ROBINSON CRUSOE

PODLE ROMNU DANIELA DEFOEA VOLN VYPRAVUJE

Josef V. Pleva

I
ROBINSONOVO DTSTV A JEHO TK

Z DOMOVA

Ve tictch letech sedmnctho stolet se do anglickho pstavnho msta Hullu

pisthoval z Brm nmeck obchodnk Kreutznauer.
V Nmecku, prv tak jako i v mnoha jinch zemch na evropsk pevnin, zuila tenkrt
ticetilet
vlka.
V Anglii vak v t smutn dob kvetly obchody jako nikdy pedtm. Obchodnk
Kreutznauer brzo zbohatl. Po nkolika letech se pesthoval do Yorku, kde si koupil dm a oenil
se. Anglian tko vyslovovali jeho nmeck jmno a kali msto Kreutznauer krtce Crusoe
(ti Krz). Obchodnk Kreutznauer se proto, e komolili jeho jmno, nijak nehoril a pijal
dokonce poanglitn
jmno Crusoe za sv.
Kdy se mu roku 1642 v Yorku narodil ji tet syn, dal mu po matce, kter byla
Anglianka, jmno Robinson.
Robinson projevoval ji od tlho mld ilho, vnmavho a zvdavho ducha. Ml i
dobrou pam, a proto jej dal otec na studie. Chtl mt z nadanho synka sttnho ednka. Snil o
tom, e a jednou vystuduje syn prva, stane se snad i vysokm ednkem krlovskho soudu.
Robinson vak ml v jinoskm vku mysl pli tkavou a nestlou. Nevydrel dlouho sedt nad
knihou. Uen se mu zprotivilo. Nejradji se toulal po velkm nm pstavu na ece Humberu.
Rd vysedval v malch pstavnch hospdkch, kde se vzruenm poslouchal napnav
vyprvn nmonk
o plavbch do dalekch zem, v nich proili neuviteln dobrodrustv. Robinson pak
stle vc a vce touil po tomto dobrodrunm nmonickm ivot. To byl docela jin ivot, ne
vysedvat po dlouh
hodiny nad nudnmi knihami.
Jak byl Robinson asten, kdy jej otec vzal s sebou na cestch za obchodnmi
zleitostmi do nedalekho nmonho pstavu Hullu. Tam Robinson spatil moe. Obrovsk,
nekonen, jeho obzor vude splval s oblohou. Robinson u vytren hledl na jeho hladinu.
Tam daleko za obzorem jsou neznm zem ... ach, k by se jednou mohl plavit na takovm
obrovskm trojstovm korbu k tm neznmm svtm ... do hork Afriky mezi ernochy, do
zzran Ameriky k rudm Indinm ... poznat obyvatele tchto zem, poznat neznm zvata,
rostliny ...
Jako oarovn hledl Robinson na nedozrn vodn prostory. Nemohl oi odtrhnout. Cel
hodiny by byl vydrel stt na jednom mst a hledt na nekonen moe.
Otec netuil, kam odlt Robinsonova mysl. Nevdl, e jeho syn, do kterho vkldal
tolik nadj a sn, msto do koly chod te asto cel dny s podivnmi kamardy po pstavnch
krmch, kde naslouch vyprvn nmonk, s nimi popj, hraje i v kostky a plat za n tratu z
kapesnho, kter mu otec tde udluje.
Svtem prol nmonci brzo poznali, jak nezkuenho mladka maj ped sebou.
Vyprvli mu proto dobrodrustv, v nich bylo daleko vce smylenek ne pravdy. Robinson
vil vemu. Vil, kdy vyprvli, e daleko za moem jsou zem, kde se povaluj kusy zlata
vt ne kosk hlava, diamanty velk jako pst, kde pobhaj zvata vt ne typatrov dm
a kde lze vidt hady o dlce padesti krok. Za hrstku sklennch korlk, tretek z pozlacench
plk a drobnho nad mono tam vymnit od nevdomch a dvivch domorodc velk
mnostv zlata, drahokam i perel nevdan krsy a nesmrn ceny ... Den ode dne silnji rostla v
Robinsonovi touha po cest do tchto dalekch neznmch svt ... Na konci roku pinesl ze
koly tak patn vysvden, e se otec pmo zhrozil.
"Co z tebe bude?" zeptal se Robinsona zdrcen otec.
"Prosm vs, tatnku, nenute m, abych dl studovali"
"A co bude dlat?"
"Chtl bych se stt nmonkem."
"Nmonkem!" vykikl otec a zlostn dodal: "Nev, co mluv!v Takovou hloupou
mylenku pus z hlavy. Nmonkem! To je nejnebezpenj a nejhor zamstnn, jak znm.
Jak t tohle, hochu neastn, napadlo?"
"Nehnvejte se, tatnku, myslm na tu vc ji dvno. Vte, e v dnm jinm zamstnn
nebudu asten. Studovat nechci. Nemm pro to smysl a protiv se mi to ..."
"Tak dost! Nechci slyet u ani slovo !" peruil synovu e rozzloben otec. "To jsme se
dokali radosti! Ach Robinsone, Robinsone, tys mne zarmoutil..."
Robinson posmutnl. Stl se sklopenou hlavou a dal slova otcovch vitek a
napomenut ani nevnmal...
"Dobr, kdy se ti uen protiv, nebudu t nutit. Zstane doma. Nastoup u mne v
obchod jako ue. Bude kupcem. A pamatuj, e bude v obchod dlat kadou prci, nic ti
neslevm. Pli jsem t
hkal a rozmazloval. Zlenivl jsi, a zahlka je matka hchu. Dovdl jsem se, e jsi
posledn dobu msto do koly chodil do pstavnch krem. Dval jsem ti vt kapesn, abys jako
syn venho a zmonho mana neml nikdy v niem nouzi. A co jsi dlal s tmi penzi?
Utrcel jsi je s nmonky a poslouchal jejich hloup bchorky. Popletli ti hlavu. Tomu te
ovem bude konec. Bude po cel den pracovat. Jedin poctivou prac se me domoci slunho
postaven, cti a blahobytu. Pochybn dobrodrustv
nejsou pro estnho lovka. Doufm, pobloudil hochu, e se vzpamatuje a nastoup
lep cestu." Robinson poslechl. Od rna do veera pracoval piln v otcov obchod. Dlouho se
nemohl otec smit s tm, e Robinson zanechal studi a tak zniil jeho sen o tom, e jednou uvid
svho syna ve vysokm krlovskm ad. Nu co, myslil si te, chlapec dl dobrotu. Pracuje,
netoul se, poslouch. Jednou z nho bude dn, bohat a ven kupec. Me se stt i starostou
msta. To bude koneckonc daleko lep, ne aby z nho byl prmrn advokt a ve svm
povoln neastn lovk. Ne Robinson na dalek cesty myslit nepestal. Nevzdval se nadje.
Uplynul rok. Rodie ji dvno zapomnli na hokost, kterou jim zpsobil tm, e zbhl ze studi.
Otec mu dval opt pravidln slun
kapesn a ulevoval mu i v prci. Matka pak svmu, te jedinmu synu vnovala vechnu
pi a zahrnovala jej vemonou laskavost. A tak po ase se Robinson rozhodl, e eho nemohl
doshnout u otce, zkus u matky. Matka bude jist daleko pstupnj jeho zmrm a snad se i u
otce pimluv. Bylo nedln odpoledne. Robinson sedl s matkou sm v zahradn besdce a
pedtal z knihy. Byl vak pi ten roztrit a matka brzo vytuila, e se v nitru synov nco
dje. Kdy Robinson doetl kapitolu, odloil knihu a na chvli se zadval neptomn ped sebe.
"Je ti nco? Tak jsi najednou zbledl," strachovala se matka a poloila dla na jeho elo.
Robinson jen vzdychl. "Trp t nco, synku? Sv se mi," povzbuzovala matka chlapce.
Robinson, jako by na tato slova ekal, upel te na matku zvlhl zrak.
"Mm k vm velikou prosbu, maminko. Dvno jsem se ji chtl svit, ale obval jsem
se... Ne, nehnvejte se..." Robinson vzdychl a odmlel se.
"Mluv, chlape, dl mi starosti."
"Pimluvte se, prosm vs, maminko, pimluvte se u tatnka ... Ped tdnem jsem se setkal
se svm ptelem a bvalm spolukem Martinem, synem Martina Westlocka, nmonho
kapitna. Martin pojede za dva tdny se svm otcem do Hamburku pro njak zbo. Pozval m,
abych tuto cestu vykonal s nm. Na zpten cest se zastav v Londn, kde se tden zdr. Cel
cesta by netrvala dle ne est tdn. Pimluvte se, prosm vs, aby mne tatnek pustil na tuto
krtkou cestu s mm kamardem. Rd bych zail cestu na moi. Slibuji vm, kdy poznm, e
cestovn po moi nen takov, jak si je pedstavuji, zanechm pak navdy mylenek na
cestovn. Vdy ji nejsem mal dt. Bude mi osmnct let... Piznm se, e jsem ji ped rokem
pomlel na to, odejt tajn z domu a dt se najmout na njakou lo ..."
"Pesta, chlape!" zakikla matka Robinsonovu e, hluboce vzdychla a ruce j sklesly do
klna. "Ani nev, jak jsi m zarmoutil... Co nechpe, uboh hochu, e tatnek i j myslme jen
na tv dobro?
Radovali jsme se, es ji dvno pestal myslit na tu vc... Radovali jsme se, e jsi se
zmnil, e jsi konen
zmoudel. Te vidm, jak jsme se mlili! Chlape, chlape... Prv e nejsi ji dt, e ti
bude ji osmnct let, prv proto bych byla ekala, e bude rozumnj. Vdy si uvdom, e
mme te jen tebe. Neml bys ns tak trpit, Robinsone. Nechtj, abych se za to, o m pros,
pimlouvala jet u otce. Ostatn
nebylo by to nic platn. Otec se zapshl, e pokud bude iv, na lo nevstoup! Povm ti
pro," promluvila matka tce a setela kapesnkem slzu s o. "Ped pti lety jsem se pimlouvala
u otce za tvho bratra Jakuba, kter prv tak jako ty touil po cestch do cizch zem. Prv tak
jako ty prosil, aby otec svolil k cest do Lisabonu. Po dvou mscch se ml Jakub vrtit...
Uplynul rok a pila zprva, e korb, na nm se n uboh Jakub plavil, zmizel beze stopy. A
nevme dosud, zda ztroskotal anebo byl odvleen nmonmi lupii. .." Matka se odmlela,
nemohla pohnutm dle mluvit. Po chvilce pak upela vytav oi na Robinsona: "A tenkrt, mj
mil hochu, tenkrt se otec zapshl, e jeho dt nikdy nesm
vstoupit na lo. Mme te jen tebe a sm dobe v, jak skonil i tvj nejstar bratr
Tom... Tak jako tebe lk nmonictv, lkala Tome vojensk dobrodrustv. Stal se
dstojnkem a v bojch se panly padl ve Francii u Dunkerque. A nevme te ani, kde m n
neboh Tom svj hrob. Kdybys ty nm odeel, v, dlouho bychom to nepeili...
Mj drah hochu, chtl bys tak zatit sv svdom? Chtl bys od ns odejt proti na
vli? Neviml sis, jak otec ji zestrnul? Jak tce nese ztrtu Tome a Jakuba? Ne, Robinsone,
pus z hlavy takov
mylenky ... Co ti opravdu nen tatnka lto?" A matka se rozplakala. Robinson se te
upmn hanbil, e zpsobil matce takov zrmutek.
"Nehnvejte se, maminko, nikdy u o tom nebudu mluvit. Poslechnu vs..." A zase
uplynul rok. Robinsonv otec lehce ochuravl a nemohl se vydat na nutnou obchodn cestu do
Hullu. Poslal tedy Robinsona, aby zleitost vydil.
I kdy se v Hullu ozvaly v Robinsonovi pi pohledu na moe star touhy po cestovn,
nepipustil ji
mylenku, e by se bez vdomi rodi mohl vydat na njakou cestu. Kdy vydil sv
zleitosti, zbylo mu jet hodn asu, a tak zael do pstavu, kde si se zjmem prohlel
kupeck korby. Kdy se vracel z pstavu do msta, aby nastoupil zpten cestu dostavnkem
dom, nkdo za nm zvolal: "Robinsone!"
"Martinci" vykikl Robinson a objal ptele, nm se ji rok nevidl.
"Poj, Robinsone, sednem si na chvilku v hostinci a pohovome si. Budu ti vyprvt
vci! Jak jsem rd, e jsem t potkal. Jak se m, pteli? Tak dlouho jsme se nevidli. Poj .. ."

"Nemohu, pteli, za hodinu mi odjd dostavnk. Vyprovo m k dostavnku,

pohovome si cestou."
"Ne, Robinsone, kdy jsme se tak po dlouh dob seli, nic se nestane, kdy odlo svj
odjezd do ztka. Udlej mi to k vli. Byl jsem s otcem a v Africe. Musm ti o t cest vyprvt.
Vrtili jsme se teprve ped mscem a ztra ji zase odjdme do Londna."
Robinson se dal pemluvit a odeel se svm ptelem do hostince. Usedli, popjeli a
Martin vyprvl... Za nkolik hodin se Robinson octl v jinm svt. Zapomnl na domov, na
rodie, na odjezd, na vechno.
"Je s nmi ztra, Robinsone! Co je to cesta do Londna? Za trnct dn bude zpt.
Okus cestu po moi. Ach, plavba po moi, to je nco! Je s nmi. Bude nm veselo. Mme
vborn korb ... Dom
nape, e jsi se musel zdret nkolik dn... To bude snadn. Nape, e lid, s ktermi
jsi musel jednat, nebyli prv doma, a e a se vrt, vechno otci vysvtl."
"Ne, Martine! To nejde. Nemohu lht. Napi dom, e jsem odjel s tvm otcem a s tebou.
Nai otcov se znaj, a proto budou doma i klidnj. Cesta do Londna nen vskutku cesta na
konec svta a budu rd, kdy jednou poznm nae hlavn msto." A ptel si piukli
sklenikami na astnou ztej
plavbu.
Kapitn Westlock byl mu psnch mrav. Kdyby byl vdl, e Robinson odjd bez
vdom rodi, nebyl by jej vzal na svoji lo. Proto Martin jet toho veera zael s Robinsonem
k svmu otci.
"Ote, jak nhoda l Pedstavte si, e jsem se tu setkal s ptelem Robinsonem, kter
rovn kon
cestu do Londna. Pemluvil jsem ho, aby se plavil na naem korbu s nmi. Prosm vs,
ote, abyste k tomu svolil."
"Vy jedete do Londna, pane Crusoe?" otzal se Robinsona kapitn Westlock.
"Ano, pane kapitne. Otec se nachladil, lehce ochuravl a j musm v Londn vydit
njak
obchodn zleitosti."
"Hm, a to otec svolil, abyste cestoval lod?" nedviv se dval kapitn na Robinsona.
"Pokud j vm, v otec jezd do Londna zsadn dostavnkem. Nikdy nechce cestovat lod."
"Ano, otec svolil," zalhal Robinson.
"Znme se s vam otcem adu let. Nu, chcete-li, nemm nic proti tomu, abyste se plavil
na mm korbu. Pipomnm jen, e se v Londn musm zdret tyi nebo pt dn. Konen, z
Londna se mete vrtit dostavnkem."
"Nespchm, pane kapitne. Budu velmi rd, kdy ve volnm ase si spolu s vam
Martinem prohldnu Londn. Dkuji vm za laskavost, pane kapitne."
 II
PRVN CESTA PO MOI. MOSK NEMOC.
BOUE. ZTROSKOTAN LODI

Druhho dne rno, bylo to prv 1. z 1661, se Robinson octl na palub trojstovho
kupeckho korbu.
Konen se splnil jeho dvn sen! Bude se plavit po moi na velikm korbu. Na lodi se
ji konaly ppravy k odjezdu. Kotvy byly zdvieny. Robinson pozoroval se zatajenm dechem,
jak mrtn a hbit lezou nmonci po provazovch ebcch, aby v krkolomn vi odvzali
plachty. Netrvalo dlouho, plachty se vtrem nadmuly a korb opoutl hullsk pstav. Kdy
Robinson vidl, e lo" opout ji st eky Humberu a vplouv na ir moe, rozbuilo se mu
rozilenm srdce. V t chvli vak zapomnl na vechno. Nemyslel na domov, ale na to, jak se
lo za chvli octne v nekonenm ocenu. Hledl te k zemi, kter se vzdalovala. Z mlnho
oparu vystupovaly v dli ve msta Hullu. Po nkolika hodinch se ji zem na zpad jevila jen
jako zk mlhav pruh. Robinson se prochzel s Martinem po palub a ten mu ukazoval zazen
lodi. Pouoval jej o plachtch, vysvtloval, pro m korb ti stn, pro prostedn ste mus
bt nejvy. A Robinson byl nevslovn asten. Lo plula a do poledne velmi klidn. Po
obd vak se nhle zvedl siln vtr. Moe se poalo vzdouvat. Lo se kolbala stle vc a vc z
boku na bok. Robinson poctil velkou zkost. Zvedal se mu aludek, rozbolela ho hlava a zvracel.
Martin si viml, jak se stala najednou s jeho ptelem zmna. Usml se, nebo znal tyto pznaky
mosk nemoci ji dvno z vlastn zkuenosti.
"Nic si z toho nedlej, pteli," ekl Martin Robinsonovi, "dostane asi moskou nemoc.
To se i mn
pihodilo, a nejednou. Na moskou nemoc se vak neumr."
Robinsona na palub ji nic netilo a pl si bt sm. "Pjdu si, Martine, lehnout. V, u
dvno mi nebylo tak patn. A je mi opravdu m dl h."
"B, Robinsone. Veer bude zase zdrv, uvid. Mon, e spolu i poveeme." Jak
me, Martine, tak lehkovn mluvit, mysl si Robinson a vlee se potcivm krokem do sv
kajuty. V kajut sklesl jako bez vldy na podlahu. V zkostech vzpomnal te na domov a
v tto chvli velmi litoval, e se dal zlkat a vstoupil na lo. V tomto utrpen poznal, ovem
pozd, svou poetilost. Nhle se lo prudce naklonila na bok. V lodi zlovstn zapraskalo.
Drobn nbytek v kajut se roztanil po podlaze. Jedna idle se pevrhla a udeila Robinsona do
hlavy. Prudk bolest jej vzpamatovala natolik, e vstal a zoufale se drel stolu, kter byl
pipevnn k podlaze rouby. Dooural se k svmu loi. I na loi se musel ze vech sil zoufale
dret, aby ho prudk kymcen lodi nevyhodilo z lka na podlahu. Ach, mysl si Robinson,
peiju-li tuto stranou chvli a uzdravm-li se, psahm, e na lo ji nikdy nevstoupm!
Vtrn boue zuila a do veera. Kdy vyly prvn hvzdy, vtr se utiil. Lo se pestala
kolbat a plula opt klidn. Robinsonovi se ulevilo a vzpt usnul tvrdm spnkem.
Procitl a za blho dne. Verej nevolnost i zkost byla tatam. Ctil se dokonce sv.
Do kajuty za nm piel Martin.
"No tak, nemocn u zase zdrv?" usml se Martin hned ve dvech na Robinsona. "To
byl vtek, co? Lo tanila jako baletka! Nu, jak se ti da? Doufm, e ses nepolekal toho
vtku. To v, o takovou zbavu nen na moi nikdy nouze. Trochu nm ta sprcha pokropila
palubu. Toho si vak nmonci ani nevimnou ..."
 "Tomu ty k vtek a sprcha? Vdy to byla stran boue! Myslil jsem, e korb ani
nevydr. Tak pern v nm pratlo."
Martin poplcal Robinsona s smvem po zdech. "Je vidt, es jet zajc, kter se lekne
kadho fouknut. Mil brachu, kdyby pila skuten boue, to by byl jina tanec ... Nedivm se
ti. Dosud ses plavil jen na loce po ece Humberu ... Jet dobe, e to pilo na potku cesty.
Byl to tvj prvn kest moem. Tak a te poj ke mn, sndani ji mme pipravenou. Doufm,
e m hlad i chu." Robinson se musel piznat, e se snad jet nikdy netil na sndani tolik,
jako prv te. Po sndani se odebral Robinson s Martinem na palubu, kde usedli a kochali se
tichou plavbou. Nad moem se klenula jasn obloha v plnm slunci a plachty nadouval mrn
zpadn vtr. V tto pjemn
pohod, po dobr sndani, rozjaen sklenkou alkoholu, zapomnl Robinson na vechny
verej sliby a opt se mu zdlo, e nen nic krsnjho na svt, ne se takto plavit po moi
nekonenm ocenem nkam daleko, daleko k neznmm behm.
Krsn pohoda vak trvala jen ti dny. tvrtho dne nastalo bezvt a lo stla takka na
mst. Blili se ji k Temskmu zlivu. Na obzoru se objevilo pobe v podob zkho pruhu.
Martin sdloval Robinsonovi, e v pm lince na zpad le msto Colchester a e ptho dne
budou mon obdvat ji v Londn. "To se podiv, Robinsone, jak obrovsk msto je Londn.
Mme pt dn asu, najmeme si kor a projedeme se celm mstem." Za tohoto rozhovoru el
kolem jeden z lodnch dstojnk, Martin se zeptal, nachz-li se lo opravdu ji naproti
Colchesteru.
"Ano, pane. Prv mnme kurs." Dstojnk ukzal na nevelik oblek na jinm nebi.
"Ale tamto se mn a tak vaemu panu otci nelb. To nm dl starosti. Takov oblek vypad
nevinn, ale nevst nic dobrho. To nen obyejn mrak. Tento pin boui. Jsme ji ti hodiny
bez vtru. "Podvejte se, jak vis
zplihle vechny plachty. Nehbme se z msta ..."
Za tvrt hodiny po tomto rozhovoru se zvedl nhle prudk vtr od jihozpadu, tedy proti
smru plavby. Oblek se rozrostl v tmav mrak, rozprostel se po cel jin obloze a il se k
severu. Nmonci dlali rychle ppravy, kterch je zapoteb, kdy se bl boue. Stahovali
plachty, aby lo
leheji odolvala prudkm nrazm vtru. Z temnho mraku se zablesklo a zadunl hrom.
Piel nov
prudk nraz vichru, naklonil lo na bok a zvedl tak vysokou vlnu, e jej pna pokropila
celou palubu. Robinson s Martinem se odebrali do kajuty. Robinson byl rozilen a opt s zkost
oekval, co se bude dt. Na ustaranch tvch nmonk poznal, e tentokrt to bude daleko
hor ne prvho dne. A opravdu. V ptch minutch se lo poala houpat na vlnch a zmtat
tak, e v celm jejm nitru zlovstn
pratlo. Ustraen Robinson nevydrel a vybhl na palubu. Tam spatil dsiv divadlo.
Vlny jako hory vysok se tily na lo a zaplavovaly kadou minutu jej palubu.

Kapitn volal, aby byla sputna i druh zchrann kotva. Stalo se. I te, kdy lo byla
upevnna na dvou kotvch, v hroznch nporech vichru se naklnla tak hroziv, e kapitn dal
podznout prvn
ste a shodit do moe. To vak nepomohlo. Pi dalm nporu vichru se zlomil hlavn
ste a ohrooval rovnovhu lodi. Bylo nutno jej podznout. Konen dal kapitn porazit i tet
ste a lo, zbaven st i plachet, houpala se na vlnch bezmocn jako oechov skopka.
Robinson, promoen mohutnou sprchou vln i det, nevydrel na palub a bel do kajuty. Tam v
nesmrnch zkostech oekval zhubu a smrt. Nmonci volali: "Po vem je veta! Tuto boui
lo nevydr !" Veer boue vyvrcholila. Robinson, zkost a strachem vc mrtev ne iv,
zaslechl voln: "Lo m
trhlinu! V lodi je voda!" A ji nkdo bu na dvee jeho kajuty a vol: "Vichni k
pumpm! Lo se potp!" Smrteln zkost a strach o ivot daly mu jet tolik sly, e vybhl z
kajuty a spchal k nejbli pump. Nhle se rozlehla lod straliv rna. Robinson se zachvl po
celm tle a nemyslil jinak, ne e se lo
rozpadla vedv. To kapitn dal stlet z dl a pivolval pomoc. Lid pracovali u pump ze
vech sil, voda vak stle stoupala ...
Robinson nepoznal dosud ve svm ivot vtho strachu. Co by za to dal, kdyby se te
mohl octnout na pevn pd v otcovskm dom! Jak by si te vil klidnho ivota doma, kter
se mu tak protivil! Jak by te kad matino pn splnil a jak ochotn by vykonal kad pkaz
otcv! Ale je ji pozd. Za chvli klesne lo ke dnu a s n i on, aby zael bdn pro svou
neposlunost. V duchu odprooval otce i matku za vechno, co jim kdy zlho zpsobil.
"Vichni na palubu!" volal kapitn. "Zchrann lo na levm boku!" Nmonci
opakovali kapitnv rozkaz a vichni cestujc se hrnuli na palubu.
Dlov rny, kter dal kapitn Westlock vyplit ze vech dl, uslyeli nmonci jedn
lehk rybsk
lodi a ta ihned vyjela na pomoc potpjcmu se korbu. Trvalo hezkou chvli, ne se
rybm podailo piblit svou lo na rozbouenm moi ke korbu tak blzko, aby mohli hodit
na palubu lano a pipoutat lodici k boku. Konen se to podailo a posdka lodi sestupovala do
lodice. Byli zachrnni. Sotva se lodice vzdlila njakch sto metr, ponoila se z korbu do
hlubiny. P se vynoila na nkolik minut docela kolmo z vln. Hned nato zmizela v
rozbouench vlnch moe navdycky. Za svtn se moe ji uklidnilo, boue ustala a lehk
rybsk plachetnice s trosenky se plavila Temskm zlivem do Londna, kam bez razu
doplula po poledni ptho dne.

III
OSUDN NHODA, KTER ROZHODNE, E SE
ROBINSON Z CESTY DOM JI NEVRT.
CESTA DO AFRIKY NA GUINEJSK POBE.
PEPADEN NMONMI LOUPENKY.
ROBINSON UPADNE DO ZAJET.

Robinson byl poprv ve svm ivot v tak velikm mst, jako je Londn, a proto
obdivoval toto velkomsto na kadm kroku. S ptelem Martinem a jeho otcem se rozlouil hned
u pstavu. Kapitn Westlock piel ztrtou lodi takka o vechen svj majetek. Ml vak v
Londn zmonho bratra obchodnka, a vydal se proto se synem k nmu. Kdy se louil s
Robinsonem, potsl mu rukou a pravil:
"Je mi opravdu lto, mlad mui, e nae plavba skonila tak neastn. A se vrtte
dom, vyite, prosm, mj uctiv pozdrav svmu otci a nemuste mu ani zatajovat, v jakm jsem
se octl netst. Takov
je ji osud nmonk, a proto nezoufm. D bh, e v ptch letech budu mt vce tst.
Vm pak, pane Crusoe, upmn radm: odjete zpt do Yorku radji dostavnkem." Robinson se
rozlouil s kapitnem i ptelem Martinem. Najal si pokojk nedaleko pstavit a odtud pak
vychzel na prochzky po Londn. Ml u sebe jet vt obnos penz, kter mu zbyl po
zaplacen
 zlohy na zbo.
Kapitn mi nemusil ani radit, mysl si Robinson, abych te cestoval radji dostavnkem.
V bh, e po tom vem, co jsem zail, na lo ji nikdy nevstoupm!
Robinson se rozhodl, e strv v Londn jet aspo ti dny a pak odjede dom. Jak se
zaraduje otec i matka, a jim sdl sv rozhodnut, e u nikdy nevstoup na lo, a bude
vyprvt, jak byl ze sv touhy stt se nmonkem vylen hned pi prvn plavb! Jist mu potom
otec rd odpust, e nastoupil bez jeho dovolen tuto cestu. A Robinson se opravdu upmn til
na shledn s rodii. Jak si te bude hledt obchodu, jak bude pracovat! Ano, otec m pravdu,
nen nad klidn, spodan kupeck ivot. Vyvzl jsem Z tohoto dobrodrustv dky bohu jet
lacino. Neschzelo mnoho, abych dnes ji neil... Ti dny se Robinson bezstarostn loudal
londnskmi ulicemi. Prohlel vstavn nmst a run
nbe. tvrtho dne zael na stanovit dostavnk, aby se zeptal, v kterou hodinu
odjd dostavnk do Yorku. Velmi se podivil, e z Londna do Yorku nejede pmo dn
dostavnk, e mus cestovat nejprve do Manchestru. V Manchestru pak e mus ekat na dal
spojen do Yorku. Ovem dostavnk, kter jezd
pmo do Manchestru, je z Londna vypravovn pouze jedenkrt za tden a prv ped
hodinou odjel. Co dlat, mysl si Robinson. Zamluvil si tedy msto v ptm dostavnku, zaplatil
zlohu a vrtil se do hotelu. Penz na tdenn pobyt i na zaplacen cesty mu zbvalo jet dost. S
penzi lehce vysta. Konen, pro
by nezstal jet tden v Londn? Kdy se mu poda dostat se opt do Londna a t v
nm tak bezstarostn nkolik dn. Jeho pevn rozhodnut, u nikdy necestovat po moi a vst
podn obansk
ivot, mu zpsobilo mimodn dobrou nladu. Je ji nadobro vylen z touhy stt se
nmonkem. Run ivot v pstaviti vak stle jet Robinsona pitahoval a vbil. Druhho dne
se vypravil, aby si dokonale prohldl obrovsk londnsk pstav. Cel den se toulal pstavem a
pozoroval jeho il ruch. Se zjmem se dval, jak stovky lid nos v dlouhch adch balky a
bedny do nitra mohutnch lod, zatmco na jinch mstech vynej a odvej do obrovskch
skladi zbo z korb, je prv pipluly. Neodolal, aby veer nezael do jedn z pstavnch
hospod na veei. Po veei si poruil hork pun. K jeho stolu pisedli njac nmonci.
Vyprvli si o tom, co zaili za posledn plavby, a jeden z nich se chlubil, kolik zlak mu
vynesla cesta na dalek africk pobe. Robinson, mrn opojen punem a zmmen ivmi
obrazy vyprvnch dobrodrustv, dal se s nmonky do hovoru. Z mladick jeitnosti se
pochlubil, e prv proil stranou moskou boui a peil ztroskotn lodi. Nmonci brzo
poznali, e maj ped sebou nezkuenho mladka. Okzale se podivovali jeho vyprvn a
pipjeli na jeho zdrav. Robinson, tak jako kdysi v Yorku, i zde hostil nmonky koalkou a
chlubiv ped nimi platil zlakem. Tm se pchylnost nmonk jet zvila. Po njak chvli
ji vdli, e Robinson je synem zmonho obchodnka z Yorku, e od dtstv po niem tolik
netouil jako stt se nmonkem, plout daleko za moe do neznm zem a tam prot velk
dobrodrustv. Nakonec Robinson ujistil sv posluchae, e po tom, co prav proil, ji nikdy
nechce vstoupit na lo a e je z tto touhy nadobro vylen. Nmonci se smli. Jeden z nich
zvolal: "To by bylo mlo nmonk a kapitn na svt, kdyby kadho mla prvn bouka
odradit jako vs, mlad pane." Zvedl pak sklenici a pipjel na zdrav vech neohroench
nmonk. Nmonci Robinsonovi pak dokazovali, e lo kapitna Westlocka ztroskotala urit
jen proto, e s n kapitn Westlock nedovedl za boue dost dobe manvrovat. Podle jejich soudu
nebyla posledn boue z nejhorch. Byli pr touto bou zastieni cestou v Lamanskm kanle, a
pece dopluli astn a bez pohromy do londnskho pstavu.
Dobr Robinsonova pedsevzet vzdt se plavby po moi byla tmito emi otesena.
Nmonci pak poali hrt v kostky a pizvali ke he i Robinsona. Byli to zkuen hri. Nechali
zpotku Robinsona nkolikrt vyhrt vt obnos. Potom se tst od Robinsona odvrtilo a
nmonci ho bhem hodiny obehrli o vechny penze. Robinson prosil nmonky, aby mu
pjili do dal hry aspo jeden zlak. Doufal, e se tst jet vrt. Nmonci se vak se
smchem zvedli, pli Robinsonovi dobrou noc, astnou plavbu a odeli.
Robinson osaml. Sedl te tce zkruen nenadlm obratem a vytal si, ovem pozd,
jak blhov
si zavinil sm tuto nepjemnost. Co mu zbv? Jt do hotelu, podat o vr a napsat otci,
aby mu okamit poslal penze na zaplacen dluhu a na cestu dom. Co tak sedl s hlavou
openou v dlanch a pemlel o tom, jak jet ped chvl byl pln astn pohody a dobr nlady,
pisedli k jeho stolu dva vybran ustrojen lid a objednali si bohatou veei. Star z nich po
oku pozoroval Robinsona a po chvli se pmo zeptal: "Co jste tak smuten, mlad pteli?"

Zamylen Robinson se nedviv obrtil k tazateli. Kdy vak spatil dobromyslnou

tv asi tyicetiletho mue s pstnmi vousy, v naehlenm nkrnku, pojal dvru a v
ptch minutch se svil neznmmu se vm, co jej prv potkalo.
"Myslil jsem si to," poznamenal neznm. "Vidm na prv pohled, e nejste z Londna.
Mil mlad
mui, Londn je velik msto a nmonci, to je asto darebn eldka. Zde muste bt
velmi opatrn." Po tchto slovech se neznm pedstavil Robinsonovi jako kapitn Dubbley z
Yorku.
"Ach, vy jste, pane kapitne, z Yorku?" Robinson pekvapenm pmo vykikl.
"Ano," odpovdl kapitn a zkoumav se podval na Robinsona.
"Vy jste snad ..."
"Jsem Robinson Crusoe, syn obchodnka, rovn z Yorku."
"Dobrotiv nebe! Vy jste syn pana Crusoea? Jakpak bych neznal vaeho pana otce. Vdy
Crusoe je jeden z nejlepch obchodnk v Yorku. Teba se s panem otcem neznm osobn, vm
pece velmi dobe, jak ven je v Yorku jeho dm. Nu, tomu se k nhoda. Bute zdrv, pane
Crusoe." A kapitn pipil si s Robinsonem i se svm mladm druhem, kterho pedstavil jako
kormidelnka pana Smitha z Grimsby. Robinson se kapitnu Dubbleyovi svil i s tm, e odeel z
domova bez souhlasu rodi.
"To jste neudlal dobe, pane Crusoe. V otec bude mt jist velk starosti."
"Napsal jsem ji otci z Hullu dopis a v nm jsem sdlil, e jedu do Londna a zdrm se
asi est tdn. Ovem netuil jsem, jak si osud se mnou zahraje, dky m poetilosti a
nerozvnosti. Chtl jsem se vrtit dostavnkem. Zamluvil jsem si ji msto a zaplatil i zlohu.
Bohuel, jsem te bez hale. Napi otci, aby mi poslal penze, a do t doby, ne pijdou, musm
ekat zde v Londn."
"Nen teba, pane Crusoe, abyste psal otci o penze. Milerd vm pjm na cestu i na
zaplacen
vaich dluh. A se vrtm zpt ze sv cesty, vrtte mi pjku. Te si vak s tm
nedlejte dn starosti. Nevrtm se dve ne asi tak za ti msce, Jedu do Afriky na guinejsk
pobe, kde provdme vborn
vmnn obchod s domorodci."
Kapitn Dubblcy pak vyprvl Robinsonovi, e kon ji trat cestu na guinejsk pobe.
Dv pedel
cesty mu vynesly slun jmn. Za padest liber terlink nakoupil v Londn mnostv
rozlinch drobnost, sklennch korl, zrctek, rzn cetky z pozlacenho plechu, hedvbn
stuky, noe, sekerky, nky a podobn drobn nstroje. V africk Guineji i za docela bezcenn
tretky vymnil nkolik cent slonov kosti. Tam lze dostat vzcn deva, drah koen, dokonce i
zlato vmnou za lacin trety nebo nstroje.
Kapitnovo vyprvn nadchlo Robinsona tak, e rzem zapomnl na vechna nedvno
proit
utrpen, zapomnl na vechno, co jej v poslednch dnech potkalo, a poprosil kapitna, aby
ho vzal s sebou na cestu do Guineje. Slbil, e o tto cest nape otci dopis a e otec, a se dozv,
e kon tuto cestu na lodi, kterou d tak zkuen kapitn a k tomu rodk, nebude mt jist dn
obavy. A Robinson pinese z tto cesty velk jmn, urit mu promine otec i to, e se vzdlil
bez jeho vle. Robinson se a podivil, s jakou horlivost schvaloval kapkn jeho nov pln.
Ochotn nabdl Robinsonovi pjku tyiceti liber terlink na zakoupen rznch drobnost pro
vmnn obchod.
Robinson odchzel z hostince do svho hotelu opt asten a pln odvnch pln do
budoucnosti. Nhoda, kter se naskytla toho veera, utvrdila Robinsona v pesvden, e osud
tomu chce, aby vykonal alespo jednu jedinou cestu do dalekch konin svta. Lkal jej ovem i
velk zisk, kter, podle jeho pesvden, mu tato cesta pinese. Blhov Robinson ji vidl, jak
se vrac do rodnho msta z dalek Afriky s velikou koist, kter mu zajist klidn a bezstarostn
ivot. A Robinson spdal krsn sny. A se vrt z Afriky, koup v Yorku jet jeden dm, oen
se, stane se jako ven man obchodnm lenem konelsk rady a pozdji mon i starostou.
To bude daleko vc, ne kdyby byl jen ednkem krlovskho soudu.
Ve svm hotelu usnul Robinson klidnm a bezstarostnm spnkem lovka, kter m ji
vechny tyto sny splnny. Druhho dne napsal otci list, v nm sdloval, jak tst ho potkalo v
Londn. Prosil o prominut, e se dal na cestu bez otcova svolen, a sliboval, e vechno, a se
vrt, vynahrad
dvojnsobnou pl a e pak opravdu zanech cestovn po moi.
Druhho dne, ne dopis odeslal, podal jet kapitna Dubbleye, aby mu pipsal do listu
pozdrav otci a nkolik dek, v nich by ubezpeil, e on, Robinson, se nachz na tto dalek
cest v jeho dobr
spolenosti.
Za ti dny vyplul ji korb kapitna Dubbleye z st Teme na ir moe. Vl pzniv
jihovchodn vtr. V noci proplouvali ji Calaiskou inou. Napravo svtily majky z anglickho
pobe, nalevo pronikala sem svteln ze a od francouzskch beh. V Calaisk in ml
kapitn obavy z mlh, kter se tu asto vyskytuj. Plavba vak minula astn bez nehod a rann
slunce ji odrelo sv svtlo od vzdlench blch skal anglickho pobe.
Ptho dne po vyplut z londnskho pstavu octla se lo ji v nesmrnch prostorch
Atlantskho ocenu. I zde plo nmonkm poas. Na ocenu vl stle mrn severozpadn
vtr. Obloha byla ustavin jasn. Robinson si poviml, e zatmco voda Severnho moe mla
zelenav modrou barvu, byla voda Atlantskho ocenu zbarvena temn mode a e byla velmi
prhledn. V hloubce videi plout ryby rozmanitch tvar a barev. Nkde se mu zdlo, e ze dna
ocenu vyrstaj cel lesy njakch vysokch moskch rostlin.
U portugalskch beh vidl na dn moe i lastury a pekrsn hvzdice. Nedaleko
Kanrskch ostrov peletlo nzko pes palubu hejno ltavch ryb. V noci pak, kdy Robinson
pro velk teplo nemohl usnout a vyel na palubu, spatil podivn kaz svtlkovn moe. Zdlo
se, jako by z hladiny vylehl co chvli blesk a hned nato se roztanily nad vodou miliny jisker.
Rozstknut vlna zazila modrm i ervenm svtlem, jako by tu nkdo neviditeln dil
bjen ohostroj. Tak za lod se thl svtlkujc pruh. V mstech, kde se voda, rozbrzdna
lodnm trupem, opt slvala, hila pestrobarevnou zc pnou.
Kormidelnk vysvtloval Robinsonovi, e v moch teplho zem-psu se svtlkovn
moe vyskytuje nejastji. Jsou pr to miliardy drobnch vodnch zvtek pi povrchu hladiny,
kter svtlkuj podobn
jako na pevnin svatojansk muky. Svtlkovn moe je vak asto zpsobeno i
zahnvajcmi chaluhami, svtlkujcmi podobn jako v lese shnil devo.
Za pkn pohody sedval Robinson na palub a byl asten, kdy k nmu pisedl kapitn
nebo kormidelnk. Robinson se jich vyptval na ve, co s plavbou souviselo, a oni vdy ochotn a
rdi odpovdali na vechny jeho dotazy.
Minuli ji Kanrsk ostrovy a kapitn se til, e za trvale pkn pohody jim uplyne i
zbytek cesty. Nkolik dn pluli ji pi pobe Afriky.
Jednou asn zrna probudilo Robinsona hlasit voln: "Lo na obzoru!" Vybhl na
palubu a podivil se, e vechno mustvo je ji v pln innosti. Ze storovho koe pozorovala
hldka dalekohledem neznmou lo. Kapitn ml oprvnn starosti. Me to
bt lo obchodn, ale me to bt i loupenick korb. V tchto koninch ocenu se
toti vyskytuj
nejastji.
Pro vechen ppad nadil kapitn pohotovost a pikzal, aby se *od pohybovala co
mon
nejrychleji.
Za pl hodiny bylo ji jasn, e ciz korb je opravdu lo pirtsk. Plula daleko rychleji
ne korb kapitna Dubbleye a stle se pibliovala.
"Ti loti se enou pmo za nmi," zahuel kapitn, pozoruje lo dalekohledem. Dal
rozkaz, aby byla nabita vechna dla a puky. Cestujc byli tmito rozkazy nesmrn vzrueni.
Kapitn dal rozdat vem mum puky a avle. Oekval se krut zpas s loupenky, jak v
tchto dobch jinak ani nebylo, na ivot a na smrt. Robinson dostal bambitku a avli. Byl
nesmrn sklen. V bh, co te bude, jak osud jej oekv.
Kolem est hodiny rann byl loupenick korb na dostel dla. Kapitn chtl pedejt
loupenky, a dal proto hned vystelit salvu ze vech dl. Bohuel, dlov koule na loupenick
korb jet nedonesly. Ne nmonci nabili dla podruh, vyplil zatm i neptelsk korb ze
vech dl. Stelba vak nenadlala mnoho kod. Poranila jen nkolik nmonk. Z lodi kapitna
Dubbleye byla vyplena jet jedna salva, kter pirtm pravdpodobn ublila velmi mlo,
nebo hnali te pmo na bok lodi. Bylo jasn, e pirti maj daleko vce posdky a lpe
vyzbrojen. Kdy se lo piblila, stlelo se nejprve vzjemn z puek. Kdy stelba ustala,
nebo po kad rn z puky trvalo nkolik minut, ne se puky znovu nabily, piblili se
loupenci tsn k boku lodi a zahkovali se.
S velikm kikem vrhli se na palubu kupeckho korbu. Rozpoutal se prudk zpas.
Robinson, vysteliv dvakrt z bambitky, neml as, aby podruh nabil, a vrhl se proto na neptele
avl. Jeden z pirt mu vak avli z ruky vyrazil a udeil Robinsona pabou puky do hlavy.
Robinson pozbyl vdom. Statenm nmonkm se nepodailo prvn npor tonk odrazit, a
tak osud Dubbleyova korbu byl zpeetn.
Kapitn Dubbley padl, padla i vtina posdky, zbytek pak byl zajat. Rna, kterou
Robinson v zpase utril, nebyla smrteln, a probral se k vdom prv v okamiku, kdy pirti
svazovali zajatcm ruce. Odvedli tedy i rannho Robinsona.
Dubbleyv korb pirti odvlekli do marockho msta Salehu, severozpadn od
Casablancy, kde koist mezi sebe rozdlili.
 IV
ROBINSON OTROKEM. TK Z OTROCTV.
ZACHRNN NA MOI. CESTA DO BRAZLIE.
ZHUBA LODI

Robinsonovo zrann zpsobilo, e musel bt njak as len a nebyl hned v prvch

dnech odveden s ostatnmi zajatmi nmonky na trh s otroky a prodn do vnitrozem. Zstal v
dom kapitna pirtsk
lodi. V dom kapitna pirt Abd el Mmho se dostalo Robinsonovi pelivho oeten.
Dostval i vborn a vydatn jdlo a bylo s nm i slun zachzeno. Ne proto, e by pirti byli tak
citliv a jemn lid, ale e za zdravho a silnho mladho otroka dalo se utrit na trhu daleko vc
penz. Kapitn Abd el Mm byl Maur a mohamedn. Ml v Salehu na skle pekrsn dm
zdoben
mramorem. Nad domem se terasovit zdvihaly zahrady pln kvetoucch ke, zvlt r.
Uprosted jedn zahrady ve stnu palem stl na thlch blch mramorovch sloupech altn s
podivuhodnou cibulovitou stechou. V-altnku byla nzk kamenn lehtka pokryt vzcnmi a
drahmi koberci. Ped altnkem byla rouben studna, bohat zdoben tesanm mramorem. V
tomto altnku kapitn Abd el Mm odpoval nejradji. Odtud byl tak nejkrsnj pohled nejen
na msto dole, ale i daleko na moe. Abd el Mm si Robinsona oblbil pro jeho pjemn vzhled
a pedevm proto, e nebyl panl. panly kapitn k smrti nenvidl a povaoval je za sv
hlavn neptele. Vichni Maurov vidli ve panlech v t dob sv neptele. Jak se Robinson
pozdji dovdl, byl dd Abd el Mmho kdysi mocnm lechticem ve panlsku. panl mu
zabavili vechen majetek a vyhnali ho ze zem. Vnuk tohoto maurskho lechtice, Abd el Mm,
se za to mstil vem panlm podnes. Dky tomu, e Robinson ml vbornou pam, nauil se
kupodivu maursk ei velmi brzo. To rozhodlo, e Abd el Mm udlal z Robinsona svho
osobnho sluhu. Na mosk vpravy vak kapitn Robinsona s sebou nikdy nebral. V dob, kdy
byl Abd el Mm na loupen vprav, pracoval Robinson v zahrad na terasch. Tam s ostatnmi
otroky oetoval kapitnovy vinice a stovky rovch ke. Pi tto prci ml Robinson dosti
asu zamlet se nad svm osudem. Teprve zde, v dalek zemi, v potupnm otroctv, poznal
dokonale cenu veho, eho si kdysi tak mlo vil. Domova, spoluit s nejdrami bytostmi na
svt, s matkou a otcem. Vzpomnal na drunost ptel, na doby, kter s nimi trvil ve hrch i ve
kole. Jak krsnm mstem se mu zdla te yorsk kola, jak krsn to byl as, kdy jet sedval
v jejch lavicch! Hoce si vytal, e se mu kdysi tolik protivila. Zdalipak se jet nkdy vrt do
Yorku?
Zdalipak se bude jet prochzet po nbe, kde tak blhov kdysi snil o tom, aby se
dostal co nejdle do svta? Jak mu byla doma protivn tlesn prce! Jednou mu otec pikzal,
aby pomohl zahradnkovi vytrhvat plevel v kvtinovch zhonech. Ml tenkrt plno vmluv &
ctil se doten, e na nm otec poaduje prci tak nzkou, kter se pece nehod pro bohatho
synka, pracovat rukama v hln jako njak sedlk. A zde musel konat vechny prce, rem,
motykou od rna do veera v nesnesitelnm parnu a nesml ani na chvli narovnat zda, dokud
byl dozorce otrok, star Mulej, v zahrad. Kdykoliv nkter otrok jen na okamik ustal v prci,
aby napmil zda a setel pot, ji star Mulej kiel a hrozil hol.
V dob, kdy se kapitn vrtil z loupen vpravy a pobval pak del as doma, ml
Robinson vdy levu. Nemusel ji pracovat tce v zahrad. Kapitn Abd el Mm si pl, aby
Robinson mu byl stle nablzku. Abd el Mm velmi dobe postehl, e Robinson je nadan
mlad lovk, e vynik dobrou pamt, e je spolehliv, e m i urit vdomosti a e je mono
s nm porozprvt jako s lovkem vzdlanm. Zavolal starho Maura uitele a nadil, aby uil
kad veer Robinsona st maursk psmo. Robinson se bhem roku nauil ten tak dobe, e
mohl Abd el Mnomu pedtat ped spanm maursk
pohdky. Bhem t let oblbil si kapitn Robinsona

tak, e mu dovolil pohybovat se voln bez dozoru i ve mst, ale na mosk vpravy jej s
sebou ani nyn nebral. To Robinsona mrzelo.
Kdyby mohl s kapitnem na lo, byla by tu nadje, e se snad jednou dostane do zajet
Evropan a bude tak vysvobozen z otroctv.
Pedstral proto kapitnovi velkou oddanost. Kapitn dovolil Robinsonovi, co dosud
nesml nikdo z otrok: aby jej doprovzel na delch vyjkch v malm plachetnm lunu.
Dovolil Robinsonovi i to, aby spolu se starm Mulejem jezdval sm na lov ryb.
Kdy se Abd el Mm zdroval del as ve svm dom, podal asto hostiny pro sv
pbuzn i znm. K takov hostin bylo poteb vdy hojn masa, pedevm ryb a rznho
ptactva. Proto poslal kapitn Robinsona a starho Muleje na lov. Mulej brval s sebou i
ernoskho chlapce, ktermu kali Xury. Star Mulej sedval na zdi u kormidla a Robinson s
Xurym veslovali.
"Snad se mi jednou poda tk z otroctv i v tomto lunu," uvaoval Robinson. "Pi
vhodn
pleitosti odstranm Muleje i Xury-ho a odjedu do Evropy. Zatm vak musm pedstrat
oddanost i starmu Mulejovi, abych zskal jeho naprostou dvru. Mulejovi kapitn v. Jist rd
usly od Muleje, e se lze na Robinsona vdy, vude a ve vem spolehnout. Mon e m pak
nkdy pole kapitn na lo i bez starho sluhy. ernoskho chlapce k tku snadno pemluvm.
Je otrok jako j. Xury nenvid
starho Muleje prv tak jako j. A mne m rd."
A opravdu, star Mulej podval Abd el Mmmu o Robinsonovi nejlep zprvy. Kapitn
te brval Robinsona astji na dalek projky plachetnic. Za cesty Robinson kapitna bavil.
Nkdy podal Robinsona, aby mu vyprvl o tom, jak ij lid v jeho vzdlen vlasti... Vemu,
co Robinson vyprvl, naslouchal s velkm zjmem. Nkdy vyzval Robinsona, aby zazpval
anglick psn a vyprvl anglick
pohdky. Pohdky Abd el Mm velmi miloval. Na takovto vlety jezdval kapitn
nejradji v plachetnim lunu s malou kajutou na zdi, kde bylo msto i pro kormidelnka. Lodice
byla pohnna klnovou plachtou, jej rhno penvalo daleko pes krov kajuty. Sama kajuta
nebyla irok. Mohli se v n
pohodln pohybovat nanejv tyi lid. Byl tam nzk stolek, dv lehtka, polika,
samovar na kvu. Robinson se nauil velmi brzo dit tuto lo a kapitn mu svoval v kajut
msto kormidelnka. A opt uplynul rok. Jednoho kvtnovho dne dal Abd el Mm rozkaz, aby
byl pipraven jeho plachetn lun k projce. Ke kapitnovi mli pijt na nvtvu dva sta
ptel, urozen Maurov. Pro jejich pobaven chtl podniknout vyjku k vzdlenjmu
pobe na lov ryb i ptk. Mlo se vyjet asn zrna na cel den. Aby se rno dlouho
nezdrovali, pikzal Abd el Mm, aby zsoby jdla a npoj
byly pichystny v lodi ji veer. Dal tak pipravit ti puky, zsobu prachu a olova. lun
byl cel
ist vymyt, kajuta vykouena vonnm koenm a pokryta drahmi koberci. Na stor
byly vyveny pestrobarevn vlajeky a velijak ozdobn pvsky. Robinson se starm
Mulejem a chlapcem Xurym mli ji rno ped vchodem slunce oekvat kapitna a jeho hosty
v lodici. Rno vak piel sprvce domu Abd el Mmho a sdlil, e host odekli pro njak
nalhav
zaneprzdnn, e pijdou a k veei, a proto aby Mulej ihned odjel s Robinsonem a
Xurym na moe, nalovili ryb, sestelili njak ptky a odpoledne se; vrtili dom.
V t chvli napadlo Robinsona, e by to mohla bt krsn pleitost k tku. S Mulejem a
Xurym si u
njak porad. Bude vak poteb zvtit njak zsoby vody a snad i potravin. Kdy sprvce
odeel, namluvil Robinson Mulejovi, e se neslu, aby jedli ze zsob, kter dal pn pipravit pro
vzcn hosty, a radji aby dal pinst z domu obvykl suchary a pro kadho jet dbn vody.
Star Mulej poslal tedy Robinsona a Xuryho pro tyto vci. Robinson pak zaskoil do elednku,
odkud pinesl klubko provaz, vosk na vrobu svek a vrtil se se suchary a vodou do lodice.
Provazy a vosk ukryl na dn koku, take Mulej tyto vci nespatil.
Robinsona mrzelo, e vane severn vtr a e nebude moci dit lo ke panlskm behm.
Pesto se pevn rozhodl, e tk provede.
Dozorce otrok Mulej byl pnv vzdlen pbuzn a byl mu tak bezmezn oddn.
Dodroval pesn
kapitnovy rozkazy, e se nesmi pi lovu nikdy vzdlit lodic dle ne na vzdlenost jedn
mle, aby kapitn mohl z behu dalekohledem loku bezpen v kad chvli pozorovat. Proto
star Mulej zamtl Robinsonv nvrh, aby se odebrali na lov ryb do vt vzdlenosti. Robinson
lovil tedy s Xurym schvln
tak, aby nic neulovil.
Uplynuly ti hodiny a na lodi nebyla jet ani jedna ryba. Robinson ekl starmu
Mulejovi: "Nevm, jak ns n pn pivt, vrtme-li se s przdnou. Ryby jsme tu dosud
nepolapili a ptactvo tu tak dn
nevidt. Znm, ven Muleji, prv tak dobe jako ty pnv rozkaz, vm, e se mus
dodrovat. Uznej vak, nebylo-li by pece lpe, kdybychom zajeli v msta, kde je podle mho
mnn ryb daleko vc. Kdy
jsem jednou byl na lovu s nam vzneenm pnem, plavili jsme se asi ti mle na msto,
kde bylo tolik ryb, e jsme mli za hodinu takov lovek, jak se nm dosud nikdy ani za cel
den nepodail. Pamatuji se velmi dobe, kde to je. Z tch mst je vidt na obzoru velmi vysokou
horu s ostrm vrcholem."
"Ano, znm to msto, o kterm mluv, Robinsone," ekl Mulej. "Vrchol t hory je
opravdu vidt z toho msta. Ovem, kdy n pn je s nmi na lodi, je to nco jinho. On rozke
a my pak jedeme tam, kam si peje. V vak dobe, jak krut je jeho hnv a jak velik tresty dv
pro kadou sebemen
neposlunost. Nerad bych pna pohnval. Dal by mne i vs do temn komory a nechal ti
dny o hladu. Vm by pak dal jet vyszet po padesti ranch. Z toho nic nebude, Robinsone. N
vzneen pn sed
te jist v altnku a dalekohledem pozoruje nai lo. Vzdlme-li se pli, pole za nmi
nkolik rychlch lun a trest ns nemine. Bude nejlpe, kdy se vrtme a j podm svho
pna o svolen, abychom mohli zajet v ta msta, o kterch mluv."
 Robinson vdl, e s Mulejem se mus opatrn, e star Mulej je jeitn, e m rd, kdy
se mu lichot, zvlt kdy se pirovnv jeho moudrost k moudrosti pnov.
"Ne, moudr Muleji," ekl Robinson, "neradm ti, aby ses vrtil a pedstoupil ped pna s
takovou dost. Zarmoutil bys ho a probudil i jeho hnv. V dobe, jak se til dnes rno na
projku s hosty. To se mu nesplnilo. Je proto velmi rozmrzen. Pohle, jak krsn je dnes den.
A ty te pijde a oznm mu n nezdar. Rozva, prosm, dobe m slova. Vm, e jsi moudr a
dovede si poradit i tak, aby n pn ml z ns dnes veer radost."
"V tvch slovech, Robinsone, je nco pravdy. Musm uvaovat, jak to provst, abychom
neporuili pnova pkazu."
"Dovol-li, moudr Muleji, kter jsi pro mne prvm po mm pnu, abych j, otrok, ti
pece jen mohl dt skromnou radu?"
Star Mulej, kter rd poslouchal takov slova, zvlt kdy je pronel Robinson,
nejoblbenj
otrok, chvli pemlel a pak ekl: "Promluv tedy, Robinsone, uvm rozumnost tvch
slov." "Pnv rozkaz je nevzdlit se od behu dle ne jednu mli. Nevm vak nic o tom, e by
byl n pn zakazoval plouti na kteroukoliv stranu tsn u behu. Sm dobe v, Muleji, e jsme
jednou pluli vc jak dv mle tsn pi pobe, kdy ns pn poslal lovit ve sklch tun alky."
"M pravdu, Robinsone. Pamatuji se na to. Doufejme, e pn
za. nmi nepole luny, a zpozoruje, e se vracme k behm a plujeme podl behu k
jihozpadu." Robinson pak horliv pesvdoval Muleje, e moudrho pna okamit napadne,
pro pluj pi behu jihozpadnm smrem. "Vdy sm pn dobe v, jak velk mnostv ptk je
v tch koninch, a pole-li pece jen nkoho za nmi, snadno vysvtlme, pro plujeme v tu
stranu." Mulej dal tedy pkaz, aby dili plavbu pi behu jihozpadnm smrem. Severn vtr
hbit pohnl loku kupedu. Za necelou hodinu se objevily pust poben skly. Nad sklami
krouila hejna ptk. Na nzkch skaliskch, vynvajcch z vody, sedly alky. Robinson se
zaradoval. Zde v tchto pustch sklch sotvakdo bude pozorovat, co se prv stane.
Robinson pedal kormidlo Xurymu a peel na p, kde stl Mulej. Sehnul se, jako by
chtl zvednout puku openou o bok lodi a vystelit na ptky. Pak rychle uchopil nic netucho
Mufcje zezadu za nohy a shodil ho do moe. Mulej vyplaval hned jako korek nad vodu. Robinson
na nho namil runici a zvolal:
"Nepibliuj se, nebo t zastelm! Plav ke behu, vra se k pnovi a ekni mu, e u m
nikdy neuvid. Rozhodl jsem se osvobodit z otroctv za kadou cenu."
Mulej vak prosil, aby se Robinson nad nm smiloval, e s nm pjde, kamkoliv bude
chtt, e jeho ivot je tak jako tak ztracen, nebo se neme bez lodi a bez otrok k svmu pnovi
vrtit. Robinson, i kdy mu bylo Muleje opravdu lto a jeho prosby ho dojmaly, starmu
Maurovi nevil a znovu opakoval svou vyhrku. Mulej se tedy vrtil a plaval ke behu. ern
chlapec Xury, kdy to ve vidl, tsl se rozilenm a strachem. Robinson se k nmu obrtil a
ekl: "Bude-li m, Xury, poslouchat ve vem, co ti piku, a zstane-li mi vrn, budeme
dobrmi pteli. Poplujeme do zem, kde jsou moji lid, a slibuji ti, e bude mezi nimi
svobodnm lovkem jako j a bude se mt dobe. I j jsem byl svobodnm lovkem, ne m
Abd el Mm zajal a pivlekl do otroctv." Xury ochotn slbil, e pjde s Robinsonem, kamkoli
on bude chtt, a na znamen oddanosti se mu hluboce poklonil.
Robinson vdl, e Mulej bude pozorovat, kterm smrem odplouvaj. Aby Muleje
oklamal, nadil lodici severozpadnm smrem na ir moe. Mulej bude pesvden, e
Robinson odplouv k evropskm behm, a upozorn na to Abd el Mmho.
Kdy se Robinsonovi ztratil africk beh z obzoru, pluli njakou dobu pmo k jihu a
potom opt natoil kormidlo jihovchodnm smrem. Maje vtr v zdech, blil se opt k africk
pevnin. Abd el Mmho ani nenapadne, e by Robinson prchal k jihu a vzdaloval se tak od
evropsk pevniny. Vdy jen poetil lovk by se mohl dt na cestu k nehostinnm a neznmm
africkm behm. Moe bylo stle klidn a pzniv vtr vl po nkolik dn. Lo klouzala tie a
rychle po vlnch. Robinson se obval vstoupit na beh, a proto chtl plout, dokud zsoba jdla a
vody sta, stle stejnm smrem. Utoval se, e cestou potkaj evropsk korb plujc od
guinejskho pobe, nebo snad a z dalek Indie, od mysu Dobr nadje.
Pluli ji adu dn. Nejprve jim dola voda. Velmi trpli zn a nezbylo nic jinho ne
pirazit k neznmm behm a hledat vodu. Byl ji veer, kdy dostihli st men eky. Bli se
vystoupit na beh a rozhodli se pokat do rna.
Rno se zeptal Robinson Xuryho, neboj-li se vystoupit na beh neznm pevniny. Obval
se, e behy ky jsou obydlen zlmi divochy. Xury ekl: "Pijt sem zl divoi, Xury se nebt.
Dme rna z puky a oni pry utct."
Robinsona potilo, e chlapec m dobrou nladu, e se neboj. Teprve svtalo. Vpluli tie
do st
eky. Z kovin vzltla hejna ptk. Jinou zv na behu vak nevidli. Ani lovka
nespatili. Vldlo tam hlubok ticho. Zakotvili u behu. Robinson chvli vhal, m-li vystoupit na
neznmou pdu, kdy mu Xury ekl: "Robinsone, ty zstat v lodi, Xury jt pro vodu sm."
"A neboj se, Xury?"
"Xury nemt strach. Xury najt voda a pijt."
"Ne, Xury, pjdu s tebou."
"Necho, Robinsone. Ty zstat na lodi. Xury jt sm."
"A pro chce jt pro vodu sm?"
"Kdy nco serat Xury, neserat tebe. Ty zstat iv a ujet pry." Oddanost ernho
chlapce velmi dojmala Robinsona. Podal mu douek koalky, kter zbyla v Abd el Mmho
lhvi. Potom vystoupil s Xurym na beh. Pl hodiny hledali marn vodu. Voda v ece byla kaln
a nepjemn zapchala. Vrtili se, stran znaveni, k ece. Jejich ze byla tak zoufal, e se
napili vody z eky, i pes odpornou jej chu. Kdy uhasili ze, ozvala se chu k jdlu. Pojedli
nco suchar, uvelebili se v loce a zakrtko oba tvrd usnuli.
Kdy se Robinson probudil, bylo ji odpoledne. Xury jet spal. Robinson uvaoval.
Krajina urit nen
obydlena lidmi, vdy za tu dobu, co on s Xurym spali, by byli jist loku objevili. To
Robinsona uklidnilo. Vzbudil Xuryho a vydali se opt hledat vodu. Zali hloubji do krajiny. Po
hodinov cest za mornho vedra dorazili do mrnho dol s vysokou trvou a ojedinlmi
stromy a kovinami. Robinson navou ji nemohl dle. Usedl, aby si odpoinul. Xury se nabdl,
e pjde hledat vodu sm. Robinson nechtl Xuryho pustit, aby nezabloudil. Ne Xury ujioval
Robinsona, e se urit vrt. Po plhodin uslyel Robinson rnu z puky. Ml starost, ne-byl-li
Xury pepaden dravou zv nebo divokmi domorodci. V druh plhodin vak pibhl Xury
vecek udchn. Robinson se polekal. Domnval se, e je Xury pronsledovn, rychle vstal a
pipravil puku k rn. Xury vak se zdaleka na Robinsona sml, a kdy dobhl, shodil se svch
zad do trvy zve, kter se podobalo men koze. Bylo to mld gazely. Pinesl i vodu. Robinson
se s Chut napil ist vody. Byla tepl, ale pesto mu chutnala vborn. Odebrali se potom se
vemi ndobami, co jich ve lunu mli, k mstu, kde Xury vodu nael. Veer u eky rozdlali
ohe a zve upekli. Maso gazely bylo velmi chutn. Po veei zvedli kotvu a vypluli opt na ir
moe.
Po deseti dnech plavby sndli na lodi ji vechny suchary a tak i ostatn zsoby potravin.
Beh, kter
mjeli, byl vyprahl a pust.
 Robinson a Xury trpli te zn a tak hladem. Marn se nkolikrt pokoueli najt vodu.
zn
nemohli ani spt a od hladu byli velmi zeslbl. Marn oba vyhleli na ir moe,
neobjev-li se nkde na obzoru lo. Jet tst, e moe bylo ustavin klidn, take zen loky
nevyadovalo vt tlesn
nmahy.
Po strastipln noci za rannho svitu spatili, e poben krajina je porostl stromy.
Objevili se i ptci. Tam, kde je zv a rostliny, tam mus bt i voda. Namili ke behu. Robinson
ml zn hrdlo vyschl tak, e u nemohl ani mluvit, a rozpraskan rty paliv bolely. Zakotvili a
vystoupili na beh. Vodu vak marn
hledali. Xury objevil nkolik obrovskch agve a skupinu kaktus. Nazl listy agve a
zachycoval vu, kter z list vytkala. va z agve a z kaktus velmi osvila jejich vyprahl
hrdlo, ale ze neupokojila. Robinsona bolela porn hlava a nohy ml tk jako z olova. Xury
byl daleko svej ne Robinson. Naezal nco list agve a odnesl je do lodice. Potom pluli
opt cel den a celou noc. K tnu druhho dne Robinson blouznil z horeky. Xury dil lo sm a
bedliv pozoroval pobe. Najednou se dal do kiku: "Robinsone! Robinsone! Lid, na behu
lid! M jet Xury ke behu?" Robinson se chtl Xuryho zeptat, jac to lid jsou, ale z vyschlho
hrdla nevyel hlas. Mvl jen rukou smrem ke behu a pokvl hlavou. Xury pochopil. Za nkolik
minut pistl na ml in asi padest metr
od behu.
Na behu stla skupina lid. Za skupinou bylo vidt chatre. Ve skupin lid byly eny i
dti. Mui mli v ruce dlouh lehk kop. Z toho Xury usuzoval, e se chystali na lov ryb. Dval
domorodcm posunky najevo, e m ze a hlad. Domorodci volali njakou nesrozumitelnou
e a naznaovali, aby Xury piel k nim. Xury vak nedvoval. Kdy vidl, e domorodci
zstvaj stle na behu, akoli kdyby byli mli neptelsk mysly, mohli se klidn k lodici
pebrodit a ji pepadnout, pestal se jich bt. Zael do kajuty a sdlil ve Robinsonovi. Robinson
leel bez vldy. Byl tak zeslbl, e se nemohl ani hnout. Za pomoci Xuryho se vzchopil, aby se
podval, co se na behu dje. Naznaoval domorodcm, e chce pt. Domorodci porozumli. Dva
z nich odbhli k blzkm
Chm a v okamiku se vrtili s hlinnmi ndobami. Zstali stt na behu a
vyzdvihovali ndoby do ve.
"Robinsone, Xury jt k nim. Xury si vzt puku, a kdyby oni byli zl, stlet." Robinson
naznail Xurymu, e nen teba se domorodc bt, e me k nim jt klidn i bez puky. Xury
proto skoil do vody a ploval ke behu. Na behu mu domorodci podali okamit ndobu s
vodou. Xury hltav pil. Domorodci tleskali do dlan a smli se. Posilnn vodou, Xury opt nabyl
svesti a hned ukazoval domorodcm, e je poteb, aby dali napt i jeho druhu, kter le v lodi
nemocen. Domorodci se mezi sebou chvilku radili. Xury vyrozuml, e maj obavy, aby jim
nebylo ubleno, a se pibl k lodici. Mli nedvru k blm lidem. Xury je posunky
ubezpeoval, e se nikomu nic nestane. Aby dodal tmto dobromyslnm lidem dvry,
naznaoval, e zstane s nimi na behu a domorodci a donesou sami ndobu s vodou na lo.
K lodi se vypravili dva domorodci vysok postavy a nesli ndobu na hlav. U loky jim
sahala voda prv po ramena. Voda mla na Robinsona pmo zzran osvujc inek. Zval
oba domorodce do loky. Ti se vak mlky vzdlili. Robinson osven zavolal na Xuryho, aby
mu pomohl dopravit loku a ke behu. Potom vystoupil na beh. Domorodci pinesli z che
usuen maso a jaksi peivo a nabdli Robinsonovi. Robinson i Xury s chut pojedli. Domorodci
pak nabzeli i kokosov oechy, v hlinn ndob
pinesli njak zrn, kter se podobalo prosu. Robinson pemlel, co by jim dal za tyto
dary pro nho tk cenn. Vzpomnl, e na lodi zstaly po bvalm pnu Abd el Mmm malik
kovov misky, leky na kvu, ozdobn noky a stbrn liky.
Vrtil se na lo a podaroval tmito vcmi domorodce. Domorodci projevovali nad tm
velikou radost a pedmty kolovaly z ruky do ruky.
Robinson potom dval domorodcm posunky najevo, e by si pl, aby ulovili njakou
rybu. Za chvli nalovili slun mnostv ryb, nabodvajce je ve vod na kop.
Pojednou odnkud z vnitrozem piletlo velk hejno ptk. Byli vt ne nae koroptve.
Robinson i Xury uchopili puky a pt jich sestelili. Stelba z puek mla na domorodce velk
inek. Nkte se svalili na zem, jin kieli a skkali v dsivm strachu, eny a dti prchaly k
chatrm. Robinson a Xury naznaovali posunky, e se nemus bt. Z toho Robinson usuzoval, e
v tchto koninch nebyl pravdpodobn dosud nikdo z Evropan, nebo tito lid zejm
nepohnali stelbu z puek. Teprve po dlouh chvli, povzbuzovni Robinsonem i Xurym, se
domorodci vhav vraceli. Robinson je podal, aby upekli zabit opeence a pipravili tak i
nkolik ryb. Robinsona velmi zajmalo, jak domorodci rozdlvali ohe tenm dvou dev. Jeden
z nich pinesl z che drobn such chrast, suchou trvu a dv deva. V jednom dev byl
vyhlouben hladk dolk. Druh
devo bylo kulat, asi dva centimetry dlouh. Dvko vloil mezi dva stoen emnky v
ttiv luku a zasadil je do dlku druhho deva. Tyinka, zasazen obma konci do dolku dole i
nahoe, se rychle otela, jakmile domorodec tahal lukem na zpsob pilky, kter ee devo.
Kolk se asn rychle otel a za chvli bylo ctit zpach splenho deva. Z dolk ve devech
se siln kouilo. Domorodec piloil ke spodnmu hrst such trvy. Trva se za chvli vzala. Na
hoc trvu piloil such chrast a tak rozdlal ohe.
Robinson s Xurym strvili s domorodci na behu cel pldne. V chch domorodc, kam
je tito dobromysln lid pozvali, byli podarovni kokosovmi oechy, ovocem, peivem, suenm
masem i ptrosmi vejci. Mli te zsobu na dobrch trnct dn. S domorodci se rozlouili
srden. Kdy je vyprovzeli obyvatel vech ch ke behu, ukazoval jeden z domorodc na
puku. Robinson se domnval, e chce patrn slyet vstel. Nabili on i Xury znovu puky a
vystelili do vzduchu. Stelba mla opt podobn inek na domorodce jako poprv. Puky se
nesmrn bli. Kdy Robinson s Xurym odrazili od behu, stli domorodci jet dlouho, dokud
jim lodice nezmizela z o.
Dalch jedenct dn se Robinson plavil stle jinm smrem. Dvanctho dne se zdvihl
siln vtr od vchodu a hnal lodici na ir moe. Ped polednem se objevil na jihozpadnm
obzoru pruh "" zem. Robinson pemlel, kde by to asi mohli bt. Vzpomnl si, e kapitn
Dubbley vyprvl o tom, e naproti Zelenmu mysu jsou Kapverdsk ostrovy. Ostrovy byly
dosud v nesmrn dlce a jejich kuelovit hory se jevily na obzoru jen jako svteln skvrny.
Robinson byl rozilen. Ml strach, e vtr, jen se stle zesiloval, promn se ve vtrnou
boui a zazen loku daleko na moe. V tto chvli mli ji potravy sotva na dva dny a vody ani
ne na den. Robinson se snail vemi silami manvrovat lodic tak, aby ji udrel v jinm smru.
Nhle Xury zaal skkat v lodici a kiet jako pominut: "Robinson, Robinson, lo, lo na
obzoru! Tam lodi" Opravdu. Na pravm boku v dlce se objevily ti stn korbu. Korb ml
vtr v boku a plul dosti rychle. Plul smrem jihozpadnm. Robinson te spolu s Xurym se
namhali, se mohli, aby piblili svoji lodici do cesty korbu. Rychl korb se vak vzdaloval.
Robinson byl zoufal. Nabil puku a vystelil. Xury vythl koberce, pipevnil na rhno a mval
jm.
Snad e na korbu uslyeli stelbu, anebo dalekohledem spatili lodici, zmrnili jzdu.
Robinson vystelil jet dvakrt. Korb zpomalil jzdu a konen zakotvil. Uplynula sotva hodina
a Robinson s Xurym korb dostihli. Byla to panlsk obchodn lo, plujc do Brazlie, panl
vzali Robinsona i Xuryho na palubu. Robinson panlsk ei nerozuml, byl vak mezi
nmonky jeden ze Skotska a ten dlal Robinsonovi tlumonka.
Robinson z radosti, e je konen mezi Evropany a zachrnn, nabdl loku se vm, co v
n bylo, kapitnovi. Kapitn vak dar nepijal a ekl Robinsonovi: "Zachrnil jsem vs proto, e
to byla m
povinnost. J sm bych se radoval jako vy te, kdyby mn nkdo ve va situaci podal
pomocnou ruku. Na moi nikdo nikdy nev, kdy jej postihne netst. Nemohu proto od vs
pijmout velkomysln dar. Budete-li chtt, lun od vs koupm. Vidm, e lun je velmi dobe
stavn. Dm vm za nj rd poukzku na osmdest brazilskch zlatch, bude-li vm to vhod. Za
ty penze stoj. Vy pak si mete nakoupit v Brazlii njak zbo." Kapitn se zadval na Xuryho
a ekl: "Koupm od vs i toho ernho chlapce. Dm vm edest zlatch. Chlapec je urostl a
jist i siln."
Robinsonovi se nahrnula do tve krev. Pekvapila jej kapitnova nabdka. Zapomnl, e
v Evrop v t
dob kad lovk tmav pleti byl prost povaovn za otroka, kterho ke koupit nebo
prodat jako njakou vc.
Robinson se podval rozhodn kapitnovi do o a ekl: "Nikdy bych nemohl udlat nco
takovho. Xury je mj nejlep ptel. Proil jsem s nm skoro pt let v otroctv. On mi pomhal
pi tku na svobodu. Za to jsem slbil svobodu i jemu. V nemoci peoval o mne jako o vlastnho
bratra. Byl ochoten poloit za mne ivot, kdyby toho bvalo teba. Xury je vzcn dobr lovk.
Takovch lid je mlo i mezi nmi, blmi."
Kapitn povythl obo do ve. Velmi se divil, e Anglian se ujm obyejnho
ernocha a vydv ho dokonce za svho ptele. ernoch, podle mnn kapitnova, si takov
pocty nikdy nezaslou. I kdy by nasadil ernoch ivot za blho lovka, je to prost jeho
povinnost a je to pro nho dokonce i est. Kapitn pokril rameny a zeptal se Robinsona, jakho
je ernoch nboenstv.
"Je mohamedn," odpovdl Robinson.
"Nu dobr, pak vm velmi vele doporuuji, abyste dal chlapce pi nejbli pleitosti
poktt, jinak budete mt nepjemnosti s ady svat crkve msk. J sm pro svoji osobu
nemm nic proti tomu, aby na m lodi byl s vmi i v ptel."
Kupeck korb se plavil do Brazlie pro vzcn devo, tabk a jin zbo. Cesta od africk
pevniny k Jin Americe plynula celkem klidn.
Uplynuly ti tdny od chvle, co vzal korb na svou palubu Robinsona a Xuryho. Kapitn
pedpovdal, e ji ptho dne se m objevit na obzoru jihoamerick pevnina. Toho dne bylo
neobyejn dusno. Panovalo naprost bezvt. Lo se nehbala z msta. Plachty visely zplihle na
stni. K veeru poala vystupovat na zpadnm obzoru hradba tmavoedch mraen. K est
hodin veern zistajasna narazila prudk vlna vtru a naklonila korb na bok. Za nkolik minut
po tom se rozpoutala boue. Obloha se zathla, spustil se prudk lijk a lehaly oslujc blesky.
Burcel hrom. Prtr jako vodopd zaplavovala celou palubu. Boue trvala celou noc. V noci
zlomila dva stn a smetla kapitnovu budku i s kompasovou skn. Vtrn smr hnala lo
neznmo kam.
Rno volali nmonci: "Zem, zem !" Kapitn vak nemohl urit, kde se lo nachz,
je-li zem na obzoru pevninou nebo ostrovem. Vtrn smr hnala lo pmo k zemi. Mustvo ze
vech sil se snailo smr lodi zmnit. Kdy bylo nkolik nmonk smeteno z paluby do moe,
zanechali ostatn marnch pokus.
Krtce po poledni se lo otsla prudkm nrazem. Vem bylo jasn, co se stalo. Lo
narazila na sklu. Do boku lodi se valila proudem voda. Kapitn rozkzal spustit zchrann
luny. Lo zstala zaklnna v podmosk skaln rozsedlin a stla na mst. To dvalo nadji, e
se nepotop narz. Kapitn poslal Robinsona i Xuryho hned do prvho zchrannho lunu. Sotva
odrazili od korbu, vyzvedla vysok
vlna loku do ve, pevrtila ji a zaplavila celou jej posdku. Robinson zoufale plaval
ke behu. Kdykoli se octl nad vodou, nabral dechu, aby vydrel chvli, ne se peval dal vlna.
Byl snad jen njakch deset metr od behu, kdy ho mocn vlna srazila a vyhodila pak na sklu.
Robinson pozbyl vdom. der dal
vlny jej vzpamatoval jet vas. Se zbytkem poslednch sil pidrel se skaliska. Kdy vlna
opadla, plazil se na vyven msto. Keovit se drel skly, aby ho zuiv bijc vlny nestrhly
zpt. Konen byl ji v takov vi, kam vlny stkaly jen svou pnu. Tam klesl v mdlobch. Byl
zachrnn. V
ZEM I OSTROV? PRV DNY TROSENKA

