KFS FF UK

nm. J. Palacha 2, Praha 1, tel.: +420 221 619 227, e-mail: film@ff.cuni.cz

Smiotika, Rut formalist, Prask strukturalismus

Smiotika
K vkladu strukturalismu a formalismu, k posunu ve vdeckm bdn ve 20. a 40. letech minulho stolet, je teba nejprve pochopit vchoz impulsy a vdeckou atmosfru, kter tmto smrm pedchzela. Je teba nejprve popsat pklon k smiotice a rozvst jej koncepty. Potek stolet je ve znamen posunu zjmu k symbolick logice, zatku kladen drazu na srovnvn a filologick postupy v estetickch teorich, k orientaci na hloubkov struktury, kter determinuj lingvistick, symbolick a reprezentativn systmy. Tyto promny se stvaj pelomem nejen pro lingvistiku, ale i pro literrn teorie, a to v nkolika ohledech. Do poped vzkumu vstupuje samotn dlo osvobozen od postavy tvrce a jeho ivotopisnch dat, od pedstavy existujc iracionln due umleckho produktu, od historick dimenze a pevn pozice ve vvojov ad, ale i od kulturnch a spoleenskch kontext jakoto primrnch genetickch podnt. Vzkumy se zamuj na jeho textovou podobu a strukturu, obsah ustupuje do pozad. Tak vznik oteven pole pro spoluprci odlinch discipln. Mezi umnovdn teoretick debaty vstupuj soudov lingvistick vzkumy, dochz k propojovn vah o umn s exaktnm zkoumnm jazyka, tedy toho, co je zkladem verblnch umn. Zkoumn jazykovho znaku pak postupuje do abstraktnj roviny, zan se sledovat znak jako takov, znak obrazov, znak vech odraz reality. Pevratnm zmnm na lingvistickm poli na potku stolet vvod zaveden smiotiky / smiologie 1 jakoto nauky o znaku, kter se na dlouho stv zkladem tez literrnch teori, ale pronik i do filmovch studi. O znak se zajmaly u nejrannj filozofick systmy, sledovaly vztah slova a vci, kterou toto slovo oznauje. Debaty se sousteovaly na boj mezi pedstavou tohoto vztahu jako nahodilho, danho konvenc (zastnce tohoto nzoru byla napklad Demokritos nebo Hermogenes) nebo jako dsledku pirozen vazby mezi tmito dvma entitami (toto obhajoval pedevm Kratylus i Herakleitos). Aristoteles pak oznauje znak jako pomr mezi slovem a mentlnm procesem, slovo jako znak vyjadujc city due, psan slovo je pro nj pak znakem slova mluvenho. Zkoumn znak je jednm z cl uvaovn svatho Augustna, kter je chpe jako jeden z monch oznaen fenomn, Johna Locka, kter pojm znaky jako nstroj pro pochopen vc kolem a jejich vyjden, prvn principy znak se pak stvaj soust prce Gottfrieda Wilhelma Liebnize. Toto pozad dokazuje, e smiotika mla sv pedchdce, nebyla zcela novm pojetm. Zsadn tedy nebylo pijet znaku jako centra zkoumn, ale celkov nov pojet znakovho systmu, jazyka. Na potku novch djin smiotiky stoj prce Ferdinanda de Saussura Kurs obecn lingvistiky, 2 vydan roku 1915 posmrtn jeho ky, a lingvistick vahy Charlese Sanderse Pierce, kter vyly ve tictch letech v osmi svazcch sebranch spis. Teze Ferdinanda de Saussura se stvaj zsadn pro chpn jazyka jako takovho, jeho vztahu ke svtu, textu i jeho ten. Jazyk pro nj nen jen cosi, co realitu zaznamenv, nen jen nstrojem k zachycen existujcch entit, ale je i aktivnm systmem, kter realitu
Tyto termny se vtinou uvaj shodn a v teoretickch i vdeckch textech jsou chpny jako synonyma. Zaveden pojmu smiologie nle Ferdinandu de Saussurovi, kter ji definuje jako vdu, kter studuje ivot znak v ivot spolenosti, smiotika je pak termnem Charlese Sanderse Pierce oznaujc nauku o zsadnm charakteru a zkladnch druzch mon smizy. 2 Ferdinand de S a u s s u r e , Kurs obecn lingvistiky. Praha: Academia 1996.
1

tvo, td, je pomckou pro organizovn svta do jistch kategori a koncept. Saussurovy mylenky jsou zrove klov pro celkov posun filozofickch a teoretickch koncept. Dosavadn hledisko asovosti a historinosti je nahrazeno aspektem pomjejcm asovou osu, dochz k zdraznn prostorovosti, struktur a celkov systematinosti. Diachronn vzkumy, sledujc vvoj se posunuj k synchronnmu zkoumn funknosti a systmu jazykovch matic v jednom konkrtnm asovm bodu nap jednotlivmi jazykovmi spolenostmi. Synchronn a diachronn pohled je pak sjednocovn v konceptech ruskch formalist, v Bachtinovch pracch a v tezch Praskho lingvistickho krouku. Pro filmov teorie je zrove podstatn i Saussurovo pojet znaku a celkovho pstupu k jazyku. Tento vcarsk lingvista opout individuln promluvy (parole) a sousteuje se na spolen korpus, systm jazyka, soubor pravidel, kter uruj mon kombinace a vytven vech individulnch promluv (langue). Tuto dvojici pojm jet dopluje tet: langage, kter je oznaenm celkovho pole lingvistick aktivity, zahrnuje tedy jak langue, tak parole, je komplexem vekerch jazykovch schopnost. Saussurem je langage popsan jako systm kd v mozku, jejich funkce a vznamy jsou urovny binrnmi opozicemi znak 3 . Principy tohoto systmu jsou shodn s produkc znak, tedy koresponduj se symbolickmi formami a jejich semantickmi a syntaktickmi vlastnostmi. Idea zasteujcho pojmu se pak odr v pojetch zkoumajc mysl, tedy i v kognitivn zamench teorich umn. Je toti termnem, jeho protivhu lze hledat prv v celkovm komplexu mentlnch proces pi vnmn, tedy i pi vnmn umleckch dl, pi ten pedkldanch obraz, kter prv odpovdaj jak kdm, tak znakm. Langage lze penesen chpat jako vekerou schopnost vytven mentlnch konstrukt pi pohledu na dlo i pi jeho ten.

Zkladem systmu jazyka je pro Saussura znak, kter je dan jednotou oznaujcho (signifier, signifikant), materilnho akustickho i vizulnho signlu ke sputn mentlnho konceptu oznaovan vci, a oznaovanho (signified, signifikt), tedy on mentln reprezentace existujcho pedmtu. Jejich vztah povauje za zcela nahodil.

Princip binrnch opozic vychz z pedstavy toho, e v lidsk komunikaci i mylen se nachzej jednotliv entity v opozicch. Dky opozicm se pak utv jejich smysl. Dvojice pojm v hloubkov struktue se pak objevuj nap jednm jazykovm systmem a jeho vrstvami, idiomy nalzaj svj protjek v dialektech. Jednotliv znaky, kter jsou generovny podle binrnch zsad, jsou pak na rovni parole kombinovny do jednotlivch komplex, linernch smantickch ad a syntaktickch struktur, tedy do konkrtnch promluv.

