Akvarijní

lnes
Scheurmannová rostliny Odborný
rádce pro
výběr,
výsadbu,
pěstování
a množení

S příklady
osazení
malých
i velkých
akvárií
lnes Scheurmannová

Akvarijní
rostliny
Odborný rádce pro výběr,
výsadbu, pěstování
a množení

Barevné fotografie:
Burkard Kahl
a A. van den Nieuwenhuizen
Kresby:
Marlene Gemkeová
 Obsah
Co byste měli vědět o akvarijních Akvarijní technika 18
rostlinách 4 Osvětlení 18
Proč jsou rostliny v akváriu důležité 4 Zářivky a žárovky 19
Praxe: Botanika 6 Bezpečný provoz akvária 19
Přizpůsobení životu ve vodě 8 Praxe: Vytápění, filtry 22
Přizpůsobení přírodním
podmínkám 8 Správný výběr a výsadba rostlin 24
Základní pravidla pro výběr rostlin 24
Jak správně pečovat o vodu 10 Rady pro nově založená akvária 25
Kyslík 10 Proč jsou odborné názvy důležité 26
Oxid uhličitý 11 Přeprava rostlin 26
Předchozí Tvrdost vody 13 Péče o rostliny před vysazením 27
dvoustrana: Hodnota pH 14 Dno (substrát) 28
Akvárium Karbonátová tvrdost, hodnota pH Praxe: Vysazování rostlin 30
s nádherným a rostliny 14 Zvláštní rady pro výsadbu 32
porostem lobelky Dusíkaté sloučeniny 15 Praxe: Návrhy na osázení 34
šarlatové (vpředu) Fosfor 16 Založení „holandského akvária" 36
a drobnými druhy Draslík, sodík 16 Péče o „holandské akvárium" 37
ryb.
Stopové prvky 16
Pěstování a rozmnožováni rostlin 38
Časový rozvrh práce 38
Pěstování rostlin s olistěnými
lodyhami 38
Pěstování rostlin s listovými
růžicemi 38
Hnojení rostlin 40
Jak správně hnojit 40
Praxe: Množení rostlin 42
Dělení celých rostlin 44
Získávání dceřiných cibulek 44
Kresba: Anubis Rozmnožování semeny 44
Barieru v (Anubias
barterl), dekorativní Co dělat při onemocnění a napadení
rostlina, která se rostlin škůdci 46
vyskytuje v různých Poškození rostlin rybami a jinými
odrůdách. živočichy 46
Pěstitelské chyby a jejich následky 46
Nedostatek světla 46
Nesprávná teplota vody 47
Špatné složení světla 47

Nesnáze se substrátem 47
Poruchy výživy 48
Nedostatek kyslíku 48
Nedostatek oxidu uhličitého 48
Nadbytek oxidu uhličitého 48
Nadbytek fosforu 48
Nadbytek dusičnanů 49
Kryptokorynová choroba 49
Nedostatek stopových prvků 50
Poškození listů chemikáliemi 50
Akvaristický slovník 54
Přehled nejkrásnějších akvarijních
rostlin 62
Odkud pocházejí naše akvarijní
rostliny 62
Vysvětlivky k řazení rostlin
a popisům 62
Rostliny s listovými růžicemi 64
Rostliny s hustě olistěnými
lodyhami 76
Kapradiny 88
Mechy a játrovky 89
Rejstřík 90
Užitečné adresy 95
Důležitá upozornění 95
Předmluva
Co dělá z akvária opravdovou atrakci
v bytě? Jsou to barevné ryby? Nejen
to! Pohled diváka upoutá bujně
rostoucí vodní rostlinstvo.
Akvaristická odbornice lnes
Scheurmannová vám vysvětlí základy
pěstování akvarijních rostlin.
Základním předpokladem dobrého
a zdravého růstu rostlin je správná
péče o životně důležitou složku
- vodu. V akváriu musí být také
instalována správná technika
- osvětlení, topení, filtry. Dalším
důležitým předpokladem pro
vytvoření krásného akvária je výběr
vhodných rostlin a jejich odborné
vysazení. Na praktických stránkách
najdete důležité rady pro výsadbu
a návrhy na osázení vodních nádrží,
doplněné názornými nákresy. Dále se
také dozvíte, na co musíte pamatovat
při pěstování a rozmnožování rostlin
a jak potírat nemoci a škůdce.
Podrobný slovník vás rychle seznámí
s nejdůležitějšími pojmy, které se Prosím, přečtěte si
vztahují ke světu pod vodní hladinou. „Důležité
V závěrečné části se vám představí upozorněni"
nejkrásnější akvarijní rostliny, na straně 95.
vyobrazené na barevných
fotografiích.
Mnoho radosti z vašich akvarijních
rostlin vám přeje autorka
a nakladatelství Jan Vašut.
 Co byste měli vědět
o akvarijních rostlinách
Proč jsou rostliny v akváriu důležité
Akvarijní rostliny produkují kyslík,
přijímají oxid uhličitý vylučovaný
rybami a pomáhají odbourávat
odpadní látky. Díky těmto
schopnostem přispívají rostliny
zásadním způsobem k vytváření
stabilního prostředí v akváriu.
lak rostliny produkují kyslík
Za pomoci zeleného barviva,
chlorofylu, dokážou rostliny využívat
sluneční světlo jako zdroj energie.
Z vody a oxidu uhličitého vyrábějí ve
svých zelených částech sacharidy,
díky nimž samy rostou. Při tomto
procesu, který se nazývá fotosyntéza,
se uvolňuje kyslík, vlastně jako
Tokozelka vodní vedlejší produkt této „asimilace".
hyacint (Eichhornia Jelikož kyslík, který dýcháme,
crassipes) má produkují zelené rostliny obsahující
voňavé modré květy. chlorofyl, tedy řasy, mechy, kapradiny
a vyšší kvetoucí rostliny, nemohou
ani zvířata, ani lidé bez rostlin žít.
Teprve poté, co se před asi dvěmi
a půl až třemi miliardami let vyvinuly
na Zemi první jednobuněčné řasy
s chlorofylem, se mohl začít rozvíjet
i živočišný svět. Předtím se zde
nacházely pouze mikroorganizmy
a bakterie, kterým stačila jen trocha
kyslíku z praatmosféry nebo které
mohly žít i bez něj.
jak rostliny dýchají
Rostliny nejenže asimilují a produkují
přitom kyslík, nýbrž samy také
dýchají. Stejně jako zvířata vdechují
kyslík a vydechují oxid uhličitý.
Fotosyntéza probíhá v rostlinách
pouze za dne, popřípadě za umělého
osvětlení. Rostliny tedy mohou
asimilovat a produkovat kyslík jen
tehdy, mají-li dostatek světla.
Dýchání však probíhá neustále, ve
dne i v noci.
Co ještě rostliny umějí
• Čistí vodu v akváriu od odpadních
látek, pocházejících z exkrementů
ryb a zbytků krmiva. Rostliny
odbourávají dusíkaté látky, které
přitom vznikají, a přijímají je jako
hnojivo.
• Mnoho rostlin obsahuje látky hubící
bakterie, a proto jsou schopny vyčistit
bakteriálně znečištěnou vodu natolik,
aby byla pro ryby opět obyvatelná.
• Zdravé rostliny uvolňují malé
množství kyslíku ze svých kořenů,
takže v jejich okolí dno nehnije.
• Na rostlinách se usazují bakterie
a menší řasy, které rovněž dokážou
čistit vodu.
Leknín lotosový (Nymphaea lotus)
patří do čeledi leknínovitých.
 Stavba rostlin
PRAXE Obrázek 1
Botanika Nadzemní část kvetoucích
rostlin se skládá ze stonku,
listů a květů.
Stonek může být bučí velmi
Většina akvarijních rostlin patří tenký, jako u druhů rodu
k druhově nejbohatší Limnophila, nebo to může být
a nejvyvinutější skupině rostlin kmen stromu sekvojovce
• kvetoucím rostlinám. (Sequoiadendron giganteum).
Tyto rostliny Nahoře stonek končí v místě,
• mají kořeny, stonek, listy kde rostlina dorůstá a které se
a květy, nazývá vegetační vrchol.
• rozmnožují se semeny, Stonek může být prodloužený
• mají složitou stavbu těla nebo naopak zkrácený.
a upevňovací systémy z vysoce • Rostliny s nápadnými
diferencovaných typů buněk. lodyhami mají stonek
Upozornění: Mechy, normálně vyvinutý a listy na
kapradiny a řasy mají mnohem něm rostou v odstupech, mezi 2 Postavení listů: 1 = listová
jednodušší stavbu. nimiž je stonek zřetelně růžice, 2 = vstřícné křižmostojné
viditelný. listy, 3 = přeslenité postavení
l Stavba rostliny na příkladu • Rostliny s přízemními
růžicemi listů mají stonek
zkrácený. Listy jsou nahuštěny
tak těsně po sobě, že vytvářejí
vegetační vrchol listovou růžici.
Listy vyrůstají na stonku. List
internodium se skládá z čepele (části,
kterou chápeme jako „list")
a řapíku. V místech, kde listy
paždí listu vyrůstají, bývá stonek často a na svrchní straně plovoucích
čepel zesílený. Takové místo se listů a na vynořených listech
nazývá uzlina (latinsky nodus). bahenních rostlin jsou
Bezlisté části mezi nimi se průduchy, které rostliny
nazývají internodia. mohou aktivně rozvírat nebo
uzlina
Listy mohou být uspořádány svírat. Těmito průduchy
(nodus)
různým způsobem (viz probíhá výměna plynů, tzn.
obrázek 2). příjímání a vydávání kyslíku
řapík
Z paždí listů odbočují (O2) a oxidu uhličitého (CO2),
postranní stonky (výhonky). a rovněž se tudy odvádí vodní
Na svrchní straně listových pára. Stále ponořené listy
čepelí, zelených řapících nemají žádné průduchy,
a zelených stoncích se nachází a výměna plynů probíhá po
kořeny asimilační pletivo obsahující celém povrchu listů.
chlorofyl, ve kterém probíhá Kořeny rostlinu ukotvují ve
rostliny s lodyhou fotosyntéza. Na spodní straně dně a slouží k přijímání živin
listů suchozemských rostlin ze dna.
Zásobní orgány si vytváří více
akvarijních rostlin. Cukry Různé tvary listových čepelí
vznikající při fotosyntéze jsou
většinou už v listech
přeměněny na škrob. Tento
škrob se ukládá zčásti
v listech, zčásti ve stonku nebo
ve zvláštních zásobních
orgánech. U vodních rostlin se
vyskytují různé formy
zásobních orgánů:
• Zesílené podzemní části
stonku, zvané rhizomy
(příklad: druhy rodu
Echinodorus).
páskovité kopinaté eliptické
• Stonkové hlízy (příklad:
šípatka plovoucí mokřanka velká bakopa karolínská
druhy rodu Aponogeton).
• Cibule (příklad: druhy rodu
Crinum).
Květ slouží k dalšímu
rozmnožování rostliny semeny.
Rozmnožovací orgány, tj.
tyčinky (samčí) a pestíky
(samičí), jsou vyvinuty na
zesíleném vrcholu stonku
(květním lůžku) a jsou
obklopeny vnějšími obaly,
zpravidla kalichem a korunou
případně okvětím.
srdčité široce vejčité oválné až ledvinité
Uspořádání listů šípatkovec zakucelka plazivá pupečník bílý
srdcolistý
Obrázek 2
Postavení listů na lodyze může
být střídavé, vstřícné nebo
přeslenité.
U růžicových rostlin vytvářejí
listy jednu vzpřímenou
přízemní listovou růžici.

lichozpeřené lžicovité jemně čárkovité

kapradina babelka řezanovitá kabomba brazilská
 Přizpůsobení životu ve vodě
Vodní rostliny mají velmi silně
vyvinutá vzdušná pletiva
(aerenchym), kterými je protkána celá
rostlina od listů až po nejjemnější
kořínky. Jejich zásluhou je v rostlině
vztlak. Jelikož rostlinu nadnáší voda,
má její stonek a listy mnohem méně
zpevňovacích pletiv než
suchozemské rostliny.
Tak jako u suchozemských rostlin,
tak i u vodních rostlin má list na
svrchní straně, která je přivrácená ke
světlu, sytější zelené zbarvení než na
spodní straně, protože svrchní strana
obsahuje nejvíce chlorofylu.
Ochranná vrstvička na listech
a stoncích (pokožka, kutikula), která
Listy křínu plovoucího (Crinum natans)
u suchozemských rostlin zabraňuje
vysušování, je u vodních rostlin
natolik tenká a jemná, že rostlina
může přijímat plyny a živiny z vody
přímo povrchem listů a stonku.
Přizpůsobení přírodním podmínkám
Ne všechny rostliny, které můžeme
pěstovat v akváriu, jsou vodními
rostlinami v pravém smyslu slova.
Mnohé z nich rostou v bažinatých
oblastech nebo ve vodách, kde se
stav vody mění v závislosti na ročním
období.
Každý rok po dobu několika měsíců
nejsou zaplaveny, nebo alespoň
vyčnívají nad vodní hladinu.
Proto se rozlišují rostliny vodní
a bahenní neboli rostliny submerzní
(ponořené) a emerzní (vynořené).
Submerzní jsou takové rostliny nebo
jejich části, které se stále nacházejí
pod vodou.
Emerzní nazýváme rostliny nebo
jejich části, které se vynořují nad
vodní hladinu.
Pravé vodní rostliny
Rostou po celý rok submerzně. Jejich
listy jsou tenké a drobné, u řady
druhů jemně čárkovité nebo
mnohonásobně zpeřené, takže mají
celkově velkou plochu.
Typickými příklady jsou rody Egeria
a Elodea (vodní mor) nebo rod
Ceratophyllum (růžkatec).
Vodní rostliny mohou přijímat plyny
a živiny přímo z vody.
Kořeny jsou u mnoha druhů jen
úchytnými orgány nebo zcela
chybějí. Například růžkatec je bez
kořenů, rostlina se ukotví ve dně
pomocí přeměněných listů.
Květy vodních rostlin ovšem vykvétají
emerzně, protože jsou většinou
opylovány létajícím hmyzem.

Bahenní rostliny
Tyto rostliny žijí více či méně pod
vodou (submerzně) jen během
vlhkého ročního období. Při poklesu
stavu vody jsou zcela nebo částečně
emerzní, což znamená, že vyčnívají
nad vodní hladinu. Během této doby
vyhánějí tvrdé, pevné nadvodní listy
a vodu a živiny přijímají pouze
kořeny.
Stavba jejich emerzních stonků a listů
se podobá stavbě suchozemských
rostlin, ovšem ke svému životu
potřebují ve srovnání se
suchozemskými rostlinami vyšší
vlhkost vzduchu.
jejich submerzní listy jsou drobnější
než listy emerzní, avšak jsou
mnohem hrubší než listy typických
Výřez z listu kalatky mřížovíté
vodních rostlin. U většiny druhů mají
submerzní listy nečleněné okraje
Upozornění: Detailní popisy K fotografii: Tato
a jen zřídkakdy jsou laločnaté nebo překrásná ka látka
a individuální návody na pěstování
vroubkované. mřížovi tá
oblíbených akvarijních rostlin najdete
Typické příklady: druhy rodu (Aponogeton
na stranách 62 až 89. Všechny
Echinodorus (např. šípatkovec madagascariensis)
popsané rostliny jsou vyobrazeny na
amazonský) a druhy rodu pochází
barevných fotografiích.
Cryptocoryne (kryptokoryny). z Madagaskaru. Ve
Bahenní rostliny přijímají hlavní část své vlasti se již stala
živin svými kořeny ze dna, i když je opravdovou
v akváriu pěstujeme submerzné. vzácností. Je velice
Proto se jim nejlépe daří v předem náročná, a proto by
vyhnojeném dně. ji měli pěstovat jen
lejich květy vyrůstají nad vodou. zkušení akvaristé.
Mnoho druhů (například
kryptokoryny) vykvétají a plodí jen
tehdy, napodobíme-li v akváriu
kolísání stavu vody, tak jak to
odpovídá ročním obdobím.
 Jak správně pečovat
o vodu
Mají-li být rostliny v akváriu
biologicky životaschopné,
produkovat kyslík, využívat odpadní
látky a rozvinout i své další vlastnosti
sloužící k čištění vody, musí být
optimálně uspokojovány všechny
jejich životní potřeby. Kromě toho, že
musí být splněny jejich nároky na
světlo a teplo, je pro ně životně
K valita vody
rozhoduje
důležitá kvalita vody.
o tom, zda se bude Kyslík (02)
vašim akvarijním Kyslík je nejdůležitějším prvkem
rostlinám dařit všech organizmů. Rostliny i zvířata
a rozvinou se ho potřebují k dýchání. Bakterie ve
v nádherné porosty, filtrech, které rozkládají odpadní
nebo zda budou látky, jako zbytky krmiva a výkaly
strádat. Při výběru
ryb a přeměňují je na látky, které
rostlin dbejte na to,
nejsou pro ryby jedovaté, mohou
aby zvolené druhy
pracovat jen tehdy, mají-li
měly stejné nebo
podobné nároky na dostatek O2.
vlastnosti vody. Kyslík rozpuštěný ve vodě pochází
zčásti ze vzduchu, zčásti ho
produkují rostliny při fotosyntéze.
Plyny ve vodě a ve vzduchu jsou
zpravidla ve vzájemné rovnováze. To
znamená, že pokud voda obsahuje
málo O2, difunduje kyslík ze vzduchu
do vody. Je-li ve vodě rozpuštěno
příliš mnoho O 2, uniká kyslík do
vzduchu. Vytvoří-li se taková
rovnováha, pak je rozpuštěno asi
9 mg O2 v 1 l vody.
Optimální obsah kyslíku, při kterém
se rybám a rostlinám daří nejlépe, se
pohybuje mezi 5 až 7 mg O 2/l vody
(za dne, kdy může probíhat
fotosyntéza). Tyto hodnoty O2
vykazuje většina akvárií s velmi
bujnou vegetací.
Ověření obsahu O2: Měřicí reagencie
ke stanovení O2 obdržíte
v obchodech s chovatelskými
potřebami. Jelikož v bohatě
osázených akváriích vzniká přes den
při fotosyntéze hodně O2, je ráno
obsah O2 nižší než večer. Provedete-
li měření O2 ráno a odpoledne,
dostanete měřítko životaschopnosti
vašich rostlin.
Rada: Pokuste se dosáhnout ve svém
akváriu optimálního obsahu O 2 od
5 do 7 mg/l vody. To se vám nejlépe
podařiv nádržích se spoustou rostlin,
málo rybami a čistou vodou, ve
kterých mají rostliny optimální přísun
světla, tepla a všech potřebných živin.
Nedostatek kyslíku
Často k němu dochází ve špatně
ošetřovaných akváriích, například
• v nádržích přeplněných rybami, ve
kterých je jen málo rostlin,
• v nádržích se zašpiněnými
a ucpanými filtry, zakaleným dnem,
po kterém se povalují zbytky krmiva
a hromádky detritu,
• ve špatně osvětlených nádržích, ve
kterých v rostlinách pro nedostatek
světla neprobíhá fotosyntéza,
• v nádržích, kde rostliny nejsou
hnojeny a strádají.
V takových případech se kyslík sice
dostane ze vzduchu do vody, avšak
jeho deficit nemůže být dostatečně
rychle vyrovnán. Klesne-li obsah O 2
pod 2 mg/l vody, lapají ryby na
hladině po vzduchu a filtrové bakterie
pracují příliš pomalu, nebo nepracují
vůbec (strana 48).
Rada: Při trvalém nedostatku O2
musíte výrazně zlepšit celkové
prostředí v nádrži.
Nadbytek kyslíku
Někdy může vzniknout ve velmi
dobře ošetřovaných akváriích,
například
• v hustě osázených nádržích s málo
rybami,
• v nádržích s čistou vodou
a ošetřovanými filtry,
• v nádržích, ve kterých mají rostliny
optimální přísun světla, tepla a živin.
V takových případech probíhá
fotosyntéza často tak rychle, že obsah
O2 může stoupnout na více než
9 mg/l vody. Nadbytečný kyslík se
pak pomalu vylučuje do vzduchu.
Akvarijní voda tak silně obohacená
kyslíkem však neobsahuje skoro
žádné živiny pro rostliny (amonium,
strana 15).
Rada: Při trvalém nadbytku O 2
ztlumte osvětlení: Buď jednu zářivku
zhasněte, nebo zvolte zářivky
o nižším výkonu.
• Změříte hodnotu pH a hodnotu
karbonátové tvrdosti, naměřené
hodnoty vyhledáte v tabulce dole
a v průsečíku obou hodnot najdete
množství CO2 v mg/l ve svém
akváriu. Tmavě zbarvená oblast
ukazuje hodnoty CO2, které jsou pro
ryby příliš vysoké. Tato tabulka se
nedá použít při filtrování vody
rašelinným filtrem.
Upozornění: Akvárium osázené
rostlinami spotřebuje každý den asi
1 g CO2/100 l vody. Proto nastavte
sytič CO2 tak, aby se obsah CO2
v nádrži pohyboval mezi 10 až
40 mg/l.
Stanovení obsahu CO2 v akvarijní vodě

