Ochrana lesa před hmyzími škůdci

*** OBSAH ***

Státní rostlinolékařská správa...............................................................................................................................................3

Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin......................................................................................................6
Lesní ochranná služba..........................................................................................................................................................7
Funkce a význam LOS.....................................................................................................................................................7
Organizace a personální zabezpečení...............................................................................................................................8
Hlavní úlohy LOS.............................................................................................................................................................8
Kontrola výskytu a četnosti biotických škůdců..................................................................................................................10
Typy kontroly výskytu hmyzích škůdců.........................................................................................................................10
Kontrola četnosti vaječných snůšek...........................................................................................................................11
Kontrola četnosti larev................................................................................................................................................11
Kontrola četnosti kukel a zámotků.............................................................................................................................11
Kontrola četnosti dospělců.........................................................................................................................................12
Jiné metody kontroly hmyzích škůdců využitelné pro různá stadia...........................................................................12
Evidence a prognóza biotických škůdců........................................................................................................................13
Evidence biotických škůdců.......................................................................................................................................13
Prognóza vývoje biotických škůdců...........................................................................................................................13
Regulace četnosti biotických škůdců..............................................................................................................................13
Škůdci ve školkách.........................................................................................................................................................14
Půdní škůdci...............................................................................................................................................................15
Osenice...................................................................................................................................................................15
Chrousti..................................................................................................................................................................16
krtonožka obecná....................................................................................................................................................16
Hmyzí škůdci na jehličnanech....................................................................................................................................17
Škůdci na smrku.........................................................................................................................................................18
korovnicemi............................................................................................................................................................18
puklice smrková – Physokermes piceae.................................................................................................................18
Klikoroh borový – Hylobius abietis.......................................................................................................................18
Lýkohubové rodu Hylastes (Hylastes cunicularius Er., H. brunneus Er.)..............................................................20
Pilatka smrková – Pristiphora abietina Christ........................................................................................................20
Pilatka proužkovaná – Piconema scutellata (Hart.) (=Pachynematus scutellatus).................................................21
Pilatka horská – Piconema montana Zadd. (=Pachynematus montanus Zadd.).....................................................21
Obaleč modřínový – Zeiraphera griseana (Hbn.) (= diniana Guen.)....................................................................22
Obaleč smrkový – Epinotia tedella Cl...................................................................................................................23
Ploskohřbetka smrková – Cephalcia abietis L.......................................................................................................23
Bekyně mniška – Lymantria monacha (L.)............................................................................................................24
Štětconoš trnkový – Orgyia antiqua (L.) = Orgyia recens (Hbn.).........................................................................25
Lýkožrout smrkový – Ips typographus L...............................................................................................................26
Lýkožrout menší – Ips amitinus (Eichh.)............................................................................................................28
Lýkožrout severský – Ips duplicatus Sahlb............................................................................................................28
Lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus (L.)...............................................................................................28
Lýkohub matný – Polygraphus polygraphus (L.)...................................................................................................28
Smolák smrkový – Pissodes harcyniae (Hrbst.) a smolák horský – P. scabricollis (Mill.)....................................28
Dřevokaz čárkovaný – Trypodendron lineatum Ol. = Xyloterus lineatus Ol.........................................................29
Tesařík smrkový – Tetropium castaneum (L.) = T. luridum L. a t. šedohnědý – T. fuscum (F.).............................29
Tesařík krovový – Hylotrupes bajulus (L.)............................................................................................................30
Pilořitka velká – Urocerus gigas (L.), p. fialová – Sirex juvencus (L.) a...............................................................30
p. černá – Xeris spectrum (L.)................................................................................................................................30
Škůdci na borovici......................................................................................................................................................30
Škůdci na jehlicích.................................................................................................................................................30
Podkornice zhoubná – Aradus cinnamomeus (Panz.)............................................................................................31
Obaleč prýtový – Rhyacionia buoliana (D. et Sch)...............................................................................................31
Makadlovka borová – Exoteleia dodecella (L.).....................................................................................................31
Smolák mlazinový – Pissodes notatus Fabr...........................................................................................................31
Lýkožrout dvouzubý – Pityogenes bidentatus Hbst...............................................................................................31
Hřebenule ryšavá – Neodiprion sertifer Geoffr......................................................................................................32
Píďalka tmavoskvrnáč – Bupalus piniarius L........................................................................................................32
Můra sosnokaz – Panolis flammea Schiff..............................................................................................................32

1
 Bourovec borový – Dendrolimus pini L.................................................................................................................33
Lýkohub menší – Tomicus minor (Htg.) = Myelophilus minor.............................................................................33
Lýkožrout vrcholkový – Ips acuminatus (Gyll.)....................................................................................................33
Krasec borový – Phaenops cyanea (F.) = Melanophila cyanea..............................................................................34
Škůdci na jedli............................................................................................................................................................34
Lýkožrout jedlový – Pityokteines curvidens (Germ.).............................................................................................35
Lýkožrout prostřední – Pityokteines spinidens Reitt..............................................................................................35
Lýkožrout malý – Pityokteines vorontzovi (Jacobs.)..............................................................................................35
Korohlod jedlový – Cryphalus piceae Ratz...........................................................................................................35
Smolák jedlový – Pissodes piceae (Ill.).................................................................................................................35
Škůdci na modřínu......................................................................................................................................................36
Třásněnka modřínová – Taeniothrips laricivorus Krat. et Farský..........................................................................36
Pouzdrovníček modřínový – Coleophora laricella (Hb.)......................................................................................36
Lýkožrout modřínový – Ips cembrae Heer............................................................................................................37
Tesařík modřínový – Tetropium gabrieli Weise.....................................................................................................37
Listnáče...........................................................................................................................................................................37
Škůdci na dubech........................................................................................................................................................38
Polníci (druhy rodu Agrilus)...................................................................................................................................38
Obaleč dubový – Tortrix viridana L.......................................................................................................................38
Obaleč dubinový – Aleimma loeflingiana L...........................................................................................................39
Obaleč hlohový – Archips crataegana Hb.............................................................................................................39
Píďalka podzimní – Operophtera brumata L. = Cheimatobia brumata..................................................................39
Píďalka zhoubná – Erannis defoliaria Cl...............................................................................................................39
Bekyně velkohlavá – Lymantria dispar L..............................................................................................................40
Bekyně zlatořitná – Euproctis chrysorrhoea L......................................................................................................40
Bourovec prsténčitý – Malacosoma neustrium L...................................................................................................40
Chroust obecný – Melolontha melolontha L. a chroust maďalový – Melolontha hippocastani F.........................41
Bělokaz dubový – Scolytus intricatus (Ratz.)........................................................................................................41
Dřevokaz dubový – Trypodendron signatum F......................................................................................................41
Drtník ovocný – Xyleborus dispar F.......................................................................................................................42
Jádrohlod dubový - Platypus cylindrus F...............................................................................................................42
Škůdci na buku...........................................................................................................................................................42
Polník zelenavý – Agrilus viridis (L.)....................................................................................................................42
Štětconoš bukový – Calliteara pudibunda L. =Dasychira pudibunda L.................................................................43
Další druhy hmyzu které napadají buk...................................................................................................................43
Škůdci na jasanu.........................................................................................................................................................43
Předivka jasanová – Prays curtisellus Don............................................................................................................43
Lýkohub jasanový – Leperisinus varius F. = L. fraxini Panz.................................................................................43
Lýkohub zrnitý – Hylesinus crenatus F..................................................................................................................43
Škůdci na jilmech.......................................................................................................................................................44
Bělokaz jilmový – Scolytus scolytus (F.)................................................................................................................44
Bělokaz pruhovaný – Scolytus multistriatus (Marsh.)...........................................................................................44
Bělokaz malý – Scolytus pygmaeus (F.).................................................................................................................44
Bělokaz chlumní Scolytus laevis Chap...................................................................................................................44
Lýkohub jilmový – Pteleobius vittatus (F.); a........................................................................................................44
Lýkohub tečkovaný – Pteleobius kraatzi (Eichh.).................................................................................................44
Škůdci na topolech a vrbách.......................................................................................................................................44
Mandelinka topolová – Melasoma populi (L.).......................................................................................................45
Dalšími druhy této skupin......................................................................................................................................45
Bekyně vrbová – Leucoma salicis (L.) = Stilpnotia salicis....................................................................................45
Krytonosec olšový – Cryptorrhynchus lapathi (L.)...............................................................................................45
Kozlíček osikový – Saperda populnea (L.)............................................................................................................46
Kozlíček topolový – Saperda carcharias (L.)........................................................................................................46
Nesytka sršňová – Sesia apiformis (Cl.) = Aegeria apiformis Cl...........................................................................46
Nesytka ovádová – Paranthrene tabaniformis (Rott.)...........................................................................................46
Škůdci semen a plodů.................................................................................................................................................47
Invazní a/anebo potenciálně invazní druhy hmyzu........................................................................................................48
Skupina minovačů......................................................................................................................................................48
Defoliátoři...................................................................................................................................................................49
Asijská rasa bekyně velkohlavé – (Lymantria dispar L.).......................................................................................49
Přástevník =přástevníček americký – Hyphantria cunea Drury............................................................................49
Dřevokazné druhy......................................................................................................................................................50
Asijský tesařík – Anoplophora glabripennis Motsch.............................................................................................50

2
Základní pojmy...................................................................................................................................................................50
Vysvětlení bioformule................................................................................................................................................52
Přehled kritických počtů hlavních hmyzích škůdců.......................................................................................................53
Seznam literatury a zdrojů obrázků....................................................................................................................................55

Entomofauna lesních porostů je nesmírně bohatá a je naprosto nad síly jednotlivce-ochranáře ji byť
i jen dosti rámcově zvládnout. Naštěstí z celého obrovského spektra lesního hmyzu jen něco kolem
5 % může dosáhnout takové populační hustoty, abychom ji z hospodářského hlediska mohli
považovat za tak významnou, že bychom příslušný druh mohli označit jako škůdce. Každý zásah
proti fytofágu lze totiž považovat za dostatečně oprávněný pouze tehdy, kdy náklady na zásah jsou
menší než škoda, které zásahem zabráníme (tedy škoda, kterou by druh způsobil v případě, že
bychom proti němu nezasáhli).
Pro účel tohoto modulu je ovšem sotva přijatelné zabývat se i oněmi 5 %, protože se stále ještě
jedná o stovky druhů, a proto jsou zde uvedeny jen nejvýznamnější škůdci, kteří čítají méně než 1
% druhů hmyzu. K tomu, abychom mohli tyto škůdce sledovat – tj. kontrolovat jejich stav (pop.
hustotu), předvídat další vývoj pop. hustoty, musíme nejen škůdce poznat (determinovat), a to v
jeho různých vývojových stadiích, ale znát i jeho bionomii. Teprve pak, vycházejíce ze všech těchto
znalostí, jsme schopni provést všechna preventivní opatření pro omezení jeho rozvoje (zamezení
gradaci), popř. v případě nutnosti zvolit nejen efektivní, ale i ekologicky a ekonomicky přijatelnou
metodu obranného zásahu.
Pro naše účely vybereme tedy skutečně jen ty druhy škůdců, které můžeme považovat za skutečně
zásadní, za druhy se zcela jasným statutem škůdce, tedy ty druhy, které se sledují a proti kterým se
také běžně zasahuje.
V úvodních kapitolách podáváme základní informaci o Státní rostlinolékařské správě, která je
orgánem státní správy zabezpečující a koordinující ochranu rostlin na území ČR. Díle podáváme
informaci o základním materiálu na základě kterého se provádějí jakékoliv aplikace přípravků pro
ochranu rostlin – Seznamu přípravků registrovaných na ochranu rostlin a v neposlední řadě
uvádíme poznatky o Lesní ochranné službě, která je nejvýznamnějším expertním orgánem v oblasti
ochrany lesa. Další kapitoly jsou věnovány všeobecnému zjišťování přitomnosti a četnosti hmyzích
škůdců, zásadám boje s nimi a vysvětlění moderní koncepce ochrany lesa.
V dalších kapitolách je informace o samotných hmyzích škůdcích. Pro naše účely bude vhodné
postupovat po jednotlivých dřevinách, protože každá dřevina má určité spektrum svých vlastních
škůdců. Pochopitelně, že to mohou být buď na daný druh dřeviny úzce vázaní škůdci (monofágové
až úzcí oligofágové), popř. oligofágové nebo dokonce polyfágové, kteří tuto dřevinu preferují a na
ní gradují. Pro každou dřevinu představuje tak hlavní ohrožení jeden nebo více fytofágů. Tyto
kapitoly v závěru doplňuje vysvětlení základních pojmů v ochraně lesa, přehledné tabulky
s kritickými počty škůdců a seznam literatury spolu s informací o zdrojech obrázků.

Státní rostlinolékařská správa

Byla zřízena zákonem 147/1996. Základním právním dokumentem, kterým je vytvořeno

institucionální postavení a obsah činnosti Státní rostlinolékařské správy je zákon č. 326/2004 Sb., o
rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 131/2006 Sb.
(„zákon“).
Státní rostlinolékařská správa je správním úřadem rostlinolékařské péče, který působí zejména v
oblastech ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organizmům, ochrany proti
zavlékání organizmů škodlivých rostlinám a rostlinným produktům do České republiky, registrace
přípravků na ochranu rostlin a mechanizačních prostředků na ochranu rostlin.
Zákon byl zpracován s ohledem na skutečnost přistoupení České republiky do Evropské unie tzn.,
že z důvodu společného právního prostředí byly do zákona a příslušných vyhlášek transponovány
právní akty Evropských společenství v oblasti rostlinolékařské péče.

Základními prováděcími vyhláškami zákona 326/2004 Sb. upravující především problematiku,

3
která je z hlediska dodržování zákona velmi závažná a je proto nezbytné podrobněji stanovit
postupy a způsoby dodržování příslušných ustanovení zákona jsou:
Vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových
organismů při používání přípravků na ochranu rostlin.
Vyhláška č. 328/2004 Sb., o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech
rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných
skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu.
Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin.
Vyhláška č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a
rostlinných produktů.
Vyhláška č. 331/2004 Sb., o opatřeních k zabezpečení ochrany proti zavlékání a šíření původce
bakteriální kroužkovitosti bramboru a původce bakteriální hnědé hniloby.
Vyhláška č. 332/2004 Sb., o opatřeních k zabezpečení ochrany proti zavlékání a šíření původce
rakoviny bramboru, háďátka bramborového a háďátka nažloutlého.
Vyhláška č. 333/2004 Sb., o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče.
Vyhláška č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin.
Vyhláška č. 175/2005 Sb., o náhradách nákladů za odborné úkony provedené Státní
rostlinolékařskou správou.

Vzhledem ke změnám a vzniku nových právních předpisů Evropské unie jsou vydávány nové
vnitrostátní právní normy nebo dochází aktuálně k novelizacím výše uvedených příslušných
právních předpisů.

Rostlinolékařská správa vykonává působnost podle ustanovení zákona č. 326/2004 Sb. v platném
znění ve věcech:
-ochrany rostlin a rostlinných produktů,
-opatření proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů, popřípadě invazních škodlivých
organismů,
-přípravků a dalších prostředků,
-mechanizačních prostředků,
-rostlinolékařského dozoru a řízení ve věcech rostlinolékařské péče včetně nařizování mimořádných
rostlinolékařských opatření, řešení krizových situací a ukládání pokut,
odborných rostlinolékařských činností a odborné způsobilosti k jejich výkonu.
Rostlinolékařská správa dále:
-sleduje výskyt škodlivých organismů včetně invazních škodlivých organismů a poruch na
pozemcích a v objektech, kde se pěstují, skladují nebo zpracovávají rostliny nebo rostlinné
produkty,
-sleduje účinnost geneticky modifikovaných organismů využívaných v ochraně rostlin a rezistenci
škodlivých organismů k přípravkům a dalším prostředkům a k produktům geneticky
modifikovaných organismů,
-provádí audit fyzických a právnických osob a vyjadřuje se k návrhům na jejich pověření
prováděním některých odborných činností,
-vyhodnocuje informace o nežádoucích účincích registrovaných přípravků a dalších prostředků
-rozhoduje o určení, zda jde o přípravek nebo další prostředek nebo jiný výrobek,
-vydává v rámci své působnosti na žádost odborné posudky nebo stanoviska,
-zabezpečuje a provádí rostlinolékařskou diagnostiku,
-potvrzuje na základě provedených úředních zkoušek rezistenci, popřípadě jinou účinnost odrůd
rostlin proti škodlivým organismům v případech, kdy použití takových odrůd je jedním z
mimořádných rostlinolékařských opatření nebo proti těmto škodlivým organismům; tím není
dotčeno hodnocení rezistence odrůd proti škodlivým organismům ve zkouškách ke zjištění užitné
hodnoty odrůd prováděných Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským podle
zvláštního zákona,

4
-rozhoduje o pověření fyzické nebo právnické osoby provedením některých odborných činností
podle tohoto zákona v rozsahu svých kompetencí, a to na základě její žádosti, pod svým dohledem a
pod podmínkou, že bude zajištěna objektivita výsledků a že tato osoba splňuje minimální
kvalifikační předpoklady pro výkon určité odborné činnosti,
-vyhlašuje opatření proti zavlékání a šíření škodlivých organismů stanovených bezprostředně
závaznými předpisy Evropských společenství a plní další úkoly vyplývající pro ni z těchto předpisů
nebo rozhodnutí,
-navrhuje ministerstvu udělení výjimek.
-Rostlinolékařská správa vydává Věstník SRS, v němž zveřejňuje informace o dokumentech z
oblasti rostlinolékařské péče vydaných orgány Evropských společenství a jinými mezinárodními
institucemi, informace o výskytu škodlivých organismů, přehledy o registraci přípravků a dalších
prostředků, přehledy provozovatelů kontrolního testování mechanizačních prostředků a jiné
významné informace pro veřejnost a vyhlašuje opatření proti zavlékání a rozšiřování nebezpečných
škodlivých organismů.
-Rostlinolékařská správa dále vydává fytosanitární informace významné jednak pro dovozce,
vývozce a další zájemce o dovoz nebo průvoz rostlin, rostlinných produktů anebo jiných předmětů
ze třetích zemí a jejich vývoz do třetích zemí, jednak pro pěstitele rostlin a rostlinných produktů a
obchodníky s nimi v rámci vnitřního trhu EU. Za třetí země se přitom považují všechny státy světa s
výjimkou členských států Evropských společenství. Tyto informace mohou pomoci při splnění
všech fytosanitárních požadavků na přesuny zboží rostlinného původu, jejichž prostřednictvím se
mohou šířit škodlivé organismy, které jsou závažné z fytosanitárního hlediska.
-Dovoz nebo průvoz těchto rostlin, rostlinných produktů anebo jiných předmětů ze třetích zemí do
EU a jejich vývoz z EU do třetích zemí je na mezinárodní úrovni regulován systémem
fytosanitárních opatření, která mají zabránit zavlékání a rozšiřování významných škodlivých
organismů rostlin a rostlinných produktů do nových oblastí. Tyto škodlivé organismy jsou v
mezinárodní rostlinolékařské terminologii označovány jako tzv. karanténní, popřípadě regulované
škodlivé organismy.
-Soubor fytosanitárních opatření při dovozu zahrnuje obvykle zákazy dovozů některých škodlivých
organismů nebo komodit napadených určitými škodlivými organismy, zákazy dovozů některých
rizikových komodit z rizikových oblastí jejich původu a stanovení určitých zvláštních požadavků,
které musí dovážené komodity splňovat. Fytosanitární opatření jednotlivých třetích zemí obsahuje
fytosanitární legislativa těchto zemí. Garance za splnění fytosanitárních požadavků při dovozu
poskytuje rostlinolékařská (fytosanitární) služba vyvážející země, obvykle vystavením mezinárodně
uznávaného dokumentu přikládaného k zásilce, kterým je rostlinolékařské osvědčení (nazývané též
fytosanitární certifikát – phytosanitary certificate).
-Fytosanitární legislativa EU je ve vztahu ke třetím zemím jednotná. Pro dovoz ze třetích zemí do
EU jsou tedy jednotné fytosanitární požadavky. Při vývozu do třetích zemí je nutno respektovat
fytosanitární požadavky dovážejících zemí.
V rámci jednotného vnitřního trhu EU jsou rovněž fytosanitární legislativou EU stanovena vnitřní
pravidla pro pohyb rostlin, rostlinných produktů anebo jiných předmětů, které jsou buď pro celé
Evropské společenství nebo některé jeho členské státy z fytosanitárního hlediska rizikové. Systém
klade hlavní důraz na soustavné a úředně kontrolované sledování zdravotního stavu rizikových
komodit v místě jejich vypěstování nebo produkce (tzv. soustavná rostlinolékařská kontrola).
Fytosanitární nezávadnost je u sledovaných rizikových komodit, které mají být přemísťovány z
místa jejich produkce do jiného místa v EU, potvrzována tzv. rostlinolékařským pasem (plant
passport).
Více na http://www.srs.cz/
......................................................................................................................................................

5
S E Z N A M R E G I S T R O VA N Ý C H P Ř Í P R AV K Ů N A
OCHRANU ROSTLIN
Seznam registrovaných přípravků je základním dokumentem na základě kterého je možno aplikovat
chemické a jiné přípravky na ochranu rostlin. Jelikož se vesměs jedná o látky, které mohou být při
nesprávném použití nebezpečné pro lidi, zvířata, necílové rostliny a životní prostředí, důsledné
dodržení zásad definovaných v “Seznamu...” je velmi důležité. Krátká informace o produktu:
„Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin 2006” pozůstává z informace o titulní stránce,
předmluvě ke seznamu na rok 2006 a z úvodní informace o individuálních vlastnostech přípravků,
které jsou následně uvádeny v abecedním přehledu přípravků. Kompletní seznam možno najít na
několika webových stránkách např: http://www.agroklad.cz/infoservis.htm
Modifikace tohoto celkového seznamu určena jenom pro lesní hospodářství je publikována jednou
za 2 roky jako: “Seznam povolených přípravků na ochranu lesa 2005 (pověřením VÚLHM od
MZe)”, který je přílohou Lesnické práce a další informace o možnosti jeho zakoupení jsou např. na
webové stránce:
http://www.silvarium.cz/component/page,shop.product_details/flypage,shop.flypage/product_id,19/
option,com_phpshop/Itemid,2/“.
......................................................................................................................................................

V seznamu je následně několik tabulek/kapitol, kterých základní osnovu podává nasledující tabulka.
Tyto kapitoly jsou zdrojem kódů, které vytvářejí přehledové tabulky, kde každému přípravku
odpovídá jeden řádek. Seznam přípravků je tak přehledný a slouží na eliminování rizik spojených s
použitím přípravků.

6
Dále se na začátku seznamu nacházejí následující informace:
-Poznámky k registračnímu číslu,
-Ochranná lhůta,
-Dávkování mořidel,
-Poznámky ve speciální části D1 až D3 - oblast použití,
-Poznámky k množství postřikové kapaliny,
-Osobní ochranné pracovní prostředky pro práci s přípravky na ochranu rostlin,
-Doporučené dávkování vody v l.ha-1 pro ředění přípravků na ochranu rostlin,
-Pomocná tabulka pro přípravu postřikové kapaliny dle koncentrace v %,
-Zásady použití přípravků na ochranu rostlin ve směsi s DAM-390 (pouze pro povolené aplikace dle
kapitoly D. speciální část), a

-Samotní abecední seznam přípravků a další odvozené seznamy.

......................................................................................................................................................

Lesní ochranná služba

Je odbornou organizací, která zabezpečuje přenos nejmodernějších poznatků v ochraně lesa do
praxe a slouží vlastníkům a uživatelům lesa hlavně jako expertní orgán. Není součástí státní správy,
expertní posudky LOS ale mohou sloužit jako podkladové materiály pro vydávání rozhodnutí státní
správy.

FUNKCE A VÝZNAM LOS

Lesní ochranná služba VÚLHM Jíloviště-Strnady byla zřízena jako organizační složka útvaru
ochrany lesa na základě pověření MZe ČR v roce 1995. Jejím hlavním cílem je zajišťovat
komplexní odborný informační servis v oblasti ochrany lesa jednak pro vlastníky a uživatele lesa,
jednak pro orgány státní správy všech stupňů.
Funkce a význam Lesní ochranné služby v podmínkách lesního hospodářství ČR souvisí se
skutečností, že většina lesů na území republiky je umělého původu a nevyhovující druhové skladby,
lesy jsou navíc na velké části své plochy vystaveny komplexnímu působení mnoha stresujících
faktorů a mají proto oslaben svůj odolnostní potenciál. Jsou proto mnohem více než v minulosti
náchylné k různým typům poškození abiotického i biotického charakteru. Za této situace velmi
vzrůstá důležitost ochrany lesa, která se snaží systémem preventivních a kurativních opatření
předcházet a bránit nežádoucímu poškozování lesních porostů, jako nezastupitelné složky
přírodního a životního prostředí.
LOS současně pomáhá subjektům které nemají dostatek zkušeností s ochranou lesa jak to požaduje
paragraf 32 lesního zákona a navazující vyhláška MZe ČR č.101/1996 v platném znění.
Pozice LOS jakožto organizační složky výzkumného ústavu má opodstatnění i toho důvodu, že v
sousedních státech – rovněž členských zemích Evropské unie – plní fukci „lesní ochranné služby“
rovněž pracoviště propojené s dalšími složkami výzkumných institucí. LOS VÚLHM udržuje a

7
rozvíjí s těmito zahraničními pracovišti kontakty a zajišťuje tak výměnu informací na mezinárodní
úrovni.

......................................................................................................................................................
Lesní ochranná služba

ORGANIZACE A PERSONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

LOS je regionálně rozdělena do tří pracovišť: ústřední pracoviště Strnady a detašovaná pracoviště
Znojmo a Frýdek-Místek. Odbornou činnost LOS zabezpečuje (částí své kapacity) 8
kvalifikovaných pracovníků s VŠ vzděláním, z toho na ústředním pracovišti šest, na detašovaných
pracovištích po jednom (stav k 1. 6. 2006).
Struktura LOS je Ministerstvem zemědělství ČR vymezena do následujících činností, resp. výkonů:
Kontrola, evidence a prognóza lesních škodlivých činitelů,
Expertní a poradenská činnost – Lesní ochranná služba, a
Služba – LOS.
LOS je pověřena centrální evidencí a vyhodnocováním dat o výskytu lesních škodlivých činitelů
v rámci celého území republiky. Údaje jsou získávány především:
(1) systematicky od vlastníků lesů prostřednictvím obdržených hlášení,
(2) na základě výsledků poradenské činnosti LOS a
(3) vlastních terénních šetření a monitoringu pracovníků LOS.
Údaje o výskytu škodlivých činitelů jsou každoročně využívány pro přípravu Zpravodaje ochrany
lesa – Supplementum, pro přípravu příspěvku do květnového čísla časopisu Lesnická práce, pro
přípravu publikace MZe ČR – Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství ČR („Zelenou zprávu“) a
publikace MŽP – Statistická ročenka životního prostředí ČR.

H L AV N Í Ú L O H Y L O S
Kontrola a monitoring škodlivých činitelů
LOS monitoruje výskyt vybraných škodlivých činitelů s ohledem na jejich aktuální význam.
Každoročně jsou sledovány jednak druhy se statutem kalamitního škůdce (starších porostů), a sice:
- kůrovci na smrku v oblastech se zvýšeným až kalamitním stavem
- bekyně mniška v tradičních ohniscích výskytu
- ploskohřbetka smrková v tradičních ohniscích výskytu

Další významní škůdci jsou sledováni v letech svého zvýšeného výskytu, kdy ohrožují zdravotní
stav porostů. Jsou to zejména:
- bekyně velkohlavá na jižní a jihovýchodní Moravě
- smrková forma obaleče modřínového v pohraničních horských oblastech
- houba Ascocalyx abietina v oblasti sudetských pohoří
- prosychání borovice lesní a borovice černé
- chroust maďalový ve středních Čechách a na jihovýchodní Moravě
- rozpad smrkových porostů na severní Moravě a ve Slezsku
- podkorní hmyz na vejmutovce v NP České Švýcarsko
- pilatky na smrku v oblasti severní Moravy a Slezska

Poradenská služba pro vlastníky a správce lesa

Jde o rozhodující službu LOS pro vlastníky a správce lesa. Probíhá na základě jejich žádostí
prostřednictvím telefonu, emailu, dopisu nebo osobní návštěvy na pracovišti LOS.

