Návrh programu dětské prohlídky v 

klášteře Vyšší Brod

2021
Cíle:
1. Seznámit děti s realitou řeholního života
2. Seznámit děti s řádem cisterciáků
3. Seznámit děti s klášterem ve Vyšším Brodě

Praktické pokyny: prohlídka začíná před kasou kláštera

a skupina jde s  průvodcem k  hlavní bráně (pozor na
projíždějící auta). Během chůze naváže průvodce kontakt
se skupinou (odkud jste, děti atp.) a sděluje výklad č. 1:

1. Po přivítání a úvodu vhodným způsobem (podle věku a

složení skupiny) průvodce vysvětlí dětem, kdo jsou věřící lidé
a kteří z nich jsou křesťané (věří v Ježíše Krista a jsou
pokřtěni). Opravdový křesťan se modlí k Bohu (prosí za
dobro všech lidí) a snaží se žít dobrý život (možno
připomenout Desatero). Často chodí do kostela, kde se
v modlitbě setkává s Bohem a ostatními věřícími.
Někteří z těchto věřících křesťanů zatouží modlit se k Bohu
stále, zaměřit na to celý svůj život a nebýt při tom nikým
rušen. Takový člověk může vstoupit do nějakého kláštera a
tím se stane členem řeholní komunity. Vstupem do kláštera
zasvěcuje svůj život Bohu, proto se takovým lidem říká
„zasvěcené osoby“. Řeholní komunita neboli řeholní rodina
je skupina lidí, kteří žijí společně v klášteře, kde se modlí a
pracují, podle hesla Ora et labora – modli se a pracuj.
Řeholní rodiny mohou být složeny z mužů (pak se jim říká
řeholníci nebo také řádoví bratři), nebo z žen (to jsou
řeholnice nebo také řádové sestry). Řeholních komunit je
mnoho. Odlišují se zaměřením svého společného života a
také tím, že nosí odlišné „uniformy“ neboli hábity. Každá
řehole má svůj vlastní hábit, který ji odlišuje od ostatních.
Všechny ale spojuje vytrvalá a horlivá modlitba za dobro
všech lidí. Řeholní rodina se podobá přirozené rodině, do níž
se rodí každý člověk. Rozdíl je v tom, že naši přirozenou
rodinu jsme si nevybrali, kdežto řeholní rodinu si člověk volí
sám.
Doporučení pro průvodce: K  lepšímu vysvětlení existence zasvěceného života je
vhodné prostudovat knížku „Zvony a kutny“, kde lze i najít vhodné formulace a
myšlenky k  tématu.

Před vstupní branou kláštera (z vnější strany):

