You are on page 1of 15

La Natura

Francesca Ropa IV D LCE


costante nel tempo ma
La presenza diversa per scelte
nell’ambito del mondo
della natura naturale ed interpretazioni
Mondo Greco

❖ Miti
❖ Iliade
❖ Odissea
❖ Talete, Pitagora, Anassimene
ed Eraclito
❖ Alceo e Saffo
Mondo Latino
❖ Lucrezio con il poema De rerum natura
❖ Virgilio anche nella composizione delle Georgiche
❖ Orazio, anch'egli parte del circolo Mecenate.
La Natura
Il Paesaggio La Luna

greco: greco:
Mimnermo - Saffo Saffo - Alcmane

latino: latino:
Catullo - Lucrezio Virgilio - Orazio
Mimnermo : frammento 2

Ἡμεῖς δ', οἷά τε φύλλα φύει πολυάνθεμος ὥρη

ἔαρος, ὅτ' αἶψ' αὐγῇς αὔξεται ἠελίου


Saffo : frammento 96
νῦν δὲ Λύδαισιν ἐμπρέπεται γυναί-

κεσσιν ὤς ποτ' ἀελίω

δύντος ἀ βροδοδάκτυλος μήνα

πάντα περ‹ρ›έχοισ' ἄστρα· φάος δ' ἐπί-

σχει θάλασσαν ἐπ' ἀλμύραν

ἴσως καὶ πολυανθέμοις ἀρούραις·

ἀ δ' ‹ἐ›έρσα κάλα κέχυται τεθά-

λαισι δὲ βρόδα κἄπαλ' ἄν-

θρυσκα καὶ μελίλωτος ἀνθεμώδης


Catullo : Naugae Carme 46
Iam ver egelidos refert tepores,

iam caeli furor aequinoctalis

iucundis Zephyri silescit aureis.

Linquantur Phrygii, Catulle, campi

nicaeaeque ager uber aestuosae:

ad claras asiae volemus urbes.


Lucrezio : Inno a Venere, vv 4-5 e vv. 7-9

per te quoniam genus omne animantum

concipitur visitque exortum lumina solis:

tibi suavis daedala tellus

summittit flores, tibi rident aequora ponti

placatumque nitet diffuso lumine caelum.


Saffo : frammento 34

Ἄστερες μὲν ἀμφὶ κάλαν σελάνναν

ἂψ ἀπυκρύπτοισι φάεννον εἶδος,

ὄπποτα πλήθοισα μάλιστα λάμπῃ

γᾶν ‹ἐπὶ παῖσαν›


Saffo : frammento 168B

Δέδυκε μὲν ἀ σελάννα

καὶ Πληΐαδες· μέσαι δὲ

νύκτες, παρὰ δ’ ἔρχετ’ ὤρα·

ἔγω δὲ μόνα κατεύδω


Alcmane : Il Notturno
Eὕδουσι δʼ ὀρέων κορυφαί τε καὶ φάραγγες

πρώονές τε καὶ χαράδραι

ὕλά τʼ ἑρπέτα τ' ὅσσα τρέφει μέλαινα γαῖα

σῆρές τʼ ὀρεσκῴοι καὶ γένος μελισσᾶν

καὶ κνώδαλʼ ἐν βένθεσσι πορφυρέας ἁλός·

εὕδουσι δʼ οἰωνῶν φῦλα τανυπτερύγων.


Virgilio : Eneide IV, vv. 522-527
Nox erat et placidum carpebant fessa soporem

corpora per terras, silvaeque et saeva quierant

aequora, cum medio volvuntur sidera lapsu,

cum tacet omnis ager, pecudes pictaeque volucres,

quaeque lacus late liquidos quaeque aspera dumis

rura tenent, somno positae sub nocte silenti.


Orazio
XV Epodo, vv. 1-2

Nox erat et caelo fulgebat Luna sereno

inter minora sidera

Libro I, Ode XII, vv. 46-48

[...] micat inter omnis lulium sidus velut


inter ignis luna minores
Altri Collegamenti:

Dante, Paradiso canto XXIII, vv. 25-30 Pascoli, Solon, vv. 41-44

Quale ne’ plenilunïi sereni Splende al plenilunïo l’orto; il melo

Trivïa ride tra le ninfe etterne trema appena d’un tremolio d’argento...

che dipingon lo ciel per tutti i seni, Nei lontani monti color di cielo

vid’ i’ sopra migliaia di lucerne sibila il vento.

un sol che tutte quante l’accendea,

come fa ’l nostro le viste superne;

You might also like