Toto dlen vyuv v 70. letech Christian Metz, kdy ukazuje, e film m jazykov zklad, je jazykem ve smyslu langue. Film vak na rozdl od jazyka nelze dlit na jednotky bez vznamu, znaky nemaj dvojitou strukturu, filmov e neobsahuje jednotliv slova. Filmovou komunikaci tedy vid Metz jako unilaterln a vztah mezi oznaujcm a oznaovanm nepovauje za arbitrrn. Proto nen mon pirovnat filmov vyprvn k jazykov struktue. Film pak definuje jako e bez jazyka, e bez abstraktnho strukturnho podkladu. 4 Pozdji jde jet dle, ukazuje, e film nen odrazem relnho referennho zkladu, pi jeho ten pevld imaginace vyvolvan obrazovm a zvukovm zznamem. Pozornost pesunuje ze sledovn oznaovanho k oznaujcmu, konstrukci vznam pak do sfry imaginrna, m omezuje symbolinost, kter pevld pi ten psma 5 . Akoli s tmto konceptem filmu pak pracuje ve vztahu k psychoanalze, v tuto chvli je podstatn jeho vtaen lingvistickho hlediska do teorie v nvaznosti na Jacquesa Lacana, jeho vymezen vzjemnho pomru jazyka a filmu i posunu drazu na znak, kter nahrazuje koncept chpn filmovho obrazu jako odrazu reality. Saussurovo rozpracovn struktury znak ukazuje, e mezi jednotlivmi znaky dochz k vazbm na dvou odlinch rovinch a rovnch. Na vertikln rovin vytvej paradigmata, udruj mezi sebou vztahy podobnosti i kontrastu, pi tvorb ei je nutn mezi nimi vybrat relevantn jednotky. Tato jednotky jsou pak kombinovny na horizontln ose a vytvej sekvence, syntagmata. Toto propojovn je pak jednm z bod, kter se odr ve filmov a literrn teorii. Jednotliv znaky / obrazy / slova musej bt vhodn vybrny, je teba zvolit sprvnou velikost zbru, konkrtn kompozici i pesn vraz. Tyto prvky jsou pak na zklad uit uritho syntagmatu spojovny do konkrtn vpovdi, kombinovny v souladu s autorskm zmrem. Teorie klovkho ozvltnn, nalzn podstaty poetick funkce Romana Jakobsona i monte atrakc Sergeje Ejzentejna pracuj prv s drazem na vbr prvk a jejich kombinovn do specifickch spojen, kter se vymykaj pirozenmu jazyku i bnmu pohledu. Christian Metz rovn pracoval se syntagmaty, jako dleitou slokou filmov ei. Ve snaze postihnout sloitost filmovho kdovn popsal osm syntagmat, tedy osm systm vzjemn se podmiujcch kdovn. Zkladn jednotku jako takovou, tedy znak, podrobnji rozvd ve svch pracch Charles Sanders Pierce. Podstatn je jeho pojet, kter je zaloeno na triadickm vztahu. Ten tvo zobrazovan objekt, jeho mentln reprezentace v mysli interpretujcho interpretant a reprezentam, tedy samotn oznaen. Jednotliv vrcholy tohoto trojhelnku se podle nj rozpadaj do dalch trojic vztah, pro teorie umn je vak podstatn skupina pojm popisujc mon existujc znak ve vztahu k objektu, kter oznauje. Znaky lze podle nj oznait jako ikony, indexy a symboly.

4 5

Christian M e t z , Langage et cinma. Paris: Larousse 1971. Christian M e t z , Le signifikant imaginaire. Paris: UGE 1977. (esky: Imaginrn signifikant: psychoanylza a film, Praha: esk filmov stav 1991)

Ikony
znaky, kter jsou ovlivnn objektem, jeho vnitn pirozenost, jejich vztah je vytvoen na zklad podobnosti a blzkosti. (v ei onomatopoick vyjden, diagram, portrt, fotografie 6 )

Portrtn fotografie Charles Sanders Pierce

Diagram zobrazujc analzu scny z filmu Sergeje Ejzentejna Alexander Nvsk 7

Indexy
znaky, kter jsou ovlivnn relnm vztahem k danmu objektu, zachycuj jeho pinu, urit vlastnost je vyjdena niternm vztahem oznaujcho a oznaovanho (stopa jako znak chze, kou znak ohn).

Stopy v psku meme st jako dsledek chze lovka.

Barometr se stv svdectvm o relnm tlaku vzduchu.

Symboly
znaky jejich vztah k referentu je zcela nhodn, jist objekt je reprezentovn znakem na zklad konvenc a pedem dohodnutch vznam (sem spad vtina pirozench jazyk).

Pouze na zklad konvence lze st vznam dopravn znaky.. ... i jednotliv znaky prstov abecedy.

Saussurova strukturn lingvistika a rozvoj smiotiky, jakoto i prv uveden pojet znaku, se staly vchozm bodem pro literrn a filmovou teorii prvn poloviny dvactho
6

Fotografii lze pojmout i jako dvojitou znakovou strukturu. Jej funkci lze oznait za ikonickou, jedn se o vztah podobnosti, ale zrove je mon ji vnmat jako index, tedy znak piny. 7 Ilustrace z knihy Sergej E j z e n t e j n : The Film Sense, 1942.

stolet. Obrtily pozornost k textu, poskytly na nho nov pohled a propjily nov terminologick apart teorim umn. Text (tedy i jakkoli umleck dlo) se stal primrnm korpusem, vdeckm materilem, kter je mon analyzovat, exaktn zkoumat a tdit, rozkldat na jednotky, kter maj sv pojmenovn. Tento nov pstup se stal zkladem dvou teoretickch lini. Na jedn stran je mon vidt vlivy na evropsk lingvistickostrukturalistick proud, vtinou nazvan jako strukturalismus, kter propojuje smiotiku s rtorikou, generativn gramatikou i pragmatikou. V tomto vymezen je mon sledovat nejen literrn teoretiky ruskho formalismu, ale i prce vdc Praskho lingvistickho krouku. Vrazn prosazen tohoto proudu na vdeckm poli lze spatovat v roce 1926 na prvnm Mezinrodnm lingvistickm kongresu uspodanm praskmi lingvisty ve spoluprc s enevskou kolou 8 . Vlivy tchto koncept se projevuj i v pozdjch naratologickch bdnch (Grard Genette, Seymour Chatman, Greimas, Franois Jost, Andre Gaudrault, David Bordwell, Edward Branigan) i v neoformalistick a stylistick analze (David Bordwell, Kristin Thompsonov, Janet Staigerov, Barry Salt, Nol Burch). Teorie znaku je vak tak zkladn pro poststrukturalistick teorie angloamerick oblasti, kter vyuv souvislosti mezi vdou o znacch a psychoanalzou (Jacques Lacan, Peter Wollen). Umberto Eco a Christian Metz jsou pak pvodci plnho penosu Saaussurova mylen do filmov teorie, proti impresivn kritice stav nov pojet rozboru filmu na zklad smiotick a lingvistick strukturn analzy, spojuj smiotiku s gramatikou jazyka, aby mohli popsat film, pseudoikonick audiovizuln polysmn znak, jeho vznamov procesy ve vztahu ke kulturnmu a konvennmu podmnn.

Rut formalist
Literatura a literrn teorie se po pelomu 19. stolet nachzela v kritickm stavu, ob byly asto pedmtem jinch discipln, napklad psychologie, sociologie i historie. Teorie se vnovala pozitivistickmu sbru fakt a nemohla nalzt vlastn terminologii a metodologick apart. Nstup futurismu, napklad v dlech autor V. Chlebnikova i V. Majakovskho, se zaal sousteovat na vlastn hodnotu slova, do poped zjmu se zanala dostvat literrn forma. Zmna orientace literatury se zaala odret i v jejch teoretickch reflexch, v ruskm formalismu. Rusk formalismus, lze na historick ose umstit mezi lta 1915 1930. Rok 1915 je rokem vzniku Moskevskho lingvistickho krouku za asti Romana Jakobsona a Petra Bogatyreva. V Petrohrad byla zaloen roku 1916 jet dal podstatn instituce s nzvem Spolenost pro vzkum poetickho jazyka OPOJAZ, jejho bdn se astnili nejen lingvist, ale i literrn historikov a teoretikov, jmenovit Roman Osipovi Jakobson, Viktor Borisovi klovskij, Vladimir Jakovlevi Propp, Boris Michajlovi Ejchenbaum nebo Jurij Nikolajevi Tyanov. Pro ob tyto spolenosti bylo typick propojovn literrn vdy a lingvistiky, navazujc prv na vzkumy Ferdinanda de Saussura, kodask a enevsk koly v oblasti smiotiky a strukturn lingvistiky. Vzjemn spoluprce se odrazila nejen pi organivovn spolench kolokvi a pednek, ale tak pi publikovn nkolika sbornk a zejmna antologie s nzvem Poetika v roce 1919. Pro rusk vdce jsou podstatn dv urujc charakteristiky. Dky penosu lingvistickch vzkum na pole literrnch vzkum se do poped zjmu dostv text a jeho
8

enevsk kola oznauje skupinu literrnch vdc, kte se inspirovali podnty z nmeckch djin ducha, kter se sousteuj na djiny idej a vdom a zrove na subjektovou syntzu danou univerzlnm charakterem metafyzick instance, a oivili literrn mylen frankofonn oblasti. Vdci tto koly odmtali pozitivisticky ivotopisn posuzovn literatury, umleck dlo pro n bylo pak vrazem ducha, pi snaze o navzn vztahu mezi mylenm kritika a tvrce pak uvali textovou analzu se zamenm na obsahov struktury. Do tto koly lze zaadit napklad M. Raymonda, A. Bguina, G. Pouleta, J. Rousseta i J. Starobinkskho.

uspodn. Subjektem zkoumn teoretik nen literatura jako celek, ani konkrtn tvorba jednotlivch autor, ale vlastn esence dla, kterou oznauj pojmem literrnost. 9 Sleduj to, co dl text poetickm textem, zajmaj se o strukturn zkonitosti literrnch dl. Druhm rysem teoretickch prac je usilovn o vdecko-teoretickou rove reflex. Formalist odmtaj eklektick beletristick metody, zajmaj se o vdeck pstup posuzujc vnitn vlastnosti literatury, jejich struktury a systmy, nezvisl na jinch dech kultury a spolenosti. Jejich koncept chpe teorii jako vdeck nstroj, nikoli jako pomcku dogmatick ideologie, kter pedznamenv jednotliv nzory. innost formalist lze pehledn rozdlit do t fz.
asov uren Charakteris tika

1915 1920 - intenzivn interdisciplinrn dialog mezi literrnmi vdci a lingvisty nad poetickm jazykem. - zkoumn bsnickho jazyka na zklad zvuku, rytmu, stavby vere i konstrukce mluvy - v rmci tohoto zkoumn lze vymezit ti zkladn okruhy: analza zvukov strnky literrnho dla, problmy vznamu v rmci poetiky a integrace zvuku a vznamu do nedlitelnho celku - vznik dichotomie jazyka: bsnick x praktick - objevuje se pojem ozvltnn - klovskij stanovuje ozvltnn, paralelismus i opakovn jako zklad poetickho jazyka - Jakobson vid v poetickm jazyce potvrzen funknho jazykovho modelu

1921 1926 - rozvjen znalost zskanch analzami literrnch text - sledovn princip vzniku textu.

