pro 3.

ročník
středních škol
\

FORTUNA
VLADIMÍR NEZKUSIL

Čítanka
české
v ~

a svetove
literatury
1900 - 194 5
pro 3. ročník
středních škol

Nakladatelství FORTUNA
Praha 2003
Lektorovali: PhDr. Miloš Hoznauer, PhDr. Dušan Karpatský

Schválilo MŠMT ČR čj. 14 259/2001-23 dne 21. 3. 2001 k zařazení do seznamu učebnic
pro střední školy, především gymnázia, jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací
předmět Český jazyk a literatura s dobou platnosti šest let.

© Vladimír Nezkusil, 1999

© Nakladatelství Fortuna, 1999

ISBN 80-7168-649-2
 Obsah

PETR BEZRUČ A GENERACE BUŘIČŮ

Petr Bezruč: Červený květ ..... .. ... ......... .............. .. .............. ..... .. ......... . 11
70.000 ... ... .. ..... .... ....... ..... .... .. .. .... ... .. ....................... ....... ..... .. .. ... .. . 11

~~;~ecť.~!.~~. ::::::::::::: :: ::: ::::::::: ::: :::::::::::::::: ::: :::::::::: ::: :::::::::::::::::::
12
13
Žil jsem jak stepní kůň svobody ...... .. ... ... .. ......... ....... .. ... ... ........ .. . 13
Fráňa Šrámek: Curriculum vitae .............. ..... ... ....... .... ... .... ... .... ....... .. 14
Příběh ....... .... ..... .. .... ... .................................... ...... ... .. ... ... .... ... .. .. . . 14
Narodil se .............. .... ... .. .... ... .. .............. ... ... .. ..... ......... .. ... .. .. .... .. .. 15
Svatba ......... .. ...... .... ....... .... ...... ........ .. .....•.. ..... ... .... ... .......... ...... .. .. 15
Splav ....... .. ....... .. ... ...... .. .. ..... ....... .. ....... ...... .. ............ ... .. .. ... ... ..... .. 16
Voják v poli ..... ........ ....... .... ... .... ....... ....... .... .... ..... .. ..... ......... ....... . 16
Střfbrný vítr .... .. ..... ............. ....... ... ............ ........ .. ....... .. ...... ...... .... . 17
Karel Toman: V tvou korunu, živote .. ... ... ..... .... .... ....... ...... ........ .... ... .. 21
Píseň ....... .. ...... ... ... ...... ... .. ..... .. ... ..... ...... ... ... ........ ......... ..... ... ........ . 21
Felixu Quintanovi .. ......... ... .................. ........ ..... .... .... .... .. ... ... ... .... 21
Hedva ...... .... .. .............. ... .. ... ..... .. .. .... .. .... .. ... ......... ....... ....... .. ..... .. . 22
Balada každodenní .... .. ... .... .. ... ... ....... .. .. ....... ..... ......... ... .... .... .... ... 22
Březen ....... ... ..... ............ ....... ........ .... ..... ...... ... .... ....... ....... .. .... ... .. . 23
Září ............................... .. .... ... ..... ..... .. ... .. .......... ............. ...... .. ... .... 23
Prvního května ...... .... .... ... ... ......... .......... .. .... .. ...... ...... .... .... ... ...... . 23
Vlastní podobizna .. ......... ... ......... ... ... .. .. ..... ..... ... .. ... .. .... ....... ....... . 24
Doma na hřbitov ě ... ..... ... ... ... ... ... ...... .... ... .. ............ .. .... .......... .. ... .. 24
František Gellner : Přetékající pohár ... .. ... .... ....... ....... ...... .... ... .......... . 25
Pozdrav rodnému kraji .......... ... .......... .. ......... .... ...... ..... ... .. ... .... .. .. 25
Drobky pod stůl hází nám osud ... ... .. ........ ... ..... ... ..... ...... ..... ... ... ... 26
L okálka .. ..... .... ................... .. ... .. ... ..... ....... .. .. .. .... ...... ....... ..... ... .. .. .. 26
Viktor Dyk: Česká ukolébavka .... .. .... .. .... .... ..... .. ... .... ...... .. ............. .... . 27
V dny příliš smutné ..... ................. ...... .. ... ... ..... ... ... ... ... ......... ..... ... 28
Milá sedmi loupežníků zpívá .. .... ... ...... .......... .. ..... ..... ....... .......... . 28
Smutná píseň vesnického šprýmaře ... .... ....... .. ..... ... .................... . 29
Bázlivá ............ .. ..... ..... .. ........... .... ... .. ...... ..... .... ... ...... .... ...... .. .... .. . 30
V 111rtvé zátoce ... ... .. .... ... ... ....... .... .... ..... ........ .. ..... .. ......... .. ... ....... . 30
Zen1ě mluví .... .. .. .... ...... .. ... .... .. ..... .. ..... .. ... .... ... .. ... ... ...... .... .. ........ . 31
K1ysař ............ .... .. .... .... .. .. ........ ....... ... ............................ ....... ....... . 33
PRVNÍ VLNA AVANTGARDY V EVROPSKÉ LITERATUŘE
Filippo Tomasso Marinetti: Osvobozená slova .......... .. .... ......... ..... .. . 37
Velemir Chlebnikov: Zesyno věla noční sinava ......... .. .... .. ...... ... ...... .. 39

s
Vladimír Majakovskij : Floutkova halena ...... .................................... 39
Sergeji Jeseninovi ..... ................ ... ....... .. ... ... .... ............ ........ ......... 40
Guillaume Apollinaire: Pásmo ... .. ... ................ .. ... ...... ....... ...... .. ... ...... 41
Georg Trakl: S amotářův podzim.......................................... ............ ... 42
Bertolt Brecht: Hořící strom .. ..... ............ ....... .... .. ............. ...... ............ 43
Christian Morgenstern: Veliké Lalulá ............................................... 44
Košilela ........................................................................................ 44

ZA USKUTEČNĚNÍM SNU
Maxim Gorkij : Stařena Izergil .... .......... .. ... ... .... .. .... ........... .. ..... .. ... ..... 45
Theodor Dreiser: Americká tragédie .................... ................... ..... .... .. 48

PŘEDVÁLEČNÁ AVANTGARDA V ČESKÝCH ZEMÍCH

Stanislav Kostka Neumann : Ave, satan...... .............. ... .... ......... .. .. ..... 51
Poledne v seči ............................................................................... 51
Zpěvy drátú ...... .................... ............ ................ ... .......... ... ... .... ..... 52
ČESKÝ EXPRESIONISMUS
Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha .. ...... .... .. ... ....... ... ....... 54
Jakub Deml: Moji přátel é ................. ...... .. ... .......................... ............ . 55
Zapomenuté světlo ........ ...... ..... ... .... ............................. .... ... ... ...... 57
Bohuslav Reynek: Úzkost... .................. .. .. ....... .... .. ............ ................. 59
Pane, j eště dnes... ......... ........ .. ... ..... ....... ... .... .. ..... .. ..... ........ ... ....... 60
Vzpomínka .... .. .:.. ......... ... ........ ... .... .... .... ..... ... ............ .................. 61
Zánik. ............ ... .. .. .. .. .... ... .. .......... ... ....... ....... .... ............... .. ........... 61
Vlasy............................ ...... ..... ..... .. .. ............ .. .... .... ... ......... .. ..... ... 62
Stíny letní noci .................... ......... .... ...... ................... ............. ...... 62
Richard Weiner: O jednomkém člověku ... ..... .... ..... ... ..... . .... . ......... ... . 63
Dvojníci............. .......... ............ .......... ... .. .............. ................ ........ 63
Prázdná židle ................. ... ......... ...... ..... .. .. ........ ......... .. ................. 64
ODRAZ A OBRAZ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY V LITERATUŘE
Tristan Tzara: Návod, jak vytvořit dadaistickou báseň..... . ..... ... . .. .... . 68
Kalendářní
biograf abstraktního srdce ....... .. .. .. ........ .. ..... .... ......... 68
Henri Barbusse: Oheň ............... .... ... .. ........ .. .. .. .. ..... ......... .................. 69
Romain Rolland: Petr a Lucie........... .. ...... .. .. .. ......... ... .... ... .. ............... 71
Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid................. .. ............. 72
Ernest Hemingway: Sbohem, armádo! ....... .......... ......... .. ....... ... .. .. ... .. ·,. 74
Isaak Babel: Přechod přes Zbmč ............... ... ........... ........... ........ ......... 77
Michail Šolochov: Tichý Don IV ..... .... ... ....... ... ... ............. .......... ........ 79
Miroslav Krleža: Královská uherská zeměbranecká novela ........ ... .... 80

6
Rudolf Medek: Plukovník Švec.......... ....... .... .. .. ... ..... ... .............. ....... . 81
Josef Kopta: Třetí rota na magistrále ... .... ........ ..... .. .. ... ................. .. .... 82
Vladislav Vančura: Pole orná a válečná .. ....... .. ................. . ..... ......... .. 85
Karel Konrád: Rozchod! .................................. ... ... .............. .. ... .... ..... 86
Karel Poláček: Podzemní město ........ ... .:...................... .. .................... 88
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války .... .. 90
Ivan Olbracht: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války .... .... 92

MODERNÍ PRÓZA
André Gide: Penězokazi .. .. .............. ..... .... ............. . .... ... .... .... .. . .. . ........ 93
Michail Bulgakov: Mistr a Markétka.. ... ........ ...... ...... ........... ..... .. ... .... 96
James Joyce: Odysseus .. .. ...... '.... ... .... ................... ......... .. .... .... .... ... ..... 100
Marcel Proust: Hledání ztraceného času I.. .. ..... ... .. ...... ......... ...... .. ..... 101
Franz Kafka: Proces .......... ..... .. ... ..... ... ..... .. .. ... .. ... ...... ..... .... ....... .. ...... 103
Boris Andrejevič Pilňak: Holý rok .. ........ .. ... ...... ........... .. ... ..... ...... ..... 106
Egon Erwin Kisch: Ve škole U Piaristů .... .. ...... .. ....... ..... .. . .... .. ....... .... 108
Jan Mukařovský: Vývoj Čapkovy prózy................. ..... ....... ... ............ 110

AMERICKÁ AVANTGARDA
Gertrude Steinová: Jak se utvářeli Ame1ičané .. .. .. .... .. ... ...... ... ...... ..... 111
Sinclair Lewis: Babbitt .. . .. .. ... ... .. .... ..... .. ... ........ .. .. .. ... ... ... ....... ..... ... .. ... 111
Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby ..... ... ... ...... ........... .............. ... 114
John Dos Passos: Dvaačtyřicátá rovnoběžka ........... .... ............ .. ... .. .. .. 117
William Faulkner: Absolone, Absolone! .... ........ .. .... .. .. ..... ..... ..... ....... 120
Ezra Loomis Pound: Canto LXXXI ............. ... .. ..... .... ..... .. ......... .. ...... 122
Carl Sandburg: Starý výhybkář . ............ . ....... .. ...... .. .... .. . ... .. ... ....... . .... 123

LITERATURA MEZI VÁLKAMI

A: Levicová literatura a meziválečná avantgarda
Jiří Wolker: Kamna.... ... .. .. ....... ....... ................ .. ... ... .... ...... .... ...... .. .. .... 125
V parku před polednem.. .. .............. .. .. ..... ....... ....... ............. .... ... ... 125
Svatý Kopeček ... ..................... .. .... ..... ... ... ...... ..... .. .. . . .... . . . .... ... ..... 126
Proletářské umění.. .. .. . .... ... .... ..... . ...... .. .... ...... .... .. ......................... 127
Těžká hodina ...... ... .. ... ....... .... ...... ....... .. ..... .... .. ...... .. .. .... ............... 128
Balada o snu ... .... .. .. .. ............... ........ .. ...... '. ..... ...... ... .. ... ........... .. .. .. 129
František Xaver Šalda: O nejmladší poezii české .... ... .... ............. . ... . . 131
Stanislav Kostka Neumann: Umění v sociální revoluci.. ........ .......... 132
Žalm z roku 1919 ...... ......... ............. .. ... ...'...... .. ... ..... ....... .. .... ... .... . 133
Staří dělníci ..... ....... ... ... ........ .. ..... ....... ...... ... .. ...... .. ......... ........... ... 134
Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí .. .... ...... ..... .......... 136
André Gide: Návrat ze Sovětského svazu ........................... ......... ....... 136

7
Konstan tin Biebl: Pitevna............. .. .. ............. .............. .......... ............. 138
Tichounce..... .. .. ..... ....... .. ... ...... .. ..... .. ... ............................ ............. 138
V Africe ....... ...................................... ............ ..... .. ............... ... .. .... 139
André Breton: První manifest surrealismu ........ .......... ........ .. ......... ... . 139
Tajemství stmealistického magického myšlení .............. ............. 140
Volná láska ................................................................................... 140
Vítězslav Nezval: Abeceda .............. ....... ......................... .... ................ 141
Vínek ..... ..... .......... ........ .... .... ... .. ............... ........ .. ..... .... ......... ... ..... 142
Cukr ..... ..... ................ .. ..................... ..... ....... .. ....... ........... ............. 142
Čechy ....... .... .......... ...... ... .... .. .... ....... ........ ..................... .. .......... ... 142
Škola ................... .. .. ...... ................. .... .. ............. ... ... ..................... 142
Kapka inkoustu .... ... .. ... ..... ........... ....... .... ......... ... .. ...... .... .. ..... ...... 142
Edison .. ................ .... .......... ......... ... .. .. ......... ...... ...... .. ....... ...... ...... 143
Menton ......... .... .. .................. .. ......................................... ............. 145
Sbohem a šáteček. ... . ... ...... . .. ......... ... ..... ...... ..... . ..... .. . ... ................ 145
Košile .... ............................................. .. ....... .................. ..... .... ...... 146
Anička skřítek a Slamě ný Hubert ........ ....... .... .. ...... .. ........... ... ..... 147
Jaroslav Seifert: Zpívaná modlitba...... ... .................................... .. .. .... 148
Moře.............. .. .. ... .. ......... . .... . ... . . .. .......... .... ... . . .... . . . .............. ... ... .. 149
Píseň. ..... ... . ....... ...... . .... .. .. . ...... .. . .. . . . . ... ... ... ....... . . ... . .. . ... .. .. . ... ..... .. .. 149
Maminčino zátiší .... .. ..... ........ ... .... .... ........ ...... ............ .. .... ... .... ..... 150
o lásce .................................................................................
Píseň 150
Vladislav Vančura : Pekař Jan Marhoul ..... ............. .... ...... .. ... ....... ...... 150
Rozmarné léto ................ .... ................. ............ .... .......... ... .. . ... ...... 153
Karel Konrád : Rinaldino ....................... ... ... ............. ........ ..... .. ....... ... . 154
Bertolt Brecht: Šesťáková opera ... .... .. .. ... ............ ... .. ... .. ..................... 156
Jiří Voskovec, Jan Werich : Vest pocket revue ........... .. ............ ..... .. ... 158
Svě t za mřížemi. .. .................. ...... ... .. ... . . . . .... . . . . . ....... .. . .... .. ... . .. .... .. 159
Caesar ........ .. ..... .. .. .... .. ... ... ... ...... .. ............ ........ ........ ................. .... 160
Roman Jakobson: Dopis Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi. .. ...... 161
Andrej Andrejevič Ždanov: O nejpokrokověj ší literatuře světa .... . ... 163
Bedři ch Václavek : Perspektivy .. .... ... .......................... ................... .. ... 163
Julius Fučík: Čapkova První parta... .... .. ...... ...... ... ....... ... ............. .. .. .. . 165
Ivan Olbracht: Anna proletářka ...... .... .. ................ . ....... .. .... . ...... .. . . .... . 166
Nikola Šuhaj loupežník ........................ ............ ... .. .............. ... .. ... . 168
Marie Pujmanová : Lidé na křižovatc e .. ......... .. ...... ..... ........ ... ........ ... . 171
Marie Majerová : Siréna................................................. ..................... 173
Jan Mukařovský : Záměrnost a nezáměrnost v umění .................. . ... .. 175

B: Demokratický proud
Karel Čapek: Šlépěj .. ... ... .................................................................... 176
Proč nejsem komunistou .. .. ............ ..... .. .. .................... .. ........ .. ..... 178
8
 RUR ... .......... .... ..... .... .. .. ... ... ....... .......... ............ ... .... ....... ........ .. .... 179
Krakatit ................... ........ .. ... ... ... ...... ....... . ... .. ........ .. ... ...... .. .... .. .... 181
První parta.. ..... ... ... .. ......... ... .... ..... .. ........ .. ... ... ..... .. .... ........... ... ... .. 182
Obyčejný život (Doslov) .. ........ .. ............. .. .. ... .... .. ............ .. .... ... .. . 185
O románu První parta. ... .... ... .. ................. .. ... ... .. ... ...... .. ... ........ .. ... 185
Bílá ne1noc ...... ...... .. ... ........ ... ....... .. .... .. .. .. ... .... .... ... ... ................ ... 186
Karel Poláček : O humoru v životě a v literatuře.... . ... .. ........... . . . . . .. . ... . 189
Dům na předměstí.. ... ... . .... . . . . .... ... . .. .. .... . . ....... . ... .... ... .. .. ... . . ....... .. . 189
Vilém Neubauer: Sextánka .... .... .. .. .. .. .... .... ... .. ... ... ..... .... ..... .. ..... ... .. .... 193
Lion Feuchtwanger: Žid Siiss .... .. .... .... .... .. ..... ...... .. .... ........ .... .. ....... ... 195
Thomas Mann : Mario a kouzelník ...... ........ ...... .... ... .. ..... ... ..... ......... ... 199
Klaus Mann : Mefisto .... .. ..... ... .. .. .... .. .. ...... ..... .... .... ... .... ... ... .. .............. 202
Ernest Hemingway : Komu zvoní hrana .......................... .............. .. ... 206
Jevgenij Zamjatin: My. ... ... .... .......................... ..... ....... ... ....... ...... .. .. .. 209

C: Katolický a spirituální proud

Rainer Maria Rilke: Ukřižování ....... ................ .. ...... .. .... ..... ... .. ........ 211
Vážná hodina.......... .......... .... ... ..... .. ..... ........ .. .... .. ... ... .... ..... .... ... ... 211
Ze Sonetů Oďeovi .. ...... .... .... .... ...... ... ......... ........ ... .... .. .. ..... ..... .. ... 212
Jan Zahradníček : Zima ..... ..... .... .... ................ .... ... .. .... ... ..... .... .... ...... . 212
Tělo . . .. .. ......... .. .. . . .. . . . .... . . ..... . .... .. ... . ... ..... .. .. .. . .. . . .. ... .... .. .. .... . . ... . .... . 213
Povzbuzení... ... .... ...... .. .. ... ..... .. .... ... .... .. .... .. .... ..... ... .. ..... ....... ........ 213
Krajina v těle... .... . ... .. . . . .. ... ... ... .. .. .. . ........ . . .... .... . ... .. . ... .. . .. ............. 213
Jaroslav Durych: Sedmikráska... .. ... ... .......... .. ...... ..... .. .. ..................... 215
Bloudění. . ...... . .. . .... . ......... ...... .. ... . ... . ... .. .. ..... . .... . ... . .. .. .. ........ ... .. . . . . 216
Bílá hora ... ..... ... ..... ... .. ... .. .. ........ ....... ..... .... ... .. .... .. ... ..... .. .... .... ...... 218
Jan Čep: Domek.... ... ... .. .. ........... ... .. ...... .... ... ........ .... ... ... .. ....... ........ .... 220
Bedři ch Fučík: Svět Jana Čepa .. .. ......... ..... ............ ... ....... ... .. ....... .. .... . 222
Vilém Závada: Panychida ..... ... .. ... ....... ....... ...... ......... ....... .............. .... 224
František Hrubín : Noční rozmluva. .... ... .... ... ..... ... .... .... ... .. ... .. ....... .. .. 226
Vladimír Holan : Milostná píseň .. .. ...... .... ... ..... .. .. .. ........ .... .... ..... .... .... 227
Modlitba.. ... .. .. .... .. ..... .. ......... ... .. .... ... .... ... ...... ... ........ .. .. ... ..... ...... .. 227
Josef Hora: Rozkvetlá větev ... . . .... . .......... . ... ... . .. . .... .... . .. . .... . .... ... .. . .. .. . . 228
Dělnická Madona ............ ............................ ... ...... ...... .... .............. 228
Nezoufej! .... ... .... ..... ..... .. ...... .. ........ ... .. .. .... ... ........ .. ... ..... ... .... .. .. .... 229
Čas . .. . . ........ . . .. . . .. .... ... .. .. .. ...... . ......... . . . ... . . ... .. . ..... .. .. ......... . ............. 230
Rus.... ...................... ... ... .. .. ...... .... .. ....... .... ....... ..... ... .. .. .... ... ....... ... 231
V Moskvě ....... ....... ......................................... ........................ ..... . 231
František Halas: Sépie ....... .. ............... ..... .......... ...... ........ .. .. .... .. 232
Verše........... .. ... ... .. .. .... .. ... ... .. ... .. ... .. .. ..... ......... .. ..... .. .... ....... .. .... .... 232
Doznání ..... .. ......... .......... .. ....... ..... ..... .. .. ...... .. ...... ... .. .. .... ..... ... ... .. . 233
Ko1nu dík..... .. ... .... ..... .. ............... ... ...... ... .... .... .. .... .. ... ... .. .... ...... .... 233

9
 Staré ženy. ..... .... ...... ....... ..... ......... ..... .. ........ ... ...... ... .... .. ......... .. .. .. 233
Verše - Miroslavu Hanušovi ...... ......... .... .............. .. .. ....... .. ..... ..... 234
Nikde .. .... ......... ......... .. .... ............. .. ...... ... ... ..... .... ......... ......... .... .... 234
ROK 1938 A 1939, TZV. DRUHÁ REPUBLIKA
A OKUPACE V ČESKÉ LITERATUŘE
Fráňa Srámek: Náš ml čící voják ... ... .... ....... ............ .... ... .... .... ..... ...... . 236
Jaroslav Seifert: Píseň o rodné zemi .. .......... .... ......... ........ .. ............... . 236
Josef Hora: Zpěv rodné zemi ....... .... .... ... ...... ...... ... .... .... ... ........... ...... . 237
Jakub Deml: Zhřešili jsme .. ........ ...... .... .... .. ... ... ... ....... ...... ... ..... ......... . 239
František Halas: Zpěv úzkosti .... ... .. ... ....... ..... ... .. ....... ...... ... .. .. ... ... .... . 241
Já se tain vrátím ............. ...... .... ... ...... .... ... ... .... .... ..... ......... ... ....... . 242
Vladislav Vančura: Svaté kníže ... ... .... ...... ... ... ... ... ... .. ..... .... .... ..... ..... .. 243
Jaroslav Seifert: Za Vladislavem Vanč urou ... ......... .. .. ...... ... ..... ..... .... . 245
Eduard Bass: Cirkus Humberto .. .... .... .... ........ ....... .. ........ .. .. .. ........... .. 246
Jan Drcla: Městečko na dlani ....... ... ..... ... .... ... .... ......... ....... .... .. .. ...... .. .. 248
Václav Řezáč: Svědek ....... .. ........ .... ... .... ........ .... ... ..... .... ..... .. ...... ........ . 250
Karel Schulz: Kámen a bolest ... ..... ... .... ........ ... ..... ... .... .. ........ ... ..... .. ... 251
Kamil Bednář : Slovo k mladým .... .. .... .. .... ..... .... .... ..... .. ................... .. 253
Jindřich Chalupecký: S vět, v němž žijeme ..... .... .. ... .. .... ..... ......... ..... . 254
Jiří Orten : Kachny na Vltavě ... ... .... ... ....... ........ ... .... ......... ........ ....... ... 256
Pon1alý epitaf .... ...... ..... .. .. ... .. .. ...... .. ........... ..... ......... .... .... ....... .. .. . 256
257
g~:~zJ;r:~·::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Modrá kniha .... .. ..... .. ... .. ... ... ..... ..... ... .. ... ... .... ........ .... ... .. .... ... ... .. ...
257
257
Sedmá elegie .... ... ...... .. ............. .. ... ....... ..... ..... ....... .... .... .... ... ..... .. . 257
Václav Černý: Básnický profil Jiřího Ortena ..... ... .. .... .... .... .. .. ... .. ..... .. 260
Jiří Kolář: Přespolní dělník ..... ... .. .... .. .. .. .. ... .. .. .... .. ...... .. .. .. ......... .... .. ... 262
Ať bahno ať pták ......... .... ......... .... .. ...... ... .. ...... ... ....... ... .. ...... ...... ... 262
Dnes nepřich ázej ..... ........ ... ... .. ... ... ... .... .... ... .... ..... .... ..... ...... .. .... ... 262
Ivan Blatný: Dvory .. ... ... ..... ... ... ..... ....... .... ....... ..... .... ..... ... .. ..... ...... ... .. . 263
Událost ..... .. ........ ....... .... .... .. ....... ... ... .. ... ...... ... .... ....... .. ... ........... ... 264
 Petr Bezruč
a geneiace buřičů

P ET R B EZ R UČ (1867-1958)

Červený květ

Za temným oknem, v květníku sivém,
hrubý a ostnatý mračil se kaktus.
Jednoho jitra
červený z lodyhy vyrazil kalich,
červený květ.
Byl u nás básník, co jiné měl oči,
miloval vonné a nádherné růže .
Distichem zvučným
pochválil růži a odsoudil pyšně
ten rudý květ.

Jsou duše drsné, co samy šly žitím,

hroty a ostny je zalily vrchem.
Co měly v srdci?
Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci,
rudý byl květ.
(SLEZSKÉ PÍSNĚ, 1909)

70.000

Sedmdesát tisíc je nás Sedmdesát tisíc hrobů

před Těšínem, před Těšínem .
Sto tisíc nás poněmčili,
sto tisíc nás popolštili,
v duši padl svatý klid:
když nás zbylo sedmdesát,
tisíců jen sedmdesát,
smíme žít?
kopají nám před Těšínem .
Časem někdo k nebi vzlykne,
pomoci se nedovolá,
cizí Bůh smích ve tvář střikne,
tupě díváme se v davu,
jak nám k špalku kladou hlavu,
jak vůl na porážku vola.

Markýz Géro tak je bohat:

dej nám beček sedmdesát,
beček tisíc sedmdesát!
Poly se ti poněmčíme,
poly se ti popolštíme,
11
 zahřímají ústa sterá:
Hore - hej! - markýze Géra!
ale prve nežli zhynem,
nech se zpijem rudým vínem,
robka s dcerkou, chlop se synem
před Těšínem, před Těšínem.

(SLEZSKÉ PÍSNĚ, 1909)

Škaredý zjev

F.. ., to je škaredý fantom!

Tak řeknou konšelé Zlatého města,
tak řekne věhlasný národa vúdce,
zatřepou hlavičkou národní dámy,
tak řekne Rothschild a Gutmann, gróf Laryš a Vlček ,
i jasný Sir-markýz Géro,
když jsem se z hromady sedmdesáti tisícú
do výše zdvihl. Tak bili mne bičem!
Jak vítkovské pece zrak jediný plál,
krvavý chalát mi z ramenou vlál,
na jednom nesl jsem německou školu,
na druhém nesl jsem polský chrám,
v pravici těžké jsem kladivo nesl
(levou mi urazil uhelný balvan,
oko mi vyžehl vyšlehlý plamen)
a v srdci sedmdesáti tisícú kletby a hněv.

Búh ví, že jsem škaredý!

Puch mrtvoly ode mne táhne,
na rukou, na nohou puká mi maso,
znáš hutě v Bašce? Tak oko mi plaje,
krvavý chalát mi z ramenou vlaje,
v pravici hornické kladivo nesu,
levou mi urazil uhelný balvan,
oko mi vyžehl vyšlehlý plamen,
na zádech sedí mi sto vrahů z Modré
(jak divoké krysy mne do šíje hryžou) ,
na kyčlích sedí mi sto židů z Polské, -
smějte se, bože můj, smějte! Tak vypadám já,
já, Petr Bezruč , od.Těšína Bezruč,
porobeného národa bard.
12
 Co robí se zajatým večerkem vltavská mládež?
Jak pozdvihli do výše Římané Spartaka vůdce?
Tak budu já stát - dávno můj zahyne národ -
sto roků stát budu čelem ku obloze vzpřímen ,
ubitou šíjí se azuru dotknu,
já, Petr Bezruč , Ahasver svědomí Čechů,
škaredý fantom a zašlého národa bard.
(SLEZSKÉ PÍSNĚ, 1909)

Úspěch

Zpíval jsem, laitika chválila, Přečtly se verše mé před Prahou,

jak moje písničky vzruší: v potlesku duše si výskly:
ni, to jen vzpomínky-bludičky za co? že žila ta Maryčka,
tesklivou mihly se duší. ve Frydku hrdlo nám stiskli?

Říkali, jaká to svéráznost, Kdyby tak jednou pod Beskydem

jaká je mohutnost ve mně: pochodeň k Těšínu vzplála,
ni, ni, já jsem jenom ze Slezska, řadám, kde šel bych jak prostý muž,
z ubité, z uštvané země . píseň má do laoku hrála,

kdybys ty, deptaný národe,

uspaný, spoutaný obře,
kdybys TAK písni mé rozuměl,
řekl bych: Zpíval jsem dobře.

(SLEZSKÉ PÍSNĚ, 1909)

Žil jsem jak stepní kůň svobody nevím, jak strunu tu vložili
ciz lidem v životě prostém, v srdce mi bohové přísní,
dávno jsem zahodil do vody hořem půl, vodkou půl opilý
skřipky s tím jediným mostem; vázal jsem věnec svých písní;

z bodláčí , z pokřivy nehezké,

z tmí a ze slz byl uvit:
byl jsem - sto pěrunů! - ze Slezské,
jinak jsem neuměl mluvit.
(SLEZSKÉ PÍSNĚ, 1909)

13
FRÁŇA ŠRÁME K (1877 - 1952)

Curriculum vitae

Na doktora studoval jsem, Tatík lomil rukama,

tatík po tom toužil, já nelámal hlavu,
císař pán, ten vzpomenul si, císař pán mi nechal ujít
abych jemu sloužil, jenerálskou slávu,
J
a ty zas chceš, moje milá, co moh ztratit, ztratil jsem,
bych se pro tě soužil. s tebou ztratím hlavu.

Moji milí profesoři,

já vás pozdravuju,
také na vás, pane hejtman,
s kletbou pamatuju,
pro tebe se, moje milá,
k smrti umiluju ... •
(ŽI\IOTA BÍDO, PŘEC TĚ MÁM RÁD , 1905)

curriculum vitae - (lat.) běh života, životop is

Příběh

Neplakala. To by lhala. Řek jsem jí, že budu knězem.

Jenom slabě zavzlykala. - Za tím bezem, pod tím bezem -
A já smál se: jedna, dvě, tři Jen co budu já tím knězem ,
- ty má malá, ty má malá! pak se zase takhle slezem. .. !

Trochu se jí chvěla víčka. Tomu jsme se smáli oba.

Malá, bílá katolička. ,Byla vlažná noční doba.
Já se cudně díval na ni Od cihelen zlí psi vyli,
dle šestého přikázání. že jsme se jim nelíbili.

Že tak pozdě jdeme krajem,

že tak mladí už si hrajem
na tak velmi vážné věci.
To psy musí zlobit přeci.
(Ž!\IOTA BÍDO , PŘEC TĚ MÁM RÁD , 1905)

14
 Narodil se

Narodil se panchait. A pekárny voněly,

Z otce studenta, sytí spali v posteli,
z matky sklepnice k vytí vichřic vlastní píseň
narodil se panchart. komponovalpanchart.

Táta ještě studoval, - Že je někde domeček ,

mámu leckdos v náruč bral, v tom domečku blbeček,
strážníkům se vyhýbával že zapálí domeček
skrofulóznípanchart. malý, tichý blbeček ...

- Že je někde budka psí

a v té budce vzteklí psi,
že vyběhnou z budky psí
trhat, trhat vzteklí psi ...
(Žf\/OTA BÍDO , PŘEC TĚ MÁM RÁD , 1905)

Svatba

Už se na nás nehněvejte, Tulák se tak lehko žení,

že jste při tom nebyli, tulák nemá čas si hrát,
když jsme se my s mojí milou tulák, ten se proto žení,
ženili. že má rád.

Nikoho jsme nepozvali, Když si tulák ženu vede,

nikomu nic neřekli, by v ní objal celý svět ,
šli jsme rovnou cestou v peklo, to smí jenom slunce vidět,
místo v předpeklí. pták a květ.

Nikoho jsme nepozvali, Tak jen se už nehněvejte,

žádný host k nám nepřijel, že jste při tom nebyli,
jenom červen, ten byl s námi s
když jsme se my mojí milou
a nám připíjel. ženili.

(Žf\/OTA BÍDO , PŘEC TĚ MÁM RÁD , 1905)

15
 Splav

Trápím se, trápím, myslím si,

kde bych tě nejraděj potkal.

Ulice střídám, parky a nábřeží,

bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.

V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín ...

Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel bych ti vstříc.

A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
bys na mne nemyslila víc,
jen na prosebný a děkovný můj hlas,
jako bych jen splavem byl,
který v lukách krásně zpívat slyšelas ...
(SPLAV, 1916)

Voják v poli

Vrátím-li se domů - - půjdu naší ulicí,

půjdu naší ulicí, pomalu a tiše,
shledám se s chodníkem, se všemi okny,
promluví někdo, neodpovím.

Pak ale uvidím, pak ale uvidím

podivnou věc. Seschnu se touhou,

16
 až já ji uvidím , až já ji uvidím ,
a já·jí řeknu : Domečku , krbe můj, hnízdo ...

Na každém schůdku, ach, já se seschnu,

to bude bitva! To bude bojování,
vstříc mi půjde krásná paní,
do hluboké trávy padnu, do hluboké trávy.

Do hluboké trávy - - Vrátím-li se domů,

usednu k ženě, tři dny z ní nespustím očí.
V noci budu u ní tiše spát. Ráno
krásné, ach, krásné budou na pokrývce její ruce.

Povím jim všechno. A budu čist. Pak vstanu,

zaliji květiny v oknech. Naleznu pod jejich lístky
zelený, blažený život. Budu jak rolník a pastýř.
Nebudu voják. To bude krásné.
(SPLA\~ 1916)

Stříbrný vítr (1910, ú1yvky)

Jeník Ratkin, syn soudce na malém městě, se už odmala setkává s nevraživostí

a nepochopením mezi lidmi. Jak na ně reaguje , ukazuje například tato ubízka z úvodu
románu.

A což, aby tak byl soudní Ratkin věděl, co právě provedl Jeník ve škole!
Stalo se to takhle:
Do třídy vstoupila žena, nos do zástěry utřela a stanula u dveří.
Pan učitel líbili pro ni poslat, aby si přišla potrestat svého kluka ...
Ano, tak, tak .. . učitel se pamatuje. .
Něco velmi vážného zpřísnělo dětské obličeje ; bylo nutno tvářiti se velmi
důležitě před cizí ženštinou; je to taková nějaká chudá tetka, ve škole snad
ještě nebyla, do školy snad vůbec nechodila, hihi ...
A kloučkové dívali se velmi rozhodně: nu tak , co nám vlastně přinesla
panička? Ale dívčí oddělení se načepýřilo a pípalo : ne, koukejte, holky, to je
velká školačka, a tabulky nemá ...
I na hochy přešel tutlaný smích, lokty pod lavicí pracovaly.
Učitel byl nucen zakfi.knouti; trhlo to všemi očními víčky, obličeje se schý-
lily k lavicím a zčervenaly.
A v zadní lavici seděl hoch, ruce mu asi vlhly, neboť třel jimi o kolena,

17
úsměv jeho byl chytrý i hloupý a jeho oči byly očima psa, jemuž ukazují húl ,
bojácného i zlého psa.
,,Malkuse, pojď sem ... !"
Ano, učitel jej volal a celá třída se po něm ohlédla.
Ruce přestaly tříti kolena a celý hochův obličej proměnil se v onen úsměv,
chytrý i hloupý. Všecek se nějak zadrhl v zatvrzelé klubko a zatarasil se svým
potměšilým úsměvem. -
Žena zrudla v obličeji.
,,Neslyšíš pana učitele, všiváku .. .?"
Ze zatvrzelého klubka blýskly dvě oči směrem k ženě; něco v nich kratič­
ce zaprosilo, na vteřinu pouze, hluboce, proboha zaprosilo. Ale s něčím zlým
se musely setkat tyto oči, protože se zajíkly a prosebná světýlka v nich vy-
hasla. Jenom ještě , jako když střelení ptáci k zemi padají, po celé třídě se
stočily, ví-li někdo , rozumí-li někdo.
Žena se silácky rozkročila.
„Sem půjdeš, neřáde ... parchante zrzavá .. . Jen čum a ceň zuby... já ti je
vrazím zpátky do chřtánu , budeš koukat!"
Učitel se rozpačitě usmívá.
,,Nezvedený chlapec ... rady si člověk neví ... " povídá.
Škola zašuměla, někteří hoši vylezli na lavice, dětské oči zaleskly se jako
v zimnici.
,,No, co je to .. . bude ticho?" rozkřikl se učitel.
Žena už stojí u zadní lavice, nahnula se a rukama zarvala. Ale živé klubíč­
ko se lavice, jako lopucha vlasů , zachytilo. A ruce opět zarvaly. Něčí hlava
udeřila několikráte o lavici a políčky se rozsypaly jak oblázky. Konečně ruce
už bolí a dechu se nedostává. Žena sípá.
,,A teď pana učitele odprosíš, uličníku!"
Ale hoch asi nerozumí, pohled bloudí, ale nezachytává se.
No, slyšel nebo neslyšel , lump všivá .. .?
A ruce opět za vlasy zarvaly. Sípající ústa přímo do obličeje křičí. Ale
hlava od ran zahořela, krev v uších hučí, uslyšet nelze a rozumět nelze. Obli-
čej zesivěl a otekl, ústa oněměla podivnou úpěnlivostí, jako by byla jazyk
i zuby polkla.
,,Naplij , Malkuse ... do tváře naplij! " vykřikl náhle Ratkin. Na lavici vy-
skočil, bílý jak plátno, ruce rozpřáhl, jako by se mu hlava zatočila, ale nespa-
dl; stojí, rukou směrem k Malkusovi jakýmsi rozkazujícím gestem ukazuje ,
a oči jsou neobyčejně veliké.
,,Nu, jen naplij .. . rovně naplij ... !" opakuje ještě jednou.
Všechny hlavy se k němu obrátily. Děvčátka nějak zbázlivěla a chlapci
ožili jakýmsi účastným a jarým očekáváním . Učitel překvapeně vzhlédl , oně­
měl a pouze rukama mávl. Malkuska se nejdříve vzpamatovala. Ruce v boky
založila a zakývala hlavou.

18
 ,,No, hezky tě, synáčku, vychovali ... hezky... !"
Hoch se na ni dívá, něco mu náhle přichází k smíchu. Také tak ruce v boky
založil, také tak hlavou kývá.
„A ty... jsi ty mi to pěkná máma ... " povídá, pokoušeje se směšně o týž
přízvuk, jakým mluvila ona.
Žena se zavařila, jen tak tak, že se dovede opanovat.
„To se na toho fakana podívejte ... " a po celé třídě se rozhlíží, jako by
všechny děti za svědky volala.
Chlapci zapištěli smíchem: panečku, tohle je zase jednou přece pěkná po-
dívaná!
Tu se konečně do věci vložil učitel. Několikráte poskočil k lavicím a opět
k tabuli, jako by byl na rozpacích, odkud lépe vypálí svou ránu, a pak se
strašlivě rozkřikl; byl to oheň, píšťala a dým, jako u lokomotivy.
Hlavy se skutálely nízko k lavicím, víčka se schýlila, jen malé, postranní
pohledy zůstaly na výzvědách.
,,A co ty, Ratkine ... tys neslyšel...?" křičí opět učitel.
,,Slyšel.. ."
A hošík stojí na lavici, stále tak bílý jak plátno, a jeho oči dívají se s vý-
směchem a opovržením.
,,Dolů z lavice .. . a klečet... hned ... sem!"
Učitel ukazuje kamsi ke svým nohám.
,,Kam .. .?"
A hošík, zdá se, zbělel ještě více; i hlas stal se ještě výsměšnějším.
Učitel poskočil až k němu , vztek odbarvil hlas, sípá pouze a ruce by rády
zarvaly.
Ale náhle něco zvláštního přihodilo se s hošíkem. Oči se mu podivně
v důlcích stočily, život v nich umřel a celé tělo po čalo se nepřirozeně naklá-
něti; jen tak, že se podařilo učiteli kles_ajícího zachytit.

V dalším úryvku líčí Šrámek Jeníka Ratkina už jako gymnazistu.

Život, život! - jeho slávě se pokloňme , jeho chválu zpívejme! Není dosud
tady, ale jeho ohně hoří za nocí na vzdálených kopcích. Posly už vyslal a my
v jejich ruce složili sliby své oddanosti. Chceme milovat velikého a krásného
vašeho pána, tak to vyřiďte, poslové! Chceme býti takoví, aby jeho oko na
nás s hrdostí spočinulo, aby se usmíval , pokyvuje hlavou k rytmickému naše-
mu pochodu! Ale, vyřiďte mu, ať nás nezradí, ať nás neprodá! I s ním chceme
se dáti v zápas! I s ním - vyřiďte mu to. A chválu jeho že zpíváme, nezapo-
meňte!
Ratkinovi často vlhly oči; to přicházelo tak samo sebou, byl tu v nitru
takový houslový tón a každou chvilku si požalovat musel. Z jednoho dne
v druhý přeléval se Ratkin jako jediný pramének roztoužení.

19
 A teď chtěl něco psáti . Měla to býti pěkná povídka, kytička sasanek a petr-
klíčů. Mělo to být něco takového jako Jarní vody. Nu, to by snad dovedl. Ne,
nedovedl. Žít dříve třeba. A bude žít. Nebude to již dlouho trvat. A přijde
Gemma. Nebude to již dlouho trvat.
Ostatně, ne - Gemma! Ne - tichoučká Gemma! Ta, jež přijde, nasadí mu
nůž na prsa; budu-li chtíti, bodnu, nebudu-li chtíti, nebodnu, tak bude říkati
ta, jež přijde; jako divoký šípkový keř bude, růže a trny, růže a trny.
A přišel jeden říjnový večer, jedny prázdniny opět přešly, byl říjnový ve-
čer a zlé, rozduté mraky hnaly se po obloze. Vítr plískal a svítilny v ulici
mžouraly jako zlé kočky; úzkost musela přepadnouti ty, kteří čekali onoho
večera milenky, neboť svět zdál se býti opět jednou pln potměšilých, zálud-
ných úmyslů a někde v prostoru byl hlas, který volal a varoval: Haló! Haló!
Ratkin chodil ulicí podél městského parku a jeho oči byly jako ozářená
okna, za nimiž se tančí; trochu to kolem něho houkalo, ale co se jeho týče,
mohli třeba malí dráteníci z nebe padat; vlastně mu to bylo zcela příjemné, že
se dnes tak vítr od řetěze utrh, ať ukáže, co dovede; neboť on právě chtěl
udělati totéž, nesl svou lásku ve svém srdci, slyšíš, větře, lásku, a to je také
trochu hukotu, nemyslíš?
Chodil tu a čekal a teď měla přijíti ona a slyšeti, co on jí dnes poví. Jeho
srdce dnes mělo se otevříti, jak krabice, z níž vyskočí malí čertíci, zapletou
se jí do sukní a do vlasů, by ji všechnu zcuchaly k omámení. Ne, ne, jinak to
mělo býti. Jako v houštiny chtěl ji zavésti ve svou lásku, by se bála a držela
pevně jeho ruky, jak dvě děti, ustrašené tmou, měla je v náručí spojit láska. -
Ne, ani tak to nemělo býti . Ona půjde teď proti němu, stane před ním, otevře
ústa - Ratkin vidí její pootevřená ústa a nedýchá - otevře ústa a řekne: Není
mi po nikom nic a po ničem nic, jenom vás mám, Ratkine, ráda.

A takto se s ním v závěru románu loučí.

„Spi tam, Jene Ratkine, včerejší a pošetilý. Ty, který jsi toužil po štěstí a po
bolesti - a přece jsi chtěl jenom štěstí. Ty, který jsi volal krásu - a před krásou
jsi zastřel oči . Ty, který jsi volal život - a při první jeho písni potrhal jsi
struny. Ty, který jsi myslil, že přijde brzy hodina, že staneš a najíš se dosyta!
Blouznivý, nezkušený plavčíku v lodním koši, volající: Země, země! - brzy
ti zamrzl tento výkřik na rtech. A přece teď, kdy kotvy opět vytaženy, zní zase
jen ona píseň: Život! Život! - jeho slávě se pokloňme , jeho chválu zpívejme!
Na bližších a bližších kopcích hoří za noci jeho ohně . Posly už vyslal a my
v jejich ruce složili sliby své oddanosti. Chceme milovat velikého a krásného
vašeho pána, tak to vyřiďte, poslové! Chceme jeho barvy nosit a v jeho bar-
vách vítězit! Chceme býti takoví, aby jeho oko na nás s hrdostí spočinulo,
aby se usmíval, ať nás nezradí, ať nás neprodá! I s ním my chceme se dáti
v zápas! I s ním-vyřiďte mu to . A chválu jeho že zpíváme, nezapomeňte ... !"
20
KAR E L TOMAN (vl. jm. Antonín Bernášek, 1877 - 1946)
V tvou korunu, živote
V tvou korunu , živote,
v tvůj smutek, ó ženo,
krvavé korály nasázím ,
své bolesti věno.
V mém srdci z ran úrodných
ten rudý šperk vzpučel ,
kmit věčnosti, jejž jste rozšlehly,
sen, příčina, účel
a tajemství bytí chví
v těch krystalech krve.
Ať na vašem čele zaplanou,
mé oběti prvé.
Tvou slávu ať zpívají,
ó živote-ženo,
i bolestnou rozkoš bytostí,
co z vás jich narozeno.
(TORZO Ž!\IOTA, 1902)
Felixu Quintanovi
U babylonských vod
jsme truchle sedávali
a temný doprovod
k úderům srdce hráli.
Pro drobné bolesti
jsme drobné verše měli ,
však žíti, unésti
jsme chtěli vesmír celý.
Píseň
Divoký mák si natrhám
na poli zprahlém nejvíce,
pomněnky modré k němu dám,
jež u struh kvetou teskníce.
Na její lože nastelu
mák divoký, mák divoký.
Můj bože, já tam nastelu
mák divoký, mák divoký!
Ať rdí se, cudná světice,
aťstud a vztek jí v tvář krev hnal!
Mák rudý rád mám nejvíce.
Vždyť krev jsem vždycky, vždycky dal!
Krvavě kvetla láska má,
jak krví plá má nenávist.
Umřela v krvi láska má.
Co slzami zrosila míst!
Ó ctnostná panno, světice,
můžete s pomněnkou si hrát.
Mák rudý rád mám nejvíce
a umím , umím pohrdat!
(TORZO ŽIVOTA, 1902)
Vše zklamalo. Náš sen
mdlá utloukl si křídla ,
vzruch každý otráven
a vyschla všecka zřídla.
Hlas jeden zdaleka
(tak domov mluvit umí),
hlas volá člověka
a člověk porozumí.
21
Kdes na dně duše tvé A najdeš písně zas,
pohádka dětství dřímá, jež v kolébku ti zpíval
snad jaro rozkvetlé, kdys kraje, lidu hlas.
snad zasněžená zima A setřeš slzí příval

a kraj ten kouzelný, a choré srdce tvé

zahrady, vsi a města, se přivine k své zemi,
tvé oživuje sny ať Londýn hladem řve
a volá: Zde je cesta. a zní kletbami všemi.

(MELANCHOL!CK;Í POUŤ, 1906)

Hedva Balada každodenní

Nebyla lvice ani tygřice Dlouhý žal a krátký den

(jak toulaly se verši oné doby); jidášsky zří do oken.
ze všední chladné mlhy života Tisíc lží jsme slyšeli,
šat utkaný a závoj na očích podlostí sto viděli -
a v šedém zraku podzimní třpyt měla mlčíme a pohrdáme.
pod pyšným štítem bělostného čela.
Bledé ticho kolem nás.
Srun padal, déšť a duly vichřice, Přítel dýchá, přítel zhas.
zem stále čerstvé otvírala hroby, Vidělas ty žluté ruce
leč ona byla ticha. Pohr'bívala spjaté v křečovité muce?
s úsměvem teskným za dnů nejhorších. Mlčíme a pohrdáme.
Ve městě cizím u jednoho stolu
chléb skoupý chudoby jsme jedli spolu. V modrých očích dítěte
život mrtvým vykvete.
A dnes je mrtva. Prostá třeslice, Nový život, nový den,
macešky, netřesk nad hlavou jí rostou. mladou láskou vykouzlen.
Mák divoký tam v slunci plápolá, Věříme a pohrdáme.
sen horečný, jenž ustyd. Zavolá
(VERŠE RODINNÉ A JINÉ, 1914 -17)
pták ve větvích, a v m1tvou vůni ticha
jen moje srdce buší. Ještě dýchá.

(SLUNEČNÍ HODINY, 1913)

22
Březen
Na naší studni ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj smích.
Jde jaro, jde jaro.
Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.
(MĚSÍCE, 1918)
Prvního
Východní vítr zmítal
rudými prapory
a v jeho jarním šumu studeném
jsem slyšel žalný zpěv :
,,Široká matičko Rusi,
je bezedné hoře života,
je daleko boží spravedlnost
a zasuta lidská pravda.
Černýma rukama ryji
do černé svaté tvé prsti
a hledám pravdu a dobro,
já, Ivan, pokorný mužik.
Temný jsem odvalil balvan,
jenž po věky dusil rod náš.
Slunce se usmálo, však běda! zhaslo.
Červánek rudý jen zbyl nám.
Září
Můj bratr dooral a vypřáh koně.
A jak se stmívá,
věrnému druhu hlavu do hřívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.
Zní zvony z dálky tichým svatvečerem;
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest
v jediný chorál slily se a letí
k věčnému nebi.
Svatý Václave,
nedej zahynouti
nám ni budoucím.
(MĚSÍCE, 1918)
kvě tna
Trůn carský odplaval v krvi,
místo rosy krev pije půda,
pluh je zkrvácen, na rukou lpí krev
a běsové šílejí v duších.
Kristovo slovo nám zhořklo
a slova lidská jsou klamem.
Rosu dejte nebesa shůry
a oblakové dštěte spravedlivého.
V krvavé řece rýžujem zlato
pravdy a nového lidství,
hledáme boží spravedlnost,
my temní lidé a krutí.
Ale jen krev nám zůstává v rukou
a odporný talov.
Jak dlouho ještě budu hřešit,
já, Ivan, pokorný mužik?
23
Neb miluji zelené lány,
pšenici zlatou a žito,
miluji motyku, pluh a kosu -
a pracuji oprátkou, puškou.
talov - hnis
Má duše mířila k tob ě, K1iste,
dnes mířím do srdce bratří.
Smiluj se, pane, a zjev nám,
jak dojdem v zem zaslíbenou."
1919
(HLAS TICHA, 1923)

Vlastní podobizna

Daleko v hlubokém lese Život mě kf1il vodou živou,

vyvěrá zpěvavý pramen. chuť hlubin a temnot mi vdechl.
Z tmy k světlu se rodí a třese Mám v krvi píseň tu lstivou
podsvětní píseň. i její rytmus.

Sen zástupů v srdci mi zpívá,

vesmírná touha v něm bije.
A jen píseň tichá a zádumčivá
z mých slov zní k hvězdám.
(STOLETÝ KALENDÁŘ , 1926)

Doma na hřbitově

Dva hroby podle sebe A slunce svítí na vsi

už zarůstají travou a na zelená pole,
a vesele z ní hledí kde dějství mého mládí
maceška žlutá s tmavou. je rozestřeno v kole.

Čas překlenul tu dálku , Ze zahrad dýchá květen

jež byla mezi námi, a touhy roztančené
zem pochovala hoře a dobrotivé nebe
s tvrdými výčitkami , se jako kdysi klene.

zelená tráva bují Kdybych směl, bože, volit,

z popela otce, matky. chtěl bych nést všechno znova.
Syn ztracený se vrátil, I radosti i hořkost
nad hroby stojí vratký. i nejkrutější slova.

A zas bych ubližoval

jak každý, kdo tu žije.
Neb v krutosti a lásce
náš život zavřený je.
(STOLETÝ KALENDÁŘ, 1926)

24
F R ANTIŠE K GELLNER (1881- asi 1914)

Pře té kaj ící pohár

Já držím pohár ve své dlani. Jenž čeká, zda se sehnou květy

Je zpěněný a přetéká. pod onou tíží ku zemi.
Já držím pohár ve své dlani, Jenž čeká, zdali jiné světy
jenž čeká na 1ty člověka. rozzáří svými vt'.'měmi.

Jenž čeká, zdali víno jeho Já držím pohár ve své dlani,

se do brázd vyschlých rozleje, jenž čeká na rty člověka .
na snivých květech v jiných světech Já držím pohár ve své dlani:
zda zavěsí své krůpěje. své srdce, které přetéká .

(PO NÁS AŤ PŘ!.TDE POTOPA , 1901)

Pozdrav rodnému kraji

Den slunce je a vůně plný. Láskou jej nezdravím, leč smíchem. -

Oslněn kráčím krásou dne. Mně vstříc po žluté silnici
Obilím táhnou dlouhé vlny jde měšťák s naduřelým břichem
po lánech půdy úrodné. se svojí tlustou samicí.

Můj rodný kraj! Chci v duši vtěsnat Dost možná: Zde se narodili
požitek turisty a dost. a žili v tupém štěstí svém.
Vzpomínat hnusno . Dobře je snad, Několik bytů zalidnili
že k srdci mému nepřirosť . života schopným potomstvem.

A až kdys naplní svá léta,

pak spát zde budou v pokoji
a ještě vděčně ten koút světa
svou vlastní mrchou pohnojí.

(PO NÁS AŤ PŘ!.TDE POTOPA, 1901)

25
 XIV

Drobky pod stůl hází nám osud, Askety vycházeti vidím

ostatní vše je nicota. z téhož jak já na svět názoru,
Alkohol ještě je! Holky jsou posud! stejně jak oni nenávidím
Jsou ještě radosti života! rozumy dobráckých pastorů.

Žena jak žena. V života vraku Jsem smutný mládenec, rouhavý cynik,
konečně jedno vše bude ti. v rozpuku mládí zhořkl mi svět,
Jedna ubíjí něhou svých zraků, v ovzduší krčem a v zápachu klinik
druhá jedem svých objetí. vypučel písně mé jedový květ.

Šetřiti lety, jež nemají ceny, Děkuju bohu a děkuju čertu

v tom velká moudrost nevězí. za plaché chvíle prchavý dar.
Dobré je opium, alkohol, ženy, Života číši jsem naklonil ke rtu ,
schází-li schopnost k askezi. piju z ní smutek a bolest a zmar.

(RADOSTI ŽIVOTA, 1903)

Lokálka

Ptáčkům opatřuje pánbůh byt a stravu,

ale člověk nemá, kam by složil hlavu.

Pod mrazivým nebem lidské srdce sténá.

Nad svým životem se zamyslila žena.

Veškeré své jmění vzala v tvrdé dlaně,

pět balíčkůsirek koupila si za ně.

Do své jizby vešla přes vrzavé schody,

fosfor seškrabala do sklenice vody.

Vypila jed klidně, světu sbohem dala,

ale smrt se dlouho nedostavovala.

Jenom bolest přišla . Úpěnlivé lkaní

zaslechla včas ještě ze sousedství paní.

K loži otrávené dům se sběhl celý.

Do nemocnice ji potom odváželi.

26
 Dobrodiním vědy byla zaclu·áněna.
Pod mrazivým nebem lidské srdce sténá.
1904
(NOVÉ VERŠE, 1919)

VIKTOR DYK (1877 -1931)

Česká ukolébavka

Spi sladce, moje dítě, A oklikami půjdeš,

spí celá tvoje zem.
Spi tiše, až se vzbudíš
tím těžkým jejím snem.
Spi sladce, moje dítě!
Spí celá tvoje zem!
kde jiní rovně jdou.
Co jiným zcela jasným,
bude ti záhadou.
A oklikami půjdeš ,
kde jiní rovně jdou.

Spi, abys rostlo rychle Nedej se ukřižovat

a mohlo trpět včas.
A nediv se, že slyšíš
dnes příliš tvrdý hlas.
Dnes kolébá tě otec
a ten má tvrdý hlas.
od věčných pochyb svých,
cti raděj autority
v katedrách, v denících.
Bij cizí autority,
abys svou vlastní zdvih ...

Z deváté, desáté ruky A nerozbíjej hlavu

myšlénky budeš brát o malichernou zeď.
a po Evropě nosit Vyber si zvučná hesla
už obnošený šat. a to tě spasí, hleď!
Z deváté, desáté ruky Tvůj otec rozbil hlavu
myšlénky budeš brát! a ty měj rozum teď!

Tvé děti z desáté ruky

myšlénky budou brát
a po Evropě nosit
už obnošený šat.
Spi sladce, moje dítě!
Je nejlíp v Čechách spát!

(MARNOSTI, 1900)

27.
 V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu

V dny píišed smutné, oddal jsem se smíchu.

Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým.
Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu,
pravdy jsem sok a lež je sokem mým.
Jsem mlád - přec však něčeho se bojím,
co v dlouhých nocích se mi zjevuje.
Tak uprostřed své generace stojím:
duch, který neguje!

Mně schází prudká vášeií. heretika,

jenž rozpálen je svojí negací,
klid papeže, jenž anatéma řfká ,
chlad stoika, který se odvrací.
Jsem nedůvěřiv k svojí nedůvěře,
má skepse samu sebe užírá.
Propast zřím dole, kombinuje, měře ,
duch, který popírá!

Mé „ano" v „ne" se akcentem svým mění ,

mé „ne" zas v „ano" tónem vyznívá.
Jdu s posměchem, však nejdu bez nadšení,
jdu s nadšením - však to se vysmívá!
Sám nev ěda , jsem zlý a dobrý časem ,
a v něze záští u mne prosvítá.
Jsem dumavý - však mluvím lehkým hlasem :
duch, který zamítá.

heretik - kacíř; a11até111a - proklín ám

(MARNOSTI, 1900)

XIX
Milá sedmi loupežníků zpívá

Když slunce svítilo, na cestu vyšel ,
les šuměl nad hlavou, ptáky pět slyšel.
Ve větvích stromů se modralo nebe.
Poutníče mladý, líto mi tebe.
Potůček teče rudý.
Kam noha vstoupila, vyrostl květ,
a ptáci tichli, když počal pět.
Nikdy jsem písně té neuslyšela.
Stesk, hoře zoufalé a touha vřelá.
Potůček teče rudý.

28
Chtěla jsem promluvit. Chtěla jsem říci: Vypadli na něho , raněný kles .
Dál nechoď. Číhají loupežníci. Slunce se ztratilo, zesmutněl les.
Chtěla jsem promluvit: Obrať, jdi domů. Zrak hledí s výčitkou, mrazí jak v zimě.
Úklady číhají v stínu těch stromů. - Tolik let, děvče, a zradila jsi mě.
Potůček teče rudý. Potůček teče rudý.

Ruku jsem dala mu, mluviti chtěla.
Objal mne lehce kolem těla.
Tolik let, děvče, hledal jsem tebe.
Les šuměl nad námi, modralo nebe.
Potůček teče rudý.
Peníze cinkají. Tich a něm
on odpočívá pod stromem.
Hluboká rána v prsou mu zeje.
Kde je tvá písnička, cizinče , kde je?
Potůček teče rudý.

Chtěla jsem říci: Smrt čeká v mžiku. Sednu si u tebe. Dobře je tak.
Jsem milá sedmi loupežníků. Příliš se tesklivě díval tvůj zrak.
Smrt bloudí lesem, číhá tu v hvozdě. Peníze cinkají, kořist se dělí.
- Mech byl tak měkký a pak bylo pozdě. Tak jsme se, cizinče, setkati měli?
Potůček teče rudý. Potť1ček teče rudý. - -

(MJL;Í SEDMI LOUPEŽNÍKŮ, /906)

Smutná píseň vesnického šprýmaře

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,

vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.
Při kterémkoli tak nás vidím díle:
ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed.

Vábeni věčněvším, co pro nás cizí,

šumařit jdeme v chladný pro nás svět.
Na půli cesty tato náhle mizí.
- Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.

Zvedneme ruku. Potom zase klesne.

Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
- Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.

(POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE, 1910)

29
 Bázlivá

Žel, to jsem viděla, co lidé láskou zvou, ·

smrtelný zápas egoismů dvou,
jež nepřejí si víc ani míň,
než „Má buď- ne-li, tedy zhyň!"

A já přec čekala den, týden, měsíc, rok?

po měkké pěšině že půjde dobrý krok,
že z dálky modravé se kdosi objeví,
jenž srdce dobré má a dobré úsměvy.

A já o jiné lásce snila jsem,

jež život nebere, leč život dává.
Snila jsem tolik nedočkavá
a procitla jsem ze sna úžasem.

Je pusto, pozdě . Polekaná jdu,

po pěšině jdu v slunce západu,
neb viděla jsem v prachu šedých cest,
co láskou zvou, a ne co láska jest.
(NOCI CHIMÉRY, 1917)

V mrtvé zátoce

I
To byla tichá, mrtvá zátoka,
ztracená bohu, ztracená i světu.
Stojatá voda. Mělká, hluboká?
Vše páchlo bahnem; i ta vůně květů.

Zde život v smrti a smrt v životě.

Zde matné šero a tep srdce slabý.
V soumraků letních těžké tesknotě
svým skřekem chóry hlásily se žabí.

Ráz vesel nezazněl tu v rákosí,

hlas svěžích hlasů, žádaje a prose.
Syčela cosi věčně: Darmo jsi.
V zátoce mrtvé nenávidělo se ...

30
II
Proud teď se valí. A tak dravý proud,
že břehy rve, že kus země trhá.
Proud, jehož cíl je těžko uhádnout:
bere a dává, z břehu na břeh vrhá.
Byl zlobou proudu stržen kdesi most,
loď rozbila se, trochu prken zbývá.
Klid zátoky je dávná minulost:
vše temně hučí, burácí a zpívá!

Jaký to život, jaký okamžik! U břehu sedím. Mžik? Den? Mnoho dní?
Jak bahna náhle nucena se hnouti! Aje to možno, že by se tak žilo?
Jak dravý živel do zátoky vnik! - Buď tedy zdráva, svatá povodni!
A jakou kořist vidíš v dálku plouti! Buď zdráva nám a vykonej své dílo!

III
Bude to zase tichá zátoka,
zátoka smrti, nehybnosti, tlení?
Puch bahna silnější rok od roka,
a věčný soumrak v každou
dobu denní?
Podzim 1914
Je neměnný to zákon osudu,
zde vegetovat, rozkládat se, hníti?
Nevěřím tomu, věřit nebudu.
Včerejší život nelze znovu žíti!
(LEHKÉ A TĚŽKÉ KROKY, 1915)

Země mluví

Tvrdá matka byla jsem tobě .

Těžce chléb jísti dala.
Nehýčkala jsem robě ,
muže jsem zraňovala.
Když prohlédly poprvé tvé oči vyjevené,
smutný se obzor před tebou šířil.
Mluvila jsem o ráně zasazené,
kterou čas neusmířil.

Na nás oba padal těžký stín.

Matka tvrdá byla jsem, ty tvrdý syn.
Nepozdvihl jsi pro mne rámě.
S láskou jsi nepomyslil na mě.
Když vítr zahučel, zapraštěl mráz,
neslyšel jsi můj hlas.
A já přec mluvila, vidouc tvou psotu,
bídu, jež věčně tě štve.
A z úst mých zamlklých zaznělo tu:
Vezmi si své!

31
 Těžké břímě nosím.
Přichází radost anebo děs?
Slyšíš mne dnes?
Matka syna prosím.
Haj si mne. Braň si mne. Neoslyš matky.
Haj si mne. Braň si mne. Ať shoří statky,
pole ať udupou, zničí.
Zítra zas símě vzklíčí.
Chystala jsem ti úděl, děcko.
Úděl jsem tobě chystala.
Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko:
aby ztroskotala loď, anebo plistala.

Neoslyš slova varující:

neprodej úděl za čočovici .
Třeba mne opustíš,
nezahynu.
Ale víš,
kolik sem přijde stínů?
Kolikrát pěst bude potomek zatínat,
a syn tvůj kolikrát tě bude proklínat?

Nezahynu, věčna jsem,

ale žít budu s trapným úžasem:
kterak jsi zapomněl dědičný na díl?
Kterak jsi váhal? A kterak jsi zradil?
Jak možno kletý čin provésti vědomky?
Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky?
Dokavad dýchal jsi, proč ses vzdal?
Čeho ses bál?
Co je to smrt?
Smrt znamená jít ke mně .
Tvá matka země
otvírá náruč: možno, bys jí zhrd?
Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká
pro toho, který splnil, co čeká .
Prosím tě, matka tvá; braň si mne, synu!
Jdi , třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš.
(OKNO, 1921)

32
Krysař (1915, úryvky)

Titulní hrdina Dykova Krysaře díky své kouzelné píšťale vládne mocí odvést za
sebou krysy a utopit je n apř. v řece , jak to učinil v městečku Hameln. Pokud by na
píšťalu zahrál naplno, mohl by podobně zahubit i lidi. K tomu se pod vlivem zážitků
z m ěs tečka také rozhodne. Protihráčem krysařovým je těžkopádný rybář Sepp for-
gen, který si všechno uvědomí až s jednodenním zpožděním.

VII
Noc byla vlahá a měsíčná. Náměstí v Hameln bylo pusté. Ponocný minul
starou, pamětihodnou kašnu, pýchu Hamelnských, kašnu s Neptunem a trito-
ny. Zmizel někde v podloubí. Pak bylo ticho.
Pouze u vrat domu řezbáře Wolframa (také počestný mistr pekařský Grill
v něm měl svůj krámek!) choulilo se cosi jako člověk, ale zhroucené nějak
a nelidské. Mělo to oči, oh, jaké žíznivé oči, upřené na jediný bod!
Když ponocný pískal opodál půlnoc, mihl se pod podloubím soukeník
Ondřej, bera se někam k ženkám sídlícím u Svatého ducha. Jeho kroky přeru­
šily noční ticho; ale to, co bylo zhrouceno, neohlédlo se ani.
Pak tu šel ponocný; očekávání jakési zbystřilo jeho kroky. Ale než ještě
došel k zhroucenému, ochabla jeho pozornost a zájem. Pokrčil rameny a bral
se dále. Nebylo spropitného, nebylo ničeho. Byl to pouze Sepp Jéirgen.
Nemluvil. Hleděl na vrata, jako by byla v jeho pohledu moc je otevříti. Ale
vrata byla dobře zamčena. Řezbář Wolfram a pekař Grill zajisté spali; mož-
ná, že také Katchen a Lora. Rozhodně byla okna zavřena a nebylo chuti je
otevříti.
Seppa Jéirgena nenapadl ostatně dětinský pokus vzbuditi pozornost. Zajis-
té, že zde byly drobné kaménky, vhodné k upozornění. Ale je marno a celkem
zbytečno upozorňovati ženu, která nečeká. Sepp Jéirgen, třeba nemoudrý, to
chápal.
Sepp Ji:irgen sebou nehýbal; neznamenalo to, že by čekal.
Tu se mihl za jeho zády stín, dlouhý a ironický stín, vržený krysařem .
Krysař bloudil ulicemi; krysař míval neklidné noci.
Krysař sklonil se nad Seppem Jéirgenem, mumlajícím tichá, a přece vášni-
vá slova:
,, Smějete se, ano - - Smějete se Seppu Jéirgenovi. Znám vás: Jsi Lora,
dcera řezbáře Wolframa. Jsi Katchen, dcera pekaře Grilla. Jste krásné .. .
a krásněj ší, smějete-li se. Je zbytečno říkat vám to, poněvadž o tom příliš
dobře víte. Ale je něco, čeho nevíte a co Sepp Ji:irgen vám poví. Smějete se,
ale není radno smáti se muži , třeba by to byl pouze Ji:irgen. - Je pravda, že
chápu pomalu, je pravda, že říkám teprve dnes, co jsem měl včera říci. A vy
jste odešly, aniž bych vám odhalil svou bolest. - Neposloucháte, když mlu-
vím; propásl jsem svůj čas, jako vždycky. Mnoho lidí se mi už proto smálo;

33
ale není smíchu , jenž by tolik dráždil jako smích ženy! Oh, jak jste se smály!
Krev mi stoupá do hlavy a moje pěst se bezděčně svírá. - Jsem 1ybář, ano -
ale mám pěsti ... takové pěsti mám, že by mohly krásné hrdlo zaškitit - bílé,
krásné hrdlo , jaké u vás tuším.
Proč jste přišly na můj palouk? Nevolal jsem vás. Nehledal jsem vás. Ne-
čekal. Přišly jste a sklonily se nad mou tvář. Snil jsem; měl jsem krásné
a růžové sny, sny, jaké mívám, když mi zpívá drozd. Ale musím vám říci , že
není už drozda. Zaškrtil jsem nejprve drozda. Bylo to vše, co jsem měl. Ne-
zazpívá už. Nepotěší. V mé chatě bude ticho a mrtvo. Zkusil jsem sílu svých
rukou. Je tak krásné rdousiti. Procitl jsem ze sna. Jak řezavý to byl smích!
Jako by se smálo tisíc ďáblů.
A byly to pouze dvě ženy.
Není radno smát se muži, třeba to byl Jč:irgen . - Nyní je noc a vy spíte; ale
co kdyby přišlo ráno a Jč:irgen nepohnul se z místa? A kdo vám praví, že ten
prokletý smích přestane mi zníti v uších? Nepřestane-li, běda, Loro, běda,
Katchen!
Můj drozd je mrtev; vše je mrtvo, co jsem měl. Slyším jen smích ... řezavý,
pekelný smích - -"
Krysař sáhl měkce na rameno 1ybářovo.
,,Vstaň, Jč:irgene."
Rybář hleděl tupě a nechápavě; co mu chtěl krysař?
„Vstaň, Jč:irgene," pokračoval krysař. ,,Prošel jsem mnoho krajů a viděl
jsem mnoho měst. Pravím ti proto, abys vstal. Není dobře klečeti."
Rybář hleděl tupě a nechápal; výraz jeho tváře se nezměnil.
,,Tvá Katchen a tvá Lora tě neuslyší. Spí. Kdyby tě uslyšely, tím hůře ,
Seppe Jč:irgene; muž, který klečí, není už docela mužem."
Ale Sepp Jč:irgen neslyšel, hleděl kamsi do oken nebo do prázdna.
„Chceš-li, Jč:irgene, řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra
lásky: ohraničená a nezměnitelná . Nemiluj přespříliš , chceš-li býti milován;
vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš,
ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl.
Buď, jaký chceš; nedopusť pouze, aby tě žena měla, místo co bys měl míti
ženu ty. Buď, jaký chceš; ani zlý nemusíš býti. Je to zbytečně hrubé, rybáři .
Ale jsi-li dobrý, hleď se skrýti. Vstaň, Ji::irgene!"
Ale rybář sebou nepohnul.
Na věži chrámu svaté Trojice odbíjely hodiny.
K1ysař mávl rukou. Litoval, ale nedovedl pomoci zhroucené masce u ne-
doslýchavých vrat domu řezbáře Wolframa.
,,Sbohem, Jč:irgene. Není ti pomoci," řekl posléze. ,,Nebudeš šťasten ; ostat-
ně, co je na tom? Štěstí není vrchol. Snad jsi zrozen pro něco lepšího, nejsi-li
zrozen pro štěstí."
A k1ysař odcházel.
34
 Nezdálo se, že by si byl rybář všiml jeho odchodu. Chápal všechno příliš
pozdě. Mumlal cosi jednotvárného a smutného do nočního ticha. Žvatlal slo-
va lásky a nenávisti, žvatlal sliby a hrozby. Ale vše znělo marně do noci.
Krysař zaměřil zatím do tiché uličky, k domku, kde bydlila Agnes. Zakle-
pal na okno.
Okno se otevřelo a také dveře.

XXVI
Slyšel vše, co slyšeli lidé z Hameln: hoře, lítost a naději. Píseň tragického
rozpětí a píseň tragičtějšího osudu. Ale takřka už na odchodu z města slyšel
něco, čeho neslyšeli odešlí.
Otevřeným oknem tichého domku zněl k němu pronikavý nářek dítěte.
Opuštěné nemluvně plakalo.
Sepp Ji:irgen nebyl posledním člověkem v Hameln. A Sepp Ji:irgen, divno
to říci, chápal.
Otevřel dveře a vstoupil do příbytku. V kolébce, málo kryto peřinkou, le-
želo dítě, drobný, baculatý tvor. Převalovalo se bezmocně, třepetajíc nožič­
kama o stěnu kolébky a bijíc ručkama do prázdna. A jeho nářek zněl jako
jasný rozkaz, který nemohl být vyslechnut v prázdném městě, v prázdném
domě, prázdné síni.
Sepp Ji:irgen stál tu bezradně. Co může učiniti pro dítě? Má hlad. Jak uko-
nejší jeho hlad?
Dítě , zaslechnuvši kroky, rozplakalo se prudčeji. Sepp Ji:irgen sklonil se
nad kolébkou a vzal dítě do své náruče.
Bylo to děvče.
Sepp Ji:irgen hýčkal dítě. Ale tu si vzpomněl nad hladovým nebožátkem na
vše: na pusté ulice v Hameln, na zmizelou Katchen a Loru, na zástup odešlý
s krysařem. A znovu zněla jeho nitrem melodie smutná a lítostivá, a pak
jásavá a vítězná.
Rozhlédl se ještě po opuštěné síni, po neumytém nádobí, po zbytcích chu-
dého oběda. Nic zde nebylo, co by ukonejšilo hlad nemluvněte, marně hleda-
jícího prs matčin.
Neškoleným, neumělým hlasem zapěl Ji:irgen ukolébavku dětí z Hameln,
píseň o zemi sedmihradské. Pěl a hýčkal dítě.
Ale dítě znovu zaplakalo. Chtělo pít. Nevědělo o jiné touze. Ji:irgen o ní
věděl. Pláč dítěte splýval s echem písně píšťaly krysařovy, teprve nyní zvučí­
cím. Splývaly v mohutný proud, který strhoval rybáře. Ústrky a běda přešlé­
ho života šly před ním.
Sepp Ji:irgen vyšel s dítětem na ulici.
Bolest a touha pudily ho na horu Koppel... za ostatními ... za krysařem.
Stoupal se svým břemenem rychle. Jako ten, kdo ví, že shodí je záhy.

35
 Neohlédl se po opuštěném Hameln. Co bylo mu po městě , jež nedalo mu
než rány a smích?
Také srdce Jčirgenovo snilo kdysi o zemi sedmihradské. Také jeho srdce
snilo o jiném životě. A ten zdál se býti na dosah ruky. Všichni našli cestu.
A Jčirgen?
Poslední muž z Hameln došel k bráně země sedmihradské.
Propast otvírala se před ním. V její hloubí je cesta. Z ní zněly hlasy, lákavé
a svůdné:
„Co chceš, ó rybáři, v Hameln a v celé své zemí? Tvá touha je marná, tvá
láska je marná, marný je tvůj sen!
Co zmůže tvá práce, co zmůže tvé rozpětí, co zmůže tvá smrt? Lovíš v řece;
jak je bídná tvá kořist, rybáři!
Země sedmihradská čeká. Jiný život čeká. Nikdo už se nebude tam Jčirge­
novi smát.
Katchen ani Lora neutekou od tebe. Oh rybáři, jak nedočkavě objímají
tam nahá ženská ramena!"
Ale stalo se něco zvláštního. Křik dítěte překonal zvuk píšťaly krysařovy.
Dítě plakalo ještě. Chtělo pít. Nevědělo nic o zemí sedmihradské.
Pláč dítěte dojal posledního muže z Hameln; pláč nemluvněte překonal
jeho touhu.
Kynul bezmocně rukou na pozdrav někomu , kdo navždy odchází. Rozlou-
čil se s propastí.
Potom odešel hledat ženu, která by dala napít dítěti.

36
 První vlna avantgardy
v evropské literatuře

FILIPPO TOMASSO MARINETTI (1876-1944)

Osvobozená slova (1909)

Úryvky z technického manifestu futuristického písemnictví
Osvobozená slova jsou zcela svobodným výrazem vesmíru, zbaveného mluv-
nických a slovesných pravidel, novým názorem a citem pro věci, měřítkem
všehomíra, vyjádřeného součtem sil v pohybu. A tyto síly se kříží v našem
spolucítícím a tvořícím já, které je výrazně zaznamenává všemi možnými
prostředky.
Futurističtí básníci uvádějí v soulad barvy, hluky, hřmoty, zvuky, tvoří
výrazná seskupení pomocí řeči a nářečí, aritmetických a geometrických for-
mulí, neužívaných, znetvořených a vynalezených slov, hlasů a skřeků zvířat ,
hukotu motorů atd.
1. Skladba musí býti zrušena a podstatná jména buďtež náhodně dle svého
vzniku umístěna.
2. Sloveso budiž užíváno jen v infinitivu, aby se pružně přimklo k podstatné-
mu jménu a nepodřazovalo je spisovatelovu „já"-, které pozoruje nebo si
představuje. Jen sloveso v neurčitém způsobu může vystihnouti smysl sou-
stavnosti života a pružnost názoru, který jej proniká.
3. Přídavné jméno musí být odstraněno, aby obnažené podstatné jméno za-
chovalo svoji význačnou barvitost.( ... )
6. Zrušení interpunkce.
Když přídavná jména, příslovce a spojky jsou odstraněny, i interpunkce se
přirozeně stává zbytečnou , neboť v rozmanitém sledu slohu, který sám
sebe tvoří, průtahy způsobené čárkami a tečkami jsou absurdní. K zesílení
některých pohybů a naznačení směru buďtež použity matematické a hu-
dební značky x + : - = > < .
Poezie má býti nepřetržitou řadou nových představ, bez nich pak trpí chu-
dokrevností a bledničkou.
Abychom mohli uchopiti a vystihnouti vše, i nejprch avější a nezachytitel-
né záchvěvy hmoty, musíme utvořiti těsné shluky představ nebo analogií,
které pak vrhneme do tajuplného moře úkazů.
37
 Stvoříme spolu ještě něco , co nazýv,im volnou obrazotvorností. Jednoho
dne dospějeme k vyššímu umění; odvážíme se vynechati prvotní významy
analogií a ponecháme jen sled druhotných. Snad nám potom nebude rozumě­
no. Vždyť není zapotřebí, aby nám bylo rozuměno .
Podporujme tvrdošíjně „ošklivost" v literatuře a zbavme se obřadnosti.
Po vládě živočichů počíná vláda mechanismu! Poznáním a spřátelením
se s hmotou, již nemohli učenci poznati jinak leč fyzicko-chemickými po-
kusy, připravujeme stvoření mechanického člověka s nahraditelnými sou-
částmi. Zbavíme jej představy smrti, jež jest posledním mezníkem logické
inteligence.

BITVA
TÍŽE+ VŮNĚ

Poledne 3/4 flétny kňučení vzplanutí tůmp tůmp poplach

praskot sténání pochod břinkat tlumoky pušky dřeváky řebíky děla
hřívy kola náboje židi koblihy chléb olej písničky stánky zavanutí
měňavost hnis smrad skořice nechutnost přítok odtok pepř
srážka vír hmyz oranžovníky v květu jemnost bída kostky karty
jasmín + muškát + růže arabeska mozaika mrcha zježení
bačkory strojní pušky = oblázky + příboj + žáby
břinkat pytle pušky děla železo ovzduší = olovo + láva+ 300 smra-
dů + 50 vůní dlažba žíněnka odpadky trus mrchy flik-flak hromada
velbloudi osli zmatek stoka labyrint hedvábí azur galabich cinkot
peněz purpur pomeranče mucharabich oblouk překročení rozdvojení
místečko hemžení

DOPIS „PASSÉISTICKÉHO" PANA MLADÉ KRASAVICI /

iiiiiiiiiiiiiiiiii lllllllllllllllll ááááááááááááá áááááá
+ Miluji tě + - x 29 lichotek + luna a potůčky
_pějí pod stromy . . . . . . . . . ráj mých paží Přijď
štěstí + - x + - 3000 měsíčně + prsten
nicotnosssssssssst s rubíny "8000 + 6000
botičky. Zítra u mne.

AAssss
Buď rozumnou. Tři
futuristické
polibky

(Ne/ožil .TiN Macák)

38
V ELE MIR C HLEB N IK O V (1885 -1922)

Zesy n ověla n oční sinava

Zesynověla noční sinava

a sinou něhu na vše leje
a do úpadu kdosi volává,
nad žalovem večera se zamýšleje.
To bylo, když bárky rozsvítily
na moři tři hvězdy ze zlata
a když rozvětvila nad mohyly
chvojku osamělá netata.
To bylo, když v proudu toho děje
hory purpur položily na vrkoč
a bezuzdný podmych vodověje
(je tak krásný!) říci nedovedl, proč .
To bylo, když slova Odysseova
rybolovci notovali nad vnadidlem
a na m~ři v dálce obzor stehoval
bílou pěnou vlnu s kosým křídlem.
( PFeloži/ .liN Taufer)

VLADIMÍR M A JA K O V S KIJ (1893 -1930)

Floutkova halena

Ze sametu svého hlasu

já sešiji si černé kalhoty.
Žlutou blůzu ze tří meh·ů západu si utkám.
Po světovém Něv ském , přes lesklé jeho břehy ty
se proflákám krokem Don Juana a floutka .

Ať země křičí ze zženštilých niv :

,,Ty přišel jsi zelená jara znásilňovat! "
Já odseknu slunci, drze se zašklebiv:
,,Jak hezké je na asfaltu ráčkovat slova! "

Ne-li snad proto, že nebe je na kytkách,

že zem je mně milenkou v té svátečnosti věčné,
já dám vám básně veselé jak chrastítka,
jak zubní kartáčky ostré a užitečné.

39
 Ženy, milující mé maso, a také vy,
slečno, v jejímž pohledu jsem sestru potkal -
zasypejte mne, básníka, svými úsměvy,
já si je našiji jak květy na halenu floutka!
1913
( Ne/ožil .rm Taufer)

Sergeji Jeseninovi (1926 , úryvek)

V básni Majakovskij reaguje na sebevraždu významného sovětského básníka Sergeje

Jesenina.
Pramálo
chamraď
utrpěla zatím.
Práce je mnoho
a musí dospívat.
Je třeba
život
nejdříve předělati,
až jej předěláme -
lze jej vyzpívat.
Tato doba
nesnadná je pro pera.
Řekněte však,
všichni
kulhavci vy zdejší,
kde,
kdy,
který velikán si vybíral
cestu
snazší
a prošlapanější?
Slovo-
toť vojevůdce
člověkovy síly.
Vpřed!
Aby jak bomby
se vzadu trhal čas.
Aby v běhu
poryvy větru
rozvichřily

40
 a zpět rvaly
jenom
rozcuchaný vlas.
Dny planety naší
jsou veselím
málo vybaveny.
Je třeba však radost
vyrvat
z rukou příštích let.
V životě tomto
umřít
těžké není.
Je mnohem těžší
život vytvářet.
(Ne/ožil .TiFí Taufer)

GUILLAUME APOLLINAIRE (1880-1918)

Pásmo (ú1yvky)

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy

Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali
A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu

V achátech svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy

Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti
A ty couváš ve vlastním životě pomalu
Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje kvečeru
Jak v hospodách české písně zpívají

Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli

Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli

Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí

Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá

( ... )

41
Jsi sám jitro pňchází
Mlékaň zvoní bandaskami v ulicích
Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná
Toť Léa pozorná či Ferdina falešná

A ty piješ ten líh palčivý jako života bol

Tvého života jejž piješ jako alkohol

Chceš pěšky domů a míříš stranou Auteuile

Spát mezi svými modlami z Oceánie a Guineje
Jsou to Kristové jiné víry a jiných a jiných bohoslužeb
Nižší Kristové temných nadějí a tužeb

Sbohem sbohem jsi ospalý

Slunce uťatá hlava

Se kuku kutálí (ALKOHOLY, 1913,
pFeložil Karel Čapek)

GEORG TRAKL (1887-1914)

Samotářův podzim
Pochmurný podzim plný plodů vzchází,
vyrudlý třpyt z dnů překrásného léta;
čistotná modř jej věrně doprovází;
houf ptáků legendami zní, když vzlétá.
Víno je v sudech; mírně, bez extází
otázkám odpovídá tichá věta.

