HA Vyzbroj Vystroj 96dpi

To m á š F r a n k , To m á š Ku b l á k a k o l e k t i v
HOROLEZECKÁ
ABECEDA
HOROLEZECTVÍ • SKALNÍ LEZENÍ •
VYSOKOHORSKÁ TURISTIKA A ZAJIŠTĚNÉ CESTY
SPELEOALPINISMUS • CANYONING •
Ukázka z knihy Horolezecká abeceda

kapitola 2. Výzbroj a výstroj
C-
C- POCHA
2. VÝZBROJ A VÝSTROJ
Ukázka z knihy Horolezecká abeceda
Tento text je ukázkou z knihy HOROLEZECKÁ ABECEDA (Tomáš Frank, Tomáš Kublák
a kol. Horolezecká abeceda, Epocha, Praha 2007). Ukázkový text je z části 2. Výzbroj
a výstroj. Text je publikován se souhlasem Nakladatelství Epocha v rámci platné
licence na uvedené dílo a byl uvolněn a upraven pro potřeby stránek zabývajících se zejména
lezeckou a horolezeckou tématikou. Publikovat jej lze pouze v celku, se souhlasem autora
a uvedením zdroje na www.horolezeckaabeceda.cz.
Více o knize Horolezecká abeceda na adrese: www.horolezeckaabeceda.cz

Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku
2. VÝZBROJ A VÝSTROJ
„NEJJEDNODUŠŠÍ NENÍ VŽDYCKY NEJLEPŠÍ,

ALE NEJLEPŠÍ JE VŽDYCKY JEDNODUCHÉ“
H e i n r i c h Te s s e n o w
S vývojem moderních materiálů a prostředků rostou možnosti. Tam, kam ještě

v nedávné minulosti mohly jen těžké expedice podporované nosiči či vrtulníky,
se dnes běžně pohybují lezci odhodlaní zdolat „svoji horu“ v lehkém alpském
stylu, či extrémně hlubokou propast bez podpůrného družstva. Ovšem, jejich
výbava je o polovinu lehčí, strava připomíná pokrmy známé spíše ze sci-fi
a oblečení má vlastnosti, o kterých se lidstvu ještě nedávno ani nezdálo.
To všechno však směřuje k ještě větším sportovním výkonům za současně zvýšené
bezpečnosti v extrémních podmínkách. Ovšem právě pro toto rozšíření možností
při použití moderní výzbroje i výstroje je nutné mít o novém materiálu
alespoň základní přehled.
Kvalitní a vhodně zvolená výzbroj a výstroj je na horách i v jeskyních,
ale koneckonců i při sportovním lezení na skalách jedním ze základních
předpokladů úspěchu. Využití moderních technických prostředků a moderních
materiálů umožňuje nejen, jak již bylo řečeno, podat mnohem větší výkon, než to
kdy v minulosti bylo možné, ale zejména zvyšuje pohodlí a bezpečí lezce.
Jedná se i o takové maličkosti, jako je přímá ochrana zdraví – snížení ohrožení
chladem, zvýšení přímého bezpečí díky kvalitnějším výzbrojním součástkám
a v neposlední řadě i odstranění, či alespoň výrazné snížení zbytečného
stresu – možnost vyššího soustředění na samotný výkon a na všechny lezecké
úkony s ním související, tedy základní úrazová zábrana.
Vzhledem k dostupnosti informací o vý- Do osobní výzbroje a výstroje zahrnuje-

zbroji a výstroji, jejichž vlastnosti pečlivě me vše, co lezec či vysokohorský turista
rozebírá např. každý katalog jejich výrob- v různých situacích používá, za skupinovou
ců, či specializovaných prodejních sítí, se té- výzbroj považujeme téměř výhradně vý-
to oblasti věnujeme pouze velmi stručně, zbroj používanou skupinou k postupu. Do
podrobnější informace o jednotlivých vý- druhé kategorie tedy patří především lana
robcích či materiálech by již přesahovaly rá- a prostředky k budování postupového jiště-
mec této příručky. ní (fixního, jako např. skoby, nýty a další
Výzbrojí a výstrojí pro lezecké techniky výzbroj k osazení pevných jisticích bodů,
rozumíme souhrn pomůcek a vybavení, i mobilního, jako např. nejrůznější vklíněn-
které používáme při jejich provozování. ce včetně výstředníkových a mechanických).
Účelem těchto pomůcek a vybavení je zaji- Vzhledem k tomu, že všechny lezecké
stit bezpečí i relativní pohodlí pro lezce. činnosti lze zahrnout pod sice málo říkající,
64 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

VÝZBROJ A VÝSTROJ
avšak v zásadě dosti shrnující termín „rizi- záchranáře atd.) a pro sportovní využití (při
kových aktivit“, je v případě řady výrobků horolezectví, speleoalpinismu atd.). Na obě
v těchto činnostech používaných důležité tyto skupiny se vztahuje zákon č. 22/1997
dbát na jejich spolehlivost a bezpečnost. Sb., a k němu vydané Nařízení vlády
S problematikou výzbroje velmi často 21/2003 Sb., které do českého práva zapra-
souvisejí bezpečnostní požadavky, které covaly směrnici Rady ES 89/686/EEC. Pro
jsou na výrobky kladeny. Většina pomůcek, uživatele je pak nejpodstatnější to, že vý-
které se přímo pro lezení nebo zajišťování robky spadající do výše uvedených katego-
v horolezectví používají, proto podléhá rií OOP musejí být řádně certifikovány, a to,
přísným normám, které hodnotí jejich že takový výrobek splňuje požadavky a je-
vhodnost právě z hlediska bezpečnosti ho výroba probíhá v kontrolovaném systé-
(normy stanovují např. minimální požadav- mu, je přímo na výrobku označeno značkou
ky na pevnost, pružnost atd. a stanovují CE (doplněnou číslem označujícím notifiko-
zkušební metody, povinný obsah návodu vanou osobu provádějící dohled). Někte-
k použití a povinné označování). Lezec tak ré výrobky jsou rovněž certifikovány po-
musí dbát zejména na dvě věci: Zda jím dle norem Bezpečnostní komise UIAA. Tyto
používané pomůcky jsou opravdu vhodné normy zahrnují požadavky příslušné EN
(to mu zaručí certifikát, který stvrzuje, že normy, a některé nadstavbové požadavky.
odpovídají dané normě – tedy mu to za- Norma UIAA tedy může být v některých
ručí značka, kterou musí být výrobek ozna- ohledech přísnější. Jedná se pouze o pres-
čen), a aby byly použity v souladu s tím, tižní záležitost, získání známky UIAA není
k čemu jsou určeny (k tomu lezci slouží ná- předepsáno žádnou směrnicí nebo záko-
vod k použití, bez kterého nesmí být tyto nem, pro lezce může být orientační infor-
výrobky dodávány na trh). Je tedy nutné mací při nákupu určitého druhu zboží.
přinést alespoň základní informace týkající Pokud některý z výrobků, které dále popi-
se certifikace výzbroje. V případě lezeckých sujeme, musí bezpodmínečně odpovídat
technik jsou nejpodstatnější tzv. osobní bezpečnostním normám, uvádíme u těchto
ochranné pomůcky – OOP v našem případě výrobků číslo státní normy (resp. normy,
OOP proti pádům z výšky. Tyto OOP se dělí která je pod stejným číslem shodná pro
na dvě základní kategorie. Na OOP pro všechny výrobky vyráběné nebo prodávané
profesionální použití (pro práci ve výškách, uvnitř evropské unie – ČSN EN).
2.1 VÝSTROJ PRO HOROLEZECTVÍ

A VYSOKOHORSKOU TURISTIKU
Tato kapitola obsahuje co nejúplnější ností terénu se zvyšují i nároky na materi-
seznam předmětů, pomůcek a vybavení, ální zabezpečení. Mnohem kvalitnější ale
které jsou nutné již pro běžnou turistiku i specializovanější materiál použije horole-
v horách. Do výstrojných součástí zařazuje- zec na expedici v Himálajích než při trekin-
me oděv, speciální oděvy, obuv, prostředky gu tamtéž. Podobně bude tentýž lezec
pro přenocování v horách a další doplňky, volit zásadně odlišnou výstroj pro víkendo-
včetně bezpečnostních výstrojních součástí, vou skalkařskou akci. Pro speleoalpinisty,
jako např. horolezecká ochranná přilba. a speleology vůbec je tato výstroj zase dů-
Kvalita výzbroje a výstroje je důležitá ležitá zejména při jeskyňářských akcích
pro každého alpinistu, se zvyšující se nároč- expedičního charakteru, jejichž cílem jsou
65
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku krasové oblasti v horách nebo odlehlých Pohorky, boty pro vysokohorskou turis-
oblastech daleko od civilizace. tiku, jsou určeny pro vícedenní akce s těž-
Použití výzbroje i výstroje je značně in- ším batohem a v náročném terénu, nej-
dividuální a vždy je závislé na konkrétních lepší jsou celokožené, s vibramem a velmi
podmínkách připravované akce. tuhou podešví, která zabezpečuje dobrou
stabilitu s těžkým nákladem. Měly by mít
co nejméně švů, a být velmi pevné a tuhé.
2.1.1 OBUV, ODĚV A DOPLŇKY
Svršek by měl mít vodoodpudivou úpravu
Obuv do hor a na lezení a určitou míru nepropustnosti při zachová-
Výběru vhodné obuvi je nutné věnovat ní prodyšnosti. Některé jsou vybaveny
náležitou pozornost (viz též kapitola o spe- membránami typu GoreTex, při kvalitně
cializované výstroji pro speleoalpinismus). zpracovaném koženém povrchu to však ne-
Dobrá bota je jedním z prvních předpokla- ní nutné. Je lepší, jsou-li vybaveny drážka-
dů úspěchu. Proto si musíme uvědomit, co mi pro upínání ledovcových stoupacích že-
od bot a jejich jednotlivých částí požaduje- lez (tzv. maček – viz též dále).
me. Zimní pohorky, boty určené pro pobyt
Podrážka musí zajišťovat tření, a tím za- převážně ve vysokých polohách s převažují-
braňovat podklouznutí na všech podkla- cím pohybem po sněhu a ledovcích. Jsou
dech, vydržet značné zatížení, nezanášet jakýmsi mezistupněm mezi pohorkami
se blátem a kamínky, neklouzat za vlhka. a zimními skeletovými botami. Membrány
Vnitřní stavba boty musí zajišťovat celko- v případě těchto bot obvykle postrádají
vou tuhost boty, tlumit nárazy při došlapu, opodstatnění, neboť dobře ošetřovaná ků-
izolovat. Vložka musí tepelně izolovat, po- že má podobné vlastnosti, avšak membrá-
dílet se na tlumení došlapu, odvádět pot. na pod koženou vrstvou by se při ošetřová-
Svršek musí být odolný proti vodě, mecha- ní kůže, náročném používání v prašném
nickému opotřebení, musí podpírat nohu prostředí atd. mohla ucpat a způsobit na-
v náročném terénu a při tom všem musí být prostou nepropustnost. V poslední době
prodyšný – odvětrávat vnitřek boty. Do leh- jsou však vyvíjeny např. firmou Gore nové
čích podmínek jsou výhodné boty doplně- typy membrán, které by mohly vyhovovat
né membránou umožňující odvětrávání, i pro toto použití. Zimní pohorky jsou v po-
přitom však nepropouštějící vodu, tedy ze- slední době prakticky ve všech případech
jména membrány GoreTex a Comtek. Do vybavovány drážkami pro rychloupínací
všech bot je vhodné používat speciální tre- mačky.
kingové ponožky neobsahující materiály Skeletové pohorky jsou plastové, sko-
kondenzující vodní páry, ve kterých by se řepinové horské boty s vyjímatelnou vnitř-
noha zbytečně potila, přestože kůže i mem- ní botičkou, jsou určeny výhradně k pohy-
brána by byla schopná většinu vodní páry bu v extrémních podmínkách a pro použití
propustit – zkondenzovanou vodu však již stoupacích želez. Nejsou vhodné do někte-
ne. Do horských, trekingových, ale i speleo- rých terénů. Použití naleznou zejména při
logických terénů jsou nejvhodnější různé zimních akcích nebo na ledovcích, ne však
druhy pohorek. tehdy, je-li nutné např. v nástupech překo-
Trekingové pohorky, tedy kotníkové návat delší úseky mimo sníh a led. V tako-
lehké pohorky, obvykle s vibramovou pod- vém případě se více hodí zimní pohorky.
rážkou, svršek mívají z kombinací syntetic- Skelety, přestože k tomu nejsou prvopláno-
kých tkanin s různými membránami a kůže vě určené, lze rovněž použít jako obuv pro
– jsou vhodné do středně těžkých terénů, skialpinismus. Většinu z nich lze kombino-
mimo vysloveně zimní období a pro chůzi vat se skialpinistickým vázáním. To je velmi
s lehčím batohem. výhodné např. při zimním lezení, kdy jsou

O B U V, O D Ě V A D O P L Ň K Y
lyže používány pouze v lehkém terénu, ja- celogumové nepohodlné botky stahující
ko pomůcka pro přiblížení k místu nástupu. nohu, které však umožňují využívat na ská-
Skialpinistická lyžařská obuv je na le či umělé cvičné stěně i nejmenších ne-
trh dodávána většinou výrobců lyžařských rovností. Ve vysokých horách, ale i v jesky-
bot určených pro sjezdové lyžování. Jedná ních je jejich využití velmi sporadické,
se o boty skeletové s upínacími přezkami, ovšem v některých extrémních případech
vibramovou podrážkou a různě konstruo- nezbytné. Používají se zejména při skalním
vaným zařízením, které umožňuje fixaci lezení, boulderingu, ale i při lezení ve vele-
nohy pro sjíždění. Botu lze „nastavit“ buď horách, dokud mají prováděné výstupy
na výstup, kdy ji lze v kloubu ohýbat, nebo převážně skalní charakter. Klasické, kotníč-
kloub zafixovat pro sjezd. Podobně jako kové lezečky, určené hlavně na celodenní
skeletové pohorky bývají opatřeny vyjíma- horolezecké túry ve středních velehorách,
telnou vnitřní botičkou. V zásadě existují jsou dnes spíše na ústupu. Pro moderní
dva typy těchto bot. Tvrdší, určené zejmé- směry ve skalním a volném lezení je na vý-
na pro sjezdy, a měkčí, ve kterých lze i rela- běr celá řada bot zejména s různě tvrdou
tivně pohodlně chodit a lézt. Pro extrémní podrážkou, což má zásadní vliv na adhezi.
sjezdy se používají také klasické sjezdařské Měkčí boty jsou vhodné pro lezení na tření,
boty. například při pískovcovém lezení, tvrd-
Další outdoorová obuv; poněkud od- ší, často s velmi pevně až bolestivě staženou
lišnou kategorií tvoří outdoorové boty nohou, se uplatní při lezení na lištách
a trekingové polobotky, které však jsou a drobných výčnělcích, např. na vápenci.
vhodné jen do velmi snadných terénů s leh- Lezečky se často pořizují velmi těsné, i o čís-
kým batohem. Často je používají skalkaři lo menší než je normální velikost nohy. To
pro přesuny ve skalních oblastech mezi jed- má význam při lezení ve vyšším stupni ob-
notlivými výstupy. Uplatní se i ve městě. tížnosti, na drobných stupech či lištách.
Zajímavé a pro mnohé účely velmi praktic- Těsně sešněrovaná noha v botě se na ma-
ké jsou turistické a trekingové sandály: lých stupech lépe udrží, a lze tak využít
Jedná se o sportovní sandály s relativně vy- opravdu malých nerovností. Na druhou
sokou, pevnou podrážkou a dobře řešený- stranu je holý nerozum pořizovat takto
mi stahovacími řemínky, především na pa- malé boty např. na celodenní výstupy ve
tě. Jsou velmi vhodné na přezutí nebo při středních velehorách a v nižším stupni ob-
brodění. Uplatní se však i při vycházkách tížnosti. Lezení se pak stává zbytečným utr-
členitějším terénem. Jsou vhodné pro let- pením, které může vést k nesoustředěnos-
ní procházky. Někdy jsou používány i pro ti, chybám a závažným úrazům. Je tedy
lehčí terény při roklování (canyoingu). K ne- nutné lezečky pořizovat s ohledem na indi-
zaplacení jsou na velkých akcích při ná- viduální nároky. Univerzální lezečky ne-
ročném trekingu, akcích expedičního cha- existují, pro začátečníky, kteří polezou ze-
rakteru, nebo jiných dlouhých pobytech jména v níže klasifikovaných obtížnostech,
v horách, kdy umožňují přezutí a odpočinek by však první lezečky měly patřit spíše do
nohám. Jejich uživatel si však musí být vě- kategorie pohodlnějších; dobrou volbou
dom, že je v nich kotník zcela nezpevněný. pro běžné skály i menší hory jsou i kotníč-
Speciální lezecká obuv; poslední ka- kové lezečky s tvrdší podrážkou, zatímco
pitolou jsou boty speciální: Mezi ty patří na pískovcové lezení některý z pohodlněj-
především lehké boty s podrážkou z hlad- ších modelů s podrážkou velmi měkkou.
ké přilnavé gumy určené pro skalní výstupy Pro použití ve středních velehorách se také
(popř. pro skalní lezení), takzvané lezečky. vyrábějí lezečky, které mají na patě profilo-
Prodávají se v nejrůznějších variantách, od vanou podešev, která usnadňuje sestup
kotníčkových pohodlných bot, až po téměř (připomínají boty na zajištěné cesty).
Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

67
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku S rozvojem turistické disciplíny lezení na se pasáže chodecké a lezecké střídají příliš
„uměle zajištěných cestách“, tzv. via ferra- rychle na to, aby se turista při jejich zdolá-
ta nebo též klettersteig, tedy horolezecký vání pravidelně přezouval. Tyto boty lze
terén zpřístupněný turistům, kteří zde pro s jistou výhodou používat i při lehčích celo-
své jištění, ale i přímo postup mají nataže- denních horolezeckých túrách charakteru
né ocelové lano, a místy i přidány železné skalního lezení ve středních velehorách.
kramle jako schody (více viz kap. 4. Další al- Do oblasti speciální obuvi patří i boty
pinistické disciplíny, str. 283), vznikly i spe- pro extrémní výstupy ve smíšených teré-
ciální lezečky určené výhradně pro tuto dis- nech (tzv. mixech). Jedná se o pohorky, kte-
ciplínu. Jedná se o boty při prvním pohledu ré jsou uzpůsobeny pro připnutí speciál-
připomínající nejměkčí z modelů lehkých ních maček do mixů, jsou vyšší než běžné
trekingových pohorek, od kterých se však pohorky a nad podrážkou jsou opatřeny
liší podrážkou. Zadní část a podpatek jsou pruhem velmi odolného plastu nebo gumy.
opatřeny „normální“ profilovanou podráž- Jiné takové boty jsou zase určeny pro zá-
kou, přední část, zejména špička boty, je vodní lezení v ledu – jedná se o velmi lehké
však podlepena přilnavou gumou jako le- botky (pro krátké použití při časově ome-
zečka. Tyto speciální lezečky zaručují jistý zeném vrcholném sportovním výkonu) pří-
komfort při celodenních túrách i v situa- mo opatřené hroty (dva vepředu, jeden trn
cích, kdy se lezení často střídá s normální na patě). O těchto specialitách se však pro
chůzí, umožní poměrně bezpečný sestup naše účely není zapotřebí více šířit.
v travnatých svazích a oproti normálním
pohorkám zvyšují i komfort lezení. Pocho- Oděv do horských podmínek
pitelně, podobný kompromis má řadu ne- Při oblékání a přípravě oděvů na cestu
výhod, je však optimální volbou pro cha- bychom si měli nejprve uvědomit (tj. dobře
rakter většiny uměle zajištěných cest, kdy promyslet), do jakých podmínek se chystá-
a) b) c)
d) e) f) g)
Obr. 75 Lezecké a turistické boty a) lezečky, b) kotníkové lezečky, c) turistické sandály,

d) trekingové pohorky, e) pohorky, f) zimní pohorky, g) skelety

me. Tlusté zimní bundy se obvykle hodí jen mají Powertex a GoreTex, z těch levnějších
tam, kde panuje věčný mráz, a kde před- membrán jsou nejlepší materiály Hydrotex,
pokládáme, že budeme trávit dlouhé hodi- Akvatex, Osmosis, pozor na bundy se Sym-
ny na jednom místě. Pro pohyb se nehodí. paTexem, který sice udrží nadstandardně
Přehřívající se organismus reaguje zvýše- vysoký vodní sloupec /180 m/, ovšem vod-
ným pocením, což vede ke zvýšení vlhkosti ních par je schopen propustit pouze 3–4 l
a v konečném důsledku snižuje tepelný za 24 hodin na ploše celé bundy, tedy ve
komfort. Při pohybu bychom se měli pohy- srovnání např. s Powertexem, který udrží
bovat na dolní hranici tepelného komfor- sloupec 30 m a propouští 19 l v průběhu 24
tu. K tomu lze s největším úspěchem využí- hodin na jednom čtverečním metru, je bun-
vat princip postupného navlékání vrstev: da se SympaTexem prakticky nevětraná.
1. vrstva: spodní prádlo (mezi jeho zá- Pro srovnání GoreTex udrží vodní sloupec
kladní vlastnosti patří schopnost odvádět 45–80 m a je schopen odvětrat 8–12 l za
vlhkost od těla, podle podmínek být do ji- 24 hodin na metr)
sté míry i izolantem, zároveň musí být po- 6. vrstva: podle podmínek buď pláš-
hodlné a z nedráždivého materiálu) těnky (tedy dokonalá izolace před deštěm
2. vrstva: běžné oblečení (různé mate- a větrem), nebo péřové komplety do ex-
riály pro odlišné podmínky, trička, košile, trémních mrazů
mikiny z moderních propustných materiálů Pozn. k principu vrstev: 4 až 6 vrstva bý-
odvádějících vlhkost, díky kterým lze ply- vá často zaměnitelná, mnohdy je vhodněj-
nule regulovat mírné změny teplot) ší některou vrstvu vynechat nebo naopak
3. vrstva: tepelná izolace (obvykle flee- prohodit – např. vynechat vrstvu 4, navlék-
ce – nebo starší bonekanové bundy, wind- nout vrstvu 6 a tu skrýt před případným
stopperové či nowindové a podobné, a ob- zavlhnutím oděvy z vrstvy 5. Podobná za-
vykle jednoduché fleece, nebo strečové měnitelnost může fungovat např. u vrstvy
kalhoty z větruodolných materiálů, někdy 2 a 3, nebo naopak, vrstva 2 nebo 3 může
v namáhaných místech vyztužených) být podle podmínek zcela vynechána.
4. vrstva: větrovka a větrové kalhoty
(šusťáky – ochrana před větrem a úniky Při volbě jednotlivých vrstev je však nut-
tepla – mají být propustné, odolné proti né znát vlastnosti jednotlivých materiálů,
oděru a nečistotám, vybavené kapsami které se v současné době při výrobě oble-
a kapucí), nebo anorak (volná větrovka s ši- čení do přírody běžně používají, zároveň je
rokými rukávy umožňujícími schovat ruce – velmi vhodné sledovat vývoj v oblasti těch-
její střih a ostatně i název je převzat od to materiálů, který je dnes velmi rychlý.
svrchního oděvu eskymáků). Tato vrstva bý- Například u spodního prádla je jeho
vá dnes nahrazena moderními materiály ve hlavní funkcí izolační schopnost, ale záro-
vrstvě třetí, nebo naopak s použitím kva- veň však musí zaručovat i odvod vlhkosti
litnějších materiálů ve vrstvě páté. Při dlou- z potu či promáčení. Musí být natolik pruž-
hých akcích se však mnoho zkušených né, aby neomezovalo volný pohyb a hlavně
horalů navrací ke „klasice“ (větrovka), už krevní oběh. Nesmí se shrnovat, je třeba
proto, že tato vrstva minimální váhy téměř dbát na kvalitu provedení švů. Obecně lze
nezabírá místo, snadno se suší a lze s ní říct, že výše uvedené nároky splňuje spor-
snáz regulovat tělesnou teplotu. Tato vrst- tovní prádlo vyrobené z moderních mate-
va může být za určitých okolností nahraze- riálů, donedávna využívaných téměř vý-
na vrstvami 5 nebo 6. hradně ve vrcholovém sportu, expedičním
5. vrstva: bunda a kalhoty z nepro- horolezectví, vrcholovém lyžování a spe-
mokavých propustných materiálů (např. leoalpinismu. Dnes již tyto materiály zdo-
s membránami, z nichž nejlepší vlastnosti mácněly takřka ve všech sportovních odvět-

69
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku vích, na všech úrovních. Použití pro úče- Do extrémních podmínek je také výhod-
ly tzv. extrémních a outdoorových sportů, né použít tzv. mezivrstvy např. z mikroper-
mezi které alpinismus, zejména ve velkých forované fólie (propouštějící pouze výpary,
horách nepochybně patří, většinou nemo- nikoli však kapičky vody), známého mate-
hou vyhovět běžné sportovní úpravy riálu GoreTex či jeho obdoby (PowerTex,
z těchto materiálů. Při rekreačním horole- SympaTex, Helly-Tech, Cyclone, Entrant,
zectví, turistice či lyžování běžně používa- AquaTex viz též výše), nebo japonských
né spodní prádlo Craft, Moira, Litex, North- membrán Gelanots, popřípadě pokovených
Face, Polartexmicra apod. postačí. Pro fólií schopných vrátit až 90 % vyzařované-
extrémnější použití, už proto, že se obvykle ho tepla (například izofólie či Rexotherm).
(s výjimkou slabých kombinéz z Litexu Znalost těchto materiálů, jejich vlastnos-
a Odlo) nedodává v podobě kombinézy, tí, ale i rozdílů mezi nimi, je důležitá při
a je poměrně tenké,často nepostačí. Z ma- plánování dlouhodobých akcí v extrémních
teriálů použitých v těchto případech lze na- podmínkách, či akce, kde i v běžných pod-
příklad do extrémních podmínek vřele mínkách lze počítat s podchlazením (např.
doporučit „nejspodnější“ prádlo – slipy, kal- vinou dlouhých prostojů, to znamená prak-
hotky, podprsenky. Naopak, pro tyto účely ticky každé složitější záchranné operace
je absolutně nevhodné prádlo z bavlny v krasovém systému či v lezeckých podmín-
(hrozí jejich propocení a následné nachla- kách v nočních horách). Jednotlivé materi-
zení, záněty ledvin, vaječníků, močovodů ály se od sebe značně odlišují, PowerTex
atd.). např. udrží relativně málo vody – není na-
Lze doporučit např. dostupné materiály prosto dokonalou pláštěnkou, přednost
buď s hydrofobními vlastnostmi – např. mu však dávají vysokohorští turisté a ex-
Climatex nebo Termatex, či triboelektrický- trémní trekaři, neboť propustí nejvíc vod-
mi vlastnostmi (vyráběné z polyvinylochlo- ních par, zatímco např. SympaTex je sice do-
ridového vlákna – např. Thermovyl (prodá- konalý jako pláštěnka, avšak propustnost
vaný též pod názvem Rhovyl nebo známý vodních par je velmi nízká.
Termolactyl od firmy Damart). Pro extrém- Rovněž ponožkám je třeba věnovat mi-
ní výšky, do ledových jeskyní či polárních mořádnou pozornost. Vyplatí se nákup
oblastí jsou určené silnější kombinézy, ob- pružných ponožek z kombinovaných mate-
vykle „flísové“ např. Technofleece. V po- riálů, kterých je na trhu již dostatek. Jedná
slední době lze opět zaznamenat návrat se především o různé typy takzvaných tre-
k „tradičním“ materiálům. Zejména do ex- kingových ponožek, které mají velmi prak-
trémních podmínek se jako nejspodnější ticky zesílené podešve. Zejména, jsou-li
vrstva vrací prádlo s velkým podílem vlny používány v kombinaci s koženými nebo
(např. Ortovox, Ullfrotté či Smartwool). membránovými botami. Nekondenzují to-
Vlna má mnoho kladů, vlhkosti pojme tiž vodu a umožňují, aby se plně rozvinula
oproti čisté syntetice víc, a udrží tak tělo lé- schopnost bot větrat. Doporučit lze i po-
pe v suchu a teple. Rovněž není tak rychle nožky z materiálu Bonekan, převlekové bo-
cítit potem, což je k nezaplacení nejenom tičky z Polartecu apod. Vždy, stejně jako
při návratu z několikadenní túry do civili- v ostatních případech, závisí zejména na
zace, ocení to i spolunocležníci v záhrabu či podmínkách konkrétní akce. Pro akce dlou-
stanu. Kromě vlny (respektive složitě upra- hodobého charakteru je nutné mít i ponož-
veného materiálu s vysokým podílem toky ozkoušené. Je nutné se vyhnout dráždi-
hoto přírodního materiálu) je návrat tra- vým materiálům apod., a mít na paměti že
dičních materiálů patrný také například na různé materiály, mohou lidé reagovat
u hedvábí, které má též vysoce ceněné odlišně. I v případě ponožek se do módy
vlastnosti. vrací přírodní materiály, jako např. vlna.

1 gové), neboť jednostranné informace pro-
dejců mohou sledovat především obchodní
cíle, a proto nemusejí být zcela úplné.
2 3
12
4 Doplňky, ochranné
a bezpečnostní výstrojní součásti
5 Jedná se o další prostředky výstroje, bez
kterých je pohyb v horách často naprosto
6
nemožný.
Horolezecká přilba, tedy bezpečnostní
7 přilba – výhradně určená pro horolezectví,
9 která splňuje těžko slučitelné požadavky,
neboť se obvykle vyrábí lehká a velmi pev-
11 ná. Skutečně dobré přilby obvykle disponu-
jí atestem UIAA. Každá horolezecká přilba
13
na našem trhu musí být testována, a jako
horolezecká také schválena, musí tedy dis-
8
ponovat patřičným certifikátem ČSN EN
10 (pak jsou tyto přilby označené značkou CE,
14
v případě, že disponují rovněž certifikátem
UIAA, pak i touto zkratkou a logem).
Obr. 76 Požadavky na bundu 5. vrstvy Ochranných horolezeckých přileb je na
1 kapuce s pevnějším kšiltem, někdy stahování našem trhu v podstatě nepřeberné množ-
kapuce shora, 2 zapínání kapuce přes spodní část ství. Všechny splňují základní požadavky
obličeje (suchý zip), 3 vysoký límec, 4 zdrhovadlo (parametry dané státní, resp. evropskou
límce, 5 zesílení ramen, 6 suchá kapsa,
7 větrání, 8 zesílení loktů, 9 stažení v pase,
bezpečnostní normou), liší se však v prove-
10 stažení rukávů (suchý zip), 11 dvojité zapínání dení a pochopitelně i cenou. Komfortnější
(zip + suchý zip nebo zip + druky), 12 dvojitý modely, využívající dražší materiály, mívají
jezdec na zipu (zip lze zespodu pootevřít), cenu vyšší. Ne vždy je nutné kupovat právě
13 stahování dolního okraje bundy, komfortní a velmi drahý model. Běžné čin-
14 u univerzálních modelů bund je někdy nosti např. na skalách vyhoví jakákoli přil-
možnost vepnutí vnitřní fleece bundy, která však
může být používána i samostatně
ba, podstatné je, jak uživateli „sedí“. Přilba
se musí pohodlně nosit, nesmí se na hlavě
Buď se používají speciálně upravené vlny, hýbat, pohodlná musí být vnitřní konstruk-
nebo podíl přírodní vlny obsahují další pou- ce, která přímo doléhá na hlavu, i pod-
žité materiály, popř. lze vidět i vícevrstvé bradní řemínek. Přilba musí být konstruo-
ponožky do extrémních podmínek, kde na- vána tak, aby v žádném případě nemohla
př. vnitřní vrstvu tvoří příze Schoeller z hlavy spadnout, popř. aby se při pádu lez-
Polycolon a vnější prvotřídní česaná vlna. ce nemohla posunout do nevhodné polohy
a sama lezce zranit (to však spíše svědčí
Základní pravidlo pro výběr a používá- o špatném nastavení celého systému ře-
ní oděvu v extrémních podmínkách: boj mínků přilby – volná přilba se může stát
s chladem = boj s vlhkostí. Pouze suchý příčinou úrazu např. nosu, sveze-li se
oděv poskytuje tepelný komfort, vlhkost zprudka při dopadu na překážku po hlavě
vždy snižuje tepelnou izolaci. směrem dopředu).
Při nákupu se vždy doporučuje získávat Pro pohyb v horách je vhodné mít přilbu
nebo alespoň konfrontovat informace z ví- masivnější a sice s otvory pro odvětrávání,
ce zdrojů (prodejci, výrobci, zkušenější kole- ale s menšími, do kterých se nelze trefit ani

71
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku malým kamenem. Výhodné rovněž zejmé- dají pořídit v prodejnách s lyžařskou výba-
na na horách je, není-li přilba navzdory vou, teplejší se obvykle prodávají ve speci-
předchozím požadavkům příliš těžká (aby alizovaných horolezeckých prodejnách.
nezvyšovala váhu zavazadla při transpor- Více o přilbách rovněž v části o výstroji
tu). Právě tyto hůře slučitelné požadavky pro speleoalpinismus.
naplňují obvykle ty dražší modely, využíva- Na přilby se vztahuje norma ČSN EN
jící drahé materiály. 12492 Horolezecká výzbroj – Přilby pro ho-
Pro běžné užívání netvoří nijak vyšší vá- rolezce – Bezpečnostní požadavky a zku-
ha přilby zvlášť významný limitující faktor. šební metody
Při výběru se tedy na váhu nemusí brát pří- Rukavice: Velmi důležitým doplňkem
liš zřetel. Rozhodujícími faktory by měla jsou i rukavice, které tvoří ochranu rukou
být komplexní ochrana hlavy v předpo- před zraněním, vysycháním pokožky a pře-
kládaných nejnavštěvovanějších terénech devším zimou. Rukavice volíme podle pod-
a pohodlí uživatele při jejím nošení. Lepší mínek, (viz dále v části Výstroj pro speleo-
je volit přilbu schopnou dobře odvětrávat, alpinismus), pro lezení ve stěnách (zejména
pro léto je pochopitelně vhodnější volit pak v pískovcových spárách) často jen rela-
světlé barvy, které méně absorbují energii tivně těsné a pevné kožené rukavice bez
ze slunečních paprsků. Nezanedbatelným prstů chránící ruce před odřením, pro po-
faktorem může být snadnost upevnění sví- hyb ve vysokých polohách a v extrémních
tilny na přilbu. podmínkách zase velmi teplé rukavice pal-
Pro použití při skalním lezení a na umě- cové.
lých stěnách, kde nehrozí padající kamení Pro tento účel se nejlépe osvědčily vrst-
a jedná se tedy pouze o ochranu před ná- vy podobně, jako u oblečení. Vnitřní slabé
razy, jsou určené velmi lehké přilby, z tvr- rukavice prstové (podle potřeby slabší či sil-
zených polystyrénů. nější od slabých vlněných či „síťovek“ –
Velmi důležité je, aby v zimních pod- Moira až po silné vlněné, či „flísové“), silné
mínkách přilba umožnila nasazení přes če- teplé palčáky z fleece či polartecu, a svrch-
pici nebo kuklu. Lepší je tuto možnost před ní ochranné palčáky z pevné tkaniny s vo-
odjezdem vyzkoušet. Pod přilbu se hodí doodpudivou úpravou, nahoře stahovací,
pouze čepice bez bambulí, je vhodné mít a dostatečně široké, aby se do nich vešly ru-
jednu slabší čepici určenou především k no- kávy větrovky. Pro lehčí túry lze obě svrch-
šení pod přilbou. Do velkých mrazů se hodí ní vrstvy nahradit jedněmi dvouvrstvými ru-
kukla. Slabší kukly (např. Moira) se obvykle kavicemi, je však nutné počítat s tím, že ty
se hůř vysouší. Do extrémních podmínek se
vyrábějí i rukavice plněné peřím. Jsou po-
měrně drahé, a proto se i k těm používají
svrchní ochranné převleky.
U rukavic, jako u každé jiné části výstro-
je, je především nutné volit podle podmí-
nek předpokládané akce. Pro lezení či ma-
nipulaci s cepínem je vhodné mít rukavice
zesílené nebo opatřené ochranou a ne-
klouzavou vrstvou na úchopných plochách.
V různých podmínkách lze s výhodou vy-
užít i rukavice opatřené membránami po-
dobně jako bundy (např. Windstopperová
membrána ve „flísáčích“, nebo GoreTexová
Obr. 77 Horolezecké přilby v převlečných palčácích). Je však třeba mít

na paměti, že ne vždy to je zapotřebí a na- né nebo membránové (obdoby materiálu
opak, že drahé GoreTexové palčáky může- GoreTex), mnohdy s rozpínacím zipem po
me zcela zničit nebo ztratit při lezení. celé své délce, překrytým ještě záložkou se
Rukavičky s membránou Windstopper zase suchým zipem. Návleky musejí dobře držet
budou naprosto skvělé na běžkách v teplo- na lýtku pod kolenem (ale netísnit a ne-
tách mírně pod nulou, avšak do většího znemožňovat tak prokrvování) a být dobře
chladu přes ně stejně musíme přetáhnout připevněné k botě. Připevnění na botu je
další vrstvu a naopak v teplotách vyšších, obvykle řešeno popruhem vedeným pod
okolo nuly či nad ní nás při lezení, kdy je botou, kde se zaráží o podpatek, a háč-
ruka často ve styku se sněhem, membrána kem, který se zaklesává do tkaniček nad
jen málo ochrání před pronikajícím vlhkem spodní částí jazyka boty, takže chrání před
a rukavice s membránou se budou hůř su- vniknutím sněhu či vody i do stahování bot.
šit. Pak je vhodnější volit právě nejjedno- Pásek pod botou (pokud tak neučinil už
dušší a nejlevnější rukavice, které lze ales- výrobce) je výhodnější nahradit slabým
poň částečně usušit i pod bundou, a další ocelovým lankem, neboť na tkaninu i kůži
stejné mít v záloze. se často lepí mokrý sníh a měkký led, což je
Návleky: K doplňkům patří i tzv. kama- nejenom nepříjemné, ale neodstraňujeme-
še, neboli návleky. Jedná se o trubku ze sil- li jej pravidelně, může to být i nebezpečné,
né tkaniny navlékanou na lýtka a kryjící protože veliká ztvrdlá bakule sněhu pod
mezeru mezi botou a nohavicí. Jejich hlav- podrážkou znemožňuje bezpečné došláp-
ním účelem je zabránit pronikání vlhkosti nutí a vychyluje z rovnováhy.
nebo sněhu do bot shora. Brání však i za- Zdroj světla: Pro pohyb v extrémních
padnutí štěrku, písku a jiných předmětů podmínkách, ale i na celodenní výlet by
do bot. Pro různé podmínky volíme odlišné měl být samozřejmou součástí vybavení
návleky, pro chůzi mokrou trávou obvykle i zdroj světla. Pro účely trekingu i alpinismu
stačí lehké silonové, které se dobře suší. jsou nejvhodnější horolezecké čelové svítil-
Sice se rychle promáčí, ale obvykle stačí ny – tzv. čelovky, o jejichž vlastnostech se
ochránit kalhoty a boty před zbytečným za- není potřeba příliš šířit. Platí pro ně stejná
máčením. Pro pohyb v relativním teple jsou pravidla jako pro zdroje světla při speleo-
nejlepší co nejlehčí, neboť pod těžkými alpinismu (viz dále) a je dobré dávat před-
nepropustnými návleky se člověk snadno nost světlům od renomovaných firem. Pro
zapotí. Pro pohyb ve sněhu a ledu se pou- běžnou turistiku stačí i lehká čelovka se sla-
žívají pevné návleky, často zcela nepropust- bým zdrojem, která umožní nejnutnější
osvětlení v případě opožděného návratu
na základnu, tedy zpravidla do horské cha-
ty, kde lze vybité články vyměnit.
Pro treking, horolezectví či velmi těžké
a několikadenní túry je vhodnější silnější
svítilna. V každém případě však je u každé-
ho světla nutné klást důraz na spolehlivost.
Pořizovat si tedy takovou baterku, která
nás v nejkritičtějších momentech „nenechá
ve štychu“. Vhodné jsou světelné zdroje
kombinující různé úsporné diody a žárov-
ky. V normálním režimu lze šetřit zdroj
a svítit několikanásobně úspornějšími dio-
dami, které dávají dobré prostorové osvět-
Obr. 78 Návleky lení, a reflektor s žárovkou používat pouze

73
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku tehdy, kdy je při nějaké činnosti nutné po- sluneční brýle použitelné pro každodenní
svítit si na větší vzdálenost. Do hor je vhod- potřebu), a většina jejich typů má postranní
nější volit svítilnu se zdrojem na delším ka- krytky proti pronikání světla ze stran, proto
belu, aby jej bylo možné odejmout z pásku snižují např. schopnost periferního vidění.
čelovky. Zdroj tak může být schován v tep- Slunečních brýlí se vyrábí celá řada, ne
le pod bundou. V chladu se poměrně velmi všechny jsou však vhodné pro použití v ho-
rychle vybíjí. rách. Kromě speciálních ledovcových brý-
O jednotlivých zdrojích a spotřebičích se lí doporučujeme mít ve výbavě na běžnou
dočtete více v části této kapitoly o světle do akci – přechody, turistické lezecké pobyty
podzemí. apod. ještě jedny obyčejné sluneční brýle
Ledovcové brýle s UV filtrem: Pro pro běžné nošení (popř. aby bylo alespoň
všechny výlety do hor jsou sluneční brýle nouzově čím nahradit ledovcové, v případě
naprostou nezbytností, neboť jejich nepou- ztráty či poškození), a naopak pro akce ex-
žíváním v ostrém a jasném světle vede k ne- trémnějšího charakteru zase mít v záloze
bezpečí poškození zraku, hrozí však i do- brýle lyžařské s tmavými skly a spolehlivým
časné, velmi bolestivé poškození (zánět filtrem, ke kterým lze mít i výměnná skla
spojivek) a jeho opakování zvyšuje riziko pro různá použití. Lyžařské brýle dobře
vzniku šedého zákalu. Používáním brýlí na chrání obličej v případě zhoršeného poča-
ledových pláních, které i v podmračeném sí a v kombinaci s kuklou jsou v horších
dni odrážejí značné množství záření, je sa- podmínkách k nezaplacení. Pamatujte, že
mozřejmostí. Takové brýle musejí být leh- obecně brýle nejenom chrání zrak před ult-
ké, skladné, spolehlivé, chránit oči proti zá- rafialovým zářením, ale i nebezpečnou
ření i odštěpkům z ledu, používáte-li také složkou záření infračerveného a rovněž
dioptrické brýle, je dobré vybrat takový typ usnadní orientaci při zhoršených podmín-
ledovcových brýlí, pod který se dioptrické kách, jako je mlha či padající sníh, difusní
vejdou. Na ledovcových brýlích se nemá světlo apod., a v neposlední řadě chrání oči
šetřit. Je lépe vybrat raději dražší brýle od před vniknutím cizorodých předmětů (ať
renomované firmy než levné nespolehlivé už sněhu, ledu, nebo v nižších polohách
brýle, které se brzy rozpadnou nebo se na třeba hmyzu).
nich setře UV filtr. Na druhou stranu, je lep- V případě, že přijdete během akce o brý-
ší počítat s tím, že o ledovcové brýle lze při- le, netřeba zoufat. Důležité je však i nadá-
jít při mnoha nejrůznějších příležitostech, le chránit oči, nejlépe improvizovanými
takže je třeba mít s sebou brýle záložní, ale brýlemi, jaké používali od nepaměti např.
hlavně nelze s čistým svědomím doporučit eskymáci při pohybu na ledovcích. Jedná se
nákup těch zcela nejdražších – tedy: o jakousi škrabošku (eskymáci ji vyráběli ze
Rozhodně je dobré nekupovat nejlevnější slabé, dobře vydělané kůže, lze však použít
brýle v podřadném obchodě se sportovním i pruh látky či kůry nebo lýka ze stromů, ja-
zbožím, ale vybrat si své brýle přibližně ze koukoli fólii apod.), ve které jsou u očí vy-
středu cenového spektra ve specializované říznuté jen úzké štěrbiny tak, aby jimi sice
horolezecké prodejně, a nechat si poradit bylo vidět, ale aby odstínily největší záření.
odbornou obsluhou. Brýle by měly spoleh- S ochranou proti slunci souvisejí i opalova-
livě chránit oči, a to i před odraženými pa- cí a regenerační krémy s vysokým UV fak-
prsky zespoda a ze strany. Klasické ledov- torem. Je totiž nutné počítat se spálením.
cové brýle, tedy konstruované speciálně Nejen, že má slunce ve vyšších polohách
pro ochranu očí před intenzivním světlem větší intenzitu, ale jeho odrážení od ledov-
ve vyšších výškách, propouštějí obvykle jen ců ji ještě násobí (zatím se každý spálil).
do 10 % veškerého viditelného světla (opro- Regenerační krémy by měly mít zvýšený
ti cca 15–25 %, které propouštějí běžné obsah kalcia.