1927 - 1930 - reakce na kritiku, e formalistick vzkum zcela opomj sociln historick kontext a redukuje literaturu na jazyk - vytven historickch ad na zklad strukturalistickch analz

Nov pojmy

Konkrtn studie

- klovskij oddluje pojmy fabule (samotn pbh, vchoz materil) a syet (zpsob podn udlost, akt vyprvn, literrn strukturace) - klovskho prce - Tyanov sleduje literrn evoluci Teorie przy - klovskij vytvoil koncept historick literrn ady zaloen na zcizenautomatizaci-obnoven zcizen literrnch postup tvorby.

Samotn princip zkoumn vdc ruskho formalismu lze dobe ilustrovat na znm prci Vladimra Jakovljevie Proppa Morfologie pohdky 10 z roku 1928. Jedn se o
9

Ve filmovch teorich meme nalzt zrcadlov pojem fotogenie, tedy rys, kter ran teorie povauj za rys urujc filmov dlo.

strukturn popis sta ruskch lidovch pohdek. Metodickm vchodiskem se pro nj stv teze, e ve zvolenm textovm korpusu se mohou stt initeli te vci rozdln osoby. Zkladem vyprvn tedy nen urit postava, ale jednn, kter je zaloeno na stejnch, opakujcch se prvcch. Analytick strukturalistick pstup je zrove vidt na tom, jak se teoretik sna postihnout minimln jednotky, v tto prci jsou zkladnmi prvky seky jednn, kter oznauje jako funkce. Jednotliv pohdky rozkld Propp na tyto nejmen sloky a td je do kategori. Vznik tak soubor 31 funkc, kter jsou oznaeny pslunmi symboly a jsou k nim piazeny jednotliv role nositel dje. Mezi funkc a celm textem zavd Propp sekvenn jednotku. Komplex text je tak rozlenn do hierarchickch struktur, kter nejsou zvisl na jazykovch realizacch. Proppova metody se stala zkladem narativn analzy a strukturalistick teorie vyprvn a inspirac pro dal pouvn tohoto modelu prce s textem, napklad pro T. Todorova i Clauda Bremonda. V roce 1916 vyla jedna z prvnch formalistickch vah, prce Viktora Borisovie klovskho Umn jako postup, ve kter odmt uit metodologie literrnch vah nad textem a doporuuje zamit se spe na sledovn prv on literrnosti. Tak se zajm o mdium samotn, o jazyk. Klade draz na uvdomn si umlosti a udlanosti dl, jejich forem, kter se asem opotebovvaj a dochz k jejich automatizaci. Aby dlo opt dosahovalo estetick psobivosti a otevelo recipientovi monost novho vidn, je nhle teba ho njakm zpsobem ozvltnit 11 . Vvoj umn pak mus bt sledovn jako permanentn inovace forem a postup, kter zabrauj prv tto automatizaci a pijet stereotyp. Zten ten na zklad stylovho obmovn je pak pro nj zkladem estetick zkuenosti pi sledovn umleckho textu. Jeho zjem se nejprve obrac k bezsyetovm, ornamentlnm dlm, kde je prce s formou zeslena. Tato klovskho zliba v ornamentu a ozvltnovn jednotlivch obraz, v kombinaci prvk do nezvyklch spojen, nalz mon spojitosti se zjmem filmov teorie o avantgardu a se soudobmi vahami o monti. Rusk film i jeho reflexe v ele se Sergejem Michailem Ejzentejnem a Dzigou Vertovem zdrazuj mont, jakoto zklad estetick psobivosti dla. Zrove vak poukazuj na to, e mezi filmovmi obrazy je podstatn i hledn vizuln psobivch atrakc, kter jsou pak nsledn kombinovny do atypickch, ozvltnnch syntagmatickch ad. Prv tmto naruenm stereotyp dochz k divckmu oku. K poadovanmu efektu nen dleit pouze nezvykl spojen, ale je teba zohlednit i netradin vbr prvk utvejcch dlo. Rusk formalismus pekrauje hranice literatury a otzky ohledn poetickho jazyka, zan se zajmat i o sousedc oblasti, v teorich se objevuj i reflexe kinematografie, kter je blzk literatue nejen vazbami znak podl asov linie, ale i svou narativn podstatou. Teoretici tto koly rozili Saussorovsk uvaovn o jazyce a jeho strukturch, vytvoili analogii mezi filmem a jazykem, mezi filmem a poezi. Jakobson a Tyanov zdrazuj, e stejn jako je teba st literaturu jako stylizovan konstrukt, je podstatn pochopen uml podstaty vech umn, tedy i filmovho dla, je nutn na n nahlet jako na mdia, kter za pomoci rozdlnch stylistickch prvk petvej realitu. Tato umn, a mnohdy velice realistick, nejsou zznamy pirozench fenomn, ale nejvce ze veho systmem znak. klovskij promt sv teze o poetickm jazyce, o podstat literrnosti a zkladn teorii ozvltnn i do vah o filmu a vtvarnm umn. Tato umn popisuje jako mylen v obrazech, kter je mono dlit do dvou kategori. Na jedn stran se objevuj prozaick obrazy, zklady bnho narativnho filmu, kter jsou praktickm nstrojem mylen, spojuj vci a dje do skupin a kombinuj ivotn situace. Na druhm plu lze pak sledovat bsnick obrazy, je jsou prostedkem estetickm, slou k zeslen dojmu, kladou draz na styl a formu a jsou zkladem experimentln i avantgardn tvorby.
10 11

Vladimir Jakovlevi P r o p p . Morfologie pohdky. Praha : stav pro eskou literaturu SAV 1970. Viktor Borisovi k l o v s k i j , Teorie przy. Praha, Akropolis 2003.

Boris Michaljovi Ejchenbaum v Poetice kina z roku 1927 rovn srovnv poetick film s literrnm textem. Podobnost jejich podstaty vid v tom, e se ob umn rozvjej v ase. Za zkladn jednotku filmu pak povauje frzi, montn sekvenci. Dostv se vak ji do abstraktnjch sfr, zan se vnovat i vnmn divka. Tvrd, e divk sleduje detaily pohybu, podrobuje je mentlnm operacm, umisuje je do konstruktu v mysli, kde vytv jejich spojitosti, tedy petv si je do podoby vnitn ei. Tmto Ejchenbaum navazuje ne teze Lva Vygotskho a pibliuje podstatu filmu fungovn mysli divka. Vygotsky se v knize Mylen a e podrobnji zabv tm, jak je sledovn obraz i utven jejich vnitnch pojmenovn blzk celkovmu vnmn svta kolem, jak je rovina psychickho oznaovn objekt nesena ji z dtstv. Zdrazuje zkratkovitost syntaxe a procesy sjednocovn, kter jsou npadn podobn mylenkovm pochodm. 12 Tato vize mentlnch obraz je pak zkladem pro penen psychick roviny do oblasti filmu a ke srovnvn filmovho obrazu s mylenkovmi pochody i podprahovm vnmnm. Konstrukce filmov narace na zklad vidnho je sledovna v pomru k utven vnitn ei. Nvaznosti na tuto koncepci ji vybouj z teori strukturalist, ovlivuj spe teorie kognice, zejmna vcarskho pedstavitele vvojov psychologie Jeana Piageta, meme je vidt v dlech, kter propojuj vzkumy psychologie a psychoanalzy s filmovou teori. Rut formalist jsou povaovni za zakladatele dvou dleitch pojm fabule a syet, kter jsou stle ivou soust teori sledujcch jak vstavbu dla, tak jeho obsahovou dimenzi. Obdobn termny se ji objevuj u Aristotela, kter v Poetice 13 oznauje fabuli termnem mthos. Klasick definice vytvejc obdobnou opozici oznaenou jako plot story je pipisovna E.M. Forsterovi. 14 Pnos ruskch formalist vak spov v inicializaci rozliovn mezi tmito dvma rovinami textu. Nsledujc tabulka ukazuje, jak se termn fabule a syet vyvjel, jak se ustavovala jeho definice a jak se promtl do dalch vah. I pes jistou terminologickou rozttnost, podstata je velice obdobn. Zrove je vchozm bodem pro dal bdn o vyprvn, sledujc relace mezi samotnm pbhem a zpsobem jeho podn, i pro samotn interpretace dl a dekonstruktivn ten. OBDOB 1927 20. lta
TEORETICK SMRY