Kříž zdobí někdy pusté horské témě;

stádo se ztrácí v purpurovém háji.
Mrak nad rybníkem pluje temně
a tváře rolníka se klidné zdají.
Doškové střechy, černočerné země
se modrá noční ki'idla dotýkají.

V znavených brvách hvězdy tiše plují;

chlad do pokojů uskrovnění vnáší,
milencům z modrých očí vystupují
andělé, pro které je hoře snazší.
Šum rákosí; a hrůza hrobních tůjí,
když z holých vrb se černá rosa snáší. (BÁSNĚ, 1913,
pFeložil Ludvík Kundera)

42
B E RTOLT BRECHT (1898-1956)

H ořící strom

Večerním oparem rudé mlhy

Vidělijsme červené strmé plameny
Doutnavě šlehající k černému nebi.
Tam v dusném tichu polí
Praskavě
Hořel strom.

Hrůzou strnulé větve se vztyčovaly

Černé, kolem nich divě a divně tančil
Déšť rudých jisker.
Mlhou se vzdouval ohnivý příboj.
Děsivě rejdily šíleně seschlé listy
Výskající, svobodné, až zuhelnatěly
Vysmívajíce se kolem starého stromu.

Ale tiše a mohutně rozsvícen do noci

Jak starý rek, znavený k smrti
Ale královský ve své tísni
Stál hořící strom.

A náhle vztyčil černé strnulé větve

Nachová výheň se po něm vymršťuje vzhůru -
Okamžik vysoko trčí v černém nebi

Pak v reji rudých jisker praská kmen

A strom se hroutí.
1913
(DOMÁCÍ POSTILA , 1927,
pfe/ožil Ludvík K1111dera)

43
CHRISTIAN MORGENSTERN (1871-1914)

Veliké Lalulá Košilela

Kraklakvakve? Koranere! Znáš sirou košileli?

Ksonsirýři - guelira: Třepetatá , třepetatá.
Brifsi, brafsi; gutužere:
gasti, dasti, kra ... Jsi proklat, majiteli!
Lalu lalu lalu lalu la! Třepetatá, třepetatá.

Chandraradar sísajádra Teď třeskáa pleská v ní vánek.

tesku tes py pi? Vichryvanou, vichryvanou.
Vahapádra pryvešádra
klukpukpici li? Kvílívá jak uplakánek.
Lalu lalu lalu lalu la! Vichryvanou, vichryvanou.

Sochoškrt sic kalcisumpa Docela osiřela

senmemysagart (;)! košilela.
Biboň sod: Quocitem Vumpa
Kleso Klaso Klart (!) (ŠIBENIČNÍ PÍSNĚ, 1905,
pfe/ožil Josef Hiršal)
Lalu lalu lalu lalu la!
(ŠIBENIČNÍ PÍSNĚ, 1905,
pfeložil Josef Hiršal)

44
 Za uskutečněním
snu

MAXIM G ORKIJ
(vl. jm. Alexej Maximovič Peškov, 1868 - 1936)

Sta řen a Izergil (1893, ú1yvek)

„Za dávných dob žili na zemi lidé, jejichž tábory ze tří stran obklopovaly
neproniknutelné lesy, ze čtvrté strany step. Byli to veselí, silní a odvážní lidé.
Až jednou nadešla zlá doba: odněkud přišly cizí kmeny a zahnaly je do hlou-
bi lesa. Tam byla jen bahniska a tma, protože les byl starý a jeho větve se tak
hustě proplétaly navzájem, že nebylo vidět nad nimi oblohu a sluneční paprs-
ky si sotva našly průchod do bažin skrze husté listoví. A když slunce dopadlo
do vody močálů, zvedal se takový puch, že lidé hynuli jeden po druhém.
Tehdy začaly nařfkat ženy a děti toho kmene, muži zoufale přemýšleli. Bylo
třeba vyjít z toho lesa, ale zbyly jen dvě cesty: jedna zpět - tam byli silní
a zlí nepřátelé, druhá vpřed - tam stály stromy velikáni, těsně se navzájem
objímaly hustými větvemi a své uzlovité kořeny zapustily hluboko do měk­
kého jílu. Mlčky a nehybně stály kamenné stromy v šedém přítmí dne a za
večerů se ješ tě těsněji nakláněly k lidem, když zapálili ohně. A ještě straš-
něji bylo, když vítr bil po vrcholcích stromů a celý les tlumeně hučel, jako
by hrozil a zpíval pohřební píseň těm lidem. Byli to silní lidé, mohli se
přece bít na smrt s těmi , kteří je jednou přemohli, ale oni nemohli zemřít
v boji, protože měli zákony, a kdyby zemřeli, zmizely by i zákony ze života
lidí. A tak seděli a přemýšleli za dlouhých nocí, za temného hukotu lesa,
v jedovatém puchu bažin. Seděli a stíny jejich hranic poskakovaly kolem
v mlčenlivém reji a všem se zdálo, že to nekřepčí stíny, ale jásají zlí duchové
lesa a močálů ... Lidé seděli a přemýšleli. Ale nic - ani práce, ani ženy nevy-
silují tak tělo a duši jako tesklivé myšlenky. I zeslábli lidé přemýšlením ...
Strach se zrodil mezi nimi a spoutal jejich silné ruce, ženy šířily hrůzu svým
n ářkem nad mrtvolami zemřelých od puchu a nad osudem strachem uvězně­
ných lidí - a zbabělá slova bylo slyšet v lese, nejdřív plachá a tichá, potom
hlasitější a hlasitější... Už chtěli jít k nepříteli a darem mu přinést svou svo-
bodu, nikdo, zastrašen smrtí, už se nebál otrockého života ... Ale tu se objevil
Danko a zachránil je."

45
 Stařena zřejmě často vyprávěla o horoucím Dankově srdci . Mluvila zpě­
vavě, její hlas, skřípavý a nevýrazný, jasně kreslil přede mnou hukot lesa,
v němž umírali od jedovatého zápachu bažin nešťastní, uštvaní lidé ...
,,Danko byl jeden z nich, mladý krasavec. A krásní lidé jsou vždycky od-
vážní. Takto mluvil k nim, svým druhům:
,Neodvalíš přemýšlením kámen z cesty. Kdo nic nedělá, nic nedokáže.
Proč utrácet síly přemýšlením a steskem? Vstaňte a pojďte, projdeme lesem,
jistě někde končí - všechno na světě má konec! Pojďte! Nu! Hej ... '
Dívali se na něho a viděli, že je lepší než oni, mnoho síly a živého ohně
plálo mu v očích.
,Veď nás,' řekli mu .
A on je vedl..."
Stařena se odmlčela a dívala se do stepi, kde stále houstla tma. Jiskérky
horoucího Dankova srdce vzplávaly někde daleko a podobaly se modravým
vzdušným květům, rozkvétajícím jen na okamžik.
„Danko je vedl. Šli za ním svorně a - věřili mu. Těžká to byla cesta! Bylo
tma a na každém kroku rozvíralo bahno svou lačnou hnilobnou tlamu a pohl-
covalo lidi, stromy jim zahrazovaly cestu mohutnou stěnou . Proplétaly své
větve mezi sebou, jako zmije protahovaly všude své kořeny, každý krok stál
mnoho potu a krve těch lidí. Šli dlouho ... Les stále houstl, stále ubývalo sil.
A tu začali reptat na Danka, že je mladý a nezkušený, že je vede bez cíle. Ale
on šel před nimi, byl dobré a jasné mysli.
Až jednou bouře zahřměla nad lesem, stromy zašeptaly výhrůžně a dutě.
A v lese začalo být tak temno , jako by se v něm najednou shromáždily všech-
ny noci, kolik jich bylo kdy na světě od jeho počátku. Šli malincí lidé mezi
velikými stromy v hrozném hukotu bouře , šli a stromy velikáni se kolébaly
a skřípěly a hučely hněvivé písně , blesky bily do vrcholků lesa a osvěcovaly
jej modrým studeným plamenem, děsily lidi a mizely stejně rychle, jako se
objevovaly. A stromy osvětlované studeným ohněm blesků zdály se živé, roz-
tahovaly kolem lidí, prchajících ze zajetí tmy, křivé a dlouhé ruce, splétaly je
v hustou síť a snažily se lidi zadržet. A ze tmy větví se na prchající dívalo něco
strašlivého, temného a studeného. Byla to těžká cesta, znavení lidé klesali. Sty-
děli se přiznat svou nemohoucnost, a tak se v hněvu a zlobě vrhli na Danka, na
člověka, který je vedl. A začali mu vytýkat, že je nedokáže vést - vida!
Zastavili se a za vítězného hukotu lesa, v třesoucí se tmě, unaveni a zlí,
začali Danka soudit.
,Jsi člověk ničemný a škodlivý,' řekli mu. ,Tys nás vedl a zabloudil, za to
zahyneš!'
,Řekli jste: Veď nás! - a já jsem vás vedl!' vykřikl Danko a postavil se
hrudí proti nim. ,Byl jsem odvážný, a proto jsem vás vedl! A vy? Co vy jste
učinili pro svou záchranu? Vy jste šli a nedovedli si uchovat síly na další
cestu. Vy jste jen šli a šli jako stádo ovcí!'

46
 Ta slova je ještě silněji popudila proti němu. ·
,Zemřeš! Zemřeš!' křičeli na něho.
A les stále hučel a hučel, doprovázel jejich křik, blesky křižovaly tmu.
Danko se díval na ty, pro něž se namáhal, a viděl, že jsou jako zvěř. Mnoho
jich stálo kolem něho, ale jejich tváře nebyly ušlechtilé, nebylo možno nadít
se slitování. Tehdy i v jeho srdci vzkypělo rozhořčení, ale hned pohaslo sou-
citem k nim. Miloval lidi a pomyslil si, že bez něho možná zahynou. A tu
jeho srdce vzplálo ohněm touhy zachránit je, vyvést je na schůdnou cestu,
v jeho očích zaplály paprsky toho mohutného ohně ... A oni, když to uviděli,
domnívali se, že se rozzuřil, proto mu tak jasně září oči, nastražili se jako vlci
a čekali, že bude s nimi zápasit, a ještě těsněji se shlukli kolem něho, aby jej
mohli snadno chytit a zabít. Ale Danko už pochopil jejich záměr, ještě jasněji
se rozeplálo jeho srdce, neboť jejich úmysl zrodil v něm lítost.
A les stále zpíval svou chmurnou píseň, hrom hřměl a lil se déšť...
,Co učiním pro lidi?' vykřikl Danko silněji než hrom.
A tu si rozerval rukama hruď, vytrhl své srdce a pozvedl je vysoko nad
hlavu.
Vzplálo jasně jako slunce, ještě jasněji než slunce, les zmlkl, ozářen po-
chodní veliké lásky k lidem, tma se rozestoupila před jeho jasem a tam,
v hlubinách lesa, se v chvění propadla do hnilobného jícnu močálů. Lidé údi-
vem zkameněli .
,Pojďme!' vykřikl Danko a vrhl se dopředu na své místo, vysoko držel své
planoucí srdce a osvětloval lidem cestu. Vydali se za ním očarováni. Les
znovu zahučel, udiven rozkýval vrcholky, a dusot běžících lidí přehlušil jeho
hukot. Běželi všichni, rychle a odvážně, uchváceni čarokrásnou podívanou
na planoucí srdce. I teď umírali, ale umírali bez nářků a bez. slz. A Danko byl
stále vpředu, jeho srdce plálo a plálo!
Najednou se před nimi rozestoupil les, rozestoupil se a zůstal za nimi,
těsný a mlčenlivý, Danko a všichni se octli v moři slunečního světla a čistého
vzduchu, omytého deštěm. Bouře zůstala tam, za nimi, nad lesem, ale tady
zářilo slunce a vzdychala step, blyštěla se tráva v briliantech deště a zlatem
se třpytila řeka ... Byl večer, v paprscích západu zdála se řeka rudá jako krev,
která horoucím pramenem vytryskla z rozervané Dankovy hrudi.
Pohleděl před sebe a na širou step hrdý smělec Danko - radostně pohleděl
na svobodnou zemi a usmál se hrdě . Potom padl - a zemřel.
Lidé, rozradostnělí a plní nadějí, nepovšimli si jeho sm1ti, neviděli, že
vedle Dankovy mrtvoly plane dosud jeho smělé srdce. Jenom jeden opatrný
člověk to zpozoroval a ve strachu před něčím je zašlápl nohou ... Rozletělo se
v jiskry a pohaslo ...
A odtud jsou ve stepi ty modravé jiskry, které se objevují před bouřkou!"

(Preložil Josef Kadlec)

47
T H EODOR DRE I SER (1871-1945)

Americká tragédie (1925, úryvek)

Hlavní hrdina románu Clyde Griffith pochází z chudé rodiny. Velice usiluje o to, aby
zbohatl a vyšvihl se do lepší společnosti. V tom mu brání poměr s dělnicí Robertou
Aldenovou, která s ním čeká dítě. Když se seznámí s dívkou z lepší rodiny a svitne
mu naděje na výhodný sňatek, rozhodne se, že se Roberty zbaví. Nakonec je však
usvědčen z vraždy a umírá na elektrickém křesle.

Dvě události,jež se staly v té době, přiostřily ještě protichůdnost Clydových

a Robertiných názorů. Roberta totiž jednoho večera zahlédla Clyda, jak se na
Ústřední třídě zastavil na okraji chodníku poblíž pošty a promluvil několik
slov s Arabellou Starkovou, čekající ve velikém a působivě vypadajícím au-
tomobilu na otce, jenž dosud byl v protějším Starkově domě . Slečna Starko-
vá, oblečená podle ročního období, podle požadavků svého světa a vlastního
náročného vkusu, seděla strojeně u volantu, aby se na ni mohl dívat nejen
Clyde, nýbrž i všichni kolem. Robertě , na niž teď až k zešílení doléhaly Cly-
davy odklady i její rozhodnutí donutit ho, aby jednal v její prospěch, připada­
la takřka jako ztělesněný přepych a nezávaznost, která byla pro Clyda tak
svůdná a vedla ho k tomu, aby odkládal a byl pokud možno lhostejný k Ro-
bertinu strašlivému postavení. Neboť i když jsou její požadavky opodstatně­
ny jejím stavem, co mu vlastně může nabídnout ve srovnání se vším, čeho by
se musel vzdát, kdyby přistoupil na její nároky? Nic - a toto pomyšlení ji
ovšem nemohlo povzbudit.
A když v té chvíli srovnávala svou ubohost s postavením slečny Starkové,
zmocnila se jí nálada ještě vyčítavější a vzdorovitější než dosud. Není to
správné. Není to spravedlivé. Vždyť za několik týdnů, jež uplynuly od rozho-
voru o naléhavých otázkách, Clyde jí v továrně ani kdekoli jinde neřekl jedi-
né slovo, natož aby ji navštívil v jejím pokoji; bál se obvyklých otázek, na
něž by byl nemohl dát uspokojivou odpověď . A to v Robertě probudilo pocit,
že ji nejen zanedbává, ale že k ní začíná pociťovat prudký odpor.
Když však po tomto všedním a dost typickém výjevu kráčela domů , její
srdce nebylo zdaleka tak pohněvané, jako spíše smutné a bolavé, protože
láska a útěcha zmizely a patrně se nikdy už nevrátí... nikdy... nikdy... nikdy.
Bože, jak je to hrozné ... jak hrozné!
TakJka právě v téže době se Clyde stal svědkem výjevu, který měl mnoho
společného s Robertou a který, jak by se bylo možno domnívat, byl snad
nastrojen a mohl nastat jen z vůle ironického, ba dokonce zlomyslného osu-
du. Když totiž jel příští neděli automobilem k Šípovému jezeru na sídlo Trum-
bullových, aby podle Sandřina přání hezky užil jarní soboty a neděle , bylo
třeba nedaleko Biltzu, ležícího přímo na jejich cestě, odbočit k východu ve
směru Robertina domova. Když konečně přijeli k severojižní silnici, vedoucí

48
přímo z Trippetsvillu mimo Aldenovu fam1u, zabočili na ni směrem k severu .
O několik minut později přijeli na křižovatku u Aldenovy fanny, kudy vedla
východozápadní silnice k Biltzu. Tracy Trumbull, který v té chvíli řídil, po-
žádal, aby někdo vystoupil a šel se na blízkou famrn zeptat, zda tato silnice
vede do Biltzu. Protože Clyde seděl nejblíže u dvířek, vyskočil ven. Když
pak pohlédl na poštovní schránku na křižovatce, patřící zřejmě k neobyčejně
sešlému fa1mářskému domu na svahu, nemálo ho ohromilo, že je tam napsá-
no jméno Tita Aldena - Robertina otce. Roberta mu vyprávěla, že její rodiče
bydlí blízko Biltzu, a tak si okamžitě uvědomil, že je to jistě její domov.
Zastavil se a zaváhal, neboť kdysi dal Robertě svůj malý obrázek, a je možné,
že jim jej ukázala. Už pouhé pomyšlení, že toto opuštěné, zchátralé sídlo má
něco společného s Robertou, stačilo v něm vzbudit přání obrátit se a prch-
nout.
Ale Sandra, jež seděla ve voze vedle něho , spatřila jeho váhání a zvolala:
,,Co se děje, Clyde? Bojíte se hafana?" Clyde si uvědomil, že by se rozhovo-
řili o jeho počínání, kdyby hned nešel dál, a vykročil tedy po cestě. Jakmile
se však důkladněji podíval na dům, probudily se v jeho mozku nejznepokoji-
vější a nejzoufalejší myšlenky. Pane bože, jaký dům! Tak opuštěný a odraný
i v tomto jasném jarním počasí! Zhroucená, propadající se střecha. Na sever-
ní straně pobořený komín - u jeho paty hrnbé kusy kamene, obalené maltou;
na jižní straně další rozpadající se nahnutý komín, podepřený několika trá-
my. Od silnice neupravená cesta, po níž teď kráčel vzhůrn . Nemálo ho sklíči­
ly rozbité a posunuté kameny, sloužící jako schody před hlavním vchodem.
A ty nenatřené , zchátralé hospodářské budovy, působící vedle ostatních sta-
veb ještě chmurněji .
Proboha! Tohle je tedy Robertin domov. A při všech jeho nynějších snech
o Sandře a lycurgské společnosti by chtěla, aby se s ní oženil! A tam ve voze
je s ním Sandra, která ho vidí-, i když nic neví. Jaká chudoba! Jaká sklíčená
truchlivost všude kolem! Jak daleko je on sám od takových začátků!
S pocitem slabosti a nevolnosti kolem žaludku, jako by ho v ta místa byl
někdo udeřil, blížil se ke dveřím . Snad jen proto, aby byl ještě více sklíčen ,
bylo-li to vůbec ještě možné, otevřel mu dveře sám Titus Alden, v starém
odřeném kabátě s roztrhanými lokty, v pytlovitých obnošených plátěných
kalhotách a v hrubých, špatně padnoucích venkovských botách bez lesku,
a zeptal se ho pouhým pohledem, co si přeje. Zaražen jeho oděvem i nápad-
nou podobou s tváří Robertinou, zeptal se Clyde co nejrychleji, zda dolejší
východozápadní silnice probíhá Biltzem a spojuje se s hlavní silnicí, vedoucí
k severu. Byl by raději dostal rychlou odpověď „ano", aby se mohl obrátit
a jít, ale Titus sestoupil na dvůr a pohybem paže doprovázel výklad, že chtě­
jí-li jet po skutečně dobré silnici, bude lépe, pojedou-li po severojižní tiippet-
svillské ještě nejméně dvě míle a zatočí pak k západu. Clyde mu stručně
poděkoval, obrátil se dřív, než domluvil, a odspěchal.

49
 Vždyť jak si teď s nesmírným pocitem sklíčenosti uvědomil, Robe1ia si
právě v té chvíli myslí, že se brzy vzdá všeho, co mu Lycurgus nabízí - Son-
dry - blížícího se jara a léta - lásky, milostného dobrodružství, veselosti,
postavení, moci-, že odejde s ní a ožení se. Že se odplíží někam, kde budou
stranou světa! Bože, jaká hrůza! A v jeho věku s dítětem! Proč vůbec kdy byl
tak pošetilý a slabý, že se s ní tak důvěrně sblížil! Jen kvůli několika osamě­
lým večerům! Proč, proč jen nepočkal, až se mu otevře tento druhý svět?
Kdyby byl jen počkal.
Nezbaví-li se rychle a snadno Roberty, nepochybně opět ztratí skvělé uznání,
kterého se mu dostalo, a svět, z něhož vzešel, otevře mu svou truchlivou,
chudobnou náruč a znovu jej obejme, jako ho již od počátku objímala a tak-
řka zadusila chudoba jeho rodiny. A poprvé ho jaksi mlhavě napadlo, jak je
podivné, že se na počátku tato dívka a on, dva lidé nápadně podobného půvo­
du, tolik navzájem přitahovali. Proč to tak bylo? Jak jen je život podivný! Ale
ještě víc ho mučila otázka, jak vyváznout. A od té chvíle se po celý výlet
znovu zabýval hledáním nějakého řešení. Kdyby si Roberta nebo její rodiče
jen slovem postěžovali jeho strýci nebo Gilbertovi, jistě by s ním byl konec.

(Ne/užil Zdeněk Urbánek)

50
 Pfedválečná avantgarda
v českých zemích

STANISLAV KOSTKA NEUMANN (1875 - 1947)

Ave, satan
O krvavých požárech zpívám,
zpívám o síle a vášni,
zpívám o tmavých hlubinách,
jež slují: záští a odboj.

S nejvyššími sosnami hlubokých pralesů,

s nejvyššími vrcholy nejvyšších pohoří
zpívám o síle a vzdoru.

Spoutaných příteli ,
rebelů bratře,
milenče prokletých básníků,
v bouřlivých nocích zpívám také
o tvojí slávě .

A že jsi mě stvořil dotekem revoltující ruky

a že jsi mou duši zažehl hrdostí žhnoucího dechu,
o svojí pýše zpívám
uprostřed lůzy.
(SATANOVA SLÁVA /v!EZI N1ÍMJ , 1897)

Poledne v seči

Mám plná ústa pryskyřic

a myslím, že utonu dnes
v zeleně proudech dychtivých,
jež ze všech stran se řítí.
Je poledne. Ležím u seče.
Do vlažné trávy jsem kles.
Po tichých deštích májových
vzduch hoří, chvěje se, svítí.
51
A já tu ležím pokořen
života bláznivým dnem ,
jenž tryská, šílí, zpívá, žhne,
var pudů, hladů, žízní;
jsem zmámen vzruchem instinktů
a tvarů prchavým snem,
jež od země tíhnou za sluncem
a synteticky vyzní.
Mám plná ústa pryskyřic
a barev plničký zrak;
šum promíšených pohybů
jak moře v sluch mi hučí:
já ležím na dně, trosečník,
jenž opustil svůj vrak
a život pod hladinou teď
se milovati učí.
(KNIHA LESŮ, \!OD A STRÁNÍ, 1914)

Zpěvy drátů (úryvek)

I
My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
abychom neměly dlouhou chvíli, zpíváme si
zmrazeným hlasem, lhostejny ke všemu, co jest lidské,
tu mezi domy a paláci, tu mezi poli a lesy,

mezi a nad nimi, podle silnic a tratí

bzučíme monotonně , neznajíce touhy ni chtíče,
studené, kovové, neschopny nen ávi děti, milovati,
napjaty mezi kandelábry, sloupy a tyče

k otroctví paralelnímu, aniž cítiti můžeme je,

vedeny do dálek nesmírných, křížem a krážem hnány
přes všecko, co stnní, i přes všecko, co zeje,
k stanicím, úřadovnám, elektrárnám pevně připoutány,

zpíváme zpěvy mechanického ze sebe vykoupení

do větru, který neslyší, a do světla, jež jest hluché,
docela pohříženy do snění, jež sněním není,
jak rákosu dozrálého stéblo mrtvé a suché

bzučíme nad životem, jenž se nás nedotýká,

ač pro něj jsme tu , jím prostupujeme, mu sloužíme dokonale,
zpíváme zpěvy, v nichž všechno se vším se stýká,
den ze dne stejné a přece den ze dne jiné stále.
*

52
 My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
pavouka civilizace necitelné tvoříme sítě
nad centry horečné práce i myšlenky gigantické,
z nichž pavouk tuční a nadýmá se, vládna jimi lítě,

svíráme, spoutáváme střediska souzvuků, sporů

přímými svazky svými, protínajícími se kříži,
černými paprsky temných, mlčících reflektorů,
jež obstouply metropole a přikryly je svou mříží,

valem se šíří ty naše sítě jako na vodách kruhy,

od centra k centru si podávají kovové ruce,
od obzorů k obzorům napínají slepé své duhy,
chapadly drnčícími venkov uchvacujíce prudce;

my, z ohnisek Západu rodem a vyšlé z jeho dílen,

. na Východ táhneme neodvratně a směle,
a dokud kraj bude na globu, jenž pod nás není schýlen,
a všecky kontinenty nespočinou cele

v studené námči naší jak v čeřenu obrovitém,

nám není dáno stanouti : táhneme délkou, táhneme šíří
k tropickým pralesům, k džunglím, za ledů polárních svitem,
táhneme tiše a vytrvale, nebozezy, pionýři!

My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,

jsme kovové ruce moderní souvislosti,
věrné a spolehlivé, rychlé a energické,
lhostejně řadíme ke zlu dobro a k neřestem ctnosti,

k činžáku palác, klášter k bordelu, věznici k dílně,

ke městům města, venkov k metropolím, lid k lidu;
dní horečně pracujících a nocí okoušejících vilně
stíráme rozdíly a zabraňujeme klidu;

ve vteřinu každou bleskem pojíme s národem národ,

mozky a srdce jejich, burzy a ministerstva,
všechno, co země lidskému rodu a lidský si posílá rod,
se slepou objektivností neseme zčerstva( ...)
(NOVÉ ZPĚVY, 1918)

53
 v

Ceský
. .
expreszonzsnius

LADISLAV KLÍMA (1878-1928)

Utrpení knížete Sternenhocha (1928, úryvek)

„Choti má, jak báječně dnes vypadáte! Jako poupě rt"tže, jako Madona! A tlustá
jste jako mazaneček! A jaké máte bříško! Máte se tam dobře , že ano? Co vám
tam vaří?"
Lekl jsem se své odvahy. Tu však ona - uvěříte? velmi něžně mně pohla-
dila tvář, ale hned poté mně dala poliček - velmi malý; pak si utřela ruku
o kalhoty a zhroutila se na zem, přímo přede mne. Škubala sebou v pláči ,
lomcovala sebou zimničně , a najednou objala i má kolena. Ale hned padla
zase na tvář: - Co se v ní asi dělo? ...
A právě v tu chvíli cinkalo tak dětsky něžně ze stráně poledne. Znenadání
vstala a -věříte? vytrhla mně můj kapesník, do kterého jsem právě také pla-
kal , a osušila jím své oči. Hned však jej daleko odhodila. Usedla poblíže mne
a mluvila, zprvu násilně; z prokousaného rtu jí kapala krev.
„Jsem v povídavé náladě , - řeknu vám, kníže , co se se mnou od března
přihodilo . Oh! Oh!. .. Jaká krása! " Oči jí zajásaly.. . A teď si vesele zapálila
viržinko - a přihnula si z láhve s bílou tekutinou. Zatřásla se a zaslzela. Ajá
pocítil ostrý zápach 96% lihu ... Ona vám ještě za svého živobytí pila nerozře­
děný špiritus - a ani po smrti té neřesti nezanechala! To je pořádek! To je
pořádek!
„Nuže, právě onen den našeho rozhovoru byl velikým mezníkem v mém
osudu. Když mne uragán uchvacoval, vštípila jsem si, že musím ve svých
mukách vyvolat Vitli , vše překonávající , Absolutní, vše pod Sebou vidící;
vštípila si i některé , v bdění samozřejmé , ve snu se nevyskytující praktiky
jejího vyvolávání. V prvních mučírnách se věc nedařila přes všechno temné,
šílené úsilí. Deseti komorami jsem prošla. V jedenácté bylo mé utrpení hroz-
nější než kdykoli dříve. Ale bolest stupňuje duševní činnost do nezměma .
Napjala, ve spojení s nejstra š nějším, nejnásilnějším úsilím celou mou duši
tak nevyslovitelně, tak mysticky, že se stal zázrak: vzplanul oheň uprostřed
vody! ve snu zazářila světlá, sebevědom á bdící Vůle! ta sebeobjímající, všedr-
tící, všetvořící, všemohoucí, vševědoucí, - to jádro samé Jsoucnosti. A ráz
na ráz vykřesala jsem z jejího sebeobjetí myšlenky: vše, i to nejstrašnější, je
54
pouze plazmatem, absolutní hříčkou Mé Vůle, jen k tomu zde, aby se na
tom v nejvyšší nezkalené slasti afirmovala, s tím jen suverénně, násilnicky
si pohrávala, věčně jen vítězíc kvůli vítězení; jen dotud, dokud se to nepo-
chopí, existuje pro duši něco hrozivého, existuje utrpení, existuje Zlo ;
v okamžiku pochopení změní se vše jen v Zář, - nadsluneční uniformní
Zář; zmizí všechny jednotlivosti, části, rozdíly, vše se promění v Jedno ,
věčně neměnné a nehnuté a absolutní; všecky bolesti jsou jen falešnými
soudy, záležejícími v omylu, že může něco vůbec škodit; poznej, že ve
Věčnosti vše jen prospívá, a každé utrpení se ihned roztaví v bílou slast, ve
věčnou Mou Gloriolu, kterou jen a jen je svět, kterou jen já jsem sama ...
Nesmírně ja sně zazáři la tato poznání kat' exochen, doprovázena hromo-
vým třeskotem Nadslasti, - - rázem změnily se i mé tělesné, nejvyšší bo-
lesti v nejvyšší duševní i tělesnou rozkoš, jaké jsem dosud ani netušila.
Vše, vše bylo teď Nadzáří, Nadhudbou. Severní pól stal se náhle rovníkem.
Nepopsatelné - zde stalo se skutkem!
Za nastávajícího odlivu tohoto Božího stavu uvědomila jsem si, že ne-
smírná budova se chvěje jako při zemětřesení, že hlučící stroje a řev odsou-
zenců zmlkl, - že mučící obludy zoufale křičí, - že jedna z nich mne ucho-
pila_ a vyhodila oknem ven .. .
Mé vědomí zmizelo. Nabyvši ho , byla jsem jinou než ve svých dřívěj­
ších shesitelných snech: měla jsem Vůli ... a následkem toho byl můj sen
vlastně už ,bděním', - nemaje omezeností bdění byl vyšší syntézou bdění
a snu. Dove9la jsem teď distinktně myslit, - zdálo-li se ti tehdy v blátě , že
jasně myslím, projektoval jsi jen distinktnost svého bdícího stavu do mého
chaosu. Rozpomínala jsem se na přemnohé, co mi bylo dosud zazávojováno.
Hlavně jsem pochopila, že jsem ,mrtvá'. Nikdo ze zemřelých to nechce chápat;
myšlenka ,jsem umrlec ' usmrcuje toho, kdo stojí dosud na půdě toho vašeho
,života'. I mne zprvu porazila na zem; ale za chvilku jsem se idiotskému omylu
smála: neboť celé vaše bdění jest jen strašlivý omyl, vzniklý ze Všeidiotství.
Člověku nutno být Bohem; vše ostatní na lidstvu je lejno. -"

kat' s e.roc/ien - (řecky) výhradní, vrcholná

JAKUB DEML (1878-1961)

Moji přátelé (1913, úryvek)

VANILKO, zůstati bez někoho v cizině je méně strašné než zůstati bez něho
v domově? Giocondo, den pod mrakem i mně znázorňuje věci neměnitelné.
Dýka zase představuje mi úsměv o dvou ostřích, ale na konci je hrot, a neví
se, leda matematicky (věříš?), kde se setkávají rovnoběžky.

55
SEDMIKRÁSKO, škoda, že se už přestaly nosit ony slaměné mošničky, na
kte1ých se střídaly čtverečky červené se zlatistými. Nevíš, jsou při zemi vlny,
vlny síry s hladinou karmínovou?
MACEŠKO, nikdy ses mi nehodila do kytičky, ale kdyby Smrtihlav neměl
bytosti, která jej miluje, nežil by už. Kdožpak zná všechna tajemství Noci!
HADINČE , co myslíš: má ježek také pravdu? A možno vymyslit anebo říci
něco krásného, například nějaký nesmrtelný verš, a nezdát se vzbouřencem?
Sláva azi.mi! Sláva azuru!
PŘESLIČKO, vzpomene si někdo ještě na nás , až budou všechny stromy tak
malé jako ty? Oh, jak tě miluji, sestřičko, neboť jsi mi poslední svědkyní
věků, kdy ještě nebylo lidí.

HOŘČE, daleko, daleko jsou cizí národy. Země sladká jest. Mí'1j národ ode-
šel a nás tu zůstavil, uprostřed cesty. Vidíte zemi? Neříkejte „macecha" ! Toť
odkaz jejich těl, to popel svatý jest, jej nikdo prokletím neznesvěcujž. Mluv
•tiše, bratře, nevýskej . Mně nezazlívej pláče , jest to z radosti. Jedna jest jen
strana světová , toťVýchod . Ano , tam všechny věci zapadají. Země svatá jest.
Jak ze starého stříbra její hrudy jsou, jen sem tam na hranách světlo se leskne
zřejměji, abychom věděli , že všechno stříbrem jest. Za pahorkem na výcho-
dě , kam slunce zapadlo, nás po staletí čekajíc, záplava světel zlatorůžových ,
jako když oběma dlaněmi prudce vyhrneme hladinu, v povětří vodní plachtu
tvoříce, vydutou, přečistou, průhlednou, sedmibarevnou, perlami ovroube-
nou. - Světlo k nám se chýlí na západ. Vzejde jeho zdroj? My k němu musí-
me? Jest hořec svatý květ.
SASANKO, jaký je pohled čtrnáctiletých dívek, které umírají na souchoti-
ny?
KONIKLEC!, v týdnu pašijovém je tak prázdno na polích, a bílá oblaka mají
tak naspěch, že si nás ani nevšímají, a my bychom přece snad nějaké slovo
našli a někomu po nich vzkázali ...
VLČÍ MÁKU, vidím město orientální, je obklíčeno vysokou zdí. Slunce
v plném květu na nebi i na zemi. Podél městských hradeb - viď, kosti vybě­
lené sluncem svaté jsou? -jde dívka, ruce napřažené , obličej obrácený k nebi.
Kam jdeš?
Do Města.
Ale tudy se nejde do Města.
Pane, já nevidím.
Bolí tě, že nevidíš?
Pane, já nevím.
Tedy jsi dosud nemilovala?

56
...._,_____..
Očima ne, pane.
A jak se ti to stalo?
Když jsem by la maličká, zírala jsem do ohně.
A pamatuješ, jaké je nebe a jaká je země za krásného dne , anebo za jasné,
čisté noci?
Pane, já jsem byla maličká.
Vidělas Smit?
Jen jsem ji slyšela.
A nebojíš se jí?
Neumru, když mne viděly Jeho oči .
Čí oči?
Třeba vaše, pane; já nevím, nevidím.
V tom jsme si podobni.
Tak? i vy, pane?
Baže, dcero; vidím sice lilie polní, něhu dalekých obzorů , bílá města , širý
úsměv moře, radostné strnutí palem, let orlů na horách, hluboký pohled blan-
kytu, ale to vše, to vše se velmi podobá vidění tvému, a ve spaní jsme si zcela,
podobni ...
Nu, a jaký by tedy byl rozdíl podstatný?
Já, doufám, věřím.
Abyste více viděl?
Abych mohl více milovati.

Zapomenuté světlo (1934 , úryvek)

Ta čtyřicetiletá selka, kterou jsem navštívil v nemocnici a která chrlí černou

krev, očekávajíc smrt, tato selka, o které jsem před třinácti lety řekl paní
Pavle Kytlicové, že bych si ji vzal za ženu, kdybych se směl ženit (toť se
rozumí, paní Pavla Kytlicová toto mé slovo začerstva řekla celé té rodině a té
dívce, která se mně potom ještě více vyhýbala) , - tato vůči mně mladá selka
přede dvěma roky mě velmi poděsila: Šel jsem právě na mši a za vraty slyším
srdcelomný křik, vrazím na dvůr, a co vidím? Na zápraží stojí matka a kolem
ní děti a všecko to hlasitě naříká, řve a pláče. Selka je nad kolena vykasaná
a z nohy řine jí krev jako z konve, a ona tu stojí a naříká a kolem ní stojí její
děti a hlasitě pláčí. Všecko hlasitě pláče a všecko nehybně stojí a v lýtku té
ženy je díra zvící pěsti a z té díry hrne se krev... ,,Co je, co se stalo?" ptám se.
A selka mi vypravuje, že měl přijít handlíř pro selata a ona ta selata chytala,
aby mu je dala, a selata křičela a svině se vyřítila a vrhla se na ni a vytrhla jí
lýtko a byla by ji rozsápala atd. Honem jsem ji dal obvázat a honem do auta
a honem do nemocnice. Byl nejvyšší čas, ale ta milá selka se bránila a vzpě­
.čovala: ,,Muž není doma, a co řekne, že bez jeho dovolení jsem jela do špitá-

57
lo?" ,,Hovno řekne, a už ať jste pryč!" povídám jí, své milé, na rozloučenou.
Tož ji to přece neminulo, umírá skrze svini jako já. To mi projelo hlavou a ta
moje svině je moje dobrá pověst. Pane B. M. P., máte ještě trochu trpělivosti?
Od té milé selky, která v nemocnici umírá - poproste mne jednou , abych
vám vypravoval, jak v Tasově vypukl požár, jak celá moje prázdná a opuště­
ná ložnice v Březinově pokoji byla ozářená , bylo to kolem druhé hodiny po
půlnoci, a jak jsem vstal, elektrika nesvítila, jak jsem se oblékal, jak jsem
dolť1 oknem volal na pádící sousedy, co a kde to hoří, jak jsem nešel k tomu
ohni, nýbrž za tou umírající ženou, kterou před třinácti lety bych si byl tak
přál míti svojí milenkou a která teď ležela přede mnou zbavena veškeré krásy
a po tolika porodech a po takové otrocké práci oloupena i o ten poslední svůj
půvab, - a jak jsem jí dal prášky a jak ona se svíjela bolestí, klečíc před
divanem na holé zemi uprostřed much a nepořádku a špíny - - - a já jediný
byl jsem jí společníkem této strašné bídy, ona kašlala, byl to kašel bez hlenu,
jen z podráždění srdce, na které tlačily plíce, a na ty plíce tlačila naduřelá,
zvětšená játra, a tento kašel namínal, oči vylézaly, dechu nebylo možno po-
padnout, pacientka prudce se vztyčila, chytila se oběma rukama za hlavu
a chuděra byla tak zoufalá a já ji těšil , že prášky začnou účinkovat a že bude
lépe, - a byli jsme tu docela sami, neboť tchán jako hasič běžel k ohni a muž
byl kdesi venku a Mařenka a Jiřík , nejstarší dvě děti , neodolaly zvědavosti
a odběhly také k ohni a ty nejmenší děti tvrdě spaly, nic nevědouce ani o matce,
ani o tom ohni , ani o Jakubu Demlovi, a přece Jannilka je tak ušlechtilá- - -
Děvčeti je teprve devět let, Jarmilce, ale co mně to pomůže, až jí bude 24
a mne tu už vůbec nebude? Kdyby mně národ popřáti ráčil, abych směl po-
psati tuto strašnou noc, kdy pod hvězdami svítily v mém rodišti „samohaše
krvavé" a kdy jsem záviděl milé Zezulce, že smí umříti ... !
Pane B. M. P. , básníku mého rodného kraje, nevím, máte-li ještě trpěli­
vost provázet mne mým rodným krajem , když já na každém místě musím se
zastavovat a nohy už mně neslouží, mé drahé, k zulíbání milé nohy mne
zradily a opustily a potupily a zapřely, a já z veliké vděčnosti a z velikého
porozumě ní toužil líbati jejich stehna - mé drahé nohy! Ale o třech hodinách
v noci konečně vezou moji selku do nemocnice, za čtyři hodiny tam budou -
- - a hvězdy svítí, ty hvězdy, kterým jsem věřil mnohem víc nežli své matce
a nežli Pavle Kytlicové a nežli Bohu: a tyto hvězdy mne zapřely, zradily,
opustily a ke všemu ještě hane~ně potupily. Bůh je mi svědek, sur mon Dieu,
takového opovržení jsem si nezasloužil.
Pane B. M. P., vidíte, že stále žertuji. Neboť koneckonců štalmajstr a šofér
nelíbají stehna jinak než kněz, který má na zemi před sebou krucifix.
Když jsem od té své milé umírající selky Uá neměl odvahy říci jí, že by
bylo mnohem lépe, kdyby umřela, než takový sviňský a prasečí život!) -
nikdo nemá odvahy říci mně do očí , že by bylo mnohem lépe, kdybych náhle
a okamžitě umřel, než takový sviňský a prasečí život -, když jsem od té

58
umírající, jako já krev chrlící selky přišel k paní Anežce Nožičkové clo Koči­
činy, neboť tak se jmenuje předměstí Třebíče, - ona nebyla doma, ale lidé
mají rádi Anežku Nožičkovou jako sebe, lidé jedné měs tské čtvrti poznají
svého člověka a mají ho rádi, ajá nebydlím v žádné městské čtvrti, ale nalo-
žili mně velkou pětilitrovou okurkovou láhev třešněmi a dolili to všecko lí-
hem, špiritusem, čistým tedy alkoholem, stálo to za mým oknem několik
týdnů na slunci, a už to nestojí, protože ten čistý špiritus jsem začal pít a už
jsem jej i dopil. Přítel Karel Veselý, pokladník Živnostenské banky v Karlo-
vých Varech, ze všech lidí světa mně nejmilejší člověk, poněvadž miluje
Dalmácii a moře jako já a poněvadž miluje svou dceru Maryon, moji budoucí
milenku , až budu v hrobě, neboť já věřím v život věčný a vím, že všechna
stehna z hrobu povstanou a mezi nimi také dvě stehna, která jsem toužil líba-
ti , a Bůh mi je přiřkne, poněvadž je spravedlivý, a moje věčná blaženost bude
pozůstávati v tom, že se mně navěky dovolí líbati tato dvě stehna, docela
nahoře, docela u kořenů, poněvadž jsem básník a katolický kněz a prokletý
člověk.

B. M. P. (Ptcíček) - fiktivní adresát Dem lova textu, Demlův oponent; 11amí11al - namáhal

BOHUSLAV REYNEK (1892-1971)

Úzkost
Jest Panna Maria vzata na nebesa,
z země odlétla jak sivá holubice z lesa;

země zmlká, tesknějš í jest každý den.

I ptají se mne oči divizen

a vzpínají se ke mně divizen zlaté ruce ,

o jakéže slunce zpívá to muce;

a ptají se mne červené a obtěžkané š těpy,

zda lidé jsou mrtvi neb hluší a slepi,

že nezří a nevědí, k jakému boji

země se třesouc a vzdychajíc strojí;

země si věru nejkrasší oblékla šaty,

líbezně voní, spánky má létem zlaty,

oči pokojny, vlhky a sladky,

v náručí plno darů , jako před velkými svátky:

59
 ale přesmutna jest země , neb ona vidí,
co vidí slunce i mračna , čeho nevidí srdce lidí.

Srdce lidí černa jsou a studena i slepa,

páchnou jak voda stojatá, jak shnilá řepa.

A země má šaty a vlasy slzami nasáty,

plačíc
se stromy a vinicemi a zvířaty,

plačícs klasy a hmyzy, s ptáky v ústech lesa:

oblak veliký trhá se v nebi, oheň z něj klesá,

země to ví a čeká s velikým bolestným klidem ,

pláče, vše vědouc, že křičeti nesmí to lidem ...
(ŽÍZNĚ, psd1101912-16, vyd. 1921)

Pane, ještě dnes ...

Snad si moje duše eden přece vysní,

zahradu rozkoše sevře toužebnou písní,

snad se v ní vzedme radosti stříbrná řeka,

vzruší ji jak srdce, na něž milenka čeká .. .

Dlouho jsem již mrzl na skalině bídy,

neviděljsem bylin, zvířat ani lidí,

zato plouživých a krutých mátoh tlupy,

jak se chechtají a Naděje tvář tupí;

hlady skučel jsem a nemohl se hnouti,

vyschl jako staré, povržené proutí:

viz, jak vnitřnosti mé strašlivě se kají,

hada siroby jen kostí mých klec tají -

Pane, ještě dnes bych s tebou chtěl být v Ráji ...

(SMUTEK ZEMĚ, 1918)

60
Vzpomínka

Malý chlapec se probudil v zimním ránu, byla tma a pro něho ještě noc; ale
bylo již zatopeno a po zdech se rozlévala záře plamenů a na strop malovala
nádherné byliny a ratolesti a v nich ladné ptáky, kteří zdvihali a rozpínali
křídla , ale neulétali. Kamna v přítmí se podobala ohromné schoulené sově
s ohnivou i'ití. Bylo to lesní houští v tmách, teplé a vonné, nekonečné do
hloubky a trvající. Blažení pětiletí! Zlaté listí se snáší chlapci do podušek,
něžná zvířátka se v něm chvějí, může je hladiti a lapati ručkama po spánku
malátnýma. Ještě je dlouho do dne. Venku je mráz, jasno, měsíc nesvítí, ale
hvězdy jiskří. Vedle v kuchyni už chodí, tam už nemají noc. Vejdou sem za
chvíli pro něco, půjdou po špičkách; nechají pootevřeno, než se vrátí, a vpus-
tí vůni snídaně do pokojíka, vpustí jeho kočku, třeba též některého psa. Koč­
ka zamňoukne a skočí k němu, bude přešlapovati vzrušením a zatínati drápky
do peřiny, potom začne přísti a lichotit se. Pes bude chvilku klapati přecháze­
je, kýchne a začne si vyklepávat blechy, načež se uloží někde na podlaze.
Blažení pětiletí. Svět vůkol nich je veliký a dobrý. Kočka u hošíka usnula, ale
on už neusne. Život je příliš pěkný, aby se zaspal. Má ruce nataženy na peři­
ně, nic již nechytají ani nehladí, oči jsou upřeny v nazírání tichého blaha.
Čeká. Otec je venku, někde na dvoře. Vejde k němu brzy a políbí ho. Jeho
šaty budou ledové, ale vonné mrazem. Hvězdami . A vousy ojíněné; to bude
k smíchu: veliké kníry jako zcuchané čtvrtky měsíce. Tehdy teprve vzejde
pravé probuzení. Bdění doopravdy. Bdění je mocné a světlé. V zimě tišší;
zahrada je také všecka tichá, a chlapcovo bdění se řídí podle jejího ... Zavírá
oči a vidí: zahrada ho zavolala oknem: přiložila nachové rty na okno. Čer­
vánky. Zahrada je pod sněhem. Nejiskří , dva růžové pruhy se položily do
stínu. Jako dvě paže na pokrývku. Běží k oknu. Pruhy se šíří a mizejí - ach
ne, zdvihají se, ramena mu zrůžověla. Objal ho zimní den. Obrovité černé
smrky nepohnutě stojí a hledí. Zdvihl prst z pěstky, zachvěl jím a porovnává:
ne, ani tak se stromy neodchýlí, Ale divná to věc, celý smrk zde zakryje
pouhou rukou , takový velikán, když se k němu přijde. Divné. Nehnou se.
Mráz je drží. Jen na dvou sousedících vršcích se kolébají dvě straky, pokřiku­
jí o démantech v koruně Zimy a o krvi na jejích rukou, která se nedá smýti.
(HAD NA SNĚHU, 1924)

Zánik

Zářil měsíc a byl propleten temnými stružkami , hrbolky a kouty, a byl podo-
ben svítícímu, plnému bi'ichu rozpáraného zvířete, jež oblaky obstupovaly
jako zkoumající augurové v ohromných, bělostných a nadýchaných rouchách.

61
A věstili všichni smutek a zlo a záhubu, a potom se na zvíře vrhli a útroby
roztrhali, vylili žluč do moře a střeva v podobě hadů padala na zemi, a hado-
vé uštípali veškeru živou bytost, až nakonec tolik se rozmohli, že pokryli
celou zemi, a ta se třpytila měsíčnou září v tmách dohasínajícího kosmu,
a nad každým hrobem lidským byla hadí stráž jako lampa dušičková .
(HAD NA SNĚHU, 1924)

Vlasy Stíny v letní noci

Lepá lebek vegetace, Větve listnaté stín na zdi

krví zalévaná sladce, její měsíčnou běl brázdí,
černá, popelavá, plavá; pne se touha po zdi naší,
háve, pod nímž ženy hlava ruce úpění tam raší,
ukrytajestjako lstivý útlé prsty úzkosti.
básník, jenž snů snová divy;
vlny, plameny a biče Kdo nám duši vyprostí?
prvorozeného chtíče;
něžný chochole žen kostí, Němá stře se po kraji
dýme v kostech baživosti, noc, v ní luna ohnivá
květy záhadné jich masa, přibita je na tmy kříži.
jejichž perná vůně hlásá
děs z rozsedlin neúkoje; Okna domu volají.
vlasy, přeútlých much roje,
hříchu dlouzí červi slepí, Odpovídá stínů mříží.
vlákna vůle, jež se třepí; Hřeby, kleště, kladiva
jemné jehly jedovaté kreslí na zeď ... Odpoví
duté, stříbrné a zlaté; shozenými okovy?
vlahé, úlisné a temné
(PIETA, 1940)
pěšinky, kam vedete mne? ...
Léčky rozestřených sítí,
z kterých jatých rtů žeh svítí,
rudé odlesky a siné;
z nichž se voda smutku line
jako slzy, jež tvář br;i,tclí.
Břečťane a révo na zeli
Očistce, jež, opocena,
tiše, za hlubiny stená ...
(RTY A ZUBY, 1925)

62
RICHARD WE INER (1884-1937) .· .

O jednorukém člověku (úryvek)

Člověk, kterýkoli, je složen ze dvou bytostí. To, co žiješ, co myslíš, co cítíš
a vnímáš, je z činnosti té části, jež je ti povědoma. A záleží pouze na tvé
bystrozrakosti, na tom, víš-li méně či více ze spousty zbytečností, zovoucích
se vzděláním, abys rozuměl oné povědomé části víc či míň. Víš o přednos­
tech i vadách, sklonech i odporech svého uvědomělého já a činíš, seč jsi, aby
jeho cesta tímto slzavým údolím byla co nejsnazší. Tvoje úmysly ale nedaří
se veskrze. Mnohdy tento člověk bojuje a trpí, podléhá a trpí znovu. Často se
přistihne ve lži a neupřímnosti i k sobě samu. Ale byť se dělo cokoliv; nako-
nec vše nějak uspořádáš, kapituluješ či smíříš se nebo řekneš: ech co! Porveš
se s ním, povolíš mu, a třebaže nehospodaříte vždy vzorně, nějaký věřitel se
vždy dá uprositi, a ty konečně seženeš i na vysoké úroky.
Aje druhá tvoje částka. Řekl bych, že ji zanedbáváš, kdyby bylo lze zane-
dbávati něco, o čem vl'.'1bec nevíme.
Tato druhá část je nesmlouvavá. Požaduje jednu, jedinou věc - a ta se
musí vyplniti. Přistihuješ-li se ve lži a neupřímnosti k sobě samému, je to
zásluhou tohoto člověka, kterého neprávem nazýváš svědomím.
(NETEČNÝ DIVÁK A JINÉ PRÓZY, 1919)

Dvojníci (úryvek)

,,( ... ) Znáš onu báj? Člověk byl srostlicí dvou . Ale bohové ho za trest rozdvo-
jili a rozhodili půlky světem. Od těch dob obě po sobě touží a hledají se.
A našly-li se, nahražují objetím,jemuž není naplnění, možnost uskutečnitel­
nou ještě méně: srůsti znovu v dokonalost jednoty. Pročpak by pouze v lásce
tělesné?"
,,A v našem případě?"
„V případě našem? Ty nemůžeš jinak než nemít mě rád; a já nemohu více
než tobě záviděti. Smrt mezi námi rozhodne."
,,Smrt."
,,Řekni jen: chtěl bys zemříti, zanechav památku a proživ jarý věk čarov­
ného egoisty, který nikoho nezarmoutil, jsa pamětliv jen sebe sama, mnohé
potěšil, přestože myslil jen na sebe, rozsvěcoval jiným, ač jen sobě světla přál,
přetížen proviněním, a přece nevinný vně i vnitř- či žíti dále na bedrech mého
ducha, jenž by tě ponoukal k zlému, kterého bys nekonal, neschopen dobra,
jemuž bys chtěl; aby ses mučil smrtelnými výčitkami i pro zlo nevykonané
a radost jen zdeptanou i tehdy, kdy bys konal dobro; neschopen lhostejnosti,
neschopen pozornosti, neutrum, jež nedovede ani plakati, ani se smát?"

63
 ,,Život!" vydechl jsem v roztoužení.
,,Vzdycháš po něm, poněvadž jsi posud jen sám sebou . Ale pomni změny,
pomni! Buď nic - nebo můj díl k tvému dílu. Zamysli se nad tím, zdali bys
i potom po životě vzdychal."
(LÍTICE, 1916)

Prázdná židle
Rozbor nenapsané povídky ( zíryv/...'Y )

V kostře povídky byla zamýšlena konstrukce této situace zásadně asi takto:
Muž, nazveme jej Janem, vycházeje právě z domu, potkává drahého, dlouho
nezřeného přítele, jenž se mu vrhá v náručí ve veliké radosti, že jej opět po
dlouhé době spatřil. Přítele toho nazveme Václavem. Také Jan tone v radosti
a odkládá svou vycházku, ostatně nedůležitou. Toto setkání obou přátel mělo
býti vylíčeno tak, aby nebylo možno pochybovati jednak o skutečné vnitřní
potřeba Václavově vykonati tuto návštěvu, jednak o potřebě Janově zcela se
věnovati dlouho nezřenému příteli a pohostiti ho. - Tak tedy byl vyplněn
požadavek, aby návštěva byla zásadně , to jest oboustrannou vůlí vykonána.
Šlo nyní o to, aby k ní ve skutečnosti nedošlo. K tomu cíli bylo třeba, aby se
Václav a Jan na okamžik opět rozešli. Motiv rozchodu musil býti volen ovšem
tak, aby v ničem nerušil vnitřní situace obou přátel. Jinak bylo možno vy-
mysliti cokoliv, a já se po krátkém přemýšlení rozhodl pro rozchod v zájmu
návštěvy samotné. Přiznávám rád, že po stránce vypravovatelské jest moje
zápletka osnována velice slabě, ne-li nejapně, ale lze o ní říci aspoň tolik, že
ve vnitřní osnovu nesahá rušivě: Jan totiž ve snaze, aby besedu, na niž se oba
tolik těšili , učinil co nejintimnější, chce upraviti svačinu a požádá Václava,
aby došel do nedalekého krámu pro zákusky, zatímco Jan sám se vrací do
bytu, aby připravil vše nutné. Touto dělbou práce má býti uspořeno na čase ,
určeném pro želanou besedu (a jenž oběma přátelům je právě dnes drahocen-
ným). Václav radostně přisvědčí a zajde ke kupci. Jan zatím přistaví židle
a stolek ke krbu, připraví k čaji a čeká . Čeká a čeká. Chvíle za chvílí, hodina
za hodinou plyne a připravená židle je stále prázdná a čekající.
Pominu nyní podrobné líčení Janova nitra za tohoto čekání. Jak netrpěli­
vost přešla v zlost, pak ve výbuchy vzteku, pak v bezradnost, zoufalství a jak
konečně stanul v úděsu, tehdy totiž, když začal chladně uvažovati. (Chladně
ovšem podle jeho zdání.)- Spíše mne nyní zajímají prostředky, kterými jsem
chtěl způsobiti Janův úděs a vsugerovati jej také čtenáři. (Jakým zadostiuči­
něním mohlo mi to býti, kdežto nyní jest spokojiti se pouze odhalením chlad-
ného a střízlivého zákulisí!) Šlo tedy především a vlastně jedině o to , aby
byly zavřeny všechny zdroje, z nichž Jan byl by mohl čerpati vysvětlení,

64
proč se Václav nevrátil. Zkrátka, případu bylo třeba uděliti nejpravděpodob­
nější zdání záhady. Zde nastaly veliké potíže, o které vlastně ztroskotal celý
plán. ( ... )
Nyní však, když jsem byl odbavil zdání, jako by šlo o příběh smyšlený,
a kdy naopak otevřeně vyznávám, že příhoda zde popsaná stala se mně sa-
motnému v létě 1914 v pařížské Passage Stanislas (nyní rue Jules Chaplin),
kde jsem bydlel, mohu již přikročiti k objektivnímu vysvětlení záhady, v níž
mým partnerem byl Belgičan Emile Dermenghem. (Smím nyní také již pro-
zraditi, že jsem posud udržoval zdání myšlenky jen jako ochranný prostředek
pro sebe sama, abych totiž nabyl žádoucího odstupu od vlastního příběhu
a tak sobě umožnil pokud možná věcné vypsání události , jejíž připomínka
i dnes ještě mi způsobuje mrazení.)
Tenkráte odpoledne tedy, navrátiv se domů v nejjařejší náladě člověka,
kterého potkalo štěstí, připraviv čaj a potom čekaje po několik hodin marně,
utěšuje se chuclácky nejžalostnějšími výmysly, prošel jsem pocity takového
smutku, ·hněvu a hnusu, že zatemnily moji dráhu životní nadlouho, snad až
clo smrti. Do této doby však nebylo mi ještě možno objeviti pravou příčinu,
ježto případ dosud nebyl dostatečně vyšetřen . Proto také nemohlo dosud při­
jíti zděšení, jelikož moje fantazie clo té chvíle nebyla brzděna údaji svědků .
Nejhorší mne teprve očekávalo.
Stráviv několik hodin v příšerném zmatku, já, stále nehybnější a zkruše-
nější v lenošce naproti prázdné židli, uchystané pro Emila, odhodlal jsem se
konečně k pátrání. Pro případ , že by se snad můj přítel dostavil za mé chvil-
kové nepřítomnosti, napsal jsem na arch papíru velikým písmem, že se vrá-
tím co nevidět, a požádal krom toho domácí, aby poprosila pána, který by ke
mně přišel, o chvíli poshovění. Opatření bylo bezúčelné a zbytečné, poně­
vadž krám byl pouze několik kroků vzdálen, a já bych Emila nebyl mohl
nikterak minouti. ( ... )
Ovšem, nepochyboval jsem ani dost málo, že nějaké vysvětlení tu nutně
musí býti a že je zajisté možno dopátrati se ho rozumově. Ale byť jsem byl
sebevíce přesvědčen o nonnálnosti příhody, neubránil jsem se hroznému,
katastrofálnímu rozčilení, jež vzrµstalo neustále, čím častěji byl jsem nucen
zanechati té a oné stopy, poznav, že nikam nevede. Způsob onoho vnitřního
pátrání jsem již popsal. Snažil jsem se o líčení co možná věcné a odtažité,
vystříhaje se úzkostlivě , aby v něm neproskočila ani stopa oněch duševních
křečí, jichž jsem byl tehdy obětí. Nakonec nezbylo, jak jsem už pravil, než
považovati za prokázané, že Emil se nedostavil, protože jeho úmysl byl opustiti
mne. Leč znaje dobře svého přítele, věděl jsem, že musím zavrhnouti i fo vol-
ní nedbalost i malicherné rozladění i nezřízenou samolibost jako motivy jeho
rozhodnutí.
Nikoliv! Bez přičinění vnějšku či lépe bez přičinění někoho druhého ne-
mohl dospěti ke svému krutému odhodlání. Leč kdo jiný mohl býti fyzicky

65
vinen, ne-li j,17 A cože mohlo člověka, jakým byl Emil, přiměti, aby mne
zanechal v bolestech (o kterých nemohl pochybovati), ne-li skutečnosti, že
jsem se na něm těžce a nenapravitelně provinil? Moje vina tedy! Leč táži se
dále: Kdy nastala? A podle všech svědectví docházím k přesvědčení, že ne-
mohla nastati před naším rozchodem u domovních vrat. A tedy hle! Provinil
jsem se na příteli, těžce se provinil, jsa nepřítomen a nevěda. Nevěda hlubo-
ce. A vidím: nelze žíti v hrť'.tze hrůznější, než jaká jest hn'.tza tato.
Leč tímto řešením byl tento předmět odbyt toliko po vnější stránce. Ve
skutečnosti zůstala záhada záhadou, a domníval-li jsem se chvíli, že jsem
k ní nalezl klíč, musil jsem záhy přiznati, že i onen klíč je pro mě tajemným,
neznámá vyměněná za neznámou. A příhoda, jež zůstala tajemnou i nadále
a děsila jako dříve, stala se obratem záležitostí mravní, zdrojem pochybností
a výčitek svědomí.
( .. .) Ale zhroutila se záhy i domněnka, že pykám za vinu neznámou, leč
konkrétní, totiž za vinu spáchanou na Emilovi.
Několik neděl po zmíněné události, prožitých v osamocení, možno-liješ-
tě úplnějším , než tomu bylo dosud, stalo se, že jsem se setkal s Emilem na
večerní procházce na Butte Chaumont. Kráčeli jsme proti sobě, on i já sa-
motni. Spatřiv mě, vyjasnil zachmuřenou tvář, zrychlil krok a okamžik poté
stiskl vřele moji ruku. S účastí vyptával se po mnohých poměrech, překypo­
val srdečností a nakonec řekl: ,,Musím tě přece také jednou navštíviti." Ne-
byl jsem mocen slova. Bylo vyloučeno, že by si ze mne tropil šašky. Zbyl
tedy dvojí výklad: buď docela zapomněl , že jednou návštěvu onu skoro již
vykonal, buď stalo se tak jen v mojí chorobné představivosti.
Leč ne! Pomyslnou tehdejší jeho návštěva nebyla; vždyť ji dosvědčily
osoby nezúčastněné. A připustiti, že by byl nejen prominul, nýbrž i zapomněl
křivdu na něm spáchanou? Chtěl jsem jej vyzkoušeti a dím:
,,Nemluvme o tehdejší příhodě, ale toliko aspoň pověz : odpustil jsi mi ,
jestliže jsem ti tenkráte ublížil?"
Tu však na jeho tváři zračil se podiv, snad i neklid, snad i děs; neboť tázaje
se, pozbyl jsem klidu a hlas se mi třásl.
„O jaké příhodě to mluvíš?" pravil. ,,Nepamatuji se, že bys mi byl kdy
ublížil."
I pochopil jsem, že nikoliv na něm jsem se provinil, nýbrž že trest, jenž
mě stihnu!, byl za ono velké mé Provinění, které nemá vztahu k věcem a lidem,
které plodí zlo ne skrze předměty, nýbrž bezprostředně sluze sebe sama, zlo
utajené a neplodné, kletba mého života.
Jen jednou jedinkráte projevilo se skutečností, ježto jeho jsoucnost musi-
la býti připamatována. Za hmotný nástroj, kterým to mělo býti prokázáno,
byl vyvolen Emil. Jakž jinak mohl než zapomenouti, vykonav své poslání
pouhého nástroje?
A otázka rázem se rozšířila: Můj úděs, nezhojitelný, doživotný můj úděs,
66
hle, toť hrůza z viny mého života. A neznám její proč a neznám její velikosti.
Vím pouze, že je a že se jí nelze zbýti. ( ... )
Tonu ve Vině, zalykám se jí, hříchem se brodím - a neznám ho a nikdy
nepoznám. A prázdná židle, která tu přede mnou stojí, an dopisuji toto pro-
hlášení svého nezadržitelného úpadku, béře na se, nevím proč, podobu roze-
vřených okrouhlých úst rybí němoty. A jest mi, jako bych viděl, kterak na
otázky, jež bych jim kladl, tato ošklivá ústa odpovídají příšerným, neslyšitel-
ným omíláním bezzubých čelistí.

(ŠKLEB , 1919)

67
 Odraz a obraz
1. světové války v literatuře

TRISTAN TZARA (1896-1963)

Návod, jak vytvořit dadaistickou báseň (1918)

Vezměte noviny.
Vezměte nůžky.
Najděte v novinách č lánek, aby měl délku, jakou počítáte dát své básni.
Článek vystřihněte .
Potom pečlivě rozstříhejte všechna slova, která tvoří tento článek, a vložte je
do pytlíku.
Skládejte pak jeden ú střižek za druhým přesně v pořádku , v jakém vyšly
z pytlíku.
S vědomitě opište.
Báseň se vám bude podobat.
A vězte, že jste spisovatel neskonale originální a okouzlující citlivosti , byť
doposud nepochopen lidem.
(Ne/ožil Zdeněk Lorrnc)

Kalendářní biograf abstraktního srdce (1920, úryvky)

15
na bílých provazech strnulé půlnoci
přijmi nepromokavého náměsíčného emisara
ampulku ženu z kaučukové zeleni po mnoho
kilometrú
podzemní zaklesávání hmatového smyslu

18
očistec vyhlašuje velikou sezonu
četníka lásku který tak rychle močí
kohout s ledem jde spát pod galantní oko
veliká lampa tráví pannu marii

68
ulicí svatého jakuba odcházejí malí hezounci
k ranním zvonkům bílé ao1ty
na můj rozum pl áče ďáblova voda

21
fotbal v plicích
rozbíjí okna (nespavost)
ve studni se povařují trpaslíci
k vínu a šílenství
picabio arpe ribemonte-dessaignesi
dobrý den
(Pfrložil Zdeněk Lore11c)

HENRI BARBUSSE (1873-1935)

Oheň. Deník bojového družstva (19 I 6, iíryvlcy)

Naše povolání? Od každého něco. Čím jsme bývali v těch zašlých dobách,
kdy jsme ještě měli společenské postavení, dříve než jsme přišli zahrabat
sví'tj osud do těchto myších děr, jež ničí déšť a kanonáda a jež nutno stále
znovu stavět? Většina z nás byli rolníci a dělníci. Lamuse byl čeledínem,
Paradis povozníkem. Cadilhac, jehož dětská helma se kymácí na špičaté leb-
ce jako kupole na kostelní věži - jak říká Tirette - má vlastní pozemky. Tatík
Blaire byl pachtýřem v Brie. Barque byl poslíčkem; na své tříkolce provozo-
val akrobatické kousky mezi pařížskými tramvajemi a taxíky, mistrovsky při
tom nadávaje, jak sám o sobě tvrdí, poplašené havěti chodců na ulicích i na
náměstích. Mlčelivý a korektní desátník Be1trand, který se drží vždycky tro-
clm stranou, býval dílovedoucím v továrně na pouzdra. Tirloir natíral kočáry
a tvrdí, že na to ani nehuboval. Tulacque byl vinárníkem u Tronské brány
a Eudore, bledý a mírný Eudore, míval u silnice nedaleko naší fronty hos-
půdku . Dům byl poškozen granátem; samozřejmě, protože Eudore má smů­
lu, jak je všeobecně známo. Mesnil André, muž ještě poněkud distingovaný,
který se dokonce češe, prodával bikarbonát a zaručené speciality na kterémsi
velkém náměstí, jeho bratr Josef prodával noviny a ilustrované romány na
jednom nádraží státních drah; a zatímco se Cocon, tato živá číslice v černé
blůze, s rukama lesknoucíma se od olova, činil za pultem železářského krá-
mu daleko odtud v Lyonu, sjížděli každodenně Bécuve Adolf a Poterloo za
bludičkou svého kahance do uhelných dolů na severu Francie.
Jsou tu jiní, jejichž povolání si člověk nikdy nezapamatuje a které si plete,
potulní řemeslníci, kteří nosí v ranci devět řemesel a desátou bídu, nemluvě
69
ani o podezřelém Pépinovi, který asi vúbec fadné zaměstnání neměl (ví se
o něm jen to, že se před třemi měsíci, když byl po rekonvalescenci v zázemí,
oženil, aby dostal vyživovací podporu pro ženy mobilizovaných vojákú).
Svobodných povolání mezi námi není. Učitelé jsou poddústojníky u roty
nebo u sanity. U pluku je jeden mariánský bratr četařem zdravotní služby.
Jeden tenorista je cyklistou u štábního lékaře, jeden advokát je sekretářem
u plukovníka a jeden rentiér je desátníkem při kuchyni u pomocné roty. Tady
není nic takového. My jsme bojující vojáci; není tu téměř inteligentú, umělcú
nebo boháčú, kteří by v této válce vystavovali svou kúži nebezpečí ve stříl­
nách, leda jen nakrátko nebo pod oprýmkovanou čapkou.
Ano, je tomu tak, silně se od sebe lišíme.
A přece jsme si podobni.
Přes rozdíly věku, púvodu, vzdělání, společenského postavení a všeho, co
bylo dříve, přes propasti, které nás kdysi dělily, jsme v jádře stejní. Pod stej-
ně hrubým povrchem skrýváme a ukazujeme stejné mravy, stejné zvyky, stejně
zjednodušenou povahu lidí, kteří se vrátili k primitivnímu stavu.
Stejná mluva, složená z dílenské a kasárenské hantýrky, okořeněná něko­
lika tvary z nářečí, nás jako omáčka spojuje s kompaktní masou lidí, kteří již
po několik měsícú vylidňují Francii a hromadí se na severovýchodě.
A tak , připoutáni k sobě nezměnitelným osudem, strhováni proti své
vúli do jedné řady tím ohromným dobrodružstvím, jsme opravdu nuceni po
týdny a noci přizpúsobovat se jeden druhému . Strašná intimita společen­
ského života nás tlačí do houfu, formuje, stírá rozdíly. Je to jakási osudová
nákaza. Voják se podobá vojáku; a aby si toho člověk všiml, ani se na ně
nemusí dívat z dálky, ze vzdálenosti, odkud jsme už jen zrnka prachu, který
se válí po poli. ( ...)

Tu se ozval jeden bolestný hlas: ,,Já nevěřím v Boha. Vím, že neexistuje,

už proto, že je na světě tolik trápení. Ať si nám povídají co chtějí a ať to
přikrašlují všemi možnými slovy, na který přijdou a který si vymyslí, že by
tohle všechno trápení bylo nevinný a pocházelo od dokonalýho Boha, to je,
ksakru, jen hloupý bulíkování."
„Já zas," chápe se slova jiný muž na lavici, ,, nevěřím v Boha proto, že je
zima. Viděl jsem, jak se lidé pomalu měnili v mrtvoly prostě proto, že bylo
zima. Kdyby byl dobrotivý Búh, zima by nebyla. Jak bys to chtěl vyložit?"
„Aby člověk mohl věřit v Boha, nic z tohohle by nesmělo být. Ale k tomu
máme daleko , no ne?"
Mnozí ze zmrzačených současně , aniž se vidí, shodně zavrtí hlavou, že
ne.
,,Máte pravdu," říká jiný, ,,máte úplnou pravdu."
(Pfel ožila Milena Tomcíškol'Cí)

70
ROMAIN ROLLAND (1866-1944)

Petr a Lucie (1920 , úryvek)

Děj novely probíhá v rozmezí dvou měsícú od konce ledna do konce března 1918.
Syn z lepší p aříž ské rodiny, mladi čký Petr Aubier, se zamiluje do dívky, jež se naopak
o svou existenci musí postarat sama. Oba se pokoušejí uniknout svým vztahem přeci
rozkladnými silami války. Naše ukázka je ze závěru novely.

Nebe zůstalo i na Velký pátek zataženo dlouhými šedivými závoji, ale vzduch
byl vlahý a klidný. Na ulicích bylo vidět květiny, narcisy, fialky. Petr jich
několik koupil a Lucie je nesla. Šli po tichém Zlatnickém nábřeží a prošli
kolem Čisté Matky boží. Pův ab starého města , zalitého tlumeným světlem,
obklopoval je svou velebnou lahodou. Na náměstí svatého Gervasia se před
nimi rozlétl houf holubů . Dívali se za nimi , jak poletují kolem chrámového
průčelí; jeden z nich usedl na hlavu kamenné sochy. Nahoře na průčelních
schodech, když se již chystali vkročit do chrámu, Lucie se obrátila a spatřila
ve vzdálenosti několika kroků mezi scházejícími se věřícími asi dvanáctile-
tou rusovlasou dívenku; opírala se, obě ruce majíc zdviženy nad hlavou,
o průčelí a pohlížela na ni. Měla jemnou, poněkud archaickou tvářičku stře­
dověké sošky, s úsměvem záhadným, roztomilým, odušev nělým a něžným.
Také Lucie se na ni usmála a ukázala ji Petrovi. Ale dívenčin pohled se vzne-
sl nad ni a náhle se zděs il. A děvčátko si zakrylo tvář dlaněmi a zmizelo.
,,Co se jí stalo?" zeptala se Lucie.
Petr se však nedíval.
Vešli. Nad hlav ami jim vrkal holub. Poslední zvuk zvenčí. Pařižský ruch
pohasl. Širé nebe zmizelo. Velebné tóny varhan, mohutné klenby, kamenná
a zvuková opona, to všechno je oddělilo od světa. Zastavili se v postranní
lodi, vlevo od vchodu mezi druhou a třetí kaplí. Usedli na schody ukryté před
pohledy ostatních lidí a schoulili se k sobě ve výklenku pilíře . Seděli zády ke
kruchtě, a když zdvihli oči, viděli horní část oltáře, kříž a barevná okna
v poboční kapli. Krásné staré písně plakaly svým zbožným smutkem. Petr
a Lucie, dva mladí pohané, drželi se za ruku před tím velikým Přítelem
v truchlícím kostele. A oba zároveň šeptali: ,,Veliký Příteli, před tebou se
s ním, před tebou se s ní snoubím. Spoj nás! Vidíš naše srdce."
A jejich prsty zůstaly spojeny, vpleteny do sebe jako proutky v košíku .
Byli jediným tělem a tím tělem probíhaly vzrušené vlny tónů. Oddali se sně­
ní, jako by leželi v témž loži .
Lucie v duchu uviděla zase tu rusovlasou holčičku. A najednou se jí za-
zdálo, že ji už viděla ve snu, zrovna té noci. Nedařilo se jí vzpomenout si,
zdali se jí o ní opravdu zdálo, nebo zdali promítá do minulého spánku to, co
před chvílí spatřila před chrámem. Potom ji omrzelo lámat si tím hlavu a její

71
myšlenky se zase roztoulaly. Petr myslil na dny svého krátkého uplynulého
života. Skřivan vzlétající nad zamlženou rovinou, aby našel slunce ... Jak je
daleko! Jak vysoko! Je vůbec možné dospět k němu? Mlha houstne. Už není
vidět ani zem, ani nebe. A síly ochabují. .. Najednou, zatímco pod klenutou
kmchtou se nese gregoriánský zpěv, zaznívá jásavá píseň a z šera se vynořuje
zkřehlé tělíčko skřivana volně plujícího po nekonečném moři slunce ...
Stisk prstů jim připomněl, že tak plují spolu. A opět se uviděli v šeru
kostela , jak se k sobě pevně tisknou a poslouchají krásné chrámové zpěvy;
jejich srdce, rozplývající se láskou, byla u samých vrcholů nejčistší radosti.
A oba si vroucně přáli, modlili se o to, aby z těch výšin již nikdy nesestou-
pili.
V té chvíli Lucie, jež zrovna vášnivým pohledem políbila drahého přítele
(oči maje přivřeny a rty pootevřeny, zdál se ztracen v slastné extázi, a jakoby
nadnášen vděčnou radostí, pozdvihoval hlavu k oné nejvyšší Síle, kterou člo­
věk pudově hledá vždycky nahoře), užasle spatřila v červeném a zlatém okně
postranní kaple usměvavou tvář té rusovlásky. A zatímco tak na ni mlčky
pohlížela, trnouc úžasem, znovu na té zvláštní tvářičce uviděla onen výraz
zděšení a soucitu. V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul
a celý kostel se do základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní pře­
hlušilo rachot výbuchu a křik věřících ; a nemajíc kdy se bát nebo trpět , vrhla
se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem , vrhla se na Petra,
blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu dra-
hou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na
jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko. A mohutný pilíř je naráz
pohřbil pod svými sutinami.

Srpe111918
(?Fe/ožil Jarosla v Zaorcílek)

ERICH MARIA REMARQU E

(vl. jm. Erich Paul Remark, 1898 - 1970)

Na západní frontě klid (1929 , úryvky)

Hlavní hrdina a zároveň vypravěč větší části románu gymnazista Pavel B tiumer se
pod vlivem patriotické propagandy svého třídního profesora Kantorka přihlásí
s ostatními spolužáky clo armády. Při výcviku a na frontě brzy vystřízliví ze svého
vlasteneckého nadšení. Všichni jeho kamarádi postupně padnou. Ani Pavel Baumer
se z války nevrátí.

Kantorek byl náš třídní profesor, přísný mužík v šedivém saku s dlouhými
šosy. Tvář připomínala hraboše. Postavy byl asi takové jako desátník Him-

72
melstoss, ,,Postrach Klášterní hory". Je vlastně divné a legrační, že příčinou
ne š těstí na světě jsou tak často drobní lidé; bývají mnohem energičtější
a nesnášenlivější než lidé urostlí. Vždycky jsem si dával dobrý pozor, abych
se nedostal někam, kde je velitelem roty nějaký skrček. Ta malá piva jsou
většinou zatracení rasi.
Kantorek do nás v hodinách tělocviku hučel tak dlouho, až naše třída od-
pochodovala pod jeho velením jako jeden muž na okresní velitelství a hlásila
se dobrovolně. Ještě ho vidím před sebou: dívá se na nás, oči za brejlemi se
mu blýskají a dojatým hlasem se nás ptá: ,,Půjdete přece se mnou, kamará-
.?"
d l.
Vychovatelé Kantorkova druhu nosívají své city v kapsičce u vesty, pěkně
po ruce; však je také vyndávají-podle rozvrhu hodin. Ale tím jsme si tenkrát
ještě hlavu nelámali.
Pravda, jeden z nás váhal a příliš se mu nechtělo. To byl Behm Josef,
tlustý, dobromyslný chlapec. Nakonec se však dal přemluvit. Také by se ji-
nak byl znemožnil. Snad i někteří další smýšleli stejně jako on; ale bylo prak-
ticky nemožné, aby se někdo od party trhl, neboť tenkrát dokonce ani rodiče
nechodili daleko pro slovo „zbabělec". Vysvětluje se to tím, že tihle lidé ne-
měli ponětí o tom , co se bude dít. Nejrozumnější vlastně byli lidé chudí,
prostí: považovali válku rovnou za neštěstí, zatímco lidé lépe situovaní byli
radostí bez sebe, ačkoliv právě oni měli spíš předpoklady pro to, aby si uj as-
nili, co znamená válka.
Katczinsky tvrdí, že to je z toho, že jsou vzdělaní. Vzdělání že člověka
oblbuje. A co Katcza řekne, to má dobře promyšleno.
Jako naschvál byl Behm jeden z prvních, kteři padli. Při zteči dostal kulku
do oka a my ho nechali ležet, protože jsme byli přesvědčeni, že je mrtvý. Vzít
s sebou jsme ho nemohli, protože jsme museli překotně ustoupit. Odpoledne
jsme ho najednou zaslechli. Volal a plazil se v zemi nikoho sem a tam. Byl
tedy předtím jenom v bezvědomí. Protože neviděl a byl bolestí zjančený,
nijak se nekryl a ti odnaproti ho odstřelili dřív, než se někdo z nás mohl
k němu dostat a přitáhnout ho.
Není ovšem možné uvádět Behmovu smrt v souvislost s Kantorkem -
kam bychom to přišli, kdybychom už tohle chtěli nazývat vinou. Vždyť na
světě jsou tisíce Kantorků, a všichni jsou přesvědčeni , že konají maximální
dobro - způsobem pro ně co nejpohodlnějším .
Právě v tom je však pro nás jejich bankrot.
Kantorkové měli nám, osmnáctiletým, být zprostředkovate li a průvodci
do světa dospělosti , do světa práce, povinnosti, kultmy a pokroku: do bu-
doucnosti. Občas jsme se jim posmívali, občas jsme jim tropili drobná alot-
ria, ale v podstatě jsme jim věřili. Byli pro nás nositeli autority, a s pojmem
autority nám v mysli splývala představa většího porozumění a lidštějšího
vědění. Leč první mrtvý, kterého jsme spatřili, toto naše přesvědčení roztříš-

73
til. Vnutil nám poznání, že náš fyzický věk je poctivěj š í než jejich; Kantorko-
vé měli na své straně jen frázi a dovednost. První bubnová palba nám ukázala
náš omyl, a pod ní se zhroutil světový názor, který nám vštěpovali.
(Ne/ožil Fra11tišek Gel)

ERNEST H EMINGWAY (1899 -1961)

Sbohem, armádo! (1929, úryvky)

Americký dobrovolník Frederic Henry po zkušenostech z italské fronty dezertuje clo

neutrálního Švýcarska. Spolu s ním utíká zdravotní sestra Catherine, s kterou se se-
známil v době svého léčení v nemocnici. Catherine ček á s Frederikem dítě , při porodu
však zemře. První naše ukázka líčí hrdinovy zážitky z fronty, druhá se odehrává už ve
Švýcarsku.

,,Co jste zač? "

,,To uvidíte."
,,Co jste zač?"
,,Vojenská policie," řekl jiný důstojník.
„Proč mi neřeknete, abych šel k vám, místo abyste na mě posílali tenhle
aeroplán?"
Neodpověděli. Nemuseli odpovídat. Byli vojenská policie.
„Postav ho k těm ostatním," řekl první důstojník. ,,Všimli jste si? Mluví
italsky s přízvukem . "
,,Ty taky, ty mizero," řekl jsem.
,,Postavte ho k ostatním," řekl první důstojník . Odvedli mě za řadu důstoj­
níků pod cestu ke skupině lidí na poli u řeky. Když jsme šli k nim, ozvaly se
výstřely. Viděl jsem záblesky pušek a slyšel jsem rány. Došli jsme ke skupin-
ce. Stáli tu vedle sebe čtyři důstojníci , před nimi nějaký muž a vedle něho
z každé strany jeden carabiniere. Skupina mužů , hlídaná carabinieri, stála
vedle. Čtyři jiní carabinieri stáli poblíž vyslýchajících důstojníků a opírali se
o karabiny. Byli to carabinieri se širokými klobouky. Ti dva, co mě drželi,
strčili mě ke skupince čekající na výslech. Podíval jsem se na muže, kterého
důstojníci právě vyslýchali. Byl to ten tlustý, šedovlasý malý podplukovník,
kterého vytáhli z davu. Vyslýchající jednali se vší rázností, chladem a sebe-
ovládáním oněch Italů, kteří střílí, ale na něž nestřílí nikdo.
,,Vaše brigáda?"
Řekl jim to.
,,Pluk?"
Řekl jim to.
,,Proč nejste u svého pluku?"