Oxid uhličitý (C02) pH

Nejdůležitější živinou rostlin je oxid °dKH 6,0 6,4 6,8 7,2 7,6 8,0
uhličitý (CO2). Ten nesmí v akváriu 1 30 11 4,5 2,0 1,0 0,5
chybět, jinak se rostlinám nebude 2 59 24 9,5 3,5 1,5 0,5
dařit. Abyste nalezli jeho správnou 3 87 35 14,0 5,5 2,0 1,0
4 118 47 18,5 7,5 3,0 1,0
míru, musíte brát při osazování
5 147 59 23,0 9,5 3,5 1,5
nádrže v úvahu jak nároky ryb, tak 6 177 71 4,5 2,0
28,0 11,0
i rostlin. 8 240 94 37,0 15,0 6,0 2,5
10 300 118 47,0 18,5 7,5 3,0
Kontrola obsahu CO2: Máte na výběr 15 440 176 70,0 28,0 11,0 4,5
několik možností: 20 590 240 94,0 37,0 14,5 6,0
• Kapkové indikátory a malé testovací • Tmavě zbarvená oblast ukazuje hodnoty CO2, které jsou pro
přístroje, takzvané permanentní testy ryby příliš vysoké.
na CO2 (k dostání v akvaristických • Tabulku nelze použít u rašelinného filtru
• hodnoty CO2 = mg/l.
prodejnách). Tyto přístroje jsou
• Použití tabulky: Změřte hodnoty pH a karbonátové tvrdosti.
naplněny indikační kapalinou, která Naměřené hodnoty vyhledejte v tabulce, v průsečíku najdete
reaguje na změny pH vody, obsah CO2 vody ve vašem akváriu. Liší-li se naměřené hodnoty
způsobené přísunem nebo pH a karbonátové tvrdosti od hodnot v tabulce, vezměte
nedostatkem oxidu uhličitého. nejbližší uvedené hodnoty.
Nádherný kontrast vytváří červenolistá plevuňka Reineckova s mokřankou trojkvětou v pozadí.
Nedostatek CO2
Při nedostatku CO2 nemohou rostliny
asimilovat, a proto nemohou vytvářet
ani kyslík, což má negativní dopady
na celkové prostředí v akváriu, l když
jsou rostliny dobře hnojeny
a osvětleny, rostou při nedostatku
CO2 špatně.
Rada: Doporučuje se hnojit rostliny
oxidem uhličitým. Byly vyvinuty
různé metody, jak se jím dají
zásobovat akvária:
• l zcela jednoduché přístroje - jako
např. difúzní zvon s rozprašovačem
• mohou rostliny stimulovat
k uspokojivému růstu.
• Mnohem vhodnější jsou přístroje na
výrobu CO2, u kterých z tlakové
lahve neustále uniká přes difuzor do
vody malé množství CO2. Konstantní
dávky jsou udržovány pomocí
elektronického měřícího a řídicího
přístroje. Jakmile je tlaková láhev
prázdná, vymění se za novou.
• Pro krátkodobé použití můžeme
zvolit i „biopřístroj na kyselinu
uhličitou", který produkuje CO2 • 1 mol = hmotnost v gramech na litr
kvašením kvasnic. Jedna náplň děleno molekulovou hmotností
vystačí asi na 4 týdny. dotyčné látky (1 mmol = 1/1000 mol).
Má rada: V noci rostliny pouze Pokud jde o celkovou tvrdost vody,
dýchají, avšak neasimilují, takže odpovídá 1 mmol/l tvrdosti 5,7 °dGH.
nespotřebovávají žádný CO 2. Proto
připojte hnojící přístroj ke spínacím Stupně tvrdosti vody
hodinám, na které jsou napojeny
Vžila se následující paušální
i lampy. Jakmile světlo zhasne, vypne
označení:
se i přístroj.
O až 4 °dGH = velmi měkká voda
5 až 8 °dGH = měkká voda
Nadbytek CO2
9 až 12 °dGH = středně tvrdá voda
Většině rostlin zvýšené hodnoty CO2
nevadí, avšak škodí rybám. Ty se 13 až 18 °dGH = tvrdá voda
mohou udusit. nad 18 °dGH = velmi tvrdá voda
Rada: CO2 můžete snadno vytěsnit
prudkými pohyby vody. Silně Karbonátová tvrdost: Pro rostliny není Přepočet
proudící, či dokonce vzduchovacími celková tvrdost zdaleka tak důležitá dKH na mmol/l
kameny okysličovaná voda však jako karbonátová neboli uhličitanová 1 0,36
nevytváří dobré životní podmínky pro tvrdost (dKH) - dnes nazývaná 2 0,71
rostliny, protože jejich nejdůležitější „kapacita kyselosti", která se rovněž 3 1,07
živina, oxid uhličitý, uniká. Ovšem na měří v mmol/l: 4 1,43
ryby působí proudící voda příznivě. • 1 mmol/l - 2,7 °dKH. 5 1,79
Tyto rozdílné potřeby rostlin a ryb je Karbonátovou tvrdost způsobují
6 2,14
7 2,50
třeba vzít v úvahu i při jejich vybírání hydrogenuhličitany a uhličitany, tedy
8 2,86
do akvária. Musíme zvolit jak vápenaté a horečnaté soli kyseliny 9 3,21
vhodnou skladbu rostlin a ryb, tak uhličité (strana 15).
10 3,75
i vhodné filtry. Jako nekarbonátová (síranová) tvrdost 11 3,93
se označuje „trvalá" tvrdost vody, 12 4,29
Tvrdost vody která zůstává i po převaření a kterou 13 4,64
l akvarističtí nováčci vědí, že vyvolávají síran vápenatý a síran 14 5,00
akvarijní voda může být „tvrdá" nebo horečnatý a jiné sloučeniny. 15 5,36
„měkká". Tvrdost vody způsobují soli • Součet karbonátové 16 5,71
kovů alkalických zemin, především a nekarbonátové tvrdosti pak udává 17 6,07
vápníku a hořčíku. Vodu, která (za normálních okolností) celkovou 18 6,43
obsahuje velké množství těchto tvrdost vody. 19 6,79
minerálních solí, nazýváme tvrdou; Správná tvrdost vody: Většině ryb 20 7,14
vodu, která jich má málo, nazýváme a rostlin se nejlépe daří při
měkkou. • celkové tvrdosti od 8 do 1 6 °dGH
V akvaristice se tvrdost vody (celková (naše vodovodní voda má zpravidla
tvrdost) udává v německých stupních 8 až 17 °dGH);
tvrdosti (°dGH): • Uhličitanová tvrdost by se měla
• 1 °dGH odpovídá 10 mg oxidu pohybovat mezi 3 až 10 °dKH. Jen
vápenatého nebo oxidu horečnatého málo rostlin potřebuje měkčí vodu,
v 1 l vody. například Aponogeton rigidifolius.
Chemikové měří obsah oxidů Pro ně - a pro chov tropických ryb
3
v mol/m popřípadě v mmol/l. • se musí voda změkčovat.
 Měření tvrdostí vody: Měřicí
reagencie a měřicí přístroje ke
stanovení tvrdosti vody (dGH a dKH)
dostanete v akvaristických
prodejnách.
Změkčování a zvyšování tvrdosti:
Vodu můžete změkčovat iontovou
výměnou (Slovník, strana 57) nebo
změnou osmózy (Slovník, strana 61).
Po iontové výměně nebo změně
osmózy nemá již voda prakticky
žádné soli. To však není dobré ani pro
rostliny, ani pro živočichy. Proto se
znovu musí trochu solí doplnit.
Přidává se tolik neměkčené
vodovodní vody, dokud tvrdost vody
v akváriu neodpovídá potřebám
živočichů a rostlin, které chceme
pěstovat (např. asi 2 °dKH a 8 °dGH
pro Aponogeton rigidifolius).
Vysoká karbonátová tvrdost se dá
snížit i hnojením oxidem uhličitým
nebo filtrováním přes rašelinný filtr.
Hodnota pH
Hodnota pH udává stupeň kyselosti
vody. V každé přírodní vodě je
rozpuštěno určité množství kysele
Výměna kyslíku a alkalicky (zásaditě) reagujících
a oxidu uhličitého látek. Obsahuje-li voda více kyselin
mezi rybami než zásad, je kyselá, obsahuje-li více
a rostlinami. Za dne: zásad než kyselin, je alkalická.
Ryby i rostliny Nacházejí-li se kyseliny a zásady
dýcháj'í kyslík (O2) v rovnováze, je voda chemicky
a vydechují oxid neutrální.
uhličitý (CO2). Při Měření a změna hodnoty pH: Na
fotosyntéze rostlina
mnoha místech má vodovodní voda
přijímá CO2
hodnoty pH od 6,5 do 7,2. Při těchto
a vydává O2.
hodnotách se dá většina akvarijních
rostlin pěstovat bez problémů. Měřte
hodnotu pH pravidelně (asi jednou
za 14 dnů) kapkovým indikátorem
nebo přístrojem na měření pH
(z akvaristické prodejny).
Stupnice pH
Stupnice pH sahá od 1 do 14.
hodnota pH 7 = neutrální voda
hodnota pH pod 7 = kyselá voda
hodnota pH nad 7 = alkalická voda
• Voda je tím kyselejší, respektive
zásaditější, čím více se její hodnota pH
vzdaluje od čísla 7.
Upozornění: Většina tropických vod je
mírně kyselá, proto tropické rostliny
a ryby dobře snášejí hodnoty pH mezi
5,8 až 7,0.
• Při silném kolísání hodnoty pH
(biogenní odvápnění, strana 55)
hnojte oxidem uhličitým, nebo
proveďte částečnou výměnu
vody.
• V akváriích s rybami z tmavých
vod a rostlinami, které nejsou
náročné na světlo, můžeme
k okyselení vody používat rašelinné
preparáty.
Karbonátová tvrdost, hodnota pH
a rostliny
Karbonátová tvrdost podléhá
v akváriu vlivem asimilační činnosti
rostlin často velmi silným výkyvům,
čímž je ovlivňována také hodnota
pH.
Trpí-li rostliny nedostatkem CO 2
a hladoví, může řada z nich využít
své schopnosti uvolňovat CO2 ze solí
kovů alkalických zemin (biogenní
odvápnění, Slovník, strana 55).
Jednoduše rozštěpí
hydrogenuhličitany a uhličitany (tedy
vápenaté a horečnaté soli kyseliny
uhličité). Přitom se ovšem zvýší
hodnota pH vody o 1 až 2 stupně,
což znamená, že se voda stane 10krát
až 100krát alkaličtější, než byla
předtím. To může těžce poškodit
ryby, které mohou i uhynout.
Tento proces se stává nebezpečným
hlavně v akváriích, která jsou osázena
výhradně vodním morem
a zákrutichami, protože tyto rostliny
odvápňují vodu nejrychleji.
Rada: Velké kolísání tvrdosti vody
a hodnoty pH během jediného dne
rostlinám nesvědčí, nemluvě už
o riziku pro ryby. Vyvážená smíšená
výsadba a pravidelné hnojení
železem mohou těmto závažným
poruchám zabránit.
Kromě toho byste měli hnojit
i oxidem uhličitým, aby rostliny
nemusely rozkládat soli kovů
alkalických zemin.
Upozornění: Výše karbonátové
tvrdosti je pro rostlinstvo mnohem
důležitější než výše nekarbonátové
tvrdosti, proto se v popisech rostlin
(strana 62 až 89) uvádí pouze
karbonátová tvrdost (dKH).
Dusíkaté sloučeniny
Jednou z nejdůležitějších živin pro
rostliny je dusík. Vodní rostliny ho
nepřijímají ve formě elementárního
plynného dusíku, ani jako
suchozemské rostliny v dusičnanech,
nýbrž jako amonium.
Amonium se vyskytuje pouze v kyselé
vodě a tvoří se tehdy, jestliže filtrové
bakterie přeměňují a odbourávají
celou škálu bílkovinných sloučenin,
které se dostanou do vody ve
výkalech ryb, ve zbytcích potravy
a dalším organickém materiálu.
V normálním mírné kyselém prostředí
našich akvárií amonium rybám
neškodí, avšak v alkalické vod ě se
přeměňuje na škodlivý čpavek
(amoniak). Filtrové bakterie pak musí
tento amoniak zpracovat přes vysoce
jedovatý dusitan na relativně
bezpečný dusičnan. Při tomto
procesu se spotřebovává kyslík.
Daří-li se rostlinám špatně, například
v akváriu přeplněném rybami se V noci: Ryby
zanedbaným filtrem, nemohou i rostliny
asimilovat, ani vytvářet kyslík. spotřebovávají
Odbourávání dusíkatých sloučenin kyslík (O 2)
pak trvá příliš dlouho, nebo a vydávají oxid
nefunguje vůbec. V důsledku toho uhličitý (CO2)
mohou ryby uhynout na otravu - fotosyntéza
čpavkem nebo dusitanem. nemůže za tmy
Měření dusíkatých sloučenin: probíhat.
Koncentrace různých dusíkatých látek
se měří běžnými testovacími
reagenciemi.
Rada: Vysaďte do nádrže spoustu
rostlin, ale málo ryb.
A kromě toho:
• Pečlivě se starejte o filtr
a pravidelně vyměňujte část vody.
• Pravidelně hnojte, protože ve vodě
bohaté na kyslík se rostlinám vlivem
chemické reakce produkující
dusičnany rychle nedostává amonia.
Běžná hnojiva pro vodní rostliny
obsahují amonium v potřebném
množství, takže jsou rostliny
optimálně vyživovány a jeho
případný nedostatek může být rychle
odstraněn.
Upozornění: Složitější je to
s přebytkem dusíkatých odpadních
látek (tzv. kryptokorynová choroba,
strana 49). Tady zpravidla pomůže
zásadní zlepšení prostředí v akváriu.
Květy velké Fosfor
mokřanky Problematickou živinou pro rostliny
vzpřímené v akváriu je fosfor. Rostliny ho
(Hygrophila nepřijímají jako čistý prvek, ale jako
corymbosa). Tato fosfát.
rostlina má lodyhy Nedostatek fosforu by bránil
asi 60 cm vysoké,
fotosyntéze, a tedy i tvorbě kyslíku.
a proto se výborně
V akváriu však k tomuto nedochází,
hodí k osazování
protože rostliny dokážou přijmout
vysokých nádrží.
a využít i jeho nepatrné stopy.
Nadbytek fosforu, který může snadno
vzniknout ze zbytků rybí potravy,
však rostliny poškozuje, a když se
k tomu přidá ještě i nadbytek
dusičnanů, dochází k přemnožení
řas.
Rada: Pravidelnou výměnou části
vody odstraňujete alespoň část těchto
odpadních látek.
Draslík, sodík
Draslík a sodík se v naší vodovodní
vodě téměř nevyskytují. Pro potřeby
tropických rostlin je obsah sodíku
většinou dostatečný, avšak draslík
v leckterém akváriu chybí.
Nedostatek draslíku brání
fotosyntéze, a proto poškozuje celé
akvarijní prostředí.
Rada: Hnojte. Kvalitní hnojiva pro
vodní rostliny obsahují draslíku
dostatek.
Stopové prvky
Nejdůležitějším stopovým prvkem
pro akvarijní rostliny je železo.
Železo je součástí enzymů, které
pomáhají při tvorbě chlorofylu.
Nedostatek železa způsobuje
chlorózu (strana 50). Mnoho vodních
rostlin roste v přírodě na místech, kde
z břehů nebo z podloží vyvěrají
spodní vody s vysokým obsahem
železa. Tato voda je bohatá také na
ostatní stopové prvky (jako mangan,
měď, zinek, cín, bór a molybden).
Čím blíže stojí rostliny u zdroje živin,
tím hustěji a více narostou. Tyto
vyvěrající vody obsahují železo
a ostatní stopové prvky ve formě, ve
které je rostliny mohou snadno
přijímat. Jestliže se ale stopové prvky
dostanou do tekoucí vody bohaté na
kyslík, začnou se spojovat s kyslíkem
a vysráží se, což znamená, že se
stanou nerozpustnými ve vodě
a rostliny je již nemohou využít.
• Železitá pevná hnojiva určená do
dna odpovídají svým složením půdě
tropických vod na vyvěrajících
zřídlech.
• Železo a ostatní stopové prvky jsou
již obsaženy ve většině hnojiv pro
vodní rostliny.
• Můžete hnojit i denně několika
kapkami komplexního preparátu se
stopovými prvky (podle návodu
k použití).
Upozornění: Přípravky ke hnojení
železem a měřicí reagencie jsou
k dostání v akvaristických
prodejnách.
Rostlinné akvárium s neonkami. >
Vpředu vlevo: kabomba karolínská
(Cabomba caroliniana); vpředu vpravo:
šípatkovec Horemannův (Echinodorus
horemannii)f vzadu: rohatec žluťuchovitý
(Ceratopteris thalictroides).
 Akvarijní technika
Při výběru technických přístrojů stojí
v popředí většinou potřeby ryb
a nikoli rostlin, neboť živočichové
reagují na příliš studenou nebo
znečištěnou vodu mnohem citlivěji
než rostliny. Rostliny však přesto mají
některé speciální nároky, především
na osvětlení.
Akvarijní
technika, jako Osvětlení
je osvětlení, topení Světlo je nejdůležitějším
a filtry, vytváří předpokladem dobrého růstu rostlin.
rybám a rostlinám Rostliny potřebují světlo jako zdroj
optimální životní energie, aby mohly provádět látkovou
podmínky. přeměnu. Jelikož jsou akvarijní
Především světlo
rostliny většinou tropické,
má pro rostliny
v přirozeném denním světle se jim
zásadní význam.
Potřebují ho jako u nás příliš nedaří. V létě je světla
zdroj energie, aby a tepla mnoho a dochází k nadměrné
mohly provádět tvorbě řas. V zimě je světlo naopak
látkovou přeměnu. příliš slabé a rostliny strádají. Proto je
bezpodmínečně nutné umělé
osvětlení.
Délka trvání osvětlení: V rovníkových
nebo subtropických oblastech, odkud
naše akvarijní rostliny pocházejí, trvá
den po celý rok 12 až 14 hodin.
Takovou délku dne potřebují i rostliny
v akváriu, a proto je nutné akvarijní
osvětlení napojit na spínací hodiny.
Intenzita světla: Rostliny se po
milióny let přizpůsobovaly světelným
poměrům ve své vlasti. Mnohé
tropické rostliny, zejména
červenolisté druhy, potřebují spoustu
světla, jiným, jako například většině
kryptokoryn, se daří i ve stínu.
• Pro zářivky se spektrem denního
světla platí jako železné pravidlo asi
1 watt (W) na 2 litry (l) vody.
• Kompaktní úsporné zářivky mají
vyšší světelnou účinnost. Kompaktní
zářivky se šroubovitě stočenými
trubkami jsou podstatně světelnější
než modely s rovnými trubkami,
a trubky značky Lumilux dosahují asi
o 30 % vyšší svítivosti. U těchto
svítidel postačí 0,3 W na 1 l vody
(stejně tak u žárovek HQL, které
ovšem nešetří elektrickou energii).
Důležité: Hojnost světla postupně
klesá v závislosti na tom, čím
hlouběji proniká světlo do vody.
Jestliže se v nádrži o výšce hladiny
nad 40 cm daří velkým rostlinám na
pozadí, avšak menší rostliny vpředu
strádají, zvolte silnější typy zářivek
nebo instalujte další zářivku. Totéž
platí pro vodu, která je okyselována
rašelinnými preparáty a která kvůli
své hnědé barvě absorbuje velmi
mnoho světla.
Barva světla: Ryby a rostliny vypadají
nejpřirozeněji, jsou-li osvětleny
světlem, které se podobá normálnímu
dennímu svitu. Při nákupu žárovek si
dejte poradit od prodavače
v obchodě s akvaristickými
potřebami. Fotosyntéza probíhá
nejintenzivněji v dlouhovlnném
červeném a krátkovlnném modrém
spektrálním rozsahu. Používá-li
někdo na podporu růstu rostlin
fialové zářivky značky Grolux nebo
Fluora, musí je kombinovat se
zářivkami, které vyzařují denní světlo,
jinak svítí akvárium nepřirozenými
barvami.
Zářivky a žárovky
Zářivky se v akvaristice používají
nejčastěji. Jsou vůbec
nejhospodárnějším typem svítidla
a osvětlují akvárium rovnoměrně.
Většinou jsou připevněny přímo na
kryt nádrže nebo jsou instalovány
v krabičce nebo jako závěsné
lampy.
Výměna zářivek: Zářivky pomalu,
nicméně ustavičně snižují svůj výkon.
Za normálního provozu 12 až 14
hodin denně mají po 6 měsících už
jen 50 % své svítivosti. Můžeme
proto doporučit, aby se zářivky
vyměňovaly jednou za půl roku
(zejména je to důležité u fialových
zářivek Grolux a Fluora).
Bezpečný provoz akvária
Škody způsobené vodou a pojištění
akvária:
Noční můra mnoha akvaristů, že
akvárium praskne, se stane skutečností
sice relativně zřídka, přesto však by měl
být člověk na takovou eventualitu
připraven. Škody způsobené vodou, které
ostatně mohou vzniknout i přetečením
nebo prosakováním akvária, mají
většinou za následek vysoké náklady na
opravy.
Dejte proto své akvárium ještě před jeho
pořízením zahrnout do pojišt ění
domácnosti a informujte se u svého
pojišťovacího agenta, jaké náklady hradí
pojišťovna v případě škody.
Ochrana proti výpadk ům elektrického
proudu: Aby se v akváriu vytvořily rybám
i rostlinám příznivé životní podmínky,
jsou zapotřebí různé elektrické přístroje
jako filtry, topná tělesa a lampy. Je
všeobecně známo, že elektrický proud ve
spojení s vodou může být nebezpečný.
Proto bezpodmínečně dodržujte
následující bezpečnostní doporučení:
Má rada: Vysoký obsah dusičnanů
zvyšuje potřebu světla u rostlin.
V čisté vodě se jim daří, i když je
světla méně, ve vodě s vysokým
obsahem dusičnanů růst rostlin
stagnuje navzdory optimálnímu
světlu.
Žárovky HQL: Vysokotlaké výbojky
se rtuťovými parami můžete umístit
nad akvária pro hloubku vody až do
60 cm. Rovněž jsou vhodné jako
bodová světla pro záměrné nasvícení
světlomilných rostlin.
Žárovky HQI: Halogenidové výbojky
mají vyšší světelnou účinnost než
žárovky HQL a nižší spotřebu
energie. Ve sladkovodní akvaristice se
však nijak zvlášť neosvědčily. Spínací hodiny,
k nimž jsou
připojeny akvarijní
lampy, spolehlivě
řídí dél ku trvání
osvětlení.
• Při nákupu elektrických přístrojů dbejte
na to, aby byly povoleny k provozu
v České republice a odpovídaly našim
normám; zpravidla to je uvedeno na
štítku.
• U přístrojů, které chcete použít do
akvária, musí být poznámka, že jsou
k takovému účelu vhodné.
• Obstarejte si takzvaný spínač Fl
(ochranný spínač proti poruchám
elektrického proudu), který by mohl být
k dostání v akvaristických prodejnách
nebo elektropotřebách a který se
zapojuje mezi zdroj elektrického proudu
a přístroj. Dojde-li k nějakému defektu
na přístrojích nebo kabelech, spínač
okamžitě přeruší přívod proudu.
• Ještě předtím, než začnete v akváriu
cokoli dělat nebo než z něj vyjmete
elektrické přístroje, vytáhněte ze zásuvky
síťovou zástrčku.
• Případné opravy svěřte pouze
odborníkovi.
Neonky se
krásně
od rážejí od
sytých barev
rostlinného
pozadí. V popředí
vpravo: malá
kryptokoryna;
vlevo: šípatkovec
červeno l i stý
(Echinodorus
osiříš) jako
solitérní rostlina;
uprostřed: různé
druhy šípatkovců;
na pozadí vpravo:
kolovka velká
(Rotala
macrandra); na
pozadí vlevo:
jemná, koňakově
zbarvená tuhanka
(Ammannia
gracilis).
Akvária, kde
se má dařit
překrásným
rostlinám, smějí
být osazena jen
malými a nepříliš
čilými druhy ryb.
Zapomeňte na
všechny druhy
ryb, které žerou
rostliny nebo se
rády ryjí ve dně.
Velice vhodné
jsou malé
a středně velké
neonky, parmy
a parmičky
a všechny druhy
živorodek.

PRAXE
Vytápění, filtry
Nejen hnojení oxidem
uhličitým a volba správného
osvětlení podnítí rostliny
k bujnému růstu. Růst rostlin
může docela dobře podpořit
i volba správného vytápění
a filtru.
Vytápění akvária
Většině akvarijních rostlin se
daří při rozsahu teplot od 21
do 30 °C, přičemž nejlépe
rostou při 23 až 27 °C.
Rostliny ze subtropických
oblastí snesou i chladnější
vodu. Nejpřizpůsobivější jsou
kosmopolité jako např. trhutka
plovoucí (Riccia fluitans), které
1 Regulované topidlo: Regulační
šroub musí zůstat nad vodou.
se daří při teplotách od 12 do
30 °C a výše. Jelikož ani
rostliny, ani ryby nesnesou
vyšší teploty a náhlé prudké
teplotní výkyvy, musí topení
v akváriu řídit a kontrolovat
termostat. Ten konstantně
udržuje nastavenou teplotu
v rozsahu ± 1 °C.
Regulovaná topidla
Obrázek 1
Regulovaná topidla jsou
tyčinková topná tělíska se
zabudovaným termostatem.
Toto cenově nenáročné
vytápění se připevní v akváriu
přísavkami tak, aby se víčko
s regulačním šroubem
nacházelo nad vodní
hladinou.
Termofíltr
Tento praktický a snadno
obsluhovatelný přístroj je
vlastně filtr s vestavěným
topným tělesem, který je
regulován termostatem. Voda
se ohřívá při filtrování.
Vytápění dna
Obrázek 2
Topení umístěné ve dně ohřívá
písek, který pak má o 1 až 2 °C
vyšší teplotu než voda. Voda
se pak ohřívá přirozenou
cirkulací.
Působení: Obrázek 2 ukazuje
na příkladu topného kabelu
instalovaného v nádrži, jak
teplá voda stoupá vzhůru,
takže chladnější voda je
stlačována do spodních vrstev
akvária. Takto se ke kořenům
neustále přivádějí živiny
a čerstvá voda. Dno se nekazí
a bakterie, které v něm žijí,
odbourávají společně
s bakteriemi filtru škodlivé
látky. Současně tak nemůže
dojít k tomu, že by rostliny
„nastydly", je-li nádrž
umístěna v chladné nebo
nevytápěné místnosti.
Položení topného kabelu
Kabel se rozvine po ploše dna
a upevní se na plastikové
kolejničky nebo podložky, aby
neležel přímo na skle. Tyto
kabely jsou vhodné i do
nádrží, ve kterých se emerzně
pěstují rostliny
k rozmnožování.
Topná podložka
Tato podložka se umístí
zvenku pod akvárium a od dna
akvária se musí izolovat
vhodným materiálem (např.
polystyrénem).
Pozor: Použijete-li topnou
podložku, nesmí být substrát
v akváriu ani příliš
jemnozrnný, ani bahnitý!
Nepropustné dno se nemůže
dostatečně rychle promývat,
takže zejména mezi kameny
nebo jinými velkoplošnými
dekoracemi vzniká tepelný
spád. Důsledek: Dno se může
roztrhnout! Také příliš silná
nebo nepředpisově instalovaná
podložka může způsobit
rozpínání skla!
Rada: jelikož dno v důsledku
neustálého proudění vody
pracuje podobně jako filtr, po
nějakém čase se stejně jako
každý jiný filtr znečistí a ucpe.
Kořeny rostlin by se pak mohly
poškodit a bakterie ve filtru
odumřít. Proto je zapotřebí
dno jednou ročně vyčistit.
Má rada: Nedoporučuji
ohřívat celou nádrž jednou
topnou podložkou. K vytápění
dna raději použijte
nízko voltové topidlo,
regulované dvouokruhovým
termostatem, který
v chladných dnech spustí
regulované topidlo. To
rostlinám lépe svědčí a kromě
toho nemusíte nádrž čistit tak
často.
Intenzita vytápění
V nevytápěných prostorách
a v místnostech, kde se přes
zimu dočasně netopí nebo kde
se topí jen málo, by mělo
akvarijní topení poskytovat
výkon 1 wattu na litr vody.
Jestliže nádrž stojí v normálně
vytápěném pokoji, postačí asi
0,5 wattu na litr.
2 Smyčky topného kabelu
k vytápění dna.
3 Nádrž, ve které se má dobře dařit rostlinám, potřebuje doléhající kryt
a slabé proudění vody bez prudkých pohybů.
Filtry a vzduchování
Akvarijní filtry odstraňují
z vody plovoucí nečistoty, jako
jsou zbytky potravy, volné
částečky rostlin a přebytečný
detrit. Filtrové bakterie
zpracovávají nejen tento
odpad, ale i ve vodě
rozpuštěné výkaly ryb na látky,
které akvarijnímu prostředí
nijak neškodí. K tomu
spotřebovávají O2 a vydávají
CO2.
Důležité: jelikož ve znečištěné
vodě utrpí újmu spíše ryby než
rostliny, je při výběru filtru
důležitější brát ohled na
potřeby ryb.
Tipy na filtry a vzduchování
Obrázek 3
Ať už se rozhodnete pro vnitřní
nebo vnější filtr či zvolíte ten
či onen filtrový substrát, není
pro rostliny tak důležité.
Podstatné ovšem je, aby se
z vody nevyháněl CO2, který
rostliny vyživuje, ještě předtím,
než ho rostliny mohou využít.
Nádrž, ve které mají rostliny
bujně růst, potřebuje těsně
doléhající kryt a voda v ní
musí proudit jen slabě a bez
prudkých pohybů.
Do akvária nevhodné jsou
všechny technické přístroje,
které obohacují vodu kyslíkem
nebo které vyhánějí CO2,
například:
• Filtr, jehož výpust vyvolává
na vodní hladině silné
turbulence.
• Tryska jako výpust
venkovního filtru, skrze kterou
je voda vstřikována do nádrže.
• Vzduchovací kameny, které
fungují jako vzduchové zřídlo.
• Závlahový filtr, protože ten
vypouští filtrovanou vodu
téměř bez obsahu CO2.
 Správný výběr
a výsadba rostlin
Jelikož mají rostliny jednak působit
dekorativně, a jednak tvoří životně
důležitou součást vodního světa
v akváriu, měli byste pro jejich výběr
a vysazování znát a uplatnit několik
základních pravidel, zkušeností a rad.
Základní pravidla pro výběr rostlin
Živé společenství: Aby se rostliny
i ryby cítily stejně dobře, musíte
dodržet tyto zásady:
• Všechny druhy rostlin musí mít
zhruba stejné nároky na složení vody,
teplotu a intenzitu světla.
• Životní potřeby rostlin se musí
shodovat s potřebami ryb.
Kabomba vodní Velikost nádrže: Informujte se o tom,
(Cabomba aquatica) jak moc rostliny vyrostou (popisy
rozkvétá v akváriu rostlin, strana 64). Rostliny, které
jen zřídka. Obtížně musíte neustále zastřihovat, abyste je
se pěstuje, protože „přizpůsobili" velikosti akvária, vám
má velmi vysoké mnoho radosti nepřinesou. Rostliny
nároky na kvalitu se rozvinou do své plné krásy
vody a potřebuje
a budou plnit své detoxikační
extrémní osvětlení.
a okysličovací poslání jen tehdy,
budou-li moci růst bez rušivých
zásahů, aniž by musely ustavičně
tvořit nové kořeny nebo si léčit
poranění. Například rostliny
s olistěnými lodyhami, jsou-li
v intervalu několika týdnů
zastřihovány a nově vysazovány,
postupně slábnou, až nakonec
uhynou. Proto platí:
• Do plochých nádrží se nehodí
vysoké rostliny, jako je Cabomba
(kabomba), vysoké druhy rodu
Hygrophila (mokránka) nebo
Heteranthera zosterifolia (kosokvět
úzkolistý).
• Do malých akvárií o délce do
1 m nevysazujte velké rostliny, jako je
Echinodorus cordifolius (šípatkovec
srdčitý).
• Naproti tomu do velkých akvárií by
neměly být vysazovány příliš malé
rostliny. Nádrž 2 m dlouhá a 70 cm
vysoká nebude vypadat dekorativně,
bude-li osázena jen drobnými
rostlinami, jako je Echinodorus
tenellus (šípatkovec jemný), Samolus
parviflorus (solenka drobnokvětá)
nebo nízkými druhy kryptokoryn.
Složení: Velkolisté rostliny se dobře
vyjímají vedle rostlin s jemnými,
čárkovitými listy, světle zelené
rostliny v sousedství tmavě zelených
nebo červenolistých rostlin a rostliny
s listovou růžicí dobře vyniknou
v kombinaci s rostlinami s nápadnou
lodyhou.
Do akvária nejsou vhodné: Pokojové
rostliny, které se údajně dají použít
jako akvarijní rostliny, například
„podvodní bromélie" nebo „podvodní
palmy". Tyto rostliny sice po nějakou
dobu ve vodě vegetují, nic však
akvarijnímu prostředí nepřinášejí
a nakonec beztak uhynou.
Odumírající rostliny jsou
nebezpečným zdrojem nákaz.
Upozornění: Ke správnému výběru
rostlin vám mohou pomoci popisy
a fotografie 49 atraktivních
akvarijních rostlin (strana 62 až 89).
Tam najdete údaje o velikosti
a vzhledu rostlin a doporučení, kam
je v nádrži umístit a jak je správn ě
pěstovat.
Životní potřeby rostlin a ryb musí být v souladu.