Expertní služba

8
Během posledních dvou let výrazně narostl počet žádostí o stanovisko LOS k poškození porostů
(posouzení kalamitního rozsahu poškození), která je povinnou součástí žádosti podané vlastníkem
lesa za účelem získání dotace na zpracování kalamity, resp. následnou obnovu lesa aj.

Informační servis pro státní správu lesů

Zahrnuje poradenskou službu (konzultace, poskytování informací) v celé šíři oboru ochrany lesa:
biologie, ekologie, rozšíření a škodlivost škůdců, kontrolní a obranné metody v rámci integrované
ochrany lesa, diagnostika hmyzích škůdců a houbových chorob a patogenů včetně karanténních a
invazivních druhů; poskytování informací o aktuálním výskytu škůdců a aktuálních velkoplošných
obranných zásazích.

Odborná garance velkoplošných obranných zásahů

LOS vykonává garanci přípravy a provedení velkoplošných obranných zásahů proti hmyzím
škůdcům, včetně vyhodnocení kvality a úplnosti zásahů při ULV leteckých aplikacích.
V posledních pěti letech se jednalo o letecké obranné zásahy proti chroustům (jižní Morava, střední
Čechy), bekyni velkohlavé (jižní Morava), klíněnce jírovcové (střední Čechy - obory) a v roce 2006
i obranný zásah proti obalečům a píďalkám na dubech (jižní Morava) a ploskohřbetce smrkové
(Krkonoše). Ve druhé polovině 90. let LOS vykonávala odbornou garanci velkoplošných obranných
zásahů proti bekyni mnišce, defoliátorům na dubu a pilatkám na smrku.
LOS dále metodicky zajišťuje ozdravné a obranné zásahy v rámci programu zlepšování zdravotního
stavu dubů a buku ve vybraných genových základnách a uznaných semenných porostech. (termín:
v jarním období, v letech zvýšeného výskytu škůdců, zejména komplexu obalečů a píďalek na
dubech). V posledních letech nebylo potřeba takové zásahy provádět.

Školicí činnost
Pro orgány státní správy (lesů i dalších složek) všech stupňů zajišťuje LOS během roku semináře,
školení a přednášky, na nichž je prezentována problematika ve vztahu k výkonu státní správy
v oblasti ochrany lesa.
Během roku LOS zajišťuje pro vlastníky a správce lesa semináře, školení a přednášky, na nichž je
prezentována problematika ochrany lesa v celé své šíři, od informací o výskytu škodlivých
organismů přes integrovanou ochranu lesa až po legislativní předpisy.
Každoročně LOS pořádá ve spolupráci s příslušnými krajskými, popř. městskými úřady 3-5
regionálních seminářů. Výběr účastníků a zaslání pozvánky na seminář zajišťují pracovníci odboru
ŽP a zemědělství příslušného úřadu. Konání seminářů je také předem avizováno prostřednictvím
rubriky LP „Kalendář pořádaných akcí“ a také na webových stránkách VÚLHM (www.vulhm.cz).

Vydavatelská a další publikační činnost

Zpravodaj ochrany lesa, Supplementum
Časopis vydáváný VÚLHM z prostředků LOS. Je vyhrazen pro každoroční zprávu o výskytu
škodlivých činitelů a jejich očekávaném stavu. Vychází každým rokem v květnu až červnu od roku
1995. ISSN 1211–9350.

České technické normy

LOS zodpovídá za zpracování českých technickým norem pro jednotlivé škůdce. V současné době
kolektiv LOS zpracoval 4 české technické normy věnované kalamitním hmyzím škůdcům (ve
smyslu Vyhlášky MZe ČR č. 101/1996 v platném znění), které v roce 2005 vydal Český
normalizační institut. Jde o následující tituly:
Ochrana lesa proti kůrovcům na smrku (ČSN 48 1000)
Ochrana lesa proti klikorohu borovému – Hylobius abietis (Linnaeus) (ČSN 48 1001)
Ochrana lesa proti ploskohřbetkám rodu Cephalcia Panz. (ČSN 48 1002)
Ochrana lesa proti bekyni mnišce – Lymantria monacha (L.) (ČSN 48 1003)

9
Za účelem dalšího vzdělávání, osvěty a odborné informovanosti vlastníků a správců lesa LOS
zpracovává a zčásti i vlastními prostředky vydává řadu periodických a neperiodických publikací,
jako jsou: Letáky LOS, Zpravodaj ochrany lesa a Rubrika "LOS informuje" v Lesnické práci.
Zveřejňování informací na internetových stránkách VÚLHM (průběžná aktualizace).

Mezinárodní spolupráce v ochraně lesa s partnerskými organizacemi

Výměna informací na mezinárodní úrovni a spolupořádání mezinárodních akcí s tématikou
monitoringu, evidence a prognózy lesních škodlivých organismů.
LOS je od roku 1998 aktivně zapojena do pracovní skupiny IUFRO WP 7.03.10 (předseda sekce
Ing. M. Knížek). Spolupořádání workshopů na téma „Forest insect and disease survey in Central
Europe“, konaných jednou za rok až dva roky; v roce 2001 se workshop konal v Průhonicích
(hlavním pořadatelem byla česká strana). Z každého workshopu je vydán sborník, kam pravidelně
přispívají i pracovníci LOS.
......................................................................................................................................................

Kontrola výskytu a četnosti biotických škůdců

Nevyhnutelnou podmínkou pro zabránění poškození lesa je včasná identifikace hrozícího
nebezpečí, tj. změny v populační dynamice a v aktivizaci biotických škůdců. Pro tento účel se
v ochraně lesa využívá prognostika pozůstávající z ochranářské kontroly a ochranářské prognózy.
Kontrola stav zjišťuje, prognóza se ho snaží předpovědět na kratší anebo delší období. Kontrola
může mít následovní charakter:
Individuální kontrola – je zaměřena jenom na určitý druh škůdce, přičemž se zjišťuje počet škůdce
na danou měrní jednotku.
Souborní kontrola – je zaměřena na soubor škůdců v lesním porostu.
Oba typy kontrol je možno provádět orientačně, kdy se kontrola zaměří na optimální biotopy
škůdce ale současně se provádí na velké ploše, a podrobně, která se provádí na soustavě kontrolních
anebo monitorovacích bodů. Posledně jmenovaný typ kontroly je časově náročný a pro splnění jeho
cílu je nezbytné využívat moderních statistických metod.
Při samotné kontrole je nezbytná správná identifikace škodlivého druhu, jelikož různé druhy hmyzu
mají poněkud výrazně odlišné životní nároky. Po identifikaci škůdce můžeme kontrolu provádět
opět dvěma způsoby a to: Přímou kontrolou, kdy se zjišťuje početnost některého z vývojových
stádií, a nepřímou, kdy se na početnost usuzuje na základě životních projevů (trusinek, defoliace,
přítomnosti množství požerků atd.).
Kontrola se zpravidla provádí náhodným výběrem na předem definovaném souboru stromů, anebo
ploše porostů. Předpokladem dostatečně přesného výsledku je dodržení následujících bodů:
-Správná identifikace škůdce, anebo jeho symptomů;
-Optimální vývojové stadium škůdce;
-Etologicky optimální období zjišťování;
-Optimální volba odběrových bodů s ohledem na ekologické nároky škůdce na prostředí; a
-Ekonomicky a logicky správné schéma zjišťování početnosti.
Zjištěný stav škůdce se vztahuje k času a prostoru. Z časového hlediska se může jednat o ohrožení
porostů v probíhající, anebo následující sezoně. Z prostorového hlediska je důležité jestli se jedná o
zvýšení početnosti na úrovni stromu, skupiny stromů, porostu, lokálního, regionálního nebo
celostátního významu. Zjištěná hodnota se porovnává s kritickými čísly, která jsou pro většinu
škůdců známá z minulosti a která indikují, kdy ten-který druh překročil práh hospodářské
škodlivosti. V některých případech je však nutno provádět změny v aktuálně platných kritických
číslech vzhledem ke měnícím se podmínkám prostředí a stavu lesních porostů.

T Y P Y K O N T R O LY V Ý S K Y T U H M Y Z Í C H Š K Ů D C Ů
......................................................................................................................................................

10
K O N T R O L A Č E T N O S T I VA J E Č N Ý C H S N Ů Š E K
Vzorníková metoda spočívá v zjišťování vaječných snůšek na vzorníku. Jako vzorník může sloužit
větev, prýt, asimilační orgány. Aby se zaznamenala variabilita výskytu škůdce v prostředí, vzorky se
odebírají z různých míst a z různých částí napadeného jedince.
Kombinovaná vzorníkově-fotoeklektorová metoda se využívá když jsou vaječné snůšky kladeny na
kryptická místa, kde by lehce mohlo dojít k jejich přehlédnutí. Odebrané vzorky se vloží do
fotoeklektoru a v laboratorních podmínkách se zjišťuje počet vylíhlých larev, které jsou
z fotoeklektoru lákány světlem. Jejich počet se propočítá na vzorníkovou větev.
Metoda pevných monitorovacích ploch se uplatňuje v případě, že škůdce se v porostech přemnožuje
pravidelně, anebo je vysoce významný. Tato metoda je vhodná pro druhy, u kterých vaječné snůšky
nemají výrazně preferována místa, na kterých se vyskytují. V tomto případě se kontroluje určitý
prostor lesa a výsledek se propočítává na větev, strom a pod.
Pochůzková metoda se využívá hlavně při orientační kontrole, když je nevyhnutelné rychle zjistit
početnost na velkých územích. Obyčejně se limituje časem, který se věnuje pochůzce.

KONTROLA ČETNOSTI LAREV

V případě vzorníkové a kombinované vzorníkově-fotoeklektorové metody se využívají postupy
jako v případě vaječných snůšek. Vzorníkovou metodu je možno využít jenom u druhů, které jsou
pevně přichyceny na podklad.
Přímé spočítávání larev se využívá jenom v mladých porostech. Má 3 modifikace:
Přímé spočítávání larev v koruně
Sklepávání larev na textilii umístněnou pod prostorem koruny, nebo využitím sklepávače, který je
mobilní variantou textilie a
Setnutí napadeného stromu tak, aby jeho koruna dopadla na připravenou textilii, kde se spočítají
jedinci škůdce. Ve všech případech se počet propočítá na určenou jednotku.

Trusníková metoda je velice vhodná pro druhy žijící v korunách stromů. Zjišťuje se množství
vyprodukovaných trusinek za určitý čas. Trusník má předem stanovenou plochu a počet na kolika
místech je zjišťování nevyhnutelné provést. Počet trusinek a kritická čísla jsou druhově specifická.

Sigmundův anebo boskovický metr je metoda, která se využívá u druhů, u kterých jsou larvy určitý
čas přítomny na kmeni, a kterých jsou larvy pozitivně fototropní. Strom(y) se setne a pořeže na
metrové kusy, které se uloží na hranici. Na jejich vrcholku se připraví odkorněná tyč, na kterou
larvy lezou a kde je možno je lehce spočítat.

Lepování se využívá u těch druhů hmyzích škůdců, u kterých larvy migrují po kmeni. V porostech,
kde se předpokládá zvýšení početnosti, se připraví několik vzorníků na 1 ha, na kterých se ve výšce
1,5 m nad zemí připraví lepový pás o šířce 3-5 cm. Před aplikací lepidla je zpravidla zapotřebí
očistit kmen. Počet odchycených larev se propočítá na 1 cm obvodu kmene.

Zemní sondy se využívají pro druhy, které žijí, resp. zdržují se v půdě, kde se zjistí přímou
kontrolou. Zemní sondy se připravují v závislosti na druhu škůdce, v počtu několika až několika
desítek na 1 ha. Jejich rozměry dosahují 0,5x0,5 m a hloubka závisí na druhu který se monitoruje
(15-25 cm).

KONTROLA ČETNOSTI KUKEL A ZÁMOTKŮ

Na kontrolu tohoto vývojového stadia se využívá vzorníková metoda a metoda zemních sond.
Vzorníkovou metodu je možno využívat opět jenom u druhů které jsou se vzorníkem pevně
svázány.

11
KONTROLA ČETNOSTI DOSPĚLCŮ
Tato metoda často využívá feromonový monitoring, který je založen na komerční produkci
feromonů některých hmyzích škůdců. Syntetickým feromonem se navnazují zařízení sloužící též na
zachycení přilákaných jedinců. Na základě počtu odchycených jedinců se usuzuje na početnost
škůdce. Množství lapačů a schéma jejich rozmístnění je různé v závislosti na druhu škůdce. Pro
účely feromonového monitoringu se využívají 2 typy feromonů: agregační – které se využívají na
lákání kůrovců, a sexuální – které se využívají na zjišťování trendů v početnosti motýlů. Agregační
feromony lákají obě pohlaví, sexuální jenom jedno – v případě motýlů samce.
Některé druhy hmyzu jsou fototaxické a přilétávají ke světelným zdrojům. Tato jejich vlastnost se
využívá rovněž při orientačním hodnocení jejich přítomnosti a/anebo početnosti. Množství
odchycených jedinců za určitý čas je indikátorem populační hladiny.
Na kontrolu četnosti dospělců se rovněž mohou využít zemní pasti (půdní fotoeklektory). Jsou
určeny na monitorování těch druhů, které se kuklí v půdě. Zemní past je světlotěsná nádoba
umístněna dnem navrch na povrch půdy. Nádoba má ve vrchní části prosvětlené místo, které láká
líhnoucí se dospělce do odchytového zařízení, kde je lehko můžeme spočítat.
V případě druhů žijících jako dospělci v půdě se využívají individuální odběry půdy s následním
manuálním tříděním resp. využitím laboratorních fotoeklektorů. Výsledek se propočítá na jednotku
plochy nebo objemu.
Lapáky jsou osvědčenou metodou kontroly druhů, které mají tendenci soustřeďovat se na zdrojích
vhodné potravy. Většinou se jedná o kambio- a xylo-fágní druhy brouků. Metoda využívá přirozené
atraktanty, které se uvolňují z připravených lapáků. Obsazení lapáků výrazně ovlivňuje bionomie
druhů, pro které má lapák sloužit. Proto je důležité mít předběžné informace o škůdcích, kteří se
v prostředí vyskytují. Lapáky je možno připravit v podobě ležícího a stojícího lapáku. Ležící lapák
je setnutý strom, který se odvětví a přikryje větvemi. Vadnoucí strom produkuje primární feromony,
které lákají kůrovce a ty hloubí závrtové otvory. Počet závrtových otvorů porovnáváme s kritickými
čísly stanovenými pro jednotlivé druhy. Při hodnocení lapáků na širším území můžeme následně
usuzovat na prostorovou distribuci početnosti. Některé druhy ignorují ležící lapáky a proto se pro ně
připravují stojící lapáky. Jejich příprava spočívá v přerušení vodivých pletiv – lýka a běli, čímž
strom začíná vadnou a probíhají v něm procesy, které lákají druhy vyvíjející se v oslabených
jedincích. Ideální je odstranění klínovitého segmentu, z kterého se odstraní vodivá pletiva. Zářez
však nesmí být příliš hluboký, protože by došlo k významnému narušení statiky stromu. Po 6-8
týdnech se část lapáku setne a zkontroluje se přítomnost škůdců. Hodnocení četnosti se provádí
stejně jako v případe ležících lapáků.
Pro některé druhy je účelné nepřipravovat celé stromy za účelem jejich soustředění, protože
dospělci se soustřeďují na jejich specifické části. V tom případě se kontrola provádí využitím
lapacích kůr, lapacích klád a lapacích větví. Kontroly lapacími kůrami se využívají specificky
hlavně u druhu Hylobius abietis (podrobněji viz u popisu tohoto druhu). Klády se využívají na
lákání druhů rodu Hylastes.

J I N É M E T O D Y K O N T R O LY H M Y Z Í C H Š K Ů D C Ů
V Y U Ž I T E L N É P R O R Ů Z N Á S TA D I A
Existuje množství dalších specifických metod, které se využívají v odůvodněných případech, když
by nevykonání kontroly mohlo významně přispět k zvýšení škod, protože se vesměs jedná o
ekonomicky náročné metody. Jednou z metod, která se využívá relativně častěji, je rentgenování
semen, kterým se zjišťuje napadení semenných zdrojů. Na trvalých monitorovacích plochách je
možno nainstalovat videokamery, kterými se zjišťuje vývoj škůdců v korunách stromů a součastně i
jejich defoliace. Metody, které jsou rovněž ekonomicky náročné, ale odůvodněné v případech
možností velkoplošného poškození porostů, jsou založeny na leteckém anebo satelitním snímkování
porostů. Data z těchto dálkových průzkumů je však potřeba ověřovat ještě pozemními metodami.
Po získání dostatečného množství dat se finální analýzy obyčejně provádí v prostředí GIS.
......................................................................................................................................................

12
EVIDENCE A PROGNÓZA BIOTICKÝCH ŠKŮDCŮ
......................................................................................................................................................

EVIDENCE BIOTICKÝCH ŠKŮDCŮ

Evidence biotických škůdců je činnost, kterou v průběhu celého roku vykonávají vlastníci nebo
uživatelé lesů nebo jimi pověřené osoby. Při kontrole škůdců využívají obecně používané metody,
v případech že existují také České technické normy. Pověřené osoby sumarizují výskyt biotických
škůdců ve formulářích, které se zasílají Lesní ochranné službě a ta každoročně vypracovává přehled
výskytu určených biotických škůdců.

PROGNÓZA VÝVOJE BIOTICKÝCH ŠKŮDCŮ

Prognózování vývoje biotických škůdců je komplikovanější proces než jejich kontrola a evidence.
Proto tuto činnost vykonává specializovaná organizace – Lesní ochranná služba (LOS), eventuálně
další odborné organizace. Aby Lesní ochranná služba mohla připravovat prognózu, základní
informace čerpá z každoročních hlášení o výskytu škůdců a rovněž z terénních pochůzek
pracovníků LOS.
Jedenkrát ročně LOS vydává prognostický dokument – „Výskyt škodlivých činitelů v ČR a jejich
prognóza na následující rok“.

Lesní ochranná služba (více o LOS na jiném místě)

Posláním LOS je:
1. Zabezpečovat účinnou a efektivní poradenskou činnost, zjišťování důvodů poškození,
diagnostikování chorob a škůdců.
2. Kontrolovat včasnost, správnost a účinnost opatření vykonávaných v oblasti ochrany lesa a
poskytovat v této oblasti odborní pomoc orgánům státní zprávy lesního hospodářství.
3. Zabezpečovat sumarizaci výskytu škodlivých činitelů za daný rok a prognózovat jejich vývoj
4. Zabezpečovat kontrolu karanténních škůdců, testování a navrhování přípravků na ochranu lesa
pro účely jejich registrace.
......................................................................................................................................................

REGULACE ČETNOSTI BIOTICKÝCH ŠKŮDCŮ

V lesnicky vyspělých státech se při ovlivňování biotických škůdců využívá metoda integrovaného
regulování škůdců (IPM), zabezpečující představy o ekologicky a ekonomicky přijatelném způsobu
boje se škůdcem lesa. Úlohou IPM není vyhubení škůdce, protože to by mohlo mít nedozírné
důsledky na lesní ekosystémy. Cílem IPM je udržet populaci škůdců pod prahem hospodářské
škodlivosti tj. působit na škůdce tak, aby nepůsobil škody v lese navzdory tomu, že v lese je
permanentně přítomný.
......................................................................................................................................................
Principy IPM deklarují využívání dvou hlavních nástrojů na regulování škůdců a to: a) systematické
prevence a b) využívání ekologicky přijatelné suprese (přímého boje). Přitom se hlavní důraz klade
na prevenci, tj. snahu o eliminaci, resp. minimalizaci vhodných podmínek pro škůdce. Těžiště
těchto opatření je především v zřizovatelských a pěstitelských opatřeních, jako i v provádění
lesnických činností způsoby bližšími přírodě.
Jestli se nepodaří udržet škůdce pod prahem hospodářské škodlivosti preventivními opatřeními,
pokračuje se supresí. Přitom IPM klade důraz na uplatňování ekologické vhodnosti obranného
zásahu. Proto tento systém preferuje kombinaci biologických, biotechnických a dalších ekologicky
šetrných metod před metodami chemickými. V nevyhnutelných případech provádí i zásah
chemickými prostředky. Aby byly environmentální škody této aplikace co nejmenší, příprava,
chemický přípravek a samotné provedení zásahu se striktně řídí instrukcemi ze „Seznamu přípravků
pro ochranu lesa“.
13
-Hlavní zásady:
1) Škůdce se vždy posuzuje ve vazbě na existující podmínky v lesním ekosystému dle následovních
kritérií:
Jaké přímé ztráty způsobuje škůdce v lese a blízkém okolí?
Způsobuje nárůst redukovaných holin?
Způsobuje ztrátu na přírůstku?
Způsobuje změnu půdních vlastností?
Způsobuje prosvětlení porostů, mění kvalitu humifikačních procesů, způsobuje rozvoj nežádoucí
vegetace?
Omezuje mimoprodukční funkce lesa?
Jak eventuální zásah ovlivní lesní ekosystém?
Jaké budou náklady na ničení škůdce v porovnání s dosaženým efektem?
2) Prvořadým cílem je vždy zabránit škůdcům překročit práh hospodářské a ekologické škodlivosti.
Pro tento účel je nevyhnutelné:
Formovat stabilní lesní společenstva.
Vhodnými metodami zvyšovat odolnost existujících lesních společenstev.
Hospodařit v lese způsobem, aby měl charakter lesa blízkého přírodě. To neplatí v případě
intenzívně obhospodařovaných plantáží.
3) Jestli je obranný zásah nevyhnutelný, doporučuje se dodržení následujícího postupu:
Stanoví se, jestli skutečně jde o škůdce, jehož početnost je zapotřebí regulovat.
Získají se údaje o bionomii škůdce a jeho funkci v lesním ekosystému.
Stanoví se optimální strategie regulování škůdce s využitím aktuálních poznatků.
Realizuje se optimální strategie, sleduje se její účinek a aktualizují se další opatření.
4) Obranní zásah nesmí působit destrukčně na ekosystém a doporučuje se dodržení
následujících podmínek:
Zvolí se vhodný způsob obrany, který zabezpečí udržení škůdce pod prahem hospodářské
škodlivosti při minimálním dopadu na životní prostředí.
Zásah se provede s využitím nejnižších možných dávek pesticidů a optimálním způsobem aplikace.
Přesně se vymezí rozsah porostů kde je zásah nevyhnutelný.
Stanoví se optimální termín zásahu vzhledem ke škůdci, jeho přirozeným nepřátelům a živní
dřevině.
......................................................................................................................................................
IPM je v současnosti moderním konceptem ochrany lesních porostů před negativním působením
škodlivých činitelů. Vyžaduje však mnohem podrobnější informace nejen o samotném škůdci, ale i
o prostředí, ve kterém žije a také o vazbách na jiné složky ekosystému. Samotné metody IPM se
mnohdy mění v průběhu krátkého času, což vyžaduje od pracovníků, kteří se zabývají ochranou
lesa, permanentní vzdělávání i v oblasti informací o nových přístupech, strategiích ale i o
přípravcích a aplikační technice.

ŠKŮDCI VE ŠKOLKÁCH
Lesní školky jsou pro své specifické ekologické podmínky a způsob hospodaření prostředím, které
dává možnost přemnožení poměrně úzkému okruhu hmyzích škůdců. Intenzívní péče o půdu
podporuje především rozvoj druhů, jejichž stadia se v půdě vyvíjejí a která jsou vázána na příhodné
fyzikální vlastnosti půdy, popř. na značný obsah organických látek. Skutečnost, že i menší
poškození kořenového systému nebo i nadzemních částí se u semenáčků a mladých sazenic
nepříznivě projevuje daleko více než u starších stromů, je příčinou, proč skupina půdních škůdců
má největší význam právě v lesních školkách (ovšem i v kulturách). Zanedbatelná není ani
okolnost, že potrava vhodná pro přemnožení škůdců, a to nejen terrikolních (půdních), ale i žravých
a savých na asimilačních orgánech semenáčků a sazenic dřevin, se koncentruje na malé ploše.
Někteří půdní škůdci, např. osenice, tiplice a muchnice, jsou s ohledem na podobné pěstební
podmínky významní i v zemědělství a zahradnictví. Ochrana proti těmto škůdcům má své výhody v
14
tom, že školky jsou ve srovnání s lesními kulturami a porosty přehledným, plošně omezeným
územím, které umožňuje snadnou a permanentní kontrolu přítomnosti škodlivých činitelů. Při jejich
výskytu lze použít k ochraně běžné pozemní mechanizační prostředky, ať již různé typy zádových
ručních postřikovačů, motorové rosiče a rozmetače granulí, postřikovače nesené, popř. tažené
traktorem, nebo elektrodynamické aplikátory. Na druhé straně však ochranu proti půdním škůdcům
komplikuje jejich skrytý způsob života a složitá bionomie, se kterou je potřeba se dobře obeznámit,
abychom mohli použít všechny dostupné, nejen chemické způsoby ochrany. Také některé nové
technologie, jako je pěstování obalovaných sazenic nebo používání skleníků a fóliovníků, vytvářejí
specifické podmínky, ke kterým je třeba při ochraně před škůdci přihlížet (nutnost totální
dezinfekce substrátů před použitím, opakovaný chemický zásah při kontinuálním vývoji škůdce
apod.).

......................................................................................................................................................
Škůdci ve školkách

PŮDNÍ ŠKŮDCI
Mezi škůdce, kteří se vyvíjejí v půdě a škodí ve školkách na kořenovém systému rostlin, na jejich
nadzemní části, popř. na obojím, patří:
Housenky některých druhů osenic (Noctuidae);
Larvy (ponravy) některých chroustů a chroustků (Scarabaeidae);
Larvy nosatců (Curculionidae) a kovaříků (Elateridae), (u obou skupin i poškození nadzemní části
dospělci);
Krtonožky (Gryllotalpidae), (nymfy i dospělci);
Larvy tiplic (Tipulidae) a muchnic (Bibionidae); a
Některé mšice čeledi dutilkovitých (Pemphigidae).
Vedle toho připadají v úvahu i poškození háďátky, která sice nepatří mezi hmyz, ale mohou mít jako
půdní škůdci určitý význam.
Nejvýznamnějším typem poškození jsou v tomto období poškození kořenů, popř. poškození
semenáčků. Vzhledem k tomu, že poškození kořenové části způsobuje řada rozdílných druhů, je
vždy nutno zjistit původce prohlídkou půdy.
......................................................................................................................................................
Osenice
Jde nejčastěji o 3 druhy osenic z rodu Agrotis (o. polní, o černoskvrnná, o vykřičníková), které mají
obdobnou biologii. U osenic se vedle žíru na kořenech uplatňují i poškození na nadzemních částech
rostlin od překousnutí osy a event. zatažení nadzemní části do půdy, po žír na asimilačních orgánech
či ose. Obranná opatření proti housenkám osenic mohou být různého druhu, různé pracnosti,
prakticky však nejčastějším způsobem obrany jsou zásahy chemické. Na omezených výměrách
školek je rovněž možno využít:
Odchyt líhnoucích se motýlů na světlo a olepované tabule;
Odchyt motýlů na návnady (melasa, pivo, ovoce, rozvařit) otrávené insekticidem (syntetické
pyrethroidy – Cymbush, Karate);
Vyhubení plevelů do července (housenky do 2. instaru se vyvíjejí na bylinné vegetaci a nejsou
škodlivé lesním dřevinám) (neprodukční plocha školky a nejméně 200 m kolem – housenky se
někdy stěhují i několik set metrů);
Sběr housenek v nočních hodinách;
Otrávené návnady na housenky (řepný chrást, brambory, otruby, melasa + insekticid);
Hubení motýlů kontaktními insekticidy – postřik před rojením (nutno sledovat kuklení); a
Granulované insekticidy do půdy proti housenkám eventuelně zálivkou (jsou v nepatrné hloubce
pod povrchem) – aplikace červenec srpen.