74
 Řekl jim to.
,,Víte, že dů s tojník má být u svých vojáků?"
Věděl to.
To bylo všechno. Promluvil jiný důstojník.
„Jenom vy a vám podobní jste dopustili, že barbaři vnikli na posvátnou
půdu naší vlasti."
,,Prosím?" řekl podplukovník.
,,Jenom zradou takových, jako jste vy, ztratili jsme plody vítězství."
,,Zažil jste někdy nějaký ústup?" zeptal se podplukovník.
,,Itálie nesmí nikdy ustoupit."
Stáli jsme v dešti a poslouchali ho. Byli jsme tváří v tvář důstojníkům
a zatčený stál před námi kousek stranou.
,,Jestli mě chcete zastřelit," řekl podplukovník, ,,zastřelte mě, prosím vás,
hned a už se mě na nic neptejte. Vaše otázky jsou pitomé." Pokřižoval se.
Důstojníci se krátce poradili. Jeden napsal něco na blok:
,,Opustil své mužstvo. Podle rozkazu bude zastřelen," řekl.
Dva carabinieri odvedli podplukovníka na břeh řeky. Šel v dešti, stařec
bez čepice, z každé strany jeden carabiniere. Nedíval jsem se, jak ho zastře­
lili, ale slyšel jsem výstřely. Vyslýchali někoho jiného. Také tenhle důstojník
ztratil spojení se svým mužstvem. Nebylo mu povoleno, aby podal vysvětle­
ní. Křičel, když mu z bloku četli rozsudek, a křičel, jak ho odváděli; a když
ho stříleli, vyslýchali už dalšího. Dávali si záležet, aby horli vě vyslýchali
dalšího, právě když carabinieri stříleli toho , který byl vyslýchán před ním.
Takhle to samozřejmě nemohlo dopadnout jinak. Nevěděl jsem, jestli mám
čekat, až mě začnou vyslýchat, nebo jestli se mám pokusit o útěk hned. Byl
jsem samozřejmě Němec v italské uniformě. Viděl jsem, jak jim mozek pra-
cuje, jestli měli nějaký mozek a jestli pracoval. Byli to samí mladíci a za-
chraňovali svou vlast. Za Tagliamentem se fonnovala druhá armáda. Od
majora výš popravovali všechny důstojníky, kteří ztratili spojení se svým
mužstvem. Stejně krátký proces dělali s německými agitátory v italských
uniformách. Na hlavách jim seděly ocelové helmy. Z nás měli ocelové helmy
jen dva. Měli je někteří carabinieri. Ostatní carabinieri byli v širácích. Říkali
jsme jim aeroplány. Stáli jsme v dešti a brali nás jednoho po druhém k výsle-
clm a k zastřelení. Až dosud zastřelili každého, koho vyslýchali. Vyslýchající
se vyznačovali onou krásnou nezaujatostí a oddaností přísné spravedlnosti,
jakou se honosí lidé, kteří zacházejí se smrtí a sami nejsou v nebezpečí smrti.
Vyslýchali právě nějakého plukovníka, velitele řadového pluku. Zrovna k nám
dovlekli další tři důstojníky.
Kde je jeho pluk?
Podíval jsem se na carabinieri. Dívali se na nově příchozí. Ostatní se díva-
li na plukovníka. Skrčil jsem se, protlačil jsem se mezi dvěma muži a se
skloněnou hlavou jsem se rozběhl k řece. Na břehu jsem zakopl a se šplouchnu-

75
tím jsem sletěl do vody. Voda byla velice studená a já zůstal pod hladinou co
nejdéle. Cítil jsem, jak mnou proud otáčí, a zůstal jsem pod vodou, až už se
mi zdálo, že nevyplavu . Jakmile jsem vyplaval, nadýchl jsem se a znova
jsem se potopil. S takovou spoustou šatstva na sobě a v botách nebylo nic
těžkého zůstat pod vodou. Když jsem vyplaval podruhé, zahlédl jsem před
sebou kus dřeva, natáhl jsem se po něm a chytil se ho jednou rukou. Schová-
val jsem hlavu za ním a ani jsem se přes něj nepodíval. Nechtěl jsem vidět
břeh . Když jsem utíkal, ozvaly se rány, a právě tak se ozvaly, když jsem se
poprvé vynořil. Zaslechl jsem je, když jsem byl už skoro nad hladinou. Pak
už se žádné rány neozývaly. Dřevo se houpalo v proudu a já se ho držel
jednou rukou. Podíval jsem se na břeh . Připadalo mi, že ubíhá hodně rychle.
V proudu bylo spousta dřeva. Voda byla velice studená. Minuli jsme křovis­
ka ostrova čnícího nad vodou. Chytil jsem se klády oběma rukama a dal jsem
se nést. Břeh byl už z dohledu. (... )

,,To vím. Podívej se, jak nám teď sněží."

,,Já se radši dívám na tebe. Miláčku, proč si nenecháš růst vlasy?"
,,Jak růst?"
,,Tak, prostě trošičku růst, aby byly delší."
,,Jsou už dost dlouhé."
„Ne, nech si je narůst trošičku delší a já bych si mohla svoje ustřihnout
a byli bychom oba stejní, jenomže jeden blond a druhý brunet."
,,Nedovolil bych ti, aby sis je ustřihla."
„Byla by to legrace. Já už jich mám dost. V noci je s nima v posteli strašná
otrava."
,,Mně se líbí."
,,Krátké by se ti nelíbily?"
,,Možná. Líbí se mi tak, jak jsou."
,,Možná, že krátké by byly hezké. Byli bychom pak oba stejní. Ach, mi-
láčku, já tě tak strašně chci, že taky chci být ty."
,,Vždyť jsi. My jsme jeden jediný člověk."
,,To já vím. V noci."
,,V noci je to prima."
„Chci, abysme se dočista pomíchali. Nechci, abys jezdil pryč . To jsem
řekla jen tak. Jeď, jestli chceš. Ale honem se zase vrať. Bože, miláčku, když
nejsem s tebou, já ani trochu nežiju."
„Já vůbec nikdy neodjedu," řekl jsem. ,,Do mě nic není, když tě nemám
u sebe. To už pak nejsem ani trochu naživu."
„Já chci, abys byl naživu. Chci, abys byl skvěle naživu. Ale my budeme
spolu, že?"
,,A řekni? chceš, abych si přestal nechat růst fousy, nebo abych si je ne-
chával růst dál?"

76
 „Nechávej si je dál. Jen ať ti rostou. To bude úžasná věc. Možná že na
Nový rok je budeš mít úplně vyrostlé."
,,Nechceš si trochu zahrát šachy?"
,,Radši bych si hrála s tebou."
,,Ne. Zahrajeme si šachy."
,,A pak si budeme hrát?"
,,Ano ."
,,Tak dobře. "
Vytáhl jsem šachovnici a rozestavil jsem figurky. Venku pořád silně sněžilo.
Jednou v noci jsem se probudil a věděl jsem, že Catherine je taky vzhůru.
Měsíc v okně svítil a vrhal na postel stín mřížky okenních rámů.
,,Jsi vzhůru, miláčku?"
,,Ano. Nemůžeš usnout?"
,,Právě jsem se probudila a napadlo mi, jak jsem byla skoro pomatená,
když jsem se s tebou poprvé setkala. Pamatuješ se na to?"
,,Pomatená jsi byla, ale jenom trošičku. "
,,Teď už ale vůbec nejsem. Teď jsem prima. Ty to říkáš tak báječně : Pri-
ma. Řekni prima."
,,Prima."
,,Ach, ty jsi moje duše. Ajá už teď nejsem pomatená. Jsem prostě strašně,
strašně, strašně šťastná . "
,,Tak spi," řekl jsem.
,,Dobře . Pojď, usneme oba najednou."
,,Dobře."
Ale neusnuli jsme. Byl jsem vzhůru hezky dlouho, přemýšlel jsem o všem
možném a díval jsem se na Catherine, jak spí s měsíčním světlem na obličeji.
Pak jsem taky usnul.
(Ne/ožil Josef Škvorecký)

ISAAK BABEL (1894-1941)

Přechod přes Zbruč

Velitel šesté divize přinesl zprávu, že Novogradu-Volyňska bylo dobyto dnes

za svítání. Štáb vyrazil z Krapivna a náš trén se roztáhl v hřmotném zadním
voji po silnici, po nekonečné silnici, vedoucí z Brestu do Varšavy a postavené
na mužických kostech Mikulášem Prvním.
Kolem nás kvetou pole purpurového máku, polední vítr dovádí v žlout-
noucím žitě, panenská pohanka vyvstává na obzoru jako zeď dalekého l<láš-
tera. Tichá Volyň se svíjí, Volyň před námi prchá do perlové mlhy březových
hájů, plazí se do květnatých pahorků a vysílenýma mkama se zaplétá do chme-

77
lových houštin. Oranžové slunce se kutálí po nebi jak useknutá hlava, křehké
světlo se rozhořívá v trhlinách mraků a standarty západu vlají nad našimi hla-
vami. Do večerního chladu kane zápach včerejší krve a zabitých koní. Ztemně­
lý Zbruč hučí a utahuje zpěněné uzle svých peřejí. Mosty jsou zničeny a přes
řeku se brodíme. Na vlnách leží majestátní měsíc . Koně se ponořují po hřbet do
vody, zvučné proudy tryskají mezi stovkami ko11ských noh. Někdo tone a hla-
sitě znectívá Matku boží. Řeka je poseta černými čtverci těleg, je plná hluku,
hvizdů a písní burácejících nad měsíčními hady a zářícími jámami.
Pozdě v noci přijíždíme do Novogradu. V přiděleném kvartýru nacházím
těhotnou ženskou a dva zrzavé židy s tenkými krky; třetí už spí, přikryt přes
hlavu a přitisknut ke zdi. V přiděleném pokoji nacházím rozmlácené skříně,
na podlaze cáry ženských kožichů , lidské výkaly a střepy posvátného nádobí,
kterého židé používají jednou do roka - o Velikonocích.
,,Ukliďte tady," říkám ženské, ,,v jaké špíně, lidi, žijete ... "
Dva židi se pohnou z místa. Poskakují na plstěných podešvích a uklízejí
z podlahy úlomky, poskakují mlčky, jako opice, jak Japonci v cirkuse, krky
se jim točí a nabíhají. Prostírají mi rozpáranou peřinu a já si lehám k zídce
vedle třetího , spícího žida. Bojácná chudoba se hned zavírá nad mým ložem.
Všechno je zdrceno tichem a jen měsíc, objav modrýma rukama svou
kulatou, třpytivou a lehkomyslnou hlavu , potuluje se pod oknem.
Protahuji naběhlé nohy, ležím na rozpárané peřině a usínám. Zdá se mi
o veliteli šesté divize. Žene se na těžkém hřebci za velitelem brigády a vpalu-
je mu dvě kule do očí. Kule prorážejí veliteli brigády hlavu a obě jeho oči
padají na zem.
„Proč jsi dal brigádě rozkaz k ústupu?" volá na raněného Savickij, velitel
šesté divize - a tu se probou zím, poněvadž tě hotná ženská šátrá prsty po
mém obličeji .
„Pane ," říká mi , ,,křičíte ze spaní a házíte sebou. Ustelu vám v druhém
koutě, tady strkáte do mého tatínka."
Zvedá z podlahy hubené nohy a kulaté břicho a stahuje pokrývku ze spící-
ho člověka. Leží tam mrtvý stařec, obrácený naznak. Hrdlo má rozervané,
obličej napůl rozseknutý, modrá krev mu ulpívá na vousech jako kus olova.
,,Pane," říká židovka a natřepává peřinu. ,,Poláci ho tloukli a on je zapří­
sahal: zabte mě vzadu na dvoře , aby má dcera neviděla, jak umřu. Ale oni
udělali to , co pro ně bylo pohodlněj š í - umíral v tomhle pokoji a myslel na
mne. A teďka chci vědět," řekla najednou ženská s hroznou silou, ,,chci vě­
dět, kde ještě na celém světě najdete takového otce, jako byl můj ... "

No,·ograd-\lo/y1,sk, če n-e 11 1920

tě/ega - (rus.) selský vůz
(RUD!Í JÍZDA, 1924,
pfeložil .lan Zábrana)

78
M I CHAIL ŠO L OCHO V (1905-1984)

Tichý Don IV (1940, úryvek)

Donský kozák Grigorij Melechov je válkou odtržen od milované rolnické práce. Je to
vynikající voják, ale válčení a zabíjení je mu cizí. Uvítá proto, když po říjnové revo-
luci bolševická vláda vyhlásí válku válce. Netrvá však dlouho a začíná nová válka -
válka občanská a Melechov se znovu musí chopit pušky. Jenže na čí stranu se přidat,
když každá má trochu pravdy a i on má svou pravdu, spočívající v touze po klidné
mírové práci a po milované ženě . Nakonec se ocitne mezi těmi, kdo se skrývají v lesích
a bojují proti sovětské vh1 dě za kozácká privilegia. Než se jeho skupina úplně rozpad-
ne, vrací se Melechov domú. Vrací se za každou cenu , navzdory tomu, že ho zřejmě
nečeká nic dobrého.

Po jeho odchodu zůstal Grigorij v doubravě ještě asi týden a pak se vypravil
na cestu.
,,Domů?" zeptal se ho jeden dezertér.
Grigorij se poprvé za celou dobu života v zemljance pousmál:
,,Domů . "
„Měl bys počkat do jara. Na Prvního máje nám dají amnestii a pak se
rozejdeme."
,,Ne, nemůžu čekat," řekl Grigorij a rozloučil se.
Příštího dne ráno stál již u Donu a naproti Tatarskému. Dlouho hleděl na
rodný dvůr, radostným vzrušením byl celý bledý. Pak sňal z ramene pušku
a torbu , vytáhl koudel , lahvičku s olejem a zbytečně spočítal patrony. Měl
jich dvanáct objímek a šestadvacet kusů roztroušených v torbě.
U srázného břehu byla hladina bez ledu. Průhledná zelená voda šploucha-
la a ulamovala tenoučký led. Grigorij hodil do vody pušku a revolver, pak do
ní vysypal patrony a pečlivě si utřel ruce šosem pláště.
Těsně u vsi přešel po namodralém, oblevou proděravělém březnovém ledě
Don a dlouhými kroky vykročil k rodnému domu. Již z dálky zahlédl na
stráni u přívozu Mišatku a stěží se opanoval, aby se k němu nerozběhl.
Mišatka ulamoval z kamene ledové rampouchy, odhazoval je a pozorně
se díval , jak se modrobílé úlomky kutálejí dolů.
Grigorij došel až k stráni, a zalykaje se vzrušením, chraptivě zavolal na
syna:
,,Míšeňko!. .. Synáčku ... "
Mišatka na něho polekaně vzhlédl a sklopil oči. Poznal v tomto vousatém
a na pohled strašném člověku - otce ...
Všechna ta laskavá a něžná slova, která si Grigorij při vzpomínkách na
děti šeptal za mnohých nocí tam v doubravě - vypadla mu nyní z paměti.
Klesl na kolena, a líbaje chladné růžové ručky syna, stísněným hlasem opa-
koval jen jediné slovo:
,,Synáčku ... synáčku .. ."

79
 Potom vzal syna do náručí. Suchýma, nepříčetně planoucíma očima se
lačně vpíjel do jeho obličeje a pak se zeptal:
,,Jak se vám tu vede? ... Teta a Poljuškajsou živy a zdrávy?"
„Teta Duňaje zdráva, ale Poljuška na podzim umřela ... Na záškrt .. . A strýc
Michail je ve službě ... "
Tedy přece jen se splnilo to skromné přání, po kterém G1igorij v beze-
sných nocích toužil: stál u vrat rodného domu a držel v náručí syna .. .
To bylo všechno, co mu ze života zbylo, co ho dosud poutalo k zemi
a k tomuto ohromnému, pod chladným sluncem zářícímu světu.
(Ne/ožil Vlastimil Borek a František Musil)

MIROSLAV KRLEŽA (1893-1981)

Královská uherská zeměbranecká novela (1921, úryvek)

Setník Dušan Jugovič připravuje novou setninu k nasazení do pole. Jako zapřisáhlý
milovník vojenského řemesla a války a nadto člověk extrémně ctižádostivý chce
svěřenou mu jednotku dovést k naprosté dokonalosti. Využívá proto každé příleži­
tosti k nácviku zejména pořadových cvičení, která považuje za základ všeho. Jeho
představy se však srážejí s realitou , reprezentovanou jak podřízenými šaržemi, tak
obyčejnými vojáky.

Prosím! I dnes! Dnes , kdy se očekává telegram a kdy snad už odpoledne

bude nutno vydat se na cestu do války, na bojiště, do ohně, na smrt, možná do
nenávratna, ani dnes se nešetří! Šel se svým mužstvem ven do takovéhohle
bláta, do takovéhle mlhy, rozčiluje se, ačkoliv by to neměl dělat. Rozčilování
mu škodí a lékař mu zakázal křičet, a on přesto pořád křičí. Nebylo by mno-
hem pohodlnější sedět do oběda v teplé kavárně? Sedět v pohodlném křesle
a popíjet koňak, což nachlazeným střevům dělá obzvlášť dobře? Ale ne! Obě­
tuje se a musí se obětovat za svou povinnost, za čest, za lid! Za vlast! Za
císaře! Za krále! Za politikáře!
A tak pan setník téměř fanaticky začal mluvit k poddůstojníkům; rozvláč­
ně , rétorsky, s hlubokým přesvědčením, že tu běží o národní a důležitou věc,
o žádnou politiku ...
,,Už jsem vám tolikrát zdůraznil, že poddůstojníci jsou sloupy setniny. Ano!
Poddůstojníci jsou sloupy setniny! A to je pravda, na které spočívají všechny
ostatní pravdy a bez které všechno dohromady nic neznamená. Jestliže pod-
důstojníci nestojí za nic, setnina se může s klidným svědomím pověsit! Set-
nina se může pověsit! Na hřebík! Rozuměli jste? Na hřebík! To byl nějaký
pochod v koloně,jakjste před chvílí šli? Tak chodí krávy k vodě, a ne pocho-
dová setnina! Co se, k čertu, drbeš? Co chodíš jako bezhlavý? Jdi jako člověk
- přímo k cíli! Moje vlastní pochodová setnina, a courá se, jako by ji vyku-
chal. To je svinstvo!
80
 A jak dlouho, jak dlouho už do vás hučím : choďte inteligentně! Choďte
inteligentně! Nemyslete přitom na ženské nohy," tu si pan setník vzpomněl
na bílé nohy milostivé paní Loblové, ,,ani na vánoční koláč, ani na půlno č ní!
Anebo na jiné voloviny! Co já vím! To všecko je teď pryč! Teď jsi v maršce!
Teď jdeš do boje! A jak se potom můž e od takového osla v setnině žádat, aby
si uvědomil, že jde do boje, když to ani poddůstojník nedovede! Jste poddů­
stojníci, krucifix! Poddůstojníci, a ne zeměbranci ! Pod-dů-stoj-ní-ci! To není
maličkost vést setninu! Ale když jsou poddůstojníci na svém místě , to je hned
vidět. Za krk musíte popadnout ty pytle a rance v setnině a vrazit je tam, kam
patří. Čapni ho pěkně za límec a přitáhni mi ho za uši k raportu! Zjebat potře­
buje, takový lenoch líná! Já mu ukážu , až bude slyšet andělíčky zpívat! Když
jsi v řadě, musíš na ně pěstí a ne v rnkavičkách! Když je pozor, všecko lidské
musí stranou! Poddůstojníci! Rozuměli jste mi? Apeluji na vaši čest, na váš
charakter! To od nás vyžaduje naše čest a cit pro povinnost. Prolistujte si
trochu Cvičební řád , abyste viděli, co je tam napsáno o povinnosti. O povin-
nosti poddůstojníka! Lidi, seberte se! Vy jste přece jádro oddílu, hergot! Jde-
me prolévat svou krev za vlast! Nej sme hasiči! Hej! Trubači! Pojď sem! Po-
drž mi Micu!"
Unesen, rozohněn vlastní řečí, seskočil pan setník nervózně z kobyly
a popošel blíže ke kruhu poddůstojníků, aby byl těm lidem blíže, aby jim
mluvil přímo do vlastenecké královské uherské duše. Aby je dojal, aby jim
konečně vysvětlil, že jsou opravdu sloupy setniny.
(Pfeložil Otakar Ko/111a11)

RUDOLF MEDEK (1890-1940)

Plukovník Švec (1928, úryvek)

Medkovo drama Plukovník Švec pojednává o skutečném legionářském veliteli, le-

gendárním plukovníku Švecovi. Poci v Jivem podvratné agitace živené situací v Rusku
Svecova autorita u legionářCt slábne. Ti mu vypovědí poslušnost, odmítnou splnit vy-
daný rozkaz. Švec nevidí jiné řešení jak vyburcovat podřízené voj áky z jejich poraže-
necké nálady než spáchat sebevraždu. Následující ukázka líčí situaci krátce přeci tím-
to osudovým činem.

TROJAN: Chceš tedy říci: pryč odtud? Ze země, již jsme tolik milovali?
KALUŽA: Pryč! Vidíš, co dovede země, již tolik miluješ. Rozhlodává duši
našeho vojska. A čím je líbeznější, tím nebezpečnější. Měli jsme náramný,
překrásný sen: pomoci Rusku, aby vypadalo aspoň tak, jak my vypadáme.
Co se tam nahovořili naši političtí strejcové o nějaké té demokracii, kterou
Rusům vinšujeme. Počkáme ... počkáme , kamaráde. Sen je sen.
ŠVEC (se zarazí, naslouchá chvíli, pak temně): I já měl svůj sen! To bylo

81
 už tam v třebíčské sokolovně ...jasný a ryzí muž .. . muž-Sokol... muž -
československý voják! Tvrdý a rovný a čestný! Ten ocelový muž , které-
ho viděl Miroslav Tyrš! Ten, který vyjde z mlhy - z té slovanské mlhy,
o níž mluvíte - na jasné slunce a narovná křivý hřbet a zahoří v zsinalé
tváři, dotud mučené skepsí a revolučním chiliasmem. Šel jsem za světlem,
které vrhal tento sen. Až sem - na Rus, až sem, do československého voj-
ska. A myslel jsem do dneška a věřil jsem tomu, že se našel tento muž -
v hromadné tváři našeho vojska ...
KALUŽA: A dnes jsi našel chamraď, rozežranou slovanskou pasivitou ... Snad
byl příliš západnický, příliš tvrdý tvůj sen. Příliš Žižka. - Zde jsou Talští
a Chelčičtí. .. anarchie křesťanská ... a všelijaká jiná slova, jen když se tam
ozývá slovo svoboda a jen když odtud nezaznívá řád, povinnost, zákon a čest!
ŠVEC: Ne! Ten muž je zde! Musí být probuzen! Musí být zachráněn! Když
ne pro nás , tedy pro budoucí. Zdravý a silný muž, odpovědný a věrný. Je
pouze uspán a omámen. Už Kazaň ho omámila. A ústup - třeba slavný
a hrdinský- ale ústup! A naši lidé se musí teprve učit vytrvalosti a věrnos­
ti! Tento muž, kte1ý spí, musí být probuzen! A vyléčen! Jednou provždy.
A žádná oběť není proto dosti veliká. Ani život člověkův !

JOSEF KOPTA (1894-1962)

Třetí rota na magistrále (1927, úryvek ze závěru)

Dlouhý, zelený vlak táhl se červnovými poli a splýval s jejich šťavnatou bar-
vou. Praporky, jimiž byl ověšen, odlišovaly jej od všech vlaků, které tudy
v hojném počtu projížděly, a lidé, pracující v polích, zdvihali hlavy, opírali se
o motyky nebo hrábě a zaclánějíce si oči před sluncem, říkali:
- Už zase jedou legionáři! To je od února asi čtyřicátej vlak.
Vidouce pak, jak jim vojáci z vlaku kynou na pozdrav, zdvihali i oni ruce
a mávali, jako tu již mávali od zimy. Za tak dlouhé měsíce zajisté ruce umdlí,
a musejí-li něco konati denně, konají to trpně a malátně. A mt'1že se dokonce
stát, že se změní v hrozbu!
Byly to ruce žen, které to u činily. Vůz míjel za vozem, a když se přiblížil
ten , z něhož se vykláněly ženské hlavy, povadly ty mávající ruce v jeden ráz
a zakymácely se posupně jako zbraně.
- Hrozej na nás! řeklo Farkovo děvče. Pročpak na nás hrozej?
- Málo tu bylo svobodnejch holek, který na vás čekaly? volaly ženy na
polích a jedna se rozběhla k vlaku a skrze dlaně, nasazené k ústům, křičela:
- Ty běhny lecjaký jste si tam mohli nechat!
- I muže ženatý nám tam sváděly, přidaly se jiné, pobláznily je svejma
kudrnama!
Zdvižené ruce mužů v oknech poklesly, jako když schnou, a Peřina řekl:

82
 - Pomáhej vám pámbu, mládenci, který vlečete do Čech ruský ženštiny.
A jim pomáhej sám pravoslavnej Hospodin!
- Sami jste mi k ní dopomohli, zahučel Farka. Nebejt vás, i moje si pobre-
čela na břehu a dneska byl od ní pokoj.
Ale potom zase viděli muže, muže vážné a rozšafné, kteří beze zloby po-
zdravovali jejich ženy a z dálky již běželi k náspu, řvouce odtud srdečně
i potměšile:
- Vítáme vás, bratří, hoďte nám ňáký cigarety!
Celá oblaka ruských , japonských i egyptských papiros na ně z oken pršela
a oni, chytajíce je i sbírajíce, mávali klobouky a volali:
- Pěkně vám děkujeme, bratří legionáři!
- Na to nejdu! opakoval Růdl ve voze již asi počtvrté a Vávra, sedící vedle
něho , počtvrté řekl:
- Nebuď blázen!
Drželi v ruce knížky, které jim v Terstu byly rozdány a v nichž k nim
promlouvala vlast svým vděčným slovem. Bylo v nich psáno, že národ neza-
pomněl svých osvoboditelů a hodlá se jim za jejich oběti a utrpení odměniti
způsobem nejvřelejším. Najdou-li mnozí z nich své živnosti zpustošené, svá
místa obsazená jinými, své rodiny zchudlé a nedostatkem zbídačelé, státní
správa jim pomůže! Zajistila jim polovinu všech míst a trojnásobně jim za-
počítá do služby léta strávená v legiích. Oni se tak přímo účastní budovatel-
ské práce v republice, jejíž svobodu vybojovali!
- Jak mi někdo řekne , že jsem legionář, mám ho dost! zlobil se Růdl. Kdo
si to slovo na nás vymyslel?
- Dobře je volili, řekl Vávra, dává nám hnedka odlišnou barvu.
- Místa nám slibujou, horšil se Růdl dále, ale to jsou jen vějičky. Chtěj
nám přistřihnout křídla, dřív než se trochu rozhlídnem!
- O prezenty nestojím, prohlašoval vzrušeně Vávra, odměny žádné nechci.
Ale padne-li to s tou kolonizací, mělo by nás jít do státní služby co nejvíc.
Republika, to je nakonec četník, soudce, exekutor, pošťák, železničář, voják
a finančník na hranici. Kdo má v ruce tenhle aparát, ten má republiku!
- Jen si mysli! smál se mu skepticky Růdl. Kdo vleze do tohodle chomou-
tu, musí dřív přísahat, že bude poslouchat vládu, ať je jaká chce. A copak,
kdyby se stalo a přišla vláda, kterou my neschválíme?
Spor šel dále, naivní i pochmurně vážný, a zhasl teprve tehdy, když někdo
zavolal:
- Už vidím Budějovice!
A na budějovickém peroně v téže chvíli zdvihl kapelník žezlo, důstojník,
vyslaný sem ministerstvem národní obrany, naposled odkašlal a několik hos-
tů vyběhlo z restaurace a chvatně si utíralo bílou pěnu z vousů.
Pan poručík Sádlo zavelel:
- Všichni ven!

83
 Ale sotva vystoupil z vozu, ztuhl jako sloup a vy třeštil oči na dů stojníka ,
který se chystal přečísti svou uvítací řeč ...
Když ji byl přečetl , provolal slávu republice a jejím hrdinským osvobodi-
telttm, a hymny do toho vpadly v pravý čas, neboť jen nemnoho bylo hrdel,
které svou řemeslnou řečí nezmrazil.
Jediný nadšenec se našel před dvermi restaurace, který se k nim rozběhl
přes koleje a zdvihaje půllitr s budějovickým pivem, přinášel jim jej v poctu
i odměnu.
- Jen houšť, bratří, jen houšť, volal bouřlivě , už byste tu měli bejt všichni ,
abyste to socanům zatrhli!
Zůstali státi cize a zasmušile a nikdo nevztáhl ruku po sklenici, která jim
byla nabízena.
- Jste ň áký smutný, volal ten dobrý muž, pojďte na pivo, já vás rozvese-
lím!
Ale tu je již poručík zase svolával a žádal je, aby se seřadili , že půjdou do
kasáren.
Zavalitý pán dopíjel na kolejích pivo, po něm ž nesáhli, a když vyšli, přiřa-
dil se poručík k Vávrovi a šeptal :
- Ten důstojník, víš, ten důstojník , který nás vítal... to je hrozné!
-A co? ptal se Vávra, když Sádlo nemohl v rozrušení tu větu dokončit.
- Ten zastřelil u Lucka jednoho mého kamaráda, který se při rakouském
útoku proti Rusům ukryl do škarpy !
- I my musíme odpouštět, řfkal jsi na lodi, i my musíme zapomenout...
Zmlkli, neboť vrata se před nimi skřípavě otevřela, a oni vstupovali do
města . Když míjeli hlídače, který jim otvíral, smekl ten šedivý a žilnatý sta-
řík svou čepici a svěsil hlavu, jako když se jim klaní.
- Zaplaťpámbu , že jste tu, soudruzi, vzdychl zhluboka. Chudý věřej , že se
jich ujmete proti keťasům a kapitalistům .
- Nepatříme třídám, řekl Burda zlostně, patříme celému národu.
- Kuš! osopil se na něho Farka, ty naším jménem mluvit nemůžeš.
- Divný věci se dějou, pravil Peřina, národ jsou všichni a každej hovoří
jináč. Divný věci se dějou , legionáři jsme všichni a taky každej hovoří jináč.
Opět zmlkli, a ploužíce se s hlavami schýlenými, stanuli záhy u kasáren-
ských dveří, nad nimiž stálo:

ROZPTYLOVACÍ K OMISE
ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ

-Tady to máte, řekl jízlivě Burda. Každý ke své práci a žádné buntování
na prospěch jedné třídy!
-Roz-pty-lo-va-cí... slabikoval si Vávra to neuvěřitelné slovo a Farka řekl:
- Až budem chtít! (.. .)

84
VLADISLAV VANČURA (1891-1942)

Pole orná a vá l ečná (1925, ú,yvek)

František Řeka pracuje jako zemědělský dělník v ouhrovském statku rodiny Dan owitzů .
Za 1. světové války má ouhrovský statek poslat na frontu koňské spřežení s kočím.
Posílají Františka Řeku. Je to člověk zřejmě mdlého rozumu, nadto spáchal hrdelní
zločin, dopustil se vraždy, nikdy se však nepři š lo na to, že právě on tento z lo čin spá-
chal. Úryvek popisuje Řekovo chování ve frontové linii.

Po čtyřech měsících vojenské velitelství rozhodlo se užíti hradeckých přípře­

ží za východní frontou. Měly pracovati na stavbě záložních opevnění téměř
před Krakovem.
Prapor a obvaziště Františkovo putovalo z vozu. Dostal motyku a rýč. Bylo
mu pracovati jako kdysi v Ouhrově. ·
„Tato válka," děl Jiřímu plivaje si do dlaní, ,,vede se spíše krumpáčem
a lopatami než zbraní. Viděl jsem pluky, jež stěží měly pušky, avšak táhly
lopaty jako nádeníci."
Řada dní bez událostí a bez slávy míjela. Vojska, pokud je viděli, scházela
na zevnějšku den ode dne. Zlátané kalhoty a kabáty tuhé špínou, navzájem si
nepodobné, nemohly se líbiti ani Řekovi, nicméně kus po kuse opatřoval si
tyto hadry, až byl od temene po patu oděn jako voják.
„Jsi hlupák a zi'1staneš hlupákem, což ti opravdu něco sejde na šatech, což
se, probůh, na tomto místě může někdo starati o více, než aby jedl, spal v suchu
a konečně odnesl zdravou kůži?"
„Armády bývaly oděny určitým způsobem," odpověděl Řeka , ,,jestliže
v této válce je tomu jinak, pak se stala chyba daleko větší, než se zdá. Podle
kterého znamení se máme poznati navzájem? Což se zde nemluví všemi ja-
zyky?"
„Proč bychom se měli znáti? Jdu za armádou nerad, avšak kdyby mne
chtěli považovati za vojáka, vzal bych nohy na ramena a jednoho dne bych
utekl."
,,Utekl bys domů?"
„Ne, k nepříteli," odpověděl Klika. ,,Nebyl bych první, říká se, že je
v ruském zajetí padesát tisíc českých vojáků . "
Jakýsi vousáč málem padesátiletý přistoupil k rozpravěči a pravil:
„Což je to snad podivné? Člověka přechází mráz při pomyšlení, že tolik
tátů se doposud nevyvleklo. Co, mají čekati na smradlavé peníze, jež se roz-
dávají za statečnost? Jakže, smrt chodí mezi vojáky jako po svém domě a nikdo
by neměl práva se zachrániti útěkem? Vybereme si svoji válku, možná, že
budeme stříleti z druhé strany, ale v této půlnoční hanebnosti nechci přijíti
o kejhák."
František Řeka,jenž po způsobu všech hlupáků se přidržoval mínění ostat-

85
ních i tehdy, když mu nebylo vhod, přisvědčil. Hněv a nadávání, jež od ně­
kterého času clen co clen slýchal, hrozná prokletí a posměšky jej děsily. Byl
příliš hloupý chlap, aby mohl nemilovati to, co je skvělé, co září barvami, to,
co hřímá a zní. Jak mohl znáti pravdu? Byl vrahem a přestával jím býti, neboť
žháři a kati celí v krvi vymohli vraždění slávu. Válka jej vyvedla z chléva.
Byl učiněn mužem skrze ni. Jakkoliv válečné hrůzy byly děsné , František
mohl je ještě zveličovati, aniž pocítil ošklivost nebo strach. Byl by vedl válku
až clo vyhlazení všeho živého.

KAREL KONRÁD (1899-1971)

Rozchod! (1934 , úryvek)

Přímo ze školních lavic se v r. 1917 ocitl Karel Konrád v di'.1stojnické škole v jiho-
slovanském Fiume (Pula) na břehu Jaderského moře . Spolu s podobn ě postiženými
se zde připravoval na nasazení ve frontové linii. V ukázce vystupuje jako hlav ní
hrdina budoucí známý český malíř Josef Hubáček.

Pochodovali jsme opět na cvičiště , clo vrchu, se sklopenými hlavami.

A když jsme stáli rozkročeni u příkopu proti vile Rufallo a Mirasole, vy-
konávajíce tak rozkaz udělený čtvrté grupě, řekl Pepíček - patrně po delším
uvažování:
„Cvičit sám je moc nudné ... Měl bych se to radši naučit dřív, abych byl
pořád s vámi. Co myslíte, kluci, stačí, když budu execírovat sice pomalu, ale
úplně správně? Dají mě mezi vás?"
Ujistili jsme ho, že ano, že hlavní je ovládat cviky podle předpisu , potřeb­
ná rychlost pak je už věcí komandantovou. Přesto , že byl o poznání čilejší,
desátník Džukela se téměř dávil zlostí; utrmácen jeho odporem již jen stěží
sípe. A Pepíčkův úzkostiplný pohled přimhouřených očí, zdánlivě klidných,
a velká lebka, ta milovaná palice, nahnutá kupředu, odolávaly jeho náporům .
Snášel s bezpříkladným klidem veškeré nadávky, ani se nehryzl clo rtů. Ani
jako by se ho netýkaly zlomyslné posměšky Maďarů a Němců , jako by zmr-
tvěly hned na kraji jeho boltců .
Devět dní to trvalo.
Všechny sprosté a nejošklivější přezdívky charvátského jazyka byly vy-
čerpány; trvale mu zůstala přezdívka „Čampa". S obdivem a obavami sledo-
vali jsme jeho statečné počínání, každý druhý byl by již dávno přinucen poclro~
biti se. Jeden poddůstojník střídal druhého, až clo ochraptění, jeden ho strkal
druhému, každý se věru štítil téhle práce a zhluboka si oddychl, když jí byl
zbaven. A Hubáček měl tak roztomile nešikovné, něžně oblé pohyby při cvi-
cích s puškou a obratech, snad se ani nepřetvařoval , zajisté, bylo to od něho
všecko jako nejupřímnější fyzický projev. A právě touto samozřejmostí ohro-

86
 moval. Byli jím zmateni. Spíše by snesli útok zaťatými pěstmi než tohle. Stál
jako třtina. Stál, jako by celé jeho tělo bylo bolavě zanícené. A velká hlava se
nakláněla, vznikal dojem , že se kácí tíhou, stahujíc s sebou vpřed i celý trnp,
neschopný udržet se zpříma.
Některé šarže, méně hrubé , ztrácely klid před jeho čistým pohledem. Za-
slechli jsme, jak si o něm cosi dlouho povídaly, zaměstnával je i mimo čas
cvičení, bylo to tak něco zvláštního, i celá škola o něm hovořívala při poho-
vu, u menáže, večer.
Cvičil sice pomalými pohyby, avšak zcela správnými, přesnými . Pawli-
kowski se díval z výše sedla. Několikrát zacedil skrz zuby: ,,Gut, sehr gut,
aber rasch! Schnell! Tempo! Donnerwetter! "
Pepíček na to odpověděl ještě bedlivější přesností.
A v té unylé zpomalenosti bylo cosi jemně ušlechtilého. Každý hmat
s puškou, každý čtvrtobrat, výpad, postoj, vše přesně podle služebních před­
pisů , avšak s klidným spádem; Čampa! Nedalo se mu ani nejmenšího vy-
tknout, všechno umí; při cviku určeném k modlitbě na odchodu do bitevního
pole sklání dokonce bradu na prsa, jako doopravdy.
Zařadili ho tedy mezi nás, do čety, v domnění, že se již časem přizpůsobí,
nebyloť šarží nazbyt.
Jsa malé postavy, vyznal se výtečně v krytí za bedra větších, avšak každé
i sebemenší pohnutí jedince v šiku je velmi dobře znatelno v zorném pohledu
komandanta, posunutého daleko před oddíl, natož pak aby ušlo jeho pozor-
nosti takové omeškávání v obratech a švizích puškou, jaké prováděl Pepíček.
Nejprve nad tím zamhouřili obě oči. Pak již jen jedno. Zkusili jsme za to
dosti, všichni, musili jsme za jeho prohřešky padat desetkrát nieder, patnáct-
krát, dvacetkrát, anebo tryskem utíkat přes celé cvičiště, od skupiny platanů
až k silnici (klenoucí se nad mořem jako ozdobná římsa) a zase zpět. Ještě
jednou. A ještě. Ještě!
„Tak to furt schválně nekaž, hergot!" osopovali se mnozí z kolegů , někdy
i velmi zhurta, když už toho měli za den dost.
,,Víc nemůžu, opravdu, mládenci, nemůžu," odpovídal provinile na omlu-
vu, a říkal to tak odevzdaně, že se již nebylo možno hněvat, ačkoliv to bylo
věrn k zlosti, pro nic za nic vymetat každý kout, i ten nejzablácenější. Bác!
do nejhlubší louže, pmdce sebou švihnout, až vysoko vysthkne voda; i v ústech
je plno špíny.
Bezcitní sobci nadávali dále, ale kamarádské pouto bylo u většiny pevné;
jen se na něj podívejte blíže, v těch větších šatech jako by se ztrácelo jeho
chlapecké tělo . Všechno na něm bylo křehké, i šlachy, vždyť mohl být s vět­
ším úspěchem dívkou než vojákem.
Ještě dobře, když v četě byli samí Češi; Němci nadávali zavileji. Dokonce
jednou, když kaprál Golubié byl čelem stranou (a také takové příležitosti
uměl Hubáček náležitě využíti k odpočinku), při povelu „čtyřstup vpravo

87
v bok" vykonal rozkaz nanejvýše ledabyle a Lasch, uražený Němčík, ho za
to nakopl. Ale facka, kterou mu za to dal náš Jirásek, byla o mnoho větší než
to kopnutí. Tím okamžikem, kdy se nenávistné nepřátelství Němcú a Maďarú
projevilo napadením, vyplývajícím ze zlosti, že podrývá dokonalý vzhled
cvičení, všichni Češi a s nimi i Dalmatinci, kteří měli Pepíčka obzvláště rádi,
vyhlásili nad ním ochranu. Bylo nás přes dvě třetiny, musili se bát této přesi­
ly. A vážení frekventanti starších odvodních ročníkú, kteří měli za sebou
i dlouhý pobyt v zákopech, dávali mu okázale najevo své sympatie a kama-
rádské city, uznávajíce jeho kultivovanost a obdivujíce se tomu každodenní-
mu a dojemnému boji s přesilou.
Posměšky ustávaly.

KAREL POLÁČEK (1892-1944)

Podzemní město (1937, úryvky)

Šikovatel stál na bedně od patron a z tohoto stanoviště pozoroval metaře.
Jediný pohyb neunikl bledému zraku; neodpustil mužúm jediného smítka.
Měl svěřené vojáky k čistotě, ale ne proto, že by se mu čistota obzvláště
líbila. Avšak věděl, že v nečistotě bují nepořádek a v nepořádku klíčí reptání,
ba i vzpoura proti představeným. V ustavičném čištění viděl prostředek
k ukáznění mužstva.
Bledý zrak střežil zejména pěšáka Herzána, který mával koštětem v čele
metařú. Otrhaný muž, sotva při še l do zákopú, zpustl, nemyl se, nehleděl na
sebe. Zanedbával zbroj i oděv. Domlouvali mu, že bývalý učitel a jednoroční
dobrovolník má být příkladem ostatnímu mužstvu. Honili ho k raportu a při­
vazovali jej ke kůlu. Avšak pěšák Herzán snášel to s m1tvým klidem; ani sval
se nepohnul v dřevěné tváři. Kamarádi se ho štítili, neboť sešlým mužem
hýbaly vši. Šikovatel cítil, že při pohledu na tu zablácenou figuru se vaří
v něm náruživý vztek. Cloumalo jím pokušení vrhnout se na otrhance a pod-
patkem jej zašlápnout. Měl spořádané mužstvo, které na povel tuhlo v ká-
men; měl vydlážděný úsek, jejž udržoval v čistotě; tržil pochvalu představe­
ných. Jedině pěšák Herzán rušil obraz chladného a přísného pořádku . Kéž by
zdechl špinavý civilista! (... )

Pak zase zavládlo ticho. Nic se nehýbalo v té huňaté tmě, která se zavěsila
mužúm na záda, dotírala na oční víčka a železným kruhem sevřela hlavy.
Temnota ucpala zákopy, zavalila drátěné jezdce a navršila se až k nebi. A v té
tmě se cosi pohnulo; desátník se číhavě zastavil; ozývaly se kroky; desátník
naslouchal. Nějaký člověk do něho vrazil.

88
 „Kdo je to?" zeptal se Jaroslav. Ten člověk neodpověděl. Chtěl jít svou
cestou.
,,Co jsi zač?" opakoval desátník. Člověk nic. Desátník rozžehl zápalku.
Plamének ozářil vychudlou tvář, zarostlou zasmušilými štětinami.
,,To jsi ty, Herzáne?" zvolal desátník, ,,a co tu chceš, člověče?"
Zápalka dohořela . Voják mlčel. Po chvilce dutě zahučel: ,,Á nech mne ... "
Rozehnal se rukama, jako by chtěl z cesty odstranit překážku .
,,Ty se mnou nemluvíš, Vojto?" domlouval mu Jaroslav. Voják mlčel.
,,Proč nemluvíš? Co máš proti mně?"
,,A pusť mne ... " mumlal voják, ,,já už musím jít. .. "
Desátník mu položil ruku na rameno a počal mluvit. ,,Pamatuješ se, člově­
če , jak jsme spolu glančili v tom německém městě? Jak jsme vedle sebe spali
ve Střeleckém domě? Jako dva rodní bratři žili spolu, dělili se o chléb a užili
mnohou legraci. Pamatuje se voják Herzán, jak skládal Jaroslavovo lože? On
by se to nikdy nenaučil , a nebýt Herzána, z trestu by nevyšel. Tenkrát byl
jednoroční dobrovolník Herzán jako ze škatulky; pěkně čistě si chodil, děv­
čata se obracela. A podívejte se na něho dnes. Co je s tebou, kamaráde? Vždyť
se ani nemyješ a špína z tebe kape .. ."
,,Eh, bratře," povzdychl si Jaroslav, ,,je mi tě líto. Zle se dělá člověku,
když se na tebe podívá. I ten náš Hynek na sebe víc drží. .. "
,,Nemusíš se dívat. Já se také nedívám ... A nech mne, já jdu spát..."
Zavládlo mlčení a pak zase promluvil Jaroslav. Ví dobře, co Herzána trápí
a kdo ho utiskuje. To je ten nadporučík Král, kterého unifom1a zpitoměla.
Ale jen hlavu vzhůru, kamaráde! Však my se z toho dostaneme. Jak to zpívají
vojáci: Nás ta vojna nerozmotá ...
,,Král , to ne ... , to není ono ... " zahučel voják Herzán.
Najednou se rozhovořil; mluvil spěšně a zajíkavě, ostře yyrážeje sykavky,
neboť mu chyběly přední zuby.
„Kdepak nadporučík Král. .. Já na sebe nehledím, to je pravda. Já jsem
rozedraná figura, podobám se tulákovi, kterého sebrali někde v příkopě. Hanba
na mne hledět, no dobře. Hezky vypadá pan učitel Herzán, jen se na něho
podívejte ... Ale pozor, prosím! Byl učitel Herzán, ale už není učitel Herzán.
Místo něho potuluje se tu pěšák Herzán od šestnácté polní setniny. Člověk
Herzán je zahlazen a místo něho vznikl válečný stroj jménem Herzán. No
a proč by měl člověk udržovat v pořádku a čistit válečný stroj? Co je mně do
erárního majetku? Naopak, já si přeji, aby byl zničen válečný stroj , protože
mám jej v ošklivosti. Když nemá žít člověk Herzán, tak ať vezme čert také
válečný stroj Herzán ... "
„Zítra," zasmál se, ,,bude dvě hodiny uvázán voják Herzán, protože se
ukázalo, že má rezatou pušku. Tím lépe, tím lépe ... Jen ať se poškodí válečný
materiál Herzán. Poškozovat válečný materiál jest zakázáno. Ale dělejte si,

89
páni moji, jak vám libo. Mně je to jedno. Já jdu spát. Vojenský stroj si jde
odpočinout."
Zajíkal se tichým, šustivým smíchem, i ubíral se svou cestou, rozhazuje
rukama po způsobu opilců.
Za popleněným lesem se zablesklo. Vojáci střelhbitě sklonili hlavy.
- Iááúú, zaječela neviditelná střela. Lehký granát dopadl kdesi vzadu
a roztrhl se s temným rachotem. Ruské polní dělo ohlašovalo nový den.
I zdvihl se kmitavý větřík, který předchází probuzení, a do podzemního
města dralo se nežádoucí jitro. Tma ustupovala bledému světlu . Nejprve po-
čal desátník rozeznávat obrysy postav. Pak již viděl nazelenalé ovály obliče­
jů s temným otvorem úst. Ostře zahrocené brady a uši, nosy, zašpičatělé jako
u mrtvol. Cítil, že mu zkřehly konečky prstů a na oči se mu snesla olověná
tíha. Když pak se přiblížil k vojákům, tehdy do chřípí mu uhodil palčivý
zápach.
Byl to nový den. Podzemní město se probudilo.

JAROSLAV HAŠEK (1883-1923)

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-23, úryvek)

Cestou na frontu navštíví vojenský transport, v němž cestuje i Josef Švejk, stařičký
generál, který trpí utkvělou představou , že pravidelné vyměšování podstatně zvyšuje
bojové kvality mužstva. Di'1stojníci proto dbají na to, aby vojáci řádně navštěvovali
latrínu. Sám generál si to osobně kontroluje.

Ráno stál ještě ešalon na nádraží, byl budíček, vojáci se myli u pump z esšálků ,
generál se svým vlakem ještě neodjel a šel revidovat osobně latríny, kam
chodili dle denního rozkazu hejtmana Ságnera po batalionu : ,,Schwaimweise
unter Kommando der Scliwarmkommandanten," aby měl pan generálmajor
radost. Aby pak měl také radost pomčík Dub, sdělil mu hejtman Ságner, že
má on dnes inspekci.
Poručík Dub dohlížel tedy nad latrínami.
Táhlá dlouhá latrína o dvou řadách pojmula dva švaimy jedné kumpanie.
A nyní vojáci pěkně jeden vedle druhého seděli na bobku nad vyházenými
příkopy, jako vlaštovky na telegrafních drátech, když se chystají na podzim
na cestu do Afriky.
Každému vyčuhovala kolena ze spuštěných kalhot, každý měl řemen ko-
lem krku, jako kdyby se chtěl každou chvíli oběsit a čekal na nějaký povel.
Bylo v tom ovšem vidět vojenskou železnou disciplínu, organizovanost.
Na levém křídle seděl Švejk, který se sem připletl a se zájmem si přečítal
útržek papíru, vytrženého bůhví z jakého románu Růženy Jesenské:

90
 ...dějším penzionátě bohužel dámy
em neurčité, skutečné snad více
ré většinou v sebe uzavfen.y ztrát
h menu do svých komnat, aneb se
svérázné zábavě. A utrousily-li t
šel člověk jen. a pouze stesk na ct
se lepšila, neb n echtěla tak úspěšně
covati, jak by samy si phíly.
nic nebylo pro mladého Khčku
Když odtrhl oči od útržku , podíval se mimoděk k výchouu iamny a podivil
se. Tam stál v plné parádě pan generálmajor od včerejška z noci se svým
adjutantem a vedle nich poručík Dub, horlivě jim cosi vykládaje.
Švejk se rozhlédl kolem sebe. Všechno sedělo klidně dál nad latrínou a jen
šarže byly jaksi strnulé a bez hnutí.
Švejk vycítil vážnost situace.
Vyskočil tak, jak byl, se spuštěnými kalhotami , s řemenem kolem krku,
upotřebiv ještě v poslední chvíli útržku papíru, a zařval: ,,Einstellen! Auf!
Habacht! Rechtsschaut!" A salutoval. Dva švarmy se spuštěnými kalhotami
a s řemeny kolem krku se zvedly nad latrínou.
Generálmajor přívětivě se usmál a řekl: ,,Ruht, weiter machen!" Desátník
Málek dal první příklad svému švarmu, že musí opět do původní pozice. Jen
Švejk stál a salutoval dál, neboť z jedné strany blížil se k němu hrozivě poru-
čík Dub a z druhé strany generálmajor s úsměvem.
„Vás já vidžel v noci," řekl k divné pcizitúře Švejka generálmajor; načež
ro zč ilený poručík Dub obrátil se ke generálmajorovi: ,,leh melde gehorsam,
Hen Generalmajor, der Mann ist bléidsinnig und als Idiot bekannt, saghafter
Dummkopf."
,,Was sagen Sie, Herr Leutnant?" zařval najednou generálmajor na poručí­
ka Duba a spustil na něho, že právě naopak. Muž, který zná, co se patří, když
vidí představeného , a šarže, když ho nevidí a ignorují ho. To je jako v poli.
Obyčejný voják přejímá v době nebezpečí komando. A právě pan poručík
Dub měl sám dát komando , které dal tento voják: ,Einstellen! -Auf! - Habt-
acht! Rechtsschaut! " '
,,Vytržel jsi si arž?" otázal se generálmajor Švejka.
,,Poslušně hlásím, pane generálmajor, že je všechno v pořádku. "
,,Wiencej srač nie bendzeš?"
,,Poslušně hlásím, pane generálmajor, že jsem fertig."
„Dej si tedy hózny nahoru a postav se potom zas habacht! " Poněvadž to
„habacht" řekl generálmajor trochu hlasitěji, ti nejbližší počali vstávat nad
latrínou.
Generálmajor přátelsky jim však kývl rukou a jemným otcovským tónem
řekl: ,,Aber nein, ruht, ruht, nur weiter machen."

91
 Švejk stál již před generálmajorem v plné parádě a generálmajor k němu
řekl krátký německý proslov: ,,Úcta k předs taveným , znalost dienstreglamá
a duchapřítomnost znamená na vojně všechno. A když se s tím ještě snoubí
statečnost, není nepřítele, kterého bychom se museli báti."
Obraceje se k poručíkovi Dubovi, řekl, šťouchaje prstem Švejka do břicha:
„Poznamenejte si: tohoto muže při přibytí na frontu neprodleně befedrovat
a při nejbližší příležitosti navrhnout k bronzové medaili za přesné konání
služby a znalost... Wissen Sie doch, was ich schon meine ... Abtreten!"
Generálmajor vzdaloval se z latríny, kde zatím poručík Dub, aby to gene-
rálmajor slyšel, dával hlasité rozkazy: ,,Erster Schwarm auf! Doppelreihen ...
Zweiter Schwann ... "
Švejk odešel zatím ven, a když šel kolem poručíka Duba, vysekl mu sice
jak náleží čest , ale poručík Dub přece řekl „Herstellt", a Švejk musil saluto-
vat znova, přičemž opět slyšel: ,,Znáš mne? Neznáš mne! Ty mne znáš z té
dobré stránky, až mne ale poznáš z té špatné stránky, já tě přinutím až k pláči! "

I VAN OLBRA CH T (vl.jm.KamilZeman, 1882-1952)

Osudy dobrého voj áka Švejka za světové války (úryvek)

A zadruhé: Švejk je ve světové literatuře zcela novým typem. Lidské flegma

zachycené z nové stránky. Český Honza, poprvé objevený v umělé literatu-
ře a postavený do rušného novodobého života. Člověk až drasticky příjem­
ně kontrastující s protivným typem „problematických povah", ,,s žádnou
situací nespokojených, ale také pro žádnou nestvořených" , neboť Švejk je
spokojen s každou situací a je také v každé v převaze. Chytrý idiot, snad
přímo geniální idiot, který to svým pitomým, ale přitom mazaným dobrác-
tvím všude musí vyhrát , .poněvadž není ani možno, aby tento nový literární
typ v nás budil tolik zájmu a tolik veselosti, kdyby byl vzat odněkud zven-
čí, odněkud mimo nás, kdyby švejkovina nebyla součástkou -větší, menší,
toť lhostejno - i nás všech, stejně jako donkichotština , hamletovština, faus-
tovština, oblomovština, karamazovština. Snad bylo potřebí opravdu světo­
vé války, abychom si ujasnili tuto převahu skutečného i předstíraného idi-
otství nad surovou autoritou lidí i poměrů , snad jí bylo opravdu potřebí ,
aby tato složka našich bytostí mohla být vyloupnuta a zformována v celý
a hotový lidský typ, a snad nemohl být tento typ nikde jinde postřehnut
dříve a v té jasnosti než právě v Čechách, s jejich divným poměrem ke
státní autoritě a válce. Ale je jisto, že to mohl být u nás jen Jaroslav Hašek,
který jej objevil. Geniální idiot Jaroslav Hašek. V tom slově není zbla pří­
hany. V každé genialitě je trochu idiotismu.
(RUD É PRÁ\1O, 1921)

92
[ M oderní
proza
/

ANDR É GIDE (1869-1951)

Penězokazi (1925 , úryvek)

V románu se líčí osudy tří dobře situovaných pařížských rodin , jejichž mladší pří­
slušníci se bouří proti morálce otett. Dění se úča s tní a zá roveň ho sleduje spisovatel
Eduard , usilující nalézt takový přístup k románové látce, který by mu umožnil její
skutečně autentické ztvárnění.

Eduard byl velmi nedůtklivý. Jakmile s ním někdo hovoril o jeho práci,
a obzvlášť když ho někdo přiměl, aby o ní mluvil, hned jako by ztrácel hlavu.
Pohrdal hluboce obvyklou autorskou domýšlivostí a krotil co nejvíc vlast-
ní domýšlivost; hledal však rád v úctě ostatních lidí posilu pro svou skrom-
nost, a jakmile se mu náhodou této úcty nedostávalo, skromnost ihned upa-
dala. Na Bernardově úctě mu nanejvýš záleželo. Nechával svého Pegasa
netrpělivě hrabat, jakmile se octl před Bernardem: chtěl si tak tuto vážnost
dobýt? Eduard jasně cítil, že je to nejlepší způsob, jak ji ztratit; říkal si to
a opakoval, ale přes všecko předsevzetí jednal před Bernardem docela ji-
nak, než chtěl , a mluvil tak, že se mu to zdálo absurdní (a také to skutečně
absurdní bylo). Mohli bychom se podle toho domnívat, že ho miluje ... ? Ne,
nemyslím . Stačí trochu marnivosti, aby z nás vyloudila úšklebek nebo vel-
kou lásku.
„Je to proto," rozprávěl Eduard, ,,že ze všech literárních žánrů zůstává
román nejsvobodnější, nejvíc lawless ... Proto snad ze strachu z této svobody
(protože umělci , kteří nejvíc vzdychají po svobodě, jsou často nejvíc pobláz-
nění, když jí dosáhnou) se román vždycky tak bázlivě, křečovitě přidržoval
reality? A nemluvím jen o francouzském románu. Stejně jako anglický ro-
mán chce se otrocky podobat skutečnosti i román ruský, i když se vymanil
z útisku . Jediný pokrok, s nímž počítá , je ještě víc se přiblížit k přirozenosti.
Román nikdy nepoznal tu „hroznou erozi obrysů", o níž mluví Nietzsche,
a ten záměrný odstup od života, které umožnily styl například v dílech řec­
kých dramatiků nebo francouzských tragédií XVII. století. Znáte něco doko-
nalejšíl10 a hlouběji lidského než tato díla? Ale ona jsou lidská právě jen
hluboce, nezakládají si na tom, aby se lidskými zdála nebo aspoň aby se
zdála skutečná . Zůstávají uměleckým dílem."
93
 Eduard vstal a z přílišného strachu, aby to nevypadalo, že přednáší, nalé-
val za řeči čaj, pak chodil sem a tam, vymačkal do šálku citron, ale přesto
pokračoval:
„Protože byl Balzac génius a protože každý génius vnášel do svého umění
definitivní, výlučné řešení, rozhodlo se, že vlastním smyslem románu je, ,sou-
těž s matrikou'. Balzac postavil své dílo , ale neměl nikdy v úmyslu kodifiko-
vat román; jeho článek o Stendhalovi to jasně dokazuje. Soutěž s matrikou!
Jako by už nebylo na zemi dost ohyzdů a mamlasů. Co mám společného se
záznamy v matrice? Matrika jsem já, umělec; ať je mé dílo takové nebo ona-
ké, nechce ničemu konkurovat."
Eduard se rozehřál, snad trochu strojeně, a opět usedl. Tvářil se, jako by se
na Bernarda vůbec nedíval, ale obracel se s tím na něho. Kdyby s ním byl
o samotě, nevěděl by, co říci; byl vděčný těm dvěma ženám, že ho k tomu
dohnaly.
„Leckdy se mi zdá, že se v literatuře ničemu tak neobdivuji jako třeba
rozpravě mezi Mithridatem a jeho syny v Racinově tragédii; víme předobře,
že otec a synové nemohli nikdy takto mluvit, a přece se v tom (měl bych
říci tím spíš) mohou všichni otcové a všichni synové poznat. Lokalizovat
a ozvláštňovat znamená omezovat. Psychologická pravda se může vztaho-
vat jenom na jedince, ovšem, ale umění je jen obecné. V tom je právě celý
problém: vyjádřit obecné zvláštním; přimět obecné, aby se vyjádřilo zvlášt-
ním. Dovolíte, abych si zapálil dýmku?"
,,I jen si zapalte, zapalte," řekla paní Sofroniská.
„Nuže, chtěl bych román, který by byl stejně pravdivý a zároveň stejně
vzdálený skutečnosti , stejně zvláštní a zároveň stejně obecný, stejně lidský
a stejně fiktivní jako Athalie nebo Tartiiffe nebo Cinna."
,,A. .. námět toho románu?"
,,Nemá námět," odvětil Eduard prudce, ,,a to je na něm snad to nejpodivu-
hodnější. Můj román nemá námět. Ano, vím, to, co zde říkám, vypadá hlou-
pě. Dejme tornu, chcete-li raději , že tam nebude jeden námět. ,Výsek ze živo-
ta,' říkal a naturalistická škola. Velkou chybou této školy bylo, že řez byl
vždycky veden týmž směrem, ve směru času, po délce. Proč ne do šířky nebo
do hloubky? Pokud jde o mě , nechtěl bych vůbec řezy. Abyste mi rozuměli :
chtěl bych do toho románu dostat všecko. Ne střih nůžkami , abych zadržel -
třeba zde anebo jinde- jeho podstatu. Pracuji na něm přes rok a za tu dobu se
mi nepřihodilo nic, co bych do něho nevtělil a co bych tam nechtěl dostat:
všecko, co vidím, co vím, všecko, čemu mě učí život ostatních i život můj .. ."
„A všecko je to stylizováno?" řekla paní Sofroniská, předstírajíc nejživější
pozornost, ale bylo v tom pravděpodobně trochu ironie. Laura nemohla po-
tlačit úsměv. Eduard pokrčil lehce rameny a pokračoval:
,,Nechci dělat dokonce ani to. Chci znázornit z jedné strany realitu, z dru-
hé ono úsilí stylizovat ji, o němž jsem vám říkal před chvílí."

94
 „Ubohý příteli, umoříte čtenáře nudou," řekla Laura; nemohla už utajit
úsměv a rozhodla se, že se bude smát doopravdy.
„Vůbec ne. Abych dosáhl toho účinku - sledujte pozorně - vymyslil jsem
osobu romanopisce, kterého stavím jako ústřední postavu; a námětem knihy,
chcete-li, je právě zápas mezi tím, co mu nabízí realita, a tím, co z toho chce
udělat."
„Ano, ano, chápu tak trochu," řekla zdvořile paní Sofroniská, kterou už
také málem nakazil Lauřin smích. ,,To by mohlo být dost zajímavé. Ale, víte,
v románech je vždycky nebezpečné zobrazovat intelektuály. Nudí čtenáře;
autoři jim dokážou v lo žit do úst jen pitomosti a všemu, co se jich týká, vtis-
kují abstraktní tvář. "
„A pak, vím příliš dobře, co přijde," zvolala Laura, ,,v tom romanopisci
musíte nakonec vylíčit sám sebe."
Od nějaké doby mluvila s Eduardem výsměšným tónem, který ji samot-
nou udivoval; a Eduarda pfivedl tím spíš z rovnováhy, že vždycky postřehl
odlesk toho tónu v zlomyslných očích Bernardových. Protestoval:
,,Ne, vynasnažím se, abych byl hodně nepříjemný."
Laura se rozjela.
,,To je právě to, kdekdo vás v tom pozná," a dala se do smíchu tak upřím­
ného , že strhla i ostatní.
„A máte už plán té knihy?" zeptala se paní Sofroniská, snažila se opět
mluvit vážně.
,,Ovšemže ne."
,,Jak to, ovšemže ne?"
,,Měla byste si uvědomit, že při takové knize nelze o plánu vůbec mluvit.
Kdybych se o něčem rozhodl předem, zkreslil bych všecko. Čekám, až mi to
skutečnost nadiktuje."
,,Ale já jsem myslila, že se chcete od skutečnosti odchýlit."
„Můj romanopisec se bude chtít od ní vzdálit, ale já ho k ní budu neustále
přitahovat. Abych řekl pravdu, to bude právě námět: zápas mezi událostmi ,
které nabízí skutečnost , a skutečností ideální."
Nelogičnost toho, co říkal, byla zjevná, bila trapně do očí. Ukazovalo se
jasně, že Eduard má v hlavě dva nesmiřitelné požadavky a že se unavuje tím,
že je chce sladit.
,,A jste s tím už daleko?" zeptala se zdvořile paní Sofroniská.
„To záleží na tom, co tím myslíte. Po pravdě řečeno , z knihy samé jsem
ještě nenapsal ani řádek, ale už jsem na tom hodně pracoval. Myslím na to
každý den, bez ustání. Pracuji velmi zvláštním způsobem , řeknu vám jak:
den ze dne si zapisuji do notýsku stav toho románu,jak ho mám v hlavě. Ano,
je to jakýsi deník, jako bychom psali deník o dítěti ... Nespokojím se totiž
s tím, abych řešil každou nesnáz, jak se s nimi postupně setkávám (a každé
umělecké dílo je jen součet nebo součin, vyplývající z řešení jistého množ-

95
ství drobných, po sobě přicházejících nesnází) , nýbrž každou z těchto nesná-
zí vykládám, studuji. Je-li libo, obsahuje tento zápisník nepřetržitou kritiku
mého románu, či lépe románu vůbec. Představte si, jak by nás zajímal takový
notes psaný Dickensem nebo Balzakem; kdybychom měli deník o Citové
výchově nebo Brathch Karamazových , historii díla, jeho vzniku! To by bylo
přece uchvacující, zajímavější než dílo samo ... "

(Ne/ožil Jos ef Heyduk)

MICHAIL BULGAKOV (1891-1940)

Mistr a Markétka (psáno 1928-40, vyd.1967, úryvl..ry)

1 . kapitola
Cizinec už neseděl, ale stál, a v ruce držel knížku, vázanou v temné šedé
kůži , objemnou obálku z kvalitního papíru a navštívenku.
„Promiňte, že jsem se v zápalu naší debaty zapomněl představit. Tady je
moje navštívenka, pas a pozvání do Moskvy na konzultaci," pronesl významně
a probodával oba literáty očima .
Ti zrozpačitěli. Holomek, slyšel nás ... napadlo Berlioze a zdvořilým ges-
tem vysvětloval , že cizinec nemusí předkládat doklady. Zatímco mu je ne-
známý strkal pod nos , básník zahlédl na navštívence latinkou psané slovo
,,profesor" a počáteční písmeno příjmení - W.
,,Těší nás ," mumlal rozpačitě redaktor a cizinec zastrčil doklady do kapsy.
Tím se znovu navázal hovor a všichni tři usedli na lavičku.
,,Vy jste k nám pozván na konzultaci , profesore?" zeptal se Berlioz.
,,Ano."
,,Jste Němec ?" zajímal se Bezprizorný.
,,Myslíte jako já?" opětoval profesor otázku a zamyslel se. ,,Dejme tomu ... "
dodal.
,,Umíte dobře rusky," poznamenal Bezprizorný.
,,Jsem vůbec polyglot a znám celou řadu jazyků ," vykládal profesor.
,,A v jakém oboru pracujete?" zeptal se Berlioz.
,,Jsem specialista na černou magii."
Tumáš! hrklo v Berliozovi .
,,A. .. a .. . to vás pozvali ... jako odborníka na černou magii?" zeptal se zají-
kavě.
Profesor přisvědčil a dodal na vysvětlenou:
„Ve zdejší státní knihovně byly objeveny původní rukopisy kouzelníka
Gerberta z Aurillacu z desátého století. Chtějí po mně, abych je rozluštil.
Jsem jediný odborní!( svého druhu na světě . "

96
 ,,A ták! Vy jste historik?" zeptal se uctivě Berlioz a značně se mu ulehčilo .
Vědec přikývl a dodal záhadně:
,,Dnes večer dojde na Patriarších rybnících k zajímavé příhodě. "
Redaktor i básník se znovu podivili. Profesor je posuňkem vybídl, aby se
k němu sklonili, a zašeptal:
,,Pamatujte si, že Ježíš existoval."
„Víte, profesore," usmál se nuceně Berlioz, ,,vážíme si vašich obrovských
znalostí, ale máme na tuto otázku jiný názor."
,,K tomu nepotřebujete žádný názor," odpověděl záhadný profesor, ,,zkrát-
ka Ježíš existoval a basta."
,,To by vyžadovalo nějaký důkaz," namítl Berlioz.
,,Žádný důkaz , " skočil mu do řeči profesor a začal tlumeně vyprávět , při­
čemž cizí přízvuk záhadně zmizel. ,,Všecko je náramně jednoduché: čtrnác­
tého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojenským kro-
kem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Héróda Velikého ... "

2. kapitola
Pilát Pontský
čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojen-
ským krokem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Héróda Velikého
správce Judeje Pilát Pontský v bílém plášti s purpurovou podšívkou.
Ze všeho na světě nejvíc nenáviděl vůni růžového oleje. A dnes všecko
předpovídalo špatný den, protože tahle vůně pronásledovala prokurátora od
božího rána.
Měl pocit, jako by odporný růžový zápach vydechovaly přímo cypřiše
a palmy v zahradách paláce a že se mísí s pachem kožené výstroje i potem
vojáků legie.
Od zadních křídel paláce, kde se utábořila 1. kohorta Dvanácté bleskové
legie, která přišla spolu s ním do Jeruzaléma, se táhl přes horní otevřenou
terasu kouř, a v nahořklém dýmu, který prozrazoval, že kuchaři v centuriích
se dali do díla, Pilát zřetelně rozeznal mastný růžový zápach.
- Ó bohové, za co mě trestáte? Ano, je to bezpochyby zase ta nevyléčitel-
ná, hrozná nemoc ... hemikranie ... co při ní bolí polovina hlavy... Není proti ní
léku ani záchrany... Zkusím neotáčet hlavu ... -
Na mozaikové podlaze u fontány už stálo připravené křeslo . Prokurátor se
neohlížel vpravo ani vlevo, těžce dopadl do křesla a natáhl ruku stranou.( ... )

Vtom k němu dolehla slova:

„ Předev ším je pravda, že tě bolí hlava tak silně , až pomýšlíš malověrně na
sm1t. Nejenže nejsi schopen se mnou mluvit, ale dokonce ti činí potíže dívat
se na mě. Bezděčně ti připadám jako tvůj trýznitel, a to mě mrzí. Nejsi v tuto

97
chvíli s to logicky uvažovat a netoužíš po ničem jiném, než aby přišel tvůj
pes, podle všeho jediná bytost na světě , která je ti blízká. Ale neboj se, trápe-
ní ustane, hlava tě přestane bolet."
Tajemník vytřeštil na obžalovaného oči a nedopsal poslední slovo.
Pilát vzhlédl na Ješuu trpitelským pohledem a zpozoroval, že slunce už
stojí téměř kolmo nad hypodromem a že jeden paprsek zabloudil mezi slou-
poví a plazí se k sešlapaným sandálům vězně , který před ním ustupuje.
Povstal, sevřel si rukama spánky a na jeho vyholeném, zažloutlém obli-
čeji se objevil zděšený výraz. Okamžitě se ale ovládl a znovu klesl do křes­
la.
Zatčený mluvil dál , ale tajemník už nic nezapisoval a jen s krkem nata-
ženým jak husa hltal každé slovo.
„Vidíš, už je dobře," pokračoval Ješua a hleděl účastně na Piláta, ,,jsem
tomu nesmírně rád. Jestli ti smím radit, vladaři, měl bys načas opustit palác
a vyjít si do okolí, třeba do zahrad na hoře Olivetské. Bouře se přižene ... "
otočil se a přimhouřil oči proti slunci, ,,později , kvečeru. Taková procházka
by ti velice prospěla, a já bych tě s radostí doprovázel. Napadly mě nové
myšlenky, které by tě možná mohly zajímat. Rád bych je s tebou sdílel, tím
spíš, že působíš dojmem výjimečně chytrého člověka."
Tajemník smrtelně zbledl a upustil svitek pod stůl.
,,Celé neštěstí je v tom," pokračoval vězeň a nikdo se ho neodvážil okřik­
nout, ,,že se příliš uzavíráš do sebe a že jsi nenávratně ztratil víru v lidi. Ale
uznej, nemůžeš přece veškerou náklonnost věnovat psovi. O mnoho v životě
se ochuzuješ, vladaři ," a dokonce se osmělil pousmát.
Tajemník v tu chvíli horečně přemítal, má-li věřit svým ušún, nebo ne. Ale
nakonec uvěřil. Snažil se alespoň představit si, v jaké bizarní formě vzplane
po téhle neslýchané drzosti hněv vznětlivého správce Judeje.
Co však následovalo, tajemníka ohromilo, třebaže znal Piláta dobře .
Prokurátorův ztrhaný hlas pronesl chraplavě latinsky:
,,Rozvažte mu ruce."
Jeden ze strážných poklepal kopím na podlahu, předal je druhému, při­
stoupil k zatčenému a sňal mu pouta. Tajemník zvedl spadlý svitek a umínil
si prozatím nic nezapisovat a ničemu se nedivit.
,,Přiznej se," otázal se tiše řecky Pilát, ,,že jsi věhlasný lékař?"
„Nikoli, vladaři , nejsem lékař," zavrtěl hlavou vězeň a radostně si mnul
zrudlá, opuchlá a pomačkaná zápěstí.
Těžkým pohledem zpod víček si Pilát změřil obžalovaného. Oči se mu
vyjasnily a bleskly v nich známé jiskry.
,,Zapomněl jsem se tě zeptat," řekl, ,,možná že umíš také latinsky?"
,,Ano, umím," přikývl vězeň .
Vladařovy popelavé tváře získaly zase barvu a Pilát se otázal latinsky:
,,Jak jsi poznal, že jsem chtěl zavolat psa?"
98
 „To je velmi jednoduché," vysvětloval latinsky Ješua, ,,přejížděl jsi rukou
sem a tam ," a napodobil prokurátorovo gesto, ,,jako bys chtěl hladit psa, za-
tímco tvoje rty... "
,,Máš pravdu," souhlasil Pilát. (...)

„Tak tedy," začal, ,,odpověz: znáš jistého Jidáše Iškariotského a co jsi mu

říkal, jestli jsi vůbec něco říkal , o caesarovi?"
„To bylo tak," vykládal ochotně obžalovaný, ,,předevčírem večer jsem se
seznámil před chrámem s jistým mladíkem, který udával , že se jmenuje Jidáš
Iškariotský. Pozval mě do svého domu v Dolním Městě a hostil mě ... "
,,Také dobrý člověk?" otázal se Pilát a v očích mu zaplály ďábelské ohníčky.
„Tuze dobrý a zvídavý člověk," potvrdil Ješua. ,,Projevil neobvyklý zájem
o mé myšlenky, přijal mě velmi srdečně ... "
„Poručil zapálit svícny... " procedil Pilát, jako by přizvukoval, a oči mu
blýskaly.
,,Ano," divil se poněkud prokurátorově informovanosti Ješua a pokračo ­
val. ,,Nakonec mě požádal, abych vyslovil svůj názor na světskou moc. Tahle
otázka ho neobyčejně zajímala."
,,A co jsi odpověděl?" vyslýchal ho Pilát. ,,Nebo snad řekneš, že jsi zapo-
mněl, cos tenkrát prohlašoval?" Ale v jeho hlase už zaznělo zoufalství.
„Mimo jiné jsem prohlásil," vypovídal vězeň , ,,že každá moc je vlastně
násilí na lidu a že přijde doba, kdy nebude zapotřebí státu ani císařů ani žádné
jiné vlády. Člověk vstoupí do království pravdy a spravedlnosti, kde si budou
všichni rovni."
,,Dál!"
,,Dál už nebylo nic," uzavřel Ješua. ,,Z ničeho nic vběhli dovnitř pochopo-
vé, svázali mě a odvedli do vězení. "
Tajemník spěšně zapisoval a snažil se nevynechat ani slovo.
„Na světě nebylo, není a nebude větší a lidem prospěšnější moci, než je
moc imperátora Tiberia!" zabouřil Pilátův sípavý a nemocný hlas. Prokurá-
tor s nepochopitelnou nenávistí pohlížel na tajemníka a stráže. ,,Ty, pomate-
ný buřič , ji nemáš právo posuzovat! " Vtom vykřikl: ,,Odveďte stráž!" a obrá-
cen k tajemníkovi dodal: ,,Nechte mě s viníkem o samotě, tady jde o státní
záležitosti."
(Pfeložila Alena Morávkol'Cí)

99
JAMES JOYCE (1882-1941)

Odysseus (1922, úryvek)

Román podává obraz j ednoho cine roku 1904. Nevýznamný novinář Leopold
Bloom putuje Dublinem jako kdysi Odysseus na rodnou Ithaku, prožívá běžné děje
všedního cine, povýšené ovšem odkazy na Homéra clo roviny mýtu . V závěru romá-
nu dává autor v rozsáhlém vnitřním monologu nahlédnout clo nitra protagonistovy
manželky Molly Bloomové.

Ano vždyť se to dosud nestalo aby si do postele poručil k snídani pár vajíček
co jsme bydleli U Městského erbu to se někdy tvcffil že má bolení v krku
a hrál si na pána že tím zaimponuje té rašpli Riordanové myslel si bůhvíjak je
u ní zapsán a zatím nám vindru neodkázala všecko na mše za sebe a za spásu
své duše taková skrblice skrblá se tak hned nenajde utratit čtyřpeník za dena-
turovaný líh jí bylo líto co ta toho napovídala kde ji bolí samé stařecké kvá-
kání o politice a zemětřesení a konci světa trošku si napřed užijme nedej
pámbu aby byly všecky jako ona koupací trička a vystřižené blůzky na ty
měla spadeno nosit je k tomu ji přece nikdo nenutil zbožná byla asi jen proto
že se po ní žádný dvakrát neohlíd jako ona doufám nebudu ještě že nechtěla
abychom chodily zahalené lepší ženská to byla což o to furt jen pan Riordan
sem pan Riordan tam ten byl asi rád když ji měl z krku i toho jejího psa však
se mi něco naočuchával kožich a pod sukně mi šňupal zvlášť když a přece se
mi na něm líbí že je na stařenky tak slušný taky na číšnice a žebráky nafouka-
ný není je z malých poměrů vážně skoro nikdy nestonal raděj s nimi rovnou
do špitálu tam je čisto ale to abych do něho měsíc hučela hned si pak začne
s ošetřovatelkou a tak dlouho tam zkejsne až ho vyrazí třeba i s jeptiškou
jako na té oplzlé fotce co má ona to bude akorát taková jeptiška jako já ano
vždyť jak se roznemůžou jsou hned na hromadě a fňukají bez ženské se ne-
zvetí jen se jim červená spustí člověk by si myslel Ach jaká tragédie vypadal
na umření jak vystupoval z jižní okružní při výstupu našeho sboru na Sugar-
loaf si vymkl kotník měla jsem tenkrát na sobě ty šaty slečna Stacková mu
přinesla kytky ušmudlanější už z košíku nevyhrabala jen když se s tím svým
staropanenským hlasem dostane chlapovi do ložnice namlouvala si že snad
umírá z lásky k ní už nespatřím tvou líc jak se dal v posteli zarůst vypadal
mužněji docela jako táta ostatně obvazovat a podávat medicínu mi leze z krku
jak se při vyřezávání kuřího oka řízl do palce toho strachu z otravy krve
kdybych se tak já rozstonala jestlipak by si mě jenže ženská to na sobě nedá
znát a neotravuje jak oni ano že on mi zanáší jaký má apetit láska to nebude
žrát by se mu moc nechtělo jak by na ni myslel jestli opravdu zapadl k nějaké
bludičce co mi napovídal o hotelu je pustá lež zakrývá tím své pletichy zdržel
mě Hynes a koho jsem nepotkal jak no ano potkal jsem Mentona však se na
něho pamatuješ a ještě toho tentononc papuláče nedávno se ženil a on si

100
v Paolově Myriorámě koketuje s nějakou dívenkou otočil jsem se k němu
zády vykradl se ven celý schlíplý nad tím co tropí měl kdysi tolik drzosti že
mi nadbíhal dobře mu tak huba jedna nevymáchaná a ty rozvařené očijakži­
va jsem takového trumpetu neviděla a to si říká advokát když já se v posteli
nerada dlouho hašteřím jestli to nebyla ona tak nějaká čubka kterou někde
splašil nebo se s ní potají slezl kdyby ho tak znaly jako já ano vždyť předevčí­
rem něco čmáral nějaký dopis šla jsem si do předního pokoje pro sirky že mu
v novinách ukážu oznámení o Dignamově smrti jako by mi něco řeklo a on to
zakryl pijákem jakože přemýšlí o svých obchodních záležitostech nejspíš to
byla nějaká taková co v něm ulovila hejla všichni mužští jeho věku jsou stej-
ní zvlášť když jim táhne čtyřicítka jako jemu a chce ho důkladně oškubat čím
starší tím hloupější jako jindy mě políbil na prdelku to abych nic nepoznala
je mi fuk s kterou to dělá nebo s kterou líha! dřív vědět to by ovšem neškodilo
jen ať je nemám furt před nosem jako s tou cuchtou Mary co u nás sloužila na
Ontario terrace a vycpávala si umělou zadnici a tak ho rajcovala dost práce
mu dá vyčpět od těch našminkovaných ženských párkrát se mi něco zazdálo
jak jsem si ho zavolala blíž a našla mu na kabátě dlouhý vlas to ani nemluvím
o tom kolikrát jsem vpadla do kuchyně a on že si tam zašel pro vodu
(Pfeložil Aloys Sko11111al)

MARCEL PROUST (1871-1922)

Hledání ztraceného času I. Svět Swannových (1913, úryvek)

Román vyprávě ný v 1. o s obě rekonstruuje dosavadní život vyprav ě če a z ároveň hlav-

ního hrdiny románu , a to di'1sledně ze subjektivní pozice. Podává tak nejen citové
dějiny vlastní duše, ale i obraz vyšší francou zské s pol e čno s ti na přelomu století. Co se
přitom hledá pře dev š ím , není ani tak „ztracený čas" jako spíše smysl toho, co bylo
jeho náplní.