Rady pro nově založená akvária řasám nedají žádnou šanci. Jakmile se K fotografii:
Osvědčilo se osazovat nové akvárium akvárium po několika měsících Bohatě osazené
pro začátek jen nenáročnými „zajede" a rostliny i ryby jsou zdravé, akvárium. Vpředu
rostlinami. Náročné rostliny potřebují můžete postupně vyměňovat vpravo: l obelka
často delší dobu, než se aklimatizují nenáročné rostliny za náročné, jako šarlatová; vpředu
a začnou růst. Během této doby však jsou kryptokoryny a druhy rodu vlevo: kryptokoryna
nepřispívají ke zlepšování vody, nejmenší; vpředu
Cabomba. Jestliže vysadíte do akvária
uprostřed: kabomba
a proto může dojít k přemnožení řas. jednou za 2 až 4 týdny novou karolínská; přímo
Jestliže se povlaky řas nad míru skupinu rostlin, pak v něm budete mít uprostřed:
rozšíří, citlivé rostliny uhynou. už tolik zakořeněných a rostoucích kryptokoryna
Naproti tomu rychle rostoucí rostlin, že nové přírůstky, které se Wendtova;
a nenáročné rostliny, např. zakucelky ještě nestačily vzpamatovat uprostřed vlevo:
nebo šípatky, narostou tak rychle, že z přesazení, nebudou muset čistit hnědovka křídlatá.
 vodu. V takto „zajetém" akvarijním
prostředí i lépe porostou.
Upozornění: Kryptokorynám se ve
zbrusu nově upravených nádržích
často vůbec nedaří!
Jako prevence proti řasám byste měli
do nově založené nádrže okamžitě
vysadit ryby, které požírají řasy,
a 2 týdny je vůbec nekrmit! Jinak
porostou řasy mnohem rychleji než
rostliny. Nejlépe „pracují" parmička
černopruhá (Crossocheilus siamensis)
a krunýřovec modrý (Ancistrus
dolichopterus). Dobrými likvidátory
řas jsou i mnozí další krunýřovcovití
„ Trávovitě" rostoucí (z rodů Otocinclus, Panaque,
byliny do popředí Hypostomus, Rineloricaria
se často prodávají a Farlowella) a živorodky z čeledi
v mřížkových Poecilidae.
košíčcích. Košíček
se musí před Proč jsou odborné názvy důležité
vysazením rostliny
Jako akvarista často přijdete do styku
odstranit.
s odbornými názvy jak rostlin, tak
i ryb. Můžete-li přesně uvést odborný
název, nemůže se vám při velké
rozmanitosti druhů stát, že byste něco
koupili špatně.
První část názvu uvádí rod, k němuž
rostlina patří.
Druhá část názvu označuje druh
v rámci rodu. Příklad: Echinodorus
tenellus (šípatkovec jemný).
Echinodorus je tedy název rodu,
tenellus je název druhu.
Kontrolní seznam pro nákup rostlin
V akvaristických prodejnách
a v obchodech s chovatelskými
potřebami najdete velký výběr
akvarijních rostlin.
Většina nabízených rostlin je vsazena
do malého hrnku. Rostliny s volným
kořenovým bálem se dnes prodávají
už jen zřídka. Sazeničky přicházejí
do obchodu ve svazcích a se stonky
zabalenými do pěnové hmoty nebo
minerální vaty. Kupujte jen zdravé
a pokud možno mladé rostliny:
Zdravé rostliny mají pevné listy
a pevné stonky a jsou dobře
probarvené.
Rostliny se spoustou ulámaných
a zahnědlých listů se sice při dobré
péči rychle zotaví, pokud ovšem mají
zdravá „srdíčka", avšak do nově
zakládaných akvárií se nedoporučují.
Mladé rostliny se přizpůsobí novým
podmínkám v akváriu snáze než
staré, u kterých může být šok
z přesazení někdy tak silný, že ztratí
část listů.
Přeprava rostlin
Na krátkou cestu z obchodu domů
postačí, když prodavač zabalí rostliny
do plastikového sáčku nebo necitlivé
druhy zavine do novinového
papíru.
Důležité: Rostliny okamžitě ponořte
do od státe vody!
Pro delší transport byste měli použít
uzavíratelný kbelík, nebo si přinést
sklenici a rostliny převážet ve
vodě.
V zimě zabalte přepravní nádoby do
silné vrstvy novinového papíru nebo
do polystyrénové krabice.
Péče o rostliny před vysazením Pískořka věžovitá se později z akvária
Nově zakoupené rostliny se musí jen velmi těžko odstraňuje. Jelikož se
před vysazením očistit. Nejprve zavrtává do dna, promíchá během
ponořte rostliny (i s hrnkem) do času zásobní hnojivo s vrchní vrstvou
nádoby s odstátou vodou. Aby písku, takže se naruší celé prostředí
nezasychaly, překryjte je archem dna a silně železité hnojivo může
novinového papíru. Papír nasákne zbarvit vodu do červena.
vodu a udržuje části rostlin, které ční
z vody, vlhké. Každá rostlina se musí
vyjmout z nádoby k očištění zvlášť.
• Kontejnerové rostliny opatrně
vyjměte z hrnku. Pokud možno to
nedělejte násilím. Aby se kořeny
nepoškodily, musí se někdy hrnek
kousek po kousku od kořenů opatrně
od stříhat.
• Z kořenového balu rostlin opatrně
vymyjte skelnou nebo minerální vatu.
Listy a stonky: Zastřihněte suché,
rozmačkané a ulomené části rostlin
a také roztřepené nebo zahnědlé listy.
Kořeny: Odstřihněte všechny
odumřelé kořeny. Mrtvé kořeny jsou
hnědé a povadlé, zdravé jsou světlé
a pevné.
Vajíčka vodních plžů: Na mnohých
rostlinách z obchodu a téměř na
všech rostlinách ve starším akváriu
ulpívá trocha vajíček nebo mláďat
vodních plžů.
• Pěstujete-li ve svém akváriu ryby
a jen robustní rostliny, nemusíte
vajíčka odstraňovat. Plži jsou ve
společenském akváriu užiteční,
protože se živí zbytky potravy
a malými řasami.
• Vajíčka musíte odstranit tehdy,
jestliže nádrž plánujete hlavně nebo
pouze pro rostliny a pokud chcete
pěstovat i jemnolisté a citlivé druhy.
Proto je opatrně z rostlin seškrábněte.
Má rada: Každopádně odstraňte
pískořku věžovitou, jestliže jste na
dno pod písek vložili zásobní hnojivo
Ve společenském akváriu jsou okružák
(strana 40). Ze zakoupených rostlin ploský (nahoře) a pískořka věžovitá (dole)
proto raději seškrábněte všechna užitečnými pomocníky. Živí se zbytky
vajíčka plžů. potravy a drobnými řasami.
Dno (substrát)
Pro kvalitu vody je důležité, aby dno
nádrže neobsahovalo vápno.
Vhodné dno: Doporučuje se
křemičitý písek o velikosti zrn 2 až
3 mm.
Nevhodné dno: Příliš jemnozrnný
písek má velkou hustotu a špatně se
promývá. Proto se v něm vytvářejí
hnilobné plyny. Naopak do
meziprostor příliš hrubozrnného
písku napadá nadměrné množství
detritu, takže se dno zabahňuje. Při
vytápění dna pak v takových
případech dochází k tepelnému
spádu (strana 22).
Barva dna: Písek by měl být hnědý
nebo barevný. Světle šedý písek silně
odráží světlo, a to ryby ruší.
Zásobní hnojivo: Pro optimální růst
rostlin je zapotřebí vložit pod písek
zásobní hnojivo, obsahující železo,
které je k dostání v akvaristických
obchodech. Dodržujte návod
k použití. Toto zásobní hnojivo je
nezbytné, protože rostliny při dobrém
osvětlení rychle rostou a potřebují
spoustu živin.
Má rada: Dno vysypte pískem
stupňovitě, zepředu dozadu do výšky.
Ve velkých nádržích se tak vytvoří
terasy. Na poslední a nejvyšší terasu
umístěte rostliny, které potřebují
nejvíce světla.
Tipy na dekorace v akváriu
O dekoračních materiálech a jejich
použití v akváriu najdete bohaté
informace v běžné akvaristické
literatuře (Knihy, které vám mohou
být užitečné, strana 95). Zde se proto
omezíme jen na několik důležitých
upozornění:
Kameny (čedič, žula, láva, břidlice
atd.) nesmí obsahovat vápenec!
S rostlinami výborně kontrastují
hnědé kameny.
Zbytky dřev z rašelinišť (k dostání
občas i v akvaristických prodejnách),
které v akváriu nehnijí, se musí před
vložením do nádrže vyčistit
a důkladně vyvařit. Kořeny musí být
dobře nasáklé, jinak vyplavou na
hladinu.
Úkryty a skuliny pro tření mohou
ryby najít mezi kořeny, pod kameny
tvořícími jeskyňky nebo ve
vyvařených skořápkách kokosových
ořechů.
Zadní stěnu i postranní stěny by měly
zakrývat dekorace, protože všichni
živočichové se cítí lépe, není-li jejich
životní prostor otevřený do všech
stran. Na vnější stěny můžete upevnit
pomalovaný papír nebo polystyren,
nebo uvnitř akvária vystavte stěny
z kamenů, korkové borky nebo
polyuretanu. Dají se koupit i plastové
zad ní stěny.
Terasy člení akvárium opticky.
Vertikálně postavené skleněné pásy
upevněte silikonovým kaučukem
a zepředu je zaslepte kameny, zbytky
dřev a korkem (přilepit!) tak, aby
ladily se zadní stěnou. Terasové
kameny nebo rašelinové cihly na
stavbu zídky jsou k dostání
v akvaristických prodejnách.
Jednotlivá oddělení, která jsou
vytvořena terasami, můžete vyplnit
různými druhy písečných směsí pro
pěstování rostlin s různými nároky.
Kořeny a oddenky
Mnohé rostliny ukládají škroby vytvořené při fotosyntéze do hlíz, cibulek nebo rhizomů.

Kalatka živorodá

Hlízy kalatky živorodé shromažďují

živiny na horší časy, k témuž účelu
slouží i cibulky křínu a kořeny
plavínu vodního. Kořeny plovoucích
rostlin slouží k přijímání výživy. Při
chovu ryb se využívá kořenů
plovoucích rostlin k vytírání.

Babelka řezanovitá

Kalatka šroubovitá Křín plovoucí Plavín vodní

PRAXE
Vysazování rostlin
Vysadit akvarijní rostliny tak,
aby vám pěkně rostly, není
zpravidla žádný problém.
U mnohých rostlin je ale
důležité přesně vědět, na co je
třeba při vysazování dát pozor.
Rady a zkušenosti pro správné
sázení najdete na této
dvoustraně a na straně 32.
Dobrá rada pro nově
zakládané akvárium
Ještě než začnete se sázením,
naplňte již zařízené akvárium
včetně dekorací asi tak do
poloviny nebo dvou třetin
vodou. Tak ochráníte rostliny
před zasýcháním a jinou
újmou při výsadbě. Aby se dno
při nalévání vody příliš
nerozvířilo, položte do nádrže
arch novinového nebo
balicího papíru, nebo do ní
položte velký talíř. Na něj se
při nalévání soustředí vodní
paprsek.
Má rada: Rostliny vysazujte až
tehdy, když bude mít voda
teplotu nejméně 22 °C.
Studená voda způsobuje
rostlinám velký šok.
Sázení rostlin s kořeny
Obrázek 1 a 2
Bez ohledu na to, zda jste
koupili rostliny v květináčku
nebo prostokořenné,
postupujte při sázení rostlin se
svazčitým kořenovým
systémem (bez rhizomů anebo
hlíz) takto:
• Ostrým nožem nebo ostrými
nůžkami zkraťte asi o polovinu
až dvě třetiny délku kořenů.
Rostlině musí zůstat jen tolik
kořenů, aby zůstala vězet
v písku dna a nevyplavala.
Zkrácení podporuje tvorbu
nových kořenů.
• Utvořte prstem ve dně jamku
a zasaďte do ní rostlinu co
nejhlouběji.
• Jamku zahrňte ze stran
pískem a přitom opatrně
povytahujte rostlinu vzhůru tak
dlouho, až se nad úrovní dna
objeví kořenový krček.
Má rada: U šípatek a zákrutich
by měly po jejich vysazení
vyčnívat asi 2 mm kořenů.
Ceratopteris thalictroides
(rohatec žluťuchovitý) roste
mnohem rychleji, zůstanou-li
vyčnívat ze dna 1 až 2 cm
kořenového balu.
1 Rostliny s kořeny vsadte
hluboko do jamky.
Sázení cibulí, hlíz a rhizomů
Obrázek 3
U akvarijních rostlin
s rhizomy, cibulemi nebo
silnými hlízami můžete kořeny
téměř úplně odříznout. Až do
vytvoření nových kořenů žije
rostlina z rezervních látek
uložených v některém z těchto
zásobních orgánů.
Pozor: Snažte se tyto zásobní
orgány při výsadbě neporanit!
Sázení cibulí a hlíz
Obrázek 3 vlevo
Cibule nebo hlízy se musí
sázet tak, aby bylo ještě dobře
vidět místo, z něhož rostou
listy. Ve dně může vězet jen
polovina cibulky.
Sázení rhizomů (oddenků)
Obrázek 3 uprostřed
Jelikož se nové kořeny tvoří
pouze na uzlinách rhizomů,
musí být rostlina vsazena co
nejhlouběji. Místo, z něhož
rostlina vyhání listy, však
nesmí být zahrabáno do písku.
2 Jamku zahrňte, rostlinu
pak
Rhizomy se sázejí šikmo
z toho důvodu, aby v půdě
ležela co největší část rostliny,
avšak srdíčko vyčnívalo ven.
Zejména u rhizomů
kryptokoryn musíte dbát na
jejich správné vysazení, jinak
se těmto rostlinám vůbec
nedaří.
Sázení plavínu vodního
Obrázek 3 vpravo
Plavín vodní (Nymphoides
aquatica) se v akváriu pěstuje
obtížně, a už při vysazování je
třeba s ním zacházet velmi
opatrně.
Kořeny, připomínající
drobounké banány, sm ějí být
vsazeny do dna nanejvýš
z jedné čtvrtiny.
Mohou se také jen položit na
dno a opatrně upevnit
nějakými příchytkami.
Důležité: Kořeny jsou tak
citlivé, že pokud se vsadí mezi
špičaté kamínky písku, mohou
se snadno poranit, začnou hnít
a nakonec odumřou.
4 Rostliny s lodyhami sázejte jed-
notlivě, každou do vlastní jamky.
3 Vysazování rostlin
se zásobními
orgány:
1 Cibulky musí
vyčnívat z půdy asi
z poloviny.
2 Rhizomy vysazujte
šikmo.
3 Kořeny plavínu
vodního opatrně
vsaďte do dna jen
z jedné čtvrtiny.
Sázení rostlin s
olistěnými
lodyhami Upevnění rostlin svorkami
Čerstvě vysazené rostliny sice
Obrázek 4
Rostliny s olistěnými dlouhými zpravidla nikdy nehnijí,
nicméně v případě vzácných
lodyhami jsou většinou bez
sazenic, u kterých nechcete
kořenů. Vysazují se do skupin,
podstupovat žádné riziko, by
avšak každá lodyžka musí mít
se měly použít svorky:
svou samostatnou jamku. Pak
Rostliny vysaďte jednotlivě do
nedojde k tomu, že by jeden
dna a každou upevněte
hnijící stonek nakazil ostatní.
svorkou ze skla nebo plastu
Jak je sázet:
(k dostání v akvaristickém
• Jelikož zahrabané listy
obchodě).
zahnívají, musí se ze dvou či
Nové kořeny si ve dně najdou
ještě lépe ze čtyř uzlin v dolní
cestu samy. Tato metoda bude
části stonku odstranit listy.
• Stonek vsaďte do hloubky ovšem úspěšná jen tehdy,
2 až 4 uzlin. Jen v takové nechováte-li v akváriu příliš
hloubce mohou rostliny čilé ryby ani ryby, které rády
vytvořit dostatek kořenů, ryjí ve dně.
protože z těchto uzlin vyrůstají
nové kořeny.
Takováto zahrada pod hladinou nesmí být ponechána sama sobě.
Zvláštní rady pro výsadbu
Mnohým rostlinám se bude dařit lépe,
vezmete-li při jejich sázení v úvahu
tvar kořenového balu nebo zvláštní
citlivost některých rostlinných druhů.
K tomu několik rad:
Plošně kořenící rostliny - jako druhy
rodu Echinodorus a Aponogeton - se
nejlépe sázejí do ploché, široké
prohlubně, ve které se mohou jejich
kořeny dobře rozprostřít.
Hluboko kořenící rostliny - jako jsou
kryptokoryny, šípatky a zákrutichy
- se sázejí do úzkých a hlubokých
jamek. Dávejte pozor, abyste přitom
nerozvířili uložené zásobní hnojivo.
Malé rostliny pro popředí - jako je
Lilaeopsis novae-zelandiae (mrkvovitá
rostlina z Nového Zélandu) - rostou
pevně sevřené v plastikových
kelímcích a často se nedají dělit.
Hrnek pouze uvolněte a tam, kde je
to možné, kořeny zkraťte. Rostlinu
vysazujte jako solitéru.
Hlízy druhů rodu Aponogeton, které
jste zakoupili v době jejich
vegetačního klidu, nemají žádné listy.
Proto je velice důležité, abyste je
vysadili do dna ve správné poloze.
„Očka", z nichž vyrazí listy, musí při
vysazování směřovat nahoru, jinak
rostlina nevyroste!
Druhy rodu Anubias mají tak citlivé
kořeny, že je raději vůbec
nezkracujte. Rostliny jen položte na
písek a rhizomy zatěžkejte kamenem
nebo upevněte svorkami. Mladé
kořeny si potom ve dně samy najdou
cestu. Rostliny můžete přivázat
silonovým vlascem také na staré
kořeny nebo na porézní kameny;
zapustí do nich kořeny. Anubias
barteri var. nana ostatně není příliš
citlivá.
O rostliny je třeba neustále pečovat.

Kapraďorosty, jako je hnědovka čerstvě vyhnaným kořínkům nebránili

křídlatá (Microsorium pteropus) v růstu.
a guinejská vodní kapradina Kořeny plovoucích rostlin se
Bolbitis heudelotii, rostou na zbytcích nezastřihávají. Položte rostliny jednu
dřev z rašelinišť a lávových kamenech vedle druhé na vodní hladinu. Pokud
lépe než ve dně. se při převozu do sebe zapletly anebo
Upevňují se silonovými vlasci na pokud jsou vzájemně slepeny,
dřevo nebo kámen. Jestliže se za postačí, když je několikrát ponoříte.
nějakou dobu udrží samy silou Rozpletou se samy a vyplavou na
vlastních kořenů, můžeme vlasce hladinu ve správné poloze.
opatrně odstranit.
Při vysazování do dna se rhizomy
nesmí zahrabat (obrázek, strana 31).
Stulíky a lekníny (Nuphar
a Nymphaea) se pouze položí na
písek a upevní kamenem nebo
svorkou.
Druhy rodu Crinum (kříny) jsou
citlivé na otlak a ostré kamínky. Proto
zabalte cibulky před vysazením do
hrubé vláknité rašeliny. Kořenový
základ cibulky ale neobalujte, abyste
PRAXE
Návrhy na osázení

Příklad osázení nádrže

o délce 60 cm
Obrázek 1
1 kořen, několik kamenů,
žádné terasy, žádné plovoucí
rostliny (rostliny dna se
rozprostřou na vodní ploše).
Rostliny:
1 Hygrophila difformis
(1 svazek),
2 Myriophyllum aquaticum
(1 svazek),
3 Vallisneria spiralis
(1 svazek),
4 Alternanthera reineckii
červená (1 hrnek),
5 Microsorium pteropus
(1 svazek),
6 Ludwigia repens
(1 svazek),
7 Echinodorus cordifolius
(1 kus „mini" jako solitéra),
1
8 Cryptocoryne affinis Návrh
osazení
(1 svazek),
malého
9 Echinodorus tenellus akvária
(3-5 hrnků).
3 Cryptocoryne wendtii
Příklad osázení nádrže
(3 hrnky),
o délce 130 cm
4 Hygrophila corymbosa
Obrázek 2
(1 hrnek),
1 terasa, 1 kořen nebo několik
5 Anubias barteri var. nana
kamenů, terasová zídka
(3 kusy),
z borky dubu korkového nebo
6 Crinum natans (1 kus),
plochých kamenů.
7 Vallisneria asiatica var.
biwaensis (2 svazky),
Rostliny:
8 Hygrophila polysperma
1 Cabomba aquatica
(1 svazek),
(2 svazky),
9 Microsorium pteropus,
2 Cryptocoryne affinis
10 Hemianthus micranthe-
(3 hrnky),
moides (3 svazky),
11 Heteranthera zosterifolia
(2 svazky),
12,13 Nymphaea lotus
(po 1 kusu),

2 Návrh
osazení
středního
akvária
(l130 x
60 cm)
14 Echinodorus tenellus
(6-8 hrnků),
15 Myriophyllum aquaticum
(1 svazek),
16 Bolbitis heudelotii
(2-3 kusy).
Příklad osázení nádrže
o délce 200 cm
Obrázek 3
Na zadní stěně a postranních
stěnách jsou vystavěné
dekorace z korkových,
kamenných nebo plastových
stěn. Terasy jsou upraveny
z korku, kamenů, kořenového
dřeva nebo plastu.
Rostliny:
1 Hygrophila corymbosa
(1 svazek),
2 Heteranthera zosterifolia
(1 svazek),
3 Vallisneria spiralis
(1 svazek),
4 Cryptocoryne pontederiifolia
(3 svazky),
5 Cryptocoryne x willisii
(3 svazky),
3 Návrh osazení velkého akvária (plocha dna 200 x 70 cm)
6 Alternanthera reineckii
(3 hrnky),
7 Cryptocoryne cordata
(3 svazky),
8 Nymphaea lotus
(zelenolistý, 3 svazky),
9 Cabomba piauhyensis
(1 svazek),
10 Limnophila aquatica
(4 hrnky),
11 Lobelia cardinalis (6 hrnků),
12 Hemianthus
micranthemoides (5 hrnků),
13 Echinodorus tenellus
(asi 30 kusů)
14 Hygrophila polysperma
(1 svazek)
15 Cryptocoryne affinis
(2 hrnky)
16 Vallisneria asiatica var.
biwaensis (1 svazek),
17 Didiplis diandra
(2 svazky),
18 Hygrophila difformis
(1-2 svazky),
19 Microsorium pteropus
(5 kusů),
20 Hydrocotyle leucopetala
(1 svazek),
21 Ammannia gracilis
(3 hrnky),
22 Cryptocoryne wendtii
(3 svazky),
23 Nymphaea lotus
(červenolistý, 1 kus),
24 Saururus cernuus
(10 hrnků)
25 Echinodorus osiříš (3 kusy)
26 Sagittaria subulata
(1 svazek),
27 Rotala macrandra
(2 svazky),
28 Aponogeton ulvaceus
(1 hrnek),
29 Echinodorus tenellus
(asi 30 kusů),
30 Shinnersia rivularis
(1 svazek),
31 Cabomba aquatica
(1 svazek),
32 Bacopa caroliniana
(2 svazky),
33 Cryptocoryne affinis
(3 hrnky).
 Rady pro úpravy a výzdobu
K dekoraci můžete použít, stejně jako
v každém jiném akváriu, kameny,
dřevo, korek a plast. V úvahu
přicházejí všechny rostliny, které se
vám líbí, pokud kladou stejné nároky
na prostředí. Chcete-li si zařídit
velkou nádrž se spoustou rostlin,
naplánujte si jejich uspořádání
nejprve na papíře. (Návrhy na
osazení nádrží jsou na stranách
34 a 35.)

