1

Edgar Cayce, Richard Gordon

Richard Gordon 1989.
Přeložila Anna Rafajová.

Vydal Eko-konzult 1996.

PŘEPIS TEXTU PUBLIKACE EVIDOVANÉ POD ISBN 80-88809-25-8

Tajemství záhad
Věčné záhady
Předmluva
Žijeme v době obrovských, neuvěřitelných změn, které způsobil
vědecko-technický a společenský rozvoj. Často se nestačíme ani
divit. Komu z nás se před pár lety zdálo o takovém rozvoji
televize, dopravy, komputerizace, chemie apod. Každou chvíli
přichází někdo, kdo zcela mění dosavadní systém uspořádání
věcí. Nové názory a objevy popírají to, co bylo doposud vžito
nebo normální a klestí nové cesty v oblasti poznání. Sigmund
Freud jednou řekl, že v historii velkých objevů existují tři
stupně. První, když jeho protivníci tvrdí, že objevitel je blázen;
druhý, když ho považují za nemocného a jeho objev za
bezvýznamný; a nakonec: objev je důležitý a každý to už dávno
ví. Slavný americký jasnovidec, senzibil a léčitel Edgar Cayce nic
v přímém významu tohoto slova neobjevil. Jeho diagnózy,
léčení, analýzy a předpovědí však soustředily zájem milionů lidí
na celém světě k novému pojmu k síle lidské mysli. Nazývali ho
spícím prorokem, největším americkým médiem, tajemným
mužem z Virginia Beach, mužem, který viděl dnešek, včerejšek i
zítřek . I když Edgar Cayce zemřel v roce 1945, jeho 14 246
jasnovideckých výkladů, poskytnutých v hlubokém spánku nebo
v hypnóze, je dodnes živých a budí respekt. Jeho životopis od
Thomase Sugruea Je taková řeka, vydaný poprvé v roce 1942,
vyšel v USA ve více než dvaceti vydáních. Mnohé knihy o jeho
životě a práci byly přeloženy nejen do němčiny, francouzštiny a
dalších jazyků, ale i do japonštiny a sinhálštiny. Jeho osobní
přínos pro moderní myšlení v medicíně, teologii, filozofii a
2

parapsychologii je nesporný. Cayceho záznamy byly nejdříve

považovány za nesmyslné, později za provokující a dnes za
velmi hodnotné informační prameny. Historické odkazy, které
zde nalézáme, jsou často protichůdné, ale přesto mnoho objas-
ňují. Předpovědi o národních, ale i mezinárodních událostech, z
nichž se mnohé dostávají na veřejnost, jsou skutečně význam-
né. Píšeme o nich na konci tohoto díla. Cayce měl nevšední a
nevyčerpatelnou schopnost uspat se a vyjadřovat se vážně o
jakýchkoliv otázkách velmi vzdálených jeho znalostem. Přitom
nebyl vůbec vzdělaný a nebyl ani náruživým čtenářem knih.
Potřeboval znát pouze jméno, adresu dotyčné osoby, okolnosti,
někoho, kdo ho vedl a kladl mu otázky a stenografa, který
přesné zaznamenal to, co řekl. Během 42 let se téměř denně
uspával a odpovídal na otázky týkající se nejrůznějších oblastí
lidského poznání. Mohl to dělat kdykoliv a kdekoliv. Nepotřebo-
val k tomu tmavé místnosti, turbany, kadidlo ani krystalové
kouře a platící publikum. Cayceho mysl byla schopna přenést se
časem i prostorem. Například jeden Texasan chtěl vědět, kde
nalezne Elliotův stroj. Odpověď zněla, že v Austinu jsou hned
dva. Wyominana na začátku výkladu napomenul a jeho rozho-
vor nazval Vrať se se a sedni si! Muži v New Yorku složil kompli-
ment: Docela pěkné pyžamo. Tyto vedlejší poznámky se daly
snadno potvrdit. Téměř vždy se dokázaly. Jindy zase jeden
skeptický obchodník Cayceho požádal, aby v transu popsal jeho
cestu do práce. Zastavil se v trafice a koupil si dva doutníky, i
když obvykle kupoval jeden. Do kanceláře šel pěšky a nečekal
na jezdící schody. V kanceláři, jako obvykle, otevřel denní poš-
tu. Tento výklad Cayce poskytl ve spánku ve Virginia Beach ve
státě Virginia. Nevěřící obchodník byl ohromen, když ho obdr-
žel. Jasnovidec nejenže popsal detaily jeho pohybu, ale dokon-
ce přečetl i jeho obchodní korespondenci. Cayceho mysl zřejmě
předcházející události viděla jako současné a budoucí. Příklad:
jednou byla spáchána krádež obligací. Soukromý detektiv požá-
dal Cayceho o pomoc. Dostalo se mu výkladu, třebaže neměl
3

žádnou stopu. Cayce se uspal, popsal zloděje a řekl, že měl

také pomocnici. Oba bydleli v hotelu v západní Pensylvánii a
obligace měli u sebe. O ženě řekl, že má na stehně červené
mateřské znaménko a na levé noze srostlé dva prsty jako důs-
ledek popálenin z dětství. Detektiv ihned telefonoval majiteli
obligací do jiného města. Jeho překvapující odpověď bylo slyšet
v celé místnosti: Muže neznám, ale ta žena je má manželka.
Řekla, že jde navštívit svou sestru do Chicaga! Mezitím policie
prohledala hotel, ale nikoho nenašla. Pachatelé odešli. Další
výklad vedl do města Columbus ve státě Ohio, kde je chytili.
Později Cayce řekl:
Nerad stopuji lidi, i když jsou vinni. Jediné, co Cayce žádal,
bylo, aby jeho výklady byly brány vážně. Byť za ním přicházeli
různí lidé z nejrozmanitějších oblastí s těmi nejneuvěřitelnějšími
žádostmi o pomoc a radu. Přišel i filmový. producent, herečka,
ocelářský magnát, senátor, ale i viceprezident USA a samozřej-
mě rodiče, nemocní, chromí, znepokojení lidé. Vědecký výzkum,
po něm toužil, během jeho života přilákal mnoho posluchačů,
ale i těch několik vzdělanců, kteří se zúčastnili jeho výkladů,
bylo v rozpacích, stejně jako většina neškolených laiků.
Cayceho život a práce patři k nejzáhadnějších příběhům naší
doby. Jeho životní příběh zní jako směs Starého zákona a
vědecko-fantastického románu. Jeho zvláštní dar jasnovidectví
se doposud nezopakoval, třebaže několik dalších lidí mělo
podobné schopnosti. Během 42 let se věnoval mimosmylovému
vnímání v mnoha oblastech myšlení. Písemné zmínky o tom, co
řekl, jsou doposud chráněny v Nadaci Edgara Cayceho ve Vir-
ginia Beach. Jeho výklady obsahuji asi 50 000 strojem hustě
popsaných stran. Tvoří největší soubor telegnosticky získaných
údajů na světě. Ve stejné budově je rovněž Asociace pro výz-
kum a osvícení, která informace z jeho výkladů rozšiřuje. Je to
rušné místo. Patři k němu knihovna, kanceláře, přednášková
síň, odděleni léčby, čítárna, tiskárna a široká dlážděná veranda
s výhledem na oceán. Svazky otázek, zvláštních požadavků,
4

oznámeni a literatury, jejichž počet se stále zvětšuje, má na

starosti 85 zaměstnanců. Hosté jsou zde vítáni a mohou celé
zařízení vidět. Skeptikům dává odpověď Abraham Lincoln:
Nikdo nemá takovou paměť, aby byl úspěšným lékařem.
Cayceho záznamy jsou výjimečné. Je to nevšedních cca 20
milionů slov nevědomé mysli. Abyste jim mohli věřit, je nutné
prozkoumat nové hranice lidského poznáni. Jasnozřivost, slyšeni
neslyšitelného, sny, to všechno ukazuje cestu k hlubšímu poro-
zumění nejen historie lidstva, ale i hloubky lidské mysli a duše.
Před člověkem se otvírají nové obzory vyzývající k hledání
pravdy a smyslu lidské existence na Zemi. O čem se v této
knize dočtete? Jde o stručnou kroniku lidstva! Jaká jsou tvrzení
této kroniky, založená na záznamech Edgara Cayceho? Člověk
je duchovní bytost, velký kontinent Atlantida existoval, létající
Atlanťané osídlili mnoho přilehlých oblastí (i Severní a Jižní
Ameriku) a vytvořili tam civilizace vysoké úrovně. Tito rozhodní,
energičtí a vynalézaví lidé se dnes prostřednictvím reinkarnace
uplatňují v radikální a silné formě i nejen v Americe, ale také na
celém světě. Co si o tom máme myslet? Čtěte a pochopíte!
Úvodem říkám pouze to, co už řekl jeden známý vědec i já
jsem natolik skeptický, že nepopírám žádnou možnost.
Autor

Odvěká záhada
Určitě jste si už položili otázku nebo jste se setkali s věčnými
otázkami, které si kladou všechna náboženská a filozofická
učení. Snad od té doby, kdy začal myslet, si je člověk
klade. K prvním patří:
Kdo jsem?
Odkud pocházím?
Jaký je důvod a smysl života?
Proč umíráme? Kam odcházíme?
Schopnost člověka odpovědět na ně byla vždy menší, než jeho
schopnosti klást otázky. Právě to bylo hnací silou jeho intelektu,
5

hrálo roli ve vývoji myšlení. Člověk svůj hlad po vědomostech

neuspokojil, i když nevědomky v něm leží. Po staletí tajemství
vzniku lidstva a vesmíru provokovalo jeho představivost.
Největší světoví myslitelé se těmto otázkám věnovali. Každý
vytvořil vlastní teorii, založenou obvykle na práci předchůdců.
Svět člověka a vesmír tvoří dva základní filozofické problémy:
Vznikla Zem jako akt božího stvoření?
Nebo je výsledkem náhodného vývoje a růstu? Co je její
základní součásti, proč je tak různorodá? Jaké je poslání
člověka ve vesmíru? Je pouze kouskem vysoce vyvinuté
organické hmoty v neovladatelném, neomezeném zvětšování
prostoru? Nebo je vrcholným výsledkem Nejvyšší Inteligence?
Prvním známým filozofem, který se na tento problém soustředil,
byl Thalés. Žil ve starém Řecku v 1. polovině 6. století př. n.l.
Došel k názoru, že původní složkou, z níž byl člověk a svět
vytvořen, byla voda. Po zamrznutí byla pevná a během varu se
změnila na páru a vzduch. Z toho vyplývá, že všechno vzniklo z
vody a nakonec se do ní vrátí. Thalés se už nedověděl, jak
blízko se dostal k řešení tohoto problému. Kdyby při uvažování
použil slovo duch místo voda, současníci by se mu za tuto před-
stavu vysmáli. Neudělal to. Kdyby nebylo jeho slavné geomet-
rické poučky, kterou se děti musejí učit ve škole, byl by zapo-
menut. O něco později si jiný řecký myslitel, Anaximandros
(nar. asi r. 610 př. n.l.), představil vesmír jako pralátku vyplňu-
jící prostor. Pojmenoval ho nekonečnem a tvrdil, že se pohybu-
je. Byl to krok kupředu, třebaže některé další Anaximadrovy
myšlenky byly divné.. Tato linie nás přivádí k atomistům,
skupině raných řeckých filozofů (Leukippos, Démokritos).
Souhlasili se svými předchůdci, že změna a různorodost byly
způsobeny mícháním a dělením malých částic. Tyto částice
nebo atomy ve své podstatě nebyly tak rozdílné, jak se předpo-
kládalo. Každý atom se hýbe, tvrdili. Spojováním rozdílného
množství atomů různými způsoby vzniká hmota. Atomy se nikdy
nemění, jsou věčné a malé. Různé formy života se vysvětlovaly
6

spojováním atomů a naopak, smrt byla důsledkem jejich

rozdělení I když některé závěry jsou vzdáleny od skutečnosti,
všeobecný atomistický model je dalším krokem správným
směrem. Apologetové se pokoušeli bránit a smířit stvoření podle
Genesis s filozofií, skeptikové jejich závěry vyvraceli argumenty.
Tato škola, založená Pyrrhónem (asi 360 270 př. n.l.) tvrdila, že
všechna tzv. vysvětlení vesmírné podstaty byla bezcenná a
znamenala ztrátu času. Vzdali se hledání ze zoufalství: člověk
neznal, nemohl poznat podstatu věcí. Mohl pouze vidět a měřit,
nic jiného by neměl přijímat. Tento pesimistický pohled nabídl
málo jako náhradu za to, co odmítl. Už Filón Alexandrijský,
židovský filozof žijící v Ježíšově době, se jako první pokusil
spojit Mojžíšovu verzi bible o stvoření s řeckou filozofií. Učil, že
existuje hodně sil plynoucích z jednoho pramene, tj. Z Boha, a
jedna z nich, logos, stvořila svět. Učil, že všechno ve vesmíru je
zobrazením nebo kopií myšlenky Boží mysli. Toto učení mělo
velký vliv na náboženské spisovatele. Židovské i křesťanské.
Raní křesťanští učenci Filónův Logos dokonce identifikovali
jako Ježíše, který byl Kristem, Slovem božím zástupcem při
stvoření světa. V 3.století n.l. přišel Plotínos (představitel novo-
platonismu), jehož názory se velice podobaly Filónovým. Říkal,
že bytosti nebo emanace pocházejí z čistého Boha a letí tak, jak
letí sluneční světlo, aniž by se zmenšovaly. Čím je světlo dál od
zdroje, tím je mlhavější. V extrémní vzdálenosti se nalézá
hmota nebo temnota zem a padlý člověk ale mezi Bohem a
hmotou se rozprostírá ohromná duše-mysl.
Duch, nebo hmota
Tak bychom mohli dlouho pokračovat. Nechme to však raději
historikům filozofie. Skutečností je, že už starověkým řeckým
filozofům vděčíme za to, že formulovali základní filozofické
otázky. Podívejme se na kořeny současného vědeckého filozo-
fického myšlení. Současné teorie o vzniku vesmíru lze rozdělit
na 3 skupiny:
7

(1) První je materialistický monismus, tvrdící, že svět je

náhodný mechanický, existuje nezávisle a věčně neodvozený a
nezávislý na vnějších příčinách. Svou současnou komplexnost
nabyl náhodně: postupnou evolucí ze stavu jednoduchosti. V
současnosti je to převládající tzv. vědecký světonázor, k němuž
se hlásí většina vědců na celém světě. Jde tedy v užším smyslu
o scientismus. Nevymyslel ho ani Marx ani Engels nebo Lenin,
jak to často účelové tvrdí katoličtí ideologové.
(2) Druhá teorie tvrdí, že svět je odvozen z vnějších příčin,
buď emanací (zvýšením), nebo evolucí Božské bytosti. To je
panteismus. Spinoza, žijící v 17. století, šel tak daleko, že
hlásal, že všechno ve vesmíru je projevem Boha a jediná
podstata Bůh nebo Příroda v sobě zahrnuje všechno existující.
Zlo existuje pouze v konečných myslích a rozplývá se, když se
na něj díváme jako na část celku. Za tyto názory ho vyhodili ze
synagogy a nazvali ho Bohem otráveným. Přesto předložil
trpké a provokující myšlenky.
(3) Třetí, současná teorie hovoří o přímém stvoření světa z
ničeho. Vědecky je tento směr nazýván kreacionismem a je
tradičním náboženským názorem. Bůh jako Stvořitel je
neviditelný, proto je emanace nemožná. Vesmír neexistuje
nezávisle byl stvořen, ale ne z nějaké prvotní substance.
Moderní vědecká teorie o velkém třesku to možná částečně
potvrzuje a obě se pomalu sbližují. Zjednodušeně by se dalo
říci, že hmota to jsou atomy, atomy jsou energie, energie se
rovná duch, duch je od Boha. Křesťanské myšlenky o vzniku
duše spadají pod dvě klasifikace. Terkullianismus, který jako
první učil Tertullianus asi v r. 200 n.l. Je doktrínou o tom, že
duch je stvořen z jiných duší nebo fyzických bytostí tehdy a tak,
jak je vytvořeno tělo při početí z druhých těl. Kreacionismus
tvrdí, že Bůh každému tělu dává novou duši. Církví nebyla tato
otázka nikdy dostatečně vyřešena. Dokonce Augustinus (354
430) i Luther (1483-1546) byli nerozhodní při určování podstaty
8

duše. Tradiční křesťanská filozofie usuzuje, že duše je stvořena

v momentu, kdy vstupuje do nového organismu.
Platon (427 374 př. n.l., zakladatel objektivního idealismu) věřil,
že duše existují pořád a později jsou uvězněny v tělech. Později
Filón a Órigenés (185-254 n.l.), který byl za své názory
exkomunikován, učili o Božském zdroji duše stejně jako o její
před-existenci a přemísťování z ducha do hmoty a naopak.
Indičtí filozofové, bráhmani a buddhisté, rozlišují tělo a duši
(dualismus) a učí, že fyzický život je pouze přechodným
obdobím vývoje duše. Některé indické sekty dokonce věří, že
inkarnace probíhá stejně v živočišné i v lidské říši. I židovská
kabala a gnostikové (směs raných křesťanských a židovských
prvků) učili podobné ideje, pouze s tím rozdílem, že reinkarnace
duše byla svěřena lidské rase. Starověcí Izraelité se dělili na dvě
hlavní školy. Farizejové věřili v existenci duše a v nesmrtelnost,
stejně jako v před-existenci duše a její přechod z duchovního
do lidského života. Saducejové byli materialisté, odmítali nesmr-
telnost a duchovno. Lidé se rodí, žijí, umírají a to je všechno.
Vidíme tedy, že idealistické a materialistické názory vedle sebe
existují celou nám známou lidskou historii.
A co říkají vědci
Tzv. moderní věda (pod tímto pojmem různí autoři chápou
různá období) k diskusi předložila mnoho teorií o tom, zda se
nějaká plynná podstata vyvíjela do dnešního harmonického
vesmíru. Vůbec však nevěnovala pozornost existenci duše.
Jestliže duše existuje, není dokazatelná ani identifiko-
vatelná ipso facto, je tedy nepravděpodobná. V posledních
letech však došlo k značnému pokroku i v této oblasti (parapsy-
chologie, psychotronika), navzdory tomu, že lidské psychické
síly se oficiálně vědecky stále nespojují s duší nebo s duchov-
nem. Celé generace nejrůznějších učenců dlouho bojovaly a je
nutné poznamenat, že dodnes bojují s problémem podstaty
člověka a vesmíru. Nejdříve potvrzovaly, potom odmítaly a
částečně souhlasily s mozaikou výkladu vesmíru, která je
9

stručně načrtnuta ve výjimečné knize bibli. V průběhu všech

těchto diskusí je verze stvoření podle Genesis pevná a nevyv-
ratitelná, ale pouze za podmínky, že ji nebereme doslovně!
Většinou je totiž symbolická, její výjimečná hloubka a šířka její
ezoterický význam uniká myslím těch, kdož by ji chtěli vysvět-
lovat doslovně. A to je základním kamenem sporu, protože
nejen kritičtí vědci-ateisté, ale i oficiální křesťanské církve ji
berou doslovně a pak je pravda Genesis těžko udržitelná.
Výklady Edgara Cayce všeobecně sledují tuto mozaiku v její
podstatě. Nikoliv v detailech, jež ani Genesis většinou neobsa-
huje. Cayceho výklady však vysvětlují mnohé chybějící prvky.
Hovoří a nabízejí vysvětlení nejasných částí, jež zůstávaly
dlouho ve sféře teologických i vědeckých spekulací. Kromě
bohatství materiálu z výkladů vyvstává všeobecná a pochopi-
telná verze stvoření. Je to zjednodušený popis série událostí,
přesahujících obvyklé možnosti lidské mysli. Nejlepší lidské
vědomosti jsou v Cayceho výkladech potvrzeny. Existují však i
rozpory, hlavně v moderní vědecké koncepci stvoření. Není to
překvapující, protože její stoupenci mají různé názory a odmítají
jakoukoliv myšlenku o duchovnu. Je nutné si uvědomit, že
argumenty těchto vědců jsou pouze teoretické, neboť konkrétní
důkazy téměř neexistují. Obě školy však, konec konců, mohou
mít pravdu. Nechcete tomu věřit? Nebo jste snad vyhraněným
zastáncem některé z těchto teorii? Podívejme se na jeden z
nejznámějších rozporů. V evoluční teorii je paradoxem. Evolu-
cionisté tvrdí, že člověk se postupně vyvinul ze zvířete, teologo-
vé tvrdí, že ho stvořil Bůh a je Božím potomkem. Výklady říkají,
že do určité míry jsou obě tvrzení správná duše člověka je sku-
tečné Božím dítětem, ale jeho fyzické tělo bylo zformováno a v
jedné části se vyvinulo ze zvířecí říše! I zem byla stvořena a
vyvíjela se a stále se vyvíjí. Chybějící antropologický článek se
však nenašel, jelikož vůbec neexistuje. Současní oficiální antro-
pologové tvrdí, že prapředci člověka existují 310 milionů let.
Přitom tyto údaje nejsou zaručené. Nejstarší důkaz čelist a zub
10

nalezený v Keni je cca 5 milionů let starý a je 3× starší(!) než

většina učenců do té doby předpokládala. Současně je to
výborná ukázka toho, jak najednou a o kolik se může oficiální
názor vědců měnit. Závoj tajemství se však postupně odstra-
ňuje. Na druhé straně je však nutné přiznat, že také skeptik má
do jisté míry pravdu člověk ví o podstatě stvoření pouze málo
určitého. Ale to, o čem je přesvědčen, že. je možné, je důležité
pro nasměrování jeho ideálů, modelů růstu. Má možnost si
vybrat a přijímat svou pravdu. I pojmy jsou v Cayceho výkla-
dech pevně založeny na rozumu a odůvodnění, právě tak jako
jiná tvrzení vytvořená člověkem. Jeho výklady však neříkají
pouze jak, říkají rovněž proč. To, co následuje, je příběh
stvoření vyplývající z výkladů. Nejde o vnější vlivy ani o dohodu.
Pro zachování logické a časové posloupnosti a úplnosti jsme v
některých případech zařadili určité předpoklady a doplňující
výklady.
Tajemství stvoření
Na začátku byl skutečně pouze Duch, obrovské moře myslící
síly, rozšířené energie, která vyplňovala prostor a čas.
Vševědoucí, všemohoucí, všude přítomný zdroj všeho, prvotní
příčina, vesmírná síla To byl celek, esence života. JSEM,
KDO JSEM. Věčný Bůh.
Boží mysl obsahuje všechnu životní energii, protože všechno ve
své podstatě je Jedno(ta). Celý čas, celý prostor, celá síla a
hmota jsou v podstatě jedno a jsou založeny na síle, přitaž-
livosti a odpudivosti, na základě zákona kladného a záporného,
kolem něhož se vesmír pohybuje. Pohyb, vibrace atomové
struktury jsou projevem Stvořitele. Během této činnosti, shro-
mažďováním kladných a záporných sil, vzniká tvořivá síla.
Atomy, molekuly, buňky i hmota se mění, avšak jejich esence,
duch, jsou neměnné. Mění se pouze forma projevu, nikoliv jeho
vztah k prvotní Příčině. Druhým důvodem byla touha po sebe-
vyjádření, touha po tvoření, touha po společnosti. Duch se
pohyboval a pohybem mimo sebe vytvořil oddělenou vibraci,
11

oddělený projev. Tak přišel do tohoto moře mírumilovné a

harmonické vibrace Amilius, Světlo prvotní vyjádření
božské mysli, prvotní projev ducha, první Syn, který ze Zdroje
vyzařoval tak, jak se tvoří myšlenka nebo jak vzniká idea. To
bylo prvotní stvoření. Bůh se vznášel a řekl: Budiž světlo. A
bylo světlo. Nikoli sluneční, nýbrž takové, které přes které, v
kterém má a vždy měla každá duše svoje bytí. (Případ 5246
Amilius byl vytvořen svobodnou vůlí a rozumem, protože
jinak by zůstal součástí celku a ve vůli celku. Tvořil část Zdroje
a byl si to ho vědom. Byl však oddělenou entitou s vlastní
jedinečností a zároveň se svým Stvořitelem tvořil jednotu v
duchu a cíli. Amilius způsobil i příchod jiných duševních entit do
elektro- duchovního světa. Všechny duše byly stvořeny na
počátku, žádná nevznikla později. Měly svobodnou vůli a rozum.
Existovaly jako děti ve stavu dokonalosti, v souladu s božskou
vůlí svého Stvořitele. Tyto nespočetné a nesexuální projevy
ducha byly bezchybnými potomky dobrotivého Otce. Těšily se
ze skutečného duchovního života ve skutečném duchovním
světě. Zcela přizpůsobeny Nejvyšší vůli jako Amilius, byly
společníky Otce, jak si přál. Byly součástí celku, ale uvědomo-
valy si, že jsou oddělené a nezávislé. Protože měly svobodnou
vůli, už každá prvotní myšlenka, prvotní reakce, prvotní projev
se mírně lišily od ostatních. Tak se každá individuální idea,
uskutečnění nebo motiv, staly částí entity. Myšlenka za myšlen-
kou, zkušenost za zkušeností každého z těchto netělesných
duchů, vytvářela jejich zvláštní osobnost a cha- rakter. Činnost
duchovní entity se stala záznamem její duše. Jak myslela, tím
se také postupně stávala! Každá myšlenka, každý čin entity se
zaznamenával nejen v její duši, ale i v přadenu času a prostoru,
tj. V tzv. Akašických záznamech. To je Zapisující anděl nebo
Kniha života . Nic neunikne. Každá vibrace se od počátku v toku
času a prostoru soustavně zaz- namenává. Vůle duší však
dlouho nezůstala vůlí jejich Zdroje. Začaly experimentovat,
okouzleny silou své tvořivé jedinečnosti. Touha a povýšení
12

způsobily vznik nečinnosti toho, co stálo proti dobru, co bylo v

protikladu s Boží vůlí. Zvětšováním vlastní vůle a nezávislosti
vzniklo sobectví. Toto odvrácení od Boží vůle znamenalo pád,
oddělení a konec stavu dokonalosti. Bylo tím, co je pojmeno-
váno jako Vzpoura andělů nebo Pád člověka. A nebylo návratu
Když se duše od Boží vůle odvrátily, oddělily se od svého du-
chovního domova. A to na velmi dlouhou dobu. Tento osud,
směr dalšího vývoje si vybraly samy. Proto se pouze vlastním
výběrem znovu mohou vrátit do svého duchovního domova.
Brzy nebylo návratu, protože stav dokonalosti, do něhož se
zrodily, bylo těžké udržet. Dostaly se do velkých problémů.
Začala samotvořivá evoluce. Návrat byl proto mnohem těžší.
Neustále se vzdalovaly od Boží vůle, až ztratily naději na návrat,
na návrat do svého přirozeného bydliště.
Amilius si uvědomoval, co se stalo. Dospěl k plánu, jak se
pomocí útěku vyhnout problémům, do nichž se padlé duše
dostaly. Zakročil a svobodně se rozhodl nést tíhu budoucího
světa poslání, které ohromovalo svou velikostí. To byla první z
mnoha obětí v rámci této evoluce. V souladu s tímto plánem
vznikla hmota. Pro fyzické předvedení byla základním před-
pokladem oddělení se od duchovna. Tak si duše svůj pád mohly
uvědomit, i když Zem nebyla stvořena pouze pro člověka. Slu-
neční systém, planety a Zem se zformovaly, vytvořily stejnými
myšlenkovými vibracemi a stejnou životní esencí vyzařující z Bo-
ží mysli. Póly kladný a záporný, kolem nichž se svět pohybuje
byly klíčem. Stavebním kamenem se stal atom tvořený nega-
tivními elektrony kroužícími kolem kladných protonů. Každý
atom, každá buňka je samostatným světem, určovaným stej-
ným duchem, dávajícím život. Není stvořitelem, je pouze proje-
vem Stvořitele. Všechno kolem nás, celý nekonečný, ohromující
vesmír je postaven na principech známých jako hudba, aritme-
tika a geometrie, harmonie, systém a rovnováha. Změnou vib-
rací vlnové délky a frekvence vznikly různé pohyby, modely,
tvary a látky. To byl počátek zákona různosti, jenž nabízí
13

nekonečné vzory všeobecného modelu. Na tomto zákoně jsou

založeny velké rozdíly síly a hmoty. Podléhá jim jak plynný
vodík, tak hmota neutronových hvězd. Každý model v sobě
nese svůj plán růstu a vývoje, který jakoby kores-
pondoval s tónem a notou v hudbě. Noty se spojují do
stupnic, stupnice do frází, fráze se mění na melodie, melodie se
promíchávají, aby vytvořily symfonii. Boží mysl hraje ve vesmíru
bez omezení v nepředstavitelné obrovské představivosti vše-
tvořícího Ducha. Celá hmota se stále pohybuje a mění. To, co
učí dialektický materialismus, že pohyb je neoddělitelnou
vlastností hmoty, je skutečně pravda. Hmota svůj tvar přizpů-
sobuje vibracím a činnostem podle zákona přitažlivosti a zákona
protikladů. Všechno, co vzniklo, bylo podobou mysli Duše
Stvořitele (a na to vědci ve své učenosti jaksi zapomněli).
Všechna hmota obsahuje ducha fungujícího jako elektřina, jež
se projevuje různými formami v různých, těžko představitelných
škálách vibrací a rychlostí. Každá podmínka existující v ma-
teriální sféře má svůj protipól a model v kosmické nebo
duchovní sféře. Všechny síly jsou jednou silou. Duchovní a
materiální věci jsou ve své podstatě stejné, i když se jeví a
vystupují různě. (Je to tedy konec tisíciletí přetrvávajícího boje
idealismu a materialismu. Nejlépe to asi vystihli dualisté.)
Vesmír kolem nás
Světy byly stvořeny a jsou tvořeny stále z této různorodé masy
nazvané vnější sféra, nebo z těch částí, do nichž se člověk dívá.
Mlhy se soustřeďují... a co je počátkem? Ve stejném začátku
vznikla i zemská sféra. (Případ 900 340)
Zem je pouze atomem ve vesmíru světů. Sluneční systém
zahrnuje jiné dimenze nebo jiné stavy existence vědomí. Každá
dimenze má vlastní zákony, avšak síla ovládající Zem vládne i
na planetách, hvězdách a souhvězdích, protože tam všude platí
zákon přitažlivosti. Zem znázorňuje třetí dimenzi, laboratoř
celého systému. Ostatní planety Merkur, Mars, Venuše, Jupiter,
Saturn, Uran, Neptun měly jiné role v evoluci duše, lišící se od
14

pozdějších úvah. Zem, původně horká vibrující hmota, z níž

stoupala pára, se jako doprovodný svět zařadila do vesmíru
světů. Když se začala otáčet, pomalu se přibližovala k Slunci, od
něhož dostala popud k probuzení prvků, jež zrodily život v jeho
různých formách.Je nutné mít na paměti, že Zem byla zvířaty
zaplavena dříve, než ji zaplavili lidé! Nejdříve (byla) hmotou,
nad níž se vznášela mlha, ta se potom zvedla, jí se prodralo
světlo, stala se společnicí (planet) ve vesmíru. Jak začala svou
přirozenou (nebo nyní přirozenou) rotaci s odlišným vlivem na
různé části (Země), pomalu ustupuje stále pomalu ustupuje
nebo se přibližuje k Slunci, dostává popud k probuzení prvků
dávajících život (radiací podobných prvků ze Slunce)... Tyto
prvky mají svou přitažlivost i odpudivost, nebo odpor a spojo-
vání se. To vidíme všude ať mluvíme o nebeských zástupech,
hvězdách nebo planetách. (Případ 364 6)
Zákony tvořivých sil jsou všeobecné:
prvním je zákon lásky,
druhým zákon rozmnožování,
třetím zákon evoluce nebo růstu a vývoje.
Tak se Boží duch, Tvořivá Síla pohybovala před tváří Země a z
chaosu vznikla krása divoké přírody v celé své slávě. Cayce říká:
Boží mysl zahrnuje jedinou životní energii a její všeobecně
rozvinutou část, zvanou mysl, ve všech jejích formách, stadiích
vývoje, ve všech vědomích, individuálních názorech, včetně
našich. Protože jsme ve fyzickém tvaru, nemáme mysl Stvořite-
le, nýbrž materiální mysl. První příčinou bylo, aby stvořený byl
společníkem Stvořitele. Aby svým projevem v činnosti toho, co
bylo dáno stvořenému, dokazoval, že je hoden, ale i schopen
být Stvořitelovým společníkem. Jelikož každá forma života,
kterou člověk v materiálním světě potkává, je esencí nebo
projevem Stvořitele, není Stvořitelem, nýbrž projevem Prvotní
příčiny. Pak duše potomek Stvořitele (když) vstupuje do vědo-
mí, jež se projevuje v každém plánu nebo sféře činnosti, má
svobodnou vůli, kterou má užívat v duchu svých schopností,
15

kvality nebo podmínek své existence. Bude projevovat, ukazo-

vat a předvádět, co znamená její činnost ve směru Prvotní
příčiny. (364-Sd-1) Když se vesmírné síly spojily, nad vodami
zněl zvuk přichá- zejících Božích synů. Ranní hvězdy zpívaly.
Před tváří vod zněl hlas slávy přicházející pláně sloužící k
usazení člověka. Zem se stala místem a později byla schopna
stát se bydlištěm tvora nazvaného člověk. (Případ 34-L-II)
Entita byla na počátku, když byly dány prvotní prvky a prvotní
síly se daly do pohybu a vytvořily sféru nazvanou zemská pláň.
když ranní hvězdy zpívaly a šeptající větry přinesly zprávy o
přicházejícím lidském osídlení, o duchu Stvořitele, stal se živou
duší. Entita začala být v tom davu. (Případ 294-L-I)
Příchod na zem
Amilius dostal do péče zemskou sféru. Říše minerálů, rostlin a
zvířat se vyvíjela dávno před vstupem člověka na planetu.
Ovládaly je neměnné zákony, dávno uvedené do pohybu. Duše
z duchovna přitahovala hmota. Ve velkém počtu přicházely do
nových vnějších sfér. Zem byla pouze jednou z nich! Tyto duše,
ještě v duchovnu, jež zemská sféra přitahovala, sledovaly různé
formy živočišného života a jejich tělesné svazky. Toulaly se
kolem, dívaly se na zvětšování a růst, na pomalu chladnoucí
Zem s tropickým podnebím. Viděly zemské plody a chtěly je
ochutnat. Sledovaly páření zvířat a chtěly také zkusit sex. Tato
touha je nutila hledat hmotné vyjádření. Stále častěji získávaly
hmotné zkušenosti, staly se z nich labužníci. Duše o sobě měly
také vlastní, individuální představy, a měly názory, získané od
Boha. Začaly si hrát na tvoření napodobovaly Stvořitele.
Zahloubaly se do tvořivých sil, jimiž byly od počátku obdařeny.
Napodobovaly zvířata i ptáky, snily o tom, jak by bylo příjemné
žít v těle některého z nich. Myšlenky se staly činy, jejich touhy
se zhmotnily, protože způsoby tvoření byly těmto duším
přístupny. Tito tvorové byli nejdříve pouze formami myšlenek
nebo jejich zviditelněním, získaným zformováním do určitého
tvaru. Podobně, jako se rozdělí atom, který vytváří dva atomy,
16

nebo jako ve vodní nádrži roste améba. Když se zformoval

požitek z tělesných a materiálních přání, začal se zhmotňovat a
zpevňovat, až nabyl barvu prostředí tak, jak se chameleon
přizpůsobuje svému okolí. Na počátku, když hmota byla naplně-
na duchem tvořivého vlivu, vznikl člověk. V prostředí, jež bylo
stvořeno k sídlení ducha, s duší, jež se mohla spojit s tvořivou
energii. Hmota, naplněná duchem vznikla proto, že oddělený
duch zhřešil a pouze v hmotném nebo tělesném prostředí se
vlatnosti zdroje dobra mohly projevit. Protože duch zla nebyl
není projevem ve hmotě. On se v ní pouze pohyboval, stěhoval
se do ní z hmoty. ucho.. Tak, jako se z času na as stěhuje do
hmoty a skrze ní, tak i člověk v ko- nečné mysli si uvědomil
umístění duše, ducha, těla. Tedy, jak vidíme, mysl člověka se
rozdělila na chápání vědomého, fyzického vědomí, podvědomé-
ho neho nevědomého vědomí; a nad nebo duševní vědomí u
individuální entitě. Schopností duše převážně bylo aktivně růst.
To, že mentálně nepřetržitě hledala vyjádření a přidržovala se
hmotného, vyústilo do nezbytnéhn rozdělení síly mysli. Tak
vznikly 3 fáze myšlení:
- vědomé myšlení, které řídí výstavbu, využití a kontrolu
hmoty,
- podvědomé nebo nevědomé myšlení, které je uloženou
pamětí mezi těmito dvěma,
- nadvědomé myšlení, věnované duši a mysli.
Nejsou to tři oddělené mysli, spíše je to jedna mysl na třech
různých úrovních. Mezi vědomou a nadvědomou probíhá
nepřetržitý boj nebo vládne nedorozumění. Vítězem však musí
být nadvědomí
Vstup do hmoty
Entita se vidí jako tělo mysl a duše, což odpovídá Bůh otec,
Syn a Duch svatý v trojrozměrném světě. Bůh se pohyboval a
duch začal jednat Z pohybu vzniklo světlo a později chaos. V
tomto světle bylo stvořeno to, co se na Zemi stala hmotou, ve
sférách Země časem a prostorem. Pomalu se vyvíjelo činnostmi,
17

z nichž vznikla nebesa a souhvězdí, hvězdy a vesmír, jak ho

známe nebo budeme poznávat činností duší-entit v materiální
sféře. Následovala hmota jako na Zemi, Duch vstupuje do
hmoty. Duch se individualizoval a stal se tím, co rozlišujeme
jako jednotlivé entity Duch využívá hmotu, každý vliv v
pozemském prostředí využívá k oslavě tvořivé síly, zúčastňuje
se je součástí vesmírného vědomí. Tak se entita i jednotlivec
zapojují, ve vytrvalosti, čase a pros- toru si uvědomují svůj
vztah k Bohu. V sobě nalézáme tělo, mysl a duši Je-li Syn
stavitelem, potom je i mysl stavitelem individuální entity.
Čím více duše používaly a zneužívaly svá privilegia, tím více
božských sil nejvyšších i nejniiších vytvářely. Ty duše, které
hledaly způsoby cesty, došly k poznání. Většina entit se však od
tohoto směru odvrátila. Hledala naplnění vlastních tužeb. Tyto
duše padly do pasti, nevědouce co činí a co všechno se od nich
čeká. Z velkého množství nových forem, stejně jako z důvodu
nesprávného použití duchovních sil k dalšímu experimentálními
tvoření, vznikl velký chaos. Vznikli muži i ženy. Bylo to vlastně
rozdělení pohlaví, rozdělení podstaty člověk na kladné a
záporné síly.
Vznik netvorů
První žena, předchůdkyně Evy, se skutečně jmenovala Lilith, jak
se traduje v pradávných legendách. Byla souhrnem různých, do
té doby vzniklých, netvorů. Jak se praví v prastaré mytologii,
skutečně existovali kyklopové, satyrové, kentaurové, jednorožci
a různé další mytologické formy lidských hlav a zvířecích těl.
Duše, které se toulaly kolem, ovlivňovaly a určovaly vývoj tak
řady těchto netvorů rozmnožily. Samy stvořily jejich těla ale
nebyla to boží těla. Byly to dcery lidské a obři na Zemi, kdož
jsou popisováni ve Starém zákonu. Zrodili se divní a falešní
tvorové. Byl to počátek nového období evoluce duše dlouhý boj
o vítězství duše nad hmotou. Tito netvoři se šířili po celém
Zemi. Křičeli a míchali se se zvířaty. Určující byl sex, zobrazo-
vaný hadem. Skrze své potomky se duše znovu rodily do
18

hmotného vězení, z něhož se nemohly vymanit. Uvězněn v

těchto divných tělech se člověk soustavně vzdaloval od svého
Zdroje, od harmonické existence v lásce a v míru. Sám se
vlastně harmonické duchovní existence zbavil kvůli sobeckému
tělesnému labužnictví. Tento negativní pocit ve vlastním zájmu
zakončil duchovně ničícím použitím tvořivých sil. To je První
lidský hřích. Co se tvaru týká, první projekce byly do zvířecí
říše; protože těla myšlenky se postupné ztvárňovaly do různých
kombinací. označovaly se za bohy nebo za vládce nad stády,
hejny nebo rybami částečně tak, jako dnešní člověk. Co do
postavy byly různých velikostí, od trpasliků po obry, protože
tehdy žili na Zemi obři, lidé, 3 ať 3,5 m vysoci, dobře živení.
Duše se zhmotnily a staly se fyzickými těly pouze na Zemi. V
jiných oblastech a sférách v jiných stavech vědomí je evoluce
ducha jiná. Pouze ve fyzické, v naší trojrozměrné sféře, přechod
mezi sférami vyžaduje proces zrodu a smrti. Duše, Boží duch v
člověku, je od počátku nesmrtelná. Nerodí se a ani neumírá,
protože duše je částicí (corpuscles) Božího těla, tedy Celku.
Amilius s pomocí duší, duchovních entit z jiných sfér synů
Nejvyššího se zamíchal do podivné evoluce, vytvořené po-
zemšťany. Z různých fyzických tvarů bylo zformováno tělo,
které nejlépe plnilo lidské potřeby. Toto tělo mělo pomáhat
nikoliv zdržovat v boji zaměřeném na nápravu a trest. Sám
Amilius z vlastního rozhodnutí sestoupil do hmoty a stal se
Adamem, člověkem z masa a krve, prvním synem Božím. Byl v
protikladu s Lidskými dcerami , které byly potomky netvorů.
Takový byl tedy smysl napomenutí aby udrželi rasu čistou,
proto, že viděli synové Boží lidské dcery, že jsou krásné.
Adam a Eva
Adam byl jediný, ale byl i víc byl symbolem celé lidské rasy, pěti
ras. Eva byla stvořena jako jeho ideální pomocnice, jako
rozdělení lidské duchovní podstaty, na kladnou a zápornou. Tak
byla Eva symbolickou druhou polovinou lidské podstaty ve
všech rasách. To bylo poslední z důležitých stvoření. V ženě je
19

vyjádřeno negativní a přijímající, pozitivní je potlačeno V muži

je vyjádřeno pozitivní a aktivní, negativní je potlačeno. Duše,
synové Boží, byli původně obojací, spojovali mužské a ženské v
jedno. První společnice, Lilith, byla projekcí do zvířecího světa,
prostředkem k uspokojení vzniklých tužeb. Návratem k Stvoři-
telovým plánům a k tvořivým podnětům se stalo tvoření Evy,,
nezbytné pomocnice a rovnováhy dlouhého boje za návrat k
Bohu, jenž měl následovat. Evu stvořil Bůh a ihned ji přivedl z
duševní entity, jež už existovala. Bůh řekl: Ať je život, a byl
život. Prostřednictvím Evy, dokonalého doplňku Adama, byla
otevřena cesta k rozmnožování dokonalé rasy. Kain se narodil
fyzicky dokonalým rodičům. Adam, Eva a jejich současníci, byli
zvláštními stvořeními. Nevznikli vývojem existujících tvorů.
Člověk není potomkem opice. Člověk byl vytvořen jako člověk.
Byla jsou, jak je vidět, pouze tři stvořeni, hmota, síla, mysl.
Všechno tělesné není stejné, ale yývoj se vždy udržoval v jed-
nom modelu a byl vyvinut, aby uspokojil potřeby člověka. Vždyť
pro něj bylo všechno uděláno. Evoluce člověka byla postupným
růstem směrem k mysli Tvůrce. Na počátku byl člověk stvořen
jako vládce nad vším, co bylo na Zemi připraveno pro jeho
potřebu. Když se pláň stala takovou, že ji člověk mohl využívat,
objevil se na zemském povrchu. V člověku bylo všechno, co je
na Zemi i bez něho. Duše člověka ho staví nad zvířata, rostliny i
nerostnou řiši, člověk nepocházi z opice, nýbrž se vyvíjel.
Člověk je člověkem a reprezentantem Božího pořádku stvoření
tak, jako Jeho Syn, který reprezentuje Otce a vzal na sebe
lidskou podobu. Je nejvyšším tvorem na Zemi. On se stal pro
člověka tím, kdo ukazuje cestu, směr, život, vodu, víno, véčný
život... Na počátku 'byly stvořeny všechny duše, které hledají
cestu zpět. Všechno na Zemi bylo připraveno na příchod
člověka. K jeho životu a přežití byly vytvořeny neměnné přírodní
zákony. Pomocí zákona relativity, kladného a záporného, muž a
žena, zkoušejí zem, noc a den, teplo a zima, dobro a zlo,
všechno se realizuje pomocí pěti fyzických smyslů a myšlením.
20

