zpRAvy CESKOSLOVENSKE SPOLECNOSTI ENTOMOLOGICKE

PRICSAV

K L feE K U ReO v ANi H M Y Z U

2

MRCHOZROUTOVITi CESKOSLOVENSKA

COLEOPTERA

SILPHIDAE

ZBYSEK

SUSTEK

V~eobecna Mat

~elea Silphidee predstevuje v ramci nedceledi Stephylinoidee pomerne melou, tverove velmi r~znorodou akupinu. Z celeho avete je dosud znamo esi 250 druh~.

Od ostatnich pMbuznj"ch celedi se celea Silphidae odli~uje nasledujicimi zneky. Jedenacticlenna tykadla jsou smerem ke konci kyjovite roz§irena nebo zakoncena oboustrannou palickou, jen zridka jsou nitkovita. Osmj clanek tykedel neni nikdy zmen~enj", desaty clanek nema ne svem prednim okraji ~lazu. Kloubni jamky prednich kycli jaou vzadu otevrene. Prvnf tri a~ ctyri tergity zadeCku jsou blanite. Kusadla larev jsou na vnit~ ni strane bez moly a prostheky.

Mor£ologicka charakteristika celedi

Telo vet§iny druh~ je ovalne; pIoche nebo mirne klenute. Delka tela kolisa od 5 do 40 mm, preva~na vet§ina druh~ je stredni velikosti (10 ~ 25 mm). Zbarveni je vetUnou tmave, cerne nebo hnede, velmi zMdka kovovee Horni strana tele je vet~inou ho18, spodni strana biva casto dlouze a huate ochlupena.

Hleva je vet~inou mirne protahla, kuaedle jsou ailna, zahnuta, nekdy jsou zakoncena dvema zuby. ~elistni makadla jsou ctyrclenna, pyskova triclenna. Horni pysk je ne prednim okraji casto porostly hustou radkou dlouh$ch, tuhych brv. Klypeus je od predniho okraje cela casto oddelenj" pricnYm ~vem. Predni cast klypeu je nekdy blanita a Bvetleji zbarvena. Tykadla jaou vkloubena nad basi kusadel. Vet§inou jsou kyjovita nebo jsou zakoncena opoustrannou, kulatou palickou. Oci jaou velke, vetsinou siIne vyatupuji do strano U podceledi ~rosominae jaou vyvinuta jednoducha oc-

ka,

3

Stit je pricn~ ovalni, polokruhovity nebo ctvercovity, zridka srdcity. Povrch stitu je v~tsinou holy a neobycejn~ r~znotvary.

Stitek je v~dy shora viditelni, troj- nebo p~tiUhly, na spici b$va

zaoblen$. L

Krovky pokr$vaji cely zadecek nebo jsou vzadu uiat~. Casto jsou na krovkach vyvinuta tri podelna zebra, ridceji jsou na krovkach podelne ra~ ky tecek. V zadDi tretin~ krovek vystupuje u mnoh$ch druh~ vyrazna boule.

PredohruQ a stredohruQ jaou jen 0 malo delsi ne~ kycleo ZadobruQ je dlouhe. Blanita kridla jaou vzdy vyvinuta. Zilnatina kridel je staphylinoidniho typu.

Kycle jsou velke, zpravidla kuzelovite. Frikycli jsou na

vn~j8i

stran~ n~kdy trnovite prodlouzena. Fredni a stredni stehna jsou normalni, zadni stehna b$vaji nekdy u samc~ zesilena. Holene jsou u nekterych druh~ prizp~aobeny k brabani. Chodidla jaou vzdy p~ticlenna, u samcd jsou predni a casto i stredni chodidla rozsirene. Spodni strana chodidlovych clank~ je casto huste zlute ochlupena.

Zadecek je slozen ze sesti, zridka z peti, vzajemne velmi pohyblivych clenkd. Zadni okraje clenk~ jsou opatreny kratkYmi stetinkami. Na pet em tergitu je vyvinuty atridulacni organ.

Larvy jsou kampodeovee Zbarveni je vetsinou tmave, carne nebo nahnedIe. Hlava je mala, ustni Ustroji sm~ ruje dopredu nebo dospodu, celn! a temenni 8VY jsou dobre vyvinuty. Po stranach hlavy je sest ommatidiio Zadni okraj hlavy bjva prekryt pronoteme Kueadla jsou bez molarni plosky a prostheky. aelistni makadla jsou tricle~~atPY8kova dVQuclenna. Tykadla jsou slozena ze tri clankd. Nohy jsou kr9tke, prvni dve pary jsou krat~i ne! posledni paro Zadecek je slazen z deseti clank~, ns poslednim zedeckovem clanku jsou vyvinuty dvou-

Obr. 1 larva Nicrophorus apo

clenne urogomfy. Tvarove lze larvy Obr. 2 larva Neerodes littoralis

celedi Silphidse rozlisit ne dYe vyrazne skupiny, ktere odpovidaji vnittk nimu cleneni celedi. Larvy tribu Nicrophorini maji hrbetni sklerity male~ s ostr$mi troy na jejich zadnim okraji. Jednotlive clanky hrudi a zadecku nejsou hrbetnimi sklerity ptikryte. Larvy tribd Necrodini a Silphini maji hrbetni sklerity silne rozsirene do stran tak, ze vzdy shore kryji jednotlive clanky tela. Telo je vzdy zplostele, tvarem jsou podobne su- 4

chozemskym stejnonozcUm (Oniscoidea)o

Systematicke postaveni a klasifikace ~eledi

Cela nsd~elea Stsphylinoides nevykazuje zfejillY vyvojovy trend od stsrsiho, pdvodnejsiho typu k mlsdsim odvozenejsim formam. Morfologicka podobnost celedi Silphidae s ostatnimi pribuznymi celedemi je proto pfiblizne stejne velka. Z toho ddvodu je obti~ne vest mezi ni a oststnimi ~eledemi ostrou hrenici. Zvlaste bHzka je ~elea Stsphylinidae, kterou lze odlisit od ~eledi Silphidae jen pomoci dvou blsnitych tergitd (u ~eledi Silphidse jsou 3 + 4). Obe ~eledi spojuje spole~na tendence k redukci delky krovek, vyskyt jednoduchych o~ek u pod~eledi ~r08ominse s Omsliinse, zns~na hsbituelni shods mezi zastupci pod~eledi Omaliinae a nekterYmi zastupci tribu Silphini. Napadna je podobnost zastupcd pod~eledi Agyrtinae se zastupci ~eledi Anisotomidae. Celedi Catopidae, Colonidae a Anisotomidse, ktere byly v minulosti spojovany s ~eledi Silphidae do jedine ~eledi Silphidae s. lat., se lisi od ~eledi Silphidae v jejim sou~asnem pojeti (Silphidae s. str.) ~lazou ns prednim okraji deeateho cl8nku tykadel. Tato zlazs u ~eledi Silphidse a u ostatnich ~eledi nad~eledi Staphylinoides vyvinuts neni. Na zaklade tohoto znsku jsou uvedene tfi ~e1edi spojovany Crowsonem (1967) do jedine ~eledi - Anieotomidae (e. 1at.). Crowson (1967) upozornuje tez ns nektere ana10gie v ramci nad~e1edi Staphylinoidea s Cucujoides, kde ~e1ea Nitidulidae pfedstavuje skupinu konvergetni k ce1edi Silphidae (v nekterych pripadech i bionomicky) a k podee1edi Omaliinae; ~e1ea Phalacridae je Crowsonem povazovans za skupinu konvergentni k podeeledi Anisotominae (sensu Crowson, 1967).

Vnitrne je eelea Silphidae ~lenena ns tri vyrazne odlisene pod~eledi: ~rosominae, Agyrtinae a Silphinae. Pod~elea Si1phinae se pak deli

na dva morf01ogicky i etologicky ostre odliene triby Si1phini a

Nicro-

phorini. Velmi rozkolisana je vnitrni klasifikace tribu Silphini, kde

jsou jednotlive rody ~asto povazovany zs podrody v ramci rodu Silpha.

Fylogeneticky nejpdvodnejsi formy predstavuji zastupci podeeledi

LYroeominae a Agyrtinae. Ojejich staroby1osti svedci maly po ce t druhd s ustalenou variabilitou, vesmes maeozravcd. Naproti tomu podcelea SilPhina~ je zastoupens velkym poctem tvarove velmi rozmanitych druh~, vy-

znaeuJicich se dosud neustalenou variabilitou, nekdy i se sklonem ke

spontanni tvorbe mutaci (Silpha carinata), a odvozenejsimi potravnimi vztahy (pantofagie, nekrofagie a fytofagie). Dokladem p~vodnosti po deeledi Agyrtinae a Lyrosominae jsou i fossilni nalezy v druhohornich vrstvach v pohori Kars Tau, kde rod Mesagyrtes Ponomarenko, 1977 predstavuje prechodni typ mezi obems pod~eledemi.

Zemepisne rozslfeni celedi

Zastupci ~eledi Silphidae jsou rozsifeni po celem svete. Dosud

znamo asi 250 druhfi. Jejich velka vetsina je svym vyskytem omezena ne severni polokouli (asi 200 druhfi), jen mensi cast ~ije na ji~ni polokoulio V holarkticke oblasti je znamo· asi 190 druhfi, v palearkticke podoblasti ~ije pribli!ne 160 druhfi, z toho v Evrope 50. Na uzemi ~SSR je zjisteno 28 druhfi. Z tohoto poctu jsou ctyri druhy rozsireni holarktickeho, osm transpalearktickeho, 8 zapadopaleerktickeho, 2 evropskeho, jeden boreoelpinniho e dVe druhy jsou karpatskYmi endemity.

o vertikalni zonalite rozsireni mrcho~routovitych je znamo malo

presoYch udajfi. 0 druzich rodu Nicrophorus germanicus, Nicrophorus humator, Nicrophorus interruptus, Nicrophorus vestigator a Aclypea opaca je znamo, ~e se vyskytuji preva~ne v ni~inach a zasahuji do strednich poloho Druhy Pteroloma forsstroemi~ Silpha tyrolensis, Aclypea alpicola, Silpha carinata carpathica a Silpha carinata eustriaca jsou naopak vazany vybredne na horske polohy. U ostatnich druhfi je amplituda jejich vYskoveho rozsifeni velmi siroka. Nejsou vsak presne znamy oblasti optimalniho vyskytu. Problematice vertikalni zonality rozsireni mrcho~routovitych nebyla dosud venovana zadna studie ani z hlediska hypsometrickeho, ani z hlediska vegetacni stupnovitosti. Pribli!ne zavery nelze bohuzel vyvozovat ani ze studovanych sbirkovych materialfi, kde se lokalitni udaje omezuji vetsinou jen na povsechna udani mista nalezu.

Potravni vztahy a ekologie mrchozroutovitych

Podle vztahu k potrave lze celea Silphidae rozdelit na ctyri troficke skupiny. Prva skupina je tvorena druhy, u nich! se zachovala pfivodni masozravost a ktere ~iji vyhradne jako predatori. Do teto skupiny patri Xylodrepa quadripunctata, ktera lovi housenky rfizoYch motylfi, Phosphuga atrata, Ablattaria laevigata a Necrophilus 8ubterraneus, kteri se zivi hlavne mekkisi, za8tupci rodu Agyrtes, ktefi jsou vazani na larvy muchnic (Bibionidae) a pteroloma forsstroemi4 ktera je pravdepodobne polyfagni.

Druhou skupinu predstavuji pantofagni druhy zivici se jednak lovem droboYch clenovcfi a cervfi, jednak mrtvymi tely rfizoYch drobnych zivocichfi. Nektere z nich prijimaji i rostlinnou potravu. NalezSme je vetsinou pod kemeny, v hrabance apod. He mrsinach se tamer nevyskytuji. Do teto skupiny patri zastupci rodu Silpha.

Treti skupina je tvorena druhy vyhradne nebo tamer vyhradne nekrofagnimi. Patri Bem zastupci rodfi ThanatophiluB, Oiceoptoma a Necrodes, kteri jsou nekrofagni po cely Bvfij zivot, a zastupci rodu Nicrophorus, kteri jsou jako larvy vyhradne nekrofagni a jako dospelci castecne karnivorni. Imaga rodu Nicrophorus toti~ pronasleduji ne mrsinach larvy 08- tatniho hmyzu, zVlaste much. Nektere druhy, napr. NicrophoruB vespilloides, lovi hmyzina hnijicich houbach; jina, napr. NicrophoruB germanicus, h

...... ------ ...

ns exkrementech. Nekrofagni jsou pouze samice behem doby krmeni 1arev.

Ctvrtou skupinu tvori vyhradne fytofagni druhy rodu Ac1ypea.

U nekrofagnich mrcho~routovitych se setkavame se si1nou mezidruhoYOU a vnitrodruhovou potravni konkurenci. 0 jeji poznani se sv$mi pracemi zas1ouzi1i moravsti entomologove Novak (1961, 1964, 1966), Petruska (1964) a ~picarova (1971 a 1973)0 Vetsi jedinci na mrsinach vytla~uji men~i a dochazi k jejich vzajemnemu napadani a po~irani. Potravni kOnkurenee jednot1ivyeh druhu je omezovana pusobenim ~asove a prostorove izolace. Druny Nicrophorus humator, Nicrophorus vespilloides, Oieeoptoma thoracica a Necrodes littoralis obyvaji preva~ne lesni porosty. Nicrophorus humator dava ponekud prednost 1istnat$m porostlim, Nicrophorus vespilloides jehlicnat$m, Necrodes littoralis se vyskytuje hlavne ve vlhkych porosteeh a v luznieh lesich. Druhy Nicrophorus germanieus, Nierophorus vespi11o, Nicrophorus vestigator, Nicrophorus antennatu~ Nicrophorus interruptus, Nierophorus sepultor a zastupci rodu Thanatophilus se vyskytuji ve stredni Evrope v kulturni stepi a v lesostepi. Nekrophagni zastupei tribu Si1phini kladou vajicka primo pod mrtvolu a jak larvy tak image ziji pod mrtvolou na povrehu pudy. Zastupci tribu Nicrophorini zahrabaveji mrtvoly do zeme (pokud to dovoluje jejich velikost, napr. Nicrophorus germanicus az 60 em hluboko) a vajicka kladou ve zvlastni chodbicee, ktera vybiha z materske komurky, v ni! je ulozena zvlast upravena potravni koule. Hrobarici Nierophorus germanieus, Nicrophorus vespillo, NicrophoruB vestigator a Nierophorus antenatus se objevuji ji! z jara, zatimco Nierophorus interruptus a Nierophorus sepultor se za~inaji vyskytovat a~ koneem kvetna nebo zacatkem cervna, kdy vyse jmenovsne druhy jii zalozily novou generaei. Potrsvni konkurenee je omezovans i ponekud rozdiln$mi teplotnimi naroky jednotlivyeh druhu. Hrobariei Nicrophorus vestigstor s Nierophorusantennatusse zacinsji objevovat ne jare 0 neco drive net teplotne narocnejsi NierophoruB germanicus a Nierophorus vespillo. Vliv na vyskyt hrobariku ma i druh pudy; Nicrophorus germanicus a Nicrophorus humator davsji prednost tezaim, hlinitejsim pudam. Naproti tomu Nicrophorus vestigator se vyskytuje vice ns leh~ieh, piscitejsieh pudaeh. Na eiste piscityeh pudach se druhy rodu Nicrophorus tamer nevyskytuji.