Ryby do „holandského akvária"

Ryby do této zahrady pod hladinou
nesmějí být příliš velké, ani příliš čilé.
Samozřejmě by neměly okusovat
rostliny, ani se rýt ve dně. Bez
problémů zde žijí:
• Malé až středně velké neonky
a jejich příbuzní, např. neonka
červená (Paracheirodon axelrodi),
tetra černá (Gymnocorymbus
ternetzi), všechny druhy rodu
Hemigrammus, například tetra žhavá
(Hemigrammus erythrozonus),
všechny druhy rodu Hyphessobrycon,
Květy kryptokoryny sarawacké
například tetra krvavá
(Hyphessobrycon callistus), všechny
druhy rodu sekernatek, například
K fotografiím: Založení „holandského akvária" Carnegiella strigata, všechny ryby
Kryptokoryna „Holandské akvárium" je efektně z rodu drobnoústek a šikmostojek
sarawacká osazená zahrada pod hladinou. Aby (Nannostomus a Nannobrycon).
(Cryptocoryne • Malé a středně velké parmy
dekorace a rostliny působily celkově
pontederiifolia, a parmičky, které neokusují rostliny,
harmonickým dojmem, je třeba zvolit
subsp. sarawacensis) například parmička purpurová
patří k rostlinám rostliny, které mají stejné nároky na
osvětlení, teplotu, složení vody (Puntius nigrofasciatus), parmička
s listovými růžicemi.
a hnojení. Kromě toho by tvary cejlonská (Barbus cumingi),
Obrázek vpravo
ukazuje pohled do a barvy rostlin měly spolu pruhované danie rodů Danio
nitra květu. kontrastovat a působivě se doplňovat. a Brachydanio a všechny
Dokonce i ryby se vybírají tak, aby se razbory.
hodily k rostlinám. • Všechny druhy živorodek čeledi
Poeciliidae, není-li voda příliš měkká
(nesmí být měkčí než 12° celkové
tvrdosti). Dávejte pozor, abyste
z nádrže včas vychytali přebytečné
mladé rybky!
Počet ryb: Počítá se 4 až 8 l vody na Má rada: Přerostlé rostliny se často
cm rybí délky (délka dospělé ryby). vyvrátí a musí se znovu zasadit
(rostliny s vysokými stonky
Péče o „holandské akvárium" v popředí někdy i jednou za týden),
Ke správné péči o toto rostlinné a tak neustále potřebujete nové,
akvárium potřebujete: vzhledné rostliny, které můžete
• Několik hodin týdně, jinak bude vysadit místo rostlin chřadnoucích.
nádherná vodní zahrada brzy vypadat Neustálé kácení a přesazování totiž K fotografii: Květ je
jako džungle. oboupohlavní. Nad
většině rostlin nesvědčí. Proto byste
• Pevně uzavíratelný kryt, aby semeníkem,
měli mít v zásobě náhradní rostliny,
tvořeném srostlými
zbytečně neunikal oxid uhličitý (CO2) které si předpěstujete v jednom nebo plodolisty, je
(strana 11). více akváriích submerzně nebo vyzdvižena blizna
• Dostatečné osvětlení, přednostně ze emerzně. Nejsilnější mladé rostliny (žlutá), která
zářivek, které rovnoměrně osvětlují a nové výhonky pak podle potřeby zachytává pylová
celou nádrž (strana 18). přesadíte do „holandského akvária". zrna. Prašníky,
• Vytápění dna (strana 22), neboť Zahrada pod hladinou tak bude vždy samčí orgány, sedí
rostliny vyžadují mírně prohřátou působit dokonalým optickým na tenké stopce
a zvolna proudící vodu při dně. dojmem. nahoře.
• Filtr, který za hodinu nepřefiltruje
více než polovinu vody v nádrži.
Těch několik malých ryb více
nepotřebuje, a rostlinám se daří jen
v mírném proudění.
• Odsolovat vodu iontovou výměnou
nebo reverzní osmózou je u tvrdé
vody z vodovodu nezbytností,
protože spousta akvarijních rostlin
(popis rostlin strana 62-89) vyžaduje
měkkou a mírně kyselou vodu.
• Hnojit zásobním hnojivem, které se
při zakládání nádrže vloží do dna.
Pravidelně přihnojovat tekutým
hnojivem po každé výměně vody
a pokud možno denně přidávat
stopové prvky, aby rostliny měly tyto
důležité živiny ve vodě vždy
v odpovídajícím množství (strana 16).
Hnojit oxidem uhličitým.

Řez květem kryptokoryny

 Pěstování
a rozmnožování rostlin
Péče o rostliny většinou vyžaduje jen
několik málo minut a pár doteků ruky.
Avšak právě na nich velmi záleží,
protože neošetřované rostliny nejenže
nevypadají dekorativně, nýbrž
zhoršují i celé prostředí v akváriu.
Časový rozvrh prací
O porosty rostlin Akvária, která jsou zřízena hlavně pro
v akváriu musíte rostliny, se musí udržovat naprosto
pečovat velmi stejně jako všechna ostatní akvária.
důkladně, jinak se Denně musíte zkontrolovat funkci
zahrada pod technických přístrojů, spočítat rybičky
hladinou rychle a podívat se, jsou-li všechny zdravé.
změní Musíte je také nakrmit. Týdně musíte
v neprostupnou otřít průhledné stěny a svrchní kryt
džungli. K tomu
(houbou nebo magnetickou stěrkou na
patří jak
řasy), odstranit okousané a
zaštipováni a
odumírající listy rostlin a opatrně
prosvětlování
oklepat trus a usazeniny, které mohou
rostlin, tak
odstraňování ulpívat ve spleti jemně čárkovitých
odumřelých listů. listů rostlin. Týdně nebo jednou za 14
dní musíte vyměnit asi 1/5 až 1/3
vody. Častost této výměny závisí na
počtu a velikosti ryb: Čím více je v
akváriu ryb a čím jsou větší,
respektive čím méně je v něm rostlin,
tím více vody a tím častěji se musí
měnit. Při výměně vody odsajte hadicí
ze dna přebytečný kal a po doplnění
nádrže přidejte do vody tekuté
hnojivo. Upozornění: Z hustých
porostů kryptokoryn odstraňujte kal
opatrně, ale důkladně. Jestliže z písku
vyčnívají jemné špičky kořenů,
znamená to, že je dno příliš prorostlé.
Dno musíte nakypřit a porosty rostlin
prosvětlit.
Pěstování rostlin s olistěnými
lodyhami
Pokud stonky rostlin dosáhnou vodní
hladiny, musí se zkrátit. Necháte-li je
dále růst na vodní hladině, zeslábnou
a budou se i větvit. Jakmile tedy
začnou stínit rostlinám u dna, musí se
sestřihnout.
• U rostlin, které po řezu silně větví
(jako druhy rodu Hygrophila), můžete
spodní zakořeněnou část stonku
nechat stát; ten pak znovu obrazí.
• Jiné druhy (například z rodu
Cabomba) větví po zastřižení málo
a mají jen slabé výhonky. Proto
odstraňte celou skupinu rostlin
a z každého výhonku odstřihněte
horních 20 cm na řízkování. Z těchto
vrcholových řízků (spodní části
zahoďte) pak skupinu nově vysázejte.
Pěstování rostlin s
listovými růžicemi
Čas od času odstraňte z listových
růžic staré listy a porost rostlin
prosvětlete. Všechny pěstitelské
zásahy provádějte opatrně, aby si
rostliny uchovaly svůj přirozený tvar.
Přerostlé rostliny zmenšete: Jestliže se
například šípatkovec srdčitý
(Echinodorus cordifolius) nebo lekníny
a stulíky (rody Nymphaea a Nuphar)
příliš rozrostou, odtrhněte největší
vnější listy. Kromě toho seřízněte
ostrým nožem kořeny, asi ve
vzdálenosti 15 cm od středu růžice
(„srdíčka"). Rostliny si brzy vytvoří
nové. Během této doby nerostou.
Druhy Nymphaea a Nuphar pak
nevyhánějí žádné plovoucí listy.
Mají-li kvést, musíte jim 3 až 5 • Jestliže se do 2 měsíců neobjeví žádné
plovoucích listů ponechat. Jestliže nové listy, hlízu vyhrabejte a ponechte ji
vám na kvetení nezáleží, můžete ležet několik týdnů volně na dně. Po
plovoucí listy zaštípnout, jakmile se novém vysazení už obrazí. Předpokladem
objeví. ovšem je, že hlíza nebude poškozena
Vyběžkaté rostliny prosvětlete. Ve rybami. Má rada: Mnoho druhů rodu
velmi hustých porostech šípatek a Aponogeton se při stále stejné teplotě
zákrutich nebo rostlin tvořících tropického akvária vyčerpává a rok od
souvislé koberce v popředí, jako je roku slábne. Proto se většině bude dařit
Echinodorus tenellus, se tvoří při lépe, když je vysadíte do ploché
silném osvětlení příliš mnoho řas. keramické misky, a jakmile rostlina
Může jich být tolik, že je ryby už zapustí kořeny, misku z nádrže vyjmete.
nedokážou požrat a člověk odstranit. Poté ji přeneste na 2 až 3 měsíce do
• Jako preventivní opatření chladnějšího akvária. Rostlina snese v
protrhávejte slabší mladé rostliny ze době vegetačního klidu teploty do 16 °C a
dna nebo občas zlikvidujte i starou méně světla. Poté kalatku vraťte do
rostlinu, aby se porosty opět omladily. tropické nádrže. Při teplotách nad 20 °C
• Jelikož odnože nestojí osamoceně, opět ochotně obrazí.
ale tvoří celé „řetězy", polykormony
Výměna vody pomocí hadice a v ědra. Tah odtékající vody je
(obrázek, strana 42), většinou jich
dostatečně silný, aby odsál z povrchu dna zbytky rybí potravy,
najednou vytrhnete několik.
přebytečný kal a řasy.
• Velmi opatrně si musíte počínat při
vytrhávání starých rostlin. Především
u malých druhů rodu Echinodorus se
může stát, že zbytky kořenů zůstanou
ve dně, tam hnijí, a hnilobou jsou pak
napadeny i okolní mladé rostliny.
Důsledkem mohou být nepěkné
„díry" v porostu.
• Značně zahuštěné porosty proto
odstraňujte jako celek, vyberte jen
nejsilnější mladé rostliny a nově je
vysaďte (kryptokoryny se ošetřují
stejně).
Rostliny s obdobím vegetačního klidu:
Většina druhů rodu Aponogeton,
které mají hlízu jako zásobárnu živin,
potřebuje po jistou dobu klid. Hlízy
kalatek po vysazení rychle vyženou a
za příznivých podmínek rostou a
kvetou velmi bujně. Asi po 8 měsících
růst zastaví a postupně ztratí všechny
listy: říká se, že zatáhnou. Potom:
• Ponechte hlízu v akváriu, po
několika týdnech většinou opět
obrazí.
Na výhonku, který Hnojení rostlin
se vynoří nad Čím a jak často rostliny hnojit, to
hladinu, otevře závisí na jejich počtu, světlosti,
lobelka šarlatová teplotě vody, na druhu a počtu ryb
(Lobelia cardinalis) (ryby jsou producenty „hnojiva") a
půvabné květy. samozřejmě také na hnojivu, pro které
jste se při zakládání akvária rozhodli.
Rozlišují se tyto druhy hnojiv:
Zásobní, dlouhodobě působící
hnojiva se vkládají při zakládání
akvária do substrátu (dodržujte návod
k použití). Po každé výměně části
vody se doporučuje přihnojit tekutým
hnojivem obsahujícím železo.
Tekutá hnojiva můžete používat
samostatně i v akváriu bez zásobního
hnojiva ve dně. Poprvé hnojíte při
založení akvária, potom při každé
výměně části vody. Dodržujte návod k
použití, neboť dávkování je u
jednotlivých preparátů různé.
• Stopové prvky dodávejte denně v
nepatrném množství.
Hnojení oxidem uhličitým
Oxid uhličitý (CO2) je nejdůležitějším
hnojivem. Dokonce i při optimálním
osvětlení, hnojení a teplotě dna se
růst rostlin zastaví, nemají-li dostatek
CO2. Zejména do hustě osazených
nádrží potřebujete přístroj na CO2.
Instalujte ho a provozujte podle
pokynů výrobce. K těmto přístrojům
bývají přiloženy srozumitelné návody
k použití.

Jak správně hnojit

Při hnojení dodržujte následující
základní pravidla:
• Používejte pouze ta hnojiva, která
jsou výslovně určena pro akvarijní
rostliny! Hnojiva pro suchozemské
rostliny obsahují dusík v podobě
dusičnanů, které vodní rostliny
nemohou zužitkovat, nebo které jim
dokonce škodí. Rybám škodí velké
množství dusičnanů v každém
případě!
• Hnojte střídmě, avšak pravidelně.
Akvarijním rostlinám se tak bude dařit
lépe, než když dostanou velké dávky
hnojiva v dlouhých časových
odstupech.
• Hnojte po každé výměně části vody
(množství podle návodu k použití).
Používáte-li nějaký přípravek na
úpravu vody (který vytěsňuje
chemikálie z vodovodní vody), hnojte Razbora klínoskvrnná se v nádrži >
o 1 až 2 dny později. osazené hlavně lobelkou šarlatovou
(vpředu) a kosokvětem úzkolistým (vzadu)
cítí velmi dobře.
PRAXE
Množení rostlin
U akvarijních rostlin je
vegetativní množení dělením a
oddělováním dceřiných rostlin
mnohem jednodušší a
spolehlivější než
rozmnožování výsevem
semen.
Odnože
Obrázek 1
Rostliny se zkrácenou růstovou
osou (rostliny s listovou růžicí
jako např. zákrutichy nebo
kryptokoryny) tvoří výhonky
(postranní „větve"), na jejichž
konci se vyvíjejí dceřiné
rostliny.
Při množení mějte na paměti:
Odnože se nesmějí oddělovat
příliš brzy!
Mladé dceřiné rostliny musí
dosahovat velikosti jedné
třetiny nebo ještě lépe
poloviny mateřské rostliny
1 Odnože neoddělujte příliš brzy. Mladé rostliny musí dorůst asi
poloviční velikosti mateřské rostliny.
(kryptokoryny musí být skoro
stejně velké).
U druhů, které hojně odnožují,
si vybírejte pro novou výsadbu
jen ty nejsilnější mladé
rostliny.
Oddělené odnože se
zkrácenými kořínky vysaďte
na nové místo (vysazování,
strana 30).
Upozornění: Odnože
plovoucích rostlin
neoddělujte, spojení
s mateřskou rostlinou se
přeruší samo.
„Živorodé" rostliny
Obrázek 2
Přídatné dceřiné rostliny z
adventivních pupenů se
vyvíjejí na nejrůznějších
částech mateřské rostliny. Tvoří
se například u
• velkých druhů rodu
Echinodorus (Echinodorus
cordifolius nebo Echinodorus
bleherae) na přeslenech
submerzních stonků;
• u vodních kapraďorostů
(Microsorium pteropus, druhy
2 Některé „živorodé'' rostliny tvoří
dceřiné rostlinky na různých
částech: na listech, na stoncích
apod.
Nahoře: vodní kapradina.
Dole: mokřanka.
rodu Ceratopteris) z pupenů na
okrajích listů;
• u mnohých druhů rodu
Aponogeton (Aponogeton
undulatus) namísto květů;
• u velkých druhů rodu
Hygrophila (Hygrophila
difformis, Hygrophila
polysperma) v místě odlomení
jednotlivých listů, které na
vodě obrazí.
Při množení mějte na paměti:
Dceřiné (přídatné) rostliny musí
mít nejméně 8 listů a silné
kořínky, mladé rostliny rodu
Aponogeton také malou hlízu.
Přídatné rostliny na květních
stoncích raději neoddělujte,
nýbrž ohněte stonek až ke dnu
a zatěžkejte ho kameny nebo
příchytkami. Mladé rostliny
zakoření samy. Upozornění:
Přídatné rostliny plovoucích
kapraďorostů se neoddělují.
Řízky
Obrázek 3
Rostliny s vysokými olistěnými
lodyhami se množí
řízkováním, tzn. řízky z
hlavního stonku, které se
zasadí do dna a tam v místě
stonkových uzlin zakoření. Při
množení mějte na paměti: Pro
řízkování používejte postranní
výhonky nebo celou rostlinu
rozřezejte na vrcholový řízek
(horní část s vegetačním
vrcholem) a jeden nebo
několik stonkových řízků
(střední a spodní části bez
vegetačního vrcholu).
Vrcholový řízek a řízky z
postranních výhonků rychle
narostou, stonkové řízky
vyženou z listových paždí
nové postranní výhonky.
• Řízky při odběru
nerozmačkejte (používejte
ostrý nůž)! Každý řízek by měl
být 15 až 20 cm dlouhý a měl
by mít nejméně 3, lépe více
než 4 stonkové uzliny.
• Ze spodních stonkových
uzlin otrhejte listy a vsaďte do
dna pokud možno 4 uzliny,
aby se vytvořilo hodně nových
kořenů (vysazování, strana 30).
Krátké řízky, které mají jen 1
nebo 2 uzliny, lze odebírat
pouze z odolných rostlin
(zakucelky, druhy rodu
Hygrophila, Heteranthera
zosterifolia). Takové řízky
vysazujte do dna šikmo. Tam
zakoření a vyženou z listového
paždí nový postranní výhonek.
Dělení rhizomů (oddenků)
Obrázek 4
Rhizomy (přeměněné stonky)
kryptokoryn, druhů rodu
3 Odběr řízků
1 = vrcholový řízek
2 = řízek z postranního výhonku
3 = stonkový řízek
Echinodorus a ostatních rostlin
se často rozvětvují. Na koncích
těchto postranních výhonků
vznikají mladé rostliny, které
lze oddělit pro rozmnožování.
Při dělení mějte na paměti:
Mladé rostliny by měly mít asi
10 vlastních listů a dorůst asi
poloviční velikosti mateřské
rostliny.
4 Kořeny mateřské rostliny uvolnit,
mladou rostlinu oddělit
• Kořeny mateřské rostliny
opatrně uvolněte a oddenek
odřízněte ostrým nožem
(nerozmačkat) co nejblíže
u mateřské rostliny.
• Mladou rostlinu opatrně
vytáhněte. Kořeny mateřské
rostliny opět přikryjte pískem.
• Mladou rostlinu vysaďte na
nové místo.
Dělení starších rhizomů Pro
množení se mohou použít i
starší části rhizomů, které
nemají již žádné listy. Při
dělení mějte na paměti:
Rostlinu vyhrabejte. Oddenek
odřízněte ostrým nožem asi ve
vzdálenosti 5 cm od středu
listové růžice („srdíčka") a
olistěný kousek zasaďte.
Bezlistou část rhizomů
rozřežte na několik kousků,
které mají mít tyto délky:
• druhy rodů Nymphaea
a Nuphar 10 cm,
• šípatkovce 3 až 5 cm,
• kryptokoryny 5 cm.
Po nařízkování odřízněte
kořeny. Kousky rhizomů
ponořte do nádoby s odraženou
vodou (asi 22 °C). Za čas se
probudí několik spících pupenů.
Jakmile se na oddenků vytvoří
nové kořínky, můžete jej sázet.
Dělení rhizomů u kapraďorostů
U kapraďorostů druhů Bolbitis
heudelotii a Microsorium
pteropus odřízněte zadní části
rhizomů, z nichž již nevyrůstají
žádné listy, avšak ještě jsou
zelené. Nařezané kousky mají
být asi 5 cm dlouhé. Přivažte je
na dřevo nebo kámen, k němuž
se brzy přichytí kořínky a
vytvoří nové listy.
 Dělení celých rostlin
Rostlinu s velkou listovou růžicí
můžete dělit takto:
• Rostlinu rozříznete ostrým nožem
uprostřed, přičemž se „srdíčko"
s vegetačním vrcholem rozdělí na dvě
části.
• Zkrátíte kořeny.
• Část listů odstraníte, aby byla
plocha listů ve správném poměru
k velikosti kořenového balu. Buď
odlomíte všechny velké listy, nebo
každému velkému, staršímu listu
zkrátíte čepel na polovinu až třetinu.
• Obě části rozdělené rostliny
Množení zasadíte.
akvarijních
rostlin patří téměř Získávání dceřiných cibulek
do „vyšší školy" Cibule u rodu Crinum (kříny) tvoří
akvaristi ky. dceřiné cibulky.
Akvarista musí Při odběru cibulek mějte na paměti:
nejen vědět, jakým
Cibulky odebírejte až v době, kdy
způsobem se
mladá, z nich vyrůstající rostlina
jednotlivé rostliny
dosáhne asi poloviny velikosti
rozmnožují, ale
i to, jak má odnože mateřské rostliny.
správně zasadit. • Mateřskou rostlinu vyhrabejte.
• Dceřiné cibulky opatrně odlomte
nebo odřízněte.
• Mateřskou i dceřinou cibulku
zabalte do hrubě vláknité rašeliny
a znovu vysaďte.
Rozmnožování semeny
Rozmnožování akvarijních rostlin
semeny je nepoměrně náročnější
a obtížnější než vegetativní množení.
Má-li se vysev a vypěstování mladých
rostlin podařit, je k tomu zapotřebí
několik pěstitelských akvárií pro
submerzní a emerzní kultury. Úspěch
přesto není zaručen.
Které rostliny kvetou?
Zda budou akvarijní rostliny kvést, to
záleží na druhu rostliny a životních
podmínkách.
Ve všech akváriích, i s horním
krytem, vykvétají celoročně
submerzně žijící rostliny poměrně
snadno, například stulíky a lekníny
(Nuphar, Nymphaea), plovoucí
rostliny jako např. babelka řezanovitá
(Pistia stratiotes), douška i vodní mor
(Egeria, Elodea) a druhy rodu
Aponogeton.
V akváriích bez horního krytu
rozkvétají většinou druhy rodu
Echinodorus a téměř všechny rostliny
s vyššími olistěnými lodyhami jako
Lobelia nebo Hygrophila.
Opylování a výsev
Jelikož v akváriu nedochází
k přirozenému opylování (větrem
a hmyzem), musíte přenášet pyl
z rostliny na rostlinu sami.
Opylování: U drobných, křehkých
květů si pomůžeme jemným
štětečkem (tzv. kuní chlup), u větších
vatovou tyčinkou a u velkých
jednoduše prstem.
Důležité: Některé rostliny
s obou pohlavním i květy nemůžete
opylovat jejich vlastním pylem,
protože samčí a samicí pohlavní
buňky dozrávají v různé době.
Takové květy se nazývají cizosprašné.
Rostliny, u kterých pyl a vajíčka
dozrávají ve stejnou dobu, jsou
většinou samosprašné a mohou být
oplodněny vlastním pylem.
Vysev: Semena se musí v akváriu
sklidit ještě předtím, než spadnou do
vody a vysaje je filtr nebo sežerou
ryby.
Vysev: Semena vysévejte co nejdříve
po sklizni (klíčivost semen není
většinou známá!). Postupujte přitom
takto:
Překrásné, avšak velmi vzácné květy kosokvětu úzkolistého

• Naplňte plochou misku kamennou hráz). Misky vkládejte pod

písčitohlinitým substrátem. vodu opatrně, abyste semena
• Semena lehce zatlačte nerozvířili.
v rozestupech asi 1 cm mělce do • Jestliže semena vyklíčí, musí se
zeminy a prošijte přes ně tenkou semenáčky s postupujícím růstem
vrstvu písku. Velmi malá semena spouštět stále hlouběji do akvária,
pouze přitlačte rukou. popř. vodní hladina ve zvláštní nádrži
• Výsevovou misku postavte buď do se musí zvyšovat.
krytého akvária s nízkým stavem vody
(do 4 cm), nebo ji nechtě vznášet ve
velké nádrži přímo pod vodní
hladinou (upevněte ji plastikovými
držáky nebo pro ni postavte
 Co dělat při onemocnění
a napadení rostlin škůdci
Budete-li své akvarijní rostliny
pěstovat při optimálním osvětlení
a správné teplotě, zásobovat všemi
živinami a nebudete-li zapomínat na
pravidelnou výměnu části vody,
pravděpodobně se nesetkáte
s nemocemi rostlin a jim podobnými
jevy. Problematický růst a poškození
rostlin nastává často v důsledku
Pěstitelské pěstitelských chyb. Tato kapitola vám
chyby jsou pomůže nalézt co nejrychlejší
často hlavní pomoc.
příčinou
neduživého růstu
rostlin a jejich
poškození. Pak Poškození rostlin rybami
pomůže jen rychlá a jinými živočichy
náprava. Musíte
okamžitě zlepšit
K poškození rostlin rybami a jinými
životní podmínky
vodními živočichy dochází jen
rostlin.
v omezené míre. Nepříjemné však
mohou být mšice, napadnou-li
vynořené části rostlin.
Ryby a plži
Většinou způsobují jen nepatrné
škody na listech a stoncích. Ryby
nakusují mladé výhonky a špičky
i okraje listů, především jemně
čárkovité listy. Plži někdy vyvrtávají
uprostřed listů malé dírky.
Náprava: Zdravé, vzrostlé rostliny
takové drobné škody vydrží.
Hmyz
Na emerzních částech rostlin se
mohou usídlit mšice, svilušky nebo
molice.
Příčina: Většinou příliš suchý
vzduch.
Náprava: |e možná pouze
mechanickými a biologickými
prostředky. Chemické prostředky proti
hmyzu jsou pro ryby jedovaté!
• Při lehkém napadení: Mšice
a svilušky rozmáčkněte v prstech,
silně napadené části rostlin
odstřihněte. Nebo dejte mšice zkrmit
rybám - tyto parazity rády požírají
především živorodky ale i jiné
býložravé rybky. Napadené stonky
ohněte do vody, plovoucí listy otočte
a několikrát je ponořte, abyste tak
mšice spláchli.
• Při silném napadení: Nasadit
přirozené dravé nepřátele škodlivého
hmyzu (je možné jen v uzavřených
prostorách!). Mšice je potravou
například pro slunéčka sedmitečná
a larvy zlatooček, svilušky pro dravé
roztoče. K potírání hmyzu můžete
použít také parazitické houby. V tom
vám poradí v akvaristickém obchodě.
Pěstitelské chyby a jejich
následky
Chřadnutí rostlin může být někdy
způsobeno nesprávným výběrem
nebo zanedbanou údržbou
technických přístrojů.
Nedostatek světla
Známky: Rostliny jsou neduživé
a slabé, listy světle zelené až
nažloutlé, stonek je tenký. Listové
růžice mají jen drobné listy na
slabém řapíku. Lodyhy vysokých
rostlin jsou řídce olistěné, mají růst při nadměrném podílu modrého
dlouhá internodia, v blízkosti světla. Neduživý růst a známky jako
světelného zdroje rostou silně u nedostatku světla, vydává-li lampa
a mohutně, spodní část lodyhy je zelené nebo žluté světlo.
někdy úplně holá. Vyskytují se hnědé Náprava: Správné osvětlení
řasy. (strana 18).
Příčina: Použití nedostatečného počtu
lamp, slabých lamp, lamp bez
reflektorů nebo zestárlých zářivek.
Příliš krátká doba osvětlení (méně než
12 hodin denně). Řasy nebo vápenaté
usazeniny na horním krytu. Příliš
hustý „koberec" plovoucích rostlin.
Náprava: Správné osvětlení.