Dalšími významnými druhy poškozujícími kořenovou část semenáčků a sazenic jsou

15
Chrousti
(rod Melolontha): chrousta obecného – Melolontha melolontha (L.) a ch. maďalového – M.
hippocastani (F.).
Poškození kořenové soustavy způsobují larvy, tzv. ponravy. I dospělci však mohou být škodliví tím,
že mohou způsobovat rozsáhlé žíry na asimilačních orgánech listnatých dřevin.
Vývoj těchto druhů závisí především na tepelných podmínkách místa výskytu, takže se můžeme
setkat i u jednoho a téhož druhu s populacemi s 3 nebo až 5letým vývojovým cyklem – v teplejších
částech našeho státu bývá vývoj tříletý, ve středních polohách čtyřletý a ve vyšších polohách i
pětiletý.
Larvy obou druhů našich chroustů nelze spolehlivě odlišit. (V průběhu vývoje zvětší svou váhu 60x
(M. hippocastani) až 100x (M. melolontha).
Kritický stav a nutnost obrany signalizují následující počty ponrav na 1 m2
0,5 ponravy 3. instaru; nebo
1 ponrava 2. instaru; popř.
2 ponravy 1. instaru.
Obrana se provádí celoplošnou aplikace insekticidů. Vhodným přípravkem je např. Basudin 10 G,
který se aplikuje v dávce 50 kg/ha – s následným zapracováním do půdy, nebo v dávce 100 kg/ha –
bez zapracování do půdy ( např. jsou-li na záhonech sazenice). Nejúčinnější je aplikace těchto
přípravků proti larvám 1. instaru, tj. v polovině roku, kdy došlo k silnému rojení.
Další možností je hluboká orba s eventuálním následným rotačním zpracováním v době kdy jsou
larvy při povrchu. V budoucnosti snad lze počítat i s využitím biologických metod boje
spočívajících v aplikaci biopreparátů s obsahem spor entomopatogenních hub rodu Beauveria.
Vedle chroustů mohou stejná poškození způsobovat i některé další druhy listonozích brouků (např.
chroustek letní či listokaz zahradní) nicméně tato poškození jsou málo významná

Dalšími významnými druhy, jejichž larvy poškozují kořenovou soustavu sazenic a semenáčků jsou
larvy nosatcovitých brouků, zejména lalokonosců z rodu Otiorrhynchus, či listopasa borového.
Vedle žíru larev na kořenech se mohou uplatnit i žíry dospělců na ose a asimilačních orgánech.
Obrana: proti larvám nosatcovitých je stejná jako u chroustů. Proti broukům se sazenice ošetřují
postřikem syntetickými pyrethroidy, popř. je možno sbírat brouky pod drny mezi řádky (zejména v
malých školkách s menším výskytem škůdce).

Občasným škůdcem ve školkách, ať již na volných záhonech nebo ve sklenících.jsou dospělci i

nymfy (=larvy) krtonožky obecné – Gryllotalpa gryllotalpa (L.)
......................................................................................................................................................
krtonožka obecná

Tento druh má dvouletou generaci, přezimují larvy a imaga. Potrava je převážně živočišná, larvy,
dešťovky a pod., ale překusuje kořínky, ožírá i nadzemní část. Největší škody však způsobuje na
záhonech semenáčků rytím chodeb. Chodby cca na tloušťku prstu probíhají mělce pod povrchem a
jsou patrné jako vyvýšené proužky půdy nad chodbičkami. Rovněž larvy se s přibývajícím věkem
živí kořínky a sazenic, a to jak v roce líhnutí, tak i po celý další rok.
Obrana spočívá v rozmetání granulovaných insekticidů, např. přípravku BASUDIN 10 G v dávce
100 kg/ha, popř. ve využití otrávených návnad z naklíčené pšenice, ke které se na 1 kg přidá 10 g
přípravku Cymbush 10 EC nebo Karate 5 EC.
Dále se používají klasické způsoby obrany, jako je vyzvedávání a ničení hnízd s násadou vajíček, či,
odchyt krtonožek, hlavně v době jejich páření v květnu a červnu, kdy se pohybují po povrchu země.
Za tímto účelem se zapouštějí do půdy nádoby asi 10 cm hluboko, nejlépe v místě chodbiček, do
nichž škůdce padá. Mezi nastražené nádoby se doporučuje pokládat latě, podle nichž se krtonožky
pohybují a padají do pastí.

16
Ve školkách škodí i larvy (podle svého vzhledu zvané drátovci) několika druhů brouků z čeledi
kovaříkovitých (Elateridae).
Poškození se projevuje na jaře po zralostním žíru, kdy imaga ožírají kůru mladých výhonů listnáčů i
jehličnanů. Larvy vyžírají semena nebo žerou na koříncích (ale i uvnitř kořenů silnějších)
semenáčků a sazenic.
Kontrola: Výskyt kontrolujeme prohlídkou půdy, popřípadě pomocí návnadových pastí, tj. válců o
průměru 7 cm a délce 20 cm, zhotovených z drátěného pletiva. Válce se naplní naklíčeným obilím a
zapustí do půdy. V několikadenních intervalech se po vyjmutí pastí kontroluje počet drátovců ve
válcích.
Obrana se provádí chemicky, stejná jako u chroustů.

K méně významným druhům, jejichž larvy poškozují kořenový systém, kůru osy nad kořenovým
krčkem, či překousnutím osy u semenáčků patří i larvy dvou skupin dvoukřídlého hmyzu – tiplic a
muchnic. K větším poškozením dochází však obvykle jen za velmi suchého počasí (obvykle během
léta), v podmínkách dostatečné vlhkosti se larvy živí jako saprofágové humusovým substrátem. V
případě potřeby se zasahuje chemicky, buď rozmetáním granulovaného insekticidu Basudin 10 G v
dávce 50 kg/ha, nebo postřikem záhonů kontaktními insekticidy v srpnu nebo září (např. Cymbush
10 EC nebo Karate 5 EC v dávce 0,4 l/ha).

Poměrně nesnadné je zjištění původce poškození, které se místy projevuje postupnými změnami ve
zbarvení – nejdříve do šedozeleně, koncem léta pak nápadným zežloutnutím a při velmi silném
napadení hynutím v situacích, kdy jsme v půdě nezjistili larvy některého z dříve uvedených druhů.
Původce těchto příznaků mohou být jednak kořenové mšice, jednak háďátka.
Poškození kořenovými mšicemi připadá v úvahu pouze u smrku a jedle (na kořenech najdeme pod
bílými voskovými vlákny (připomínajícími podhoubí hub) drobné mšice. Jedná se u smrku o
dutilku lindovou a d. zimolezovou+ u jedle o jiné dvě dutilky – d. jasanovou a d. hnízdovou).
Opatření jsou jednoduchá – buď jako nejjednodušší opatření vystřídat na dané ploše pěstované
dřeviny, nebo desinfikovat půdu vydatnou plošnou zálivkou insekticidem, popř. použít granulovaný
insekticid Basudin.
Poškození háďátky (téměř mikroskopickými hlísty – Nematoda) se projevuje poměrně málo
nápadnými nekrózami a nádory na kořenech. Zevně se dále projevují snížením růstu, eventuálně
deformacemi asimilačních orgánů a změnou jejich zbarvení (zprvu do červenofialové, později
žloutnutí a zhnědnutí). Může postihovat jak jehličnany tak listnáče. Opatření jsou obdobná – zálivka
vhodným insekticidem (insekticidy obvykle působí dostatečně i na háďátka – tak lze využít např. i
již zmiňovaný Basudin), nebo použít nematocid (= jiný typ pesticidu určený speciálně proti
háďátkům.
......................................................................................................................................................

HMYZÍ ŠKŮDCI NA JEHLIČNANECH

Ohrožení jehličnanů – smrku, jedle, borovic a modřínu
Jehličnany jsou hostitelskými dřevinami značného množství druhů fytofágního hmyzu. Největší
počet druhů se vyskytuje na borovici, nejméně na kleči a limbě. I když je celkový počet druhů
daleko menší než na listnáčích, vyskytují se na jehličnanech právě ti nejobávanější škůdci lesního
hospodářství. Rozsáhlé monokultury jehličnanů pěstované z valné části v nepřirozených
podmínkách poskytují fytofágům velmi bohatou nabídku potravy a příhodné podmínky k rozsáhlým
gradacím. Poškození hmyzem je závislé nejen na druhu dřeviny, ale i na jejím stáří.
Nejohroženější dřevinou je bezesporu smrk, následován v těsném sledu borovicí. Ostatní jehličnany,
vyjma občasných škod na kleči, jsou ohroženy hmyzími škůdci celkem velmi málo. Značným
poškozením je většina jehličnanů vystavena již ve stadiu kultur, kde se jako zásadní škůdce
uplatňuje zejména klikoroh borový.
Jehličnany jsou (vyjma modřínu) velmi citlivé i k silné defoliaci, která může mít za následek
uhynutí jednotlivých stromů i celých porostů. K největším škodám dochází akutními žíry, a to

17
především v porostech středního věku rostoucích v nižších a středních nadmořských výškách. V
horských polohách jsou však nebezpečné i žíry chronické, zejména v souvislosti s imisním
poškozením porostů (ploskohřbetka, obaleč modřínový), především v porostech vyšších věkových
tříd.
Velké ohrožení podkorním hmyzem (zejména u smrku) je spojeno především s menší stabilitou
porostů, které snáze podléhají působení povětrnostních vlivů – větru, sněhu, námraze apod. K těmto
vlivům je nutno připočíst i další povětrnostní vlivy, zejména několik let trvající srážkový deficit,
které vedle opožděného zpracování polomů a vývratů mají zásadní vliv na přemnožení podkorního
hmyzu, zejména kůrovců.

ŠKŮDCI NA SMRKU
......................................................................................................................................................

ŠKOLKY A K U LT U R Y

Škůdci na jehlicích
Poškození žírem na jehlicích může způsobovat řada druhů nosatcovitých brouků (Curculionidae) –
různé druhy listohlodu a listopasů
Jehlice a prýty mohou být deformovány v důsledku sání bílkotvornými
korovnicemi
,(čeleď Adelgidae) zejména korovnicí zelenou – Sacchiphantes viridis. Tento druh (a některé jiné)
střídá v průběhu dvou let dva hostitele, z nichž jeden je smrk (zde sání vyvolává tvorbu hálek,
zkracování a odumírání výhonů) a modřínu (zde zejména málo významné sání na jehlicích.

K savým druhů hmyzu patří i

puklice smrková – Physokermes piceae
Sání velkých samiček (velikosti hrášku, tmavohnědé, obvykle více na jednom místě, v paždí
přeslenů a větévek) vede k oslabení až prosychání zejména terminálních částí stromků.
Obrana proti nosatcům se provádí postřikem kontaktním insekticidem v době výskytu brouků.
Napadení korovnicemi lze úspěšně omezit postřikem kontaktními insekticidy eventuálně aphicidy,
aplikovanými buď v září (zásah proti larvě zakladatelky), nebo v době počátku rašení nových
výhonů v následujícím roce (postihne nově vylíhlé larvy než proniknou do tvořících se hálek). Na
puklice působí pyrethroid Decis 2,5 EC v 0,05% koncentraci, aplikovaný v srpnu nebo září proti
larvám prvního vzrůstového stupně
Jehlice smrku mohou být občasně velmi silně poškozeny sáním roztoče – svilušky smrkové –
Oligonychus ununguis. Nejčastější je tento druh na smrku pichlavém, může se však vyskytnout i na
smrku obecném. Jehlice šednou, později usychají jehlice starších ročníků. Ty nabývají typického
hnědofialového zbarvení a jsou opředeny jemnými vlákny, takže zprvu neopadávají. Škody se
počínají objevovat již koncem dubna a vrcholí v létě. Výraznější škody mohou vznikat zejména v
teplých a suchých letech
Obrana: se v případě potřeby provádí chemickým ošetřením, které je nutno uskutečnit alespoň
třikrát v 10-denních intervalech, aby byly zasaženy všechny postupně se líhnoucí larvy roztočů.
Velmi účinným obranným prostředkem je postříkání napadených sazenic prudkým proudem studené
vody, která roztoče smyje a většinou zničí.

Škůdci na kůře
Klikoroh borový – Hylobius abietis
Imaga žijí nejméně 2 roky, přezimují. V nižších polohách a za příznivých povětrnostních podmínek
se objevuje obvykle již v druhé polovině dubna, za chladnějšího počasí nebo ve vyšších
nadmořských výškách v první polovině května. V prvním roce po zmýcení jehličnatého porostu

18
převažuje imigrace brouků na tato místa vhodná k jejich množení a ohrožení kultur žírem je
obvykle největší.
Ve druhém roce po zmýcení porostu může populační hustota k. borového v kulturách dosáhnout
vysokých hodnot (několik set tisíc brouků na hektar), ale poněvadž atraktivita a vhodnost pařezů
pro rozmnožování klikoroha již poklesla, emigrují brouci postupně na jiná místa s čerstvými pařezy
a škody na kulturách nejsou obvykle tak velké jako v prvním roce po těžbě, a to i v důsledku větší
vitality zakořeněných sazenic.
Dospělci škodí tím, že ožírají kůru a lýko nadzemní části (osy) jehličnatých sazenic Žír je víceméně
čočkovitý až plošný, zpravidla zasahuje až na běl. Z místa poranění vystupuje pryskyřice.
Preferovanými dřevinami jsou smrk a borovice. Vedle výsadeb jsou někdy napadány i nárůsty.
Jehličnaté kultury mohou být tedy ohroženy žírem kdykoliv v průběhu vegetačního období,
nejčastěji v květnu a potom od července do října.
Kontrola se tedy provádí nejméně po 2 roky po výsadbě. Kontroluje se buď vlastní poškození (tedy
kontrola sazenic), nebo se kontroluje počet imag v lapacích zařízeních. Při kontrole sazenic
hodnotíme "stupeň poškození sazenic" a rozlišujeme jen 2 rozsahy poškození – slabý (ožrané
plošky porušují méně než 1/4 obvodu kmínku) a silné (více než 1/4). Dále rozlišujeme "stupeň
poškození kultury", který je definován počtem "silně ožraných sazenic" podle následující tabulky:

Hodnocení stupně napadnutí kultur klikorohem borovým.

Stupeň poškození kultury Počet silně poškozených sazenic
Smrk Borovice
Slabý do 5 % do 10 %
Silný nad 5 % nad 10 %

Na základě stupně poškození kultury v minulém období se stanovuje vhodný způsob kontroly takto:
V lokalitách nepostižených silnými žíry (počet silně poškozených sazenic byl pod 5 % u smrku,
respektive 10 % u borovice) se provádí kontrola okulární, pochůzkou napříč porosty po celou dobu
počátku V. do 1/2 X. v intervalu 14 dnů (lze doporučit zkrácení intervalů nejméně na polovinu v
závěru letního období – druhá polovina srpna a prvá polovina září, kdy dochází k prudkému nárůstu
škod).
V lokalitách postižených silnými žíry (= oblast škodlivého výskytu podle normy) povinně jedna z
uvedených kontrol (libovolně která):
Okulární na trvale vyznačených místech. Na začátku se kontrolní místa označí (preferují se místa v
blízkosti pařezů). Na ploše 1 ha se vybere 5 kontrol (u plošně menších kultur méně, ale ne méně než
3). Na každém místě se kontroluje 10 sazenic (v řadě nebo kruhu), tedy celkem 50 sazenic na 1 ha.
Interval kontrol je 7 dní, kontrola se provádí od poloviny V. do poloviny X. Vedou se záznamy
počtů sazenic podle stupně poškození (slabý – když je poškození menší než ¼ obvodu kmínku,
silný – když je větší než ¼). Při přecházení se rovněž provádí namátková kontrola sazenic. Z
průběžného hodnocení se stanoví stupeň poškození kultury a další postup:
Při slabém stupni poškození kultury kontrola pokračuje (podle úvahy se zkrátí intervaly kontroly),
při silném stupni poškození kultury se sazenice chemicky ošetří nebo mechanicky zajistí.
V lapacích zařízeních. Jako lapací zařízení slouží pasti z kůry nebo dřevité hmoty, přikryté
vhodným materiálem (např. drnem) s návnadou uvnitř (použití plastů je nepřípustné). Lapací
zařízení je umístěno na zem, ideálně mezi kořenové náběhy čerstvých pařezů. Uvnitř je návnada (=
čerstvá jehličnatá, nejlépe borová větvička zbavená jehličí, o tloušťce 0,5-2 cm a délce 5-15 cm),
která je namočena v kontaktním insekticidu – stejném jako pro ošetření sazenic. Zařízení se
rozmísťují rovnoměrně po ploše paseky v počtu – 30 ks na 1ha (na menších plochách úměrně
méně). Kontrola se provádí od počátku května do poloviny října. Zaznamenávají se data o
sebraných (odstraňují se) klikorozích. Současně se vyměňují ožrané, zaschlé nebo plesnivé návnady
(potřebné zpravidla po 14 dnech). Jsou-li užity kůry a jsou zplesnivělé – je nevyhnutelná jejich
výměna. Kontrola lapacích zařízení se provádí v intervalu 7 dnů, při přecházení se kontroluje stav
sazenic.

19
Hodnocení výsledku z lapacích zařízení se stanoví z průměrného počtu klikorohů v 1 lapacím zař.
za 24 hodin jako "Stupeň ohrožení kultury". Ten může být slabý a silný a od toho se odvíjí i další
činnost:
Za slabý se považuje odlov do 5 ks – kdy kontrola pokračuje (podle úvahy se zkrátí intervaly
kontroly).
Za silný se považuje odlov nad 5 ks – kdy je nevyhnutelné kulturu chemicky ošeřit nebo
mechanicky zajistit.

Preventivní opatření je možno provádět bez chemických prostředků odložením výsadby na další rok
– paseční klid (kde ale hrozí nebezpečí zabuřenění), nebo klučením čerstvých pařezů.
Preventivní opatření s využitím chemických přípravků je povinné v oblastech škodlivého výskytu,
kde je počet silně poškozených sazenic vyšší než 5 % u smrku resp. 10 % u borovice a v místech,
kde lze zvýšení početnosti očekávat. Aplikaci lze provádět před vyzvednutím nebo po vyzvednutí
ve školce. Insekticidy nesmějí být aplikovány na kořenový systém. Celková doba účinnosti je –
v závislosti na povětrnostních vlivech – do 3 měsíců. Aplikace se rovněž může provést po výsadbě
– hlavně na kmínek a krček. Nesmějí být zasaženy nově rašící letorosty. Vhodné je rovněž ošetření
systémovým insekticidem Marshal SusCon v dávce 6 g na jednu sazenici. Chrání sazenice do 2 let
po aplikaci, při vysoké abundanci však může docházet k významnému poškození sazenic – a to
hlavně na konci letního období.
Obranná opatření spočívají v ošetření insekticidem na místech, kde bylo zjištěno silné poškození
kultury (= silné poškození u víc než 5 % u smrku resp. 10 % u borovice), nebo na místech, kde se
poškození blíží k těmto hraničním hodnotám, popřípadě když celkový počet slabě i silně
poškozených sazenic dosáhne 20 %. Rovněž se ošetření doporučuje v případě je-li v lapacích
zařízeních 5 a více dospělců za den a v okolí lapacích zařízení se objeví silně poškozené sazenice.
Postřik se nikdy neprovádí na celé ploše, ale jenom cíleně na individuální sazenice podle "Seznamu
povolených přípravků na ochranu lesa".
Kromě chemické ochrany je rovněž možno využít mechanickou ochranu (ochranné límce a
punčošky), nebo sběr imag v lapacích zařízeních neošetřených insekticidem v počtu 100-200 na 1
ha. Kontrola a sběr odchycených brouků se provádí v intervalu 1-2 dny. Sběr pokračuje dokud počet
imag nepoklesne pod 5 kusů na past za 24 hodin. Účinnost obrany se zjišťuje ve 14 denních
intervalech a podle potřeby se pokračuje.
Lýkohubové rodu Hylastes (Hylastes cunicularius Er., H. brunneus Er.)
Vyvíjejí se pod kůrou čerstvých pařezů nebo na spodní, k zemi přilehlé části neodkorněných stromů.
V druhém roce, po přezimování larev, škodí brouci zralostním žírem pod kořenovým krčkem
sazenic, které při silném napadení velmi rychle hynou. Při slabším poškození proniká ranami na
kořenech často infekce václavkou, která pak způsobí úhyn sazenice. Proto tito kůrovci náleží mezi
primární škůdce.
Obrana je svázána s obrannými opatřeními proti klikorohu borovému vzhledem k tomu, že lýkohub
drvař jej často doprovází. Máčení sazenic před výsadbou v syntetických pyrethroidech, popř. jejich
kurativní ošetření je určitou obranou i proti tomuto škůdci. Vhodné jsou i systémové insekticidy,
ošetření je však hodně drahé.

MLAZINY AŽ KMENOVINY

Škůdci na jehlicích
Pilatka smrková – Pristiphora abietina Christ.
Rojení koncem dubna a v květnu (v horách trochu později). Klade vajíčka na rozvíjející se letorosty,
které musí být již bez čepičky, ale s jehlicemi dosud nepříliš rozevřenými. Vajíčka jsou kladena
jednotlivě do hlubokého zářezu vytvořeného kladélkem tak, že jsou téměř zcela ponořena ve tkáni
jehlice. Později se vajíčko v důsledku nabobtnání částečně vynoří. Jehlice v důsledku snůšky často
usychá. Celkem je jednou samičkou vykladeno 40-100 vajíček, z toho polovina v průběhu prvých 3
dnů.

20
Housenice zpočátku ožírají jehlice až po střední žebro, později je konsumují celé, výhradně však
jehlice rašících výhonů. Již koncem května a v červnu žír končí a housenice si na rozhraní měli a
půdy zhotovuje zámotek, ve kterém překonává období do kuklení. Zámotek je na obou stranách
stejnoměrně zaoblený, s volnými vlákny na povrchu. Zpravidla se kuklí na jaře (březnu)
následujícího roku, může však přeležet různě dlouhou dobu (až 6 let).
Nejčastěji na smrcích ve stáří 10-60 let. K přemnožení dochází především v polohách nižších, do
800 m.n.m. (skupiny lesních typů Pineto-Quercetum, Fageto-quercinum, Fageto-Quercetum,
Fagetum pauper). Gradace jsou v zásadě temporárního charakteru, místy však mají i více než
desítileté trvání. Kritickým stavem je 50 rojivců na m2.
Pilatka proužkovaná – Piconema scutellata (Hart.) (=Pachynematus scutellatus)
Podobní druh, jehož kokon je tmavohnědý, lesklý, vpředu polokulovitě zaoblený, dozadu mírně
zašpičatělý, dlouhý 10-12 mm. Je to rovněž monofág na smrku. Biologie obdobná jako u P.abietina.
Rojení od počátku května do června. Housenice od 3. instaru konsumují staré jehličí a mohou tak
způsobit silné žíry až holožíry. Postup žíru je odshora dolů. Ohniska gradací na osluněných místech
světlin a okrajových stromech. Graduje příležitostně především v pahorkatinách na obdobných
místech jako P.abietina

Pilatka horská – Piconema montana Zadd. (=Pachynematus montanus Zadd.)

Její kokon je okrový, relativně řídký, měkký, na obou stranách polokulovitě zaoblený, dlouhý 6-9
mm. Biologie obdobná jako u obou předchozích. Rojení poněkud pozdější, od poloviny května do
počátku června. Vajíčka jsou kladena zcela na povrch jehlic. Obdobně jako u P.scutellatus žerou
housenice od 3. instaru i jehličí starších ročníků, ve čtvrtém a pátém dokonce výlučně staré (1
housenice sežere 80-100 jehlic), takže mohou způsobit i silné žíry. Žije na smrku ve všech
polohách, graduje však pouze v horských oblastech. U nás se holožíry vyskytly v Beskydech (1935-
37, 1949-51). Preferuje starší porosty.

Kontrola: výskytu a populační hustoty uvedených smrkových pilatek spočívá ve zjišťování počtu
zámotků v půdě na podzim, po ukončení žíru housenic. V případě zjištění vysokých stavů se
upřesnění provádí ještě na jaře před rojením, tj. od března do poloviny dubna, v horách, v závislosti
na průběhu počasí, až do počátku května.
Na každých 50 ha se u paty kmenů umísťuje 8 až 12 pokusných plošek o rozměrech 0,5 x 0,5 m.
Nejprve se na takto zvolených a předem vyznačených plochách shrábne hrabanka, pak vrchní vrstva
půdy. Oba vzorky se přesejí přes řídké síto s oky 10 x 10 mm. Přesátá zemina se zámotky se pak
znova přeseje přes síto s oky velikosti 5 x 5 mm pro p. proužkovanou, a 3 x 3 mm pro p. horskou a
smrkovou. Následuje rozbor zámotků a stanovení zdravotního stavu a stadia vývoje housenic podle
larválních a pupálních očí.
V místech, kde je přemnožena p. smrková, je nutno při kontrole zámotků vzít v úvahu i skutečnost,
že její housenice po opadu ze stromů ještě putují i na větší vzdálenosti (až 100 m) od stromu, na
kterém probíhal jejich vývoj. Proto je rozmístění zámotků velmi nerovnoměrné.
V době rojení se doporučuje zpřesnit početní stav pilatky i okulárním odhadem počtu rojících se
jedinců, popř. i jejich odchytem do pastí, tzv. fotoeklektorů, umístěných v porostu před začátkem
rojení. Fotoeklektory jsou dřevěné bedny rozměrů 0, 5 x 1,0 m se skleněnou nádobkou se 70%
etylalkoholem denaturovaným 1 % benzínu, vsunutou do otvoru v jedné z bočních stěn. Umísťují se
u kmenů stromů dnem vzhůru, v počtu asi 5 ks v ohnisku výskytu. Okraje přiléhající k zemi je třeba
zahrnout zeminou, aby nikde nezůstaly žádné otvory a škvíry, čímž by byla funkce fotoeklektoru
znehodnocena. Imaga se odebírají z nádobky jednou týdně. Počty chycených pilatek pak
charakterizují průběh rojení. Pro zjištění začátku líhnutí samiček je také vhodné pokusně olepovat
před rojením několik stromů v porostu, kde se předpokládá silný výskyt. Vylíhlé samičky totiž
obvykle za chladného počasí lezou po kmenech stromů a zůstávají pod lepovým pásem. Tito první
vylíhlí jedinci signalizují počátek rojení. Hlavní vlna rojení následuje o něco později.
Obrana: Napadené mladé porosty se ošetřují buď letecky, nebo (častěji) pozemně. Pro pozemní
aplikaci lze podle výšky porostů a přístupnosti terénu využít např. traktorových postřikovačů nebo

21
nesených i ručních zamlžovačů, popř. i různých druhů zádových rosičů. Zasahuje se v květnu až
začátkem června, a to proti housenicím nejmladších vzrůstových stupňů. Z přípravků se nejčastěji
používají syntetické pyrethroidy, v závislosti na postupu rašení výhonů lze zvážit i použití
inhibitorů tvorby chitinu.

Obaleč modřínový – Zeiraphera griseana (Hbn.) (= diniana Guen.).

