Univerzita Palackého v Olomouci

Lékařská fakulta

Svatava DVOŘÁČKOVÁ, Jaroslav VIČAR, DanielaWALTEROVÁ

PŘÍKLADY Z LÉKAŘSKÉ CHEMIE

A BIOCHEMIE

Olomouc 2006

1
PŘÍKLADY Z LÉKAŘSKÉ CHEMIE A BIOCHEMIE
AUTOŘI SKRIPT:

RNDr. Svatava Dvořáčková CSc.

Doc. RNDr. Jaroslav Vičar, CSc.
Doc. RNDr. Daniela Walterová, CSc.

2
Recenzenti:
RNDr. Ludmila Zajoncová, PhD.
Katedra biochemie
Přírodovědecká fakulta UP
Šlechtitelů 11
78371 Olomouc

RNDr. Eva Anzenbacherová, CSc.

Ústav lékařské chemie a biochemie
Lékařská fakulta UP
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc

3
 OBSAH

1. MEZINÁRODNÍ SOUSTAVA JEDNOTEK .............................................................. 5

2. SLOŽENÍ ROZTOKŮ .................................................................................................. 8
3. IONTOVÁ SÍLA ROZTOKŮ ...................................................................................... 29
4. OSMOTICKÝ TLAK A OSMOTICKY ÚČINNÁ KONCENTRACE ....................... 31
5. ROVNOVÁHA, ROVNOVÁŽNÁ KONSTANTA ..................................................... 33
6. SOUČIN ROZPUSTNOSTI ......................................................................................... 36
7. pH ROZTOKŮ ........................................................................................................... 38
8. TITRACE, TITRAČNÍ KŘIVKY .............................................................................… 53
9. VÝPOČTY V ODMĚRNÉ ANALÝZE......................................................................... 58

4
1. MEZINÁRODNÍ SOUSTAVA JEDNOTEK

Mezinárodní soustava jednotek (Système International d´Unités – SI) vstoupila v platnost

1.1.1980. V České republice platí pro používání jednotek SI norma "Veličiny a jednotky"
(ČSN ISO 31 části 0-13).
K zákonným měrovým jednotkám patří:
a) základní jednotky SI
b) doplňkové jednotky SI
c) odvozené jednotky SI
d) násobky a díly jednotek SI
e) vedlejší jednotky

Názvy a symboly základních jednotek SI

veličina základní jednotka

název symbol název symbol

délka l metr m
hmotnost m kilogram kg
čas t sekunda s
elektrický proud I ampér A
termodynamická teplota T kelvin K
látkové množství n mol mol
svítivost Iv kandela cd

V chemické praxi je důležitá veličina “látkové množství“, která umožňuje srovnávat

množství látek z hlediska stechiometrie chemických reakcí na základě ekvivalentních
množství látek. Látkové množství je fyzikální veličina nezávislá na ostatních základních
fyzikálních veličinách, její jednotkou je mol. Mol je látkové množství soustavy, které
obsahuje právě tolik elementárních jedinců (atomů, molekul, iontů, elektronů apod.), kolik
je obsaženo v 0,012 kg izotopu uhlíku 12C. Stejná látková množství různých látek obsahují
stejný počet definovaných jedinců.
Počet atomů obsažených v 0,012 kg 12C odpovídá číselně hodnotě Avogadrovy konstanty,
tj. přibližně 6,023 ⋅ 1023. Tedy 1 mol jakékoliv látky obsahuje přibližně 6,023 ⋅ 1023 částic.

Např.: 1 mol HCl obsahuje 6,023 ⋅ 1023 molekul HCl

1 mol Na+ obsahuje 6,023 ⋅ 1023 iontů Na+
1 mol elektronů obsahuje 6,023 ⋅ 1023 elektronů

Relativní molekulová hmotnost NaOH Mr = 39,99; 1 mol NaOH obsahuje 6,023 ⋅ 1023
molekul NaOH a má hmotnost 39,99 g. Molární hmotnost NaOH MNaOH = 39,99 g mol-1.
Doporučená jednotka g mol-1 je pro potřeby v chemii vhodnější než SI jednotka kg mol-1.

5
Zlomky a násobky základních jednotek SI
Podle potřeby je možno užívat násobky a zlomky základních jednotek SI, které se vyjadřují
podle předpon:

zlomek předpona symbol násobek předpona symbol

10-3 mili m 103 kilo k
10-6 mikro µ 106 mega M
10-9 nano n 109 giga G
10-12 piko p 1012 tera T
10-15 femto f
10-18 atto a

Např.: nanometr = 10-9 m; zkratkou nm

milimol = 10-3 mol; mmol

Názvy a symboly některých odvozených jednotek SI

Odvozené jednotky vznikají násobením, resp. dělením dvou nebo více základních jednotek
SI, některé mají zvláštní názvy.

odvozená jednotka
veličina název symbol definice SI
-2
síla newton N kg m s
tlak+) pascal Pa kg m-1 s-2 (= N m-2)
energie++) joule J kg m2 s-2 (= N m)
výkon watt W kg m2 s-3
elektrický náboj coulomb C As
elektrické napětí volt V kg m2 s-3 A-1 (= J A-1 s-1)
elektrický odpor ohm Ω kg m2 s-3 A-2 (= V A-1)
elektrická vodivost siemens S kg-1 m-2 s3 A2 (= A V-1) = Ω -1
Celsiova teplota stupeň Celsia °C t = T – 273,15
hustota kg m-3
koncentrace +++) mol m-3

+)
1 Pa = 10-5 bar = 1,01972 ⋅ 10-1 kp m-2 = 7,50062 Torr = 9,86923 ⋅ 10-6 atm =
= 1,01972 ⋅ 10-5at
++)
1 J = 2,39 ⋅ 10-1 cal = 2,39 ⋅ 10-4 kcal
+++)
Vedle jednotek SI, resp. jejich násobků a dílů je normou povoleno používat vedlejších
jednotek, jejich násobků a dílů, eventuálně jednotek kombinovaných z vedlejších
jednotek.
V důsledku toho pro vyjádření objemu se užívá hlavně v praxi jednotka litr l = 1
dm3 nebo mililitr ml = 1⋅ 10-3 dm3, pro vyjadřování koncentrace a hustoty kombinované
jednotky mol l-1 = mol dm-3 a g ml-1

6
Hodnoty některých základních konstant

veličina symbol hodnota

Rychlost světla ve vakuu c 2,997 925 ⋅ 108 m s-1

Avogadrova konstanta
Faradayova konstanta
Planckova konstanta
Plynová konstanta
Bod tuhnutí vody
Náboj elektronu
NA 6,022 52 ⋅ 1023 mol-1
F 9,648 70 ⋅ 104 C mol-1
h 6,625 6 ⋅10-34 J s
R 8,314 33 J K-1 mol-1
Tled 273,15 K
e 1,602 10 ⋅ 10-19 C

7
2. SLOŽENÍ ROZTOKŮ

Roztok je homogenní soustava rozpouštědla (složky v nadbytku) a jedné nebo více

rozpuštěných látek. Nejčastěji používaným rozpouštědlem je voda, proto se uvedené
příklady zabývají vodnými roztoky.
Složení roztoků se vyjadřuje relativním zastoupením jednotlivých složek ve směsi. Poměr
složek ve směsi se označuje buď jako zlomek (obsah) nebo koncentrace.