Nesprávná teplota vody

Známky: U vysokých teplot příliš
dlouhá internodia a malé listy na
lodyhách, neduživý růst listových
růžic (podobné známky jako
u nedostatku světla!). V příliš
chladném prostředí rostliny svůj růst
zastaví a po čase odumírají.
Příčina: Příliš vysoká nebo příliš nízká
teplota, popřípadě nesprávný poměr
mezi teplem a intenzitou světla nebo
teplem a nabídkou živin. Čím vyšší je
teplota, tím rostou rostliny rychleji.
Pokud přitom mají nedostatek světla
nebo živin, dochází k poruchám Listy nemocných rostlin. Vlevo: přebytkem
růstu. Kromě toho při vyšších dusičnanů silně poškozený list;
teplotách probíhá dýchání mnohem vpravo: nahnilý a proděravělý list
intenzivněji než při teplotách nižších, kryptokorynovou chorobou (strana 49).
to znamená, že rostliny spotřebují při
vyšší teplotě více O2 a vydechují více
CO2. Je-li rostlinám příliš horko,
překročí spotřeba O2 při dýchání
výdej O2 při fotosyntéze. V nádrži
vzniká nedostatek kyslíku. Nesnáze se substrátem
Náprava: Zkontrolujte teplotu, světlo Známky: Jestliže zavrtáte do dna
a nabídku živin a chyby odstraňte. trubičku, uvolňují se z něj bublinky
plynů. Rostliny špatně rostou,
Špatné složení světla pískořky věžovité se přes den již
Známky a příčiny: Dlouhé, vytáhlé nezahrabávají, kořeny a rostliny jsou
rostliny při zářivkách se silným slabé, nahnilé, případně černé.
podílem červeného světla ve Příčiny: Substrát je ulehlý nebo příliš
světelném spektru. Nízký a zakrslý starý.
 Náprava: Dno prohrábněte a odsajte
přitom kal. Po tomto opatření pevně
stlačte písek dna, aby hnilobné plyny
unikly. 2 dny poté vyčistěte filtr a za
další týden rostliny pohnojte. Pokud
se nejpozději do 2 týdnů
nevzpamatují, dno vyměňte.
Prevence: Neponechávejte dno
v akváriu déle než 3 roky.
Poruchy výživy
Poruchy při zásobování rostlin
živinami mohou vést k většímu
poškození rostlin a masivnímu
narušení celého klimatu v akváriu.
Proto byste se jich určitě měli
vyvarovat.
Nedostatek kyslíku
Známky: Náchylnost k nemocím
u ryb. Při déle trvajícím nedostatku
kyslíku rostliny chřadnou. Bohatě se
množí řasy.
Příčiny: Při nedostatku světla nebo
živin rostliny nemohou asimilovat, tj.
Řasa z rodu nemohou tvořit kyslík. V akváriu již
Lemanea patří nefunguje odbourávání dusíku,
k červeným řasám. jelikož bakterie ve filtru pracují příliš
pomalu nebo nepracují vůbec.
Důsledek: Voda přetížená odpadními
látkami a přemíra oxidu uhličitého.
Náprava: Zkontrolujte světlo, filtr,
rybí obsádku a všechna ostatní
pěstitelská opatření. Chyby napravte.
Nedostatek oxidu uhličitého (CO2)
Známky: Rostliny, které nejsou
hnojeny oxidem uhličitým, jsou
mnohem menší a rostou pomaleji.
Hrubé povlaky na listech (biogenní
odvápnění).
Příčiny: Nedostatek CO2 může nastat
i při optimální péči a výživě, např. při
silně proudící vodě nebo při
okysličování vody vzduchovacím
kamenem, protože pak CO 2 uniká do
vzduchu.
Náprava: Hnojení CO2, omezte silné
pohyby vody, nepoužívejte
vzduchování.
Nadbytek oxidu uhličitého (CO,)
Známky: Ryby lapají na vodní hladině
po vzduchu (nebezpečí udušení
stejně jako při otravě dusitany).
Příčina: Nedostatek kyslíku zaviněný
pěstitelskými chybami, přehnojení
C02, silně znečištěné filtry, příliš
slabé osvětlení, příliš mnoho ryb.
Náprava: Zkontrolovat pěstitelské
postupy, lépe dávkovat přísun CO2,
hnojící přístroj na noc odpojit nebo
napojit na spínací hodiny k osvětlení.
Ve společenských akváriích podstatně
zlepšit životní podmínky!
Nedostatek draslíku
Známky: Žloutnutí okrajů mladých
listů, chloróza (strana 50).
Příčina: Draslík se ve vodárně z vody
odstraňuje, proto může vzniknout
nedostatek draslíku.
Náprava: Pravidelné hnojení.
Nadbytek fosforu
Známky: V důsledku tvorby
fosforečnanu železnatého dostávají
listy hnědé nebo černé zabarvení
a odumírají. Nedostatek železa.
Přidá-li se k tomu nadbytek
dusičnanů, dojde k explozivnímu
rozmnožení řas.
Příčina: Zanedbala se částečná
výměna vody.
Náprava: Částečnou výměnu vody je
nutno provádět pravidelně (tím se
přebytečný fosfor vyplaví).
Nadbytek dusičnanů
Známky: Nadbytek dusičnanů vede
zvláště při současném přebytku
fosforu k mohutnému rozšíření řas.
Načervenalý šípatkovec amazonský působí velice atraktivně.
Příčina: Nadměrné krmení, špinavé
filtry, byla zanedbána částečná
výměna vody.
Náprava: Nezapomeňte pravidelně
provádět částečnou výměnu vody
a méně krmte.
Kryptokorynová choroba
Je pravděpodobně způsobena
příliš vysokými koncentracemi
dusičnanů.
Známky: Nejprve malé dírky
v listech, později na okraji listů (jako
nakousnutí od ryb nebo plžů),
nakonec zhroucení napadené rostliny
nebo celé skupiny.
Příčina: Zatím není zcela jasná. Ke
vzniku této nemoci určitě přispívají
takové faktory jako nečistá voda,
nedostatečná nebo nesprávná výživa
(dusičnany místo amonia)
a nesprávné osvětlení. Nemoc mohou
vyvolat také změny v akvarijním
prostředí, například výměna vody po
delší době, hnojení po dlouhém
období hladu, výměna zestárlé
zářivky nebo vyčištění silně
zašpiněného filtru.
Náprava: Prostředí v akváriu
okamžitě zlepšete. Rozpadlý rostlinný
materiál odsajte. Ponechte rostliny
v klidu, většinou se za několik týdnů
vzpamatují.
Prevence: Pravidelná výměna vody,
pravidelné hnojení, včasná výměna
zářivek.
Nedostatek stopových prvků
Nedostatek železa, nejdůležitějšího
stopového prvku, způsobuje
chlorózu.
Známky: Žluté listy, které jsou
lámavé a sklovité, až se nakonec
rozpadnou.
Listy nemocných rostlin.
Vlevo: Světlé
listové žilky a nažloutle sklovité listové
pletivo jsou projevy chlorózy.
Vpravo: Zelené listové žilky a žluté listové
pletivo způsobuje nedostatek manganu.
Příčiny: Nedostatečné hnojení,
nedostatek draslíku, přehnojení
fosforem. V dobře hnojených
akváriích i příliš vysoká uhličitanová
(karbonátová) nebo celková tvrdost
vody a hodnoty pH nad 7.
Náprava: Pravidelné hnojení
komplexním hnojivem pro vodní
rostliny s obsahem železa nebo
každodenní přidávání stopových
prvků (strana 16). V případě potřeby
snížit uhličitanovou tvrdost.
Nedostatek manganu
Známky: Listy žloutnou, avšak listové
žilky zůstávají zelené.
Příčina: jednostranné hnojení
železem.
Náprava: Hnojení komplexním
hnojivem pro vodní rostliny, žádné
jednostranné hnojení.
Poškození listů chemikáliemi
Známky: Poškození listů
nejrůznějšího druhu mohou vyvolat
přípravky na likvidaci řas, léky pro
ryby a jedy proti plžům. Jednotlivé
druhy rostlin reagují různě citlivě
a většinou nikoli bezprostředně.
Mohou zežloutnout nebo zhnědnout
až za několik týdnů po aplikaci
těchto prostředků.
Náprava: Po jakémkoli chemickém
ošetření vyměňte část vody. Za čistou
můžete vyměnit více než polovinu
vody v akváriu.
Důležité: V každém případě
dodržujte u chemických přípravků
návod k použití.
Potírání řas
Zavlečení řas nelze zabránit. Určitě se dostanou do nádrže nejpozději s nově zakoupenými rostlinami nebo s perloočkamí ze zahradního
jezírka. Povlaky řas se s oblibou šíří zejména v nově založených akváriích. Ovšem i ve starších nádržích se mohou vyskytnout různé druhy
řas. Je třeba se postarat o to, aby se nepřemnožily, či ještě lépe aby vůbec nevznikaly.
Druhy řas Příznaky
Sinice Husté, slizké, modrozelené, fialové
nebo hnědočerné povlaky na dne, na
kamenech a rostlinách. Zetlelá
a ostře páchnoucí voda.
okružák ploský
Rozsivky Tenké, hnědé, trochu drsné povlaky
na stěnách akvária, dekoracích
a rostlinách.
Na rostlinách, dřevu a kamenech
Ruduchy
špinavě zelené až načernalé tečky,
vlákna nebo malé svazečky {řasy
z rodů Chantransia, Compsopogon
a Rhodella).
žabí vlas
Zelené řasy
Podle druhu zelené řasy vypadají
různě. Na dekoracích, rostlinách
a dně shluky a povlaky (řasy z rodů
Vaucheria a Cladophora),
tmavozelené tečky (zelené rasy z rodu
Coleochaete a d.), rozvětvené vláknité
chomáčky (Rhizoclonium), dlouhé
vláknité řasy, které obalují rostliny
(Spirogyra, Oedogonium a d.), pevně
nepřirostla klubka (Mougeotia a d.).
Mikroskopické zelené plovoucí řasy
rodu Volvox dokážou proměnit vodu
v neprůhlednou zelenou kaši.
řasa z rodu Cladophora
Příčina
V nově založených nádržích s dosud
nestabilním akvarijním prostředím.
Ve starších nádržích zahuštěné dno,
nadměrné krmení, přehnojování,
odumírání a zahnívání nitěnek
v písku dna, špatně ošetřované filtry,
vodovodní voda s vysokým obsahem
dusičnanů, málo častá výměna vody,
trvalý nedostatek kyslíku.
Nedostatek světla, nedostatek
kyslíku, příliš vysoký obsah
dusičnanů.
Zavlečení importovanými rostlinami
z jihovýchodní Asie (zejména
kryptokorynami}, vysoký obsah
dusičnanů ve vodě, tvrdá voda
s hodnotami pH nad 7 (nedostatek
CO2!). Napadají většinou jen
neduživé rostliny.
Přebytek fosforu a vysoké hodnoty
dusičnanů. Volvox je někdy zavlečen
perloočkami, avšak vyskytuje se
i v silně osvětlených nádržích, při
nadměrném krmení a přehnojování.
Náprava
Povlaky mechanicky odstraňte nebo
je velmi opatrně odsávejte hadicí,
nejlépe několikrát denně. Ve starších
nádržích vyčistěte filtry, proveďte
Částečnou výměnu vody a odsajte
kal. O dva dny později rostliny
pohnojte, aby se posílily; pro rychlé
zlepšení vody vysaďte šípatky, vodní
mor, druhy rodů Aponogeton
a Hygrophila, které přijímají dusíkaté
odpadní látky. Z požíračů řas je
zlikvidují nejsnáze: červený okružák;
nejrychleji: tři japonské hořavky
duhové (Rhodeus sericeus) na
50 l vody. Teplota nesmí překročit
25 °C!
Zesílit intenzitu světla nebo
prodloužit denní dobu osvětlení. Do
nádrže vysadit plže a ryby požírající
řasy.
Červené řasy jsou usazeny na
rostlinách velmi pevně, proto musíte
listy odstřihnout. Nedají se ani odsát,
ani seškrábnout bez toho, že by se
listy nepoškodily. Většinou zmizí po
pohnojení železem nebo CO 2.
Rovněž je možné filtrovat přes
rašelinu (nejméně po dobu dvou
měsíců), aby se snížila tvrdost vody
a hodnota pH, Skomírající zářivky
vyměňte za nové. Vysaďte požírače
řas.
Při výskytu váleče (Volvox) úplně
akvárium zastiňte na tři až Čtyři dny.
Vysaďte oxidátory (obohacují vodu
kyslíkem). Rozsviťte nejlépe
ultafialové světlo nebo ultrafialový
zjasňovač vody na tak dlouho,
dokud plovoucí řasy nezmizí. Válec
se dá jednoduše odfiltrovat pomocí
filtru DIA-TOM (Akvaristika).
Vláknité řasy opatrně odstraňte
rukou. Abyste zeleným řasám
zabránili v růstu, snižujte obsah
fosforu a dusičnanů pravidelnou
výměnou vody. Méně krmte. Pokud
možno vysaďte ryby požírající řasy.

Akvaristický
SLOVNÍK
V akváriu se odehrávají
různorodé biologické
a chemické procesy. Čím víc
o nich víte, tím snadněji se
můžete vyhnout pěstitelským
chybám a neúspěchům.
Protože se v akvaristice úplně
neobejdete bez znalostí
odborných výrazů, jsou ty
zásadní shrnuty do
následujícího akvaristického
slovníčku.
A se jen v alkalických vodách,
ADVENTIVNÍ PUPENY
viz adventivní rostliny
ADVENTIVNÍ ROSTLINY
Rostliny cizího původu
v historické době člověkem
zavlečené, zplanělé
a zdomácnělé. V cizí
(například německé) literatuře
se pod tímto názvem dále
rozumí i dceřinné rostliny,
vzniklé nepohlavní
(vegetativní) cestou
z přídatných (= adventivních)
pupenů, které se vyvíjejí na
nejrůznějších částech mateřské
rostliny, např. u hnědovky
křídlaté (Microsorium
pteropus) na okrajích listů.
ALKALICKÝ
Voda s hodnotou pH od 7 do
14 je alkalická (zásaditá).
ALKÁLIE
Alkalické kovy draslík, sodík,
rubidium a cesium tvoří při
sloučení s kyselinami soli (viz
tam), stejně jako kovy
alkalických zemin (viz tam).
Rozpustné soli alkalických
kovů a kovů alkalických zemin
činí vodu alkalickou (viz pH
- hodnota). Vysoká koncentrace
alkalických solí může změnit
výsledek měření karbonátové
tvrdosti vody.
AMONIAK
Jedovatá dusíkatá sloučenina
(NH3), která vzniká při
bakteriálním odbourávání
bílkovin, např. zbytků krmiv,
rybích výkalů apod. Vyskytuje
v kyselé vodě vzniká
z amoniaku amonium (viz tam).
AMONIUM
Téměř nejedovatá dusíkatá
sloučenina, radikál amonium
NH4, který vzniká při rozkladu
bílkovin v kyselém prostředí
(vodě). V alkalické vodě se
mění na jedovatý amoniak (viz
tam). Amonium a od něj
odvozené amonné soli jsou
nejdůležitější složkou
dusíkatých hnojiv pro vodní
rostliny, tedy pro stavbu
rostlinných bílkovin.
ASIMILÁTY
Produkty vzniklé při látkové
výměně organizmů přeměnou
anorganických látek na
organické.
ASIMILACE
„Přizpůsobení". V botanickém
smyslu přeměna anorganických
látek na organické. Při
asimilaci oxidu uhličitého (viz
fotosyntéza) vznikají ze
vzdušného oxidu uhličitého
a vody cukry a škrob. Přitom
se uvolňuje kyslík (viz tam).
Asimiláty slouží k „výživě"
rostliny: ve vnitřních
pochodech a procesech (např.
při dýchán O se dílem
spotřebovávají, dílem se při
růstu proměňují v celulózu,
vlákninu, z níž je budováno
tělo rostliny. Přebytečné
asimiláty se ukládají
v zásobních orgánech,
cibulích, hlízách, rhizomech
(viz tam) jako rezerva pro další
případné použití.
B
BAKTERIE
Nepatrné jednobuněčné
organizmy. Jejich buněčná
struktura se silně liší od
buněčné struktury řas a vyšších
rostlin a živočichů. Bakterie
nemají pravé buněčné jádro.
Některé druhy bakterií
vyvolávají nemoci ryb
a rostlin. Vedle toho mají
v akváriu důležitou roli při
rozkladu dusíkatých sloučenin
(bílkovin) na dusičnany (viz
tam). Za každý stupeň
rozkladu odpovídá určitý druh
bakterií. Některé mohou ve
speciálních filtrech rozkládat
dusičnany na přístupný dusík.
BÁZE viz zásady
BÍLKOVINY
Dusíkaté organické sloučeniny
vznikající z aminokyselin,

nerozpustné stavební kameny
těl všech organizmů (také
nositelé dědičnosti se skládají
hlavně z aminokyselin). Při
výměně látkové živočichů
a po uhynutí zvířat a rostlin
přecházejí mnohé dusíkaté
odpadní látky do vody. Jsou ve
filtrech rozkládány různými
rozkladnými druhy bakterií na
amonium, dusitany
a dusičnany.
BIOGENNÍ ODVÁPNĚNÍ
Při nedostatku oxidu
uhličitého (CO2) ve vodě
mohou rostliny CO2 získat
z látek, způsobujících tzv.
karbonátovou tvrdost (viz tam).
Tím stoupne hodnota pH asi
o jeden stupeň a přebytečné
nerozpustné uhličitany se
vysrážejí a tvoří drsné
povlaky na povrchu rostlin
a na jiných substrátech.
Mnohé rostliny, zvláště
zákrutichy a doušky, mohou
uhličitany také ještě rozkládat
a tak získávat CO2, čímž se
voda dále stává o jeden stupeň
alkaličtější.
Biogenní odvápnění může
tedy učinit vodu 10 až 10Okrát
alkaličtější, než byla předtím.
Ve tmě, kdy fotosyntéza (viz
tam) není možná, se tento
pochod mění: Vznikají zase
uhličitany a hydrogenuhličitany
a hodnota pH klesá.
Stálé změny hodnoty pH,
především ale stoupání
hodnoty pH až přes 9, škodí
rybám a vede mnohdy k jejich
smrti („louhové choroby").
Pomoc: Hnojení (dosycování)
CO2. Mají-li rostliny dostatek
ve vodě rozpuštěného CO2
v
k dispozici, nemění se
karbonátová tvrdost a nemění C
se také hodnota pH. ČPAVEK viz amoniak
BLIZNA
Součást samičího D
reprodukčního orgánu, na níž
se zachycuje pyl. Je nejvyšší DCEŘINÉ ROSTLINY
částí pestíku, bud přímo na Mladé rostlinky s vlastními
semeníku nebo na kořeny, vznikající na
prodloužené části, na tzv. vegetativní části mateřské
čnělce. rostliny, např. na okraji listů
jako u kapradiny hnědovky
křídlaté (Microsorium
C pteropus).
CELKOVÁ TVRDOST VODY DĚLENÍ
viz tvrdost vody celková Vegetativní (nepohlavní)
způsob množení rostlin,
CIBULE zejména těch, které tvoří trsy
Nápadně zkrácený stonek a růžice. Přitom je někdy třeba
(u rostlin s růžicemi listů) se odstranit část listů, protože
ztlustlými listy (nebo jejich ihned po rozdělení není
základy), sloužící jako zásobní rostlina schopna všechny listy
orgán (viz asimiláty). Jako „uživit".
u každého stonku může i zde
docházet k větvení, z něhož DOBA ODPOČINKU
povstávají dceřiné cibulky (tzv. Přestávka v růstu rostlin jako
brut). Mohou se použít přizpůsobení nepříznivým
k vegetativnímu rozmnožení ročním obdobím (např. suchu).
rostliny.
CO2 HNOJENÍ
Dodávání CO2 (oxidu
uhličitého, viz tam) do
osazeného akvária, aby se
rostliny povzbudily k silnému
růstu a zabránilo se
uvolňování CO2
z rozpuštěných uhličitanů.
Nejlepší k tomu jsou sytící
aparáty s tlakovou lahví
a ventilem, tzv. CO 2-difuzory.
Pro drobné uživatele jsou
vhodnější tzv. bio-hnojiče, kde
se CO2 uvolňuje činností
kvasinek.

Akvaristický
SLOVNÍK
Druhy rodu Aponogeton
potřebují dobu odpočinku
i v akváriích. Shazují listy
a znovu raší až po několika
měsících.
DUSIČNANY
Slabě jedovaté sloučeniny
dusíku (obsahují skupinu
NO3), konečný produkt
rozkladu bílkovin
v akvaristických filtrech.
Některými rostlinami, jako
např. růžkatci, mohou být
využity jako hnojivo. Vysoká
koncentrace dusičnanů
podporuje nárůsty řas; obsah
dusičnanů snižujte
pravidelnou výměnou vody!
DUSÍK
N2. Bezbarvý plyn bez chuti
a zápachu. Hlavní složka
atmosférického vzduchu
(78 %). V akváriu je obsažen
v různých organických
i anorganických sloučeninách,
vznikajících při bakteriálním
rozkladu a přeměně proteinů
(bílkovin). Bílkoviny přecházejí
ze zbytků potravy ryb
a z odumřelých živočichů
a rostlin do vody, jiné dusíkaté
látky pocházejí z trusu a moči
ryb a jiných živočichů. Všechny
se rozkládají různými druhy
bakterií v mnoha mezistupních
na amonium, čpavek a pak na
dusitany a dusičnany
(v denitrifikačních filtrech až na
plynný elementární dusík).
DUSITANY
Silně jedovaté sloučeniny
dusíku (obsahují skupinu
NO2), které se vyskytují při
bakteriálním rozkladu amonia
na dusičnany. Dobře seřízený
filtr protékaný kyslíkem
bohatou vodou zajistí, že tzv.
dusitanový stupeň rozkladu
bude tak rychlý, že dusitany
neuškodí rybám. V prostředí
chudém na kyslík pracuje filtr
pomalu a hrozí nebezpečí
otravy dusitany!
DÝCHÁNÍ
Přijímání kyslíku a výdej oxidu
uhličitého při spotřebovávání
asimilátů pro růst a vnitřní
procesy výměny látkové.
Dýchání je prakticky obrácená
asimilace, a proto bývá také
nazýváno disimilace.
E HLÍZY
ELEKTRICKÁ VODIVOST
Měřítko pro obsah solí, tj. pro
množství rozpuštěných solí ve
vodě. Soli se rozpouštějí ve
vodě podle elektricky nabitých
iontů. Vedou elektrický proud.
Čím více iontů je ve vodě, tím
více vede proud. Chemicky
čistá voda nevede žádný
proud. Protože asi 80 % ve
vodě se vyskytujících iontů
z rozpuštěných solí způsobuje
i tvrdost vody, může
v akvaristice elektrická
vodivost být použita i jako
měřítko celkové tvrdosti.
Tato hodnota není sice dosti
přesná, neboť zahrnuje
všechny ionty, a nejen ty, které
se podílejí na tvrdosti vody,
často je ale postačující
k určení kvality akvarijní vody.
Vodivost se měří
elektronickými měřiči
v mikrosiemensech na cm.
EMERZNÍ
Nad vodní hladinou se
nacházející rostliny nebo
jejich části.
F
FOTOSYNTÉZA
Proces, při kterém z oxidu
uhličitého a vody na světle
a s pomocí zeleného barviva
rostlin, chlorofylu, vznikají
sacharidy (cukr, škrob). Přitom
se uvolňuje kyslík.
H
Zásobní orgány rostlin pro
ukládání asimilátů. Vznikají
přeměnou různých orgánů,
např. kořenů (hlízy Jiřinek)
nebo jiných podzemních či
nadzemních orgánů (např.
podzemní hlízy u rodu
Aponogeton). Mezi vegetativní
rozmnožování náleží i tvorba
dceřiných hlíz.
CH
CHELATONY
Syntetické organické kyseliny,
které zprostředkovávají, aby
železo a jiné stopové prvky
mohly být rostlinami bez
problémů využity. Chelatony
jsou přidávány jako nosiče
živin do hnojiv pro vodní
rostliny. Při nedostatku
chelatonů váže kyslík železo
a stopové prvky. Ty jsou pak
nerozpustné a pro rostliny
nedostupné.
CHLOROFYL
Zelené rostlinné barvivo, bez
něhož by fotosyntéza (viz tam)
nebyla možná. U vyšších
rostlin vytváří zelené zbarvení
směs modrozeleného
chlorofylu a s žlutozeleným
chlorofylem b. Chlorofyly se
nalézají v tzv. chloroplastech
v buňkách rostlin. V nich
probíhá fotosyntéza.
Chlorofyly vážou světelnou
energii, která je nutná
v procesu fotosyntézy. Červená
a hnědá listová barviva mohou
překrývat chlorofyl a tím pro
lidské oko měnit i zbarvení
listu. Takové je např. červené
zbarvení u kolovky (Rotala
macrantha). Takové rostliny
potřebují mnoho světla,
neboť červená barviva stíní
chlorofyl.
l substrátu. Nasává vodu
INTERNODIUM
Článek lodyžní, bezlistá část
stonku mezi dvěma uzlinami.
IONTY
Ve vodě rozpuštěné soli se
rozkládají na ionty, tj.
elektricky kladně nebo
záporně nabité částice.
Množství ve vodě obsažených
iontů určuje celkový obsah
solí, který je udáván jako
elektrická vodivost.
IONTOVÁ VÝMĚNA
Ve vodě jsou obsažené soli
v iontové podobě, tj. jako
elektricky nabité částice,
lontoměniče (ionexy) jsou
syntetické pryskyřice s nízkým
elektrickým nábojem. Jsou to ve
vodě nerozpustné, bobtnající
látky (sorbenty). Ve styku
s roztoky kovů alkalických
zemin vyměňují své ionty za
odpovídající množství iontů
stejného znaménka z vody
(např. Ca+), a tím vodu
změkčují. lontoměniči se také
nazývají preparáty, které lze
koupit v obchodech
s chovatelskými potřebami. Jsou
buď tzv. úplné, které vymění
všechny ionty, nebo tzv.
částečné, které vymění jen část
ve vodě obsažených iontů.
K k poškození nebo zničení
KARBONÁTOVÁ TVRDOST
viz tvrdost vody přechodná
KOŘEN
Rostlinný orgán, upevňující
rostlinu v půdě nebo na
s rozpuštěnými živinami, vede
ji vodivými pletivy
k nadzemním, zeleným částem.
Stejně tak vodivá pletiva kořene
vedou asimiláty, zásobní látky
(škrob), a ukládají je
v zásobních pletivech kořene.
Mnoho rostlin vytváří kořenové
hlízy jako zásobní orgány.
KOVY ALKALICKÝCH ZEMIN
Kovy alkalických zemin jsou
vápník, hořčík, baryum,
stroncium a jejich minerální
soli. Vápník a hořčík jsou
v akvaristické praxi
nejdůležitější. Jejich
sloučeniny s kyselinou
uhličitou jsou soli, které
způsobují tzv. karbonátovou
tvrdost. Jejich sloučeniny
s jinými kyselinami, hlavně
s kyselinou sírovou, jsou soli,
které způsobují tzv.
nekarbonátovou tvrdost
(sulfáty). Ve vodě rozpuštěné
soli kovů alkalických zemin se
rozpadají na ionty. Souhrn solí
alkalických zemin tvoří
celkovou tvrdost (viz tam).
KRYPTOKORYNOVÁ
CHOROBA
Onemocnění známé i jako
kryptokorynová hniloba.
Proděravění a zesklovatění
listů rostlin z rodu
Cryptocoryne, vedoucí
rostliny nebo celého porostu.
Příčina není spolehlivě známa,
snad jde o přehnojení
dusičnany. Mohou ji způsobit
velké změny v akváriu jako
výměna lampy nebo velká
výměna vody. Zajistěte
stabilitu prostředí v akváriu
a kyselost vody!
KVĚT
Část rostliny, která nese
reprodukční orgány rostliny.
Těmi jsou tyčinky (viz tam)
s prašníky (samčí orgány)
a samicí orgány - pestíky (viz
tam). Ty pak prostřednictvím
semen zajišťují rozmnožování
rostlin (viz pohlavní
rozmnožováno. Barevné, velké
korunní lístky lákají opylující
hmyz. U rostlin opylovaných

