seln C e rady

seln C e rady
kladn A. Za pojmy
P rirozen ym roz s ren m operace s c t an kone cn eho po ctu c sel
n

ak = a1 + a2 + + an
k=1

je sou cet nekone cn eho po ctu c sel ak , k = 1, 2, . . . . Mluv me pak o (nekone cn e) rad e. Zavedeme nejprve tento pojem a pot e budeme zkoumat jeho vlastnosti. {ak } c n ejakou posloupnost re aln ych c sel ak . 1. Denice (Nekone cn a c seln a rada) Necht k=1 zna Nekone cnou radou (stru cn e radou) rozum me symbol tvaru

ak = a1 + a2 + . . . + an + . . . .
k=1

(1)

Jednotliv a c sla ak se naz yvaj cleny rady (1). Motiva cn p r klad. S probl emem, zda sou ctem nekone cn e rady m u ze b yt kone cn e c slo, se matematikov e pot ykali ji z ve starov eku. M ame pro to doklad ve zn am e matematick e h r cce o Achillovi a zelv e. Podle t eto u lohy byl rychlonoh y Achilles vyzv an pomalou zelvou k z avodu na sto metr u. V edom si sv e rychlosti, dal zelv e n askok deset metr u. Nav c se rozhodl, ze mu posta c b e zet desetkr at rychleji, ne z zelva. Jakmile tedy po startu Achilles ub ehl on ech deset metr u, o n e z m ela zelva n askok, urazila zelva jeden metr. Jen ze i po ub ehnut tohoto metru Achilles st ale zaost aval, tentokr at o jeden decimetr. Kdy z ub ehl onen decimetr, urazila zelva jeden centimetr, o kter y byla st ale nap red. Starov ec matematici se domn vali, ze tuto konstrukci lze opakovat do nekone cna, a tud z Achilles zelvu nikdy nedostihne. Nedovedli si toti z p redstavit, ze se cten m nekone cn e mnoha d elek, o nich z jsme mluvili v souvislosti s n askokem zelvy p red Achillem, je mo zn e dostat n ejakou kone cnou d elku, po jej m z ub ehnut by Achilles zelvu vlastn e dohonil. Matematicky vyj ad reno, rada 1 1 10 + 1 + + + (2) 10 100 je sice tvo rena nekone cn e mnoha kladn ymi cleny (s c tanci), av sak m u ze m t kone cn y sou cet. Intuitivn e je z rejm e, ze p r slu snou nekone cnou radu s c t ame postupn ym p ri c t an m n asleduj c ho s c tance k sou ctu v sech p redch azej c ch. Takto dost av ame posloupnost hodnot, kter e se k hledan emu sou ctu bl z , a sou cet tedy lze stanovit jako limitu posloupnosti t echto hodnot. V tomto smyslu tak e zavedeme pojem sou ctu nekone cn e rady. aste je d 2. Denice (C cn y sou cet a zbytek) Necht ana nekone cn a rada (1). Posloupnost {sn } n=1 sou ct u tvaru s1 = a1 , s2 = a1 + a2 , . . . , sn = a1 + a2 + . . . + an , . . . se naz yv a posloupnost c aste cn ych sou ct u rady. Sou cet sn se naz yv a n-t y c aste cn y sou cet rady. ch n clen u, dost av ame radu Vynech ame-li v rad e (1) prvn

an+k = an+1 + an+2 + an+3 + . . . ,

k=1

kterou naz yv ame n-t ym zbytkem rady a zna c me Rn .

FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

{sn } c posloupnost c aste cn ych 3. Denice (Konvergence, divergence a oscilace) Necht n=1 zna sou ct u rady (1). 1) Jestli ze existuje kone cn a limita
n

lim sn = s,

potom naz yv ame radu (1) konvergentn a p seme

ak = s.
k=1

2) Jestli ze
n

lim sn = + nebo ,

potom naz yv ame radu (1) divergentn . 3) Jestli ze lim sn neexistuje, pak naz yv ame radu (1) osciluj c .
n