Člověk má, i když si to neuvědomuje, šestý, sedmý i osmý,

smysl. Jsou to psychické nebo mimosmyslové duševní faktory,
které ustoupily, když se člověk stále více nořil do hmoty.
Lidské rasy
Přesun dokonalé rasy do hmoty se neuskutečnil pouze v Rajské
zahradě o které výklady říkají, že byla v Íránu a na Kavkaze, ale
najednou na pěti různých místech na Zemi.
Zem vydala svůj plod a na zemské pláni se objevil člověk. jako
pán všeho, co v té sféře bylo. Objevil se najednou na pěti
místech. Jako je pět smyslů, pét důvodů, pět sfér, pět vývojů,
pět národů. Počet lidských duši na zemské pláni tehdy byl l33
milionů. Těchto pět míst ve světě představuje pět fyzických
smyslů, které je nutné ovládnout dříve, než lze dosáhnout
duchovní dokonalosti. V té dobé bylo na zemi 133 milionů duší.
Bílá rasa žila v Íránu, na Kavkaze u Černého moře a v
Karpatech ve střední Evropě. Žlutá rasa byla tam, kde je dnes
poušť Gobi ve východní Asii. Černá rasa v Súdánu a v horní
západní Africe. Hnědá rasa v Andách a v Lemurii, na
kontinentu ležícím v oblasti Tichého oceánu. Červená rasa v
Atlantidě a v Ame- rice. Barvu rasy určovalo prostředí a
podnebí. Všichni lidé, bez ohledu na barvu, byli jedné krve a
patřili do bezchybné rasy. Barva rasy člověku pomáhala
přizpůsobit se podmínkám, v nichž žil a symbolizovala hlavní
vlastnost rasy. U bílé rasy byl převládající nebo zvýrazněn zrak,
vidění; u červené city a emoce; u žluté sluch; u černé chuť a u
hnědé byl důraz kladen na čich. Židé jako národ se vyvinuli
mnohem později. Také Egypťané vznikli později než směs
červené, černé a bílé rasy kolem r.10 000 př. n.l. Kontinent
Atlantida byl ňejdůležitější zemí světa. Byl středem první
civilizace. Během druhého přílivu duší tj. příchodu dokonalé
rasy, asi před 10,5 miliony let mělo začít nové období evoluce
člověka na Zemi. Atlanťané byli mírumilovní lidé. Dosahovali
rychlého pokroku ve využívání přírodních zdrojů. K prvním
objevům patřil přírodní plyn a oheň. V následujících letech
21

vybudovali civilizaci v mnoha směrech převyšující všechny do té

doby vytvořené.
Potopa
Během prvních 10 000 let pobytu dokonalé rasy na Zemi se síly
mysli rozdělily. V důsledku toho se část myslících sil vztáhla na
hmotu, část na duchovno. Člověk stále méně zdůrazňoval svou
božskou podstatu, stále méně si byl vědom toho, odkud přišel.
Uvědomoval si, že je součástí toho, co ho obklopuje. Uznával
jednotu hmoty a energie. Častěji a častěji se začal spoléhat na
fyzické myšlení a smyslové výklady. Postupně ho na božský
původ upozorňovaly pouze sny, modlitby a náboženství. Touha
ho vedla k tomu, aby přijímal věci, o nichž instinktivně věděl, že
nejsou správné. Spojoval se s netvory a plodil míšence napůl
lidi, napůl zvířata. Nakonec své já (ego) postavil nad všechno
ostatní. A Hospodin litoval, že stvořil člověka na Zemi a měl
bolest ve svém srdci (Gén. 6:6) . Bible hovoří o obranné
potopě. K té došlo asi v r. 28 000 př. n. l. V Atlantidě vyústila
do ponoření mnoha ostrovů. I Lemurie zmizela v Tichém
oceánu. Také v té době žili lidé, kteří své vědomí Stvořitele
přivedli na takovou úroveň, že se na Zem nemuseli znovu vrátit.
Protože nt v ten den vzývali jméno Páně . A Enoch chodil s
Bohem, a nebyl zde, protože ho vzal Bůh (Gen. 5:24) Některé
duše se znovu vrátí na Zem, protože jsou vybrány, mnohé
podle zákona. Existuje téměř tolik variant, jak využívat sílu
mysli, kolik je lidí. Čím se živí duše a kde setrvává to se stalo
příčinou jejího vývoje nebo zaostávání, protože dobro i zlo se
vysvětlovaly na základě motivů a motivy se využívaly. Obyvatelé
Atlantidy měli projít stupni vývoje jako ostatní rasy, ale jejich
vývoj měl být rychlejší. Přinejmenším v materiálním světě.
Tak pomocí Kristova ducha, Ducha svatého v Adamovi v
člověku i v rase byla připravena cesta k vítězství ducha nad
hmotou, dobra nad zlem. Adam jako jednotlivec, i jako skupina
(Adam = člověk) , lidstvo , dovedl na začátek dlouhé cesty
znamenající návrat do stavu, kdy je hodno být společníkem
22

Stvořitele. Měla to být dlouhá, strastiplná cesta, protože lidé

jsou na Zemi cizinci.
O BIBLI
Edgar Cayce přednesl ve třicátých letetech sérii přednášek o
příběhu stvoření. Jejich stručný souhrn byl následující:
V bibli musel autor Genesis vysvětlit nekonečné události
konečnými slovy, která by v zásadě byla pochopitelná pro ko-
nečnou mysl. První kapitoly věnoval obdbí před pětiprvkovou
projekcí Kristovy duše, Amilia na zemský povrch a během ní.
Předpokládá se, že knihu Genesis nap: Mojžíš a Joshua a že
byla vytvořena tak, lidé žijící v té době získati představu o tom,
co se stalo na počátku příchodu člověka k hmotnému vědomí.
Jobova kniha, napsaná Melchisedekezn, je příběhem Syna, do
jehož rukou byla svěřena Zem a který prošel tělesnými soudy
tak, aby se mohl stát osvoboditelem lidstva. Bible je v první
řadě ezoterickou knihou, plnou hlubokých a pravdivých
symbolů, jež je nutné umět číst. Genesis je příběhem stvoření
shrnutého do několika stručných veršů. Symboly a personifikace
jou použity pozemským způsobem, aby vyhovovaly myšlenkách
skrytým v událostech vesmíru, v duchovní sféře a v lidském
těle. Ve 2. kapitole Genesis, v Adamově příběhu, začíná
skutečná historie člověka. Není to souhrn předchozího, jak se
mnozí mylně domnívají, 1.kapitola Genesis vypráví o duchov-
ním člověku, 2. kapitola se zabývá příchodem dokonalé rasy,
vypráví o fyzickém vlastnictví Země, ani . neb lo člověka, aby
obdělával zem. (Gen.2:) Zem už byla hotova, schopna .. na
uspokojit všechny potřeby nezbytné k produkci. Následkem
stvoření v šestém dni , byla Zem naplněna dušemi, jež se
projektovaly do hmoty, zaujaty fyzickým vývojem probíhajícím
na Zemi, nevědouce ještě, že se tak začínají lišit od obrazu, k
němuž byly stvořeny. Bezchybný, ideální člověk měl být mode-
lován jako oddělené stvoření, aby ho bylo možné srovnávat s
dušemi, které se projektovaly do zvířat a vytvořily netvory. Člo-
věk, bezchybný fyzický člověk, vytvořený v Genesis 7, by mohl
23

být fyzickým partnerem duchovní bytosti z Genesis 1:26.

Materiál, z něhož byl člověk stvořen, vznikl v Boží představě. Byl
vytvořen z prachu Země, tj. lidské tělo se chemicky skládá z
pozemských prvků. Duše, stvořené na počátku, se nedělily na
mužské a ženské, byly obojaké, tvořily celek. Duše nemá
pohlaví, kladné a záporný směr získá při vstupu do hmoty na
základě způsobu vývoje a cílů, jichž má dosáhnout. Nastal čas,
kdy byl dar rozdělen, Jako příklad pro druhé byla stvořena Eva,
doplňující Adama. Adam byl stvořen celý, proto musela být z
jeho fyzického těla odebrána záporná síla, kterou měla vyjad-
řovat Eva. Neznamenalo to rozpad Adamovy duše. Z jeho těla
byla odebrána záporná síla, která se projevila v jiné duši, v Evě
Mohly bychom je tedy nazvat duše-dvojčata. Každá z nich je
úplná, ale ve vzájemném vztahu je muž kladný a žena záporná.
Takže pomocí mysli vznikl vesmír v mysli Tvůrce. Zem vznikla
podobně, jako se každá buňka násobí. I světy vznikají pořád.
Když Zem vychladla a stala se obyvatelnou, přišel za pomoci
mysli Tvůrce člověk. Vstoupil do hmotného světa jako člověk
tělesný, který umírá, rozkládá se a znovu se mění v prach.
Lidský duch je však nesmrtelný, věčný. A jednou se může spojit
se Stvořitelem. Víš, že jsi chrámem Boha a že Boží duch spočívá
v těle? Entita nevznikla náhodou. Zem je přičinným světem. Na
Zemi jsou příčina a následek přirozeným zákonem. každá duše,
která do tohoto materiálního séta vstupuje, musí splňovat nebo
mít takové požadavky nebo pravdy jako druhé, které mohou
získat vic vědomostí o důvodu, z něhož sem duše vstupuje...
Tedy ty, jako duše entita, si od počátku hledal společnost Boha,
ztratil tuto společnost výběrem toho, co uspokojí nebo potěši
tvé materiální touhy. Tak ty, jako Pán, znovu a znovu usiluješ,
abys naplnil zákon, který tuto duši vytvořil: být s nim jedno.
I když člověk prošel dlouhou cestu k pokoření Země, materiálně
i vědecky, pořád se snaží svého bližního ovládnout. Nepřijal
plně lidské bratrství, ani Boží otcovství. Protože všichni lidé jsou
skutečně bratry, žádný jiný vztah neexistuje.
24

Problémy, které vás trápí

Mají nižší formy, například zvířata, duši nebo nějaký duchovní
život? Všechno má ducha. Člověk byl stvořen tak, že nosí
duševní silu rovnající se Stvořitelově na počátku tvorby (lidské)
životní pláně. Z toho (plyne) nezbytnost vývoje duševní energie.
V člověku nalézáme duchovní energii a fyzickou entitu.
Přežívají nejpřizpůsobivější platí to v živočišné řiši, nikoliv pro
člověka. Podívejme se do historie. Co přežilo brutální sila nebo
vývoj směrem k Bohu? Kdo přežívá člověk studující Boha a
hledající způsob, jak se vyrovnat jeho síle a vládě nebo člověk
hledající způsob, jak se vyrovnat se silami Země a s tělesností?
To odpovídá samo za sebe. Jsou duše dokonalé od počátku, jak
je Bůh stvořil? Jestliže ano, proč je nutný vývoj?
Odpověď nalezneme pouze v evoluci života, pochopitelně
formou vhodnou pro konečnou mysl. ' praním případě nebo
principu bylo všechno dokonalé. Ta část celku (projevená
stvořením duší) se může stát živou duší rovnající se Stvořiteli.
Aby tohoto stadiu dosáhly, po oddělení se od něho, musejí
projít všemi úrovněmi vývoje (Případ 900-10)
První problém obsahuje smysl stvoření. Dá se vyložit jako
Boží touha experimentovat, Boží touha po společníkovi, Boží
touha projevit se nebo nějak jinak?
Boží touha po společníkovi a po projevení se Druhý problém
se dotýká toho, co bývá pojmenováno zlem, tmou, negací,
hříchem. Je možné říci, že to byl nezbytný prvek stvoření, aby
se mu duše, svobodná vůle chtěla oddat nebo se v něm ztratit?
Nebo lze říci, že to (zlo, hřích) je podmínkou, kterou duše
vytváří svou činností? Nebo se to dá popsat jako stav vědomí,
postupná ztráta sebeuvědomění nebo ztráta vztahu k Bohu?
Je to svobodná vůle a její ztráta ve vztahu k Bohu.
Třetí problém se týká pádu člověka. Je možné to označit za
nevyhnutelný osud duše? Nebo to Bůh nechtěl, ale nebránil
tomu, pro tože už dal svobodnou vůli? Nebránil tomu, protože
dal svobodnou vůli. Na počátku stvoření individuální entity
25

nebo duše. Počátky hřichu byly hledání vlastního experimentu

(duší) mimo plán nebo mimo způsob vyjádřený Bohem. Tedy
bylo to individum. Protože dal svobodnou vůli, třebaže předem
věděl a je vševědoucí a všudypřítomný jak, kdy si duše vytáhne,
Bůh ví, jak to skonči Čtvrtý problém se týká pohybu člověka
po Zemi. Bylo původním úmyslem, aby duše neměly pozemský
tvar? Vznikly rasy jako nezbytný následek chyb? Zem a její
projevy byly pouze vyjádřením Boha. Nebyly nevyhnutelným
místem pobytu lidských duši dokud nebyl člověk stvořen, aby
splnil potřeby podmínek existence.
Šestý problém se týká meziplanetárního a mezisystémového
umístění mezi pozemskými životy.V tomto údaji entita odešla do
systému Arcturus a pak se vrátila na Zem. Označuje to běžný
nebo výjimečný krok v evoluci duše? Jak bylo naznačeno i v
jiných údajích o podobných problémech lze Arcturus nazvat
středem tohoto vesmíru. (Systém) , jímž prochází jednotlivec (a
když je jeho výběrem,zda se chce vrátit, aby dokončil (vývoj, tj.
do tohoto planetárního systému, k našemu Slunci a k jeho
planetární soustavě, nebo přejít jinam. To byl neobvyklý a také
obvyklý krok!
Sedmý problém vychází z předchozího. Je nezbytné ukončit
sluneční cyklus a pak přejít do jiných systémů? Je nezbytné
sluneční cyklus dokončit. Musí být sluneční cyklus dokončen na
Zemi nebo je možné ho ukončit i na jiné planetě? Má každá
planeta vlastní cyklus, který je nutné dokončit? Byl-li zahájen na
Zemi, musí se na ní dokončit. Sluneční systém, do něhož patří
Zem, je pouze částí celku. (jak naznačuje počet planet kolem
Zemi, jsou stejného, jsou přibuzné. Je dědičnost, prostředí a
vůle rovnocenným faktorem přispívajícím k vývoji entity nebo
ho zpomalujícím? Vůle je nejsilnějším faktorem, protože může
převýšit všechno ostatní, je-li totožná s modelem. Žádný vliv ani
dědičnost, ani prostředí, ani nic jiného nad vůlí nepřevládá. Proč
by potom byl vytvořen model, podle ného. může jednotlivá
duše bez ohledu na velikost odklonu od něho s Ním vejít do
26

Nejsvětějšího? Problém se týká správného symbolu Pána,

Krista. Můžeme Ježíše označovat za duši, která prošla cykly
pozemských životů, aby získala dokonalost i v planetárních
životech? Ano. je jako člověk Je možné to popsat jako dobro-
volnou misi Jediného, který byl dokonalý a vrátil se k Bohu pro
potvrzení své Jedinečnosti na jiných planetách a systémech?
Správné (Případ 5749-14)
Podivuhodné souvislosti
V 2 500 životních výkladech Edgar Cayce vyložil mnohé
události a historie. Více méně známé i neznámé a komentoval
je různými detaily. Jeden takový výklad vrhá světlo i na vznik a
vývoj tajemných ras na Zemi. Tito málo známí předhistoričtí
lidé, kteří jsou velmi početní, už dlouho lidskou mysl straší.
Protože o této době a její civilizaci existují pouze útržkovité
doklady, nepřekvapí nás, že o nich máme tak málo vědomostí.
Archeologové se pokoušejí poskládat útržky artefaktů jejich
kultur, které jakoby nechali lidé bez zájmu o historii. Zdá se, že
se nikdy nesnažili sestavit chronologické pořadí událostí té
doby. Nebo, jestliže to udělali, jejich záznamy jsou ztraceny.
Je proto pochopitelné, ie se o těchto předhistorických tajem-
ných národech objevuje tolik spekulací, teorii a pochybností.
Co se týče ztracených dokladů, s tím se nedá nic dělat. Mnohé
události učenci zpracovali protichůdně a my se jimi nebudeme
podrobně zabývat Stačí říci; že tyto převratné události, které
jsou pro nás důležité, dostatečně vysvětlují Cayceho záznamy.
Naším hlavním cílem budou atlantské kolonie, národy a oblasti v
mnoha částech světa, hlavně v Americe, ovlivněné touto
starověkou kulturou. Čtenář rychle odhalí spojení mezi
vzdálenými civilizacemi, jež mají společného jmenovatele
atlantský pramen nebo vliv. Cayceho výklady naznačují, že lidé
z potápějící se Atlantidy, když hledali bezpečí, odešli do vzdále-
ných oblastí. Jejich vliv tam byl znatelný v různých sférách,
podle toho, v jaké době žili. Bohužel, oficiální věda nevěří teorii
o Atlantidě. Pouze někteří vědci se o této možnosti odvážili
27

hovořit. Ještě méně je těch, kteří na tomto tvrzení založili své

závěry. Proč? Takový vědec je totiž ihned vyřazen z řad kolegů
a jeho názory se nepovažují za oficiální, ani závažné. Stává se
to, bohužel, téměř vždy při uvedení nové nebo jiné hypotézy. Je
jedno, zda se tak stane ve filozofii, v dějinách, medicíně nebo
teologii, fyzice nebo jiných vědních oborech. Martin Luther byl
označen za kacíře, Alexandr Graham Bell za blázna a Robert
Fulton byl blázínkem, který se pokoušel udělat to, o čem každý
věděl, že udělat nelze. Takových jmen jsou celé legie. A byli to
právě tito lidé, kteří lidstvo vedli k novým horizontům. Pouze
velcí se odváží lišit se. Právě proto jsou velcí. Musejí mít hroší
kůži, aby odolali žárlivosti a všeobecnému posměchu. Říká se,
že chceme-li si zachovat otevřenou mysl, nechceme, abychom v
hlavě měli průvan. Postupovat budeme tak, že po vyjádření
nejuznávanějšího a nejrozšířenějšího názoru načrtneme, co o
tomto předmětu řekl Cayce. Musíme však mít na mysli, že zítra
nebo za 20 let se v důsledku nových objevů rovněž změní naše
znalosti. Tak tomu bylo v minulosti a je tomu tak i nyní. Moder-
ní věda není neomylná. Např. celá staletí jsme věřili, že Zem je
kulatá. V současnosti jsme si jisti, že je elipsou. Celé dějiny
vědy jsou vlastně dějinami bourání starých pravd. Cayceho
vysvětlení existence Atlantidy je nejpřesvědčivější právě proto,
že odpovídá na otázky, které vzdorovaly řešení. Výklady v mno-
hém posilují ty body, jež nikdv nebyly pevně určeny a byly
pouze nastíněny v geologii a archeologii. Informa- ce výkladů
nejsou uváděny jako možnost. V mnoha případech jsou dokon-
ce v přímém protikladu s dnešním všeobecnýrn názorem. Pouze
čas, výzkum a nové objevy dokáží platnost těchto názorů.
Člověk je mnohem starší
Výklady tvrdí, že Atlanťané emigrovali do mnoha stran. Nejdříve
do Pyrenejí mezi Francii a Španělskem a do Severní Ameriky v
době prvního zničení asi 50 700 př. n. I. Poté do Střední Ame-
riky a Maroka v průběhu druhé zkázy, asi 28 000 př. n. l. a
nakonec do Egypta, kde postavili pyramidy. Do Yucatanu v
28

Mexiku se dostali během třetího a posledního zániku r. 10 600

př. n.l. Protože tato stěhování dělily tisíce let, kultury, jež Atlan-
ťané přinášeli do nových oblastí, byly rozdílné. Zemětřesení,
výbuchy sopek, násilné změny souše během opakovaných
ledových dob převrátily celý svět. Na to, zdá se, akademičtí
vědci zapomněli. To všechno společně s časem způsobilo, že o
této civilizaci víme tak málo. Klasickým příkladem je tajemný
národ Basků v Pyrenejích. Cayceho materiály tvrdí, že utíkající
Atlanťané se v těchto výšinách usadili a vytvořili zde království.
Jejich stopy ještě dnes najdeme v křídových útesech u Calais.
Současní Baskové, jejich zvláštní kultura a dějiny, připomínají
Atlanťany natolik, že každý, kdo příběh o Atlantidě zná z Cay-
ceho výkladů, dojde k závěru, že Baskové jsou původem
Atlanťané. Nic konkrétního to však nedokazuje. Podobně je
tomu i v mnoha jiných případech. Je to velký problém, s nímž
se musíme v naší práci vyrovnat. Nezbývá než doufat, že čas a
technika na mnoho otevřených otázek postupné odpovědí.
Musíme trpělivě čekat na jejich rozuzlení. Ze studia raného
období lidstva, na základě Cayceho tvrzení je vidět, že existují
shody i rozdíly mezi současnou vědou a Cayceho výklady. Podle
Cayceho, např. žil civilizovaný člověk na Zemi mnohem dříve už
před 10,5 miliony let. První rozsáhlá, organizovaná a jednotná
činnost lidí se datuje do doby před 52 000 lety. Tato spolupráce
vedla k ovládnutí divokých zvířat, jež dodnes na Zemi žijí. V
době, kdy Cayce žil, vědci takové názory zásadně popírali.
Postupně se však i jim otevírají oči a doba existence člověka na
Zemi se stále prodlužuje. Dnes máme doklady o tom, že člověk
žil ve Střední Americe asi před 20 000 lety. Potvrzují to úlomky
kostí a reliéfů, jež byly nalezeny nedaleko Mexico City. Tato
oblast také uchovává tradici o starověkých návštěvách z
východu, z velké země nazvané Aztlan. Je zde rovněž celá řada
základních souvislostí, jež dnešní oficiální věda nedokáže
vysvětlit. Např. V Peru Španěl Pizzaro a jeho muži našli 10 000
mil kamenem dlážděných cest s pozůstatky mnoha hostinců
29

Vyvolává to otázku: Na co byl takový dopravní systém lidem,

kteří neznali kolo a neměli vozy? Jací lidé takové cesty
potřebovali a odkud pocházeli? Vlna kulturního mostu zasáhla
oblasti Egypta až k Andskérnu pohoří v Peru a středozápad
Severní Ameriky. Je jasné, že v určitém období světové
prahistorie asi 10000 let př. n. l. se odehrály náhlé a nečekané
změny, jež převrátily běh lidských dějin.
Čilé kontakty Archeologové se léta setkávají s doklady o
transpacifických stycích Nového a Starého světa, jež se dají na
základě klasických představ o dějinách lidstva pouze těžko
vysvětlit. Takových podivných náhod je totiž mnoho. Leo Denel
v knize Conquistadoři bez mečů píše: Ti, kdož studují americký
starověk, dávno vědí o podrobnostech artefaktů, zvyků a
institucí v Americe a jihovýchodní Asii, hlavně v Polynésii a v
Melanésii. Mexická hra patoli je téměř přesnou kopii parchesi v
hindské Indii. Panova píšťalka používaná v Andách a Brazílii se
nedá odlišit od nástroje používaného v Barrné a na alamou-
nových ostrovech. Hlavy palcátů ve tvaru hvězdy v Melanésii
jsou podobné peruánským. Obyvatelé Velikonočních ostrovů,
stejně jako Inkové, stavěli zdi z mnohoúhelných vzájemně
přizpůsobených bloků. Sladké brambory zdomácnělé v Jižní
Americe nejenže byly vypěstovány v Polynésii před příchodem
bělochů, ale dokonce se stejně jmenovaly. (Jeden etnolog)
vyjmenoval 49 takových paralel mezi Oceánii a Jižní Amerikou.
V poslední době k nim vědci připojili další. Ale jak tyto jevy
vysvětlit? Pan Denel, jako většina tzv. seriózních vědců
(abychom mu nekřivdili) , rychle opustil teorii rozptylu potopení
Lemurie a vzpurných Hebrejů a Egypťanů jako nevědeckou a
fantastickou Vzdáleně se odvolává na plavbu Thora Heyerdala
na Kon-Tiki z Peru na polynéské ostrovy. Tvrdí: Jestliže
Peruánci přistáli na pacifických ostrovech, pak Polynésané mohli
stejné dobře ve více případech dosáhnout amerického pobřeží
Podobnosti jsou příliš jasné na to, aby se vyvinuly v Novém
Světě nezávisle, dodává. Jestliže se tak stalo, jak, kdy a proč, to
30

dnešní věda, ať se sebevíce naparuje, neví. Zdá se, že současní

vědci vědí více o povrchu Měsíce než o událostech, jež se staly
na naší Zemi před 10 000 lety. Architektonické monumenty
stavitelů pahorků, Mayů a Inků, jsou však demonstrací vztahu,
závažných a jedinečných změn, k nimž nečekaně došlo. Haldy
hlíny a kamenné pyramidy se v základních tvarech podobají a
přibližují tvarům egyptských pyramid vzdálených tisíce mil přes
dnešní oceán. Jak říkají Cayceho záznamy, Atlanťané se tam
stěhovali stejně jako do Ameriky. Tato podobnost kultur tak od
sebe vzdálených vědce dávno překvapovala. Dokonce vyvstala
otázka: Existoval někdy pozemský most mezi Yucatanem a
Egyptem? Ve Střední Americe nacházíme podobná místní
pojmenování, např. Azatlan. Jména měst: Chol-ula, Caluacan,
Zuisan, Colima, Zalisco. A křížem přes oceán, v Malé Asii jsou
podobná: Chol, Colua, Znivana, Cholima, Zalisa. Nejen ty, ale i
mnoho dalších náhod ukazují na jejich záhadný, pravděpodobně
společný původ. Existují také početné stopy společné pro
většinu kultur. Budeme o nich hovořit. Všechny zmíněné kultury
se poměrně rychle vyvinuly na zemědělský typ a vůbec
nepřipomínají společnost primitivních lovců a pastevců. Slunce
bylo symbolem tvořivé energie. Mělo v jejich bohoslužbách
důležité poslání, i když se toto tvrzení zdá trochu otřepané.
Milovali přírodu, protože v ní žili a věděli, že jsou na ní závislí.
Například američtí indiáni věděli o důležitosti Slunce ve svém
životě a uvědomovali si, že ono, stejně jako oni, bylo stvořeno
Nadpřirozenou Bytostí.
Jak žili naši předkové
Byli to silně věřící lidé, věřící v jednoho Boha a žijící podle toho.
Víra znamenala způsob života a centrum jejich činnosti.
Kremace byla běžná. Všichni znali příběhy o potopě podobné
naší a mnozí dodržovali tradice zvláštních vyspělých národů,
které přišli z východu. Jak brzy poznáte, měli legendy, které
pruderní vědci snadno přehlížejí. Lidé ve starověku neznali
umělé romány. Jejich písně, příběhy a balady se předávaly z
31

generace na generaci a byly založeny na faktech. Pravda měla

dlouhý život, nepravda žila krátce. Unáhlené opuštění od těchto
tradic je pouze odrazem naší současné, ubohé mentality a
morálky posedlé mamonem. Cayceho výklady mnohé záhady
těchto lidí vysvětlují. Inkové vznikli zvenčí i zevnitř. Tajemný
pohyb do nitra Země byl zřejmě následkem zvýšení vod Atlant-
ského oceánu. Stavitelé pahorků, bývalí Mayové, jako první do-
sáhli středu Spojených států Podle nejnovějších fakt žili v této
oblasti lidé od r 7 000 př. n.l. Seveřané se usadili až v Montaně,
i když je to na první pohled nepravděpodobné. Společný a
spojující byl sociální a politický systém těchto kultur, ať už se to
někomu líbí či nikoliv Všechny tyto kultury byly socialistické,
spolupracující a komunální. Co bylo dobré pro společnost, tedy
komunitu, bylo nadřazeno tomu, co bylo dobré pro jednotlivce.
Nebylo zde místa pro povyšování ani pro hromadění nepotřeb-
ného bohatství. Existovala rovnost a bratrství neporovnatelné s
ničím, co známe dnes. Jaký rozdíl mezi naší současnou každo-
denní skutečností. Máme tedy co dělat hlavně s duchovním
problémem, obsaženým téměř ve všech otázkách lidské exis-
tence. Co určuje dnešní stav člověka a tedy celého lidstva? Na
co je duchovné přiraven? Je schopen lidská práva nadřadit
právům vlastnictví? Dá přednost soutěživosti před spoluprací?
Co povede k duchovnímu růstu? Jsou to zásadní otázky týkající
se další existence lidské civilizace. Můžeme pouze filozofovat a
hádat, jaké budou odpovědi lidí. V jednom si však můžeme být
jisti. Karel Marx neobjevil komunismus. Pouze si ho půjčil,
oddělil ho od duchovních zdrojů a prohlásil ho za ekonomicky
determinovaný. Zdá se tedy, že všichni ti komunističtí snílkové
a blázínkové byli k pravdě blíž, než jsme dnes. Z tohoto pohledu
se také zcela jinak jeví pád tzv. reálného socialismu a celosvě-
tové vítězné tažení pragmatického ekonomismu. Jestliže staro-
věk prozkoumáme k základům, jak ho zaznamenaly americké
dějiny, uvidíme, že teorie o Lemurii a Atlantidě odpovídá na
otázky, které jinak zůstávají bez odpovědí. Skutečně existuje víc
32

dokladů týkajících se prvního vstupu člověka, které hovoří ve

prospěch Atlantidy, než těch, které dokazují vstup Beringovou
úžinou, jak to dnes učí klasická antropologie. Paleohistorie je
pouze v plenkách Rychlý rozvoj oceánografie a jiných věd,
stejné jako touha po vědě a otevřenost, s jakou mladí vědci
přijímají nové teorie, nám umoiňuje využít poslední doklady
jako důkazy existence Atlantidy. Na tomto předpokladu je
postavena většina naší koncepce. Vývoj oceánologie způsobil
velké změny v klasickém nahlížení na geologický vývoj Země.
Rozšiřuje se tvrzení, že Afrika, Jižní Amerika, Indie, Austrálie a
Antarktida byly před miliony let jednou ohromnou pevninou a
později se rozdělily. Řešit tuto geologickou hádanku vědcům
pomáhají fosilie naznačující, že kontinenty jižní polokoule kdysi
byly pevninou. Stoupenci teorie o pohybu kontinentu tvrdí, že
tato země se rozlomila a její části se pomalu vzdalovaly do
dnešního postavení. Je-li tomu tak, pak stopy života nalezené v
jedné části, by měly být nalezeny i v druhých. Ve stejném
období. Stopy po ledovcích, zářezy v zemském povrchu, pásy
minerálů a fosilii staré víc než 200 milionů let, to všechno teorie
potvrzuje. Jak se ledovce posouvají, vyrývají ohromné kanály a
zanechávají výrazné hromady štěrku. Dr.A. R. I. Cruickshank, z
Johanesburku z jihoafrické Witwaterstandské univerzity řekl: Z
těchto ledovcových cest dokážeme určit směr pohybu ledovce.
Za předpokladu, že tyto ledovce vycházely z jednoho centra,
jejich pohyb na různých kontinentech brán v úvahu jednotlivě
nedává smysl. Ale spojíme-li kontinenty, nalezneme nepřetržité
cesty ledovců a společný směr pohybu zalednění. Afrika, Jižní
Amerika, lndie a Austrálie do sebe zhruba zapadají To všechno
se mohlo stát před 200 miliony let. I když je to extravagantní
myšlenka, je ironii, že ji vědci přijímají, třebaže podceňovaná
Atlantida je sotva extravagantnější. Ve své knize Tajemství
Atlantidy Charles Berlitz, vnuk známého lingvisty, archeologa a
průkopníka v potápění píše: S novými a výkonnějšími zaříze-
ními výzkumníci shromáždí řadu faktů plynoucích z mořských
33

pozorování. Proto můžeme očekávat archeologické nálezy

učiněné na dně oceánu a vztahující se k Atlantidě. Poprvé v
dlouhých dějinách hledání Atlantidy máme prostředky a
schopnosti ji poznat.
Známý archeolog Dr. MansonValentine, bývalý profesor zoologie
v Yale, v letech 1968, 1969,1970 oznámil, že uskutečnil
vzrušující objevy v chrámech, podobných mayským, jež nalezl
v bahamských vodách poblíž '' floridského pobřeží: bylo to
náměstí a padající zdi se schody. Jsou postaveny ze zdiva a
jsou lidským výtvorem. Dr. Valentine věří, ie tyto stavby,
podobné pyramidám, by mohly být atlantské. Podobají se
mayským chrámům, jež prozkoumal v Mexiku v Yucatanu.
Poblíž Biminy
Ostrovy Bimini, 80 kilometrů východně od pobřeží Miami, kdysi
tvořily část atlantského ostrova Poseidia. Jak ve svých výkla-
dech z 28.6.1940 spící prorok tvrdí: A Poseidia bude mezi
prvními částmi Atlantidy, které se znovu objeví. Čekej to v 68.
nebo v 69. Není to daleko. Dr.Valentine tvrdí, že jiné, tajemné a
pravděpodobně člověkem vytvořené stavby byly objeveny v
mělkých vodách Bahamských ostrovů. Blízko ostrova Andros byl
nedaleko místa; kde je stavba podobná chrámu, nalezen
30metrový pětiúhelník. Tvrdí, že budou objeveny další stavby,
protože velkou část mořského dna odkryli změněné podvodní
proudy. Na jaře 1969 řekl: V posledních týdnech byly objeveny
nejméně dvě nevšední stavby. Objevy potvrdily fotografie.
Archeologové požádali o povolení začít vykopávky nejdříve v
oblasti ostrova Andros. Exkluzivní práce však získala Severo-
americká Rockwelova korporace. Nové objevy u Abacu mají
kulatý tvar. U Androsu tvořily pětiúhelník. Jsou tam i jiné
stavby, tvrdí. Pyramida, cesta, kamenná kola, zástup soch. Dr.
Valentine, který přináší neomylné vědecké doklady o háklivém
tématu, tato fakta zařazuje do teorie o ztracené Atlantidě.
Tvrdí, že objevy na Bahamách mohou tvořit první lidské
poznatky o potopené civilizaci. I jiní výzkumníci pracovali v
34

oblasti Bimini. Z nich dva Robert Berro a Michael Grumley kteří

také s Dr.Valéntinem spolupracovali, popisují své zkušenosti v
Atlantis, autobiografie hledání. Byla středa, 26. února (1969) ,
když jsme našli to, co jsme našli, píšou. Ať už to byla mořská
stěna nebo základy cesty,cokoliv,.. byla to lidská stavba a ne
podvodní struktura. Potěšeni jsme stáli a dívali se skrz 4,5 m
průzračné vody. Viděli jsme monumentální důkaz starobylé
civilizace. Podrobný průzkum potvrdil, že kameny byly seřazeny
a tvořily zeď pokrytou přílivovým pískem. Zkoušky s C14 je
datovaly cca 10 000 let př. nl. Jiný výzkumník, Count Pino
Rurolla, objevil zbytky 40-50 kamenných sloupů postavených do
kruhu některé stály, některé byly svaleny. Jsou 90-180 cm
vysoké; jejich šířka je 60-120 cm.Tvoří je bílý mramor, jaký se v
této oblasti nevyskytuje. Fotografie tohoto objevu byly uveřej-
něny ve Ferrově a Grumleyově knize. I když nevyvratitelné
důkazy o existenci Atlantidy ještě nejsou k dispozici, shromaž-
ďování částečných důkazů pokračuje stejně, jako stoupá počet
jejich vědeckých přívrženců. Francouzský filozof, prof. Denis
Saurat, obhajuje teorii rakouského kosmologa, že Atlantida
mohla být částí And v Jižní Americe na břehu jezera Titicaca
ležícího mezi Peru a Bolívii, kde byly objeveny zříceniny zvlášt-
ního ztraceného města. V Andách, v linii dlouhé 720 km, jsou
zkamenělé zbytky mořských živočichů. V r.1952 strávil německý
pastor, historik a švýcarský archeolog, 4 dny v Severním moři
několik mil od pobřeží Heligo- landu. Z pozorně vybraného
místa potápěč přinesl zprávu o mnoha zdech a příkopech
postavených lidmi, vzdálených od pobřeii asi 10 km a leiicích v
hloubce 7,5 m. Pastor Jurgen Spa- nuth to shrnul: Během
studia egyptských starožitností jsem v chrámu Nadinet Habu
Ramzese III. našel staré egyptské nápisy a dokumenty, které
egyptský kněz při rozhovoru se Solonem používal jako důkaz
existence Atlantidy. Tyto staré egyptské originály mají největší
historickou hodnotu. Obsahují klíč k vyřešení tajemství
Atlantidy. Obsahují přesnou informaci o umístění ostrovní země
35

i o královském ostrově, který se během přírodní katastrofy

potopil. Pomocí této informace jsem našel zříceniny potopené
pevnosti přesně na označeném místě a během tří expedic jsem
je podrobně prozkou- mal. V horním Egyptě jsem vyfotografoval
nápisy a nástěnné malby (jedna zobrazuje námořní bitvu mezi
útočícími Atlanťany a Egypťany obránci) , které slouží jako
důkaz Solonova příběhu o Atlantidě V r.1966 byla 2 týdny na
egejském ostrově Santorin řecko-ame- rická vědecká výprava.
Do Atén se vrátila plna nadějí. Vedoucí skupiny, Dr. James
Mavor z Woods Holostu z oceánografického institutu v Massa-
chusetts oznámil: I když jsme neobjevili Atlantidu, existují
důkazy, které vedou k potvrzení teorie, že ztracený kontinent je
možné identifikovat jako Minojskou říši, jež ovládala Egejské
moře a Krétu kolem r. 1500 př. n.l. Skupina pokračovala ve
výzkumu a objevila to, co někteří považují za Atlantidu, třebaže
datum je nedávné. V poslední době se k teorii o Atlantidě
přiklánějí další vědci. Jedním z nich je Maurice Ewing z La
Noutovy observatoře, vedoucí osobnost v poznání dna
Atlantského oceánu. Jeho výprava zjistila, že asi před 11000
lety došlo v oblasti Karibského moře k náhlé změně rostlin.
Místo rostlin. studené oblasti se objevily rostlinné druhy teplých
vod. 17 000 let před touto změnou se na Zemi uskutenila
ohromná změna. Jiní američtí oceánografové z Envirónmentální
administrace vědeckých služeb Walter Sproll a Robert S. Dietz
vytvořili teorii, podle níž jsou Austrálie a Antarktida částmi
jednoho nadkon- tinentu. Jsou zeměmi posunu kontinentů
zlomky ohnisek dnešního stavu kontinentů. Některé objevy
potvrzují výjimečný výskyt suchozemských rostlin v nánosech
podél atlantských podmořských zad. Naznačují, že zde kdysi
byla souš. Vynikající mořská geoloika, Dr. Maria Ulionova,
oznámila Ukrajinské AV, že skály vykopané na Azorském
pobřeží z hloubky 2 km poskytly důkazy o tom, že cca 15 000
let př. n.l. byly vystaveny působení atmosféry. Podobné důkazy
se objevily už v r 1898, když byly objeveny kousky sklovité lávy
36

potvrzující, že ztuhla na vzduchu. Dno oceánu je nestálé. Zvedá

se a klesá nepředvídatelně. Náhle se objeví, zmizí a znovu se
objevují vulkanické ostrovy. Hloubkové odezvy ve Floridské
úžině jsou důkazem nárazů velikosti dornu, přibližně 600 m pod
hladinou. Výzkum také ukazuje, že asi před 8 000 lety se v
oblasti Floridy a Baham potopily velké plochy. Navzdory tomu,
že mnohé tyto a podob- né argumenty jiní oceánologové
vyvracejí a popírají, zdá se, že to bude právě oceánologie, která
existenci Atlantidy potvrdí. Částečné důkazy se tedy shromaž-
ďují a svědčí ve prospěch teorie o existenci Atlantidy. Mnozí
vědci této myšlence přikládají stále větší váhu. Máme řadu
důvodů věřit, že moderní techno- logie může vyřešit problémy,,
které byly doposud považovány za neřešitelné. Stane se tak
navzdory úsilí mnoha tzv. akademických vědců považujících
Atlantidu za bájnou legendu, kterou si vymyslel Platon pouze
proto, aby na ni mohl umístit své filozofické fikce. Můžeme se
proto těšit na vzrušující překvapení následujících let Atlanťané
totiž byli skutečně výjimeční a ovlivňují náš dnešní život ve
zcela nečekaném směru.
Vznik a pád Atlantidy
Od doby, kdy nesmrtelný Platon napsal svou stať o tomto
potopeném kontinentu, diskutují lidé o jeho skutečné existenci.
Žádný historický předmět nevyvolal doposud větší rozpory a
neměl delší trvání. Dávno poté, co se ztratila v pravěku, je to
pořád zemé a národ, o němž historie oficiálně nic neví.
Navzdory Platonovi a asi 25 000 knih, které byly o této velké
záhadě postupně napsány, pouze nejstatečnější současní učenci
existenci Atlantidy věří. První zaznamenaná zmínka je v Plato-
nově Timeovi napsaném v 5. století př. n.l. Velký filozof
popisuje rozhovor mezi egyptský- mi kněžími a Solonem,
aténským státníkem v 7. století př. n. l. Kněží představují
Atlantidu jako ostrov vétší než Malá Asie s Libyí, který ležel za
Gibraltarskou úžinou. 9 000 let před Solono- vým narozením, v
r. 638 př. n. l, to bylo velké království. Jeho dobyvačné hordy
37

porazily země na hranici Středozemního moře. Pouze Atény se

Atlantské invazi úspěšně postavily. Nakonec, jako následek
zkaženosti obyvatelstva, byla Atlantida zničena zemětřesením a
zmizela v oceánu. V nedokončeném Kritiovi Platon poskytuje
historii ideálního Atlantského společenství politickou utopii své
doby. Plinius, římský přírodovédec, ve svém velkém díle Přírodní
historie také hovoří o Atlantidě. Byla to vlastně encyklopedie
napsaná v 1. století n.l. I dávní arabští spisovatelé považují tuto
historii za pravdivou. Jejich víra byla základem mnoha tradic
spojených se starověkými ostrovy v západních mořích, jež v
mnohém připomínaly Atlantidu. Některé z těchto potopených
ostrovů byly na mapách uváděny až do 16. století n. l.
Téměř mezi všemi starověkými národy existuje tradice o velké
potopě naznačující společný původ a rozšíření legendy. O
Atlantidě se často debatovalo ještě v 17. a 18. století. Její
existenci pravděpodobně věřil i slavný francouzský encyklope-
dista Voltaire, renesační filozof. Vznik a pád Atlantidy skeptik
Montaigne a Buffon. Ve své Alegorii Nová Atlantida, vydané v r.
1627, ji uvádí Francis Bacon (anglický filozof, zakladatel
novodobé experimentální vědy) jako symbolickou Utopii na
vědeckých základech. Šlo o kultivované spojení racionálních
přírodních věd a tvořivého umění. Ve snaze zdůvodnit příběh
Atlantidě se udělalo hodně. Nejlepším je asi pokus Ignáce
Donnellyho (první vydání v r. 1887) Atlantský svět před
potopou. Postupně stovky autorů, kteří se k tomuto. tématu
vyjádřili, vytvořili desítky protichůdných hypotéz. Tato země
byla postupně ztotožněna s Amerikou, Skandinávii, Kanárskými
ostrovy, Palestinou atd. Obvykle ji však většina autorů umísťuje
do severního Atlantiku. Nejvýznamnějším obhájcem existence
Atlantidy, žijícím v tomto století, byl asi Edwar H. Thopson,
archeolog a americký konzul v Yucatanu v Mexiku. Zemřel v
r.1935 přesvědčen o tom, že tajemný kmen Mayů ve Střední
Americe pocházel z Atlantidy. Tento názor zastávali i někteří
jiný výzkumníci. Učenci celý příběh dlouho považovali za
38

vymyšlený, protože se o něm nenašly žádné písemné záznamy.