Sítě proti hmyzu a repelenty: Mezi dit z toho patřičná opatření. V řadě zemí
doplňky patří i sítě proti hmyzu a jiné ha- a mnohdy i ve značných výškách se lze
věti, které jsou nutné zase v nižších polo- např. setkat s nebezpečnými hady, v jiných,
hách a především v tropech. Dobré je, např. polárních oblastech zase s predátory,
jsou-li moskytiérou opatřeny stany už od kteří člověka mohou považovat za vítané
výrobce, není-li tomu tak, je nutné stany zpestření jídelníčku. Kupříkladu na Špic-
a lůžka sítí přehazovat celé, ale potom je berkách je vhodnější nahradit běžný repe-
složitější zabezpečit se proti hmyzu ze ze- lent dobrou kulovnicí.
mě. Mezi klasické prostředky ochrany proti Další doplňky: K bezpečnostnímu
hmyzu patří i nejrůznější repelenty (přírod- obsahu batohu patří zejména dobrý nůž,
ní i chemické), které se aplikují na oděv spolehlivý zapalovač (nejlépe doplňovací
i odkryté části těla. Dobrou ochranou je a s výměnnými kamínky – tedy zároveň
i požívání hmyz odpuzujících prostředků s dostatkem náhradních dílů i paliva), nou-
(česnek, vitamin B apod.) – tyto pochutiny zový zdroj tepla (např. Grjelka katalitičes-
je však nutné nasadit již několik dnů před kaja, nebo sáček body-warmer a záchranná
odjezdem na expedici, aby je organismus přikrývka – izofólie), lékárnička, a signali-
začal póry vylučovat. Proti nejrůznějším pa- zační prostředky, například píšťalka a sig-
razitům (např. sametce vyskytující se hojně nální světlice, popř. dýmovnice, výstražná
v suchých stepních lokalitách v jižněji polo- svíce apod. (viz nouzový obsah batohu
žených zemích, třeba již blízkém Sloven- v kapitole první pomoc a horské záchranář-
ském krasu) se musí člověk preventivně ství), ale i pomůcky pro orientaci – mapa,
chránit, ovšem prevence má jen částečný buzola, výškoměr, navigační poltry a map-
účinek. Potom je dobré vědět, že je lze vět- níky, tabulky, blok, tužka, či v orientačně
šinou hubit například sírou. Používá se te- extrémně náročných podmínkách přístroj
dy běžné veterinární léčivo – sirný líh, po- GPS, znalci mohou použít sextant.
kud jej na konkrétní akci nemáte, je nutné Poměrně nezanedbatelnými doplňky
zvýšit příděly česneku a česnek (který obsa- jsou i hygienické a zdravotní pomůcky
huje látky hmyzu nemilé) rovněž používat a prostředky podle individuální potře-
k potírání postižených částí – buď přímo roby, ale i další předměty, které spíš souvisí
zetřený, nebo macerovaný v alkoholu. s bivakováním a tábořením, jako jídelní
Alkohol (líh) je obecně velmi přínosný. souprava (kterou obvykle pořizujeme pře-
Dokáže do značné míry neutralizovat nej- devším s ohledem na váhu), nádoby na
různější kousance – zejména, je-li apliko- transport pitné vody, termosky apod. Jako
ván bezprostředně; při potření hodně poš- nádoby na vodu obvykle nejlépe vyhovují
típaného těla plného roztočů sice chvilku buď speciální měchy, jejichž výhoda spočívá
pálí, ale brzy přináší značnou úlevu. Výše především v jejich skladnosti, nebo – a ty
uvedené prostředky jsou součástí velmi dů- poslouží stejně dobře a při lezení ještě lé-
ležitého doplňku, kterým je lékárnička ob- pe, plastikové 1,5–2 l lahve od limonád či
sahující minimálně pružné a sterilizované minerálek opatřené smyčkou na nošení, ta-
obinadlo, tišící prostředek, dávku glukózy, hání a zavěšování a obalené páskou – např.
to vše bezpečně a neprodyšně uzavřené izolačkou či kobercovkou, která nejenže
(o sestavení lékárničky pro horolezecké přidržuje smyčku v žádoucí poloze, ale má
i speleoalpinistické účely je více v kapitole zabránit poškození (proražení lahve) a do
o první pomoci a záchranářství). Používání jisté míry funguje i jako tepelná izolace.
repelentů souvisí s širší problematikou, kte- K nabírání vody je často důležité mít hadič-
rou je setkání s nejrůznější zvěří. Je vždy ku (nebo např. silnou bužírku cca 30 cm
důležité vědět, jaká nebezpečí mohou člo- dlouhou, lze použít i savou houbičku, s je-
věka potkat v konkrétní oblasti, a vyvo- jíž pomocí lze „vytáhnout“ vodu z mělkých

75
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku skalních prohlubní). Mezi základními hy-
gienickými potřebami by neměl chybět kar-
táček na zuby, už pro značnou různorodost
jeho použití, ochranné a regenerační kré-
my, mýdlo (které se lépe transportují teku-
té v plastových lahvičkách). Základní hygie-
nu je dobré udržovat vždy, když to situace
dovolí. Například takové důkladné umytí
nohou (nejen, že je po celodenní túře pří-
jemné) má značný pozitivní efekt i pro dal-
ší činnost – omytí urychluje hojení drob-
Obr. 79 Nůž určený pro záchranáře z produkce
ných ran i puchýřů a přispívá k rychlejšímu renomované firmy Victorinox; nože této firmy
zotavení. Odstranění nečistoty a potu zlep- patří mezi oblíbené outdoorové vybavení
šuje prokrvení pokožky, která tak může lé-
pe odolávat mechanickému poškození, ale tohu je proto nutné regulovat rozdělením
např. i omrzlinám. Mýdlo však používáme skupinové výzbroje atd.
zásadně jen večer, ráno a během túry se jen Nejlepší jsou pro tyto účely moderní ba-
oplachujeme pro osvěžení – zamezuje se tohy určené pro transport těžkých nákladů,
tak setření přirozené ochranné mastné které se směrem nahoru mírně rozšiřují.
vrstvy na pokožce. Podobně důležitá je Batohy určené pro pohyb náročnějšími
i pravidelná péče o nehty, neostříhané a za- terény mají tvar válcovitý, avšak obvykle
růstající nehty v zimních podmínkách zvy- bývají menší než 60 l.
šují riziko omrzlin. K dobrým návykům pat- Současné velké turistické batohy se vy-
ří i dostatečná rezerva spodního prádla značují úzkými tvary, odolnými syntetický-
(které by však ve skutečně extrémních pod- mi tkaninami, praktickými plastovými pře-
mínkách rozhodně nemělo být bavlněné). zkami a sponami, důkladně polstrovanými
S hygienou do jisté míry zase souvisí živo- ramenními popruhy a funkčně řešenými
tospráva, jejíž podceňování se může krutě bederními pásy. Výztuhy batohů bývají tva-
nevyplatit. rovatelné a vyjímatelné, umožňují posou-
vat těžiště. Zádové části bývají buď pevné
nebo častěji stavitelné. Vyplatí se pořídit si
2.1.2 BATOHY, STANY, SPACÍ PYTLE
jeden kvalitní batoh, který ušetří mnoho
A BIVAKOVACÍ VÝSTROJ
práce, šetří zdraví a při šetrném zacházení
Batohy i dlouho vydrží. Batoh s pevnými nestavi-
Batoh pro horolezecké účely vybíráme telnými zády musí být vybrán pečlivě, aby
obvykle dostatečně velký (50–70 litrů), ne- skutečně seděl. Je rovněž dobré vědět, že
boť kromě běžného turistického vybavení u současného klasického batohu je hlav-
v něm většinou transportujeme lezeckou ní zátěž na ramenou a tedy ramenních
výzbroj a výstroj. Pro speleologické akce popruzích a bederní popruh je pouze
v odlehlých oblastech, horolezectví ve vele- odlehčující, zatímco u expedičních batohů
horách bez možnosti využití ubytování na nese hlavní zátěž naopak bederní pás a ra-
chatách, ale i VHT přechody s dobou trvání menní popruhy mají stabilizační účel.
přesahující 10 dnů mimo civilizaci se často Přednosti takového batohu před done-
hodí batoh ještě větší, maximum by však dávna užívanou klasickou širokou krosnou
mělo být 90–100 l. Větší batohy jsou určené lze ocenit především v horách, kde se lze
výhradně pro extrémní pobyty a je nutné často setkat s exponovanými úseky a kros-
mít na paměti, co všechno ještě lze odnést, na, uvádějící těžiště do poněkud nezvyklé
aby tím neutrpěl samotný výkon. Váhu ba- polohy, může být až nebezpečná. Na druhé

B AT O H Y, S TA N Y, S P A C Í P Y T L E A B I V A K O V A C Í V Ý S T R O J
straně, při běžném transportu na expedi- níž bude batoh na trhu k dostání. Levnější
cích, popřípadě v oblastech, kde je nutné batohy s měkčí konstrukcí, např. většina
např. do základního tábora donášet vodu, českých a slovenských výrobků jsou však
je krosna (to jest lehká konstrukce s ra- pro řadu použití více než dostatečné – ne-
menními popruhy) téměř k nezaplacení, boť více než uvedených cca 20 kilo se v nich
neboť na ni lze snadno navazovat břemena nenosí. Je tedy vždy třeba si předem dobře
nejen těžká, ale především málo skladná rozmyslet, jaké požadavky budeme na ba-
a objemná. Krosnu je dobré vybavit beder- toh mít a potom buď zvolit drahý batoh
ním pásem, na kterém lze nést část váhy, pro extrémnější použití, nebo se spokojit
popřípadě i čelním popruhem. Nelze však s levnějším batohem určeným spíše na ví-
doporučit přenášení těžkých břemen pou- kendové akce, avšak stále ještě použitel-
ze pomocí čelního popruhu (to si mohou ným pro lezeckou dovolenou v Alpách.
dovolit nosiči v Nepálu, kde jsou k tomu od Do lezeckých oblastí a cest je vhodné
útlého dětství trénovaní), na který lze rov- mít kromě velkého transportního batohu
něž přenést část zátěže. Je však dobré mít ještě jeden, menší batoh na přenášení ma-
na paměti, že toto zatížení se přenáší ze- teriálu a potřeb pro jednodenní akce a vý-
jména na krční páteř. Současné, moderní stupy. Obvykle hovoříme o batohu útoč-
krosny do jisté míry řeší i uvedené problé- ném (určeném nikoliv k transportu, ale
my. U nás se s nimi lze však jen málokdy k útoku na vrchol), jehož objem je, podle
setkat. Shánět krosnu zahraniční výroby se individuálních potřeb a zvyklostí, ale také
vyplatí až při opravdu veliké potřebě nosit podle terénu, do kterého se chystáme, ob-
nadměrně těžké náklady. Hlavní výhodou vykle od 30 do 50 litrů. Pochopitelně, že ji-
krosny před batohem je však snadné od- ný „útočák“ budeme volit pro předpoklá-
větrávání zad. Při výběru batohu je dobré si dané využití na jednodenních turistických
právě na schopnost odvětrání dávat pozor, přechodech po vyznačených chodnících,
mnohé jsou v zádové části vybaveny poréz- kdy do něj musíme stěsnat pouze láhev
ními materiály, některé jsou řešeny podob- s vodou, svačinu a bezpečnostní obsah (mi-
ně jako krosna, to jest tak, aby se zad do- nimalizovaná lékárnička, baterka, suché
týkaly jen na několika místech. ponožky, větrovka a pláštěnka) a jiný zvolí-
Pro nejrůznější použití při všech dru- me, počítáme-li s horolezeckými výstupy.
zích alpinismu používáme většinou batoh Pak se totiž do našeho „útočáku“ musí ve-
s vnitřní konstrukcí, která zajišťuje komfort jít ještě lano a dostatečná zásoba vlastního
nošení, distribuci váhy a do značné míry je lezeckého materiálu, prostředky pro zá-
na ní závislé i odvětrávání batohu v zádové chranné akce a prostředky pro nouzové
části. Pokud má konstrukce správně pře- bivakování (tedy minimálně záchranná fó-
nést hmotnost do nosného systému (tedy lie nebo lépe žďárák – obojí viz dále). Dob-
rozložit do bederního pásu a nosných po- ře zvolený větší „útočák“ však často vyřeší
pruhů), musí být dostatečně tuhá. Zde se i problém dvou batohů, lze do něj sbalit
ovšem projevuje nevýhoda těžko slučitel- potřeby pro týdenní lezecký pobyt na hor-
ných požadavků. Opravdu pevná konstruk- ské chatě a netahat se s dvěma batohy.
ce určená k nošení nákladů těžších než cca Moderní „útočáky“ do jisté míry kopíru-
20 kg rovněž zvyšuje váhu samotného ba- jí technologické a konstrukční trendy bato-
tohu. Tu lze samozřejmě redukovat použi- hů velkých – transportních. Pro použití
tím lehčích materiálů, které si však musejí v horách je dobré dbát na stejné věci jako u
zachovávat ostatní požadované vlastnosti, velkých kletrů (konstrukce, materiál, kvalita
tedy pevnost, odolnost, nepropustnost. Je provedení, nepromokavost, odvětrávání
proto logické, že tyto materiály patří mezi zad atd.). V případě nákupu „lezeckého“,
ty drahé, a jejich použití zvyšuje cenu, za tedy zejména „útočného“ batohu je vhod-

77
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku
1
5 2
7 3
8 4
16 15
7 14
17
9
8
13
18
6
19 11
20 10
Obr. 80 Vybavení moderního turistického batohu 12

1 upevnění maček, 2 kapsa ve víku, 3 kapsa ve víku přístupná po odklopení víka, 4 víko batohu,
5 dotah víka (posuvný), 6 kompresní pásky, 7 balanční dotah, 8 nosný popruh, 9 dotah nosného
popruhu, 10 dolní boční kapsička, 11 bederní pás – „bederák“, 12 boční dotah bederního pásu,
13 přístup do spodní části batohu (variabilně lze připojit spodní kapsu), 14 přezka hrudního popruhu,
15 guma – napnutí hrudního popruhu, 16 přezka balančního dotahu, 17 druhé možné uchycení
balančního dotahu, 18 další možná místa uchycení nosného popruhu, 19 výztuha zádové části batohu,
20 rameno a paže
né dbát na to, aby byl batoh kompatibilní riálů, a používají se zejména v expedičním
s ostatní „lezeckou“ výbavou. Např. aby by- horolezectví, a i levnější varianty, které by
lo možné zaklonit hlavu opatřenou přilbou byly pro horolezecké účely použitelné, jsou
(větší batohy s pevnou konstrukcí často u nás výrazně dražší, než parametry srov-
v zaklonění překážejí), aby „bederák“ ne- natelné stany dvouplášťové, proto nemá
překážel sedacímu úvazu, případně při vyjí- cenu se o nich více zmiňovat. Podlážka
mání karabin s materiálem z poutek úvazu a vnější materiál stanů bývá z moderních
(některé specializované batohy mají pří- materiálů, které jsou pevné, odolné proti
mo oka pro lezecký materiál na bederáku), oděru, u podlážek obvykle zcela nepromo-
a aby batoh nepřekážel bezpečnému navá- kavé. Používají se tkaniny ze syntetických
zání na lano. materiálů (PES nebo PAD) a mívají zatřené
švy. Vnitřní stany bývají z prodyšné a velmi
Stany vhodné pro aktivity v horách lehké polyamidové tkaniny.
Stanů je na současném trhu nepřeberné Od stanu obvykle požadujeme, aby ma-
množství. Pro většinu z nich je již samozřej- teriál podlážky byl spolehlivě nepropustný
mé dvouplášťové provedení konstrukce. a odolný proti otěru i protržení, materiál
Svrchní tropiko chrání proti klimatickým svrchní vrstvy musí být spolehlivě nepromo-
podmínkám a vnitřní plášť zabezpečuje te- kavý, ale také odolávat slunečnímu záření.
pelnou pohodu, odvětrávání a zabraňuje Stan musí být dostatečně prostorný pro
přímému styku se svrchní vrstvou. Lehčí uložení materiálu, měl by být snadno po-
jednovrstvé stany, které by splňovaly poža- stavitelný i za velmi špatných podmínek
davky i do extrémních podmínek, rovněž (jednoduchost stavby – důležitá při stavbě
existují, avšak jsou velmi drahé, neboť se ši- za špatné či nulové viditelnosti, vichřici
jí ze speciálních a extrémně drahých mate- apod.), snadno větratelný. Počet vchodů

a absid určuje pohodlí a komfort, ovšem na Pro obvyklé široké potřeby při různých
druhé straně s nimi vzrůstá váha. Při tom formách alpinismu od pohodlného táboře-
všem by stan měl být také lehký a nepříliš ní v létě pod skalami až po středně drsné
objemný. Zejména váha stanu bývá limitu- akce při krátkých zimních přechodech sice
jícím faktorem. obvykle nevyhovují levné, lehké stany cam-
Pro podmínky, se kterými se při provo- pingové a letní, zato jsou obvykle naprosto
zování alpinismu v širším slova smyslu set- postačující stany českých výrobců, kteří se
káváme, je velmi vhodná samonosná ko- vesměs soustřeďují na výrobu stanů tzv.
pule, nebo různé geodetické tvary stanů. nižší střední třídy, ve většině zátěžových
Tedy konstrukce, které také nejlépe odolá- a spotřebitelských testů však vycházejí ze
vají větru. Pruty konstrukce bývají 2 až 3, srovnání daleko lépe než stejně veliké
pro odolnější typy 4 a více. Bývají u méně a těžké stany zahraniční, prodávané ve
extrémních stanů sklolaminátové, u stanů stejné cenové třídě. V této třídě vynikají
určených do drsnějších podmínek, ze slitin stany firem Jurek, Stanap a další. Jedná se
hliníku, u dražších zahraničních stanů ně- obvykle o levnější modely stanů tzv. tříse-
kdy i z uhlíkových vláken. (Výjimkou jsou zónních. Pro náročnější použití je vhodněj-
některé geodetické tvary stanů jako např. ší pořídit si stan třísezónní, avšak ve vyšší
od moravského výrobce Gemma, které sice třídě. Jedná se o stany řádově dražší, ale
měly sklolaminátové pruty, avšak jejich po- poměrně velmi spolehlivé. Při stanu dimen-
čet značně, podle typu stanu, převyšoval 15 zovaném pro dvě, nouzově pro tři osoby,
prutů. Gemmy byly vhodné i do extrémních jejichž váha se pohybuje mezi 3,5 až 4 kg.
podmínek, byly však těžší a hůře se stavěly Před nákupem je dobré sledovat spotře-
zejména ve větru). bitelské testy ve specializovaných časo-
Pro běžnější a méně extrémní turistiku pisech a na outdoorově zaměřených strán-
jsou vhodné také tunelovité stany, které kách a vybírat z aktuálních modelů ty
poskytují největší prostor vzhledem k za- nejlepší, neboť cenové rozdíly jsou mezi
stavěné ploše. Pro pohodlnou turistiku lze
sáhnout i po klasickém áčku, které však ne- 1
ní vhodné ani na malý výlet do hor. Musí se 2
složitě kotvit a je málo odolné proti větru. 8
Výhodou bývá velmi nízká hmotnost a příz-
nivá cena. Existují rovněž kombinace uve- 3
dených tvarů, které se snaží spojit výhody
různých konstrukcí. Nejběžnější bývají mo-
difikace kopule s tunelem, nebo u kopulí 5
bývá efektivního tunelovitého tvaru využi-
7
to alespoň na apsidy a předsíňky. To bývá
výhodné na uložení zavazadel, získání mís- 4
ta pro vaření apod. 6
Do skutečně extrémních podmínek je 9
zapotřebí pořídit si špičkový výrobek, Obr. 81 Základní požadavky na nejjednodušší
obvykle kopulový s větším množstvím dura- typ kopulového stanu
lových nosných prutů, které se vzájemně 1 křížení prutů v jednom nebo více bodech,
kříží ve více bodech. Větší počet křížení za- 2 vnější stan – tropiko, 3 vnitřní stan
(často samozhášlivá úprava materiálu),
bezpečuje větší tuhost celé konstrukce
4 podlážka vnitřního stanu, nepropustná,
a větší napnutí materiálu na ní. Takový stan zdvižená na bocích, 5 vchodová moskytiéra,
je potom schopný odolávat nejen značné- 6 připojení konců prutů, 7 prutová konstrukce,
mu větru, ale i přívalům sněhu a podobně. 8 odvětrávání, 9 kotvení stanu

79
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku a) d) c)
65 % 80 % 90 %
Obr. 82 Základní tvary stanů: Porovnání „zastavěné“ plochy stanu a její přibližná využitelnost vyjádřená
procentuálním snížením ve výšce 40 cm od základny
a) stan „Áčko“ – 65 %, b) kopulový stan 80 %, c) tunelový stan 90 %
jednotlivými modely v této kategorii spíše materiálů se podařilo vytvořit řadu velmi
zanedbatelné. Mezi spolehlivé a odzkouše- dobře izolujících pytlů, limitujícím fakto-
né patří např. zástupci třísezónních modelů rem bývá ve většině případů váha použi-
firem VauDe, Jack Wolfskin, Big Pack, tých materiálů. Je tedy třeba vždy pečlivě
Tatonka, North Face. Mnohé tyto stany vyladit poměr váhy (a dalších vlastností)
jsou vybaveny sněhovými límci, které do- a výkonu. Spací pytel volíme podle pod-
jdou ocenění i mimo zimní sezónu, kvalit- mínek. Neexistují univerzální spací pytle.
ním odvětráváním apod. Na druhou stranu V teplejších a těžších modelech bude uživa-
se jedná o stany určené pro nejběžnější teli v létě horko (a pravděpodobně v otev-
použití, kde je často limitujícím faktorem řeném spacáku nakonec nastydne), lehké
váha, proto nebývají nijak předimenzova- spacáky nebudou k ničemu v chladnějších
né. Vyšší třídou jsou už jen stany expediční, nocích. Je tedy třeba do výbavy zvolit (kom-
určené do nejnáročnějších podmínek. Od promisně) alespoň dva spací pytle podle
„normálních“ třísezónních stanů se liší ze- jejich vlastností tak, aby vyhovovaly našim
jména mimořádnou kvalitou provedení, základním nárokům na jejich použití.
robustnější konstrukcí s řadou křížení, ale Současné spací pytle z umělých vláken
zejména použitými materiály. Ty jsou sice (dutá vlákna a mikrovlákna) se svými tepel-
stále ještě podobně lehké jako materiál ně izolačními vlastnostmi již téměř vyrov-
používaný na stany v předchozí kategorii, nají peří, které v některých ohledech před-
ale mimořádně odolné. Také však mimo- čí svými dalšími výhodami – neabsorbují
řádně drahé. Expediční stany jsou naprosto vlhkost, měly by „hřát“ i mokré, snadno se
nezbytným vybavením při výškovém horo- suší, své vlastnosti si zachovávají delší dobu
lezectví, polárních akcích i extrémních pře- než peří, nezpůsobují alergie, nejsou ohro-
chodech. ženy plísněmi a mikroorganismy, které
by mohly zhoršit jejich izolační vlastnosti,
Spací pytle a hlavně je lze prát (nejlépe ruční praní při
Základní funkcí spacího pytle je tepelná teplotách do 40 °C a s použitím některého
izolace, kterou ovlivňuje řada faktorů (od prostředku na praní vláken, které lze poří-
kvality izolační podložky – viz dále – přes dit ve specializovaných outdoorových ob-
vlhkost vzduchu, větru až po vlhkost izo- chodech).
lační náplně samotného pytle). Různými Na druhou stranu do skutečně extrém-
konstrukcemi spacích pytlů a použitím řady ních podmínek lze doporučit jedině péřový

spací pytel. Mikrovlákna a dutá vlákna jsou konzultovat minimálně na dvou místech
ideální do teplot kolem 0 °C. Jejich další (prodejnách). Kromě použitých materiálů
vrstvení je málo efektivní a neúměrně stou- je vhodné si spací pytel řádně prohlédnout,
pá váha spacího pytle. Nejkvalitnější (ne- ozkoušet jeho sbalitelnost, zhodnotit pro-
jmodernější a také nejdražší) syntetická vedení švů, zipů a jejich zakrytí, zamyslet se
vlákna však lze použít i do výrazně nižších nad „uživatelskou přívětivostí“ maličkostí,
teplot. jako např. stahování kapuce spacáku, za-
Pro materiály používané pro současné teplovacího límce.
spací pytle platí totéž co pro materiály ob- Pro nákup jsou důležité orientační úda-
lečení. Existuje jich celá řada a stále jsou vy- je výrobce (pozor, teploty mohou být indi-
víjeny novější a lepší materiály. Problémem viduálně značně odlišné). Těmi jsou: 1. hor-
bývá cena. Čím lepší (tedy lépe izolující ma- ní hranice tepelného komfortu (pokud
teriál), tím vyšší cena. V určitém momentě bude překročena, bude ve spacáku nepří-
se tedy dosavadní vývoj zastavuje a umělá jemné horko – pokud není překročena na-
vlákna vyklízejí pozici peří. Aby však peří př. až násobně, lze řešit odvětráváním)
plnilo svoji funkci, musí se jednat o kvalitní 2. dolní hranice tepelného komfortu (tedy
peří vodních ptáků s co nejvyšším obsahem hranice, při které se má oblečený člověk
peří prachového, a spací pytel musí být dokázat nerušeně vyspat – alespoň pokud
udržovaný v suchu (ideálně to lze dosáh- jsou zachovány základní podmínky, spacák
nout ve velkých výškách, kde s teplotou není výrazně provlhlý, je na izolační pod-
a tlakem rovněž klesá vlhkost vzduchu) ložce atd.) 3. minimální, někdy též extrém-
a pravidelně větrán. Jeho navlhání lze vý- ní teplota (tento údaj vymezuje krajní po-
razně snížit i použitými potahovými mate- užití – tedy teplotu, při které by spací pytel
riály, např. polopropustného materiálu měl dokázat ochránit člověka před poško-
(podobný vyrábí např. Gore pod názvem zením jeho organismu chladem, jako pod-
DryLoft). chlazením či omrzlinami).
Při nákupu spacího pytle je nutné zjistit Spacák musí být dostatečně teplý pro
základní parametry použitých materiálů, předpokládané podmínky, s nízkou hmot-
prostudovat nejnovější katalogy a výběr ností a co nejmenším objemem po sbalení.
6 8 9 7
1
3
5
2
Obr. 83 Požadavky na spací pytel

1 zatažením vznikne kapuce, 2 zateplovací límec, 3 suchý zip na konci zapínání pytle, zapínání
by mělo být překryto vnější légou, nejlépe s dalšími suchými zipy, 4 dostatečné překrytí zipu vnitřní
légou, 5 zip s dvojitým jezdcem, 6 vnější materiál má vodoodpudivou úpravu, 7 náplň,
8 u peří vždy komorové šití, 9 v některých případech perforovaná fólie

81
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku Při skladování spacáků není vhodné použí- stan a je i bezpečnější z hlediska přívalů no-
vat kompresní vaky, ve kterých se dnes pyt- vého sněhu či malých lavin. V dobře posta-
le prodávají (ty jsou určeny pro transport, veném záhrabu, na dobré karimatce (viz
kdy je zapotřebí snížit maximálně objem). dále) lze skutečně dosáhnout pohody
Stlačení snižuje životnost vláken i peří. výrazně vyšší než ve stanu. Pro jeho zbudo-
Pytel by měl být skladován (vždy po dob- vání je však zapotřebí víc času a nástroje
rém vysušení) zavěšený, nebo alespoň vol- (lopaty). Na druhou stranu, např. při zim-
ně poskládaný ve vhodném obalu. ních hřebenových přechodech je stejně
prakticky celý stan nezbytné chránit proti
Bivakovací výzbroj a výstroj větru zahrabáním, a zde tedy nevýhody zá-
Bivakovací výzbrojí a výstrojí rozumíme hrabu oproti stanu padají. V záhrabech se
prostředky nutné pro bezproblémové pře- žďárák mnohdy stává nadbytečným. Okol-
nocování v situaci, kdy nemáme stan nebo ní sníh dokáže dobře absorbovat přebyteč-
jej nelze použít. Takovým základním pro- nou vlhkost zvnitřku záhrabu a při spaní
středkem je Žďárského bivakovací py- ve žďáráku (i membránovém) hrozí zapaře-
tel, tzv. žďárák (pojmenován je po rakous- ní. Vzhledem k tomu, že je z bezpečnost-
kém horolezci a lyžařském průkopníku ních důvodů stejně součástí výbavy, poslou-
Matthiasu Zdarskem), vyrobený z nepromo- ží k podložení karimatky, nebo k přehození
kavého materiálu, ve kterém lze nouzově přes spacák v případě, že ze stropu špatně
přespat, nebo jej lze přetáhnout přes spací a narychlo stavěného záhrabu kape. Pře-
pytel a zachovat si v něm relativní sucho chodem mezi žďáráky a stany jsou lehké bi-
i tepelný komfort (i když je pravda, že při vakovací stany, které nepotřebují konstruk-
použití čistě nepromokavého žďáráku je ci. Ta je nahrazována tím, že se stan zavěsí
nutné počítat s tím, že se zapaříme, a vlhko na dvě skoby zatlučené do skály.
tak možná bude větší, než budeme-li spát V kolmých stěnách, kde není jiná mož-
v drobném mžení jen ve spacáku). Použí- nost bivakování než ve visu, lze také do
vá se zejména jako nouzový prostředek, jisté míry použít žďárák (stejně je nutné spát
při náročnějších túrách by měl být součástí navázán do úvazu), v minulosti se rovněž
tzv. bezpečnostního obsahu batohu. Žďárá- používaly závěsné sítě – tzv. hamaky. Dnes
ky se vyrábějí v různých velikostech (pro se při „bigwalových“ výstupech používají
jednu až tři osoby), bývají opatřeny větrací- závěsné konstrukce s rozkládacím rámem,
mi otvory a poutky na zavěšení, pro nároč- nazývané portaledge, tedy závěsná postel,
nější akce jsou lepší membránové (Gore- která je opatřena tropikem. Ve své podstatě
Tex apod.). Pro nouzový bivak často stačí by se snad slušelo tyto konstrukce zařadit
zajistit dostatečný tepelný komfort k přeži- mezi stany, avšak na druhou stranu se jedná
tí, zejména v kombinaci s izofólií. Často se o natolik specializované (a drahé) vybavení,
používají i pro plánované bivaky při nut- že by podrobnější informace mohly poně-
nosti rychlého postupu. Pak obvykle te- kud přesahovat smysl tohoto textu.
pelný komfort zajišťuje péřová bunda
a „sloní noha“ (krátký, obvykle péřový py- Izolační podložky
tel sahající přes nohy k ledvinám, doplňují- Pro zajištění alespoň základního tepel-
cí péřovku) a účelem žďáráku je odizolovat ného komfortu je nutná izolační podlož-
bivakujícího od vnější vlhkosti. Mnozí vyso- ka. K tomu účelu se používají nejrůznější
kohorští turisté, horolezci i trekaři dávají podložky a matrace, souhrnně označova-
membránovým žďárákům přednost před né jako karimatky (podle slavné podložky
stany pro veškeré zimní podmínky, kdy lze KariMat od fy Karimor).
budovat tábor ve sněhovém iglú, či ještě Nejlehčí z nich jsou tzv. alumatky (Alu-
lépe a častěji, záhrabu. Ten lépe izoluje než Matte) – slabé podložky opatřené pokove-

nou vrstvou odrážející teplo a zajišťující su- Vařiče
cho (vhodné zejména na léto, ne však do Spolehlivý vařič je pro náročnější akce
větších výšek). Jejich předností je zejména nutností. Spolehlivost patří k základním
skladnost a velmi nízká hmotnost. požadavkům (často je například jediným
O něco účinnější jsou běžné tzv. pěnové prostředkem k získání vody z ledu), ale měl
karimatky, rovné či profilované, které by být i výkonný. Vařiče s malým výkonem
však do extrémních podmínek také nestačí nejsou ve větru a mrazu k ničemu. Dobré
(lze je však například kombinovat s alumat- je mít k vařiči dostatek náhradních dílů,
kou, nebo podložit lanem a batohem). především náhradní těsnění a k vařičům na
Pěnové karimatky mají poměrně široké tekutá paliva též drátky na čištění trysek,
uplatnění, relativně nízkou hmotnost a po- popř. kompletní opravárenskou sadu (kte-
měrně dobré izolační vlastnosti do doby, rá se k některým vařičům běžně dodává,
než prosáknou vodou. Jsou vhodné do včetně náhradních dílů). K těmto vařičům
středně náročných podmínek, kde je zaru- rovněž není od věci mít i hadičku na pře-
čen suchý stan v táboře. Je nutné k nim mít pouštění paliva, neboť např. v méně civili-
ochranný obal, který zajistí, že ani nošené zovaných oblastech mnohdy není zcela jed-
na batohu nezvlhnou. noduché naplnit palivové lahve k vařičům.
Vhodnější jsou komfortnější typy kari- Plynové vařiče: Nejoblíbenější jsou
matek z materiálu EVA, tzv. Evazote, s ně- pro svojí snadnou obsluhu vařiče plynové
kolikanásobně vyšší izolační schopností (obr. 84), kterých je na trhu veliký výběr. Je
a odolností vůči vodě, které si i při nízkých dobré vybírat vařič co nejjednodušší, na
teplotách zachovávají pružnost a odolnost. kterém se toho může nejméně pokazit. Do-
Oproti pěnovým karimatkám jsou přibližně bré je rovněž dbát na univerzálnost při-
dvojnásobně dražší, tato investice v řádu pojení ventilu a plynové kartuše, neboť
dvou tří stovek se však výrazně vyplatí. některé bombičky se ve vzdálenějších, pře-
Ochranný obal je vhodný při nošení na ba- devším neevropských oblastech velmi obtíž-
tohu, aby nedošlo k zbytečnému mecha- ně shánějí – běžný problém např. u jinak
nickému poškození. „Evazotky“ jsou opti- naprosto spolehlivých plynových vařičů
mální pro svoji univerzálnost a nabízejí Camping-Gaz, nebo moderních vařičů na
nejlepší poměr cena / váha / výkon. Do této kartuši Coleman MAX, ale i u vařičů „napi-
kategorie podložek patřila i výše zmíněná chovacích“ (kde se při nasazování vařiče na
slavná KariMat, která dala karimatkám kartuši musí narazit hrdlo kartuše hrotem
jméno. hořáku, který zde zůstane v zajištěné polo-
Do extrému však jsou nejvhodnější mo-
derní, také relativně lehké a rozměrově mi-
nimalizované nafukovací matrace, či sa-
monafukovací karimatky, které mají nej-
lepší izolační vlastnosti ze všech uvedených
podložek, jejich cena je však oproti „evazot-
kám“ řádově třikrát vyšší, vyšší je i jejich
hmotnost a mají menší životnost. Zabezpečí
však značný komfort při odpočinku.
Zajímavým využitím pěnových karima-
tek a Evazotek je možnost použít je jako
zdravotnického materiálu při improvizova-
né první pomoci. Z nařezaných pruhů se
snadno vytvoří materiál pro dlahy, fixaci
poraněné krční páteře apod. Obr. 84 Některé z plynových vařičů na našem trhu

83
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku hřevnost, ale hlavně se zplyňuje již kolem
6
4 –11 °C. Tyto teploty jsou již dostatečné i pro
5 extrémní podmínky. Vaření obvykle stejně
3
probíhá v přístřeší, kde teplota samotným
2 pobytem osob zpravidla záhy stoupne na-
1
tolik, že se pohybuje jen mírně pod nulou.
Plynové vařiče jsou velmi dobrou volbou
pro většinu použití. Uplatní se od letního
táboření, vodáckých letních výletů přes let-
ní VHT v odlehlých oblastech při kterých ne-
počítáme s tábořením nad přibližně 2 a půl
Obr. 85 Plynový vařič
až 3 tisíce nadmořských metrů až po zimní
1 plynová kartuše, 2 připojení ventilu vařiče,
3 ovládací ventil hořáku, 4 hořák, 5 vyústění horolezectví, pokud jsou používány na uva-
hořáku, 6 podstava pro nádobu ření čaje na chatě. Spolehlivé jsou i v jesky-
ních, neboť v těch, např. v našich podmín-
ze až do vyčerpání obsahu bombičky. Po- kách, neklesají teploty pod nulu, kromě
měrně velmi univerzální jsou z tohoto hle- několika výjimečných případů (ledové a pa-
diska šroubovací systémy, které používá na- ledové jeskyně). Plynové vařiče se skládají
př. Primus, EpiGaz, Coleman, nebo levný, z vlastního hořáku a plynové bomby. Hořák
lehký a mimořádně kvalitní český výrobek bývá opatřen jednoduchým ovládacím ven-
VAR, ale i řada dalších firem. Všechny tyto tilem, s různě komfortně řešenou podsta-
vařiče používají stejný typ závitu a jsou te- vou pro nádobu na vaření, někdy může být
dy kompatibilní. U plynových vařičů je nut- doplněn i závětřím kryjícím samotné vyús-
né si uvědomit, že většina směsí, kterými tění hořáku před vnějšími vlivy. Pochopi-
jsou jejich kartuše plněny, působí problémy telně, vyšší komfort obsluhy bývá vyvážen
při nízkých teplotách. Často zkapalňují již větší hmotností. Plynové vařiče se obvykle
při teplotách okolo nuly. Tzv. mrznutí plynu šroubují přímo na kartuši, která tedy slouží
však není pravidlem – je závislé na složení i jako podstava. U vyšších kartuší se tak ce-
konkrétní náplně, které se mírně liší lá souprava na vaření stává poněkud labil-
u různých firem, obvykle bývá poměr buta- ní, což firmy řeší různými podstavci, drátě-
nu a propanu od 7/3 do 8/2. Do zimy jsou nými konstrukcemi apod. Lze říct, že právě
vhodnější směsi s vyšším obsahem propanu tento moment společně s výkonem klesa-
(bod varu – resp. zplynování: –43 °C) oproti jícím zároveň s teplotou a dražší provoz
butanu (bod varu –0,5 °C), avšak propan (i když nízká pořizovací cena) jsou jediný-
musí být plněn za vysokého tlaku, proto by mi slabinami „plyňáků“. Na druhé straně
na čistý plyn bylo nutné použít těžké ocelo- pro ně hovoří jednoduchá obsluha, dobrá
vé nádoby. Rovněž je u každé směsi třeba regulovatelnost výkonu i snadná údržba.
počítat s tím, že propan se zplyňuje dřív V hořácích je po čase zapotřebí vyměnit
a je prchavější než butan, proto při odběru těsnící kroužky a pravidelně kontrolovat je
plynu na vaření bude spotřebován dřív než nutné jen těsnění u spojení kartuše s hořá-
butan, a že zbytek nebude mít v teplotách kem. Problém se zplynováním jen za vyš-
pod –0,5°C žádný efekt. Sice se vyrábějí ších teplot lze řešit tzv. chemickým ohříva-
i speciální plynové směsi do extrémních čem, který ke svým vařičům dodává hned
podmínek, jsou však dražší a hlavně u nás několik firem. Už tak drahý provoz vařiče
dosud obtížněji dostupné. Jedná se např. se tak však dále prodražuje. Řešením je
o kartuše s náplní buď propanu, butanu použít měděný plíšek (který dobře vodí
a různého množství isobutanu, nebo pří- teplo) obepínající kartuši a výběžkem zasa-
mo samotný isobutan, který má větší vý- hující do plamene u hořáku.

Vařiče na tekutá paliva: Druhou mož- 1
ností jsou vařiče na tekutá paliva. Obecně
jsou dražší než vařiče plynové a obsluha
bývá náročnější. Jsou však velmi spolehlivé,
mají široké spektrum použití a vyznačují se 7
levným provozem. Oproti svým předchůd-
cům jsou dnešní vařiče na tekutá paliva 3 4
rovněž bezpečné. Nejnovější typy jsou
schopné fungovat prakticky na libovolnou 5
hořlavinu (to lze ocenit i při delších cestách 6
do oblastí, kde by bylo problémem sehnat
plynové kartuše nebo čistý technický ben- 2
8
zin). Při použití např. petroleje nebo bio-
nafty se musejí zaměnit trysky a častěji je Obr. 87 Schéma vařiče na kapalná paliva
čistit (potřebné trysky pro různá paliva jsou 1 generátor, 2 přívod paliva pod tlakem,
obvykle k vařičům dodávány rovnou při ná- 3 směr vstupu studeného paliva, 4 směr paliva
v plynném stavu, 5 přísun vzduchu, 6 tryska,
kupu vařiče). Poslední výkřiky módy dokon-
7 výstup plynu z hořáku, 8 nádobka pro nalití
ce řeší i problém transportu tekutých paliv paliva pro inicializaci
a spojují výhody obou typů. Tyto vařiče jsou
schopné fungovat na plyn i na tekutá pali- sluhy člověk víc ocení, nebo naopak, podle
va, takže lze cestou v obydlených konči- osobních zkušeností a preferencí či podmí-
nách použitím benzinu či nafty šetřit lehčí nek konkrétní akce lze cestou k horám
plynové bombičky do horských oblastí, používat plyn, a v oblastech nad čárou ve-
resp. velkých výšek, kde větší komfort ob- getace, na sněhu, používat velmi spolehlivý
a výhřevný benzin. Hlavní výhodou vařičů
na tekutá paliva je totiž jejich spolehlivost
1 i za mrazu a vysoká výhřevnost. Tu lze oce-
nit zejména při nutnosti získávat vodu roz-
pouštěním sněhu či ledu.
7
3 Princip vařičů na kapalná paliva (obec-
ně, i když nesprávně, nazývaných „benzí-
ňáky“) je poměrně jednoduchý. Skládají se
obvykle z hořáku, lahve na palivo, jejíž
2 uzávěr lze zaměnit za pumpičku, kterou se
zajišťuje tlak v lahvi potřebný pro fungová-
1 ní celého systému, a přívodní hadičky nebo
trubičky s tzv. generátorem, kterým je ob-
5 vykle kovová trubička vedoucí okolo hořá-
3 ku od přívodní hadice k trysce hořáku (viz
obr. 87). Nevýhodou je, že pro zplynování
4 kapalného paliva je třeba systém iniciovat
teplem zvnějšku, obvykle spálením urči-
6 tého množství paliva (např. benzinu) pod
generátorem, mimo samotný vařič. Jedná
Obr. 86 Vařiče na kapalná paliva
se o nepříjemnou manipulaci s otevřeným
1 lahev na tekuté palivo, 2 regulace přívodu
paliva, 3 přetlaková pumpička, 4 přívod paliva, ohněm. Účelem je zahřátí generátoru, ve
5 hořák, 6 sklopné podpěry sloužící rovněž kterém pod tlakem hnané palivo mění své
jako podstava pro nádobu, 7 generátor skupenství. Pro „nastartování“ obvykle sta-

85
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výstroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku čí upustit trochu paliva do k tomu určené být snadno rozebíratelná, aby mohlo být
nádobky umístěné pod hořákem (a hlavně snadno udržováno těsnění pístu (obvykle
pod generátorem) a zapálit jej. Jeho vyho- kožené, které je nutné promazávat). Při vý-
ření obvykle stačí k tomu, aby se generátor běru je zapotřebí hodnotit i uživatelský
ohřál na potřebnou teplotu, a potom už komfort. Stabilitu podpěr a nosiče nádoby,
jen stačí povolit ventil přívodu a vařič za- skladnost celého systému, jeho váhu, ale ta-
pálit, generátor bude od té chvíle ohříván ké doplňky (závětří, podložky, opraváren-
teplem od samotného hořáku. ské sady atd.), které dodává výrobce nebo
U vařičů na kapalná paliva je velmi dů- které jsou na trhu a jsou kompatibilní s ná-
ležitá možnost jejich pravidelného čištění. mi vybraným typem. Samozřejmostí na ná-
Musí být tedy velmi jednoduché je rozebrat ročnější výlet je rezervní těsnění a potřeby
a složit. Je třeba dbát na možnost snadno na čištění vařiče.
čistit vnitřek generátoru a velmi důležitá je Mezi vařiči na tekutá paliva vynikají svo-
i dostupnost trysky, která, zejména při pou- jí spolehlivostí vařiče firmy MSR, které jsou
žití méně kvalitního paliva, vyžaduje čiště- však bohužel také adekvátně drahé, a stej-
ní prakticky před každým použitím. Důle- ně drahé jsou i praktické doplňky, které
žité je rovněž provedení tlakové pumpy, jsou k vařičům MSR dodávány. Mezi těmi
která je pro chod vařiče nezbytná. Je zapo- levnějšími jsou na našem trhu k sehnání
třebí, aby byla dostatečně masivní a ne- např. vařiče Coleman určené po méně ex-
podléhala snadno poškození, zároveň musí trémní použití.
2.2 VÝZBROJ PRO HOROLEZECTVÍ

A VYSOKOHORSKOU TURISTIKU
Pro výzbroj, a z ní zejména pro tu, na hraničí. Mimo Evropu se lze řídit podle to-
které závisí bezpečnost lezce, platí, že mu- ho, zda výrobek má či nemá certifikát UIAA
sí být co nejlepší, dobře vybraná a ošetřo- (pozor, zejména v některých asijských ze-
vaná. Při jejím pořizování i používání vždy mích mají tendenci tuto značku falšovat).
pamatujte na to, že horolezectví je nebez- Více o certifikaci výrobků a podmínkách je-
pečné a že nesete odpovědnost nejen za jich uvádění na trh na začátku této kapito-
sebe, ale i za své druhy. Proto: ly na str. 65.
Nekupujte vybavení z druhé ruky, po- Vždy se řiďte pokyny v návodu k použi-
kud neznáte jeho historii, tedy možná pou- tí, nepoužívejte výrobek k jiným účelům,
hým okem nezjistitelná poškození (např. než byl určen. Při nákupu výbavy, na níž zá-
v případě lan či úvazů poškození chemiká- visí váš život a zdraví, nesmí být cena hlav-
liemi apod.). ním kritériem výběru.
Včas obměňujte opotřebenou výzbroj.
Všechny součásti jisticího řetězce ztrácejí
2.2.1 HOROLEZECKÉ ÚVAZY
svoje původní vlastnosti používáním, ně-
které dokonce i pouhým skladováním, a ce- Horolezecké úvazy (úvazky) slouží k bez-
lý jisticí řetězec je přesně tak silný, jako je- pečnému navázání lezce na jisticí lano.
ho nejslabší článek. Je možné je použít rovněž pro připojení sla-
Nekupujte horolezecké vybavení, které ňovacích nebo výstupových prostředků, za
není opatřeno označením CE a návodem jejichž pomoci se lezec pohybuje přímo po
v češtině. Buďte opatrní při nákupech v za- laně.