4. Denice (Geometrick a rada) Nejzn am ej s m p r kladem nekone cn e rady je geometrick a rada

aq k = a + aq + aq 2 + . . .
k=0

(a = 0) ,

kde c slo a je prvn clen rady a c slo q naz yv ame kvocient rady. Ze st redn skoly v me, ze pro sou cet prvn ch n clen u geometrick e rady plat pro q = 1 vztah sn = a a pro q = 1 pak sn = an . Odtud podle denice sou ctu nekone cn e rady plat : a) je-li q 1, pak s = lim sn =
n

1 qn 1q

b) je-li 1 < q < 1, pak s = lim sn =

n n

a 1 q

c) je-li q 1, pak s = lim sn neexistuje. Jinak vyj ad reno, geometrick a rada konverguje (tj. m a kone cn y sou cet) pr av e tehdy, je-li hodnota kvocientu q n ejak e c slo z otev ren eho intervalu (1, 1). V tomto p r pad e je sou cet roven pod lu prvn ho s c tance a hodnoty jedna minus kvocient. Pro v sechna zb yvaj c q geometrick a rada nekonverguje (p resn eji: pro q 1 diverguje, tj. m a nekone cn y sou cet, a pro q 1 osciluje, tj. jej sou cet neexistuje). Pomoc tohoto z av eru m u zeme snadno posoudit ot azku konvergence rady (2). Proto ze jde o geometrickou radu s hodnotou kvocientu jedna desetina, zm n en a rada konverguje a jej sou cet cin sto dev tin. Tato hodnota je tedy ve zm n en eu loze vzd alenost (v metrech) kterou Achilles pot rebuje k dosti zen zelvy. Ur cen sou ctu c seln e rady. V p r pad e geometrick e rady se poda rilo vyj ad rit c aste cn y sou cet sn pro libovoln e p rirozen e n, co z n am umo znilo snadno ur cit hodnotu sou ctu s. Toto vyj ad ren sn lze ov sem prov est pouze ve velmi speci aln ch p r padech (geometrick a rada je jedn m z nich). V obecn em p r pad e se proto alespo n sna z me rozhodnout, zda-li je tento sou cet kone cn y (a rada tedy konverguje). V kladn em p r pad e pak hodnotu sou ctu s aproximujeme hodnotou c aste cn eho sou ctu sn , kde n je dosti velik e. P resnost t eto aproximace odhadujeme pomoc chov an zbytku Rn . V dal s c asti se tedy zam e r me na formulaci podm nek, kter e n am umo zn posoudit, zda dan a rada konverguje. P ri formulaci t echto krit eri konvergence b yv a d ule zit ym p redpokladem po zadavek kladen y na znam enka jednotliv ych clen u t echto rad. Zpravidla se p redpokl ad a, ze dan a rada zahrnuje pouze cleny s kladn ymi hodnotami (pak hovo r me o rad e s kladn ymi cleny), p r p. cleny st r daj c pravideln e znam enka (pak hovo r me o alternuj c rad e). N ekter a krit eria konvergence pro rady s kladn ymi cleny FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

uvedeme v odd le B a nejzn am ej s krit erium konvergence pro alternuj c rady pak bude obsahem odd lu C. Na z av er u vodn ho odd lu uvedeme podm nku, jej z spln en je nutn e k tomu, aby dan a rada mohla konvergovat. Tato podm nka nezahrnuje p redpoklad t ykaj c se znam enek clen u rady, a m a tedy z tohoto hlediska obecnou platnost. 5. V eta (Nutn a podm nka konvergence) Necht rada (1) konverguje. Pak limita posloupnosti clen u rady je nulov a, tj. plat vztah lim ak = 0. (3)
k

Podm nka (3) nesta c ke konvergenci rady (1), co z uk a zeme pozd eji na p r kladu. Mus ale b yt spln ena, aby rada mohla konvergovat. Jinak vyj ad reno, jej nespln en m a za n asledek, ze rada nekonverguje (tj. diverguje nebo osciluje).

ria konvergence r ad s kladny mi c leny B. Krite

Ji z jsme uvedli, ze rada
k=1

ak se naz yv a radou s kladn ymi cleny, je-li ak > 0 pro v sechna k = 1, 2, . . ..