Akvaristický
SLOVNÍK
větrem jsou korunní lístky
malé nebo chybějí.
KYSELÝ
Voda je kyselá, dosahuje-li
hodnota pH od 1 do 6,9.
KYSLÍK
O2, bezbarvý plyn bez chuti
a zápachu; nejrozšířenější
chemický prvek.
V atmosférickém vzduchu je
obsažen 21 %. Je důležitý pro
dýchání všech organizmů
(s výjimkou anaerobních). O2
se rozpouští ve vodě, v chladné
lépe než v teplé. V akváriu je
nutný pro zdraví ryb a rychlý
rozklad organického odpadu
bakteriemi ve filtrech.
L Plyn bez barvy, chutě
LIST
Orgán, v němž probíhá
fotosyntéza (viz tam). Je složen
z čepele, řapíku a báze listové
(přechodné místo mezi
řapíkem a čepelí). Čepel má ve
svrchních vrstvách (u jemně
dělených listů vodních rostlin
všude) asimilační pletiva,
v nichž se nacházejí
chloroplasty. Ty obsahují
chlorofyl (viz tam), který je pro
fotosyntézu nutný
a způsobuje, že list je zelený.
Vedle toho obsahují listy
orgány, sloužící výměně plynů,
a vodivá pletiva pro transport
živin a asimilátů, včetně
zásobních látek (cukrů,
škrobu), odváděných do
zásobních orgánů.
N
NITRÁTY viz dusičnany
O Hodnota pH (koncentrace
ODDENEK viz rhizom
ODNOŽ
Mladá rostlina, vytvářející se
na koncích výhonků
z mateřské rostliny.
ODSOLOVÁNÍ VODY
Zachycení ve vodě
rozpuštěných solí iontoměniči
nebo změnou osmózy (viz
tam).
OXID UHLIČITÝ
a zápachu, chemický vzorec
CO2, dříve nazývaný kysličník
uhličitý. V atmosférickém
vzduchu je obsažen asi
0,03 %. Vzniká při dýchání
rostlin a živočichů a při všech
procesech hoření (spalování).
Jako nejdůležitější živina
rostlin vstupuje CO2 do
procesu fotosyntézy.
Rozpouští
se ve vodě, ale může se
silným
pohybem vody zase
uvolňovat. Jisté množství CO2
je nutné k tomu, aby se ve
vodě rozpuštěné látky,
způsobující tvrdost vody,
nestaly nerozpustnými. Jak
velké musí být toto množství,
závisí na stupni karbonátové
tvrdosti. Osazené akvárium
musí být „vyhnojeno" CO 2 (viz
CO2- hnojení), jinak si rostliny
potřebný CO2 odeberou
z látek způsobujících tvrdost
vody (viz biogenní odvápnění).
P
pH
vodíkových iontů) vyjadřuje
obsah kysele nebo zásaditě
reagujících látek ve vodě. Jsou-
li kyseliny a zásady zastoupeny
ve stejném množství, je voda
neutrální (pH 7). Převažuje-li
více kyselin nad zásadami, je
kyselá (pH pod 7), převládají-li
zásady nad kyselinami, je
alkalická (ph nad 7). Voda je
tím kyselejší nebo alkaličtější,
čím více se hodnota odchyluje
od pH 7.
PLODOLISTY
Součást samicích pohlavních
orgánů. Obsahují samicí
pohlavní buňky, z nichž se
vyvíjejí semena.
POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ
U kvetoucích rostlin obsahují
květy samčí (tyčinky) a samicí
(pestík) orgány. Na tyčinkách
jsou prašníky, obsahující pyl
(pylová zrna), samčí pohlavní
buňky. Součástí pestíku je
semeník, obsahující samicí
pohlavní buňky (vajíčka).
Nejvyšší část pestíku se nazývá
blizna, na níž se zachycují
pylová zrna.
Dostane-li se pylové zrno
prostřednictvím hmyzu nebo
větru na bliznu (říká se tomu
opylení), prorůstá tzv. pylová
láčka čnělkou do semeníku
a přináší sebou k vajíčku
samčí pohlavní buňky. Po
oplození se vyvíjejí semena,
z nichž vyrůstají nové rostliny.
PROTEINY viz bílkoviny
PYL, PYLOVÉ ZRNO
Samčí výtrus kvetoucích
rostlin.
R voda. Příliš málo rostlin
RHIZOM
Ztlustlá podzemní část stonku,
vytvářející při rozvětvení na
vegetačním vrcholu nové
(dceřiné) rostliny nebo
nadzemní části na uzlinách
kořenící. K získání mladých
rostlin vegetativní cestou
(množením) je možné rhizom
(oddenek) rozdělit. Z každého
dílu pak vyroste nová rostlina.
ROVNOVÁHA PLYNŮ
Při výměně plynů mezi
vzduchem a vodou se ustavuje
pro každý plyn rovnovážný
stav. Je-li ve vodě rozpuštěno
příliš málo plynu, proniká ze
vzduchu do vody, je-li ho
rozpuštěno příliš mnoho,
uvolňuje se do vzduchu.
Rovnovážný stav např. u kyslíku
nastává při 9 mg/l vody.
Ř fotosyntéze z oxidu uhličitého
ŘASY
Nižší, nekvetoucí vodní rostliny
velmi jednoduché tělesné
stavby, některé dokonce
jednobuněčné. Často jako
nárosty na substrátu nebo
volně se vznášející ve vodě.
Ve sladkovodním akváriu se
vyskytují: si nice (řasám
podobné organizmy, které mají
asimilační barviva volně
rozptýlená ve vnější plazmě),
rozsivky (jednobuněčné),
ruduchy (vícebuněčné), zelené
řasy (jedno- i vícebuněčné).
Příčiny nárůstu řas:
Příliš mnoho živin (dusičnanů,
fosforečnanů), tzn. znečištěná
využívajících živiny, světla
příliš mnoho nebo příliš málo.
Pomoc: Odfiltrování nebo
odlovení řas, redukce živin,
úprava osvětlení, nasazení ryb
žeroucích řasy.
Důležitě: Chemická likvidace
řas může způsobit těžká
poškození listů mnoha rostlin,
ba dokonce může vést až
k jejich uhynutí.
ŘÍZEK
Oddělená část rostliny (stonku,
kořene, listu), která po
zapíchnutí do substrátu
zakoření a vyroste z ní nová
rostlina.
S neolistěný, nesoucí jen květní
SACHARIDY
Hlavní sloučeniny rostlinných
organizmů. Organické
sloučeniny uhlíku, které
vznikají v rostlinách při
a vody (na světle), např. cukry
a škrob (živiny a zásobní
látky), a celulóza (při stavbě
těla rostlin).
SEMENA
Rozmnožovací částice rostlin,
vzniklé z oplozeného vajíčka.
Obsahují zárodek a vyživovací
pletivo.
SEMENÍK
Vzniká srůstem plodolistů
v květech krytosemenných
rostlin. Při tvorbě semen se
zpravidla podílí na stavbě
plodu.
SOLI
Chemické sloučeniny kovů
a kyselin. V akvaristice jsou
důležité soli kovů alkalických
zemin, které se podílejí na
tvrdosti vody (viz tam).
SOLITÉRY, SOLITÉRNÍ
ROSTLINY
Krásné, velké jednotlivé
rostliny, zpravidla tvořící
růžice, které se vysazují jako
dominanty na významná místa
v nádrži (časté: Echinodorus
cordifolius, Nymphaea lotus,
Barclaya longifolia).
STONEK
Jeden z hlavních orgánů
rostliny, případně nesoucí listy
a schopný větvení. Olistěný
stonek se nazývá lodyha,
orgány, je stvol. Rostliny
s přízemními růžicemi mají
stonek nápadně zkrácený.
STONKOVÝ ŘÍZEK
Část stonku rostlin s 1 až 2
uzlinami a alespoň párem
listů. Zapichuje se do
množárenského substrátu
a z uzlin vyrážejí postranní
výhony a kořeny.

Akvaristický
SLOVNÍK
STOPOVÉ PRVKY
Určité chemické prvky, jako
železo, měď, zinek, mangan,
bez nichž by organizmy
nemohly žít, ale které se
vyskytují jen v nepatrném
(stopovém) množství.
STUPEŇ KYSELOSTI
Vyjadřuje se hodnotou pH. Voda
s hodnotou pH nižší než 7 je
kyselá, nad pH 7 je alkalická.
Hodnotu pH je možné měřit
elektrickými pH-metry nebo
roztoky, zakoupenými
v obchodě s chovatelskými
potřebami. (Viz též pH.)
SUBMERZNÍ
Pod vodou se nacházející
ponořené rostliny nebo jejich
části.
T tvrdost vody neovlivňují, ale
TEKUTÉ HNOJIVO
Plné hnojivo v roztoku, které
se přidává při každé výměně
vody v akváriu - v množství,
odpovídajícím objemu
vyměněné vody.
TVRDOST VODY
Voda obsahující mnoho
vápenatých a horečnatých solí
se označuje jako tvrdá. Voda
obsahující jich málo je měkká.
Tvrdost vody se udává ve
stupních tvrdosti (viz další
hesla).
TVRDOST VODY CELKOVÁ
Celková tvrdost vyjadřuje
množství ve vodě
rozpuštěných solí kovů
alkalických zemin, hlavně
vápníku a hořčíku, které se
zde vyskytují ve formě iontů.
Voda, která obsahuje mnoho
solí vápníku a hořčíku, se
označuje jako tvrdá, voda,
která jich obsahuje málo, je
měkká. Vápenaté a horečnaté
soli kyseliny uhličité způsobují
tzv. karbonátovou (též
uhličitanovou nebo
přechodnou) tvrdost, vápenaté
a horečnaté soli jiných kyselin,
zejména sírové, způsobují tzv.
síranovou nebo trvalou tvrdost
vody.
Celková tvrdost vody je tedy
součtem hodnot tvrdosti trvalé
(viz tam) a přechodné (viz
tam). Ve vzácných případech
může dosáhnout přechodná
(karbonátová) tvrdost hodnoty
tvrdosti celkové. Je to tehdy,
když se ve vodě vyskytuje větší
množství iontů kovů
alkalických zemin, které sice
při měření karbonátové
tvrdosti jsou do výsledku
zahrnuty. Hodnota
karbonátové tvrdosti je pak
pokládána za celkovou
tvrdost.
Celková tvrdost se
v akvaristice vyjadřuje
v německých stupních tvrdosti
(°dGH) a měří se v milimolech
na 1 litr (mmol/l) nebo
v milivalech (mval/l)
TVRDOST VODY PŘECHODNÁ
Přechodnou neboli
uhličitanovou či karbonátovou
tvrdost vody způsobují
hydrogenuhličitany, např.
Ca(HCO3)2. Jsou to soli kovů
alkalických zemin a kyseliny
uhličité. Hydrogenuhličitany
(hydrogenkarbonáty) jsou ve
vodě snadno rozpustné, zato
karbonáty skoro vůbec ne.
Výše tzv. karbonátové tvrdosti
závisí na množství
rozpuštěných
hydrogenuhličitanů. Protože se
při varu rozpadají na
uhličitany (karbonáty) a oxid
uhličitý, a pak již nejsou
měřitelné, označuje se tzv.
karbonátová tvrdost také za
tvrdost vody přechodnou.
Stupeň karbonátové tvrdosti
ovlivňuje růst rostlin více než
stupeň tvrdosti trvalé (síranové,
nekarbonátové). Rostliny
mohou využívat
z hydrogenkarbonátů
a karbonátů CO2 pro
fotosyntézu (viz biogenní
odvápnění). Karbonátová
tvrdost je v akvaristice
vyjadřována německými
stupni karbonátové tvrdosti
(°dKH), nověji i v milimolech
na litr (mmol/l).
TVRDOST VODY TRVALÁ
Součást tzv. tvrdosti celkové,
je způsobena solemi kovů
alkalických zemin a solemi
jiných kyselin než uhličité,
tedy např. kyseliny sírové.
Způsobují ji především sírany,
ale i chloridy a někdy
i dusičnany vápníku a hořčíku.
Trvalou se nazývá proto, že se
varem nemění. Jiné názvy:
tvrdost síranová, tvrdost
nekarbonátová.
TYČINKY
Samčí pohlavní orgány rostlin.
Nesou prašníky, obsahující
pylová zrna se samčími
pohlavními buňkami.
U ZÁSADY
UHLOVODANY viz sacharidy
UZLINY
Místa na stonku, kde vyrůstají
listy (odb. výraz nodus).
V hnojivo s železem a jinými
VEGETAČNÍ VRCHOL
Růstová zóna rostliny. Nachází
se na vrcholu stonku a v paždí
listů. Obsahuje růstová pletiva
(meristémy), v nichž se buňky
rychle ve velkém dělí,
a umožňují tak růst
a rozvětvování.
VEGETATIVNÍ MNOŽENÍ
Nepohlavní množení rostlin
oddělováním částí mateřské
rostliny bud samostatně
(odnože, dceřiné rostliny),
nebo uměle (řízkováním,
dělením, štěpováním). Nově
vzniklé rostliny jsou geneticky
identické s mateřskou
rostlinou.
VRCHOLOVÝ ŘÍZEK
Horní (terminální, vrcholová)
část stonku (asi 20 cm dlouhá),
která se odřezává z rostliny
a nechává zakořenit.
VÝBĚŽKY
Na povrchu nebo pod
povrchem půdy probíhající
vodorovné plazivé boční
výhony rostlin, na nichž (nebo
z nichž) vznikají odnože.
Z jsou napojovány na vodovod.
Sloučeniny, které činí vodu
alkalickou. Obsahuje-li voda
více kyselin než zásad, je
kyselá; obsahuje-li více zásad
než kyselin, je alkalická.
ZÁSOBNÍ HNOJIVO
Dlouhodobě působící, silné
živinami a stopovými prvky,
vpravované do půdy. V nově
zřizovaných nádržích se
umisťuje pod svrchní vrstvu
písku a štěrku.
ZATAHOVÁNÍ
Ztráta listů na začátku období
odpočinku (viz tam). V listech
obsažené rezervní látky (škrob)
se předtím přesunují a ukládají
do zásobních orgánů (např.
hlíz, cibulí).
ZMĚKČOVÁNÍ VODY
Nadměrná tvrdost vody se
může upravit několika
způsoby: (a) nejjednodušší je
smísení tvrdé vody s dešťovou
vodou; (b) přeměnou
karbonátové tvrdosti na trvalou
pomocí kyseliny sírové; (c)
odstraněním celkové tvrdosti
vysrážením kyselinou
šťavelovou; (d) změkčováním
pomocí tzv. ionexů, kde
podstatou je výměna iontů
(Ca2+ a Mg2+) za jiné (H+, K+)
apod.
ZMĚNA OSMÓZY
Způsob oddělení solí
z roztoku. Měniče osmózy (lze
je zakoupit v obchodě
s chovatelskými potřebami)
Voda pod tlakem v potrubí je
protlačována tenkou
membránou, jíž projdou jen
malé ionty vody, ale větší ionty
solí se zachytí. Zachytí se
většinou i viry, houby
a pesticidy. Měniče osmózy
mohou být zapojeny
v nepřetržitém provozu.
ZPĚTNÝ ŘEZ
Pěstitelský zásah, jenž vede ke
zmenšení příliš vysokých
rostlin, tj. ke zkrácení stonku.
Vede ke košatějšímu vzrůstu
rostliny, nebo je možné
odštípnuté části použít jako
řízky a zakořenit.
U růžicovitých rostlin
znamená oddělení vnějších
listů nebo odříznutí
obvodových kořenů.
Ž
ŽELEZO
Nejdůležitější stopový prvek.
Nedostatek vyvolává chlorózu
(blednutí až žloutnutí listů).
 Přehled nejkrásnějších
akvarijních rostlin
Odkud pocházejí naše akvarijní
rostliny
Akvarijní rostliny přenesené z volné
přírody jsou už dnes jen vzácně
dostupné. Většina druhů a odrůd
v ohromném množství pochází
především z pěstíren v jihovýchodní
Asii. Odtud jsou vyváženy do Evropy
i do Ameriky. Do této knížky byly
zařazeny jen ty druhy, které jsou
poměrně pravidelně k dostání. Jestliže
si vysadíte do akvária rostliny
dovezené z takových pěstíren,
nemusí vás trápit svědomí, že
drancujete přírodu.
Šípatkovec srdčitý Akvarijní rostliny obývají v přírodě
(Echinodorus velmi rozdílná prostředí. Mnohé
cordifolius) patří do kryptokoryny rostou například
čeledi žabníkovitých v malých a mělkých pralesních
a bývá přes 50 cm potůčcích, zákruticha obrovská
vysoký. vytváří jakési podhladinové louky
v mělkých vodách velkých jezer, řada
šípatkovců roste na říčních březích
nebo v bažinách. Vzhledem k vysoké
přizpůsobivosti je možné všechny
tyto rostliny pěstovat ve společenství
jediného akvária, pokud je ovšem
vybaveno vhodnou technikou, dobře
vyhnojeno a je zajištěn dostatečný
přísun oxidu uhličitého. Provozování
tzv. „holandských akvárií" by bez
toho nebylo vůbec možné. Ale i bez
náročné techniky je možné si takové
akvárium osadit, ovšem jen tehdy,
jestliže si vyberete takové druhy, které
v přírodě rostou ve stejných nebo
podobných podmínkách. Akvárium
s živorodkami je možné například
osadit šípatkovci, šípatkami,
zakucelkami (ludwigiemi)
a lobelkami, jimž vyhovuje středně
tvrdá voda a nepříliš vysoká teplota.
Nádrž s východoasijskými
parmičkami se může osadit
kryptokorynami, mokřankami
a bahnatkami.
Vysvětlivky k řazení rostlin
a popisům
Přehled je rozdělen do čtyř skupin:
• Rostliny s listovými růžicemi
• Rostliny s olistěnými lodyhami
• Kapraďorosty
• Mechorosty
Jméno: V záhlaví je uvedeno
vědecké
jméno rostliny a jemu odpovídající
jméno (jména) české. Uvnitř
uvedených skupin jsou rostliny
řazeny podle abecedního pořadí
vědeckých jmen.
Rozšíření: Za tímto výrazem je
uveden původ příslušného druhu.
Vzhled: Krátký popis
představovaného druhu.
Proměnlivost: Stručný výčet
vnitrodruhových taxonů a jejich
variability.
Péče: Pokyny, jak se o rostliny starat.
Světlo: Optimální osvětlení pro tu
kterou rostlinu.
Voda: Údaje o vyzkoušené optimální
tvrdosti vody.
Množení: Doporučení k metodě
množení příslušného druhu.
Umístění: Výběr vhodného místa pro
rostlinu v akváriu.
 Bahnatka vodní
(Limnophila
aquatica) patří do
skupiny rostlin
s olistěnými
lodyhami. Jakmile
tyto lodyhy
dosáhnou hladiny,
mohou se bud
zaštípnout, nebo
se ponechají dále
růst. Na hladině
vzplývající lodyhy
je ovšem nutno
včas zastřihovat,
neboť by jinak
braly příliš mnoho
světla rostlinám při
dně.

Bahnatku vodní vysazujte ve skupinách.