Kdy se Robinson probral k vdom, nemohl si v prvm okamiku uvdomit, co se s nm

stalo. Na mnoha mstech svho tla ctil bolest. Obloha byla dosud zataena nzkmi mraky. Vtr
se ji utiil a tak
d ustval. Robinson vak nevdl, je-li den ri noc. S nmahou a s bolest posadil se na
mokrm skalisku a pokouel se vstt. Sotva se vak postavil na nohy, zavrvoral, a tak radji opt
usedl. Zpas o ivot s rozbouenm moem vyerpal vechnu jeho slu. aludek se mu zvedal,
nebo pi sv plavb, zaplavovn vlnami, se notn napil odporn mosk vody. Rozhlel se
kolem sebe. Temn moe huelo a ttilo sv
vlny o sklu. Je tedy sm. Po lodi a po lidech ani pamtky.
Trvalo snad dobe hodinu, ne se vzpamatoval natolik, aby se udrel na nohou. Obeel
skalisko a k mrnmu svahu a sestupoval opatrn dol. Konen se octl pod rozloitmi
korunami strom a usedl na suchou, detm ulehlou trvu. Zda opel o mohutn kmen stromu. V
minut upadl v tk spnek. Slunce ji svtilo vysoko na jasn obloze, kdy se Robinson
probudil. Vyel ze stnu stromu a byl pekvapen, jak velk teplo jej ovanulo pod pmmi
slunenmi paprsky. Svlkl svj vlhk at, aby jej usuil. Hlubok spnek, kter trval dobe
njakch dvanct hodin, jej velmi osvil. Podle slunce usuzoval, e me bt ji devt hodin
rno. Trva i listy stromu byly ji such. Robinson vystoupil na mrn pahorek na behu moe.
Moe bylo ji klidn a jeho hladina se leskla jako zrcadlo. Daleko v moi se tpytil irok ps
drobounkch vlnek. V korunch strom se ozval kik ptactva. Jinak tu bylo hlubok ticho. Nad
kei, stromy a nad celou krajinou se vznel modrav mln
opar.
Teprve te si Robinson uvdomil, e je bos, pouze v punochch. Nzk stevce ztratil v
moi, kdy
zpasil s vlnami. Krtk kalhoty a soukenn kabt zatm na slunci uschly. Robinson se
oblkl. Rozhodl se, e se poohldne po pitn vod a pokus se sehnat nco k jdlu. V lehk mlze
se nedaleko ped nm vypnala dosti vysok hora. Bude dobe, kdy na ni vystoup a rozhldne se
po krajin. Domnval se toti, e je na behu Jin Ameriky. Rozhlel se po okolnch stromech a
kech, ovoce vak nikde dn
nevidl. Hledal po kapsch, nenajde-li snad zbytek njakho sucharu. Kapsy byly
przdn. V kapse u kalhot nael v koenm pouzde kapesn n. Byl to n, jej si vzal v kajut
Abd el Mmho. N byl te
jeho jedinm nstrojem, jedinm majetkem, kter zachrnil. Vechno ostatn je te asi
hluboko na dn moskm i s jeho vrnm ptelem Xurym. Pobe v tchto mstech bylo porostl
trvou vysokou a po ps. Z trvy vynvaly koruny strom i ke. Za nimi ve vzdlenosti asi pti
set metr byla zelen hradba vysokch strom. Tam zanal hust, neproniknuteln prales. Bylo
velk dusno a Robinsona suovala hejna komr. Ubral se vysokou trvou smrem k hoe. Piel
k podivnmu, palm podobnmu, ale docela nzkmu stromu, jeho listy byly asi ti metry dlouh
a snad pl metru irok. Viml si jeho pekrsnch ervench a. lutch kvt. Na strom hned
pod kvty bylo njak ovoce, podobn okurkm, seskupen v bohat hrozen. Robinson se po
dunatm a stvolnatm kmeni, vysokm nco pes dva metry, vy-plhaj ke korun a ulomil
svazek plod. Krsn
vonly. Pod listnatou slupkou byla mkk, vonn druina pjemn chuti. Robinson byl na
rozpacch. Nen
snad toto ovoce jedovat? Pjemn chu, vn a pedevm krut hlad zahnaly
pochybnosti a dal se do jdla. Netuil, e j banny, e bannovnk nen strom, ale rostlina
vysokho, palm podobnho vzrstu. avnat ovoce zahnalo hlad i nejprud ze. Slunce
nemilosrdn plilo. Robinson byl bez klobouku. Ulomil proto ti metry dlouh bannov list a
stnil si jm obliej jako slunenkem. Po tvrt hodin piel k potoku, kde se napil vody. Voda
vak byla tepl a pchla hnijcmi rostlinami. Kdy ukojil nejprud hlad a zahnal ze, lo se mu
ji daleko lpe a asi po hodin cesty vystoupil na vrchol hory.
Z vrcholu byl pekrsn pohled. V dol rozprostrala se jet mlha, ale nad vrcholky
kopc byl vzduch przran a bylo vidt do velik dlky. Robinson posmutnl. Spatil, e vude
kol dokola do nesmme dlky je zem obklopena vodou a e tedy nen na americk

pevnin, ale na njakm ostrov blzko n. Horu, na kter te stl, nazval proto horou
Zklamn. S trpkost pomyslil na to, jak docela jinak se splnily vechny jeho sny z dtstv. Je
opravdu v neznm
zemi, kam mon noha Evropana nikdy jet nevstoupila, nesmrn vzdlen sv vlasti. Je
vak sm na ostrov. Sm a bez pomoci, bez nadje, jako uboh trosenk.
Ptral zrakem po krajin, nespat-li nkde znmku toho, e je ostrov obydlen. V
nejblim okol
nevidl nic, co by se podobalo lidsk osad, a ani v dlce mezi kopci nevystupoval k
obloze kou z njakho lidskho obydl. Pemlel o tom, jak tu na ostrov bude asi zv, jsou-li
tu t drav zvata nebo jedovat hadi. Co by si vak poal, kdyby se setkal s njakou elmou? Je
pln bezbrann. Na zpten cest el Robinson velmi opatrn, upen pozoroval zemi, kudy el,
aby snad prv
nevstoupil na njakho hada anebo korpina. Velmi se polekal, kdy z kee vyrazilo
zvtko podobn
naemu krlku. Mlo vak vy nohy, zvlt zadn. Hlavu mlo daleko vt ne krlk,
lysou, s lysmi unmi boltci a velikma oima. Srst zvete byla pilehl, tmav, s hndozelenm
ndechem a na zadn
sti tla edozelen kropenat. Zvtko s pronikavm pitnm vyrazilo z kee a prchalo.
Robinson se chvl po celm tle. Bylo to jeho prv setkn s ivm tvorem na ostrov. Kdy
vidl, e zvtko prch, uklidnil se. Zvtko podobn krlku bylo aguti.
Neuplynulo ani pt minut, kdy se leknutm zastavil. Krev tnu stydla v ilch. Z trvy se
ozvalo vztekl
zasyen. Mlem by byl lpl na odporn kared zve podobn draku z pohdky. Bylo
pokryt
hrbolatou, upinatou koz zelen a lut zbarvenou, na jeho hbet byl vysok, zubat
heben od hlavy a
do konce ocasu. Pod krkem mlo zve zlat rud, upinami pokryt vak. Obluda otvrala
tlamu pokrytou zelenmi a zlat lutmi upinami, v nich svtil rovn, ostr chrup. Jej oi byly
velk jako u krvy, vypoulen a zlostn koulely na vechny strany. Na temeni hlavy ml tento
tvor pt lutohndch rk. Jeho tlo bylo i s ocasem pldruhho metru dlouh. Sedlo na
krtkch, zavalitch nohch s ostrmi drpy. Byl to legun.
Robinson, tesa se strachem, ekal, co toto hrozn zve udl.Poulilo na chvli oi,
vyrelo krtk, sykav zvuky, pak vztekle mrsklo dlouhm ocasem a zmizelo v kov. Hle,
mysl si Robinson, jak okliv a odporn potvory jsou na tomto ostrov! Kdyby byl na zve
lpl, jist by jej bylo pokousalo. Pemlel te, kde bude spt, a nastane noc a cel ostrov se
pono do tmy. Potom jist vylezou ze vech dr podobn obludy a z les vyjde drav zv. Mus
tedy pemlet o tom, kam se uchlit na noc. Prvou noc prospal pod kmenem mohutnho stromu
na pobe. Jist to byla jen astn nhoda, e jej tam drav zv pi nonch potulkch
nevyenichala. Jet te se zachvl pi pomylen, v jakm se nachzel nebezpe. Co kdyby
zkusil spt na strom? Bude dobe vyhledat vhodn strom ihned. Za tchto mylenek piel na
pobe. Doufal, e spat nkde v okol zbytky korbu nebo lodice. Jak veselej by byl ivot,
kdyby se byl aspo Xury zachrnil. Rozhlel se po moi i po skalnatm pobe, ale nikde nic,
ani znmka po tom, e tu nablzku ztroskotal tak velik korb.
Obeel skaliska a el po psenm pobe. Za pl hodiny piel k ztoce. Pi behu byla tu
v mlk
vod cel hejna drobnch, krsn zbarvench ryb. V psku se povalovaly leskl lastury.
To zde budou jist
nablzku stice, pomyslil si. A opravdu, po njak chvli nael na skalnatm pobe
velk mnostv
tchto ml. Nechutnaly mu valn. Ne co vak ml dlat, kdy ho trpil krut hlad?
Pokraoval v cest na zpad. Piel ke skupinm vysokch strom. Byly to stalet stromy
obrovskch kmen. Jejch koruny tvoily hust, velijak spleten vtve. Vyhldl si jeden z nich,
jeho vtve byly velmi nzko nad zem. Vylezl do koruny a ve spleti vtv hledal phodn msto,
kde by mohl pekat noc. Konen se uvelebil mezi dvma vtvemi a rukama se opel o tet.
Msto se mu zdlo docela pohodln. Unaven dlouhou chz a horkem, brzo usnul. Hust koruna
dvala pjemn stn a od moe sem zavval vlhk, chladiv vtr.
Kdy se probudil, byla vkol neproniknuteln tma. Trvalo mu nkolik vtein, ne si
uvdomil, kde je. Sotva se pohnul, ctil, jak jej bol cel tlo. Nohy m zdevnl, zda otlaen.
Pi kadm pohnut ctil bolest. Co vak me dlat? Mus zstat, kde je. Vkol je takov tma, e
nevid ani vlastn ruku. S velikou bolest mnil pomalu polohu, aby si ulevil, ne nebylo to nic
platn. Kdyby aspo vdl, kolik je hodin a jak daleko je do rna. Pro bolest nemohl usnout.
Znepokojoval ho strach. Co kdyby njak had nebo jetr vylezl a sem? Z nitra ostrova
pronikaly tlumen velijak zvuky. Byl to kik nonch ptk a zvat. Od pobe zalhal umot
moe. Na obloze zilo plno hvzd. as plynul nesmrn pomalu. Robinson trpl nejen bolest z
pebrnnch d, ale bylo mu i zima. Podivil se, e po palivm, mornm vedru nastala tak
chladn noc. Touebn oekval den. Konen upadl opt v spnek. Probudil se s velkm
leknutm. Za spnku mu sklouzla z vtve noha, jeho tlo se naklonilo kupedu a elem narazil na
vtev ped sebou. Vkikem vyplail ptky, ukryt v korun, kte s hlukem, vyrejce
skehotav zvuky, vyletli pmo nad jeho hlavou. V rozespalosti myslil, e je pepaden njakou
elmou. Vkol bylo ji ero. Vyplaen ptci byli papouci.
Celou hodinu mu trvalo, ne vzchopil zmrtvl tlo natolik, aby slezl se stromu. Trpil ho
hlad a ze. Na ostrov se otvralo pekrsn rno. Obloha byla opt jasn a vude klid. Nad
trvou poletovalo mnostv pestrobarevnch motl. Robinson vak neml dnou radost z
pekrsnho jitra. Cel tlo jej bolelo. Ne, takto pt noc spt neme. Kam se vak uchlit?
Kde najde bezpen kout? Rozhodl se, e dnen den vnuje tomu, aby nael dobr a bezpen
msto k spnku. Kdyby ml aspo stevce! Od verej chze jej bolela chodidla. Ke na nohou
plila jako ohe. V trobch se ozval bolestiv hlad. Nedbaje na bolest, vykroil smrem k
potoku. Kdy uhasil ze, odebral se v msta, kde vera natrhal banny. Pi chzi jej nejvce
suovala bolest nohou. Punochy ml na chodidlech ji pln rozedran. Viml si, e proti
proudu potoka vyrst bujn mnostv rozlinch ke. Za nimi vypnaly do ve sv
koruny palmy. Snad tam budou i banny, pomyslil si Robinson.
Brodil se potokem, jeho dno bylo psit a voda sahala po kolena. Chze chladnou
vodou byla pjemn. Po chvli vak narely jeho nohy na hrub a ostr kameny. Vystoupil proto
na beh. Byl na kraji pralesa. Koruny obrovskch strom tvoily nad potokem hustou klenbu a
bylo tu ero. Z mohutnch vtv
strom visely popnav liny jako provazce. Zde by tko hledal banny. Mus se proto
vrtit. Rozhlel se po behu, kudy by nejsnadnji proel mezi hustmi kmeny. Nhle se pod nm
utrhl podemlet beh a Robinson se octl po ps ve vod. Zachytil se lin, viscch vude kolem s
vtv mohutnch strom, a znovu se vyplhal na beh. Sotva vak udlal krok, ustrnul. Pt krok
ped nm plazil se po siln vtvi obrovsk
hrozn, odvjeje sv asi est metr dlouh tlo z jedn vtve stromu na druhou. Robinson
se nemohl leknutm ani hnout. Had vak ped nm rychle prchal. Robinson nevdl, e tento druh
had nen
jedovat ani ton, e se iv jen drobnmi zvaty.
Kdy se Robinson vzpamatoval z leku, skoil do potoka, nedbaje na to, e kameny
zrauj jeho nohy, a bel co mon nejrychleji k jeho st.
Teprve na psit pli usedl, vyerpn tkem. Hle, jak nebezpen je tu spt na
stromech, pomyslil si. Jak ml tst, e tento obrovsk had se v noci nevyplhal na strom, kde
on, Robinson, spal. Co si te
pone? Snad bude musit uloit sv unaven tlo na njakm osamlm skalisku uprosted
moe. Verej setkn s legunem a dnen s obrovskm hroznem vylekalo Robinsona natolik,
e se bl Vkroit hloubji do nitra ostrova. Spt vak na pobe, na hol skle, kde celou noc
hu pboj, bt kropen slanou vodou, to se mu nechtlo. Pjde na pobe a snad se mu poda
najt pjemnj msto k odpoinku.
Vera si viml, kdy se rozhlel z temena hory Zklamn, e na zpad ostrova se ty
kuelovit hory a moe tam tvo hlubok ztoky.
Vypravil se po behu na zpad. Asi za hodinu piel k druh ztoce, kter mla na
vchodn stran, to jest na t, z n Robinson pichzel, beh nzk, psen, kdeto protj beh
byl porostl njakm bujnm rostlinstvem, kei i stromy a hned za nimi se zvedala mohutn
skalnat hora. Robinson obeel ztoku. Ped svislmi sklami na pat hory byl asi padest krok
irok beh, svaujc se mrn k ztoce, porostl a k pat hory hustmi kei.
Robinson ptral po phodnm mst, kde by proel hradbou ke a dostal se k pat hory.
Viml si, e pi okraji ztoky u severnho svahu spad pkr, rozeklan skla. Napadlo ho, e by
tam mohla bt njak vhodn rozsedlina, do n by se vyplhal a tam se uchlil na noc. Prodral
se mezi kei ke skle. Kee byly plny zelench bobul. Robinson je ochutnal, ale plody mly
trpkou, svravou chu. Kdy rozhrnul vtve ke, spatil, e v pevisl skle na pat hory se
ern njak
otvor. Kee byly v tch mstech pli hust. Robinson proezval jejich vtve noem. Po
chvli mu vak na ukazovku a palci nabhly puche. Pece jen si proklestil zkou cestu a
prodral se a k sam skle. Nad balvany asi dva metry od zem byl otvor do nitra skly. Byl snad
jenom metr vysok a ani ne dva metry irok. Robinson nahlel dovnit. Ped jeho zraky se
objevila prostorn jeskyn, jej vchod byl zavalen spadlmi kameny z pevisl skaln stny.
Odvalil nkolik mench kamen a rozil tak otvor. Do jeskyn
vniklo vce svtla a Robinson vidl, e jeskyn m docela rovn a pskem pokryt dno.
Nesnadn pstup do jeskyn se Robinsonovi zamlouval. Zde by opravdu mohl bt bezpen
kryt pro klidn spnek. Jeskyn je obrostl neproniknutelnou hradbou ke a vchod je zatarasen
kameny. Robinson prolezl otvorem a po njak chvli se v temnm eru rozkoukal natolik, e
spatil cel
prostor. Jeskyn byla, jak hned odhadl, osm krok do hloubky. Jej strop se svaoval do
nitra jeskyn. Robinson se radoval. Konen bude mt bezpen tulek, bude mt "stechu nad
hlavou". Jeskyn m
vbornou polohu. Pevisl skaln stna urit chrn vchod ped pvalem vody pi
velkch lijcch. Otvor jeskyn je nad zem. D se na noc lehce zatarasit kamenm: Z jeskyn je
vhled pmo na moe. Jedin
Robinsona mrzelo, e kee zabrauj snadnjmu pchodu. Litoval, e nem sekeru, aby
proklestil pohodlnou cestiku.
Vylezl z jeskyn a unaven usedl na balvan. Pemlel, co by ml dle podniknout. Bude
dobe, prohldne-li si nejbli okol jeskyn.
Pi cest kolem ztoky si viml, e se do n vlv pi zpadn stran z zkho dol
potek, kter
pravdpodobn obtk horu. Voda v potku byla ist a daleko chladnj ne ve velkm
potoce, kterm se brodil rno, kdy spatil obrovskho hada, hrozne krlovskho. Tedy i pitn
voda bude tu nablzku, zaradoval se Robinson.
Slunce bylo ji vysoko a nemilosrdn plilo. Robinson se vrtil zpt do stnu jeskyn, ale
krut hlad ho brzo vypudil. Vyel, aby se v okol poohldl po njakm ovoci.
Mezi kei a sklou byla dva kroky irok, nezarostla ulika. Pevisl skla brnila deti,
aby svlaoval tento pruh zem, a tak zde nic nerostlo. Touto ulikou Robinson piel pmo k
moi. Opravdu, mysl si, nemohl jsem najt phodnjho msta. Stanul na severnm vbku
pat hory, kter tu tvoila potek ztoky. V tchto mstech konil pruh zem zarostl kei.
Robinson obeel kee a piel pmo na psit beh ztoky. Ztoku obeel a k st
potoka. Tento potok nazval Malm potokem, na rozdl od potoka velkho, vytkajcho z pralesa.
A velk potok od tto chvle bude nazvat Velkm potokem. A tak ztoky pojmenoval podle
potok ztoka Velkho potoka a ztoka Malho potoka.
Pi st Malho potoka objevil banny. Najedl se jich dosyta a naplnil jimi i kapsy. Potom
el po behu Malho potoka proti proudu. K jeho pravmu behu dosahoval les, kdeto lev beh
tvoil dce porostl
svah hory. Objevil tu i kukuin klasy. Kdy se nasytil, vrtil se do jeskyn. Po
odpoinku se vypravil na severn pobe, aby obeel horu i ze strany moe a podval se, jak
krajina je na druh stran. Pi pat hory na psenm pobe v dlce asi dvou set krok leela
tm na pl metru vysok a metr irok obruba ze such mosk trvy. Moe ji sem vyvrhlo.
Tato mosk trva se vborn hod, aby si z n udlal v jeskyni pohodln lko.
Zpadn svahy hory tvoily pobe nov ztoky, zabhajc hluboko do nitra ostrova. I
tato ztoka mla psit beh. Psek tu vak pechzel narz v neproniknuteln bambusov les.
Robinson el asi dvacet minut kolem bambusovho hout, a piel k palmovmu hji. Byly to
palmy kokosov. V jejich korunch pod vji dlouhch list visely bohat plody. Byl v pokuen
zatepat palmou a setst nkolik oech. Ne rozmyslil si to. Co kdyby mu spadl tak velk oech
na hlavu? A m by rozbil jeho tvrdou skopku? Nu, palmy nejsou od jeskyn tak daleko, a a
oechy dozraj, spadnou samy a potom je sta
 jen zdvihnout.
Pod pmmi paprsky slunce Robinsona brzo bolela hlava. Natst i na tomto pobe
rostly v hojnm mnostv banny. Ulomil irok list a drel jej nad hlavou. Co. kdyby si z tchto
list udlal klobouk?
Nalmal mladch list, z nedalekho pralesa pinesl dlouh lahouny lin, z tch upletl
vnec. Do otvoru ve vnci nastrkal apky bannovch list a svzal je pevn vlkny z apk,
kter odezal. Penvajc
dlouh listy pizl tak, aby mly kol dokola pokud mono rovn okraj. Podailo se mu tak
zhotovit jaksi kornout. Posadil si jej na hlavu. A klobouk sedl vborn. Ml jen jedinou vadu.
Bannov listy brzo uschly a pak se drobily a lmaly. Nevad. Takov klobouk si me podit
znova kadho dne. T bude opatit si njakou obuv. Z punoch byly ji cry. Otlaen a
ostrmi trvami porann nohy bolely. Robinson si poviml, e na kraji pralesa leelo nkolik
starch, obrovskch kmen, vyvrcench pravdpodobn vichic. Na mnoha mstech se od
suchch kmen odchlipovala siln kra. Co kdyby si provazci z lin pipevnil na chodidla kus
takov kry? A hned vc provedl. Sandly z kry nebyly prv nejpohodlnj, ale mohl v nich
bez bolesti bezpen jt ostrou trvou i po trku.
Po plhodin cesty doel k nejzazmu bodu ztoky. Zde zanalo poho kuelovitch
kopc. Byly to kopce, kter ji vera spatil Z vrcholu hory Zklamn. Jejich pkr svahy byly
porostl nzkmi kei. Z ke
tu a tam vyrstaly rozloit, vysok stromy. Robinson se rozhodl vystoupit na vrchol
jedn hory, aby se rozhldl po krajin. Po nkolika krocch zachrastilo nco v kov. Zastavil se.
Z ke vybhla koza se dvma kzlaty. Robinson se velmi zaradoval, kdy spatil zve, jemu tak
dobe znm z domova. V sandlech z kry se Robinsonovi lo nepohodln, a proto vstup na
horu po pkrm svahu trval hodn dlouho. Z vrcholu hory se objevil pekrsn pohled na celou
zpadn, hornatou st ostrova. Na vchodn polovin rozkldala se uprosted ostrova nina
porostl pralesem. Robinson usedl na balvan, aby si odpoinul. Hledl k severovchodu na
nedozrnou moskou pl. Tam, na tisce mil vzdlen, je jeho vlast. Robinsonovi se sevelo
srdce krutm steskem. Jak dlouho tu bude sm? Zastav se nkdy u tohoto ostrova lo, kter by
jej vysvobodila? Nebude dv rozspn dravou zv anebo zabit divochem? Vdy nev, co se
skrv v nitru tohoto ostrova. Spat jet nkdy evropskho lovka? Domov, rodie... Jak se asi
te trp otec a matka nad jeho odchodem! V duchu vidl maminku, jak sed v zahradn besdce a
hoce ple ...
Dlouho sedl Robinson v bolestnm rozjmn, ale pak vstal, aby se vydal na zpten
cestu. Chtl si jet za svtla upravit nocleh. V tchto koninch je veern soumrak krtk.
Denn svtlo brzo pechz v hlubokou tmu. Rozhldl se jet jednou po obzoru a poviml si, e
na jihozpad, na nejzazm kraji obzoru vystupuj z moe ti mlhovit, nesmrn vzdlen
kopeky. Co to me bt? Vzdlen ostrov nebo hory americkho pobe? Je to snad zrakov
klam? Domnval se, e jsou to malik ed oblky. Nehbaly se vak z msta. Je-li to opravdu
americk pobe, zvtila se i jeho nadje, e jednou me z tto pevniny piplout k ostrovu
njak lo nebo i rybsk lun ...
Na zpten cest natrhal bann i kukuinch klas, co mohl unsti. Vechno uloil v
jeskyni a zael pak jet na pobe pro suchou moskou trvu. Z trvy si upravil mkk,
pohodln loe, na n prostel jet vrstvu bannovch list. Pemlel, jak by zahradil na noc
otvor do jeskyn. Nejlpe bude, zarovn-li jej kameny. Nanosil tedy zven do jeskyn kameny a
otvor jimi zevnit zarovnval. Tuto prci konal a do pozdnho veera. Cestou a prac byl
utrmcen tak, e sotva stl na nohou. Jakmile ulehl, okamit usnul.
 VI
ROBINSON SI ZD KALEND
A SLUNEN HODINY. ZAIZOVAN JESKYN.
JE OSTROV OBYDLEN?

Rno se probudil Robinson docela sv. Slunen paprsky se ji prodraly skulinami mezi
kameny do jeskyn. Kolik je asi hodin, napadlo Robinsona. A koliktho asi je, kter den?
Rozhodl se, e si mus
zaznamenat datum pistn na ostrov a od tohoto data zaznamenvat a potat vechny
dny pobytu. Rozpomnal se, kter to byl den, kdy ztroskotala lo. Vzpomnl si, e to bylo docela
urit ve tvrtek, prvnho ervence roku 1666. Na ostrov je ji tvrt den, take dnes je tvrtho
ervence a prv nedle. Kam vak toto datum zaznamenat? Nem ani papr, ani m pst. Co
aby vryl noem datum do skly? Jak vak bude potat dny? Kdyby vyryl kad den jednu rku
noem do kamene, zniil by za njak as svj jedin a tak dleit nstroj - kapesn n. Potom
Robinsona napadlo, e hned pobl vchodu do jeskyn
roste nkolik mladch strom. Co kdyby zaznamenval dny vrypem do jejich kry?
Ano, to bude daleko snadnj.
Kameny, ktermi Robinson zatarasil vchod do jeskyn, vyrovnal te v jeskyni vedle
stny, aby jimi mohl veer opt zabezpeit vchod.
Otvor jeskyn byl proti vchodu. Do jeskyn svtilo te slunce plnm svtlem a Robinson
si mohl jej
vnitek dobe prohldnout. Strop jeskyn se svaoval povlovn k zadn sti a asi po osmi
krocch pokraoval ve vi asi sedmdesti centimetr nade dnem dl do nitra hory. Robinson se
sehnul a lezl po kolenou jet dobrch osm krok, ne nahmatal zadn stnu. koda, jak by to
bylo prostorn obydl, mysl si Robinson, kdyby tu nebyl tak nzk strop. Kdy se vracel, couvaje
po kolenou zpt, narazil hlavou na njak oste piat pedmty u nzkho stropu jeskyn.
Nahmatal nad hlavou plno ostrch kamennch rampouch, viscch kolmo dol.
Byly to krpnky. Robinson dosud v ivot podobnou vc nevidl a marn si lmal hlavu,
jak vznikl takov podivn kamenn tvar. Poloil se na zda a prohlel si krpnky. Cel strop v
tto nejzadnj
sti jeskyn byl jimi pokryt. Nkter byly siln jako prst, jin tenk jen jako hus brk a
pes decimetr dlouh. Byly tam i del. Jejich barva byla lut ed a nkter byly takka
prsvitn. Byly vak pln
such. Cel dno jeskyn bylo vyplnno pskem. Robinson vyhledal ostr kmen a ryl jm
do psku, aby se pesvdil, jak hlubok je jeho vrstva. Seznal, e vrstva psku je opravdu velmi
siln. Vyhrabal dolk vc ne
pl metru hlubok a stle jet ryl v psku. Kdyby tento psek ze dna jeskyn odstranil,
napadlo ho, zvtil by se urit rozmr cel jeskyn nejen na vku, ale i na dlku. V takov
prostoe by pak mohl ukldat i velk zsoby potravin.
Rno udlal nepjemn objev. Banny, kter si uschoval od prvho dne, se kazily, hnily.
Poznal, e banny se nedaj uchovat po del dobu. Jinak ml Robinson, dky klidnmu a
dlouhmu spnku, dobrou nladu a radoval se z pekrsnho slunenho dne. Chmurn teskliv
mylenky se ji tolik do jeho mysli nevtraly. Od jeskyni byl pekrsn pohled na vchodn st
ostrova i na celou ztoku. V ztoce se zrcadlila zele strom a za jejich korunami v lehounk
rann mlze zvedaly se kopce a z nich nejve se vypnala hora Zklaman.
Robinsonv pohled utkvl na skupin thlch strom vedle vchodu a vzpomnl si, e si
chce udlat kalend. Kad den oznail krtkm vrubem do kry stromu. Sedm den, znac
uplynul tden, ozna
vrubem dvojnsobn dlouhm. Po uplynut msce, v tomto ppad ervence, vyryje" do
vedlejho stromu jeden vrub. V ke druhho stromu budou zaznamenny msce. A uplyne
dvanct msc, vyryje do tetho stromu opt jeden hlubok zez. Vruby na prvm strom
budou oznaovat dny a tdny, vruby na druhm msce, na tetm pak roky. Do hladk kry
mladho stromu vyryl den pistn na ostrov: Dne 1. ervence ve tvrtek roku 1666 pistl jsem
na tomto ostrov. Pod tento zpis vyryl pak tyi vruby. Pi tto prci ho napadlo, e by si tu na
vhodnm mst mohl zdit i slunen hodiny. Rozhldl se po okol a vidl, e pro slunen
hodiny by se hodilo nejlpe msto pi pat hory na psit ploince, na ni svt slunce od rna do
veera. Msto je vzdleno jen asi padest krok od vchodu jeskyn a vlny pboje tuto rovinku
nikdy nezaplavuj.
Uvaoval, jak oznait prvn rann hodinu. Usuzoval, e kdy slunce vyjde nad obzor za
horou Zklamn, me bt piblin est hodina rann. Pivstane si proto brzy rno, aby
nepropsl chvli, a se slunce objev nad vchodnmi kopci. Vren stn kolku vraenho do
zem zaznamen tm, e na konci stnu zaraz do zem opt devn kolk. A bude stt slunce
kolmo nad hlavou a bude nejkrat stn, ozna opt kolkem konec stnu. To bude piblin
dvanct hodina poledn. Veer, a slunce zajde za kuelovit kopce, ozna kolkem estou
hodinu veern. Prostor mezi krajnmi kolky rozdl ve dvanct stejnch dl a tak budou
oznaeny vechny denn hodiny.
Do nitra ostrova se Robinson jet neodvaoval. V sandlech z kry se nemohl vydat na
dnou del
cestu. Obval se tak, e by mohl v nitru ostrova narazit na divokou zv a snad i na
osadu njakch domorodc. Kadho dne bedliv pozoroval hladk povrch psku na pobe,
neobjev-li v nm lidskou stopu.
Odpoledne se odebral na msto ztroskotn lodi. Doufal, e objev snad aspo njak
zbytek vraku korbu anebo rozbit sti zchrann lodice. Prohledval skalnat pobe a
opravdu, mezi skalnmi tesy, vynoujcmi se z moe a do vzdlenosti pti set metr od pobe,
spatil asi patnct desek a beven rzn dlky i sly. Byly to zbytky rozbit paluby a boku korbu.
Robinson se svlkl a ploval mezi skalnmi tesy. Bhem nkolika hodin se mu podailo dopravit
kusy desek a bevna ke behu a vytahat je na psek. Desky byly napity vodou, a proto byly velmi
tk. Bude nutno je nechat nejprve na slunci vyschnout a pak teprve dopravit do bezpe, aby je
pliv nesplchl zpt do moe. Velkou radost ml Robinson, kdy objevil kus horn sti lodnho
stn, na nm bylo jet
mnoho metr lodnch lan a kus provazovho ebku. Noem odezal vechna lana. Tento
nlez ml velkou cenu. Tlust lodn lana se daj rozplst a Robinson bude mt na dlouh as
zsobu motouzu. Kdy
vykonal tuto prci, odebral se na msta, kde ji jednou nalezl stice, a podil si z nich
skrovn obd. Bylo nesnesiteln vedro. Cestou zpt k jeskyni natrhal si jet nco bann. Kdy
se prodlouily odpoledn stny, vypravil se znovu do ztoky pro banny. Tam uzl i silnou
bambusovou hl, aby ml v ruce alespo njakou zbra. Kdy se vracel po psitm behu, tu v
jednom mst mu pod nohou v psku nco ruplo. Psek se v tchto mstech maliko propadl.
Robinson vrazil do prohlubeninky svoji hl. Kdy hl vythl, vidl, e jej konec je zbarven
lutavou tekutinou. Odhrabal psek, aby se pesvdil, co to tam vlastn je. A hic, pod nevysokou
vrstvou sluncem prohtho psku leelo na padest elvch vajec s tuhou, pergamenovitou
skopkou. Vejce ta byla daleko men ne
slepi, jen asi tyi centimetry dlouh a kulatj. Ji od nmonk vdl, e elv vejce
jsou jedl a velmi chutn. Ochutnal ihned vejce za syrov. Mla olejnat loutek a zelen blek.
Nechutnala patn, ale schzela sl.
Druhho dne asn zrna se odebral k mstu, kam vera uloil zbytky vraku, aby je
dopravil do jeskyn. Desky zatm na slunci dobe vyschly. Robinson si poviml, e jejich povrch
je pokryt drobounkmi krystalky. Setel krystalky rukou a pitom mu blesklo hlavou, nejsou-li to
snad krystalky soli z vypaen mosk vody. Olzl ruku a opravdu, chutnaly slan, byla to sl.
Robinson se zamyslel. Odpaenm me zskat sl z mosk vody. Na skalnch tesech bylo plno
prohlubin. m vak do nich nanosit vodu?
Za tto vahy si Robinson poviml skupiny kokosovch palem. Kdyby srazil nkolik
kokosovch oech, z jejich skopek by byla vhodn ndoba prv pro tento el. Odebral se
proto k palmm. Dv
palmy mly siln naklonn kmen. Nebylo nebezpe, e mu z naklonn palmy spadne
oech na hlavu. Kdysi jako chlapec dovedl se vyplhat i na vysokou jedli. Palma ovem nebyla
jedle. Kmen byl drsn a pomrn tenk. Musel vynaloit hodn sly a trplivosti, ne vylezl na
strom do poloviny kmene. Potom kmen rozhoupal a shodil tak skoro vechno ovoce.
Teprve kdy slezl, uctil, jak na vnitn stran ltek a na stehnech pl ke. Odel se o
palmov kmen. Svlkl kalhoty a rozbhl se do vody. Bolest a zasykl. Ve slan vod plily
odeniny jako ohe. Na bolest vak brzo zapomnl pro velkou radost z bohat koisti. Pemlel
jen, jak ty velk oechy rozlousknout. Ostrm kamenem odstranil nejprve siln vlknit obal
kolem skopky. Na skopce puk nael pi stopce svtl kulat skvrny. Noem zjistil, e v tchto
mstech se d skopka snadno prorazit. Vyvrtal do skopky otvor.

Z oechu vytkalo bl kokosov mlko. Bylo chladn a vborn chuti. Npoj ten ho
velmi osvil. Jdro v oechu bylo asi centimetr siln. Ne vydlabal jdro, uplynulo drahn asu.
morn prce se vak vyplatila. Z oechu zskal pevnou ndobu. Odebral se k moi a za njakou
dobu naplnil kdejakou prohlubinu na skalisku moskou vodou.
Robinson odnel desky a devo po cel den a do veera.
Nsledujcho dne se probudil velmi zhy, jet ped vchodem slunce, poden
podivnmi skeky. Lekl se, e njak obluda vyenichala jeho obydl. Chvjcma se rukama
opatrn sundval hoej
kameny, aby se otvorem podval ven. Na ivm plotu z ke ped jeskyn sedlo hejno
velikch, krsn
zbarvench papouk. Zahnutmi zobky louskali bobule a pitom tropili pekeln povyk.
Slunce bylo jet skryto za horou Zklamn. Rozpomenuv se, e si chce na slunench hodinch
zaznamenat vchod slunce, odrovnal kameny a vyel ven. S rozko vthl nosem i sty sv,
vonn a jet
chladiv rann vzduch. Papouci, spative Robinsona, odletli s kikem nkam do nitra
ostrova. Na behu hledl Robinson chvli se steskem na moskou hladinu. Byl prv pliv a v
plminutovm intervalu zaplavovala voda vysokou vlnou s blm, pnivm hebenem celou
psenou pl v ztoce. Od vchodu sem dolhal temn hukot vln, je se ttily o skly. Na
severovchodnm obzoru se mosk
hladina leskla jako stbro. Tam ji bylo slunce nad obzorem. Za nkolik minut dopadly
slunen paprsky i na msto, kde stl Robinson. Stn devnho kolku se jasn rsoval v psku.
Robinson vyryl v mst stnu rhu a zatloukl do zem devn kolk. Nechal jej asi decimetr
vynvat ze zem. ekl si, e je est hodin. Cel dopoledne nosil jet desky a trmce. Jen
nejdel kusy, na n jeho sla nestaila, zanechal na mst. Kdy stn pi kolku na slunench
hodinch byl nejkrat, oznail Robinson dvanctou hodinu. Podivil se, e stn v poledne ml
nepatrnou chylku k jihu. Z toho Robinson usuzoval, e ostrov je na severn polokouli, ale ji
pod obratnkem Raka. A bude slunce nad obratnkem Kozoroha, bude stn smovat k severu.
Pozd odpoledne, kdy se ji dlouily stny, odebral se Robinson na skaln vbek k mysu
Ztroskotn. Voda, kterou nanosil do skalnch prohlubenin, se ji vypaila a v jamkch zstala
tenk
vrstva krystalovho prku soli. Sl posbral a naplnil j kapsy kabtu. Do skalnch
prohlubenin nanosil opt mosk vody v kokosovch skopkch.
Veer, kdy slunce se sklnlo nad vodn hladinu, oznail Robinson na svch hodinch i
estou hodinu veern.
V ptch dnech upravoval vchod do jeskyn. S pomoc delho bevna, kterho pouil
jako pky, odvalil nkolik vtch balvan a vchod se stal prostornj. Potom se odebral na
pobe, kde nael nkolik velikch lastur a pouval jich jako lopaty i re, vyhrabval i vynel
jimi psek z jeskyn. Za tden se mu podailo snit podlahu jeskyn tm o pl metru. Velkou
starost mu zpsobil nlez mnoha kost pod vrstvou psku. Pemlel, jak se asi kosti dostaly do
jeskyn. Jeskyn byla kdysi obydlena. Kosti byly zejm z mench zvat, snad z koz a krlk.
Kdo vak v jeskyni bydlel? Divoi?
Odkud se vzal psek nad kostmi? Domnval se, e snad obyvatel kosti sami do psku
zahrabvali. Co kdy
se jednoho dne obyvatel jeskyn vrt? Ml pro to nkolik noc neklidn spnek. Kad
non ramot, kik ptk, tlumen pd njakho shnilho kmene v blzkm pralese, to ve
vydsilo jej ze spnku, e pak ve strachuplnm bdn se nemohl dokat vchodu slunce.
Kdy odstraoval psek ze zadnch prostor jeskyn pod nzkm stropem, pokrytm
krpnky, narel asto hlavou na jejich ostr hroty. Kdyby tak ml r na dlouhm nsadci l
Nejprve chtl krpnky kamenem zuret, ale pak jej napadlo, e by se jednou mohly hodit i k
tomu, aby na n zavoval ovoce i maso. Konen ho napadlo, e z velk lastury o prmru skoro
ticet centimetr mohl by zhotovit r. Bude jen poteb pipevnit k lastue Vhodnm zpsobem
njak devn toprko. Vyel proto z jeskyn, aby se po nem poohldl. Na pat skly nael
vichic vyvrcen strom. Pracn odezal noem silnou vtev. pikou noe provrtal pak v lastue
pi jejm silnm kraji tyi otvory. Byla to prce velmi piplav a zabrala mu pln dva dny.
Provrtanou lasturu pivzal pevn motouzy k nsad. Prce la te daleko snadnji a rychleji,
take bhem ptho tdne snil podlahu jeskyn takka o cel metr. Pi tto prci objevil asi
metr vysok a necel dva metry irok vklenek v boku jeskyn, smujc ikmo do hloubky.
Nejprve se domnval, e to je njak postrann chodba z jeskyn. Po tech dnech nenavn prce
rem odkryl necel ti metry dlouhou a nco pes metr irokou prostoru. Hle, jak vborn to
bude spka a sklep zrove!
Svoji prci peruoval Robinson jen tehdy, kdy se vypravil pro erstvou potravu a vodu.
Pracoval ji
dle ne trnct dn. Kveeru vdy vychzel k mysu Ztroskotn, odkud pinel sl a
shromaoval ji v kokosovch skopkch. asto se posadil na skalnatm mysu a dlouho hledl
na moskou hladinu, nespat-li na obzoru njakou lo. Vdy se vak vracel oklamn do sv
jeskyn. S prac v jeskyni byl hotov za ti tdny. Jeskyn mla te vt vku i ku. Tak na
dlku mohl jt se vzpmenou postavou plnch jedenct krok.
V nsledujcch dnech odvlel vechny balvany a shledal, e podlaha jeskyn se dostala
na rove
pdy ped vchodem. Na noc vchod do jeskyn kameny ji nezastavoval, ale narovnal
zevnit ped vchodem vyloven desky a trmce. Nad devnou barierou ponechal pes metr
irok otvor, jm vchzel do jeskyn ist vzduch. Jak lehce by si byl mohl udlat z trmc
veeje a z desek dvee, kdyby ml sekeru, pilku a trochu hebk !
Kdy Robinson vyistil celou jeskyni, rozhodl se, e si pod stl a ke stolu lavici. U
potoka vyrely mezi ztrouchnivlmi kmeny bujn thl, snad pes deset metr vysok mlad
stromky. Robinson se vyplhal na stromek vdy do takov ve, a se pod vahou jeho tla ohnul
k zemi. tl kmen se zlomil. Zlomen kmen pak noem odezal. Byla to prce velmi zdlouhav,
ne pece se mu podailo piznout tyi piblin stejn kly, kter budou tvoit nohy jeho stolu.
Kly zarazil v jeskyni do tvrd pdy velkm kamenem. Na n pak poloil nejir a nejsilnj
desku, ulovenou v moi z vraku. Aby deska s kl
nepadala, pivzal ji na koncch jet ke klm provazem. Stl se podobal vce irok
lavici ne stolu, ale Robinson ml ze svho vrobku, kter ho stl tolik potu, nesmrnou radost.
Podobn jako stl zrobil i lavici vedle stolu. Hned jak byl se svou prac hotov, chystal na stole
svj prvn obd. Prostel stl bannovm listem a na bannov list poloil dv elv vejce,
upeen v horkm psku, vedle bann, kus jdra kokosovho oechu a stice. Toto jdlo zapjel
kokosovm mlkem. Jak to rozdl od prvho dne, kdy tu na ostrov spal ve vtvch stromu!
Dnes m ji pohodln loe v prostorn, such jeskyni a me pohodln zasednout i za svj vlastn
stl.