SLOKY NARACE - terminologie v jednotlivch smrech Story: ist asov spojovn prvk dje Fabule: statick schma vztah, dje a vznamov pdorys pbhu, v dle se vyskytuj pouze jej fragmenty, kter recipient hled a spojuje Fabule: kauzlnchronologick spojen dje ve smyslu obsahov roviny, materil pro narativn zpracovn do podoby syetu Pbh (histoire): Samotn Plot: zpsob, jak jsou logicky pinn propojeny sousti prbhu dje Syet: chpan jako rozvjen oprajc se o fabuli, nebo jako rozvjen mimo fabuli, kde se pak stv hybnou silou styl Syet: propojen dje na rovni vrazu, produkt narativnho zpracovn materilu fabule

E. M. Foster Viktor klovskij

20. lta

Rusk formalismus

60. 80. Francouzsk

12 13

Vyprvn (discourse): zpsob

Lev Semenovi V y g o t s k i j , Mylen a e. Praha : SPN, 1976. A r i s t o t e l s , Poetika. Praha: Svoboda 1996 14 Edward Morgan F o r s t e r , Aspect of the Novel. London 1927; slovensky: Aspekty romnu, Bratislava: Tatran 1971)

lta 80. lta

strukturalismus Grard Genette

pbh, sled udlost tak jak podn udlost, akt vyprvn by se objevil ve skutenosti Pbh Udlost Prezentace (histoire) vyprvn udlost (narration) (rcit)

Po vymezen tchto dvou rovin textu, tedy po vyznaen hranice mezi jazykovm materilem vyprvn, v naratologickch rozborech fiknch svt chpanm jako skuten nvaznost dje, a literrn strukturac, tedy azenm jednotek tohoto dje v dle nezvisle na jejich posloupnosti, jsou nejen konstituovny odlin hloubkov struktury umleckho dla, ale odtrhvaj se od sebe dv vrstvy. Tedy samotn rovina textu a jej okoln kontext a spodn vrstva, kter je samotnm dlem urovna, kter je recipientem konstruovna pi vnmn konkrtnho materilu, viditeln formy. Oddlen tchto vrstev, prostoru dla a prostoru v dle, kter se vyznauj odlinmi mrami abstrakce, je pak uvno k dalm zkoumnm, ke sledovn tvorby samotn i jejho nslednho vnmn, nebo k ustanoven zkon umleckho dla ve vztahu k jinm umleckm druhm i k okoln realit. 15 Ve sv posledn fzi je rusk formalismus velice asto kritizovn za omezen pohled, kter ze svho zkoumn vynechv ir sociln, kulturn a historick kontext. Proti nkterm tezm se oste stavj Michail Michailovi Bachtin a spznn okruh teoretik. Ti vak zrove i jistou oblast koncept tto koly pijmaj a vstebvaj do svch vah. Stejn jako formalist odmt Bachtin redukovat dlo na pouh romantick vyjden umlcovy vize, i na marxismem upednostovan soubor ekonomickch a tdnch otzek. Umn je pro nj nejen otzkou irho zzem, ale teoretik tak zdrazuje dleitost vztahu umleckho textu k textm ostatnm, zajm se o jejich dialoginost, kter je nkdy oznaovna za teorii zcizen. Text se ve vzjemn mediln komunikaci stv irokm intertextovm polem a zrove prsekem sociokulturnch proud a diskurz. 16 Michail Michailovi Bachtin a Valentin Volosinov se stavj zejmna proti radiklnmu Saussurovu zaclen na jazykov systm, kter posunuje parole na okraj vdeckho zjmu. Saussurovo uen oznauj termnem abstraktn objektivismus. Jazyk je podle tohoto pojet redukovan na neexistujc stabiln systm. V opozici Bachtin zdrazuje, e pi bdn nad literrnmi texty, je naopak teba chpat jazyk jako systm zcela oteven. Jeliko texty jsou neustle variovny podle irokho okolnho kontextu i celkovch souvislost, je teba sledovat i parole. Oproti abstraktnmu objektivismu zavd pojem translingvistiky. Jako primrn dkaz nekonen promnlivosti si bere znak. Narozdl od Saussurovy smiologie, kter vid znak jako souhru oznaujcho a oznaovanho zaloenou na hloubkovch kdech zaruujcch vnitn stlost a rovnovhu, zdrazuje specifickou variabilitu, ukazuje, jak je znak neustle pod vlivem sociln a historicky generovan dynamiky, jak je objektem boje td, skupin a diskurz o vyjden odlinho obsahu, smyslu a hodnocen. Podstata znaku se tak pesouv z hloubkovho strukturnho systmu do povrchov vrstvy otevench vznam a vlivu irch kontext, pevn uzaven text zan komunikovat nejen s ostatnmi texty, m se zabval i rusk formalismus, ale vede dialog i se spoleenskmi a kulturnmi entitami. Znak i struktura tak mohou bt dle zkoumny interdisciplinrnm pohledem. Zrove se toto pojet stv zkladem materialistick teorie vdom. Vdom existuje souasn uvnit i vn objektu, jazyk nen pouhm odrazem i
Jan Mukaovks takto sleduje jak se li jednotliv umleck druhy na zklad odlinch funkc prostoru i asu v jednotlivch vrstvch dla. 16 Michail Michailovi B a c h t i n , Vladimir V o l o s i n o v : The Formal Method of Literary Scholarship. Cambridge, MA: Harvard University Press 1985. (esky: Michail Michailovi B a c h t i n , Formln metoda v literrn vd. Praha : Lidov nakladatelstv 1980. srovnej: Michail Michailovi B a c h t i n , Romn jako dialog. Praha: Odeon 1980.)
15

abstraktnm systmem, ale lze ho oznait spe za hmotn vrobn prostedek. Ten skrze proces spoleenskho zpasu a dialogu transformuje podobu znaku ve vznam. Na tuto pozdji navazuje teorie eovch akt, jak je znm napklad z dla J. L. Austina. Tento lingvista se sousteuje na vliv, kter m jazyk na pjemce, na jazyk jako nstroj, je m moc zmnit situaci, uvst do chodu njak jednn. Znakov systm se tak stv a tm hmatatelnm zkladem pro konkrtn jednn, nikoli neuchopitelnou mentln operac odtrenou od reality. Konec ruskho formalismu lze datovat piblin rokem 1930, kola se rozpad nejen po vln kritik, ale zejmna s narstajcm nebezpem stalinismu. Vliv tohoto teoretickho mylen je vak nadle patrn na mnoha konceptech. Jako jeho pokraovn bv oznaovna innost Prask koly, ale jednotliv teorie bvaj rozvdny i ve francouzskm strukturalismu nebo ve vvoji strukturalistick teorie vyprvn Rolanda Barthese, Grarda Genetta, i Geralda Prince.

Prask strukturalismus
Prask strukturalismus, oznaovan jako Prask lingvistick krouek i Prask kola, je mimo Kodask koly a americkho deskriptivismu jednm z hlavnch center strukturalistick lingvistiky. Vznikl roku 1926 z podntu anglisty Vilma Mathsia ze sdruen lingvist. V konceptech teoretik se objevuje nejen nvaznost na smiotick mylen Ferdinanda de Saussura, jeho pojet jazyka jako synchronnho systmu a definovn jazykovho znaku a jeho struktury, na nov zamen lingvistiky J. B. Courtenaye a Fortunatovovy koly, ale sten tato skupina vystdala i innost ruskch formalist a je v jistch aspektech prodlouenm jejich mylen. Prask strukturalismus je tak mon oznait za pechod mezi formalismem a modernm lingvistikou. Spojitost s ruskmi teoretiky je na prvn pohled zjevn ji dky spolenmu psoben vdce Romana Jakobsona, kter roku 1920 odeel do Prahy jako zamstnanec rusk obchodn mise, ani by vak peruil styky s domcm teoretickm prostedm. Znmou studii Problmy zkoumn literatury a jazyka 17 lze chpat za jistou prostupitelnou hranici mezi tmito dvma kolami. Byla napsna v roce 1928 prv Romanem Jakobsonem a Jurijem Tyanovem a je uritm shrnutm doznvajcho formalismu a prologem k mylen eskho strukturalismu. Zkladn rozdly v metodch, postupech a tmatech tchto dvou kol je mon shrnout v pehledn tabulce: Rusk formalismus - zamuje se na strukturu textu, na jeho formln utven Prask strukturalismus - k formln struktue pipojuje i vznamovou strukturu - pekrauje povrchovch model, zjem o hlubinn struktury a pravidla skryt v literrnm textu - sleduje nejen strukturu, ale i jej jednotliv funkce, prvky dla pak chpe jako funkce dynamickho celku, dominantn funkce zrove vdy ovlivuje funkce ostatn

- zamuje se na jednotky a prvky a jejich tdn

Roman J a k o b s o n , Problmy zkoumn literatury a jazyka. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 34-37.