 Rostliny s listovými růžicemi

Aponogeton madagascariensis, kalatka mřížovitá, nesplnitelný sen mnohých akvaristů

Ozdobné v akváriu K fotografii: jen velmi zkušený

pěstitel si troufne trvale plnit
vysoké nároky kalatky mřížovité.
Rostliny s listovými Slabě kyselá, na vápno chudá
voda (pH 5,5-6,5, 2-3 °dKH
(německých stupňů uhličitanové
růžicemi tvrdosti), nepříliš vysoká teplota
(20-22 °C), vydatná výživa
Botanický pojem „rostliny s listovými růžicemi" nedává vůbec a rašelinný filtr, stejně jako
tušit, jaké exotické krasavice se mezi nimi nalézají. Mnohé ochrana před zařasením patří
z nich se hodí jako solitéry, představující v akváriu dekorativní k nejdůležitějším pěstitelským
dominantu. podmínkám.
 Rostliny s listovými růžicemi
1 Anubias barteri má pevné kožovité
listy.
1 Anubias barteri
Anubis Barterův
Čeleď: Araceae (áronovité).
Rozšíření: Tropická západní
Afrika.
Vzhled: Listové růžice; až
40 cm vysoký; ztlustlý plazivý
rhizom, listy řapíkaté, pevné,
kožovité.
Proměnlivost: Anubias barteri var.
barteri - asi 25 cm vysoký, listy
oválně kopinaté; Anubias barteri
var. nana - asi 10 cm vysoký, listy
proměnlivé, většinou špičatě
vejčité.
Péče: Rhizomy s kořeny vysazujte
opatrně! Vyhnojený substrát je
nutný, prohřátou půdu a prosycení
CO2 lze doporučit.
Světlo: 30 W/100 l.
2 Aponogeton crispus má hlízovitý oddenek.
Voda: 22-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
Množení: Postranními výhony na
rhizomu, dělením rhizomů.
Umístění: Vysoké variety solitérně
nebo ve skupinách uprostřed nebo
v pozadí nádrže, malé skupinovitě
v popředí.
2 Aponogeton crispus
Kalatka kadeřavá
Čeleď: Aponogetonaceae
(kalatkovité).
Rozšíření: Srí Lanka.
Vzhled: Listové růžice; výška až
50 cm; hlízy jako zásobní orgány.
Listy řapíkaté, kopinaté až
kopinatě eliptické; čepel na okraji
nápadně zvlněná. Květy bělavé,
v jediném klasu, oboupohlavní,
samosprašné, na květní stopce
vyčnívající nad hladinu. Celkový
vzhled je závislý na podmínkách
prostředí. Často bývá s kříženci
a podobnými druhy zařazována
do tzv. skupiny Crispus.
Péče: Možné je jen submerzní
pěstování. Půda musí být živinami
bohatá. Přihnojovat železem!
Pozor na dobu odpočinku!
Světlo: 50 W/100 l (a více).
Voda: 22-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
Množení: Semeny, umělé opylení
je nutné.
Umístění: Solitérně uprostřed
nádrže, ve velkých akváriích
i skupinovitě.
 Rostliny s listovými růžicemi
1 Aponogeton rigidifolius má oddenky (rhizomy).
1 Aponogeton rigidifolius
Kalatka kožovitá
Čeleď: Aponogetonaceae
(kalatkovité).
Rozšíření: Srí Lanka.
Vzhled: Růžicovitá rostlina; výška
přes 60 cm. Rhizom (nikdy hlíza!).
Listy řapíkaté, vzpřímeně tuhé,
poněkud křehké, drsné a tvrdé,
tmavě zelené až olivově hnědé,
na okraji mírně zvlněné. Květy
v jediném klasu, zelenavé,
cizosprašné.
Péče: Bez doby odpočinku, nemá
tedy na rozdíl od druhu
Aponogeton crispus žádný
zásobní orgán. Velmi citlivá,
důležitá je kyselost vody
a nevyhnojená půda; přihnojovat
hnojivy obsahujícími přístupné
2 Aponogeton ulvaceus snáší dobře pohyb vody.
železo. Při sycení vody CO2 snese
i trochu tvrdší vodu. Přesazování
snáší vždy špatně. Při chybném
pěstování jsou listy skvrnité
a sehnuté ke dnu.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 1-3 °dKH;
pH 5,5-6,5.
Množení: Postranními výběžky
z rhizomu. Vypěstování
semenáčků je extrémně obtížné.
Umístění: Solitérně, nejlépe ve
velkém akváriu.
2 Aponogeton ulvaceus
Kalatka šroubovitá
Čeleď: Aponogetonaceae
(kalatkovité).
Rozšíření: Madagaskar.
Vzhled: Růžicovitá rostlina; výška
až 60 cm. Okrouhlé, hladké hlízy
(viz foto na straně 29). Listy
řapíkaté, silně zvlněné, světle
zelené, téměř průsvitné, na velmi
světlém místě červenavé.
Květenství dvouklasá, žlutá,
cizosprašná.
Péče: Vyhnojení substrátu není
nevyhnutelné, přihnojení
dostupným železem je potřebné.
Dobře se daří v proudící vodě. Při
slabém osvětlení je vytáhlá
a slabá. Dbejte na dobu
odpočinku!
Světlo: 50 W/100 l.
Voda:18-280 C;2-15°dKH;
pH 5,5-7,5.
Množení: Semeny.
Umístění: Solitéra, nejlépe ve
velkém akváriu.
 Rostliny s listovými růžicemi
3 Aponogeton undulatus se dá
dobře množit dceřinými
rostlinami z přídatných pupenů na
květní stopce.
3 Aponogeton undulatus
Kalatka živorodá
Čeleď: Aponogetonaceae
(kalatkovité).
Rozšíření: SZ Indie a Malajsie.
Vzhled: Růžicovitá rostlina
s hlízami (viz foto na straně 29);
výška asi 40 cm. Listy řapíkaté,
světle zelené; okraj čepele
zvlněný, zvláště při silném
osvětlení, při slabším téměř rovný.
Vykvétá vzácně, ale z přídatných
pupenů na květní stopce se vyvíjejí
dceřiné rostliny.
Péče: Přihnojování železem; na
živiny bohatší substrát. Dodržujte
období odpočinku!
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 5-12 °dKH; pH
6,5-7,5.
4 Barclaya longifolia často vykvete i v akváriu.
Množení: Dceřinými rostlinami;
jakmile si mladé rostliny začnou
tvořit vlastní hlízku a kořeny
a mají asi 5-6 listů - nebo květní
stonek sehněte ke dnu a pevně
uchyťte.
Umístění: Solitérně, v opravdu
velké nádrži i skupinovitě.
4 Barclaya longifolia
Barkleja dlouholistá
Čeleď: Nymphaeaceae
(leknínovité).
Rozšíření: Andamany, Barma,
jižní Thajsko, Vietnam.
Vzhled: Růžicovitá rostlina;
vysoká 25-50 cm, s malým
oddenkem; listy řapíkaté,
kopinaté, okraj čepele zvlněný,
při silném osvětlení výrazně.
V akváriích často kvete.
Submerzní květy zůstávají
uzavřené, přesto však přinášejí
klíčivá semena. Existují formy
olivové, červenohnědé až tmavě
červené.
Péče: Přihnojování železem je
nutné, jiná hnojení, včetně CO2
lze doporučit. Přesazování snáší
špatně, proto kontrolujte rhizom,
zda nezahnívá! Napadená místa
odstraňte. Červenolisté potřebují
více světla než olivové. Při
nadbytku CO2 se perforují listy.
Světlo: Asi 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 6,0-7,0.
Množení: Semeny, nebo
z postranních výhonů rhizomu.
Umístění: Solitérně.
 Rostliny s listovými růžicemi
1 Crinum natans potřebuje velmi světlé místo.
1 Crinum natans
Křín plovoucí
Čeleď: Amaryllidaceae
(amarylkovité).
Rozšíření: Tropická Afrika.
Vzhled: Cibulovitá rostlina s růžicí
listů, vysoká 50-100 cm.
Zásobním orgánem je cibule (viz
foto na straně 29). Listy přisedlé,
páskovité až čárkovité, světle
zelené a jakoby krepované; při
dobrém osvětlení je zkadeření
listů výraznější než ve stínu. Květy
bílé, v akváriích vzácné; květní
stvol asi 80 cm vysoký.
Péče: Velmi světlé místo! Chudší
substrát; v tvrdé vodě živoří.
Nesnáší trypaflavin (obsažený
v mnoha akvaristických léčivech
a protiřasových přípravcích).
2 Cryptocoryne affinis vysazujte do skupin.
Světlo: 50 W/100 l (raději více).
Voda: 24-30 °C; 2-10 °dKH;
pH 5,5-7,0.
Množení: Dceřinými cibulkami.
Umístění: Solitérně; do pozadí ve
velkých a vysokých nádržích.
2 Cryptocoryne affinis
Kryptokoryna červená
Čeleď: Araceae (áronovité).
Rozšíření: Malajský poloostrov.
Vzhled: Růžicovitá rostlina
10-30 cm vysoká. Malý rhizom.
Listy řapíkaté; submerzní listy
podlouhle vejčité až široce
kopinaté, mírně zkadeřené
a zvlněné; svrchní strana listů
tmavozelená, spodní vínově
červená. Při emerzním pěstování
má kratší a rovnější listy a častěji
kvete, praporek toulce (čepel) až
černofialový, jícen bělavě zelený
- vykvétá mnohdy i v akváriích.
Péče: Bezproblémová, snáší
i slabší osvětlení a tvrdší vodu. Při
pravidelném přihnojování
(i železem) se rozroste do velkých
skupin. Onemocnění kryptokoryn
je vyvoláno jakoukoliv změnou,
např. teploty, kvality vody, světla:
zpravidla pak následuje úplná
ztráta listů.
Světlo: 30 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 3-15 °dKH;
pH 6,0-7,0.
Množení: Výběžky.
Umístění: Skupinovitě, v každé
nádrži do popředí nebo
doprostřed dna.
 Rostliny s listovými růžicemi
3 Cryptocoryne cordata je velmi nenáročná.
3 Cryptocoryne cordata
Kryptokoryna srdčitá
Čeleď: Araceae (áronovité).
Rozšíření: Malajský poloostrov.
Vzhled: Růžicovitá rostlina až
50 cm vysoká. Rodičovská rostlina
celé skupiny (skupina Cryptoryne
cordata). Rozmanitý vzhled
závislý na vnějších podmínkách.
Vyskytuje se i pod jinými jmény
(např. Cryptocoryne blassii,
C. kerri). Listy dlouze řapíkaté,
oválné až srdčité. Svrchní strana
zelená, fialově mramorovaná,
fialová nebo červenohnědá,
spodní strana krémová,
červenohnědá až fialová. Při
emerzním pěstování vykvétá,
praporek (čepel) toulce žlutý až
červenohnědý, jícen žlutý.
4 Cryptocoryne pontederiifolia hojně odnožuje.
Péče: Bezproblémová. Substrát
chudý, dno prohřáté, pravidelně
přihnojovat železem. Nepoškodit
kořeny!
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 24-28 °C; 2-8 °dKH;
pH 5,5-7,0.
Množení: Výběžky.
Umístění: Solitérně i skupinově.
4 Cryptocoryne
pontederiifolia
Kryptokoryna
modráskolistá
Čeleď: Araceae (áronovité).
Rozšíření: Sumatra, Borneo.
Vzhled: Růžicovitá rostlina, asi
35 cm vysoká. Tenký rhizom. Listy
řapíkaté, oválně kopinaté, mírně
zvlněné, zelené, vespod slabě
narůžovělé. Řapíky dlouhé,
hnědavé. Při emerzním pěstování
roste kompaktněji a vitálně, a pak
i pravidelně kvete.
Péče: Chudý substrát, přihnojovat
železem. Pokud možno
nepřesazovat, kořeny jsou velmi
citlivé!
Světlo: Asi 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 6,0-7,2.
Množení: Výběžky.
Umístění: Při dobrém osvětlení
solitérně - poroste pak kompaktně
a bude se rozrůstat. Ve stínu (např.
v pozadí nádrže) bude vyšší
a štíhlejší a je lepší ji sesazovat do
skupin.
Rada: Odolná rostlina, vhodná
i pro čilé a zdatné ryby.
 Rostliny s listovými růžicemi

2 Cryptocoryne axelrodii je dekorativní rostlinou pro

popředí, kde vytváří husté světlezelené porosty. Při
vhodných podmínkách roste rychle, vydatně
odnožuje, a pak je nutno ji čas od času protrhat.

1 Cryptocoryne wendtii vytváří pravidelně výběžky.

1 Cryptocoryne wendtii náhlých změnách životních podlouhle oválné až kopinaté,

Kryptokoryna Wendtova
Čeleď: Araceae (áronovité).
Rozšíření: Srí Lanka.
Vzhled: Růžicovitá rostlina,
vysoká 10-40 cm. K dostání je
mnoho přirozených odrůd
i kultivarů se zelenými, olivově
zelenými nebo červenohnědými
listy, které se liší velikostí,
vzhledem a barvou. Vzhled
ovšem silně závisí i na osvětlení,
při slabším červenohnědé rostliny
zezelenávají, jsou vytáhlejší
a slabší a zvlněný okraj čepele se
narovnává. Při emerzním
pěstování kvetou.
Péče: Vy hnojený substrát,
přihnojování železem. Porosty je
třeba pravidelně protrhávat. Při
podmínek je napadána
kryptokorynovou hnilobou.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 24-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Výběžky.
Umístění: Solitérně, skupinovitě
(v hustých skupinách jsou všechny
odrůdy vytáhlejší a štíhlejší); nízké
odrůdy do popředí, vyšší do
středu nádrže.
2 Cryptocoryne axelrodii
(syn. C. x willisii)
Kryptokoryna Axelrodová
Čeleď: Araceae (áronovité).
Rozšíření: Srí Lanka.
Vzhled: Růžicovitá rostlina,
vysoká asi 15 cm. Listy řapíkaté,
zelené; řapíky hnědavé až zelené.
Vydatně odnožuje. V emerzních
podmínkách je kompaktnější
a vykvétá. Praporek je fialový,
jícen žlutavý až fialový.
Péče: Vyhnojený substrát, častější
výměna vody s pravidelným
přihnojením. Porosty je třeba tu
a tam protrhávat a chránit před
řasami.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Výběžky.
Umístění: Do popředí, vysazovat
ve skupinách. Čím je jasnější
světlo, tím nižší a širší rostliny
budou (jsou půdopokryvné)
- vytvoří husté, dekorativní
„trávníky".
 Rostliny s listovými růžicemi
3 Echinodorus amazonicus bývá asi 50 cm vysoký.
3 Echinodorus amazonicus
Šípatkovec amazonský
Čeleď: Alismataceae
(žabníkovité).
Rozšíření: Brazílie.
Vzhled: Růžicovitá rostlina, až asi
50 cm vysoká. Krátký rhizom.
Listy úzce kopinaté, často mírně
šavlovitě prohnuté, zelené; květní
stonek dosti krátký.
Péče: Snáší měkkou vodu lépe
než tvrdou, při vyšší uhličitanové
tvrdosti roste přes dobré hnojení
potlačeně; doplnění CO2 je pak
nutné. Kyprý substrát a přihnojení
železem jsou pro zdar těchto
rostlin důležité!
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 6,5-7,2.
4 Echinodorus bleherae potřebuje přihnojovat železem.
Množení: Dceřinými rostlinkami tvrdost, potřebuje ale
z adventivních pupenů na bezpodmínečně přihnojování
květním stonku. železem, jinak listy žloutnou
Umístění: Solitérně, ve velkých a zesklovatí.
nádržích i skupinově do pozadí. Světlo: 50 W/100 l (snese i méně).
Voda: 22-30 °C; 2-18 °dKH;
4 Echinodorus bleherae pH 6,5-7,5.
Šípatkovec Bleherové, Množení: Dceřinými (přídatnými)
„širokolistá amazonka" rostlinami z adventivních pupenů
na květním stonku.
Čeleď: Alismataceae Umístění: Solitérně, ve velkých
(žabníkovité). nádržích jako skupina v pozadí.
Rozšíření: Tropická Jižní Amerika.
Vzhled: Růžicovitá rostlina přes
50 cm vysoká. Listy řapíkaté,
kopinaté, zelené. Rostlina je
podobná předchozímu druhu
(vlevo), má ale širší listy, podobně
jako Echinodorus major
(Šípatkovec velký).
Péče: Snáší i vyšší uhličitanovou
 Rostliny s listovými růžicemi

1 Echinodorus cordifolius se hodí do velkých nádrží;

v nádržích bez horního krytu také vykvétá.

2 Echinodorus horemanii je velmi dekorativní.

1 Echinodorus cordifolius Světlo: 50 W/100 l. k dostání i červenolistá odrůda

Šípatkovec srdčitý
Čeleď: Alismataceae (žabníkovité).
Rozšíření: Střední a jižní státy
USA, Mexiko.
Vzhled: Růžicovitá rostlina, přes
50 cm vysoká. Listy řapíkaté,
srdčité, svítivě zelené. Plovoucí
(hladinové) listy dlouze řapíkaté.
Květy (bílé) jen v otevřeném
akváriu.
Péče: Plovoucí listy odstraňujte,
jinak ztratí Šípatkovec submerzní
listy a bude příliš stínit jiným
rostlinám. Vydatné hnojení vyvolá
bujný růst. V malých pokojových
akváriích vysaďte do malých
květináčů nebo občas kolem
dokola přerušte kořeny. Možné je
i hluboké seříznutí.
Voda: 22-28 °C; 5-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Dceřinými rostlinkami
z květního stonku; občas
i semeny.
Umístění: Solitérně v akváriích
nad 250 l; nejlépe ve velkých
otevřených nádržích.
2 Echinodorus horemanii
Šípatkovec Horemanův
Čeleď: Alismataceae
(žabníkovité).
Rozšíření: Jižní Brazílie.
Vzhled: Růžicovitá rostlina, přes
60 cm vysoká. Listy krátce
řapíkaté, kopinaté, tuhé,
pergamenovité, tmavozelené, na
okraji mírně zvlněné. Občas je
této dekorativní rostliny.
Péče: Snáší chladnější vodu lépe
než teplou. Mnoho světla,
živinami bohatý substrát
a pravidelné přihnojování
(železem) je žádoucí; přihnojení
CO2 lze doporučit.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 18-26 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Postranními výhonky
z rhizomu, dceřinými rostlinkami
na ponořeném květním stonku.
Umístění: Solitérně.
 Rostliny s listovými růžicemi

3 Echinodorus osiris vytváří i v akváriu na květním

stonku dceřiné rostlinky. Mladé listy a mladé rostliny
vůbec jsou červenavě zbarvené.

4 Nymphaea lotus: jedna z několika odrůd.

3 Echinodorus osiris Světlo: Asi 50 W/100 l. méně srdčité, s hrubě zubatou

Šípatkovec červenolistý
Čeleď: Alismataceae (žabníkovité).
Rozšíření: Jižní Brazílie.
Vzhled: Růžicovitá rostlina asi
50 cm vysoká. Listy řapíkaté,
kopinaté, na okraji mírně zvlněné,
zelené; mladé listy (a tím i celé
mladé rostliny) jsou červenavé.
V akváriích nevytváří květy, ale
jen dceřiné rostlinky na květním
stonku.
Péče: Snáší tvrdší vodu; roste i při
slabším světle. Při silnějším
osvětlení je živinami bohatá půda
a pravidelné přihnojování
(železem!) nezbytně nutné, jinak
rostlina zakrní; voda by přitom
neměla být nikdy chladnější než
24 °C.
Voda:18-28 0 C;5-18°dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Postranními výhony
z rhizomu, dceřinými rostlinkami
na květním stonku.
Umístění: Solitérně.
4 Nymphaea lotus
Leknín lotosový
Čeleď: Nymphaeaceae
(leknínovité).
Rozšíření: východní Afrika,
Madagaskar, jihovýchodní Asie.
Vzhled: Růžicovitá rostlina vysoká
25-50 cm. Ponořené listy
řapíkaté, okrouhlé až oválné,
lehce zvlněné s hluboce
vykrojenou bází, plovoucí listy
velmi dlouze řapíkaté, více nebo
čepelí. Květy žlutobílé, vonné, až
10 cm v průměru velké.
Samosprašný, kvete v noci.
Odrůdy: Nymphaea lotus var.
viridis - listy zelené, tmavě
červeně skvrnité; Nymphaea lotus
var. rubra - listy červené
s tmavočervenými skvrnami.
Mnohé stínované, žíhané.
Péče: Má-li rostlina vykvést, musí
mít 3-5 plovoucích listů, jinak je
odštipujte. Při dobrém osvětlení
roste kompaktně.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 5,5-7,5.
Množení: Semeny, výběžky
z rhizomu.
Umístění: Solitérně ve velkých
nádržích.
 Rostliny s listovými růžicemi
Nymphoides aquatica se pěstuje obtížně.
1 Nymphoides aquatica
Plavín vodní
Čeleď: Menyanthaceae
(vachtovité).
Rozšíření: Východ a jih USA
(Florida).
Vzhled: Růžicovitá rostlina asi 15 cm
vysoká. Ponořené listy dlouze
řapíkaté, srdčité, mírně zvlněné,
světle zelené až červenavé.
Zásobními orgány jsou banánovitě
ztlustlé kořeny. Plovoucí listy tuhé,
olivově zelené, vespod červenavé.
Kvete až po vytvoření plovoucích
listů, květy bílé. Po odkvětu se tvoří
dceřiné rostlinky, ale bez
banánovitě ztlustlých kořenů.
Péče: Ztlustlé kořeny zapustit jen
z 1/4 do substrátu, nebo je jen
lehce zatlačit.
2 Sagittaria subulata je ideální rostlinou pro
začátečníky.
Světlo: 50 W/100 l (nebo více).
Voda: 20-28 °C; 5-10 °dKH;
pH 6,5-7,2.
Množení: Dceřinými rostlinkami
nebo plně vyvinutými listy,
zatlačenými do vlhké půdy, kde
při vysoké vzdušné vlhkosti
zakoření.
Umístění: Solitérně do popředí.
2 Sagittaria subulata
Šípatka šídlatá
Čeleď: Alismataceae (žabníkovité).
Rozšíření: Východní pobřeží
Severní Ameriky, v Jižní Americe
místy zdomácnělá.
Vzhled: Růžicovitá rostlina až
60 cm vysoká. Ponořené listy
přisedlé, páskovité až čárkovité,
tupé. Květenství bílá, na slabých
stoncích, vyčnívají nad hladinu.
Vzrůstná, tvoří husté porosty.
Odrůdy: Šířka listů rozdílná.
Sagittaria subulata var. subulata je
až 30 cm vysoká; Sagittaria
subulata var. gracillima je vysoká
60-90 cm; Sagittaria subulata var.
kurtziana je vysoká asi 50 cm.
Rozdíly nejsou zřetelné. Větší
bývají také označovány jako
„forma natans", menší jako „forma
pusilla".
Péče: Zcela bezproblémová; tu
a tam zmladit.
Světlo: 50 W/100 l (nebo méně).
Voda: 20-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,0-7,8.
Množení: Výběžky.
Umístění: Do pozadí.
 Rostliny s listovými růžicemi
3 Samolus parviflorus vysazujte do skupin v popředí.
3 Samolus parviflorus
Solenka drobnokvětá
Čeleď: Primulaceae
(prvosenkovité).
Rozšíření: Severní a Jižní Amerika,
ostrovy v Karibiku.
Vzhled: Růžicovitá rostlina, 10 cm
vysoká. Listy jsou až 8 cm dlouhé,
krátce řapíkaté, lžicovité, světle
zelené, žilkování skoro bílé.
Podobá se koz l íčku polnímu. Je to
spíše bažinná rostlina, kvete (bíle)
a plodí při emerzním pěstování.
Péče: Dobře hnojit; potřebuje
mnoho světla. Nevysazovat
hluboko!
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 18-24 °C; 5-12 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Jen emerzně. Semeny,
která rychle klíčí. V optimálních
podmínkách tvoří postranní
výhony.
Umístění: Do popředí, vysazovat
ve skupinách.
4 Vallisneria spiralis
Zákruticha šroubovitá
Čeleď: Hydrocharitaceae
(voďankovité).
Rozšíření: Původně severní Afrika
a jižní Evropa, dnes zdomácněla
v tropech a subtropech celého
světa.
Vzhled: Růžicovitá rostlina přes
50 cm vysoká. Listy přisedlé,
páskovité, tupé. Květy (bělavé) na
vodní hladině na šroubovitě
zkrouceném stonku.
Péče: Bezproblémová. Jedna
4 Vallisneria spiralis
z nejstarších akvarijních rostlin.
Tvoří hojně výběžků a rychle se
rozrůstá do hustých porostů.
Vysazovat do úzkých a hlubokých
jamek.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda:15-30°C;5-12°dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Výběžky.
Umístění: Do pozadí a do stran
větších akvárií, případně do
skupin uprostřed či v předních
rozích.
Poznámka: Zákruticha obrovská
(Vallisneria gigantea) je rovněž
oblíbenou robustní akvarijní
rostlinou. Pro své velmi dlouhé
listy (přes 100 cm v akváriu) je
vhodná spíše do velkých nádrží.
Pokud by ležely při hladině,
zastíní její listy jiné rostliny.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
1 Alternathera reineckii
Plevuňka Reineckova