I
Dlouho jsem chodil brzy spát. Někdy, sotva jsem zhasil svíčku, zavíraly se
mi oči tak rychle, že jsem neměl čas si říci: ,,Usínám." A půl hodiny nato mě
probouzela myšlenka, že je čas hledět usnout; chtěl jsem odložit svazek, kte-
rý jsem, jak se mi zdálo, ještě držel v rukou , a sfouknout světlo ; ve spánku
jsem nepřestal uvažovat o tom, co jsem právě přečetl, ale ty úvahy měly
trochu zvláštní podobu; pfipadalo mi, že jsem já sám to, o čem pojednávala
má četba: kostel, kvartet, soupeřství Františka I. a Karla V. Toto přesvědčení
přetrvávalo několik vteřin po mém probuzení; nepříčilo se mému rozumu,
ale tížilo jako šupiny mé oči a bránilo jim rozpoznat, že svícen už neosvětlu­
je. Pak mi začínalo být nesrozumitelné, jako jsou po převtělení myšlenky
101
pocházející z dřívějšího života; n á mět knihy se ode mne odděloval, m ě l jsem
volnost věnovat se mu nebo ne; okamžitě se mi vracel zrak a nemálo jsem se
divil, že je kolem mne tma, příjemná a uklidňující pro mé oči, ale snad ještě
víc pro mou mysl, která se mi jevila jako věc bez příčiny, nepochopitelná,
jako něco opravdu temného. Ptal jsem se v duchu, kolik může být hodin ,
slyšel jsem pískání vlaků, které podle toho , jak bylo odlehlé, mi jako zpěv
ptáka v lese, prozrazující vzdálenosti, ukazovalo rozlohu opuštěné krajiny,
kde cestující spěchá k příští stanici; a pěšina , kterou jde, mu utkví v paměti
vzrušením z nových míst, z nezvyklých skutků, z nedávné rozmluvy a z lou-
čení pod cizí lampou, což všechno ho ještě následuje v nočním tichu , vzruše-
ním z budoucí sladkosti návratu.
Něžně jsem tiskl tváře ke krásným oblinám podušky, které svou plnou
svěžestí připomínají tváře našeho dětství. Rozškrtl jsem zápalku, abych se
podíval na hodinky. Brzy bude půlnoc . Je to chvíle, kdy se nemocný, jenž
musel odcestovat a přespat v neznámém hotelu, probudí bolestí a zaraduje
se, když uvidí pode dveřmi proužek světla . Jaké štěstí, je už ráno! Za chvilku
vstane služebnictvo a on bude moci zazvonit, někdo mu přijde na pomoc.
Naděje na úlevu mu dává odvahu trpět. Právě se domníval, že slyší kroky;
kroky se blíží, pak se vzdalují. A proužek světla pode dveřmi zmizel. Je plll-
noc; zrovna zhasili plyn; poslední sluha odešel a on bude muset protq)ět ce-
lou noc bez léku.
Znova jsem usínal a občas jsem se probouzel jen na krátké okamžiky, kte-
ré stačily, abych slyšel organické praskání dřevěných výplní, abych otevřel
oči a upřel je do kaleidoskopu tmy, abych díky okamžitému záblesku vědomí
vychutnal spánek, do něhož byl pohroužen nábytek i pokoj, ten celek, jehož
jsem byl pouhou částkou a do jehož necitelnosti jsem se rychle vracel. Nebo
jsem ve spánku bez námahy doháněl navždy uplynulý věk svého prvotního
života a znova nalézal některý dětský děs , jako že mě můj prastrýc kráká za
kudrny, děs, který pominul toho dne - pro mne počátek éry-, kdy mě ostříha­
li. Když jsem spal, zapomínal jsem na tuto událost, vzpomínka na ni se však
vynořila , jakmile se mi podařilo procitnout, abych unikl prastrýcovým ru-
kám, a z opatrnosti jsem si poduškou úplně obaloval hlavu, než jsem se vra-
cel do světa snt1.
Jako se Eva zrodila z Adamova žebra, rodila se mi někdy žena z nevhodné
polohy mého stehna. Vytvářela ji rozkoš , které jsem chtěl právě d~usit, do-
mníval jsem se však, že mi ji nabízí ona. Mé tělo cítilo v jejím své vlastní
teplo, chtělo se k němu připojit a já se probouzel. Vedle této ženy, kterou
jsem opustil sotva před několika okamžiky, mi ostatní lidstvo připadalo hod-
ně daleko; má tvář byla ještě teplá po jejím polibku, mé tělo ochromené vá-
hou jejího trupu. Někdy se stávalo, že měla rysy ženy, kterou jsem znával,
a pak jsem se chtěl plně oddat úsilí, abych ji zas našel, jako lidé, kteří se
vydají na cestu, aby spatřili na vlastní oči vytoužené město, a domnívají se,

102
že kouzlo snu je možno vychutnat ve skutečném životě . Vzpomínka na ni
ponenáhlu bledla, až jsem na dceru svého snu zapomněl.
Spící člověk udržuje v kruhu kolem sebe pořadí hodin, posloupnost let
a světů. Při probuzení se v nich pudově orientuje a vyčte z nich, který bod na
zemi zaujímá i jaká doba uplynula, než se vzbudil; ale tyto řady se mohou
smísit a rozpadnout. Když ho k ránu po neprospané noci překvapí spánek při
čtení v poloze příliš odlišné od toho, jak je zvyklý spát, stačí jeho zdvižená
ruka, aby zastavila slunce a posunula je zpět, takže v první chvíli po probuze-
ní již nebude vědět, kolik je hodin, a bude mít za to, že právě šel spát. Zdřím­
ne-li si v ještě nevhodnější a nezvyklejší poloze, kupříkladu když sedí po
obědě v křesle, bude zmatek ve světech vychýlených z ekliptik úplný, kou-
zelné křeslo ho ponese největší rychlostí časem a prostorem, takže až otevře
víčka, bude myslet, že ulehl o několik měsíců dřív v jiném kraji. Stačilo však,
aby byl spánek i v mé posteli hluboký a úplně uvolnil mou mysl: opustila pak
rovinu místa, kde jsem usnul, takže když jsem uprostřed noci procitl, nevěděl
jsem v prvním okamžiku, ani kdo jsem, poněvadž mi nebylo známo, kde
jsem; měl jsem pouze pocit bytí v jeho prvotní jednoduchosti, jak se asi za-
chvívá v nitru živočicha; byl jsem nuznější než jeskynní člověk; ale tu mi
přicházela vzpomínka - ještě ne na místo, kde jsem byl, nýbrž na některé
z těch , která jsem kdysi obýval a kde bych byl mohl být- přicházela mi jako
pomoc shůry, aby mě vyprostila z nicoty, z níž bych se sám nedostal; přelétal
jsem ve vteřině nad staletími lidské civilizace a nejasně zahlédnuté podoby
petrolejových lamp, pak přehrnutých límců ponenáhlu obnovovaly původní
rysy mého já.
(Pi'eložil Prokop Voskovec)

FRANZ KAFKA (1883 -1924)

Proces (1925, úryvek)

Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť byl, aniž se dopustil něče­
ho zlého, jednou ráno zatčen. Kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která
mu každý den ráno kolem osmé přinášela snídani, tentokrát nepřišla. To se
ještě nikdy nestalo. Čekal ještě chvilku, viděl ze svého polštáře stařenu, která
bydlela naproti a která ho teď zvědavě pozorovala, což u ní bylo zcela neob-
vyklé, potom však, udivený i hladový zároveň, zazvonil. Ihnéd se ozvalo
zaklepání a vešel muž, jehož zde v bytě ještě nikdy neviděl. Byl štíhlý, a přece
statný, v přiléhavém černém oděvu, který všelijal<yiúi záhy!i,y, kapsami, spo-
nami, knoflíky a páskem připomínal cestovní obleky, a vypadal proto ob-
zvlášť prakticky, i když nebylo jasné, k čemu vlastně slouží. ,,Kdo jste?" ze-
ptal se K. a hned se napolo vztyčil v posteli. Muž však přešel otázku, jako by

103
jeho zjev byl něco, co se prostě musí vzít na vědomí , a řekl jen: ,,Zvonil
jste?" ,,Ať mi Anna přinese snídani," řekl K. a pokoušel se zjistit, kdo vlastně
je ten člověk, a to tak, že ho nejdřív mlčky pozoroval a přemýšlel. Muž se
však nevystavoval dlouho jeho pohledům, ale obrátil se ke dveřím, pootevřel
je a řekl komusi, kdo patrně stál za nimi: ,,Chce, aby mu Anna přinesla snída-
ni." Nato se ve vedlejším pokoji někdo krátce zasmál, podle zvuku se nedalo
rozeznat, není-li to několik lidí. Ačkoli se tím ten cizí člověk nemohl dovědět
nic, co by nevěděl už předtím, řekl přece K., jako by podával hlášení: ,,Není
to možné." ,,To by ale bylo něco nového," řekl K. , vyskočil z postele a rychle
si natáhl kalhoty. ,,To se tedy podívám, co je to za lidi vedle v pokoji a jak
mi paní Grubachová vysvětlí, že mě někdo takhle ruší." Hned ho sice na-
padlo, že nebylo třeba, aby to říkal nahlas, jaksi tím uznal, že ten cizí člo­
věk má právo na něho dozírat, to však teď nepokládal za důležité. Přesto si
to ten cizí člověk v tomto smyslu vyložil, neboť řekl: ,,Nechcete tu raději
zůstat?" ,,Nechci tu ani zůstat, ani nechci, abyste se mnou mluvil, dokud se
mi nepředstavíte . " ,,Mysleli jsme to dobře," řekl cizí muž a sám teď otevřel
dveře. Ve vedlejším pokoji, kam K. vstoupil pomaleji, než měl v úmyslu , to
na první pohled vypadalo skoro docela stejně jako včera večer. Byl to obý-
vací pokoj paní Grubachové, snad bylo v tom pokoji, přeplněném nábyt-
kem, pokrývkami, porcelánem a fotografiemi , dnes o něco víc místa než
jindy; tím spíše to nebylo znát hned, neboť změna záležela hlavně v tom, že
tu byl nějaký muž, který seděl s knihou u otevřeného okna a teď od ní
vzhlédl. ,,Měl jste zůstat ve svém pokoji! Copak vám to František neřekl?"
„A co vlastně chcete?" řekl K. a přelétl pohledem od nového známého k tomu
člověku , který byl nazván Františkem a stál ve dveřích , a pak zase zpátky.
Otevřeným oknem bylo zas vidět stařenu, jež s opravdu stařeckou zvěda­
vostí přistoupila k oknu, které teď bylo naproti, aby všechno viděla i nadá-
le . ,,Ale teď povím paní Grubachové -" řekl K. , pohnul se, jako by se od-
poutával od obou mužů, kteří však stáli daleko od něho, a chtěl jít dál.
„Ne," řekl muž u okna, hodil knihu na stolek a vstal. ,,Nesmíte odejít, jste
přece zatčen . " ,,Vypadá to tak," řekl K. ,,A pročpak? " zeptal se potom . ,,My
tu nejsme od toho, abychom vám to řekli. Jděte do svého pokoje a čekejte.
Řízení je už zahájeno a dovíte se všechno v pravý čas. Překračuji svůj pří­
kaz, když vám tak přátelsky domlouvám. Ale doufám, že to neslyší nikdo
než František, a ten je k vám sám vlídný, proti všem předpisům. Budete-li
mít i nadále takové štěstí jako v tom, že určili za hlídače právě nás, můžete
doufat, že všechno dobře dopadne." K. se chtěl posadit, teď však viděl, že
v celém pokoji není nic, nač by si člověk mohl sednout, než právě ta židle
u okna. ,,Přesvědčíte se ještě, jak pravdivé to všechno je," řekl František
a přistoupil k němu i s druhým mužem.Zvláště ten druhý byl mnohem vyš-
ší než K. a poklepal mu několikrát na rameno . Oba si prohlédli noční košili
K . a řekli, že teď bude muset spát v košili daleko horší, tuhle košili

104
i s ostatním prádlem že však uschovají a všechno mu zas vrátí, dopadne-li
jeho záležitost dobře. ,,Bude lépe, dáte-li ty věci nám než do skladiště,"
řekli, ,, neboť ve skladišti dochází k zpronevěrám a mimoto tam všechny
věci po nějaké době prodají a nic se přitom neohlížejí, je-li příslušné řízení
skončeno, či není. A jak dlouho takové procesy trvají, zejména v poslední
době! Skl adiště by vám sice vyplatilo, co za svršky utržilo, ale předně je to
samo o sobě málo, protože při prodeji nerozhoduje výše nabídky, nýbrž
výše úplatku, a mimoto víme ze zkušenosti, jak se takové tržby zmenšují,
když jdou bůhvíkolik let z ruky do ruky." K. si těch řečí sotva všímal , nezá-
leželo mu zvlášť na právu, aby mohl volně nakládat se svými věcmi, pokud
takové právo ještě vttbec má, daleko důležitější mu bylo, aby si zjednal
jasno o své situaci; dokud však tu ti lidé byli, nemohl ani přemýšlet , druhý
hlídač - ti dva mohli být jenom hlídači - stále do něho téměř přátelsky
strkal břichem-, když se však K. podíval vzhůru, uviděl obličej , který se
.vůbec nehodil k tomu tlustému tělu , suchý, kostnatý obličej se silným, na
stranu zahnutým nosem, a ten obličej se přes jeho hlavu dorozumíval
s druhým hlídačem. Co je to za lidi? O čem to mluví? Od jakého úřadu
jsou? K. přece žije v právním státě, všude je klid a mír, všechny zákony po
právu platí, kdo se opovažuje přepadnout ho v jeho bytě? Měl vždycky
sklon připouštět si všechno co nejméně , i v to nejhorší věřit, až se to sku-
tečně stalo, nestarat se předem o budoucnost, ani tehdy ne, když se všechno
nad ním hrozivě stahovalo. Zde však to nepokládal za správné, člověk mohl
sice v tom všem spatřovat žert, který mu z neznámých pohnutek ztropili
kolegové z banky, snad proto, že dnes jsou jeho třicáté narozeniny, ovšem-
že je to možné, snad by stačilo , kdyby se těm hlídačům prostě vysmál do
očí, a oni by se smáli s ním, snad jsou to posluhové z nároží, docela se jim
podobají - a přesto byl teď , skoro už od chvíle, kdy poprvé spatřil hlídače
Františka, pevně odhodlán nevzdat se ani nejmenší výhody, kterou snad
vůči těm lidem má. Málo si dě lá z toho, kdyby se pak o něm možná řeklo,
že nerozumí žertu, zato však si vzpomněl - třebaže jinak nebyl zvyklý při­
učit se něčemu ze zkušenosti - na několik o sobě nevýznamných příhod,
kdy si na rozdíl od svých přátel počínal s plným vědomím neopatrně a ne-
měl ani tušení, jaké následky to může mít, a pak byl vytrestán tím, jak to
dopadlo. Umiňoval si , že se to už nestane, alespoň tentokrát ne; a je-li to
komedie, nebude kazit hru .
(Ne/ožil Pm•e/ Eisner)

105
BORIS ANDREJEVIČ PILŇAK
(vl. jm. Vogctu, 1894- 1938)

H olý rok (1921, úryvek)

Kapitola VI, předposlední

Bolševici (Triptych druhý)

A poslední budou prvními.

Kožené kabáty
Ve výkonném výboru v prvním poschodí Ordyninského domu (okna tu byla
bez pelargonií) se scházeli lidé v kožených kabátech - bolševici. Každý z těch
chlapíků v kožených kabátech je urostlý kožený krasavec, každý je silný, pod
čepicí, strčenou do týla, prstence kadeří, čelisti má každý sevřené, kolem úst
rýhy, pohybuje se prkenně. Elita pokřiveného a měkkého ruského národa.
Kabáty mají kožené- nepromočíš je. Takhle tomu rozumíme, takhle to chce-
me, takhle jsme rozhodli - a basta! Básník Petr Orešin měl pravdu: ,,Chudá-
kům buď svobodičku, nebo v poli šibeničku! ... " Archip Archipov seděl přes
den ve výkonném výboru a vyřizoval písemnosti, potom lítal po městě a po
továrně- po poradách, po schůzích, po táborech lidu. Když vyřizoval písem-
nosti, vraštil obočí (bradu měl trochu pocuchanou) a pero držel jako sekeru .
Na schůzíc h užíval cizích slov; říkal: konstatovati, energicky, litefonogram,
funkcionovati, buždet, a místo musíme vyslovoval mušíma. V koženém ka-
bátě - a vous má jako Pugačov. - Směšné, že ano? -Ale co bylo ještě směš­
nější: Archip Archipov vstával se sluncem, aby nikdo o tom nevěděl , a biflo-
val: KiseljovovuAlgebru, Kisťakovského Hospodářský zeměpis, Ruské ději­
ny XIX. století (vydání Granát), Marxův Kapitál , Ozerovovu Finanční vědu ,
Weizmannovo Účetnictví a Učebnici němčiny pro samouky; kromě toho bif-
loval z maličkého Glavkinova Slovníčku cizích slov proniklých do jazyku
ruského.
Kožené kabáty.
Bolševici. Bolševici? -Ano. Ovšem. -Takoví jsou bolševici!
Bílí odešli v březnu. A hned v prvých březnových dnech přijela z Moskvy
výprava, aby zjistila, co po bílých a válečné vichřici zbylo ze závodů . Výpra-
vy se zúčastnili zástupci OTK, ChMU, Kovové ústředny, Gomzy, Cepty,
Cepekape, Průmyslového ústavu , RKJ, VCK atd. - vesměs odborníci. Na
schůzi v hlavním městě oblasti bylo zjištěno, tak jako dvakrát dvě, že stav
závodů je více než katastrofální, že nejsou suroviny, stroje, nejsou dělníci ,
není palivo - že není možné závody otevřít. Není to možné. Já- autor- jsem
se té výpravy zúčastni l také; vůdcem výpravy byl K., kterému říkali po otci

106
Lukič. Když nám byl elán ve vlaku rozkaz, aby se všechno připravilo k odjez-
du (náš vlak tvořil vlastně ozbrojený oclclíl), tu jsem si- já autor- myslil, že
když se nic nedá dělat, pojedeme zpět clo Moskvy. Ale jeli jsme - clo továren;
neboť není nic, co by se nedalo udělat, neboť není možné , aby se něco neudě­
lalo. Jeli jsme tam, protože odborník, bolševik K., Lukič , zcela prostě usou-
dil, že kdyby tam všecko bylo, že bychom tam neměli co dělat, a ruce že jsou
k tomu, aby dělaly.
Bolševici.
Kožené kabáty.
„Energicky funkcionovat." To jsou bolševici. A vy všichni - slyšíte, vy
sladkokyselá limonádo?! - můžete táhnout k čertu!
Taježevské závody, šachta číslo tři. V hloubce 320 sáhů , tři čtvrti versty
pod zemí, prováděli odstřel; vrtači stáli po pás ve vodě horké jako ze samo-
varu a navrtávali sloj; střelci nabíjeli vývrty dynamitem, a v hloubce 320
sáhů, po prsa ve vodě horké jako ze samovaru, zapalovali. Střelci museli
nahmatat pod vodou vývrt a rozbušku , ponořit se a zasadit náboje, pod nábo-
je zápalku s třaskavou rtutí a doutnákem v kaučukové rource, a ty náboje -
bylo jich patnáct až dvacet - zapálit.
Nahoru jde signál:
,,Hotovo?"
Signál dolů :
,,Hotovo ."
Signál nahoru:
,,Zapaluji ."
Signál dolů:
,,Zapal s pánembohem! "
Doutnák za doutnákem chytá, doutnák za doutnákem syčí, nad vodou prs-
kají modravé plaménky a kaučukovou rourkou se noří pod vodu. Zasyčel
a
poslední modravý plamének ponořil se.
Skok do okovu a signál nahoru:
,,Táhni!"
,,Táhnu."
V dešti, ve tmě , sedm sáhů za vteřinu (hranice, za kterou je smrt) letí okov
vzhůru, od smrti ke světlu. Dynamit dole trhá: první, druhý, třetí.
Šachta číslo tři , hloubka 320 sáht'.'1; odstřelují dva lidé.
,,Hotovo?"
,,Hotovo! "
,,Zapaluji."
,,Zapal s pánembohem! "
Jeden byl se zapalováním hotov dříve a vlezl clo okovu. Druhý zapálil
poslední doutnák (zasyčely modravé plaménky a jeden za druhým se nořily)
a chytil se za lano.

107
 ,,Táhni rychlej !"
Možná že druhý zakopl, možná že se strojník ukvapil - se sykotem letí
okov vzhůru deštěm a tmou - druhý zůstal dole; poslední plamének hupnu!
do vody.
První signalizuje nahoru :
,,Stop! Stop! Spusť!"
Okov se ve tmě zakymácel a zůstal viset v dešti.
,,Spusť!"
A tu druhý signalizuje:
,,Táhni!" - nač mají zemřít dva?
,,Spusť!" - to první.
,,Táhni!" - to druhý.
Okov se ve tmě zakymácel. Obětují život oba - za bratra; zde, v hloubce
320 sáhů, kde smrt znamená zároveň pohřeb.
Strojník patrně pochopil, co se v šachtě děje. Vražednou rychlostí spustí
okov a vražednou rychlostí okov vytáhne na světlo - dole rachotí dynamit,
dole je smrt. A nahoře - všichni tři, mechanik i střelci, první i druhý, dosta-
nou chuť- napít se vodky! Nebyla tenkrát žádná revoluce - jak se tedy mělo
,,energicky funkcionovat"?
Kožené kabáty. Bolševici.
Ve společné ubikaci v Ordyninském domě zul si večer Jegor Sobačkin
vysoké boty, omačkané prsty si pěkně protřel oběma rukama, vyhrabal se po
čtyřech na postel pod lampičkou a začetl se nadlouho do nějaké brožurky;
pak se obrátil na souseda ponořeného do Izvěstijí:
„A co ty si o tom myslíš, soudruhu Makarove, je lidský život určován
bytím nebo idejemi? A když si představím, že ideje jsou vlastně také bytí? ... "
(Ne/o žil \lladi111ír \lendyš)

EGON ER W IN KI SCH (1885 -1948)

Ve škole U Pia ris tů (úryvek)

Když mi bylo devět let, přišel jsem do školy U Piaristů . Na tento okamžik
svého vstupu na veřejnost nezapomenu do smrti. Poprvé jsem si utržil ostu-
du, octl se v cizím prostředí padesáti zvědavých pohledů , byl bezmocně vy-
staven zesměšnění, ze všech stran jsem cítil nepřátelství k vetřelci. Můj ži-
votní román začal jako román Charlese Bovaryho.
U nás doma předpokládali, že U Piaristů začíná škola teprve v devět hodin
ráno jako na Seidlově soukromé škole. Tak jsem přišel do třídy ve tři čtvrti na
devět uprostřed vyučování. Kdo si vzpomene (a kdo by si nevzpomněl!) , jak

108
třída uvítá každé sebemenší rozptýlení při vyučování, kdo ještě ví, jaký roz-
ruch vyvolá ve třídě, když někdo přijde pozdě nebo když vejde školník,
a připočte k tomu ještě senzaci, jakou je příchod nováčka, může si přibližně
představit, jakými pohledy měřili, provrtávali, pitvali, jakým smíchem a vý-
směchem rozsápávali mě, dosud úplně neznámého, kte1ý ještě před chvilin-
kou stál - cizí - nerozhodně na prázdné chodbě.
Už tři roky, tedy třetinu svého života, seděli ve stejných lavicích chlapci,
kteří si teď div nevykroutili krky, jak se po mně otáčeli. Všichni měli na sobě
krásné modré námořnické šaty, bydlili v jedné čtvrti a ti, co bydlili u Měst­
ských sadů, se chovali odměřeně k chlapcům z Bredlovské, chlapci z Mari-
ánské ulice se zase dívali spatra na chlapce ze Senovážného náměstí. Napro-
sto uzavřenou „nóbl" skupinu tvořili chlapci, kteří se o prázdninách setkávali
v Heringsdorfu, kdežto ti, co trávili letní pobyt ve sv. Wolfgangu, ohrnovali
nos nad spolužáky ze Žandova, a sotva by se stýkal někte1ý z nich jako rovný
s rovným s chlapcem, jehož rodiče mohli v létě na dovolenou nanejvýš do
Zálezel.
Já však jsem přišel ze Starého Města, takže ani jeden z nich nebyl můj
známý ani synek sousedův, neměl jsem námořnické šaty a s rodinou jsem
jezdil na léto do Krče, do Všenor nebo do Liboce. Myslím, že v okamžiku,
kdy jsem vešel do dveří plné učebny, se mi asi určitě najednou vjemově
ujasnilo, že to všechno je něco potupného. Byl jsem nováček. Snad tu byli
ještě i jiní, kteří sem rovněž nastoupili teprve letos, ale měli to štěstí, že
přišli včas, tedy hodinu přede mnou. Nevím, nikdy jsem se to nedověděl.
Jsem a zůstanu pro tehdejší čtvrtou třídu U Piaristů ten nový. Možná že
ostatní nováčci se podíleli na posměchu nejvíc: ale jak říkám, nevím. Co
vůbec vím od onoho okamžiku, je toto: že člověk nikdy nesmí napoprvé
přijít pozdě. Z toho jsem si vzal poučení. Když jsem našel první místo
v redakci , dostal jsem společný pokoj s pánem, kterého přijali do redakce
z Drážďan. Nastoupí prý zítra v jedenáct hodin, tak kdybych byl také v tu
dobu v redakci. Já však, poučen od onoho příchodu do školy, byl jsem
v redakci už v půl jedenácté, a když přišel, seděl jsem už jako starousedlík
za stolem a on se mi představil s hlubokou úctou. Celá léta jednal se mnou
jako se starším kolegou, a snad teprve teď při čtení těchto řádků se doví, že
můj náskok před ním byla pouhá půlhodina.
Ale odbočuji , ještě zdaleka jsem nevylíčil všechno utrpení svého vstupu
do školy. Jak jsem tak tehdy stál u dveří, začal se mi pod vlivem pohledů
ostatních, které pronikaly vším, a mého pocitu, který nepronikal ničím, uvol-
ňovat podvazek. Stejně jako se mi ještě dnes posune na stranu vázanka nebo
rozváže tkanička u boty, když cítím, že mě někdo pronikavě pozoruje.
Tak tehdy se mi svezla dolů punčocha. Nezáleží na tom, zda to zpozorova-
ly bystré oči mých milých spolužáků, či zda jsem zavdal podnět k hurónské-
mu řevu já sám, když jsem se snažil punčochou zakrýt obnažené lýtko. Hlav-

109
ní je právě hurónský řev. Slyšel jsem ho tehdy, slyšel jsem ho po celý život
a obávám se, že ho zas uslyším, až přijdu jako nový ve tři čtvrti na devět mezi
shromážděné do pekla.

(PRAŽSKÁ DOBRODRUŽSTVÍ, 1920,

pi"eloži!a Jarmila Haasovd-Nečasovd)

JAN MU K AŘOVSKÝ (1891-1975)

Vývoj Čapkovy prózy (úryvek)

V druhé polovině minulého století prošla evropská próza důležitým vývojo-

vým obdobím, které propracovalo a dotvořilo zejména techniku románu. Je
to realismus (a naturalismus), který postavil román v čelo literatury jakožto
,,epos doby moderní". Předpokladem tohoto mohutného rozvoje největší epic-
ké formy byla co největší možná míra objektivnosti podání: fakta, ať „hmot-
ná", ať psychologická, se čtenáři předvádějí tak, jako by je přímo „viděl".
Vypravovateli připadá - zdánlivě ovšem - nejvýš funkce objektivu ve foto-
grafickém aparátu nebo přesně zaznamenávajícího vědeckého přístroje. Ne-
jde v podstatě o pravdivost, nýbrž o dojem pravdivosti, neboť ani při nejrea-
lističtějším díle si neklademe otázku, zda se vskutku vyprávěná událost při­
hodila či nikoli, dokud na ně nazíráme jako na dílo umělecké (nikoli jako
např. na historický dokument). Směřování k iluzi pravdivosti, takový je -
velmi široce pojatý, ale obecný a základní - znak, který charakterizuje díla
básnictví realistického, ať jde o směr naturalistický nebo o psychologický
realismus nebo konečně o slovesný impresionismus: dojem bezprostředního
nazírání skutečnosti je cílem vždy, třebaže se ho dochází po každé jinými
prostředky. Proto pokusy o vývojové překonání realismu nasazují právě
v tomto bodě; stejně jako kdysi realistická objektivnost byla protikladem ro-
mantické subjektivnosti, uplatňuje se v době vývojového překonávání realis-
mu stále důrazněji požadavek, aby i při objektivním podání byla rozeznána
zprcíva o události od události samé. Projevuje se tendence, aby děj, jakožto
složitý významový celek vznikající vypravováním, byl osvobozen od příliš­
né závislosti na pouhém časovém sledu faktů bez jednotícího smyslu, který
mu odpovídá ve „skutečnosti", i aby bylo upozorňováno na zp11sob podcíní,
tj. na jazykový výraz a vše, co se k němu pojí. Toto směřování se v moderní
próze uplatňuje s různou intenzitou a různými prostředky; cesty, které si razi-
lo a razí, jsou příliš četné a složité, aby je bylo lze charakterizovat několika
slovy.
(KAPITOLY Z ČESKÉ POETIKY li, 1941)

110
 Americká
avantgarda

GERTRUDE STE I NOVÁ (1874-1946)

Jak se utvářeli Američané (1925, úryvek)

Někteří říkají že někdo vypadá jako někdo a potom někdo jiný řekne ano
a pak se oba smějí a potom vyprávějí o tom někomu jinému a všichni se pak
smějí a neustále se potom tomu dlouho smějí a začínají o tom jeden druhému
vyprávět a občas potom nevyprávějí o tom jeden druhému a občas potom
nevyprávějí o tom nikomu jinému ale pak to jistě vyprávějí a potom se smějí.
Někteří říkají že někdo je jako někdo a ten kdo to vypráví je rozhněvaný a je
více a více rozhněvaný čím více to vypráví zatímco ten co to vypráví jistě
neříká že on sám nalézá tu podobnost, která jeho sama přesvědčuje. Občas
někteří začnou o něčem vyprávět a potom určitě mnozí něco řeknou a určitě
mnoho z nich je rozhněváno a potom mluví a mluví a mluví a vyprávějí o tom
a všichni pořád jsou rozhněváni. Určitě někteří si o tom vyprávějí a všichni
pořád jsou rozhněváni . Určitě někteří si o tom vyprávějí a všichni jsou roz-
hněváni a ...

(Ne/ožil Jindhch Chalupecký)

SIN C LAI R L EWI S (1885 -1951)

Babbitt (1922 , úryvek)

Zastavil, aby informoval svého učeného souseda Howarda Littlefielda, že

den byl sice jarní, ale večer může být chladný. Zašel do domu a křikl „Kde
jsi?" na svou ženu, aniž pociťoval nějakou zvláštní touhu vědět , kde je. Pro-
zkoumal trávník, aby zjistil, zda ho topič pořádně shrabal. S jistým uspokoje-
ním a po obšírnější diskusi na toto téma s paní Babbittovou, Tedem a Howar-
dem Littlefieldem dospěl k závěru, že ho topič neshrabal pořádně. Ustřihl
dva trsy divoké trávy největšími krejčovskými nůžkami své ženy. Oznámil
Tedovi, že platit topiče je úplný nesmysl - ,,takovej pořez jako ty by měl
udělat všechnu práci kolem domu" ; a pro sebe v duši přemítal, jak je příjem-

111
né, když se v sousedství ví, že je tak zámožný, aby jeho syn nikdy nemusel
pracovat kolem domu.
Postál na terase a jako každý den si zacvičil: dvě minuty upažovat, dvě
minuty vzpažovat, a přitom si mumlal: ,,Chtělo by to víc pohybu, musím se
držet ve fom1ě ." Pak zašel do ložnice, aby zjistil, zda nepotřebuje před večeří
vyměnit límeček. Služka, statná žena litevskochorvatského původu, udeřila
v jídelně clo gongu.
Hovězí pečeně, pečené brambory a francouzské fazole byly ten večer vy-
nikající, a když přiměřeným způsobem načrtl jednotlivé fáze počasí za celý
den, svůj čtyřistapadesátidolarový zisk, oběd s Paulem Rieslingem a proka-
zatelné kvality nového zapalovače, dospěl k blahosklonnému: .,Tak trochu
uvažuju, že koupím nové auto. Myslím, že clo příštího roku to nebude, ale
stejně myslím, že to bude."
Starší dcera Verona zajásala: ,,Tatí, jestli to uděláš, kup sedana! To by bylo
príma! Zavřený vůz je mnohem pohodlnější než sporťák!"
„No, tím si nejsem tak jist. Já mám docela rád otevřené auto. Člověk tak
víc přijde na čerstvý vzduch."
„Ale houby, to je tím, že jsi je ště nikdy nezkusil sedan. Koupíme ho. Je to
daleko větší klasa," řekl Ted.
„V uzavřeném autě šaty tolik netrpí," od paní Babbittové. ,, Člověk nemá
vlasy rozfoukané na všechny strany," od Verony. ,,Vypadá to už jako bou-
rák," od Teda. A nejmladší, Tinka, žadoní: ,,Koupíme si sedan! Tatínek Marie
Ellen si ho taky koupil." ,,Prostě každej kromě nás už má uzavřenej vůz!"
zakončil to Ted.
Babbitt se jim vzepřel: ,,Myslím, že nemáte nic tak hroznýho, abyste si
museli stěžovat! Ať je to jak chce, já nemám auto na to, aby moje dětičky
vypadaly jako milionáři! Ajá mám sporťák rád , protože si v létě můžete stáh-
nout střechu a vyjet si a dostat se na čerstvej vzduch. A kromě toho - Zavřený
auto stojí víc peněz ."
„Láry fáry, když si může zavřený auto dovolit Doppelbrau, myslím, že my
taky!" popíchl ho Ted.
„Tchá! Já vydělám osm tisíc ročně proti jeho sedmi! Ale já to všechno
nerozfofruju, nepromarním a nerozházím jako on! Já nevěřím na to , že by
člověk měl utratit celou spoustu peněz, jenom aby se ukázal a-"
Se zápalem a jistou zevrubností probrali aerodynamičnost karoserií, vý-
kon ve stoupání, drátěné výplety kol, chromovanou ocel, zapalovací systémy
a laky na karoserii. Bylo to mnohem víc než věda o dopravě. Šlo o úsilí dostat
se do rytířského řádu . V městě Zenitu, v barbarském dvacátém století, vůz
přesně označoval společenské postavení rodiny. Zatímco Babbitt jako chla-
pec toužil stát se prezidentem, jeho syn Ted toužil po dvanáctiválcovém pac-
kardu a pevném postavení mezi motorizovanou šlechtou.
Náklonnost, kterou Babbitt probudil ve své rodině, když začal mluvit

112
o novém autě, se vypařila, sotva si uv ě domili, že je nemá v úmyslu letos
koupit. ,,Do prkýnka! " naříkal Ted. ,,Ta stará kára vypadá, jako kdyby měla
blechy a drbala si je i s lakem." ,,Tatínkova slibotechna," pronesla roztržitě
paní Babbittová. Babbitt zuřil: ,,Když seš takovej prvotřídní džentlas a patříš
k bontónu a tak dál, no tak si dneska večer nemusíš to auto brát." ,,Já jsem to
tak nemyslel-" a večeře se vlekla vprostřed běžných domácích radovánek až
do nevyhnutelného bodu, kdy se Babbitt ozval: ,,No tak, dělejte, nemůžem tu
sedět celý večer. Ať může to děvče sklidit ze stolu."
Soptil: ,,To je rodinka! Já nevím jak to, že se začnem takhle drchat. Tak rád
bych někam vypad, abych zase moh slyšet vlastní myšlenky... Paul... Mai-
ne ... Nosit starý kalhoty, flákat se a klít." ,,Píšu si s nějakým člověkem z New
Yorku," řekl obezřetně manželce. ,,Chce, abych ho navštívil a projednal s ním
něco ohledně nemovitostí - možná že to do léta nebude. Doufám, že to nevy-
padne, zrovna když se budeme s Rieslingovými chystat do Maine. To by byla
škoda, kdybychom tam nemohli jet pohromadě. No co, nemá cenu dělat si
starosti teď . "
Verona unikla hned po večeři. Obešlo se to bez hovorů, až na Babbittovu
automatickou poznámku: ,,Proč ty nemůžeš někdy zůstat doma?"
V rohu pohovky v obývacím pokoji se usadil Ted s úkoly: planimetrií,
Ciceronem a mučírnou Cornových metafor.
,,Já nevím, proč do nás lejou tyhle staromódní žvásty, Miltona, Shakespea-
ra a Wordsworthe a všechny tyhle plesniviny," stěžoval si. ,,Myslím , že bych
ještě vydržel představení Shakespeara, kdyby tomu dali pěkný kulisy a na-
vlíkli se do slušnejch mundurů, ale sednout si na zadek a číst to - Jak se ty
kantoři můžou takhle zvrhnout?"
,,Ano, taky bych ráda věděla proč ," zauvažovala paní Babbittová nad dě­
ravými ponožkami. ,,Nechtěla bych pochopitelně shazovat profesory nebo
někoho jiného, ale myslím, že v Shakespearovi jsou opravdu věci - ne že
bych ho moc četla, ale když jsem byla mladá, ukazovala mi děvčata pasáže
a ty nebyly, skutečně , nebyly vůbec pěkné ."
Babbitt podrážděně vzhlédl od obrázkových seriálů ve Ve černím strážci.
Tyhle nekonečné ilustrované příběhy, kde se pan Mutt strefuje do pana Jeffa
zkaženým vajíčkem a Máti napravuje Otcovy obhroublosti pomocí válečku
na nudle, představovaly jeho oblíbenou literaturu a umění. S těžkým funě­
ním, otevřenými ústy a s velebným výrazem oddaného věřícího se každý
večer plahočil od obrázku k obrázku a naježil se, když ho během obřadu
někdo vyrušil. Nadto cítil, že v otázce Shakespeara není skutečně odborní-
kem. Ani Strážce, Večerní strážce, ba ani Bulletin Zenitské obchodní komo-
ry nikdy neuveřejnily úvodník na toto téma, a dokud někdo z nich nepro-
mluvil, bylo pro něho těžké utvořit si původní názor. I kdyby však měl ris-
kovat, že zabředne do neznámého močálu, nedokázal zůstat stranou otevřené
polemiky.

113
 „Já ti povím, proč musíš studovat Shakespeara a všechny tyhlety. Protože
se požadují při přijetí na vysokou, a to úplně stačí. Osobně nechápu, proč je
nacpali do tak moderního systému, jako je školství v našem státě . Bylo by
mnohem lepší, kdyby ses pustil do obchodní angličtiny a naučil se psát rekla-
my nebo dopisy, které by měly šťávu. Ale je to tak a je zbytečné o tom hovo-
řit, vymýšlet si argumenty nebo diskutovat. Potíž je, Tede, v tom, že ty chceš
vždycky dělat něco jiného! Jestli máš jít na práva - a to půjdeš! - já jsem tu
příležitost neměl, ale postarám se o to, abys ty ji měl - no tak na to budeš
potřebovat všechnu angličtinu a latinu, co dokážeš pobrat."

(Ne/ožil .fiN Hanuš)

FRANCIS SCOTT FITZGERALD (1896-1940)

Velký Gatsby (1925, úryvek)

Protagonistou románu je záhadný Jay Gatsby, který svůj velký majetek získal prav-
děpodobně nelegálním způsobem . O majetek mu však příliš nejde. Ten je mu jen
prostředkem k získání milované Daisy, s níž se kdysi seznámil. Daisy se mezitím
provdala za Toma Buchanana. V závěru románu na sebe Gatsby vezme Daisin pro-
hřešek, k němuž došlo při automobilové nehodě, a sám zahyne jako oběť intriky
obou manželů. Ukázka líčí společenské prostředí, v němž se Gatsbyho milovaná
Daisy pohybovala.

Tom Buchanan, který se neklidně potloukal po pokoji, se zastavil a položil

mi ruku na rameno.
,,Co děláš, Nicku?"
,,Dělám obchodního zástupce."
,,U které firmy?"
Řekl jsem mu to.
,,O té jsem nikdy neslyšel," prohlásil rozhodně.
To mě otrávilo.
,,Uslyšíš," odpověděl jsem krátce. ,,Uslyšíš, jestli zůstaneš na Východě."
„Ach, já zůstanu na Východě, jen se neboj ," řekl a podíval se na Daisy
a potom zas na mne, jako by ještě něco čekal.
,,To bych byl pěkný pitomec, abych žil někde jinde."
V tom okamžiku řekla slečna Bakerová: ,,To ano!" tak náhle, že jsem se-
bou trhl - byla to první slova, která pronesla od chvíle, co jsem přišel do
pokoje. Zřejmě ji to překvapilo stejně jako mne, neboť zívla a několika 1ych-
lými, čilými pohyby se postavila.
„Úplně jsem ztuhla," stěžovala si, ,,ani nepamatuju, jak dlouho už ležím
na tom gauči."

114
 ,,Na mě se nedívej," odpověděla břitce Daisy, ,,celé odpoledne se tě sna-
žím vytáhnout do New Yorku ."
,,Ne, díky," řekla slečna Bakerová čtyřem koktajlům, které právě vyruko-
valy ze spíže. ,,Musím za každou cenu dodržovat trénink."
Její hostitel se na ni podíval nedůvěřivě.
„To teda dodržujete!" Vypil svůj koktajl, jako by to byla kapka na dně
sklenice. ,,Že vy vůbec někdy něco dokážete, to nechápu!"
Podíval jsem se na slečnu Bakerovou a napadlo mi, co to asi je, co „doká-
že". Bavilo mě dívat se na ni. Byla to štíhlá dívka s drobnými ňadry a držela
se zpříma, což zdůrazňovala ještě tím, že strkala ramena dozadu jako mladý
kadet. Z bledého, okouzlujícího a nespokojeného obličeje na mne pohlédly
její šedé, v slunci mžourající oči se zdvořile opětovanou zvědavostí. A tu mi
napadlo, že jsem ji nebo její fotografii už někde viděl.
„Vy bydlíte na Západním Vejci," poznamenala s opovržením. ,,Znám tam
někoho."
,,Neznám tam ani živou-"
,,Přece musíte znát Gatsbyho."
,,Gatsbyho?" zeptala se Daisy. ,,Jakého Gatsbyho?"
Než jsem mohl odpovědět, že to je můj soused, ohlásili večeři. Tom Bu-
chanan mi pánovitě vklínil strnulou ruku do podpaží a vyvedl mě z pokoje,
jako by přesunoval figurku v dámě na jiné políčko.
Beze spěchu, štíhlé a nedbalé, s rukama lehce opřenýma v bok, obě mladé
ženy nás předešly na růžově zbarvenou verandu, otevřenou směrem k západu
slunce, kde na stole v ochablém větru blikaly čtyři svíčky.
„K čemu svíčky?" protestovala Daisy a zamračila se. Uhasila je prsty. ,,Za
čtrnáct dní je nejdelší den v roce." Podívala se na nás celá rozzářená. ,,Taky
vždycky čekáte na nejdelší den v roce a pak ho propasete? Já vždycky čekám
na nejdelší den v roce a pak ho propasu."
,,Měli bychom si něco vymyslet," zívla slečna Bakerová a sedla si ke sto-
lu, jako kdyby lezla do postele.
,,Dobře," řekla Daisy. ,,A co si vymyslíme?" Obrátila se bezradně ke mně:
,,Co si lidé vymýšlejí?"
Než jsem mohl odpovědět, upřela vyděšené oči na svůj malíček.
,,Podívej!" postěžovala si. ,,Poranila jsem se."
Všichni jsme se podívali - kloub byl modrý, skoro černý.
„To jsi udělal ty, Tome," řekla vyčítavě. ,,Vím, žes nechtěl, ale udělal jsi
to. To mám z toho, že jsem si vzala hrubce, takového ukázkového, nadělané­
ho, neohrabaného hromotluka, takového-"
,,Nerad slyším slovo ,hromotluk' ," řekl Tom rozmrzele, ,,i když jen v le-
graci."
,,Hromotluka," trvala na svém Daisy.

115
 Někdy mluvily ona a slečna Bakerová najednou, aniž si překážely, se škád-
livou nedůsledností, která nikdy nezněla úplně jako štěbetání a byla tak chladná
jako jejich bílé šaty a neosobní oči, prosté vší touhy. Byly tu, braly Toma
a mne na vědomí, a jen ze zdvolilosti se líbezně snažily být zábavné nebo dát
se bavit. Věděly, že za chviličku večeře skončí a zanedlouho potom že skončí
i večer, že se jen tak mimochodem zbaví zase jednoho večera. Byl to obrov-
ský rozdíl proti Západu, kde se večerní události řítí jedna za druhou a lidé
jsou neustále zklamáváni v naději, že večer už skončí, nebo naopak trýzněni
nervózní hrůzou, aby neskončil.
„Vedle tebe si připadám jako člověk bez civilizace, Daisy," přiznal jsem
se při druhé skleničce klaretu, který byl cítit zátkou, ale přesto mi dost impo-
noval. ,,Nemůžeš mluvit o úrodě nebo o něčem takovém?"
Nemyslil jsem tou poznámkou nic zvláštního, ale přijali ji nečekaným způ­
sobem.
„Civilizace je na huntě," vybuchl prudce Tom. ,,V těchhle věcech se ze mě
stal hrozný pesimista. Četl jsi Vznik barevných impérií od toho Goddarda?"
,,Ne, proč?" odpověděl jsem, poněkud překvapen jeho tónem.
„No, je to pěkná knížka a každý by si ji měl přečíst. Tvrdí se tam, že když
si nedáme pozor, bílou rasu to úplně - úplně zaplaví. Je to všechno naprosto
vědecké, všechno to dokázali."
,,Z Toma se stává velký myslitel," řekla Daisy s výrazem bezmyšlenkovi-
tého smutku. ,,čte hlubokomyslné knihy, v kterých jsou dlouhá slova. Co to
bylo za slovo, co jsme -"
„Ty knihy jsou přísně vědecké," trval na svém Tom a podíval se na ni
netrpělivě. ,,Ten chlapík to všechno probádal. Je na nás, na vládnoucí rase,
abychom si dali pozor, nebo se ke kormidlu dostanou ostatní rasy."
„Musíme je srazit," zašeptala Daisy a divoce zamžourala do žhnoucího
slunce.
,,Měla bys bydlet v Kalifornii-" začala slečna Bakerová, ale Tom ji přeru­
šil tím, že poposedl, až židle zapraskala.
„Ten chlápek tvrdí, že my jsme nordická rasa. Já a ty a vy a-" Nepatrně
zaváhal a tak do svého výčtu zahrnul sotva znatelným kývnutím Daisy a ona
na mne opět zamrkala. ,,- A my jsme vytvořili všechno, co dělá civilizaci -
prostě vědu a umění a to všechno. Rozumíte?"
V jeho soustředěnosti bylo něco patetického, jako by mu samolibost, ještě
výraznější než dřív, už nestačila . Když skoro hned nato zazvonil uvnitř tele-
fon a komorník odešel z verandy, Daisy využila chvilkového přerušení a na-
klonila se ke mně.
„Povím ti rodinné tajemství," zašeptala nadšeně . ,,Týká se to nosu našeho
komorníka. Chceš slyšet něco o nosu našeho komorníka?"
,,K vůli tomu jsem přece dnes večer přijel."

116
 „Víš, on to nebyl vždycky komorník, býval čističem stříbra u nějakých lidí
v New Yorku, kteří měli stříbrný servis pro dvě stě lidí. Musil ho čistit od
rána do večera, až se mu to nakonec začalo vrážet do nosu - "
,,Šlo to s ním z kopce," podotkla slečna Bakerová.
,,Ano, šlo to s ním z kopce, až se konečně musel toho zaměstnání vzdát."
(Ne/o žil Lubomír Donižka)

JOHN DOS PASSOS (1896-1970)

Dvaačtyřicátá rovnoběžka (1930, úryvky)

Kinožumál II
Pojd'te a slyšte
Pojďte a slyšte
Pojcťte a slyšte

Odstupující guvernér Hazen S. Pingree pravil v svém prohlášení k sněmovně

státu Michigan mimo jiné: Předpovídám, že nezmění-li rozhodující kruhy,
v jejichž rukou je legislativa, dnešní systém nerovnosti, vypukne v této naší
veliké vlasti krvavá revoluce dřív, než uplyne čtvrt století.
CARNEGIE MLUVÍ O SVÉM EPITAFU
Alexandrovu jazzovou kapelu
Je ze všech nejlepší
Je ze všech nejlepší
přesnídávka podávaná ve fyzikální laboratoíi oplývala zajímavými novinka-
mi. Na prostřeném banketovém stole stála miniaturní vysoká pec do výšky
asi sto dvaceti centimetrů a úzkokolejná dráha, dlouhá dvanáct metrů, vedla
podél okraje stolu. Do malých vagonků na železnici chrlila vysoká pec místo
roztaveného kovu horký punč . Zmrzlina byla podávána v tvaru železničních
pražců a pečivo mělo podobu lokomotivy.
Pan Carnegie sice velebil výhody vyššího vzdělání ve všech vědních obo-
rech, dospěl však k závěru: Bylo zjištěno, že těžká tělesná práce je nejlepší
základ k nejvyšší práci mozkové.
MÍSTOPŘEDSEDA VYPRÁZDNIL BANKU
Pojcťte a slyšte
Alexandrovu jazzovou kapelu
Je ze všech nejlepší
Je ze všech nejlepší

117
bratr Jesseho Jamese prohlašuje hru, která ho zobrazuje jako banditu, vlako-
vého lupiče a psance, za demoralizující, okresní válka skoncuje s mnohožen-
stvím, podle vyšetřování kněží ze Salt Laku dosud mormony provozovaným,
členky klubu lapají po vzduchu( ... )

Milovník lidstva
Debs byl železničářem, narodil se v Terre Haute v chatě obložené kládami
proti škaredému povětří. Byl z deseti dětí.
Jeho otec přijel do Ameriky na plachetním korábu v roce 1849,
Elsasan z Kolmaru; peníze valně vydělávat nedovedl, měl rád hudbu a rád
četl,
umožnil svým dětem dochodit základní školu, a to bylo tak všecko, co pro
ně mohl udělat.
V patnácti letech už Gene Debs pracoval na lokomotivách u železniční
společnosti Indianapolis - Terre Haute.
Byl topičem na lokomotivě,
zřízencem ve skladišti,
vstoupil do místní organizace Bratrstva topičů lokomotiv, zvolili ho ta-
jemníkem, procestoval Státy křížem krážem jako organizátor.
Byl to velký muž šmatlavých nohou , měl zvláštní dar buřičské výmluv-
nosti, jež rozpalovala železniční dělníky v jejich síních z borových klád,
naučil je chtít svět, jaký on chtěl,
svět jako vlastnictví bratří,
v němž by všem bylo měřeno rovně:
Já nejsem vzklce dělníkz°t. Nechci, abyste následovali mne nebo kohokoli
jiného. Hledáte-li Mojžíše, aby vás vyvedl z kapitalistické pouště, zit.stanete
zrovna tam, kde jste. Nevyvedl bych vás do země zaslíbené, ani kdybych mohl,
neboť kdybych já vás mohl dovést do ní, někdo jiný by vás zase vyvedl.
Takhle mluvíval k dělníkům skladišť a k nádeníkům od vrchní stavby,
k topičům a výhybkářům a strojvůdcům, říkal jim, že nestačí organizovat
železničáře, že se musejí všichni dělníci zorganizovat v dělnické vzájemné
obci.
Topičem lokomotivy na trati přemnohou dlouhou noc,
v čoudu kouře ho zapálil oheň a hořel v buřičských slovech burácejících
v síních z borových klád; chtěl ze svých bratří mít muže svobodné.
To se mu zjevilo v davech, které ho přišly uvítat na nádraží v Staré Well-
ské ulici, když se vracel ze žaláře po stávce u Pullmanovy společnosti,
to byli ti lidé, kteří pro něj v roce devatenáct set dvanáct odevzdali
900 000 hlasů a vystrašili ofrankované a ocylindrované a obriliantěné
panstvo z Lázní Saratoga, Bar Barboru, Lake Geneva strašákem socialis-
tického prezidenta.

118
 Kde však zůstali bratři Gena Debse v roce devatenáct set osmnáct, když
ho Woodrow Wilson dal zavřít do trestnice v Atlantě za jeho protiválečné
řeči,
kde zůstali ti hromotluci milující pálenku a jeden druhého, trochu toulaví
vypravěči příběhů u nálevních pultů v malých obcích Středozápadu,
klidní mužové toužící po domku s verandičkou, aby měli kde posedávat,
a po silné ženě, aby jim měl kdo uvařit, a po nějaké té sklence pálenky a po
nějakém tom doutníku, po zahrádce, aby se měli v čem rýt, po kumpánech,
aby si měli s kým potlachat
a chtěli si to vydělat
a druzí aby si to vydělali;
kde zůstali topiči lokomotiv a strojvůdci, když byl odvlečen do trestnice
v Atlantě?
Apotom ho přivedli zpátky do Ten-e Haute, už na umření seděl na veran-
dičce v houpacím křesle s doutníkem v ústech, vedle na stolku růže „Americ-
ká kráska", co mu žena upravila
do vázičky;
a lidé z Ten-e Haute a lidé z Indiany a lidé ze Středozápadu ho milovali
a báli se ho a myslili na něj jako na starého laskavého strýčka, který je má
rád, a chtěli být u něho a aby jim dával cukrátka,
ale báli se ho,jako by byl nakažen tajnou chorobou, syfilidou nebo leprou,
a myslili si, že je to tuze zlé, ale pro vlajku
a prosperitu
a zabezpečení světa pro demokracii,
báli se prodlévat u něho,
nebo na něj příliš myslet ze strachu, že by mu mohli uvěřit;
neboť on pravil:
Dokud je ponížend tNda, nciležím k ní, dokud je zločinnci tNda , ndležím
k ní, dokud jedinci duše je uvězněna, nejsem svoboden.
(Ne/ožil A. J. Šťastný)

119
WILLIA M F A UL K N ER (1897 - 1962)

Absolone, Absolone! (1936 , úryvek)

Román, odměněný Nobelovou cenou za literaturu, podává citové a sociální dějiny

amerického Jihu od r. 1820 až po první dvě desetiletí dvacátého století. Osou složité
kompozice románu , v níž se neustále proplétají n"1zné pohledy na skutečno s t a pro-
línají různé časové roviny, jsou osudy Thomase Sutpena, zakladatele plantážnické-
ho rodu , který svou bezohledností předznamenal tragické osudy řady jeho přís luš­
níkú. Mezi postavy, z jejichž pozice se líčí románové události, náleží také Quentin
Compson.

Od toho okamžiku krátce po druhé hodině až téměř do západu slunce v dlou-

hém, nehybném, horkém, únavném , mrtvém zářijovém odpoledni seděli
v místnosti , kterou slečna Coldfieldová ještě stále nazývala kanceláří, proto-
že ji tak nazýval její otec - v šerém, parném, nevětraném pokoji s roletami,
které byly už po čtyřicáté třetí léto zcela stažené a zavřené, protože za jejich
dívčích let se někdo domníval, že světlo a proudící vzduch s sebou přinášejí
horko a že tma je vždycky chladnější , a které Uak slunce stále prudčeji svítilo
na tu stranu domu) jako by byly mřížované žlutými jizvami plnými částeček
prachu, jež Quentin považoval přímo za skvrnky zašlého, starého, vyschlého
nátěru , vanoucí dovnitř z loupajících se rolet, jako by je tam zanášel vítr.
Před jedním oknem se pnuly po dřevěné mřížce úponky wistarie, kvetoucí to
léto už podruhé, a na okno občas přilétali jakoby v náhodných prudkých zá-
vanech vrabci a před odletem vydávali suchý prudký prašný zvuk: a proti
Quentinovi seděla slečna Coldfieldová ve svých v ě čně černých šatech, jaké
už nosila čtyřicet tři léta, nikdo nevěděl, zdali za sestru, otce nebo za toho,
kdo se nestal jejím manželem, seděla tak strnule vzpřímená na rovné tvrdé
židli, která byla pro ni tak vysoká, že jí nohy svisle a strnule visely, jako by
měla holenní kosti a kotníky ze železa, vůbec se nedotýkaly podlahy a vyja-
dřovaly bezmocný a nehybný vztek jako nohy dětí , a mluvila tím příkrým,
úporným, užaslým hlasem, až nakonec pozornost selhávala a sluch se mátl
a z ustrnulého, snového a vítězného prachu se jakoby vyvolán rozhořčenou
rekapitulací tiše, nevšímavě a neškodně vynořoval dávno mrtvý předmět je-
jího bezmocného, a přece neuhasitelného zklamání.
Její hlas neustával, jenom se ztrácel. Bylo tam šeré temno , páchnoucí rak-
ví a sladkou, přesládlou vůní podruhé kvetoucí wistarie při vnější stěně pod
zběsilým tichým zářijovým sluncem v jeho náporu, destilaci a předestilová­
ní, a do toho občas pronikal hlasitý nejasný vrabčí ruch, jako když lelkující
chlapec šlehá plochým pružným klackem, a bylo cítit zatuchlý pach starého
ženského těla, dávno opevněného ve svém panenství, zatímco ho z příliš vy-
soké židle, na které připomínala ukřižované dítě , pozoroval sinalý vychrtlý
obličej nad nejasným trojúhelníkem krajek na zápěstích a na krku ; a ten hlas

120
 neustával, ale ztrácel se do dlouhých odmlk a zase se z nich vynořoval jako
potok, stružka, řinoucí se od jednoho kousku vyschlého písku k druhému,
a ten přízrak se s přeludnou poddajností zahloubal, jako by dělal strašidlo
tomu hlasu, když by šťastnější přízrak měl na strašení dům. Náhle vyrážel
z tichého dunění hromu (démon v podobě člověka a koně) na scénu tak po-
klidnou a úpravnou jako vyznamenaný žákovský akvarel, ještě stále se sla-
bým sírovým pachem ve vlasech, šatech a ve vousech a za ním se kupila
.v divokých i poklidných postojích tlupa jeho divokých negru jako zvířata zpola
zkrocená, aby chodila vzpřímeně jako člověk, a mezi nimi stál spoutaný ten
francouzský architekt, který vypadal ponuře, vychrtle a otrhaně. Jezdec seděl
nehybně, měl plnovous a ruku držel obrácenou dlaní vzhůru; za ním stáli
v tichém hloučku divocí černoši a zajatý architekt a drželi v nekrvavém para-
doxu lopaty, krumpáče a sekyry mírového dobývání. Pak v tom dlouhém
neúžasu jako by Quentin pozoroval, jak náhle přeběhli těch sto čtverečních
mil pokojné a užaslé země a prudce vytáhli odněkud z nezvučné nicoty důrri
a úpravné zahrady a plácli jimi na zem jako kartami na stůl pod tou vzhůru
obrácenou dlaní, nehybnou a velekněžskou, a vytvořili Sutpenovu stovku, ·
Budiž Sutpenova stovka jako to starobylé Budiž světlo. Pak se sluch uzpůso­
bil a jako by teď naslouchal dvěma odlišným Quentinům - Quentinu Comp-
sonovi, který se připravuje na Harvardovu univerzitu, připravuje se na ni na
Jihu , na hlubokém Jihu, který je od roku 1865 mrtvý a zalidněný užvaněný­
mi, rozhořčenými a zklamanými přízraky, a naslouchá, musí naslouchat jed-
nomu z těch přízraků, který odmítl nehybně ležet dokonce ještě déle než
většina ostatních a vykládá mu o starých přízračných časech; a Quentinu
Compsonovi, který je ještě příliš mladý, aby si už zasloužil stát se přízrakem,
ale přece jen se jím musí přes to všechno stát, jelikož se narodil a vyrůstal na
témž hlubokém Jihu jako ona - dvěma odlišným Quentinům , kteří teď spolu
rozmlouvají v dlouhém mlčení nelidí a rozmlouvají neřečí, asi takhle: Zdá
se, že tenhle démon - jmenoval se Sutpen - (Plukovník Sutpen) - plukovník
Sutpen. Který neočekdvaně phšel odnikud s tlupou cizích negnt na tu prtdlt
a vybudoval plantdž - (Násilnicky urval plantdž, Nkd slečna Rosa Colc?fiel-
dovd) - násilnicky ji ltrval . A oženil se s j ejí sestrou Ellenolt a zplodil syna
a dceru, kteN - (Zplodil je bez něžnosti, Nkd slečna Rosa Coldfieldová)- bez
n ěžnosti. KteN se měli stát skvosty jeho pýchy a štítem a útěchou jeho stálí,
jenže -(Jenže oni ho zničili nebo tak nějak, nebo on zničil je nebo tak nějak.
A zemlel) - a zemlel. Nikdo ho nelitoval, Nká slečna Coldfieldovd-(Jenom
ona) Ano,jenom ona . (A Quentin Compson) Ano. A Quentin Compson.
„Protože ty prý odjíždíš a budeš studovat na univerzitě v Harvardu," řekla
slečna Coldfieldová. ,,A tak bych neřekla , že se sem ještě někdy vrátíš a usa-
díš se jako venkovský advokát někde na malém městě, jako je Jefferson,
protože ti lidi ze Severu se už postarali o to, aby na mladého muže nečekaly
na Jihu žádné zvláštní vyhlídky. A tak si možná vybereš spisovatelské povo-

121
lání, jak si ho teď vybírá tolik jižních džentlmenů i dam, a jednou si možná na
tohle vzpomeneš a napíšeš o tom. To už asi budeš ženatý a tvoje žena snad
bude potřebovat nové šaty nebo do domu nové křeslo, a ty můžeš o tomhle
napsat a nabídnout to časopisům. Možná že si pak dokonce vlídně vzpome-
neš na tu stařenu, kvůli které jsi musel sedět celé dopoledne uvnitř v domě
a poslouchat řeči o lidech a událostech, kterým jsi sám měl to štěstí uniknout,
ačkoli jsi toužil být venku mezi mladými přáteli, stejně starými jako ty."
,,Ano prosím," řekl Quentin. Jenže ona to nemyslí doopravdy, pomyslel si.
To protože chce, aby se to vyprávělo. Bylo tehdy ještě stále brzo. Měl dosud
v kapse lístek, který mu těsně před polednem podal malý černošský chlapec
a ve kterém ho žádala, aby ji přišel navštívit - strojenou, upjatě formální
žádost, která byla vlastně předvoláním, téměř jakoby z jiného světa - podiv-
ný starodávný aršík starobylého dobrého dopisního papíru, popsaného úhled-
ným vybledlým sevřeným rukopisem, na němž v úžasu nad tou žádostí od
ženy, která je třikrát starší než on a s kterou se zná odjakživa, aniž s ní pro-
mluvil sto slov, nebo snad vlivem té okolnosti, že mu bylo jenom dvacet let,
nepoznal, že odhaluje chladnou, nesmiřitelnou a dokonce nelítostnou pova-
hu. Vyhověl ihned po obědě, ušel v suchém, prašném žáru začátku září tu půl
míle mezi svým a jejím domovem, a tak vstoupil do toho domu.
(PJ'eložil JiN \la/ja)

EZRA LO O MIS POUND (1885 - 1972)

Canto LXXXI (úryvek)

Co jsi opravdu miloval, to ti zůstane,

ostatní je drek,
Cos opravdu miloval, o to tě nikdo neoloupí,
Cos opravdu miloval, je tvoje pravé dědictví
Čí svět, můj nebo jejich
nebo ničí?
Nejprve přišlo to spatřené, teprve potom hmatatelné
Elysium, přestože to bylo v sálech pekelných,
Co jsi opravdu miloval, je tvoje pravé dědictví
Mravenec je kentaurem ve svém dračím světě.
Zkroť svou ješitnost, nikoli člověk
stvořil odvahu nebo řád nebo milost,
Zkroť svou ješitnost, říkám ti zkroť ji.
Uč se od zeleného světa kde může být tvé místo
ve škále fantazie nebo skutečného umělectví,

122
 Zkroť svou ješitnost,
Paquine, zkroť ji!
Zelená čepice předčila tvou eleganci.
,,Zmistruj sám sebe, pak ti ostatní budou sloužit"
Zkroť svou ješitnost,
Jsi zbitý pes za krupobití,
Rozčepýřená straka v nestálém slunci,
Půl černá, půl bílá,
Nepoznáš ani křídlo od ocasu
Zkroť svou ješitnost
Jak nízká je tvá nenávist
živená nepravdou,
Zkroť svou ješitnost,
Říkám ti zkroť ji.
Ale to , žes něco udělal,
místo abys nedělal nic,
to není ješitnost
To, žes slabounce zaklepal,
aby ti nějaký Blunt otevřel
To, žes načerp al živou tradici ze vzduchu
nebo z jemného starého oka neudolaný plamen,
To není ješitnost
Celá chyba je v tom co jsi neudělal
v tom že jsi zakolísal v nevíře v sebe,
(PISAN CANTOS, /948,
ple/oži/ .fa11 Zdbra11a)

CARL SANDBURG (1878-1967)

Starý výhybkář

Starý výhybkář má pravnuky.

Zrzavý jako vyzrálý ořech, s chlupy v uších a s jasnýma,
mořsky jiskrnýma očima,
Vyšourá se z vechtrovny a zvedne návěstí: Stát.

,,Vidíte, jak je to návěstí zubatý?

Napálil jsem s tím jednoho chlápka přes makovici,
Byla to jediná možnost, jak ho zarazit, aby tam nevletěl.
Chtěl se nechat přeject a já je musim vždycky zarazit.
To je moje služba."
123
 Dvacet let byl policistou v Chicagu.
,,V břiše nosim kulku a na žlučníku mám nádor -
Tuhle špeluňku jsem vzal, abych si odpočal.
Šourám se pomalu a opatrně, srdce mám hýn, jestli
Se moc zasměj u, srdce mi vypoví - a jdu k zemi;
Musim na sebe dávat bacha."

Třetí vagon rachotí vzhůru po trati.

Vychází s výstrahou v ruce: Stát.
,,Tihleti sakramentský blázni se chtějí dostat pod kola.
Musim jim to zarazit."

Zrzavý jako vyzrálý ořech, s chlupy v uších a s jasnýma,

mořsky jiskrnýma očima.

(CHICAGSKÉ BÁSNĚ, 1916,

pfeložili .fiN Kolcíl a Wanda Berano vá)

124
 Literatura
mezi válkami
A: LEVICOVÁ LITERATURA A MEZIVÁLEČNÁ
AVANTGARDA

JIŘÍ WOLKER (1900-1924)

Kamna
Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květnově tichý a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jako louky na jaře .
Maminky-sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony - jako ta země pod náma
v odplatu za to by daly
růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
,, Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší,
kytici!"
(HOST DO DOMU, 1921)

V parku před polednem

Po zelených trávnících bílé prvosenky připlouvají ,

plachetní lodě vezou modrý den,
u domků z písku děti jej rozdávají
celému parku, který je městem obklopen.

I já jsem ještě dnes dítě.

A mohu všechno mít rád,

125
 ještě dnes a ještě zítra snad
kvetoucí modlitbou vykoupím bolesti kamenných domů.
Ale i modlitba tvrdne jak zrající jablko v haluzích stromů.
Pozítří
to budou už dospělé oči, co lásku v prsou mi rozjitří.

Stanu se mužem
a vojákem.
Voják modlí se bodákem.
(HOST DO DOMU, 1921)

Svatý Kopeček (úryvek)

Sednice v prvním poschodí jako zvon houpe se

na modré věži noci,
uchystali mi bílou postel, chléb a petrolejovou lampičku
s čarovnou mocí,
tři okna sedí v lípových haluzích jako tři pohádkové květy,
na nebi hvězdy nebeské a na zemi lidské jsou rozesety,
já jsem ve zvonu srdcem a biji do jeho stěn,
aby každý věřící to slyšel a byl z toho potěšen,
tato krása je příliš těžká pro člověka jediného,
moji přátelé jdou za hlasem zvonu okusit se mnou štěstí všeho,
ale i pro nás je příliš veliké a těžké toto štěstí,
dej, Bože, ať všichni lidé jsou naši přátelé, ať přijdou
a pomohou nám je nésti,
aby nám nespadlo, nerozbilo se a neporanilo této spící dědiny,
člověk by umřel už tím , že zůstal by na světě jediný.

Dříve než usneme, na svou milou si vzpomeneme,

i do snu si její obrázek v očích poneseme,
neboť ona ví, co je to láska a bolest, my od ní se to dověděli,
bolest je života půl a láska je život celý,
pro ni a pro nás a pro všechny se navzájem zaslíbíme,
pro ni a pro nás a pro všechny svět jediný postavíme.

Svatý Kopečku, kasteli vlající na hoře zelené,

korouhvi této krajiny tiché a svěcené,
spravedlivou sílu, dětské oči a jazyky ohnivé dej nám všem,
ať to, v co věříme dnes, též zítra provedem!
(HOST DO DOMU, 1921)

126
Proletářské umění (úiyvky)

Z pfedndšky v kruhu Varu

Mladí umělci nechtějí jen kritizovat skutečnost, ani pohádkově ma-
lovat budoucnost. Chtějí o budoucnost bojovat a boj je jejich hlavním vzta-
hem mezi dneškem a zítřkem, boj je to, v čem sráží se v jejich srdci přítom­
nost s budoucností. Proto základním znakem nového umění je re-
volučnost.
Co znamená revoluce v umění? Revoluce v umění je předem oprošťování
se od setrvačnosti umění starého a úsilím o nové umění proletářské . Umělec
odhazuje kult osobního. Slučuje se v zástupu stejně bojujících. Organizuje se
společenstvím myšlenky. Zde chce být slyšen. Jeho tvůrčí postoj není mimo
zástup, ale v něm, úplně v něm . Proto hlavní znaky umění proletářského jsou
v přímém odporu se znaky umění měšťáckého. Naproti individualismu vy-
stupuje kolek ti vism us, naproti lartpourlartismu - tendence.
Co je kolektivismus? Kolektivismus je pojímání života nikoli jako akcí
určitých jedinců, ale celků spojených myšlenkou. Nezdůrazňuje se, čím
jeden se od druhého liší, ale čím se navzájem podobají. A na tom se také
staví. Už i poslední údobí umění měšťáckého snažilo se o odosobnění díla. Ve
Francii vzniklá skupina unanimistů stanovila si to programem. Umělec pro-
letářský do jisté míry její kolektivní názory přejímá. Nejsou mu však smys-
lem, ale jedním z účelů. Nestojí nad hnutím mas, ale v něm; cítění kolektiv-
ní není mu jen uměleckým experimentem, ale živoucí skutečností. Nechce
uměleckyvyjádřitjen hnutí mas ,aletéž důvody a smysl těchto hnutí.
Prakticky kolektivismus znamená vědomí třídní solidarity. (... )

Optimismus . Ze základních předpokladů nového umění vyplývá ještě jed-

na vlastnost; není sice specifickým znakem jeho, ale rostouc z jiných podmí-
nek, je mu jinou funkcí. Je to jeho optimismus. Romantismus rozdělil ži-
vot na skutečnost a sen. Položiv nejvyšší ideu štěstí mimo možnosti tohoto
světa - zakotvil v pesimismu. Aby něco bylo krásné, muselo to být nedosaži-
telné. Nechtěl štěs tí - chtěl se trápit pro štěstí. Chtěl být bohem i ďáblem -
ale nikdy člověkem. Proto žil se život ve znamení marnosti a umění bylo
toho obrazem. Proletářská moudrost zná jen tento svět jako základnu života.
Netouží po nebeském štěstí, chce lidské štěstí v rámci jeho možností. Napsal
jsem už dříve na tomto místě, že z nezodpověděného nebešťanství sestupuje
k zodpovědnému lidství a že chce konkrétní změnu konkrétna. Ta je možná
a lze ji lidskou statečností vybojovat.
(\/AR!, 1922 )

127
 Těžká hodina

A. M. Píšovi

Přišel jsem na svět,

abych si postavil život
dle obrazu srdce svého.

Chlapecké srdce je písnička na začátku,

plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku,
ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly,
které se krví svou do cihel probolí,
aby tu stála alespoň skutečná hospoda u silnice
pro ušlé poutníky a pro poutnice.

Dnes je má těžká hodina.

Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším,
a zemřelým trpě, trpím i tím,
které mi v prsou se roditi počíná.
Dnes je má těžká hodina;
jedno srdce jsem pohróil a druhé ještě nemám,
zesláblý úzkostí, zesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
pokoje svého
uštěpačného.

Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova,

věci zrozené z lásky, světla a víry,
dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte,
když zůstal jsem na světě sirý,
a modlete se,
aby mi narostlo srdce statečné a nesmlouvavé,
a věřte dnes za mě, že tomu tak bude
a věřte dnes za mě, že postavím
dle obrazu jeho
život člověka spravedlivého .

Já mužné srdce ještě nemám,

sám v těžké své hodině,
a proto nevěřím.
(TĚŽKÁ HODINA, 1922)

128
 Balada o snu
]. Seifertovi
V špinavé ulici na předměstí
bydlel mládenec jménem Jan.
Měl dobré srdce, slabé pěsti
a modrou pracovní zástěru.
Městem se brouzdal kvečeru
a ve světel barevném kolotoči
mu narůstaly bolavé oči,
jež všechno skutečně viděly
a do srdce krutě křičely :
Tady jsoú paláce, - tady podkroví,
tady jsou sytí, - tady hladoví,
jedni jsou otroci, - druzí diktátoři,
a všichni jsou choří.
Svět je jak srdce kulatý,
a je-li do půle rozťatý,
-umírá.
Po městě chodil smutný Jan
ze všech stran očima dobýván,
toužil a trpěl, a přece chtěl žít,
svět na vážkách spravedlivých
vyvážit,
neboť člověk na svět přišel,
a proto tu je,
aby se stával tím, co země potřebuje .
Nechť je jí poknnem,
- jestli hladem sténá,
nechť je jí hladem,
- je-li přesycena .
Po městě bloudil,
v ulicích chodil,
hvězdy mu nepomáhaly.
Vrátil se domů. V světnici nízké
okno a tři lidé spali.
Na houni uleh bludný Jan
a oči zející do dvou ran
tiše se zavíraly,
tiše se zajizvovaly.
Sotva se víčka zavřela
nad dvěma modrými ranami,
srdce jak semeno zalité slzami
rozrostlo se mu po těle
v krajiny šťastné a veselé.
Neviděl paláců, neviděl podkroví,
zmizeli žebráci nuzní a hladoví,
po světě bez bídy, bez chamtivosti
chodili lidé chlapecky prostí,
stateční jako montéři,
moudří jak inženýři ,
co stavějí mosty z básní a tónů
a hlavně z železobetonu,
aby spojili se zemí zem
a srdce se srdcem.
Jan rozpřáhl ruce;
velkou láskou jat
chtěl vše to jak svou milou ohmatat,
však běda, běda!
- oči -rány nezhojené náhle roztrhly se,
zřel jizbu, jež je jitrem bledá,
činžáků střechy lysé,
skutečnost dvěma hřebíky se v srdce
probila mu
a poznal, že vše byl jen sen
z bídy, slaboty, klamů.
Sirény rozkaz zahoukly,
Jan utáhl si pás,
šel včera a šel předvčírem
a dneska půjde zas.
Dnes i.tlicí však nejde sám,
sen krásný naň se věší,
bylo-li včera těžké vše,
dnes je to ještě těžší.
129
 V předměstské ulici bydlela též
dívka jménem Marie.
Na šicím stroji každého dne
deset košil ušije.
S Janem kdysi setkala se,
když večer v město pad,
Jan ji objal teple v pase
a povídal, že má ji rád.
Pak častěj spolu chodívali
a o lásku se dělívali.

Toho večera sešli se zas.

Jan hlavu měl svěšenu,
propadlý hlas.
,,Dnes v noci, Marie, zdálo se mi,
že žíti lze lépe na naší zemi.
Však s ránem jsem poznal, že to byl sen,
a snem tím jsem k smrti nemocen,
neb přes den jak líbezné strašidlo kráčí přede mnou
železným nábřežím, ulicí kamennou,
a stane-li, průsvitný, uprostřed náměstí,
skrze něj vidím tisíce neřestí,
neřestí, které tím strašněj své boláky odkryly,
že poznal jsem krajiny, ve kterých nebyly.
Ti, kterým slunce nesvítí,
sny slunečné musí zabíti, -
sic zemrou na ně sami.
Pověz mi, má milá,
jak bys sen zabila?"

,,Dokud jsem tě, Jene, neznala,

též hrozné sny jsem mívala.
Můj sen
však muži milenci byl podoben.
Že celý den jsem samotinká byla,
tož noc mě v jeho náruč položila,
ne za odměnu, ale z trestu spíš.
Chceš-li žít, ze snu vždy se probudíš.
A já se probouzela
do čtyř chudých, holých stěn,
abych si řekla krutě ošálená:
To nebyl muž, - to byl jen sen.

130
 Však od těch dob, co jsme se poznali,
sny tyto se mi zdáti přestaly.
Tím, že jsi řek mi: má milá!
sny ty jsem v sobě navždy zabila."

Poslouchal mládenec jménem Jan,

pochopil muž to jménem Jan,
obtěžkal ruce a řekl jen:
,,Zabiji sen."

Z fabrik a podkroví dělníci jdou,

tvrdost životů jejich jim padla do rukou,
ti všichni krásné sny měli a tíhu jich poznali,
dnes jeřábem zvednou je a vytešou do skály,
to lidé jsou z masa a kostí, tvoření světa dědicové věční,
co krásné sny zabijí tím, že je uskuteční,
nemají dobré srdce jen, ale též dobré pěsti,
protože po světě jdou, ve světě vrou a na světě staví své štěstí.

Z fabrik a podkroví dělníci jdou,

mezi nimi Jan a Marie,
svatí drží v rukou lilie,
muži kladiva a meče;
když velké sny se zabíjejí,
mnoho krve teče.

Musí se zabít,
musí se žít,
ruce jsou zbraně,
srdce štít!
(TĚŽKÁ HODINA , 1922)

FRANTIŠEK XAVER ŠALDA (1867-1937)

O nejmladší poezii české (1928, úryvek)

První poválečná poezie byla, jak se říká, vitalistická. To pochází od latinské-

ho slova: vita, život. Básníci se v ní radovali ze života a z prostého života,
z jeho nejvšednějších, základních projevů; z toho, že ležíš na květnovém tráv-
níku nebo na červnové mezi a slunce do tebe bije, včely kolem tebe bzučí,
nebe se nad tebou hloubí, jak je třísněno oblačnou pěnou; a tamhle někde tiká

131
červenka, čvíří sýkorka, hvízdá kos; a ty sedíš vedle své milé a díváš se, jak
kvete petrklíč nebo se vlní obilí, a vidíš to všecko a raduješ se z toho všeho,
usmívaje se na to víceméně přihlouple, pokorně nebo sentimentálně. Takové-
hle prosté radosti z pouhých životních projevů, ze zážitků zcela základních
jsou možné jen po velkých katastrofách, jako byla světová válka. V dobách,
kdy je básní nad všecky básně snídaní složené z hméčku čistého mléka, do
něhož si nadrobíš krajíček zdravého chleba. Je to historie nad pomyšlení
prostá: smysly byly ničeny válkou, smysly byly utiskovány, umlčovány, vy-
hladovovány za války: smysly dostávají se nyní ke slovu ve výlučnosti před­
tím neznámé. Nyní samo prosté bytí lidské zdá se býti zázrak nad zázraky.
Teprve v nebezpečích a úzkostech války chápou lidé, že všecky, i nejvyšší
fonny života lidského mají předpokladem a základnou prosté lidské smysly
a nejprostší jejich funkce, které jindy přehlíželi. Válka je veliká egalizatérka,
veliká nivelizátorka života: srovnává a vyrovnává lidi. Ukazuje, že lidé jsou
v podstatě z jednoho těsta. Pán nepán, génius hlupák, kočka pes: před jícny
děl, ve strachu smrti, v hladu po zachránění života jsou si všichni rovni.
A zachrání-li se z takové povodně krve, všichni jsou si rovni v nové radosti
ze života: všichni cítí neskonalé štěstí z toho prostého faktu , že žijí, třebas na
otepi slámy, třebas v hadrech a vších; že vidí, že slyší, že dýchají, že cítí. ..
Čeho jsi si jindy neuvědomoval, co jsi jindy přezíral, svou prostou existenci,
vysvitne ti náhle jako nejvyšší milost: dar všech darů.

STA N I SL AV K OST KA N EU MA NN (1875-1947)

Uměn í v sociální revoluci (úryvek)

Rozpor mezi mnou a komunistickými básníky a estéty vězí v tom, že já bych

se rád dostal na cestu vedoucí přímo k proletariátu a z proletariátu pak
k budoucímu třídnímu umění, kdežto oni, plni estétské horlivosti intelektuál-
ní kasty, buď se domnívají, že proletářské umění možno slepit z ismů měšťác­
kého úpadku uměleckého (Devětsil) , nebo nejraději , kolébajíce se na lahod-
ných vlnách běžné lyrické poezie a citově měknouce donekonečna, spojují
básnickou tradici s humánní ideologií socialistickou (soudruh J. Hora).
Je nespomo, že také na těchto pěšinkách mohou se zrodit slušné básně
a povídky: zapeklý nacionalista a šosák je jimi pohoršen, liberální měšťák
s kyselým úsměvem je blahosklonně pochválí- zdá se, že to je také nejčastě­
ji jejich účel. Nemožno se zbavit dojmu, že tohle proletářské umění a tahle
socialistická lyrika jsou psány, jako se dnes vůbec píše, pro literární obecen-
stvo, které ovšem není vždy jen původu měšťáckého. Vzácnou výjimkou je tu
dílko psané nikoli pro individuální rozkoš nebo s pošilháváním na měšťáckou
kritiku, estéty a školené obecenstvo, nýbrž cele pro proletmiát, proto, aby

132
nám dělnická masa, před kterou bychom se svou prací stanuli ve snaze ji
povzbudit, nadchnout, rozehřát, přesvědčit, skutečně porozuměla , a rozumě­
jíc podlehla síle našeho slova tak, jak si přejeme.
A přece není nesnadno přesvědčit se, jak proletariát chce, aby se k němu
mluvilo, činí-li se to ve verších a rýmech. Na každém komunistickém veče­
rn , kde jsou skutečně pouzí dělníci, se to dovíme. Stačí srovnat nikoli jen
potlesk, ale i dojem, který tu na posluchače činí sebekrásnější poetický výro-
bek, vyšperkovaný všemi lyrickými přednostmi, vedle prostých, jasných,
neomaleně tendenčních chcete-li slok, předpokládáme-li, že také tyto sloky
jsou udělány dobře, tj. vysloveny dynamikou skutečného citu a přesvědčení,
nikoli podle šablony socialistických proslovů.
Báseň není heslo, ale nemohou-li naše proletářské básně být tak prosté,
jasné a účinné, jako jsou naše hesla, pak vem opravdu čert všecku poezii,
vem čert všecko umění a staňme se raději dobrými řečníky proletariátu než
dobrými básníky maloměšťáků, běží-li nám totiž o komunistickou revoluci
a nikoli jen o komunisticko-maloměšťáckou literaturu.
(PROLETKULT li, 1923)

Žalm z roku 1919

Já, národ český, milovati nemohu

a příliš brzy a naděje jako kocábka z korku
jsem vystřízlivěl z krásného snu kalnou pěnou a po vlnách beze směru
o kvetoucí zahradě, se zoufale potácí.
kde svoboda, bratrství, mír
tančily jako dívčin veselý vír Jako kobylky
a kde se spravedlnosti dostalo drancují mě hltaví ziskuchtivci,
mně sedlák mě okrádá,
a každému z mých. měšťák mě vydává napospas bankám
a povalovači všeho druhu
Den ze dne poslední berou mi od úst.
mrskán a bičován Ti, kteří denně mě zrazovali,
podlými žurnalisty a hrabivými jak na psa karabáč na mě brali,
politiky, tyli z mé práce a nadouvali se,
krmen a napájen amnestovaní i neamnestovaní
podvody, lžemi a triky, v komisích, ústřednách ,
nemaje jediného přítele ministerstvech
na vyjedeném ostrově sedím, pikle své kují,
do zmatků hledím, znova mě ohrožují,
nemoha se nadchnouti pro nic, vymýšlejíce si nové řetězy,
věřiti nemohu , otroctví červenobílé.