Zlomek:
a) hmotnostní zlomek wA udává poměr hmotnosti mA složky A k celkové hmotnosti směsi
ms. Je to bezrozměrná veličina, menší než 1.
mA
wA =
ms
Hmotnost směsi ms lze vyjádřit ms = ρs ⋅ Vs, pak

mA
wA = kde ρ je hustota v g ml-1
ρs ⋅ Vs

Hodnota hmotnostního zlomku se často vyjadřuje v procentech jako hmotnostní

procentualita (hmotnostní procento) dané složky

mA
wA(%) = ⋅ 100 = wA ⋅ 100
ms

hmotnostní procento % (m/m) = hmotnost složky (g) ve 100 g roztoku

b) objemový zlomek ϕ A - je poměr objemu složky A (VA) k celkovému objemu směsi (Vs)

VA
ϕA =
Vs
Celkový objem směsi Vs nelze nahradit součtem objemů složek soustavy, neboť při vzniku
směsi může dojít ke kontrakci nebo dilataci objemu. Hodnota objemového zlomku se
vyjadřuje v procentech jako objemová procentualita (objemové procento)
V
ϕA (%) = A ⋅ 100 = ϕ A ⋅ 100
Vs

objemové procento % (v/v) = objem složky (ml) ve 100 ml roztoku

Vzájemný převod objemového zlomku na hmotnostní a naopak se provádí pomocí hustot

složky A a soustavy.

ρs ρs
ϕ A = wA ⋅ , resp. ϕ A (%) = wA(%) ⋅
ρA ρA

8
c) V praxi se ještě užívá pro vyjadřování obsahu velmi zředěných roztoků hmotnostně
objemové procento = hmotnost složky (g) ve 100 ml roztoku.

d) Molární (látkový zlomek) xA - udává poměr látkového množství složky A (mol)

k celkovému látkovému množství soustavy (mol)
(v biochemické praxi se však běžně nepoužívá)
n
xA = A
ns

Koncentrace
Koncentrace vyjadřuje množství složky v objemu, obvykle v 1 litru (1 dm3) roztoku.
a) Hmotnostní koncentrace cg - udává poměr hmotnosti mA složky A k celkovému objemu
roztoku Vs, nejčastěji se vyjadřuje počtem gramů látky v 1 litru roztoku.
m
cg = A jednotka g l-1 nebo g dm-3
Vs

b) Látková koncentrace c - vyjadřuje poměr látkového množství nA složky A

(vyjádřeného v molech) k celkovému objemu soustavy Vs .

nA mA
c = = jednotka mol l-1 nebo mol dm-3
Vs M A ⋅ Vs

kde MA je molární hmotnost látky A (g mol-1) a mA je hmotnost látky A (g).

Převod látkové koncentrace cA na hmotnostní zlomek wA (hmotnostní procentualita):

Je-li složení roztoku vyjádřeno látkovou koncentrací, lze hmotnostní zlomek vypočítat ze
vztahu
c ⋅ MA c ⋅ MA
wA = A ; wA(%) = A . 100
Vs ⋅ ρ A Vs ⋅ ρ A

cA ………. látková koncentrace látky A (mol l-l)

ρA …….. hustota roztoku - udává hmotnost jednotkového objemu roztoku (nejčastěji
vyjádřená g ml-1)
MA ……... molární hmotnost látky A (g mol-1)
wA, wA(%) … hmotnostní zlomek; hmotnostní procentualita látky A v roztoku
Vs …….. objem roztoku (v mililitrech)

Jednotka látkové koncentrace má rozměr mol dm-3 , resp. mol l-1. Lze používat i zlomky
mmol l-1, µmol l-1. Roztoky např. 0,1 mol v litru roztoku lze zapsat 0,1 mol dm-3 a označit
jako 0,1M roztok. Symbol M lze použít jen tehdy, je-li uveden chemický vzorec např.
0,1M-HCl.
Roztok o koncentraci 2 mol l-1 NaOH (2M-NaOH) obsahuje 2 mol NaOH v l litru roztoku
(MNaOH = 40 g mol-1), t.j. 2 ⋅ 40 g NaOH v 1 litru roztoku = 80 g v 1 litru roztoku.

9
Ředění a směšování roztoků
Složení roztoku lze upravovat (měnit) buď přidáním roztoku rozpuštěné látky nebo
přídavkem rozpouštědla. Přitom se mění obsah rozpuštěné látky.

Směšování roztoků:
Při smíchání dvou roztoků o známých hmotnostech m1, m2 a hmotnostních zlomcích w1, w2
(nebo procentech) se používá směšovací rovnice (látková bilance):

m1 ⋅ w1 + m2 ⋅ w2 = (m1 + m2) ⋅ w3,

m1, m2 ... hmotnost roztoků (1) a (2)

w1, w2 ... hmotnostní zlomky roztoků (1) a (2)
w3 ... hmotnostní zlomek výsledného roztoku

resp. při známých objemech V a koncentracích c, platí pouze pro zředěné roztoky
(aditivnost objemů)

V1 ⋅ c1 + V2 ⋅ c2 = (V1 + V2) ⋅ c3

c1, c2 ... koncentrace roztoků (1) a (2)

c3 ... výsledná koncentrace roztoku
V1, V2 ... objemy roztoků (1) a (2)

Ředění roztoků:
Je-li jeden roztok čisté rozpouštědlo, pak w2 = 0, c2 = 0 a platí vztah

m1 ⋅ w1 = (m1 + m2) ⋅ w3
resp.
V1 ⋅ c1 = (V1 + V2) ⋅ c3
platí pouze pro zředěné roztoky (aditivnost objemů)

Ředění roztoků rozpouštědlem lze provést na základě rovnosti látkového množství dané
složky v různých objemech
V1 ⋅ c1 = V2 ⋅ c2
kde V1 , V2 jsou objemy roztoků před a po ředění, c1, c2 látková koncentrace rozpuštěné
látky před a po ředění.

Zahušťování roztoků:
Při přídavku čisté látky k roztoku w2 = 1 nebo w2 (%) = 100 a tedy platí vztah
m1 ⋅ w1 + m2 ⋅ 1 = (m1 + m2) ⋅ w3
m1 ⋅ w1 (%) + m2 ⋅ 100 = (m1 + m2) ⋅ w3 (%)
Při vyjádření látkové bilance pomocí c a V nezbývá než V2 ⋅ c2 vyjádřit jako n2
V1 ⋅ c1 + n2 = V1 ⋅ c3

Při vyšších koncentracích roztoků (c > 0,01 mol l-1) se více uplatňují interakce mezi
ionty v roztoku. V důsledku toho se snižuje pohyblivost iontů a tím i jeho vodivost a
některé další veličiny. Skutečné chování pak přesněji než koncentrace vyjadřuje aktivita

10
iontů, která se rovná součinu koncentrace roztoku a aktivitního koeficientu fc (a = c ⋅ fc).
Pro velmi zředěné roztoky se hodnota fc blíží 1 a hodnota aktivity se prakticky neliší od
koncentrace roztoku.
Při výpočtech v praktických cvičeních rozdíl mezi koncentrací a aktivitou pro jednoduchost
výpočtu zanedbáváme, převážně se jedná o zředěné roztoky.