Ethologie e vyvin nekrofagnich mrchozroutovitych

Brouci zaeinaji nsletavet ns mrtvolu kratce po smrti zivocicha, nalet je nejintenzivnejsi ne zacatku rozkladu a trva az do jeho pokrocileho stadia. Nwehozroutoviti naletavaji tamer vyhradne na tela, ktera alespon zcasti podlehaji bakterialnimu rozkladu. Na mrtvoly, ktere podlehaji zmjdelneni nebo mumifikaci nalatavaji jen vyjimecne (Likovsky, 1967). Vzdalenost, z ni! jsou mrcho!routoviti lakani nepresahuje u druhu rodu Thsnatophilus 500 m, u zastupcu rodu Nicrophorus se pohybuje kolem I 000

7

m a za pfiznivych podminek dosahuje az 4 ~ 5 km (Petru~ka, 1964)0 Na mrainu nal~tava sou~asne vetsi po~et jedincd r~znYch druh~o Pril~tli brouci nejprve pobihaji po mrtvem tele nebo v jeho blizkosti. Zastupci rodd Thanatophilus, Oiceoptoma a Necrodes kladou po kopulaci vaji~ka pod mrtvolu. Vylihl~ larvy i dospeli brouci z~stavaji na p~dnim povrchuo zastupci rodu Nicrophorus po pril~tnuti zaeinaji mrtve telo podhrabavat. NeniIi pdda pod mrtvolou dostate~ne mekka, snazi se telo presunout na jin~ misto. Zahrabavani se deje neorganizovane, mezi nal~tlymi jedinci nejsou pat.r-ne Mdne naznaky so cialniho instinktu, naopak dochazi mezi nimi ke stalYm stret~ a k vzajemn~mu napadani. Slabsi jedinci a mensi druby mrtvolu postupne opou~teji. Nakonec z~stava na zahraban~m tele jedinY~ nejsilnejsi par. Ten telo postupne zbavi chlupd nebo peri, kon~etiny pritla~i k trupu a snazi se cel~ telo zformovat do tvaru koule. Sou~asne kolem tela buduje materskou komUrku s kratkou bo~ni chodbiCkou. (To ptirozene plati jen u mrtvol drobnych obratlovcd.) Po skon~eni uprav mrtvoly a po dobudovani matersk~ kom~rky samec komurku opousti. Z~stava pouze samice, ktera do hoeni chodbi~ky za~ina klast vaji~ka. Po jejich nakladeni stridave vyhlodava v potravni kouli kuzelovity otvor a kontroluje a cisti vej!~ke. Zarode~ny vyvoj trva asi 5 dni. Vylihl~ larvy samice krmi. Sedi pritom na okraji kuzeloviteho otvoru v potravni kouli a larvy k sobe laka bubnovanim tykadel a noh 0 povrch koule. Larvy se soustreauji kolem ustniho otvoru samice, kde saji natraven~ hnijici maso, kter~ samice vyvrhuje ve forme malych kapenek. Sou~asne saje asi pet larev. Jedno krmeni trva pritilizne 2 ~ 4 sekundyo Krmeni se opakuje po 10 + 30 minutach. Larvy roetou velmi rychle a uz po 7 hodinach po vylihnuti zdvojnssobuji svoji hmotnost. Po druh~m svl~kan! se larvy zavrtavaji do potravni koule a zivi se samostatne. Larvalni vyvoj trva priblizne tyden (pro NicrophorUB vespil10), stadium kukly asi dva tydny. Larvy jsou sice schopne samostatn~ vyzivy jiz po vylihnuti, ale ty larvy, kter~ nebyly samici krmeny zpravidla nedokon~uji BV~j vyvin. 0 poznan! vyvoje hrobatlk~ se zaslouzila predevsim nemecka badatelka Pukowska (v Rieke, 1968)0

Behem roku maji nekrofagn! mrohozroutoviti jednu (Nicrophorus germanicus) az tri generace (Thanatophilus spp.) (Novak, 1961, 64, 66)0 D~lka vyvoje a po~et generaci zavis! na velikosti druhu, mensi druhy se vyv!jeji rychleji a maji vyssi po~et generaci v roce nez vets! druhy. Jedinci dcetinnjch pokoleni maji zpravidla ponekud omezenou plodnost a byvaji mensi nez jedinci generace rodi~ovsk~. Mnozstvi potravy ptiznive ovlivnuje po~etnost a velikost omstva jen do urcit~ hranioe. Po jejim prekro~eni dochaz! dIe zjisa .>pioarove (1973) ke stale m~ne efektivn!mu vyuzit! potravy. Prinadb ~ potravy dochazi dIe teze autorky k opakovan~mu kladeni vajicek ns .!aene znehodnocenou potravni kouli, coz vede ke vzniku zakrnHych je, . .i.nc~.

8

Hospodarsky vyznam mrchozroutovitych

Ze zpusobu zivota a z potravnich vztahu mrchozroutovitych vypljva jejich zna~nj hygienicky a epidemiologickj vYznam. Odklizenim mrsin" z pudniho povrchu a urychlovsnim jejich rozkladu mrchozroutoviti omezuji moznost sireni choroboplodnjch zarodku do okoH. Tento vyznam se zvysuje zvlaste u uhynulych nemocnjch 'zvirat. Rovnez pronasledovani larev much pred dokon~enim jejich vjvoje je nutno hodnotit z hygienickeho hlediska kladne.

Mrchozrout Xylodrepa quadripunctata, ktery se zivi housenkami motylu, je ~initelem snizujicim popula~ni hustotu nekterych lesnicky vyznamnjch skudcu. Ostatni karnivorni nebo pantofagni druhy mrchozroutovitych jsou z hospodarskeho hlediska bezvyznamne.

~kodlive jsou pouze dva fytofagni druhy Aclypea opaca a Aclypea un-

data. Oba jsou polyfagni a oziraji na jare listy nejruznejsich byline

Pozdeji prechazeji na cukrovku a na nektere krizate. ~kodi larvy i imaga. Ve stredni Evrope pusobi vaznejsi skody jen Aclypea undata. Treti fytofagoi druh, Aclypea alpicola, vzhledem ke sve vzacnosti a prostredi, jez obYva, neprichazi jako skudce v Uvahu. Ojedinele' jsou jako skudci repy uvadeny druhy Thsnatophilus rugosus a Silpha obscura (Vasilijev et all., 1973). Nlylne byla jako skudce uvadena ciste karnivorni Phosphuga atrata.

PoznSmky ke klici

Cilem teto publikace je zpracovani ~eledi Silphidae z uzemi CSSR.

Presto byly do urcovacich k1ieu. pojaty vsechny druhy mrchozroutovitych zjistene nebo mozne v Evrope. Duvodem k tomu jaou siroke moznosti cestovani, ktere dovoluji uzivateltim kliee ziskavat material z ciziny, v nem! se prirozene mohou objevit mnohe, v CSSR nezijici druhy. K jejich ur~ovani je k dispozici pouze Reitteru.v klie (1885), ktery je jiz neupluy a dale velmi nekonkretni formulace tezi v tomto kli~i mohou vest k nespravne determinaci. Portevinova monografie (1926) je fakticky nedo at upna , Druhy nezijici na uzemi CSSR jsou v k1ieich oznaceny zavorkami. Jaou u nich uvedeny pouza najnutnejsi udaje 0 rozsireni a jejich velikosti. Podrobnejsi popisy druhu 8 bionomickymi, zoogeografickjmi a u vZ8cnejsich druh~ tez faunistickymi udaji jsou uvedeny jen u druhu zjistenych v CSSR. Pro usnadneni prace s klicem a jako c8stecna nahrada srovnavaciho materia1u byly pof:(zeny detailni kresby urcovacich znakd. Kresby jsou pdvodni, pouze obrazky barevne ~ariability hrobariku jsou zeasti prevzaty od Szekeasyho (1961), obrazky 5 a tab,Ill od Mroczkowskeho (1955).

Ve1ikost kazdeho druhu je urcena tremi rozmery, delkou tela, sirkou stitu a sirkou krovek. Velikost tela mrchozroutovitych je znacne promenliva, avsak velikost naproste vetsiny zastupcu jednot1ivych druhu kolisa v malem rozmezi ko1em pru.meru. Velmi male a naopak giganticke exemplare

9

jsou vzacne. Je proto vyhod-

ne vyjadrovat rozmery tela ks pomoci aritmetickeho pr~eru

a ~merodatne odchy1ky, ktere umozDuji stanovit uz~i hranice, mezi nimiz je soustredeno nejvetsi mnozstvi jedincd a ktere umozDuji stanovit i hodnoty ohrani~ujici ce10u varia~ni sirku kazdeho druhu. Aritmeticky pr~er. a smerodatna odchylka jsou za-

psaoy formou sou~tu x! So

(Obr. 3). Prik1ad: VYraz Obr. 3 Rozpty1 hodnot velikosti ko1em arit-

+

"11,0 - 1,5 mm" znamena, ze. metickeho prdmeru. (x - are pr~er, s -

de1ka 68% jedincd ur~iteho' smerodatna odchylka)

druhu leU v rozmezi 9,5 .;. 12~5mm (11,0 - 1.5 = 9,5; 11,0 + 1,5 = 12,5). Sirsi rozmezi zahrnujici 95% jedincd ziskame jako sou~et a rozdi1 aritmetickeho pr~eru a dvojnasobku smerodatne odchylky (11,0 - 2 x 1,5 =8,0; 11,0 + 2 x 1,5 = 14,0). Celou varia~ni sirku omezuje rozdil a sou~et prdmeru a trojnasobku smerodatne odchy1ky (11,0 - 3 x 1,5 = 6,5; 11,0 + 2 x 1,5 = 15,5). U kazdeho druhu je uveden po~et kusd, jejichz merenim byly uvadene hodnoty ziskany. Velikost druh~ nezijicich v eSSR je udana jen rozmezim delky prevzatym z literatury. Mesice jsou ozna~ovaoy rimskYmi cislicemi.

3s

-38

Vyskove rozsireni mrchozroutovi tych je d Le moz no at f vy jadI'ovano vege t acnf nd stupni. Vegetacni st.upne jsou ti·idici jednotky pro sled rozdil~ vegetace odrazejicich zmeny klimatu ve vztahu ke konfiguraci terenu (vyskove, exposicni a lokalni klima). Jsounazvany podle c.revin tvoficfch stinnou klenbu v~dcich biocenoz a svymi vlastnostmi urcujicich jejich razo V CSSR rozlisujeme 9 veg~ stupn~: 1 - dubovy; 2 - bukodubovy; 3 .- dubobukovy ; 4a - bukovy (Slovensko, vych. Morava); 4b dubovojehlicnaty (zap. Morava, Cechy); 5 - jedlobukovy; 6 smrkovobukojedlovy; 7 - smrkovy; 8 - klecovYj 9 - alpinsky (Zlatnik, Rauser, 1966). ZVlast jsou razeny biocenozy s rezimem ovlivnenYm vysokou hladinou spodni vody nebo zaplavamio Pro vetsinu uzemi CSSR jsou veg. stupne rekonstrukci p~vodni vegetace. Zahrnutim celeho komplexu cinitel~ a jev~ veg. stupne poskytuji pro studium rozsireni zivocich~ dokonalejsi ramec nez hypscmetricka hlediska nebo r~zne faunisticke rajonizace uzemi CSSR.

10

~

---------------------- .

S Y S T E MAT I C K Y PRE H LED

o

D R U H U

Rad: COL E 0 PTE R A Podt8d: POL Y H P A G A

Nad~elea: S TAP H Y LIN 0 IDE A

~e1ea: S I L PHI D A E 10 pod~e1ea: LYHOSOMINAE

1. rod: ptero1oma Gyl1enha1, 1829

1. Ptero1oma forsstroemii (Gy11enhal, 1810) •••••••••••••••••••••••• 13 2. pod~e1ea: AGYRTINAE

1. rod: Agyrtes Frolich, 1799

1. Agyrtes castaneus (Fabricius, 1792) •••••••.•••••••••••••••••••••• 16

2. Agyrtes bicolor Laporte de Castelnau, 18400 •••••••••••••••••••• 0 17 + rod: Ecanus Stephens, 1839

+ Ecanus glaber (Fabricius, 1792) ••••••••••••••••••••••••••••••••• 16 2. rod: Necrophilus Latreille, 1829

1. Necrophilus subterraneus (Dahl, 1807) ••••••••••••••••••••••••••• 17 + rod: Ipelates Reitter, 1885

+ Ipelates latissimus (Reitter, 1884) ••••••••••••••••••••••••••••• 16 30 pod~elea: SILPHINAE

1. tribus: SILPHINI

1. rod: Thanatophilus Leach, 1815

micans (Fabricius, 1801) •••••••••••••••••••••••••• 21 lapponicus (Herbst., 1795) •••••••••••••••••••••••• 21 rugosus (Linnaeus, 1758) •••••••••••••••••••••••••• 23 sinuatus (Fabricius, 1775) •••••••••••••••••••••••• 23 mutilatus Laporte de Castelnau, 1840 ••••••••••••• 0 23 armeniacus Reitter, 1901 •••••••••••••••••••••••••• 23 dispar (Herbst., 1793) •••••••••••••••••••••••••••• 24 terminatus Hummel, 1825 ••••••••••••••••••••••••••• 23 trituberculatus Kirby, 1837 •••••••••••••••••••••• 0 23

20 rod: Xylodrepa Thomson, 1859

1. Xylodrepa quadripunctata (Linnaeus, 1761) ••••••••••••••••••••••• 25 30 rod: Oiceoptoma Leach, 1815

1. Oiceoptoma thoracica (Linnaeus, 1758) ••••••••••••••••••••••••••• 25 4. rod: Aclypea Reitter, 1885

1. podrod: Aclypea Reitter, 1885

1. Aelypea (Aclypea) undata (Muller, 1776) ••••••••••••••••••••••••• 27

2. podrod: Blitophaga Reitter, 1885

20 Aelypea (Blitophaga) opaea {Linnaeus, 1758) •••••••••••••••••••• 0 27 + Aclypea (Blitophaga) tomentifera Reitter, 1907 •••••••••••••••••• 26 + Aelypea (Blitophaga) sericea (Zoubkov, 1833) •••••••••••••••••••• 26

11

+ Thanatophilus
+ Thanatophilus
1. Thanatophilus
2. Thanatophilus
+ Thanatophilus
+ Thanatophilus
30 Thanatophilus
+ Thanatophilus
+ Thanatophilus + Aclypea (Blitophaga) souverbiei (Fairmaire, 1848) ••••••••••••••• 26 3. Aclypea (Blitophaga) alpicola (Kuster, 1848) •••••••••••••••••••• 28 5. rod: Silpha Linnaeus, 1758

i. Silpha
+ Silpha
2. Silpha
·3. Silpha
+ Silpha
+ Silpha
40 Silpha
5. Silpha
+ Silpha carinata Herbst, 1783 ••••••••••••••••••••• ··············031 perforata Gebler, 18320 ••••••••••••••••••••••••••••••••• 0 30 oblongs Kuster, 1851 ••.•.••.•....••...............•..... · 32 obscura Linnaeus, 1758 ••••••••.••••••••••••••.••••••••.• 0 32 orientalis Brulle, 1832 ••.••••••••••.•..••.•••.•.••••••• 0 31 puncticollis Lucas, 1846 ••••••••.•••••..••.•••••••••••••• 30 tristis Illiger, 1798 •••••••••••••••••••..•••••••.••••••• 32 tyrolensis Laicharting, 1781 ••••••••••••••••••••••••••••• 33

olivieri Bedel, 1887 •••••••••••••.••••..•••.•..••••.•.•• 0 28

60 rod: Phosphuga Leach, 1817

10'Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) ••••••••••••••••••••••••••••••• 34