Některé narážky, legendy, ani teorie se nepokládají za
důvěryhodné, i když teorie odpovídá na více jinak nezodpově-
zených otázek. Platon a Bacon nejsou známí jako autoři
nepodstatných románů. Mýtus by se jistě neobjevil ve vážných
filozofických a historických pracích. Proč bychom je tedy měli
obviňovat z výroby umělých příběhů, když je to nereálné a
nepravděpodobné? Geologové objevili, že západní pobřeží
Evropy se kdysi rozprostíralo blíže k Americe a ponořilo se
dříve, než se začala zaznamenávat historie. Víme o horských
hřbetech, propastech, pohořích na dně Atlantiku. Při opravě
roztrženého kabelu mezi Brestem a Tresčím zálivem geologové
objevili lávu a dokázali, že ztuhla na vzduchu tedy nad vodou
před méně než 15 000 lety. V Coloradu identifikovali psí lebku
evropského původu z druhu starého 12-15 milionů let, což
předpokládá, že mezi kontinenty existoval pevninský most.
Archeologické objev. dokazují zarážející podobnost mezi starou
egyptskou a středoamerickou architekturou. Uměním a nápisy.
Třebaže tyto země oddělují tisíce kilometrů oceánu. Odpověď
bychom našli v migraci Atlanťanů, hlavně nebylo-li předloženo
žádné jiné uspokojivé řešení problému. Atlantida je v Cayceho
výkladech poprvé zmiňována v r1923. Od té doby se v nich
objevují stovky kousků mozaiky její historie, poskytovaných v
průběhu 23 let. Výklady potvrzují její existenci a co bylo o ní
napsáno. Podporují rovněž mnohé nové názory a podrobně a
důkladně zobrazují krajinu a obyvatele: Nejdůležitější však je,
že spojují tuto úžasnou civilizaci s naší. Způsobem narušujícím
náš klid, přesvědčivým a znepokojujícím. V posledním období
Atlantské kultury jsou zahrnuta fakta, která mají přímý a značný
vliv na současné domácí i zahraniční události Není to náhoda.
Početné paralely mezi oběma civilizacemi nás nutí k ohromné
zodpovědnosti za rozhodnutí současné Ameriky.
Pravda o Atlantidě
39

Kdysi člověk na Zem přišel jako fyzická bytost, svět se od

dnešního lišil. Po posunu pólu a po rozpadu kontinentů po tisíci
letech, se uskutečnily velké změny. Póly byly v tropické a
subtropické oblasti. Většina Severní Ameriky, kromé států Utah,
Nevada, Arizona a Nové Mexiko ležela pod vodou. Poušť Gobi
ve východní Asii byla úrodnou nížinou. Pobřeží And v Jižní
Americe bylo pod vodou, stejně jako většina kontinentu, kromě
jižních Kordiller a Peru. Horní část západní Afriky, Egypt a
Súdán byla souší. Nil směřoval do Atlantského oceánu. V Evropě
a Asii bylo nad hladinou moře Karpatské a Kavkazské pohoří,
Norsko, Mongolsko a Tibet. Írán a Kavkaz byly bohatými
zeměmi Rajskou zahradou. Kontinenty Lemurie a Atlantida byly
největšími zeměmi na světě Lemurie ležela zhruba v oblasti
dnešního Tichého oceánu, od západní části USA po Jižní
Ameriku. Její pobřeží tvořily Andy a Střední Amerika. Atlantida
zabírala většinu pozdějšího Severoatlantského oceánu a byla
nejdůležitější zemí. Velikostí se rovnala dnešní Evropě a Rusku.
Východní pobřeží USA tehdy většinou ponořené tvořilo pobřežní
nížiny Atlantidy, rozprostírající se od Mexického zálivu až po
Středozemní moře. Ostrov Bimini (nedaleko Floridy) byl její
součástí, stejně tak Bahamy v Britské západní Indii a Yucatan v
jižním Mexiku. Když se v Atlantidě objevila dokonalá červená
rasa, země už byla osídlena netvory. Byly to duše-entity, které
přijaly různá divná a groteskní těla, aby si tak na Zemi vyzkou-
šely svou hmotnou existenci Žily zde už stotisíc let a jako jinde
na světě vyvinuly se do všech druhů a velikostí, od trpaslíků po
3,5 metrové obry s mnoha ohyzdnými abnormalitami, které
vznikaly po jejich spojení se zvířaty. Z počátku duše žily v klidu,
protože boj Božích Synů, aby se plodily, množily a zaplavily Zem
a ovládly ji, nemohl být organizován hned. Duše s dokonalými
těly přicházely na Zem ve velkém počtu, aby se udržela
rovnováha a připravily se na rozkol, který měl později nastat se
Syny Belialovými s těmi z obou ras, které se stále více vzdalo-
40

valy od Boží vůle. Ale v této druhé duši asi před 10,5 miliony let
v ten den (ještě) vzývaly jméno Pána.
Lidé se pomalu spojovali do rodin a klanů. Jedli byliny a ovoce
úrodné země, jako oděv nosili zvířecí kožešiny (Pán pro ně
připravil oděv) , které zakrývaly ty části těla, jež přinášely ničivý
vliv sexu. Žili ve skalách, jeskyních, a na stromech. Tedy tento
vývoj, který zapisuje věda a bible a náboženství ho neuvádějí,
skutečně probíhal. (jejich jednání určovala snaha vyniknout,
kontrolovat, ovládat a tak při hledání společníků, ochrany a ve
snaze spolupracovat, rychle vznikaly domácnosti, klany a
kmeny. Lidé si rychle uvědomili, že chtějí-li blahobytně žít,
jsou na sebe odkázáni. Obyvatelé Atlantidy museli těmito
vývojovými stadii projít jako ostatní čtyři rasy. V jiných oblas-
tech, ale jejich postup byl rychlejší. Na rozdíl od ostatních, byli
Atlanťané v té době míru milovní a pohotově uměli využívat
přírodní zákony. Poprvé byl k obstarávání potravy a k ochraně
před zvířaty použit kámen. Byly postaveny dřevěné, později
kamenné domy s kruhovým půdorysem. Atlanťané byli původně
lovci, později pastýři a zemědělci; používali kamenné a dřevěné
nástroje. Mezi jejich první objevy patřil oheň a přírodní plyn,
poté následovalo železo a měď. Vyráběli balony ze sloní kůže (a
také z jiných zvířat) a využívali je k převozu stavebního
materiálu. Pomalu vznikaly větší lidské komunity a komunikace.
Válka s netvory
Netvoři a míšenci s těžkými těly a slabou myslí ve vývoji
zaostávali. Neudělali téměř žádný materiální pokrok. Využívali
pouze to, co dostali od svých pánů: Během staletí postupně
ztráceli svůj zvířecí vzhled a instinkty, uzavírali mezi sebou
sňatky a reinkarnovali se na Zem. Skutečný problém představo-
vala zvířecí říše. Ohromná, masožravá zvířata zaplavila horské
lesy i džungle v nížinách. Nad Zemí se vznášeli gigantičtí ptáci
požírající všechno, co měli na dosah. Člověk se jim fyzicky
nevyrovnal. Na obranu měl pouze jednu zbraň: duševní sílu
nebo mysl. Využíval vůli a rozum, uměl vymýšlet, improvizovat,
41

překážky překonávat důvtipem. Pouze tak mohl odolat brutální

síle zvířat. Přežije totiž jen ten nejlepší. To bylo pravidlem.
I když člověk upadl do hmoty, ještě stále měl k Bohu blízko.
Během prvních tisíciletí byl obdařen tělem, s jehož pomocí se
duše snadno vyjadřovala. Běžné byly okultní síly. Třetí oko nebo
slizové žlázy, umístěné uprostřed čela, byly vysoce vyvinuty.
Tyto žlázy podporovaly tvořivé psychické duševní schopnosti.
Proto měli členové dokonalé rasy znalosti o vzdálených událos-
tech a uměli je předpovídat. Mohli tak kontrolovat netvory, a
podrobovat je své vůli. Člověk se však soustavně vzdaloval od
svého zdroje. Potápěl se do hmotného světa, až tuto Bohem
danou vlastnost ztratil. Tyto dary ducha zůstanou ukryty, dokud
se lidé ve své mysli a ve skutcích znovu nepřiblíží k duchovnu.
Takových je málo. V té době se dny počítaly po deseti, padesáti
a stu, ale dny, týdny a roky tak, jako dnes v té zkušenosti život
dlouhý 5, 6, 700 let neznamenal víc ne. dnes 50, 60, 70 let.
Problémy se zvířecí říší se stále zvětšovaly a stálá hrozba smrti
dělala život nesnesitelným. Byla svolána rada moudrých mužů z
pěti národů světa, reprezentujících pět ras, asi v r. 52 000 př. nl
Zástupci bílé rasy přišii z Kavkazu, z Karpatského pohoří ve
střední Evropě a z Persie, žluté rasy z pozdější pouště Gobi,
černé rasy ze Súdánu a horní západní Afriky a hnědé rasy z
Lemurie. Na tomto první setkání byly naplánovány jednotné
činy, způsob a prostředky k poražení netvorů sužujících Zem.
Diskuse o obraně se soustředila na využití chemických sil na
Zemi i ve vzduchu. Výsledky ukázaly jejich účinnost, ale v
následujících letech měly nečekané a dalekosáhlé následky.
Míšenci, neboli mutanti, nebo prostě netvoři, byli vyvrhelové na
pokraji společnosti. Protože neměli zásady a pouze slabou
sebekontrolu, byli využíváni k otrocké práci. Jejich postavení na
společenském žebříčku bylo pouze o trochu lepší než postavení
zdomácnělých a tažných zvířat. Proto se dokonalí lidé rozdělili
na dva tábory ideologicky stojící tvrdě proti sobě. Páření lidí
čisté rasy s těmi, kteří ještě nepřekonali zvířecí vliv, přineslo
42

nesoulad a vedlo k růstu napětí a ke zmatkům. S těmito

vyvrheli, zotročenými Belialy, tj. následovníky Baala nebo
Belzebuba, sil zla bylo zacházeno tvrdě. Byli pod kontrolou
svých pánů, kteří k jejich ovládání využívali okultních sil,
hypnózy a telepatie. Byli chováni jako dobytek pro určité úkoly.
Z výsledků své práce neměli nic, neměli ani domov. Všeobecně
byli známí jako věci nedotknutelní, automaty dělali všechnu
práci na polích, v domácnostech i ve výrobě. Vznikly kasty a
třídy. Synové Belialu je podporovali svou nenasytností,
pohrdáním a nenávistí. Z této bezohlednosti a nerespektování
práva a svobody druchých vyplynulo krveprolití. Kvůli povyšo-
vání několika jednotlivců se mnozí stali předmětem jejich
vrtochů. Dědičnost a prostředí získávaly stále větší vliv. Vzhled
se měnil podle čistoty rodu a individuálních příčin ideálů a
motivů činnosti. Někteří byli téměř dokonalí, jiní měli znetvořený
lidský tvar se zvířecími prvky, např. kopyta, pazoury peří, křídla
a ocasy právě tyto divné tvory zobrazovaly tajemné egyptské a
asyrské nápisy. Zcela zmizeli v raném Egyptě.
Překonávání netvorů, míšenců a zvířecích vlivů bylo postupné a
mělo několik fází:
- znovuzrození
- chirurgickou
- vývoj k Božímu cíli
Zvířecí vlivy zznizely kolem roku 9000 př. n. l. Pozůstatky těchto
tvorů, jež měli křídla, ocasy, peří, pazoury a zobáky, dobře
zobrazilo asyrské a egyptské umění. Sfinga je znamenitým
příkladem jednoho z netvorů.
Tyto dcery lidské a obři Země byli důvodem, aby ve Starém
zákoně bylo upozornéní: Udržuj, rasu čistou! I tak se někdy
objevili míšenci s božím tělem nebo zkroucenou, změněnou duší
či odporná těla s duší hledající světlo. Rozhodující však nebylo
tělo, nýbrž čistota ideálů.
Děti zákona Jediného Vyšší, duchovně myslící udělali
pokus, jak lid přivést k oslavě jednoho Boha: Budete-li mým
43

lidem, já budu vaším Bohem. Hledali čistotu rasy i těla; byli

známí jako děti zákona Jediného. Jejich zásady jedna víra,
jeden stát, jedna žena, jeden domov, jeden Bůh však Syny
Belialu málo ovlivňovaly. Byly postaveny první oltáře k
obětování ovoce lidské práce: polních rostlin a pastýřských stád.
Vzniklo náboženství založené na tom, co člověk cítil, ale už
nevěděl, zda je to pravdivé, i když zákon Jediného byl nezmě-
něn: Milujme samé denní zkušenosti. Použij lásku ke své denní
činnosti a budeš mít, co ti Otec ukazuje.ve svém vtahu k blíz-
kému poznáš zákon Jediného To byla první víra pro děti zalo-
žená na prvním božím zákoně. Poslouchej, ó, Izraeli, (hledači),
Pán, tvůj Bůh je jeden, Nebudeš mít jiné bohy přede mnou.
Byly vybudovány chrámy a brzy byly určeny symboly nábo-
ženství slavnosti, rituály, modlitby a zpěvy. Byly zapáleny svaté
ohně jako svatostánky očisty a prostředky k očištění a
zduchovnění míšenců, kteří přišli hledat osvícení a božské cíle
svého života. Náboženství se pomalu rozvíjelo jako systém, jako
metody připomínající člověku boží původ. Podstatnou část
evolučního plánu duše tvořila návaznost života nebo reinkar-
nace. Jejím základem je karma, zákon příčiny a důsledku v činu
nebo co zaseješ, to sklidíš. Tak pomalu vznikla trhlina mezi
těmi, kdož následovali zákon Jediného a stoupenci Belialu.
Trhlina, která se měla změnit na propast Tělesný, materialis-
tický život stoupenců Belialu přitahoval mnoho dětí zákona
Jediného a mnohé pokušením podlehly. Na náboženskou scénu
se připlazili modloslužebníci, kteří zdůrazňovali hodnoty dočas-
ných věcí a oslabovali duchovno.
První katastrofa
První ze série tří kontinentálních katastrof se udála asi v r. 50
700 př. n.l., tisíce let před konečným potopením. Byla hmotným
výsledkem použití chemických a vysoce výbušných látek v době
ničení divokých zvířat. Skutečnou příčinou však byl hluboký pád
člověka. Rozsáhlé a početné plynové dutiny vybuchovaly ve
zvířecích norách. Předznamenávaly sopečné výbuchy a země-
44

třesení na pomalu chladnoucí Zemi. Velikost změn způsobila

posun zemské osy a pólů do jejich dnešní polohy a způsobila
poslední z velkých ledových dob.První byla postižena Lemurie.
Hodně ztratila ze své rozlohy, když se začala potápět do
Pacifiku. V Atlantidě šla pod vodu nejdříve oblast Sargasova
moře, západně od pobřeží Kuby. Zbytek kontinentu se rozpadl
na několik velkých ostrovů plných kanálů, propastí, zálivů, zátok
a řek. Mírné podnebí se rychle měnilo na suché. Během těchto
změn začalo stěhování malého počtu lidí z Atlantidy na východ i
západ. První osídlenci byli v oblasti Pyrenejí ve Francii a Špa-
nělsku, další ve Střední a Jižní Americe. Lemuřané se především
stěhovali do Jižní Ameriky. Obsadili zemi Og podél tichomoř-
ského pobřeží (později jižní Peru) . Zde jsou počátky existence
tajemného kmene indiánů, známých jako Inkové.Od té doby, i
když materiální civilizace rostla, se mezi Atlantským lidem
datuje vzrůstající nepokoj. V bohaté zemi se pravidlem stalo
napětí. Ti, kdož se odvrátili od původního modelu jednoho
Boha, začali stavět oltáře k lidským obětem. Převážilo uctívání
Slunce. Pouze zasvěcení, vnitřní sbor dětí zákona Jediného,
zůstali pevní. Morálka se zhoršovala. Šířily se sexuální požitky a
perverze. Chudoba a hlad se rozšířily mezi rolníky a pracujícími.
Zhoršovaly se stavy fyzických i duševních těl, tak, jak v mořích
mizela pohoří a údolí. Navzdory hmotnému pokroku a mnoha
vědeckým výsledkům, přinášel vnitřní úpadek rozpad a později
zničení pyšných, zlých a cizoložných lidí.
Druhá katastrofa
Další důležitá změna země nastala mnohem později, asi v r. 28
000 př. n. l. Znamenala potopení řady velkých ostrovů. Bible to
popisuje jako příběh Noema a potopu Sopečné výbuchy a
elektrické bouřky s sebou přinesly potopu. Po ní v této části
světa zůstaly ostrovy Poseidie (oblast západní Indie) na severu,
Aryaz ve středu Atlantiku a Og (Peru) na jeho západě Mnoho
lidí se stěhovalo do těchto i jiných zemí. Lemurii pohltil Tichý
oceán. Někteří její obyvatelé utekli do bezpečí do Kalifornie,
45

Arizony a do Nového Mexika, kde v zemi Mayra založili Bratrství

Mu. Pro Atlantidu to byl konec jedné éry a začátek druhé, v
mnohém nepřekonatelné. Po dnech potopy se rozproudila
výstavba nové Atlantidy. Obrat vědecké mysli Atlanťanů, s je-
jich energii a agresivitou, umožnil velký pokrok v mechanice,
chemii, fyzice a v psychologii. V mnoha oblastech byli Atlanťané
výjimečnými lidmi. V některých byli vzdělanější než kterákoliv
současná civilizace.
Technická vyspělost
Když byla po prvním ničení objevena elektřina, dopracovali se k
výjimečným výsledkům na poli elektroniky a elektrických
zařízení. Atomová energie získaná z uranu byla používána k
dopravě a pohybu těžkých předmětů. I ta byla zneužita k
sobeckým cílům. Atlanťané měli velice účinný systém topení a
svícení Komunikace s jinými zeměmi byla dobře zařízena. Byly
také objeveny a ovládány světelné paprsky různého druhu,
např. laserové svazky. Patřil sem i smrtící paprsek. Vyráběli
tekutý vzduch, stlačený vzduch, gumu. Při stavbě vzdušných a
vodních plavidel, kromě jiného i ponorek, používali dnes
neznámou kovovou slitinu z mosazi, hliníku a uranu. Běžně se
používal telefon a výtah; rádio a televize byly vysoko vyvinuty
stejně jako zesilování jemných paprsků využívaných k pozo-
rování teleskopy a při fotografování na velké vzdálenosti.
Vyrábělo se hodně předmětů sloužících k ozdobě těla. Vojsko a
zákony se staly součástí politické scény. Ale nejzajímavějším
vědeckým přínosem Atlanťanů bylo zapojení sluneční energie
do činnosti. Původně byla vyvinuta jako prostředek duchovní
komunikace mezi konečnem a nekonečnem. Ohromné odrazové
krystály byly známy jako kámen Tuaoi. Později, po staletém
zlepšování, se rozrostly na generátor síly nebo energie;
vyzařující napříč krajinou bez použití drátů. Tehdy to byly Velké
krystaly nebo Ohnivý kámen. Ohnivý kámen umístěný v chrámu
Slunce v Poseidii byl vlastně ústřední elektrárnou země. Bylo to
ohromné cylindrické sklo nebo kámen, s mnoha plochami, na
46

jednom konci pokrytý čepičkou. Byl zavěšen uprostřed budovy,

izolován nevodivým materiálem, připomínajícím bakelit s
vlastnostmi azbestu. Nad kamenem se tyčila kupole, kterou bylo
možno odtáhnout, aby byl kámen vystaven účinkům slunce.
Koncentrace a násobení slunečních paprsků přes mnoho hrano-
lů (prizmat) nabylo velké intenzity. Ta byla tak velká, že ji bylo
možné obnovovat a vysílat jako svazek paprsků podobných
rádiovým vlnám. Tuto energii využívaly mořské lodi, letadla i
zábavní dopravní prostředky. To umožnilo kontrolu na dálku
pomocí indukčních metod na přístroji lodě. Města a městečka
získávala energii ze stejného zdroje. Dokonce i lidské tělo bylo
omlazováno mírnou aplikací těchto paprsků a lidé se často
omlazovali. Nevhodným použitím však mohl být a byl Ohnivý
kámen proměněn v ničící, mučící a trestající prostředek.
Neúmyslně vyladěn příliš vysoko přispěl k druhé katastrofě.
Jeho paprsky spojené s jinými elektrickými silami zapálily ohně
hluboko v útrobách Země, vyvolaly sopečné výbuchy v přírodní
energetické centrále.
Tajemný ohnivý kámen
Jak naznačujeme, entita byla spojena s těmi, kdož používali
mechanické fyzikální přistroje. A vidíme, že tehdy bylo hodně
toho, na co dnes ani nepomyslíme. 0 Ohnivém kameni činnost
entity se spojovala s tvořivými i ni- čivými silami té doby. Bylo
by dobře, kdybychom popsali tuto činnost tak, aby to entita
dnes lépe pochopila...
Uprostřed budovy, o níž bychom dnes řekli, že je vyložena
nevodivým materiálem nebo nevodivým kamenem něčím jako
je azbest a jiné nevodiče, takové, jaké se dnes vyrábějí v Anglii
pod názvem známým těm, kdož s nim pracuji. Nad kamenem se
tyčila oválná nebo kuželovitá budova, kde byla část odsouva-
telná, protože kámen získával svou sí1u ze slunečnich paprsků
nebo z hvězd koncentrací energie, již vyzařuje hořící těleso, a
to prvky, které jsou i nejsou v zemské atmosféře. Koncentrace
pomocí prizmatu nebo čočky (jak bychom je dnes nazvali)
47

poháněla stroje spojené s různými druhy cestování. Indukci,

kterou ovládala, jak bychom dnes řekli kontrolovala rádiovými
vibracemi nebo povely; tou silou, která v kameni působila a
vzbudila síly v dopravních prostředcích. Bylo to připraveno tak,
že po odsunutí kupole tam nebyla téméř žádná překážka. Bylo
tedy možné přímo působit na různé lodi, jež se pohybovaly v
prostoru ať už byly v dosahu viditelnosti nebo ve vodě, či v
jiných prostředích nebo jejich prostřed- nictvím. Příprava
kamene byla zcela v rukou zasvěcenců a entita patřila k těm,
kdož vzniklou radiaci usměrňovali formou paprsků okem
neviditelných, jež však působily na kámen jako celek při
vyvoláváni sil- ať už na letadla zvedaná v té době plynem nebo
na řízeni zásobování dopravních prostředků, jež se pohybovaly
blizko Země nebo na plavidla ve vodě a pod vodou. Všechny
dopravní prostředky byly uváděny do pohybu koncentrací
paprsků v kameni umístěném uprostřed elektrické stanice nebo
elektrárny, jak to chápeme dnes. Mezi tyto aktivni sily entita
přinesla destrukční síly tak, že se v různých oblastech tento
druh paprsků, jež měl vytvářet různé formy paprsků pro
činnosti lidí ve městech, městečkách a na blízkém venkově,
změnil. Paprsky byly neúmyslně naladěny příliš vysoko a
způsobily druhé období ničivých sil v zemi. Rozdrobily ji na
ostrovy, jež se během působeni jiných ničivých sil dál rozpa-
daly. Stejnými formami ohně se obnovovala těla použitím
paprsků z kamene jež ničily zvířecí organismus. Těla se často
zároveň omlazovala a zůstala na zemi až do konečného zničení;
připojovala se k lidem, kteři pracovali ve prospěch dělící se
země nebo se přidala k Belialovi v konečném zániku země. Zde
se entita ztrácí. Zpočátku nikdo nesměroval, ani úmyslně
nechtěl vyvolat ničivé síly. Později je však využívali na zvětšení
moci (nadvlády) Co se týče popisu nebo konstrukce onoho
kamene: jde o ohromnou cylindrickou čočku (v dnešni
terminologii) vybroušenou do mnoha ploch tak, aby její vrchol
soustřeďoval energii sílu, jež se hromadila mezi koncem a
48

vrcholem cylindru. Jak jsem naznačil, záznamy o způsobu jeho

postaveni jsou na třech místech na Zemi: v potopené Atlantídě
nebo v Poseidii, jejíž části chrámů budou objeveny pod mořs-
kými nánosy blízko Bimini u pobřeží Floridy. A (za druhé) v
chrámových záznamech v Egyptě, kde se entita později ve
spolupráci s druhými snažila zachránit záznamy donesené ze
země, je je vlastnila. Také (za třetí) záznamy byly odneseny na
místo, které v současnosti známe jako Yucatan,v Americe, kde
tyto kameny (o nichž tak málo vědi) budou objeveny za pár
měsíců (440-5) Krásná kamenná města blyštící se na slunci
byla rozmetána. Kromě jiných Amaki, Achaei a Poseidie jedno z
nejdůležitějších míst té doby. Ležela na posledním z velkých
ostrovů stejného jména. Zde, v zálivu Parfa, byl jeden z nejlep-
ších a nejrušnějších přístavů světa.
Jak žili Atlanťané
Budovy byly zásobeny čistou vodou a horské řeky, naplňovaly
bazény a laguny. Viadukty byly tak ohromné a početné, že
vytvářely dojem, jakoby město bylo plné zdí. Vodní sporty byly
velřni oblíbeny. Ohromné budovy tvořily dlouhé řady a byly
obloženy lesklými, vyleštěnými kameny, tvořícími složitou
mistrovskou mozaiku. Ve středu tohoto ohromného a krásného
města stál překrásný chrám, kolem něhož se soustřeďoval život
dětí zákona Jediného. Byl podepřen mohutnými půlkruhovými
sloupy z onyxu, topasu a berylu, vykládanými ametysty a jinými
vzácnými kameny. V překrásných obrazcích odrážel sluneční
paprsky. V chrámu, ve vnitřní místnosti, hořely na oltářích
věčné svaté ohně. Tyto tajemné plameny vytvářely zvláštní
paprsky, znalost o nich měla brzy zmizet, používaly se na
odstraňování nežádoucích přívěsků míšenců. Velké vnější
nádvoří bylo místem shromáždění. Vnitřní prostory sloužily
prorokům, kněžím, kněžkám a pomocníkům chrámu. Početní
kněží byli z řad nejučenějších mužů a žen Někteří byli soudci,
jiní duchovními a učícími instruktory. Byla to vysoce organizo-
vaná společnost. Atlanťané a hlavně Poseiďané studovali
49

tvořivé energie vesmíru a pronikli k základům přírodní energie

vibracím rostlin, kamenů a kovů jejich vibrační vliv využili v
psychice a intuici člověka. Na vysoké úrovni bylo zemědělství,
astronomie, astrologie. Atlanťané vypočítali smysl čísel, hvězd a
prvků. Dokonce znali vliv ranní rosy Učili se rušit přitažlivost.
Znali tajemství vzniku člověka a pěti ras, znali zákony metafy-
ziky, duchovních a vědeckých pravd, jež jsou v podstatě stejné.
Vědecké poznatky té doby byly v mnoha oblastech větší, než
máme v současnosti. To, co známe jako Atlantidu, během
období zmatků a napětí, způsobených odmítnutím mnoha
zákonů a cilů Jediného, když začaly pohyby směřující k opuštění
Poseidie. Entita zůstávala mezi těmi, kdo shromažďovali přírod-
ní síly pohybu z velkých krystalil vyzařujících takové světlo,
tvary, že činnosti jako vedení lodi na dně moři i vzduchu,
mnohé jiné možnosti (dnes známé člověku), např. přenos těla,
přenos hlasu a zaznamenávání těchto činností, se staly běžnou
praxi a to vytvořením vibraci, jakých používá TV (v dnešní
terminologii/. Tyto bohaté vědomosti, jež měli stoupenci zákona
Jediného, získali a nevhodně použili stoupenci Belialu, zisku-
chtiví mamonáři, kteří nejenže odmítli myšlenky ctitelů jediného
Boha, ale i jejich upozornění a výstrahy. Někteří následovníci
zákona Jediného neodolali argumentům a pokušení, jež jim
nabídli stoupenci Belialu. Vzdali se, stali se jejich spolupracov-
níky ve snaze využít tvořivé energie a vesmírných zákonů pro
vlastní potěšení a ničivé cíle. Nevhodné použití bylo noční stra-
nou zákona, života. Mnohé náboženské chrámy byly degrado-
vány na chrámy hříchu, protože duchovní zákony se použily k
uspokojení fyzických choutek. Zneužití psychických sil na mnohá
místa přineslo napětí. Existovala snaha výbušniny, plyny a
tekutý vzduch využívat k sobeckým cílům. Vznikly konflikty o
privilegia, o to, kdo má být vůdcem a která strana má být v čele
země. Otroci, zemědělci a dělníci nebyli pouze zotročeni a zne-
užíváni, byli také zatíženi daněmi. Tak byly mezi oběma skupi-
nami vyryty ostré dělicí čáry. I když následovníci jediného Boha
50

na oko vládli, opozice nepřátelsky zasahovala do jejich zákon-

ných práv a kontroly. Vypukla občanská válka. Átlanťan v do-
bách, kdy vyvstaly otázky o ustanovení kast, z nichž nedotknu-
telní byli považováni pouze za psy. Entita byla v postavení (kde
učila) získat přístup nedotknutelných k vlastnímu rozvoji. Dnes,
jako výsledek této zkušenosti, má entita vědomosti nebo
schopnosti zpracovávat kovy a budovat stavby. A má demokra-
tické cítění. V polosociálním státé se formou vlády stala monar-
chie. Králi pomáhala vládnout tzv. vnitřní rada. V ní byly obsa-
ženy prvky zla, zrada, podvody, intriky a utajování existence
přímo v královském domě. Společnost se dělila na tři třídy:
- vládnoucí třída, složená z obou skupin majících moc a zákonné
právo, patřili sem i vysocí kněží; - střední nebo učící třída
instruktoři a dozorci; Existovala také linie královská, princové a
princezny, kteří milovali krásu a lesk královského dvora. Děti
zákona Jediného žily společně. Entita byla učitelem a patřila k
těm, kdož zahynuli při potopě a objeví se na Zemi, když se
přiblíží změna. Pod jménem Isshuta se v důsledku svého
strachu způsobeného matením druhých ztratil, i když pravdu
znal současnosti je jeho strach v něm (105-L-1)
Počátek konce
Růst vnitřních znepokojujících faktorů, stále větší a větší osobní
přání, nespravedlnost a hořkost, soustavně přibližovaly konečný
zánik Atlantidy. Vynikající poznání duchovních a přírodních
zákonů a jejich nevhodné použití toto ničení ještě zhoršilo. Děti
zákona Jediného si uvědomily, že hrozivý konec Poseidie a
Atlantidy je blízko. Snažily se využít upozornění. Ovládněte zem
a vše jako synové Belialu, kteří chtěli ovládnout jeden druhého.
Protože se zkáza přibližovala, rozhodly se shromáždit všechny
vědomosti národů světa a s tímto cílem se setkali na celosvě-
tové konferenci. Z mnoha zemí do Atlantidy přišli poslové, aby
shromáždili svou moudrost ve snaze odvrátit zničení. Ani toto
setkání, ani varovná, osvětová, burácející záchranná kampaň,
která z toho vyplynula, už neměla smysl. V Atlantidě během
51

těchto zkušeností, když nastal odchod lidu, před obdobím

konečného zničení. Entita pomáhala při koordinaci emigrace
obyvatel jiných zemí, do nichž odcházející směřovali. Entita
nebyla pouze vůdcem a rozhodčím v dnešním chápání byla jí
svěřena mise, během níž se hledaly oblasti díky svým podmín-
kám, prostředí vhodné pro lidskou činnost. Entita přišla do
země dnes známé jako Střední Amerika Lidé v ní postavili
mnoho chrámů, jež jsou dnes objevovány. Když o nich entita
čte nebo slyší, velice se o ně zajímá, protože byli částí její
zkušenosti. Entita může odpovědět na mnohé otázky, o nichž
přemýšleli jejich objevitelé: proč zde nezůstaly nějaké zbytky
osídlení lidí, kteří opustili krajinu a nezanechali žádná pohře-
biště. Entita totiž patřila k prvním, kdož zavedli kremaci. Popel z
kremace se nalézá v jednom z chrámů připraveném k tomuto
účelu. Žil v Atlantidě během období, když nastal exodus způso-
bený ničivými silami a vyvolaný syny Belialu. Entita patřila mezi
prince. Přispěla k činnosti, do niž patřily cesty do jiných krajin,
záchrana zájmů a soustavná práce, která byla části toho, co se
dnes jmenuje civilizace. Z toho založení Yucatanu, Luzonu,
toho, co byli Inkové, v Severní Americe a toho, co později byla
zemí stavitelů pahorků v Ohiu; také založení činnosti horní části
na východě země. Entita byla tehdy velice zkušená ve vedení
letadel a lodí jako aviatik nebo navigá- tor. Také se pomocí
přirodních sil horlivě snaila udržovat kontakty s jinými zeměmi.
Tak se tyto věci, které umožňují komunikaci, staly součástí
zkušenosti entity. Představivost v cestopisných přibězích o cizích
zemích, cizích lidech a jejich zvycích, se stala jeho vnitřni silou.
Entita hledala víc než jeden kraj, do něhož by bylo možné pos-
lat ty, kteří měli být zachráněni. Věděla o Yucatanu, o osídlení
Pyreneji, stejně jako o čin- nosti v Egyptě. V současnosti na-
cházíme a to zevnitř i zvnějšku projevy zájmu entity o tyto lidi,
o jejich zvyky a o rozhodujici životní vliv. Vidíme, že entita také
na počátku své zkušenosti cestovala do Poseidie, ale když se po
rozhovorech dětí zákona (ediného a synů Belialu rozhodlo,
52

entita odcestovala do Egypta během jeho rekon- strukce. Tak je

vidět spojení cílů a směrů činností, v nich. entita získá větší
uspokojení, větší vývoj. Předtím než došlo k nepoko- jům,
krátce před druhým rozdrobením země, žila entita v Atlan- tídě.
Tehdy probíhaly diskuse a docházelo k nepokojům mezi syny
Belialu a dětmi zákona Jediného. Entita se připojila k těm, kdož
hledali možnosti, jak využít materiální přednosti synů Belialu,
ale zároveň dodržet zásady dětí zákona Jediného. Tak se cíle
myšlenkových a hmotných ideálů v entitě protinaly. Ale
Hospodin, tvůj Bůh, je jeden a není domem rozděleným proti
sobě. V Atlantidě vyšel během drobeni země edikt, že se země
musi změnit. Entita společně s dalšími vyplula do Egypta, ale
došla do Pyreneji, tam, kde je dnes portugalská, francouzská a
španělská oblast. Ještě dnes je možné v křídových útesech
Calais vidět znaky, které udělali její následovatelé, ve snaze o
zahájeni činnosti chrámů pro následovníky zákona (jediného.
Entita ztratila i získala. Získala během zakládáni sdruženi s bu-
dovateli Egypta. A jak z těchto věcí uvidíme. je ještě nutné je
objevit vAlexandrii. Entita byla první, kdo. založil knihovnu
vědomostí v Alexandrii, tisíc tři sta let před příchodem Prince
míru do Egypta na své pravé zasvěcení. Proto čti: Byl ukřižován
i v Egyptě (315-L-1/ Přesvědčeni, že se blíží zničení celého
národa, rozhodly se děti zákona Jediného pro jiný plán: hledání
krajů vhodných k osíd- lení S tímto cílem se organizovalo hodně
výprav.Děti zákona Jediného je pomáhaly vést souší,vzduchem i
vodou, do bezpečí v Egyptě, Hondurasu, Yucatanu a jinde.
Velkou pozornost věnovaly záchraně náboženských názorů a
záznamů, jež vzaly s sebou. V Atlantidě během zvláštního
období, kdy začal exodus z Atlantidy založený na předpovědi o
činnostech, které měly být vyvolány ničivými silami. Tam entitu
nacházíme mezi těmi, kdo. odešli do dnešniho Yucatanu, ale i
mezi těmi, kdož odešli do Pyrenejí a do Egypta. Způsoby dop-
ravy a způsoby komunikace té doby byly hodně podobné těm,
které později popsal Ezechiel Do roku 10 700 př. n.l. země
53

dosáhla prakticky morálního a duchovního dna. Rozklad byl

dokončen. Představoval lidské oběti a uctívání Slunce,
cizoložství a korupci. Zavládlo zlo, násilí a egoismus Míšenci byli
zneužíváni. Přírodní síly byly zneužívány. Sluneční krystaly byly
změněny na kruté donucovací prostředky, na prostředky trýz-
nění a trestu. Mezi obyčejnými lidmi byly známy jako strašné
krystaly . Morálka a lidská důstojnost dosáhly nejniišího stupně
Krajem se šířilo násilí a vzpoury. Tehdy nastal konec. Země byla
definitivně zničena.
Konečná katastrofa
Ohromný pohyb půdy otřásl zemí. Postihlo to celou krajinu.
Velké ostrovy se ponořily do moře. Byly v něm pochovány. I
když destrukce byla ohromná, nebyla okamžitá. Byla však
zničena infrastruktura společnosti a stav se dále zhoršoval.
Pouze ojedinělé vrcholy hor označovaly potopené hroby. Nékteří
lidé se zachránili, někteří hrdinsky pomáhali druhým při odcho-
du do jiných zemí. Většina obyvatelstva byla beznadějně ztra-
cena. Po roku 9 500 př. n. l. slavná a bájná Atlantida doslova
zmizela z povrchu Země. Atlantská kultura však zcela nezanikla.
Třebaže porovnatelné civilizace existovaly v Číně, Indii a Pyre-
nejích, vliv Atlanťanů byl citelný. Celá tisíciletí na mnoha
místech zeměkoule, dokonce v různém čase, i v současnosti,
cítíme jejich ničivý a tvořivý vliv. Budeme ho dál poznávat jejich
reinkarnací. Ať se vám to líbí nebo ne, historie se často opakuje
a duch Atlantidy se znovu objevil, Stejně jako se objeví její
části. Když dojde ke změnám, které mají nastat, ostrov Poseidia
bude mezi prvními body, které se vynoří nad mořskou hladinu.
První náznaky no vé země se objeví na východním pobřeží USA
kolem roku 1968-69. Bahamské ostrovy jsou zbytky vrcholů
Poseidie, části vel kého kontinentu, který se rozpadl na ostrovy
po druhém zničení. Blízko ostrovů Bimini, 80 km od Miami na
Floridě, je pod mořskými nánosy a slizem pochován starý
Atlantský chrám. Jednoho dne bude odkryt i v Pyrenejích a
Maroku jsou zříceniny a pozůstatky raného osídlení, které je
54

nutné odkrýt. V Hondurasu, v Guatemale, v Yucatanu utíkající

Atlanťané byli známí jako Mayové a zanechali zde mnoho pa-
mátek. V Severní Americe osídlili Nové Mexiko, Arizonu, Neva-
du, Kolorado až po Mississippi a Ohio. Byli známí jako tzv.
stavitelé pahorků. Indiánští Irokézové jsou jejich přímými
potomky. Stopy atlantské náboženské víry nacházíme také u
jiných indiánských kmenů. I v Egyptě se silný vliv atlantské
civilizace projevil. Např. na stavbách pyramid. Na třech místech
na světě v Egyptě, v Bimini a v Yucatanu by se měli najít kopie
záznamů historie Atlantidy. Tyto záznamy jsou totožné a
vysvětlí některé části Starého zákona. Kromě toho obsahují i
pokyny k sestrojení velkých krystalů koncentrujících energie.
Některé z těchto poznatků už nevědomky odkryli archeologové
v yucatanských pyramidách. První období, o němž Cayceho
výklady hovoří, je druhým příchodem duší bezchybné rasy před
10 miliony let. V průběhu velkého Atlantského období 200 000-
10 700 př. n.l. civilizace mnohokrát povstaly a zanikly, Mezi
prvním a konečným zničením je rozpětí let mnohonásobně
převyšující naši křesťanskou dobu. Tento dlouhodobý vývoj a
historie Atlantidy proto mnohonásobně překračuje všechno, co
si naši vědci dokáží přeč stavit. Proto je to tak neuvěřitelné a
nepochopitelné. Naše současná civilizace existuje pouze něja-
kých 6000 let. Také z toho důvodu je kultura přinesená do
Pyrenejí a Ameriky po první katastrofě jiná než kultura přine-
sená do Střední Ameriky a Maroka po druhém stěhování. Jiná je
i ta, která je v Egyptě a v Yucatanu po třetím, konečném zniče-
ní. Celou civilizaci však v žádném čase nelze transplantovat.
Proto šlo pouze o její torza Kromě toho po rozdělení původního
kontinentu na ostrovy se rozdělily i jazyky. To také zkompliko-
valo vliv Atlanťanů na různé civilizace. Musíme si uvědomit, jak
se náš jazyk za posledních 50 let změnil. Naši předkové vůbec
neznali slova jako televize, radar, satelit, computer atd. A jaké
obrovské změny v jazyce musely nastat za tisíce let! Člověk se
vyvíjí hmotně a někdy duševně, ale není přímočarý, i když
55

všeobecně směr vede vzhůru. Jednou je lépe, někdy hůř, houpe

se jako korková zátka v moři. Duše se zvedají do velké výše,
často padají do hlubin a stahují s sebou další. Ale vždy se našlo
několik jedinců, kteří hledali odpověď na tajemství odkud přišli,
kam jdou a proč. Cesta k vznešenému životu a božímu životu se
člověku vyhýbá, třebaže ji má na dosah. Dnešek je v mnohém
jakousi kopii starodávné rozvinuté Atlantidy. Z toho důvodu
můžeme i náš současný vývoj ve světle atlantských událostí
lépe pochopit. V posledních desetiletích se Atlanťané na Zem
reinkarnují ve velkém po r čtu. Jak lidstvo prochází zákonem
karmy akce a reakce lidé znovu stojí tváří v tvář světu, který
vytvořili. Za posledních 100 let se neuvěřitelně prudce rozvinula
ne jen věda a technika. Souasně s ní výrazně stouplo nebezpe-
čí, v němž je celá naše civilizace. Naší vysoce rozvinuté civilizaci
je nabídnuta možnost nejen odstranit spáchané zlo, ale také
možnost výběru využít přírodních sil k tvořivým nebo ničivým
cílům. Cayceho záznam říká: ,Jak naznačujeme, tato entita je
Atlanťan, Projevuje se v naši éře, že na Zem přišli mnozí Atlan-
ťané. Můžete si být jisti tím, že vůdce jakékoliv země nebo
časti, ať už přátelský nebo nepřátelský, jnak ho posuzuje entita,
není nikdo jiný než Atlantán. Jak jsme uvedli, Atlanťané dosáhli
pokroku a domnívali se, že na Zemi budou dělat božské věci.
Ale jako tato entica zapomněli od Koho a v Kom všichni žijí a
mají svou existenci. Tak s sebou přinesli to, co ničilo tělo, ne
ducha. Proto je smyslem entity na Zemi: být pro jednotlivce
požehnáním dnes nyní. Tedy být žijícím přikladem toho, co On
vyjádřil: Přijďte ke mně všichni, kdož jste slabí a nesete těžké
břemeno, vezměte si můj kříž a učte se ode mne, To jsou příči-
ny také pozemské existence. A ty budeš pěkné projevovat
nebo budeš dělat ubohé chyby tak, jako je dělali Atlanťané a
mnohé jiné duše je dělají dodnes. Nyní stojíme u mezníku doby,
na křižovatce dalšího vývoje naší civilizace. Jak se nyní rozhod-
neme, takový bude osud lidstva v budoucnosti. Čas od času
jsme z informací získaných z prvotních výkladů jednotlivců
56

zjistili, že zastávali jistá místa a vykonánali činnost nebo opustili

kontinent a začali jiný vývoj z jiné části Země. Musel to být
velký zástup, který začal změny svých odchodem do jiných
oblastí. Věříme-li v reinkarnaci a v to, ze se duše, které už
jednou v tomto prostředí žily, na Zem znovu vstupují nyní: je
divné, že se změnami pozemských událostí a poté, co způsobily
vlastní destrukci, přicházejí nyní, kdy mohou změnit život lidí. ,
Rodí se tedy do našeho světa? (jestlie ano, do jakého prostředí
a co to v současném materiálním světě bude znamenat?
Říše inků
Antropologové tvrdí, že člověk Severní, Jižní Ameriku a Asii
osídlil během dlouhé paleolitické doby. Přesný termín zahájení
této migrace prý nelze určit, ale mohla začít asi 25 000 let př. n.
l. Trasa přistěhovalců pravděpodobně vedla přes pozemský
nebo ledový most, který je dnes pod vodou v oblasti Beringovy
úžiny u Aljašky Tito lidé údajně pomalu dále pronikali na jih.
Hovoříme-li o rase, byla mongoloidní. Zmínění lidé ještě neznali
obdělávání půdy. Byli to lovci a je jasné, že za lovenou zvěří
podnikali dlouhé pochody. Nešlo o obyčejný pochod. Dlouhá
staletí se malé skupiny mužů, žen, dětí a psů posouvaly na
východ Severní Ameriky. Některé přišly až od Mexika a vzdále-
nějších oblastí. Kolem roku 10 000 př. n.l. dosáhly krajů And v
Peru, které umožňovaly lov a sběr volně rostoucích plodin. Tolik
uvádí klasická věda. Archeologové se probírali stoletími peruán-
ských dějin a našli souvislé kultury asi od roku 9 000 př. n.l.
Bohužel, o těchto předinckých civilizacích nevíme nic. Neměly
písmo, neexistují ani datované mince, vlastně ani peníze.
Rovněž jejich jména nejsou přesně známa. Říkáme jim prostě
raní lovci. Nejsou zde hovořící kameny, jaké ve Střední Americe
zůstaly po Mayích. Neexistuje žádný časově určený předmět, a
to až do roku 1527 n. l., když do Peru přišel Španěl Pizarro a
tehdejší říši Inků zničil a zpustošil nejrozvinutější národ mezi
indiány Jižní Ameriky. Nesmírně cenné a neopako- vatelné
pamětihodnosti Inků byly bohabojnými, křesťanskými dobyva-
57

teli ve jménu Ježíše Krista systematicky a nesmyslně ničeny.