17

- tyto textov struktury a jejich prvky popisuje - sleduje primrn text bez kontextu

- popisuje nejen prvky, ale i funkce struktury - zahrnuje i socilnch a historickch okolnost

Nvaznost Prask koly na Saussurovy teze a strukturalismus jako takov lze vidt ji v samotnm chpn jazyka. Do poped tito teoretikov stav v souladu se Saussurem synchronn jazykovou mnoinu, vid jazyk jako dynamickou strukturu a koherentn systm znak. Sleduj zrove uspodn jednotlivch znak na odlinch jazykovch rovinch, a to podl paradigmatick osy na zklad opozic a kolem syntagmatick osy v zvislosti na kontrastech. Jazyk je pro prask lingvisty celkem vrazovch prostedk, je nesou komunikativn i estetick vznam, kter je zaloen na recipronmi relacemi mezi funkcemi a formami. Pi bdn nen mon soustedit se pouze na formu, vraz, ale je teba sledovat i obsah. Dky soubnm diskurzm ovlivujcch dlo nen tedy mon izolovat samotn text, ale je teba sledovat i ostatn roviny, do kterch zasahuje a kter ho souasn tvo. Stedem zjmu se nestv pouze jazyk jako takov, nen popisovn pouze jazykov znak, ale na zklad odlinch jazykovch funkc se vzkum zamuje i na znak estetick charakteristick uritou mrou autoreflexivity. Tm, e je nyn podstatn znak, nikoli jazykov znak, je snaz sledovn prvk jinch umleckch dl. Zrove se veker umn ve vsledku osamostatuje jak od osobnosti autora, tak od pedstavy, e je odrazem reality. Pnos na poli lingvistiky maj zejmna vzkumy fonologie Nikolajevie Sergejevie Trubeckho a Romana Jakobsona, respektive zaveden dvou odlinch vdnch oblast v jejm rmci, tedy fonologie a fonetiky. Zatmco fonetika se zabv materiln strnkou lidsk ei z hlediska lidsk artikulace a vnmn zvuk a analzou zvukovho signlu pomoc fyziklnch metod, fonologie se zamuje pouze na ty zvukov prostedky, kter jsou schopn rozliovat v danm jazyce vznam, zkoum zvukov materil z hlediska funknho vyuit v jazyce. Podstatn je rovn zaveden tdcho systmu na zklad 12 binrnch opozic a distinktivnch rys, kter postihuj rozliujc schopnosti hlsek. Chaotick zvukov hmota je takto seazena do jistch struktur a mnoin, nhle je mon abstraktn komunikan rovinu popsat na zklad novho pojmoslov, lze j lpe pouvat k dalmu bdn a komparaci. Pro nsledujc vvoj oboru jazykovdy se vak ukzaly jako klov i jin koncepce, napklad Mathsiova teorie funkn perspektivy, Skalikova typologie jazyk, Havrnkovo stanoven funknch variet spisovnho jazyka i Trnkv jazykov stratifikan model. Na lingvistick vzkumy pak navzala mlad generace lingvist jako Frantiek Dane, Karel Hausenblas, Petr Sgall i Milo Dokulil, kte posunuli centrum vdeckho zjmu na pole slovotvorby, lexikologie, stylistiky, vtn smantiky a jazykov kultury. Po prozkoumn nejmench zvukovch jednotek se tedy zamili spe na vt celky, na vtn vzorce a vstavbu textu, na vnitn hloubkov struktury a jejich pravidla, kter se pak stvaj zkladem konkrtnch promluv. Od langue postoupili i k parole, zaali sledovat individuln e, sloitj jazykov komplexy, cel texty. Tento posun je pznan i pro literrnvdn bdn. Stejn jako formalismus vztahuje i Prask strukturalismus vsledky lingvistickch vzkum na literrn oblast. V analzch text se na n vak neomezuje, vrac literaturu i do spoleenskho kontextu. Textov organizace zan bt chpna jako funkce mimoliterrnho vztahu ke skutenosti, ani by musela bt jejm pesnm zrcadlem. Bdn vdc tak dosahuje i na interdisciplinrn pdu, napklad do etnografie, sociologie, obecnch djin umn i estetiky. Jeliko se jednotliv prce neuzavraj na ist lingvistickm i literrnvdnm poli, zkoumaj i jin umn, tedy i film, poznamenvaj dl problematiky i djiny filmovch teori. Proto je teba se nkterm studim vnovat podrobnji.

Na zem literrn vdy se objevuj mnoh analzy text nap djinami literatury 18 , rozbory tvorby celch historickch obdob 19 , jsou sledovny konkrtn stylov otzky, vznikaj napklad dla o metrice poezie i o jazykovm slohu. Nejhloubji do teoretickho bdn se pout Roman Jakobson a Jan Mukaovsk. V rmci sledovn podstaty umleckho dla stav jako protivhu literrnosti ruskch formalist poetickou / estetickou funkci, 20 kter je v umn hierarchicky nadazen jinm komunikanm funkcm textu. Dlo pak sleduj jako strukturu danou funkcemi a interakcemi jejch komponent. Zrove vak nepehlej stavebn jednotku znak, zkoumaj jak znakovou povahu umleckch dl, tak se tak zamuj na znaky samotn, jak bude rozvedeno dle. Pro dal uvaovn o umleckm dle jsou dobrou pomckou vahy Romana Jakobsona ohledn mezilidskho dorozumvn, jeho vztahu ke komunikaci skrze umn a sledovn relac jazyka a poetick funkce. 21 Rozvinutm Bhlerova trojhelnku, kter popisuje komunikaci na zklad vztah mezi mluvm - sdlenm - adrestem, dospl Jakobson k esti lnkm komunikanho procesu. Zkladn model obohatil o kontext, kd a komunikan kanl. Tyto jednotliv uzly jet rozvedl dle a ukzal jejich odraz ve skutenosti, tedy to, jak komunikan funkce zastvaj. Dospl tak esti odlinm funkcm, kter nabvaj na dominanci v uritch situacch. kontext sdlen mluv ------------------- adrest kontakt kd poznvac poetick emotivn ------------------- konativn fatick metajazykov

Pro strukturovn a zpehlednn djin teorie je zajmav sledovn tchto funkc jako zkladu pro jednotliv metodologick pstupy, jak je zejm z nsledujc tabulky. sti komunikanho paradigmatu Mluv Kontext Sdlen Funkce komunikace Emotivn Poznvac Poetick Existenciln vztah odeslatele ke sdlen Veker odkazovn ke kontextu sdlen Zamen se na operaci s jazykem, na samotnou podobu sdlen; sebereferenn vlastnost umn Udrovn fyziklnho mdia Metodologick pstupy k umleckmu diskursu Romantick pstup Realistick pstup, Marxistick teorie Formalist

Kontakt
18

Fatick

Cenn jsou prce Jakobsona rozebrajc Mchovo dlo se zamenm na rozbor vere nebo Mukaovskho habilitan prce o Mchov Mji, studie o jednotlivch autorech skupiny Mjovc i rozbory Nezvalovy poezie a apkovch prz. Roman J a k o b s o n , Poetick funkce. Praha: H&H 1995. Jan M u k a o v s k , Studie II, Brno: Host 2000. 19 Roman J a k o b s o n , Zklady eskho vere. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 157-250. Jan M u k a o v s k , Obecn zsady a vvoj novoeskho vere. In.: Studie II, Brno: Host 2000. s. 116-198. 20 Roman Jakobson uv termn poetick funkce, Jan Mukaovsk spe estetick funkce. Tyto vrazy jsou vak synonymn 21 Roman J a k o b s o n , Lingvistika a poetika. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 74-105.