VII
ROBINSON SI OPAT ZBRAN
MARN POKUSY ROZDLAT OHE. SLUNENK.
HROZN BOUE. OHE. PCHOD DST

Na kalendovm strom zjistil Robinson, e ji uplynul msc od jeho pchodu na

ostrov. Za tu dobu nespatil, akoliv proel ji cel severn pobe ostrova, dnou lidskou stopu.
Vystoupil i nkolikrt na horu nad jeskyn, odkud se pozorn rozhlel po ostrov. Nikdy vak
neuvidl, e by vystupoval nkde kou z lidskho pbytku.
Robinsona mrzelo, e si neme udlat v jeskyni vt zsobu jdla pro ppad, e by
nastalo patn
poas. Pemlel, jak by si zhotovil njakou torbu, v n by mohl pinst do jeskyn vt
mnostv
ovoce.
Kdy upravoval svj klobouk, poviml si, e v apcch bannovch list jsou neobyejn
pevn vlkna. Nanosil celou hromadu bannovch list do jeskyn. Z vlken jejich dlouhch
apk a ebrov se pokusil uplst torbu. Za svho dtstv chodval asto kolem kokovy dlny
v jejich ulici, kde vidl, jak pletou nejen koky, ale i rohoe. Na devnm rmu mvali napjatou
osnovu a tu provlkali nap provazovm tkem. Robinson msto na rm napjal provazce z
rozpletenho lodnho lana na blzko sebe stojc mlad
stromky. Provazce kladl hust vedle sebe. Touto osnovou pak propltal nap vlkna z
apk
bannovch list. Podailo se mu uplst pl druhho metru dlouhou hrubou rohoku.
Kdy rohoku sundal, peloil ji v polovin a penvajc provzky na obou stranch k sob
pevn pivzal. Vznikla tak prostorn torba. Z hornho okraje trely jet ostr konce bannovch
vlken. Zahnul je a provzkem je pivzal k pletivu torby. Msto popruh upevnil na torbu
provaz, aby ji mohl zavsit pes rameno. Jet tho dne, kdy zrobil torbu, vypravil se pro ovoce.
Pinesl velkou zsobu kokosovch oech, kukuinch klas i bann. Na svch cestch do
blzkho okol si poviml velikho mnostv ptk. Na ostrov byli holubi, burci, papouci,
lejskov a mnoho a mnoho jinch drobnjch ptk, kter vbec neznal. Za veera zaltla kol
jeskyn tichm letem i sova.
Zpadn stranu poloostrova, kter nazval proto, e v jeho nejsevernj sti se nachzely
slunen
hodiny, Hodinovm poloostrovem, vidl i mnoho plachch aguti a nad jeskyn na
skalnatch, kei porostlch svazch spatil i nkolik divokch koz.
Robinson by si byl rd zpestil svj jdeln lstek masitm pokrmem. Vzpomnal na svou
zastvku u africkch domorodc a napadlo ho, e by se mol pokusit vyrobit luk a. py a tak
otp. Afrit
domorodci lukem stleli nejen ptky, ale lovili jm i drobnou zv a ryby. Sestrojit luk
nebude tak tk
vc. Byly tu nekonen houtiny bambusu. Ttivu udl z rozpletenho lana a py z
tenkch bambusovch stbel. T vak bude dt pm ostr hrot. Nejprve hledal ostr kmen v
potoce, ale nenael. Kdy pak odpoval v jeskyni, zadval se na drobn krpnky. Urazil
kamenem nkolik nejtench a na kameni pibruoval jejich hrot. Po nkolika hodinch brouen
vybrousil ostrou piku. Zasadil krpnek do roztpu bambusov hlky a pevn pivzal.
Vybhl, aby zkusil prvn stelu. Namil na nejbli strom. p vzltl a zabodl se do kry.
Robinson radost zatleskal. Cviil se pak ve stelb tak dlouho, dokud se krpnk nezlomil.
Robinson vak ml dosti asu i trplivosti, aby pracn po nkolik hodin pibruoval nov hrot.
Vyrobil ze silnjho, doostra nabrouenho krpnku i hrot otpu. Robinson ml te dv inn
zbran, luk a otp. Nemus se ji lekat legun. Me se odvit i do nitra ostrova. Jen ohe mu
stle chybl. Co je mu pltno, kdy ulov zve a neme si upci maso? Pece jen by se ml
pokusit rozdlat ohe zpsobem, jak vidl u africkch domorodc. Opatil si dv destiky, do
jejich stedu vydlabal noem dlky.Vyrobil i luk s dvojitou pletenou ttivou. Mezi provazce
ttivy prostril hleku. Tu pak zasadil do dlku destiky na zemi. Druhou destiku tlail pak
levou rukou na hliku. Pravou rukou tahal lukem jako pilkou. Otel usilovn pl hodiny
hlekou, a se z nho lil pot. Dlky i konce hliky byly velmi tepl, ne dosud se

z nich nekouilo. Robinson si odpoinul a dal se znovu do prce. V dal plhodin ttiva
a destika, kterou tlail na hliku, spadla a piskpla mu prsty. Ani to Robinsona neodradilo.
Vymnil v luku ttivu a pracoval opt a do navy. Devo se siln zahlo, ale ne natolik, aby
doutnalo. Dvakrt jet vymnil ttivu, ale ohe se mu rozntit nepodailo. Po tech hodinch
morn prce byl tak znaven, e se a
chvl, ruce se mu tsly a pot se z nho jen lil. Mon e ernoi mli jin devo, myslil
si, a mon e toto devo je i mlo such. Dal destiky ped jeskyni na hork psek, aby na slunci
jet vce vyschly. Robinson tak prohlel velmi starostliv svj oblek. Soukenn kabtec ml
ji nkolik trhlin a kalhoty rovn. I koile byla ji chatrn. Co bude, a nastane zima? Bez ohn
a bez teplho obleku? Rozhodl se proto, e pokud je slunen poas, bude chodit bez kabtu a
bez koile, jen v krtkch spodcch. Mus
uetit oblek pro chladn poas. Zail vak novou a velmi trpkou zkuenost z toho, e
vystavoval tlo palivm slunenm paprskm. Veer poctil silnou bolest hlavy. Jst mu
nechutnalo a zvedal se mu aludek. Na pach, na ramenem a na zdech mu naskoily bolestiv
puche. V noci pak ml horeku a tsla jm zimnice. Ke jej bolela od pasu po celm tle a
nemohl se j ani dotknout.
Druhho dne musel zstat v jeskyni. Bylo mu patn. Nejedl, jen pil. Teprve veer, kdy
slunce zalo, vyel k potoku pro vodu. Tato nevolnost ze slunenho palu trvala cel ti dny. Po
tchto zkuenostech si Robinson zhotovil z bannovch list slunenk. V bambusovm hji
vyhledal si dlouh tenk prut a stoil jej do obrouky asi metr v prmru. Obru zavsil provzky
na silnou bambusovou ty. Bannov listy pivzal k tyi tak, e jejich apky tvoily na konci
hole rici, Slunenk stnil velmi dobe
a byl i pes svoji velikost lehk.
Po tyech dnech se vypravil hned asn zrna do Bannov ztoky, aby naplnil torbu
ovocem a nanosil do jeskyn zsob. Hledal tak elv vejce, kter mu zachutnala. Bude poteb,
aby pinesl i nco silnj stromov kry, nebo opnky musel asto obnovovat. Na cestu se
vyzbrojil tak, e pes prav
rameno ml zavenou torbu, v n uloeny py, pes lev rameno navleen luk, pravou
rukou se opral o otp a v lev drel slunenk. Nechtlo se mu obchzet cel Hodinov
poloostrov a dal se proto cestou dolm Malho potoka. Vdl, e lze do ztoky pejt i cestou
podl jin strany hory. Asi po tvrthodin piel k neproniknutelnmu hout bambus. Obchzel
houtinu a narazil na novou pekku. Na svahu byla opt hradba z ostnatch ke. Vystupoval
stle v a v, aby kee obeel. Po chvli uctil velmi pjemnou vni po zralch jahodch.
Nazvedl slunenk a rozhlel se. Na mrnm svahu ve stnu koatch strom vyrstaly rostliny s
rozloitmi irokmi listy. Nad nimi pak byla obrovsk
ika njakho ovoce, z n vyrstal opt vj list. Byly to ananasy. avnat tyto plody
chutnaly Robinsonovi vc ne banny.
Robinson vystupoval po kamenitm svahu, prodraje se opatrn mezi kaktusy a ostnatmi
listy agve. Kaktusy vak byly hust a hust. Nebylo mono jimi projt. Nezbylo, ne aby se
vrtil a hledal cestu k potoku. Kaktusy brnily rozhledu. Robinson ztratil smr
a msto k jihovchodu el stle vce na zpad. Odloil slunenk a rozhlel se, aby zjistil,
kde se nachz. Ped sebou vidl kuelovit vrch. Za nm se rsovaly dal. Uvdomil si, e se asi
vzdaluje od sv
jeskyn. Usedl, aby si odpoinul. Bylo nepjemn dusno. Za chvli dopadl na msto, kde
sedl, stn. Vzhldl k obloze. Nad vrchol hor vystupoval vysok, velmi tmav mrak se stbitm
okrajem. Z toho mraku by mohla bt bouka, pomyslil si Robinson a zvedl se, aby pokraoval v
cest. Namil z vrchu pmo dol. Obchzel velk balvany, prodral se mezi kaktusy. Zatm se
obloha zathla a spustil se prudk
d. Hned nato oste zasvtil blesk a zarachotil hrom. Zvedl se prudk vtr. Lijk brzo
prodravl such
bannov listy na slunenku. V nkolika minutch byl Robinson promoen od hlavy a
k pat. Blesk sthal blesk a hrom nepestval rachotit. Robinson, nedbaje hustho kov, nedbaje
ostn, bel ke kraji houtiny. Nhle pmo ped nm zapllo prudk svtlo blesku, nato se zem
otsla dunivou rnou. Robinson zalezl do kov. Za chvli uctil zpach koue a uslyel podivn
praskot. Vylezl z koviska a spatil, e njakch dvacet krok ped nm ho vysok trva a kee.
Blesk sjel do stromu, rozpoltil jej a zaplil. Od hocho stromu se vzaly kee i trva.
Ohe se rychle il.
Robinson bel vzhru a zastavil se a po padesti krocch u velikho balvanu. D
pestal, zato vak zesilovala vichice. Ohe se il po celm svahu hory. Hoela ji trva i pod
balvanem. Robinson bel, co mu dech stail, stle vzhru. Nad hlavou letli se zoufalm kikem
papouci a spousta jinch ptk. Tsn
 kolem nho v lenm bhu prchali ped ohnm kozy, aguti, leguni, hejna opic a jin
drobn zvata. Teprve te si Robinson uvdomil, v jakm velikm nebezpe se nachzel. Kdyby
byl zstal hluboko mezi kei, nebyl by ped ohnm utekl. Tak rychle se ohe il. Byl to pern
pohled. Katastrofa vak pinesla Robinsonovi velk dobro. Dala mu ohe.
Po boui seel Robinson v msta, kde dosud hoely stromy. Tam uchopil hoc vtev a
bel rychle po svahu dol smrem k jeskyni.
Pod pevislou sklou nedaleko vchodu zaloil ohe.
Jak tst, mysl si, e nachystal suchou trvu a drobn vtviky ji tenkrt, kdy se
pokouel rozntit ohe po zpsobu africkch domorodc. Ohe te vesele praskal a Robinson
skkal okolo nho radost. Je konec strachu ped zimou. Te me ulovit zv a pipravit si na
ohni chutnou penku. Ohe rychle stravoval such vtviky a bylo nutno jej ivit. Rozbhl se
tedy Robinson k nedalekmu lesu, odkud pinesl ze starch, ztrouchnivlch kmen nru
suchch vtv. Piloil na ohe a bel pro dal. Devo nosil cel odpoledne a do veera. U
skaln stny, blzko vchodu do jeskyn, vyrostla kupa vtv i ztrouchnivlch pazk. Devo
bude chrnno ped detm pevislou sklou a brzo tu i vyschne. Od t chvle, co zaloil u sv
jeskyn ohe, neml ji tak bezstarostn a tvrd spnek jak dve. Probouzel se nkolikrt za noc
a spchal, aby piloil na ohe devo. Nemohl spt strachem, aby mu bhem noci ohe nevyhasl.
Ohe osvtloval v noci msto ped jeskyn a zabraoval v pstupu komrm, kte
kveeru v hejnech piltali k jeskyni a ztrpovali vdy Robinsonovi klidnou chvilku odpoinku.
Robinson dlouho do noci sedl u ohn, pikldal devo a dval se do plamen. Ohe dlal jeho
pbytek tulnj a veselej. Opkal kukuin klasy i banny. Til se, e ohe pi behu bude z
moe viditeln a e me bt i znamenm nhodn plujc lodi, e v tchto mstech bydl lid.
Druhho dne rno prelo. Jak jsem byl moudr, mysl si Robinson, e jsem vera udlal tak
velkou zsobu deva. D ani v poledne nepestal. Robinson obrovnal ohe kameny. K obdu si
upekl na ohni kukuin klasy. Kdy pozd odpoledne pestalo pret, vypravil se na lov.
Domnval se, e zv, vyplaen
z lesa porem, bude se te zdrovat pobl hory. Obeel pkr skaln stny vedle
jeskyn a vystupoval vzhru. Horu nad jeskyn nazval horou Ohnivou, protoe mu za boue
darovala ohe. Por uvolnil cestu po svahu hory pmo k zpadu a k ztoce. Tam, kde vera
jet byly neproniknuteln houtiny ke, byla dnes przdn msta, ernajc se mokrm popelem.
Robinson uasl, jak velikou plochu strvil ohe za pomrn krtkou dobu. Dobrch dvacet minut
el splenitm. Ze zpadn strany Ohniv hory, kam ohe ji nezashl, byl te pkn pohled na
celou elv ztoku a kuel ovit poho nad n.
Na zpadnm svahu Ohniv hory se usadil na kmen pod vysokm keem, pipravil si luk
i p a ekal. Po njak chvli asi dvacet krok ped nm vyhopkoval z jednoho kee aguti, a nic
zlho netue, pankoval a ohryzval njak konek. Zejm Robinsona nevidl. p zasvitl
vzduchem. Zvtko zapitlo, udlalo jet nkolik skok a zstalo leet bez hnut. Robinson
ml velkou radost z prvn koisti a byl pyn na to, e skolil aguti hned prvn ranou. p prorazil
zveti krk. Rychle se vracel dom a til se na chutnou veei. Aby nemusil zlzat pkrou str
nad jeskyn mezi balvany, dal se smrem k potoku. Nedaleko potoka uslyel zvuky, kter se
podobaly kozmu meen. Zve vak nikde nevidl. Viml si mohutnho stromu, jeho kmen
zadroval sesut kamenn zval. Robinson si prohlel tento podivn strom. Byl mohutn, mon
i njakch ticet metr vysok. Kmen mohl mt dobe metr v prmru. Mohutn vtve byly
sklonny dol jako u smuten vrby a mlad
letorosty visely a k zemi. Na vtvch bylo ovoce, je Robinson nikdy dosud nevidl.
Bylo bezmla velik
jako kokosov oech. V blzkosti stromu se opt ozval koz mekot. Robinson pelezl
kamenn zval a uvidl pod kamenem kozu. Jakmile zahldla koza Robinsona, s bolestnm
mekotem hopkala po tech nohch k potoku. Robinson odloil torbu, otp i luk opel o kmen
stromu a rozbhl se za kozou. Asi po padesti krocch ji dohonil a uchopil ji za rohy. Koza mla
po-chroumanou pravou pedn nohu. Robinson pivlekl kozu na msto, kde odloil torbu. Viml
si, e pmo pod mohutnm kmenem stromu vyvr
pramen a stk zkou strukou dol k potoku. Rann koza mla patrn ze, a proto tu
u studnky odpovala. Pod stromem leelo i nkolik zralch, s vtv spadanch plod. Robinson
vzal dva do torby, aby se na n v jeskyni ble podval. V torb nosil vdy pro kad ppad kus
provazu. Uvzal jej koze kolem roh, aby ji vedl k jeskyni.
Pestoe koza mla porannou nohu, nhle sebou mocn trhla a Robinson, neekaje
takov odpor, se pevalil. Koza prchala i s provazem. Kdy ji Robinson opt dohonil, uvzal j
provaz kolem krku, domnvaje se, e tak kozu lpe ovldne. Provaz se vak vzprajc koze zadrhl
do krku tak, e se zve dusilo.
Robinson provaz uvolnil. Poznal, e divokou kozu nelze vst na provaze. Uchopil ji levou
rukou za ob
pedn, pravou rukou pak za ob zadn nohy tsn u koptek, poklekl, podstril hlavu
koze pod bicho a vyzvedl ji na ramena. Koza alostn meela po celou dobu, dokud s n
Robinson nedoel k jeskyni. U jeskyn pivzal Robinson kozu za rohy ke stromu. Puk se vrtil
pro odloenou torbu, luk a otp. U
studnky se napil vody. Byl velmi mile pekvapen, jak byla voda ve studnce chladn a
velmi pjemn
chuti. Vrtil se sem proto jet jednou s kokosovmi skopkami a donesl vbornou vodu
do jeskyn. Dosud pil vodu jen z Malho potoka. Voda tam byla ist, ale mla nepjemnou
bahenn pchu a nebyla nikdy studen. Studnka nebyla od jeskyn pli vzdlena, a tak si
Robinson umnil, e bude pro pitnou vodu chodit jedin sem.
Jak astn to byl dnes den, mysl si Robinson. Ulovil zve, chytil ivou kozu a objevil
vbornou pramenitou vodu. Doma jej oekv ohe a me si pipravit i teplou veei. Jak to
obrat ve tyiadvaceti hodinch.
Kdy se Robinson vrtil, oetil koze zrannou nohu. Noha byla hned nad paznehty
odena a na kost. Koza pravdpodobn prchala vera ped porem a spadla do njak skaln
kvry, kde si o ostr kmen nohu odela.
Robinson si tak viml, e m koza na lev stran na nkolika mstech seehnuty chlupy
a na ki. Robinson zael nedaleko, kde rostly aloe, odzl list a potom duinu listu piloil na
rnu a pevzal pruhem pltna, vytrenm ze spodku sv koile.
Potom vyhledal vhodn kl a zarazil jej blzko vchodu do jeskyn, tsn u ke do zem a
kozu k nmu pivzal. Aby koza ne-musila leet na hol zemi, vyistil msto u klu od drobnho
trku a podestlal koze moskou trvou a bannovmi listy. Od Malho potoka pinesl jet nru
erstv trvy a zelenho lupen. Podal tak koze v kokosov skopce vodu. Kdy takto kozu
opatil, pipravoval veei. Ponvad neml zkuenosti se stahovnm ke, trvala mu ta prce
dosti dlouho. Koeina aguti byla jemnj ne krli. Roztvrcen zvtko nasolil a kusy masa
nabodl na bambusovou ty a pidroval nad volnm ohnm. Po chvli Robinsona napadlo, e by
bylo lpe, kdyby maso na tyi otel na zpsob ron, tak jak to vdal v dom Abd el Mmho.
Zvil kamennou ohradu kolem ohnit, poloil na ni ty s masem a stejnomrn j otel.
Plamen ohn udroval nzk, aby maso na povrchu nesplil. Devn uhl vydvalo dostaten
r, aby se maso opkalo. Brzo se rozila pjemn vn peenho masa. Asi za hodinu bylo ji
maso kehk a lo lehce od kosti. Robinsonovi chutnalo tak, e se domnval, e dosud nejedl nic
tak dobrho. Po veei prohlel neznm mu dosud plod velkho stromu. Plod byl kulat a ml
velmi tvrdou, devitou skopku, kter mla na svm vrcholu puklinu jako praskl katan. Vstril
do pukliny n a hle, od skopky se odlouplo vko a uvnit pouzdra se objevila podivn
trojbok semena. Byla velk jako vlask oechy, avak velmi tvrd a drsn. Bylo jich estnct
pirostlch na sloupeku, kter prochzel stedem pouzdra. Ulmal semena a jal se je rozbjet
kamenem. Objevilo se lutav jdro. Chutnalo jako lskov oky. Z opatrnosti sndl jenom dv
jdra. Nebude-li mu z nich patn, bude jeho jdeln lstek obohacen o novou pochoutku.
Robinson netuil, e velik strom s podivnm ovocem se jmenuje juvie ztepil a jej plody jsou v
Evrop znmy pod jmnem americk oechy. V noci, kdy el Robinson pikldat ohe na devo,
opt hust prelo. Bylo mu lto nechat kozu moknout na deti. Odvzal ji od klu a podivil se,
kdy koza sama zamila ke vchodu do jeskyn. V jeskyni ji uvzal k noze stolu. Koza spokojen
ulehla.
Druhho dne d ustal. Teprve te Robinson dokonale ocenil, e nael tak vhodn msto
pro sv
obydl. Pevisl skla chrnila ohe ped lijkem. Nebt toho, byl by Robinson ji dvno
bez ohn. D
padal bez pestvky v mohutnch proudech. Robinson ml starost, potrv-li takov d
dva dny, spl
vechno devo, a co potom? Rno Robinson pevzal koze rnu. Rna nebyla ji tak
zancena a hojila se. Ponvad neml pro kozu erstvou trvu, podal j nkolik kukuinch
klas. A hic, koza je s chut
okusovala. Chutnaly j i slupky z bann a ananas.
Zve ji ztratilo poten plachost. Snad chpalo, e se o n Robinson star, a bylo proto
ptulnj. Robinson si poviml, e koza m vemeno daleko objemnj ne v prvch dnech. Co
aby kozu podojil?
Tuto prci vidl za svho dtstv na anglickm venkov dosti asto. Vzal oechovou
skopku, usedl na lavici a natoil si kozu bokem k sob. Levou rukou drel skopku a pravou
uchopil za struk vemene. V t
chvli koza vyhodila prudce zadkem a zashla sklonnho Robinsona pmo do ela. Ne
se nadl, sletl z lavice na zem. Nohou mu vyrazila koza skopku z ruky, take odletla a kamsi
dozadu jeskyn. Tak Robinson poznal, e podojit kozu nebude lehk vc. Hlava ho brnla i hbet
si odel o hranu lavice. Zachvtila ho trochu zlost. Vzal kozu a nacpal ji pod stl. Hlavu j
pivzal k pedn noze stolu. Zadn nohy pak kadou tak k jedn noze stolu. A poal opt dojit.
Koza sebou zmtala, zoufale meela, ale ze struk, a Robinson makal jak chtl, nevydala ani
kapku mlka. Deska stolu se poala povliv
viklat. Robinson tedy radji kozu odvzal a dojen zanechal.
Po nkolika dnech zkusil kozu opt podojit, ovem zase marn. Snad mlko ztratila
razem, mysl si Robinson. Divil se vak, e v tchto detivch dnech, i kdy kozu ivil jen
suchou trvou, suchmi bannovmi listy, koza tloustla. Jej bicho se zvtovalo.
Robinson byl asten, e m vedle sobe ivho tvora. Za dlouhch detivch dn, kdy
Robinson vychzel jen zdka, aby pinesl devo a sehnal nejnutnj potravu, sedval v jeskyni a
bavil se drobnou prac. Pibruoval tenounk krpnky, aby ml hroty do p.
Pokouel se tak z ke aguti udlat stevce. Ne ke aguti nebyla tak velk, aby z n
mohl udlat dva stevce. Staila tak sotva na jeden. Bude tedy poteb ulovit jet alespo jedno
zvtko. Aguti bylo v nejblim okol jeskyn dost.
Jednoho dne kveeru d na chvli ustal. Robinson se vypravil na lov. Zael ke studnce,
kde sebral vechny spadl plody z juvie ztepil. Potom el podl potoka, pak splenitm vzhru
mezi kee, kde vyplail hejno ptk. Podobali se menm slepicm a letli velmi nzko. Ze svch
hrdel vyreli podivn
slabiky, jako hok, hok, pj, mit - nco jako kvokn slepice, spojen s kokrhnm
kohouta. Jednu slpku se mu podailo sestelit. Mla edohnd zbarven pe a na hlav
chocholku. Usadil se nedaleko nad studnkou mezi balvany a ekal, objev-li se aguti. Z dol
vystupovala pra. Tvoila jemnou mlhu a omezovala viditelnost.
Robinson se velmi polekal, kdy za jeho zdy se z nieho nic hrnulo kamen. Vyskoil, a
tu po kamen
se proti nmu t cel stdo koz v ele se statnm kozlem. Kozel, spativ Robinsona,
nemohl se v prudkm bhu s pkr strn hned zastavit. Robinson rychle zvedl obma rukama
otp a probodl mu hrud. Kozy pak pdily kolem jako splaen dl. Kozel byl velmi statn a
tk. Robinson se podn
zapotil, ne jej dovlekl do jeskyn. Byl to vak vborn lov. Neutratil ani jeden p a
pinesl si zsobu masa na nkolik dn. Z kozl ke uije stevce daleko pevnj ne z ke
agui. Sotva doel Robinson do jeskyn, spustil se opt prudk lijk. V noci se rozpoutala boue.
Cel pt dopoledne se zabval stahovnm a tvrcenm kozla. Opeen kozl maso nebylo tak
kehk ani tak chutn jako aguti. Robinson rozkrjel maso na vt kusy, aby se maso teplem brzo
nezkazilo, dn je posolil a potom vechno na roni opekl.
Ponvad nesehnal such devo a topil jen syrovm, vydval ohe hust kou. Opeen
maso pak vonlo jako uzen. Kdybych tak mohl postavit komn a dn maso vyudit, mysl si
Robinson. Maso by se pak dalo udret i dlouhou dobu.
V ptch dnech trvalho det vyrbl Robinson stevce. Obalil nohu koz, srst dovnit,
a kraje ke, kter sahaly a nad kotnky, pizl. Noem navrtal do piznut ke drky,
provlkl motouzy a pivzal. U se til, jak bude moci v pohodlnch stevcch chodit i v ostr
trv a trku. A nastane zima, bude v nich i pjemn teplo. Doma vak chodil Robinson stle
bos. Lijavce neustvaly. To zpsobilo Robinsonovi nemlo starost. I v nejvtch lijcch chodil
pro devo a shnl pci pro kozu.
Koza si za tu dobu zvykla na Robinsona tak, e kdy se vracval s nru bannovho list
a zelench vtviek z ke, vtala ho radostnm meenm. Noha se koze zahojila, a tak
dolapovala ji na vechny tyi.
Po dvou tdnech nastvaly v deti krtk pestvky a Robinson mohl vychzet i na del
cestu pro banny, ananasy, americk oechy a kukuici. Jet tst, e ji njakch sto padest
krok od jeskyn se rozkldal les, nevyerpateln zsoba deva. Ustavin strach, aby ohe v
noci nevyhasl, okrdal Robinsona o spnek, take se te ctil asto ospal a unaven. Brzy
vypozoroval, e syrov devo a zvlt
velk kusy ho daleko dle ne such, a proto vdy veer pikldal na ohe jen velk a
syrov kusy deva. Jednoho dne pivlekl z pralesa vyvrcen men stromek. Na jeho koenech
byla jet spousta vlhk
hlny. Ponvad neml, m by jeho kmen pesekl, poloil jej pes kamenn rouben na
ohe, aby tsn u koen pehoel. Dlouh polena, kter tmto zpsobem zsk, pilo pak v noci
na ohe. Snad se pli unavil, ne tk kmen dovlekl a k jeskyni, usnul Robinson toho veera,
tak tvrd, e se probudil teprve za blho dne. Pln zkosti vyskoil z lka a bel k ohni.
Pehoel kmen leel stranou vedle kamennho rouben, zatmco paez pln hlny zakryl cel
ohnit. Z ohnit ji nevystupoval vbec kou. Je tedy po ohnil Vrstva hlny na paezu, kterou
byly slepeny jeho koeny, byla te such, ztvrdl a pikrvala popel. Robinson ji chtl rukama
odhodit. Bolestn vak vykikl. Pod suchou hlinnou korou doutnalo hav uhl. Vzal nkolik
suchch vtviek a piloil na uhl. Z plnch plic foukal do uhlk a hle, plamen opt vyrazil.
Robinson tak zskal novou a velmi cennou zkuenost. Pod vrstvou hlny lze dlouho udret
hav uhl. Ptho dne veer piloil na ohe siln vtve, pokal, a se ohe dn rozho, a pak
zakryl ohnit
vysokm drnem, kter pinesl od behu potoka
Kdy se po plnoci el pesvdit, zda ohe pod drny ,e stale jet iv a nadzvedl
klackem drn, ihned zpod drnu vylehl plamen Robinson pak spal klidn a do rna. Rno stailo
odstranit drny piloit such
vtviky a ohe byl obnoven. Konen bude md klidn spt celou noc a ve dne se bude
moci vzdlit od ohne i na del dobu.

VIII
NESNZE S NOVMI STEVCI.
MOSK JEEK.
NOV OBJEVY NA OSTROV
ROBINSON ROZIUJE SVOU DOMCNOST.
ELVY MOSK

V dob vytrvalch de chodil Robinson k svmu kalendi jen zdka. Dny i tdny
poznamenval nejprve noem do hrany stolu, a teprve kdy venku d ustal, penel je na svj
stromov kalend. Jednoho rna potal rky, dny a tdny a vypoetl, e je prv ptho jna.
Uplynuly tedy ti msce a jeden den od chvle, kdy tento kalend zdil. Je tedy ji ti msce a
pt dn obyvatelem tohoto ostrova.
Det ji pomalu ustvaly. Robinson se til na slunen poas, e se bude moci
dkladnji pipravit na pichzejc zimu. Vdy je ji jen a v jnu v jeho vzdlen vlasti vanul
ji velmi chladn vtr. Vdl, e ostrov le blzko obratnku Raka a e v tchto koninch zima
bude jist daleko mrnj ne
v Anglii. Pece vak zima Robinsonovi dlala velk starosti. Vzpomnal, e i v Africe
bvaly v zimnch mscch dny nepjemn chladn, tebae tam snh nepadal. Je tedy msc
jen, a mus si proto s ppravami na zimu pospit. Pedevm opatit co nejvt zsobu paliva.
Zsobit se tak trvanlivm ovocem, kokosovmi oechy, kukuic, oechy americkmi a ut si z
koz tepl oblek. Pemlel tak o tom, e u ohnit postav komn, aby mohl udit maso. Uzen
maso vydr za chladnch dn velmi dlouho. Robinson ml te v zsob cel tucet p, dva
otpy a dlouh bambusov kop. Nejastji chodil do Bannov ztoky, odkud pinel
kokosov a americk oechy a klasy kukuice. V tchto dnech ulovil i dv kozy, z nich sthl
ki, aby si pipravil oblek na zimu. Z blzkho lesa pinel piln zsoby deva. Robinson
pozoroval, e na kech a stromech je te list jaksi uvadl. To se jist proda ji pipravuje k
spnku. Pezrl ovoce a bobule ke opadvaly. Co vak Robinsona mtlo, e na jasn obloze
slunce plilo daleko vc ne v dob ped deti.
Jednou, kdy se vracel z lovu po moskm behu, hledal elv vejce, ale dn nenael.
Ml na nohou nov stevce. Kdy vyel z domu, lo se mu ve stevcch, pestoe ke byla
ztvrdl, jaktak dobe. Robinson se domnval, e se stevce pizpsob, e je rozchod. Ne te
nesnesiteln dely. Na slunci jejich ke ztvrdla jet vc. Stevce dely i pes to, e ke byla
obrcena srst dovnit. Ke na nohou nesnesiteln plila. To bude asi tm, mysl si, e ke nen
dn promatn a e nen vydlan. Vdl z domova, e koeluzi v Anglii namej ki po
njakou dobu v kdi s tslem. Neml vak pont, jak se tslo dl.
 Zoufal Robinson rozbhl se ve stevcch do vody. Oden ke na nohou ve slan vod
zpotku tpala, ale za chvli ctil, e stevce jsou ji mk a poddajnj. Svlkl se, aby se
vykoupal. V mlkm psenm behu tvoil mrn pboj drobn vlny. Koupel byla velmi
pjemn. Nad Ohnivou horou vak vystupoval tmav mrak. Robinson na prv pohled poznal, e
z takovchto mrak pichzv boue. Do jeskyn ml jet tm pl hodiny chze. Boue tu
pichz vak nhle.
Ne se oblkl, ji huel hrom. Robinson bel po psitm behu. Voda ve stevcch
vachtala, ale rozmoen ke byla ji mkk a tolik nedela. Neuplynulo ani pt minut a spustil
se prudk lijk. Rozpoutala se boue. Blesk sthal blesk a nablzku nebylo msteka, kam by se
ukryl. Vzpomnl, e rno pivzal kozu ke kolu. Ta promokne! Utkal te, co mohl. Nhle mu
projela nohou ostr bolest. Vykikl. V
noze vzel njak ostr pedmt. Prohl chodidlo. Z ke trel siln, rud zbarven hrot.
Za velk bolesti jej vythl z nohy. Hrot byl ostr jako nejjemnj jehla a siln jako sdlo.
Robinson se podval na svou stopu v mst, kde se mu hrot zabodl do nohy. Vid, e tam z psku
tr cel chom takovch ostn. Byl to moem vyvren zbytek velikho moskho jeka.
Robinson usedl do mokrho psku; nedbaje, e je biovn prudkm lijkem, zouval
stevc. Rna krvcela. Vykoupal nohu v moi, potom se opt obul, sebral vechny jeci bodliny a
uloil je do torby. Napadlo ho, e z nich budou vborn hroty do jeho p. Zatm boue, tak jak
se rychle pihnala, i rychle odela. Koza uvtala Robinsona v jeskyni radostnm meenm a
vrtnm ocasem. Skkala radost. To Robinsona velmi dojalo. Hle, ji nen sm, m tu pi sob
tvora, kter projevuje radost z jeho nvratu. Kdy se rozpoutala boue, koza vytrhla z rozmokl
pdy kolk a sama dola do jeskyn, aby se schovala ped lijkem. Robinson byl te pesvden,
e koza je ji tak ochoen, e by se snad dobrovoln sama od nho ani nevzdlila. Zve poznalo
v lovku svho ptele, kter je oetuje a kter je iv.
Toho dne Robinson kozu ke klu ji nepivzal. Bhala za nm vude jako psk. Rno
opt svtilo slunce a obloha byla jasn. Robinson se el ve stevcch vykoupat. Stevce vodou
vdy pjemn zmkly. Robinsonovi nevadilo, e v nich pi chzi vachtala voda, hlavn e se v
nich chodilo docela dobe, e nedely.
Robinson te chodil denn pro dv a vmal si proto v lese vc strom. Rostly tu stromy,
jak on ve sv vlasti nikdy nevidl. Tak jednou zvedl nesmrn tkou vtev ulomenou z
nevysokho koatho stromu se sudospeenmi vejitmi listy, podobnmi listm jasmnu, jene
kulatjmi. Vedle leel obrovsk stalet kmen. Kmen pdem srazil mnoho vtv tohoto
podivnho stromu. Devo vtv bylo tk jako elezo. N se deva ani nedotkl, tak bylo tvrd.
Robinson nazval proto tento strom eleznm. Prav jmno tohoto Stromu, kter ovem Robinson
neznal, je guajak.
V mstech, kde byly vtve ulomeny, vytkala z kmene pryskyice siln koenn vn.
Padajc stalet kmen poranil i nkolik strom jinch. Zlomil napklad jeden thl stromek s
ervenav prosvtajcmi kopinatmi listy a sedel jeho kru po cel dlce a ke koenm.
Robinson se pokouel noem sloupnout obnaen lko. Ji z domova vdl, e lko je velmi
pevn, e se d pout i jako motouz. Vdy doma z lka pletli i rohoe a domc trepky.
Robinson si myslil, e by bylo dobr
lkem ovinovat nohy jako onukami a chrnit tak nohy ped ztvrdlou k stevc. Z lka
by si mohl uplsti i velmi pevnou a lehkou torbu.
Loupn lka vak nelo tak hladce. V mstech, kde byly vtviky, musel vdy kru
kolem souku nakrojit. Pi tto prci pidroval kru zuby. Tu poctil na jazyku pmo odpornou
hokost, j se nezbavil, ani kdy se napil vody. Vzpomnal, kde takovou hokou chu ji poctil.
Vzpomnl si. Bylo to na lodi kapitna Dubbleye. Jednou onemocnl nmonk na tto lodi
zimnic. Kapitn lil nmonka tak, e mu dal vkat dr ze such kry. Robinsonovi tenkrt
kapitn vysvtlil, e rozdrcen kra je ze zvltnho stromu, jen se nazv strom chininov,
roste v Americe a tamj domorodci jeho krou l zimnici. Ze zvdavosti tenkrt rozkousal
nkolik zrnek such kry a poctil prv tuto odpornou hokost na jazyku, j
se nemohl dlouho zbavit.
Jist je tohle chininov strom. Schvln rozkousal kousek kuty. Ano, je to t hokost.
Kru pak uloil v jeskyni pro ppad, e by j mohl nkdy upotebit jako lku.
Brzo zpozoroval, e lko se d daleko leheji svlkat z mladch stromk. Lko pak
rozvsil v jeskyni na napjat provaz, aby schlo pomalu. Na slunci by schlo pli rychle a ztvrdlo
by. Devo, kter Robinson pinel z lesa, lmal na men kusy a rovnal je pod pevislou sklu do
hranicky. Koza ohryzvala erstvou kru z pinesench vtv a se zjmem sledovala prci svho
pna. Robinson na ni promlouval, hladil ji po krku a koza toto lichocen pijmala s radostnm
vrtnm ocasu. V poledne pipravoval Robinson na ohni peeni z aguti. Po chvli si poviml, e
koza, kter mu byla pi tto prci stle nablzku, zmizela. Nejprve se ulekl, e se snad prodrala
ohradou ke a uprchl. Nahldl do jeskyn, aby se pesvdil, nezala-li tam. Byl nemile
pekvapen. Koza vkala lko. erstv lko z mladch stromk j velmi chutnalo. Nemohla
pochopit, pro ji tentokrte Robinson nkolikrt vihl prutem po hbet a vyhnal z jeskyn. Stla
te pivzna u klu a udiven se dvala na Robinsona. Divila se, pro tento vdy tak laskav
tvor j nechce dopt takov pochoutky, jakou je erstv lko. Robinson se nkolikrt na kozu
ohldl a pohrozil j prstem. Koza na to odpovdla krtkm, jakoby zlostnm zameknutm.
"Vidm, e mi rozum," usml se Robinson. Je to zvltn koza, mysl si. Nejvc bylo
Robinsonovi divn, jak se koze za tu krtkou dobu zvtuje bicho, nalv vemeno, a pece
mlko dt nechce. Sotva Robinson dopekl maso, zathla se obloha opt ernmi mraky. Spustil
se d a rozpoutala se boue. Takov poas se te opakovalo po cel tden. Robinson vychzel
proto na lov vdy asn rno, aby byl ped devtou hodinou doma.
Za det se obyejn zdvihl chladn vtr od moe. Te asi pijde zima, mysl si Robinson
a je mu zko. Vdy nem jet ani tepl oblek, ani dost zsob jdla na zimu. S tkou mysl
ulhal. Co bude s kozou?
Kde j seene pci?
Jednoho dne se ji od rna jevil krsn den. Obloha zstala i v poledne bez mrku.
Robinson te
nevdl, co dlat dve. M jt na lov, anebo radji nosit devo i pci pro kozu? Domnval
se, e se zase brzo spust d. Ne odeel po obd z domu, zaznamenal si dny na svj kalend
a zjistil, e je prv
dvactho jna.
Vypravil se nejprve na lov. Kdy obouval stevce, viml si, e z ke se na povrchu
odraj kousky zmklho tuku. Sedel vrstvu noem a pak vetel do ke koz lj. Ke se stala
mk, poddajnj. Zskal opt jednu zkuenost. Pt namo staen ke do mosk vody, pak
s nich sekrbe tuk a do such
ke vete koz lj. Teprve potom z nich bude vyrbt obuv nebo oblek. D se toho dne
ji nespustil. Obloha byla jasn a do veera. Ulovil aguti a dv slpky. Na zpten
cest po moskm behu spatil vylzat z moe dv velik elvy. Rozbhl se k nim, ale
ne dobhl, elvy zmizely v moi.
Tak druhho dne bylo pekrsn jitro. Od moe vl vlah vtr a ve vzduchu jako by nco
vonlo. Robinson vzpomnal, e v jeho vzdlen vlasti bval tak vonn vzduch na jae, kdy
kvetly stromy. Po sndani se Robinson vypravil, aby donesl koze erstvou pci. Zamylen, nieho
si nevmaje, el krajem. Pi st Malho potoka jej pekvapil vesel zpv ptk, jak tu pedtm
nikdy jet neslyel. Dve i za pknch cn tu bvalo ticho. Jen tu a tam zakiel papouek nebo
zavetla opice. Te tu poletovali ndhern zbarven motli perozmanit velikosti. Nkte z
nich byli velc i jako mal ptci. Ve tu oilo njakm plnjm a bohatm ivotem. Kee
vydvaly omamnou vni. Jejich vtviky byly plny rozvjejcch se kvt a vedle starho list
vyrely vude mlad, nn zelen lstky. Poviml si, e i ze zem vypuela nov, svtle zelen
mlad travika. Vechno to, co vidl, jsou pece znmky jara. Je mon, e by v jnu pilo jaro?
Robinson se o tom pesvdil i na cest ve strni nad potokem, kde se zelenaly kee a
vtaly jej omamnou vn. Vude, kam se podval, rail nov ivot. Spadla mu tha ze srdce.
Pichz-li jaro, nemus
se tedy bt zimy. Nemus se starat o zsobu pce, vdy tu vude kolem roste nov,
erstv. Umnil si, e zavede kozu pmo sem k potoku, aby ji tu popsl na erstv trv.
Vrtil se k jeskyni s plnou torbou mlad trvy a sdloval koze, e u pilo jaro. Dlouho
pak sedel ped jeskyn, oarovn krsnm jarnm jitrem. Paprsky prozaovaly koruny strom, z
lesa vystupovala jemn
pra. Robinson zatouil projt se po strni vzhru na Ohnivou horu. Z dol potoka vzltlo
hejno chocholatch slpek. Litoval, e nevzal s sebou luk. Jak lehko by jich byl mohl pr sestelit.
Na splenisku v mstech, kde dve bvala houtina, raila ji ze zem bujn trva. Ze
zachovanch koen vyrely nov vhonky. Mezi balvany se honilo nkolik aguti. Zdlo se, e
dnes ani nedbaj
Robinsonovy ptomnosti. Robinson, opatrn nalapuje, piblil se k jednomu zvtku,
e by je byl mlem chytil do ruky. Kdy ji po nm natahoval ruku, zvtko zapitlo a zmizelo
v noe pod balvanem. Robinson pemlel, pro tato plach zvtka ped nm nkdy prchaj,
tebae je vzdlen jet na padest i vce krok, a dnes se mohl klidn piblit na dosah ruky.
Vzpomnl si, e za svho pobytu v otroctv li jednou s Mulejem na lov ptros a obchzeli
obrovskm obloukem msta, kde se tito opeen
bci zdrovali.
Mulej tenkrt Robinsonovi vysvtloval, e se lze piblit nepozorovan ke zvi jedin
tenkrt, kdy
se blme ze strany, proti kter vane vtr.
Robinson zaslechl za sebou elestiv zvuk vtv. Ohldl se a vidl, jak koza s malikm
kzltkem po boku okusovala ke. Robinson se opatrn plil ke koze. Koza vak nasthala
uima a dala se do bhu. Robinson vyrazil rychle za n. Kzle dohonil snadno. Uchopil je do
nru. Kzle alostn meelo. Star
koza se na chvli zastavila. Pak sklonila hlavu a ton se rozbhla proti Robinsonovi,
jako by jej chtla nabrat na rohy. Robinson postavil kzle na zem a drel je pevn za ki na
hbet. Domnval se, e bude moci uchopit volnou rukou starou kozu za rohy. Koza vak
uskoila, Robinson el tedy s kzletem v nru
rychlm krokem k jeskyni. Koza ve vzdlenosti asi deseti krok bela za nm a alostn
meela. Robinson utrhl hrst erstv trvy a podval koze. Koza se vak nepibliovala, Robinson
se tedy rozbhl a utkal s kzletem k jeskyni. Koza jej nsledovala a k zelen ohrad. Robinson
zaslechl u jeskyn meen sv kozy. M jist velik hlad, mysl si a je velmi zvdav, jak pijme
koza novou spolenici. Ta bude jist
pekvapena!
Jeho ochoen koza vak pekvapila Robinsona daleko vc ne on ji. Vedle n leela dv
malik
kzltka a sla mlko z jejch struk. Robinson postavil u kozy kzle na zem. To belo
ihned mezi dv
 prv vylhl a tlailo se tak k vemeni. Star koza je pijala vldn a olizovala mu
jazykem hlavu. Divok koza meela opodl. Ochoen zasthala uima a zameela j v odpov.
A tu se divok koza prodrala kovm a stanula dva kroky ped Robinsonem. Kozltko hned
odbhlo a pi-tulilo se k n. Robinson uchopil rychle starou kozu za rohy a pivzal ji ke klu.
Star kozy se te oichvaly a za chvilku se pustily spolu do erstv trvy. To je nadlen,
najednou je tu stdeko pti koz! A Robinson se radoval, jak pkn zaal prvn jarn den.
Kveeru se vypravil na lov. Vzpomnl si, e vera veer spatil na pobe poble
Bannov ztoky dv velk elvy. Od nmonk ji vdl, e elv maso je velmi chutn. Kdyby
se mu podailo ulovit elvu, ml by zsobu masa na nkolik dn.
Obeel Hodinov mys a el po psitm behu na zpad k ztoce. Slunce v tch mstech
bylo ji za vrcholky kuelovitch kopc. Nastval klidn veer. Od moe vl pjemn vtk.
Robinson zael a na okraj ztoky a tam se skryl v bambusovm hout. Poznal, e elvy jsou
velmi plach a v nebezpe hledaj rychle spsu tkem do moe. Zatm pemlel, jakm
zpsobem by elvu ulovil. Vdl, e elva se mus pevrtit nejdve na hbet. Pak neutee.
Verej elvy vak byly obrovsk
a jist i velmi tk. Sm jedin sotva bude mt tolik sly, aby elvu na hbet pevrtil.
Bude nejlpe, pomyslil si, kdy j probodnu otpem krk a pak uznu hlavu.

Neekal ani pl hodiny a spatil blzko behu dv plovouc elvy. Nad hladinou jim
vynvala jen tlust, pomrn mal hlava. Hbetn panc byl cel pod vodou. elvy pluly vedle
sebe pi pobe. Natahovaly z vody krk, jako by ptraly, nen-li na behu njak nebezpe. Pluly
asi dv st metr k vchodu a pak se vrtily. Asi po sto metrech pirazily k behu, vyrejce ze
sebe pskav zvuk. Chvli tak kiely a pak opt tie pozorovaly okol. Teprve potom vylezly z
vody a inuly se s vysoko vyzdvienou hlavou po psku. Od Robinsona byly vzdleny njakch
padest krok. Robinson odhadoval, e jsou asi sto dvacet a sto ticet centimetr dlouh. Barva
vrchnho pance byla temn hnd zelen se lutavmi-skvrnami. Panc byl sloen z velkch
rohovitch desek. elvy se opraly o siln, ploch, dlouhm tlustm ploutvm podobn nohy.
Pomalu se inuly pskem, zanechvajce po sob irokou stopu. Dv brzdy po ploutvovitch
nohch po stran a uprosted irok ps, otitn spodkem pance. Robinson se domnval, e se
elvy jdou pst na trvu blzko bambusovho hje. Til se, e tak snadno jednu z nich dostane.
elvy se vak po njakch ticeti krocch zastavily. Opt se zdvienou hlavou se rozhlely po
okol. Potom poaly zadnma nohama stdav v jakmsi taktu vyhrabvat v psku jamku. Psek
ltal kolem a ustil po elvch pancch. Robinson toto elv ponn pozoroval z krytu a byl
zvdav, pro s takovm zpalem vyhrabvaj jamku. Po pti minutch ustaly elvy ve sv prci a
sedly tie u jamek s nataenm krkem dopedu.
Robinson vyskoil z kov a utkal k jedn z nich. Byl velmi pekvapen, e elvy, i kdy
jej vidly, sebou ani nehnuly. Natahovaly jen proti nmu hlavy a syely jako rozzloben husa,
kdy se nkdo pibl k jejmu hnzdu. Zastavil se ped nimi. Bl se, aby se snad elvy na nho
nevrhly a nepokousaly ho. Nevdl, e elvy nemaj zuby. elvy vak sedly nehnut na jednom
mst. Robinson nedbal tedy jejich vzteklho syen a pistoupil k jedn zezadu. V jamce spatil
ji nkolik vajec a pozoroval, jak po malch vteinovch chvilkch zespodu elvy spadne do
jamky vdy jedno vajko. Poal vejce hned pod elvou z jamky vybrat a dvat do torby. elva
si ho ani nevimla a snela dl. Asi za deset minut vybral od jedn
elvy pes osmdest vajec. Potom el k druh elv a tam jich bylo devadest. Kdy elvy
snesly vejce, neohldly se ani, zstala-li v jamce i ne, a zahrabvaly zadnma nohama jamku,
domnvajce se, e zahrabvaj snesen vejce.
 Robinson odloil torbu s vejci stranou, vzal otp a skoil elv na kulat panc. elva
sthla nohy i krk pod panc. Hlava j vak vynvala ven. Druh elva se ubrala klidn do moe.
Robinson pemlel, co dlat. M zabt toto ohromn zve? Vdy jist v pes dva metrky.
Nikdy by je nemohl obrtit na hbet a jinak se k jeho masu nedostane. Aby zabil zve jen proto,
e je zabije, to dlat nebude. Co takto uvaoval, stoje na hbet elvy, elva vystrila nohy,
nathla krk a pomalu i s Robinsonem na hbet se ubrala k moi. Panc se mrn kolbal, a tak
Robinson si radji sedl. elva, kdy uctila, e se opt na jejm hbet nco dje, na chvilku se
zastavila, ale pak klidn mila k vod. Robinson tsn u vody seskoil a za okamik elva
plavala asn rychle za svou drukou, jej hlava se objevovala nad vodou ji
ve vzdlenosti asi sta metr.
Robinson asten vracel se s bohatou koist vajec v torb k jeskyni. Litoval jen, e tyto
elvy jsou tak velik a tk, e samotn lovk je neme lovit.
Druhho dne to Robinsonovi nedalo a zael opt v ta msta. Tentokrt vyel z domova ji
odpoledne. Umnil si, e obejde celou Bannovou ztoku a bude pokraovat v cest na zpad.
Jasn te znal elv
stopu a tak bude pozorovat, kde vude elvy vylzaj na beh. Snadno pak najde msta,
kam ukldaj sv
vejce. Vdl, e elva ukld vejce vdy a za hranici plivu, aby je moe ne-splchlo.
Ne obeel ztoku, bylo ji pobe ve stnu. Za ztokou objevil elv stopy. Byly o hodn u
ne ped ztokou. Z toho Robinson usuzoval, e tyto stopy udlaly elvy daleko men. Mosk
beh tu pechzel v travnatou planinu, porostlou thlmi palmami, dosahujcmi ve ticeti i
vce metr. Palmy mly okrouhl, vjovit listy, jejich epele byly rozsthny a k dlouhm
apkm. Stromy prv kvetly. lutav, celkem mlo vzhledn kvty visely z koruny jako tsn.
(Byla to palma karnauba neboli voskovice.) Robinson se pod nimi usadil na star, poloshnil
kmen, kter tu vichice vyvrtila ji ped mnoha lety, nebo byl odspodu porostl mechem a
zarostl vysokou trvou. Vysok trva skrvala Robinsona a po ramena. Poviml si, e kmen, na
kterm sedl, byl pokryt vrstvou drobnch lutch upin. Pemlel, odkud se vzaly. Napadlo
inu, e sem napadaly z palmovch korun. Smetl upinky na dla. Byl pekvapen, e zmkly jako
vosk; a Robinson z nich uvlel lutavou kuliku. Te si poviml, e cel kmen palmy je obalen
jakousi voskovou hmotou. Odloupl z kry noem nkolik pltk vosku a uhntl velkou kouli.
Netuil, e tento palmov vosk m podobn vlastnosti jako vosk vel. Voskovou kouli te
rychle schoval do kapsy kalhot, nebo zahldl, e z vody vylz na beh skupina pti elv. Byly
mnohem men ne verej. Jejich tty byly stechovit, ervenohnd, lut mramorovan.
Bin
panc svtil lut a ml tmavohnd okraje. (Byla to elva mosk, zvan karetov.) Tyto
elvy, podobn jako jejich velk druky vera, se nejprve pozorn na vechny strany rozhlely,
ne se daly na pochod pskem. Robinson hned poznal, e sem pily klst vejce. Dnes vejce sbrat
nebudu, mysl si, vdy ke mi neutrat a mohu si je odnst pozdji, kdykoli budu potebovat.
Vera poznal, e tato zvata, jinak velmi plach a bojcn, ve chvli, kdy ponou snet vejce,
nic nevyru z klidu, dokud sv posln nespln. ekal tedy trpliv, dokud elvy nezaaly snet
do vyhrabanch dlk vejce. Potom el klidn k nim. Syely jako podrdn husy, ale z msta se
nehnuly. Robinson jednu z nich zabil. Ostatn elvy si neastnho osudu druky ani nevimly,
klidn snely a zahrabvaly vejce a odchzely pak do moe.
Robinson musel napnout vechny sly, aby elvu pevrtil na hbet. Byla mnohem men
ne verej, a pece vila, jak odhadoval, dobrch padest kilogram. Velkm kamenem rozbil
jej spodn panc a elvu na mst roztvrtil. Do torby se mu vak vela sotva tvrtina. Pro zbytek
masa se chtl vrtit jet
 dvakrt, ale valem se eilo. Proto Robinson odstranil elv konetiny a zbyl maso
elvho hbetu, kter
je ostatn ke kruni pirostl, nesl dom jako v oplce na hlav.
Jet veer si opekl zek elvho masa. Bylo daleko chutnj ne maso koz. Pedilo i
maso aguti, kter je t velmi chutn.
Robinson vechno maso opekl a zavsil pak vzadu v jeskyni na krpnky, aby bylo na
volnm vzduchu a neplesnivlo.
Hbetn panc dokonale vyistil od zbytk lach a masa. Ml te dokonalou oplku, kter
se vborn
hod jako ndoba pro natrhan ovoce.

IX
VROBA SVEK.
NOV OBLEK A SLUNENK.
CESTA DO NITRA OSTROVA.
RAJSK DOL. BLOUDN.
ZTRTA OHN

Bhem jednoho tdne se promnil ostrov v kvetouc zahradu. Na kech, na stromech i v

trv
objevily se kvty nevdan krsy.
Stny strom te za poledne smovaly k severu. Slunce pekroilo ji rovnk a bylo na
cest k obratnku Kozoroha.
Kadho dne asn zrna vznela se nzko nad krajinou lehounk mlha a vzduch byl
vlah. Robinson vstval, kdy se objevily prvn paprsky slunce. Zavedl do svho kadodennho
ivota stl podek. Jakmile vstal ze svho loe, rozbhl se k moi. Vykoupal se v ztoce, plaval
a pak poklusem nkolik minut bhal po psitm behu. Po nkolika minutch odpoinku skoil
jet do vody a pak bel k potoku, kde cel tlo oplchl sladkou vodou.
Po koupeli donesl kozm od potoka erstv trvy, nakrmil je a podojil. Kozy se te dojen
vbec nebrnily. Kzlata, kter vyrstala v zajet, pobhala a skotaila voln okolo jeskyn. Po
tto prci Robinson teprve sndal. K sndani si opekl kousek elvho nebo agutho masa a zapil je
mlkem. Po sndani vychzel na lov. Ped odchodem z jeskyn zatarasil vchod deskami, aby mu
kzlata za jeho neptomnost neprovedla njakou neplechu.
Lukem, pem a otpem nauil se Robinson zachzet tak dokonale, e se z lovu nevracel
nikdy s przdnou. Zbytek volnho asu vnoval zsobovn devem. S vekerou touto prac bval
do devt
hodiny hotov. Pak nastalo morn vedro a Robinson se zdroval v jeskyni, kde se do
obda zabval drobnmi pracemi.
Slunenk z bannovch list se za prudkch lijk neosvdil, a tak si te Robinson
vyrbl slunenk nov, z kozch koz. Koen slunenk ml daleko vce pednost ne slunenk
z bannovch list. Nepropoutl vbec slunen paprsky, stnil dokonale a jist vydr i prudk
npor vichrem hnanho lijku. Ml jedinou nevhodu, e jej nebylo lze sthnout, a tak jej
Robinson odkldal ped vchodem, aby v jeskyni nepekel. Robinson si vyrobil i koenou
epici. Vzadu piil k epici jet asi tvrt metru irok
 pruh ke, aby mu chrnil tl ped slunenm palem.
Ke se nauil zpracovvat bhem asu tak, e byly poddajn a mkk. Nejprve uloil
ke na mlk
dno mosk ztoky a zatil je velkmi kameny, aby je pliv neodnesl. Vlny pboje vak
kameny odhodily a Robison jednoho rna spatil, jak ke plavou uprosted ztoky. Vyhrabal
proto za odlivu na behu asi pl metru hlubokou jmu v psku, ke do n vloil, zatil kameny a
zahrnul pskem. Druhho dne se el podvat, v jakm stavu jsou ke. Zstaly tak, jak je uloil;
pboj sice odnesl vrstvu psku, ale vlny ji nemly tolik sil, aby odvalily i kameny. Aby voda
neodnela psek z jmy, vyrovnal na stran k behu hrz z kamene a za ni pak natloukl hust
devn kolky a propletl je vtvemi. Toto opaten se mu dokonale osvdilo. Pboj nanesl na
ke dvojnsobnou vrstvu psku. Robinson ji dvno vypozoroval, e se psek za pboje chov
prv tak, jako spadl snh hnan vtrem. Snh hnan
vtrem, naraz-li na pekku, napklad na plot, hromad se ped plotem, a teprve a
vypln celou prostoru, ene se pes plot dl.
Ke ponechal Robinson ve vod cel tden. Voda rozruila tuk a mzdry, kter pak
lehce doostra seznutm devem sekrabal. Sekrabanou plochu vydrhl jet jemnm pskem.
Takto vypracovan ke napjal kolky na zemi, aby vyschly. Do vyschlch k vtral rozputn
koz lj. Ke pak byly vln a poddajn jako ltka.
Pi it pouval Robison msto sdla ostrho pu, do nho zasadil osten moskho jeka.
Za veera svtil v jeskyni tenkmi louemi, je natpal z vyschl ulomen desky. Jednou se stalo,
e vykraboval devnou lou z kokosov skopky zbytky kozho loje. Lou, proskl
mastnotou, hoela potom vysokm adivm plamenem. Pitom Robinsona napadlo, e by mohl z
loje vyrobit svky. Mrzel se, e mu tato mylenka nepila na mysl ji dve. Vdy pece dobe
znal, e na anglickm venkov
vyrbli vedle svek voskovch i svky z hovzho loje. Nahl nad ohnm skopku s
kozm lojem. Kdy
se lj roztavil, nechal jej v chladnm sklpku ztuhnout a z petavenho, ztuhlho loje
uhntl vlec, kter
bambusem na desce stolu vyvlel v dlouhou nudli. Doprosted tto nudle poloil provzek
a zavinul. K
velik jeho radosti hoela takto vyroben svka pjemnm, klidnm plamenem. Z
vynlezu svky se Robinson radoval, nebo nebude muset tak asn chodit spt, zvlt za
dlouhch dob de pi zataen obloze, kdy bvalo v jeskyni i ve dne temno. Kdy vyrbl
svky podruh, vzpomnl si, e pinesl dom kouli, uhntenou z hmoty podobn vosku. Nahl
voskovou kouli. Hmota se chovala prv tak jako vel vosk. Vyrobil z n svku a svka
opravdu hoela. Pak pinesl v torb celou zsobu vosku, kterou nakrabal z voskovch palem.
Vosk ten byl neist. Roztavil jej nad havm uhlm v kokosov skopce a neistota se usadila
na povrchu. Neistotu z tohoto rostlinnho vosku odstranil a ist vosk smchal s kozm lojem.
Vosk se s kozm lojem smsil dokonale a sms mla pak vzhled i vlastnosti velho vosku.
Svky, vyroben z tto sms, hoely daleko lpe. Neadily tolik a dvaly jasnj svtlo.
Na ostrov panovalo stle such a slunn poas. Zdkakdy se ukzal oblak na obloze.
Robinson, opaten koenou epic, pes metr irokm slunenkem, na ramenou zavenu malou i
velkou torbu, ozbrojen lukem a otpem, konal te stle del a del-cesty v okol sv jeskyn.
Jednoho dne se rozhodl, e vykon cestu pmo do nitra ostrova. Vstal za svtn, nakrmil kozy,
nanosil jim kupu erstv trvy, na ohe piloil nejsilnj kusy deva a rozhoel ohe zakryl
silnmi drny, aby doutnal a do veera.
Kozm poloil pobl klu do vyhrabanch jamek v zemi celou adu kokosovch
skopek s vodou. Skopky poloil do jamek proto, aby se nepevrhly. Kdy takto opatil kozy
vodou a pc na cel den, pipravil se na cestu. Uloil do torby nkolik kus peenho masa,
trochu soli a ovoce. Jednoduch jdlo cestou snadno dopln njakm ovocem, je po cest objev.
Zamil kolem ztoky k hoe Zklamn. Domnval se, e bude nejrozumnj, kdy se
nejprve rozhldne po krajin z vrcholu hory a ur si pak nejsnadnj a nejkrat cestu do nitra
ostrova. Ji z prvnho vstupu na horu Zklamn poznal, e ostrov se podob prothlmu
obdlnku. Obeel ztoku a pebrodil Mal potok. Potok vak byl po obdob de dvojnsob
irok a daleko hlub. Voda sahala Robinsonovi a po ps. Piel k druh ztoce, do n se vlval
Velk potok, vytkajc z pralesa. Tak Velk
potok byl rozvodnn. Zkouel otpem hloubku vody. Nedoshl vak dna. Neodvil se
vstoupit do potoka a vrtil se. Nechtl se vak vrtit a k Malmu potoku, domnvaje se, e v
tchto mstech projde pralesem. Cesta vak to byla velmi obtn. m dle zachzel do lesa, tm
vt bylo ero. Koruny a liny tvoily neproniknuteln zelen strop, zabraujc prchod
slunenm paprskm. V nkterch mstech leely star kmeny obrovskho objemu kem
krem pes sebe. Voda se v pralese vylvala daleko z beh a tvoila moly. Poraen kmeny
musel velikm obloukem obchzet. Byl ustavin ve stehu, aby nenarazil na njakho hada,
leguna anebo dravou elmu. Litoval, e se dal tak neschdnou a nebezpenou cestou. Ml se
pece radji vrtit a do dol Malho potoka a prozkoumat zatm jen zpadn st ostrova v
oblasti kuelovitch hor. V pralese panovalo vlhk a dusn ero. Vzduch byl prosycen ztuchlm
zpachem hnijcho deva a do tohoto zpachu se msila msty ostr, a omamn
vn. Na kmenech i na vtvch strom vyrstaly rostliny pendhernch kvt. Robinson
se zastavil, aby je obdivoval. Kvty mly zzran krsn barvy i tvary. Byly to orchideje, jich
tu te kvetlo na sta druh. Piel ke kmeni, jeho nzk vtve byly promnny v pohdkov
krsnou zahradu. Byly tu kvty s mohutnmi, divoce lut a erven nebo ziv mode a rud
obarvenmi zvonci. Jedna barva pechzela v druhou. Vedle zvonc vyrstala kvtina s listy
podobnmi na konvalince, je vychzely z jaksi cibulky, Cibulka sedla na vtvi a tenkmi,
bled lutmi konky objmala jej povrch tak, jako objm vtviku sedc ptek svmi tlmi
prsty. Zpod cibulky pak visely na doset centimetr dlouh laty asn peste zbarvench
drobnch kvtek omamn, ale nevslovn jemn vn. Na vedlejm strom vidl vtev,
ozdobenou divoce strakatmi listy rozloenmi do rice, z nich uprosted se v elegantnm
oblouku vypnala dvacet centimetr dlouh stopka, zakonen hroznem nn rov a mode
zbarvench kvtk, pmo pohdkov krsy a nepopsateln vn. Robinson piel v msta, kde
nebylo jedinho stromu, aby na nm nerostly orchideje. Rostly tam kvty, je se podobaly
ndhernm motlm, zlatm mukm, vosm, netoprm, jin i pern velikm pavoukm.
Byly tam i takov, je z dlky mly podobu lidsk
tve, pitvorn sekleben, ale i podobu dravch zvat.
Nad hlavou visely obrovsk bled zelen listy popnav rostliny monstery, ovjejc se
kolem kmen
mrnmi spirlami svho lnkovitho pn, z nho visely hust, jako provazy a tsn,
deset i dvacet metr dlouh vzdun koeny. Robinson si poviml lin pepodivnch tvar. Tyto
popnav rostliny se roubovit otej kol kmen od koen a do koruny, odkud se pak pnou na
vtve strom sousednch a vis z vtv jako irok pentle. Na jednom mst pekvapil Robinsona
zajmav zjev. Na pl metru irok
lina tvoila spirlovit toen, dut, pes metr v prmru siln sloup ctyhodn vky.
Tato lina tu zstala jako iv pomnk. Strom, kter ji ivil, dvno ji zahubila a strvila. Ten
uschl, po dlouhch letech pak shnil a sesul se. Zbyla jen mohutn spirla tto liny.
Tko se prodral Robinson kupedu. Pracn rozhrnoval hust zvsy lin a vzdun
koeny monstery. U paty nkterch kmen rostly hned u koene podivn hlzy, velikosti a zeln
hlvky. Na vrcholu tchto hlz rozkvtaly kvty, jejich kalich ml vc ne pl metru v prmru.
Nedaleko kvetoucch hlvek spatil obrovsk jaksi houby zelen barvy. Kdy vak houbu
prohlel zblzka, vidl, e je to rostlina. Mla hust upinat stvol a na nm sedl klobouk ze
samch droboulinkch kvtk, Z dlky se tento podivn kvt podobal hlav houby, sedc na
tlust, upinat noze. Skuten ivot v pralese vak nebyl zde dole, ten kypl v korunch a nad
korunami strom. Tam hnzdili ptci, na provzcch lin a na vzdunch koenech monstery
plhaly a houpaly se opice. Spative Robinsona, vetly, pitvorn se klebily a hzely na
ulomen vtviky. Pohybovaly se mezi vtvemi zzranou rychlost, jako by ltaly z vtve na
vtev. Seskakovaly i z desetimetrov ve na vtev, kter je pak vymrovala. Opice vyuvaly
tohoto kmihu tak, e nathly ocas i zadn nohy a jako p letly vzduchem, ne se zachytily
njak liny anebo vtve.