Jak jinak, přece šlo o pohany. Většina toho, co dnes o Incích
víme, pochází ze skromných záznamů vítězů ze 16.století. Jeden
z rukopisů První nová kronika a dobrá vláda byl objeven v roce
1908 v královské knihovně v Kodani.Tato cenná kniha byla
vydána roku 1927. Bohužel, protože misionáři postupovali
důsledně, nezachovalo se toho víc. O raných lovcích nevíme
téměř nic. I jejich jméno Ohumové se ve starověku ztratilo.
Známe ho pouze z Cayceho výkladů. Uhlíkové zkoušky určují
kulturu Chavin do roku 3000 př. n.l. Člověk však žil na severním
pobřeží Peru už tisíciletí. To málo, co o Chavinech víme kromě
názvu města poskytly vzory na látkách, keramice, nářadí a
stavbách. Tradice říkají, že první raní Inkové přišli od jezera
Titicaca v již ním Peru. Přemístili se na sever do údolí Cuzco v
Andách a tam založili říši. Potvrdila to také archeologie. Někteří
vědci se ovšem o jejich původu dohadují. Tvrdí, že Inkové
museli přijít zvenčí a porazi li mnohé malé kmeny s rozdílnými
jazyky, zvyky a legendami Všechny však pěstovali stejné
rostliny, používali stejně silné nástroje a k nošení nákladů
využívali lamu. Jedna ze starých kultur Chimů, má ve jménu
„Mu, připomínající obyvatele Lemurie, národ Mu Kultura Chimů
byla rozšířena po 950 km dlouhém pobřeží Tichého oceánu a
později byla potlačena lnky z hor. Inkové měli vynikající tkalce a
hrnčíře Několik století před Chimy zde žili lidé Mochica, stavitelé
slavných pyramid dlouhých 244 m, širokých 143 m a vysokých
až 60 metrů. Podle tradice obsahovaly tajné komory a chodby.
V jedné bylo umístěno tělo mocného prince. První kmeny věřili,
že jsou potomky ptáků a zvířat a že před mnoha lety od moře
přišli cizinci. Předinkové vyráběli textil a keramiku, mrtvé
pochovávali a nebyli výbojní. Budovali svatyně a pyramidy.
Záhadou však zůstává, kdo postavil kamenné zdi podél pohoří.
Tyto tajemné zdi Peru, z nichž jedna zabíhá 80 km do vnitro-
zemí, jsou 4,5 m široké a 4,5 m vysoké. Jsou postaveny z ka-
mene a z nepálených cihel. Jejich původ a doba vzniku nejsou
58

známy. Inkové mají tradici, že dávní obyvatelé byli napadeni z

jihu, ustoupili do hornaté oblasti, kde založili vyšší civilizaci a
vybudovali říši Inků. Existují důkazy o tom, že někteří se
stěhovali do jižního Mexika a smíchali se s May. Nejnovější
objevy dokazují, že Mayové. se posouvali na jih a míchali se s
Inky. Rozdílné názory na původ Inků jsou zajímavé i z pohledu
Cayceho výkladů. Některé důkazy naznačují, že se možná
vystěhovali do Polynésie v Tichém oceánu (Kon Tiki Thora
Heyerdala) . Možný je i opak, tj, že dávní Peruárici pocházeli z
Polynésie. Vykopávky Dr. Johna Rowa naznačují, že Inkové byli
původem z Peru. Píše. Bylo uděláno hodně, aby se dokázalo,
že incká civilizace byla výsledkem dlouhodobého vý- voje v
údolí Cuzco. Proto je třeba dále hledat důkazy o původu kultury
této civilizace (Incká kultura v době španělského vítězství)
Incký kmen Kečuánců byli indiáni červené rasy. Vzhledem a
povahou zřetelně američtí. Viktor W. Von Hagen v knize Pozůs-
tatky Inků říká: Jsou střední rozložité postavy, mají velké
dlaně, útlá zápěstí, nepřiměřeně široký hrudník (vyvinul se kvůli
dýchání ve velkých výškách) , dobře vyvinuté nohy a široká
chodidla. Jejich hlava je široká, s vypuklými lícními kostmi,
výrazným orlím nosem, malýma mandlovýma očima Dnes jich
v Andách žije ještě 5 milionů. V této nezalesněné oblasti se
naučili využívat kámen, který měli po ruce. Jako Mayové v
Mexiku a dávní Egypťané, i oni stavěli pyramidy, chrámy, lázně
a ostatní stavby bez malty. Kameny k sobě přiléhají tak, že se
mezi ně nevejde ani nůž. Jejich práce se nedá s dnešní
srovnávat vyrovná se mistrovství Mayů a Egypťanů.
Jak žili Inkové
Dávní Peruánci žili v pobřežních nížinách a na úpatí And. Proto-
že prostředí člověka ovlivňuje, vznikly dva možná více druhů
lidských komunit. Pobřežní nížiny jsou suché oblasti, jimiž z hor
protékají řeky a tam pomáhají tvořit úrodná údolí. Zde se usídlili
lovci, protože tady našli lovnou zvěř. Jižní Amerika však velkou
možnost lovu neposkytla. Různých druhů je zde málo. Údolí
59

jsou plná rostlin vhodných ke sběru kořeny, semena, ovoce.

Někteří lidé postupně došli k závěru, že určité rostliny lze pěs-
tovat a není třeba je chodit daleko sbírat. Semena, která ptáci
ztratili nebo vyloučili s výkaly, jim možná ukázala, jak mají
postupovat Údolí byla bržy bez zvěře a to rané lovce přinutilo
začít obdělávat půdu. Základním tvořivým činem člověka v Ame-
rice bylo šlechtění kukuřice. Umožňovala vývoj peruánské civi-
lizace stejně jako mexické a středoamerické. Její původ není
určen, ale objevili ji už v předmayských hrobech před r. 3 000
př. n. l. V pozdějším inckém období po celé říši podél pobřeží až
k horní Amazonce existovala kvetoucí střediska profesionálně
pěstovaných zdomácnělých rostlin. Více než polovina dnešní
světové potravy byla vyvinuta těmito andskými zemědělci.
Systematicky kultivovali a vytvořili více druhů potravy a léčivých
rostlin než v kterékoliv jiné části světa. Kromě jiného brambory,
tykev, rajčata, fazole, hrách, papriku, papáju, ořechy kešu,
ananas, kakao, čokoládu, avokádo, moruše, jahody. Tyto rost-
liny se tak dávno pěstují i ve starém světě, že zapomínáme na
to, že pocházejí z Ameriky. Dávní Peruánci byli kromě toho i
zručnými řemeslníky. Důležitou vlastností všech obyvatel střed-
ních And byla jejich velká zručnost. Třebaže používali velice
jednoduché nástroje, byla tato vlastnost zřejmá u všech
obyvatel Jižní a střední Ameriky, píše G. H. S Bushnell v knížce
Peru: Starobylí obyvatelé a města. Charakteristické a doposud
nepřekonané je jejich tkalcovské umění. Většinou používali dnes
známé postupy. Na jednoduchých tkalcovských stavech tkali
bavlnu i vlnu. Keramiku zručně modelovali a malovali, bez
znalostí hrnčířského kruhu vyráběli nádoby vysoké umělecké
úrovně. Různými procesy zpracovávali zlato, stříbro, měď a
jejich slitiny. Zvládli i výrobu a zpracování bronzu. Chybělo
železo, které bylo v Americe neznámé. Ve velkém se zpracová-
valo dřevo, vyráběli se koše a tesaly kameny. Vliv víry na
indiána byl obrovský: Život byl praktický a víra skutečná. Jeho
osud ovlivňovaly všemocné a neviditelné síly. Musel s bohy
60

mlčky souhlasit, aby se měl dobře, protože to záleželo na nich. I

když měl hodně bohů, pouze jeden, bůh stvořitel Tici Virakoča
byl skutečný. Existuje hodně jiných bohů s přesně určenými
funkcemi a vlivem. Člověk musel žít ve shodě s malými bohy.
Jeho konec, stejně jako začátek, byl pouze rituálem. Věřil v ne-
smrtelnost, věřil, že člověk nikdy neumírá, protože po skonu na
sebe mrtvé tělo vezme vlivy neviditelných sil. V předinckém
Peru a v incké říši náboženské tresty neumožnily rozlišit zločin
od hříchu. Byly zřejmě stejné. Nečestnost a vážný zločin však
byly ojedinělé. Inkové znali stvoření, příběh o potopě a o mig-
raci z Aztlanu Uctívání Slunce bylo důležitější než uctívání
Měsíce. Měsíc byl sestrou-nevěstou Slunce to bylo viditelné
náboženství Inků. Když ovládli Andy, přinutili k němu všechny
obyvatele tím, že tvrdili, že jejich vláda ochází od Slunce-Boha,
který byl velkou hybnou silou ioužitou ke stvoření Inků. Studo-
vali astronomii, geometrii, hudbu, filozofii. Jiná představa Boha
se jmenovala Pachacamac, byl iejvyšší a vznešený. Jeho jméno
znamená Stvořitel země, ale vyjadřovalo mnohem jemnější a
tvořivější pocit . Podle G. de la Vegu toto slovo pro Inky zname-
ná: Ten, kdo dělá ve vesmíru to, co duše v těle Jeden španěl-
ský mnich tvrdí, že indiáni měli trojici: Bůh Otec, Bůh-Slunce a
Bůh-Měsíc. Bylo postaveno mnoho slunečních chrámů a sluneč-
ních hodin,o které se starali kněží. V jejich hierarchii byl nejvyš-
ší kněz blízkým příbuzným vládnoucího Sapa Inca, Nejvyššího
inky. Osoba, která spáchala zlo, se veřejnou zpovědí očistila
knězi z hříchů slova a skutku . Hříšník dostal trest a očistil se
ponořením do tekoucí vody, šlo zřejmě o jakýsi křest a lítost.
Používala se věštění, orákula, obětovala se zvířata. Je jasné, že
v předincké době obětovali také osoby.
Starobylý socialismus
Po ekonomické stránce incký systém připomínal socialistický
stát. Všechny tvořivé prostředky, rozdělování a obchod byly v
rukách státu, píše Hyams a Ordisch v knize Poslední z Inků.
Zem mimořádně řozkvétata a nejhorší zlo naší doby nenasyt-
61

nost a ponižující chudoba byly zcela neznámé. Zdá se, že tento

společenský systém byl výsledkem podmínek, za nichž se náro-
dy v Andách sjednotili do incké říše. Geologie, půda, podnebí
celé oblasti byly takové, že je mohly využívat jen velké a řízené
komunity, tvořené ukázněnými pracujícími a podle plánu. Náš
systém volného obchodu v západní Evropě a v Severní Americe
je výsledkem nevyčerpatelných a ohromných přírodních zdrojů.
(Naši předkové) žili ve stavu rozhazování přírodního bohatství.
Proto jsme si mohli dovolit omezit spolupráci a specializaci
dávno před splněním společenských povinností. To obyvatelé
And neměli možnost udělat. (jejich komunity rostly a jejich
bohatství se zvětšovalo pouze když stavěly a užívaly ohromné
zavlažovací systémy, neustále zvětšovaly úrodnou půdu rozši-
řováním horských teras. Jediným způsobem, jak tyto práce
mohly zvládnout i když měly mimořádně šikovné umělce, řeme-
slníky a inženýry přírody v počátcích doby bronzové, byla
kombinace lidí a pevně organizované společnosti Základní
společenskou jednotkou Inkii byl allyn. Zdá se, že systém
spolupráce nebo kolektivní systém byl oblasti And vlastní. Na
tomto principu spolupráce stála říše Inků. Allyn byl klan rodin,
kmen lidí, žijících společně na vymezeném území, společně
vlastnících půdu, zvěř a nástroje. Soukromé vlastnictví, ani
majetek neexistovalo. Každý indián se narodil v určitém allynu,
velkém nebo malém, ve městě nebo na vesnici. I hlavní město
Cuzco bylo pouze rozšířeným allynem. Tento komunální systém
vak nevynalezli Inkové. Byl součástí dědictví primitivní andské
společnosti. Inkové z něho vytvořili systém a rozšířili ho. Každý
allyn vedl volený vůdce a spravovala rada starších. Několik
komunit spojoval vůdce okresu, více okresů tvořilo území pod
správou guvernéra zodpovědného králi Inků. Půda byla rozdě-
lena mezi církev, stát a allyny. Politicky to byl teokratický
socialismus. Ekonomicky stál na pyramidě. Základ tvořil puric,
zdatný muž-dělník, 10 dělníků tvořilo skupinu vedenou voleným
vedoucím, 10 vedoucích si vybralo předáka, 10 předáků mělo
62

dozorce, obvykle hlavu vesnice. Vůdcovský systéril tak

pokračoval až k hlavě kmene, kmen tvořilo až 10 000 dělníků.
Guvernéra provincii a vládců čtyř čtvrtin říše určoval Sapa
Inca. Pro každých 10 000 dělníků bylo třeba 1 300 vedoucích,
předáků, dozorců a úředníků. Indián se narodil, žil a umíral ve
svém allynu. Byla to základní a prvořadá podmínka zabezpe-
čující vysokou duchovnost. Nábožensky zralý jedinec stavěl
dobro své komunity před osobní cíl. Spíše spolupracoval se
svými blízkými než s někým soupeřil. První křesťané, Esejové,
měli ve svém křesfanském komunismu velice podobnou
společenskou strukturu. V současnosti většinu půdy v Peru,
navzdory reformám a znárodnění průmyslu, ovládá asi 50
španělských rodin. Přírodní zdroje zlata, mědi, stříbra, vanadia,
jsou zpravidla ovládány nadnárodními zahraničními, většinou
americkými monopoly. Incká civilizace dosáhla vrcholu asi r.
1000 n. l. Po krvavém vítězství Pizzary, který, hledal zlato, se r.
1600 rozpadla. Někteří z jejích následovníků tvrdí, že jsou
nejstaršími obyvateli světa. Stále vzdávají hold Slunci, pořádají
starobylé barevné slavnosti, tancují tradiční tance. Pozůstatky
jejich vysoké civilizace jsou zřejmé, např. části dlážděného
silničního systému, který obsahoval dokonce schody. Smysl a
způsob použití těchto silničních systémů moderní věda zatím
přesvědčivě nevysvětlila. Mohl by být podobně jako u Mayů v
tom, že tyto dálnice byly postaveny k náboženskému procesí?
Historie Inků očima Edgara Cayce
Jednou z prvních zemí, do nichž se Atlanťané stěhovali, bylo
dnešní Peru, tehdy pojmenované Og, Oz a On. Byla to jediná
velká nepotopená oblast Jižní Ameriky, kde už žil kmen hnědých
lidí Ohums, Ohlums, kteří pocházeli z Lemurie. Lemurie se poto-
pila do Tichého oceánu během první katastrofy Ohlumsové přišli
z jihu asi r. 50 700 př. n. l. Založili komunity na severu postavili
si domy, statky a chrámy Mu. V této nejranější peruánské
kultuře byli kněží, kněžky, pomocníci, učitelé, dělníci a lenoši
63

V jednom z bývalých nalézáme tuto zemi známou jako

peruánskou v období Ohlumsů, předtim než do země vstoupili
inkové a obyvatelé Poseidie. Entita byla v té zemi princeznou,
vládkyní nebo spoluvládkyni těch, kdo se vzbouřili a kdož
později pronásledovali mnoho lidí. Tím naplňovali své sobecké
zájmy. Entita byla velmi moudrá, velmi vyvinutá během tohoto
období ve vývoji nic neztratila ani nezískala. Tito mírumilovní
lidé v zemi bohatých přírodních zdrojů, zlata a drahých kamenů
brzy vynikali v obchodech. Vynikali také v hudbě, v umění
skládat a vyšívat korálky a v přípravě šperků. Náboženství
nebylo pouze vírou, byl to způsob života. Někteří měli hluboké
vědomosti o vztahu člověka k vesmíru, V Chrámu Mu obětovali
pouze nejlepší plody úrody a stád.
V jednom z bývalých (míst života) nalézáme zem známou jako
Peru, Entita byla mezi Ohlumsy a lidem své doby dala hodně v
oblasti proměny pozemských prvků využívaných pro potřeby
člověka. Proto entitu v současné existenci přitahuji šperky,
drahokamy, lesklé véci. Jejich hromadéní je však škodlivé.
Lidem vládli dědiční králi, z nich nejméně jedna žena. Nejvyšší
Ohluma. Během poslední vlády nespokojenost lidí vyústila do
budování nových demokratických principů samovlády, když
revoluce dočasně přinesla bolest, krveprolévání, pronásledování
a těžkosti, znamenala zrod nového společensko-ekonomického
systému. Nová vláda měla významný a dalekosáhlý vliv na
budoucí systémy vlád v celém světě. Základy samovlády se
staly nejlepším pravidlem mnoha let.Třídy a kasty existovaly
dál, ale bylo zde nové, spravedlivé dělení bohatství mezi zdravé
a nemocné, silné a slabé . S tímto názorem však nesouhlasili
všichni. Příchodem Atlanťanů a lidí z jižní země On a Og se
hodně změnilo. Atlanťané přišli z posledních ostrovů Poseidie a
ze země Eizen na severu, z Aryazu na východě a z Latinie na
jihu. Neutíkali pouze před vodou. Chtěli také zabránit vzniku
občanské války mezi dětmi zákona Jediného a syny Belialu. Oba
tábory si výbraly vysoko položené Peru. Totéž udělali lidé z jihu.
64

Vznikla tak skutečné těžká situace. V zemi, která se dnes

nazývá peruánskou, během období pronásledování ne takové-
ho, jaké známe z pozdějšího období vlády Španélů spíše
zabráněni setkání s obyvateli země Mayů nebo Yucatanu.
Zde nalézáme entitu v postavení kněze nebo syna vládce nebo
Nejyššího kněze. Třebaže v té době nikdy nedosáhl úplné moci.
Entita byla seznámena s většinou různých činností skupiny:
nejen s obecným blahobytem, kdy existovaly společné poklad-
ny, z nichž kadý dostával nebo si plnil své tělesné potřeby,
stejně tak duševní a duchovní. V tomto období se tak vládlo a
entita dohlížela na činnost pokladny. Tehdy však byla snaha
členi domácnosti entity, stejně jako jiných, stát se pány. Své
blízké chtěli dostat do otroctví.
Vidíme entitu před tim v peruánské zemi, byť ne na stejném
území, je to spíš část Atlantidy, jako kraj On nebo zem Inků. A
v činnosti děti zákona Jediného. Entita byla velice dobře přizpů-
sobena činnostem, v nichž se setkávaly různorodé skupiny.
Uměla nejvice jazyků týkajících se činnosti různých skupin.
Protože byly součásti jeji zkušenosti, vidíme schopnosti v jazy-
cých nebo v různých vlivech toho, co bude běžným jazykem
nebo běžnou podmínkou ve skupině lidí dnes to je největši
zájem entity. V tom čase vládl v zemi Ohlums slabý vládce,
který se ponižoval sexuální výstředností. Útočící Atlanťané
přinesli boj a krveprolévání, úspěšně svrhli Nejvyššího Ohluma a
poslali ho do vyhnanství. Tento čin přinesl zlepšení a pomohl
zemi uklidnit.
Společenský systém
Atlanťané začali hned působit ve vládě, v hospodářství země i v
náboženství. Zavedli nové způsoby obdělávání půdy a nové
stroje k dolování surovin. Postavili nové chrámy, zpřístupnili
nové rituály a písně, nové zvyky a slavnosti. V politické oblasti
vznikla a rozšířila se myšlenka o bohatém státě péče o nejmenší
a nejnižší. Nevyšší ideou byl všeobecný blahobyt obyvatel, inčtí
vládci byli vlastně důvěrníci a obchodníci, ne vládci. Byly zruše-
65

ny kasty, všichni byli z jednoho sídla a byli si rovni Společné

pokladny měly splnit hmotné a výchovné potřeby lidí. Ale jako
vždy, i zde se našli Atlanťané, kteří hledali bohatství, chtěli se
povýšit a byli připraveni své blízké dát do otroctví. Předtím
entitu nalézáme v zemi známé jako Atlantida, v čase nepokojů
po prvním výbuchu nebo po rozdělení ostrovů a země. Entita
patřila k lidem synů Belialu bojujících se syny Jediného nebo se
silami, které jsou známy jako vztah mezi člověkem a Tvořivými
silami projevujicími se na Zemi. I během ničení existovalo něco,
co bychom dnes pojmenovali dobrem. Když nastalo další dělení,
byla entita mezi těmi, kdož se pokoušeli opustit zem a chtěli
odcestovat. Své činnosti tak nevědomky přenášela do dnešní
Střední Ameriky. V té zkušenosti se entita během cestování do
dnešní země Inků stala druhou v pořadí; v pozdějším období
cesty se stala knězem. Tehdy došlo k úpadku morálky Inků.
Slunce se uctívalo lidskými obětmi. Hromadění zlata a drahých
kamenů vedlo k jejich používání k výměně. Ctižádostiví jedinci z
řad synů Belialu, hledající moc a vliv, dokonce podplatili nábo-
ženské chrámy. Nalézáme entitu mezi lidmi kraje Inků, tak se
jmenuje dnes, mezi těmi, kdož sem přišli z jiných zemí; byla
mezi útočniky. I když vidime, že entita si nevybrala nic, co by
zůsobilo smrt nebo zkázu, pouze kvůli zisku zlata nebo věcí
patřících těm lidem, byla entita nedbalá. To způsobilo hodně
odstrašujících skutečností. Vyvolalo to hrůzu z věcí spojenou se
strachem. Vyrostla z barbarství plynoucího ze získání osobní
Výhody nebo zneužití činnosti druhých k vlastním sobeckým
cilům. Entita si je toho vědoma. Rovněž důvody, cíle a touhy,
jež z této cesty clo části země dnes známé jako Střední Amerika
a země Inků vznikly, přinesly rozhodnuti a snahu po takových
činnostech, které i když u entity nemuseji mit stejný základ,
můžeme hodnotit stejně v jejich sféie, rozsahu, ve schopnosti
činu. V té zkušenosti byla entita kněžkou v těch) oblastech,
které byly později známy jako incké. Poslední kmeny, lidé z At-
lantidy, kteří přišli na západ z Lemurie. Ti všichni se stali sou-
66

části činnosti entity. Zkušenosti během cestováni mají v sou-

časnosti velký vliv. Entita trvala na činnosti, která ji oddělovala
od jiných, patřila sem výroba kovů, skla, hliněných hrnců,
tkaných látek a. jejich využití pro práci v místě bydliště, stejně
tak (v oblasti) pro zábavu nebo k uctívání.
Tajemní mayové
Ze zemí, do nichž se Atlanťané vystěhovali, se jejich vliv nejvíc
projevil v Yucatanu v Mexiku. Zde se projevuje nejzřetelnější
vliv atlantské kultury na původní prosté kmeny. Naštěstí o
Mayích víme hodně. Z výsledků vědeckého výzkumu i z Cayceho
výkladů. Dějiny jižního mexického poloostrova dodnes překva-
pují nejen archeology, ale i laiky. Záhada Mayú provokuje
lidstvo už od r. 1541, kdy si Herman Cortes podrobil zbytky
jejich civilizace. V průběhu následujícího století Mayové téměř
zmizeli, stejně tajemně jako kdysi vznikli. Kdo byli tito lidé?
Odkud přišli? Co způsobilo jejich náhlý vzestup z primitivního
kmene na úroveň kulturní civilizace? Proč se stále stěhovali do
nových, nevhodných oblastí, jaké byly jejich tajemné nábožen-
ské obřady? Co se s nimi stalo? Tyto otázky znepokojují nejen
historiky, ale také tisíce lidí na celém světě. Prozkoumáme
vědecké výsledky a obrátíme se ke Cayceho výkladům, aby nám
vysvětlily známé i neznámé stránky života tohoto legendárního
národa. Archeologické vykopávky odkryly mnoho památek
mayské civilizace, jež po sobě zanechala hodně dokladů. Ne
všechny jsou zhodnoceny a oceněny. O původu Mayů a o jejich
stěhování však pořád víme málo. Dokonce jen na úrovni
hypotéz. Kulturní památky Mayů jsou četné. Byly objeveny
jejich knihy, ohromné pyramidy, masivní kamenné chrámy se
zručně stavěnými oltáři a trůny, ohromné stély z jednoho kusu
kamene, kruhové sloupové monumenty vážící až 65 tun.
Dokonce hřiště používaná ke hře podobné basketbalu.
Profesor S. G. Mórley, vynikající znalec Mayů, je nazval Řeky
Nového světa , protože daleko předběhli svou dobu. Jejich
schopnosti budovat sochy a stavby se vyrovnaly vysoké úrovni
67

jejich systému hieroglyfického písma, matematiky, astronomie a

vládní administrativy. Málokdo např. ví, že jako první v aritme-
tice použili nulu. Jejich způsob měření času byl přesnější, než
způsob známý v době objevení Ameriky na starém kontinentu.
Je natolik ucelený a podrobně vypracovaný, že vědci nechápou,
jak mohl být v průběhu času vyvinut po částech. Zdá se, jakoby
byl náhlým objevem jednotlivce nebo skupiny asi ve 3. století
př. n. l. Archeologové ho nemohou dát do souvislosti s histo-
rickými událostmi, což přesné určení znemožňuje. Složitý sys-
tém hieroglyfického písma má 600 znaků, z nichž byla vysvět-
lena asi polovina. Bohužel, mnohé knihy Španělé zničili. Nábo-
ženský fanatismus katolíků a bezbřehá touha po zlatě způsobily
důsledné ničení kulturních památek a vraždění pohanských
mayských kněží a vzdělanců. Proto také máme problémy s po-
chopením jejich kultury. Pro tento národ zemědělců bylo přesné
určování ročních období velice důležité. Proto asi astronomové
tak podrobně zaznamenali různé pohyby a fáze planet, že do-
dnes nechápeme, proč to vlastně dělali. O prvních Mayích
oficiální věda tvrdí, že se do vlasti přistěhovali asi před 12 000
lety. Na rozdíl od dnešních Mayů po sobě nezanechali žádné
doklady. Jejich historii známe pouze útržkovitě. Víme o nich tak
málo, že jim říkáme Pramayové Z toho, co o nich víme vyplývá,
že to byl prostý, mírumilovný, nábožný lid uctívající jednoho
Boha. Měl hodně menších bohů, Bacaby. Jeho nejvyšším božst-
vem a stvořitelem světa bol Hunab Ku, což znamená Jeden
Bůh. Podle legendy tito lidé do Yucatanu přišli ze dvou směrů
přes Mexický záliv a po souši z jihu a západu, vedeni hrdinou
jménem Zamma, který pro ně byl Mojžišem. Jejich tradice
hovoří řadě civilizací, které existovaly před nimi. Všechny byly
zničeny potopou. Víc se o nich s určitostí neví, třebaže vědci
mají několik spekulativních hypotéz.
Objevy archeologů Archeologové našli novější civilizaci,
která vyrostly na starších základech. Předpokládá se, že vznikla
v r. 1000 př. n.l. Během jejího vzniku se ná stalo něco důleži-
68

tého. Není ale známo, co to přesně bylo, ale bylo to něco

zvláštního. Také je pozoruhodné, že dokonce konzervativní ar-
cheolog, jeden z nejlepších odborníků, Dr.Mory se v knize
Starověcí Mayové ptá: Byl zrychlený kulturní pulz důsledkem
vnějšího vlivu? Jiný světoznámý archeolog a publicista C. W
eram ve své knize Bohové, hroby a učenci tvrdí, že podstata
historických legend byla tak často potvrzena, že se nesmíme
dopustit chyby a odmítat je pouze proto, že jsou na první poh-
led neskutečné. Nejznámějším zastáncem teorie o Atlantidě je
Edward H. Thompson, který byl 24 let americkým konzulem v
Yucatanu. Dlouhodobě a systematicky se zabýval archeologii,
zejména May Byl přesvědčen, že Mayové přišli z potopené
Atlantidy. Zemřel v roce 1935. Tento jeho názor s ním sdílelo a
dodnes sdílí pouze několik neortodoxních vědců, kteří se nebojí
kritických poznámek svých kolegů. Existují důkazy, že civilizace
Mayů je mnohem starší než se předpokládalo. Zvyšuje se počet
zarážejících podobností s Egyptem. Stáří lávy, kterou odebrali z
pyramidy poblíž Mexico City, bylo geology určeno na 8000 let.
Je-li určeno správně, pak je kultura Mexika o 1000 let starší než
Babylon, starověké Řecko nebo Egypt. Archeologové s tím však
nesouhlasí. Ví se, že pod Mexiko City jsou ještě starší starověké
kultury, jsou však nedosažitelné. Je zřejmé, že na počátku his-
torie Mayů se něco stalo. Našli se jasné důkazy, že moderní
Mayové se mnohokrát stěhovali. Zkrátka se sebrali a odešli,
opustili svá pole, chrámy a města en masse. Jako vysvětlení
bylo nabídnuto několik hypotéz, které v důsledku slabých důka-
zů nelze nazvat vědeckými teoriemi: občanská válka, cizí nájez-
dy, vyčerpání půdy, náboženské pověry, epidemie, rozšíření
džungle, zemětřesení, změny podnebí atd Proč tomu tak bylo,
se dosud neví. Je však jisté, že všechno obyvatelstvo měst z
jihu se přestěhovalo na západ poloostrova Yucatan navzdory
faktu, že tam byly problémy s džunglí, půda chudá a nevhodná
k pěstování kukuřice, jejich základní plodiny. Vodní zdroje tam
téměř neexistovaly. Co to bylo za sílu nebo nebezpečí, které
69

tyto lidi hnalo z místa na místo? Nutilo je opustit překrásná

města, chrámy, obdělaná pole a začínat znovu z ničeho? Těmito
přesuny začaly moderní dějiny Mayů. Vybudovali novou říši.
Zcela odlišnou od původní. Proto je téměř jasné, že v Yucatanu
buď Mayové našli jiný lid nebo měli nové vládce. Pozdější prů-
nik pramexičanů v 10. století n. l. tuto mayskou civilizaci dále
zkomplikoval. Někteří archeologové předpokládají, že pramexi-
čané do jejich civilizace přinesli četné bohy, modloslužebnictví a
lidské oběti. Ale možná tomu tak vůbec nebylo a jde pouze o
dohady vědců. Tradice tvrdí, že. Mayové do Yucatanu přišli z
východu a bylo jich málo. Říká se tomu menší příchod. Později
přišli ve velkém počtu Jde o tzv. Nohenial nebo velký příchod.
Legenda potvrzuje, že stěhování východních komunit proběhlo
dříve nei západních. Prvním a nejpodivnějším objevem mayské
kultury, ještě v minulém století, byl objev měst Copan v sever-
ním Hondurasu. Mladý právník John Lloyd Stephens z New
Yorku a anglický herec Frederick Catherwood zkoumali džungli
a našli majestátné místo plné ohromných budov a uměleckých
soch. Koupili ho za 50 dolarů! (v r. 1839) a horečnatě začali
vytínat stromy a svůj objev čistit. V průběhu několika týdnů
odkryli 11 kamenných stél s vytesanými postavami a hierogly-
fickými nápisy. Objevili vytesané hlavy jaguárů, hrobky, terasy,
hřiště a pyramidy. Budovy byly obklopeny ohromnými schody,
jednu zdobilo 2500 rytin. Stephens doufal, že popisují úplné
dějiny města a že je jednou přečteme. Bohužel, většina z nich
je dodnes nerozluštěna. Tito dva nadšenci v práci pokračovali. V
jižním Mexiku objevili celkem 44 mayských měst, mezi nimi i
nejznámější: Palenque, Uxmal, Chichcen Itza. Je nutné zdůraz-
nit, že nebyli ani sionálními archeology ani historiky. Byť se
později stali nejlepšími znalci mayské kultury ve světě. Dokazuje
to, že objeví-li něco nějací nadšenci, akademická věda si to
rychle přisvojí. Později Stephens napsal: Nenašli jsme ani pa-
mátky, ani zbytky soch, které by byly pokryty lidskými kres-
bami, ani jiné druhy obětí. Nepochybovali jsme však o tom, že
70

ohromný otesaný kámen, který ležel před každým Hidolem,

sloužil jako obětní oltář. Nej častěji byly sochy hlavami mrtvých,
někdy zkrášleny základním ornamentem, jindy pouze ozdobným
V r.1938 S.G.Morley v Uaxactunu v Yucatanu objevil pod dal-
ším chrámovým kopcem pyramidu z předklasické doby. Její
krásné kamenné sochy byly pokryty bílou omítkou. Vedla k ní
čtyři schodiště, mezi nimiž byly umístěny řady jaguářích masek.
Nesly znaky olméckého stylu. O polynézských Olmécích něk-
teří tvrdí, že zde žili už před Mayi. Nad mnoha památkami zůs-
tali vědci stát v úžasu. V současnosti staré mayské vykopávky
obdivují desetitisíce návštěvníků z celého světa. Jak to vlastně
bylo Překvapující byl např. objev ohromného, 5 tun vážícího
vápencového balvanu. Dnes je rozlomen na dva kusy. Původně
byl dlouhý 4 m, měl průměr 60 cm a podobal se na ohromný
stavební válec Nikdo zatím nevysvětlil, k čemu ho používali,
třebaže se ví, že Mayové cesty stavěli z kamene, cementu a
malty. Existují náznaky, že kraj pokrývala síť cest. Ještě nedáv-
no zpochybňované využívání cest k přenosu nákladů tažnými
zvířaty a povozy se potvrzuje. Jedno z akademických vědeckých
vysvětlení tvrdí, že cesty se využívaly pouze pro slavnostní pro-
cesí. Člověk si představuje, píše Thomas V. E. Gann, rozsáhlý
organizovaný zástup kněží a šlechty, který vyjel z Coby, jejich
drahokamy, bílá krásná roucha, fantastické ozdoby hlav z peří
lesknoucího se na slunci. Před nimi jdou zpěváci, hudebníci s
flétnami a bubny, za nimi kněží oblečení do bílých šatů nesoucí
kadidelnice se zapáleným sladce vonícím kadidlem Po třech
dnech zástup dojde do náboženského hlavního střediska, do
tehdejší Mekky, do Castillo v Chichen Itza, kde ho přivítají kněží
Opeřeného hada a provedou slavnostní oběť milodarů. Bylo to
skutečně tak? Nebo nějak jinak? Mayové se naštěstí pro nás
věnovali hlavně astrologii a astronomii a pouze málo historii.
Proto jsme o ní našli málo dokladů. Mayská Kniha z Chilan
Balam popisuje jejich kulturu a poskytuje podrobný popis
katastrofy na Zemi. Vědci to považují za důkaz, že rané kultury
71

v Mexiku byly zničeny sopečnými výbuchy, zemětřeseními a

záplavami. Jde o stejnou katastrofu, která se popisuje v legen-
dách všech starověkých národů? Náboženská víra Mayů se
podle vědců spojovala s kalendářem a ten se zabýval hlavně
způsobem, jak dosáhnout co nejlepší úrody Kalendář je porov-
natelný s egyptským. Dosahuje mnohem vyšší úrovně než teh-
dejší evropský. Víra byla pragmatická. Obyvatelstvo se dělilo na
dvě skupiny: jednu tvořili kněží, šlechta a bojovníci a druhou
obyčejný lid. Mezi nimi byli obchodníci. K bohoslužbám zasvě-
ceným různým bohům bylo potřeba mnoha kněží. Z bohů byli
čtyři nejdůležitější. Jedním z nich byl hlavní Bůh, který vládl nad
ostatními třemi a nad zástupem menších bohů. Byl to opeřený
bůh, Kukulcan. V tomto poměrně moderním náboženství se prý
nacházely i mnohé křesťanské prvky, např. kříž jako symbol.
Hlavní kněží se bohoslužbám věnovali pouze při zvláštních
příležitostech. Jejich hlavní úlohou bylo vyučování mladých
kněží. Existovali Chilani řádní kněží, Naconi, zvláštní kněží a
nižší kněží Chaci. Jejich činnost se měnila podle postavení. Nižší
kněží si obec údajně demokraticky volila na dobu jednoho roku,
pak se měnili. Společně s kněžími byli za udržování chrámů,
nádvoří a posvátných ohňů zodpovědny skupiny mladých
služebnic. Společensky to byly vysoce postavené ženy, které si
tuto službu vybraly dobrovolně. Navzdory existenci důkazů, že
Mayové přinášeli lidské oběti, obětovali většinou zvířata, ptáky a
plodiny. Tyto oběti měly zabezpečit déšť, slunce a bohatou
úrodu. Existuje mnoho oltářů a obětních kamenů. Hieroglyfy na
nich jsou zatím zpravidla nepřeloženy. Mayská civilizace dosáhla
vrcholu asi r. 200 n.l. Kolem r. 600 nevysvětlitelně upadla a po
r.1600 ji Španělé porazili a podrobili si ji. Tolik stručně uvádí
současná věda o záhadných Mayích.
Příběh Mayů podle E. Cayceho
V době před tím, vidíme kraj, dnes známý jako Střední Amerika
nebo Yucatan. Entita byla mezi těmi, kdož do této země odces-
tovali, aby tam po otřesech Atlantidy postavili a založili nové
72

království. I když entita cestovala z dnešního Peru nebo ze

země Ohum. Skutečný příběh Mayů pravděpodobně začal v
Lemurii a v Atlantidě během prvních změn krajiny. V té době
začal morální úpadek Atlanťanů, který měl za následek rozdro-
bení a zničení pyšných, zlých a zrádných lidí. Vnitřní války,
pýcha a zneužití duševních vědomostí a moci znamenalo jejich
zničení. Někteří Atlanťané věděli o blížící se katastrofě. Hledali
způsob, jak všechny vědomosti lidstva soustředit a zachránit.
Přibližně v r.10 700 př. n.l. se sešla velká rada. Bohužel bezvýs-
ledně. Jak ukazují dějiny, morálka, čestnost a moudrost poli-
tický a ekonomický zápas prohrávají. Ke škodě celé společnosti.
Nakonec došlo k prvnímu pohybu, ke změně zemských pólů,
která znamenala konec poslední doby ledové. Lemurie, která
ležela v Tichém oceánu a sousedila s dnešní Severní a Jižní
Amerikou, se začala potápět. Kontinent Atlantidy, se rozdělil na
několik velkých ostrovů. Jeho jižní část se celá potopila. Pak, po
opušténi atlantské civilizace přesněji Poseidie Iltar se skupinou
následovniků, kteří patřili k Atlanové domácnosti následovníků
Jediného, kraj Poseidie opustil a odešel na západ. Vydal se tam,
kde je dnes Yucatan. V těchto místech začal za pomoci domo-
rodců budovat civilizaci velmi odobnou atlantské. Někteří opus-
tili zem dříve, jiní později. Opouštěli také země Mu nebo Lemu-
rii. Rovněž se podíleli na změnách (jejich zásady se projevily v
různých oblastech země. Byla. rozlehlá, až do konečného pohy-
bu Atlantidy nebo ostrovů, které se později pohnuly a mnohé
obrysy Střední Ameriky a Mexika se změnily do současné
podoby. První chrámy postavené Iltarem a jeho následovniky
byly zničeny v obdobi fyzických změn krajiny. Ty, které se
objevuji dnes, i ty, které už byly, průběhu století objeveny,
vytvořily společné národy z Mu, Oz a Atlantidy. Stěhování z
Lemurie do Yucatanu začalo po tomto prvním období. Velký
exodus z ostrovů Poseidie, Araz a Og, které tvořily pozůstatek
Atlantidy, se uskutečnil po biblické potopě v r.28 200 př. n.l. A
později po r.10 600 př. n. l. Tyto změny tehdejší země Yuk do
73