V ČR jsou známy dvě rasy – smrková žijící na smrku a limbě a modřínová žijící výlučně na
modřínu). Doba žíru 4-6 týdnů; doba trvání u čtyř prvých instarů 5-7 dnů, u posledního instaru 10-
14 dnů. V ČR se přemnožuje jenom smrková rasa. Rojení od poloviny července do poloviny srpna.
Housenky se vyskytují v květnu, ožírají čerstvě rašící pupeny, zapřádají rašící letorosty a konsumují
výhradně jehlice rašícího letorostu. Žír končí po 5 larválních instarech v červenci. Kukla v hrabance
v řídkém zápředku. Období kukly 2-3 týdny.
Gradační oblasti v horských polohách (Abieto-Picetum, Sorbeto-Picetum). Velký význam má
koincidence rašení smrku a líhnutí housenek (zpravidla větší koincidence s časně rašícími
formami). Inkoincidence má za následek velké ztráty na housenkách. Následkem žíru se snižuje
přírůst a klesá asimilační plocha, která může v imisních oblastech již po 3 až 4ročním přemnožení
klesnout pod kritickou hranici.
V ČR byl obaleč modřínový zjištěn ve všech horských a podhorských oblastech, ale pouze v
některých se škodlivě přemnožil. Nejčastěji v západní části Krušných hor, v Jizerských horách,
Krkonoších (v 700 až 1200 m n. m.), dále v Broumovském výběžku a Tepelské vrchovině (v
nadmořské výšce 500 až 700 m). Většinou to byly oblasti vystavené škodlivému účinku imisí. V
těchto podmínkách je přemnožení o. modřínového nejnebezpečnější, neboť při něm se kumulují
škody způsobené žírem na mladých jehlicích a opadem starších ročníků jehlic vlivem imisí.
Kontrola: Hlavním způsobem v základním nebo mírně zvýšeném stavu je monitorování počtu
samečků feromonovými pastmi od poloviny července do poloviny září. Lepové vložky se odesílají
k vyhodnocení do VÚLHM Praha. Odchyty motýlů na trojici pastí jsou vyhodnocovány takto: Do
20 samců základní stav; 20-100 samců základní nebo mírně zvýšený stav; a 100 až 200 samců
zvýšený stav.
Za takto zvýšeného stavu mohou v příštím roce následovat slabé vrcholkové žíry a existuje možnost
vzniku ohnisek přemnožení. Je nutno přistoupit ke kontrole vajíček a odběru vzorníkových větví na
ploše kontrolované feromonovými pastmi.
Za zvýšeného až kalamitního stavu se kontroluje množství zdravých (tj. neparazitovaných)
nevylíhlých vajíček na vzorníkových, 1 m dlouhých větvích. Za kritický počet se považuje 200
zdravých vajíček připadajících na jednometrový úsek vzorníkové větve v nepoškozených porostech
nebo 100 zdravých vajíček v porostech s podstatným úbytkem asimilačních orgánů způsobených
imisemi nebo jinými činiteli.
Toto kritérium doplňuje ještě koeficient napadení, kterým je poměr zdravých vajíček k množství
životaschopných pupenů. V nepoškozených porostech představuje koeficient: 0,1 až 0,2 ještě
základní stav; 0,2 až 0,5 zvýšený stav s možností slabých až středních žírů; a 0,7 až 0,9 již
ekonomicky významné, tj. silné žíry a holožíry.
Při zvažování těchto kritérií je třeba přihlížet i k zdravotnímu stavu vajíček (při více než 40%
parazitaci drobněnkou rodu Trichogramma se již nedoporučuje obranný zásah), stupni poškození
imisemi a k celkovému zdravotnímu stavu lesa (při silném poškození již koeficient 0,5 může
znamenat vážné poškození).
Obrana: Za současné situace je však většinou třeba přistoupit k přímým obranným opatřením, která
jsou založena převážně na letecké aplikaci insekticidů nebo biopreparátů. V závislosti na stupni
defoliace a stupni ohrožení existence porostu se používají všechny typy insekticidních prostředků –
od biopreparátů (zpravidla v případech menšího ohrožení, na počátku či v konci gradace) a
inhibitorů tvorby chitinu až po kontaktní insekticidy.

Na jehličí smrku se vyvíjí i řada dalších obalečů, např.

22
Obaleč smrkový – Epinotia tedella Cl.
, který doprovází smrk od nížin do hor a vyskytuje se na smrcích všech věkových tříd. V
nejmladším věkovém stupni se žír koncentruje spíše na vrcholové partie a může dojít i k holožíru. V
tyčkovinách a tyčovinách, zejména přehoustlých, zasahuje především horní části. Ve starých
porostech je žír především uvnitř koruny, v její spodní části. Žír postupuje zevnitř koruny k okraji,
takže může být zpočátku snadno přehlédnut. Graduje v nižších až středních teplejších polohách,
nejčastěji v 10-30letých porostech. Důsledky nejsou zpravidla fatální, protože pupeny a nové
výhony zůstávají nepoškozeny, prakticky pouze škody na přírůstku.
Kontrola se provádí zjištěním počtu housenek na větvích asi 2 měsíce po rojení. Holožír je možno
očekávat při 40-60 housenkách na 1m větve.

Ploskohřbetka smrková – Cephalcia abietis L.

Je to monofág smrku – vyskytuje se však všude, kde je pěstován smrk. Přemnožuje se v
monokulturách vyšších poloh, 500-900 m.n.m ve starých porostech (IV.-V.věk. třída). Typické
oblasti přemnožení: Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy,
Českomoravská vysočina, Drahanská vysočina. 600-1000 m.n.m. Generace zpravidla 2-3letá, jen u
malé části (kolem 10 %) jednoletá. Rojení probíhá od poloviny května do počátku července. Vajíčka
jsou kladena na koncové části starých jehlic po 1-12 ks. Velikost snůšky kolem 100 (80-120)
vajíček. Vajíčka oválného tvaru, špinavě zelená, lesklá, před líhnutím housenic šednou; parasitovaná
vajíčka černá lesklá – parasitace drobněnkou rodu Trichogramma (chalcidky, Hymenoptera).
Housenice se líhnou se za 2-4 týdny po nakladení. Housenice vytvářejí ve vidlicích větviček
předivová hnízda, uvnitř kterých je každá housenice ve vlastní předivové trubičce. Tu opouští jen
aby si získala novou jehlici. Hromadící se trus a exuvie způsobuje rezavohnědou barvu předivových
vaků. Vaky za větru a deště jsou mnohdy sráženy – upozornění na žír.
Přezimuje jako eonympha v kolébce v zemi (přezimující housenice = eonympha). Většina se
nachází v hloubce 10-15 cm. Diapauza až 3 roky. V září až říjnu roku předcházejícího proměně v
kuklu a rojení se mění v pronymphu – což signalizuje postupný vývoj tzv. pupálních očí a ještě
předtím prosvětlení středu larválního očka.
Žír postupuje odshora dolů a od okraje dovnitř koruny. Konsumováno staré jehličí, při nedostatku
nakonec i letošní. Gradace dosti časté a dlouhodobé, ve vlnách daných diapauzou. Chronický
škůdce, zřídka však bývá příčinou uhynutí porostů (což plyne z konsumace starších ročníků jehličí,
je-li nakonec konsumováno i jehličí letošní, jsou už vyvinuté pupeny). Přispívá svým žírem ke
škodám imisemi a výsledky obou se sčítají. Ploskohřbetku smrkovou často doprovázejí i další druhy
téhož rodu.
Nejprve je třeba vysvětlit několik pojmů používaných dále v kapitole o kontrole tohoto druhu:
Rojivec: Je pronympha nebo kukla, které se v nejbližším vegetačním období vylíhne a bude rojit;
Diapauza: Představuje klidové stadium housenic (eonymf) trvající 2-3 roky;
Pupální oko: Je eliptické, ostře ohraničené oko kukly prosvítající pokožkou housenice vedle
tečkovitého oka housenice. Počátek tvorby pupálního oka signalizuje prosvětlení středu tečkovitého
očka housenice již v podzimním období.
Kritický počet: Představuje počet jedinců při němž hrozí silný žír. Je definován počtem rojivců,
zdravých vajíček nebo housenic na 1 stromě (popř. přeslenu větví);
Kontrolní sonda: Je půdní sonda 0,25 x 0,25m, hloubka odběru do 0,25 m. Odebírají se všechny
housenice a na jaře i kukly;
Kontrolní rám: Dřevěný rám 1 x 1 m o výšce 10-15 cm opatřený hustým pletivem, zapuštěný asi
2cm do hrabanky k odchycení vylíhlých dospělců; a
Trusník: Je plátno 1 x 1 m opatřené na okrajích rámem (používá se obráceného kontrolního rámu).

Vlastní kontrola se provádí tam, kde v minulosti došlo k přemnožení. Na podzim se kontrolují
v zemi ležící housenice pomocí kontrolních zemních sond (25x25x25 cm) a v této době je cílem
získat celkový počet všech housenic. Za předpokladu, že počet housenic na 1 metr čtvereční je nižší
než 100, pokračujeme opět podzimní kontrolou v příštím roce. Je-li počet vyšší než 100, opakujeme

23
kontrolu ještě jednou na jaře. Cílem této kontroly je zjistit jaký počet housenic se vzhledem
k diapause bude v krátké době kuklit a tedy v témže roce i rojit. Při jarní kontrole už housenice
vykazují neklamné znaky nadcházejícího kuklení – tedy prosvětlení larválního očka i tzv.
„pupálního oka“, v případě pozdějšího termínu nalézáme v půdě již kukly. Situace, kdy hrozí silné
žíry a je tedy reálná nutnost zásahu, je dána počtem 100 rojivců na 1 m2. Tato hodnota platí pro
porosty zdravé, s plným ochvojením, v porostech s imisní zátěží pak volíme jako kritickou hodnotu
30-60 rojivců na 1 m2. Jestli byly dosaženy kritické hodnoty v počtu rojivců, je nutno připravit
letecký chemický zásah (preferují se inhibitory chitinu).
Předtím musíme realizovat ještě několik kontrolních šetření, jejichž smyslem je zjistit přesnou dobu
rojení a kladení vajíček, zjištění stupně parasitace vajíček a dobu líhnutí housenic. Dobu rojení
zjistíme poměrně snadno tím, že pod síty z jemného pletiva položenými na zem kontroluje
objevující se imaga vylézající ze země. Kritický stavem je 30 ks samiček na 1 m2. Pro orientaci o
době rojení někdy postačí i olepování několika stromů, protože samičky (zejména za horšího
počasí) často vystupují do korun. Následuje kontrola vajíček a jejich zdravotního stavu. Provádí se
brzy po výletu posledních samiček tak, že se zvolí 2 vzorníky na 100 ha (vybírají se osluněné =
maximálně napadené stromy uvnitř porostu), z nich se odeberou 3 úplné přesleny(přechod mezi
střední a horní částí koruny), tj. 15-20 větví. Na nich se spočítají všechny vajíčka a výsledek se
přepočte na 1 větev. Kritické stav je potvrzen, je-li v tomto případě na 1 větev 50 a více zdravých
(ve zdravých porostech) či 25 a více vajíček (v poškozených porostech). Současně se zjistí, jaké je
procento černě zbarvených, parasitovaných vajíček. Za předpokladu, že se i zde potvrdil kritický
počet a procento parasitace je nižší než 30 % je nutno učinit poslední kontrolu před zásahem –
stanovit dobu líhnutí housenic. Ke zjištění přesného termínu líhnutí skácíme vzorníky v největší
blízkosti vzorníků, ze kterých jsme odebírali větve ke kontrole vajíček, a na nich v týdenních
intervalech líhnutí sledujeme. Po vylíhnutí housenic následuje zásah.

Bekyně mniška – Lymantria monacha (L.)

Mladé housenky silně předou a mohou být dík dlouhému ochlupení a vláknům zaváty i na další
místa. Žír u jehličnanů zpočátku na jehlicích nových výhonů, později (u smrku zpravidla od 3., u
borovice od 2. instaru) i na jehlicích starších. U listnáčů skeletování, dírkování až kotvovitý žír
listů. Trvání žíru podle podmínek 7-11 týdnů. Kuklení ve velmi řídkém předivu na kmeni, větvích i
na místě žíru, v závislosti na výši populační hustoty.
Holožíry na jehličnanech (u nás především smrku) všech věkových tříd, občasná přemnožení v
intervalech kolem 10 let v polohách daných 16tistupňovou červencovou isotermou a 400-600 (700)
mm srážek až do nadmořských výšek cca 700 m.n.m. K odumření smrku po jednorázovém holožíru
přispívá vedle vlastní ztráty asimilačních orgánů i ztráta zastínění kůry jehlicemi vedoucí k přehřátí
kambia. Silnými žíry oslabené porosty mohou uhynout i v důsledku následného náporu podkorního
hmyzu (kůrovci).
V našich podmínkách se přemnožení objevuje hlavně v přehoustlých stejnorodých, stejnověkých
smrkových porostech, popř. v borových porostech s příměsí smrku ve stáří 30 až 60 let, a to v
rovinatých polohách a pahorkatinách v nadmořské výšce 400 až 700 m. Typickými gradačními
oblastmi u nás jsou okraje plzeňské kotliny, Křivoklátsko, Rakovnicko, jižní okraje Brd, Posázaví,
Českomoravská vrchovina, Písecko, Jindřichohradecko a Jemnicko.
V současné době je monitoring tohoto druhu založen především na využití pohlavních feromonů
(vždy trojice pastí v řadě kolmo na směr převládajících větrů, a to ve vzdálenosti 100 m od sebe) a
na jejích výsledcích závisí další postup. Jde o celkově časově nenáročnou metodu, neboť v
ohrožených porostech instalujeme 1past na 400-800 ha a jediné co musíme udělat je několik
návštěv (1x za 14 dnů), proškrábnutí lepu a sečtení a odstranění zachycených samečků mnišky, to
vše v období maximálně 2 měsíců (od 15/7 do 15/9). V případě, že počet odchycených samečků je
nižší než 800 ks, následuje další kontrola stejným způsobem v dalším roce. Teprve v případě, že
počet odchycených samečků je vyšší než uvedená hodnota, přistupuje se ke kontrolám počtu
housenek. Tato kontrola může probíhat buď olepováním stromů a kontrolou počtu housenek, které
se při výstupu do korun zastaví pod lepovými pásky, nebo skácením několika vzorníků, které jsou

24
rozřezány na sekce a složeny do formy odpovídající metru palivového dříví, kde na sponu zbavené
kůry počítáme a odstraňujeme housenky. V obou případech po ukončení líhnutí housenek
přepočteme housenky na 1 strom, a srovnáním jejich počtu s tzv. kritickými čísly můžeme
odhadnou k jakému žíru by došlo. Při kontrole lepováním je nutno olepovat 10-20 stromů na 1 ha, a
kontrolovat je v intervalu nejlépe denně, nebo alespoň každý 2-3 den po dobu líhnutí housenek,
počítat je, odstraňovat a zaznamenávat. V případě Sigmondových metrů jde opět o přípravu metrů v
počtu 2 metrů na 20 ha a stejnou operaci jako v předchozím případě. Pro orientaci je možno uvést
hlavní hodnoty signalizující stav populace zjišťované uvedenými metodami kontrol:

Stav Počet odchycených samečků na Počet housenek pod lepovým páskem

1 feromonovou past násobený 3, nebo počet housenek na
Sigmondově metru /*
Základní 800 1 housenka na 3-5 stromů
Zvýšený 800-2000 několik až 1000 housenek na 1 strom
Kalamitní 2000 a více 1000 a více housenek na 1 strom
/* v případě lepových pásků představuje násobení číslem 3 jakousi empirickou průměrnou hodnotu
"bezpečnostního koeficientu" vyplývající z toho, že vajíčka jsou sice obvykle kladena na spodní
část kmene, ale ne vždy pod úrovní lepového pásku – zde záleží na mnoha faktorech, zejména na
stáří porostu a s tím související šupinatosti kůry, i na populační hustotě.
/* v případě Sigmondových metrů eventuelně jejich ekvivalentu – tzv. boskovické hranici je použito
valné části několika vzorníků a není tedy žádný přepočtový koeficient potřebný.

Jako doplňkovou metodu ke zjištění přítomnosti housenek mnišky v korunách lze využít k
orientačním účelům i kontroly trusinek, kdy vycházíme z faktu, že housenky vylučují jisté množství
trusu za 24 hodin (housenky prvých dvou instarů průměrně 20 ks trusu, další instary průměrně 35 ks
denně). Z průmětu koruny a počtu trusinek pak stanovíme počet housenek v koruně, tedy počet
housenek na 1 strom. Metoda se používá ke:
1) Zjištění výskytu v potencionálně ohrožených porostech, kde jsou dosud stavy nízké;
2) Stanovení populační hustoty v korunách v porostech se zvýšeným nebo vysokým stavem (i jako
základ pro rozhodnutí o nutnosti zásahu);
3) Jako kontrola účinnosti obranného zásahu.
Obrana v případě přemnožení spočívá v přípravě leteckého zásahu – optimálně biopreparáty, které
však není možno použít při extrémně vysoké početnosti.

Štětconoš trnkový – Orgyia antiqua (L.) = Orgyia recens (Hbn.)

Samička je bezkřídlá. Přezimuje vajíčko. Imago v červnu a červenci. Nejprve se líhne samička,
která zůstává na zámotku a zde dochází ke kopulaci. Dlouhé chloupky a schopnost předení
umožňuje pasivní transport na dlouhé vzdálenosti (několik set metrů). Na smrku housenky prvých 2
instarů ožírají pupeny, konsumují mladé letošní jehlice a ožírají letorosty. Poškozené výhony
červenají. Vyspělejší housenky přecházejí i na jehličí starších ročníků, takže dochází k defoliace
různého stupně. Výraznější žíry jsou především ve vrcholové partii korun, popř. na osluněných
stěnách porostů. Housenky budoucích samců procházejí 4 (výjimečně 5) instary, samiček nejméně 5
instary. Doba žíru 5-6 týdnů. Kuklení na místě žíru – v korunách v zámotku, doba kukly 1-2 týdny.
Preferuje vnitřky porostů (obdobně jako mniška), škody lokálně v pahorkatinách. Gradace
štětconoše trnkového ve smrkových porostech jsou temporárního typu s velkou amplitudou
(několika desítiletí). Poslední gradace byly zaznamenány na Českomoravské vrchovině v letech
1974 až 1976 a opět v letech 1985 až 1986
Základním způsobem kontroly je stanovení počtu zdravých vajíček v podzimním období a zjištění
počtu vylíhlých housenek v jarním období, vztaženého vždy na jeden strom. Výrazné snížení
populační hustoty tohoto druhu působí vaječný parazit Telenomus dalmanni (Rtzb.) a infekce
housenek polyedrickým virem. Pro stanovení prognózy ohrožení porostů v následujícím roce je
proto nezbytné vyšetření parazitace vajíček a zdravotního stavu housenek.

25
Kritické počty vajíček a housenek bekyně mnišky a štětconoše trnkového.
Stáří porostu Lymantria monacha Orgyia antiqua
vajíčka /1 strom; housenky /1 vajíčka /1 strom; housenky /1
strom strom
30 let 1000 3000
50 let 2000 6000
70 let 4000 12000
90 let 6000 18000

Obrana: Vzhledem ke způsobu žíru a možné parasitaci je v případě nutnosti třeba volit selektivnější
metody – použití biologických přípravků a inhibitorů tvorby chitinu.

Škůdci lýka
Lýkožrout smrkový – Ips typographus L.
První nálet směřuje do spodní části koruny (tam, kde suché větve přecházejí do větví živých) a
odtud postupuje nahoru a dolů. U letní generace však může být obsazena jen korunová, popř.
střední partie kmene. Spodní partie mohou zůstat bez požerků a jsou později obsazeny neškodnými
druhu kůrovců. Např. Hylurgops palliatus (Gyll.), Dryocoetes autographus (Ratz.) či Orthotomicus
laricis (F.).
Symptomy se liší podle termínu napadení:
Na smrcích napadených na jaře v nižších polohách jehlice za 1-2 měsíce šednou, červenají a
postupně všechny opadají.
Na smrcích napadených později na jaře (zejména ve vyšších polohách) zůstává koruna zelená až do
podzimu.
Při napadení druhou generací zůstává koruna zelená do března až dubna příštího roku, kdy jehlice
rychle zrezavějí a opadávají
Na polomovém dříví se v prvé generaci namnoží lýkožrout 8x, v druhé generaci 15x, takže
v průběhu jednoho roku může znásobit svou populační hustotu až 120x. Za přemnožení je na
jednometrové sekci průměrně 100 požerků. Na dospělém smrku se může v průběhu 1 pokolení
vylíhnout 150 – 200.000 kůrovců.
Správný postup při regulaci stavů lýkožrouta smrkového (a dalších druhů podkorních škůdců
obecně) zahrnuje vždy několik nezastupitelných a nepominutelných kroků. Nejdůležitějším (a
současně nejvíce zanedbávaným) je trvalé celoroční vyhledávání kůrovcem napadených stromů i
všeho ležícího materiálu a jeho včasná asanace. Další, i když někdy těžko splnitelnou podmínkou,
je zpracování veškerého kalamitního dřeva do konce června. Jedině při splnění těchto podmínek
jsou funkční kontrolní a obranná opatření, na které především provoz spoléhá.
Ke kontrole lýkožrouta smrkového jsou využívány v zásadě dvě metody – stromové lapáky a
feromonové lapače. Při stanovení počtu stromových lapáků v daném porostu vycházíme z tzv.
kalamitního základu, což je množství kůrovcového dřeva (tedy všeho lýkožroutem smrkovým
napadeného dřeva, stojícího i ležícího, včetně středně a silně napadených lapáků) zpracovaného za
období od 1.8.-31.3. Jde vlastně o jiné vyjádření populace kůrovce, která přechází z minulého roku
do roku letošního. Z něho odvodíme počet lapáků, které je nutno naklást na jaře pro zachycení první
generace lýkožrouta, a to tak, že celkovou hmotu kalamitního základu dělíme osmi a výsledek
podělíme průměrnou hmotnatostí daného porostu, čímž dostaneme počet kusů lapáků. Navíc je
nutno za každý nezpracovaný kůrovcový strom přidat ještě 1-2 ks lapáků. Lapáky musejí být
nakáceny do konce března, (ve vyšších polohách i v průběhu dubna), a to tak, aby 2/3 jejich počtu
byly na slunci a asi 1/3 v polostínu. Od počátku rojení je nutno je v intervalech 7-10 kontrolovat.
Kontrola probíhá odloupnutím kůry, přičemž se hodnotí počet závrtů na 1 dm čtvereční.
Tab. 3. Hodnocení stupně napadení lapáků.
Stupeň napadení lapáků Počet závrtů na dm2

26
Slabý Do 0,5
Střední 0,5-1,0
Silný 1,0 a více

Bylo-li dosaženo středního či silného stupně brzy po začátku rojení, je nutno přikácet okamžitě ještě
1/10 (střední napadení) či 1/5 (v případě silného napadení) z celkového množství lapáků. Jde o
lapáky určené k zachycení tzv. "sesterského pokolení".
Stupeň napadení lapáků poslouží dále ke stanovení počtu lapáků tzv. druhé série, tedy lapáků
určených k zachycení druhého pokolení lýkožrouta. Lapáky je opět nutno připravit před dalším
rojením brouka, tedy v průběhu června s tím rozdílem, že jsou kladeny do polostínu. Při stanovení
jejich počtu postupujeme podle následující tabulky.
Tab. 4. Rozhodovací kriteria pro pokládání lapáků 2. série.
Napadení lapáků 1. série Počet lapáků druhé série
Slabé Lapáky se nepokládají
Střední 1/2 z počtu 1. série
silné Stejný počet jako u 1. série

Po ukončení náletu brouků končí vyhodnocením stupně napadení kontrolní úloha lapáku a následuje
funkce obranná, kdy je nutno populaci kůrovce, která do lapáků nalétla, zahubit. Jediným z
ekologického hlediska vhodným způsobem likvidace kůrovců v lapácích je mechanické odkornění –
buď ručním odkorněním škrabákem nebo s využitím odkorňovacích adaptérů na motorovou pilu,
popř. vyvezením z lesa a opět mechanickým odkorněním výkonnějšími mechanismy. V případě
použití škrabáku je nutno odkornění provést v době, kdy v požerku jsou pouze vajíčka a larvy. V
takovém případě stačí k jejich zahubení pouze samo odkornění. V případě použití odkorňovacího
adaptéru dojde při odkorňování k zahubení všech stadií a je tedy možno tohoto způsobu asanace
využívat až do výletu brouků. To dává možnost využít tento způsob i v případě, kdy jsou např. na
jaře nalezeny stromy s plně vyvinutými a k vylétnutí připravenými brouky, kde jsme dříve při
asanaci byli odkázáni na skácení a chemické ošetření kontaktními insekticidy.
Jinou kontrolní (a částečně i obrannou) metodou je využití lapačů vybavených feromonovými
odparníky s agregačním feromonem. Výhodou je, že není nutno kácet živé stromy na lapáky,
náklady na ně jsou však vysoké a odhaduje se, že účinnost je poměrně nízká. Zvýšení jejich
účinnosti je možné dosáhnout jejich instalací v kombinovaných sestavách sloužících jako „bariéry“
proti napadení porostových stěn. Kontrolují se rovněž zhruba každých 7 dní, kdy se zaznamenávají
počty odchycených brouků a tito se ničí. Hodnotí se obdobně jako u lapáků, jen měřítkem tzv.
"stupně odchytu" jsou počty brouků.
Tab. 5. Hodnocení stupně odchytů do lapačů.
Stupeň odchytu Počet odchycených brouků za dobu rojení
Slabý Do 1000 ks
Střední 1000-4000 ks
Silný Více než 4000 ks

Lapače je možno s výhodou využít ke zjištění počátku rojení a tím i doby, kdy je nutno započít s
kontrolou lapáků. I zde z hodnot odchytu v lapačích instalovaných pro jarní rojení odvozujeme
počty lapačů pro pokolení druhé (letní), eventuelně pro pokolení třetí.
V určitých situacích lze lapáků, feromonů, či kombinace obou, využívat i jinak. Feromonovými
odparníky lze např. "navnadit" stromy, které zamýšlíme vytěžit a kůrovce pak po náletu asanovat v
těchto pokácených stromech. Jindy, např. v obtížně dostupných terénech, můžeme položit lapáky,
které před rojením opět "navnadíme" feromonovým odparníkem a současně opatříme nástřikem
kontaktního insekticidu. Tyto lapáky nelze sice využit ke kontrole, poslouží však dobře k
omezování populace kůrovců. I v běžných podmínkách se používají tyto "otrávené lapáky" v
kombinaci s feromonem v provedení tzv. "trojnožek", tj. trojnožkového seskupení kratších výřezů
kmenů v nichž je zavěšen feromonový odparník – slouží opět k hubení, nikoli kontrole.

27
Lýkožrout menší – Ips amitinus (Eichh.)
Podobný předcházejícímu, vyvíjí se výše na kmeni, v místech se slabší kůrou, nebo samostatně
obsazuje slabší kmeny. Vystupuje výše do hor. Ke kontrole a obraně se využívají pouze lapáky.
Výjimečně se na smrku vyskytuje i Ips cembrae Heer, druh jinak typický pro
modřín (viz modřín). Ze smrku znám především po žírech mnišky.

Lýkožrout severský – Ips duplicatus Sahlb.

Dříve znám jenom velice vzácně, dnes zjištěn téměř na celém území ČR. Preferuje slabší dimense,
stromy mezi 40-70 lety, nebo v kombinaci s Ips typographus v horní partii kmene. Problematický
druh – zejména vzhledem k tomu, že neosidluje ležící lapáky. Feromonové odparníky jsou sice k
disposici, jako obranné opatření však jsou feromonové lapače málo účinné. Obrana je velmi obtížná
a spočívá především v intenzívním vyhledávání napadených stromů a jejich asanaci.

Lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus (L.)

Má obvykle dvě generace do roka. Vyskytuje se od nejnižších poloh až po horní hranici lesa. Vedle
smrku i na borovici a modřínu, eventuálně douglasce. Na místech se slabší kůrou, ve vrcholkových
partiích a větvích téměř vždy společně s l. smrkovým. Samostatně na slabším materiálu, popř. i ve
vrcholových partiích stromů jinak oslabených, zejména po přísušcích. Tyčkoviny – kotlíkové
odumírání stromů. Nárůst při provádění probírek a prořezávek bez odbytu dříví, po kalamitách
s nedostatečným zpracováním zbytků po těžbě a obdobně při zanedbání porostní hygieny.
Kontroluje se okulárně, pomocí lapáků a feromonových lapačů. Pro kladení lapáků platí stejné
zásady jako při kontrole 1. smrkového. Pouze se používají slabší stromy nebo vršky silnějších
stromů se slabou kůrou. Intenzita napadení se hodnotí následovně: Méně než jeden závrt na 1 dm2 –
slabé napadení; 1-2 závrty na 1 dm2 – střední napadení; a Více než 2 závrty na 1 dm2 – silné
napadení. Tyto údaje byly stanoveny podle kapacity vhodného prostoru pro osídlení. Pro kontrolu
možno využít i feromonový odparník Chalcoprax ve spojení s běžnými lapači používanými pro
lýkožrouta smrkového. Zásadní význam má udržování čistoty a
likvidace těžebních zbytků včetně klestu.