Jedn m z nejjednodu s s ch poznatk u o t echto rad ach je skute cnost, ze bud konverguj , nebo diverguj (nemohou tady oscilovat). K posouzen konvergence, ci divergence lze u z t jednoho z n asleduj c ch krit eri . 6. V eta (Porovn avac krit erium) Necht rady v sechna k 1 plat Potom z konvergence rady gence rady
k=1 k=1 k=1

ak a

k=1

pro bk jsou rady s kladn ymi cleny a necht

ak bk . bk plyne konvergence rady

k=1

ak a z divergence rady

k=1

ak plyne diver-

bk .

U zit porovn avac ho krit eria je omezeno na na si schopnost nal ezt vhodnou radu ke srovn an (zd urazn eme, ze o t eto rad e mus me v ed et, zda konverguje, ci diverguje). Porovn an m s geometrickou radou lze dok azat n asleduj c dv e krit eria. 7. V eta (Limitn pod lov e krit erium) Necht limita
k=1

existuje kone ak je rada s kladn ymi cleny a necht cn a

L = lim

ak+1 . k ak

Potom: a) je-li L < 1, dan a rada konverguje, b) je-li L > 1, dan a rada diverguje, c) je-li L = 1, nem u zeme o p r padn e konvergenci ci divergenci podle tohoto krit eria rozhodnout. 8. V eta (Limitn odmocninov e krit erium) Necht kone cn a limita L = lim
k k=1

existuje ak je rada s kladn ymi cleny a necht

ak .

Potom: a) je-li L < 1, dan a rada konverguje, b) je-li L > 1, dan a rada diverguje, c) je-li L = 1, nem u zeme o p r padn e konvergenci ci divergenci podle tohoto krit eria rozhodnout. FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

Za p redpokladu ak > 0 (k = 1, 2, . . .) lze uk azat, ze existuje-li lim ak+1 /ak , pak existuje tak e k lim k ak a ob e limity si jsou rovny. Jinak vyj ad reno, lze-li o konvergenci ci divergenci rozhodnout podle

limitn ho pod lov eho krit eria, pak lze rozhodnout rovn e z i pomoc limitn ho odmocninov eho krit eria. Poznamenejme, ze ob e v y se uveden a krit eria existuj i v nelimitn m tvaru; pro na se u cely je v sak limitn formulace dosta cuj c . Odhad velikosti zbytku. D ule zitou sou c ast krit eria konvergence by m el b yt odhad velikosti zbytku Rn , tj. odhad chyby, kter e se dopust me p ri n ahrad e sou ctu s dan e rady hodnotou c aste cn eho sou ctu sn (srozumiteln e vyj ad reno: odhad chyby, kter e se dopust me, kdy z m sto nekone cn e rady se cteme pouze jej ch prvn ch n clen u). V p r pad e u zit porovn avac ho a obou limitn ch krit eri neexistuje univerz aln vzorec pro tento odhad. Zbytek Rn se pak obvykle odhaduje pomoc sou ctu zbytku vhodn e (nej cast eji geometrick e) rady. U dal s ch krit eri ji z vzorec pro odhad velikosti zbytku bude p r mo obsa zen ve formulaci dan eho krit eria. N asleduj c krit erium je pon ekud jin eho typu a ukazuje souvislost mezi nekone cn ymi radami a nevlastn mi integr aly. je d 9. V eta (Integr aln krit erium) Necht ana rada
k=1

ak s kladn ymi cleny, p ri cem z pro k 1 plat

ak = f (k ), kde f (x) je nez aporn a a nerostouc funkce pro x 1. Potom

ak konverguje
k=1

f (x) dx konverguje .

V p r pad e konvergence nav c plat odhad velikosti zbytku ve tvaru

Rn
n

f (x) dx .

P r klady

a) Uka zme, ze rada

k=1

1 1 1 1 = + + + ... k 2k 2 8 24

konverguje, a odhadn eme chybu, kter e se dopust me p ri n ahrad e sou ctu s t eto rady hodnotou s10 . Re sen : Dan a rada m a kladn e cleny a jej konvergenci pro n azornost prov e r me pomoc v sech uveden ych krit eri . Porovn avac krit erium: Plat 1 1 k = k 2k 2 Proto ze majorantn (v et s ) c seln a rada
k=1

1 2

pro v sechna k = 1, 2, . . . ..