Nkter se houpaly tak, e visely na vtvi zaven pouze za ocas. Opice tu byly vesms
mal, jen ticet nebo tyicet centimetr dlouh. Nkter mly hlavu porostlou dlouhmi blmi
chlupy. Za uima jim bl chlupy tvoily dlouh ttky. Pod bradou mly ernohnd vousy.
Ostatn srst byla ervenohnd, a narovl. Byly to rzn druhy opic kosman. Robinson
vidl vak i vt opice, jejich
hlava se podobala hlav pine. Jin pak mly na krku hvu jako lev. Jejich ocasy byly
huat a dvakrt del ne cel tlo. Vedle tchto opic prohnla se pralesem i cel stda
vean. Spatil celou skupinu, je visela na dlouhch ocasech, namotanch okolo vtv. Jakmile
spatili Robinsona, vyrazila cel tlupa s krkoravm evem a zmizela ve vtvch. vali tak
pronikav a okliv, e Robinson rychle opoutl msta, kde se veani zdrovali.
ivot v pralese Robinsona zaujal tak, e pestal myslit na cestu, a teprve po del dob si
uvdomil, e ztratil smr. Bylo mu zko. Nevdl, kudy ven z tohoto dusnho bludit. Mezi
hustmi kapradinami skkalo velik mnostv odpornch ab, mhaly se i velk jetrky a vidl
tu i nkolik legun. Na vtvi mezi siln voncmi kvty orchidej odpoval obrovsk hrozn.
Robinsonovi te strachem a zkost bylo a patn.
Bloudil snad dle ne hodinu, ne vyel na rozshlou planinu, pokrytou vysokou trvou.
Byl na pat
homolovitho kopce. Utrmcen usedl do trvy. Po plhodinovm odpoinku vystoupil na
vrchol, aby zjistil, v kterch mstech ostrova prv je. Kamenit svah byl porostl rozmanitmi
kei a Robinson tu objevil i keky divoce rostouc rvy. Jej ratolesti se upnaly na sousedn kee
a byly bohat obaleny drobounkmi, avak jet zelenmi hrozny. Snad za msc budou ji zral,
pomyslil si Robinson. Mezi kamenm se hemilo jetrkami.
Z vrcholu hory spatil na severovchod horu Zklamn. Na severozpad se vypnala
Ohniv hora. Podle tchto dvou bod uril polohu a msto, kde se nalz. Je te asi uprosted
dlky ostrova. V
prhledu mezi dvma menmi kopci zelenalo se irok dol. dolm pmo k jihu
protkal potok. Podle vky slunce usuzoval Robinson, e bude ji asi poledne. Usedl na balvan,
opel si o rameno slunenk a pojedl nco masa a ovoce. Bylo nesmrn teplo. Pot se z nho jen
lil. Za celou dosavadn cestu nespatil Robinson dravou zv. To ho uspokojilo. Kdy sestupoval
s kopce, vidl jen tu a tam mihnout se krlka podobnho aguti a vyplail i stdo koz. Kdy
sestoupil do dol, velmi se polekal. Spatil ped sebou na njakch sto krok nkolik vysokch
stan. Roztsly se mu strachem nohy. Ostrov je tedy obydlen. Hle, stany! Co te? M se k nim
piblit?
 Kdo v nich bydl? Divoi? Lidojedi? Ne, radji se vrt, a co nejrychleji. Rozbhl se k
nejblim kem, aby se za nimi skryl. Pak se dal vpravo, podl pat hory vysokou trvou. Po
njakch padesti krocch se vak opt zastavil nemn ohromen. Deset krok ped nm stl
prv takov stan. Te vak zblzka vidl, e domnl stan je stanu velmi podobn stavba
mravenc vekaz - termit. Uklidnn vracel se zpt a pokraoval cestou podl potoka. Stavby
mravenc, okolo nich el, byly ti a pt metr vysok, od mravenc dvno oputn, protoe se
vlivem de rozpadvaly. Ped Robinsonem se otevelo pojednou dol kouzeln krsy. Bylo asi
dva kilometry irok a snad hodinu cesty dlouh, obklopeno svahy nzkch kopc, jejich strn
mizely v korunch obrovitch strom. Tu v dol bylo velik mnostv kokosovch palem
jinch palem, je Robinson dosud neznal, rostly tu banny, ananasy, kukuice a pi pat kopc
rostly bujn keovit stromy pomeran a citrn. Behy irokho potoka byly lemovny
koatmi kei s dlouhmi pruty, podobnmi na vrb. Ji dvno si Robinson pl najt na ostrov
vrbov pruty, aby si mohl zhotovit ko. Ko poteboval nutn na noen
pce pro kozy. Z tchto prunch prut by se snadno dal ko uplst.
Robinson, ubraje se mkkou trvou pi behu potoka, vzpomnal na sv dtstv. Vidl
jasn obrzek z ulice v Yorku blzko otcovskho domu, kde za teplch letnch dn sedval ped
nzkm domem 2
ervench cihel star, dobrck dda kok. Robinson se asto cestou ze koly zastavil
se svmi pteli u koke. Se zjmem pozorovali jeho prci, jak zrun z drobounkch proutk
plete koky, ne i docela mal kabelky. Kokv vnuk, Robinsonv spoluk, svmu ddovi
pomhal. Nkdy zvdavho Robinsona tto prci i uil. Jednou za pomoci starho koke se
Robinsonovi podailo uplst jaksi mal, ne docela foremn koek. iv si vzpomn, jak s
touto hrakou bel dom a vem v dom se chlubil Ani ve snch ho tenkrt nenapadlo, e mu v
ivot pijde chvle, kdy bude tyto dvn zkuenosti potebovat. Vzpomnky na ivot ve
vzdlenm domov vynutily Robinsonovi z prsou tk povzdech. Ach, zdalipak jet jednou
spat dol eky Humberu ... Nen snad tak krsn jako toto, a pece je tam nejkrsnj kout na
svt. Vdy je to mj domov, mj rodn kraj!
Na cest podl potoka objevoval stle nov a nov stromy, jak v ivot jet nevidl.
Nad stromy a kei poletovalo i mnostv pepodivn zbarvench ptk. Zvlt se podivoval
drobounkm, velmi peste zbarvenm kolibkm, je zpotku povaoval za motly. Vak
motl pendhernch barev tu poletovalo velik mnostv. Nkte z nich byli nkolikansobn
vt ne kolibci. Byli tu vak i leguni a tm se Robinson opatrn vyhbal. Netuil, e maj
chutn maso a e jejich vejce jsou tak dobr jako elv. V dol rostly stromy, na nich bylo
ovoce velmi podobn naim hrukm.* persea pclahodn Hruky byly a decimetr dlouh a snad
pl kilogramu tk. Kdy Robinson hruku rozzl, nebyla v n jdra, ale velik pecka, jako
vlask oech. Hned vedle pak byla podivn palma s obrovskmi listy, jejich epel se podobala
listm vinn rvy. Hned pod korunou viselo ovoce.** papaja Nejprve se domnval, e jsou to
oechy, ale kdy jich otpem nkolik srazil, poznal, e jsou to vlastn oechm podobn
melouny. Ptadvacet centimetr dlouh a deset centimetr irok bobule. Devo tto palmy bylo
mkk a naznuto vydvalo lut mlko.
Robinson ochutnal mkkou duinu melounovitho plodu. I chu se podobala melounu.
Robinson vaik se bl snst vt kus, aby snad ovoce nebylo jedovat.
Ochutnal i podivn jablka, je rostla na strom s listm, podobnm evropskmu
oleandru.*** zapota Uprosted jablka bylo est velikch jader. Jablka vonla velmi pjemn, ale
chutnala trpce. Podivil se tak
nzkmu, asi dva metry vysokmu stromu, jeho ovoce vyhlelo jako obrovsk jahody1.
anona mkkostnn
 Vedle rozmanitch a podivnch strom ovocnch byly tu i stromy obrovskch kmen,
jejich koruny se rozkldaly ve vce ticeti a snad i padesti metr.
Robinsonovi se te vnucovala mylenka, zda by neml pesdlit z chudho severnho
pobe sem, do stedu bohatho dol. Snad by tu na pat kopc nael njakou skr anebo by si
mohl postavit chi z bambusu, podobnou, jak vidl u africkch domorodc.
Ve vysokm behu potoka objevil mazlavou, blav lutou hrnskou hlnu. Z tto hlny
by mohl nadlat cihel, usuit je na slunci a postavit si tu i zdn pbytek. Hlna byla velmi
jemn. Byl to prav
kaoln.
Takto jemnou a takto zbarvenou hlnu vidl Robinson ji za svho dtstv doma. Jednou
dal otec pestavt ve velkm pokoji vysok kachlov kamna. Kamn, kter tuto prci konal, ml
ve dberu prv
takovou hlnu. Vymazval j spry mezi kachlky.
Robinson utrhl bannov list a do nho zabalil dosti hrub kus tto hlny. Za chvli
litoval, e pece jen neml brt hlny tolik, nebo provaz torby ho ezal do ramene. Usedl, aby
pen dal torbu na druh
rameno. Chvli pak odpoval. Uloil se v mkk mlad trv a pemlel, jak by nazval
toto perozkon
dol. V pamti se mu objevil obraz, jen visel doma ve velkm pokoji. Byli na nm
zobrazeni Adam a Eva pod velikm, koatm stromem uprosted pekrsn krajiny, velmi
podobn tomuto bujn zelenmu dol, plnmu rostlinstva i zve. I na tomto obraze byly stromy
podivnch tvar, vysok, thl palmy a v poped strom s obrovskmi jablky. Pod obrazem byl
pak npis Rj. Nazve tedy Robinson tento pekrsn
kout zem Rajskm dolm. Sundal te ob torby, zbran uloil vedle, slunenk zapchl
do zem a ulehl do jeho stnu v mkk trv. Byl ji pesvden o tom, e ostrov nen obydlen.
Vdy je v samm jeho stedu a nepotkal dosud lovka. Poprv snad za svho pobytu na ostrov
se v jeho neznm krajin
oddal klidn a bez strachu odpoinku. Pemlel jet o tom, m-li penst sv obydl
sem, do Rajskho dol, i ne. Kozy by tu mly hojnost pastvy i pce pro detiv obdob. Zde by
se ilo daleko snadnji. Z
tohoto krsnho dol vak nen vidt moe. Ani z vrcholk nzkch kopc nelze k nmu
dohldnout Odtud by nemohl vyhlet touebn oekvanou, spsnou lo. A vechnu svoji nadji
vkldal jen do chvle, kdy jednoho dne spat na obzoru lo, kter jej vysvobod z tto samoty a
pinese zpt do vlasti. Svdnou a lkavou mylenku pesdlit do Rajskho dol zapudil. Pravda,
tam na severnm pobe
nen takov bohatstv plod a zve, ale kadho dne a v kteroukoli hodinu me
pozorovat moe. A Robinson se te a zachvl, kdy si pomyslil, e snad prv v tto chvli, co
on tu mek v nitru ostrova, pluje kolem ostrova njak lo. Zkuenm okem podval se
Robinson na dlku stn a odhadl ji tet
hodinu odpoledn. Zpten cesta k jeskyni me mu trvat nejdle ti a tyi hodiny. Je
tedy na ase, aby se vrtil zpt. Odpoine si jet malou chvli a pak se zvedne, aby se vydal na
cestu. Za delch stn se lpe pjde ne v horkm slunci.
Unaven Robinson vzpomnal na vzdlen domov v Anglii a jeho vzpomnky,, ani si to
uvdomil, pely ponenhlu v sen ... Kdy se probudil, byla kol dokola neproniknuteln tma. V
prvm okamiku nevdl, kde je. Nkolik vtein mu trvalo, ne si uvdomil, e usnul na cest
uvnit ostrova v Rajskm dol. Ze vzdlench bo nzkch kopc dolhal sem tlumen kik
nonch ptk, jinak bylo mrtv ticho. Robinson se posadil, ale hned nato vykikl hrzou a
zden vyskoil. Pes jeho tv pejela njak
chlupat vc. Vedle nho jist stoj njak zve. Zbyten se vak polekal. Zakopl o
slunenk a teprve te si uvdomil, e jeho chlupat povrch pitom, jak vstval, pejel mu obliej.
Srdce mu vak dosud builo jako zvon. Co vak dlat? Nezbude mu nic, ne aby zstal na mst.
Kdyby aspo vdl, kolik je hodin. Vzpomnl te na svou jeskyni. Kozy do ztka hladem a zn
nepojdou, daleko hor to vak bude, vy-hasne-li ohe. To Robinsona velmi muilo. Vyhasne-li
ohe, nastane mu opt smutn ivot. Noc se zdla Robinsonovi nekonen dlouh. Usnout ji
nemohl a usnout se i bl. Sedl a poslouchal zvuky nonho ivota. Nkolikrt mu kolem hlavy
zauml let nonho ptka a z trvy kolem se ozvaly elestiv zvuky. Pobhala tu asi njak
drobn zvtka.
Z jihu vak dolhal sem stle silnji a silnji njak hukot. Robinson pemlel, co by to
mohlo bt. Pak si uvdomil, e podobn hukot sly i veer ve sv jeskyni a e jej psob mosk
pboj. Podle toho by tedy nebylo moe daleko.
Konen se poalo rozednvat. Sotva se ukzal jasn zblesk na vchodn obloze,
rozplynula se v nkolika minutch temnota v dol a nastal den. Robinson se vydal ihned na
cestu. Chvli pemlel, kterm smrem by se ml dt, aby svou cestu co nejvce zkrtil.
Vzpomnl si, e vera z vrcholu kopce vidl Ohnivou horu na severozpad. dol vak
smovalo jihozpadnm smrem. Z tchto mst by Ohniv hora mla bt pmo na severu.
el tedy stle dolm a k mstu, kde se do potoka vlval potek z prav strany. V tchto
mstech Robinson pebrodil potok a po plhodin piel do velmi zkho dol, kter se vak
stle vc a vc roziovalo, a po hodin cesty spatil ped sebou na obzoru moe. Na prav stran
se vypnala vysok
hora. Potek tu mnil smr v prudkm ohybu. Robinson tedy opustil tok potku a
vystoupil na nzk
pahorek. Z jeho vrcholku vidl hlubokou moskou ztoku. Zprvu se domnval podle
bambusovch hout a mnostv bannovch strom, e je to snad ji Bannov ztoka.
Bannov ztoka vak nem na protj
stran skalnat vrchy. Octl se tedy v neznm sti ostrova a nemohl dobe urit svtov
strany. Na pobe v bannovch a kokosovch hjch bylo mnoho vetcch opic a skehotav,
chraplav
kicch papouk.
Obeel pat hory, kter tvoila poloostrov a jej stn padal napravo. Stn dopoledne
ukazuje k severozpadu. Mus se tedy dt pmo vzhru, chce-li zachovat smr. Vcelku usuzoval
Robinson sprvn. Po njak dob doel k malmu potoku. Stromy na jeho behu kladly stny
nap jeho toku. Podle toho poznal, e potek tee k jihozpadu. Robinson el opt vc ne
hodinu a byl velmi unaven. Pemlel o tom, m-li pece jen vyhodit z torby tk kaoln.
Zvtzila vak touha vyrobit si hrnec, a tak kaoln nesl dl. Potek se mnil prv v horskou
bystinu, stkajc prudce z kamenitho dol. Tce vystupoval Robinson po jeho kamenitm
behu. Konen doel a k prameni potku. Osvil se chladnou vodou a odpoval.
Odpoinuv si, vystoupil na vrchol kopce, aby se orientoval. Ped nm se rozprostraly
donedohledna kuelovit hory. Na protj stran ve velik dlce objevoval se za vrcholky kopc
pruh moe. Nalz se tedy ji na zpadn polovin ostrova. Z toho usoudil, e se bude muset dt
vce vpravo, k severovchodu. Slunce nemilosrdn plilo. Robinson, horkem zmoen, trpl
velkou zn. el zkm, suchm, velmi kamenitm dolm, mezi kopci, jejich bo byla strm
jako kosteln stecha a pln kamenit suti. Jazyk se mu lepil na patro. Poviml si vysokch
kaktus a do velik e rozloench tunch list agve. Nazl noem list agve, vyzl
vodnatou duinu a vkal ji, aby zahnal ze. U tto obrovsk agve chvli odpoval, ne se
vydal na dal cestu. Cesta byla vude zavalena kluzkmi balvany, a tak Robinson odpoval na
sv cest velmi asto.
Po nkolika hodinch morn cesty se octl v kamenitm dol, kde vyhledal osamle
rostouc agve, aby svlail vyprahl sta. Byl nesmrn unaven a od slunenho ru rozbolela ho
hlava. Bl se, e dostane slunen pal. Pepadl ho strach, e z tchto skalnatch kopc do noci
nevyjde. Ztratil povdom o svtovch stranch, nevdl, kde je a kam jde. Kdy se vyplhal k
rozloit agve, vykikl asem. Pod rostlinou leelo nkolik zejm noem rozezanch list a
pohozen slupky. Zde jsou lid! Zve neme svmi zuby takto rozznout list. Nebo m snad ji
z pernho horka halucinaci? Prohlel pozorn
mohutnou rostlinu, z n byly odznuty listy. Teprve te poznal, e dva listy ped
nkolika hodinami odzl sm svm noem. Kdy se krbl o osten, ponechal rozznut list na
zemi a odzl pak dva vedlej. Zde le slupky z obou list. Je jasn, e tu bloud mezi strmmi
kopci a obchz je. Studen pot mu vyvstal na ele. Kudy te z toho proklatho bludit?
K smrti unaven usedl a osvoval si rty vou z dunatho listu. Bude nejlpe, kdy se
d na cestu zpt k moi, vyhled pramen potoka a vrt se k zlivu, odkud vyel. Od zlivu najde
snadno cestu do Rajskho dol a pjde pak znmou cestou, kterou proel vera.
Vstal a hledal pramen potoka. Piel k hustmu kov, pod nm se zelenala trva. Nael
opravdu pramen potoka. Poznal vak, e to nen ten, z nho pil ped nkolika hodinami vodu.
Nu, nevad, dn
voda z tchto mst neme tci jinam ne do moe.
Potek si pro svoji cestu k moi vybral tu nejkrkolomnj cestu. Stkal v stupovitch
vodopdech pke do dol. Byla to krkolomn cesta. Robinson slzal velmi asto po tyech.
Nejradji by byl te
zahodil vechnu svoji vzbroj, i slunenk.
Kdy slezl z msta, kde ze skalnatho stupn padala voda asto i osm a deset metr jako
vodopd, shzel vechny vci na ni stupe a opatrn slzal, zoufale se pidruje skalnatch
vstupk. Takovch stup zlezl pt. Obejt je nijak nemohl. Vude kolem vyrstalo
neproniknuteln hout kaktus a ostnatch ke.
Posledn stupe byl nad zelenm, travnatm dolm, njakch sedm metr vysok. Skaln
stna byla vak tak hladk, e Robinson se neml kde zachytit. Byl v zoufal situaci. Zpt nemohl
a dol tak ne. Bylo mu do ple. Vzpomnl, e v torb nos s sebou vdy pro vechny ppady
kus lana. Lano bylo vak vehovudy jen asi ti metry dlouh. Rozpletl je a navzal a tak jeho
dlku zdvojnsobil. Smyku upevnil na skalnat vstupek a spoutl se po provaze vedle
vodopdu dol. Sv zavazadla nahzel dol ji
pedtm. Kdy dorukoval na konec provazu a podval se bokem dol, spatil, e pod nm
je njak
jezrko. Padajc voda tu za stalet vyhloubila pod patou skly irokou a hlubokou t.
Robinson se pustil provazu a spadl do tn. Zmizel pod hladinou, nedopadl vak ani na dno a dral
se rychle k povrchu. Pestoe okoln vzduch byl velmi tepl, voda v tni bk tak chladn, e mu
zastavila a dech. Z tn vytkala voda ji jako klidn potek, klikatc se v zkm dol
vysokou trvou. Robison shledal sv vci. Slunenk byl neporuen, rovn luk i se py.
Otp nael zabodnut na samm kraji tky. Torbu s tkm kaolnem vak nenael. Leela
hluboko na dn ve vodn
tni. Byla nejt, a proto nedoletla tak daleko jako ostatn vci. Chladn koupel
Robinsona osvila. Oblek mu na tle v horkm slunci brzo oschl. Vak byl ji velmi chatrn. Z
kabtu i kalhot visely cry.
dolko, kterm se te Robinson ubral ji vc ne hodinu, se nhle rozevelo v irokou,
nzkmi pahorky ohranienou rovinu. Potek se tu vlval do irokho a mlkho potoka.
Robinson se v tomto irokm dol udiven rozhlel. Pipomnalo mu navlas Rajsk dol, z
nho rno vyel. Pebrodil irok
potok a el ve stnu jeho vysokch strom asi dv st krok, kdy se s asem zastavil
Doel pesn na msto, kde pespal do dnenho rna. Po vech utrpench, kter toho dne do tto
chvle proil, pipadalo mu toto msto te tak mil, jako by se byl odnkud vrtil dom. Byl tak
unaven, e by snad byl nedoel ani kilometr cesty.
Usadil se na starm mst do ulehl ji trvy, sndl zbytek peenho masa, zapil vodou z
potoka, ulehl a hned nato usnul. Dnes neuvaoval ani, je-li tu bezpeno i nebezpeno spt. Spal
tvrdm spnkem a do rna.
Kdy se probudil, bylo slunce ji nad vrcholky pahork, lemujcch Rajsk dol. Osvil
sv tlo koupel v potoce a hned za rannho chladu vydal se na cestu k domovu. Kdy vystoupil
na kopec, z nho vera spatil Ohnivou horu, poznal, e se neme dt pmo na sever, ale e
mus obloukem nejprve k severovchodu, alby doel ke kraji pralesa a konen do dol
Velkho potoka.
Dom piel Robinson jet ped polednem. Kozy ho uvtaly radostnm mekotem a
kozlata kol nho bujn skkala. Robinson se radoval, e je opt mezi svmi. Ano, te poznal, e
jedin zde, u tto jeskyn
m tu na ostrov prav domov. Hned nato posmutnl, kdy zjistil, e ohe uhas. Popel a
kameny nael jet tepl, ale v popelu nebylo ji jedin iv jiskiky. Tak smutn skonila prvn
Robinsonova vprava do nitra ostrova.

X
NHODN, ALE DLEIT OBJEVY.
VROBA HRNC SE NEDA.
NOV ROBINSONV PTEL

Robinson chtl za kadou cenu zskat znovu ohe. Vyhledal ob destiky a kolk, je
kdysi po marnm sil rozntit ohe uloil v jeskyni. Destiky byly ji dokonale vyschl.
Robinson vynaloil te vechnu slu, pracoval dlouh hodiny a do umdlen, ohe vak
nerozntil. Zanechal tedy marnch pokus. Nastaly opt smutn dny bez ohn. ivil se jen
ovocem, syrovou kukuic, oechovmi jdry, sticemi, mlkem a elvmi vejci. Jak trudn byl
ivot bez ohn!
Jednou se vracel z Bannov ztoky a spatil na pobe dv elvy. Nechal je klidn odejt
do moe. Kdybych ml ohe, jak bych si byl pochutnal na elvm mase! Pila mu vak
mylenka, e by snad pece jen mohl zkusit, jak chutn syrov maso. Vdy ji ve kole se uil,
e Tatai pi svm njezdu do Evropy syrov maso povali, e je vak dvali pod sedlo, aby za
jzdy nrazy sedla zmklo. Co kdyby maso potloukl devem, podobn jako to vdal, kdy
kuchaka Bta buila palikou do masovch zk. V ptch dnech se mu podailo ulovit elvu.
Maso nakrjel na mal zky, potloukl je, osolil a ochutnal. Snad proto, e uplynulo ji mnoho
dn, v nich ani kousek masa nepoil, zachutnalo mu tolik, e sndl dokonce ti velk zky
najednou. Nasytil se dokonale. Mrzel se pak, e jednal asi nerozumn. Vdy mon e Z
takovho mnostv syrovho masa si me pokazit i aludek. Nepoctil vak naprosto dnch
obt, naopak jeho nava a maltnost, kterou te asto pocioval, dokonale pela. Poznal, e
syrov maso je docela lehko straviteln, e je i vydatnou stravou, po n se ct silnj a sv.
Peen maso bylo vak pece jen chutnj.
Mlka ml Robinson te dostatek. Kozlatm star kozy nedovolily ji st, a tak zstvalo
vechno mlko pro Robinsona.
Jednoho dne mlko, uschovan v kokosovch skopkch od pedelho dne, zhoustlo.
Robinson se domnval, e je zkaen, a chystal se je vylt. Pece vak ze zvdavosti je nejdve
ochutnal. Byl mile pekvapen, jak osvujc, nakyslou chu m toto zhustl mlko. Nechval
proto schvln mlko zkysnout a pil je v dobch zn msto vody. Za velkho horka se hust
mlko po nkolika dnech oddlovalo od ir
syrovtky. Syrovtka ve chvlch zn osvovala a ze zahnla jet lpe ne mlko
hust. Slval tedy Robinson opatrn syrovtku a hustou, tvarohovitou hmotu dvali zvl.
Pemlel, jak by z tvarohovit
sedliny vyrobil tvaroh. Vzpomnl si, e doma v obchod mvaly bochnky tvarohu na
svm povrchu vytitnu hrubou tkaninu. Ptal se jednou otce, od eho je tato kresba na tvarohu.
Otec mu vysvtloval, e venkovan vyrbj tvaroh tak, e jej lisuj v pytlch z hrubho pltna.
Hrub vazba pltna pak zstane vytitna na povrchu tvarohu.
Robinsona napadlo, e by mohl tvaroh lisovat v koili. Svlkl koili a prohlel ji. Koile
za celou tu dobu, co byl Robinson na ostrov, nebyla pran. Byla tedy pnou a ed. Zael k
potoku, aby ji vypral. Neml vak mdlo. Mnul prdlo koile jen v prstech, a tak pna pli
nepoutla. Bylo to pran velmi nedostaten. Mokrou koili rozloil na trvnk a nechal na
prudkm slunci uschnout. Na slunci se stala koile pece jen o nco blej. Potom zavzal rukvy
tsn u manet a nalil do nich tvarohovou sedli-nu. Oba naplnn rukvy zavsil pes vtev na
blzkm strom. Z rukv odkapvala ist syrovtka. Po nkolika hodinch odkapvn pestalo.
Kdy vak Robinson rukv pst sevel, vytkalo opt trochu syrovtky. Kroutil tedy Robinson
przdnm rukvem nad sedlinou a tak lisoval tvaroh. Druhho dne byl tvaroh v rukvech ji
zbaven syrovtky. Robinson sundal koili z vtve, aby naplnn
rukvy poloil na devnou desku a zatil placatm kamenem. Tetho dne vyndal z
rukvu koile vborn tuh tvaroh.
V ptch dnech se vypravil do Rajskho dol pro hrnskou hlnu. Domnval se, e
bude moci mlko uchovat v hrncch usuench na prudkm slunci. Cesta do Rajskho dol trvala
mu te pouze nco pes dv hodiny.
V Rajskm dol objevil i nov plody. Byly to obrovsk tykve. Kdy vykrbal dkou,
vodnatou duinu, zskal z nich velmi objemn a lehk ndoby. V przdnch tykvch pak choval i
zsobu pitn vody. Z Rajskho dol si pinesl dlouh pruty a z nich pak v jeskyni pletl ko. V
parnch dnech, kdy venku byl nesnesiteln r, zamstnval se takovouto drobnou prac v
chladn jeskyni. Hrnskou hlnu rozdlal vodou v elvm ttu a vyrobil nejprve docela mal
hrneek. Hrneek usuil na slunci. Ztvrdl za nkolik dn tak, e kdy do nho zaukal kotnkem,
zvonil. Vyrobil tedy jet nkolik podobnch. Kdy dostaten vyschly, nalil do nich vodu.
Druhho dne se vak dokal nepjemnho zklamn. Uchopil hrneek za ouko, aby jej zvedl,
ouko mu vak zstalo v ruce. Voda pes noc hrneky rozmoila. Tak se Robinson pesvdil, e
usuench, ohnm nevyplench hrnc nelze pro uschovn vody nebo mlka upotebit.
To vak Robinsona neodradilo a vyrbl dal. Pokusil se vyrobit hrnce daleko vt, aby
v nich mohl uchovvat kukuin zrna a oechov jdra. Vroba velkch hrnc se mu vak
nedaila. Nemohl, a se jakkoliv namhal, dt hrnci stejnomrn kulat tvar. Vyrobil velk hrnec,
ale nelbil se mu. Byl podoben sp ztuhlmu, pokrenmu pytli ne hrnci. Proto tto prce
nadobro zanechal. Daleko lep vsledky ml pi pleten ko. Prv kok nebyl nijak hledn,
ale dal se ji zdail; a bhem t dn upletl dva docela pkn koky. Upletl i ko tyhrann,
aby jej mohl nosit na zdech jako ni. Hrany tohoto koe vyztuil v rozch bambusovmi
tyemi. K hotov ni pidlal dv irok, z lka upleten le. Ne se mu povedla, a ml z n
proto velkou radost.
 V prostorn ni pinel te daleko leheji i velk mnostv trvy, ovoce a hrnsk
hlny z Rajskho dol.
Hlnu pinel z kad nvtvy Rajskho dol, nebo na vrobu vtho hrnce j padl
vdy velk kus. Hrnce te nevyrbl, ale dlal si zsobu hlny, aby ji ml pipravenou pro chvli,
kdy zase zsk ohe. Jeho koz stdo bylo ji dokonale zkrotl. Kozy bhaly za Robinsonem a
zvykly si na nj tak, e je klidn vodil k potku na pastvu. Nijak se nepokouely tkem nabyt
sv bval svobody. Jen star kozy pivazoval Robinson ke klu, mlad vak nechval svobodn
pobhat v okol jeskyn. Byl ji prosinec a V"t dob dozrvalo mnoh ovoce. Robinson pinel
z Rajskho dol zral
pomerane, citrny a drobounk hrozny.
Jednou si vzal na cestu dv velk tykvice naplnn mlkem. Svzal jejich hrdla
motouzem k sob a zavsil je pes rameno.
V Rajskm dol zamil vdy nejprve k mrnm pahorkm, na jejich svazch zrlo
bohat rzn
ovoce. Vyplail tam cel hejno papouk. Bylo to nkolik papoucch rodin, sta s
mladmi. Velc
papouci ltali velmi obratn mezi vtvemi, mlata vak jen z vtve na vtev dosud
neohrabanm letem. Robinson se pokusil chytit jednoho mladho papouka ivho. Vdl, e
papouek je ptk velmi uenliv, e jej lze nauit vyslovovat nejen slova, ale i cel vty. Ve
chvli, kdy jedno mld se sneslo na nzk ke, pibhl Robinson, aby je pikryl slunenkem.
Avak sta papouci se vhrun postavili proti Robinsonovi. Ltali tsn kolem jeho hlavy,
skehotav syeli a klapali mohutnmi zobky. Jejich kdla se tepotala Robinsonovi ped
samm obliejem. Ulomil velkou zelenou vtev a odhnl rozzuen ptky. Po chvli se mu
podailo mladho papouka chytit. Mld zoufale kielo a sta na Robinsona ustavin doreli.
Robinson, ohnje se vtv, bel se svahu do dol. Usedl do trvy a pokouel se papoukovi
svzat kdla a nohy. Pi tto prci se mu papouek vysmekl a vzltl. Letl vdy njakch ticet
krok a pak spadl do vysok trvy. Sotva Robinson dobhl na dva kroky, papouek odletl opt o
kus dl. Robinson bhal za papoukem s celou svou vzbroj. Konen se mu podailo unavenho
papouka chytit. Tak Robinson byl ji honbou dokonale unaven a pot
se z nho jen lil. Konen sundal se zad ni, tykvice a ve odloil do stnu stromu. Pak
svzal papoukovi nohy i kdla.
Robinson svlkl propocen at a jen ve spodnch kalhotch, v iat epici na hlav, s
torbou pes rameno el na blzk svah pro ovoce. Ovoce pinel na msto, kam sloil vci, a
ukldal do ne. Kdy
byla ne pln, nabral jet do torby hrnsk hlny.

Po tto prci usedl, aby ve stnu stromu odpoval. Ml velkou ze. Otevel hrdlo
tykvice s mlkem. Nasadil ji k stm, ale mlko z tykvice nevytkalo. To je zvltn, mysl si
Robinson, jak brzo mlko teplem zhoustne. Podval se do hrdla. Vidl, e mlko m njakou
zvltn, lutou barvu. Vstril do hrdla prst a na prst se mu pilepila hrudka lutho msla. Mslo!
Kde se vzalo na mlku mslo? Robinson chvli pemlel. Konen usoudil, e mlko, ustavin
otsno tm, kdy bhal za papoukem, promnilo vrstvu smetany v mslo. Sm sob se divil, e
si ji dvno nevzpomnl, jak na anglickm venkov vyrbj
stlouknm smetany mslo. Vdy to pece znal. Ale nenapadlo ho to.
Od t doby sbral z usazenho mlka smetanu, shromadoval ji v tykvici a pak tepnm
tykvice stloukal ze smetany mslo. Mslo v kokosov misce smchal s tvarohem, posolil a ml
novou, vbornou pochoutku. Kdyby tak byl chleb Avak jednou bude mt zase ohe a pak se
pokus upci chleba z kukuin mouky.
Dal objev uinil Robinson, kdy jednou zapomnl v misce nco tvarohu, rozmchanho
s mslem. Tento tvaroh se po nkolika dnech promnil ve velmi chutn sr. A Robinson si opt
vzpomnl na domov. V Anglii prodvali v obchod malik bochnky sra, suenho na slunci.
Tento sr mu ji v dtstv velmi chutnal. Proto Robinson vyrobil z tvarohu smchanho s mslem
malik bochnky, velik jen asi jako slepi vejce, a nechal je asi tden uleet v jeskyni. Kdy
zesrovatly, vynesl je na slunce. Ml tak suen
sr vborn jakosti. Hle, jak si te me udlat zsobu chutn a vydatn potraviny, kter
se asem nijak nekaz.
Pro papouka upletl z prut pohodlnou klec a tu postavil v jeskyni na silnou bambusovou
ty, vraenou hluboko do zem. Papoukovi pinel bobule z ke a chutnala mu i rozdroben
jdra kokosovho oechu, dokonce i tvaroh. Papoukovi dal jmno Andula.
Vyslovoval ped nm stle jeho jmno, take papouek brzo na zavoln Andula slyel a
pokouel se toto jmno chraplav slabikovat. Papoukovi se podailo vyslovit vdy jen dv
slabiky: An-du. Proto Robinson volal pak papouka jen jeho zkrcenm jmnem Andu.

XI
VNOCE. ZEMTESEN.
ROBINSON M OPT OHE

Jednoho dne pepotval Robinson ve svm kalendi dny, aby se pesvdil, kolik mu
zbv jet do konce roku. Vypoetl, e je prv ptadvactho prosince. Vnoce! Vera byl
tdr den. Robinsona ani ve snch nenapadlo v horkch a slunench dnech, e se piblily
vnoce. Jak jinak je prv v tto dob v dalek jeho vlasti! Tam v istm, mrazem voncm
vzduchu sp proda pod blostnm pkrovem snhu. Na stromech se usazuje jako kil jiskc
jinovatka. Dny jsou podmraen a slunce se uke mlokdy. Rozednv se a v polednch
hodinch a odpoledne se ji zase smrk. Jak docela jinak je tomu zde! Paliv slunce svt na
bezmran obloze cel den a krajina pmo kyp bujnou zelen. Robinson, pemoen dojetm,
vzpomnal na vnoce, kter trvil v otcovskm dom. Vzpomnal, jak potkem prosince se
obyejn s maminkou radili, jakm drkem pekvap o vnocch tatnka. Podobn
tajn se jist radila maminka s tatnkem o drku pro nho i pro vechny blzk lidi v
dom. Jak rd chodil ped vnocemi s maminkou po rznch nkupech oivlmi ulicemi
zapadlmi snhem. Ve vysokm snhu byly vylapny jen zk chodnky tsn pi domech.
Prostedkem ulice uhnly san, rolniky zvonily. Vude byl radostn spch a chvat. Na velkm
rynku podupvali krami ve vysokch botch u svch bud... Vnon trhl Jak to byla pastva pro
oi... V noci pak se zmnilo msto pmo pohdkov tajemnm kouzlem. Snh na zemi i na
stechch svtil matn modrm ndechem pod oste jasnmi hvzdami, zatmco osvtlen okna
dom i vysokho kostela mkce stlala svj zlatolut jas na hebk povrch snhu. Zi oken
tlumila lehounk mraziv mlha. Z matn temnoty vychzely postavy lid, na okamik ozeny
zvojem svtla, inoucho se z oken, mnily se v neskuten zjeven. .. Nad mstem hlaholily
nonm tichem zvony. Snhov vloky se pomalu snely k zemi a tpytily se v proudu svtla.
Jak krsn to byly chvle v zeelm chrmu, jak tajemn! Lid aspo jednou v roce se na sebe
usmvali srdenji, i ruce si vce tiskli...
Robinsonovi se ila dojetm hru a oi mu vlhly. Zaije jet nkdy takovou posvtnou
chvli? Co
musel teprve zde objevit jej kouzlo a krsu? Te ve vzpomnkch daleko mocnji
psobil vzdlen ten obraz na Robinsonovo nitro.
Posledn vnoce doma byly ped esti lety. Tenkrt dostal od rodi nov oblek z tmav
modrho sametu. Vzpomn na milou vnon besedu, kdy vichni sedli v nejvtm pokoji u
praskajcho krbu. Na velkm stole v jdeln zila cetkami zdoben jedlika. Vzduch byl
prosycen vn jehli a peenho cukrov. Ped slavnostn vee na tdr den etl otec z bible
nahlas kapitolu z evangelia Lukova o narozen Pn pro celou rodinu, shromdnou kolem
stolu. Po veei se vzjemn rozdvaly drky. Robinson pak polbil rodim tv i ruce.
Tenkrt otec, odevzdvaje mu vnon drek, promluvil k nmu s dojetm: "Mme z tebe,
synku, radost, es zanechal darebnho mylen na cesty svtem a pilnul konen k domovu. Pl
bych si, abychom i pt vnoce se seli vichni u tohoto stolu ve zdrav jako dnes..." A tenkrt,
hluboce dojat otcovskmi slovy, umioval si Robinson, e ji nikdy, nikdy -nezrad dvru
dobrch rodi. A kde se octl o ptch vnocch? V otroctv, v ponen, daleko od svch
nejdrach, v dom Abd el Mmho. A uplynuly roky tkho ivota odlouen a te trv
vnoce jen sm se sebou, oputn, daleko od vech lid, daleko od svho domova.
Setk se jet za svho ivota vbec s lidmi? A jsou-li dnes rodie jet naivu, jist jej v
tto hodin
oplakvaj, jako kdysi ped nm se smutkem vzpomnali a oplakvali dva jeho star
bratry... V tomto bolestnm vzpomnn, sed pod kalendovmi stromy, setrval Robinson
drahnou chvli. Zmocovala se ho opt beznadj a zoufalstv. K by byl radji zahynul spolu s
ostatnmi na korbu. Z tkch vah ho vak vyruilo hlasit meen kozho stdeka. Kozy mly
hlad. Robinson vzdychl, vstal a el, aby je nakrmil. Pi tto prci se uklidnil. Vdy nen tak sm,
je obklopen ptulnmi tvory, je dosud zdrv, uprosted krsn prody, netrp hladem a m stle
nadji, e jednoho dne se objev na moskm obzoru lo. M stle nadji, e jednou opt spat
lidsk tve a usly lidskou e. K by to bh dal, aby tomu tak bylo ji o ptch vnocch, aby
byl ji zase mezi svmi l Vdy tam daleko, tisce mil od tohoto ostrova, bij pro nho dv
laskav srdce. M se jet ke komu vrtit... Daleko h jsou na tom lid, jim je souzeno t v
mnohem trudnj samot uprosted lid; ve vzen anebo v otroctv. Kolik z tchto ubohch m
nadji jako on? Ji za svho dtstv poznal, e i uprosted lid v jeho vlasti ili lid v daleko
vtm utrpen. ili bez domova prohtho rodiovskou p a lskou. Nen opravdu takov
ubok, i kdy je sm. Znal dobe v Yorku tvr chudiny, kde bylo plno neduivch
ebrk, kde i v zim
pobhaly v lehkm, roztrhanm odvu dti, prokehl zimou. Tenkrt vak opovrhoval
ebrky, ttil se t
zbdovan chudiny. Jak astn by byl mnoh z tchto vyddnc astnho ivota,
kdyby mohl t tu, teba i osamle, ale svobodn, vzdlen bezcitnch a surovch lid.
Vzpomnl, jak jednou s otcem navtvil ped vnocemi tvr Chudch. Otec jako dn
kesan po pkladu jinch snail se aspo jednou za rok vykonat milosrdn skutek. Navtvoval
proto mstsk pitl, kde podarovval chud a nemocn. Sluebn nesla ko peiva a sluha
obnoen atstvo a prdlo. Jak tenkrt Robinson spchal z tch ponurch a dusnch mstnost na
ist vzduch l Jak se radoval, e se narodil v tom milm otcovskm dom, kde nebylo
nedostatku! A potom v otroctv dokonale poznal, jak poniuje bda lovka mladho a zdravho.
Jak bedny je lovk nemocn a zestrl. St a nemoc v chudob poniuj lovka dvojnsob.
Ano, nemus zoufat. Jsou lid v daleko vtm utrpen a netst, ne je jeho samota zde.
A kdo zavinil jeho netst? On sm, jedin sm svou poetilost. Jen sob sammu me dvat
vinu. Kdy Robinson nakrmil kozy a papouka, vyel na sklonku dne k moi. Zael a v msta,
kde jej moe vyvrhlo na tento ostrov. Hled v zamylen na nesmrnou vodn prostoru, setrval tu
a do veera. Chtl trvit vnoce v tichm rozjmn, obrcen tv v tu stranu, kde v nesmrn
dlce u teplho krbu si na nho vzpomnaj ... Za svitu hvzd a msce vracel se pomalu k
jeskyni. Vzruen vzpomnkami, ml i neklidn spnek, asto se probouzel a usnul teprve po
plnoci.
K rnu probudil Robinsona siln, duniv rachot. V prvn chvli ho napadla mylenka, e
snad tu blzko u behu vol o pomoc njak lo stelbou z dl. Rychle se oblkl a rozbhl se k
moi. Po nkolika krocch opt zaburcel ohluujc rachot. Pod nohama se mu nazdvihovala
zem a opt klesala. Ze skly nad jeskyn se sypalo kamen. Krajinu ozaovaly prudkm svtlem
blesky a rachotil hrom. Lijk, hnan vtrem, zalepoval mu oi. Zem se chvla a moe, vysoko
vzdut, zaplavovalo s jeivm hukotem beh do velk
dlky. Utkal v lenm strachu krajem ztoky. Pebrodil potok a bel k vchodnmu
pobe. Ml dojem, e za jeho zdy zu njak straliv peklo. Ohluujc rachot a dunn
nepestvalo. Vichice byla tak siln, e mu zadrovala i dech. Z blzkho pralesa se ozval
pern praskot a skpot lmanch kmen. Ostrov ozaovalo lutav svtlo. Robinson, vyslen
namhavm bhem, klesl na behu. Zoufale lapal po dechu. Teprve po chvli, kdy se
vzpamatoval z hrzy, rozhldl se po krajin a spatil zdroj cel zkzy. Nalevo od Ohniv hory se
promnil jeden kuelovit vrch v sopku. Z jeho temene lehaly pevysok
plameny, barveny doruda kouem, vychzejcm z jcnu. Po bo hory svtila hav lva
a zapalovala lesy. Robinson s asem a strachem hledl na hrzn prodn jev. Ji v dtstv
slchval vyprvt o sopkch a zemtesen, nikdy si vak nedovedl pedstavit, jak hrozn je ve
skutenosti. Z jcnu sopky vyletovaly v malch pestvkch za rachotivch vbuch hav
balvany.
Asi po dvou hodinch se boue a vichice utiila. D ustal. Robinson vak stle sedl na
mst. Nad ostrovem ji vzeel den, ale slunce neprorazilo svmi paprsky hust mrak koue. Bylo
ero, prosycen
zpachem splenho deva, a vzduch pl po se.

Jet vera si Robinson pochvaloval klid a rajskou pohodu ostrova. A te vid, jak
nebezpen me tu bt ivot. Co se te dje asi v jeskyni? Neztil se jej kamenn strop? Kozy
jist zahynuly, zasypny kamenm, tcm se s hory.
Teprve te si Robinson uvdomil, e v poslednch tdnech vidl asto nad kuelovitou
horou i za jasn oblohy lehk blav oblek. Domnval se, e to vystupuje pra z les na bo,
a zatm se hora chystala k vbuchu.

Kdy vbuchy sopky ustaly, pestal d a uklidnil se i vtr, vracel se Robinson dom. Na
zpten
cest vidl, jak zhoubn dlo vykonala boue s vtrnou smrt. Na pokraji lesa leela
spousta mohutnch kmen, vyvrcench i s koeny. Rozvodnn potok valil do ztoky sv lut
vlny. Doma nael Robinson ped jeskyn velkou spou. Vchod do jeskyn byl zatarasen kameny,
sesypanmi ze skaln stny nad jeskyn. Hradba hustho kov ped jeskyn byla t zsti
zavalena kamenm.
Kozy byly pry. Robinson hlasit vzdychl. Uboaky le te rozdrceny pod hromadou
kamen. Bylo mu do ple. V mal chvli piel o vechno. Rozilen pobhal ped jeskyn,
nevda co pot. Pelezl hromadu kamen ped vchodem a hledal, kudy by se dostal do jeskyn.
Nhle z temn jeskyn zaslechl docela jasn vesel hlas: "An-du, An-du!" Papouek tedy ije.
Robinson s horenm chvatem odvaloval kameny ped vchodem jeskyn. Konen nahldl do
tmy jeskyn. K by si mohl rozsvtit svku I V tom okamiku mu blesklo hlavou: vdy necel
pl hodiny cesty odtud ho les. Bude mt opt ohe. Zanechal prce, aby pinesl ohe.
Bel dolm rozvodnnho Malho potoka. Voda ji opadvala. Bel a k pat sam
sopky, z jejho jcnu dosud vystupovaly vysok plameny a valil se kou. Trva, kee, stromy, ve
bylo zasypno vrstvou jemnho popela. Popel byl rozptlen i ve vzduchu a drdil Robinsona ke
kali. m ble byl sopky, tm vy byla ed vrstva popela. Z hocho lesa se ozval praskot a
dchal dusiv r. Robinson piel k mstu, kde leelo nkolik ohoelch, zuhelnatlch kmen.
Kolem bylo plno havho devnho uhl. Na protj strni leely porznu vichic vyvrcen
stromy. Rozbhl se tam. Zvedl velkou zelenou vtev a bel s n k hromad doutnajcho uhl.
Nahrnul na vtev kusy doutnajcho deva a thl je na vtvi po zemi k jeskyni. Na nerovnm
ternu vak deva z vtve spadvala. Robinson vidl, e takto by ohe a k jeskyni nedopravil.
Od ustavinho nakldn zuhelnatlch dev na vtev si poplil ruce. Zanechal vtev s uhlm na
zemi a vrtil se do jeskyn. Napadlo ho, e daleko snadnji penese hav uhl
na lasturovm ri. Vrtil se k ohni s rem a syrovm klackem nahrnul hromadu
havho uhl na lasturu, pikryl vrstvou zelench vtviek, aby pi chzi uhlky nespadvaly, a
donesl je tak a k jeskyni.
U jeskyn ekalo Robinsona mil pekvapen. Bely mu naproti ob star kozy i s
kzlaty. Star kozy thly na rozch provazy i s devnmi kolky. Kdy nastalo zemtesen, kozy
pravdpodobn v nesmrn
hrze, aby zachrnily ivot, dostaly takovou slu, e vytrhly
kolky a utekly i s kozlaty do bezpenjch mst. Te se vracely dom. Robinsonovi a
zvlhly oi, kdy
vidl pohromad vrnou koz rodinu.
A ped jeskyn opt vesele zapraskal ohe. Robinson ml te nkolik dn pern prce.
Musel odklzet spadl kameny a balvany. Slabm kmenem mladho vyvrcenho stromku, jej
sem dovlkl z blzkho lesa, pil a jako sochorem odsouval vt balvany. Prce ta mu trvala
tden. Tak v jeskyni udlalo zemtesen zmnu. Dva metry do hloubky od vchodu jeskyn
spadla asi tvrt metru siln vrstva kamennho stropu. Spadla tsn ped papoukovu klec.
Perazila desku stolu a rozdrtila jeho nohy. Robinsonovo lko zstalo neporueno. Robinson te
peliv prohlel strop jeskyn, nejsou-li v nm snad trhliny. Strop vak byl jako dve hladk a
bez trhlin. Se strachem myslil na to, co si pone, zane-li sopka znova soptit. Co kdy se opt
potom odloupne kus kamennho stropu a zabije Robinsona ve spnku?
Sopka byla stle jet zahalena hustou mlhou koue. Por lesa ustal a po dvou dnech.
Robinson si upravil lko a v nejzazm kout jeskyn vedle krpnkovho stropu. Pesto vak
jeho spnek nebyl tak klidn jako dv. Kdy v noci chodil pikldat na ohe, starostliv
pozoroval sopku, neobjev-li se tmav
kou a nevylehnou-li z jejho jcnu rud plameny.
Po celch trnct dn byl vrchol sopky zahalen mrakem koue, doruda zbarvenm
rozhavenm jcnem. Potom se ponenhlu oblak rozplval a za msc byla sopka opt klidnou
horou jako ostatn hory kolem. Ostrov il opt svm obvyklm ivotem. Z les zaznval vesel
kik a zpv ptactva a vetn opic, jako by se na ostrov nebylo nikdy nic pihodilo ...
XII
STAVBA KRBU A KOMNU
 V ptch tdnech nosil Robinson piln hlnu, aby si udlal dostatenou zsobu pro
vrobu cihel. Rozhodl se, e si co nejdve postav komn a krb. Touil po tom, aby si mohl
podn vyudit maso. Pemlel i o tom, jak by zskal mouku k peen chleba. A bude mt
erstv uzen maso, byl by k nmu dobr i kousek chleba. Z eho vak udlat zde na ostrov
mouku, kdy za celou dobu svho pobytu nespatil nic, co by se podobalo obil? Od nmonk
vdl, e v nkterch italskch pstavech dostvali msto chleba z itn nebo penin mouky
chlb peen z mlet kukuice. Kukuice je tu na ostrov dost. m vak drtit kukuin zrna na
mouku? Za svho pobytu v Salehu vidl asto, jak otrokyn v dom Abd el Mmho drtily obil
kamennmi palicemi v msovit vydlabanm kameni. Snad by i zde nael prohlouben kmen a v
nm by mohl podobn tlouci a drtit kukuin zrna. Nosil je z blzkho i vzdlenjho okol,
chodil pro n i do Rajskho dol.
Pod pevislou skaln stnou se bhem msce nakupila hromada hrnsk hlny. Jednoho
dne se Robinson dal do vroby cihel. Hlnu rozmloval vodou a hntl ji na elvch ttech. Na
devn desce formoval z hlny cihly. Aby byly dokonale hranat, uplcval je destikou a dbal,
aby mly vechny stejnou dlku, ku i vku. Prce to nebyla snadn. Hnten hlny a
formovn cihel vyadovalo pln sly. Za cel den vyrobil sotva dvacet cihel. Ke na rukou od
drsn a mokr hlny popraskala a veer jej bolelo od namhav prce i cel tlo. Pae v ramenou
ml jako vytren a zda si narovnval s bolest, patn
proto i spal. Ptho dne se nemohl ani hnout. Musel ustt v prci. Obslouil jen kozy a
odpoval. Teprve tetho dne pely bolesti ve svalech a Robinson se opt s chut dal do dal
prce. Poteboval vdt, kolik cihel bude muset vyrobit, aby z nich postavil krb a cel komn.
Narsoval v zemi zhruba obvod komna i krbu a provzkem zmil cihly. Mru cihly pak nanel
na pdorys. Potal, kolik bude zapoteb cihel na stavbu komna, jeho vka mus bt aspo
tyi metry. Vypotal, e bude potebovat njakch tisc cihel
, Pi prci nejvc pekela bolest popraskan ke na rukou. Rozpraskan ruce lil tm,
e veer je umyl peliv od hlny v potoku a such pak natel kozm lojem. Lj psobil na ki
pmo zzran. Do rna ruce pestaly bolet a do dvou dn se zahojily tak, e mohl ve vrob
cihel pokraovat. Hlnu potom hntl vdy mastnma rukama.
Hotov cihly kladl podl skaln stny na bambusov listy a rovnal do hranicky, aby na
slunci dobe vyschly. Po nkolika dnech zjistil, e z hlny, kterou tak pracn a namhav nosil po
tak dlouhou dobu z dalekho Rajskho dol, vyrobil jen nco pes sto cihel. Co aby se
poohldl, nevyskytuje-li se podobn hlna i v blzkm okol? Vzpomnl si, e kdy se poprv
brodil Velkm potokem do nitra pralesa, mly podemlet behy svtlou, narovlou hlnu. Hlna
tato bk kluzk a lepila se mu na bos
nohy. Vypravil se k Velkmu potoku. Potok po poslednm lijku ji opadl, voda byla opt
mlk a Robinson zael stedem potoka hloubji do pralesa. Asi po pti stech krocch piel k
vyvrcenmu stromu. Na jeho koenech spatil ervenou hlnu. Vystoupil na beh a hle, v jm
pod koeny byla obnaen zem z erven cihlsk hlny. Mla tmav barvu a nebyla tak jemn
jako hlna z Rajskho dol. Cihly vak z n budou velmi dobr. Z Rajskho dol se mohl vrtit s
nkladem hlny jen jednou denn. V tato msta vak mohl pohodln zajt i tyikrt. Po dlouhm
obdob krsnch a suchch dn
oekval opt dobu de, a proto s vrobou cihel spchal.
Byl ji nor a bylo stle jet horko a jasno. Robinson ml vyrobeno tolik cihel, e se
mohl pustit do stavby krbu a komna. Cihly byly ji dostaten na slunci vyschl, bylo vak je
poteb jet vyplit. Ze se cihly vypaluj v cihelnch ohnm, to Robinson vdl, nevdl ale, jak
se to dl. Po delm pemlen a uvaovn usoudil, e bude nejlpe, kdy z cihel vyrovn
okrouhlou ohradu a uprosted n a tak i zvenku ohrady rozdl ohe.
 Rovnal cihly do kruhu v prmru pldruhho metru tymi adami, nechvaje mezi nimi
na celou dla mezeru, aby mezi cihly mohl vnikat ohe zevnit i zvenku. Kdy vyrovnal ohradu
ze vech cihel, sahala mu a po ramena.
Cel den nosil pak ze splenho lesa kusy ohoelch dev, ne vyplnil cel vnitek
cihlov ohrady a ne obrovnal cihly devnou hranic kolem vnjho obvodu do ve ohrady.
Druh den rno pak devo zaplil. Od deva narovnanho vn chytlo devo i uvnit a ve
tvrthodin vystupoval z hranice mohutn
plamen do ve. Vyvinul se takov r, e se Robinson mohl piblit sotva na pt krok.
Cel den Robinson pinel velk kusy deva a hzel je do irokho otvoru a pikldal i vn
kulat
ohrady. Veer na hav uhl narovnal opt vysokou vrstvu deva z nejhrubch kus, jak
jen mohl z lesa donsti, a tak ohe u jeskyn hoel dlouho do noci. Jet rno se z irokho,
nzkho cihlovho komnu kouilo.
Cihly nedostaly tak sytou ervenou barvu, jako vdval u cihel doma, avak jejich povrch
byl daleko tvrd ne u suench a cihly pkn zvonily. Robinson te pemlel, na kterm mst
jeskyn by ml postavit krb a komn. Komn mus bt tak prostorn, aby jm mohl prolzt, a v
jeho nitru bude zavovat maso k uzen.
Otvor do jeskyn byl u zem velmi irok. Robinsona napadlo, e komn by mohl stt
pmo pi kraji vchodu do jeskyn a krb e by mohl bt cel uvnit jeskyn. Komn ovem bude
muset postavit tak vysok, aby penval vku jeskynnho vchodu. Tuto vku odhadl Robinson
na dobr tyi metry. Ni
komn bt neme, protoe by kou el do jeskyn a komn by ml i patn tah. Bude-li
krb cel uvnit
jeskyn, bude to mt velkou vhodu. Robinson nemus v noci vychzet z jeskyn, aby
piloil na ohe, a v chladn dob de bude krb vyhvat a vysouet vnitek jeskyn. Jdlo si
bude moci Robinson pipravovati i za nejvt boue v klidu doma v jeskyni.
Byla tu vak jet jedna, dosti velik pekka. Ped vchodem leel dosud velk balvan,
na nj
Robinsonovy sly nestaily, aby jej odvalil. Balvan mohl mti hodn pes tunu. Pestoe
pda od jeskyn
se svaovala k ztoce, nemohl Robinson balvanem ani na tto naklonn rovin nijak
pohnout. Pemlel, jak by balvan odstranil. Napadlo ho, e by mohl balvan, lec na psku,
podhrabvat lasturou a na przdn msto vloit kus kulatho kmene stromu. Potom podhrabat
balvan pod jeho stedem a vloit jet druh kulat devo. Konen odhrabat ostatn psek a
balvan zstane leet na kulatch devech. Devnm trmcem podebere okraje balvanu u jeskyn
a balvan sjede na kulatch devech na sklonnm svahu. Vzpomnl si, jak v londnskm pstavu
podobnm zpsobem posouvali dlnci obrovsk bedny. Ne vc promyslil, uplynulo nkolik
hodin, ale ne celou prci provedl, trvalo to mnoho dn.

Nejprve hledal na ostrov phodn kulat devo. Vypravil se do Bannov ztoky, kde
byl kokosov
hj. Tam nael cel destky vyvrcench palmovch strom. Proud lvy, kter tu s
prudkch svah sopky stkal, dostihl palmov hj. st kmen splil a ostatn vyvrtila vichice.
Kmeny vak byly velmi tk a Robinson nemohl sm odnst nebo odthnout devo tak daleko.
Vrtil se do jeskyn, pinesl v lastue pod popelem hav uhl a zaloil ohe. Na ohni pak
pepaloval palmov kmeny do potebn dlky. Zatmco hoci ohe, zabval se Robinson lovem
ryb v potoce a uloven ryby si hned na ohni opkal. Prce s podhrabvnm balvanu byla
morn. Musel pracovat vklee i vlee. asto musel zanechat prce pro bolest v celm tle a cel
den odpoval. Prci peruoval, jen kdy musel obstarvat kozy a pipravovat si jdlo. Teprve za
deset dn byl s prac hotov. Balvan byl podhrabn. Vsunul pod nj devn
vlce z palmovch kmen. Potom donesl dlouh kmen mlad palmy jako pku. Pku
vloil z jeskyn pod balvan a v silou se do nho napel. Balvan se pohnul. Sjel po devnch
vlcch, avak pedn st se zaryla do psku a zadn zstala nazdviena. Robinsonovi nastala
opt morn prce s odhrabvnm psku pod pedn st balvanu. To se opakovalo jet tikrt.
Konen se Robinsonovi podailo balvan odsunout tak daleko, e stavb komnu ped vchodem
jeskyn nepekel. Byl ji konec nora a nastaly det. Nemohl nechat kozy po cel den v
prudkm lijku, a tak je bral k sob do jeskyn. V jeskyni vak kozy dlaly nepjemnou
neistotu. Proto se Robinson zabval mylenkou postavit kozm chlv. Koncem bezna celodenn
det ji ustvaly a prelo pravideln jen odpoledne. V
t dob bvaly vak ast boue. Potkem dubna pikroil Robinson ke stavb komnu a
krbu. Rem z lastury velmi pracn vykopval zklady do hloubky ticeti centimetr v ulehl
ztvrdl hln. Kdy byl i s touto prac hotov a ji chtl klst cihly do zklad, vzpomnl si, e
nem, m by cihly k sob spojil. Poteboval maltu. Rozhodl se, e msto malty pouije
rozednho kaolnu z Rajskho dol. Rozedil hlnu na hustou kai a tu pak lasturou nanel na
cihly a zalval j i mezery mezi nimi. Kdy vyhnal ze nad zklady, vzpomnl si, e zednci v
jeho vlasti pouvaj olovnice k men zdi, aby ze byla naprosto svisl. Msto olovnice pivzal
na provzek kmen a tak mil svislost postaven zdi. Komn ml v pdorysu metr dlky a ti
tvrti metru ky. Stavl jej del stranou ke krbu. Krb zaloil rovn metr irok jako komn,
dlku vak udlal o tvrt metru vt. Vka krbu bude sedmdest centimetr, aby v nm mohl
topit i velkmi kusy deva.
Nejvce pemlen dalo Robinsonovi, jak postavit vnitn stnu komna pes postrann
stny krbu. Sklenout oblouk z cihel nedovedl. Vzpomnl si, e jeden z kamen, kter se pi
zemtesen odlouply z pevisl skaln stny, zstal leet neporuen v hustch kech. Kmen ml
slu asi desti centimetr, ale byl o celou p krat ne ka pece. Co te? Udlat u pec?
Konen Robinsona napadlo, e v mstech, kde m leet kamenn nosnk, sta postavit k vnitn
stn krbu dva pile na jednu cihlu siln a kmen poloit na n.
Robinson se velmi zapotil, ne s pomoc pky poodsouval kamennou desku a k peci.
Potom poloil ikmo na zdku pece devnou desku a po n vysouval kmen a na ze krbu. Pi
stavb komnu pemlel, m nahradit skoby, na n bude zavovat maso k uzen. Kdyby ml
dlouh elezn hebky, byla by vc snadn. Ne tu si vzpomnl, e jednou donesl z lesa zvltn
devo, kter pro jeho tvrdost nazval devem eleznm. Vdy toto devo, ani kdy je piloil na
ohe, nehoelo. Ohoela jen tenk vrstva, vnitek deva vak zstal neporuen. Kusy vtv z
tohoto deva pak Robinson zazdil mezi cihly a nechal tret dovnit komna.
Kdy vyhnal ze pes metr do ve, pemlel, jak to m zadit, aby mohl lzt vnitkem
komnu a k jeho vrcholu. Konen pipadl na to, e z bon stny nech proti sob vysunut
cihly a po vzniklch vstupcch pak bude moci snadno vystoupit nahoru. Pi stavb tak vysokho
komnu poteboval i leen. Nejprve ho napadlo, e zatlue do zem tyi koly, na n polo
desku a z tto desky pak bude stavt vy
st komna. Brzo vak od tohoto npadu upustil. I kdyby byla deska ve vi jednoho
metru, nemohl by postavit stnu vy ne dva metry. A m potom leen nastavit? Konen
piel na to, e nen poteba dvat desku na koly, ale e bude daleko snadnj, kdy narovn
cihly do hranicky do ve asi osmdesti centimetr, na n pak polo nejdel desku, na tuto
desku postav opt asi pl metru vysok dv
 hranicky cihel, pes n polo opt desku a konen na tu opt hranicky a krat desku.
Vznikne tak jaksi schodit, zaten cihlami, a z nho pak Robinson snadno doshne i do
tymetrov vky. Koncem dubna dokonil Robinson stavbu krbu a komna. Pmo s dtskou
nedokavost v krbu zatopil. Devo vesele zapraskalo a plamen i kou byly te taeny prvanem
pmo do komna. Robinson vybhl ped jeskyni, aby se podval, jak komn kou. Dlouho se
vydrel dvat na toto vzcn divadlo. Bylo ji opt such poas a kou v bezvt vystupoval jako
rka vzhru a teprve ve velik vce se rozplval ve vzduchu. Robinsonovi pipadalo, e tento
kouc komn mu pinesl na oputn ostrov i kousek domova z jeho vzdlen vlasti.

XIII
"VN SVTLO". STAVBA CHLVA

Po dostavn komna a krbu se chtl Robinson pustit do vroby hrnc. Vypravil se pro
hlnu k Velkmu potoku, ale vrtil se s przdnou. Velk potok byl velmi rozvodnn a msto,
odkud Robinson hlnu pinel, bylo pod vodou. Nad bahnisky se vznela hejna, ba cel mrana
komr. Potpali Robinsona tak, e a otekl. Pok tedy s vrobou hrnc, a voda opadne.
Vnoval se te pedevm lovu a vypravoval se kadho veera na lov elv. elv maso mu velmi
chutnalo a domnval se, e bude dobr i uzen. Bhem tdne se mu podailo ulovit dv elvy.
Pipravil jejich maso k uzen. Z domova vdl, e ne
se maso zavs do komna, mus se nejdve nasolit a nkolik dn nechat uleet. Rozkrjel
tedy elv maso na kusy, dobe je prosolil a pemlel, do eho by je uloil. Jeho oi spoinuly na
elvm kruni. Vyistil dva elv krune. Do jednoho narovnal nasolen maso, druhm
krunem je piklopil a zatil velkmi kameny. Maso nechal v kruni cel tden.
Kdy po tdnu odkryl vrchn elv desku, bylo maso a po okraj krune zaplaveno
slanou tekutinou. Sl vyluhovala z masa vodu a maso mlo te tmav ervenou barvu. Kusy
masa provrtval noem a pevlkal motouzem, aby je mohl v komn zavsit. Potom vyistil pec,
vyhrabal vechen popel, krbem vlezl do komna, po cihlovch vstupcch vystoupil a k jeho
okraji a na zazdn kusy eleznho deva zavoval rtky masa. Kdy vykonal tuto prci,
zatopil v krbu. Na rozhoel ohe pikldal pedevm syrov devo a zelen ratolesti, aby ohe
dval co nejvce koue. Pod komnem topil cel tyi dny. Vstval i v noci, aby pikldal na ohe.
Dval dobr pozor, aby plamen pod komnem nebyl nikdy pli
vysok. Jednu chvli se toti stalo, e ne zaven rtky masa od vysokho plamene
chytily a hoely. Ji tetho dne rno se rozila po jeskyni znm, velmi pjemn vn uzenho
masa. Robinson topil jet a do veera. Potom rozdlal ohe venku vedle komna a nechal krb
vyhasnout. Vychladl maso sundal z komna. Bylo jet tepl a pekrsn vonlo. Do prvn
rtky se Robinson nedokav zakousl jet v komn. Och, jak chutnalo! V ivot nejedl tak
dobr uzen maso. Toho veera sndl s velikou chut tolik masa najednou, e nemohl
ani do rna usnout.
Ohe te Robinson opatroval velmi peliv. Na noc jej pikrval travnatmi diny, aby
devo do rna jen doutnalo. asto te pemlel o tom, jak by zajistil ohe i pro ppad, e by se
nkdy proti sv vli musel zdret del dobu od domova, jako tenkrt pi prvn vprav do
Rajskho dol. Jednou sedl po veei pi lojov svce u stolu a vyrbl z loje a palmovho
vosku dal zsobu svek. Pi tto prci vzpomnal opt na domov. Vzpomnal na maminku, jak
asto te asi chod do kostela, aby si vyprosila nvrat svho nehodnho syna. Vybavil se mu v
mysli iv obrzek starho kostela. Vidl olt, nad nm velik obraz Kristv a ped obrazem
drobounk svtlko vn
lampiky.
"Vn lampika," opakoval si te pro sebe. Vzpomn, jak jednou jet jako dt se ptal,
pro se tomu malmu blikavmu svtlku k vn lampika. Maminka vysvtlovala, e
lampika nikdy ne-uhasne, e svt ustavin ve dne i v noci. Aby mohla ustavin svtit, mus
bt doplovna jednou za dva nebo i ti dny olejem. A tu Robinsonovi bleskla mylenka, zdali by
si i on nemohl vyrobit takovou lampiku, kter by vydrela svtit aspo dva dny. Ovem, nem
olej. Co kdyby zkusil naplnit skopky elvm tukem? elv tuk je dk. Nalil elv tuk do
skopky. Jak v nm vak umstit kntek? S dkm tukem to nelo. Smchal tedy elv tuk s
rozehtm kozm lojem dohromady, opt nalil do kokosov
skopky a nechal ztuhnout. Dve vak do zdlho tuku ponoil stedem skopky
provzek a nechal kousek tret nad hladinu. Aby se provzek nepotopil, zavsil jej na dvko,
poloen
nap pes skopku. Kdy tuk ztuhl, odzl kntek od dvka a zaplil. Tenk kntek
svtil jen malou chvilku. Zakrtko zuhelnatl, zkroutil se a klesl do roztavenho tuku, v nm se
jeho plamnek udusil. Robinson pemlel, jak to zadit, aby kntek stl v tuku rovn a
stejnomrn hoel, dokud nestrv
vechen tuk ve skopce. V lampikch bv kntek prostren zkou kovovou trubikou,
aby stl ustavin zpma a nasval pravideln olej. Proto tak v lampice kntek tak brzo
neuhelnat. Kde vak vzt takovou trubiku?

Robinson si viml, e knoflky jeho kabtu jsou potaeny plkem ze lutho kovu.
Odloupl plek z knoflku. Plek tvoil mlkou mistiku. Robinson provrtal uprosted plku
drku a prostril j kntek. Plek leel na povrchu ztuhlho tuku. A opt svtila lampika chvli
klidnm plamenem. Plek se vak za chvilku rozplil, roztavil pod sebou tuk a propadl se i s
kntkem do roztavenho tuku. Robinson poznal, e pod plkem mus bt njak vloka, aby
zabrnila rozeht tuku od teplho plku. Uzl kus such stromov kry, vyezal z n koleko
asi centimetr tlust, provrtal v nm drku a nasadil pod plek. Do skopky pak nalil pouze dk
elv tuk a na jeho hladinu poloil koleko z kry, na nm leel plek, a provlkl jimi kntek.
Kntek svtil v kokosov skopce bez uhelnatn pln dva dny. Robinson ml z vynlezu "vn
lampiky" nesmrnou radost. Me se te vzdlit od ohn i na dva dny beze strachu, e pijde o
ohe.
Msto kokosov skopky si pro tento el vyrobil hlinnou ndobku s irokm okrajem.
A bude odchzet z domova na del dobu, zapl vdy pro jistotu dv nebo ti takov lampiky.
Jak bylo te tuln v jeho jeskyni! Na podlaze vesele ligotala svtlka praskajcho krbu a mhala
se i po kamennm strop jeskyn. Na stole svtila svka. Nedaleko stolu v kleci louskal semnka
papouek a chvlemi vesele vykikoval sv i Robinsonovo jmno.
Dlouho uil Robinson papouka vyslovovat sv jmno, ale papouek je nevyslovil nikdy
cel, nauil se jen jeho dvma slabikm Ro-bin. Kdykoliv te Robinson veel do jeskyn, vdy
ho papouek pivtal radostnm kikem: "Ro-bin, Ro-bin."
V ptch dnech si Robinson pipravil bambusov devo ke stavb kozho chlva.
Rozhodl se postavit chlv tsn pi skaln stn nedaleko vchodu do jeskyn na jin stran. V
tomto podneb nebude teba budovat stj dkladnou. B tu pedevm o to, aby v dob de
mly kozy nad hlavou stechu. Robinson si vc promyslil tak, e zatlue do zem est
bambusovch kolu, do jejich roztp nahoe vlo slab bambusov prut. Stecha bude t z
bambusovch prut. Pruty pive k silnjm holm, lecm na klech v roztpu. Bambusov
pruty pokryje bannovmi listy a na n pak bude klst vrstvu mosk trvy, svzan do drobnch
snopk, jako vidl v Anglii na vesnicch klst na stechu slamn
doky. st stechy, prv u hebene, bude chrnna ped nejprudm lijkem pevislou
stnou.
Robinson se domnval, e kly zaraz do zem celkem snadno. Udlal si z cihel mal
leen a zarel kly velkm kamenem. Kl zalezl do zem pouze na dva decimetry a narazil na
sklu. Robinson tedy zanechal prce a pemlel o jinm zpsobu. Co aby msto kl postavil
pile z cihel, napadlo ho. Staily by dva po stranch ped sklou a dva pi skaln stn. Vpedu
pak tyi. Celkem tedy osm pil. Pak Robinson potal, kolik by bylo poteb cihel na zdn
pile, a uasl, kdy vypoetl, e by musel mt prv
tolik cihel, kolik spoteboval na pec i s komnem. Kdyby ml nanosit tolik hlny, nebyl by
se stavbou hotov ani do ptch de.
Kdy tak sedl zamylen na balvanu ve stnu kee, viml si, e mezi dvma cihlami tr do
ve odtpnut bambusov tska. V tom okamiku se v nm zrodil npad. Hle, co kdyby
obrovnal bambusov kly cihlami pouze pi zemi do plmetrov ve? Kly by stly jist prv
tak pevn, jako kdyby je zarazil do zem. Nepoteboval by zdn pile, uetil by spoustu cihel a
odpadla by i tk prce s jejich vrobou. Propotal si hned, e na celou vc by stailo jen
njakch pt set cihel. Voda ve Velkm potoku ji opadla a Robinson piln odnel v ni hlnu k
jeskyni. Kdy jednou pelzal na behu potoka vyvrcen strom, pilepila se mu ruka na mst,
kde vytkala z porannho kmene pryskyice. Viml si, e pryskyice, jej pramnek na slunci
ji ztuhl, je tuh a tvrd jako kost. Robinsona napadlo, e by touto pryskyic mohl zalepit v
roztpu pu pibrouen krpnk. Odnesl erstvou pryskyici do jeskyn a zalepil j kamnek
zasazen do pu. Tetho dne pryskyice ztvrdla tak, e se kamnek nedal ani silou z roztpu
vylomit. Zalepil do pu i bodliny moskho jeka. Bodliny, kter se dve snadno z roztpu
vychlipovaly, zalepeny do bambusov tyinky touto pryskyic drely tak pevn, jako by byly se
devem srostl. Ponvad bodliny moskho jeka byly velmi ostr a tvrd jako z oceli, mly te
py znanou prbojnost i na velikou dlku. Robinson se zaradoval. Nemus litovat ztracench
p, je vysteleny minou svj cl. Velkch moskch jek najde na pobe vdy dost a tmto
snadnm zpsobem me si vyrobit p velkou zsobu.
Do msce byl Robinson hotov se vemi ppravami ke stavb stje. Dve ne zazdil kly,
roztpl jejich konce ostrou lasturou a do jejich roztpu zasadil potom vodorovn bambusov
tye. V mstech, kde byly pivzny, zpevnil je jet tm, e provazy zalepil pryskyic. Na
bambusovou stechu poloil vrstvu bannovch list a na n pak pipevnil snopky mosk trvy.
Bon stna stje Byla irok pes dva metry a pedn stna dlouh pt metr. Kozy ve stji
pivzal ke klm. Kdy byl s touto prac hotov, zjistil na kalendi, e je ji opt ptho
ervence. Uplynul prv rok od zaloen
kalende a uplynul rok a pt dn od Robinsonova pchodu na ostrov.