Upozornění: Termín koncentrace se nyní podle mezinárodní nomenklatury doporučuje jen

pro označení složky v objemu 1 dm3 (1 litr) – mol dm-3 (mol l-1), g dm-3 (g l-1). Vyjadřuje-li
se složení roztoků zlomkem např. hmotnostním, jedná se pak o obsah.
Obsah minerálních kyselin je vyjadřován na etiketách v hmotnostní procentualitě i když
bývá označena jen symbolem %.

Řešené příklady:
Příklad 1.
20 g sacharosy je rozpuštěno v 230 g vody. Vypočítejte hmotnostní procentualitu wA(%)
sacharosy v roztoku .
Řešení: Celková hmotnost roztoku ms = 20 + 230 = 250 g
úvahou: 20 g sacharosy ....................... 250 g roztoku
x g sacharosy ....................... 100 g roztoku

20 ⋅ 100
x= = 8
250
mA 20
dle vztahu: wA(%) = ⋅ 100 = ⋅ 100 = 8
ms 250

Hmotnostní procentualita sacharosy v roztoku je 8 %.

Příklad 2.
Vypočítejte, kolik gramů chloridu sodného a jaký objem (ml) vody je zapotřebí k přípravě
250 g roztoku o složení w(NaCl) = 5 % (m/m).
Hustota vody je 1 g ml-1
Řešení:
úvahou:
5 % (m/m) = 5 g NaCl....................... 100 g
x g NaCl ....................... 250 g
5 ⋅ 250
x= = 12,5 g NaCl
100

dle vztahu:
mA = wA(%) ⋅ ms ⋅ 0,01 = 5 ⋅ 250 ⋅ 0,01 = 12,5 g NaCl m(H2O) = 250 - 12,5 = 237,5 g

K přípravě roztoku je zapotřebí 12,5 g NaCl a 237,5 ml vody.

11
Příklad 3.
Vypočítejte, kolik gramů glukosy se vyloučí za den močí (denní odpad glukosy močí),
jestliže byly během 24 hodin provedeny 2 sběry moči, u nichž byl stanoven obsah glukosy:
první sběr (za 12 hodin) o objemu 850 ml obsahoval 3,2 % glukosy, 2. sběr (za 12 hodin)
o objemu 780 ml obsahoval 1,5 % glukosy.
hustota moči je 1,0 g ml-1
Řešení:
hmotnost glukosy v 1. sběru:
3,2 g glukosy ....................... 100 g = 100 ml
x g glukosy ....................... 850 ml

3,2 ⋅ 850
x = = 27,2 g glukosy
100

hmotnost glukosy v 2. sběru:

1,5 g glukosy ....................... 100 g = 100 ml
x g glukosy ....................... 780 ml

1,5 ⋅ 780
x = = 11,7 g glukosy
100
diuréza (objem vyloučené moči za den): 850 + 780 = 1630 ml moči
denní odpad glukosy: 27,2 + 11,7 = 38,9 g glukosy

Za den se močí vyloučilo 38,9 g glukosy.

Příklad 4.
Vypočítejte hmotnost (g) hydroxidu sodného, která je zapotřebí k přípravě 200 ml roztoku
o hmotnostní procentualitě w(NaOH) = 14 % (m/m).
hustota ρ 14%ního roztoku NaOH = 1,1530 g ml-1

Řešení:
úvahou: celková hmotnost roztoku NaOH: m = V ⋅ ρ = 200 ⋅ 1,153 = 230,6 g
14 g NaOH ....................…. ve 100 g roztoku
x g NaOH ........................ v 230,6 g roztoku
14 ⋅ 230,6
x = = 32,28 g NaOH
100
dle vztahu: mA = wA ⋅ ρs ⋅ Vs = 0,14 ⋅ 1,153 ⋅ 200 = 32,28 g NaOH, nebo
mA = wA(%) ⋅ ms ⋅ 0,01 = 14 ⋅ 230,6 ⋅ 0,01 = 32,28 g NaOH

K přípravě uvedeného roztoku je třeba 32,28 g NaOH.

Příklad 5.
Objem 300 ml roztoku obsahuje 180 ml absolutního ethanolu.Vypočítejte objemový a
hmotnostní procentuální zlomek roztoku.
Řešení:

12
úvahou:
VA 180
objemové složení: ϕA = = = 0,6
Vs 300
hmotnostní složení:
hustoty ethanolu (tabelovány): ρ100% = 0,7893 g ml-1 ρ60% = 0,9094 g ml-1
ρ 0,7893
wA = ϕ A ⋅ A = 0,60 ⋅ = 0,5208
ρs 0,9094
wA(%) = 0,5208 ⋅ 100 = 52,08

dle vztahu:
ms = Vs ⋅ ρ60 = 300 ⋅ 0,9094 = 272,82
mA = VA ⋅ ρ100 = 180 ⋅ 0,7893 = 142,074
m
wA = A = 0,5208 wA(%) = 52,08
ms

Objemový zlomek ϕ A ethanolu v roztoku je 60 % (v/v) a hmotnostní zlomek wA ethanolu

v roztoku je 52,08 % (m/m).

Příklad 6.
20 g pentahydrátu thiosíranu sodného bylo rozpuštěno ve 100 ml vody. Vyjádřete složení
roztoku hmotnostním zlomkem (hmotnostní procentualitou).
Mr (Na2S2O3) =158,17 , Mr (Na2S2O3.5H2O) = 248,17, hustota vody je 1 g ml-1
Řešení:
Pokud není výslovně uvedeno, je složení roztoků vzniklých rozpuštěním hydrátů solí
vyjádřeno vždy obsahem bezvodé sloučeniny.
Hmotnost 20 g pentahydrátu přepočítáme na bezvodý thiosíran sodný

158,17 g Na2S2O3 ....................... 248,17 g Na2S2O3.5H2O

x g Na2S2O3 ....................... 20 g Na2S2O3.5H2O

20 ⋅ 158,17
x = = 12,74 g Na2S2O3
248,17
celková hmotnost roztoku: 20 + 100 = 120 g

hmotnostní procentualita:
m 12,74
wA(%) = A ⋅ 100 = ⋅ 100 = 10,62 % (m/m)
ms 120

Složení roztoku thiosíranu sodného vyjádřené hmotnostní procentualitou je 10,62 % (m/m).