dnešního stavu Yucatanu tedy probíhaly deset tisíc let. Tedy

déle, než existuje naše současná civilizace. V posledním období
mnozí přistěhovalci přiletěli létajícími stroji. Poloostrov Yucatan.
tehdy vypadal zcela jinak. Nebyl nížinou s tropickým podnebím.
Byl mnohem větší, s mírným podnebím a s rozmanitým
povrchem. Do dnešní podoby se změnil až během posledního
pohybu země, kdy ztratil většinu své rozlohy. Obyvatelstvo bylo
nuceno přestěhovat se do vnitrozemí. Stěhování červené rasy z
Atlantidy na východ tedy trvalo dlouhé období, v němž se z Le-
murie stěhovala hnědá rasa na západ a z Peru na jih. Šlo o mí-
chání mnoha kultur a náboženství. V několika vlnách v průběhu
10 000 let přicházeli různě vyspělí přistěhovalci! Je proto zcela
přirozené, že se nám to nechce věřit. Nedokážeme si to prostě
ani představit. Vždyť celý náš moderní letopočet má pouze
2000 let. Tuto kulturní scénu dále rozšířili obyvatelé raného
jihozápadu Spojených států, včetně Izraelitů, tzv. ztracených
egyptských kmenů, kteří se přesunuli na jih až do Yucatanu a
kromě jiného přinesli i znalost kovů a hrnčířství. Výsledkem byl
velký krok ve vývoji. Mayové žili v komunách, všichni za jedno-
ho, jeden za všechny Entita byla v Atlantidě v době, kdy exis-
tovaly mnohé rozdílné ničivé síly země. Když se ti u moci
vyjádřili k povýšeni těch, kdož tvořili třidu otroků v zemědělství
nebo ve společenských službách, stala se entita zprostředko-
vatelem mezi lidmi nižší třídy nebo kasty a lidmi vysšími.
Entita nepatřila mezi ty, kdož byli posláni do Egypta. Patřila k
těm, kteří odešli do západních částí země. Do Yucatanu a do
Střední Ameriky. Během těchto cest entita pracovala na rozvoji
zemědělství nebo na pěstování produktů potřebných k výživě v
nové zemi. Na počátku svého exodu Atlanťané do Yucatanu
přinesli běžné vědomosti své vyspělé civilizace, nikoliv vysoce
rozvinuté technologie. Nemohli je, samozřejmě, beze zbytku
přenášet do jiné doby Ani naše současná civilizace by to bez
problémů nedokázala. Prakticky to není vůbec jednoduché.
Intenzivně se však snažili o záchranu své kultury a učení,
74

hlavně zásad náboženství Zákona Jediného. Jejich vliv se hned

projevil na stavbách. Vyjadřovala ho výjimečnost chrámů a
paláců, forma vlády a zachovávání záznamů, znalost země-
dělství, matematiky, umění, drahých kamenů a textilií. Předtím
byla entita v Yucatanu, když tam bylo společenské zřízení lidí,
kteří utekli z Atlantidy. Zjišťujeme, že entita se nejvíce zajímala
o oděvy a věci z drahých kamenů, o dekorativní umění a o jeho
využívání v některých druzích textílií, což tvořilo část její
činnosti. Tehdy entita, i když nepatřila k autoritám, patřila také
k té rodině, jménem Tep-k-eux. Zkušenosti, kterou entita získa-
la, vedla k lepší kontrole. Mezi mnoha lidmi vznikly rozpory kvůli
rozdílným názorům na využití duševních zákonů ( 1664-2)
Později začali mrtvé zpopelňovat. Jejich popel můžeme najít v
jednom z chrámů vybudovaných k tomuto účelu. Kněží a kně-
žek bylo hodně. Věnovali se studiu víry a rituálů. Základním
střediskem jejich života, kolem něhož se soustřeďovala jejich
činnost, byl chrám světla (slunce/, který nebyl ještě objeven.
V r. 3000 př. n.l. se z jihozápadu USA do této oblasti přistě-
hovali kočovníci ze ztracených kmenů Izraele. (Ani v tomto
případě tedy nejde o vymyšlenou historku) Jejich předchůdci se
tam dostali loděmi z Egypta přes Lemurii. Kočovali na jih přes
Mexiko do Yucatanu Mezi národy z Og, Mu a Atlantidy také
rozšířili přinášení lidských obětí, které způsobily velké krve-
prolití. Předtím entitu vidíme v Egyptě, když se jednotlivci
připravovali na práci jiných zemí. Entita patřila k těm, kdož se
na tyto činnosti v dnešním Yucatanu připravovali v Chrámu
krásy (3384-J3
Uctívání slunce
Později se rozšířilo uctívání Slunce. Kresby boha Slunce a jeho
znaky našli na zdech a stavbách španělští dobyvatelé v 16.
století. Dodnes v Yucatanu existují neobjevené tajemné záz-
namy o historii a kultuře, které jednou pravdivě vysvětlí nejen
jejich dědictví, ale které obsahují i některé rané události z bible.
Stejné zásady jsou v hlubinách atlantských a egyptských pyra-
75

mid. Oltářní kameny Mayů, o nichž vědci vědí tak málo, Cayce
dávno předpovídal, že budou objeveny v r. 1939, tvoří součást
těchto záznamů. Nakonec skončí v Pensylvánském státním
muzeu ve Washingtonu nebo v Chicagu Předtím entitu
nalézáme v Atlantidě. V době, kdy byla podniknuta akce
vedoucí k jejímu poslednímu zničení, v dobé bojů mezi dětmi
zákona Jediného a syny Belialu. Tehdy entita patřila k těm, jichž
bylo stále méně, k dětem víry nebo zákona jediného a k těm,
kdož chtěli duchovni síly využít k vlastnímu prospěchu a zbo-
hatnutí. Entita byla mezi těmi, kdo byli do dnešního Yucatanu
vysláni v mayské době. Tehdy se entita dostala k moci, avšak
kvůli předchozim zkušenostem jí nebyl vždy dopřán mír (1599-1
Dříve byla entita v zemi Yucatan, kde ji osídlovali lidé, kteří
přišli z Atlantidy. Entita byla kněžkou mezi těmi, kteří začali
svou činnost. Byla také ve spojení se záznamy, které měly být
zachráněny ze starého pořádku věcí v Atlantidé. Vidíme, že
entita přidávala neb ubírala z podmínky, oni se rozhodlo, je
vhodná k změnám podnebí a prostředí (3590-1/ Dodnes žijí v
Yucatanu a v Guatem; je asi 3 miliony potomků Mayů. Celá
desetiletí byla Guatemala feudálním státem, ve kterém 2%
obyvatel vlastnilo 70% půdy. Mayové, většinou negramotní, na
banánových plantážích vydělávali pouze 80 centů za den.
Na místa vykopávek dnes turisté jezdí autobusy a vlaky. Na ta
místa, která džungli vyrvali lidé s mačetami. Město Chichen Itza
bylo nejrychleji obnovenou mayskou metropolí. Zde je Chrám
bojovníků a Castillo, největší pyramida. Její základna má roz-
měry 58 x70 m a je vysoká 18 m. Je sice podstatně menší než
Velká pyramida v Egyptě, ale je větší než umělé kopce stavitelů
pahorků uprostřed Ameriky.
Práce na odkrývání a objasňování mayských památek pokračují
Expedice objevujíci nová města a chrámy podpořila celá řada
zahraničních institucí, např. The National Geographic Society,
National Science Foundation, Carnegie Institute of Washington,
University of Pennsylvania a United Fruit Company atd. Pořád je
76

co objevovat. Navzdory tomu zůstává mnoho nevysvětleného o

zvláštním kmeni indiánů nazvaných Mayové. Výklady Edgara
Cayceho jmenovitě nehovoří o Toltézích, Aztécích, Olmécích a
jejich kulturách, obsahují je jako celek Proto také tvoří část této
publikace. V knize Denela Conquistadoři bez meče čteme: Vlny
nomádských kmenů znovu a znovu ze severu zaplavovaly
Mexické údolí. Nomádi vyměnili původní osídlence, převzali od
nich některé příjemné věci, ale i ukrutnost a vzápětí byli pora-
ženi. Bouřlivá historie ji dělá přitažlivou pro studenty starově-
kého Mexika. V další kapitole se jí budeme ještě věnovat. Také
mezi nejlepími odborníky nepanuje shoda v datování různých
období, která jsou nejasná. Nejstarší město Mayů vědci datují
do r 1500 př. n.l.
Záhada přetrvává
Olmékové, tajemný, divný národ, byl fyzicky cizí rasou. Mayové
byli indiáni, Olmékové, Polynézané nebo Etiopané? Můžeme se
pouze ptát: Kdo byli Olmékové a odkud přišli, co znázorňovali
jaguáří lidé, dětské tváře, lidé-netvoři, bradatí cizinci? Zdá se,
že byli ještě starší než Mayové, avšak určitým způsobem jim
příbuzní. U Mayů totiž nacházíme hodně cizích vlivů. Otázka zní:
byli Olmékové původem z Lemurie? Pronásledovali je vzpomín-
ky na vlastní netvory až do Mexika? Doposud byla rozluštěna
pouze polovina záhadných mayských hieroglyfů. Některé z
tajemných kamenů jsou uloženy v muzeu pensylvánské uni-
verzity ve Filadelfii a v Chicagu v Muzeu národních dějin. E.
Cayce předem předpovídal, že budou objeveny. I když více
vědců tvrdí, že už rozluštilo kód mayského písma, slibovaný
překlad se stále neobjevil. Mayové nám možná připravují ještě
dalsí vzrušující překvapení. Entita. byla mezi těmi, které jako
ředitelé poslali do budoucího Yucatanu, aby zařídili chrám,
chrámovou službu, chrámovou pobožnost a rozděleni obyvatel
na dělníky a vládce. Pod jménem Ikunle entita sloužila lidem.
Snažila se o záchranu mnohého, co někdy povede k pochopení
vztahu člověka a tvořivé síly ( 1426-I). Dříve byla entita v zemi
77

dnes známé nebo nazývané Poseidie nebo Atlantida. V časech,

kdy se rozpadávala a kdy děti zákona Jediného (k nimž entita
patřila/ ze země odcestovaly do oblasti dnešního Yucatanu.
Entita tehdy byla princeznou v Chrámu slunce nebo v Chrámu
světla, který byl interpretován jako Slunce.
Entita se přátelsky přibližovala nejen k vlastnímu národu, ale i k
mnoha lidem z jiných zemí. Chtěla, aby lépe spolupracovali
nebo pochopili vztah pozemských stoření a tvořivých sil. Entita
byla na výsluní. Truchlila však kvůli nepokojům v mnoha
okolnich zemích (2073-2) 95
Osídlení severní Ameriky
Dávno před příchodem atlantských kolonizátorů nebo mayských
emigrantů do Arizony a Nového Mexika a jejich splynutím s
primitivními kmeny, existovaly obrovské rozdíly v podnebí, flóře
a fauně Jihozápad proto na panoramatu silných a podnikavých
Atlanťanů a jejich potomků hraje důležitou roli. Geologie udává,
že první doba ledová byla před miliony let. Většina USA byla v
té době pokryta ledovci. Poslední zalednění před 10-12 000 lety
bylo dlouho považováno za událost před příchodem člověka do
této oblasti. V Severní Americe se doposud neobjevil důkaz
spojující člověka s nějakou formou opočlověka. Právě proto hyl
Starý svět dlouho považován za domov lidské rasy. Proto se
vědecký výzkum o původu amerických indiánů tradičně soust-
řeďuje spíše na to jak a kdy se zde objevil člověk. Amerindové
jsou považováni za mnohem mladší než Evropané, ale za starší
než Středo a Jihoameričané. Předpokládá se, že kolem r 10 000
př. n.l. přišli z mongolské Asie, překročili Beringovu úžinu, která
tehdy tvořila pozemský nebo ledový most mezi oběma konti-
nenty a vydali se na jih do západní části USA. Případně do
Mexika a Střední Ameriky. Odtud se někteří přesunuli zpět na
jihozápad USA a dále na středozápad. V tehdejší úrodné Arizo-
ně a v Novém Mexiku využili přírodních podmínek. Přirozený
úkryt našli v útesech a v jeskyních. Z hlíny, vyrobili cihly sušené
na slunci. Někteří, známí jako obyvatelé útesů, později rozvinuli
78

ucelenou a výraznou kulturu. Dnešní indiáni Pueblové jsou

jejich potomky. Na středozápadě, kde se předpokládá, že indiá-
ni žili nejméně od r. 3000 př. n.l. možná až 7000 př. n.l. do r.
1000 n.l, vytvořili zcela jinou civilizaci (i když se zdá, že jsou
příbuzné/. Jsou známí jako stavitelé pahorků. John C. McGregor
ve své knize Archeologie jihozápadu určil věk nejstarších zná-
mých, relativně přesně datovaných kultur na jihozápadě na 13
000 let. Od období asi před 10 000 lety až dodnes v této oblasti
nacházíme soustavné se zvětšující počet důkazů o člověku,
svědčících o nemalé činnosti a nepřetržitém vývoji Protože před
11 000 lety severní část západu a středu ještě pokrývaly ledov-
ce, je nepochybné, že člověk v této oblasti žil přinejmenším na
konci doby ledové. Většina raných sídel se našla na jihu a jiho-
západě, dost vzdálených od oblasti ledu. Na východním okraji
jihozápadu, původně osídleném lovci, se našla početná sídla.
Lovci ovšem mohli být také sběrači lesních plodů a ovoce. Testy
C14 v jeskyni Sandia a Clovis v Novém Mexiku věk zbytků datují
na 10 000 let př. nl. nebo ještě dříve. (iný důkaz před pokládá
20 000 let př. n. l. Test C14 s popelem z dřevěného uhlí naleze-
ným v Nevadě věk určuje nejméně na 23 800 let. Kaznenná
ohniště, která byla objevena v kalifornské poušti Mojavi doka-
zují, že zde člověk žil už před 100 000 lety. První obyvatelé
jihozápadu byli lovci tzv. velké hry Většina nálezů jejich kultur
se našla na tzv. místech zabití, tj. na místech, kde byla zvířata
velké hry zabita a rozporcována. Kopinaté střely jsou nejvěc-
nějším, a určujícím artefaktem. Tyto surové, ale účinné zbrane
byly podrobně prostudovány, roztříděny a pojmenovány. Jemné
rozdíly ve tvaru a žlábkování určují různé výrobce, kmeny i od-
lišnou dobu jejich původu. Charakteristickým rysem rané
pouštní kultury jsou malé migrující skupiny žijící v jeskyních a
na lůžcích z trávy. Jako sezonní sběrači sklízeli různá semena a
plody. Své životní prostředí plně využívali. Jejich loveckým
nástrojem byl oštěp s rukojetí z tvrdého dřeva a s kamenným
hrotem. Používali také ploché kulaté dřevěné kyje. Nejdříve od
79

r. 7000 př. n.l. používali k drcení malých semen v kamenných

nádobách ploché mlýnské kameny, využívali škrabky, nože a
podobné nástroje. Začali si stavět trvalá obydlí z kamene a
sušených cihel.
Putující lovci
Období raného člověka dělíme na tři části. První asi od r. 23 000
do r. 10 000 př. nl, kdy se objevují první známé doklady o člo-
věku v této oblasti. Ve zmíněné dobé jsou způsob života v se-
verní části Nového Mexika a pouštní kultura v jižní Arizoně
nejvýznamnějsi. Další asi od r. 10 000 do r. 5000 př. nl. Naz-
vána érou lovců znamenala výrazné změny v tomto způsobu
života a v pokračujícím zabírání jihozápadu. Dvě původní sku-
piny se pořád odlišují. Každá si vyrobila různé nástroje a stále
dokonalejší výřobky. Některé národy žili v útesech a v jesky-
ních, jiné ne. Nakonec, od r. 5000 do r. 200 př. n.l, se výrazněji
začíná vyvíjet již ní pouštní kultura. Koncem této doby se obje-
vují zdomácnélé rostliny, např. kukuřice. Otevírá se cesta k roz-
machu. Hohokamové znali hru podobnou bakketbalu. Dnešní
indiáni jihozápadu jsou potomky nejranějších Američanů.
Zbytky početných kmenů Ute, Navajo, Apache, Hopi, Zuni,
Papago, Pima a jiných, různých a přece podobných, ještě
existují. Většinou sídlí v chatrčích z nepálených cihel, v rezer-
vacích na nejméně žádané a nejméné úrodné půdě, kam je
federální vláda odsunula. Tito lidé se nikdy nespojili do jednoho
celku ani s bělochy ani se Španěly, Mexičany. Zřejmě po tom
ani netouží. Pro nás jsou historicky důležití jako křižovatka
procházejících kmenů ze západu, severu a jihu. Tvoří článek
spojující Maye a stavitele pahorků ze středozápadu. Jedním z
nejdůležitějších je objev rané pouštní kultury, tzv. místa zabití u
Naco v Arizoně Mexiku v r. 1952. Na břehu potoka Greenbush v
Údolí San Pedro byly odkryty zbytky mamuta a 8 hrotů oštěpů.
Tento objev dokázal, že první lovci zabíjeli zvířata, která už
neexistují a živili se jimi. Jejich velikost vyžadovala velké
množství listí, kterým se živila. Podnebí na zemi a v okolí sídla
80

je spolehlivým a široce využívaným prostředkem k určování

času. Dr.Ernst Antevs, vynikající odborník v této oblasti, objev v
Naco zařadil do období před 11000-l2 000 lety. To ukazuje na
bronzové, černovlasé lovce oděné do bederních pásů, kteří svou
oběť chytali do připravené pasti. Právé v období důležitých
změn v podnebí a v krajině. Základním a nejstarším objevem je
člověk ze Sandie, . pojmenovaný podle jeskyně v pohoří Sandie,
poblíž města Albuquerdue v Novém Mexiku. Žil asi před 20 000-
25 000 lety. Pod nánosy prachu, naplavenin, jílu a vápence se
našly kosti koní, velbloudů, mamutů, bizonů, vlků a jiných zví-
řat. Popel, ohniště a kolem nich různé kamenné ruční nástroje
jasně důkazují, že ulovená kořist byla do jeskyně přenesena a
upečena Zřetelně oddělená jsou různá období. Dnes je jeskyně
suchá. V minulosti však byla vlhká. Vlhko označuje období
zalednění, kdy se dobře vedlo marnutúrn. Oby vatelé Sandie
jsou prvními známými Severoameričany. Později se objevili
košíkáři pouštní kultury a nakonec obyvatelé útesů ve známém
Mesa Verde v Koloradu (asi r. 1000 n. l.) . První měli úzké
podlouhlé lebky,, které se výrazně lišily od lebek jiných lidí.
Setkáváme se tedy se dvěma různými rasami. Dlouhohlaví
obvvatelé jsou spíš australoidní než mongoloidní. Někteří vědci
je považují za první přistěhovalce. Je zřejmé, že starověcí oby-
vatelé jihozápadu žili ve zcela jiném prostředí než známe dnes.
Živili se lovem třetihorních tvorů od mamutů, přes mastodonty
až po původní americké koně, a šavlozubé tygry. Nejstaršímu
zjištěnému nálezu je podle datování Clarise pomocí testu C14
asi 37 000 let. Byl objeven blízko Lewiville v Texasu.
Rozmanitost kultur
Navzdory skutečnosti, že některé věci mají obyvatelé jihozá-
padu společné s obyvateli Střední a Jižní Ameriky, existují i roz-
díly. Nic nebudovali, ani oltáře. Jejich vznik a zánik se v mno-
hém podobá jiným národům v jiných částech světa, včetně
stěhování se do výše položených oblastí. Je jasné, že téměř
neznali násilí, zločiny, války. Současní američtí indiáni neměli až
81

do příchodu bílých kolonizátorů vojenské oddíly. Protože žili v

komunách, nemělo proč docházet k hádkám kvůli majetku.
Půdu volně využívali všichni. Nikdo ji nevlastnil patřila Velkému
Duchu. O vlivu Izraelitů na indiánské kmeny existují pouze
slabé náznaky. Byly objeveny kovové a kamenné rytiny, které
jsou datovány do 1. století n.l. David Meriwether, guvernér
Arizony a Nového Mexika v r. 1853-57, ve své práci V horách a
nižinách píše: Misionáři v této oblasti, stejně jako někteří jiní
učenci tvrdí, že tito indiáni (Navajové) jsou potomky ztracených
izraelských kmenů, protože všechny vzory na jejich dekách se
podobají egyptským pyramidám a nástroje, s jejichž pomocí je
vyrobili, jsou stejné, jako jsou ty vyobrazené ve starých
anglických biblích, o nichž bible hovoří jako o přeslici a vřetenu.
používaných Židy. Kromě toho své mrtvé nepochovávají, nýbrž
je ukládají do jeskyní v horách, což připomíná jeskyně Machpe-
laha z dějin Židů. Otázkou zůstává, jak se nějaký ztracený izra-
elský kmen dostal na kontinent Severní Ameriky? Navajové se
v mnohém liší. Se svými ženami zacházejí s větší úctou, jsou
čistotnější. Jejich ženy mají svůj majetek, např. ovce a vlnu,
který nepatří manželům. Byť Navajové už dlouho žijí v komu-
nách Hopiové mají hadí tanec, který se podobá mayskému, i
legendu o třech bývalých světech. V prvním světě soužití se
zvířaty vedlo k zneužívání a byl zničen ohněm. Ve druhém světě
vznikají řemesla, domy a vesnice, ale protože nastal úpadek lidí,
byl tento svět zaplaven ledem a vodou. Ve třetím světě se
Hopiové značně rozmnožili. Vybudovali velká města a novou
civilizaci. Ale lidé se soustředili pouze na hmotné statky a tak
byli zničeni vodou, pouze někteří se vysoko v horách zachránili.
Ve čtvrtém současném světě po mnoha putováních došli na
jihozápad a zde žijí mezi útesy a v jeskyních. Mohou si znovu
vybrat: buď se přizpůsobí plánům Stvoření nebo budou zničeni.
Tradice tvrdí, že nepřišli ze severu, ale ze západu. Na severo-
západě existuje totemismus Hupů a Katů v Oregonu. Totemové
sloupy původně zobrazovaly posvátná zvířata, která byla sym-
82

bolem kmene, klanu nebo jednotlivce. V Austrálii věří domo-

rodci z kmene Emu, že jsou potomky emu, tamního posvátného
zvířete. Totemové sloupy existují v Polynésii, v Asii a v afrických
zemích. Od oregonských se liší pouze málo. Tato překvapující
spojení nás vedou zpět staletími ke starobylému Egyptu a Asyrii
a podle Cayceho k Atlantidě a ke stvoření. V určitém, nezná-
mém čase, se Mayové přestěhovali na jihozápad, jak tvrdí
Cayce, ale jejich vliv, hlavně na náboženství, je možné snadno
srovnat s jinými zeměmi, které jsme zkoumali.
Z Cayceho záznamů
Z Cayceho záznamů se vynoří zcela jiný otraz prvních Severo-
američanů. Když se člověk poprvé objevil na Zemi v pěti
různých osídleních, jako pět ras, byl jihozápad USA jediným
velkým kontinentem Dolní Kalifornie tvořila pohřeží Lemurie,
kde žila hnědá rasa. Utah, Nevada, Arizona, Nové Mexiko a část
Mexika společně s Atlantidou obývala červená rasa. Indiáni
tedy byli domorodci jihozápadu. První Američané své domovy
budovali v útesech a v jeskyních Podle toho se jim říká obyva-
telé útesů. Žili v polygamii, třebaže někteří měli pouze jednoho
partnera. Kovy používali jako předměty sloužící k výměně a na
ozdobu. Nejdříve objevili železo a rychle ho začali vyrábět.
Jejich hlavním řemeslem bylo hrnčířství. Výrobky zdobili rovný-
mi čárami. Převažovalo věštění, magie, opracování kamene a
avýroba korálků. V r. 50 722 př. n.l. bylo svoláno setkání pěti
národů nebo ras aby lidé vytvořili způsoby a prostředky k po-
ražení ohromných masožravých zvířat, která je ohrožovala v
mnoha částech světa. Později se vyslanci podobného setkání
sešli i v Egyptě a v Atlantidě, kde se zabývali budoucími pohyby
v této části světa. Předtím vidíme entitu v zemi dnes známé
jako Amerika. V době, kdy probíhaly změny, které způsobily
potopení Mu nebo Lemurie. Vidíme lidi, kteři se stěhovali do
oblasti dnešních Skalnatých hor, Arizony, Nového Mexika, části
Nevady a Utahu. Entita patřila k princeznám země, které zalo-
žily učení zákona Jediného. V důsledku těchto činností se v zemi
83

oddělily ničivé sily od věcí, které vedly k lásce jednotlivce,

nikoliv k sobeckým požitkům. Tehdy entita založila takový
domáci život, že každý domov se stal hradem nebo místem
pobožnosti. Jmenoval se Ouowu (851-2) První Severoame-
ričané také zakládali chrámy k uctívání a položili základ organi-
zovaného náboženství. Po prvních změnách země, kdy se
potopila Lemurie, obyvatelé Mu utekli do dolní Kalifornie, na
jihozápad USA až k Oregonu a na jih až k Peru. V Oregonu jsou
zbytky tohoto náboženství na totemech, rodinných stromech.
Hlavou rodiny byly a vládly spíše ženy než muži. Vidíme entitu v
zemi dnes známé jako Mu nebo v zemi zmizelé v Tichém
oceánu. V době zákazů a příprav k záchraně. Věděli totiž, že
země se brzy rozpadne. Entita patřila k těm, které se z Mu
odstěhovaly do současného Oregonu. Doposud je tam vidět
část dědictví vytvořeného jejími společníky totem nebo strom
rodiny. Entita byla ženou, jako je nyní, ale tehdy je vedla, pro-
tože v té době vládly více ženy než muži (630-2) Po velké
potopě v r. 28 000 př. n.l. se Atlantida rozdělila. Někteří Atlan-
ťané přes Mexiko odešli do pohoří na jihozápadě země Mayra,
Nevada a Kolorado . Mnozí byli vyslanci náboženství dětí zákona
Jediného. Měli rozšiřovat a chránit zákony jediného Boha.
Vystěhovalci z Yucatanu, známí jako happapulpičtí lidé, se
dostali do Indie. Uměli zpracovávat kovy a hlínu. Později sem
našli cestu potomci ztracených kmenů Izraele, kteří loděmi
připluli z Lemurie. Velký proud lidí se stěhoval hlavně do
Arizony. Výklady říkají: Ze společné snahy umístit lidi, kteří byli
součástí ztraceného kmene, přicházející z Lemurie, i jiných
kmenů, přicházejících ze zemí na hranici Persie a z dalších,
později nazvaných Indočínou, stejně jako národů z hor, které
podnikli nájezdy do Indie. Entita pomáhala při vytváření nové
jednotné činnosti v dnešní Arizoně. Když se objevily pověsti, v
dobách, kdy se podnikaly kroky k objevení zbytků Lemurie nebo
Mu v dnešni dolní Kalifornii, v oblasti Údolí smrti, entita tam
odešla, aby je sama viděla. V těch časech se událo mnohé, co
84

by entitu zajímalo a co bude součástí objevů, v přírodě a v pří-

rodních výtvorech dnešního ostrova Canyon. Protože tam stál
chrám, v kterém entita sídlila (1473-1) Koncem posledního
zničení, r. 9500 př. n. l, byla směs kultur jihozápadu úplná.
Nejvíce se lidé přesunuli dále na jih v r. 3000 př. n.l., pod
tlakem silných lidí ze severu. Odnesli si zručnost v opracování
kovů a hlíny, stejně jako zvyk obětování lidí, který původné z
Egypta přinesli Izraelité. Svůj vliv rozšířili ve Střední Americe na
mayské indiány v Yucatanu. Svou činnost však soustředili do
Mexického zálivu, do Mexiko City. Zmínka o silných lidech ze
severu zůstává nevysvětlena a je klamná. Odpověď může dát
uznávaná teorie o vstupu Asijců (Sibiřanů?) na kontinent
Beringovým průplavem. Ovšem pouze v malém počtu. Teorie je
založena na geografii, geologii a etnologii. Neobsahuje však
téměř žádné archeologické údaje. Liší se od našich, ale je
mylná, protože jak tvrdí jedna autorita, na Aljašce se objevila
rasa velkých lidí . Je nepravděpodobné, že by osídlovali jiho-
západ z tohoto směru. Cayce tvrdí, že první Američané byli,
stejně jako jinde, velice nábožní a používali mnohé znaky a
symboly. Lidé tehdy chápali lépe než dnes že nebesa vyjadřují
boží slávu, příroda Mu skládá dík opakovanému zrodu, každému
cyklu, svému rozvojl i růstu (2438-1/. Z této směsi starobylých
lidí se zrodilo velké množství amerických indiánů, které našli
běloši při svém příchodu na severoamerický kontinent. Zatím
odlišujeme hnědé kulaté hlavy v jižní Arizoně od červených
podlouhlých hlav jiných oblastí. Nejobjevnějším znakem
prehistorie jihozápadu je fakt, že tato oblast byla vlastí
červených tváří od dob stvoření. Člověk zde žil od počátku.
Později se stala místem, kde se míchaly skupiny kočovníků z
Lemurie, Atlantidy a Yucatanu. Někteří se stěhovali dále na
středozápad a vytvořili další tajemnou civilizaci. V období před
tímto vidíme divnou krajinu (Mu) , která je dnes neznámá.
Ležela západně od současné jižní Kalifornie a Mexika. V této
zemi entita vládla železnou rukou, protože z ní a přes ni pře-
85

cházeli utečenci po různých otřesech, po nichž následovalo

dělení vod a krajiny, a objevila souš. V té době entita kvůli
sobeckým zájmům ztrácela. Jmenovala se Olu. (2669-1)
*V uváděných jménech zaznamenáváme převahu samohlásek
jako v dnešních jazycích obyvatel Havaje a Polynésie*
V té době nalézáme entitu v zemi dnes známé jako Amerika.
Během období neklidu v zemi Mu nebo Lemurie. Entita patřila k
prvním, kdo se narodili v dnešní Arizoně a v Utahu. Připravila
zemi na základě této zkušenosti k budování civilizace.
(jmenovala se Uluouu (691-1)
Tehdy byla entita v zemi dnes známé jako Yucatan, kde se
kladly její základy. Byla písařem v chrámu, jmenoval se Arsth. V
časech rozšiřování autorit, když se většina lidí připojila k vysíd-
lení do dnešni Arizony (5245-1 ( Entita patřila k těm, kdož se
stěhovali daleko na západ a sever a na západ od Yucatanu.
Entita tam (v Arizoně) byla kněžkou dětí zákona Jediného.
( 1434-1/ Entita byla v Atlantidě během jejího rozpadu. Byla na
cestách do různých zemi. Entita byla mezi těmi, kdož odešli do
dnešního Yucatanu Později se stěhovala s mnoha jinými na jih a
západ (USA) nebo do Arizony. Tehdy patřila k těm, kdo duchov-
ních zákonů využili k hmotným cílům. Nikoliv k jejich zneužití.
Spíše zanedbali podporu nebo pomoc druhým, kteři byli skupi-
nou věci a tím jim neumožnili uvědomit si sebe sama. (2576-1/
Entita byla v Atlantidě, když začal exodus, způsobený ničivými
silami, které spustili synové Belialu. Byl princem země a snažil
se oddělit špatné vlivy, které mohly působit na jiné země nebo
zachránit záznamy, pokračujicí činnosti. V Yucatanu, a Luzonu,
který bude Inkem, v Severní Americe a v Ohiu, které bude
později zemi stavitelů pahorků. Entita byla nejen zručným
leteckým aviatikem a lodním navigátorem. Ze všech sil se
snažila o přirozené udržování spojení s jinými zeměmi.
Stavitelé pahorků
Před 3000 lety možná před 7000 ve vnitrozemí USA žili lidé,
kteří byli výjimečnými geometry. Neznali písmo, ani kolo, vždy
86

sídlili u vodních toků a stěhovali se podél Mississippi a jejích

přítoků. Zůstaly po nich tisíce staveb ve tvaru dokonalého
čtverce, dokonalého kruhu, dokonalého čtverce vepsaného do
dokonalého kruhu, polygony, elipsy, vlnovky a přesné tvary,
jako např. Velký had u Peebles v Ohiu. Kdo byli tito stavitelé
pahorků? Odpovědi jsou různé. Od výjimečné rasy a odlišná
rasa, po nic víc než indiáni. Nikdo neví odkud se vzali, ani jak
vznikli. Všeobecně platí názor, že byli pravděpodobně asijského
původu a v nějakém vztahu k obyvatelům útesů. Dalším
tajemstvím zůstává, jakou měli společnost, čím se živili, jak žili?
O jejich životě víme pouze to, že uměli dobře zpracovávat měď,
byli hrnčíři, uměli vyřezávat kosti, stavěli zvláštní stavby a ta-
jemně přesídlovali. Po století byla jejich společnost pevně spo-
jena, věrná, ukázněná a schopná vybudovat alespoň jednu
strukturu, jei několikanásobně převýšila Velkou pyramidu v
Egyptě. V Poverty Point v Louisianě jsou zbytky stavby dlouhé
17,6 km Předpokládá se, že tato plánovitá komunita pochází ze
středoamerické mayské kultury, jak píše John Lear v Saturday
Revieau (3. října 1964). Názor se liší od otřepané teorie o asijs-
kém mostu k bohatšímu zdroji. Dnes, píše Lear, se váha arche-
ologického názoru přiklání k tomu, že Poverty Points musel být
zastávkou Mayů nebo Aztéků na cestě podél Mississippi a údo-
lími řek v Ohiu Případ doposud není uzavřen, protože se před-
pokládá, že první Amerindi jsou staršího původu než Mayové,
Aztékové a Inkové a zcela odlišní. Údolí, v nichž vládli a kde se
soustřeďovali, neumožňují identifikaci s nějakým známým
rodem, ani národem. Vysoce rozvinutá odliná civilizace z nich
dělá výjimečný národ, který se liší od dnešních amerických
indiánů, které objevili běloši. Musíme si uvědomit, že během
poslední ledové doby byla většina východu a středu USA pokry-
ta ledem. Po ní, kolem r. 10 000 př. n l, se objevila souš a něk-
dy mezi r. 7000-3000 př n.l. byla osídlena střední část. Stavitelé
pahorků byli spíše zemědělci než lovci. Byli velmi nábožní; vyz-
načují se vysokou úrovní morálky a jiným oděvem, ornáty zdo-
87

bené drahými kameny. Věřili v jediného boha skvělého Stvo-

řitele života. Jsou známí jako stavitelé pahorků ze země, která
je v současnosti hlavně na jihu a středozápadě. Tyto hromady
země mají tvar kužele několik metrů vysokého, až po pravoúhlý
kvádr vysoký 30 m s rozlohou 6,5 hektaru. Asi ve dvaceti stá-
tech je téměř 100 000 takových pahorků od Dakoty k Pensyl-
vánii, od Velkých jezer k Mexickému zálivu. Některé jsou čtver-
cové, jiné nemají špičku. Většinou jsou kulaté nebo pravoúhlé.
Předpokládá se, že na zarovnaných vrcholcích byly postaveny
chrámy, které tak získaly na vážnosti. Obecné jsou pahorky
považovány za pohřebitě, neboť při vykopávkách se v nich byly
pouze kosti a některé artefakty. Je známo, že stavitelé své
mrtvé spalovali i pochovávali. Politicky a ekonomicky asi žili v
komunách. Je jasné, že neznali soukromé vlastnictví, ani osobní
vlastnictví půdy. Žili tedy v určitém druhu komunální spolenosti.
Nejznáméjším místem je Hadí pahorek v Adamosově okresu v
Ohiu. Tato stavba je 382 m dlouhá, 6 m široká, 1,2-1,5 vysoká
a znázorňuje svinutého hada. Její věk není možné určit. Její
význam může vysvětlit pouze náboženský motiv. Tlama je
otevřená a zdá se, že had chce spolknout vejce znázorněné
malým, oválným kopekem Vybaví se nám Kukulkan, opeřený
had, bůh středního Mexika, stejné jako had z Rajské zahrady.
Stavitelé pahorků obchodovali mezi sebou i se širším okolím.
Společné s pochovanými se našly perly, mušle ze zálivu, tyrky.
Z jihozápadu, zuby grizzlyho ze Skalistých hor, slída z Karoliny,
mědéná ruda z Horního jezera a hrnčířské výrobky zdobené
jako peruánské Nápisy, které byly objeveny v Georgii, zobrazují
náboženskou slavnost Mayů a starých Židů v Palestině, jak ji
zaznamenala Kniha Levitů. Jiný objev v blízkosti Huntsville v
Alabamě potvrzuje, že člověk zde žil už v r. 7000 př. n. l, tj.
dříve než se předpokládalo. Stavitelé pahorků představovali
hodně kmenů. Jejich potomci pyramidy ze země postupně
přestali stavět. (jejich zánik je tajemstvím. Pravděpodobně je
porazili výbojnější kmeny, které je postupně rozdrobili a pohltili.
88

Stavitelé pravděpodobně nezanikli před příchodem indiánů, ani

následkem invaze. Dnešní archeologové se drží názoru, že byli
předky indiánů historické doby. Zdá se, že Irokézové, konfede-
race pěti velkých kmenů jsou jim příbuzní stejně jako Algon-
quini v Kanadě. Irokézové jsou známí vynikajícím zemědělstvím
a výkonným státnictvím. Mají také stejné jako někteří dnešní
indiáni legendu o velké potopě a o zničení minulých světů.
Z Cayceho záznamů
Pouze několik životních výkladů hovoří o Atlanťanech, jejichž
potomci směřovali z Yucatanu na sever do vnitrozemí USA.
Především do údolí Mississippi, Indiany, Kentucky a Ohia.
Během tohoto časově neurčeného stěhování přinesli nábo-
ženský odkaz Atlantidy, stejně jako vlivy mayské civilizace
Yucatanu, Hondurasu a Guatemaly. Později, ve spojení s původ-
ními obyvateli Lemurie, vytvořili kulturu stavitelů pahorků. Byli
to zemědělci. Pěstovali pšenici, žito a kukuřici. V písních a tan-
cích uctívali přírodu, oslavovali slunce a déšť. Jejich přímými
potomky jsou dnešní Irokézové. Je překvapující, že Vikingové,
kteří přišli na severovýchod USA v 11. a 12. století n.l., se se
staviteli pahorků setkali a navázali s nimi pevné, přátelské
vztahy. Výklady říkají: Už dříve byla entita ve své dnešní vlasti,
v době prvních aktivit lidí, které vypověděli z Atlantidy do vyh-
nanství. Entita patřila do druhé generace Atlanťanů, kteří
směřovali na sever z Yucatanu a usadili se v Kentucky, Indianě,
Ohiu; patřila k těm, kdož byli v předchozí dobé známí jako
stavitelé pahorků. Entita učila lidi jak pěstovat plodiny, učila je
pukat kukuřici, pšenici, žito; že je zrno možné vařením měnit na
potravu, většina potravy se v těch časech jedla syrová. Entita
se může naučit, že syrová strava jí velmi prospěje, zelená i jiná
strava (3528- I) K posílení víry učenců, že mezí staviteli a
Irokézi existuje vztah: Entita je v zemi, která je dnes její vlastí.
Tehdy entita žila mezi indiány, Irokézi urozeného původu, kteří
byli čistými potomky Atlanťanů, jež se přidržovali rituálního
vlivu samotné přírody ( 1219-1 ( Kolonie Seveřanů ze Skandi-
89

návie přetrvaly v Americe déle, než se původné předpokládalo.

