Prava Zvirat V Kontextu Lidskych Prav

Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Právo a právní věda

Katedra ústavního práva a politologie
Práva zvířat v kontextu

lidských práv
Diplomová práce
Kristýna Pavlovičová
Brno, 2018
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Práva zvířat v kontextu lidských práv“
zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této
práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů
a literatury.
V Brně 27. června 2018
.......................................
Kristýna Pavlovičová
Poděkování
Chci poděkovat především Mgr. Pavlovi Kandalcovi, Ph.D., LL.M., vedoucímu mé

diplomové práce, za cenné rady, připomínky a čas, který mi věnoval. Dále děkuji rodině
a přátelům, kteří mi byli oporou po celou dobu mého studia. V neposlední řadě patří dík mojí
fence Nagini, která je mi věrnou společnicí.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá otázkou možného přiznání práv zvířatům v komparaci s právy,
která jsou právním řádem přiznána lidem.
Práce je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola pojednává o historickém vývoji

ochrany zvířat v právu. Následující dvě kapitoly jsou věnovány aktuálnímu postavení zvířat
v právním řádu České republiky a uvažování o způsobilosti zvířat mít práva. Ve zbývajících
kapitolách se věnuji možné konstrukci práv zvířat v komparaci s lidskými právy
garantovanými právním řádem.
Klíčová slova
zvíře, práva zvířat, lidská práva, subjekt práva, ochrana zvířat, welfare
Abstract
The thesis deals with the issue of the possible granting of rights to animals in comparison with
the rights, which are granted to the human by the legal order.
The thesis is divided into seven chapters. The first chapter dedicates a historical
development of animal protection in law. The following two chapters are devoted to the
current status of animals in the legal order of the Czech Republic and to the eligibility of the
animals' capacity to have rights. The remaining chapters present a possible construction of
animal rights in comparison with human rights guaranteed by the legal order.
Key words
Animal, Animal Rights, Human Rights, Body of Law, Animal Protection, Welfare
5
Obsah
Obsah ..................................................................................................................................... 6
Úvod ...................................................................................................................................... 8
1 Historický exkurz .......................................................................................................... 11
1.1 Období Starověku ........................................................................................... 11
1.2 Období středověku .......................................................................................... 14
1.3 Renesance, osvícenství a novověk.................................................................. 14
1.4 Nacistické Německo ....................................................................................... 15
1.5 Spojené státy americké ................................................................................... 16
1.6 Vývoj právní úpravy ochrany zvířat v Českých zemích................................. 16
2 Právní postavení zvířat a základní lidská práva a svobody ........................................... 18
2.1 Zvíře v právu Evropské unie a v ústavním pořádku ....................................... 18
2.2 Zvíře v soukromém právu............................................................................... 20
2.3 Zvíře ve veřejném právu ................................................................................. 23
2.3.1 Zákon na ochranu zvířat proti týrání .............................................................. 23
2.3.2 Trestní zákoník ............................................................................................... 24
2.4 Základní lidská práva a svobody .................................................................... 24
3 Zvíře jako subjekt práva ................................................................................................ 26
3.1 Předpoklady právní osobnosti ........................................................................ 27
3.2 Předpoklady pro přiznání práv ....................................................................... 28
3.3 Korelace práv a povinností ............................................................................. 29
3.4 Argumenty proti přiznání právní osobnosti zvířatům..................................... 30
3.5 Východiska ..................................................................................................... 32
3.6 Dílčí závěr....................................................................................................... 33
4 Právo na život ................................................................................................................ 35
4.1 Zvíře jako subjekt práva na život ................................................................... 37
4.1.1 Hospodářská zvířata ....................................................................................... 37
4.1.2 Eutanazie zvířat .............................................................................................. 39
4.1.3 Usmrcování zvířat jako ekvivalent trestu smrti .............................................. 40
4.1.4 Úmyslné usmrcení zvířete a společenská škodlivost činu .............................. 43
4.2 Dílčí závěr....................................................................................................... 45
5 Zákaz mučení ................................................................................................................ 47
5.1 Sadistické zacházení se zvířaty....................................................................... 48
6
5.2 Dílčí závěr....................................................................................................... 50
6 Zákaz otroctví a nucených prací .................................................................................... 52
6.1 Jsou zvířata novodobými otroky? ................................................................... 52
6.2 Cirkus.............................................................................................................. 53
6.3 Vědecké pokusy na zvířatech ......................................................................... 53
6.4 Množírny ........................................................................................................ 55
6.5 Zásahy do tělesné integrity zvířat ................................................................... 57
6.6 Dílčí závěr....................................................................................................... 58
7 Právo na spravedlivý proces .......................................................................................... 60
7.1 Zvíře jako strana sporu ................................................................................... 60
7.2 Dílčí závěr....................................................................................................... 61
Závěr .................................................................................................................................... 63
Seznam použitých pramenů ................................................................................................. 66
7
Úvod
„Práva zvířat jsou pro mě stejně důležitá jako lidská práva. Je to cesta k všeobecnému
lidskému bytí.“
Abraham Lincoln
Tato diplomová práce se bude zabývat právním postavením zvířat, ochranou zvířat
a možnou konstrukcí práv zvířat. Téma diplomové práce je mi blízké, o ochranu zvířat
v právu se dlouhodobě zajímám. Zvířata jsou z mého pohledu tvorové, které je nutné
pro jejich bezbrannost vůči člověku mimořádně chránit. Kruté zacházení se zvířaty by dnešní
humanisticky naladěná společnost neměla tiše tolerovat, ostatně lze vypozorovat zvyšující se
zájem o ochranu zvířat. Na změny vztahu společnosti ke zvířatům se snaží reagovat
i předkladatelé návrhu zákona, kterým má být změněna veřejnoprávní ochrana zvířat. Hovoří
o tzv. dereifikaci, tedy procesu, v rámci kterého se má změnit přístup ke zvířeti, s nímž nemá
být nadále nakládáno jako s věcí, nýbrž jako s živým tvorem.
Na zvýšeném zájmu o ochranu zvířat se podílejí zejména média. Ta předávají veřejnosti

informace o selhání člověka při kontaktu se zvířaty. Špatné zacházení se zvířaty je v dnešní
společnosti problém morální, etický i právní. Jediným systémem s reálným potenciálem
zlepšit postavení a ochranu zvířat je právo, poněvadž na rozdíl od morálních a etických
pravidel je právo závazné a vynutitelné. Práva zvířat jsou však pojmem problematickým,
neboť prozatím žádný právní řád neuznal jejich existenci. Zvíře není nikde ve světě
považováno za subjekt práva.
Právní řád obsahuje řadu předpisů, které upravují ochranu zvířat a zakládají povinnosti
chovatelům. Aktuální právo ochranu zvířat pojímá jako povinnost člověka chránit zvířata.
Pro účely této práce je důležité vymezit pojmy zvíře a živočich.
8
Pojem živočich je užíván v rámci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Živočichem rozumíme obratlovce i bezobratlé, v zásadě se používá pro označení volně
žijících zvířat.1
Pojem zvíře definuje ustanovení § 3 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat
proti týrání (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“): „Zvířetem se rozumí každý živý
obratlovec, kromě člověka, včetně volně žijícího zvířecího jedince a jeho samostatného života
schopné formy, nikoliv však plod nebo embryo.“2
Právní úprava dále selektuje zvířata na volně žijící (zvířata bez pána) a zvířata žijící
v lidské péči.
V rámci své práce se zaměřím pouze na zvířata žijící v lidské péči. Určité zvířecí druhy
jsou součástí života každého člověka. Zvířata jsou člověku společníkem v domově, také
zdrojem potravy a další živočišné produkce a v neposlední řadě nástrojem pro získání
výdělku.
Cílem této diplomové práce je zjistit, zda existuje reálná možnost zakotvení práv zvířat
do právního řádu. Za tímto účelem budu komparativní metodou uvažovat nad možným
přiznáním některých lidských práv zvířatům. Na základě takto získaných závěrů navrhnu
a odůvodním možné definice práv zvířat.
Mimo cíl, který byl stanoven zadáním diplomové práce, jsem rozhodnuta vytvořit
racionální a objektivní práci o právech zvířat. Přestože si budu klást řadu provokativních
otázek, vynasnažím se, aby text práce nevyzněl jako aktivistický apel k prosazení práv zvířat,
ale aby práce poskytla logické zdůvodnění problematiky.
Jako informační zdroje použiju odbornou literaturu o lidských právech a o postavení zvířat
v právu, dotčené právní předpisy a soudní rozhodnutí, odborné články a stanoviska Ústřední
komise pro ochranu zvířat.
1
PRCHALOVÁ, Jana. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE, 2009, s. 33. ISBN 978-80-7201-7863-8.
2
§ 3 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
9
V první kapitole se budu stručně věnovat historickému vývoji ochrany a postavení zvířat
v právu.
Navážu kapitolou o aktuálním právním postavení zvířete v systému práva. Charakterizuju

zvlášť postavení zvířete v režimu práva soukromého a veřejného. V závěru této kapitoly
definuju právní úpravu základních lidských práv a svobod.
Předmětem třetí kapitoly bude myšlenka právní subjektivity zvířat. V rámci této kapitoly
nejprve definuju pojem subjekt práva a dále se budu zabývat, jakým entitám tento status
podle práva náleží. Zohledním argumenty hovořící proti uznání zvířat jako subjektu práva
a navrhnu možné postavení zvířat v právu de lege ferenda.
Ve čtvrté, páté, šesté a sedmé kapitole se budu zabývat možným přiznáním konkrétních
lidských práv zvířatům. Budu vycházet z výčtu práv upravených v ústavním
zákonu č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního
pořádku České republiky (dále jen „Listina“), a katalogu lidských práv stanovených Úmluvou
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
U jednotlivých lidských práv prvně vymezím obsah daného práva pro člověka a následně
rozeberu, které atributy pro přiznání takového práva zvíře splňuje. Na příkladech budu
demonstrovat, které zacházení se zvířaty nepodléhá právní úpravě, či pro které je právní
úprava zjevně nedostatečná.
Závěrem navrhnu a odůvodním základní práva zvířat.
10
1 Historický exkurz
Od prvopočátku lidské civilizace je člověk v bezprostředním kontaktu se zvířaty. Od nepaměti

člověk loví zvířata pro maso, odívá se do jejich kůží a pro hospodářské účely zvířata chová.
Pro dnešní dobu je příznačné, že roste zájem o osud zvířat s ohledem na jejich práva.
Historický vývoj zvířecích práv je možné sledovat prostřednictvím psaných historických
materiálů, které se však nemusely nutně dochovat v původní podobě.
Studium těchto historických materiálů se zaměřilo zejména na právní vztah člověka

ke zvířatům, funkci právních norem upravujících postavení zvířat, definici právního statusu
zvířete, právní ochranu zvířete a odpovědnostní vztahy.
1.1 Období Starověku
V Mezopotámii zvíře vystupuje výlučně jako objekt vlastnického práva či předmět lovu. Zvíře
se tedy v právu vyskytuje jako určitá hospodářská hodnota se zvláštní ochranou, nebo jako
objekt odpovědnostního vztahu.
Zmínky o zvířatech můžeme nalézt v kazuistických právních kodexech. Kupříkladu

zákoník vladaře Urnammua z Uru, který vládl podle předpokladů mezi léty
2111 až 2091 př. n. l., zmiňuje dozorce dobytka. V zákonech Lipit – Išarových přibližně
z roku 1930 př. n. l. jsou obsažena ustanovení chránící zvířata jako majetkovou hodnotu.
Ucelenější právní úpravu poskytly v 18. století př. n. l. Eshunské zákony. Zvíře vystupuje
v pozici objektu smluvních vztahů, vlastnického práva a odpovědnostních vztahů. Podobná
ustanovení obsahuje Chammurabiho zákoník.
Eshunské zákony, Chammurabiho zákoník a Druhá kniha Mojžíšova – kniha Exodus

paralelně upravují tzv. případ trkajícího dobytčete. Eshunské zákony nazírají na dobytče jako
na objekt vlastnického práva. Pokud dobytče usmrtí jiné dobytče, dojde k rozdělení cen jak
živého, tak mrtvého zvířete mezi vlastníky. Z tohoto lze tedy dovodit mimořádnou
ekonomickou hodnotu hospodářských zvířat. Chammurabiho zákoník úpravu převzal
11
a rozšířil. V Chammurabiho zákoníku je dána subjektivní odpovědnost majitele za trkavé
zvíře, pokud majitel o tomto charakteru zvířete věděl.3
V Druhé Mojžíšově knize Exodus je podle principu odplaty stanoveno: „Když býk potrká
muže nebo ženu tak, že zemřou, musí být ten býk ukamenován a jeho maso se nebude jíst;
majitel toho býka pak bude bez viny. Jestliže ale byl ten býk trkavý už od dřívějška a jeho
majitel byl varován, ale nehlídal ho, a ten býk zabije muže nebo ženu, bude býk ukamenován
a zemře i jeho majitel.“4 Býku je tedy za protiprávní jednání stanoven trest. Druhá kniha
Mojžíšova rozšířila právní úpravu zvířete nad rámec předmětu vlastnického práva.
Egyptské právo bylo do velké míry ovlivněno náboženstvím. Egypťané věřili, že se bohové
převtělují do těl zvířat. To dávalo zvířatům, zejména kočkám, zvláštní právní ochranu.
Usmrcení kočky bylo možné sankcionovat i trestem smrti. David Černý k tomu uvádí:
„Někteří právní teoretici jako příklad možného vzoru pro současnou dobu a uplatnění právní
subjektivity pro zvířata poukazují na zvláštní právní status, který podle nich měly kočky
ve starověkém Egyptě. Z římské historické literatury se skutečně zdá, že ochrana koček byla
mimořádná, protože odrážely atribut božství. Podle Herodota si Egypťané v případě smrti
kočky ze žalu stříhali obočí. Diodorus Sicilský dokonce uvádí, že kdokoliv zabije v Egyptě
kočku, je odsouzen k smrti, ať už tento čin vykoná úmyslně či nikoliv.“5
Takový status přiznával kočkám skutečně mimořádnou ochranu, je však nutné vzít v potaz
náboženskou symboliku. Právní status koček v Egyptě tedy není ochranou zvířat v dnešním
slova smyslu.
V Indii je podobně jako v Egyptě právo silně ovlivněno náboženstvím. Pod vlivem
buddhismu vydal ve 3. století př. n. l. panovník Ašóka tzv. Ašókovy edikty. Tyto nemají
normativně právní charakter, nejsou tedy právně závazné. Jedná se o formu jistého apelu
3
ČERNÝ, David a kol. Práva Zvířat: filozoficko – právní perspektiva, 1. vydání. Praha: Středisko společných
činností AV ČR, v.v.i., pro kancelář Akademie věd ČR, 2016, s. 28 -29.
4
Bible, Ex 21, 28-29. Dostupné z:https://www.bible21.cz/online#exodus/21.
5
činností AV ČR, v.v.i., pro kancelář Akademie věd ČR, 2016, s. 30.
12
vůči lidu. Smyslem je podněcovat v lidech úctu k životu, nenásilnému bytí a zamezit krutému
chování ke zvířatům.6
Právní úprava týkající se postavení zvířat v antickém Řecku se nedochovala. Ve spisech

některých řeckých filozofů lze zachytit určité teze, které směřují k vegetariánství za účelem
omezení zabíjení zvířat.
Řecko vykazovalo zvláštnosti v koncepci odpovědnosti zvířat za smrt člověka.

