https://vts.cd.cz/documents/168518/195420/2303.

pdf/dce3d5c4-3d1b-4ed9-927e-c0261c3dfdc6
http://www.kladnominule.cz/fotografie/co-zbylo-z-kladenskych-dolu

……………
http://www.kladnominule.cz/pribehy/dul-tuchlovice-nosek
Důl Tuchlovice (Nosek) Příběh jednoho z posledních kladenských dolů
Jáma Jaroslav
Hloubení těžní jámy bylo započato 10. února 1941, skončilo 30. října 1943 v hloubce 480 metrů. Zhruba ve
stejné době se začala budovat vlečka ze stanice Kamenné Žehrovice (v té době Libušín). Do konce roku
1945 bylo vyraženo spojení s dolem Wannieck. Toto spojení fungovalo až do roku 1982, kdy došlo k dorubání
zásob a následně k uzavření dolu.
Na začátku 50. let byla postavena těžní věž, šachetní budovy, prádla (úpravna uhlí), objekty mechanických dílen,
vodárny, kotelna a lanovka na důl ČSA (důl Anna v Rynholci), dále haldový výtah atd. Toto vše byla první etapa
výstavby dolu.
Od roku 1956 pokračovala výstavba definitivního náraží, překopů a objížděk na I. a II. patře. V těchto letech byly
vytěženy první tuny uhlí (za rok 1949 například 6038 tun). V roce 1953 již celková těžba činila 218 182 tun uhlí a
od té doby měla narůstat o sedmdesát až osmdesát tisíc tun ročně. Na konci 50. let došlo k nárůstu těžby, takže
v roce 1956 dosáhla více než 756 tisíc tun uhlí.
Rok 1965 byl co se týče těžby rekordní: bylo vytěženo 991 812 tun uhlí. Poté došlo k menšímu poklesu, ale
časem opět vzrostla, takže se v průměru pohybovala kolem devíti set tisíc tun uhlí ročně.
V 70. letech došlo k zavedení další mechanice (v roce 1972 dobývací komplex OMKT – M a v roce 1974 první
razící kombajny). Od roku 1980 došlo k postupnému snižování těžby až na 509 tisíc tun v roce 1991. Od roku
1995 se začalo s ražením spojovacího překopu mezi dolem Tuchlovice a dolem Kladno (Schoeller).
Těžba na dole Tuchlovice byla ukončena po 49 letech 28. února 2002, šlo o předposlední důl v revíru.
Technická likvidace
1993–1997 Technická likvidace neefektivní části dobývacího prostoru
 revír 102. směrná
 překop č. XI
 úpadní překop č. XIX
 překop č. XXVIII

Po zprovoznění překopu byla zahájena technická likvidace povrchových objektů dolu Tuchlovice. Celková suma
(důl + povrch): 550 mil. Korun

po roce 1998 Provoz Tuchlovice – důl

 zahájení celkové likvidace dolu
 zpracování projektu likvidace jam
 práce spojené s likvidací II. patra
 likvidace vrtů V1 a V2
 likvidace výdušné jámy
 likvidace II. patra
 zahájení likvidace II. Patra
 Povrch Tuchlovického dolu
 projektové práce na likvidaci povrchových objektů
 likvidace nevyužitelných povrchových objektů
 projektové práce a vlastní likvidace a rekultivace odvalu a kalových rybníků

Tuchlovice dnes
Na areál dolu kolem těžní jámy byla vypsána demolice, ač se Klub přátel hornických tradic snažil alespoň
o zachování těžní věže. Roku 2004 byla zahájena demolice, která během čtyř měsíců úplně zlikvidovala areál
dolu. Symbol dolu, těžní věž, padla 27. 12. 2004.
………
Jáma Jaroslav, důl Tuchlovice
Světlý průměr jámy: 6,2 m Hloubka relativní: 480,650 m
Zahájení hloubení: 10.2.1941 Ukončení likvidace: 31.10.2005
Údaj o způsobu likvidace jámy: nezpevněným zásypovým materálem – stabilizátorem ekokarbo, vybudován
uzavírací ohlubňový poval na povrchu
Rozměr bezpečnostního pásma: kružnice o poloměru 24 m
Upozornění na případné nebezpečí plynu: nevylučuje se možnost výskytu nebezpečných plynů
…………..
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kladensko-soucasny-system-rekultivaci-je-vytloukani-klinu-klinem

Ústav pro ekopolitiku: Kladensko: současný systém rekultivací je vytloukání klínu klínem
25. ledna 2006 | Ústav pro ekopolitiku Autor: Barbora Šafářová
„Strategie obnovy ekologických a estetických funkcí krajiny Kladenska v jejích částech narušených těžbou
černého uhlí“, která je finálním výstupem výzkumného projektu koordinovaného Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s.,
navrhuje nejlepší možná a nutná rekultivační řešení i způsoby udržitelného využívání území a doporučuje
způsoby, jak mnohem efektivněji nakládat s finančními prostředky z veřejných rozpočtů.

Jak vyplývá z terénních průzkumů provedených v letech 2004 a 2005, rozsah narušení kladenské krajiny těžbou
černého uhlí je mnohem menší, než se předpokládalo. Nejvýraznější pozůstatky po těžbě – haldy a odvaly -
nelze pokládat za paušálně nepříznivý jev, v mnohém převažují pozitivní vlastnosti nad negativními. Funkce
krajiny dnes v podstatě negativně neovlivňují, naopak jejich přírodní hodnota se ukázala jako překvapivě vysoká
(prokázaný výskyt velkého počtu zvláště chráněných druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,
včetně kriticky a silně ohrožených – viz tabulka na konci tiskové zprávy). Některé plochy narušené v minulosti
těžbou černého uhlí, na kterých byl ponechán volný průběh přirozené ekologické sukcesi, dnes splňují podmínky
pro to, aby mohly být vyhlášeny maloplošnými chráněnými územími nebo aby nahradily nefunkční prvky místních
územních systémů ekologické stability (ÚSES).

Tradiční přístup k rekultivacím chápe plochy ovlivněné těžbou nerostných surovin jako jev principiálně
ekologicky, krajinářsky a ochranářsky negativní. Jeho cílem je tyto plochy retušovat, což hodnotu hald jako
takových ničí. Jak vyplývá z výzkumu, obnova krajiny by neměla být založena na popření jejího vývoje, mazání
stop minulosti, „ztrátě paměti“ a překrytí novou, ale stejně umělou, disharmonicky působící a ekologicky
nefunkční krajinou bez pozůstatků antropogenních aktivit.

Cestou však není ani konzervace hald tradičním způsobem restriktivní ochrany, nýbrž postupné začlenění do
okolní urbánní, industriální a zemědělské krajiny. Vodítkem je přiznat haldám legitimitu a chovat se k nim jako k
určité specifické krajinné hodnotě, která odráží rozmanitost kulturního a přírodního dědictví a tvoří součást
identity lidí, kteří v krajině žijí. Haldy jsou novými prvky krajiny, na které musíme pohlížet nikoliv jako na zničená
území, ale naopak jako na budoucí přírodní oázy. Základem šetrných rekultivačních postupů a přírodních
rekultivací, uplatňovaných v zahraničí v posledních asi 20ti letech, je odstranění odpadů uložených v příslušných
lokalitách v rozporu se zákonem a ponechání dostatečného prostoru a času přirozené ekologické sukcesi.

Z hlediska udržitelného rozvoje je nutné posilovat princip obnovy krajiny jako celku, s funkčním začleněním
narušených prvků do okolních struktur nepostižených hornickou činností. Plnohodnotná obnova funkce krajiny
tak zahrnuje nejen postižené plochy, ale i další navazující území, která byla těžbou ovlivněna jen okrajově.
Prioritou je vytvořit podmínky pro budoucí obnovu funkcí krajiny a nikoli realizovat lokální sanační opatření,
kterými lze řešit jen dílčí funkce (protierozní ochrana, dílčí koloběh vody).
Cílem opatření navrhovaných ve strategii je posílit ekologickou stabilitu krajiny Kladenska, obnovit narušený
vodní režim a zlepšit podmínky chráněných a ohrožených druhů ochranou míst jejich výskytu. Kromě toho je
nutné zpřístupnit místa návštěvníkům a navrhnout nové způsoby využívání krajiny lidmi - jako sport, rekreace,
turistika či naučné stezky. „Nezbytné je podpořit veřejnost v aktivní ochraně živočichů a rostlin. Je to svrchovaně
důležité v místech, kde lidé žili desítky let vystaveni negativním vlivům uhelného a ocelářského průmyslu, ve
značně zdevastované krajině a s narušeným přirozeným vztahem k přírodě“, říká hlavní řešitel projektu Mgr.
Tomáš Gremlica. Jako nezbytné se jeví pokračování ekologických a biologických průzkumů, jejichž výsledky by
se měly odrážet v projektech sanací starých ekologických zátěží a citlivých rekultivačních aktivit.

Biologické průzkumy 24 hald v krajině Kladenska významně narušené těžbou černého uhlí prokázaly přítomnost
196 ochranářsky hodnotných druhů cévnatých rostlin – z toho 41 druhů z Červeného seznamu České republiky
(jeden domněle vyhynulý, 2 kriticky ohrožené, 5 silně ohrožených, 9 ohrožených, 24 vzácnějších). Zvlášť důležité
je, že nejvíce ohrožené druhy jsou vázané přednostně na haldové biotopy. To znamená, že právě tyto extrémně
vzácné druhy by byly zničeny, pokud by došlo ke klasickým rekultivacím.

