Professional Documents
Culture Documents
Zprava Bridl Nahl FINAL 20 4 2012
Zprava Bridl Nahl FINAL 20 4 2012
RNDr. Vlastimila Dvořáková
se spolupracovníky
– 3 –
Úvod
Tento podkladový materiál pro ministra životního prostředí Tomáše Chalupu byl připraven na základě
zadání ústně formulovaného dne 26. března 2012 vedoucím poradců ministra ŽP Jiřím Linkem a porad-
cem ministra ŽP Vilémem Žákem. Materiál shrnuje stávající poznatky o problematice nekonvečního plynu
z břidlic (tzv. břidlicového plynu) a podzemního zplyňovaní uhelných slojí z hlediska legislativy, metod
geologického průzkumu, některých aspektů štěpicích technologií a základních geologických charakteris-
tik zájmových území.
Pracovní podoba tohoto materiálu vznikla během dvou týdnů, podíleli se na něm příslušní specialisté
České geologické služby a ve stručném rozsahu shrnuje existující stav znalostí dané problematiky obecně
a regionálně geologického a hydrogeologického poznání oblastí, v nichž je žádáno o stanovení průzkum-
ného území na břidlicový plyn a podzemní zplyňovaní uhelných slojí.
Předkládaný text nemůže nahradit závažnou absenci výzkumu, který tento nový nerostný zdroj, re-
spektive nové způsoby využívání uhelných slojí v České republice nyní akutně vyžadují.
Zdeněk Venera
ředitel ČGS
– 5 –
Shrnutí
– 7 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
respektovat zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů. K nim patří především zákony (vše
ve znění pozdějších předpisů) č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, č. 334/1992 Sb., o ochra-
ně zemědělského půdního fondu, č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon),
č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných
lázních a lázeňských místech (lázeňský zákon), č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči apod. Poruší-li organizace opakovaně nebo se
závažnými důsledky povinnosti stanovené zákonem ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění
pozdějších předpisů, může Ministerstvo životního prostředí stanovené průzkumné území zrušit.
V případě veřejného zájmu na ochraně vod je nezbytné bedlivě zvážit a posoudit rizika provádění
vrtných prací spojených s technologickými testy (hydraulické štěpení, podzemní zplyňování) v podzemí,
doložit příslušný projekt geologických prací s detaily použitých technologií (mj. vystrojení vrtu, zapažení,
štěpicí kapalinu včetně jejího složení), v případě rizika ohrožení vodních zdrojů tyto testy či činnosti
vyloučit.
Změna legislativy
Za účelem legislativní kodifikace geologických prací směřujících k osvojení ložiska tzv. nekonvenčního
zemního plynu z břidlic bude nutná novelizace vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění
a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob
výhradních ložisek, ve znění pozdějších předpisů, v pasážích věnovaných členění průzkumných geologic-
kých prací (§ 3 citované vyhlášky) a především projektování geologických prací (§ 4 citované vyhlášky
včetně samostatné přílohy s rámcovou osnovou projektu geologických prací pro průzkum ložisek tzv.
nekonvenčního zemního plynu z břidlic). Takto zpracovaný projekt geologických prací by měl vždy expli-
citně podléhat schválení ministerstva (§ 6 citované vyhlášky), přičemž stanoviska nebo vyjádření dalších
orgánů k projektu geologických prací (§ 6 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění
pozdějších předpisů) nebo ustanovení zvláštních právních předpisů nebudou tímto dotčena.
– 8 –
Shrnutí
Přírodní charakter území (paleontologie, stratigrafie, flóra, fauna) je v celosvětovém měřítku unikátem
a jeho narušením by vznikly nevyčíslitelné ztráty nejen pro Českou republiku. Organickou hmotou bo-
haté břidlice mají zvýšené obsahy uranu a těžkých kovů. Území má členitou morfologii, je intenzivně
zkrasovělé, s předpokládaným oběhem podzemní vody zasahujícím do hloubek minimálně 500 m pod
terénem, s řadou tektonických poruch zasahujících podstatně hlouběji. Chování takto extrémně varia-
bilního a komplikovaného horninového prostředí při negativním antropogenním zatížení nelze spolehlivě
predikovat.
– 9 –
Geologické průzkumné práce
Geologické práce pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy a hořlavého zemního plynu vázaného na břid-
licová souvrství a ložisek uhlí pro podzemní zplyňování je možné provádět pouze na průzkumném
území, které je stanoveno právnické nebo fyzické osobě, jež má oprávnění k hornické činnosti podle
§ 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozděj-
ších předpisů.
Geologické práce definuje zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen geologický zákon), v případě pochybností, zda některá činnost je geologickou prací, rozhoduje
Ministerstvo životního prostředí.
Mezi geologické práce patří jakékoliv zpracovávání a vyhodnocování dříve získaných informací o lo-
žisku, stejně jako projektování nových prací. Tedy i k tomu, aby žadatel mohl provádět tyto práce bez
zásahu do terénu, ale s dopadem na charakter nerostného bohatství (vlastnictví státu), musí mít nejdříve
stanoveno průzkumné území.
Geologické práce prováděné v rámci podnikatelské činnosti a práce spojené se zásahem do pozemku
jsou oprávněny projektovat, provádět a vyhodnocovat pouze ty fyzické a právnické osoby, u nichž tyto
práce řídí a za jejichž výkon odpovídá fyzická osoba s osvědčením odborné způsobilosti geologické práce
projektovat, provádět a vyhodnocovat.
Podle vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, ozna-
mování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění pozdějších před-
pisů, rozlišujeme:
Technické práce – práce spojené se zásahem do pozemku (zejména kopané zářezy, kopané sondy
a rýhy, strojní vrty, šachtice, štoly, úpadnice, jámy nebo jiná důlní díla a střelné práce používané při prová-
dění geologických prací, včetně seizmického průzkumu dynamitovou technologií), pokud jsou prováděny
pomocí strojních mechanismů a zařízení.
Za technické geologické práce se nepovažuje povrchový odběr vzorků hornin, půd a odběr sedimen-
tů povrchových toků, pokud je prováděn ručním nářadím, a z povrchu prováděná měření a pozorování
přístroji nebo jejich příslušenstvím, včetně geofyzikálního průzkumu (např. geoelektrického, geomagne-
tického, radiometrického, měření radonu aj.), tj. práce bez zásahu do pozemku.
Rozhodnutí o stanovení průzkumného území není povolením vlastního provádění geologických
prací ani schválením metodiky jejich realizace. Toto rozhodnutí není územním rozhodnutím a nenahra-
zuje rozhodnutí orgánů státní správy, popř. samosprávy, příslušných k ochraně objektů a zájmů chráně-
ných zvláštními právními předpisy.
V podmínkách provádění geologických prací bude vždy explicitně uvedeno, že zadavatel je v souvis-
losti s přípravou a prováděním terénních prací (včetně lokalizace vrtů a geologických prací narušujících
horninové prostředí) vždy povinen také respektovat omezení vyplývající z předpisů o ochraně vod. V pří-
padě veřejného zájmu na ochraně vod je nezbytné bedlivě zvážit a případně posoudit rizika provádění
vrtných prací spojených s technologickými testy (hydraulické štěpení, podzemní zplyňování) v podzemí,
doložit příslušný projekt geologických prací s detaily použitých technologií (mj. vystrojení vrtu, zapažení,
kapaliny používané při hydraulickém štěpení), v případě rizika ohrožení vodních zdrojů tyto testy či čin-
nosti vyloučit.
– 11 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Vzhledem k tomu, že v rámci geologických prací při průzkumu ložisek hořlavého zemního plynu vá-
zaného na břidlicová souvrství a ložisek uhlí pro podzemní zplyňování může docházet, podobně jako při
průzkumu ložisek ropy a zemního plynu, k nebezpečným jevům, jako je např. erupce kapalných médií,
neplánované úniky plynů s nebezpečím výbuchu, kontaminace zvodněných horizontů apod., je při stano-
vení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn z břidlic nutno klást důraz na speciální opatření,
která musí žadatel o udělení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn z břidlic, podobně jako
u průzkumného území na ropu a zemní plyn, splnit, aby průzkumné území bylo stanoveno [§ 4a, odst. 4,
písm. d) geologického zákona, tj. prokázání technické a finanční způsobilosti žadatele].
Stanovování průzkumných území pro vyhledávání či průzkum ložisek zemního plynu a ropy vázaných
na břidlicová souvrství (popř. ložisek uhlí pro podzemní zplyňování) je charakteristické tím, že se jedná
o činnost na pomezí geologického výzkumu a průzkumu.
Způsob provádění geologických prací obsahuje několik postupných, návazných a podmiňujících se
kroků. A to od literární rešerše přes seizmické měření až po konečné fáze průzkumu, kterými je realizace
svislého průzkumného vrtu do hloubky až 2–3 km s odběrem jádra, provedením karotážního měření,
akustické sondáže, odpovídajícího vystrojení vrtu, tlakového a dynamického testu a aplikace technolo-
gických zkoušek (např. hydraulického štěpení na minimálním potřebném počtu úseků a testu štěpicí ka-
paliny vhodných fyzikálně-chemických parametrů).
Při posuzování žádosti o stanovení průzkumného území však není znám počet ani lokalizace vrtů
(závisí na výsledcích předcházejících kroků průzkumu) a v této žádosti není uveden ani detailnější popis
charakteru prováděných prací nutných při realizaci vrtu a technologických zkoušek, což jsou zcela zásad-
ní skutečnosti pro posouzení možného negativního ovlivnění předmětu ochrany nebo zájmů ochrany
přírody a krajiny.
Teprve ve stanoveném průzkumném území může zadavatel zpracovat projekt průzkumných prací,
které v něm hodlá provádět. V odůvodněných případech může být zadavateli uloženo opatření expertní-
ho posouzení Českou geologickou službou, biologického hodnocení nebo jiného odborného posouzení
či podkladu.
Geologické práce v průzkumném území musí být vždy prováděny v souladu s vyhláškou č. 368/2004 Sb.,
o geologické dokumentaci, a vyhláškou č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geo
logických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek,
ve znění pozdějších předpisů, jakož i dalšími souvisejícími právními předpisy. Základní rozdíly mezi vy-
hledáváním a průzkumem ložisek ropy a zemního plynu a ložisek hořlavého zemního plynu vázaného
na břidlicová souvrství a ložisek uhlí pro podzemní zplyňování se promítnou právě až do následného pro-
cesu geologických prací v již stanoveném průzkumném území, který specifika průzkumu ložisek hořlavé-
ho zemního plynu vázaného na břidlicová souvrství a ložisek uhlí pro podzemní zplyňování musí zohlednit
(např. objem vtláčených roztoků a jejich chemické složení, způsob stimulace vrtů, indukovaná seizmicita,
zdroj vody a způsob její dopravy atp.).
Je nezbytné v rámci podmínek rozhodnutí vždy explicitně požadovat předložení projektu geologic-
kých prací k posouzení, a to s rozdělením prací (a projektu) do dvou etap. V první budou provedeny
rešeršní práce, přehodnocení stávajících geologických podkladů, případně doplňující geofyzikální práce
či práce bez významnějšího zásahu do horninového prostředí (geologické mapování, odběry geologic-
kých vzorků atd.). Teprve po vyhodnocení první etapy průzkumných prací a po rozhodnutí o pokračování
prací, tzn. o následném provedení vrtných prací, bude vypracován podrobný projekt druhé etapy prací,
která bude obsahovat projekt vrtných prací a následně bude třeba si rovněž vyžádat od dotčeného
orgánu ochrany přírody a krajiny závazné stanovisko dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
– 12 –
Metody geologického průzkumu
pro vyhledávání ložisek břidlicového plynu
a plynu těženého zplyňováním uhlí
Ložiska plynu je možné klasifikovat několika způsoby. Jedním z nich, který charakterizuje místo vzniku ply-
nu a způsob jeho těžby, je rozdělení na ložiska konvenční (tradiční) a nekonvenční (netradiční) na základě
následující charakteristiky:
– 13 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Obr. 4.1. Schematický diagram znázorňující koncept konvenčních a nekonvenčních ložisek plynu a ropy
(upraveno podle Pallestro et al. 2003)
Povrchové vývěry ropy nebo plynu signalizují, že oblast jejich výskytu může skrývat ložiska. Horniny
na zemském povrchu jsou utvářeny různými geologickými pochody jako např. eroze, tektonika, vrásnění
či zvětrávání. Jen omezeně lze povrchovou geologickou stavbu přenést do hloubky. Pro poznání hlubší
stavby zemské kůry se využívá geofyzikální měření. Geofyzikální metody, stejně jako vytvořené geo-
logické modely (mapy a řezy), sice neposkytují definitivní důkaz o přítomnosti ložiska a jeho nasycení
uhlovodíky, ale umožňují zjistit existenci ložiskově příznivých tektonických struktur.
Geofyzika je věda, která fyzikálními metodami zjišťuje vlastnosti a stavbu zemské kůry. Základními
metodami při hledání ložisek uhlovodíků jsou gravimetrie, seizmický průzkum a také dálkový průzkum
Země, pokud jsou k dispozici potřebná data v dané oblasti.
Gravimetrie je založena na studiu tíhového pole Země, jehož projevem je zemská přitažlivost. Pro
geologickou interpretaci se využívají hustotní rozdíly mezi jednotlivými horninami, které se projevují od-
chylkou tíže od maximální hodnoty, tzv. tíhová anomálie, které jsou zpracovávány do map. Pomocí těchto
interpretací lze najít či potvrdit oblasti, kde se horniny vyklenují či tvoří pánve.
Seizmické měření je založeno na registraci vlnění, které se vyvolává výbuchem nebo vibrací. Rozdíly
v elastických vlastnostech hornin způsobují, že se vlny na rozhraní různých prostředí lámou nebo odrážejí
a tak se dostávají k povrchu, kde je můžeme registrovat. Reflexní metoda využívá vlny odražené, refrakční
vlny lomené.
Odpaly náloží v mělkých vrtech nebo vibrace ze speciálních aut vyvolávají seizmické vlnění, které se
šíří v horninách a odráží se z jejich rozhraní. Na povrchu umístěné geofony tyto odražené vlny registrují,
přeměňují na elektrické signály, které se zapisují v aparaturách měřicích vozů. Z časových záznamů odra-
žených vln lze odvodit hloubku a polohu vrstev v zemské kůře. Tak lze určit struktury (podpovrchové tvary
vrstev), které mohou pravděpodobně vytvářet pasti – ložiska pro přírodní uhlovodíky (ropu a zemní plyn).
Měření je možno provádět na profilu (2D) anebo v ploše (3D), kdy je zdrojovými i měřicími body po-
kryta určitá plocha na zemském povrchu. Při zpracování dat tak lze získat prostorový objem dat, ve kterém
lze vytvořit libovolný seizmický řez v horizontálním i vertikálním směru. Interpretace vychází ze spojování
– 14 –
Metody geologického průzkumu pro v yhledávání ložisek
břidlicového plynu a plynu těženého zplyňováním uhlí
reflexů, které mají stejný charakter a představují stejnou vrstvu (horizont). Provádí se většinou na počíta-
či spolu s různými úpravami vlnového obrazu. Vyznačením a digitalizací téhož horizontu na více profilech
lze vytvořit (časovou a po konverzi i hloubkovou) mapu seizmického horizontu nebo povrchu stratigra-
fického útvaru.
Cílem geologického a geofyzikálního průzkumu a práce tzv. naftových geologů je nalézt struktury,
které mohou tvořit vhodnou lokalizaci pro ložisko plynu. V případě nekonvenčních ložisek zemního plynu
pak mohou podobnou vhodnou lokalizaci představovat břidlice – jílovité horniny příslušného stáří, ulože-
ní, mocnosti a fyzikálních vlastností. Na základě předpokládaných parametrů (mocnost a plocha sycené
vrstvy, pórovitost a stupeň nasycení, objem plynu, mechanismus předpokládané těžby a režim ložiska,
vytěžitelnost a další) se odhadují možné zásoby zemního plynu ve struktuře. Odhaduje se i pravděpodob-
nost existence takto předpokládaných zásob a jejich nálezu.
Při ekonomickém ocenění výnosnosti záměru se posuzuje počet vrtů nutných k ověření zásob a ná-
klady s tím spojené, stejně jako náklady potřebné k potenciálnímu otevření ložiska a vytěžení suroviny.
Teprve porovnáním všech hodnot lze posoudit, zda geology nalezenou strukturu je vůbec ekonomické
ověřit vrtem. Každý hlubinný vrt je velmi drahý a proces rozhodování o tom, zda je pravděpodobnost
nálezu ložiska vyvážena možným ekonomickým výnosem, patří k „know-how“ každé těžební firmy.
Pokud všechny výsledky dosavadního geologického průzkumu svědčí o perspektivnosti výskytu plynu
a předpokladu nadějného ložiska, přistupuje se obvykle k odvrtání průzkumného vrtu.
Pažením a cementací se zamezuje vzájemnému spojení (komunikaci) propustných vrstev v různých
hloubkách a také se vrtný otvor ochraňuje proti zavalení stěn. Zapažený a zacementovaný vrt umožňuje
hloubení jeho hlubších částí nebo další dlouhodobé využití vrtu.