7. rod: Ablattaria Reitter, 1885

1. Ablattaria laevigata (Fabricius, 1775) •••••••••••••••••••••••••• 35 + Ablattaria subtriangula Reitter, 1905 ••••••••••••••••••••••••••• 35 + ablattaria crib~ata(Menetries, 1832) ••••••••••••••••••••••••••• 35 + Ablattaria arenaria (Kraatz, 1876) ••••••••••••••••••••••••••••• 035

2. tribus: NECRODINI

8. rod: Necrodes Leach, 1815

':_, 10 Necr-ode e littoralis (Ld nnaeua , 1758) •.•••......•......•.......• 0 36

3. tribus: Nicrophorini

9. rod: Nicrophorus Fabricius, 1775

1. Nicrophorus
+ Nicrophorus
2. Nicrophorus
+ Nicrophorus
+ Nicrophorus
3. Nicrophorus
4. Nicrophorus
50 Nicrophorus
6. Nicrophorus
+ Nicrophorus
7. Nicrophorus
8. Nicrophorus
9. Nicrophoru8
+ Nicrophoru5 humator Olivier, 1790 •••••••••••••••••••••••.••••••• 40 armeniacus Portevin, 1922 •••••••••••••••••••••••••• 0 39 germanicus (Linnaeus, 1758) •••••••••••••••••••• ' .•••• 42 morio Gebler, 18170 •••••••••••••••••••••.••••••••••. 39 satanas Reitter, 1893 ••••••••••••••••••••••••••••••• 39 vespil10ides Herbst, 1784 ••••••••••••••••••••••••••• 42 sepultor Charpentier, 1825 •••••••••••••••••••••••••• 42 investigator Zetterstedt, 1824 •••••••••••••••••••••• 44 interruptus Stephens, 18300 •• ':J.f~i~ ..• ' .... '~~ . .'.L. 44 interruptus corsicus Laporte de Castelnau, 183200 ••• 40 vestigator Herschel, 1807 •••••••••••••••••••••••••• 0 44 vespil10 (Linnaeus, 1758).0 ••••••••••••••••••••••••• 44 antennatus Reitter, 1885 •••••••••••••••••••••••••••• 45 nigricornis Faldermann, 1835 •••••••••••••••••••••••• 40

+) Taxony nezastoupene na uzemi CSSR, jsou uvedeny jen v klicich. 12

S YS TEll A TIC K A ~ A S T

KLic POD~ELEDf

1 Hlava se 2 o~ky na temeni, sti\ uzky, srdcity (Tab. 1/1), mnohem u!~i nez krovky (Obr. 1), nohy tenke a dlouhe, silne presabujici obrys tela (Tab. 1/4), okridlene druhy •••••••• 1. pod~elea Lyrosominae

- Hlava bez o~ek na temeni, stit po stranach zaokrouh1enj nebo (Tab. 1/2, II/4, 13 a 14), nohy kratke, si1ne, nekdy zt1ustle

rovnY (Tab.

I/5 a 6, Vil - 3), malo presahujici obrys te1a •••••••••••••••••••••• 2

2 Krovky s 9 rademi te~ek (Obr. 5 - 7), meziryzi plocha nebo mirne klenut a , nikdy vsak nevytvareji vystoupla zebra. Stitek nepreeahuje sirku sousednich meziryzi. Posledni 3 ~lanky tykade1 leekle, jen nepatrne husteji ochlupene nez predchazejici ~lanky, tykadla kyjovita, zade~ek ~d s 5 e1anky. Silne k1enute, lesk1e druhy, delka tela nepfe-

sahuje 7 mm ••••••••••••••••••••••••••••••••••• 2. podee1ea Agyrtinae

- Krovky bez podelnjch fad tecek, po ce1e p1o~e nepravide1ne teckovane, ~asto se 3 vystoup1$mi zebry nebo nete~kovanYmi pasy (Tab. I1I/7 a 13). Prostory mezi zebry jednoduse te~kovane nebo nepravidelne zprobjbane. Posledni 3 c1anky tykadel vzdy matne, velmi huste a jemne och1upene. Stitek mnohdy ve1ikY. -Tykadla kyjovita nebo zskon~ena pa- 1i~kou (Tab. 1/10, II/6, 7, 10 all). Zadecek ~d se 6 ~lanky, de1ka

vzdy nad 7 mm ••••••••••••••••••••••••••••••••• 3. podeelea Si1phinae

1. podeelea yYrosominae

Hlava se 2 jednoduchymi o~ky, tykadla nitkovit'a, ke konci nerozsirena, presahujici po1ovinu delky tela. Krovky s 9 radami te~ek. V palearkticke podoblasti je podcelea Lyrosominae zastoupena 5 rody rozsiren$mi h1avne ve vychodni Asii, v Evrope a v CSSR jedinj rod.

1. rod Pteroloma Gyllenhal, 1829

Drobni, leskli brouci, podobni nekterym strevli~kfim. Stit srdcity, klypeus oddelenj od eels svem, horni pysk ob1oukovite vykrojenj. Krovky ovalne, okraje krovek uzke s zdvizene. Rod rozsiren v severni ~asti holarkticke oblasti, obsahuje 1 druh zijici i v Evrope a v ~SSR. Typ rodu: P. forsstroemii.

1. ptero1oma forsstroemii(Gyllenhal, 1810) Obr. 4

Koncetiny hnede nebo rezave, 1. clanek tykadel a stehna ztmavele, hlava, stit a krovky ~erne. Oci silne vystupuji do strano Celistni makadla napadne dlouha. Stit u!si nez krovky,· zadni rohy pravoUhle, pred basi je jamka. Povrch hlavy a stitu s r~zne velk$mi, ridk$mi te~ami.

:13

2

4

~ 7

14

Tab. I 1 - P. forstroemii, h1ava a ~tit (d1e Mroczkowskeho, 1955); 2 - N. subterraneus, stit; 3 - N. subterraneus, prav8 krovka zezadu; 4 - P. forstroemii, zadni noha; 5 - N. subterraneus, zadni noha; 6 - A. bico1or, zadni nohe; 7 - A. bico1or, ~e1istni maked1o; 8 - A. castaneus, h1ava; 9 - N. humator, h1ava; 10 - N. humator, tyke ... d1o; 11 - A~ castaneus, tykad1o; 12 - A. bico1or, tykad1o; 13 - A. castaneus, stit z boku; 14 -, A. bico1or, stit z boku.

14

Predni a stredni tarsy ~~ rozsirene, 5. clanek zadecku ~~ jednou a 6. clanek dvakrat vykrojeni. Delka tela 6,1 ! 0,2 mm, sirka stitu 1,9 0,1 mm, sirka krovek 3,2 ! 0,2 mm, mereno 26 jedinc~.

Cirkumpolarni druh , rozsiren$ ve Skandinavii, v severnim Rusku, na Sibiri, Kamcatce a na Aljasce. Na jih zasahuje do stredni Evropy a na Kavkaz. V ~SSR se vyskytuje v horach od jedlovo-bukoveho vegetacniho stupne vyse. ~ije na brezich bystrin v mechu a v listie Za slunecniho svitu pobih8 po povrchu p~dy, v odpolednich hodinach leta. Predator.

+

Obr. 4 Pteroloma forsstroemii Obr. 5 Ecanus glaber (dIe Mroczkowskeho)

2. podcelea Agyrtinae

Hlava bez jednoduchYch ocek, krovky s 9 radami tecek, tykadla kratka, slabe kyjovita, nohy kratke a silne, holene s trny na vnejsim okraji. Drobne leskle druhy. V palearkticke podoblasti jsou Agyrtinae zastoupeny 5 rody, z nichz 4 ziji v Evrope a 2 v ~SSR.

Klic rod~:

1 Stredn1 a zadni holene mirne zahnute (Tab. 1/5), na distalnim konci na vnejsi strane protazene domaleho vibezku. Stit polokruhovity, se sirokim, plochym okrajem (Tab. 1/2). Krovky temer okrouhle, nejsirsi ve stredu. Jejich postranni okraj je sirokY a mirne zdvizen$ (Tab. 1/). Posledni clanek tykadel delsi nez predposledni •••••••••••••••••

•••••••••••.•••.•••..••••.••••.••••••••••••••••••• 2. rod Necrophilus

- Stredni a zadni holene rovne (Tab. 1/ 6), vnejsi okraj holeni neni

na konci protazeni. Okraje stitu nerozsirene, okraje krovek uzke a nezdvizene. Posledni clanek tykadel stejne dlouhy jako predposledni •••• 2 2 Posledni clanek celistnich makadel ztlustly, vejcity, silnejsi a 3x dels! nez predposledni clanek (Tab. 1/1),2. a 3. rads tecek na krov- 15

kach pred koucelll apojena a nedoaahuje spice krovek. THo valcovit~ a

klenute (Obr. 6) ••••••••.................•.... _\e ••••• 1. rod Ag_yrtea

- Posledni ~lanek ~elistnich makadel tenky, valcovity, 1,5 X dels! ne!

predposledni ~lanek. Vsechny rady te~ek dosahuji k zadnimu okraji

krovek (Obr. 5) ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 3

3 Stredohrua s vysokim pod~lnYm kYlelll. 1. a 2. ~lanek tykadel stejne d1ouh~. ~t!t u!si nez krovky, zadni okraj stitu prohnuty, neobroubenY. Klypeus od ~ela jen nezretelne odde1eny. Telo si1ne k1enut~, t~mer po10ku1ovit~ •••••••••••••••••••••••• Irod Ipelates Reitter. 1885 s 1 druhem T. latissimus (Reitter. 1884). delka cca 4 mill, Hecko/

- Stredohrua bez pod~1n~ho kylu, 2. ~lanek tykade1 mensi nez 1. ~tit neni uUi nez krovky, na baai, rovnY, jemne obroubenY' K1ypeua je odde1enY od ~e1a h1ubokou pr1~nou rYhou. Telo prot8.h1e, mirne k1enute. /rod Ecanus stephens, 1839 = Hadrambe Thomson, 1862 i obsahu,ie 1 druh E. slaber (Fabricius. 1792), 5 + 6 mill, Skandinavie. Sibiri v minuloati~y1ne udav8.n i z ~SSR, Obr. 5/

1. rod Agyrtes Fro1ich, 1799

Tel0 je va1covit~, klenut~ a 1eak1e. Poaledni ~lanek makade1 je vretenovity, ai1nY a je de1si ne! predchozi dva ~lanky dohromady. ~tit se dopredu mirne obloukovite zuzuje, po ce1~m obvodu je obroubenY' Krovky jaou protahH, v prvhich dvou'tretinach temer rovnobezne. Chodidla jsou u obou pohlavi stejne siroka. Rod obsahuje 5 - 6 druhfi, v palearkticke oblasti !ije 5 druhfi, v Evrope a v ~SSR 2 druhy. Typ rodu: A. bicolor.

Kli~ druhfi:

1 Zadni rohy- stitu siroce zaokrouhlene (Tab. 1/13), sev odde1ujici ~e- 10 od k1ypeu je h1uboce zariznuty (Tab. 1/8), tykadla a nazna~enou petiHennou pali~kou (Tab. 1/11) ~lankyV pali~ce jaou husteji ochllr pene nez predchazejici ~1anky a jaou nepatrne matnejs1 (podrod Agyrtea Frolich, 1799) •••••••••••••••••••••••••••• 0 1. druh A. castaneua

_ Zadni rohy stitu pravoUhle (Tab. 1/14), sev odde1ujici ~el0 od k1ypeu neni zeriznuty, tykad1a se ~tyr~lennou pa1i~kou (Tab. 1/12), (podrod Agyrtecanua Reitter, 1901) ••••••••••••••• 2. druh A. bicolor

1. A~vrtes /A&yrtes/ caataneus (Fabricius, 1792)

Valcovity, leakly, rezave nebo tmave hned$, krovky vzdy svetlejs! ne! hlava a stit. Kon~etiny jsou rezave. Hlava te~ovan8, mezi vetsimi te~kami jsou vtrouseny jemne te~y. stit u!si nez krovky, sirsi nez dlouhY, dvojite te~koyanY. Meziry~i jsou ploche, neznatelne te~kovan! nebo pri~ne vraskovana. Delka tela 4,4 ! 0,3 mm, sirka stitu 1,70 - 0,1 mm, sirka krovek 2,0 t 1,15 mm, mereno 39 jedincu.

16

Stredoevropsk$ drub, ns zapad zasahuje do Francie a Holandska, na jih do severni Italie s ~ecka, na vychod na Ukrajinu. V ~SSR hojnY na piscitych m1stech pod hnojem a hnijicimi rostlinnimi zbytky. ~ivi se larvami muchnic. Leta v IV a v V za teplych podvecer~.

2. Agyrtes IAgyrtecanusl bicolor Laporte de Castelnau. 1840 Obr. 5 = noheli Hlisnikovsk$, 1964

Zaval~t~jsi a vetsi nez A. castaneus. Jednobarevne cernY nebo hn~dY, vyjimecne sv~tle rezavy. Hlava pon~kud vrascita, hrub~ji a hust~ji teckovana nez u A. castaneus. Meziryzi jsou mirn~ vyklenuta, hladka nebo neznateln~ teckOV80a a pricne vrascita. Delka t~la 4,6 ! 0,5 mm, Birka BtitU 1,76 ! 0,06 mm, Birka krovek 2,05 :!: 0,1 mm, mereno 36 jedinc~o

Pravdepodobn~ atlantick$ drub, rozsiren$ v zapadni a stredni Evrope, na sever zasahuje do Belgie, Holandska a Daneka, na vychod do Sedmihradska, na jih do ~tyrska a do Korutan. V ~SSR vzacny (Zbraslav n. V., Strejcek, os. sdeleni, Opatska, Beskydy, Nitra). Vyskytuje se hlavne ve vyssich polohach. ~ije pod k~rou hnijiC!ch parez\1 a kmen~o Dle Rouse (os. sdelem) se Zi vi larvamir muehnd ce Bibio marci (Linnaeus, 1758).

Druh A. noheli byl pop san na zaklad~ fiktivnich znak:\1, celS typicka serie i studovanY material patri druhu A. bicolor.

2. rod Necrophilus Latreille. 1822

Telo okrouhle, hlava je ponorena do polokrubovite vytiznuteho~dniho okraje stitu. Tykadla dosahuji k zadnimu okraji stitu, poslednich 5 clank~ vytvari palicku. 1. clanek ·tyka~el je silnejsi a zakrivenY, tamer tak dloubY jako 3 clanek. ~tit vykl~nuty, postranni okraje jsou

ploche a siroke, smerem dopredu se obloukovite zuzuji. Okraje siroke a zdvizene. Zadecek je slozen z 5 clank~. Vnejsi okraj

krovek holen!

je na konci protazenY. Chodidla vespod ochlupenao Rod obsahuje 4 druby, v palearkticke podoblasti 2 druhy,v Evrope a v ~SSR 1 drub. Typ rodu:

N. subterraneus.

1. Necrophilus subterraneus (Dahl. 1807) Obr. 7

Leskly, cerny nebo hned$, okraje stitu a krovek svetle prosv!taji.