Uplatňovala se zásada lex talionis. K zachování božího řádu musí být trest stanoven
podle principu odplaty. Pokud zvíře zapříčinilo smrt člověka, muselo být podle zásady
lex talionis odsouzeno k smrti. Jednalo se o silně zakořeněnou náboženskou tradici, podle
které následně také probíhal trestní proces.7
Pragmaticky zaměřené římské právo definovalo zvíře jako věc – res. Vlastník zvířete byl
oprávněn, stejně jako vlastník věci, čerpat práva z tzv. vlastnické triády. Vlastník měl tedy
právo věc držet, disponovat s věcí, užívat a požívat její plody a užitky.
Římské právo užívalo pro stanovení entit způsobilých být subjektem práva pojmu
humanita. Subjektem práva byl podle římského práva svobodný občan a právnická osoba.
Zvláštním kolektivním subjektem práva byla v určených případech rodina. Otroci a zvířata
nebyly subjektem práva, byly objektem práva vlastnického.
Římské právo upravuje odpovědnostní vztahy, ve kterých může být zvíře v pozici
pachatele či oběti deliktu. Odpovědnostní vztahy upravil zákon přijatý okolo roku 287 př. n. l.
Lex Aquilia. Pokud bylo zvíře pachatelem deliktu, nejprve se užívala zásada lex talionis
obdobně jako v Řecku, později tuto koncepci nahradila tzv. noxální odpovědnost. Principem
6
7
DOLEŽAL, Adam. Vývoj pojetí zvířete v právním diskursu. In: MÜLLEROVÁ, Hana a kol. Kapitoly
o právech zvířat „My a oni“ z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1. vydání, Praha: Academia, 2016,
s. 330 -334. ISBN 978-80-200-2601-9.
13
noxální odpovědnosti bylo, že pachatelem deliktu je sice zvíře, odpovědnost za jednání zvířete
nově nese jeho majitel.8
1.2 Období středověku
Od starověku se postavení zvířete a jeho právní ochrana výrazně nezměnily. Zvíře má

zpravidla postavení objektu vlastnického práva. Poškozením nebo zabitím zvířete vzniká jeho
majiteli právo na adekvátní kompenzaci. Způsobí-li zvíře škodu, vzniká vlastníku zvířete
povinnost škodu kompenzovat. Právo přiznává privilegované postavení loveckým psům jako
zvířatům mimořádné hodnoty.
V období středověku často probíhaly procesy se zvířaty, které přejímaly veškeré náležitosti
trestních procesů s lidmi. Zvíře mělo kupříkladu i právo na obhajobu. Tyto procesy měly
formu církevní nebo světskou. Církevní procesy byly vedeny vůči škůdcům (hmyz, myši),
tedy vůči neurčitému počtu zvířat, které nepodléhají kontrole. Účelem takového procesu bylo
zjistit, zda jsou škůdci poslové od Boha či hříšnicí, kteří se musejí vyzpovídat. Světské
procesy se zabývaly zejména případy, kdy zvíře způsobilo smrt člověka. Za takový čin
následoval hrdelní trest, kterému předcházel pobyt v lidském vězení.9
1.3 Renesance, osvícenství a novověk
Období renesance a osvícenství je obecně považováno za období rozkvětu. V tomto období se

rozvíjí právní úprava lidských práv, avšak ve vztahu ke zvířatům můžeme hovořit spíše
o období krize.
Zvíře je považováno za tvora, který není schopen vnímání citů ani bolesti. Zacházení se
zvířaty je obzvláště kruté, zvířata se nuceně účastní her, ve kterých dochází často ke zranění
a nezřídka i ke smrti. Silným kritikem tohoto zacházení byl Voltaire, který poukázal na stejné
citové ústrojí člověka a psa.
8
DOLEŽAL, Adam. Vývoj pojetí zvířete v právním diskursu. In: MÜLLEROVÁ, Hana a kol. Kapitoly
s. 334 - 345. ISBN 978-80-200-2601-9.
9
ČERNÝ, David a kol. Práva Zvířat: filozoficko-právní perspektiva, 1. vydání. Praha: Středisko společných
činností AV ČR, v.v.i., pro kancelář Akademie věd ČR, 2016, s. 33-36.
14
Určitá změna přichází v 17. století v Anglii, kde byly vydány zákony, které zakázaly sázky
na zvířecí hry a koňské závody. Zákony však nebyly vydány za účelem ochrany zvířat, ale
za účelem zamezení výskytu patologických jevů ve společnosti a udržení morální úrovně.
Prvním zákonem, jehož primárním účelem byla ochrana zvířat před krutým zacházením,
byl massachusettský puritánský zákon z roku 1641 – Body of Liberties. Anglie vydala v letech
1774 a 1781 obdobnou úpravu nazývanou Metropolitní zákony.
Zájem o ochranu zvířat roste po vzniku Darwinovy teorie, kdy se objevuje myšlenka
nutnosti zabezpečit, aby zvíře netrpělo zbytečně. V průběhu 19. století jsou Spojenými státy
americkými a Anglií přijaty zákony zamezující krutému zacházení se zvířaty, ve kterých zvíře
poprvé vystupuje z pozice objektu vlastnického práva.10
1.4 Nacistické Německo
Výrazně pokrokové bylo v ochraně zvířat paradoxně nacistické Německo. Právě režim, který
si vyžádal obrovské množství lidských obětí a absolutně popíral veškerá lidská práva, vytvořil
skutečně precizní a několikrát novelizovanou právní úpravu ochrany zvířat.
Nacisté v roce 1933 prosadili do té doby nejtvrdší zákon na ochranu zvířat,

tzv. Reichstierschutzgesetzes. Tento zákon obsahoval ustanovení na ochranu zvířat
proti týrání, k omezení zneužívání zvířat na práci a vědeckých pokusů na zvířatech.
Ustanovením § 2 zákona na ochranu zvířat z roku 1933 je mj. stanoveno jako zakázané
otrávení domestikovaného zvířete nebo nucené vykrmování slepic.11
Zákony byly po právní stránce velmi kvalitně vypracované. Se zvláštním důrazem

taxativně a konkrétně určily, která jednání jsou zakázána. Prioritou právní úpravy bylo
uchránit zvířata i sebemenší bolesti. Ochrana zvířat byla v roce 1938 dalším zákonem ještě
posílena.
10
činností AV ČR, v.v.i., pro kancelář Akademie věd ČR, 2016, s. 37-40.
11
SCHIMANSKI, Michael. „Im Dritten Reich darf es keine Tierquälerei mehr geben“ Die Entstehung des
Reichstierschutzgesetzes von 1933. In: Scribd Inc. [online]. Scribd Inc., [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné z:
https://www.scribd.com/document/374165007/Reichstierschutzgesetzes-de-1933
15
Právní úprava ochrany zvířat údajně podléhala kontrole samotného Adolfa Hitlera. Zákony
byly vypracovány na úrovni, která nastolila mimořádný standard v oblasti ochrany zvířat, jenž
by mohl být vzorem pro současnou úpravu této problematiky. V Německu zůstal zákon z roku
1933 v novelizovaném znění platný až do roku 1974.12
1.5 Spojené státy americké
Zejména v druhé polovině 20. století vznikla po celém světě řada zákonů na ochranu zvířat.
Ochrana zvířat se následně stala chráněným zájmem i v rámci mezinárodního práva.
V 70. letech 20. století ve Spojených státech amerických iniciativa skupiny advokátů
konstruovala myšlenku uznání zvířat jako subjektů práva a uvažovala o vytvoření koncepce
přirozených zvířecích práv. V čele této iniciativy stál advokát Henry Mark Holzer. Holzer
napadl žalobou pro protiústavnost výjimku stanovenou ve federálním zákoně, která
umožňovala provádět tzv. „košer“ porážky zvířat. V této věci vystoupil Holzer vůbec poprvé
v historii jako právní zástupce zvířat.13
K otázce, zda je možné, aby zvířata byla stranou sporu, čili zda mají žalobní legitimaci, se
podrobněji vrátím v některé z následujících kapitol.
1.6 Vývoj právní úpravy ochrany zvířat v Českých zemích
Až do roku 1855 neměly České země žádnou ucelenou právní úpravu ochrany zvířat. Zvířata
se v právním řádu vyskytovala pouze jako objekt práva vlastnického a v odpovědnostních
vztazích. V roce 1855 bylo přijato Nařízení ministerstva vnitra č. 31/1855 zřízení zemského,
kterým bylo zakázáno týrání zvířat. Pod vlivem nacistického Německa bylo přijato
v roce 1939 protektorátní vládní nařízení o ochraně zvířat proti týrání. Po skončení druhé
12
Přísné zákony na ochranu zvířat – Nacistické Německo. Bojujeme za zvířata [online]. Bojujeme za zvířata,
publikováno 10. 9. 2012, [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné z: https://bojujemezazvirata.webnode.cz/news/prisne-
zakony-na-ochranu-zvirat-nacisticke-nemecko/
13
LAMEY, A. M. From Ayn Rand to Animal Rights: An Interview with Henry Mark Holzer. In: Sans
everything [online]. Sans everythng, publikováno 24. 10. 2007, [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné z:
https://sanseverything.wordpress.com/2007/10/24/from-ayn-rand-to-animal-rights-an-interview-with-henry-
mark-holzer-2/
16
světové války nebylo toto nařízení zachováno jako součást právního řádu Československé
republiky.14
Následovalo období komunistické nadvlády, kdy byla ochrana zvířat zcela upozaděna. Ani
původní znění zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ochranu zvířat před týráním
nezohledňovalo, týrání zvířat nebylo kvalifikováno jako trestný čin. Ve vztahu ke zvířatům
právní řád definoval zákonem č. 150/1969 Sb., o přečinech, pouze přečin pytláctví
a neoprávněného výkonu práva myslivosti nebo výkonu rybářského práva.15 Trestným činem
se týrání zvířat stalo až po novele trestního zákona provedené zákonem č. 557/1991 Sb., a to
s účinností od 1. 1. 1992.
14
ČERNÝ, David a kol. Práva Zvířat: filozoficko – právní perspektiva. 1. vydání. Praha: Středisko společných
15
§ 4 zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní
informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
17
2 Právní postavení zvířat a základní lidská práva a svobody
Na rozdíl od člověka zvíře není osobou v právním smyslu. Není nositelem subjektivních práv,
vystupuje jako objekt práva, tedy jako právem chráněná hodnota.
2.1 Zvíře v právu Evropské unie a v ústavním pořádku
Ochrana zvířat byla v rámci primárního práva Evropské unie poprvé definována v Deklaraci
o ochraně zvířat a péči o ně, která byla připojena k tzv. Maastrichtské smlouvě o Evropské
unii (1992). Tato deklarace neměla žádné přímé právní účinky, stala se tak pouhým návodem
pro členské státy, jak zohledňovat ochranu zvířat při provádění společné zemědělské politiky,
dopravy, vnitřního trhu a výzkumu. Dne 1. 5. 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská
smlouva, ke které byl připojen Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat.
Ani tento protokol však není právně závazný.16
V rámci budování legislativy k ochraně zvířat byl usnesením Evropského parlamentu

o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat
č. 2006/2046 (INI) přijat akční plán s cílem zlepšení ochrany zvířat v následujících letech.
Smysl tohoto plánu popisuje kupříkladu Jana Prchalová: „Plán se má zaměřit na pět hlavních
oblastí - zvýšit minimálních standardy pro welfare zvířat, podpořit a propagovat alternativní
metody pokusů bez využití zvířat, zavést standardizované ukazatele úrovně ochrany zvířat,
zvýšit informovanost veřejnosti o této oblasti a podpořit mezinárodní iniciativy na poli
ochrany zvířat.“17
Na rozdíl od některých evropských států Česká republika prozatím přímo nezakotvila

ochranu zvířat do ústavního pořádku v rámci vnitrostátního právního řádu. V ústavních
zákonech nenalezneme ani zmínku o zvířeti, a to ani ve smyslu právem chráněného zájmu.
Do ústavního pořádku se promítl pouze obecný požadavek na ochranu přírody, a to konkrétně
článkem 7 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, a dále podrobněji článkem 35 Listiny.
V rámci primárního práva Evropské unie však závazná norma, která směřuje přímo k ochraně
16
MÜLLEROVÁ, Hana; STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat v právu. 1. vydání, Praha: ACADEMIA, 2013,
s. 164-167. ISBN 978-80-200-2317-9.
17
18
zvířat, již existuje. Jedná se o článek 13 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen
„SFEU“), který ukládá členským státům povinnost „při stanovování a provádění politik Unie
v oblastech zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického
rozvoje a vesmíru zohledňovat plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako
vnímajících bytostí; přitom zohlednit právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států
spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím“18.
SFEU je primárním aktem unijního práva, které je závazné. Evropská unie má v oblasti
ochrany zvířat členskými státy svěřenou tzv. sdílenou pravomoc, což znamená, že členské
státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, ve kterém ji nevykonala Evropská unie.19
Unijní právo do značné míry ovlivňuje legislativní činnost členských států, proto je
pro oblast ochrany zvířat nesporným pokrokem začlenění výše citovaného článku 13 SFEU
do unijní úpravy. Článek 13 SFEU definuje zvíře jako „vnímající bytost“20. Smyslem
článku 13 SFEU přitom není ochraňovat zvíře pouze jako ekonomickou hodnotu, chráněny
mají být zájmy zvířete.
Vojtěch Stejskal ve svém článku nazvaném „Ochrana zvířat a zajištění jejich dobrých
životních podmínek v evropském unijním právu“ přesto shledal v článku 13 SFEU
i nedostatky. Zvíře je podle unijního práva považováno za zboží, avšak politika volného
pohybu zboží nebyla do článku 13 SFEU začleněna. Stejskal se domnívá, že v této věci bylo
možné působnost článku 13 SFEU rozšířit na všechny politiky Evropské unie obdobně, jak
tomu bylo učiněno v článku 11 SFEU, který integruje požadavky na ochranu životního
prostředí.
Dále Stejskal zhodnotil, že se zavedením možných výjimek, „zohledněním právních

a správních předpisů členských států zejména s náboženskými obřady a kulturními
18
Čl. 13 Smlouvy o fungování Evropské unie ze dne 25. 3. 1957, ve znění Lisabonské smlouvy pozměňující
Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ze dne 13. 12. 2007. In: EUR-Lex
[právní informační systém]. Úřední věstník C 326, 26/10/2012 s. 0001 – 0390. [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné
z:https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A12012E%2FTXT
19
Tamtéž čl. 4.
20
Tamtéž čl. 13.
19
tradicemi“, vznikla v úpravě článku 13 SFEU trhlina. Tyto výjimky bude v praxi nutné
posuzovat jednotlivě a hledat určitou rovnováhu mezi zájmem na zajištění dobrých životních
podmínek pro zvířata a zájmem společnosti.21
V této věci se ztotožňuji s názorem Stejskala, stanovením výjimek ztratil článek 13 SFEU
komplexnost. V žádném případě nezpochybňuji právo na svobodu náboženského vyznání,
nicméně se domnívám, že rituální obětování zvířat spojené s bolestivým usmrcením zvířete je
v dnešní době již přežitek, který může ateistická část společnosti vnímat jako pobuřující.
Podle mého názoru by ochrana zvířat mohla být zařazena mezi důvody pro omezení
svobody náboženství, jež jsou dány článkem 13 odst. 2 Úmluvy. Podle tohoto ustanovení se
svoboda náboženství již nevztahuje kupříkladu na rituální ženskou obřízku, která je jako
nežádoucí akt násilí zapovězena i Istanbulskou úmluvou o předcházení a potlačování násilí na
ženách a domácího násilí.22
2.2 Zvíře v soukromém právu
Postavení zvířat v rámci občanského práva se v nedávné době dočkalo poměrně razantní
změny, a to s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský
zákoník“). Oproti původnímu občanskému zákoníku z roku 1964, který zvířata klasifikoval
jako movité věci, se občanský zákoník podle důvodové zprávy vymanil z vlivu práva
římského a s ním souvisejícího pojetí zvířat jako věcí v právním smyslu.23
Podle občanského zákoníku není živé zvíře ani věcí ani osobou. Klíčovým ustanovením je
ustanovení § 494 občanského zákoníku, které zakotvuje: „Živé zvíře má zvláštní význam
21
STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat a zajištění jejich dobrých životních podmínek v evropském unijním
právu. In: PRÁVNÍK č. 6/2011, rubrika Stati, s. 579 - 586.
22
NOVÁKOVÁ, Jana. Realita a současné výzvy ochrany práv žen. In: Bulletin Centra pro lidská práva
a demokratizaci č. 3/2016, rubrika Evropský systém ochrany lidských práv, s. 21 – 23.
23
Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační
systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
20
a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se
na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“24
I když zvíře není věcí, dovolím si konstatovat, že s ním jako s věcí nakládáme, neboť nikde
není dáno, která ustanovení o věcech jeho povaze odporují.
Občanský zákoník dále upravuje nabývání vlastnického práva ke zvířeti. Pro tyto účely
byly zvláště upraveny zvířata divoká a zvířata domácí, resp. zvířata v zájmových chovech.
Divokým zvířetem rozumíme volně žijící zvíře bez pána. Domácí zvíře a zvíře v zájmovém
chovu je objektem vlastnického práva svého pána. Vlastnické právo zakládá pánovi i možnost
objekt vlastnického práva opustit (derelikce), a to podle ustanovení § 1048 občanského
zákoníku. Opuštěním se domácí zvíře (zvíře v zájmovém chovu) nestane zvířetem divokým,
ale stane se vlastnictvím státu.25
Určením vlastnického práva k opuštěnému psovi se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém

rozsudku ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3563/2008. Rozsudek byl vydán v období
účinnosti původního občanského zákoníku z roku 1964. V této věci byl stát Česká republika
žalován pro vydání bezdůvodného obohacení majitelkou útulku pro opuštěná zvířata. Česká
republika se měla bezdůvodně obohatit neuhrazením nákladů spojených s převzetím několika
psů do péče žalobkyně. Česká republika k tomuto argumentovala, že vlastník nemůže psa
opustit ve smyslu občanského zákoníku, opuštění psa a přenesení odpovědnosti na stát se příčí
dobrým mravům. Psi se tedy nestali vlastnictvím státu a bezdůvodné obohacení nemohlo
vzniknout.
Soudem prvního stupně bylo žalobě vyhověno. Původní vlastníci psů je předali do útulku
s úmyslem vzdát se vlastnického práva. Tímto se psi stali vlastnictvím státu, čímž České
republice vznikla povinnost, hradit náklady spojené s péčí o tyto psi.
24
§ 494 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA
[právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
25
KESSLER, Tomáš. Přestává být zvíře věcí? Aneb krátký exkurz do právní úpravy zvířat v novém občanském
zákoníku. Epravo.cz [online]. Epravo.cz, publikováno 19. 4. 2012 [cit. 19. 5. 2018]. Dostupné
z:https://www.epravo.cz/top/clanky/prestava-byt-zvire-veci-aneb-kratky-exkurz-do-pravni-upravy-zvirat-v-
novem-obcanskem-zakoniku-82444.html
21
Odvolací soud konstatoval, že opuštěním psa se vlastník dopouští týrání zvířat ve smyslu
zákona na ochranu zvířat proti týrání. Podle názoru odvolacího soudu se jedná o neplatný
právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Přisvědčil argumentaci státu, jelikož na stát
nebylo převedeno vlastnictví, nemohlo vzniknout ani bezdůvodné obohacení.
Nejvyšší soud ČR se však se závěry odvolacího soudu neztotožnil: „Vzhledem