Ve vrtu se provádí karotážní měření, které slouží k zjišťování typu provrtaných vrstev a jejich nasycení
ložiskovým médiem. Měření probíhá tak, že se pomocí vrátku zapustí do vrtu karotážní sonda a geofyzi-
kální měření je zaznamenáno formou křivek. Slouží k určování geologických profilů vrtu a dále k získání
některých údajů o technickém stavu vrtu. Principy jednotlivých karotážních metod jsou většinou obdobou
pozemních geofyzikálních metod. Nejrozšířenější je elektrická karotáž, následují radioaktivní a akustické
metody. Určuje se litologický profil vrtu, kolektorské vlastnosti, jako je jílovitost, pórovitost, popřípadě
propustnost a v naftově-geologickém průzkumu nasycení uhlovodíky (ropa a zemní plyn). Pro technické
účely se provádí řada geofyzikálních měření, jako inklinometrie pro zjištění zakřivení vrtu, kavernometrie
pro určení průměru vrtu, teplotní a akustická měření pro zjištění hlavy a kvality cementu atd. Geofyzikální
práce ve vrtech rovněž zahrnují odběr vzorků hornin ze stěn vrtu, perforování pažnic a torpedování vrtu.
Využití jednotlivých metod záleží vždy na konkrétních geologických podmínkách a vlastnostech hornin.
Jedním z účinných nástrojů k určení přítomnosti ropy a zemního plynu je i sledování úlomků horniny,
které vznikají při vrtání a jsou vynášeny výplachovou kapalinou na povrch.
Z hlediska ekonomiky těžby ložiska plynu je nutné, aby tato hornina obsahovala potřebný/dostatečný
objem plynu ve zdrojové hornině. Potenciál zdrojové horniny – jílovcových vrstev (břidlic) – je zpravidla
evaluován potvrzením specifických charakteristik (fyzikálních a strukturně geologických vlastností) zdro-
jové horniny. Zejména se pak jedná o TOC (celkový organický uhlík), termální vývoj (thermal maturity),
analýzu kerogenu. Studiem těchto vlastností se zabývá geochemie. Porovnáním a studiem těchto vlast-
ností (současně s ostatními parametry) je pak posouzena pravděpodobnost perspektivnosti a potenciál
těchto hornin produkovat zemní plyn v ekonomicky rentabilních objemech.
V další fázi průzkumu se pak přistoupí k provedení tlakového a dynamického testu a k aplikaci tech-
nologických zkoušek (např. hydraulického štěpení na minimálním potřebném počtu úseků a testu štěpicí
kapaliny vhodného složení dle odpovídající geologické stavby, hydrogeologické situace a horninového
typu dle studií provedených v dřívějších etapách nebo na základě rešeršní práce) a dle pravidel a mož-
ných omezení a povolení těchto prací, za předpokladů, které jsou popsány níže.
– 15 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Hlavně z pohledu rozsáhlé devastace krajiny, která doprovází zejména povrchový způsob těžby této
energetické suroviny, jde o alternativní způsob využití ložiska uhlí v přirozených geologických podmín-
kách. Tento způsob těžby uhlí je však omezen celou řadou podmínek, které mohou významně ovlivnit
aplikaci této, dnes moderní technologie v reálném geologickém prostředí. Těmito podmínkami jsou kro-
mě kvalitativních parametrů uhlí zejména uložení ložiska, mocnost uhelné sloje, mocnost nadloží, jeho
nepropustnost, hladina podzemních vod, výskyt kolektorů a řada dalších.
Hlavně díky rozvoji progresivních technologií vrtání (materiály, horizontální vrty) se tak podzemní
zplyňování uhlí stává ve specifických geologických podmínkách zajímavou alternativou k dobývání uhlí
povrchovým způsobem. Často je však tato metoda považována za metodu doplňkovou, protože její apli-
kace je vhodná zejména pro geologické zásoby, které jsou z hlediska geologických podmínek uložení
a kvality zásob (popelnatost, nízká mocnost, vysoká frekvence střídání uhelných a jalových poloh atp.)
pro standardní dobývací techniku hlubinnou či povrchovou netěžitelné.
Také v České republice byla tato technologie těžby a využití uhelné hmoty testována na několika loka-
litách severočeské hnědouhelné pánve, a to již v 60. letech minulého století. V provozu tak bylo v té době
postupně několik podzemních generátorů a byly sledovány a vyhodnocovány nejen kvalitativní paramet-
ry vznikajícího plynu v závislosti na kvalitě zplyňovaného uhlí, ale také vlivy provozu generátoru v různých
geologických podmínkách na okolí.
Z hlediska hydrogeologických poměrů infiltruje srážková voda propustným kvartérem a suťovým po-
kryvem až do uhelné sloje. Nadložní štěrky jsou zvodnělé a uhelná sloj také. Pro snížení hladiny podzemní
vody ve sloji je nejdříve v blízkosti podzemního generátoru vybudován odvodňovací vrt.
Podzemní generátor je realizován sítí vrtů, které mohou být uspořádány v různé vzdálenosti od sebe
v jedné linii (přímce). Technologicky jsou vybudovány vrty vtláčecí, které slouží pro přívod zplyňovacího
media, tj. vzduchu do generátoru, vrty těžební pro odvod plynu z generátoru a dále vrty měřicí, pozoro-
vací a odvodňovací. Vrty jsou zpravidla provedeny rotačním bezjádrovým vrtáním a vystrojeny ocelovými
pažnicemi. Před zapálením uhelné sloje v generátoru probíhá tlaková zkouška průchodnosti sloje pro
plynná média, která trvá obvykle 7–9 hod. Dále je ověřována možnost předsoušení uhelné sloje průcho-
dem tlakového vzduchu po dobu ca 24 hod.
Proces zplyňování je zahájen vytvořením prorážky (ohňového kanálu) mezi sousedními vrty. To se
provádí tak, že do vtláčecího (vzduchového) vrtu je nasypáno ca 80 kg žhavého koksu a uhlí, potom je
vrt uzavřen a je do něj vháněn vysokotlaký vzduch. Těžební vrty (po obou stranách vrtu vzduchového)
jsou otevřeny do atmosféry. Po několika týdnech dochází k prohoření uhelné sloje, vznikne ohňový
kanál mezi vrtem vzduchovým a těžebními s celkovou délkou ca 50 m. Po vytvoření ohňového kanálu
je tlak vzduchu ve vzduchovém vrtu snížen na ca 0,15–0,2 MPa a začne probíhat proces zplyňování
uhelné hmoty v okolí ohňové prorážky. Těžebními vrty a ocelovým potrubím je odváděn procesem
vzniklý plyn.
Provozem podzemního generátoru dochází k ovlivnění okolního horninového prostředí, ale i samot-
ného technického vybavení podzemní i nadzemní části generátoru.
Při procesu podzemního zplyňování dochází k objemovým změnám uhelné hmoty uvnitř generátoru,
kdy z jejího původního objemu zůstávají pouze popeloviny. Tato změna objemu má za následek poklesy
nadložních hornin, které se na povrchu terénu projevují vznikem poklesové kotliny, jejíž rozsah závisí
zejména na kvalitě a charakteru složení hornin příslušné uhelné pánve.
Provoz podzemního generátoru může negativně ovlivňovat kvalitu podzemních vod v okolí, a to ze-
jména jejich celkovou mineralizaci a tvrdost vody. Z provozu generátoru se do vody mohou dostávat
i organické látky, zejména fenoly a dehty, ale také sulfan a oxid uhličitý. Provoz generátoru může také
ovlivňovat teplotu podzemních vod, kdy dochází zpravidla k jejímu zvýšení. Dosah ovlivnění kvality vod
může být až do vzdálenosti několika kilometrů od podzemního generátoru.
Pro aplikaci technologie podzemního zplyňování přicházejí v úvahu takové části uhelného ložiska, kte-
ré jsou nevhodné pro těžbu povrchovým způsobem. Obecně jde o ložiska, kde je změna kvality ve verti-
kálním profilu vysoká, sloj má nejednotný vývoj s vysokou frekvencí střídání proplástků a uhelných lávek.
Nejdůležitější fyzikální veličinou, která rozhoduje o efektivním výsledku zplyňování uhelné hmoty in situ
– 16 –
Metody geologického průzkumu pro v yhledávání ložisek
břidlicového plynu a plynu těženého zplyňováním uhlí
Obr. 4.2. Schéma podzemního zplyňování uhlí (Underground coal gasification – Source Watch)
a je v přímém vztahu ke geologickým podmínkám generátoru i kvalitě uhelné hmoty, je propustnost sloje
charakterizovaná koeficientem propustnosti.
V současné době jsou projekty UCG (podzemního zplyňování uhlí) soustředěny především do oblastí
uhelných pánví v Číně, Austrálii a jižní Africe. Čína má v současnosti 16 probíhajících projektů v provincii
Shandong se šesti reaktory, které generují plyn pro vytápění. V Austrálii běžel v období 1997 až 2003
projekt v provincii Queensland, v rámci něhož bylo zplyněno 30 000 tun hnědého uhlí. Od roku 2009
byly zahájeny projekty v UK, na Novém Zélandu, USA, Kanadě, které stále probíhají a jejichž výsledky se
průběžně vyhodnocují.
Literatura
Šafářová, M., Valeš, J.: Zkušenosti z podzemního zplyňování hnědého uhlí v podmínkách severočeské hnědouhelné
pánve v ČR, Paliva 2 (2010), 127–132.
Buton, E., Friedmann, J., Upadhye, R.: Best Practices in Underground Coal Gasification, Technical Report, Lawrence
Livermore National Laboratory, W-7405-Eng-48, 2007, dostupné na: http://www.purdue.edu/discoverypark/
energy/pdfs/cctr/BestPracticesinUCG-draft.pdf.
Underground coal gasification – Source Watch, dostupné na:
http://www.sourcewatch.org/index.php?title=Underground_coal-gasification.
– 17 –
Štěpicí chemikálie
Kategorie látek podle jejich role při vrtných pracích (tab. 5.1)
Pest – pesticid proti růstu baktérií způsobujících korozi ocelových dílů
St – stabilizátory zajišťující zpomalení rozkladu gelů
SJ – stabilizátor jílů (proti bobtnání)
IK – inhibitor koroze
Ak – antikoagulant (proti vzniku sraženin)
T – látky snižující tření suspenzí
Ž – želatinující činidlo
Fe – látky regulující srážení oxidů železa
AE – antiemulgátory (proti vzniku nežádoucích emulzí)
pH – pufry regulující žádané pH (kyselost) výplachu
VK – látky proti usazování vodního kamene na stěnách pažnic
PA – povrchově aktivní látky (smáčedla)
– 18 –
Štěpicí chemikálie
Kód
Český název CAS Účel
Funkce
Pomáhá rozpouštět minerály
Chlorovodíková kyselina 007647-01-0
a iniciuje praskliny v hornině.
– 19 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Kód
Český název CAS Účel
Funkce
Minimalizuje tření „uhlazováním“
Polyakrylamid 009003-05-8 T
vody.
Nosič-kapalina pro redukci
Ropný destilát 064741-85-1 T
polyakrylamidového tření.
Nosič-kapalina pro redukci
Rafinérský ropný produkt 064742-47-8 T
polyakrylamidového tření.
Stabilizátor produktů / a skladovací
Methanol 000067-56-1 T
činidlo.
Stabilizátor produktů / a skladovací
Ethylenglykol 000107-21-1 T
činidlo.
Zahušťuje vodu s cílem suspendovat
Guarový polysacharid 009000-30-0 Ž
písek.
Nosná kapalina pro guarový
Ropný destilát 064741-85-1 Ž
polysacharid v kapalných gelech.
Nosná kapalina pro guarový
Rafinérský ropný produkt 064742-47-8 Ž
polysacharid v kapalných gelech.
Stabilizátor produktů / a skladovací
Methanol 000067-56-1 Ž
činidlo.
směs polysacharidů 068130-15-4 Ž
Stabilizátor produktů / a skladovací
Ethylenglykol 000107-21-1 Ž
činidlo.
– 20 –
Štěpicí chemikálie
Kód
Český název CAS Účel
Funkce
Upravuje pH tekutiny a zachovává
Hydroxid sodný 001310-73-2 účinnost ostatních složek, jako jsou pH
antikoagulanty.
Upravuje pH tekutiny a zachovává
Hydroxid draselný 001310-58-3 účinnost ostatních složek, jako jsou pH
antikoagulanty.
Upravuje pH tekutiny a zachovává
Kyselina octová 000064-19-7 účinnost ostatních složek, jako jsou pH
antikoagulanty.
Upravuje pH tekutiny a zachovává
Uhličitan sodný 000497-19-8 účinnost ostatních složek, jako jsou pH
antikoagulanty.
Upravuje pH tekutiny a zachovává
Uhličitan draselný 000584-08-7 účinnost ostatních složek, jako jsou pH
antikoagulanty.
Kopolymer akrylamidu Zabraňuje usazování vodního
025987-30-8 VK
a akrylátu sodného kamene v potrubí.
Zabraňuje usazování vodního
Polykarboxylát sodný N/A VK
kamene v potrubí.
Zabraňuje usazování vodního
Soli kyseliny fosforité N/A VK
kamene v potrubí.
Kde lze najít více informací o složení štěpicích kapalin a jejich účincích na zdraví člověka
Databáze OSHA/EPA je sestavena a udržována jako on-line chemická databáze. Obsahuje informace z ně-
kolika vládních agentur a společností (USA), které lze použít pro zabezpečení ochrany zdraví společnosti.
Uživatelské rozhraní nabízí několik možností vyhledávání podle názvu nebo kódového čísla CAS (Chemi-
cal Abstract Service). K dispozici jsou také databáze zpráv, včetně „Fyzikálních vlastností“, „Expozičních
směrnic (průvodce)“, „NIOSH kapesní příručka“ a „Informace o zásahu v havarijních situacích“. Uvedené
stránky také obsahují Průvodce Ministerstva dopravy „Jak reagovat v nouzové situaci“ např. při havárii
kamionu a úniku štěpicích kapalin.
– 21 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Shrnutí
V současné době probíhá intenzivní výzkum a vývoj nových chemických aditiv pro štěpicí kapaliny. Oče-
kává se, že uvedené seznamy se budou měnit, řada látek se přestane používat a naopak nové přibudou.
Tomu bude nutné upravit i příslušnou legislativu a proces kontroly vlastního hydraulického štěpení i za-
chování bezpečnosti a zdraví obyvatelstva.
Vysvětlivky zkratek
EPA – Environmental Protection Agency – Agentura pro ochranu životního prostředí, http://www.epa.gov/
OSHA – Occupational Safety and Health Administration – Správa bezpečnosti práce a zdraví, http://www.osha.gov/
NIOSH – The National Institute for Occupational Safety and Health – Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví
DOT – Department of Transportation – Ministerstvo dopravy
CAS – Chemical Abstract Service, http://www.cas.org/
– 22 –
Legislativa ve vztahu
k nekonvenčním zdrojům zemního plynu
Úvodem je zapotřebí konstatovat, že stanovení průzkumného území se týká pouze geologických prací pro
vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů a průzkum výhradních ložisek nevyhrazených neros-
tů. V případě tzv. nekonvenčního zemního plynu z břidlic, který není taxativně zmíněn v § 3, odst. 1 záko-
na č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů,
stanovujícím vyhrazené nerosty, je proto zapotřebí při stanovení průzkumného území na toto médium
pohlížet buď jako na „hořlavý zemní plyn“ [§ 3, odst. 1, písm. b) horního zákona] nebo jako na „technicky
využitelný přírodní plyn“ [§ 3, odst. 1, písm. n) horního zákona]. Vyhrazenými nerosty jsou rovněž všechny
druhy uhlí, které mohou sloužit jako případný zdroj hořlavého plynu při použití technologie podzemního
zplyňování. Přírodní nahromadění vyhrazených nerostů tvoří výhradní ložiska, která představují nerostné
bohatství státu a jsou jeho vlastnictvím.
Základní odlišností oproti vyhledávání a průzkumu ložisek konvenčního plynu je v případě tzv. nekon-
venčního zemního plynu z břidlic způsob zjišťování plynonosnosti ložiskové vrstvy. Vyhledávání a prů-
zkum ložisek ropy a zemního plynu je zaměřen na zjištění a vymezení přírodních akumulací plynu v tzv.
ložiskových pastích (tedy v přirozených geologických strukturách), kde přírodní podmínky, zejména pak
nepropustnost okolí ložiskové struktury, umožnily nahromadění plynu. V těchto strukturách je plyn na-
hromaděn v propustných horninových kolektorech obklopených nepropustným nadložím.
– 23 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
V rámci provádění prací pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů musí podle § 22
zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, příslušná organiza-
ce respektovat zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů. K nim patří především zákony (vše
ve znění pozdějších předpisů) č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, č. 334/1992 Sb., o ochra-
ně zemědělského půdního fondu, č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon),
č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných
lázních a lázeňských místech (lázeňský zákon), č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči apod. Poruší-li organizace opakovaně nebo se
závažnými důsledky povinnosti stanovené zákonem ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění
pozdějších předpisů, může ministerstvo životního prostředí stanovené průzkumné území zrušit.
Geologické práce (§ 2 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpi-
sů) probíhající v průzkumném území pak představují následnou odbornou technickou činnost upravenou
zákonem ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, a specifikovanou
vyhláškou č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování
rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že v rámci geologických prací při průzkumu ložisek tzv. nekonvenčního zemního
plynu z břidlic může docházet, podobně jako při průzkumu ložisek ropy a zemního plynu, k nebezpečným
jevům, jako je např. erupce kapalných médií, neplánované úniky plynů s nebezpečím výbuchu, kontami-
nace zvodněných horizontů apod., je při stanovení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn
z břidlic nutno klást důraz na speciální opatření, která musí žadatel o udělení průzkumného území na tzv.
nekonvenční zemní plyn z břidlic, podobně jako u průzkumného území na ropu a zemní plyn, splnit, aby
průzkumné území bylo stanoveno [§ 4a, odst. 5, písm. d) zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pra-
cích, ve znění pozdějších předpisů, tj. prokázání technické a finanční způsobilosti žadatele].