XIV

NEMOC

Robinson vdl, e se na ostrov pravdpodobn budou stdat pravideln obdob de s

msci krsn, slunn pohody. Podle losk zkuenosti by mly tedy pijt za pldruhho msce
opt dva msce stlch de. Do doby, ne nastanou detiv dny, chtl pinst vt zsobu
hlny na vrobu hrnc. V bainch kolem Velkho potoka se vak zdrovala velk hejna komr
a ti Robinsona pi prci velmi suovali.
Robinson se proto rozhodl, e dve ne bude nosit od Velkho potoka hlnu, zhotov si z
kozch k
podn oblek. Kozch k ml v jeskyni ji slunou zsobu.
Jednoho dne rno se chtl dt do it obleku a jako kadho dne el se nejdve vykoupat
do mosk
ztoky. Toho dne ctil v celm tle nesmrnou navu a bolela ho hlava. Kdy vylezl z
vody, rozrazila ho zima. Domnval se, e velk nava a bolest sval v celm tele je nsledek
astch cest s velkm nkladem hlny od potoka. Pi dojen koz pozoroval, e ani v prstech nem
dnes takovou slu a e pi tto prci ho bol i pae. Ani sndan mu nechutnala. Aby se zbavil
maltnosti a podivnho mrazen v zdech, bhal chvli po psenm pobe a pak se jet jednou
vykoupal. Po koupeli vak jej drtila zima tak, e se mu chvly i elisti. Bhal jet chvli po
behu, aby se zahl, ale marn. Zimnice chvla jeho tlem. Nedovedl si nijak vysvtlit svj
podivn tlesn stav. Bude nejlpe, mysl si, kdy pjde do jeskyn a ulehne. V
jeskyni se pikryl kemi, aby se zahl. Zima po chvli pestala, zato vak jej rozplilo
nesmrn horko. Hlava mu bolest a tetila, v stech mu vyschlo. Trpila ho ze. Jsem
nemocen, mysl si a smutn hled
na papouka, kter na z klece vol jeho jmno. Papouek se divil, e mu Robinson dnes
neodpovd. Po chvli Robinson vstal, aby se napil mlka. Nohy sotva vlekl, byly jako z olova.
Proto opt ulehl. Po horece jej drtila opt zimnice. Na chvli usnul.
Kdy se probudil, ml opt zn vyschl hrdlo a rozplen tlo. Vstval s nesmrnou
nmahou. Dobelhal se k ndob s vodou. Tykev v zeslblch rukou sotva unesl. Napil se,
postavil tykev vedle loe a opt ulehl. Strachoval se, co se stane, jestlie se rozstn opravdu
vn.. . Nen tu nikoho, kdo by jej oetoval. Nem ani dnch lk. Za tchto smutnch vah
opt usnul. Kdy se probudil, byla vkol tma. Jen nad krbem bledla jet ze uhasnajcho ohn
a na stole svtily
"vn lampiky". Ml velkou horeku Ustavin pil, ze vak zahnat nemohl. To je
jist zimnice, mysl
si. Vzpomnl, e m uschovnu v jedn kokosov skopce kru z chininovho stromu.
Dobelhal se do zadn sti jeskyn, kde byla na cihlch poloena deska a na n stly vedle sebe
hrneky, kter kdysi vyrobil, kokosov skopky, skopky z americkch oech a ndoby z
tykv. Vyhledal chininovou kru a rozvkal ji. Nedbal na jej odporn hokou chu. Rty mu od
horeky okoraly a bolestiv plily. Zimnice se stdala s horekou.
Druhho dne vkal opt chininovou kru a vypil ji vechnu vodu i mlko. Chtl jt do
stje podojit kozy, nemohl se vak udret na nohou. Jeho dech byl rychl a tve mu hoely.
Upral oi na mal
plamnek "vn lampiky". Ten matn ozaoval mal kruh kolem sebe. Nastala opt
noc. Robinsona pepadla zkost. Vihled slbne, neme ji ani chodit a jist brzo zeme.
Vzpomnal na domov. Vzpomnal, jak se o nj doma v nemoci vichni peliv starali, s jakou
nnost, starostlivost a zkostlivou p jej oetovala maminka. Celou noc byla u jeho lka,
podvala mu kadou chvli npoj, lky, vymovala obklady na rozplenm tle a tila jej
milmi slovy. Ach, pedobr
maminka! Kdyby aspo, ne zeme, uslyel jet jej hlas. Kdyby mohl spatit jej tv...
A Robinsonovi vstoupily do o slzy a hrdlo se sthlo hokou ltost. Ped oima mu vyvstal
obrzek. Bylo to ped mnoha lety v zim. Leel nemocen. Z lka vidl oknem do zasnen
zahrady. Tenkrt jej tak suovaly vysok horeky. Domc lid chodili kolem jeho lka po
pikch. A kdy jednou, velmi ji
 zeslbl, zaeptal mamince, e m strach, e ume, hladila jej maminka chvli po
rozplen tvi, dvala se smutnma oima oknem do zahrady a tie ekla: "Neboj se, mj hochu,
uzdrav se! Mus bt trpliv. Nemoc urit pejde! Neboj se, neume.. ." Kdyby tak maminka
vdla, jak tu te le oputn, sm a sm bez pomoci! Nen nikoho, kdo by mu podal douek
vody, aby si mohl svlait vyprahl sta,

uhasit palivou ze. Nikdy tu neusly vldn slovo a neuvid ji milou a drahou
mamininu tv. Oputn, bez pomoci, bdn tu zahyne. Nikdo mu tu nezatla po smrti oi,
nikdo nad nm nezaple, nikdo jej nepolituje... Snad a po mnoha letech najdou njac trosenci
v jeskyni jeho kostru. Snad ulo
jeho tlesn pozstatky tu pobl jeskyn do hlny a ozna hrob kem. Snad potom
postoj chvli nad jeho hrobem, smeknou klobouky a vzdaj tak posledn lidskou poctu
neznmmu neastnmu lovku. A snad ani to se nestane .. .
Takhle tu tedy skon ivot. Robinsonovi thly hlavou vzpomnky na cel uplynul rok,
proit v osamocen na tomto ostrov. Vzpomnal na vechnu svoji prci, jak se snail ulehit si
tu ivot. Teprve zde se nauil vit si prce a ctt ji. Zde teprve poznal, e jedin prce me
pinst lovku dobrodin. Jemu pinela i zapomnn na hok osud.
Za vechna ta lta v cizin se mu nikdy jasnji neobjevily v mysli dny jeho astnho
dtstv v dalekm domov jako te, kdy le bezmocn, zkruen nemoc. Vidl otcovsk dm,
dvrn
znm pokoje, tmav schodit do prvnho poschod, kde zail v dtstv kolikrt i dost
strachu, kdy
musel bez svtla sm projt temnotou. Jak se bl vech tmavch kout! Vidl prostornou
kuchy s okny do sadu. Jak rd sedval v kuchyni na lavici pod oknem a pozoroval kuchaku
Btu, kdy se mhala kolem sycch a koucch hrnc v irok sukni a bl zste, kdy
pikldala velik polena do pece! Jak mil to byly chvle, kdy za zimnch podveer vyprvla
Bta krsn pohdky o princch a dobrch vlch! Jak mu bhal mrz po zdech pi
hrzostranch historich ze starch skotskch hrad! Se zatajenm dechem poslouchal povsti o
moskch loupencch, o stranch moskch hadech a jinch neuvitelnch nestvrch.
Kuchaka Bta pochzela z Edinburgu. Edinburgh si vdy pedstavoval podle jejho vyprvn
jako nejvt a nejkrsnj msto na svt . . .
Uprosted mohutn klenby kuchyn zpval sv nn trylky kanrek. Vidl te i velikou,
zeelou jdelnu s velikmi okny do ulice. Tam za tkmi zclonami rd pozoroval ivot na
ulici. Nad irokou pohovkou se mrail z obrazu ddeek s mohutnmi licousy, matin otec, v
podivn uniform s irokm blm okrum kolem krku, na nm ddekova hlava sedla jako na
mse. Okru mu zvedalo bradu a jeilo licousy do stran. A el v pokoji na kteroukoli stranu
chtl, ddeek se na vude psn dval z obrazu. Vedle ddeka pak usmvala se na obraze
rolc babika v ohromnm epci, s tvemi jako pl jablka, s oima tak modrma, e s
istotou jejich modr barvy by se daly srovnat snad jen pomnnky. V tomto pokoji byl obrovsk
pbornk s mnostvm porcelnu. Na devnm cimbu stly vysok
vzy podivnch tvar. Hned vedle byla obrovsk dubov sk. Za skn byl kout, v nm
stlo keslo s vysokm opradlem. Tam v tom kout, za zdy vysokho kesla, ml v dtstv svou
skr. Tam jako dt
schovval hraky, tam si hrl na nmonka, tam objevoval neznm ostrovy a bojoval se
sveepmi divochy, zken hajcmi v tmavch koutech ...
Maminka sedvala v nzk lenoce u rozlehlho krbu s msou a nco na kolenou ila
nebo pletla. Na mse krbu stla ada hrnek a vysok e, z nich otec v nedli po veei rd
pil hork grog. U tohoto krbu u malho kulatho stolku sedval otec se strcem, matinm
bratrem, spolu s dobrmi sousedy panem Hugisscm a Smithem a hrli poker.
Vid jasn i chvli, kdy jednoho dne sedli u obda a potovn posel pinesl velkou,
zapeetnou oblku. Otec poloil lci a etl zaloutl list. Kdy doetl, zbledl. List mu vypadl z
tesoucch se rukou na stl. Matka, jata zlm tuenm, zvedla list a pak s hlasitm plem odbhla
do vedlejho pokoje. Otec sedl tie, s rukama voln svenma a mlky hledl zamlenma
oima ped sebe. Zl tuen sevelo tenkrt mladmu Robinsonovi hrdlo; eptem se ptal otce, co
se stalo. Otec pohladil jeho vlasy a ekl:
"Tom u tak neije, Robinsone. Mme te jen tebe ..."
A snad i dnes tam u toho velikho stolu uprosted pokoje sed otec s matkou. Jejich hlavy
jsou sklonny. Mlky vzpomnaj na nho, nehodnho Robinsona. Matka tajn str do tku slzy
a tie vzdych ... Pi ivot je dr jen nadje, e neastn, neposlun, nezdrn syn se pece jen
vrt... Ten se vak nevrt. Prv tu sm, bez pomoci v zoufal oputnosti umr.
Robinsonovi stkaly po tvi slzy. V duchu prosil rodie, aby mu odpustili. Vidina
domova zmizela. Dech nemocnho se zrychloval. Spav dchal, okoral rty ho bolely a ve
vyschlm hrdle plilo. Venku ji svtalo. Robinson se s vyptm*vech sil posadil. Mus se napt.
Cel tlo ml jako v ohni. Nhle se mu ped oima roztanila lut svtla, roztoila se v hav
kruhy, tlem projela prudk bolest, zahuelo mu v hlav. Bezvldn sklesl na lko a ztratil
vdom. Kdy procitl z hlubokho spnku, byla vkol opt tma. Jak dlouho spal, nevdl. Byl
zpocen tak, e ke, na nich leel, i ty, jimi byl pikryt, byly pln promoeny. Prudk, lmav
bolest v tle povolila. Hlava ji tolik nebolela, jen v uch mu huelo tak, jako by venku nkde
vedle jeskyn uml vodopd. V
prvm okamiku se domnval, e se venku spustil prudk lijk. Otvorem vchodu vedle
komna vak spatil na obloze hvzdy. Hukot v uch byl nsledkem poit vtho mnostv
chininov kry. To ovem Robinson netuil. Chtl ,se posadit a vymnit mokr ke za such,
byl vak tak zeslbl, e se nemohl hnout. Zahledl se do tmavho kouta napravo od krbu. Tam
svtila blzko sebe dv podivn lut svtla. V
prvm okamiku myslil, e jsou to hvzdy. Po chvli si vak uvdomil, e v tchto
mstech nen mono vidt oblohu. Co to me bt? Nedovedl si zjev nijak vysvtlit a poal se
strachovat, e m vidn z horeky. Upen se dval na dv zhadn svtlka a pi pomylen, e
snad do jeskyn vlezla njak drav
elma, svt ve tm oima a chyst se ke skoku, zachvl se strachem. Jedno svtlko
zamrkalo a zmizelo. Svtilo jen jedno. V tom okamiku si Robinson uvdomil, e jsou to dv
"vn lampiky". Jedna prv
zhasla. Ale i ted pojala Robinsona hrza. Zhasne-li i druh lampika, bude opt bez ohn.
V peci ohe ji
dvno vyhasl. Vdy le ji tet den. S naptm vech sil se plazil ke stolu. Zachytil se
vychladl ji stny pece a postavil se na nohy. Chvl se slabost. Plamnek lampiky opravdu ji
dohoval. Robinson pisunul dv pipraven pln lampiky, aby v nich zaplil kntek. U krbu
zvedl drobnou vtviku, podrel ji tesouc se rukou nad plamenem lampiky a zaplil j ob
pipraven. Tm zachrnil ohe. Tmto vkonem a rozilenm se tak vyerpal, e se nemohl
udret na nohou. Usedl vedle stolu na zem. Muila jej krut ze. Jeho oblek byl od potu do
posledn nitky mokr a nepjemn studil. Doplazil se zpt na sv loe. Konen se mu podailo
svlknout mokr odv a pikrt se suchou koz. ze jej vak nesnesiteln suovala. Vzpomnl
si opt na chininovou kru. Odporn hok kra vknm vyluuje sliny. oural se pomalu k
police. Nhle mu blesklo hlavou: vdy v malm sklpku m zsobu citrn a pomeran! Jak
na to mohl zapomenout? Muiv ze dala Robinsonovi tolik sly, e vythl ze sklpku tkou
elv desku, na n bylo narovnno ovoce. Hltav sl ovocnou vu. Ovoce osvilo Robinsona
tak, e ho po nkolika minutch pela i mdlobn slabost. Rozvkal jet nco chininov kry,
nae
ulehl a opt tvrd usnul.
Probudil se do blho dne. Prvn co uslyel, bylo alostn meen koz a chraplav voln
papouka:
"Ro-bin, Ro-bin." Kozy i papouek byli ji bez potravy a kieli hladem. Robinson, od
potu mokr, ml vak ji pocit pjemn navy. Bolesti zmizely. Vstal z lka ji bez velk
nmahy.
U krbu zvedl silnou vtev, a opraje se o ni, vyel ven. Kdy papouek Andu uvidl, e
Robinson opt chod, dal se do velikho kiku a tloukl kdly, aby Robinsona na sebe upozornil.
"Hned dostane, Andu, hned," zaeptal Robinson. Vzal u krbu przdnou kokosovou skopku a
vyel, aby podojil nejdve kozy. Kzlata vesele hopkala mu vstc. Nebyla uvzna, a proto ani
netrpla hladem jako star kozy. Na kech bylo pro n stle dosti potravy. Star kozy vak leely
ve stji a alostn meely. Byly tak zeslbl, e se sotva postavily na nohy. Mlko nemly.
Robinson podal kozm suchou pci, ale kozy se j ani nedotkly. Trply daleko vce zn ne
hladem. Robinsonovi tedy nezbylo, ne aby se vydal ke studnce pro vodu. Cesta ke studnce mu
dnes trvala velmi dlouho. Voda mu vak jako zzrakem vrtila slu. Od studnky el ji docela
lehce, nemusel se oprat ani o hl. Kozy hltav pily. Kdy uhasily ze, pustily se s chut i do
such trvy. Papouek Andu radostn volal Robinsonovo jmno. "Mil Andu," ekl Robinson,
"ty netu, e tvj Ro-bin je podruh na svt."
Robinson si opt na chvli ulehl. Poctil vak ji chu k jdlu. O jdlo nebyla nouze. Ml
ve sv spce zsobu tvarohu i sra. Jak by mu te chutnala masov polvka! koda e nem
ndobu, ve kter by si uvail kus uzenho masa. Robinson ctil, e nemoc ji odchz. Jakmile
budu zdrv, ekl si, ihned se dm do vroby hrnc a uiji si nov oblek.
Kdy se nasytil, vyel ped jeskyni a usedl na zem vedle komna. Opel se zdy o jeho
stnu a vyhval se na slunci. Zael potom k svmu kalendi, kde zaznamenal minul dny.
Slunen hodiny ukazovaly svm stnem prv tvrtou hodinu odpoledn.
Kozy spokojen pevykovaly a papouek, zobk zavrtan pod kdlem, spal. I na
Robinsona dolehla opt nava a ospalost. Sotva ulehl, ihned usnul a probudil se druhho dne ped
osmou hodinou rann.

XV
ROBINSON HRNEM A KREJM.

Robinson se zotavoval po nemoci velmi rychle. Zimnin zchvaty se vracely jet

nkolikrt, nebyly vak tak tk a vysilujc. Kdykoli te Robinson poctil tesavku, rozvkal
nco chininov kry, v n
objevil opravdu inn lk proti zimnici. Po trncti dnech byl ji zase tak sv, e se
mohl dt i do vroby hrnc. Musel prohnst hlnu daleko dkladnji, aby v n nebyla zrnka psku
a kamnky. Pi vrob cihel to nevadilo.
Nejvce prce a asu si vydalo hnten hlny. Robinson touto namhavou prac byl
daleko dve unaven ne v dob ped nemoc. Proto pracoval na pprav hlny vdy jen krat
dobu. Mezi touto prac
obstarval pci pro kozy, snel zsobu deva, nosil papoukovi bobule, chodil na lov a
udil maso. Nkolik hodin denn vnoval i it obleku.
it obleku nebyla tak tk a vysilujc prce, ale vyadovala nesmrn trplivosti. Ki
piezval do potebnho tvaru kapesnm noem. N ml vak ji od astho brouen
opotebovn, epel byla ji
sotva polovin. Byl to vak jeho jedin nstroj, a proto jej opatroval jako oko v hlav.
ezal jm pruty, krjel maso, kru, istil ke a piezval jm i sv dlouh vlasy a vousy na
brad. Te mu nahrazoval i krejovsk nky. Robinson uil nejprve kalhoty. Urovnal peliv
trosky svch starch kalhot. Star
kalhoty byly jen krtk a zapnaly se pod kolenem na pezku. Robinson se rozhodl, e si
uije kalhoty dlouh a ke kotnkm, aby ml nohy chrnny ped dotrnmi komry. Star
kalhoty rozpral a peliv
pitom pozoroval, jak byly jejich dly sevny. Rozpran nohavice poloil na ki a
podle nich ki piezval. Na ostrov nen nikoho, kdo by posuzoval, zda m Robinson kalhoty
uit dobe, i nikoliv. Belo tedy Robinsonovi jen o to, aby kalhoty byly pohodln, voln a
chrnily tlo ped palivmi paprsky slunce a ped dotrnm hmyzem.
Pi it pouval msto nit tenkho prouku lka. Lko pilepil na osten moskho jeka
pryskyic. Drku do ke propchl silnjm ostnem, kulatm dvkem maliko rozil a pak
provlkl bodlinu s nalepenm lkem. Kadou provlknutou drku hned uzlkem upevnil. Byla to
prce velmi piplav. Robinson vak se nauil za svho osamlho ivota, odkzn sm na sebe,
dokonale trplivosti, a tak nevadilo, e kalhoty il cel tden.
Jeho nohy se v koench, chlupatch kalhotch podobaly medvdm nohm, ale na to
Robinson nedbal. Kalhoty byly hodn voln a ke, dobe vyluhovan, dkladn promatn,
byla mkk a nikde nedela.
Daleko pracnj a zdlouhavj bylo it kabtu. Mnohokrt ki pracn seil a zkusil pak
na tle. Kabt vak krtil hned tu, hned jinde. Robinson sti opt trpliv seval znovu. Nejvce
se natrpil s rukvy. Jednou krtily pod paemi, podruh se zase vysoukaly a nad loket, kdy
zvedl ruku. Zkazil i nkolik k, ne bhem desti dn kabt zhotovil. V novch atech vyhlel
Robinson, jak sm sob ekl, jako lovk pistrojen o masopust za medvda. Kdyby se byl v
tchto atech objevil na ulici svho rodnho msta, tko by byl asi pesvdoval lidi, e je
lovk zdravho rozumu. Msto knoflk udlal napedu do okraj kabtu pt drek, do kad
provlkl motouzek, pivzal a pivzan motouzky pak svazoval k sob. Kabt byl ovem bez
lmce. Ki u krku pouze zaloil dovnit, aby ho nedela.
Ve dnech, v nich hotovil svj oblek, vnoval vdy st hodin vrob hrnc. Vzpomnal,
e ve sv
vlasti nejednou nahldl do hrnsk dlny, a litoval, e si tenkrt hrnsk prce
dkladnji neviml. Nejvce mu utkvlo v pamti, jak hrn krouil sv ndoby z hlny na kulat
devn desce, kterou otel, lapaje na prknko vedle kola. Hrnovi ndoba pod rukama pmo
rostla do vky, jako by ji z hlny prsty vytahoval.
Robinson ml v jeskyni jet nkolik desek, je kdysi vylovil z moe. Neml vak pilku a
nokem by tko z desky kus odzl. Poloil proto desku na zdku pes ohnit a plamenem ji
peplil na dva piblin
tvercov dly. tverec desky pak nad ohnm opaloval tak, aby ji zakulatil. Takto
pipravenou desku poloil na zaoblen kmen. Na desku dal kus rozdlan hlny. Levou rukou
desku otel a pravou z hlny formoval hrnec. Otenm desky dostvala ndoba docela snadno
pravideln kulat tvar.

Takto mohl na desce vyrotit hrnce i o vtm prmru a jejich stny vykrouit daleko
ten. Prv
hrnec nebyl zdaleka jet dokonal. Pi kadm dalm nabval Robinson stle vt
zrunosti a dovednosti, take dest hrnec ml ji pkn pravideln baat tvar s mrn
zaoblenm hladkm okrajem. Robinson vyrobil i dv hledn misky, kterch bude pouvat jako
tal. Prce hrnsk bavila Robinsona tak, e by byl u n vydrel po cel den. Ne pt koz
spotebovalo velk mnostv pce a Robinsonovi zabralo shnn erstv trvy dosti asu.
Pemlel o tom, e by ml zdit na vhodnm mst ostrova pobl jeskyn ohradu a v n nechat
kozy voln pobhat a pst se po cel den. Travnat beh dol Malho potoka byl vak velmi
zk. Robinson si umnil, e jakmile bude hotov s hrnskou prac, poohldne se po vhodnm
mst, kde by mohl zdit velkou ohradu pro kozy. Spchal s prac, nebo pijdou-li opt jako
minulho i oku detiv dny, budou jist zase trvat cel dva msce. Za dlouhch detivch dn by
byl Robinson ji rd ve svch hrncch vail. S velkou pl shromaoval zvlt kukuici, pro ni
chodil do vzdlench mst ostrova a nosil j dom
pln ne. Ve sv pce ml ji tak velkou zsobu kokosovch i americkch oech, na
desce police leely vyrovnny pomerane, citrny a na krpncch vzadu v jeskyni visely drobn
hrozny vinn rvy a rtky uzenho masa. Robinson maso nejen udil, ale tak i na slunci suil.
Vyrobil ji na dvacet kus hrnc, hrnek, mench misek a dv velk msy. Sv vrobky suil ji
dle ne trnct dn na prudkm slunci. Zaukal-li kotnkem na misku nebo hrneek, vydvaly
zvoniv zvuk. To svdilo, e ndoby jsou ji dokonale vyschl.
Hrnce pak vypaloval podobn jako pedtm cihly. Aby ml ohe pstup i pod jejich dna,
stavl hrnec vdy na dv cihly, take pod nm byla mezera. Hrnce narovnal do kruhu, vespod
nejvt, na n pak hrnce men. Devo narovnal do hranicky uprosted kruhu a obloil i vnj
obvod. Dv zaplil a netrpliv
ekal, jak vc dopadne. Asi za pl hodiny se z ohn ozval praskav zvuk krr-krr.
Robinson poznal, e praskot nevychz ze deva, ale e to nkter hrnec pukl. Za chvli se ozval
praskot opt. m to! Mon
e nkter ndoby nebyly dosud dokonale uschl, mon e zaloil i pli prudk ohe.
Ohe udroval a do veera. Na noc piloil jet jednou a pak poveeel a el spt. Rno spchal
ke sv hrnsk peci. Z desti hrnc dva nejvt a jeden men pukly. Ostatn byly dobla
vyplen a pkn
zvonily. Robinson se til, e si hned uva masitou polvku ze slpky, kterou vera
odpoledne ulovil. Od t doby, co udroval ohe v lampikch, netopil u v krbu nepetrit cel
den jako dve. Uetil tm mnoho deva.
Naplnil te jedem z vtch hrnc vodou. Vodu osolil a pistavil na ohe. A se bude
voda vait, vlo
do n maso. Hrnec postavil doprosted ohnit na dv cihly, aby byl ze vech stran
dokonale zahvn. Vedle hrnce se slanou vodou postavil jet jeden hrnec, vodu v nm vak
nesolil. Chtl v n vait uzen
maso a to bylo ji samo dosti slan. Ve chvli, kdy z vody ji vystupovala pra, ozval se
nhle praskot a z ohnit se vyvalil sloup pry. Nejprve pukl hrnec se slanou vodou a hned nato i
druh. Voda z hrnc se vylila a ohe uhasila.
Robinson byl z toho velmi smuten. Pemlel, pro asi hrnce pukly. Nalil do ostatnch
hrnc vodu a zkoumal, zda neprosakuje na povrch ndob. Hrnce s vodou i po plhodin byly na
povrchu such. Voda neprosakovala. Pro tedy pukly?
Robinson rozdlal ohe znovu a opt pistavil dva hrnce. Jeden s vodou slanou a druh s
vodou bez soli. Po chvli vak oba hrnce opt pukly a voda uhasila ohe. Robinson proto vait
vodu v ostatnch hrncch nezkouel.
Kdy druhho dne istil ohnit, nael v popelu nkolik step hrnc, kter se pi prvnm
vaen
rozpadly. Poviml si, e nkter stepiny byly potaeny hndou, lesklou, jako sklo
hladkou polevou. Ano, takovou polevu mly hrnce, v nich vavala doma kuchaka Bta.
Skelnou polevu vak mlo jen nkolik step. Poznal, e jsou to stepy z vtho hrnce, v nm
chtl vait slpku a v nm vodu naped osolil. Stepy z hrnce, v nm hl vodu pro uzen maso,
polevu nemly. Chvli o vci pemlel a pak usoudil, e sklovit povrch dostaly jen ty stepy, na
n asi psobil pec jen vt r. Z toho usoudil, e bude nutno hrnce vypalovat mnohem dle a
ve vtm ru, aby jejich drsn povrch se rem promnil v hladkou polevu.
Na otevenm ohni se neme nikdy vyvinout takov r jako teba v krbu. Proto se
pokus vypalovat hrnce v krbu; a hned se pipravoval k tto prci. Pipravil devo, vymetl krb a
hrnce narovnal doprosted. Obloil je suchm devem a zaplil. Ohe v krbu ml pod komnem
vt tah, a proto i vt r. Robinson topil v krbu po cel den a probdl u pece i celou noc. Aby
neusnul, vychzel ped jeskyni osvit se chladnjm vzduchem. Usedl vdy na chvli na kameni
vedle jeskyn a pozoroval hvzdnou oblohu. Naslouchal tlumenmu elestu a zvukm,
vychzejcm ze vzdlenho pralesa, kde oil non ivot. Kdy
se tak dval na hvzdy, pemlel o tom, e tyto hvzdy svt i na obloze jeho vlasti a e
snad i v tuto chvli na n hled spolu s nm i jeho krajan a snad i jeho rodie.
Z velikho horka u krbu ml Robinson stle ze. Vypil ji vechno mlko. Zael k
polici, na n stly hrnce naplnn vodou. Uchopil jeden, a tu uctil, e je na povrchu vlhk.
Mon e se opotil velkm teplem, mysl si. Ale ne jej donesl k stm, hrnce se rozlomil a voda
mu polila nohy. Te jsem se pesvdil, mysl si Robinson, jak patn byly hrnce vypleny.
Druhho dne ped polednem pestal pod hrnci v krbu topit. Zadil nejnutnj prce,
nakrmil kozy a pak ulehl. Spal nepetrit a do rna druhho dne.
Vyplen hrnce mly te svtle hndou barvu. Nepukl ani jeden. Jejich povrch vak byl
opt drsn a sklovit poleva se nevytvoila ani na jednom. Robinson nad tm kroutil hlavou.
Zkouel hned vait v hrnci obd. Dal opt do jednoho hrnce slanou vodu, do druhho pak vodu
jen istou, aby v n uvail elv vejce. Ohe udroval pod hrnci jen mrn. Ne v okamiku, kdy
ji mla voda vt, ozval se kaplav zvuk a hned nato vyrazil sloup pry. Hrnec pukl a voda
uhasila ohe. Nedalo se nic dlat. Robinson elv maso opekl na ohni a vejce v havm popelu.
Druhho dne vyhrbl z popela nkolik drobnch step z puklch hrnc. Stepy z hrnce, v
nm byla slan voda, byly opt potaeny sklovinou. Stepy z malho hrneku, v nm chtl vait
elv vejce, zstaly na povrchu drsn. Te mu blesklo hlavou. V jednom hrnci byla voda slan a
ve druhm voda bez soli. Je mon, e by polevu na povrchu step zpsobila sl?
Jet veer pi svkch vyistil Robinson ohnit a pipravil osm malch hrnek k
vypalovn. Vechny polil nasycenm solnm roztokem a nechal je v krbu do rna suit. Rno za
svtn zaehl ohe. Topil a do veera. Druhho dne nemohl zvdavost ani dospat. Kdy
vyndval hrnce z pece, vykikl radostnm hlasem, e a poplail papouka. est hrnek
bylo zevn i uvnit potaeno zahndlou sklovitou polevou. Dva hrnce vak pukly. Konen tedy
objevil tajemstv
vroby hrnc. Hned rno zkusil vait v hrnci masovou polvku. Hrnec ve zkouce obstl.
Za dv hodiny vonlo v jeskyni vaen uzen elv maso. po dlouh dob jedl zase Robinson
masovou polvku a vaen
 maso.

XVI
POR PRALESA. MOD. NESNZE
S VROBOU MOUKY. RUN MCH
PEEN CHLEBA

Robinsonv kalend ukazoval ji osmnct srpen a dosud panovalo pkn such poas.
Loni touto dobou ji nastaly det. Robinson marn hledal v dol Malho potoka phodn
msto, na nm by zaloil ohradu pro kozy. Vypravil se tedy k Velkmu potoku. Na kraji pralesa
byl irok pruh, zarostl
vysokou trvou. koda, mysl si Robinson, e tu prales zabr cel dol. Jak krsn msto
by tu bylo, kdyby na jeho mst byla louka! Jak ideln msto by tu bylo pro ohradu l Pda na
mrnch svazch je jist
za dlouh vky humusovit. Zde by se vborn dailo nejen trv, ale mohl by tu zaloit i
pole pro kukuici a pstovat ananasy. Msto pralesa mohlo by tu bt pmo druh Rajsk dol,
vzdlen jen dvacet minut od jeskyn. koda, litoval Robinson, e tenkrt pi vbuchu sopky
nevyhoel i tento prales. Konen, napadlo ho, co nezpsobila sopka, mohl by udlat on sm.
Krajin by ta vc jist prospla. Zde vdy po obdob de rojila se mrana komr, a kdyby
prales zmizel, zmizeli by i komi. Robinson za svho pobytu zail na ostrov ji dva velk lesn
pory, z nich jeden ohrooval i zelen dol Malho potoka. Prales je vak od jeskyn
dostaten vzdlen a ohranien dce porostlmi pahorky. Por by se rozil jen dolm k
jihozpadu. Detiv obdob me nastat ji v nejblich dnech a por by byl brzo uhaen jeho
prudkmi lijky. Takto uvaoval Robinson cestou k Velkmu potoku a rozhodl se, e por lesa
zalo.
Vrtil se dom. Z krbu vybral lasturou hav uhl, nasypal je do jednoho z vtch hrnc a
nesl k potoku.
Z lesa nanosil hromadu suchho chrast a na n pak vysypal hav uhl. Za malou chvilku
zapraskaly jemn vtviky a brzo vylehly vysoko plameny. Robinson chtl dothnout z kraje
pralesa velkou suchou vtev, aby byl ohe mohutnj. Sotva odeel na deset krok, uctil zpach
hocch chlup. Ohldl se a leknutm zdevnl. Tsn za nm hoela trva. Plameny olizovaly
jeho chlupat kalhoty. Utkal ze vech sil k pobe. Plamen byl vak ustavin v patch za nm.
Ohe se v such trv il nesmrn rychle, navzdory protismrnmu vtru. V ivot snad tak
rychle Robinson nebel. Konen uctil pod nohama psek ple. V t chvli nehoela jen iroko
daleko trva, ale hoel ji i prales. Plameny se plhaly do korun vysokch strom po suchch
chuchvalech lin a nahoe, stravujce nejprve vechno such list, ily se po povrchu prv tak
rychle jako na zemi ve vysok trv. Nad lesem se valila ern mrana dmu. Se zoufalm
kikem krouila vysoko nad pralesem obrovsk hejna ptk a odltala do vnitra ostrova.
Bhem hodiny byl porem zachvcen prales po cel i dol. Robinson, pestoe byl
vzdlen vc ne
pt set krok, ctil r obrovskho poru. Bylo mu zko. Srdce mu tlouklo rozilenm.
Nepedstavoval si, e divadlo bude tak stran. Z pralesa se ozvaly duniv rny. To padaly
obrovsk, stalet kmeny. Cel
obloha se zatahovala tmavm, pavm dmem a mrak dmu zaclonil i slunce. Nastalo
ero jako tenkrt pi vbuchu sopky. Ohe se pomalu il i proti vtru smrem k ztoce Malho
potoka. Robinson se strachoval, e dojde-li por a do dol Malho potoka, pesko na svahy
jin od jeskyn a zpsob
por i na Ohniv hoe. Vyene z tch konin vechnu zv, zni ovocn stromy, palmy,
banny a bambusov hje. Co pak zbude Robinsonovi? Pak se bude muset odsthovat na jin
konec ostrova, nelehne-li ovem cel ostrov popelem, aby se promnil ve vyprahlou a
nehostinnou pustinu. Za tchto vah doel k jeskyni. Od jeskyn ustavin pozoroval por.
ern mrana dmu stoupala stle v k obloze. Pern praskot a dunn nepestvalo. Kozy se
chvly strachem, trhaly provazy a chtly utci. Probudila se v nich hrza ped ohnm, kterou jist
za svho ivota ji nkolikrt zaily. Robinson vybhl na str, aby se podval na straliv
divadlo z vrcholu Ohniv hory. V dol Malho potoka jej zaujalo asn divadlo. dolm
prchala cel stda koz, mecch strachem, tsn kolem jeho nohou hnali se zoufale pitce aguti,
hemily se jetrky, leguni a velijak drobn zvtka. Prchala tu i vetc stda opic. Nad
hlavou s kikem peltala hejna slpek, ve prchalo v lenm strachu na zpad k Bannov
ztoce.
Robinson te starostliv pozoroval por z vrcholu Ohniv hory. Asi po dvou hodinch
sestoupil opt k jeskyni, aby nakrmil a napojil kozy. Avak ani jemu, ani kozm dnes jdlo
nechutnalo. Vzruen strachem a tkmi starostmi vystoupil odpoledne znovu na Ohnivou horu a
pozoroval stran divadlo a do veera.
Naveer se zvedl siln vtr a nad zpadnm obzorem se ukzala tmav mrana. Robinson
se zaradoval. V noci urit pijde boue, kter ohlauje pchod detivho obdob. Siln vtr
zastavil postup poru v dol Malho potoka, zatmco vce rozdmchval ohe ve stedu
ostrova. Tebae por byl vzdlen nkolik kilometr, jasn ozaoval Robinsonovu veern cestu
k jeskyni. Robinson nespal. Sedl ped vchodem jeskyn a netrpliv oekval d. K plnoci se
nad ostrovem rozpoutala boue. Z oblohy se lily proudy vod. Robinsonovi se ulevilo. Lijk uhas
por.
Rno chtl Robinson vystoupit na Ohnivou horu, aby se rozhldl po ostrov, zdali det
por ji
uhasily. Venku vak byl tak prudk lijk, e nebylo ani pomylen, aby vyel ven. Zael
tedy do stje, aby podojil kozy. Jak bylo dobe, mysl si, e postavil kozm stj jet vas. Ve
stji bylo sucho. Voda stkala po ikm stee stje a pod okapem hloubila v psku mlkou
struku. Robinson struku rem prohloubil a svedl vodu tak, aby odtkala do blzkch ke.
Dve za nepetritch celodennch de bvalo v jeskyni vlhko a chladno. Te vak
ohe v krbu jeskyni vysouel a udroval v n teplo. Pi ohni bylo te Robinsonovi docela
pjemn. Vail si chutn jdla a veer pi svci mohl dlat drobn prce. Pemlel, v em by drtil
kukuin zrna na mouku, aby si mohl upci chleba.
Jakmile d ustal jen maliko, vybhl Robinson, aby vyhledal v hromad kamen
phodn kmen, v nm by byla mrn prohlubenina. Takov kmen nael. Nael i men
kemenn valoun, kter se mu hod
vborn jako drti. V jeskyni pak nasypal hrst kukuinch zrn do mlk prohlubiny
kamene a tloukl do nich valounem. Hned pi prvn rn rozletla se zrna na vechny strany.
Nkolik zrn zashlo prudce Robinsona do oblieje a jin pak spcho papouka, kter polekn
tloukl kdly a kiel "Ro-bin, Ro-bin," -, jako by vytal Robinsonovi: "Co jsem ti udlal? Pro
m znepokojuje?" Robinson se pesvdil, e do kukuinch zrn nelze takto tlouci. Zkusil je
drtit tlakem. Nalehl na kmen, ale zrna pod valounem ujdla a opt vyletovala z jamky ven.
Robinson vak v prci neustal a drtil trpliv jedno zrnko po druhm. Za dlouhou dobu rozdrtil
pouze asi polvkovou lci zaloutlho prku kukuin mouky. Byl vak tak unaven, e musel
stejn dlouhou dobu odpovat. Vidl, e takto vyrbt mouku nelze. To by musel na jeden
bochnk chleba drtit mouku aspo msc. Pemlel o jinm zpsobu. Jak krsn by se such
kukuin zrna drtila v modi, napadlo Robinsona a hned mu v mysli vyvstal obrzek, jak
kuchaka Bta tlue ve velkm modi njak koen. V jeskyni vedle police ml vyrovnnu
hraniku asi dvaceti cihel. Co kdyby se pokusil drtit zrna mezi drsnmi povrchy cihel? Ihned
npad vyzkouel. Zrna se drtila opravdu snadnji, ale se zrnm se odrala i cihla. Robinson byl
opt zklamn. Prohlel povrch cihel, jimi drtil kukuin zrna, a viml si, e jejich povrch je
pokryt vrstvou kukuin mouky. Snad tato vrstva zabrn, aby se pi dalm drcen stral do
mouky cihlov prach. Zkusil rozdrtit jet nco zrnek. Setel mouku do dlan a ochutnal ji.
Cihlov prach ji mezi zuby nevrzal. Pokraoval tedy s drcenm kukuice tmito cihlami. Kdy
ml v hrneku ji asi pl litru dosti jemn mouky, nalil do n trochu mlka, zamchal devnou
vaekou a uplcal z tsta placku a pekl ji na rozplench cihlch na dn krbu, kdy z nich dve
shrnul hav uhl. Peen tsto za chvli docela lib zavonlo. Placka byla tuh a kesn, protoe
Robinson neml kvasnic, aby se tsto kynutm stalo provit a kehk. Pesto vak placka
Robinsonovi chutnala, jako by to byl vborn kol. V
nkterm soustu zavrzal jet v zubech psek z cihly, ale ani to Robinsonovi nevadilo.
Radoval se, e vyrobil peivo sm vlastnm dmyslem. Dala mu ta troka mouky hodn diny, ale
prce nebyla nadarmo. Pesvdil se te, e z kukuice lze vyrobit jemnou mouku a z n upci
chutn peivo. A bude mt velk
mnostv takov mouky, bude z n jist i chutn chlb.
Po nkolika dnech Robinsona napadlo, e by mohl masovou polvku zlepit, a pokusil se
vyrobit nudle z kukuin mouky. Masovou polvku s nudlemi ml Robinson velmi rd.
Vzpomnal, jak rd se dval, kdy doma kuchaka Bta dlala nudle do polvky. Dala na desku
stolu hromdku mouky, udlala v n mal dolk, do dolku vlila obsah vejce, vaekou zamchala
a pak pidvala trochu mouky, vyvlela tuhou placku a z n krjela nudle.
Kdy Robinson drtil opt mezi cihlami mouku, nhle ustal a ukl se prstem do ela.
Vdy si me vyrobit snadno hlinn mod. Udl vysokou cihlu, do n uprosted vykrou
hlubokou jamku, z hlny t
uvl vlec na ten. Mod dokonale vypl v peci. V hlubok jamce pak bude drtit
kukuici jako v kovovm modi. Jamku a zakulacen vlec ped vyplenm posype sol, aby se
utvoila sklovit vrstva. Sklovit poleva zabrn tomu, aby se cihlov prek vtral do mouky.
Robinson byl tmto npadem tak naden a tak zaujat, e mu tve rozilenm a hoely.
Ml v suchch hrudch jet nco jemn hlny z dol Velkho potoka. Roztloukl ji
kamenem, rozmlnil vodou a dal se ihned do prce. Udlal vysokou tvercovou cihlu o hran asi
ty decimetr a v tlouce asi ptadvaceti centimetr. Do stedu cihly vyhloubil jamku o
prmru asi patncti centimetr a prv tolik hlubokou. Potom uvlel asi ticet centimetr dlouh
vlec o prmru osmi centimetr. Konce vlce zaoblil dokulata. Cihlov mod pak suil celch
trnct dn na krbu. Aby r pi plen tak velk
vrstvy hlny byl co nejvt, shnl v lese siln polena. Vypravil se jednoho dne a do
dol Velkho potoka, aby konen vidl splenit pralesa.
Krajina v mstech, kde stval kdysi prales, se zmnila k nepoznn. Bylo tu te irok
dol mezi mrnmi svahy nzkch pahorku. Krajina byla vak pust, bez jedinho stromu. Zem
byla dosud pokryta vrstvou detm rozmoklho popela. Leely tu velk kusy zuhelnatlho
deva. Kam oko dohldlo, trely ze zem zuhelnatl paezy a ohoel kmeny, nkter a do
tymetrov vky. Vrstva popela byla v nkterch mstech velmi vysok. Proto Robinson
nemohl projt splenitm. Nohy se mu hluboko boily do mokr kae z popela. V dlce njakch
pti kilometr se zdvihaly na obzoru nzk kupovit kopce. A
po tyto kopce nebylo v dol jedinho zelenho stromu. Krajina se podobala nesmrnmu
hbitovu, na nm, kam oko dohldlo, trely jako smutn ern pomnky zuhelnatl kmeny.
Uprosted smutnho dol protkal rozvodnn Velk potok. Jeho voda byla kaln, lutohnd
zbarven. Ve vzduchu pl jet zpach splenho deva. Robinson naloil plnou ni
zuhelnatlch kus a odnel je k jeskyni.

Za odpoledne se vrtil na splenit pro devo jet tikrt. Podivil se, jak zuhelnatl
devo v krbu vborn hoelo a vydvalo i daleko vt r ne obyejn such devo. Byl
nesmrn zvdav, jak se mu povedlo vyplen mode. Mel stl obavy, e se ozve chraplav
praskot, oznamujc, e ndoba pukla. Na noc nasypal kolem mode a vlce vrstvu devnho
uhl a bdl pi krbu celou noc. Druhho dne odpoledne vyhrabal peliv kolem mode a vlce
uhl a popel. Mod vak stle jet
neml barvu, jakou oekval.
Zaloil ohe znovu. K by tak ml mch, aby jm rozhavil uhl do velikho ru!
Pamatoval se na tento nstroj dobe z domova. Run mch leel vdy u krbu ve velkm pokoji a
otec s nm rozdmchval devn uhl, kdykoli pikldal na ohe nov polena. Robinson se
rozhodl, e se d i do tto sloit prce a vyrob si run mch. Trubici podil snadno z
bambusov tye. Pizl noem ki a seil ji podobn, jako kdy seval kalhoty, jene ji obval
daleko hustmi stehy. Aby seit kraje nepropoutly vzduch, zalepoval stehy pryskyic. Kolem
dut bambusov hlky ki mnohonsobn ovzal motouzem a rovn
zalepil pryskyic. Podobn utsnil ki i kolem devnch dradel. Za ti dny byl s
mchem hotov. Kdy
rozthl devn dradla od sebe, pozoroval, ze mch do sebe trubic vtahuje popel, a kdy
dradla spustil k sob, teprve fouk. Mch by ml sprvn foukat trubic vzduch pouze ven, a ne
nasvat. Konen se rozpomenul, e nahoe v mchu byl v destice kulat otvor se zklopkou.
Kdy mch roztahoval, zklopka se otevela, otvorem se nathl do mchu vzduch a teprve potom
stisknutm dradel se uvnit mchu vzduch stlail, zklopku uzavel a vzduch vychzel ven pouze
trubic. Robinsonovi dalo hodn pemlen, ne piel na to, jak by zklopku udlal. Ki ml na
mchu napjatu a piitu jen na bambusovch prutech. Konen na to pece piel. Vyzl
doprosted ke na jedn stran mchu kulat otvor. Z jin
ke pak vyzl dv o nco vt koleka, z nich pracn noem sedel chlupy a slepil je
pryskyic k sob. Kdy pryskyice ztuhla, piil tuh koen koleko na okraj uvnit mchu tak,
aby se snadno pivralo k napnut ki. Vc se mu povedla, mch pracoval dobe. Mchem
rozdmchal devn uhl kolem mode a vlce dobla.
Kdy druhho dne mod i paliku z krbu vyndal, byl jeho povrch i vnitek hladk jako
ze skla. Tak
vlec ml sklovitou polevou povrch dokonale hladk. Jakmile mod vychladl, nasypal
do nho hrst kukuinch zrn. Pi prvm deru vak zrna opt prudce vyletla z jamky a
Robinsona zatpalo na nkolika mstech v oblieji. Nesmm tlouci tak prudce, mysl si Robinson.
Ale a tloukl mrn nebo prudce, vyletovala zrna z mode jako vystelen.
Nstroj, o nm se Robinson domnval, e je asn dmysln pro vrobu mouky, nebyl
te k niemu. Snad by vc napravil tak, kdyby nechal vnitek mode drsn. Pemlel te, m
by hladk
povrch uvnit zdrsnil. Nedbal na lijk, vybhl na mosk beh a v hrnci donesl mosk
psek. Tel v modi palic dlouhou dobu mosk psek, a jamka i vlec ztratily lesk a pestaly
bt kluzk. Dal se opt do prce. Zrna vak po kadm deru vyletovala z mode stejn prudce
jako dve. Robinson te levou dlan zakryl okraj vlce, aby odstranil vyskakovn zrna. Vlec
prochzel mezi palcem a ukazovkem. Zrna se odrela od dlan a padala zpt do mode. Pi
tom Robinsona napadlo, e me msto dlan
rozprostt kolem vlce ki. Vyhledal jednu men ki, vyzl do n otvor, kterm by
voln proel vlec, ki pak podsunul pod cihlu z obou stran a pidroval ji dlan kolem vlce. A
te vesele tloukl do kukuinch zrn. Zrna pi tluen sice vyskakovala, bubnovala vak o ki,
ven z mode vyltnout ji
nemohla. Pi toto prci zskal Robinson jet jednu zkuenost. Kdy pidal cel zrna do
rozdrcench, nevyletovala tato ji tak snadno z jamky a dvala se tak snadnji drtit. Rozdrcen
obsah vysypal Robinson na misku. V mouce vak bylo jet mnoho hrubch zrnek. Robinson je
odstranil tak, e pohyboval miskou vodorovn sem tam. Hrub dr se usazovala na povrchu a na
spodku misky zstala jemn kukuin mouka. Hrub dr Robinson s povrchu opatrn sal a dal
do mode. Jemnou mouku shromaoval v hrnci.
Po nkolika dnech ml Robinson ji tolik mouky, e mohl pikroit k peen chleba.
Vdl, e chlb se zadlv pouze vodou a e do chleba pidvaj chlebn kvas. Jak se dl
chlebn kvas, to vak nevdl. Snad bude dobr i bez kvasu, mysl si.
Nejprve zadlal z mouky tsto v nejvtm hrnci. Tsto dokonale devnou vaekou
promsil a pak vyndal z hrnce na stl, aby je dlanmi vyhntl dotuha. Tsto se vak na desku
stolu pilepilo a Robinson je pracn rukama sbral, aby je dal zpt do hrnce. Ruce se mu tstem
oblepily. Tsto s rukou ani se stolu nijak nemohl sundat. Zoufalm silm se a potil. Co m
dlat? Takto tsto rozpatl po stole, po rukou, z eho udl bochnk? Jist bylo pli dk, a
proto se tak lep. Zalepenma rukama nabral z hrnce zbytek mouky. A tu poznal, e pomouen
tsto se ji nelep a d se snadno s rukou sejmout. Vysypal mouku z hrnce na stl a pilepen
tsto sbral po stech lc a dval do mouky. Mouka zabrnila tomu, aby se tsto na stl lepilo.
Teprve te, kdy tsto hntl, vzpomnl, e kuchaka Bta, kdy pekla buchty, vdy stoln desku
poprila moukou a pak teprve na ni vyklopila z msy tsto. Konen se mu podailo uhnst z
tsta pkn bochnek. Z domova vdl, e chlb se sz do vytopen pekrny. Zde vak pekrnu
nem, a tak upee bochnek prost na horkch cihlch v krbu. Robinson nejprve vytopil dn
pec. Potom odstranil uhl a popel. Ne bochnek na hork cihly posadil, napadlo jej, e by jej ml
pikrt velkou msou, aby se chlb pekl nejen zespodu, ale i svrchu. Pemil msu, zdali se pod
ni bochnek vejde. Bochnek byl vak vt ne msa. Robinson oddlil tedy kus tsta a pak
poloil bochnek na hork cihly, piklopil msou a na msu nahrnul hav uhl. Po chvli vak
Robinsona napadlo, e nepozn, kdy bude bochnk dost upeen. Nebude moci dosti dobe
nazdvihnout msu, aby se podval, jak se bochnk pee. Jak se m chlb dlouho pci, to nevdl.
Vdl, e maso se mus vait ve vod a dv hodiny, kdeto na ohni je upeen i za hodinu. Snad
hodina k peen chleba sta. Venku vak bylo pod mrakem a prelo. Podle slunench hodin as
urit neme. Nejlpe bude, kdy souasn bude pci na roni maso a a to bude upeeno, bude
jist upeen i chlb. A tak to Robinson i provedl.
Vn peenho chleba, na ni se Robinson til, vak z bochnku nevychzela, a maso
bylo ji
upeeno. Nhle se ozval praskot. Msa poklopen na bochnku pukla. Robinson odsunul
jej dv poloviny a te uctil vni peiva. Nebyla to vn, jakou si pamatoval z domova, jakou
vonl erstv peen chlb. Byla to vn trochu jina. Bochnek ml vak ji tmavohndou
kru. Robinson jej vysunul z krbu a nechal vychladnout. Kdy jej pozdji ji vychladl nakrojil,
nepipomnal mu vak chlb, na jak byl doma zvykl. Byl tuh, bez pr a drolil se. Chu jeho
byla nasldle hokav. Snad se z kukuice ned jin chlb upci, mysl si Robinson. K peenmu
masu vak chutnal znamenit.
Po njakm ase Robinson vymyslil na peen chleba jinou vc. Postavil doprosted krbu
voln z cihel jakousi cihlovou troubu, kolem n a nad n rozdlal ohe. Chlb udlal podlouhl,
aby se do tto trouby snadno veel. Kdy formoval na stole iku chleba, vzpomnl si, e od
minulho bochnku oddlil ped tdnem kus tsta a uschoval je v hrnci. Obval se, e tsto za tu
dobu bude ji plesniv. Tsto vak plesniv nebylo, jen nakysle vonlo a bylo zidl. Nu, bylo by
je koda vyhodit, mysl si Robinson a pidal je k erstvmu tstu. Kdy podlouhl bochnek
jaksepat prohntl a vyvlel, odnesl jej na teplou zdku krbu, aby se tsto bochnku ped peenm
prohlo. Mezitm vytopil pekrnu. Kdy asi po dvou hodinch vzal bochnek, aby jej vsunul do
vytopen cihlov trouby, nevil svm om. Bochnek byl takka o polovinu vt. m to? Jist
mu prosplo teplo. Bochnek se do trouby sotva veel. Robinson zahradil dvma cihlami otvor
trouby a celou ji zavalil havm uhlm. V t chvli svtilo ji slunce, a tak Robinson mil as
podle slunench hodin. Ji po plhodin se poala it z pekrniky pjemn vn, tentokrt
opravdu prav chlebov vni podobn. itn nebo penin chlb vonl trochu jinak, ale byla to
ji vn
chleba. Po hodin Robinson odhrnul popel a uhl, odsunul cihly a uasl. Chlb vyploval
celou prostoru. Byl vak na povrchu jet bled, a tak jej Robinson nechal v troub jet pl
hodiny. Bochnek dostal pekrsnou ervenohndou barvu.
Kdy pozdji chlb nakrojil, nebyl ji uvnit tuh a kesn, byl kypr a ml chlebovou
chu. Nakysle vonl. Byl to ji opravdov chlb.
Pi ptm peen chleba se Robinson dokal nepjemnho zklamn. Nahval bochnek
u krbu cel
dv hodiny, ale chlb ne-vykynul. m to? Pivonl k chlebovmu tstu. Schzela mu
nakysl vn. Posledn pece tsto po vykynut vonlo nakysle. Bleskla mu hlavou mylenka. To
jist zpsobil minule zbytek zkyslho tsta! To byl asi ten kvas, kter zpsobuje kynut. Aby ml
naprostou jistotu, oddlil opt kus tsta z bochnku a uloil v hrnku na police. Bochnek pak
upekl nevykynut. Chlb byl tentokrte tuh, kesn, i chul! ml nasldle hokou. Kdy
Robinson pekl chlb ji potvrt, pidal do tsta opt zkysl zbytek tsta. Tsto zzran kynulo.
A tak Robinson objevil i tajemstv kvasu i sprvn peen chleba. V nsledujcch dnech
se Robinson pipravoval na nov jaro. Bude poteb, aby ml do zsoby aspo dva re, a bude
potebovat i motyku. Motyku ovem me zhotovit jedin z kamene. Vyhledal tenk placat
kmen a upravil jej tak, e do nho .piatm kemenem po mnoho hodin vrval dlek. Do dlku
vdy nasypal nco psku a v nm kemenem vytrvale otel. Kadho dne vydrel tuto prci dlat
dv a ti hodiny. Tvrdho kamene ubvalo velmi pomalu a teprve za tyi tdny provrtal ti
centimetry siln kmen a ml tak dostaten
velk otvor, do nho nasadil devn toprko. Potom jet trnct dn brousil kmen,
aby ml ostrou hranu. Motyka byla neforemn, tk, ale kdy zkouel kopat tvrdou hlnu, lo to
s n docela dobe. Za detivch dn promyslil tak, jak udl ohradu pro sv kozy. V dol
Velkho potoka bude te pro ohradu msta dost. A dol zaroste trvou, postav tam i senk, aby
nemusel nosit pci a sem k jeskyni. Stdo se me pst v ohrad po cel den. A se stdo
rozmno, postav k ohrad i stj. I cesta do Rajskho dol se te velmi zkrtila. Robinson
nemusel ji obchzet prales velkm obloukem. V Rajskm dol pi potoku rostou kee podobn
evropskm vrbm. Pesvdil se ji, e erstv uznut prut, zapchnut do vlhk zem, se ujme
a roste prv tak rychle jako prut vrbov. Z
tchto prut Robinson udl iv plot kolem ohrady. Na tuto prci se ji til.
XVII
STAVBA OHRADY PRO KOZY.
ROBINSON ZIZUJE POLN HOSPODSTV.
STOPY V PSKU. STAVBA LUNU.
VZKUMN CESTA PO MOI