ke skutečnosti, že na opuštění psa coby živé bytosti v civilizované společnosti nelze nahlížet
z pohledu opuštění věcí neživých, lze psy odevzdávat do péče psího útulku, před kterým
majitelé projevují svou vůli psa opustit a to s účinky derelikce. Zákaz týrání zvířat tudíž
představuje zákonný limit práva psa opustit, nikoliv jeho negaci. Z logiky argumentace
odvolacího soudu plyne, že vždy, když majitel odevzdá psa do péče psího útulku, týrá
opouštěné zvíře a dopouští se přestupku ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu
zvířat proti týrání. Předeslaný výklad by vedl pouze k rozšíření nelidského jednání vůči psům
v podobě jejich utracování, vypouštění do volné přírody, přivazování ke stromu apod.“26
Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR tedy plyne, že stát se stává vlastníkem každého takto
opuštěného zvířete, a je tedy povinen i nést veškeré náklady spojené s péčí o toto zvíře.
Pro srovnání lze zmínit nařízení a umístění zvířat do náhradní péče. Tento institut je
upraven ustanovením § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pokud
opakovaně dochází k týrání zvířete, či z důvodů zdravotního stavu zvířete může obecní úřad
obce s rozšířenou působností na návrh krajské veterinární zprávy učinit rozhodnutí
o zvláštním opatření a nařídit umístění týraného zvířete do náhradní péče.27
Umístěním týraného zvířete nedochází k přechodu vlastnického práva ke zvířeti, nýbrž

k jeho omezení. Vlastníkovi zvířete je upřena možnost, aby sám zvíře choval. Omezení
vlastnického práva nebude dále nutné, pokud pominou důvody k umístění zvířat do náhradní
péče.
26
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3563/2008. In: CODEXIS ACADEMIA
27
§ 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
22
Vlastník zvířete je podle ustanovení § 28 odst. 3 a 4 povinen nést náklady spojené se
zdravotní péčí o zvíře, umístěním zvířete do náhradní péče a následnou péčí. Náklady spojené
s následnou péčí o zvíře rozumíme náklady, které by vynaložil z titulu vlastnického práva
chovatel pro řádnou péči o zvíře. Náhradní péče totiž plní za chovatele povinnosti, ke kterým
je sám zavázán.28
Osobě poskytující náhradní péči týraným zvířatům tedy vzniká občanskoprávní nárok
na náhradu nákladů přímo vůči vlastníkovi týraných zvířat.
2.3 Zvíře ve veřejném právu
Postavení a ochrana zvířat jsou předmětem úpravy řady veřejnoprávních zákonných

a podzákonných předpisů v odvětvích práva správního a trestního. Pro účely mé práce je
důležitý zejména zákon na ochranu zvířat proti týrání a dále zákon č. 40/2009 Sb., trestní
zákoník (dále jen „trestní zákoník“).
2.3.1 Zákon na ochranu zvířat proti týrání
Zákon na ochranu zvířat proti týrání již v preambuli stanovuje zvířeti postavení odlišné
od věci: „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat
bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“29
Do poměrně široké působnosti tohoto zákona spadá zákaz týrání zvířat, regulace
usmrcování zvířat, ochrana zvířat při veřejných vystoupeních, při přepravě a zvířat
pokusných. Zákon určuje orgány pověřené k ochraně zvířat a definuje přestupky. Zvířata jsou
v rámci zákona selektována do následujících kategorií: hospodářská zvířata, zvířata
v zájmových chovech, volně žijící zvířata.
Zákonem na ochranu zvířat proti týrání byla do českého právního řádu transponována řada
sekundárních aktů unijního práva. Tímto do zákona pronikl např. požadavek na tzv. welfare.
Welfare se do češtiny překládá jako „pohoda zvířat“. Tento pojem nemá přesnou legální
28
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 57 A 23/2010. In: CODEXIS ACADEMIA
29
Preambule zákona na ochranu zvířat proti týrání.
23
definici, avšak obecně pod ním chápeme stav, kdy zvíře nestrádá po fyzické ani duševní
stránce. Pro určení, zda jsou dodrženy podmínky welfare zvířat, britský etolog John Webster
definoval tzv. pět svobod:
- svoboda od hladu a žízně,

- svoboda od nepohodlí,
- svoboda od bolesti, zranění a nemoci,
- svoboda uskutečnit normální chování,
- svoboda od strachu a úzkosti.
Pro jednotlivé kategorie zvířat jsou takto stanoveny povinnosti chovatelů.30
Nedodržením povinností daných zákonem na ochranu zvířat proti týrání se daná osoba
dopouští přestupku ve smyslu ustanovení § 27 a § 27a tohoto zákona.
2.3.2 Trestní zákoník
Ve vztahu ke zvířatům upravuje trestní zákoník dvě skutkové podstaty trestných činů. Jedná
se o ustanovení § 302 a § 303, tedy o týrání zvířat a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti.
Chráněným zájmem jsou v těchto případech zájem společnosti na ochraně životního

prostředí, konkrétně na ochraně života a zdraví zvířat, které jsou smysly nadanými tvory.
Zvíře je i z hlediska práva trestního pouhým objektem práva.31
2.4 Základní lidská práva a svobody
Osoba v právním smyslu je podle občanského zákoníku jedinou entitou způsobilou „mít
a vykovávat práva“.32
30
31
VÁVRA, Libor. Zanedbání péče o zvíře, není nedbalost jako nedbalost! Právní prostor [online].
Pravniprostor.cz, trestní právo, publikováno 16. 1. 2018 [cit. 19. 5. 2018]. Dostupné z:
https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/zanedbani-pece-o-zvire-neni-nedbalost-jako-nedbalost
32
§ 17 odst. 1 občanského zákon
24
Prameny úpravy lidských práv jsou ústavní zákony, mezinárodní smlouvy, prováděcí
zákony ke způsobu a podmínkám výkonu jednotlivých lidských práv.
Základní lidská práva a svobody jsou v České republice, podobně jako v ostatních
demokratických státech, upraveny na ústavněprávní úrovni. Zejména se jedná o Listinu.
Neexistuje kompletní výčet těchto práv, z výčtu uvedeného se dovozují další lidská práva. Jak
stanovuje článek 1 Listiny, tato práva jsou „nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná
a nezrušitelná“.33
Právní úprava obsažená v Listině vychází zejména z ideových základů, ze státoprávních

historických dokumentů, jiných ústavních vzorů a ze zdrojů mezinárodního práva. Subjektem
práv vyplývajících z Listiny může být každý, fyzická osoba, občan, právnická osoba
soukromého práva, skupina nesvéprávných osob, nezletilý, osoba omezená na svéprávnosti,
cizinec, mladistvý, tělesně postižený.
Lidská práva můžeme považovat za antropocentrická, člověk je jejich nositelem již

na základě toho, že je druhově právě člověkem.34
Listina upravuje nejdůležitější subjektivní práva, která lidem náleží. Garantovaná práva
jsou rozdělena do několika skupin, tzv. generací. Pro mou práci jsou klíčová zejména práva
1. generace neboli práva osobnostní.35
Možným přiznáním některých lidských práv i zvířatům se budu zabývat v následujících

kapitolách.
33
Čl. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního
pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní
34
MÜLLEROVÁ, Hana. Mohou mít zvířata práva? Vývoj konceptu právní subjektivity a právní postavení
zvířat. In: PRÁVNÍK č. 10/2012, rubrika Stati, s. 1074-1103.
35
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. aktualizované vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 156. ISBN 978-80-
7380-454-1.
25
3 Zvíře jako subjekt práva
Abych se mohla zabývat otázkou, zda je možné přiznat zvířatům práva podobná, jako
základní práva přiznaná člověku Listinou, je potřeba vyřešit otázku právní osobnosti zvířat.
Pojem právní osobnosti definuje například Aleš Gerloch: „Právní osobností rozumíme
způsobilost mít práva a povinnosti. Pro fyzické osoby platí, že mají způsobilost k právům a
povinnostem zásadně neomezenou a neomezitelnou, jejich právní osobnost je nezadatelným
komponentem jejich právního postavení. Naopak způsobilost vlastním právním jednáním
zakládat, měnit a rušit subjektivní práva a povinnosti a způsobilost nést následky
protiprávního jednání (svéprávnost) je vázána na splnění zákonných podmínek, a může tedy
být na základě zákona omezena.“36
Podle Hany Müllerové existují dva přístupy k otázce vzniku právní osobnosti. První
přístup uvažuje: „Subjektivita plyne z faktu, že je cosi osobou. Osoba je jako skutečnost pro
právo předem daná a z ní se vyvozují její vlastnosti. Předobrazem osoby je zde člověk jako
přirozená individuální bytost. Zatímco člověk je pojem fyzického světa, jeho ekvivalentem ve
virtuálním světě právních norem je osoba.“37 Druhým přístup vychází z opačné teze:
„Vychází se z právní subjektivity jako potenciálního souboru subjektivních práv, které
subjektu přiznává platné právo. V případě tohoto pojetí je možné zaznamenat, že pojem
právního subjektu je od svého původního kořene, kterým je člověk, odtržen.“38
Právní osobnost náleží výhradně osobám. Pro definici osoby se ustálily následující
atributy: rozum, vůle, autonomie, svoboda, sebeuvědomění a odpovědnost za své jednání.
36
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. aktualizované vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 110 - 111. ISBN 978-
80-7380-454-1.
37
zvířat. In:PRÁVNÍK č. 10/2012, rubrika Stati, s. 1074-1103.
38
Tamtéž.
26
3.1 Předpoklady právní osobnosti
Pokud nebudeme rozlišovat mezi pojmem osoba v právním smyslu a pojmem subjekt práva,
můžeme se zamyslet, zda je možné, aby se zvíře přeřadilo z kategorie objektu práva
mezi osoby.
Jak jsem již uvedla výše, právní teorie stanovila osobám určité atributy. V tomto ohledu
sdílím názor s Müllerovou, která uvádí: „Je podivuhodné, jakými schopnostmi jsou některé
druhy zvířat obdařeny, a je tedy zcela nesporné, že zvířatům náleží úcta a respekt. Nicméně
obecně je nutné konstatovat, že znaky charakterizující osobu v právním smyslu u zvířat
naplněny nejsou.“39
Pokud bychom vycházeli z myšlenky, že právní osobnost může mít každá entita, které je
právní osobnost přiznána zákonem, je na vůli zákonodárce, koho určí jako subjekt práva.
Müllerová se snaží zjistit, který přístup přiznání právní osobnosti právo preferuje. Nakonec
vychází z definice pozitivismu konstruované Janem Hurdíkem: „Pozitivismus vytváří pojem
subjektu práv a povinností, který je entitou v podstatě libovolného původu, uznanou
konkrétním právním řádem. Záleží pouze na právu pozitivním, kdo bude jako subjekt práva,
tj. osoba v právním smyslu akceptován.“40
Z výše uvedeného plyne, že záleží na vůli zákonodárce, kdo a v jakém rozsahu je

způsobilý být subjektem práva, tedy mít právní osobnost. Tímto by teoreticky bylo umožněno,
aby právní osobnost byla přiznána i zvířatům. Moc zákonodárce však není v tomto ohledu
neomezená. Zákonodárce je ve své činnosti vázán zásadami legislativního procesu, tedy
v prvé řadě zásadou legality, která je zakotvena článkem 1 odst. 1 Ústavy a zakládá nutnost
39
40
HURDÍK, Jan. Osoba a její soukromoprávní postavení v měnícím se světě. 1. Vydání, Brno: Masarykova
univerzita, 2004, 131 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 270, s. 83. ISBN 80-210-
3322-3.
27
souladu zákonných norem s ústavním pořádkem, zejména tedy s „úctou k právům
a svobodám člověka a občana“41.
Byť by rozšířením entit, které se považují za subjekty práva, ztratil člověk privilegované
postavení, nebylo by přiznání subjektivity zvířatům podle mého názoru s uvedenou zásadou
nijak v rozporu.
3.2 Předpoklady pro přiznání práv
Müllerová se dále zabývá otázkou, zda by se přiznáním právní osobnosti stala zvířata
skutečnými nositeli práv a povinností, nebo zda by došlo jen k formální změně jejich statusu.
Skutečný nositel práv a povinností musí splňovat následující předpoklady.
Prvně, jednotlivé subjekty je potřeba rozlišit. Každý jedinec musí být identifikovatelný,
aby bylo možné určit práva, která mu náleží, a vymáhat vůči němu plnění povinností.
Subjekt práva musí být dále způsobilý jednat v právním smyslu. Osoba nemá schopnost
jednat v právním smyslu z nedostatku věku či kvůli duševní poruše. Neschopnost jednat
v právním smyslu lze překlenout využitím institutu opatrovníka podle občanského zákoníku.
Müllerová se však domnívá, že institut opatrovníka nelze v případě zvířat použít: „Opatrovník
by se mohl domáhat ochrany práva svěřeného zvířete, ale nemůže být po něm vyžadováno
plnit povinnosti vázané výhradně k osobě svěřence, resp. nemůže být činěn odpovědným
za protiprávní chování takového svěřence.“42
Posledním předpokladem je schopnost být odpovědný za své jednání: „Ten, kdo jedná,
nese za své jednání odpovědnost. Zvířata nenesou odpovědnost za své jednání, nelze jim uložit
povinnost ani sankci.“43
41
Čl. 1 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In:
CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 7. 6. 2018].
42
43
Tamtéž.
28
Z výše uvedeného plyne, že zvíře nemůže být skutečným nositelem práv zejména proto, že
není možné uložit mu povinnosti a není ani odpovědno za své jednání.
Já se však ztotožňuji spíše s názorem Martina Škopa, který vyjádřil v kapitole „Symbolická
reprezentace zvířete v moderním právu“: „Není to však jen otázka aktivní složky právní
subjektivity, tedy schopnosti jednat s právními následky, ale také otázka bytí subjektem
právních vztahů, tedy její pasivní složky. Nezpochybňovaná ochrana zvířat proti týrání je
něco jiného než tendence uznat zvířata jako subjekty mající některá nezadatelná
a nezrušitelná základní práva. Nadání základními právy ještě neznamená, že tento subjekt
bude moci jednat s právními následky. Je to rozdíl mezi tím, zda jsou zde zvířata sama o sobě,
anebo zda jsou zde pro člověka. Zda je chráníme jako věc, nebo proto, že mají nějaká uznaná
základní práva.“44
Další podkapitolu věnuji korelaci práv a povinností ve snaze zjistit, zda je nutné, aby se
k subjektivním právům vázaly vždy i povinnosti.
3.3 Korelace práv a povinností
Gerloch zaujímá ke korelaci práv a povinností tento názor: „Možnost určitým způsobem se
chovat musí být vždy spojena s povinností jiného chovat se adekvátně (tomu odpovídajícím
způsobem). Právo a povinnost jsou proto koreláty.“45
Otázkou, zda tato teze platí neomezeně, se zabýval Michal Šejvl v kapitole „Pojem
subjektivních práv a právní subjektivity v kontextu práv zvířat“. Subjektivním právem Šejvl
rozumí „faktickou či právní možnost chování subjektu práva nějakým způsobem související
s objektivním právem.“46
44
ŠKOP, Martin. Symbolická reprezentace zvířete v moderním právu. In: MÜLLEROVÁ, Hana a kol. Kapitoly
s. 486. ISBN 978-80-200-2601-9.
45
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. aktualizované vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 152. ISBN 978-80-
7380-454-1.
46
ŠEJVL, Michal. Pojem subjektivních práv a právní subjektivity v kontextu práv zvířat. In: MÜLLEROVÁ,
Hana a kol. Kapitoly o právech zvířat „My a oni“ z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1. vydání, Praha:
Academia, 2016, s. 438. ISBN 978-80-200-2601-9.
29
Dále Šejvl uvádí jednoduchý příklad, kterým se snaží prokázat, že subjektivnímu právu
nemusí vždy korelovat povinnost. Jednotlivec má právo parkovat auto na ulici, tomuto právu
však neodpovídá povinnost všech ostatních uvolnit jednotlivci místo. Entita, vůči níž je
jednotlivec oprávněn, buď není subjektem práva, nebo nelze určit.47
Když tedy zvířata nejsou nositeli práv, máme vůči nim my lidé povinnosti? Šejvl si klade
otázku: „Není to náhodou tak, že máme povinnosti vůči jiným subjektům práva (osobám či
státu) a zvířata jsou jen v pozici podobné třetím stranám, které mají výhody z těchto
povinností vůči jiným osobám či státu, podobně jako třeba kulturní památky?“48
V této myšlence zohledňuje definici zvířat obsaženou v ustanovení § 494 občanského

zákoníku a dochází k závěru: „Je pak docela dobře možné, že zvířata nejsou pouhými třetími
stranami, protože je chráníme nikoli pouze kvůli lidem, ale chráníme i jejich morální status.
Lze tvrdit, alespoň v případě zvířat, která mohou jednat, že povinnost máme i vůči zvířatům,
čímž překonáváme omezení dané vztahovým charakterem práva. Jiné omezení, totiž to, že
zvíře nemá právní osobnost, však překonat nemůžeme, protože obsah daného normativního
systému je právě takový, jaký je.“49
3.4 Argumenty proti přiznání právní osobnosti zvířatům
Müllerová popsala tři důvody, proč podle ní není přiznání právní subjektivity zvířatům
správným východiskem.
Dost bylo lidských práv?
Novodobým fenoménem je bojovat za právo obecně, nejen ve vztahu k ochraně zvířat.