H O R O L E Z E C K É Ú VA Z Y
Úvazy rozdělujeme na tři základní dru- a proto je s nimi jednodušší nošení batohů
hy, z nichž některé jsou krajně nevhodné (nepřekáží bedernímu pásu batohu, nedře
pro samostatné použití (tedy spolehlivě v zádové části apod.). Vis v celotělovém
slouží pouze v kombinaci s dalším druhem úvazu však není nejpohodlnější, proto se
úvazu). Zkombinováním dvou základních používá tehdy, kdy se s ním počítá opravdu
úvazů (sedacího a prsního) vznikne čtvrtý pouze jako prostředkem k zachycení pádu,
ze základních druhů, úvaz kombinovaný, který by však byl spíše výjimečným jevem.
který je ze všech hledisek nejvhodnější Při běžných horolezeckých výstupech, kdy
možností pro provozování horolezectví. hrozí pád v průběhu celého výkonu a je
nutné počítat s pravidelným slaňováním,
Celotělový úvaz případně i výstupy přímo po laně, není ce-
Celotělový úvaz (někdy starší literaturou lotělový úvaz vhodnou volbou.
chybně označovaný jako úvaz kombinova-
ný – kombinovaný úvaz vzniká kombinací Sedací úvaz
základních druhů úvazů): Jedná se sousta- Sedací úvaz (tzv. sedák; slovy normy
vu popruhů, která ovíjí horní část trupu rovněž „bederní úvaz“), který je složen
a stehna. Výrobci jej dodávají v provede- z bederního pásu a dvou pásů vedených
ní pro dospělého člověka, ale i pro děti (do kolem stehen („nohavičky sedáku“), spoje-
40 kg). Bod navázání v případě celotělové- ných popruhem. Popruh spojující nohavič-
ho úvazu je nad těžištěm těla. Nejčastěji se ky může být napevno spojen s bederním
s ním lze setkat právě v provedení dět- pásem (v takovém případě obvykle jeho
ském, neboť pro děti je jedinou možnou pokračování tvoří nad bederním pásem
správnou volbou úvazu, protože maximál- navazovací oko), nebo k němu může být
ně eliminuje možnost vyklouznutí dítěte vpředu připojen masivním popruhovým
z úvazu. Celotělové úvazy neumožňují opti- okem (tzv. slaňovací nebo jisticí oko).
mální polohu po případném pádu, jsou Vzadu jsou nohavičky s bederním popru-
však vhodné pro lezení dětí s horním jiště- hem spojeny nenosnými popruhy, někdy
ním – děti totiž mohou z běžného sedacího pouze pružnými gumovými pásy, které
úvazu snadno vypadnout, pokud se při pá- slouží k tomu, aby při pohybu udržovaly
du otočí hlavou dolů. Příležitostně bývají nohavičky ve správné poloze. Na bocích be-
celotělové úvazy používány při vysokohor- derního pásu se nacházejí poutka pro při-
ské turistice, neboť nemají bederní pás, věšení materiálu potřebného k výstupu
(tzv. materiálová poutka), v různém prove-
dení – někdy se dokonce jedná o plastová
oka mírně trčící od bederního pásu, ze kte-
rých se materiál snáze vyndává. Někdy jsou
poutka našita na sedák shora, což umož-
Obr. 88 Celotělový úvaz Obr. 89 Sedací úvazy

87
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku ňuje, aby i po zatížení materiálem poutka v bezvědomí, není však vhodné jej používat
zůstala mírně odstávat od úvazu, a opět tak už ani na rovných, dobře odjištěných a pře-
zlepšila pohodlí při sundávání materiálu. hledných horolezeckých cestách, které vy-
Sedacích úvazů je na trh dodávána celá žadují více než jednu délku lana. V případě
řada, není tedy problém si vybrat takový, vážného nekontrolovatelného pádu, nebo
který opravdu sedí. Zároveň je však třeba pádu v bezvědomí hrozí vážné poškození
mít při nákupu představu o účelu, ke kte- zdraví. V takových případech je bezpodmí-
rému bude sedák používán. Pro letní skalní nečně nutné dát přednost úvazu kombino-
lezení je obvykle vhodný lehký úvaz, který vanému (viz dále).
sedí a lezci se v něm dobře pohybuje.
Pro pohyb ve velehorách, na ledovcích Prsní úvaz
a v zimních podmínkách je vhodnější úvaz Prsní úvaz (slovy ČSN EN označovaný ja-
opatřený více přezkami (důležité jsou např. ko hrudní úvaz, v horolezecké terminologii
stavitelné nohavičky, neboť podle aktuál- tzv. prsák): je úvaz obepínající hrudník.
ních podmínek může lezec s další vrstvou Existují dva typy, buď s popruhem kolem
oděvů značně „ztloustnout“), které jdou hrudi, které na svém místě přidržují ramín-
všechny zcela rozepnout. Užitečné je, když ka, nebo tzv. křížový, nebo též „osmičkový
je sedák opatřen i přezkami na obou stra- prsák“, který je tvořen jediným popruhem
nách bederního pásu a lze tak „vycentro- překříženým na zádech. Prsní úvazy bývají
vat“ polohu slaňovacího oka v případě stavitelné a je důležité, aby byl úvaz při
mnoha vrstev oblečení. Zcela rozpojitelné používání optimálně nastavený tak, aby byl
nohavičky jsou zase důležité při natahová- na těle vypnutý, nikde neplandal, a aby při
ní sedáku přes nohy obuté ve stoupacích nádechu byla jeho navazovací oka vzdále-
železech (tzv. mačkách), nebo při skialpinis- ná asi 2 až 3 cm od sebe.
mu, kdy není kvůli nasazení sedáku třeba Při samotném použití prsního úvazu
sundávat lyže. hrozí ve visu ortostatický šok (po zaškrcení
Pro některé výstupy, např. tehdy, kdy lze okolo hrudníku a v podpaždí hrozí kolaps
očekávat dlouhé jištění ve stěnových jisti- oběhového systému). Tzv. osmičkový prsák
cích stanovištích, výstupy přímo po laně – je výrobci určen výhradně pro použití se se-
jümarování apod. je vhodný úvaz s širšími dacím úvazem (v kombinovaném úvaz), ne-
polstrovanými popruhy. boť vis pouze v tomto typu prsáku zcela
Samostatně používat sedací úvaz lze znemožňuje pohyb rukou, a rozvinutí or-
pro lezení krátkých, dobře zajištěných stěn tostatického šoku tak sám visící nemůže
(včetně umělých), kde nehrozí padající žádným způsobem aktivně zabránit. Obec-
kameny, a proto ani nekontrolované pády ně je používání samotného prsního úvazu
považováno za bezpečnostní riziko a jako
takové se nedoporučuje.
Kombinovaný úvaz
Jedná se o spojení úvazu prsního a se-
dacího a nejvhodnější formu navázání na
lano. Bod navázání se nachází nad těžiš-
těm těla a použití kombinovaného úvazu
umožňuje optimální vis v úvazu, a rovněž
zabezpečuje správnou polohu těla v přípa-
dě zachycení pádu.
Spojení sedacího a prsního úvazu se nej-
Obr. 90 Prsní úvazy častěji provádí spojovací smyčkou s mini-

KARABINY
mální nosností 15 kN, která může být ku-
latého průřezu („lanovice“) nebo mohou
být úvazy spojeny pevným popruhem. Pro 1
spojení sedacího a prsního úvazu lze rov- 9
něž použít některý z doporučených způso- 3 4 7
bů provázání lanem, jak je to znázorněno
v kap. 1. O lanech a uzlování, str. 57. 5
Pro použití kombinovaného úvazu jsou
rovněž určeny tzv. bigwallové úvazy sklá- 2
dající se z velmi pohodlného sedacího úva-
zu s velkým množstvím poutek na materiál 6
a komfortního prsního úvazu, který je rov-
8
něž opatřený poutky na materiál. Tyto úva-
zy jsou velmi oblíbené nejenom ve velkých
stěnách, ale i při celodenních horských tú- Obr. 91 Karabina
rách. Úvaz je snadno stavitelný, a proto jej 1 tělo karabiny, 2 zámek karabiny, 3 nos, 4 zobák,
5 pojistka zámku, 6 osa zámku 1., 7 osa zámku 2.,
lze používat na různě vrstvené oblečení
8 rozvor karabiny – průvlak na vložení lana,
a zároveň umožňuje převlékání – lezec se 9 oblast A – prostor pro vložení lana
na stanovišti při přidávání či odebírání vrst-
vy kalhot zajistí pouze prsním úvazem, ne- jednotlivých částí jisticího řetězce. Horole-
bo naopak při převlékání, svlékání bundy zeckých karabin existuje celá řada.
pouze do sedacího úvazu, stále však může Karabina se skládá z několika základ-
zůstat zajištěný. Komfortní prsní úvaz mů- ních částí. U obvykle používaných karabin
že pojmout většinu veškerého materiálu to je především samotné tělo karabiny
a střídající se lezci si jej na stanovišti mohou a západka, jíž se karabina uzavírá. V běž-
spolu s materiálem předávat. né hovorové „horolezčině“ se však hovoří
Výběr úvazu: Horolezecký úvaz nesmí o zámku karabiny (termín „západka“ je
být zaměněn s úvazem pro speciální použi- převzat z technicko bezpečnostní normy,
tí, například s úvazem speleoalpinistickým ve které se jako o „zámku“ hovoří pouze
nebo pracovním, neboť ty nemusejí být o „nose“ a „zobáku“ karabiny – vzhledem
konstruovány pro zachycení pádu. k tomu, že tento termín není jinde použí-
Úvazy vždy používáme kvalitní (tedy ván, přidržíme se obvyklejšího termínu zá-
schopné snést předpokládané zatížení) mek). Obvykle se karabina zavírá samočin-
a disponující patřičným certifikátem (CE, ně (pomocí pružiny, která zavírá zámek
UIAA). Na našem trhu je celá řada úvazů, tak, aby zapadl do zobáku karabiny).
které splňují vysoké bezpečnostní nároky. Karabiny musejí splňovat požadavky na
Cenově dostupnější jsou pochopitelně Čes- pevnost danou normou (ČSN EN 12275 –
ké výrobky (např. Empire Rock – HUDY, ne- Horolezecká výzbroj – Karabiny) pro daný
bo Singing Rock), které rovněž disponují typ karabiny, musejí být zřetelně a nesma-
všemi potřebnými certifikáty. zatelně opatřeny závazným označením.
Na úvazy se vztahuje norma ČSN EN Další požadavky na karabinu se liší podle
12277 Horolezecká výzbroj – Navazovací jednotlivých typů karabin (viz dále).
úvazky.
Značení karabin
Každá horolezecká karabina na našem
2.2.2 KARABINY
trhu musí mít vyznačené základní úda-
Důležitým prostředkem jištění a kotvení je. Nejpodstatnější jsou údaje pevnostní.
jsou karabiny, jejichž účelem je spojování Podle normy musí být pevnost karabiny

89
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku Obr. 93
1 2 3 Zámek
karabiny
systému
KEY-LOCK
Obr. 92 Značení karabiny
1 nosnost v podélném směru zatížení, 2 nosnost
v příčném směru zatížení, 3 nosnost v podélném
směru zatížení při otevřeném zámku karabiny
uvedena v kN (u starších karabin je však způsobem je rovněž systém KEY-LOCK (viz

možné se setkávat i s jiným značením). Čís- obr. 93), který odstranil zejména zobák.
lo udávané na karabině je mezí pevnosti, Ten totiž může při některých manipulacích
tedy hodnotou, při které karabina praská, překážet a zachycovat se za lano nebo
a nikoli hodnota běžného zatížení. Hodno- smyčku.
ty jsou udávány celočíselně, zaokrouhlené
dolů. U některých typů karabin (H, X, K) Pojistka zámku karabiny
musí být rovněž označen typ. Dále na kara- Pojistka zámku zabezpečuje karabinu
bině musí být vyznačeno jméno výrobce proti samovolnému otevření. Nejčastěji se
(nebo dodavatele) a výrobní číslo. jedná o převlečný kroužek kryjící nos a zo-
bák karabiny. Zámek karabiny tudíž nelze
Zámek karabiny otevřít bez odjištění pojistky.
Zámek karabiny slouží k tomu, aby bylo Pojistek zámků opět existuje celá řada,
možné karabinu zavřít. U většiny karabin nejběžnější je rozdělení na manuální a au-
se musí zavírat samočinně (tedy musí se tomatické. Manuální pojistky (např. šrou-
vždy po uvolnění zavřít). bovací nebo bajonetové) mají výhodu
Zámky karabin lze rozdělit podle tvaru v tom, že pojistka může být při určitých čin-
na rovné a prohnuté (prohnutý usnadňuje nostech nezablokovaná a s karabinou lze
zapínání lana a nepatrně zvyšuje rozvor ka- tedy zacházet jako s karabinou bez pojist-
rabiny) a podle provedení na klasický, tedy ky zámku. To lze ocenit zejména při složi-
výlisek, nebo drátěný. Drátěné zámky mají tějších manipulacích s pravidelným přepí-
určité značné výhody oproti zámkům klasic- náním.
kým (zámek i karabina mají nižší hmotnost, Automatická pojistka je vybavena pruži-
drátěný zámek umožňuje větší rozvor kara- nou, která vždy drží pojistku v poloze za-
biny, ale hlavně potlačuje tzv. efekt whi- jišťující zámek. Při otvírání karabiny je te-
plash – tedy skutečnost, že se karabina při dy třeba stáhnout pojistku a přidržovat
zachycení pádu může při nárazu o skálu na- ji v odjištěné poloze. V momentě, kdy po-
krátko otevřít – drátěný zámek je mnohem jistku po zapnutí karabiny uvolníme, auto-
lehčí, má tedy i menší moment setrvačnosti maticky zaskočí na své místo. Automatická
a doba takového otevření je výrazně kratší). pojistka je povinná např. u karabin na za-
Na druhou stranu drátěné zámky nemohou jištěné cesty. Její výhoda spočívá v tom, že
být vybaveny kvalitní pojistkou. není zapotřebí na zavření pojistky myslet.
Posledním možným rozdělením zámků, Přednost by vždy měly dostávat masiv-
je způsob, kterým se zámek zavře do nosu nější kovové pojistky. U plastových pojistek
karabiny. Lze tak mít (stejně jako na obráz- může snáz hrozit ztráta funkce v případě,
ku karabiny viz výše obr. 91) na horním že se prohnou („odchlípnou“), nebo do-
konci zámku osičku, která se zahákne do konce prolomení pojistky např. slaňovací
zobáku, nebo naopak, osička je na těle osmou. K prolomení pojistky však může do-
karabiny a „zobák“ je na zámku. Dobrým jít i u pojistek kovových. Pojistka je poměr-

KARABINY
ně křehká a velké zatížení nemusí vydržet. ky pouze pro speciální účely. První duralo-
K prolomení pojistek dochází opakovaně, vé karabiny se objevily koncem padesátých
v horolezectví nejčastěji právě při slaňová- let a nesly jméno svého duchovního otce
ní (nejvíc zdokumentovaných případů však Pierra Allaina. Jejich konstrukce byla odliš-
bylo zaznamenáno při jachtingu). Špatně ná od dnešního standardu, a tak měly v po-
zkontrolovaná poloha slaňovací osmy mů- rovnání s dnešními moderními karabinami
že vést k tomu, že po zatížení se osma za- kupodivu větší pevnost v otevřeném stavu.
pře do zámku a přenese veškeré zatížení Druhou obvyklou možností jsou karabi-
právě na něj. Není účinnější obrany než ny ocelové. Ocel se oproti duralu vyznačuje
pravidelná kontrola správné polohy osmy výrazně vyšší hmotností, a proto se pro ho-
před každým nástupem do slanění a před rolezecké karabiny užívá pouze ve výjimeč-
každým zatížením osmy. ných případech. Používají se pro výrobu
Existují i pojistky zámků, které jsou ještě některých modelů karabin, na které mo-
zajištěny proti samovolnému otevření poji- hou být kladeny mimořádné nároky.
stky. Taková pojistka pojistky. V některých Objevu-jí se např. jako klettersteigové ka-
případech to může být výhodné, ovšem rabiny (třeba typ K, viz dále), používají se
v případech, kdy je pojistka zajištěna např. při jednolanové technice (kromě spíše výji-
malým pružinovým zámečkem, který se mečných případů některých karabin např.
otevírá zamáčknutím malé kuličky na poji- určených k brzdění, zejména jako karabiny
stce, je dobré vědět, že podobná manipu- se šroubovacím zámkem – typ Q, viz dále),
lace může být vyloučena např. v teplých vzhledem k vysoké odolnosti proti otěru se
palcových rukavicích. Užitečnou „pojistkou často využívají jako vratný bod na cvičných
pojistky“ je plastový kryt, který lze překlo- a umělých stěnách. Uplatnění nacházejí i v
pit na zámek, a zacvaknout pouze v přípa- záchranářské praxi, technickém lezení,
dě, že je pojistka zámku plně zavřená. Kryt ale také v průmyslu. Pokud nejsou vyrobe-
zároveň blokuje samotný zámek a zmenšuje ny z nerezové oceli, je jejich povrch galva-
prostor v karabině (taková karabina je na nizován. Oproti karabinám z duralu je
obrázku 97c – Speciální karabiny). Karabiny předností ocelí (zvláště uhlíkových) vyšší
s touto pojistkou pojistky jsou určené právě houževnatost a odolnost proti lomu a v ne-
pro slaňování s osmou, jejich výhodou je, že poslední řadě i vyšší odolnost proti otěru.
zcela eliminují výše uvedenou možnost pro- Posledním materiálem, který se pro vý-
lomení pojistky. Osma se nemůže dostat do robu karabin příležitostně používá, jsou
nepříznivé polohy. slitiny titanové. Mimořádná houževnatost
titanu umožňuje vyrábět poměrně velmi
Rozdělení karabin „hubené“ karabiny, které však pevnostně
Karabiny můžeme dělit buď podle ma- vyhovují patřičným normám. Titanové ka-
teriálu, ze kterého jsou vyrobené, anebo rabiny jsou ovšem poměrně drahé, použití
podle tvaru a určení (viz dále typy karabin). naleznou všude tam, kde karabiny ocelové.
Zastavme se u rozdělení podle materiálu.
Většina karabin je dnes vyráběná z duralo- Typy karabin
vých slitin. Dural je lehký, pevný a dobře Základní karabina (typ B), je každá
odolává korozi (s výjimkou i jen mírně ky- karabina, která nesplňuje požadavky na ty-
selého prostředí), ale má i menší odolnost py H, K, D. Pevnost je stanovena na 20 kN
proti otěru a proti poškození. Vyžaduje še- v podélném směru zatížení, 7 kN v příčném
trné zacházení (alespoň oproti karabinám zatížení a 7 kN v podélném zatížení při otev-
ocelovým nebo titanovým). Nízká váha du- řeném zámku (pokud je vybavena pojist-
ralových karabin je však tak velikou před- kou zámku, není na ni tento požadavek
ností, že se jiné karabiny používají praktic- kladen). Pevnost karabin totiž výrazně kle-

91
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku
Obr. 94 Karabiny HMS Obr. 95 Karabiny typu K určené pro jištění

na uměle zajištěných cestách
sá v případě zatížení s otevřeným zámkem.
Je proto nutné se snažit předcházet sa- má být neprofilovaná, aby dobře sloužila
movolnému otevření karabiny. Stejně tak svému účelu, a proto zde konstruktéři ne-
pevnost dramaticky klesá, je-li karabina na- mohou příliš zvyšovat její pevnost. HMSky
máhána současně na zkrut, jak se občas proto nepatří k nejpevnějším karabinám.
stává při lezení na uměle zajištěných ces- V žádném případě se např. HMSka nesmí
tách a podobně. Rozvor těchto karabin mu- použít na sebejištění na zajištěné cestě
sí být alespoň 15 mm a oblast A musí po- (klettersteigu)!
jmout minimálně 2 lana o průměru 11 mm, Karabina na zajištěné cesty (typ K),
aniž by drhla o zámek. Jedná se o široce po- je karabina určená a vyvinutá pro jištění
užívané karabiny vhodné do postupového na „zajištěných cestách“ klettersteig nebo-
jištění, na manipulace atd. Pro případné se- li via ferrata (viz kap. 4. Další alpinistické
bejištění se používají tyto karabiny v přípa- disciplíny, str. 283), kde může docházet
dě, že jsou opatřeny pojistkou zámku. k vážnému zatěžování karabiny, a to i v ne-
Karabina HMS (typ H), název vznikl vhodné poloze a na zkrut. Pevnost je sta-
z německého označení pro jištění poloviční novena na 25 kN v podélném směru za-
lodní smyčkou Halbmastwurfsicherung, tížení a 7 kN v příčném zatížení. Karabina
pro jejíž založení je tato karabina vhodná. musí být opatřena automatickou pojistkou
HMSka („háemeska“) je velká karabina ob- zámku, rozvor musí mít minimálně 21 mm
vykle vejcovitého tvaru, kulatého průřezu a v oblasti A musí být prostor pro vložení
(neprofilovaná) a s pojistkou. Tělo karabiny 2 lan o průměru 11 mm, nebo ocelové lano
je masivní, a to zajišťuje vhodný poloměr o průměru 21 mm, aniž by drhlo o zámek.
ohybu lana při brzdění lanem přímo přes Jedná se o karabinu vhodnou na uměle za-
karabinu. Používá se zejména pro slaňová- jištěné cesty, popř. na sebejištění. Nepouží-
ní a jištění (každý lezec by měl být vybaven vá se pro jištění poloviční lodní smyčkou
alespoň jednou karabinou tohoto typu), (může mít menší průměr a může hrozit za-
vhodná je rovněž pro budování kladkostro- blokování uzlu).
jů nebo systémů využívajících samosvorné Karabina se šroubovacím zámkem
uzly garda nebo Rémy. Pevnost karabiny (typ Q), někdy též označovaná jako kara-
HMS je stanovena na 20 kN v podélném bina Quicklink, je dalším důležitým typem
směru zatížení, 7 kN v příčném zatížení a 6 karabiny používaným zejména ve speleo-
kN v příčném zatížení při otevřeném zám- alpinismu (v horolezectví jen pro speciální
ku (pokud je vybavena pojistkou zámku, účely). Karabiny se šroubovacím zámkem –
není na ni tento požadavek kladen). Tvar maticové karabiny známé pod názvem
této karabiny není vhodný do postupového Maillon (francouzsky maillon – vysloveno
jištění. Zároveň se jedná o karabinu, která „majon“ – znamená článek řetězu), tedy

KARABINY
tzv. majlonky. Tyto karabiny mají nejvyšší
možnou statickou pevnost (obvykle podél-
ně 25 kN a příčně 10 kN), jejich nevýhodou
je však nutnost karabinu při každé mani-
pulaci zcela rozšroubovat a opět precizně
zavřít. Tyto karabiny nejsou konstruovány
pro zachycení pádu, avšak splňují nároky
na skutečně vysokou statickou pevnost.
Zároveň po zašroubování nehrozí samovol-
né otevření, a proto se používají všude
tam, kde lze tyto vlastnosti s úspěchem
využít a kde není zapotřebí časté otevírání
a zpětné zavírání. V horolezectví se použí-
vají spíše výjimečně, např. ve „slaňácích“,
Obr. 96 Karabiny se šroubovacím zámkem,
v případě nastálo osazených expresek, kde tzv. majlonky
je majlonka tou karabinou, která drží
expresku v borháku nebo plaketě nýtu (viz a proto podléhají zcela odlišnému režimu
dále), a díky svým vlastnostem tak eliminu- testování a certifikace.
je možnost samovolného vycvaknutí z pla- Je zde na místě poznámka pro výškové
kety při zatížení a nevhodném přetočení pracovníky. Norma, vztahující se k jejich
karabiny. Při používání karabin tohoto ty- činnosti (ČSN EN 362) stanovuje, že kara-
pu doporučujeme nosit k nim rovněž pat- bina musí mít podélnou nosnost 15 kN,
řičný nářaďový klíč, karabinu jím lze lépe a hlavně, že se musí otevírat pomocí dvou
utáhnout, ale hlavně také dobře otevřít. To na sobě nezávislých pohybů (tento požada-
může být důležité v případě, že bude kara- vek např. splňuje běžná karabina s pojist-
bina vystavena velkému zatížení (např. při kou zámku – nejdřív je nutné odšroubovat
pádu) a dojde k její (byť i malé a okem ne- pojistku, a potom zmáčknutím otevřít zá-
postřehnutelné) deformaci. Pak závity na mek). Tuto normu tak nesplňuje karabina
těle karabiny a uvnitř zámku nemusejí být typu Q, neboť se pouze šroubuje (navzdory
vůči sobě ve zcela ideální poloze a při otví- tomu, že obvykle vykazuje vyšší pevnostní
rání mohou klást nečekaný odpor. parametry a z praxe je známo, že je např.
Pro zajištění osob lze doporučit pouze při použití pro připínání výzbroje – blokan-
karabiny, na nichž je vyznačená nosnost, na tů atd. výrazně bezpečnější).
českém trhu zejména pak výrobky fran- Oválná karabina (typ X), speciální ka-
couzské firmy Pequet, označené výrazem rabina, která musí mít přibližně symetric-
„maillon rapide“ a nosností. Pevnost těch- ký obrys kolem podélné osy, určená zejmé-
to karabin je stanovena na 25 kN v podél- na pro jednolanovou techniku, konstrukci
ném směru zatížení a 10 kN v příčném zatí- kladkostrojů a další technicky náročnější
žení. Tyto karabiny disponují indikací úkony. Používá se i pro sebejištění, pro spo-
správného zašroubování. K uzavření je nut- jení s blokanty a pro konstrukci záchranných
né provést alespoň 4 otáčky převlečné ma- systémů. Její pravidelný tvar zjednodušu-
tice, správné zavření signalizuje barevný je manipulaci, karabina je neprofilovaná,
proužek u závitu. a proto dobře použitelná právě při uvede-
Nebezpečné může být použití stejně vy- ných činnostech, a zejména v případech,
padajících maticových karabin, které lze kdy dochází ke střídavému zatěžování
pod názvem „řetězová spojka“ běžně kou- a odlehčování – nemá ostré ohyby, nezase-
pit v železářství nebo supermarketech. Tyto kává se u průvlaků a jde dobře otočit
výrobky jsou určeny pro stavební práce, (např. u blokantu). Na druhou stranu ji lze

93
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku doporučit zejména pro případy předpoklá- a) b) c)
daného statického zatěžování, neboť jako
každá neprofilovaná karabina obvykle vy-
kazuje nižší pevnost. Ta je pro tento typ
stanovena na 18 kN v podélném směru za-
tížení, 7 kN v příčném zatížení a 5 kN v příč-
ném zatížení při otevřeném zámku (pokud
je vybavena pojistkou zámku, není na ni
tento požadavek kladen). Rozvor těchto
karabin musí být alespoň 15 mm, oblast A Obr. 97 Speciální karabiny
musí pojmout minimálně dvě lana o prů- a) karabina Frog v expresce určená
měru 11 mm, aniž by drhla o zámek. Po- do borháků
loměr zakřivení zámku proto musí být b) karabiny se zajištěnou polohou
nejméně 12 mm. Pro svoji obvykle nižší lana určené do expresek
c) karabina typu H s „pojistkou
nosnost není vhodná pro jištění prvolezce.
pojistky“ určená pro spojení
Speciální karabiny: Mezi speciální se slaňovací osmou
karabiny řadíme ty, které se od výše jme-
novaných odlišují. Obvykle jsou určeny pro pojistky“. V tomto případě překlopné kříd-
konkrétní účel. Norma rozlišuje speciální lo, které lze zacvaknout pouze na zámek
karabiny do skoby (typ A), konkrétně urče- s plně dotaženou pojistkou. Toto plastové
né do lepené skoby, tzv. borháku, nebo křídlo zároveň chrání zámek karabiny, aby
plakety nýtu (např. karabina Frog od firmy se o něj nemohla opřít slaňovací osma v ne-
Kong viz obr. 97a). Konstrukce této karabi- příznivé poloze, která by mohla vést k pro-
ny umožňuje zatížení pouze jedním smě- lomení pojistky. Tato karabina je speciálně
rem a nedovoluje samovolné otevření. určena pro spojení se slaňovací osmou
Hodí se však pouze pro případy ok oriento- a byla vyvinuta k potlačení rizika prolome-
vaných kolmo ke skále, neboť karabina mu- ní pojistky zámku (viz též výše v textu).
sí být po zacvaknutí rovnoběžně s povr- Karabin je pro jakoukoliv lezeckou čin-
chem skály. Tyto karabiny se dosud příliš nost zapotřebí celá řada. Pro běžnou vyso-
neujaly, jejich většímu rozšíření brání neje- kohorskou túru (vysokohorská turistika: do
nom vyšší cena, ale zejména příliš úzká spe- III. stupně obtížnosti UIAA) je zapotřebí
cializace při použití. alespoň pět karabin pro každé družstvo
Další speciální karabinou je karabina se a minimálně jednu karabinu HMS pro kaž-
zajištěnou polohou lana (typ D). V těchto dého jeho člena. Pro sportovní výstupy po-
karabinách může být expreska založe- třebuje obvykle prvolezec kromě karabiny
ná pouze jedním způsobem a nemůže se HMS ještě minimálně jednu karabinu s po-
posunout. Zajišťuje tak polohu expresky jistkou zámku a podle délky výstupu a jeho
a vždy tedy visí ve správné poloze pro zalo- obtížnosti cca deset až dvacet dalších kara-
žení lana. Je tedy konstruovaná tak, aby bin pro použití v postupovém jištění.
zatížení mohlo působit pouze jediným Pro postup lanovými technikami a ze-
směrem (podélným). Použití těchto karabin jména budování lanové cesty je karabin za-
je výrazně širší. Nejčastěji se užívají u ex- potřebí ještě víc, mnohdy především kara-
pres-spojek, tzv. expresek při jejich použití bin s pojistkou zámku, nebo karabin se
v postupovém jištění. zámkem šroubovacím (Q). Ve speleoalpi-
Poměrně užitečnou karabinou je „Be- nismu se používají především karabiny
lay-Master“ (obr. 97c) od fy DMM, která s pojistkou zámku. Karabiny bez pojistky se
svými parametry odpovídá karabině typu používají obvykle pouze k pomocným ma-
H, avšak je doplněna o speciální „pojistku nipulacím, nikoli k jištění postupu. V horo-

H O R O L E Z E C K É S L A Ň O VA C Í B R Z D Y A J I S T I C Í P O M Ů C K Y
lezectví se naopak používají především Jedná se o slaňovací zařízení, jehož jmé-
karabiny bez pojistek pro snadnější mani- no je odvozeno od tvaru zařízení (tvar os-
pulaci. Někdy se bohužel tyto karabiny mičky s oblými hranami, cca 15–20 cm veli-
používají až na úkor bezpečnosti. kou, vyrobenou z lehké slitiny), na kterém
Vlastnostmi a parametry karabin se zapo protažení lanem (nebo dvojitým lanem)
bývá norma ČSN EN 12275 Horolezecká vý- a jeho zatížení vzniká značné tření, které je
zbroj – Karabiny – Bezpečnostní požadavky tak vysoké, že sestupující lezec udrží svojí
a zkušební metody. váhu jednou rukou. Nevýhodou je, že krou-
tí lano (oplet vůči duši) a výrazně jej zahří-
vá. Poškození lana rychlým slaňováním jsou
2.2.3 HOROLEZECKÉ SLAŇOVACÍ
nevratná. Možnost tohoto poškození při
BRZDY A JISTICÍ POMŮCKY
rychlém slaňování se však netýká výhradně
Slaňovací brzdy a jisticí pomůcky obecně slaňovací osmy.
jsou nástroje, které slouží k zadržení lana. Princip zařízení, jak již výše řečeno, spo-
Fungují na principu lanové brzdy, s tím, že čívá ve využití poměrně značného tření
k jejich plné funkčnosti je zapotřebí obslu- vznikajícího na ohybech mezi lanem a tě-
ha člověkem. Lano je provlečeno otvory jis- lem osmy, kterou je lano provlečené. Tím
ticí pomůcky tak, aby při posunu lana do- je vytvářen dostatečný brzdný účinek k to-
cházelo k určité míře tření, které posun mu, aby se lezec mohl vlastní silou plynule
lana brzdí. Tato brzdná síla by pro jisticí spustit – tedy tzv. slanit. Rychlost sestupu,
prostředky měla být v rozsahu 2,5–4,5 kN. slanění, řídí rukou, která drží lano pod os-
Zbylou část síly, která způsobuje posun la- mou. Druhá ruka obvykle pouze přidržuje
na, pak člověk zadrží i jednou rukou. lano nad osmou, a pomáhá tak udržovat
Tento základní princip funkce slaňovací rovnováhu, zatímco nohy se opírají o skal-
brzdy nebo jisticí pomůcky může být různě ní stěnu. Mezi základní zásady patří nikdy
modifikován. Některé jisticí pomůcky fun- nepustit lano pod osmou, neboť v osmě si-
gují tak, že při zatížení lana dojde samo- ce visí spouštějící celou svojí vahou, ale pod
svorným mechanismem k úplnému zablo- osmou musí vlastní silou udržet váhu sníže-
kování lana. Tato funkce samosvornosti pak nou o síly vzniklé třením v osmě. Při slaně-
u některých jisticích pomůcek funguje pou- ní je doporučeno použít zajišťovací bezpeč-
ze v režimu jištění druholezce shora, u ně- nostní prvek, který může zachytit případný
kterých jisticích pomůcek (tzv. poloauto- pád, k němuž by došlo v případě, že lano
matické) je samosvorná funkce i při jištění vycházející zespoda osmy vyklouzne z ruky
prvolezce zdola. Zvláštní skupinou jsou jisti- (např. Prusíkův uzel, zařízení Shunt atp.).
cí pomůcky pro jištění při sólovém lezení.
Mimo jištění je možno naprostou větši- Slaňovací osma jako jisticí zařízení
nu jisticích pomůcek použít také jako sla- Slaňovací osmy lze rovněž do jisté míry
ňovací pomůcky. využít jako jisticího prostředku. Toto použi-
tí je poměrně rozšířené a odpovídá i určení
Slaňovací osma výrobců (osma je tedy zařízení určené pro
Slaňovací osmička, nebo též tzv. osma: slanění i jištění). Jeho obsluha vyžaduje
Patří k nezbytné výzbroji horolezce (ve spe- větší zkušenosti i pozornost než obsluha
leoalpinismu se používá pouze jako po- většiny zařízení určených výhradně k jiště-
mocný a záložní prostředek), a ve spojení ní. Je tomu tak proto, že při jištění slaňo-
s úvazem slouží především k jistému a po- vací osmou jsou brzdné síly nižší než v ji-
hodlnému slanění – sestupu pomocí lana. ných zařízeních určených k jištění nebo při
Jde se o velice univerzální slaňovací pro- použití takzvané jisticí metody UIAA, resp.
středek, který je proto také velmi oblíbený. jištění poloviční lodní smyčkou přes karabi-

95
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku nu. Zde je třeba podotknout, že poloha
těla spouštěného je v těchto případech po-
někud nepřirozená, dotyčný se nachází
v záklonu a v případě pádu je tedy sníže-
na jeho schopnost nabýt rovnováhu. O to
víc musí spouštějící postupovat opatrně.
V každém případě však platí totéž co pro
slanění: Jistící nikdy nesmí z ruky pustit la-
no vycházející pod osmou, neboť ruka kon-
troluje brzdný účinek, který je v osmě v dr-
tivé většině případů menší než v zařízeních
určených k jištění.
Obr. 98 Některé slaňovací osmičky na našem trhu Použití slaňovací osmy je velmi důležité
nacvičit na méně exponovaných, cvičných
nu HMS. V některých případech je jištění terénech.
spolulezce prostřednictvím slaňovací osmy Moderní osmičky bývají často hranaté
naprosto nevhodné. (méně kroutí lano), nebo mívají jiný atypic-
Slaňovací osmičku jako zařízení k jištění ký tvar. Jedná se často o osmičky pro spe-
lze použít při krátkých, dobře jištěných ciální použití (např. osma Jump na roklování
cestách, sportovních cestách v nejvyšších – canyoning – od firmy Kong, nebo různé
stupních obtížnosti a s dostatečně hustě osmy doplněné brzdnými trny jako např. ně-
osazeným jištěním, a na umělých stěnách, které osmy fy Petzl).
zejména pak pro jištění lezce při jištění
s použitím tzv. horního jištění, kdy je lezec Jisticí pomůcky (jisticí zařízení)
jištěn spolulezcem zdola a lano je protaže- Jisticí pomůcky bez samosvorné
no přes „vratný bod“ (obvykle poslední jiš- funkce – u těchto pomůcek je nutno hned
tění v cestě), tzv. rybaření (viz kap. 3. v úvodu říci důležitou věc. Lano je v těchto
Horolezectví a skalní lezení, str. 191). Brzd- pomůckách pouze brzděno. K úplnému za-
ný účinek je v tomto případě nižší než při stavení je potřeba zásahu člověka. Nikdy
slaňování, neboť se obvykle slaňuje na dvo- proto při jištění těmito pomůckami nesmí-
jitém laně, zatímco se jistí obvykle na laně me pustit lano z rukou.
jednoduchém. V těchto případech však ne- Karabina HMS s poloviční lodní
hrozí pád prvolezce, ale pouze odsednu- smyčkou – jako první zmíníme karabinu
tí do lana, uvedený brzdný účinek posta- HMS, jde o jednoduchou, účelnou a kvalit-
čuje. Nevýhody osmy jsou v tomto případě ní jisticí pomůcku. Lano se na ni navazuje
vyváženy výhodou spočívající ve snadnos- poloviční lodní smyčkou. Jištění pomocí ka-
ti obsluhy, rychlosti možného povolování rabiny HMS a poloviční lodní smyčky je vel-
a přitahování lana podle aktuální potřeby mi bezpečné, a díky doporučení od UIAA se
a možnosti lezce po dosažení vratného bo- této jisticí metodě dostalo označení i „jisti-
du plynule spustit. Mimo tyto vyjmenované cí metoda UIAA“ (více o této metodě jiště-
případy však osmu k jištění raději nepouží- ní viz kap. 3. Horolezectví a skalní lezení,
váme. Nejedná se o vhodný způsob jištění, str. 221). Karabina HMS použitá pro jištění
který může být v mnohých případech ne- musí mít pojistku zámku. Speciálně uprave-
bezpečný. ná pro účely jištění je vyráběna například
V případě jištění a spouštění pomocí sla- karabina HMS Belay Master od firmy DMM.
ňovací osmy platí totéž co při slanění, s tím Je opatřena plastovým krytem zámku, kte-
rozdílem, že spouštěný nemůže regulovat rý jednak solidně brání nechtěnému otev-
rychlost spouštění, a tu přizpůsobovat teré- ření karabiny, a pak také jako příčka roz-

H O R O L E Z E C K É S L A Ň O VA C Í B R Z D Y A J I S T I C Í P O M Ů C K Y
děluje vnitřní prostor karabiny na dvě čás-
ti, čímž se po připnutí karabiny k jisticímu
oku sedáku nebo ke štandu zafixuje do po-
žadované polohy, a nemůže tudíž napří-
klad docházet k nežádoucímu otáčení a ná-
slednému příčnému zatížení karabiny.
Další běžné jisticí pomůcky je možno
obecně rozdělit na dvě velké skupiny, a to
slaňovací osmy a tzv. stichtovky. Tyto dvě ji-
sticí pomůcky mají každá svůj princip na Obr. 100 „Stichtovka“ starší konstrukce
kterém fungují, a konstrukce řady dalších
jisticích pomůcek jsou zpravidla variacemi chách se ustálilo označení „kyblík“.
na jimi dané téma. O použití slaňovací os- Základní tělo kyblíku je u nejnovějších typů
my pro jištění viz výše. speciálně profilováno, čímž je dosaženo
Kyblíky („stichtovky“) – výraz „stich- možnosti variabilně měnit velikost brzdné-
tovky“ pochází od první jisticí pomůcky té- ho účinku jisticí pomůcky. Nejčastěji se to-
to konstrukce, a tou byla Stichtova destička ho dosahuje konstrukcí různě vysokých
(jejímž tvůrcem byl Franz Sticht). Ke své pl- stěn trubice, a pak vytvarováním žlábku
né funkčnosti potřebuje mít k sobě ještě pro lano do zářezu ve tvaru písmene „V“,
karabinu, vhodná je karabina HMS nebo které stlačí volný konec lana, čímž se do-
oválná „óčko“ karabina, v obou případech sáhne většího brzdného účinku. Jisticích
musejí mít karabiny pojistku zámku. Lano kyblíků je na trhu celá řada, můžeme zmí-
je u tohoto typu jisticí pomůcky zasunuto nit například ATC XP (Black Diamond),
do otvoru ohybem, skrz jehož vrchol je Hornet (Singing Rock), VCpro (Wild Coun-
procvaknuta karabina, která brání lanu try), Chuy Tube (Kong), Bug (DMM), SBG II
opustit jisticí pomůcku. (Omega Pacific).
Původní Stichtova destička je však tva- Konstrukční vývoj nešel jen cestou kyblí-
rově velmi jednoduchá a má omezené ku. Pokračovalo se i cestou zachování tvaru
možnosti. Brzy se začalo s modifikací jejího destičky, která byla navíc vylepšena různými
tvaru, který se po čase ustálil na podobě profily a tvary. Toto řešení si však příliš po-
krátké trubice s dvěma otvory, což umož- pularity nezískalo. Typickým představitelem
ňuje jistit i s dvoupramenným lanem. V an- je jisticí pomůcka Logic od firmy Cassin.
glosaských zemích se takto tvarované jisticí Pro „stichtovky“ obecně platí, že podob-
pomůcce říká obecně „tube“ anebo ATC ně jako při jištění slaňovací osmou mají po-
(podle jednoho z prvních výrobků tohoto měrně malý brzdný účinek při zachycení pá-
typu od firmy Black Diamond, který nesl du přímo na štandu (tedy v případech, že je
pojmenování Air Traffic Controller), v Če- pád zachycen přímo do jisticí pomůcky).
Všechny tyto pomůcky jsou optimalizované
pro zachycení pádu v případech, pokud la-
no směřuje vzhůru (tedy lano k padajícímu
vede přes vratný bod – založené jištění).
Jisticí pomůcky se samosvornou
funkcí pro jištění shora – dosahují samo-
svornosti pomocí jednoduchého mechanis-
mu, kdy se pramen lana napnutého tíhou
zavěšeného člověka v jisticí pomůcce při-
tiskne na volný konec lana, a tím mu za-
Obr. 99 Kyblíky („stichtovky“) mezí v posuvném pohybu. Visící člověk tak

97
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku svou vlastní tíhou lano zablokuje. Takové
jištění je pochopitelně statické, ale zde to
nijak nevadí, neboť se jedná o jištění dru-
holezce, který si do lana pouze odsedá.
Konstrukce této jisticí pomůcky není složi-
tá, postačí jen rozvinout jisticí pomůcky na
principu stichtovky přidáním excentricky
umístěného oka pro připojení další druhé
karabiny, ve které bude jistící pomůcka vi-
set. Ve většině případů jsou tyto jistící po-
můcky konstruovány se dvěma otvory,
takže je možno je použít i pro jištění s dvo-
jitým nebo polovičním lanem. Jen je v ta-
kovém případě dobré, aby příčka mezi
otvory byla o něco vyšší než vnější bočnice.
Obr. 101 Některé jisticí pomůcky se samosvornou
Díky tomu se přídavná karabina při zatíže- funkcí pro jištění shora
ní přimáčkne jen na stranu zatěžujícího
pramene lana, zatímco druhý pramen lana Lze s nimi v různých režimech práce dyna-
nebude sevřen a zůstane možnost jej po- micky jistit jako se stichtovkou, a to jak pr-
sunovat. Je to velice výhodné, pokud dobí- volezce zdola, tak druholezce shora, anebo
ráme současně dva druholezce. Pokud si staticky jistit druholezce shora se samosvor-
jeden odsedne, druhý může nerušeně do- nou funkcí. Ve většině případů mají jisticí
končit výstup. pomůcky dva otvory, takže lze použít jak
Samosvorná funkce je příjemná přede- jednoduché lano, tak i dvojité nebo polo-
vším pro jističe, který nemusí lano neustále viční. Nejčastěji používané jisticí pomůcky
pevně svírat, zvláště v zimně, kdy jsou ruce tohoto typu jsou například ATC XP Guide
prokřehlé, je to dar z nebes. Rovněž tím, jak od firmy Black Diamond, Reverso od firmy
je konstrukce jednoduchá, není ani mož- Petzl, Piu od firmy Cassin, Matrix od firmy
nost, jak do ní negativně zasáhnout něja- Mammut, už méně rozšířené jsou napří-
kým chybným reflexivním činem, takže tuto klad B52 od firmy Trango nebo Toucan od
funkci lze považovat za velmi bezpečnou. firmy Simond.
Ovšem funkce samosvornosti má i své Na témže principu samosvornosti se již
komplikace. Zvláštní pozornost si zaslouží delší dobu vyrábějí jednoduché jisticí de-
úvaha, jak zrušit funkci samosvornosti, na- stičky, které jsou určené buď jen pro static-
příklad když chceme visícího a nemohoucí- ké jištění druholezců anebo mohou též
ho člověka v laně spustit dolů pod skálu. sloužit pro slaňování. Velmi populární byla
Jedinou možností v takovém případě je ve své době jisticí destička Gi-gi od firmy
provedení rotačního pohybu s jisticí po- Kong, obdobný výrobek dělá také firma
můckou proti tíze visícího člověka tak, aby Cassin. S nepříliš zdařilou modifikací těchto
se odstranilo přitisknutí jisticího lana na jisticích destiček přišla firma Newalpine
volný konec lana. Jisticí pomůcka musí být u své pomůcky Magic Plate. Další méně zda-
pro tento manévr opatřena okem, kam vlo- řilou konstrukcí je pokus o kombinaci sla-
žíme buď karabinu nebo pomocnou smyč- ňovací osmy a jisticí destičky, za což je mož-
ku, za kterou budeme tahat. Pokud je tíha né považovat jisticí pomůcku Guide od fir-
příliš velká, musíme sestrojit kladkostroj my Salewa nebo Magic APD od firmy
a do pomocné smyčky si odsednout. Trango. Pro svou robustnost si však tyto jis-
Jisticí pomůcky tohoto typu ve tvaru ticí pomůcky nezískaly mezi horolezci příliš-
kyblíku jsou velmi univerzální a oblíbené. nou oblíbenost.