KOLEM OSTROVA

Za prvnho slunenho dne v prvn polovin jna se vypravil Robinson do dol Velkho
potoka, aby tam provedl bhem ptch msc vechny prce, kter promyslel v dob de. Z
popela, kter te tvoil souvislou, detm utluenou kru, vyrely ji trsy zelen trvy. Pro
ohradu vybral Robinson msto na pravm behu, tsn pi potoku, aby mly kozy nejenom
pastvu, ale souasn i vodu. Vymil plochu na dv st krok dlouhou a sto dvacet krok irokou.
V ptch dnech pak Robinson nosil z Rajskho dol svazky prut a vysazoval je na obvodu tto
plochy. Pruty vysazoval ve dvou adch. Nechal mezi nimi dva kroky irokou uliku, aby v n
mohl snadno chytat kozy. Do trncti dn ml vyszeny pruty kolem cel plochy ohrady. Ve
vlhk pd se vechny pruty snadno ujaly. Nad ohradou pak zaloil kukuin pole. Na druhm
behu potoka v rovin ohradil ivm plotem polko pro ananasy. Nejprve odstranil z polka
vechna ohoel deva a kusy uhl. Potom pekopval pole motykou, pak perval rem a kypil
pdu. Prce to byla velmi tk. Kukuin pole bylo na padest krok dlouh a na ticet krok
irok. Ananasov pak jen polovin. Den jak den vdy po nkolik hodin od asnho rna, dokud
slunce nebylo vysoko na obloze, pracoval na poli. V pd zstalo mnoho koen ze splench
strom. Odstraovn tchto houevnatch koen vyerpvalo jeho sly. Nkdy nezbylo ne nad
koeny rozdlat ohe a vypalovat je.
Pracoval bez kabtu, ki vak si vdy natral silnou vrstvou loje, aby snela paliv
slunen paprsky. V listopadu pak ji osel pole kukuic. Z Rajskho dol si pinesl sazeniky
ananas, citronk i pomeranovnk, i nkolik sazeniek vinn rvy.
Na splenisku ji bujn rostla trva. V ohrad z nkterch paez, kter tam zanechal,
protoe neml ani nstroj, ani sly, aby je odstranil, vyrely bujn zelen vhonky. Robinson
vechny vhonky peliv
uezval, aby se pozdji nerozrostly v kee. Chtl mt na cel ploe jen trvu. Zelen plot
se ji bujn
zelenal. Kozy vak zavede do ohrady, teprve a plot vyroste do vt ve, protoe nzk
plot by kozy urit okousaly a zniily.
Voda ve Velkm potoku te opadvala daleko dve ne loni. Prales svm stnem brnil
vysychn
vody a zadroval ji v bainch. Proto vysok stav vody trval dve tak dlouhou dobu.
Slunce brzo vysuilo vechny bainy a vyrstala z nich bujn trva. Vyrstaly vak ji i nov
kee a z koen starch strom
opt bujn raily nov vhonky.
Po skonen prce na poli vystavl Robinson u jeskyn, hned vedle sv stje pro kozy, i
senk. Do senku bude ukldat zsoby sena pro obdob de. Z Rajskho dol, kam nyn astji
zachzel, i z jinch beh ostrova nosil te bohat lovky kozho i agutho masa. V Rajskm
dol objevil i velk mnostv
suchozemskch elv. elvy byly daleko men ne mosk, ale jejich maso bylo stejn
chutn. Doma maso udil a dlal i velk zsoby tuku pro osvtlovn jeskyn.
V prosinci se mu rozmnoilo i koz stdo. Star kozy mly opt mlad a pochytal jet pt
kzlat a pivbil i jednu starou kozu s kzletem. Kukuice na poli se ji bujn zelenala a rostla
pmo oividn. S
pocitem pyn, sebevdom radosti obchzel Robinson sv polka a zelenou ohradu.
dol Velkho potoka se mnilo tden od tdne. Nebyla to ji vyprahl pustina, ale rozkon
zelen kout zem. Rozrostly se kee, vysoko vyrstaly mlad vhonky strom, bujela trva. Jen
zernal, ohoel kmeny tu a tam trely jet z bujn zelen a pipomnaly, e tu kdysi zuil velk
por, kter strvil prales, stojc tu ji
cel stalet. Robinson se divil, jak me na pustm spleniti vzniknout najednou tak
bujn vegetace. Netuil, e i za obdob de siln vichice zanely sem z okolnch ke a trav
semena a e ptci, ivc se rostlinnmi bobulemi, pineli sem semena i ve svm trusu.
Cesty do Rajskho dol a na jin pobe zabraly mnoho asu a vyerpvaly Robinsona.
Pichzval tak unaven, e druhho dne nebyl schopen dn vt prce. Proto pemlel o tom,
e by si ml vyrobit lun. Na lunu by mohl objet kolem pobe polovinu ostrova a pivzt z
jeho bohat jin sti takov
nklad, jak v ni a torb doprav pi kadodennch cestch teprve za. tden, ne-li za
del dobu. Kdyby ml lun, mohl by se odvit i cesty ke vzdlen zemi na obzoru. Mon e
tam je ji americk pobe. Robinson si vzpomnl, e luny domorodc na africkm pobe
byly z jedinho kmene a jejich dutina byla vyhloubena ohnm. Robinson vak neml nstroj,
kterm by porazil velk strom. A na lun bude poteb kmene hodn silnho.
Jednoho dne zabloudil na svch toulkch za lovem a tam, kde se sopka svauje pmo do
dol
Malho potoka. Tam vidl, jak lva, je stkala v mohutnm, a dva metry silnm valu po
svahu do dol, na sv cest narazila, znan ji vychladl, na adu mohutnch strom. Obrovsk
kmeny strom lva svm rem u zem i do poloviny kmene peplila. Vichice pak tyto
pokcela. Dosud bylo vidt, jak lva v nkterm kmeni se proplila a k jeho stedu a pak ztuhla
a zchladla. Robinson si tu vyhldl obrovsk kmen stromu, z nho by bylo lze vyrobit dosti
prostorn lun. Ovem, Robinson dobe vdl, e prce bude trvat pi nedostatench nstrojch
velmi dlouho, snad rok, snad i dle. Zamyslil se jet i nad tm, a lun z kmene pracn vyrob,
jak jej doprav odtud k moi? Kmen natst leel na behu potoka. Potok je te mlk, ale v
obdob de se rozvodn. Rozvodnn potok by pak mohl snadno dopravit lun do mosk
ztoky. Kmeny lec nap potoka prost ohnm pepl, voda je odnese a nebudou peket
lunu v cest k moi.
V ptch dnech se Robinson dal do prce na lunu. Zatm pily i druh vnoce. O
vnocch si mohl Robinson ji vystrojit bohatou hostinu. Upekl si z kukuin mouky kole a
zapekl do jejich tsta ananasy. Na jeho stole se objevilo maso peen, vaen, elv, ryb i
drbe. Ml i dobr kukuin chlb. V jdle neschzelo ani koen. Jednou objevil na svahu
kopce mal erven lusky. Kdy je nakousl, plily oste na jazyku jako pep. Robinson nevdl,
e to byla paprika. Domnval se, e je to njak druh pepe. Dal jeden lusk do polvky a polvka
dostala oste plivou, koennou chul!. Robinson pak paprikov lusky sbral, suil, tel je v
modi na prek a pidval do polvky a koenil jimi maso. Vnoce trvil opt v tesklivm
vzpomnn na domov. Jako minulho roku, tak i letos zael na poloostrov Ztroskotn a tam na
behu, upraje zrak na vzdlen obzor, sedl nkolik hodin v zadumn. Kdy uzrla kukuice,
sklidil j takov mnostv, e mu vysta na celou dobu de nejenom na mouku, ale zbude i na
set pro pt jaro, kter tu na ostrove pichzelo vlastn dvakrt, po kadm obdob de. Tak
dvakrt do roka uzrla nejen kukuice, ale i ostatn plodiny a ovoce. Do poloviny nora ml
vechno sklizeno a uloeno v jeskyni i v prostornm senku. Shromaoval piln hlnu na plen
hrnc i cihel. Zabval se mylenkou postavit si vedle jeskyn zdn domek a zvltn
pec na vypalovn hrnc. Pinel k jeskyni i zsobu devnho uhl, kterho leely na
spleniti stle velk hromady.
V piln prci uplynula doba de a Robinson podruh zasval a osazoval sv pole. Po
cel as v kad voln chvli chodil do dol Malho potoka ke svahu sopky, aby pokraoval v
prci na lunu. Peplen kmeny, lec nap potoka, odnesl jarn pval rozvodnnho potoka.
Cesta potokem k moi byla te voln. Robinson nosil v ni devn uhl a jm propaloval kmen
do hloubky. Doutnajc uhl na dev rozdmal vdy mchem. Ohe z devnho uhl stravoval
devo kmene daleko rychleji. Kmen ml pes metr v prmru. Pi vypalovn kmene dbal
Robinson, aby bon stny lunu byly pokud mono stejnomrn siln.
Do konce ervence byl Robinson s lunem zhruba hotov. Byl to dosud neforemn kus
dutho, dlouhho palku, kter oddlil od zbvajc sti kmene tak, e kmen peplil. lun
neml jet podobu skutenho lunu. Tu podobu mu d Robinson v ztoce u jeskyn.
Robinson sklidil ji i druhou bohatou rodu. Jednoho dne na potku jna, kdy v
odpolednch hodinch se poalo ukazovat slunce, vyel Robinson ped jeskyni, aby se podval na
hodiny. Chtl vdt, stail-li by se vrtit do veera z msta, kde pracoval na lunu. Kdy se od
hodin vracel, spatil v ztoce plovat njak temn pedmt. Nejprve se domnval, e potok
odplavil opt njak kus kmene. Robinsona napadlo, e by ml devo vylovit a dopravit ke behu.
Jak vak uasl, kdy v plovoucm dev poznal svj nehotov jet lun. Pmo se zdsil. Nebt
tto nhody, mohl non pliv odnst snadno lun na ir
moe a tak pipravit Robinsona o vsledek celoron morn prce. Robinson se svlkl a
dopravil lun na psen beh. S naptm vech sil se mu podailo vythnout jej na psek. Potom
pinesl z jeskyn r a motyku a vykopal v psku vedle lunu prohlubina, do n lun seoupl. Do
dutiny lunu pak nanosil kamen. Takto zajistil lun, aby jej za plivu voda neodnesla.
Ne se Robinson nadl, pikvaily ji tet vnoce. V ustavin prci nestail si ani
uvdomit, jak let
as, a teprve na svm kalendi zjistil, e je ji zase tyiadvactho prosince. Vracel se
prv ze ztoky Malho potoka, kde cel odpoledne pracoval na svm lunu. Chtl bt s lunem
do konce roku hotov, aby jet v lednu pede nmi vykonal na nm cestu kolem ostrova.
Po vnocch se Robinson vydal do Bannov ztoky hledat elv vejce. Cestou pemlel
o tom, jak by pipevnil na svm lunu kotvu a z eho by ji udlal. Bez kotvy by se nemohl vydat
s lunem na moe. Snad bude nejlpe, kdy uplete z lka siln lano a na n pive tk kmen.
Jak vak pipevn k lunu siln
lano? Musel by provrtat na pdi jej bok. Ale m? A co takto Robinson v pemlen el
po moskm behu, ptrav hled do psku, nhle se zastavil. V ilch mu stydla vechna krev. V
psku byly otitny stopy bosch lidskch nohou. Kde se tu vzaly lidsk stopy? Je snad ostrov v
zpadnch koninch obydlen? Ztroskotala snad na behu lo a po ostrov bloud trosenci,
podobn jako on ped temi lety?
Muil se tmito otzkami. Stop bylo v psku nkolik. Bylo zde tedy vce lid. To by
nasvdovalo, e tu kotvila blzko behu njak lo a nmonci se vydali na ostrov, aby tu
natrhali ovoce a v blzkm potoku nabrali vody. Stopy smovaly k bannov houtin na behu
potoka. Snad to byla evropsk lo, kter se tu zastavila, a on o n vbec nevdl.
 Po chvli tuto mylenku zapudil. Vdy Evropan by nevystoupili na beh bosi. Bu jsou
to trosenci, a ti se brzo objev, anebo jsou tu njac divoi, kte bydl v zpadn sti ostrova.
Ale co je to mon?
Vdy za cel ti lta nepotkal na ostrov ivho lovka. Mon e sem zabloudili divoi
z njakho blzkho ostrova. Mon e to byli Karibov, o nich Robinson slchal, e jsou
lidojedi. Robinson se otsl hrzou. Pela ho chu ptrat po elvch vejcch a vracel se k
domovu. Hlavou mu vily divok mylenky. Co te? Jak zabezpe svj dal ivot na ostrov?
Jak se ubrn divochm? Jsou-li tu opravdu divoi, pijdou urit k jeskyni. K jeskyni je snadno
pivede kou vystupujc z komna. Co vak me dlat? Tlup
divoch se ubrnit neme. Jsou-li to trosenci, pak by byla jeho kesansk povinnost,
aby je el vyhledat a pomohl jim. Ne i to je zbyten, vdy trosenci, prv tak jako divoi,
jednou spat kou
vystupujc z jeho komna a jeskyni tak snadno najdou.
Robinson pemlel o divoch. Mon e o nich smlej h, ne jac ve skutenosti
jsou. Vdy v Africe se setkal tak s divochy a ti jej pijali vldn, dokonce i ptelsky. Setk-li se
snad v ptch dnech na ostrov s divochy, bude nejrozumnj chovat se k nim ptelsky.
Bude-li mt u sebe zbra, polo ji na zem a uke jim hol ruce. Divoi poznaj, e nem zlch
mysl, a budou se jist chovat i oni ptelsky. Celou noc Robinson uvaoval a pemlel.
Teprve k rnu na chvli usnul. Kdy se pak ji za blho dne probudil a vzpomnl na objev
minulho dne, byl ji klidnj. Co konen zbv, ekl si. Zt klidn tak, jak jsem il dosud.
A pece kdy el te po ostrov, lekal se kadho zaustn v trv nebo kei. Bzliv se
ohlel po kadm zvuku. Kdy se vracel z venku dom, opatrn nahlel do jeskyn, nesed-li
tam u stolu ji njac
Karibov. Z jeskyn se vak ozval vdy jen hlas papouka Andu.
Cel tden il Robinson v nejistot. Prce jej netila. Vysedal dlouh hodiny na pobe
a hledl na moe. Kdyby se tak prv te objevila spsn lo! Rozilen vak pomalu pechzelo
n Robinson se opt vnoval sv kadodenn prci. V prci zapomnl nejsnadnji na vechny
obavy a prce vdy zaplaila jeho trudn mylenky.
Uplynul opt msc a na ostrov se nic nezmnilo. Robinson nepotkal na svch cestch
iv lidsk
due. Piln sklzel svoji novou a stle bohat rodu. Ohrada v dol Velkho potoka byla
ji cel porostl
vysokou trvou. iv plot se rozrostl a zhoustl tak, e Robinson pomlel na to, e sem
pesthuje hned po detch sv stdo. Pro kozy v rohu ohrady postavil krytou stj, podobnou jako
u jeskyn, jene dvakrt vt. Koz stdo se ji zdvojnsobilo. Mlka ml te tolik, e je nemohl
sm ani spotebovat. Robinsona mrzelo, e se mu nepodailo do obdob de lun dokonit.
Musel jej opt zakopat do psku pi st Malho potoka a pokat s prac, a zase det pominou.
Za dlouhch detivch dn se opt zamstnval drobnmi pracemi v jeskyni. Z nejjemnj hlny,
kterou si donesl z Rajskho dol, vyrbl mal hrneky na mlko, vyrobil si i slnku, ze deva
noem vyezal dvouzubou vidliku, vaeku i kvedlaku. Z lka si upletl stevce, v nich se mu
chodilo daleko pohodlnji ne v koench. V dob de
ji nechodil pro vodu do vzdlen studnky, ale zachycoval deovou vodu stkajc se
stechy stje do hrnc a ml vdy vody dostatek.
Sotva se ukzalo v prv polovici dubna slunce, Robinson pokraoval v prci na lunu.
lun byl ji
zhruba opracovn, zbvalo pidlat laviku a zhotovit vesla. Laviku pidlal celkem
snadno. Zasadil desku do zez v bocch lunu. Nejvce se napemlel, jak by pipevnil k lunu
provaz, aby lun mohl pivzat u behu ke stromu nebo klu. Neml nebozez, aby navrtal do
deva dru, kterou by provaz provlkl. Pokouel se provrtat dru do boku lodi kapesnm noem.
N se vak pi tto prci poal v rukojeti viklat, a tak toho Robinson zanechal, aby n nezniil.
Konen napadlo Robinsona, e by mu i v tto prci mohl pomoci ohe. Vyhledal nkolik
pravideln rostlch, rovnch vtviek z eleznho deva. hav konec vtviky vloil do dlku v
boku lodi a tak vyplil vdy tenkou vrstvu deva. V ohni ml stle nkolik vtviek. Bral z ohn
jednu po druh a zastrkval je po sob havmi konci do dlk. Za njakch pt dn podailo se
mu proplit tmto zpsobem v boku lodi otvor. Provlkl jm lkov provaz a pevn
zavzal.
Kdy dokonil tuto prci, vyndal z nitra lunu vechno kamen a rem odhzel od bok
lunu nanesenou zvj psku. Devnm sochorem odsunul lun a k vod.
Pohnje lun jednm krtkm veslem, vyrobenm z desky, piplul Robinson do st
Malho potoka a tam pivzal lun ke kmeni stromu. Potom se pipravil na cestu podl pobe k
jihu ostrova. Druhho dne vstal ped vchodem slunce. Kozm nanesl pce a pipravil vodu, tak
papoukovi uchystal dostatek potravy i vody. Aby ml jistotu, e za jeho neptomnosti bude
zabezpeen ohe
dokonale, poloil do krbu velik kusy tvrdho deva, na n nasypal jet i devn uhl.
Pro ppad, e by se nemohl vrtit do veera, zaehl i dv vt lampiky, kter vydrely svtit
pln dva dny. Kdy Robinson vyplul ze ztoky, vychzelo prv slunce. Krtkm, irokm
veslem pdloval stdav
hned u levho, hned u pravho boku lodice. Aby ml lun hlub ponor a nepekotil se tak
snadno, nanosil na jeho dno jet ped vyplutm kameny.
Robinson plul v nejtsnj blzkosti behu. Vdl, e kdyby jeho malou loku uchvtil
mosk proud, byl by ztracen. Pozoroval je asto z Ohniv hory. Voda moskch proud se li
od ostatnho moe ustavinm vlnnm.
Za pl hodiny mjel ji Robinson mys Ztroskotn. U tohoto mysu dval pozor, aby
nenarazil na skaliska, skryt nzko pod hladinou moe. astn minul nebezpen mys
Ztroskotn a vplul do ztoky, nad n se vypnala do ve hora Zklamn. Obeplul pak jet
jeden vbek ostrova, bohat kokosovmi palmami. Jeho cesta se te stela k jihovchodu.
Bylo velik vedro a Robinson, unaven dvouhodinovm veslovnm, pistl u behu a usadil se ve
stnu palem, aby si odpoinul. Behy tu byly nzk a psen. Po plhodinovm odpoinku
pokraoval opt v plavb. Obeplul zk vbek ostrova, za nm uhbal beh v jihozpadnm
smru. Tuto nejvchodnj st ostrova nazval Robinson mysem Vchodnm. Po nkolika
hodinch plavby vplul do hlubok ztoky, do n se vlval nevelik potok. Ztoka byla stnna
mohutnmi, vysokmi stromy. V korunch strom skkalo a vetlo mnostv opic. Robinson
nazval tuto ztoku Opi. Od tto ztoky plul pmo k zpadu. Byl ji na jinm pobe ostrova.
Kdy vplul do mlk ztoky pekrsnho travnatho dolka, pivzal loku ke stromu a vyel,
aby si dol prohldl. Nevysok svahy dol byly bohat porostl kokosovmi palmami, banny a
mnostvm ke, je vydvaly omamnou vni. Vyplail tam i nkolik aguti, ale ne pipravil luk
ke stelb, zvtka zmizela. el krajem palmovho hje. Po nkolika minutch se mu podailo
sestelit dv slpky. V torb pinesl z kokosovho hje oechy. Oechy nebyly jet zral, a tak se
osvil jejich mlkem. Od tohoto dolka plul kolem pralesa, jen dosahoval a k moi.
Z hlinitch svah se plazily jako mohutn hadi koeny velikn a ponoovaly se a pod
vodu.
 Odpoledne vplul do znm ztoky, do n se vlval potok z Rajskho dol. Byl na mst.
Plul te
ztokou a pak potokem proti proudu. Z loky vyhzel vechno kamen, aby se mohl
plavit potokem a do stedu Rajskho dol. Nastal veer. Pivzal loku ke stromu, rozestel na
dno loky koz ke a ulehl. Unaven dlouhou plavbou, brzo usnul.
asn rno se vypravil na lov. Ulovil jednu kozu a pochytal osm zemnch elv. Do loky
nanosil v ni mnostv ovoce, zvlt kokosovch a americkch oech, a slunou hromdku
kaolnu. Loka byla te
pli zatena, a tak ji Robinson vlekl potokem za lkov provaz, jda po behu. Rozhodl
se, e ve zpten cest bude pokraovat smrem k zpadu a obepluje tak cel ostrov. Smr na
zpad udroval podl beh a k mal ztoce, kde stil mal potek, jeho dolm se ji jednou
ubral, a to tenkrt, kdy zabloudil cestou z Rajskho dol.
Od mal ztoky se stely behy k severozpadu. Homolovit kopce spadaly svmi
pkrmi strnmi pmo do moe. Strn byly vtinou kamenit, porostl nzkmi kei,
obrovskmi kaktusy, aloemi a zakrslmi palmami.
Kdy obeplul posledn vbek ostrova, kter nazval mysem Zpadnm, plul podle
pobe k severovchodu. Cel toto pobe bylo stle stejn pkr. Hory jako by tu vystupovaly
pmo z moe. Po nkolika hodinch plavby dostvalo pobe opt mrnj svahy, na nich
bujn vyrstal listnat les a palmov hje. Obeplouval rozkon ztoiny, do nich z zkch
dolek vtkaly do moe etn potky. Slunce ji zapadalo, kdy se ped Robinsonem objevila
ztoka, obrostl bambusem a k samm behm. Jen nkolik mlo metr od behu se hnal
mohutn mosk proud severovchodnm smrem. Mlem by byl Robinsonovi strhl loku. S
naptm vech sil se Robinson od jeho proudu odpoutal a vplul do ztoky. V ztoce chvli
odpoval. Protoe se ji stmvalo, vydal se tsn pi behu na dal cestu. Byl mile pekvapen,
kdy hned za vbkem ostrova se ped nm objevila dobe mu znm Bannov ztoka. Za pl
hodiny plul ji kolem mysu Slunench hodin a byl astn doma.
Doma nael vechno v podku. Lampiky jet hoely. Papouek i kozy Robinsona
radostn uvtali. Pt dny vnoval Robinson zpracovn bohat koisti.

XVIII
ZKZA KORBU PINESE ROBINSONOVI
MNOHO DOBRHO

V poslednch dnech detivho obdob v polovin srpna rozpoutala se nad ostrovem velik
boue, provzen neobyejn silnou vichic. V noci se zmnila vichice ve vtrn orkn. Moe
nepetrit
dunlo a huelo. Robinson nemohl usnout. Obval se, e kdyby se vtr otoil, jak se tu
asto stv, ze zpadu na vchod, odnese mu stechu stje. Stecha byla kryta skaln stnou, a
pece se i te povliv
chvla. V komn kvlela meluzna. Byla to stran noc. Takovou boui snad tu Robinson
dosud ani nezail. Unaven bdnm, usnal a k rnu. Nhle jej probudil mohutn rachot.
Robinson se lekl, e opt poala sopka soptit. Vyskoil a vybhl z jeskyn. Zem vak byla
klidn, nechvla se jako pi prvnm vbuchu. Zadunla nov mohutn rna a Robinson zeteln
slyel, e rna pichz ze strany od moe. Njak lo
vol dlovou salvou o pomoc. Robinson se rozilenm a tsl. Co pot? Jak oznmit
neastnkm, e jsou nablzku obydlenho ostrova? Zaznla ji tet salva. Lo je jist velmi
blzko. Orkn ene lo pmo k ostrovu. Vkol byla dosud tma. Robinson se vrtil k jeskyni,
nabral nrue suchho deva, z krbu nahrnul do hrnce havho uhl a vybhl do tmy. U
Hodinovho mysu rozdlal ohe. Jakmile ohe vzplanul, bel Robinson zpt pro such devo.
Bhem nkolika minut naloil na ohe tolik deva, e vzplanul vysokm plamenem. Opt zaznla
salva dl. Po chvli druh a pak jet tet. Moe bylo straliv rozboueno, vysok vlny plchaly
svou pnu a k ohni. Robinson pikldal stle na ohe a udroval vysok plamen. Salvy dl se ji
neozvaly. Huelo jen rozbouen moe. Konec, mysl si Robinson, snad ztroskotali. Ohe
vak Robinson ivil a do svtn.
D a boue v rannch hodinch ustaly, jen moe bouilo dl. Robinson vystoupil na
Ohnivou horu, aby se rozhldl po mosk hladin. Za mysem Ztroskotn spatil velik korb.
Leel na boku. Korb jist narazil na skaliska, skryt pod vodou. Byl bez st. Stn jist
zlomil orkn a shodil do moe.
Robinson sebhl s Ohniv hory, aby se vypravil k mysu Ztroskotn. Obloha se ji
protrhala a z mrak
vylo slunce. Moe vak bylo jet siln vzdut. Ne doel Robinson k mstu, kde leel
korb, ubhla cel
hodina. Korb ztroskotal kus za mysem Ztroskotn. Byl vklnn mezi dv skaliska.
Robinson vystoupil na poben skalisko a rozhlel se, nespat-li snad pi behu njakou
zchrannou lodici a na behu lovka. Nikde nic.
Robinsonovi se bolest svrala hru. Bylo mu lto neastnk a litoval i sm sebe.
Osvobozen bylo tak blzko. Kdyby se tu aspo pozdji setkal s njakm trosenkem! Snad jet
nkte bloud po ostrov a boj se lidojed prv tak, jako jsem se kdysi bl j, mysl si
Robinson. Dal ruce k stm a ze vech sil volal na vechny strany. Nikde se nic neozvalo, nikdo
se neobjevil.
Vracel se tedy zpt k domovu. A se moe uti, vyprav se se svm lunem k vraku. Pro
pli vzdut moe nemohl se Robinson odvit se svm lehkm lunem plavby na moe.
Vypravil se odpoledne znovu pky k skalnatmu pobe, aby prohledal jeho okol. Stle ml
nadji, e se setk s trosenky. Mon e vichice zanesla zchrann lodice daleko na vchod.
el stle podl pobe, pelzal skaliska, brodil se moly, obchzel houtiny, a doel k mstu,
kde byl mrn se svaujc psen beh. Pojednou uslyel ps tkot. Nevil svmu sluchu. Kde
by se tu na ostrov vzal pes? Pozorn naslouchal a opravdu: sly ps tkot a thl vyt. Robinson
se rozbhl po hlase.
Kdy obeel skupinu skal, spatil na behu mal ztoky nevelikho, chundelatho, svtle
hndho psa. Te si Robinson poviml, e pes sed u lecho lovka. Robinson b, co me
nejrychleji. Pes vyskoil a zuiv dorel na Robinsona. Nechtl jej pustit k lecmu lovku.
Robinson vyndal z torby chlb a uzen maso. Pes vak si masa ani chleba neviml. Stle zuiv
dorel. Robinsonovi nezbylo, ne
aby silnm klackem psa odehnal.
Lec lovk byl mlad, asi ptadvacetilet nmonk v krtkch kalhotch, bez kabtu,
jen v koili, v rozedranch edch punochch, bez stevc. Byl mrtev. Jeho srdce ji netlouklo a
tlo bylo vychladl. Patrn jej moe vyvrhlo ji utopenho.

Kdyby se tu byli zachrnili i jin, jist by svho mrtvho druha byli pochovali. Bude tedy
zbyten, aby Robinson dl ptral po ivch lidech.
Vyndal z torby lasturu, kterou nosil stle s sebou, a vyhrabal v psku nmonkovi hrob.
Robinsonovu prci velmi ztoval pes, kter ustavin dorel. Chraplav tkal. Pes trp jist
zn, myslil si Robinson, kdy vidl, e pes m kolem huby blou pnu. Nalil do mal misky z
tykve vodu a podal psovi. Pes schlpl ocas, pestal tkat a bzliv se blil k misce. Ustavin
vak vrel a cenil na Robinsona zuby. Robinson na nkolik krok odstoupil a pes hltav vypil
vechnu vodu z misky. Potom nalil Robinson do misky z druh tykve mlko. Pes vypil i mlko.
Kdy vak mu hodil na zem kus uzenho masa, pes si ho ani neviml.
Nmonka Robinson pochoval do nehlubokho hrobu, postl chvli s obnaenou hlavou a
modlil se za dui mrtvho. Po tyech letech se setkal na ostrov s lovkem, ale jen proto, aby
jej mohl pochovat. Jak neastn to osud!
Potom Robinson volal k sob psa. Pemlel, jak jmno by mu dal. Vzpomnl si, e
doma mli psa, na kterho volali Rek.
"Reku, Reku!" volal a podval psovi kus masa. Pes vak jen vrel a nechtl se k
Robinsonovi vbec piblit. Kdy Robinson odeel na nkolik krok od hrobu mrtvho
nmonka, pes usedl na hrob svho bvalho pna a alostn vyl. Robinson se vzdaloval a stle
psa volal. Pes vak si Robinsona ji vbec nevmal. Vrnost zvete k lovku Robinsona
dojmala. Vdl, e pes se od hrobu svho pna ji nehne. Proto zanechal pobl hrobu ndobku s
vodou a vracel se pak k domovu. Slunce se chlilo k zpadu a Robinson ml ped sebou dobr
dv hodiny cesty. Kdy druhho dne vyplouval se svou lokou ze ztoky, bylo moe ji klidn.
Nejdve doplul k mstu, kde pochoval nmonka. Pes sedl dosud na jeho hrob a thle vyl.
Kdy spatil pichzejcho Robinsona, nkolikrt chraplav zatkal, ne vak ji tak zuiv jako
vera. Robinson podal psovi nejprve vodu. Pes ji hltav vypil. Potom mu dal i maso, kter pes
tentokrte s chut sndl; a dal se dokonce od Robinsona pohladit.
Robinson vstoupil do loky, aby odplul ke korbu. Volal psa, aby ho nsledoval. Pes
chvli vhal, ale pak se pomalu blil k loce. Robinson mu vyel v strety, promluvil k nmu,
hladil jej a pes pak Robinsona nsledoval a k loce.
Robinson byl asten, e nael alespo tohoto tvernohho ptele, kdy mu osud nedopl
setkat se s ivm lovkem. Namil s lokou ke korbu. Byl to velk kupeck korb. Z
naklonn paluby visela do vody lodn lana a provazov ebky. Robison pivzal loku k lanu a
vyplhal se po ebku na palubu. Pes chtl za Robinsonem na korb a alostn v loce kuel.
Robinson otevel palubn dvee a nahldl dovnit. Chvli poslouchal, ozve-li se z nitra lodi njak
hlas. V temnm prostoru vak bylo ticho. Na jeho zavoln se nic neozvalo. Lo je tedy
liduprzdn. Nmonci opustili lo v zchrannch lunech a pravdpodobn zahynuli. Robinson
sestoupil dovnit korbu. Vc ne polovina byla zatopena vodou. Veel do kajuty, kde nael avli,
dv bambitky, ti puky. Byly tu i soudky se stelnm prachem, dva soudky koalky a rzn
ndob. Ml radost, kdy objevil noe a lce. Vynesl nejdve zbran. Proel jet dv kabiny.
Sekerou prorazil v boku naklonn kabiny stnu. Za stnou bylo skladit. Prolezl otvorem a
velmi se zaradoval, kdy ve skladiti objevil velk zsoby potravin. Leely tu pytle re,
penin mouky, pytle suchar, beky rumu, beky ist soli, bylo tu rzn kuchysk nad,
svky, lhve s olejem, rzn koen, nael i zsobu troudu a kesadla na rozdlvn ohn.
Vechno zbo leelo na hromad pi stn, nebo lo byla naklonna na bok. Dvee tto pirny
byly zavaleny zbom. Vyrazil tedy nkolik desek ve stn a tak se dostal do kuchyn. Z kuchyn
pak odnel kuchysk nad, noe, lce, tale, msy, dbny, plechov hrnce, mdn pnve,
kotlky... Za kuchyn byla kajuta a v n dva obrovsk kufry stolnho i lonho prdla.
Robinson naplnil loku a odjel k jeskyni. Vrtil se bhem dne jet tyikrt. Jeskyn se
te podobala velikmu skladiti. Robinson ml te vechno, po em touil a co poteboval. Ml
ndob i nin k vaen... Ml sekery, pilky, dlta, nebozezy, klet, kladiva, hebky a pt puek,
tyi pistole, dva soudky prachu, bedniky s nboji. V kapitnov kajut nalezl pln nov oblek,
stevce a pr vysokch bot. Do jeskyn odvezl dva pytle penin mouky, pytel re, cukr, sl,
pytel penice, jemene, beiku rumu, suen a uzen maso. Velk mnostv lan a provaz a tak
dalekohled. Na vech cestch od korbu do jeskyn a z jeskyn ke korbu doprovzel Robinsona
Rek. Kdy veer Robinson unaven usedl ke stolu, Rek zalezl pod stl. Kozy i papouek nepijali
Reka nijak vldn. Mlad
kozy se bly a star se proti nmu bojovn stavly. Nebt uvzny, jist by byly Reka
nabraly na rohy. Papouek na Reka kiel, zuiv tloukl v kleci kdly a klapal zobkem. Kdy
proel Rek blzko klece, zasyel papouek jako husa. Rek si vak papouka ani koz nevmal.
Drel se stle nablzku pi Robinsonovi. Robinson mu ustlal pod stolem mkk lko a Rek,
vyerpn bdnm i alem nad ztrtou prvho pna, brzo usnul.
Robinson se chystal, e hned za svtn druhho dne odjede se svou lokou k vraku, aby
pokraoval v odven zsob. V noci vak pila boue a rno bylo moe velmi neklidn.
Robinson se nemohl odvit plavby. Zstal doma a tdil svoji koist.
Robinson se stal pes noc civilizovanm lovkem. Til se, jak snadnj bude vechna
prce, jak pjemnj bude i dal jeho ivot. A te zkus divoi pepadnout Robinsona! Pivt
je palbou z puek a pistol. Bdl Rek mu oznm pchod neptel ji, na dlku. Robinson ml
plnou hlavu pln. Pedevm postav dokonalej lo s plachtou, s kterou by se mohl pokusit
plavit k americkm behm, i Mon e si postav i zdn domek se svtnic a kuchyn. Oblkl se
do kapitnovch at. V evropskm obleku se vak ctil nesvj. Oblek ml sametov kabtec s
irokm lmcem, s manetami na rukvech. Byl ozdoben dvma adami kovovch pozlacench
knoflk. Kalhoty ml rovn sametov a zapnaly se pod kolena na pezky. Klobouk byl pak
plstn, irok, hnd barvy, s modrou hedvbnou stuhou. Stuha byla na prav
stran shrnuta v kokardu. Uprosted kokardy byl pozlacen knoflk a v nm vyryty
ozdobn inicily F. M., patrn zaten psmena jmna kapitnova. Robinson obul i vysok
kapitnovy boty. Se zvltnm pocitem vyel v tomto obleku ped jeskyni. Kozy pestaly
pevykovat a dvaly se udiven na svho pna. Nechpaly jeho promnu. Kdy Robinson veel
do stje, bly se a plaily. Teprve kdy na n promluvil, poznaly,
i e v podivnm zevnjku se ukrv jejich pn. Tak papouek hledl na Robinsona
velmi udiven. Jedin Rekovi se Robinson v tomto obleku lbil. Vrtl radostn ohonem a skkal
Robinsonovi s radostnm tkotem a na prsa.
Robinson svlkl evropsk oblek, protoe se k ptci nehodil a bylo jej koda niit. Til se,
e doveze jet z kapitnovy kajuty celou vbavu prdla.
Ptho dne se vtrn boue utiila a moe se uklidnilo. Robinson vyplul k vraku spolu s
Rekem. Kdy
pipluli k mysu Ztroskotn, spatil na vod mnostv desek a trm. Vera tu nic
takovho nebylo. Kdy
obeplul mys Ztroskotn, objevila se ped nm przdn mosk hladina. Vrak zmizel. Jen
v zlivu se houpalo na vlnch nkolik desek. Verej vichice, kter se pihnala od vchodu,
opela se do vraku z druh strany, uvolnila jej ze skalnat soutsky, do n byl korb vehnn
orknem ze zpadu, a vrak klesl ke dnu. Robinson se vracel smuten dom. Litoval, e na palub
zanechal jet jednu bednu hebk, steln prach a ve skladiti mnoho jinch vc. Ne,
zaplabh za to, co se mu podailo odvzt ji
pedevrem.

XIX
DOKONAL ZAZEN DOMCNOSTI.
 PLEN UHL V MILI.
PCHOD LIDOROUT.
VYSVOBOZEN PTKA

V ptch dnech dopravoval Robinson ve svm lunu desky a trmce ze ztoky

Ztroskotn k svmu obydl. Hod se velmi dobe pi stavb domku. Kdy byl s touto prac hotov,
vyel hned na lov, aby vyzkouel puku. Blzko Bannov ztoky se mu podailo zastelit kozla.
Druhho dne upekl chlb z penin mouky. Poprv po mnoha letech jedl skuten penin
chlb. Pro peen chleba postavil Robinson vedle ohnit malou pekrniku. Aby pekrnika
mla dobr tah, proboural pi zemi do boku komnu otvor. V jeskyni postavil postel na devnch
sloupcch a pi stnch zdil velk police pro kuchysk ndob. Bhem msce petvoil jeskyni
v tuln pbytek. Zvtil stl a vyrobil i dv
jednoduch idle. Z trmc, kter dovezl z vraku, sroubil veeje, obezdil je cihlami a do
ve pltetho metru. Otvorem nade dvemi vnikalo do jeskyn stle jet dosti svtla. Ve dne
nechval dvee oteveny. Za hradbou ke ped jeskyn postavil z cihel a kamen metr vysokou
ze. Nedaleko stje vykopal na dva metry hlubokou studnu a celou ji vyzdil cihlami. Za doby
de se naplnila vodou a tak zskal zsobu pro kozy i pro vaen na dlouh as. V kamenn
ohrad kolem jeskyn udlal ti vchody. Jeden pmo ped jeskyn; do nho se vchzelo zkou
stezkou, prosekanou v kech. Druh vchod byl na severn stran a jm se dalo vychzet pmo k
moi k slunenm hodinm. Tet vchod byl na jihu do dol Malho potoka. Koz stdo se zatm
rozmnoilo trojnsobn. Mlad kozy a kzlata pevedl Robinson do ohrady a ve stji u jeskyn
ponechal jen tyi star dobr dojnice.
S pomoc nstroj zdokonalil te i svj lun. Vydlabal vt prostor uvnit lunu a v jeho
stedu vztyil ste z bambusov tye. Ze ty prostradel seil velkou plachtu a pipevnil ji na
ste. V piln prci, kter Robinsona te dvojnsob bavila, plynul rychle as. Na ostrov se
stdaly det s krsnm slunnm poasm. Robinson neml te v niem nedostatek. S pukou na
rameni, s bambitkami za pasem, v kapitnovch vysokch botch konal vzkumn cesty do
zpadnch konin ostrova. Na cestch jej doprovzel vude chundelat Rek, z nho se stal vrn,
oddan ptel. Pi zpadnm pobe objevil vysok, mohutn stromy s neobyejn silnmi
kmeny. Nkter kmen mohl mt i dva metry v prmru. Te, kdy m ostr sekery, pilu, dlta,
hoblky i nebozezy, me se smle dt do stavby velkho plachetnho lunu. Z tak mohutnho
kmene by se dala postavit docela prostorn plachetn lodice. Byly to stromy mahagonov, kter v
tchto koninch dorstaj do ve a
ticeti metr a jejich kmeny mohou doshnouti tmetrovho prmru. Mahagonov
devo je neobyejn tvrd, d se vak dobe zpracovat a vzdoruje hnilob. Mahagonov les se
rozkldal pi severozpadnm pobe ostrova a protkal jm potok. Robinson vyhldl nedaleko
st potoka velk
mahagonov strom a umnil si, e jej v nejblich dnech poraz a d se hned do stavby
lunu. Msto vak bylo vzdleno od jeskyn dobr ti tvrti hodiny chze.
Dom se Robinson vracel del cestou pi pobe. Nedaleko Bannov ztoky u
bambusovho hje, asi padest krok od msta, kde ji ped dvma lety objevil stopy bosch
nohou, spatil velk mnostv
erstvch stop. Rek enichal stopy. Najednou poal zuiv tkat a thle vt. Robinson el
za Rekem, nebo myslil, e Rek objevil njak zve, snad elvu. Na elvy Rek takto zuiv
tkval. Robinsonovi vak hrzou stydla v ilch krev. Piel k ohniti, kolem nho leely
pohzen lidsk
kosti. Povalovaly se tu tyi lebky. Bylo jasn, e tu mli ped nedvnm asem lidojedi
hnusnou hostinu. Robinson se nesmrn polekal. Sem tedy pijdj odnkud lidojedi. Tu,
nedaleko jeho jeskyn! Ohniv
hora se zvedala prv ped nm na vchodn stran. Z Ohniv hory je urit vidt tato
msta. Jak tst, mysl si Robinson, e kou, vychzejc z komna, je kryt Ohnivou horou. Jak
lehce by mohli lidorouti objevit jeho jeskyni. Sundal s ramene runici, a bedliv pozoruje
bannov hout, byl te pipraven na kad podezel zvuk ihned vystelit.
Smuten vracel se Robinson dom. Doma jej pepadla velk zkost. Jet e dokonil
ohradu kolem jeskyn a do vchodu jeskyn zasadil pevn dvee. S ohnm mus bt te
opatrnj. Za bezvt jist
vystupuje kou velmi vysoko a divoi by jej mohli snadno spatit. Robinson si vzpomnl,
e kdy topil devnm uhlm ze splenho pralesa, nevydvalo takka dn kou. Na spleniti
bylo devnho uhl
jet dost, ale bylo ji dvno zarostl vysokou trvou. Robinson se rozhodl, e se pokus
vyplit devn
uhl sm. Na anglickm venkov, kdy o przdninch pobval u strce na venkovskm
statku, vidl, jak se devn uhl pl v milch. Hned v ptch dnech se dal do stavby mile.
Blzko lesa vykopal mlkou, pes dva metry irokou okrouhlou jmu, narovnal devn polena
tsn kus ke kusu a stavl kuelovitou hranici do vky. Hranici deva pikryl vrstvou
bannovch list a na n nahzel vrstvu hlny a peliv
pikryl drny. Na vrcholu hranice byl mal otvor, aby jm mohl vychzet kou. Mil
zaplil odspodu na tyech protilehlch mstech. Devo pomalu hoelo, doutnalo a kou vychzel
nahoru otvorem. Robinson nechal hranici hoet tak dlouho, dokud jej devo neprohoelo a k
otvoru nahoe. Kdy z otvoru vylehl plamen, ucpal peliv spodn otvory, ucpal i otvor nahoe a
devo te bez pstupu vzduchu doutnalo a uhelnatlo. Kou vychzel po povrchu celho mile
rozpraskanou vrstvou hlny mezi drny. Kdy pestal mil dmat, vdl Robinson, e devo ji
zuhelnatlo. Vychladl uhl pak odnel v ni k jeskyni. Kad den vystupoval na Ohnivou horu
a dalekohledem pozoroval zpadn pobe, neobjev-li se snad nkde divoi. Divoi se
neobjevovali.
Opt uplynul rok, ji est rok Robinsonova pobytu na ostrov. Za celou tu dobu se
Robinson nesetkal s ivm lovkem. Divoi tedy navtvuj ostrov jen obas a snad jen proto,
aby tu konali pern hody.
Kadho roku ve vron den, kdy objevil na vchodnm pobe mrtvho nmonka,
pichzel k jeho hrobu a tam na devn k zavsil vnec, upleten z lunho kvt. Prv tuto
cestu konal ji potet. Kdy se vracel k domovu, pozoroval, e Rek jev podivn nepokoj. Blzko
jeskyn poal pobhat na pobe a nkolikrt zatkal. Snad ct njak nebezpe, pomyslil si
Robinson. S pukou v ruce opatrn
se blil k ohrad ped jeskyn. Kozy vak byly ve stji klidn a z jeskyn na vesele volal
papouek. V
jeskyni bylo tedy vecko v podku. Rek vak byl stle nepokojn. Robinson zastril za
ps dv pistole, vzal dalekohled a puku a vystoupil na Ohnivou horu. Z vrcholu hory spatil
dosud nevdan divadlo. Do Bannov ztoky vplouvalo pt dlouhch kno. V kad knoi
sedlo est nahch lid. Robinsonovi se chvly rozilenm nohy. Zamil svj dalekohled. Ve
tech lunech spatil vdy jednoho svzanho lovka. To jsou jejich obti, myslil si... Co te
podniknout, aby neastn zajatce vysvobodil? Me se sm pustit do boje s ticeti divochy?
Divoi vyskkali na konci zlivu nedaleko st potoka z lun. luny vythli na psek.
Pak se rozbhli do blzkho lesa, pineli devo a chrast a skldali je na velkou hromadu.
Zaloili ohe. Pi ohniti zarazili dva kly do zem, aby pak na nich oteli rozen. Potom se
shromdili vichni u ohn, utvoili kruh a za hroznho pokiku tanili kolem ohn, mvajce nad
hlavou otpy. Kdy tanec skonil, odbhli tyi z divoch ke knom, odkud vyvlekli zajatce.
Rozvzali jim pouta na mohou a vedli je k ohni. Robinson pak vidl, jak nad hlavami divoch se
mihla devn palice a jeden ze t ubok se zhroutil mrtev k zemi. Divoi se na nho vrhli s
dlouhmi noi. Dva zajatci stli dosud za zdy divoch. Tu jeden z onch ubok vyuil toho,
e si jich prv nikdo nevm, a v prudkm bhu pdil k lesu. Peskoil potok, a tu Robinson
vid, e dva z divoch se jali prchajcho pronsledovat. Zajatec vak ml ped svmi
pronsledovateli nskok dobrch padest krok. Utkal te po pravm behu potoka smrem k
lesu, ale na kraji lesa za nzkmi kei, aby zmtl pronsledovatele, jal se utkat mezi nzkmi
kovisky pmo na svah Ohniv hory.
Robinson pikzal Rekovi, aby netkal, a rychle sestupoval naproti prchajcmu. V tchto
mstech byl povlovn svah pokryt obrovskmi balvany a zarostl drobnmi kei. Mezi balvany a
kei se uprchlk ztrcel pronsledovatelm. Ti vak postehli ji jeho lest a utkali na Ohnivou
horu za nm. Zajatec ml dosud .svzan ruce a nemohl proto bet tak rychle jako jeho
pronsledovatel. Oba lidojedi se ji ke sv obti nebezpen pibliovali. Robinson se te ukryl
za velikm balvanem a ekal, a
pronsledovatel pob kolem, e na n vystel. Pronsledovan vak najednou zmnil
smr a rozbhl se pmo k balvanu, za nm se Robinson ukrval. Chtl se tu skrt, domnvaje se,
e neptel budou jet chvli utkat dl v pmm smru.
Kdy pronsledovan divoch, tce dchaje, pibhl k balvanu a spatil Robinsona, ulekl
se tak, e se zastavil a tsl se po celm tle. Robinson mu dval posunky najevo, aby se nebl,
aby pistoupil bl. Rek sice zavrel, ale Robinson jej psn napomenul, a tak Rek ztichl. Jeden z
pronsledovatel vak ji spatil zajatce i Robinsona. Nejprve se skryl za koviskem. Robinson se
domnval, e divoch se polekal jeho zjevu a uprchne. Ne nhle se objevil divoch na deset krok
ped Robinsonem a mrtil otpem. Robinson se vas sehnul a otp se zaryl za jeho zdy do
zem. V ptm okamiku se ji Robinson tak vzpamatoval, e divocha srazil pabou puky k
zemi. V t chvli vak se objevil i druh divoch a chystal se mrtit otpem po Robinsonovi.
Robinson vystelil. Divoch se s vkikem skcel k zemi. Zajatec, kter stl nedaleko Robinsona,
kdy uvidl zblesk z puky, kou a uslyel hromovou rnu, svalil se s vkikem na zem. Pak
vyskoil a chystal se utci. Robinson jej uchopil za pai a dval posunky s smvem najevo, e
mu neubl. Zajatec padl ped Robinsonem na kolena a tsl se po celm tle. Robinson rozvzal
jeho spoutan ruce. Divoch poklekl, dotkl se elem zem, uchopil Robinsonovu nohu, zvedl ji a
poloil na svou ji. Tm dval najevo vdnost a mysl stt se od tto chvle Robinsonovm
otrokem. Robinson uchopil zajatce za pai, zvedl ho a posunkem mu naznail, aby jej nsledoval.
V t chvli se zuiv roztkal Rek. Robinson se otoil a vidl, e omren divoch se ji zatm
vzpamatoval. Uchopil otp zabitho druha a chystal se k rn, Robinson okamit divocha
zastelil. Jakmile vyla rna z pistole, zajatec se opt svalil na zem a projevoval velk strach.
Nkolikrt jet padl tv ped Robinsona a dval najevo svj as a velkou ctu. Robinson
uchopil zajatce za ruku a rychle odchzel. Po nkolika krocch naznaoval zajatec posunky, e by
bylo dobe se vrtit a pohbt oba divochy, aby je druz nenali. Vrtili se tedy a ob mrtvoly
zasypali hlnou a kamenm. Pak sestupoval Robinson nejkrat cestou k jeskyni. Rek na zajatce
ustavin vrel, take jej Robinson musel stle napomnat. Zajatec byl mlad, asi dvacetilet,
pkn urostl, vysokho vzrstu. Jeho ple byla olivov hnd. Byl bez vous a vlasy ml ern,
dlouh, nezvlnn. Splvaly mu a na ramena. Obliej ml hezk a pravideln, jako Evropan.
Byl to vak Indin.
V jeskyni podal Robinson svmu chrnnci kus chleba a hrnek mlka. Indin se dal s
chut do jdla. Hledl na Robinsona pmo s posvtnou ctou. Bzliv a s podivem se rozhlel po
vem, co bylo v jeskyni. Robinson poloil na zem nkolik kozch k a ukzal, e si me
lehnout. Mlad Indin byl asi nesmrn unaven, nebo sotva ulehl, ji spal.
Robinson nabil pak znovu puku i pistoli a vyel s Rekem na Ohnivou horu, aby se
podval, jsou-li divoi dosud na ostrov.
est kno bylo ji vzdleno asi pt kilometr od behu a smovaly na zpad. Kolem
ohnit, z nho
se jet kouilo, byly opt pohzeny lidsk kosti. Divoi, nedokave se svch druh,
odjeli, nestarajce se o jejich osud. Robinsonovi byla ta vc dost divn a poal se strachovat, zda
neodjeli divoi jen proto, aby se vrtili na ostrov s vt posilou. Jist pak budou prohledvat cel
ostrov. V tchto starostech sestupoval k sv jeskyni a pemlel, jak by jet lpe zajistil sv
obydl ped nenadlm vpdem divoch.
Konen m vedle sebe lovka l Ji nen sm ... Je to, pravda, divoch, jeho vzezen vak
je dobromysln a jist se d i vychovat v evropskch zpsobech.
Robinson pemlel, jak by dal novmu lovku jmno. Kdy el kolem kalendovch
strom, aby zaznamenal dnen den, potal dny a zjistil, e je prv ptek. V ptek zachrnil
tomuto lovku ivot. A
se tedy jmenuje Ptek.
Robinson se pak odebral do stje, aby podojil kozy. Mezitm se Ptek probudil, a kdy
Robinsona v jeskyni nevidl, vyel ven. Zael ke stji a tu vid, e Robinson sed u zvete a
mak z jeho struk mlko do ndoby. Robinson, spativ Ptka, pokvl, aby vstoupil k nmu do
stje. Ptek bzliv veel. Jedna koza po nm nathla krk, patrn chtla novho nvtvnka
oichat. Ptek se lekl a vybhl ze stje. Robinson ukazoval s smvem, e mu kozy neubl.
Ptek se vrtil, poklekl ped Robinsonem na zem a dotkl se elem zem. Znovu tak Robinsonovi
ukazoval, e mu chce bt naprosto oddn. Ptek vidl v Robinsonovi ne lovka, ale vy bytost.
Vdy Robinsona poslouchaj zvata, m moc zabjet lidi ohnm, kouem a hromem na dlku.
Robinson pozvedl Ptka se zem a naznail mu, aby se posadil. Sdlil tak Ptkovi jeho jmno.
Nkolikrt vyslovil jmno Ptek a pitom vdy ukzal prstem na Ptka. Potom vyslovil jmno
Robinson a ukazoval prstem na sebe. Slovo Ptek se nauil mlad Indin vyslovovat celkem
snadno, avak jmno Robinson mu lo velmi tce z jazyka. Ne po chvli i je dovedl vyslovit
zcela jasn a zeteln. Nejvce se podsil, kdy uslyel papouka, jak vol Robinsonovo jmno.
Poal se papoukovi klant, nebo se domnval, e v nm mluv njak Robinsonem zaklet
duch.
Druhho dne Robinson zhotovil Ptkovi postel. S radostnm podivem Robinson poznal,
e Ptek je bystr a obratn. Co mu jednou nebo dvakrt ukzal, snadno dovedl napodobit. Toho
dne Robinson v krbu ohe nerozdlal, spokojili se studenm uzenm masem. Veer pak pojedli
nco sra a zapili mlkem. Robinson spchal, aby do veera zeslili opevnn sv jeskyn.
Zatarasil vchody a zhotovil krtk
ebk, kterm te budou pelzat ze. Kdykoli slezou po ebku do ohrady, vythnou
vdy ebk za sebou dovnit ohrady.
Robinson nerad vidl, e Ptek chod nah, a zhotovil mu z koz ke krtk kalhoty.
Vdl, e kabtu nen Ptkovi poteba, vdy od narozen bh i v nejpalivjm slunci nah.
Rok si na Ptka ji zvykl a pibhl k nmu, kdy ho Ptek zavolal jeho jmnem. Druhho dne
odpoledne Robinson vyel s pukou, aby v nejblim okol nco ulovil. Ptek, ozbrojen lukem a
py, el s nm. li dolm Malho potoka. V
jednu chvli si chtl Robinson vyndat z torby sekan olovo, aby nabil puku. Podval
puku Ptkovi, aby ji na chvli podrel. Ptek se vak poal tst a nechtl na puku shnout.
Teprve na Robinsonovy domluvy puku vzal, ale po celou dobu, co ji drel, se tsl. Byl
pesvden, e v puce sdl hromy a blesky. Na kraji hje vyplaili hejno chocholatch slpek.
Ptek jednu z nich pem sestelil. Robinson s smvem poplcal Ptka po rameni. Ptek projevu
chvly porozuml a skkal radost. Rek zatm pinesl zastelenou slpku.
Robinsona napadlo, e by ml Ptka nauit co nejdve stlet z puky, aby v ppad
pepaden mohli se oba proti divochm brnit. Zatm doli k ohrad. Jakmile veel Robinson do
ohrady, hrnuly se vechny kozy prkem k nmu. Ptek, vida tolik rohatch zvat utkat s
mekotem proti nmu, vzal nohy na ramena a pdil z ohrady. Robinson dlouho pesvdoval
Ptka, e kozy jsou zvata naprosto krotk, e se jich nemus bt.
Na zpten cest sestelil Ptek jet dv slpky. Ob se mu podailo zashnout vdy na
prvn rnu. Robinson obdivoval jistou
Ptkovu stelbu.
V poledne pozoroval Ptek s velkm zjmem Robinsona pi vaen. Robinson vail slpku
v mdnm kotlku. Kdy voda v kotlku poala vt, maso se v n pevalovalo a vac voda
hlasit bublala a se sykotem vystikovala kolem hrnce. Ptek uchopil devn klacek a chtl jm
do masa v kotlku buit. Domnval se, e maso oivlo a chce z kotlku vyskoit ven. Robinson
tomu v posledn chvli zabrnil, jinak by byl Ptek kotel s masem pevrhl do ohn. Robinson
poznal, e indint divoi maso neva, e je pouze pekou na ohni.
Robinson zasedl s Ptkem k obdu. Nejprve nalil do misek polvku. Podal Ptkovi lci a
ukazoval mu, jak m jst. Ptek nemohl pochopit, pro mus nabrat tekutinu na tak malou
ndobiku a z t teprve pt. Uchopil misku a ukazoval Robinsonovi, e bude pt polvku pmo z
misky. Sotva piloil misku s polvkou k stm, se zdenm ji odhodil na zem. Ukazoval
Robinsonovi na ohe v krbu a na svj ret. Tm chtl ci, e v polvce je skryt ohe. Robinson
trpliv Ptkovi znovu nalil polvku na misku a ukazoval mu, e bude-li jst polvku lic jako
on, nebude polvka plit.
Ptek chvli Robinsona pozoroval a pak zkouel jst polvku lic sm. Lce vak se mu,
ne ji donesl k stm, v prstech zvrtla a vylil si horkou polvku na bos nohy. S divokmi
posunky skkal kolem stolu. Robinson pak ukazoval Ptkovi, aby do polvky foukal. Fouknm
se polvka ochlad a nebude plit. Ptek, domnvaje se, e foukn do polvky je obad, kterm se
m z polvky vyhnat hork duch ohn, nabral plnou lci a foukl do polvky tak prudce, e mu
polvka postkala cel obliej. Opt vyskoil od stolu a nechtl u k nmu pisednouti. Ukazoval
Robinsonovi, e mu sta k obdu jenom chlb. Ptek byl pesvden, e duch ohn Robinsonovi
neubl, zato vak jemu, Ptkovi, asi se mst. Robinson Ptkovo ponn chpal a byl proto
velmi trpliv.

Piml Ptka, aby znovu usedl ke stolu. Znovu mu ukzal, jak se m sprvn dret lce,
jak m
nabrat polvku, jak ji m nst na lci k stm. Ne se tomu Ptek nauil, notn se
polvkou po-bryndal a ml nakonec vce polvky na tle ne v sob.
Vaen slpka Ptkovi chutnala. Robinsonovi se zdla mlo slan, a proto podal slnku i
Ptkovi a naznail mu, aby si maso pisolil. Ptek dobe nepochopil. Uchopil do petky soli a dal
do st. Otsl se, jako by dal do st njakou odpornou vc, a sl i s vaenm masem vyplivl.
Robinson pak Ptkovi ukzal, e maso se me posolit jenom jemn, a to dve, ne je vlo do
st. Posolil kousek masa a podal Ptkovi. Ptek se opt odporem otsl a sousto zase vyplivl.
Posunky Robinsonovi ukazoval, e mu sl nechutn, e bude jst maso bez soli. Z toho Robinson
usoudil, e tito divoi patrn soli vbec nepouvali, e ji neznaj.
 Robinson kadou vc, kterou bral do ruky, nahlas pojmenoval a dal po Ptkovi, aby
jmno opakoval. Ptek byl ueliv a ml dobrou pam. Lehce si pamatoval jmna vc, i kdy
nkdy maliko jejich vslovnost komolil.
Robinson vychzel kad den na Ohnivou hon, doprovzen Ptkem i Rekem, aby se
podval, neobjev-li se na ostrov zase divoi. Jednoho dne vzali s sebou r a zali na msto
divoskch hod. Vykopali jmu, pohbili vechny kosti do jmy a nahrnuli na n i vechen
popel a uhl z ohnit. Kly, jich
divoi pouvali jako ron, Robinson poruil Ptkovi hodit do moe. K domovu se
vraceli cestou pes svah Ohniv hory do dol Malho potoka. Cestou se Robinson podivoval
Ptkov obratnosti. Kad jm vystelen p zashl cil. dn zv, kterou spatil, mu neutekla.
Bu se mu podailo zastelit zve hned na mst, anebo je zaskoil tak obratn, e mu pilo do
rny, a pak je skolil.
Pebhl jim pes cestu aguti a zmizel v houtin. Robinson za nm poslal Reka, ale Rek
nemohl nijak zve z hout vypudit. Ptek pozorn prohldl stopu nedaleko kov a za chvli
zmizel Robinsonovi z o. Uplynula chvle a Ptek se nevracel. Robinson byl mrzut. Nevdl,
m-li jet chvli pokat na mst
nebo jt Ptka hledat. Usedl na kmen a ekal. Konen zaustilo kov a Ptek se objevil.
Nesl aguti, papouka a ti slpky. To vechno za tu chvli nalovil. Robinson mu vak dal najevo,
e mu nen vhod, kdy
odbh a nechv ho na sebe tak dlouho ekat. Ptek vak posunky ukazoval, e on by
Robinsonovu stopu vyenichal a nael by Robinsona, a by zael kamkoliv.
Po chvli naznaoval Ptek posunky, aby seli k potoku do Bannov ztoky. Robinson
svolil. Ptek na behu potoka shodil torbu s lovkem a pipravil luk ke stelb. Hledl ptrav do
vody. Za malou chvli vystelil p z luku a vythl z vody rybu. Podal ji Robinsonovi. Robinson
mu poplcal uznale po rameni. Ptek tleskal jako dt do dlan a skkal radost.
Robinson se podivoval Ptkov bystrosti zraku i sluchu. Ptek bezpen poznal sluchem,
pochz-li umot od zvete velkho i malho, poznal, i jak je zve vzdleno. Ze sotva patrn
stopy dovedl rozpoznat druh zve a tak urit, jak je tomu dlouho, co zve lo tmito msty.
Robinson pak uil Ptka vem pracm. Nauil ho vyrbt cihly, ezat pilou, sekat sekerou. Ptek
brzo dovedl obratnji a rychleji vykonvat nkter prce ne sm Robinson. Napklad dovedl
dvakrt rychleji sthnout kozu z ke.
Jednoho dne, kdy se ped polednem vraceli z pole, kde spolu ali avlemi prvn rodu
penice a jemene, nael Ptek mrtvho aguti. Aguti byl pravdpodobn porann njakm
dravcem a zahynul. Zve ji siln zapchalo. Kdy Ptek zvedl mrtvolu zvete, Robinson dval
posunky najevo, aby zdechlinu ihned zahodil. Ptek vak prosil, aby ji mohl sthnout z ke.
Robinson se ptal, co bude se zahnvajcm, odporn pchnoucm masem dlat, a poukazoval na
to, e i koeina je hnilobou zkaena a nen k niemu. Ptek vznamn zamrkal. Sthl zvtko
ihned na mst z ke. Ki zahodil a pchnouc maso nesl k Velkmu potoku. Vyhledal mlinu
a tam poloil maso tsn u behu. Robinson jen kval hlavou a nekal nic. Domnval se, e je to
opt njak obad, kterm chce povriv Ptek usmit kodlivho ducha. Veer pak, kdy se
setmlo, prosil Ptek Robinsona, aby s nm el k Velkmu potoku. Vzali s sebou kesadlo a troud.
Na behu potoka rozdlal Ptek ohe. Vyhledal suchou vtev, zaplil a v mstech, kde uloil
nahnil maso, drel hoc vtev nad vodou. A hle! Na agutm mase si pochutnvalo mnostv
velkch rak. Ptek raky oslnn svtlem snadno pochytal. Kdy Robinson Ptka za tento
npad pochvlil, Ptek radost kepil kolem ohn.
Za obdob de, kdy se Robinson s Ptkem zdrovali ponejvce v jeskyni, uil Robinson
Ptka svmu jazyku. Za ti msce se Ptek nauil ji tolik, e se s nm Robinson snadno
dohovoil. Jednou, kdy Robinson spolu s Ptkem vyrbli py, zeptal se Robinson:
"Povz mi, Ptku, jak se jmenuje ostrov, z kterho ty pochz?"
"Zem za mscem."
"A jak se jmenuj lid, k nim pat?"
"Karibov."
"m se iv?"
"Lovem. A nkdy tak bojem."
"A pro bojem?"
"Abychom zskali koist."
"Kdy jsi byl zajat, to jste napadli njak kmen?"
"Ne, my jsme byli napadeni. Neptele vdy porazme a zaeneme."
"Pi posledn bitv se vm to asi nepodailo."
"Zvtzili jsme," vykikl Ptek a uraen se na Robinsona podval. Robinson se usml:
"Kdybyste byli zvtzili, nebyli by t neptel pivezli sem, aby t sndli?"
"Proti mn jedinmu bylo mnoho neptel. Zajali jen tyi nae lidi. Byli poraeni a
uprchli."
"A pro t vai lid neosvobodili?"
"Neptel ns odvezli v lunech na moe."
"A co dl tvj kmen, kdy zajme neptele?"
"Zajatce sn."
"A pro jte zajat bojovnky?"
"Zajatce obtujeme bohu ohn. Kdo sn zajatce, je staten a siln. Statenost neptel
penese bh na iv bojovnky."
"A jed vai lid zajatce tak na tomto ostrov?"
"Ano."
"Pro jezdte prv na tento ostrov?"
"Zde je bh ohn. Zde nesm t nikdo z lid. Bh by ho zahubil."
"Tak bh ohn bydl tu na ostrov? A kde? iji tu ji mnoho let a nikdy jsem ho nevidl."
"Bh ohn bydl na vrcholu hory. Kdy se rozhnv, tese celou zem, horu zapl ohnm,
spl
stromy, zv a splil by i lidi."
Robinson pochopil, pro divoi nehledali zmizel druhy. Neodvili se ze strachu dl na
ostrov, aby nebyli znieni bohem ohn. Proto tak zstal tento ostrov, jinak velmi rodn,
divochy neobydlen.
"A neboj se, Ptku, e zeme, kdy tu ije na ostrov?"
"Nebojm, Robinsone. Ty tu ije a bh ti neukod. Kdy nekod tob, nekod ani mn.
Kdybych tu byl sm, umel bych strachy. S tebou se nebojm."
"Nebojte se, Ptku, cestovat tak daleko po moi v malch lunech?"
"Znme dobe cestu na tento ostrov. Vyjdme za pznivho vtru."
"Jsou vichni tvoji krajan tak dobrmi stelci jako ty?"
"Ano. U ns mal dt mus umt stlet lukem, jinak zeme hladem."
"Jak to?"
"Kdy chce mal chlapec nco jst, povs otec pokrm na vtev stromu. Pokrm povs
vysoko. Dt
neme doshnout rukama. Otec pod chlapci luk a py. Chlapec mus pokrm sestelit.
Kdy nesestel, nem co jst. m je chlapec star, tm ve mus stlet. Tak se nau stlet
dobe."
 "Co dl tvj otec?"
"Ach, mj star, uboh otec," vykikl Ptek a dal se do ple. Mezi plem stle volal:
"Ach, mj star, uboh otec l"
Robinsona pekvapila velik ltost a nechtl se ji Ptka vyptvat, pro tolik ple. Ptek
sm o tom pomlel. Robinson se proto domnval, e Ptek teskn po zemelm otci. Ptek dlal
rd a ochotn vechny prce, jen nerad pracoval na poli. Kdykoli li pracovat na pole, Ptek jevil
neochotu a mrail se. Robinson se ptal, pro nerad pracuje na poli. Ptek prohlsil, e prce na
poli je prce zbyten. Pro pstovat na poli to, eho vude roste na ostrov dost. Na ostrov
roste mnoho ovoce, na ostrov je i mnoho zve. Sta natrhat ovoce, nalovit zve a nen teba
kopat hlnu na poli.
Robinson Ptka pouoval, e prce na poli je velmi uiten, e jim zabezpeuje chlb
pro obdob
de, kdy nelze pro velik lijky vychzet na lov. A Ptek pomalu zvykal tk poln
prci. Ped kadm novm setm Robinson sv polka zvtoval. Penice i jemen rostly ji na
dvojnsobn vt ploe ne
kukuice.
Ve volnch chvlch Robinson uil Ptka stlet z puky. Nebyla to snadn vc. Po prvn
rn Ptek zahodil puku tak prudce, e by ji byl mlem rozbil. Kdy se Robinson ptal, pro
puku zahodil, tvrdil Ptek, e puka je iv a e mu ske z rukou. Robinson trpliv Ptkovi
vysvtloval, jak m mit, jak m
puku dret, a konen Ptek pemohl hrzu z tajemnho nstroje a po nkolika ranch
se mu podailo trefit i do tere. Kdy byl za to od Robinsona pochvlen, dlal radost kotrmelce.
Robinson byl te klidnj. Dva ozbrojen lid ubrn se vetelcm leheji ne jeden. Puka je
vydatnj zbra ne py a otpy.
Robinson zajdl s Ptkem v lunu astji do ztoky u Rajskho dol. Ptek ovldal
dokonale plavbu lunem. lun, opracovn nstroji, ml te dokonalej tvar, byl prostornj a
byl i rychlej. Z Rajskho dol doveli mnostv novho ovoce, kter Robinson dve neznal.
Ptek objevil v Rajskm dol vysok kee, kter jmenoval ikao. Plody tohoto kee byly
velik asi jako holub vejce a mly chu podobnou vestkm. Ptek pinesl i hruky, kter
Robinson kdysi ochutnal, a tenkrt, patrn proto, e byly nezral, chutnaly trpce a Robinson se je
bl jst. Te vak poznal, e toto ovoce je nesmrn lahodn chuti. Bylo to ovoce avokatovho
stromu, kter je dnes znm t pod jmnem persea pelahodn.
Dky Ptkovi obohatil Robinson znan svj jdeln lstek. Teprve te poznal, e po
vechna lta chodil tu kolem tolika dobrho ovoce a nejedl je jen proto, e je neznal. V Rajskm
dol bylo i mnoho strom
podobnch palm, pod jejich korunou rostlo melounovit ovoce, velmi lahodn a
osvujc chuti. Ptek nazval tento strom papja.
Jednou zastihla Robinsona a Ptka na cest z Rajskho dol boue. Vythli lun na beh a
ekali, a
boue pejde. Boue pela, ale moe bylo stle jet vzdut, take se nemohli odvit
pokraovat v plavb dom. Chtli rozdlat ohe, aby si upekli kus elvho masa. Nebylo lze najt
kousek suchho deva. Ptek natrhal papjovch list, zabalil do nich lstky elvho masa a
zatkal mezi dvma velkmi kameny. Kdy po hodin maso z list vybalil, bylo kehk jako
peen. Ptek ukzal Robinsonovi i men
strom, jej nazval Lvajava. Byl podobn na hruce, s neobyejn chutnmi, dunatmi
plody. Plody vonly senem. Ptek jednou mile pekvapil Robinsona, kdy mu tyto kvajavov
plody podal peen v popelu. Byly neobyejn chutn.
 Kdy Robinson poznal vc ne dvacet znamenitch druh ovoce, kter te s Ptkem
shromaovali ve sv pce, pochopil Ptkovu nechu k zemdlsk prci. Ostrov by opravdu
stail snadno uivit lovka. Nkter ovoce bylo nejen lahodn chuti, ale vydvalo i nesmrn
pjemnou vni. Napklad anona. Plod tohoto nzkho stromu se podobal obrovsk jahod. Byl
sladce nakysl chuti a vil pes dva kilogramy a nkter byl i vc ne tvrt metru dlouh. Rostl
tu na ostrov i jin druh anony, s plody kulovitmi, vtmi ne lidsk hlava a nkter vily a
sedm kilogram. Pod drsnou, zelen edou korou byla snhobl duina, mkk jako hust
smetana, a siln vonla. Robinsonovi pipomnala chut duen
jablka s jahodami a angretem ve smetan.
Kdy jednou Robinson pral v potoku koile a ubrusy, uil Ptka, jak m laku ve vod
mnout rukama, aby z n poutla pna. Ptek brzo pochopil. Zamrkal na Robinsona a ekl: "Ptek
pinese nco, co pome." A odbhl. Asi za pl hodiny se vrtil. Pinesl v torb odnkud plody
podobn tenm, ervenav lut barvy, Z tchto ten vyloupal ern, leskl, kulat semnka a
duinu dlanmi rozetel v hrnci ve vod. Voda byla za chvli pln mdlov pny. Koile,
namydlen touto pnou a pran ve vod s rozetenm ovocem, zbavovala se pny tak rychle jako
nejlepm mdlem. Ovoce, kter Ptek pinesl, bylo ze stromu, jen se pro tuto vlastnost jmenuje
mdelnk.
Ne uplynul rok, nauil se Ptek dokonale zachzet se vemi nstroji, a u to byla
sekera, dlto, hoblk i nebozez. Robinson se smle mohl dt do stavby nov lodi. Vypravil se s
Ptkem na severozpadn st ostrova, kde ml ji dvno vyhldnut mahagonov strom. Trvalo
cel msc, ne se Robinsonovi s Ptkovou pomoc podailo strom porazit a oddlit deset metr
dlouhou st jeho kmene. Dutinu v kmeni vysekvali sekerou i dltem a pomhali si i havm
uhlm. Jednou pi tto prci mluvil Robinson o tom, e se chce pokusit s tmto lunem plavit k
zemi, kterou je za jasnch dn vidt na zpadnm obzoru z temene Ohniv hory.
"A pro chce, Robinsone, plout do tto zem?"
"Protoe tam ij bl lid, jako jsem j."
"Tob se, Robinsone, nelb tento ostrov?"
"Lb, mil Ptku, ale stsk se mi po blch lidech. Mezi blmi lidmi jsem se narodil a
chtl bych se opt mezi n vrtit a t s nimi. Chtl bych se, Ptku, vrtit do sv vlasti."
"A co kdy t, Robinsone, bl lid nepijmou?"
"Bl lid m rdi pijmou. Snadno se s nimi domluvm, Ptku."
"Jed tedy, Robinsone, do Zem za mscem: i tam ij bl lid."
"Co k, Ptku?" vykikl pekvapen Robinson. "Bl lid? Jak to, e by mezi vmi ili
bl lid? Nikdy's o tom nemluvil. Mluv tedy!"
"Ped mnoha msci pijeli k naim behm bl lid. Jsou tak vousat jako ty, Robinsone.
ij u ns."
"Opravdu, Ptku? Neml se?" vzruen se tzal Robinson.
"Nemlm se. Jsou bl. Jsou vousat. Nauili se nai e. Rozumj nm a my jim."
"A v, kolik je tch blch lid?"
Ptek se dosud nenauil zpamti potat. Poloil vedle sebe nkolik kamnk. Robinson
kamnky potal. Bylo jich jedenct. Robinson te uvaoval, jac by to mohli bt lid. Napadlo
ho, e to budou trosenci z korbu, kter tu naposledy u ostrova ztroskotal. Boue jist zahnala
jejich lun k ostrovu, kter nazv Ptek Zem za mscem.
Ptkovo sdlen Robinsona velmi potilo. Rozhodl se, e jakmile lun bude hotov,
vyprav se s Ptkem pro bl trosenky. Vyptval se Ptka, jak daleko je jeho ostrov a kolik
hodin plavby potebuje jejich lun. Ptek se na chvli zamyslil a pak ekl: "Kdy rno vyjde
slunce, vyjedeme na moe. Kdy je slunce nad na hlavou, vidme hory tohoto ostrova."
 Z toho Robinson usuzoval, e cesta trv njakch est nebo sedm hodin.
"Kdybys, Ptku, opt pijel k svm lidem na ostrov, mli by radost?"
"Mli by radost. Nemohl bych vak ci, e jsem il zde na tomto ostrov."
"Pro bys to nemohl, Ptku, ci?" ptal se udiven Robinson.
"Z tto Zem boha ohn se jet nikdo nevrtil. Vili by, e se vrtil mj duch. Proto by
mi nikdo nepodal jst a pt. Nesml bych s nimi bydlet pohromad. Nesml bych ci, e jsem tu
il."
"A co bys jim tedy, Ptku, ekl?"
"ekl bych, e jsem il v Zemi ped mscem."
"A kde je Zem ped mscem?"
"Zem ped mscem le v tu stranu, odkud vychz slunce. Je daleko. Cesta k t zemi
trv od vchodu do zpadu slunce."
"Tam ij tak Karibov?"
"Ano. S nmi dosud nikdy nebojovali."
"Vili by ti tvoji lid?"
"Vili. Stalo se u, e tam uprchli nai lid z neptelskho zajet a pak se vrtili dom."
"To by m tvoji lid tak vyhnali, kdyby vdli, e jsem ze Zem boha ohn?"
"Tebe by se bli a ctili by t."
"A kdybychom pijeli k tvm lidem spolu? Tak by t zavrhli?"
"Kdybych pijel s tebou, vili by, es m chrnil."
"A pro by se m tvoji lid bli?"
"ekl bych jim, e ije v Zemi boha ohn. ekl bych, e dovede zabt neptele ohnm,
kouem a hromem. ekl bych, es m vysvobodil. Moji lid by se ti klanli, Robinsone."
"ekl bych jim, Ptku, pravdu. ekl bych jim, e jsem lovk jako oni."
"Nevili by ti."
"Co bl lidi, kte pipluli v lunu, jak k, k vaim behm, tak uctvali? Sm jsi ekl,
e je pijali mezi sebe a nijak se jich nebli."
"Bl lid pipluli z neznmho moe. Byli hladov, zniv, slab a nemocn. Nai lid jim
dali pt a jst. Bl lid nemli puku, nemli ani luk, ani py."
"A postavme, Ptku, lo, zavezu t k tvm lidem. Pojede rd?"
"Nepojedu, Robinsone."
"A propak? Vdy jsi plakal pro svho otce."
"Otec bojoval vedle mne. Vidl jsem, jak klesl. Jist zemel."
"M tedy matku."
"Mj otec ml jedna, dv, ti, tyi, pt, est en," potal Ptek na prstech. Robinson
pochopil, pro se Ptek nikdy nezmioval o sv matce. Divoi na Karibskch ostrovech ij
pohromad s nkolika enami.
"Chci bt stle s tebou, Robinsone," ekl po chvli Ptek.
"J vak v tv zemi, Ptku, zstat nemohu. Ty zstat me, tam je tv vlast, tam jsou tv
lid, mezi n
pat. Vrtil bych se bez tebe."
Po tchto slovech Ptek posmutnl a odvrtil svou tv.
"Co je ti, Ptku?" zeptal se Robinson.
"Robinson nem Ptka rd. Proto stav, Robinsone, lo, abys mne od sebe odvezl." Tu
Ptek vyskoil a podal Robinsonovi puku.
"Pro mi podv puku?" ptal se udiven Robinson.
"Zab Ptka, Robinsone ! Ptek nechce bez Robinsona t." A Ptek poklekl, poloil ped
Robinsonem hlavu na zem a hoce plakal.
Robinson, pohnut takovm projevem lsky tohoto prostho divocha, pohladil mu vlasy a
ekl: "Neboj se, Ptku. Zstane u mne tak dlouho, pokud bude chtt. Kdy pojedeme spolu do
Zem za mscem, vrtme se spolu zase zpt."
Ptek objal Robinsonovy nohy, potom vyskoil a kepil kolem Robinsona a metal radost
kotrmelce.