Vznik „nových základních lidských práv“ stejně jako přiznání právní subjektivity zvířatům
47
Academia, 2016, s. 439. ISBN 978-80-200-2601-9.
48
Tamtéž, s. 458.
49
Tamtéž. s. 458-459.
30
s sebou nese riziko degradace aktuálního katalogu lidských práv z úrovně nejvyšších právem
chráněných a státem garantovaných hodnot.
Podle názoru Müllerové by se mělo při snaze o přiznání právní subjektivity zvířatům
citlivěji nakládat s analogií práva. Analogie práva je užívána jako argument pro přiznání
právní subjektivity zvířatům. Aktivisté za práva zvířat přirovnávají děti a mentálně postižené
jedince k lidoopům a dalším druhům, které se vyznačují vyšší inteligencí. Takové argumenty
nejsou adekvátní. Lidé jsou si v právech rovni, nelze polemizovat o právní subjektivitě
nejzranitelnějších jedinců.50
Podle mého názoru je potřeba si i přes všechny logické argumenty uvědomit, že stejně
„nadbytečné“ a „úsměvné“ se v minulosti jevilo i přiznání subjektivních práv ženám, otrokům
a lidem příslušejícím k nižším společenským vrstvám. V tendenci přiznat práva zvířatům
spatřuji určitý morální růst člověka. Společnost se vyvíjí, co bývalo nepředstavitelné, je dnes
běžné. Právo musí flexibilně reagovat.
Konstrukce práv zvířat
Na konstrukci práv zvířat shledává Müllerová jako problematické zejména absenci vůle
zvířat a nemožnost korelace práv a povinností, jak jsem již podrobně popsala výše.
U zvířat nelze předpokládat, že by byla schopna vlastní vůlí právně jednat, překlenutí této
nezpůsobilosti institutem podobným institutu opatrovníka podle ust. § 38 občanského
zákoníku by samozřejmě znamenalo nutnost rozsáhlých legislativních změn. Tato myšlenka
s sebou nese i další ne již ryze právní problémy, kupříkladu určení osoby, která by se tímto
„opatrovníkem“ stala.
V předchozí podkapitole jsem došla k závěru, že korelace práv a povinností není

univerzální. Je však nutné uznat, že zvířatům nelze uložit povinnosti a ani je volat
k odpovědnosti, čili nerovnováha vznikne. Nemyslím si však, že tato nerovnováha by
znamenala zásadní problém.
50
31
Přiznání některých základních práv zvířatům má význam zejména morální a symbolický.
Posílením právního postavení zvířete by podle mého názoru mohlo mít preventivní charakter.
Apelovat na morální hodnoty společnosti by mohlo omezit kruté zacházení se zvířaty. Takový
výsledek je žádoucí a současná právní úprava ho v praxi nedosahuje.
Jak by se právní subjektivita zvířat dotkla lidské společnosti?
Jak jsem již zmínila výše, uznáním zvířat jako subjektů práva by člověk ztratil
privilegované postavení v právu. Bylo by potřeba najít řešení pro případnou kolizi práva
člověka a zvířete.
V této souvislosti zmíním případ z roku 2016, kdy v americké zoologické zahradě došlo
k zastřelení samce gorily nížinné jménem Harambe. Do Harambeho výběhu spadl tříletý
chlapec, Harambe nejevil známky agrese. Zaměstnanci zoologické zahrady vyhodnotili situaci
jako ohrožující život chlapce, následně Harambeho zastřelili. Pokud by Harambe byl
nositelem práva na život, dostalo by se jeho právo do konfliktu s právy chlapce. Jelikož
Harambe subjektem práva nebyl, bylo rozhodnutí o jeho usmrcení za účelem zabránit
potenciálnímu zranění chlapce zřejmě jednoznačné.51
3.5 Východiska
Šejvl vyhodnotil, že problém pravděpodobně nespočívá v bezprostřední nutnosti přiznání

právní subjektivity zvířatům, nýbrž v nedostatečné ochraně zvířat v současném právním řádu.
Povinnosti, které člověku plynou z právního řádu vůči zvířatům, je nutné důsledně vymáhat.
Řešení spočívá ve změně obsahu normativních ustanovení. Ke zvířeti je nutno přistupovat
jako ke zvláštnímu objektu práva a důsledně jej chránit před zbytečnou krutostí.52
Müllerová zpochybňuje, zda by právní subjektivita měla v praxi pro zvířata význam. Jako
nejsilnější argument proti přiznání právní subjektivity vidí nemožnost existence práva
51
Kvůli dítěti, které spadlo do výběhu, zastřelili v americké zoo gorilu. Novinky.cz [online]. Novinky.cz,
publikováno 29. 5. 2016, [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/404842-
kvuli-diteti-ktere-spadlo-do-vybehu-zastrelili-v-americke-zoo-gorilu.html
52
Academia, 2016, s. 471 - 474. ISBN 978-80-200-2601-9.
32
bez korelující povinnosti. Přesto Müllerová navrhuje úpravu této problematiky na ústavně
právní úrovni, a to zavedením ochrany zvířat a povinnosti zajistit dobré životní podmínky
pro zvířata jako ústavního principu a cíle. Tento krok Müllerová spojuje s novelizací zákona
na ochranu zvířat proti týrání a v přísnějších trestněprávních postizích za zvláště závažné
týrání zvířat. Podle názoru Müllerové je nutné spíše vynucovat lidskou odpovědnost, než
posilovat právní postavení zvířat.53
3.6 Dílčí závěr
Přestože rozumím výše uvedeným argumentům, které hovoří v neprospěch přiznání právní
subjektivity zvířatům, domnívám se, že právo je dostatečně flexibilním systémem, který
dokáže entitě, jež stojí na pomezí mezi subjektem a objektem práva, určitá práva přiznat
i bez odpovídající povinnosti.
Konečně, odpovědnost za jednání zvířete by mohla být nadále koncipována jako doposud,
kdy právo presumuje odpovědnost vlastníka zvířete za protiprávní stav a ani toto neplatí
výlučně. Tak dokládá i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2004,
sp. zn. 6 Tdo 468/2003, ve kterém se Nejvyšší soud ČR zabýval otázkou, zda je možné
dopustit se trestného činu týrání zvířat omisivním jednáním. V tomto konkrétním případě
došlo k roztrhání kočky dvěma psy na oploceném pozemku.
K naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat mělo dojít takto: „Pachatel
(chovatel psů) nechal volně pobíhat psy velkého plemene, o kterých je mu známo, že svoje
biologické instinkty příležitostně projevují roztrháním jiného zvířete, čímž vytváří
nebezpečnou situaci nejen pro lidi, ale i pro jiná zvířata zdržující se na daném místě.
Existující nebezpečí je pachatel povinen odstranit.“54
Nelze předpokládat, že by si psi byli vědomi škodlivosti svého činu, přesto svým jednáním
způsobili protiprávní stav. Majitelka psů odmítla omezovat volnost svých psů na uzavřeném
53
54
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 6 Tdo 468/2003. In: CODEXIS ACADEMIA
33
pozemku, čímž dostatečně nezajistila své psy, přestože si byla vědoma, že může při kontaktu
s dalším zvířetem dojít k jeho usmrcení. K incidentu však došlo v místě, kde majitelka psů
nemohla útoku zabránit, neboť kočka se na pozemek dostala ze sousedícího pozemku.
Nejvyšší soud ČR potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu, majitelka psů byla zproštěna
obžaloby ze spáchání trestného činu týrání zvířat.55
Odpovědnost za jednání zvířete nelze přičíst zvířeti a v tomto případě ani vlastníku zvířete.
Svou představu o právech zvířat budu de lege ferenda popisovat v následujících

kapitolách. Jako podklad pro vytvoření katalogu práv zvířat použiji výše citovaných pět
svobod welfare, Deklaraci práv lidoopů a lidská práva stanovená Listinou.
„Velikost národa a jeho morální pokrok se dá změřit tím, jak zachází se zvířaty.“
Mahátma Gándhí
55
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 6 Tdo 468/2003.
34
4 Právo na život
Právo na život chápe Jan Čapek jako nejdůležitější a nejzákladnější lidské právo. Výbor
pro lidská práva Organizace spojených národů56 (dále jen „Výbor“) vyslovil názor, že právo
na život je nejvyšším právem, které nemá být vykládáno restriktivně.57 Právem na život
podle Výboru tedy chápeme negativní právo nebýt násilně zbaven života i pozitivní práva
na zdraví, obydlí a výživu. Právem chráněný zájem tvoří fyzická existence člověka. Za
účelem efektivní ochrany práva na život v celém takto chápaném obsahu jsou státy vůči
jednotlivcům zavázány k plnění povinností.58
Jak popisuje Čapek, státu zakládá právo na život ve vztahu k jednotlivcům dvojí povinnost:
„Toto ustanovení zavazuje stát nejen v tom smyslu, aby se zdržel úmyslného zbavení života,
nýbrž aby také přijal přiměřená opatření k ochraně života.“59
K obsahu práva na život se váže zejména v dnešní době řada nejasností. Nelze určit,
kdy lidský život začíná a končí, což je často kladená otázka vzhledem k povolení umělých
přerušení těhotenství a eventuálního povolení eutanazie. Oproti názoru Čapka lze konstatovat,
že aktuálně se směřuje spíše k rozvinutí konceptu práva na život v důstojnosti: „Tento koncept
zahrnuje celou řadu determinant bytí, které umožňují jednotlivci vést smysluplný život a právo
na život přirozeně chrání i určité aspekty práva na zdraví, obydlí, či výživu. Výklad práva
56
Výbor pro lidská práva Organizace spojených národů je skupina 18 nezávislých expertů, kteří dohlížejí na
plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech v účastnických státech. Human Rights
Committee. Monitoring civil and political rights [online] [cit. 21. 6. 2018]. Dostupné z:
https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/CCPR/Pages/CCPRIndex.aspx
57
Enforced or Involuntary Disappearances, Fact Sheet No. 6/Rev. 3. Office of the United Nations High
Commissioner for Human Rights. [online]. Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights,
[cit. 25. 4. 2018]. ISSN 1014-5567. Dostupné z:
https://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet6Rev3.pdf
58
KRATOCHVÍL, Jan. Sociální aspekty práva na život. In: Debaty mladých právníků 2007. 1. Vydání,
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 115. Dostupné z: http://odmp.upol.cz/wp-
content/uploads/2010/05/ODMP-2007.pdf
59
ČAPEK, Jan. Evropská úmluva o ochraně lidských práv I. část – Úmluva. Praha: LINDE, 2010, s. 15. ISBN
978-80-7201-789-4.
35
na život jako práva na život v důstojnosti nedávno přijal i Mezinárodní soud pro lidská
práva.“60
Poněkud konzervativnější postoj zaujímá Evropský soud pro lidská práva. Právo na život
sice není chápáno pouze jako negativní právo nebýt zabit, v dosavadní judikatuře však kvalita
života daného jednotlivce zohledněna nebyla. Evropský soud pro lidská práva se tedy
prozatím s koncepcí práva na důstojný život neztotožnil.61
Článek 6 Listiny stanovuje:
„(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti
s jednáním, které podle zákona není trestné.“62
Právo na život je univerzálním právem všech fyzických osob, které vyplývá už z jejich
samotné existence. Důstojnost je znakem lidství a musí být za všech okolností dodržována.
Z právního hlediska považujeme lidský život za nadřazený ostatním formám existence života,
a to zejména kvůli rozumovým schopnostem člověka. V dřívější úpravě bylo navíc
zdůrazněno, že člověk je na rozdíl od zvířete schopen vnímat bolest. K tomu však Marian
Kokeš uvádí: „Tento faktor je dnes naštěstí překonáván požadavky humánního jednání lidí ke
zvířatům, která jsou schopností vnímat bolest bezpochyby rovněž nadána.“63
60
KRATOCHVÍL, Jan. Sociální aspekty práva na život. In: Debaty mladých právníků 2007. 1. Vydání,
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 115. Dostupné z: http://odmp.upol.cz/wp-
content/uploads/2010/05/ODMP-2007.pdf
61
Tamtéž.
62
Čl. 6 ústavního zákona o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České
republiky.
63
KOKEŠ, Marian. Právo na život (komentář k čl. 6 Listiny). In: WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina
základních práv a svobod. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. s. 155. ISBN 978-80-7357-
750-6.
36
Právo na život nelze považovat za právo absolutní. Právo musí být schopno pružně
reagovat na různorodé situace, proto je v článku 6 odst. 4 Listiny stanovena výjimka. Listina
však neobsahuje výčet konkrétních okolností, při kterých může být právo na život omezeno.
Úmluva definuje právo na život v článku 2. Na rozdíl od úpravy obsažené v Listině

součástí tohoto článku je přesné vymezení okolností, při jejichž splnění může být zbavení
života člověka ospravedlněno. Podle článku 2 odst. 2 Úmluvy těmito okolnostmi rozumíme:
a) obranu každé osoby proti nezákonnému násilí;

b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené;
c) zákonně uskutečněnou akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury.64
Použití síly, která je způsobilá zbavit jednotlivce života, musí být nevyhnutelné,
bez rozumných pochybností a absolutně nutné.
Dalším rozdílem oproti úpravě obsažené v Listině je pouze fakultativní zákaz trestu smrti.
Není tedy nutné akceptovat zákaz trestu smrti pro přijetí Úmluvy a členství v Radě Evropy.
Zákaz trestu smrti definují Protokoly 6 a 13 Úmluvy, je tedy na vůli států, zda k tomuto
ustanovení přistoupí. V rámci Evropské unie je však závazná politika zákazu trestu smrti.65
4.1 Zvíře jako subjekt práva na život
Při úvaze, zda by bylo možné zvířata označit jako subjekty práva na život, narazíme na
několik zásadních problémů.
4.1.1 Hospodářská zvířata
Pokud by bylo zvířatům přiznáno univerzální právo na život, v praxi by aplikace tohoto práva
znamenala zákaz veškeré živočišné výroby, která je spojena s usmrcením zvířete. Cílem mé
64
Čl. 2 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ze dne
4. 11. 1950. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
65
978-80-7201-789-4.
37
práce není zkoumat, zda je možné zakázat konzumaci masa a používání zvířecích kůží,
ale navrhnout možné řešení. Podle mého názoru existují dvě varianty řešení.
První variantou je vytvoření selektivní úpravy, která rozdělí zvířata podle příslušnosti
k živočišným druhům. Nositeli práva na život budou pouze ty živočišné druhy, které
nevyužíváme pro živočišnou výrobu spojenou s usmrcením zvířete. V takovém případě lze
vycházet z konstrukce práva na život lidoopů použité v článku 1 Deklarace práv lidoopů:
„Život lidoopů požívá ochrany, až na taxativně stanovené výjimky.“66
Domnívám se, že i zvířata využívaná k živočišné výrobě spojené s jejich usmrcením si

zaslouží úctu a zvláštní ochranu. Upřednostnila bych tedy vytvoření univerzálního práva,
které je možné přiznat všem zvířatům bez selektivního určení. Samotný fakt, že zvíře je
chováno za účelem získání určitých komodit, neznamená, že zvíře nemůže být subjektem
práva na život ve smyslu dobrých životních podmínek.
Selektivnost právní úpravy ochrany zvířat umožňuje působit hospodářským zvířatům více
bolesti než například zvířatům v zájmových chovech. Životní podmínky zvířat jsou tragické
zejména v tzv. velkochovech. Chování, které zákon kvalifikuje jako týrání zvířat, je
ve velkochovech běžnou praxí. Zvířata jsou udržována na živu pouze proto, aby splnila daný
účel pro člověka.67
K tomuto je nutné zohlednit, že na zlepšení životních podmínek zvířat ve velkochovech se