2. V našem klášteře žijí řádoví bratři, cisterciáci. Byli
založeni velmi dávno, před více než 900 lety ve Francii. Jejich
jméno je odvozeno od jména místa, kde byl založen jejich
první klášter (Citeaux, latinsky Cistercium). Ve slově
Cistercium slyšíme slovo „cisterna“, které všichni známe.
Cisterna znamená něco jako vodní nádrž nebo jáma s vodou.
Skutečně, první klášter cisterciáků stával v nehostinné krajině,
kde byly samé močály a nikdo tam kvůli tomu nechtěl žít. Ale
pracovití cisterciáci bažiny vysušili a udělali z nich úrodná
pole. Klášteru se začalo velmi dařit a mnoha lidem se pilní
cisterciáci tak zalíbili, že si přáli žít stejným způsobem a do
kláštera vstupovali. Tak vznikaly další a další cisterciácké
kláštery. Jedním z nejslavnějších cisterciáků byl svatý Bernard
z  Clairvaux, který tento řád velmi pozvedl. Když se měl
narodit, zdál se jeho matce sen, že se jí narodil malý pes
s rezavou skvrnou na hřbetě. Její zpovědník jí řekl, že to
znamená, že z dítěte, které se jí narodí, se stane statečný a
věrný obránce víry, který ji bude hájit, podobně jako věrný
pes hlídá dům svého pána. Když Bernard vyrostl a dospěl,
skutečně se takovým mužem stal. Na obrazech bývá proto
někdy zobrazován se psem, to je jeho znak (atribut). Proto je
na vstupní bráně do kláštera svatý Bernard namalován se
psem. Někteří si jistě vybavujete slovo bernardýn. Je to rasa
velmi otužilých psů, kteří statečně zachraňují zbloudilé lidi
v Alpách. Tento druh statečného a oddaného psa byl
vyšlechtěn v Alpách, na hoře, která byla pojmenována po
svatém Bernardovi – Hora svatého Bernarda, proto se toto
plemeno záchranářských psů jmenuje bernardýn. Další
postava na bráně je svatý Benedikt. Ten založil řád
Benediktinů, kteří vznikli mnohem dřív než cisterciáci.
Cisterciáci se od nich odvozují a považují je za své starší
bratry. Svatý Bernard napsal i mnoho krásných knih, a tak
bývá někdy zobrazován i s knihou v ruce. Nejkrásnějším
obrazem na bráně je ale obraz Panny Marie. Z vnitřní strany
brány je také obraz Panny Marie, protože cisterciáci si Panny
Marie velmi váží a všechny jejich kostely, i ten náš, je Panně
Marii zasvěcen. Vidíme tu i další postavy svatých (možno
vysvětlit jakých svatých.
 3. Skupinka přechází pomalu ke kostelu, může se zastavit
před branou lékárny a promluvit o freskách, které ji zdobí.
Průvodce odpovídá na dotazy dětí a připravuje je na prohlídku
kostela. V kostele se budou chovat tiše, neb je to sakrální
prostor (vysvětlit co je „sakrální“) chlapci si smeknou
případnou pokrývku hlavy. Prohlídku kostela doporučuji dělat
krátkou a okružní – skupinka obejde mnišský chór a zastaví se
u soch sv. apoštola Petra a Pavla, poté krátce u hrobu Jana
Zrinského a před hlavním oltářem, kde po krátké katechezi o
tom, co je to „svatostánek“ a jaký má význam pro věřící,
převypráví podle obrazů v  presbytáři pověst o založení
kláštera. Pokud to čas dovolí, mohou si prohlédnout
tympanon nad sakristií a vysvětlit dětem přiměřeným
způsobem jeho symboliku. Vysvětlíme souvislost „Lišek na
vinici“ se sv. Bernardem (jeho výklad Písně písní). Poté
vyjdeme pomalu z  kostela a pokračujeme ke kašně sv.
Leopolda. Necháme děti chvíli hádat, kdo je postava na
kašně, a pak jim můžeme říci několik vět o životě sv.
Leonarda. Pokud je ještě čas, upozorníme je na kapli sv. Anny
a soudní budovu (vysvětlíme, proč soudní). S  dětmi se srdečně
rozloučíme a popřejeme jim hezký zbytek výletu.

Výklad v kostele:
Teď vcházíme do kostela, kde se budeme chovat tiše a uctivě
neboť je to posvátný neboli sakrální prostor. To znamená, že
se zde lidé scházejí, aby se setkali v modlitbě s Bohem a se
sebou navzájem. Každý den sem několikrát chodí i řeholníci,
kteří se tu společně modlí uprostřed kostela v mnišském
chóru. Také se tu každý den slouží mše svatá, na kterou chodí
i ostatní lidé. Na mnišském chóru, kam se scházejí řeholníci
k modlitbě, je několik soch. Nápadná je bílá socha panny
Marie. Ta je stará jen několik let a byla sem přivezena
z Portugalska, z poutního místa Fatima. Vidíme tu i dvě velké
sochy svatého apoštola Pavla a Petra. Kdo je od sebe rozezná
a podle čeho? (znovu si připomeneme pojem „atribut“) Teď
přejdeme k hrobu rytíře, který je zde pohřben. Jmenoval se
Jan Zrinský a byl to synovec posledního Rožmberka, Petra
Voka. Je tu pohřben, pod tímto krásným náhrobkem, stejně
jako mnoho jeho rožmberských předků, kteří jsou pohřbeni
vedle, pod podlahou presbytáře kostela v klášteře, který sami
založili (vysvětlíme pojem „presbytář“ a před hlavním oltářem
převyprávíme vhodným způsobem pověst o založení
kláštera.) Rod Rožmberků měl ve znaku červenou pětilistou
růži, a proto se tu její ztvárnění tak často opakuje, viděli jsme
ji již na vstupní bráně a můžeme ji najít i tady, v kostele. (Poté
můžeme přejít k obrazu Madony vyšebrodské, upozornit na
něj a podle zbývajícího času promluvit o reliéfu nad sakristií.)
Opouštíme pomalu kostel a prohlídku ukončíme před
kašnou sv. Leopolda (viz výše)