Možná i několik generací, což potvrzuje výklad: Entita přišla na
severovýchodní pobřeží této země jako potomek Seveřanů, kteří
tam přistáli a usadili se. Protože byl tělesně silný, pomáhal při
stavbě opevnění a předsunutých hlídek těch, kdož se později na
jihu té země spojili, byli známi jako stavitelé pahorků (583-L-2)
Nyní se můžeme obrátit k nepříjemným otázkám kolem Vikingů
K jejich cestám do Ameriky, k jednomu z nejtajemnějších příbě-
hů předkolumbovských dějin.
Seveřané v Nové Anglii
Pravděpodobně prvními bělochy, kteří přišli na východ Severní
Ameriky byli Gótové z Norska a Švédska. Erik Červený, známý
jako Erik Šťastný, byl vůdcem odvážných a drzých Vikingů.
Vyplul z Islandu v r. 970 n.l. A usídlil se tam. Pověsti o zemi na
západě ho donutily vyplout znovu. V r. 980 přistál u Grónska,
kde také založil kolonii. Jeho syn, Leif Ericson, dosáhl Severní
Ameriky jako první. Narodil se v r. 970 na Islandu, vyrostl v
Grónsku. Vychováván byl v duchu tradic těchto mořských lidí,
kteří byli velice pyšní na svou odvahu. Ameriku v r.1003 objevil
zcela náhodně. Pod ochranou krále vyplul z Norska. Bouřka ho
odchýlila z kurzu a tak přistál na východním pobřeží USA. Přes-
né místo není známo. Jelikož ve své zprávě hovořil o pšenici, o
révě a místo nazýval Vinland. Byl to pravděpodobně Tresčí mys
v Massachusetts. Zpráva o novém objevu se rozšířila a brzy se k
pobřeží Nové Anglie vydali další Seveřané. Založili tam svá sídla,
ale ta vydržela krátce. Pravděpodobně tyto světlovlasé, modro-
oké bezbarvé lidi vyhnali znepokojení a nepřátelští indiáni.
Existují důkazy, že Seveřané došli až do Minnesoty. Jak tam
přišli, není známo; pravděpodobně přes Velká jezera, neboť byli
námořníky. Není pravděpodobné, že by putovali pěšky. Rozpor-
ný objev, známý jako beardmorský nález, byl učiněn u sever-
ního břehu Horního jezera v Kanadě. Byl zde vykopán zlomený
severský meč, čepel sekyry a části štítu. Jsou dokazatelně vi-
kinského původu. Pravdivost objevu byla léta popírána na
90

základě tvrzení, že nástroje tam byly doneseny s cílem podvést,

třebaže tomu nic nenasvědčovalo. Proč by se měl někdo zbavit
vzácných předmětů pouze proto, aby si z nás vystřelil, nebylo
nikdy vysvětleno. Kromě toho je známo, že Seveřané přišli na
sever až do Hudsonova zálivu. Nedávno tyto zbytky prozkoumal
ředitel Dánského národního muzea a označil je společně se
známým Kennsin gtonským rounovým kamenem za původní
Mnozí znalci však hodnotu těchto objevů dosud popírají.
V r. 1898 farmář ve středozápadní Minnesotě okopával stromy.
Objevil přitom velký obdélníkový kámen. Když ho vykopal,
zjistil, že je na něm nápis v divném jazyce. Učenci postupně
rozluštili 16 znaků starověké gótštiny. Známý je jako Kennsing-
tonský rounový kámen. Často se tvrdí, že je to podvrh. Nápis
říká: My, osm Gótů (Švédi) a 22 Norů, jsme na průzkumu z Vin-
landu na západ. Tábořili jsme u jezera s dvěma kamennými
ostrovy, vzdáleného den cesty od tohoto kamene. Vyšli sme na
rybolov. Když jsme se vrátili, 10 našich mužů jsme našli v krvi.
Byli mrtví. Ave Maria, ochraňuj nás od zlého. Poslali jsme 10
našich k moři, aby hledali naši loď (nebo lodě), 14 dní cesty od
tohoto ostrova. Roku 1362. Dr. O. G. Landsverk, špičkový ame-
rický historik věnující se Vikingům, v září 1967 potvrdil, že
zmíněný kámen je po kryt původním kryptogramem a nejde o
podvod. Datum určil na 7. květen 1244, což zakládá na sever-
ním katolickém církevním kalendáři. Kámen je vystaven v
Alexandrii, v Minnesotě Nikdy nikdo nevysvětlil, kdo by se naučil
starověkou gótštinu, napsal (vytesal) jí nápis na 105 kg vážící
kámen, odtáhl ho na pole vzdálené farmy, tam ho zakopal pod
kořeny stromu a doufal, že ho někdo objeví. Farmář? Z legrace?
Spíše by zemřel a nepřál by si nic, jen aby o něm neslyšel!
Bohužel, Seveřané o svém pobytu v Severní Americe nechali
pouze málo důkazů. Skeptičtí konzervativci nejsou ochotni
kromě Kennsingtonského kamene přijmout ani Newportskvu
věi. Jeden z nich píše, že je to nejpravděpodobněji strážní věž
ze století. Důkaz, že kotvicí kameny u pobřeží Atlantského
91

oceánu používaly vikinské lodě, je přinejmenším lží. Některé ze

středověkých skandinávských zbraní, které se občas objeví,
pravděpodobně pocházejí z rodinného majetku nebo ze sbírek a
byly sem doneseny nedávno. Toto pochybné vysvétlení svědčí o
způsobu myšlení, s nímž se u tzv. akademických vědců a znalců
starověku můžeme setkat často.
Nedostatek důkazů, uzavírá, neoslabuje pravděpodobnost
jejich přistání ve středověku. Zobrazuje náhodné a nestálé
pokusy, které, jak všichni víme, nezanechaly žádný vliv na
předkolumbovském vývoji Ameriky. O tom, že Vikingové dosáhli
a kolonizovali USA, Island a Grónsko v průběhu 500 let, není
pochybností. Podle severské ságy přišel společně se šedesáti
dalšími, v r. 1007 do Vinlandu bohatý občan Grónska, a založil
tam kolonii. Nějaký čas vydržela. Víc se o ní však neví. Zmizení
kolonii působí tajemně. Buď je pohltili nebo zničili domorodci
nebo lidé prostě vymřeli. Dnes víme o modrookých indiánech
kmene C. Mandan v severní Dakotě, kteří měli bílou pleť.
Svědčí to o tom, že se mohli setkat se Seveřany se světlou kůží.
Během expedice Lewise a Clarka (v r. 1804-1806) byli objeveni
i přátelští indiáni. Byly objeveny pozůstatky kamenných staveb
a artefaktů, o nichž nejsou pochybnosti, stejně jako tábor v
Newfoundlandu, který mohl postavit Leif Ericson. Časté cesty
do zahraničí jejich počet a sílu doma asi snížily. Objevné cesty
pomalu ustaly kolem r. 1300. Poslední z odvážných Vikingů
zemřel v Grónsku v r.1540, což znamenalo konec jednoho z
nejzajímavějších období v dějinách Ameriky.
Výpravy Vikingů
Podle výkladů podnikli Erik Červený, Leif Ericson a jiní Seveřané
mnoho cest přes Atlantik do nových zemí: Islandu, Grónska a
Ameriky. Ve Vinlandu, v Massachusetts a na Rhod Islandu se
pokoušeli založit trvalá sídla. Žádné nebylo stálé, ale jejich
obyvatelé tam žili dost dlouho, aby zbohatli obchodováním s
přátelskými indiány. Do Norska se vrátili jako boháči a neroz-
vážní lidé. Setkáváme se s entitou v čase, kdy Erik Červený
92

podnikal své plavby do zemi, v níchž dnes entita žije. Tehdy

entita patřila mezi ty, kdož se v zemi zvané Vineland snažili u
pobřeží Rhode Islandu a v částech ležících severně, v dnešním
Massachusetts založíc sídlo. Entita byla silná tělesně, duševně.
Stejně v práci na zemi jako na moři, jmenovala se Oslo Din.
Touto existencí entita něco ztratila i našla Ziskala pomocí,
kterou v tomto období života poskytla svým společníkům.
Ztratila, když během spolupráce s domorodci hmotně zbohatla,
získala moc, místo a postavení. Při návratu domů se entita
vzbouřila a podmanila si ostatní, s nimiž se plavila. Tak se
později za oné cesty rozbujela nenávist (438-1/. Během jedné
z cest do Ameriky nechal Erik Červený svou ženu doma. Jiné
ženy se však plavby zúčastnily. Byla z toho podrážděná Tato
epizoda vedla k jejich rozdělení, které trvalo léta. Třebaže byl
odvážným námořníkem, jako člověk byl vzdorovitý. Se svými
vládci měl konflikty. Později, po těžkých námořních zkušenos-
tech, začal moře nenávidět. V Americe se dostal až do středo-
západní Minnesoty. Někteří z jeho lidí zbytek života prožili mezi
indiány. To byla jedna z příčin, proč Lewis a Clark tuto oblast
procestovali, aniž by jim indiáni kladli odpor. Někteří Vikingové
na západě došli až do Montany. Předtím byla entita v zemi
Seveřanů a cestovala s nimi do velké západní oblasti nebo do
střední Minnesoty, když tam působil Erik Červený. Tehdy entita,
jako Olsen-Olsen, patřila k těm, kdož cestovali a mezi lidem této
země zůstali. Severozápadní země tak byly na expedici Clarka
připraveny. Jejich obyvatelé tedy proti ní nic nepodnikli. I dnes
může entita mezi různými skupinami, kmený, národy a zeměmi
působit jako mírotvůrce (3651-1) :
Leif Ericson, Olaf a Olensen přistáli v Martině zemi a ve Vinlan-
du, v Connecticutu a v Massachusetts. Během jiné cesty Ericson
se svým lidem založil kolonii u dnešní Providence na Rhod
lslandu. Jiní podnikli četné výpravy do Newfoundlandu a do
Nového Skotska. Ale jednou z prvních osad byl Vinland, byť ji
93

později téměř všichni opustili. Někteří zůstali, a s domorodci

rozvíjeli duševní bratrství. Objevovali cesty státu New York
Erik Červený se reinkarnoval na zem. Dříve entita žila v se-
verské zemi mezi odvážnými lidmi, mezi námořníky. Entita se
jmenovala Erik. Cestovala a usadila se v zemi, která je dnes její
vlastí. Právě zkušenosti z předchozí části života i činnosti, od níž
se v tomto období odvrátila, naznačují, že v současnosti má
entita odpor k vodě, plavbě a vodním dopravním prostředkům.
Proto svou odvahu předvádí ve vzduchu nebo ve vzdušných
plavidlech. Z toho vyplývá jiné cestování. Touto zkušeností
entita získala i ztratila. Byla to období vzdoru vůči společníkům
a nadřízeným, pod jejichž vedením entita jednala nebo
pracovala. Problémy měla i v rodinném životě (2157-1)
Tak nešťastně skončil příběh o Seveřanech v Americe alespoň
podle Cayceho výkladů. Prošli jsme průběhem událostí až k mo-
derním dějinám. Cayceho záznamy obsahují výklady o každém
období života v Americe. Nalezneme tam reinkarnace duší v
období revoluce, v časech pronásledování čarodějnic v Nové
Anglii, v dobách pionýrských dní na středozápadě, z občanské
války, osídlování západu, i. z II. světové války. Byť některé z
nich představují poutavou četbu, vykreslují život známých,
méně známých nebo zcela tajemných osob, naše vědomosti
rozšiřují málo. Proto pozornost zaměříme na důležitější
problémy, které v Americe existovaly a existují. Současnost a
budoucnost je totiž těsně propletena a vychází z minulosti.
Po roku 1998
Edgar Cayce měl co říci nejen k minulosti USA. Hodně řekl také
k její buducnosti. Jak se kolo dějin otáčí, lidstvo se rychle blíží k
novému období. Žijeme v době přechodu k novému odpuštění
doba, čas a polovina času končí. Spraledliví osídli zem, jak říkají
výklady. Nebude to lehké. Naopak, bude to období neshod,
napětí, zmatků, které lidské duše vyzkouší. Mnohé odpadnou
Musíme však pamatovat na to, že i perla vzniká třením a drce-
ním. Bez protikladu nic nevznikne. Historie, která se často opa-
94

kuje, potvrzuje, že každá síla má svůj protipól. Všechno nega-

tivní má svůj protiklad. Je to součást vývoje člověka na Zemi.
Nový věk se má podle předpovědi Cayceho výkladů z r.1930
zrodit v r. 1998. Rovněž jiné prameny zmiňují přibližně stejné
datum. Dokonce ortodoxní americká Akademie umění a vědy
podpořila komisi, která měla studovat stav západní civilizace do
r. 2000. Tento rok bude úvodem k dalšímu systémovému zlo-
mu. Znaky této změny jsou na každé zatáčce naší cesty. Západ
hlavně USA očekává, že dosáhne stavu ekonomického blaho-
bytu, píše Nehry Winthrop, profesor sociologie. Mnozí věří, že
do r. 2000 bude všeho nadbytek. Díky automatizaci, počítačům
a jiným technologickým vymoženostem, které jsou dnes před-
povězeny. Ve všech prognostických úvahách se hodně hovoří o
vědecko-technickém a ekonomickém rozvoji. Téměř nic se však
neříká o ohromném a zároveň citlivém problému, jak a podle
jakého systému se blahobyt bude rozdělovat? Všichni prog-
nostici se shodují, že budeme mít více času na oddech, vzdělá-
vání, kulturu, rozšiřování hranic vědomí, že budeme mít mož-
nost získat hluboké citové náboženské zkušenosti. Patří sem
výsledky umění, vědy, matematiky,, nová architektura a plá-
nování bydlení, pokusy s novými myšlenkami v psychologii a
experimentální postoj k novým společenským institucím. Někdo
řekne: Utopie. Možná. Ale zcela určitě vytoužená. Tato předsta-
va vytvořila generační propast. Jde vlastně o informační propast
mezi mládeží a staršími. Z jejich řad je vedena umělá hranice.
Neměli by- chom u nové generace udělat vážnou chybu. Raději
bychom se měli zeptat: Vyroste starší generace na takovou
úroveň? Nebo bude trvat na svých materialistických hodnotách
a tvrdit, že tyto hodnoty a vztahy jsou zvenčí dobré, že dnešní
mládež je pouze shromážděním nepraktických, nedospělých;
idealistických stu- dentů? Raději bychom se měli zeptat, zda
jsme žili podle vlast- ních ideálů. Měli bychom prozkoumat
vlastní nedůslednost. I když se mládež ve svých názorech na
sex a drogy může mýlit, rebeluje, protože cítí, že byla pokry-
95

teckou společností oklamána. Rodina a církev ji například učí,

aby respektovala majetek a práva druhých. Když však nastoupí
na vojenskou službu, učí se ničit majetek a zabíjet lidi. Stanou
se z ní proto z mravních důvodů odpůrci vojenské služby, kteří
pálí povolávací rozkazy. Kromě toho mají pocit barbarství. Esprit
de corps, který v ne-dávné minulosti chyběl. (je to vlastně první
generace, která má čas myslet. Samozřejmě, čekají nás i jiné
konflikty, které se před příchodem Nového věku (New Age)
musejí vyřešit. Cena naší chudoby je vysoká. jak to vyjádřil
Gunnar Myrdal: Amerika si nemůe dovolit, aby jako jedna z bo-
hatých zemí zůstala mezi těmi, které mají nejvysší nezaměst-
nanost, nejhorší a největší chudinské čtvrti a která. je nejméně
štédrá k starým lidem, dětem, nemocným a invalidům.
Jedním z trpkých paradoxů současné doby je, že několik jedinců
vlastní ohromné bohatství a na druhé straně existuje hodné
chudých Z morálních a etických příčin máme nejen žít, ale také
druhé nechat žít. Jsou pro to i konkrétní, praktické důvody. Zvy-
šování násilí, zločinnosti, zneužívání postavení, daňové podvo-
dy, lži, inflace, umělé zvyšování cen to všechno je znakem mo-
rálního úpadku bohaté společnosti v nezřízené honbě za penězi.
Úpadek americké morálky je výsledkem, nikoliv příčinou. Naši
spolenost trápí mnohé nepravosti, které jsou dnes dostatečně
známy. Skryté jsou však příčiny. Co můžeme očekávat, když
korupce a lež vládne i na nejvyšších místech ve vládě, v CIA, ve
velkém obchodě, ve vojensko-průmyslově-kongresovém komp-
lexu? Jsme domečkem z karet postaveným na písku. Jsou jejich
pozice tak slabé, že musejí lhát? Působí pravda jako trestání
sebe sama? Ještě obecněji řečeno prodala starší generace svou
duši za pár stříbrných? Pentagon původně geometrický obrazec
s pěti stěnami je v současnosti komplexem s mnoha úhly. Naše
zem (USA) stála na zlaté. Dnes stojí na špatnosti! CIA, FBI a
vojenská rozvědka jsou ministerstvy války. Bohužel, jak to
vyjádřil bývalý generál Maxywell Taylor před výborem Kongre-
su, morálka není součástí vládních rozhodnutí.
96

Dědictví studené války

Studená válka proti tzv. hrozbě z Východu, proti bezbožnému
socialismu atd, byla založena na ekonomických a sociálních
základech. Nikoliv na vojenských! Jde o boj o mezinárodní trhy,
přírodní zdroje, ovládání nerozvinutých zemí, sociální jistoty
obyčejných lidí. Komunismus byl a je trvalou výzvou pro lidstvo,
nikoliv hrozbou! Skutečná otázka zní zcela jinak: Může kapita-
lismus vůbec soutěžit se socialismem fair play? Nebo se znovu
musí uchýlit k vojenským prostředkům, když ne přímým, tak
alespoň k vydírání hrozbou hvězdných válek ? Během I. světo-
vé války byl E. Cayce dva krát tajně pozván do Washingtonu.
Čtrnáct bodů mírové smlouvy, stejně jako plán Woodrowa Wil-
sona na založení Ligy národů, obsahuje hodně z filozofie výkla-
dů. Nemáme záznamy o tom, co tehdy bylo řečeno. Pozdější
výklad však dokazuje, že Wilson byl duchovnějším člověkem,
než bylo obecně známo. Duch Krista seděl u mírového stolu,
řekl Cayce. Wilsonovy životopisy to potvrzují. Zlomyslná opozice
synů Belialu ho dovedla do hrobu, zkomolila 14 bodů a zabila
Ligu národů. Byla to karma! Spojenci její cenu splatili ve II.
světové válce. Od té doby se národ znovu mohl přesvědčit o
nízké morální úrovni. Její zbytky lid zasahují. Společenský sys-
tém však žádá mnohem vyšší úroveň morálky obyvatelstva, než
je jí ochoten dát. Potřebná úroveň morálky je v současnosti,
bohužel, nedosažitelná. V pozadí všeho zla je nenasytnost
několika jedinců. Ta produkuje zbraně, filmy o sexu a násilí,
pornografickou literaturu. Právě nenasytnost je schopna vyrá-
bět a prodávat bezcenné zásoby a půdu, uměle zvedat ceny a
obyvatele podplácet tisíci různými způsoby. To všechno v honbě
za ziskem, mocí, postavením. Pouze pro několik jedinců. Pro
ostatní to znamená strašidelnou nejistotu, ztrátu bezpečí a
základních životních jistot. Zkrátka, vlci mohou volně lovit zajíce
nevinné, bezelstné, neučené a někdo se ještě diví, že zajíci
začínají být nespokojení až zuřiví? To není kritika marxistů,
planých revolucionářů. To je reálné hodnocení této doby z po-
97

zice etiky a duchovna. Malý a čestný obchodník se pomalu ale

jistě mění v nepotřebného člověka. Stejně tak, pracovitý a
skromný zemědělec. Nezávislost a poctivost mají malou naději
na úspěch v porovnání se silným, bezzásadovým, skrytým a
koncentrovaným vlastnictvím. Skryté, anonymní nebo nead-
resné vlastnictví je jednou ze základních příčin naší zhoršující se
společenské struktury. Nejen v USA, ale všude na světě (tedy v
současnosti také u nás) Předpokládejme, že by lidé neměli
přímý, soukromý, ani ziskuchtivý motiv. Předpokládejme, že
každý člověk by měl zaručeno bezpečné stáří. Byly to tyto
příčiny, proč pradávní Inkové a jiné národy měli nízkou krimina-
litu a málo chudých? Proč byla kriminalita v socialistických
zemích mnohem nižší než u nás (v USA). A proč začala hned
stoupat i tam, po destrukci socialismu musíme si položit několik
velice nemilosrdných otázek. Je kapitalistický systém skutečně
založen na přežití nejschopnějších? Nebo na přežití nejbezcha-
rakternějších? (je založen na filozofii každý pro sebe, která proti
sobě lidi staví? Vyvolává v člověku ty nejhorší instinkty? Vyzývá
ho, aby zradil, podváděl, loupil a tak si zajistil vlastní osobní
bezpečnost? Proto, aby lidská komunita měla správný řád, je
nutné udělat mnoho. Kapitalismus se postupně sám ničí. Všech-
na jeho zdánlivá vítězství jsou pouze dočasná. Otázka je, zda je
vůbec možná jeho reforma kázní a povinnou regulací? Je reál-
né, aby soukromé podniky zjistily, že je nezbytná jejich trans-
formace, aby všeobecnému dobru mohly lépe sloužit? Je to
málo pravděpodobné! Vysokoškolští studenti u nás (v USA) to-
mu rozumějí lépe než dospělí. Vidí stav tohoto konfliktu a této
hře rozumějí. Prezident Amgerstské College, Dr. Calvin H.
Plimpton, názor studentů vyjádřil v dopise prezidentu Nixonovi:
Jsme přesvědčeni, že musíme říci a vysvětlit, že rozruch kolem
mladých lidí a těch, kdož volají po humánních a rozumných
změnách, bude pokračovat. Bude pokračovat do té doby, dokud
vy a jiní političtí vůdci v naší zemi nezačnete účinněji a důraz-
něji řešit hlavní problémy naší společnosti. Část těchto zmatků
98

vzniká proto, že americký sen se neustále vzdaluje od americké

skutečnosti Poté co zmínil mnohé bezcenné oblasti naší spo-
lečnosti a účel postrádající smysl, Dr. Plimpton pokračoval:
pokud se političtí vůdci nezačnou zabývat hlavními společens-
kými problémy ohromné zneužívání přírodních zdrojů k vojen-
ským účelům, nerovnost, kterou vyvolává současný měnový
systém, kritický stav 23 milionů amerických chudých, nerovné
rozdělení podle rasové příslušnosti pokud se to nestane, zájem
a energie těch, kdož o nezbytnosti změny vědí, budou soustře-
děny na hledání způsobu, jak zklamání odstranit. Yippiové,mladí
levicoví intelektuálové a hippies k vyjádření svého rozčarování
nad status quo používali jakékoliv metody. Někteří celý systém
odmítali a nechtěli ho vidět. Jiní, např. bibličtí hippies, se stavěli
do pozice puritánů a tvrdili, že chlípné věci jsou nám předur-
čeny. Mnozí jsou přesvědčeni, že církev sešla z cesty a pro
řešení základních problémů nemá význam. Mají i píseň: Pán
není dojat úspěchem světa. Radikálové už nevěří, že by se
kapitalistické strany mohly reformovat na takové, které by byly
odpovědné za lid a reprezentovaly jej. Téměř všichni tito mladí
lidé jsou vnímaví a bystří. Dobře vidí lesklým, naleštěným
povrchem kultury otrávené úspěchem. Nemusíme jim odpustit,
že nás urazili, abychom pochopili podstatu. Lži je těžko odvolat
Bohužel, budovatelé kapitalistického impéria tak často a hlasitě
do médii křičeli: Vlk! Varovali před hrůzou otroctví vyvolanou
bezbožným komunismem, že tomu všichni uvěřili. V součas-
nosti, když je porozumění s Ruskem nezbytné, se stát musí
pokusit zbavit se své propagandy. Není to ani malý ani jedno-
duchý úkol, uvědomíme-li si dlouhá léta (cca 70 let), během
nichž byla lidská mysl systematicky ohlupována. Tzv. svoboda
tisku, která původně znamenala svobodné šíření pravdy, se
působením poslů nenávisti více začala zajímat o způsoby, jimiž
lze názor veřejnosti co nejúčinněji ovlivnit. Nejde jí o pravdivé
informování. Tisk se stal zkouškou kapitálu a politiky. Řemesl-
níci v oboru politické science fiction začínají protestovat proti
99

dnešnímu fašismu v Americe. Po řešení na mezinárodní scéně

volá celá řada velkých problémů Už v roce 1962 autor řekl (v
časopise The Churchman): Patřím k těm Američanům, kteří
vědí, že nakonec se musí postavit základ pro setkání dvou
nejmocnějších národů v dějinách. Všichni jsme součástí
Bratrství člověka a Otcova Boha. Proto bychom se měli společně
poradit a ne se jednotlivě stavět proti proudům protivenství
Vždyť je jich dost. Nemusíme si sami ještě další přidělávat.
Žijeme v časech těžkých zkoušek. Nedostatečně vyvinuté náro-
dy světa hledají a žádají své místo na slunci. Chtějí pro sebe
svou zem, nikdo tento příliv změn nemůže zadržet. Skutečně, ti,
kdož mají, jsou morálně zavázáni rozdělit se s těmi, kteří nemají
Nikoliv o ničivé zbraně, které nemají vnitřní hodnotu a slouží
pouze k vyvolávání nedůvěry a napětí. Mají se rozdělit o životně
potřebné věci: potravu, továrny, školy, hráze, nemocnice. Je
katastrofa, jestliže dva národy, které jsou k tomu nejvhodnější,
se hádají o to, jak a kdo to má udělat. Končí studená válka, boj
o lidskou mysl. V rozhodovací pozici jsou lidé, kteří když na to
přijde by ji mohli bez váhání změnit na horkou. V cestě jim
může stát pouze veřejné mínění. Kritické období, v němž jsme,
je přímým důsledkem naší samolibosti. Sklízíme úrodu toho, co
jsme zasili vlastní lhostejností k národním a mezinárodním
problémům. Karma! Mládež není tak samolibá, jako její otcové
(sedmdesátá léta) . Má zájem. Myslí to vážně. Mnoho z toho, co
zdědila, se jí nelíbí. Chce věci změnit. Nápisy na zdech jsou pro
ty, kdož si je chtějí přečíst Můžeme se zeptat, kdo jsou tito divní
mladí lidé a co chtějí? Abychom to pochopili a možná se i přidali
k tomuto pochodu kolem nás skutečně největší show na zemi
musíme si podrobněji vysvětlit Nový pořádek (New Order) a jak
ho dosáhnout. První náznaky o nové generaci se ve výkladech
Cayceho objevily pro lidi narozené v r. 1917-1920. Téměř všich-
ni byli Atlanťany, kteří se na Zem reinkarnovali ve velkém
počtu. Můžeme předpokládat, že přicházejí pořád. Zdá se, že
tento příliv zkušených, rozvinutých duší agresivních i progre-
100

sivních vyjadřuje skupinovou nebo národní karmu. Současnost,

poprvé od pádu Atlantidy, lidstvu nabízí možnost řešit podobné
problémy v podobných podmínkách Tato nově reinkarnovaná
generace přináší novou etiku. Její přítomnost cítíme v různých
částech světa. Jejich fyzická síla a vysoká úroveň myšlení, spo-
lečně s jejich minulostí a s velkými podvědomými vědomostmi,
společnost na Zemi mění. V některých zemích se už o to poku-
sili. Částečně měli úspěch. Např. mládež Jižní Korey se v r.1960
postavila proti despotickému vládci Syngmanovi Rheemovi.
Nebyla však první. První byl v r. 1958 F.Castro na Kubě. Třeba-
že se sen o svobodné a šťastné Kubě nepovedlo naplnit kvůli
systematické, bezohledné a dodnes trvající ekonomické a poli-
tické blokádě, byla kubánská revoluce oprávněná, když bude
potlačena, svůj historický účel splnila. Třetímu světu ukázala, že
žít se dá také jinak. Výklady tvrdí, že přechod začne v letech
1958 až 1998. Když se toto obdobi uzavře, začne Nová éra,
Nový věk. Buďse jí zúčastníte nebo ji necháte projit mimo a
budete pouze příživníkem. (364, série) 124
Krize současné Ameriky
Na počátku bylo člověku přikázáno, aby se rozmnožil a podrobil
si Zem. Neměl si ji přivlastnit, rozdělit, ani podrobit si jiné. Měl
si podrobit měl ovládnout pouze sebe! Zde je kořen dnešních
nedorozumění rozdílných názorů, tříd, kast, společenských,
ekonomických a politických systémů. E. Cayce už dávno řekl:
Amerika ztratila svůj ideál. Svět je malý. Každý den se zmen-
šuje. Populační exploze, která je důvodem nářků plných úzkosti
a strachu, jako ze Soudného dne, se může stát skrytým požeh-
náním. Jistě to není náhodné. V první řadě nutí řešit ekono-
mické a společenské otázky, které byly celá staletí odsouvány.
Díky tomu se blíží takové závratné změny, o nichž se předcho-
zím generacím ani nesnilo. Nové Světy se přiblíží. Člověk na
druhém konci Země bude jako nejbližší soused. Stále častěji
bude docházet k nepokojům, neboť jednotlivi vůdci se budou
snažit část světa přinutit, aby myslela stejně, jako část druhá.
101

Případně se budou snažit dosáhnout, aby druhá skupina s jinou

žila až bratrství, se stejným poutem duševního souladu nebo
podle stejného uznávaného vzoru. Na základé současných
podmínek se ukazuje, že jsme všichni došli k takovému bodu
vývoje lidské rodiny, kdy se musí vzít v úvahu fakt, na kterém
se shodnou všichni. Zmatek, který vyvstal ze života sjolečnosti,
z rasových rozdílů, z názorů na vztah člověka k Tvořivé síle
nebo k Bohu a ze vztahu lidí k sobě, musi směřovat ke společ-
nému základu, na němž se všichni shodnou (3976, série,
r1932) Lidská odpověď na všechno je moc moc peněz, moc
postavení, moc bohatství, moc tohoto, tamtoho nebo onoho. To
nikdy nebyla boží cesta, nikdy to ani boží cesta nebude. A
zkouškou pravdy jeho vůdcovství je, že lidé si musejí vybrat.
Buď budou sloužit vysoce postaveným nebo budou sloužit
lidstvu jako celku (364, série) Následuje přesvědčivý, příklad
skupinové karmy, který je vyrovnávající reakcí na původní akci.
Cayce v r.1932 řekl: Evropa je jako rozdělený dům. Před něko-
lika lety byli rozdrceni mocní lidé, kteří nerespektovali práva
druhých a starali se pouze o uspokojeni a ukojení několika
jednotlivců. Národy znovu procházeji obdobím zrodu. Jsou jako
trn vatě mnoha politických a finančních a evropských kruhů,
světových kruhů. (364, série) Bylo vysvětleno, že Rusové, kteří
trpěli za carů, se znovu reinkarnovali. V činnosti, ani v životě
člověka neni nic, co by svůj původ nebo důvod nemělo v duchu
tohoto počátku (Lásky, krásy).To všechno selže, nemá-li svou
podstatu v duchu pravdy Protože Bohu se nemůžeme posmí-
vat, cokoliv člověk, krajina, národ zaseji, to musejí sklidit
Protože po každé akci následuje reakce, každá příčina má svůj
následek. Mnozí tomu porozuměli: v pozemské existenci a v
cyklu času se mnohé opakuje. Ti, kdo. vládnou vysoce i nízce
postavení se mohou projevit. A dodal: Nic nového pod slun-
cem. Co bylo, bude znovu. ( 1149-10) Ideály, důvody, které
způsobily vznik (amerického) národa, jsou dobré, řekl r. 1939.
Je možné odpovědět, že potřebou každého muže, každé ženy,
102

je dodržení principů, které pomáhají tvořit americké myšlení

1149-72) Jde o jasné odvolání na Deklaraci nezávislosti, ústavu
a zákon o lidských právech. Od té doby jsme se od práva
posunuli (politicky, pozn. překl) tak, že by ho dnešní Kongres
neschválil!
Budoucnost náboženství
Kdosi se spícího proroka zeptal na budoucnost náboženství v
USA. To záleží na činnostech mnoha osobností. Nelze ji před-
povídat. Dochází ke změnám, to je jasné k vývoji nebo k revo-
luci v náboženském myšlení. Základem bude Rusko, ale ne ko-
munismus, NE! Spíše to bude na principu Kristova učení, bude
to jeho komunismus! (425-5)
Zatím si nejsme jisti, co to vlastně znamená. Esejci, kteří Ježíše
vychovávali a vedli, žili v komuně. V ní byl majetek i osobním
vlastnictvím celé skupiny. Zákony 2:44 a 4:32 hovoří o všech
věcech, které byly společné. Základem stejného mohl být duch
bratrství, který vedl k pevnějšímu spojení jednotlivců. Skuteč-
nost je však smutná. Američané nikdy nebyli a ani dnes nejsou
duševně připraveni přijmout jakýkoliv druh komunismu. Ani ho
nechtějí. Tento názor, díky své ekonomické a z ní vyplývající
informační převaze, vnutili téměř celému světu. Pud spolupra-
covat je v člověku skoro stejný, nebo ještě větší, než pud sou-
těžit. Soutěž má svůj význam, ale nakonec je násilná, ochuzuje
a nemá žádný smysl. V r. 1934 Cayce řekl: Jestliže v Americe
neporoste snaha po pevnějšim bratrství, lásce k sousedovi,
bude se civilizace ubírat západním směrem a znovu se musejí
objevit mongolové, nenávidění lidé. Vysvětlil i závislost lidí a
národů na sobě: Vznikla a vzniká v průběhu událostí a vyplývá z
lidských zkušeností. Není třeba tolik přemýšlet o půdě, nýbrž o
všech zemích jako o jednom celku.(3976, série)
Tato pravda je pro duševně vyspělé jedince samozřejmá.
Cayceho výklady zodpovědnost kladou na jednotlivce: Ať každý
ví, že je harfou, na které hraje boží dech. jako hledači, pod
božím vedením; budeš pospíchat ke dnu, kdy už nebudou války
103

Nebyl za pohánění bičem. Na otázku ochrany naší demokracie ,

Cayce odpověděl: neuváděj demokracii, ani žádná jiná pojme-
nováni před Bratrstvím člověka, Otcovstvím Boha! Jednou
varoval: Nepros o mír, když ho nemáš ve svém srdci a v duši!
Už před více než 55 lety Cayce předpověděl současnosti ame-
rickou krizi. Rovněž uvedl její základní příčinu. Spící prorok r.
1943 řekl: Co se týká této země, v tomto a následujícím čase,
ne ihned nastanou nepokoje, větší než dnes. Budou vycházet z
nitra: Boží vliv se ztratí ze srdcí těch, kdož řídí celek Nemohl to
říci přesněji Je jasné a někteří to přijímají, že podmínky musejí
být znovu stanoveny, řekl už v r.1938, že se vysoká i nižší
místa musejí očistit, že musí stoupnout úcta k jednotlivci. Každý
bude strážcem společensky vyrovnaných vztahů nebo lepšiho
uspokojení této potřeby (1149, série) . Očista na nižších mís-
tech nikdy nebyla problémem. Všichni jsou na ni zvyklí. Očista
vysokých postů nikdy nebyla a ani dnes není lehká, protože oni
jsou naučeni ji dělat.
Problém rasismu
Kdosi se zeptal, jaký má být vztah k černochovi. Je to tvůj
bratr! Ti, kdož to způsobili, zavedli nesmyslné otroctví, bezdů-
vodné. Vytvořili to, co nyní musejí podle vlastních principů,
podle sebe řešit. Musejí být v úvahu bráni podle svých schop-
ností, stejně jako i jiných vztahů. Protože On stvořil všechny
národy světa jako jeden rod. (1149, série) Jasně karmická je
situace, v níž tváří v tvář stojíme 300letému dlužnímu úpisu.
Aby se léta útlaku zmírnila, bude potřebných několik generací
vzdělaných a ekonomicky vyrovnaných lidí. Černý muž je
většinou produktem bílého jihu (USA). Je skutečností, kterou se
nikdo nechlubí. Někteří ji připouštějí. Pouze pár lidí se za ni
chce odpovídat. Jsou to především ...vnělí lidé, nikoliv bez
talentu, kteří nejvíce ze všeho potřebují příležitost, té však
nikdy není dost. Dnešní bojovní černoši jsou bývalými otrokáři
rané Ameriky, tvrdí Cayce Nebudou útlak snášet. Nemůže
existovat jedno měřítko pro dělníka a druhé pro pracovníka
104

směnárny, řekl Cayce r. 1939. Všichni jsou si rovni. I když

může nastat doba, v níž bratr povstane proti bratrovi, skupina
nebo sekta proti jiné sektě. nakonec se vyrovnají. Pak by k moci
měli přijít, a přijdou ti, kdož budou schopni uspokojit potřeby
(doby) (1149, série)
Konflikt kapitálu a práce
Každá fáze lidské existence a lidských vztahů se musí vzít v
úvahu jestliže lidé na vysokých místech, kteří by mohli dát své
prostředky, bohatstvi, vzdělání, tyto věci nevezmou v úvahu,
nastane to vyrovnání, které má přijít. Když se totiž potřeby
nevezmou v úvahu, přijde do této země revoluce a rozdělí ji na
oblasti stojíci proti sobě. To bude vyrovnání prostředků a způ-
sob, k němuž lidé směřují. (jelikož v jedné oblasti je nadbytek a
jinde je nedostatek prostředků k živobytí. To jsou prameny, z
nichž vzniká kriminalita, povstání, všechny nepokoje v nichž ti,
kdož vládnou, neuvažují o každém stupni, o každé fázi lidské
činnosti a o zkušenosti. ( 1149, série)
Slova pronesená prorokem bez obalu. Vysvětlují kořeny příčin,
které se neobjevují jaksi mimochodem nebo pro efekt. Jednou
Cayce udělal poznámku, která je zdánlivě zmatená a je těžké ji
uvést ve správném kontextu. Řekl: Bude-li známo skutečné
postavení nékterých, lidé budou ohromeni Můžeme proto
očekávat určité odhalení nebo dobrovolné prozrazení, které
bude pro národ šokem.Vladaři musejí vědět, že jsou strážci
svých bratrů. Musejí se vyjádiit ke slovům Budeš milovat svého
Pána celým srdcem, mvslí i tělem, jako svého bližního a jako
sám sebe To musí být pravidlem. Je pravdou, že v Rusku se
některé části tohto pravidla uplatňují. (jsou tam však lidé, kteří
ho používají nejen v ekonomickém životě, ale chtějí ho uplatnit i
v myšlení a v duchovním životě. To však přináší becitnost tam,
kde by neměla být. Tento výrok je hodnocením omezení svobo-
dy projevu z náboženství, které r.1938, za Stalina, převládalo.
Člověk má být strážcem svého bratra, nikoliv vlastníkem jeho
duše. Podmínky v některých zemích, pokračuje Cayce, musejí
105

být pro Ameriku varováním. Vždyť komu patří bohatství? Komu

patří možnosti země? Těm, kdo je zdědili nebo těm, kdož se
dostali do mocenské pozice? Nebo těm, kteři svou prací, vlast-
ním potem, k hromadění bohatství přispěli? Nejen že všechno
bude patřit všem, jako v komunistické myšlence, kromě dodr-
žování rovnováhy, jedinečnosti, spojeni myšlenek a činů pro
všechny Pokud se pracující dohadují, kapitál se nemusí bát.
Když se pracující sjednotí, kapitál se bát může: kdo nepracuje,
ať nejí. To jsou zásady. Abychom si byli jisti, kapitál pracuje
právě tak, jako ten, kdo pracuje vlastníma rukama. Nikoliv ke
škodě, nýbrž v zájmu sjednocení úsilí všech. Práce (odborové
organizace v USA) nikdy nebyla zcela sjednocena, pouze na
papíře. Koalice AFL-C10 trhliny téměř zalepila. George Meany
jako konzervativní prorok a Walter Reuther, liberál, se dlouho
nemohli dohodnout. Které křídlo vyhraje, je dnes překonaným
problémern. Zajímavé bude sledovat, kdy a jak se odbory
sjednotí. Dnes je v USA organizovaných pouze 22% pracujících
Varování kapitálu je jasné: musí se společensky stát uvědomě-
lejším a zodpovědnějším. Jediným dilematem je v době, kdy je
věk odchodu do důchodu stanoven na 65 let, nezaměstnanost.
Nastanou nepokoje, napětí mezi kapitálem a prací. Ve vaší zemi
budete rozděleni dříve, než druhý z prezidentů přežije svůj úřad
zákon Lynche! Musíte se připravit na národ, který začíná existo-
vat. (1149, série) Zde spočívá tajemství. Víme, že svůj úřad
nepřežil Franklin Roosevelt (prožil pouze 3 roky a něco ze svého
volebního období). Pak by ovšem John Kennedy byl od výkladu
prvním (r. 1939), který svůj úřad nepřežil první volební obdo-
bí. Někteří studenti Cayceho záznamů věří, že Kennedyho
zavraždění bylo druhým. Třebaže rozdělení země mezi kapitál
a práci nenastalo. A už vůbec neplatil zákon Lynche v plném
významu tohoto výrazu. Možná tyto události ještě přijdou, má-li
tento pohled vůbec nějakou hodnotu. Nebo se Cayce mýlil. Ta-
ková je tedy a bude část života Ameriky jako výsledek nedos-
106

tatku víry! Později ještě dodal: Pokud se všichni nesjednotí na

směru, čeká Ameriku revoluce!
Co přinese budoucnost
Potřeba je velká, čas se krátí. Varování patří všem. Hlavně těm,
kdož vládnou nebo přímo investují peníze . Protože ti, kdož
jsou hladoví, se nezajímají o pramen moci nebo síly, dokud se
jejich touha nesplní ( 1149, série)
E. Cayce nikdy nezmiňoval datum. V r. 1940 však určitý údaj
poskytl. Když se mnohé ostrovy, mnohé země dostanou do
područí těch, kteří se nebojí člověka ani ďábla, raději se s ním
spoji, uvidí-li v tom bohatství a moc. pak taká vlast bude plná
potoků krve. Tak, jako v časech, kdy bratr bojoval proti bratrovi
Myslel tím Cayce cca 2000 ostrovů v jižním Pacifiku, které od
konce 1.světové války spadají pod kontrolu USA a některé
latinskoamerické a asijské země? Jestliže ano, náš čas se sku-
tečně krátí. Stejné zarážející je názor, který uvedl v r. 1933 o
SSSR. Největší naději dá světu náboženský vývoj v Rusku.
Ono, nebo jeho skupina, která je svázána vztahy, budou nespo-
kojeni s tím, co mají. Postupnými změnami vytvoří podmínky k
vládě nad světem. (364-Sa3) Toto stanovisko nebylo do r.
1944 vysvětleno. V Rusku vychází naděje světa. Ne ta, která se
jmenuje komunistická, bolševická. Ne. Jde o svobodu, na jejímž
základě bude kadý milovat svého bližního. (Její základ je polo-
žen. Ke krystalizaci je nutný čas. Z Ruska však přijde naděje pro
svět. Co ho povede? Přátelství s národem, který už má na své
dnešní finanční jednotce nápis: Bohu důvěřujeme! (I God Qve
Trust!), (tj USA, pozn. překl). A později říká: protože zítra se
probudí Čína. Čína se probudila, setřásla tíhu krátkozrakého
kapitalismu, pod nímž téměř zahynula. Lidská nenasytnost je
větší než rozum. Bohužel, národy Číny se dostali pod další
formu absolutismu. Dnes se i ta slibné vyvíjí. V posledních le-
tech (myslí se sedmdesátá léta) USA a SSSR pracují na detente
(uvolnění napětí, pozn . prekl) . Už není překvapením, že se
budou stále více přibližo- vat. Strach je nový nepřítel. Ať hna-
107

cím motorem bude strach nebo mír, konečný výsledek bude

pouze jeden: společná existence na novém, širším základě.
SSSR se pomalu sune kupředu. Od r. 1930 se USA posouvají
doleva i když velice pomalu. Zřejmě si navzájem budou předá-
vat nejlepší výsledky, aby uspokojily své potřeby. Ekonomické
systémy, na rozdíl od politických, nacházejí způsob, jak překle-
nout hranice. I ze svatých lze udělat ďábly. Stojíme před vel-
kým výbuchem. ldol Krišny, zájmy světa velkých peněz, vojen-
sko-průmyslově-kongresového komplexu stojí před generací,
která jim nerozumí a neumí se s nimi vyrovnat. Mládež neak-
ceptuje mýty, hesla ani otřepané fráze, které v minulosti při-
krášlovaly skutečnost. Denně dochází k ideovým změnám.
Vytvářejí se tábory. V mnoha oblastech se stále častěji ozývá
nesouhlas. Otázka je, zda budovatelé říše tuto zprávu dostanou.
Synové Belialu se znovu vracejí na Zem. V Atlantidě vyhráli a
způsobili zánik. Opakuje se konflikt mezi dětmi zákona Jediného
a syny Belialu? (jestliže ano, pak je odvážnou výzvou a vynika-
jící příležitostí, která vyzkouší lidské duše. Pouze tvrdá reforma
uspěje Ještě není pozdě, ale už mnoho nechybí. Naneštěstí,
problémy Ameriky vznikají v různých oblastech. Dojde ke krizi
politické, spole- čenské i ekonomické. Podle Cayceho výkladů
bude období od r. 1958 do r. 1998 ve znamení podstatných
změn v zeměpisném uspořádání západní polokoule. Zejména v
Severní Americe. Povrch USA se zcela změní.
Změny zemského povrchu
Studium asi 50 výkladů E. Cayceho, které popisují poslední
gologické události, naznačují, že informace, které poskytují,
jsou logické a na sebe navazující, tvrdí geolog-profesionál,
který chce zůstat neznámý. Jak se dalo čekat, pouze některé se
přibližují dnešním vědeckým údajům; mnohé jsou v protikladu s
dnešními představami o dějinách země Dodává: Mnohé katas-
trofy, které předcházejí tomuto období, nejsou v souladu s geo-
logickou představou uniformitarianismu (tj. postupných změn,
pozn. překl) . Je však zajímavé, že události předpovídané pro r.
108

1926 až 1958 se objevily tak, jako byly předpovězeny. Například

zemětřesení v Kalifornii 22.2.1926, silné větrné smrště mezi 15.
10 až 20.10.1926 a silné zemětřesení v Kalifornii mezi r. 1926
až 1950. Cayce předpověděl r.1934: Zem se přelomí na mnoha
místech. Brzy (roky 1958 až I998) nastanou změny na západ-
ním pobřeží Ameriky severní oblasti Grónska se objeví voda. V
Karibském moři vzniknou nové země a objeví se souš. (iní
Amerika se zatřese od jednoho konce k druhému a v Antark-
tidě, v Tierra Del Fuego (vznikne) úžina s bouřlivými vodami
(3976-15)
Pobřežní a geodetická služba USA oznámila už v r.1959 velký
otřes na místě, kde se předtím zemětřesení nevyskytovala, v
severní Magalhaenův průliv u špice Jižní Ameriky. Otřesy a
chvění cítili v Chile, na západním pobřeží v Kalifornii až po
Aljašku. Jsou to předzvěsti budoucích událostí? Mnohé části
východního pobřeží budou rozbouřeny stejně tak na západě
jako ve vnitrozemí USA. V následujících letech se v Atlantském i
v Tichém oceánu zmizí krajiny. Tam, kde je dnes pobřeží, bude
se rozlévat oceán. I mnohá bojová pole (1941) budou v oceá-
nu, změní se na moře, zálivy, krajiny, nad nimi. bude vládnout
nové uspořádáni Oblast východního pobřeží New Yorku (státu) i
město New York z větší části zmizí. Tehdy tu bude žít další
generace. Mnohem dříve zmizí Karolina, Georgie (1151-11)
V poslední době byla zaznamenána zvýšená seismická činnost
ve východní Kanadě, ve státě Nová Anglie a New York.
Seismolog L Don Feet z Harvardu je přesvědčen, že před kon-
cem století dojde na některém místě východního pobřeží, které
nelze předpovědět, k velikému otřesu. Informace o severní a
jižní Karolině a Georgii je zvláštní, ale pobřežní a geodetická
služba oznámila, že od r.1933 do r.1954 zemský povrch ve
městě Savannah poklesl o 10 centimetrů Vody jezer (Velkých
jezer) přetečou do (Mexického, pozn. překl) zálivu dříve, než do
vodních cest, o nichž se v nedávném období tolik diskutovalo
(Mořský proud sv. Vavřince). Většina států Ohio, Indiana,
109

Illinois bude bezpečná. Posun pólů, o němž Cayce vyprávěl,by

skutečně mohl způsobit, že by Velká jezera své vody odvedla do
údolí Mississippi. Možná by vznikla řeka veliká jako Nil nebo
Amazonka. (je známo, že jezera se postupně naklánějí na jiho-
západ rychlostí 12 cm na 160km za století. Bude dobré, když
cesta pro vodu bude připravena. Byť to nebude z důvodů, o
nichž se nyní uvažuje Je to jasná narážka na Průplav sv.Vav-
řince, který byl od té doby postaven. Po celé zemi nastanou
větší i menší změny. Velkých změn dozná pobřeží severního
Atlantského oceánu. Pozor na New York, Connecticut a podob-
ně.(311-8) Předpovídal, že nejvíce bude zasažen ostrov Man-
hattan. Norfolk ve Virginii se změní na mořský přístav. Už dnes
je největším překladištěm zboží. Los Angeles, San Francisco,
většina z nich bude zničena ještě před New Yorkem Kdy se tak
stane? O tom říká: Když Vesuv nebo Pelee obnoví svou činnost,
pak jižní pobřeží Kalifornie a oblasti mezi Salt Lake a jižní
Nevadou mohou očekávat, že země se po zemětřesení pohne.
(270-35) E. Cayce upozornil, abychom pozor dávali také na
Etnu. Kalifornie leží blízko u propadliny San Andreas. Jde o tek-
tonický zlom hluboký 9,5 km a dlouhý 1240 km. Profesor Hugo
Benioff z Technologického institutu, jeden z nejznámějších
odborníků tvrdí, že Los Angeles může být kdykoliv zničeno. Ví
se o tom už dávno. Když si uvědomíme, kolik lidí se v posledním
období usadilo v Kalifornii, musíme se zamyslet nad tím, jaký
význam to mlůže mít na jejich karmu. Budeme o tom hovořit
později. V Tichém a Atlantském oceánu se objeví země. Zní to
jako daleká budoucnost. Stačí si však připomenout, že v listo-
padu 1963 náhle u břehů Islandu vznikl sopečný ostrov. Byl
pojmenován Surtsey, za noc vyrostl do výšky 9m a nezmizel.
Poseidie bude patřit mezi první části Atlantidy, které se objeví,
tvrdil Cayce. Čekej to v 68. nebo 69.roce. Není to daleko! Po
první zkáze byla Poseidie nejdůležitějším ostrovem Atlantidy.
Byl na ní rovněž důležitý přístav stejného jména. Stál v oblasti
Bahamských ostrovů. Dr. Manson Valentine r. 1968-70 objevil
110

stavby podobné chrámům, které naznačují, že předpověď E.