(1 2)k je geometrick a rada s hodnotou kvocientu jedna polo-

vina (tedy konverguje), p uvodn dan a (men s ) rada konverguje podle porovn avac ho krit eria tak e. Limitn pod lov e krit erium: Plat L = lim ak+1 1 k 2k 1 k 1 = lim = lim = < 1. k +1 k ak k (k + 1)2 1 2 k k + 1) 2

Limitn pod lov e krit erium: Analogicky L = lim k ak = lim

k

1 1 1 1 = lim = < 1 . k 2k 2 k k k 2

Integr aln krit erium: Podle tohoto krit eria je ot azka posouzen konvergence dan e rady ekvivalentn posouzen konvergence nevlastn ho integr alu dx , x 2x 1 FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

funkce f (x) = 1 (x2x ) vyhovuje p nebot redpoklad um krit eria. Nejjednodu s s m zp usobem d ukazu konvergence tohoto integr alu je pou zit porovn avac ho krit eria pro konvergenci nevlastn ch integr al u, jeho z formulace i praktick e pou zit je analogick e stejnojmenn emu krit eriu konvergence nekone cn ych rad. Lze tedy konstatovat, ze dan a c seln a rada konverguje, tj. m a kone cn y sou cet. Pro odhad chyby pak nav c plat k 1 1 1 1 10 2 = 0, 000089. R10 = < = k 2k 11 2 11
k=11 k=11

Aproximujeme-li tedy hodnotu sou ctu s dan e rady hodnotou c aste cn eho sou ctu
10

s10 =
k=1

1 = 0, 693065, k 2k

pak chyba t eto aproximace nep rev y s hodnotu 0,000089 (jinak vyj ad reno, hodnota sou ctu s je takto ur cena s p resnost alespo n na t ri desetinn a m sta). Pozd eji uvid me, ze p resn a hodnota sou ctu s t eto rady cin s = ln 2. b) Rozhodn eme o konvergenci tzv. harmonick e rady
k=1

1 1 1 = 1 + + + ... . k 2 3

sen p Re : Snadno se p resv ed c me, ze ob e limitn krit eria selh avaj , nebot r slu sn a limita je rovna jedn e. nem Pou ziteln e nen ani krit erium porovn avac , nebot ame k dispozici vhodnou radu ke srovn an . Zb yv a proto krit erium integr aln . Je zto funkce f (x) = 1 x vyhovuje p redpoklad um tohoto krit eria, m u zeme p r mou integrac rozhodnout o divergenci harmonick e rady. Plat toti z
1

dx = lim ln t = , t x

a z divergence tohoto integr alu plyne tak e divergence harmonick e rady. Tato rada je proto nejzn am ej s m p r kladem rady vyhovuj c nutn e podm nce konvergence (jej cleny se bl z k nule), kter a nicm en e diverguje. D uvodem je z rejm e skute cnost, ze na rozd l od v y se uveden ych konvergentn ch rad se jej cleny k nule nebl z dostate cn e rychle. c) Ur ceme hodnotu sou ctu rady
k=1 6

1 1 1 = 1 + + + ... k2 4 9

s p resnost 10 . Re sen : P redev s m poznamenejme, ze je op et nejprve t reba rozhodnout o konvergenci dan e rady, tedy o tom, zda je jej sou cet v ubec kone cn e c slo. Diskuse ohledn e volby krit eria je zcela analogick a jako v p r pad e rady harmonick e a jedin ym efektivn m krit eriem se ukazuje krit erium integr aln . Proto ze
1

1 dx = lim + 1 = 1 < , t t x2

dan a rada konverguje. Z odhadu zbytku uveden eho p ri formulaci integr aln ho krit eria vypl yv a, ze Rn
n

1 1 dx = . 2 x n

Odtud snadno S po zadovanou p resnost tedy plat

k=1

1 106 n 106 . n
106 k=1

1 k2

1 = 1, 644934. k2

FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

Volba vhodn eho krit eria. P redch azej c p r klady nazna cily, jak je t reba postupovat p ri volb e krit eria konvergence. Z po ct a rsk eho hlediska vol me to krit erium, p ri jeho z aplikaci budeme schopni ur cit danou limitu, ci integr al (p r p. budeme schopni rozhodnout o konvergenci tohoto integr alu). Mus me v sak po c tat s t m, ze pokud p r slu sn a limita vyjde rovna jedn e, krit erium nen pro danou radu pou ziteln e. Pokud jde o krit erium porovn avac , tak jeho u sp e snost nar ust a s na simi v edomostmi o konvergenci konkr etn ch c seln ych rad (m ame prost e k dispozici v et s po cet rad pro u cely srovn an ). Obecn e se d a r ci, ze toto krit erium je nejn aro cn ej s na d uvtip a logick e uva zov an .