O S TAT N Í T E C H N I C K É P O M Ů C K Y
můckou Cinch od firmy Trango nebo Sum
od firmy Faders. Jisticí pomůcku Sirius od
firmy TRE lze použít pro jednoduché i dvo-
jité lano.
Jisticí pomůcky pro sólové lezení

Jedná se o specifické jisticí pomůcky.
V principu fungují podobně jako poloauto-
matické jisticí pomůcky, tedy k zablokování
Obr. 102 Poloautomatická jisticí pomůcka Grigri lana není potřeba obsluha rukama. Do po-
vědomí horolezců se nejvíce dostaly jisticí
Poloautomatické jisticí pomůcky pomůcky Soloist, Soloaid a Silent Partner
Tyto jisticí pomůcky dokáží zablokovat od americké firmy Wren Industries. Více
lano i tehdy, kdy jej jistič nedrží v rukou. o jejich vlastnostech uvádíme v kap. 3. Ho-
Nicméně i přesto je nutné vždy rukou volný rolezectví a skalní lezení, str. 248.
konec lana kontrolovat! Mezi nejrozšíře-
nější patří bezesporu jisticí pomůcka Grigri
od firmy Petzl. Funguje tak, že lano je ve- 2.2.4 OSTATNÍ TECHNICKÉ POMŮCKY
deno okolo výkyvného mechanismu, který Expresky
se při silném tahu za lano přitiskne k lanu, Jedná se o pomůcku v minulosti ve star-
a zablokuje jeho posun. Odblokování se ší literatuře označovanou někdy jako ex-
provádí pomocí páčky, která je k mechanis- pres-spojka. Nahrazuje smyčku spojující
mu připevněna. Samosvorná vlastnost fun- dvě karabiny, nebo řetěz karabin, používa-
guje jak při jištění druholezce shora, tak nou k připnutí jisticího lana k postupové-
hlavně i při jištění prvolezce zdola. Výhoda mu jištění, aby se zabránilo přímému doty-
takového mechanismu je zřejmá – i v pří- ku lana se skálou.
padě chyby jističe, který neudrží lano, do- Na našem trhu jsou k dostání ve velikém
jde k zastavení posunu lana, a tím i pádu množství a v mnoha velikostech (délkách).
lezce. Ovšem nevýhodou je fakt, že se jed- Jde o sešitou plochou smyčku, které je me-
ná o statické jištění, tedy zachycení volné- zi šitými částmi ponechán na koncích pro-
ho pádu prvolezce je relativně tvrdé. Další stor pro vložení karabiny. Prodávají se sa-
nevýhodou, a to je obecná vlastnost polo- mostatně nebo rovnou s karabinami (tato
automatických jisticích pomůcek, je jejich varianta bývá výhodnější cenově).
ztížená obsluha při stresu. Např. pokud Pro lezení dobře fixním jištěním osaze-
u pomůcky Grigri jistič jedná reflexivně, to ných moderních cest obvykle postačují nej-
znamená „má tendenci uchopit a držet“,
může se zde stát, že vezme za nesprávnou
páčku a naopak lano uvolní a dojde ke zří-
cení lezce. Ač se tedy může zdát, že polo-
automatické jisticí pomůcky jsou vhodné
pro začátečníky, protože za ně udělají kus
práce, je nakonec skutečností, že k jejich
obsluze je potřeba více cviku a zkušeností.
Jednou z prvních poloautomatických jis-
ticích pomůcek tohoto typu byla brzda
Antz od firmy Salewa, která již ale kon-
strukčně zastarala. Vedle Grigri od Petzlu Obr. 103 Zkompletované expresky s karabinami
je možno se v současnosti setkat s jisticí po- a smyčky pro kompletaci expresek

99
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku běžněji dodávané expresky se smyčkou cca
10 cm dlouhou. Pro členitější terén a výstu-
py, ve kterých je zpravidla nutno zakládat
jištění vlastní, je vždy zapotřebí několik ex-
presek delších (15–20 cm), a smyčky s volný-
mi karabinami. V takových cestách je totiž
častěji zapotřebí nechat lanu větší vůli.
Lanové brzdy a tlumiče pádů

Jedná se o pomůcky schopné absorbo-
vat část pádové energie při zachycení pá-
du. Snižuje se jimi náraz, a tím i zatížení Obr. 105 Dva příklady šitého pádového absorbéru
lezce a jisticího řetězce, zvyšují tedy bez-
pečnost. Používají se například na bodech Spolehlivý tlumič pádů je nezbytný pro
postupového jištění či stanovišti jistícího. překonávání uměle zajištěných cest, při bu-
Existují šité tlumiče pádu, používané pře- dování sebejistícího stanoviště při sólovém
vážně při budování postupového jištění. průstupu stěnou, ale používá se i při postu-
Mají jednoduchý princip. Obvykle se jedná pu lanového družstva na ledovci, ve spe-
o smyčku sešitou z popruhu, která je na ně- leoalpinismu při budování lanové cesty
kterých místech zkrácena přeložením a se- apod.
šitím švy s limitovanou nosností, které při Brzdy na obdobném principu se prodá-
zachycení pádu postupně praskají, a tím vají v nejrůznějších provedeních, je však vel-
snižují rázové zatížení. Nevýhodou šitých mi důležité vždy prostudovat návod k po-
tlumičů je jejich jednorázovost. užití výrobku.
Druhou možností jsou mechanické tlu-
miče pádů pracující na principu tření vzni- Lanové brzdy na uměle
kajícího po zatížení mezi duralovou destič- zajištěné cesty
kou a smyčkou či popruhem. V destičce, O těchto brzdách a jejich použití na tzv.
obvykle výlisku, jsou přesně kalibrované uměle zajištěných cestách (klettersteig) po-
otvory, kterými střídavě probíhá smyčka jednává rovněž kap. 4. Další alpinistické
nebo popruh podle konstrukce tlumiče. disciplíny na str. 309.
Smyčka po zachycení pádu prokluzuje a zá- V tomto případě se používají mechanic-
chytný náraz se sníží na hodnotu brzdné ké tlumiče, které se připevňují k úvazu.
síly, kterou lze podle potřeby regulovat Tlumiče jsou protaženy smyčkou, na jed-
protažením buď části, nebo všech otvorů nom konci opatřenou karabinou, která se
v brzdě. zacvakává na ocelové lano zajišťující cestu,
a druhá část smyčky (obvykle koncem při-
pevněná k samotnému tlumiči) tvoří cca
1 m dlouhý volný pramen. Ten se při pádu
začne otvory tlumiče protahovat, dokud
stačí prověšená část smyčky pod tlumičem.
Tření smyčky v tlumiči tak absorbuje část
rázové síly. Na tomto jednom principu exis-
tují dvě různé konfigurace, mezi kterými je
značný rozdíl.
Obr. 104 Lanová brzda. Otvory mají průměr Konfigurace „V“: připomíná písmeno
11,5 mm, pouze jeden (vždy je na výrobku označen) „V“. K úvazu je připevněn tlumič, kterým je
má průměr 9 mm pro případ použití slabšího lana protažena přibližně dvoumetrová lanová

smyčka na koncích opatřená karabinami. a) b)
Tlumič se tedy nachází uprostřed smyčky.
V tomto případě se na ocelové lano „želez-
né cesty“ musí bezpodmínečně cvakat jen
jedna smyčka, druhá se ponechá volně viset,
nebo se cvakne do poutka na sedáku či jisti-
cího oka na sedáku. Při pádu se tato volná
část vtahuje do tlumiče. K ocelovému lanu
je tedy lezoucí připnut pouze jednou ničím
zálohovanou karabinou. Tato konfigurace
není pro zdolávání klettersteigů vhodná,
používá se jako nouzové řešení např. při se-
stupech po horolezeckém výstupu, pokud je
schůdná sestupová trasa zároveň používa- Obr. 106 a) „Klettersteigová souprava“
ným klettersteigem, a lezec má k dispozici tzv. konfigurace „V“ – nedoporučený způsob,
nouzové použití
materiál pro vytvoření této nouzové brzdy.
b) „Klettersteigová souprava“ tzv. konfigurace
Konfigurace „Y“: svojí konstrukcí při- „Y“ – vhodný způsob jištění na ferratách
pomíná písmeno „Y“. K úvazu je uzlem při-
pevněna smyčka, která je ve vzdálenosti ně definovaných podmínek. Přesné „vyla-
cca 1–1,5 m vedena do tlumiče, který je dění“ není možné zabezpečit při „domác-
rovněž připevněn k úvazu. Smyčka vychá- ké“ výrobě. Pokud má být brzda používána
zející z tlumiče se rozdvojuje, a oba konce na klettersteigu, měla by být zakoupena ja-
má opatřeny karabinou. V případě pádu ko součást setu k tomu určenému.
tedy nevadí, jsou-li na ocelovém laně kara-
binami zapnuté obě smyčky zároveň, na- Doplňky a pomůcky
opak, obě smyčky i karabiny se vzájemně pro horolezectví a technické lezení
zálohují. Takto sestavený systém je jediným Tedy háčky, žebříky, třmeny a speciálně
doporučeným prostředkem pro zdolávání upravené odsedávačky, které jsou urče-
zajištěných cest. ny zejména pro překonávání technických
Na klettersteigová brzdítka se vztahuje úseků v lezeckých cestách (takových, které
norma ČSN EN 958 Horolezecká výzbroj – nelze zdolat volným lezením), v případě slo-
Tlumiče nárazu k použití na zajištěných ces- žitějších manipulací (např. na jisticím stano-
tách. višti), v případě postupu při souběžném
Dva způsoby použití lanové brzdy v klet- transportu materiálu, ale i při záchranných
tersteigové soupravě po propojení s úva- úkonech apod.
zem. V případě a), tedy s konfigurací „V“, Fifiháček patří mezi nejužitečnější po-
je nutné vždy dbát, aby byl do fixního lana můcky (obr. 107a). Tzv. fifiháček se používá
zapnut pouze jeden pramen, jinak by brz- pro nejrůznější účely při technickém lezení
da neměla kam proklouznout a nebyla by nebo sólovýstupech. Jednoduchým zavěše-
funkční. Tento způsob prohlásila Bezpeč- ním do karabiny (například postupového
nostní komise UIAA v roce 1998 za překo- jištění) je připraven k použití. Po zatížení je
naný. Jediným doporučeným způsobem je velmi malá pravděpodobnost, že by vypadl
způsob znázorněný na obrázku b) (konfi- (není to však vyloučené, proto musí být
gurace „Y“), který je vhodnější pro snad- vždy opatřen pojistnou šňůrou vedoucí
nější přepínání u kotvení. Norma z roku k lezci). Lze na něj např. zavěsit batoh, vy-
2003 rovněž klade výrobcům za povinnost tahovací vak, žebřík či smyčku určenou pro
dodávat na trh brzdy pouze s připraveným „odšlápnutí“. Výhodou oproti karabině je,
provázáním konfigurace „Y“, a to za přes- že si lezec může kdykoliv přitáhnout před-

101
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku nické úkony při lezení (je ovšem pochopi-
telné, že sedí-li lezec pouze v háčku, musí
být spolehlivým způsobem jištěn). V přípa-
dě postupu např. jednolanovou technikou
(viz dále) se používají rovněž odsedávačky
dvě, obě se spolehlivou karabinou s pojist-
kou zámku. Odsedávačky v tomto případě
nemají stejnou délku (viz též pomocná
smyčka v kap. 2. Výzbroj a výstroj, str. 138).
Každá odsedávačka musí být podrobena
Obr. 107 Fifiháček pravidelné kontrole a v případě, že vykazu-
obyčejný například Obr. 108 Fifiháček
je opotřebení nebo dokonce poškození,
pro zavěšení s otvory pro zkracování
vytahovacího vaku třmenu musí být vyměněna.
Při manipulacích nikdy nelze zcela vy-
loučit pád do odsedávačky (v takovém pří-
padě se bude jednat o pád s pádovým fak-
Obr. 109 Odsedávačka upravená pro odkládání
torem 2). Proto musí být použitá smyčka
materiálu velmi pevná a pravidelně kontrolovaná.
Velmi užitečnou odsedávačkou je popru-
mět či pomůcku, kterou zanechal ve stěně hový řetěz určený pro lezení technických
za sebou, aniž by se musel vracet a otvírat cest. Také ten je na jedné straně pevně při-
karabinu. Některé fifiháčky bývají opatře- pojen k úvazu, a na svém konci má kvalitní
ny speciálně tvarovanými otvory, ve kte- karabinu, ovšem po celé své délce je opat-
rých lze probíhající lano plynule zkracovat řen oky ušitými tak, aby se do nich dala za-
podle potřeby (obr. 108). Plynulá regulace vést karabina, na odvěšování lezeckého ma-
délky tak umožňuje zkracovat či prodlužo- teriálu (obr. 109), nebo na jednoduchou
vat žebřík. Lano se ve větším otvoru kříží úpravu délky při odsednutí. Jedná se o veli-
tak, že jím lze plynule pohybovat, ovšem ce jednoduchou pomůcku, která však znač-
po zatížení zůstane díky tření fixováno ně usnadní mnohé manipulace, zejména při
v požadované poloze. Tyto háčky se použí- štandování a technickém lezení. Řetěz musí
vají zejména na výrobu třmenů, které mo- být ušit z velmi kvalitního popruhu, pravi-
hou do jisté míry nahradit výstupové žebří- delně kontrolován a obměňován.
ky, nebo na zakončení odsedávaček. Žebříky a třmeny jsou velmi důležitou
Odsedávačka se používá při veškerém pomůckou pro technické lezení. Používají
lezení (s výjimkou jednodélkových cest na se všude tam, kde povrch zdolávané skály
umělých stěnách), obdobou odsedávač- neumožňuje postupovat po přirozených vý-
ky jsou vybaveni rovněž techničtí lezci, spe- čnělcích. Obvykle se zavěšují do skob či spi-
leoalpinisté, roklaři a záchranáři. Jedná se tů (viz dále – o osazovaní a budování kot-
o pomocný popruh (nebo šňůru) sloužící vení a jištění ve stati o jisticích a kotevních
zejména k zajištění lezce ve stěně. Spojuje prostředcích) pomocí karabin nebo háčků.
sedací úvaz lezce s karabinou v postupo- Třmeny lze snadno vyrobit z pomocných
vém jištění nebo kotvení, musí tedy mít smyček, žebříky lze buď koupit hotové, ne-
odpovídající nosnost. Obvykle je proto zabo si je vyrobit. Na jejich výrobu stačí po-
končena kvalitní karabinou opatřenou po- mocná repšňůra, neboť nejsou určeny pro
jistkou zámku, v některých případech však dynamické zatížení. Místo třmenů se často
lezec používá odsedávačky dvě. Jednu s ka- používají tzv. elevátory, které jsou ušity
rabinou pro pevné zajištění, druhou pouze z popruhu tak těsně, aby z nohy nesklouzá-
s háčkem, kterou si ulehčuje některé tech- valy (obr. 110e). Elevátory jsou vybaveny

a) b) c) d) e) Pro prusíkování se používají smyčky růz-
né, výběr závisí na individuálních preferen-
cích, zejména proto, že každý lezec podle
svých zkušeností nebo případných handica-
pů užívá jiné výstupové uzly, ale i různé vý-
stupové metody.
Lze použít např. plochých, výrobcem se-
šitých smyček ve standardních délkách (ty
jsou považovány za bezpečné), nebo kula-
tých smyček, které si lezec musí svazovat.
V případě používání smyček z repšňůry se
doporučuje, aby smyčka byla min. 6 mm sil-
ná. Slabší smyčky se nedoporučují z bez-
pečnostních důvodů (mohou se v průběhu
výstupu nebo vytahování spolulezce pře-
dřít). Někteří lezci však právě slabším smyč-
Obr. 110 Žebříčky používané v horolezectví kám dávají přednost, neboť ty se v „prusí-
a) lanová smyčka, b) třmen s jedním okem, kovacím“ uzlu lépe „zakousnou“ – tedy
c) třmen s několika pevnými oky – popruhový
v uzlu spolehlivě plní svoji funkci. Tento
žebřík, d) lankový žebříček s duralovými příčkami,
e) elevátor zvyk však lze akceptovat pouze v přípa-
dech, kdy je při výstupu lezec jištěn jiným
samosvornou přezkou, která umožňuje do- spolehlivým způsobem (např. používá pou-
tažení či povolení popruhu. Noha tedy zů- ze jednu smyčku, která je doplněna spoleh-
stává v třmenu stále, po jejím odlehčení livým blokantem). Rovněž se pro tyto účely
povytáhne lezec elevátor výš k dalšímu pev- nedoporučují smyčky kevlarové, které se
nému bodu, upraví délku a zatíží. Místo mohou při případném proklouznutí snáze
elevátoru lze použít třmen z repšňůry, při- přepálit.
pevněný k noze obyčejnou zavařovací gu- Jednu prusíkovací smyčku lze celkem
mou, který je nahoře opatřen fifiháčkem účelně nahradit některým standardním
s otvory pro plynulou regulaci délky. blokantem, např. jümarem (viz též dále),
Prusíkovací smyčky patří mezi doplň- nebo maličkým blokantem tibloc (viz obr.
ky stejně jako všechny drobné potřeby běž- 111), s karabinou, který lze použít v přípa-
né pro výstup. Součástí standardního vyba- dě výstupu jako prsní blokant. Při vytaho-
vení sedacího úvazu by vždy měly být dvě vání a podobných manipulacích poslouží
dostatečně dlouhé a kvalitní smyčky lépe než prusíkovací smyčka. Tibloc si-
použitelné na případné sebevypro- ce patří mezi blokanty, které popisuje-
šťování, pohyb po laně, vytahování me dále v textu, avšak nejčastěji slouží
atd., tedy tzv. prusíkovací smyčky, právě v horolezectví, kde nahrazuje
které mohou být podle osobních pre- prusíkovací uzly. Je malý, lehký, neza-
ferencí a zkušeností různě dlouhé (lé- bírá místo. Princip jeho funkce je vel-
pe však delší, cca 1,5 až 2 m). V nepo- mi jednoduchý a přitom spolehlivý. Po
slední řadě je kvalitní prusíkovací zatížení karabiny se v otvoru v těle tib-
smyčka (nebo zařízení, které ji může locu sevře lano mezi jeho stěny a kara-
nahradit) velmi důležitá pro zřízení binu. Tibloc je uvnitř profilovaný a za-
sebejištění při slaňování. tížený velmi spolehlivě lano sevře. Při
posunu vzhůru se karabina ocitne v šir-
Obr. 111 Miniaturní blokant tibloc od fy Petzl, ší části otvoru, lano se uvolní a tibloc
kterým lze účelně nahradit prusíkovací smyčku se může snadno posunout.

103
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Obr. 112 Nůž Spatha od fy Petzl určený Obr. 113 Nůž Tactical Knife od fy Walther
pro zavěšení na karabinu s pilovitým ostřím
Nůž je dalším velmi užitečným pomoc- ko to na obr. 114, v tomto konkrétním pří-
níčkem zejména v horách a při složitějších padě jde o speleologické kladivo od fy Petzl,
výstupech. Pro záchranáře, ale i speleoalpi- které je v rukojeti opatřeno 13mm klíčem
nisty se jedná přímo o povinnou výbavu, pro utahování 8mm šroubů.
která nejednou zachránila život. Nože se Kladivo se obvykle nosí ve speciální ob-
pro tyto účely používají vždy zavírací. Nej- jímce z plastu umístěné vzadu na sedacím
víc se osvědčily buď speciální nožíky přímo úvazu, nebo v případě nýtování bývá nýto-
určené na „sedák“, jako např. Spatha od fy vací souprava uložená v taštičce nošené na
Petzl, který má otvor pro připnutí karabi- samostatném popruhu kolem pasu, která
ny a který lze otevřít i v rukavicích pomocí má na kladivo rovněž objímku, zajišťující se
vroubkovaného kotouče, nebo nožíky ote- zapnutím taštičky. Šňůra, která zabezpeču-
víratelné jednou rukou – tedy takové, kte- je kladivo před pádem ze stěny, bývá při-
ré se otevírají palcem pomocí nýtu umístě-
ného na čepeli. Vždy je dobré dát pro tyto
účely přednost pilovitému ostří nebo ales-
poň jeho části, neboť právě pilka si lépe po-
radí s lany a popruhy.
Skalní kladivo je naprosto nezbytné
při technickém lezení. Je používané při za-
tloukání a vytloukání skob, a je rovněž nut-
né k osazování fixního jištění (viz dále)
např. lepených skob, osazování skalních kru-
hů, nebo expanzivních nýtů. Používá se i při
vrtání pomocí ručních vrtáků, trubkových
vrtáků (tzv. rouráků) atd. Speciálních kladiv
je na našem trhu dostatek. Výběr kladiva by
měl záviset zejména na nejčastější formě je-
ho budoucího užívání. Klasické skalní kladi-
vo mívá delší zobák, často opatřený háčky
pro usnadnění vytahování postupového jiš-
tění (např. vklíněnců) a někdy i otvor v hla-
vici, který usnadňuje vytahování skob.
Poměrně univerzálním kladivem je rovněž Obr. 114 Kladivo s tupým zobákem určené
kladivo určené pro ruční osazování nýtů, ja- pro osazování nýtů a typické skalní kladivo

pnuta k sedáku menší karabinou a musí být
tak dlouhá, jak nejdál dosáhneme. Při dé-
letrvajícím skobování je praktičtější nosit
kladivo na šňůře přes rameno.
Vytahovací (transportní) vaky jsou
podstatnou pomůckou pro technické leze-
ní (i pro průstupy velkých stěn). Jedná se
o vak z materiálu velmi odolného proti
otěru, opatřený popruhy k vytahování. Pro
jednoduché úkony a běžné překonávání
Obr. 115 Výstupové háčky sky-hook s prošitými
pouze krátkých technických úseků (např. smyčkami
na českých skalách), nebo v případě prvo-
výstupů prováděných „klasicky“ zdola, je- da nebo nenapadal sníh. Vaky bývají po-
jichž součástí je osazování fixních jisticích měrně úzké, aby se při vytahování nezase-
prostředků se sice rovněž vytahovací vaky kávaly ve skalním terénu.
hodí, ale nejsou nezbytné. Místo speciál-
ních vaků k tomuto účelu určených se pou- Další pomůcky pro technické úseky
žívají nejrůznější pytle či tašky, popř. se šijí Mezi další „pomocníčky“ při technickém
svépomocí menší pytle z pevné plachtovi- lezení patří např. výstupový – závěsný há-
ny. Podstatné je, aby se jednalo o materiál, ček, sky-hook zvaný též „háček odvahy“
který odolává otěru, a aby bylo možno va- (obr. 115). Jedná se o speciálně tvarovaný
ky bezpečně zavěsit tak, aby se nepře- háček z kvalitní oceli, který lze použít pří-
klápěly. Nevhodné jsou tedy různé batohy mo k výstupu. Používá se tak, že se postaví
a baťůžky, které lze zavěsit, aniž by se pře- na hranu, lištu či nerovnost ve struktuře
klápěly, pouze za nenosné ucho, které bý- skály (tak, jak je znázorněno na obrázku).
vá mezi rameními popruhy. Mnohem vhod- Při zatížení poměrně spolehlivě drží.
nější (i když menší) bývá pro tento účel Nejlepší jsou sky-hooky s příčně prohnutou
vojenská brašna přes rameno (tzv. žebradlo patkou, které se dole opírají o oba své rohy.
nebo plynárna) určená na plynovou masku, To zabraňuje nestabilitě při zatížení. Háček
která se navazuje nebo cvaká karabinou lze použít jako chyt i na velmi malé nerov-
přímo za nosný popruh. Ještě lepší je tento nosti, nebo jako dobrý stup, když si lezec do
nosný popruh uzlem zkrátit a karabinu při- smyčky, kterou je sky-hook opatřen, zavěsí
pínat do smyčky nad uzel. V takovýchto pomocí karabiny třmen, smyčku nebo žeb-
taškách se obvykle tahá „kovárna“ – kruhy řík. Neocenitelným je podobný háček při
a potřeby pro jejich osazování. překonávání náročných lezeckých úseků
Skutečný vytahovací vak je potřebný ke v zimě, kdy nelze použít speciální obuv a v
zdolávání stěn bigwallovou technikou, kdy pohorkách není cesta lezitelná. Do skuteč-
výstup může trvat i několik dní. Vaky, ho- ně extrémních výstupů není od věci mít
vorově též nazývané „svině“, jsou vyrobe- s sebou takových háčků víc.
ny z oděruodolného materiálu a vybaveny Pro technické lezení se mohou hodit
nosnými popruhy k uchycení shora. Tyto různé nákoleníky, chrániče apod. Lze po-
popruhy bývají většinou našity ode dna ba- užít např. některé sportovní chrániče nebo
tohu a prošity po celém jeho obvodu. neoprenové ortézy z ortopedických po-
Obvykle bývají dva, pod dnem zkřížené, můcek, popř. si nákoleníky prostě vyrobit
a nahoře nad otvorem vaku zakončené pe- z několika vrstev tuhé textilie. Případně si
vnou hondou pro zavření karabiny. pomoci kusem molitanu, který je k noze
Zavírání tahacích vaků bývá převážně zdr- přichycen pomocí dvou gum uříznutých
hovací a překryté, aby do něj nenatekla vo- z duše pneumatiky.

105
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku stradatelný. A proto se musí jednat o cepín
spolehlivý.
Cepíny dělíme na dvě základní velké
skupiny: klasické cepíny a cepíny speciální.
V poslední době však řada výrobců do-
dává na trh cepíny, které nelze zařadit ani
do jedné z uvedených kategorií. Jedná se
o cepíny se shodným určením, jako jsou ce-
píny klasické, které však od cepínů speciál-
ních přebírají některé prvky (např. speciál-
Obr. 116 Další tvary sky-hooků, určené
ně tvarovaná poutka, prohnuté nebo jinak
pro variabilní navlečení smyčky tvarované topůrko, často inverzní zobák).
O těchto cepínech více v závěru části věno-
Praktické jsou nejenom při technickém vané nákupu cepínu.
lezení i gumičky (např. obyčejné „zavařo- Speciální cepíny jsou určené pro ná-
vačky“, nebo tzv. paragumy), které lze na- ročné lezení v ledech a strmých sněho-
př. využít, je-li zapotřebí přijistit vlastní jiš- -ledových svazích nebo mixech. Oproti kla-
tění tzv. protitahem (viz též v kap. 3. Horo- sickým cepínům jsou tyto kratší, obvykle
lezectví a skalní lezení, str. 198, obr. 222), okolo 50 cm. Jejich hlavice bývají složené
ale které mají i poměrně široké jiné využití z oddělených částí a výměnné, což umož-
(lze jimi připevnit části výzbroje a výstroje, ňuje volit hroty i lopatky podle potřeby.
utáhnout rukávy v případě, že do nich při Topůrka mají speciální cepíny tvarovaná
lezení teče, připevnit k noze třmen do ide- tak, aby si při používání v kolmých až pře-
ální polohy apod.). vislých úsecích lezec nezraňoval klouby ru-
4 3
2.2.5 VÝZBROJ DO SNĚHU A LEDU 2 1
Při průstupu vysokohorským terénem je
velmi často nutné překonávat sněhové úse-
ky a ledovce, což je vyloučené bez přísluš-
ného vybavení. Patří sem cepíny, stoupací
železa, turistické hole, ledovcové skoby či 5
sněžnice. Na ledovcích by se vždy mělo po-
hybovat navázané družstvo čítající alespoň
3 osoby. Na ledovci je navázání bezpodmí-
nečně nutné vzhledem k možnosti pádu do
6
ledovcových trhlin, které bývají často pře-
kryty firnovým mostem. Objevit takovou
trhlinu včas se ne vždy podaří, při čerstvém
sněhu je to téměř nemožné. 8
Cepín 7
Cepín (též pikl z něm. eispickel) slouží 9
jako opora při postupu, k jištění, vysekává-
Obr. 117 Klasický cepín – názvosloví
ní stupů a chytů, v případě sportovního le-
1 hlavice, 2 zobák, 3 lopatka, 4 otvor pro
zení přímo místo chytu. Lze s ním brzdit připnutí karabiny, 5 topůrko, 6 pojistný
v případě pádu, jistí se přes něj a v zimních kroužek, 7 pojistné poutko, 8 zesílená část
podmínkách v horách je naprosto nepo- topůrka, rukojeť, 9 bodec

VÝZBROJ DO SNĚHU A LEDU
a) b) c) a)
b)
c)
Obr. 119 Tvar hrotu zobáku

a) pozitivní,
Obr. 118 Profily zobáku b) neutrální,
a) obloukový, b) inverzní, c) rovný c) negativní
kou a prsty o led. Další popis speciálních ce- nějším tvarem. Kopíruje švih oblouku při
pínů přesahuje účel tohoto textu (specia- zasekávání.
listé na ledy s nimi zkušenosti mají, ostatní Inverzní zobák je prohnutý směrem do-
nepotřebují speciální cepíny, a když, tak lů. Výhoda spočívá v tom, že se zaseknutý
pouze jako módní doplněk, který je však lépe vytahuje z ledu. Nejčastěji se proto
oproti klasickému cepínu pro mnoho běž- používá u speciálních cepínů určených pro
ných činností v horách i méně praktický), náročné lezení ve svislých ledech, někdy se
nadále se budeme věnovat převážně cepí- používá i u kratších klasických cepínů a cel-
nům nejběžnějším, tzv. klasickým. kem často u tzv. univerzálních cepínů.
Klasický cepín (někdy též označovaný Rovný zobák připomínající svým ostrým
jako turistický) je určený pro nejběžnější úhlem jedničku (odtud též pojmenování
použití a je zároveň dostatečně univerzální. „jedničkový“) se někdy nazývá také „terro-
Taková zbraň, kterou lze použít při přecho- dactyl“, je v poslední době spíše na ústupu.
du ledovce, běžných mixových výstupech, Má podobné vlastnosti jako zobák inverz-
jde přes ni jistit i zabrzdit případný pád na ní, oproti tomu se však o něco hůř zaseká-
firnovišti, a hlavně s ní lze zdolávat i těžší vá. Obvykle proto dávají výrobci přednost
ledové úseky, pokud nejsou příliš dlouhé zobáku inverznímu.
nebo převislé. Z toho vyplývá, že se musí Zobáky lze rovněž dělit podle tvaru hro-
jednat o zbraň velmi pevnou a spolehlivou. tu, a to na pozitivní, neutrální a negativní.
Musí mít kovové topůrko – kvůli jištění. Pozitivní hrot, který je výrazně špičatý, se
Používá se zejména k lehčímu lezení hodí do tvrdého zledovatělého sněhu ne-
a k vysokohorské turistice, má rovné to- bo ledu. Vhodný je především na zimní tú-
půrko a bývá spíše delší (viz dále), aby ry. Jeho nevýhodou je, že se může snad-
umožňoval opřít se o něj při výstupu. Zo- no ztupit při úderech do skály. Výhodou je
bák slouží k zasekávání do sněhu nebo le- opravdu ostrá špička, která se snadno zase-
du, lopatka k vysekávání stupů a zasekává- kává, dobře slouží při brzdění atd.
ní do měkkého sněhu nebo firnu. Negativní hrot je už ze své podstaty tu-
Zobák cepínu má tři základní podoby. pý. Hodí se tam, kde by se cepíny s pozitiv-
Podle profilu rozlišujeme tyto typy: oblou- ním nebo neutrálním hrotem zbytečně
kový, inverzní a rovný. tupily. Pikl s negativním hrotem celkem do-
Obloukový zobák je prohnutý směrem bře odolává i příležitostným úderům do
nahoru a u klasických cepínů bývá nejběž- skály či kamenů pod sněhem či firnem.

107
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku Neutrální hrot je kompromisním řeše- dosáhnout na zem, pokud jej za hlavici
ním mezi předchozími tvary hrotu. Je tedy držíme v sevřené pěsti. I když ta poslední
nejuniverzálnějším typem. poučka bude asi platná pro skutečné turis-
ty, které ani nenapadne zdolávat strmé
Výběr cepínu – pro nejběžnější a nej- úseky a chtějí nástroj, se kterým lze brzdit,
širší použití by měl dostat přednost klasický ale který jim zároveň nahradí i hůl.
pikl s kovanou hlavou a s normálně pro- Otázka délky cepínu je tedy poněkud
hnutým (tedy obloukovým, ne inverzním) složitější, než by se mohlo na první pohled
zobákem. Mělo by se jednat o masivnější, zdát. Uvádí se, že standardní cepín má
bytelnou zbraň, u které nehrozí, že bude 70 cm (ty kratší než 70 cm jsou označovány
po několika úderech do skály na vyhození. jako krátké a ty delší jako dlouhé cepíny).
Na tvaru hrotu zobáku v tomto případě zá- Tedy standardem by mohla být sedmdesát-
leží poměrně málo. Obvykle na těchto ce- ka. Ovšem není: Např. britští horští vůdci již
pínech bývá hrot pozitivní; dobře pracuje delší čas prosazují jako standard šedesátku.
v ledu a tvrdém sněhu, lépe se s ním brzdí, Zejména proto, že se lépe ovládá při brz-
dřív se však ztupí při lezení v kombinova- dění po případném pádu. Ostatně 60 cm
ném terénu a je třeba jej občas jemně při- dlouhý cepín se již v minulosti prosadil jako
brousit. nejuniverzálnější typ i u cepínů vyráběných
Pokud později neplánujeme nákup spe- v bývalém Východním bloku, i když v tom-
ciálních zbraní pro lezení v ledu, lze také to případě především proto, že jím byly do
pořídit některý z cepínů tzv. univerzálních jisté míry nahrazovány naprosto nedostat-
nebo modelů Mountain. Jedná se o kom- kové cepíny speciální. Jako univerzální ce-
promis, tedy modely, se kterými lze do ur- pín na hory lze tedy doporučit spíše kratší
čité míry nahradit speciální cepín (viz též zbraň (mezi 55 až 65 cm). Delší (70 cm) lze
dále v textu). doporučit jen opravdu vysokým jedincům.
O šedesátku se sice na rovince nelze opřít,
Délka univerzálního a klasického cepínu: ale tam to ani obvykle není zapotřebí. Ve
Velmi často kladenou otázkou při náku- svahu už je i 60 cm dlouhý cepín poměrně
pu prvního univerzálního cepínu (tedy ta- účinný a hlavně jeho délka tolik nepřekáží
kového, který má pro běžné – neextrémní při lezení (dlouhý cepín na poutku, a zvlášť
užívání, vydržet pokud možno po zbytek dlouhém poutku, dokáže značně znepří-
života) je jeho délka. Spolehlivé poučky pro jemnit postup), když není používán, a mno-
rovné cepíny hovoří v tom smyslu, že pro hem lépe se s ním manipuluje v případě, že
turistické účely by měl být tak dlouhý, aby je cepínem nutné brzdit pád.
se jeho uživatel, při vzpřímeném stoji s ru-
kou volně svěšenou podél těla, dotýkal na- Kladivocepín a univerzální modely:
taženými prsty hlavice cepínu stojícího na Pro výlety do hor, kde se lze nadít i nut-
zemi. Popř. že držíme-li svůj pikl v nataže- nosti zdolávat občas nějaký ten strmý ledo-
né ruce za hlavici, měl by končit asi pět cen- vý výšvih či úseky ledového lezení, je lep-
timetrů nad zemí. Avšak hned v následu- ší si pořídit ještě druhou zbraň. Nejlépe se
jícím bodě poučky selhávají a stávají se osvědčují kratší kladivocepíny, které mo-
mlhavými. Hovoří o tom, že má-li se s cepí- hou mít rovná nebo mírně prohnutá topůr-
nem i lézt, měl by být ještě o kousek kratší. ka, ale hlavně musejí mít tvar zobáku
Nutno říct, že právě v tomto bodě se totiž uzpůsobený i extrémnějšímu lezení. Měly
věc stává nejenom složitější, ale zejména by tedy mít inverzní nebo rovný zobák,
také značně individuální a závislá na osob- který se z ledu lépe vytahuje. Obvykle se
ní zkušenosti a zvyku. Další poučky také pro tyto účely hodí kladivocepíny dlouhé
praví, že cepín určený pro turistiku by měl cca 40, max. 50 cm.

V posledních letech dodávají výrobci na bývají těžší, často disponují výměnnými mo-
trh určitou „mezikategorii“ cepínů, které duly a lze se s nimi bez problémů pustit do
není možné zařadit k cepínům klasickým, velmi strmých až převislých ledů a mixů.
svými parametry však neodpovídají ani ce- Tyto cepíny jsou použitelné i pro lezení bez
pínům speciálním, určeným pro extrémní poutek (které je považováno za sportovněj-
použití. V některých případech dokonce vý- ší, a v určitém ohledu může být v extrém-
robci a prodejci rozdělují své katalogové ních cestách i bezpečnější – nedojde totiž
položky na tři kategorie. Cepíny, které nel- k tomu, že by člověk po pádu zůstal viset za
ze označit za speciální, avšak nevyhovují poutko cepínu, bez možnosti se vyprostit).
zcela běžné představě o klasickém rovném Zároveň tyto zbraně mívají poutka spojená
cepínu určeném pro nejběžnější přechody rychlopřezkou, která umožňuje jejich snad-
údolních ledovců, bývají označovány uni- né odepnutí (např. při potřebě zajistit se na
verzálním výrazem „alpinistické cepíny“. cepínu a uvolnit ruce pro osazování ledov-
Jedná se o zbraně určené pro stejné použi- cové skoby). Jde tedy o cepíny způsobilé do
tí, jako většina klasických cepínů, ovšem ví- značné míry nahradit zbraň speciální.
ce přizpůsobených pro lezení v méně str-
mých ledech či svazích (uvádí se do 60°). Na co si při nákupu cepínu dát pozor:
S podobnou zbraní však není problém lézt Při koupi rovného, tedy klasického, ne-
ve větším sklonu, přestože na to nejsou pri- bo tzv. univerzálního cepínu je dobré hod-
márně určené. Tyto cepíny mohou mít např. notit pohledem celkové provedení. Cepín
prohnuté topůrko, inverzní zobák a speci- musí už od pohledu vypadat funkčně a by-
álně tvarované poutko, do kterého se lze telně, roli hraje i povrchová úprava, např.
při odpočinku lépe zavěsit. dobrý elox, rukověť na topůrku musí být
Příkladem mohou být např. modely Cos- od pohledu z odolného materiálu, lepší fir-
mitech (Petzl-Charlet), Maverick a Piolet my (a na své lepší výrobky) automaticky do-
Maverick MXC (Simond), Venom Adze dávají kryty bodců (u cepínů vystavených v
(Black Diamond), Alpax (Camp), Air teche- prodejně bez nich je lepší se zeptat, zda
volution (Grivel Mount Blanc), Cirque nejsou v ceně). Provedení by mělo být ro-
(DMM), nebo lehký zahnutý Vapour (DMM) bustní a bez zbytečností, odlehčení nástro-
– příkladem podobné zbraně je i model zce- je různými otvory bývá sice efektní, málo-
la vlevo na obr. 120. Tuto kategorii má ve kdy však ku prospěchu věci, led a měkký
svém programu i přední český výrobce firn má v otvorech tendenci zamrzat a tvo-
Raveltik. Jedná se o modely Wizard Plus řit „bakule“, navíc levnější pikly mohou
a Wizard Top, podobně univerzální zbraní u otvorů praskat.
od tohoto výrobce je rovněž poněkud ex- Přednost by měl dostat cepín označený
trémnější cepín s výměnnými moduly De- písmenem T v kroužku. Jedná se o označe-
mon Mountain. ní vztahující se k pevnosti. „Téčkový“ cepín
Demon Mountain je však už představi- je nejpevnější z dostupných zbraní. Každo-
telem univerzálnějších modifikací různých pádně je určený i k tomu, aby na něm šlo
modelů speciálních zbraní. Podobné mode- jistit. Písmenem B označené zbraně se pro-
ly vyvinulo více výrobců tak, že lehčí a uni- dávají pod zavádějícím názvem turistické.
verzálnější speciální cepíny opatřili ve Pozor, je myšleno, že tento cepín je určený
spodní části topůrka bodcem a odstranili pouze pro turistiku a opírání, nikoli k leze-
vykrojení pro ruku. Pak se sice stále jedná ní, jištění atd. Těžko však lze vyloučit, že na
o speciální cepín, lze jej však používat i pro svém cepínu budete nuceni někdy tahat
zapichování topůrkem a jištění. Tyto mode- spolulezce z trhliny, či jistit v obtížnějším
ly se často označují jako „Mountain“. Opro- úseku. Tedy, i když pro sebe a svůj pikl ne-
ti cepínům klasickým nebo „alpinistickým“ plánujete příliš náročné použití, těžko jej

111
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku můžete vyloučit! Pak se na „béčka“ vzta-
huje totéž, co na zbraně s dřevěnou ruko-
jetí – jsou nebezpečné.
Otvory pro připnutí karabin: Nejsou ne-
zbytné s jedinou výjimkou – toho velkého
v hlavici cepínu. Bývá v ose topůrka (někdy
před topůrkem směrem k zobáku). Využívá
se při jištění. Je důležité zkontrolovat, zda
se do něj skutečně karabina pohodlně ve-
jde (lepší vyzkoušet mohutnou „HMSku“,
kterou v obchodě pro tento účel jistě
ochotně zapůjčí). Někdy je třeba otvorem
protáhnout nejenom karabinu, ale i slabší
Obr. 120 Tvary některých moderních cepínů
smyčku, větší otvor pak jako když najdete. na našem trhu
Rukojeť cepínu: Tj. zesílená část obvykle
tvořená gumou nataženou na topůrku, chové. Rovněž tak je třeba se zamyslet nad
musí být bytelná a dole, u bodce, k topůr- snadností obsluhy v silných rukavicích.
ku dobře připevněná. Neměla by průměr Pozor na lehoučké speciality. Jsou urče-
topůrka výrazně zvyšovat (pak se cepín hůř né pro skialpinismus, uplatnění naleznou
zapichuje do firnu), a ačkoliv kvůli dobré- i při lehčí vysokohorské turistice (když se
mu držení bývá její povrch zdrsnělý nebo předpokládá, že bude cepín po většinu vý-
profilovaný, je lépe dát přednost co ne- letu na batohu, určen jen pro chvíle nouze
hladší rukojeti. Na tu sníh méně namrzá při přechodech firnových svahů – tedy na
a také se lépe zapichuje. brzdění případného pádu a v omezené mí-
Poutko a jeho náležitosti: Je lepší kupo- ře jako opora). Nejsou určeny k lezení a je-
vat cepín s poutkem, než jej složitě pořizo- jich shodnou vlastností je, že po seknutí do
vat jako samostatný kus. Poutko obvykle skály je nutné zvýšit obchodníkům tržby
tvoří pevný popruh, který je k topůrku při- nákupem nového. Lehký pikl je příjemný
pevněn kroužkem. Přednost dáváme krouž- na batohu. Pokud je však určený na práci,
kům kovovým, které jsou spolehlivější než bývá většinou neúčinný. Zbraň musí být vy-
plastové. Kontrolujeme, zda je zarážka vážená a také musí mít jistou váhu, aby by-
poutka na topůrku vhodně umístěná, tj. že lo možné její zeseknutí. S „ultralajtem“
s rukou v poutku skutečně můžeme chytit těžko dosáhnete potřebný švih.
cepín v dolní části za rukojeť a udeřit s ním. A nakonec: Chyťte cepín do ruky za hla-
Poutko by mělo mít na obsluhu velmi jed- vici. Sedí? Přehmátněte z hlavice na zesíle-
noduché stahování např. jezdcem, který jej nou část topůrka. Jde to snadno? Nezase-
zatáhne okolo zápěstí. Druhou variantou kává se při tomto pohybu kroužek poutka?
přichycení poutka k cepínu je jeho umístě- Není hlavice piklu příliš do oblouku? Bude
ní napevno do otvoru obvykle v hlavici ce- vám v ruce skutečně sedět? Uvědomte si,
pínu. Poutko tedy musí být tak dlouhé, aby že s cepínem budete pracovat jen vy. Pokud
vystačilo jak k hlavici, tak k rukojeti. Takové vám nesedí, neberte ho!
poutko často překáží a v každém případě A zcela na závěr stati o cepínech dovol-
nutně musí mít jezdce k utažení na zápěs- te ještě osobní poznámku k předmětům
tí. U „Mountain“ modifikací speciálních ce- s jistou historickou hodnotou. Pokud jste si
pínů bývá poutko poměrně sofistikované, v útlém dětství pořídili, nebo vlastníte po
je tedy třeba hned při nákupu promýšlet, rodičích či prarodičích nástroj vybavený
zda bude vyhovovat vašim účelům a zda dřevěným topůrkem, chovejte se k němu
neobsahuje prvky, které mohou být poru- s úctou, jaká mu náleží. Můžete si podobný

předmět zavěsit na zeď, avšak nikdy, oprav- a) b)
du nikdy nechť vás ani nenapadne jej použí-
vat. Jsou krásné, ať již pocházejí z jakékoliv
vývojové etapy. Sám vlastním jeden velmi
dlouhý, opatřený hikorovým topůrkem po
prastrýčkovi, jednu poměrně moderní ra-
kouskou zbraň od renomované firmy, kterou
jsem používal v dětství sám a jeden značně
ošoupaný cepín ruskéhopůvodu. Mám je na
zdi a chovám k nim úctu. Pamatuji si totiž
ještě relativně nepříliš vzdálenou dobu, kdy Obr. 121 Základní typy maček
je bylo na horách (zvláště pak v bývalém a) kloubovky, b) rámovky
Východním bloku) vidět často. A pamatuji
také, jak snadno praskaly při nevhodném zapo předních hrotech. Kloubové mačky lze
tížení. Jsou konstrukčně překonané a mo- rovněž vidět jako tzv. odlehčené („turistic-
hou být nebezpečné. ké“) modely, např. s kratšími a méně ostrý-
mi hroty (které stačí do běžných sněhových
Mačky – stoupací železa podmínek, a přitom neohrožují svého uži-
Mačky, neboli stoupací železa (německy vatele), někdy bývají tyto odlehčené mode-
Steigeisen), tvoří společně s cepínem zá- ly uváděny na trh jako desetihroté.
kladní výbavu do zimního horského teré- Rámové mačky mají tuhý rám a oproti
nu, na ledovce, ale i pro náročné výstupy kloubovým umožňují nesrovnatelně lepší
kolmými ledy či mixy. postavení na předních hrotech. Hodí se
Jedná se o hroty, které se připevňují na proto pro náročné lezení v ledových stě-
botu, aby ulehčovaly postup na sněhu a le- nách. Tuhý rám lépe tlumí vibrace a umož-
du. Existují v řadě nejrůznějších provedení, ňuje stabilnější spojení mačky s botou (tedy
od tzv. polomaček (nesmeků), vhodných zlepšuje kontrolu při zakopávání). Pevný
spíše na neudržované městské chodníky, až rám umožňuje skládání jednotlivých částí
po sportovní mnohahrotá rámová železa. mačky z odlišných materiálů, které tak sne-
Základní rozdělení maček – obvykle sou daleko odlišnější nároky. Mačky by mě-
se rozhodujeme mezi dvěma základními ly být poměrně lehké, ale pro lezení potře-
typy. Mačkami rámovými a kloubovými; bují být např. přední hroty výrazně tvrdé
existuje, a poměrně se i prosazuje ještě typ a současně odolné. Zároveň je tak umožně-
třetí, tzv. polokloubové mačky. na modulárnost. Podobně jako v případě
Kloubové mačky jsou stále nejpoužíva- speciálních cepínů mohou mít rámové mač-
nějším typem. Umožňují mírný ohyb pod- ky výměnné hroty pro různé použití.
rážky boty a tím zpříjemňují chůzi. Také se Polokloubové mačky jsou nepochybně
díky tomuto pohybu tolik nenabalují sně- nejuniverzálnější volbou. Umožňují poměr-
hem. Většinou se vyrábějí ve dvanáctihro- ně pohodlnou turistiku a lze s nimi v rámo-
tém provedení s horizontálními předními vém uspořádání lézt rovněž v ledu (i když
hroty. Dodávají se na trh ve velkém rozsa- pochopitelně nemohou konkurovat spe-
hu velikostí i modelů, u některých z nich ciálně konstruovaným mačkám rámovým).
lze nastavovat správnou velikost bez po- Hroty maček – jak již bylo výše popsá-
užití nástrojů a některé modely dokonce no, v současnosti jsou mačky obvykle dva-
umožňují regulovat tuhost spojení obou náctihroté. Mezi modely pro nenáročnou
částí mačky. Tedy zda má být volně pohyb- VHT se příležitostně objevují modely dese-
livé, nebo naopak pevnější, což mačkám tihroté, mezi modely pro extrémnější po-
umožní poskytovat lepší oporu při postupu užití zase modely čtrnáctihroté. Vyšší počet

113
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Obr. 122 Horizontální hroty maček Obr. 123 Vertikální hroty maček
vhodně provedených hrotů může velmi vý- že např. při použití pevných plastových –
znamně ovlivňovat stabilitu při lezení. skeletových – pohorek, je velmi obtížné (až
Délka hrotů a jejich provedení je závislé nemožné) pokoušet se uplatnit jinou tech-
na konkrétním určení pro různé činnosti. niku.
Např. kratší hroty, vertikální hrot a dru- Horizontálně postavených hrotů (obr.
hý pár hrotů směřujících výrazně směrem 122) se užívá zejména na mačkách tzv. tu-
dolů, se používá na mačkách s celkově se ristických (a jsou téměř pravidlem na mač-
zužující přední částí, které jsou určeny do kách kloubových). Umožňují lepší záběr ve
mixových terénů. Toto řešení, zejména sněhu a firnu, jsou lepší i do horolezeckých
v kombinaci právě s kratšími hroty, umož- terénů, ve kterých se počítá se sněhový-
ňuje lepší a přirozenější postavení na skále. mi podmínkami a jen menším podílem
Poskytují však menší oporu v ledu. Naopak strmých ledů. Horizontálně postavené hro-
do ledu jsou obvykle určeny mačky s hroty ty maček jsou považovány za standardní
delšími a výrazně dopředu vysunutými dru- a univerzální řešení.
hými hroty, které v ledu zajišťují stabilitu Vertikální hroty (obr. 123) jsou ideální
nohy po zatížení – takové druhé hroty jsou pro použití v ledu a v mixech. Tenčí a pev-
velmi důležité pro zajištění alespoň relativ- nější hroty, často ve spodní části svého „zo-
ního pohodlí při delším lezení po předních báku“ opatřené ještě vruby, jsou účinnější
hrotech maček v ledu, a to bez ohledu na při pronikání do ledu, ale zlepšují stabilitu
jeho strmost. i při postavení ve skalním terénu. Vertikál-
Ve všech uvedených případech je velmi ními hroty bývají většinou opatřeny rámo-
důležité postavení předních hrotů maček. vé mačky, některé modely maček poloklou-
Postavení rozlišujeme horizontální a verti- bových a jen výjimečně i mačky kloubové.
kální. Tedy hroty, které vepředu z maček Obvykle bývají výměnné, často patří k zá-
koukají buď naplocho (rovnoběžně s pod- kladní výbavě jednoho modelu maček ne-
rážkou boty a také terénu), nebo z nich jenom odlišné druhy hrotů pro různé pou-
dopředu výhružně trčí jako miniaturní zo- žití, ale i možnost použít místo běžných
bák cepínu kolmo k terénu (vertikálně). dvou předních hrotů pouze jeden upro-
V současné době jsou za nejdůležitější po- střed – tzv. monopoint. Tento jediný hrot se
važovány právě přední hroty maček. používá výhradně při náročnějším lezení,
Souvisí to především s tím, že zejména v le- např. v mixech, kde je jeho výhodou mož-
zení se dávno prosadil, jako nejúčinnější nost přesnějšího umístění místa pro zasek-
způsob postupu, výstup po předních hro- nutí nebo oporu, výhodné jsou i při práci
tech. Tomu do jisté míry napomáhá i fakt, na jemných glazurách, kde je rovněž zapo-