13
Příklad 7.
Vypočítejte objem (ml) roztoku uhličitanu sodného o hmotnostní procentualitě
w(Na2CO3) = 16 % (m/m), v němž je přítomno 5 g sodíku.
Mr(Na2CO3) = 106, Mr(Na) = 23 ρ16% = 1,17 g ml-1
Řešení:
úvahou: hmotnost Na2CO3 obsahující 5 g sodíku
106 g Na2CO3 ....................... 46 g Na
x g Na2CO3 ....................... 5 g Na
5 ⋅ 106
x = = 11,52 g Na2CO3
46
hmotnost roztoku o w(Na2CO3) = 16 % (m/m)
16 g Na2CO3 ....................... 100 g roztoku
11,52 g Na2CO3 ....................... x g roztoku
11,52 ⋅ 100
x = = 72 g roztoku
16
mA 11,52
dle vztahu: ms = ⋅ 100 = ⋅ 100 = 72 g roztoku
wA 16

objem roztoku o w(Na2CO3) = 16 % (m/m)

m 72
V= = = 61,55 ml roztoku o w(Na2CO3) = 16 % (m/m)
ρ 1,17

Objem 16%ního roztoku Na2CO3 je 61,55 ml.

Příklad 8.
Vypočítejte, kolik gramů alaninu obsahuje 150 ml roztoku o látkové koncentraci 0,2 mol l-1
alaninu.
Mr(alanin) = 89

Řešení:
úvahou:
1 mol alaninu ....................... 89 g
0,2 mol alaninu ....................... x g
0,2 ⋅ 89
x= = 17, 8 g alaninu
1

1 litr roztoku ....................... 17,8 g alaninu

0,15 litru roztoku .................... x g alaninu
17,8 ⋅ 0, 15
x = = 2,67 g alaninu
1

dle vztahu: mA = c · MA ⋅ V = 0,2 ⋅ 89 ⋅ 0,15 = 2,67 g

V 150 ml roztoku o koncentraci 0,2 mol l-1 alaninu je obsaženo 2,67 g alaninu.

14
Příklad 9.
Vypočítejte, kolik gramů CuSO4.5H2O je zapotřebí k přípravě: a) 40 g roztoku o
hmotnostní procentualitě wA(%)(CuSO4) = 12 % , b) 250 ml roztoku o látkové koncentraci
síranu měďnatého c(CuSO4) = 0,1 mol l-1 .
Mr (CuSO4) = 159,6; Mr (CuSO4.5H2O) = 249,7
Řešení:
a) úvahou: dle vztahu:
wA (%) ⋅ ms 12 ⋅ 40
12 g CuSO4.....................100 g roztoku mA = = = 4,8 g CuSO4
100 100
x g CuSO4..................... 40 g roztoku
12 ⋅ 40
x = = 4,8 g CuSO4
100

249,7 g CuSO4.5H2O ....................... 159,6 g CuSO4

x g CuSO4.5H2O ....................... 4,8 g CuSO4
4,8 ⋅ 249,7
x= = 7,5 g CuSO4.5H2O
159,6

Pro přípravu 12% (m/m) roztoku CuSO4 o hmotnosti 40 g je třeba navážit 7,5 g
CuSO4.5H2O.

b) úvahou: 1 mol CuSO4.5 H2O odpovídá 249,7 g

0,1 mol CuSO4.5 H2O ............... 24,97 g
0,1 mol CuSO4.5 H2O = 24,97 g je obsaženo v 1 l
x g .................. v 0,25 l
0,25 ⋅ 24,97
x= = 6,24 g CuSO4.5H2O
1

dle vztahu: mA = c ⋅ MA ⋅ Vs = 0,1 ⋅ 249,7 ⋅ 0,250 = 6,24 g CuSO4.5 H2O

K přípravě 250 ml roztoku o koncentraci 0,l mol l-1 je třeba 6,24 g CuSO4.5H2O.

Příklad 10.
V 100 µl krevního séra bylo zjištěno 0,012 mg močové kyseliny. Vypočítejte její látkovou
koncentraci (µmol l-1).
Mr(močová kyselina) = 168
Řešení:
úvahou: 0,012 mg = 1,2 ⋅ 10-5 g , 100 µl = 1 ⋅ 10-4 l
1,2 ⋅ 10-5 g močové kyseliny ....................... 1 ⋅ 10-4 l séra
x g močové kyseliny ....................... 1 l séra
1,2 ⋅ 10-5 ⋅ 1
x= = 0,12 g
1 ⋅ 10- 4

15
 l mol močové kyseliny ....................... 168 g
x mol močové kyseliny ....................... 0,12 g
0,12 ⋅ 1
x= = 7,143 ⋅ 10-4 mol tj. c = 7,143 ⋅ 10-4 mol l-1 = 714,3 µmol l-1
168

dle vztahu:
mA 1,2 ⋅ 10-5
c= = = 7,143 ⋅ 10-4 mol l-1 = 714,3 µmol l-1
M A ⋅ Vs 168 ⋅ 1 ⋅ 10 -4

Látková koncentrace močové kyseliny v séru je 714,3 µmol l-1 .

Příklad 11.
Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) roztoku kyseliny chlorovodíkové o hmotnostní
procentualitě w(HCl) = 20 % (m/m).
Hustota 20%ní (m/m) HCl = 1,1 g ml-1, Mr(HCl) = 36,5
Řešení:
úvahou:
20%ní (m/m) HCl t.j. 20 g HCl ve 100 g roztoku
m 100
objem 100 g 20%ní (m/m) HCl V = = = 90,91 ml
ρ 1,1
20 g HCl ....................... 90,91 ml roztoku
x g HCl ....................... 1000 ml roztoku
20 ⋅ 1000
x = = 220 g HCl
90,91

1 mol HCl ....................... 36,5 g HCl

x mol HCl ...................... 220,0 g HCl
220 ⋅ 1
x = = 6,03 mol HCl v 1 000 ml roztoku
36,5

dle vztahu:
( wA ) % ⋅ ρ Α ⋅ 10 20 ⋅ 1,1 ⋅ 10
c = = = 6,03 mol l-1 .
M A ⋅ Vs 36,5 ⋅ 1
Látková koncentrace roztoku HCl je 6,03 mol l-1.

Příklad 12.
Vypočítejte hmotnostní procentualitu w%(NaOH) roztoku 18M-NaOH.
Hustota 18M-NaOH = 1,505 g ml-1, Mr(NaOH) = 40
Řešení:
úvahou:
18 mol NaOH …… 1 l tj. 1000 ml
mNaOH = nNaOH ⋅ Mr = 18 ⋅ 40 = 720 g
mroztoku = ρ ⋅ V = 1,505 ⋅ 1000 = 1505 g

16
 mNaOH 720
w%(NaOH) = ⋅ 100 = ⋅ 100 = 47,84 % (m/m)
mroztoku 1505

cA ⋅ M A
dle vztahu wA(%) = · 100
Vs ⋅ ρ A

18 ⋅ 40
wA(%) = ⋅ 100 = 47,84 %
1000 ⋅ 1,505

Hmotnostní procentualita w(NaOH) je 47,84 % .

