyústit
v rozvoj jaterního selhání až jaterní
kóma:
vystupňované příznaky
dekompenzace stavu, krvácivé
projevy, otoky, foetor hepaticus.

Diagnosa: anamnesa, obj. známky,

lab., zobrazovací metody, biopsie

Léčba:
- abstinence alkoholu, dietní opatření
- při dekompenzaci symptomatická
léčba, důraz na nutrici. Jaterní
transplantace v pokročilých stadiích.
Nádory jater
1.benigní – hemanigomy (vrozená cévní malformace),
adenomy (více při užívání hormonální antikoncepce) –
většinou náhodný nález, nedělávají potíže.
2.maligní:
a)primární karcinom jater = hepatocelulární karcinom – obvykle
vzniká v játrech postižených jaterní cirhosou, obviňují se
aflatoxiny (produkty plísně Aspergillus flavus). Více postiženi
muži, věk 50-60 let. V poprředí mohou být zn.
dekompenzované cirhózy. Meta do plic, nadledvin, ledvin a
kostí.
b) metastatické nádory jater – 95% nádorů v játerch, většinou
vícečetná ložiska, nejčastěji jde o meta ca z GIT, prsu, plic,
ledvin, štítné žlázy
 Nemoci žlučníku a žlučových cest

Žluč:
– produkována hepatocyty
- denní produkce- 0,7- 1,2 l, produkce je kontinuální, žlučník = sklad mezi jídly
- složení- voda, elektrolyty, soli žlučových kyselin, bilirubin, cholesterol, mastné kyseliny a
lecitin.
V hepatocytech jsou z cholesterolu vytvářeny
primární žlučové kyseliny (kyselina cholová a
chenodeoxycholová), jsou konjugovány s glycinem a
taurinem → soli těchto kyselin vylučovány do žluči →
ve střevě primární kyseliny upravovány činností
bakteríí na sekundární žlučové kyseliny
(deoxycholová a lithocholová), většina žlučových
kyselin je zpět resorbována do krve a
transportována zpět do jater, kde jsou opět
vylučovány žlučí = ENTEROHEPATÁLNÍ OBĚH

Funkce žluči:
soli žlučových kyselin - trávení a vstřebávání tuků- v
tenkém střevě emulgace tuků: lipofilní část žlučové
kyseliny se zanoří do kapky tuku a hydrofilní zůstane
na jejím povrchu → snížení povrchového napětí tuku
→ rozpad na menší tukové kapénky
Vyšetřovací metody:
- lab.
- rtg, USG, CT
- ERCP – lze i léčebně – extrakce konkrementů, litotrypse, zavedení endoprotézy do žluč.
cest.
Cholelithiáza
- je přítomnost žlučových kamenů ve žlučníku
(cholecystolithiáza) nebo ve žlučových cestách
(choledocholithiáza)
- velmi časté onemocnění, více ženy s nárůstem s
věkem
- kameny různého složení:
- cholesterolové (80-90%), většinou s
příměsí kalciových solí
- pigmentové – obsahují bilirubin nebo jeho
soli a také kalcium a jeho soli
- příčinou vzniku konkrementů je „špatné“ složení
žluči ve které dochází ke vzniku cholesterolových
krystalů.
Klinický obraz cholelithiázy:
- nejčastěji asymptomatická
- symptomatická : žlučníková (biliární) kolika
- komplikovaná: choledocholithiáza, obstrukční ikterus, cholangoitis, akutní
pankreatits, biliární ileus

Léčba biliární koliky

 Záněty žlučových cest

Cholecystitis

akutní kalkulózní cholecystitis:

-při současné lithiáze – roli hraje
obstrukce d. cysticus + iritace a zánět
stěny žlučníku – zánět druhotně chronická cholecystitis
bakteriální – střevní bakterie -chronický zánět žlučníku v
- obraz variabilní dole tíže zánětu: od kombinaci s lithiázou,
dyspepsií až po gangrénu žlučníku se stěna zánětlivě ztluštělá,
septickým stavem: bolesti v pr. podžebří, žlučník svráštělý
spíše trvalé než kolika, nauzea, zvracení, - jsou dyspepsie, mohou
teploty, může být ikterus báýt občas bilární koliky či
- senioři s oligosymptomatickým ataky akutního zánětu
průběhem! - operační léčba
- komplikace: empyém, perforace, absces
- ter.: antb., chirurgická léčba

akalkulózní cholecystitis
-vzácnější (5-15% všech cholecystitid
- při dlouhodobém hladovění/ parent. výživě, polytraumatu,
popáleninách, sepsi, šokových stavech…Více též diabetici,
více muži
- obraz stejný + navíc projevy zákl. stonání
- ter. operační
-vysoká letalita
 Akutní cholangoitis
- zánět hlavně interhepatálních žlučových cest, téměř vždy + určitých stupeň
jejich obstrukce (příčinou nejčastěji lithiáza, vzácněji sklerosující zánět nebo
nádor)
- obraz sepse - horečky, třesavky a ikterus, bolesti v pr. podžebří, zvracení.
Játra zvětšená, někdy i slezina.
- terapie: základem je zajištění drenáže žluč. cest – extrakce kontkrementů,
zavedení endoprotézy, zevní drenáž…+ antibiotika.