Rychloupínací mačky využívají vždy ja-
kýsi pákový systém přichycení mačky na bo-
ty. Obvykle se jedná o přední hrazdičku,
která se nasadí (jako u kandahárového ly-
žařského vázání) do výřezu v botě,, a páky
na patě, která po zacvaknutí na patu přita-
huje mačku k rámu boty. Nevýhodou toho-
to systému je, že nemusí fungovat na všech
botách. Pro použití v zimních horách by
proto měly být boty vybaveny pro tento
Obr 124 způsob připevnění maček a při nákupu ma-
Způsoby upevnění ček by nakupující měl mít boty s sebou, aby
maček na boty
si připevnění vyzkoušel. V případě rychlo-
upínacích maček jsou vhodnější mačky rá-
mové, neboť kloubové mají na měkčí botě
třebí větší přesnost, ale hlavně kde jediný, tendenci se při ohybu sesmekávat a je má-
dobře umístěný hrot výrazně zmenšuje rizi- lo nepříjemnějších zážitků než ztráta mač-
ko štípání ledu. ky v obtížném terénu. Kloubové mačky
Upínací systém maček – pevné při- s rychloupínáním lze doporučit prakticky
pnutí maček k botě je velmi důležité. výhradně pro použití s botou, která má
Nesmí však tísnit, a tím zvyšovat nebezpečí v podrážce pevnou (obvykle plastovou) des-
omrznutí nohou. Mačky se na boty připína- ku, nebo se skelety (to však zase omezuje
jí buď nejstarším a také nejuniverzálnějším výhody „kloubovosti“ maček samotných).
způsobem – tedy řemínky, nebo speciálním Vzhledem k tomu, že mačky bývají slo-
rychloupínacím systémem. Existují i mezi- ženy z více komponentů, jsou často jejich
varianty, tedy mačky připínané řemínky, součástí různě veliké matice, šrouby apod.
které však vycházejí z různě konstruova- Hrozí vždy určité nebezpečí, že se může
ných (obvykle plastových) klipsen. některý šroubek vyklepat a povolit. V ta-
Řemínkové připnutí na botu je naprosto kovém případě může hrozit ztráta mačky,
univerzální, a lze tak mačky připnout prak- nebo, že pozbudou funkčnosti. Je tedy za-
ticky ke každé botě, i když není vybavena potřebí s sebou do terénu mít alespoň zá-
zářezy pro rychloupínací systémy (nemělo kladní „opravárenskou sadu“ podle typu
by se jednat o řemínky kožené, které po maček. Tedy rezervní šrouby a klíč k jejich
zvlhnutí povolují). Značnou nevýhodou to- dotažení. Samozřejmostí by měla být kon-
hoto systému připevnění na botu je skuteč- trola funkčnosti před odjezdem.
nost, že nikdy není zcela pevné (nevýhoda
v případě lezení), ale hlavně to, že bez Ledovcové skoby a sněžné kotvy
ohledu na tvrdost boty ji řemínky vždy Jsou důležitou součástí výzbroje pro jiš-
(s výjimkou plastových skeletů) stahují, tění na tvrdém ledu. V současnosti se pou-
a s botou pochopitelně i nohu uvnitř. Do- žívají zejména skoby trubkové. Ty se dělí na
chází tak k omezování krevního oběhu, dva základní typy:
a tím se zvyšuje riziko vzniku omrzlin. Boty Prvním typem je trubkový šroub, který
do zimních podmínek proto musejí být má na trubce tvořící tělo skoby zvnějšku
vždy dostatečně pevné na to, aby toto rizi- šroubovici a pro snadnější zašroubování do
ko bylo alespoň částečně sníženo. Další ne- ledu je zepředu opatřen ostrými řeznými
výhodou je pomalejší nasazování maček, zuby (tzv. frézou – viz obr. 125). Dále jsou
a obtížnější sundávání v případě, že přezky opatřeny okem na připnutí karabiny, které
zamrznou. je po skobě obvykle posuvné, aby nevzni-

115
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Obr. 125 Vrtná korunka, tzv. fréza Obr. 126 Ledovcové, firnové skoby
ledovcové skoby a sněhové kotvy
kala příliš veliká páka v případě, že nebude při vytahování působí efektem tulení kůže
došroubovaná úplně. Vyrábějí se z lehkých proti směru zatížení skoby. I sněhové kotvy
a tvrdých slitin. se vyrábějí v několika provedeních, všechny
Druhým typem této skoby je zatloukací však fungují na stejném principu. Jedná se
trubka (tzv. snarg), která se do ledu rovnou obvykle o duralovou desku (min. 50 x 12
zatlouká. Směrem ven ji lze vyšroubovat cm), jež se zaboří a „přišlápne“ do sněhu
pomocí mělkého závitu, nebo je zcela plochou kolmo na směr zatížení.
hladká a z ledu se vytahuje kroutivými po- O ledovcových skobách a sněhových ko-
hyby za současného tahu v podélné ose. tvách a jejich použití více v kap. 3. Horo-
Všechny ostatní typy ledovcových skob, lezectví a skalní lezení, str. 264.
zejména populární „vývrtka“ a „doubek“, Na ledovcové skoby se vztahuje norma
se sice mnohem snadněji osazují či zatlou- ČSN EN 568 Horolezecká výzbroj – Kotevní
kají, ale nedosahují požadovaných pev- prostředky do ledu.
nostních limitů v ledu (naměřené hodnoty
jsou doslova srandovní, není ani jisté, zda Teleskopické turistické hole
udrží sedícího lezce ve statickém režimu, Vyrábějí se obvykle v rozsahu cca od 60
natožpak v případě pádu). do 145 cm. Mohou do jisté míry nahradit
Všechny ledovcové skoby musejí být vel- cepín, poslouží k postupu sněhem i na le-
mi precizně osazeny a je užitečné si uvědo- dovci, kde nehrozí pád, nebo propadnutí
mit, že kovová skoba dobře vede teplo. do trhliny. Nelze je použít pro brzdění ani
Proto se doporučuje předcházet „vytave- jištění. Poměrně úspěšně lze v zimních
ní“ skoby její ochranou před přímým slu- podmínkách pro stejný účel používat rov-
nečním zářením, například překrytím pat- něž skialpinistické teleskopické hůlky, je-
ky skoby koulí sněhu. jichž výhodou (kromě toho, že není třeba
Do sněhu a firnu, ve kterých skoby nedr- vlastnit pro dva účely dvoje hůlky) je ze-
ží, se používají sněhové skoby a kotvy různé jména speciální talíř do hlubokého sněhu a
konstrukce. Nejběžnější firnovou skobou hlavně výborně řešená poutka, která zlep-
(určenou i pro měkký a porézní led) je sko- šují uživatelské vlastnosti celých holí.
ba z duralové trubky oválného průřezu Stále častěji se hole používají i při let-
dlouhá 50–70 cm. Do tvrdšího firnu se pou- ních túrách. Pomáhají udržovat stabilitu
žívají skoby s podélnými otvory na těle sko- s těžkým nákladem, při sestupech tlumí ná-
by, do měkčího materiálu zase skoba s na- razy na klouby končetin, kyčle i páteř. Při
nýtovanými ocelovými planžetkami, které výstupu poskytují dobrou oporu. Napomá-

hají i pravidelnějšímu rytmu chůze. Lze je
doporučit pro velmi náročné túry. Při jejich
používání je nutné dbát na správnou tech-
niku – používat vždy obě hole s možností
nastavení délky, dbát na to, aby konstruk-
ce rukojeti a stavitelného poutka umožňo-
vala oporu ruky při tlaku směrem dolů,
a klást hole blízko těla ve spádnici těžiště.
Český specialista na horskou medicínu
Ivan Rotman však upozorňuje i na nevýho-
dy používání holí, které dělí na ty vznikají-
cí nesprávnou technikou – při větší vzdále-
nosti hole od osy těla vznikají kroutivé Obr. 127 Příklady moderních sněžnic
a rotační síly působící škodlivě na klouby
i páteř a ohrožující rovnováhu, a problémy jména do hor výhodné. Současné sněžnice
související se vznikem návyku na používá- vycházejí obvykle ze dvou základních typů
ní holí. Zejména jejich používání může mít historických sněžnic. Buď se jedná o tzv.
za následek snížení koordinačních schop- Zelenou horu – tedy zúžené „medvědí tla-
ností a stability, a omezení fyziologických py“, obvykle s nahoru prohnutou špič-
obranných mechanismů, (tlak a natahování kou, nebo o tzv. aljašské sněžnice (někdy
působící na pohybové ústrojí, jsou důležité též „michiganské“ nebo moderněji „Cross-
podměty pro správnou výživu kloubních country“) vycházející z klasického tvaru slzy
chrupavek, mají tréninkový efekt a udržují s ocasem vzadu. První typ je vhodnější
elasticitu svalů). Proto Ivan Rotman dopo- do členitého terénu, jejich plocha, a tím
ručuje používat hole až ve vyšším věku, při i účinnost však bývá nižší. Jedná se o menší
obezitě, při onemocnění kloubů a páte- sněžnice. U menších sněžnic ztrácí svůj účel
ře, na sněhu, za deště, při přechodu řek prodloužení ocasu, který by pomáhal držet
a omezené viditelnosti a při nošení těžkých stopu, a tyto zaoblené tvary mají při dané
břemen, a naopak nedoporučuje jejich velikosti největší plochu. Typy s ocasem zase
používání v ostatních případech. výrazně lépe umožňují držet stopu ve volné
krajině a jsou určeny i pro nošení nákladů
Sněžnice či tahání saní. Jsou větší (a tedy i těžší) než
Sněžnice jsou výbornou pomůckou do předchozí typy, tedy se i méně boří. V teré-
vysokého a čerstvého sněhu, umožní a zjed- nu, zejména horském, však jejich použití vy-
noduší průstup i ve velmi obtížných pod- žaduje značnou obratnost.
mínkách. Umožňují nést běžný náklad při V případě nákupu je třeba vyhnout se
zimním táboření či táhnout sáně. Rozloží levnějším, tzv. rekreačním, chodeckým
hmotnost člověka a jím neseného nákladu sněžnicím, které nebývají dostatečně spo-
a ten se tak méně, a hlavně rovnoměrněji lehlivé, i sněžnicím z klasických materiálů
boří do sněhu. a historizujících napodobenin, které jsou
Moderní sněžnice jsou vyráběné z leh- pro použití v horách obvykle příliš těžké
kých slitin, vyplétané obvykle syntetickou a neohrabané. Na druhé straně vhodné ne-
tkaninou či PAD popruhy, nebo jsou celo- jsou ani sněžnice běžecké, které sice bývají
plastové, někdy s kovovými výztužemi. velmi pevné a lehké, ale pro použití s ná-
Modely s tkaninou bývají náchylnější k po- kladem nemají dostatečnou plochu a jsou
škození na kamení, kleči apod. uzpůsobeny pro skluz, což je výhodné jen
Některé sněžnice jsou pod vázáním na otevřených planinách. Vhodné do hor
doplněny hroty proti sklouznutí, což je ze- jsou sněžnice tzv. turistické nebo horské.

117
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku a) b) c) d) e)
Obr. 128 Historické typy sněžnic

a) Medvědí tlapa, b) Zelená hora, c) Bobří ocas, d) Aljašské sněžnice, e) Odžibwejské sněžnice
U všech sněžnic je třeba dávat pozor ze- názvem Summit nabízí přímo řadu horole-
jména na kvalitní provedení vázání (včetně zeckých sněžnic určených pro upnutí boty
toho, zda bude kompatibilní s botou, kte- s mačkami.
rou nosíme do zimních hor) – pohodlnější, Chůzi na sněžnicích je třeba nacvičit
zejména na dlouhou chůzi, je vázání po- před prvním použitím v horách. Nelze do-
hyblivé (tedy s volnou patou, jako na běž- poručit výrobu ani napodobení tradičních
kách), které se však hůř ovládá v terénu. sněžnic svépomocí, vyvážit sněžnice, aby se
Pak je výhodné, lze-li jej, podobně jako o ně nezakopávalo, popř. se vzadu nebo-
u skialpinistických lyží, zafixovat v pevné řily, je poměrně náročné, navíc selhání po-
poloze. domácku vyrobených sněžnic může být
Sněžnice rovněž dodávají mnohé reno- v terénu poměrně nebezpečné. Pro udrže-
mované firmy specializující se na horole- ní stability je vhodné používat teleskopické
zeckou výzbroj a výstroj. Takové sněžnice hole, v horách je někdy nezbytný cepín.
jsou obvykle ideálně přizpůsobeny právě
pohybu v horách. Za všechny lze jmenovat Transportní saně
např. sněžnice americké fy MSR, nebo dnes Transportní saně, takzvané pulky jsou,
u nás velmi časté sněžnice francouzské fir- zejména v odlehlých oblastech, ideálním
my TSL, která rovněž dodává i speciální bo- řešením pro dopravu potřebného vybavení
ty do sněžnic a je proslulá chytře řešenými – tedy výzbroje, výstroje, ale hlavně dosta-
a komfortními vázáními. Zajímavé jsou tečného množství potravin a paliva do vaři-
sněžnice od fy Grivel, které jsou skládací, če. Při zimních horských přechodech nebo
ale hlavně kompatibilní s masově rozšíře- vícedenních výletech v polárních oblastech
nými a velmi užívanými mačkami stejného může váha potřebného vybavení snadno
výrobce. Velikou výhodou tedy je, že vázá- překročit třicet, čtyřicet kilogramů a po-
ní zde nahrazuje pouze špička s osičkou měrně značný bývá i jeho objem. Řešit tuto
upnutelnou na přední část maček. Člověku situaci stále většími a většími batohy lze jen
tak stále na nohou zůstávají spolehlivá do určité míry a často je nutné hledat ná-
stoupací železa, tedy žádné přídavné hroty hradní řešení. Trmácet se polárními pus-
na sněžnicích, které v řadě případů nemu- tinami s dvěstělitrovým batohem vážícím
sejí být dostatečně efektivní. Dobré mačky k padesáti kilogramům je téměř nemožné.
zároveň výrazně zvyšují komfort pohybu. Kvalitní saně, nebo v tomto případě spí-
Podobné (u nás však dražší) sněžnice dodá- še boby (slovo pulka pocházející z laponšti-
vá i další americká firma Atlas, která pod ny se používá pro všechny boby používané

pro transport nákladu), které drží stabilitu, to, že zde trošinku drsnější výlety do zasně-
snadno se obsluhují a pojmou celý náklad, žených hor mají jistou tradici a za vývojem
se v těchto případech stávají prostředkem saní stojí nemalé zkušenosti z jejich použí-
k nezaplacení. Obvykle bývají vybaveny vání v různých podmínkách. Mezi osvědče-
tažným zařízením, které se připíná na spe- né patří např. Segebaden-Berg AB, nebo
ciální opasek nebo úvaz na trup. Nejčastěji Fjellpulken (a jejich mimořádně populár-
bývá připojení saní provedeno pomocí leh- ní model Veteran ART 203). Jedná se o fir-
kých tyčí, které jsou výrazně pohodlnější my, které mají ve svém výrobním programu
než popruhy či lanka (zejména proto, že sa- rovněž saně za psí spřežení, záchranářské
ně ze svahu chodce nepředjíždějí – udržuje saně aj.
se stálý odstup). Použít boby lze s lyžemi Pulky se dnes vyrábějí zejména z poly-
i sněžnicemi, poněkud omezené je jejich propylenu vyztuženého skelným vláknem,
použití při traverzovaní svahu (pro takový skládají se z vany a nylonového krytu, kte-
případ je výhodné mít vybavení – a hlavně rý musí být dostatečně velký, aby spolehli-
jeho nejtěžší kusy – na saních sbalené do vě překryl celý náklad. Kryt se obvykle při-
transportního vaku nebo batohu, ve kte- pevňuje pomocí zdrhovacích šňůr, některé
rém je lze přenést úsekem, na němž by se modely jej mají napevno připevněný k va-
plně naložené saně zvrhávaly – těžké vaky ně. Obvykle je vana nebo kryt doplněn dal-
však musejí být ve vaně pulky uložené do- šími stahovacími popruhy, pod něž lze při-
spodu, aby se saně nezvrhly) a ve velmi čle- pevnit vybavení, popř. potřeby, které je
nitém terénu, kde mohou ztrácet stabilitu. nutné mít po ruce, jako cepíny, nebo puš-
V minulosti byly prováděny pokusy s ce- ku. Držadlo (tažná tyč) bývá rovněž ze skel-
lou řadou různých saní, řada českých vý- ných vláken, zapadá do plastových korýtek
letníků s úspěchem používala i upravené na vaně a dále se připevňuje pomocí po-
dětské boby (jako nejlepší se ukázaly nej- pruhů. Tažné tyče lze většinou složit, což
obyčejnější nizoučké plastové „pekáče“), může být důležité při transportu. Vana bý-
pochopitelně však není nad osvědčené vý- vá opatřena háky na upevnění smyček ne-
robky renomovaných firem. Na trhu domi- bo madly, aby bylo možné celé saně přená-
nují zejména skandinávští výrobci, už pro- šet např. přes vodní toky. Pulka je vybavena
Obr. 129 Transportní saně s popruhy

119
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku různým počtem skluznic, ideální bývají dvě, svazích blížících se svým sklonem extrémní-
které nejsou příliš daleko od sebe, aby moh- mu lyžování se můžete potkat s telemarko-
ly jako stopu využívat již projetou stopu od vými lyžaři nebo splitboardisty. V horách
lyží táhnoucího – tím se výrazně sníží odse dnes plnohodnotně uplatní prakticky
por saní a zlepšuje se tak komfort pohybu. všechny typy prken, s nimiž lze stoupat
Váha kompletních pulek včetně krytu a taž- a sjíždět svahy.
ných tyčí obvykle nepřesahuje 5 až 7 kg, Nejrozšířenější skialpinistické lyže splňu-
podle velikosti a konkrétního modelu. Po- jí dva zdánlivě protichůdné požadavky: níz-
chopitelně, pulky určené pro náročnější za- ká hmotnost a dostatečná tvrdost pro pou-
cházení mohou být i těžší. Bývají většinou žití ve volném terénu. Skialpinistické lyže je
cca 1,5 m dlouhé a cca do 0,5 m široké, možné obecně rozdělit do několika podka-
s objemem okolo 300 l. Podle své velikosti tegorií: závodní, klasické skialpinistické,
pojmou poměrně značný náklad lze na prašanové a spíše freeridové. Závodní lyže
nich přepravovat i 100 kg nákladu, avšak jako jediné zachovávají klasický rovný tvar
obvykle jsou pulky konstruovány na náklad s velkým poloměrem oblouku. Jejich hmot-
do 50 kg (a 50 kg je také asi hranice pro ješ- nost na pár bývá kolem dvou kilogramů
tě pohodlnou chůzi). a méně. Jsou maximálně odlehčené, aby
Zajímavě řešené jsou speciální pulky pro závodník mohl do kopce běžet a ne roz-
sólové přechody, jejichž tažné tyče jsou ti- vážně stoupat. Závodní skialpinistická lyže
tanové a opatřené háky. Ty se mají v přípa- má díky své odlehčenosti horší vlastnosti
dě pádu člověka do trhliny zabodnout do při sjezdech za ztížených podmínek – led,
povrchu ledovce a váha samotných saní má krusta, přemrzlý firn.
zadržet pád. Nejrozšířenější klasické skialpinistické ly-
že dnes mají bezezbytku carvingový tvar
Lyže s různými poloměry oblouků. Skialpinistic-
Lyže jsou často nejvhodnějším doprav- ká lyže je v podstatě univerzální model ly-
ním prostředkem na sněhu. Pro nejrůznější že, která se hodí pro skialpinismus, horské
alpinistické účely se dnes používají lyže túry i pro dlouhé přechody na lyžích. Obvyk-
umožňující výstup s volnou patou (Back- le lze tyto modely nalézt pod názvy TOUR,
country běžky, skialpinistické a telemarko- SKITOUR, ALPIN, SKIALPIN, nebo TOUR
vé lyže), nebo dělený snowboard (splitbo- CARVE. Pro stoupající počet příznivců lyžo-
ard, triboard). vání v prašanu a freeride s přístupem na sa-
Pro přibližování v méně náročném teré- motný vrchol na skialpinistickém vázání se
nu, v dolinách k nástupům cest či na hřebe- nabízí rostoucí počet speciálních širokých
novkách méně exponovaných hor a obecně lyží. Modely FREERIDER jsou určeny zejmé-
na túry nevelehorského charakteru, i do na do hlubokého sněhu, jsou těžší než kla-
odlehlých oblastí se používají tzv. Back- sické skialpinické lyže a jsou obvykle delší.
country běžky. Jedná se o široké běžky s hra- Při výběru lyží je podstatná zejména
nami, které nejsou po celé délce lyže. Na délka lyží, jejich šířka a vykrojení. Délka ly-
běžkách je masivní vázání uzpůsobené pro ží má spolu s hranami vliv na udržení smě-
použití s bytelnými kotníkovými botami. ru, vedení ve stopě a točivost. S kratšími ly-
Nejčastěji se používají lyže skialpinistic- žemi se lépe zatáčí a jsou ovladatelnější
ké, když se telemarkové lyže a dělené v různých sněhových podmínkách. Lépe se
snowboardy dosud moc nerozšířily. Mnozí také nosí na batohu. Za krátké lyže se dnes
mohou namítnout, že existují rovněž alpi- považují lyže výrazně kratší, než je výška
nisté (převážně ze staré školy) používající jejich uživatele (podle vykrojení, tvrdosti
pro účely shodné s první variantou i oby- atd. více než o 10 cm). Pokud se lyže použí-
čejné běžky. Naopak ve vyšších horách a na vají hlavně k nástupům horolezeckých cest,

tak na jejich tvaru a délce příliš nezáleží, zatímco na zbývajících dvou se na tuleních
neboť uživatelům nejde v prvé řadě o poži- pásech stoupá vzhůru. Triboardista má své
tek z jízdy. Horolezec by na nich však měl lyžiny šířky odpovídající skialpinistických ly-
být maximálně stabilní při následném sjez- žím, takže pro výstup bez problémů využije
du do doliny s těžkým velkým batohem. lyžařskou stopu.
Delší lyže jsou lepší pro sportovnější jíz- Skialpinistické vázání: umožňuje po-
du, lépe drží směr a stopu. Za delší lyže jsou hyb po rovině nebo do kopce s volnou pa-
považovány takové, které jsou svojí délkou tou a na konci výstupu jej lze snadno pře-
srovnatelné nebo přesahují výšku lyžaře. pnout do zajištěné polohy pro sjezd. Lyže
Šířka lyží společně s délkou ovlivňuje ze- se skialpinistickým vázáním lze s výjimkou
jména hloubku zaboření. Širší lyže (až po některých starších modelů zapínat i vypínat
speciální, velmi široké provedení do hlubo- ve stoje pomocí hůlky. Vázání je vybaveno
kého sněhu a freeridově zaměřené skialpi- nastavitelnou patní podpěrou, která se při
nistické lyže) se pochopitelně méně boří, výstupu přepíná podle sklonu svahu.
a tím umožňují zejména v měkkém hlubo- Všechna dnešní skialpinistická vázání jsou
kém sněhu bezproblémové chování. bezpečnostní, kdy maximální nastavení vy-
Vykrojení lyží usnadňuje provádění ob- pínací síly může přesáhnout DIN 10. Pro za-
louků; čím menší poloměr oblouku, tím jištění neujetí lyží při pádu se dříve výlučně
snáze se oblouk zahajuje, ale na druhou používaly pouze pojistné řemínky, tzv. si-
stranu se mohou na prolamující se krustě chráky. V dnešní době nejsou doporučová-
více sekat. ny pro nebezpečí při použití v lavinovém
Telemarkové lyže původně vycházely terénu. Při výstupu a pohybu po rovinatém
z úzkých dlouhých běžeckých lyží a tele- ledovci jsou však stále nepostradatelné, ne-
markové klasiky můžete ještě dnes potkat boť lyže bez sichráku, pouze s brzdou, mů-
na lyžích dlouhých přes dva metry. S rozvo- že snadno skončit v ledovcové trhlině.
jem carvingu tento pronikl i do telemarku, Hlavní bezpečnostní pomůckou proti ujetí
a tak dnes většina telemarkových lyžařů lyží jsou brzdy na skialpinistickém vázání,
jezdí na kratších vykrojených lyžích, které kdy každý typ vázání má odlišný způsob je-
se neliší od lyží skialpinistických. Až na svůj jich uchycení a umístění. Vázání se mohou
obvykle odvázanější design. výrazně lišit váhově, přičemž modely urče-
Pohyb ve volném terénu není překážkou né na závody a přechody pohoří mají
ani pro snowboardisty, kteří mimo variantu hmotnost i kolem půl kilogramu. Stan-
výstupu a přiblížení na sněžnicích používa- dardní skialpinistická vázání jsou potom
jí dělené snowboardy. Velké popularitě se v rozmezí od 1300 do 2100 gramů.
těší hlavně splitboard anebo snowboard Skialpinistická obuv: nejdůležitější
dělený po délce, kdy při výstupu snowboar- součást výbavy – v botě tráví skialpinista
dista předělá vázání na výstup, přilepí tule- celé dny a někdy i noci. Proto by měla být
ní pásy a šlape. Po dosažení místa začátku maximálně pohodlná pro jeho nohu a ne-
sjezdu se musí z vázání vyzout a splitboard způsobovat otlaky. Boty jsou opatřeny vib-
spojit do jednoho prkna ke sjezdu. Výstu- ramovou podrážkou a liší se svou tvrdostí,
pová stopa je širší a jediný splitboardista ve výškou komínu, počtem přezek, Velcro pás-
skupině skialpinistů si vlastně vždy prošla- kem atd. Tyto boty umožňují snadné vy-
pává vlastní stopu. Manipulace při přesta- jmutí vnitřní botičky pro usušení nebo pod-
vování prkna z výstupu na sjezd a naopak je večerní chození po sněhu okolo stanu.
také delší, takže splitboardistovi trvá všech- Každý výrobce má svůj vlastní systém na
no déle. Alternativou splitboardu je tribo- přepínání bot z chůze na sjezd. Při chůzi
ard, kdy je snowboard rozdělen na tři lyži- musí být bota maximálně pohodlná, neboť
ny. Prostřední z nich se připevní na batoh, skialpinista se v ní pohybuje nejenom na ly-

121
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku žích, ale mnohdy také pěšky a na dlouhé ka-pata, kdy dnes existuje více způsobů
vzdálenosti. Sjezdově a extrémně zaměře- uchycení podle výrobce. Původně byl na
ný skialpinista používá tvrdé boty, které se patě pásů háček a na špičce guma s kovo-
po přepnutí na sjezd téměř neliší od klasic- vým obdélníkovým okem, pás se zachytil za
kých sjezdových lyžáků. výřez v patě lyže, přihladil se ke skluznici
Do většiny skialpinistických vázání lze a silou se protáhla guma k přetažení oka
upnout i skořepinové lezecké pohory, kte- přes špičku lyže.
ré se dají dobře použít pro přiblížení se Šířka pásu v nejužším místě pod vázá-
údolím ke klasickému horolezeckému vý- ním musí být maximálně o dva milimetry
stupu. Sjezd zpátky do údolí v plastových na každou stranu menší, než je šířka lyže,
lezeckých skeletech je potom utrpením. aby nezakrývala hrany. Rovné pásy nepo-
V poslední době někteří výrobci experimen- krývají před a za středem lyže většinu plo-
tují s adaptéry na zpevnění holení, takže chy skluznice, ale jenom její středovou část.
jsou potom schopni dobře lyžovat z kopce Oproti tomu musíme carvingové pásy nej-
dolů i v plastových lezeckých skeletech ne- prve vyříznout přesně podle tvaru svých ly-
bo dokonce v tvrdých kožených pohorkách. ží. Pro více vykrojené lyže jsou nepostrada-
Stoupací pásy: jedná se o tzv. tulení telné, jinak by měl skialpinista problémy
pásy používané při výstupu, které se ve ski- při traverzech na tvrdém a zledovatělém
alpinistickém dávnověku vyráběly z tulení podkladě. Další variantou pásů jsou krátké
kůže. Fungují tak, že se jejich vlákna při po- pásy, které končí kousek za patou vázání.
hybu lyže vzad vzpříčí a zabrání lyži ve Používají se při závodech a jako záložní při
sklouznutí dozadu. Za příznivých sněho- klasickém skialpinismu. Pro přechody po-
vých podmínek je možné vystoupat na tu- hoří používají někteří skialpinisté tzv. páse-
leních pásech přímo i velmi prudké svahy. čky, což jsou úzké tulení pásy pokrývající je-
Při pohledu dopředu se vlákna „přihladí“ nom polovinu šířky lyže.
k pásu a dochází ke skluzu. Skluz, životnost O pásy je třeba pečovat. Po každé túře
a další vlastnosti tuleních pásů se liší podle je zapotřebí pásy vysušit, ne však na pří-
toho, z jakého materiálu a jak jsou vyrobe- mém slunci nebo těsně u zdroje tepla,
ny. Používá se mohair a syntetická vlákna, mokré pásy na sebe nabalují sníh.
přičemž mohair bývá zapleten jednoduše Stoupací hřebeny na skialpinistické
(zpravidla závodní pásy) nebo dvojitě. vázání – „harscheisen“: v počeštělé verzi
Syntetická vlákna se používají buď samo- označované uživateli jako „haršajzny“ jsou
statně nebo v určitém poměru s mohairem. obdobou maček pro výstup ve sněhu a ledu,
Pásy se k lyžím původně přivazovaly řemín- avšak připínají se na skialpinistické lyže.
ky a dnes jsou na straně ke skluznici opat- Haršajzny jsou nepostradatelné při výstu-
řeny lepidlem, které zaručuje jejich dlouho- pech a traverzech na tvrdém sněhu a firnu
dobou přilnavost ke skluznici. V závislosti (jarní ranní alpské výstupy). Připínají se do
na četnosti použití se lepidlo na tuleních vázání pod přední část boty. Někteří výrobci
pásech musí obnovovat jednou za rok nebo dodávají stoupací železa, která se pouze
více let. Pásy se buď slepují k sobě v přípa- překlopí a nemusejí se z vázání sundávat.
dě rovných pásů, nebo se u carvingových Hole pro skialpinismus: jsou telesko-
pásů lepí na transportní podložky. To za- pické, sjezdové nebo běžecké. Běžecké ho-
bezpečuje, aby lepidlo nevysychalo a hlav- le jsou velmi oblíbené u závodníků, jsou
ně se neznečistilo. Na lyže se pásy nalepují delší, což usnadňuje výstup a pohyb po ro-
před výstupem. Důležité je, aby kromě le- vině, zatímco při sjezdu je závodníci drží
pidla byly k lyži připevněny i dalším mecha- kus pod rukojetí. Dvou a třídílné telesko-
nickým prostředkem, minimálně však na pické hole dovolují úpravu své délky podle
špičce lyže. Lepší variantou je uchycení špič- terénu, v němž se skialpinista pohybuje,

jsou skladné při přepravě a výstupech, kdy chý přijímač se zvyšující se hlasitostí signálu
se zkrátí a připnou na batoh. Některé mo- s tím, jak se vyhledávající blíží k hledané-
dely mají horní díl opatřený gumovou či mu. Novější přístroje mají také indikaci po-
plastovou bužírkou, aby je bylo možné při mocí různobarevných LED diod. V případě
traverzech jenom přechytnout z rukojeti více zasypaných je slyšet více signálů a hle-
níže u horního dílu hole. Pro skialpinismus dající musí napřed najít nejsilnější signál
jsou nevhodné různé pružící mechanismy a následně se vrátit k místu, kde slyšel slab-
v těle holí, které ztěžují jak výstup, tak jsou ší signál a začít s hledáním
problematické při sjezdu, kdy na ně půso- - Digitální jednoanténové vyhledávače:
bící boční síly zapříčiňují jejich brzké po- první z digitálních vyhledávačů mají jednu
škození. Skialpinistické hole mají většinou anténu, procesor vyhodnocuje sílu signálu
talířky o velkém průměru, aby se nebořily a zobrazuje ji jako vzdálenost v metrech,
v hlubokém sněhu. která zbývá k hledanému.
- Digitální vyhledávače tzv. 2. a 3. gene-
Bezpečnostní pomůcky pro případ race: jedná se o přístroje vybavené dvěma
lavinového nebezpečí až třemi anténami. Výsledkem zpracování
- Lavinové vyhledávače: jedná se o elek- signálu z více antén je i poměrně přesná in-
tronická zařízení pracující na jedné frek- formace o směru. Vyhledávač na displeji
venci 457 kHz v normálním režimu jako udává číselnou hodnotu – přibližnou vzdá-
vysílač a v případě lavinové nehody jako lenost k zasypanému a šipkami ukazuje
přijímač. Často se označují jako tzv. pípáky směr dalšího postupu. S uživatelem komuni-
(Lawinen Pieps). Při zahájení túry v terénu kuje hlavně prostřednictvím displeje. Něk-
zapnou členové skupiny pípáky na vysílání. teré modely zobrazují i více zasypaných.
V případě pádu laviny a zasypání některých Vývoj těchto vyhledávačů nekončí, novější
skialpinistů přepnou ostatní své lavinové vyhledávače se třemi anténami indikují ne-
vyhledávače na příjem a začnou s vyhledá- jen, že zasypaných je víc, ale i informace
váním postižených. Lavinové vyhledávače o jejich počtu a vzdálenosti. V případě
patří společně se sněhovou lopatou a son- úspěšného nalezení některého zasypaného
dou k základnímu bezpečnostnímu vybave- jej lze „označit“ a při dalším hledání vyhle-
ní pro pohyb v horách pokrytých sněhem. dávač jeho signál ignoruje, takže lze snadno
První lavinové vyhledávače se objevily na pokračovat hledáním zbývajících. Vývoj se
konci šedesátých let dvacátého století a bě- však ani zde nezastavuje, nejmodernější la-
hem desetiletí prošly obrovským vývojem. vinové vyhledávače (obvykle digitální, vyba-
Používání lavinových vyhledávačů výrazně vené třemi anténami) dokáží už poměrně
zvyšuje šance zasypaného na přežití, neboť přesně odlišit jednotlivé signály, ukazují cel-
o něm rozhoduje rychlost jeho vykopání, po- kový přehled v podobě schématu se symbo-
kud samotný pád laviny nezpůsobil fatální ly udávajícími vzdálenosti, další jsou dokon-
smrtelná zranění. Hranicí velké pravděpo- ce opatřeny indikací životních funkcí, vysílač
dobnosti přežití ne těžce zraněného člověka reaguje na pohyby a tlukot srdce zasypané-
je patnáct minut. To je doba dosažitelná ho, přijímač tyto signály hlásí uživateli.
pouze kamarádskou pomocí, horská služba Sněhové lopaty a lavinové sondy:
ani nikdo jiný se na místo pádu laviny nemů- bez lopaty do hor nelez! Lopata je základ-
že do tohoto času dostat (viz též kap. 5.1 ním nástrojem pro přežití ve sněhem po-
Bezpečnost při alpinismu, str. 392). krytých horách. Kromě úpravy plošiny pro
- Analogové vyhledávače: první genera- stan nebo vykopání záhrabu má nezastupi-
ce lavinových vyhledávačů, která se široce telnou úlohu v případě lavin. To je jasné
používá dodnes (zejména Ortovox F1). V re- každému, kdo si zkusil porovnat účinnost
žimu vyhledávání fungují jako jednodu- vykopání díry lopatou, vyhrabáním ruka-

123
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Výzbroj pro horolezectví a vysokohorskou turistiku hledání oběti označené vyhledávačem,
nebo se používají k sondování laviniště
v rojnici v případě postiženého bez lavino-
vého vyhledávače. Jako náhradu lavinových
sond nelze doporučit skialpinistické hole,
z nichž se sundá kotouč. Při srovnání s po-
kusy o sondování hůlkami nebo turistickým
cepínem jsou lavinové sondy nesrovnatelně
účinnější – už jenom vzhledem k jejich dél-
ce, a tedy možnému rozsahu prohledávání.
Ostatní prostředky do oblastí s hro-
zícím lavinovým nebezpečím: z dalších
Obr. 130 Souprava pro vyproštění z laviny (sonda, prostředků ochrany je nejpoužitelnější tzv.
vyhledávač, lopatka) ABS batoh, kdy se při vyškubnutí pojistné
šňůry plynem z malé bomby nafouknou je-
ma, ešusem, cepínem, lyžemi nebo snow- den nebo dva velké měchy o celkovém ob-
boardem. Lopata vítězí. V dnešní době už jemu až 150 litrů. Měchy udrží člověka na
skončilo používání různých podomácku vy- povrchu laviny, neboť pohyb sněhové masy
ráběných lopat, např. z hliníkových lopat vytlačuje vetší lehčí předměty vzhůru, a po-
na uhlí, lopat nasazovaných na cepín apod. stižený nebude zasypán nebo jenom částeč-
Lopaty mají obvykle teleskopické toporo ně zasypán. Nevýhodou ABS batohu je, že je
a kovovou nebo plastovou lopatu. vyloučena přeprava nákladu, neboť na zá-
Lopaty mohou být vylepšeny o sondu dech máte jen ABS batoh.
v rukojeti nebo o držák na toporu, který Avalung je lavinová vesta, která, pokud
dovoluje lopatu použít i ke hrabání (uvnitř si stihnete dát do úst náustek, umožňuje do
záhrabu). Lopata musí být pevná a vyzkou- jisté míry dýchání a odvod vydechovaného
šená, aby obstála i v tvrdém sněhu. Ob- vzduchu za záda. Dosavadní testy ukázaly,
vykle je lepší dát přednost kovové lopatě že s Avalungem člověk vydrží zasypaný i ví-
(pozor, i některé kovové lopaty lze snadno ce než hodinu.
zlomit) před některými modely z tvrzených Pasivní destičky Recco na oblečení nebo
plastů. Plastové lopaty jsou spolehlivé na botách nejsou pro skialpinismus použi-
v prachovém sněhu, poslouží i při kopání telné vzhledem k reakční době horské služ-
záhrabu, avšak nemusejí obstát při překo- by s vrtulníkem. V praxi jsou dobré jenom
pávání zhutnělého sněhu na laviništi. na vyhledání mrtvých.
Vlastnosti plastu se mohou měnit ve vel- Avalancheball je balon upevněný na ně-
kém mrazu a lopata by mohla selhat v nej- kolik metrů dlouhé šňůře a uvolněním při
nevhodnějším okamžiku. pádu laviny balon zůstane na povrchu lavi-
Lavinové sondy slouží k určení polohy ny. Zmenšení oblasti dohledání zasypaného
zasypaného na laviništi a jeho označení. je tak velmi rychlé, stačí se dostat k balonu
Mají obvykle délku od 180 do 320 cm, při- a začít podrobnější hledání s vyhledávačem.
čemž nejvhodnější z hlediska praktického Lavinový vyhledávač, sněhová lopata
použití jsou sondy delší než 260 cm. Při je- a sonda musejí být v základní výbavě kaž-
jich výběru pozor na provedení spojení jed- dého, kdo se pohybuje ve sněhem pokry-
notlivých dílů a zajištění sondy v rozděla- tých horách s možností uvolnění laviny.
ném stavu. Sondy v délce pod dva metry O používání lavinových prostředků a lavi-
jsou vhodné jen pro označení pozitivního nách samotných více v kapitole o nebezpe-
kontaktu na laviništi. Lze je použít pro do- čí v horách, a základech horské záchrany.

VÝSTROJ PRO SPELEOALPINISMUS
2.3 SPECIALIZOVANÁ VÝSTROJ

A VÝZBROJ PRO SPELEOALPINISMUS
Výstrojí rozumíme souhrn všech předmě- covní přilby mají rovněž nevyhovující tvar
tů, pomůcek a vybavení, které je nutné již a rozměry. Doporučit lze většinu výrobků
pro běžnou speleologickou exkurzi bez nut- určených pro horolezeckou činnost, nebo
nosti použít lezecké prostředky. Do výstroj- speleologické výrobky Petzl (např. typ
ných součástí zařazujeme pracovní oděv, Ecrin, Ecrin Rock, Ecrin ST, nebo Vertikal),
speciální oděvy, spodní oděv, obuv, osobní popřípadě speleologické výrobky Kong
osvětlení a doplňky. Jejich použití je značně a Gibbs Products, které vyhovují nejen pat-
individuální a vždy je závislé na konkrét- řičnými atesty, ale především jsou konstru-
ních podmínkách připravované akce. ovány tak, aby zásah do konstrukce skoře-
piny nesnížil neúnosně bezpečnost (lze
tedy bez větších problémů vrtat do přilby
2.3.1 VÝSTROJ
otvory pro umístění světelného zdroje
PRO SPELEOALPINISMUS
a přívodních hadic a kabelů). Z horolezec-
Ochranná přilba kých přileb snadno a za přijatelnou cenu
Pro speleoalpinismus se stejně jako pro dostupných na našem trhu jsou pro speleo-
horolezecké účely používá výhradně přilba alpinismus nejvhodnější přilby Camp (nej-
s testem a certifikátem EN – testovaná jako běžněji bývá v prodeji model Rock Star, nej-
horolezecký ochranný prvek (doporučit lze lepší pro speleoalpinismus je model Top
např. všechny výrobky označené certifiká- Star, použitelné jsou i modely High Star
tem UIAA), tedy rozhodně nikoli pracovní a High Star Stone – pozor krajně nevhodné
přilba – příslušné normy pro pracovní přil- jsou od této firmy lehké polystyrénové přil-
by neodpovídají nárokům kladeným na by např. model LW 260, určené výhradně
tento bezpečnostní prvek při lezení. Pra- pro sportovní lezení a lezení na umělé stě-
Obr. 131 5 kg 1,5 kg 5 kg 5 kg

Zkoušky přileb
0,50 m 0,50 m
podle normy 2m 2m
UIAA (ČSN EN) 5 kg
0,50 m
F < 10 kN F < 10 kN
5 kg
F < 10 kN
< 25 mm
5 kg
0,50 m
0 °C
+35
-20
F < 10 kN F = 500 N

125
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus ně, tzv. překližce). Přilba musí dobře sedět snadná obsluha, dosvit na větší vzdálenost
na hlavě, před akcí je třeba ji seřídit tak, a u kvalitních svítilen i odolnost proti vodě.
aby nebyla příliš volná nebo příliš těsná. Nevýhodou je omezená doba svícení daná
U všech přileb je zapotřebí počítat se stár- kapacitou akumulátorů či baterií a nemož-
nutím materiálu i poškozením vznikajícím nost jejich dobití mimo civilizaci. Elektrické
při používání a je tedy nutné tyto bezpeč- svítilny většinou poskytují pouze úzký ku-
nostní prvky čas od času obměňovat. žel světla a neumožňují osvětlení celé pro-
Na přilby se vztahuje norma ČSN EN story tak, jako acetylénové světlo. Velkou
12492 Horolezecká výzbroj – Přilby pro ho- nevýhodou elektrických svítilen jsou po-
rolezce – Bezpečnostní požadavky a zku- měrně vysoké provozní náklady – hodina
šební metody. svícení při použití běžných alkalických ba-
terií stojí 20–50 Kč, u nabíjecích akumulá-
Světelné zdroje torů je tato cena nižší, je však nutné mít
Podle bezpečnostních předpisů platných s sebou vždy dostatek náhradních článků.
pro speleologickou činnost jsou předepsa- Běžné čelovky a svítilny pro turistiku a ho-
né dva nezávislé zdroje osvětlení, hlavní rolezectví nejsou v jeskyni dostatečně účin-
a záložní, doporučován je ještě navíc jeden né. Pro speleologii jsou vhodné profesio-
zdroj nouzový. Základní zdroj osvětlení nální akumulátorové hornické svítilny.
musí být umístěn na přilbě. Toto opatření Jejich nevýhodou je vysoká pořizovací ce-
je bezpodmínečně nutné nejen pro pohod- na, poměrně značná hmotnost, nutnost
lí, ale především pro bezpečnost lezce, kte- stálé údržby a limitovaná doba svícení da-
rý potřebuje volné ruce. Světla musejí být ná kapacitou akumulátorů. Ze všech těchto
co nejspolehlivější a je dobré mít k nim s se- důvodů se elektrické osvětlení používá pře-
bou v jeskyni i základní náhradní díly a pro- devším jako záložní zdroj.
středky pro nejnutnější údržbu a opravy. V poslední době zaznamenávají úspěch
Světelné zdroje lze rozdělit na dva zá- elektrická světla s LED diodami, která mají
kladní typy – na zdroje elektrické a na velice nízkou spotřebu (avšak také menší
zdroje s otevřeným plamenem. a spíše prostorovou svítivost). Existuje již
Elektrické světlo je velmi vhodné v úz- řada čelových svítilen na velmi malý článek,
kých prostorách a pro krátké, informativní které zejména svými rozměry plně vyhovu-
exkurze. Výhodou elektrického světla je jí jako nouzový zdroj světla, a uplatnění
Obr. 132 Přilba s instalovaným kombinovaným světlem Laser a vyvíječem Ariane

a) b) Speleologové používají nejčastěji acety-
lenové osvětlení. Zdrojem světla je zde pla-
men z hořícího acetylenu, který je produ-
kován v karbidovém vyvíječi – karbidce.
Vyvíječ obsahuje nádobu s karbidem vápní-
ku, do které je z vodní nádrže přiváděna
voda a reakcí vody s karbidem se vyvíjí ace-
tylen, který je (u moderních svítilen ha-
dičkou) přiváděn do hořáku. Acetylenový
plamen dává jasné a prostorové světlo, do-
prava karbidu je výhodnější než doprava
a nabíjení akumulátorů, provozní náklady
jsou ve srovnání s elektrickým světlem vý-
razně nižší. Nevýhodou acetylenového svět-
la je nutnost manipulace s otevřeným
Obr. 133 a) Acetylenový vyvíječ Zeveta kombino- ohněm, což je problematické zejména v úz-
vaný – vstřikovač a překapávání,
kých prostorách, dále pak možnost ucpání
b) Acetylenový vyvíječ Hipman s přetlakovou
vodní nádrží trysky a nutnost obsluhy vyvíječe.
V praxi se v současné době v Evropě nej-
naleznou i při táboření a turistice, nebo če- více používá kombinovaný systém osvětlení
lovky kombinované, kde jsou diody do- vyvinutý francouzskou firmou Petzl, která
plněny ještě žárovkou s parabolou a lze je se na prostředky pro profesionální i ama-
tedy přepnout do méně úsporného, avšak térskou speleologickou činnost včetně zá-
více osvětlujícího režimu. chranářské specializuje. Podobné postave-
Horolezecké čelové svítilny, které splňují ní má v zámoří firma Gibbs, jejíž výrobky
všechny požadavky kladené na váhu, roz- však bohužel téměř nejsou na našem trhu.
měr, funkčnost a spolehlivost i v extrémních Kombinované jeskyňářské světlo, které
podmínkách (na českém trhu dominuje fir- optimálně využívá výhod obou základních
ma Petzl, jejíž výrobky jsou sice poměrně typů osvětlení (elektrického a karbidové-
drahé, avšak jejich vysoká životnost a nad- ho) se skládá z hořáku, vyvíječe (karbidky)
průměrná spolehlivost tuto nevýhodu vyva- a malého, ale spolehlivého reflektoru na-
žuje), jsou pro speleoalpinismus výhodné, pájeného jednou plochou baterií, nebo aku-
zvlášť tehdy, pokud pořizujete čelovku ne- mulátory umístěnými v pouzdře na vnější,
jenom jako záložní zdroj do jeskyní, ale po- týlové části přilby. Samotný hořák je dopl-
čítáte se širším využitím. Je dobré dát před- něn spolehlivým piezoelektrickým zapalo-
nost některé z univerzálních svítilen, vačem. Plyn je k hořáku dopravován hadicí
u kterých lze kazetu na baterie (standard- vedenou od vyvíječe, který se zpravidla
ně umístěnou na pásku čelovky vzadu) umísťuje na opasek. Poslední model použí-
z pásku sundat a díky dostatečně dlouhé- vá elektrickou vodotěsnou svítilnu Petzl
mu kabelu schovat do kapsy pod svrchní Duo, a hořák, který je snadno snímatelný,
oděv, neboť v chladu se baterie velmi rych- není pevně připojen k přilbě. Výhodou tedy
le vybíjejí. Toto řešení je tedy velmi prak- je, že lze přilbu s elektrickým světlem
tické např. při expedičním horolezectví a zdrojem použít i bez karbidky (v minulos-
a obecně při pohybu ve vysokých horách ti bylo nutné sundávat od hořáku přívodní
a polárních oblastech. Některé čelovky se hadici, kterou obvykle nešlo nasadit zpět
dnes vyrábějí již přímo v „zimním“ prove- bez nahřátí).
dení s dlouhým kabelem a pouzdrem na Kvalitní vyvíječe na našem trhu chybí.
baterie do kapsy. Dominuje zde téměř jednoznačně a bohu-

127
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus žel monopolně opět Petzl s vyvíječem zeckou obuví jsou zde nižší nároky na te-
Ariane. Srovnatelné, či často dokonce pelnou izolaci, v jeskyních (kromě ledo-
v mnoha parametrech lepší výrobky lze za- vých) nemrzne. Existují i speciální boty pro
koupit u specializovaných firem v zahraničí jeskyně a kaňony, na našem trhu však chy-
(Expé, Caving supplies, MTDE a další). bějí. Pro běžnou speleologickou činnost se
Zajímavé výrobky, které pocházely z růz- nejčastěji používají gumové holínky, dopo-
ných domácích dílen, se u nás objevovaly ručit lze kvalitní pohorky s vibramovou po-
v minulosti (např. slovenské Meander, drážkou, které vyhovují nárokům klade-
Hipman, Mrázik, popř. česká Matýsek atd.) ným na provozování speleoalpinismu.
a dosud slouží k plné spokojenosti svých Mu-sejí však být opatrně vybrány, neboť
uživatelů, avšak dnes jsou poměrně těžko například klasické pohorky z usně mají
dostupné. Některé modernizované výrobky v podmínkách agresivního podzemí mnoh-
uvedených typů se občas objeví i v běžné dy příliš nízkou životnost (ta se dá počítat
prodejní síti. Na principu vyvíječe Hipman při plném nasazení spíše na dny). Za nevý-
např. pracuje ALUSTAR, vyráběný v malosé- hodu skutečně kvalitních pohorek lze po-
riích a dodávaný na trh slovenskou firmou važovat především cenu, která je často ne-
Meander. úměrná životnosti při používání v podzemí.
Duchu bezpečnostní směrnice sice vyho- Naopak nelze doporučit např. vojenskou
vuje kombinované osvětlení, avšak přesto obuv, která nevyhovuje zdravotním a bez-
je dobré jej zálohovat. Jako druhý záložní pečnostním nárokům. Mezi obuv do určité
zdroj světla lze doporučit některou z dobře míry vyhovující patří boty zásahových jed-
odzkoušených horolezeckých čelových sví- notek policie, hasičské atd. Pro výhradně
tilen (tzv. čelovek). Je výhodné mít s sebou lezecké účely nelze doporučit ani jinak běž-
v jeskyni i spolehlivou vodotěsnou baterku ně používané holínky. Ve zcela specifických
použitelnou ke svícení na větší vzdálenosti případech se v podzemí používají i lezečky,
(komíny, propasti, velké prostory), která zejména při zdolávání těžko prostupných
zároveň v případě potřeby poslouží jako stěn jeskynních systémů, především tehdy,
záložní zdroj světla. jedná-li se o místa, která jsou jinak než
Nouzovým zdrojem světla mohou být horolezeckými technikami nedostupná. Le-
například i chemické tyčinky, které jsou po zečky však lze použít pouze tehdy, jedná-li
rozlomení schopné vydávat po několik ho- se alespoň o relativně čistá místa a je-li
din světlo. Bývají sice poměrně drahé, ale možnost se před nástupem do exponova-
jejich použití není omezeno na speleoalpi- ného terénu přezout, a zajistit si tak su-
nismus. Dobře poslouží i v horách, napří- chou podrážku neznečištěnou mazlavým
klad k nouzové signalizaci. Tento zdroj jeskynním sedimentem. Řada speleoalpi-
osvětlení je sice vysoce účinný a funkční, nistů používá v jeskyních klasické pohorky.
neměl by však být používán jako standard- Obvykle se jedná o starší pár, již vyřazený
ní záložní světelný zdroj, ale skutečně pou- z běžného používání v horolezeckém ne-
ze jako zdroj nouzový. bo trekovém terénu. Výhody pohorek jsou
v jeskyních značné. Zaručují větší pohodlí
Obuv, oděv a doplňky i adhezi, dobře se v nich pohybuje, noha se
Obuv do jeskyní: K základním po- méně potí. Mají však i nevýhody, zejména
žadavkům na funkci obuvi patří ochrana v případech, kdy se nelze vyhnout vodě.
nohou před mechanickými vlivy, tepelná Prak-tické je, jsou-li doplněny návleky,
ochrana nohou, ochrana proti vlhkosti (opět se může jednat o starší pár vyřazený
a adhezní schopnost podrážky. V jeskyních z používání na horách). Volbou vhodné
musejí boty odolávat především blátu, vodě obuvi pro speleoalpinismus lze včas přede-
a ostrým kamenům, ve srovnání s horole- jít případnému poškození zdraví.