rium konvergence alternuj ad C. Krite c ch r

Krom e rad s kladn ymi cleny se casto setk av ame s tzv. alternuj c mi radami, jejich z cleny pravideln e st r daj znam enko. Pro tyto rady m ame jednoduch e krit erium konvergence v cetn e odhadu velikosti zbytku. je d 10. V eta (Leibnizovo krit erium) Necht ana alternuj c rada

(1)k+1 ak = a1 a2 + a3 a4 + . . .
k=1

(ak > 0),

kter a m a tu vlastnost, ze ak ak+1 (k = 1, 2, . . .), a d ale spl nuje nutnou podm nku konvergence, tj. vztah
k

lim ak = 0 .

Pak tato rada konverguje a plat odhad velikosti zbytku ve tvaru |Rn | an+1 . P r klad Rozhodn eme o konvergenci tzv. Leibnizovy rady
k=1

(1)k+1 1 1 1 = 1 + + ... k 2 3 4

a odvodme vzorec pro odhad velikosti zbytku. sen Re : Posloupnost {1 k } je klesaj c a m a nulovou limitu. Rada tedy podle Leibnizova krit eria konverguje. Vzorec pro odhad zbytku je pak tvaru |Rn | 1 . n+1

Po se cten nap r. prvn ch des ti clen u rady tedy je s10 = 0, 645635 a |R10 | 0, 091. Pozd eji uvid me, ze p resn a hodnota sou ctu Leibnizovy rady cin s = ln 2, co z je stejn a hodnota jako v p r pad e sou ctu rady

1 (k 2k ). Rozd l je v sak v rychlosti konvergence t echto rad. Zat mco v p r pad e rady

1 (k 2k ) jsme

k=1

po se cten prvn ch des ti clen u rady obdr zeli aproximaci s10 = 0, 693065, v p r pad e Leibnizovy rady stejn a aproximace d av a s10 = 0, 645635. P resn a hodnota sou ctu obou rad p ritom cin s = ln 2 ( 0, 693147).

k=1

mi r adami. Absolutn D. Operace s c selny konvergence

V posledn m odd le prvn kapitoly posoud me vlastnosti c seln ych rad z hlediska aritmetick ych z akon u, kter e plat pro kone cn e sou cty. O skute cnosti, ze s nekone cn ymi radami nelze zach azet stejn e jako s kone cn ymi sou cty, n as p resv ed c n asleduj c jednoduch y p r klad: FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

Uva zujme tzv. Grandiho radu

(1)k+1 = 1 + (1) + 1 + (1) + . . . ,

k=1

tj. a1 = 1, a2 = 1, a3 = 1, a4 = 1, . . . .

s1 = 1, s2 = 0, s3 = 1, s4 = 0, . . ., tj. limita posloupnosti Tato rada osciluje, nebot c aste cn ych sou ct u sn neexistuje. Jestli ze v sak Grandiho radu uz avorkujeme jako 1 + [(1) + 1] + [(1) + 1] + . . . , tj. a1 = 1, a2 = 0, a3 = 0, . . . ,

sn = 1 pro v pak vznikl a rada konverguje, nebot sechna p rirozen a n, a sou cet s t eto rady je tedy roven jedn e. Podobn e snadno nahl edneme, ze p ri uz avorkov an tvaru [1 + (1)] + [1 + (1)] + . . . , tj. a1 = 0, a2 = 0, . . .

dost av ame op et konvergentn radu, tentokr at v sak se sou ctem s = 0. P r cina tohoto zd anliv eho rozporu tkv v tom, ze jsme p ri na sich u prav ach pou zili asociativn ho z akona, kter y pro nekone cn e rady obecn e neplat . V n asleduj c ch t rech v et ach uvedeme p rehled z akladn ch aritmetick ych operac s konvergentn mi nekone cn ymi radami. D ukazy t echto tvrzen plynou ze zn am ych vlastnost limity sou ctu a sou cinu posloupnost . Z akladn operac s nekone cn ymi radami je 11. V eta (Sou cet dvou konvergentn ch rad) M ejme dv e konvergentn rady

ak = ,
k=1 k=1

bk = .