poměrně aktivně pracuje v rámci unijní zemědělské politiky. Evropská unie pomocí směrnic
mj. stanovila minimální standardy pro ochranu telat a prasat, ochranu zvířat během jejich
porážky nebo usmrcení a ochranu zvířat při přepravě.68
66
Deklarace práv lidoopů. In: DANČÁK, Břetislav a kol., Deset let Listiny základních práv a svobod v právním
řádu České republiky a Slovenské republiky. 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, 2001, s. 190-191. ISBN
80-210-2479-5.
67
MORAVCOVÁ, Lucie; BARTUŠKOVÁ VEČLOVÁ, Barbora. Praxe ochrany zvířat v ČR z pohledu
ochranářských hnutí. In: MÜLLEROVÁ, Hana a kol. Kapitoly o právech zvířat „My a oni“ z pohledu filosofie,
etiky, biologie a práva. 1. vydání, Praha: Academia, 2016, s. 710. ISBN 978-80-200-2601-9.
68
KOLÁŘOVÁ, Hana. Co jsou a kde se vzala zvíření práva. Centrum pro otázky životního prostředí [online].
Praha: Univerzita Karlova, 2004. [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné z:
http://www.czp.cuni.cz/enviwikidata/hk/Zvireci_prava.pdf
38
I přes nesporný pokrok v přístupu k hospodářským zvířatům stále dochází k případům, kdy
jsou zvířata vystavena stresu či bolesti, kterých je možné se vyvarovat. Jako příklad lze uvést
věc, kterou se zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 7. 12. 2010,
sp. zn. 59 A 88/2010, kdy se chovatel hospodářských zvířat dopustil správního deliktu tím,
že nezajistil hospodářským zvířatům před porážkou trvalou možnost napájení vodou a vyvolal
tímto bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů na zvířata.69
4.1.2 Eutanazie zvířat
Druhým problémem při uvažování o přiznání práva na život zvířatům je otázka eutanazie.
Český právní řád nepovoluje eutanazii lidí, eutanazii zvířat zákon ve vymezených
důvodech připouští. Důvody pro usmrcení zvířete definuje ustanovení § 5 odst. 2 zákona
na ochranu zvířat proti týrání. Usmrcení však není synonymem pro eutanazii.
Eutanazií rozumíme úmyslné zbavení života osoby, která pro závažné onemocnění snáší
bolest a utrpení a nemůže nebo nechce spáchat sebevraždu. Rozlišujeme aktivní eutanazii,
která vyžaduje konání, a pasivní eutanazii, která spočívá v neposkytnutí pomoci.70
Eutanazie je kontroverzním tématem, neexistuje právo člověka zvolit si vlastní smrt

a naopak je dáno právo na život. Jak jsem již uvedla výše, v České republice není eutanazie
člověka povolena. Ponechám stranou otázku možného střetu práva na život s právem
na lidskou důstojnost, nicméně faktem je, že povolení eutanazie by mohlo vést k jejímu
zneužívání a také by komplikovalo lékařům možnost najít jiné řešení.
Eutanazie zvířat je ze zákonných důvodů definovaných zejména

ustanovením § 5 odst. 2 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání povolena. Důvodem
pro eutanazii zvířete může být „slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo
69
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 59 A 88/2010. In: CODEXIS
70
KRATOCHÍL, Jan. Kapitola XI., Právo na život (čl. 2 EÚLP). In: KMEC, Jiří a kol. Evropská úmluva o
lidských právech. Komentář. 1. vydání. PRAHA: C.H. Beck, 2012, s. 391. ISBN 978-80-7400-365-3.
39
vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny
s trvalým utrpením“71.
Nechat nemocné zvíře trpět vnímám jako nehumánní, avšak je nutné důsledně trvat
na užívání eutanazie jako krajní možnosti, v praxi totiž dochází v řadě případů k jejímu
zneužívání.
Jako citlivý příklad jsem vybrala případ usmrcování tzv. nadpočetných štěňat a koťat
s průkazem původu, kterým se zabývala Ústřední komise pro ochranu zvířat72 (dále jen
„Komise“) v nesouhlasném stanovisku ze dne 28. 8. 2007.
Komisí bylo zjištěno, že „řády na ochranu zvířat při chovu či jiné chovatelské dokumenty
zakládají chovatelům povinnost usmrcovat nebo utrácet mláďata daného druhu nad určitý
stanovený počet“73.
Komise došla k závěru, že nelze obecně určit, o jaký počet se dokáže matka mláďat
postarat bez odborného zhodnocení zdravotní kondice matky veterinárním lékařem. Rovněž
není možné utratit mláďata nestandardní. Komise dále konstatovala, že stanovisko vyjadřuje
odborný názor k této problematice, avšak není právně závazné.74
4.1.3 Usmrcování zvířat jako ekvivalent trestu smrti
Kontroverzním tématem je i usmrcování problémových zvířat. Usmrcení zvířete je českým

právním řádem povoleno mimo jiné v případech, kdy nastane „bezprostřední ohrožení
člověka zvířetem“75. Jakým způsobem má být naloženo se zvířetem, které v minulosti
71
§ 5 odst. 2 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
72
Ústřední komise pro ochranu zvířat je poradním orgánem na úseku ochrany zvířat při Ministerstvu zemědělství
k plnění úkolů uvedených v § 20 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění
pozdějších předpisů. Více informací dostupných z: http://eagri.cz/public/web/mze/ochrana-
zvirat/kontakty/ustredni-komise-pro-ochranu-zvirat/
73
Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat ze dne 28. 8. 2007, k případu usmrcování tzv. nadpočetných
štěňat a koťat s průkazem původu. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting
[cit. 7. 6. 2018].
74
Tamtéž.
75
§ 5 odst. 2 písm. c) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
40
projevilo agresi vůči člověku, ale v současné chvíli nedochází k bezprostřednímu ohrožení
člověka, stanoveno není.
Jeden z posledních medializovaných případů se stal v Německu. Pes Chico napadl svoji
majitelku a jejího syna. Oba na následky způsobených zranění zemřeli. Chico byl v bytě
majitelky držen v kleci. Příslušné orgány vyhodnotily, že byl účelně vycvičen k agresi
vůči lidem. Veterinární inspekce měla rozhodnout o odebrání Chica, avšak případ nebyl řádně
dořešen.76
Příslušné orgány rozhodly, že Chico bude utracen. Toto rozhodnutí však nezůstalo
bez odezvy: „Proti utracení psa se postavila celá řada aktivistů. Petici na jeho podporu
podepsalo 290 tisíc lidí, kteří požadovali, aby byl Chico raději svěřen do péče veterinářů.
Před útulkem, kde psa drželi, se konaly demonstrace za Chicovu záchranu a útulek dokonce
zaznamenal několik pokusů o osvobození zvířete.“77
Petice ani stovky zájemců o Chica rozhodnutí o utracení nezvrátily, žádosti o umístění
Chica do zařízení pro problematické psy nebylo vyhověno. Chico byl utracen.
K tomuto případu si dovolím troufalé srovnání. Chico usmrtil dva lidi, avšak nelze
uvažovat, že by si byl vědom škodlivosti svého chování. Přesto byl bez pokusu o převýchovu
označen jako nenapravitelný. Naproti tomu i člověk, který dokáže posoudit škodlivost svého
chování a byl pro závažnost svých zločinů odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody
na doživotí, může být za splnění podmínek stanovených zákonem z trestu podmíněně
propuštěn.
Podmíněným propuštěním z trestu doživotního odnětí svobody se zabýval také Evropský

soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 17. 1 2012, stížnosti č. 66069/09, 130/10 a 3896/10,
ve věci Vinter a ostatní proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. Spojené
76
HÁJEK, Adam. Nechte Chica žít. Němci chtějí milost pro psa, který roztrhal dva lidi. iDnes.cz [online].
MARA a.s., publikováno 10. 4. 2018, [cit. 12. 6. 2018]. Dostupné z:https://zpravy.idnes.cz/stafordrdsirsky-terier-
nemecko-hannover-roztrhal-zenu-petice-milost-chico-171-/zahranicni.aspx?c=A180410_093635_zahranicni_aha
77
ŠUHAJOVÁ, Klára. Petice za záchranu nezabrala. Psa Chica, který roztrhal dva lidi, utratili. iDnes.cz [online].
MARA a.s., publikováno 10. 4. 2018, [cit. 12. 6. 2018]. Dostupné z:https://zpravy.idnes.cz/pes-chico-utraceni-
petice-vrazda-nemecko-hanover-f6i-/zahranicni.aspx?c=A180417_093355_zahranicni_ksu
41
království má právním řádem stanovený jiný systém trestů, než zná kontinentální právo.
Soudy pracují s institutem „nezastropovaných“ trestů, tedy ukládají tresty s neurčitou délkou,
kdy je stanovena pouze minimální doba, po kterou trest trvá, a propuštění se následně váže
k prokázání vězně o připravenosti k propuštění. U doživotních trestů nelze žádat o podmíněné
propuštění vůbec.78
Evropský soud pro lidská práva se ve výše uvedeném rozsudku zabýval mj. případem
Garyho Vintera. Vinter byl poprvé odsouzen za zločin vraždy v roce 1996. Po propuštění
v roce 2005 se Vinter oženil, už v roce 2007 byl však znova odsouzen k trestu odnětí svobody
v délce trvání 6 měsíců za domácí násilí spáchané vůči manželce. Po opětovném propuštění
se vrátil k manželce. V roce 2008 pod vlivem návykových látek svou manželku zvláště
brutálním způsobem zavraždil. Tímto činem se zařadil k malé skupině osob, které by
pro závažnost svých činů měly být trvale izolovány od zbytku společnosti, proto mu soud
udělil doživotní trest odnětí svobody.
Vinter se obrátil k Evropskému soudu pro lidská práva se stížností ve věci porušení
článků 3, 5, 6 a 7 Úmluvy. K tomuto porušení mělo dojít znemožněním žádat podmíněné
propuštění z doživotního trestu odnětí svobody.
Evropský soud pro lidská práva dal Vinterovi za pravdu. Podle závěru Evropského soudu
pro lidská práva je porušením článku 3 Úmluvy neumožnit při výkonu doživotního trestu
žádost o podmínečné propuštění. Není porušením Úmluvy doživotní trest uložit, avšak
v rozsudku je zdůrazněna důležitost přezkumu takových rozhodnutí. Primárním účelem i
doživotního trestu by měla být náprava pachatele. Nemožnost žádat o podmíněné propuštění
z výkonu doživotního trestu je pro pachatele demotivující. Soud by měl při stanovení
doživotního trestu rovněž stanovit podmínky pro podmínečné propuštění z výkonu trestu, aby
pachateli bylo známo, jaké podmínky musí splnit, jedině tímto způsobem nebude porušen
článek 3 Úmluvy.79
78
KRAJŇANSKÝ, Václav. Podle ESLP mohou časově neomezené tresty porušovat lidská práva. In: Bulletin
Centra pro lidská práva a demokratizaci č. 9/2012, rubrika Evropský systém ochrany lidských práv, s. 12.
79
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 1 2012, stížnosti č. 66069/09, 130/10 a 3896/10, ve
věci Vinter a ostatní proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. In: CODEXIS ACADEMIA
42
Když se po těchto zjištěních vrátím k případu psa Chica, jeví se mi jeho usmrcení
nespravedlivým. Když i pachatelé tak zavrženíhodných skutků jako Vinter, kteří úmyslně
vraždili, mají možnost prokázání nápravy a návratu do běžného života, domnívám se,
že zvíře, které projevilo v minulosti agresi vůči člověku, by také mělo mít možnost dostat
druhou šanci.
4.1.4 Úmyslné usmrcení zvířete a společenská škodlivost činu
Trestní zákoník definuje v souvislosti se zvířaty dvě skutkové podstaty trestných činů.
V ustanovení § 302 je definován trestný čin týrání zvířat, přičemž pro naplnění této skutkové
podstaty musí jednání pachatele charakterem odpovídat týrání zvířete podle ustanovení § 4
zákona na ochranu zvířat proti týrání. Druhou skutkovou podstatou definovanou trestním
zákoníkem je zanedbání péče o zvíře z nedbalosti ve smyslu ustanovení § 303. Tohoto činu se
může dopustit pouze vlastník zvířete nebo jiná osoba, která má povinnost o zvíře pečovat.80
V reakci na poměrně úzce vymezené skutkové podstaty trestných činů, jejichž objektem je
zvíře, mne zajímalo, jakým způsobem jsou kvalifikovány případy, při kterých pachatel
úmyslně zraní či usmrtí zvíře, avšak jeho jednání neodpovídá týrání zvířete definovanému
ustanovením § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Nejvyšší soud ČR se v usnesení ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1468/2013, zabýval
dovoláním obviněného, který byl soudem prvního stupně uznán vinným ze spáchání přečinu
poškození cizí věci podle ustanovení § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Tohoto činu se měl
obviněný dopustit při řízení motorového vozidla tím, že „úmyslně vybočil ze směru jízdy
do travnatého porostu vedle místní komunikace a přitom přejel pravým předním i zadním
kolem fenu rasy Bishonek“81.
80
§ 302 a § 303 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
81
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1468/2013. In: CODEXIS
43
Obviněný se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolací soud však zrušil pouze výrok
o náhradě škody, přičemž nově rozhodl o navýšení náhrady škody, ve zbývajících výrocích
bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které opíral

o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Podle názoru
obviněného odvolací soud nesprávně posoudil daný skutek.82 V odůvodnění dovolání
obviněný odkazoval na ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, tedy na zásadu ultima
ratio. Podle názoru obviněného je skutek trestným činem, pokud nelze škodlivý následek
skutku kompenzovat náhradou škody či jiným způsobem. Škodlivý následek, kterým je
v tomto případě smrt zvířete a nemajetková újma, lze kompenzovat pomocí občanskoprávního
institutu odpovědnosti za škodu. Obviněný žádal zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného odkázal na judikaturu Ústavního soudu

ČR a Nejvyššího soudu ČR, ze které vyplývá: „Neuplatnění trestní odpovědnosti
podle ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku může přicházet v úvahu pouze v případech
zcela výjimečných, kdy okolnosti konkrétního případu by musely být zcela mimořádné
a zákonodárcem při formulování konkrétní skutkové podstaty trestného činu v podstatě
nepředpokládané. Stejně jako je jedním z projevů demokratické společnosti omezování trestní
represe na nezbytné minimum, je projevem euroatlantické civilizace i zvyšující se
respektování života ve všech jeho formách, mj. i života zvířat. Okolnost, že ke zničení věci
došlo formou usmrcení zvířete, nad jakoukoliv pochybnost, zvyšuje, a nikoliv snižuje,
škodlivost jednání pachatele. Úmyslné přejetí starého psa malého plemene nacházejícího se
mimo vozovku je navíc jednání, které část veřejnosti může vnímat jako jednání hrubě neslušné
až výtržnické.“83
Nejvyšší soud ČR se ztotožnil s názorem státního zástupce, zkonstatoval, že jednání

obviněného výrazně překročilo meze jednání, kterých se obvykle pachatel dopustí
při naplnění skutkové podstaty trestného činu poškození cizí věci. Společenská škodlivost
82
§ 265b odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In:
CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
83
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1468/2013.
44
jednání obviněného je oproti jiným případům této trestné činnosti výrazně vyšší. Dovolání
obviněného bylo odmítnuto jako zcela neopodstatněné.
Právní kvalifikaci tohoto případu jsem rozebírala zejména kvůli relativně častým
případům, kdy je zvířeti pachatelem podána otrávená návnada a zvíře na následky otravy
uhyne. Pachatel se v těchto případech většinou nezjistí, proto se mi nepovedlo dohledat žádné
rozhodnutí soudu v obdobné věci. Charakterem takový skutek však odpovídá skutku ve výše
uvedeném rozhodnutí, pachatel vědomě a úmyslně usmrtí zvíře. Zjistila jsem, že tyto skutky
jsou kvalifikovány jako trestný čin poškození cizí věci. Domnívám se, že tato skutková
podstata neodpovídá charakteru zvířete. I Nejvyšší soud ČR se podle odůvodnění svého
rozhodnutí přiklání k názoru, že život zvířete má hodnotu, kterou je potřeba zvlášť
ochraňovat.
Pro srovnání je možné zmínit ustanovení § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona,
ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo v odst. 2 definováno utýrání zvířete. Taková
úprava sice neřeší otázku skutků, které svým charakterem neodpovídají týrání zvířete podle
zákona na ochranu zvířat proti týrání, avšak právem chráněným zájmem je zde skutečně život
zvířete.84
Z výše uvedených důvodů vyplývá, že zvířata nemohou být subjektem práva na život v celém
jeho obsahu. Jak jsem již rozvedla výše, právo na život by vedlo k selekci zvířat a subjektem
tohoto práva v celé jeho podstatě by nemohla být zejména hospodářská zvířata. Situace je dále
komplikována povolenou eutanazií zvířat. Veterinární lékaři navíc nejsou vázáni žádným
etickým kodexem při jejím užívání, což by podle mého názoru být měli.
Existence univerzálního práva, které by zvířatům zaručovalo dobré životní podmínky,