Spodní prádlo a ponožky: Podobně volíme kombinézu, neboli overal. Pro větši-
jako v případě spodního prádla určeného nu případů nestačí někdy stále využíva-
pro treking a horolezectví je jeho hlavní né silné montérkové kombinézy, vhodné
funkcí izolační schopnost a zároveň musí maximálně pro akce, jejichž doba trvání ne-
zaručovat i odvod vlhkosti z potu či pro- přesahuje několik hodin a probíhají v ne-
máčení, musí být pružné a pohodlné. Tedy agresivním, relativně suchém prostředí, ve
opět se jedná o prádlo z moderních mate- kterém nehrozí nebezpečí jejich roztrhání
riálů. Pro speleoalpinismus lze doporučit či prodření. Kombinéza plní funkci svrchní
speciální speleologické kombinézy tzv. po- ochranné vrstvy a rovněž chrání většinou
doveraly. Na našem trhu dominují výrob- poměrně drahé spodní prádlo. Kombinéza
ky Meander, které splňují vysoké nároky by měla být především pohodlná, velmi pev-
a jsou přitom výrazně levnější než srovna- ná a alespoň částečně nepropustná. Na
telné výrobky vyráběné v západní Evropě. druhou stranu obvykle nevolíme kombiné-
Speciální podoveraly dodává rovněž Petzl zu z drahých (např. membránových) mate-
a některé další firmy. Jeskyňářské podove- riálů, vzhledem ke značnému riziku poško-
raly lze s úspěchem využít i v běžných zim- zení či zničení. Těmto nárokům optimálně
ních sportech a expedičním horolezectví. vyhovují speciální kombinézy určené pro
Na trhu jsou dostupné podoveraly např. speleologii. Na našem trhu je dostatečně ši-
z Climatexu či Termatexu nebo Thermovyl. roké spektrum výrobků Petzl nebo cenově
Teplejší prádlo, např. podoveraly určené dostupnější a přitom velmi kvalitní sloven-
pro extrémní teploty z tzv. fleesových ma- ský Meander. Existují rovněž provozy
teriálů, např. Technofleece je vhodné pře- schopné dodat v poměrně krátké době vý-
devším pro dlouhodobé pobyty v podzemí, robek šitý na míru (např. moravská firma
při kterých není vykonávána fyzicky namá- Hysko). Výhodou speleologických kombi-
havá činnost (např. speleologické mapová- néz je i snadná údržba. Čistí se nejlépe spr-
ní). Pro běžné použití na dlouhodobých chováním, případné opravy prodřených
a náročných akcích je vhodnější používat míst lze řešit záplatou z technické tkaniny
Cli-matex či Termatex a ve vaku mít připra- Urdun ze 100% PAD vlákna, která se na po-
venou bundu a tepláky ušité z tzv. fleesu, stižené místo nalepí (dle doporučení publi-
tedy Polarteku či jiného velmi teplého ma- kovaného na stránkách odborného tisku
teriálu, a ty obléci pod svrchní overal až slovenským jeskyňářem Peterem Holúbkem
v případě prostojů, čekání či krizové situa- nejlépe Chemoprenem extrém silolep 140).
ce. Ponožky jsou vhodné zesílené trekingo- Rukavice a opasek: Tyto doplňky je
vé, pro kratší akce (zejména do holínek) nutno zařadit mezi velmi podstatné.
jsou vhodnější vlněné. Někdy bývají právě Rukavice chrání před zraněním, neboť bez
do holínek používány neoprénové ponož- nich kůže rukou vlivem vlhkosti rychle
ky, neboť v holínkách se voda rychle hro- měkne a snáz se poraní o ostré hrany skal,
madí a nevysychá. při běžné činnosti za špatného osvětlení lze
Spodní prádlo je pro některé typy akcí s rukavicemi předejít řadě úrazů, rovněž
vhodné doplnit slabou kuklou, jaké se nosí chrání před chladem, vodou, znečištěním
pod lyžařské přilby. Osvědčily se např. kuk- a stálým kontaktem s vápenitým jílem, kte-
ly Moira. Pokud není používána na běžné rý pokožku značně vysouší, a před spále-
nošení při lezení, je stejně vhodné mít ji ním, ať již o plamen osvětlení, nebo o lana
s sebou jako nouzové opatření. a brzdy. Optimální jsou rukavice z nitrilu
Ochranná kombinéza: Také svrchní- s textilní vložkou, užívané především v prů-
mu oděvu je třeba věnovat dostatečnou myslu. Nejvýhodnější z nich jsou rukavice
pozornost, neboť na jeho vlastnostech do opatřené na úchopných plochách hrubým
značné míry závisí úspěch akce. Zásadně PVC. Někdy se jako vnitřní rukavice použí-

129
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus vají tenké polyesterové (v nouzi i polyami- ky (viz individuální výzbroj speleoalpinisty),
dové) rukavice, neboť textilní vložka v nit- například izofólie. Matýsek např. doporu-
rilových rukavicích bývá bavlněná a snadno čuje tzv. želví metodu vyžadující následu-
nasákne vodu. V nouzi poslouží i kožené jící postup: Sundáme nepromokavé části
rukavice, nelze je však použít v prostředí se oděvu a na nízkém kameni z nich vytvoří-
zvýšenou vlhkostí, která však jeskyních bý- me izolační matraci, na kterou si sedneme.
vá pravidlem. Kůže rychle měkne a není Co nejdokonaleji se izofólií přikryjeme tak,
pak schopná odolávat otěru. Obvykle se te- aby z ní neunikalo teplo. Rozsvícenou přil-
dy kožené rukavice doporučují pouze pro bu položíme mezi nohy pod přikrývku (mu-
nácvik na povrchu. síme však dávat pozor na její poškození – je
Pro opasek je základním požadavkem hořlavá). Vyvíječ karbidky držíme mezi
pevnost a pohodlí. Doporučujeme jej zhoto- stehny u stehenní tepny, abychom zajistili
vit z polyamidového popruhu o šířce asi 50 přísun tepla do nohou, a paže zkřížíme na
mm, s kvalitní a spolehlivou přezkou.Opa- kolenou a opřeme o ně hlavu. V této zá-
sek musí být z jednoho kusu, už proto, že se chranné poloze lze vydržet dlouhou dobu,
na něj zavěšuje světelný zdroj (např. veliký s minimálním energetickým výdajem. Malý
hornický akumulátor, nebo jen o něco málo plamen karbidky a tělesná teplota dokáží
menší acetylenový vyvíječ, které je při pro- pod přikrývkou vytvořit asi 25 °C. Při této
lézání zúžených míst nutné přesouvat po teplotě lze brzy vyschnout a zajistit si dob-
obvodu opasku). Rovněž přezka musí být rou morálku pro další činnost. Je ovšem
spolehlivě zajištěná proti samovolnému nutné izofólii občas obrátit, a tím odstranit
otevření, ale natolik jednoduchá na obslu- zkondenzovanou páru a odvětrat vlhkost.
hu, aby ji bylo možno snadno otevřít jed- Izofólie se vyznačuje značnou pevností,
nou rukou v případě, že se lezec zapříčí za snadno se však poškodí o ostré výčnělky.
zdroj světla a musí jej (i s opaskem) sejmout. Obvykle se dodává složená s upozorněním,
Speciální prostředky: Za speciální že je určena na jedno použití, neboť ji nel-
prostředky lze považovat například výstroj ze poskládat do původního rozměru.
do vodních jeskyní. Používají se buď pon- Navzdory tomu může, při šetrném zacháze-
tonky a nepromokavá (latexová) bunda ní, posloužit i vícekrát. Fólie pro opakova-
s kapucí, suchý potápěčský oblek nebo neo- né použití se na trhu rovněž příležitostně
prénový potápěčský oblek. Vzhledem k pří- objevují, jejich cena z nich však činí zboží
rodním podmínkám v podzemí lze jako spíše nadstandardní.
svrchní vrstvu doporučit opět speleologic-
kou kombinézu, která zabrání poškození Transportní vak
nepromokavých výstrojních součástí. Pro speleologickou činnost byly vyvinuty
Mezi speciální prostředky patří i pro- speciální transportní vaky, tzv. speleova-
středky určené k zajištění tepelného kom- ky vyhovující nárokům, které jsou na ně
fortu v případě bivaku. Pro plánování v podzemí kladeny. Musejí dokonale chrá-
několikadenní akce v podzemí je dobré si nit obsah před poškozením a přitom dlou-
zapamatovat, že speleologové pro tento hodobě snášet extrémní zatížení. Vyrábějí
účel vyvinuli krytá vyhřívaná lůžka. Stany se se v řadě provedení a velikostí a jsou uzpů-
již v současné době v expedičním speleoal- sobeny pro transport v obtížných podmín-
pinismu téměř nepoužívají (a když, tak kách podzemí, tedy především v malých
pouze ke zvýšení pohodlí, a tím psychické- prostorách. Obvykle bývají poměrně malé-
ho komfortu na velmi dlouhých akcích, kde ho průměru a poměrně značné délky.
není na závadu transport většího množství Nosné popruhy jsou řešeny tak, aby se vak
materiálu). V případě neplánovaného biva- mohl přepravovat v jakékoli poloze. Do-
ku lze doporučit použití záchranné přikrýv- poručujeme vak vodovzdorný s vodovzdor-

VÝZBROJ PRO SPELEOALPINISMUS
ným zavíráním. Běžné batohy různých veli- jsou vaky firmy Hysko, kterých však na trhu
kostí a provedení, které by jeho funkci dosud není dostatek. Vyplatí se je vlastnit
mohly nahradit, totiž obvykle nesplňují i pro běžnou horolezeckou praxi pro jejich
podmínku značné odolnosti a vydrží jednu obecně dobré vlastnosti. Lze je totiž s ús-
až dvě akce. Příležitostně používané lodní pěchem používat všude tam, kde jsou za-
pytle vydrží jen o málo déle. Proto doporu- potřebí vytahovací batohy, nebo na nich
čujeme doplnit výbavu minimálně o dva va- lze uskutečňovat rychlý sestup po firnových
ky – jeden malý pro uložení lékárničky, svazích. A naopak, horolezeckými vytaho-
nouzového zdroje osvětlení, nože a osob- vacími vaky lze do jisté míry nahradit spe-
ních potřeb (třeba svačiny) při běžné akci, leovaky. Je však nutné počítat s tím, že ho-
a jeden větší pro transport materiálu a tech- rolezecké vytahovací vaky jsou obvykle
nických pomůcek určených k průstupu kra- odolnější proti oděru než proti vodě a zne-
sovým systémem (tzv. skupinové výstroje čištění, a naopak. Horolezecké vytahovací
a výzbroje). Pro pohyb v systémech s vel- vaky bývají z hrubých tkanin a nepogumo-
kým množstvím vody (např. při průstupech vané, proto jimi voda proniká poměrně
vodopády, překonávání jezer a sifónů) se snadno a strašně špatně se čistí (vytahovací
osvědčily transportní vaky s odtokovými vaky jsou však na našem trhu obtížněji do-
otvory. Ty jsou vhodné zejména pro tran- stupné), zatímco speleovaky se při vytaho-
sport vystrojovacího materiálu. Pro přecho- vání při lezení ve skalních stěnách snáze
vání ostatních potřeb se zase osvědčuje prodřou.
tentýž typ vaku kombinovat s vodotěsným
vodáckým vakem, který vkládáme dovnitř.
2.3.2 VÝZBROJ
Rovněž se vyplatí nechat vnitřní vodácký
PRO SPELEOALPINISMUS,
vak mírně naplněný vzduchem, který zava-
VÝŠKOVÉ PRÁCE
zadlo nadnáší. Vzduchu by však nemělo být
A ZÁCHRANU PROVÁDĚNOU
moc – při překonávání aktivních vodních
POMOCÍ JEDNOLANOVÉ TECHNIKY
toků s vyšším průtokem, se příliš „nafouk-
lé“ zavazadlo obvykle těžko dostává Výzbrojí rozumíme komplex technic-
z vodních vírů. Tento způsob transportu se kých prostředků, které slouží k překonává-
osvědčil nejenom ve speleoalpinistické pra- ní obtížných částí speleologického terénu,
xi, ale i při roklování (canyoningu). Přímo tedy tam, kde speleolog nevystačí s vlastní-
pro roklování se ovšem vyrábějí speciální mi silami nebo kde je nutno pohyb preven-
pytle (např. Gemma) sloužící podobně jako tivně jistit. Tato výzbroj je rovněž nezbytná
plastikové sudy pro transport pomůcek, pro vykonávání výškových prací a speciál-
které by se v žádném případě neměly na- ních záchranářských úkonů prostřednic-
močit. Pro roklování (ale i některé akce ve tvím jednolanové techniky (JT).
vodních jeskyních) se do některých vnějších
typů batohů dělávají otvory, aby tudy mo- Úvazy
hla voda vytékat. Takové vaky se používají Podobně jako v horolezectví lze použít
na transport materiálu, nebo jako svrchní sedací úvaz doplněný prsním, nebo úvaz
obal na nepromokavé vaky. Při průstupu celotělový.
speleologickým terénem je třeba jejich Pro speleologii a jednolanovou techniku
použití zvážit podle podmínek akce. musí být sedací úvaz konstruován pro při-
Vaků je na trhu dostatečné množství. pojení bezpečnostních a především tech-
K cenově přijatelným patří např. výrobky nických prvků do centrálního bodu. Tento
slovenské firmy Meander, které mívají ob- bod je v případě speleoalpinismu a speleo-
vykle vysoký standard zpracování, v podob- záchrany tvořen karabinou pro statické za-
ném standardu a cenově ještě výhodnější tížení, tedy deltou nebo půlkruhem Mail-

131
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus lon-Rapide (viz výše – typy karabin, typ Q),
nebo zcela speciální karabinou výhradně
určenou pro toto použití (např. fa Petzl vy-
vinula dva typy těchto karabin, které dodá-
vá pod označením M37 SL a M37 TL). U ka-
rabin Q a speciálních karabin nehrozí ani
při sebeobtížnější manipulaci samovolné
otevření. Z tohoto hlediska tedy ne zcela
vyhovují současné horolezecké sedací úva-
zy, které nejsou upraveny pro připnutí
centrálního bodu. Jejich těžiště se při navá-
zání na „slaňovací oko“ nachází neúměrně
vysoko pro připojování výstupových pro- Obr. 134 Speleoalpinistický sedací úvaz
středků (blokantů). Lze použít horolezecký
sedací úvaz starší konstrukce, který má na riálu, jehož zavěšení na samotný sedák by
místě současného pevného, tzv. slaňovací- bylo nepohodlné, nepraktické a mohlo by
ho oka dvě oka, jejichž spojením provázá- vést k potížím. V poslední době se stále čas-
ním nebo propojením karabinou se úvaz těji používají speciálně pro speleology vyvi-
zároveň zapíná. nuté lehké prsní úvazy typu osmičky (viz
Doporučujeme v každém případě použít výše u úvazů) z úzkého popruhu, které jsou
úvaz určený pro speleoalpinismus nebo zá- rychlostavitelné.
chranářské techniky. Na našem trhu jsou Z celotělových úvazů plně vyhovují na-
ze speleologických k dispozici úvazy Petzl, příklad úvazy Petzl a Meander. Zásadně
EXPE, EMS, Millet, Steinberg, Alp Designe nelze doporučit takzvané pracovní úvazy.
a další; levnější, a přitom srovnatelně kva- Ty, navzdory tomu, že oplývají nejúplnější-
litní jsou výrobky slovenského výrobce – mi sbírkami atestů, obvykle nevyhovují
Meander a českého výrobce Singing Rock. funkčně. Jedním z mála vyhovujících ty-
Většina modelů těchto značek je schválena pů (včetně atestů) je např. Kombi-Plus od
UIAA, vždy ovšem disponují patřičným cer- firmy Meander (ten je však pro použití
tifikátem CE. v krasových systémech zase nevhodný svý-
Výstupový prostředek, tedy blokant, mi rozměry). Do jisté míry mohou potře-
který je bezpečně (Q karabina) připojen bám v jeskyních vyhovovat i některé mo-
k sedacímu úvazu, musí být zároveň přidr- dely úvazů určených pro záchranářskou
žován ve vhodné poloze na hrudi. To lze činnost, obstojí např. úvazy Singing Rock.
řešit například použitím prsního úvazu, K vykonávání prací ve výškách, ale i ve
který tak neplní účel nosného, ale pouze speleoalpinismu se v případech, kdy lezec
pomocného prvku. Prsní úvaz je nezbytný vykonává dlouhou dobu práci ve visu na la-
pouze pro speciální úkony (především pře- ně na jednom místě, používají takzvané
konávání lanových přemostění, kde zaru- pevné sedačky. Při jejich použití musí být le-
čuje komfort a pohodlí), pro běžnou spe- zec vždy jištěn ve svém úvazu prostřednic-
leoalpinistickou činnost lze doporučit tvím pomocné smyčky vedené do karabiny
připojení blokantů k sedacímu úvazu po- slaňovací brzdy nebo blokantu. Pevné se-
mocí maticové Q karabiny dole a popruhů dačky se zhotovují z lanového závěsu z lan
„kšandiček“ (nejlépe šitých na míru) vede- o průměru minimálně 9 mm a jsou dole pod
ných přes ramena k bedernímu popruhu sedačkou překříženy. Ke zhotovení sedačky
úvazu. Prsní úvaz je rovněž nezbytný při se používá pevné desky, zpravidla překližky
pracovních nebo expedičních akcích, kde je silné minimálně 20 mm, nebo jiného mate-
nutné počítat s transportem těžkého mate- riálu odpovídající pevnosti.

Na úvazy se vztahuje norma ČSN EN možné zakládat na lano bez rozebírání.
12277 Horolezecká výzbroj – Navazovací Vzhledem k jeho výborným vlastnostem
úvazky, pro provozování výškových prací (například schopnost fungovat i na silně
a záchranářskou praxi je v platnosti norma znečištěném či zledovatělém laně) je ško-
ČSN EN 813 – Osobní ochranné prostředky da, že se již nevyrábí a poměrně obtížně
pro prevenci pádů z výšky – Sedací postro- shání. V opačném případě by skvěle plnil
je a ČSN EN 1497 Záchranné prostředky – funkci záložního blokantu či blokantu po-
záchranné postroje. mocného, tzv. pomocníčka (umísťovaného
na nohu) k metodě Frog, při tomto použití
Blokanty je jejich nevýhodou, že se špatně nasazují
Blokanty, neboli starším názvem šplha- jednou rukou na lano.
dla či svírky, známější mezi horolezci pod Kombinací principů obou popsaných
hovorovým názvem „vozejky“ a mezi jes- druhů vznikl kmiták „Kong“ (výrobce
kyňáři „kmitáky“, jsou prostředkem urče- Kong-Bonaitti). Jednalo se o nejslavněj-
ným pro výstup po laně. Za nejuniver- ší model blokantů této firmy. Má ruko-
zálnější jsou považovány francouzské jeť a nejsnadnější obsluhu jednou rukou.
výrobky využívající principu původního Vzhledem k přímo zatěžovanému palci
Jümaru (Basic – dříve Dressler, Croll, Ascen- (nucená samosvornost) neklouže ani na
sion – dříve Poignée – analogie Jümar), je- velmi zablácených nebo zledovatělých la-
jichž funkci zabezpečuje odpružená západ- nech. Není však vůbec vhodný pro sebejiš-
ka s čelným ozubením, která lano vtlačuje tění při sólových výstupech. Přestože vyrábí
do vnitřního ohybu pláště blokantu. i jiné konvenční blokanty, obvykle se jedná
Západka zachytí tupými hroty oplet lana, o obdoby jümara a crolla.
a tím dojde k sevření lana proti vnitřnímu Na principu dvojzvratné páky funguje
ohybu pláště blokantu. Z popisu funkce vy- i výborná pomůcka Shunt, který taktéž
plývá, že na silně zabahněném nebo zledo- dobře blokuje na znečištěných lanech a vel-
vatělém laně, kde zuby západky nemohou mi dobře poslouží při složitějších úkonech
zachytit oplet, mohou nastat potíže s pro- prováděných v rámci jednolanové techniky.
kluzováním blokantu. Blokanty vycházející Lze jej založit na dvojité lano, nebo jím
z původního principu Jümaru se obvykle upravit délku dvou lan, například při pra-
rozdělují na blokanty s rukojetí a bez ruko- cích v ústí propasti. V horolezecké praxi
jeti. Hovorově, i když nepřesně, bývají může sloužit jako sebejistící prvek při sólo-
všechny tyto blokanty s rukojetí označova- vých výstupech (zde však pozor, konstrukce
né za „jümar“, zatímco týmž blokantům neumožňuje zablokování při lezení v převi-
bez rukojeti se říká „dressler“. Pokud mají sech, může tedy proklouznout). Ve speleo-
polohu otvorů pro připnutí karabiny nasta- alpinismu se často používá pro sebejištění
venou na připojení jako hrudního blokan- při slaňování na brzdách bez samoblokují-
tu, bývají souhrnně označovány za „crolly“ cího mechanismu. Jeho výhodou pro tento
(toto rozdělení používáme i nadále v na- účel je fakt, že konstrukce umožňuje ply-
šem textu). nulé, dynamické brzdění při náhlém pádu.
Dalšími známými blokanty jsou americ- Používání blokantu Shunt však vyžaduje
ký výrobek Gibbs a slovenský Bogibbs, kte- značné zkušenosti a znalost tohoto pro-
ré pracují na principu dvojzvratné páky. středku, bez nich může být dokonce až
Gibbsy vynikají značnou pevností a spoleh- nebezpečný. Lze jej nahradit vhodnou kom-
livostí. Bogibbs je modifikací blokantu binací jiných technických pomůcek. Nevý-
Gibbs vyvinutý Stibrányim. Vyráběl se ve hodou je rovněž nutnost odepnutí připína-
dvou základních modifikacích, oproti cí karabiny před založením a její opětovné
Gibbsu měl tu zásadní výhodu, že jej bylo zapnutí.

133
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus Nejjednodušším, nejlehčím a přitom Petzl – Apturs (ČSN). Plně vyhovujícími z hle-
relativně velmi spolehlivým blokantem je diska bezpečnosti jsou i Modular, Cam-
tibloc (viz též prusíkovací smyčky u horole- clean, Gibbbs Products, CMI, SRT (UIAA)
zecké výzbroje a obr. 111 na str. 103). Jde a řada dalších výrobků.
o zdokonalení „prusíkovacích“ pomůcek 1x pomocný blokant – na nohu, obvykle
(Prusíkův uzel s karabinou, prusíkovací krou- Patin nebo Basic (Petzl), Jammer Dressler
žek apod.) s mnohem snadnější manipulací. (tzv. prcek), nebo rezervní Jümar – pro zá-
Je však určen především pro doplňkové nebo chranáře opět Petzl, vyhovuje však i starší
nouzové použití, nelze jím plnohodnotně Spelet dolní, příležitostně bývá k tomuto
nahradit prsní nebo ruční blokant a jeho na- účelu dodnes používán univerzální Bog-
sazení vyžaduje určité zkušenosti. ibbs. Tento blokant není nezbytnou po-
Nutné vybavení pro JT – blokanty: můckou, značně však usnadňuje dlouhé vý-
Pro vykonávání moderních speleoalpinistic- stupy. Nezbytným se pomocný prvek stává
kých a speleozáchranářských technik (fran- v případech mimořádných situací i složitěj-
couzská škola) je nutné mít v osobním vy- ších manipulací na laně, proto by se rovněž
bavení: mělo jednat o atestovaný prvek.
1x prsní blokant – obvykle typ croll – pro Na blokanty se vztahuje norma ČSN EN
aktivní lezce např. výrobek Petzl nebo 567 Horolezecká výzbroj – Lanové svěry.
Kong (dodávaný na náš trh firmou Singing Existuje ještě řada dalších blokantů,
Rock), v každém případě však výrobek dis- z nichž zde pro úplnost popisujeme alespoň
ponující atestem (CE, UIAA). Pro rekreační konstrukčně od předchozích výrazně odliš-
použití postačí i starší český výrobek Spent ný blokant, od fy Alvo Titanium, v Rusku di-
(disponující ve své době atestem ČSN). stribuovaný pod názvem Ural-Alp, na zá-
1x ruční blokant – obvykle se používají padní trhy dodávaný pod jménem Ushba.
francouzské výrobky firmy Petzl – Poignée, V běžné speleoalpinistické praxi a v JT
Expedition, nebo Ascension, tedy ruční blo- se Ushby nepoužívají, nebo se používají vý-
kanty označované jako jümar, pro záchra- jimečně ke zvláštním účelům. Konstrukčně
náře např. Petzl nebo Kong, ostatním lze se v tomto případě jedná o zajímavé řeše-
doporučit i starší české výrobky Spelet hor- ní, díky použití titanu jsou na blokantu za-
ní (ČSN) nebo Spent (ČSN), pokud jsou jímavé i jeho pevnostní parametry. Blokant
udržované v dobrém stavu, nebo doko- se zakládá na lano v rozložené podobě
nalou ruskou kopii výrobku Expedition a lano je v něm vedeno mezi dva palce. Ve
a) b) c) d) e) f) g) h)
Obr. 135 Blokanty

a) Dressler (Prcek), b) Croll, c) Jümar původní konstrukce, d) ruční blokant Petzl, e) ruční blokant Kong,
f) Gibbs, g) Bogibbs, h) Shunt

a) b) Konstrukčně lze tento model blokantu
rovněž doplnit rukojetí pro snadnější mani-
A pulaci, jak je vidět na obr. 137.
Slaňovací brzdy
C Brzdy jsou důležitým speleoalpinistic-
B kým prostředkem umožňujícím bezpečné
slanění. Na rozdíl od běžné horolezecké
praxe jsou v rámci jednolanové techniky
nevhodné slaňovací osmičky, bankly a po-
dobně, které se při výuce jednolanové
techniky uvádějí mezi pomocnými a nouzo-
Obr. 136 Blokant Ushba vými prostředky stejně jako Dülferův sed či
a) založení lana do otevřeného blokantu slanění pomocí poloviční lodní smyčky.
b) poloha blokantu po zatížení Nejen, že intenzivně ničí lano (beztak ve
speleologii extrémně namáhané) protaho-
váním na hranách s malým poloměrem za-
oblení, ale především jej kroutí, resp. krou-
tí oplet vůči duši lana, což přináší značné
problémy na přepínkách ve vertikálách,
kde je lano fixováno na obou koncích, ale
i při samotném výstupu (existuje mnoho
příjemnějších situací, než strávit ve stomet-
rové vertikále většinu cesty vzhůru otáče-
ním se kolem své osy – v tomto případě vy-
značené lanem). Použití slaňovací osmy
v jeskyních je navíc nebezpečné, protože
lano je zde většinou obalené jeskynním jí-
Obr. 137 Blokant Ushba vybavený rukojetí lem, který obsahuje velmi drobné částečky
horniny, a má proto vlastnosti brusné pas-
skutečnosti tomu tak není, palec označený ty. Jsou známy případy, kdy byla slaňovací
na obrázku písmenem C, není pohyblivým osma po jednom slanění o délce 90 m do
palcem, ale pevnou vačkou, proti které po třetiny naříznutá. Lano zde tedy působí ja-
zatížení bude samotný palec tlačit lano. ko velmi kvalitní pilník; ostré hrany naříz-
Jako palec zde působí za střed uchycená – nuté osmy se pak stávají hrozbou pro oplet
tedy pohyblivá – výkyvná vačka (na obráz- lana. Slaňovací osma se proto ve speleoal-
ku jsou její konce označeny písmeny A a B). pinismu používá jen jako doplněk určený
Podle ní se do blokantu založí lano, bočni- pro zvláštní úkony.
ce se uzavřou a spojí karabinou, na kterou Nejpoužívanější jsou slaňovací brzdy ty-
se přenese zatížení. To vede k tomu, že se pu Petzl Simple (též známé jako Bobin)
celý blokant zvrátí dozadu a způsobí výraz- fungující na principu dvojité pevné kladky
ně esovité prohnutí lana. Palec je v části a jejich odvozeniny doplněné samoblokují-
označené písmenem A lanem vytlačován cím mechanismem, obvykle excentricky
ven, a tím je zabezpečen veliký tlak na la- uloženou kladkou a pákou, která umožní
no na opačné straně – označené jako B. sestup až po mechanickém odblokování
Samotné přimáčknutí této části palce proti – stiskem (obr. 143). Brzdná síla je zde vy-
vačce C pak vede k zadrhnutí, kterému na- vinuta váhou lezce a brzda se zablokuje
pomáhá i esovité prohnutí lana. v okamžiku, kdy ji lezec přestane ovládat,

135
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus
Obr. 140 Slaňovací brzda blokující lano v obou

Obr. 138 Brzda Hipman pro použití na dvojitém mezních polohách ovládací páky – „australák“
laně (ve druhém případě bez bočnice)
což je výhodné v případě zranění (např. možné pouze ve střední poloze, příliš silný
brzda Dressler, Diabolo, Autoblokant či nebo příliš slabý tlak způsobí zastavení se-
Stop-Petzl). Takto koncipované brzdy se stupu. Trh tak reaguje na řadu případů, kdy
poprvé objevily v šedesátých letech ve špa- s brzdami konstrukce typu Autoblokant ne-
nělské Pamploně, v roce 1975 zahájila fir- bo Stop-Petzl došlo k úrazu právě tehdy,
ma Petzl jejich komerční výrobu. Koncem když se padající lezec či výškový pracovník
sedmdesátých let nastal prudký rozvoj au- zajištěný „stopákem“ brzdy křečovitě chyt-
toblokujících verzí, ze kterých nakonec nul, a tím odpojil automatické blokování
v komerční produkci nadlouho zvítězil typ z činnosti. Těchto brzd je již v současnosti
s pohyblivou spodní kladkou, zejména vý- na trhu několik, nejznámější je jeden typ
robek Stop-Petzl. brzdy známý pod názvem „australák“ SRTE
V současné době lze sledovat příklon Stop Descender (výrobce SRTE Australia),
k brzdám, které díky různým konstrukčním který je však u nás méně dostupný. Na trhu
prvkům dokáží blokovat lano nejenom je ale i výrobek odlišné konstrukce od
v případě, že je lezec pustí, ale i v případech,
kdy se jich křečovitě drží. Slanění je tedy
Obr. 141 Slaňovací brzda blokující lano v obou

mezních polohách ovládací páky – Kong
Obr. 139 Autoblokant Stibrányi (ve druhém případě bez bočnice)

lený jako „slaňovací zařízení ČSN EN 341
(83 2627)“, doplněný rezervní brzdou pro
speciální účely (jako záložní systém plně
vyhovuje horolezecká osma kombinovaná
Shuntem). Stop-Petzl je rovněž velmi vý-
hodný pro použití při práci ve výškách
a nad volnou hloubkou.
Nutné vybavení pro JT – slaňovací
brzda: Pro vykonávání moderních speleo-
alpinistických technik je zapotřebí mít ve
svém vybavení:
1x speleologickou slaňovací brzdu –
v případě že se jedná o brzdu bez samo-
Obr. 142 Slaňovací brzda blokující lano v obou blokujícího mechanismu, je vhodné ji dopl-
mezních polohách ovládací páky – Petzl
nit bezpečnostním prvkem pro sebejištění,
fy Kong, dále velmi jednoduchá brzda fran- nejlépe Shuntem. (Jednoduché brzdy vyho-
couzské firmy Antec a poměrně drahý vý- vující požadavkům bezpečnosti: Petzl-
robek od fy Petzl – I’D, jehož mechanismus Simple, Rappel-Rack, Kong-Rack, Paso Dob-
je však zcela zakryt, a tím v jeskyňářích, le, SRT-Goldtail, nebo starší jednoduchá
kteří netuší, jak bude výrobek reagovat při brzda typu Bobin od firmy Spent. Samob-
zanesení bahnem, budí nedůvěru – opráv- lokující brzdy vyhovující bezpečnostním ná-
něně, neboť přestože se jedná o vysoce rokům: Stop-Petzl, Kong-Diabolo, Speleo-,
kvalitní brzdu, je určená především pro zcela vyhovující jsou i australské výrobky
práce ve výškách a v jeskyních může všudy- SRTE, nebo opět stačí česká autoblokující
přítomné bláto způsobit různé, těžko před- brzda Spent.) Brzdy bez samoblokování
vídatelné problémy. je nutné doplnit ještě přídavnou brzdnou
Originálním řešením je i americký váleč- karabinou, buď speciální, pro tento účel
kový Rappel-Rack (obr. 143), známější jako určenou (např. karabina Raumer), nebo ja-
„xylofon“, jehož výhody jsou nesporné ve koukoli karabinou, nejlépe ocelovou nebo
velmi hlubokých vertikálách. Při slanění del- titanovou. Karabiny z lehkých slitin jsou při
ším než 100 m totiž samotná váha lana tomto použití rychle poškozovány abrazí.
značně zvyšuje brzdící efekt a u běžných sla- Karabina se umísťuje za slaňovací brzdu
ňovacích brzd je nezbytné stále přizvedávat (viz obr. 364 na str. 359 v kap. 4.4 Speleo-
volný konec lana, což při větších délkách alpinismus a jednolanová technika „Zvý-
a zejména mokrém laně není dlouhodobě šení brzdného efektu přídavnou karabi-
zvládnutelné, proto je výhodné, je-li možné nou“).
měnit brzdící odpor přidáváním či ubíráním Na slaňovací brzdy používané v záchra-
válečků. Výhody tohoto typu brzdy se proje- nářské praxi se vztahuje norma ČSN EN 341
vují i na velmi znečištěných zledovatělých či Osobní ochranné prostředky proti pádům
mokrých lanech, jejichž brzdící odpor není z výšky – Slaňovací zařízení.
zcela standardní. Měly by se používat rov-
něž při velmi dlouhých sestupech, neboť při Doplňky pro jednolanovou techniku
jejich použití nedochází k tak velikému pře- Pomocné smyčky (zdvojená odsedá-
hřívání lana (které je pochopitelně značně vačka) – pro běžné užití postačí zdvojená
poškozuje) jako při použití brzd fungujících horolezecká odsedávací smyčka. Lepší je
na principu dvojité kladky. speciální úprava (pro její výrobu je zapo-
Pro záchranářské účely se nejvíce po- třebí 3m dynamického atestovaného lana
užívá autoblokant Stop-Petzl, u nás schvá- o průměru 9–12 mm – při použití lana slab-

137
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus nější je, používá-li se pro odsedávání
a sebejištění samostatně – tehdy, když má
lezec na propojení s ručním blokantem ji-
nou smyčku. V každém případě, aby se mo-
hl rozvinout efekt tlumení případného pá-
du, musí být zapnuta pouze jedna strana
smyčky, druhá musí být volná, aby se mohla
protáhnout tlumičem.
Délka pomocné smyčky či spíše jejích
jednotlivých „fousů“ bývá značně indivi-
duální, vycházející ze zkušeností a zvyku
lezce. Pokud je tato pomocná (odsedávací)
a) b) d)
smyčka zhotovena z plochého popruhu,
Obr. 143 Slaňovací brzdy:
a) Stop-Petzl, b) Bobin,
musí mít schopnost tlumení dynamických
c) Rappel-Rack (xylofon), d) Super-Rack účinků při náhodném pádu lezce do smyč-
ky (podobně jako Petzl-Energyca). Mnozí
šího než 10 mm je lépe vázat devítkové speleoalpinisté navíc v osobní výbavě nosí
uzly), takzvané „fousy“, „ocasy“ nebo „kra- i horolezecké expres-spojky, které používa-
váky“ připnuté do centrální karabiny. Krat- jí jako přijištění v různých situacích. I jejich
ší „fous“ nahrazuje „odsedávačku“, delší je délka bývá individuální, obecně platí, že
propojen s jümarem a zajišťuje bezpečnost čím delší mají „fousy“, tím kratší expres-
lezce, který je tak při výstupu na laně jištěn spojku používají. Pro náročnější akce bývá
ve dvou bodech. Na výrobu pomocné smyč- doporučováno mít dvě pomocné smyčky
ky používáme zásadně dynamické lano, ni- zcela samostatně a jümar propojit smyčkou
koli statiku nebo repšňůru, protože smyčka třetí.
může být i při krátkém pádu zatížena znač- Kratší pomocná smyčka by měla mít
nou rázovou silou. poloviční délku oproti smyčce druhé, pro
Firmy zabývající se vývojem a výrobou případ, kdy je nutné použít dvou stejně
speleoalpinistických potřeb nabízejí po- dlouhých smyček – ty lze v takovém přípa-
mocné smyčky v nejrůznějším provedení, dě získat prostým přeložením delší smyčky
někdy bývá k tomuto účelu používáno i vy- napolovic – např. zapnutím její koncové ka-
bavení původně určené pro jištění na rabiny do centrálu úvazu. Někteří speleoal-
cestách typu via ferrata, neboli kletter- pinisté a speleozáchranáři zase mají ve své
steig, např. Petzl Zyper. Zyper však má při běžné osobní výbavě třetí pomocnou smyč-
použití místo speleologických „fousů“ jedi- ku, která je „stavitelná“. Tyto pomocné
nou výhodu – v případě pádu pohlcuje smyčky jsou opatřeny speciální pomůckou
značnou část pádové energie podobně ja- („slider“ – viz obr. 145). To je kovová des-
ko pádový absorbér. Nevýhody bohužel tička se speciálně tvarovanými otvory, ve
převažují. Použít lze pouze na trh již ne- kterých lze probíhající lano plynule zkraco-
dodávanou konfiguraci „V“ (viz výše – tlu- vat podle potřeby, a plynulá regulace délky
miče pádů pro zajištěné cesty). Použitý kus tak umožňuje zkracovat či prodlužovat po-
lana není výměnný – po výměně sice absor- mocnou smyčku. Lano se ve větším otvoru
bér Zyperu funguje stejně, ztrácí se však vý- kříží tak, že jím lze plynule pohybovat. Po
hoda šitých ok na zakončení, při častém zatížení zůstane díky tření fixováno v po-
protahování v absorbéru se použité lano žadované poloze. Průměry otvorů však vy-
poškozuje, a navíc Zyper má délku použité- hovují vždy pouze jednomu průměru lana
ho lana již danou, a ta obvykle nevyhovuje a pomůcka dobře funguje jen s měkkým la-
individuálnímu použití. Ještě tak nejvýhod- nem. Princip je shodný s funkcí zkracování

a) b) c)
Obr. 144 Pomocné smyčky pro jednolanovou techniku a) smyčka vázaná, b) smyčka Petzl-Energyca
c) Petzl Zyper s proměnnou délkou jednotlivých „fousů“ může nahradit pomocnou smyčku. Při běžném
zatížení neprokluzuje, ale při případném pádu působí jako pádový absorbér
u fifi háčků (viz též obr. 108 na str. 102 v té- tu pojistky zámku, s výjimkou speciálních
to kapitole). Pokud tedy lano vlivem jes- karabin pro tento účel určených, Petzl M37
kynního jílu ztvrdne, je prokluz obtížný. SL a M37 TL). Běžné západkové karabiny se
Další součásti osobní výzbroje pro JT k tomuto účelu používají pouze nouzově
- 1x karabina maticová typ Q (Maillon- v horolezecké praxi, když je zapotřebí pře-
Rapide) – o průměru 10 mm typ delta (troj- jít z běžného režimu do záchranné opera-
úhelníková) nebo půlkruh (D karabina), ce. Moderní horolezecké sedací úvazy totiž
která se umísťuje jako centrální karabina neumožňují připnout výstupové prostřed-
(tzv. centrál) do sedacího úvazu. Je do ní ky jako speleosedáky, je proto nutné ovál-
umísťován Croll, „fousy“ a připíná se do ní nou karabinou (vždy se šroubovací pojist-
karabina s brzdou, popřípadě kladkou na kou západkového zámku, optimálně se pro
překonání lanových přemostění. Při speleo- toto použití osvědčila oválná karabina
alpinismu je zakázáno používat jako cent- Kong-Bonatti) kopírovat na úvazu tzv. sla-
rální kotvení úvazu karabiny se západkou ňovací oko – čili propojit nohavičky úvazu
jakéhokoli provedení (bez ohledu na kvali- a oko bederní části, a do této karabiny při-
pnout výstupové prvky JT (včetně pomocné
bezpečnostní smyčky – fousů).
- 1x karabinka – (např. Maillon-Rapide
ovál o průměru cca 5–7 mm) pro propojení
Crollu a prsního úvazu, nebo jiného prvku
(např. „kšandiček“) – není nosným prvkem,
měla by však být dostatečně pevná, aby ne-
došlo k její destrukci v průběhu výstupu
nebo případného pádu, což by vedlo k nu-
cené improvizaci při připevnění prsního
Obr. 145 Slider blokantu – každá nucená improvizace do ji-

139
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus sté míry ovlivňuje psychickou pohodu lezce materiálu). Minimální nosnost musí být
a může mít vliv na bezpečnost vykonávané v tomto případě 15 kN.
činnosti. Maticové karabiny o průměru Na kladky se vztahuje norma ČSN EN
menším než 7 mm se smějí používat jen pro 12278 Horolezecká výzbroj – Kladky.
pomocné účely. - 6x karabina s pojistkou oválná – z hle-
- 1x třmen – smyčka, vedoucí od jümara diska normy se jedná o krabiny typu „X“ (viz
k noze. Obvykle se váže na repšňůře, na- výše, typy karabin). Na českém trhu je k dis-
hoře má jedno pevné oko pro připojení ka- pozici Petzl, Kong, Simond, příležitostně
rabinou k blokantu, dole větší pevné oko, jsou v prodeji i cenově nejvýhodnější kara-
do něhož se vejde noha lezce. Podle indivi- biny Lucky popř. Fader’s, u kterých je však za-
duálních zvyklostí se oko váže buď tak veli- se nutné počítat s nižší životností. Zajímavé
ké, aby se do něj vešla pouze jedna noha, jsou i oválné karabiny VauDe s pojistkou, na
aniž by často vyklouzávala, nebo na obě kterou pasuje maticový klíč č. 17. Poměrně
nohy a se značnou vůlí. V tomto druhém vyhovující jsou i ruské titanové karabiny Irbis
případě lze doporučit výbavu rozšířit ještě se šroubovací pojistkou (ne běžnější verze
o jednu zavařovací gumu nebo gumovou pojistky s bajonetovým uzávěrem), které sice
smyčku uříznutou z autoduše, kterou lze nejsou úplně pravidelným oválem, ale po-
třmen zabezpečit proti sklouznutí z nohy měrně dost se oválu blíží, a hlavně jsou hlad-
například při překonávání tyrolských tra- ké a neprofilované, ty však lze dnes získat
verzů (přemostění). Délka třmenu je obvy- prakticky jen v případě, že se někdo dříve
kle doporučována tak, aby v něm stojícímu narozený zbavuje svého vybavení.
lezci sahala vrchní část pláště připnutého Dvě z těchto karabin jsou potřebné do
jümara do podpaždí. Záchranáři doporuču- „fousů“, jedna na brzdu, jedna na kladku
jí třmen z atestovaného a často obměňova- a zbývající jsou určené pro použití záložní-
ného lana, aby jej bylo možné v případě ho výstupového prostředku (Shunt, záložní
nouze použít jako smyčky při vyprošťování jümar apod.) a smyček při řešení technic-
spolulezce z lana, připnutí transportního kých problémů, nebo pro případ záchrany
vaku a podobně. lezce z lana. Pro další speciální účely se
- 1x horolezecká smyčka 2 m – alespoň používají i ostatní druhy karabin se západ-
o průměru 6 mm (atest). Minimální pevnost kovým zámkem (ať již s pojistkou zám-
použitých smyček by měla odpovídat nor- ku nebo bez ní), které tvarem, pevností
mám ČSN EN, popř. UIAA, materiál použí- a funkčně splňují požadavky UIAA. Na
vaný na zajištění lezce musí mít minimální „fousy“ je nejvhodnější karabina se západ-
statickou pevnost 15 kN. Smyčku lze rovněž kou typu „keylock“, která se nejsnadněji
úspěšně nahradit popruhem srovnatelné vypíná při překonávání přepínek. Osvědče-
nebo vyšší pevnosti. Výhodou je, že zatím- ná je karabina Petzl Spirit, případně tvaro-
co se silnou šňůrou nebo „lanovicí“ nelze vě podobné typy jiných výrobců (Kong).
udělat účinný prusík, na popruhu i vyšší - 1x nůž – zavírací, ostrý, se šňůrou na
pevnosti to možné je. zavěšení. Nůž je ve speleoalpinismu pova-
Požadavky na smyčky stanovují ČSN EN žován za nezbytný především proto, že při
566 Horolezecká výzbroj – Smyčky a ČSN jednolanové technice dochází mnohem
EN 565 Horolezecká výzbroj – Popruhy. Dal- častěji než např. v horolezectví k situacím,
ší, pomocné šňůry by měly vyhovovat ČSN které lze bez cizí pomoci vyřešit pouze pře-
EN 564 Horolezecká výzbroj – Pomocná vázáním se a odříznutím lana, či k situaci,
šňůra. v níž je nezbytné odříznout lano zachraňo-
- 1x kladka (atest) – doporučit lze vý- vané osoby. Parametry nože pro tyto účely
hradně originální výrobky renomovaných jsou stejné jako u nože používaného v ho-
firem, určené pro transport osob (nikoliv rolezectví – viz výše, horolezecká výzbroj.