Kd Adrest

Metajazykov Konativn

komunikace Jazykov sebereflexe, reflexe Smiotick pstup jednotlivch operac Ta st vzkazu, kter je Psychoanalza, orientovan k pjemci a smuje teorie recepce k jistmu inku, jako napklad k zkazm a pkazm obsaench ve sdlen

Pro djiny umnovdnch teori je podstatn Jakobsonovo zkoumn a definovn poetick funkce. Ta se podle nj stv dominantou ve verblnch umnch a je doplovna ostatnmi komunikanmi funkcemi, kter se podlej na komplexu estetickho vnmn a hodnocen literrnho znaku. Stejn tak funkce poetina prostupuje jakoukoliv jazykovou aktivitu. Jakobson ukazuje, e neexistuje specifikum bsnickho jazyka, e se pouze jedn o zpsob, jak jsou jednotliv prvky vybrny a kombinovny. Podstatou poetick funkce je tedy pechod centra zjmu z vybrn jednotlivch prvk mezi adou paradigmat na syntagmata, jedn se tedy o projekci principu ekvivalence z osy vbru na osu kombinace. Dleit je rovn vztah poetick funkce ke znaku. V poetickch textech je znak oddlen od svho objektu, poetick funkce toti strhv pozornost na samotn znaky, klade draz na jejich hmatatelnost, na jejich materil, ani by se vce zamovala na konkrtn obsah. Proto je teba studovat je vce jako znaky, ne jako odrazy vnj reality. Toto odtren od relnch objekt je jet posleno pedstavou jednotky umleckho dla, estetickho znaku, jako autoreflexivn a autonomn. Ta je dky sv povaze zkladem celkovho konceptu dla jako samostatn dynamick jednoty, kter nen vsledkem vrazu osobnosti autora ani obrazem mimoliterrn skutenosti. Jakobsonovo zkoumn se zamilo i na vahy o filmu a jeho specifikch. Ve stati padek filmu 22 z roku 1933 vid film jako samostatn umn s vraznou sociln a ideologickou rol. V rmci sledovn znak a struktur se pt po loze filmovho obrazu. Stav proti sob dva mon a existujc pstupy k filmovmu zbru, tedy nzor, e materilem filmu jsou vci, oproti tezi, e podkladem kadho umn je znak. Rozpor filmov podstaty e tak, e za materil filmu oznauje vc pemnnou na znak, piem zkladn pomckou tto pemny je synekdocha. Poukazuje na to, jak film pracuje s fragmenty vc (detailem, polodetailem, polocelkem) a zlomky prostoru a asu. Na zklad metonymie (soumeznosti) i metafory (podobnosti a kontrastu) pak jednotliv sti spojuje do homogennho celku. Roman Jakobson vystupuje proti vrokm kritik, e pijet zvuku do filmu znamen jeho padek. Tyto nzory jsou podle nj zpsobeny pouze tm, e teoretikov pijali nmost do strukturnch vlastnost filmovho znaku. S nstupem zvuku dochz k odchlen od jejich prvotnch pedstav. Je teba pouze pochopit, e materilem filmu nen entita optick, ale akusticko optick. Zrove poukazuje na znakovou podstatu zvuku. Jejm dkazem se me paradoxn stt ticho. Zatmco v relnm prosted, tedy i na divadle, je ticho skutenou neptomnost zvuku, ve zvukovm filmu je pak ticho znakem relnho ticha. Nm film byl proti zvukovmu akusticky zcela bezpedmtn, bylo teba mu dodvat neutralizan zvukov doprovod. Zapojen zvuku do filmu vid Jakobson jako pozitivn, jeliko poskytlo tvrcm nov monosti synekdochy, nov monosti spojovn zbr. Zvuk tak konen umonil pln vyputn mezititulk z obrazovho toku. Ty toti doposud niily jednolit rz filmovho pedstaven a pibliovaly ho kabaretnm slm v rmci jednoho programu.

22

Roman J a k o b s o n , padek filmu. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 148-153.

Druhm teoretikem, kter zsadn ovlivnil vvoj strukturalistick a smiotick estetiky 30. a 40. let byl Jan Mukaovsk. Ne pistoupme k jeho konkrtnm dlm, je teba zmnit jeho postupy, nstroje a vlivy. Mukaovskho metoda nebyla pouze rozvjenm tez ruskho formalismu, ale byla inspirovna i Edmundem Husserlem a jeho fenomenologi. Teoretik Prask koly proto nen ortodoxnm zastncem formalismu, kter by vytrhnul dlo z kontextu a jednotliv prvky podrobil empirickmu rozboru, ani pragmatikem, kter se zam na autora a jeho vyjden, ale v rmci fenomenologickch postup projevuje i zjem o divka a jeho vnmn zobrazovanho, posunuje sv bdn do ir oblasti obecn estetiky. Do zkoumn pesnch struktur umleckch dl se rovn dostv filozofick zjem, k pesnmu definovn jednotlivch model pouv Mukaovsk i nstroje strukturujc poznvn svta jako takovho, k definovn specifik jednotlivch umn si napklad pjuje kategorie asu a prostoru. Zajm se tedy nejen o tvorbu a jej jednotliv projevy, ale i o penos sdlen v irm kontextu. Sleduje tak vechny sti komunikanho paradigmatu, jak je definuje Roman Jakobson. K pochopen a ilustrovn strukturalistick metody, jejch nstroj, postup a cl, se meme zamit na mnoho text Praskho lingvistickho krouku. Dobrm pkladem je jak rozbor Baudelairovch Koek od Jakobsona a Lvi-Strausse 23 , Jakobsonova analza staroeskho vere 24 i podrobn postien obecnch zsad novoeskho vere od Jana Mukaovskho 25 . Posledn zmiovan teoretik vak jde jet dle, textovou analzu a strukturn rozbor znaku pen i do zcela jinch oblast, dostv se na obecnj pdu. Jako vstin ilustrace me slouit jeho strukturalistick rozbor filmovho herectv. 26 To ukazuje, e znak pro nj me podlhat hloubkovm pravidlm, ani by musel nutn bt znakem jazykovm, filmov obraz me bt proto zkoumn stejn jako poezie a jej jednotky. Jakobson toto ji naznail ve sv vaze o podstat filmu, ale tuto tezi zpracoval pouze teoreticky bez pedveden v praxi. 27 V strukturalistickm rozboru hereckho projevu Mukaovsk dokazuje, e je mon brt herectv jako znak, masku, kterou lze odtrhnout od iv postavy, je je jejm nositelem. Ukazuje, e jednotliv hereck tipy maj svj knon, jsou jistm vzorem a tud se zaazuj do uritho hlubinnho paradigmatu. Nejprve upozoruje na to, e hereck vkon je pouze jednou slokou celkovho komplexu dla, kter vyjaduje vznam a po urit souhe s ostatnmi slokami. Vnitn prvky struktury hereckho projevu pak analyzuje, pojmenovv a td do skupin a podskupin. Jako jednotliv komponenty herectv uruje sloky hlasov, sloky mimiky gest a postoj a posledn skupinu tvo pohyby herce v prostoru scny. 28 Tento rozbor ji naznauje, jak Mukaovsk chpe strukturu, dlo a jejich vzjemn vztahy, co je pro nj znak a jak lze popsat jeho vlastnosti. Na zklad tohoto pkladu jet ukame, jak je jeho zachzen s tmito pojmy zakotveno v teorii. Strukturalistick mylen je rozvinuto do vt e, estetino je pak chpno jako strukturn systm funkn spjatch estetickch znak. Struktura je definovna jako vnitn sjednocen prvk do celku. Tyto prvky jsou v oboustrannm vztahu, jejich hierarchie podlh trval zmn, kter je zrodkem dynamiky tto struktury. Pojet, kter klade draz na strukturu, pak zahrnuje dl tmata jako:
23

Roman J a k o b s o n , Claude L v i - S t r a u s s , Baudeliairovy Koky. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 622-638. 24 Roman J a k o b s o n , Zklady eskho vere. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 157-250. 25 Jan M u k a o v s k , Obecn zsady a vvoj novoeskho vere. In.: Studie II, Brno: Host 2001. s. 116198. 26 Jan M u k a o v s k , Pokus o strukturn rozbor hereckho zjevu (Chaplin ve Svtlech velkomsta). In.: Studie I, Brno: Host 2000. s. 463-472. 27 Roman J a k o b s o n , padek filmu. In.: Poetick funkce. Praha: H&H 1995, s. 148-153. 28 Jan M u k a o v s k , Pokus o strukturn rozbor hereckho zjevu (Chaplin ve Svtlech velkomsta). In.: Studie I, Brno: Host 2000. s. 463-472.