Rovněž zde bylo determinováno celkem 50 druhů hub, 140 druhů motýlů (2 druhy zvláště chráněné a 4 další
druhy z Červeného seznamu České republiky). Zaznamenán byl výskyt 109 druhů obratlovců. Z tohoto počtu
bylo 6 druhů obojživelníků (5 zvláště chráněných), 3 druhy zvláště chráněných plazů, 89 druhů ptáků (20 druhů
zvláště chráněných podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, 9 druhů podle Přílohy I.
Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků) a konečně 11 druhů savců (1 druh zvláště
chráněný). Celkem tedy 29 druhů zvláště chráněných obratlovců, přičemž minimálně 16 druhů z nich na haldách
trvale žije a rozmnožuje se.
Další informace:
• www.ekopolitika.cz
• „Analytická studie stavu krajiny Kladenska v částech narušených těžbou černého uhlí“ a „Strategie obnovy
ekologických a estetických funkcí krajiny Kladenska v jejích částech narušených těžbou černého uhlí“ poskytne
Odbor ekologie krajiny MŽP ČR nebo Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.

Na realizaci projektu VaV 640/10/03 „Obnova krajiny Kladenska narušené dobýváním“ poskytlo Ministerstvo
životního prostředí ČR v souladu s ustanoveními zákona č. 130/2002 Sb. účelové finanční prostředky z
Programu výzkum a vývoj – SL Krajina a sídla budoucnosti.
...............................
https://docplayer.cz/22352499-Analyticka-studie-stavu-krajiny-kladenska-v-castech-narusenych-tezbou-cerneho-
uhli.html

24
24

25

25
26

27

34
36

39

39

40-41
41_42

48

61
……………….
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2015/cislo-12/dokoncena-rekultivace-odvalu-dolu-tuchlovice.html

Dokončená rekultivace odvalu dolu Tuchlovice

1. Z historie dolu Tuchlovice
V únoru 1941 se započalo s vlastním hloubením jámy dolu, který dostal jméno Jaroslav. Práce na hloubení byly
velmi náročné z důvodu značných přítoků vody. Hloubení bylo ukončeno v říjnu 1943, jáma byla kruhového
profilu o průměru 6,2 m a hloubce 480,7 m. V roce 1946 byl důl přejmenován na důl Nosek po tehdejším ministru
vnitra Václavu Noskovi, rodáku z nedaleké obce Velká Dobrá. Nová těžní věž a budova úpravny byly
vybudovány v roce 1952, kdy byla zahájena těžba uhlí. Ta se postupně zvyšovala a v roce 1965 dosáhla výše
991 812 t při stavu 2795 pracovníků. Jak se později ukázalo, byla to historicky nejvyšší těžba dolu. Při hlubinném
dobývání uhlí se v historii dolu vystřídaly klasické metody (směrné pilířování na zával, zátinkování se zpětným
sestřelem), které byly později nahrazeny stěnováním. Po roce 1989 byl důl přejmenován na důl Tuchlovice,
v roce 1993 se stává v rámci restrukturalizace a privatizace uhelného hornictví součástí společnosti ČMD, a. s.
V roce 1997 byl zastaven provoz úpravny a veškerá těžba byla převedena nově vyraženým spojovacím
překopem na důl Schoeller v Libušíně. Provoz dolu Tuchlovice byl v únoru 2002 definitivně zastaven a těžba
ukončena, v celé historii dolu bylo vytěženo 34 mil. tun černého uhlí. Od 1. ledna 2004 se stává bývalý důl
Tuchlovice součástí státního podniku Palivový kombinát Ústí. Jáma Jaroslav byla v roce 2005 zlikvidována
zásypem a uzavřena železobetonovým povalem. V těsné blízkosti areálu dolu vznikl na ploše 18,5 ha hlušinový
odval o tvaru nepravidelného komolého kužele, jeho výška byla 74 m a objem 5 mil. m3.
2. Stav odvalu po ukončení těžby, biologický průzkum
Ukládání hmot na odval bylo ukončeno v roce 1997. Svahy odvalu nebyly řádně upravovány a odpovídaly
sypným úhlům ukládaného materiálu. Navíc byly narušeny výraznými erozními rýhami dlouhodobým působením
srážkové vody. Některé zasahovaly do tělesa odvalu až do hloubky několika metrů a byly příčinou lokálních
sesuvů. Na základě výsledku stabilitních výpočtů bylo zjištěno, že svahy nevyhovují požadavkům báňských
předpisů, tedy nemají stupeň stability vyšší než 1,5. Bylo posuzováno devět svahů po obvodu odvalu, u tří byl
dokonce vypočten stupeň stability menší než 1, v ostatních případech se stupeň stability pohyboval v intervalu
1–1,1, což signalizovalo velmi labilní rovnováhu. Z bezpečnostních důvodů bylo tedy nutno odval přiměřeně
sanovat. Vrtným průzkumem byla zjištěna i teplota uvnitř odvalu, která se pohybovala v rozmezí 20–90 °C, a to
spolu s relativně vysokým obsahem uhelné hmoty (víc než 18 %) představovalo nebezpečí vzniku „zahoření
odvalu“. Navíc na jihovýchodní straně odvalu byla zjištěna místa s projevy hoření.
V roce 2004 byl proveden v rámci projektu „Obnova krajiny Kladenska narušené dobýváním“, řešeného Ústavem
pro ekopolitiku, o. p. s. Praha, biologický průzkum odvalů v kladenském revíru. Sledování doložilo desítky druhů
ohrožených organismů, přičemž některé z nich nemají vhodné podmínky pro přežití v okolní krajině a některé
jsou vzácné v celé České republice. Odval Tuchlovice z tohoto hlediska patřil mezi několik nejhodnotnějších
lokalit. Byly zde zjištěny zákonem chráněné druhy živočichů. Ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo
viridis), otakárek fenyklový (Papilio machaon) jako druhy ohrožené a skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan
skřehotavý (Rana ridibunda), ještěrka obecná (Lacerta agilis), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), křepelka
obecná (Coturnix coturnix), včelojed lesní (Pernis apivorus), luňák červený (Milvus milvus) jako druhy silně
ohrožené. Na uvedené zákonem chráněné druhy živočichů byly ještě před zahájením prací státnímu podniku
Palivový kombinát Ústí příslušnými orgány ochrany přírody uděleny výjimky ze základních ochranných
podmínek.
3. Zpracování projektové dokumentace, realizace prací
Projektová dokumentace rekultivačních prací řešila zejména zajištění trvalé stability svahů, zastavení a utlumení
počínajících termických procesů v tělese odvalu (eliminovat tak možnost jeho zahoření v budoucnu). Dalším
cílem technického řešení bylo zajištění návratu chráněných druhů živočichů na lokalitu po ukončení
rekultivačních prací, tedy aby byla rekultivace odvalu provedena tak, že po jejím dokončení vzniknou náhradní
plnohodnotné biotopy. Z tohoto důvodu začal státní podnik Palivový kombinát Ústí úzce spolupracovat
s odborníky v oblasti ochrany přírody, kteří se podíleli na realizaci projektové dokumentace a zajišťovali odborný
dohled v rámci vlastní stavby. Tak vznikl a následně byl zrealizován zajímavý projekt, v němž se podařilo
skloubit tradiční rekultivační metody s představami ochránců přírody.
Vlastní práce na technické rekultivaci zahrnovaly přetvarování tělesa odvalu, při kterém se odkopalo a přemístilo
1 294 004 m3 hlušiny. S ohledem na těžební, izolační a násypovou činnost při tvarování odvalu bylo nutno svahy
rozdělit na čtyři etáže tak, aby vyhovovaly potřebám použité technologie a odvodňovacím prvkům. Všechny
plošiny byly propojeny na východním svahu cestami. Plošiny mají sklon ve směru severovýchodním z důvodu
nutnosti zajistit odvedení povrchových vod z rekultivovaného odvalu do stávající vodoteče. Pro zahájení zemních
prací bylo třeba vybudovat z důvodu možnosti nasazení techniky páteřní komunikaci vedoucí až na temeno
odvalu.
V západní části odvalu byla vrtným průzkumem zjištěna ohniska se zvýšenou teplotou uvnitř odvalu. Tato část
odvalu po dokončení přetvarování do konečné podoby byla zatěsněna vrstvou minerálního jílu o mocnosti 0,45
m, aby se zabránilo provzdušňování odvalu a případnému zahoření organických složek obsažených v haldovině.
Na jílové těsnění byla položena závěrečná krycí vrstva netříděné haldoviny o mocnosti 0,9 m a celkové ploše
131 000 m2 z důvodu zachování přírodního prostředí pro specifickou faunu a flóru. Tyto plochy byly na plošinách
a temeni odvalu ponechány přirozené sukcesi. Ostatní plochy byly pokryty pouze inertní hlinitou zeminou
o mocnosti 0,9 m a celkové ploše 117 000 m2. Na temeni odvalu byla navezením haldoviny vytvořena „vyhlídka“
o výšce 3 m a navezením několika hromad kamení a kmenů stromů byly vytvořeny úkryty pro obojživelníky.
Odvedení povrchových vod je zajištěno soustavou odvodňovacích příkopů o celkové délce 6091 m.
V rámci závěrečné biologické rekultivace byly plochy na severní části odvalu osázeny dřevinami, poloodrostky
a keři. Výsadba byla prováděna nepravidelně hnízdovým způsobem s promíchanými jednotlivými druhy.
Na svazích s převažující jižní a jihovýchodní expozicí bylo provedeno zatravnění s rozptýlenou výsadbou dřevin.
Temeno odvalu a všechny plochy, kde byla navrácena haldovina jako krycí vrstva, byly ponechány spontánnímu
vývoji, nebyla zde provedena žádná výsadba, na jižní svahy byl aplikován hydroosev se speciální bylinnou směsí
určenou pro živinově chudou haldovinu. Na jednotlivých etážích, temeni odvalu a při patě jižní části odvalu byly
vybudovány umělé tůně s cílem vytvořit náhradní biotop pro obojživelníky.
OBR Odval po technické rekultivaci OBR Páteřní komunikace
OBR Odval Tuchlovice po ukončení těžby OBR Odval Tuchlovice po ukončení těžby