VÝSTROJ PRO CANYONING
- 1x píšťalka – umístěná na šňůře v přil- Dále bývá obvykle doporučováno roz-
bě – základní komunikační prostředek. šířit výbavu o soupravu náhradních dílů
- 1x lékárnička – obsahující minimálně k osvětlení, spolehlivý zapalovač, nouzový
jedno pružné a jedno sterilizované obi- zdroj tepla (např. Grjelka katalitičeskaja
nadlo, tišící prostředek, dávku glukózy, nebo sáček body-warmer) a pro větší akce
10 m lavinové šňůry pro různé nouzové po- i spolehlivý plynový nebo benzinový vařič.
užití, to vše bezpečně a neprodyšně uza- „Nadstandardní“ výzbroj pro speleozá-
vřené. Velikost lékárny by pro samotné se- chranu: Pro nácvik a provádění speleozá-
stupy do podzemí měla být co nejmenší chranářských technik je výhodné rozšířit
– minimalizovaná, obvykle postačuje jedna vybavení o materiál pro budování kladko-
plně vybavená lékárnička v základním tá- strojů, připojení vyprošťovaných osob a je-
boře, na samotné lezecké akci postačuje jich transport. Toto vybavení ovšem není
lékárnička umožňující okamžitý zásah nutné, neboť zkušený speleoalpinista si
v případě potřeby (vybavení lékárničky viz vždy musí umět poradit v jakékoli situaci
kapitoly o první pomoci a záchranářství). s pomocí prostředků, které patří do jeho
- 1x záchranná přikrývka – nejvhodněj- základní osobní výbavy. Z praxe lze dopo-
ší je izofólie, dodávaná v rozměrech 1400 ručit obohacení základní výzbroje o: 2x
x 2200 mm při váze 65 g – umístěná v lé- kladka (viz výše); 1x Shunt (viz výše); 2x
kárničce, přilbě či transportním vaku. smyčka ze statického lana 3 m průměr
Nepostradatelná v mimořádných situacích 9,5–12 mm; 2x karabina oválná (viz výše).
(např. při šoku).
2.4 SPECIALIZOVANÁ VÝSTROJ A VÝZBROJ

PRO CANYONING
Výstroj kaňonáře je jednou z oblastí, oděvu (např. speleologickým overalem, vo-
v níž lze nalézt celou řadu specifik a odliš- dáckou bundou apod.).
ností od ostatních vodních a vertikálních Samozřejmostí jsou neoprenové ponož-
sportů. ky a ve velmi studené vodě i neoprenové
rukavice a kukla nebo neoprenová čepice.
Neoprenový oblek a další oděv Boty se používají speciální kaňonářské
Protože průstup kaňony je v převážné se zpevněným kotníkem. Jejich cena je ale
většině případů uskutečňován ve vodním většinou poměrně vysoká. Životnost kaňo-
prostředí horských potoků a řek, je velmi nářských bot nebývá příliš dlouhá, a proto
důležitá ochrana před chladem. Používají značná část kaňonářů používá namísto spe-
se neoprenové obleky tloušťky 5 mm (ně- ciálních bot neoprenové ponožky a běžnou
kdy postačují jen 3 mm), nejlépe celotělové sportovní obuv (tenisky, lehké trekingové
nebo alespoň dvoudílné – neoprenové kal- boty).
hoty „Long John“ a neoprenová bunda.
Speciální neoprenové obleky pro canyo- Plovací vesta
ning mají holeně, kolena a lokty chráněny Plovací vesta se používá spíše výjimečně
kevlarovými nášivkami. Běžný vodácký ne- ve velmi vodnatých kaňonech, kde je nut-
bo potápěčský neoprenový oblek, který ne- no překonávat vývařiště vodopádů, peřeje
má tyto ochranné prvky, kaňonáři často a dlouhé plavecké pasáže. Samotný neo-
chrání proti poškození ještě další vrstvou prenový oblek působí značnou vztlakovou

141
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro canyoning silou a plovací vesta je ve většině kaňonů difikace slaňovací osmy. Protože se velmi
zbytečná. Vesta navíc značně snižuje po- často slaňuje prudkým vodním proudem
hyblivost. V některých případech (např. při (kde je žádoucí slaňovat co nejrychleji),
uklouznutí a pádu) ale může ochránit žeb- a slaňuje se do tůní (v nichž je nutné co nej-
ra a páteř před poraněním. rychleji opustit vodní vývařiště), používá se
způsob založení lana do osmy označovaný
Ochranná přilba jako tzv. rychlá nebo kaňonářská osma (viz
Přilba používaná při canyoningu musí kap. 4. Další alpinistické disciplíny, str. 383).
chránit proti nárazům při pohybu v kaňonu Při zakládání lana do osmy tímto způso-
(např. při plavání), ale hlavně proti padají- bem se lano musí založit tak, aby bylo na
címu kamení. Vodácké přilby nejsou vhod- opačné straně osmy, než je pojistka karabi-
né, protože mají velké otvory pro rychlé ny (aby lano procházející karabinou ne-
odtékání vody, jimiž by mohly proniknout mohlo pojistku povolit). Pojistka se při
menší padající kameny. Vhodné jsou pro všech způsobech založení lana do osmy ni-
své bezpečnostní parametry zejména horo- kdy nezatahuje úplně, ale půl otáčky se vrá-
lezecké přilby. Podmínkou je, aby vnitřní tí zpět, aby její povolení ve ztížených pod-
výstelka přilby byla vodou co nejméně na- mínkách (v proudu vody z vodopádu, pod
sákavá. Těmto podmínkám obvykle nejvíc hladinou ve vodním vývařišti apod.) pro-
vyhovují přilby speleologické (z hlediska běhlo zcela bez komplikací. Je třeba vždy
bezpečnosti testované shodně s horolezec- zvážit, kdy použijeme „rychlou“ osmu a kdy
kými), nebo typy horolezeckých přileb, kte- běžný způsob založení lana. Pokud úplně
ré se ve speleologii nejčastěji používají. pustíme lano založené do „rychlé“ osmy, je
rychlost slaňování téměř rovná rychlosti vol-
Sedací úvaz ného pádu.
Při canyoningu lze použít buď speciální Existují speciální druhy slaňovacích osem
model úvazu určený právě pro tuto čin- určených pro canyoning. Nejznámější je Pi-
nost, nebo běžný lezecký úvaz. Vhodnější rana firmy Petzl (viz obr. 146). Umožňuje
jsou úvazy, které nejsou polstrované měk- založení lana několika různými způsoby,
kými, vodou značně nasákavými částmi. které se liší brzdnou silou.
Aby nedocházelo k rychlému opotřebe- Protože je nutné v některých případech
ní úvazu otěrem, je nutno chránit popruhy co nejrychleji urychlit slaňování, a to ze-
(zejména v zadní části) návlekem z otěru- jména několik posledních metrů, vyvinula
vzdorného materiálu. Výrobci speciálních firma Kong speciální slaňovací osmu pro ca-
úvazů pro canyoning připevňují na jeho
zadní část chránič proti otěru, který také
zároveň zabraňuje prodření neoprenového
obleku v oblasti hýždí při sjíždění skluzavek
a tobogánů. Speciálnímu bedernímu úvazu
pro canyoning se nejvíce blíží lehký lezecký
úvaz používaný na ferratách.
Kombinace bederního úvazu s prsním se
při canyoningu téměř nepoužívá. Také ce-
lotělové speleologické úvazy se při canyo-
ningu používají jen velmi málo.
Slaňovací pomůcky
Z pomůcek pro slaňování se při canyo-
ningu používají téměř výhradně různé mo- Obr. 146 Kaňonářská slaňovací osma Pirana

VÝSTROJ PRO CANYONING
mu slaňovacímu bodu. Několik ok by mělo
být i uvnitř vaku. Ke dvěma okům se při-
pevňují konce lana, další oka slouží k upev-
nění různého materiálu (např. kladivo na
šňůře, nýtovací tamponér atd.). Kromě
dvou ramenních popruhů by vak měl mít
také bederní a prsní popruh.
Obr. 147 Kaňonářské slaňovací zařízení Jump Lana používaná při canyoningu
Pro canyoning jsou použitelná téměř
nyoning zvanou „Jump“ (viz obr. 147). Ta- všechna lana určená pro vertikální sporty,
to osma umožňuje během slaňování několi- která mají dostatečnou pevnost a vhodný
ka pohyby páčky po straně uvolnit výkyvný průměr. V jejich vlastnostech jsou však
střed, odpojit tak lano a pokračovat dále značné rozdíly. Proto bychom se měli pou-
volným pádem. Přestože pro odpojení od žití některých druhů lan raději vyvarovat.
lana je třeba provést několik různých úko- Lana se při canyoningu používají převáž-
nů, mezi kaňonáři stále probíhá diskuze ně ke slaňování. Nejsou tedy vhodná dyna-
o bezpečnosti tohoto výrobku. mická horolezecká lana, která slouží ke zce-
la jinému účelu – k měkkému zachycení
Kaňonářský vak pádu lezce. Jestliže tato poměrně pružná la-
Běžné batohy jsou pro canyoning ne- na použijeme ke slaňování v kaňonech, mů-
vhodné, protože nasáknou vodou a velmi že být jejich průtažnost zdrojem značných
ztěžknou. potíží. Nepotvrdilo se, že tato lana mají díky
Nejsou vhodné ani vodotěsné vodácké své průtažnosti menší otěruvzdornost. Lana
vaky. Důvodem je, že se běžný vodácký vak sice více pruží, ale při kontaktu se skálou se
za velmi krátkou dobu obvykle prodře otírá jejich oplet v delším úseku než u méně
a voda, která nateče dovnitř, pak špatně vy- pružných lan a otěruvzdornost je pak zhru-
téká ven. Protože z vaku kaňonář při slaňo- ba stejná jako u lan statických. Podstatně
vání většinou průběžně vytahuje lano, zů- větší vliv na otěruvzdornost lan má mate-
stává vak při slaňování často otevřený. Proto riál opletu a jeho celkový podíl na konstruk-
je třeba, aby voda nateklá dovnitř mohla ci lana.
rychle odtéci. Vak tedy musí mít ve spodní Ze statických lan se pro canyoning ne-
části dostatečné množství odtékacích otvo- osvědčila ani lana pracovní. Jejich otěru-
rů. Z tohoto důvodu nejsou příliš vhodné ani vzdornost není vysoká a manipulaci s těmi-
speleologické transportní vaky, pokud ne- to lany ztěžuje i jejich malá uzlovatelnost
jsou právě otvory upraveny pro použití při a velká tvrdost. Podstatně vhodnější jsou
překonávání vodních toků (viz v této kapi- pro canyoning lana speleologická. Mají
tole na str. 130 Speleovaky) malou průtažnost, zvýšenou otěruvzdor-
Věci, které nesmějí přijít do styku s vo- nost, nepatrný posun opletu i dostatečnou
dou, se uchovávají uvnitř vaku ve vodotěs- uzlovatelnost. V některých případech je
ném pytli nebo v malém plastovém soudku. však na závadu, že speleologické lano na
Vak pro canyoning by měl být z otěru- vodě neplave, ale klesá ke dnu. Zejména ve
vzdorného materiálu. Měl by mít dostateč- vývařištích vodopádů pak může lano vel-
né množství odtékacích otvorů a kapsu na mi snadno uvíznout pod balvany. Potom se
uložení drobného materiálu (karabiny, ma- stává, že jsou všechny pokusy o jeho vypro-
ilonky, nýty apod.). Z vnější strany musí mít štění neúspěšné a část lana musí být od-
dostatečně pevné oko umožňující např. za- říznuta. Z tohoto důvodu byla vyvinuta
věšení k bedernímu úvazu nebo ke kotvící- speciální lana pro canyoning, která mají

143
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Specializovaná výstroj a výzbroj pro canyoning vlastnosti lan speleologických a navíc jsou o to, aby lano bylo ve vaku postupně vrst-
ještě schopna plavat na hladině. Tato lana veno a mohlo sez vaku později bez pro-
jsou určena do vodního prostředí, a mají blémů plynule vytahovat. Nakonec přiváže-
proto i výraznou barevnost (obvykle jsou me k dalšímu oku uvnitř vaku i druhý ko-
oranžová nebo červená, zatímco speleolo- nec lana. Tento konec opět uvolníme, až
gická lana bývají bílá). když lano chystáme k použití. Díky tomu
U lan pro canyoning je velmi důležitá ho nemusíme hledat uvnitř vaku a zabrání-
jejich délka. Velkou pozornost je třeba vě- me tak zamotání lana (pozor, aby nedošlo
novat jejich srážlivosti. Z tohoto důvodu je k záměně obou konců lan).
třeba (zejména po několika prvních použi- Při slaňování, v případě, že dochází
tích) délku pečlivě přeměřit. Lana někte- k hrubému kontaktu lana se skálou, je
rých výrobců mohou mít srážlivost až 15 %! vhodné lano chránit proti poškození opletu
Zkrácení délky deklarované výrobcem mů- podložením (plovací vestou, dalším kaňo-
že být pak v některých situacích zdrojem nářským vakem apod.), nebo speciálním
velmi vážných problémů. chráničem ve tvaru rukávu z měkkého otě-
Samozřejmostí je, že kromě prověření ruvzdorného materiálu, obepínajícím lano
délky lana je před každou canyoningovou v délce několika decimetrů. Tento rukáv,
túrou provedena i důkladná kontrola jeho nazývaný též „týřidlo“ a chránící lano, se
celistvosti. podélně spojuje suchým zipem. Aby chránič
Délku canyoningového lana značí kaňo- neklouzal po laně dolů, upevňuje se ten-
náři na koncích lana a průběžně na jeho kou, dostatečně dlouhou šňůrou ke kotví-
opletu. Aby nedošlo k chemickému naruše- címu bodu (pokud chrání lano hned na
ní vláken, musejí se používat pouze barvy začátku slaňování), nebo pomocí prusíku
určené k tomuto účelu. Obvykle se barvy ve přímo na lano. Každý slaňující musí tuto
vodním prostředí poměrně rychle smývají, ochranu lana sejmout, spustit se o potřeb-
a proto se značení často obnovuje. Nebez- nou délku níže a chránič opět nasadit. Pro-
pečí chemického narušení vláken opakova- tože k této činnosti potřebuje obě ruce, je
ným značením nevhodnými barvami tak ros- třeba, aby slaňující naprosto bezpečně
te. Každých 10 m se označuje pruhy po ovládal zafixování slaňovací osmy. Poslední
obvodu lana (10 m jeden pruh, 20 m dva slaňující pak musí chránič z lana sejmout
pruhy vedle sebe, 30 m tři pruhy atd.). Upro- úplně, protože by způsobil potíže při staho-
střed mezi dvěma takovýmito značkami se vání lana.
navíc ještě podélnou čarou označuje délka Jestliže dojde k výraznému poškození
5 m. Střed lana se označuje širokým obvo- opletu lana, je třeba ho vyřadit z používání,
dovým pruhem (několikanásobně širším než nebo v místě poškození přeříznout a na-
jsou průběžné značky po 10 m). dále používat jen kratší úseky lana. Konce
Lano se při canyoningové túře nepře- lana lze zatavit jen u lana, které je dosta-
náší smotané do panenky, ale pouze na- tečně suché. Můžeme to provést například
soukané do vaku tak, aby šlo v případě tak, že konce nahřejeme nad plamenem
potřeby volně vytahovat (podobně jako plynového vařiče, a pak např. pomocí něko-
u házecích pytlíků používaných k záchraně likanásobně přeloženého papíru horký ko-
na divoké vodě). Jeden konec lana nejprve nec stiskneme a lanem otáčíme, až vznikne
připevníme uzlem k oku uvnitř vaku. mírně se zužující kompaktní otavený konec.
Potom lano soukáme do vaku tak, že do
dlaně ruky nastřádáme cca pět menších Ostatní výzbroj a výstroj
smyček, přičemž dbáme na jejich postupné Každý účastník canyoningové túry by
vrstvení, pečlivě vložíme do vaku a takto měl mít na bederním úvazu dvě tzv. odse-
pokračujeme dál ve svinutí celého lana. Jde dávací smyčky – tzn. sešité ploché smyčky

VÝZBROJ PRO CANYONING
nebo lanové smyčky s karabinami s pojist- šroubovacím zámkem (mailonek) a lano-
kou, které umožní sebejištění v expo- vých smyček pro ukotvení lana za přírodní
novaných místech (nástupy do slaňování, kotvící body, případně i kladivo, vrtací a ný-
traverzy atd.). Použít lze speleologické tovací soupravu a několik nýtů (jejich druh
(zdvojené) odsedávačky, tzv. kraváky, neboli volit podle horniny a počet podle množství
„fousy“. V dosahu rukou by měl mít kaňo- slaňování).
nář i píšťalku umožňující signalizaci (v pří- Pro vychýlení ze směru slaňování se
padě, že hluk vody neumožňuje hlasovou v obtížných podmínkách používají horole-
komunikaci). V některých případech se po- zecké skoby a vklíněnce (nikoliv jako kotví-
užívají i vysílačky ve vodotěsných obalech. cí body, ale pouze pro vychýlení z přímého
Kromě základní výstroje potřebné k pro- vertikálního směru slaňování).
stupu kaňonem je nutné, aby kaňonáři Pro případ dohledání ztracené výstroje
měli i výstroj umožňující řešení kritických je vhodné, aby měla skupina potapěčské
situací. Každý účastník túry by měl mít na brýle.
bederním úvazu nebo na jiném lehce do- Mezi základní vybavení skupiny prová-
stupném místě 1 nebo 2 prusíky, případně dějící průstup kaňonem patří také lékárnič-
tiblocy, jümary, nebo jiné blokanty umož- ka. Její obsah je podobný lékárničce horo-
ňující výstup po laně směrem nahoru. Na lezce. Navíc by měla obsahovat tepelnou
lehce dosažitelném místě (nikoliv tedy ve folii a vyhřívací sáček (body heat, body war-
vaku na zádech) by měl mít i nůž (někdy se mer). U delších canyoningových túr je vhod-
používají zahradnické nůžky) umožňující né mít s sebou i menší množství vysoce
v případě potřeby rychlé přeříznutí (nebo energetických potravin, případně alespoň
přestřihnutí) lana či smyčky. několik tablet glukózy. Užitečné je mít
Při průstupu kaňonem, kdy nemáme do- i mobilní telefon. V kaňonech však často
statek věrohodných informací o kvalitě sla- není možné navázat spojení z důvodu
ňovacích kotevních bodů, musíme počítat absence signálu. Samozřejmostí také je, že
s tím, že některé kotvící body bude třeba skupina má k dispozici svítilnu pro případ,
opravit nebo znovu osadit. Proto je nutné že by se průstup kaňonem protáhnul až do
mít alespoň několik oválných karabin se nočních hodin.
2.5 JISTICÍ A KOTEVNÍ PROSTŘEDKY

Tyto prostředky patří do oblasti skupi- skalním výstupu. Jedná se tedy o všechny
nové výzbroje. Tou je myšlen souhrn veške- prostředky, které jsou dočasně nebo trvale
rých pomůcek a prostředků nutných pro osazené v lanové cestě za účelem jejího
činnost v lezecké skupině (do které patří překonání. V případě horolezectví obvykle
např. lana). slouží zejména pro potřeby zřízení postu-
Jisticí a kotevní prostředky se používa- pového jištění, jsou tedy označovány jako
jí prakticky ve všech lezeckých technikách prostředky jisticí. Patří sem vklíněnce, sko-
a disciplínách, proto je tato kapitola konci- by i trvale osazené (fixní) prostředky, jako
pována jako společná pro všechny disciplí- pískovcové kruhy, borháky či nýty.
ny, kterým se tato příručka věnuje. Kotevní prostředky jsou ty prostřed-
Jisticí prostředky jsou ty prostředky, ky, které se stejně jako v předchozím přípa-
které slouží pro zřízení postupového jiště- dě (jisticí prostředky) vkládají dočasně
ní, a prostředky pro zřizování a osazování nebo trvale (fixně) do skály, kde však ne-
jisticího nebo slaňovacího stanoviště při slouží primárně pouze k zajištění proti pří-

145
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jistící a kotevní prostředky padnému pádu, ale slouží pro zřízení lano- v současném horolezectví dávána přednost
vé cesty (např. pro jednolanovou techniku pro snadnost manipulace a šetrnost vůči
ve speleologii či záchranářství, ale i pro prostředí, a na b) trvale (fixně) osazené –
prosté zřízení lanového zábradlí např. při tedy ty, které po umístění v lezecké cestě
vysokohorské turistice). Rozdíl spočívá nebo jako kotevního bodu zůstávají trva-
v tom, že ačkoli se v řadě případů jedná lou součástí lezecké cesty. Trvale osazeným
o shodné prostředky, jisticí prostředky jsou prostředkům je v současnosti dávána před-
používány v případě, kdy je cílem zdolat ces- nost v případech, kdy se tvoří lanová cesta
tu po přirozené linii, v druhém případě jsou (např. ve speleologii nebo vysokohorské tu-
tytéž prostředky přímo použity jako pro- ristice), v horolezectví zejména v rekreač-
středek výstupu. Kotevní prostředky jsou ních, často navštěvovaných oblastech, kde
s větším důrazem na specifika činnosti obvykle tvoří zejména trvalé osazení jisti-
v podzemní rozebrány v kap. 4.4 Speleoal- cích a slaňovacích stanovišť.
pinismus a jednolanová technika na str. 347.
Jak již bylo výše řečeno, způsoby kotve-
2.5.1 DOČASNĚ OSAZENÉ JISTICÍ
ní a zakládání postupového jištění jsou ve
A KOTEVNÍ PROSTŘEDKY
většině lezeckých technik prakticky shod-
né. Lze je rozdělit podle dvou kritérií. První skupinou jisticích a kotevních pro-
Jedná se buď o kotvení a jištění tradičními středků jsou takové, které netvoří součást
prostředky (kotvení za přírodní body, sko- horolezecké cesty nebo lanové cesty a lezec
bování, vkládání vklíněnců), nebo o fixní je musí v průběhu výstupu nebo budování
kotvení, dnes zejména osazování expanziv- lanové cesty osadit. Druhovýstupce (popř.
ních nýtů a lepených skob, v minulosti a při ten, kdo ruší lanovou cestu) je po použi-
pískovcovém lezení dodnes i osazování te- tí opět odstraní – vyjme ze skály, kde byly
movaných kruhů. osazeny, hovoříme o „vybrání“ cesty.
Používání kotevních bodů a jisticích pro- Z hlediska etiky a čistoty lezení i ohle-
středků je v lezeckých technikách značným duplnosti vůči přírodě by právě tento způ-
a stále diskutovaným problémem. Napří- sob měl být upřednostňován všude tam,
klad speleoalpinisté či výškoví pracovníci se kde to není přímo na úkor bezpečnosti.
většinou snaží dávat přednost přírodnímu Nejšetrnější vůči skále je nepochybně po-
kotvení, nad vertikálou uvázáním za spo- užívání smyček k zajištění (jako jisticí pro-
lehlivý strom, budovu či konstrukci, v sa- středek, ale i jako kotevní bod). Ty se umís-
motné vertikále za výčnělky, sintrové (kráp- ťují na přirozené skalní útvary, některé
níkové) hodiny a stalagmity. Tam, kde to útvary se jimi ovazují, mnohdy se smyčky
není možné, se v minulosti využívaly pře- zakládají uzlem do spáry či hnízda. Na dru-
devším skoby, často i vklíněnce. V posled- hém místě v šetrnosti vůči prostředí je pou-
ních desetiletích se jako výrazně bezpeč- žívání vklíněnců, které již sice mohou skálu
nější alternativa prosadily expanzivní nýty poškodit, pravděpodobnost poškození je
(tzv. spity), které jsou v posledních letech však relativně malá. Následují skoby, které
postupně nahrazovány lepenými skobami. při důsledném vytloukání všech použitých
První kotvení musí být vždy zálohované – skob rovněž nezatěžují prostředí ponecha-
tedy kotvíme na dva nezávislé body. ným prostředkem, ale při jejichž zatloukání
Druhy jisticích a kotevních prostřed- a vytloukání se nelze zcela vyhnout poško-
ků lze rozdělit do dvou základních velkých zení skály. Je tedy hříchem tlouct skoby
skupin. Jedná se o prostředky a) osazované tam, kde to není nutné a lze použít dočas-
dočasně (tedy tak, že po překonání, po ně osazené jištění či kotvení. Mezi skoby se
použití, jsou opět skupinou lezců vyjmuty řadí i plomby (copperheady), které v teré-
a odneseny k dalšímu použití), kterým je nu po použití velmi často zůstávají nebo

DOČASNĚ OSAZENÉ JISTICÍ A KOTEVNÍ PROSTŘEDKY
alespoň zanechávají zbytky, neboť je zcela K samotným vklíněncům byl od klínů už
nemožné je vytlouct. jen krůček. Traduje se, že jako první vklí-
Teprve po vyčerpání možností použití něnce posloužily britským lezcům velké
dočasných prostředků postupového jištění matice z železničních kolejišť, které si mís-
nebo kotvení se přistupuje k instalaci jištění to příhodných kamenů na zakliňování ve
trvale osazeného (fixního – viz dále). Trvale spárkách jednoho dne z náhlého popudu
osazené fixní prostředky jsou vhodné rov- nabrali cestou do skal. Ostatně matky s vy-
něž z hlediska zabránění poškozování skály pilovaným závitem a obroušenými hranami
všude, kde se leze velmi často a není místo (to aby se nepoškodila smyčka, která se
pro zakládání vklíněnců. Pravidelné zatlou- maticí musí protáhnout) lze ve výbavě stár-
kání a vytloukání skob skálu poškozuje, je noucích českých lezců příležitostně spatřit
tedy lepší dát přednost jednomu kvalitně dodnes. Koneckonců jsou levné a účinné,
osazenému trvalému prostředku. což v očích mnoha lezců vyvažuje jejich
hlavní nešvar, že jsou většinou ocelové a te-
Vklíněnce dy těžké.
Nejjednoduššími prostředky pro zřizo- Prokazatelně první opravdový vklíněnec
vání postupového jištění, osazování jisti- vyrobil v r. 1961 John Brailsford, profesor
cích stanovišť atp. jsou vklíněnce. mechaniky ze Sheffieldu. Jednalo se o vklí-
Předchůdcem vklíněnců jsou smyčky, něnec Acorn, který zachovával tvar matice,
které se do vhodně orientovaných spár za- což mu umožňovalo použití v různých šíř-
kládají uzlem tak, aby se uzel při zatížení kách spáry. Sám Brailsford experimentoval
smyčky ve spáře utahoval a svým třením s různými druhy materiálů od mosazi až po
bránil vypadnutí smyčky. gumu, jeho vklíněnec se však začal vyrá-
Používání smyček pro tyto účely je velmi bět a prodávat v duralovém provedení. Ne-
starým vynálezem a smyčka společně se boť, pokud Brailsford nebyl prvním, kdo
skobami byla dlouho hlavním a nejpouží- vklíněnec vyrobil, má nezpochybnitelné
vanějším jistícim prostředkem. Vznikla tak prvenství v tom, že jeho vklíněnce byly uve-
celá „smyčkovací technika“ dodnes využí- deny do komerčního prodeje.
vaná zejména na pískovcových skalách, do Současné horolezecké vklíněnce se vyrá-
kterých nelze používat jiné (tvrdší) jisticí bějí v celé řadě typů a modelů v rozměrově
pomůcky, neboť ty by skálu při zatížení roz- odstupňovaných sadách. Oproti skobám
trhly a jištění by tedy ztratilo smysl. Smyčky (ale hlavně oproti osazování fixního jištění)
jsou tak stále jedinou možností postupové- je jejich obrovskou předností rychlost při
ho jištění mezi dvěma pískovcovými kruhy jejich zakládání a vybírání. Proti skobám
(viz též dále). Z ovazování již zaklíněných jsou většinou i pevnější, nevýhodou v tom-
kamenů a skalních hodin se pravděpodob- to srovnání je zejména určitá náchylnost
ně vyvinuly první vklíněnce. Předcházely k vypadnutí při jiném směru zatížení než
jim různé pokusy se zaklíněním kamenů do tom, s nímž se počítalo při zakládání.
spár a jejich ovázání smyčkou. Později se Vklíněnec tedy obvykle drží při zatížení
z ovazování kamenů vyvinulo používání v jednom směru (zakládají se pro zatížení
dřevěných klínů, které bylo možné nosit ve směru předpokládaného pádu) a např.
s sebou (ne všude bylo možné najít při vý- tah za lano při různých manipulacích jej
stupu vhodný kámen na zaklínění), bylo může takzvaně „vyzvonit“, k vypadnutí
možné je zatloukat do spár různé orienta- může dojít i při pádu, když dojde k zatíže-
ce (popř. jimi doplnit skobu v příliš široké ní jiným směrem než tím původně předpo-
vertikální spáře) a celkově tak výrazně kládaným.
obohatily možnosti zajištění v průběhu vý- Vklíněnce obvykle dělíme na vklíněnce
stupu. pasivní (pevné) a aktivní (mechanické), te-

147
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky dy ty, které po zatížení působí určitou silou nout, a tak zvyšovat stabilitu osazeného ji-
jen díky svému tvaru (pasivní), a ty, složené sticího prostředku.
z více částí, které se při zakládání a po za- Široká rodina stopperů se zpravidla dělí
tížení proti sobě nějakým způsobem po- ještě na vklíněnce malé a velké. Malé vklí-
souvají, a tím (aktivně) zabraňují vypadnu- něnce se obvykle prodávají se smyčkou tvo-
tí vklíněnce – tedy zajišťují jeho funkci. řenou ocelovým lankem, zatímco ty větší
Pasivní vklíněnce jsou tvořeny z jednoho na normální kulaté nebo popruhové smyč-
kusu materiálu a smyčky, tedy jsou oproti ce. Důvod je nasnadě. U malých vklíněnců,
aktivním vklíněncům, které tvoří nějaký po- kde je zapotřebí velmi tenké lanko, musí
hyblivý mechanismus, jednodušší na výrobu být ocelové, aby byly zachovány pevnostní
(tudíž levnější), méně poruchové a praktic- parametry. Ocelové lanko má ovšem mini-
ky nevyžadují významnější údržbu. Naproti málně jednu obrovskou nevýhodu. Je pev-
tomu aktivní vklíněnce nabízejí širší spekt- né a často při zatížení, ale i běžném pohy-
rum možností založení, jsou většinou stejně bu lana pod lezcem působí jako páka na
spolehlivé v horizontálních i vertikálních celý vklíněnec. Proto mají malé vklíněnce
spárách a lze je do jisté míry použít i v roz- na ocelovém lanku větší tendenci k „vyzvá-
šiřujících se spárách či hnízdech. nění“. Toto riziko je u větších vklíněnců eli-
Pasivní vklíněnce: Jsou vklíněnce, je- minováno právě použitím šňůry či popru-
jichž hlava je složená z jednoho kusu mate- hu, který je měkký a jako páka nepůsobí.
riálu a které fungují jako jednoduchý stroj Torzní a výstředníkové vklíněnce:
(klín). Rozdělují se na jednodušší klínovi- V případě těchto tvarově složitějších vklí-
té vklíněnce a na složitěji fungující torzní něnců se jedná o výraznější využití princi-
a výstředníkové mechanismy. pů jednoduchých strojů (páky apod.) půso-
Klínovité vklíněnce a jejich odvoze- bících uvnitř spáry, ve které jsou založené.
niny: Jedná se o vklíněnce v původním slo- Z tohoto důvodu je někteří autoři řadí me-
va smyslu (od slova klín, vklínit), původně zi vklíněnce aktivní.
zejména jednoduchého tvaru komolého je- Prvními a dodnes jedinými používanými
hlanu s různým úklonem protilehlých stěn. z torzních vklíněnců jsou vklíněnce typu he-
Podle komerčního názvu jednoho z často xentrik, tzv. hexy (viz obr. 149). Mají průřez
používaných modelů se souhrnně označují nepravidelného šestiúhelníku a zároveň
jako stoppery. jsou zkosené. Znamená to, že při založení
Původní jednoduchý tvar stopperu do- zkosenými stěnami fungují jako obyčejný
znal v průběhu vývoje řadu změn. Začalo se klínovitý vklíněnec, ovšem založí-li se do
v něm po jedné straně dělat svislé vhloube-
ní (až žlábek) s cílem umožnit zaháknutí za
drobné nerovnosti uvnitř spáry (tím se sni-
žovalo riziko „vyklepání“), jednoduchý je-
hlan se začal různým způsobem upravovat
tak, že byl ohnutý (to zabezpečovalo lepší
stabilitu ve sbíhajících se spárách, kde pů-
vodní, tvarově jednoduchý stopper mnoh-
de držel pouze za svoji nejširší část
a skály se tak dotýkal pouze ve dvou bo-
dech na místě, kde byl nejširší). Ze stejného
důvodu – tedy zabezpečení větší stability –
se experimentuje s materiály měkčími než
dural, např. s mědí či mosazí – do těchto
materiálů se mohou krystaly horniny zaříz- Obr. 148 Ukázka několika typických stopperů

spáry šestihranem, začne po zatížení na ných, ale i mírně se rozšiřujících. Obecně
zkrut pracovat a vyvine ve spáře značnou sí- mají abalaky řadu výhod, např. oproti ak-
lu. To obvykle způsobí, že vklíněnec nevy- tivním výstředníkovým mechanismům jsou
padne. Může to však způsobit roztržení lehčí, v případě nutnosti je lze použít jako
spáry, proto je třeba dbát na dobré založe- obyčejný vklíněnec, lze je založit i v měl-
ní do kompaktního materiálu při základní kých horizontálních hnízdech, které by s ji-
znalosti geotechnických vlastností dané nými pasivními vklíněnci nebyly použitelné
horniny. Nepravidelnost šestiúhelníku není jako místo pro založení postupového jiště-
náhodná, naopak rozšiřuje možnosti zalo- ní. Mezi jejich nevýhody patří zejména to,
žení vklíněnce v různě širokých poruchách. že po zatížení jdou často velmi špatně vyn-
Druhou konstrukční možností v této dat. Tuto vlastnost však mají společnou
řadě „poloaktivních“ vklíněnců jsou vý- s aktivními vklíněnci. Tedy nelze ji jmeno-
středníkové vklíněnce (bývají dodávány pod vat jako nevýhodu oproti vklíněncům me-
názvem „cam“, u nás se ujal spíše souhrnný chanickým. Jde o konstatování obecné
název „abalak“ podle jednoho z jejich du- nevýhody všech předmětů sloužících k za-
chovních otců). Tyto vklíněnce jsou výsled- ložení do horizontálních a rozbíhajících se
kem poměrně dlouhého vývoje, kdy se spár. Rovněž abalaky vyvíjejí po zatížení ve
vývojáři z řad horolezců snažili najít tvar, spáře značné síly, které mohou v krajním
který by v jediném provedení nabízel maxi- případě vést až k destrukci spáry či hnízda,
mální využití v různě širokých spárách ve které jsou založeny, a tím pochopitelně
a hnízdech, a to i při sbíhavosti nebo na- k destrukci i tohoto konkrétního postupo-
opak rovnoběžnosti stěn. Abalak (viz obr. vého jištění.
151) má zakřivenou opěrnou hranu, která Aktivní vklíněnce jsou vklíněnce s hla-
při natočení vykazuje odlišnou šířku, a pro- vou složenou z více částí, jejichž vzájemným
tilehlou stranu tvoří ostrý nos. Při zaklínění pohybem dochází k roztažení ve skalní po-
a zatěžování nosného lanka vklíněnec pra- ruše (např. puklině). V případě náhlého za-
cuje – tlačí nos do materiálu. Výhodou je, že tížení, např. po pádu lezce se tyto vklíněnce
spolehlivě funguje ve spárách rovnoběž- dále roztahují proti stěnám poruchy.
Obr. 150 Hexentrik s lanovou smyčkou
Obr. 151 Abalak s populárními ocelovými

Obr. 149 Torzní a výstředníkové vklíněnce typu hexentrik lanky od českých firem Kouba a Viamont

149
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky lých, neboť mohl být přesně natočen do
polohy nejvhodnější pro směr předpoklá-
daného pádu. V horizontálních spárách se
proto doporučovalo navázat smyčku na
nosník tak, aby nebyl zatěžován na páku,
tedy aby smyčka začínala uvnitř spáry a ráz
zachytávala smyčka a nikoli nosník (viz též
popis používání friendů v kap. 3. Horole-
zectví a skalní lezení, str. 197). Tyto friendy
se stále vyrábějí, častěji jsou však k vidění
friendy s nosníkem z ohebného ocelového
lanka, nebo velmi často používaná lanka
ohnutá do tvaru „U“, ukotvená ke koncům
Obr. 152 Torzní a výstředníkové vklíněnce typu
abalak (tricam) s popruhovými smyčkami osy. Sama osa je tak příznivěji zatěžována
než při ukotvení nosníku na střed. Friendů
Výstředníkové mechanismy označo- se vyrábí celá řada typů a modelů v nejrůz-
vané jako aktivní camy, známé však spíše nějším rozpětí a velikosti. Jsou velmi popu-
podle svého prvního modelu od Ray Jardi- lární pro snadnost, se kterou se zakládají
na – Friend, v počeštěné formě tzv. frend a vybírají, i pro celkovou vysokou spolehli-
(viz obr. 153), tvoří několik výkyvných vý- vost, se kterou plní své poslání jako postu-
středníků na společné ose. Výstředníky bý- pové jištění.
vají obvykle tři nebo čtyři. Friendy spolehli- Protiklíny jsou posledním více rozší-
vě drží ve spárách s rovnoběžnými i mírně řeným typem vklíněnce. Využívá princip
rozbíhavými stěnami, lze je založit do spár protisměrných klínů (v horolezectví známý
vertikálních i horizontálních. Původní fri- poměrně dlouho, ovšem jeho použití při
endy měly osu, po které se pohybovaly vač- výstavbě složitějšího způsobu zajištění ze
ky, umístěnou na pevný nosník, který se ne- dvou protisměrně posazených klínovitých
hodil do vodorovných spár, neboť byl při vklíněnců bylo limitováno poměrnou prac-
zatížení páčen a mohlo dojít až k jeho zlo- ností zbudování takové sestavy, kdy bylo
mení. Zase byl výhodnější ve spárách svis- navíc zapotřebí obou volných rukou). Dnes
Obr. 154 Vklíněnec využívající

Obr. 153 Různé typy výstředníkových mechanismů, tzv. friendů principu protisměrných klínů

na úvaz tvaroval tak, aby byl víceúčelový.
V tomto konkrétním případě slouží jako ot-
vírák na pivo.
Na vklíněnce se vztahují normy ČSN EN
12270 Horolezecká výzbroj – Vklíněnce –
Bezpečnostní požadavky a zkušební meto-
dy, a ČSN EN 12276 Horolezecká výzbroj –
Mechanické vklíněnce – Bezpečnostní
požadavky a zkušební metody.
Obr. 155 Šťáradlo Skalní skoby

Skoby jako prostředky pro zřizování po-
se tento princip používá na mechanismech stupového jištění, osazování jisticích stano-
určených do užších spár. Existuje několik ty- višť atd. mají v horolezectví velký význam,
pů využívajících stejný princip, v některých mj. i historický. Bylo to právě používání
se proti sobě pohybují dva klínky, které do skob (a karabin), které otevřelo cestu k řa-
sebe zapadají na kolejničkách, v některých dě významných výstupů a v podstatě
případech je v těle většího klínku vhloube- umožnilo vznik celého tohoto odvětví jako
ní, kterým se pohybuje menší klínek, někdy takového. Prvenství v použití zatloukané
v polokulovitém tvaru, nebo ve tvaru vá- skoby je připisováno alpským vůdcům, kte-
lečku popř. tvaru jakési vačky či palce. ří jako skalních skob používali zpočátku
Příslušenství k zakládání a vyjímání skobek s kroužkem, které ve svém původ-
vklíněnců: Používání, tedy osazování a vy- ním určení sloužily k přivazování dobytka.
bíraní většiny vklíněnců často vyžaduje pou- Prvenství toho, kdo pro své potřeby vyrobil
žití jednoduchého nástroje. Ten se nazývá skobu z jednoho kusu železa s kovovým
„šťáradlo“ a tvoří jej jednoduchý tvar vysek- okem, je připisováno Hansi Fiechtelovi
nutý z ocelového plechu a zakončený háč- a datuje se na přelom 19. a 20. stol. Dodnes
kem. Poslouží při dolování všech typů vklí- se pro tento typ skoby používá označení
něnců osazených hlouběji ve spárách, Fiechtelova skoba, neboli tzv. fichtle. Po-
naprosto nezbytné jej použít bývá při snaze užívání skob a karabin tehdy umožnilo
vybrat z místa osazení friend nebo abalak, vznik všech lanových technik v podobě,
který byl zatížen např. pádem. Jsou případy, která nám dnes připadá zcela přirozená.
kdy ani šťáradlo nepomůže, pak je bohužel Skoby se do vhodných spár, dírek či puk-
nezbytné se jisticího prostředku potupně lin, tedy geologických poruch, osazují za-
vzdát (pokud jej nehodláte vydolovat z mís- tloukáním. Vzhledem k tomu, že spáry ve
ta osazení za každou cenu, tedy třeba po- skále bývají značně odlišné, vznikl v průbě-
užití kladiva i za cenu poškození skály). Tě- hu vývoje rovněž veliký počet odlišných
šit vás pak může, že jste dalším průstupcům tvarů skob.
cesty takto připravili pěkné, spolehlivé Tělo skoby se skládá z několika částí. Sa-
a ozkoušené jištění. Šťáradlo se nosí připnu- motné čepele, kterou je zatloukána, a hla-
té karabinkou k sedacímu úvazu. Některá vice, do níž se při zatloukání tluče. Dále
šťáradla jsou odlehčená otvory, a ty mnozí skoba musí mít otvor pro vložení karabiny.
výrobci tvarují jako klíče pro povolování ma- Tento otvor nazýváme okem skoby. Za oko
tic. To se může hodit např. při kontrole ne- skoby bývá hovorově označována celá část
bo nutnosti dotažení šroubu nebo matice hlavice s otvorem, někteří autoři se přiklá-
na některých expanzivních nýtech (viz též nějí k snad přesnějšímu popisu, kdy podob-
dále). Vhodně je řešené i šťáradlo českého ně jako u ucha hrnku hovoří o uchu skoby,
výrobce „Kouba“, který otvor pro připnutí a za oko považují pouze vnitřní část otvoru.