Pak je konvergentn i rada

(ak + bk ) a plat

k=1

(ak + bk ) = + .
k=1

Dal s tvrzen lze ch apat jako analogii distributivn ho z akona pro kone cn e sou cty: 12. V eta (Distributivn z akon) Jestli ze rada tak e rada
k=1 k=1

ak konverguje, pak pro libovoln e c R konverguje

cak a plat

cak = c
k=1 k=1

ak .

P r klad Grandiho rady ilustroval skute cnost, ze mezi cleny nekone cn e c seln e rady nelze libovoln e rozm stit z avorky. Je-li v sak p r slu sn a rada konvergentn (co z Grandiho rada nen ), m u zeme cleny t eto rady libovoln e uz avorkovat, ani z se zm en jej sou cet. Tato skute cnost je zformulov ana v n asleduj c m tvrzen , kter e je analogi asociativn ho z akona pro kone cn e sou cty:

FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

13. V eta (Asociativn z akon) Necht rada

ak = a1 + a2 + a3 + . . .
k=1

{km } konverguje a necht a rostouc posloupnost p rirozen ych c sel. Pak konverguje i rada m=1 je libovoln (a1 + a2 + + ak1 ) + (ak1 +1 + ak1 +2 + + ak2 ) + (ak2 +1 + ak2 +2 + + ak3 ) + . . . a m a t y z sou cet. P r klad Doka zme konvergenci a ur ceme sou cet rady
k=0

5.3k 4k+1 . 6k
k=0

sen Re : Rady

k=0

3k 6k =

k=0

(1 2)k , resp.

k=0

4k 6k =

(2 3)k jsou konvergentn geometrick e rady se

sou cty s1 = 2, resp. s2 = 3. Pak tedy konverguje i zadan a rada a jej sou cet je roven s = 10 12 = 2. Pozorn y cten a r si jist e v siml, ze mezi p rehledem aritmetick ych operac , kter e plat pro konvergentn c seln e rady, nebyla uvedena analogie komutativn ho z akona (tj. z akona o z am en e clen u, resp. p rerovn an clen u rady). Uvedme proto v t eto souvislosti n asleduj c p r klad, kter y je zaj mav ym d usledkem p redch azej c ch v et. P r klad Uva zujme Leibnizovu radu a ozna cme jej sou cet symbolem s (pozd eji uvid me, ze s = ln 2); je tedy 1 1 1 1 1 1 1 s = 1 + + + + . . . .() 2 3 4 5 6 7 8 N asobme vztah (*) c slem 1 2. Podle v ety 12 plat 1 1 1 1 1 1 s = + + + ... . 2 2 4 6 8 10 12 Proto ze p rid an m libovoln eho po ctu nul se limita c aste cn ych sou ct u nem en , plat s 1 1 1 1 = 0 + + 0 + 0 + + 0 + 0 + . . . .() 2 2 4 6 8 Se cten m vztah u (*), (**) dostaneme podle v ety 11: 3s 1 1 1 1 1 = 1 + + + + ...; 2 3 2 5 7 4 na prav e stran e je rada, kter a vznikne p rerovn an m Leibnizovy rady tak, ze v zdy vezmeme nejprve dva kladn e a pak jeden z aporn y clen. Takto p rerovnan a rada m a jin y sou cet ne z p uvodn Leibnizova rada. (D uvod tohoto paradoxu, kter y p r slu s k tzv. paradox um nekone cna, spo c v a v denici sou ctu nekone cn e rady jako limity posloupnosti c aste cn ych sou ct u.) Analogie komutativn ho z akona tedy pro konvergentn c seln e rady obecn e neplat . K jeho platnosti je t reba zav est siln ej s vlastnost rady, tzv. absolutn konvergenci. Krom e konvergence dan e rady budeme v t eto souvislosti vy set rovat tak e konvergenci rady tvo ren e absolutn mi hodnotami jednotliv ych clen u. Nejprve uk a zeme, ze z konvergence rady absolutn ch hodnot plyne i konvergence p uvodn rady. 14. V eta Konverguje-li rada
k=1

|ak |, potom konverguje tak e rada

k=1

ak .