možnost realizovat jejich přirozené chování a zamezilo by vystavování zvířat zbytečné bolesti
a stresu, je však reálnou možností.
84
§ 203 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
45
Taková myšlenka koresponduje s návrhem na změnu ústavního pořádku, který byl
předložen organizací Svoboda zvířat. Tato organizace navrhuje novelizovat znění
článku 7 Ústavy tak, že by mělo znít: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, ochranu
přírodního bohatství a práva zvířat na ohleduplné zacházení a důstojnou existenci.“85
Dále se domnívám, že by ochrana zdraví a života zvířete jako zvláštní hodnoty měla být
také promítnuta do trestního zákoníku. Kvalifikace skutků charakterizovaných v oddílu
„Úmyslné usmrcení zvířete a jeho společenská škodlivost“ jako trestného činu poškození cizí
věci podle ustanovení § 228 trestního zákoníku není podle mého názoru adekvátní. Právem
chráněný zájem je v rámci tohoto ustanovení majetková hodnota věci, nikoliv život a zdraví
zvířete. K efektivnější ochraně zdraví a života zvířat před podobnými skutky by podle mého
názoru de lege ferenda měla v rámci trestního zákoníku existovat skutková podstata trestného
činu úmyslného usmrcení zvířete.
85
Návrh na změnu ústavního pořádku, předložený organizací Svoboda zvířat (www.svobodazvirat.cz). In:
DANČÁK, Břetislav a kol., Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu České republiky a
Slovenské republiky. 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, 2001, s. 191. ISBN 80-210-2479-5.
46
5 Zákaz mučení
Definici mučení obsahuje Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu

zacházení nebo trestání (dále jen „Úmluva o zabránění mučení“). Mučení je definováno jako
„jakékoliv jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest či duševní utrpení s cílem
získat od něho informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil,
nebo s cílem zastrašit jej“86. Mučení je spojeno s výkonem státní moci.
Rozdíl mezi mučením a jinými formami špatného zacházení spočívá podle rozsudku pléna
Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 1. 1978, stížnost č. 5310/71, ve věci Irsko
proti Spojenému království, v intenzitě způsobeného utrpení. Podle tohoto rozsudku mučení
způsobuje „velmi závažné a kruté utrpení“87.
Článek 7 odst. 2 Listiny rozlišuje tři druhy zakázaného jednání, kterými jsou mučení,
kruté, nelidské a ponižující zacházení či trestání. Listina převzala stejné znění zákazu, jak je
stanoven Úmluvou.88
Zákaz mučení je stanoven článkem 3 Úmluvy v přesném znění: „Nikdo nesmí být mučen
nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“89 Účelem zákazu je
ochrana lidské důstojnosti a fyzické a duševní integrity jednotlivce. Právo má absolutní
charakter a je považováno za jednu ze základních hodnot demokratické společnosti. Toto
ustanovení není možné žádným způsobem omezit, a to ani v krajních situacích jako například
ve válce či při záchraně života jednotlivce.90
86
Čl. 1 odst. 1 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze
dne 10. 12. 1984. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
87
Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 1. 1978, stížnost č. 5310/71. In: KMEC, Jiří a
kol. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. PRAHA: C.H. Beck, 2012, s. 406. ISBN 978-
80-7400-365-3.
88
Čl. 7 odst. 2 ústavního zákona o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku
České republiky.
89
Čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
90
NECHVÁTALOVÁ, Lucie. Absolutní pojetí absolutnosti práva jednotlivce nebýt mučen či podroben
špatnému zacházení dle ESLP. In: DÁVID, Radovan a kol. Dny práva – 2010 – Days of Law [online]. Brno:
Masarykova univerzita, 2010, s. 2628-2636 [cit. 25. 4. 2018]. ISBN 978-80-210-5305-2.
47
5.1 Sadistické zacházení se zvířaty
Z logiky věci není možné učinit zvíře subjektem práva nebýt mučen ve smyslu, v jakém toto
právo chápeme jako lidské právo. Zvíře není způsobilé poskytovat informace, nebo se přiznat
k nějakému jednání. Pojem mučení ve smyslu definovaném Úmluvou o zabránění mučení
neodpovídá schopnostem zvířete.
Z výše citovaného rozsudku pléna Evropského soudu pro lidská práva je možné dovodit, že
mučení intenzitou způsobeného utrpení převyšuje jiné formy špatného zacházení.
Přiznání práva na dobré životní podmínky zvířatům jsem již rozebrala v předchozí
kapitole, nicméně pokud mám rozlišit intenzitu způsobeného utrpení, vede mne taková
myšlenka k závěru, že kvůli sadistickým případům týrání zvířat by bylo záhodno o možné
speciální variantě zákazu mučení zvířat uvažovat.
Sadistické týrání zvířat je v současné době v České republice velmi aktuálním tématem.
Dne 12. 3. 2018 byl zveřejněn videozáznam, na kterém byl zachycen brutální útok člověka
na štěně. Případ byl medializován, vytvořila se občanská iniciativa požadující přísnější tresty
pro pachatele trestných činů týrání zvířat.91
Podněty ke zvýšení sankcí na úseku ochrany zvířat proti týrání se Ministerstvo zemědělství
zabývalo již v minulosti, konkrétně dne 17. 2. 2011 vydalo vyjádření,
č.j. 28539/2011-MZE-17214.
Současná právní úprava zohledňuje intenzitu utrpení, kterému bylo zvíře vystaveno. Právě
tato intenzita způsobeného utrpení rozhoduje, zda bude skutek posuzován v režimu zákona
na ochranu zvířat proti týrání jako přestupek, nebo bude skutek kvalifikován jako trestný čin
v režimu trestního zákoníku.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání umožňuje uložit pokutu ve třech stupních.
- do výše 50.000,- Kč v případech, kdy nedošlo k narušení tělesné integrity zvířete,
91
Za týrání psa hrozí muži z Prachatic dva roky, štěně trvalým následkům uniklo. Novinky.cz [online].
Novinky.cz, publikováno 27. 3. 2018, [cit. 25. 5. 2018]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/krimi/467485-za-
tyrani-psa-hrozi-muzi-z-prachatic-dva-roky-stene-trvalym-nasledkum-uniklo.html
48
- do výše 200.000,- Kč v méně závažných případech týrání zvířat,
- do výše 500.000,- Kč v závažnějších případech týrání zvířat, které ale ještě nedosahují
závažnosti trestného činu.92
V režimu trestního zákoníku zakotvuje ustanovení § 302, že za spáchání základní skutkové

podstaty trestného činu týrání zvířat je pachateli možno uložit trest odnětí svobody s horní
hranicí trestní sazby ve výši dvou let. Za spáchání kvalifikovaných skutkových podstat hrozí
pachateli trest odnětí svobody s horní hranicí tří nebo pěti let.93
Ministerstvo zemědělství ve svém vyjádření zejména zdůraznilo, že ke zpřísnění sankcí

na úseku ochrany zvířat proti týrání došlo s účinností trestního zákoníku čili ke dni 1. 1. 2010.
Dále konstatovalo, že výše sazeb odnětí svobody je dostatečná, neboť rozhodovací praxe
soudů ukládá tresty při spodní hranici trestní sazby.94
Případem, ve kterém se intenzita způsobeného utrpení zvířete dostala nad míru obvyklou
podobným případům, se zabýval Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 15. 2. 2017,
sp. zn. 3 Tdo 48/2017.
Soud prvního stupně v této věci uznal pachatele vinným ze spáchání trestného činu týrání
zvířete podle ustanovení § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Pachatel
opakovaně udeřil násadou motyky psa rasy jezevčík, čímž mu způsobil mnohočetná poranění.
V důsledku těchto poranění musel být pes utracen. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo
následně odvolacím soudem zrušeno.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, který
odvolacímu soudu vytkl zejména to, že nepostupoval při plném respektu k objektu trestného
činu týrání zvířat, jako k živému tvoru, který je schopen vnímat bolest a utrpení.
O mimořádné intenzitě bolesti, kterou pachatel zvířeti způsobil, svědčí již použití násady
92
Vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 17. 2. 2011, č.j. 28539/2011-MZE-17214, k výši sankcí na úseku
ochrany zvířat proti týrání (odbor živočišných komodit). In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační
systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
93
§ 302 trestního zákoníku.
94
Vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 17. 2. 2011, č.j. 28539/2011-MZE-17214, k výši sankcí na úseku
ochrany zvířat proti týrání (odbor živočišných komodit).
49
od motyky proti psu. Takovým jednáním byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata
trestného činu týrání zvířat podle ustanovení § 303 odst. 2 písm. b). Touto kvalifikovanou
podstatou rozumíme čin natolik závažný, že týranému zvířeti způsobil trvalé následky
na zdraví či smrt. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl: „Za způsobení smrti zvířete je nutné
považovat i utýrání zvířete ve smyslu ustanovení § 3 písm. r) zákona na ochranu zvířat proti
týrání, které spočívá mj. v tom, že pachatel přivodí smrt zvířete v důsledku bolestivého anebo
jinou trýzeň zvířeti působícího jednání, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost
jeho utracení pro následky z utrpení.“95
Nejvyšší soud ČR se ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce a zrušil rozhodnutí

odvolacího soudu. Odvolací soud se bude v dalším projednávání zabývat zejména intenzitou
jednání pachatele vůči zvířeti. Právní názor Nejvyššího soudu ČR je závazný, proto se musí
projednat i naplnění výše uvedené kvalifikované skutkové podstaty trestného činu s ohledem
na ustanovení § 3 písm. r) zákona na ochranu zvířat proti týrání.96
Právní úprava na ochranu zvířat i soudní praxe tedy rozlišuje postihování týrání zvířat
podle intenzity způsobené bolesti.
Jak jsem již uvedla výše, zvířata nemohou být subjektem práva nebýt mučen, neboť zvíře
nelze podrobit mučení ve smyslu definovaném Úmluvou o zabránění mučení. Nicméně
dochází k případům týrání zvířat, která pro intenzitu způsobené bolesti a brutalitu těchto
konání již nelze nazvat pouhým špatným zacházením.
Zvířata by měla být subjektem univerzálního práva nebýt vystavován zvláště surovému
zacházení.
Deklarace práv lidoopů v článku 3 stanovila zákaz mučení, který by podle mého názoru
mohl být rozšířen jako univerzální právo všech zvířat, a to v možném znění.
95
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 48/2017. In: CODEXIS ACADEMIA [právní
96
Tamtéž.
50
„3. Zákaz mučení
Pokud kdokoli zvířeti buď zlovolně, nebo pro údajný užitek jiných vědomě přivodí bolest, je to
považováno za mučení, které se zakazuje.“97
97
Deklarace práv lidoopů. In: DANČÁK, Břetislav a kol., Deset let Listiny základních práv a svobod v právním
řádu České republiky a Slovenské republiky. 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, 2001, s. 190-191. ISBN
80-210-2479-5.
51
6 Zákaz otroctví a nucených prací
Zákaz otroctví je definován pouze Úmluvou, a to článkem 4 odst. 1: „Nikdo nesmí být držen
v otroctví nebo nevolnictví.“98 Listina upravuje článkem 9 odst. 1 pouze zákaz nucených
prací.
Zákaz otroctví a nucených prací chápeme jako jednu ze základních hodnot demokratické
společnosti. Ke splnění závazků daných státu článkem 4 Úmluvy není postačujícím pouze
garantování práva, navíc je stát zavázán k povinnosti přijmout trestněprávní opatření, které
kvalifikuje činy stanovené článkem 4 Úmluvy jako činy trestné.99 Trestné činy proti svobodě
upravuje v rámci českého právního řádu trestní zákoník v Hlavě II.
Pojem otroctví definuje Úmluva o otroctví z roku 1926 jako „stav nebo poměr osoby,
nad níž se vykonávají některé nebo všechny složky práva vlastnického“100.
Nucená práce je definována Úmluvou č. 29 Mezinárodní organizace práce. Jedná se

o „každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli
trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně“101.
6.1 Jsou zvířata novodobými otroky?
Charles Patterson v knize Věčná treblinka přirovnává postavení lidských otroků k postavení
zvířat: „V otrokářských společnostech se ke kontrole otroků používaly stejné praktiky jako
ke kontrole zvířat - kastrace, cejchování, bičování, uvazování na řetěz, kupírování uší.“102
98
Čl. 4 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
99
978-80-7201-789-4.
100
Čl. 1 Úmluvy o otroctví ze dne 25. 9. 1926. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství
C. H. Beck [cit. 24. 5. 2018]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzgmyf6mjwguxgg3bwfuya
101
Čl. 2 Úmluvy č. 29 o nucené nebo povinné práci, přijaté Generální konferencí Mezinárodní organizace práce
dne 28. 6. 1930. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/files/clanky/1171/029.pdf
102
PATTERSON, Charles. Věčná treblinka. Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté. 1. vydání. Praha: Práh,
2003, s. 27. ISBN 80-7252-084-9.
52
Patterson zaujímá k dominantnímu postavení člověka nad zvířaty dosti radikální názor.
Jako zneužívání vnímá v podstatě veškerou živočišnou výrobu i samotnou domestikaci zvířat.
Můj postoj není do této míry radikální. Za zneužívání zvířat považuji zejména nucení
zvířat k činnostem, které odporují jejich přirozené povaze, ohrožují jejich zdravotní stav, či
jejichž součástí jsou fyzické tresty či zásahy do tělesné integrity zvířete.
6.2 Cirkus
Zneužívání zvířat v cirkusech se z mého subjektivního pohledu jeví jako přímý ekvivalent
lidského otroctví.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání v ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a b) stanovuje, že

za týrání zvířete se mj. považuje „nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho
fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly a podrobení
zvířete výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře
spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i výchova, výcvik nebo
účelové použití zvířete k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům“103.
Cirkus je bezesporu místem, kde jsou zvířata nucena k činnostem pro ně nepřirozeným,
zesměšňujícím a ponižujícím. Účelem takového zacházení se zvířaty je touha člověka
po zisku. Úplný zákaz využívání zvířat v cirkusech do dnešního dne zavedlo 12 evropských
států.104
6.3 Vědecké pokusy na zvířatech
Zákon na ochranu zvířat proti týrání přistupuje ke zvířatům selektivně. Zvířata si nejsou rovna
ani v rámci jednotlivých živočišných druhů. Jiná ochrana je přiznána zvířatům v zájmových
chovech, hospodářským zvířatům, zvířatům pokusným a zvířatům volně žijícím. Takové
103
§ 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
104
KOMÁREK, Stanislav. Hlas odborníků. In: Cirkusy bez zvířat.cz [online]. Svoboda zvířat, organizace na
ochranu zvířat. Dostupné z: http://cirkusybezzvirat.cz/chci-info/
53
rozdělení slouží zejména k možnému ospravedlnění jiné intenzity utrpení jednotlivých druhů
zvířat.105
Pokusné zvíře je definováno ustanovením § 3 písm. j) zákona na ochranu zvířat

proti týrání, ochrana pokusných zvířat je upravena v části páté tohoto zákona.
Za účelem harmonizaci vnitrostátních předpisů a za účelem zajištění dobrých životních

podmínek pro zvířata byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/63/EU,
o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Pro účely mé práce je důležitý zejména
bod 10 preambule této směrnice, který označuje jako „žádoucí, aby používání zvířat
k postupům bylo nahrazeno jinými metodami“ a dále stanovuje „konečný cíl, kterým je plně
nahradit postupy, k nimž se pro vědecké a vzdělávací účely používají živá zvířata, jakmile to
bude z vědeckého hlediska možné“106.
Autorky kapitoly „Praxe ochrany zvířat v ČR z pohledu ochranářských hnutí“ se k přínosu

této směrnice staví skepticky: „Jednou z pozitivních věcí, které směrnice přinesla, ovšem je
povinné zveřejňování tzv. netechnických shrnutí projektů pokusů. Veřejnost se tak může
dozvědět, co se v laboratořích děje. V netechnických shrnutích je uvedené, co se bude v rámci
daného pokusu provádět a za jakým účelem a kolika zvířat se bude projekt týkat. Lidé se
mohou dozvědět, jaké pokusy (placené i z veřejných rozpočtů) probíhají, a sami posoudit,
zda jsou všechny pokusy opravdu užitečné. Větší otevřenost vůči veřejnosti nic nemění na tom,
že i nadále dochází k nesmyslným a zbytečným pokusům a že by legislativa měla být mnohem
přísnější. Spíše než zveřejňování informací by zvířatům v laboratořích pomohlo výrazné
omezení pokusů (například pro domácnost, tabákových výrobků, ve výuce).“107
105
etiky, biologie a práva. 1. vydání, Praha: Academia, 2016, s. 706. ISBN 978-80-200-2601-9..
106
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro
vědecké účely. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 5. 2018].
Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32010L0063
107
etiky, biologie a práva. 1. vydání, Praha: Academia, 2016, s. 718-719. ISBN 978-80-200-2601-9.
54
Hlavní otázkou tedy je, zda je provádění pokusů na zvířatech skutečně nutné, a pokud ano,
v kterých vědních oblastech.
6.4 Množírny
„Otrokyně byly nejen užitečné na práci, ale dokázaly porodit další otroky.“108
Pojem množírna právní řád nedefinuje, jedná se o mediální výraz. Obecně pod pojmem
množírna rozumíme způsob chovu zvířat bez průkazu původu pro komerční účely.
Protiprávnost množíren spočívá v nedodržování zákona na ochranu zvířat proti týrání
a v neplnění daňové povinnosti. Chovatel často vlastní velký počet zvířat daného druhu, které
drží v nevyhovujících podmínkách bez adekvátní péče.
Činnost množírny je založena na zneužívání fen či koček k nadměrné produkci mláďat.