Koncetiny jsou cervenohnede. Hlava mezi tykadly ponekud vtiskla, jemne teckovana. Teckovani stitu hustejsi a hrubsi na okrajich nez ve stredu. Krovky nepatrne delsi nez siroke, vnitrni unel svu se zoubkem. Meziryzi klenuta a hladka. Stehna samc~ ztlustla, pred koncem se 2 zoubky, holene vice zahnute, prve 3 clanky prednich a strednich tars~ rozsirenee DeIka tHa 7,25 :!: 0·,73 mm, sirka stitu 3,95 :!: 0,41 mm, sirka krovek 4,60 :!: 0,46 mm, m~reno 27 jedinc~.

17

Stredoevropsky druh rozsireny ve Francii, Svycarsku, severni Ita-

lii, jiznim Nemecku, Rakousku, Sedmihradsku a snad i v polske ~asti

Karpat. V CSSR se vyskytuje v ~eskych pohrani~nich horach, Fleischerem udsvsn Z Pradedu, na Slovensku zrejme chybi. Novejsi doklady 0 vyskytu v CSSR chybeji. Zivi se p1zi, byva nalezan na mrsinach a na hnijicich aoubach , Aktivni je v nccd , ve dne se skryva pod kameny nebo v ulite.ch pHil.

Obr. 6 Agyrtes bico1or

Obr. 7 Necrophi1us subterraneus

3. pod~elea Silphinae

H1ava bez jednoduchych oeek, stit okrouhly, polokruhovity, pri~ne obde1nikovity-nebo lichobeznikovity. Stitek veliky, jeho sirka dosahuje 1/4 - 1/3 sirky krovek. Krovky vzdy bez pravidelnich radek te~ek, casto vsak se 3 podelnimi zebry. Delka tela vzdy vice nez 7 mm. Povrch tela je ~asto ochlupeny. V palearkticke podoblasti 14 rodll, v Evrope a v CSSR 9 rodu. Pojeti rodu neni zcela ustaleno.

Klic rodu:

1 Tykadla se silne zkracenim 2. elsnkem, proto se jevi jako deseti~lenns. Posledni 4 e1anky tykadel vytvareji kulatou pali~ku (Tab. 1/10). Klypeus oddeleni od ~e1a 6vem (Tab. 1/9). Krovky jsou vzadu utate a ponechavaji posledni 3 tergity volne (Tab. V/lO). U samcll jsou rozsireny jen predni tarsy (tribus Nicrophorini) •••• 9. rod Nicrophoru8

- Tykadla s nezkracen$m 2. ~lankem, zjevne jedenacti~lenna, ke konci kyjovite rozsirena, nekdy B nazna~enou paliekou (Tab. 11/6, 7, 10, Tab. 111/8), klypeus neoddeleni od eela 6vem (Tab. 11/2, 5, 9, Tabo 111/4). U ~crrozsireny predni a casto i stredni tarsy •••••••••••••• 2

18

l

n

/ 3

4

/

~ 13

12

14

Tab. II 1 - N. 1ittora1is, h1avaj 2 - A. opaca, h1avaj 3 - T. sinuatus, ~pice krovek samicej 4 - N. 1ittora1is, st!tj 5 - P. atrata, h1avaj 6 - A. 1aevigata, tykad10j 7 - P. atrata, tykad10j 8 - O. thoracica, stredohruQj 9 - A. undata, h1aV8j 10 - A. undata, tykad10j 11 - A. opacs, tykad10j 12 - X. quadripunctata, stredohruQj 13 - T. sinuatus, ~tit; 14 - o. thoracica, stit.

19

2 O~i siln~ vystouple do stran, v zadni ~aeti eiln~ji klenute ne! v

predni. Hlava za o~ima siln~ zaskrcena, spanky nevyvinute (Tab.l1/1). ~tit tem~r kruhovity (Tab. 11/4), krovky vzadu utate, t~lo pIoche a protahle (Obr. 17), (tribus Necrodini) •••••••••••••• 80 rod Necrodes

- O~i nevystupuji tak siln~ do stran, rovnomerneji klenute, hlava za o~ima nezaskrcena nebo jen malo (Tab. 11/2, 5, 9, Tab. 111/4 a 5), spanky vyvinute, stit zpravidla polokruhovity nebo lichobe!nikovity (Tab. 11/13 a 14), (tribus Silphini) •••••••••••••••••••••••••••••••• 3

3 Hlava siln~, noecovite prota!ena, mnohem delsi ne! siroka, lice dlouhe (Tab. 11/5), 1. ~lanek tykadel velmi dlouh$ (Tab. 11/6, 7) ••••••• 4 - Hlava neprotazena, priblizne stejne dlouha jako siroka, lice nejsou dels! ne! o~i (Tab. 11/2 a 9, 111/4 a 5), 1. ~lanek tykadel krats!

(Tab. 11/10 all, 111/8 - 10) ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 5

4 Krovky se 3 vyraznYmi pode!nYmi zebry, prostory mezi zebry 1eskle, velmi nepravideln~, hrub~ vras~ite (Obr. 15), tykad1a s nazna~enou ,tr!~1ennou pa1i~kou, 2. ~lanek tykade1 nepatrne kratsi nez 3. (Tab. 11/7'. Telo ~erne, 1eskle, rid~eji hnede nebo zlutohnede, hlava vzdy

~erna •••••••••••••••••••••••••••••••.•••••••••••••• 6. rod Phosphuga

-Xrovky bez podelnYch zeber, nejvyse jsou mezi hustYm, rovnomerntm te~kovan!m nazna~eny mirne klenute, 0 neco rid~eji te~kovane pasy (Obr. 16), 2. ~lanek tykadel dels! nez 3. (Tab. 11/6), povrch matnY

v!dy ~ernY •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 7. rod Ablattaria

5 Stredni ky~le od sebe vzdalene (Tab. 11/8), spice kroveko~ zaoblena, u ~~ lalokovi te pr-o t az ena (Tab. II/3), 5tH nepravidelne zprohYbany. 6

- Stredni kycle sblizene (Tab. 11/12), klenuti stitu ! pravidelne ••••• 7 6 Predn! okraJ stitu slabe obloukoviU vykrojen$, zadn! okraj trojnasobne vykrojen$, po stranach silneji, ve stredu slabeji (Tab. 11/13), drapky na basi bez zoubku, krovky vzadu rovne, de!ka nepresahuje 12

mm •••••••••••••••••••••..•••••••••••••••••••••• 1. rod Thanatophilus

- Vykrojeni predn!ho okraje st!tu rovne, po stranach ohrani~ene ostrym trojUh1ym zarezem, zadn! okraj stitu vykrojen$ pouze po, stranach, uprostred tem~r rovn$ (Tab. 11/14), drapky na basi se zoubkem, krov-

ky vzadu zaoblene, napadne zbarven$, st!t cihlov~ cervenY,

krovky

cerne, s modravym nadechem, delka 14 + 16 mm •••••• 3. rod Oiceoptoma 7 Horn! pysk hluboce, tem~r az k basi vykrojenY, po stranach protazen$ ve dva dlouhe laloky, dels! nez klypeus, oci male, hlava za ocima nezaskrcena (Tab. 11/2, 9) ••••••••••••••••••••••••••••• 4. rod Aclypea - Horn! pysk jen melce vykrojenY, vykrojen! nedosahuje nikdy az k bazi pyaku (Tab. 111/4 a 5), kratsi nez klypeus, hlava za o~ima zaskrcena

(Tab. 111/4 a 5).0 •••••••••••••••••.••••••••••••••••••••••••••••••••• 8

8 Tykadla s nezretelnou ctyrclennou palickou (Tab. IV/7) , leve kusadlo 20

na konci se 2 zuby (Tab. 111/4), spodni strana tarsu vzdy hola, jen rozsifene clAnky stfedni.ch tarsu samcu ochlupene. Stfedni a zadni holene rovne. ~erne, zfidka hnede zbarvene druhy •••••••• 5. rod Silpha

_ Tykadla se zfetelnou ctyfclennou palickou (Tab. 111/8), leve kusadlo s 1 zubem, vsechna chodidla vespod souvisle huste, zlute ochlupenao Stfedni a zadni holene samcu vice, u samic mene zahnute. Zluty, s napadno~ cernou kresbop na stitu, na krovkach se 4, vyjimecne se 6 tec-

kami •••••••••••••••.••.•••••••••...••••.•.•••.••••• 6. rod Xylodrepa

1. rod Thanatophilus Leach, 1815

Telo pIoche, hlava za ocima zaskrcena, ochlupeni cela smefuje dozadu, sikmo dovnitf, 1. clanek tykadel temef tak dloubY jako 2. a 3. dobromady. Spice kusadel jednoducha. Stit nepravidelne svetle ochlupenY, mezi ochlupenim zustavaji hola, zpravidla mirne vyvysena mista nebo skupinky cernYch chloupku. Krovky se 3 ~ebry a pricnou bouli v zadni tretine. Stredni kycle oddalene. Rod je rozsiren v cele holarkticke oblasti, v palearkticke podoblasti zije 22 druhu, v Evrope 7 druhu a v ~SSR 3 druhy. Typ rodu: T. rugosus.

Klic druhu:

1 Telo cerne, nahnedle, okraje stitu a krovek nekdy narezavele, vzdy bez kovoveho zbarveni. Ochlupeni sede nebo sedozlute •••••••••••••••• 2 - Telo kovove modre nebo zelene, stit stfibfite bile ochlupeny •••••••• ••••••••••••••••• /T. micana Fabricius. 1801. delka 10 + l~ rom; zije

v severni Africe. dle Portevina nekdy zavlekan do ji~ni Evropy/

2 Prostory mezi zebry s radami velkych lesklych zrnek (Tab. 111/1) nebo s pricnYmi vraskami, ktere se casto dotykaj{ zeber a nebo s nimi

splyvaji (Tab. III/2) - •••••••••••••••••••••••• ~ ••••••••••..••••••••• 3

- Prostory mezi zebry hladke, jemne teckovane, matne (Tab. 111/3) ••••• 4 3 Ramena krovek zaokrouhlena, prostory mezi zebry s pricnYmi vraskami, povrch stitu nepravidelne zprohjbani, v prohlubnich s kratkimi zlu-

tosedymi chloupky •••••••••••• ~ ••••••••••••••••••• 1. druh T. rugosus

- Ramena krovek ostra, prostory mezi zebry s radami velkych lesklych zrnek (Tab. III/I), hlava a stit s dlouhim, hustym zlutym ochlupenim, ktere skoro zakryva povrch stitu ••••••••••• /T. lapponicus (Herbst, 1795). delka 11 + 14 rom, Skandinavie, Sibir, severni Amerika/

4 Ramena se zoubkem (Tab. 111/6), (pozorovat odspodu) •••••••••••••••••

••.•••.....•..•••.........••..••••..•.•....••... 2.druh T. sinuatus

- Ramena bez zoubku, z8okrouhlena ••••••••••••.••••••••.•••••••••.••••• 5

5 Zadecek cely cernY, telo svrchu vzdy cerne nebo cernohnede •••••••••• 6 - Alespon posledni clanek zadecku cervenozluty, postranni okraje stitu

21

4

2

\

\ \

\

...•....

11

7

':V' "·0

o

o o o

()

12

13

Tab. III 1 - T. lapponicus, skulptura krovekj 2 - T. rugosus, skulptura krovekj 3 - T. sinuatus, skulptura krovekj 4 - S. carinata, hlavaj 5 - x. quadripunctata, hlavaj 6 - T. sinuatus, ramenni Uhel krovek zespodj 7 - S. carinata, leva kro~kaj 8 - X. quadripunctata, tykadloj 9 - S. tyrolensis, tykadloj 10 - S. olivieri, tykadloj 11 - undata, skulptura krovekj 12 - S. olivieri, skulptura krovekj 13 - S. obscura, krovka.

22

a zadni okraj krovek nacervenale •••••••••••••••••••••••••••••••••••• 8

6 Hlava, stit a stitek zlute ochlupene, mezi zlutym ochlupenim jsou

patrne ridei nebo hustsi skvrny cernYch chloupkd ••••••••••••••••.••• 7 eela hrbetni strana tela ochlupena cernohnede nebo cerne. ~ebra na krovkach jsou pred koncem zkracena, prostredni zebro je u konce ponekud vyvyseno ••••••••••••••••••••• IT. trituberculatus Kirby, 1837j delka 8 + 10 mm, severni Amerika, Sibiri Laponskol

7 ~pice krovek eamce zcela zaokrouhlena, predposledni tergit samice s trojim vykrojenim, rameni zebro nekdy silneji vystouple nez'dorsalni zebra, mensi, 9 + 11 mm ••••••••••••••••••••••••••• 3. druh T. dispar _ ~pice krovek i u eamce ponekud protazena, predposledni tergit eamice rovnY, vsechna zebra jeou stejne vysoka, vetsi, 12 ~ 14 mm •••••••••• IT. mutilatus Laporte de Castelnau, 1840, sev. Afrika, jiz. Evropal

8 Predposledni clanek zadecku od poloviny, posledni clanek cely, cervenohnede a zlute ochlupenY, postranni okraje stitu a krovek cervenOhnede, bicik tykadel cervenohnedY, palicka cerna. Hlava zlute och-

lupena ••••••••••••••••••••••••••••••••• IT. terminatus Hummel, 1825i

delka 12 + 14 mDl, .jiZni Rusko, Kavkaz, stredni Asiel

- Pouze posledni clanek zadecku cervenY, hlava s cervenavym ochlupeni~ stit ochlupeny tmave, tel0 cerne •••••• IT. armeniacus Reitter, 1901j delka holotypu 10 mm, popsan podle 1 samce z KagYsmanu v Armenii/

1. Thanatophilus rugosus (Linnaeus, 1158)

CernY, krovky nepatrne sirsi ne! stit, hlava huste teekovana, s dlouhYm a hustim zlutym ochlupenim. ~tit zproh$banY, v prohlubnich sedave ochlupenY. ~ebra na krovkach mirne vlnita, do obloukd vln zasahuji nepravidelne priene vyvyseniny. Prostory mezi !ebry a vyvyseninami jsou ridce teekovane, matne, zebra a vyvyseniny jsou leskle. ~pice krovek u o~ zaokrouhlena, u ~~ lalokovite protazena, 7. tergit ~ vzadu rovnY, u ~~ trojnasobne vykrojenY. Predposledni sternit ~~ vykrojenY. Delka tela 11,1 ± 1,2 mm, sirka stitu 5,8 ± 0,8 mm, sirka krovek 6,4 ± 0,1 mm, mete no 74 jedincd.

Palearkticky druh, v ce1e CSSR hojnY od duboveho az po alpinsk$ vegetacni stupen, preferuje otevtenY teren. Nekrofag, nekdy vsak na1ezan i pod vYkaly. Vyskyt IV - X, 8 vrcho1y v V, VII a IX., behem roku ma tti generace.

2. Thanatophilus sinuatus (Fabricius, 1775), Obr. 8

CernohnedY, tykadla krome poslednich 3 clankd hnedoeervena. Hlava huste tecko~ana, ptileh1e, zlutosede ochlupena. ~tit se slabou stiedni ryhou, v prohlubnich sedobile ochlupenY, stitek s d1ouhYm, ptilehlim, zlatoUutym oChlupenim. Krovky matne, teekovane, pode1 zeber a

23

postrannich okraj~ vyr~staji z te~ek kratke chloupky. Prostor vne od . ramenniho zebra sklonenj v Uhlu 45°. Predni tarsy 00 rozsirene, zadni rohy krovek u ~~ protazene. Delka tela 10,5 ! 1,1 mm, sirka stitu 5,3 ! 0,8 mm, sirka krovek 5,7 ! 0,5 mm, mereno 68 jedinc~.