4. Závěr
V letech 2012 a 2014 se uskutečnil na odvalu Tuchlovice z podnětu státního podniku Palivový kombinát Ústí
biologický průzkum. Bylo zjištěno následující. Ropucha obecná (Bufo bufo) se vyskytuje i po rekultivaci
na některých etážích odvalu, ropucha zelená (Bufo viridis) se vyskytuje na temeni odvalu a ve všech
periodických tůňkách. Skokan štíhlý (Rana dalmatina) byl zjištěn v tůňkách na západním úpatí haldy a v hlubších
tůňkách na etážích, populace má rostoucí charakter. Skokan skřehotavý (Rana ridibunda) se objevuje stále
častěji v periodických tůňkách na úpatí a etážích odvalu. Otakárek fenyklový (Papilio machaom) je každoročně
pozorován na odvalu i po rekultivačních pracích. Byla také zjištěna ještěrka obecná (Lacerta agilis). Bělořit šedý
(Oenanthe oenanthe) zatím nebyl zaznamenán. Křepelka obecná (Coturnix coturnix) se vyskytuje v polích pod
haldou. Včelojed lesní (Pernix apivorus) a luňák červený (Milvus milvus) nad haldou pouze prolétal obdobně jako
před rekultivací. Uvedené druhy zákonem chráněných živočichů se vyskytovaly na odvalu před zahájením
rekultivačních prací. V rámci biologického průzkumu byl zjištěn výskyt ještě dalších chráněných druhů: čolek
obecný (Lissotriton vulgaris), čolek horský (Ichthyosaura alpestris), slepýš křehký (Anguis fragilis), ťuhýk obecný
(Lanius collurio), užovka obojková (Natrix natrix), krkavec velký (Corvus corax). V rámci botanického průzkumu
odvalu bylo nalezeno více než 200 taxonů cévnatých rostlin, dva zjištěné taxony, blín černý (Hyoscyamus niger)
a bradáček vejčitý (Listera ovata) jsou zařazeny v černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Dá se
tedy s jistotou říci, že zvolený způsob rekultivačních prací vytvořil vhodné podmínky pro život chráněných druhů
živočichů a vzácnějších druhů rostlin.
Stavba „Rekultivace odvalu dolu Tuchlovice“ byla dokončena v listopadu 2014. Práce v posledních třech letech
představovaly pouze následnou pěstební péči o výsadbu. Současný tvar odvalu a rozdělení svahů na několik
etáží zaručují jeho trvalou stabilitu, riziko dalších sesuvů hmot je nulové. V tělese odvalu byly ponechány tři
monitorovací vrty, v současné době se měří teploty uvnitř odvalu v rozmezí 13–50 °C oproti 20–90 °C před
zatěsněním. Je patrné, že položené izolační vrstvy zamezují přístupu vzdušného kyslíku do těla odvalu, a tím
dochází k zastavení a postupnému tlumení termických procesů uvnitř. Odvodňovací příkopy řádně odvádějí
srážkové vody z celého odvalu do původní vodoteče, svahy nejsou porušeny erozními rýhami. Vybudováním
umělých tůněk, použitím odvalového materiálu na povrchové vrstvy některých partií odvalu a dalšími opatřeními
v průběhu stavby se dosáhlo i toho, že se na tuto lokalitu vrátily i zákonem chráněné druhy živočichů a cenné
druhy rostlin, což byl také jeden s cílů projektu. Dle našeho názoru se jedná o unikátní projekt rekultivačních
prací při zahlazování následků hornické činnosti v rámci celé České republiky.
……….
http://www.ou-tuchlovice.cz/o-tuchlovich/historie historie obce /zkraceno/
Historie obce Tuchlovice Mgr. Helena Sokolová, kronikářka
Rok 1848 zaznamenal přes porážku revolucionářů i pokrok. 7. září byla zrušena robota. S konečnou likvidací
poddanství se příliš nepospíchalo, vyvazovací úpisy se začaly vydávat až v roce 1851.
Bylo to v době otvírání prvních kamenouhelných dolů na Kladensku. První nálezy uhlí pocházejí sice už z roku
1774, na Kladně objevil uhlí Jan Váňa v roce 1846 a s hloubením prvního dolu Layer se začalo roku 1847. Poté
se rychle hloubily doly další. Roku 1852 začali na Kladně stavět průmyslníci Klein, Lanna a Novotný Vojtěšskou
huť. První vysoká pec byla zapálena roku 1854, brzy však byly vystaveny další čtyři vysoké pece.
Kladensko – tedy i naše obec – se začíná měnit. Stává se průmyslovou oblastí, hodně obyvatel nachází práci v
hornictví nebo hutnictví. K obživě jim pomáhá i kousek políčka, který patřil k jejich chalupám. I zemědělství
zaznamenává ve druhé polovině 19. století změny. Začínají se používat první dokonalejší zemědělské stroje.
………
V době války v lednu 1940 se započalo s hloubením nového dolu kladenského revíru v katastru obce v poloze
Na Žerabech. Důl dostal jméno Jaroslav, později byl přejmenován na Tuchlovický důl. Výstavba dolu
pokračovala. K němu byla vybudována vlečná dráha vedoucí od dolu ke státní silnici, kde byl postaven most,
dále na Malá Strana. Pro cestu ke hřbitovu byl nad vlečkou zřízen dřevěný most, který ji překlenul – později
shořel a nebyl už nikdy obnoven, zaorána byla též i cesta. Vlečka pak přetíná Tuchlovický potok, u mlýna pak
vede po mostě přes silnici na Srby a pokračuje směrem ke Kačáku. Tam zatáčí k Srbům a končí na nádraží v
Kamenných Žehrovicích.
……
V dubnu roku 1946 dostává náš důl již své třetí jméno – Důl Nosek – podle tehdejšího ministra vnitra Václava
Noska, který pocházel z nedaleké Dobré a byl hostem na našem dole.
………..
A pak přichází nešťastný pátek 23. září 1960. Denní poklid narušují v odpoledních hodinách sirény jedoucích
sanitek. Směřují k Dolu Nosek. Zprávy se různí. Jisté je, že se na Nosku stalo neštěstí. Byl tam rozsáhlý důlní
požár. Výsledek byl tragický. Přes usilovnou práci záchranářů si tragédie vyžádala dvacet životů – mezi mrtvými
byli i tři horníci – pan Bendl, pan Satinský a pan Šubrt z Tuchlovic. V úterý 27. září se stalo tuchlovické náměstí
místem posledního rozloučení se zemřelými. Památce dvaceti zahynulých havířů vystavených v rakvích na
smutečně vyzdobeném katafalku se přišlo poklonit ohromné množství lidí. Tři tuchlovické spoluobčany pak davy
lidí doprovodily k věčnému odpočinku na místní hřbitov.
…………
Přelom letopočtu znamená pro mnohé smutek, a to nad ukončením slávy kladenského hornictví. Nejprve končí s
těžbou Důl Tuchlovice. Poté dochází k častým jednáním o využití prostoru tohoto dolu. Nakonec z něj krom
obytného domu zmizely definitivně všechny budovy a začalo se s rozsáhlým několikaletým ošetřením odvalové
haldy. Posledním rokem mnohaleté hornické slávy Kladenska byl rok 2002, kdy definitivně končí těžba uhlí
zavřením posledního Dolu Schoeller.
………………
http://www.ou-tuchlovice.cz/wp-content/uploads/2016/09/rekultivace_dolu.pdf
REKULTIVACE ODVALU DOLU TUCHLOVICE
Ing. Vladimír Polívka, Ing. Igor Němec
1. Z historie dolu Tuchlovice
V 30. letech minulého století bylo prokázáno geologickým průzkumem, že západní část dobývacího pole dolů
Schoeller a Wannieck není ukončena vyklíněnou uhelnou slojí, nýbrž že se jedná o výraznou tektonickou
poruchu, za kterou pokračuje značně vyvinutá uhelná sloj o mocnosti až 7 m. K průzkumu nového pole kromě
vrtů sloužil také tzv. Tuchlovický překop, který byl ražen z dolu Wannieck a dosáhl délky 1992 m. Tento překop v
roce 1936 nafáral uhelnou sloj. V únoru 1941 se započalo s vlastním hloubením jámy dolu, který dostal jméno
Jaroslav. Práce na hloubení byly velmi náročné z důvodu značných přítoků vody. Hloubení bylo ukončeno v říjnu
1943, jáma byla kruhového profilu o průměru 6,2 m a hloubce 480,7 m. V roce 1946 byl důl přejmenován na důl
Nosek po tehdejším ministru vnitra Václavu Noskovi, rodáku z nedaleké obce Velká Dobrá. Nová těžní věž a
budova úpravny byly vybudovány v roce 1952, kdy byla zahájena těžba uhlí. Ta se postupně zvyšovala a v roce
1965 dosáhla výše 991 812 t při stavu 2 795 pracovníků. Jak se později ukázalo, byla to historicky nejvyšší těžba
dolu. Při hlubinném dobývání uhlí se v historii dolu vystřídaly klasické metody (směrné pilířování na zával,
zátinkování se zpětným sestřelem), které byly později nahrazeny stěnováním. Po roce 1989 byl důl přejmenován
na důl Tuchlovice, v roce 1993 se stává v rámci restrukturalizace a privatizace uhelného hornictví součástí
společnosti ČMD, a.s. V roce 1997 byl zastaven provoz úpravny a veškerá těžba byla převedena nově
vyraženým spojovacím překopem na důl Schoeller. Provoz dolu Tuchlovice byl v únoru 2002 definitivně zastaven
a těžba ukončena, v celé historii dolu bylo vytěženo 34 mil. tun černého uhlí. Jáma Jaroslav byla zlikvidována
zásypem a vybudováním uzavíracího ohlubňového povalu v roce 2005.