Příklad 13.
Vypočítejte a) hmotnostní procentualitu w% (K) draslíku v moči a b) látkovou koncentraci
(mmol.l-1) draslíku v moči, jestliže pacient vyloučil za den 1600 ml moči obsahující 190
mmol draslíku.
hustota moči je 1 g ml-1, Mr(K) = 39
Řešení:
Moč obsahuje 190 mmol draslíku, t.j. 190 ⋅ 39 = 7410 mg draslíku K+ v 1,6 l roztoku
1600 ml moči = 1,6 l moči = 1600 g moči 7410 mg draslíku = 7,41 g draslíku

a) hmotnostní procentualita
úvahou:
7,41 g draslíku ....................... 1600 g moči
x g draslíku ....................... 100 g moči
7,41⋅ 100
x= = 0,46 g draslíku = 0,46 %
1600
dle vztahu:
m 7,41⋅ 100
wA(%) = A ⋅ 100 = = 0,46 %
ms 1600
Hmotnostní procentualita draslíku v moči je 0,46 %.

b) látková koncentrace
úvahou:
7410 mg draslíku ....................... 1,6 l moči
x mg draslíku ....................... 1 l moči
7410 ⋅ 1
x= = 4631 mg draslíku
1,6

1 mmol ....................... 39 mg draslíku

x mmol ....................... 4631 mg draslíku
4631⋅ 1
x= = 118,75 mmol draslíku v 1 litru
39
dle vztahu:

17
 mA 7410
c= = = 118,75 mmol l-1 draslíku
M A ⋅Vs 39 ⋅ 1,6

Látková koncentrace draslíku v moči je 118,75 mmol l-1.

Příklad 14.
V 600 gramech vodného roztoku methanolu je obsaženo 63,5 g CH3OH.
Složení tohoto roztoku vyjádřete: a) hmotnostní procentualitou
b) objemovou procentualitou
c) látkovou koncentrací CH3OH (mol l-1).
Mr(CH3OH) = 32, hustota roztoku ρ = 0,9808 g mol-1, hustota CH3OH ρ100% = 0,7917 g
ml-1

Řešení :
a) hmotnostní procentualita
úvahou:
63,5 g CH3OH ....................... 600 g roztoku
x g CH3OH ....................... 100 g roztoku
100 ⋅ 63,5
x = = 10,58 g CH3OH = 10,58 %
600

63,5
dle vztahu: wA(%) = ⋅ 100 = 10,58 %
600

Vodný roztok methanolu obsahuje 10,58 % (m/m) CH3OH.

b) objemová procentualita ϕA(%)

m 600
objem roztoku V = = = 611,7 ml
ρ 0,9808
m 63,5
objem methanolu V = = = 80,2 ml
ρ 0,7917
úvahou:
80,2 ml CH3OH ....................... 611,7 ml roztoku
x ml CH3OH ....................... 100 ml roztoku
100 ⋅ 80,2
x= = 13,11 ml CH3OH
611,7
V 80,2
dle vztahu : ϕA(%) = A ⋅ 100 = ⋅ 100 = 13,11 % (v/v)
Vs 611,7

Vodný roztok obsahuje 13,11 % (v/v) CH3OH .

18
c) látková koncentrace
úvahou:
63,5 g CH3OH ....................... 611,7 ml roztoku
x g CH3OH ....................... 1000 ml roztoku
63,5 ⋅ 1000
x= = 103,81 g CH3OH
611,7

počet mol v l litru roztoku:

l mol CH3OH ........................ 32 g
x mol CH3OH .................….. 103,81 g
103,81 ⋅ 1
x = = 3,24 mol
32
mA 63,5
dle vztahu: c = = = 3,24 mol l-1
M A ⋅ Vs 32 ⋅ 0,6117

Vodný roztok methanolu má látkovou koncentraci 3,24 mol l-1.

Příklad 15.
Připravte 250 g 7%ního (m/m) roztoku KMnO4 smícháním roztoků o obsahu w(KMnO4) =
= 10 % (m/m) a w(KMnO4) = 5 % (m/m).
Řešení:
hmotnostní bilance
m1 + m2 = 250 g, tedy m1 = 250 - m2
w1 = 10 % (m/m) w2 = 5 % (m/m) w3 = 7 % (m/m)
m1 ⋅ w1 + m2 ⋅ w2 = (m1 + m2) ⋅ w3
(250 - m2) ⋅ 10 + m2 ⋅ 5 = 250 ⋅ 7
2500 – 10 ⋅ m2 + 5 ⋅ m2 = 1750
2500 – 5 ⋅ m2 = 1750
2500 − 1750
m2 =
5
m2 = 150 g roztoku 5 % (m/m)

m1 = 250 - m2 = 250 - 150 = 100 g roztoku 10 % (m/m)

Pro přípravu 250 g 7%ního roztoku KMnO4 se smíchá 100 g 10%ního roztoku a 150 g
5%ního roztoku manganistanu draselného.

Příklad 16. Určete hmotnostní procentualitu NaCl roztoku, který vznikl smícháním 150 g
roztoku w(NaCl) = 8 % (m/m) a 200 g vody.
Řešení:
úvahou:
8% (m/m) NaCl t.j. 8 g NaCl ....................... 100 g roztoku
x g NaCl ....................... 150 g roztoku
8 ⋅ 150
x= = 12 g
100

19
Celkové množství roztoku = 200 + 150 = 350 g

12 g NaCl ....................... 350 g roztoku

x g NaCl ....................... 100 g roztoku
12
x = ⋅ 100 = 3,43 g NaCl = 3,43 % (m/m)
350

dle vztahu: hmotnostní bilance

m1 ⋅ w1 = (m1 + m2) ⋅ w3
m1 = 150 g, w1 = 8 % (m/m), m2 = 200 g
150 ⋅ 8 = (150 + 200) ⋅ w3
w3 = 3,43

Hmotnostní procentualita roztoku w(NaCl) je 3,43 % (m/m).

Příklad 17.
Vypočítejte, kolik ml 96%ní (m/m) kyseliny sírové je třeba k přípravě l litru 38%ní
(m/m) kyseliny sírové.
Hustota 38%ní (m/m) H2SO4 = 1,285 g ml-1, hustota 96%ní (m/m) H2SO4 = 1,835 g ml-1
Řešení:
výpočet hmotnosti H2SO4
celková hmotnost l litru 38%ní (m/m) H2SO4 = 1000 ⋅ 1,285 = 1285 g
úvahou: 38 g H2SO4 ....................... 100 g roztoku
x g H2SO4 ....................... 1285 g roztoku
38 ⋅ 1285
x = = 488,3 g H2SO4 (100%ní)
100

dle vztahu: mA = (wA)% ⋅ ms ⋅ 01 = 38 ⋅ 1285 ⋅ 0,01 = 488,3 g H2SO4 (100%ní)

Dále lze použít dva postupy výpočtu:

a) Přímá úměra
Potřebujeme takové množství 96%ní H2SO4, v němž je obsaženo 488,3 g H2SO4:
100 g roztoku ...................... 96 g H2SO4
x g roztoku ....................... 488,3 g H2SO4
488,3 ⋅ 100
x = = 508,6 g roztoku 96%ní H2SO4
96

b) Nepřímou úměrou převedeme potřebné množství 100%ní H2SO4 na 96%ní H2SO4:

488,3 g H2SO4 ...................... 100 %
x g H2SO4 ....................... 96 %
488,3 ⋅ 100
x= = 508,6 g roztoku 96%ní H2SO4
96

20
 m 508,6
Objem 96%ní kyseliny sírové V = = = 277,2 ml
ρ 1,835

K přípravě 1000 ml 38%ní (m/m) kyseliny sírové je zapotřebí objem 277,2 ml 96%ní
H2SO4, který se doplní vodou do 1000 ml celkového objemu.