Posouzení vlivů činností, souvisejících s vyhledáváním a průzkumem ložisek, na životní prostředí
by bylo nutné v případě, že tyto činnosti mohou významně ovlivnit území evropsky významné lokality
nebo ptačí oblasti [§ 4, odst. 1, písm. e) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Tyto činnosti a technologie
podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.
V souladu s požadavky a doporučeními Evropské komise (Guidance note on the application of Directi-
ve 85/337/EEC to projects related to the exploration and exploitation of unconventional hydrocarbon
ze dne 12. prosince 2011) lze konstatovat, že provedení alespoň zjišťovacího řízení EIA před vlastní
realizací průzkumných geologických prací je nutno považovat za nezbytné. Ve velké většině případů se
při těchto průzkumných geologických pracích využívá metod v podmínkách střední Evropy nových a tudíž
nikterak vyzkoušených (horizontální vrty, hydraulické štěpení atd.), navíc v hustě osídleném území se slo-
žitými geologickými podmínkami. Zjišťovací řízení umožní, aby bylo objasněno, zda připravovaný záměr
může či nemůže mít negativní vliv na životní prostředí a zda je nutné jeho další posuzování dle zákona č.
100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. Evropská komise ve výše citovaném dokumentu rovněž uvádí, že zjišťovací řízení je
nutné i pro průzkumné projekty, ve kterých množství vytěženého zemního plynu nepřekročí 500 000 m3
za den. Zejména pak u záměrů, které zahrnují průzkumné vrty velkých hloubek, posouzení vlivů na životní
prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších před-
pisů, hraje v povolovacím řízení průzkumů „nekonvenčních ložisek uhlovodíků“ ústřední roli, protože za-
jišťuje, že environmentální důsledky záměrů budou brány v těchto v potaz ještě před konečným vydáním
rozhodnutí o vlastních průzkumných geologických pracích.
Změna legislativy
Vzhledem k tomu, že česká legislativa specificky neupravuje vyhledávání a průzkum „nekonvenčních loži-
sek uhlovodíků“, ČGS navrhuje provést následující úpravy legislativy:
1) Z ákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, doplnit v příloze č. 1, záměry kategorie II (Záměry vyžadující
– 24 –
Legislativa ve vztahu
k nekonvenčním zdrojům zemního plynu
zjišťovací řízení) o nový bod – „Vyhledávání a průzkum ložisek nekonvenčního zemního plynu a prů-
zkum pro zplyňování uhelných slojí.“
2) Z ákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, doplnit v § 6 o nový
odstavec s ustanovením „Projekt geologických prací na vyhledávání a průzkum ložisek nekonvenč-
ního zemního plynu nebo zplyňování uhelných slojí postoupit do zjišťovacího řízení podle zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.“
3) V ustanovení § 5 vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických
prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění
pozdějších předpisů, v samostatném odstavci specifikovat obsah projektu geologických prací pro
vyhledávání a průzkum ložisek nekonvenčního zemního plynu a průzkum pro zplyňování uhelných
slojí:
a) přesná specifikace ložiskového kolektoru, na který je průzkum zaměřen, podrobné údaje o pod-
loží a nadloží – zejména pak fyzikálně-mechanické parametry a přesné vymezení, v jakém rozsa-
hu kolektoru bude provedeno hydraulické rozpojování;
b) přesná poloha průzkumných vrtů, plánovaný objem vtláčených roztoků, přesný soupis množství
a typu chemikálií, které budou součástí aktivačního hydraulického roztoku;
c) předpokládaný geologický profil vrtů (přítomnost – nepřítomnost zvodněného puklinového ko-
lektoru v hloubce, propustnost – nepropustnost jednotlivých horizontů apod.);
d) předpokládaný geomechanicko-tektonický charakter vrtů – očekávaný směr a charakter předpo-
kládaných puklinových systémů a kolektorů, kterými bude procházet vrt před dosažením ložisko-
vé vrstvy, způsob zatěsnění vrtů při průchodu zvodněnými horizonty;
e) předpokládaný způsob stimulace vrtů a odhad množství vody potřebné ke stimulaci, zajištění do-
statečně velkého zdroje vody pro toto použití se stanoviskem vodoprávního úřadu k potřebnému
odběru; způsob dopravy vody; pokud bude voda dopravována cisternami, zpracování hlukové
a rozptylové studie;
f) způsob uložení kontaminovaných roztoků, způsob a místo jejich recyklace, systém monitoringu
podzemních a povrchových vod;
g) před vlastní aktivací kolektoru hydraulickým štěpením předložit ministerstvu životního prostředí
ke kontrole kompletní dokumentaci vrtů – průzkumné vrty musí být jádrované kvůli možnosti
sledování fyzikálně-mechanických vlastností hornin, které jsou v nadloží štěpením aktivovaného
kolektoru;
h) vymezení etapy vlastního vrtného průzkumu a etapy technologických zkoušek, spojených s akti-
vací kolektoru hydraulickým štěpením;
i) p ředpokládaný rozsah měření možných vyvolaných otřesů – indukované seizmicity – umístění
geofonů a doba monitoringu;
j) ekonomická rozvaha projektu.
4) V
yhlášku č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamo-
vání rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění pozdějších
předpisů, doplnit v ustanovení § 12 o povinnost organizace zpracovat a předložit ministerstvu život-
ního prostředí k expertnímu posouzení před zahájením stimulace kolektoru hydraulickým štěpením
dílčí závěrečnou zprávu zaměřenou na komplexní geologické vyhodnocení průzkumných vrtů a srov-
nání se skutečnou geologickou situací.
5) V ustanovení § 2 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě,
ve znění pozdějších předpisů, definovat činnost hydraulického štěpení jako hornickou činnost (nebo
činnost prováděnou hornickým způsobem ve fázi vyhledávání a hornickou činnost ve fázi průzkumu
a těžby) tak, aby bylo nutno k zahájení tohoto procesu obdržet povolení k zahájení hornické činnosti
nebo činnosti prováděné hornickým způsobem včetně příslušných sankcí při nedodržení zákonného
procesu tohoto povolování.
– 25 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Dobývání ložisek
Zjistí-li se vyhledáváním a průzkumem vyhrazený nerost v množství a jakosti, jež umožní vyčíslit alespoň
v části ložiska zásoby v kategorii zásob vyhledaných, ohlásí organizace tuto skutečnost Ministerstvu ži-
votního prostředí. Ministerstvo životního prostředí následně vydá osvědčení o výhradním ložisku, které
je mimo jiné podkladem pro zajištění ochrany výhradního ložiska před ztížením nebo znemožněním jeho
dobývání stanovením chráněného ložiskového území podle § 17 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a vy
užití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Oprávnění podnikatele k dobývání výhradního ložiska vzniká stanovením dobývacího prostoru. Podá-
ní návrhu na stanovení dobývacího prostoru musí podle § 24 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, předcházet souhlas ministerstva život-
ního prostředí, který může být vázán na splnění omezujících podmínek zohledňujících zájmy surovinové
politiky státu a na uhrazení prostředků již vynaložených ze státního rozpočtu na geologické práce na ložis-
ku. Přednost při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru má organizace, pro kte-
rou byl průzkum proveden, a pokud ji neuplatní, pak organizace, která se na průzkumu finančně podílela.
Pro příjem a vyřizování žádostí o předchozí souhlas ke stanovení dobývacího prostoru pro účely dobývání
ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu platí podle § 24 horního zákona, odst. 6 až 9, poněkud odliš-
ná pravidla (zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie aj.) vycházející z transponované směrnice EU.
Řízení o stanovení dobývacího prostoru probíhá v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, ze-
jména v dohodě s orgány životního prostředí, územního plánování a stavebním úřadem. Návrh na sta-
novení dobývacího prostoru musí podnikatel doložit zákonem stanovenou dokumentací. V řízení jsou
řešeny vztahy k vlastníkům pozemků a vypořádání se střety zájmů chráněných zvláštními právními před-
pisy. Nezbytnou součástí podkladů je také vyhodnocení vlivu dobývání na životní prostředí podle zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru je vedle báňského oprávnění
též rozhodnutím o využití území.
Organizace, které byl stanoven dobývací prostor, může zahájit těžební práce až na základě povolení
hornické činnosti, vydaného obvodním báňským úřadem. Povolení hornické činnosti podléhá správnímu
řízení, při kterém se posuzují plány otvírky, přípravy a dobývání ložiska, včetně plánů na sanace a rekul-
tivace po ukončení těžby.
Organizace je povinna platit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční úhradu z dobývací-
ho prostoru. Výši úhrady odstupňovanou s přihlédnutím ke stupni ochrany životního prostředí dotčeného
území, charakteru činnosti prováděné v dobývacím prostoru a jejímu dopadu na životní prostředí, stanoví
vláda nařízením. Tuto úhradu převede obvodní báňský úřad obci, na jejímž území se dobývací prostor
nachází. Je-li dobývací prostor umístěn na území více obcí, rozdělí obvodní báňský úřad příjem podle
poměru částí dobývacího prostoru na území jednotlivých obcí.
Organizace je dále povinna zaplatit roční úhradu z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách. Úhra-
da činí nejvýše 10 % z tržní ceny vydobytých nerostů. Z výnosu této úhrady převede obvodní báňský úřad
25 % do státního rozpočtu České republiky, ze kterého budou tyto prostředky účelově použity k nápravě
škod na životním prostředí způsobených dobýváním výhradních i nevyhrazených ložisek, a zbývajících
75 % převede obvodní báňský úřad do rozpočtu obce.
V návaznosti na existující legislativu pro vyhledávání, průzkum a dobývání ložisek vyhrazených nerostů
a průzkum výhradních ložisek nevyhrazených nerostů – zemního plynu (nekonvenční ložiska zemního ply-
nu – břidličný plyn a zemního plynu těženého metodou zplyňování uhlí) byl vypracován odborem geologie
Ministerstva životního prostředí „Návrh Metodického pokynu pro stanovování průzkumných území, pro
vyhledávání a průzkum ložisek ropy a hořlavého zemního plynu vázaného na břidlicová souvrství a ložisek
uhlí pro podzemní zplyňování a vymezování podmínek v těchto řízeních“. Uvedený metodický pokyn na-
vrhuje postup při stanovení průzkumných území na úrovni příslušných OVSS MŽP, postup při schvalování,
možnosti zamítnutí a připomínkování v intencích stávající legislativy.
– 26 –
Geologická charakteristika
průzkumného území Berounka
Průzkumné území Berounka zaujímá plochu ca 92,62 km2 a jeho ohraničení probíhá přibližně po linii
těchto sídelních celků: Zbuzany, Beroun, Měňany, Srbsko, Karlštejn, Kosoř a Ořech. Takto vymezené prů-
zkumné území je umístěno do oblasti Českého krasu (ca 60–70 % jeho rozlohy leží na území Chráněné
krajinné oblasti Český kras).
Jde o území s extrémně zranitelným horninovým prostředím, které je přitom mimořádně přírodově-
decky cenné. Oblast patří mezi několik klasických, celosvětově významných území, intenzivně zkoumaných
již od konce 18. století, včetně mnoha etap geologického mapování. Jako taková je tato oblast se širokou
mezinárodní podporou navržena jako kandidát na UNESCO Geopark. Geologické poměry průzkumného
území jsou značně komplikované jak horninovým složením, tak i tektonickou stavbou (obr. 7.1).
– 27 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Obr. 7.1
– 28 –
Geologická charakteristika
průzkumného území Berounka
vyvinuto ve facii biosparitických vápenců s rohovci (zlíchovské vápence). V jihozápadní části území je
v nejvyšších partiích zlíchovského souvrství místy vyvinuta i facie růžových bioklastických chýnických vá-
penců. Následují vápnité břidlice a vápence dalejsko-třebotovského souvrství, jehož facie (dalejské břidli-
ce a třebotovské vápence) do sebe laterálně i vertikálně přecházejí. Sedimentární sled středního devonu
začíná šedavými bioklastickými až biomikritovými vápenci chotečského souvrství a končí prachovci, jílovci
a pískovci srbského souvrství. Nejstarší člen tohoto souvrství – kačácké vrstvy – má vyšší obsahy bitume-
nu, jde však o maximálně 10–15 m mocné polohy mělce uložených vápnitých břidlic.
Platformní pokryv zahrnuje lokálně přítomné ostrůvky denudačních reliktů uloženin křídového stáří
(perucko-korycanské souvrství), terciérních písků a štěrků a zřetelně vyvinuté kvartérní terasy řeky Be-
rounky a některých jejích přítoků. Nutno ale zmínit i unikátní výplně krasových dutin, které často obsahují
množství paleontologických a archeologických nálezů.
– 29 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Hydrogeologie
V komplexech spodnopaleozoických hornin v průzkumném území se vytvářejí podzemní vody puklinové-
ho a z části i puklino-krasového typu ve vápencích. Komplikovaná geologická stavba a především vrásová
a zlomová tektonika znemožňují přesně určit hydrogeologické poměry panující pod připovrchovou zónou
rozvolnění a rozpukání. Svrchní část horninového profilu se vyznačuje zvýšeným rozpukáním regionálního
charakteru až do hloubky několika desítek metrů, někdy až do úrovně 100–150 m. Hladiny podzemních
vod jsou ve vápencích stupňů lochkov a prag zakleslé lokálně i více než 100 m pod terénem (dokládají to
hladiny v jámových lomech a v jeskyních: v jeskyni Arnoldka se nachází hladina až 111 m pod terénem,
v jeskyni Na Javorce je hladina 120 m pod vchodem, ca 140 m pod úrovní terénu). Strukturní pruhy zkra-
sovělých vápenců lochkovského a pražského stáří jsou odvodňovány směrem do hluboce zaříznutých
údolí Berounky, Vltavy a jejich přítoků, kde krasové vody vystupují v pramenech.
Prostředí silursko-devonských vápenců je hydrogeologicky extrémně nehomogenní. Vznik zkrasovění
je ovlivněn proměnlivým podílem jílové složky a MgCO3 a intenzitou provrásnění. Velmi nerovnoměrné
rozpukání určuje propustnost vápenců, která se proto pohybuje ve velkém rozpětí čtyř řádů – transmi-
Obr. 7.2
– 30 –
Geologická charakteristika
průzkumného území Berounka
Obr. 7.3
sivita se proto běžně pohybuje od velmi nízké po vysokou. Ostatní horniny mají v profilu zvýšeného roz-
pukání (tj. do hloubek ca 100 m) transmisivitu v průměru nízkou. Hydraulické parametry (propustnost,
transmisivita atd.) silurských břidlic v hloubce pod zónou zvýšeného rozpukání v podstatě nejsou známy
(výsledky průzkumu pro projektovaný železniční tunel Praha–Beroun nejsou dostupné).
Zkrasovění, včetně dokumentovaných a zmapovaných dutin, zasahuje prokazatelně do velkých hlou-
bek pod povrchem. Teplotní modelování indikuje, že oběh krasových vod zasahuje do hloubek okolo
500 m pod terénem (ověřeno –129 m pod povrch, –67 m pod hladinu Berounky). Většina krasových
pramenů dokumentuje pomalý oběh podzemní vody s jejím zdržením v horninovém prostředí řádově
v desítkách let a s hydrogeologickými povodími těchto pramenů běžně o ploše několika kilometrů čtve-
rečních. Krasových pramenů je v průzkumném území několik desítek, některé z nich jsou využívány jako
zdroje pitné vody. Jak známo, kras má jen minimální samočisticí schopnost podzemní vody, případná
kontaminace se tedy šíří rychle a vlastně se víceméně jen ředí.
Nedostatečná hloubková hydrogeologická prozkoumanou však nedovoluje podrobnější hydrogeolo-
gickou charakteristiku horninového komplexu spodního paleozoika. Taktéž skutečný průběh zlomových
struktur v hloubkách stovek a více metrů není dostatečně známý.
– 31 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
výzkumů vrtu Tobolka-1 jako potenciálně plynodajné, zejména s ohledem na výskyt bitumenů v jílovcích
indikujících tvorbu uhlovodíků. Jedná se o území s obsahem organického uhlíku (TOC) ca 1–3,5 %, s vý-
bornou tepelnou zralostí hornin (odraznost graptolitů Ro = 0,88–2,8 %), avšak s omezující zlomovou
porušeností a nedostatkem analytických dat.
Z výsledků komplexního naftově-hydrochemického zhodnocení vrtu Tobolka-1 (o celkové hloubce
2 712,2 m) vyplývá následující:
Na základě výsledků výzkumu organické substance disperzně rozptýlené v horninách zastižených
vrtem Tobolka-1 nejsou paleozoické horniny z hlediska naftově-geochemického perspektivní. S výjimkou
ca 250 m mocného vinického souvrství v hloubce 1 948,3–2 203,4 m se zvýšeným obsahem organické
substance a pokročilým stupněm emigrace bitumenů nebyly zastiženy horniny ropomatečného charak-
teru. Velmi pokročilá karbonifikační metamorfóza organické hmoty vinického souvrství však připouš-
tí pozitivní hodnocení pouze za předpokladu geneze uhlovodíků tzv. druhé generace (geneze vázaná
na kerogen). V souvislosti s tím jsou zajímavé nálezy bitumenů v horninách širšího okolí vrtu známé již
od dob výzkumu Joachima Barranda. V publikacích jsou uváděny stopy ropy a asfaltu zvláště v loch-
kovských vápencích (silur), ve kterých polotekutá živice vyplňuje plováky lilijic nebo komůrky ortocerů.
Ropomatečné a plynodajné indicie byly nalezeny v dutinkách tufů vinických břidlic (ordovik). Dnešní
potenciální produktivnost vinického souvrství je možná jen přeměnou kerogenu. Z literatury jsou známé
mineralogické výskyty bitumenů v horninách ordoviku a zvláště četné výskyty v siluru barrandienské
oblasti.