Zapadopalearkticky druh, rozsirenj v cele Evrope a v seve AfriceT V ~SSR hojnj, vertikalni rozsireni ponekud uzsi nez u T. rugosus, preferuje otevrenj teren, vyskyt IV - X s vrcholy v V, VIr a IX, behem roku ma 3 generace.

3. Thanatophilus diapar (Herbst. 1793~

Podobnj T. sinuatus, jen zlute ochlupeny etitek m8 pred epici 2 tmave skvrny, dorsalni zebra jsou mene vystoupla nez ramenni zebro, prostor vne od ramenniho zebra je sklonenj v Uhlu 60°, ch10upky jsou delsi nez pr~er te~ek, ze kterych vyr~staji, och1upeni krovek je napad'nEjsi nez u T. sinuatus. Predni tarsy eSo'" rozsirene, spice krovek ~~ protazena, dellta tHa 9 - 11 mm (Mroczkowski, 1955).

Zapadopalearkticky expansivni druh, vychodne zasahuje na Sibir a do stredni Asie. Ve stredni Evrope ridsl nez v severni. V ~SSR vzacny, ve studovanjch sbirkach jen 2 kusy s lokalitou Moravia, Zoufal, je uv&-

:::o:n:r~:v~~::~t::~dlOVe a ~~le~e EkOl~(~t'rC(~ _b~~nl~~~ P~~~~~1odobne

·Obr. 8 Thanatophilus sinuatus, ~

Obr. 9 Xylodrepa quadripunctata

2. rod xylodrepa Thomson. 1859

Hlava za o~ima.zaskrcena, tykad1a se ~tyr~lennou pali~kou. Stredni kyCle stoji Usne vedle sebe. Na vnej,si strane prednich holeni je h1uboka ryha k ulozeni chodidel. Stredni a zadni holene zahnute. Vsech- 24

ny tarsy vespod huste zlute ochlupene. Rod obsahuje v palearkticke podoblasti 2 druhy, v Evrope a v CSSR 1 druh. Typ rodu: X. quadripunctata.

1. Xylodrepa guadripunctata (Linnaeus, 1761) Obr. 9

Hlava, sti"ed stitu a b:fisni, strana tela a kon~etiny ~erne. stitu a krovky okrove zlute, na krovkach 4, vzacne 6~ ~ernjch

Okraje te~ek.

~tit po stranach obroubenj, vp:fedu a na bazi lehce vykrojenj. Mezery mezi zebry stejnomerne te~kovany, vnitrni zebra nazna~ena jako nete~kovane, mirne klenute pasy. Predni a stredni tarsy ~o rozsi:feny, holene vice zahnute nez u ~~ a na spici prodlouzene do kratkeho, zahnuteho

. + +

vYbezku. Delka tela 14,2 - 0,8 mm, sirka stitu 7,2- 0,5 mm, sirka kro-

+ . ::,~\<.~, k(!:_y

vek 7,8 - 0,4 mm, mereno 48 jedincu.':.i;'

Evropsky druh rozsi:fenj na celem kontinentu krome severni Skandinavie a Iberskeho poloostrova. V CSSR hojnj v dubovem az dubovobukovem vegeta~nim stupni. Larvy i imaga ziji na stromech a kerich, kde lovi housenky ruznjch motYlu. Vyskyt trva od rozvinuti listu az do VI. Uzite~nj snizovanim popula~ni hustoty nekterych Skudcu.

J. rod Oiceoptoma Leach, 1815

Hlava za o~ima zaskrcena, temeno je priene vtiskle, tykadla se

~tyr~lennou pali~kou. Vykrojeni predniho okraje stitu rovne, po stranach ohranicene ostrym zarezem. ~tit huste, prilehIe ochlupenj, nepravide1ne zprohYbanj. Krovky v zadni tretine a bou1i. Rod obsahuje 5 druhu, v nearkticke podob1aati 2, v palearkticke 2, v Evrope a v CSSR 1 druh. Typ rodu O. thoracica.

Psani rodoveho jmena Oeceoptoma je emendace provedena 1846 Agazisem. DIe ~lanku 32 a ii Mez. pray. zool. nomenk1atury tato emendace nep1ati a je treba pouzivat psani Oiceoptoma, i kdyz odporuje dop1iiku D, tab. 2 Mezinarodnich pravide1 zooL nomenk1atury.

~.

'~. 1. Oiceoptoma thoracica (Linnaeus, 1758) Obr. 10 Oiceoptoma thoracica

Hlavaeerna, sUt cervenj, krovky

hedvabne 1esk1e, casto s modrYm nadechem. H1ava huste te~kovana, zlatozlute pri1ehle och1upena, mezi ocima s pri~nYm valem. Stitek vzadu vtiskly, zebra na krovkach tenka a ostra, postranni okraj krovek zdvizenY. 00 maji rozsirene predni tarsy, zaokrouh1enou spici krovek a nevykrojeny zadni okraj posledniho sternitu. Delka tela 15,1! 1,1 mm,

25

sifka stitu 7,8 1 0,3 mm, sifka krovek 8,8 ~ 0,5 mm, m~feno 69 jedincd.

Palearkticky druh rozsifenY v cele podoblasti. V CSSR hojnY, preferuje zalesneny teren, vyskytuje se na mrsinach, naletava na starsi plodnice hadovky smrdute (Phallus impudicus) a na kvasici mizu. Vyskyt IV - VII, bihem roku ma pravd~podobn~ 1 + 2 generace.

4. rod Aclypea Reitter, 1885

Hlava za ocima rozsifena, mezi ocima s pricntm valem, horni pysk temer az k basi vykrojenY. Klypeus casto ztlustly a vyvysenY. Kusadla jsou zakoncena 2 zuby. Pfedni okraj stitu rovnt, zadni 3 x m~lce vykrojent. Stredni kycle stoji tesne vedle sebe. V palearkticke podoblasti zije 18 druhd, v Evrope 6 a v CSSR 3 druhy. Typ rodu: A. undata.

Klic drtihd:

1 Klypeus silne ztlustly a vytvari vysoky, leskly, pricn! val, ktery odd~luje bazi hor~iho pysku od predniho okraje cela (Tab. 11/9), holene se 3terminalnimi trny. Tykadla se ke koncipostupn~ rozsifuji (Tab. 11/10), (podrod Aclypea Reitter, 1885) ••••••••••••••••••••••••• 2

- Klypeus neni silne ztlustly, holen~ se 2 terminalnimi troy, tykadla s ostfe oddelenou ctyrclennou palickou (Tab. 11/11), (podrod Blito-

phage Reitter, 1885) ••••••••••••••.•• 8 •••••••••••••••••••••••••••••• 4

2 CernY, povrch t~la matn! a holy, krovky s cetnYmi, nepravidelnYmi

pricnjmi vraskami (Tab. 111/11, ObI'. 11), jemn~ teckovane, tecky jsou pon~kud ctyfhranne ••••••••••••••••••••••••••• 1. druh A. undata - CernY, s vyjimkou postrannich okrajd krovek a podelntch zeber na kro~

kach vsude hust~ zlutave ochlupeny •••••••••••••••••••••••••••••••••• 3 3 Ramenni zebro silneji vystouple nez zebra dorsalni •• /A. tomentifera Reitter, 1907, delka holotypu 13,5 mm, severozapadni Kavkaz/

- Vsechna zebra na krovkach stejne silne vyvinuta ••••••••• /A. sericea (Zoubkov, 1833) delka kolem 13 rom. jizni Rusko, Sibiri

4 Temeno hlavy za ocima pricne vtlacene. ~tit na disku s hladkymi, neteckovanymi, fidceji ochlupenYmi a mirne vyvysenimi ploskami. ~titek delsi nez siroky, telo vice protahle, postranni okraje tela t~mer

rovnob~zne ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 2. druh A. opaca

- Temeno hlavy bez pficneho vtisku, stit bez hladkych vyvysenin, sti-

tek Air~i ne! dlouh$ •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 5

5 Cely povrch t~la zretelne ochlupeni, vsechna zebra vyvinuta, ramenni zebro je silnejsi nez vnitrni dYe zebra, okridlenY, protahlejsi, delka 9 - 11 mm ••••••••••••••• /A. souverbiei (Fairmair, 1848), Pyrene,je/ - Telo temer hole, jen nez~ateln~ ochlupene, zebra na krovkach slaba nebo jen naznacena, siroce ovaln!, vetsi, 12 ~ 14 mm, kridla zakrne-

18 ••••••••••••••••••••••••••••••••••••.•••••••• 3. druh A. alpicola

26

Obr. 11 Aclypea (Aclypea) undata

Obr. 12 Aclypea (Blitophaga)opaea

1. Aclypea (Ac1ypea) undata (Muller, 1116) Obr. 11

Ce1y ~ernY, matn$, hlava hust~ a! vras~it~ te~kovana, na sp~e!eh s odstalYmi ~t~tinkami. K1ypeus ztlust1y, 1esklY. ~t!t ve stredu te~kov~ jemn~ji ne! na okraj!ch. ~t!tek na Apici te~kovan rid~eji ne! ria bazi. Ramenn! !ebro kon~! v zadn! tretin~, vnitrn! zebra miz! ~ mezi pr!~nYmi vystoup1ymi vraskami. Mezi vraskemi jsou pon~kud ~tyrhrane te~ky nesouci na evem predn!m okraji male zrne~ko s kratkou At~tinkou. Predn! tarsy oorozA!reny. Delka t~la 1~,6 ! 0,8 am, ~!rka ititu 1,3 ! 0,3 am, iirka krovek 1,1 ! 0,5 ma, m~reno 34 jedined.

Zapadopa1earkticky druh rozsirenY v jizn! a stredn! Evrop~, na sever zasahuje do Ang1ie a jizni Skandinavie. Je udav~ z Kavkazu, Ir~u a syrie. V ~SSR hojnY od duboveho a! do vy~~ich vegeta~nich stupnd. Fytofagn! drub, larvy i imaga ~kod1 zvla~t~ na rep~. Vyekyt III - VI, IX - X, b~hem roku ma 1 generaei, imaga maj! v let~ diapauzu.

2. Aclypea (Blitophaga) opaea (Linnaeue. 1758) Obr. 12

Zlatohn~de, zlutave nebo sedave ochlupenY. Na hlave je ochlupen! deH1 a odstalejs1 nd na At1tu a krovkach. Na At1tutje n~kolik 1esklych, ho1ych po1!~ek. Ramenni zebro je eilnejA! nez vnitrn! zebra, v zadn1 tretin~ prochazi pres si1nY hrbo1. Stredn! zebro je vpredu zkracene, vzadu je zahnute a zasehuje dale net vnitrni lebro. Predo! a etredn! tarsy ooroziirene, zadni stehna na vnitrnim konei prota!ena a d10uze ochlupena, 1 terminaln! osten je zahnuty. D41ka tela 10,1 ! 0,1 mm, sirka At!tu 5,6 ! 0,5 mm, sirka krovek 5,9 ! 0,4 ~', m~reno 54 je-

dined. t'/· .• \C\\"

21

Holarkticky druh, rozsitenY v cele Evrope, severni a stredni Asii a v severni Americe. V Evrope hojnY na severu,smerem na jih je ridsio v CSSR tidky, fytofsg, z jara se zivi rllznymi druhy trav, pozdeji prechazi na merliky a lebedy a pak na repu a kr:Uate. Vyskyt IV - X, nova generace od VI do VII, v roce ma 1 generaci. Prezimuje pod spadanYm listim atd. Hospodarsky vyznam je mensi nez u A. undata.

3. Aclypea (Blitophaga) alpicola (Kuster. 1849)

Vets!, mene protahly ne! A. opaca. Ochlupeni tela je ridsi, ~asto je telo temer hol~ a leskle. Te~kovsni stitu na basi a po stranach hustejsi nez ve stredu. ~tit vzdy bez lesklych poli~ek. Krcvky bez boule v zadni tretine. Ramenni zebro je silnejsi nez vnitrni zebra, te~kovsni krovek je huste, te~ky maji na svem prednim okraji zrne~ko. Predni a atredni tarsy oa rozsirene, delka 11 ~ 14 mm (Szekessy, 1961).

Karpatsky druh zijici na travnatych p1anich nad hranici lesa. Vyskytuje se v Rumunsku, zasahuje az Slovenako (Nizke Tatry, Prasi va). vy.skyt VI - VII, v roce me. 1 generaci, fytofagni, ale neskodi.

5. rod Silpha Linnaeus, 1758

Telo ovalne, vzdy hole. Hlava za o~ima zaskrcena. ~pice levaho kusadla se 2 zuby, spice praveho kusadla jednoducha. Tykadla s nezretelnou pali~kou. Predni okraj stitu ob1oukovite .vykrojen$. ~titek je trojnebo p€tiUhlY. Stredni kyHe stoji tesne vedle sebe. 2.sternit je dels! ne! kazdY z 5 nas1edujicich. Rod obsahuje 19 druhd v ethiopske a orientalni oblasti a palearkticke podob1asti. V samotne pa1earkticke podob1asti Zije 14, v Evrope 11 a v CSSR 7 druhll. Typ rodu: S. obscura. Kli ~ druhll:

1 ~ebra na krovkach jsou lemovana radou velkych te~ek, ostatni

te~ky

na krovkach jsou mnohem mens! (Tab. III/12) ••••••••••••••••••••••••• 2 - Te~Jcy lemujici Zebra· jsou mens! a nebo stejne velke jako ostatn! teeky na krovkach (Tab. IV/I, 2, 4 a 5) a nebo je te~kovani velmi ne-

pravidelne (Tab. IV/3) •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 3

2 4. c1anek tykade1 delsi nez siroky (Tab. 111/10), remanni zebra vice vystouple nez vnitrni 2 zebra, teckovani mezi zebry pravidelne, nesplyvave, pode1 zeber jsou tady velkych tecek (Tabo 111/12), ~ernY, delka 16 - 20 mm •••••••••• (S. olivieri Bedel, 1887; Stredozemi)

- 40 ~lanek tykadel satya delsi nez siroky (Tab. 111/9), vsechna zeb-

ra priblizne stejne vystoupls. Teckovani kravek mene pravidelne, •

te~ky ~asto splyvaji nebo se dotykaji (Tab. IV/3), velke tecky podel zeber malo napadne, s velkym a nepravidelnjm rozestupem (Tab. IV /3), stihlejsi, me nsf (12 - 16 mm), cerny nebo hnedy. • ••••••••• 0

••••••••••••••••••••••••••• 5. druh S. tyrolensis (srov. antitezi 8)

3 8. ~1'neJc tyJcadel dels! nez 9. (Tab. IV/7) postrann! okraj Jcrovek za 28

3

9

12

4

5

14

13

16

15

Tab. IV 1 - s. perforata, krovek; 3

te~kovan! krovek; 2 4

s. tristis, te~kovan! s. carinata, te~kov~n!

s. tyrolensis, te~kovan! krovek;

krovek; 5 s. punctico11is, skulptura krovek; 6 - s. tristis, tykadlo; 7 - s. carinata, tykad1o; 8 - S. perforata, tykad1o; 9 - st!t, A S. carinata carinata, B s. carinata carpathica a S. carinata austriaca; 10 - S. oblonga., ramenn! tihel krovek zespodu; 11 s. obscura, ramenn! tihe1 krovek zespodu; 12 - So oblonga, krovka; 13 s. obscura, skulptura krovek; 14 - S. orientalis, sku1ptura krovek; 15 - S. ob1onga, skulptura krovek; 16 - A. cribrata, skulptura krovek.