2. Stav odvalu před zahájením rekultivačních prací

Hlušinový odval bývalého dolu Tuchlovice vznikl v roce 1941, tedy v době, kdy nebyla nijak zvlášť sledována
technologie sypání těchto velkých zemních těles. Tehdy běžně používaným způsobem bylo sypání na plochu
bez dalšího upravování ani hutnění. V pozdějším období byla doprava hlušin řešena pomocí šikmého kolejového
výtahu se dvěma velkoobjemovými výsypnými vozy až na vrchol odvalu. Rozvoz po obvodu temena zajišťovaly
nákladní automobily, konečné úpravy byly prováděny buldozerem. Ukládání hmot na odval bylo ukončeno v roce
1997 v souvislosti s převedením těžby na důl Schoeller. Těleso vlastního odvalu mělo tvar nepravidelného
komolého kužele o výšce 74 m, objemu téměř 5 mil. m3 a zabíralo plochu 18,5 ha. Odval má typické
heterogenní složení, rozhodující podíl mají hlušiny vzniklé při těžbě uhlí. Zastoupeny jsou nejrůznější horninové
typy, odpovídající vrstevnímu sledu těženého ložiska (pískovce, jílovce, arkozy apod.) s proměnlivým obsahem
uhelné hmoty a příměsí ostatních materiálů (dřevo, kovy, stavební suť). Kusovitost je různá, většinou do 20 cm.

Svahy odvalu nebyly dostatečně upravovány a odpovídaly sypným úhlům ukládaného materiálu, porušené
výraznými erozními rýhami, svědčícími o značně negativní úloze srážkové vody. Nejvýraznější erozní rýhy
zasahovaly do tělesa odvalu až do hloubky několika metrů, v řadě případů byly příčinou lokálních sesuvů. Na
základě výsledku stabilitních výpočtů bylo zjištěno, že svahy nevyhovují požadavkům báňských předpisů, tedy
nemají stupeň stability vyšší než 1,5. Bylo posuzováno devět svahů po obvodu odvalu, u tří byl dokonce
vypočten stupeň stability menší než 1, v ostatních případech se stupeň stability pohyboval v intervalu 1 – 1,1,
což signalizovalo velmi labilní rovnováhu. Těleso odvalu bylo tedy nutno považovat za dlouhodobě nestabilní s
potřebou jej z bezpečnostních důvodů přiměřeně sanovat. Navíc na jihovýchodní straně odvalu byla zjištěna i
místa s projevy hoření. V těsné blízkosti východní části odvalu byla v průběhu provozování dolu vytvořena
obrovská deponie uhelných kalů o objemu téměř 519 000 m3 . Tyto uhelné kaly přímo přiléhaly na svahy odvalu.

OBR. Odval Tuchlovice před zahájením rekultivačních prací

OBR. Nestabilní svahy s projevy eroze

3. Průzkum termické aktivity odvalu

Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit obsah uhelné hmoty a současně identifikovat projevy, rozsah a intenzitu
termických procesů probíhajících uvnitř tělesa odvalu. Průzkum byl prováděn průzkumnými vrty na jádro ve
zvoleném systému rozmístění vrtů přibližně 50 x 50 m. Vrty byly zhotovovány do hloubky 20 m a čtyři z nich byly
provedeny přes celou mocnost odvalu s tím, že bylo dosaženo podloží. Následně bylo prováděno zhodnocení
profilu vrtů a byly odebrány vzorky vrtných jader k následným analýzám. Celkem bylo navrtáno 40 vrtů.
Vypaženy byly pouze vrty zhotovené přes celou hmotnost odvalu a dále vrty, kde byla naměřena teplota vyšší
než 35 °C, ostatní byly ihned likvidovány. U všech odebraných vzorků z jader byl zjišťován obsah vody, popela a
uhelné hmoty v sušině. Vybrané vzorky jader byly současně podrobeny geomechanickým testům potřebným k
posouzení stability svahů odvalu. Vypažené vrty byly důkladně zatěsněny a uzavřeny zátkou, ve stanovených
intervalech byla měřena teplota a odebírány vzorky k analýze jejich složení. Po ukončení průzkumu bylo vybráno
deset vrtů pro dlouhodobé sledování procesů probíhajících v odvalu.

Ve vzorcích vrtných jader byl zjištěn relativně vysoký obsah uhelné hmoty, který činil v průměru více než 18 %.
Toto množství představuje hmotu, která za příznivých reakčních podmínek, zejména při vstupu vzdušného
kyslíku a nedostatečném odvádění tepla, umožňuje vznik „zahoření odvalu“. Měřené teploty ve vrtech se
pohybovaly v rozmezí 20 – 90 °C, z čehož je zřejmé, že v odvalu dosud nedošlo k významnému rozvoji
termických procesů, nejvyšší teploty se naměřily při západním svahu odvalu, tedy na návětrné straně, odkud
přichází převažující tok větrů. Relativně vyšší teploty byly naměřeny také ve vrtech v blízkosti výrazných
erozních rýh, které zřejmě umožnily průnik vzduchu do odvalu.

Na základě výsledků vrtného průzkumu byl proveden znovu výpočet stability svahu odvalu. Bylo použito stejného
metodického postupu jako u předchozího postupu. Ve čtyřech z pěti řešených profilů byl zjištěn stupeň stability
menší než jedna. Bylo tedy znovu potvrzeno, že svahy nejsou trvale stabilní a nevyhovují požadavkům báňských
předpisů.

4. Účel rekultivačních prací, pohled ochránců přírody

Účelem rekultivačních prací na odvalu bývalého dolu Tuchlovice bylo zajistit trvalou stabilitu svahů, dále zastavit
a utlumit počínající termické procesy v tělese odvalu s cílem eliminovat možnost jeho zahoření v budoucnu. V
tomto smyslu byla zpracována projektová dokumentace. Z hlediska výškových poměrů bylo navrženo snížit
stávající temeno odvalu o 20 metrů, zmírnit sklon svahů odkopem materiálu a zajistit jejich stabilizaci třemi
zátěžovými lavicemi. Jejich druhotným úkolem bylo zpřístupnění svahů odvalu, mimo jiné i pro techniku sloužící
k údržbě. S přebytečnou hlušinou odtěženou z odvalu se počítalo k použití na dotvarování severozápadního
svahu. Po docílení výsledné konfigurace odvalu měl být překryt 0,5 m vrstvou inertního popílkového stabilizátu.
Tato těsnící vrstva byla projektována z důvodu zabránění přístupu vzdušného kyslíku do tělesa odvalu. Jako
závěrečná krycí vrstva byla navržena zemina o tloušťce 1 m. Biologická rekultivace byla řešena založením
travního porostu s následnou výsadbou keřových dřevin, a to z důvodu jejich mělce kořenícího kořenového
systému.

Při veřejnoprávním projednávání stavby před jejím zahájením narazilo toto technické řešení na odpor ze strany
orgánů ochrany přírody a odborníků v oblasti ochrany přírody. Jejich představa byla ponechat haldy většinou ve
stavu, v jakém byly nasypány, nechat je přirozeně zarůstat, jakékoliv rekultivační práce považovali nejen za
zbytečné, ale přímo škodlivé. Při složitých jednání jedna strana vysvětlovala nutnost a povinnost napravit
nebezpečný stav odvalu jako následek hornické činnosti v minulosti a uvést odval do souladu s požadavky
báňských předpisů. Druhá strana argumentovala ochranou cenných druhů rostlin a živočichů, v některých
případech zákonem chráněných. Nakonec došlo k dohodě o spolupráci s odborníky v oblasti ochrany přírody,
kteří se začali podílet na aktualizaci projektové dokumentace.

5. Postup prací
Práce byly zahájeny odtěžením uhelných kalů nadeponovaných v těsné blízkosti východních svahů odvalu.
Zhruba 150 000 m3 bylo odvezeno mimo lokalitu k dalšímu využití. Dalších 369 000 m3 bylo vzhledem k
vysokému procentu obsažené uhelné hmoty uloženo do dvou izolovaných kazet vytvořených v blízkosti odvalu,
aby bylo zabráněno přístupu vzdušného kyslíku a případnému samovznícení. Do vyhloubeného lože byla
položena vrstva minerálního těsnění a netkaná geotextilie, na které bylo zrealizováno odvodnění podložky za
použití říčního štěrku a drenážního perforovaného potrubí. Do takto připravených kazet se navážely a hutnily
uhelné kaly, které byly následně překryty jílovitou zeminou o mocnosti 1 m. Později byly na kazety naváženy
další materiály v rámci úprav svahů odvalu a nyní jsou součástí nově vytvořeného tvaru rekultivovaného odvalu.

Další práce spočívaly v přetvarování tělesa odvalu, aby bylo docíleno bezpečných svahů a jejich trvalé stability.
Tvarování přísypem materiálu k patě odvalu po jeho obvodu nebylo možné, neboť odval se nacházel v jeho jižní
a jihozápadní části přímo na hranici cizích pozemků. Byla tedy zvolena varianta odtěžení materiálu z odvalu od
horních partií směrem dolů a tvarování násypem směrem opačným na severovýchodní straně odvalu. Celkový
objem přemístěného materiálu z odkopů dosáhl výše téměř 1 300 000 m3 . S ohledem na těžební izolační a
násypovou činnost při tvarování odvalu bylo nutno svahy rozdělit na čtyři etáže tak, aby vyhovovaly potřebám
použité technologie a odvodňovacím prvkům. Všechny plošiny jsou propojeny na východním svahu cestami o
šířce 6 m se stoupáním 15 až 17 %. Plošiny mají sklon cca 1 : 50 ve směru severovýchodním z důvodu nutnosti
zajistit odvedení povrchových vod z rekultivovaného odvalu do stávající vodoteče. Těžba odvalu byla prováděna
hlavně v západní části, temeno bylo sníženo o 10 m. Pro zahájení zemních prací bylo třeba vybudovat z důvodu
možnosti nasazení techniky páteřní komunikaci vedoucí až na temeno odvalu.