Průměrný obsah organické substance disperzně rozptýlené v horninách zastižených vrtem Tobolka-1
je nízký (0,525 % z hmotnosti hornin), v pokročilém stupni karbonifikační přeměny (ca 1,6 % Chum, 94,6 %
Czbytk z celkového obsahu Corg). Podle výsledků čerpacích zkoušek z intervalů 947,5–982 m (ordovik)
a 908,5–943 m (ordovik–silur) přísluší tyto obzory do hydrogeologické zóny bez výměny nebo s ome-
zenou výměnou vod. Za vhodných strukturních podmínek a existence kolektorů je možno na základě
výsledků vrtu Tobolka-1 očekávat uchování akumulací živic.
Podle výsledků geochemického výzkumu organické substance rozptýlené v horninách vrtu Tobol-
ka-1 jsou horniny ordovického útvaru v hloubce ca 1 700 m charakterizovány středně vysokým obsahem
rozptýlené organické hmoty v nejpokročilejším stadiu karbonifikace. Variabilita rozložení koncentrace
Corg v jednotlivých litostratigrafických souvrstvích podložního útvaru je podstatně menší než v útvarech
nadložních; kvalitativní složení organické hmoty je mimo kosovského souvrství ustálené, výjimkou je
pronikavé snížení obsahu Corg v horninách bohdaleckého souvrství. Nepatrný podíl huminových látek
a bitumenů na uhlíkové bilanci organické substance ukazuje na prakticky úplnou karbonifikační pře-
měnu organické hmoty a pokročilou postdiagenetickou emigraci bitumenů. Rovněž tato skutečnost je
v souladu se vzácným výskytem bituminózních hornin, resp. bituminózních impregnací v ordovických
horninách.
Na základě dalších publikovaných dat je možno konstatovat, že celá výše uvedená podrobná analýza
je do značné míry založena na specifických podmínkách vrtu Tobolka-1, který odráží místní složitou tek-
tonickou situaci a není v žádném případě obrazem celé pánve. Data publikovaná mnoha autory ukazují,
že nálezy bitumenů jsou průběžné od wenlocku po bázi lochkova a jsou vázané převážně na diagenetické
uzavřeniny (maximálně v řádu prvních desítek milimetrů), z okolních hornin většina bitumenů migrovala
ven a to po celém území Barrandienu; obsahy TOC jsou extrémně variabilní od méně než 0,1 do 5 %, ale
zvýšené obsahy jsou vázané jen na tenké mocnosti břidlic spodnějšího siluru a lokální tektonické poruchy
a lokální dolomitizaci. Při intenzivním zvrásnění jsou tedy netěžitelné.
Horniny silurského útvaru jako celek vykazují málo zvýšený obsah organické hmoty, který je nerovno-
měrně rozložen v horninách jednotlivých litostratigrafických celků. Relativně mírně zvýšený obsah silně
karbonifikované organické hmoty byl nalezen v horninách kopaninského souvrství a absolutně nejvyšší
procento organické hmoty bylo nalezeno v horninách motolského souvrství (ca 2,315 % hm. Corg). V roz-
sahu silurského útvaru je výrazně naznačena reciproká závislost obsahu disperzně rozptýlené organické
substance na karbonátnosti horniny.
– 32 –
Geologická charakteristika
průzkumného území Berounka
Závěrečné zhodnocení
Průzkumné území Berounka je umístěno do vysoce rizikového území s mimořádně faciálně rozrůzněným
horninovým prostředím, výrazným a doposud ne zcela jasným tektonickým porušením a intenzivním
zvrásněním, které je extrémně zranitelné antropogenními zásahy. Přírodní charakter území (paleontolo-
gie, stratigrafie, flóra, fauna) je v celosvětovém měřítku unikátem a jeho narušením by vznikly nevyčísli-
telné ztráty nejen pro Českou republiku. Organickou hmotou bohaté břidlice mají prokazatelně zvýšené
obsahy uranu a těžkých kovů. Území má členitou morfologii, je intenzivně zkrasovělé, s předpokládaným
oběhem podzemní vody zasahujícím do hloubek minimálně 500 m pod terénem, s řadou tektonických
poruch zasahujících podstatně hlouběji. Chování takto extrémně variabilního a komplikovaného hornino-
vého prostředí při sebemenším negativním antropogenním zatížení nelze spolehlivě predikovat.
– 33 –
Geologická charakteristika
průzkumného území Trutnovsko
Podkrkonošská pánev
Podkrkonošská pánev je vnitrohorskou pánví o ploše 1 100 km2 a maximální mocnosti vulkanosedimen-
tární výplně do 1 800 m. Začala se vyplňovat sedimenty ve westphalu D, v permu též vulkanity. Osa pánve
si zachovala směr V-Z, i když se v různých obdobích přesouvala. V její v. části je trutnovsko-náchodská
deprese s osou sz-jv. směru.
Nejstarší jednotky podkrkonošské pánve, kumburské a syřenovské souvrství, na Trutnovsko nezasahu-
jí nebo jsou ve vývoji těžko odlišitelném od semilského souvrství.
Semilské souvrství (stephan C) o mocnostech 300–500 m je charakterizováno psefity, psamity (droba-
mi) a aleuropelity červených barev. Polohy šedých nebo pestrobarevných prachovců a jílovců (ploužnický
a štěpanicko-čikvásecký obzor) nelze na Trutnovsku sledovat.
Vrchlabské souvrství (perm, spodní rotliegend) má mocnost 400–530 m. V trutnovsko-náchodské de-
presi souvrství ověřil vrt Ba-1 v Batňovicích. Rudnický obzor s mocnostmi 30–150 m (včetně meziloží) je
nejstálejším vůdčím obzorem v s. části podkrkonošské pánve. Je tvořen zelenošedými a šedými aleuro-
pelity s vložkami pískovců, bitumenních pelitů a vápenců. Svrchní část vrchlabského souvrství je tvořena
červenohnědými aleuropelity s polohami pískovců. Šedé obzory jsou vázány na z. části podkrkonošské
pánve.
Prosečenské souvrství (perm, spodní rotliegend) má u Hostinného ca 400 m mocnosti. V trutnovsko-
-náchodské depresi je tato jednotka překryta chotěvickým a trutnovským souvrstvím. Je tvořena aleuro-
pelity červených barev s polohami pastelově pestrobarevných i šedých slínovců a prachovců. Litologicky
pestřejší je spodní prosečenské pouvrství s polohou narůžovělých až nafialovělých arkóz (arkózový ob-
zor). U Hertvíkovic, Mladých Buků a Babí je poloha vulkanogenních hornin (mladobucký tufitický obzor).
Svrchní prosečenské souvrství má naspodu 60 m mocný oddíl hnědočervených aleuropelitů s vložkami
pískovců. Při stropu této jednotky leží kalenský obzor tvořený šedými nebo pastelovými jílovci a pra-
chovci s polohami šedých, místy bitumenních vápenců. Východně od Rudníku mizí kalenský obzor pod
chotěvickým souvrstvím, které diskordantně seřezává převážnou část prosečenského souvrství.
Chotěvické souvrství (perm, svrchní rotliegend), 400 m mocné, vystupuje ve v. polovině podkrkonoš-
ské pánve. Je tvořeno sedimenty červených barev, polymiktními psamity, psefity a aleuropelity. Svrchní
hranice chotěvického souvrství je denudační. U Hostinného a Čermné se ve spodním oddílu střídají čer-
venohnědé a růžovohnědé jemnozrnné až střednozrnné pískovce s červenohnědými aleuropelity. Střední
– 34 –
Geologická charakteristika
p r ů z k u m n é h o ú z e m í Tr u t n o v s k o
Obr. 8.1
– 35 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
oddíl (150–200 m mocný) je tvořen hrubozrnnými psamity a psefity (s valouny o průměru až 30 cm po-
cházejícími z krkonošského-jizerského krystalinika). Svrchní oddíl, až 100 m mocný, je tvořen hnědočerve-
nými aleuropelity s vrstvičkami, krystaly, čočkami a žilkami sádrovců a redukčními skvrnami. Vulkanismus
má ryolitový charakter.
Trutnovské souvrství (svrchní rotliegend), mocné až 600 m, nasedá diskordantně a vyplňuje území
trutnovsko-náchodské deprese mezi pilníkovským a hronovsko-poříčským zlomem. Převládají v něm čer-
venohnědě zbarvené slepence, pískovce a aleuropelity. Na bázi jednotky jsou hrubozrnné psefity (hor-
noměstské vrstvy), u Náchoda označované jako náchodské slepence. Západně od Trutnova se nachází
v nadloží sekvence aleuropelitů (vlčické vrstvy). Nad nimi je soubor pískovců (vrstvy havlovické).
Bohuslavické souvrství (svrchní perm, zechstein) s mocností 30–150 m nasedá na trutnovské souvrst-
ví. Toto souvrství je tvořeno dolomitickými pískovci a slepenci s hlízami a čočkami dolomitů a arkózovitý-
mi pískovci. Na povrch vychází v. a jv. od Trutnova.
Triasovým bohdašínským souvrstvím (mocnost max. 70 m) končí v lugických pánvích kontinentální
sedimentace. Jednotka vystupuje v z. okolí Červeného Kostelce a je tvořena bělavými, růžovými, fialovo-
šedými nebo načervenalými deskovitými psamity s příměsí valounů.
Vnitrosudetská pánev
Vnitrosudetská pánev je složitým brachysynklinóriem ležícím v území mezi Žacléřem, Hronovem, Nowou
Rudou a Walbrzychem. Z jeho rozlohy asi 1 800 km2 je třetina pánve na území České republiky. Jde o de-
presi s delší osou směru SZ-JV, která probíhá shodně s osou nadložních svrchnokřídových sedimentů
polické pánve.
Osa dělí pánev na dvě nestejně velká křídla. Jihozápadní (české) křídlo je omezeno proti podkrko-
nošské pánvi hronovsko-poříčskou poruchou. Vyplňování pánve začalo v mississippu (spodním karbonu)
na území Polska a odhadovaná mocnost sedimentů je zde 5 000 m, v Broumovském výběžku jen 3 500 m
Obr. 8.2
– 36 –
Geologická charakteristika
p r ů z k u m n é h o ú z e m í Tr u t n o v s k o
Obr. 8.3
(v nejhlubším vrtu Brou-1 Broumov 2 516 m). Kontinentální sedimentace končí triasem a permokarbon
je překrytý křídovými sedimenty polické pánve.
Blażkowské souvrství (visé–spodní namur) se vyskytuje pouze na Žacléřsku ve facii hrubozrnných sle-
penců s max. mocností 350 m.
Žacléřské souvrství (svrchní namur až bolsov) dosahuje na Žacléřsku až tisícimetrové mocnosti.
Vystupuje v území mezi Žacléřem a Hronovem. Je děleno na 3 jednotky: lampertické, dolsko-žďárecké
a petrovické vrstvy. Zatímco lampertické vrstvy (o mocnosti až 700 m) a s 60 uhelnými slojemi jsou nej-
lépe vyvinuty u Žacléře, dolsko-žďárecké a petrovické vrstvy mají uhelný vývoj v oblasti Markoušovic,
Strážkovic, Odolova a Hronova. Naopak, lampertické vrstvy zde mají mocnost do 180 m a obsahuji jen tři
sloje.
Dolsko-žďárecké vrstvy (duckmant) mají mocnost 200–300 m. Ve srovnání s lampertickými vrstvami
obsahují více slepenců. U Markoušovic je známo 11 bukovských slojí, u Strážkovic je 8 slojí strážkovických.
Při hronovsko-poříčské poruše jsou sloje silně porušeny. Východně od Žďárek u Hronova jsou dva uhelné
obzory po třech slojích (sloje dolu Vilemína).
Petrovické vrstvy (bolsov) o mocnosti až 400 m se vyskytují podél hronovsko-poříčské poruchy.
Balvanité až blokové petromiktní slepence jsou uloženy na bázi vrstev. Výše pokračují červenohnědé
aleuropelity a při stropu vrstev je několik poloh tmavošedých aleuropelitů s uhelnou slojkou (petrovická
slojka).
Odolovské souvrství (westphal D–stephan B) s mocností 1 500 m (na Svatoňovicku) se vyskytuje v ce-
lém jz. křídle vnitrosudetské pánve. Dělí se na vrstvy svatoňovické a jívecké.
Svatoňovické vrstvy (westphal D– kantábr, na Svatoňovicku až 550 m mocné) jsou tvořeny aleuropeli-
ty, pískovci a arkózovitými pískovci s andezitovou efuzí (spodní svatoňovické vrstvy). Svrchní svatoňovické
vrstvy o mocnosti 180 m obsahuji svatoňovické souslojí se dvěma obzory.
– 37 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Jívecké vrstvy (barruel–stephan B) mají max. mocnost (1 100 m) v prostoru Radvanice – Bystré.
Spodní, žaltmanské arkózy jsou tvořeny souborem arkóz a slepenců. Výše jsou obzory šedých aleuro-
pelitů s uhelnými slojemi. Odspodu: obzor Vítových dolů, bysterský obzor a obzor radvanického souslojí
s 11 slojemi, ložiskově významný.
Chvalečské souvrství (stephan C až spodní rotliegend) o mocnostech 350–500 m je uloženo s úhlovou
diskordancí na odolovském souvrství. Je rozděleno na vernéřovické a bečkovské vrstvy.
Vernéřovické vrstvy o mocnosti 20–140 m jsou známy v pruhu od Královce po Velký Dřevíč. Na bázi
jsou slepence, výše červenohnědé aleuropelity a nad nimi pestře až šedě zbarvené aleuropelity a slojový
slepenec (vernéřovický obzor) s vložkami tufů a tufitů a slojí v Rybníčku u Bečkova.
Bečkovské vrstvy (spodní rotliegend) jsou 220 m mocné, na bázi je slepenec s hrubými klastiky, končící
polohou arkóz. V nadloží jsou zvrstvené červené aleuropelity s anhydritem. Bečkovský vápencový obzor
obsahuje šedé vápence s načervenalými rohovci, bitumenními jílovci a slínovci, které u Bečkova rychle
vykliňují.
V nadložním broumovském souvrství (rotliegend, 800–1 000 m mocnosti) dochází k zjemňování klas-
tik. Dělí se na vrstvy noworudské, olivětínské a martínkovické.
Noworudské vrstvy tvořené červenohnědými prachovci a jílovci, podřízeně arkózovitými pískovci, mají
mocnost 300–400 m v obou křídlech pánve. Vulkanity části Vraních a Javořích hor zvyšují mocnost na 800 m.
Na Broumovsku jsou dva šedé obzory s rytmicky zvrstvenými prachovci a jílovci (walchiové lupky) a lavicemi
šedých vápenců s rohovci, „melafyry“ dvorecké skupiny a nad těmito obzory je ryolitový komplex.
Olivětínské vrstvy o mocnosti 200 m jsou známy ze sv. křídla pánve Boroumovského výběžku. Obzor
ruprechtického vápence je dělí na spodní a svrchní část. Redeponované ryolity noworudských vrstev
(arkózový obzor) jsou následovány hnědočervenými aleuropelity, jemnozrnnými pískovci a vulkanodet-
ritickými brekciemi (spodní vulkanický obzor). Svrchní olivětínské vrstvy obsahují hnědočervené aleuro-
pelity, zastupované hruběji zrnitými horninami vulkanodetritické facie nebo walchiovými lupky. Na bázi
je ruprechtický vápenec, výše pestré slínovce a prachovce, walchiové lupky a nakonec otovický vápenec.
Martínkovické vrstvy 300 m mocné se vyskytují mezi Meziměstím a Otovicemi a v okolí Rožmitálu.
Jsou tvořeny hnědavými, výše červenějšími aluropelity. Vrstvy obsahují tři obzory pestrobarevných aleu-
ropelitů. Vižňovský obzor obsahuje masově červené silicity. Hejtmánkovický obzor obsahuje více vápen-
ců než silicitů a jetřichovický obzor při stropu vrstev obsahuje dvě polohy poměrně čistých vápenců.
Trutnovské souvrství ve vnitrosudetské pánvi má 150–300 m mocnosti mezi Jetřichovem a Božanovem,
vyskytuje se i mezi Chvalčí a Velkým Dřevíčem. Mladší jednotky jsou totožné s podkrkonošskou pánví
Tektonika
Zlomová tektonika je pro podkrkonošskou a vnitrosudetskou pánev charakteristická. K nejvýznamnějším
patří hronovsko-poříčská porucha (místy až 400 i více metrů široká), kterou tvoří série paralelních zlomů
– 38 –
Geologická charakteristika
p r ů z k u m n é h o ú z e m í Tr u t n o v s k o
sz-jv. směru. Úklony vrstev se zvyšují na 60–80°. Hlavní zlom má přesmykový charakter, je zde 5 výrazněj-
ších zlomů s celkovou amplitudou pohybu až 1 000 m. Nejvýznamnější zlomy v podkrkonošské pánvi jsou
v-z. směru. K nim patří kundraticko-javornická porucha, která však u Javorníka vyznívá, a škodějovský pře-
smyk. Ve východní části podkrkonošské pánve v trutnovsko-náchodské depresi se uplatňují zlomy (např.
pilníkovský) směru SZ–JV, podobně jako ve vnitrosudetské pánvi. Ve vnitrosudetské pánvi na Žacléřsku
je zaznamenán vertikální posun na zlomech 50–150 m, na Svatoňovicku mezi Odolovem a Bohdašínem
100–250 m a na Radvanicku (celestýnská porucha s-j. směru) s výškou skoku 50 m. V důlních oblastech
bylo zjištěno množství drobnějších zlomů, většinou směrů SZ–JV, méně často S–J, SSV–JJZ, popř. SV–JZ
až V–Z.