- sledovn vnitnho sloen kadho umleckho dla - zjem o celkovou tradici uritho druhu umn jakoto komplexu umleckch konvenc a norem, kter existuje v kolektivnm vdom - sledovn vztah k jinm umleckm dlm, k jejich strukturm. Umleck dla Mukaovsk definuje jako struktury, tj. soustavy sloek esteticky aktualizovanch a seskupench ve sloitou hierarchii, kter je sjednocena pevldnutm jedn ze sloek nad ostatnmi 29 . Jeho pojet umleckho dla je vak mnohem ir a obsahuje jet dal aspekty. Dlo tedy nen jednm artefaktem, ale je mon ho definovat tak jako: - komplex znak nesoucch sloitou strukturu vznam - autonomn estetick entita, kter je odrazem reality i jejho vnmn - kolektivn fenomn, kter odr vztah subjektivnch pedstav a struktury pedstav kulturnho spoleenstv - vznamov struktura mezi tvrcem a pjemcem, kte jsou leny spolenosti. Jednotliv struktury jsou pak internm smantickm kontextem, kter se aktivuj v ppad hledn celkovho smyslu dla, jsou nstroji pro interpretaci pi ten konkrtnho sdlen. Konstrukce umleckho dla je tak dna souhrou tchto jednotlivch sloek, do velk mry je vak ovlivnna estetickou funkc, synonymem Jakobsonovy funkce poetick, kter je v komplexn umleck struktue dominantn. Vet jednotlivch struktur podle Mukaovskho, popis jeho pstup k dlm a estetick funkci, jak je definuje zejmna ve stati Estetick funkce, norma a hodnota jako sociln fakty 30 , jsou nejen nstinem jednotlivch metod tohoto teoretika, ale i vodem k popisu jednotlivch oblast jeho zjmu, kter jsou podstatn pro filmov teorie. Pokud jsme tedy popsali zkladn postupy pi prci Jana Mukaovskho, i jeho zaclen, je mon pejt ke konkrtnm statm i prnikm jednotlivch tmat a jejich odrazu na filmovdn bdn. Jan Mukaovsk se nesoustedil pouze na otzky lingvistiky, literatury a estetiky, ale zrove se asto obracel i k filmu a filmov teorii. Je proto nutn vnovat mu v rmci tohoto pedstaven teoretickho konceptu praskho strukturalismu vt pozornost. Pnosn jsou nejen jeho poznmky ohledn prav podstaty filmu, sledovn filmov specifinosti, tedy hledn centra konkrtn struktury a zsad estetick funkce strukturnho komplexu, ale i srovnvn kinematografie s jinmi druhy umn, kter lze oznait jako pozorovn komunikace jednotlivch struktur. Jeho metoda vstebvajc vce vliv pak dosahuje odpovdi na vyten otzky ohledn filmu dky vztahovn jednotlivch umleckch druh k univerzlnm filozofickm kategorim poznvn relnho svta. K popsn jdra filmovho tvaru tedy nepouv pouze nstroje a pojmy z umleckho svta, nezamuje se jen na zpsoby zobrazovn reality a vytven fikce, jako je napklad rmovn, osvtlen, zobrazen postav, dj a jeho vvoj, ale vyuv i entity z it skutenosti. Ve studii K estetice filmu postupn srovnv jednotliv umn ve vztahu k filmu, aby mohl postihnout jeho esenci a zrove vyjdit sloitost st vazeb mezi jednotlivmi umnmi, jejich vzjemn dialog i recipron vztahy.Tak se vak zamuje na odlin pojet prostoru a asu pi tvorb konkrtnch umn, tedy divadla, filmu, malstv a literatury, a jejich nslednho vnmn. Kategorii prostoru pouv k doloen rozdlu mezi dji v divadle a ve filmu, k tomu, aby vyvrtil asto opakovanou tezi o podobnosti tchto dvou umn: Filmov prostor bval,
Jan M u k a o v s k , Pokus o strukturn rozbor hereckho zjevu (Chaplin ve Svtlech velkomsta). In.: Studie I, Brno: Host 2000. s. 463. 30 Jan M u k a o v s k , Estetick funkce, norma a hodnota jako sociln fakty. In.: Studie I, Brno: Host 2000. s. 81-148.
29

zejmna v zatcch, zamovn s prostorem divadelnm. Avak tato zmna neodpovd skutenosti ani tehdy, kdyby apart, nemn svho msta, jak toho d povaha divadelnho prostoru, 31 prost fotografoval dn na divadeln scn. Divadeln prostor je toti trojrozmrn a pohybuj se v nm trojrozmrn lid. To neplat o filmu, kter m sice monost pohybu, ale promtnutho na dvojrozmrnou plochu a do iluzivnho prostoru. 32 Jednotliv zbry i samotnou kinematografii a jej monosti reprezentace pirovnv dle k umn malskmu. Tmto piblenm opt umisuje film do opozice k divadlu. Skutenost, e film jednotliv dje zplouje z relnho trojdimenzionlnho prostoru do dvourozmrnho rmu, se nabz srovnvn projeknho pltna s pltnem malskm. Technick schopnosti kamery pak dv do souvislost s vtvarnmi technikami. A to jak ve zpsobu uit perspektivy a zachzen s iluzivnost, tak i v monostech smovn pozornosti divka na objekty v obraze. Dle sleduje vzjemn vztah filmu a literatury 33 . Kdy se mu podailo popt zdnliv jasnou povrchovou analogii mezi filmem a divadlem, ustavit analogii novou ve vztahu film a malstv, vnuje se jet jednomu pehodnocen, aby se dobral prav podstaty filmov specifinosti. Mukaovsk stav film do souvislosti s literaturou, zejmna s epikou. Jako jeden z argument tohoto spojen opt pouv druhou podstatnou kategorii pro poznvn svta, as. Jak v epice, tak ve filmu je vidt distance mezi asem umleckho dla a asem relnm. Na rozdl od dramatu je as, ve kterm probh dj, zcela odtren od asu, ve kterm ije vnmatel umleckho dla. Sledovn asovch ad bude konkretizovno dle. Jako dal srovnvac prvek filmu a literatury si esk strukturalista nebere pouze povrchovou analogii asovch disproporc pi vnmn tchto dvou umleckch druh, nato zcela jednoduch odraz toku ei literatury v pohybu filmovho psu, ale jde mnohem hloubji, do abstraktnch rovin prostorov podstaty. Zamuje se na prostorov uspodn jazykovch struktur. Jak v bsnictv tak ve filmu spatuje jako zkladn prostor, avak ne prostor-obraz, ale prostor-vznam. Tedy smantickou matici, kterou recipient chpe jako soust celku, jednotliv nznaky (slov, prvk v obraze) chpe ji jako urit symboly, je pedem vytvej oekvn konkrtnho vznamu. Za primrn podstatu filmovho prostoru bere tedy onen prostor-vznam, odlin od prostoru iluzivnho nlecho vtvarnmu umn i od prostoru skutenho, do nho lze umstit drama. Podobnost filmu a literatury rozvj jet dle. Prostor vznam je v obou mimetickch umnch doplovn shodn djem. Stejn jako prostor je dj utven sukcesivn, sledem motiv a ne jejich kvalitou. Tedy i dj je djem vznamem. Film i literatura jsou vystavny na dvou smantickch adch, dji a prostoru, piem Mukaovsk stav dj jako zkladn, zatmco prostor pln lohu diferencian. Toto stanoven dominanty vak ani Mukaovsk nevid jako nemnn. Film dnen doby asto pehodnocuje vedouc postaven dje, ktermu je prostor podzen. Ji v Mukaovskho studii jsou uvedeny pklady krajnch poloh, kdy se vtinov role djov dominance pevrac. Pro ppad, kdy se stv prostor centrln komponentou, vol Vertovova MUE S KINOAPARTEM. Dnes je mon tuto skupinu
rozit nejen o filmy, kter upednostuj formu nad djem (2046, RESTART), filmov eseje a meditace (RAPA NUI, STED SVTA, KOYAANISQATSI), dokumentrn filmy (MEDVDI), ale i nov samostatn druhy jako je videoklip i videoart.

Druhou krajn polohu, tedy dominanci sukcesivnho prostoru ve prospch dje, spatuje pouze u ranch film, tedy tam, kde je apart ve funkci statickho pozorovatele, tam, kde se prostor stv pouhm stnem relu. Dnen kinematografie ukazuje, e i anulovn prostoru je mon a je hojn uvno. Ztrta prostorovch souvislost se me stt prostedkem drazu. Uit velkch detail tv koncentruje divka na dialog i na stav
31 32

Zde Mukaovsk cituje: Otakar Z i c h , Estetika dramatickho umn. Praha: Panorama 1987. Jan M u k a o v s k , K estetice filmu. In.: Studie I, Brno: Host 2000. s. 444. 33 Jan M u k a o v s k . K estetice filmu. In.: Studie I. Praha Host 2000, s. 443 - 453.

postavy v centru obrazu. Zznam dje ped statickou kamerou pak zvyuje inek scny (znsilnn ve
filmu ZVRCEN).