Mláďata jsou produkována tak dlouho, dokud to fyzická kondice feny či kočky umožňuje.
K množení dochází bez odborných znalostí a zkušeností, mláďata se často rodí degenerovaná
a nemocná.
Možnost chovat zvíře v zájmovém chovu je zákonem dána každé fyzické osobě, která
dokáže zvířeti poskytnout jakoukoliv péči. Maximální počet chovaných zvířat není zákonem
stanoven.109 Novelou zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů, která je účinná od 1. 11. 2017, však vznikla chovateli, který chová
5 a více fen starších 12 měsíců, oznamovací povinnost vůči krajské veterinární správě.110
Ustanovením § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání je chovatelům stanovena

povinnost „zabezpečit zvířeti přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí
108
PATTERSON, Charles. Věčná treblinka. Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté. 1. vydání. Praha: Práh,
2003, s. 27. ISBN 80-7252-084-9.
109
RENNEROVÁ, Zuzana. Množírny psů de lege lata. Právní prostor [online]. Pravniprostor.cz, trestní právo,
publikováno 25. 9. 2015 [cit. 19. 5. 2018]. Dostupné z:https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-
pravo/mnozirny-psu-de-lege-lata
110
§ 4 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting
[cit. 7. 6. 2018].
55
a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození
zdraví zvířete a učinit opatření proti úniku zvířat“111.
Chovatel zodpovídá za zdraví a dobrý zdravotní stav zvířat. Ustanovení § 13 odst. 3

zákona na ochranu zvířat proti týrání zároveň zakazuje „chovat zvířata v zájmových chovech,
jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat
na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány
zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené“112.
Pravidla pro reprodukci psů a koček stanovuje stručně vyhláška Ministerstva zemědělství
č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Tato vyhláška určuje zejména
rozmezí věku zvířat, ve kterém je přípustná reprodukce. Dále je stanoven minimální věk
pro odběr mláďat od matky a povinnost zohlednit zdravotní stav matky při péči o mláďata.
U fen je navíc definováno, že březost po osmém roce věku feny je přípustná pouze na základě
potvrzení veterinárního lékaře o zdravotní způsobilosti feny.113
Z výše uvedeného vyplývá, že v množírnách dochází ke zneužívání psů a koček za účelem

zisku, aniž by to aktuální úprava dostatečně reflektovala. V reakci na absentující právní
úpravu této problematiky byl dne 20. 6. 2018 předložen návrh zákona, kterým se mění zákon
č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Návrh
zákona obsahuje novou skutkovou podstatu trestného činu „Chov zvířat v nevhodných
podmínkách“, která by měla být definována v rámci nového § 302a v následujícím znění:
„(1) Kdo chová větší množství zvířat v nevhodných podmínkách, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo zákazem držení a chovu zvířat.
(2) Kdo chová zvířata v nevhodných podmínkách za účelem obchodu, anebo kdo kořistí z
takového chovu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta, zákazem
činnosti nebo zákazem držení a chovu zvířat.
111
§ 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání.
112
Tamtéž, § 13 odst. 3.
113
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. In:
56
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný
prospěch,
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 trvalé následky či smrt zvířeti, nebo
c) spáchá-li čin takový čin jako člen organizované skupiny.
(4) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch
velkého rozsahu,
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 trvalé následky či smrt většímu počtu zvířat,
nebo
c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.“114
6.5 Zásahy do tělesné integrity zvířat
Za účelem evidence zvířat je povoleno zasáhnout do tělesné integrity zvířete. Označování

zvířat upravuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví
podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených
plemenářským zákonem.115
Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) zákona na ochranu zvířat proti týrání jsou chirurgické
zásahy do integrity zvířete za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete mimo
výjimky stanovené zákonem považovány za týrání zvířete.116
Z výše citovaného ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání plyne, že zásadně není
možné zasáhnout do tělesné integrity zvířete pouze za účelem změny vzhledu zvířete, čili není
možné podrobit zvíře čistě kosmetickým zákrokům.
114
Návrh zákona ze dne 20. 6. 2018, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Dostupné z: http://www.psp.cz/doc/00/13/59/00135973.pdf
115
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich
evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem. In: CODEXIS ACADEMIA [právní
116
§ 4 odst. 1 písm. g) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
57
Takovým zákrokem, který nemá jiný efekt než změnu vzhledu zvířete, rozumíme
kupříkladu kupírování uší některých plemen psů. Kupírování uší je definováno ustanovením
§ 3 písm. s) zákona na ochranu zvířat proti týrání jako „kosmetický zákrok na obou stranách
hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím
ke změně vzhledu zvířete“117.
Komise si pro vydání stanoviska k problematice kupírování uší vyžádala posudek soudního
znalce v oboru zemědělství – veterinářství. Posudkem bylo zjištěno, že neexistuje zdravotní
důvod pro kupírování uší psů.118
Vystavování či jiná prezentace zvířete, u kterého byl proveden chirurgický zákrok

za účelem změny vzhledu, se považuje za propagaci týrání zvířat ve smyslu ustanovení
§ 4a zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Předně nutno konstatovat, že z definice otroctví obsažené v Úmluvě o otroctví vyplývá, že

otrokem může být pouze osoba a otroctví spočívá v nakládání s osobou obdobně jako
s objektem vlastnického práva. Zvíře není osobou, nýbrž je objektem vlastnického práva.
Nelze si rovněž představit, že by zvíře vykonávalo práci pod pohrůžkou trestu, ani že by se
zvíře k práci nabídlo dobrovolně. Zvíře je k dané činnosti přinuceno dominantním postavením
člověka a silou. Je v pozici, kdy nemůže vyvinout odpor.
Zvíře tedy nemůže být subjektem práva ve smyslu, v jakém bylo právo nebýt otrokem
a nebýt podroben nuceným pracím konstruováno pro člověka.
Závažnost a rozsah zneužívání zvířat popsaného touto kapitolou považuji za natolik

alarmující, že když uvažuji o možné existenci listiny práv zvířat, rozhodně by zákaz otroctví
měl být její součástí.
117
Tamtéž § 3 písm. s).
118
Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat ze dne 27. 4. 2004, k problematice kupírování uší psů, jejich
účasti na veřejných vystoupeních a svodech, a k propagaci týrání zvířat. In: CODEXIS ACADEMIA [právní
58
Zakázání vědeckých pokusů na zvířatech již konstruovala organizace Svoboda zvířat
v návrhu na změnu ústavního pořádku, kdy by článek 15 Listiny měl nově znít: „Svoboda
umělecké tvorby je zaručena. Svoboda vědeckého bádání je zaručena, pokud není spojeno
s utrpením živých tvorů.“119
Dále by listina základních práv zvířat podle mého názoru měla obsahovat zákaz zneužívání
zvířat za účelem zisku a zákaz nutit zvířata k činnostem, které neodpovídají jejich fyzickým
schopnostem a nejsou pro zvířata přirozené.
119
Návrh na změnu ústavního pořádku, předložený organizací Svoboda zvířat (www.svobodazvirat.cz). In:
DANČÁK, Břetislav a kol., Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu České republiky a
Slovenské republiky. 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, 2001, s. 191. ISBN 80-210-2479-5.
59
7 Právo na spravedlivý proces
Existence subjektivního práva zakládá jeho vymahatelnost. Subjekt práva je oprávněn

k donucení jiného subjektu splnit právem danou povinnost. Stát v rámci právního řádu
ochraňuje subjektivní práva.
Vymáhání subjektivního práva může probíhat prostřednictvím státu nebo svémocí. Stát
jako garant práv vytvořil systém mocenské ochrany subjektivních práv. Systém tvoří soudy,
správní orgány, státní zastupitelství, veřejný ochránce práv a další. Soudní ochrana se
vztahuje i na základní lidská práva a svobody.120
Právo na soudní ochranu je součástí katalogu lidských práv. V rámci Úmluvy je upraveno
jako právo na spravedlivé řízení článkem 6, ve vnitrostátním právu je definováno článkem
36 Listiny. Soudní ochrana má několik aspektů. Poskytuje právo na přístup k soudu, garantuje
organizaci, složení soudu a průběh řízení. Všechny tyto aspekty vytváří právo na spravedlivý
proces.121
V rámci této kapitoly nebudu zkoumat jednotlivé aspekty utvářející lidské právo
na spravedlivý proces. Budu se zabývat otázkou práva na přístup k soudu. Pokud by zvíře
bylo subjektem práva, mělo by mít možnost právo vymáhat. Pro účely mé práce je důležitý
článek 36 odst. 1 Listiny: „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.“122
7.1 Zvíře jako strana sporu
Myšlenka, že zvíře by z vlastní iniciativy vymáhalo právo u soudu, se může jevit poněkud
úsměvná. Ve Spojených státech amerických se však nejedná o věc ojedinělou.
120
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. aktualizované vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 153-154. ISBN 978-80-
7380-454-1.
121
978-80-7201-789-4.
122
Čl. 36 odst. 1 ústavního zákona o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku
České republiky.
60
Henry Mark Davis ve výše zmíněném případě „košer“ porážek zvířat odstartoval snahu
ochranářských organizací u soudů dosáhnout uznání zvířat jako strany sporu.
Kupříkladu v roce 2012 soud v San Diegu zamítl žalobu, kterou podala organizace
PETA123 jménem pěti kosatek pro nedodržení zákazu otroctví, který garantuje článek 13
americké ústavy. Za povšimnutí stojí odůvodnění rozhodnutí.
Žaloba byla zamítnuta z důvodu, že právo garantované článkem 13 americké ústavy je

určeno výhradně lidem, nikoliv odmítnuta pro nedostatek žalobní legitimace.124
Další příklad, soud v Kalifornii v roce 2016 rozhodoval spor, ve kterém se šestiletý makak
chocholatý jménem Naruto domáhal autorských práv. Naruto pořídil fotografie, které později
byly vydány jako kniha. Organizace PETA, která podala jménem Naruta žalobu, se domáhala
určení, že veškerá práva k fotografiím náleží Narutovi, neboť je autorem fotografií.
Žaloba byla zamítnuta, neboť Naruta nelze považovat za autora fotografií ve smyslu
autorského práva.125
Pokud by se zvířata stala subjekty práva, dává smysl, aby mohla práva vymáhat.
Nelze předpokládat, že by si zvířata byla svých práv vědoma a že by vlastní vůlí dokázala
projevit zájem je vykonávat. Právo na přístup k soudu, jak je definováno Listinou, zvířata
nedokážou realizovat.
123
People for the ethical Treatmant of Animals, jedná se o největší neziskovou organizaci bojující za práva
zvířat. Více informací dostupných z: https://www.peta.org
124
125
Order of United States District Court, Northern District of California, dated: January 28, 2016,
Case No. 15 -cv-04324-WHO. Dostupné z: https://law.justia.com/cases/federal/district-
courts/california/candce/3:2015cv04324/291324/45/
61
Vhodnější konstrukcí by bylo právo zvířete na zákonného zástupce. Zákonný zástupce by
byl způsobilý vymáhat práva zvířat jejich jménem. Právo na zákonného zástupce by bylo
smysluplným doplněním listiny práv zvířat.
62
Závěr
Cílem mé diplomové práce bylo navrhnout a odůvodnit zakotvení práv zvířat do právního
řádu. Došla jsem k závěru, že uznání zvířat jako subjektů práva a následné garantování
zvířecích práv na ústavněprávní úrovni by sice nebylo přímo v rozporu s právním řádem,
avšak tento proces by byl po všech stránkách velmi náročný a efekt by byl v současných
podmínkách spíše symbolický.
K tématu mé práce se vztahuje řada provokativních otázek a poměrně kontroverzních

myšlenek. Pro komparaci postavení zvířete a člověka jsem účelně vybírala citlivé příklady,
protože na těchto nejvíce vynikne dominantní postavení člověka. Nejsem toho názoru, že
zvířata se od člověka příliš neliší. Naopak se domnívám, že zvíře je od člověka odlišné, a to
zejména svou slabostí, a jako slabší by mělo být právem chráněno.
Jak jsem již uvedla v textu práce, v minulosti nebyli za subjekt práva považováni ženy a
otroci a veškeré myšlenky o jejich právní subjektivitě působily také úsměvně a zbytečně.
Hodnoty společnosti se neustále vyvíjí a právo musí na tyto změny reagovat. Každá nová
myšlenka se musí nejprve vypořádat s množstvím otázek, problémů a zejména se strachem
ze změny.
Ze dne na den není možné uznat zvířata jako subjekty práva, nicméně lze očekávat, že tato
problematika bude předmětem dalších úprav. Tomuto přisvědčuje i v diplomové práci
citovaný návrh zákona ze dne 20. 6. 2018, který pracuje s pojmem dereifikace. Primárním
cílem navrhovaného zákona však není změna právního statusu zvířete, ale nový postih trestné
činnosti související s množírnami zvířat a také zpřísnění trestněprávních sankcí za trestné činy
týrání zvířat. Předkladatelé návrhu tak vyslyšeli občanskou iniciativu, která o tyto změny
usilovala. I já s takovými změnami souhlasím. Nízké sazby trestu odnětí svobody za trestný
čin týrání zvířat v kombinaci s ustálenou rozhodovací praxí soudů, kdy pachatelům těchto
činů jsou ukládány zejména podmíněné tresty, vedly k selhání trestního práva v jeho
preventivní funkci.
Pokud by byl schválen navrhovaný zákon, některé mezery v právní ochraně zvířat, na které
jsem v práci poukázala, by tímto byly vyplněny. Avšak pro skutečné zlepšení aktuálních
životních podmínek zvířat by podle mého názoru musela být novelizace širší.
63
Téma jsem se snažila vykreslit v co nejširších souvislostech, proto jsem první kapitolu
věnovala historickému exkurzu. Po napsání této kapitoly jsem si uvědomila, jak velkého
pokroku bylo v oblasti ochrany zvířat za posledních sto let dosaženo. Nejvíce překvapujícím
zjištěním pro mě bylo, že v období před druhou světovou válkou bylo v této oblasti nejvíc
pokrokové nacistické Německo. Právní úprava ochrany zvířat byla díky její preciznosti
a podrobnosti skutečně velmi kvalitní. V nacistickém Německu tak vznikla paradoxní situace,
kdy se absolutně popírala lidská práva, ale zároveň byl prováděn pečlivý dohled na ochranu
zvířat.
V druhé kapitole jsem se zabývala aktuálním postavením zvířete v právním řádu, a to