Od dolnoslezské pánve na V odděluje podkrkonošskou pánev hronovsko-poříčská porucha; na Z tato
pánev navazuje na sedimenty dílčí pánve mnichovohradišťské. Nejvýznamnější ložiskovou jednotkou
je v ní produktivní syřenovské souvrství. Největší mocnost pánevní výplně byla ověřena vrtem u obce
Prosečná (1 680 m). S výjimkou území mezi Lomnicí nad Popelkou a Novou Pakou jsou v podkrkonošské
– 39 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
pánvi známy pouze lokální výskyty tenkých uhelných slojí. Na zmíněném území byl v průměrné hloubce
300 m (max. 650 m) zjištěn výskyt jedné, výjimečně i dvou těžitelných slojí. Tvoří je černouhelné hu-
mity. Víceméně stálá hlavní (druhá) sloj dosahuje průměrné mocnosti 1,6 m. Místy je co do mocnosti
dobyvatelná i třetí sloj, dosahující mocnosti až 1 m. Jejich vzájemná odlehlost tvoří zpravidla 3 až 11 m.
V obou slojích převládá matné uhlí až matné uhlí páskované s poměrně vysokou anorganickou příměsí.
Jde vesměs o plynové uhlí obchodní skupiny VI využitelné pro energetické účely. Průměrná kvalita hlavní
sloje: obsah popele Ad 47,1 %, obsah vody Wrt 8 %, výhřevnost Qri 14,7 MJ.kg-1, obsah prchavé hořlaviny
Vdaf 40 %. Uhlí vykazuje extrémně vysoký obsah arsenu a zvýšený obsah síry.
Západně od průzkumného území Trutnovsko u Lomnice nad Popelkou bylo vymezeno bilanční ložisko
černého uhlí Syřenov (B 3198000). Do tohoto ložiskového území průzkumné území Trutnovsko nezasa-
huje. Ložisko energetického černého uhlí Syřenov, klasifikované pouze v nebilančních zásobách o celko-
vém objemu 54 905 tis. tun, se nachází ve svrchnokarbonském syřenovském souslojí. V tomto souslojí
jsou vyvinuty čtyři sloje, jejichž tvar je tence čočkovitý o mocnosti od 0,43 m do max. 2,83 m, přičemž
největší objemy zásob jsou ve 2. a 3. sloji (ca až 80 % zásob). Hloubka uložení ložiska je 20–80 m u bilanč-
ních zásob, jinak 200–640 m. S využitím ložiska Syřenov se v dlouhodobém horizontu nepočítá, obzvláště
s otevřením tohoto ložiska klasickým báňským (hlubinným) způsobem. Do úvahy proto připadá pouze
možnost využití suroviny podzemním zplyňováním.
Mnichovohradišťská pánev má s podkrkonošskou pánví podobný litologický vývoj permokarbonu
a významné zastoupení vulkanitů. Její karbonská sedimentace má řadu společných znaků i s vývojem
středočeských limnických pánví. Uhelné sloje se nacházejí ve značných hloubkách pod křídovými sedi-
menty a pod relativně mocným nadložím svrchní části permokarbonu. Vzhledem k velké hloubce uložení
slojí a relativně nevelké a nevyjasněné uhlonosnosti má průmyslový význam této pánve zatím charakter
prognóz.
Hydrogeologie
Podle rozdílných hydrogeologických poměrů lze horninové komplexy v zájmovém území rozlišit v zásadě
na dva typy: 1) permokarbonské sedimenty a vulkanity vnitrosudetské pánve a 2) nadložní mezozoické
horniny polické křídové pánve.
Vnitrosudetská pánev tvoří jako celek samostatnou hydrogeologickou strukturu, která je však
uvnitř značně nejednotná a složitá co do propustnosti hornin i do oběhu a režimu podzemních vod.
Vnitrosudetská pánev představuje nepravidelné střídání průlinovo-puklinových kolektorů až izolátorů
permokarbonských sedimentů a puklinově propustných vulkanitů. V horninách permokarbonu dochází
ke střídání kolektorů a izolátorů, kolektory jsou vázány spíše na pískovce a připovrchovou zónu ostatních
hornin, izolátory na jílovité sedimenty a vulkanity v hloubce. Při této velké litologické pestrosti se vytváří
řada izolovaných zvodní. Vznik dílčích hydrogeologických struktur s převážně napjatou hladinou podzem-
ní vody je podmíněn častým střídáním hrubozrnných a jemnozrnných sedimentů. Z regionálního hledis-
ka se jedná o více méně pravidelné rozpukání hornin, kde patrně neexistuji významné zvodněné zóny.
Významnější oběh podzemních vod s převahou puklinové propustnosti je omezen na připovrchovou zónu
rozvolnění hornin zasahující do hloubek kolem 40 až nanejvýš 100 m. Pod touto hloubkou s intenziv-
ním oběhem podzemních vod klesá podíl puklinové propustnosti na úkor průlinové propustnosti. Se
vzrůstající hloubkou dochází k významnému poklesu průměrné propustnosti, resp. filtračních parametrů.
Z regresní rovnice vyplývá očekávaný pokles koeficientu filtrace o 2 řády na 10-7 m/s v hloubce 200 m;
v hloubce 500 m pokles na 10-9 m/s; až po nepatrné hodnoty v řádu 10-11 m/s v hloubce 1 000 m. Soubor
permokarbonských hornin je celkově méně propustný než horniny nadložní polické křídové pánve, je
charakteristický převážně střední transmisivitou připovrchové zóny. Horninové prostředí permokarbonu
je tedy vhodné k menším i větším odběrům podzemní vody pro místní zásobování vodou menších obcí
či jednotlivých objektů.
Polická křídová pánev tvoří samostatnou naloženou hydrogeologickou strukturu v nadloží vnitrosudet-
ské pánve v jz. části zájmového území. Představuje nejdůležitější hydrogeologickou a vodohospodářskou
strukturu v širším okolí. Celkový odběr podzemní vody činí kolem 300 l/s, přírodní zdroje jsou vyčísleny
– 40 –
Tab. 8.1. Vztah litostratigrafie a hydrogeologického charakteru polické křídové pánve (podle KRÁSNÉHO et al. 1996 sestavil J. Burda)
převážně kolek-
vápnité slínovce až vápence obvykle 35–50 m kvádrové pískovce kolektor C1 až 110 m
tor Cv
– 41 –
min.20–25 m (Br.stěny);
převážně slínovce nejvýznamnější izolátor C/A, D/A* obvykle 60–70 m (ABS);
75–96 m (ŽďS)
Geologická charakteristika
(bělohorské sou- (spodní prachovito písčitý silicit (opuka; tzv. rohovcové 5–15 m nárůst od JJV
nejvýznamnější kolektor A2
p r ů z k u m n é h o ú z e m í Tr u t n o v s k o
na hodnoty kolem 1 000 l/s. Na základě litologie lze vymezit několik nad sebou regionálně rozšířených
kolektorů tzv. vodonosných vrstev (viz tab. 8.1). Převládá puklinová propustnost, zvýšená zejména v okolí
hlavních zlomů. Toto prostředí předurčuje velmi komplikované trojrozměrné proudění podzemní vody,
jak horizontální, často na velké vzdálenosti, tak vertikální přetékání mezi kolektory napříč nedokonalými
izolátory a v okolí významných zlomů (skalský, polický, bělský aj.).
Závěrečné zhodnocení
Sedimenty obsahující uhelné sloje a kaustobiolity se v podkrkonošské pánvi vyskytují zejména v její z. čás-
ti. Směrem k V sloje syřenovského souslojí a štěpanicko-čikváseckého obzoru hluchnou, vykliňují a mění
se na jílovcové slojové reprezentanty. Do průzkumného území prakticky nezasahují. Do průzkumného
území ze SV zasahuje jen rudnický obzor, který obsahuje decimetrové vrstvy bitumenních jílovců. Avšak
v. od Janovic obsah bitumenu rychle klesá. Přibližně 80 % podkrkonošské pánve v průzkumném území je
tvořeno trutnovsko-náchodskou depresí. Ta je vyplněna středno a svrchnopermskými sedimenty (čer-
venohnědými aleuropelity, pískovci a slepenci) chotěvického a trutnovského souvrství o mocnostech
600–800 m. Tyto horniny neobsahují žádné uhelné sloje ani kaustobiolity. Jejich podloží je neznámé.
Ve vnitrosudetské pánvi je několik uhelných horizontů, které byly od 19. století intenzivně těženy –
na Žacléřsku, Svatoňovicku, Hronovsku a Radvanicku. Vlivem honovsko-poříčské poruchy jsou sloje šik-
mo ukloněné, řádově v desítkách stupňů, a proto mohly být vytěženy pouze jejich partie při z. okraji
vnitrosudetské pánve do hloubek kolem 1 000 m. Vrt Brou-1 Broumov prokázal v centrální části pánve
menší množství slojí s horší kvalitou než v jejich výchozové partii. Bitumenní aleuropelity a vápence spod-
nopermských obzorů jsou decimetrových mocností, v 19. století byly místy pokusně neúspěšně těženy,
takže od té doby jim nebyla věnována pozornost z energetického hlediska.
Limitujícími faktory pro průzkum v zájmovém území je jednak ochranný režim Chráněné krajinné
oblasti Broumovsko, ze S do průzkumného území Trutnovsko zasahuje území Krkonošského národního
parku. Na průzkumném území Trutnovsko leží celá Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV)
Polická pánev, do jeho jz. části zasahuje CHOPAV Východočeská křída, leží zde řada ochranných pásem
vodních zdrojů využívaných pro veřejné zásobování pitnou vodou a ochranná pásma minerálních vod
(Hronov, Běloves). Specifickým střetem mohou být opuštěné těžební revíry radvanického a svatoňovické-
ho uhelného revíru, které jsou v současnosti pokryty chráněným ložiskovým územím (CHLÚ) Radvanice
v Čechách a CHLÚ Rtyně.
Vzhledem ke značné kumulaci střetů zájmů v oblasti polické pánve lze doporučit při stanovení prů-
zkumného území Trutnovsko podmínku vyloučení technických prací, vyjma povrchových geofyzikálních
metod.
– 42 –
Geologická stavba platformy brunovistulika
a jejího pokryvu v oblasti průzkumného území Meziříčí
a v území s geologickými předpoklady
pro podzemní zplyňování uhlí na severní Moravě
Průzkumné území Meziříčí leží na rozhraní krajů Zlínského, Moravskoslezského a Olomouckého. Půdorys
tohoto průzkumného území je tvořen nepravidelným mnohoúhelníkem na rozsáhlém území o ploše
945,7 km2, zhruba mezi městy Hranice, Nový Jičín, Valašské Meziříčí, Vsetín a v jejich širším okolí.
Průzkumné území Meziříčí se nachází na území severomoravského bloku (na SV od holešovského zlo-
mového sytému, omezujícího Hornomoravský úval na V). Nejvýznamnějším strukturním prvkem je zde
rožnovsko-súlovský zlomový systém směru V-Z, oddělující mělkou a hlubokou část platformy. Hluboká
část platformy byla ověřena pouze vrtem Jablůnka-1 a celková mocnost sedimentů, včetně flyšového
pásma, zde činí přes 6 km. Mělká s. malenícko-hornoslezská kra naopak patří k nejlépe prozkoumaným
územím v ČR a může být považována za perspektivní z hlediska její vrtné dostupnosti na některé energe-
tické suroviny. Východní část území náleží k Hornoslezské pánvi, kde mají význam uhelná ložiska a metan
na ně navázaný, západnější část, až po oblast kry Maleníku, byla zkoumána především na výskyt plynu
a možnost budování jeho podzemních zásobníků.
Předvariský krystalinický fundament oblasti malenícko-hornoslezské kry se dělí na:
a) komplex metamorfitů,
b) komplex magmatitů.
Komplex metamorfitů vznikl regionální přeměnou flyšoidních sedimentů. Ve studované oblasti jsou
nejčastěji zastoupené biotitické nebo muskoviticko-biotitické plagioklasové pararuly, zčásti migmatitizo-
vané, přecházející až do migmatitů. Magmatické horniny jsou ve studované oblasti méně zastoupeny.
Skládají hlavně rusavský a jablunkovský masiv.
Devonská sedimentace se na území s. Moravy zprvu vyznačovala rychlým hromaděním klastik v kon-
tinentálním prostředí. Toto usazování postupně vystřídala mořská transgrese od V na Z. Mocnosti devon-
ských bazálních klastik značně kolísají a vysvětlují se buď rozdílnou mobilitou ker sz-jv. směru v podkladu
nebo erozním vertikálním rozčleněním podloží před začátkem kontinentální sedimentace a před mořskou
transgresí. Mocnosti devonských bazálních klastik dosahují maxima 154 m ve vrtu Jablunkov-1. Devonská
bazální klastika do nadloží pozvolně přecházejí do vápenců a dolomitů macošského souvrství.
V macošském souvrství jsou ve studovaném území zastoupeny jak lažánecké, tak i vilémovické vápen-
ce a dolomity. Lažánecké vápence jsou spojeny s podložními bazálními klastiky pozvolným přechodem.
Směrem do nadloží pozvolně přecházejí do vilémovických vápenců. Dosahují mocnosti až 1 300 m. Jsou
to tmavošedé až černošedé vápence, naspodu s dolomity a dolomitovými vápenci. Jejichž mocnost s po-
stupující transgresí klesá od Z k V. Vložky břidlic a prachovců jsou vzácné.
Líšeňské souvrství zahrnuje sedimenty frasnu – famenu až svrchního visé. Ve studované oblasti se čle-
ní na vápence hádsko-říčské, křtinské a dražovické. Hádsko-říčské vápence (celková mocnost 50–100 m)
zastihl například vrt Choryně-9. V redukované mocnosti je zastihly vrty Branky-1 a Branky-2. Na Z zájmo-
vé oblasti jsou vyvinuty šedé jemnozrnné vápence, hlíznaté, místy jílovité.
V mobilní oblasti na Z od orlovské struktury ve svrchním visé vznikl 1 000 m mocný sled černošedých
prachovitých a písčitých jílovců s drobnými čočkami pyritu, s laminami prachovců, náležející kulmské
litofacii spodního karbonu. V nejvyšších částech vrstevního sledu vystupují polohy drob a vzácně i vrstvy
slepenců. Východní stabilní oblast (vrty Kozlovice SV-1, Krásná-1 a Hnojník-1) se vyznačuje sníženou moc-
ností těchto sedimentů, do 500 m. Sedimentaci kulmu moravskoslezské paleozoické pánve (především
– 43 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
hradecko-kyjovického souvrství), která probíhala v čistě mořském prostředí, ukončil vznik vrstev skupiny
faunistických horizontů Štúra. Vlastní uhlonosný karbon má na své bázi první rubatelnou uhelnou sloj
Čeněk. Ta zpravidla leží 50–70 m nad skupinou faunistických horizontů Štúra.
Spodní hranice uhlonosného karbonu má tedy ráz plynulého přechodu. Jen vzácně je vyznačena erozí
(Staříč, Horní Žukov). Předpokládá se, že ústup moře ve spodním namuru A byl v oblasti moravskoslezské
paleozoické pánve velmi pomalý, kolísavý. Dokazuje to zvláště faciální vývoj vrstev ve v. stabilní části, kde
byla sedimentace i subsidence pravděpodobně pomalejší. V tomto území se vyskytují první uhelné slojky
ve stratigrafických ekvivalentech kyjovických vrstev. Kolísání úrovně mořské hladiny dokazují též nálezy
uhelných slojek v podloží a ve skupině faunistických horizontů Štúra z průzkumného území Příbor-Východ.
Horizontální rozšíření vrstev uhlonosného svrchního karbonu není dosud zcela jasné. Česká část hor-
noslezské pánve představuje plochou 1 550 km2 asi 1/10 plochy hornoslezské pánve jako celku. Západní
hranice proti kulmskému vývoji karbonu probíhá od z. okraje Ostravy směrem na Nový Jičín a Valašské
Meziříčí. Severní a v. hranici české části hornoslezské pánve tvoří státní hranice s Polskem a na J se
Slovenskem.
Karpatská předhlubeň
V karpatské neogenní předhlubni, vyplněné neogenními sedimenty uloženými na různých typech starších
hornin, vyčleňujeme tři regionální litostratigrafické komplexy s různým plošným rozdělením mocností
jílovitých a písčitých facií:
– eggenburgský;
– karpatský;
– badenský.
Sedimenty eggenburgu se v s. části karpatské předhlubně vyskytují v malých denudačních reliktech
na Jaklovci ve Slezské Ostravě, v dětmarovickém výmolu na Karvinsku a byly zjištěny ve vrtu Bystřice-2,
který byl hlouben j. od Třince.
V severní části předhlubně mají sedimenty karpatu velmi pestré faciální složení. Sedimentace probí-
hala v lagunách, mělkovodních a neritických pánvích, v prostředí normálních nebo silně brakických a také
více slanějších vod. Návaznost faciálních vývojů ze střední části předhlubně na faciální typy karpatu její
s. části není kromě shodného šlírového vývoje příliš jasná.
V severní části karpatské předhlubně lze rozlišit 5 základních litofaciálních jednotek karpatu, vystupu-
jících v následující sukcesi:
– klastika na bázi karpatu;
– pestré bazální prachovce;
– hnědé vrstvy;
– šedé vrstvy (šlír);
– pestré vrstvy se sádrovci.