XX
ROBINSON S PTKEM SE VYPRAVUJ
NA CESTU DO ZEM ZA MSCEM.
NOV VZRUUJC UDLOSTI.
PTEK SE SHLEDV SE SVM OTCEM
A ROBINSON S EVROPANEM.

Uplynulo opt pl roku, ne byli Robinson s Ptkem se svou prac na lunu hotovi. Sotva
skonili prci na lunu, nastaly n. Stdo koz v ohrad se rozmnoilo ji na dvacet kus. Tento
poet Robinsonovi ji pln stail.
V dol Velkho potoka zdil Robinson s Ptkem jet jedno pole pro obil, a sklzeli te
dvakrt do roka slunou rodu penice a jemene.
Dve Robinson drtil s Ptkem zrno z klas run mezi dvma deskami. Te si podili
cepy a obil
vymltili velmi brzo. istili je na malm stku, donesenm z kuchyn ztroskotanho
korbu. Mouku z korbu ji dvno spotebovali a do przdnch pytl dvali te obil. Robinson
za Ptkovy pomoci pivlekl do jeskyn velk balvan a kladivem a dltem vyhloubil v nm na
deset centimetr hlubokou jmku v podob msy. Vhodn opracovanm kamenem drtil v jmce
zrna. Prce la te daleko rychleji od ruky a mouka byla i jemnj.
Hned po jarnch detch zaseli. Robinson se chystal na cestu k Ptkovu ostrovu. Poizovali
ji hlavn
vstroj loky. Hrub opracovan lun kotvil ped jeskyn v ztoce. V kvtnu byl ji v
lunu vztyen stor a na nm svtila bl plachta. Na zdi lunu se klenula nad kabinou stecha,
upleten z prout. Stechu pothl Robinson jet plachtou, dkladn naputnou rozputnm
lojem, aby voda po mastnot stkala a nepromela se dovnit. V kabin byly po stranch i dv
lavice. Mezi nimi pak zk, pohodln stl. Z
kabiny se dalo dit dvma provazy i kormidlo. Robinson zaizoval lun podle lunu Abd
el Mmho, na kter se dobe pamatoval.
Robinson s Ptkem podnikli plavbu kolem ostrova. Za tto plavby byl Robinson Ptkem
pmo naden, kdy vidl, s jakou obratnost dovede tuto plachetnici dit. Koncem kvtna, kdy
nastalo stl poas, chystal se Robinson vyrazit na moe. Lo zatm kotvila v st Velkho
potoka, protoe st Malho potoka bylo v tto dob ji velmi mlk. Bylo i nebezpe, e pliv,
kter tu zved vlny do velk ve, by mohl na mlin lun pevrtit. V st Velkho potoka se
ztoka mrn st, a je proto i vc chrnna ped prudkm plivem. Konen piel den, kdy
Robinson skonil vechny ppravy k odplut. V lodi ji mli zsoby uzenho masa, chleba a
ovoce, soudky i tykvice naplnili vodou ze studnky, mli i soudek s koalkou a hrub pytlk
suchar. Robinson pipravil zsobu jdla na cel msc a vody na trnct dn. Vdl, e na
zpten cest
se bude plavit v lunu jedenct trosenk. Na to je dobe se pipravit pro vechny
ppady. Tak na ostrov udlal potebn opaten. Kozm otevel ob ohrady, aby mly dosti
msta i pastvy. Kozy dojnice odvedl ze stje do ohrady. Reka a papouka vezme s sebou.
Vechny vci dopravili do lunu v mal lodici. Potom lo dn ukotvili. Brzo rno ped
vchodem slunce vezmou zbran a pjdou pky k lunu, aby vyjeli na ir moe smrem k
Ptkovu ostrovu.
Robinson byl z nastvajc cesty tak rozilen, e nemohl usnout. Obval se, aby se za sv
plavby na irm moi nhodou nesetkali se skupinou divoskch lun. Budou mt, pravda, s
sebou vechny zbran, ale ubrnili by se divochm, kte je mohou obklit ze vech stran?
Robinson se stle jet rozmlel, m-li se tto plavby odvit. Co m zarueno, e domorodci,
kdy spat dva ozbrojen lidi, je pijmou tak mrumilovn, jako pijali neozbrojen, hladem
vyslen blochy?
Co kdy uchvt lodici mosk proud? Sta dva lid, aby ji z proudu vymanili? V suchm
obdob nen
teba se obvat bou, ale strhne se asto i nenadl prudk vichice, zvln moe a pro
nzkou lodici s plachtami by to byla jist zhuba. Kdyby ml aspo kompas ! Nebylo by to pece
jen hazardovn ivotem te, kdy se ji bl ke konci osm rok pobytu na ostrov? Ted, kdy tu
m spolu s Ptkem ivot daleko bezpenj, leh i radostnj?
Tyto mylenky se Robinsonovi honily hlavou po celou noc, take usnul a k rnu. Kdy
se rno Ptek probudil, bylo slunce ji nad obzorem. Bylo mu divn, e Robinson jet sp.
Vdy
chtl vyplout na moe ped vchodem slunce. Snad odloil odjezd, myslil si Ptek a el se
podvat, kolik je hodin. Kdy se vrtil, Robinson se prv probudil. Sedl na posteli a mnul si oi.
"Pojedeme, Robinsone? Je osm hodin." "Pro jsi m, Ptku, nevzbudil?" mrzut se ptal
Robinson.
"Kdy jsem vstal, byl ji den. Myslil jsem, e u nikam nepojedeme."
"Dnes u opravdu nepojedeme," zabruel Robinson a myslil si: To jist sama
Prozetelnost dv mi najevo, abych plavbu odloil. Obrtil se k Ptkovi: "Pojedeme pozdji.
Musme nai lo jet lpe vyzkouet. Ztra podnikneme znovu plavbu kolem ostrova."
Po poledni poslal Robinson Ptka na Ohnivou horu, aby se rozhldl po moi. Ptek se
vrtil z Ohniv
hory neobyejn brzo a velmi
udchn.
"Robinsone, Robinsone! luny jsou na moil Jeden, dva, ti, tyi, pt lun."
Robinson podal Ptkovi puku, sm vzal puku a dv pistole, dalekohled a beli rychle
na Ohnivou horu. K ostrovu piplouvalo od severozpadu pt lun. Byly vzdleny jet asi pes
kilometr. Robinson se podval smrem k jeskyni. Z komnu vystupoval kou.
"B, Ptku, rychle a uhas v krbu ohe. Puku nech zde a utkej co me, a hned se
vra!" Ptek dlouhmi skoky odbhl. Robinson, ukryt za kei, pozoroval dalekohledem luny. V
kadm lunu bylo est divoch.
Robinson se obval, e zam-li divoi do vzdlen ztoky, nebude jim moci pekazit
hnusn hody a osvobodit obti. Kdy si pomyslil, e se s tmito lidojedy mohl dnes potkat na
irm moi, zamrazilo ho v zdech. Jak bylo dobe, e zaspal a cestu odloil! luny mily pmo
k Ohniv hoe. Ptek se zatm vrtil. Robinson pjil Ptkovi dalekohled a ekl: "Podvej se,
nejsou-li v lunech nhodou tvoji krajan. Poznal bys je?"
Ptek pikvl. Kdy po chvli odloil dalekohled, ekl: "To nejsou lid ze Zem za
mscem. Podle kresby na tle jsou to zl lid ze Zem veern hvzdy. Jist pepadli n ostrov.
S nimi jsem ji bojoval. Jsou zl, velmi zl. Zem veern hvzdy je na zpad od Zem za
mscem." Zatm ji luny minuly Bannovou ztoku a pluly pmo k Hodinovmu mysu. To jist
pistanou v ztoce ped jeskyn, napadlo Robinsona a krev se mu vehnala do hlavy. Obrtil se k
Ptkovi: "Musme rychle do jeskyn." Beli, co jim nohy staily, aby dorazili k jeskyni, dv ne
divoi vpluj do ztoky.
"Jak tst, e jsem zakotvil svj lun v st Velkho potoka. Ted by ho byli objevili."
Kdy Robinson s Ptkem dobhli k jeskyni, divoi byli ji ve stedu ztoky. Mili k st Malho
potoka. Robinson s Ptkem je pozorovali z jeskyn otvorem nade dvemi. Divoi mli jen otpy.
Robinson se ptal Ptka, pro nebvaj ozbrojeni tak luky a py. Ptek vysvtlil, e k
nboenskm obadnm hodm berou pouze otpy. Na tomto posvtnm ostrov se nesm lovit
zv, aby se bh ohn nehnval. Ptek Robinsona ujistil, e ani tito divoi neznaj steln zbran a
budou podeni prv tak jako on, kdy
poprv usly rnu z puky. Budou myslit jako on, e Robinson je posel samotnho boha
ohn. Robinson nechtl pi osvobozovn zajatc prolvat krev. Vdl, e divoi nevrad zajatce
z krvelanosti, ale jen proto, e to pikazuje jejich nboenstv. Vdy Ptek tak jedl dve lidsk
maso a dnes ji je pesvden, e zabjet bezbrann zajatce je zloin. Proto nabil Robinson puky
drobn
sekanm olovem, kterho pouval na lov ptk. Natloukl do puek hodn stelnho
prachu, aby rna byla hmotn a vydala co mon nejvce koue. Divoi v pevn ve, e na tomto
posvtnm ostrov
nemohou bydlit lid, budou polekni ji tm, kdy se ped nimi objev. Zatm vythli
divoi pi st potoka luny na psek a rozbhli se do lesa pro devo. Potom jako obvykle zaloili
ohe a poali svj vlen tanec. Jejich zpv, kterm dodvali rytmus tanci, se chvlemi podobal
evu a vyt elem.
V tto chvli upozornil Ptek Robinsona, e bude nejvhodnj, kdy se vydaj nejkrat
cestou k mstu, kde mli divoi sv luny. Robinson zavel Reka do jeskyn, aby je neprozradil
tkotem. Pak pelezli plot a plili se v nejvt tichosti vysokou trvou k lunm.
Ptek radil Robinsonovi, aby a se dopl k blzkosti lun, vyrazili s velkm kikem z
krytu a upozornili tak na sebe vechny divochy. Divoi pr budou velmi pekvapeni, a ne se
vzpamatuj, vypl
do nich Robinson s Ptkem ze vech puek. Ptek ubezpeoval Robinsona, e nastane pak
mezi divochy hrza a zmatek. Zmatku pak vyuij k osvobozen zajatc. Zathnou luny se
spoutanmi do moe a rychle vypluj. Na lunu pak budou mt ji dosti klidu, aby opt nabili
puky. Kdyby se snad divoi vzpamatovali a lun chtli pronsledovat, mohou do nich z lunu
vyplit opt ze vech puek. Robinson s Ptkovm nvrhem pln souhlasil. Hle, jak je Ptek
bystr, mysl si Robinson. Dovede vyzrt na divochy, protoe sm divochem byl. Ptek po
chvilce jet eptal Robinsonovi, aby za mysem Slunench hodin pirazili ke behu a vynesli
zajatce. On, Ptek, e nanos do loky kameny a loku potop. Divoi se budou domnvat, e
poslov boha ohn si odnesli sami sv obti. Robinson se opt divil Ptkov moudr, prozrav
vaze. Je opravdu rozumn, budou-Li se divoi chovat tak, jak se Ptek domnv.
Kdy se Robinson s Ptkem doplili na dva kroky k lokm, vyskoili z trvy, Robinson
vystelil z obou pistol do vzduchu a Ptek vyrazil divok ev. Divoi ustali v tanci a zstali na
mst jako strnul. S
vytetnmi zraky, plnmi hrzy, hledli na dva mue, jim se nad hlavou vznel oblak
dmu. Robinson vykikl: "Pal!" A souasn s Ptkem vyplil dvku drobn sekanho olova do
divoch. Zarachotila rna jako hrom. Divoi kieli hrzou i bolest. Mnoz z nich byli poranni
drobnm olovem. Kdy se rozptlil oblak koue, nespatil Robinson u ohn ani jednoho divocha.
Vichni zmizeli v blzkm lese. Robinson s Ptkem rychle prohledali luny. V jednom z nich
leeli spoutni divoch a vedle nho, tie stnaje, evropsky obleen bloch s plnovousem.
Robinson s Ptkem rychle vthli loku na moe a vskoili do n. Ptek vesloval a Robinson
vzadu dil veslem smr. Snaili se, aby byli brzo co nejdl v bezpe.

Na pobe se dosud nikdo z divoch neukzal. Divoi se opravdu domnvali, e bh ohn

poslal sv
posly a vzal si sm sv obti. Byli pesvdeni, e jen bh ohn sm se me zjevit za
blesk a hromu, jak to prv vidli.
U Slunenho mysu Robinson a Ptek nabili puky a dvakrt vyplili do vzduchu.
Zahaleni kouem zmizeli nato za mysem Slunench hodin.
Drobn zrann, kter divoi utrpli, mysl si Robinson, se jim brzo zahoj. Podailo se
osvobodit zajatce, ani utratili pitom jedin ivot. Za mysem Slunench hodin vythli Robinson
s Ptkem lun na psek. Rozzli noem pouta zajatc na rukou a na nohou a vynesli je na beh.
Ptek poloil do przdnho lunu velk kmen a potopil jej. Evropan byl mu asi tyicetilet, v
chatrnm ji obleku, velmi zmoen
pestlmi trapami a chvl se na celm tle. Robinson se ho zeptal, kdo je. Zajatec
zaeptal:
"Christianus, Hispanus." Robinson porozuml, e k kesan a panl. Druh zajatec
byl asi padestilet
divoch. Byl snad v jet horm stavu ne panl. Nemluvil, jen tie stnal. Nhle se
Ptek na nho s vkikem vrhl. Objmal jeho hlavu, pak vyskoil a divoce skkal kolem. Hned
nato se opt vrhl na starho mue, objmal ho a plakal. Robinson se v prvm okamiku domnval,
e Ptek snad zelel. Vrhl se Robinsonovi k nohm, poal je objmat, hned nato zase vyskoil a
tiskl divochovu hlavu na svou hrud".
"Co se s tebou dje, Ptku?" zvolal Robinson.
"Mj otec! Mj otec! Mj otec je ivl Mj drah otec l" A Ptek skkal, dlal kotrmelce,
hned plakal, hned se sml.
Oba zajatci byli tak zeslbl, e se nemohli udret na nohou. Robinson s Ptkem je odnesli
k ohrad. Uvolnili zatarasen vchod a oba zajatce uloili v jeskyni. Spnek uloil Robinson na
sv a Ptkova otce na Ptkovo loe. Pak se zeptal panla, co ho bol. Ptal se panla latinsky.
panl mu vak odpovdl docela slun anglicky. Prosil o vodu, nebo od rna nedostali pt.
Robinson poslal Ptka ihned pro erstvou vodu a zatm podal obma zachrnnm douek rumu.
V mal chvli byl Ptek zptky s vodou. Oba host hltav pili. Kdy ukojili ze, vzpamatoval se
nejprve panl, e se i posadil. Rozhlel se zvdav po jeskyni. Ve mu pipadalo jako ve snu.
Vdy kdy u po nich sahala smrt, objevili se tito dva podivn lid. Obleen v koeinch a
pitom vyzbrojen modernmi zbranmi. Ptkv otec nechtl uvit, e je na svt. Byl
pesvden, e si pro nho piel Ptkv duch spolu s duchem tohoto blho mue; je snad ji te
v posmrtnm ivot u boha ohn. Ptkovi dlouho trvalo, ne
otci vysvtlil, e ani on, ani Robinson nejsou duchov, ale e ho prv zachrnili od jist
smrti. Po chvli oba zajatci usnuli. Robinson pistavil ebk k otvoru nade dvemi a dval se
dalekohledem do ztoky, jsou-li tam jet divoi. luny zmizely. Robinson poslal Ptka, aby
opatrn prozkoumal okol
jeskyn. Ptek se po chvli vrtil a sdlil, e kolem ztoky nen ji nic podezelho.
Ohnit, je divoi zaplili, dosud doutn. V okol vak nenalezl ani mrtvho, ani ivho divocha.
Vichni prchli v lunech. Robinson pak vystoupil s Ptkem na vrchol Ohniv hory. Spatili na
moi tyi luny, rychle se vzdalujc
 severozpadnm smrem. Robinson, dvaje se dalekohledem, napotal, e se divoi
vracej v plnm potu. Ani jeden z nich nen tce rann, nebo vichni v lunech sedli. Ted
snad jim zajde chu vracet se na tento ostrov, mysl si Robinson.
Rozradostnn Robinson pokynul Ptkovi, aby na oslavu dnenho vtzstv a osvobozen
dvou lid
vyplil z puek do vzduchu. Hned potom, kdy vyly rny, Robinson nasadil k om
dalekohled a pozoroval domorodce. Vichni se ohleli na horu, nad n se vznel oblek dmu.
Robinson zeteln vidl, jak zoufale te vesluj, aby byli co nejdl z dosahu sdla boha oline.
Potom se Robinson s Ptkem ubrali k domovu. Odpoledne Robinson s Ptkem odvezli
vechny zsoby z plachetnice zpt do jeskyn. Lo nali v naprostm podku. Przdnou
plachetnici pak odvlekli njakch sto krok proti proudu Velkho potoka, kde ji pivzali ke
stromu. V tchto koninch ji bujn
vyrstal nov les. Plachtu Robinson se stn sundal a dopravil ji s vesly do jeskyn.
Ptek pak pivedl z ohrady do stje tyi kozy dojnice, aby mli rno erstv mlko. Cesta kolem
ostrova byla te odloena na neurito.
Druhho dne pipravil Robinson hostm dobr a bohat obd. Polvku z elvho masa, na
roni opkan slpky, kol nadvan ananasem, sr a ovoce. panl byl ji docela sv. Jen
Ptkv otec byl dosud zeslbl a mlo jedl. panl obdivoval Robinsonovu domcnost. Po obd
usedl Robinson se panlem do stnu strom ped jeskyn a panl mu vyprvl o svm
dosavadnm ivot. Jmenoval se Fernando Lopez a pochzel z Cdizu. Vyprvl, jak ped deseti
lety zakoupil v Brazlii pi ece La Plata plante cukrov ttiny. Zabval se i obchodem
vzcnmi brazilskmi devy. Posledn neastnou cestu konal do panl k sv rodin. Vezl
nklad vzcnho deva a cukrov ttiny. Kdy se plavili ji tet tden, zastihla je nedaleko
americkho pobe hrozn boue. lo? dostala trhlinu. Voda pomalu zaplavovala spodn
prostory. Kapitn, domnvaje se, e je jet blzko americkch beh, dal vyplit salvu z dl. Po
njak chvli se objevilo na pravm boku lodi v dlce svtlo. Zaradovali se, e budou zachrnni.
Ve stranm orknu vak bylo tko manvrovat lod. Kapitn se snail dit lo smrem k svtlu
na pobe. Boue vak ulomila kormidlo. Stn perazila a smetla do moe
"Lo byla te hnna bez kapitnovy vle. Narazila na skalisko," vyprvl panl. "Svtlo
na pobe
jsme ztratili. Lo se rychle potpla. Nastoupili jsme do lun, ale luny se nedaly v
rozbouenm moi vbec dit. Ve stranm chvatu a zmatku nevzali jsme s sebou do lunu ani
jdlo, ani vodu. Domnvali jsme se, e pobe je vzdleno nkolik set metr. N lun vak byl
vichrem zahnn na moe a uchvcen moskm proudem. V naprost tm ztratili jsme se brzo
ostatnm lunm. Nevm tedy, co se stalo s ostatnmi.
Druhho dne kveeru se rozpoutala nov boue a ta hnala nai lodici smrem opanm.
Teprve tvrtho dne za rannho svitu, kdy jsme ji vichni leeli na dn lunu, nevysloviteln
mueni zn, neschopni pohybu, objevil se na obzoru pruh zem. To nm dalo tolik sly, e jsme
uchopili vesla a po nkolika hodinch pistli u ostrova, kter k na hrze byl obydlen divochy.
Divoi vak ns pijali velmi vldn. Poslali nm hned vodu a peen ryby.
Pijali ns opravdu ptelsky, tebae moji druhov se ustavin bli, e a se uzdravme,
odvedou ns do vnitra ostrova a tam snd. Kivdili jsme jim. Nic takovho nezamleli. Nauili
jsme se jejich ei, nauili ns zachzet lukem i otpem. Lovili jsme s nimi zv, sbrali ovoce a
pomhali jim pi vtch loveckch vpravch na moi. Po ase jsme si postavili vlastn chi a v
n ili vichni pohromad. Z dvancti ns do teto doby zbylo osm. Dva druzi zemeli brzo po
zachrnn a dva zahynuli v moi pi lovu. Pede dvma dny
byl ostrov pepaden ji podruh za naeho pobytu divokm kmenem ze sousednho
ostrova. Pomhali jsme domorodcm v boji s nepteli. Dva z naich padli a j byl s tmto
domorodcem zajat. Na ostrov zbylo tedy jet pt mch druh."
"Kde jste se, pteli, nauil anglicky?" zeptal se Robinson.
"Mj spolenk a obchodvedouc je Anglian. Obchodujeme s anglickou firmou v
Londn. J se od svho spolenka nauil anglicky a on ode mne panlsky."
"Jakho zamstnn jsou vai krajan?"
"Jsou to vesms nmonci."
Kdy panl skonil sv vyprvn, povdl Robinson, e to byl on, kdo v on bouliv
noci na pobe
rozdlal ohe, kdy panlsk korb ztroskotal nedaleko odtud. Robinson pak ve
podrobn vyprvl, a
do chvle, kdy se chystal s Ptkem na cestu, aby vysvobodil panlovy krajany a pivezl
je na tento ostrov.
"Moji druhov by vm byli jist za to nesmrn vdni, kdyby tu mohli t spolen s
vmi." Toho veera nemohl Robinson opt usnout. Vzpomnal na prv dny ped osmi lety, Hle,
splnilo se konen jeho pn. Bude tu t ve spolenosti lid. Nedaleko na ostrov ek jet
dalch pt. V nejbli
dob pivede je sem. Jsou to zkuen nmonci, s nimi jist se mu poda doshnout
americkch beh. Dostanou se k vtmu pstavu, kde kotv evropsk lodi, a pak konen ...
Nvrat dom, dom!

XXI
ROBINSON SE SVMI PTELI STAV DM.
PANL A PTKV OTEC SE VRACEJ
PRO OSTATN TROSENKY.
NOV VELK UDLOSTI NA OSTROV

Robinson by byl nejradji hned v ptch dnech poslal panla s Ptkem, aby pivezli
ostatnch pt panlskch trosenk. Uvil vak, e je nedaleko pede nmi, po nich nastane
obdob de. Pro devt lid jeskyn nesta a bude poteba postavit pro pchoz nov obydl.
Tak zsoby obil a mouky mus zvtit.
Proto se dali vichni do vroby cihel, aby mohli co nejdve postavit dm. Cihly vyrbli
hned u hlinit, odtud pak hotov odveli v lunech na msto, kde hodlal Robinson domek
postavit. Mli te ti luny. Mal lun, kter vyrobil Robinson sm, velk lun plachetn a lun
divoch, kter ped divochy ukryl Ptek na dno moe. Vroba cihel byla peruena na del dobu
nmi. V detivm obdob vyrbli mouku a pipravovali hlnu na plen cihel. Sotva pely
det, cihly opt vypalovali. Robinson vypotal, e na stavbu domku, by jednoduchho, pouze
o jedn svtnici s men
mstnost jako pirnou, bude poteb nkolik tisc cihel. Robinson nejprve narsoval v
psku pln domku. Dlouho pemlel o tom, jak udlat okna. m nahradit v oknech sklo.
Konen se rozhodl, e udlaj
okna jen dvacet centimetr zk a asi sedmdest centimetr vysok, zato e jich udlaj
vce, aby bylo ve svtnici dostatek svtla. Na del stran mstnosti aspo osm a na krat pt. V
obdob de se daj
takovto zk okna snadno zakrt devnou deskou. zkm oknem neme nikdo vlzt
do svtnice. Stropn trmy budou aspo o metr del, ne je ka stropu. Budou na kad stran
penvat aspo pl metru, aby tvoily stinn podste.
Ve volnch dnech, kdy nebyla prce na poli, kceli v lese vhodn stromy a pitesvali je
na trmce pro krov. Ne vak domek postavili
a krov nad domkem vztyili, uplynul takka cel rok. V ptch mscch zaizovali
domek uvnit. Ped prostornm krbem stl nzk stl a kolem est idl. idle se vak vce
podobaly nzkm stolikm. Domek vyhlel velmi tuln. Kdy byli se vm hotovi, bylo prv
ped podzimnmi deti. Bylo rozhodnuto, e hned, jakmile det pominou, vyprav se pro
trosenky panl s Ptkovm otcem na plachetnm lunu. Robinson s Ptkem zstanou na
ostrov.
V detivch dnech pipravovali nad, drtili obil, pletli torby, vyrbli luky i py, dlali
svky a vydlvali ke pro nov obleky a obuv, aby mli pt obyvatel ve pipraveno.
Koncem listopadu byli ji s polnmi pracemi hotovi a jednoho dne byl pipraven v ztoce
plachetn
lun k cest na ostrov. Robinson dal do lodice potravin pro est osob na cel tden.
panl ujistil Robinsona, e plavba tam a zpt i s krtkm pobytem nebude trvat dle ne osm
dn. Robinson vak pece jen doporuil panlovi, aby potal s nepedvdanmi udlostmi, a tak
doplnili zsobu potravin a npoj v lunu na deset dn.
Robinson dal panlovi do lunu dv puky a jednu pistoli. Ptek vyzbrojil svho otce
velkm svazkem p a novm lukem, aby se mohli brnit v ppad, e by se na cest setkali s
neptelskm lunem. Domluvili se jet, e pi nvratu ohls panl svj pjezd temi ranami z
puky. Domluvili se proto, aby Robinson i Ptek, by v t chvli byli kdekoliv na ostrov, slyeli,
e se vprava astn vrac. Rno za vchodu slunce objal se Robinson se panlem a Ptkovm
otcem. Tak Ptek se dlouho objmal se svm otcem a oba plakali. Kdy odrazili od behu, Ptek
jet skoil do vody, doplaval k lunu a v lunu znovu a znovu objmal svho otce. Robinson se
radji odvrtil, aby ped panlem skryl sv
pohnut. Stydl se sm ped sebou nad projevem tolika lsky synovsk. K by byl ml on
ped trncti lety tolik lsky k svm rodim! Nemusel bt dnes zde, na tomto ostrov. Dlouho
pak stli jet Robinson a Ptek na vrcholu Ohniv hory. Mvali na pozdrav vzdalujcmu se
lunu, jeho bl plachta teprve po nkolika hodinch zmizela za obzorem ocenu. Dny bez ptel
ubhaly velmi pomalu. Ptek vypotal, e by se mohli vrtit ji za pt dn. Od toho dne pak
chodil kad poledne na Ohnivou horu vyhlet, nespat-li v dlce blou plachtu lodice. Uplynulo
ji osm dn a lo se neobjevovala. Po osmi dnech chodil s Ptkem na Ohnivou horu i Robinson.
Poali mt obavy a starosti. Uplynulo ji deset dn a panl se nevracel. Dvanctho dne, zatmco
Robinson pipravoval obd, rozbhl se na Ohnivou horu Ptek sm, pln nedokavosti. A tentokrt
nebel nadarmo. V mlnm oparu nad moem rsovala se v dli lodice. Byla vak bez plachet.
Patrn plachtu svinuli, mlil si Ptek. Dlouho lodici nepehlel. Sotvae ji spatil, utkal
zvstovat novinu Robinsonovi.
"Robinsone, vracej se!" vykikl vecek udchn. Robinson sebou trhl, papouek se
rozkiel a Rek poal tkat. "Vracej se! Lo se vrac," opakoval Ptek. Robinson odstavil hrnce
z krbu a bel s Ptkem a Rekem na Ohnivou horu.
Sotva Robinson spatil lodici, ihned poznal, e to nen ta, kterou oekvaj. Byl to
obyejn lun bez stn a bez plachty. Tak neplul k ostrovu od severozpadu, ale od
severovchodu. Robinson nasadil k om dalekohled a jasn vidl, e to je ciz lun. To ho velmi
znepokojilo. Ptral dalekohledem po moi a tu spatil nalevo od mysu Ztroskotn za skalisky
vynvat hroty stor. Tam nkde kotv korb. Jindy by se byl Robinson zaradoval, ale dnes se
mu zdla tato vc podezel.
Pro kotv korb v tchto pustch a nebezpench koninch? Boue v poslednch dnech
dn
nebyla, nen to tedy lo zbloudil. Potom vak blesklo Robinsonovi hlavou, e lodici se
panlem a Ptkovm otcem uchvtil mon mosk proud, zanesl ji daleko na moe, kde ji tento
korb potkal a dopravil trosenky zpt na ostrov. Je vak teba opatrnosti a je nutno pozorovat,
co se z tto vci vyklube. Robinson se rozhodl, e bude zatm s Ptkem tajn pozorovat, kde lun
pistane a kdo z lunu vystoup.
lun vplul do ztoky Velkho potoka. Robinson s Ptkem sebhli s Ohniv hory, ozbrojili
se pukami a pistolemi, obeli ztoku a plili se okrajem lesa a k st Velkho potoka. Tam se
skryli v kech a pozorovali lodici. lun byl obsazen jedencti mui. Ti z tchto mu byli
spoutni na rukou. Vichni ostatn pak byli ozbrojeni pukami nebo pistolemi. Lodici vythli na
beh a ti spoutan mue odvedli nedaleko ztoky.
"Vid, Robinsone, bl mui budou tak jst sv zajatce," ekl eptem Ptek.
"Bl lid, Ptku, nejed sv zajatce. Nevm ovem, nechtj-li je zde snad zabt. Bylo by
poteba zjistit, jak k tomu maj dvody. Nu, pokme jet, uvidme, co bude dl." Robinson te
vidl, jak ti spoutan
mui poklekli ped ostatnmi. Prosili pravdpodobn o milost. Nato jeden z mu kopl
jednoho z klecch do prsou, a se svalil na zem. Potom vichni ti vstali a odchzeli smrem do
lesa. Z ostatnch mu se ti vrtili k lunu. Po njak chvli se ti spoutan mui obrtili a nco
volali. Dva ozbrojenci na n namili puky. Nato opt ti mui pokraovali v cest. Kdy zmizeli
v lese, usedlo pt mu do trvy, kde nco jedli a popjeli z lhve.
Robinson pokynul Ptkovi, aby ho nsledoval. Beli hloubji do lesa, aby nadbhli tem
mum, kte se ubrali po behu Velkho potoka. Asi za deset minut je dohonili. Dva z mu
byli ji star, kolem padesti let, tet vak byl jet mlad, asi ptaticetilet. Vichni ti byli v
manskm obleku pknho stihu a z dobrho sukna. Podle obleku Robinson usuzoval, e jsou
to pslunci ednickho stavu. Kdy
se Robinson s Ptkem piblili na deset krok, zvolal Robinson hlasit: "Dovolte,
pnov, abych vm nabdl pomoc!" Vichni ti se obrtili jako na povel a bylo vidt, e se velmi
ulekli, kdy spatili Robinsona a Patka. Nebylo divu, kdy tu ped nimi stli dva prapodivn
vyhlejc lid. Jeden od hlavy a k pat
obleen v chlupat koeiny, s dlouhm tmavm plnovousem, druh v krtkch
kalhotch, bos a jinak nah, oba ozbrojeni pukami a pistolemi. Robinson zpozoroval a tak
chpal jejich zden, a proto ekl:
"Nebojte se, pnov, jsem Anglian, m jmno je Robinson Crusoe a zde je mj ptel
Ptek. Nebojte se, nejsme tak stran, jak vypadme. Sdlte nm, co se vm pihodilo, co vs
potkalo, pro jste byli vysazeni na tento ostrov. Jsem zatm vldcem tohoto ostrova," prohlsil
Robinson drazn, kdy vidl jejich ustraen pohledy. Zatm Robinson s Ptkem doli a k nim
Ti mui zabrueli njak pozdrav. Hledli na Robinsona i na Ptka velmi podezvav.
Domnvali se, e se setkali na ostrov s njakm uprchlm lencem. Co by mohl takto vypadat
lovk civilizovan, kter se dokonce vydv za vldce ostrova?
V ptch minutch vak sdlil Robinson tem Anglianm strun svj osud. Vdl, e
jeho zjev vzbuzuje u jeho krajan nedvru. Bhem Robinsonova vyprvn se tve Anglian
vyjasovaly. Kdy
Robinson skonil, pistoupil nejstar ze t k nmu a s pohnutm promluvil:
 "Ven pane Crusoe, sm bh vs posl, abyste ns zachrnil. Nebt vs, jist bychom
tu bdn
zahynuli. Jmenuji se John Brown a byl jsem do minulho dne kapitnem korbu, kter tu
nedaleko ostrova kotv."
Robinson si viml, e vichni ti maj dosud ruce za zdy pevn svzny. Pokynul
Ptkovi, aby jim sundal pouta. Kdy se tak stalo, podal Robinson vem tem Anglianm ruku.
Anglick kapitn ukzal na mue piblin stejnho vku jako on a ekl: "Zde vm pedstavuji
svho kormidelnka, pana Patricka Aubreye." Potom ukzal na mladho a pedstavil jej jako
obchodnka z Manchestru, pana Charlese Wooldinga. Robinson pokynul Ptkovi, aby i on podal
tem mum ruku. Kdy Ptek podval Anglianm ruku, viml si Robinson, e se na dvaj s
uritmi rozpaky.
Potom Robinson vyzval sv krajany, aby ho nsledovali. Vedl je zpt k ztoce, odkud
chtl s nimi pozorovat, co budou tropit ostatn ozbrojenci na ostrov. Cestou pak kapitn Brown
vyprvl Robinsonovi, jak se plavil z Kingstonu do Evropy, jak cestou zachvtila jeho nmonky
tropick horeka a tm polovina posdky korbu zemela. S tak snenm stavem mustva se
kapitn Brown nemohl vydat na dlouhou cestu do Evropy. Zastavil se v pstavu Maracaibo, kde
doplnil stav mustva.
"Bohuel," vyprvl kapitn, "najal jsem na svoji lo, nic zlho netue, celou skupinu
nmonch pirt bukanr, kte se toulali pstavem, kdy za posledn mosk boue ztratili
svou lo. Prv proto, e byli vichni slun obleeni a jejich vystupovn bylo sebevdom, ale
pitom skromn, nebyli mi vbec nijak podezel. Na lodi byli ihned jako doma. Znali dokonale
vechny lodn prce, byli obratn i pracovit. Ml jsem velkou radost, e se mi podailo najt tak
zkuen nmonky. Pracovali tak dobe, e jsem je asto dval za vzor i svm mum ze star
posdky. Tito lid se hlsili dobrovoln na non hldky, poslouchali mne na slovo, nepili a
nechovali se nijak hlun. Kdy vak zskali naprosto moji dvru, poali osnovat spiknut.
Nkolik mch vrnch nmonk, o nich vdli,

e s nimi po dobrm nic nesprav, prost odstranili. Hodili je v noci pes palubu.
Nerozhodn
zastraili a ostatn, bohuel, zskali na svou
stranu. Opanovali lo a jejich vdce se prohlsil kapitnem. Mne, mho kormidelnka a
ptele Wooldinga odsoudil samozvan kapitn k smrti. Kdy vak pi vyhlen rozsudku nkte
z mch lid
projevili svj nesouhlas, rozhodl se vysadit ns spoutan na tomto neobydlenm ostrov.
Domnval se, e to pro ns bude hor neli smt. Vdce pirt zn dokonale zdej moe a v, e
tento ostrov nen
obydlen. Indini se ostrovu vyhbaj a jen obas pr sem zajdj vykonvat nboensk
obady. Cel
ostrov je obklopen moskmi proudy, mlinami, skrytmi skalisky, a tak se mu zdaleka
vyhbaj vechny evropsk korby."
"A kam myslte, e odeli lupii, kte vs sem dopravili?" zeptal se Robinson, tce
skrvaje sv
rozhoen. Nejradji by byl pirty vyhledal a namst postlel.
"Dostali rozkaz, aby na ostrov nabrali do dvou soudk pitn vody a natrhali njak
avnat tropick
 ovoce a pokusili se ulovit njakou zv."
"Velmi rd bych vm njak, pane kapitne, pomohl. Co myslte, mohli bychom se pokusit
znekodnit aspo ty lupie, kte jsou na ostrov?"
"Dkuji vm za vai velkomyslnost, pane Crusoe. Lupii jsou bohuel ozbrojeni a jsou to
lid
odhodlan a surov. Nemohu pipustit, abyste lehkomysln dal v szku svj ivot."
"Mm doma jet puku a ti bambitky. Prachu i nboj mm slunou zsobu. Byli
bychom ozbrojeni vichni. Jsou mezi tmi, co vs sem pivezli, nkte z vaich bvalch
nmonk?"
"Z mch starch nmonk jsou mezi nimi ti."
"Snad bychom mohli pozdji ty vae bval nmonky njak zskat znovu na vai
stranu." Robinson, kter se vracel s kapitnem a jeho druhy k pobe, zastavil se v mstech,
odkud bylo dobe vidt do ztoky na pirtsk lun.
"Zd se, e lun je oputn," ekl Robinson. "Ped chvl jsme tu vidli ti ozbrojen
mue."
"Ti jist sp. Vera v noci oslavovali sv vtzstv a vypili znan mnostv rumu. Rum
pili jet i v lunu."
Robinson nasadil k om dalekohled. "Ano, mte asi pravdu. Ti mui le ve stnu stromu
na behu nedaleko lunu."
Robinson pjil dalekohled kapitnovi Brownovi.
"Poznal jsem je docela dobe. Jsou to dva lupii a jeden z mch bvalch nmonk,
kter se dal k lupim dobrovoln. Jeden lupi je ozbrojen pukou, ostatn dva bambitkami."
Robinson pokynul Ptkovi a poodeel s nm stranou.
"Mil Ptku, vm, jak se dovede plit neslyn a ostrait za zv. Dokzal by ses
piblit k stri u lunu?"
"Snadno, Robinsone. Piblm se jako duch."
"Kdyby stre spaly, dovedl bys jim odebrat zbran?"
"Kdy budou spt, nen pro Ptka nic snadnjho. Odeberu jim zbran a svu jim ruce i
nohy."
"Copak bys mohl sm svzat ti lidi?"
"Kdy sp, nen to nic tkho."
"Ne, Ptku. Lupii jsou krut, jsou hor ne divoi. Zbyten bys dal svj ivot v szku."
"Nemj, Robinsone, strach o Ptka. Ptek to dovede."
"Podvej, Ptku, zatm potebujeme jen vdt, zda stre opravdu usnuly. Vechno ostatn
zadme spolen."
"Dobe, Robinsone. Jdu se podvat."
Ptek se rozbhl velkm obloukem k lesu, kryt vysokou trvou, bel pikren a k mstu
na druh
stran ztoky, kde odpovala str. Robinson pozoroval Ptka dalekohledem. Vid, jak se
pl po zemi prun jako koka. Ji je pmo za hlavami t lupi. Te zved njak pedmt. Je
to puka. Ptek nemusel bt ani pli opatrn. Strci lunu spali ve stnu stromu, zmoeni
horkem a alkoholem, velmi tvrd. Aby si lpe pohovli, odloili opasky, torby s prachem a
nboji, emeny s bambitkami. Tak puka leela vedle jednoho z nich. Byli naprosto jisti, e jsou
na ostrov, kde neij
dn lid, e jsou tu opravdu sami.
Ptek opatrn zvedl puku i dv pistole, vzal ndobky s prachem a emeny a tak, jak
piel, potichu se opt odplil.
 Za chvli podval Robinsonovi s vtznm smvem zbran lupi. Vichni obdivovali
Ptkovu statenost a ikovnost. Puka i ob pistole byly nabity. Robinson i jeho druzi byli te
dokonale ozbrojeni. Odebrali se vichni k spc stri. Ptek vytrhl dlouhou trvu a lechtal
jednoho spe pod nosem. Spc
lupi se ze spnku ohnl jako po moue, a konen otevel oi. Kdy spatil Ptka,
vyskoil a vykikl. Chtl shnout po puce, ale pukou na nho mil Ptek. Lupiovm kikem se
probudili i ostatn. Lupii byli pmo ohromeni, kdy vidli, e tu stoj s namenmi pukami a
pistolemi jejich bval velitel spolu se dvma podivn ustrojenmi mui. Marn se ohleli po
svch zbranch. Co jim zbvalo? Padli na kolena a prosili o milost. Ptek jim svzal ruce za zda
jejich vlastnmi opasky a odvedl je podle pkazu Robinsonova do novho domku. Ne Ptek
odeel, podal svoji puku obchodnkovi a ponechal si jen dv
bambitky. V domku pak Ptek spoutal lupie provazem i na nohou a zstal u dve na
stri. Robinson s kapitnem a dvma jeho druhy oekvali skryti v blzkch kech nvrat
ostatnch pti lupi a vzbouenc.
Uplynuly dv dlouh hodiny, kdy se pt chlapk vracelo. Kad vlekl pln batoh nebo
pytel bann, ananas, kokosovch oech i jinho ovoce. Ti pak nesli na ramenou mrtv kozy.
Robinson, vida to, podivil se, e ulovili ti zvata, ani bylo slyet jedinou stelnou rnu. Pirti
mezi sebou iv o emsi rokovali. Kdy doli na msto, kde ped dvma hodinami opustili lun se
stremi, zastavili se, sloili nklad do lunu a volali: "Jackul Tome! Vilme!" Robinson se
svmi druhy byl v krytu vzdlen pouhch dvacet krok a slyel kad slovo.
"Zatracen chlapi, odeli. Vdy vdli, e se vrtme za dv hodiny." To hovoil jeden, o
nm kapitn Robinsonovi eptem poznamenal, e je to nebezpen lupi, jeden z hlavnch
vdc vzpoury, a jmenuje se Atkins.
"To jist zali nkam do lesa," poznamenal druh a dodal: "Darebci! Mli asi ze a li
se napt."
"Hledat je nepjdem. Pokme tu. Mm toho u dost, chodit v tom pernm vedru . ..
Uf, stran
vedro."
"To se n Patrick podiv, a mu ekneme, e vysadil bval pny na ostrov, kde jsou
plante ananas, kde pstuj rvu a kde je ohrada pln koz. Pro ty kozy se sem vrtme jet
ztra. Budeme mt zsobu erstvho masa na dlouhou dobu. Je divn, e jsme se tu nesetkali
nikde se dnm lovkem."
"Tak se s nm setkte te, loti!" vykikl Robinson a vyskoil se svmi druhy z kov.
Namili zbran na sedc lupie. "Ruce vzhru l Vzdejte se, nebo vs postlme jako vae ti
kumpny!" "Tak bude to!?" vykikl, zlost se cel tesa, Robinson. Ml velkou zlost, e mu loti
pustoili zhony a vradili kozy.
Lupii hledli na Robinsona a jeho druhy jako na zjeven. Atkins, kter vdl, e hra je
prohrna, vsadil ve na posledn kartu. Vythl bleskurychle pistoli, ne vak ji zvedl k vstelu,
teskla rna a Atkins padl k zemi, hlasit stnaje.
To inkovalo na ostatn tak, e vzthli pae do vky a dali se spoutat. Atkins byl rann
do nohy. Robinson prohldl jeho rnu. Olovo proltlo pouze ltkem a zpsobilo siln krvcejc
rnu. Robinson poruil dvma lupim, aby rnu zavzali a nesli rannho. Ostatn, spoutni na
rukou, doprovzeli prvod. Cestou prosili vzbouenci kapitna pnliv o milost.
"Nemohu vm pomoci. Jste te v moci guvernra tohoto ostrova," a kapitn ukzal na
Robinsona,
"zde je jeho zstupce. Jeho prostednictvm jsem sdlil ji ve, co se na m lodi stalo. Dal
jsem guvernrovi seznam vech hlavnch vink vzpoury. Pana Aubrcye i Wooldinga vzal
guvernr pod svou ochranu."
Robinson byl touto kapitnovou e pekvapen, ale nedal ani hnutm brvy znt svj div.
Kapitn vak jet pokraoval: "Guvernr m na ostrov padest ozbrojench lid. Douf, e se
vypod s kadm, kdo by tu chtl provdt njak lotrovstv. Je odhodln osvobodit lo z moci
vzbouenc a pedat je spravedlnosti."
Atkinse dal Robinson uloit do koz stje. Ostatn pak, spoutni na rukou i nohou, byli
uzaveni v novm dom.
Zajat vzbouenci prosili o milost. Robinson oetil Atkinsovu rnu. Piloil na ni kus
rozznutho listu aloe a pevn ovzal nohu pruhem, ustienm z prostradla.
V jeskyni pak se Robinson radil s kapitnem o dalm postupu. Kapitn Robinsonovi
dkoval a ekl, e by se mu rd odvdil za tak velikou pomoc.
"Nedkujte, dobr mui," ekl Robinson. "Pomhat neastnm lidem je kesansk
povinnost. Poda-li se nm, abyste dostal svoji lo zpt do svch rukou, pak k vm budu mt
prosbu. Zatm vak bude teba, abychom promyslili pln, jak se zmocnit lodi. Mme osm zajatc.
Z tch osmi zajatc, jak jste ekl, jsou ti vai bval nmonci. Pokuste se zskat tyto ti lidi na
svou stranu. Pak ns bude ji osm. Je to stle slab menina. Mluvil jste o guvernrovi a padesti
ozbrojench much. Vm, pro jste si vymyslil tuto le. Chtl jste jim nahnat strach. inkovalo
to na ty darebky moc dobe. Nm vak to zatm pli
nepome. Kolik je na vaem korbu mu?"
"Na lodi je jet jedenaticet mu posdky a z toho tinct loupenk. Z osmncti mu
m star
posdky, kte jsou v tto chvli na lodi, se jich dalo c"j pirtskch slueb dobrovoln est.
Ostatn byli donuceni hrozbami. Tch est zbh bych nelitoval nikdy. Na n nebude nikdy
spolehnut. Kdyby se karta obrtila, zrad pirty prv tak lehce jako zradili mne. Lupii se vak
nevzdaj snadno. Vd moc dobe, e pro n nebude milosti, a budou zuiv bojovat
na ivot a na smrt."
Do tto kapitnovy ei zaznla nhle dlov rna. "Slyte? Z korbu vyzvaj, aby se
posdka s lunem vrtila. Nevrt-li se, polou urit jet jeden lun s lidmi, aby je vyhledali."
Po tvrt hodin byla vyplena druh dlov rna. Robinson se odebral do stje k Atkinsovi, o
nm
vdl, e je vedoucm vpravy na ostrov, aby se dozvdl, co bylo smluveno s kapitnem
lodi. Atkins vak odepel Robinsonovi odpovdat.
"Nu, dobr," ekl Robinson Atkinsovi. "Slyel jste od vaeho kapitna, pana Browna, e
jste zde v moci guvernra ostrova. Bute ubezpeen, e guvernr zad ve i bez vs. A nad
vmi vynese guvernr soud, myslm, e se pak nebudete chovat tak zpupn. Domnval jsem se, e
svho inu litujete a e bych se mohl u guvernra za vs pimluvit."
Robinson odchzel.
Atkins vak za nm volal: "Vrate se, pane! Pimluvte se u guvernra a j povm vechno.
Pimluvte se, prosm l Jsem jet mld."
Robinson se vrtil. "Budete-li mluvit pravdu, slibuji vm, e se opravdu u guvernra
pimluvm. Tak jak je to tedy, mluvte !"
"N nynj kapitn vydal rozkaz, abych bvalho kapitna pana Browna, kormidelnka
pana Aubreye a pana Wooldinga vysadil na ostrov. Vichni ti mli bt ponechni na ostrov
svmu osudu. Dle mi bylo uloeno, abych opatil zsobu vody, ovoce a ulovil njakou zv.
Nejpozdji do t hodin jsme se mli vrtit na palubu. Bylo smluveno, kdy se do t doby
nevrtme, budou vypleny z dla po sob ti rny. Budeme-li v nebezpe, mme potom, a
zazn ti rny z dla, vystelit jako odpov tikrt z puky. Bude pak vyprvti na pomoc lun s
ozbrojenou posdkou."
"V kter msta vm maj z korbu vyslat lun na ostrov?"
"V msta, kde jsme pistli. Msto, kde mme pistt, uril sm kapitn, aby vdl, kde ns
maj
hledat."
"A pro kotv lo tak daleko od beh ostrova?"
"Kapitn zn dobe okol tohoto ostrova. Je tu plno mlin a skrytch skal. Kad dobr
nmonk se tomuto ostrovu vyhne."
"A jak mte heslo pro dnen den?"
"Brown pes palubu."
"Brown, to je jmno bvalho kapitna, e ano?"
"Ano, pane."
"Opravdu zajmav heslo."
"Prosm vs, pane," zaprosil Atkins, "pimluvte se u guvernra. Kapitn Brown bude na
mne alovat. J vs vak zapsahm, e jsem to byl j, kdo hlasoval pro to, aby nebyl kapitn
Brown oben, ale aby byl vysazen s kormidelnkem a Wooldingem na ostrov. J jsem mu, pane,
zachrnil vlastn ivot."
"Jste opravdu velk dobrodinec," usml se Robinson. "Mluvil-li jste pravdu, splnm, co
jsem vm slbil." A Robinson odeel.
Po chvli veel s kapitnem do novho domu. Spoutan lupii leeli na zemi. Kapitn
ukzal Robinsonovi ti sveden nmonky. Ptek jim rozvzal pouta na nohou a odvedl je z
domku do jeskyn, kde k nim promluvil kapitn Brown:
"Jist dobe vte, Johanssone, Smithe a Hopkinsi, e vzpoura na lodi se trest smrt."
Vzbouenci mleli a hledli zarputile do zem. "Ptm se vs, je vm to znmo nebo ne? Tak
odpovzte!"
"Ano, kapitne," zabrueli vichni ti souasn.
"Ano, tak je to. Vzpoura se trest smrt," opakoval kapitn. Vzbouenci poklekli a prosili
o milost. Poukazovali na svoji lep minulost, e kdysi slouili vrn, e se pidali k
vzbouencm pod hrozbou smrti.
"Jste zajatci guvernra. Guvernr je poddanm a vrnm sluebnkem Jeho Velienstva
anglickho krle. Mluvil jsem s nm o vs. Je rozhodnut poslat vs do Anglie v poutech a vydat
dnmu soudu. Podal jsem guvernra, aby mi dovolil promluvit s vmi. Vm, e jste byli od
pirt donuceni ke vzpoue hrozbami. Roz-hodnete-li se v tto chvli pidat se na moji stranu
proti pirtm, pak to bude pro vs velmi polehujc okolnost a me vm to zachrnit i ivot."
Vichni ti vzbouenci psahali kapitnovi i Robinsonovi bezpodmnenou poslunost.
Nato dal Robinson rozkaz, aby jim byla rozvzna pouta na rukou. Byly jim vydny zbran a
jeden z nich byl posln s panem Wooldingem, aby steil ostatn pirty v domku a rannho
Atkinse ve stji. Ostatn pak se mli astnit znekodovn posdky lunu, kter m pistt na
ostrov. Robinson poslal Ptka na pobe Velk ztoky, aby tam vyplil ti rny z puky.
Podal jet Ptka, aby vzal v jeskyni soudek s trochou rumu a poloil jej k ostatnm vcem do
pirtskho lunu. Pak aby pokal v mstech, odkud ped chvl pepadli posdku prvnho
lunu.
Robinson s kapitnem, kormidelnkem a dvma nmonky, Johanssonem a Smithem, se
ubrali krajem lesa k ztoce Velkho potoka. Robinson sprvn pedpokldal, e pirti, jakmile
usly ti rny z puky, vylou lun k ostrovu. Tam najdou naloen lun, ale bez posdky. A
objev soudek s trochou rumu, budou se domnvat, e jejich druhov nkde vyspvaj opilost.
Zatm zaznly ti rny z Ptkovy runice. Ne doli k ztoce, vyplul ji lun od korbu.
Robinson jej z krytu pozoroval dalekohledem. Napotal v lunu deset mu. Vichni byli
ozbrojeni pukami a nkte
mli za pasem i pistole. Na stran Robinsonov bylo est ozbrojench mu. Proti nim
pesila, ale maj
vhodnj postaven, e jsou skryti.
Konen pirazil lun ke behu. Posdka se hnala k prvnmu lunu.
"Vede ji Kiv nos," zaeptal kapitn Brown Robinsonovi do ucha. "To je jeden z
nejzuivjch pirt, kter navrhoval, aby m obsili."
"Hrom aby do chlap!" vykikl Kiv nos. "Nalo lun a toulaj se po ostrov. Kapitn
pikzal, aby zanechali u lunu str. U lunu nikdo nen." Kiv nos i ostatn prohleli koist.
Otvrali pytle a jedli hltav ananasy a banny. "Masa nalovili hoi dost," poznamenal jeden z
pirt.
"A hol," vykikl jeden, "to by nebyl Atkins, aby tu lovk po nm nenael beku rumu."
Zvedl beiku a zatsl j. "Nu, douek tu Atkins jet nechal." A hned piloil beiku k stm.
Vtom vak piskoil k nmu Kiv nos a vytrhl mu surov beiku od st.
"Pokat, brachu, velitelem jsem tu te j. Dosud jsem nedal rozkaz, abys pil Atkinsv
rum. Hrom aby do chlap," zaklel opt Kiv nos. "Napili se rumu a te tu nkde sp jako polena.
Kdyby tu aspo zstal ten darebk, kter vystelil ti smluven rny. Kde je te mme hledat?
Tak hybaj, chlapi, poohldnte se po okol! Zajdte tmhle do lesa, jist tam nkde le ve stnu.
J s Jimem zstanu u lunu."
"To je Jim ilhav oko," zaeptal opt kapitn Robinsonovi.
"Je to stejn nebezpen zloinec jako Kiv nos. Jsou velc kamardi."
"J vm, veliteli, ty tu s Jimem bude popjet rum a my..." Lupi nedopovdl. Kiv nos
vyskoil, uchopil ho za kabt na prsou a prudce jm zacloumal. "Co si to dovoluje, ty darebku,
k svmu veliteli, co? Slbils poslunost a zan bt njak brzo drz k svmu pedstavenmu."
Kiv nos vydal nmonkovi polek. Ten jen nco zabruel a odeel za ostatnmi.
"To je Sweets, jeden z tch, co se pidali k pirtm dobrovoln," poznamenal kapitn
Brown. Osm pirt odelo. Ubrali se po pravm behu potoka a za chvli zmizeli v mladm lese,
odkud se pak ozvalo jejich voln. U lunu Kiv nos a Jim ilhav oko popjeli rum.
"Nechal nm tu Atkins jet notn douek, Jme, co k? Nejvc ho potrestme, kdy mu
v beice nezbude ani kapka."
"M tst ten star darebk, e nm tu trochu rumu zanechal. Jinak bych ho, u vech
hrom, zle oernil u Patricka."
"Patnck je jmno pirtskho kapitna," vysvtlil Robinsonovi kapitn Brown.
"Rum je znamenit. Kdepak jen ho Atkins sebral? Vdy, u vech rohatch, nepamatuji,
e bych na na skopce pil nkdy takovhle rum. Kamarde, to je rum pmo krlovsk. Ho, ho,
ten by chutnal i naemu Patrickovi."
Oba pirti si podvali beiku a dlouze z n upjeli. Za tvrt hodiny byla beilca przdn.
Pirti ulehli do trvy. Slunce se ji klonilo k zpadu, ale panovalo stle dusn horko. Po chvli se
ozvalo od lun
chrpn. Pirti usnuli. Z velk dlky od lesa znlo voln a halekn pirt, kte marn
hledali sv druhy. Zatm se Robinson s kapitnem dohodli, e bude nejlpe, kdy co nejrychleji
znekodn oba opil
pirty.
Ptek spolu s Johanssonem se piblili k spcm pirtm. Nejprve jim hadrem ucpali sta,
aby nemohli kiet, a pak jednoho po druhm spoutali. Pohrozili, vydaj-li sebemen kik, e jim
okamit
 proenou hlavu kul. Pak je odnesli do lunu s nkladem ovoce a zabitch koz a odpluli
do ztoky Malho potoka. Tam zajatce odvedli k domku a zaveli k ostatnm.
Zanal soumrak. Dva pirti se vraceli k mstu, kde byly oba luny. Kdy vidli, e
naloen lun je pry, proklnali Kiv nos a Jima ilhav oko jako zrdce a darebky, kte
vypili rum a od jeli s nkladem k lodi.
V t chvli se vrtil Ptek s Johanssonem. Robinson se tzal eptem Smitha, zn-li jmna
tchto dvou pirt.
"Jmenuj se Robert a Edward."
"Zajdi, Ptku, se Smithem na okraj lesa a volejte jejich jmna. Kdy se ozvou a budou se
ptt, kdo je vol, zavolej, Smithe, sv jmno."
Jakmile oba pirti uslyeli, e jsou volni dosud marn hledanm nmonkem, rozbhli
se po hlase. Smith volal tak, aby oba pirti museli projt tsn kolem ke, kde sedl pikren
Ptek a kormidelnk. Sotva doli pirti k houtin, vyskoil Ptek a kormidelnk Aubrcy lupim
na zda a strhli je k zemi. Pirti byli tak pekvapeni, e se nevzmohli ani na obranu. Robinson jim
pohrozil, e budou-li kiet, budou okamit zasteleni,
Po nkolika minutch se vracel opt jeden pirt k lunu. Za nm jako koka se plil
Ptek. Vyskoil nic netucmu na zda, stiskl mu hrdlo - a ji se lupi val na zemi a je
Johanssonem a Smithem spoutvn. Valem se ji stmvalo. Z korbu se opt ozvala dlov rna.
Pichz skupina t vzbouenc. B
rychle k lunu. Pekvapen se zastav a proklnaj ty, kte s plnm lunem odjeli a na n
nepokali. Vtom vol Johansson jednoho z nich jmnem. Na otzku, kdo vol, ki Johansson:
"Atkins!"
"Atkins," zvol jeden z pirt a b po hlase. Za nm se bl Ptek se Smithem a
kormidelnkem. Ozve se stran vkik hrzy a strachu. V okamiku je i tento lupi spoutn a
le vedle ostatnch. Z korbu zaznla dal dlov rna. Dva pirti nadvaj, a si tam Atkins
zstane, e se pro nho nedaj serat njakou elmou. Zatm se vak k obma pl zezadu Ptek s
Johanssonem. Veernm tichem se rozlehne opt vkik hrzy a dsu. Johanssonovi se nepodailo
sevt pirtovi hrdlo a vlej se spolu po zemi. Johanssonovi pispchali ostatn na pomoc a
podailo se jim brzo oba pirty spoutat. Konen pichzej posledn dva. Robinson vystelil z
pistole do vzduchu. Oba se zastavili. Rozhleli se na vechny strany. Nikoho vak nevid.
Vystel tedy oba do vzduchu. Na jejich vstely ozve se rna z pistole Ptkovy, ale z druh
strany. Oba pirti odpovdaj rovn vstely. Te vystel Robinson, ale na jeho vstel se ji
dn rna neozve a oba lupii volaj:
"Ozvi se! Kdo tam?"
Robinson m te jistotu, e zbran poslednch dvou pirt jsou przdn. Pirti pokrauj v
cest k lunu. Stle se zastavuj a ze vech sil volaj jmna ostatnch pirt. U lunu je ek
pekvapen. Z lunu vysko Ptek se Smithem a Johanssonem, nam na loupenky zbran a
zvolaj: "Ruce vzhru! Vzdejte se!" A ne se pekvapen pirti vzpamatuj, jsou spoutni jako
vichni ostatn. Tak bez jedin kapky krve bylo pemoeno vech deset vzbouenc a lupi.
Spoutan odvezl Ptek se Smithem do ztoky Malho potoka a tam jednoho po druhm odvedli k
ostatnm zajatcm do domu.
V domku bylo te celkem patnct spoutanch. Z novch deseti vybral kapitn tyi star
nmonky, donucen ke vzpoue lupii nsilm. Rdi psahali kapitnovi bezpodmnenou
poslunost. Robinson pak Ptkovi pikzal, aby s kormidelnkem, Johanssonem a Smithem ekali
u domku, pokud jim ned dal
pokyn. Zatm se odebral z kapitnem Brownem do jeskyn k porad o dalm postupu. Z
korbu zaznla jet jedna dlov rna.
 "Na korbu stle jet ekaj. My vak ekat nememe. Korb mus bt jet dnes v
naich rukou," zvolal kapitn. "Na korbu je stle jet jedenadvacet lid. Ns, spolu s tmi, co se
k nm pidali, je dvanct. Nememe se odvit toku na korb. Budeme-li ekat do ztka, me
se stt, e divok Patrick opust svch osmnct druh a radji odpluje. Patrick nen hloup chlap.
Slyel tu dnes pli mnoho stelnch ran. Jist ct njakou lku. A my tu pak zstaneme
uprosted tchto zloinc." Kapitn zmalomyslnl.
"J bych se, mil pteli, na vc tak ern nedval. Dali jsme se na vojnu, musme bojovat.
Vymyslil jste guvernra. Budeme tedy muset, aby tomu vichni vili, guvernra vzbouencm
ukzat. Musme sehnat guvernra za kadou cenu. Pak teprve vichni uv, e jim b o krk, a
budou chtt zachrnit alespo
hol ivot,"
"Kde ale vezmeme guvernra?" zeptal se sklesle kapitn.
Robinson se usml a ekl kapitnu Brownovi: "Vidm, e guvernra budu muset opatit j
sm. Penechte to tedy mn. Jen o jednu malikost vs prosm, pane kapitne." A Robinson podal
kapitnovi ostr n. "Piznte mi pokud mono nakrtko m vousy na brad, ale tak, aby se
alespo trochu podobaly pstnmu plnovousu."
"Jak? Vy chcete dlat guvernra?"
"U mi nezbude nic jinho. Ptek by se na guvernra asi patn hodil," usml se
Robinson.
"A v tomto obleku, pane Crusoe?"
"V tomto obleku bych jako guvernr jist nevypadal dstojn. Ne pohlete, pane
kapitne!" A Robinson pinesl zezadu sv jeskyn nov oblek kapitna z potopen lodi. "Co
myslte, bude tento oblek dstojn pro guvernra tohoto ostrova?"
"Jake? Vy mte tak bohat oblek, dokonce podle panlsk mdy!"
"Ano. Historii tohoto obleku vm budu vyprvt a pozdji. as let a nesmme
promekat ani minutu. Pistihnte mi, prosm, m vousy!"
Neuplynulo ani pl hodiny a Robinson se zmnil k nepoznn. Jeho vous byl piezn na
brad do piky a pod nosem na krtk knr. Pevleen do panlskho obleku, ve vysokch
botch, s kordem po boku, na hlav s irokm kloboukem s kokardou a ptrosm perem, byl
Robinson naprosto jinm lovkem. "Skuten guvernr," vykikl kapitn.
"Bute tak laskav, pane kapitne, zajdte k domku a eknte Ptkovi a panu Aubreyovi,
aby okamit
pili ke guvernrovi. eknte to hodn nahlas, aby to vichni zajatci slyeli." Ptek
pibhl a marn ptral oima v jeskyni po Robinsonovi. "Nepoznv Robinsona, Ptku?"
promluvil na Robinson. Kdy poznal Ptek Robinsonv hlas, poal se chvt po celm tle.
"Uklidni se, Ptku, jsem to opravdu j, tvj Robinson. Bude m te ped ostatnmi oslovovat
pane guvernre. Zatm rozdlej ped vchodem do jeskyn ohe a pilo hodn suchho deva, aby
jasn svtil. Potebujeme svtlo."
Ohe se za chvli rozhoel a Robinson dal pivst vechny odbojn nmonky a pirty.
Vichni vili, e stoj ped opravdovm guvernrem. Robinsonovo pestrojen nepoznal ani
Woolding. Robinson pak promlouval k nmonkm. Mluvil, jak byl pobouen, kdy se dovdl
od svho pobonka, co se dnes pihodilo na ostrov, a e hned ztra provede nad vzbouenci
soud a vynese rozsudek. Vdce vzpoury d
povsit a nmonky, kte slbili svmu kapitnu Brownovi opt bezpodmnenou
poslunost, omilostn
potud, pokud oni nasad znovu sv ivoty, aby jeho lo osvobodili od uchvatitel. Svho
zstupce odeslal te, aby zadil pohotovost pro padest ozbrojench mu a dal jimi dopravit na
pobe dv baterie dl proti odbojnmu korbu.
"Samozejm," pokraoval Robinson ve sv ei, "nechci zbyten prolvat krev a tm
mn krev vlastn posdky. V kapitn, pan Brown, me z vs vybrat takov, kte si zaslou
milosti a pjdou s nm dobrovoln proti pirtm."
Zajat vzbouenci padli na kolena a prosili, aby jim byla dna milost a dovoleno jim
dobvat zpt korbu pro kapitna Browna.
Robinson se obrtil ke kapitnu Brownovi a dal ho, aby se ujal velen. Pipomenul jen,
e na ostrov mus zanechat ze zajatc nkolik rukojm. V ppad, e by nkte v boji o korb
opt zradili, d
on, guvernr, rukojm okamit zastelit. Z jedencti zajatch vybral kapitn Brown jet
tyi, aby jimi poslil svoji posdku. Sedm zajatc dal zavst opt do domku jako rukojm.
Robinson pak odeel k mysu Slunench hodin, kde pokal skryt ve tm, dokud kapitn, Ptek a
ostatn neodvedli vzbouence. Kdy se vrtil do jeskyn, nael ji kapitna samotnho.
"Gratuluji vm, pane Crusoe, byl by z vs dokonal guvernr." Robinson se pevlkl do
svch koench at. Pak s kapitnem Brownem prohovoili pln na dobyt
korbu. Kapitn, kormidelnk, pan Woolding a Ptek odjedou s jedencti dobrovolnky na
ukois-tnch lodicch tie ke korbu. U korbu vypl rnu z puky a ohls heslo. Budou-li se
slubu majc nmonci ptt, pro se vracej tak pozd, a v noci, odpovd, e dvod, pro se na
ostrov zdreli, mohou ohlsit na lodi jedin samotnmu kapitnovi. Potom podaj, aby byly do
loky sputny provazy s koi. Nalo
ovoce a kozy do ko a budou nejprve vykldat z loky cel nklad. Tm odvrt
podezen. Po provazovch ebcch vylezou na palubu ostatn. V t chvli se ovem teprve
uke, jak se osvd
vzbouenci, kte dostali milost.
Asi za dv hodiny nato, kdy s velikm rozilenm pechzel Robinson v jeskyni, uslyel
smluvenou rnu z dla. Jeho rozilen v t chvli bylo tak velik, e se o nho pokouely mdloby.
Co vechno prolo jeho hlavou za ty dv hodiny, v nich oekval vsledek zpasu o lo. Vdy
tento vstel znamenal i jeho osvobozen !
Jedenct dlouhch let bez nkolika msc proil na tomto ostrov. Piel sem jako
tyiadvacetilet
mladk a jako ptaticetilet mu se bude vracet do sv vlasti. Zdalipak ij jet jeho
rodie? Setk se jet s pedobrm otcem a pelaskavou matkou? Setk-li se s nimi, najde-li sv
nejdra naivu, jak rd te klekne a s plem je bude prosit za odputn.
A Robinsonovi thly hlavou i obrazy prvnch dn, proitch na tomto ostrov. Jak
straliv nehostinn
a chud se mu zdl, ne objevil jeho bohatstv. V tto chvli vzpomnal Robinson i na
panla a Ptkova otce. Uplynulo ji trnct dn a dosud se nevrtili. Zachvl se pi pomylen,
e snad cestou zahynuli. Snad byli pepadeni divochy. Nevrt-li se, to bude pak nakat Ptek pro
svho otce. Ptek je divoch, a pece jeho lska k otci je takov, e on, Robinson, vzdlan lovk,
by si ml z nho vzt piklad. Ptek je divoch, pro kterho Evropan nebo bl obyvatel Ameriky
m jen pohrdn. Ptek nen evropsky vzdlanm lovkem jen proto, e se narodil a il v
prosted, v nm mu to nemohlo bt dno. Necivilizovan prosted jej uinilo takovm, jakm
byl.
Vak ji za pt let spolenho pobytu na ostrov projevilo se a uplatnilo jeho velk
vrozen nadn. Nauil se jin ei. Nauil se i obstojn potat, a kdyby mu byla bvala dna
pleitost, byl by se nauil st a pst. A co teprve kdyby ml monost t uprosted evropsk
vzdlanosti, uprosted kesanskch zvyk a mravnosti. Jist by pak pedil i mnoh z blho
plemene. Kapitn, kormidelnk i ten obchodnk udiven pokyvovali hlavami, kdy vidli, e
jednm s Ptkem jako se sob rovnm druhem a ptelem. Hic, vzdlan lid, Evropan, a jsou
plni pedsudk!
Za tchto Robinsonovch vah veel do jeskyn kapitn se svmi druhy. Slavnostn
Robinsonovi oznmil, e korb je opt v jeho rukou. Pi dobvn lodi byl kormidelnk rann do
pae a jeden nmonk zabit. Byl to Smith. Dva z posdky jsou jet lehce ranni. Kapitn pak
vyprvl Robinsonovi, jak probhly udlosti. "Kdy jsme pipluli za pln tmy ke korbu, dal
jsem Johanssonovi rozkaz, aby zavolal heslo. Z
paluby se ozvaly nadvky a kletby na hlavy nmonk, kte byli vyslni v lunech na
ostrov. Johansson kiel z lunu, aby s nadvkami pestali, e budou za chvli mluvit jinak, a se
dovd, co na ostrov proili, e je to ostrov proklet a zaarovan. Volali, a radji shod
ebky a koe na provazech a pomohou vytahovat nklad z lunu na palubu. To melo na pirty
pzniv inek. Kdy vidli bohat nklad v koch, netuili nic zlho. Spustili pak i provazov
ebky, aby posdka lunu vystoupila na palubu. Pro tmu z paluby nevidli, kdo v lodicch je.
Vyplhali jsme se vichni rychle na palubu. Vtina pirt byla ji uvnit
lodi, take jsme hrstku na palub brzo pemohli. Jeden vak poznal mne a kormidelnka
Aubreye a bel zpsobit poplach. Kormidelnk jej vak brzo navky umlel.
Moje mustvo vniklo pak do nitra lodi a snadno pemohlo odpovajc pirty. Nkte se
brnili a ozvaly se steln rny. Kapitn vzbouenc vybhl se svm kormidelnkem z kajuty,
aby se podval, co se na lodi dje. Vyplil jsem po nm ze sv pistole, ale netrefil. Kapitn zmizel
rychle v kajut. Tam se s kormidelnkem a dvma nmonky zabarikdovali. Kdy byla
pemoena posdka, provedli jsme soustedn tok na Patrickovu kajutu. Vyvrtili jsme dvee.
Pitom na na stran padl Smith a dva nmonci byli ranni. Salva z puek skosila Patricka,
samozvanho kapitna, i jeho kormidelnka. Dva nmonci, kte byli v kajut s nm, se vzdali.
Vichni vzbouenci prosili o milost. Pirty jsem dal svzat a zavt v podpalub. V Anglii je
pedm spravedlnosti. Konen o tom si meme jet pohovoit, rd vyslechnu v t vci i vl
nzor."
Po tto ei podal kapitn Brown Robinsonovi ruku: "Pane Crusoe, jsem vm nesmrn
zavzn po cel svj ivot. Jedin vam ulechtilm jednnm, va odvahou a dmyslem nastal
v mm osudu tak astn obrat. Jen dky vm jsem zachrnn."
Za tto chvle piel ji i kormidelnk s panem Wooldingem a blahopli Robinsonovi i
kapitnovi k vtzstv. Jeden z nmonk pinesl do jeskyn z lodi dva objemn kufry. Z kufru
vyndal kapitn nov oblek anglickho stihu, koili, stevce, punochy i klobouk, zrcadlo,
mdlo, bitvu a prosil Robinsona, aby tyto vci pijal. Z druhho kufru nechal kapkn vyloit na
stl njak lahdky, kter se dosud na korbu naly, a nkolik lahv dobrho vna. Kapitn
pikzal, aby pro Robinsona byla pipravena na oslavu vtzstv slavnostn veee.
Robinson se oholil a pevlkl do novho obleku. Po tolika letech pipadal si v
neobvyklch atech nemotorn. Vechny ptomn pekvapilo, jak mlad a vihcky vyhl
peliv vyholen Robinson v novm obleku.
Zasedli ke stolu. Kapitn nalil do sklenek umiv vno a pipjel na zdrav a astnou
plavbu.
"Pokejte, prosm, ven ptel," zvolal Robinson. "Nememe pipjet na lep
budoucnost bez mho drahho ptele Ptka."
Kapitn pohledl tzav na kormidelnka a ten v divu pozvedl obo. Pan Woolding pak
ekl:
"Dovolte-li, pane Crusoe, domnvm se, e tu ten dobr hoch snad nemus sedt s nmi,
evropskmi lidmi. Nechci se dotknout vaich cit, pane Crusoe, ale Ptek nem jist pochopen
pro tyto evropsk
zvyklosti a bude mu jedno, bude-li s nmi pipjet, nebo ne. Kdy . .." Robinson zrudl ve
tvi a po konky vlas. Prudkm gestem zastavil pn Wooldingovu e:
"Pnov, doufm, e mnn pana Wooldinga o mm pteli Ptkovi nen mnnm vs
ostatnch. Prosm pana Wooldinga, aby svj nzor zmnil, chce-li m povaovat za svho ptele.
Bez svho Ptka s vmi, pnov, pipjet a ani veeet nebudu. Chpu vs. Tak jsem se v dobch
sv mladosti ji jako student uil takovmto neblahm evropskm pedsudkm. Tak m tenkrt
uili, e ernoch nebo Indin jsou lid
mncenn, mncennho citu i rozumu. Uili ns, e skuten prav lid jsou jen bl lid.
eknu vm vak, e ne jsem se octl na tomto ostrov, pobval jsem v Africe v Salehu. Ne jako
svobodn oban, ale jako otrok. Byl jsem pt let otrokem, pnov. Tam jsem poznal ernho
chlapce jmnem Xury. Byl mi oddn na ivot a na smrt a choval se ke mn, k otroku, jako k
svmu starmu bratru. A byl to ernoch, kterch se nai lid tt. Tu na ostrov pak mi za
poslednch pt let pobytu zpjemnil a ulehil ivot mj drah ptel Ptek. Divoch a Indin, jak
kte vy. A vezte, e tento divoch se nauil naemu jazyku, e jsem ho seznmil i s djinami
naeho krlovstv i s na kesanskou naukou. Pesvdil jsem ho o tom, e povry jeho krajan
jsou nesmysln a kodliv. Mj ptel Ptek by nezaslouil ode mne takovho nevdku. Vdy je
to lovk jako my."
Robinson zmlkl a nkolik vtein nastalo naprost ticho, do nho se jedin papouek
odvil vykiknout Robinsonovo jmno.
Kapitn povstal a promluvil pohnutm hlasem: "Nemnili jsme se dotknout vaich cit tak
hrubm zpsobem. Odpuste, pane Crusoe. dm pana Wooldinga, aby se vm omluvil, a
prosm ho, aby sm pivedl vaeho ptele Ptka. Pan Woolding asi zapomnl, e v ptel Ptek
nasazoval svj vlastn ivot i pro ivoty nae."
Pan Woolding se pak Robinsonovi omlouval a prosil, aby mu bylo prominuto, e urazil
tak estn city lovka, jeho si opravdu vysoce v. Pak odeel, aby pivedl Ptka. Ptek byl u
tabule cel nesvj. Byl smuten. Robinson se domnval, e vzpomn na svho otce a teskn
po nm. Ptek vak tesknil z jin piny. Obval se, e Robinson jej nevezme s sebou na
lo a zanech jej na ostrov. Takka nic nejedl a sv sousta podval pod stl chundelatmu
Rekovi.