OBR Páteřní komunikace OBR Plochy odvalu izolované jílem a plochy izolované zeminou
Model odvalu po rekultivaci
Vrtným průzkumem byla zjištěna ohniska se zvýšenou teplotou uvnitř odvalu, a to zejména v jeho západní části.
Z toho důvodu se provedlo v této části po dokončení přetvarování do konečné podoby zatěsnění minerálním
jílem vrstvou o mocnosti 0,45 m, aby bylo zabráněno provzdušňování odvalu a případnému zahoření
organických složek obsažených v haldovině. Těsnění bylo tvořeno hutněním dvou vrstev jílů. Ostatní plochy byly
pokryty pouze inertní hlinitou zeminou o mocnosti 0,9 m a celkové ploše 117 000 m2 .

Západní část odvalu, kde bylo použito jílovité těsnění, byla na základě požadavku orgánů ochrany přírody z
důvodu zachování přírodního prostředí pro specifickou floru a faunu překryta závěrečnou krycí vrstvou netřídění
haldoviny o mocnosti 0,9 m a celkové ploše 131 000 m2 . Haldovinou bylo pokryto temeno, svahy i plošiny. Tato
vrstva byla rovněž hutněna. Na temeni odvalu byla navážkou vytvořena vyhlídka cca 3 m vysoká, i zde bylo
použito haldoviny. Dále zde bylo navezeno několik hromad kamení a haldoviny a pokácené dřeviny z důvodu
vytvoření úkrytů pro obojživelníky.

Odvedení povrchových vod z rekultivovaného odvalu je řešeno soustavou odvodňovacích patních příkopů o
celkové délce 6 091 m, které jsou vybudovány u hrany jednotlivých etáží a u paty odvalu, téměř po celém jeho
obvodu, a svodnými příkopy o délce 332 m odvádějícími vodu do stávající vodoteče na jihovýchodním okraji
stavby. Patní příkopy jsou trojúhelníkového profilu se sklony svahu 1 : 2. Dno příkopu je opevněno
štěrkopískovým pohozem do výše 400 mm nad dnem výkopu. Nad opevněním je svah oset travním semenem.
Svodné příkopy jsou lichoběžníkového profilu se šířkou dna 600 mm se sklony svahů 1 : 2. Opevnění je do výše
400 mm nad dnem výkopu, nad opevněním je svah rovněž oset travním semenem.

OBR. Odvodňovací příkopy OBR Umělé tůně na etážích odvalu OBR Detail kokosové sítě

Na jednotlivých etážích jsou na styku jednotlivých příkopů vybudovány umělé tůně, dolní část jejich svahů a dno
jsou překryty uhutněnou zeminou o mocnosti 20 mm z důvodu zajištění nepropustnosti. Na základě požadavku
orgánů ochrany přírody byly v rámci možností po obvodu rekultivovaného odvalu vyhloubeny mělké tůňky pro
vytvoření vhodného biotopu pro obojživelníky. Soustava mělkých vodních ploch byla vytvořena také na temeni
odvalu a všech etážích.

Závěrečná biologická rekultivace vycházela z tradičních rekultivačních metod, jejichž cílem je začlenění odvalu
do okolní krajiny a netradičních revitalizačních opatření, která respektují zvláštnosti zájmového území,
především specifika odvalových substrátů a uchovávají tak atypická stanoviště pro řadu cenných a chráněných
druhů živočichů a rostlin. Plochy při patě severní části odvalu byly osázeny dřevinami, poloodrostky a keři z
důvodu vytvoření přechodového pásu mezi odvalem a pozemky bývalého areálu dolu Tuchlovice. Na plochách,
kde byla jako závěrečná krycí vrstva použita zemina, byly na svazích s převažující severní expozicí provedeny
souvislé plošné výsadby lesních sazenic a keřů. Výsadba byla prováděna nepravidelně hnízdovým způsobem s
promíchanými jednotlivými druhy. Na svazích s převažující jižní a jihovýchodní expozicí bylo provedeno
zatravnění s rozptýlenou výsadbou dřevin. Temeno odvalu a všechny plochy, kde byla navrácena haldovina jako
závěrečná krycí vrstva, byly ponechány spontánnímu vývoji, nebyla zde tedy provedena žádná výsadba. Tato
plocha ponechaná přirozené sukcesi má rozlohu 12,53 ha, celková plocha biologické rekultivace je 28,45 ha. 6.

Protierozní opatření
Na již dokončených svazích částí odvalu pokrytých haldovinou a ponechaných přirozené sukcesi se po několika
měsících objevilo značné množství erozních rýh 15 – 20 cm hlubokých. Haldovina je materiál velmi náchylný k
erozi a sporadická vegetace, která se na tomto materiálu rozvíjela velmi pomalu, nestačila těmto erozním
projevům zabránit. Další prohlubování erozních rýh by mohlo v budoucnu výrazně poškodit krycí vrstvu a
následně narušit jílové těsnění odvalu a tím umožnit přístup vzdušného kyslíku do tělesa odvalu, což by ve svém
důsledku mohlo být příčinou zahoření.

Byla přijata potřebná technická opatření s cílem ochránit haldovinu před zmenšením její krycí mocnosti a
zároveň v rámci možností respektovat požadavky ochránců přírody na zachování živinově chudých stanovišť, a
to zejména těch s extrémní jižní expozicí. Na všechny svahy, které byly pokryty haldovinou, byly položeny
protierozní kokosové sítě, které byly přichyceny k podkladu ocelovými skobami. Byly použity kokosové sítě
GEOTEX HT 400 g / 2 m x 50 m s životností pět let. Po uplynutí této doby se sítě rozpadají. Celoplošná
pokládka probíhala v pásech po svahu dolů s překryvem 10% a se avázáním sítě na horní hranu svahu do
vyhloubené rýhy 30 – 50 cm hluboko. Celkem bylo pokryto 101 556 m2 plochy. Před pokládkou byly v předstihu
svahy dorovnány, aby kokosové sítě dobře přilnuly k povrchu a nehrozilo vytváření rýh pod sítí.

Na svahy severní a východní části odvalu bude aplikován celoplošně hydroosev se speciální bylinou směsí
určenou pro živinově chudou haldovinu. Po rozpadu kokosových sítí by měly být hydroosevem již tyto svahy
dostatečně zpevněny a pravděpodobnost vzniku dalších erozí minimalizována. Jižní svahy budou i nadále
ponechány spontánnímu vývoji s tím, že pokud do dvou let od položení sítí nebude v dané části samovolně
rozvinut potřebný vegetační pokryv pro zabránění tvoření erozních rýh, bude i zde použito hydroosevu na
všechny plochy svahů bez dostatečně rozvinuté vegetace. Temeno odvalu včetně umělé vyvýšeniny a všechny
plošiny etáží zůstanou ponechány přirozenému vývoji bez pokládky kokosových sítí, jedná se o plochu cca 30
000 m2 .

7. Závěr OBR Současný stav odvalu

Práce na technické rekultivaci odvalu Tuchlovice byly dokončeny v průběhu roku 2011. Přetvarováním odvalu
byla do budoucna zajištěna trvalá stabilita svahů, z hlediska bezpečnosti bylo eliminováno riziko možných
sesuvů materiálu. Zatěsněním celého tělesa odvalu bylo zamezeno přístupu vzdušného kyslíku do těla odvalu a
tím došlo k zastavení a postupnému tlumení počínajících termických procesů uvnitř. V ponechaných
monitorovacích vrtech se v současné době měří teploty v rozmezí 13 – 50 °C oproti 20 – 90 °C před zatěsněním.
Soustavou odvodňovacích příkopů bylo zajištěno řádné odvedení srážkových vod z celého odvalu do původní
vodoteče v blízkosti odvalu, který ústí do přilehlého rybníka. Ten po ukončení čerpání důlních vod, kterými byl
napouštěn, postupně vysychá. V současné době jeho hladina opět stoupá. Vybudováním umělých tůněk,
použitím odvalového materiálu na povrchové vrstvy některých partií odvalu se dosáhlo i toho, že se na tuto
lokalitu vrátily i zákonem chráněné druhy živočichů a cenné druhy rostlin. Celá stavba bude hotova v roce 2014
po dokončení následné péče o výsadbu v rámci biologické rekultivace. Rekultivovaný odval se stává součástí
krajiny, je její novou dominantou. Po určité době, až budou vysazené stromy a keře vzrostlé, nebude možná ani
patrné, že jde o umělé dílo, které vzniklo hornickou činností při dobývání černého uhlí na Kladensku.
……………………………………………..
Biologický průzkum na kladenských haldách
Tomáš Gremlica a Vít Zavadil , Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Bohemia centralis, Praha, 33: 349–386, 2015