Tyto jednotky se mohou vzájemně zastupovat, a to nejen laterálně, ale také vertikálně. Hranice mezi
nimi tvoří buď přechodné vývoje (např. pestrý okrajový, skvrnitý, hnědo-šedý vývoj aj.), nebo jsou hrani-
ce ostré, event. některý ze základních vývojů chybí. Klastika, petrograficky velmi rozmanitá, se vyskytují
jen lokálně na bázi karpatu na dně fosilních údolí (vymýtin) a nelze je tudíž považovat za jednotnou facii
bazálních klastik.
Badenská část v s. části předhlubně se rozšiřuje plošně od JZ k SV, u Ostravy dosahuje šíře kolem
15 km, na Karvinsku přesahuje její šířka 30 km. Severozápadní omezení vytváří svah Nízkého Jeseníku,
na S pokračuje sedimentační prostor do Polska. Jižní část spodnobadenské předhlubně je překryta flyšo-
vými příkrovy Západních Karpat.
– 44 –
Geologická stavba platformy brunovistulika a jejího pokryvu v oblasti průzkumného území
Meziříčí a v území s geologickými předpoklady pro podzemní zplyňování uhlí na severní Moravě
Obr. 9.1
Podslezská jednotka zahrnuje převážně pelitické uloženiny svrchní křídy až oligocénu. Facie s turbi-
dity jsou poměrně vzácné a jsou častější až ve vyšším oligocénu. Její tektonická stavba vznikla ve dvou
etapách. Podslezská jednotka je silně tektonicky postižená, protože se přes ni přesunul mocný komplex
příkrovu jednotky slezské. Jednotlivé litostratigrafické jednotky jsou proto dezintegrovány do tektonic-
kých čoček a šupin a netvoří utěsněné nádržní rezervoáry.
Sedimentaci ve slezské jednotce je možno souvisle sledovat od svrchní jury do vyššího oligocénu.
Tato faciálně velmi diferencovaná jednotka se vyskytuje především v Moravskoslezských Beskydech
a v Podbeskydí, v podstatně menším rozsahu je ještě zachovaná při úpatí Hostýnských vrchů v Kelčské,
Příborské a Těšínské pahorkatině.
Ve slezské jednotce můžeme ve vertikálním smyslu vyčlenit dva základní celky, spodní převážně peli-
tický, od oxfordu do cenomanu (celek s nižším podílem turbiditů), a svrchní převážně flyšový od turonu
do oligocénu (celek s vysokým podílem turbiditů). Ve slezské jednotce vyčleňujeme v horizontálním smě-
ru podle litostratigrafického a faciálního vývoje a podle tektonické pozice (tj. od S k J) tři základní celky,
které jsou horizontálně spojeny pozvolnými přechody:
– Vývoj kelčský – převážně pelitický, reprezentovaný redukovanou mocností křídových uloženin (700 až
900 m). V tomto vývoji, který je rozšířen mezi údolími Bečvy a Ostravice, je flyšový vývoj potlačený.
Tento vývoj tvoří nejspodnější skupinu tektonických šupin.
– Vývoj bašský – v nejvyšší juře a spodní křídě s omezeným podílem turbiditů, které se spolu s fluxotur-
bidity uplatňují od albu do danu. Pro tento vývoj, který má své hlavní rozšíření také mezi údolími Bečvy
a Ostravice, jsou příznačná mocná skluzová tělesa s rozměrnými klasty štramberských vápenců. Celková
mocnost těchto uloženin dosahuje 1 600–1 800 m.
– Vývoj godulský – v juře až cenomanu neflyšový, s podřízeným podílem turbiditů. Flyšová facie v go-
dulském vývoji zcela převládá nad neflyšovou od turonu do oligocénu. Tento vývoj o celkové nepravé
mocnosti více než 8 500 m je rozšířen v celém území slezské jednotky a pokračuje i dále k V do Polska.
– 45 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
V aptu je pro tento vývoj zvláště významná anoxická facie nejvyšší části těšínsko-hradišťského a hlavně
pak veřovického souvrství. Celému vrstevnímu sledu dominuje přes 3 300 m mocný hlubokomořský
vějíř godulského souvrství.
Magurské flyšové pásmo překrývá na území s. Moravy jak jednotky platformního pokryvu, tak vnější
flyšové jednotky. Z tohoto pohledu se tato část území, přilehlá k hranici se Slovenskem, nejeví jako ložis-
kově perspektivní z důvodu hlubokého pohřbení sedimentů, matečných pro výskyt uhlovodíků, protože
pravděpodobně došlo k jejich přírodnímu uvolnění a emisi do horninového prostředí.
Sedimenty magurské skupiny příkrovů flyše Západních Karpat na Moravě představují dohromady pes-
trou a místy až nesourodou směs hlubokomořských facií, přes nejrůznější gravitační sedimenty až po aby-
sální jíly. Jednotlivé facie hlubokomořských sedimentů byly během tektonického odloučení od podkladu
a přesunů v rámci příkrovů druhotně sblíženy.
Hydrogeologie
Intenzivní tlakové postižení flyšového pásma v průběhu alpsko-karpatské orogeneze vedlo k výraznému
zmenšení až ztrátě intergranulární pórozity většiny hornin a k jejich následnému rozpukání. Výsledkem
je obdobný typ hydrogeologického prostředí v celém flyšovém pásmu: regionálně rozšířený nespojitý
kolektor je vázaný především na připovrchovou zónu zvětralin a rozevřených puklin, probíhající vícemé-
ně konformně s povrchem terénu a zasahující většinou do hloubek několika desítek metrů. V horských
územích může dojít k zvýšení propustnosti připovrchové zóny rozvolněním horninových masivů vlivem
gravitačních pohybů. V rozsahu připovrchového kolektoru propustnost hornin s hloubkou všeobecně
klesá. I ve větších hloubkách se propustnost hornin všeobecně zmenšuje, ale zřejmě pomaleji než v při-
povrchové zóně. Je stále otázkou, zda se na tomto poklesu podílí jen porózita puklinová a zda a do jaké
míry se v podmínkách intenzivního tektonického postižení flyšového pásma mohla alespoň u některých
typů hornin zachovat také intergranulární porózita. Jako celek lze celý komplex příkrovů flyšového pásma
považovat za regionální izolátor, oddělující svou méně mocnou okrajovou částí v některých územích se
vyskytující podložní kolektory autochtonních sedimentů, pokrývajících jv. svah Českého masivu, a rovněž
významně se uplatňujících při migraci a akumulaci uhlovodíků.
Karbonáty devonu v podloží příkrovu podslezské jednotky, autochtonního karpatu a kulmu byly
v celé mocnosti provrtány (avšak bez provedení přítokových zkoušek) strukturním geologickým vrtem
Choryně-9, který prošel i podložním klastickým souvrstvím devonu a byl ukončen až v pararulách krysta-
linického fundamentu Českého masivu. Další hluboké vrty, které většinou v podloží slezské a podslezské
jednotky prošly autochtonními šlíry karpatu, místy až do kulmského podloží, postrádají interpretovatelné
kvantitativní hydrogeologické údaje. Na druhé straně však přinášejí tyto hluboké vrty informace o che-
mismu podzemních vod, z nichž vyplývá, že nejčastějším typem hlubinných podzemních vod je Na-Cl-S
a Na-Cl-Ca.
V hlubokých partiích karbonu a miocénu pod příkrovovými jednotkami Karpat a uvnitř příkrovů se
vytvořily kolektory s fosilními vodami. Jednotlivé kolektory jsou odděleny téměř nepropustnými izo-
látory a obsahují podzemní vody obdobných hydrochemických typů, ale různé celkové mineralizace.
Pravděpodobně mezi nimi dochází k velmi omezenému oběhu, který umožnil vytvoření stejného hyd-
rochemického typu vod jak v kolektorech karbonských hornin, tak v kolektorech příkrovových jednotek.
Vzhledem k poklesu celkové mineralizace těchto vod směrem ke karbonskému morfologickému hřbetu
a úplnému vyslazení některých kolektorů choryňské struktury se dá předpokládat komunikace hlubokých
kolektorů v karbonu s podzemními vodami povrchových partií dnešních karbonských výchozů.
Na povrch vystupující kra Maleníku, tvořená autochtonními kulmskými a devonskými sedimenty, je
oddělena od hlavních kulmských výskytů v Nízkém Jeseníku a Oderských vrších miocenními sedimenty
Moravské brány. Tato kra představuje nejdále na JV k povrchu vysunutý výskyt kulmu a devonu před čely
karpatských příkrovů. Kulm je zde v typickém klastickém vývoji, devonské karbonáty příslušejí k vývoji
Moravského krasu. Území s výskytem extrémně zranitelných karbonátů tvoří sv. výběžek kry Maleníku
a v okolí Teplic nad Bečvou je do něj hluboko zaříznuto údolí Bečvy. Devonské vápence líšeňského a ma-
cošského souvrství zde v jejich výchozové části představují krasovo-puklinový kolektor s vysokou makro-
– 46 –
Geologická stavba platformy brunovistulika a jejího pokryvu v oblasti průzkumného území
Meziříčí a v území s geologickými předpoklady pro podzemní zplyňování uhlí na severní Moravě
Obr. 9.2
nehomogenitou a anizotropií hydraulických parametrů, jejichž výše kolísá v závislosti na intenzitě zkra-
sovění a komunikace krasového kolektoru s kolektory kvartérních fluviálních sedimentů v údolí Bečvy.
Toto území se vyznačuje zcela specifickými krasovými jevy (Zbrašovské aragonitové jeskyně a nejhlubší
propast v ČR – Hranická propast) a především výskytem termální kyselky, jejíž výstup k povrchu je dokla-
dem otevřenosti tektonicky predisponovaných transmisních cest. Asi 15 km k SV od Teplic nad Bečvou se
nachází, zřejmě v obdobné strukturní pozici při okrajovém zlomu Moravské brány, další výskyt kyselky
v Jeseníku nad Odrou; zde však nebyly zjištěny vápence. Prostředím tvorby a akumulace kyselky jsou
nemetamorfované devonské silně zkrasověné vápence kry Maleníku. I přes zachycení hlavních výstup-
ních cest minerální vody hlubokými jímacími vrty existuje v řečišti Bečvy řada míst, kde probublává oxid
uhličitý, což svědčí o oboustranné hydraulické komunikaci krasového kolektoru s průlinovým kolektorem
údolní nivy Bečvy (byla zjištěna též infiltrace povrchové vody z Bečvy do vápenců). Teplé uhličité vody se
po infiltraci vadózních vod na skalních výchozech karbonátů v řečišti Bečvy a u Černotína formují v horni-
novém masivu devonu, porušeném sítí puklin, dislokací a drcených pásem, na nichž došlo k intenzivnímu
zkrasovění, a během sestupného proudění až k bázi devonských karbonátů získávají svoji zvýšenou tep-
lotu. V tomto prostředí také dochází k obohacování juvenilním CO2, jehož pravděpodobnými výstupními
cestami jsou tektonické zóny směru SZ-JV. Významná výstupní cesta teplých kyselek (typ Ca-HCO3, celko-
vá mineralizace 2,6 – 2,9 g/l, obsah CO2 1,5–2,5 g/l, teplota 22–22,5 oC) je také na pravém svahu údolí
Bečvy ve dně Hranické propasti.
V profilu sedimentů karpatu v karpatské předhlubni j. od linie Petřvald–Vratimov převládají izolátory,
jako kolektory se uplatňují polohy rozpadavých pískovců až písků a ve facii pestrých vrstev polohy štěrků
a slepenců. Propustnost karpatu je v důsledku litologické inhomogenity proměnlivá, koeficient filtrace
orientačně zjišťovaný na hlubokých NP vrtech se pohybuje v rozmezí řádů 10-8 až 10-7 m/s. Pro případnou
důlní těžbu je výskyt zvodněných a proplyněných kolektorů v autochtonním karpatu vzhledem k jejich
– 47 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
blízkému uložení nad produktivním karbonem, vzhledem k velkým vrstevním tlakům a proplynění nej-
nebezpečnějším úsekem. Řadí se k tzv. I. zvodněnému, resp. proplyněnému pásmu vzhledem k těženým
uhelným slojím.
Sedimenty spodního badenu mají převážně izolační funkci, významným kolektorem jsou jen hrubo-
zrnná bazální klastika, zachovaná hlavně v původních depresích karbonského předterciérního reliéfu. Ko-
lektorské vlastnosti bazálních klastik – štěrkovitých písků (detrit), hrubozrnných štěrků a suťových brekcií –
je možno odvodit pouze ze sumárních čerpacích zkoušek na NP vrtech; hodnoty koeficientu filtrace se
v osní části bludovické vymýtiny a petřvaldského výmolu pohybují přibližně v mezích 9.10-8–5.10-7 m/s.
V nadloží bazálních klastik pokračovala sedimentace pelitické facie badenu s řadou izolovaných čoček
a poloh jemně až středně zrnitých písků. Pouze jediná z těchto poloh je regionálně sledovatelná v prosto-
ru bludovické vymýtiny a je nazývána hlavní písčitý obzor pelitické facie s mocností nejčastěji kolem 2 m.
Hlavní obzor přestává být při přechodu z. okraje bludovické vymýtiny do deprese Moravské brány sledo-
vatelný. Efektivní pórovitost písků hlavního obzoru dosahuje 4–23 %, koeficient filtrace kolísá v širokém
rozpětí řádů 10-7 až 10-4 m/s.
– 48 –
Geologická stavba platformy brunovistulika a jejího pokryvu v oblasti průzkumného území
Meziříčí a v území s geologickými předpoklady pro podzemní zplyňování uhlí na severní Moravě
Rizika průzkumu
Rizika případného průzkumu jsou následující: na povrchu průzkumného území Meziříčí by nastal mar-
kantní zásah do Natury 2000 a Chráněné krajinné oblasti Beskydy a průzkum by se odehrával v oblasti
s četnými sesuvnými územími; je zde také omezená síť pozemních komunikací pro přesun a pohyb těžké
techniky (vrtné soupravy, cisterny aj.). Ze záměru průzkumu není jasné, jak by se nakládalo s vysokým
objemem kontaminovaných kapalin, které jsou odpadem po průzkumu.
Z ryze geologického hlediska představují rizika fenomény jako výrazná četnost zlomového porušení,
provrásnění, zvlnění vrstevních ploch a zejména tektonické rozčlenění menilitového souvrství.
Závěrečné zhodnocení
Plynonosný potenciál průzkumného území Meziříčí nelze bez průzkumných prací dnes spolehlivě vyhod-
notit. Podle dosavadních mapovacích a vrtných prací však menilitové souvrství netvoří utěsněná hornino-
vá tělesa a mohou tak vznikat problémy s úniky ložiskových a těžených médií. Konkrétní rizika průzkum-
ných a těžebních prací však lze posoudit až po přesném vytýčení průzkumných vrtů.
Průzkumné území Meziříčí je podle řady kritérií, používaných pro hodnocení území s potenciálním
výskytem akumulací nekonvenčního zemního plynu z břidlic, vhodnou oblastí pro průzkum. Na druhé
straně geologická stavba zdrojových hornin i okolního horninového masivu, to znamená hojné zlomové
porušení, provrásnění, zvlnění vrstevních ploch a zejména tektonické rozčlenění menilitového souvrství
do řady dílčích těles, plně opravňuje hodnotit toto území jako nevhodné pro těžbu (a tedy i průzkum)
na nekonvenční zemní plyn z břidlic. Pro posouzení míry nadějnosti alespoň některých dílčích částí této
oblasti pro případnou těžbu nekonvenčního zemního plynu z břidlic chybí řada dalších, doplňujících údajů
charakterizujících geologickou stavbu a fyzikální složení zdrojových i nadložních hornin.
Prvně je nutné posoudit míru rizika zatížení životního prostředí průzkumem. Teprve podle jeho vý-
sledků lze dále rozhodovat ve věci případné budoucí těžby. Každopádně je zapotřebí zdůraznit, že nosnou
plynodajnou horninu v průzkumném území Meziříčí tvoří převážně jílovce, které mohou mít nevhodné
vlastnosti pro proces hydraulického štěpení.
– 49 –
Plynové akumulace geneticky spojené
s uhlonosným karbonem na severní Moravě
Česká část hornoslezské pánve (ČHP) má složitou vrásovo-zlomovou stavbu s různě intenzivním poru-
šením jednotlivých částí. Styl a stupeň porušení se mění podle vzdálenosti od orlovské poruchy a podle
povahy podkladu. Celé popisované území dosud není rovnoměrně ani plošně, ani hloubkově prozkou-
máno.
Klíčovým kolektorským útvarem, do kterého se akumulují přírodní plynné uhlovodíky geneticky spo-
jené s degazací uhelných slojí, je zvětralinový pokryv na sedimentech svrchního paleozoika. Tělesa těch-
to pestrých vrstev zasahují nejčastěji do hloubek 20 až 100 m, někdy i 150 m pod povrch karbonského
pohoří. Nejhlouběji zasahují na orlovské poruše, kde sledují orlovskou poruchu do hloubky ca 600 m.
Největší mocnost tělesa pestrých vrstev v subhorizontálním směru byla určena v průzkumném území
Dětmarovice–Petrovice, kde dosahuje ca 200 m.
Zvětralinový plášť je lokálně překrytý mladšími sedimenty (spodnobadenské sedimenty, kvartérní se-
dimenty). Zvodeň v bazálních klastikách spodního badenu tvoří synsedimentární fosilní vody marinního
původu. Spodnobadenská klastika hydraulicky komunikují s karbonem a tedy je možná trvalá dotace
metanu z karbonu, stejně tak jako vznik nových akumulací metanu v izolovaných zálivech s dříve odvod-
něnými badenskými písky.
Zvětralinový pokryv svrchního karbonu a kolektory na bázi miocenních sedimentů představují akumu-
lační prostor pro případné úniky metanu, vzniklého ze štěpení z uhelných slojí.