133
Demokratický pán světa ,
za oceánem číhá dolar,
aby i z krve mé, z mého potu
se rozmnožoval.
Cizí diplomat
se pokrytecky zajímá o můj osud,
poklepává mi na rameno,
abych byl hodný,
že darem dostanu,
co po právu mi patří.
Oslavujeme, interviewujeme,
jezdíme v automobilech,
vojáčky, hodně vojáčků chceme
a papežského nuncia ...
Nevím, čí jsem,
jen steré zřím ruce, domácí, cizí,
jež by mě rády roztrhaly
jako hladové šelmy.
Nevím, čí jsem,
ledaže náležím parazitům,
zbujelým ve všech mých
třídách a stavech,
mračnům kobylek, kokotici.
V očích mám písek frází,
nervy mám ztrhány štvanicemi,
a vstanu-li, tož se potácím
napravo nalevo,
neznaje cesty k sobě .
Staří děln íci (1936, úryvek)
Františku Halasovi, který asi pochopí, že mi nešlo o lyrickou
o něco mnohem závažnějšího
Staří dělníci
ruce na klíně ruce na dýmce
na zlatém slunci se hřející
ruce se chvějící lehýnce
134
Svobodu jsem si představoval ,
v bratrství doufal jsem,
po míru toužil,
ale jen slova byla zaseta,
nikoli zrní.
Krev mi teče z cév
a láska vyprchává,
o nekonečných mukách se mi
někdy zdává,
o nesmírné cestě kamením:
hledívám v cizí plameny
bezradný a zmámený,
táži se: Je to počátek,
porodní bolest, jarní bouře,
horlivý nástup v nový věk,
který mě opravdu osvobodí -
anebo pouze křeč ,
křeč staré, zlotřilé bestie,
lidstva, jež v sobě , v každém zabije
vždy znova čistý vznět?
Ach, kde je svět,
kde malost nebyla by vinou
a člověk otrokem člověka?!
(RUDÉ ZPĚ\IY, 1923 )
soutěž, nýbrž
ruce starých dělníků
především ruce
prachem práce zčernalé v rýhách
svraštělá minulost
svázaná modrými žilami
ruce starých dělníků
větve usychající
kladiva rozbitá
vesla puklá
ruce starých dělníků
standarty zvětralé
talíře mozolů
fialy ústraní
ruce starých dělníků
živitelky vyjedené
trpitelky zajízvené
mapy zotročení
ruce starých dělníků
v slabosti ještě dost silné
aby nabrousily srp
aby podaly vědro
aby přibily hřebík pro
obrázek Leninův
v odpočinku ještě neposedné
aby uvařily kávu vnoučatům
ruce šmátrající
po tom co jest
na nic nezapomínající
z toho co bylo
ruce starých dělníků
chodily by ještě pro munici
ty ruce starých dělníků
puškami vonějící
Staří dělnícinemají stání
ani nohy jim nemohou zapomenouti
z práce do práce z práce do práce
chodily bez ustání
nohy jež teď se div nezhroutí
nohy starých dělníků
v kolenou nalomené
městkami tetované
nohy starých dělníků
pilíře včerejška
stoupy opotřebované
ráhna zbavená plachet
nohy starých dělníků
taktovky rozloučení
stvoly před kosou
průvodkyně země
nohy starých dělníků
marnotratnice vykořistěné
poutnice oloupené
poslice nevděku
nohy starých dělníků
které stávaly před četníky
šiky z dlažby a silnice
pod nimiž duněla země
nohy starých dělníků
štrachající teď v sednici
kobrtající silnicí
dojdou ještě s housaty
donesou houby z lesa
přisednou k soudruhům na schůzi
nohy starých dělníků
heroická věta
ty nohy starých dělníků
došly by ještě rády do nového světa
135
Anti-Gicle neboli optimismus bez pověr a iluzí (1937, úryvek)

A socialismus není liberalismus, liberální socialismus (dnes mu říkají zcela

falešně demokratický socialismus, o čemž později) je nesmysl, mletí na-
prázdno, je to planá zábava dělnické aristokracie, maloměšťáků, kteří se
smlouvají s měšťáky o svůj chlebíček , ale socialisticky nejednají a jednati
nemohou .
Socialismus nemůže trpěti vyžíraČll, proti nimž vznikl a povstal. Vědecký
socialismus se zrodil právě tehdy, když úloha vyžíračů , ,,žraloků nadhodno-
ty" , byla náležitě prozkoumána a rozpoznána jako hlavní překážka pospoli-
tosti lidské, jako nejzbytečnější a nej škodlivější luxus lidské společnosti.
Socialismus je rovnost nejen v zákonech, ale především rovnost ve věcech.
Socialismus nemůže trpěti travičů studní. Socialismus nemůže dovolova-
ti, aby kdokoli hlásal, co mu napadne, aby kdokoli psal a tiskl , co mu napad-
ne, aby kdokoli z čehokoli a na čemkoli slepoval strany a organizace. Socia-
lismus je plán a řád , které musí býti všemi dodržovány. Socialismus není
volná soutěž, socialismus je soutěž v práci podle pevného plánu.
Socialismus nemůže podporovat individualismus ve výrobě ani v odvět­
vích nadstavby. Socialismus zná jen osobnost, která chápe smysl a nutnost
toho, aby plán a řád byly všemi dodržovány, a která je také dobrovolně dodr-
žuje. Socialismus odmítá individualistickou zvůli, potřebuje ukázněných in-
dividuí a ukázněných individualit.
Socialismus není tedy měšťácká svoboda, socialismus není liberalismus,
socialismus je kázeň.

ANDRÉ GIDE (1869-1951)

Návrat ze Sovětského svazu (1937, ú1yvek)

V Sovětském svazuje předem a jednou provždy uznáno za správné, že o všem

a o čemkoli může existovat názor jen jeden. Lidé mají ostatně ducha tak
uzpůsobeného , že tento konfo1mismus jim připadá lehkým, snadným, že jej
nepozorují, takže ani nemyslím, že by v tom bylo pokrytectví. Jsou tohle
opravdu ti lidé, kteří dělali revoluci? Ne, to jsou ti, kteří z ní mají užitek.
Každého rána je Pravda informuje o tom , co se sluší vědět, myslit, věřit.
A nevyplácí se vybočit z tohoto rámce. Takže pokaždé, když konverzujete
s Rusem , jako byste konverzovali se všemi. Ne, že by každý přesně poslou-
chal jediného hesla, ale všechno je tak zařízeno, že nemůže být ostatním
nepodoben. Představte si, že tohle uzpůsobování začíná už od nejútlejšího
dětství. .. Ódtud mimořádné přijímání mnoha věcí , kterému se, cizinče , divíš,
a určité možnosti štěstí, které tě překvapují ještě víc.

136
 Lituješ tyhle lidi, že stojí celé hodiny ve frontě; ale jim připadá čekání věcí
zcela přirozenou. Chléb, zelenina, ovoce se ti zdá špatné; ale není jiných.
Tyto látky, toto zboží, které ti nabízejí, shledáváš špatným; není výběru. Je-li
odstraněna možnost jakéhokoli srovnávání - leda s minulostí tuze málo lítos-
ti hodnou - spokojíš se rád tím, co ti nabízejí. Důležité je lidi přesvědčit, že
jsou tak šťastni, jak- v očekávání lepší budoucnosti - být mohou; přesvědčit
lidi, že všude jinde jsou lidé méně šťastni než oni. Může se dojít až k tomu, že
se pečlivě brání veškerému styku s venčím (myslím se zahraničím). Z těchto
důvodů ruský dělník za životních podmínek stejných nebo citelně horších se
cítí šťastným, jest šťastnějším, mnohem šťastnějším než dělník francouzský.
Jejich štěstí je uděláno z naděje , důvěry a nevědomosti .
Je mi neobyčejně těžko uvést pořádek do těchto úvah - tolik problémů se
tu kříží a částečně kryje. Nejsem technik a otázky hospodářské mne zajímají
jenom svým odrazem psychologickým. Vysvětluji si psychologicky velmi
dobře, proč třeba operovat v uzavřené nádobě , zneprůhlednit hranice: dotud,
než nastane nový pořádek , pokud věci nepůjdou líp, záleží štěstí obyvatelů
Sovětského svazu na tom, aby toto štěstí zůstalo ve skrytu.
Obdivujeme se v Sovětském svazu mimořádnému vztlaku ku vzdělání, ke
kultuře; ale toto vzdělání poučuje jen o tom, co by dovedlo ducha k tomu, aby
si blahopřál k přítomnému stavu věcí a aby si myslil: Ó Sovětský svaze .. . Ave!
Sp es wzica! Tato kultura je všechna orientována v témž smyslu; není v ní nic
bezzájmového; hromadí mechanicky a skoro docela v ní chybí - vzdor mar-
xismu - duch kritický. Vím: přikládá se tam mnoho důležitosti tomu , co se
nazývá „autokritikou". Obdivoval jsem se tomu zdáli a myslím si, že by tato
autokritika mohla mít podivuhodné výsledky, kdyby jí bylo užíváno vážně
a upřímně. Ale brzy jsem došel k přesvědčení, že kromě udání a drobných
stížností (polívka ve společné kuchyni byla špatně uvařena nebo čítárenská
místnost byla špatně umetena) záleží tato kritika jen v tom, že se ptá, zda to
a ono v „generální linii" obsaženo je, či není. O linii samé se nediskutuje.
Diskutuje se o tom, zda takové a takové dílo, počin nebo teorie je konformní
s touto posvátnou linií. A běda tomu , kdo by chtěl jít dál! Kritizuj v těchto
mezích, kolik chceš. Kritika za těmito mezemi dovolena není. Máme takové
příklady v historii.
A nic neuvádí kulturu u větší nebezpečí než takovýto stav v ducha.
(?Fe/ožil Bohumil Mathesius)

137
KONSTANTIN BIEBL (1898-1951)
Pitevna
V Praze „Na Bojišti",
v ústavu lékařské fakulty,
napravo v přízemí,
lékaři v bílých pláštích
bojují za život na zemi.
Ostatně umřít
není to největší neštěstí.
Mrtví,
ukažte své bolesti.
Nejdříve, chlapče,
nic naplat,
budeš jak generál před bitvou,
když rozepne
svůj parádní kabát.
Život ti uhořel
v červeném víně,
když jsi se někde z lokálu vlek,
po těle samé příjičné rány
jako hluboké polibky nevěstek.
Někdo má mce zazděny v domech.
Někdo zanýtované v železe.
A někdo má mce zaťaty
v poražených stromech.
Tichounce
Milenko, broučku malý,
tvůj hoch se o tebe bojí.
Růže ti z tváří opadaly
na šicím stroji.
138
Dělníku,
viď,
že smíme?
Ty mce tiše odlomíme
jako dvě krásné větve zatížené ovocem.
A před tebou, ženo,
které jsme půl hlavy smekli
jak černý plyšový klobouk,
před tebou,
ženo,
nejraději bychom klekli;
bolavé rány, jež na srdci máš,
do našich rukou odevzdáš
amy,
nemocným a trpícím všem,
za tebe je tisíckrát obvážem!
Všichni mrtví, co před námi dlíte,
nakonec s námi
nad smrtí zvítězíte .
Zde přítomní lékaři a medici
u vašeho smrtelného lože
veřejně prohlašujeme,
že ve jménu lásky
vzali jsme na vás nože!
(CESTA K LIDEM, 1923)
Od osmi ráno, večer do šesti,
se schýlenou hlavou sníš
ještě o štěstí.
Za čtyři sta korun měsíč ně Milenko, broučku malý,
co se tvé prsty nabalí. nedá mi to spáti,
Z chudých rukou roste chléb proč za ty ruce , za ty ruce
pomaleji tak málo se platí?
než na poli.
Já bych dal za ně život.
(\IĚRNÝ HLAS , 1924)

V Africe

Křoví se pohnulo nablízku

a vzduchem zasvištěl šíp.
Na krok před námi padl do písku.
Černoušku, uč se střílet líp!

Řeknu pak: Buďte zdrávi, černí bojovníci!

a začal jsem rozdávat dary.
Svou tropickou helmu, kabát. Beztak je horko v límci.
Tady jsou hodinky, boty. Už jsem nahý.

Hned kolem nás tvoří se ďábelský kruh,

lajlajlááá! jak je tam u nich zvykem.
Hle, přichází k nám bílý bůh
a zvolí mě svým náčelníkem .

Teď vy, má krásná společnice,

též musíte se vysvléci.
Buď stane se z vás také náčelnice,
neb jinak byl bych nucen dát vás upéci.
(S LODÍ, JEŽ DOV;ÍŽÍ ČAJ A KÁ\IU, 1927)

ANDRÉ BRETON (1896- 1966)

První manifest surrealismu (1924, úryvek)

Byla obrovská náhoda, zdánlivě, že byla nedávno vynesena na světlo část

intelektuálního světa, a podle mého názoru část nesmírně důležitá, jež byla
okázale zanedbávána. Za to je třeba poděkovat Freudovým objevům. Opíraje
se o jeho objevy, konečně se rýsuje myšlenkový proud, s jehož přispěním
lidské bádání bude s to dovést dál své výzkumy, neboť konečně bude opráv-

139
něno nebrat v úvahu jen sumární skutečnosti. Imaginace se možná dočkala
chvíle, kdy si znovu vydobude svá práva. Jestliže hlubiny našeho ducha tají
podivné síly schopné umocnit síly povrchu nebo s nimi vítězně zápasit, je
nanejvýš prospěšné podchytit je, nejprve je podchytit, a potom je případně
podrobit kontrole našeho rozumu.
(Ne/o žil \iladimír Mikeš)

Tajemství surrealistického magického myšlení (1924)

Psaná surrealistická skladba, nebo li první a poslední výtrysk

Když jste se usadili co nejpohodlněji, tak, aby se váš duch mohl soustředit
sám na sebe, dejte si přinést psací náčiní. Vpravte se do nejpasivnějšího nebo
nejvnímavěj šího stavu , jehož jste schopni. Nechte stranou svou genialitu,
své vlohy a genialitu a vlohy všech ostatních. Říkejte si, že literatura je jed-
nou z nejsmutnějších cest, jež vedou ke všemu. Pište rychle, bez předem
promyšleného námětu , tak rychle, abyste se nezastavovali a neupadli v poku-
šení číst po sobě. První věta se vynoří sama, neboť je pravda, že každou vte-
řinu proběhne naším vědomým myšlením cizí věta, která si nežádá nic jiné-
ho, než aby byla promítnuta navenek. Je dosti těžké vyslovit se o povaze věty
následující; podílí se nepochybně zároveň na naší činnosti vědomé i té druhé,
píipustíme-li, že napsání první věty minimálně probudí vnímání. Na tom vám
ostatně musí pramálo záležet; na tom z velké části závisí celá surrealistická
hra. Absolutní kontinuitě toku představ, která vás zaplavuje, se vždycky ne-
pochybně staví do cesty interpunkce, třebaže se zdá stejně nezbytná jako
rozvržení uzlů na kmitajícím provazu. Pokračujte tak dlouho, dokud se vám
to bude líbit. Svěřte se nevyčerp atelnosti vnitřního šumotu. Jestliže hrozí, že
se rozhostí mlčení, jakmile jste udělali nějakou chybu: chybu , můžeme říci,
z nepozornosti, bez váhání opusťte příliš jasný řádek. Po slovu, jehož původ
vám připadá podezřelý, pište kterékoli písmeno , třeba I, stále písmeno 1,
a přivolejte zpátky libovůli tím, že vnutíte toto písmeno jako začáteční pís-
meno slova, jež bude následovat.
(Ple/ožil \iladi111ír Mikeš)

Volná láska (1931, úryv/..,'Y)

Má žena s kšticí hořícího lesa

S myšlenkami žárných blesků
S pasem přesýpacích hodin
Má žena s pasem vydry mezi tygřími zuby
Má žena s ústy jak kokarda a kytice hvězd největší velikosti

140
 ( ... )
Necitelné váhy
Má žena se stehny z pískovce a z asbestu
Má žena se stehny jako labutí šíje
Má žena se stehny jara
S pohlavím mečíků
Má žena s pohlavím zlatého ložiska a ptakopyska
Má žena s pohlavím vodní řasy a bonbonů ze starých časů
Má žena s pohlavím zrcadla
Má žena s očima plnýma slzí
S očima fialového brnění a magnetické střelky
Má žena s očima savany
Má žena s očima vody k pití ve vězení
Má žena s očima stromť1 stále pod sekyrou
S očima hladiny vody hladiny vzduchu země a ohně
(Ne/o žil.lan Řezáč)

V ÍTĚZS LAV NEZ VA lL (1900- 1958)

Abeceda (ukázky)
u y
Připomínáš tiché dětství naše Dnes jsi jen hračkou pro děti
bučení kravek v zátoce Za strojních pušek vyrostly
v plátěných košilkách pohádky naše
pastýřské mesiáše a přece v dávném století
a smaragdovou zeleň ovoce zabil prakem David Goliáše

K
v optikově skříni viděl jsem
Paprsek letí tam a zase zpět
Zrcadlo Moje podobizna? Býti básníkem
je být jak slunce býti jako led
(PANTOMIMA , 1924)

A
A nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu

141
Z velmi volného přirovn ání tvaru písmene A se stříškou vzniká první verš.
Asociací chatrče a divošských stanů přeskočí fantazie na rovník a přeje si
přenésti jeho klima do našich věčně deštivých krajin. Z rýmu chatrčí - vystr-
čí se zrodí představa šneka, vystrkujícího růžky z domu , kte1ý nosí s sebou.
A za pomoci rýmu nad Vltavu - hlavu si vybaví obraznost ubohé lidi bez
přístřeší.
Vidíme, že báseň se nezrodila z nějakého předběžného plánu, nýbrž bě­
hem složitého rozvíjení obraznosti omezované i podporované 1ýmem.

(MODERNÍ BÁSNICKÉ SMĚRY, 1937)

Vínek Cukr

Báseň z třešňového kompotu Cukr sněženka kuchyně

Narodil jsem se zrána v sobotu Led v květnu šálků roztaje
nebe bylo vymeteno novým koštětem Vidina rozplývající se v bdění
čáp řekl Budiž v srdci děvčetem Sladkosti prchavé sladkosti každodenní
(BÁSNĚ NA POHLEDNICE, 1926) (BÁSNĚ NA POHLEDNICE, 1926)

Čechy Škola

Na louce stojí prastarý úl Můj otec má skříňku s papoušky

dva draci se nad ním vznáší tabuli glóbus a křídu
Pocestný zabodl d.o květináče hůl Sestra jak Esmeralda na poušti
K věty jsou obsyp,,~ny krupicovou kaší u počitadla učí první třídu

Na stromě visí něžná klec Matka se ukryla v almaře

praporek v laje z její střechy a vaří Já točím kliku
a pod ní zpívá pastevec když papoušci mají na dvoře
To jste vy zelené Čechy hodinu tělocviku
(NÁPISY NA HROBY, 1926) (NÁPISY NA HROBY, 1926)

Kapka inkoustu (1928, úryvky)

Když byla slova nová, svítila vedle sebe ve své neustálé rodné intenzitě. Po-
nenáhlu jejich častým užíváním se vytvořila frazeologie. Nikdo si nepředsta­
ví při každodenním pozdravu rty na bílé ruce ženy. Bylo třeba, abych tuto
frázi rozpojil, mám-li evokovati původní její smysl.

142
 Logika je právě to, co dělá ze svítivých slov fráze . Logicky patří sklenice
stolu, hvězda nebi, dveře schodť1m. Proto jich nevidíme. Bylo třeba položit
hvězdu na stůl, sklenici v blízkosti pianina a andělů, dveře v sousedství oce-
ánu. Šlo o to, odhaliti skutečnost, dát jí její svítivý tvar jako v prvý den. Činil­
-li jsem to za cenu logiky, byla to snaha nadmíru realistická. (... )

Chybné přirovnání: říká se: Dívky krásné jako růže. Fráze. Oč je velko-
lepější konstatovati nad záhonem růží: Růže a krásné ženy. Shledáte se
s vůněmi, jichž jste nikdy nezpozorovali. Růže budou růžemi víc než kdyko-
liv předtím. Stanou se růžemi.

Fakta: V kolika básních jste se dočetli : Muž hraje v zahradě růžím a ony
naslouchají. Oč vás více vzruší faktum bez personifikace: Muž hrál růžím
a růže voněly.

Edison (1928)

1. zpěv

Naše životy jsou truchlivé jak pláč

Jednou kvečeru šel z herny mladý hráč
venku sněžilo nad monstrancemi barů
vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru
avšak noc se chvěla jako prérie
pod údery hvězdné artilerie
které naslouchali u politých stolů
pijáci nad sklenicemi alkoholů
polonahé ženy v šatě z pávích pér
melancholikové jako v podvečer

Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

Vracel jsem se domů přes most Legií

zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z Hračanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru

Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti
143
 Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah

Šli jsme ruku v ruce oba zachráněni

šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
za město kde počínaly Košíře
z dálky mávaly nám noční vějíře
nad kiosky smutku tance alkoholů
šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu

bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn

veda na nocleh svůj pouliční stín
řek jsem pane pro nás pro oba to stačí
nebylo tu však už stínu po mém hráči
či to byl jen přízrak nebo sebeklam?
stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám

bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

Usedl jsem za stůl nad kupy svých knih

pozoruje oknem padající sníh
pozoruje vločky jak své věnce vijí
se svou věčně chimérickou nostalgií
piják nezachytitelných odstínů
piják světel potopených do stínů
piják žen jichž poslouchají sny a hadi
piják žen jež pochovávají své mládí
piják krutých hazardních a krásných žen
piják rozkoše a zkrvavělých pěn
piják všeho krutého co štve a drtí
piják hrůz a smutku z života i smrti
IH
 Řekl jsem si zapomeň už na stíny
otvíraje týden staré noviny
kde jsem v pachu novinářské černi tona
uzřel velkou podobiznu Edisona
byl tu jeho nejnovější vynález
seděl v taláru jak středověký kněz
bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti

Menton

Bylo to dopoledne v Mentonu po komínech po okapech po vrabcích

u stařičkého kostelíka po zdech jež deštíky myjí
na dvoře plném vetešnických fantomů aby zanechali abstrakcí
snad to byl dvorek kostelníka a oddali se poezii

rozloučil jsem se s kouzly Francie která prýští z pozornosti k životu

kde má všecko půvab skutečnosti k jeho všednostem a k jeho fantastice
a hodinové rafie Je jí mnohem více u plotu
mně připomněly vrať se dosti kde netřesk a pupava se oddávají hříčce

dosti malíři plenéru než v mesianismu a ve vizích

dosti jsi vidělřekni v Čechách těžkomyslné vznešenosti
aby opustili patetickou operu Čechy Francie vám nabízí
a rozhlédli se po svých střechách své římské oči své galské ctnosti

ať český básník rozpoutá

v zestárlém českém mysliteli dítě
ať vykřikne hlasem kohouta
prostý a barevný živote miluji tě!

(SBOHEM A ŠÁTEČEK, 1934)

Sbohem a šáteček

Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali

bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host

145
 Bylo to překrásnéžel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tli čtyři úsměvy a potom zůstat sám

Sbohem a kdybychom si neřekli už více

ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka

A jestli viděl jsem co neviděli jiní

tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv

Sbohem a bylo-li to všecko naposledy

tím hůř mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
(SBOHEM A ŠÁTEČEK, 1934)

Košile (úryvek)

Jak je krásný zvyk zahradníků chránit ovoce

na stromech v malých sáčcích
Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí
Krásná jak džber vody převržený
v smutečním domě
Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt
letopočet
Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon
Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna
s petrolejovou lampou
Krásná jak hranice dříví na niž usedl motýl
Krásná jak pečené jablko ve sněhu
Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem
Krásná jak mokrý hadr v plameni
Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku
Krásná jak knoflík na zdi kláštera
Krásná jak poklad v květináči

146
 Krásná jak spiritistický stoleček jenž
píše na vrata
Krásná jak věnec v střelnici
Krásná jak nůžky stříhající knot svíce
Krásná jak slza v oku
Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně
Krásná jak diamant v pušce kondotiéra
Krásná jak chrup vtisknutý do jablka
Krásná jak stromy v Luxemburské zahradě
ovázané škrobeným plátnem
(ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE, 1936)

Anička skřítek a Slaměný Hubert (1936, úryvek)

Kapitola sedmá,
v které uvidí Anička skNtek něco divného
za velikým, ale velmi velikým oknem

Bylo to skleněné jako zrcadlo, za kterým se něco děje. Jako zrcadlo, ale ne
jako zrcadlo, a přece to bylo skleněné. Bylo to skleněné jako rám, ale ohrom-
ný, veliký rám, za kterým je díra, do které by se vešel pokoj, kuchyň, stodo-
la a ještě jeden pokoj . V té díře za ohromným, ale velmi velikým skleně­
ným rámem bylo mnoho skleněných kulatých věcí na jedné noze, jako jsou
vysoké houby, a kolem těch vysokých skleněných hub sedělo mnoho čer­
ných pánů v černých šatech, jako když se jde na pohřeb, a mnoho bílých
dam v bílých šatech, jako když se jde na svatbu. Ti páni byli černí a ty dámy
byly bílé a měly červené , modré a zlaté široké klobouky, ale tak široké, že
jim nebylo vidět do očí. Těm černým pánům v černých šatech také nebylo
vidět do očí, neboť měli před očima veliké, ale velmi veliké stránky, jako
by zpívali z not jako o pohřbu, ale docela tak jako o pohřbu. Co to zpívali,
co to asi zpívali?
Aničce připadalo, že zpívají toto:

,,Pozdvihni se, duše, z prachu,

vykveť jako zrnko hrachu,
budeš míti zjara lusky,
které hlídá starý mužský,
je to bratr pohodného,
chraň nás ode všeho zlého,
an1en."

147
 Anebo že zpívají toto:
,,Na poli je černá zeď,
veď nás správnou cestou, veď,
bychom nezbloudili v poli,
do lesa a do údolí,
kde jsou malé rakvičky,
na nichž svítí bludičky."
Ale mohli zpívat také toto:
,,Hrobe tichý, hrobe tmavý,
jak se v tobě lidé baví?
Mají také zajíce,
na podzim je střílíce?
Mají také v řekách raky?
Mají na obloze ptáky?
Nebo žijí ve sklepě,
střílejíce erteple?"

Zpívali jistě něco smutného a vždycky se přitom napili, ale jen málo, do-
cela maličko z malého bílého náprstku, nebyla-li to hračka po děti. Když se
napili, zatahali se za vousy a pak si dali na tvář veliký, krásně pruhovaný
šátek a plakali.
A ty bílé dámy v bílých šatech a v červených, modrých a zlatých širokých,
ale velmi širokých kloboucích, tak širokých, že jim nebylo vidět do očí, měly
ohromná, ale velmi veliká ústa, jako by v nich držely růži - a šeptaly, jako
když je vítr a jako když se růže chvěje.

JAROSLAV SE I FERT (1901-1986)

Zpívaná modlitba

Trnovou korunou ponížen spravedlivá

z boha na člověka, do dlaní dává každému,
lámaje rozdal svůj krásný sen bohatému i chudému
a nyní čeká , stejný díl.
kdy bude vyplněn.
O pane, opusť nás, hle,
Kdy naplněna budou lidská srdce už se připozdívá.
láskou jeho, až by přetékala
a zatím revoluce Ve jménu lásky neodpouštíme
krutá, spáchaný hřích,

148
ve jménu lásky tvrdě mstíme Však básník ten se přece
životy hladových jenom m1outí:
a příkoří, Pane,
jež člověk stvořený k obrazu tvému, když už tě mučilimukou
činil bratru svému nehodnou muže,
na zemi, uvivše tobě trnovou korunu
na nebi, z růžového proutí,
na moři. proč ti v ní nenechali aspoň ty růže!

(MĚSTO V SLZÁCH, 1921)

Moře

Když se nám stýská po dálce,

říkáme si:
vlny moře, vlny moře ,
svou lásku vyznáváme v růžové obálce,
a líbajíce potom měkké dívčí vlasy,
říkáme si:
vlny vlasů, vlny vlasů .

Dívky se koupaly v moři v neděli dopoledne.

Moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou,
námořník, rozhlížející se v lodním koši,
začne si zpívati jinou.

Vlny a vlny se vlní a vlní

a na pobřeží zhynou.
(NA VLNÁCH TS.F. , 1925)

Píse ň

Bílým šátkem mává, Poštovní holub křídly o vzduch bije,

kdo se loučí, vraceje se domů ;
každého dne se něco končí, s nadějí i bez naděje
něco překrásného se končí. věčně se vracíme domů.

Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná ,
něco překrásného se počíná.
(POŠTOVNÍ HOLUB , 1929)

149
Maminčino zátiší Píseú o lásce

Náprstek, jehly, kolikero nití Slyším to, co jiní neslyší,

a staré brejle, světlem protkané,
čím jsem to měřil čas, jenž svítí
a míjí, sotva nastane.
Jak před lety mi šeptáš jako snící:
- Můj hochu rozmilý,
to jistě zas ti někde uličníci
kamenem hlavu rozbili.
- Ne, maminko, má hlava je dnes celá
a ani koleno dnes nemám odřené.
-Ach bože, já již opět zapomněla,
jak je to všecko jiné, změněné.
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Jak jindy přišel jsem a tiše pláču Zaslechl jsem lásku odcházet,
v tvé jemné dlaně, měkké, soucitné, když se prvně rtů mých dotkl ret.
a slza krvácí jak do heboučkých fáčů,
když stará spící bolest procitne. Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
Za všecky knoflíky, jež jsi mi přišívala,
za všechny stehy, jež tvá šila nit, abych nekles pod tvá kolena.
za polibky, když jsi mne líbávala Nejkrásnějšíbývá šílená.
- ne, tak jsem se ti nechtěl odměnit.
(.!ARO, SBOHEM, 1937)
Buď sbohem, dobo roztrhaných gatí,
dny ztracené jsem marně hledat chtěl,
čas, který se už nikdy nenavrátí
- ach bože, já jsem zapomněl!
(JABLKO Z KLÍNA , 1933)

VLADISLAV VANČURA (1891-1942)

Pekař Jan Marhoul (1925, úryvky)

Venku blankyt i sluneční záře spadla na něho a šel ustrašený a tichý veda
k domovu oba chlapce.
,,Josefino," volal, stoupaje po schodišti, ,,prosím tě, spočítej všechny pe-
níze, které jsme dlužni, chci je zaplatit."

150
 „Znám ta čísla, " odpověděla paní, ,,a vím, že se nám nedostává tisíc
a sedm set zlatých."
,,Tak," řekl pekař, ,,nedostává se nám peněz! "
Chudoba, psice šílených očí a prašivého zadku, jež od těch dob s nimi
líhala, tak jako strach líhá v kostnicích, zavyla před pekárnou a vešla.
Marhoul vzal si zástěru, a zasednuv za stůl, jal se psáti , když dříve peč­
livě očistil pero .
„Nevíš vše," řekl vzhlédaje od své práce k ženě , ,,jsem dlužen za tvoje
šaty a za deštník. Jednou jsem vyhrál ve hře v karty a koupil jsem nějaké
věci Janu Josefovi, opět jindy jsem prohrál a vypůjčil jsem si od správce
Čížka dvacet zlatých."
Paní Marhoulová se nepodivila. ,,Je to vše, Jene?"
,,Není," odpověděl , ,,zbývá několik h aléřů ve mlýně a sedlákům za obi-
ll., "
Jan Marhoul psal způsobem dávno již vyšlým z obyčeje a krásným. Kla-
dl řádek k řádku a číslici vedle číslice a nakonec se jeho vrtkavé srdce
zaradovalo, že stránka jest sličná. Sešit se zavřel , jako se zavírá žalář za
osvobozeným vězněm. Vstal od svého pořádku a jal se tlachati s dítětem
a poslouchal holuba, sivého doupňáka.
„Jene," pravila pekařka, ,,nechci na to mysliti, ale jestliže to zde špatně
skončí , postěhujeme se a ty půjdeš do práce."
,,Půjdu," řekl a pozdě se domýšleje, o čem mluvila, odpověděl :
,,Nemám strachu, naše pekařství je dobré a náš chleba je dobrý."
„Nic méně, nic méně," myslila si paní, ,,je tím, čím je, je pekařem a umí
pracovati." Mrak dluhopisů , který jako truchlivě svislá křídla zastínil dům ,
již se trhal a opět byl jasný den. Jan Josef seděl na zemi před otcem a hrál
si. ,,Nic více! Nic více!" opakovala paní, patříc na své mužské.
Dříve než kohout podruhé zakokrhá, Jan Marhoul na všechno zapome-
ne. Teď mísí chléb a jeho pě t smyslů pracuje jako pětiruký bůh. Tu vládne
dřevěnou kopistí podobaje se plavci, jenž přemáhá divoké moře. Tytam
jsou peněžní starosti, je mlád jako všechny děti a nemyslí, jako dě ti nemys-
lívají na nic, leda na to , co se jim právě hýbe v rukou. Jeho zručnost stávala
se zázračnou v práci, jež byla více hrou než robotováním; tím lépe, že takto
dobýval chleba. ( ...)

Durdilova komora měla jediné okno; tudy vcházela strašná noc soucho-
tin á řova a ráno, jež se ozývá zpěvem kohouta. Nemocný zlomen ve hřbetě
zdvihal se z cucki't lůžka, zevluje na ně celé hodiny. Bývalo temné a bývalo
hvězdnaté. Oheň horečky dýmal z chorého těla a sršel světlem obrazů, teprve
jitro zvedalo úděsného spáče ze sna.
Vstal, chopil mlýnskou lopatu a držel se jí, jako se ten, kdo tone, drží
stébla.

151
 Naděje ftiziků jej míjela, zoufal si slyše svištěti vteřiny podobné smrtelným
šípům. Láhev kořalky má něco síly a něco síly je i v Janově řeči , když mluví
o daleké budoucnosti. Durdil přijímal tyto hostie, ale rozplynuly se jako milos-
ti. Lze věřiti mnohým nesrovnalostem a krásám, avšak tělo jest tělo.
Vstaň, vezmi lože své a choď, kdo vyřkl toto strašné rouhání? Opakoval
jsem všechny příkazy svému duchu, ale nevzlétl, nejsa víc než dech mých
plic. Ach! Lože mě unáší a plyne se mnou do říše mrtvých.
Marhoul přicházel k nemocnému a říkal: ,,Františku, rozpomeň se na ně­
které jaro, což nejsi tím, čím jsi býval?"
Jan byl knězem Františkovým a Josefina byla jeho lékařem; srovnala stár-
kovy krámy očisti vši je z desítileté špíny, sušila jeho pot a prala chrchle, jež
metal do kapesních šátků . S ní přicházelo ráno a úleva, kdežto Jan přivodil
leda chviličku rozjitření.
Jaká přátelství mohl uzavírati muž již odsouzený? Děkoval Janovi i Jose-
fině, mysle na odkazy zemřelých, jakkoliv neměl nic mimo hadry, jež na-
shromáždil, dýmky, součásti jakýchsi strojů , lihové vařiče , pasti, provazy,
krabice bez víka, staré svítilny, něco rozbitého porculánu a mincí ražených
na paměť svěcení mostu, těch bylo deset. Opatroval toto haraburdí vláčeje je
z mlýna do mlýna a nebyl by připustil , že nemá ceny. Snad se na něm třpytily
odlesky šťastných let.
Galej, otročí loď, je děsná, avšak její zrcadlení na hlubokém moři a tvar,
jejž vidíš stoje na břehu, když odplouvá, jeví se ti velkolepým. A pohled
umírajícího je dlouhý třicet let! Robotárny, kde se dřel, spal a jedl, byly krás-
né z této dálky a koruna slunce zářila nad nimi .
Tato zima jest nejzazší břeh . Nic, jež se plazilo za Františkem Durdilem
čtyřicet let, se konečně v Nadelhotách utváří a sevře v ticho a hranol rakve.
Jednoho dne nemocný nemohl vstáti. Marhoulovi již posnídali a hrneček
Františkův přikryt pokličkou doposud stál na plotně . Když nepřicházel ani
o šesté, paní Marhoulová řekla Janovi: ,,Podívej se do komory, stárek snad
stůně . "
,,Pah," odpověděl, ,,včera byl veselejší než jindy; donesu mu snídani."
Vešel rozvíraje široce dveře a dupaje, jako by nesl na svatební hostinu
džber vína. Ale bylo mu brzy umlknouti. Vyšel po špičkách a přivedl ženu
k Františkovu loži. ,,Umírá," řekl klada ruku na její paži, ,,nech peřiny peři­
nami, nepřekážej mu, odchází již."
Lůžko umírajícího, úděsný kočár, bez pohnutí ujížděl k branám smrti. Vi-
děli stékati roztavený pohled Františkův, jenž neměl dosti sil, aby se vznesl.
Jan usedl na pelest postele a vzal ruku umírajícího do své dlaně. Avšak nena-
padala ho pražádná veliká slova, když k němu mluvil.
V šedi tohoto prostoru smrti vznesl se hmyz bzuče, venku se honil studený
vítr a obzor na východě proražen světlem otevřel se v tu chvíli v nebeský
prostor.

152
 Jméno jakési vesnice, o níž mrtvý vypravoval, vracelo se na Janovu mysl
i opakoval je.
,,Vstaň," pravila Josefina, ,,či lépe, poklekněme, neboť umřel. "
Umyli jej, oblekli mrtvolu a pod hlavu mu dali polštář Jana Josefa.
Zde leží dělník a hvězdy se naň nesypou, ba ani kvítí. Neměl žádného
sdělení naposled a žádnou pravdu nezůstavil za sebou. Jeho dílo je dávno
prodáno. Snad ani nežil, je neznám, nikomu nic není po tomto mrtvém a Jan
sám mu zchystá rakev.
Jaké vojsko umrlců by musilo ležeti, jakou ranou by musil zníti pád těl ,
aby byl slyšán?
Ale dochroptí jeden po druhém v koutech, na slámě, nemajíce v rukou nic
než cípek hadru.
Příštipkář v Nadelhotách zanechal své práce a otevřel kapli, aby vyzváněl
umíráčkem.

jiizik - souchotinář

.R ozmarné léto (1926, úryvek)

Antonín Dz1ra
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal
na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra zna-
menaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míše-
ných karet.
„Tento způsob léta," děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, ,,zdá
se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel
vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhod-
ný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?
Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu."
Řka to ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež
zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, zname-
nal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj ,
a dodal:
,,Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny."

Věci soudobé a kn ěz

V tu chvíli kanovník Roch, muž, jenž lépe než kdokoliv jiný znal cenu mrav-
nosti, vkročil na říční hráz vroubící druhý břeh. Odříkávaje báseň či modlit-
bu vhodnou pro tento denní čas, měl dosti pokdy, aby se díval na všechny
strany, a tu nebylo nesnadné spatřiti mistra Antonína Důru, jenž maje jazyk
ven vyplazen a oči zvlhlé prodléval nad svou číškou.

153
 „Hej," vykřikl kanovník, ,,hej, pane, počínáte pozdě svůj sabat, což nezní
zvony dosti silně? Sesedněte ze svého koštěte, vidím je zřetelně mezi vašimi
stehny. Zanechte ohavnosti, jež vás zahubí. Vemte si plášť nebo utěrku, která
visí na zábradlí vaší ohavné stoky, jinak, u všech všudy, přejdu na druhý břeh
a vyprázdním vaši láhev do Orše."
,,Budiž," děl Antonín měně tělesné držení, ,,čiií.te si po libosti a přejděte.
Spěchejte a vizte všechny podrobnosti svého omylu, poohlédněte se po koš-
těti v mých koutech, a jste-li dosti zručný, abyste nalezl obsah v láhvi, nebu-
du vám pro to činiti výčitek. Nuže vykročte, udeřte sandálem do tohoto prou-
du. Chtěl bych říci několik pravd, jež je nutné slyšeti v pravý čas . "
Kněz zavřel knihu, zanechav mezi listy sevřený ukazováček, usedl na ka-
menný náhon a jal se odpovídati, poněkud spílaje a přece nepřekračuje mezí
ušlechtilého hovoru.
„Jaký jste to," řekl, ,,nečistý hmyz, jenž odkládá kalhoty tak snadno jako
poctivý člověk svoji čepici? Kdo byl váš učitel? Kdo vám vštípil tyto mravy?"
,,Dobrá," děl Antonín zapaluje si doutník, který mimo nadání nalezl v kap-
se pláště , jejž zapomněl zákazník z minulého dne, ,,dobrá, mohu vám vypra-
vovati o svých učitelích, kteří vesměs byli dobráci a lidé učení. Avšak nesmě­
šujte mne s nemravy. Odložil jsem své spodky z dobrých důvodů. Neboť
kůže, jak se doposud vykládá v týchž školních místnostech, kam jsem chodí-
val za svým obecným vzděláním, je uzpůsobena k dýchání a velmi si ho
žádá. Byly mi vštípeny názory zdravotnické, přijal jsem je a jsem jich dbalý
s velikým prospěchem svého těla. Jděte mi k šípku se svou knihou ód
a s prstem, jenž hryže omletý řádek , nemoha se dobrati smyslu. Jděte, vykla-
dači ohavností, klábosících liter a dýchavičných řádků , jimž se zmanulo kul-
hati podle pravidla."
Řka to jal se plavčí mistr sestupovati po schůdcích a vhroužil se do bazé-
nu.
„Jsem zde," mluvil dále snášeje chlad vody jako statečný člověk , ,,abych
vám odpověděl na všechna utrhání, jimiž mne zahrnujete od pěti let, avšak
smočil jsem si ruce a je příliš pozdě, abych vyií.al z úst doutník, a příliš záhy,
abych jej odhodil."

KAREL KONRÁD (1899-1971)

Rinaldino (1927, úryvek)

Školník třikrát zazvonil.

Celá třída se prohnula do oblouku, pod nímž zmizel profesor Chaloupka.
Kluci mlátí učebnicemi do zeleného podrostu lavice a balvany pomazaného
chleba se sesouvají.

154
 Hle, kolem Antonína Zemánka jde Inka s novým příložníkem. Napjatá
blůzička se chvěje jako oheň, jenž přeskočil na spánky Toníkovy.
,,Koukejte, slečna se chvástá před náma s novou rajšinou!"
Inka odpověděla vesele, otáčejíc se do třídy:
,,Heč, já mohu, mně to vynáší!" a přitom se zahoupala na tenkých nohou.
Toník rychlým pohybem odkryl její sukýnky až do stropu. Vykřikla, jako
by vrazil nůž až po rukojeť do jejího srdce, krev potřísnila obličej, a nový
příložník se rozlomil natřikrát.
Rýsování, ach, černá hodino čínské tuše! Profesor Pěnkava chodí dokola
jako s peškem; rýžové knírky jsou naškrobené.
,,Pozor! Študenti! Se mnou si nezahrávejte!" a klade prst napříč úst. Ticho,
ticho, když jsou žáci pohřbíváni na věčnost do jeho notesu!
„Táááák, příložníček nemáme! To je jeden bod čili punkt. Tři body jsou
koule, to jest cenzura. Slečínko, mandl, elektrický mandl je budoucnost, žád-
né študie! Mandl, pěkně ruce do boků a křapat s posluhovačkami, příložníku
netřeba. Taak, už jsme udělali bod."
Inka se dala do pláče a všechno pověděla.
Ředitel reálky kulhal na jednu nohu. S velikou oblibou říkával: ,,Kopl mě
kůň do kolena, když jsem byl svého času hejtmanem, Herr Hauptmann,
u artilerie, splašil se při kanonádě. Zajisté víte, že řecký bůh, tedy Hefaistos,
také kulhal, a už jsem vám to řek jednou , abyste zavírali kalamáře , že se tam
práší, ale kdepak, to je jako naschvál!"
Ačkoliv pan ředitel svou plesnivostí připomínal pelyněk, čemuž se řfkalo
ochranné zabarvenf, za neobyčejných událostí vynikal strašlivým řevem; div
Toníka nerozšlápl do kouta ředitelny.
,,Odprosit vás musf, slečno Prillová, veřejně odprosit před celou veřejnos­
tí třídy, a čtyři hodiny bude sedět karcer, až bude černej, prasák jeden! Rozu-
měl jste, prasáku?"
Třídní profesor přesadil Toníka do lavice za privatistky a dodal suchým
hlasem, jako když rozhrnuješ staré roští - nic dobrého toto praskání nezna-
menalo:
„Abyste si vštípil galantnost vůči dámám! Dopustí-li se nějaké netaktnosti
nebo hrubosti, ihned mně to oznamte, a my už s ním zatočíme."
Celou kvartu seděl Toník za třemi dívkami. Jejich copy se pohybovaly po
jeho lavici jako slamění hadi.

155
BERTOLT BRECHT (1898-1956)
Šesťáková opera (1928, úryvek)

Podle „Žebrácké opery" (The Beggar's opera) Johna Gaye

Spolupráce: E. Hauptmannová, K. Weil!
Hudba: Kurt Weil!

Předehra

VÝROČNÍ TRH V SOHO

Žebrcíci žebrají, zloději kradou, kurvy se kurví. Jarmareční zpěvcík zpívcí.

JARMAREČNÍ PÍSEŇ O MACKIE KUDLOVI

Žralok zuby má a zájem V jedno modrý ráno leží

Jak ty zuby uplatnit. Mrtvej muž tam u pláže.
Mackie Kudla hůlku má jen Mackie Kudla za roh běží.
A v tý hůlce nůž je skryt. Kdo mu něco dokáže?

Žralok když svou voběť skosí Pracháč Meier - voddělanej !

Tak mu ploutve zrudnou hned. Pro Mackieho je to plus.
Rukavičky Mackie nosí! Žádnej prst nemíří na něj
Na nich zločin nevidět! Chodí si jak mílius.

Kácejí se lidi k zemi

Tam u Temže na hrázi.
Lepra ani mor to není
Macheath tu jen vobchází.

Peachum se ženou a s dcerou na prochcízce; plechcízejí z levé strany jeviště

na stranu pravou.

Nalezená byla Jenny- Rudě hoří střecha v Soho

Ňádro bílý, kudla v něm! Sedum mrtvejch, možná víc!
Mackie ničím vinnej není Mackie na to: To je toho
Mackie neví vo ničem. Vo tom vo všem nevím nic.

Co je s Glitem, povozníkem? Znáte jistě, páni milí

Do jaký pad záhuby? Případ, co se tuhle stal:
Mackie, jak je jeho zvykem Nezletilou zhanobili!
Drží jazyk za zuby. Mackie, pročs to udělal?

156
Mezi děvkami smích. Z jejich stfrdu se odpoutá muž, pustí se rychlými kroky
pfes náměstí a zmizí.
JENNY „HAMPEJZNICE": To byl Mackie Kudla!

První dějství

1
Aby čelil nan1stající lidské bezcitnosti, otevfrl obchodník J. Peachwn krám,
v němž se nejbědnějším z bědných dostcivá vzedení, které má obměkčit srdce
stále zatvrzelejší.
Žebrácké garderoby Jonathana Peachuma
PEACHUMŮV JITŘNÍ CHORÁL

Ó, křesťane zpustlý, už vstaň! Svou manželku prodej! Kdo víc?

Žij život, jenž plný je hříchů! Tvůj bratr ať táhne, ten bloud!
Své nátuře hnusné splať daň! Bůh pro tebe pouhé je nic?
Bůh ztrestá tě za tvoji pýchu! Jen počkej na poslední soud!

PEACHUM k publiku: Něco se musí stát. Mám tak trochu těžké povolání:
snažím se v lidech budit soucit. Tu a tam sice člověkem ještě něco otřese,
ale opravdu jenom tu a tam , a potíž je tom, že se všecko časem okouká
a přestane působit. Člověk má totiž strašlivou schopnost: dokáže se pro-
měnit v tvora úplně bezcitného, kdykoli se mu zlíbí. Tak se třeba může
stát, že někdo uvidí na nároží muže, který má místo ruky jen pahýl, a ze
samého leknutí mu dá deset pencí. Podruhé mu ale dá už jen pencí pět,
a potřetí ho chladnokrevně předá policii. A s výstrojí duchovní je to stejné.
Z provaziště se snáší velká tabule s nápisem: ,, Je ušlechtilejší dávat než
brát! " K čemu jsou sebekrásnější, sebeúpěnlivější výzvy, namalované na
sebelákavějších tabulkách, když se tak rychle okoukají! V bibli najdeš ta-
kových pět šest průpovídek, které chytnou za srdce, ale ve chvíli, kdy se
okoukají, jsi hotový žebrák. Jak rychle se například opotřebovalo heslo,
co tadyhle visí: ,,Dej a bude ti dáno!" Netrvalo to ani tři týdny! Našinec
aby zkrátka pořád přicházel s něčím novým. Budu se muset znova podívat
do bible. Ale jak dlouho ještě s ní vystačím?
Kdosi zaklepe , PEACHUM otvírá, vstupuje mladý muž jménem Filch.
PILCH: Peachum a spol.?
PEACHUM: Peachum.
FILCH: Vy jste majitel firmy „Přítel žebráků"? Poslali mě za vámi. No ovšem,
tohle jsou průpovídečky ! To je kapitál! Máte jich asi plnou knihovnu. To je
něco docela jiného. Ale jak má člověk nevzdělaný jako já přijít na něco
takového? Bez vzdělání se v obchodě neobejdeš.

157
PEACHUM: Jak se jmenujete?
PILCH: Víte, pane Peachume, měl jsem od dětství smůlu. Matka byla alko-
holička, otec karbaník. Odmalička odkázán jen na sebe, zapadal jsem stále
hlouběji do bahna velkoměsta. Milující ruku matčinu , péči otcovu či dob-
rodiní útulného domova jsem nikdy nepoznal. A tak mě tedy vidíte ...
PEACHUM: A tak vás tedy vidím .. .
PILCH zmaten : ... zcela bez prostředků, vydaného napospas svým chtíčům .
PEACHUM: Vrak na rozbouřeném moři atakdále. A teď mi řekněte, vy vra-
ku, v kterém distriktu dáváte tuhle dětskou říkanku k lepšímu?
PILCH: Jak to myslíte, pane Peachume?
PEACHUM: Přednášíte ji přece veřejně?
PILCH: Inu, abyste věděl, pane Peachume, včera se mi na Highland Street
přihodila taková nepříjemnost. Stojím tam docela klidně na rohu, tvářím
se nešťastně, klobouk v ruce, vůbec nic zlého netuším ...
PEACHUM listuje v notýsku: Highland Street. Ano, ano, to souhlasí. Ty jsi
ten syčák, co ho včera načapali Honey se Samem. Měls tu drzost, že jsi
obtěžoval chodce v desátém distriktu. Zatím jsme se spokojili výpras-
kem, poněvadž se dalo předpokládat, že prostě jenom nevíš, kde má Pán-
bůh sídlo. Jestli se tam ale objevíš znova, tak už tak lacino nevyvázneš,
rozuměls?

(?Fe/ožili Ludvík K1111dera a R11do/fVápe11ík )

JIŘÍ VOSKOVEC (1905 - 1981)

JAN WERICH (1905-1980)

Vest pocket revue (1927, úryvek)

RUKA: Jo, počkal, Bobíku, jestlipak vůbec ví, že našemu starýmu pánovi
mohli nedávno ukrást vůz!
HOUSKA: Ale šel! Kterýpak?
RUKA: No ten historický, vysoký. Zná přeci tu stařičkou gotickou renault-
ku?
HOUSKA: Tu krátkou, vysokou? Tu N III-529?
RUKA: Ano, N III-529. A povážil, onehdy čtu v žurnálu, že v Golčově Jení-
kově ukradli vůz N III-530. O jedno číslo se ten zloděj splést, neměli jsme
vozu více!
HOUSKA: Leč ví-li pak, že ten zloděj měl štěstí? No ne? Splést se takhle
o dvě čísla, tak byl o oko trop a vůz bral někdo jinej !

158
Svět za mřížemi (1933, úryvek)

RUP (vejde oblečen v trapném fraku): To je zajímavé. (Mluví k číšníkovi,

který ho nechce pustit dovnit/) Já nemohu odkládat v šatně , dokud nevím,
jak se tady jí. Musím přeci vidět podnik, jak to jde, jaká je péče a co si
můžu dát. (Svléká se a svlékne s kabdtem i_frak)
HEJ (vstoupí a mrká na Rupa) : Pardon, pane, ve vestě se sem nesmí.
RUP: Vy mne budete učit, kdo to jakživ slyšel, frak bez vesty!
HEJ: Ale vy račte mít vestu bez fraku.
RUP: Loupež, hned sem! Morbleu, to u nás v Paříži se nestane! (Obléká se
do fraku, který vytrhl číšníkovi)
HEJ: Pán je Francouz? Parfaitement, Monsieur, par ici Monsieur, deux cou-
verts pour Monsieur ou un seul? Deux couverts pour Monsieur tout seul.
Voila! (Usadí Rupa ke stolku, tiše k němu) Máte tu policii?
RUP: Ne, redaktor šel pro ni.
HEJ: Vaici notre carte du jour, Monsieur. (Zapisuje si jídla, která nahlas
s Rupem vybírají, a phtom tiše mluví) A kdy přijdou?
RUP: Já mu řek, aby vyhledal toho našeho bejvalýho kolegu!
HEJ: Tak se musíme zdržet za každou cenu.
RUP (tiše) : Kdo to platí?
HEJ: Jen si dejte, co chcete, bude škandál. (Nahlas) Un petit hors-ďoeuvre
pour commencer?
RUP: Cela va de soi. Donnez-moi comme hors-ďoeuvre une sardine.
HEJ: Parfaitement, Monsieur, une sardine solitaire.
RUP: Ensuite ...
HEJ: ... comme poisson bychom měli rybu.
RUP: Dejte mi kapra, ale nehlaste to v kuchyni, já ho chci na černo .
HEJ: Quelque chase de plus substantiel, ensuite ...
RUP: Pličky na víně. Dejte mi jednu plíčku a dva litry vína. Já tu pličku
vyplivnu.
HEJ: Prosím, teda dva litry vína, jednu plíčku a plivátko.
RUP: Do plivátka dejte taky víno, aby té plíčce nebylo smutno. Was haben
Sie als Gemi.ise und Beilagen?
HEJ: Ja, wir haben auch deutsche Speisen, Blumenkohl mít Butter...
RUP: Was ist das?
HEJ: Blumenkohl mít Butter, Blumenkohl... Uhelné květy.
RUP: Also, geben Sie mír zweimal Besondere Wi.insche oder Eventuelle Re-
klamationen.
HEJ: A kávu?
RUP: Kávu, ale bez šlehačky.
HEJ: Nemohlo by to být bez něčeho jiného? My šlehačku nemáme.
RUP: Tak mi ji dejte třeba bez vlasů. Kávu s pleší.

159
HEJ: Prosím, kávu beze všeho.
RUP: To ne, hrníček mi dejte. (Tiše) Kerej je vrah?
HEJ: Číňan - aby neodešel!
RUP: V nejhorším případě udělám škandál, aby přišel zvenku strážník.
WU-FANG (se zvedne a odchází): Šatna!
HEJ (tiše): Chce odejít! (Nahlas k Wu-Fangovi) Platit račte, pane inženýre?
WU-FANG: Nic jsem neměl.
HEJ: Ani párátko?
WU-FANG: Nic.
RUP: To jsou fajn hosti. Vohřát se a jít zase ven žebrat.

Caesar (1932, úryvek)

Římské vězení. Stísněná kobka z lomového kamene. Vlevo železná dvffka s malou
kamennou plošinkou asi metr nad zemí. V pozadí zamřížované okénko v strašlivě tlusté
zdi. Vpravo trochu vyčnívající kámen ze zdi. Uprostřed balvan, obklopený různými
hadry, slámou a haraburdím.

Bulva, Papullus, občas Centurio Musculus

Centurio Musculus vhodí Bulvu a Papul/a, spoutané v okovech, dvdmi do

kobky. Odejde a zavfe za sebou dvde.
BULVA na zemi: Zatracená neřest bídná!
PAPULLUS na zemi: Prokletí pacholci odporní...
BULVA: ... pakáž jedna nestydatá ...
PAPULLUS : ... nemytá ...
BULVA: ... šišatá ...
PAPULLUS : ... prohnilá ...
BULVA: ... mizerná ...
PAPULLUS: ... plesnivá ...
BULVA: .. .uličníci kulatí, částečně zašpičatělí!
PAPULLUS: Pacholci v závorce, to celé na druhou!
BULVA: Pane, já formálně protestuju, dovolávaje se vašeho svědectví, proti
způsobu,jakýmje se mnou nakládáno!
PAPULLUS: Dobře , pane, ale naproti tomu musíte vy dosvědčiti, že jste mne
viděl úpěti v okovech.
BULVA: Pane, já vás neznám, ale je to rošťárna! Pane, zachovejme společný
postup: Jedna, dvě, tři.
OBA: Tfuj ho!
PAPULLUS : Za co, prosím, račte trpět?
BULVA: Občane, zaideu, jsem svobodný římský lid, tak jsem tady zavřenej!
PAPULLUS : Já jsem také lid, také svobodný a také zavřený!

160
BULVA: Kolego, společně: Ráz, dva, tři .
OBA: Tfuj ho!
PAPULLUS: To mám za to , že jsem si dovolil psát na zeď!
BULVA: Co jste psal? Já psal totiž také!
PAPULLUS: Já napsal na zeď BRUTUS!
BULVA: Hanba, škandál, uvržen do žaláře za pouhé napsání jména čelného
senátora!
PAPULLUS: Pane, tfuj ho! Vy jste také nevinně vězněn?
BULVA: Vy jste na tom ht"1ře než já! Já jsem vězněn alespoň za potupné slovo
KRADE, které volá, kričí a obviňuje! Kdežto vy trpíte za pouhé jméno
BRUTUS!
PAPULLUS: Jenže je v tom háček! Já napsal to moje BRUTUS před to vaše
KRADE!
BULVA: Takže my jsme spoluautoři ...
PAPULLUS: ... a spoluvězňové!
BULVA: No, řekněte sám, pane spolupisateli, je tohle římská spravedlnost?
PAPULLUS: Je tohle svoboda tisku, když nesmím napsat na zeď, kdo krade?

ROMAN JAKOBSON (1896-1982)

Dopis Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi

o noetice a sémantice švandy (úryvek)
Moderní filozofie (fenomenologie, logistika atd.) postupně zkoumá ruku v ruce
s obecným jazykozpytem poměr znaků , zejména znakú jazykových, k říši
předm ětové a že je to jeden z nej obtížněj ších, nej závratnějš ích a nejodpověd­
nějších duchovědných problémů naší doby. Bádání posledních let zvláště
upozornilo na závažný rozdíl dvou jazykových funkcí: z jedné strany řeč
vypovídací, s měřující k úplnosti , ucelenosti a co největší nezávislosti na mi-
mojazykovém kontextu, z druhé strany řeč pouze doplňující tento kontext,
stále odkazující k situaci a mimo tuto situaci nesrozumitelná. Každá konkrét-
ní promluva osciluje mezi těmito dvěma extrémními body. Prvky plnící obě
tyto funkce se navzájem prolínají. Je nutné je vymezit, a nanejvýš důležitým
experimentem by bylo vypnout naši řeč ze situace. Jako bylo zajímavým
úkolem pro geometrii Lobačevského zkonstruovat model takového prostoru,
pro nějž neplatí Euklidův postulát o rovnoběžkách , stejně potřebuje dnešní
významoslovné bádání model dialogu odmyšleného jeho účas tníky od situa-
ce.
Vyhověli jste bezděky této naléhavé poptávce dnešní jazykovědy. Osoby,
které představujete, jsou, jak jste výborně podotkli , ,,za každých okolností
vedle": ,,jsou zaměstnáním neutrálové, protože příslušnost k některé z válčí-

161
cích stran by rušila jejich klaunskou svobodu, jež jim dovoluje plynouti po
celý večer jejich vlastním světem absurdních fikcí a dalekosáhlých nedoro-
zumění. Potýkají se do té mhy se skutečností, jež je jim věcí nepochopitel-
nou , jsou tak metafyzicky blbí atd .. . Nemohou být jeden bez druhého, proto-
že se neustále hádají o metody, jak vyzrát na zlou skutečnost a její úklady:
shodnou se jen tehdy, ocitnou-li se oba v naprostém omylu ... "
Je zapotřebí lepšího dokladu pro ilustraci Bi.ihlerových tezí o zájmenu jako
slovu ryze situačním , ukazovacím (Zeigwort), než dialog z Vest pocket revue?

HOUSKA (blazeovaně) : Poslouchal, Áčku , já byl onehdá v klubu a mluvil

jsem tam s tím dlouhým doktorem , ví? A von mi povídal, že prej von měl
v Ritzu na Zbraslavi ňákej škandál. Tak se ho jdu na to zeptat.
RUKA: No tak šel, šel, já ho nebudu zdržovat.
HOUSKA: No jak to, Áčku , von mi nerozumí, teď jsem tu, tak von mi to
musí říct.
RUKA: Poslouchal, Bobiku, von je divnej, jak mu to může říct, když tu nikde
není.
HOUSKA: Kdo?
RUKA: No von!
HOUSKA: Ale já tu přece jsem, Áčku!
RUKA: Tak to von měl ten škandál, Bobíku! Tak povídal!
HOUSKA: Ale ne, Áčku! Netahal do toho mne, vo kom vlastně mluví? Vo
něm anebo vo něm?
RUKA: Prominul, Bobiku, kdybych mluvil vo něm, tak řeknu von, ne? A když
mluvím vo něm, jako že mluvím, tak řeknu von, no!
HOUSKA: Áčku, teď mi do toho natahal aspoň šest lidí a zatím je v tom jen
a jen von.
Mstí se tu pokus odmyslit osobní zájmeno v jeho různých funkcích od situ-
ace. Ještě poučnější je motanice kolem slova ono v Robinu zbojníkovi, kde se
úloha fiktivního podmětu bezpodmětné věty zaměňuje s úlohou ukazovací:
ROURA: .. .pak se někam jde a neví se. Vono se neví. Vono se přijde, vono se
tady je a vono se neví. Vono je blbé!
TROUBA: Vono drželo hubu a rozkládalo postel, slyšelo?
ROURA: Komu nadávalo? Vono má nejmíň co mluvit!
TROUBA: Kdo?
ROURA: Vono.
TROUBA: A kde je to?
ROURA: Který?
TROUBA: To, co nadávalo?
ROURA: Vono nadávalo!
TROUBA: Tak vono mi říká vono? Tak si dalo pozor, jo?

162
 Klasický dialog Naše Feč, složený převážně z kanonických situačních prv-
ků a tvořící bezpředmětnou náhražku řeči vypovídací:
PRACH: A to je nejlépe, člověk se má hned anebo takhle ...
POPEL: ... ano, správně ...
PRACH: ... a vůbec!
POPEL: ... ano ...
PRACH: ... a potom, víte? A potom ...
POPEL: ... ano, a proč ne?
PRACH: ...to jste správně řekl!
(Sb. DESET LET OSVOBOZENÉHO DIVADLA, 1937)

ANDREJ ANDREJEVIČ ŽDANOV (1896- 1948)

O nejpokrokovější literatuře světa (1934, úryvek)

Řeč na I. všesvazovém sjezdu spisovatelz't

Soudruh Stalin nazval naše spisovatele inženýry lidských duší. Co to zname-

ná? Jaké povinnosti vám ukládá tento název?
To znamená, předně, znát život, abyste jej dovedli pravdivě zobrazit
v uměleckých dílech, ne jej zobrazovat scholasticky, mrtvě, pouze jako „ob-
jektivní realitu", nýbrž zobrazit skutečnost v jejím revolučním vývoji.
Přitom pravdivost a historická konkrétnost uměleckého zobrazení se musí
pojit s úkolem ideového přetvoření a výchovy pracujících lidí v duchu socia-
lismu. Taková metoda krásné literatury je tím, co nazýváme metodou socia-
listického realismu.
(Ne/ožili L. Kujbeš, Xenie S/a víkowí-Birulovcí, M. S\'(//ošowí)
•
BEDŘICH VÁCLAVEK (1897-1943)

Perspektivy (úryvek)
Jsme na prahu nového syntetického umění. Tuto syntézu budou reali-
zovat nejen mladí, nýbrž skrze generace, přes hranice států a národů všich-
ni ti, jež sdružuje společná perspektiva vítězství socialismu. Tato syntéza
bude věcí života, dýšící vývojem. Nové syntetické umění bude především
živou součástí společenského procesu: jeho zplodinou i spoluurčovatelem.
Bude to umění společensky aktivní, které bude utvářeti nový svět: novou
společnost, nového člověka, jeho senzibilitu, jeho duchovost. Společenská
aktivita- to není jen líčení boje za nový svět v jeho čistě politické formě. Jako

163
nelze příští syntézu zužovati po stránce tvůrčí metody předčasným přesným
fonnulováním tvárných zásad, tak ani takto po stránce tematické. Socialismus
bojuje na frontě velmi široké; aby byla likvidována omezující specializace ka-
pitalistického životního slohu i omezující jeho třídnost; aby člověk „košatěl"
a obohacoval vždy více své obzo1y. O toto rozmnožování života na široké frontě
jde, a básník jej rozmnožuje svým uměním. Tím, že rozšiřuje svou tvorbou
lidské obzory, že působí svým uměním na široké vrstvy ve smyslu vývoje, plní
svůj nejvlastnější úkol, tím „mění svět", tím je sociálně aktivní. Společenský
úkol básníkův se tím dostává do samého centra jeho tvorby.
Aby však mohl býti takto společensky aktivní, nesmí blouditi na cestách za
nelidským Absolutnem, ani v nadzemských neživotních sférách. Musí býti pro-
stým dělníkem lidství. To znamená, mimo jiné, míti svěží empirii, vnímati svě­
žími smysly a stejně názorně se sdělovati . A nebýti sám. Překonati izolaci, do
které básníky vehnal společenský vývoj za kapitalismu, účastí ve velikém boji
lidstva za osvobození, v družné práci; drnžností ne již jen skupinovou, nýbrž
drnžností se všemi tvořivými silami společenskými i kulturními. Právě touto účastí
na osvobozovacím boji lidstva dosáhne již dnes i vlastní vnitřní svobody. Nemusí
se přitom báti o svou tvůrčí svobodu ani o svou individualitu. Neboť socialismu
jde o osvobození osobnosti od otročení, otročení úpadkovému společenskému
řádu i otroče1újí samé. Jde mu o pripravu svobodného a zákonného růstu osob-
nosti pro příští svět, v němž rozvoj osobnosti nebude již realizován jen v jednot-
livých a celkem výjimečných případech , nýbrž hromadně. Při popření izolující-
ho individualismu jde o osvobození, o svobodný růst a rozvoj osobnosti.
Syntetické umění budoucnosti, které se dnes probojovává, klade především
důraz na obsah , na tematiku. Do středu pozornosti klade boj za třídní
osvobození člověka a výstavbu nové společnosti socialistické, nového člověka
a všecky složité spojitosti a vztahy velkého historického dění dneška. Člověk
ve vší rozmanitosti i ve svých protikladech, které nechceme zvěčniti , nýbrž
překonati , jest středem jeho pozornosti. O jeho poznání bude usilovat všemi
prostředky, 'které mu dává současný stav lidského poznání. Jedním z nich bude
také „poznání poznavatele", básnického subjektu.
Jestliže do popředí svého zájmu klade toto umění ve správném materialis-
tickém poznání obsah, neznamená to, že by podceňovalo ,,fonnu", způsob ztvár-
nění, básnický výraz, neboť i ty jsou odrazem skutečnosti, správným nebo ne-
správným, jsou působivou složkou slovesného díla uměleckého, patří k jeho
podstatě a jsou sociálně aktivní.
Zde je nutno dotknouti se znovu otázky realismu . Je snad jasné, že
tennínem „realismus" v hesle socialistického realismu , pod které - snad do-
časně - byly shrnuty zásady této nové syntézy, se nerozumí tvárná metoda
starého, popisného realismu měšťanského, kte1ý je dnes historicky překona­
ným stadiem umění. ,,Realismus" v tomto hesle znamená jen věrnost ke sku-
tečnosti.
(nlORBOU K REALITĚ, 1937)

164
JULIUS FUČÍK (1903-1943)

Čapkova První parta (1937)

Nad První partou jsem potřetí pocítil, že Karel Čapek je básník. Poprvé to
řekla malá povídka ze Zářivých hlubin, psaných ještě s bratrem Josefem,
povídka Ostrov o trosečníkovi, kterého krásná síla vděčnosti navždy připou­
tala k divošce ostrova, ztraceného v oceánu. To už je dávno. Dvacet let. Po-
druhé o Čapkově básnickosti promluvil zřetelně jeho překlad Apollinairova
Pásma. To nebyl jen Apollinaire, to byla celá ta doba poválečného vzruchu
a nového proudění, pro kterou tu Čapek-básník nalezl nejvlastnější výraz.
A sáhl pro něj do veliké hloubky.
Ale i to už je dávno a od té doby priléval Čapek téměř do každé své práce
zvláštní odvar z plytkosti a úmyslné povrchnosti a cukroval ji slepotou. Psal
většinou se zavřenýma očima a zavíral oči , ne aby snil, ale aby neviděl. A to
není dovoleno básníkům, kteří mají dar dvojího zraku.
Teď však První parta potřetí ukazuje Karla Čapka básníka. I v ní sice zů­
staly stopy té oslazující machy většiny jeho prací a po čertech zle oslabují
celkový účinek První paity. Ale přesto ti z té rozměrné povídky Čapkovy
zůstává krásný pocit skutečného díla.
Je to povídka o osmi mužích, kteří se dobrovolně přihlásili do prvního
záchranného mužstva, aby pomohli svým kamarádům zasypaným v dole.
Čapek se nikdy příliš nesnažil, aby skutečně poznal život dělníků, jejich psy-
chologii, jak mluví, jak myslí, jak přímo jednají; ale v První partě to vystihl
téměF všechno. Vystihl básnickým viděním a vyjádřil básnickým slovem tak
silně, že pro to v české literatuře nalezneme tuze málo příkladů. Je to krásný
zpěv o dělnické solidaiitě, o dělnickém hrdinství, které si vůbec neuvědomu­
je, že je hrdinstvím, zpěv o tvrdé, obhroublé mužnosti dělnílců, střídmých
v projevech srdečnosti, a přece nejsrdečnějších . Jaká je to síla v tom hlučném
hlášení se mladolamače Josefa Falty do první záchranné party i v jeho závě­
rečném vypr~vování o tragickém konci záchranných prací, jaká je to síla ve
scéně, v níž Capek líčí setkání čekajících žen s horníky, když vyfárali z první
pomocné šichty, jaká je to síla i ve vytváření všech jednotlivých charakterů
těch osmi členů party!
Ne, nedojímá mě to , že Čapek- ke své škodě tak příliš oficiální- sáhl také
jednou, poprvé, pro své hrdiny do dělnického života. Ale raduje mě to, že
právě tam musel sáhnout, jestliže chtěl, jak sám řílcá, ,,napsat knihu o mužské
statečnosti, o různých typech a motivech toho, čemu se ií.1cá hrdinství, o muž-
ské solidaritě, zkrátka o jistých fyzických i mravních hodnotách, které uzná-
váme za jedny z nejvyšších, jakmile je lidem nebo národu tleba celých
a pravých muž11 ".
A v tom je zase jeho největší omyl i přelháv,1ní sama sebe, když píše dále,

165
že by tyto mužné typy mohl hledat kdekoli. V lodní posádce - ano. V muž-
stvu nebezpečné výpravy - ano. Tam všude by našel pracující. Ale ne kdeko-
li. Či by se chtěl pokusit napsat takovou povídku o mužnosti pm1y burziánů?
Nebo, abychom zůstali u šachet, o mužnosti party uhlobaronů , pro jejichž
zisky museli sfárat horníci i na tu nebezpečnou „mrcha třídu" - a zahynout
tam?
Tenhle Čapkův omyl však pohříchu není vyjádřen jen v nějakém rozhovo-
ru mimo knihu , ale zanechává svou viditelnou stopu i v knize samotné. Přes­
tože musel sáhnout pro skutečné hrdiny mezi dělníky, přesto se snaží nějak
zdůraznit, že to je mužnost vůbec, mužnost mimo čas a prostor. A předev š ím
mimo určitý, konkrétní socicílní prostor. To, abych mluvil zcela srozumitel-
ně, nevidím v tom, že hrdinou v té partě vedle horníků je také důlní dozorce
Andres a inženýr Hansen. Naopak, to je právě krásné, že intelektuál Čapek
pochopil nebo básník Čapek alespoň přesně vyjádřil, jak hluboce lidský po-
měr má dělník ke každému skutečně tvořícímu člověku, ke každému oprav-
du pracujícímu člověku, ať zdcínlivě patří do jiné vrstvy. Co však zaráží i uráží
v První pmtě, je přičesávání těch pravých třídních protiv, které v solidaritě
dělníků hrají právě tak velkou úlohu, jako ji hrají zase naopak v bezohledném
posílání horníků na smrt do šachty.
Četli jsme První partu s několika dělníky. Chválili ji. Ale propukli v krutý
smích, když došli například k místu, v němž ředitelství šachty posílá zmrza-
čeného vozače Standu na studie. V té přirozené knížce o přirozeném hrdin-
ství je to něco tak nepřirozeného , jako kdyby se v ní pojednou objevila vou-
satá víla a všechno v dobré obrátila. A třebaže je takových násilných stránek
v První partě jen zcela málo, přece ti těžce kazí chuť z té dobré práce. Je to
sladkost, která v básnickém díle chutná jako pelyněk .
Ale to přece zůstává : že První parta je v díle Čapkově lmiha výjimečná
a že v ní cítíš Čapka-básníka , který snad přece jednou otevře dokořán své
básnické i své lidské oči .

I VA N OLBRA C HT
(vl. jm. Kamil Zeman, 1882-1952)

Anna proletář ka (1928, úryvek)

Venkovská dívka Anna se ocitne v Praze jako služka v rodině bohatého stavebního
podnikatele Rubeše. Zprvu své zamě s tnavatele velice ctí a uznává . Je naivní a po-
slušná. Své postoje postupně m ě ní , a to hl avně po seznámení s uv ě doměl ý m d ě lní­
kem Toníkem Krouským. V následující sc é ně , už po sňatku s Toníkem , se setkává
s dcerou bývalého zamě s tnavatele Dadlou. D ěj se odehrává ve vypjaté a tmosfé ře
prvních let republiky v době bojů o Lidový dúm.

166
Anna věděla, co je to generální stávka. Srdce jí bilo údery kladiv.
Vskočila clo elektriky a jela na Starom ěs tské námě s tí. Ve voze čtli lidé
noviny. Ale mluvili méně než jindy a jejich mlčení a čela, skloněná nad papí-
rem, vyjadřovala napětí cine. Úředníci, jedoucí ráno clo kanceláří, poučovaní
již týdny svými časopisy, že v Praze chystají komunisté krveprolití, zaraženě
si půjčovali leták „Rudého práva" a myslili na králičí kožíšky, které chtěli
koupiti k Vánocům dětem, a na americká kamna pro ženu, sleví-li jim ob-
chodník z měsíčních splátek ještě padesát korun. Když jeli vnitfním městem ,
Anna neodvracela očí od okna, uvidí-li dělnické zástupy nebo alespoň hlouč­
ky, které by jí ukázaly směr. Ale nebyly nikde. Dojeli na Staroměstské ná-
městí. Bylo prázdné. Vystoupila tam přec. Na chodnících a v jízdní dráze
sníh rozbředl již v bláto, jen Jan Hus měl na hlavě bílý poprašek a husitští
bojovníci na ramenou ještě sníh. Sychravý den připomínal popravčí lešení.
Odtamtud šla ke sněmovně. Ale také tam bylo pusto, ticho a zima.
Kele je Toník? A kde ho má hledat? Zmocňoval se jí neklid. Zdálo se jí, že
již kdysi v životě , někdy dávno, velmi dávno, stála takto na ulici bezradná
a nevědoucí, kam se obrátit.
Překvapil ji veselý ženský hlas:
,,Vy jste Andula z Pelhřimova, že ano?!"
Před ní stála krásná, štíhlá dáma v sílskinovém kožiše, přívětivě se usmí-
vala a oči jí hrály.
,,Slečna Dadlinka!" řekla překvapeně Anna.
A v tom okamžiku již věděla, kdy takhle bezradná, dávno, neuvěřitelně
dávno, stála na ulici. ,,Přiveďte mi Rudiho! " řekla jí tenkrát slečna. ,,Nebude-
-li tam, jděte tam a pak jděte ještě tam a tam a tam .. .!" Ale kde bude dnes
Anna hledati Toníka?
,,Jak se máte, Andulo?"
,,Děkuji, slečinko, dobře."
,,Nejsem už slečna. Ne čtla jste to v novinách?"
,,Ne."
,,Můj muž je pan doktor Urban, ředitel Živnostenské banky."
Paní Dadla se usmívala a v koutcích očí jí seděla veselost. Jako by v příští
chvíli měla říci: Nechceš tabulku čokolády, Andulo? Ale řekla něco jiného:
,,Zná dokonce vašeho muže. Váš muž je komunista?"
,,Ano."
,,No, vždyť já vím!" usmála se Dadlinka příjemnou vzpomínkou.
Dívala se chvíli na Annu, prohlížejíc si ji s vlídným zájmem, který byl
Anně nepříjemný.
,,Nevypadáte dobře . U nás jste vyhlížela lépe. Máte rodinu?"
,,Ano."
,,Ale teď jděte domů, Andulo!" řekla Dadlinka s velitelskou samozřejmos­
tí, kterou Anna tak dobře znala.

167
 V Anniných očích byla otázka.
,,Jen jděte!" poroučela paní ředitelová, neodkládajíc ze rtů úsměv. ,,A drž-
te si muže! Budou do vás dnes střílet."
„Ježíši Kriste!" vykřikla v Anně zoufale její vesnice a Anniny dlaně se
vznesly ke skráním. Její vyděšené oči hleděly úzkostlivě ve tvář krásné paní. ..
Kde najde Toníka?!
Ale jak na ni Anna hleděla, upřeně a vytrvale, počala se krásná paní pone-
náhlu měnit. A už zde nestála slečna Dadlinka s velitelskými pohyby, se smí-
chem na rtech a v ruce s tabulkou čokolády. Té už dávno nebylo. Nestála tu
ani vlídná paní, varující Annu i za cenu zrady vlastního tábora. Před Annou
v sychravém vzduchu prosincového dne stála zlá tvář třídního nepřítele. Jen
příliš zhýčkaného, aby dovedl vzít pušku a jít střílet sám, jen příliš zbabělé­
ho, aby si i v této krvavé chvíli nezahrál na laskavého přítele a rádce. Ale je to
právě tento lehounký sílskinový kožich s podšívkou z višňového hedvábí,
pro který dnes budou do Toníka střílet! Jsou to právě tyto šampaňské střevíč­
ky a hedvábné punčochy, pro něž se dnes bude vraždit! Je to právě tato pů­
vabná čapka a americké rukavice a kytička z pestrého hedvábí na prsou paní
bankovní ředitelky, pro které tekla již včera dělnická krev! Anninou hlavou
se mihla dávno zapomenutá představa utýrané zednické ženy, házející paní
stavitelové k nohám milodar „Českého srdce". Anně se zdálo, že oči paní
Dadly jsou zlé a úsměv posupný.
A tehdy se počaly měniti také modré oči Anniny. Zmizela z nich úzkost
a zmizel z nich strach a také ony tvrdly a stávaly se ohnivými. Ruce od skrání
klesly. A Anna, plavá služtička, zde stála vzpřímená a velká. A její ústa, prve
rozpačitá, teď pravila přísně a nepřátelsky:
,,Budete do nás střílet?! My do vás také , paní!" A oči jí zaplanuly.

Nikola Šuhaj loupežník (1933 , úryvek)

Následující scéna popisuje, jak se stalo , že budoucího loupežníka Nikolu Šuhaje ne-
mohla zranit ani zabít žádná kulka. Je to jedna z verzí, kterou si o Šuhajově nezrani-
telnosti vykládali lidé na Podkarpatské Rusi.

Stalo se to za války na neznámém místě blízko bitevní fronty, kde se po týdny

potloukají vojáci ulejváci, schovávají se před polními četníky a lžou lidem
od dvaapadesátého pluku, že hledají šestadvacátý, a šestadvacátníkům, že
hledají pětaosmdesátý, balašagyannatský. A k tomu náležel jak Šuhaj, tak
také jeho kamarád, sedmihradský Němec, strojník.
Oba se tehdy skrývali v chýši jakési ruské baby. Baba byla škaredá a její
chýše, uplácaná z bláta a s vysokou slaměnou střechou, se podobala smrži,
který zčistajasna vystupuje z roviny; nebo ještě spíše šišatému klobouku, pod

168
kterým je schováno nečisté vejce, z něhož se jakživo nevyklube nic kloudné-
ho. Měla dvě dcery, hloupé, vlasaté a s nohama pokousanýma od blech. Ale
bylo to na samotě, a poněvadž se vojáci úvahami o krásnu zabývají málo,
a mnoho tím, jak se mezi dvěma výbuchy granátů co nejlépe pobaviti, s děv­
čaty si začali. Chodili s nimi pásti krávy a do olší na dříví a v noci za nimi
lezli po žebříčku na přístřešek.
„Ty, Rusíne," řekla jednou při večeři baba Nikolovi, ,,ty budeš slavným
mužem své země, budou se tě bát vojska a generálové," a nabírala přitom ze
společné mísy kolečka kvašených okurek s cibulí a říkala to tak, jako by
mluvila o zákolníku nebo o došcích na střechu . ,,Chci , aby sis vzal mou dceru
Vasju."
Abys oslepla, myslil si Šuhaj, ví tedy všechno, to je mrzuté. A řekl: ,,Co by
ne?!" A pak, chytaje se poslední naděje: ,,A co když mě zítra zastřelí?"
Baba nic.
,,A ty, Němče," povídala, když polkla sousto, ,,se staneš nejbohatším mu-
žem své země. Chci, aby sis vzal mou dceru Jevku."
,,No!" řekl Němec. ,,Jen vyváznu-li z toho živ." A také na něm bylo vidět ,
že mu jsou takové řeči milé jako osina v oku.
Rozumí se, že vojáky ani nenapadlo s dcerami se ženiti. Nikola měl již
tehdy rád Eržiku a také Němec měl doma děvče. Chtěli se jen ulejvat, míti se
dobře, a baba jim podstrojovala.
Bylo jim najednou u večeře hrozně protivno. Jevka chroupala plnými ústy
okurky s cibulí a Vasja se držadlem dřev ě né lžíce drbala v zátylku, honíc tam
pod vrkočem nějakou veš.
,,Ale obelhali-li jste mě , třikrát sedmkrát běda vám," řekla baba, a to pro-
kletí bylo tím ošklivější , že bylo proneseno jakoby lhostejně a že se při něm
babiny oči dívaly přes vojáky na povalovou stěnu.
„Co by?" broukl Němec , ale jen tak, že se slušelo, aby něco podobného
řekl.
Ale na Šuhaje to ticho a podvečerní soumrak podivně sáhly. Jako by dale-
ko odtud, nad jeho domovinou, někdo vyřízl kus ovzduší a přenesl jej sem
nad chýši s vysokou slaměnou střechou . A tam doma zůstal kruh prázdného
prostoru, začarované místo v pralese, kudy budou marně blouditi medvěd,
jelen i člověk. Pocítil zřejmě vůni tlení a pryskyřice, jak sem zároveň s ti-
chem a soumrakem vnikala malými okénky.
,,Dejte mi své plecháčky!" řekla baba.
S vojenskými miskami odešla a vrátila se s nějakým lektvarem v nich.
,,Vypijte to!"
Nebylo to ani hořké ani sladké, ani dobré ani nedobré.
,,Teď se vás netkne žádná kulka. Ani z pušky, ani z pistole, ani z kulometu,
ani z děla."
Vypadalo to jako obřad. Nikolu slabě zasvědilo v zádech.