Cayce byla přesná. Jak se blíži doba změn, budou možná
otevřena tři místa, kde jsou záznamy (Atlanťanů) pro ty, kdož
jsou zasvěceni do vědomostí jediného Boha. Chrám (blízko
Bimini) se novu obnoví. Také se otevře chrám záznamů v Egyp-
tě. Rovněž záznamy, které byly uloženy v srdci Atlantidy, budou
nalezeny. Záznamy jsou stejné (5750-I)
Důsledky lidských hříchů?
Nutí se otázka: Proč má k nepokojům a výbuchům dojít právě
nyní a proč v USA? Proč vůbec mají nastat? Cayceho záznamy
nabízejí překvapující důvody. Naznačují, že je to důsledek
lidských hříchů. Jako odpověď na otázku o slunečních skvrnách
řekl: Protože Slunce bylo určeno za vládce tohoto slunečního
systému, jeví se jako pochopitelné, že ovlivňuje obyvatele
Země, rostliny i minerály. Slunce bylo stvořeno, aby osvětlovalo
a hřálo boží děti na Zemi. (je tedy, složeno z toho, z čeho byl
vytvořen člověk a Zem. Ale jak víš, existuje pevná hmota, něk-
de je tekutá a někde zase plynná. Všechny jsou jedno v různých
stavech, proč? Pro člověka Božího tvora! Když se tito (lidé)
postavili proti světlu, které je mělo vést a ukazovat Pánovu
slávu, jeho krásu, jeho milosrdenství, jeho naději, ano, (i) jeho
trpělivost, divíš se , že se také na tváři slunce objevily znaky
Lidského hříchu? (5757-1)
Je-li to pravda, je Slunce citlivé, což jsme doposud nezpozoro-
vali Cayce to vysvětlil: ovlivní hněv, žárlivost, nenávist, nepřá-
telství? Mnoho z toho, co je na Zemi, se jeví jako sluneční
skvrna. Co znamená konec dorozumění mezi Lidmi? Vzpomeň si
na příběh, alegorii o Babylonské věži. A končí varováním:
Jelikož to, co udéláš tomu nejmenšímu, udéláš Tvůrci, dokonce
jako Slunci, které odráží všechny nepokoje, které z tebe vychá-
zejí, pak je i zemětřesení, války, nenávist, tvůj každodenní život
ovlivňuje. Tedy, co jsou sluneční skvrny? Přirozený následek
nepokojů, které boží synové způsobují na zemi (5757-1)
111

CourierJournal v Louisville, Kentucky, 30.10.1968 uveřejnil

následující zprávu: Sluneční bouře včera způsobily rozsáhlé
poruchy bránící dorozumívání krátkovlnným rádiem. Způsobuje
to množství slunečních světel, oblasti zesílené magnetické
činnosti v určitých místech slunečního magnetického pole.
Předpokládá se, že zvýšená činnost souvisí s rokem rozzlobe-
ného slunce, který se očekává v r.1969. Příští rok bude vrcho-
lem obvyklého 11 letého cyklu sluneční aktivity.
Orbitální sluneční laboratoře 0S06 jak uvedla 10.8.1969
agentura AP, byly sestrojeny, aby dodaly nejlepší informace o
slunečních radiačních bouřích, které ruší rádiové dorozumívání
na zemi a jsou možným nebezpečím pro daleko letící kosmo-
nauty. Vědci se zabývají paprsky vysokých energii, které jsou
podhoubím slunečních světel, mohutné termonukleární výbuchy
na Slunci, které vysílá radiační bouře prostorem a ovlivňuje
polární záři, možná i počasí, život v přírodě, zemětřesení na naší
planetě. Tak může být zákon akce a reakce, karma skutečně
univerzální. Cayce znovu a znovu trval na tom, že minulé,
současné i budoucí napětí, nepokoje, pohyby jsou výsledkem
lidského (špatného, nevhodného) chování. Je-li to pravda,
biblický výrok Nemyl se, Bohu se nemůžeš vysmívat, dostává
nový smysl. Zákon příčiny a následku sahá možná mnohem dál,
než se doposud myslelo.
Nástup nového pořádku
Před námi je doba velkého očekávání. Status quo je už zřejmě
špatné. Ve výzvě času uspokojivě neobstojí. Jakou cestou
můžeme nového věku dosáhnout, co lze v r.1998 očekávat?
Ortodoxní komunismus 19. století je zastaralý, neboť jeho
konečným důsledkem je zase jen nerovnost. Socialismus sice
má určité přednosti, nicméně rovněž vede k byrokracii a tyranii
centralizované, autoritativní a snadno se měnící vlády. A co se
týče kapitalismu, škoda řeči. Kapitalismus je natolik krátkozraký,
že je téměř slepý.Není schopen přečíst ani nápis na zdi.V Ame-
rice, v jejích politických sídlech, řekl Cayce, je zřetelná změna
112

moci a její přechod do rukou jednotlivých národů, lámání

kruhů, klícek na mnoha místech (3876, série). Pro lid velkých
financí je to zrada nebo ještě něco horšího. Je to v protikladu s
jejich názorem o šíření moci shora dolů. Pamatuj, že principy
Deklarace (nezávislosti) jsou věčné. V nich je naděje světa
(politická) . Všichni lidé je museji respektovat, chtějí-li spolu žit
jako bratři. Nemusejí tedy stejné myslet. Pouze jejich cíle a
naděje musejí být stejné, založené na rovnosti, bratrství a
porozuměni (5053-L1)
Zásady bratrství a božího otcovství mezi lidem nakonec převlád-
nou a všichni budou v jednotě pracovat pro blaho všech ve spo-
lupracující, usměrňující společnosti. Je potřebné větší světové
myšlení, méně nacionalismu. Nutná je společná mezinárodní
měna nebo mezinárodně pevná výměnná hodnota, říká Cayce.
(její nezbytnost je zřejmá. Naše rezervy zlata a rovnováha
plateb jsou spojeny s vážnými problémy: pád francouzského
franku, anglické libry nebo dolaru by znamenal ohromnou
inflaci, krizi a chaos. To je Achillova pata dnešního kapitalismu.
Cayce varoval před další válkou kvůli financím. V nové době
působících změn, které budou v době skutečného amerikanismu
bude vesmírná myšlenka vyjádřena jako lidské bratrství, např. V
zednářství a bude vládnout světem. Svět se nestane zednářskou
lóží, ale podstata, na níž je založena, bude základem, z něhož
vyroste nový mírový pořádek
Nový pořádek bude platit na celém světě. Národy budou mezi
sebou mírumilovně obchodovat. Vývoz moderních technologii a
zelená revoluce v zemědělství vyřeší problémy nasycení zvyšu-
jící se populace. Půdy není nedostatek, je jí nadbytek. Demo-
grafické statistiky potvrzují, že všechno obyvatelstvo, tj. 3,5
miliardy lidí, lze usídlit na Aljašce, uvažujeme-li o tom, že pěti-
členná rodina by dostala 1,2 ha půdy. Např. V USA 70 o o/?/
obyvatel žije na rozloze představující pouze 2 % země. Řešením
je decentralizace průmyslu a vyrovnání osídlení na vesnici a ve
městech. Navzdory panice, která se vyvolává údaji o populační
113

explozi, nejde o hrozbu, které bychom museli věřit. Skutečným

problémem je ekonomický systém rozdělování světového bo-
hatství z přírodních zdrojů, jichž je dostatek. Panuje velký,
strach, že v současném systému je spravedlivé rozdělení
nemožné. Bohužel, pravdu se obyvatelstvo v důsledku přísné
cenzury uplatňované majiteli tisku nedoví. Sen o svobodě tisku,
který vlastní bohatí a ještě bohatší, je prostě další iluzí. Veřejně-
komunikační prostředky v této situaci nejsou prostředky šířícími
pravdu, nýbrž prostředky kontrolujícími veřejné mínění. Jaký
ekonomický systém v novém věku zavládne, o tom Cayceho
výklad nehovoří. Jeho podstata je však určena. Bude to určitý
druh spolupracující, usměrňované společnosti, něco na způsob
dnešní spolupráce výrobců a konzumentů. Zlo nepřítomného,
nadnárodního vlastníka tak bude odstraněno. Dnešní záliba žít v
dobrovolné komunitě je určitým návodem. Dokonce i tzv. komu-
nity hippis, jsou-li založeny na morálních zásadách, ukazují lepší
cestu, než tzv konzumní společnost. Ekonomicky však budou
tlaku kapitalismu soukromých monopolů odolávat hůře.
Skupinový kapitalismus má proto mnohem větší naději
Tichá revoluce
Cayce V americkém ekonomickém životě probíhá tichá revoluce,
která do systému volných podniků přináší novou dimenzi. Ob-
rovský nárůst spolupracujících organizací obnovuje pionýrs-
kého ducha vzájemné pomoci a spolupráce. To může být řeše-
ním našich společenských a ekonomických nemocí. Kromě toho
takové organizace nepotřebují přísnou ruku vlády. Tzv. spolu-
pracující organizace, různé podobné spolky, by se mohly nazý-
vat lidovým kapitalismem. Je to společnost založená na systé-
mu udělej si sám, v níž si její členové zvolí výbor, najmou
management a ten zaměstná členy, kteří vlastní majetek a
zacházejí s ním tak, aby z toho měli prospěch. Jde o různá
výrobní družstva, ale také akciové zaměstnanecké společnosti.
Jejich cílem je peníze šetřit, nikoliv vydělávat na investicích.
Tyto spolky pracují jako jiné firmy. V něčem se však výrazně
114

liší. Neurčuje je zisk, nýbrž myšlenka společné činnosti lidí vzá-

jemně si pomáhajících To je duše organizace smysl vedoucí k
společnému cíli. Vedení členům umožňuje většina z nich by
nikdy sama podnikat nezačala demokraticky kontrolovat výrobu
a konečný produkt. Ať je podíl člena jakýkoliv, platí zásada:
Jeden člen, jeden hlas, která neumožní, aby několik velkých
podílníků společnost ovládlo (tak, jak se to nyní děje i u nás)
Ve spolcích produkujících zisk se kapitál, který členové vložili,
obvykle v omezené míře vrací. Zisk je v těchto případech druho-
řadý, i když se rezerva nějak vytvářet musí. Užitek přinášejí růz-
né činnosti. Ve výrobě je největším kladem zaměstnání. Při pod-
nikání v oblasti ubytování, pamětihodností, zdravotnických zaří-
zení, jsou plusem nižší náklady. Přínosem podnikání v obchodě
a na farmách je návrat hotových penéz Předností je ve všech
těchto případech demokratická kontrola organizace. Peníze v
hotovosti a jejich návratnost jsou závislé na částce vložené
členem. Nikoliv na počtu podílů, které mu patří. Člen potravi-
nového spolku (spotřebního družstva) , který za rok utratil 1000
dolarů, by mohl mít tyto výhody: - rabat nebo odpočítání 50
dolarů, - prvotřídní zboží za přijatelnou cenu, - právo rozhodo-
vat, - možnost získat i zaměstnání.
Členství v takových spolcích je otevřeno každému, kdo o to po-
žádá. Bez ohledu na rasu, náboženství, barvu pleti. Existují
spolky černých, bílých, hnědých a dokonce spolky smíšené.
Všechny nemají malé příjmy. Některé projekty elity jsou skuteč-
ně drahé. Nabídka je široká hlavně pro mladé a zklamané. V ce-
lé zemi (USA v 80. letech) roste počet komunit: střediska péče
o děti, nákupní kluby, zdravotnická zařízení, úvěrové jednotky,
pamětní společnosti, hotelové projekty, obchůdky, farmy, závo-
dy. Komunitám a jejich členům poskytují důležité služby. Je te-
dy velice smutné, že se různá družstva, s nimiž měli naši před-
kové velice dobré zkušenosti už v 19. století, u nás v součas-
nosti zavrhla jako přežitek socialismu.
Pryč se zlatým teletem
115

Nejjednodušším druhem neziskové organizace je úvěrová jed-

notka, svépomocná instituce půjčující peníze, povolená vládou K
jejímu vzniku stačí (v USA) např.100 sousedů, zaměstnanců,
členů církve, odborů nebo řádu. Shromáždí své úspory, které by
v bance přinášely např. 5% úrok a svým členům je půjčí na
6,5% úrok. Členové si zvolí radu neplacených ředitelů, sbor
poradců, kteří vedou záznamy a výbor pro půjčky, který žádosti
projednává. Jediným placeným zaměstnancem může být pok-
ladní, který peníze vyplácí. Jedna z největších takových společ-
ností, Cooperative Centre Federal Credit Union v Berkley v
Kalifornii, shromáždila 15 milionů dolarů a svým 21 000 členům
a 40 zaměstnavatelům nabídla žádaný pocit jednoty a uskuteč-
nění cíle. Spotřební spolek v černošské oblasti Chicaga svým
členům za pět let ušetřil 119 642 dolarů za nákup nábytku,
který byl koupen přímo v továrně. Bytový projekt, podle něhož
byl nájem 300 dolarů, umožnil tuto sumu snížit na 110 dolarů.
Členové spolku našli možnost, jak ji dále snížit na 85 dolarů
Jedna rodina zúčastněná na činnosti pietní společnosti byla
vděčna za služby, když zemřel její člen. Krásný ale jednoduchý
koš stál téměř 100 dolarů. Převoz, úprava a jiné náklady, včet-
ně použití kaple a služeb varhaníka, nás stály pouze něco málo
nad 100 dolarů Tato suma je mnohem menší než obvyklých
1000 dolarů, které za pohřeb účtují jinde. Velký ubytovací pro-
jekt v Columbia Point v Bostnu se rozrostl na téměř soběstač-
nou komunitu, která se sama řídí. Zahrnuje 1500 jednotek, v
nichž je 4000 dětí a 2 školy. Členové mají vlastní knihovnu,
úvěrovou jednotku (banku), klub pro nákup masa, obchod.
Spolek pracuje podle skandinávského systému delegátů, jejichž
malé dobrovolné skupiny volí do řídícího výboru. Každá jednot-
ka měsíčně vysílá jednoho reprezentanta na setkání výboru,
který odpovídá za celou činnost. Výbor a vedoucí kontroluje
sněm delegátů, jemuž se zodpovídají. Ve Švédsku podobné
spolky obhospodařují 15% celkové výroby, v Norsku 11%
obchodu. V Dánsku 90% drůbežářské a mlékárenské výroby,
116

zpracování a prodej zajišfují spolky. Zdejší malí zemědělci mají

rovněž spolkové strojírenské podniky. Tyto země se už desetiletí
vyznačují pevnou ekonomikou, nízkou inflací a nemají problémy
s nezaměstnaností. Soukromé podnikání formou spolků vzkvétá.
Nejstarší družstevní spolek existující dodnes, vznikl v r.1812 ve
Skotsku. Od té doby se evropské družstevnictví z malých obcho-
dů rozvinulo do různých farmářských podniků na jatkách a v
mrazírnách. Silné spojení mezi výrobci a konzumenty existuje v
západním Německu, Francii, Itálii, Anglii, Irsku, Řecku, Indii,
Pákistánu, Cejlonu, Kanadě atd. V USA se družstva objevila až
kolem r. 1845. Pak zájem o ně poklesl. Znovu se však objevila
r. 1961 a hlavně v posledních letech.
Budoucnost je v družstvech
Jedním z novějších příkladů družstevnictví je moderní supermar-
ket v New Yorku. Byl otevřen r. 1968. Spolek nabízí kvalitní
potraviny za přijatelné ceny a zaměstnává 45 lidí. Založila ho
černošská advokátka Cora Walkerová. Její motiv byl silný. Měli
jsme vždy velké problémy, protože potraviny byly nekvalitní a
drahé. Bylo to ubíjející. Nepokoje v šedesátém čtvrtém roce
mne něčemu naučily. Lidé musejí dát něco sami. Pomoz si sám
to je jako nová víra. Umění pomoci si sám je samozřejmé. Musí-
me si problém promyslet, beznaděj nahradit nadějí a dát se do
práce Zpočátku spolek rostl ze setrvačnosti rozčarování a neús-
pěchů Nejdříve jsme museli jít do komunity. Museli jsme najít
ty, kdož by se práci věnovali. Ukázalo se, naštěstí, že to není
problém. Podcenila jsem pouze jedno, zájem lidí z okolí. Paní
Walkerová ocenila mladé chlapce a děvčata, kteří během šest
týdnů prodali spolkové knížky za 5 dolarů, v celkové hodnotě 10
000 dolarů. Za rok, když byl obchod otevřen, bylo na členských
příspěveích získáno 210 000 dolarů. 3200 osob si koupilo dlužní
úpisy za 50 dolarů; v hotovosti jsme měli 240 000 dolarů, takže
jsme mohli získat i půjčku z vnějších zdrojů. Zjistila jsem, že
velký byznys je vzrušující, když jsou lidé přesvědčeni, že se věci
mění, řekla. Velký byznys nikdy nemiloval spolky. Podporu
117

navzdory tomu poskytlo také několik velkých firem. Cora

Walkerová dodává: Obyčejní lidé, většinou chudí, mi důvěřovali
a své těžce našetřené peníze vložili do projektu. (jejich pětido-
larové vklady umožnily vznik obchodu. A co je důležité, stali se
jeho součástí. Je to program lidí, kteří pro něj tvrdě pracují
Obchod je přístupný všem. Jeho členové mají u některých dru-
hů zboží slevu, dostávají dividendy a 5% rabat při nákupech.
Celoroční prodej přesahuje 2 miliony dolarů. Připravuje se
otevření dalších pěti podobných obchodů. Vedoucí takových
svépomocných spolků potřebují kapitál a technickou pomoc.
Jsou úspění, když mají dostatečné fondy, úvěry, půjčky, když se
mohou poradit v otázkách managementu a obchodu. Federa-
tion of Southern Cooperatives byla vytvořena, aby pomáhala
jihu (USA). Finanční pomoc poskytly Úřad pro ekonomické
příležitosti a Fordova nadace. Zároveň paní Walherová dostala
technické rady. Federace umožnila 30 000 černých farmářů
rozšířit výrobu, změnit plodiny a prodávat s touto novou ekono-
mickou svobodou nabylo sebevědomí více než 100 spolků.
Jedním z prvních spolků byl Southern Consumers v La Fayette v
Louisianě. Založil ho otec Albert McKnight, černošský kněz v
r.1961. Dnes má 2500 členů. Od té doby vzniklo téměř 400
jiných spolků s 12 000 rodinami v Louisianě, Mississippi,
Alabamě a Georgii. Nejznámější spolek je SWAFCA, který
vytvořili veteráni Selmského pochodu r. 1967. Měl vyrábět
hlavně zeleninu a rekvalifikoval bavlnářské dělníky. V součas-
nosti zahrnuje rovněž výrobce bavlny. SWAFCA se setkala s od-
porem bílých sil v Alabamě. (Ať žije svobodná a demokratická
ratická Amerika ) Podniky spolku odmítly prodávat osivo, nák-
ladní dopravci neodváželi jeho výrobky, zpracovatelé přestali od
členů spolku vykupovat okurky a hrách. Jejich vlastní auta byla
kvůli násilí v dopravě zastavována a místní tisk je napadal
Přesto SWAFCA už na počátku prodala zboží za 50 000 dolarů a
obdržela úvěr 100 000 dolarů. Počet členů spolku vzrostl na
1800. Úřad pro ekonomické příležitosti mu poskytl grant ve
118

výšce 400 000 dolarů. R1969 se obchod pohyboval v částkách

čítajících statisíce dolarů. Zásoby měly hodnotu tří milionů dola-
rů. Později si členové postavili i mrazírnu na okru (druh zeleni-
ny), hrách, listovou zeleninu a sladké brambory. Mezinárod ní
nezávislý institut založil program získávání půdy pro osídlení
bezzemci jako nájemnými farmáři. Předpokládá, že tito lidé by
raději zůstali na farmě, ve známém prostředí. Ředitel Robert
Swann si je jist, že mnozí obyvatelé městských ghett by se
určitě vrátili k půdě , kdyby je uživila. Mezi nejúspěšnější druhy
spolků patří hotelové projekty, tj. družstevní byty, jejichž služby
v současnosti využívá 250000 rodin. Ohromný rozvoj zazname-
naly v nižších a středních vrstvách v New Yorku, Brooklynu,
Jamaice, Detroitu, Chicagu, Washingtonu. New York může ve
Spolkovém městě Rochdale ubytovat 15 300 rodin. Je zajímavé,
že počty mladistvých delikventů a záškoláků jsou v těchto ko-
munitách mnohem nižší než jinde. V obyvatelích těchto domo-
vů, někteří jsou již bohatí, se probouzí pocit hrdosti. Ve svých
domech a ve své organizaci jsou iniciativní. Bývalý starosta
chicagského předměstí Hometown svému nástupci při uvádění
dalšího projektu do činnosti gratuloval. Předtím, než se tako-
vých obytných domů ujalo družstvo, vypadaly skutečně příšer-
ně. Dnes jsou opravdovým domovem, řekl. Pro mnoho členů
spolku je to jediná možnost, jak získat vlastní byt. Jiný zkušený
obchodník v tomto družstevním stavebnictví vidí povzbudivý
program, který utká novou látku ve vývoji komunity v Ameri-
ce. Obchůdky také rostou jako houby po dešti. Od Massachu-
setts po Kalifornii je jich více než 900. Většinou jsou to prodejny
potravin Pomalu se rozšiřují i na prodej nábytku, počítačů, odě-
vů, léků, objevují se prádelny. V New Yorku jsou to prodejny
potravin, nábytku, léků a optických přístrojů. Ve Washingtonu
je 41 jednotek s celoročním obratem 40 milionů dolarů. V r.
1957 existovalo 14 obchodů s hrubým prodejem za 11 milionů
dolarů. Družstevní podniky v Akronu ve státě Ohio, mají dnes 6
velkoprodejen a 5 optických center Ročně vyrobí 45 000 páru
119

skel do brýlí. Jiným úspěšným jevem je vytváření zdravotních

středisek. Existuje jich kolem 200. Zdravotní spolek v Puget
Sund v Seattlu má 100 000 členů. Měsíčně se zvětšuje o dalších
1000. Za poslední rok 1967-68 otevřeli tři nové kliniky.
Zdravotní pojištění ve Velkém New Yorku má 750 000 členů.
Jeden z členů Bedford-Williamsburg Medical Group zaznamenal
zvýšení počtu členů o 50%, dnes má 200 000 pojištěnců. Tato
zdravotní střediska za příplatek zabezpečují všeobecnou péči,
zdravotní kontrolu zákazníků pomocí najatého sboru lékařů a
sester, kteří pracují pod jednou střechou. Hlavním důvodem
jsou, samozřejmě, příliš vysoké ceny lékařů. Místní elektráren-
ské spolky, jichž je téměř 1000, zase svědčí o potřebě přene-
sení průmyslu v USA do menších míst, aby se vyrovnaly vztahy
mezi vesnicí a městy. Protikladem současného růstu spolků jsou
starší zemědělské spolky na středozápadě, které jsou na ústu-
pu. Malí, rodinní farmáři se z americké scény pomalu vytrácejí a
nahrazují je ohromné zemědělské podniky. Totéž se může stát
malým obchodníkům. Jejich jedinou nadějí je pěstování ekolo-
gicky čistých plodin. Jak Cayce předpovídal, spolky (družstva)
mají při obnově našeho ekonomického života nové poslání.
Ukazují směr k novému, lidovému kapitalismu, který sjednocené
členy přivádí do proudu systému volného obchodu. Výzkum
veřejného mínění potvrzuje, že asi 33 mil. Američanů se dom-
nívá, že jsou zapomenuti. Tito rozčarovaní lidé své zklamání
připisují ztrátě možností a faktu, že mocní jejich stav zanedbá-
vají. Je nutné najít způsob, jak je povzbudit, inspirovat, dát jim
pocítit jejich důležitost, aby byl národ úspěšný. Dnes takovou
ideologii vichni potřebujeme.Je cílem, který by spojoval lid. Eko-
nomická spolupráce může být dobrým katalyzátorem a důka-
zem, že svobodný obchod, na rozdíl od finančně podporovaných
monopolů, je skutečně volný a podnikavý. Vlastnictví a způsob
obchodu jsou věcí každého. Ti, kdož se na spolupráci podílejí,
toto hnutí řadí do středu (tj. ani levicové ani pravicové, není
extrémní, pozn. překl) . Považují ho za opevnění proti státnímu
120

socialismu a soukromým kartelům. Ve spolku má každý mož-

nost své zájmy obhajovat. Nejen co se týče peněz, ale i pros-
pěchu. Mocenské struktury jsou však proti spolkům. Žádají
rozhodnutí vlády federální, státní, místní. Murray Lincoln, bývalý
vedoucí Národní pojišfovací společnosti a bývalý prezident
Spolkové ligy byl nucen říci: Spolky nehledají změnu formy
politické vlády, pod níž žijeme, protože samy závisejí na demok-
ratické společnosti. Autoritativní společnosti trvají na kontrole
své ekonomické mašinerie a nepovolí, aby si lidé vytvářeli
vlastní sdružení, která by se starala o jejich ekono- mické
záležitosti. Skutečné spolky jsou možné pouze v demok- ratické
společnosti. Vytvářejí takovou ekonomickou demokracii, která
podpoří politickou demokracii Nejlepším způsobem, jak je
zabezpečit, je dodat lidem odvahu, aby se toho zúčastnili.
Příčina konfliktu
Ohromné soukromé vlastnictví a spojování nepotřebného a neu-
žitečného osobního bohatství, které jsou zdroji většiny dnešních
problémů, by tak na americkou ekonomiku mohly ztratit vliv.
Spolky udržují nízké a čestné ceny, což nesnášejí ti, kdož
současné ceny určují. Skutečnost, že 1,6 % obyvatelstva v USA
vlastní 80% všech financí, není zdravá. Musí dojít k vyrovnání.
Většina obyvatelstva nebude navždy spokojena s takovým eko-
nomickým poddanstvím. Hysteričtí ultrapravičáci a ultrakonzer-
vativci ve světě velkých peněz se nechtějí postavit tváří v tvář
této skutečnosti. Úspěšně přesvědčují většinu nepřemýšlejících
malých obchodníků, aby jednali v duchu jejich propagandy.
Pohoršeně si stěžují na silnou vládu, velké vládní výdaje, silné
odbory. Nikdy si však nestěžují na velký byznys, rozsáhlé
finanční dotace a ohromné vojenské kontrakty, z nichž
soustavně bohatnou. Malý člověk neví, že zájmy těchto kruhů
nejsou jeho zájmy a že jeho úspěš- nost záleží na úspěšnosti
lidí, kteří žijí kolem něho, že liberální postoj slouží jeho
prospěchu Zkrátka chytil se . Neví o tom nic. Věří
konzervativcům, v bohatý stát, kde vláda peníze národa
121

poskytne velikému obchodu. Tedy staví se proti sociálnímu

státu pro obyčejného člověka. Takový stát se totiž podle nich
dostává do kategorie mrhání prostředků a vládní regulace
monopolů je zasahováním vlády . Velké peníze zašpiní všech-
no, čeho se dotknout. A tak máme socialismus pro boháče a
svobodný obchod a tzv. demokracii pro chudé. Žijeme v mění-
cím se světě, který se mění mnohem rychleji než kdykoliv
předtím. Skutečnost, že existujeme v tomto kritickém čase, prá-
vě na tomto místě, není bez významu. Jsme součástí velikého
plánu. Má-li člověk žít v lepším světě, musí ho vytvořit. Ze svo-
bodné vůle si může vybrat život podle zákonů džungle přežití
nejschopnějších a může dokonce popřít Boha. Jak říká Cayce:
Existují podmínky, které činnosti jednotlivců, v jejich myšlen-
kách a snahách často mnohá města a země udržuji nedotčené
duchovními zákony, které by je spojovaly s druhými. Lidská
srdce a duše směřují k těmto revolučním Změnám. Je pravda,
že člověk z chaosu vytváří pořádek pouze v souladu s božím
zákonem. Naopak, když ho nebere v úvahu, vyvolává člověk
chaos a ničivé síly (3976, série)
Máme sklon k apatii, jestliže se nás určité věci netýkají osobně
to je náš duchovní problém, stejně jako většina problémů
současné doby. Naše lhostejnost je mírou našeho soustředění
se na vlastní já. Například masová samolibost ve společenských
věcech vytváří volný prostor pro ty, kteří si uzurpují moc.
Všeobecně lidé tedy do stanou takovou vládu, jakou si zaslouží.
Toto období je už za námi, budoucnost patří mladým, kteří
ukázali, že jsou připraveni, chtějí a budou se o všechno zajímat.
Je to generace reformátorů a křižáků. Svůj radikalismus však
musí krotit opatrností a úvahami o možnosti jiné volby.
Extremisté, beatnici a pacifisté s dlouhými vlasy, náhrdelníky,
korálky a medailonky, se podobají Atlanťanům. Mají také větší
zájem o atlantskou teorii.
Jak z toho ven?
122

Národ se sám může vydat na správnou cestu. (ak Cayce říká:

Jako se duch Boží vznášel a vytvářel mír a harmonii z chaosu
(během stvoření) , tak musí tento duch přijít na Zem a rozšířit
se do srdcí, myslí a duší lidí. Přinese mír, soulad a porozumění.
Budou žit způsobem, který přinese mír, soulad. Ten může nas-
tat pouze když všichni budou mít společný ideál. To je celý zá-
kon (lásky), odpověď světu i každé duši. To je odpověď týkající
se podmínek existence dnešniho světa (2976, série) Takový
pocit jednoty je v našem rozděleném, soutěživém a pohyblivém
světě téměř nemožný. Miliony Američanů žijí jako nomádi bez
kořenů, v ustavičném hledání zaměstnání. Každou chvíli cestují
z města do města. To podrývá americký ekonomický život a
jeho stabilitu a narušuje to také vztahy ke komunitě a k souse-
dům, zájem o lidské a politické problémy. Vede k postoji: mohl
bych se méně starat To má být náš vzor? Příklad, který by-
chom měli následovat? Určitě ne! Ať přinese nový pořádek co-
koliv, v první řadě bude určitě spravedlivější, stabilnější. Zaručí
větší pocit jednoty, bezpečí, účasti na něčem a pocit, že někam
patříme. Nebude odměňovat nejúskočnější ani nejbojovnější,
nýbrž nejschopnější a nejproduktivnější. Lidský duch je zneva-
žován tím, že jeho energie a schopnosti jsou věnovány náhod-
nému, mučivému hledání ekonomické bezpečnosti, nebo ještě
hůře násilnému hledání bohatství. Věř, že právo, spravedlnost,
milosrdenství, trpělivost. jsou základem, na kterém MUSÍ být
založen nový světový pořádek. Dříve, než bude mír Proto se
připrav vnitřně, ve své mysli i zvenčí ke spolupráci ve všech
oblastech lidských vztahů.
Reinkarnace pokračování života
Proto je každá entita tím, čím je, právě proto, čím někdy byla!
Každý okamžik záleží na jiném okamžiku. Cesty po zemi jsou
vlastně hodinou ve škole života. Tak se sága o agresivních i
pokrokových Atlanťanech blíží k závěru. Předpoklady této
kroniky potvrdí nebo nepotvrdí čas. Atlanťané a reinkarnace
mohou být nejen odpovědí na problémy existence člověka na
123

Zemi, ale zdá se, že jsou také jedinou odpovědí. Člověk očeká-
vá, že život bude spravedlivý, stejně jako předpokládá, že má
smysl. Teorie o Atlantidě a o lidském znovuzrození řeší víc
otázek než kterákoliv jiná, doposud uvedená hypotéza. Obě
teorie jsou lidskou vědou doposud neprobádány. Podstata
problému smyslu a cíle života, klíče k dilematu Proč jsme zde?
Je v existenci lidské duše. Nemá-li člověk božského ducha,
potom nejsme ipso facto, nic víc než lépe vyvinutá zvěř, lépe
rozvinutá rasa inteligentních primátů. Pak by ovšem život neměl
smysl nebo příčinu; jiskřička života ve věčnosti a nic víc. Byly
bychom pouze civilizovaná zvěř a dost. Život by byl jenom kři-
kem pro nic. Slovo civilizovaný potřebuje vysvětlení. Zahrnuje
mnohem víc než současná moderní města, telekomunikační
prostředky, hromadnou dopravu a podobně. Má-li něco zname-
nat, pak je to jistě dobrovolné přijímání morálního zákona a do-
držování lidských práv a důstojnosti. Člověk má vůli a rozum,
má i vědomí. Má ideály, zásady a vznešenost. Platon psal, že
existují tři velké životní příkazy: Pravda, Krása a Dobro. Proč?
Proč jsou pro člověka? Které zvíře si uvědomuje pravdu, krásu,
dobro? Krása je relativní. Není ve viděném, spíše v mysli toho,
kdo se dívá1 Dobro, a jeho na světě ještě stále dost, je cnost,
kterou není možné dosáhnout mimo sféry božskosti. A Pravda?
Tato nezachytitelná abstrakce zcela jistě nemá cenu nikde,
kromě lidské rodiny. Žádný šimpanz se nedostal ani za její první
stupínek. Jsme-li pouze vzdělanými zvířaty, měli bychom mít
všechny zvířecí instinkty. Život by měl ovládnout zákon džungle
síla svalů a rychlost by byly rozhodující. Nebyl by zde prostor,
smysl by neměly zákon, spravedlnost a mravnost, ale ani pý-
cha, snaha, nápady, důvěra, hudba, tvořivost a úcta k nevidě-
nému. Ale člověk, ať už žil kdekoliv, cítil nevysvětlitelnou potře-
bu vzdávat dík vyšší bytosti Byl-li nejvyšším na Zemi, musel ji
zdědit. Jediné, co měl dělat, bylo uvědomit si svou závislost,
svou podřízenost. Pouze božská jiskra v lidské hrudi může vys-
větlit lidskou civilizaci a úsilí, které vynakládá. Jiné uspokojivé
124

vysvětlení současného lidstva není, třebaže má nedostatky. Jde

o přijetí existence duše té duchovní jiskry, která vysvětluje
mimořádný lidský pokrok v morálce a kultuře v průběhu věků.
To je motivující síla, která člověka vede kupředu a vzhůru, vyt-
váří z něho něco víc než zvíře a pouze o málo méně než anděla.
Člověk je jediné zvíře, které se červená, řekl Mark Twain, a
jediné, které má za co. Má-li člověk duši, ducha, musí být du-
chovního původu. Musí existovat všeobecná síla, bytí nebo vě-
domí. Musí existovat Bůh, protože stvořený má svého stvořitele.
Zákon musí mít zákonodárce. Musí mít také smysl. Život musí
mít význam, a to jiný, než těšit se z plodů těla. Zákony přírody
nejsou náhodné. Je-li to všechno pravda, skutečně jsme na Ze-
mi pouze cizinci. Je rozumné předpokládat, ie zde nejsme bez
nějakého znamení, cesty, modelu nebo světla, jež nám ukazují
cestu, jak se vrátit domů. Žádný otec by jistě své děti nemi-
losrdně neopustil a nenechal by je napospas krutému světu ná-
hody a zapomnění. Jistě existuje způsob řešení problému, do
něhož se člověk dostal Nejreálnějším řešením tohoto dilematu
je reinkarnace a karma. Teorie znovuzrození je vědecky nedo-
kazatelná, ale přesto existují mnohé důkazy potvrzující její plat-
nost. Některé z nich jsou materiální nebo hmotné.
Podivuhodné vzpomínky
Např. téměř každý se čas od času setká s novými lidmi nebo
navštěvuje nová místa se zvláštním pocitem obnovené minulosti
Někde v podvědomí se ozývá známý akord. Básník Shelley při
procházce neznámou krajinou svému společníkovi řekl, že má
divný pocit, jakoby ji už znal. Za tímto kopcem, pravil, stojí
starý větrný mlýn. S napětím šli dál. Když přišli na vrchol, obje-
vil se větrný mlýn. Velice citlivý Shelley omdlel vzrušením. Dr.
Hereward Carrington, významný psycholog a autor, zmiňuje
příběh člověka, který poprvé navštívil středověký hrad. Zde
byly dveře, ukázal na cihlovou zeď. Nikdo o těchto dveřích nic
nevěděl Další výzkumy potvrdily, že před několika stoletími zde
dveře skutečně byly. Později je však zazdili. Laura Reanaudová
125

z Francie celý svůj život opakovala příběhy ze svého bývalého

života na panském sídle v teplejším podnebí byla bohatá a
nemocná TBC. Živě popisovala dům a okolí. Ve věku 45 let
poprvé cestovala do Itálie a v Janově příteli připomněla svou
představu. Ten zvolal: Přesně poznávám ten dům! Když k ně-
mu přišli, Laura řekla: To není on, je však blízko. Vedla ho, až
přišli k popisovanému domu. Zde jsem žila a zemřela. Určitě mě
nepochovali na hřbitově, ale v kostele Záznamy v matrice naro-
zených a zemřelých potvrdily, že osoba, o níž hovořila, zemřela
na chorobu v domě v Albaře a je pochována v kostele Notre
Dame du Mont. Ve známém případu Shanti Devi z Muttry v Indii
poznala svého bývalého manžela a příbuzné, dům a jeho okolí.
Mnozí Američané si vzpomenou na pětileté čínské děvčátko,
které koncertovalo po celé zemi. Dítě nikdo hrát neučil, ani jeho
rodiče nebyli umělci. Hrálo podle sluchu. Jeho hudební nadání
bylo výjimeč- né. Každou skladbu umělo zahrát na prvním pos-
lech. Aby dosáhlo na všechny klávesy, muselo u klavíru stát.
Nejreálnějším vysvětlením projevu geniality je, že duch osoby
se nevytvářel v jednom, nýbrž ve více předchozích životech.
Široký zájem o historii občanské války by vysvětlovala tato
odpověď: Ti, kdož se jí zúčastnili, se reinkarnují ve velkém
počtu právě nyní. Tak se probouzí podvědomé instinkty člověka.
Dříve jsme entitu našli v dnešní vlasti, a to v době zmatků a
napětí v tzv. občanské válce. Entita patřila k jižním armádám,
vyvíjela činnost jako komisař nebo ten, kdo nakupoval pro ty,
kdo sloužili jako vojáci. Vidíme, že entita mnohé uspokojila, us-
pěla v činnosti, která přinesla problémy se způsobem rozdělová-
ní, ovlivnila podmínky, za nichž mohly být získány zásoby. Teh-
dy se jmenovala Carl Brichner. Entita získala svou poctivostí,
kterou dokázala způsobem chování. Máme zde skutečně patolo-
gický stav, který je rovněž psychologický a překračuje i karmic-
ké reakce (astma) . Člověk z jiných nevymáčkne život, aniž by
ho někdy nevypudil i ze sebe (3906-P-1)
A co říkají vědci
126

