Professional Documents
Culture Documents
cz)
Seminárky.cz – Největší. Nejlepší. Stahuj.
Pasivní lovci
Některé masožravé rostliny trpělivě čekají, až se hmyz sám dostaví,a nijak aktivně se o
jeho ulovení nesnaží. Známe dva typy těchto tzv. pasivních pastí.Anatomicky nejjednodušší
jsou lepkavé listy.Na listech vyrůstají chlupy dvou typů:jednak tzv.tentakule-chlupy
produkující lepkavý sliz-a jednak žláznaté chlupy,které vylučují trávicí enzymy.Tento typ
pasti známe u rosnatek(r.Drosera),rosnolistu(Drosophyllum),u rodu Byblis a u
tučnic(r.Pinguicula).
K této skupině patří např.nejmohutnější evropská masožravá rostlina,rosnolist
lusitánský(Drosophyllum lusitanicum),který je doma ve Španělsku a Portugalsku na
světlých,vlhkých pískovcových skalách.
Jeho lodyha dosahuje délky až kolem půl metru a čárkovité listy mohou být až 20cm dlouhé.
Rosnolistu se podobají tři australské druhy rodu Byblis.Jednoletý Byblis liniflora roste ve
vysychavých močálech přivodních tocích na extrémě chudých půdách.Poměrně snadno se
pěstuje,takže se často objevuje v botanických sbírkách.Byblis gigantea je mnohem vzácnější -
dokonce je i mezinárodně chráněný úmluvou CITES.Roste na písčinách a bezlesých
mokřinách v jihozápadní Austrálii.Tento vytrvalý,ve spodní části dřevnatějící polokeř
přečkává období letního sucha v klidovém stavu.Časté požáry buše přežívají semena,která
oheň naopak vyprovokuje ke klíčení.
Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)
Seminárky.cz – Největší. Nejlepší. Stahuj.
Láčky,konvice a další
Druhý typ pasivních pastí, tzv.konvicovité,se vytvořil nezávisle na sobě u tří skupin:u
amerických špirlic a jejich příbuzných, v tropechStarého světa vznikl u láčkovek a v Austrálii
u láčkovice.Přestože se jedná o nepříbuzné skupiny,
jejich lapací orgány jsou si nápadně podobné jak zbarvením a tvarem, tak i přítomností víčka,
které při dešti funguje jako deštník a brání ředění obsahu láčky dešťovými kapkami. Pasti jsou
velice účinné a rostliny do nich mohou ulovit i menší obratlovce.V Austrálii roste jediný druh
masožravky s konvicovitou pastí - láčkovice(Cephalotus follicularis).Jejím domovem je
nevelké území v jihozápadní části kontinentu.A protože vyžaduje velice vlhké a mírné
klima,neroste dál než 16km od moře.Z oddenku vyrůstají růžice listů a po obvodu růžice se
vytvářejí vakovité,asi 5cm velké láčky.
Špirlice(Sarracenia purpurea)rostou v močálech na východě Severní Ameriky od oblasti
Velkých jezer(zde rostoucí špirlice vydrží i naše zimy)až po Floridu.Na příhodných
Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)
Seminárky.cz – Největší. Nejlepší. Stahuj.
Nejslavnější konvice
Nejznámější masožravky - láčkovky(r.Nepenthes) - jsou většinou liány,epifytní
rostliny,vzácněji i keře,rostoucí asi ve 180 druzích ve vlhkých tropických pralesích
jihovýchodní Asie,na Madagaskaru a severu Austrálie.Jsou to současně i nejrobusnější
masožravky,některé druhy mohou být až 20 m dlouhé.Jako past slouží přeměněná část listu -
láčka -,která je úponkou spojená s lupenitou,asimilační (tedy zelenou) částí listu.Hrdlo láčky
je rýhované a směrem dovnitř kluzké.Na jeho okraji jsou nektarové žlázky,které spolu s
výraznou červenou barvou láčky lákají hmyz.Ten po dosednutí na okraj láčky uklouzne a
spadne na dno,kde se utopí ve vazké trávicí tekutině.V útěku mu brání i odlupčivá vosková
vrstva na stěně.Vůbec největšími láčkami je vybaven druh Nepenthes rajah z Bornea,jeho
láčky jsou až 40 cm dlouhé,s průměrem hrdla kolem 10 cm.
Aktivní pasti
Rostliny vybavené aktivními pastmi dokáží reagovat na přítomnost kořisti.Za nejúspěšnější
lovce mezi rostlinami můžeme
jednoznačně považovat bublinatky,jedna rostlina může mít i kolem pěti tisíc pastí a každá past
je použitelná až dsetkrát.
Nejrozšířenější rod masožravek tohoto typu jsou bublinatky(Utricularia),se kterými se
můžeme setkat na celém světě.Některé z nich patří mezi typické vodní rostliny
jezer,rybníků,rašelinných tůněk,jiné osídlují povrch mokrých humózních půd,vlhkých skal či
polštáře mechů.Další druhy rostou jako epifyty na stromech tropických pralesů a svými
nápadnými květy a tuhými listy připomínají některé orchideje.Několik druhů roste pouze ve
vodě a v nálevkách bromélií.Typ kořisti závisí na prostředí,v němž bublinatka žije.
Kořistí vodních bublinatek(několik druhů žije i u nás)je především drobný vodní plankton -
buchanky,perloočky,vzácně i rybí plůdek.Bublinatky,jejichž pasti jsou v půdě,loví drobný
hmyz,roztoče a červy.Vlastní pastí je měchýřek velký asi 1-5mm.Rostlina odčerpává z
měchýřku vodu,takže se jeho pružné stěny prohýbají a uvnitř vzniká podtlak.Kořist,která je k
měchýřku přivábena pomocí slizových žláz či náhodou pluje okolo,zavadí o citlivé
chlupy.Tím se prudce otevře záklopka uzavírající měchýřek a kořist je s proudem vody
přímo ,,vcucnuta"do pasti a poté strávena.Pasti pozemních a epifytických forem pracují na
stejném principu,využívají totiž vodu,která je přístupná v půdních kapilárách.Bublinatky
Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)
Seminárky.cz – Největší. Nejlepší. Stahuj.