29

rameny velmi siroky (Tab. III/7) a vodorovny, stit vptedu obloukovi-

t~ vykrojen$' •••••••.•••.•.•.•.•••••••.•••••..•.••• ·· .• · •• •••••··•·•· 4

_ 8. clenek tykadel jen nepatrn~ deBi nez 9. (Tab. IV/6) , postranni okraj krovek je po cel~ d~lce stejn~ siroky (Tab. 111/13) ••••••••••• 5

4 5., 6. a 7. clanek tykadel je 1,5 x delsi nez siroky, 8. clanek je stejn~ dlouny jako siroky (20 : 20), 6. a 7. clanek dohromady 1,5 x del~i nez 8. (Tab. IV/7), tykadla plossi, krovky jemn~ji - teckovan~

(Tab. IV/4) •••••••••••••••••••••••••••••••••••• o 1. druh So carinata

- 5., 6. a 7. clanek tykadel 1,5 x delsi nez siroky. 8. clanek sirsi nez dlouny (25 : 18), 6. a 7. clanek dohromady temer 2 x tak dlouhe jako 8. clanek (35 ~ 40 : 20), (Tab. IV/8), krovky ridceji hrubeji teckovane (Tab. IV/l) ••••••••••••••••••• IS. perforata Gebler. 1832, delka tela 15 + 18 mm. jiz. Rusko. zap. Asie/

5 ~ecky na krovkach maji na svem prednim okraji mal~ leskl~ zrn~cko (Tab. IV/2 a 5), ramena jaou zaokrouhlena ••••••••••••••••••••••• : ••• 6 - Tecky nemaji leskl~ zrn~cko na sv~m prednim okraji, nekdy jsou tecky ponekud ctyrhran~ (Tab. IV/3, 13 + 15) •••••••••••••••••••••••••••••• 7

6 Krovky po cel~ plose stejne huste a hrube teckovan~, zebra jemna,

stejne silna (Tab. IV/2), prostory mezi teckami hedvabne leskH, u o~ jsou rozsireny jen predni tarsy ••••••••••••••• 4. druh S. tristis

- Krovky mezi ramennim zebrem a postrannim okrajem mnohem jemneji teckovane nd mezi vnitrnimi zebry. Ramenni zebro je silneji vystouple nez vnitrni 2 zebra. ~ebra jsou lemovana radou drobuych tecek, tyto tecky nemaji na svem ptednim okraji zrnecko (Tab. IV/5). V zadni tretine krovek se mezi ramennim a prostrednim zebrem nachazi vystoupla boule, u 00 jsou rozsiteny predni i stredni tarsy ••••••••••••••••••• ••••••••••••• IS. puncticollis Lucas. 1849; 15 ~ 18 mm, jiz. Evropa/

7 Krovky jsou na ramenach siroce zaoblen~ (Tab. IV/IO), tecky v radach

lemujicich zebra nejeou mensi nez ostatni tecky. Vnitrni 2 zebra

jsou silne redukovana (Tab. IV/12) •••••••••• ~ ••••••••••••••••••••••• 8

- Krovky na ramene.ch s tupym, nekdy ponekud zaobleuym, ale vzdy zretelnYm Uhlem (Tab. IV/ll), tecky lemujici zebra jsou 0 neco mensi nez tecky lezici uvnitr prostord mezi zebry (Tab. IV/l3) •••••••••••••••• 9 8 Teckovani krovek je po cele plose krovek naprosto rovnomerne (Tab.

IV/l5), vzdy cernY ••••••••••••••••••••••••••••••• 2. druh S. oblonga

- Teckovani krovek jedosti nepravidelne, tecky spolu casto splyvaji nebo se alespon dotykaji. ~ebra jsou lemovana velkYmi teckami umisteuymi v nepravideluych rozestupech, nekdy se tyto tecky zeela ztraceji v nepravideln~m teckovani (Tab. IV/3), stit je v zadnieh rozich husteji a hrubeji teckovanY nez uprostred ••••••••••••••••••••••••••• ••••••••••••••••••••••••••• 5. druh S. tyrolensis (arov. antitezi 2)

30

9 Matoj, vnitrni zebra jsou slab~i nez ramenni zebro, te~kovani je jemnej~i, mel~i a tvar tecek je pravidelny, prostory mezi teckami jsou ptiblizne 2 x vet~i nez priimer tecek, vZdy h Ladke (zvet~. 50 x J , po-

nekud men~i, 13 ~ 17 mm •••••••••••••••••••••.••••• 3. druh S. obscura

_ Leskly, vnittni 2 zebra jsou stejne silna jako ramenni zebro, te~ky na krovkach jsou vet~i, mirne protahle a hluboke, tvar tecek je dosti promenlivy (Tab. IV/14), prostory mezi teckami jsou stejne velke jako tecky samo tne , vzdy jemne ryhovane (zvets. 50 xl , vet~i a pro-

tahlejsi, 15 ~ 18 .mm. .

•••••••••••• IS. orientalis Bru11e. 1832; Italie, Balkan, Mala AsieL

1. Silpha carinata Herbst. 1183 Obr. 13

= bilineata Reitter, 1901, = tatrica Smetana, 1952

Ovalny, postranni okraje tela nekdy rovnobezne, mirne leskly, ~eI'oj nebo tmave hnedy az ~ervenohnedy. Hlava na temeni husteji te~kovana nez na k1ypeu. Mezi hrubymi teckami jsou vtrouseny jemnej~i te~ky. Pte~ ni okraj stitu je silneji vykrojeoj nez u ostatnich druh~, stit je po stranach husteji te~kovanY nez ve stredu. Ramenni zebro je si1nejsi nez vnittni 2 zebra a je zkracene. Mezery mezi zebry jsou stejnomerne te~kOvany. Predni tarsy ~~ rozsirene. Delkatela 17,4 ! 2,1 mm, sitka stitu 8,5 ! 1,0 mm, sitka krovek 9;3 ! 0, mm, meteno 97 ke.

Z ~efG'H~?:~~' ~~d1~,~avan vyskyt 3 pOddruh~;It S. carinata, totiZ S. carinatalcarinata"Berbst, 1793 (~erna, vetsi, se sirsim stitem I Tab. IV/9A/), S. carinata austriaca Otto, 1891 (1esk1a, ~erna az hneda s ~ernym stredem stitu, mensi a s uzsim stitem /Tab. IV/9B/) a S. carinata carpathica Reitter, 1901 (mensi, s uzsim stitem, hneda s ~ernYm sttedem stitu ITab. IV/9B/). Tyto 3 poddruhy, stejne jako vsechny ostatni maji charakter ekomorf. V nizinach a v jizni ~asti .area1u se setkavame s velkymi, ~ernYmi jedinci, zatimco v severni ~asti arealu a ve vyMich polohach s drobnejsimi a nahned1ymi jedinci. Mezi obema extremy existuji p1ynule prechody. Z tohoto hledlska nemaji taxonomickY vYznam. Jednotlive ekomorfy byly p~vodne popsany jako variety a se zme-

nou nazor~ na vyznam a platnost infrasubspecifickych kategorii byly

r~znYmi autory povyseny na subspecie vice mene arbitrarne.

S. carinata ma dale zna~oj sklon k tvorbe odchylek ve tvaru zeber a k jejich redukci. Tyto odchylky jsou asymetricke a maji raz nahodnych mut acf , Dva kusy se symetri cky r edukovanym sttednim zebrem byly v minulosti popsany nezavisle jako samostatne druhy (Reitter, 1901 a Smetana,1952). Na zak1ade studia bohatejsiho materialu S. carinata, typoveho materia1u a existence prechodnych jedincu·s asymetrickou redukci prosttedniho zebra lze konstatovat, ze popsani mutantni jedinci patti k temuz druhu - So carinata (~ustek, pripravovana studie).

31

Palearkticky druh, rozsirenY v cele Evrope krome Anglie a ~panelska. Na vychod zasahuje az za Bajka1ske jezero a do Mongolska. V ~SSR v lesich po celem Uzemi od duboveho az po alpinsk$ vegetaeni stupen. Larva je drava, imago pantofagni, zivi se drobnYmi zivoeichy, rozkladajicimi se rostlinnYmi a zivoeisnYmi zbytky. Behem roku ma 2 generace, vyskyt IV - VIII a v X.

2. Silpha oblonga Kuster. 1851

MatnY, cernY, nekdy nahnedlY. H1ava huste a hrube teckovana, na temeni jsou hladka policka. Mezi oeima se tahne pricny val. Predni okraj stitu melce vykrojenY, predni a zadni rohy zaokrouhlene. Teckovani po stranach stitu je hrubejai. Ramenni zebro je vystouple, vnitrni 2 zebra jsou naznacena jako 2 mirne klenute, neteekovane pasy. Teekovani krovek vne ramenniho zebra je jemnejs! ne! ve stredu. Predni a stredni tarsy t~ jsou rozSifeny. Delka tela 13,9 ! 0,8 mm, sirka stitu 7,2!

+

0,2 mm, sirka krovek 7,8 - 0,3 rom, mereno 10 kus~.

Karpatsky druh, dIe etarsich udajd je jeho vyskyt omezen jen na vyssi vegetaeni stupne (smrkovo-bukovo-jedlovy az alpinsky), avsak existuji nalezy i z nizkych poloh v dubovem az bukovo-dubovem veg. stupni (Bratislava, ~tUrovo, Zadie~ atd.). DIe Strejcka (os. sdeleni) se vyskytuje i v ~echach (Vsenory, VI. 1948, 19t. Rupie). Vyskyt mimo karpatskou oblast vsak nutno potvrdit dalsimi nalezy. Potravni vztahy jako u S. carinata. Vyskyt VI - VII , v roce 1 generace.

3. Silpha obscura Linnaeus. 1758

~ernY' matny, hlava huste teekovana, na temeni je teekovan! rids! a jemnejsi. ~tit huste a hrube teckovanY, ve stredu je teckovani jemneja! a ridsi. Vnitrni zebra na krovkach jsou tensi nez ramenn! zebroG ~ebra jeou lemovana jemnejs!mi teckami. Tecky jsou mirne protahle, bez zrnicka ns svem prednim okraji. Okraje krovek jsou teckovany tidceji nez vnitrni cast. Predni tarsy ~~ jsou rozs!reny. DeIke tela 15,1 1,0 mm, s!rka stitu 7,8 ! 0,4 rom, sitka krovek 8,3 ! 0,5 mm. Mereno 65

jedinc~o rClJ~\ leo.. VD,+eV\V' -- ~V!tJl Slit

Zapadopalearkticky expansivni druh rozsirenY v cele Evrope, ns

zapadn! Sibiri a ve stredni Asii. V ~SSR je vsude hojnY, zv1aste v nizsich polohach. Ve dne se skryva pad kameny, listim,travou apod. ~ije v lesich i v otevrenem terenu. V jizni easti arealu vystupuje nad hranici lesa, v severni se vyskytuje v nizsich a strednich polohach. Larva i imago jsou pantofagn!. V zemedelstvi obeas skod! na obilninach a reIV - XI.

,,\-yicA0c

+

pe~ Behem roku ma 1 generaci. Vyskyt

r\i~+'{\'\{i \,l/;~'-1/):;; ;?i~\"'/'

J

4. Silpha tristis Illiger. 1798

= S. franzi Schweiger, 1966

~erny, h1ava a stit leskle, krovky matnejs!. Hlava huste a

hrube

32

Obr. 13 Si1pha carinata

Obr. 14 Si1pha obscura

teckovana, na ce1e a k1ypeu je teckovani tidsi. Prostory mezi hrubymi teckami jsou vyp1n~ny drobnymi, jemnYmi teckami. Vzda1enosti mezi teckami na stitu jsou rovny prib1izn~ pr~~ru tecek. Po stranach tecky sp1yvaji do pod~lnYch skupin po 3 ~ 5 teckach. H1adke prostory mezite~ kami se vtrousenYmi ve1mi jemnjmi teekami. Vn~jsi zebro krovek konei az v zadni tretin~, kratce za drobnou bouli. Vnitrni zebra doSahuji az ke spici. Cel~ krovky jsou stejnom~rn~ teckovany. Teeky maji na svem prednim okraji male, leskle z~necko. Predni a stredni tarsy ~t rozsi-

+ +

reny. Delka t~la 14,6 - 0,8 mm, sirka stitu 7,2 - 0,4 mm, sirka krovek

7,8 ! 0,3 mm, m~reno 18 jedincd.

Zapadopa1earkticky druh rozsirenj v cele Evrop~ krom~ severniSkandinavie, zasahuje do Mal~ Asie a do Iranu. V ~SSR ridky (~eske stredohori - Rehlovice, Adolfov u Usti nad Labem, ~umava - Horaka Kvilda, call. Strejeek, B~lec, Zvolen, Korytnica, Nitra, Kamennj Most). Vyskytuje se od duboveho az do vyssich veg. stupnfi. DIe Strejcka (os. sd~leni) preferuje nivy podel vodnich tokd. Potravni vztahy budou pravd~podobn~ shodn~ s predchozimi druhy. Vyskyt III - VIII a v XI. B~hem roku ma pravd~podobn~ 1 generaci.

5. Si1pha tyrolensis Laicharting. 1781

7;"~ernY nebo hnedj" leskly a protahlY. H1ava hust~ teckovana, jen na pricnem valu mezi ocima je teckovani ridsi. ~tit si1n~ klenuty, na okrajich hrub~ji teckovany nez ve stredu. Zadni rohy stitu jsou zaokrouh1ene ,base st,itu je upr-o-st f-ed temer r ovna a ponekud vysunuta dozadu. ~ev krovek je si1n~ zdvizenj. Ramenni zebro neni zkracene, vnitrni zebro je

"';c ' b o'b, I! 33

naznaceno jen v predni polovine, stredni zebro v zadni polovine kroveL Teckovani krovek je nepravidelne. Predni a stredni tarsy tt rozsir~ne.

. + + +

Delka tela 15,2 - 1,2 rom, sirka stitu 1,2 - 0,3 rom, sirka krovek 8,3 -

0,4 rom, mereno 28 jedinc~.

Evropsky montanni druh zijici v Pyrenejich, Alpach, ve vyssich po-

lohach Ceskeho masivu a v Karpatech. V CSSR vzacnY (Praded,Kan-

zicnik, Mala Fatra). V alpinskem vegetacnim stupni mezi travou apod. Vyskyt VI - VII. Behem roku ma jednu generaci.

6. rod Phosphuga Leach, 1811

Hlava je protazena, za ocima je zaskrcena, kusadla jsou dlouha, rovna, az pred koncem zahnuta. 1. clanek tykadel je tak dlouhY jako 3 nasledujici dohromady. ~tit je polokruhovity, krovky jsou ovalne a silne klenute. Rod obsahuje 3 druhy zijici v palearkticke podoblasti, v Evrope a v CSSR zije jeden druh. Typ rodu: P. atrata.

1. Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) Obr. 15

Leskly, cernY nebo jsou krovky a stit zlutohnede. Hlava si1ne,

vzadu aZ vrasCite teck:ovana. Tykadla maji naznacenu triClennou palickuo Postranni okraj krovek je zdvizenY. Mezery mezi zebry jsou vrascite teckovane. Fredni a stredni tarsy dd jsou rozsireny. Delka tela 13,04 ::!: 1,3 min, sirka stitu 7,8 ::!: 0,6 mm, sirka krovek 7,4 ::!: 0,6 rom, mere no 54 jedinc~.