Haldy/odvaly po těžbě černého uhlí nacházející se v krajině Kladenska zkoumal společně s dalšími typy
nepřírodních biotopů (kamenolomy, výsypky po těžbě hnědého uhlí, lokality po těžbě rud, těžebny písků a
štěrkopísků, těžebny kaolinu a cihlářských hlín, rašeliniště a slatiniště, odkaliště a úložiště vedlejších produktů
energetického průmyslu) Ústav pro ekopolitiku, o. p. s. ve spolupráci s Geologickým ústavem Akademie věd ČR,
v. v. i., Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Taggmanagerem, o. s. a VIS Bílé Karpaty, o. p. s. v rámci
projektů č. VaV 640/10/03 “Obnova krajiny Kladenska narušené dobýváním“, č. SP/2D1/141/07
“Rekultivace a management nepřírodních biotopů v České republice“ a EHP-CZ02-OV-1-034-2015
“Zvyšování povědomí veřejnosti o biodiverzitě v nepřírodních biotopech České republiky” v letech 2003–
2005, 2007–2011 a 2015–2016. Termínem nepřírodní biotopy označujeme území významně narušená,
degradovaná nebo zdevastovaná antropogenními aktivitami, především těžbou nerostných surovin, deponiemi
vedlejších produktů energetického průmyslu, ukládáním odpadů, ale také dlouhodobě nevyužívané,
zdevastované plochy a objekty (brownfields) v urbanizovaném území i ve volné krajině a plochy, jejichž
charakter, funkce i vzhled jsou negativně ovlivněné stavebními a demoličními činnostmi. /350/

Na narušených plochách jsou provedeny technické a biologické rekultivace, jejichž cílem je v co nejkratší době
vrátit pozemky k hospodářskému lesnickému a zemědělskému využívání (Dimitrovský, 1999, 2001, 2001 a 2010;
Chour, 2001; Kupka et al., 2006; Štýs, 1997; Štýs et al. 1992). Ekologickým funkcím těchto lokalit není při
klasických rekultivačních postupech věnována adekvátní pozornost. Ekologickými funkcemi nepřírodních
biotopů, jejich významem pro kulturní krajinu a vhodnými způsoby environmentálně šetrných rekultivací se
přitom již několik desítek let zabývá vědecký obor ekologie obnovy. /350/

Podle předem stanovených metodik prováděl tým odborníků v delším časovém horizontu na vybraných odvalech
po těžbě černého uhlí v krajině Kladenska biologické a ekologické průzkumy následujících skupin organismů:
houby (Macromycetes), cévnaté rostliny (Tracheophyta), pavoukovci z řádu pancířníků (Arachnida: Oribatida),
blanokřídlí mravencovití (Hymenoptera: Formicidae), blanokřídlí žahadloví (Hymenoptera: Aculeata), motýli
(Lepidoptera), brouci z čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae), měkkýši (Mollusca), obojživelníci
(Amphibia), plazi (Reptilia), ptáci (Aves) a savci (Mammalia). /350-51/

Výsledky výzkumů umožnily objektivně posoudit hodnotu lokalit pro ochranu životního prostředí, zejména pro
ochranu přírody, ekosystémů, biotopů a biodiverzity, i jejich význam pro ekologickou stabilitu krajiny, funkce
ekosystémů a krajinný ráz. Následující text prezentuje především podrobné výsledky biologických a
ekologických výzkumů běžných i ohrožených a zvláště chráněných druhů hub, planě rostoucích rostlin a volně
žijících živočichů ve výše uvedeném členění na odvalu bývalého Dolu Ronna, který je v současnosti z hlediska
ochrany biodiverzity i ochrany přírody jedním z nejcennějších přírodě blízkých ekosystémů v kulturní krajině
Kladenska. /351/

Vliv těžby černého uhlí a souvisejících antropogenních aktivit na krajinu Kladenska

Krajinu Kladenska ovlivňovala těžba černého uhlí a s ní související činnosti po velmi dlouhou dobu. První,
historicky doložený nález uhlí u Vrapic na buštěhradském panství v roce 1775 je připisován Václavu Bürgerovi a
Jakubu Oppeltovi. Na nejstarší známé důlní mapě z roku 1784 je vyznačeno několik dolů, které se nacházely v
prostoru nádraží v Buštěhradě a v nejbližším okolí. První skutečně hlubinný důl na Kladensku vznikl v roce 1822
na katastrálním území obce Cvrčovice a v roce 1836 byl vybaven parním strojem. Spojením Kladenského
kamenouhelného těžařstva (František a Albert Kleinovi, Vojtěch Lanna a Václav Novotný), Kladenského
železářského těžařstva, firmy Florentina Roberta (vrapické doly na koksovatelné uhlí) a firmy Hermanna
Diettricha Lindheima (uhelné doly na Plzeňsku, železárna Karlin Dol s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť) vznikla
v roce 1857 Pražská železářská společnost (Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft), která se v roce 1863
přeměnila z komanditní na akciovou a byla zaknihována. /351/

V roce 1857 začala společnost hloubit jámu Zippe, v níž se však nikdy nezačalo těžit uhlí, v letech 1858–1863
byla vyhloubena jáma Amálie, v letech 1871–1873 byla vyhloubena jáma Stehelčeves, v letech 1874–1877 byla
vyhloubena jáma Mayrau, v letech 1878–1879 byla vyhloubena jáma Julius, v roce 1884 byla vyhloubena jáma
Robert a v letech 1888–1890 byla vyhloubena jáma Max. V roce 1905 odkoupila společnost od Mirošovsko-
libušínsko-svatoňovického těžařstva doly Jan a Schoeller a stala se tak dominantní společností na Kladensku. V
letech 1913–1914 pak byla vyhloubena jáma Wannieck. Po prodeji svého paláce ve Vídni koupila Pražská
železářská společnost veškeré akcie Kamenouhelných dolů, a. s., v Kladně, a stala se tak majitelem všech dolů
v centrální části kladenské pánve, s výjimkou dolu Prago v Dubí. Posledním dolem hloubeným společností byl
důl Jaroslav v Tuchlovicích v letech 1941–1943. Po skončení druhé světové války byly doly znárodněny.
Postupem času vzniklo jen v krajině Kladenska v okolí cca 200 uhelných šachet a štol asi 150 hald. V celé
oblasti kladensko-rakovnické pánve se nachází 342 povrchově identifikovatelných hald po těžbě černého uhlí.
Všechny tyto antropogenní aktivity podstatně změnily krajinný ráz a do určité míry narušily ekologické a estetické
funkce krajiny. Procesy přirozené a směrňované ekologické sukcese probíhající na haldách/odvalech ekologické
funkce v přijatelném časovém horizontu úspěšně obnovují a přispívají také k estetickému zhodnocení lokalit.
/352/

Na odvalu Dolu Ronna se vyskytuje 25 druhů makroskopických hub, včetně kriticky ohroženého plesňáku
karafiátového (Thelephora caryophyllea) a ohroženého chřapáče černého (Helvella corium; viz
obr. 29 v barevné příloze na str. 495). /355/

Na různorodých plochách odvalu jsou vyvinuta vzácná společenstva ruderálních rostlin lehkých substrátů
(Chaenorrhino-Chenopodietum botryos). Odval představuje refugium řady druhů a společenstev vázaných
na raná sukcesní stádia. Typickým příkladem je kriticky ohrožený chruplavník větší (Polycnemum majus; viz obr.
30 v barevné příloze na str. 495), což je rostlina výslunných strání a kdysi také polí, která nesnáší mezidruhovou
konkurenci zarůstajících ploch a chemizaci a proto od začátku 20. století prakticky z přírody vymizela. /359/

obrazky chřapáč černý chruplavník větší otakárek fenyklový

......................................
Využívání brownfields – příležitost pro nové projekty
Jaroslav Fereš, CENIA, česká informační agentura životního prostředí¨

Co jsou brownfields?
Areály brownfields jsou obecně definovány jako nevyužívané, nedostatečně využívané nebo opuštěné
průmyslové, obchodní nebo jinak účelově zařazené areály, jejichž regenerace (znovuvyužití) je často
komplikována kontaminací životního prostředí. Nové podněty k jejich využití navozuje především snaha znovu
vrátit ekonomické oživení lokalitě, rostoucí porozumění pro potřeby chránit lidské zdraví a životní prostředí a
nedostatek vhodných ploch pro průmyslové zóny. Relevantní je i stupeň jejich kontaminace v hlavních složkách
životního prostředí.

Brownfields v Česku
Na základě vyhledávací studie (CzechInvest) je v Česku až 2355 potenciálních lokalit, jejichž celková rozloha
představuje cca 11 000 ha, se zastavěnou plochou 22 000 m2 . Z regionálního hlediska se nejvíce lokalit
nachází v kraji Královéhradeckém (244), Moravskoslezském (232) a Plzeňském (214). Podle rozlohy převládají
nevyužité průmyslové areály. Další původní (dřívější) využití předsta vuje zemědělské využití, občanská
vybavenost, bydlení, využití armádou a pro jiné účely.

Budoucí využití brownfields se předpokládá v následujícím podílovém zastoupení: pro průmyslové účely – 17 %,
zemědělství – 8 % , občanskou vybavenost a bytové účely – 18 %, směsné funkční využití – 49 %.
Kontaminace, které se běžně nacházejí na brownfields areálech, mají různý charakter, jak ukazuje přehled v
tabulce.
Ekologická zátěž v areálech brownfields v Česku, která byla nalezena nebo je pravděpodobná, odpovídá zhruba
46 % případů.

Strategie regenerace
Národní strategie regenerace brownfields se zaměřuje na vytvoření vhodného prostředí pro realizaci projektů na
brownfields a rovněž prevenci jejich vzniku. Priority regenerace brownfields jsou kategorizovány do třech úrovní,
tj. podle původního využití, velikosti a přínosu. Hlavními problémy brownfields zůstávají staré ekologické zátěže
a architektura starých průmyslových objektů. Naopak příznivým podnětem je obvykle dobře vybudovaná
infrastruktura a celkově příznivý pracovní trh, především v regionech se zvýšenou nezaměstnaností.

Předpokladem širšího budoucího využívání je rovněž vytvoření vhodného prostředí pro realizaci projektů na
brownfields, jehož součástí zůstává potřebná veřejná podpora. Jeden z dřívějších programů na podporu rozvoje
průmyslových zón Příprava průmyslových zón byl vyhlášen již v roce 2000, se čtyřmi podprogramy: Příprava
průmyslových zón, Regenerace průmyslových zón, Výstavba a rekonstrukce nájemních objektů, Akreditace
průmyslových zón. Zatím však nebyl vytvářen potřebný tlak, aby pro potřeby průmyslových zón byla
upřednostňována rekonstrukce nevyužívaných ploch brownfields před výstavbou na zelené louce.