169
 Toho večera šli brzy spat. A té noci k holkám na přístřešek nelezli. Ale
před spaním na seně ve stodůlce mnoho hovořili.
Jaký nesmysl! Němec se zlobil. Copak si opravdu myslí, že je na takové-
hle pitomosti nachytá? To ať si vypravuje hloupým babám, jako je ona, a ne
starým vojákům. Má na sebe jen pořádnou zlost, že se dal tou nenadálostí
překvapit, že babě neřekl své mínění a že vůbec pil to svinstvo. A třeba říci,
že se zlobil doopravdy, přesto, nebo snad právě proto, že ho někde uvnitř
obtěžoval hlas, snažící se mu našeptávati, že by to bylo přece jen dobré, kdy-
by to byla pravda.
,,Utecme!" pravil Šuhaj .
Nu, dobře! Za pár dní mohou vymáznout! Potřebují oni babu!
Těch několik dní se však protáhlo. Tady byl mír a pokoj. Jako by žili sto
mil a sto let od války. Celou dobu sem nikdo nepřišel a do štěkotu ruských
kulometů a do blýskavic ruských šrapnelů se jim nechtělo. Krásné bezpečí,
ze všeho nejvzácnější, jim stálo i za špatné svědomí. Zase chodili s dcerami
pást krávy a do olšin na klestí.
Ale jednou časně zrána byli oba na dvorku. Nikola ořezával a štěpil smr-
kovou sněť babě na hrabici , Němec seděl na zemi, opíral se o proutěný plot
a hrál na foukací harmoniku. Z chýše vyšla baba. Přistavila si k stodůlce
žebříček a lezla pro cosi do podstřešku . Vtom zadul vítr, babě rovnou pod
sukně, a celou ji obnažil. A ukázalo se něco velmi podivného . Babin kostřec
byl prodloužen a porostlý srstí. Jako kozí ocas.
Němec, hloupý Němec, který zná jen svoje stroje a svoje číslíčky, nic neví
a ničemu nevěří, se dal do nehorázného smíchu.
Ale Šuhaj se zarazil. Neboť Nikola Šuhaj byl z Podkarpatska. A tam žije
ještě Bůh. A Nikola byl z kraje Oleksy Dovbuše. Slavného zbojníka Oleksy
Dovbuše, který sedm let se sedmi sty chlapci bojoval po krajině, bohatým
bral a chudým dával a jenž nemohl býti zraněn leč stříbrnou kulí, nad kterou,
skrytou v zrní janJÍ pšenice, bylo odslouženo dvanáct mší. Nikola Šuhaj vě­
děl ihned, že před ním na žebříku stojí baba jaga. Bosorkyňa. Povitrula. Ča­
rodějnice .
,,Ublíží nám. Zabijeme ji," šeptal.
,,Eh! K čemu?" máchl rukou Němec.
Ale vojákům na nějakém babském životě nezáleží. Nazabíjeli se sami již
dosti a zabitých kamarádů viděli také až přespříliš. Proč neudělat kamarádo-
vi něco k vůli? Obzvláště má-li s ní člověk je š tě nevyřízený účet za to, že
beztrestně útočila na jeho lidský rozum?!
Když šla příštího jitra baba do stodůlky, utloukli ji klacky a utekli.

170
MARIE PUJMANOVÁ
(roz. Hennerová, 1893-1958)

Lidé na křižovatce (1937, úryvek)

Rozsáhlý román Marie Pujmanové pojednává o osudech rodiny komunistického

advokáta dr. Gamzy a proletářské rodiny Urbanových. Ondřej Urban, domovnický
syn, fascinován úspěchem podnikatele Kazmara Qeho prototypem byl Tomáš Baťa) ,
se rozhodne vyučit v Kazmarově škole práce v městečku Úly. Jeho zážitky z počát­
ku učení líčí následující ukázka. Děj se odehrává v prvním desetiletí samostatné
republiky.

Rosenstam, závodní lékař a vedoucí biochemické laboratoře, domlouval Kaz-

marovi, aby ustanovil školu na hodiny aspoň odpolední a nevpínal hned prv-
ní ročník do plného továrního tempa. Nelíbí se mu tepová frekvence leckte-
rého z hochů, a zmínil se o sedimentu únavy, jejž nachází ve svých zkumav-
kách častěji, než sluší vzornému ústavu, který Hospodář vybudoval s pocho-
pením tak nevšedním. Kazmarovi se zalíbil výklad o vylučovaném množství
fosfátů, a prohlížel záznamy a křivky se zájmem až dětským. Vyslechl Ro-
senstama, ani jednou ho nepřerušuje, pozorně do konce. Teprve pak se posta-
vil před lékaře a namítl: ,,A co já?" Ouvej , jakmile Hospodář vyřkne své
pověstné „a co já?", je amen. ,,V jejich věku jsem dělal dvanáct hodin den-
ně," řekl průmyslový obr. ,,Tatík se mnou nezacházel v rukavičkách jako my
s dělníky, a pravopis a anglicky a účetnictví, to jsem se, holenku, všechno
naučil v noci, kdy jindy? Den je na práci. A sám, doktore, sám. Já," rozesmál
se vzpomínkou samouk, ,,když jsem psal své první obchodní dopisy, zapotil
jsem se více než hoši v sušárně. Moji chlapci dostávají rozumy po lopatě -
mají to pohodlné až běda." Ba, Kazmarovi neříkají darmo „Nezmar". ,,Ne-
můžete měřit průměr svými ocelovými nervy," pokoušel se Rosenstam, po-
tlačuje nevoli. ,,Tak ať si je vychovávají!" vpadá Kazmar. ,,I vaše konstituce,
Hospodáři,je část vaší geniality." ,,Třesky plesky, geniality," odmítá Kazmar
(pln nasycené ješitnosti; co naplat, je také člověk), ,,ale pevnou povahu mu-
síš mít a nepovolit." A nepovolil svým chlapcům. Ať si zbabělci první rok
utíkají, jako kdysi syn ředitele Vykoukala, ať odpadají nedochůdčata! To zá-
vodům jen prospívá, a těm, kdo vytrvají, neméně. Každý průkopník podle
své sekery. Trp, kozáče, budeš atamanem.
Ondřeje brzy přešlo první opojení, že byl přijat mezi Kazmarovy chlapce,
že dosáhl, oč usiloval, a že hanba, které se obával před matkou a před Gam-
zovými, je zažehnána. Pražští diváci jeho života (pro které podnikal všech-
no) byli daleko a neskuteční jako za sklem obráceného kukátka. Žili kdy
vůbec? Byl v Úlech měsíc, byl tady rok? To se mu poslouchalo tovární píseň
před ohradou první den! Dělal u Kazmarů, co mu poručili , ohlušen zmatenou

171
zlomkovitostí úkolu a jako by to za něho konal někdo druhý, a on jen pořád
toho druhého hlídá, ať se mu nezaběhne v džungli strojů, ať mu neprovede
hloupost v rachotu srážky vlaků, který provází zjemňovací průběh vlákna
a přikrývá myšlenky, ať spěchá, když hází útky do transportéru, tkalcovna
nečeká, ať nesplete značkované barvy, když razí automatem trubičky na
potáče, a za toho druhého má nohu na pojišťovací záklopce, aby mu trhač­
ka, ten žrout, co spřádá stoh bavlny za den, nevsála a neutrhla ruku, jak prý
se stalo nedávno jednomu, ještě o riěm táhne pověst třináctkou. To ale ne-
vadí Franckovi Anténě, aby neprováděl frajeřinu, když chystají přes poled-
ne. Zapjal si motor a průvanem z exhaustoru shazoval chlapcům čepice
z hlavy. Což Francek, je v Úlech déle, už se vyzná, je nad věcí. Ondřej byl
ve vleku. Křísil se sprchami, kterým dřív uhýbal jako biči, a napájel se před
večerní školou černou kávou, chutnala jako kolomaz, ale ať, kdo maže, ten
jede, jak říká starý Horýnek. Ondřej nevypínal ani v neděli, kdy Kazmarovi
chlapci se radovali na povel na Kazmarově sportovním hřišti a v Kazmaro-
vě kinu, a zábavu jim účtovala správa na růžových výplatních páskách;
brali kluci slušně peněz na papíře, ale posud byli Hospodářovými dlužníky
za byt a jídlo a vzdělání a vyražení; a bylo to pěkné, to se musí uznat, ale já
nevím, člověk pořád jako by se po něčem ohlížel, jako by hledal včerejší
den a ztratil sebe v tlačenici.
Ale ten pravý, ten skutečný Ondřej ví, že to jaksi neplatí, že to nevadí, že
je to jen prozatím, jako na přestupní stanici, na železničním uzlu v cizině, kde
posunuje hrůza vlaků na záhadné výhybky, a ty koukej, ať tě žádný nezachytí,
že je jen třeba dávat pozor na všechny strany, na mašiny a na lidi, na předsta­
vené a na druhy, mlčet, vydržet a přetrvat, až, až - Co bylo vlastně až? Ano,
a co jsem to tenkrát chtěl? Co chodíte, Urbane, jako tělo bez duše? Na kutě,
zhasíná se. Jenže otočný reflektor, který hlídá z mrakodrapu celou noc a stře­
ží Úly před ohněm, lupiči a kazisvěty, přijde si pro tebe ob minutu a hmátne
svým kyklopským okem až do postele. Ani to proklaté světlo nebránilo No-
vákovi, a Novák zase, visuté lůžko se nad Ondřejem kymácí, Novák dýchá
jako štvaná zvěř, až uštve čerta v těle. Jsme jenom lidé, ale život se ti protiví.
Je kdesi ostrov kvetoucího ticha uprostřed tmavomodré samoty, jest jenom
třeba rozpomenout se - ale Ondřej usne a spí, jako když kámen do vody
zahodí, až ho mrazivý budík vyhodí na nohy, a tanec začíná znova. Všechno
za něho žije ten druhý, a Ondřejova jest jen vytřeštěná únava a vybičovaná
pozornost.
Byl horlivý nováček, Týra si ho povšiml. Po měsíci měl největší počet
bodů z party, a kluci naň dělali nohama rukama šplhavé posunky. Bál se
posměchu víc než nebezpečí strojů, a dovedl splácet úšklebek spíš pěstí po
hubě než vtipem. Těžko se domluvíš s živými lidmi, jsou jednu chvíli tak
a druhou tak, podle toho, jak se vyspali a co po tobě chtějí, jsou nevypoči­
tatelní. Stroj, když ho řádně poznáš, je jasný; stroj je charakter; lze spoleh-

172
nout na stroj. Chtěl se učit elektromechanikem, vstrčili ho na přadláctví. Tr-
pělivost, všechno bude. A potom, člověk zvykne. Ona ta přádelna nebyla
zrovna k zahození.
exhaustor - odsavač

MARIE MAJEROVÁ
(vl. jm. Marie Bartošová, 1882-1967)

Siréna (1935, úryvek)

Na osudech tří generací dělnické rodiny Hudců ukazuje Marie Majerová proces po-
stupného názorového zrání dělnické třídy na Kladensku. V naší ukázce vystupuje
představitel druhé generace této rodiny, zvaný Hudec-frajer.

Hudec zavázal manželce ruku a pak šli mlčky celou dlouhou cestu. Valcíř
dva kroky napřed, jak byl zvyklý. Nikdo nechtěl promluvit první, aby neutvá-
řel nějakou situaci, které by potom snad musil přizpůsobovat všecko své dal-
ší chování. Hudec se domníval, že je v právu, jde-li za svými choutkami,
když přece doma spravedlivě odevzdává veškeren výdělek. Chce-li ho man-
želka omezovat, tedy se splete. On má právo na to, aby vyžil každý svůj
milostný vznět, to je jeho osobní věc, když ona dostává všechno, co jí náleží.
Do toho nikomu nic není. On se nedá omezovat. Ať si tohle nezvyká, aby ho
hlídala, kam on chodí, to by mohlo špatně dopadnout.
Kráčel proto tak, aby bylo patrno, že jde z vlastní vůle a že ji doprovází jen
jako slušný člověk, který nenechá ženskou jít v noci samotnou.
Hudcovka zase mlčela, protože byla příliš uražena, aby mohla promluvit
první. Sama v sobě měla ovšem řečí zadržených ažaž!
Pěkně pokračuješ, kázala Hudcovi v duchu. Pěkně, pěkně!
A kdyby byl pohlédl na její hubenou tvář s protáhlým nosem, který se
špičatěl věkem a trápením, na nepoddajné vlny černých vlasů, které zvedaly
šátek nad čelem jako chocholka, na uhlové obočí v jedné čáře i ostré panenky
pod brvami, byl by to všecko vyčetl z jejího vzezření.
Ale Hudec si vykračoval na skok před ní, takže to vypadalo, jako by ho
ustavičně doháněla , a jeho manželka se spokojovala němomluvou:
Pěkně pokračuješ! Už ti nestačí kročehlavské a kladenské, až do Rozdělo­
va lítáš, nemáš dost na hospodských ženštinách, už i takové lehké vyhledá-
váš!
Ale měla ještě tolik soudnosti, že potřásla hlavou a pomyslela si:
Vlastně si to vyjde nastejno, neřest jako neřest.
A obrátila myšlení jiným směrem. Hryzlo ji, že po námaze a vyčerpání

173
celého dne musila ještě podniknout dalekou cestu, že se tolik polekala útočí­
cího Bosňáka a že se dokonce pořezala na rukou, kterých tolik potřebuje
k denní práci. Nyní jí rány budou vadit, budou bolet, protože její práci nikdo
neudělá a ona se nemůže jako hutník hodit marod na pár dní. Ale toto reptání
zůstávalo jen na povrchu. Byly to obvyklé ženské výklady, kterými hutníce
provázely toulky a pitky svých manželů, a vlastně ani nezněly, a proto nic
neznamenaly.
Ale zpod jejího planého žalování se draly u Hudcovky nyní z hlubin
k projevu prudké šlehy. Začala Hudce nenávidět za všechno dnešní i minulé
ponížení a za to, že se tak zúplna vrátil k svému lehkomyslnému sobectví, že
nedovedl myslit, cítit a žít ve dvou, že se zařídil tak docela sám pro sebe, že
se pohybuje ve vlastním milostném prostředí, v toužení a ukájení, která ona
nechápala, protože je nikdy nepocítila.
Sama byla stále dychtivá jen jeho objetí a jiní muži jí nebyli nic než lhos-
tejní lidé, které potkáváme, nehledíme na ně a míjíme je. Chtělo se jí klít
a udeřit tu kulatou, pečlivě upravenou hlavu přímo do týla, který ustavičně
přitahoval její pohled, jak se Hudec nadnášel před ní křepkým krokem sval-
natého muže. Jeho týl jí připadal jako zamčený zámek k tajemstvím, která
ona nikdy neobjeví. Hryzala ji bezmoc a byla by hlavou o zeď tloukla, jak
zoufale cítila svou samotu, ale kráčela za mužem vztyčená, s nosem nahoru,
aby ji viděl nezlomenou, kdyby se obrátil.
Ale neobrátil se. Jen odemkl dům, když došli, odstrojili se a lehl si k ní
zády. Od té noci nastal u nich nový pořádek. Hudec se k ní neobracel, a nebylo
to, protože již opět chodila s útěžkem. Vždyť mu to ještě ani neřekla!
Narození malé Marie přijal lhostejný, žertem, sotva se na novorozenou
podíval. Příští sobotu jako všecky ostatní soboty odcházel čistě umyt a oho-
len a vracel se až na nedělní šichtu. Hudcovka poznala, že se stalo něco váž-
ného , a netrvalo dlouho, už se veřejně vědělo, že chodí za nosičkou piva
Čemou do Rozdělova .
Byla-li Hudcovka do té chvíle jako ze dřeva, nyní byla z kamene. Pracova-
la jako kůň. Šest dětí se točilo kolem ní. Zvykla si vyčkávat Hudcova návra-
tu. Někdy na ni Emča hledívala s nedětskou zvědavostí.
Asi něco slyšela, kývla si Hudcovka do šití.
V sobotu se všichni koupávali. Hudcovka vydrbala jednoho po druhém
v neckách, do nichž s Emčou nanosily párovky. Hudec dnes odešel již ráno,
neboť měl nedělní tuplovku, vrátí se tedy patrně v noci, aby se prospal. Do-
čká-li se ho Hudcovka a neusne, dá mu horký čaj do postele. Přiložila do
plotny šmantů , to se oheň udrží do rána. Stačí je pak jen rozklepnout a přilo­
žit několik třísek a voda se vaří.
Ale vrátí-li se namol, jak si zvyká v poslední době ...
Zabrala se do svého žalu, spadla do něho až po uši.

t74
JAN MUKAŘOVSKÝ (1891-1975)

Záměrnost a nezáměrnost v umě n í (1943, úryvek)

Ukázali jsme již výše, že v každém aktu vnímání jsou nutně přítomny dva
momenty: jeden daný směřováním k tomu, co má v díle platnost znakovou,
druhý naopak směřující k bezprostřednímu prožívání díla jako skutečnosti.
Řekli jsem již také, že záměrnost , viděná ze stanoviska vnímatelova, jeví se
jako směřování k významovému sjednocení díla- jen dílo jednotného smys-
lu jeví se znakem. Vše, co se v díle tomuto sjednocení staví na odpor, co
významovou jeho jednotu porušuje, je vnímatelem pociťováno jako nezá-
měrné. Během vnímání - ukázali jsme již - kolísá vnímatel neustále mezi
pocitem záměrnosti a nezáměrnosti, jinými slovy, dílo je mu znakem (a to
znakem samoúčelným , bez jednoznačného vztahu ke skutečnosti) i věcí zá-
roveň . Pravíme-li, že je věcí, chceme tím naznačit, že se dílo vlivem toho, co
je v něm nezáměrné, významově nesjednocené, jeví diváku podobným pN-
rodnímu faktu , totiž takovému faktu , který svým ustrojením neodpovídá na
otázku „k čemu?" , nýbrž ponechává rozhodnutí o svém funkčním využití člo­
věku; právě v této okolnosti má svůj původ bezprostřednost a naléhavost
jeho působení na člověka. Zpravidla ovšem člověk přírodní fakty, pokud si
nevynucují jeho citové zaujetí svou záhadností nebo pokud jich nehodlá užít
prakticky, nechává nepovšimnuty. Umělecké dílo však si vynucuje pozornost
právě tím, že je zároveň věcí i znakem. Vnitřní sjednocenost daná záměrností
navozuje urótý vztah k předmětu a tvoří pevnou osu, okolo které se mohou
nakupit asociované představy a city. Z druhé strany pak jakožto věc význa-
mově neusměrněná (kterou je dílo vlivem své nezáměrnosti) nabývá schop-
nosti upoutat k sobě představy i city nejrozmanitější, které nemusí mít nic
společného s jeho vlastní významovou náplní; dílo stává se tak schopným
vejít v intimní sepětí se zcela osobními zážitky, představami i city kterého-
koli vnímatele, působit netoliko na jeho duševní život vědomý, ale uvést
v pohyb i síly vládnoucí jeho podvědomím . Celý vnímatelův osobní vztah ke
skutečnosti, ať činný, ať kontemplativní, bude tímto vlivem napříš tě silněji či
slaběji obměněn . Ne proto působí tedy umělecké dílo tak mohutně na člově­
ka, že by mu - jak zní běžná formulka - podávalo otisk osobnosti autorovy,
jeho zážitků atd., ale proto, že vykonává vliv na osobnost vnímatelovu, na
j eho zážitky atd. To vše ovšem, jakjsme právě zjistili, zásluhou toho, že v něm
je obsažen a pociťován prvek nezáměrnosti. Jen a jen záměrné dílo by jakož-
to znak nutně bylo „res nullius", majetek obecný, beze schopnosti zasáhnout
vnímatele v tom, co je vlastního jen jemu samému.
(STUDIE Z ESTETIKY, 1966)

175
 Literatura
mezi válkami

B: DEMOKRATICKÝ PROUD

KAREL Č AP E K (1890-1938)

Š lépěj (úryvek)

Pokojně, nekonečně padal sníh na zmrzlý kraj. Se sněhem vždycky padá ti-
cho, myslil si Boura ukrytý v nějaké boudě, a bylo mu zároveií. slavnostně
i teskno , neboť se cítil osamělý v širé krajině. Země před jeho očima se zjed-
nodušovala, sjednotila a rozšířila, srovnána v bílých vlnách a nerozrytá zma-
tenými stopami života. Konečně prořidl a zastavil se tanec vloček, jediný
pohyb v tom slavném tichu. Váhavě boří chodec nohy do nedotknutého sněhu
a je mu divně , že on první p6znamenává kraj ·dlouhým řádkem svých kroků.
Ale naproti po silnici jde někdo černý a zachumelený; dva řetízky kroků po-
běží vedle sebe, zkříží se a vnesou první lidský zmatek na tuto čistou tabuli.
Avšak protichůdce se zastavuje, má ještě sníh na vousech a dívá se napjatě
na něco stranou silnice. Boura zpomalil krok a pátral ve směru jeho očí; oba
řetízky se setkaly a zastavily vedle sebe.
„Vidíte tam tu šlépěj?" řekl zasněžený muž a ukazoval nějakou stopu asi
šest metrů od kraje silnice, kde oba stáli.
,,Vidím; je to lidská šlépěj."
„Ano, ale jak se tam dostala?" Někdo tudy šel, chtěl říci Boura, ale zarazil
se; šlépěj byla jediná uprostřed pole, a před ní ani za ní nebylo stopy kročejů;
byla zcela jasná a ostrá na bílé ploše, ale byla osamocená, nic nevedlo k ní
ani od ní. ,,Jak se tam mohla dostat," podivil se a chtěl jíti k ní.
„Počkejte," zastavil ho druhý, ,,naděláte kolem ní zbytečných stop a všechno
rozházíte. To se musí vysvětlit," dodal podrážděně, ,,to nejde , aby někde byla
jen jedna šlépěj. Dejme tomu, že by někdo skočil odtud doprostřed pole; pak
by před ní nebylo kročejů. Ale kdo by tak daleko doskočil, a jak by mohl
skočit jenom na jednu nohu? Vždyť by ztratil rovnováhu a musel by se někde
opřít druhou nohou; myslím, že by musel běžet kousek vpřed, jako když se
skočí z rozjeté tramvaje. Ale tady není druhé nohy."

176
 „To je nesmysl," řekl Boura; ,,kdyby skočil odtud, byly by tady na silnici
po něm stopy; ale jsou tu jenom naše kroky. Nikdo před námi tudy nešel."
„Stopa je obrácena patou k silnici; kdo ji udělal, šel tímto směrem. Kdyby
šel do vesnice, musel by jít vpravo; na tuhle stranu jsou jen pole, a co kčertu
teď někdo hledá v polích?"
„Dovolte, kdo šlápl tam, musel zase někudy odejít; ale já tvrdím, že vůbec
neodešel, protože neudělal dalších kroků . To je jasné. Nikdo tudy nešel. Sto-
pa se musí vysvětlit jinak." A Boura usilovně přemýšlel. ,,Snad tam byl v hlíně
přirozený důlek nebo šlépěj ve zmrzlém blátě a do ní napadal sníh. Anebo,
počkejte, snad tam stála pohozená bota, a tu třeba odnesl pták, když napadl
sníh. Pak by tam zůstalo nezasněžené místo, podobné šlépěji. Musíme hledat
phrozenou konjekturu."
,,Kdyby tam stála bota už před chumelenicí, zůstala by pod ní černá půda;
ale já tam vidím sníh."
„Snad ten pták odnesl botu, když ještě sněžilo; nebo ji upustil v letu do
čerstvého sněhu a zase ji zvedl. Prostě to nemůže být šlépěj."
„Copak ten váš pták žere boty? Nebo si v nich dělá hnízdo? Malý pták
botu neunese a velký se do ní nevejde. To se musí řešit obecně . Já myslím, že
to je šlépěj , a když nepřišla po zemi, musela přijít shora. Vy si myslíte, že to
udělal pták, ale je možné, že to přišlo třeba - - z balonu. Snad se někdo
pověsil na balon a šlápl jednou nohou do sněhu, aby si udělal ze světa blázna.
Nesmějte se, mně samotnému je nepříjemné vysvětlovat to tak nuceně , ale -
- Byl bych rád, kdyby to nebyla šlépěj." A oba se pustili za ní.
Okolnosti nemohly býti jasnější. Od příkopu podél silnice mírně stoupalo
nezorané zasněžené pole; asi uprostřed byla ta stopa, a za ní stál, hustě po-
sněžen, nevelký strom. Plocha mezi silnicí a šlépějí byla panenská, bez sebe-
lehčí stopy nějakého dotyku; povrch sněhu nebyl nikde porušen nebo pohnut.
Sníh byl měkký a tvárný, bez sypkosti velkých mrazů.
Byla to opravdu šlépěj. Byl to otisk veliké boty amerického tvaru s velmi
širokým podešvem a pěti silnými cvočky na podpatku. Sníh byl čistě a hladce
stlačen a nebylo na něm lehkých nesešlápnutých vloček: tedy šlépěj vznikla
teprve, když už dosněžilo. Otisk byl hluboký a rázný; tíha spočívající na této
podešvi musila býti hodně větší než váha kteréhokoliv z mužů skloněných
nad stopou. Konjektura ptáka a boty se mlčky ztratila.
Zrovna nad šlépějí se vznášely krajní větve stromu: několik tenkých větvi­
ček obalených sněhem , jenž nikde nebyl setřen nebo střesen . Při lehkém za-
klepání na větev opadával sníh v celých kusech. Hypotéza „shora" naprosto
padla. Nebylo možno učiniti cokoliv shora bez střesení sněhu ze stromu. Fakt
šlépěje nabyl tvrdé a nahé jasnosti.

(BOŽÍ MUKA, 1917)

177
P roč nejsem komunistou (úryvky)

Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím

hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti
dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho
ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší.
Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou
zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu;
co je, je špatné.
V jedné baladě praví Jiří Wolker: ,,Nejhlouběji v tvém srdci, chudý, vidím
nenávist." Je to strašlivé slovo, ale zvláštní je, že je docela nesprávné. Na dně
srdcí chudých lidí je spíše podivuhodná a překrásná veselost. Dělník u stroje
si daleko chutěji zašprýmuje nežli fabrikant nebo ředitel továrny; zedníci na
stavbě užijí víc legrace než stavitel nebo domácí pán, a zpívá-li někdo v do-
mácnosti, je to rozhodně spíše služka drhnoucí podlahu nežli její paní. Tak-
zvaný proletář je od přírody nakloněn téměř radostnému a dětskému pojímá-
ní života; komunistický pesimism a zasmušilá nenávist jsou do něho uměle
pumpovány, a k tomu ještě nečistými troubami. Tento import zoufalé po-
chmurnosti se nazývá „výchova mas k revolučnosti" nebo „posilování třídní­
ho vědomí" . Chudému, který má tak málo, berou ještě jeho primitivní radost
ze života; to je první splátka na budoucí lepší svět.
Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi
mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl
s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to ples-
nivá kůrka chudého, nebo žranice pánů. Není už láska, nýbrž buď perverze
bohatých, nebo proletářské plození dětí. Buržoa vydechuje svou vlastní hni-
lobu a dělník souchotiny; tím jaksi vymizel vzduch. Nevím, zda se žurnalisté
a spisovatelé vemluvili v tento nesmyslný obraz světa, nebo zda vědomě Ihou;
vím jenom, že naivní a nezkušený člověk, jímž je většinou proletář, žije ve
strašlivě zkresleném světě, který mu skutečně nestojí za nic jiného, než aby
byl z kořene vyvrácen. Avšak ježto takový svět je jenom fikce , bylo by velmi
načase z kořene vyvrátit tuto ponurou fikci , třeba nějakým revolučním či­
nem; v tomto případě jsem nadšeně při věci. ( ... )

Říká se mi „relativista" pro zvláštní a patrně dosti těžkou intelektuální

vinu, že se snažím všemu porozumět; párám se ve všech naukách a ve všech
literaturách až po černošské povídačky a objevuji s mystickou radostí, že při
troše trpělivosti a prostoty se lze jakžtakž srozuměti se všemi lidmi jakékoliv
kůže nebo víry. Je tu patrně jakási společná lidská logika a zásoba společ­
ných lidských hodnot, jako je láska, humor, chuť k jídlu, optimismus a mnohé
jiné věci, bez kterých se nedá žíti. A tu mne někdy jímá hrůza, že se nemohu
srozumět s komunismem. Chápu jeho ideály, ale nemohu pochopit jeho meto-

178
du. Někdy mi je, jako by mluvil cizí řečí a jako by jeho myšlení podléhalo
jiným zákonům. Věří-li jeden národ, že se mají lidé navzájem snášet, a jiný,
že se mají navzájem sníst, je to diference sice velmi malebná, ale nikoli na-
prosto zásadní; avšak věří-li komunismus, že zastřelit člověka odzadu není
zločin, pak je tu něco, čemu nemohu rozumět, třeba se mi to říká po Česku;
mám hrozný dojem chaosu a skutečnou úzkost, že takhle se nikdy nesmluví-
me.
Věřím až podnes, že je jistých mravních a rozumových pět švestek, po
nichž člověk poznává člověka. Metoda komunismu je široce založený pokus
o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které
k sobě nepatří a nemají si co říci. Co je dobré na jedné straně, nemůže a nesmí
být dobré na druhé straně; jako by nebyli tady i tam lidé fyziologicky a mo-
rálně tíž. Pošlete na mne nej011odoxnějšího komunistu; neskolí-li mne na
místě, doufám, že se s ním osobně shodnu ve spoustě věcí, pokud se ovšem
netýkají komunismu. Avšak komunismus se zásadně neshodne s těmi druhý-
mi ani v tom, co se netýká komunismu; mluvte s ním o funkci sleziny, a on
řekne, že je to měšťácká věda; podobně existuje měšťácká poezie, měšťácký
romantism, měšťácká humanita a tak dále. Síla přesvědčení, jakou najdete
u komunistů v každé maličkosti , je téměř nadlidská: ne proto, že by to pře­
svědčení bylo tak povznášející, nýbrž proto, že se jim posléze nepřejí. Nebo
snad to není síla přesvědčení, nýbrž jakýsi rituální předpis nebo koneckonců
řemeslo.

(PŘÍTOMNOST, 4 . 12 . 1924)

RUR (1920, úryvek)

Ve slavném Čapkově dramatu o umělých lidech-robotech se vypráví o jejich výrobě
v Rossumových továrnách a o jejich vzpouře proti lidstvu. Naše ukázka pojednává
o historii vzniku robotů á jejich povaze.

HELENA: A to nesmím nikomu prozradit?

DOMIN: Nikomu na světě.
HELENA: Škoda, že je to ve všech čítankách.
DOMIN: Škoda. Seskočí se stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co
v čítankách není? Ťuká si na čelo. Že byl stmý Rossum úžasný blázen.
Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstředník
chtěl opravdu dělat lidi.
HELENA: Ale vždyť vy děláte lidi!
DOMIN: Pňbližně, slečno Heleno. Ale stmý Rossum to mínil doslovně. Víte,
chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto to všech-
no dělal. Nešlo mu o nic víc než podat důkaz , že nebylo žádného Pánaboha

179
 zapotřebí. Proto si umanul udělat člověka navlas, jako jsme my. Znáte
trochu anatomii?
HELENA: Jen -docela málo.
DOMIN: Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit všechno do po-
slední žlázy jako v lidském těle . Slepé střevo, mandle, pupek, samé zby-
tečnosti. Dokonce i hm - i pohlavní žlázy.
HELENA: Ale ty přece -ty přece -
DOMIN: - nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle vyrábět, pak
není - hm - nijak třeba -
HELENA: Rozumím.
DOMIN: Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Měl to být
muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to hroz-
né, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně
piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geni-
ální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: ,,To je nesmy-
sl, vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda,
pak na ten celý krám nakašlat. A pustil se sám do anatomie.
HELEN A: V čítánkách je to jinak.
DOMIN vstane: V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí tam
například, že Roboty vynalezl staiý pán. Zatím se starý snad hodil na tmi-
verzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, že udělá skutečné lidi,
tedy snad nějaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý
Rossum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je
v čítankách o spolupráci obou velikých Ross umů, je povídačka. Ti dva se
ukrutně hádali. Starý ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a ko-
nečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se svými
velikými potraty, a začal to vyrábět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho
doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fyziologické obludy, až
ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je celá historie.
HELENA: A co tedy mladý?
DOMIN: Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku po-
znání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to příliš složité
a že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat anato-
mii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit - Zkrátka, slečno Glo-
ryová, nenudí vás to?
HELENA: Ne, naopak, je to hrozně zajímavé.
DOMIN: Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu
cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje dělat
spoustu věcí, které - které jsou vlastně zbytečné.
HELENA: Oho!
DOMIN: Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo sčítat. Naf-
tový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé
dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjedno-

180
 dušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky
nejlepší?
HELENA: Nejlepší? Snad ten, který- který- Když je poctivý- a oddaný.
DOMIN: Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Ros-
sum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit.
Vyhodil všechno, co neslouží píimo práci. Tím vlastně vyhodil člověka
a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mecha-
nicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nema-
jí duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky vytříbenější
než výrobek přírody.
HELENA: Říká se, že člověk je výrobek boží.
DOMIN: Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. Věřila byste, že
si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha?
HELENA: Jak, prosím vás?
DOMIN: Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami čtyř­
metrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti mamuti lámali.
HELENA: Lámali?
DOMIN: Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše planeta je
patrně trochu malá pro obry. Teď děláme jen Roboty přirozené velikosti
a velmi slušné lidské úpravy.
HELENA: Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci říci vzala
do práce -
DOMIN: Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují.
HELENA: - získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiší.
DOMIN: Viděla jste mou písařku?
HELENA: Nevšimla jsem si.
DOMIN zvoní: Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotů
dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší
budou snad žít dvacet let.
HELENA: Pak hynou?
DOMIN: Ano , opotřebují se.

Krakatit (1924, úryvek)

Třesoucí se rukou nastavil Prokop hrníček; a starý mu naléval opatrně tmavé-

ho čaje.,,Pij," řekl měkce , ,,pokud je to teplé."
,,Dě-dě-děkuju," vzlykal Prokop a upíjel trpkého odvaru.
Starý si zamyšleně hladil dlouhé vlásky. ,,Je to hořké , " povídal pomalu,
,,tuze hořké, viď? Nechtěl bys kousek cukru?"
Prokop zavrtěl hlavou, svíralo ho to v ústech hořkostí slz, ale v prsou se
mu rozlévalo dobrodějné teplo.

181
 Stařík hlasitě srkal ze svého hrníčku. ,,Tak se podívej ," řekl , aby něco za-
mumlal, ,,co já tu mám namalováno." Podal mu svůj hrneček; byla na něm
kotva, srdce a kříž. ,,To je víra, láska a naděje. Tak už neplač. " Stál nad oh-
něm s rukama sepjatýma. ,,Milý, milý," mluvil tiše, ,,už neuděláš to nejvyšší
a nevydáš všechno. Chtěl jsi se roztrhnout samou silou; a zůstaneš celý,
a nespasíš svět, ani jej nerozbiješ. Mnoho v tobě zůstane zavřeno jako v ka-
meni oheň; tak dobrá,je to obětováno. Chtěl jsi dělat příliš veliké věci, a budeš
dělat malé. Tak je to dobře."
Prokop klečel před ohněm a netroufal si zvednouti oči; věděl nyní, že
k němu mluví Bůh Otec.
,,Tak je to dobře," šeptal.
„Tak je to dobře. Uděláš věci dobré lidem. Kdo myslí na nejvyšší, odvrátil
oči od lidí. Za to jim budeš sloužit."
,,Tak je to dobře," vydechl Prokop na kolenou.
„Nu tak vidíš," řekl dědeček potěšen a usedl na bobek. ,,Koukej, načpak je
ten tvůj - jak říkáš tomu vynálezu?"
Prokop zvedl hlavu . ,,Já ... jsem už zapomněl."
. ,,To je jedno," těšil ho starý. ,,Přijdeš zas na jiné věci. Počkej, co jsem chtěl
říci? Aha. Načpak takový velký výbuch? Ještě tím někomu ublížíš. Ale hle-
dej a zkoumej, třeba najdeš ... no třeba takové pf, pf, pf," ukazoval dědeček
pšukaje měkkými tvářemi, ,,víš? Aby to dělalo jenom puf, puf... a pohánělo
to nějakou věc, aby se lidem líp pracovalo. Rozumíš?"
,,Vy myslíte," mručel Prokop, ,,nějaký laciný pohon, ne?"
„Laciný, laciný," souhlasil starý radostně. ,,Aby to dalo hodně užitku. A aby
to taky svítilo, a hřálo , víš?"
„Počkejte," přemýšlel Prokop, ,,já nevím-To by se muselo zkusit ... z jiného
konce."
„No právě. Zkusit to z jiného konce, a je to. Nu tak vidíš, hned máš co
dělat. Ale teď toho nech, zítra je taky den. Já ti ustelu ." Zvedl se a cupal
k vozu. ,,Ható, hot, ma-lý," zazpíval, ,,půjdeme spat." Vracel se s hubenou
peřinkou pod hlavu. ,,Tak pojď," řekl, vzal lucernu a vlezl do prkenné kůlnič ­
ky. ,,Nu, slámy je tu dost," broukal ustýlaje, ,,pro všechny tři . Chválabohu."

První parta (1937, úryvek)

„Dědo," začal váhavě, ,,co vy myslíte, -hlásil se Pepek do party jenom pro ty
prachy? - On to totiž říká-"
„Ale ne, kdepak," rozhořčoval se děda. ,,To on je jen taková držka. To mu
nesmíš věřit."
,,Tak proč se hlásil?"
„Jo," zamyslil se nad tím starý Suchánek. ,,To ti ani nepovím. Kdybys mu

182
řek , že chtěl
jako pomáhat těm zavaleným kamarádům , tak si na tebe otevře
klapačku - jejej, to je huba nectná! Víš, on Pepek - to už je taková nátura;
musí ho být všude plno, víš? A už dostal ledaskde řezu - no , a zas všudyž
vleze. To je pro něj jako psina. Musí při všem být, takhle když je stávka nebo
v hospodě kravál - to holt má kápo. Taková nepokojná krev, to je Pepek. Ale
jináč pracant a kamarád, to on je, i když musí houpat a dožírat, kde koho
potká. Copak o to , legrace s ním je-"
,,A je ... statečný?"
„Ajo, to on je," míní děda. ,,S celou hospodou se sepere, ať je bit. A třeba
do ohně by vlez, to mu je jedno. A vidíš, nic se mu nestane; někdy je doděla­
ný, že to je hrůza - a ráno jako nic, zas mele hubou. Statečný, to jo; on se tak
utrácí, víš?"
,,A co Martínek?"
,,No, Martínek," zmátl se děda. ,,To zas není přirovnání. Kdepak Martí-
nek! Ten se nepere a nic - Jo, jenom jednou, ale to, sakra, to šlo o život. Však
z toho byl taky soud, ale Martínek to dostal podmíněně. To byl nějaký řezník
- já nevím, jak se to semlelo, ale ten šel na lidi s nožem a nějaké dva popí-
chal. Ale on se tam nahodil Mmtínek, a hned, hergot, pusťte mě na něj, ale ten
ti ho oddělal, jako toho řezníka , já už nevím, kolik to bylo tehdá žeber - Jo,
nač ses to ptal?"
,,Proč se hlásil Martínek, když má ženu a děti?"
Děda Suchánek zamyšleně mžikal. ,,No, on je voják - a sílu má, holenku,
to ti je síla - A on se víc drží doma, jako u dětí; nebo sedí na prahu a spoko-
jeně kouká, jako mějte mě všichni rádi. Tak já si jako myslím, víš, ona sem
tam ta síla musí ven. Jako tehdy s tím řezníkem . To on se Martínek do ničeho
nežene, ale když něco je, tak si řekne, ale jo, proč bych do toho nešel, a jde.
Že by nějak uvažoval, proč , to já nevím; nebo že by měl nějakou ctižádost, to
ne. On má jenom ty děti, no - a někdy na něj přijde ta síla. Moc hodný člo­
věk."
,,A co Matula?"
,,A, Matula. Co ty toho chceš vědět! Matula je přece chudák."
,,Proč chudák?"
„Tak. Nemá vůbec žádnou vlili. Tomu se musí poručit, a pak jde. Nebo
když na něj přijde pití - tak jde, a nemůže si pomoct."
,,A proč se teda sám hlásil?"
„Ale má vztek na Andrese. Za to on nemůže, to je jako pominutý. Však
dáváme všichni pozor, aby na Andrese nemoh. Ale kdyby mu někdo řek,
Matulo, tady padá dům, opři se, tak jo, jde jako hovado a opře se. Děsná síla,
člověče ; ale na práci, to Matula není. Na nitce ho můžeš vodit, ale aby sám
něco dělal, to nemůže. Tak to máš takovou těžkou věc."
Děda Suchánek kýval mlčky holou a vymydlenou hlavičkou. ,,A když se
tak pořád ptáš," vyhrkl najednou, ,,tak proč jako jsem se já hlásil s těma

183
prvníma. To bylo pro tu havířskou čest. Aby se jako neřeklo, tady hle starý
Suchánek, v závodní radě jednou byl, a teď se chce ulejvat. To jako člověk
musí na sebe vzít tu povinnost. Pravda, já jsem na Kristině kopáčem dvacet
let a znám na ní každý kámen -A taky si myslím, až mě jednou ponesou na
krchov a já budu naposled fárat pod zem, tak aby se mohlo po právu říct, jo,
Suchánek Antonín, to byl pravý starý horník, co ještě pamatuje havířskou
slávu; ten nezůstal Kristíně nic dlužen -" Starý Suchánek se zarazil. ,,Ale
s tím kladívkem," zabreptal, ,,to mě, člověče, mrzí; celou noc jsem na to mys-
lel. To se mi ještě nestalo, abych někde potratil své nářadí. "
,,A co .. . Adam?"
„Jo, Adam," zamyslil se děda Suchánek. ,,Počkej, chlapče, jakpak bych ti
to řek - Podívej se, vždyť se nás hlásilo plno, že jo; a kdyby nám nechali čas
rozmyslet si to, tak by se byli přihlásili všichni, co tam stáli, to já je zase
znám. A kdyby ses mne ptal, proč, tak ti řeknu, protože jsou havíři. Taková
pohroma v dole , to je hornická věc, a když jsi pořádný havíř, tak do ní jdeš,
víš, jako odborník. To je ta nejprvnější příčina, a ty ostatní jsou až potom. Toť
se ví, taky nevíš, kdy tam můžeš zůstat ty a kdo zas bude vyhrabávat tebe.
U nás holt platí, jak se ň'ká, jeden za všecky a všichni za jednoho; to už je
takový havířský mrav. Jo, cos to chtěl vědět?"
,,Proč se taky hlásil Adam."
„Vždyť ti říkám, protože je havíř. A já ti řeknu, že to je tak dobrý kopáč
jako málokdo."
,,Jenže mně Adam říkal, že nerad fárá."
„Nerad?" podivil se děda Suchánek. ,,A vidíš, to mi je nové. No jo, on toho
Adam moc nenamluví. - Takový šikovný člověk," kroutil děda hlavou .
,,Vždycky dávají Adama za příklad, a on zatím nerad- Jo, to jsou věci!"
,,Myslíte, že to Adam udělal... kvůli své ženě .. . protože ona ho nechce?"
Děda Suchánek zahloubaně mžikal a neřekl nic. ,,Koukej, Stando," ozval
se po chvíli, ,,co ti je vlastně po tom! Kdo se stará o cizí věci, tak ... neuvidí
moc radosti. A na to jsi ještě mladý."
Mladý, mrzí se Standa. Milý dědo , já jsem té mladosti tak moc neužil.
,,To se řekne - kvůli ženské," bručí děda nespokojen ě. ,,Jo, mladý a svo-
bodný člověk, ten si myslí, třeba do vody skočím, abych se zalíbil své holce.
A třeba i skočí, že jo - u mladých se to tak nebere. Život nebo smrt, to je jim
jedno. Ale starší člověk," vrtí děda povážlivě hlavou, ,,to mně ani neříkej. To
by mi ho bylo líto, člověče."
,,Proč?"
,,A," odkývl děda žilnatou ručičkou. ,,Však on Adam ví, co a proč dělá!
Ale to ti řeknu - i kdyby to měl doma v pořádku a třeba šest dětí, tak by šel
taky. Adam jo. Adam má, holenku, všechno rozmyšleno a vidí, Stando, vidí
hloub než každý z nás. A nepovídá nikomu, co si myslí. Víš, tak mu dej po-
koj."

184
 Standa vstal. ,,Inu, člověk vidí, co vidí. Pepek si toho taky všimnul."
,,No jo, Pepek," zlobil se děda Suchánek. ,,Protože v tom je sukně. To víš,
Pepek! Ti řeknu, taky byste mohli nechat Marii na pokoji, ty a Pepek."

Obyčejný život (1934, úryvek)

Doslov

Ale je-li v tom, co poznáváme, napořád obsaženo naše já, jak můžeme po-
znávat tu mnohost, jak se k ní přiblížit? Dělej co dělej, musíme se podívat na
to já, které vkládáme do své interpretace skutečnosti; proto musil přijít. Oby-
čejný život se svou páračkou v nitru člověka. A tu to máme, tady zase nalézá-
me tu mnohost a dokonce i její důvody ; člověk je zástup skutečných i mož-
ných osob, -na první pohled to vypadá jako ještě horší zmatek, jako dezinte-
grace člověka, který sebe sama rozcupoval na malé kousky a rozhodil své já
do všech větrů. A teprve tady se to autorovi ozvalo: Vždyť je to v pořádku ,
vždyť právě proto můžeme poznávat a chápat mnohost, že sami jsme taková
mnohost! Similia similibus: poznáváme svět skrze to, co jsme sami, a pozná-
vajíce svět objevujeme sebe samotné. Chválabohu, teď už jsme zase doma;
jsme ze stejné látky jako ta mnohost světa; jsme doma v té rozloze a nesčísl­
nosti a můžeme odpovídat těm přemnohým hlasům. Už není jen já, ale my
lidé; můžeme se domluvit mnohými jazyky, které jsou v nás. Nyní můžeme
ctít člověka, protože je jiný než my, a rozumět mu, protože jsme mu rovni.
Bratrství a rozmanitost! I ten nejobyčejnější život je ještě nekonečný, ne-
-smírná je hodnota každé duše.
similia si111ilibus - (lat.) podobné podobným

O románu První parta (úryvek)

Ačkoliv jsem se náhodou narodil v kraji šachet a štol - ve svatoňovické pán-

vi, kde náš nebožtík tatínek býval báňským doktorem, a od dětství jsem slý-
chával o samých markšajtrech, obrštajgrech a jak ještě jinak se těm havíř­
ským pánům tehdy říkalo, nemohl bych a neosoboval bych si právo psát kni-
hu o životě horníků. Šlo mi vlastně o něco jiného a zcela obecného; chtěl
jsem si jednou napsat knihu o mužské statečnosti, o různých typech a moti-
vech toho, čemu se říká hrdinství, o mužské solidaritě, zkrátka o jistých fy-
zických i mravních hodnotách, které uznáváme za jedny z nejvyšších, jakmi-
le je lidem nebo národu třeba celých a pravých mužů. Mohla to být kniha
o vojácích, ale na to jsem z gruntu srdce příliš pacifista; nebo o lodní posád-
ce, o mužstvu nebezpečné výpravy, nebo o jakékoliv jiné situaci, kde bych

185
mohl sledovat hrstku mužů v krajním vypětí síly, odvahy a kamarádství. Vy-
bral jsem si záchranné mužstvo při důlním neštěstí, už proto, že hornictví je
tak veliký kus našeho českého světa; ale také tu, myslím, hrála roli ta dětská
hrůza ze svatoňovických štol a vzpomínka na zamlklé černé havíře , kteří se
až za noci vraceli domů s aršfleky a důlními kahany, - nikdy jsem jako dít ě
nemohl pochopit, jak se někdo odváží sestoupit do té tmy.

(LIDOVÉ NOVINY, 1937)

Bílá nemoc (1937, úryvek)

V jisté nejmenované zemi vládne diktátor Maršál, připravující výbojnou válku proti
sousedním státům . V zemi vypukne zhoubná bílá nemoc, kterou umí léčit pouze dok-
tor Galén. Ten však léčí pouze chudé, obyčejné lidi. Ti, kteří mají moc a vliv, mohou
být přijati mezi jeho pacienty, jenom když splní Galénovu podmínku - svým vlivem
se zasadí o to, aby byl nas tolen věčný mír. Naše ukázka zachycuje závěr dramatu.

Jednání třetí -Maršdl

Obraz první
U Maršcíla.

MARŠÁL: Tedy v hlavních rysech -

MINISTR PROPAGANDY: - všude se rozmáhá agitace proti válce. Zejmé-
na anglický tisk. .. Angličané se vždycky hrozně báli nemocí. Vláda dosta-
la petici s mnoha miliony podpisů -
MARŠÁL: Dobrá. Tím se sami vnitřně oslabují. Dál!
MINISTR: Tentokrát se bohužel i nejvyšší kruhy angažují pro mír; dokonce
i jeden královský dvůr -
MARŠÁL: To vím.
MINISTR: Její Veličenstvo má chorobnou hrůzu před bílou nemocí; zachvá-
tilo to její tetu - Král prý připravuje výzvu ke všem vládám světa, aby
obeslaly konferenci o trvalém míru -
MARŠÁL: To by bylo nepříjemné. Nemohlo by se předem zakročit-?
MINISTR: Je to už všechno příliš daleko. Prostě veřejné mínění celého světa
bude zuřivě proti každé válce. To dělá ten strach před malomocenstvím,
Vaše Excelence. Lidé už nechtějí politiku , chtějí jen lék, jen záchranu -
Dostáváme hlášení, že už i u nás se mluví dost malomyslně - řekněme
přímo protiválečně. Raději prý zdraví než nějaké vavříny-
MARŠÁL Zbabělci! Teď, když jsme tak připraveni-Tak příznivá situace se
naskytne stěží jednou za sto let! Poslyšte, ručíte mi za to, že ta ... nálada
bude u nás potlačen a?
186
MINISTR: Vaše Excelence, nadlouho za to ručit nemohu. Mládež je plna
nadšení a půjde za vámi do ohně; ale u starších lidí se šíří tíseň a strach -
MARŠÁL: Já víc potřebuju ty mladé.
MINISTR: Zajisté, ale ti staří jsou ... hospodářsky silnější. Mimoto mají ještě
pořád v rukou vedoucí místa a vyšší úřady ... V případě války by to mohlo
tu a tam zaskřípat. Je krajně nutno uklidnit veřejnost -
MARŠÁL: Čím?
MINISTR: Přinutit toho doktora, aby dal k dispozici svůj lék.
MARŠÁL: Člověče, toho kdybyste dal na skřipec, je to marné. Já ho znám.
MINISTR: Máme osvědčené prostředky, jak vykonat na lidi nátlak -
MARŠÁL: - jenže ty prostředky se obyčejně končí smrtí. Ne, děkuju; to by
v našem případě neudělalo dobrý dojem.
MINISTR: Pak by nezbývalo než ... třeba dočasně ... povolit tomu volání po
míru-
MARŠÁL: - a propást příznivou situaci. Škrtněte to.
MINISTR: Nebo udeřit tak rychle, než se zformuje mírová fronta. To zname-
ná -
MARŠÁL: - udeřit ihned. A udeřit na nejslabší místo. Pokud jde o příčiny
k vojenskému zakročení-
MINISTR: - máme je připraveny už dávno. Úklady proti našemu státu, sou-
stavné provokace a tak dále. V pravý okamžik se přihodí menší politický
atentát - Pak stačí nařídit rozsáhlé zatýkání a dát pokyn tisku. Dojde
k spontánním demonstracím pro válku - Ručím za vlastenecké nadšení -
dokud není pozdě.
MARŠÁL: - Děkuju vám. Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout. - Ko-
nečně! Bože, konečně povedu svůj národ k velikosti!

Opona

Obraz druhý (iíryvek)

Pted zvednutím opony je slyšet vojenské marše , polnice a bubny, zanikající v rostou-
cím nadšeném kNku davil.
Zvedne se opona. Pracovna Maršálova. Na otevl'eném balkonu mluví MARŠÁL k da-
vům . UvnitF pracovny MARŠÁLOVA DCERA a MLADÝ BARON KRÚG ve vojenské
uniformě.

MARŠÁL k dav11m: - - v tuto chvíli, kdy naše stříbrná letadla už rozsévají

zkázu nad městy našich zákeřných nepřátel - (Nadšený pokhk.) - chci se
zodpovědět svému národu ze svého nejtěžšího kroku. (Ať žije maršál! Slá-
va maršálovi!) Ano, zahájil jsem válku, a zahájil jsem ji bez vypovězení.
Učinil jsem tak, abych ušetřil tisíce životů vašich dětí, jež v tomto okamži-
ku vyhrávají svou první bitvu, dříve než se nepřítel mohl vzpamatovat ze

187
 svého zděšení. Žádám vás nyní dodatečně o váš souhlas - (Frenetický Hik:
Ano! Ano! Souhlasíme! Ať žije maršcíl!) - Dále, zvedl jsem boj bez dalšího
ponižujícího jednání s tím malým, mizerným státečkem, který si myslel,
že může beztrestně provokovat a urážet náš veliký národ - (Rozhorčený
krik davů.) - a rozvracet jeho pořádek a bezpečnost svými placenými ban-
dity. (Řev dav11: Zabít je! Na ně! Zrcídci! Pověsit!) Ticho! Křikem se toho
zla nezbavíme! Byla jen jedna cesta: zničit trestnou výpravou ten obtížný
státeček, který soustavně ohrožoval náš mír; zničit ten malý a méněcenný
národ, který ani nemá práva žít; zničit jej, ať jej chrání kdokoliv, - a teď ať
ty druhé mocnosti ukážou své karty! Pravím jen, že my se nebojíme niko-
ho! (Veliký krik: Nebojíme! Ať žije maršcíl! Ať žije vcílka!) Věděl jsem, že
stojíte za mnou. Za vaši čest jsem poslal své nádherné vojsko do boje.
Stejně tak za vás prohlašuju celému světu do očí: My jsme tu válku ne-
chtěli, ale my ji vyhrajeme! Vyhrajeme ji z vůle Boží - Vyhrajeme ji, tluče
se do prsou, protože my jsme v právu! ... My jsme v právu .. . Slaběji : My...
jsme v právu ... (VeW„j klik: My jsme v prcívu! Slcíva vcílce! Sláva maršcílo-
vi!)
MARŠÁL potcící se z balkonu a tluče se do prsou: My jsme v právu ... My
jsme v právu .. . My jsme ... Já .. .
KRUG phběhne k němu : Co je vám, Excelence?
DCERA: Co se ti stalo?
MARŠÁL: Nechte mne ... Jděte .. . Tluče se do prsou. My jsme v právu ... Co je
to? Rozepíncí si kabát a sahá si na prsa. My.. . jsme v právu ... Roztrhne si
košili. Podívejte se ... tady...
KRUG: Ukažte! KRUG i DCERA se skloní k MARŠÁLOVĚ hrudi.
MARŠÁL: Já tady nic necítím ... Je to jako mramor...
DCERA sevreně: Ale ne, tati ... Nic tam nemáš, ani se nedívej -
MARŠÁL: Pusť.. . Hmatá si na prsa. Bez citu ... docela bez citu ...
DCERA: Tatínku, nic to není... uvidíš!
Zvenčí rostoucí volání: Maršál! Maršál! Maršcíl!
MARŠÁL: Já vím, co to je. Jdi, holčičko, jdi .. . Nech mne ...
Zvenčí volání: Maršcíl! Chceme maršála!
MARŠÁL: Ano. Už jdu. Zapíncí si kabát. Prosím vás, děti , jděte! Nemá to
smysl, abyste tady... Tohle už není nic pro vás.
Maršál! Chceme maršála!
MARŠÁL: Už jdu. Vystoupí na balkon vzpNmený, srnkou zvednutou na po-
zdrav.

188
KAREL POLÁČEK (1892-1944)

O humoru v životě a v literatuře (1929, úryvek)

Inspirují mě životní fakta. Ale nad skutečností stojí umělecká pravda a té se
musí zmocnit spisovatel a umělec. To, co je pravdou v životě, není pravdou
v umění. Co se přihází v životě, je nepravděpodobné, a kdyby to bylo napsá-
no, byla by to reportáž. Jak vznikl „Dům na předměstí"? Jednou na své ob-
vyklé potulce jsem našel nápis:
O, srdce lidské, nebuď srdcem šelmy.
Zajímal mě člověk, kte1ý byl autorem tak blbého a zároveň tak moudrého
nápisu. Chce se mi poznat člověka, jehož vlastnictví inspiruje k lyrice. Brzy
jsem v jednom domě našel nápis: ,,Nájemníci jsou nuceni podávat kotle
v dokonale čistém pořádku ." Podepsán byl Faktor Jan. Jméno za příjmením,
tak se podepisují malí lidé s malou mocí a ti jsou krutí. Pak jsem viděl toho
pána, kteiý si vystavěl nejkrásnější domek na světě a pátral, zda všichni lidé
tak soudí, člověka, jenž vládl nad rodinou, drůbeží a nájemníky. Když román
vyšel, kritika napsala, že je to Herrmann a že je to Vančura. Dále že je to
zkreslenina a že to neodpovídá skutečnosti . K jistému advokátovi pak přišel
člověk, majitel vily, a přinesl můj román chtěje , abych byl žalován. Advokát
mu namítl, že by žalobou ničeho nespravil, a tu onen člověk vybuchl: ,,Ale
jak já k tomu přijdu, vždyť já se v tom poznávám!"

Dům na předměstí (1928, úryvek)

Policejní strážník Faktor si za našetřené a vypůjčené peníze postaví domek. Mezi jeho
nájemníky se ocitnou také manželé Syroví. Zejména ve Faktorově chování k nim se
odhaluje jeho omezená a diktátorská povaha. V závěru románu manželé uniknou ze
strážníkovy moci jenom díky tomu, že zdědí větší majetek.

1
( ... )
,,Zaléváte?"
,,Zalévám, zalévám."
,,No, je třeba vláhy. Dlouho nebylo deštíčku."
,,Ba, tak právě ... Země je žíznivá."
A strážník nabral ze sudu vody do kropenky; sluneční paprsky zlomily se
v oblouku vodních kapek v duhový vějíř.
,,A vy, copak to robíte?" tázal se souseda.
Krejčí Mecl stál nad hromadou prken, vyměřoval se soustředěnou tváří
a Iýsoval tesařskou tužkou.
189
 „Ale, besídku budu stavět," odpověděl , ,,pro děti takové loubí. Dcera bude
mít příští měsíc veselku. Ona pořád chtěla besídku, tak tady máš besídku. To
víte, jinak to nejde."
,,Ale?" zvolal strážník sladce, ,,tak slečna se bude vdávat? Tak máte ra-
dost?"
„Jest radost, jest také starost," odpověděl krejčí, vzav na sebe otcovskou
tvářnost.
„Besídku ... " bručel strážník pro sebe, ,,já chtěl také stavět besídku, a teď
nemohu. Ten kluk krejčovská by si myslil, že se po něm opičím ... Dcera,
povídá, bude se vdávat. Ale že se za Rakouska válela s důstojníky, to neříká ...
A ta starší měla za svobodna děcko ... Všecko je nám známo, pane krejčí...
Besídkami nás neomámíte. Bude třeba oznámiti jeho zeti, jak pan Mecl držel
svoje dcery.. . Vypínati se nad nás nebudete!"
Pak šel strážník do sklepa pro zednické nářadí, neboť hodlal tento den
cementovati dvorek.
Na cestě potkal trafikantovou s hrnkem mléka.
,,Paní," pravil, tajemně mrkaje, ,,udělala byste mi něco po vůli?"
,,Co si přejete?"
,,Ale dohromady nic .. . Postavte se na zahradu a křikněte: ,Rytmistr od šes-
tého dělostřeleckého pluku! ... ' Nic více."
„Proč bych křičela ,Rytmistr od šestého dělostřeleckého pluku'? Tomu
nerozumím ... "
,,Já vám to vysvětlím . Je to jen takový šprým."
„No tohle ... " divila se trafikantka, ,,když já se stydím. To já bych, pane
domácí, neudělala, protože mám takovou stydlivou povahu."
,,Vždyť to nic není. .. Tak zavolejte aspoň ,Ten maďarský nadporučík!' Usly-
šíte, co Mecl na to řekne . "
,,Já, pane domácí, nesmím křičet na lidi, protože by mi to muž nedovolil."
,,Ale já vám to dovoluji. Jájsem domácí."
,,Ačkoli jste domácí, nesmíte mě navádět k nezákonitostem."
,,Je dobře, paničko ... " bručel strážník zavile, ,,já už nic neříkám .. . Ovšem,
já dobře vím, že jste postříkali schody nějakou barvou ... "

2
„Řekl mi," vypravovala paní Syrová svému muži, ,,že popel mohu sypat na
dvorku. Pravil, že beztoho není ještě všecko v pořádku a že pak popel odklidí
sám. Řekla jsem mu na to, že to nic nedělá a že si bedničku s popelem mohu
vždycky sama donésti k vozu popelářovu. On však odpověděl: ,Nikoli, jste
slabá, paní Syrová, a musíte se šetřit. Netahejte se s popelem.' "
„Je vidět," odpověděl úředník, ,,že je náš domácí ohleduplný muž. Za to
ho chválím."

190
 ,,Ale neříká mi už ,milostpaní', nýbrž pouze ,paní Syrová'. - ,Paní Syro-
vá,' řekl , ,vy jste taková slabá a musíte se šetřit...'"
„Že ti už neříká ,milostpaní'? To je mně divné. Hm ... Nepovídala jsi o něm
něco?"
„Já? Bůh uchovej! Naopak ... Trafikantová mně tuhle povídala, že strážník
má v úřadě zaražený postup, protože žena je na něho žárlivá .. . Ajá na to ... "
,,Počkej," zarazil ji úředník, ,,jak jsi to řekla? Že má zaražený postup, pro-
tože je na něj žena žárlivá? Co to mluvíš za nesmysly? Postup v úřadě možno
zaraziti jen na základě disciplinárního řízení ... A disciplinární řízení zavádí
se pro různé přestupky, například nedbalost ve službě, hrubé porušení úcty
k představeným a podobně. Ovšem dbá se také na soukromý život státních
zaměstnanců. Úředník, jako například já, musí si vésti slušně a býti po každé
stránce vzorem svým spoluobčanům. Ale co se týče žárlivosti ... o tom mně
ničeho není známo ... ovšem představení by zajisté kárali takovou žárlivost,
která vede k veřejnému pohoršení. Ale ty, jak vidím, máš moc řečí. Co ty
potřebuješ rozprávěti o tom, je-li domácí žárlivá?"
„Však já jsem také nic nefikala," hájila se manželka, ,,to trafikantka ... Jájí
na to řekla: ,Paní Krejzová, já o ničem nevím a já se o nikoho nestarám ... '
Ona na to, že se také o nic nestará, že to jenom slyšela ... "
Úředník neodpovídal, ale počal se obírati svou sbírkou poštovních zná-
mek. Manželka uklidila nádobí a postavila na kávu.
„A jestlipak víš," počala po chvíli, ,,že toho hocha měli strážníkovi už za
svobodna."
,,Kdo ti tohle řekl?" tázal se úředník s nevolí.
,,Ona sama mi to povídala ... P1ý byl hoch již pět let starý, když se vzali."
„Když ti to sama řekla, pak je to v pořádku," pokojil se úředník, ,,ty pak
mlč a vař kávu. Každý má své svízele."

3
Strážník dlouho přemýšlel o besídce svého souseda a posléze se rozhodl, že
udělá stůl a lavici, které postaví do zahrady.
„Nic to není, takový stiU a lavice," uvažoval, ,,a přece je to něco . Ať krejčí
vidí, co jsem si pořídil. Co je konečně taková besídka? Hloupost a nic jiného.
Ale na lavici se posadíme, já, žena a všichni nájemníci a budeme besedovati.
Ať vidí lidé, že rozmlouvám s nájemníky. Kde panuje v domě dobrá vůle, tam
není třeba besídek ... "
Vykonal, co si umínil. Sbil ze starých beden stůl a lavici, postavil je na
zahradě a v hrdém očekávání podíval se přes plot, co řekne tomu soused. Tu
však spatřil něco, co zarazilo mu dech.
Dcera krejčího Mecla ležela v houpací židli a houpala se vášnivě, úplně
ponořená v sebe. Bylo vidět, že houpací židle žila v jejích představách jako
symbol měšťáckého blahobytu a vyšší společenské úrovně: a když krejčí po-

191
jal úmysl vystavěti si vilu, tehdy byla to zejména houpací židle, o které se
v rodinných poradách rozhodlo, že musí býti, aby bylo viděti, že jsou lepší
lidé.
Strážník ustrnul a hněvivost vstoupla mu do hlavy.
,,Houpací židle ... !" šeptal s úžasem, ,,co jste si to zase na mě vymyslili?
Vždyť je to posměch! Copak jste vy za noblesu? Á, ty krejčovino mizerná!
Vy se tedy domníváte, že já bych si houpací židli nemohl dovolit? Houpací
židle ... Podívejme se! Jako bychom vás neznali. Ale já si schválnost líbit
nedám. Nestrpím takového vypínání. .. a jednou ti to spočítám."
Ale oděl svou líc do rozšafného úsměvu a zavolal přes plot hlasem, v němž
zněla sousedská dobrodušnost.
,,Tak houpáte se, slečno, houpáte?"
,,Houpám," odpověděla slečna nyvým hlasem.
„Tak se houpejte, houpejte," pokračoval strážník otcovským tónem. ,,Je
příjemno se houpati, zdravého vzduchu užívati .. : jen se houpejte ... mladým
slečnám sluší se houpati ... "
Tu přiblížila se strážníková, přinášejíc svačinu pro muže.
,,Hleď, Anastázie," zašeptal strážník di-voce, ,,oni si pořídili houpací žid-
li."
Strážníková pohlédla do sousedovy zahrady, zamávala rukama a zasípěla:
,,Houpací židli? No počkej ... !"
A rozběhla se k hokynářce.

4
Vlahý soumrak sestoupil na předměstí. Sladká vt'.'tně kvetoucích stromt'.'t a vlh-
kých travin naplnila vzduch. Obecní lampář s vysokou tyčí přistupoval od
svítilny k svítilně a zažíhal plynové lampy. V oknech spouštěli záclony.
V ulicích zvonil výskot děcek a smích ženských. Ze sklepních bytt'.'t ozývaly
se chrochtavé zvuky gramofonů. Jinoch s mandolínou shromáždil kolem sebe
zástup výrostků. Nad židovským hřbitovem vyhoupl se ohromný měsíc, kr-
vavý a tragický. Z komínt'.'t stoupal modravý dým k hv ěz dnatému nebi. Muž-
ský hlas zazpíval z polí: ,,V zeleném háji spolu sedají, spolu sedají a fmt
a furt se hádají..." Luční kobylky pronikavě cvrčely a noční pták zahoukal
z háje u cihelny jako tovární siréna.
Strážník chodil po svých nájemnících a zval: ,,Přijďte po večeři pose dět si
na zahrádce."
Trafikant dojedl večeři, připj al si dřevěnou nohu a přišel se svou manžel-
kou .
Pak dostavil se úředník s paní Syrovou.
Konečně připojil se k nim i pan učitel Šoltys s chotí.
„Tak jsme všichni pohromadě, " liboval si strážník. ,,Vespolek tu sedíme
ve svornosti jako jedna rodina ... Já si připadám jako váš otec a vy jste dítky
192
mně svěřené. Tak to mám rád ... Někde se hádají nájemníci s domácím jako
cikáni. To je ošklivé. Pěkně jeden druhému ustoupit- tak se to musí. A kdyby
bylo nějaké nedorozumění mezi vámi, tehdy obraťte se na mne; já to spravím.
Jen rovnou ke mně; já taky všecko rovnou. Řeči za zády nemám rád. Z řečí
pocházejí různice."
,,Jest krásný večer," povzdechla strážníková snivě.
,,Krásný večer," přisvědčila trafikantová.
,,Dočkali jsme se líbezného počasí," pravil úředník roztouženě.
,,A nad námi klene se nebes báň," řekl učitel Šoltys truchlivým hlasem,
,,a oko boží shlíží na nás ... Až člověka pojímá závrať, pohlíží-li do závrat-
ných hlubin nebeských .. ."
Všichni se odmlčeli.
A pan učitel pokračoval: ,,Povážíme-li, že paprsek světelný potřebuje sta-
tisíce let, než urazí svou dráhu od souhvězdí Síria až k nám, tehdy zachvěje­
me se nad svou nepatrností..."
Strážník uvažoval: Patří mi pozemek v rozměru sto sedmdesáti pěti sáhů.
Zdali také obloha v rozměru sto sedmdesáti pěti sáhů, která se klene nad
mým vlastnictvím, náleží mně?- Pak ale zavrhl tu myšlenku, uváži v, že z nebe
žádného prospěchu není.
,,Vy jste řekl, pane učiteli ," promluvil „že člověk zachvěje se nad svou nepa-
trností. Ano ... Někdo je nepatrný, někdo není nepatrný. Já byl také nepatrný.
Když já si vzpomenu na svůj mladý čas ... Táta zedník, dětí plná sednice.
Dali mne vyučiti řezbářem; takové hloupé řemeslo, které nic nenese. Práci
jsem nemohl dostat, a tak jsem se chytal, jak se to dalo. Dělal jsem na bagru
a k partám jsem se dal najímat. Tak jsem to živobytí všelijak fackoval. Pak
mně přišel vojenský čas . Na vojně jsem dobře chápal, a držel jsem se v po-
řádku, pročež jsem postupoval. Bez trestu a bez jediné kaňky v konduitě
jsem si vojnu odbyl a certifikát obdržel a na základě toho dostal místo
u policie ... "

VILÉM NEUBAUER (1892-1965)

Sextánka (1927, úryvek)

Následující text je ukázkou z typického žánru prvorepublikové ola-ajové literatury,

tzv. dívčího románu. Sextánka Stáňa Bínová se zamilovala do svého profesora Sych-
ravy, jednookého válečného hrdiny, který byl zároveň vynikající vědec i něžný lyric-
ký básník. Stáňa svou láskou probudila žárlivost profesorky, jíž se Sychrava také líbil.
Málem proto propadla z jejího předmětu; trávila se tedy atropinem a byla zachráněna
mladým lékařem, svým bývalým ctitelem, kterého přenechala své nejlepší kamarád-
ce. Po návratu z Paříže, kam odjel, aniž co tušil, spěchá Sychrava, plně už si uvědo­
mující svou lásku k mladičké ctitelce, za ní do nemocnice.

193
Sychrava se jal prohlížeti svůj cestovní úbor. Bylo mu podivně. Pojednou jej
škrtil límeček , ač toho před tím vůbec nepozoroval. Zajel zaň prsty, urovnal
vázanku a napjal sluch, neboť se mu zazdálo, že po chodbě zaklapaly kroky.
Mýlil se- nepřicházel dosud nikdo. Ivan za svých studií prodělal řadu zkou-
šek, někdy dost perných, ale nikdy nepocítil takové trémy jako právě nyní,
kdy se měl podrobiti kritickému posudku Stániných rodičů.
V pokoji bylo teplo zcela pfiměřené a jemu se zdálo, že je zde dusno až
k zalknutí.
Kéž by to již měl vše za sebou. Co se to s ním jen děje? Bezpočtukráte
veřejně vystoupil na stupínek, aby davům přednášel poznatky ze svých cest,
a dnes pojednou marně loví z nitra slova, jimiž osloví rodiče Stániny. Tak mu
nebylo ani tenkrát, když koketní sextánky jej vzaly do bubnové palby svých
čtveráckých očí.
Teď se na chodbě skutečně ozvaly kroky a jejich ohlas zvýšil Sychravův
zmatek.
Dveře Mrázkova pokoje se otevřely, paní Bínová vešla jimi, jsouc v pa-
tách sledována manželem. Mateřské oko zpytavě sklouzá po mladém nezná-
mém muži , který jí dovedl odlouditi srdce její dcerušky tak dalece, že by
málem smrt byla ztlumila jeho buchot.
Mateřské oko je okem věštkyně, umí prohlédnouti nejtajnější záhyb nitra,
i na Ivana, mlčky se klonícího , se upřelo se vším žárem, a když třesoucí se
poněkud ruka mladého vědátora chopila se ruky paní Bínové a vznesla tuto
uctivě ke svým rtům , v tom mateřském oku svitlo přívětivě.
,,Milostivá paní a pane inženýre, odpusťte mi bolest, kterou jsem vám způ­
sobil, aniž bych si toho byl vědom." Sychrava se sám udivuje, že promluvil.
A rodiče odpouštějí - pan Bína mu potřásá pravicí a paní se naň hřejivě
usmívá. Kde se vzal - tu se vzal - stojí zde i Benjamínek sexty, zdvořile
zdravící, a doktor Mrázek spokojeně si mne dlaně v pozadí pokoje.
,,Jděte zkonejšiti, pane profesore, i bolest její," promlouvá tiše paní Bíno-
vá.
Ivan, veden Mrázkem, kráčí ke Stánině pokojíku . Jde jako ve snu, stiskl
kliku dveří a jeho oko měkce ulpělo toužebně na dívčí postavě v bílém šatě,
jež si češe pomalu svůj dlouhý vlnitý vlas.
Stáňa netuší, kdo to vešel. Sedí v křesle, jsouc obrácena zády ke dveřím,
a dívá se z okna na malý bílý obláček, jenž pluje vysoko po modré obloze.
,,To jsi ty - tatínku?" táže se, aniž by se obrátila.
Ivan nedýchá skorem - ruce má sepjaty na prsou, chtěl by cosi říci - ne-
může však, protože radost - obrovská radost - mu uzamkla ústa.
Stáňa se zvolna zvedla, pohodila hlavou a vlasy její jako pramen roztekly
se jí po ramenou a bocích až k patám.
,,Tatínku - proč - - - " otočila se a její oči strnuly na Sychravovi.
,,Stáňo - Stáničko moje - - - -"

194
 ,,Ivane-Jene--------------------------------

O měsíc později Benjamínek divoce vběhl do třídy, bujaře vyskočil na

stupínek a halekavě vykřikl:
,,Holky, pozór! !"
A když se sextánky ztišily, zvědavy, co jim ta malá treperenda zase poví,
Valášková, napodobujíc hlas třídní Markové, jala se improvizovati:
„Tak vám musím, moje holubičky, říci, že si naše Stáňa Bínová, vzala
předevčírem pana profesora Ivana Sychravu, doktora pařížské Sorbonny a
vůdce vědecké výpravy do Orientu. To koukáš - hubená Sovko - viď, jaký
sáhodlouhý titul si teď dá Stáňa vytisknouti na vizitku - to bledneš - jó -
panečku, každému hrají chvíli. Já byla na svatbě za družičku a můj doktor
Tonda za mládence. A včera večer mladí manželé odjeli do Paříže a odtud
pojedou k Nilu, k Tigridu a Eufratu a snad i do Indie. Holky- Stáňa si tohle
štěstí zasloužila a já provolávám novom anželům : Nazdáár!"

LION FEUCHTWANGER (1879-1958)

Žid Stiss (1925, úryvky)

Děj románu se odehrává v jednom z německých státečků v první polovině 18. století.
Hlavním hrdinou je úspěšný židovský finančník Josef Si.iss Oppenheimer. Obratně
využívá svých schopností k získání stále větší moci a majetku. Když však přijde
o vlastní ciceru, zcela změní své postoje, zničí viníka smrti své cicery a sám se nechá
zatknout a popravit.

Skvostnými Si.issovými sály vlekl svůj kaftan Izák Landauer, nesa okázale na
rameni virtemberské židovské znamení, jež od něho nikdo nežádal, písmeno
S s rohem. Lesklá zrcadla odrážela jeho obraz mezi lazuritem a zlatem, jeho
chytrou, vychrtlou hlavu s pejzy na skráních a řídkými, ryšavými, vyrudlými
vousy. Finanční ředitel mu ukazoval svůj dům. Muž v kaftanu stál před váza-
mi, gobelíny, zvonícími pagodami, pohlédl s dráždivě výsměšným úsměvem
vzhůru na triumf Merkun"tv, poklepal suchou, chladnou rukou bílou klisnu
Assajadah, prošel mezi oběma pážaty, syny doménního prezidenta Lamprecht-
se, kteří stáli v uctivém postoji u vchodu do soukromých komnat. Ohmatával
drahocenné čalounění, udával ceny s překvapující znalostí. Vrtěl hlavou nad
poprsím Mojžíšovým, Homérovým, Salomounovým, Aristotelovým, proho-
dil: ,,Takhle Mojžíš, náš učitel, jaktěživ nevypadal." Ale z klece na něho za-
skřehotal papoušek Akiba: ,,Jak se ráčila Vaše Výsost vyspat?"
Si.iss Izáka Landauera očekával již dlouho. Připravil pro tuto návštěvu svůj
palác pečlivěji než pro návštěvu leckterého knížete. Číhal na posuněk pře­
kvapení, žasnoucího uznání; pociťoval dráždivou, mučivou touhu imponovat

195
tomuto muži v kaftanu, jemu spíš než komukoli jinému. Ale Izák Landauer
jen pokyvoval hlavou , třel si prochladlé ruce, usmíval se, řekl: ,,K čemu to
všecko, rebe Josefe Siissi?"
Kabinetem zvědavě prošla Žofie Fischerová, dcera komorního fiskála Fi-
schera, kterou měl finanční ředitel u sebe už po dva týdny jako svou neskrý-
vanou milenku, velká, statná dívka, bílá, kyprá, rudovlasá, velmi krásná, po-
někud všední. Když se Siiss na ni pro toto vyrušení obořil , omluvila se ne-
dbale, pohlédla s ohrnutými rty na Izáka Landauera, odešla.
„K čemu to, rebe Josefe Si.issi?" opakoval Izák Landauer, ,,k čemu hned
třicet sluhů? Chutná vám víc jíst a spíte lépe, když máte třicet sluhů místo tří?
Chápu, že si vydržujete holku, chápu, že chcete mít pěknou jídelnu, dobrou
širokou postel. Ale k čemu papouška? K čemu potřebuje žid papouška?"
Si.iss mlčel, všecek se třesa sžírajícím hněvem. To nebyla prostoduchost,
to byl výsměch, jasný, zřejmý výsměch . Tento muž v kaftanu činil s napros-
tou samozřejmostí to, čeho se neodvážil žádný ministr: vysmíval se mu do
tváře. A Si.iss byl proti němu bezmocný, potřeboval ho, mohl jenom mlčet.
Teď jistě opět začne se svými staromódními historkami, které nemají pro
přítomnost sebemenší cenu, o ravensburském procesu s vrahy dětí a o podob-
ných hloupostech. A on, Si.iss, musí to všecko vyslechnout. Není možné dělat
obchody bez Izáka Landauera. Ach, kdyby jen šlo odsunout tohoto kompro-
mitujícího starocha stranou! Ale člověk musí být rád, že s ním vůbec může
jednat. Prozatím vůbec není možné ho obejít.
Hovořili o věcech, které měli projednat, číhali jeden na drnhého, čachrovali,
jak jen mohli. Ve všech případech byl vlastně Si.iss osoba, která dávala; ale
musel mluvit mnohem více než jeho host a přes všecka svoje velká gesta měl
pocit, že se brání. Před očima Izáka Landauera neobstál sebeumělejší nátěr,
pronikl jím ihned, všechno klamné zdání se před ním rozplývalo; potřásaje
nedůvěřivě hlavou, odstranil třpytivé zbytečnosti a vzal do svých mrznoucích
rukou jádro všech Si.issových starostí, číslice. Čím více se Si.iss naparoval, tím
větší byla jeho rozmrzelost a nespokojenost. Nepřiznával si to, ale Izák Lan-
dauer ho držel na provázku, Si.iss tančil tak, jak chtěl muž v kaftanu.
Když byly obchody vyřízeny a podepsány, Izák Landauer nezačal tento-
krát o ravensburských vraždách dětí, nýbrž o jiném židovském příběhu
z virtemberské minulosti. Byl to případ slavného židovského umělce Abra-
hama Caloma z Itálie - stalo se to už před více než sto lety za vévody Bedři­
cha I. - a jeho generálního konzula Maggina Gabrieliho. Vévoda přilákal tyto
italské židy do země velkými sliby. Byl okouzlen milou povahou, učeností
a finančně technickou dovedností tohoto velikého židovského umělce, měl
v něho neomezenou důvěru, odmítal příkře a nemilostivě všecky stížnosti
šlechty a zemských stavů, ba dokonce kvůli židům vyhnal z vévodství vele-
kněze Osiandra, a Abraham Calorno a jeho rodina žili ve Stuťtgartě ve velké
vážnosti a nádheře. Ale jejich příběh přece jen skončil ukrutnostmi a hrůza-

196
mi, někteří
z nich byli umučeni k smrti, jiní vyhnáni ze ze mě nazí a bez
haléře, židům byl pak nadlouho pobyt ve vévodství zakázán. ,,Spílali nám
hryzajících červť1," řekl Izák Landauer. ,,A oni snad nehryzají? Co žije,
všechno hryže. Jeden hryže na druhém. Teď je řada na vás, rebe Josefe
SUssi. Hryžte, hryžte, dokud vás nechají! " A zasmál se svým tichým, klo-
kotavým smíchem. ( ... )

V městech na pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu požívali

židé velké vážnosti a moci. Ovládali obchod mezi Východem a Západem.
Jejich vliv sahal až za moře. Pomohli vystrojit první lodi plující do Západní
Indie. Organizovali obchod s Jižní a Střední Amerikou. Pronikli do Brazílie.
Založili cukerní průmysl západního zemědílu. Položili základy k vývoji No-
vého Yorku .
Avšak v Německu byli malí a ubozí. Ve čtrnáctém století byli tam ve více
než třech stech padesáti obcích pobíjeni, topeni, upalováni, lámáni kolem,
škrceni, zaživa pohřbíváni . Ti, kteří to přežili, vystěhovali se většinou do
Polska. Od té doby jich bylo v římské říši poskrovnu. Na šest set NěmcC1
připadal jeden žid. Jsouce rafinovaně týráni od lidu i úřadů, žili stísněně ,
uboze, v temnotách, vydáni na milost a nemilost každé svévoli. Řemesla
a svobodná povolání jim byla zakázána, předpisy úřadů doháněly je k spleti-
tým , tajným čachrům a k lichvě . Omezovali je v nákupu potravin, nedovolo-
vali jim, aby si stříhali vousy, navlékali je do směšného, ponižujícího oděvu.
Sehnali je do těsného prostoru, zatarasili brány jejich ghett, večer co večer je
zavírali, nikomu nedovolovali vcházet ani vycházet. Žili hustě stěsnaní; mno-
žili se, nebylo jim však dopřáno více prostoru. Protože nesměli stavět do
šířky, vrstvili do výše patro na patro. Jejich uličky byly stále užší, tmavší
a klikatější. Nebylo tam místo pro strom, pro trávu ani květinu; jeden stál ve
světle druhému, žili bez slunce, bez vzduchu, v husté, mor plodící špíně . Byli
odtrženi od úrodné země, od nebe, od zeleni. Vanoucí větřík se ztrácel v je-
jich šedých, páchnoucích ulicích, vysoké, bednám podobné domy bránily
pohledu na táhnoucí mraky, do modrých výšin. Shrbeně se plížili jejich mu-
žové, jejich krásné ženy záhy uvadaly, z deseti dětí, které zrodily, umíralo
jich sedm. Byli jako mrtvá, stojatá voda, odříznutí od proudícího života ven-
ku, odloučení od řeči, umění, ducha ostatních lidí. Bydleli těsně jeden na
druhém v ošklivé intimnosti, jeden znal tajnosti druhého, třeli se o sebe kleve-
tivě a nedůvěřivě , nemajíce místo pro svou pohyblivost, rozdírali se navzájem
do krve, jeden byl nepřítelem druhého,jeden byl úzce spjat s dmhým. Nejmen-
ší chybička nebo neobratnost jednotlivce mohla být neštěstím všech.
Přesto však neklamným čichem, který měli pro všechno nové, pro zítřek,
tušili vnější převrstvení světa, poznali, že si původ i důstojenství mohou na-
hradit penězi. Zkušenost je poučila , že v nejistotě, bezprávnosti, nebezpečí je
jedna jediná záštita, na stále kolísající, propadající se půdě je jeden jediný

197
pevný bod: peníze. Žida s penězi nezadrží strážcové u bran ghetta, žid s peně­
zi již nepáchne, žádný úřad mu už nenasazuje směšný špičatý klobouk. Kní-
žata a velcí pánové ho potřebují, nemohou bez něho válčit ani vládnout. Gra-
venitzová a švábští vévodové dovolili Izáku Landauerovi a Josefu Si.issovi,
aby nabyli moci a vážnosti; na slunci braniborského kurfiřta vyrostli Lip-
mann-Gomperzové a Šalamoun Elias, na císařském dvoře Oppenheimerové.
Avšak hustý dav utlačených a bezprávných i mocní jednotlivci, pyšní lidé
z Levantu a velkých přímořských měst, kteří ovládali obchodní cesty Evropy
i Nového světa a ve svých pisárnách rozhodovali o válce a míru, i špinaví,
zpustlí, ponížení, směšní židé německých ghett, i židovští tělesní lékaři
a ministři perského šacha, kalifa, marockého sultána, žijící v nádheře a vel-
kém lesku , i v kalu a opovržení živořící lůza polských židovských měst,
i bankéři německého císaře a německých knížat, vyhledávaní a nenávistí ob-
klopení ve svých kabinetech, i potulný židovský obchodník, donucovaný ulič­
níky a policií k hanebnému, směšnému ponižování, ti všichni měli jednu taj-
nou, pevnou víru. Mnohým nebyla jasná, jen málokteří by ji byli dovedli
vyjádřit slovem, mnozí z nich ani nechtěli určitě si ji uvědomit. Ale v krvi jim
to vězelo všem, tkvělo to v nejvnitřnějším jejich citu: hluboké, tajné, jisté
vědomí, že moc je nesmyslná, nestál;:i, nicotná. Žili tak dlouho mezi národy
země, malí a nepatrní, titěrní jako trpaslíci, směšně rozmetaní v atomy. Vědě­
li, že moc vykonávat a moc snášet není nic skutečného a významného. Ne-
rozpadly se už jeden po druhém i ty nejmohutněj š í kolosy? Ale oni, bezmoc-
ní, vtiskli světu svou tvář.
A toto učení o marnosti a bezvýznamnosti moci znali židé velicí i malí,
svobodní i zotročení, vzdálení i blízcí. Neuvědomovali si je jasnými slovy
ani v přesných pojmech, tkvělo jim však v krvi a citu. Toto tajné vědění to
bylo, co jim pojednou kladlo na rty onen záhadný, mírný, povýšený úsměv,
který jejich nepřátele dráždil dvojnásob, protože si jej vykládali jako rozvrat-
nou opovážlivost a poněvadž před ním selhávala veškerá jejich sveřepost
a krutost. Toto tajné vědění to bylo, co židy jednotilo a pojilo, nic jiného.
Neboť toto tajné vědění bylo smyslem Knihy.
Knihy, ano, jejich Knihy. Neměli stát, který by je sdružoval, neměli zemi
ani krále, ani společnou životní formu . Jestliže přesto tvořili jeden celek,
byli-li přesto sjednoceni více než ostatní národy země, byla to Kniha, která je
slučovala. Ve všech židech, hnědých , bílých, černých , žlutých, velikých
i malých, nádherných i rozedraných, bezbožných i zbožných, ať proseděli
a prosnili svůj život v tichých světničkách, nebo honosně projížděli zemí
v pestrém, zlatém víru: ve všech bylo hluboce zakořeněno učení Knihy. Roz-
manitý je svět a marný jako honba za větrem; jeden však a jediný je Bůh
Izraele, skutečno, nadskutečno , Jahve. Mnohdy jim ovšem život toto učení
přehlušil, ale vězelo v každém z nich a ozývalo se ve chvílích, kdy se vraceli
sami k sobě, kdy jejich život vrcholil, ozývalo se, když umírali, a pouto, které

198
je všecky spojovalo, bylo toto slovo. Ovíjeli si je modlitebními řemínky ko-
lem čela a srdce, přip evňovali je na dveře, začínali jím svůj den a jím jej
končili ; to bylo první slovo,jemuž učili kojence, a umírající dochroptěl s tímto
slovem na rtech. Z tohoto slova čerpali sílu, aby mohli překonat tolikerou
trýzeň své cesty. Usmívali se, bledí a ukrytí, moci Edomitů, jejich běsnění
a šílenství jejich života a shonu. Všechno to pomíjelo; zůstávalo jen slovo.
Nosili s sebou Knihu po dvě tisíciletí. Byla jejich národem, státem, vlastí,
dědictvím a majetkem. Skrze ně se dostala ke všem národům světa a všecky
národy se k ní hlásily. Avšak jedinými zákonitými vlastníky, badateli a opat-
rovníky byli toliko oni.
Šest set sedmačtyřicet tisíc tři sta devatenáct písmen měla Kniha. Každé
písmeno bylo spočítáno a zváženo, zkoumáno a poznáno. Každé písmeno
bylo zaplaceno životy, tisíce lidí snesly mučení a smrt pro každé písmeno.
Tato Kniha patřila toliko jim. A židé ve svých modlitebnách o největších
svých svátcích volali, vyznávali, pyšní, hrdě si vykračující, i malí, utlačení,
shrbení: nemáme nic než Knihu .
(?Fe/o žil Bohuslav Rovenský)

THOMAS MANN (1875-1955)

Mario a kouzelník (1930, úryvek)

V novele Mario a kouzelník vystupuje jako hlavní hrdina kouzelník a hypnotizér Ci-
polla. Ve své produkci předvádí mimořádnou schopnost manipulovat s lidmi a poni-
žovat je. Jak jeho produkce skončí, ukazuje náš úryvek.