151
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky V základním rozdělení (podle polohy
ucha skoby k tělu skoby) rozdělujeme sko-
by na vertikální, horizontální a univerzální
(momentové), více též obr. 156.
a) Dále skoby dělíme podle tvaru těla sko-
by na skoby profilu „U“, „Z“, „T“, „L“ (dal-
ší tvary např. „V“, „O“ se používají spíše vý-
jimečně, např. tvar „O“ se používá u ledov-
cových skob – viz v této kapitole, Výzbroj
b) do sněhu a ledu na str. 115). Rozdělení skob
podle profilu znázorňuje obrázek 157.
Posledním zde popsaným rozdělením
skob je rozdělení podle výrobního materiá-
c) lu. Pro účely běžného provozování horole-
zectví se používá nejjednodušší dělení na
skoby tvrdé a měkké. Původní skoby byly
pouze měkké (z kujné oceli), některé měk-
Obr. 156 Rozdělení skob podle polohy ucha ké skoby se dnes vyrábějí i z jiných materi-
vůči tělu; a) vertikální skoba (v jediném možném álů. Vývoj poznání se však přiklonil ke sko-
bezpečném umístění)
bám tvrdým (z kalené legované oceli). Při
b) horizontální skoba (ve vertikálním umístění)
c) univerzální skoba (ideální skoba do svislých používání měkkých skob se vycházelo z te-
i vodorovných spár) orie, že měkká skoba bude při zatloukání
kopírovat tvar spáry a díky tomu lépe dr-
Skoby lze dělit podle tvaru (resp. podle žet. Zkoušky pevnosti kotvení však zcela
polohy ucha a oka skoby vůči tělu skoby), jednoznačně prokázaly neplatnost této te-
podle tvaru profilu, ze kterého jsou vyro- orie. Předností tvrdých skob je fakt, že víc
bené, nebo podle materiálu, z něhož jsou. vydrží, mohou být tedy použity vícekrát,
V minulosti bylo běžné rozdělování ještě ale hlavně jejich pevnost je po zatlučení řá-
podle druhu ucha, kterým byla skoba opat- dově až několikanásobně vyšší než u skoby
řena (například nýtované ucho, kroužko- měkké.
vé ucho apod.). S těmito uchy se dnes lze
u skoby setkat jen výjimečně. Vývoj se ustá-
lil u Fiechtlova řešení, proto se rozdělení
podle tvaru uch nevěnujeme. Pouze je dob-
ré připomenout, že s těmito skobami se lze
relativně často setkat jako s orezlým šro-
tem na některých „klasických“ skalních te-
rénech, kde tvoří součást cesty. Nejčastěji se
jedná o starší skoby se svařovaným krouž-
kem. Je lepší jim příliš nevěřit, neboť ve
svaru mohou být poškozeny korozí. Pokud
už je musíme použít, bývá doporučováno
nastavit je tak, aby byl svár ve vodorovné
poloze (tedy ani u těla skoby, ani v místě,
kde se do kroužku zapíná karabina). V této
poloze vydrží relativně nejvíc. Druhou
možností je kroužek vůbec nepoužít, tělo Obr. 157 Rozdělení skob podle jejich profilu
skoby ovázat smyčkou a jistit se na ní. (profily: T, L, O, U, V, Z)

FIXNÍ KOTEVNÍ A JISTICÍ PROSTŘEDKY
Skoby speciální: Kromě základního
rozdělení uvedeného výše lze skoby rozdě-
lit na skoby běžné a skoby speciální. V prv-
ní kategorii tak budou všechny výše popsa-
né skoby, které ve výbavě obvykle tvoří
převahu, v druhé kategorii budou některé
skoby vycházející svým řešením z původní
koncepce, ale nějakým způsobem unikátní,
např. skoby pro velmi široké spáry, které ve
výzbroji horolezců nahradily dřevěné klíny;
jedná se o velké skoby / klíny tvořené „U“
nebo „V“ profilem a zvané bong-bong.
Hlavním představitelem speciálních
skob jsou takzvané speciálky. Maličké skob-
ky „nožovky“, které mají obvyklý tvar sko-
Obr. 159 Příklady skob do malých spár
by, jsou však kratší a opracované do zužu-
jící se čepele, větší „jedničky“ a „rurpy“, cí spíše klasický vklíněnec stopper), který se
tedy jakési čepele, ocelového lístku či kot- umísťuje do malých spárek a hnízd, do kte-
vičky na lanku. Z těchto speciálek jsou ze- rých by nešlo zatlouct skobu, a zde se špič-
jména v našich a slovenských horách k vi- kou kladiva, nebo pomocí skoby využité ja-
dění velmi populární tzv. Šádkovy jedničky, ko dláto, roztloukají.
pojmenované podle svého konstruktéra Většina malých speciálních skob a roz-
Jaromíra Šádka. Skoby speciálky patří do tloukacích skob není primárně určena pro
nejtenčích spárek. jištění, ale téměř výhradně pro postup. Při
Posledním případem rodiny „speciálních opatrném zacházení obvykle snesou zatí-
skob“ jsou skoby v literatuře někdy ozna- žení zcela bez problémů, o jejich schopnos-
čované jako skoby kujné, častěji se s nimi ti zadržet případný pád však lze s jistým ús-
lze setkat pod názvem „copperheady“, pěchem pochybovat.
„roztloukací skoby“, nebo prostě plomby. Na skoby se vztahuje norma ČSN EN 969
Nejedná se o skobu v pravém slova smyslu, Horolezecká výzbroj – Skalní skoby – Bez-
ale o měkký kus kovu (měď, hliník apod.) pečnostní požadavky a zkoušební metody.
na ocelovém lanku (vzhledem připomínají-
2.5.2 FIXNÍ KOTEVNÍ

A JISTICÍ PROSTŘEDKY
Fixními kotevními a jisticími prostředky
jsou myšleny takové, které se do horole-
zecké nebo lanové cesty osazují nastálo,
a stávají se tak její trvalou součástí.
Výhoda tzv. fixních, tedy trvale osaze-
ných kotvících nebo jisticích prostředků
spočívá především v tom, že je lze osadit ve
stěně prakticky kamkoliv, tedy i do míst,
kde by například nešlo zatlouct skobu. Ma-
sovému prosazení expanzivních nýtů pří-
kladně ve speleoalpinismu napomohl
i fakt, že speleoalpinisté se ve své absolut-
Obr. 158 Skoby typu bong-bong ní většině pohybují v krasových, tedy pře-

153
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky vážně vápenci budovaných systémech, čili
v hornině relativně snadno vrtatelné, při-
tom však kompaktní. S rozmachem nýtů se
značně zvýšila i bezpečnost speleologic-
kých lezeckých disciplín, neboť na povrchu
zůstala zachována zásada alespoň dvou
kotevních bodů a na lanové cestě lze s po-
mocí nýtů vést lano téměř vždy tak, aby
mělo co nejplynulejší průběh, bez nebez-
pečí poškození o vyčnívající ostré hrany.
Právě vývoj nýtů, a tím i nových možností
využití kotvení, se stal (s vývojem moder-
nějších, bezpečnějších a na obsluhu jed-
Obr. 160 Příklad roztloukacích skob
nodušších technických prvků pro výstup – „copperheadů“
i sestup) jedním ze stěžejních faktorů pře-
chodu od dvoulanové techniky k jedno- chemické korozi, která může vést k de-
lanové, neboť praktickým odstraněním strukci materiálu. Podobné případy byly již
možnosti destrukce lana se natolik zvýšila mnohokrát popsány, ovšem k jejich výskytu
bezpečnost, že nutnost jištění druhým la- dochází opakovaně. K typickému šupino-
nem odpadla. vitému rozkladu karabiny však může dojít
V horolezectví si masové používání nýtů i v případech, kdy se nejedná o dva rozdíl-
a lepených skob (tedy borháků) vynutilo né kovové materiály. Z Albeřické jeskyně je
posouvání hranice lezecké obtížnosti. Bylo popsán případ, kdy se takto rozložila kara-
nutné hledat prostředky pro zajištění i vel- bina renomované firmy. Za pouhého půl
mi kompaktních úseků, kde nebyla mož- roku umístění pod vodou, kde spojova-
nost přirozeného zajištění. Použití fixních la smyčku a lano, zcela ztratila funkčnost
prostředků tak umožnilo tvorbu lezeckých navzdory tomu, že s ní nebylo vůbec mani-
cest v nejvyšších stupnicích obtížnosti. pulováno. Stalo se tak pravděpodobně dů-
Možnost jištění přestala být vázána na při- sledkem působení látek či plynů obsaže-
rozená místa, která umožňovala založení ných v krasové vodě.
jisticího prostředku, nebo spáry nutné pro Všechna fixní jištění musejí splňovat
zatlučení skoby. bezpečnostní požadavky normy ČSN EN
Se stálým (trvalým) vystrojením kotev- 959 Horolezecká výzbroj – Zavrtávané sko-
ních bodů souvisí jedno úskalí, o kterém je by – Bezpečnostní požadavky a zkoušení.
dobré se zmínit. V případech, kdy jsou na- Ta stanovuje, že fixní kotvení (zavrtávaná
př. podzemní prostory nebo lanové cesty skoba), musejí být z korozivzdorného ma-
v horách (tzv. fixní lana) vystrojeny trvale, teriálu, a všechny díly musejí být z materiá-
je vhodné si kotevní body a jejich vystroje- lů, mezi kterými nemůže vzniknout elekt-
ní před použitím velmi dobře prohlédnout. rolytická koroze. Všechny hrany přesahující
Zejména to platí tam, kde hodláme využít skálu musejí být zaobleny, stanovuje i mini-
nataženou lanovou cestu, o které nevíme, mální světlost vnitřního tvaru oka. Průřez
ze kdy pochází, tedy jak dlouho byla lana vnitřní plochy oka musí být nejméně 3 mm
a kotevní body vystaveny povětrnostním Jejich pevnost při zkoušení před uvedením
a dalším destrukčním vlivům či agresivnímu na trh je stanovena v radiálním směru na
mikroklimatu podzemních prostor. I velmi minimálně 25 kN a v axiálním směru na mi-
kvalitní nýty podléhají korozi. Také při nimálně 15 kN. Tyto, z hlediska lezce, velmi
trvalém spojení karabiny a plakety z mate- příznivé parametry se ovšem vztahují na
riálů různého typu často dochází k elektro- zkoušení, při kterém je jištění osazeno vel-

mi kvalitně do „normovaného“ materiálu. Použití pískovcových kruhů není zcela
Neznamená to tedy, že tyto parametry bu- striktně omezeno na pískovcové terény.
de vykazovat fixní jištění osazené špatně, „Klasický“ kruh byl po dlouhou dobou po-
nebo v nekompaktní hornině. Ani sebepřís- važován (společně s ponechanou skalní
nější norma nemůže zajistit, že při osazo- skobou) za jedinou možnost trvale osadit
vání fixního jištění neselže lidský faktor. To jisticí prostředek v horolezecké cestě.
může nastat buď nedodržením technolo- Kruhy se tak objevují i v horolezeckých te-
gického postupu při osazování, osazením rénech vytvořených v odlišných horninách.
v nevhodném místě z hlediska geotechniky, Obvykle se v těchto případech objevují jako
nebo špatnou volbou fixního jištění pro trvalé osazení slaňovacích a jisticích stano-
konkrétní druh horniny (které mají značně višť. Temovaný kruh se rovněž objevoval ve
odlišné vlastnosti). speleoalpinismu, kruhy zde tvořily kotevní
body. Dnes je kruh pro jiné horniny než
Pískovcový kruh právě pískovec považován za „předimen-
Prvním z takzvaných fixních postupo- zovaný“ a osazuje-li se nově fixní jištění,
vých jištění v tom smyslu, jak je chápeme bývá dávána přednost poněkud subtilněj-
dnes, byl nepochybně pískovcový kruh. ším prostředkům.
Tedy pomůcka zanechávaná trvale ve skále, Rozdělení pískovcových kruhů: Sou-
kde slouží k zajištění nebo zřízení stanoviš- časné pískovcové kruhy rozlišujeme na dva
tě. Kruh zároveň vytyčuje linii výstupu. základní druhy; na kruh stěnový a kruh sla-
Rovněž používání pískovcových kruhů ňovací. Jsou na ně kladeny odlišné poža-
je, podobně jako klínování a skobování, davky.
velmi starého data. První kruhy pocházejí Jednodušší, slaňovací kruh je tvořen jed-
ze druhé poloviny 19. století. Od těch sou- ním kusem, poměrně dlouhým dříkem, je-
časných se poněkud odlišovaly, zejména hož konec je stočen do oka a zavařen. Na
pak použitím a svojí velikostí. Byly mno- konci dříku, který se osazuje do skály, bývá
hem větší než kruhy současné, a to souvise- dřík různým způsobem rozšířen, aby se za-
lo právě s jejich používáním. Před prvním bránilo vyklouznutí kruhu z malty nebo ji-
použitím, a hlavně před větším rozšířením ného materiálu, kterým je zalepen nebo
používání karabiny jako spojovacího člán- utemován (slaňovací kruh a jeho typické
ku jisticího řetězce, bylo použití kruhu umístění na skále znázorňuje obr. 163).
omezeno v podstatě výhradně na dva zá- Současné slaňovací kruhy se obvykle žárově
kladní způsoby. Buď lezec dolezl ke kruhu, zinkují a do skály jsou vlepeny. Starší kruhy
přivázal se k němu, a zřídil tak jisticí stano- bývají do skály zatmeleny tradiční techno-
viště, na které mohl dobrat druholezce, logií, tedy buď zacementovány, nebo ute-
nebo přímo kruhem protáhl lano a pokra- movány olovem. Dříky všech kruhů do pís-
čoval ve výstupu. K tomu, aby mohl pro- kovce musejí být (vzhledem k základním
táhnout lano (ostatně i k tomu, aby se zde geotechnickým parametrům této horniny)
mohl přivázat), sloužil právě velký kruh. poměrně dlouhé, v případě slaňovacího
Lezec jím protáhl paži, na kterou se zavěsil. kruhu to bývá min. 20 cm, často však spí-
Tím si uvolnil ruce, a potom se odvázal od še 30 cm (konkrétní délku dříku stanovují
jisticího lana, které tak mohl kruhem pro- vrcholové komise Českého horolezeckého
táhnout a opět se k němu přivázat. S rozší- svazu /ČHS/ podle oblastí – tedy podle pa-
řením karabin bylo možné tento způsob rametrů materiálu, do kterého má být kruh
zajišťování se u kruhů opustit, kruhy se osazen). Kulatina, ze které se slaňovací
mohly zmenšit na dodnes obvyklou veli- kruhy vyrábějí, bývá o průměru cca 20 mm.
kost, a nastala tak éra tradičního pískovco- Podstatnou informací pro uživatele by mě-
vého lezení, trvající dodnes. lo být, že většina slaňovacích kruhů na na-

155
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky šich pískovcových skalách doposud nevyho-
vuje požadavkům bezpečnostní normy ČSN
EN 959. Velká část původních slaňovacích
i stěnových kruhů byla v minulosti osazová-
na temováním, tedy techologií z dnešního
pohledu nevyhovující, rovněž kruhy vyrá- Obr. 162 Stěnový pískovcový kruh
běné před účinností této normy ji obvykle
nenaplňovaly. kulatiny je důležitý, menší by nevyhovoval
Na druhou stranu je rovněž faktem, že pevnostně, větší by zase příliš namáhal ka-
vyhovět normě v případě pískovcových rabinu). Délku dříku stejně jako v případě
kruhů založených prvovýstupci je téměř slaňovacího kruhu stanovují jednotlivé
nemožné, neboť tradiční technologie vy- vrcholové komise ČHS. I v tomto případě
cházející z potřeb a nároků prvovýstu- neodpovídá velká část kruhů používaných
pu předpokládá temování kruhů do olova, na našich pískovcových skalách patřičné
a tyto kruhy proto nesmějí být z nerezo- bezpečnostní normě. Normě ČSN EN 959
vých ocelí ani nesmějí mít dřík opatřený odpovídají prakticky výhradně nové kruhy
nerezovou úpravou. To proto, že právě ko- osazované v pískovcích z prostředků ČHS,
roze způsobí „nabobtnání“ dříku a zajistí vy- který se snaží průběžně nahrazovat stávají-
sokou pevnost takto osazeného prostředku. cí jištění jištěním novým, normám vyhovu-
Složitější, stěnový kruh (viz obr. 162) se jícím. Tyto nové kruhy jsou z nerezu a do
skládá ze dvou částí. Z dříku, který je na té díry jsou zalepovány chemickými maltami
straně, jež bude zatemována nebo zalepe- nebo dvousložkovými lepidly podle poky-
na do skály, rovněž rozšířen, zbrázděn či nů výrobce kruhů.
zdrsněn a na druhé straně je opatřen vyvr- V případě, že potřebujete osadit pískov-
taným otvorem, do kterého patří druhý díl cový kruh, je třeba opatrně vybrat jeho vý-
stěnového kruhu. Tímto druhým dílem je robce (rozhodně jej nevyrábět bez patřič-
samotné oko kruhu. To se vyrábí z kulatiny ných technologických vědomostí a zázemí)
a musí být velmi dobře svařeno. Současné a být si vědom toho, že za osazený kruh (ze-
kruhy se vyrábějí z nerezivějící oceli. Mezi jména z hlediska výběru místa pro osazení
další požadavky na kruh patří, že část dří- a dodržení technologie při osazování) nese
ku, která nebude ve skále, musí být zbave- odpovědnost ten, kdo jej osadil. Za kvalitu
ná hran, kroužek by měl být z kulatiny 12 samotného kruhu nese odpovědnost je-
mm s vnitřním průměrem 60 mm (průměr ho výrobce, pokud je znám a byl seznámen
s účelem, ke kterému má být tento výrobek
použit. Je tedy proto vhodné volit výrobky
renomovaného výrobce a postupovat při
osazování ve shodě s technologickým po-
stupem výrobcem doporučeným.
V každém případě však platí, že není
přípustné osazovat nebo měnit kruhy v již
vylezených cestách, nebo konat prvovýstu-
py bez vědomí správců skal. Ti rovněž ob-
vykle prvovýstupcům poradí a doporučí
nejvhodnější kruhy a technologii osazení
pro konkrétní oblast.
Osazování pískovcových kruhů: Pís-
kovcové kruhy, jak již výše zmíněno, bývají
Obr. 161 Slaňovací pískovcový kruh osazovány do předvrtaných otvorů a v těch

jsou k nim zapotřebí další aplikátory, směs-
né trubice apod.
V případě osazování menšího počtu kru-
hů (např. při prvovýstupech) se málokdy
používá vrtačka (ostatně kolik běžných
prvovýstupců disponuje opravdu silnou
akumulátorovou vrtačkou, že), k osazová-
ní a vrtání je tedy zapotřebí mít s sebou
patřičné nástroje, jejichž souhrn tvoří tzv.
kovárnu. Otvor se do skály vyvrtá ručně,
obvykle jednoduchým trubkovým vrtákem
vyrobeným z ocelové trubky patřičného
průměru, jejíž konec je opatřen vrtnou ko-
runkou (tzv. rourák), a to tak, že se otvor
vrtá přímo rourákem, se kterým se otáčí
kolem jeho osy za stálého bušení kladiva
do horní části (občas je třeba rourák z díry
vyndat a vysypat z něj nashromážděný ma-
teriál). Je tedy třeba mít rourák a patřičně
pádnou ocelovou paličku. Společně s rou-
rákem a palicí tvoří kovárnu ještě temova-
dlo (někdy nazývané „pchátko“), tedy oce-
Obr. 163 Typické umístění slaňovacího
lová tyčka cca 25 až 40 cm dlouhá (podle
a stěnového pískovcového kruhu délky dříků osazovaných kruhů), kartáč na
čištění díry, případně balonek s hadičkou
napevno fixovány různými prostředky. na její vyfukování, a dále podle zvolené
Vždy je zapotřebí, aby ten, kdo kruh osa- technologie temování, obvykle dostatek
zuje, měl zkušenosti a vědomosti zaručující olova, ale také čerstvý nehrudkovatý ce-
správné osazení i správnou volbu místa pro ment v pytlíku, láhev vody, nádobka na
osazení z hlediska kvality horniny. rozmíchání betonu k zalepení (nejčastěji se
Pro osazení jsou taktéž nutné základní používá gumová miska, určená k míchání
prostředky (nástroje). V případě např. pře- sádry) a písek – nejčastěji nasbíraný pod
jišťování – nahrazování starších fixních pro- skálou (pozor na organické zbytky a jiné
středků novými, se pro vyvrtání otvoru pro znečištění, které může podstatně snížit
kruh obvykle používá silná akumulátorová pevnost směsi). Nutno poznamenat, že ta-
vrtačka s dostatečně velkým vrtákem, pro to stať neřeší problematiku prvovýstupů.
samotné osazení je zapotřebí kladivo a po-
můcky k samotné aplikaci lepidla podle je-
ho druhu a podle zvolené technologie.
Vzhledem k jednoduchosti aplikace nejsou
třeba další nástroje, kromě kladiva a páky
(tu může tvořit i násada kladiva), která bu-
de použita k otáčení kruhem v otvoru, aby
tak bylo zajištěno dobré promíchání více-
složkového lepidla. V případě osazování ví-
ce kusů v krátkém časovém intervalu se ob-
vykle používají větší balení lepidel, která
cenově vycházejí příznivěji, ale většinou Obbr. 164 Vrtná korunka „rouráku“

157
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky Proto se nezabýváme tím, kterak se prvole- objem a kruh bude spolehlivě držet – ze-
zec zajišťuje při samotném osazování, aby slabení dříku na nebezpečnou mez při jeho
k němu měl volné ruce. Součástí kovárny průměru obvykle nehrozí. To se může stát
jsou pak ještě různé „navrtáváky“ – tzv. u „hubenějších“ dříků kruhů slaňovacích,
bórky, do kterých se prvovýstupce při osa- a zejména při použití již zavržené tech-
zování kruhu posadí. Jejich popis by přesa- nologie temování „ferofixem“, kde, jak se
hoval účel tohoto textu. ukázalo s časovým odstupem, hrozí elekt-
Lepení kruhů: Nové kruhy (zejména rolytická koroze a dochází k degradaci dří-
osazené při přejišťování) bývají do otvoru ku v jeho krčku. Ferofix se již řadu let ne-
zalepovány. Lepení je z hlediska pevnosti používá, ve většině případů se podařilo
spoje hornina–kov nejlepším způsobem všechny kusy kotvené touto technologií
upevnění dříku do skály. Zároveň se ale jed- dohledat a nahradit kruhy bezpečnějšími).
ná o způsob nejdražší. Určité nebezpečí Nakonec se vršek kruhu zacementuje do
hrozí při použití nevhodného druhu lepid- roviny s okolním terénem. Někdy se použí-
la, nebo při nedokonalé aplikaci. Obvykle vají různé kombinace, např. kruh se temuje
se používají dvousložková lepidla na bázi pouze po jedné straně a zbytek vyvrtané
polyesteru, nebo lepení některými chemic- díry se vyplňuje betonovou směsí, někdy se
kými maltami (vždy se vychází ze závaz- zejména slaňovací kruhy temují jen beto-
ných pokynů výrobců kruhů – tedy používá nem s většími úlomky pískovce. Je na místě
se lepidlo, se kterým byl kruh zkoušen). poznamenat, že tyto postupy nejsou vhod-
Méně často se používají epoxidová dvous- né, kruhy po osazení vykazují nízkou pev-
ložková lepidla, jejichž nevýhoda spočívá nost. Oprávněnost jejich použití může být
zejména v tom, že při nedodržení techno- pouze v případech, kdy se tyto technologie
logického postupu (volba špatného pomě- použijí pouze při prvovýstupu a sám prvo-
ru složek nebo nedokonalé promíchání) výstupce počítá s tím, že takto osazené kru-
může být spoj špatný. Epoxidová lepidla lze hy bezprostředně nahradí kruhy lepenými,
použít v případě skleněných ampulí, ve kte- neboť jedna z nevýhod technologie lepe-
rých je správný poměr obou složek zaručen ní spočívá právě v její nepoužitelnosti při
výrobcem a technologie je poměrně jedno- prvovýstupu (kruh se musí nechat po za-
duchá. Tyto ampule se však obvykle vyrá- lepení zaschnout a v této době nesmí být
bějí pro lepení do otvorů menších průmě- naplno zatěžován, což v průběhu prvový-
rů, než jsou otvory pro kruhy. Lepení kruhů stupu může nastat). V případě všech temo-
vyžaduje jisté zkušenosti nebo alespoň pro- vaných kruhů je nutno upozornit ještě na
fesionálně provedené zaškolení. jedno nebezpečí. Kruhy temované mohou
Temování kruhů: Většina kruhů u nás vykazovat poměrně nízké pevnostní hod-
byla osazena některou z technologií te- noty v případě axiálního zatížení. V praxi to
mování. Temování kruhů se stále užívá ja- znamená, že nemají být zatěžovány ve smě-
ko nejběžnějšího způsobu osazení kruhu ru své osy, jak k tomu může dojít např. při
v průběhu prvovýstupu. Nejčastěji se temu- stavění (viz též v kap. 3. Horolezectví a skal-
je dřík kruhu olovem. Používají se obvykle ní lezení, str. 260), nebo při jištění druho-
olověné dráty nebo profily, velmi dobře se lezce od kruhu. Prvolezec (jistič) by v tomto
pracuje s olověnými pásky určenými pro vý- případě neměl sedět přímo v kruhu a opírat
robu skleněných vitráží. Toto olovo se musí se nohama proti skále. Záleží vždy na kon-
opravdu dobře zatemovat okolo dříku kru- krétních podmínkách, jistič se např. může
hu temovadlem. Dřík musí být nějakým posadit do smyčky pod kruh apod.
způsobem profilovaný a nesmí být opatře- Na kruhy se vztahuje norma ČSN EN 959
ný protikorozní úpravou (to aby dřík v olo- Horolezecká výzbroj – Zavrtávané skoby –
vu zkorodoval, neboť tím se zvětší jeho Bezpečnostní požadavky a zkoušení.

Lepené skoby a expanzivní nýty osazení slaňovacích a jisticích stanovišť.
Nejmodernějšími jisticími a kotvícími Jejich většímu rozšíření bránily vysoké poři-
prostředky jsou lepené skoby (tzv. borháky) zovací náklady. V současnosti se používají
a expanzivní nýty (tzv. nýty a spity). V obou zejména pro zajištění horolezeckých výstu-
případech se jedná o technické prostřed- pů vyšších stupňů obtížnosti, a v některých
ky, které se vkládají do předem vyvrtaného lezeckých oblastech rekreačního charakte-
otvoru ve skále. Rozdíl je pouze v principu, ru tvoří prakticky veškeré jisticí prostředky
kterým jsou zajištěny proti vytržení. v lezeckých cestách.
Přestože se jedná o nejmodernější pro- Princip lepené skoby je velmi jednodu-
středky, je nutno podotknout, že lezecká chý. Do předem vyvrtaného tvoru, o něko-
komunita s nimi má již padesátiletou zkuše- lik milimetrů většího, než je průměr dříku
nost. Oba typy těchto prostředků byly vyvi- boráku, a o několik milimetrů hlubšího,
nuty pro průmyslovou praxi. Ovšem např. než je jeho délka, se vstříkne vhodné více-
s použitím expanzivních prostředků prová- složkové lepidlo z aplikátoru (tuby) opatře-
děl rozsáhlé pokusy G. de Francesch již v ro- ného směsnou trubicí a zatluče se skoba,
ce 1956 v Dolomitech. Právě expanzivní ný- nebo lze použít vícesložkové lepidlo přímo
ty se tak používají více než padesát let, určené pro aplikaci lepených skob. V tako-
i když je pravdou, že se v průběhu času po- vém případě se postupuje tak, že se do
měrně významně změnily a zvýšila se jejich vyvrtaného otvoru zasune tuba, resp. „pa-
bezpečnost. První „expanzivní hřeby“ se trona“ s lepidlem (či spíše jednotlivými
používaly především k postupu a nikoli složkami lepidla, které jsou v ampuli oddě-
k jištění (zachycení pádu). lené), kladivem se začne zatloukat skoba
V obou popisovaných případech se jed- (čímž se poruší obal tuby) a kroutivým po-
ná o dnes nejrozšířenější fixní jisticí a ko- hybem se skoba osadí. Kroutivý pohyb je
tevní prostředky. Původně nebyly vyvinuty velmi důležitý, neboť zajišťuje promíchání
pro horolezeckou či speleoalpinistickou
praxi, ale pro stavební a průmyslové účely.
Tyto kotevní prvky vyrábí celá řada firem
v různých typech a velikostech a zdaleka ne
všechny jsou vhodné k použití v lezeckých
technikách. Je proto třeba sledovat, zda
jsou uvedené prostředky určené (a cerifiko-
vané) i pro toto použití. Nakupovat je se
proto doporučuje výhradně v provozov-
nách zabývajících se distribucí lezeckého
materiálu.
Na lepené skoby (borháky) i expanzivní
nýty se vztahuje harmonizovaná norma
ČSN EN 959 Horolezecká výzbroj – Zavrtá-
vané skoby – Bezpečnostní požadavky
a zkoušení.
Lepené (a temované) skoby, takzva-

né borháky (jejichž osazování a používání
se více věnují následující kapitoly) se rozší-
Obr. 165 Některé z borháků běžných na našem
řily zejména v poslední době, s vývojem trhu. Liší se vzájemně délkou a tedy vhodností
velmi pevných lepidel. Mají nejrůznější tva- použití v horninách s odlišnými geotechnickými
ry a donedávna se používaly zejména pro vlastnostmi

159
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky všech složek lepidla. Kroutit se musí po- používány (např. jako postupové jištění,
měrně rychle, než lepidlo začne tvrdnout, nebo naopak jako jisticí stanoviště nebo
a doporučuje se minimálně dvacet otáček. slaňovací kruh). Pochopitelně borháky do
„Patrony“ bývají buď plastové, nebo se jed- jisticího stanoviště (kde se obvykle používa-
ná o skleněné ampule. Roztříštěné sklo jí dva nedaleko od sebe, někdy spojené
z ampule zároveň plní funkci výplně ve vy- řetězem) by měly mít větší oko ve tvaru,
vrtaném otvoru. V podmínkách letního ho- který dovoluje namáhání do více stran.
rolezectví je možné počítat s tím, že lepid- Druhým kritériem pro výběr borháku je
lo (v závislosti na konkrétním výrobku) za- materiál (hornina), do kterého mají být
schne do dvaceti minut, po kterých je mož- osazeny. Druh horniny rozhoduje o tom,
né skobu používat. Samotný postup osaze- jak mají být masivní a jak dlouhá musí být
ní, rozměry otvorů a použití konkrétního část zasazená ve skále.
lepidla stanovuje výrobce v návodu k pou- V našich podmínkách se velmi často ob-
žití. Vzhledem k tomu, že borháky jsou jevují borháky z doby, kdy je prvovýstupci
vyráběny z ušlechtilých materiálů a pod i správci jednotlivých oblastí vyráběli sami
lepidlem nehrozí ani změny či eroze v sa- v improvizovaných podmínkách. Obvykle se
motném skalním masivu, jedná se nepo- jedná o jednoduchá oka většinou z nerezo-
chybně o nejbezpečnější způsob kotvení. vé kulatiny, zatmelená či zacementovaná
A naopak, případný porézní materiál (např. do předem vyvrtaných nebo vysekaných
pískovec) se lepidlem zpevní. otvorů, v některých případech (obvykle sta-
Někdy jsou borháky tmelené cementem, ré cesty) mohou být tyto borháky dokonce
nebo, podobně jako kruh, temované. Ve temované podobně jako pískovcové kruhy.
spojení s borhákem vyhovujícím normě Naprostá většina těchto borháků nevyho-
ČSN EN 959 je rozhodně lepší se temování vuje stávajícím bezpečnostním požadav-
vyhnout. Tmelení cementem je stále dosti kům. Borhák pro toto použití měl často
rozšířené, neodpovídá však technologic- dřík tvořený zdvojenou kulatinou. To bylo
kým postupům doporučeným výrobci pro výhodné zejména v případech, kdy se bor-
konkrétní druhy borháků. Lepší je tedy hák „postaru“ temoval, neboť na konci by-
použít speciální maltové směsi určené pro lo možné udělat rozvor (jak je to vidět na
spoje vystavené zvýšenému namáhání. Tyto obr. 166), který zajistil alespoň ucházející
malty přímo obsahují disperze nebo více- parametry osazeného jištění. Pokud je po-
složková lepidla. Takzvané chemické mal- dobný borhák dodávaný renomovaným vý-
ty byly vyvinuty pro průmyslové účely, robcem a odpovídá tedy svými pevnostními
mnohé z nich se používají právě pro pří- parametry příslušné normě, je určený pro
pravu velmi pevných kotevních spojení lepení chemickou maltou podle pokynů vý-
určených pro vysoké namáhání. Při výběru robce.
vhodné směsi je třeba získat informace od Mezi borháky lze zařadit i perspektivní
odborníků. Některé konkrétní směsi přímo technologii MultiMonti, testovanou s po-
doporučuje bezpečnostní komise ČHS ja- měrně pozitivními výsledky pro speleolo-
ko vhodné pro tento účel. Takové směsi gickou techniku (tedy statické zatěžování)
jsou pak používány např. při přejišťování ve vápencích. Jedná se o šrouby (v tomto
prováděném ve skalních oblastech na ná- případě spíše vruty) určené k přímému
klady ČHS. šroubování do skály, tedy takové, které pří-
Tvarů a velikostí borháků je na našem mo řežou závit do předvrtaného otvoru.
trhu dostatečné množství, řadu borháků Šroub při zběžném pohledu trochu připo-
zcela vyhovujících přísným bezpečnostním míná tělo ledovcové vývrtky, závitnice je
normám dodávají i čeští výrobci. Pro výběr zvnějšku. Při bližším zkoumání je patrné,
borháku je důležitý účel, pro který mají být že je závitnice opatřena drobnými zoubky,

nýtu. Nýt se vkládá do otvoru, který má jen
o málo větší průměr, než je průměr dříku,
bývá však o několik milimetrů hlubší než
délka dříku.
Rovněž princip fungování je poměrně
Obr. 166 Donedávna nejběžnější typ borháku
jednoduchý. Existují dva základní druhy ex-
používaný na našich skalách panzivních nýtů. Nýty úderové a nýty vý-
tažné.
které napomáhají řezání. Zkoušky, které U nýtů úderových je třeba dřík při vlo-
byly s tímto poněkud atypickým borhákem žení do otvoru opatřit klínkem, který patří
provedeny, ukázaly, že vykazuje pevnostní dovnitř dutého těla dříku. Podle konstruk-
parametry srovnatelné s některými expan- ce nýtu se klínek dotluče buď shora, nebo
zivními nýty používanými při speleoalpinis- se za pomoci závitu šroubu lehce vtlačí
mu. (musí se postupovat jemně, aby nedošlo
Expanzivní nýty se rovněž používají k ukroucení ve výběhu závitu) a potom do-
v horolezectví jako fixní jisticí prostředky, tluče průbojníkem do těla dříku tak, aby
velmi často se s nimi setkáváme i při osazo- jej roztáhl. Existuje i dnes opouštěné řeše-
vání kotevních bodů při budování lanové ní, kdy je klínek nasazen do spodní části
cesty, zejména ve speleoalpinismu. nýtu, opírá se o horninu na konci předvrta-
Nýty mívají oproti jiným „skalním ko- ného otvoru a dotlouká se přímo dřík nýtu
tvám“ většinou poměrně krátký dřík, nedo skály (a tím klínek do nýtu). V každém
boť se předpokládá, že budou osazovány případě tak dojde k tomu, že klínek uvnitř
zejména při prvovýstupech a otvory pro nýtu dřík roztáhne, tím se zvětší objem
jejich osazení budou vrtány ručně, někdy a nýt drží v otvoru silou, kterou vyvíjí na
i z pozice volného lezení. Protože je tělo okolní horninu.
dříku kratší, je u všech nýtů velmi důležité Druhým možným principem fungování
precizní osazení v kompaktním materiálu nýtu je princip výtažné kotvy. Ty se rozta-
a zároveň je třeba dbát na to, aby se nýt hují rozšířeným koncem dříku vytahovaným
opíral plaketou (závěsným okem u hlavy zevnitř. Těchto nýtů existuje rovněž celá řa-
nýtu) o skálu pod nýtem, a při zatížení dří- da, u nás se v praxi objevují pouze dva (viz
ku tak nýtu tvořil oporu. dále).
Expanzivní nýty se skládají z více částí; Souhrnně lze konstatovat, že expanzivní
ze samotného dříku nýtu, který bývá dutý, nýty mají, oproti jiným trvale osazeným pro-
klínku, který po osazení zajistí rozevření středkům, některé nevýhody, o kterých je
těla nýtu, a součástí k připevnění plakety dobré vědět. Vždy je lepší dát přednost le-
nýtu s okem pro zavěšení karabiny. Někdy peným jisticím prostředkům. V současnosti
může být plaketa pevně připojena k dříku se expanzivní nýty již obvykle nepoužíva-
jí na přejišťování cest, zůstávají však stále
nejčastěji osazovaným fixním prostředkem
prvovýstupci.
Prvním z nýtů, který zde popíšeme, je
právě případ výše popsaného a již opouště-
ného řešení, při kterém správná funkce zá-
visí na velmi přesně vyvrtané hloubce díry.
Jedná se o dosud nejběžněji používaný
Obr. 167 Součástí nýtů musí být plaketa pro zavě- úderový nýt ve speleoalpinismu, který se
šení karabiny. Ve většině případů není pevnou zároveň uplatňoval při prvovýstupech v ho-
součástí fixního jištění a lze ji tedy demontovat rolezectví. Hovorově bývá označován pod-

161
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky le svého výrobce jako „spit“. Skládá se ze prostředek (pak je však dobré si uvědomit,
čtyř základních částí: Samotného dříku, že se nejedná o spolehlivý jisticí prostředek
který je upraven tak, aby jeho korunkou a že spit není určený pro zachycení pádu).
bylo možné přímo vyvrtat otvor pro osaze- Je také třeba mít na paměti nejenom to, že
ní (běžně se hovoří o nýtu samořezném, spity neodpovídají příslušné bezpečnostní
i když se jedná o princip vrtání za pomoci normě, jak je poznamenáno výše, ale ze-
příklepů – správnější termín by tedy měl jména, že jejich osazování musí být velmi
být nýt samovrtný), pevnostního šroubu, přesně provedeno a je řada vlivů, které ve
plakety na zavěšení karabiny a kuželového svém důsledku mohou pevnost konečného
klínku, který se vloží do nýtu u korunky osazení ovlivnit. Ve vápenci (tedy při nej-
před zatlučením do skály. Při zatloukání běžnějším speleoalpinistickém použití) bý-
se klín opírá o dno vyvrtaného otvoru a ro- vá spit poměrně spolehlivý a případů doku-
zepře korunku o stěny otvoru. Tyto nýty mentovaných selhání je velmi málo. Při
bývají, i ve srovnání s ostatními typy, po- osazovaní v jiných horninách (zejména tvr-
měrně krátké, proto s nimi lze i poměrně dších) však může dojít k nepřiměřenému
rychle vyvrtat potřebný otvor a osadit je. opotřebení v oblasti vrtací korunky spitu,
Na druhé straně to ovšem znamená, že mu- který po svém osazení může vykazovat hor-
sejí být osazeny velmi dobře a v kompakt- ší parametry. Navíc se jedná o nýt s poměr-
ním materiálu. Z bezpečnostních důvodů je ně velmi krátkým dříkem a je třeba počítat
tedy vhodnější dát v případech, které to s tím, že roztažením korunky bude síla pů-
umožňují (tedy je dost času na jejich zavr- sobit do okolního materiálu poměrně ne-
távání a osazování), přednost nýtům s del- hluboko pod jeho povrchem, může proto
ším dříkem. Zároveň je třeba upozornit na velice snadno dojít k vyštípnutí většího ku-
to, že tento typ nýtu neodpovídá ČSN EN su horniny. Opět zkušenosti naznačují, že
959, která stanovuje, že „u rozpínavých při geotechnických vlastnostech kompakt-
zavrtávaných skob nesmí rozepětí záviset ního vápence není toto nebezpečí veliké,
na kontaktu s dnem vyvrtaného otvoru“. v odlišných horninách tomu tak být nemu-
Toto ustanovení je zcela oprávněné, neboť sí. Spit je tedy osvědčeným prostředkem
otvor je třeba vrtat velmi přesně tak, aby pro speleoalpinismus, k jeho případnému
nýt po zatlučení nepřesahoval otvor a netr- použití v horolezectví by se mělo přistupo-
čel ven, přitom aby spolehlivě došlo k roz- vat ve výjimečných (účelových) případech
tažení dříku. Vyvrtání otvoru, který musí a spíše se mu vyhnout.
být o něco hlubší, než je délka dříku, je tak Velmi podobné nýty dodávala v minu-
do značné míry závislé na zkušenostech losti na trh řada firem, lišily se obvykle pou-
osazujícího a odporu konkrétního materiálu ze v některých maličkostech. Např. popu-
(horniny), ve kterém je nýt osazován. Často lární samořezné nýty zpravidla pro šroub
jsou proto k vidění spity špatně osazené. M10 používané v italských jeskyních – a pří-
Zároveň je třeba mít na paměti, že spity ležitostně rovněž na skalách – měly klínek
jsou vhodným nýtem pro speleoalpinistic- nasouvací shora, do těla nýtu byl zatlačo-
kou praxi, v níž slouží k budování lanové ván šroubem, a poté dotlučen průbojníkem
cesty. Nikdy zde nedochází k situaci, že by v přesné velikosti podle velikosti nýtu. Pro
byl lezec přímo zavěšen pouze v jediném zašroubování tedy byl zapotřebí klíč s větší
nezálohovaném spitu. Pro použití v horole- pákou, neboť klínek kladl určitý odpor,
zectví, a především jako postupové jištění a kalibrovaný průbojník. Před dotlučením
(nikoli tedy fixní) jsou určené spity větší, na bylo nutné šroub vyšroubovat, a po dora-
šroub M10. Obvyklejším, malým spitům pro žení jej zpět instalovat i s plaketou. Ani ty-
šrouby M8 je lepší se v horolezectví vy- to, také poměrně krátké nýty nejsou dnes
hnout, nebo je lze použít jako nouzový považovány za bezpečné.

vají i čeští výrobci). Uvedené typy nejsou
opatřeny vrtací korunkou, otvor pro osaze-
ní je třeba vrtat jiným vrtákem. Obvykle se
dodávají již s plaketou (závěsným okem).
První z těchto nýtů rovněž patří mezi
tzv. nýty úderové. Bývá často označován ja-
ko „zatloukací“, což je zavádějící, neboť se
do něj zatlouká pouze středový kolíček.
Nýt je rovnou opatřený plaketou a je nero-
zebiratelný. Je řešen tak, že klínek nýtu
tvoří středový kolíček, který prochází otvo-
rem uvnitř dříku. V neosazeném stavu pře-
Obr. 168 Dvě velikosti expanzivních nýtů typu spit sahuje tento středový kolíček nýt nad jeho
hlavou u plakety. Po vložení do předvrta-
Jednou z největších výhod spitů a dalších ného otvoru se zatluče středový kolíček do
podobně řešených nýtů je fakt, že plaketa nýtu. Dřík (který je ve své spodní části na
se šroubem je poměrně snadno demonto- dně vyvrtaného otvoru naříznutý) se roz-
vatelná. To je výhodné v případě speleo- táhne, a nýt tak drží ve skále (viz obr. 169).
alpinismu, kdy v jeskyni není zapotřebí Nevýhodou tohoto nýtu je, že jej obvykle
ponechávat plakety, jejichž materiál v agre- nelze odstranit bez poškození okolní hor-
sivních podmínkách podzemí snadno degra- niny, nelze ani sundat plaketu.
duje, ale i některých horolezeckých cest, Další u nás běžně používané expanzivní
pro které platí např. časové omezení lezení nýty patří již mezi tzv. nýty výtažné, někdy
z důvodů pravidelného hnízdění ptactva rovněž označované jako průvlakové kotvy.
apod. V takovém případě zkrátka správce Jedná se o kotvy se samosvorným klínem,
skal či jiný člen příslušné VK ČHS plakety de- které se vkládají do vyvrtaného otvoru, je-
montuje a cesta bez stabilního jištění méně hož délka a průměr jsou závazně určeny
láká k přelezení. Na druhou stranu je dnes výrobcem. Tyto parametry je nutné respek-
na trhu již výběr dalších prostředků s de- tovat, větší délka vývrtu zde nezpůsobuje
montovatelným uchem či plaketou, nic tedy problémy, striktně však musí být zacho-
nebrání použití vhodnějších (hlavně del- ván předepsaný průměr vrtáku použitého
ších) prostředků. k vývrtu.
V horolezectví (a v poslední době i spe- Poměrně často používaným nýtem z této
leoalpinismu) se častěji uplatňují další typy skupiny je typ „goujon“ (z francoužštiny –
nýtů, které jsou poměrně rozšířené (a jsou goujon znamená hmoždinka). Kotvu zasou-
rovněž běžné na našem trhu, kam je dodá- váme pomocí kladiva, přičemž matku na-
sadíme na šroub tak, aby byla zároveň
s koncem šroubu a lehce klepeme na plochu
matky. Přímo na šroub kladivem raději ne-
klepeme, neboť by mohlo dojít k poškození
závitu. Ze skály pak vyčnívá jen volný konec
šroubu, na který pomocí matky s podložkou
připevníme plaketu. Dotahováním matky
dochází ke vtahování koncového klínu kot-
vy do kovové vložky, a to tak, že čím větší
silou kotvu z díry vytahujeme, tím více roz-
Obr. 169 Expanzivní nýt nerozebiratelný píná klín vložku a zvyšuje odpor proti vyta-
se zatloukacím kolíčkem žení. Síla dotažení nemá být příliš velká, ne-

163
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Jisticí a kotevní prostředky
Obr. 170 Dvě velikosti expanzivního nýtu typu Obr. 171 Expanzivní nýt rozebiratelný a demon-
goujon, zde přímo s maticí a plaketou tovatelný s vnitřním šroubem
boť by vzniklo trvalé napětí v hornině, kte- pitole o speleoalpinismu, kde se rovněž na-
ré by časem přivodilo pokles odolnosti pro- cházejí pokyny pro instalaci lanové cesty,
ti vytažení. Správně by zde měly být po souhrnné informace pro osazování lepe-
užity momentové klíče, které umožní do- ných skob i nýtů a potřeb pro jejich osaze-
tažení předepsanou silou. Nedostatečné ní se nacházejí tamtéž, v kap. 4.4 Speleo-
utažení na druhou stranu způsobí, že při alpinismus a jednolanová technika, str. 335
zatěžování dojde k uvolnění plakety a na- – v podkapitolách Nástroje a pomůcky pro
máhání na střih (správně má smyk přenášet zřizování kotevních bodů, a Zřizování ko-
tření plakety o skálu). Pokles odolnosti celé tevních bodů.
kotvy proti vytažení může být rovněž ná-
sledkem časté manipulace (sundávání pla-
kety), kdy se ve vývrtu vyviklá dosedací plo-
cha výstupků límce.
Další, u nás běžně používaný typ vý-
tažného nýtu se skládá z několika volných
částí, a to: samotné plakety, dříku nýtu tvo-
řeného dutou trubkou o předepsané veli-
kosti a vlastnostech, svorníku, který je tvo-
řen pevnostním šroubem probíhajícím
celým dříkem, a matice, která je zvnějšku
kuželová. Do předvrtaného otvoru se vloží
dřík, v jehož spodní části je zasazená ma-
tice. Na šroub, který bude tvořit svorník
(přenášet tah), se navleče plaketa, šroub se
zasune do otvoru probíhajícího dříkem, zá-
vitem se zachytí matice a pouhým zašrou-
bováním dojde k roztažení spodní části dří-
ku, který tak spolehlivě drží. Tyto nýty lze
„odstrojit“, tedy lze z nich sundat šroub
s plaketou (tento nýt je na obr. 171).
O samotném osazování expanzivních
nýtů přinášíme rozsáhlejší informace v ka-

Autor textu: Tomáš Frank a kol.
(autorem kapitoly je T. Frank s výjimkou částí 2.2.3 Horolezecké slaňovací brzdy a jistící pomůcky
zpracované ve spoluautorství s Tomášem Kublákem, části kap. 2.2.5 Výzbroj a výstroj do sněhu
a ledu, Lyže a příslušenství ke skialpinistickým lyžím vytvořené s Janem Palou, 2.3 Specializovaná
výstroj a výzbroj pro speleoalpinismus ve spoluautorství s Bohuslavem Kouteckým, a 2.4.
Specializovaná výzbroj pro canyoning, jejímž autorem je Eduard Macků)
Autoři fotograﬁí:Tomáš Frank a Tomáš Kublák
Autor ilustrací: Jakub Leníček
Obálku s použitím fotogaﬁí Tomáše Franka, Tomáše Kubláka, Jana Peřiny a České asociace
canyoningu navrhl Karel Kárász
Ukázku knihy pro Společnost Horolezecká abeceda upravil Robert Götz
Sazbu zhotovilo studio AG Design, spol. s r.o., Praha
(T. Frank, T. Kublák a kol., Horolezecká abeceda, Nakladatelství Epocha, www.epocha.cz, Praha,
2007, ISBN: 978-80-87027-35-6).
Ukázka z knihy HOROLEZECKÁ ABECEDA, kapitola 2. Výzbroj a výstroj.
Informace: www.horolezeckaabeceda.cz

HA Vyzbroj Vystroj 96dpi

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

HA Vyzbroj Vystroj 96dpi

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

To m á š F r a n k , To m á š Ku b l á k a k o l e k t i v

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda

Více o knize Horolezecká abeceda na adrese: www.horolezeckaabeceda.cz

„NEJJEDNODUŠŠÍ NENÍ VŽDYCKY NEJLEPŠÍ,

S vývojem moderních materiálů a prostředků rostou možnosti. Tam, kam ještě

Vzhledem k dostupnosti informací o vý- Do osobní výzbroje a výstroje zahrnuje-

64 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

2.1 VÝSTROJ PRO HOROLEZECTVÍ

66 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Obr. 75 Lezecké a turistické boty a) lezečky, b) kotníkové lezečky, c) turistické sandály,

68 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

70 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

72 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

74 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

76 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Obr. 80 Vybavení moderního turistického batohu 12

78 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

80 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Obr. 83 Požadavky na spací pytel

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

82 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

84 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

2.2 VÝZBROJ PRO HOROLEZECTVÍ

86 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Obr. 88 Celotělový úvaz Obr. 89 Sedací úvazy

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

88 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

uvedena v kN (u starších karabin je však způsobem je rovněž systém KEY-LOCK (viz

90 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Obr. 94 Karabiny HMS Obr. 95 Karabiny typu K určené pro jištění

92 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

94 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

96 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

98 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Jisticí pomůcky pro sólové lezení

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Lanové brzdy a tlumiče pádů

100 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

102 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

104 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

106 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Obr. 119 Tvar hrotu zobáku

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

108 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz

112 Ukázka z knihy Horolezecká abeceda, www.horolezeckaabeceda.cz