Podpůrné programy
V současnosti jsou aktuální programy cíleně směrované na podporu investičních aktivit v areálech brownfields.
Např. na základě Operačního programu Podnikání a inovace (program MPO) na období 2007 – 2013 je
podnikatelům poskytována finanční podpora, a to jak ze zdrojů státního rozpočtu, tak z prostředků EU, konkrétně
z Evropského fondu pro regionální rozvoj, zaměřeného na podporu rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž
hospodářská a sociální přeměna čelí strukturálním obtížím. V rámci projektu NIKM (Národní inventarizace
kontaminovaných míst), který od letošního roku řeší CENIA, je počítáno i s inventarizací brownfields areálů.
Kromě toho CENIA ve spolupráci s agenturou CzechInvest připravuje i zobrazení mapy brownfields areálů
prostřednictvím Mapových služeb Portálu veřejné správy

Graf 1 Převažující předchozí využití lokality Graf 2 Kontaminace existence ekologických zátěží
…………………………..

https://www.mzp.cz/cz/revitalizace_oblasti

Revitalizace oblastí zasažených těžbou nerostných surovin

Postup prací na zmírnění dopadů ukončení těžby uhlí v kladenském regionu vychází z usnesení vlády č. 552
(včetně příloh) z 4. června 2003. Postupně mají být na řešení ekologických zátěží a revitalizace území v
případě a) hlušinových odvalů 908,0 mil Kč a b) povrchových prostorů dolů 269,0 mil Kč. Celkem vláda
schválila částku 1 177,0 mil Kč.
Za MŽP je členem této mezirezortní komise Ing. Karel Bláha, CSc. Jeho zástupcem je RNDr. Richard Přibyl. V
současnosti již byly ukončeny sanační a revitalizační zásahy na odvalu „V Němcích“ dolu Schoeller (východní a
západní část), kde byl prováděn sanační zásah v souvislosti s havarijním stavem odvalu (zahoření). Dále
probíhá rekultivace odvalu bývalého dolu Tuchlovice (náklady 860 mil. Kč).
Aktualizováno k 21.2.2014
................................
https://www.awt-rekultivace.cz/cs/nase-projekty/rekultivace-odvalu-tuchlovice
REKULTIVACE ODVALU TUCHLOVICE /2 obrazky/
Hlušinový odval bývalého dolu Tuchlovice představuje jednu z největších ekologických zátěží Kladenska. Odval
vznikl v katastrálním území Tuchlovice v r. 1941, ukládání hlušiny na odvalu bylo ukončeno v r. 1997. Těleso
vlastního odvalu se rozkládá na ploše 18,5 ha, má tvar nepravidelného komolého kužele o výšce 74 m a objemu
téměř 5 mil. m3. Nevhodně zvolenou technologií sypání (ukládání hlušin sypáním z pásového dopravníku) vznikl
výrazný komolý kužel, extrémně rušivě zasahující do okolního rázu krajiny.

Technické řešení projektu se zabývá zamezením vlivu starých odvalů na životní prostředí. Podstatou
technického řešení na této lokalitě je zahlazení následků hornické činnosti v důsledku těžby černého uhlí a
postupné utlumení případného záparu i prevence vzniku záparů nových a zajištění dostatečné stability odvalu.

..................
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-7/rekultivace-odvalu-dolu-tuchlovice.html
file:///C:/Users/HomeW7/Downloads/200807_V434-435.pdf
Rekultivace odvalu Dolu Tuchlovice /+ 3 obrazky/
Vladimír Polívka  |  Vesmír 87, 434, 2008/7
V letech 1941–1943 hloubila Pražsko-železářská společnost Důl Jaroslav v Tuchlovicích. Roku 1951 byl
přejmenován na Důl Nosek a od r. 1990 nese název Důl Tuchlovice. Jeho provoz byl ukončen
28. 2. 2002. Za celou historii dolu se vytěžilo více než 34 milionů tun černého energetického uhlí, které
patřilo k významným regionálním zdrojům paliv. Od r. 2004 je lokalita ve správě státního podniku
Palivový kombinát Ústí se sídlem v Ústí nad Labem.

V důsledku hlubinného dobývání uhlí vznikl v blízkosti bývalého areálu dolu odval, kam se ukládala těžená
hlušina a tzv. „výpěrky“ jako vedlejší produkt úpravárenského procesu při zpracování surového uhlí. Vlastní
těleso odvalu se rozkládá na ploše 18,5 ha, má tvar nepravidelného komolého kužele o výšce 74 m a objem
téměř 5 milionů m3.
V únoru 2007 byly zahájeny práce na sanaci a rekultivaci odvalu. Průzkum hloubkovými sondami měl zjistit
obsah uhelné hmoty a identifikovat projevy, rozsah i intenzitu termických procesů. Celkem bylo provedeno
39 průzkumných vrtů na jádro v síti 50×50 m do hloubky 20 m. Čtyři z nich pronikly přes mocnost odvalu až
do podloží.
Ukázalo se, že odval obsahuje poměrně vysoký obsah uhelné hmoty (v průměru více než 18 %). V západní části
(na návětrné straně) byly zjištěny počínající projevy termických procesů. V blízkosti hlubokých erozních rýh
dosahovaly teplot blízkých 50 °C. Nejvyšší naměřená teplota v těchto vrtech činila 90 °C.
Na základě výsledků vrtného průzkumu se upravila projektová dokumentace. Jednak byla vyřešena trvalá
stabilita závěrných svahů odvalu, jednak zajištěn útlum počínajících termických procesů a zastaveny oxidační
procesy uhelné hmoty v odvalu.
V další důležité etapě bylo odstraněno v těsné blízkosti východní strany odvalu značné množství uhelných kalů,
potenciálního zdroje termických projevů. Vzhledem k vysokému procentu obsažené uhelné hmoty (okolo 30 %)
musely být kaly trvale izolovány do dvou kazet. Do vyhloubeného lože bylo zabudováno drenážní perforované
potrubí, na které byla položena netkaná textilie TATRATEX a vrstva minerálního těsnění. Do takto připravených
kazet se navážely a hutnily uhelné kaly, které byly následně překryty vrstvou minerálního těsnění v kombinaci
s bentonitovými rohožemi TATRABENT. Závěrečnou krycí vrstvu kazety tvoří jílovitá zemina. Do kazet bylo
uloženo celkem 369 000 m3 uhelných kalů.
Cílem sanačních prací na vlastním tělese odvalu bude stabilita závěrných svahů a úprava spádových poměrů
srážkové vody. Nesmějí vznikat další nežádoucí erozní rýhy a těleso musí být utěsněno tak, aby do něj
v budoucnu nevnikal vzdušný kyslík. Temeno má být postupně sníženo o 10 m, a poté se zejména na západní
straně zahájí selektivní odtěžování od horní hrany směrem k patě. Na závěrných svazích vzniknou 4 etáže
o šířce 6 m a výšce 13 m s maximálním sklonem svahu 1 : 3. Odtěžená haldovina z temene odvalu a jeho
západní části v celkovém objemu 1 300 000 m3 bude převážena na stranu východní, kde zajistí trvalou stabilitu
svahů. Rovněž zde vzniknou odlehčovací etáže.
Závěrečné pokryvné vrstvy budou v jihozápadní a severovýchodní části odlišné. Hranicí je linie oddělující část
s prokázanými zvýšenými teplotami od části bez výrazné termické aktivity. Jihozápadní část povrchu nově
vytvarovaného odvalu se utěsní vrstvou minerálního těsnění mocnou 0,45 m a překryje vrstvou netříděné
haldoviny mocnou 0,9 m. Cílem je co nejvíce se přiblížit původnímu přírodnímu prostředí, vhodnému pro
specifickou flóru a faunu. Severovýchodní část bude překryta vrstvou inertní zhutněné zeminy mocnou 0,9 m.
Na temeno odvalu o půdorysu 10 × 20 m se přisype 6 m haldoviny, čímž se výška odvalu upraví téměř
na původní úroveň. Zvýšené členitosti povrchu se dosáhne místním přisypáním haldoviny zejména na vrcholové
plošiny a v rámci možností i na plošiny etáží a svahů. Tím vznikne vhodnější prostředí pro živočichy.
Povrchová voda bude z rekultivovaného odvalu do stávající vodoteče odváděna systémem drenážních
a svodných příkopů na jednotlivých etážích i po celém obvodu odvalu. Smyslem těchto opatření není odstranit
z lokality přirozenou vlhkost, ale především zabránit erozi závěrných svahů. Díky kamenným prahům vzniknou
na vodotečích malé vodní plochy. V těsné blízkosti paty odvalu budou vyhloubeny mělké tůňky pro obojživelníky.
V místech, která nezasáhne stavba, byly tůňky vytvořeny v předstihu a již letos byly v některých z nich zjištěny
snůšky zákonem chráněného skokana štíhlého (Rana dalmatina).
Závěrečnou fází má být biologická rekultivace. Jihozápadní část odvalu (13 ha), kde bude povrchovou vrstvu
tvořit haldovina, se ponechá přirozené sukcesi. Na severní straně proběhne plošná výsadba dřevin. Některé
budou vysazeny již jako vzrostlé, aby dlouhodobě přesahovaly okolní porost a staly se vhodným stanovištěm pro
dravé ptáky. Ostatní plochy budou zatravněny a jen rozptýleně osázeny dřevinami.
Projektová dokumentace stavby byla zpracována v součinnosti s odborníky na ochranu přírody, v potaz byla
vzata řada jejich připomínek a návrhů. Tímto způsobem vznikl a byl realizován unikátní projekt, v němž se
podařilo skloubit povinnosti vyplývající z platné báňské legislativy i z ochrany přírody se stále častějšími
požadavky na uplatnění přirozené sukcese. Po ukončení prací bude toto důlní dílo vyňato z dozoru státní báňské
správy a stane se součástí krajiny. Státní podnik Palivový kombinát Ústí předpokládá, že rekultivovaný odval
bude novou krajinnou dominantou, připravenou k dalšímu využití. Především tu lidé mohou trávit svůj volný čas.
.................................
http://pkudas.azurewebsites.net/dashboard/cs-CZ/M01D04
REKULTIVACE ODVALŮ
PKÚ, s. p. rekultivuje odvaly bývalých dolů, čímž umožňuje opětovné využívání dané lokality a zabraňuje riziku
možných sesuvů nebo tzv. samovznícení uhlí. PKÚ, s. p. celkem odtěžil a následně přemístil 5,1 mil. m3 materiálu.