Na objem možných zásob slojového metanu měla vliv i důlní degazace od roku 1958. Řízenou degaza-
cí důlními vrty je v průběhu těžby uhlí cíleně snižován obsah metanu v uhelných slojích (obvykle v před-
polích porubů). Celkem bylo odčerpáno všemi degazačními stanicemi v letech 1958 až 1998 přibližně
7 534,2 mil. m3 slojových plynů. S postupem těžby do hloubky dále emise metanu klesá, a tedy podíl
degazovaného plynu bude nižší.
– 50 –
Plynové akumulace geneticky spojené
s uhlonosným karbonem na severní Moravě
Obr. 10.1
Vlastní program orientovaného průzkumu byl v ČR zahájen v roce 1993 a ukončen byl v roce 2000.
Na projektu se podílely čtyři české společnosti, které při jeho realizaci systematicky využívaly amerických
specialistů. V letech 1993 až 2000 bylo na ploše ca 800 km2 v ČHP provedeno celkem 22 pilotních prů-
zkumných vrtů. Jejich lokalizace je znázorněna na obr. 10.1.
V průběhu průzkumných prací byla postupně zkoušena většina uhelnými zásobami významných
uhelných slojí, kde bylo možno očekávat potenciálně těžitelná množství sorbovaného uhelného meta-
nu. Pilotní etapa průzkumu orientovaného na sorbovaný metan ukázala na složité zákonitosti geneze
a distribuce sorbovaného plynu v uhelných slojích. Zjištěné obsahy plynu v uhelných slojích jsou srov-
natelné s obsahy komerčně využívaných pánví. Plynonosnosti jsou ale pouze prvotním předpokladem
pro úspěšnost případné těžby. Druhým předpokladem úspěchu je dostatečná prvotní nebo štěpením
vyvolaná propustnost uhelných slojí. Ta však nebyla provedeným pilotním průzkumem dlouhodobě zaji-
– 51 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
štěna. Po zkušenostech z průzkumných prací pilotní etapy prospekce na sorbovaný metan je zřejmé, že
těžbě musí předcházet ještě další průzkumné etapy zahrnující přiměřený rozsah laboratorních i terénních
prací. Rozsah informací z průzkumných prací není dostatečný k tomu, aby bylo možno při přijatelné míře
rizikovosti vytipovat těžební lokality.
Pilotním průzkumem se sice hydroštěpením podařilo vytvořit v uhelné hmotě komunikační cesty pro
plyn, avšak v krátké době došlo vzhledem k litologickým charakteristikám pánevních sedimentů a mož-
Obr. 10.2
– 52 –
Plynové akumulace geneticky spojené
s uhlonosným karbonem na severní Moravě
nostem použité technologie k uzavírání komunikace ze sloje do vrtu a k relativně rychlé ztrátě propust-
nosti slojí i horninových struktur a tím i k zamezení praktické možnosti efektivní těžby uhelného metanu.
Příčina ztráty propustnosti získané hydroštěpením spočívala především v nedostatečném zohlednění
podmínek vzniku uhelného ložiska a specifických vlastnostech uhelných slojí a horninových struktur při
použité metodě extrakce slojového metanu. Závažný úkol vypracovat technologii vhodnou v ČR k těžbě
slojového metanu (CBM) zůstal proto do současnosti nedořešen.
Průzkumné práce na ocenění výskytu sorbovaného metanu na uhelné sloje by měly probíhat tam, kde
je současně i možná perspektiva jeho těžby, tj.:
a) v území s minimálním postižením starou důlní činností;
b) v území, kde je dostatečné překrytí krycími horizonty flyšového pásma Karpat (viz profil na obr. 10.2).
Obě kritéria splňuje prostor chráněných ložiskových území j. od těžených ložisek černého uhlí (vyzna-
čených zeleně na obr. 10.1). Tento prostor je vyznačen červenými polygony jednotlivých ložisek. Severní
pruh červeně označených ložiskových území (podél hranice s Polskem) lze považovat za nevhodný, pro-
tože horniny uhlonosného karbonu nejsou dostatečně kryty nadložím a místy vycházejí přímo na povrch.
– 53 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
popela. V předmětném průzkumném území je z tohoto důvodu příznivější ložisko využívat metodou pod-
zemního zplyňování.
Závěrečné zhodnocení
Prakticky všechny procesy spojené s těžbou metanu, tj. vlastní bilance ložiskových médií, daná jeho odtě-
žováním po hydraulickém štěpení, bude vázána na utěsněné objekty ložiskových těles, tvořených kolek-
tory svrchního karbonu, jeho zvětralého pokryvu a pokryvu flyšového pásma Karpat.
Hloubení průzkumných vrtů a jejich následné využívání v ČHP nepředstavuje, za dodržení stávajících
legislativních předpisů, ohrožení životního prostředí. Prakticky všechny nebezpečné vlivy a události, které
mohou zatížit horninové prostředí, lze očekávat v důsledku havárií, netěsností technologického systému,
výbuchu, požáru, živelní pohromy apod. Je zřejmé, že případná postižení prostředí a sanace následků
se budou odehrávat na zemském povrchu. Popis preventivních opatření, jako jsou pravidelné prohlídky
technologických zařízení, skladování látek nutných k těžebnímu provozu a k sanaci možných havárií, mo-
nitorování kvality povrchových a podzemních vod, dodržování požárních a bezpečnostních předpisů sou-
visí s provozním řádem pracoviště. Bude nutné dbát na to, aby jednotlivé průzkumné vrty s perspektivou
možné budoucí těžby nekolidovaly s územími chráněnými zvláštními předpisy (ochrana přírody, vodních
zdrojů atp.). Tyto kolize by měly být řešeny pro každý jednotlivý případ zvlášť.
– 54 –
Geologická charakteristika limnických pánví permokarbonu
středočeské a západočeské oblasti potenciálně vhodných
pro podzemní zplyňování uhlí (UCG)
Kontinentální sedimenty mladšího paleozoika (stáří karbon až perm) limnických pánví vystupují na po-
měrně rozsáhlé ploše středních a z. Čech, kde j. směrem transgredují na podložní horniny krystalinika a s.
směrem se noří pod sedimenty české křídové pánve (obr. 11.1). Sedimentární záznam pokrývá časový
interval přibližně 12 miliónů let, počátek sedimentace je datován do období ~309 ± 1,5 milionů let.
Sedimentární pánve mladšího paleozoika ve středních a z. Čechách představují dnes jen většinou
tektonicky omezené relikty původního mnohem rozsáhlejšího sedimentačního prostoru s jednotným vý-
vojem, který umožňuje dělit převážně jílovito-písčité sedimenty na základě litologické skladby a rozšíření
fosilních rostlinných společenstev do čtyř souvrství (tab. 11.1). Úplná mocnost mladopaleozoické sedi-
mentární série se pohybuje v rozmezí 600–1 200 m, nejvýše až 1 600 m sv. od Roudnice nad Labem (vrt
Mt-1 Martiněves).
Výplně kontinentálních pánví lze rozdělit do dvou litologicky odlišných celků. Ve spodní části převa-
žují hrubě zrnité sedimenty říčního prostředí (pískovce, arkózy, slepence) doprovázené jemně zrnitými
sedimenty aluviálních niv, na které jsou vázané hlavní uhelné sloje, zatímco ve svrchní části převažují
jemně zrnité sedimenty jezerního prostředí (jílovce, prachovce). Členění pánevní výplně do čtyř souvrství
respektuje zejména střídání červených a uhlonosných, šedě zbarvených vrstev, které je důsledkem klima-
tických a environmentálních změn během sedimentace.
Vzhledem k místy mělkým hloubkám uložení uhelných slojí, které při okrajích plzeňské a j. okraji
kladensko-rakovnické pánve vystupují na povrch, sahají první písemné zmínky o těžbě uhlí hluboko do
Obr. 11.1. Zjednodušená odkrytá (tj. bez pokryvných útvarů – křída, terciér, kvartér) geologická skica
středočeských a západočeských mladopaleozoických pánví: MnP – mnichovohradišťská, ČkP – českokamenická,
MRP – mšensko-roudnická, KRP – kladensko-rakovnická, ŽP – žihelská, MP – manětínská, PP – plzeňská.
– 55 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
15. století. Začátek průmyslové těžby uhlí je datován do poloviny 19. století a díky intenzivní těžbě jsou
dnes zásoby v těchto pánvích poměrně vyčerpané. Zbývající výhradní ložiska černého uhlí leží většinou
ve značných hloubkách v oblastech Peruc, Slaný a Mělník-Benátky nad Jizerou.
Plzeňská pánev
Plzeňská pánev představuje s-j. protaženou strukturu s tzv. centrálním příkopem s nejhlouběji zaklesnutý-
mi sedimenty (~800 m), který na S navazuje na žihelskou pánev. Sedimenty jsou uloženy subhorizontálně
s převažujícími mírnými úklony k V. Strop pánevní výplně je denudační, jen lokálně jsou mladopaleozoic-
ké sedimenty překryté pískovci terciérního stáří.
Hlavní zlomový systém s-j. směru je většinou poklesového charakteru a definuje centrální příkop vy-
plněný převážně hrubě zrnitými sedimenty říčního původu. Konjugovaný zlomový systém sv-jz. směru,
aktivní zřejmě jen na začátku sedimentace, definuje průběh četných bočních údolí, na které jsou vázá-
ny výskyty uhelných slojí bazálního kladenského souvrství (radnické a nýřanské vrstvy). Mladší zlomový
systém sz-jv. směru má poklesový charakter s pravostranným horizontálním posunem a dále komplikuje
stavbu plzeňské pánve, která je rozčleněna do několika desítek bloků. Velikost přemístění na konjugova-
ných zlomech směrů SV-JZ a SZ-JV dosahuje většinou jen několika desítek metrů, výška skoku na hlavních
s-j. zlomech dosahuje až několika stovek metrů.
Uhelné sloje se vyskytují zejména při bázi pánevní výplně v kladenském souvrství, kde byly v minulos-
ti těženy sloje radnických vrstev až 8,5 m mocné, zatímco sloje nýřanských vrstev dosahovaly mocnosti
v průměru okolo 1,5 m. Dnes jsou v plzeňské pánvi evidovány pouze čtyři prognózní zdroje černého uhlí
náležící zejména souslojím nýřanských a méně také radnických vrstev. Uhelné sloje s průměrnou mocnos-
tí do jednoho metru (max. 1,4 m) jsou uložené v hloubkách od 50 do 500 m.
Kladensko-rakovnická pánev
Kladensko rakovnická pánev představuje nejrozsáhlejší relikt původního sedimentačního prostoru s nej-
vyššími zachovalými mocnostmi sedimentů (až ~1 600 m). Jedná se o rozsáhlou strukturu protaženou
sv. směrem s plochým pánevním dnem, která je z velké části překrytá mladšími sedimenty české křídové
pánve. Na j. okraji pánve transgredují sedimenty na částečně zvětralé krystalinické podloží, s. a z. okraj
je definován zlomovými zónami regionálního významu (obr. 11.1). Východní hranice s roudnickou částí
mšensko-roudnické pánve je pouze konvenční, obě pánve spolu tvoří rozsáhlou, plochou, asymetrickou
brachysynklinálu, místy intenzivně porušenou subvertikálními zlomy s výraznou horizontální i vertikální
složkou pohybu. Sedimenty v j. výchozové partii jsou uložené většinou subhorizontálně s mírnými úklony
k S, s. směrem také mírně roste mocnost pánevní výplně.
Stavba pánve je definována dvěma hlavními systémy zlomů. Nejstarší zlomy směrů SV-JZ až SSV-JJZ
definují dnešní tvar pánve a byly aktivní již při iniciaci sedimentačního prostoru. Tyto převážně poklesové
zlomy definují primární elevace a depocentra – paleoúdolí v počátcích sedimentace, na která jsou vázané
významné prognózní zdroje černého uhlí zejména radnických vrstev. Vertikální přemístění na těchto po-
klesových zlomech dosahuje většinou jen několika desítek metrů, avšak na paralelním okrajovém zlomu
litoměřické zlomové zóny dosahuje vertikální přemístění až kolem 1 000 m. Mladší systém zlomových
– 56 –
Geologická charakteristika limnických pánví permokarbonu středočeské a západočeské oblasti
potenciálně vhodných pro podzemní zplyňování uhlí (UCG)
poruch paralelní s labskou zlomovou zónou směru SZ-JV má charakter poklesových zlomů s výraznou ho-
rizontální složkou pohybu, která může dosahovat až několika kilometrů. Většina zlomů je subvertikálních
s úklony okolo 70°, vyskytují se však i velmi ploché zlomy s hodnotami sklonu mezi 10–25°. Oba zlomové
systémy byly postsedimentárně reaktivované v období otevírání české křídové pánve, při kterém se vý-
razněji uplatňoval pravostranný horizontální posun.
Výhradní ložiska černého uhlí v kladensko-rakovnické pánvi jsou vázaná především na aluviální sedi-
menty při bázi pánevní výplně, ve vyšších patrech pánve pak vystupuje laterálně stálé kounovské sou-
slojí vázané na jezerní prostředí ve slánském souvrství. Výhradní evidované ložisko černého uhlí v oblasti
Peruc – Kokovice náleží převážně slojím radnických vrstev, zejména radnickému a lubenskému souslojí.
Mocnost hlavní kladenské sloje dosahuje až 2,24 m a hlavní dolínské sloje až 5,34 m. Sloje nadložních
nýřanských vrstev dosahují mocností pouze několika decimetrů a jsou podobně jako sloje radnických
vrstev vyvinuty na relativně omezené ploše, na rozdíl od slojí nejvyššího – kounovského souslojí, které
dosahují mocností až 1,9 m a dají se laterálně sledovat přes velkou část kladensko-rakovnické pánve,
od Peruce směrem na Slaný a Rakovník, kde tvoří několik prognózních zdrojů. Kumulativní mocnost slojí
černého uhlí na tomto výhradním ložisku přesahuje místy až 10 m. Hloubky uložení uhelných slojí se po-
hybují v rozmezí od 1 280 až 1 240 m pod povrchem v případě slojí radnických vrstev, a 485 až 420 m pod
povrchem v případě kounovského souslojí. Další výhradní evidované ložisko černého uhlí leží v s. okolí
města Slaný. Ložisko tvoří zejména sloje radnických vrstev při bázi pánevní výplně, na menší ploše jsou
zde bilanční také sloje nýřanských vrstev, které v některých úrovních dosahují mocnosti až 1 m. Zásoby
černého uhlí na tomto ložisku jsou vázané především na sedm slojí radnických vrstev, nejvyšších mocnos-
tí (až 5,4 m) dosahuje hlavní kladenská a radnická sloj, které leží v hloubkách od 750 do 1 250 m. Hustá
síť větších či menších poklesů vytváří na ložisku složité tektonické poměry, které jsou důsledkem blízkosti
labského zlomového pásma, kde došlo k intenzivním posunům a poklesům, zejména při otevírání české
křídové pánve. V nadloží produktivních vrstev leží až 100 m mocné těleso pískovců a slepenců prosycené
rozpuštěným oxidem uhličitým, který značně komplikoval plánovanou otvírku ložiska v osmdesátých le-
tech minulého století.
– 57 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
ani povrchovými vodami. Zvodeň je představována vysoce celkově mineralizovanou podzemní vodou
sycenou plynem (solanky). Tektonické poruchy jsou propustné, mohou propojit ložisko se zvodněným
kolektorem v nadloží. Voda odváděná z ložiska je agresivní, nevhodná k použití.
Ložisko je dostatečně prozkoumané ca 90 vrty, z toho více než 10 vrtů je hloubky přes 1 000 m. V le-
tech 1985–1990 proběhla v sz. části ložiska předběžná etapa průzkumu, při které bylo realizováno dva-
náct přes 1 000 m hlubokých vrtů spolu s rozsáhlým souborem karotážních metod. Všechny vrty této eta-
py (kromě jednoho) byly realizovány jako hydrogeologické. K omezení přítoku podzemních vod do pro-
jektovaných jam byla realizována tamponáž vodonosných horizontů v bezprostředním okolí jam a z dvou
míst čelby skipové jámy.
Ložisko bylo báňskými díly otevřeno dvojicí jam s hloubkou přes 1 000 m, o průměru přes 8 m. Obě
jámy byly v hloubce 610 m propojeny. Ložisko nebylo v rámci první fáze báňsko-geologického průzkumu
rozfáráno. Vlastní dobývání se uvažovalo technologií směrného stěnování na řízený zával, případně se
základkou. Celý projekt byl zastaven v roce 1991 pro velkou investiční náročnost, složité báňsko-technické
podmínky (hydrogeologické a plynové poměry). Obě jámy byly po roce 1991 v rámci projektu likvidace
zahlazeny zasypáním přímo z povrchu, a to hlušinou z odvalu Dolu Slaný. Rozsah průzkumného území je
znázorněný na následujícím obr. 11.2.
– 58 –
Geologická charakteristika limnických pánví permokarbonu středočeské a západočeské oblasti
potenciálně vhodných pro podzemní zplyňování uhlí (UCG)
Prognózní zdroje jsou vedeny v návaznosti na slánskou ložiskovou oblast a jsou založeny na výskytu
uhelných slojí v perucké a kokovicko-klobucké dílčí depresi v prostoru mezi šesti pozitivními ložiskovými
vrty. Vyhodnocení proběhlo na základě dvou ložiskových průzkumů: akce Slaný-sever a Peruc-Kokovice.
Pro jejich detailnější ložiskové vyhodnocení je třeba dořešit strukturně-tektonické poměry, geomecha-
nické vlastnosti nadloží a podloží sloje, plošné rozšíření slojí, jejich kvantitu a kvalitu. Využitelnost těchto
zdrojů ovlivňuje jejich hloubka uložení pod povrchem a předpokládané komplikované hydrogeologické
a plynové poměry prostředí, v němž se nacházejí. U kounovské sloje navíc nedostatečná prozkoumanost
a přítomnost pouze jedné sloje na velké ploše.