Opa cn a implikace neplat , jak ukazuje p r klad Leibnizovy rady av sak rada
k=1

(1)k+1 k . Tato rada je konvergentn ,

|ak | =

k=1

k=1

1 k je divergentn harmonick a rada. M a proto smysl zav est n asleduj c pojem: FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

15. Denice (Absolutn a neabsolutn konvergence) Konverguje-li s radou r k ame, ze rada

k=1

k=1

ak tak e rada

k=1

|ak |,

ak konverguje absolutn e.
k=1

Konverguje-li pouze rada

ak , kde zto rada

k=1

|ak | diverguje, r k ame, ze rada

k=1

ak konverguje

neabsolutn e (nebo tak e relativn e).

16. Pozn amka a) V p r pad e rad s kladn ymi cleny pojem konvergence spl yv a s pojmem absolutn konvergence. b) K posouzen absolutn konvergence libovoln e rady lze vyu z t krit eri pro konvergenci rad s kladn ymi cleny. P r klad Jako p r klad neabsolutn e konvergentn rady ji z byla uvedena Leibnizova rada. P r kladem absolutn e konvergentn rady je rada vergence rady absolutn ch hodnot

(1)k+1 k 2 , jej z konvergence plyne z Leibnizova krit eria, a kon1 k 2 plyne z integr aln ho krit eria.

k=1 k=1

O p rerovn av an neabsolutn e konvergentn ch rad plat tato obecn a v eta. 17. V eta (Riemannova) U neabsolutn e konvergentn ch rad m u zeme vhodn ym p rerovn an m rady doc lit toho, aby p rerovnan a rada konvergovala k libovoln emu p redem zvolen emu c slu, nebo aby divergovala k + nebo , p r padn e aby oscilovala. Ilustrujme tuto skute cnost (a nazna cme t m z arove n princip d ukazu) na p r kladu Leibnizovy rady, o kter e v me, ze konverguje neabsolutn e. Zkonstruujeme takov e p rerovn an t eto rady, p ri kter em obdr z me nap r. sou cet s = 2. S c tejme nejprve kladn e cleny rady, dokud nebude p r slu sn y c aste cn y sou cet v et s ne z 2. Dost av ame tedy 1 1 1 s8 = 1 + + + + = 2, 0218. 3 5 15 Nyn p ri cteme prvn z aporn y clen, tj. 1 2 a m ame s9 = s8 1 = 1, 5218. 2

Nyn op et p ri c t ame kladn e cleny, a z c aste cn y sou cet p rekro c 2. Tedy s22 = s9 + Za rad me-li dal s z aporn y clen, dost av ame s23 = s22 1 = 1, 7541. 4 1 1 1 + + + = 2, 0041. 17 19 41

Lze snadno nahl ednout, ze pokra cov an m t eto konstrukce obdr z me p rerovnanou Leibnizovu radu se sou ctem s = 2. Analogicky pak postupujeme v p r padech, kdy sou ctem s je libovoln e re aln e c slo, resp. kdy v ysledkem p rerovn an je divergentn nebo osciluj c rada. Pro absolutn e konvergentn rady plat na rozd l od Riemannovy v ety n asleduj c tvrzen , kter e je analogi komutativn ho z akona pro kone cn e sou cty. 18. V eta (Komutativn z akon - v eta o p rerovn av an rad) Je-li rada absolutn e konvergentn , nezm en se jej sou cet z adn ym jej m p rerovn an m.

FSI VUT v Brn UM e

 seln C e rady

10

ch r ada ch Shrnut poznatk uoc selny

Stanovit sou cet nekone cn e rady um me pouze ve velmi speci aln ch p r padech (nap r. u geometrick e rady). M ame v sak k dispozici krit eria, pomoc kter ych lze v rad e p r pad u rozhodnout, zda je tento sou cet kone cn e c slo. V mnoha p r padech jsme obvykle tak e schopni aproximovat tento sou cet s libovolnou p resnost . P ri po c t an s nekone cn ymi konvergentn mi radami lze u z t distributivn ho i asociativn ho z akona; k platnosti komutativn ho z akona je t reba m t nav c zaru cenu tzv. absolutn konvergenci rady, tj. konvergenci rady absolutn ch hodnot.

FSI VUT v Brn UM e