Odvaly, lidově řečeno „haldy“, jsou nedílnou součástí uhelných hlubinných dolů. Těžba uhlí v hlubinném dole
neprobíhá v ideálních podmínkách těžby čistého uhlí, ale často zde dochází ke znečistění. Ze surového uhlí je tedy
nutné odstranit neuhelné složky, které se ukládají na odvaly. Tyto složky však obsahují zbytky uhelné hmoty.
Největším odvalem, který PKÚ, s. p. rekultivoval, je odval Tuchlovice, který byl součástí dolu Tuchlovice (dříve důl
Nosek). Cílem rekultivace tohoto odvalu bylo zajistit trvalou stabilitu jeho svahů. Ukázalo se totiž, že byly dlouhodobě
nestabilní, nevyhovovaly požadavkům báňských předpisů a hrozily jejich sesuvy. Kromě toho byla na jihovýchodní
straně zjištěna místa, která začínala hořet (docházelo k samovznícení uhlí). Proto bylo nezbytné zastavit a utlumit tyto
procesy v odvalu a zabránit jim i v budoucnosti.
Dalším cílem technického řešení bylo zajistit návrat chráněných druhů živočichů do oblasti po ukončení rekultivačních
prací.

Víte, že ...
Odval dolu Tuchlovice bude veřejnosti zpřístupněn nejdříve v roce 2017, až bude uzavřeným důlním místem podle
Zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů.
Rekultivace bývalého dolu Tuchlovice na Kladensku trvala pět let, během kterých bylo odtěženo a následně
přemístěno 1 294 004 m3 materiálu. Takový objem přibližně odpovídá celému ročnímu objemu těžby jehličnatých
stromů ve Středočeském kraji.
PKÚ, s. p. při rekultivacích úzce spolupracuje s odborníky na ochranu přírody. Vznikají tak zajímavé projekty, v
kterých se daří skloubit tradiční rekultivační metody s představami ochránců přírody.
Na základě požadavku orgánů ochrany přírody byly po obvodu rekultivovaného odvalu Tuchlovice vyhloubeny mělké
tůňky jako vhodný biotop pro obojživelníky. Tůňky jsou také na jednotlivých plošinách a na vrcholu odvalu.
V letech 2012 a 2014 se uskutečnil na odvalu Tuchlovice z podnětu PKÚ, s. p. biologický průzkum. Byla zjištěna řada
zákonem chráněných druhů živočichů, např. ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan štíhlý
(Rana dalmatina), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), otakárek fenyklový (Papilio machaom), křepelka obecná
(Coturnix coturnix), luňák červený (Milvus milvus), čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek horský (Ichtyosaura
alpestris) a další.
Na odvalu dolu Tuchlovice bylo dále nalezeno více než 200 taxonů cévnatých rostlin, dva zjištěné taxony, blín černý
(Hyoscyamus niger) a bradáček vejčitý (Listera ovata) jsou zařazeny v černém a červeném seznamu cévnatých rostlin
ČR.
Plošiny odvalu Tuchlovice mají severovýchodní sklon kvůli odvedení povrchových vod do stávající vodoteče.
Povrchovou vodu odvádí soustava odvodňovacích patních příkopů o celkové délce 6 091 m.
Na všechny svahy odvalu Tuchlovice, zasypané haldovinou, byly položeny kokosové sítě původem ze Srí Lanky, které
zabrání prohlubování erozních rýh. Jejich životnost je přibližně pět let, po jejich rozpadnutí by hrozba erozí měla být již
minimální.
V rámci závěrečné biologické rekultivace odvalu Tuchlovice byly plochy na severní části odvalu osázeny dřevinami,
poloodrostky a keři v celkovém počtu 47 800 ks. Po určité době, až vyrostou vysazené stromy a keře, nebude téměř
možné rozeznat, že jde o umělé dílo, které vzniklo hornickou činností při dobývání černého uhlí na Kladensku.

OBR Odval dolu Tuchlovice před rekultivací (nestabilní svah s projevy eroze) Odval dolu Tuchlovice v současnosti (letecký pohled, 2016)

Hlušinový odval bývalého dolu Tuchlovice vznikl v roce 1941. S hloubením jámy dolu, který dostal jméno Jaroslav, se
započalo v únoru 1941. Práce na hloubení byly velmi náročné z důvodu značných přítoků vody. Hloubení bylo
ukončeno v říjnu 1943. V roce 1946 byl důl přejmenován na důl Nosek po tehdejším ministru vnitra Václavu Noskovi,
rodáku z nedaleké obce Velká Dobrá. Nová těžní věž a budova úpravny byly vybudovány v roce 1952, kdy byla
zahájena těžba uhlí. V roce 1965, kdy těžba dosáhla historického maxima, se vytěžilo 991 812 tun a důl zaměstnával
2 795 pracovníků. Po roce 1989 byl důl přejmenován na důl Tuchlovice, v roce 1993 se stává v rámci
restrukturalizace a privatizace uhelného hornictví součástí společnosti ČMD, a.s. V roce 1997 byl zastaven provoz
úpravny a veškerá těžba byla převedena nově vyraženým spojovacím překopem na důl Schoeller.
Provoz dolu Tuchlovice byl definitivně zastaven a zdejší těžba ukončena v únoru 2002. V celé historii bývalého dolu
Tuchlovice (dříve důl Nosek) bylo v letech 1952 – 2002 vytěženo 34 mil. tun černého uhlí.
…………
https://www.energie-as.cz/text_download/137/bes_2014.pdf
banske a ekologicke stavby

REKULTIVACE ODVALU DOLU TUCHLOVICE /2 obrazky/

Investiční náklady bez DPH 860 mil. Kč
Technická a biologická rekultivace důlního odvalu dolu Tuchlovice (bývalý důl Nosek). Vlastní těleso odvalu se
rozkládá na ploše cca 18,5 ha, má tvar nepravidelného kužele o výšce až 70 m a objem přibližně 6 mil. m3
odvalových hmot. Před rekultivací docházelo k sesuvům svahů, vznikaly zápary, divoké skládky odpadu apod.
Součástí rekultivace byla likvidace kalových rybníků, zajištění zbývající části kalů proti samovznícení,
přeformátování svahů a jejich stabilizace, snížení výšky odvalu, překrytí temena odvalu izolační vrstvou a
odvodnění odvalu, kterým se zabránilo erozím. V rámci biologické rekultivace bylo provedeno zatravnění plochy
cca 6 ha a vysázeny lesní dřeviny, které vizuálně zakryjí těleso odvalu.

TECHNICKÁ A BIOLOGICKÁ REKULTIVACE ODVALU DOLU TUCHLOVICE Společnost provádí sanační a

rekultivační práce související s trvalým zahlazením následků hornické činnosti a odstraněním starých
ekologických zátěží vzniklých chemickými provozy, se zpětným začleněním prostoru do mikroregionu krajiny.
.................
http://m.ekologove.cz/76257

Rekultivace odvalu Tuchlovice

Investor : Česká republika -Ministerstvo financí

Lokalita: Tuchlovice

Dodavatel: Sdružení“Odval Tuchlovice“ – účastníci: Energie-stavební a

báňská a.s.,OKD Rekultivace a.s a Geosan group a.s.

Doba realizace: 2007-2014

Kontaktní osoba: Ing. Polívka, zástupce Palivového kombinátu Ústí, státní podnik

Hlušinový odval bývalého dolu Tuchlovice představuje jednu z největších ekologických zátěží
Kladenska. Odval vznikl v katastrálním území Tuchlovice v r. 1941, ukládání hlušiny na odvalu bylo
ukončeno v r. 1997. Těleso vlastního odvalu se rozkládá na ploše 18,5 ha, má tvar nepravidelného
komolého kužele o výšce 74 m a objemu téměř 5 mil. m 3. Nevhodně zvolenou technologií sypání
(ukládání hlušin sypáním z pásového dopravníku) vznikl výrazný komolý kužel, extrémně rušivě
zasahující do okolního rázu krajiny.

Technické řešení projektu se zabývá zamezením vlivu starých odvalů na životní prostředí. 
Podstatou technického řešení na této lokalitě je zahlazení následků  hornické činnosti v důsledku
těžby černého uhlí a postupné utlumení případného záparu i prevence vzniku záparů nových a
zajištění dostatečné stability odvalu.

Hlavní objem prací :

Násypové a odkopové práce:cca 1. 100 tis. m3

Zeminový překryv:  cca  200 tis. M3

Rozloha: cca 23 ha

ZDROJ: OKD, Rekultivace,a.s.

……………..
https://adoc.tips/ing-roman-tichanek-phd-doc-ing-frantiek-tichanek-dr-z-11-zps.html

ZPŮSOBY SANACE TERMICKY AKTIVNÍCH UHELNÝCH ODVALŮ

…………..