Falearkticky druh zijici temer v cele podoblasti, na

jihozapad

zasahuje do Francie a Italie, na vychod do Japonska. V CSSR velmi hojnY. Zdrzuje se pod k~rou starych strom~ a parez~, v trouchnivem dreve, pod kameny atd. V noci lovi drobne plze. Vyskyt III - X. Drive byla P. atrata povazovana za Sk~dce repy, je ale ciste karnivornio

1. rod Ab1attaria Reitter, 1885

Hlava je protazena, oci a spanky vystupuji do strano Kusad1a jsou rovna, az pred koncem zahnuta, na vnitrni strane se 2 zuby. Tykadla se ke konci postupne rozsiruji, 1. clanek je temer tak dlouhY jako 2. a 30 dohromady. ~tit je rovnomerne vypouklY. Krovky jsou klenute, zebra na krovkach chybeji nebo jsou naznacena jako uzky neteckovanY pas. Tarsy na spodni strane s dlouhYmi, silnYmi trny. Rod je v palearkticke podoblasti a v Evrope zastoupen 4 druhy, v CSSR 1 druhem.

Typ rodu: A. laevigata.

Klic druh~:

1 Te10 vetsi, 12 ~ 18 rom, naprosto stejnomerne teckovane, nekdy s ne-

znakem podelnych zeberek ••.•......•..•...••...........••.........••• 3

- Telo male, 12 ~ 13 mm, krovky se vtrousenymi vet simi teckami, vetsi tecky jsou soustredeny hlavne do prostoru mezi svem a prvnim nazna- 34

Obr. 15 Phosphuga atrata

Obr. 16 Ablattaria laevigata

~enYm zebrem (Tab. IV/16) ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 2

2 Stit teckovanY pouze po stranach vetsi tecky na krovkach asi 3x vetsi nez mensi •••••••••••••••••••••••••••• IA. arenaria (Krautz, 1876) Mala Asie, Kavkaz, SYrie, Recko/

- Stit teckovanY po cele plose, vetsi tecky na krovkach 4x vetsi nez mensi •••••••••••••••••••••••••••••••• IA. cribrata (Menetries, 1832) delka 12 - 13 mm, Kavkazl

3 Stit po stranach z8?krouhlenY, temer polokruhovity, ns prednim okra-

ji se zaobleni ponekud naprimuje, naprimenY predni okraj je sirsi

nez hlava. Stit a stitek jsou teckovany priblizne stejne huste a hru-

be(Tab. VII/12) •••••••••••••••••••••••••••••••• 1. druh A. laevigata

- Stit po stranach rovnY, temer trojUhelnikovity, predni okraj temer stejne siroky jako hlava(Tab. Vll/l1) ••••••••••••••••••••••••••••••. ··.·LA. subtriangu1a Reitter, 1905, de1ka ho1otypu 16 rom, Spanelsko/

1. Ablattaria laevigata (Fabricius,1775) Obr. 16

Klenuty, cernY, matnY. Hlava jemne a huste, na pricne vtisklem temeni hrubeji teckovana. St[t jemne, na basi a po stranach hrubeji teckovanY. Stitek teckovan hrubeji nez stit. Krovky teckovany stejnomerne, nekdy se 3 hladkYmi pasy ohranicenYmi ponekud hruhejsimi teckami. DHka tela 15,0 ! 1,7 mm, sitka stitu 7,4 ! 0,7 mm, sirka krovek 8,15 ! 0,9 mm, mereno 37 jedinc~.

Mediterrani druh rozsireny v jizni a atredni Evrope. Na vychod zasahuje na Kavkaz, severni hranice rozsireni probiha jiznim Polskem a

35

strednim Nemeckem. v CSSR vzacnj (StUrovo, Hegyfarok, Komarno, Ceje). Lovi plze a eervy. Vyskyt IV- IX, behem roku pravdepodobne 1 generace.

2. tribus Necrodini

8. rod Necrodes Leach. 1815

Hlava za silne vystupujicima oeima zaAkrcena, klypeus neoddelenj od eela. Tykadla jsou kyjovita. Stit je kruhovity a plochY. Krovky jsou pIoche, dozadu rozsirene a na konci sefiznute. Posledni 4 elanky zadecku jsou volne. Stredni kyele jsou od sebe vzdaleny. Stredni holene jsou zakriven6. Rod obsahuje 5 druh~, z toho 2 v palearkticke podo?lasti, 2 v nearkticke a I v orientalni oblasti. V Evrope a v CSSR zije 1 druh. Typ rodu: N. littoralis.

.{~.)~

1. Necrodes'(lHtoralis (Linnaeus, 17282 Obr. 17

""

Protahly, splostely, telo cerne, vzacne hnede, 3 posledni

clanky

tykadel jsou cervene. Hlava a 8tH jsou Le sk Le , jemne a ridce teckovanee Stitek je trojuhly, veliky, na spici prohloubenj, po stranach prohloubeni se 2 hladkymi policky. Teckovani krovek je hrubSi nez na Atitu a na hlave. Prostredni a ramenni zebro mezi sebou uzaviraji pricne postavenou bouli. Volne clanky zadecku jsou hedvabne leskle. U ~~ jsou

ni strane se 2 zoubky, zadni holene silne zahnute. Delka tela 3,7 mm, sirka stitu 7,03 ! 0,9 mm, sirka krovek 9,3 ! 1,2 mm,

94 jedinc~. ~ Glb (

rozsireny predni a stredni tarsy, zadni stehna jsou ztlustla, na vnit~ + 22,2 -

mereno

Palearkticky druh rozsireny v cele Evrope krome Skandinavie, na Kavkaze, Sibiri a v Japonsku. V CSSR hojny, hlavne ve vlhkych lesich, v nizinach eastejsi nez ve vyssich polohach. Prereruje mrtvoly vetsich zivocich~. Vyskyt IV - IX.

3. tribus Nicrophorini

9. rod Nicrophorus Fabricius, 1775

Hlava velka, vzadu zaskrcena, jemne a ridce teekovana, oci a spanky vystupuji do strano Celo a temeno oddelene svy od ostatnich casti hlavy. Base kusadel a spanky dlcuze ochlupene, predni okraj horniho pysku s radou tesne postavenjch, dopredu smefujicich, zlutych chlup~. Tykadla se zkracenym 2. clankem a se etyfclennou palickou. Povrch stitu jemne a ridce teckovanj, nekolika ryhami rozdelenY na samostatne klenuta pole. ~titek trojUhly, na spici zaobleny. Krovky zkracene, vzadu rovne seriznute, s vystouplou ramenni bouli. Zebra jen naznacenso Povrch krov,ek leskly, jemne teckovanj. Base, postrsnni a zadni okraj nekdy huste ochlupene. Posledni 4 tergity volne, leskle a casto ochlupene. Predni a zadni kycle stoji tesne vedle sebe, stredni jsou odda- 36

\

7

11

Tab. V 1 - N. germanicus, zadni holenj 2 - N. vespillo, zadni holen; 3 - N. humator, zadni holen; 4 - N. vespillo, zadni priky~lij 5 - N. nigricornis, zadni priky~li; 6 - N. vespillo, stitj 7 - N. humator, stitj 8 - N. interruptus, ~tit; 9 - N. antennatus, stitj 10 - N. ante& natus, rozmisteni zluteho ochlupeni na poalednich trech tergitech, (zakresleno ~ernel); 11 - N. vespilloidea, ~tit.

37

Obr. 17 Necrodes 1ittora1is

Obr. 18 Nicrophorus interruptus

1ene. Predni ho1en~ se zahnuttm termina1nim trnem, predni a zadni ho- 1en~ rid' by-vaji z ahmrt e , Predni tarsy ~8 rozMrene, vespod pokryte dlouhYmi zlutymi ch1upy. Na krovkach je ~asto napadna oranzova kresbs. U ~erne zbarvenych druh~ se vzacne objevuji jedinci s ~ervenYmi skvrnami, u druh~ s ~ervenou kresbou naopak me1anisti~ti jedinci. Barevna variabilita ma v nekterych pripadech klinalni charakter (Miller, in litt.). Rod obsahuje 19 druh~ v nearktick~ podoblasti, 40 druh~ v pa1earkticke podob1asti. V Evrop~ zije 13 a v ~SSR 9 druh~. Typ rodu: N. germanicus.

Jm~no Nicrophorus by10 stanoveno Fabriciem v roce 1775 a bylo jim pouzivano nasledujicich 21 let v 6 jeho dilech. V teto forme je pouzi-

vali i dalsi tehdejsi autori. Proto dIe ~lanku 32 a ii Mez.

pravidel

zool. nomenklatury neplati emendace na jazykov~ spravn~ Necrophorus, kterou provedl 1798 Illiger a kterou sam Fabricius prijal 1801. Jmeno

je nutn~ psat nadale ve forme Nicrophorus, prestoze je jazykove ne-

spravne a vyznamove nesmyslne.

KIH druM.:

I Zadni holene na vnejsim okraji hrbolovite rozsirene (Tab. V/I), ochlupeni zade~ku vzdy ~erne, druhy dlouh~ 17 ~ 40 mm •••••••••••••••••• 2 - Zadni holene na vnejsim konci nerozsirene, rovne nebo zahnute (Tab.

V/2 a 3>, ochlupeni zade~ku zlute nebo ~erne. Je-li ~erne, pak jaou krovky temer vzdy cele ~ern~, delka do 28 mm •••••••••••••••••••••••• 5 2 Epipleury krovek alespon z casti hnede nebo oranzov~ •••••••••••••••• 3

- Epipleury krovek cele ~erne ., •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 4

3 Krovky cel~ ~ern~ nebo VZ8Cne s izolovanymi, spatne ohranicenimi ~er- 38

venjmi skvrnami (Tab. VIII - 6), epipleury hnede ••••••••••••••••••• o

........................•.............. ,. . . . • •. 2. druh N. germani eus

_ Krovky vpredu s pri~nou oranzovou paskou, ktera je na svu siroce prerusena a po stranach se styka S oranzovymi epipleurami. Zadni skvrna je polomesi~ita, epipleury jsoucele oranzove ••••••• (N. armeniacus, portevin. 1922i delka holotypu 27 mm, Kagylan. Armenie 1 ~/

4 T,ykadlova pali~ka ~erna, jeji 3 posledni ~lanky na vnejsi strane ~asto nahnedle, krovky na ramenach s dlouhymi brvami, predni tarsy rozsirene u obou pohlavi, delka 20 ~ 30 mm ••••••••••• IN. morio Gebler. 1817 • .jihovych. Rusko. stredni Asie, Kavkaz. Mongolsko/

- posledni 3 ~lanky tykadlove palicky cele cervene, ramena krovek s

kratkymi chloupky, predni tarsy ~ jen slabe rozsirene, predni tarsy ~ normalni, delka 26 ~ 33 mm ••••••••••••••••••• LN. satanas Reitter, 1893 • .jiZni Rusko, Astrachan. nekdy povazovan za odchylku N. morio/

5 Zadohrua ochlupena cerne nebo ~ernohnede, krovky cele cerne, u vybledlych kusd hnede, velmi vzacne s nekolika malymi cervenjmi skvr-

nami ••••••••••••••.•••••••••••••••••••••••.•••••• 1. druh N. humator

- Zadohrua ochlupena zlute, krovky s oranzovymi paskami, vzacne cerne. 6 6 Krovky cerne nebo se sotva rozlisitelnym naznakem cernohnedych pf!c-

njch pasek (Tab. VI/II, VII/6) •••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 7

- Krovky se 2 oranzovymi nebo jasne cervenYmi pficnYmi paskami, oranzove pasky jsou nekdy rozdeleny na nekolik pfi~ne usporadanYch skvrn

nebo spolu podelne splYvaji ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 8

7 Tykadlova palicka je cela cerna,stH holy, postranni okraje

stitu

jsou rovnobezne, rohy zaokrouhlene (Tab. VI/II, V/ll) ••••••••••••••• ••••••••••••••••••••••• 3. druh N. vespilloides (melanisticka forma) - Posledni tri ~lanky tykadlove pali~ky cervene, stit na 'prednim okr8- ji zlatozlute ochlupent, postranni okraje stitu dozadu zuzene (Tab. V/6, VII/6) •••••••••••••••• 9. druh N. vespillo (me1anisticka forma) 8 !:§Ui; alespon na prednim okraji (Tab. V/6 a 9), postranni okraje za-

decku a zadni stehna huste, zlute ochlupene ••••••••••••••••••••••••• 9 - ~tit holy (Tab. V/7 all) nebo v prednich rozich s ma1Ymi skupinkami zlutych chloupkd (Tab. V/8), zadecek a zadni stehna hole •••••••••••• 12 9 Zadni holene zahnute (Tab. V/2), stit ochlupenY jan na prednim okra-

ji (Tab. V/6) ••••••••••••••••••••••• ' •••••••••••••••••••••••••••••••• 10

- Zadni holene rovne (Tab. V/3), stit ochlupeny po celem obvodu (Tab.

V /9) • • • • • • • • • • • • • • . • • • • • • • • • . • . . . . . • . • . . . • • • • . • • . . . • . • . . . . . . • . . • . . •. 11

10 1. clanek tykadlove palicky cernY, 3 nasledujici clanky cervene, troy zadniho prikycli jsou nestejne dlouhe (Tab. V/4), zadni holene jsou u ~~ silneji zahnute ne~ u ~~, baze, postranni 8 zadni okraj

krovek huste zlute ochlupene •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ••••••••••••••••••••••••• 9. druh N. vespillo (bezne zbarvene formy)

39

Cele tykadlova pali~ka ~erna, koncove trny zadniho priky~li stejn~ dlouhe (Tab. V/5), zadni holene u obou pohlavi stejn~ si1ne zahnute, krovky jsou zlute ochlupene jen na basi a na postranoim okrsji, zed krovek hola, tvar skvro (Tab. VII/8} •••••••••• /N. nigricornis Faldermann, 1835. 12 - 20 mm. ,jizni Evropa. Kavkazl

11 1. ~lanek tykadlove pali~ky je ~erny, dalsi 3 ~Ienky jaou ~ervenep poaledni 3 tergity a predposledoi sternit zlute ochlupeneo ••••••••

•••••••••••••••••••••••••• ~ ••••••••••••••••• 1. druh N. vestigator

eela tykadlove pali~ka je ~ervena, pygidium a cely zade~ek ~erne nebo tmsvohnede ochlupene, Zlute ochlupeni tvofi jen male skvrny uprostred a po stranach (Tab. V/IO) •••••••••• 8. drub N. antennatua

12 Epipleury krovek cele ~ervene nebo orsnzove, predni pri~na paska oa krovkach ashe od BVU az po postranni okraj krovek (Tab. VII/I - 5), vz acne jsou na cervenych ep i.p l.eur ach dr obne t mave skvrny •••••• 13

- Epipleury krovek od base az ke stredu cerne, teprve za stredem s cervenou paskouo Pradni paska je redukovana ne 1 - 2 male skvrny pfi postrannim okraji nebo upine chybi (Tab. VI/IO) •••••••••••••• o /No interruptus corsicus Laporte de Casteinau, 1832, delka 13

19 mID, Sardinie. Korsika. nekdy povazovan za samostatRY druh/

13 Jen 1. Clanek tykadlove palil'!ky cernj ~ dalM Clanky jeo\! cervene, stit je dozadu lehce zuzeny (Tab. V/8) •••••••••••••••••••••••••••• 14 Cela tykadlova palicka cerna, strany stitu rovnobezne, rohy siroce zaokrouhlene (Tab. V/ll) •••••••••••••••••• 3. druh N. vespilloides

14 Ochlupeni zadecku cerne ••••••••••••••••••••••• 6. druh N. sepultor Ochiupeni zadecku alespon z casti zlute ••••••••••••••••••••••••••• 15

15 Vsechny sternity na 6vem zadnim okraji zlute ochlupene, predposled~ ni 3 sternity se zlutym, fidkym ochlupenim take v zadnich rozich, v prednich rozich stitu jsou patrne jen ojedinele, kratke zlute chloupky (Tab. V/8), ktere jsou oekdy zeela odrene ••••••••••••••••

- Pouza 5. e 6. sternit ne zadnim okraji se zluttm ochlupenim, predcM.zejici sternity jaou uplne hole, 8tH i na prednich rozich upl ..

ne holy ••••••••••••••••••••••••••••••••••• 4. druh N. investigator

1. Nierophorus humator Olivier. 1790

Telo cele cerne, vzaene hnede, vzdy bez cervenjch skvrn. Poslednf 3 ~lanky tykedlove palicky a membrana klypeu oranzove. Povrch tela fidee e jemne teckovany, pouze teckovani okraj~ stitu je hrub~jsi. Postranni okraj krovek vpredu a vzadu, zadohrua a okraje zadeckovych ~lankd s tmavymi ~tetinkami. Predoi holene kratke, zahnute, s dlouhYmi terminalnimi trny, pred koneem zlut~ ochlupene. Zadni a stfedni ho-

+ +

lene rovne a tenke. Delka t~la 24,3 - 4,5 mID, sirka stitu 7,8 - 1,0

mID, sirka krovek 9,8 ! 1,1 mID, m~reno 75 jedine~.