Překvapující je také příběh Teda Sterretta, londýnského ob-

chodníka s koženými výrobky. Rád maloval, ale měl malý talent.
Jednou navštívil hypnotizéra, který měl léčit jeho astma. Během
spánku projevil touhu dobře malovat. Hypnotizér mu okamžitě
donesl stojan a vyzval ho, aby něco namaloval. Když se Sterrett
po hodině probudil, s překvapením se díval na moderní abst-
raktní obraz neznámé ulice. Byl zcela jiný než jeho předchozí
práce. Sterrett plátno pověšil ve svém obchodě. Po několika
dnech ho koupil zákazník, který tvrdil, že zobrazuje ulici v Milá-
ně, kde Sterrett nikdy nebyl. Povzbuzený Sterrett se vrátil k hyp
notizérovi a během hypnózy namaloval zvláštní obraz zobrazu-
jící pole plné pařezů Neuměl si to vysvětlit. Jednou k němu
přišel cizinec a řekl, že znázorňuje pohřebiště jihoamerického
indiánského kmene. Sterrett maloval dál. Za týden prodal 19
obrazů. Galerie umění uspořádala výstavu jeho prací. Dobře
známé jsou případy Bridey Murphyové, Irene Spechtové, Jeana
Donnelsona. Všichni v hypnóze vyprávěli o podrobnostech
svých minulých životů v Irsku v 19. století, ve starobylém Egyp-
tě, za občanské války v Americe. Některé snahy jejich vyprávění
vysvětlit jsou mnohem fantastičtější než reinkarnace. Tvrzení,
že hypnotizovaný říká to, co se shoduje s přáním hypnotizéra,
jsou nesprávná Nikdo z oněch tří s odpovědí, která byla nega-
tivní, neváhal. (I když otázka měla opačný charakter) Nespráv-
né hodnocení operátora změnili několika přesnými slovy. Neob-
stojí ani názor, že své údaje získali z mysli hypnotizéra. Zkrátka
hypnotizéři o těchto věcech nic nevěděli. Je zřejmé pouze to, že
lidská osobnost je mnohem hlubší, ucelenější, protikladnější a
výstřednější, než aby mohla být snadno pochopitelná. Všichni
jsme zvláštní, ale někteří jsou ještě zvláštnější. V průběhu jed-
noho života bychom se takovými stát nemohli! Svou úlohu v
tom určitě rovněž hrají geny a dědičnost. Říkají pouze jak, niko-
liv proč vysvětlují tělesné, nikoliv duševní! Dr. Jan Stevenson,
psychiatr Virginské univerzity, zkoumal stovky případů vzpomí-
nek na minulé životy a zjistil, že nejméně 44 z nich je skuteč-
127

ných. Je však téměř jediným z amerických vědců. (je para-

doxem, že i v bývalém Československu se výzkumu reinkarnace
v sedmdesátých letech věnovala skupina vědců. Odhadovalo se,
že SSSR ročné vynakládalo cca 13 milionů amerických dolarů na
parapsychologický výzkum. Vláda USA v té dobé na takový
výzkum nevydávala ani dolar. Zatímco jsme se (v USA) pokou-
šeli dokázat mimosmyslové vnímání a práci Dr. Rhineho na
Duke University, Rusové zjišťovali, jak ho využít v komunikaci
atd. Pokoušeli se kontrolovat faktory ovlivňující psy (psychické
schopnosti) a své články publikovali ve vědeckých časopisech.
Vědci přednášeli o Caycem, Croisetovi, Seriosovi a jiných.
(Cayceho materiál jsem tajně poslal do Moskvy už v r.1960
autor). V té době jejich práce s telepatii, telekinezí a hypnózou
převyšovala naši. Vytvořili kameru, která snímá auru o ní ame-
ričtí vědci nevědí nic. V knize Psychické objevy za železnou
oponou Ostrander a Schroeder popisují vybavení na určování
elektrického pole lidského těla, kteřé používá laboratoř biologic-
ké kybernetiky na Leningradské univerzitě. Náboženský význam
toho všeho je zřejmý. (je ironii, že možná komunisté budou prv-
ními, kdož vědecky potvrdí existenci lidského ducha, tj. duše.
Nejen ateismus náhle zemře, ale také ortodoxní náboženství se
ocitnou v nevyhovujícím postavení.
Reinkarnace a církev
Z pohledu reinkarnace je postavení dnešní církve nejisté. K vys-
větlení lidských problémů rnůže totiž nabídnout pouze nejasné,
vizionářské a neuspokojivé odpovědi. Intelektuálové jsou skep-
tičtí a opustili církev, protože kněží ztratili klíče k poznání k vys-
větlení smyslu života. Vechno zlo a nespravedlnost tohoto kru-
tého, drsného světa mají být vyrovnáný v mlhavém pak....
Nějakým, nikdy nevysvětleným zázrakem dojdou spasení a
dočkají se nekonečného života Ať si to zaslouží či nikoliv. Nebe
by však už dávno bylo znečištěno hříchy světa a nebylo by tedy
žádným nebem. Prokletí budou odsouzeni do očistce na věky,
třebaie bible říká, že Bůh si přál, aby ani jedna duše nezahy-
128

nula Ještě podivnější je, že církev zdůrazňuje nesmrtelnost od

narození, ale bojí se nesmrtelnosti před narozením. Je-li však
tento ortodoxní postoj církve správný, je věčnost v pekle dlou-
hým obdobím odplaty za špatné skutky z několika málo let živo-
ta. Stará psychologie strachu z věčného pekla, ohně a prokletí
už nestačí. Proto se změnila na kázání mírnějších, ale o to ne-
jasnějších názorů. Je pravda, že Nový zákon nepopisuje histo-
rického Ježíše (liší se od věčného Krista) jako učitelé myšlenky
reinkarnace. Neznamená to však, že ji nepřijal nebo neučil v
bibli to pouze není zaznamenáno. Zdá se, že nesmrtelnost byla
považována za samozřejmost. Patřila k základnímu učení hlavně
mezi Esejci a gnostiky. Zvláštní je, že evangelisté nikdy neza-
vrhli reinkarnaci, ani netvrdili, že je falešná, i když v těch ča-
sech tato idea byla rozšířena a zuřivě proti ní vystupovali Sadu-
cejové, materialisté. Protože Cayceho záznamy potvrzují, že
Esejci, kteří nepřetržitý život přijímali jako základ svého učení,
vychovali Ježíše a starali se o něho, není přijatelné, aby (Ježíš
na tomto základním učení pracoval. Nebo, pokud ho hlásal a
bylo správně zaznamenáno, ho z rukopisů později odstranili.
Naznačuje to mnoho pramenů. Nikdo zodpovědný neprohlašuje,
že všechno, co Nazaretský učil, je zapsáno. Dr. Leslie D. Weat-
herlad, vysoce vážený teolog londýnského chrámu tvrdí, že
raná křesťanská církev ji (reinkarnaci) akceptovala až do kon-
cilu v Konstantinopolu v r. 553 a na něm se jí zbavila poměrem
hlasů 3 ku 2. Ještě Origin, sv. Augustin a sv.František z Assissi
reinkarnaci přijímali Origin (185-254 n.l.), jeden z předních
křesťanských učenců všech dob, byl exkomunikován pro své
názory o nesmrtelnosti duše. Byl také obětí tehdejších církev-
ních klateb. Člověk vytvořil představu, že každý rok na Zemi je
novým, zvláštním stvořením. Myšlenka jedinečnoti života je tedy
přímým výsledkem této křesťanské verze. V přírodě, v bibli, ani
v lidském životě ji téměř nic nepotvrzuje. Jasnýrn důkazem ne-
přetržitého života je příroda. Např. stromy na podzim umírají a
na jaře ožívají . Koloběh se opakuje a nové dny se znovu rodí .
129

Když církevní otcové křesťanství v jeho počátcích popularizovali,

vynechali některé prameny učení o reinkarnaci. Obsahuje ho
pouze kabala, tajné židovské náboženství a bible gnostiků,
protože Esejci vyhynuli a s jejich kněžími zaniklo i jejich učení.
Znalost učení o reinkarnaci se nepovažovala za vhodnou pro
obyčejný lid. Celá odpovědnost za jednotlivce se přenesla na
Krista a tak vzniklo jednoduché náboženství, které přilákalo
zástupy prostých lidí. Křesťanství se stávalo formálním a dog-
matickým. Jako náboženský systém se přizpůsobovalo člověku,
protože člověk k němu nebyl duchovně přizpůsoben. Zdůvod-
nění bylo jasné i když neetické. Jelikož byl člověk založen mate-
rialisticky, mohl by říci: Proč jsem se trápil v tomto životě,
vždyť budu mít další. A nestaral by se o důsledky karmy o zá-
kon příčiny a následku, o zákon trestající spravedlnosti. Byl by
ho využíval jako omluvu svých nedostatků. Reinkarnace by také
oslabila postavení duchovních, jejich sílu a moc ovládat. Učení o
podřizování se autoritě by ztratilo sílu. Proto byla reinkarnace
vymazána To je jediné pravdivé vysvětlení záhady , proč se v
bibli explicitně o reinkarnaci nehovoří. V oněch časech to mohlo
být moudré, ale dnes to církvi způsobuje řadu problémů.
Vatikán ví, ale nepoví Vatikán a pyramidy jsou plné záznamů o
věčné evoluci duše, tvrdí Cayce. Nemohou hýt rozšířeny, pokud
člověk d. vně nedospěje, aby je dokázal pochopit, zodpovědně
přijmout a přizpůsobit se jim. Vždy však existovalo několik
jednotlivců, kteří znali celou pravdu. Ti, kdož o nepřetržitém
životě vědí, by neněli sami sebe chybně hodnotit a zlovolně
obviňovat církev. Ona totiž nesla dva tisíce let pochodeň světla.
Zvěstovala lásku, učila o bratrství mezi lidmi a o božím otcov-
ství, i když ne vždy bez chyb. Skutečnost, že církev dnes před-
stavuje hlubokou filozofii, je pochopitelná a politováníhodná.
Proto musíme být při hodnocení postavení církve spravedliví.
Kněží a teologové dnes neodpovídají za to, co se stalo v 6. sto-
letí, třebaže se vysoká hierarchie dávno připojila k směnárníkům
na chrámových schodech. Církev je nedokonalá, říká Billy
130

Graham, a kdyby byla, stala by se nedokonalou v tom okam-

žiku, kdy do ní vstoupíš Smutnou pravdou však je, že zvěstuje
nejasňé učení! Tak církev, která v průběhu století ztratila vliv a
postavení, stojí před dilematem jak dál? V současnosti musí
platit za minulé nedostatky a výstřelky. Je to její vlastní karma!
Stojící na Božích příslibech neznamenala víc než sedící na
slibech. Když se pravda o reinkarnaci potvrdí bez jakýchkoliv
pochybností, ocitne se církev v neudržitelném a nejasném
postavení. Svitky od Mrtvého moře a jiné starobylé rukopisy
dosud neobjevené to umožní. Co udělá církev potom, je
nejasné. Do té doby by bylo nejlepší nechat tento předmět
otevřené diskusi, která by otevřela cestu ke změně církevního
učení. Bible je přeplněna tématem věčného života, nesmrtelné
duše a stvoření člověka. Často používané slovo zmrtvýchvstání
však v původním smyslu znamenalo reinkarnaci, říká Cayce.
Když ho tak použijeme, mnohé texty Nového zákona dostanou
přesnější význam. Není to nová myšlenka. Tomu, kdo studuje
bibli, otevírá nové horizonty a vrhá světlo na nejasné pasáže,
které doposud nebyly dostatečně vysvětleny. Bez pojmu
reinkarnace jsou rovněž mnohé jiné pasáže bible nepřijatelné.
Zmíněné slovo a jeho význam však nemůžeme zaměňovat s
transmigrací, hinduistickou vírou, že se duše může vrátit i do
zvířecího království.
Klíč spočívá v karmě
Reinkarnace sama o sobě není důležitá. Neodporuje totiž bibli a
nemění podstatu křesťanství, ani židovství. Důležitá je karma
její vedlejší produkt. Lidé se už dávno zamýšlejí nad nerovností.
- Proč si lidé nejsou rovni?
- Proč se někteří rodí do prostředí, které nabízí všechno peníze,
vzdělání, možnosti, šfastný domov?
- Proč se jiní setkají se světem chudoby, nevzdělanosti, smutku,
tělesných deformací?
- Proč je někdo nadán a inteligentní?
131

- A druhý hloupý, nemocný už na začátku svého života, kdy nic

neudělal a nic nemůže ovlivnit?
- Kde je spravedlnost Boží?
Zjišťujeme, že všechna těla jsou vytvořena podle toho, čemu
mají odolat. Neexistují tedy nezměnitelné podmínky, i když
způsob existence se měnit může. To, co existuje, je a bylo
následkem první příčiny. Lze ji odstranit, bojovat s ní, změnit ji.
Každé onemocnění je důsledkem porušeni zákona. Léčivá vůle
se projeví, když se vyhoví jiným zákonům uspokojujicím potře-
by. Léčení záleži na jednotlivci a na jeho postoji k podmínkám.
Záleží na vnímáni nebo vědomí, které jednotlivec má. Vyhnutí
se zákonu odstraňuje podmínku, kterou je nutné splnit Každý
jednotlivec se rodí jako jedinečná osobnost, směs dobrých a
špatných vlastností, které se projeví už v útlém věku. Jsou
přeneseny z minulých zkušeností (životů). Jestliže by duše kdysi
neexistovala a tuto existenci by si nepřinesla, nýbrž by ji zdědila
a získala v prostředí, v němž žije, bylo by spravedlivé aby ji
Stvořitel volal k zodpovědnosti za slabost, kterou způsobily
okolnosti, na které by neměla žádný vliv? Na takové otázky si
může dovolit odpovědět pouze karma. Různé biblické výroky,
např. Ten, kdo vrhá do otroctví, sám do něho padne, kdo zabíjí
mečem, mečem zahyne, nebo Život za život, oko za oko, zub
za zub nemají z pohledu jednoho života smysl. Tato stará pra-
vidla starověkého zákona by byla pouze mýtem. Podle zákona
karmy jsou ale pravdami, které se splní v reinkarnaci. Co uděláš
jiným, udělají tobě. Takový je zákon karmické příčiny a násled-
ku. Před ním nelze uniknout. Neobelhávejte se. Bohu se nemů-
žete vysmívat, protože cokoliv člověk zaseje, to také sklidí.
Nazaretský řekl: Amen, říkám vám, pokud nezmizí nebe a zem,
jediná věta, jediná tečka ze zákona nezmizí, dokud se všechno
nestane A neříkám vám, že neodejdete, pokud nezaplatite do
posledního haléře. A znovu; Amen, říkám vám, to všechno na
toto pokolení přijde. Člověk za své hříchy musí zaplatit do pos-
ledního haléře. Lidské pokolení ze Země nezmizí, pokud se
132

všechno nesplnilo. Člověk se učí skutky, protože zná pouze to,

co sám zkusil překonáváním nástrah. V pokračování života je
Bůh skutečně milosrdný, spravedlivý a hlavně trpělivý. Buďte
dokonalí, zdánlivě nesplnitelné napomenutí, se v Písmu obje-
vuje nejčastěji. Tak se lidské životy tvoří podle vlastního modelu
, karmického modelu lásky, nenávisti, strachu i tužeb, nebo
modelů rodin, přátel, skupin a celých národů. Cayce tvrdí, že
každá duše má vlastní karmický model. Jsou dva druhy. Získá-
me je narozením, které je stejně jako smrt pouze přechodem
na jinou úroven existence. Vnitřní myšlenkové podněty jsou v
něm odvozeny z mimotělní zkušenosti kosmických sfér. Citové
zaměření se získá z pozemských životů Myšlenkový pochod
plynoucí ze sférických pobytů nejpřesněji vyjadřuje slovo zájmy.
Slovo pocity zase nejlépe vyjadřuje citové podněty z minulých
tělesných životů určitý druh cítění nebo vědění bez účasti
rozumu. Proto jsou lidé ucelenými bytostmi. Každá myšlenka,
každé slovo, každý čin se přidává k celkové struktuře přírody a
stává se součástí jejich karmického modelu. Mysl je stavitel,
žádná snaha se neztrácí. Myšlenku za myšlenkou, řádek za
řádkem budujeme sebe a svou budoucnost. Okolnosti, v nichž
se ocitáme, jsme získali sami. Jsou tím, co potřebujeme nebo
po čem toužíme. Co děláme dnes, bude nám v podobné míře
souzeno v některém dalším životě. Člověk vládne své duši, tvoří
svůj osud. Slovy staré rnoudrosti Boží rnlýny melou pomalu, ale
jistě. Zde se demonstruje zákon příčiny a následku (skleróza
multiplex) vyrovnávají se karmické podmínky. Protože, jak říkají
staří, každá duše musí vystavit účet za každé prázdné slovo,
které vyslovila. Zaplatí za každý vtip. Entita bojuje sama se
sebou. Z mysli je nutné plně odstranit nenávist, zlo, všechno,
čeho se člověk bojí. Když bude se sebou tělo spokojeno, sous-
tředěno na zřeknuti se něčeho, na odmítnutí, nebude postoj
měnit. Pokud je v něm nenávist, zlo, nespravedlnost, to, co
plodí nenávist, žárlivost, které jsou v protikladu s trpělivostí,
dlouhým trápením, bratrskou láskou, milosti, jemnosti nemůže
133

se tělo vyléčit. Vždyť proč by se vyléčilo? Aby se zavděčilo

vlastním tělesným touhám a choutkám? Aby umocnilo své
sobectvi? Nedovol, aby se v tomto životě objevila znovu (silná
nesnášenlivost), protože se objeví snaha pít nejen u tebe, ale
také u okolních lidi. Proto přišlo na tebe to, co nenávidíš. Přes-
taň nenávidět. To je tělesné vyjádření minulé bujnosti a sobec-
tví. Dnes se projevuje ztrátou tělesných, mentálních a dušev-
ních schopností (mongoloid). Entita (ve vysokém postavení) se
odvrátila od lidi bez naděje, se zraněným tělem a myslí. Entita
se zaměřila na ukájení vlastních choutek. Vidíme přemoženou
entitu. Co zasela, to sklízí. Prostřednictvím vaši (rodičovské)
lásky a služby si duševní vědomí této entity může uvědomit, že
skutečná láska jednotlivce vede k tomu, aby dělali to, co potře-
bují lidé ve všem závisli na jiných. Duše této entity se nyní pro-
bouzí. Sej semena pravdy, naděje, milosrdenstvi, trpělivosti a
pravdou tuto duši nauč, že „Já jsem strážcem svého bratra“
(2319-P-1/
Význam odpuštění
Existuje dobrá a špatná karma. Štěstí, zdraví, přátelé, talent,
bohatství jsou dobrou karmou. Nemoc, smutek, tělesné
postižení, chudoba jsou špatnou karmou. Člověk instinktivně
očekává dobro jako své neměnné právo. Pozitivní karmické
podmínky bere jako samozřejmost. Negativní karma vyvolává
otázky: Proč mé dítě zemřelo? ptá se utrápená matka. Neuvě-
domuje si, že existuje rovněž karma jeho rodičů. Každý násle-
dek má svou příčinu. Máloco se stane náhodně. Výjimkou jsou
neštěstí. Když si člověk uvědomí, že platí také za své nejtajnější
myšlenky a činy a za ně platit bude i v budoucnosti, naučí se
moudrosti a moudrosti správně žít. Karma je zákonnou operací,
která je určena. Je přesná a zaručuje spravedlnost. Jejím cílem
je morální výchova, která se podílí na duševním růstu a síle.
Denně směřuje k lepšímu nebo k horšímu. Každodenní volbou a
rozhodnutími, k nimž dospějeme, soustavně tvoříme svou
novou karmu Někdy je reakce téměř okamžitá, častěji se však
134

odkládá na dobu pozdější nebo do dalšího života. Například

požitkářství potřebuje k uspokojení léta. Národ, který vyvolá
válku, bude v budoucnosti napaden, tvrdí Cayce. Špatná karma
je vyrovnáváním dluhů, překonáváním rozdílů, odstraňováním
extrémů. Je plodem nestřídmosti, zanedbávání, pýchy, nenasyt-
nosti, žárlivosti a nenávisti ve všech formách. Pokud se s ní její
tvůrce nevyrovná a nepřekoná důvody, které ji způsobily, bude
se mu cyklicky vracet. Odpouštění je jedním z hlavních témat
bible. Často je jediným způsobem, jak negativní karmu zastavit.
Odpusť a bude ti oduštěno, píše Lukáš. Proč? Odplácet zname-
ná přilít oleje do ohně, vytvářet novou karmu toho, kdo odplácí.
Přivolává to zlo. Má je pomsta, řekl Pán. protože stejnou mě-
rou, kterou měříte, bude měřeno vám, varuje Lukáš. Hněv ničí
mozek stejné jako nemoc. (je to vlastně nemoc mysli! (470-37,
P-28)
Osudová setkání
Zákon karmy působí zvláštně a ne vždy chronologicky. Může být
posunut i o několik životů když se objeví takové podmínky, kte-
ré je entita duševně schopna splnit. Duše a skupiny duší se vra-
cejí zákonitě nebo podle vlastní vůle. ,Ovšem nepravidelně. Kar-
mické problémy spojené s jinými osobami se mohou posunout,
aby se tyto osoby znovu setkaly. Každé blízké spojení trvající
dlouho, je téměř určitě karmou, dobrou nebo špatnou.
Otázka: Existuje někdo, s kým bychom v manželství byli stejně
šťastni nebo dokonce šťastnější než jsme dnes? Odověď: Tako-
vých bychom mohli jmenovat 25 nebo 30, pokud si je vyberete!
Svatbu si děláte sami! Je to zkušenost, kterou je nutné projít,
jestliže to nyní chcete. Jí totiž máte (projít, dříve nebo později.
Může to být nyní chcete-li (2525-L)
Dlouhodobě špatná karma neexistuje, pouze dobrá, protože
jejím cílem je duchovní růst. Když jdeme k zubaři, může to
chvíli bolet, ale pak budeme s výsledkem souhlasit. Dobrá
karma je výsledkem trpělivosti, porozumění, vlídnosti, veselosti,
tvrdé práce, štědrosti a péče je ovocem ducha. Hledáme-li do-
135

konalost, začněme u sebe! Na světě je mnoho lidí bez naděje,

kteří jsou podvyživení, špatně bydlí, jsou zklamaní a rozčarova-
ní. Ať jsou příčiny hmotné nebo duchovní, nesmíme se od jejich
potřeb odvrátit, protože jak říká Cayce všichni jsme strážci své-
ho bratra. Když převezmeme část nákladu druhého, když se po-
kusíme napravit jeho nedostatky, nejenže mu poskytneme služ-
bu, ale výtváříme si dobrou karmu a možná i lepší společnost.
Proto je lépe dávat než dostávat. V jednotlivých inkarnacích se
mění pohlaví, rasa, barva a náboženství člověka, byť pohlaví se
většinou nemění. Z toho plyne, že nesnášenlivost je naprosto
zbytečná a hloupá. Lžeme sami sobě, máme-li předsudky vůči
druhým. Reinkarnace a karma tak. jednou provždy ničí všechno,
co vede k rasové a náboženské nesnášenlivosti. Všichni lidé
jsou bratry. Jiný skutečný vztah neexistuje. Existuje mnoho
stupňů rozvoje duší, které se nevyrovnaly s vlivy pozemských a
vesmírných zkušeností. Duší, které si nejsou vědomy toho, že
vůle nabízenou příležitost může nebo nemusí využít. Kdekoliv na
cestě vývinu člověk může uklouznout, spadnout zpět a táhnout
za sebou další lidi. To se stalo v Atlantidě. Přineslo to úplatky,
morální úpadek, zničení říše proslavené mocí a autoritou. Její
drzost byla nevyčerpatelná. Někteří Atlanťané se stali nástroji
zla ovládajícími ostatní elektrickými a psychickými silami. V do-
bě, kdy elektřina, masová hypnóza a manipulační psychologie
byly neznámé, by jejich zneužití nemohlo být zcela potrestáno.
Proto ti, kdož tuto moc zneužili, se ve své nenasytnosti a vášni
ovládat druhé nemohli převtělit dříve, než dostali příležitost v
podobných podmínkách, které lze využít tvořivě. Cyklus vývoje
lidstva podobné úrovně dosáhl až ve 20. století Atlanťané se
dnes převtělují ve velkém počtu. Proto můžeme porozumět
překvapivým technologiim, jako výsledku odvážného, vynalé-
zavého génia jednotlivců, kteří si v paměti přinesli výdobytky
Atlantidy .
Nadešel čas zkoušek Současnost je dobou zkoušek těchto
inkarnovaných duší, které tak mají zjistit, zda během století,
136

která je oddělují, získaly takové hodnoty, s jejichž pomocí pře-

konají nové pokušení plynoucí ze sobectví a z civilizovaného
barbarství. Je to první příležitost, v níž mohou naplnit karmu
své doby z období Atlantidy. Mezitím měli možnost osvojit si
nezbytnou moudrost a bojové kvality. Svými činy rozhodnou o
osudu národa a světa. Člověk se může pouze třást hrůzou a
strachem, když si uvědomí, jakou děsivou moc mají v rukách
Pentagon, CIA a Wall Street (finanční centrum). Jejich bojové
kvality jsou známy, jsou však na špatné straně. Zdá se, že jejich
vidění a moudrost i když pronikavé a moudré jsou určeny k
něčemu menšímu, než jsou skutečné problémy lidstva na konci
tohoto století!
Karma však není Fatalismus, třebaže v Indii uškodila
mnoha lidem. Rozhodující je vůle. Ta nabízené možnosti
přijímá nebo odmítá. Právě proto existuje v každém
životě. Rozhodujícím vládnoucím faktorem je vůle,
která může model a osud vytvořený minulými činnostmi
duše změnit. Karma předurčený soubor podmínek je
jasná, ale vůle a rozum ji často mohou změnit. Stejně
jako v člověku existuje svobodná vůle, je v něm i
předurčení. Jsme jako medvědi v ZOO, mohou běhat
dopředu, dozadu a stranou zcela volně, avšak určitou
hranici překročit nemohou.
Jestliže v této třídě života propadneme, musíme se vrátit a
zopakovat si ji, protože přijít do nebe bez absolvování nezbytné
výuky by znamenalo zánik smyslu naší existence. Ocitli bychom
se v prostředí, k němuž nejsme přizpůsobeni. Byli bychom v
nevýhodě. Reinkarnace a karma v tomto boji za lepší život a
lepší svět člověku poskytují novou naději a porozumění. Bible,
nejpozoruhodnější ze všech knih, dostává nový význam. Zdán-
livá nerovnost lidí, tělesná i mentální, je omluvitelná tak, jako
nespravedlnost spravedlivého Boha. Nespravedlnost zůstává u
lidí. To, co vypadá jako štěstí, nepoctivost, neštěstí, tkví v pev-
ném podkladu. Nikoliv v náhodě nebo v čertovských činech
137

vrtošivého Stvořitele. Tehdy byl Amululu entitou mezi Atlanťa-

ny, kteří přišli do Egypta. Přišel s dětmi zákona Jediného, aby
připravil cestu k záchraně zásad a pravd, jež mu dali učitelé.
Udělal to, aby vyložil pravdy o vztahu člověka k Tvořivým silám.
Jejich vysvětlení ve vztahu k blízkým lze najít v tom, co tvoří
duševní pravdu o vztahu duše k Stvořiteli, co spočívá v její
vlastní zkušenosti. To je opakem toho, co řekl: Co uděláš tomu
nejmenšímu, uděláš mně V té zkušenosti (v životě) byla entita
pomocníkem, který se podílel na zpřístupňování učení lidem
dnešní Indie nebo země Saneid, země On a lidem z Mongolska,
kteří se shromáždili. A porovnali to nejlepší, aby mohli (pravdy)
použít v životě svého lidu. Hledali jejich projevy ve vztahu k
blízkým a činy je pomáhali přibližovat porozumění Tvořivých sil.
První z činností entity bylo vyprazdňování, byť člověk často
obdivuje věci, které vlastnoručně vyrobil. (jsou však jako mech
a rez; změna postoje, změna prostředí, změna vládnoucích vlivů
je odstraní. Způsoby a postupy se mohou měnit, ale cíle zůsta-
nou, protože říká: Nebesa a Zem pominou, ale má slova, mé
skutky milá a milující mysl, trpělivost, trvání na pravdě nepomi-
nou. Jsou základními kameny, na nichž stojí národy, hledající
vědomosti o Bohu. Když je odstraníme, uvolníme prostor
ničivým silám, které vznikly a vznikají, když člověk opustí Boha
a obrátí se raději k bohu žranice, k bohu zlata, k bohu kamene,
slávy nebo štěstí. Ty blednou a hynou, ale činy dobra, něžná
slova zůstávají navěky (1159)
Lidský osud
Bůh je začátek a konec všeho, co se projevuje v hmotném
světě, co je známo jako planeta, z níž člověk směřuje ke
konečnu. On je alfou a omegou, začátkem a koncem. Bůh, Otec
a Duch je rozhodující síla každé činnosti. Není však dostatečná,
aby byl člověka spasen. Člověk je bytost se svobodnou vůlí. Jak
bylo naznačeno, alfa-začátek, omega-konec, protože oddělení,
potvrzení, izolace, tvoření, přidávání, jsou v činnosti mezi začát-
kem a koncem nezbytné (8337)
138

Když člověk studuje sám sebe a svůj vztah k celku, má porozu-

mění pro roli, kterou hraje v obrovském schématu stvoření.
Může stát před záhadou výjimečného rozdělení energie ve hmo-
tě, vždy má však otevřeny dveře, jimiž může projít a osvojit si
nový názor. Samozřejmě, tyto dveře vedou k jeho vnitřnímu já.
Musí porozumět tomu to nekonečnému, mnohostrannému já a
jeho vztahu ke Zdroji. Cayceho výklady říkají, že Bůh je základní
životní silou, tvořivou silou, elán vital, která se projevuje jako
mysl. Mysl nezahrnuje pouze tělesnou lidskou mysl, její troj-
rozměrné vnímání sebe sama, obsahuje také čtvrtý, pátý a další
rozměr (dimenze) pohledů jiných oblastí vědomí. Boží mysl
zahrnuje životní energii, kterou nazýváme příroda, včetně
univerzálně rozvinuté části mysli na všech úrovních vývoje, v
celém vědomí, v individuálních postojích zahrnuje nás. Člověk je
nejvyšším projevem hmoty. Duše je nejvyšším projevem ducha
v podstatě jsou jedno a totéž. Člověk v hmotě neobsahuje
Stvořitelovu mysl, nýbrž mysl, která je vyjádřena třemi částmi:
vědomím, podvědomím nebo nevědomím, nadvědomím
Nadvědomí je duševní silou, duchem, který je často v rozporu s
vědomím v pozemském světě. Nakonec však vítězí duch. Celá
síla, moc, všechno od začátku do konce je jedním Zdrojem
Hmota, třebaže je zdánlivě pevná, se mění když se rozdělí na
nejmenší částečky na energii s elektricko-duchovním základem.
Dělení, které se v hmotném světě jeví jako naprostá samozřej-
most, způsobují dvě příčiny: 1/ Vzpoura člověka proti Tvořivé
vůli a to v hmotném světě i mimo něj byť boží vůle vždy ovliv-
ňuje entity během jejich pobytu na planetách na Merkuru,
Marsu, Jupiteru, Neptunu, Venuši, Saturnu, Uranu, s nimiž je
spojeno sedm žláz s vnitřním vylučováním, tvořících zásobárny
karmy 2) Omezené možnosti vědomí v hmotném světě nebo v
časoprostoru, protože člověk žije v trojrozměrném světě. Pět
smyslů je nespolehlivých, existují zvuky, které člověk neslyší,
stejně jako barvy, které nevidí. Ucelenost pozemské existence
je zdánlivá. Původní podnět, síla, která dala vznik duši, se pro-
139

jeví a převládne v každé existenci, jestliže jí dáme možnost, aby

se projevila. Duše sama vyjádří vůli svého Stvořitele. Duch
porazí hmotu. Podobné žádá podobné; říká Cayce. Člověk jako
boží stvoření se bude snažit vyjádřit Jeho přítomnost, tedy to,
že má v sobě Ducha Myšlenky jsou skutky. Stáváme se tím, o
čem neustále přemýšlíme To, co nosíme v srdci, se stane naší
součástí. Ve hmotě přenášejí krvinky produkty vnitřních žláz,
které jsou napojeny na ducha a duši člověka. Vlastností ducha a
duše je tolik, kolik je vlastností mysli Probouzíme je upřímným
hledáním svobody ducha. Kdo je tvůj Bůh? Zajímá tě pouze to,
co budeš zítra jíst nebo co si oblečeš? Ty malé víry, malé nadě-
je, které tvému vědomí umožní zaměřit se na něco takového!
Copak neviš, že jsi jeho? Vždyť si jeho dílem! Přál si, abys netr-
pěl, ale nechal tě, aby ses rozhodl, zda se chceš o svém vztahu
k Němu dovědět. Duši nepomáhají tvořit vědomosti, nýbrž jejich
každodenní získávání a využívání. Není důležité, co víme. Ani
naše přesvědčení a prohlášení nejsou směrodatná. Důležité je
to, co děláme! Duše se projeví ve skutcích, ať už byla postave-
na na jakýchkoliv základech Může se projevit ve hmotě stejně
jako v jiných sférách netělesného vědomí. Mysl věčný stavitel je
motivující silou, která působí všude. Co člověk udělá v těles-
ném, projeví se v tělesném, co udělá v mysli, projeví se v mysli,
co udělá v duchovnu, projeví se v duši. Pouze lidská vůle brání
člověku, aby zajistil Boží jednotu. Člověka nic nedělí od jeho
Tvůrce. Pouze člověk sám se odděluje. Od začát- ku byl sám
sebou. Bylo to jeho ego, které představovalo ničivou sílu, pád
člověka. Výlučně člověk, Ztracený syn, může znovu získat pos-
tavení, které měl na začátku. Cestu mu přišel ukázat Kristus
ukázal mu způsob, jak získat skutečný, duševní, přirozený do-
mov. Zásluhou svobodné vůle a rozumu se člověk k Božímu
zákonu přibližuje nebo se od něho vzdaluje. Zákony mezi Stvo-
řitelem a stvořeným jsou neměnné. Když přišel Princ míru na
Zem, aby završil svůj vývoj na Zemi, překonal tělo a pokušení.
Stal se prvním, kdo překonal smrt těla, aby osvětlil a znovu
140

oživil tělo, které mohl vzít znovu na sebe i když už tělesné teku-
tiny byly odstrany. Veškerý tvůrčí proces, vývoj, růst, přicházejí
z nitra. Připravila je mysl. Vždyť každá buňka v těle je samos-
tatným světem. Pouze v dokonalém souladu s dalšími bude
každá buňka vytvářet podmínky nezbytné pro obnovu tělesných
i duševních sil. Duch je součástí hmoty. Má elektrickou povahu.
Bez ohledu na jeho hmotné projevy. Podléhá Boží vůli, ale také
vůli člověka. Proto je zákonitě člověk pánem všeho a jediným
dědicem stvoření. Bůh si nepřál, aby kterákoliv duše trpěla.
Člověk ve své tvdohlavosti nezřídka poslouchá to, co ho od
Tvůrce odděluje, říká Cayce.
Konec pozemského koloběhu
Kdysi člověk porozumí podstatě a zdroji všeho, duševní entita
se probudí a bude se vyvíjet. Výsledkem bude vyšší tělesná,
myslící a duchovní úroveň. Pozemský koloběh skončí a entita
přejde do jiných sfér, kdy už tělo nebude duši bránit, aby se
volně projevila. Vědomá mysl se posune k podvědomí nebo ne-
vědomí a duše bude svobodná ve hmotě i mimo ni. Vůle se
shodne s vůlí Stvořitele. Tak se vývoj energie ve vibracích, du-
cha ve hmotě, přiblíží k bodu, kdy se člověk sjednotí s Tvořivou
energii nebo s Bohem. Člověk na hmotné planetě dosáhne ú-
rovně, kdy si uvědomí, jak nakládat se svými vědomostmi, s
inteligencí První příčiny. Dělá a vyrábí to, co představuje vstup
do první přičiny, principu nebo podstaty. Může projevit to, co
duše získá, co jí umožni stát se přijatelnou, družnou pro Tvoři-
vou sílu. Jako každá entita, duše procházi z jedné sféry vědomí:
do druhé. Uvědomuje si sama sebe i sféru, v niž je. Tak se en-
tita vyvíjí v různých pozemských sférách a ve slunečním sys-
tému. Duše je tak skutečná jako hmotné tělo. Stejně jako
hmotné tělo podléhá zákonům. Osobní zkušenost ovlivňuje
vnitřni duši. V hmotné, myslící a duchovní zkušenosti duši
odhalujeme, že tyto vlivy účinkují na myšlení těch, kdož dělají
to nebo ono. Kde se berou? Dává je sám! Stejně, jako když
entita mysl naplňuje věcmi smyslnými, bude je mysl dále budo-
141

vat a tělesná mysl bude orientována smyslně. Mysl je vždy

budovatelem těla nebo duše. Je-li mysl člověka plná věcí hovo-
řících o duchovnu, bude to duchovně myslíci člověk. V hmot-
ném světě vidíme závist, boj, sobectví; Lakotu to jsou děti
člověka. Dlouhotrvajíci trápení, jemnost, bratrská láska, dobré
skutky to jsou děti ducha. Vyber si, komu budeš sloužit Jak si
jednotlivec vybere z každé zkušenosti, v každé době, ve vztahu
k zákonům Tvořivých sil, tak se entita bude vyvíjet směrem k
Stvořiteli Kdo se dívá dovnitř, je výš, protože duch pozná Ducha
svého Tvůrce a děti jednoho (otce) jsou si podobné. Můj Duch
přináši moudrost tvému duchu, říká Ten, kdo dává život. Co je
život? Vyjádření První příčiny Boha. Výklady zdůrazňují, že pak
jeho cílem bude vývoj směrem kupředu a nahoru, dokud se
myslí a duchem nevčlení do jednoho Celku a současně si zacho-
vá individualitu. To je skutečný význam a smysl života. Sjedno-
cení s Tvůrcem je lidským osudem člověk se znovu stane hod-
notným společníkem Stvořitele. Nejen že je možné a vhodné,
aby se stal součástí sjednocení Celku, je to dokonce nezbytné,
ať už by to mělo trvat jakkoliv dlouho. Konečná energie tvoření
se nakonec růstem ve věčnosti stane součástí Celku tak, jako se
neztrácejí buňka, atom, pohyb, dešťová kapka. Sjednotí se s
vesmírnými silami. Nic se neztrácí, ani není zničeno, mění se
pouze forma. Tohoto stavu lze dosáhnout po třiceti reinkarna-
cích v hmotném světě a po vývoji na všech úrovních v jiných
sférách. To, co se získá v kosmických sférách, se musí potvrdit
v hmotné sféře, protože Zem je místem zkoušky, světem soudu
nad všemi univerzálními vibracemi. Bez přechodu do dalšího
stadia vývoje není možné zvýšení vibrací až k bodu, v němž se
entita stane součástí Celku. Člověk se nemůže stát dokonalým v
hmotném stadiu. Naopak, často se v něm zamotá, protože
neumí odolat pokušení. Proto se růst na každém stupni systému
musí projevit v těle. Zem je místem potvrzení. Člověk na ní mu-
sí prokázat vývoj, jímž zatím prošel, tak jako ve vyšších duchov-
ních úrovních může ukázat svou cestu k dokonalosti , tam začne
142

působit Milost odpuštění minulých hříchů. V té chvíli opoušti

zákon karmy. Zjišťujeme, že náhodné souvislosti neexistují.
Kadý jednotlivec pokračuje ve výoji entity na dnešní zemi,
kterou v předchozích podmínkách opustil Kadé zrnko myšlení
nebo podmínky je následkem jiných podmínek vytvořených
tímto já. A co dál. Planety slunečního systému nás ovlivňují
nikoliv svým postavením v době narození, nýbrž proto, že je
duše v době mezi reinkarnacemi navštěvují. Mnohé ze sou-
časné astrologie je už zastaralé. Entita vstoupila na planetu
Zem a získala tělo, protože v něm existovaly podmínky, které si
entita zasloužila ale slunečním systému Země. Nedostatečná
hmota v nich je vrácena k novému modelování. (ako v tomto
připadě, entita byla vypuzena na Saturn. Vidíme vztahy ve sfé-
rách Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Země, Uranu a Neptu-
nu. Postupně se přechodem entity z jednoho vývoje k druhé-
mu mění, tak dlouho, dokud entita přes Arktur nebo Septimus
sluneční systém neopusti. Na Zemi entita projevuje tolik nená-
visti, povýšenosti nad tělesnými zákony, a každé její přání je
nepřirozené. Vyžaduje opětovné vyvolání, modelování, nový
začátek ve sféře sil Saturnu. Na co člověk myslí, nad čím pře-
mýšlí, čím žije, čím se živí, co očekává, tím se jeho duše-tělo
stane. Setrvá-li na morálních, etických, duchovních základech,
zmenšuje odstup mezi sebou a svým osudem. Neexistují zkrat-
ky vedoucí jednoduchými náboženskými postupy, přes zkuše-
nosti s drogami, gymnastiku mysli. Změna, vývoj, růst nasta-
nou, když se entita sjednotí s Tvůrcem. To udělal člověk-Ježíš,
náš starší bratr, aby nám ukázal cestu. Mnohokrát na sebe vzal
tělesnou podobu se všemi touhami a pokušeními. Stal se doko-
nalým tělem, myslí a duší jako Kristus a sjednotil se se Stvořite-
lem v duchu i v mysli, nebyli však identičtí. Proč člověk přišel na
Zem, aby zemřel a to na kříži? Bylo to naplněním slibu, naplně-
ním lidského stavu? Proč na sebe vzal tělo a přišel na Zem jako
člověk, když ne proto, aby byl jedno s Otcem, aby člověku uká-
zal, co Otec myslel tím, když řekl: Budeš-li volat, uslyším tě.
143

Třebaže budeš daleko, i když budeš plný hřichu, když se umyješ

v krvi beránka, můžeš se vrátit I když byl prvním člověkem,
prvním z Božích synů v duchu i v těle, bylo nezbytné, aby se
vyrovnal se spojením, oddělujícím člověka od Tvůrce, které bylo
nutné z lidské zkušenosti odstranit (3014-CA)
Závěr
(Jak mistr řekl) Kdo ve mně setrvá, nechává všechno na
Kristovi, sjednotil se s Kristem a není už vystaven pokušením
světa, proto je s Ním jeho. Takový se nevrací k tělu (2094-CA)
Člověk, aby se sjednotil s Otcem, musí dosáhnout takové doko-
nalosti, jakou měl na začátku. Bude však mnohem moudřejší.
Tato téma se v bibli stále opakuje. V Genesis řekl Pán Abrahá-
movi: Já jsem silný bůh Všemohoucí. Jdi přede mnou a buď
dokonalý. Deuteronomové říkají: Budeš dokonalý před Hospo-
dinem, Tvým Bohem. V dopise Efezanům čteme: až bychom
dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího jako dokonalého
muže, míry Kristovy pevnosti Evangelista Matouš poukazuje:
Buďte tedy dokonalí jako váš Otec, který je na nebesích Sv.Pa-
vel to v dopise Římanům shrnul následovně: Sám Duch s naším
duchem svědčí o tom, že jsme dětmi Božími. A jestliže dětmi,
pak rovněž dědici, dědici Božími a spoludědici Kristovými, takže
spolu trpíme, abychom také spolu byli slaveni. Takový je osud
člověka znovu získat to, čím už byl a čím chtěl být v duchu a ve
smyslu jednoty s Celkem, přece však samostatný. Neznamená
to ztrátu identit, neboť každá vůle si individualitu zachovává
navždy. Stejně tak svobodnou vůli a rozum, které však budou
ve shodě s Boží vůlí. Za tohto harmonického stavu relativní do-
konalosti, jakou mají podobné duše, bude entita nezávislá, od-
dělená a vědomá si své individuality. Nebude však bez poslání!
Všichni lidé jsou stvořeni jako bohové. Jsou nadáni moudrostí a
tvořivou myslí, vždyť duše jsou pouze atomy Božího těla. Mo-
hou s Ním žít a stát se spolutvůrci, pány, vládci nad kteroukoliv
sférou, jíž duše prochází. V každém místě na Zemi i jinde mo-
hou duše své bratry vést. Některé rozvinuté duše si právě v
144

důsledku toho samy návrat do těla vyberou. Existuje tedy cesta

z tohoto lidského dilematu. Osud člověka spočívá v něm, pro-
tože život je duchem činnosti a je věčný! Ne ve spoustě peněz,
půdy, majetku, domů; dobytka nebo zlata najdeš sílu, bezpeč-
nost, dokonalou znalost Boha. Najdeš je ve schopnosti sloužit
svému bratru. Ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, musí se
nakonec vrátit ke svému Zdroji, neboť osud jeho života je v
tom, kdo mu ho dal. To je cílem. Během cesty lze dosáhnout
vyšší, ušlechtilejší existence pro všechny lidi. V ní se lidské a
boží zákony sjednotí. Zápas a růst pokračují. Vedou ke Světlu.
Pomalu, postupně se svět stává lepším. Třebaže je možné, že
někdy člověk sklouzne a spadne, určitě se krok za krokem od
temnoty blíží ke světlu. Vede ho božská jiskra v jeho nitru. Jak
můžeš splnit jeho výzvu? Neni ve velkých nebo nebojácných
skutcích, ani ve vynášeni vědo- mostí nebo síly, nýbrž v jem-
nosti duchovních věcí. Oddělíš se? Na Zemi, v nebi, v pekle ne-
exituje nic, co by té mohlo od Boží lásky, od tvého bratra od-
dělit. Pouze ty sám. Buď proto nahoře a pracuj. Uvědom si, že
jestliže si v životě dělá věci, které tvou osobu narušují, rozply-
nou se v jemnosti, v trpělivosti. V trpělivosti si uvědomíš svou
duši. Uvědomíš si, že tvá individualita je v Něm. Tvá osobnost
bude svítit, protože sis uvědomil svého Pána a Tvůrce. Tvůj
osud a osud světa leží v tvém nitru... (281-56)