Lýkohub matný – Polygraphus polygraphus (L.).

Má dvě generace do roka. Jarní rojení probíhá v dubnu a květnu, letní v červenci a v srpnu.
Vyskytuje se ve všech polohách, především však v středních a nižších, zvláště na vlhkých
stanovištích, v hustých porostech. Napadá soustředěně jednotlivé kmeny, obvykle středních dimensí
(nejčastěji ve III. věkové třídě), po celé délce. Obyčejně nevytváří rozsáhlejší a dále se šířící
ohniska. Častý i v porostech s vysokou imisní zátěží. Často v doprovodu smoláků Pissodes
harcyniae (Hbst.) a P. scabricollis (Mill.).
Kontrola se provádí okulárně dle napadených stromů. Obrana spočívá především ve včasném
odstraňování napadených jedinců. Při silnějším přemnožení lze použít lapáky, popř. otrávené
lapáky. Lapáky se pokládají do více zastíněných částí porostů.
Ve vyšších polohách může být tento druh zastoupen lýkohubem horským – Polygraphus subopacus
(Thoms.).

Smolák smrkový – Pissodes harcyniae (Hrbst.) a smolák horský – P. scabricollis (Mill.)

Imago žije až 3 roky a je nejhojnější v květnu. Vajíčka klade do jamek vykousaných v kůře až k
lýku. Nejčastěji v místech po odlomených větvích. Odtud vycházejí paprskovitě postupně se
rozšiřující larvové chodby hustě ucpané drtí a trusem. Chodby v kůře a lýku, teprve kuklová
kolébka je zčásti v povrchu běle a obklopená třístičkami.
Vývoj je nejednotný (potomstvo rodičovských párů několika generací), silně závislý na vnějších
podmínkách, zpravidla jednoletý. Za zvlášť příznivých podmínek se mohou vyvinout noví brouci už
po 6-7 týdnech a mohou tedy být i dvě generace do roka. Imaga, která se vyvinula na podzim se
páří, ale novou generaci zakládají až na jaře. Přezimují imaga, larvy i kukly.

28
Vysloveně sekundární druh, napadají krnící, nemocné a odumírající, ještě však živé zelené stromy.
Hojnější výskyt v imisních oblastech, obvykle po celé délce kmene, velmi často s lýkohuby rodu
Polygraphus.
Napadené kmeny je možno identifikovat jelikož bývají často pokryty kapičkami pryskyřice. Obrana
je založena na asanaci napadených stromů, porostní hygieně, zejména dokonalém zpracování
polomového dříví a zbytků po těžbě. Možno využít i lapáků nakladených před jarním rojením
brouků.

Škůdci dřeva
Dřevokaz čárkovaný – Trypodendron lineatum Ol. = Xyloterus lineatus Ol.

Druh s jednoletou generací. Rojení velmi časné, v nejteplejších oblastech a za teplého počasí již od
počátku března. Podmínkou pro napadení dřeva a vývoj larev je dostatečná vlhkost dřeva – min. 53
%. Nejlépe vyhovuje dřevo ze zimní těžby, pokácené 2-3 měsíce před rojením. Napadeno může být
všechno dřevo s odpovídajícím stupněm vlhkosti – dřevo pokácené, dřevo z polomů, vývraty, stojící
zlomy, popř. dřevo čerstvě odumřelých stromů v důsledku imisí, čerstvé pařezy i zbytky po těžbě.
Dospělci se objevují koncem června a v červenci. Přemnožení zpravidla v důsledku rozsáhlých
polomů, které není možno včas zpracovat, eventuálně zbytky po těžbě důsledně zpracovat. V lese
mnohdy silný výskyt na přechodných i trvalých skládkách dřeva.
Kontrolu a masový odchyt provádíme na odvozních místech a přechodných i trvalých
dřevoskladech, kde se v předchozím roce vyskytl, a to pomocí nárazových lapačů navnazených
feromonovým odparníkem Linopraxem, který se instaluje těsně před rojením (v nižších polohách
nejpozději do začátku dubna, ve vyšších do konce dubna), a který vydrží bez výměny po celou
potřebnou dobu (asi 5 měsíců). Kontrola lapačů 1 x za 7-10 dnů (v 1 ml v průměru 160 imag
dřevokaza). Podmínkou pro použití lapačů je minimální vzdálenost lapače od ohroženého dřeva 15
m. Instalují se na skládkách, kde momentálně není dříví.
Jako prevence je nejlepší ohrožené dřevo vyvézt nebo chemicky ošetřit kontaktním insekticidem.
Po napadení je možno ošetření provést pyrethroidy o vyšší koncentraci nejpozději do 1 týdne od
náletu.

Tesařík smrkový – Tetropium castaneum (L.) = T. luridum L. a t. šedohnědý – T. fuscum (F.)

Vyskytují se především na stojících stromech, někdy zdánlivě zdravých, ale zpravidla již silně
poškozených houbovými patogeny (václavka, červená hniloba), suchem, imisemi apod. Symptomy
dlouhodobějšího napadení je opadávání kůry, aktivita datlů, posléze zrezivění koruny.
Při napadení pouze tesaříky, stromy odumírají pomalu (3 roky). Tesaříci však zpravidla provázejí
kůrovce Ips typographus, ve vysokých horských polohách i Dendroctonus micans, a pak je průběh
odumření stromu velmi rychlý. Vedle stojících stromů osidluje i stromy vyvrácené, zejména jejich
zastíněné a ve vlhku ležící partie.
Poškození je jak fyziologické, tak technické – výtěžnost při pořezu může klesnout až o 40 %,
deskové sortimenty jsou užší (rovněž nižší zpeněžení) a kratší (tesaříky napadenou kulatinu je
vhodné manipulovat na kratší délky).
Obrana spočívá v odstraňování napadených stromů, včasný odvoz dřeva z lesa (do května),
eventuálně v odkornění před proniknutím larev do dřeva. Lze využít i lapáků, eventuálně dříví,
které bude delší dobu skladováno v lese, preventivně ošetřit kontaktními insekticidy.

Dalšími, ryze technickými škůdci jsou: tesařík fialový – Callidium violaceum (L.) modrého
zbarvení a t. kovový – C. aeneum (Deg.) zbarvení zeleného. Prevence a obrana spočívá především
ve včasném a dokonalém odkornění.

29
Tesařík krovový – Hylotrupes bajulus (L.)
Vývoj probíhá v suchém zpracovaném dřevě jehličnanů, zejména v běli, méně často i jádrových
partiích. Larvy rozežírají postupně celou bělovou část, ale ponechávají neporušenou povrchovou,
většinou jen velmi slabou vrstvičku dřeva. Dřevo je posléze proměněno v masu chodeb hustě
napěchovaných pilinami a vzájemně oddělené tenkými plátky letního dřeva. Na povrchu jsou patrné
pouze protáhle oválné výletové otvory imag. Doba vývoje se může pohybovat od 3 do 12 let, v
závislosti především na vlhkosti dřeva (zprostředkovaně i vlhkosti prostředí)
V ČR je na celém území hojný zvláště v teplých oblastech. Ve stavebním dřevě (např. v trámech)
larvy rozežírají bělové dřevo. Jako moučka jemná drť je promíšena trusem a hustě upěchována v
chodbách. Ty sledují zpočátku jarní dřevo, pak se postupně rozšiřují, až je běl zcela rozežrána. Jádro
je obvykle nepoškozeno. Také povrchová vrstva dřeva zůstává nedotčena, avšak je velmi tenká,
často na tloušťku papíru. Velmi důležité je včas rozpoznat napadení dřeva tímto škůdcem, zejména
u krovových konstrukcí. Po očištění povrchu je nutno prohlédnout povrchovou vrstvu dřeva a zjistit
výletové otvory, přítomnost živých nebo mrtvých brouků, popř. tlakem špičky nože zjistit rozrušení
dřeva žírem. Silně poškozeny bývají zvláště hrany dřeva. Rozežraná místa se dají poznat též
poklepem na trámy a jiné stavební části konstrukce. Nákladným obranným opatřením má
předcházet kontrola, kterou se zjišťuje, zda jsou ve dřevě živé larvy. Preventivním opatřením v
ohrožených oblastech je bezpodmínečné chemické ošetření nového stavebního materiálu,
impregnace sloupů apod. Účelné je v době rojení tesaříka krovového, tj. od poloviny června až do
srpna, zvláště ve vlhkých a teplých oblastech, uzavírat půdní okna drátěným pletivem. Chemická
ochrana dřeva i asanace je velmi nesnadná, jestli vůbec úspěšná. Komerčně dostupné látky
deklarované jako úspěšné při zásazích proti tomuto druhu nepronikají do dřeva a jejich účinek proti
larvám je tedy krajně pochybný. Dostupné insekticidy k povrchovým aplikacím mají příliš krátkou
dobu účinnosti a bylo by je vzhledem k délce vývoje brouka nutné aplikovat nesčetněkrát.
Nejspolehlivější je výměna napadených částí a výše zmíněná prevence.

Pilořitka velká – Urocerus gigas (L.), p. fialová – Sirex juvencus (L.) a

p. černá – Xeris spectrum (L.).
Napadají pařezy, vývraty, zlomy, stromy silně poškozené a odumírající, s poškozenou kůrou (blesk,
loupání, zranění při těžbě apod.). U. gigas preferuje smrk, S. juvencus se vyvíjí na jehličnanech a X.
spectrum dává přednost borovici, ale napadá i smrk a jedli.
Nejlepší ochranou je vyvezení dřeva z lesa před rojením samiček.
......................................................................................................................................................

ŠKŮDCI NA BOROVICI
......................................................................................................................................................

ŠKOLKY A N E J M L A D Š Í K U LT U R Y
Škůdci na jehlicích
Jehlice jsou stejně jako u smrku poškozovány především žíry dospělců některých druhů
nosatcovitých brouků (řada z nich je dokonce shodných se škůdci na smrku, specifickým pro
borovice je snad pouze listopas borový – Brachyderes incanus L.).
Ze savého hmyzu se na jehlicích může vyskytnout několik druhů štítenek (červců), obvykle však
nezpůsobí větší škody.
Největší poškození jehlic však způsobuje bejlomorka borová (Thecodiplosis brachyntera Schw.)
z řádu dvoukřídlého hmyzu Larvy pronikají do pochvy jehlic. V důsledku sání jehlice krní a na bázi
se tvoří nenápadná hálka (někdy sotva zřetelná), což je doprovázeno i více nebo méně výrazným
omezením délkového růstu jehlic a na podzim jejich předčasným opadem. Obrana se provádí
postřikem kontaktními insekticidy proti imagu v době rojení (květnu).
Velmi častý je tento druh zejména na kleči, kde může způsobit i její odumírání. Možnosti obrany
v těchto případech jsou omezené vzhledem k tomu, že se většinou jedná o chráněná území.
Na kůře sazenic:

30
Klikoroh borový – Hylobius abietis – viz kapitola škůdci smrku.

S TA R Š Í K U LT U R Y

Škůdci lýka a letorostů

Podkornice zhoubná – Aradus cinnamomeus (Panz.)

Imaga opouštějí zimní úkryt v březnu a bezprostředně nato kopulují, vrchol v polovině dubna,
během kopulace samice nepřerušují sání. Vajíčka jsou od konce dubna kladena jednotlivě nebo ve
skupinách na kůru. Embryonální vývoj kolem 3 týdnů. Larvy v květnu až červnu. Do konce června
se pohybují larvy po povrchu, od počátku července (kdy je plně vyvinuto sací ústrojí) se trvale
přisávají a do konce roku se 2-3x svlékají, takže přezimují z největší části larvy 4. instaru.
Příznaky napadení je žloutnutí jehličí, při silném napadení opad velké části starších ročníků jehlic
počátkem podzimu, takže zůstávají pouze letošní a loňské. Přesleny jsou krátké, zasychají pupeny.
Hladká kůra horní části kmínku šupinatí, svinuje se a odstává. Tvoří se příčné praskliny. V lýku a
běli tmavé skvrny, neboť 12-14 mm dlouhý sosák zasahuje i do dřeva.
Tento druh je primární škůdce významný především u borovice. Sání má za následek oslabení,
prosvětlování korun, omezení růstu až odumření. Doporučuje se pěstování kultur v plném zápoji.

Obaleč prýtový – Rhyacionia buoliana (D. et Sch)

Po vytvoření nepatrného zápředku se housenka 1. instaru zahlodává do pochvy jehlice, kde se asi
týden po zavrtání svléká. Poté putuje k výše stojícímu páru jehlic, ožírá je a zhruba za dva týdny se
znovu svléká a přelézá k pupenům výhonu, kde pod ochranou přediva vyžírá částečně nebo úplně
jeden nebo více pupenů, a ve 3.-4. instaru přezimuje. Na jaře od dubna (v teplých letech března –
když po 3 po sobě následující dny dosáhne teplota 15 °C) pokračuje v žíru (doba zpravidla v
korelaci s rašením výhonů) až do 6. instaru v žíru uvnitř prodlužujícího se výhonu a nakonec se
uvnitř vyžraného prýtu (ten je již zřetelně ohnutý) kuklí.
V důsledku zničení terminálního pupenu dochází k netvárnému rozsochatému růstu a takto
poškozené stromky je nutno při výchovných zásazích odstranit. Při velkém rozsahu napadení může
dojít až ke zničení kultury. Stejná poškození způsobuje i několik dalších druhů obalečů s obdobnou
biologií.
Obranu je možno provádět aplikací kontaktních insekticidů v průběhu rojení aneb jarní migrace.

Makadlovka borová – Exoteleia dodecella (L.)

Vajíčka jsou kladena na jehlice. Housenky minují do podzimu v koncových částech jehlic a tam
také přezimují. Na jaře se zavrtávají do pupenů, kde vyhlodají až 3 pupeny (místo žíru vystláno
předivem). Způsobují stejná poškození jako obaleč prýtový (Rhyacionia buoliana), výskyt často
společně s tímto druhem. Druhy poškozující pupeny s odrůstáním kultur ztrácejí na významu a
postupně mizí.

Smolák mlazinový – Pissodes notatus Fabr.

Napadá borovice ve stáří 3-15 let. Pod kůrou vytváří paprskovité, postupně se rozšiřující larvové
chodby hustě ucpané drtí a trusem, končící kuklovou kolébkou, která zasahuje zčásti do povrchu
běle a je obklopená drtinkami a třístičkami. Napadení se projevuje šednutím jehličí, v přeslenech
viditelné četné větší kapky pryskyřice (po kladení vajíček).

Lýkožrout dvouzubý – Pityogenes bidentatus Hbst.

Obsazuje mladé slabé stromky odrostlejších kultur, zejména stromky poškozené, ale i tenkokoré
části starších borovic. Napadené stromky zrezaví v krátké době, v místech závrtů brouků se objevují
jen zcela nepatrné kapky pryskyřice, pod kůrou hvězdicovité matečné chodby. Obrana proti
posledním dvěma škůdcům se provádí včasnou likvidací napadených jedinců.

31
Škůdci na jehlicích
Hřebenule ryšavá – Neodiprion sertifer Geoffr.
Druh vyvíjející se na všech druzích borovic od nížin do hor. Housenice žijí v dubnu až květnu
pospolitě, volně, bez zápředku. Konsumují staré jehlice (při přemnožení však i nové), z jehlice
ponecháno pouze střední žebro, takže jehlice zasychají a hnědnou. Při vyrušení v typické poloze s
esovitě zdviženým zadečkem. Spotřeba jedné housenice cca 30 jehlic. Po dokončení žíru se
zapřádají do hnědého zámotku umístěného na větvích (eventuálně v hrabance). Kokon je válcovitý,
oba konce polokulovitě zaoblené. Kuklí se zpravidla v srpnu, uvnitř kokonu. Preferuje mladé
porosty, pouze při přemnožení přechází na porosty starší. Přemnožení jsou poměrně častá, takže
může způsobit i holožíry, a to jak v borových mlazinách, tak zejména na kleči. Gradace obvykle po
3 letech končí na masovou infekci polyedrickým virem. Přemnožení známá z klečových porostů v
Krkonoších a Krušných horách, anebo z porostů borovice lesní na Břeclavsku.
......................................................................................................................................................

TYČKOVINY, TYČOVINY, KMENOVINY

Škůdci na jehlicích

Píďalka tmavoskvrnáč – Bupalus piniarius L.

Je to monofág borovice a jen v nouzi napadá jiné jehličnany. Rojení probíhá od počátku května do
poloviny července. Nejmladší housenky pomístně ožírají okraje jehlic, starší (od 2. instaru)
konsumují jehlice až na střední žebro. Žír probíhá v odpoledních a večerních hodinách. 5 instarů,
jedna housenka v průběhu vývoje zkonsumuje 2,5 g jehlic, z toho poslední instar 55 % celkového
spotřeby. Žír je dlouhý (cca 3 měsíce) – až do listopadu. Kuklení v zemi pod korunou končí na
podzim (září), může se však protáhnout do pozdního podzimu až zimy. Housenky se kuklí v měli,
popř. nejsvrchnější vrstvě půdy a kukla přezimuje.
Přemnožení v obdobných podmínkách jako následující druh (sosnokaz) a to v: Porostech tyčovin po
starší porosty (25-70 let); V sušších polohách (500-700 mm srážek, průměrná roční teplota kolem 7
°C); V nadmořských výškách do 700 m.n.m.; a na chudých stanovištích.
Přemnožení se opakuje v přibližně 10letých intervalech, trvání gradace je kolem 5-6 let. Vzhledem
k pozdnímu žíru a nepoškozeným pupenům i při holožíru nastává kritická situace až druhém roce.
Kontrola se vykonává zjišťováním kukel v půdě.

Můra sosnokaz – Panolis flammea Schiff.

Monofág borovice (jen v gradacích i jiné jehličnany, popř. některé listnáče jako dub a bříza).
Housenky se objevují časně na jaře, hojně předou, v 1. instaru ožírají resp. vyžírají pupeny a jehlice
rozvíjejících se pupenů. Od 2. instaru žír na starších jehlicích a konsumují celé jehlice, popř. ožírají
i kůru a živí se rašícími jehlicemi. V případě inkoincidence vyžírá vnitřek pupenů, ožírá i jemnou
kůru letorostů. Žír housenky je ukončen v průběhu měsíce, celkově je však žír v korunách vzhledem
k delší době kladení rozvleklý. Jedna housenka zkonsumuje kolem 300 jehlic, z toho poslední instar
190. Žír více méně rovnoměrně v průběhu celého dne a noci trvá 5-6 týdnů. Kuklení probíhá
v hrabance. Vyspělé housenky padají nebo sestupují na zem a kuklí se v měli nebo nejsvrchnější
vrstvě půdy (v hloubce nejvýše několika cm), kde kukla přezimuje.
Přemnožení jsou nejčastější na borovicích 20-80letých, na chudých stanovištích s nízkými srážkami
(Pineto-Qurceta – s ročním úhrnem srážek 500-700 mm). Gradace jsou dlouhé, přibližně 10leté (4
roky progradace, 4 vyvrcholení, 2 retrogradace). V závěrečné fázi gradace se populace hroutí
v důsledku vysoké parazitace, predace a mykózy.
Vzhledem k tomu, že jsou poškozovány pupeny, kůra letorostů, mladé jehlice a od 2. instaru i
jehlice staré, je sosnokaz nebezpečným škůdcem. Jeho kontrola se provádí spočítáním kukel v půdě
(podzim nebo časné jaro do 1/2 dubna) v porostech III-IV věkové třídy tam, kde druh gradoval.
Typickým symptomem je časně na jaře rychlé odlistění nových výhonů, které rychle vadnou a

32
usychají. Žír postupuje z vnějších částí koruny dovnitř a shora dolů. I jednorázový holožír může
vést k odumření porostu (v souvislosti se zničením nových pupenů).

Bourovec borový – Dendrolimus pini L.

Jako předcházející monofág borovice (je však schopen úspěšně dokončit vývoj i na jiných
jehličinách). Housenky se 7 instary. První instar ožírá okrajově staré jehlice a ponechává pouze
střední žebro, následující instary konsumují jehlice celé. Housenky 3.-4. instaru v pozdním podzimu
opouštějí koruny a přezimují svinuté v měli hrabanky (nejvýše několik cm pod povrchem). Velmi
brzy na jaře, v březnu až počátkem května (když teplota stoupne nad 1°C) housenky vystupují do
korun a v průběhu několika týdnů dokončí svůj vývoj (celkem 7 instarů). Žír v druhém roce je
velmi intenzívní, housenky v druhém roce spotřebují až 95 % z celkové spotřeby potravy. 1
housenka spotřebuje za celý svůj vývoj 10-20 g jehličí.
Mezi typické symptomy patří totální žír jehlic v časném jaře, jehlice ožrány až na krátké zbytky. I
jednorázový holožír může vést k uhynutí porostu (zničením mladých výhonů). Tento druh v ČR
graduje zřídka, a to ve stejnověkých, stejnorodých starých borech na chudých stanovištích,
v teplých a suchých oblastech (roční srážky 500-600 mm – Pineto Quercetum). Gradace jsou zhruba
4leté.
Kontrola se soustřeďuje do III-V. věkové třídy tam, kde se již přemnožil. Kontrolují se housenky
vystupující do korun. Volí se 5-10 kmenů na ha, kritický stav při 50 housenkách na lepovém pásu.
Možné jsou i kontroly housenek v začátku zimy v hrabance, kontrola motýlů s využitím Dykovy
metody, kontrolou vzorníkovou - vajíčka a zápředky a pod.
Aplikace chemických a/aneb biologických přípravků se v případě potřeby vykonává pro píďalku
tmavoskvrnáče od poloviny července do srpna, proti můře sosnokazu časně na jaře a proti bourovci
borovému v srpnu až září proti nejmladším instarům housenek. Obrana proti bekyni mnišce byla
popsána u smrku.

Škůdci lýka
Lýkohub menší – Tomicus minor (Htg.) = Myelophilus minor
Rojí se později, v květnu až červnu (obvykle asi o 14 dnů později než T. piniperda), v teplých
polohách je možné i dvojité pokolení. Vyvíjí se v tenkokorých horních partiích kmenů popřípadě i
silných větvích. Kuklová kolébka je vyhlodaná do běli. Žír ve výhoncích obdobně jako u lýkohuba
sosnového, přezimování ve výhonech nebo v hrabance. Často se vyskytuje společně s lýkožroutem
vrcholkovým Ips acuminatus.
Obrana je velice složitá, jelikož tento druh prakticky nenaletuje do ležících klasických lapáků.
Pokud se však lapáky proti němu připravují, měli by být středních rozměrů s tenkou kůrou a jejich
příprava by se měla provádět koncem zimy – v průběhu února. Podobný, velmi četný druh je
lýkohub větší (Tomicus piniperda L.), který obsazuje spodní část kmenů. Na jeho kontrolu a obranu
proti němu je možno připravit klasické lapáky ze stromů s hrubší kůrou.

Lýkožrout vrcholkový – Ips acuminatus (Gyll.)

Rojení v květnu, dvě pokolení do roka (1. pokolení květen, 2. pokolení červenec), přezimuje jako
larva nebo brouk druhého pokolení. Na oslabených borovicích (např. po sérii suchých let) může být
významným fyziologickým škůdcem (někdy spolu s lýkohubem T. minor a krascem borovým
Phaenops cyanea (F.). K přemnožení může dojít i po sněhových a námrazových kalamitách. Často v
kombinaci s Ips acuminatus. Na teplých stanovištích spodní část stromů napadených lýkožroutem
vrcholkovým obsazuje lýkožrout borový (Ips sexdentatus Börn).
Vzhledem k biologii tohoto druhu a vzhledem ke skutečnosti, že prakticky nenaletuje do lapáků je
obrana velmi nesnadná. Nejúčinnější je odstraňování stromů s proschlými větvemi koruny, a to v
době před dokončením vývoje v požercích, tj. koncem června, kdy zasahujeme v situaci, kdy jsou
tento a předcházející druh (stejně jako krasec borový) ve stadiu larvy. Asanace odkorněním, větve
napadené lýkožroutem vrcholkovým – Ips acuminatus (a eventuelně Pityogenes quadridens Htg. a
P. bidentatus Hbst.) podle možností vyvézt, rozštěpkovat a spálit. V současnosti je znám

33
feromonový odparník, ale jeho účinnost je limitovaná tím, že dospělci se pravděpodobně pohybují
většinou v korunách stromů.

Krasec borový – Phaenops cyanea (F.) = Melanophila cyanea

Vyskytuje se na borovicích libovolného stáří, preferuje však silnější kmeny v místech se silnou
borkou, na suchých stanovištích a slunci vystavených okrajích porostů. Generace je dvouletá.
Rojení probíhá v červnu a červenci. Chodby mladých larev (v roce rojení) se nepravidelně vinou
lýkem, jsou kolem 2 mm široké a nápadné tmavou drtí; larva je často uvnitř lýkové vrstvy.
V druhém roce jsou chodby již poměrně široké a vyplněné obláčkovitě uspořádanou drtí. Larva
přezimuje v připravené kukelní kolébce v kůře a kuklí se na jaře třetího kalendářního roku.
Výletový otvor je čočkovitý.
Napadení stromů se projevuje řidším ochvojením, jehlice jsou šedozelené barvy. Patří mezi
fyziologické škůdce, k technickému poškození nedochází, často však ve zvýšené míře modrání.
Přemnožení jsou známa především v porostech oslabených dlouhodobějším nedostatkem vláhy
(jižní Morava).
Druhy poškozující dřevo borovice, ať už ležící, pokácené, či stojící, jsou většinou shodné se
spektrem druhů uvedeným u smrku.
......................................................................................................................................................

ŠKŮDCI NA JEDLI
......................................................................................................................................................

SEMENÁČKY, SAZENICE A MLAZINY

Škůdci lýka
Výskyt klikoroha (Hylobius abietis) spíše v místech, kde je jedle přimíšena ve smrku či borovici, a
to jen při silně zvýšených stavech, protože zde klikoroh dává přednost oběma uvedeným dřevinám.
Škůdci na jehlicích
Odrostlejší stromky I. a II. věkové třídy zejména na sušších stanovištích chronicky sužovány
korovnicemi (Dreyfusia nordmannianae Eckst., D. piceae Ratz.), které sají jak na jehlicích, tak na
kmíncích. Vedle toho i občasný výskyt mšicovky jedlové Mindarus abietinus Koch sající rovněž na
vyrašených jehlicích. Kontrola těchto škůdců se provádí okulárně – dle přítomnosti symptomů,
kterými jsou jehlice ohýbající se dolů při D. nordmannianae a nahoru při Mindarus abietinus.
V případě silného napadení se odstraňují nejvíce napadené stromy, popřípadě je možno provést
chemické ošetření v květnu-červnu anebo září.
K omezení růstu může přispět i žír molovky Blastodere sergiella Retz., hlodající i uvnitř výhonu,
příp. obaleče korunového – Epinotia nigricana HS, poškozujícího pouze pupeny. Důsledkem
zničení terminálního pupenu je rozšíření a zploštění koruny – tzv. čapí hnízdo. Obrana proti těmto
škůdcům se většinou neprovádí.

KMENOVINY

Škůdci na jehlicích a pupenech

Nápor významnějších škůdců směřuje na pupeny a jehlice. Pupeny a jehlice poškozují takřka
výhradně motýlí škůdci – především různé druhy obalečů, které konsumují mladé jehlice (např.
obaleč jedlový – Caccoecia murinana Hb., či obaleč rudohlavý – Zeiraphera rufimitrana H.S.),
popř. jehlice staré (např. Epinotia fraternana Haw.) či pupeny (obaleč korunový – Epinotia
nigricana H.S.). Důsledkem jejich působení je oslabení růstu a v případě poškození terminálu i pro
jedli typické zplošťování koruny a tvorba tzv. „čapích hnízd“.
Poškození asimilačních orgánů není v našich podmínkách masového charakteru, zejména proto, že
porostů s významným zastoupením jedle je velmi málo. Kontrola a obrana proti těmto druhům se

34
tedy obvykle neprovádí, i když kontrolní metody pro některé druhy jsou k disposici. Význam těchto
škůdců může nabýt na důležitosti v souvislosti se zvyšujícím se zastoupením jedle v porostech ČR.