Příklad 18.
Vypočítejte, kolik ml roztoku kyseliny sírové o w(H2SO4) = 96 % (m/m) je třeba
k přípravě 500 ml roztoku o c(H2SO4) = 0,1 mol l-1.
Mr(H2SO4) = 98, hustota 96%ní (m/m) H2SO4 = 1,835 g ml-1
Řešení:

a) postup výpočtu
výpočet hmotnosti H2SO4 v 500 ml 0,1M-H2SO4
úvahou:
1 mol H2SO4 ....................... 98 g
0,1 mol H2SO4 ....................... x g
0,1 ⋅ 98
x= = 9,8 g H2SO4
1

1 litr roztoku ....................... 9,8 g H2SO4

0,5 litru roztoku ...............…… x g H2SO4
9,8 ⋅ 0,5
x = = 4,9 g H2SO4
1

dle vztahu: mA = c ⋅ MA ⋅ V = 0,1 ⋅ 98 ⋅ 0,5 = 4,9 g H2SO4

výpočet hmotnosti 96%ního (m/m) roztoku H2SO4

úvahou:
96 g H2SO4 ....................... 100 g roztoku
4,9 g H2SO4 ....................... x g roztoku
4,9 ⋅ 100
x = = 5,1 g roztoku H2SO4
96

mA 4,9
dle vztahu: ms = ⋅ 100 = ⋅ 100 = 5,1 g 96%ního (m/m) roztoku H2SO4
w 96
m 5,1
Objem 96%ní kyseliny sírové V = = = 2,78 ml
ρ 1,835

b) postup výpočtu

převod obsahu H2SO4 na látkovou koncentraci

úvahou:
96%ní H2SO4 tj. 96 g H2SO4 ………. 100 g roztoku

21
 m 100
Objem (ml ) roztoku 96%ní H2SO4 V = = = 54,49 ml = 0,05449 l
ρ 1,835

m 96
c (96%ní H2SO4) = = = 17,98 mol l-3
V ⋅ M r 0,05449 ⋅ 98

dle vztahu:

wA (%) ⋅ ρA ⋅ 10 96 ⋅ 1,835 ⋅ 10
= = 17,98 mol l-3
Mr ⋅ VA 98 ⋅ 1

Výpočet objemu roztoku 96%ní H2SO4

V1 ⋅ c1 = (V1 + V2) ⋅ c3
V1 ⋅ 17,98 = 500 ⋅ 0,1
V1 = 2,78 ml

Pro přípravu roztoku je zapotřebí 2,78 ml roztoku kyseliny sírové o w(H2SO4) = 96 %.

Příklad 19.
Vypočítejte objem vody (ml), který se musí přidat k 150 ml roztoku močoviny
o koncentraci 2 mol l-1, aby vznikl roztok o koncentraci močoviny c = 0,1 mol l-1.
Řešení:
a) úvahou:
2 mol močoviny ……….. 1 l roztoku (původní)
x mol močoviny ……….. 0,15 l
0,15 ⋅ 2
= 0,3 mol močoviny
1
1 l roztoku (zředěný) ……… 0,1 mol močoviny
x l roztoku ………………… 0,3 mol močoviny
0,3 ⋅ 1
= 3 l roztoku (zředěný)
0,1
objem vody: 3 – 0,15 = 2,85 l = 2 850 ml

b) dle vztahu:
V1 = 150 ml, c1 = 2 mol l-1, c3 = 0,1 mol l-1, V2 = ?
V1 ⋅ c1 = (V1 + V2) ⋅ c3
150 ⋅ 2 = (150 + V2) ⋅ 0,1
V2 = 2850 ml H2O

K 150 ml roztoku močoviny o koncentraci 2 mol l-1 se musí přidat 2850 ml vody, abychom
získali roztok o koncentraci 0,1 mol l-1.

22
Příklad 20.
Vypočítejte objem (ml) peroxidu vodíku o látkové koncentraci c = 11,82 mol l-1, který je
zapotřebí k přípravě 250 ml roztoku peroxidu vodíku o w(H2O2) = 3 % (m/m).
Hustota roztoku 11,82M-H2O2 = 1,340 g ml-1 , hustota 3%ního roztoku H2O2 = 1,084 g ml-1
Řešení:
dle vztahu:
převod koncentrace c na obsah w
c ⋅ M A ⋅ 100 11,82 ⋅ 34 ⋅ 100
(w)% = = = 30 %
ρ A ⋅ Vs ⋅ 1000 1,34 ⋅ 1 ⋅ 1000
hmotnost 3%ního peroxidu vodíku: m = ρ ⋅ V = 1,084 ⋅ 250 = 271 g tj. (m1 + m2)
výpočet hmotnosti a objemu 11,82M-H2O2 (30%ní (m/m) H2O2):
m1 + m2 = 271, w1 = 30, w3 = 3
m1 ⋅ w1 = (m1 + m2) ⋅ w3
30 ⋅ m1 = 271 ⋅ 3
m 27,1
m1 = 27,1 g V= = = 20,22 ml 30%ní (m/m) H2O2
ρ 1,340

K přípravě 3%ního (m/m) roztoku je zapotřebí objem 20,22 ml roztoku 11,82M-H2O2, který
se doplní vodou do 250 ml celkového objemu.

Příklad 21.
K objemu 100 µl moči byl přidán 1 ml vody a ve zředěné moči byla stanovena koncentrace
glukosy c = 5,4 mmol l-1. Vypočítejte a) látkovou koncentraci glukosy a b) hmotnostní
procentualitu glukosy v původní moči.
Mr(glukosa) = 180, hustota moči je 1 g ml-1
a) V1 = 0,1 ml c1 = ? V2 = 1 ml c3 = 5,4 mmol l-1
V1 ⋅ c1 = (V1 + V2) ⋅ c3
0,1 ⋅ c1 = (0,1 + 1) ⋅ 5,4
c1 = 59,4 mmol l-1
Látková koncentrace glukosy v moči je 59,4 mmol l-1

b) mA = c ⋅ Vs ⋅ Mr = 0,0594 ⋅ 0,1 ⋅ 180 = 1,07 g ve 100 ml moči tj. 1,07 %

Moč obsahuje 1,07 % glukosy.