„Tak tedy, milý Mario," pokračoval , ,,je to hezké, žes dnes večer přišel a vzal
si ještě k tomu tak hezký šátek kolem krku, který ti výborně padne a prospěje
ti nemálo u dívek, u rozkošných dívek v Torre dí Venere ... "
Od míst k stání, přibližně odtamtud, kde předtím stál také Mario, ozval se
smích - vydal jej ze sebe giovanotto s válečnickým účesem , stál tam s ka-
zajkou přehozenou přes rameno a smál se „Haha!" hodně surově a posměšně.
Mario, myslím, pokrčil rameny. Jistě sebou trhl. Snad to bylo vlastně trh-
nutí celým tělem a pohyb ramen byl toho jen polododatečným zastřením,
kterým chtěl projevit, že mu ani na šátku, ani na krásném pohlaví nezáleží.
Cavaliere se letmo zadíval dolů .
„Toho tam nedbáme," řekl , ,,žárlí pravděpodobně na úspěchy tvého šátku
u děvčat, snad také, že se zde nahoře tak přátelsky bavíme, ty ajá ... Chce-li,
připomenu mu jeho koliku. To mě pranic nestojí. Pověz , Mario: ty se dnes
večer bavíš ... A za dne tedy sloužíš v obchodě se střižním zbožím?"
,,V kavárně," opravil hoch.
,,Tak, v kavárně! To tedy Cipolla ťal jednou vedle. Jsi cameriere, šenk,

199
Ganymed - to si nechám líbit, zas taková antická vzpomínka - salvietta! "
A teď cavaliere k obveselení obecenstva znova vzpažil k pozdravu.
Také Mario se usmíval. ,,Dříve však," vsunul pak poctivě, ,,obsluhoval
jsem po nějakou dobu v Portoclementu v jednom krámě. " V jeho poznámce
bylo něco z lidského přání napomoci proroctví, vyzískat z něho něco výstiž-
ného.
,,Tak tedy, tak tedy! V krámě se střižním zbožím!"
,,Byly tam hřebeny a kartáče," odvětil Mario vyhýbavě.
„Což jsem neřekl , že jsi nebyl vždy Ganymed, že jsi neposluhoval vždy
s ubrouskem? I když Cipolla tne vedle, učiní tak důvěryhodným způsobem.
Pověz, máš ke mně důvěru?"
Neurčitý pohyb.
„Poloviční odpověď, " konstatoval cavaliere. ,,Patrně lze těžko získat tvou
důvěru. Ani mně , jak vidím, se to nepodaří snadno. Pozoruji v tvé tváři rys
uzavřenosti, truchlivosti, un tratto di malinconia .. . Pověz ," a uchopil domlou-
vavě Mariovu ruku, ,,máš zármutek?"
,,Nossignore!" odpověděl Mario rychle a jistě.
,,Máš zármutek," trval kejklíř na svém, překonávaje autoritativně tuto jis-
totu. ,,Že bych to neviděl? Jen se pokus Cipollovi něco namluvit! Rozumí se,
že jde o děvčata , jde o děvče. Rmoutíš se z lásky." Mario živě zavrtěl hlavou.
Zároveň se vedle nás opět ozval brutální smích giovanotta. Cavaliere poslou-
chal tím směrem . Jeho oči kroužily kdesi ve vzduchu, ale nastavoval tomu
smíchu ucho a zasvištěl pak, jako už jednou nebo dvakrát za své rozprávky
s Mariem, jezdeckým bičíkem trochu dozadu směrem k svému sboru třepe­
tavct'.1, aby nikdo neochabl v horlivosti. Přitom by mu však byl skoro unikl
jeho partner, neboť ten se náhlým trhnutím od něho odvrátil a zamffil ke schůd­
kům. Byl zarudlý kolem očí. Cipolla ho právě ješ tě zadržel.
„Stůj!" řekl. ,,To by tak chybělo . Chceš pláchnout, Ganymede, v nejlepším
okamžiku anebo těsně před nejlepším? Tady zůstaneš, slibuji ti něco hezké-
ho. Slibuji ti , že tě přesvědčím o bezdůvodnosti tvého zármutku . Dívka, kte-
rou znáš a kterou znají i jiní - ta - jak jen se jmenuje? Počkej! čtu to jméno
v tvých očích, mám je na jazyku, a také ty, jak vidím, je hodláš vyslovit. .. "
,,Silvestra!" zavolal giovanotto zdola.
Cavaliere nehnul brvou.
„Nejsou na světě prostořecí lidé?" zeptal se, nedívaje se dolů, nýbrž jako
v nerušeném rozhovoru s Mariem. ,,Nejsou nadmíru prostořecí kohouti, kteří
kokrhají v každou vhodnou i nevhodnou dobu? Vezme nám to jméno ze rtů ,
tobě i mně , a snad se ješita ještě domnívá, že na ně má zvláštní právo. Nech-
me ho! Ta Silvestra však, tvá Silvestra, ba pověz, to je děvče, co? Učiněný
poklad! Srdce se člověku zastaví v těle, když ji vidí kráčet, dýchat, smát se,
tak je roztomilá. A její oblé paže, když pere a přitom pohodí hlavou dozadu
a střásá si vlasy z čela! Anděl z ráje."

200
 Mario na něho civěl s předsunutou hlavou. Zdálo se, že zapomněl na svou
situaci a na obecenstvo. Červené skvrny kolem jeho očí se zvětšily a vypadaly
jako namalované. Viděl jsem to málokdy. Jeho tlusté rty byly rozevřeny.
„A ten anděl ti způsobuje zánnutek,'' pokračoval Cipolla, ,,anebo spíše, ty
si děláš zánnutek kvůli němu ... To je rozdíl, můj milý, závažný rozdíl, věř
mi! V lásce docházívá k nedorozuměním - lze říci, že nedorozumění není
nikde tak doma jako zde. Řekneš, co ví Cipolla o lásce, on se svou malou
tělesnou vadou? Omyl, ví o ní velmi mnoho, vyzná se v ní obsáhle a pronika-
vě, dopomčuje se dát na něho v jejích věcech! Ale nechme Cipollu, nechme
ho úplně stranou a mysleme jen na Silvestm, tvou roztomilou Silvestru! Jak-
že? Ta že by dala přednost nějakému kokrhajícímu kohoutu před tebou, takže
jemu je hej a tobě do pláče? Přednost před tebou, tak cituplným a sympatic-
kým mládencem? To je málo pravděpodobné, to je nemožné, my to víme
lépe, Cipolla a ona. Vmyslím-li se na její místo, víš, a mám-li na vybranou
mezi takovým nadehtovaným klackem, takovou nasolenou rybou a takovým
frutto di mare - a Mariem, rytířem ubrousku, který se pohybuje mezi pan-
stvem, který obratně podává cizincům občerstvení a miluje mě pravým, vře­
lým citem - namouvěru , pak není rozhodnutí mému srdci nijak těžké , pak
vím dobře, komu je dát, komu jsem je dávno už s uzarděním zadala. Je už
čas, abys to viděl a pochopil, můj vyvolený! Je už čas, abys mě viděl a po-
znal, Mario, můj znejmilejší... Pověz, kdo jsem?"
Bylo to hrozné, jak si ten podvodník hrál na líbeznou bytost; jak koketně
kroutil křivými rameny, jak nyl uchvatitelskýma očima a v nasládlém úsmě­
vu ukazoval drolivé zuby. Ach, ale co se za jeho zaslepujících slov stalo
z našeho Maria? Těžko se mi to povídá, jako mi bylo těžko vidět to , neboť byl
to projev nejhlubší vroucnosti, veřejné ukazování malomyslné a šíleně obla-
žené vášně. Držel ruce sepjaty před ústy, jeho plece se zvedaly a klesaly
násilným dýcháním. Jistě samým štěstím nevěřil svým očím a uším a zapo-
mněl právě jen na to jedno, že jim opravdu nesmí nic věřit. ,,Silvestra! " vy-
dechl z nejhlubší hrudi, zdolán.
„Polib mě!" řekl hrbáč. ,,Věř, že smíš! Miluji tě. Polib mě sem," a ukázal
špičkou ukazováku, odchyluje ruku, paži a malík, na svou tvář, blízko u úst.
A Mario se sklonil a políbil ho.
V sále se rozhostilo velké ticho. Byl to okamžik groteskní, nestvůrný
a napínavý - okamžik Maríovy blaženosti. Co se ozvalo v té zlé pídi času,
v níž na cit doléhaly všechny vztahy mezi štěstím a iluzí, byl ne hned na
začátku, ale ihned po truchlivém a tragikomickém spojení Maríových rtů
s odporným masem, jež se nastrkovalo jeho něžnosti, smích giovanotta po
naší levici, smích, který se osamocen uvolnil z očekávání, brutální, škodo-
libý, a přesto, velmi bych se mýlil, kdyby tomu bylo jinak, nikoli bez spod-
ního tónu a příměsi soucitu s tak velkou potupou, utrpěnou ve snu, nikoli
docela bez souznívání s oním zvoláním „Poveretto!", o kterém kouzelník

201
před chvílí prohlásil, že je nesprávně adresováno, a které si osoboval pro
sebe.
Ale zároveň už, zatímco ještě zazníval ten smích, zasvištěl tvor na jevišti
celovaný dole, podle nohy židle, jezdeckým bičíkem , a Mario, probuzen, se-
bou trhl a prudce ucouvl. Stál a civěl s tělem dozadu zvráceným, tiskl si ruce
na zneužité rty, jednu přes druhou, udeřil se potom klouby obou rukou něko­
likrát do spánků, otočil se a vrhl se po schodech dolů, zatímco sál tleskal
a Cipolla se, s rukama v klíně sepjatýma, smál a krčil rameny. Dole, v plném
letu, se Mario s nohama prudce rozkročenýma otočil, vztáhl paži, a dva třas­
kající výstřely prorazily potlesk a smích.
Ihned nastalo bezhlesé ticho. I třepetavci se uklidnili a užaslí civěli. Cipol-
la se skokem vymrštil ze židle. Stál s pažemi odmítavě vztaženými na stranu,
jako by chtěl zavolat: ,,Stůj! Ticho! Všichni pryč ode mne! Co je to?!", zhroutil
se v příštím okamžiku zpátky na židli, hlava mu těžce spadla na prsa
a v přespříštím padl stranou od židle dolů, na zem, kde zůstal ležet, bez hnutí,
zpřeházený ranec šatstva a křivých kostí.
Vřava byla bezmezná. Dámy v křečích skrývaly obličej na prsou svých
společníků. Lidé volali po lékaři, po policii. Hrnuli se na pódium. Vrhli se
v tlačenici na Maria, aby ho odzbrojili , aby mu vykroutili matně kovovou,
sotva pistoli podobnou zbraň, která mu visela v ruce a jejíž skoro neviditel-
nou hlaveň osud obrátil tak nepředvídaným a cizím směrem. Vzali jsme- teď
tedy přece - děti a táhli je podle zakročující dvojice karabiniérů k východu.
,,Byl to opravdu konec?" chtěly vědět, aby měly jistotu ... ,,Ano, to byl ko-
nec," potvrdili jsme jim. Konec s hrůzou, nadmíru fatální konec. A přesto
osvobodivý konec - nemohl jsem a nemohu to pociťovat jinak!
(?Fe/ožil Pavel Eisner)

giovanotto [džovanoto] - (italsky) mladík; cavaliere - italský titul, kavalír; camerie-

re - číšník; Ganymed - číšník bohú na Olympu; salvietta - ubrousek; un tratto cli
malinconia - melancholický rys; nossignore [no s iňore] - ne, pane; frutto cli mare -
plod moře

KLAUS MANN (1906 - 1949)

Mefisto (1936, úryvek)

Ve slavném románu Mefisto sleduje Klaus Mann osudy předního herce Hendrika
Hčifgena. Po levicových počátcích se po nástupu Hitlera k moci přiklonil k fašismu
a stal se režimním umělcem.

Napětí, které pociťoval v posledních zlých dnech, polevilo. Tlak z něho spa-
dl. Podařilo se mu soustředit veškerou energii na Hamleta.
202
 Tato úloha mu působila obtíže, na něž nebyl připraven. Jak lehkomyslně
tenkrát v Hamburku improvizoval dánského plince! Dobrák Kroge kypěl hně­
vem a ještě na generálce chtěl představení odříci. ,,Protože takové svinstvo
ve svém divadle nestrpím! " řval předbojovník duchovního divadla. Hendrik
si na to vzpomněl a musel se usmát.
Teď už nebyl nikdo, kdo by se odvážil mluvit v jeho přítomnosti a v sou-
vislosti s ním o „svinstvu". Když však byl sám a nikdo ho nemohl slyšet,
Hendrik zasténal: ,,Nesvedu to!" U Mefista si byl od prvního okamžiku jist
každým odstínem hlasu a každým gestem. Dánský princ se však zdráhal
a zpěčoval. Hendlik s ním sváděl boj . ,,Nepustím tě, nepovolím!" volal he-
rec. Hamlet mu však odpovídal odmítavě, smutně, posměšně a nesmírně hrdě:
,,Duchu se rovnáš, jejž chápat znáš, ne mně!"
Komediant křičel na prince: ,,Musím tě umět zahrát! Selžu-li před tebou,
selhal jsem vůbec. Ty jsi zkouška ohněm, v které chci obstát. Celý můj život
a všechno, čím jsem zhřešil - má velká zrada a všechna moje hanba se dají
ospravedlnit jen mým uměním. Umělcem jsem však jenom tehdy, jsem-li
Hamletem." - ,,Ty nejsi Hamlet," odpověděl mu princ. ,,Nemáš vznešenost,
které si člověk dobude jen utrpením a poznáním. Netrpěl jsi dost, a co jsi
poznal, nemělo pro tebe větší cenu než pěkný titul a pořádná gáže. Nejsi
vznešený; neboť jsi opice režimu a šašek pro zábavu vrahům. Ostatně ani
nevypadáš jako Hamlet. Jen pohleď na své ruce - jsou to ruce člověka, které-
ho zušlechtily bolest a poznání? Tvé ruce jsou hrubé, ať je držíš sebeušlechti-
leji a sebegotičtěji . A taky jsi moc tlustý. Je mi líto, že tě na to musím upozor-
nit- ale Hamlet s takovými boky, ouvej!" To se p1inc zasmál, dutě a posměš­
ně, z mytické dálky své věčné slávy.
,,Víš dobře , že umím být na jevišti stále ještě velmi štíhlý!" zvolal podráž-
děně a uraženě komediant. ,,Dal jsem si navrhnout kostým, v kterém ani můj
úhlavní nepřítel nepozná, že mám tlusté boky. Je to od tebe sprosté, že mi to
teď připomínáš, když jsem beztoho tak nervózní! Proč ti záleží na tom, abys
mě urážel? To mě tak velice nenávidíš?"
Princ pohrdlivě pokrčil rameny. ,,Proč bych tě nenáviděl? Nemám k tobě
vůbec žádný vztah. Nejsi mi rovný. Měl jsi volbu, můj milý, mezi vznešenos-
tí a kariérou. Rozhodl ses. Buď šťasten a nech mi můj klid!"
Útlá postava se začínala rozplývat.
„Nepustím tě!" zasupěl ještě jednou komediant a vztáhl za princem obě
ruce, o nichž se přízrak vyjádřil tak zlehčujícím způsobem; sáhly však do
prázdna.
,,Ty nejsi Hamlet!" ujistil ho teď z velké dálky cizí, hrdý hlas.
Nebyl Hamlet, ale hrál jej, jeho rutina ho neopustila. ,,Bude to velkolepé!"
říkali mu režisér a kolegové - ať už z nedostatku instinktu, nebo aby inten-
dantovi zalichotili. ,,Od dob velikého Kainze neviděl nikdo na německém
jevišti takový výkon." On sám však věděl, že zůstal veršům dlužen jejich

203
vlastní obsah, jejich tajemství. Jeho pojetí uvázlo v rétorice. Protože se cítil
nejistý a neměl žádnou skutečnou představu Hamleta, experimentoval. S ner-
vózní prudkostí kladl vedle sebe odstíny, malé překvapivé efekty, jimž chy-
běla vnitřní souvislost. Rozhodl se zdůraznit možnou, energickou složku dán-
ského prince. ,,Hamlet není slaboch," prohlásil kolegům a režisérovi; také
k žurnalistům se vyjádřil v tom smyslu. ,,Není ani dost málo zženštilý- celé
herecké generace se dopouštěly omylu, že ho pojímaly jako zženštilý typ.
Jeho melancholie není prázdný splín, má své jasné důvody. Princ vystupuje
především jako mstitel svého otce. Je to renesanční člověk - skrznaskrz aris-
tokrat a nepostrádá cynismu. Mně záleží především na tom, abych mu odňal
bolestínské, larmoajantní rysy, kterými ho zatížil konvenční výklad."
Režisér, kolegové a žurnalisté to shledávali velmi novým, smělým a zají-
mavým. Benjamin Pelz, s nímž měl Hofgen o Hamletovi dlouhé rozhovory,
byl Hendrikovou koncepcí nadšen. ,,Jenom tak, jak ho cítí a chápe váš géni-
us, je pro nás, lidi dneška- kteří jsme cyničtí lidé činu - ještě ví'1bec únosný,"
řekl Pelz.
Postava, kterou vytvořil Hofgen z Hamleta, byl pruský poručík s neuraste-
nickými rysy. Všechny důrazy, jimiž chtěl zastřít prázdnotu své hry, byly
přehnané a křiklavé. V jednom okamžiku stál v pozoru a v druhém s velkým
povykem omdléval. Místo aby naříkal, křičel a zuřil. Jeho smích byl ječivý,
jeho pohyby trhané. Hluboká a tajemná melancholie, kterou měl Mefisto -
aniž ji zamýšlel, aniž ji hrál, nýbrž podle záhadného zákona, který si ani on
sám neuvědomoval -, chyběla jeho Hamletovi. Velké monology přednášel
v příkladně dovedné stavbě, ale „přednášel" je jen. Když spustil nářek:
„Kéž by to pi"íliš hutné tělo tát
a rozplynout se chtělo v pouhou rosu!"
- nedostávalo se mu ani hudby, ani tvrdosti, ani krásy, ani zoufalství; nebylo
slyšet, co bylo promyšleno a co protrpěno, než tato slova splynula z jeho rtů;
ani cit, ani poznání nezušlechťovaly řeč; zůstala koketní lamentací a rozdur-
děně marnivým hořekováním.
Přesto měla premiéra Hamleta bouřlivý úspěch. Nové berlínské obecen-
stvo posuzovalo herce ani ne tak podle čistoty a intenzity jejich uměleckých
výkonů, jako podle jejich vztahu k režimu. Ostatně byla celá inscenace tako-
vého rázu, aby imponovala tomuto parketu vysokých vojenských hodnostářů
a krvežíznivých profesorů s jejich neméně heroicky smýšlejícími dámami.
Režisér hrubě a demonstrativně zdůraznil nordický charakter Shakespearovy
tragédie. Děj se hrál v nemotorných dekoracích, jež by se byly hodily jako
pozadí pro reky Písně o Nibelunzích. Na jevišti, ponořeném v ponurém pří­
tmí, neustále řinčely meče a ozýval se drsný polďik. Uprostřed surových chla-
píků se pohyboval Hendrik s tragickou manýrovaností. Jednou si dovolil žert,
že celou minutu seděl nehybně u stolu a ukazoval ohromenému obecenstvu

204
jen své ruce. Obličej zůstal ve tmě; ruce, nalíčené bíle jakoby vápnem a ostře
osvětlené reflektory, spočívaly na černé desce stolu . Intendant vystavoval
své nehezké ruce jako klenoty. Udělal to zpola ze zpupnosti - aby viděli, jak
daleko až může zajít-, zpola proto, aby sám sebe trýznil, neboť prudce trpěl
touto exhibicí svých širokých, ordinérních prstů.
„Hamlet je reprezentativní germánské drama," prohlásil doktor Radig
v předběžné recenzi, inspirované ministerstvem propagandy. ,,Dánský princ
náleží k velkým symbolům německého člověka. V něm nalézáme vyjádřenu
část naší nejhlubší bytosti. Héilderlin se o nás vyjádřil:

Neboť i vy Němci jste

zamyšleně netinní.

Hamlet je tedy také nebezpečím německého člověka. Máme ho všichni v sobě

a musíme jej přemáhat. Neboť chvíle od nás žádá činy, nikoli myšlenky
a rozkladné úvahy. Prozřetelnost, která nám seslala vůdce, nás zavazuje k činu
v zájmu národní pospolitosti, z níž se Hamlet, tento typický intelektuál, svým
hloubáním vylučuje a jíž se vzdaluje."
Všeobecně převládalo mínění, že Héifgen ve svém pojetí Hamleta přímo
ztělesnil tento tragický konflikt mezi činorodostí a hloubavostí, jenž odlišuje
tak zajímavě německého člověka od všech jiných lidí. Neboť zpodobil prince
jako násilníka s nervovými poruchami - před obecenstvem, které mělo plné
pochopení jak pro násilí, tak pro neurastenický neklid.
Intendant, jehož kostým byl vskutku vypracován tak obratně, že v něm
působil dojmem útlobokého jinocha, byl stále znovu vyvoláván před oponu.
Vedle něho se ukláněla jeho mladá choť, Nicoletta Héifgenová, která svou
roli hrála poněkud podivně a strnule, ale ve scénách šílenství byla strhující
Ofélií.
Ministerský předseda, zářící purpurem, zlatem a stříbrem, a jeho Lotta,
něžně oslňující nebeskou modří, stáli vedle sebe v lóži a demonstrativně tles-
kali. Bylo to smíření všemocného pána s jeho dvorním šaškem; Mefistofe-
les-Hendrik to s povděkem vzal na vědomí. Krásný a bledý, v kostýmu Ham-
leta, se hluboce ukláněl vznešenému páru. ,Lotta je do mě zase zamilovaná,'
myslel si, když zvedal k srdci pravici gestem, jež svědčilo o vyčerpanosti, ale
mělo půvabnou vláčnost. Jeho velká, s přejemnou pečlivostí tmavorudě na-
barvená ústa se dojatě usmívala; zpod kulatých, černých oblouků obočí vysí-
laly jeho oči svůdná, sladká a chladná světla; přeunavený, trpitelsky napjatý
rys na spáncích zušlechťoval jeho tvář a propůjčoval jeho bezbožnému půva­
bu dojemnost. Teď zamávala choť generála letectva hedvábným šátečkem,
který měl nebesky modrou barvu její toalety. Generál se usmíval. ,Jsem zase
vzat na milost,' pomyslil si Hendrik s ulehčením.
(Ple/ožila A1111a Siebe11schei11ová)

205
ERNEST HEM I NGWAY (1899-1961)

Komu zvoní hrana (1940, úryvek)

Hrdinou románu pojednávajícího o španělské občanské válce je americký dobro-

volník Robert Jordan bojující na straně demokratických sil proti vojskům pučistic­
kého generála Franka. Ukázka začíná úvahou jednoho z Jordanových spolubojovní-
ků Anselma.

Takhle si povídali na pile, zatímco Anselmo čekal ve sněhu a pozoroval silni-

ci i světlo v okně pily.
Doufám, že nebudu muset zabíjet, říkal si Anselma. Myslím, že se po vál-
ce budeme muset za to zabíjení strašně kát. Jestli už po válce nebudeme mít
náboženství, tak se asi bude muset zorganizovat nějaký způsob občanskýho
pokání, aby se mohli všichni očistit od toho zabíjení, jinak nebudeme mít
nikdá opravdu lidskou základnu k životu . Zabíjet je nutný, já vím, ale přesto
to člověku moc škodí, a já myslím, že až bude po tomhle všem a my budeme
mít válku vyhranou, tak se musíme všichni nějak kát, abychom se očistili.
Anselma byl velice hodný člověk, a kdykoli byl dlouho sám, a on býval
sám po většinu času, vždycky mu přišel na mysl problém zabíjení.
Rád bych věděl, jak je to u toho inglése, pomyslel si. Povídal mi, že jemu
to nevadí. A přece se zdá být citlivý a hodný. Snad tomu mladí lidi nepřiklá­
dají žádný význam. Snad k tomu mají cizinci nebo ti, co neprošli naším ná-
boženstvím, jiný vztah. Ale podle mě každý, kdo zabíjí, časem zesuroví,
a myslím, že je to velký hřích, přestože je to nutný, a že potom budeme muset
udělat něco moc ráznýho, abychom to odčinili.
Už se setmělo a Anselma se zadíval na světlo na druhé straně silnice
a přitom se plácal rukama do prsou, aby si je zahřál. Rozhodně odejdu do
tábora, pomyslel si; ale něco ho tam u toho stromu nad silnicí drželo. Sněžilo
hustěji a Anselma si pomyslel: kdybychom tak mohli vyhodit most dneska
v noci. V takovéhle noci by bylo hračkou dobýt strážnice a vyhodit most do
povětří a měli bychom to všecko vyřízené a z krku. V takovéhle noci by se
dalo provést všecko.
Ale stál dál u stromu, tiše podupával a už vůbec nemyslel na most. Sou-
mrak v něm vždycky vyvolával pocit osamělého smutku a dnes večer mu
bylo tak smutno, že cítil uvnitř prázdno jako z hladu. Za starých časů se mohl
ubránit tomu osamělému smutku modlitbami, často, když přišel domů z lovu,
opakoval mnohokrát stejnou modlitbu a tím se mu ulevilo. Ale od začátku
revoluce se nepomodlil ani jednou. Modlitby mu chyběly, ale myslel si , že
kdyby se modlil, bylo by to nesprávné a pokrytecké, a nechtěl se dožadovat
žádných milostí ani toho, aby se s ním zacházelo lépe než s ostatními lidmi.
Ano, pomyslel si, je mi smutno . Ale stejně smutno je všem vojákům, že-

206
nám všech těch vojáků a všem těm, kdo ztratili rodinu nebo rodiče . Já už
nemám ženu, ale jsem rád, že zemřela před revolucí. Nebyla by revoluci
rozuměla. Nemám děti a nikdy nebudu žádný mít. Když nemám co na práci,
je mi smutno i ve dne , ale když se setmí, tak na mě padne strašlivý smutek.
Ale mám jedno, oč mě nemůže připravit žádný člověk ani žádný bůh, a to je,
že jsem dobře pracoval pro republiku. Pracoval jsem ze všech sil, aby se nám
jednou vedlo dobře všem. Pracoval jsem od začátku revoluce, jak jsem nejlé-
pe uměl , a neudělal jsem nic, zač bych se měl stydět.
Lituj u jedině toho zabíjení. Ale to bude jistě možné nějak vykoupit, proto-
že pro hřích, který lpí na tolika lidech, se určitě najde nějaká správná odpo-
moc. Rád bych si o tom pohovořil s tím inglés, ale je mladý a třeba by mi
nerozuměl. Už jednou zavedl řeč na zabíjení. Nebo jsem na to zavedl řeč já?
Jistě už zabil hodně lidí, ale nezdá se, že by v tom nacházel zalíbení. V těch,
kteří v tom nacházejí zalíbení, je vždycky něco zvrhlýho.
Je to jistě veliký hřích, pomyslel si. Protože je to určitě jedna z věcí, který
nemáme právo dělat, i když vím, že je to zapotřebí. Ale ve Španělsku se to
dělá s moc lehkým srdcem a často to není vlastně zapotřebí a snadno dochází
ke křivdám , které se potom už nedají napravit. Škoda že jsem o tom tolik
přemýšlel, pomyslel si. Škoda že není nějaké pokání, s kterým by člověk
mohl začít hned, protože je to ze všeho, co jsem kdy v životě udělal , to jedi-
ný, co mě trápí, když jsem sám. Všechno ostatní je odpuštěno nebo se člově­
ku dostalo příležitosti , aby to odčinil dobrotou či nějakou slušností. Ale tohle
zabíjení je podle mě určitě strašně veliký hřích, který bych rád napravil. Poz-
ději snad přijdou dny, kdy bude moct člověk pracovat pro stát nebo udělat
něco, čím to odčiní. Bude to asi nějaký výkupný jako za časů církve, pomys-
lel si a usmál se. Církev to měla s hříchy dobře zařízený. To se mu zalíbilo,
takže se usmíval, když k němu přišel ze tmy Robert Jordan. Přišel potichu
a stařec ho spatřil, až když už byl u něho.
,Jfola, viejo," zašeptal Robert Jordan a poklepal mu na záda. ,,Jak se vede
našemu staříkovi?"
,,Je mu velká zima," odpověděl Anselma. Fernando stál trochu stranou,
obrácen zády k vánici.
„Tak pojď," zašeptal Robert Jordan. ,, Pojď nahoru do tábora a zahřej se. To
byl zločin, nechat tě tady tak dlouho."
,,To je světlo od nich," ukázal Anselma.
,,Kde stojí strážný?"
,,Odtud ho není vidět. Je za ohybem."
,,Čert jevem," řekl Robert Jordan. ,,To mi povíš v táboře . Tak pojď, jdem."
,,Počkej , já ti to ukážu," řekl Anselma.
„Podívám se na to až ráno," odpověděl Robert Jordan. ,,Tady máš, lokni
si."
Podal staříkovi cestovní láhev. Anselma ji nahnul a lokl si.

207
 ,,Ayee," řekl a otřel si ústa. ,,Ta bere."
,,Tak pojď," řekl Robert Jordan ve tmě . ,,Pojďme."
Už se tak setmělo, že bylo vidět jenom letící sněhové vločky a nehybnou
čerň borovicových kmenů. Fernando stál o kousek výš na svahu. Podívejme
se na toho Indiána ze štítu na trafice, pomyslel si Robert Jordan. Asi bych mu
měl dát napít.
,,Hej, Fernando," řekl Robert Jordan, když k němu došel. ,,Chceš si lok-
nout?"
,,Ne," odpověděl Fernando. ,,Děkuju ti."
Já bych řekl, že já děkuju tobě, pomyslel si Robert Jordan. To jsem rád, že
Indiáni ze štítu na trafice nepijou. Už mi toho moc nezbývá. Bože, to jsem
rád, že toho starého zase vidím, pomyslel si Robert Jordan. Podíval se na
Anselma, a když pak vykročili do kopce, znovu mu poklepal na záda.
,,To jsem rád, že tě zase vidím, viejo," řekl Anselmovi. ,,Když na mě ně­
kdy padne špatná nálada, hned se rozveselím, když tě vidím. Tak pojď, ať už
jsme nahoře."
Stoupali sněhem do kopce.
,,Zase do toho Pablova paláce," řekl Robert Jordan Anselmovi. Ve španěl­
štině to znělo úžasně.
,,El palacio del miedo," řekl Anselma. ,,Palác strachu."
,,La cueva cle los huevos percliclos," přetrumfl ho Robert Jordan radostně.
,,Jeskyně ztracených vajec."
,,Jakých vajec?" zeptal se Fernando.
,,To je vtip," řekl Robert Jordan. ,,Jenom vtip. Tím se nemyslí vejce, rozu-
míš, ale to druhé."
,,Ale proč jsou ztracený?" zeptal se Fernando.
,,Nevím," řekl Robert Jordan. ,,Najdi si to v nějaké knížce. Zeptej se Pi-
lar." Pak ovinul paži Anselmovi kolem ramenou, přitiskl ho v chůzi k sobě
a zatřásl jím. ,,Poslyš," řekl. ,,Jsem rád, že tě vidím, slyšíš? Ty nevíš, co to
znamená, najít v téhle zemi někoho na stejném mís tě, kdes ho nechal stát."
( N e/ožil .fifí Valja )

208
JEVGENIJ ZAMJATIN (1884-1937)

My (psáno 1920, úryvek)

Jedna z prvních antiutopií ve světové literatuře ztvárňuje ve fantastické podobě auto-
rovy zkušenosti z porevolučního sovětského Ruska.

Za hodinu má přijít milá O. Byl jsem příjemně a zdravě vzrušen. Doma -

napřed do kanceláře, podal jsem službě svůj růžový lístek a dostal potvrzení
na právo záclon. To právo máme jen pro sexuální dny. Jinak žijeme mezi
svými průhlednými stěnami, jak utkanými z třpytivého vzduchu, všem na
očích, stále omýváni světlem . Nemáme jeden před druhým co skrývat. Záro-
veň to usnadňuje těžkou a ušlechtilou práci Strážců . Kdo ví, co by se jinak
mohlo stát. Možná že právě ta divná, neprůhledná obydlí starověkých lidí
vytvořila jejich ubohou klíckovou psychologii. ,,Můj (sic!) dům - můj hrad"
- že si to neuvědomovali!
V jedenadvacet hodin jsem spustil záclony - a současně vstoupila trochu
udýchaná O. Nabídla mi své růžové rtíky - a růžový lístek. Odtrhl jsem kupon
- a nemohl jsem se odtrhnout od růžových úst až do poslední chvíle - do
jedenadvaceti patnácti.
Pak jsem jí ukázal své „záznamy" a mluvil jsem - myslím, že velmi pěkně
- o kráse čtverce, krychle, přímky. Poslouchala tak okouzleně růžově - a ná-
hle slza z modrých očí, a druhá, třetí rovnou na otevřenou stránku (sedmou).
Inkoust se rozpil. Teď abych se s tím přepisoval.
,,Milý D, kdybyste jen - kdybyste ... "
No, jaké kdyby? Co kdyby? Zase její stará písnička. (.. .)

Zkusme to jinak. Představte si čtverec, živý, krásný čtverec. A ten čtverec

má vyprávět o sobě, o svém životě. Rozumíte , č tverci by sotva napadlo vy-
kládat, že má všechny čtyři úhly stejné, to už prostě nevnímá, to pokládá za
samozřejmost, za banalitu . A já jsem pořád v téhle situaci čtverce . Třeba ty
růžové lístky a všechno, co s nimi souvisí. Pro mne to je rovnost čtyř úhlů,
ale pro vás možná něco úžasnějšího než Newtonův dvojčlen.
Nuže tedy. Kterýsi starověký myslitel vyslovil, ovšem náhodou , moudrou
věc: Láska a hlad vládnou světem . Ergo: kdo chce ovládnout svět, musí ovlád-
nout vládce světa. Naši předkové si s nesmírnými obtížemi nakonec podma-
nili Hlad. Mluvím o Veliké dvousetleté válce - o válce mezi městem a vesni-
cí. Křesťanští divoši patrně z náboženských předsudků křečovitě lpěli na svém
chlebu*. Ale v roce 35 před založením Jednotného státu byla vynalezena

,;, Toto slovo se nám uchovalo je n jako básnická metafora, chem ické složení oné hmoty nezná-
me.

209
naše dnešní naftová potrava. Pravda, přežila to jen 0,2 světového obyvatel-
stva. Ale jak zazářila tvář země , očištěná od tisíciletého kalu. A ti, kdo patřili
k oné žádné celé a dvěma desetinám, okusili blaženost v palácích Jednotného
státu.
Jedno je však jasné: blaženost a závist jsou čitatel a jmenovatel zlomku,
jemuž se říká štěstí. A jaký smysl by měly všechny nespočetné oběti Dvou-
setleté války, kdyby v našem životě přece jen ještě zůstal nějaký důvod k zá-
visti? A ten zůstal, protože zůstaly nosy jako knoflík a nosy klasické (náš
tehdejší rozhovor na vycházce) - protože o lásku jedněch usilovali mnozí,
o lásku druhých nikdo.
Když si Jednotný stát podmanil Hlad (algebraický = součtu vnějších bla-
ženství), zahájil pochopitelně útok proti druhému vládci světa, Lásce. Ko-
nečně byla i tato vášeň přemožena, tj. organizována, matematizována, a před
nějakými třemi sty lety byl slavnostně vyhlášen náš historický zákon Lex
sexualis: Každé číslo má právo na kterékoli jiné číslo jako na sexuální mate-
riál.
Ostatní je už jen technická záležitost. Důkladně vás prohlédnou v labora-
tořích Sexuálního úřadu, přesně určí obsah pohlavních hormonů v krvi a vy-
pracují pro vás vhodnou Tabulku sexuálních dní. Pak napíšete žádost, že chcete
ve svých dnech používat toho a toho čísla (nebo těch a těch čísel), a dostanete
bloček (růžových) lístků. To je vše.

(Ple/o žili \/las/a a Jaroslav Tafelovi)

210
 Literatura
mezi válkami

C: KATOLICKÝ A SPIRITUÁLNÍ PROUD

RAINER MARIA RILKE (1875 - 1920)

Ukřižování

Dávno nacvičeni , k šibeníku Jeden (skvrnitý jako řezník, šerý)

natlačiti lůzu, ne bez klení, řekl:tento zde křik vyrazil.
pacholci se dali do věšení , A velitel pohléd s koně: Který?
ohlížejíce se přes stín fíků Bylo mu však, jako by jej byl

po třech
utracených s velkým slyšel volat Boha. Všichni měli
šklebem. chuť a rozkoš přihlížet,
Špatnou popravu však nahoře celou žluč mu chtivě, ocet celý,
rychle vykonali pod tím nebem; aby nezahynul, přidrželi
pak se potloukali k vínu, k hře. k chroptění, jež mizelo mu zpět.

Vždyť v hru celou doufal každý dál

a snad v Boha, který přijde ... Ale
Mariin křik tvrdnu! okorale
a on sám zde řval a zanikal.
(SLAVENÍ, 1899,
pfe/oži/ Vladimír Ho/a11)

Vážná hodina
Kdo teď pláče někde ve sv ětě, Kdo teď kráčí někde ve světě
bez příčiny pláče ve světě, bez příčiny kráčí ve světě,
pláče nade mnou. ke mně přichází.

Kdo teď někde v noci směje se,
bez příčiny v noci směje se,
vysmívá se mi.
Kdo teď zmírá někde ve světě,
bez příčiny zmírá ve světě,
na mne pohlíží.
(SLAVENÍ, 1899,
pfe/ožil Vladimír Hola11)

211
IX
Jen mezi stíny kdo vznes Na vodách obraz i když
též svoji lyru, záhy nám zmizí:
v tuše smí nasadit dnes podrž jej zas.
k chvále a k míru.
V dvojím jen prolnutí, slyš,
Jenom kdo s mrtvými pil věčný a ryzí
makové šťávy, stane se hlas.
ten ani nejtišší z chvil
neztratí z hlavy. (SONETY ORFEO\l f , 1923,
pFeložil Václav Ren č)

JAN ZAHRADNÍČEK (1905-1960)

Zima
Velurové záclony mrazu střásají přítmí vzpomínek
Vlněné šátky mlh nehybně visí do ticha
Slunce ponorný ledoborec proplouvá krami obzoru
Rtuťový sloupek mícha atmosféry prudce vysýchá

Vyzáblá země tekutým vzduchem balzamovaná

Paralytická obloha kráter vesmírného malstromu
Tetelíme se očekáváním milostných katastrof
Do krve nás rozleptává příboj fičících atomů

Nic se nezmění Ach nic se nezmění

Všechny životy bude prosakovat láska k této zemi
Její posupný praporec rozvinuje se do mých snů
přikrývaje mne soumrakem z kterého teskno je mi

(POKUŠENÍ SMRTI. 1930)

212
Tě lo Povzbuzení

Nad tělem svým již truchlit nebudu Jen vzpomeň oné lehkosti,
přijaljsem je jak nedosněné snění s níž k výši stoupá pták a dým
mé tělo podobá se osudu a braň se krutým vnuknutím
a tesklivě jde k svému naplnění své ještě těžké radosti.

I když jsem v něm hořký a bolavý Zvlášť vzpomeň si, když plný děr
a ze své tíhy odchodu jsem plný se pod hvězdami prostíráš
jím hloubky stoupají mi do hlavy a z žen a vůní, které znáš,
je otevřeno pro vítr a vlny nevane žádná vpodvečer.

I když někdy jak z otrávených měst Snad smilují se naše dni

jsem vyhnán z jeho slabosti a síly a chvílím zaobleným v plod
chci je z podnebí do podnebí nést nutnosti naší bez náhod
i s večery jež k srdci se mi chýlí přidají sladkost poslední.

Má krev je mdlá a těžká jako rtuť Co je to pro nás, srdce mé,

a propasti ji prázdnem přitahují že bolestí jsem rozorán?
tu bílý mráček promáčkne mou hruď Já zachvěji se jako lán
a andělé jí tiše proletují v krajině světlem zpěněné .

Mé bdění prodlužuje sladký ston Ať s praskotem se zřítí krov,

spánek mě zalévá jak moře skálu
a krev zní jako purpurový zvon
a smysly budují svou katedrálu
(NÁ\IRAT, 1931)
ať sníh se sype na můj chléb,
tím svobodněji, bez kleteb
pak rozletí se ptáci slov.
Až zobat budou z blankytu,
hukotem lesů , povodní,
ó srdce mé, ať hlas tvůj zní,
však samo zůstaň v úkrytu.
(JEŘÁBY, 1933)

Krajina v těle

Byl jsem jak tichá a povolná propast

a stíny se snášely mým prostupným' ťělem
stlumeně šelestíce
Byl jsem pln žízně
a nakloněn k několika svým životům
jimiž má duše procházela jako tkaflice světla
213
 vine se od růže k růži
zastavil jsem se mezi keřem a keřem
rozhrnuje řasnaté okraje lesa
Jak nikdy předtím spatřil jsem krajinu krásy
v mákovém vlažnu dřímot
skřivánek rozléval stříbro
na květiny a vadnoucí trávu
jež se chvěla v hlubinách ticha
jak čeřeň tekoucích vánků -
potok se vinul okružím rostlin
krůpěje světla se třásly na nehtech květů
a vůně tiše a lehounce hnětly mé snění
mé snění jež přicházelo
mé snění jež odcházelo
zatímco ústa
tvořila slovo jak obzor vytváří dálku - -
však s každým slétnuvším lístkem
cosi se s chvěním pohnulo v tichosti srdce
jímž protékal tekutý vesmír
a po celém těle
rozléval krajinu z dálky
jež nepřestávala vcházet v mé oči
Pak náhle podoby oblak se dotkly mých spánků
večerní ptáci dlouze a tiše se potápěli do mne
smáčejíce zobáčky v mém tesklivém srdci
Z mých tváří žal jako hudba
tak zlehounka padal
mezi květiny a vadnoucí trávu
stíny se prodlužovaly v posvátné zvuky
bělavý mráček po keřích sklouzal jak duše
a vítr a světlo a vlny a ptáci a čas
mi říkali na neshledanou -
Byl zase podzim a večer
a obrysy smyslů splývaly s krajkovím listí
hvězdy se třpytily v šeru
jako by prosakovaly sladkostí ženiny pleti
velké ticho mi na srdce sáhlo
a já nevěděl ani
kam až sahá má bolest
a kde asi se končí
krajina jež prošla mým tělem
(NÁVRAT, 1931)

214
JAR OS L AV DU RY CH (1886-1962)

Sedmikráska (1925, úryvek)

Květiny se zrcadlily ve sklech. Zahlédla, že i její tvář se zrcadlí, ale sebe
nehledala, na sebe se nepřišla dívat. Vzpomněla si na svou světničku. Do
takové světničky potřebovala přinésti trochu květinové krásy, takové , aby se
tam květinám příliš nestýskalo, aby se světnice nemusila před nimi příliš
ostýchat. Nevěděla, co si vybrat, ale vešla. Nevěděla, co řekne, ale když při­
šel prodavač, zahlédla u zdi květiny, které ji rázem upoutaly, takže na jiného
již nemyslila.
Byly to sedmikrásy. Byly plné, pěstěné a usmívaly se ze své čisté, nevin-
né a tklivé bělosti tajemnou září růžovou, žlutou, zelenou a fialovou. Ne-
chtěla již než kytici sedmikrás a jen kolem nich dala udělat okraj z ozdobných
zelených listů. Ani se nemohla dočkat, až bude mít žádanou kytici v ruce,
až s ní bude moci hovořit a vědět, že jest její, až si ji ponese na ulici, třebas
je chladno; sedmikrásky se mrazu nebojí a spíše se mu smějí svou rozpus-
tilou nevinností jako bosé děti , které vybíhají do sněhu. Zaplatila a spěchala ,
dívala se na ně , dívala se do nich , vyhýbala se chodcům jen po paměti,
měla své sedmikrásky, jiného nepotřebovala . Došla tak na roh, kde se otá-
čel chodník na náměstí. Kam teď?
Na to už zapomněla. Zdvihla úzkostlivě oči a rozhlížela se,jako by zabloudila,
jako by nevěděla, kde jest, jako by z nesmírné dálky byla přinesena do cizího
města, kde lidé mluví cizí řečí a není koho se zeptati. Rozhlížela se, dívala se po
lidech, otáčela se, že si jí až všimlo několik lidí, kteří žádostivě hltali mladou
dívčinu chovající sedmikrásky, a třebas byla zima, zvolňovali krok.
Vyhlížela, ale nešel nikdo. Dívala se do svých sedmikrásek s lítostí
a s rozpaky jako do tv áře osiřelého dítka, s kterým utekla z vytopeného cizí-
ho domu.
,,Sedmikrásky moje, mám vás zahodit?" šeptala jim. ,,Nikdo nás nechce! "
Doufala, že někdo přijde a bude ji chtíti; že půjde a dá květinám píti v teplé
světnici, že bude dobře a blaze. Měla takovou důvěru , že se jí oči skvěly,
tváře hořely pod mrazivou bělostností zimy, že její krok byl jako ukolébavka,
která se zpívá pyšně i zbožně .
Ale nikdo nešel. Chodilo tu na tisíc lidí, mužů i žen a dětí, potkávala tisíce
očí, ale hledání bylo marné. Zahnula na náměstí a šla.
Sem tam padala vločka na její plášť i na její kadeř, ba i na sedmikrásky,
které se zachvívaly jako živé tělo. Vzpomínala; bylo to tklivé a krásné, co se
jí dralo ze srdce do očí.
Musila jít hledat. Nikdo ji nepotkal a nepotkává. Mohla si vzpomenout, že
jde marně, ale dnes nebylo kdy na takové představy. Musila jíti, poněvadž
cosi ji hnalo, vedlo a volalo. Když se skryla naděje, zdvihla se touha.

215
 Dívala se na chodník, jak přibývalo v loček . Mnohé hasly jako marná kvít-
ka. Střevíce její šly tiše po hasnoucím sněhu.
Viděla svůj život zářit z temnot noci; byla chudá, bylo v něm mnoho bídy,
čekání, slz, písní a úsměvť1. Bylo v něm mnoho květů, takových jako lupínky
sedmikrás, a tolik jich jí napadlo do cesty. Kráčela vždy po květech, ať její
dni a noci byly jakékoliv. Její vlastní mládí sypalo jí květy, i její pláč jí sypal
květy pod nohy, a práce, ať jakákoliv, byla přece jen písní májovou, třebas
v samotě. Nechtěla šlapati po květinách, ale samy se jí kladly pod nohy.
Vzpomínala s úsměvem na svou bídu a byla vděčna; nevěděla teď, komu
by svou vděčnost projevila, nikoho tu neměla , jen kytici sedmikrásek. Tiskla
si je k srdci; dívala se na ně potajmu, aby ji lidé nepozorovali; nechtěla, aby
jiný viděl její lásku. Nesla sedmikrásky, napolo je skrývajíc, napolo se jimi
chlubíc.
Vzpomínala a usmívala se, měla čemu se usmívati. Měla ještě jiné sedmi-
krásky než ty, které koupila v květinářském obchodě. Byly to její sestry, kra-
savice, sestry jejího srdce, její lásky a jejího štěstí. Sedmikrásky, které kvetly
a neškodil jim mráz, bída, smutek; kvetly celý rok, kvetly pod sněhem, po
roce zase a jejich květy byly čím dále spanilejší, drahocennější. Sedmikrásky
v mém náručí , jak jste vy chudičky!

Bloudění (1929 , úryvky)

Rozsáhlý román z doby pobělohorské sleduje v řadě dějových pásem osudy předsta­
vitelú nejrůznějších vrstev české společnosti. Z historických postav je v centru auto-
rovy pozornosti vévoda Albrecht z Valdštejna. Osou děje je však vývoj vztahu mezi
českým protestantem Jiřím a služebnou Andělkou , která do Čech přišla z katolického
Španělska. Jak se tento vztah dovršil, o tom pojednává závěr románu.

Jiřína ni hleděl tiše a pozorně. Jeho duše začínala vidět. Otázka mu nešla
přes rty, nemohl pro ni nalézt slova. Zdálo se mu , že už jednou viděl takový
výraz očí a úst, bolestně slavný, beznadějně milostný a strnulý pro věčnost;
bylo to z kamene; byla to jedna z panen nemoudrých na portále magdebur-
ského dómu, jejíž lampa zhasla. Snad Andělka litovala svého i jeho pozdní-
ho příchodu po bloudění v bouři a vzpomínala na vítěznou radost panen
moudrých, z jejichž triumfu před chvílí se vyloučila tím, že se zřekla koru-
ny panenství duše , a jako na posměch a za pokání mělo jí být ponecháno
panenství těla , poněvadž bylo pozdě , už byla vdovou, její ženich byl zabit
ještě před svatbou a z hrdé panny a poutnice stala se ubohá vdova po ubo-
hém sluhovi.
Ale tato myšlenka byla daleko od víry a důvěry, která vždy zářila z její
tváře a ovládala její každé hnutí. Stiskl její ruku, až se zachvěla. Bylo již
všude ticho. Co se dělo ve městě, to sem neproniklo.

216
 ,,Andělko," řekl polohlasem, ,,viď, že tě Bůh nezahanbí? Ne, jistě ne!
I kdyby měl zázrak učinit!"
Do očí se jí draly slzy, kterých už nestírala.
„Jsi moje," šeptal, ,,nebyla jsi mi dána pro zahanbení. Slíbila jsi mi lásku
až do smrti!"
Pohlédla na něho s údivem. Oči mu zářily úsměvem, který už často viděla
a vždy se ho bála; ale nyní ta záře byla tak mocná, že nemohla pochybovat
o tom, že Jiří se chystá k slovu svrchovanému. Lekla se jeho krásy.
,,Andělko - víš, co je láska?"
Řekl to tiše a sladce. Klesla na jeho rameno, tlumíc pláč a divíc se tomuto
ště stí.
,,Zůstaň už, zůstaň ! " zašeptal. ,,Je to vůle Boží!"
Pozdvihl se a čekal. Krev poznovu se mu začala řinout z rány, ale to právě
ulevilo jeho bolesti, takže oči mu zářily radostí a láskou. Zahlédla krev z jeho
rány, ale teď se nemohla děsit a rozmýšlet, poněvadž v oč ích jeho viděla
svrchovaný rozkaz a hodina smrti už se ohlašovala. Vůle Boží byla neodvo-
latelná, milosrdná a přesvatá. Nezbývalo než poslechnout.
Podrobila se jako dítě v náručí Božím s veškerou vznešeností studu a s vděč­
nou radostí před tváří nebes . A když na svém prsu ucítila tíži krvácejícího
srdce a tvář ženichova odpočív ala na její tváři , tu všecka naděje božská vy-
křikla v jejím srdci nesmírným plesem, jako by krev ženichova se vlévala do
srdce jejího a sloužila rozkazu lásky, která je silnější než smrt.
Dohořel oheň v krbu , dohořela krev; ustydla krev, která se valila z rány
zabitého; i krev, která se vyřinula z úst se smrtelným chrapotem. Zaniklo
krátké zaúpění, chrapot se zastavoval a oči se obracely v sloup. Když se
chtěla pohnout, aby ho uložila a usnadnila mu poslední vzdech, poznala, že
již dýchat nebude. Jeho tělo bylo ještě teplé a poddajné; teď naposled pevně
je mohla přitisknout k srdci. Políbila ho na ústa a vstala. Byla jako vykoupá-
na v krvi jeho srdce, kterou neváhal rychleji vylít, aby ji mohl obejmout jako
svou choť. Byla ješ tě noc , svatební noc; nesměla odložit své svatební roucho
celé purpurové, to svědectví své lásky a svého vdovství. Za tlačila mrtvému
oči , zavřela mu ústa a pokřižovala ho. Vzala dohořívající svíci a svítila na
smrtelnou ránu; lekla se jí, neboť to byla smrtelná rána jejího chotě; krev
v ráně se srážela. Tato rána určila její osud. Byl to dotek.
Pak klesla na holá kolena k loži, které bylo jejím ložem panenským, pak
svatebním a nyní ložem mrtvého, a modlila se modlitby za mrtvé; krev po-
malu usýchala na jejím těle a košile chrastila při jejím oddechu jako podivný
pancíř. Pak svíce dohořela . Byla ještě tma. Ale již necítila žádné úzkosti.
Modlila se už také sama za sebe. Pak děkovala Bohu za všecko a dala se do
pláče.
Když se probudila z ranního šera, viděla , že usnula klečíc u lože mrtvého
s hlavou na jeho rameni. Krev již uschla. Ranní šero připomínalo vše, co

217
bude musit vykonat. Byla neděle . Ustrojila se a vyklouzla z domu, nedbajíc
mušket, koní a šavlí, jichž byly plny ulice. Nevšímala si ničeho z toho. Po
mši šla poděkovat řeholníkovi a dát mu zprávu o smrti jejího chotě. Poradil
jí, co potřebovala . ( ...)

Tak vyšla Andělka z městských bran jako z Ur Chaldejských. Zpozorova-

la, že silnice vede clo Prahy. Šla, a když byla už daleko od města , začala
uvažovat, kam jde; proč jde do vnitra této země; neměla -li by se obrátit
k hranicím a navždy opustit tuto zemi, jejíž bědy největší teprve nastávaly;
když to byla země nešťastná, země opuštěná , a byla v ní jen vyhnancem.
Vždyť teď byla přece volná.
Tu však ucítila něco ve svém těle i ve své duši. Něco se v ní vzbouzelo,
něco se k ní tisklo s neznámým dosud jásotem. Všecka se zalila ohněm a žárem
vzpomínky na svou svatbu v Chebu. Přitiskla si ruce k obličeji. Pak na prsa.
Užasla a vytryskly jí slzy radosti a vděč.nosti. Šla dále. Do vnitra té země,
která ji tolik let nosila a živila, která jí dala ženicha, které bude patřit její dítě,
počaté z tak podivuhodného milosrdenství Božího.
Šla. Sama, neznámá, do bídy a zimy, do nejistoty věku, s jistotou v srdci.
Nešťastná země! Cizí země! Moje požehnaná vlasti!

Bílá hora

Poněvadž tedy nejsme v této zemi ani cizinci, ani levobočky, nýbrž vlastními
syny a zákonitými dědici těch, kteří od úsvitu dějin po staletí tvořili tento
národ a jeho dějiny, pilně a věrně střežíce poklad víry katolické, máme sva-
tou a nezadatelnou povinnost chránitijakjejich odkaz, tak i své dědictví a své
právo. My jsme vlastními dědici této země , neboť my vyznáváme katolickou
víru. I sluší se, abychom věrně se drželi všeho, co skrze tuto víru bylo dáno
našemu národu, nečiníce v této věci žádného ústupku, neboť dosti jsme mohli
už poznati odpůrce své a toliko nezletilý smí nechápati, co jest to víra.
Mnozí už pokusili se zrušiti odkaz předků, aby nás vyhnati mohli a vylou-
čiti z dávného obcování s knížaty, králi a světci našeho lidu. Mnozí se snažili
uvésti sem vyvrhele celého světa, aby zde hanobil vlastní náš dům. Nikdy
však úplně nevyhasla věrnost a poctivost těch, kteří zde zůstali v staletích
osiřelosti a na které vzpomínáme s pýchou a láskou. Nezhaslo světlo věčné,
nepřestala se sloužiti mše a nezatřásla se ruka, jež proti přesile útočících
tasila meč. Věrný jest Bi'th: Vytrhl z ponížení svůj lid a zjevil svou sílu. Přes
tři sta let už se raduje země z porážky nepřátel víry na Bílé hoře.
Bývaly doby všelijaké a nikoliv každodenně se usmívá slunce. Věčný jest
zápas a věčná jest zkouška. Rozmnožen byl počet těch, kteří vyznali víru,
dvojnásob však i trojnásob rozmnožen počet malověrných, počet těch, kteří

218
se skrývají, počet těch, kteří zapírají. Jasný byl zázrak vítězství na Bílé hoře,
temné však zůstává smýšlení těch, kteří pošilhávají po přízni palatinské. Jest
zajisté uprostřed tohoto lidu přemnoho tisíc katolických Švejků, starých
i mladých, tupých i vrtohlavých, jak sluhů , tak jemnostpánů ; jistě pak nesluší
se s těmito lidmi se ukazovati protivníkům; ať tedy v klidu užívají ovoce
pokrytectví, ať v pokoji odpočívají až do dne probuzení! Vždycky to bylo
a bude, že v hodině nebezpečí, když v dešti a vichru bdí před nepřítelem
unavená a hladová stráž, ti , kteří jsou obléháni, v klidu a teple hoví neřestem
svým či tajně se dohadují, jak by se vzdali. A tak jest i nyní. Nedbá však toho
velitel stráže; ví, že ti malodušní též mohou uhořeti při požáru města, že
zmeškati mohou hodinu zrady a pokrýti svými mrtvolami chodníky ulic. Jest
věcí velitelů jak spravedlnost, tak soucit. Ne všichni jsou muži, kteří se ze-
vnějškem svým podobají muži'1m, a jistě pak síla a rozhodnutí se do rukou
dává jen mužům.
Čím tedy bychom byli bez Bílé hory? Byli bychom vůbec? Co se to vlast-
ně přihodilo na Bílé hoře? O čem k nám mluví Bílá hora? Mlčte a naslouchej-
te! Smekněte, poklekněte a skloňte hlavy! Slyšíte? Jak zněla modlitba voje-
vůdcova? Dej mi sílu proti nepřátelům tvým! Ukaž, že jsi matka!
O, pramálo přemýšlíte o tomto dni, pramálo uvažujete o jeho slávě , točíce
se okolo ní jako slepí a pošetilí! Bývaly časy, kdy tento den oslavovalo město
jako den triumfu, jako den vysvobození před zatracením. Ty časy minuly.
Zapomnělo se už na to, že Bílá hora jest místo svaté, a toto místo bylo vydá-
no všanc těm, kteří tam přicházeli za zcela jiným účelem než za tím , aby
oslavovali zjevení milosrdenství, jak by se slušelo pravým synům této země.
Nevíte, co jest to Bílá hora. To jest místo slávy. To jest nejpamátnější místo
v této zemi. Tam bylo zachráněno naše dědictví, naše prvorozenství a náš
život, časný i věčný. Místo zbožnosti a vděčnosti otvírala se srdce hlasům úst
křivých a pokořující lež byla přijímána vděčněji než sláva pravdy. Milejší se
zdálo truchliti nad tímto dnem jako nade dnem porážky než oslavovati tento
den jako den vítězství. Ale každému to, co mu patří!
Kdo tedy byl poražen na Bílé hoře, ať želí! My jsme to nebyli . My se
k tomuto dni hlásíme vděčně a hrdě. Byl to den našeho osvobození, byl to
den osvobození prvorozených a pravých synť1 tohoto národa. A ukázala i věda
historická, ukázali i historikové, chladní a nepřívětiví, že vítězství toto bylo
zázračné, neboť ať čtete vylíčení této bitvy v kterékoliv knize a v kterýchkoliv
pramenech, marně se namáháte vysvětliti si porážku vojsk zimního krále ně­
jakým způsobem přirozeným.
• My tedy tvrdíme a prohlašujeme, že na Bílé hoře nebyl národ poražen,
nýbrž osvobozen od nepřátel nejnebezpečnějších a nejhorších. Pro nás je to
právě potvrzením naší důvěry v nepřemožitelnost našeho národa. Jsme náro-
dem vítězným a nestojíme o to, aby nás někdo nutil k uctívání porážky, která
se netýkala nás. Kdo chce porážku uctívati, ať ji uctívá! Každému, co mu

219
patří! A nám patří toto vítězství. Přijímáme tento den do svého kalendáře
jako den slavný. Činíme to dobrým právem jako potomci a dědicové těch ,
kteří vedli tento národ od úsvitu křesťanství po celá staletí cestou víry a věr­
nosti k Bohu a k Církvi. Nenahlížíme, že bychom měli s kýmkoliv o tom
rokovati, neboť známe své právo a o věcech samozřejmých se nedisputuje.
Dosti už bylo koktání, zajíkání a vyhýbání. Nesluší se, abychom mluvili ne-
určitě. Jsme tady a víme, kdo jsme. Můžeme odpovídati, vidí-li se nám to
dobré; jinak nemusíme. O své duchovní příslušnosti pak rozhodujeme sami.
A tím pro nás jest i česká otázka vyřízena.
(ŘÁD IV, 1937)

JAN ČEP (1902- 1974)

Domek

K obědu byly buchty jak med a den byl plný radosti, když slečna učitelka
otevřela okna do zahrady a vpustila do třídy potok šeříkové vůně. Děti potom
zazpívaly „Máj, máj, máj, zelená se háj" a „na noc k lesu letí vrána, písnička
je dozpívána", brašničky jim na zádech zahrkaly a cesta od školy úvozem ke
kříži a k mysletickým humnám běžela záříc před nimi uprostřed pampelišek
a stínů mladého žita.
Když Jeník s Aničkou přišli domů, chlév byl otevřen a v korytě hrabaly
slípky; byl čas polní práce a jenom stařeček dodělával za zahrádkou otýpky.
Děti se ani nešly za ním podívat, má vždycky mrzuté napomenutí ve vrás-
kách okolo úst, sedí za špalkem a jeho sekyrka dělá tvrdošíjně ťuk ťuk na-
vzdory špačkům, napodobujícím před budkou na hrušce všechny hlasy světa.
Brašničky vlítly do kouta mezi staré hadry a Jeník, objeviv buchty v al-
márce, vykřikl: ,,To nám naši nechali k svačině!" Pak uchvátil větší kus
a Aničce ponechal menší a nezdržel se už v kuchyni, která dnes pro samý
spěch nebyla ani zametena. Nevíš, Aničko, že je to tvá práce? Ale Anička
nedbá na nic a běží za Jeníkem.
Frantík ševcův tahá už v zahradě desky (beztoho zas skočil přes zídku, kde
by se tu vzal tak brzy?) a Božena Tichých vyplachuje zelenou láhev, kterou
vytáhla z bahna u studny.
,,Honem, honem," křičí Frantík, ,,budeme si hrát na domek!"
Z kamení a špalků se udělají pilíře a pod kůlnou se válí všelijakých prken,
a ta se zrovna hodí za stůl a za lavičky; stačí je přetřít mokrým hadrem a vy-
foukat ze štěrbin škvory a stonožky. Děvčata se hned shánějí po pentličkách
a Frantík na ně křičí, ať počkají s parádou, až budou postaveny zdi. ~eník zas
jenom mudruje a chtěl by mít všecko bůhvíjak krásné, ale když něco postaví,
hned to spadne a Frantík to teprve musí udělat po svém.
220
 Než to bylo hotovo, všichni se zapotili a nejmíň stokrát se pohádali a Fran-
tík jednou praštil o zem kusem dřeva a zvolal: ,,Fiks mordie, že půjdu domů!"
a ostatní se podrobili jeho mužné převaze.
Když byl domek postaven, měl jen dvě zeli, jednu zastupoval plot a druhou
byla skutečná zeď sousedových chlévů. Druhých dvou nebylo třeba, neboť
velká hromada hlíny uzavírala tento malý svět před bludným prostranstvím
zahrady. Stropem byly dva veliké bezové keře, sklánějící na stůl a na lavičky
vonnou síť stínů a slunce.
Jeník si vylezl do vidličnatého kmene a podepřel si bradu o kolena. Fran-
tík mu vynadal, co si myslí, nemíní-li už nic dělat, ale kamarád se na něho
podíval naprosto nechápavě . Frantík se dopálil, zavolal na děvčata na hroma-
du hlíny a ukázal jim, jak se dělá mouka. ,,Však budeš chtít jíst!" pohrozil
Jeníkovi, ale když viděl, že s ním nic nespraví, pustil se do vyřezávání jaké-
hosi neobyčejného nástroje, který nebyl nikdy dokončen .
Jeník zatím, proměniv se, procházel se mezi stébly trav, jež rostla alejemi
mezi lavičkami a stolem; lysá pěšinka vcházela sem jako do dvora a přív ěti ­
vě zvala, jako zvou cesty venku, jenže po ní nemohl nikdo jít, prostor byl
uzavřen jako svět, větvičky s měkkým listím visely až k zemi a zelené ticho
spouštělo křídla jak snící pták. Ale znenadání si ticho postesklo, bůhvíproč.
Právě v té chvíli, když si Jeník pomyslil, jak dobře by tu bylo zůstat a nikam
odtud nechodit, usedla si tesknota do listí a domeček si zívl.
V Jeníkovi se něco sevřelo, div mu slzy nevstoupily do očí. Vždyť to ne-
jde, vždyť venku je svět, a o tom by pak nic nevěděl! Už chtěl rozhrnout
větvičky a stoupnout na hlínu, ale ještě jednou si prohlédl „domek", aleje
travnatých stébel a pěšinku pro brouky, kterou on nemůže jít, malý svět musí
zůstat opuštěný a marně krásný, nikdo se o něm nedoví...
Anička s Božkou seděly na hlíně a pekly vdolky. Frantík ležel na břiše
kousek od nich a foukal do jakési díry. ,,Co to tam máš?" ptal se Jeník. ,,Vždyť
vidíš, mlýnek!" odsekl Franta a víc se o Jeníka nestaral.
Jeník se otočil k děvčatům, ale než otevřel ústa, spustila obě křik, že jim
pošlapal pečivo. Odešel tedy za hrušku a díval se do nebe. Jeho modrost byla
nasycena sladkou září a listí na stromech od ní přijímalo blažený odlesk.
Hošíkovy oči stoupaly výš a výš: ,,Bože, jak je možno jít pořád dál a dál,
a nikdy nedojít na konec? Jak je to hrozné, žádný konec!"
A vtom se čehosi ulekl: vždyť konec je také nemožný! Kdyby byla zeď na
konci světa, probourala by se, a zas by tam byla díra ...
Jeníkovi se zatmělo v očích. Když prozřel, uviděl Frantíka, Božku a sestru
Aničku. Chtěl jít k Frantíkovi, ale hned ho napadlo, že Frantík jistě neví, že
nikde nemůže být konec, že se zeď může probourat a zas musí býti cosi dál.
Také Božka nic neví. A Anička? Jeník strnul. Anička to ví! Právě se na něho
podívala svýma velikýma očima, plnýma úzkosti, a její zamazané ručky se
bezradně zakomíhaly. Proč to jenom Jeník a Anička vědí, a proč to ostatní
chlapci a děvčata nevědí?
221
 Jeníkovi bylo hrozně smutno. Rozběhl se za zahrádku, stařeček mu to jistě
nějak vysvětlí, stařeček ví všecko a nebojí se ničeho. Ale když přišel k špal-
ku, byl už stařeček pryč , jenom sekyrka tam trčela tvrdě zaťatá a obracela
k Jeníkovi železné týlo. Jeník se pomalu loudal za humna, sedl si na trávník
a hladil jej hřbetem ruky. Měkkost trávy mu pronikala až do duše. Dlouhé
zelené pole leželo před ním a zachvívajíc se tajnou blažeností klanělo se
k nebi. Jeník položil hlavu do trávy a rozplakal se nevýslovnou tesknotou.
Po večeři šla maminka do sadu pro peřiny. ,,Ty budou vonět!" povídala
cestou Jeníkovi, který šel s ní.
Když vstoupili do mokré trávy, užasle vdechovali krásu večera, v kterém
svítila ohromná koruna staré hrušky, rozkvetlá zázračně do poslední větvič­
ky.
,,Maminko, dívej se, jak jsou stromy k sobě nakloněny, jak jsou tiché! "
šeptal Jeník.
,,Sedneme si na chvilku," řekla matka a vzala synkovu hlavu na klín.
„Mami, proč je slyšet šumot, i když je největší ticho?" ptal se Jeník. Když
matka mlčela, vzal ji prudce kolem krku a vypravoval jí o domku, jak musil
zůstat opuštěn.
Matka hleděla polekaně do vytřeštěných očí Jeníkových, který nedočkavě
vyrazil: ,,Mami, jsou hvězdy tuze daleko?"
Nekonečně laskavá ruka matčina mu přejela po vlasech s nevýslovnou
něhou: ,,Jeníčku, věř, nejsme sami a nic nemůže být nadanno. Snad se jednou
všecko dovíme."
Pak spadly její ruce do klína a celá její bytost se vzňala modlitbou, aby
Bůh neopouštěl její dítě, až nebude stačit k jeho utišení příklad její důvěry.

(DVOJÍ DOMO\~ 1926)

BEDŘICH FUČÍK (1900- 1984)

Svět Jana Čepa (asi 1946, úryvek)

Vyjděme od povídky Dvojí domov, která dala jméno knížce, a ať mimovolně

nebo už vědomě, jistě však nutně stojí jako symbolický znak celé příští prá-
ce, pojetí i cíle. Ženě chalupníka Roubala, děvčeti z hor- hory jsou v Čepově
představě místem svobody, čistoty a radosti-, této ženě se rozestoupí v stříz­
livém chomoutu hanácké dřiny život na to, co bylo, a na to, co je, na dobu
ztracené radosti a na přítomné dni všednosti a hoře : ,,Sen o prvním domově
zanechal jí v duši tesknotu do smrti otevřenou", končí povídka velmi uzoun-
kého a div ne naturalistického děje, ve kterém ovšem není podstata této ještě
kulhající básně . Dvojí domov je tu traktován ještě příliš vnějšně a takr1ca

222
doslova, ale přesto je možno jej povýšit už na jinou dvojici: na dvojí domov
mládí a stáří, na minulost svobody a přítomnost jha; na blaženou vzpomínku
a krutou přítomnost. Tento dvojí domov je ještě místně i časově omezený
a víc v náznaku než v opravdové realizaci, víc postulát než čin umělecký
i myšlenkový.
V epicky pevnější povídce Kozlovice, v níž „Lidka hořce pyká za to, že si
svět rozšířila snem", je stejná dvojice snu a skutečnosti, chvilkové radosti
a zdánlivého osvobození při vesnické tancovačce a tupého, smutného vy-
střízlivění ráno po ní. Není ještě jasno, co je obsah onoho snění, odkud se
vzalo a kam tíhne , ale přesto je tímto úderem , jistě ne náhodným, udán celko-
vý směr.
Próza Domek tento směr rozšiřuje a určuje blíže: Malý Jeník staví se sou-
rozenci domek. Protože je nešika a snílek, brzy nechá tohoto praktického
lopocení a zadívá se po zákonu svého nyvého srdce do modra nebes. Jeho
„oči stoupají výš a výš : Bože, jak je možno jít dál a dál a nikdy nedojít na
konec? Jak je to hrozné, žádný konec!" ptá se v úděsu sama sebe. ,,Proč je ·
slyšet šumot, i když je největší ticho" - ptá se v úzkosti před čímsi nezná-
mým, tajemně přítomným, ač neviditelným a obrací se v bleskovém zalknutí
na matku, která se snaží utěšit jeho pobouřená, spíš tušená než slyšená proč:
,,Věř, Jeníku, nejsme sami a nic nemůže být nadarmo. Snad se jednou všech-
no dovíme." - Cítíte, do jaké nesmírnosti se zde protáhly perspektivy a jak se
napjaly? Zde počátek - kde je však konec? Co to zní nad námi? Nad námi ,
nebo v nás? Kolik těch otázek, jež tušíme za jeho úděsem, Jeník nebyl ještě
s to vyslovit? Co chtěl ještě říci ve chvíli, kdy se mu zatajil dech, přiškrcený
úzkostí nad tajemnou neznámou?
Básník zatím neodpovídá, jen konstatuje stejně jako v básni Do města ,
kterou se úžas Jeníkův posunuje znova dál. František, kterého pošlou do města
cosi nakoupit, přijde na rozcestí. Vpravo, vlevo? Která cesta je pravá? Která
z této dvojice? Kudy se dát, abys nezbloudil- a vy cítíte: nezbloudil navždy?
František jde nesmírným tichem letní krajiny, ,,ale modrá barva nebe a chrp
mezi obilím vzbuzují v něm podivnou úzkost svou hlubokostí" , a když se pak
vrací, stále omráčen hloubkou modrého nebe, sestoupí do této modře zrcadlí-
cí se v rybníku, jako by vstupoval do jiného světa, světa spásného blaženství,
a utone v ní.
Je třeba si povšimnout, že se zde už podruhé akcentuje modř nebeské pro-
hlubně jako znak druhého světa, jiného domova. Nikoli náhodou, neboť zřej ­
mě básníkův pocit je tak ostrý a silný, že mu vnukl tento symbolicky konkrét-
ní děj. Od této povídky nezapomeneme nikdy na tohoto aktéra, který bude
zasahovat do světa Čepova jako jeden z plnoprávných činitelů, a všimneme
si už teď, že hrdinové Čepovi mají zvláštní citlivost jak ke krásám země, tak
ke snům vznášejícím se mimo ni a že zápasí a podléhají ve svém životě rea-
litám, pro něž zatím neznají jména, ale které přijímají jako samozřejmé a dané.

223
Už tyto náznaky napovídají dost o struktuře Čepova počátečního světa
i o zvláštním ústrojenství jeho figur. Místní dvojí domov u chalupnice Rou-
balky, domov rajského mládí a domov všední životní dřiny, dostal novou
podobu, stal se domovem hlíny této země ajiným , ještě bezejmenným domo-
vem, který je skryt za modrými dálkami. Všimneme si i toho, že na místní
plošnost prvního domova byla zde spuštěna kolmice, která vytvořila rázem
prostor nesmírných dimenzí, přesahující až do závrati hranice této země .
První knížka Čepova je konstatování dvojího světa, snu a skutečnosti , ,,tam
a zde"; je jí zároveň položena otázka, která nahlodává vnější bezpečnost a ce-
listvost, i když ne přesně určenou. Kudy vede cesta odtud tam? Otřesnost této
otázky nedává dlouho čekat na odpověď. V překrásné Rozárce Lukášové,
ústřední próze druhé knihy próz Čepových z roku 1928, se roztrhl celý pro-
stor Čepova dvojdomého světa na dvě polovice předělem, který se v jazyce
této země nazývá smrt, stojící jako neproniknutelná opona, za niž dosud žád-
né lidské oko nedohlédlo. Odkud ta hrůza před tím , co se skrývá za ní, odkud
však zároveň ta nostalgie, která vábí a slibuje vše to , co nedaly končiny této
země? Rozárka Lukášová, úpějící před touto nepochopitelnou a záhadně ml-
čící oponou u lože své umírající matky, najednou ví, že život zde na zemi je
jen část života, že vlastní život začíná teprve tam na druhém břehu, za smrtí,
která je milosrdným vysvobozením z pozemského putování. A s Rozárkou to
pak vědí všichni pozdější hrdinové Čepovi, kteří přijali s pokorou svůj lidský
osud jako kn'ísné a kruté provizorium.
Důvěrně a závratně naivní svět Františka z povídky Do města, který jed-
ním krokem dovedl přejít na druhý břeh , je roztržen ve dví. Přísná přehrada
smrti oddělila tragický čas, v ně mž pomíjí tělo člověkovo i podoba věcí ,
a prvotní palčivý pocit dvojího domova nabývá pevné podoby. Existence světa
duchovního a hmotného, času a věčnosti, prostoru a nekonečnosti, věcí trva-
lých a konečných , života a nicoty - dualita tohoto kosmu zůstane východis-
kem a základnou Čepova poznání duchovního i uměleckého.
(PÍSEŇ O ZEMI, 1994)

VIL É M Z ÁVADA (1905-1982)

Panychida (1927, zíryvek)

Dnes je zas blátivý a šerý podvečer jenž dýmá mlhami
ale toť octem napojená houba již ti podali
Pod plynovými lucernami se dávíš a zvracíš jedovaté peklo
jedovaté peklo nestráveného sv ěta a všeho co se v tobě vzteklo
Však nakonec jaká to bída!
Útroby vyvrženy
224
a nemožno už zvracet
Zatím
rudnatá prostranství jak magnetické pole
odstřeďují do siločar silnic nedělní davy s hudbou a fábory
Palice dešťů lisujíce čerstvý vzduch cepují malebné folklory
jež zářily co nádherný háv duše lidové
Pohroma průtrže se ponenáhlu mění
v melancholické tiché mžení

A v této šedavé síti deště

žijeme stísněně a těžce jak v šatech potápěče
a lovíme ve svých hlubinách
Hloubáme a lovíme ve svých hlubinách
nepozorujíce že toneme ve strašlivých nicotách
až jako utopenci nabobtnáme hrůzou
oči vybouleny kdovíkam

Odbíjely hodiny
Bezvládně zhroucen
smrtelně bled jsem zůstal ležeti
Neskonalým utrpením vybalzamován
podobal jsem se prý posmrtné masce Pascalově

Potom se pohnuly dveře a zůstaly otevřeny

Vstoupila moje stará přítelkyně
Jen ze soucitu k ní jsem se nechal chlácholiti jejím laskáním
ke všemu necitelný jako egyptská mumie

Nezapomenu však hlasu kterým mě posilovala

Plná nejistoty skloněna nade mnou počala chápati
Když mluvila vpíjel jsem se jí do očí

Atlantis se kdysi propadla a země neubylo

Statisíce mužů padlo ve světové válce
a zemí to ani nehnulo
Země se nezapotácela jako prázdná skořápka na moři
Tolik mladých žen zemřelo v letech epidemie
oblaka ani nezaslzela
Pompeje byly zasypány popelem a nová města vyrostla

Poznal jsem že má pravdu

Pohledem upřeným jak by mě hypnotizovala
těžce jsem se pozvedl

225
 Všechny staré učebnice jsem zaobalil do pavučin
jež se nastřádaly ve fialovém zákoutí mlýnského kola
a spustiv stavidla nechal jsem je rozmetat
v odtoku strouhy
Všechno má zase pro mě nový půvab
jako bych vstal po těžké nemoci

Dveře ten večer bečely dokořán

V kosmickém průvanu jako potrhlý prapor
se potácím a zpívám a pláču
a moje naděje si znova v krvi koupá křídla
Nesmírnými polibky naléhají větry na zemi
a neposkvrněnou svým mihotavým jasem vůní pelem plodní

FRANTIŠEK HRUBÍN (1910-1971)

Noční rozmluva
- Poprchává noc a stříbro práší
na hnízda, jež naplnila se.
Jsem tu, aby nevěděli vaši,
poznáváš mě aspoň po hlase?