XXII
ROBINSONV NVRAT DO VLASTI

Druhho dne ml Robinson s kapitnem poradu, jak naloit s vzni. Robinson o tchto
lidech v noci uvaoval. Rozilen a vzruen udlostmi nemohl spt. Zamlel se i sm nad sebou,
jak ve sv mladosti jednal asto krut a jak byl bezohledn vi svm rodim. Co by se bylo
stalo, kdyby byl on, Robinson, vyrstal od dtstv uprosted takov spolenosti, z n vyli tito
lotci? Kdyby se byl jako oni ji od svho mld uil pirtskmu emeslu, byl by jist povaoval
lupisk iny za sprvn a mravn. Vdy nemli nikoho, kdo by je byl pouil, e provdj
patnost, nemli nikoho, kdo by jim byl dal pklad lechetnjho jednn a mylen.
Nevzdlanost je koenem veho zla. Vdy i takov Ptek, jinak dobr a mil lovk, pojdal pi
nboenskch obadech lidsk maso. Za lta pobytu s evropskm lovkem se zbavil vech
tchto divoskch zvyk a pedsudk.
Uvznn pirti jsou jet mlad lid. Ve svm jdru jist nejsou o nic hor, ne kdysi
Ptek nebo sm Robinson. Mla by se jim dt spe pleitost, aby poznali jin, lep a lidem
prospnj ivot, ne
 oprtka. Oprtkou se lid nepedlaj. Usmrtit lovka je snadn. Pevychovat jej je vak
t. A Robinson dle uvaoval o sob. Pro se stal jinm lovkem? Protoe byl osudem
donucen starat se sm o sebe, uit se pracovat, pemhat nesnze, nebezpe, zkosti a bolesti.
lovk, kter proije mnoh
utrpen a tkou prac pemh vechny pekky, kter zn alespo zkladn kesansk
povinnosti, mus
se stt lepm a ulechtilejm. Proto neme Robinson dat pro uvznn vzbouence
smrt. Proto navrhne kapitnovi, aby ponechal vechny provinilce zde na ostrov. A tu vlastnma
rukama pracuj a v potu tve se staraj o sv ivobyt. Prce bude mt na n nejlep vliv. Prce
zmn jejich neltostnou a krutou povahu. Co jim zde pome bohatstv? Zlato a penze zde
nemaj cenu. Jsou zde bezcennm kovem.
Zde se me zskat blahobyt a spokojenost jedin dobrou prac.
Kapitn Brown byl s nvrhem Robinsonovm srozumn. Druhho dne nechal uvznn
pirty nastoupit ped jeskyn do ady. Atkins, kter nemohl dosud stt, sedl na konci ady na
zemi. Robinson oholen, v novm obleku pedstoupil ped pirty.
"Kdy jsme maili na ostrov vae zloinn zmry, mohli jsme vs msto zajmn prost
vechny pobt. Dal jsem vak pkaz, aby bylo eteno vaich ivot. Nechtl jsem a nikdy nechci
prolvat lidskou krev. lovk m vdy t jako opravdov kesan a snait se, aby byl ze vech
tvor na tto zemi nejulechtilej.
Proti zloinm nsil ns chrn zkony. Tyto zkony trestaj takov zloiny, jak jste
napchali, trestem nejtm, to jest smrt. Jsou tu mezi vmi tyi, kter oznail kapitn Brown
jako osnovatele vzpoury. Jsou to Atkins, Jim ilhav oko, Kiv nos a Tom Ryav brada. Co
mete vy tyi uvst pro sv
ospravedlnn? -Nic. Na vae zloiny je jedin trest smrti."
Kdy Robinson domluvil a sem, poali tyi pirti prosit o milost. Robinson pokraoval:
"V kapitn Brown vm ji dal tu milost, e vs nedal okamit povsit. Rozhodl se, e
vs doprav
do Anglie, abyste byli souzeni podle anglickch zkon. Co vs ek, dobe vte. J se
vak domnvm, e byste mohli sv zloiny odpykat a napravit zde. A to poctivou prac.
Pimluvil jsem se proto u vaeho kapitna, aby i vs tu zanechal s ostatnmi ve vyhnanstv." Tu
vichni tyi prosili, aby jim byla dna tato milost, a slibovali, e chtj t a do konce svho
ivota jako podn lid.
Nato ekl kapitn Brown: "Podkujte pnu tohoto ostrova, panu Robinsonu Crusoeovi,
nebo ten m
z dobroty svho srdce pesvdil natolik, e jsem sv rozhodnut zmnil. Jedin jemu
mete podkovat za to, e budete t. Pan Robinson Crusoe se na mm korbu odebere do sv
vlasti. Budete tu t sami. Ostrov je zem bohat, rodn a lze tu t pracovitmu lovku stejn
dobe, ne-li lpe ne v evropsk
vlasti."
Osvobozen vzbouenci a pirti podkovali Robinsonovi a provolali mu slvu. Potom
Robinson podal Ptka, aby novm obyvatelm ostrova ukzal vechna zazeni, kter tu
Robinson sm a pozdji s Ptkem, jeho otcem a panlem vybudovali.
V poledne dal kapitn vystrojit hostinu pro sv ptele v kajut svho korbu. Ptek se
opt jdla takka nedotkl. Po obd pokynul Robinson Ptkovi, aby s nm vyel z kajuty.
"Vm, e teskn po otci, Ptku. Vm vak, e se astn vrt a e tu s nm bude jet
dlouho t. Dm t prohlsit, mj drah pteli, za hlavu vech na tomto ostrov. panl, bude-li
ovem chtt zstat na ostrov, me bt tvm zstupcem. Chci vypracovat s kapitnem prohlen
o podku mezi osadnky na ostrov. Bude to zkon, podle kterho se mus vichni dit.
Vzbouenci i pirti vs mus
bezpodmnen poslouchat. Zanechvme vm tu zbran. Ty jim vak do rukou
nedvejte." Ptek poslouchal Robinsona se sklopenou hlavou a zdlo se, e ani neposlouch, co
Robinson mluv. Kdy se Robinson odmlel, vrhl se Ptek s plem ped nm na kolena.
"Co je s tebou, mil Ptku? Vstni Nebudu pece takto s tebou hovoit. Vsta a posa se
naproti mn."
Ptek se posadil a zakryl svou tv dlanmi. Nechtl odpovdat na Robinsonovy otzky.
Stle jen plakal. Robinson se znepokojil. "Tak promluv pece, ublil ti nkdo? Uklidni se. Sv
se mi a j kad tv
pn splnm."
"Vezmi mne s sebou, Robinsone I" zoufale vykikl Ptek. "Do Evropy?"
"Ano, Robinsone. Chci jt s tebou!" "Ty bys chtl opustit svho otce?"
"Mm svho otce rd, Robinsone. Plakal jsem pro nho, myslil jsem, e byl zabit v boji.
Kdy jsem se s nm tu setkal, plakal jsem radost, e to nen pravda. Otec je ji star. A zeme,
bude Ptek sm. Bude plakat po tob, Robinsone. Vezmi Ptka s sebou I Chci bt s tebou,
Robinsone l" Robinson dojetm nemohl ani promluvit. Tolik lsky od tohoto lovka neekal.
Ptek na upral sv
vlhk oi a s naptm sledoval kad hnut v tvi Robinsonov.
"Sm jsem, mj mil Ptku," promluvil po chvli Robinson,
"pomlel na to, vzt t jednou s sebou do Evropy. Jsi mj jedin, upmn a nejlep
ptel. Kdy jsem vak uvil, e m starho otce, kter by se jist tko odhodlal odjet ze sv
vlasti do ciziny, nemohu pipustit, abys ty, jako kdysi j, lehkomysln opustil svho otce. Tvj
otec by zemel alem po tob. Proto t, Ptku, nemohu vzt s sebou."
"Robinsone, vezmi Ptka s sebou. Mj otec nem jen Ptka, m jet patnct syn a
vichni maj rdi otce jako Ptek."
S divem se Robinson podval na Ptka: "Co k? Tvj otec m patnct syn? Vdy jsi
o tom nikdy nemluvil. Pro jsi mi to ji dve neekl?"
"Ptek se bl o tom mluvit."
"A pro?"
"Vm, jak jsi dobr, Robinsone. Byl bys ekl otci, aby pivedl vechny dti a eny s
sebou. Zakzal jsem otci, aby si ped tebou stskal po dtech a po ench. Bylo mu tu smutno.
Kdybys byl ekl otci, aby pivedl sv eny a dti, byli bychom museli udlat vt pole a postavit
i nov dm. V, co jsme se napracovali..." Ptek se odmlel a po chvli tie ekl: "Chtl jsem,
Robinsone, abys ml stle rd jenom mne. Jsi dobr, Robinsone, jako mj otec, jsi jet vc
dobr." Robinson byl upmn dojat tmto vyznnm. Chvli nevdl, co by hned na to Ptkovi
ekl. Za chvli pak se zeptal: "A ly by otcovy eny a dti na tento ostrov? Nebly by se, e tu
zemrou?"
"To nevm, Robinsone."
"A co by tomu ekl tvj otec, kdybys jel se mnou do Evropy?"
"Nic. M t rd, Robinsone."
"Tak dobe, Ptku. A pijede tvj otec, ekne mu o tom."
"A vezme mne s sebou?"
"Kdy tvj otec svol, vezmu, Ptku."
"Otec urit svol. Urit!" vykikl Ptek a zatleskal rukama. "Pojedu s tebou, Robinsone l
Vezme
mne rd, Robinsone?"
 "Velmi rd, mj pteli, velmi rd."
A tu Ptek objal Robinsona a pitiskl na prsa tak siln, e Robinson nemohl ani
vydechnout.
"Poj, mil Ptku, vrtme se na ostrov. Musme udlat ppravy k odjezdu." Robinsonovi
bel naproti jeden z nmonk.
"Pane Crusoe, na obzoru se objevil plachetn lun."
Sotva to nmonk doekl, ozval se z moe vstel, po chvilce druh a pak tet.
"Otec se vrac," vykikl Ptek a bel, skkaje pes ti schody, na palubu. panl se vrtil
se svmi pti krajany zdrv, ale nevrtil se Ptkv otec. Ptkv otec se hned po pjezdu na ostrov
rozstonal a za nkolik dn zemel. panl nechtl odejet z ostrova bez nho, a tak ekal.
Domnval se, e se Ptkv otec uzdrav. Po tto zprv Ptek hoce zaplakal. Jet tho dne byla
v kapitnov kajut porada o tom, kdo bude hlavou novch obyvatel na ostrov. Vichni
panl toti prosili kapitna, aby je vzal s sebou do Evropy.
"Bude nejlpe," navrhl Robinson, "kdy si sami ze sebe dobrovoln zvol lovka, kter
bude jejich hlavou." Kapitnovi se Robinsonv nvrh lbil.
Shromdili potom jedenct novch obyvatel ostrova a Robinson k nim promluvil o svm
nvratu. Zvolili ze sebe nejstarho, Jiho Sweetse. Ji Sweets si pak sm vyvolil svho zstupce
a navrhl, aby ostrov na pamtku prvnho obyvatele byl pojmenovn Ostrovem Robinsona
Crusoea. Robinson vnoval pak novm osadnkm vechno zazen a nelnkovi zanechal na
ostrov tyi puky a dv pistole. Napomnal je, aby ili podnm ivotem, e ostrov je dosti
velk, rodn i bohat, aby na nm mohli t v blahobytu.
Odjezd byl stanoven na pt den rno. Jet veer dal dopravit Robinson na lo vci,
kter si chtl odnst s sebou do vlasti. Byl to koeinov oblek, epice, slunenk, torba, luk a
py a jin drobnosti, kter si tu sm vlastnma rukama vyrobil, nkolik hrnek a lampiek.
Vedle tchto vc pak vzal s sebou papouka Andu a vrnho Reka. Ptek tyto vci dopravoval v
lunu na korb. Robinson zatm dlal posledn prochzky po ostrov. Vystoupil na Ohnivou horu,
aby se rozhldl naposledy po krajin. Do jeskyn se vrtil ji za era. Naposledy jet rozdlal v
krbu ohe a naposledy s Ptkem poveeeli a pak ulehli k spnku.
Robinsona zachvtil te pojednou bolestiv stesk, kter provz lovka, kdy opout
msto, v nm
proil velmi dlouhou dobu. Pohledem se louil v jeskyni s kadm koutem. Kamkoli
pohledl v jeskyni, kamkoli se zadval i v jejm blzkm okol, vude vidl stopy sv prce. Nejen
prce tlesn, kter byla asto tk, namhav, vyadovala velk trplivosti, ale i co pemtn a
vah bylo poteb, ne se mu podailo udlat nkdy jen velmi jednoduchou vc. Vzpomnal te
na nespoetn zklamn, na nespoetn nadje, s jakmi vyhlel na moskou hladinu, zda se
jednou objev spsn lo. Jakou hrzu proval pi vbuchu sopky a jak tk oputnost na nho
dolehla, kdy tu leel v horekch nemocen. Vzpomnal i na drobn radosti, kter ho
povzbuzovaly v pracovnm sil, dvaly slu, aby leheji snel svj trpk osud. Z kad prce,
kter se mu podaila, ml vdy radostn a uspokojujc pocit. A to byl r
z lastury, torba, kok, luk, py, cihly, hrnce, stavba krbu, komna, zelen ohrada pro
kozy a nakonec hledn cihlov domek ...
To vechno te opust navdy. K by aspo lid, kte se stanou ddici toho veho, ili tu
mezi sebou v mru, aby jejich srdce se stala ulechtilej a lep.
Potom jeho mysl zaltla daleko za moe, dom. Vidl otcovsk dm, vidl drah tve
rodi tak, jak je opoutl. Jak se ji asi zmnili stm, jak jim pibylo vrsek, a jejich vlasy jsou
jist ji pokryty snhem edin. zkost mu svrala hru pi pomylen, e snad trpen, kter jim
zpsobil, nevydreli a e se s nimi snad ani neshled. Takov mylenky nedaly Robinsonovi spt.
Dlouho bdl, a kdy se rno probudil, chystal ji Ptek sndani.
"Dobr jitro, Ptku. Kolik je ji hodin?"
"Sedm, Robinsone."
"Sedm!" vykikl Robinson. "Jak je to mon, e jsem tak dlouho spal!" Po sndani, jako
kadho rna, tak i dnes, vyel Robinson nejdv k svmu kalendi. Ne aby zaznamenal tento
posledn den, ale aby udlal souet vech dn, msc i rok, je strvil na tomto ostrov.
Vypotal, e je prv jedenadvactho prosince, pondl, roku 1676. Byl tedy Robinson na
ostrov deset rok, pt msc a jedenadvacet dn.
Za hodinu nato Robinson s Ptkem, doprovzeni novmi osadnky, ubrali se k lunu,
kter ji ekal v zlivu. Ped vstupem do loky promluvil jet Robinson k osadnkm na
rozlouenou. Pl jim, aby jen a jen v poctiv prci nalezli skuten tst, kter nespov, jak se
domnvali, v koistn z majetku druhch.

"Snad jednou," konil Robinson, "dostane se vm vem odputn a budete povaovni za

dn lidi. Vechno zle jen na vs. Bute tu sbohem." Pak podal vem ruku a loka odrazila
od behu. Na korbu byly ji kotvy zdvieny a vtr napnal plachty. Kapitn dal vystelit na
pozdrav rnu z dla. V dlce na behu stl hlouek novch osadnk. Nikdo nev, co se v jejich
mysli dlo, kdy se dvali, jak se korb vzdaluje od behu ostrova.
Robinson stl na palub a zvlhlm zrakem nkolik hodin se dval na ostrov, kter tolik
dlouhch let byl jeho domovem. Dval se tak dlouho, dokud se ostrov nepromnil v mlhav
prouek a dokud se i ten nerozplynul za nedozrnm moskm obzorem.
Kdy po obd vyel Robinson opt na palubu, bk kol dokola korbu, kam oko dohldlo,
nekonen
vodn pl.
Po sedmi tdnech klidn plavby pipluli do panlskho pstavu Cdizu. V Cdizu se
zastavili proto, e to bylo rodit panla Fernanda Lopeze a e tak jeho pt druh pochzelo z
okoln krajiny. S
Fernandem Lopezem se Robinson louil jako s rodnm bratrem. Lopez ujioval
Robinsona, e bude-li mt obchodn cestu do Londna, neopomene mu to sdlit dopisem, a snad
se jet jednou v ivot v tomto velkm anglickm mst sejdou.
Bouliv moe zpsobilo, e kapitn Brown se zdrel v Cdizu celch trnct dn.
Konen dorazili do Londna v druh polovici bezna.
Ptek nevychzel z asu, kdy vidl tolik obrovskch dom a vysokch v. Pmo
hrzu mu nahnl ruch v pstavu a na londnskch ulicch. Drel se zkostliv Robinsona za
ruku, aby se v tomto lidskm mraveniti neztratil.
Kapitn hned po pjezdu do Londna podal obchodn spolenosti zprvu o tom, jak
Robinson zachrnil pro spolenost korb i s bohatm nkladem, a dal, aby spolenost vyplatila
Robinsonovi zkonitou odmnu. Spolenost pak doruila prostednictvm kapitna Robinsonovi
sto padest liber terlink s dkovnm dopisem. Ne byla tato zleitost vyzena, uplynuly tyi
dny. Kapitn pak pomohl najt Robinsonovi v pstavu lo, kter v nejblich dnech odpluje do
Hullu. Konen se vynoily na obzoru hullsk ve. To se ji Robinson ctil jako doma. Po
patncti letech, dne ptho dubna roku 1677, stanul opt na pd svho domova.
V Hullu Robinson zadil, e vechna jeho zavazadla byla naloena na n lo, kter je
doprav do Yorku. Sm pak, provzen vrnm Ptkem a Rekem, se odebral na stanovit
dostavnk. Ptek nesl klec s papoukem. Bl se usednout do dostavnku. Nesmrn se bl i kon.
Vdy tato zvata v ivot nikdy nevidl. Vechno mu bylo prv tak podivn a vzbuzovalo jeho
nesmrn div, jak on sm vzbuzoval u kadho, kdo je potkal.
V Yorku se Robinson odebral nejprve do domu svho strce, matina bratra, aby zvdl,
ne vejde do otcovskho domu, nco o svch rodich. S tlukoucm srdcem zaklepal na dvee.
Nikdo jej neznal. Uvedli neznmho cizince k strci. Star, ediv pn pvtiv pivtal
Robinsona ve svm pokoji. Robinsona pekvapilo, jak strc zestrnul.
"Odpuste, pane, e vs vyruuji," zaal Robinson a hlas se mu chvl. "Pichzm z
Ameriky a rd bych se dovdl nco o panu Crusoeovi a jeho rodin."
"Pan Crusoe, bohuel, ji dva roky neije," promluvil star pn. Robinson nevydrel a
rozplakal se.
"Ach, vy jste snad jeho pbuzn?" zvolal star pn a s astenstvm pistoupil k sammu
Robinsonovi. Poloil mu lehce ruku na rameno a ukzal na keslo. "Posate se, prosm."
Robinson starho pna objal a zaplakal hlasem: "Znal jste pece, mj drah strce, svho
nehodnho synovce Robinsona, kter ped patncti lety odeel z domova! Tu stoj ped vmi."
"Robinsone!" vykikl star pn. "Tys iv!" A poal lbat Robinsona na ob tve. Hned
potom svolal celou svou rodinu.
Vichni obklopili Robinsona, vtali jej a zahrnovali otzkami. Jak rd by se byl Robinson
nkde o samot vyplakal. Dovdl se, e matka od otcovy smrti churav. Nen upoutna na lko,
ale vi-hled
schz. Bude poteb pipravit ji na tuto novinu, aby snad prudk hnut mysli jej
podlomen zdrav
neohrozilo.
Strc pak vyprovodil Robinsona k sv seste, aby ji pipravil na nvrat ztracenho syna.
Konen stanul Robinson na prahu rodnho domu. Jak jina se mu te zdl dm, ne jak jej
choval ve svch vzpomnkch. Ptek el mlky, se sklopenou hlavou za nm. Pes Rek klusal
vedle nho. Strc nejprve pedstavil Robinsona a Ptka domcm lidem jako dva cizince, kte
prv pibyli z dalek Ameriky. Sm pale zael k seste a ekl j, e pivd jednoho Ameriana,
kter by j mohl podat zprvu o ztracenm synu Robinsonovi. Star pan se ji touto zprvou tak
rozruila, e usedla do hlubokho kesla a prosila bratra, aby pivedl cizince, a se ona trochu
uklidn. Zatm Robinson netrpliv ekal v pedpokoji. Dval se na znm nbytek. Ve tu bylo
na tch
mstech jako tehdy ped patncti lety, kdy opoutl otcovsk dm.
Konen se otevely dvee a strc pokynul Robinsonovi, aby vstoupil. Matka sedla v
kesle, jej tv
byla bled a oi vzruenm rozen.
Ach, tato vrsit, blovlas ena je maminka. Jak rd by byl u te poklekl Robinson k
jejm nohm a lbal jej ruce! Jak se zmnila!
"Zde ti, drah sestro, pivdm pna z Ameriky, kter ti chce podat zprvu o tvm
ztracenm synu Robinsonovi "
"Mj Robinson ije?" zaeptala matka hlasem plnm ltosti. "eknte mi, prosm vs,
pane, ije mj syn?"
Robinson, maje pohnutm hrdlo staen, nemohl hned odpovdt. Slzy mu stouply do o,
kdy vidl ten zoufal matin pohled, pln nadje.
"Ano," vydechl. "ije... M vak obavy, bude-li mu odpust ..." Robinson pro pl
nedoekl. A tu matka pohledla pozornji do jeho tve a rozphla pae s vkikem: "Robinsone!
Synku mj drah l Tak jsem se pece dokala!" Robinson poklekl u kesla, objal matce nohy,
lbal j ruce, zaboil svou tv do klna a hoce zaplakal. Matka te klidn hladila jeho vlasy a
eptala: "Bh mne vyslyel, mm t tedy, mj synu, opt! Jen tatnek, chudk, ten se nedokal. .."
 A velk slzy plynuly z matinch o, jej tv vak se ji vyjasnila a byla plna radostnho
smvu. Robinson se ujal oputnho otcova obchodu. Ptek se v obchod osvdil jako vborn
pru. Do roka se Robinson i Ptek oenili.
Uplynula ada let. Staik Robinsonova matka okla te mezi malou drobotinou.
Robinson m ji
syna a dv roztomil dceruky, zatmco Ptek ji vychovv pt svch zdatnch potomk,
vesms chlapc.
Ptek ije se svou rodinou v prostornm dom Robinsonov. Stal se po celm Yorku
velmi znm a dky jeho mil povaze a pracovitosti rozkvt i Robinsonv obchod. Robinson
dvno ji pijal Ptka za svho obchodnho spolenka a snad v cel Anglii je te znm dobr
yorsk obchodn dm Crusoe & Ptek.

VYSVTLIVKY

Guinejsk pobe, tvo zliv Atlantskho ocenu, vnikajc v pravm hlu do africk
pevniny. Pon
dvanctm stupnm severn ky a kon na patnctm stupni jin ky. V dobch
Robinsonovch se vyvelo z Guineje zlato, slonovina, tropick ovoce a koen. Na guinejskm
pobe byly t stanice pro obchod s otroky a jejich vvoz. Obyvatel jsou vesms sdnt
negi. ina Calaisk, znm tak pod jmnem Canal La Manche, je mosk ina mezi Angli a
Franci. V
tetihorch souvisely v mstech Calaisk iny ostrovy Velk Britnie s evropskou
pevninou. Teprve v diluviu se poklesem zemskho povrchu vytvoil prliv La Manche. V
mstech mezi anglickm pobem a mstem Calais na pobe francouzskm je Canal La
Manche irok pouze 31 km. Francouzsk i anglick
pobe je vtinou skalnat. Hloubka iny je od 40 do 80 m. Plavba inou je zvlt v
podzimnch mscch velmi nebezpen pro bouliv moe a hust mlhy. Dnes zabezpeuje
plavbu pes dv st
majk.
Kanrsk ostrovy - souostrov pi severozpadn Africe, ale potan panly jako
provincie Canarias k evropskmu panlsku. Jsou to ostrovy a ostrvky vesms hornat. Nejvt
z nich je Tenerife 2036
km2. Nejvy hora je sopka Pico de Teyde 3710 m. Podneb je mrn, stedo-mosk, s
ustavin jasnmi slunenmi dny, zvlt v letnch a podzimnch mscch. Pr jen v zimnch
mscch. Pro nedostatek vody je zavdno uml zavodovn. Da se tu subtropick ovoce,
hlavn banny. Ze strom jsou nejvce rozeny pinie a vavnov kee. Z Kanrskch ostrov
pochz kanr, kter byl po dobyt Kanrskch ostrov panly roku 1478 pivezen do panl a
odtud se rozil jako oblben zpvav ptk do cel
Evropy.
Pirti - nmon loupenci, pepadvajc na moi lodi a ijc z uloupenho zbo.
Pirtstv se vyvinulo ji ve starovku z vlenho stavu mezi dvma stty. Pirtstv bujelo hodn
v kolonich, protoe kolonist
radji kupovali uloupen zbo od pirt ne zbo daleko dra a asto i hor jakosti z
mateskho sttu. Za as Robinsonovch byly v americkch vodch velk skupiny pirt,
takzvanch bukanr a flibustr. Pirtstv bylo sttn moc pronsledovno.
 Saleh - pistav a msto v Maroku; msto je rozloeno terasovit na sklch na sever od
msta Rabatu a v jeho tsnm sousedstv. V dob Robinsonov to bylo nedobytn lupisk sdlo.
Casablanca (vyslov: Kasablanka) - pstav v Maroku, jin od Salehu. Msto s ilm obchodem;
vyv
hlavn vlnu, ke a koberce.
Maurov - pvodu arabskho, po roce 711 se usadili na Pyrenejskm poloostrov, kde
vytvoili vysokou kulturu, zvlt ve stavitelstv, a vynikli i jako vborn zemdlci. Po dobyt
Granady panly v roce 1492 odsthovala se vtina Maur do berberskch zem v Atlasu.
Maurov, kte ve panlsku zstali, byli od panl krut pronsledovni. Pi vyhlazovacm boji
v letech 1609-1611 utekli Maurov a
na nepatrn zbytek do Maroka. Maurov byli mohamedni a mstili se katolickm
panlm za jejich ukrutnosti pedevm tm, e pepadvali jejich obchodn lodi. Alky - vodn
ptci se zakrnlmi kdly a slab vyvinutmi letkami. Mezi prsty maj plovac blnu. Ocas maj
krtk a tup. Zobk ze stran siln
smkly a na konci hkovit zapiatl. Hnzd ve velikch hejnech na pobench
sklch. Mys Dobr nadje - nejjinj cp africk pevniny.
Gazela neboli antilopa je sudokopytnk, pevkavec thlho tla na vysokch nohou.
Jeho srst je krtk a pilehl. Antilop je velmi mnoho druh. Antilopy miluj rovinat stepi,
tebae nkter druhy iji v horch a do vek vnho snhu. Jsou to vlun bloravci, velmi
bystrch smysl. ij v tlupch a jsou velmi plach. Nejvce druh antilop od velkch a po
trpasli ije v Africe. Agve americk-vytrval bylina z rodu jednodlonch. Vyhn z
vrsitho koene v prvnch letech pouze dunat, zce kopinat listy 1-2 m dlouh, 10-15 cm
irok, po okraji ostnat. V poslednm roce jejho ivota vyroste ze stedu rice pzemnch list
siln, pm stvol, 5 a 9 metr vysok, kter na konci rozkvete v obrovsk latovit kvtenstv.
Jehlancovit vrchol obsahuje a na 4000 libovonnch kvt. Agve pat k rostlinm
amarylkovitm, k nim u ns potme petrkl a podsnnk. Je domovem ve Stedn a v Jin
Americe. Z agvovch list se vyrbj vlkna na vrobu lodnch lan a hrubch plachet.
Praobyvatel Mexika vyrbli z list agve papr.
Zelen mys (Kap Verde) - nejzpadnj bod africk pevniny. Zelenm mysem jej nazval
roku 1443
objevitel Don Fernandez pro bujnou kvtenu.
Kapverdsk ostrovy - souostrov pi zpadnm cpu Afriky, asi 600 km na zpad od
Zelenho mysu. Ostrovy jsou sopenho pvodu. Nejvy hora na ostrov Fogo, vysok 2875 m,
je dosud innou sopkou. Podneb je hork a such, od ledna do ervence nepr. Pstuje se tu
kva, vno, banny, palmy datlov a kokosov. Banny - pvodn vlast bann je ve vchodn
Asii a na ostrovech Malajskch. Odtud se vak ji
ped dvnmi vky rozily do jinch svtadl a t do teplho psu americkho.
Rozmnouj se koenovmi vhonky. Z podzemnho oddenku vyraz nejprve nkolik list, jejich
pochvy jsou okolo sebe tsn svinuty, tvoce zklad pne. Pibvnm list roste pe do tlouky i
do vky a tak cel rostlina nabv podoby stromu ti a est metr vysokho. Kmen tvo
pochvy odumelch list spolu se zelenmi a korunu tvo jen nkolik list. Podlouhl, apkat,
celokrajn, roztepen listy pat k nejvtm listm v prod vbec. Jejich dlka pesahuje i ti
metry a maj i pes pl metru ky. Plody jsou vonn a pjemn
chuti. Jedin rostlina dv ron a 50 kg plod. Po sklizni rostliny odumraj, take
rostlina kon svj vk ji v druhm roce. Z vyzrlch plod vyrbj domorodci mouku i krupici.
Mouka m lutou barvu, von po erstvm sen a hod se na jemn peiva. Z vlken list se v
Manile vyrb tkanina zvan manilsk
 konop.
Legun - leguni pat k eledi jetrek; ij bu na stromech, anebo na zemi. Jsou i druhy
moskch legun. Nkdy dosahuj znan velikosti. Je jich asi patnct rod se temi sty druhy, z
nich vechny a
na ti druhy ij v Americe Stedn, Jin a sten i v Severn. Mimo Ameriku se
vyskytuj dva druhy legun na Madagaskaru a jeden druh na souostrov Fidi a na Ptelskch
ostrovech. ivl se potravou rostlinnou a drobnmi lenovci. Nkter druhy lov i drobn zvtka.
Maso legun i jejich vejce jsou chutn.
stice - rod moskch ml stejnojmenn eledi, s nestejnmi skopkami. Spodn
skopka (lev), kter je pirostl k moskmu dnu, je tlust a vyhloubenj. Prav se pivr
jako ploch vko. Okraje plt nejsou srostl a mezi obma miskami je jeden zvrov sval.
stice se vyskytuj vude ojedinle v moi, vtinou vak ij ve velikch skupinch, v tzv.
jespech, kter mono nalzti na vhodnch mstech na psitm nebo trkovitm dn. Hloubji
ne 10 m se stice nikdy nevyskytuj. Nejastji jsou v hloubce 1,5 a 2 m. Pro velmi chutn a
vivn maso se stice pstuj i umle v tzv. stinch parcch, zvlt ve Francii a tak v
Americe. Jenom v Pai se jich spotebovalo ped druhou svtovou vlkou na 80 milin
ron.
Liny - jsou rostliny v zemi koenujc nebo aspo klc, kter se opltaj kolem jinch,
uvajce jich jako opory, aby se list i kvty dostaly ke svtlu. Liny jsou rozeny pedevm v
tropickch a subtropickch pralesch, kde v podrostu je velk nedostatek svtla, take se rostliny
mus dostat do vyho psma nadrostu. Tropick liny jsou vesms deviny.
Hrozn krlovsk -je nejedovat had, ijc v Jin Americe, hlavn v po Amazonky,
a na pilehlch ostrovech (Trinidad, Tobago). Tak v Ecuadoru a v Peru. Dospl had dosahuje
a 6 m dlky. iv se drobnmi savci i ptky rznch druh. Ze savc jsou to aguti, krysy a myi.
Dospl se odvauje i na vt
zvata a dovede pohltit i kzle. Maso hrozne je jedl. Ke se zpracovv na obuv, na
povlaky, na sedla apod. Protoe hrozn s oblibou lov myi, bv v Brazlii chovn i jako
domc zve. Mosk trva, v prodopise znm pod jmnem zostera nebo vocha, je z rodu
rdesnovitch. M
zk, rkovit splvav listy s dlouhmi lodyhami. Lodyhy poskytuj tzv. "moskou
trvu" (seegras), kter
se pouv k vycpvn matrac a pohovek. Vlnobitm odtren dlouh listy se hromad a
tvo na psitch pobech znan nspy a obruby.
Bambus -je obrovit trva a jej hladk devnat a dut stbla dosahuj vky i pes 30
metr. Stbla naich trav se nerozvtvuj, kdeto bambus vyhn i stbelnat vtvky postrann.
Stbla starch mnohaletch rostlin se na vrcholu rozvtvuj v bohat laty mnohokvtnch klas.
Plody jsou podlouhl
obilky, podobaj se naemu ovsu. Bambus roste v horkm psu vech svtadl. Nejlpe
se mu da pi bezch ek a v bahnit pd. Stbla bambusov jsou velmi pevn a prun.
Pouv se jich jako stavebnho materilu. Zhotovuj se z nich i vodovodn trubky, ebky,
nbytek a nad. Z list se zhotovuj rohoe a klobouky. Z bambusovho lka se vyrb papr. Z
mladch bambusovch vhonk se d pipravit velmi chutn salt. Ze zralch obilek pekou
domorodci chlb. Palma kokosov - dosahuje vky pes dvacet metr. Na jejm vrcholu je hust
vj lichozpeench list 3 a 5 m dlouhch a pod jeho korunou z pad list vyrstaj a 2 m
dlouh laty drobounkch kvt. Po opylen dospvaj z pestkovch kvt trojhrann vejit
peckovice velikosti a lidsk hlavy. Pod tenkou vlknitou slupkou je hrub vlknit, a 10 cm
siln kra, kter v sob chov velmi tvrdou pecku neboli skopku. V tto skopce, jej stny
jsou 4 a 8 mm siln, vz dut jdro. V nezralch skopkch je sladce nakysl mlko. Ovoce
dv palma kokosov ji v 8. roce svho vku a jej st me doshnout i sta let. Z vlken se
vyrbj koberce (u ns zvan kokosov), rohoe a lodn lana. Z mladikch list
pipravuj domorodci chutn salt. Z jader se vyrb olej a mslo. Palma kokosov m
svj domov na jihoamerickch bezch Tichho ocenu.
Aguti - jsou hlodavci podobn naim krlkm, ale maj vti, jemnji a leheji stavn
tlo. Nejvce druh tchto hlodavc ije v Jin ave Stedn Americe. Jmno zvete je odvozeno
z indinskho "akuti", co znamen ivoicha ohlodvajcho plody. Aguti obv hlavn lesy a
potuluje se po travnatch rovinch v blzkosti les. V poli vak nikdy neije. Za sv obydl a
lko vyhledv nejradji dut stromy, koeny, skaln dutiny. Na pastvu a za potravou vychz
nejradji po zpadu slunce. iv se semeny i avnatmi plody a dovede otevt i palmov oechy,
kter ohlodv ostrmi zuby kol dokola jako na soustruhu, pidruje si je pednmi prackami.
Aguti vak dovede vyloupit i pta hnzdo Vybr ptci vejce a por mlata Maso aguti je
velmi chutn
Ananas je vytrval bylina Z oddenku vyrstaj nejprve v pizemni rici rkovit,
lbkovit
prohnut, po okraji ostnat zubat listy Ze stedu rice list vyrst pozdji lodyha 3 a
5 dm vysok Na vrcholu lodyhy se utvo ika, sloena ze lutch, stechovit se kryjcch
listen, v jejich padch jsou drobounk kvtky Zpotku jsou korunn pltky modr pak
znachovj Po opylen vyvine se z kadho kvetu tobolka, kter sroste s dunatmi spodinami
listen, a tak vznikne z celho kvtenstv ikovit
sloeny neprav plod, trky i nkolik kilogram Jeho povrch se skld z bobuli, mezi
nimi vz zdunl
listeny Duina iky zranm zeloutne, povrch zerven a siln von po zralch jahodch
Chutn
sladkokysele Na vrcholu iky plodu vyrst chom list jako chochol Pvodn vlast
ananasu je Stedn a Jin Amerika
Aloe - rostlina z eledi liliovitch, s tunmi, ricovit uspodanmi listy, po kraji
ostnatmi Listy obsahuji aloovou pryskyici, kter se uv v lkastv
Juvie ztepil neboli beztholletie dorst v mohutn strom, vysok a tyicet metr.
Letorosty, hust
porostl apkatmi stdavmi koovitmi listy, vis dol jako bohat zelen tasn.
Zlatolut kvty v klasovitch hroznech nelbe pchnou Plody jsou kulovit tobolky, velk a
jako dtsk hlava Maj velmi siln a tvrd devnat oplod 16 a 20 semen je upevnno na
stednm sloupeku Kdy plody dozraj, oteve se nahoe mal viko Semena jsou podlouhl,
trojbok, tyi a pt centimetr dlouh, v sede, drsn, neobyejn tvrd slupce je uloeno jdro
Chutn podobn jako sladk mandle Vlast juvie ztepile je v Juni Americe Podle brazilskho
pstavu Para nazvaj v Evrop semena tohoto stromu para oechy Domorodci jim kaj "a".
Guajak "elezn strom" - je vdyzelen M mohutnou rozloitou korunu Na vtvch
vstcn
sudozpeen listy Kvty maj pt bled modrch korunnch lstk Plody jsou dvoupouzdr
a ptipouzdr
tobolky s ernmi semeny. Z naich rostlin je guajak nejble pbuzn rostlinm
routovitym Roste na pobe Jin Ameriky a na ostrovech v Karibskm moi Kmen i vtve maj
velice tk a tvrd devo, kter
je hojn prostoupeno pryskyic Odvaru tto pryskyice pouvaj domorod Indini jako
lku pi rznch nemocech
 Chininov strom -je nevysok thl stromek nebo i ke, jeho edokore vtve jsou
porostl dlouze apkatmi vstcnmi listy V dob kvtu se strom obal latami libovonnch
kvt. Plod je podlouhl
vejit tobolka, vnen vytrvalm kalichem a poltc se v dob sv zralosti Kra stromu
obsahuje alkaloid chinin, kter dv ke odporn horkou chu Ji dvno ped objevenm
Ameriky pouvali domorodci chininov kry proti zimnici Ke kali domorodci "kina" Do
Evropy se dostala kra jako lk a teprve v polovin sedmnctho stolet Kra z kmene je
cennj ne z vtvi Nejcennj a na chinin nejbohat je kra z koen.
Mosk elvy obrovsk -se vyznauj plochm srditm ttem, . pod nj nemohou
vthnout nohy pln, jako nap. elvy pozemn Pedn nohy jsou del ne zadn a vechny tyi
jsou promnny v ploutve elvy obrovsk maj krtk a tlust krk a tyhrannou krtkou hlavu
iji v moi a vborn plovou, iv se drobnmi moskmi ivoichy
Palma karnauba - neboli voskovice Je to nejdleitj uitkov tropick palma americk
Roste v tropickm psmu podl ek Poskytuje vosk, devo a sgo
elva karetov -je mosk elva, daleko meni ne elva obrovsk Jinak stavbou tla se ji
podob
dokonale Obv more mezi obratmky a more subtropick na obou polokoulch zemskch
Nejhojnji se vyskytuje v moi Karibskm a kolem Cejlonu Vcelku se shoduje vvojem, ivotem
i zvyky s elvou obrovskou elva obrovsk vak pijm i potravu rostlinnou, kdeto elva
karetov se iv vhradn
drobnmi ivoichy Vedle mkk um i obratn lovit ryby Sn vejce do pisku na
pobe a tak jako elva obrovsk vrac se i karetov pravideln na t msta, kde u jednou vejce
ukldala anebo kde se sama zrodila Vrnost a tvrdojn pchylnost k jednomu mstu je pinou
toho, e lze tuto elvu snadno lovit a e karetov elva bude zanedlouho vyhubena M velmi
chutn maso, vejce a jakostn elvovinu Orchideje - rostliny vstavaovit, jsou v tropech
zastoupeny vytrvalmi rostlinami s koennmi hlzami a s oddenky, kter se velmi dobe
pizpsobuji okol Jsou tam i druhy nezelen saprofytick, kter
maj msto listu pouze upiny Obdivuhodn je bohatstv tvar, vn a barev Nemn
podivuhodn je i polymorfismus kvtn Na jedn rostlin se nkdy vyvinou zcela rzn typy
kvt Orchideje pati k nejvtm eledm rostlinnm Jsou z 85 % rozeny v tropech Je jich na
350 rod a na 14 000 druh
Monstera -je rod rostlin aronovitch, roste v tropickch pralesch Jin Ameriky Pstuje
se u ns jako okrasn pokojov rostlina pod jmnem filodendron M srdit prolamovan listy
temn zelen barvy a provazcovit vzdun koeny
Kosmani jsou ploskonos drpkat opice, ijc v tropick Americe Jsou to male opiky
velikosti asi nai veverky Maji jemnou srst, ostnat ocas a na uch ttky Nejvznamnj jsou
dva druhy tchto opic kosman blovousy a kosman ernovous. Kosman blovous ije ve
vtch spolenostech ivi se plody, hlavn banny, tak hmyzem, pavouky apod Ve dne se
kosman neustale pohybuji, v noci sed klidn, schouleni, majce hlavu pikrytou huatm ocasem
Veani - jsou ploskonos opice velikosti asi koky, s vysokou hlavou, s elem
ubhajcm nazad. Tlo maj pokryto rezavou srst, kter tvo na brad dlouh vousy. Ocas je
dlouh, chpav, naspodu a na konci lys. K zeslen hlasu slou jazyk a vakovit ttn
chrupavka zduel v bubnek. V rann a veern
dob vydvaj veani vskav zvuky. Jejich sborov van je daleko slyiteln. Veani
ij na stromech a na zem slzaj se stromu velmi zdka. Prodopisec a cestovatel Reugger
vyprv, e vody se veani boj
tak, e jsou-li vyhnni stoupajc vodou na strom, spe by zemeli hladem, ne by se
plovnm dostali k jinmu stromu. Cestovatel pistihl jednou tlupu opic na strom obklopenou
vodou. Veani u byli tak vyhladovli a zeslbl, e se sotva dreli na vtvch Serali u
vechno list a ohryzali i kru. Bylo by stailo peplavat jen edest krok irokou vodu a mli v
lese hojnost potravy. Nejvt neptel vean jsou drav ptci, zejmna orli.
Mravenci vekazi (termiti) jsou rozeni v krajinch tropickch a subtropickch ve
spolenostech, kter si stavj hnzda bu pod zem, nebo v kmenech starch strom; nkdy si
stavj tak zvltn
nadzemn stavby, nesmrn pevn a nkolik metr vysok. Pro nesmrnou ravost jsou
nejobvanjm hmyzem tropickch krajin.
Persea pelahodn - jinak t nazvan strom avokatov. Je to prostedn vysok,
vdyzelen strom s rozloitou korunou a s tlustm hndokorm kmenem. M stdav apkat,
eliptin podlouhl
celokrajn listy. Kvty jsou podobn vavnu, s nm persea nle do spolen eledi
vavnovitch (laurinae). Plody jsou hrukovit, nkdy i neforemn podlouhl peckovice, dlouh
asi l dm a pes pl kg tk. V tun, olivov zbarven duin, kter se na jazyku rozplyne jako
mslo, je tvrd pecka, obsahujc velmi hok jdro. Persea je domovem v tropick Americe. Jej
ovoce je velice lahodn, chutn. Roste velmi rychle a plody m ji v ptm roce. Podle
cestovatele Stanko Vrae chutnaj plody perseje jako vejce s mslem, se sol, s olejem a s rznm
koenm. Hok jdra jsou liv. Papaja obecn neboli strom melounov podob se palm.
Kmen je dole irok, zuuje se k vrcholu, kde ve vce asi 8 m nese korunu dlouze apkatch, v
obrysu srditch list. Libovonn kvty jsou dvojdom. Plody jsou dunat bobule, podobn
prothlm, a 3 dm dlouhm a pes l dm v prmru irokm melounm. Plody chutnaj jako
melouny a jed se syrov. Semena chutnaj paliv jako pep a domorodci jich pouvaj jako
koen. Kmen papaje je velmi mkk, nepevn a dosplho lovka ani neunese. Z erstvch ran
vytk trpk mlko zvan ketah, jeho domorodci uvaj jako lku proti svrabu. Pid-li se
tohoto mlka do vody a do t se pak ulo maso, zhy zmkne a zkehne. Tot se s masem stane,
za-bal-li se do papajovch list. Listy obsahuj alkaloid carpain (jed, z nho se pipravuj lky
psobc na srdce podobn jako lky z nprstnku lkaskho). Indini pouvaj tohoto jedu z
papajovch list na otravu p. Jmenuje se proto i jed pov.
Zapota - je strom se stdavmi apkatmi celokrajnmi listy a s blavmi kvty. Plody
jsou kulovit, velikosti naich jablek, obsahuj nkolik ernch, smknutch olejnatch semen.
Plody maj slupku hnd rezavou a pinav blavou duinu. Chutn jet lpe ne ananas.
Hokou korou faluj kru chininovou. Semen se uv k vrob lk proti konm chorobm.
Anona mkkostnn neboli lhevnk je nzk strom se stdavmi, krtce apkatmi
vejitokopinatmi celokrajnmi listy a s velkmi lutmi kvty, ktermi pipomn kvty rostlin
pryskynkovitch; velikost se vak tyto kvty podobaj kvtm magnli. Plody pipomnaj
obrovit
jahody, jsou pes 3 dm dlouh a pes pl kg tk. Bl duina plodu je velmi chutn,
osvujc
sladkokysel chuti a v tropech velmi oblben. Domov stromu anony je na ostrovech
Antilskch. Mahagon -je velk strom s hndoervenm devem. Listy stromu jsou zpeen a
kvty drobn. Devo je tvrd, velmi trvanliv, snadno se leti a pouv se ho na nbytek i na
stavbu lod. Ikao neboli zlatoplod slvov je vtevnat, dva a ti metry vysok ke z eledi
mandloovitch, pbuzn s na vestkou. M hndokor, drobounkmi ubkami poset vtve s
okrouhlmi, krtce apkatmi celokrajnmi koovitmi listy a bl, pomrn drobn kvty.
Plody jsou peckovice velik jako holubi vejce, velmi avnat, s nepravideln ptibokou peckou.
Semeno obsahuje olej. Plody jsou natrpkl, ale osvujc a pitom i lahodn. Z jader se lisuje
vonn olej. Hok kry uvaj domorodci proti prjm.
Kvajava -je strom velikost podobn na jabloni, s dlouhmi tenkmi, k zemi sehnutmi
vtvemi. Listy jsou vstcn, krtce apkat, celo-krajn a koovit. Z pad list vyrst po
jednom stopkatm blm, velmi vonnm kvtu. Podob se sloenm kvtu myrty. Kvajava nle
do eledi myrtovitch. Plody jsou podobn hrukm, velice avnat, se lutou slupkou.
Naervenal duina von senem. V rovnkov
Americe roste plan. Plody se jed syrov anebo peen v popelu.
Mdelnk - je strom 6-10 m vysok. M rozkladit vtve a zpeen vcejam listy v
kdlatch apcch a v kopinatch celokrajnch lstcch. Mal drobn bl kvty jsou sestaveny
do hrozn. Plody se podobaj
naim tenm a jsou dv a ti peckovice na jedn stopce. Barvy jsou ervenolut, sladce
svrav chuti. Plody mdelnku obsahuj ltku zvanou saponin. Kdy je roztrme ve vod, pn
hust jako dobr mdlo. Indini jich pouvaj k pran prdla msto mdla.
Bukani (francouzsky boucaniers) - nmon dobrodruzi, kte se zdrovali zvlt v
Karibskm moi. Bojovali pedevm proti panlm v sedmnctm stolet. Jmno pochz z
indinskho slova bukaoni, co znamen suen maso. Domorodci na ostrov San Domingo
suili maso a zsobovali jm lodi pistvajc u jejich pobe. Zsobovat lodi vak bylo tenkrt
privilegiem a monopolem panl, proto panl sthali tyto francouzsk a anglick osadnky.
Osadnci pak vedli proti panlskm lodm koistnick pirtsk vlky. Pustoili spolu s flibustry,
kte byli rekrutovni vtinou z francouzskho obyvatelstva, poben panlsk osady na Kub,
v Mexiku a v Panam. Pirti se nazvali tak Poben
brati. Jejich organizace zala v osmnctm stolet.