Další příklady k řešení:

22. Vypočítejte, kolik gramů salicylové kyseliny a jaký objem vody (ml) je zapotřebí
k přípravě 350 g roztoku salicylové kyseliny o w(salicylová kyselina) = 5 % (m/m).
Hustota vody je 1 g ml-1
(17,5 g salicylové kyseliny a 332,5 ml vody)

23. Vypočítejte, kolik gramů Glauberovy soli Na2SO4.10H2O je nutno vzít k přípravě
250 g roztoku o w(Na2SO4) = 8 % (m/m).
Mr(Na2SO4.10H2O) = 322, Mr(H2O) = 18
(Pozor! % (m/m) se počítají na roztok bezvodé látky)
(45,35 g Na2SO4.10H2O)

23
24. Vypočítejte denní odpad glukosy močí (vyloučená glukosa močí za 24 h) z níže
uvedených hodnot (hustota moči je 1 g ml-1):
čas (h) % glukosy v moči objem moči (ml)
6 - 12 1,6 500
12 - 18 2,8 800
18 - 02 1,3 600
02 - 06 1,1 400
(42,6 g glukosy za den)

25. Vypočítejte objem (ml) roztoku CaCl2 o hmotnostním procentuálním zlomku

w(CaCl2) = 8 % v němž je přítomen 1 g vápníku.
Mr(CaCl2) = 111, Mr(Ca) = 40; hustota roztoku je 1 g ml-1
(34,7 ml)

26. Vodný roztok fosforečnanu trisodného o hmotnosti 25 g obsahuje 540 mg sodíku.

Vypočítejte hmotnost (g) Na3PO4 a hmotnostní procentualitu w% (Na3PO4) roztoku.
Mr (Na3PO4) = 164, Mr (Na) = 23
(1,28 g; 5,13 %)

27. Vypočítejte hmotnost (g) síranu sodného ve 45 g vodného roztoku o hmotnostním zlomku
w(Na2SO4) = 8 % a hmotnost sodíku přítomného v uvedeném roztoku.
Mr (Na2SO4) = 142, Mr (Na) = 23
(3,6 g; 1,17 g)

28. Vypočítejte, kolik procent uhlíku, vodíku a kyslíku obsahuje glukosa.

Mr (H) = 1, Mr (O) = 16, Mr (C) = 12, Mr (glukosa) = 180
(40 % C; 6,67 % H; 53,33 % O)

29. Určete počet gramů čistého ethanolu v 250 ml roztoku o objemovém procentuálním
zlomku ϕ (ethanol) = 40 % (v/v).
Hustota 100% (v/v) ethanolu ρ = 0,7893 g ml-1
(78,9 g)

30. Hmotnost 620 mg dekahydrátu uhličitanu sodného bylo rozpuštěno v objemu 85 ml

roztoku. Vypočítejte hmotnostní procentualitu w% (m/m) Na2CO3 a látkovou koncentraci
c(mmol l-1) Na2CO3.
Mr (Na2CO3) = 106, Mr (Na2CO3⋅10 H2O) = 286; hustota roztoku Na2CO3 je 1 g ml-1
(0,27 %; 25,5 mmol l-1)

31. Doporučená denní dávka alkoholu je 30 g ethanolu. V jakém objemu (ml)

a) piva s obsahem ethanolu 4,5 % (v/v), b) vína s obsahem ethanolu 18 % (v/v) je toto
množství přítomné.
Hustota 100%ního (v/v) ethanolu je 0,7893 g ml-1
( a) 844,6 ml; b) 211 ml)

32. Vypočítejte, kolik g roztoku chloridu hořečnatého o w(MgCl2) = 7 % (m/m) je zapotřebí

přidat k 175 g 2 %ního (m/m) roztoku MgCl2, aby vznikl 5%ní (m/m) roztok MgCl2.
(265,5 g)

24
33. Smíchejte 140 ml roztoku w(KBr) = 2 %(m/m) a 60 ml roztoku w(KBr) = 5 % (m/m).
Jaký obsah KBr (wA)% má výsledný roztok ?
Hustota všech roztoků je 1,0 g ml-1
(2,9 % m/m)

34. Vypočítejte objem (ml) roztoku kyseliny dusičné o obsahu w(HNO3) = 30 %, který je
zapotřebí k přípravě 300 ml 5%ního (m/m) roztoku kyseliny dusičné.
Hustota 30%ní HNO3 = 1,1800 g ml-1, hustota 5%ní (m/m) HNO3 =1,0256 g ml-1
Mr(HNO3) = 63
(43,46 ml)

35. Kolik g tuhého KOH je třeba přidat ke 100 g 25%ního (m/m) roztoku KOH, aby vznikl
roztok o w(KOH) = 40 % (m/m) ?
(25 g)

36. Kolik gramů NaCl je zapotřebí k přípravě 200 ml fyziologického roztoku o koncentraci
c (NaCl) = 0,15 mol l-1 ?
Mr(NaCl) = 58
(1,74 g)

37. Vypočítejte hmotnostní koncentraci (g l-1) citronové kyseliny v roztoku, který obsahuje
4,5 g citronové kyseliny v 80 ml roztoku.
(56,25 g l-1)

38. Zjistěte, kolik mg glukosy je třeba pro přípravu 0,15 litru roztoku o koncentraci
glukosy c =12 mmol l-1 . Mr (glukosa) = 180
(324 g)

39. Vypočítejte látkovou koncentraci bilirubinu (µmol l-1) v krevním séru, jestliže je
v objemu 50 ml krevního séra přítomno 0,3 mg bilirubinu.
Mr(bilirubin) = 584,7
(10,26 µmol l-1)

40. Vypočítejte, kolik mg vápníku Ca2+ je obsaženo ve 2 ml krevního séra o koncentraci

c(Ca2+) = 2,5 mmol l-1.
Mr(Ca) = 40
(0,2 mg)

41. Zjistěte hmotnost (mg) močové kyseliny v 50 µl roztoku o koncentraci 357 µmol l-1.
Mr (močová kyselina) = 168
(0,003 mg)

42. Vypočítejte látkovou koncentraci kreatininu v moči (mmol l-1), jestliže pacient vyloučil za
den 1 500 ml moči, která obsahovala 2,625 g kreatininu.
Mr (kreatinin) = 113
(15,5 mmol l-1)

25
43. Vypočítejte látkovou koncentraci roztoku Na2CO3 o hmotnostní koncentraci 5,3 g l-1.
Mr(Na2CO3) = 106
(0,05 mol l-1)

44. Vypočítejte hmotnostní koncentraci (g l-1) roztoku šťavelové kyseliny (COOH)2,

jestliže její látková koncentrace je 0,01 mol l-1.
Mr(COOH)2 = 90
(0,9 g l-1)

45. Krevní sérum obsahuje 0,8 mg železnatých iontů Fe2+ v 1 litru. Vypočtěte látkovou
koncentraci Fe2+ v mmol l-1 a µmol l-1.
Mr (Fe) = 55,85
(0,0143 mmol l-1, 14,3 µmol l-1)

46. Kolik gramů Na2S2O3.5H2O je třeba k přípravě 250 ml roztoku 0,1M-Na2S2O3 ?

Mr(Na2S2O3) = 158, Mr(H2O) = 18
(6,2 g Na2S2O3.5H2O)

47. Vypočítejte, kolik ml roztoku siřičitanu sodného o c = 0,125 mol l-1 lze připravit z 3,5 g
heptahydrátu siřičitanu sodného. Jaký je hmotnostní zlomek w(Na2SO3) tohoto roztoku ?
Mr(Na2SO3.7H2O) = 252,15, Mr(H2O) = 18, hustota roztoku je 1 g ml-1
(111 ml ; 0,016)