Škůdci lýka
Lýkožrout jedlový – Pityokteines curvidens (Germ.)
Jedná se prakticky o monofága jedle, který napadá staré, churavějící nebo vyvrácené jedle. Rojení
probíhá koncem března a v dubnu. Požerek je hvězdicovitý, matečné chodby příčné, snubní
komůrka i matečné chodby nepatrně zasahují do běle, larvální chodby v kůře a lýku, do dřeva
nezasahují. Larvy se před kuklením zavrtávají do dřeva. Zakládá i sesterskou generaci po
regeneračním žíru. Letní rojení probíhá v červenci, druhá generace ukončí zpravidla vývoj ještě
téhož roku a imaga přezimují buď v místě žíru nebo v kůře sousedních jedlí (napadené místa
charakterizují výrony kapiček pryskyřice). V teplých letech a příznivých podmínkách možné i
založení pokolení 3, které přezimuje ve stadiu larev nebo kukel.
Kontrolu je možno provádět využitím lapáků. Lapáky klademe na okrajích porostů, pro první
generaci koncem března až počátkem dubna, přičemž je nutno klást je na výsluní. Lapáky 2. série se
připravují od poloviny června.

Lýkožrout prostřední – Pityokteines spinidens Reitt.

Bionomie je podobná druhu P. curvidens. Požerky se většinou nacházejí v horních partiích kmenů a
větvích, jsou hvězdicovité, matečné chodby spíše sledují osu kmene, právě tak chodby larvální.
Kuklová kolébka jen málo zasahuje do běle. Někdy napadá v horních partiích i zdánlivě zdravé
stromy, a obdobně jako P.vorontzovi připravuje půdu pro napadení P. curvidens. Obrana obdobná,
provádí se většinou společně s lýkožroutem jedlovým.

Lýkožrout malý – Pityokteines vorontzovi (Jacobs.)

Bionomie je obdobná jako u P. curvidens. Požerky můžeme najít ve větvích a vršcích stromů. Jsou
hvězdicovité, snubní komůrka je v kůře, matečné chodby zřetelně zasahující do běle. V horních
partiích stromů tento druh často předchází nálet lýkožrouta jedlového, mnohdy se však vyskytuje
současně s ním. Obrana obdobná a většinou společně s lýkožroutem jedlovým.
Lýkožrouti rodu Pityokteines se po vylíhnutí často na podzim zavrtávají do okrajových středně
starých jedlí, kde zimují. Místa závrtů jsou patrná podle početných zrnek pryskyřice. Opakovaný
nálet oslabuje postižené jedle do té míry, že v průběhu několika let náporu podkorního hmyzu
podléhají.

Korohlod jedlový – Cryphalus piceae Ratz.

Prakticky se vyskytuje monofágně na jedli. Rojení probíhá v březnu-dubnu, požerek buď v tenkém
materiálu korun a větví, nebo na kmíncích mladých jedlí. V místech, kde se nevyskytují druhy rodu
Pityokteines je korohlod jedlový zastupuje rovněž i na silnějším materiálu. Požerek je
charakteristicky bez matečných chodeb, larvové chodby vybíhají paprskovitě z prostorné snubní
komůrky. Také druhé pokolení zpravidla dokončí vývoj ještě v témže roce. Význam stejný jako u P.
vorontzovi. Obrana se provádí asanací stromů a důslednou likvidací zbytků po těžbě.

Smolák jedlový – Pissodes piceae (Ill.)

Žije monofágně na jedli. Imago se vyskytuje od dubna do září. V důsledku dlouhého života a
rozmnožování imaga nejsou individuální generace jasně odděleny, obdobně jako u ostatních
smoláků. Samička klade vajíčka ve skupinkách po 10-20 do jamek vykousaných v kůře nepříliš
vitálních jedlí od II. věkové třídy po staré kmenoviny (eventuálně i do pařezů). Larvové chodby
jsou dlouhé (až 70 cm), paprskovitě se rozbíhají a rozšiřují a končí kukelní kolébkou vystlanou drtí.
Napadené stromy roní z jamek pryskyřici (opět obdobně jako u ostatních smoláků). Je to sekundární
škůdce na churavějících stromech, často oslabených žírem obalečů. Obrana je založena na likvidaci
napadených stromů s následním odkorněním. V případě potřeby je možné využití lapáků obdobně
jako u kůrovců.
......................................................................................................................................................
35
ŠKŮDCI NA MODŘÍNU
......................................................................................................................................................

K U LT U R Y , MLAZINY A TYČOVINY

Škůdci na jehlicích

Třásněnka modřínová – Taeniothrips laricivorus Krat. et Farský

Imago přezimuje (pod šupinami pupenů jiných jehličnanů, převážně smrku), v květnu přechází na
modřín a klade vajíčka na mladé jehlice vedoucích výhonů (vrcholové partie). Larva ale i dospělci
sají na jehlicích, což se projevuje jejich šednutím (posléze černáním při napadení houbami),
křivením, novotvary a opadem, sání na mladých výhonech vede i k jejich odumírání. V červenci je
zakládána další generace (letní, která už není natolik koncentrována na vrchol stromu), jejíž vývoj
trvá pouze 4 týdny. Přezimuje imago (výlučně samičky letní generace), většinou pod šupinami
pupenů jiných jehličnanů, převážně smrku.
Příznaky napadení jsou velmi charakteristické. Jehlice nabývají špinavě šedého zbarvení, odstávají,
kroutí se a jsou pokryty kapičkami pryskyřice. Kůra výhonků korkovatí, praská, konce výhonu
červenají, fialoví až černají a odumírají. Míra poškození v průběhu vegetační doby stoupá a vrcholí
v závěru léta a na podzim. Ve střední partii poškozených výhonů vzniká větší počet adventivních
pupenů, z nichž vznikají v příštím roce nové výhony nahrazující odumřelý terminál. Ty po napadení
znovu usýchají a modřín tak ztrácí tvar i výškový přírůst, dostává se do zástinu okolních dřevin a v
těchto podmínkách zpravidla hyne působením brvenky modřínové.
Jde o primárního škůdce mladých modřínů, který napadá dobře rostoucí modříny (pouze evropské)
ve fázi jejich největšího růstu. Obrana se provádí kontaktními insekticidy v červnu, kdy postihne
všechna vývojová stadia.

Pouzdrovníček modřínový – Coleophora laricella (Hb.)

V evropských podmínkách se jedná o monofága modřínu, který ho doprovází ve všech polohách.
Vylíhlá housenka se zavrtává do jehlice a minuje ji. Vyžraná jehlice je bělavá, tělo housenky přes
pokožku jehlice prosvítá. Prvé 2 instary se svlékají v jehlicích, třetí instar si ze středních částí
vyžraných jehlic vytvoří vak kryjící zadeček. V tomto instaru ve vaku připevněném na
brachyblastu, koncovém pupenu nebo i jinde housenka přezimuje (vak připomíná zachycenou
opadlou jehlici). Po přezimování dochází zhruba v polovině dubna k obnovení aktivity, poslednímu
svlékání a žíru na rašících jehlicích. I jarní žír trvá 4-5 týdnů. Kuklí se ve vaku připředeném k
jehličkám. Doba trvání kukly 3 týdny.
Škůdce se vyvíjí nejčastěji na spodních větvích, letní a podzimní žír je sotva postřehnutelný, teprve
jarní žír, kdy housenky ožírají nové jehlice od špičky je patrný. Poškozené jehlice bělají, kroutí se a
později hnědnou. Poškození na jaře připomíná pozdní mráz (na jaře nápadné bílé špičky jehlic),
v jehlicích brachyblastů jsou však přítomny housenky. Stromy na jaře vypadají jako spálené
mrazem.
Přemnožení se vyskytuje převážně na modřínech ve věku 10-60 let, postiženy jsou zejména porostní
okraje. Intensita poškození závisí na počasí a stupni rozvoje jehlic. Za chladného a vlhkého jara
modřín postupně raší, zatímco housenky zůstávají v klidu. Tento průběh počasí škody výrazně
omezuje. Naopak prudký nástup vyšších jarních teplot probudí housenky v samém počátku rašení
modřínu a škody jsou pak výrazně větší. Po silných žírech vytvoří modřín nové jehlice, dochází
však ke ztrátě na přírůstku a při chronickém poškozování k brzdění růstu až krnění.
Kontrola se provádí spočítáním vaků na brachyblastech, když nebezpečí holožíru hrozí při dvou
vacích na pupen. Obrana se provádí v dubnu až květnu po vyrašení jehlic nebo těsně před
zavrtáváním mladých housenek do jehlic. Účinnost obranného zásahu může být kvůli způsobu
života poměrně nízká.

36
Bekyně mniška – Lymantria monacha L.
Pro podrobnější informace viz kapitolu smrk. Modřín tento druh napadá je-li v příměsi smrkových
nebo borových porostů. Jeden z prvých výrazných žírů mnišky v poslední gradaci objeven na
Příbramsku právě na modřínu. Modřín je preferována potrava i asijské rasy bekyně velkohlavé.

KMENOVINY

Škůdci na jehlicích

V období přemnožení na smrku může jehličí modřínu poškodit i bekyně mniška – Lymantria
monacha.

Škůdci lýka

Lýkožrout modřínový – Ips cembrae Heer

Prakticky se jedná o monofágní druh na modřínu, jen zřídka napadá jiné jehličnany (např. smrk po
žíru mnišky). Jarní rojení probíhá počátkem května. Objevuje se na modřínech silných dimensí,
churavějících, častý na poraženém dřevě. Požerek silně připomíná požerek lýkožrouta smrkového.
Do počátku července se obyčejně vyvine nové pokolení. Zralostní žír v dřeni letorostů (obdoba
lýkohubů na borovici) nejčastěji na okrajových modřínech. Druhé pokolení dokončí vývoj buď v
témže roce na podzim, nebo v různých stadiích přezimují a brouk se objeví až na jaře. Často
doprovází tesaříka modřínového – Tetropium gabrieli Weise, častý zejména v oblastech chlumních.
Na kontrolu i obranu se využívají lapáky, obdobně jako u lýkožrouta smrkového. Lapáky se
připravují na osluněná místa do poloviny dubna, druhá série v červnu. Dobrým vodítkem zvýšené
četnosti jsou větvičky opadané v důsledku zralostního žíru.

Tesařík modřínový – Tetropium gabrieli Weise

Požerek je podobný jako u jiných druhů tohoto rodu na smrku. Jedná se o monofága modřínu.
Bionomie a obrana podobná jako u příbuzných druhů téhož rodu na smrku. Napadeny bývají
koruny starších modřínů, zpravidla hromadně. Důsledky napadení jsou patrné až na jaře, kdy
koruny zčásti nebo zcela usychají. Jaro a časné léto je také obdobím kontroly – na napadení
tesaříkem a jeho sílu usuzujeme podle stavu olistění koruny. Je důležité nezaměňovat napadení
tímto druhem za defoliaci způsobenou pouzdrovníčkem modřínovým anebo mšicemi.
Obrana spočívá ve vytěžení a včasném odkornění napadených stromů.
......................................................................................................................................................

LISTNÁČE
Ohrožení listnáčů (dubů, buku, jilmů, jasanu, olše, topolů, vrb, javorů a lip)

Počet druhů hospodářsky významných listnáčů v našich lesích je sice několikanásobně vyšší než
jehličnanů, mnohé z nich však tvoří spíše součást lesů smíšené druhové skladby, ať už spolu s
jehličnany nebo jako součást smíšených lesů jehličnatých. Porosty tvořené jediným druhem jsou s
výjimkou dubin a bučin celkem vzácné a omezené jen na menší plochy. Také zastoupení listnáčů je
ve srovnání s jehličnany v ČR nevelké, pouze kolem 25 %. Listnaté (i smíšené) porosty jsou
biocenosy daleko bohatší než jehličnaté monokultury a tedy i počet fytofágů vázaných na listnáče je
daleko větší. Z tohoto bohatého spektra je však jen malou část možno považovat za škůdce. Mezi
škůdci převládají spíše druhy polyfágní. Vzhledem k vyšší biodiversitě a tím i přítomnosti většího
druhové spektra predátorů a parasitoidů (z nichž valná část je oligofání až polyfágní a schopna tak
alternovat mezi různými hostiteli) je i přirozený regulační potenciál smíšených a listnatých porostů
daleko větší, než u monokultur jehličnanů.

37
Nejvíce škůdců můžeme zaznamenat na dubech, topolech a jilmech, zatímco některé listnáče, např.
javory, nejsou hmyzími škůdci ohrožovány vůbec, řada ostatních pak zcela minimálně.
Nejvíce napadenými orgány jsou listy, všechny listnáče však snášejí jednorázové i velmi silné žíry
až holožíry na listech bez větších následků. Nápor foliofágů vrcholí v období tyčovin až kmenovin.
Na žírech se často podílí řada druhů, takže žíry lze označit jako komplexní, v nichž však obvykle
některý druh převládá.
Podkorní hmyz, s výjimkou jilmu, nehraje u listnáčů za normálních podmínek zvláště výraznou roli.
Význam některých druhů je však umocňován tím, že působí jako vektor v šíření některých
houbových onemocnění (kůrovci a další podkorní a dřevokazní druhy hmyzu na jilmu či dubu).
Také přemnožení jako obvyklý následek větrných a sněhových kalamit u jehličnanů zde prakticky
nepřichází v úvahu, protože listnáče jsou proti těmto poškozením daleko odolnější než jehličnany.

ŠKŮDCI NA DUBECH
......................................................................................................................................................

SAZENICE A MLÁZÍ

Škůdci lýka

Polníci (druhy rodu Agrilus)

zástupci krascovitých brouků (Buprestidae)
Dospělce vykonávají zralostní žír na listech, často společně. Vajíčka jsou kladena na kmen a větve,
především v osluněných partiích. Larvální chodby nepravidelně zvlněné, postupně nabývající na
šířce. Generace je většinou dvouletá. Jejich výskyt je častější zejména v suchých teplých obdobích,
v souvislosti s poklesem hladiny spodní vody a po žírech foliofágů. Největší škody působí ve stáří
tyčkovin.
Kontrola se provádí vizuálním posouzením hynoucích korun anebo jejich částí. Obrana je založena
na odstraňování silně napadených jedinců.

TYČKOVINY A KMENOVINY

Škůdci asimilačních orgánů

Obaleč dubový – Tortrix viridana L.
Je to monofág na dubech, vývoj na jiných dřevinách jen při nedostatku potravy (bříza,buk, javor,
topol, habr). Rojí se v červnu. Vajíčka na větvích, opomíjejí však čerstvé letorosty. Na jednom místě
vykladena vždy 2 vajíčka, z nichž jedno částečně překrývá druhé. Vajíčka jsou pokryta tmelem a
jsou zamaskována drobným detritem z větví, takže dokonale splývají s povrchem větve.
Nejčastějším místem snůšky jsou jizvy po opadlých listech, nerovnosti a drsná místa. Celkem 1
samička asi 50 vajíček. Vajíčka přezimují.
Housenky se na jaře od konce dubna zavrtávající do rašících pupenů, vyžírají tvořící se nejmladší
listy a poprvé se svlékají. Ostatní instary (celkem 5) konsumují již rozvíjející se listy. Od 3. instaru
housenky svinují a zapřádají listy, v jejich krytu žijí. Kuklí se ve smotcích listů, za gradace i na
jiných místech korun a kmene. Období kukly trvá 2-3 týdny. Vyskytuje se na všech domácích (popř.
introdukovaných) dubech, hojný v nižších polohách, mezernatých starých porostech, na solitérách a
okrajích.
Důsledkem chronických a silných žírů je vedle ztrát na přírůstku spojených i se snížením kvality
dřeva – menší podíl letního dřeva – především oslabení porostů, eventuálně i zničení úrody žaludů.
Na žírech se spolu s obalečem dubovým podílí celá řada dalších druhů listožravých housenek (viz
dále).

38
Kontrola se provádí zjišťováním počtu zimujících vajíček. V porostech volíme 2 trvalé vzorníky (na
400 ha), 1 na okraji porostu, druhý v porostu. Z nich se odeberou do 31. prosince 3 vzorkové větve
dlouhé 80-130 cm (2 z vrcholu, 1 ze spodní části koruny) aby na větvi bylo min. 150 pupenů.
Následuje kontrola ve výzkumném ústavu. Možno využít i fotoeklektoru. Kritický počet je 1
vajíčko na 1 pupen, popř. 250 a více housenek na 1 m větve. Obrana se provádí, jako u
následujících druhů leteckou aplikací biologických, eventuálně biotechnických přípravků.

Obaleč dubinový – Aleimma loeflingiana L.

Bionomie téměř shodná s T. viridana. Housenka prvního instaru žere v rozvíjejících se pupenech,
starší housenky svinují podélně listy. V ČR zastupuje do značné míry v pahorkatinách T. viridana.
Samička klade 20-40 vajíček. Kuklení v 2. polovině května, doba trvání kukly 10-14 dnů.

Obaleč hlohový – Archips crataegana Hb.

Vyskytuje se polyfágně na listnáčích, preferuje dub. Zpravidla společně s dalšími obaleči na dubu.
V druhé polovině dubna – počátku května se líhnou housenky, rychle se přesouvají do korun, kde
pronikají do rozvíjejících se pupenů a v jemném předivu začínají s žírem na spodní straně. Od 3.
instaru svinují listy. Doba žíru kolem 5 týdnů, jedna housenka zkonsumuje cca 60 cm2 listové
plochy.
Poškození je obdobné jako u Tortrix viridana, listy nejsou defoliovány úplně. Kontrola se provádí
spočítáním nakladených vajíček (ve formě bělavých snůšek) na kmeni do výšky 2 m.

Píďalka podzimní – Operophtera brumata L. = Cheimatobia brumata

Vyskytuje se polyfágně na listnáčích, s výskytem na více jak 100 druzích rostlin. Rojí se pozdě na
podzim. Líhnutí housenek na konci dubna a počátkem května. Počátek žíru obdobný jako u obalečů
– vnikají do narašených pupenů a konsumují nejmladší listy, později ožírají vyspělejší listy z boku a
ponechávají nedotčeny silnější žilky. Žír trvá 25-40 dnů, takže dospívají v době plného vývinu listů.
Housenky v přírodě od počátku května do konce června. Po ukončení žíru se spouštějí po vláknech
k zemi, kde se v zápředku kuklí v hloubce 2-15 cm, nejčastěji kolem 6 cm, v zabuřenělém terénu
mělce – 2-3 cm.
V lesním hospodářství způsobuje významná krátkodobá přemnožení zejména v oblasti habrových
doubrav. Gradace jsou temporárního typu s krátkým trváním. K síle gradací přispívají nebo je
omezují stejné faktory jako u obalečů – koincidence rašení pupenů a líhnutí housenek, suché a teplé
počasí v době nejmladších instarů a biotické faktory regulační. Vedle toho i příznivé počasí v
období podzimního rojení.
Kontrolovat lze samičky lepovými pásy od poloviny října, popř. kukel v zemi. Silné žíry lze
očekávat při hustotě kukel 3-5 kukel na 1m2. Lepování spočívá v založení 2-3 kontrolních ploch v
každém porostu, kde v polovině října olepujeme ve výčetní výšce vždy skupinu 5 stromů
(vzdálenost jednotlivých skupin 30-40 m). V intervalu 1-2 týdnů provádíme kontroly – sčítání a
odstraňování samiček, a to podle počasí až do poloviny prosince. Změříme obvody však kontrolních
stromů a přepočteme počet samiček na 1 cm obvodu vzorníku. Kritický počet u dubu je 1 samička
na 1 cm obvodu kmene. Populační hustotu je možné na jaře zpřesnit kontrolou vajíček nebo
housenek na 1 pupen. Kritický stav představuje 2,5 housenky na 1 pupen.
Poznámka: Pásek má být tak široký, aby na něm kromě 5 cm širokého lepového pruhu zbyl na
spodní straně ještě 3 až 5cm pás bez lepu, na němž se také soustřeďují (a snadno spočítají)
zachycené samičky. Lep, např. Chemstop 1, nanášíme v slabé vrstvě, aby nestékal, a podle potřeby
ho obnovujeme.
Obrana se v případě nutného zásahu (lesy zvláštního určení, porosty výrazně ohrožené
tracheomykózou, porosty uznané pro sběr osiva apod.) provádí letecky obdobnými prostředky jako
u L. dispar.

39
Píďalka zhoubná – Erannis defoliaria Cl.
Rojení podobně jako předchozího druhu. Líhnutí housenek v dubnu, o něco pozdější než u p.
podzimní (O. brumata). Žír zprvu okénkovitý, později konsumují list celý včetně žilnatiny. Kuklení
opět v půdě v zápředku jako u O. brumata.
Kontrola je obdobná jako u O. brumata – při lepování je však pásky nutno připravit už od poloviny
září. Kritický počet u dubu je u píďalky zhoubné 0,4 samičky na 1 cm obvodu kmene. Populační
hustotu je možné na jaře zpřesnit kontrolou vajíček nebo housenek s přepočtem na 1 pupen.
Významné škody možno očekávat při 1 a více housenek na 1 pupen.
Eventuelní obranná opatření a prostředky společné s ostatními defoliatory na dubu (obaleči a
píďalkami).

Bekyně velkohlavá – Lymantria dispar L.

Polyfág na široké škále listnáčů, v starších instarech schopen vývoje i na jehličnanech. Housenky se
líhnou koncem dubna a počátkem května, zůstavají několik dnů na zrcátkách a vydávají se do korun
k žíru. Nejsou-li pupeny dosud rozvinuté, nakusují je ze stran a vyžírají jejich obsah. Zpočátku
žerou pohromadě, později jednotlivě. Doba vývoje housenek (5-6 instarů samečkové, 6-7 samičky)
6-12 týdnů. Kuklí se ve štěrbinách kůry na kmeni, na větvích, eventuálně na listech. Stadium kukly
10-23 dnů. Rozšířena od nížin do hor, přemnožení však ponejvíce ve skupinách lesních typů
Carpineto-Quercetum až Fageto-Quercetum, v našich podmínkách především na jižní Moravě.
Gradace jsou velkoplošné s opakováním po 7-10 letech. Vznikají především ve starých
mezernatých porostech na suchých a chudých stanovištích. I po holožírech duby obrazí jánskými
výhony, ty jsou však náchylné k padlí dubovému. Důsledky gradací jsou ztráty na přírůstku a úrodě
semen, celkové oslabení porostů.
Kontrola se provádí sčítáním dobře viditelných hubek na spodních partiích kmenů koncem zimy až
na jaře. Na dvou liniích vytýčených úhlopříčně porostem, na každé linii 100 namátkou vybraných
stromů. Ze všech stromů se vypočte průměrný počet snůšek (hubek) připadající na 1 strom a násobí
se 600 (v počátku gradace počet vajíček v jedné snůšce 500-600 vajíček). Kritické počty vajíček na
1 strom, kdy lze očekávat silný žír až holožír jsou následující: V porostech do 40 let 800;
V porostech do 60 let 1300; V porostech do 80 let 2200; a v porostech do 100 let 3300 vajíček. Je-li
dosaženo těchto počtů, kontroluje se na jaře líhnutí housenek.
Pokud je zásah považován skutečně za nevyhnutelný, používají se především biopreparáty a
inhibitory tvorby chitinu. Toto doporučení platí zcela obecně u housenek na listnáčích.

Bekyně zlatořitná – Euproctis chrysorrhoea L.

Polyfág na listnáčích, napadající zejména ovocné stromy. Housenky žerou pospolitě na svrchní
straně listů, silně předou a vytvářejí společné hnízdo. Do podzimu hnízdo obsahuje drobné komůrky
housenek, které ve hnízdě ve 2-3 instaru přezimují. Na jaře housenky ožírají nejprve pupeny a od 4.
instaru jednotlivě na listech. V polovině června ukončí žír a slézají se dohromady ke kuklení. Každá
si vytvoří řídký zápředek v němž se kuklí. Po 2-4 týdnech kukelního klidu se objevují motýli.
Nejčastěji se přemnoží v ovocných sadech a stromořadích, odkud často pronikají nejmladší
housenky s pomocí větru i do dubin.
Obrana se provádí likvidací nápadných hnízd, opatření na větších plochách s využitím zejména
biologických preparátů.

Bourovec prsténčitý – Malacosoma neustrium L.

Za normálního stavu se vyskytuje na mladých dubech a druzích rodu Prunus. Za přemnožení
přechází na celou řadu jiných dřevin, především však Pyrus a Malus spp. Housenky se líhnou
zpravidla v druhé polovině dubna, spřádají společné hnízdo v rozvidlení větví a z něho se vydávají
za žírem na pupeny a listy. I tyto cesty jsou pokryty vlákny. S pokračujícím žírem mění stanoviště a
spřádají nové ochranné hnízdo. To trvá do posledního svlékání, po němž již žijí housenky
jednotlivě. Doba žíru se pohybuje kolem 2 měsíců a housenky se kuklí v kokonu mezi listy. Doba
trvání kukly 3-4 týdny.

40
V podmínkách ČR nenachází optimální podmínky pro gradace, nejčastěji se vyskytuje pouze v
sadech. V dubinách může doprovázet Lymantria dispar, oba druhy se však nevyvíjejí na stejných
stromech.

Chroust obecný – Melolontha melolontha L. a chroust maďalový – Melolontha hippocastani F.

Brouci chrousta obecného se líhnou v půdě již od konce léta a přezimují tam do příštího jara.
Objevují se podle průběhu počasí a nadmořské výšky obvykle v druhé polovině dubna až v květnu.
Nalétávají na okraje listnatých porostů a během úživného žíru se páří. Oplodněné samičky se
zralými vajíčky ustávají dočasně v žíru a zalétávají na otevřené plochy ke kladení. Dávají přednost
lehkým prohřátým půdám s řídkým půdním krytem. Po vykladení vajíček se vracejí zpět a pokračují
v žíru. Kladení vajíček se opakuje zpravidla třikrát. Brouci ožírají v lesních porostních okrajích do
hloubky 50 až 100 m listí dubů, buků, javorů, jilmů, lísek, topolů, jív, ořešáků a ovocných stromů i
jehličí modřínu.
Chroust maďalový je častější v řídkých nížinných lesích na písčitých půdách. Rojí se asi o 14 dní
dříve než ch. obecný. Na rozdíl od ch. obecného nalétá do porostů na celé ploše.
Vzhledem k 3 až 41etému vývoji chroustů závisí úspěch boje proti broukům především na znalosti
stavu populace druhu na určitém území. Proto je třeba znát tzv. kmeny chroustů, tj. populace, které
se na daném území rojí v pravidelných 3 až 41etých intervalech, i rozšíření a početnost těchto
kmenů. Části porostů, které musí být chemicky ošetřeny, stanovíme podle hustoty osazení, která se
zjišťuje sklepáváním chroustů na plachtu nebo vyčištěnou půdní plochu o velikosti 3 x 3 m. Průměr
se vypočítá nejméně z 10 sklepání. Jako kritické množství se počítá asi 40 000 brouků na 1 ha, tj. 40
brouků na 10 m2.
Je-li souvislá napadená plocha větší než 50 ha, doporučuje se ošetření letecké, při menší ploše
pozemní aplikace (např. ručními přístroji). Napadené porosty se ošetřují v době, kdy většina samic
již nalétla na stromy (poměr pohlaví je 1:1), avšak ještě neodlétla k první snůšce. Vhodná doba
zásahu trvá jen asi tři až deset dnů, a proto je stanovení data velmi důležité. Je-li osazení korun
chrousty tak silné, že hrozí holožír ještě před ukončením náletu brouků (zvláště v uznaných
semenných porostech, semenných plantážích apod.), je nutno zahájit ošetření dříve. V takovém
případě je účelné opakovat chemický zásah ještě po ukončení náletu.
Po chemickém zásahu se počítají spadlí chrousti (nejdříve po dvou až třech hodinách, nejlépe po
dvanácti hodinách) opět na plochách 3 x 3 m. Zvlášť se musí hodnotit účinnost podle počtu
zasažených samiček. Výsledek zásahu se též hodnotí porovnáním průměrného počtu chroustů v
korunách stromů před zásahem a po něm.