To jsem já, lásko má,

a to je můj stín!
- Tak se mi zdá, že tu ani nejsi,
padá na mne něco teskného
jak na dítě, jemuž řekli: hrej si!
a odešli všichni od něho.

Slyšíš krev, milý můj?

Šumí úlem hvězd.

- A mně se zdá, že tady z nás není

ani jeden a že na oba
stéká jiná noc a v ní se pění
nezachytitelná podoba.

Je to čas, lásko má,

nebo je to smrt?
(ZPÍVÁNO Z DÁLKY, 1933)

226
VLADIMÍR HOL AN (1905 -1980)

Milostná píseň

Na obzoru své vůle chci teď zprohýbat

tvůj pohled na krajinu
a v horách nastalých o malbu dechu dbát,
bys lehce šla v jich stínu.

Záření chůze tvé chci do skal zhasnouti,

by krok se v propast zasnil,
a jako ztrátu tebe přijmouti,
jako bych všechno vlastnil.

Chci ruce rozsvítit, když únavou by snad

závěs tvých víček temněl ,
a jako nález tebe odevzdat,
jako by Bůh nic neměl.
(VANUTÍ, 1932)

Modlitba
Ne, nech mne, děsím se, že k víčku tajemství
měl bych se okem stát,
kde nejsi sebou už, tam proroci jsou tví -
mne nechej vát, jen vát.

Ne, nech mne, děsím se, že k lyře tajemství

měl bych se rukou stát,
kde příliš sebou jsi, tam básníci jsou tví -
mne nechej vát, jen vát.

Kde ale v životě hledáš svou dětskou píď

a chceš se teprv stát -
mezi dva cedry touhy mé zavěs mne jako síť,
bych tě moh kolébat.
(VANUTÍ, 1932)

227
JOSEF HORA (1891-1945)

Rozkvetlá větev

Bílá krajka, vzdušné zpěnění, jitřní sen,

střfbmá pára, již vydechla země.
Přelud, jenž mizí, nehmotné zdání jen,
rozkvetlá větev, jež naklání se ke mně.

Plachý úsměv, bojácné Smím?, mlha, cit,

melodie hodiny ranní.
Kterak tě, zrosená, do hrubých rukou vzít
a nepomačkat tě v pevné dlani?
(STROM V KVĚTU, 1920)

Dělnická Madona

Kdybys tam byl, vlhké zdivo bys viděl ,

špinavé šero podsklepí, lůžko a v něm ženu,
jež porodila z člověka.

Ach, kadidlo! Viděl bys kouřící kamna,

zápach chudého oběda bys pocítil,
hromádku dětí, jež zazpívaly by ti koledu bídy,
uzřel bys na slamníku.

Madono! Jak hrubá jsi! Jak odkvetlá!

Spleť zamodralých na rukou žil,
vzdor odříkání pod čelem, rty vyschlé -
a slova lásky už dávno
pohltil chřtán bídy.

A tři králové! Vyhnuli se tomuto domu,

nestačilo jim darů pro tebe, ženo s dítětem.
Hvězda boží dala jim zabloudit.
Roztrousili své zlato, svou mast, svůj laskavý úsměv
po teplých příbytcích, měkkých ložnicích,
sami boháči, šli mezi své.

A Betlém
je pln chudých, odraných, neobutých,
228
slepých, nemocných, pobloudilých -
ty tu dýcháš tak těžce, krása opadla z tebe,
dítě zázrak pije hořké mléko tvých žil,
ale věř:
Až doroste třiceti let,
vjede do města s evangeliem odboje na rtech,
ohlásí na náměstí příchod spravedlnosti,
ozbrojí zástupy, sen i kov dá jim do ruky -
a nedá se ukřižovat.

Neboť jeho modlitbou bude čin.

(PRACUJÍCÍ DEN, 1920)

Nezoufej!

Zoufáš si. Dítě nemocné máš.

Zoufáš si. Muže ti krvavého nesou.
Zoufáš si. Neseš ženě prázdné ruce
a nezaměstnanost a hlad.
Zoufáš si. Tisíc tváří má bolest,
každého jedna z nich posedne a uštkne,
sám, sám a sám
nese její obraz ve svém srdci ...

Zoufáš si. Komu se svěříš?

Tvůj bratr, tvá žena, tvůj soused jsou pod vodou,
sami čekají na ruku vztaženou
ku pomoci ...
Sám sobě pomoci nedovedeš
a druzí marně na pomoc čekají.
Odloučen od všech, sám a sám,
za tebou druzi tví, sami a sami,
sviští stroj, žere tělo a duše,
do říše stínt"1 jdete, kde není co jíst,
kde modré oblohy a krásy kvetoucí
viděti není, slepý zrak, sluch ohluchlý jen.

Zoufáš si! Nezoufej!

Dítěti, ženě, bratru, sousedu ruku podej!
Nejsi sám.

229
 Deset bolestí sečtených,
statisíc hladů spojených,
milion rukou zhroucených
jsou síla a jsou kladivo.
Slabí, slabí, slabí, spolu jste silní.
Ničeho pro sebe nečekej,
pro všecky všeho doufej!
Křehká vlno na moři,
rozbiješ břeh v širém příboji,
do houfu pojď, vozovou hradbu zřiď,
praporem buď, jejž milion rukou zvedlo,
kladivem , jež bije, bije, bije,
protože miluje ...
(PRACUJÍCÍ DEN, 1920)

Čas
Poledne vadne, Na holé dlani
listím stele zem usedl mu čas,
a jak list padne, bez smilování
zazní povzdechem. milující nás.

Zřím na zahradu, Probuď se, spáči,

v řádky novin svých, pohleď času v líc.
slyším šum pádu, Svět s tebou kráčí
pokřik tonoucích. sluncem v zmar a nic.

Kane a kane Časnosti krásná,

telegramů pláč, milostná mi buď,
po pošlapané bych jednou, zhasna,
louce bloudí spáč. padl na tvou hruď

a z mého srdce
aby v zmaru chvil
jak plná mince
život zazvonil.
(STRUNY VE VĚTRU, 1927)

230
 Rus
K jaru se chystají břízy,
pijící západů nach.
V odlescích oblak mizí
svit vody v sítinách.
Klátí se ve větru, skučí,
hu-u-ů, starý bůh.
Přílivem dálavy pučí
mi v očích však jaro a pluh.

Samy, siroty, šerem Širokoramenný oráč

jdou cesty a cestičky. jde, slunce ho sleduje.
Tisíciletá jeseň Barbarské zlato bání
vlhne jim pod víčky. ho pod Moskvou celuje.

Tisíciletá jeseň, Stane, a levicí bera

prohnilé střechy ston. železo, ocel a cín,
Hříbě tam hluboko v stepi, pravicí rozdává chleba,
studené cerkve zvon. dvounohý větrný mlýn.
(STRUNY VE VĚTRU, 1927)

V Moskvě

Do nekonečna se rozpíná
země bílá.

Kolikátá již hodina

uhodila?

Jdu jako duch Rudým náměstím

kol Leninova hrobu.

Tvé srdce bije. Je časoměr

a měří dobu.
(STRUNY VE VĚTRU, 1927)

231
FRANTIŠEK HALAS (1901- 1949)

Sépie

Sépie sépie Slova přicházejí jak sliy

ty prcháš ve svém inkoustu slova tekou jak med
můj mne neskryje od slov ke rtům ty vzdálenosti
Jak to děláš má sépie nepřejdeš

Zrána strážce majáku Tropy pod lampou

sbírám své vlaštovky leč jako cizinec tu zabloudíš
Sny narazily o hlavu nepoznáš že slova tvá to jsou
už nevzletí znamenala vše i nic

Pak mám podezíravé oči Zuby času zoubky Berenice

trápím se nepostihlými slovy plížíš se jak maniak
prý je to osud básníků hvězd~, nejsou berné mince
kdo ví kdo ví fantazie vyplašený pták

Sépie sépie ty prcháš ve svém inkoustu

kol věcí z veršů zeď hr'bitovní
a poezii na vše jak patinu
Sépie sépie řekni mi
(SÉPIE , 1927)

Verše

Přes štěstí vidění Ve větru list v lásce sám

tak slepý v tenatech pták v dešti zpěv
přes dar slyšení v růži červ v naději klam
tak hluchý v hrdle pláč v slovech krev

Přes štěstí vidění

tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý
(KOHOUT PLAŠÍ SMRT, 1930)

232
Doznání Komu dík

Dojat vším coje láska Tíseň v píseň změniti mi dáno

k tobě se přimykám komu dík
smuten vším co je láska v sychravé a zamyšlené ráno
před tebou utíkám komu dík

Překvapen vším co je láska za tajemství co v samotě mé zraje

mlčím ve střehu když z rodné země spánku vyšel jsem
churav vším co je láska tak náhle třeskla za nmou brána ráje
soužím se pro něhu a zůstala jen sirá zem

Poražen vším co je láska Nato mi dáno ještě zmásti

u věrných noci úst s cizí bědou vlastní žal
opuštěn vším co je láska copak z tolikerých strastí
až k sobě budu růst marný verš bych nerozžal
(TVÁŘ , 1931) (HOŘEC, 1933)

Staré ženy (1935, úryvek)

smutná odpoledne nedělní oříšky bez jádra

smutná starými paními misky bez obětin
které se belhají k oknům předsíňky mrákot
starou cestou vyšlapanou v koberci úryvky dávné hudby
starou cestou studánky zasypané
mezi stolem a lůžkem oblohy zatažené
mezi zrcadlem a fotografiemi noci bez <lnění
mezi židlí a falešnou palmou dvířka zapadlá
křtitelničky vyschlé
opřeny potom o rám okenní vody bez zrcadlení
dívají se dolů do ulic
odtud ta bezútěšnost vy oči starých žen
odpolední nedělních vám svět nic není
vám krása nic není
oči starých žen vám ošklivost nic není
vyplakané a plaché vy oči starých žen
tesklivé a mírné hodin nesledující
vy oči obrácené k zániku za míjením dnů se neotáčející
vy oči starých žen

233
 Verše
Miroslavu Hanušovi
Vyprahlý žízní hněvu
za vámi chudí jdu
ztratil jsem pramen zpěvu
a už jej nenajdu
Vyzáblý hladem touhy
já křičet jenom chci
čas mlčení byl dlouhý
proč si to neříci
Nikde
Nikde nebýti ó Nikde ty má zemi
srostenec nocí sám tak mezi všemi
Nikde teskná bráno Nikde zhoubné
věno
Nikde bezhlesé a Nikde ohvězděno
Nikde Nikde hloubka zpívá
všude Nikde krutá divá
domovina Nikde jen
Nikde v důlku vesmírném
Nikde polykači perlorodých září
Nikde jede mrtvých který vztekle
maří
klid těch polí svatých živných
mírem sladce
říji zvědavostí noži ptakopravce
Nikde čistý erbe věčných světa drantů
Nikde rozemnuté v prstech furiantů
ty lyrisme zdechlin samče práchniviny
234
Vypálen ohněm hrůzy
co podpaluje tma
chci věřit teď jak druzí
toť celá vůle má
Vyhnaný z krajt'.'1 snění
v zástupech hledám kryt
a píseň svoji v klení
chci proměnit
(DOKOŘÁN, 1936)
Nikde opilosti víno spodní hlíny
Nikde poezie Nikde hněvu mého
Nikde zvůli výšek blizno dvojdomého
Nikde hrdlící se s Někde v tragédii
Nikde před uměním Nikde v tobě žiji
Nikde plode pýchy utržený v ráji
Nikde ručeji kde slzy crkotají
Nikde tího řas a víček váho přesná
Nikde Levano a Nikde hrozne česna
Nikde věrné měsidlo mých spění
Nikde hejkalů a Nikde kuropění
Nikde ohňobrvé Nikde buližníku
Nikde na tvé černi jaké vrypy křiků
Nikde luku hladu Nikde tvare nitra
Nikde vstupujících zavržených mitra
Nikde dračí setbo námelného slova
Nikde dairský supe který srdce klová
Nikde tebe hnětu prchle do niče
krásná nicko počtu běda konečn ;l,o
Nikde krvino co zarputile trvá
Nikde měno vteřin Nikde lásko prvá
Nikde Nikde Nikde větrné ty jméno
v nic nicotou vešlé v prostor Unikděno
Nikde vrhcábe mé víry děravící
tmání dvojzpěvná zpívaná večernicí
Hluchoněmé Nikde moje
Nikde Heleno mé Tróje
Nikde prvním nářkem dané
matečníkem ztajované
já byl tebou a ty lunem
Nikde konci kterým stůněm
Nikde strhující bytost
Nikde žatvo Nikde lítost

Nikde zbraní zrání sečná Tím že vím jsem trestán stále

Nikde supícího věčna
Nikde v krvi rozpuštěné
do početí kosmem děné
Nikde Nikde Nikde lásko
Nikde sváre Nikde masko
Nikde kate ďábla vdovo
Nikde vše a Nikde slovo
Nikde nikdy nedám vale
čelo Nikde veršem věnče
Nikde zpupný zakuklenče
Nikde oblud mého spánku
Nikde co zvím na kahánku
červem časně k zrání hnaný
dole soudu kostmi stlaný

Být vždy Nikde hodiny mé Svode sedmerý a Hollare všech pletí

Nikde čím tě zabydlíme
Nikde tvůrčí zaklínadlo
Nikde chtění za zrcadlo
Nikde jsi ty dech jen boží
Nikde peklu za podnoží
pominuté mé tím vinno
Nikde zrado Minervino
Nikde vrývající skřípot do souvětí
leptavá tmo dvojí narození skonu
Nikde pláče ženy Nikde Robinsonů
Nikde krtku mozku Nikde černá dlani
Nikde škrtící nás skokem při klekání
Nikde rozbitino domu Usherova
Nikde smrákavosti světla Goetheova

Nikde pylone mých usebrání

Nikde šklebná tváři pcháči umírání
Nikde ukrývaná stará tajná kniho
zhlavče natažení toho posledního
Nikde rouhavé a Nikde hrsti prsti
Nikde byvší jsoucí Nikde budoucnosti
Nikde červotočů stálá vrtby směno
Nikde velká nahá otevřená ženo

(DOKOŘÁN, 1936)

235
 Rok 1938 a 1939,
tzv. druhá republika
a okupace v české literatuře

FRÁŇA ŠRÁMEK (1877 -1952)

Náš mlčící voják

Podziml938
Mne nesmíš se ptát, jak bylo mi.
Mysli si třeba, jak ten čas spěl,
že jsem to všechno už zapomněl,
to září, ten říjen. Že v sobě mám hrob
a nad ním ani ta vrba už nešumí.

Mysli si všechno a nic. Já mlčím dál.

Tu svou řeč najdu zas, a to mi věř,
až znovu rozkvete železný keř.
Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál.
Patroni čeští, stál jsem tam? Stál!
(RÁNY, RŮŽE, 1945)

JAROSLAV SEIFERT (1901-1986)

Píseň o rodné zemi

Krásná jako kvítka na modranském džbánku

je ta země, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti.

Stokrát zklamán, rady nevěda si,

znovu vždycky navracíš se domů,

236
 stokrát zklamán, rady nevěda si,
k zemi bohaté a plné krásy,
k chudé jako jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,

těžká, těžká jako vlastní vina
- není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlína.
(ZHASNĚTE SVĚTLA , 1938)

JO S E F HORA (1891-1945)

Z pěv rodné zemi

Země, země, stokrát pokoušená, Věčný hřbitove,

kolikrát
vídala jsi cizí ruce z věna
tvého lidu cáry rvát!
Krev a slzy tekly po tvé skráni,
mlčel hlas božího slitování,
a jen smrt a jenom hlad
sily zrno do tvých lad.
Buh a svět
postavili tě v svuj s třed,
drtili tě v ruku jako květ ,
jako kalich v střepy rozbili tě,
jako stromu zas ti dali zrát.
Mnich a voják bili, líbali tě ,
trhali a látali tvůj šat.
Jako luna ubývající
mizela jsi za mraky svým dětem,
jako pecen, jehož krajíci
živila se vojska jdoucí světem.
V rouchu rozbitém
stála jsi, jen socha mezi kříži,
oslněna úsvitem,
jenž se ti vždy v blescích pouze blíží.
věčná kolébko, v tmách zavěšená,
z jámy morové
stokrát k slunci rozkvetla jsi zas
jako žena
plná krás,
tisíckrát jsi počala a nesla
děti na klíně a v polích klas.
Vidím tě , loď, úder tvého vesla,
kterak staletími veze nás.
Modrou legendou jsi kvetla, země,
nad mým rodným krajem
prostřed Čech .
Hora Říp se skláněla tam ke mně
jako matčin prs a sladký vzdech.
Jak polibek na ústech
chutnala jsi po ovoci sadu,
v stínu háju, v světle vinohradu.
Kolikrát
rozkvetla jsi rádlem rodných lánu,
zpěvem jitřních kohoutu
v svých z1ech,
tancem žen ve vůni tymiánu, '
závratí a láskou v dívčích snech.

237
Rody jdou Kolikrát,
přes tvá pole, obtěžkaná prací, krutí k sobě, bratr bratra bili ,
do dílen, v nichž syčí kujný kov. rozděleni evangeliem.
V dětský smích, v zpěv Ve tvých hvozdech lační vlci vyli,
mlýnských kol se ztrácí o plášť chudiny se rval tvůj sněm.
vyhaslý hlas mrtvých, nářek vdov. Tehdá Antikrist v svém pyšném chvostu
tebou šel jak po služebném mostu
Kolikrát jsi plavně vyzpívala léta, staletí.
rodnou řečí zdar svých hrdých hlav, Ty však, znovu rodíc ve svém hloží
kvetla slovem, do něhož se vťal a pokorné a vzdorné děti boží,
myšlenka jak do propasti splav. pučela jsi v nové okvětí,
Kvetla slovem, sňatým ze rtů máje, v sladký jazyk domoviny,
modrou nocí snů, jež bezesná je, pršící jak modrojas
v jejíchž loktech touha uchvátí nad vrchy a nad roviny.
lidská srdce strašnou závratí.
Celá v nás,
Kolikrát, stokrát k slunci rozkvetla jsi zas,
do věčnosti slova zahleděni, zraješ k ránu rádlem plodných lánů ,
synové tví v šepotu tvých šťav tancem žen ve vůni tymiánu,
předli v přísném opojení modlitbou, jež ze rtů uniká mi
Bohu zlatohlav! jako pramen pod horami,
Tak jsi kvetla, kvetla slovem božím, hudbou snivců , symfonií žalu
za svým chlebem lopotíc se hložím, nad hrobkami žebráků a králů ,
ruce krvavé a v očích sen písmem moudrých, zasednuvších v radu,
království, v něž vejdou dobří jen. melancholií mlh v listopadu,
krokem vojsk, jež putovala světem
Kolikrát, k tvému jaru s biblí, kulometem,
otevřena dokořán , kovem mě st a robotnickým dnem.
pod kopyty armád jsi se chvěla!
Zastíněna meči ze všech stran, A takjdem
jako rána krvavá jsi zela. mrtví, živí, nezrození,
nekonečné pokolení.
Kolikrát Z bouřných mraků nad světem
pospíchali muži od svých brázd stoupáš s námi, ostrov štěstí ,
šturmovat a s okovanou zbrojí nekonečný život náš,
bránit vlast! na němž je nám růst i kvésti,
Jako včely v pohněvaném roji držet stráž.
proti kříži ki'iž a s mečem ohnivým
nesli do ciziny plameny a dým. (DOMOV, 1938)

238
JAKUB DEML (1878-1961)

Zhřešili jsme ... (1938)

Zhřešili jsme, ó Bože, před očima Tvýma, že jsme Tě

popírali,
podobni dětem, které tak lehce věří tomu, co si
nalhávají,
ani na minulost, ani na budoucnost jsme
nepamatovali,
ne už jako lidé, ale jako zvířata jsme žili
jenom pro rozkoš a pro všechny žádosti své,
a když nám svědomí vyčítalo, že se zahazujeme,
říkali jsme si, že všechna moc pochází z lidu
a že sami jsme pány svého těla a svého národa
a že si vytvoříme pravdu docela novou
na základě vědy a docela nové, rozumné náboženství
po způsobu pohanů, a rouhání a kacířství jsme
prohlásili
za jediný důkaz cti a dobrého jména pro všecky,
nelitujíce svých dětí, které jsme takto obětovali
modle
Přetvářky a Shnilého pokroku našich druhdy
zdravých srdcí!
Otcům a svatým předkům jsme se posmívali,
nastavěli tělocvičen a škol, ve kterých se hlásalo,
že teprve my dovedeme myslit a jednat a hospodařiti,
mezi polem a polem rozorali jsme meze,
předstírajíce,
že na nich roste bodláčí, trní a šípky, škodlivých
hmyzů prý ochrana,
všecku panenskou půdu (patriarchové naši pásli na ní
stáda svá)
jak vepři jsme rozryli a rozorali, aby ani ten motýl
nenašel nikde kvítečka, na kterém by se osvěžil
a odpočinul,
každý krajíček chleba jsme čilským ledkem
a superfosfátem posypali,
každý ten balvan, který nám uchoval a přinášel
moudrost předků,
na stráních, v roklích a na pastvinách prachem jsme
rozstříleli,

239
 z jeho velikosti, z jeho krásy a jeho celku
tak jako z víry svých otců jidášské vklady bank
a demokratickým silnicím štěrku jsme nadělali -
Hořko je, ó Bože, našim duším:
vydali jsme se na cestu, která není Tvá,
poněvadž se končí slepě v tlusté zdi
oklepané olověnými kulemi
a místo břečťanem a vavřínem
ověšené konopnými oprátkami,
a jejich prakořenem provaz Jidášův ...
Bože náš, děkujeme Tobě za své ne štěstí,
neboť vidíme, že nás miluješ!
Kdybychom Ti byli lhostejni,
podobali bychom se, ó hrůzo, těm ,
kteří tak sprostou lstí nad námi zvítězili ,
jako stádo prasat bychom byli ...
Jenom zas a zas zdvihni své důtky, Bože, a šlehej!
Bičuj , bij a šlehej, ó Bože, naše hřbety,
které tak důvěřivě se ohýbaly
na každé mrknutí mocných, my byli jen kuličkou ,
kterou picali do svých důlků,
a my tolik let si namlouvali, že jsme jejich přátelé!
Jediný přítel náš, ó Bože, Bože našich otct'.'t,
jak nám chutná metla Tvá a jak sladká
je spravedlnost Tvá!
Kterak jsi rozevřel oči naše, že vidíme krásu země své,
chamtivostí tolikrát zrazenou a zneuctěnou, -
a kterak jsi otevřel nejtajnější komůrky našeho srdce,
že do nich, aniž se bojíme, vstoupiti smí,
kdokoliv v Tebe věří a tak Tě miluje, že si na sobě
docela nic nezakládá.
Neboť my jsme nic, a Ty jsi všecko!
Ne co si lidé myslí a jak nepřítel náš chce,
ale Tvá svatá vt'.'tle stane se a staň se,
milovníku a Bože náš, '
jako v nebi i na zemi. Amen.

240
FRANTIŠEK HALAS (1901 - 1949)

Zpěv úzkosti

Kolikrát verši můj Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon

kolikrát klopýtals
v bolesti lásce žalu mém
soukromém
kolikrát verši můj
kolikrát tancovals
Teď krokem zbrojným
verši můj
pochoduj
Pěšáckým rytmem zněte slova
úzkostí šikovaná
Té úzkosti dvanácté
Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali
Viděl jsem slzy v očích žen
Viděl jsem pěstě zaťaté
Počkejte málo málo jen
však vy nás poznáte
Ty vládkyně moří všemocná
to moře slzí naše je
ovoce hněvu rychle zrá
už řinčí kotva naděje
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali
Ty Francie sladká Francie
kde je tvá čapka Marianno
Slunečný štít tvůj prasklý je
a hanbou čpí tvé ano
Je noc a v krytech zákopů
tep krve země zní
za tebe světe za tu Evropu
stydí se voják poslední
Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali
Pole naše kričí Zrada
Lesy naše hučí Hanba
Řeky naše šumí Zrada
Hory naše bouří Hanba
Ticho teď ticho Stoupá Hlas
Ó duše lidu jak koktalas

Ge Geni Genije země naší

a na křídlech tvých
je plno plno slzí
Ge Geni Genije země naší
v hodinách zlých
meč tvůj ať zvoní brzy

(TORZO NADĚJE, 1938)

241
Já se tam vrátím (1939, úryvek)

Až už jen ten starý držgrešle dub bude chrastit svými měďáky, zatímco ostat-
ní listnáči bědně stanou v holém odrání, já se tam vrátím. Sednu si k ohni,
z jehož kužele bude černá hodinka soukat teplo a všelijaké povídačky. Pst,
pst- zasyčí uhlík a ztratím se sám sobě v kočičím tichu. Doma, doma, doma!
To je ono, to je to slovo jako ten nádherný „špalek", kupovaný na poutích,
slovo, které hodinu vydrží sládnout pod ponebím. Vzpomenu si na sestru
vránu, bratříčka chocholouše, i na ostatní čtyřnožky a hopsáčky, polituji, že
nejsou blíž, ba možná i nějaké to kázání bych svedl a ten žvanec taky by se
pro nás pro všecky sehnal. Budem se i škádlit:

Umouněný uhelníčku
zamouněný mlynáfíc~ku
Nká o vás pěnice
že jste hloupí velice

Nebo spustíme kolovrátek zase jinak. Třeba :

Mandelíku modrou dýku

dáme strace do šatníku
Najdi si ji stehlíčku
nerozbij si hlavičku

Běžet, běžeta vydovádět se s nimi, vyválet se jako štěně ve sněhu poprvé

uviděném. Ale svět stárne a strach položen je mezi tamty a mne. Ale až se
tam vrátím navždycky, nepřestanu, dokud se neskamarádím i s tím sýčkem ,
který mne vyzve: Půjď, půjď! Naposled! Proto se tam vrátím, proto se tam
vrátím!

Už aby bylo po tom pekelcování místy, kam nepatřím. Ať svítí světla milo-
vaných chalup, ne jako bóje v dálce, ale betlemsky radostně a vytrvale. Všech-
ny cesty vedou do Kunštátu, do Zboňku a do Rozseče. Hranečníky zarazilo
dětství. Toho skřípání kol na cestách křižujících se v mém srdci! Ať si jen
země letí do prázdna, ať si jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa,
místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás. Kdyby
mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím.

242
VLA DISL AV VANČURA (1891 - 1942)

Svaté kníže (úryvek)

Zatím Václav dnem i nocí ležel na modlitbách a třísně prachem své čelo pro-
sil Pána Ježíše Krista, aby mu ukázal cestu a skytl mu poučení o tom, co je
třeba konati. Kníže se modlil a vpeřen ve vášnivou svatost čekal nějaké vnuk-
nutí. Když nepřicházelo , rozhlédl se v myšlenkách po válečných polích a tu
spatřil, že dílo smrti je málem dokonáno. Zřel sílu Jindřichovu, zřel svatý
kříž nad jeho vojskem a věřil, že za cenu prolité krve vzejde mír a poznání
Boha. Věřil , že s poznáním vzejde štěstí a věčná blaženost. I nekladl si již
pražádnou otázku. Pochybnosti jím nezachvívaly. Svatost vdechla mu jisto-
tu, že lépe učiní, když nesáhne k meči a přejde krutost přílišnou a oslaví
vítězství pravého náboženství.
Prodchnut tou vírou a prodchnut důvěřivostí šel Václav v ústrety králi.
Když se pak německé vojsko blížilo k pražskému hradu a když se kníže se-
tkal s Jindřichem, poklonil se mu, uznávaje jeho moc. Král odpověděl úklo-
nou stejně hlubokou. Tak se přivítali a tak rozmlouvali jako přátelé a jako
spojenci.
Jindřich naslouchaje řeči českého knížete nemohl se zhostiti okouzlení.
Zdálo se mu , že poznává jakýsi nebývalý a zvláštní rys v té tváři, spanilejší
než sama sličnost. Zdálo se mu , že jakási nepostižitelná moc hýbe pažemi
Václavovými, a uhadoval, že jsou silnější než paže bojovníkovy. A dále zna-
menal král, že Václavovi propůjčena je schopnost lehounce poznávati věci
skryté a že s bezpečím mluví o tom, co neviděl a neznal. I zdálo se králi, že
Václav nahlíží do lidských srdcí a že zná rub i líc skutků.
Přemýšleje o svatosti veliké a zvláštní duše Václavovy setrvával král v za-
dumání. Procitnuv z myšlenek, žádal si poznovu jeho přátelství a na zname-
ní, že sám k nikomu nechová citu vroucnějšího , rozkázal, aby jeho kněží
vydali knížeti ostatky svatého Víta. Byl pak svatý Vít největším světcem kmene
saského a největším jeho ochráncem. Václav přijal ten převeliký dar s úctou
a poděkoval králi, řka , že ochránce Sasů bude nadále stříci i přátelství mezi
Čechy a Němci.
Když tedy upevněn byl svazek s Jindřichem, zdálo se, že v Čechách potrvá
mír po dlouhá léta. Zdálo se, že knížectví české zůstane v poddanosti, ale
lidé, kteří přišli z krajú polabských, vyznavači pomsty a ti, kdo byli na straně
Drahomířině, neustávali ve své práci a chodíce po hradištích říkali, že lépe
jest v mukách zahynouti než žíti bez odvety. Podobnou víru sdílel Boleslav.
I ukazovala nespokojená knížata na tohoto druhorozeného syna a učinila jej
hlavou strany válečné . Stal se vladařem pomsty a volání jeho jména opět se
ozývalo ze všech končin země.
Tehdy nadcházel rok 929, tehdy pokoření Slované polabští se vzchopili

243
k novému odporu, tehdy Rataři z kmene lutického vtrhli na hlavní hrad ně­
mecký a dobyvše ho, rozvalili jeho hradby a stínali na jeho nádvořích.
Tehdy Drahomíra, ta paní chtivá odvety, stanula před českým knížetem
a pravila mu:
„Byl ti dán meč, Václave. Co tedy učiníš s tímto mečem? Co učiníš v té
rozhodné chvíli, kdy bratrská knížata bijí krále, který jest uchvatitel a zhoub-
ce _a otrokář? Co učiníš? Chceš otálet? Vsedni již na hřebečka a ten hřebec ať
letí, jako létá hněv a bouře!"
Řkouc to, zalomila Drahomíra rukama, a když kníže mlčel, velikým hla-
sem odpovídala jeho mlčení.
Podobalo se pak, že jakýsi anděl drží v ruce váhy. Na jedné misce vah byla
víra Václavova v mír a na druhé misce touha po pomstě. I klesala miska
druhá a anděl odvrátiv tvář nezastavil té klesající misky.
Tak rozhodnuto bylo o věcech, které se měly státi. Česká knížata se roze-
stoupila. Jedni přiklonili se ke straně míru, druzí ke straně válečné a meč
a nepřátelství položeno jest mezi ně.
Když potom Jindřich v bojích s polabskými Slovany dobyl hradu, který
slul Lončina, a když skončiv stínání zajatců, chystal se odejíti do Čech (aby
utvrdil panství Václavovo a potrestal ty, kteří chtěli válku s Němci), přiblížil
se čas Boleslavův. Druhorozený kníže měl jednati. Měl zachrániti všechny
ty, kdo rozdmychávali hněv proti Jindřichovi. I zavolal muže oddané válce
a řekl jim:
,,Zabte Václava! Udeřte co nejsilněji a čepelí nejpoctivější do jeho prsou,
aby přítel králův zemřel a nežil!"
Vypravuje se, že kníže Václav zvěděl o úkladu a že byl varován. Nicméně
s veselou myslí přijal pozvání Boleslavovo. Šel na jeho hrad a jedl na jeho
hostině. Když v radovánkách minula noc, přistoupil k Václavu jakýsi stařec
a opět mu řekl:
,,Vrahové čekají, kníže, aby tě zabili."
„Důvěřuji se v pokoj a mír," odpověděl prý Václav a pohroužen v zář víry
a usmívání kráčel na jitřní mši.
V zápisech pak se uchovala zmínka, která praví, že rána vražedníkova
zastihla knížete na stupních kostelních. A dále se v té zmínce dodává, že se
Václav padaje přidržel dveřního kruhu. Zemřel dotknuv se země jen koleny.
Tak klečící, sražen a přece pozvednut, žije doposud v písních a slavných
pověstech.

(OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I, 1939)

244
JARO SL AV SE I FE RT (1901-19 86)
Za' Vladislavem Van čurou
Paní Lídě Vančurové
Místo, které poznamenal mrak,
když jej vítr roztrhal pak v cáry,
doušek vzduchu, kterým letěl pták,
chomáč vůně, snítka bílé páry -
a pak slza na těch krásných lících,
to je vše, co zbývá po básnících.
Stopa v kameni, když tudy šel,
překusuje hořké stéblo trávy,
a kruh vody, jenž se otevřel,
když to stéblo hodil do Vltavy -
a pak hrůza na těch krásných lících,
to je vše, co zbývá po básnících.
Skřehot žab, jež chodci klnuly,
když se blížil, ustávaje v chůzi,
písmo větru, kterým do žuly
psala půlnoc hodinu své hrůzy -
a pak něha na těch krásných lících,
to je vše, co zbývá po básnících.
Světlo , které zhaslo vzápětí ,
když smích náhle přestal býti
smíchem,
polibek, jenž zůstal na pleti
jako pečeť, ověnčená tichem -
a pak úsměv na těch krásných lících,
to je vše, co zbývá po básnících.
A pak sláva v příkrém rozhraní
všeho toho , co se žitím zove,
nebe černé jako havrani
zvedající křídlo sametové.
Bouře s větrem , který poláme
křehké větve, obalené pylem,
strašný pohled v peklo neznámé,
jež je naší kletbou, zmarem, cílem.
Nebo vznosná klenba katedrál,
osluněný výhled do krajiny,
polibek, jímž básník zulíbal
orosená ústa mateřštiny.
Výstřel, jenž se ozval na skále,
aby duněl dodnes ozvěnami,
a pak ticho, ticho zoufalé,
které pohřbí všechno mrtvé s námi.
Běda, běda , lyšaj smrtihlav
tentokráte jistě nebyl v právu.
Kolik muselo by padnout hlav
za tu krásnou básníkovu hlavu -
a pak láska na těch krásných lících,
to je vše, co zbývá po básnících.
(PŘILBA HLÍNY, 1945)
245
EDUARD BASS
(vl. jm. Eduard Schmidt, 1888 - 1946)

Cirkus Humberto (1941, úryvky)

To si Karas hned první den Vaškova cvičení zaskočil k modré maringotce,
aby viděl, jak to synovi jde. Ale co spatřil, nad tím mu srdce ustrnulo hrůzou.
Ten Berber, ten machometán, stál tam u schí'tdků, levou nohu měl o jeden
z nich opřenu, že mu šlo stehno vodorovně. A Vašek ležel zády přehozen přes
stehno, hlava a ruce mu visely na jedné straně, nohy na druhé a ten divoch,
ten násilník tiskl mu oběma rukama hrudník a kolena dolů, nic jinak, než jako
by chtěl Vaškovi zlámat páteř.
,,Lá iláha illáláh," supěl při tom, neboť se opíral o hocha ze všech sil, ,,voila,
to to lupe ... to to křupe ... mašalah, kosti se lámou ... klouby se vytahují...
všecko bolí, já vím, já vím, mio ragazzo, jen drž, jen drž ... je třeba slogare il
dorso, vykloubit hřbet, la spina, tutto scheletro, celou kostru .. . oh, oh la ver-
tebra .. . bene, bene, benissimo ... voila ... "
Karas otec slyšel mezi těmi výkřiky jen vzlyky, vzdechy a úpění svého
syna. Neviděl mu do tváře, jak zbrunátněla nahnanou krví, jak je zkřivena
bolestí, jak se zuby zoufale zakusují do rtů a z očí se bezděky derou slzy.
Neviděl to, ale i tak se už řítil vpřed, aby to hrúzné týrání zamezil. Vtom však
proti němu vyrazil Paolo, který stál vedle svého otce a všecko sledoval. Vbě­
hl Karasovi do cesty, a volaje „Ecco, signore, ecco ... ", překlopil se lehounce
nazad, až ruce přišly na zem, ba až dosáhly nohou. A uchopiv nohy za lýtka,
prostrčiv mezi koleny hlavu, která se usmívala, začal před Karasem pobíhat
a poskakovat, načež se jediným pružným vymrštěním narovnal, udělal velký
divadelní úklon a zvolal znovu : ,,Fa niente, signore Antonio, to nic není.. .
schauen Sie .. ." A provedl na místě tři přemety.
Opravdu těmi kejkly zadržel Karase, že se vzpamatoval z prvního rozčile­
ní a obrátil se, aby trýznivou scénu neviděl. Slíbil přece Kerholcovi rukoudá-
ním, že se nebude do ničeho plést, co Achmed s hochem podnikne. Kerholec
věděl , že to bude utrpení, a stál na tom, že zdravý chlapec všechno vydrží
a že by Achmed sám Vaška propustil, kdyby cítil, že není schopen cvičení.
Konečně tu byla jedna naděje: že Vašek v poledne prohlásí, že tohle nelze
vydržet. ( ... )

Karas se na ty pochvaly uklonil a bylo mu zase hůř. Ale ať se po cirkuse

vrtl, kam se vrtl, všude mu všichni jen schvalovali, co Achmed s Vašku pro-
vádí. Jen dvě osoby našel, které mu trošku porozuměly. Jedna z nich byla
paní Hammerschmidtová. Spínala ruce a lomila jimi, když jí vyprávěl o ran-
ním výjevu u modré maringotky, volala „schrecklich! entsetzlich!" a zase
„das herzensgute Kind!" a slíbila mu, že přinese odpoledne pro Vašku dva

246
vdolečky od oběda, aby si to živobytí osladil. A druhý člověk, který s brutali-
tou Achmedovou nesouhlasil, byl pan Selnicki. Kapelník měl pohled trochu
zamžený, když naslouchal Karasovi. Pak se tam objevila i slza, ale to už
Karas věděl, že ne.smí přičítat nějakému dojetí. Však také pan Selnicki klidně
všechno vyposlechl, napil se, pomlaskl a řekl: ,,Na ja, co se tu dá očekávat.
Po mém názoru se má sedmiletý kluk učit hrát na klavír. Ale ty přece nemů­
žeš zapřáhnout klavír do menažerie. To je ta celá prašivina života a umění.
Servus."
Po všech těch rozhovorech zůstávalo to hlavní nakonec zas jen na tom,
s jakou přijde Vašek v poledne.
Když se Karas přihnal k osmičce, Vašek už tam seděl na schůdkách.
,,Co, Vašku, Vašíčku, jaké to bylo u Achmeda?"
,,Dobrý, táto," odpověděl Vašek s nezvyklou vážností. ,,Půjde to."
,,A co jste cvičili?"
,,Dvě hodiny mne učil dělat taneční kroky a děkovat obecenstvu."
,,Cože - děkovat se ... ?"
,,Ano. Pan Achmed říká, že nejtěžší je poděkovat se a poklonit se obecen-
stvu, aby to šlo na všecky strany. On chce, aby to bylo pěkně provedeno,
podle pravidel, a říká, že už to nikdo tady neumí."
,,Ale já jsem tam ráno byl a viděl jsem docela něco jiného ... jak tě lámal..."
,,Tys tam byl, táto?" Vašek se podíval na Karase a zaostřil oči.
,,Byl... a viděl..."
,,Tak to tedy nesmíš. To nesmíš, táto."
Vašek mluvil, jak ho Karas ještě neslyšel. Něco z dospělého znělo v tom
hlase a něco rozhodného, jako u jeho maminky.
,,A proč bych nesměl...?"
,,Protože bys to nevydržel, táto," řekl pevně Vašek a dodal: ,,Ajá to vydr-
žím."
Pak v něm zase zvítězil dětštější tón a on opakoval s chlapeckou umíně­
ností:
,,Vydržím a vydržím a vydržím. A budu skákat líp než Paolo."
Karas otec viděl, že se tu něco mezi nimi vztyčilo, nějaká přehrada, a Va-
šek že se ocítá docela jinde, než si jeho táta myslel. Nechtěl-li ho ztratit,
musel opustit své námitky a jít za ním. Byl z toho zmaten, u srdce mu bylo
úzko samou něžností a láskou.
„Ale já, Vašíčku ... ," začal měkounce, jako na omluvu. Vašek však hned
vycítil, kam táta míří.
„Táto!" vykřikl ostře a pozvedl se. Ale to jen napolo, neboť v tu chvíli
zasykl bolestí a sjel zpátky na stupínek.
,,Hernajs," ujelo mu tiše.
,,Tak vidíš," dodal táta polohlasem.
,,Já vím," řekl Vašek a mávl rukou. ,,Je to,jako bych tam u nás páčil pařezy."

247
 A řekl to tak, že se už Karas otec podrobil. A aby ukončil tento jejich první
a nejzávažnější rozpor, dodal s umělým klidem:
„Povídala paní Hammerschmidtová, aby ses u ní po obědě zastavil, že
bude mít pro tebe vdoleček."
Vašek utřel si hřbetem ruky nos.
,,S povidly?"
,,S povidly."
,,Fajn!"
A tak se docela věcnou záležitostí vdolečků dostali z napětí zas do všední-
ho života.
„A pan Albert z Duo Bellini se moc zajímá o tvou práci a jak to s tebou pan
Achmed dělá. Mám prý mu o všem vyprávět, co a jak ... "
Kluk před ním přimhouřil oči a vteřinu mlčel. Pak zvedl prst a s chlapec-
kou důležitostí řekl:
,,Ale to, táto, nedělej!"
,,Ne? A proč ne?"
,,Pan Albert a pan Gustav," a Vašek se naklonil a mluvil tiše a naléhavě,
,,oni by to chtěli odkoukat... to nejde, táto ... to je naše tajemství..."
Karas zmlkl a zadíval se před sebe. V duchu viděl komaka AIT-Šehira
mezi černými sloupy sloních nohou a slyšel jeho zpěvavý hlas:
„Vznešené věci jsou plny tajemství. Projdeš-li utrpením a poznáním, jsi
jiný člověk, jsi o stupeň výš."
koma k - ošetřovatel slonů, sloní vůdce

JAN DRDA (1915-1970)

Městečko na dlani (1940, úryvek)

Kapitola první
MĚSTEČKO NA DLANI

óli jak dobrotivý Hospodin stvohl obec Rukapcí/1, nejprve obdarovav sedlcíka Tran-
tince, potom vdeclmttv život Korcínovi a posléze se rozlwrčiv na zmetka,jenž byl pra-
otcem havíht, a vitbec o tom, jak Rukapcíií ke chlebu , dríví, vínu a stNbru prišla.

Má sličná
Rukapáni, líbezné městečko , kvočničko načepýřená nad kuřaty,
napůl jsem si tě vysnil, napůl vymyslil a napůl o tobě slyšel od lidí, kteří
v tobě stejně jako já nikdy nebyli.
Ale když tak jdu tvými zahrádkami, jejichž ploty na severní straně obrůs­
tají mechem, když naslouchám šplounání kašny na Barbarském rynku (kde

248
jen jsou ty časy, kdyžtě jsme se do ní potápěli pro ztracený pětník opilcův),
když ležím pod rozkvetlými kaštany, jejichž bílé svíčky jednu po druhé zha-
síná májový vítr, když házím oblázky po drobných běličkách, leže na břehu
Vydrůvky mezi heřmánky a vrbovím, chce se mi vyznat se z bláznivé lásky,
kterou mám k tomuto domovu navždy ztracenému, k jeho kašnám, ke kra-
vám, zvonícím klekání plnými cecíky, k velkému zvonu Jakubu, jenž pama-
tuje Švejdy, ke sklípku, k dolíku, zahradní zdi, ke střepu na Hluboké cestě.
Poutníče, jenž přijdeš do Rukapáně, po mni, že tento kout stvořil Hospodin
v rozmarné chvíli, tak trochu zatěžklý vínem. Položil svou dobrotivou pravi-
ci doprostřed hlubokých knížecích lesů a svými božskými prsty naznačil pět
údolních ramen, do nichž se rozběhne Rukapáň.
Je pak Rukapáň svou polohou podobna dlani pravé ruky, jak ji na počátku
vtiskl Hospodin do tohoto kraje.
Tam, kam položil palec, na jižní stranu (seděltě dobrý Hospodin v tu chvíli
na východních kopcích a díval se směrem k západu), vzniklo Zálíčí. Byla
v těch místech černá a hluboká prsť. Hospodinův palec pak naznačil i rýhu,
kterou poteče řeka Vydrůvka. V tu chvíli vyskočil na tu půdu Trantinec, nej-
starší pradědek rodu Trantinců, sám uhnětený z hlíny, a jako by se to rozumě­
lo samo sebou, řekl Hospodinovi:
- Tak tady hle budu mít grunt já, Hospodine. -
A Hospodin, změřiv laskavým zrakem malého, v ramenou a zádech širo-
kého a tuho uhněteného sedláka, tak trochu potměšilých oček, řekl v dobré
náladě:
- Tak dobře , sedláku, pro dobrou vůli ti dávám Záříčí. -
Od těch dob až dodneška patří Záříčí sedlákům, kteří se značně rozrostli.
Přes tu mnohost bys na prstech obou rukou spočítal ony rody, které tu sídlí
a které se vdávají a žení mezi sebou, tvoříce tak jedno velké a zmatené příbu­
zenstvo, plné hádek, nesvornosti a selské paličatosti.
Vyjmenuji těch deset rodů: Bezouškové, Josef, František a Ignác, jenž před­
loni umřel, Cízové, František, Václav a Alžběta Cízová, vdova, Dokoupilo-
vé, z nichž se vždy třetí syn uchlastá, Hrabáci, co mají Václava v Oubíně
knězem, Chourové, Matěj a Martin, který v podzimku vyhořel, Karneti, Vác-
lav má nejlepší hřebečky v kraji, Pučálkové, co se jim syn Josef oběsil pro
smůlu v kartách, Pyškytlové, kteří prý vlastně pocházejí z Truhlic, Trantinco-
vé - to je ten nejstarší grunt - a Vrbatové, na samém konci Záříčí, co mají
zahradu k řece.
Z nich vzešlo na sto rodin a každá z nich má aspoň čtyři děti. Proto je
nutno každému Záříčáku vymyslit přezdívku, trefnou a chytlavou, kterou už
ponese po celý život. Teprve před pohřbem na černé tabuli m1tvých se mnozí
dovědí, jak se ten dotyčný jmenoval jménem.
Ukazovák Hospodinův, abychom se vrátili k načaté práci, vytlačil rýhu
v lesnatém úvalu na druhé straně řeky Vydrůvky. Rostly tu v těch dobách

249
staleté smrky, plné plodných šišek, jejichž poletavá semena klíčila na tělech
rozhnívajících pradědků . Obrovské kapradě stínily mech, měkký a hluboký
na půl metru.
Proto se také prst Hospodinův vtlačil do té krajiny poněkud hlouběji a určil
tak spád a směr Vydrůvky, která narazivši dole u Záříčí na žulovou skalku,
změnila tok a rozběhla se podle perlovského údolí k jihozápadu. Protože pak
v těch místech nikdo nebydlil, zvedl Hospodin kus pokrouceného, smolného
borového kořání a ve své neskonalé dobrotě vdechl tomu pitvornému sosno-
vému dříví život.
Říká se, že v tom okamžiku ukápla kapka vína jak světlá, průsvitná perla
z Hospodinova vousu a poznamenala toho prvního člověka i všechno perlov-
ské pokolení po něm. Chlapík, který povstal z kořene, dal základ rodu Kořá­
nů, malých, svalnatých, rudých a pokroucených jako borové dříví, ale stejně
houževnatých.
První Kořán pak začal kácet dříví a plavit je po Vydrůvce na jihozápad.
Spříznil se s rodem Vlčků, Sochorů, Klecandrů, Fortelků, Nosků, Chramos-
tů , Sejčků , Králíků, Čennáků a Rejsků a ti všichni začali plavit dříví a vůbec
se živit dřevěným chlebem, jak to činí dodneška. Ona kapka vína, která za-
sáhla prvního Kořána , jim všem zůstala jako znamení původu. Perlovští ne-
potřebují spát a nepotřebují jíst, stačí jim, když mají plné džbánky.

VÁCLAV ŘEZÁČ (1901-1956)

Svědek (1942, úryvek)

Děj románu se odehrává v městečk u Bytni, kam přijíždí záhadný cizinec Emanuel
Kvis. Po jeho příjezdu se zde začínají odehrávat podivné události: Jako by v kaž-
dém z obyvatel Bytně začala ožívat ta horší stránka jeho osobnosti, ta, která člověka
pudí k zlým činům. Nakonec však převáží vždy to dobré a záhadný Emanuel Kvis-
zklamán - zase mě stečko opouští.

Otočil se tenkrát hezky zčerstva a uviděl před sebou muže oblečeného v šedivé
kalhoty velmi světlého zbarvení a obutého v černé lakové polobotky. I jeho
vesta byla světlá, pískové barvy, ale hluboce vystřižená a dvouřadová. Černý
kabát, v tuto chvíli rozepjatý, takže odhaloval vestu, byl šit na tři knoflíky,
velmi od sebe vzdálené. Zdá se být zbytečný tak podrobný popis oblečení
Emanuela Kvise, protože všichni Byteňští je mají v příliš dobré paměti, prá-
vě tak jako vám mohou potvrdit, že po všechen ten čas, co Kvis mezi nirpi
žil, jej neviděli oblečeného jinak, než jak se objevil ve chvíli svého příjezdu
před vyjeveným Teršíkem. Stačí o to zavadit slovem a budou vám do omrze-
ní vyprávět o jeho bílé měkké košili s našitým límcem, jež vypadala zároveň

250
starosvětsky i výstředně elegantně , o červeném motýlku, jehož konce byly
delší, ale přece ne vlající, o haveloku, bez něhož nikdy nevycházel, ale který,
ať jej měl přehozen přes paži nebo přes ramena, dovedl nosit tak naprosto
jinak, než jak jej nosívají penzionovaní řídící učitelé s básnickými sklony,
o měkkém šedém klobouku, promáčknutém do lodičky, s černou stuhou i le-
movkou a okraji spíše užšími a silně zdviženými. Nezapomenou se ovšem
zmínit ani o jeho lesklé černé hůlce se stříbrným kováním, kterou nikdy ne-
odkládal, ale nejvíce vám toho napovídají o jeho třfknoflíkovém saku, jež
nosil někdy rozepjaté a jindy zapjaté tak, že mu sotva límec vykukoval,
a v němž vypadával střídavě jako čilý přívětivý stařík , všem nějak povědomý
a známý, nebo jako štíhlý, nepřístupný cizinec, jehož věku ani myšlenek se
nedobádáš. Zeptejte se jich však, jaký to tedy vlastně byl člověk, a hned vám
vysvitne, proč tolik řečí o šatech. Upadnou do rozpaků, začnou krčit rameny
a blábolit všelijaké nesmysly.
Nanejvýš Teršík, který prostě nepřipustí, že by o všem nevěděl všechno,
by vám podal jakés takés vysvětlení.
- Já myslím, že to musel bejt nějakej herec nebo něco takového, říkal
Teršík a vždycky připomínal, že on první z celé Bytně s ním měl co dělat.
Vzpomeňte si jen, co měl v obličeji faldů. A nikdy je tam neměl naskládaný
stejně. Nikdy jste si nemohli bejt jistý, jak se bude tvářit, protože von v těch
faldech jako by si s váma hrál na schovávanou.

KAREL SCHULZ (1899-1943)

Kámen a bolest (1942, úryvf.cy)

Román pojednává o ž ivotě velikého představitele barokního umění Michelangela

Buonarrotiho. V našich úryvcích je Michelangelo ještě chlapec.

Večerní vůně vydechly ze zahrad a cypřiše změnily svůj chmurný sen ve

zlatý. Mír šel krajinou a soumrakem a zněl. Kdyby se byli, stařec či hoch,
sehnuli, aby utrhli květ, náhle by byli poznali, že to už byl jen stín. Ruce
každého z nich by to přijaly jinak. Stín vydal opět jiný stín, již jest jich plno
kolem, je to zahrada stínů, a z provoněných luk vydechl večerní chlad. Ode-
všad stoupal hluboký a vznešený mír, jako by konal nějaké svaté, velké dílo,
a v něm bylo sladké a pokojné ticho pro zvony, modlitbu, lásku a sny.
,, - - - a tenkrát náš svatý pán," mluvil tichým vroucným hlasem starý
mnich, ,,šel sněhem a převelikou zimou s bratrem Lvem a takto mu říkal:
Bratře Lve, ovečko boží, kdyby menší bratři stále dávali příklady svatosti,
kdyby vraceli slepým zrak, řeč němým, křísili mrtvé a vymítali ďábly, kdyby
znali všechny hlubiny tajemství země a hvězd a všechny vědy a mluvili vše-

251
mi jazyky andělskými , nicméně piš a pilně si zaznamenej, že v tom není
opravdová radost. A i kdyby obrátili na svatou víru všechny pohany a všech-
ny nevěřící a kdyby přivedli k pokání všechny hříšníky na světě, tedy pilně
piš a zaznamenej si, že ani v tom není opravdová radost. A tehdy bratr Lev,
ovečka boží, s velkým podivením se obrátil na našeho svatého pána, pana
Františka, a řekl: Prosím tě, otče, ve jménu božím, abys mi řekl, v čem je
tedy opravdová radost." Starcův hlas se pojednou zlomil a slza pomalu stéka-
la po vrásčitých stezkách a tváři, hnědé jak z vypálené hlíny. Jeho tvrdá,
seschlá dlaň sevřela silněji ručku chlapcovu. ,,Víš, co odpověděl náš svatý
pán? Víš, co řekl na otázku, v čem je vlastně opravdová radost? Kolik lidí se
už tak ptalo, nebylo člověka, který by se tak netázal, protože každý život,
chlapče , to chce vědět a každé srdce procítá i umírá s touto otázkou. Ptali se
chudí i vznešení, knížata a papežové, žebráci, vladaři nad říšemi a plavci
zámořští, i ten sedlák, který dnes oral pole před námi. Mnoho knih už o té
otázce bylo napsáno a žádná neodpověděla. A tu řekl náš svatý pán František
bratru Lvu: Ovečko boží, kdyby, až nyní přijdeme zmrzlí a hladoví k bráně
kláštera, vrátný nás pohněvaně vyhnal jako dva pobudy toulající se nadarmo
světem a na nové naše žadonění a prosby nás povalil do sněhu, notně nám
natloukl, a holí nám natloukl, nepřestal by, dokud by nezemdlel, a pak ztluče­
né, zkřehlé a na smrt vyhladovělé nás opět vyhnal do sněhu a mrazu a my to
vše snesli nejen trpělivě, ale s velkou láskou, tu piš a pilně si poznamenej, že
v tom je opravdová radost!" Mnich se opět odmlčel. Díval se, krajina se
takřka rozestupovala před jeho pohledem, krajina byla pouze branou pro něco
víc než pouhý obraz večera. ,,Neboť-- - ," dodal vroucně, ,,vše, co máme, od
Boha máme a ničím se nemůžeme honosit. Pouze bolestí, soužením a proti-
venstvími se můžeme honosit, protože to jediné máme sami, to je naše. Proto
řekl apoštol: Nechci se chlubit, leč v kříži našeho Pána-" Pak umlkl a zdálo
se, že na chlapce zapomněl.
,,Jsem také často bit," pravil náhle hoch. Mnich dosud neslyšel.( .. .)

,,Čemupak se tady tolik smějete?" Mona Lucrezia stála mezi dveřmi, rů­
žová od ohniště, buclaté paže obnažené, vysoko vzpřímenou hlavu majíc se-
pjatou korunou těžkých černých vlasů. Stařeček se ulekaně rozkašlal a začal
vrhat prosebné pohledy na chlapce. ,,Mám ráda mnichy, kteří se smějí," po-
kračovala Mona Lucrezia. ,,Pojďte už k večeři. Aspoň jste jistě nevypravoval
chlapci nic takového jako posledně. Muž se pak na vás velmi zlobil, neboť
chlapec nám blouznil po celou noc. Už mu nikdy nesmíte vyprávět o šeste-
rém zahanbení ďábla!"
A chlapec odpověděl: ,,Fra Timoteo mi vyprávěl, co je to opravdová i;a-
dost." Byli již taki1rn mezi dveřmi, ale Mona Lucrezia se překvapeně zastavi-
la a pravila s údivem: ,,Vy to víte? Myslila jsem, že to neví nikdo na celém
světě. Co je to tedy, fra Timoteo, opravdová radost?"

252
 ,,Je to bolest," odpověděl vážně hoch.
Mona Lucrezia se na něho zadívala. ,,Co to mluvíš?"
,,Ano, ano," přikývl hoch. ,,Fra Timotea mi to tak vysvětlil, je to bolest."
Mnich zamával rychle rukou. ,,Ale to není tak!" vykřikl. ,,Já jsem říkal
o našem svatém panu Františkovi - - -"
„Snad má chlapec pravdu," přerušila ho. Mnich na ni pohlédl rychlým
pátravým pohledem. Zpozorovala to a červeň rozpakú přelétla její tvář. ,,Ně­
kdy radost-," dodala tiše, ,,je tak silná, že ji nerozeznáte od bolesti, opravdu,
bolí. Ale, fra Timotea, nepovšiml jste si dosud, jak zvláštně dovede chlapec
slovo bolest vyslovit?"

KAMIL BEDNÁŘ (1912-1972)

Slovo k mladým (1940, úryvky)

V čem však je aktuální nový životní pocit, jejž přinášejí mladí? V nejiném,
než co jsme před chvílí řekli : v určení objevit znovu prostou a velkolepou
jsoucnost lidské duše, lidského ducha a vúbec Člověka. Objevit jej, byť se
mylně zdá, že jej dávno známe. Mladí jdou za tímto cílem dvojím zpúsobem.
Především skepsí. Sociální vyřazení mladých na periferii života přeťalo všech-
ny vztahy, jež mladý člověk nacházel jako dědictví po svých otcích. Jeho
údělem se stalo osamocení, osamocení vúči všemu. Neboť jaká pouta jej mohla
svazovat s druhými lidmi, když byl vydán napospas nelítostnému sociálnímu
boji, a ti, od nichž snad čekal pomoc, poskytli mu jen obraz dravčího zápasu
jedince proti jedinci? Společensky tedy zústal mladý člověk osamocen
a nepřekonal tento pocit ani sdružováním se ve skupinky, jež neměly moci,
aby mu pomohly. Neboť bez pocitu samostatnosti, bez pocitu, že mohu
a dovedu existovat sám svou silou a energií, není člověka společenského.
Jsou jenom psanci, byť možná jemní, plaší, s raněnou duší. Za takové situace
lze žíti jenom ve světě ducha, ve světě umění a myšlenky; avšak z našeho
hlediska významnější svět myšlenky vypadal uboze. Nebylo silné a plodné
atmosféry myšlenkové a velké duchové směry, jež byly v plné síle počátkem
století, již upadaly a neměly v sobě životodárného tepla. Mladý člověk, po-
kusíme-li se jej zkonstruovat jako typ, byl zbaven všech lidských přívlastkú
a existoval vlastně jen ve své nejzákladnější lidské zpúsobě: smysly, pud,
duše se svou potřebou víry a idealizace, hlad po myšlence, ře č , srdce - to asi
zbývá z člověka, je-li mu odňata příslušnost společenská, národní, sociální.
Nahý člověk, jak se snad dá říci, jenž je základem pro člověka teprve znovu
budovaného. Za takových okolností mohlo ovšem těžko vznikat generační
vědomí. Neboť vědomí společenství jest vztah, a „nahý" člověk dosud nemá
vztahú.

253
 Směr dolů, jenž přiměl mladé lidi, aby v sobě sestupovali až nejhlouběji,
tam, kde teprve najdou, čeho by se sami v sobě pevněji zachytili, je jenom
prvním směrem. Bude-li nalezen základ bytosti nerozhlodaný a neotřesený,
dostaví se opět pohyb opačný: stoupání od sebe nejhlubšího k sobě povrcho-
vému, k člověku civilizovanému, společenskému, se vztahy k lidem, myš-
lence, minulosti a budoucnosti. K člověku, ovšem, k člověku novému. ( ... )

Nakonec bychom rádi připojili letmý a obrysový obraz mladé generace

umělecké. Jako vždy a všude, i zde je prvním oznamovatelem nové nálady
nejjemněji reagující společenský orgán - poezie. Proto mluvit o mladém umění
znamená mluvit o mladé poezii, i když ostatní odvětví umění oplývají talen-
ty. Ale poezie, jak se zdá, již si takřka přesně určila svou dráhu. Neboť dosud
snad ona jediná má již vypracované schéma estetické: co je a není poezií,
jaká vubec má nebo nemá být poezie. Jsou, jimž se poezie mladých nejeví
dosti avantgardní - slovo nemající dnes již obsahu. Nezdá se jim dosti neob-
vyklá; příliš málo prý rozbíjí ustálené již formy, jak byly zavedeny pováleč­
nou poezií. Nic nového, prý!
Jest to správné; právě z toho duvodu, že mladá poezie nechce být avant-
gardní. Neboť i ona má své nepronesené dosud, generační heslo: objevit jsouc-
nost člověka. Rozklad básnické formy, s nímž nastupoval poetismus a labo-
ratorní experiment, vrcholící dnes v poezii Vladimíra Holana, dospěly nej-
zazšího bodu svého vývoje, v němž nelze již jíti dále. Požadavek neobvyk-
losti, problém fantazie, není již heslem dne a místo něho vstupuje nutně
a v souhlasu s dobou požadavek lidského obsahu.

JINDŘICH CHALUPECKÝ (1910-1990)

Svět, v němž žijeme (úryvek)

Věci, tyto věci. Ne umrtvené, standardizované, typizované výrobky abstrahu-
jící paměti, ale věci živé, nepochybné, jsoucí, jedinečné, nepochybné pro
svou vzdorovitou neznámost, pro svou neredukovatelnou reálnost, schopnou
sebou potvrdit a zajistit reálnost života subjektu: ani ne tedy věci umělecké,
ohlazené a upravené, aby byly krásné, příjemné, lahodné; věci tvrdé, zlé,
tajemné, neústupně se uplatňující svou neprostupnou konzistencí a tuze opí-
rající bolestivé pokožce živého organismu, ten „vzduch, skály, uhlí, železo",
po kterém hladoví slavný verš Rimbauduv.
Kolikrát v snu se hledal příklad umění; a přece lidská bojácnost si zaměni­
la sen za snění, za zálibné sestavování prostých, bezpečných, přívětivých,
vymyšlených artefaktu, neodváži vši se poučit ze síly snu, který umžstítje prá-
vě ty věci, které potkáváme neustále, a nedbá, jaké kvality racionální či este-

254
tické jsme si umínili jim přidělovat a upírat. A kolikrát se mluvilo o realismu
v umění, aby namísto ze skutečností mohlo se umění dělat ze surogátů sku-
tečnosti, totiž z věcí co možná vyzkoušených a co možná málo se vyskytují-
cích v blízkosti moderního člověka, např. z alegorií ročních dob, z exotismu
venkovského života, ne-li dokonce z aktů , kytic a zátiší, zvlášť opatřených
výlučně k účelům uměleckým.
Zatímco chabý a opatrný malíř a básník dnešní vyhledává pro své umění
skutečnost co nejnezávadnější, co nejvzdálenější, co nejméně jeho životní
praxe se týkající a prchá za ní kamsi daleko mimo sebe, vždy jindy se umě­
ním člověk opíral o skutečnost co nejbližší, ať to byla zvěř, již lovil, hedváb-
né šaty žen, jež miloval, krajina, v níž žil. Skutečností moderního malíře
a básníka je prakticky město; jeho lidé, jeho dláždění, stojany jeho lamp,
návěstí jeho krámů, jeho domy, schodiště , byty. A tuto skutečnost zapírá,
a zapírá ji, protože se jí bojí, poněvadž je to svět, v němž žije, a moderní
člověk se bojí tohoto světa, poněvadž by se v něm upamatoval na sebe - a on
se sebe bojí.

Má-li umění nabýt ztraceného významu v životě jednotlivcově, musí se

vrátit k věcem, mezi nimiž a s nimiž člověk žije. Ale nikoli jako k tématu,
které je pted uměleckým dílem a mimo ně. Odvrhlo-li repertoár starých, zmr-
tvělých témat, jak se ustálil v uměleckých druzích, nemůže jej mechanicky
novou tematikou nahradit, - zrestituovat staré druhy a skutečnost opět zne-
škodnit jejím zařazením mezi tradiční náměty jako pouhé jejich obměny.
Nezbývá, než aby siji vytvořilo: neboť skutečnost není na počátku umělecké­
ho díla, aby jím by la upravována a zpracovávána, jest teprve na jeho konci.
Umění objevuje skutečnost , ten svět, v němž žijeme, a nás, kteří žijeme. Ne-
boť nejen tématem, ale smyslem a záměrem umění není nic než každodenní,
úděsné a slavné drama člověka a skutečnosti: drama záhady čelící zázraku.
Nebude-li toho moderní umění schopno, bude zbytečné.
(PROGRAM D 40, 1940)

255
JIŘÍ ORTEN (1919-1941)

Kachny na Vltavě
Na Vltavě je zima kachničkám
Nepadal žádný sníh a mají sněžné peří
plavou si za loďkou a nade všecko věří
tomu co povídám

Říkám že jistě se až k moři dohoupají

ještěnež začne chladný čas
Tam budou drobečky všechny se hodně nají
a nikdy led a nikdy mráz

Jak staré víno vážně teče Vltava

pomalým krokem přijde tma
a každá kachynka kvečeru dostává
zlatý plášť luny na bílá ramena
IO. XII. 1938

Pomalý epitaf
Těžký je básníkův stůl.
Těžké je okno, průsvitné prsty,
jež úzkost svírá.
Zrak tíhu uhranul,
slyšíš ji těžce růsti.
Těžká je víra.

Až půjdeš okolo místa, jež znamená

znamínkem přesmutným
pochvu života jeho,
nedej se, nedej se zlákat jím
od všeho zlého.
A zůstaň vztyčena.

Najednou zavane velký van,

zatočí se a zmizí,
naplněn zcela mlčením.
Tobě a nebi šifrován,
sdělení ryzí,
nebude víc, ale nebude míň.
IO. li. 1940

256
Dívčí zpěv Černý obraz

Počkejte na mne, klopýtla jsem, Marně lomcují opratě,

vítr mne překřikuje hlasem,
který se všude podívá,
počkejte na mne, moji dva.
Prvnímu přijdu poděkovat,
může se do mé něhy schovat,
k druhému sednu na pelest,
budu ho vést, do lásky vést...
Přezimováno . Otevírám
svým nebezpečným snům a vírám.
Ty první, spi, chci v dálce bdít
a raníčko tě probudit.
Česej mne, druhý, už jsem zralá,
vstup do mne jako katedrála.
Za kodrcání kočáru
stékáme vřele po jaru
jak slzy, za nichž jsem se vzdala.
Česej mne, drahý, už jsem zralá.
23. Ill. 1941
bičbije vzduch,
neuhodí tě, nemá tě,
marně lomcují opratě,
odkud odešel Bůh.
Kam šel? On jenom ví to, kam,
šel za cosi se bít,
dát vítr mlýnským lopatám
a šel a šel, on sám ví, kam,
šel do své lásky vbit.
Je jinde, jak to neříci,
jednou se vrátí snad.
Hle, pomatení biřici
jdou bohaprázdnou ulicí
životy zhasínat.
18. VI. 1940

Modrá kniha (str. 307-81 27. 4. 39)

Ať jeto tedy beznaděj nebo víra, co spájí naše dny,

oó pN/iš dlouho phvyklé tmám opět prohlédnou,
byť by to bylo prohlédnutí tmou, a poznají-li, že
tma je černá, vykhknou-li o tmě své svědectví,
budou-li mluviti očima, ústy a rukama a vším,
vším, co je, o chuti této tmy, tma bude poptena.

Sedmá elegie

Píši -iám, Karino, a nevím, zda jste živa,

zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,

257
 aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu)

ťala se průzračnost o rudou oblohu
a krvácela pak a šla a zapadala.
Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála
maminka s tatínkem, domov a oba bratři,
snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří
sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,
snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,
neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,
neměl mne zanechat v plameni, který studil!
Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,
bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
a peklo zavírá na vůni, na fialku,
potom je chlapec sám a procítá a jde
za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.

Jedenkrát na ženě, milostné ze všech stran,
pád zdál se nepadat: to píši o Narcisce.
Všechno se vznášelo. A nevýslovně blízce
k nám štěstí mluvilo. Byla to mluva ta,
co nikdy nemůže být větrem odváta,
byla to ona řeč, ta drahá mateřština
rtů, rukou, očí, těl a milenčina klína,
v níž k loži sklání se nádherné bezpečí,
byla to ona řeč, jež mluví bez řeči.

Co chtěla Narciska, když stála před zrcadly

a věci kolem ní dotčeny rychle chladly?
Jak Narcis, její stín, nic, nic už nechtěla,
než sebe uvidět bez duše, bez těla,

258
v zrcadle průhledném; shledávala jen slova
o kráse tvrdosti, tvrdší než démantová,
toužila zvěděti o sobě v cizích snech.
Nebyla pramenem. Tonula v pramenech!

Ach, odkud vyvěrá to, čím tu odtékáme?

Čí noci probdělé se položily na mé
a rozšířily se, že místo nestačí?
Nalezl jsem svůj pád. A na čem? Na pláči!

Padaly slzy mé, padaly do močálů,

padaly za živé království běd a žalu,
padaly nestoudně, Karino, píši vám,
poproste náhrobek, jejž deštěm omývám,
připadám si jak déšť, jenž prší na váš hrob,
připadám si jak pláč, bez času, bez podob,
píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.

Znám jednu holčičku. Je jako polibek,

jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále,
protahuje se jen na slunci, jež je malé,
nepálí, dává pít: usínat na ňadrech.
Je mladá jako zem. Je lehká jako dech ,
jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí.
Znám také krásné dny. Kam mne však mohou vésti?

Vy jste to věděla? A víte, Karino?

Znám také velkost žen: čekání matčino ,
zda jednou vrátí se k ní její smutný syn.
Znám také svoji zem. Znám radost bez příčin .
Znám věrnost, ano, znám, leč nevím právě , kde je.
Znám náhlá procitnutí z muk a beznaděje -
a je to málo, znát, a je to málo, chtíti,
je málo zradu znát, když nelze odpustiti.

Smrt mlčí před verši, hle, ještě o tom sním.

Před jakou bouří mlčí? Před čím strašlivým?
Co pochopíme tam? Co se tam nerozpadá?
Co i tam umírá? Co i tam věčně padá?
Milenky?-

259
 Necht ěljsem, nechtěl jsem nemlčet,
odpusťte Narcisce, odpusťte hřích a svět,
rozsviťte svíčku; tak; a modlete se za zem,
aby ji prosinec nezkrušil příliš mrazem,
aby jí duben dal, co květům náleží,
aby jí byla noc praporem na věži ,
jenž vlaje do světla, když nastává čas hvězd,
aby ji milenci chválili za bolest.

Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,

směji se do krve a pláči kapky krve
a Bohem opuštěn a Boha opustiv
píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ...
(ELEGIE, 1946)

VÁCLAV Č ERNÝ (1905-1987)

Básnický profil Jiřího Ortena (úryvky)

A čím je Ortenova úzkost? Není to strach a není to děs (Orten byl plachý,
však nikoliv bázlivý), neboť bojíme a děsíme se něčeho zjištěného , určitého ,
co jsme poznali jako nebezpečí, něčeho pNtomného alespoň v definitivnosti
představy, již o tom chováme a jež je logicky zdůvodněna. Ale jsme úzkostní
v očekávání nebezpečí neznámého, v perspektivě ohrožení neskutečného, ta-
jemně a tíživě nedefinovatelného. Proto je úzkost pocitem nevolnosti bez
předmětu, vnitřním zmatkem a emocí životní nejistoty bez důvodu.
A protože bez předmětu a bez důvodu , je i beze dna: úzkost je nevyčerpa­
telná. Je dvojsmyslnější (či nesmyslnější) než žal; žije se, ale nemyslí se;
klade si stále svou otázku, ale ví se bez odpovědi . Je čtvrcena mezi nezvoli-
telné možnosti, ale v samém jejich středu přikována k neschopnosti volby,
fascinována nicotou svého klidu a v této pauze, v této přerývce a suspenzi
přirozených úkonů a reakcí, křečovitě přisáta k paradoxální a nedefinovatel-
né jednotě svých opačných pudů , vůlí nebo potřeb . Tak, abych osvětlil pří­
kladem , nešťastník trpící závratí na úzké horské stezce, na nejužším místě
jejím, nad propastí nebo procitlý na římse svého patra nad propadlem ulice:
nemůže vpřed, ač ví, že vpřed musí, nemůže se vrhnout do prázdna, ač ho
vábí; cosi strašného jej vbíjí na místo, nutí ho věčně trvat tváří v tvář neřeše­
né volbě; neřeší, nemůže: je vtěleným neřešením, ztělesněnou a zkamenělou
nevolitelností. Skok do prázdna je smrt; ale krok vpřed je také smrt, je o tom
hrozně přesvědčen, a neučiní jej. Jaksi strašně miluje rovnou láskou obě

260
možnosti a zvolit jednu, kteroukoliv, znamená mu volit smrt, protože se ne-
rozhodl pro druhou. Závrať jeho je přesně a právě touto ambivalencí, tím
nemožným a rozdrásaným sloučením v jednotu dvou opačných žádostí, hyp-
notizujících nešťastníka ve fyzickou nehybnost a v duševní nutnost mysliti
nemyslitelné, pojmouti nedefinovatelné, jediným aktem představivosti usku-
tečnit syntézu opaků. A úzkost - ta není leč sestrou této závrati, je závratí
pocitu lidské existence, když věci a lidi a vlastní život sám odstoupí od nás,
nepochopitelné, znicotnělé svou nesrozumitelností, a přece jsoucí a žádostivé
smyslu, a z podivné dálky své absurdní jednoty, složené z opaků, obracejí
k nám svůj pohled, rozdělený mezi lásku a nenávist, význam a nesmyslnost,
život a smrt, proměňující jedno v druhé, nerozumějící sobě samému, neschop-
ný rozhodnutí, utkvělý, a přece nedeterminovaný. (... )

Neboť úzkost, jakožto rozpolcení člověka tváří v tvář opačným osudům,

není sice ještě volbou mezi nimi, ba je spíš pravým opakem volby: je její
neschopností, jejím oddalováním. Ale je také vědomím osudů volitelných,
ne-li volených, osudů možných. Není rozhodnutím, je však předtuchou mož-
nosti. Kde jsou pak duchem pojaty cesty možné, tam jsou dány předpoklady
k svobodné činnosti. Úzkost svobodu neuskutečňuje, ale předpovídá, je ob-
rácena širým čelem své bolesti k svobodě, dosažitelné násilím vůle. Zdroj
útrapy může býti i pramenem velikosti, o to jen běží, aby člověk svým srd-
cem a svou vůlí úzkost nejprve přijal, a touže vůlí a tímtéž opravdovým srd-
cem, vyčerpav nejdřív všechnu její hořkost, proměnil potom bezradnost její
v zářivý výraz svobodného činu. Jiří Orten byl na samém prahu této svobody
z úzkosti zrozené.
Jeho předčasná smrt zabránila mu stát se básníkem jejím. Věřím, že by byl
z nejlepších. Vždyť svobodu našel v sobě dřív, než by mu byla přinesena
zvenčí. Nikdo také jí nebyl hodnější než on - pro svou opravdovost i proto,
že by jí tak dobře byl rozuměl.
(KRITICKÝ MĚSÍČNÍK, 1945)

261
JIŘÍ KOLÁŘ (nar. 1914)
Přespolní dělník
I Ať bahno ať pták se zdvihne
Ležel jsem s levandulí
Čert tě vem kukačko
Co ti do milé když ptám se
kolik let budu živ
Vím to St'.H tvým očím
Však jasmín byl jediná láska
mé matky
Víš ta veliká
Kdy hlava hoří
Srdce bije na poplach
A nitro volá
Chyťte toho žháře
Ležel jsem s levandulí
Večer umíral
Jsi těžká jak hrom
Poezie
(KŘESTNÝ LIST, 1941)
Dnes nepřicházej
Zas podzim jde a země smeká
Dnes ne dnes nepřicházej
Mě kohout dálek inkoust leká
Zas na dno srdce víno kleká
Zas podzim jde a harfy blednou
Dnes ne dnes nepřicházej
Na sbohem ptáci sborem sednou
Zas v rukách duší štětce vadnou
262
Ať bahno ať pták
Mé srdce bezzubé nad křeménky slov
Ať únor chudák či bohatec září
Nad hlavou zapaluje krov
Ráno s kohoutem si přihne
Ať oukrop slin či certle chval
Můj úzkoprsý zpěve štiť se dbání
Země naslouchá slunce nápovědu
Ať neviditelný inkoust chce zrání
Či mládí všehochuť zve v dál
Ať na schodištích žeber spíš
Nemoce troubí žes od kosti dobrák
Ať nikde kaňky nespatříš
Smrt přichází jak jí narost zobák
(KŘESTNÝ LIST, 1941)
Zas podzim jde a řeky svléká
Z pukrlat píseň závrať seká
Dnes ne dnes nepřicházej
Zas podzim jde a vůně stydnou
Za pluhy ticha mlhy vzhlédnou
Dnes ne dnes nepřicházej
(KŘESTNÝ LIST, 1941)
IVAN BLATNÝ (1919-1990)

Dvory

Nezvonil, neklepal. Nechala klíče trčet.

Osudy, život. Rozsviť na schodech.
To kolem podle těch. Pak ještě zaobroubit.
Co je to? Medvěd. Nic jí nedává.
Dva metry padesát. Široký skoro třicet.
Z Dvorecké, Světle. Od té švadleny.
Zsinalý starý dům. Za blikajícím oknem.
Byla tam ve smutku. A tiché cvik - cvik - cvik.
Kdo zemřel? Kremace. Dědečka, švagra, strýce.
Bůh všemohoucí. Smrká. Povolal.

A chumelilo se. Přes lampy starých dvorů.

Jak je ten vetešník. Co se tam dostane.
Domino hodiny zakašlal náhrdelník.
Trubači na koních přibouchl struny pták.
Klopýtla poháry v té zimě malíř písma.
To holt by žehličku vyliž mně zeleň žluť.
Aby tak ve vaně cinobr karmín šarlat.
Na lejstra telefon přijedu namazaná.
Kukátko deštníky vyžral mu skřipec. Hajzle!
A chume ... Prsteny. Co se tam dostane!

Tak padá večer sníh přes lampy starých dvorů.

Jak je ten ptáčník . Něco pro čížky.
Ona to nesnědla. Protože není čížek.
Konvičku! Sama. Škoda na zimu.
Děkuju, prosím. Už jsem zabalená.

Modistka vzala. Nechat na leto.

V sobotu kdyby. To bych byla ráda.
Studená. Sama. Dobrou. Dobrou noc.
Odešly. Ticho. Ticho. Klíče trčet.
Osudy, život, klíče, osudy.
1942
(TENTO VEČER, 1945)

263
 Událost

Všecky se právě někam chystaly.

Ptal jsem se Hedvičky, kam jedou.
Na pohřeb.
Prý hrozně nerada. V těch vyšlapaných botkách.

Nových by bylo škoda v tomto počasí.

Na viaduktu láteřily vlaky.
Nakonec všichni.
Hrozně neradi.

Tak se tam mějte dobře.

Všecky se usmály.
Švagrová čistila boty.
Pršelo. Na shledanou.
1942

(TENTO \/EČER, 1945)

264
PhDr. Vladimír Nezkusil, CSc.

Čítanka
české
a světové
literatury
1900-1945
pro 3. ročník
středních škol

Obálku navrhla Jitka Špačková

Vydalo roku 2003 nakladatelství Fortuna,
JUDr. František Talián,
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Turnerová
Grafická úprava a technická redakce Alena Taschnerová
Vytiskla Severografia, a. s., Obchodní 22, 434 23 Most
Počet stran 264
První vydání - dotisk
Cena 89 Kč
ISBN 80-7168-649-2

1116-1116-03 1

UČEBNICE= FORTUNA • FORTUNA= UČEBNICE

Naše učebnice si můžete objednat na výše uvedené adrese,
na bezplatné faxové lince 800 137 591,
na e-mailové adrese odbyt@fortuna.cz
nebo zakoupit přímo na adresách:
Centrum učebnic CZ, s. r. o.,
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel./fax 224 931 451
(publikace pro všechny typy základních a středních škol)
Národní tř. 16, 110 00 Praha 1, tel. 224 933 288
(učebnice pro všechny typy středních škol, právnická literatura,
příručky a tiskopisy všeho druhu pro podnikatele)
FORTUNA - expediční středisko, 251 70 Čestlice 108,
tel. 272 680 975, 272 680 978, fax 272 680 976
Další informace získáte i na internetu : http://www.fortuna.cz
Všechny učebnice nesou schvalovací doložky MŠMT ČR a jsou zařazeny
do seznamu vydaných učebnic pro střední školy

Literatura pro 1. ročník středních škol

Čítanka literatury pro 1. ročník středních škol
Literatura pro 2. ročník středních škol
Čítanka literatury pro 2. ročník středních škol
Literatura pro 3. ročník středních škol - Česká literatura
Literatura pro 3. ročník středních škol - Světová literatura
Čítanka literatury pro 3. ročník středních škol - česká a slovenská literatura
Čítanka literatury pro 3. ročník středních škol - Světová literatura
Česká literatura po roce 1945 pro 4. ročník středních škol
Světová literatura po roce 1945 pro 4. ročník středních škol
Čítanka literatury pro 4. ročník středních škol

176-1116

ISBN 80-7168-649-2

911111111,