Jan Mukaovsk je pi tomto sledovn relac mezi jednotlivmi strukturami pedchdcem teori intermediality. Sleduje skutenost, zda je film fz nkolika umn, i umnm novm. Film vid jako pdu pro setkvn se jinch umn, ale i materil , kter me jin umn inspirovat. Filmov umn chpe jako podklad k medilnmu dialogu. Upozoruje na monost, ale i vhodnost pestupovn hranic mezi jednotlivmi umnmi. 34 Jet ped vynlezem kinematografu vid zrodky intermedilnch vazeb. Jako pklad uvd bsnick symbolismus, je sm sebe oznaoval za hudbu slova, vyzdvihuje surrealistick malstv pracujc s bsnickmi tropy, m splc svou vpjku z vtvarnho umn v dob popisn poezie. Vvojov dleitost takovch pekroen hranic je v tom, e se umn u pociovat nov sv tvrn prostedky a vidti svj materil z nezvykl strany; pitom vak vdy zstv samo sebou, nesplv s umnm sousednm, nbr dosahuje toliko stejnm postupem rznch efekt nebo rznm postupem efekt stejnch. 35 Zajmav je i Mukaovskho popis diferenciace zdnliv jednotn kategorie asu a jej uit pro popis vztahu filmu a literatury, filmu a divadla. as nevid jako pm tok, ale analyzuje jeho mon vskyty a podoby ve studii as ve filmu. asovost dv do vztahu s djovost, s charakteristikou, kterou m film spolen se srovnvanmi umleckmi druhy. Dj lze nejelementrnji definovat jako adu fakt spojench asovou nslednost; je tedy nezbytn spjat s asem. 36 Dj epiky a dramatu se pi vnmn tp na dv odlin asov ady: 1) asov ada dan plynutm dje, kter nazv djem sledovm 2) asov ada zakldajc se na aktualizaci relnho asu provanho vnmatelem Zatmco v dramatu probhaj ob asov ady souasn, divkv as se shoduje s asem, kter je pedvdn na jeviti, pi ten epiky se tyto ady zcela rozbhaj, nemaj dn pomr. Film je pak umstn nkde mezi epiku a drama, kinematografie se tak stv jakmsi prsekem vlastnost tchto dvou umleckch druh. V ppad sledovn asovch rovin pi popisu dje v kinematografii, dochz k vytvoen dal vrstvy: 1) asov ada dan plynutm dje, as djov 2) asov ada zakldajc se na aktualizaci relnho asu provanho vnmatelem, 3) asov ada dan pohybem obraz (objektivn dalo by se ci: pohybem filmov psky v promtacm apartu), as obrazov. Ukazuje, e se film bl vce epice, dky monosti djovho resumovn, monostem pechod mezi asovmi plny a stenm rozchodem s relnm asem, tedy vtinov nespojitosti ady djov a asu divka. Pokud jsme se seznmili s jednotlivmi postupy, pstupy a statmi, kter je konkretizuj, je uiten na zvr shrnout, jakou lohu ml strukturalismus v djinch teoretickho mylen. Prask kola, navazujc na formalismus a smiotku, se stala podstatnm smrem, kter uril, ovlivnil a inspiroval mnoh dal koncepce. Jeho vztaen
Jan M u k a o v s k . K estetice filmu. In.: Studie I. Praha Host 2000, s. 443 - 453. Sta je z roku 1933 35 Jan M u k a o v s k . K estetice filmu. In.: Studie I. Praha Host 2000, s. 443. 36 Jan M u k a o v s k , as ve filmu. In.: Studie I, Brno: Host 2000. s. 455
34

lingvistickch teori na umn se stalo pevratnm v mnoha ohledech, jak bylo ji tezovit naznaeno ve. Aby bylo zejm, m se jednotliv body staly tak dleitmi, jak pootoily vnmn umn a nasmrovaly dal mylen, jsou zde shrnuty v pehledn tabulce. Pnos strukturalismu - demystifikace literatury Dal rozvjen konkrtnho impulsu v strukturalistickch teorich - vyvrac pedstavu due - soustedn se na text a jeho odtren od a iv esence jakoto jejho individuality, ahistorick pstupy, sledovn zkladu utven dla; (v tomto byl sten vjimkou Jan
Mukaovsk, kter se zamoval na sledovn vztahu bsnka a dla. Strukturalistick mylen se vak odr v tomto ppad tak, e teoretik nesleduje tento vztah psychologicky i geneticky, ale smioticky, bsnk je pvodcem smantickho gesta, dynamickho a energickho sjednocujcho prvku dla, ve vsledku zahrnujcho nejen tvorbu, ale i etbu)

- zrovnoprvnn druh a nr literatury

- literrn text jako struktura nemus nutn patit mezi vysokou literaturu, aby byl centrem zjmu vdc, promuje se akort komunikan funkce, ale zkonitosti zstvaj stejn - teorii o - jeliko mezi znakem a arbitrrnosti znaku referentem je vztah zcela pevd na cel nhodn, dochz k literrn text osvobozen znaku i jazyka

- stejn zkoumn poezie i pohdek a mt

odmtnut relnho objektu, odmtnut empirismu

- nelze uvat poznn, kter je zaloeno na pm korespondenci, jeliko i realita a nae vnmn je diskontinuitn - dochz k odklonu od tvrho individua dky vyzdvien textu, odmtnut ireln esence literatury a zavrhnut univerzlnho vznamu

- nadazen jazyka 37

- jazyk nen tm, kter realitu odr, ale tm, kter j utv, je samostatnm systmem s hloubkovmi pravidly, kter se nevou na konkrtn individuum, dlo tak nen vrazem mysli jedince Pnos strukturalismu

odmtn subjektu i objektu, pezrav postoj k individuu, antihumanismus

Dal rozvjen konkrtnho impulsu novmi smry

Odklon od strukturalismu se pak stv odklonem od jazyka smrem k diskurzu, posun od lange k parole, od textu k tvocmu subjektu a vnmajcmu objektu, ke kontextm tvorby, ani by vak dolo k nvratu k romantickm uvaovn o literatue i k pragmatismu a jeho centrlnmu sledovn individuality autora a jeho historickho zzem.

37

- pedstaven literatury jako umlho konstruktu - ukazuje udlanost vznamu

- literatura se stv mechanismem a strukturou, lze j dlit na jednotliv sti, analyzovat, tdit a klasifikovat - ukazuje, e vznam nen vtvorem obecn sdlench systm a oznaovn, nen pirozen ani ustlen, ale je zvisl na zklad toho, jak jazyk vnmatel uv - zrove se vymezuje k pedstav nadazen jedinho sprvnho vznamu na zklad zmr autora

poloen zkladu modern strukturalistick analzy, samostatn vdy naratologie zklad historick a sociln teorie vznamu

- analza formy se pesunuje na analzu vyprvn

- sledovn posun vznamu na zklad socilnch a historickch podmnek, kter se po strukturalismu soustedilo i na hloubkovou sfru. 38

- nov pohled na historii, lze j sledovat i synchronn

- historie je sri po sob principy Novho jdoucch struktur, ve ten historie kterch je vdy dominantn jin prvek, jin forma i nr, kter se obmuj na zklad ozvltnn - takto je mon zachytit kulturu v jej celkov struktue, kulturu lze chpat jako formu, ve kter se projevuje symbolick innost lovka. Je tedy mon na zklad zkoumn pslunch manifestac odhalit zkonitosti obecn symbolizace svta (tato
uvaovn jsou blzk zejmna antropologovi Claudovi LviStraussovi)

- sledovn a srovnvn jednotlivch struktur, technologi a forem nap asovou osou a ne jejich umisovn na diachronn osu - antropologick vzkumy a sociologie se spojuj a jejich optikou lze nahlet na vvoje kultury a jej smiotiky; pozorovn kulturnch zkonitost probh nejprve na zklad vry v stabiln souvislosti mezi oznaovanm a oznaujcm, pozdji i s vdomm jej ztrty, se zaclenm na sledovn diskursu

- sledovn archaick kultury, mt a folklru ve smyslu znakovch systm a lingvistickch struktur

otvr cestu Kulturnm studim a to jak strukturalistickm, tak poststrukturalistickm

Pouit literatura:
Strukturalismus byl ve sv podstat ahistorick, jeho odmtnut univerzlnho vznamu vak bylo impulsem pro historick pohled.
38

Ian A i t k e n , European Film Theory and Cinema: A Critical Introduction. Bloomington, Indiana University Press 2001. Francesco C a s e t t i , Theories of Cinema , 1945-1995. Austin: University of Texas Press 1999. Roman J a k o b s o n , Poetick funkce. Praha: H&H 1995. Jan M u k a o v s k , Studie I, Brno: Host 2000. Jan M u k a o v s k , Studie II, Brno: Host 2001. Ansgar N n n i n g (ed.), Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host 2006. Robert S t a m ; Robert B u r g o y n e ; Sandy F l i t t e r m a n - L e w i s : New Vocabularies In Film Semiotics: Structuralism, Post-Structuralism and beyond. Routledge 1992.