Škůdci lýka a dřeva

Bělokaz dubový – Scolytus intricatus (Ratz.)
Rojení probíhá od konce května do poloviny července. Má jednu generaci, výjimečně (v mimořádně
teplých rocích na jihu Moravy) částečnou druhou. Přezimování jako larva. Požerek - krátká příčná
matečná chodba zaříznutá do běle, na slabém materiálu a silných větvích, larvové chodby dlouhé,
nepříliš husté. Úživný žír na loňských dubových letorostech. Jeho význam stoupá v případě když se
dokáže, že slouží jako přenašeč tracheomykózy na dubu. Napadá především duby oslabené
(zejména poklesy hladiny spodní vody, v suchých periodách atd.).
Kontrola a obrana se provádí pomocí lapáků ze slabých kmenů a silnějších větví (od 5 cm výše).
Kladení lapáků v březnu a dubnu. Na Slovensku se s úspěchem využívají stojící lapáky. Po
napadení, resp. nejpozději před vyrojením brouka se lapáky spálí. Preventivní opatření - především
důsledná likvidace veškerého silnějšího těžebního odpadu, odstraňování zřetelně usychajících
stromů.

Dřevokaz dubový – Trypodendron signatum F.

Výrazně preferuje dub, může se vyskytovat i na řadě jiných listnatých dřevin. Biologie obdobná
jako u T. linetatum či T. domesticus. Výrazný je pouze rozdíl v přezimování dospělce, který

41
přezimuje v borce (u ostatních druhů tohoto rodu v chodbách), kde často využívá chodeb červotočů
a jiného hmyzu. Rojení v březnu-dubnu, výlet dospělců v červnu až srpnu slouží k vyhledání
zimovišť.
Na dubech je možný i výskyt široce polyfágního druhu T. domesticus. Větší význam má na buku
(eventuálně na bříze), kde chodby pronikají hlouběji do dřeva. Na dubu jsou výrazně povrchovější.

Drtník ovocný – Xyleborus dispar F.

Na radiální závrt, který může jít až do hloubky 6 cm, navazují chodby prvého řádu probíhající
pravidla podél letokruhů a z nich odbočují nepravidelně kratší chodby sekundární, směřující ve
směru osy kmene. Má jednu generaci do roka s rojením v dubnu a květnu. Přezimují z největší části
v chodbách, pouze menší část samiček v létě vyletuje a přezimuje jinde.
Je významný především jako technický škůdce, i když někdy napadá i stojící fyziologicky oslabené
jedince jakéhokoli stáří. Při přemnožení pozorován i zdravých jedincích.

Mezi další druhy tohoto rodu poškozující hlavně dřevo, kteří nejsou primárními škůdci, mohou však
být technickými škůdci patří: Drtník prostřední – Xyleborus monographus F., drtník dubový –
Xyleborus dryographus Ratzb. a drtník všežravý – Xyleborus saxeseni Ratzb.

Jádrohlod dubový - Platypus cylindrus F.

Vyvíjí se převážně na dubu, vedle toho na řadě dalších listnáčů – všechny tvrdé listnáče, Tilia,
Prunus avium. Chodba, kterou budují sameček i samička, dosahuje jádra a zde se ohýbá a sleduje
paralelně letokruhy. Vajíčka jsou kladena v hromádkách na různá místa chodby. Larvy, které jsou na
rozdíl od Scolytidae velmi pohyblivé, se živí podhoubím ambrosiové houby. Samička klade po
dlouhou dobu. Larvální vývoj trvá kolem dvou měsíců a v tomto období můžeme v chodbách najít
larvy nejrůznějších instarů. Larvy před zakuklením vyžírají krátké chodby nahoru a dolů pouze za
účelem zakuklení. V tuto dobu se nápadně mění materiál vyklízený z chodeb – namísto hrubších
třístiček jsou to jemné piliny vyžírané larvou. Mladí brouci většinou přezimují v chodbách, ti co
vylítnou ještě na podzim se zavrtávají do kůry a přezimují. Opouštějí chodby otvory starých brouků,
vybaveni dostatkem spor mezi ochlupením těla i v mycangiu.
Jde opět o velmi vážného technického škůdce zejména dubu (spolu s drtníky X. monographus a X.
dryographus atd.). Vyžaduje materiál s určitým stupněm vlhkosti – vyvíjí se v pařezech, ležících
kmenech, palivovém dříví.
Další skupina technických škůdců patří do čeledi tesaříkovitých. Tyto druhy napadají téměř
výjimečně ležící čerstvé dřevo, jenom zřídka stojící odumírající stromy. Patří sem: tesařík
Plagionotus arcuatus L., P. detritus L., Clytus arietis (L.), Phymatodes testaceus L. Další skupinou,
u které význam není dosud přesně znám, jsou pilořitky. Nejčetnějšími druhy jsou pilořitka Tremex
magus F. a Xyphidria longicollis Geoffr.
Ve všech jmenovaných případech je nejlepší ochranou odvoz cenného dřeva před rojením,
odkornění, popřípadě pravidelná chemická asanace dlouho skladovaného dříví.
......................................................................................................................................................

ŠKŮDCI NA BUKU
Škůdci lýka
Polník zelenavý – Agrilus viridis (L.)
Vývoj je dvouletý. Rojí se v červnu a červenci. Vajíčka ve skupinách (2-10ks ve snůšce) na kůře
kmenů a větví (preferuje místa v blízkosti poškození). Larvy hlodají pod kůrou hadovité chodby
vyplněné bílou drtí. Larva přezimuje, hlodá celý následující rok, ještě jednou přezimuje a teprve v
následujícím roce se kuklí. Kukla v kolébce vyhlodané do běle. Napadá především buky, daleko
řidčeji se vyvíjí i v jiných listnáčích. Žír není na povrchu patrný, stromy však postupně prosýchají

42
až hynou. V místech s eventuálně větším výskytem je možné využít i lapáků připravených ze
starších stromů kolem poloviny května.
………………………………………………………………………………………………………

Škůdci asimilačních orgánů

Štětconoš bukový – Calliteara pudibunda L. =Dasychira pudibunda L.
Polyfág na listnáčích, v nouzi požírá i smrk a borovici, preferuje však výrazně buk. Vajíčka jsou
kladeny ve skupinách na kůru stromů. Housenky zprvu povrchově ožírají listy, později intensita žíru
stoupá – okénkování, skeletování až konsumace celých listů. Může způsobit i holožíry, vzhledem k
pozdnímu žíru housenek však málo nebezpečné. Gradace krátkodobé, končící obvykle po dvou
letech polyedrickým virovým onemocněním. Význam defoliace vzrůstá v porostech napadených
parazitickými houbami (např. Nectria spp).

Další druhy hmyzu které napadají buk

jsou: bejlomorka buková – Mikiola fagi Htg., červec bukový – Cryptococcus fagi Brsp. = syn.:
Cryptococcus fagisuga Lind., skákač bukový – Rhynchaenus fagi L. a dřevokaz bukový–
Xyloterus domesticus L. = syn.: Trypodendrum domesticum L.
......................................................................................................................................................

ŠKŮDCI NA JASANU
Škůdci asimilačních orgánů

Předivka jasanová – Prays curtisellus Don.

Monofág jasanu. Housenka nejprve minuje, později plošně ožírá listy. Nakonec listy spřádá a vyžírá
v nich otvory. Housenky druhé generace pronikají do terminálních pupenů, kde zimují. Na jaře
nejprve vyžírají vnitřek pupenu a dokončují vývoj žírem na listech. Kuklení na stromě v řídkém
zápředku.
Citelná jsou poškození terminálních pupenů, která vyvolávají vidlicovité větvení vrcholu. Při
velkém rozšíření by byl možný chemický zásah v září před zavrtáním housenky do pupenu, jinak
odstranění poškozených jedinců v rámci výchovné péče. V malém a na nejmladších jedincích snad i
odříznutí jednoho výhonu z vidlice.

Škůdci lýka a dřeva

Lýkohub jasanový – Leperisinus varius F. = L. fraxini Panz.
Má jednoroční generaci. Rojení probíhá od konce března do počátku května. V červnu až červenci
se objevují noví brouci. Jejich zralostní žír probíhá v zelené kůře (spolu s brouky vykladenými)
spojený s krabatěním a tvorbou "rakovinných" novotvarů. Táž místa jsou napadána opakovaně a
deformace se tak časem zvětšují (označují se jako "jasanové růžice"). Nejčastěji se vyskytuje na
pokácených nebo silně oslabených stromech, mladších až středně starých, popř. ve větvích starých.
Zásadním opatřením je – jako u ostatních kůrovců – odvoz dřeva vhodné k rozmnožování před
rojením. Často se přemnoží na palivovém dříví. Napadá oslabené jasany, největší roli zde patrně
hraje stress způsobený nedostatkem vody.
Orientační kontrola se provádí podle korních růžic, možné využití lapáků položených v zimě
(nejpozději v únoru) s následným odkorněním. Jako lapáků možno efektivně využít i polen
postavených do pyramidy.

43
Lýkohub zrnitý – Hylesinus crenatus F.
Má pravděpodobně 2letou generaci. Vývoj probíhá v požerku ve starších, zejména pak starých
jasanech se silnou borkou, přezimuje larva. Od května do září se objevují noví brouci, kteří
prodělávají zralostní žír v kůře oddenkových částí starých jasanů, v těchto místech přezimují a
teprve na jaře následujícího roku zakládají další pokolení. Může se stát vážnějším škůdcem zejména
v souvislosti s poklesem hladiny spodní vody v důsledku regulací vodních toků v oblasti lužních
lesů.
......................................................................................................................................................

ŠKŮDCI NA JILMECH

Z foliofágů se na jilmu můžeme setkat s celou řadou polyfágních druhů zmíněných u dubu, nejsou
však pro jilm v zásadě nebezpeční. V souvislosti z největším nebezpečím, které u jilmu představuje
grafióza, mají největší význam početné druhy podkorní, zejména v důsledku svého úživného žíru.
Staré jilmy postupně mizí, mladé jilmy až do stadia tyčovin se vyvíjejí bez poruch, v tomto stadiu
jsou však vystaveny náporu podkorního hmyzu, zejména v důsledku úživného žíru. Nejsilněji jsou
postiženy nížinné druhy jilmů – jilm polní a vaz, jilm horský je poněkud ušetřen. V slovenských
horách i tento druh jilmu podléhá napadení kůrovců.

Škůdci lýka a dřeva

Z podkorního hmyzu mají zásadní význam především kůrovci – někteří bělokazové (Scolytus spp.)
a lýkohubové rodu Pteleobius. V nižších polohách jsou významní především bělokazové:
Bělokaz jilmový – Scolytus scolytus (F.)
pod kůrou spodní části silných kmenů;

Bělokaz pruhovaný – Scolytus multistriatus (Marsh.)

ve slabší části silných kmenů; a

Bělokaz malý – Scolytus pygmaeus (F.)

pod kůrou slabých větví.

Biologie je u všech druhů shodná. Mají dvojitou generaci a požerky s jednoduchou matečnou
chodbou podélně orientovanou. Prvé rojení probíhá koncem května, druhé v srpnu, přezimují larvy.
Úživný žír trvá 1-2 týdny a odbývá se v korunách sousedních, více méně zdravých stromů. Brouci
zde hlodají v paždí tenkých větviček a pupenů.

Bělokaz chlumní Scolytus laevis Chap

se vyskytuje ve vyšších polohách a má jednoletou generaci s rojením koncem června počátkem
července.
V nižších polohách se pod kůrou slabších kmenů a v silnějších větvích jilmů vyvíjejí i:
Lýkohub jilmový – Pteleobius vittatus (F.); a
Lýkohub tečkovaný – Pteleobius kraatzi (Eichh.).
Oba druhy mají jednoletou generaci s rojením v dubnu. Požerek je příčný, jedno až dvouramenný, s
krátkými larválními chodbami. Noví brouci opouštějí chodby a prodělávají úživný žír v kůře
zdravých stromů.
Prevence poškození kůrovci na jilmu spočívá v odstraňování suchých a prosychajících jedinců. U
městské zeleně vhodné odstraňovat suché větve z korun. Možné je i využití lapáků položených před
rojením brouků (brzo na jar v nížinách i pohořích na zachycení první generace a brzo v létě v
nížinách na zachycení 2. generace). Asanace obvyklým způsobem – odkornění nebo v případě větví
spálení brzo po obsazení lapáků. Odkornění hrubších částí kmenů a spálení větev je optimálním
řešením.

44
ŠKŮDCI NA TOPOLECH A VRBÁCH
Entomofauna topolů a vrb (zde řada druhů společných oběma dřevinám, eventuálně polyfágních na
listnáčích) patří vedle dubu k nejbohatším. Vzhledem k obecně bohaté biocenose lesních
společenstev v nichž jsou tyto druhy zastoupeny je třeba (obdobně jako u doubrav) maximálně šetřit
početné parasitoidy a predátory, takže zásahy ve starších porostech nelze doporučit vůbec,
výjimečně snad s využitím biopreparátů.

Škůdci asimilačních orgánů

Mandelinka topolová – Melasoma populi (L.)
Má 2-3 generace ročně. Imago přezimuje, objevuje se zpravidla v květnu. Klade vajíčka ve
snůškách po 30-60 na spodní stranu listů. Brouci první generaci se objevují v červenci a na počátku
srpna. Imaga druhé generace od konce července, poslední v srpnu až září. V říjnu zazimování
dospělců v půdním pokryvu, pod kůrou stromů apod. Larvy 1. instaru společně skeletují, larvy
dalších instarů konsumují listy úplně až na střední nerv. Při vyrušení larvy vylučují světlou ostře
páchnoucí tekutinu. Žír larev postupuje odspodu. Vedle listů mohou být silně poškozeny i pupeny v
letech s opožděným rašením. Významný škůdce nejmladších výsadeb.

Dalšími druhy této skupin

jsou: mandelinka osiková – Melasoma tremulae (F.), mandelinka Melasoma saliceti Wse.,
mandelinka okrouhlá – Plagioderes versicolor Laich. Všechny tyto druhy způsobují defoliace vrb a
topolů. Významné škody způsobují pouze ve školkách a nejmladších výsadbách, kde je možno
provádět pozemní ošetření chemickými i biologickými přípravky.

Bekyně vrbová – Leucoma salicis (L.) = Stilpnotia salicis

Polyfág na listnáčích s výraznou preferencí pro topol (topol, vrba, olše, bříza, dub, ovocné stromy).
Vajíčka kladeny jako snůška pokrytá tvrdnoucí bílou pěnovitou hmotou – "hubky". Housenky
prvých instarů žerou na povrchu spodní strany listů, listy v důsledku žíru usychají. Koncem
července-počátkem srpna nastupují ve 2-3 instaru diapausu. Většina housenek přezimuje v trhlinách
kůry nízko nad zemí, kde se zapřádá. V dubnu a květnu nastupují k novému žíru, konsumují list
celý a za velké spotřeby potravy rychle dorůstají až do 6. instaru. Obvykle se kuklí již koncem
května.
Jarní žíry mohou být velmi silné, intensita může dosáhnout až holožíru. Přesto jsou za několik
týdnu po holožíru topolu opět zelené. Zásah zpravidla není třeba, snad s výjimkou opakovaných
holožírů. Pak na místě biologické přípravky nebo inhibitory tvorby chitinu.

Další druhy hmyzu které napadají listí topolů a vrb jsou: mandelinka 20tečná – Melasoma
vigintipunctata Sc. a zobonoska révová – Byctiscus betulae L.

Škůdci lýka a dřeva

Krytonosec olšový – Cryptorrhynchus lapathi (L.)
Má dvouletou generaci. Vyskytuje se na topolech, vrbách (zejména ve vrbovnách) a olších.
Přezimuje imago (a larva 1. instaru). Samička oplodněná už v předchozím roce se objevuje už v
květnu a klade po celou vegetační periodu vajíčka, celkem 20-30 vajíček. Vajíčka jsou kladena po
jednom do mělkých prohlubní vykousaných samičkou do jemné kůry na spodní část kmínků olší,
topolů a vrb. Nejčastěji v místech drobných zjizvení a poškození, a s oblibou v nádorovitých
znetvořeních způsobených Bacterium tumefaciens. Larvy se líhnou v průběhu 2-3 týdnu po
nakladení vajíček, nepřijímají však do konce vegetační periody potravu a přezimují v 1. instaru.
Teprve v březnu následujícího roku pokračují v žíru. Do 3. instaru žerou v lýku, pak pronikají do

45
dřeva v němž vyžírají nahoru směřující, cca 10 cm dlouhou chodbu. Třísky jsou částečně
odstraňovány vyhlodanými otvory, částečně zůstávají v chodbě. Koncem června a v červenci
období kukly trvající asi 3 týdny. Brouk setrvává 1-2 týdny v kukelní kolébce a vylézá na povrch,
do podzimu vykonává zralostní žír, dochází ke kopulaci a imaga přezimují aniž by došlo k
rozmnožování.
Je považován i za vektor různých onemocnění, zejména Bacterium tumefaciens a Dothichiza
populea. Nejvhodnějším opatřením je odstranění napadených jedinců a spálení.
......................................................................................................................................................
Kozlíček osikový – Saperda populnea (L.)
Má dvouletou generaci. Imago se objevuje od května do poloviny července. Zralostní žír provádí na
listech a výhonech. Samička hlodá nejprve krátkou příčnou rýžku do kůry, pod ní pak hluboký, až
do běli zasahující zářez na nějž navazuje podkovovitá rýha v povrchové části kůry. Larva se
zpočátku živí hojivým pletivem a postupně zvětšuje komůrkovitou chodbu, přičemž třísky vyhazuje
otvorem ven. Rostlina reaguje na poškození způsobené imagem tvorbou hojivého pletiva, které
larva konsumuje. Za jistých okolností nepříznivých pro larvu a naopak příznivých pro rostlinu –
chladnější a vlhké počasí (tvorba pletiva bohatší, aktivita larvy menší) nebo při přesycení chodby
vodou – mohou larvy uhynout. Místa žíru se stávají nápadnými v důsledku zduření větve nebo
kmínku, což je patrné už v srpnu a vynikne v příštím roce. Koncem léta proniká larva do dřeně a
hlodá 3-5 cm dlouhou, nahoru směřující chodbu a přezimuje. Žír pokračuje celý příští rok, larva
přezimuje a na jaře třetího kalendářního roku se kuklí.
Považuje se za primárního fyziologického škůdce, silněji napadené stromky se lámou. Může dojít
houbovým a bakteriálním infekcím. V období kladení je možná kontrola vajíček, která lze
mechanicky zničit rozdrcením. Použití kontaktních insekticidů by bylo možné v době květnového
žíru brouků na letorostech. Nejběžnějším opatřením je však likvidace napadených kmínků.
V některých případech (rozsáhlé monokultury) je nutno zlikvidovat celou výsadbu.

Kozlíček topolový – Saperda carcharias (L.)

Napadá topoly a osiky, má 2-3-letou generaci. Imago se vyskytuje od července do září. Nejprve
provádí zhruba dvoutýdenní žír na listech a kůře letorostů. Vajíčka snáší jednotlivě do jamek
vykousaných do kůry v basální části stromů, kde zůstávají v diapause do května příštího roku. Po
žíru pod kůrou přecházejí rychle do dřeva, kde hlodají zpravidla více méně podélně směrem nahoru
probíhající, větvící se chodby. Chodby jsou v průřezu oválné a ucpané třískami, které jsou částečně
vytlačovány otvorem na povrch kmene. Po jedno nebo dvouletém žíru ve dřevě se kuklí. Vyskytuje
se především na mladých jedincích o výčetní tloušťce 3-15 cm. Zejména u slabších kmínků je
patrné ztloustnutí bazální části.
Kontrola se provádí pochůzkou, v průběhu které se evidují projevy aktivity larev. Vedle odstranění
napadených jedinců by snad bylo možné ve zvlášť odůvodněných případech použít kontaktních
insekticidů v době úživného žíru brouků a preventivního ošetření bazálních partií kmínků stejnými
prostředky.

Obdobná poškození kmínků způsobují i housenky několika specializovaných motýlích škůdců:

Nesytka sršňová – Sesia apiformis (Cl.) = Aegeria apiformis Cl.
Má dvouletou generaci. Při snůšce samička sedí na kmínku či větvi a početná vajíčka (až 2500)
padají na zem. Embryonální vývoj cca 4 týdny. Larvičky se zavrtávají do kořenů nebo spodní partie
a v témže roce žerou jen nepatrně (předpokládá se že se v oblasti kambia živí šťávami) a přezimují.
V následujícím roce žerou ve dřevě nahoru nebo dolů vedoucí chodby a jako housenka přezimují. V
dubnu třetího kalendářního roku se kuklí v hnědém zámotku, který je promíšen třískami a leží
bezprostředně u výletového otvoru vyhlodaného před kuklením na konci chodby. Před líhnutím
motýla se kukla vysouvá z největší části ven z chodby a kokonu. Někdy housenka před kuklením
chodbu opouští a kuklí se v zámotku na zemi v bezprostřední blízkosti kmínku.
Nejsilněji ohrožené jsou topoly nejmladšího věku (2-5 let), kde 1-2 housenky mohou způsobit jeho
zánik.

46
Nesytka ovádová – Paranthrene tabaniformis (Rott.)
Má rovněž jako předcházející druh dvouletou generaci. Vajíčka kladena jednotlivě v květnu-červnu,
vzácněji po 2-3 přednostně na drobná poranění nebo do rozvětvení. Nejvíce napadené jsou basální
části kmínků. Housenka 1. instaru žere plochý požerek pod kůrou, přičemž postupně vzniká
hálkovité zduření připomínající kozlíčka Saperda populnea. Přezimuje. Na jaře příštího roku se
zavrtává do dřeva, u slabších kmínků až do dřeně a hlodá obvykle nahoru směřující chodbu
dosahující délky 4-10 cm. Po vyhlodání výletového otvoru se kuklí v jemném předivu promíseném
třískami. Před líhnutím motýla se kukla vysouvá z velké části ven. Otvor chodby kterým je
vytlačována dřevitá drť s trusem je v druhém roce zřetelně viditelný.
Vedle topolů napadá i vrby. Napadené stromky je třeba včas odstranit a spálit.

Nesytky, krytonosec i kozlíčci vytvářejí otevřenými ranami příznivé podmínky pro infekci
dřevokaznými houbami, k nimž jsou zejména měkké listnáče přirozeně náchylnější. Další druhy
hmyzu které napadají kmeny topolů a vrb jsou: polník – Agrilus suvorovi ssp. populnea L. =
Agrilus populneus Schaefer, drvopleň hrušňový – Zeuzera pyrina, drvopleň obecný – Cossus cossus
L.

ŠKŮDCI SEMEN A PLODŮ

ŠKŮDCI SMRKU ZTEPILÉHO – PICEA ABIES (L.) KARST., A JEDLE
BĚLOKORÉ – ABIES ALBA MILL.
Larvy zavíječe smrkového – Dioryctria abietella D. Sch. poškozují semena a jehlice různých
konifer. Šišky mění barvu na hnědou, ale zůstávají na větvích a neopadávají. Na povrchu nesou
kupky drtinek spolu s trusem. Pokud poškozené šišky opadávají ještě zelené, poškození může být
způsobeno druhy Catarema terebrella G. a Z. a/anebo Euphitecia pini Ratz. Identifikace poškození
způsobeného několika menšími druhy není jednoduchá, jelikož symptomy napadení jsou méně
viditelné jako je to u obaleče šiškového (Cydia strobilella). Poškození šišek nemusí být rovněž
viditelné jako je tomu v případě druhů krásenky douglasové – Megastigmus strobilobius Rtz., a
Plameliella abietina Seint.

Kontrola a obrana: Kontrola u těchto škůdců se nevykonává v lesních porostech. V semenných

sadech se kontrola poškození šišek vykonává na konci léta. V případě přemnožení je možné
doporučit ošetření insekticidem před anebo v průběhu rojení. Na konci vegetační sezony je rovněž
efektivní sbírání napadených šišek a jejich pálení.

Jedle bělokorá – Abies alba Mill.

Nejdůležitějším škůdcem který poškozuje šišky jedle jsou Megastigmus suspectus Borr., a
plodomorka jedlová –Reseliella piceae Seit., lokálně se rovněž vyskytuje obaleč Barbara
herichiana.
Kontrola a obrana: Kontrola je podobná jako v předcházejícím případě, napadené šišky je
nevyhnutelné odstranit před jejich dozráváním.

Borovice lesní – Pinus sylvestris L., borovice černá – Pinus nigra

A r n o l d , a b o r o v i c e h o r s k á – P i n u s m u g o Tu r r a
Šišky (semena a jejich obalové šupiny) jsou poškozovány (podobně jako u smrku) larvami zavíječe
smrkového – Dioryctria abietella D. Sch. Larvy smoláka šiškového – Pissodes validirostris Gyll.
požírají vřeteno šišky a později rovněž obalové šupiny. Šišky častokrát opadávají před dozráním.

47
Kontrola a obrana: Kontrola u těchto škůdců se nevykonává v lesních porostech. V semenných
sadech se kontrola poškození šišek vykonává na konci léta. Je-li to zapotřebí, na ochranu proti
nosatci je možno připravit lepové pásy pod prvním přeslenem na kterém jsou šišky (bývá to
obyčejně ve výšce 1,3 m). Pásy se provozují od konce dubna do poloviny května. Tyto pásy brání
dospělcům lézt do korun stromů a zakládat novou generaci. Pravidelná orba v okolí stromů může
být též efektivní, jelikož brouci přezimují v hrabance aneb vrchní vrstvě půdy.

Modřín – Larix decidua Mill.

Šišky modřínu (podobně jako smrku a borovice) jsou poškozovány zavíječem smrkovým –
Dioryctria abietella D. Sch. Mezi ostatní škůdce možno čítat mouchu Resseliella skuhravyorum
Skrz. a hymenopteru Megastigmus seitneri Hoff.

Dub letní – Quercus robur L., dub zimní – Quercus petraea Liebl., dub cer – Quercus cerris L.,
a dub šípák – Quercus pubescens Willd.
Se žaludy je spojený vývoj několika škůdců. Nejdůležitějšími z nich je obaleč ořechový – Cydia
splendana Hb., jehož larvy poškozují vnitřek žaludů. Napadené žaludy nedozrávají a opadávají.
Rovněž larva nosatce žaludového – Curculio = Balaninus glandium Marsh. poškozuje žaludy
podobným způsobem. Číšky žaludů jsou napadány několika druhy čeledi Cynipidae, které tvoří
hálky. Výsledkem tohoto napadení je obyčejně deformace, která znemožňuje dozrání žaludu.
Kontrola a obrana: Kontrola C. splendana se dělá vizuálně kdy se hodnotí procento poškozených
žaludů. V semenných sadech je možno při přemnožení tohoto druhu aplikovat insekticidy před a v
průběhu rojení (hlavně v případe vysoce kvalitních semenných zdrojů). Shrabování napadených
plodů a jejich pálení na konci vegetační sezony je rovněž efektivní. Kontrola a obrana při
přemnožení nosatce B. glandium je podobná.

Buk – Fagus sylvatica L.

Plody poškozují hlavně larvy obaleče Cydia fagiglandana Zell., které požíraní vnitřek plodu.
Výsledkem jsou prázdné plody vyplněné černými kulovitými exkrementy. Otvor kterým larva
opouští semeno je v jeho dolní části a je oválného tvaru.

Kontrola a obrana: Kontrola u těchto škůdců se nevykonává v lesních porostech. V semenných

sadech se kontrola poškození šišek vykonává na konci léta. V případě přemnožení je možno
vykonat preventivní ošetření insekticidem před nebo v průběhu rojení (květen-červen). Pravidelná
orba v okolí stromů může být též efektivní, jelikož brouci přezimují v hrabance aneb vrchní vrstvě
půdy.
......................................................................................................................................................