Prognózní zdroj Dolínská sloj (č. Q 9322900) je zastoupený matným páskovaným a páskovaným uhlím
s hojným fuzitem. Z hlediska obchodní skupiny se jedná o koksové uhlí středně až silně spékavé a střed-
ně koksující s popelnatostí Ad 17,03–27 %, s výhřevností Qri 23,86–27,48 MJ/kg; s měrnou sirnatostí
0,07–0,15 g Sr /MJ. kg-1. Hloubka uložení sloje se pohybuje v rozmezí 1 100–1 300 m, její průměrná moc-
nost je 162 cm (min. 1,5 m, max. 2,7 m). Zásoby byly vyčísleny ve výši 189 810 tis. tun černého uhlí. Vý-
měra prognózního zdroje je 80 km2, půdorysné omezení ca 6 x 12 km. Částečně se překrývá s prognózním
zdrojem černého uhlí Kounovská sloj.
Prognózní zdroj Hlavní kladenská sloj (č. Q 9323000) je zastoupený matným páskovaným uhlím
s čočkami fuzitu; kódové číslo 433; obchodní skupina VB. Jedná se o koksové uhlí silně spékavé a střed-
ně koksující, s popelnatostí Ad 30,95–52,05 %, s výhřevností Qri 13,56–21,21 MJ/kg a s obsahem síry
Sd 0,16–0,35 % hmotn. Hloubka uložení sloje se pohybuje v rozmezí 1 100–1 300 m, její průměrná moc-
nost je 153 cm. Zásoby byly vyčísleny ve výši 144 430 tis. tun černého uhlí. Výměra prognózního zdroje
je 56,3 km2, černé uhlí se nalézá v geologicky velmi složitých poměrech se zvlášť nerovnoměrným rozlo-
žením.
Prognózní zdroj Kounovská sloj (č. Q 9323100) je zastoupený páskovaným uhlím a matným páskovaným
uhlím. Jedná se o pálavé až plynové uhlí nespékavé, nepatrně koksující; s popelnatostí Ad 13,60–33,54 %,
s výhřevností Qri 13,68–15,31 MJ/kg; a s obsahem síry Sd 0,60–2,63 %. Hloubka uložení sloje se před-
pokládá v rozmezí 380–500 m, její průměrná mocnost je 117 cm. Zásoby byly vyčísleny ve výši 233 690
tis. tun. U tohoto zdroje lze uvažovat s možností podzemního zplyňování. Výměra prognózního zdroje je
145 km2, půdorysné vymezení ca 6 x 12 km. Částečně se překrývá s prognózním zdrojem černého uhlí
Dolínská sloj. Rozsah průzkumného území je znázorněný na obr. 11.3.
– 59 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Mšensko-roudnická pánev
Mladopaleozoické sedimenty mšensko-roudnické pánve jsou kompletně překryté mladšími sedimenty
české křídové pánve, jejichž mocnost může dosahovat až ~400 m. Mocnost mladoplaeozoických sedi-
mentů se pohybuje většinou okolo 1 000 m. Geologická stavba a výplň pánve jsou známy pouze na zákla-
dě několika desítek vrtů do podloží a terénních geofyzikálních měření. Mšensko-roudnická pánev vytváří
eliptickou brachysynklinální strukturu protaženou podél zlomů labské zlomové linie s osou směru ZSZ-
-VJV. Sedimenty mladšího paleozoika na j. okraji pánve jsou erozně seříznuté nadložními sedimenty křídy,
místy je j. okraj pánve definován tektonickými zlomy labské linie. Podobně s. okraj pánve má zlomový
charakter, zatímco sedimenty mladšího paleozoika na z. okraji přecházejí do výplně kladensko-rakovnické
pánve a na SV komunikují s výplní mnichovohradišťské pánve.
Mladopaleozoická výplň mšensko-roudnické pánve je lokálně intenzivně tektonicky porušena zlomy
směru SZ-JV, které jsou paralelní s labskou zlomovou zónou. Kromě těchto hlavních poruch se uplatňuje
ještě radiální systém většinou strmých poklesových zlomů směrů SV-JZ až S-J, výška skoku na těchto zlo-
mech dosahuje nejvýše několika desítek metrů. Geologické zásoby černého uhlí jsou vázány na celkem
dvanáct slojí – z toho čtyři sloje nýřanských vrstev a sedm dalších patří mělnickému a kounovskému
souslojí ve slánském souvrství. Většina zásob je vázána na hlavní mělnickou sloj, která dosahuje mocnosti
až 2,6 m. Celková mocnost uhelných slojí nýřanských vrstev nepřesahuje 2,7 m v okolí Mělníka, dílčí sloje
jsou vyvinuty v maximálních mocnostech okolo 1 m. Kounovské sloje slánského souvrství jsou vyvinuté
jen lokálně a v zanedbatelných mocnostech, které nepřesahují hodnotu 0,4 m.
V oblasti mšensko-roudnické pánve je evidováno plošně rozsáhlé výhradní ložisko černého uhlí Měl-
nicko-Benátecko, které je rozděleno na oblast Mělníka a Benátek nad Jizerou. V obou oblastech se úložné
poměry mírně liší, zejména co do mocnosti a rozšíření dílčích uhelných slojí, ale také intenzitou tektonic-
kého porušení. Jižní okraj ložiska je erozně a tektonicky omezen, zatímco směrem k Z a S i k V se mocnost
slojí postupně zmenšuje. Nejlépe vyvinuté sloje mělnického souslojí leží většinou v hloubkách v rozmezí
přibližně 350–1 100 m, nejčastěji však od 500 do 780 m. Sloje nýřanských vrstev mají podobné prostorové
rozšíření jako sloje hlavního mělnického souslojí a leží zpravidla přibližně o 150–200 m níže.
– 60 –
Geologická charakteristika limnických pánví permokarbonu středočeské a západočeské oblasti
potenciálně vhodných pro podzemní zplyňování uhlí (UCG)
Na ložisku, které nebylo historicky těženo, je z hlediska současných ekonomických pohledů nereálné
uvažovat s báňskou těžbou jakékoliv jiné sloje než hlavní mělnické. Téměř polovina zásob je nebilanční.
Navíc přibližně polovina bilančních zásob je vázána v ochranných pásmech vodních zdrojů. Přesto se dá
celkově předpokládat, že hlubinná klasická těžba černého uhlí báňským způsobem na ložisku nepřipadá
v úvahu ani v daleké budoucnosti.
Mnichovohradišťská pánev
Mnichovohradišťská pánev je od mšensko-roudnické pánve oddělena tzv. labskou zlomovou zónou směru
SZ-JV. Litologický vývoj mladopaleozoických sedimentů navazuje na sv. okraj mšensko-roudnické pánve.
Strukturně-tektonicky patří mnichovohradišťská pánev už do tzv. lužické oblasti kontinentálního permo-
karbonu, podobně jako dále na V ležící pánev podkrkonošská a vnitrosudetská. Mnichovohradišťskou pá-
nev tvoří dva s-j. orientované příkopy hluboké až 1 800 m. Mladopaleozoické sedimenty jsou kompletně
překryty sedimenty české křídové pánve, které dosahují mocností až ~600 m. Vzhledem ke kompletnímu
překrytí mladšími sedimenty není o struktuře a litologickém vývoji pánve mnoho informací. Na základě
několika strukturních vrtů byly vymezeny prognózní zdroje černého uhlí vázané zejména na sloje mělnic-
kého souslojí, které jsou ekvivalentní výhradním zdrojům černého uhlí na Benátecku a Mělnicku. Sloje
tohoto prognózního zdroje nedosahují většinou mocnosti ani 1 m a jsou uložené v poměrně značných
hloubkách v rozmezí od 1 070 do 1 640 m.
Českokamenická pánev
V oblasti českokamenické pánve byl dosud proveden pouze jediný vrt do podloží (Vf-1 Volfartice), který
zastihl mladopaleozoické sedimenty ve větších mocnostech, avšak z hlediska výskytu uhelných slojí v na-
prosto sterilním vývoji. Mocnost mladopaleozoické výplně pánve dosahuje až 600 m, zatímco mocnost
nadložních sedimentů české křídové pánve zde dosahuje nejvyšších hodnot okolo 900 m a podobně jako
mšensko-roudnickou či mnichovohradišťskou pánev tyto křídové sedimenty kompletně překrývají.
Hydrogeologie
Hydrogeologické posouzení záměru průzkumu vyhrazeného nerostu – černého uhlí – z hlediska střetu
zájmů, především s ochranou zdrojů podzemních vod v naložených pánevních systémech české křídové
pánve v nadloží permokarbonu, je nutno rozdělit na dvě zásadně odlišné fáze:
1) Průzkum, kdy teoreticky může dojít k ovlivnění zdrojů podzemní vody vrtnými pracemi.
2) Těžba metodou UCG (underground coal gasification), kdy teoreticky může dojít k ovlivnění zdrojů pod-
zemní vody vrtnými pracemi, zplodinami hoření uhelné sloje (zapříčiněnému mj. netěsností vrtů) a se-
dáním vyhořelé uhelné sloje a následně i povrchu terénu.
– 61 –
Podkladový materiál pro ministra životního prostředí
k problematice nekonvenčního zemního plynu z břidlic a podzemního zplyňování uhlí
Tab. 11.1. Zjednodušená stratigrafická tabulka mladoplaeozoických kontinentálních pánví s pozicí a rozšířením
vůdčích slojových obzorů – souslojí.
Již z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že rizika ovlivnění zdrojů podzemní vody spojená s průzku-
mem ložiska jsou podstatně menší než rizika spojená s těžbou (zplyňováním).
Vrtný průzkum znamená vyhloubení určitého počtu průzkumných vrtů, které v zájmovém území pro-
cházejí významnými vodonosnými horizonty (kolektory) – ve směru od povrchu terénu se jedná o kolek-
tor C, kolektor A, kolektory PC1, PC2 a PC3.
Z nich nejvýznamnější je kolektor C vázaný na pískovce jizerského souvrství české křídové pánve
(v terminologii předchozích uhelných průzkumů bývá nazýván kolektor K1). Představuje jeden z nejvý-
znamnějších zdrojů pitné podzemní vody v Čechách – jmenujme např. vodovod KSKM (Kladno-Slaný-Kra-
lupy-Mělník, tj. jímací území Řepínský důl s odběry ca 400–500 l/s, záložní zdroj Sušno – Chorušický důl
s odběry 60–200 l/s aj.).
Kolektor C je oddělen relativně nepropustnou vrstvou jílovců a slínovců (mocnost izolátoru 20–140 m,
v průměru kolem 100 m) od podložního kolektoru A vázaného na pískovce perucko-korycanského sou-
vrství české křídové pánve (v předchozích uhelných průzkumech označován jako kolektor K2). Tento ko-
lektor v zájmovém území není téměř využíván, má místy horší jakost vody (především zvýšeným obsa-
hem železa) než kolektor C.
V podloží kolektoru A se nacházejí permokarbonské sedimenty, jež obsahují soustavu kolektorů PC1
až PC3 a soustavu uhelných slojí, z nichž nejvýznamnější je mělnická sloj. Permokarbonské sedimenty
mají o několik řádů nižší propustnost než křídové kolektory, vodárensky se nevyužívají (nízká vydatnost,
velká hloubka, vysoká celková mineralizace podzemních vod v průměru 11, resp. 20 g/l aj.).
Mocnost izolátorského komplexu mezi kolektorem A a PC1 činí 2–650 m, v průměru přibližně 230 m.
Vzhledem k poloze mělnické sloje (jako předmětu průzkumu a těžby) jsou relevantní kolektory PC1 a PC2
(v uhelných průzkumech označovány jako kolektor C1, resp. C2) vázané na ledecké a jelenické vrstvy slán-
ského souvrství, resp. na mělnickou sloj, a to z důvodu možného přetoku jejich podzemní vody do nadlož-
ních křídových kolektorů A, resp. C, s jejich následným možným ovlivněním podzemní vodou horší jakosti
z kolektorů PC1 a PC2.
Vzájemná vertikální odlehlost křídového kolektoru C od permokarbonského kolektoru PC2 je převáž-
ně více než 100 m, teoretické propojení však může existovat tam, kde je vzájemná odlehlost menší než
100 m – tato možná hydraulická souvislost však dosud nikde nebyla potvrzena předchozími pracemi.
Podle hydrochemických poměrů v kolektoru A se lze domnívat, že permokarbonské kolektory při-
rozeným způsobem na určitých místech do kolektoru A pomalu přetékají (např. v prostoru tzv. jizerské
chloridové anomálie) a tímto způsobem se odvodňují.
– 62 –
Geologická charakteristika limnických pánví permokarbonu středočeské a západočeské oblasti
potenciálně vhodných pro podzemní zplyňování uhlí (UCG)
Je nutno zdůraznit, že vrtnými pracemi, pokud bude dodržena technologická kázeň a nedojde k havá-
rii, nehrozí ovlivnění podzemní vody ve všech výše jmenovaných kolektorech, ani nedojde k nežádoucímu
propojení těchto kolektorů. K ovlivnění zdrojů pitné podzemní vody (především ve vodárensky nejdůleži-
tějším kolektoru C) může dojít pouze při hrubé nekázni nebo havárii, a to ještě při vzájemné nepravděpo-
dobné souhře dalších nepříznivých náhod. Vzhledem k tomu, že ani při předchozích vrtných průzkumech
(v letech 1965–1972, 1980–1990) k fatálnímu ovlivnění podzemní vody v kolektoru C (ani v kolektoru A)
nedošlo, lze se oprávněně domnívat, že fáze průzkumu uhelného ložiska je v podstatě bezpečná.
Ekologická rizika jsou potenciální a lze je podstatně omezit tím, že těžba UCG se bude provádět výluč-
ně jen ve větších hloubkách pod povrchem. Tento předpoklad bude v případě pánví středočeského lim-
nického permokarbonu možné teoreticky splnit, protože v některých oblastech je těžitelná sloj v hloubce
300–900 m pod povrchem.
Pro volbu místa uvažované těžby metodou UCG je rozhodující charakter izolátorského komplexu
v nadloží těžené sloje. Jeho velmi slabá propustnost a dostatečná mocnost (nad 100 m) by měla zaručit,
že nebude docházet k únikům těžených resp. vtláčených plynů do nadložních křídových kolektorů. Velmi
důležitá je také geotechnická charakteristika, která určuje, jak se bude izolátorský komplex chovat při
vysokých teplotách spalování a jestli bude docházet k závalům sloje a nežádoucím poklesům povrchu
terénu.
K únikům plynu může docházet vlivem netěsností primárních tektonických zón v izolátorském kom-
plexu a také prostřednictvím nových poruch způsobených závalem vypálené sloje, které vytvoří nové
otevřené transmisní cesty.
Průzkum a případný pilotní test těžby UCG by se proto měly soustředit výhradně jen do míst, kde
nejsou registrovány vodárenské zájmy, tedy prioritně mimo chráněné oblasti přirozené akumulace vod
(CHOPAV) či vyhlášená ochranná pásma vodních zdrojů (OPVZ).
Závěrečné zhodnocení
Závažným problémem středočeských permokarbonských limnických pánví je teoretická možnost navázá-
ní hydraulické komunikace prostřednictvím tektoniky karbonských kolektorů s bazální křídovou a případ-
ně i hlavní křídovou zvodní. Tento problém je znásoben tím, že tektonický model není ideální a výsledky
geologických prací v současné době neumožňují třídění zlomů na propustné a nepropustné.
Pro volbu místa uvažované těžby metodou UCG je proto rozhodující charakter izolátorského komple-
xu v nadloží těžené sloje. Jeho velmi slabá propustnost a dostatečná mocnost by měla zaručit, že nebude
docházet k únikům těžených resp. vtláčených plynů do nadložních křídových kolektorů. Velmi důležitá
je také geotechnická charakteristika, která určuje, jak se bude izolátorský komplex chovat při vysokých
teplotách spalování a jestli bude docházet k závalům sloje a nežádoucím poklesům povrchu terénu.
K únikům plynu může docházet vlivem netěsností primárních tektonických zón v izolátorském kom-
plexu a také prostřednictvím nových poruch způsobených závalem vypálené sloje, které vytvoří nové
otevřené transmisní cesty.
Průzkum a případný pilotní test těžby UCG by se proto měly soustředit výhradně jen do míst, kde
nejsou registrovány vodárenské zájmy, tedy prioritně mimo chráněné oblasti přirozené akumulace vod či
vyhlášená ochranná pásma vodních zdrojů. Pro další úvahy o využití výše uvedených ložisek je nezbytné
vlastním geologickým průzkumem ověřit pokud možno geologicko-strukturní a hydrogeologické poměry,
popř. úložné poměry apod. Je zároveň zapotřebí komplexně představit vlastní technologii zplyňování
a prokázat, že se jedná o bezpečnou metodu, která bude maximálně šetrná k životnímu prostředí. Sou-
časně je třeba při výběru ploch zohlednit zájmy obyvatel, protože při těžbě UCG se trvale provozují vý-
konné a většinou hlučné kompresory.
– 63 –
Společná legenda ke geologickým mapkám
jednotlivých průzkumných území
– 64 –
P ř í loh y
Obr. 7.2
– 65 –
P ř í loh y
Obr. 7.3
– 66 –
P ř í loh y
Obr. 8.2
– 67 –
P ř í loh y
Obr. 8.3
– 68 –
P ř í loh y
Obr. 9.1
– 69 –
P ř í loh y
Obr. 9.2
– 70 –