Čeleď: Amaranthaceae
(laskavcovité).
Rozšíření: Tropická Amerika.
Vzhled: Lodyha vysoká asi 50 cm.
Listy řapikáte, křižmostojné,
kopinaté, svrchu olivově zelené
až olivově hnědé nebo červené,
vespod červenofialové. Při
emerzním pěstování vykvétají
v paždí listů malá bílá květenství.
Proměnlivý druh, k dostání je
v různých podobách; nejlépe se
pro akvária hodí Alternathera
reinecki „úzkolistý typ".
Péče: Přihnojování železem je
nutné, živinami bohatý substrát
a dostatek CO2 se doporučují. Při
nedostatku světla a živin dochází
ke ztrátě červeného zbarvení listů
a jejich okraje se narovnávají.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 22-30 °C; 2-12 °dKH;
pH 5,5-7,5.
Množení: Řízkováním, při
emerzním pěstování semeny.
Lodyhy jsou křehké, při výsadbě
různě vysokých skupin řízkovanců
je nepíchejte příliš hustě.
Umístění: Ve skupinách do
popředí nebo středu nádrže.
Vhodně doplňuje jemně olistěné,
1 Alternathera reineckii vhodně doplní světlezelené rostliny. světlezelené rostliny.
Poznámka: Vysazena ve
Krásné ve skupinách skupinách přináší plevuňka
dekorativní barevný akcent mezi
převážně zelené akvarijní rostliny.
Rostliny s hustě olistěnými Její krása se ale brzy ztratí, jestliže
se opomíjejí její nároky. Dbejte na
lodyhami to, aby plovoucí rostliny jí nebraly
světlo nebo aby nebyla potažena
Rostliny s vysokými olistěnými lodyhami tvoří „zelené rámy" řasami.
zahrádek pod vodní hladinou. Vysazujte je p řevážně po stranách,
uprostřed a v pozadí nádrže. Rozmnožují se snadno.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
2 Ammannia gracilis strádá při nedostatku světla.
2 Ammannia gracilis
Tuhanka něžná
Čeleď: Lythraceae
(kyprejovité).
Rozšíření: Tropická Afrika.
Vzhled: Lodyhy vysoké asi 50 cm.
Listy přisedlé, křižmostojné, úzce
kopinaté, olivově zelené až
červenohnědé. Květy malé, po
několika v paždí listů (viz foto na
straně 96).
Péče: Při nedostatku světla a živin
bledne a živoří, přihnojování
železem je nutné pro dobré
vybarvení listů. Jakmile spodní
části lodyhy ztratí listy, je třeba
předsadit nízké rostliny.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 20-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 5,5-7,5.
3 Bacopa caroliniana vyžaduje pravidelné hnojení.
Množení: Řízkováním, při
emerzním pěstování semeny
- vypěstování semenáčků není
obtížné.
Umístění: Ve skupinách uprostřed
v pozadí nebo i po stranách
nádrže. Vhodná k zeleným
rostlinám.
3 Bacopa caroliniana
Bakopa karolínská
(b. objímavá)
Čeleď: Scrophulariaceae
(krtičníkovité).
Rozšíření: Jižní a centrální státy
USA.
Vzhled: Lodyha asi 40 cm vysoká,
listy přisedlé, křižmostojné,
eliptické, světle zelené, při silném
světle se slabě červenavým
nádechem. Emerzní listy masité,
lesklé.
Podobné druhy: Bacopa monnieri
(bakopa drobnolistá) - až 25 cm
vysoká, podobné nároky; Bacopa
rotundifolia (bakopa okrouhlolistá)
- vyžaduje měkčí vodu, nesnáší
submerzní pěstování tak dobře
jako jiné druhy.
Péče: Při nedostatku světla a živin
živoří, slábne, bledne a vytahuje
se. Pravidelné přihnojování je
nutné, při sycení CO2 může být
voda i o něco tvrdší.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 5-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Skupinovitě uprostřed
a v pozadí nádrže nebo po
stranách.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
1 Cabomba aquatica se pěstuje velmi
obtížně.
1 Cabomba aquatica
Kabomba vodní
Čeleď: Nympaeaceae
(leknínovité).
Rozšíření: Tropická Amazonie.
Vzhled: Lodyha asi 50 cm vysoká.
Listy řapíkaté, křižmostojné, velmi
jemně niťovitě dělené, údajně až
na 600 (v akváriích 200) úkrojků.
Plovoucí listy a květy (viz foto na
straně 96) se také mohou vytvořit.
Péče: Obtížné pěstování; důležité
jsou: velmi kyselá voda, kyselý
substrát, velmi mnoho světla,
přihnojování železem. Nesnáší
tvrdou nebo alkalickou vodu.
Chránit před nárůsty řas.
Světlo: 100 W/100 l.
Voda: 24-28 °C; 2-8 °dKH;
pH 6,0-6,8.
2 Cabomba caroliniana nesnáší nedostatek CO2.
Množení: Říz ková ním.
Umístění: Do středu a do pozadí
nádrže vysokých akvárií;
vysazovat skupinovitě. Hodí se
k tmavým a velkolistým rostlinám.
Rada: Nevysazovat do akvárií
s ryjícími nebo býložravými
rybami.
2 Cabomba caroliniana
Kabomba karolínská
Čeleď: Nymphaeaceae
(leknínovité).
Rozšíření: Sever Jižní Ameriky až
jih Severní Ameriky.
Vzhled: Lodyhy asi 50 cm vysoké.
Listy křižmostojné, vzácně
v trojčetných přeslenech; čepel
listová jemně dělená, niťovité
úkrojky asi 1 mm široké se střední
žilkou. K dostání v různých
tvarech: nejčastější jsou rostliny,
jejichž listy jsou v obrysu
poněkud ledvinité, asi s 60
úkrojky. Některé formy mohou mít
až 150 úkrojků a v obrysu
okrouhlé listy napodobují často
listy druhu Cabomba aquatica.
Péče: Nesnáší přesazování,
opakované záštipování
a nedostatek CO2. Potřebuje
kyselou vodu a intenzivní světlo.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 6,5-7,2.
Množení: Říz ková ním.
Umístění: Do pozadí, ve
skupinách.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
3 Nádherné červenofialové květy
kabomby brazilské kvetou jen
krátce. Bohužel tato náročná
rostlina nekvete v akváriu příliš
často.
3-4 Cabomba piauhyensis
Kabomba brazilská
Čeleď: Nymphaeaceae
(leknínovité).
Rozšíření: Střední a Jižní Amerika.
Vzhled: Lodyha je asi 50 cm
vysoká. Na každém nodu (uzlině)
vyrůstají 3 listy s čepelí
červenavou, dělenou v niťovité
úkrojky. U plovoucích rostlin je
možné se dočkat nejen
vzplývavých listů, ale i krásných
červenofJalových květů.
Péče: Měkká voda, silné osvětlení
(při nedostatečném osvětlení je
neudržitelná) a přihnojování
železem jsou bezpodmínečně
nutné! Při dosycování CO2 může
být voda trochu tvrdší. Potřebuje
kyselou vodu a kyselý substrát.
4 Cabomba piauhyensis není rostlinou pro začátečníky.
Chránit před plži a zařasením!
Přežije jen s mírnými rybami.
Světlo: 100 W/100 l.
Voda: 24-28 °C; 2-8 °dKH;
pH 6,0-6,8.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Ve skupinách do středu
i na pozadí nádrže. Hodí se
k velkolistým rostlinám.
Poznámka: Jako akvarijní rostlina
je kabomba brazilská známa
teprve od 50. let 20. století. Jako
téměř všechny druhy rodu
Cabomba je choulostivým
chovancem. Již malé odchylky od
jejích nároků vedou ke špatnému
růstu. Daří se jen při nejlepších
světelných podmínkách, stále
kyselé vodě a při rovnoměrném
a stále dostupném zásobení
železem. Jen tehdy se projevuje
její krásné červenohnědé zbarvení
v horní části lodyhy. V protikladu
k mnoha jiným akvarijním
rostlinám nemůže kabomba
brazilská, dávající přednost měkké
vodě, v tvrdší vodě na karbonáty
a bikarbonáty vázaný CO2 uvolnit
a využít (viz biogenní odvápnění,
Slovník). Dosycování oxidem
uhličitým (CO2) je tedy nutné,
pokud rostliny pěstujete v tvrdé
vodě. Kdo ovšem splní vysoké
nároky kabomby, má ve své
nádrži krásnou, fascinující
akvarijní rostlinu.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
1 Ceratophyllum demersum se
volně rozrůstá pod hladinou
a vytváří vznášející se houštiny.
1 Ceratophyllum demersum
Růžkatec ponořený
Čeleď: Ceratophyllaceae
(růžkatcovité).
Rozšíření: Roste po celém světě.
Vzhled: Lodyhy dlouhé asi 50 cm,
Bezkořenná rostlina s hustými
přesleny vidličnatě dělených listů;
listy tmavozelené, zřetelně
zubaté. Vznáší se volně pod
hladinou a rozvětvuje se do
hustých polštářovitých chomáčů.
Může se vsadit i do půdy pomocí
kořínkům podobných přídatných
orgánů (rhizoidů). Malé květy je
možné občas spatřit v úžlabí
přeslenů (viz foto na 3. straně
obálky).
Péče: Při optimálních podmínkách
je velmi vzrůstný; pravidelně jej
2 Didiplis diandra kvete i v akváriu.
omezujte, jinak zastíní akvarijní
rostliny při dně.
Světlo: 35 W/100 l (nebo méně).
Voda: 15-30 °C (30 °C jen
krátkodobě); 5-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
Množení: Postranními výhony.
Umístění: Kdekoli v akváriu.
Rada: Vhodný pro studená akvária
a chovné nádrže (třecí substrát
a úkryt pro vytírající se samice
a mladá zvířata).
2 Didiplis diandra
Kalužník dvoumužný
Čeleď: Lythraceae
(kyprejovité).
Rozšíření: Severní Amerika.
Vzhled: Lodyhy dlouhé asi 15 cm.
Ponořené vzpřímené, emerzní
poléhavé, plazivé. Listy
křižmostojné, světle zelené;
špičky lodyžek při jasném
osvětlení slabě červenavé. Malé
hnědavé květy v úžlabí listů i při
submerzním pěstování.
Péče: Intenzivně se rozvětvuje,
proto jej nevysazujte příliš hustě.
Dobré osvětlení a pravidelné
hnojení (železo!) jsou nutné.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 5,8-7,2.
Množení: Říz ková ním.
Umístění: V řídkých skupinách
v popředí a uprostřed nádrže.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
3 Egeria densa je životaschopná rostlina pro začátečníky.
3 Egeria densa
Douška hustolistá
Čeleď: Hydrocharitaceae
(voda n kov i té).
Rozšíření: Argentina, Paraguay,
Brazílie.
Vzhled: Lodyžky asi 50 cm
dlouhé. Na volně se vznášejících,
poněkud křehkých stoncích jsou
světle zelené listy v přeslenech po
3-5 v každém. Jednotlivé listy
mají jemně zubatý okraj. Dopadá-
li na vznášející se rostliny denní
světlo, občas i vykvetou bělavými
kvítky.
Péče: V tropických nádržích
potřebuje hodně světla
a pravidelné přihnojování. Při
sycení vody CO2 se jí daří i ve
velmi tvrdé vodě.
4 Hemianthus (Micranthemum) micranthemoides
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 15-25 °C;8-18°dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Říz kováním.
Umístění: V pozadí a po stranách;
vysazujte ve skupinách.
Rada: Dobrý okysličovač pro
všechna akvária. Hodí se pro
akvária s živorodými rybami nebo
americké slunečnice a okounky.
Ideální pro začátečníky.
4 Hemianthus (Micranthemum)
micranthemoides
Polokvětka americká
Čeleď: Scrophulariaceae
(krtičníkovité).
Rozšíření: Kuba, jihovýchodní
USA.
Vzhled: Lodyhy asi 40 cm dlouhé.
Submerzně roste vzpřímená,
emerzní je plazivá. Listy
podlouhle oválné, přisedlé po 3-4
v přeslenu, světle zelené.
Intenzivně se větví.
Péče: Trsnatá bylina! Potřebuje
hodně světla a pravidelné hnojení.
Citlivá k trypaflavinu ve
veterinárních léčivech
a prostředcích proti řasám.
Světlo: 75 W/100 l (nebo méně).
Voda: 22-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 6,0-7,0.
Množení: Říz ková ním.
Umístění: Do popředí jako
polštářovitou rostlinu (a pak často
zastřihávat!) nebo do středu
nádrže jako malé houští. Vhodná
ke krytí vy holu jících se stonků
vyšších rostlin v pozadí nádrže.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
1 Heteranthera zosterifolia v
květu
1 Heteranthera zosterifolia
Kosokvět úzkolistý
Čeleď: Pontederiaceae
(m od ráskovité).
Rozšíření: Severní Argentina,
tropická Brazílie, Bolívie,
Paraguay.
Vzhled: Lodyha asi 50 cm vysoká.
Listy střídavé, přisedlé, úzce
kopinaté; na vrcholu lodyhy hustá
listová růžice. Vzrůstné,
intenzivně se větvící plovoucí
stonky; modrofialové květy se
objevují jen za silného denního
osvětlení nebo na slunci.
Péče: Po každé výměně vody
přihnojit železem!
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 3-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
2 Hydrocotyle leucopetala se pěstuje snadno.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Po stranách, uprostřed
nebo v pozadí nádrže porostou
vzpřímeně v řídkých skupinách;
do popředí jako polštářovité
porosty se hodí krátcí řízkovanci
(stonkové řízky s krátkým
postranním výhonem), zapichovaní
šikmo do půdy - při silném
osvětlení vytvoří plazivé lodyhy.
2 Hydrocotyle leucopetala
Pupečník bílý
Čeleď: Apiaceae (miříkovité).
Rozšíření: Brazílie.
Vzhled: Lodyhy asi 50 cm vysoké.
Listy střídavé, okrouhlé až
ledvinité s poněkud podvinutým
okrajem. V lodyžních uzlinách se
tvoří jemné kořeny.
Péče: Rychlerostoucí bylina,
skupiny je nutno často obnovovat
odběrem vrcholových řízků,
spodní části lodyh jen zřídka
obrážejí a je lepší je odstranit.
Lodyhy splývající po hladině se
intenzivně větví, a tím odebírají
jiným rostlinám světlo, proto je
pravidelně omezujte! Světla
vyžaduje hodně, jinak je
bezproblémový. Při emerzním
pěstování a na denním světle
s trochou slunce příležitostně tvoří
bílé květy.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 20-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Ve skupinách v pozadí
nebo po stranách nádrže.
 Rostliny s olistěnými lodyhami

4 Hygrophila difformis, bezproblémová a velmi

dekorativní akvarijní rostlina, vhodná pro začátečníky
a do nově zařízených nádrží

3 Hygrophila corymbosa má hnědavou lodyhu.

3 Hygrophila corymbosa a nově přeřízkovávat. Rozvětvuje dělené. Vzhled je proměnlivý:

Mokřanka vzpřímená
Čeleď: Acanthaceae
(paznehtníkovité).
Rozšíření: Indie, Malajsie.
Vzhled: Lodyha asi 60 cm vysoká.
Listy křižmostojné, kopinaté,
podobné třešňovým. Lodyha
hnědá. K dostání jsou rozličné
formy s úzkými, širokými
a červenými listovými čepelemi.
Péče: Bujně rostoucí, přizpůsobivá,
ale v příliš kyselé vodě malolistá,
chlorotická (žlutě vybledlá) až
skvrnitá (jako všechny druhy rodu
Hygrophila). Vyžaduje pravidelné
přihnojování železem, především
u červenolistých forem, které
potřebují také více světla než
zelenolisté. Pravidelně zaštipovat
se teprve po seříznutí.
Světlo: Asi 50 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Říz ková ním.
Umístění: Skupinovitě do pozadí
i po stranách nádrže; v malých
akváriích také do středu nebo jako
dominantní solitéry.
4 Hygrophila difformis
Mokřanka trojkvětá
Čeleď: Acanthaceae
(paznehtníkovité).
Rozšíření: Indie, západní Zadní
Indie.
Vzhled: Lodyhy asi 50 cm vysoké.
Listy křižmostojné, řapíkaté.
Ponořené listy hluboce zpeřeně
listy za chladu jen malé, laločnatě
zpeřené; při nedostatku světla jen
slabě zpeřené a s dlouhými
internodii. Na uzlinách
zakořeňuje. Kultivary (např.
,Weissgrün' s bílými okraji listů).
Péče: Potřebuje živinami bohatý
substrát, pravidelné přihnojování
s dostupným železem a dobré
osvětlení; dosycováníCO2 lze
doporučit. Chlorotická při
nedostatku železa.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 23-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Říz kováním,
výběžkovitými postranními stonky.
Umístění: Ve skupinách do
popředí a středu nádrže; v malých
akváriích i solitérně.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
1 Hygrophila polysperma se silně rozvětvuje.
1 Hygrophila polysperma
Mokřanka mnohosemenná
Čeleď: Acanthaceae
(paznehtníkovité).
Rozšíření: Indie.
Vzhled: Lodyha vysoká 60 cm,
listy křižmostojné, kopinaté,
zelené až zahnědlé.
Péče: Silně se větví, proto ji
nevysazujte příliš hustě. Skupiny
pravidelně zaštipujte, prosvětlujte
a zmlazujte. Bezproblémová
rostlina, pravidelné přihnojování
se ale doporučuje.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 20-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,5-7,8.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Ve skupinách do středu
a na pozadí nádrže.
2 Limnophila aquatica
Bahnatka vodní
Čeleď: Scrophulariaceae
(krtičníkovité).
Rozšíření: Indie, Srí Lanka.
Vzhled: Submerzní lodyha asi
50 cm vysoká, kvetoucí část
nad hladinou ještě asi 30 cm
vysoká. Listy v 3-12 četných
přeslenech, submerzní
mnohonásobně dělené v niťovité
úkrojky. Průměr dobře vyvinuté
rostliny je asi 12 cm.
Péče: Nejnáročnější druh celého
rodu, světlomilný, kompaktně
poroste jen při dobrém osvětlení.
Pravidelné přihnojování železem
je nutné! Měkkou vodu snáší lépe
než tvrdou.
Světlo: 75 W/100 l.
2 Limnophila aquatica poroste
kompaktně a bujně jen při
dobrém osvětlení a pravidelném
přihnojování železem.
Voda: 24-27 °C; 3-12 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Řízkováním; použít lze
jen horní část lodyhy (asi 12 cm),
neboť jen tam jsou obnovovací
pletiva, umožňující zakořenění.
Umístění: Jen pro vysoká akvária,
neboť při častém zaštipování
a obrážení v mělké nádrži poroste
pokřiveně. Nejlépe vypadá před
tmavým pozadím. Dobře se hodí
k širokolistým, tmavozeleným
nebo červenolistým rostlinám.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
3 Limnophila sessiliflora se nesmí sázet hustě.
3 Limnophila sessiliflora
Bahnatka bezstopečná
Čeleď: Scrophulariaceae
(krtičníkovité).
Rozšíření: Tropická jihovýchodní
Asie.
Vzhled: Lodyhy asi 50 cm vysoké.
Listy jemně vidličnatě dělené do
niťovitých úkrojků, v přeslenech
po 8-13. Vrchol lodyhy se při
dobrém osvětlení červenavě
zbarvuje.
Péče: Přizpůsobivější k vyšší
tvrdosti vody než Limnophila
aquatica. Pravidelné přihnojování
železem je nutné! Náramně
světlomilná! Ke zdárnému růstu
potřebuje zcela nezastíněné místo.
Stonky plovoucí při hladině se
ochotně rozvětvují, ale pak spodní
4 Ludwigia repens, oblíbená akvarijní rostlina
části ztráce íolistění. Pravidelně
zmlazovat, nevysazovat do příliš
hustých skupin.
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 22-28 °C; 3-15 °dKH;
pH 6,0-7,5.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Skupinovitě uprostřed
a v pozadí nádrže.
4 Ludwigia repens
Zakucelka plazivá
Čeleď: Oenotheraceae
(pupalkovité).
Rozšíření: Tropická Severní
a Střední Amerika.
Vzhled: Lodyha asi 50 cm vysoká.
Listy vstřícné, křižmostojné, krátce
řapíkaté, okrouhlé až široce
vejčité, svrchu olivově zelené,
vespod červenavé až tmavě
červené; zbarvení je závislé na
světle, při slabším osvětlení
bledne. Proměnlivý druh
s různými růstovými formami. Při
emerzním pěstování se mohou
objevit i malé květy s žlutými
korunními lístky.
Péče: Snáší chladnější vodu lépe
než teplou; potřebuje živinami
bohatý substrát a pravidelné
přihnojování při každé výměně
vody. Bohatě se větví, proto ji
dopřejte odstup od ostatních
rostlin.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 20-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 5,5-7,5.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Skupinovitě do středu
nádrže a po stranách.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
1 Myriophyllum aquaticum je vhodné ke tření ryb.
1 Myriophyllum aquaticum
Stolístek vodní
Čeleď: Halorhagaceae
(zrnulovité).
Rozšíření: lízni Amerika, na jihu
Severní Ameriky zdomácnělý.
Vzhled: Lodyhy asi 50 cm vysoké,
rozvětvené. Jemně zpeřené
ponořené listy v 3-6 četných
přeslenech. Při dobrém osvětlení
špičky lodyh červenavé. Na
stoncích při hladině se mohou
vytvářet hřebenovitě tuhé vzdušné
listy.
Podobný druh: Myriophyllum
matogrossense (tzv. červenolistý
stolístek) s malými, při
intenzivním osvětlení
a dostatečném hnojení železem
červenohnědými listy.
Péče: Nepříliš často zaštipovat,
ale spíše protrhávat, aby
nezastiňoval rostliny při dně.
Hnojení a dostatek CO2 zaručují
bujný vzrůst.
Světlo: Asi 50 W/100 l.
Voda:18-30°C;2-15°dKH;
pH 5,0-7,5.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Ve skupinách do
pozadí.
Rada: Dobrá výtěrová rostlina.
2 Rotala macrandra
Kolovka velká
Čeleď: Lythraceae
(kyprejovité).
Rozšíření: Indie.
Vzhled: Lodyhy 50 cm vysoké,
listy vstřícné, křižmostojné,
2 Rotala macranda při slabém
světle zezelená. Dobré osvětlení
a pravidelný přísun železa zajistí
červenavé zbarvení.
přisedlé, široce vějčité až
eliptické, olivově hnědé až tmavě
červenohnědé.
Péče: Stonek a listy citlivé na tlak.
Velmi chutnají vodním plžům.
Silné světlo, vyhnojený substrát
a pravidelné dodávky železa jsou
nutné k tomu, aby setrvalo
červené zbarvení. Při slabém
světle zezelená. Také proudící
voda a nízké pH mohou být ku
prospěchu červenému zbarvení.
Světlo: 75 W/100 l
Voda: 25-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,0-7,0.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Ve skupinách jako
dominanta. Hodí se k zeleným,
jemně zpeřeným rostlinám.
Rada: Nevysazujte do akvárií
s čilými, ryjícími rybami.
 Rostliny s olistěnými lodyhami
3 Rotala rotundifolia je přizpůsobivá.
3 Rotala rotundifolia
Kolovka indická
Čeleď: Lythraceae (kyprejovité).
Rozšíření: Pevninská jihovýchodní
Asie.
Vzhled: Lodyha asi 50 cm vysoká.
Ponořené rostliny jsou vzpřímené,
emerzně pěstované plazivé. Listy
vstřícné, křižmostojné (vzácné
v přeslenech po 3-4),
proměnlivého tvaru, většinou
podlouhle oválné, ale i úzce
kopinaté nebo zase skoro okrouhlé.
Podobný druh: Rotala wallichii
(kolovka Wallichova) - listy
jehlicovité, vlasově jemné,
v přeslenech. Pěstuje se podobně
jako Rotala rotundifolia, potřebuje
ale měkkou vodu s hodnotou
pH 5,0-6,5.
4 Shinnersia rivularis může být až 100 cm vysoká!
Péče: Vyhnojený substrát,
pravidelná výměna vody a roztok
železitého hnojiva jsou nutné
k úspěšnému růstu a červenému
zbarvení.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 20-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 5,5-7,2.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Ve skupinách uprostřed
a v pozadí nádrže.
4 Shinnersia rivularis
Shinnersie říční
Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité).
Rozšíření: Severní Mexiko.
Vzhled: Lodyhy vysoké 100 cm
(i více). Listy vstřícné,
křižmostojné, na okraji vlnité
nebo hluboko laločnaté, sytě
zelené (kultivary s bílou
žilnatinou). Velmi rychle rostoucí
bylina (až 40 cm za týden)
s dlouhými internodii, která se až
blíže ke světlu zkracují. Lodyha
vzplývá a větví se; po celé délce
mohou obrážet nové výhony.
Péče: Bezproblémová. Doporučit
ji lze jen do velkých nádrží, jinak
je nutné ji každý týden zaštipovat
(což ovšem vede ke křivolakému
vzrůstu).
Světlo: 75 W/100 l.
Voda: 20-28 °C; 2-15 °dKH;
pH 5,5-7,5.
Množení: Řízkováním.
Umístění: Do houštinek a porostů
stejně záštipovaných rostlin
v pozadí a po stranách.

1 Bolbitis heudelotii porůstá i kořeny a
kameny.
1 Bolbitis heudelotii
Bulvovka Heudelotova
Čeleď: Aspleniaceae
(popř. Lomariopsidaceaé)
(sleziníkovité).
Rozšíření: Etiopie až jižní Afrika
Vzhled: Kapradina, v přírodě až
50 cm, v akváriích často jen
20 cm dlouhé listy. Plazivý
bulvovitý oddenek (rhizom). Listy
tmavozelené, tuhé, trochu křehké;
čepel lístků laločnaté až zpeřené.
V přírodě roste v dostřikové zóně
dravých potoků, koření pod
vodou, ale listy jsou emerzní,
v období dešťů zcela zaplavené.
Péče: Rhizomy při važte ke
kořenům nebo kamenům
(lávovému tufu). Při submerzním
pěstování potřebuje proudící
Kapradiny
2 Ceratopteris thalictroides se dobře rozmnožuje.
kyselou vodu a jen občas
přihnojit.
Světlo: 30 W/100 l.
Voda: 22-26 °C; 2-12 °dKH;
pH 5,8-7,0.
Množení: Dělením rhizomů nebo
postranními výhony z rhizomů.
Umístění: Solitérně nebo na
zastíněném místě v pozadí nebo
po stranách.
2 Ceratopteris thalictroides
Rohatec žluťuchovitý
Čeleď: Ceratopteridaceae
(Parkeriaceae) (rohatcovité).
Rozšíření: Tropy celého světa.
Vzhled: Kapradina až 50 cm
vysoká. Tvoří husté růžice
světlezelených listů, hluboce
jemně dělených, stejně jako velké,
jemně rozvětvené polykormony.
Rohatec rohatý (Ceratopteris
cornuta) a rohatec křídlatý
(Ceratopteris pteridoides) bývají
často označovány jen za růstové
formy rohatce žluťuchovitého.
Péče: V živinami bohaté vodě
rychle roste a dobře se množí!
Nevysazovat hluboko, „kořenová
hlava" musí být nad substrátem
viditelná.
Světlo: 50 W/100 l.
Voda: 22-30 °C; 5-15 °dKH;
pH 6,5-7,5.
Množení: Dceřinými rostlinkami
z okrajů listů, velmi produktivní.
Umístění: Solitérně, ve velkých
nádržích skupinovitě do pozadí.
Lze pěstovat i jako plovoucí.
 Kapradiny - mechy - játrovky
3 Microsorium pteropus se hodí do akvária s cichlidami.
3 Microsorium pteropus
Hnědovka křídlatá
Čeleď: Polypodiaceae
(osladičovité).
Rozšíření: Tropická jihovýchodní
Asie.
Vzhled: Kapradina asi 20 cm
vysoká. Rhizom plazivý, zelený,
listy nedělené, řapíkaté, kopinaté,
vzácně trojlaločné.
Péče: Rhizom nevysazujte, ale
přivažte ke dřevu nebo kameni.
Světlo: 30 W/100 l.
Voda: 20-28 °C; 2-12 °dKH;
pH 5,5-7,5.
Množení: Dceřinými rostlinkami
na listech a kořenech nebo
dělením rhizomů.
Umístění: Solitérně nebo ve skupinách
v popředí a ve středu nádrže.
4 Vesicularia dubyana
Měchýřka jávská
Čeleď: Hypnaceae
(roky tov i té).
Rozšíření: Indie, Malajsie, Jáva.
Vzhled: Mechorost s jemnými
stonky a dvěma řadami malých
kopinatých lístků; ty jsou až 4 mm
dlouhé. Přidržuje se rhizoidy na
kamenech, dřevu nebo na dně.
Vydatně se větví a vytváří husté
polštáře.
Péče: Vsazení do substrátu není
nutné; bezproblémová.
Světlo: okolo 25 W/100 l.
Voda: 20-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 5,8-7,5.
Množení: Dělením polštářů.
Rada: Vhodná výtěrová rostlina
pro organizmy, vytírající se u dna.
4 Ves i cul ari a dubyana
5 Riccia fluitans
5 Riccia fluitans
Trhutka plovoucí
Čeleď: Ricciaceae (trhutkovité).
Rozšíření: Po celém světě.
Vzhled: játrovka s „lodyžkami"
(stélkami) asi 2 cm dlouhými.
Plovoucí, nebo k substrátu
přichycená rostlina. Stélka plochá,
vidličnatě větvená, často
vzájemně prorostlá; roste
polštářovitě.
Péče: Bezproblémová, pravidelně
přihnojovat. Zcela měkkou, na
živiny chudou vodu dlouhodobě
nesnáší, včas přihnojit! Nesnáší
silný pohyb vody.
Světlo: 50 W/100 l (i méně).
Voda: 15-30 °C; 2-15 °dKH;
pH 6,0-8,0.
Množení: Dělením polštářů.