I N VA Z N Í A / A N E B O P O T E N C I Á L N Ě I N VA Z N Í D R U H Y
HMYZU.
Invazní druhy hmyzu reprezentují hrozbu, která může být hodně destruktivní. Na celém světě
existuje množství příkladů, jak nebezpečné mohou invaze hmyzu být. Můžeme uvést např. bekyni
velkohlavou v severní Americe, aneb některé druhy evropských pilořitek, které způsobují enormní
hospodářské škody na jižní polokouli.
V průběhu 90. let dvacátého století se otevřely hranice mezi západem a východem a tato brána se
rovněž otevřela i pro invazní druhy hmyzu. Vzrůstající výměna komodit je vektorem přinášejícím
nové nebezpečí, které je následně znásobeno monokulturním způsobem hospodaření v zemědělství
a lesnictví.
V této kapitole uvádíme několik druhů, které se v posledních letech rozšířily na území České
republiky nebo můžeme jejich šíření v blízké budoucnosti očekávat.

48
S K U P I N A M I N O VA Č Ů

Tyto druhy obecně nejsou považovány za nejnebezpečnější škůdce, ale mohou se rychle šířit a při
přemnožení způsobovat i významné poškození.
První druh této skupiny se dostal do Evropy v 70. letech 20. století. Byl to druh Arghyresthia
thuiella pocházející ze severní Ameriky, který byl introdukován do západní Evropy. Ve střední
Evropě se objevil koncem 20. století. Způsobuje poškození okrasních dřevin Thuja occidentalis a
Chamaecyparis lawsoniana. Symptomy poškození jsou hnědnutí a opadávání napadených
terminálních výhonů. Kontrola škůdce se provádí vizuálně a masově napadené jedince je možné
ošetřit insekticidem před zavrtáním larev do výhonů.

Další druh, malý motýlek Coleotechnites piceaella Kearfott, se do Evropy dostal v roce 1962, kdy
byl nalezen v Německu. Předtím už byl nalezen v Anglii. Ve své domovině – severní Americe – je
považován za nevýznamného škůdce. Podobně jako předcházející druh způsobuje estetické ale i
fyziologické poškození smrků: Picea pungens, P. abies a P. omorica. Kontrola početnosti je
založena na hodnocení přítomnosti/početnosti dospělců v létě a poškození starších jehlic.
Symptomy napadení nejsou jednoznačné a mohou se zaměnit s poškozením dalšími druhy, zejména
obaleči. Je-li početnost vysoká v průběhu několika následujících let, je možno napadené stromy
ošetřit insekticidem během června-července. Vhodné období je rovněž polovina dubna, kdy
housenky migrují po přezimování do dalších jehlic.

Úspěšná invaze druhu Cameraria ohridella je už velice dobře známá. Byl objeven v roce 1986
v Makedonii a v průběhu následujících deseti let kolonizoval větší část Evropy. Jeho larva
poškozuje listy jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), na nichž vytváří hnědé miny, častokrát
ve velkém počtu na jednom listě. Podobné poškození jírovce způsobuje i houba Guignardia aesculi
(Peck, Stewart). Kontrola se provádí obhlídkou dle přítomnosti min. Jestli je početnost vysoká
několik let po sobě, je vhodné aplikovat insekticidy na spodní část koruny. Ošetření bazální části
kmene je rovněž účinné. Jiný způsob boje je shrabávání opadaného listí na podzim. Na místech, kde
je nemožné provádět volnou aplikaci insekticidů je možno doporučit aplikaci systematických
insekticidů do půdy aneb do kmene.

V regionu střední Evropy se v nedávné minulosti rovněž objevily 2 druhy napadající trnovník akát.
Jde o severoamerické druhy Parectopa robiniella a Phyllonorycter robiniellus, které byly náhodně
zavlečeny do Itálie a Švýcarska. V současnosti poškozují tisíce hektarů hlavně v Maďarsku a na
Slovensku. Dopad tohoto poškození z dlouhodobého hlediska je zatím nemožné posoudit.
Poškození Parectopa se projevuje předčasným opadem listů v průběhu léta, počínaje koncem
června. Kontrola se vykonává okulárně na základě početnosti min. V případě dlouhodobých silných
defoliacií je možno při zásahu použít kontaktní insekticidy anebo inhibitory syntézy chitinu.
Phyllonorycter způsobuje podobné poškození, avšak jeho miny jsou viditelné ze spodní strany listů
(v případě Parectopa na horní straně). Rovněž jako v případě Parectopa, i porosty napadené
Phyllonorycter je možno ošetřit insekticidy anebo inhibitory syntézy chitinu. Aplikaci obyčejně
není možné vykonat proti oběma druhům současně, jelikož mezi výskytem dospělců a následně i
mladých housenek je časové období několika týdnů.
......................................................................................................................................................

DEFOLIÁTOŘI

Asijská rasa bekyně velkohlavé – (Lymantria dispar L.)

Asijská rasa bekyně velkohlavé (AGM), má podobný vývojový cyklus jako její příbuzná v Evropě,
jsou tu však i významné rozdíly. Housenka může požírat více než 500 druhů stromů a keřů. Na
rozdíl od evropské rasy bekyně velkohlavé, již mladé instary mohou požírat jehličnany. Samice (na
rozdíl od evropské rasy) lítají a mohou překonávat vzdálenosti i několika desítek kilometrů.

49
Kontrolu je možné provádět v blízkosti pouličních lamp, nebo jiných zdrojů světel, kde samice
častou kladou snůšky. Obranu je možné vykonávat využitím podobných metod jako u evropské rasy
(Bacillus thuringiensis = Bt bakteria). Tento druh se zatím v České republice neobjevil.

Přástevník =přástevníček americký – Hyphantria cunea Drury

Tento druh byl do Evropy zavlečen po 2. světové válce. Obyčejně nezpůsobuje poškození lesních
porostů a škody jsou zaznamenávány hlavně v sadech a stromořadích. Larvy žerou hromadně
v hnízdech. Důležitost tohoto druhu může výrazně vzrůst v důsledku očekávaných klimatických
změn. Kontrola početnosti se dělá na základě přítomnosti hnízd, které jsou dobře viditelné. Jejich
odstraňování může být velice efektivní metodou – hlavně když se přemnožení vyskytuje jenom na
malé ploše. V případě, že jsou napadeny větší oblasti, ošetření se může provést biologickým
přípravkem na bázi Bacillus thuringiensis, inhibitory syntézy chitinu mohou být rovněž využity.
Optimální čas na ošetření je začátek žíru mladých housenek (konec května do začátku června,
a/anebo září).

DŘEVOKAZNÉ DRUHY

Asijský tesařík – Anoplophora glabripennis Motsch.

Tento druh nebyl v České republice zatím nalezen. Při napadení opouští strom kruhovými
výletovými otvory, ze kterých může vytékat míza a v jejich okolí je evidentní trus. Samice klade
vajíčka do koruny na kmen a místa kladení jsou charakterizována prohlubeninami v průměru 10
mm. Napadené stromy vykazují žloutnutí, předčasně shazují listy i v případě, že stromy netrpí
suchem. Napadené stromy jsou často infikovány houbami a rychle hynou. Kontrola se vykonává
pozorováním symptomů popsaných výše. V některých případech není jednoduché škůdce
identifikovat, jelikož jeho napadení se soustřeďuje do horních částí koruny. V současnosti se za
nejefektivnější metodu boje s tímto druhem považuje odstranění napadených stromů a jejich
štěpkování aneb spálení.
......................................................................................................................................................
Základní pojmy.
......................................................................................................................................................
Biologická ochrana: Využívání biologických přípravků, biologických metabolitů, částí organismů
aneb organismů na eliminování škodlivých organismů.
Bionomie: Souhrn poznatků o životě organismů – jejich nárocích na prostředí, jejich vývojovém
cyklu. Z důkladného poznání bionomie škůdce vyplývá možnost jeho eliminace v nejcitlivějším
období.
Dávka: Nevyhnutelný parametr při aplikaci přípravků v ochraně lesa. Informuje o množství nosiče,
které je nutno použít při aplikaci, aby došlo k dokonalé pokryvnosti cílových rostlin a nezůstávaly
neošetřené části. Dávka závisí od struktury a výšky porostů a rovněž od užité technologie.
Ekonomická škoda: Koncept, který za škodu považuje hlavně snížení produkce lesa (nejedná se
jenom o produkci dřevní hmoty ale i o jiné produkty), který je možné ekonomicky vyjádřit.
Environmentální škoda: Koncept, který za škodu považuje i negativní působení škůdce na
prostředí či jiné organismy, které je téměř nemožné ekonomicky vyčíslit. Jako příklad lze uvést
nezvratné změny v půdní fauně či ve vodních tocích po rozsáhlých defoliacích, či vymizení
vzácných druhů při náhlé změně podmínek prostředí podmíněných velkoplošnými gradacemi
hmyzích škůdců.
Feromonový lapač: Technické zařízení sloužící na masový odchyt jedinců škůdců využitím
sexuálním a/anebo agregačních feromonů. Může být využito jako nástroj pro odhad početnosti, ale
v některých případech i jako nástroj přímé obrany.
Feromony: Chemické látky, které produkují jedinci jednoho druhu a přijímají jedinci téhož druhu
za účelem komunikace. U lesního hmyzu jsou nejběžnějšími feromony sexuální (motýly) a
agregační (kůrovci).

50
Fluktuace: Mezigenerační změny (populační růst) v početnosti populací organismů způsobené
různými faktory. Hodnota populačního růstu nabývá tří typů hodnot: a) Je menší než 1 (početnost
klesá); b) Je rovna 1 (početnost se nemění); a c) Je větší než 1 (početnost stoupá). Fluktuace
převážně není náhodná a vytváří tzv. fluktuační cykly.
GIS: Geografické informační systémy představují počítačový software sloužící na analýzu
prostorově vázaných dat. V ochraně lesa je možno GIS využívat při hodnocení rizika poškození
porostů, při prostorovém znázornění přemnožení hmyzích škůdců a rovněž při plánování a
vykonávání obranných zásahů.
Gradace: Část fluktuačního cyklu organismů, ve které dosahuje nejvyšší početnost v rámci celého
cyklu. Ekvivalent tohoto pojmu je přemnožení.
Hmyzí škůdce: Druh hmyzu, který permanentně aneb příležitostně dosahuje početnosti, která
způsobuje škody na lesních porostech. Z hlediska důležitosti členíme škůdce na velmi, středně a
málo významné.
Chemická ochrana: Využívání chemických látek formulovaných do chemických přípravků na
eliminování škodlivých druhů jejich přímým ničením (dotekem aneb pozřením).
Insekticid: Je určitou specifickou skupinou pesticidů, které jsou určeny speciálně pro ochranu
rostlin před negativním působením hmyzu.
Integrovaná ochrana: Systém eliminování škodlivých druhů, který využívá prostředky
preventivních opatření, chemické i biologické ochrany v uceleném programu, jehož cílem je
minimalizace negativních vlivů na životní prostředí a maximalizace účinnosti.
Invazní druhy: Organismy, které byly ze svého původního prostředí zavlečeny do oblastí, kde se
předtím nevyskytovali a mají schopnost se na nové prostředí adaptovat, konkurovat původním
druhům a způsobovat škody.
Klasický lapák: Speciálně připravený strom (pokácený anebo stojící) sloužící na soustředění
jedinců škůdců a jejich následní zničení. O klasických lapácích je nevyhnutelné vést evidenci a včas
je asanovat. V opačném případě s pomocí lesního hospodáře dochází k nárůstu početnosti.
Komplexní velkoplošná ochrana: Moderní koncept integrované ochrany využívající nástroje GIS
při plánování a vykonávání obranných opatření. Účelem tohoto konceptu je cílevědomé eliminování
populací škůdců na velkých územích při aplikaci moderních poznatků o populační dynamice těchto
škůdců a využití moderních metod včetně SIT (z anglického Sterile Insect Technique – co znamená
využívání sterilního hmyzu) a MD (z anglického Mating Disruption – co znamená znemožnění
páření).
Koncentrace: Další parametr nevyhnutelný pro správnou aplikaci přípravku. Informuje o
relativním poměru samotného přípravku a jeho nosiče (kterým je obyčejně voda). Minimální
potřebná koncentrace zabezpečí, že cílový organismus je zasažený požadovaným množstvím
aplikační jíchy. Správné užití koncentrace je důležité zejména při aplikaci na 3-rozměrně členité
porosty jakými jsou i lesní porosty.
Kontrola škůdce: Proces ve kterém hodnotíme přítomnost a početnost škůdce. Hodnocení
početnosti se může vykonávat permanentně aneb příležitostně. Hodnocení početnosti můžeme
vykonávat přímo spočítáním některého jeho vývojového stadia nebo nepřímo – a to hodnocením
projevu škůdce (např. hodnocením poškození porostů, případně na základě produkce exkrementů,
výměšků apod.)
Kritický stav: Určitá hranice při které dochází k významnému poškození lesních porostů. Jinými
slovy je to indikátor, který informuje, kdy je nevyhnutelné přistoupit k přímým obranným zásahům.
Kritický stav škůdce se může měnit v závislosti na stavu a věku porostů a rovněž v závislosti na
stavu populace škůdce (zdravotní stav), ale i dalších organismů (parazitoidů, predátorů,
kompetičních druhů a pod.).
Latence: Část fluktuačního cyklu organismů, ve které dosahuje nejnižší početnost v rámci celého
cyklu. Ekvivalent tohoto pojmu je nízká početnost.
Mechanická ochrana: Způsob ochrany, při kterém využíváme mechanické anebo fyzikální metody
na přímé zničení vývojových stadií škůdců nebo na zhoršení podmínek pro jejich vývoj. Jako

51
příklad možno uvést mechanické ničení snůšek některých motýlů nebo frézování kůry stromových
lapáků na lýkožrouta smrkového. Rovněž hluboká orba ničí hnízda krtonožky i myší.
Monofágní: Znamená hmyz, jehož larva má vyhrazené nároky na potravu, je schopna přijímat
jeden nebo několik málo podobných druhů rostlin jako potravu. Tato schopnost se jenom málo mění
se vzrůstajícím věkem larvy.
Obranní zásah: Soubor opatření zaměřený na zamezení vzniku poškození lesních porostů
v případě, že už došlo ke zvýšení početnosti určitého škůdce.
Ochranní doba: Doba od aplikace chemických, biotechnických a/aneb biologických přípravků do
doby, kdy je možné s ošetřenými rostlinami pracovat bez omezení. V průběhu této doby může mít
tato látka negativní dopady na člověka, ale i další složky ekosystému.
Oligofágní: Znamená organismus, jehož larva má méně vyhrazené nároky na potravu, je schopna
přijímat několik i méně příbuzných druhů rostlin jako potravu. S přibývajícím věkem je larva
obyčejně schopna přijímat více druhů potravy.
Pesticid: Látka, která negativně působí na organismy považované za škůdce. Jedná se o chemické,
biochemické a biologické látky, které eliminují škůdce, případně sníží jeho početnost na přijatelnou
úroveň.
Polyfágní: Znamená organismus, jehož larva má málo vyhrazené nároky na potravu, je schopna
přijímat mnoho různých druhů rostlin jako potravu. S přibývajícím věkem je larva obyčejně
schopna přijímat podstatně více druhů potravy, častokrát i hodně rozdílných v porovnáním s mladou
larvou.
Populační hustota: Výsledek procesu kontroly škůdce. Populační hustota se většinou hodnotí
relativně a vyjadřuje se jako početnost na určitou měrnou jednotku.
Preventivní opatření: Soubor opatření na zamezení vzniku poškození lesních porostů. Preventivní
opatření vyplývají z poznání životních nároků škůdců a rovněž z poznání nároků lesních dřevin na
prostředí. V některých případech se rovněž jedná o eliminování specifických nároků některých
škůdců (např. eliminování jednoho druhu živné rostliny v případě, že škůdce má vývojový cyklus
závislý na více rostlinách apod.). Preventivní opatření se uplatňuje před tím, než škůdce dosáhne
vysoké populační hustoty.
Půdní sonda: Využitím půdních sond se získávají informace o početnosti některých druhů, které se
kuklí nebo přezimují v půdě. V závislosti na prostorové distribuci různých druhů se sondy
připravují o různé velikosti, hloubce a rozmístnění.
Selektivita: Parametr, který informuje o vlivu použitého insekticidu (pesticidu) na necílové
organismy. Obecně mají chemické přípravky nejnižší selektivitu, biotechnické vyšší a biologické
relativně nejvyšší.
Seznam povolených přípravků na ochranu lesa: Modifikace „Seznamu přípravků používaných
v ochraně rostlin“. Výběr přípravků v ochraně lesa zpracovávají formou pověření od Mze
pracovníci VÚLHM.
Trusník: Zařízení, pomocí kterého se rovněž zjišťuje početnost škůdce – žijícího v korunách
stromů. V tomhle případě se využívá hlavně trusu jako indikátoru početnosti. Trusníky je rovněž
možno využít i na hodnocení účinnosti zásahu, kdy se zjišťuje početnost mrtvých jedinců na
jednotku plochy na ošetřených a neošetřených porostech.
Účinnost obranného zásahu: Představuje informaci o tom, nakolik použití obranného zásahu
snížilo početnost hmyzu a tím eliminovalo i poškození porostů oproti přirozenému stavu. Účinnost
obranného zásahu se považuje za dostatečnou, když po aplikaci stávající početnost škůdce neohrozí
lesní porosty.
......................................................................................................................................................

VYSVĚTLENÍ BIOFORMULE.
......................................................................................................................................................
Vysvětlení ke používaným vzorcům stručně znázorňující vývojový cyklus (bionomii):
Bioformule stručnou formou znázorňují vývojový cyklus jednotlivých druhů hmyzu.
Zkratky/symboly, které se v bioformulích používají znamenají následovní:

52
“1 až 12” – měsíce
“-“– symbol pro výskyt larvy
“/ “ – symbol pro výskyt kukly
“*”– symbol pro výskyt dospělce (výskyt dospělce představuje rojení a kladení vajíček)
“A” – označuje, že tohle vývojové stadium trvá celý rok
“,”– znamená, že stadium po kterém následuje tenhle symbol přezimuje
“(A)” – znamená další přezimování označeného stadia

První číslo v bioformuly (které představuje číslo kalendářního měsíce (kde leden je 1 a
prosinec je 12) představuje přítomnost vajíček (období od nakladení vajíček po vylíhnutí
mladých larev).

Příklad:
Chroust obecný (Melolontha melolontha) má bioformulu, která obsahuje následovní symboly:
56-7,A,A,(A,)7/8*8,5
To znamená:
Dospělec se objevuje v květnu;
Vajíčka jsou kladeny ve květnu až červnu;
Larvy žerou od července, přezimují a vyvíjejí se celý následující rok. Opět přezimují a
vyvíjejí se další rok. Přezimují potřetí (případně dále přijímají potravu a přezimují ještě
jednou v závislosti na podmínkách) – jako larva až do července;
Larvy se mění na kuklu v srpnu;
Dospělí brouci se líhnou ještě v srpnu, no zůstávají v půdě a přezimují zde; a
Přezimující brouci opouštějí půdu a počínají žír na listech v květnu následujícího roku.
......................................................................................................................................................

P Ř E H L E D K R I T I C K Ý C H P O Č T Ů H L AV N Í C H H M Y Z Í C H
ŠKŮDCŮ.
......................................................................................................................................................
Kritické počty odpovídají plně olistěným porostům, pokud není uvedeno jinak.

Druh a jeho bioformula Způsob kontroly a kritické počty Hodnocení

kontroly
Bupalus piniarius (L.) 200 vajíček na metrovou větev v koruně ohrožení
57-6.11/11,5+57
3. věková třída 1-2 kukly na 1m2 vrchní vrstvy půdy latence
Více jak 6 kukel na 1m2 ohrožení
Panolis flammea (Schif.) Více jak 4 kukly na 1m2 ohrožení
45-57/8,4+45
Dendrolimus pini (L.) 10 housenek na 1m2 ohrožení
7-8,(A),6/67+7
25 housenek pod lepovým pásem ohrožení
(stromy s malými korunami)
Porosty před dospělostí a 50 housenek pod lepovým pásem ohrožení
dospělé porosty (stromy se středními korunami)
100 housenek pod lepovým pásem ohrožení
(stromy s velkými korunami)
20-30 kusů trusinek na 1m2 za den ohrožení
Diprion pini (L.) 10-12-15 zámotků s vyvinutými ohrožení
5-67/7+78;8-8.10, pupálními očima (porosty 2., 3. a 4.
(A,A,A,)4+45 věkové třídy)

53

Lymantria monacha (L.)
7,4-46/7+78
Dospělé smrkové porosty
Orgyia antiqua (L.)
67,4-46/6*67 jedno
pokolení ročně
67-78/9*9; 9,4-46/6*67dvě
pokolení ročně
Cephalcia abietis (L.)
56-68,A,(A,)4/45*56
Pachynematus montanus
(Zadd.) - smrkové
nedospělé porosty
Pachynematus scutellatus
(Htg.) 45-56,(A,?,A.),/4+45
Dospělé porosty
Pristiphora abietina
(Christ.)
45-56,(A,A,A.),4/5+45
Mladé porosty
Zeiraphera grisseana
(Hübn.)
8,5-57/78+79
300-400 housenic na strom ohrožení
1 housenka pod lepovým pásem na 3-5 latence
stromů
5-10 housenek pod lepovým pásem na 1 zvýšený stav
strom
1000 housenek pod lepovým pásem na 1 ohrožení
strom
Trusinky (exkrementy)
10 kusů na 1m2 za den latence
10-100 kusů na 1m2 za den mírně zvýšený
stav
100-1000 kusů na 1m2 za den zvýšený stav
1000 a více kusů na 1m2 za den extrémní ohrožení
Dospělci - samice
1 samice na 5 kmenů latence
1 samice na 1 kmen zvýšený stav
5 samic na 1 kmenů ohrožení
Dospělce – samce (feromonové pasti)
Méně jako 800 samců na 1 feromonovou latence
past
800-2000 samců na 1 past zvýšený stav
2000 a více samce na 1 past ohrožení
Vajíčka
2000-4000-6000 vajíček na 1 vzorník kritický
(v porostech 40-60-90 let starých)
6000-12000-16000 vajíček na 1 vzorník kritický
(v porostech 40-60-90 let starých)
100 housenic s vyvinutým pupálním ohrožení
okem na 1m2 (30-60 v imisně
ovlivněných oblastech)
50 a více vajíček na 1 větev ohrožení
50-100 zámotků s rojivcema na 1m2 ohrožení
50 zámotků s rojivcema na 1m2 ohrožení
200-300 zámotků s rojivcema na 1m2
vrchní vrstvy půdy ohrožení
20 samců na 1 feromonovou past latence
20-100 samců na 1 feromonovou past mírně zvýšená
100-200 samců na 1 feromonovou past zvýšený
200 (100) zdravých vajíček na 1m kritický
vzorníkovou větev
54
 Koeficient napadení
0,1-0,2 latence
0,2-0,5 nízká až střední defoliace zvýšený
0,7-0,9 střední až úplná defoliace ohrožení
tohoročních jehlic
Lymantria dispar (L.)
7,4-46/7+78
dospělé dubové porosty 4-6 vaječné snůšky na 1 kmen ohrožení
Tortrix viridana (L.) Koeficient napadení latence
6,4-45/56+57 0,04
0,04-0,20 mírné defoliace
dospělé dubové porosty 0,20-0,70 střední defoliace
0,70-1,00 těžké defoliace
nad 1,00 kompletní
defoliace
Operophtera brumata L. 3-5 kukly na 1m2 silné defoliace
2,5 housenky na 1 pupen kritická hodnota
1 samice na 1cm obvodu kmene kritická hodnota
Erannis defoliaria Cl. 3-5 kukly na 1m2 silné defoliace
2,5 housenky na 1 pupen kritická hodnota
0,4 samice na 1cm obvodu kmene kritická hodnota
Choristoneura murinana
(Hb.) 7 vaječných snůšek na 1 větvi hynoucí ohrožení
7-7,46/6+67 3.-4. věková jedle
třída
Coleophora laricella (Hb.)
6-6,4/5+56 mladé porosty 2 housenky na 1 pupen před vyrašením úplná defoliace
Melolontha melolontha (L.) 2 ponravy 1. instaru na 1m2 ohrožení
2
Lesní školky 1 ponrava 2. instaru na 1m ohrožení
2
0,5 ponravy 3. instaru na 1m ohrožení
Hylobius abietis (L.) 5 dospělců na 1 lapací zařízení za 24 ohrožení
hodin
Ips typographus (L.) Méně než 0,5 závrtů na 1dm2 slabé napadení
2
0,5-1 závrtů na 1dm střední napadení
1a více závrtů na 1dm2 silné padení
1000 dospělců na 1 feromonovou past nízký odchyt
1000-4000 dospělců na 1 feromonovou střední odchyt
past
4000a více dospělců na 1 feromonovou vysoký odchyt
past
Pityogenes chalcographus Méně než 1 závrt na 1dm2 slabé napadení
(L.) 1-2 závrtů na 1dm 2
střední napadení
2
2 a více závrtů na 1dm silné napadení
Trypodendron lineatum 1 závrt na 1dm2 slabé napadení
(Ol.) 0,5-1,5 závrtů na 1dm 2
střední napadení
1,6 a více závrtů na 1dm2 silné napadení
2
30 dospělců na 1m vrchní vrstvy půdy status ohrožení
(zjišťuje se využitím fotoeklektorů)
......................................................................................................................................................
Seznam literatury a zdrojů obrázků.
......................................................................................................................................................

55
Brutovský D., Finďo S., Csóka Gy., Kelbel P., Kunca A., Lehocký M., Leontovyč R., Novotný J.,
Turčáni M., Varínsky J., Zúbrik M. 2004: Biotickí škodcovia lesov Slovenska. Zúbrik M., Novotný
J.(Editori), Druhé prepracované vydanie. Polnochem a.s., 206 s.

Brutovský D., Finďo S., Kelbel P., Kunca A., Lehocký M., Leontovyč R., Novotný J., Turčáni M.,
Varínsky J., Zúbrik M. 2004: Kalendár ochrany lesa. Zúbrik M., Novotný J. (Editori.), Druhé
prepracované vydanie. Polnochem a.s., 94 s.

Internetové zdroje obrázků: http://www.forestryimages.org/ 20. 9. 2006.

Kalina V. 2002: Multimediální výuka ochrany lesů – CDROM

Kalina V. 2003: Multimediální výuka entomologie – CDROM

Kalina V. 2005: Učební texty pro předmět Forestry Protection – CDROM

Lieutier F., Day K.R., Battisti A., Grégoire J.-C., Evans H.F. (eds.). 2004: Bark and Wood Boring
Insects in Living Trees in Europe, A Synthesis 2004, XIV, Hardcover, Kluwer Academic Publishers
Dordrecht/ Boston/ London, 569 s.

Michalík P., Leontovyč R., Novotný J., Varínsky J., Čaboun V., Finďo S., Konôpka B., Kunca A.,
Maruška A., Minďáš J., Slobodník P., Turčáni M., Zúbrik M. 2000: Ochrana lesov a prírody. Príroda
Bratislava, 366 s.

Novák V., Hrozinka F., Starý. 1974: Atlas hmyzích škůdců lesních dřevin, Praha. 127 s.
Většina obrázků a to zásadně pro nekomerční, edukační účely modulu je převzeta z této publikace.

Zahradník P. 2004: Ochrana smrčin proti kůrovcům. Kostelec nad Černými Lesy: Lesnická práce,
40 s.
Zahradník P. 2005: Základy ochrany lesa v praxi. Jíloviště – Strnady: Výzkumný ústav lesního
hospodářství a myslivosti, 128 s.

Zahradník P. 2006: Aplikace přípravků na ochranu lesa. Jíloviště – Strnady: Výzkumný ústav
lesního hospodářství a myslivosti, 76 s.

Zahradník P., Kubelíková M., Hýřová L., Strnadová L., Pešková V., Císlerová E. 2005: Seznam
povolených přípravků na ochranu lesa 2005. Švestka M. (ed.), Kostelec nad Černými Lesy:
Lesnická práce 48 s.

......................................................................................................................................................

56