z hlediska práva ústavního, veřejného i soukromého. Právo přiznává živému zvířeti zvláštní
status. Jako smysly nadaný živý tvor schopný vnímat bolest stojí zvíře na pomyslné hranici
mezi osobou v právním smyslu a věcí. Zvláštní ochrana, která je zvířeti jako živému tvoru
přiznána, je promítnuta do řady právních předpisů. Nejdůležitějším je zákon na ochranu zvířat
proti týrání.
Ve třetí kapitole jsem se zamyslela nad možností uznání zvířat za subjekty práva. Zabývala
jsem se otázkou, zda zvířata splňují předpoklady subjektu práva, korelací práv a povinností
a argumenty proti uznání zvířat za subjekty práva. Podle mého názoru je uznání zvířat
za subjekty práv možné, ale jedná se o krok, který je administrativně, technicky i právně
velmi složitý. Takový krok by byl právně spíše symbolický, přesto z mého pohledu by se
jednalo o krok v oblasti ochrany zvířat velmi přínosný, neboť by to znamenalo formální
uznání úcty k jinému živému tvoru, než je člověk.
Ve čtvrté kapitole jsem zvažovala, zda by zvířatům mohlo být přiznáno právo na život.
V této věci jsem se zabývala nejprve obsahem lidského práva na život. Následně jsem
uvažovala o zvířatech, která člověk využívá jako zdroj potravy. Další překážkou pro přiznání
práva na život zvířatům, bez ohledu na jejich hospodářské využití, je povolení eutanazie
zvířat. Došla jsem k závěru, že není možné přiznat zvířatům absolutní právo na život. Přesto
si stojím za názorem, že každý živý tvor zaslouží úctu a vhodné životní podmínky. Ztotožnila
jsem se s možností navrhovanou organizací Svoboda zvířat, tedy s novelizací článku 7
Ústavy.
64
Pátou kapitolu jsem věnovala zákazu mučení. Definice mučení nekoresponduje s definicí
týrání zvířat. Mučení odlišuje od špatného zacházení intenzita způsobeného utrpení. Došla
jsem k závěru, že je možné kruté zacházení se zvířaty rozlišovat podle intenzity způsobeného
utrpení. Tímto způsobem jsou konstruovány i veřejnoprávní předpisy o ochraně zvířat,
podle intenzity způsobeného utrpení je daný skutek kvalifikován jako přestupek v rámci
zákona na ochranu zvířat proti týrání, závažnější skutky jsou poté trestným činem
podle trestního zákoníku. Zákaz mučení byl pro některé živočišné druhy definován
v Deklaraci práv lidoopů. Domnívám se, že takto formulovaný zákaz lze použít univerzálně
bez ohledu na živočišné druhy.
V šesté kapitole jsem se zabývala zákazem otroctví a nucených prací. Definice otroctví
v podstatě zároveň i charakterizuje vztah zvířete a jeho vlastníka. Stav, kdy je zvíře majetkem
vlastníka sice popírá skutečnost, že by zvíře bylo subjektem práva, nicméně není sám o sobě
nežádoucí. Nežádoucí podle mého názoru je zneužívání zvířete za účelem zisku, a to
bez respektu k jeho fyzickým a psychickým limitům. Při zohlednění faktu, že zvířata jsou
zneužívána k vědeckým pokusům a ponižována v cirkusech, jsem došla k závěru, že zákaz
otroctví a nucených prací je nutné vztáhnout i na zvířata. Znova jsem se ztotožnila s návrhem
organizace Svoboda zvířat, tentokrát na zakázání využívání zvířat pro vědecké pokusy.
Vzhledem k ostatním případům zneužívání zvířat, o kterých jsem psala, není pouhý zákaz
využívání zvířat k vědeckým pokusům dostatečným opatřením. Právní úprava de lege ferenda
by měla zakázat zneužívání zvířat za účelem dosažení zisku a všechny činnosti s tímto
spojené.
Aby celá myšlenka přiznání práv zvířatům dávala smysl, musí být práva vymahatelná.
V rámci sedmé kapitoly jsem se nezabývala konkrétními aspekty práva na spravedlivý proces,
ale zaměřila jsem se na otázku žalobní legitimace zvířat. Zjistila jsem, že ve Spojených
státech amerických soudy rozhodují ve věcech práv zvířat. Práva zvířat nárokuje zpravidla
jedna z ochranářských organizací. Rozhodnutí soudu, která jsem pro účely diplomové práce
zohlednila, dopadla zamítnutím žaloby, neboť zvíře není subjektem nárokovaného práva.
Není v reálných možnostech zvířete nárokovat právo, proto by právo mělo definovat
pro zvířata institut podobný zákonnému zástupci.
65
Seznam použitých pramenů
Monografie:
 ČAPEK, Jan. Evropská úmluva o ochraně lidských práv I. část – Úmluva. Praha: LINDE,
2010, 887 s. ISBN 978-80-7201-789-4.
 ČERNÝ, David a kol. Práva Zvířat: filozoficko – právní perspektiva, 1. vydání. Praha:
Středisko společných činností AV ČR, v.v.i., pro kancelář Akademie věd ČR, 2016, 50 s.
 DANČÁK, Břetislav a kol., Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu České
republiky a Slovenské republiky. 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, 2001, 246 s. 190-
191. ISBN 80-210-2479-5.
 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. aktualizované vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 310 s.
ISBN 978-80-7380-454-1.
 HURDÍK, Jan. Osoba a její soukromoprávní postavení v měnícím se světě. 1. Vydání, Brno:
Masarykova univerzita, 2004, 131 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,
sv. 270, s. 83. ISBN 80-210-3322-3.
 KMEC, Jiří a kol. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. PRAHA: C.H.
Beck, 2012, 1687 s. ISBN 978-80-7400-365-3.
 MÜLLEROVÁ, Hana a kol. Kapitoly o právech zvířat „My a oni“ z pohledu filosofie, etiky,
biologie a práva. 1. vydání, Praha: Academia, 2016, 797 s. ISBN 978-80-200-2601-9.
 MÜLLEROVÁ, Hana; STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat v právu. 1. vydání, Praha:
ACADEMIA, 2013, 492 s. ISBN 978-80-200-2317-9.
 PATTERSON, Charles. Věčná treblinka. Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté. 1.
vydání. Praha: Práh, 2003, 260 s. ISBN 80-7252-084-9.
 PRCHALOVÁ, Jana. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE, 2009, 327 s. ISBN 978-80-7201-
7863-8.
 SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001, 264 s. ISBN 80-7252-042-3.
 WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vyd. Praha:
Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. 931 s. ISBN 978-80-7357-750-6.
66
Odborné články:
 Enforced or Involuntary Disappearances, Fact Sheet No. 6/Rev. 3. Office of the United
Nations High Commissioner for Human Rights. [online]. Office of the United Nations High
Commissioner for Human Rights, [cit. 25. 4. 2018]. ISSN 1014-5567. Dostupné z:
https://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet6Rev3.pdf
 KESSLER, Tomáš. Přestává být zvíře věcí? Aneb krátký exkurz do právní úpravy zvířat
v novém občanském zákoníku. Epravo.cz [online]. Epravo.cz, publikováno 19. 4. 2012 [cit.
19. 5. 2018]. Dostupné z:https://www.epravo.cz/top/clanky/prestava-byt-zvire-veci-aneb-
kratky-exkurz-do-pravni-upravy-zvirat-v-novem-obcanskem-zakoniku-82444.html
 KOLÁŘOVÁ, Hana. Co jsou a kde se vzala zvíření práva. Centrum pro otázky životního
prostředí [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2004. [cit. 25. 4. 2018]. Dostupné z:
http://www.czp.cuni.cz/enviwikidata/hk/Zvireci_prava.pdf
 KOMÁREK, Stanislav. Hlas odborníků. In: Cirkusy bez zvířat.cz [online]. Svoboda zvířat,
organizace na ochranu zvířat. Dostupné z: http://cirkusybezzvirat.cz/chci-info/
 KRAJŇANSKÝ, Václav. Podle ESLP mohou časově neomezené tresty porušovat lidská
práva. In: Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci č. 9/2012, rubrika Evropský
systém ochrany lidských práv, s. 12
 KRATOCHVÍL, Jan. Sociální aspekty práva na život. In: Debaty mladých právníků 2007. 1.
Vydání, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 115. Dostupné z:
http://odmp.upol.cz/wp-content/uploads/2010/05/ODMP-2007.pdf
 MÜLLEROVÁ, Hana. Mohou mít zvířata práva? Vývoj konceptu právní subjektivity a právní
postavení zvířat. In: PRÁVNÍK č. 10/2012, rubrika Stati, s. 1074-1103.
 NECHVÁTALOVÁ, Lucie. Absolutní pojetí absolutnosti práva jednotlivce nebýt mučen či
podroben špatnému zacházení dle ESLP. In: DÁVID, Radovan a kol. Dny práva – 2010 –
Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 2628-2636 [cit. 25. 4. 2018].
ISBN 978-80-210-5305-2.
 NOVÁKOVÁ, Jana. Realita a současné výzvy ochrany práv žen. In: Bulletin Centra pro
lidská práva a demokratizaci č. 3/2016, rubrika Evropský systém ochrany lidských práv, s. 21
– 23.
 RENNEROVÁ, Zuzana. Množírny psů de lege lata. Právní prostor [online]. Pravniprostor.cz,
trestní právo, publikováno 25. 9. 2015 [cit. 19. 5. 2018]. Dostupné
z:https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/mnozirny-psu-de-lege-lata
67
 SCHIMANSKI, Michael. „Im Dritten Reich darf es keine Tierquälerei mehr geben“Die
Entstehung des Reichstierschutzgesetzes von 1933. In: Scribd Inc. [online]. Scribd Inc., [cit.
25. 4. 2018].
Dostupné z: https://www.scribd.com/document/374165007/Reichstierschutzgesetzes-de-1933
 STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat a zajištění jejich dobrých životních podmínek
v evropském unijním právu. In: PRÁVNÍK č. 6/2011, rubrika Stati, s. 579 - 586.
 VÁVRA, Libor. Zanedbání péče o zvíře, není nedbalost jako nedbalost! Právní prostor
[online]. Pravniprostor.cz, trestní právo, publikováno 16. 1. 2018 [cit. 19. 5. 2018]. Dostupné
z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/zanedbani-pece-o-zvire-neni-nedbalost-
jako-nedbalost
Právní předpisy:
Vnitrostátní právo
 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In:
 Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6. 2018].
 Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 7. 6. 2018].
 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti
ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: CODEXIS
 Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS
consulting [cit. 7. 6. 2018].
68
 Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování
zvířat a jejich evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem.
 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS
 Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů
a koček. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting
[cit. 7. 6. 2018].
Mezinárodní právo a právo Evropské unie
 Úmluva o otroctví ze dne 25. 9. 1926. In: Beck-online [online právní informační systém].
Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 5. 2018]. Dostupné z: http://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgmyf6mjwguxgg3bwfuya
 Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci, přijatá Generální konferencí Mezinárodní
organizace práce dne 28. 6. 1930.
Dostupné z: https://www.mpsv.cz/files/clanky/1171/029.pdf
 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ze dne
4. 11. 1950. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit.
7. 6. 2018].
 Smlouva o fungování Evropské unie ze dne 25. 3. 1957, ve znění Lisabonské smlouvy
pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ze dne
13. 12. 2007. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřední věstník C 326, 26/10/2012 s.
0001 – 0390. [cit. 25. 4. 2018].
Dostupné z:https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A12012E%2FTXT
 Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
ze dne 10. 12. 1984. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS
consulting [cit. 7. 6. 2018].
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat
používaných pro vědecké účely. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace
Evropské unie [cit. 25. 5. 2018].
69
Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32010L0063
Judikatura:
 Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 1. 1978, stížnost č. 5310/71.
In: KMEC, Jiří a kol. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. PRAHA:
C.H. Beck, 2012, s. 406. ISBN 978-80-7400-365-3.
 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 6 Tdo 468/2003. In: CODEXIS
 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3563/2008. In: CODEXIS
 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 57 A 23/2010. In: CODEXIS
 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 59 A 88/2010.
 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 1 2012, stížnosti č. 66069/09, 130/10
a 3896/10, ve věci Vinter a ostatní proti Spojenému království Velké Británie a Severního
Irska. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 6.
2018].
 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1468/2013.
 Order of United States District Court, Northern District of California, dated: January 28,
2016,
Case No. 15 -cv-04324-WHO. Dostupné z: https://law.justia.com/cases/federal/district-
courts/california/candce/3:2015cv04324/291324/45/
 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 48/2017. In: CODEXIS
Ostatní:
 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA
 Návrh zákona ze dne 20. 6. 2018, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
70
Dostupné z: http://www.psp.cz/doc/00/13/59/00135973.pdf
 Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat ze dne 27. 4. 2004, k problematice kupírování
uší psů, jejich účasti na veřejných vystoupeních a svodech, a k propagaci týrání zvířat.
 Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat ze dne 28. 8. 2007. In: CODEXIS
 Vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 17. 2. 2011, č.j. 28539/2011-MZE-17214, k výši
sankcí na úseku ochrany zvířat proti týrání (odbor živočišných komodit). In: CODEXIS
Internetové zdroje
 Bible, Ex 21, 28-29. Dostupné z:https://www.bible21.cz/online#exodus/21

 HÁJEK, Adam. Nechte Chica žít. Němci chtějí milost pro psa, který roztrhal dva lidi.
iDnes.cz [online]. MARA a.s., publikováno 10. 4. 2018, [cit. 12. 6. 2018].
Dostupné z:https://zpravy.idnes.cz/stafordrdsirsky-terier-nemecko-hannover-roztrhal-zenu-
petice-milost-chico-171-/zahranicni.aspx?c=A180410_093635_zahranicni_aha
 Kvůli dítěti, které spadlo do výběhu, zastřelili v americké zoo gorilu. Novinky.cz [online].
Novinky.cz, publikováno 29. 5. 2016, [cit. 25. 4. 2018].
Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/404842-kvuli-diteti-ktere-spadlo-do-
vybehu-zastrelili-v-americke-zoo-gorilu.html
 LAMEY, A. M. From Ayn Rand to Animal Rights: An Interview with Henry Mark Holzer.
In: Sans everything [online]. Sans everythng, publikováno 24. 10. 2007, [cit. 25. 4. 2018].
Dostupné z: https://sanseverything.wordpress.com/2007/10/24/from-ayn-rand-to-animal-
rights-an-interview-with-henry-mark-holzer-2/
 Přísné zákony na ochranu zvířat – Nacistické Německo. Bojujeme za zvířata [online].
Bojujeme za zvířata, publikováno 10. 9. 2012, [cit. 25. 4. 2018].
Dostupné z: https://bojujemezazvirata.webnode.cz/news/prisne-zakony-na-ochranu-zvirat-
nacisticke-nemecko/
 ŠUHAJOVÁ, Klára. Petice za záchranu nezabrala. Psa Chica, který roztrhal dva lidi, utratili.
iDnes.cz [online]. MARA a.s., publikováno 10. 4. 2018, [cit. 12. 6. 2018].
Dostupné z:https://zpravy.idnes.cz/pes-chico-utraceni-petice-vrazda-nemecko-hanover-f6i-
/zahranicni.aspx?c=A180417_093355_zahranicni_ksu
71
 Za týrání psa hrozí muži z Prachatic dva roky, štěně trvalým následkům uniklo. Novinky.cz
[online]. Novinky.cz, publikováno 27. 3. 2018, [cit. 25. 5. 2018].
Dostupné z: https://www.novinky.cz/krimi/467485-za-tyrani-psa-hrozi-muzi-z-prachatic-dva-
roky-stene-trvalym-nasledkum-uniklo.html
72

Prava Zvirat V Kontextu Lidskych Prav

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Prava Zvirat V Kontextu Lidskych Prav

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právo a právní věda

Práva zvířat v kontextu

V Brně 27. června 2018

Chci poděkovat především Mgr. Pavlovi Kandalcovi, Ph.D., LL.M., vedoucímu mé

Práce je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola pojednává o historickém vývoji

Na zvýšeném zájmu o ochranu zvířat se podílejí zejména média. Ta předávají veřejnosti

Pro účely této práce je důležité vymezit pojmy zvíře a živočich.

Navážu kapitolou o aktuálním právním postavení zvířete v systému práva. Charakterizuju

Závěrem navrhnu a odůvodním základní práva zvířat.

Od prvopočátku lidské civilizace je člověk v bezprostředním kontaktu se zvířaty. Od nepaměti

Studium těchto historických materiálů se zaměřilo zejména na právní vztah člověka

1.1 Období Starověku

Zmínky o zvířatech můžeme nalézt v kazuistických právních kodexech. Kupříkladu

Eshunské zákony, Chammurabiho zákoník a Druhá kniha Mojžíšova – kniha Exodus

Právní úprava týkající se postavení zvířat v antickém Řecku se nedochovala. Ve spisech

Řecko vykazovalo zvláštnosti v koncepci odpovědnosti zvířat za smrt člověka.

1.2 Období středověku

Od starověku se postavení zvířete a jeho právní ochrana výrazně nezměnily. Zvíře má

1.3 Renesance, osvícenství a novověk

Období renesance a osvícenství je obecně považováno za období rozkvětu. V tomto období se

1.4 Nacistické Německo

Nacisté v roce 1933 prosadili do té doby nejtvrdší zákon na ochranu zvířat,

Zákony byly po právní stránce velmi kvalitně vypracované. Se zvláštním důrazem

1.5 Spojené státy americké

1.6 Vývoj právní úpravy ochrany zvířat v Českých zemích

2.1 Zvíře v právu Evropské unie a v ústavním pořádku

V rámci budování legislativy k ochraně zvířat byl usnesením Evropského parlamentu

Na rozdíl od některých evropských států Česká republika prozatím přímo nezakotvila

Dále Stejskal zhodnotil, že se zavedením možných výjimek, „zohledněním právních

2.2 Zvíře v soukromém právu

Určením vlastnického práva k opuštěnému psovi se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém

Nejvyšší soud ČR se však se závěry odvolacího soudu neztotožnil: „Vzhledem

Umístěním týraného zvířete nedochází k přechodu vlastnického práva ke zvířeti, nýbrž

2.3 Zvíře ve veřejném právu

Postavení a ochrana zvířat jsou předmětem úpravy řady veřejnoprávních zákonných

2.3.1 Zákon na ochranu zvířat proti týrání

- svoboda od hladu a žízně,

Pro jednotlivé kategorie zvířat jsou takto stanoveny povinnosti chovatelů.30

2.3.2 Trestní zákoník

Chráněným zájmem jsou v těchto případech zájem společnosti na ochraně životního

2.4 Základní lidská práva a svobody

Právní úprava obsažená v Listině vychází zejména z ideových základů, ze státoprávních

Lidská práva můžeme považovat za antropocentrická, člověk je jejich nositelem již

Možným přiznáním některých lidských práv i zvířatům se budu zabývat v následujících

Z výše uvedeného plyne, že záleží na vůli zákonodárce, kdo a v jakém rozsahu je

3.2 Předpoklady pro přiznání práv

3.3 Korelace práv a povinností

V této myšlence zohledňuje definici zvířat obsaženou v ustanovení § 494 občanského

3.4 Argumenty proti přiznání právní osobnosti zvířatům

Dost bylo lidských práv?

Novodobým fenoménem je bojovat za právo obecně, nejen ve vztahu k ochraně zvířat.

Konstrukce práv zvířat

V předchozí podkapitole jsem došla k závěru, že korelace práv a povinností není

Jak by se právní subjektivita zvířat dotkla lidské společnosti?

Šejvl vyhodnotil, že problém pravděpodobně nespočívá v bezprostřední nutnosti přiznání

3.6 Dílčí závěr

Svou představu o právech zvířat budu de lege ferenda popisovat v následujících

Článek 6 Listiny stanovuje:

Úmluva definuje právo na život v článku 2. Na rozdíl od úpravy obsažené v Listině

a) obranu každé osoby proti nezákonnému násilí;

4.1 Zvíře jako subjekt práva na život

4.1.1 Hospodářská zvířata