40

6

2

3

14

15

7

8

Tab. VI Variabilita barevne kresby krovekj 1 - 6: N. germanicusj 7 - 9:

N. interruptus; 10: N. interruptus corsicusj 11 - 15: N. vespi11oides.

41

Palearkticky druh roz~irenj v eele Evrope krome jizni Skandinavie, v severni Africe, na Sibiri a v Japonsku. V ~SSR hojny v lesieh, v otevrenem terenu ridky, mirne vlhkomilny. Imago naletava i na hnijici houby. Vyskyt IV - X, s vreholy v V, VII - VIII, v roee ma 2 generaee.

2. Nierophorus germanieus (Linnaeus, 1758) Tab. VI/l - 6 Veliky, cerny, jemne a tidee teckovanY, uzke okraje ~titu teckovany hrubeji nez jeho stred, krovky s naznakem pticnYch

jsou VraSeL

Epipleury krovek jsou hnede, na krovkaeh se vzacne objevuji cervene

skvrny. Postranni okraje krovek vpredu a vzadu, zadohrud a okraje sternitu s cernohnedymi az cernymi ~tetinkami. Delka tela 28,9 ! 4,7 mm, sirka stitu 10,5 ! 1,8 mm, sitka krovek 11,6 ! 1,7 mm, mereno 52 kso

Zapadopalearkticky druh rozsireny v Evrope, Male Asii, Syrii a v Turkestanu, chybi na Britskych ostrovech a ve Skandinavii. V CSSR zije v teplyeh oblestech duboveho az dubo-bukoveho vegetacniho stupne, vetsinou dosti ridkY. Preferuje mrtvoly velkych zivociehu, naletava ne konsky trus, kde lovi larvy vrubounovityeh. V potravni konkurenci zpravidla vitezi ned ostatnimi hrobariky. Vyskyt IV - X s vrcholy koneem V a v VII. behem roku ma jednu generaci.

3. Nierophorus vespilloides Herbst. 1784 Tab. VI/ll - 15

Cernj, krovky v predn! polovine s pf~cnou oranzovou paskou, zadni paska je redukovana na 2 polomesicite skvrny oddelene od zadniho okraje krovek. Vzaene jsou eele krovky cerne (Celakoviee, 19t. Pospisil). TykadlovQ palicka cerna. Postranni okraje stitu jsou rovnobezne, stit je holy, s vyraznjm reliefem. Krovky jsou oehlupeny jen pred zadnim rohem. Zadecek je oehlupenj cerne, jen posledni clanek zlute. Delka tela 15,8 ! 2,1 mm, sitka stitu 5,6 ! 0,7 mm, sitka krovek 7,4 + 0,9 mm, mereno 59 jedineu.

Palearktieky druh rozsirenj v eele Evrope, na Sibiri a v Japonsku.

V ~SSR hojnj, obYva vyhradne lesn! porosty, v otevrenem terenu jen tidee. Zije na mr~inach a nekdy i na hnijicich houbach. Vyskyt V - X, vrcholy vyskytu v V a v VI, behem roku ma 2 generace.

4. Nicrophorus sepultor Charpentier. 1825 Tab. VII/2 a 3

Podobny predchozimu, pouze 3 clanky tykadlove palicky jsou cervene okraje krovek jsou tmave ochlupeny vpredu i vzadu, zadecek ochlupen cerne nebo cernohnede. Delka tela 17,5 ! 1,7 mID, sifka stitu 6,5 ! 0,8 mm, sifka krovek 7,8 ! 0,9 mID, mefeno 22 jedincu.

Zapadopa1earKticKY expansivni druh, rozsireny v jizni a stredni Evrope, ns vychod zasshuje do stredni Asie a do Mongolska. V CSSR fidky (Mimon, Trstenice, Dolni Mokropsy, Chudeniee, Tobisov, Pirnik). Vyskyt VI - X, vrchol vyskytu v VII, behem roku ma 1 generaci, prezimuje larva.

42

b

7

3

5

4

8

12

Tab. VII Variabilita barevne kresby krovek; 1: N. investigator, 2 - 3:

N. sepultor, 4 - 5: N. ent ennat ue, 6 - 7: N. ve ep i.Ll.o , 8: N. nigricornis, 9 - 10: N. vestigator; 11 - A. subtriangu1a, stit; 12 - A. laevigata,

s t f t ,

43

5. Nicrophorua investigator Zetterstedt, 1824 Tab. VII!l

PodobnY predchozim, epipleury cele ~ervene, zade~ek ochlupeny ~erne jen poaledni ~lanek zlute, stit slabeji klenuty. Delka tela 18,5 !

, + +

1,7 mm, sirka stitu 6,9 - 0,7 mm, sirka krovek 8,3 - 0,9 mm, mereno 38

jedincll.

Holarkticky druh, hojnejsi v severni ~asti oblasti, smerem na jih je ridsi. V ~SSR vzacnY (Tobisov, ~ubirov, Dzbel, Hlinsko, Slatina, Ro~ mital, Nizke Tatry). Vyakyt VI - VII, behem roku ma 1 generaci.

6. Nicrophorus interruptus Stephens, 1830 Obr. 18, Tab. VI/7 - 9 = fossor Erichson, 1837

Jako predchozi, ochlupeni zlute, stit dozadu lehce zuzeny, v ~fed-

nich rozich s nekolika, nekdy odfenymi chloupkyo Delka tela 17,5 - 2,5 v,vk Vt't 6 2 ~ 0 9 mm sifka krovek 7,7! 0,8 mm, mereno 58 kus~

mm, S1.r a s 1. u , - "1 -

Palearkticky druh rozsirenY v cele poaoblasti. V ~SSR hojnY, zejmena v ot~vrenem terenu, preferuje jilovite p\ldy. Vyskyt V - X, vrcholy vyakytu v VII a v VIII, behem roku 1 generace, ptezimuje larva.

7. Nicrophoru6 vestigator Herschel, 1801 Tab. VII!9 - 10

PodobnY predchozimu, jen spanky, lice, baze kusadel ~ cely obvod stitu a zade~ek huste zlute ochlupene. Postranni okraje krovek jsou ochlupene po cele deIce, jen ve stredu je ochlupeni ridsi. Delka tela

+ + +

16,7 - 1,7 mm, sirka stitu 6,8 - 0,8 rum, sirka krovek 7,4 - 0,8 mm, me-

reno 23 jedincll.

ZapadopalearktickY expansi~ni druh, zije v cele Evrope krome Noreka a Finska, na vychod zasahuje do Stredni Asie. V CSSR ridky (Mimon, Chudenice, Prose~nice, Roudnice, Rozmital, Brno, Lodenice). Vyskytuje se v oblastech duboveho az bukoveho vegetacniho stupne. Vyskyt VI - IX, behem roku ma 1 generaci.

8. Nicrophorus vespill0 (Linnaeua, 1158) Tab. VII/6 - 7

PodobnY predchozimu, ochlupeni na celem tele zlute, stit je ochlupenY jen na prednim okraji. Ochlupeni postrannich okrajll krovek je uprostred preruseno. Zadeckove clanky jsou och1upeny jen na svem zadnim okraji. DeIke tela 18,5 ! 2,7 mm, sirka stitu 6,7 ! 1,0 mm sirka krovek 7,9 ! 0,9 rom, mereno 54 jedincll.

Holerkticky druh rozsirenY v cele palearkticke podoblasti a v USA ve statech Nebraska a Pensylvanie. V CSSR hojnY, preferuje otevrenY teren pred lesnimi porosty. V nizsich po1ohach castejs19 Vyskyt III - X, vrcholy vyskytu v V, VI a IX, za rok ma 2 generace, prezimuji imaga vnukovske generace.

44

9. Nicrophorus antennatus Reitter, 1885 Tab. VII/4 a 5

Velmi podobnY N. vestigator, od neho! se lisi pouze cervenou palickou tykadel, mene hlubokymi ryhami na stite a zadeckem, na kterem jsou zlute ochlupeny jen posledni 2 clanky a postranni okraje a sttedy zadnich okraj~ ptedchazejicich clank~ (Tab. V/IO), ostatni plocha zadeeku je ochlupena cerne. Delka tela 17,8 ! 3,1 mm, sitka stitu 7,0 + 1,3 mm, sitka krovek 8,1 ! 1,3 mm, meteno 10 jedinc~.

zapadopa~earktickY expansivni drub, rozsiteuy v jizni a sttedni Evrope, na Kavkaze, v Turkestanu a na vychod zasahujici do Mongolskao V CSSR vzacnY (Prostejov, Dr~hanovice na Hane, Klikov, Levice), preferuje otevtenY teren pted lesnimi porosty. Vetsinou zije v nizinacho Vyskyt IV - X, vrcholy vyskytu v V, VIII - IX, behem roku rna 2 generaceg ptezimuji imaga vnukovske generace.

Literatura

Crowson R. A., 1967: The natural classification of the families of Coleoptera, 187 pp., London

Giljarov M. S. et all., 1964: Opredelitel obitajuscich v poeve licinok nasekomych, 919 pp., Moskva

Hatch M. He, 1928: Silphidae, in Coleopterorum Catalogus, pars 95, pp. 63 - 244~ Berlin

Hieke F. et all., 1968: Coleoptera, Strepsiptera, in Urania Tierreich Insekten, 630 pp., Leipzig, Jene, Berlin

Hlisnikovsky J., 1964: Zur Kenntnis der Gettung Agyrtes Lap., Reichenbachia 2, 1964 (62): 265 - 268

Likovsky Z., 1967: Ptispevek k poznani fauny mrsin (Insecta, Coleoptera), Acta Mus. Reginahradecensis S. A., Scient. nat. VIII., 1967: 97 - 116

Miller S. Eo, Peck S. Bo, 1979: Fossil carrion beetles of Pleistocene California asphalt deposits, with a synopsis of Holocene California Silphida9, Trans. of the San Diego Soc. of Nat. Hist. 19 (8): 85 - 106

Mroczkowski M., 1955: Omarlicowate - Silphidae, Klucze do ozn. owadow Polski, Cz. 19, Z. 25, 29 pp., Warszawa.

Novak B., 1961: Sezonni vyskyt hrobarik~ v polnich entomocenozach, Acta Univ. Pal. Olomuc., Fac. rer. nat., Tom. 6., pp. 45 - 79

Novak B., 1964: Isolation als Ausschaltungsfaktor in den Phanomen der Krikurrenz bei den Totengrabern, Acta Univ. Pal. Olomuco, Fac. rere nat., Tom 16., pp. 147 - 158

Novak B., 1966: Dynamika'populaci brouk~ ze skupiny Silphini, Acta

Univo Palo Olomuc, Fac. rer. nat., Tom 22, pp. 129 - 146

Petruska F., 1964: Prisp~vek k poznani pohyblivosti nekolika drub~

45

brouko. naletavajicich na mr~iny (Colo Silphidae et Histeridae) Acta Univ. Pal. 01omuc., Fac. rer. nat. Tom 16: 159 - 190 Ponomarenko G. A. et all., 1977: Mezozojskie zestkokry1ye, 203 pp., Moskva

Portevin G., 1926: Les grandes Necrophages du Globe, Encyclopedie Entomo1ogique 6, 270 pp., Paris

Reitter Eo, 1885: Necrophaga, Bestimmungs-Tabe11en der Europaischen Coleopteren, 12, 122 pp., Brno

Reitter E., 1901: Gher die Silpha carinata und Verwandte, Wiener Ent.

Zeit., 20, 1901: 121 - 123

Smetana A., 1952: Eine neue Untergattung und Art der Gattung Si1pha L., aus Hoher Tatra, Acta ~nt. Mus. nat. Pragae, 27, 1951: 65 - 70

Szekessy V., 1961: Holyvaalkatuak I., Magyarorszag Allatvilnga 60,41

pp., Budapest

~picarova No, 1971: Zakrsle formy hrobariko. a priciny jejich vyvoje, Acta Univ. Pal. Olomuc., Fac. rer. nat. 42: 1~3 - 197

~picarova N., 1973: Morf'op1asti eke po.so beni pohlavniho:f8ktoru na potomstvo nekolika druho. rodu Necrophorus F. (Col. Silphidae) Acta Univ. Pal. 01omuc., Fac. rer. nat. 43: 297 - 335

~ustek Z., in press: Agyrtes nohe1i H1isnikovsky, 1964 - a new

synonym

of' A. bicolor., Acta ent. boh.

~ustek Zo, in praep.: Silpha bilineata Reitter, 1901 and Si1pha tatrica Smetana, 1952 - new synonyms' of S. carinata,

Vasilijev V. P. et a110, 1973: Vredite1i se1sKochozjajstvennych ku1tur i 1esnych nas8zdenij, Tom I., 495 PPo, Kijev

Zlatnik A., Rauser J't 1966: Biogeograf'ie I, Atlas ~eskoslovenske socialisticke repub1iky, list 21, Praha

Z1atnik A., Smarda J., Rauser J., Vasatko J., 1966: Biogeograficka mapa

CSSR, Mapa skupin geobiocenos ve vegetacnich stupnich, ctverec

M - 33 - XXIX Brno, Erno

Adresa autora:

lng. Zbysek Sustek, Brenkova 4, 613 00 Brno

46

Zpravy Ceskoslovensk~ spolecnosti entomologicke pri CSAV. Urceno pro vnitrni potrebu clenfi spolecnosti.

Za obsah zodpovida vybor spolecnosti.

Klice k urcova.ni hmyzu 2.

Zbysek Sustek

MRCHOZROUTOVITf CESKOSLOVENSKA ( Coleoptera, Silphidae )

Vydani 1. 48 stran, 18 obr. v textu, VII tabuli.

Recenzenti Doc. RNDr. Karel Hfirka, CSc., RNDr. Josef Jelinek, esc., RNDr. Jaromir Strejcek.

Datum vydani I. pololeti 1981.

N'klad 1.500 vytiskfi.

Tisk : Moravsk~ tiska~sk~ z'vody, n.p. Olomouc, za.vod 19, Opava.