48. Kolik miligramů chloridových iontů je obsaženo ve 4 ml roztoku 0,2M-CaCl2 ?

Mr(CaCl2) = 111, Mr(Cl) = 35,5
(56,8 mg)

49. Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) 60%ního roztoku kyseliny chloristé.
Mr(HClO4) = 100,5, hustota 60%ní (m/m) HClO4 = 1,539 g ml-1
(9,2 mol l-1)

50. Vypočítejte procentuální hmotnostní zlomek w%(H3PO4) roztoku kyseliny

trihydrogenfosforečné o látkové koncentraci c(H3PO4) = 10,9 mol l-1.
Hustota 10,9M-H3PO4 = 1,526 g ml-1, Mr(H3PO4) = 98
(70 %)

51. Vypočtěte látkovou koncentraci (mmol l-1) cholesterolu v krevním séru, je-li obsah
cholesterolu 200 mg/dl
Mr (cholesterol) = 386,7
(5,17 mmol l-1)

52. Vyjádřete glykémii (koncentraci glukosy v krevním séru) v mg/100 ml, jestliže
c(glukosa) = 16,22 mmol l-1.
Mr (glukosa) = 180
(292 mg/100 ml)

26
53. Vypočítejte látkovou koncentraci (mmol l-1) močoviny v moči, jestliže hmotnostní
procentualita močoviny v krevním séru w(močovina) = 2,7 % .
Mr(močovina) = 60; hustota moči ρ = 1,0 g ml-1
(450 mmol l-1)

54. Vypočítejte objem (ml) 38%ní (m/m) HCl, která je zapotřebí k přípravě 1 litru roztoku
HCl o koncentraci 2 mol l-1 .
Mr(HCl) = 36,5; hustota 38%ní (m/m) HCl ρ = 1,19 g ml-1
(161,5 ml)

55. Objem 2 ml roztoku CH3COOH o koncentraci 0,2 mol l-1 se doplní do 10 ml celkového
objemu. Jaká je výsledná látková koncentrace ?
Mr(CH3COOH) = 60
(0,04 mol l-1)

56. K 50 ml roztoku obsahujícího 8 g glycinu v 1 litru bylo přidáno 150 ml vody. Jakou
látkovou koncentraci (mol l-1) glycinu má výsledný roztok ?
Mr(glycin) = 75
(0,027 mol l-1)

57. Vypočítejte, kolik ml vody je třeba přidat ke 100 ml roztoku 1 mol l-1 laktosy, aby
vznikl roztok laktosy o koncentraci 0,05 mol l-1 ?
(1900 ml)

58. Vypočítejte objem roztoku HClO4 o c = 1 mol l-1 , který je třeba pro přípravu 200 ml
roztoku, který má hmotnostní koncentraci HClO4 cg = 20 g l-1.
Mr (HClO4) = 100
(40 ml roztoku 1M-HClO4)

59. Kolik ml roztoku chloridu draselného o hmotnostní koncentraci cg(KCl) = 100 g l-1 je
nutné přidat k 10 l roztoku KCl o látkové koncentraci 2,5 mmol l-1, aby výsledný
roztok měl látkovou koncentraci c(KCl) = 4,0 mmol l-1 ?
Mr (KCl) = 74,5
(11,5 ml )

60. V jakém poměru je třeba smíchat roztoky síranu sodného o látkových koncentracích
0,15 mol l-1 a 0,65 mol l-1, aby výsledná koncentrace roztoku byla 0,25 mol l-1 ?
(4:1)

27
3. IONTOVÁ SÍLA ROZTOKŮ

Iontová síla roztoků I je veličina umožňující srovnávání různých elektrolytů, je definována

vztahem
1
I = 2  ci ⋅ zi2
kde ci je látková koncentrace (mol l-1) jednotlivých iontů obsažených v roztoku, zi je
mocenství iontů.

Na iontové síle závisí acidobazické vlastnosti roztoků, (např. hodnota pKa, pH ústojných
roztoků), chování koloidů, tedy i bílkovin v roztoku, součin rozpustnosti málo rozpustných
sloučenin. Proto je požadavek určité hodnoty iontové síly podmínkou řady chemických
preparativních a analytických operací.

Příklad 1.
Vypočítejte iontovou sílu roztoků:
a) 0,5M-NaCl, b) 0,5M-MgCl2
Řešení:
a) NaCl → Na+ + Cl-
0,5M-NaCl: cNa+ = 0,5 mol l-1 z Na+ = 1
- -1
cCl = 0,5 mol l zCl- = 1

1 1 1 1
I =  ci ⋅ zi2 = (cNa+ ⋅ z2Na+ + cCl- ⋅ z2Cl- ) = (0,5 ⋅ 12 + 0,5 ⋅ 12) = ⋅ 1 = 0,5
2 2 2 2
-1
Iontová síla roztoku chloridu sodného je 0,5 mol l .

b) MgCl2 → Mg2+ + 2Cl-

0,5M-MgCl2: c Mg2+ = 0,5 mol l -1 z Mg2+ = 2

cCl - = 2 ⋅ 0,5 = 1 mol l-1 zCl - = 1

1 1 1 1
I=  ci ⋅ zi2 = (c Mg2+ ⋅ z2 Mg2+ + cCl- ⋅ z2Cl- ) = (0,5 ⋅ 22 + 1 ⋅ 12) = (2 + 1) = 1,5
2 2 2 2

Iontová síla 0,5M-MgCl2 je 1,5 mol l-1.

Další příklady k řešení

2. Za předpokladu úplné disociace vypočítejte iontovou sílu (mol l-1) těchto roztoků:
a) 0,1M-NaOH d) 0,02M-KH2PO4 f) 0,5M-Na2HPO4
b) 2M-H2SO4 e) 0,15M-CaCl2 g) 0,075M-CH3COONa
c) 0,025M-MgSO4
( a) 0,1 mol l-1; b) 6,0 mol l-1; c) 0,1 mol l-1; d) 0,02 mol l-1;
e) 0,45 mol l-1; f) 1,5 mol l-1; g) 0,075 mol l-1)

28
3. Určete iontovou sílu (mol l-1) v roztoku obsahujícím 5 mmol MgCl2 a 2,5 mmol MgSO4
v 1 litru.
(I = 0,025 mol l-1)

4. Kolik gramů pevného KCl je třeba přidat k roztoku 500 ml 0,05M-CH3COONa, aby
iontová síla roztoku činila 0,25 mol l-1 ?
Mr(KCl) = 74,56
(7,46 g)

5. Ke 100 ml 0,1 mol l-1 octové kyseliny bylo přidáno 33,3 ml 0,1M-NaOH. Vypočítejte:
a) pH vzniklého pufru
b) iontovou sílu (mol l-1) pufru (uvažujte kompletní disociaci octanu sodného a velmi
slabou disociaci octové kyseliny).
c) množství pevného KCl potřebného k nastavení iontové síly pufru 0,1 mol l-1
Mr(KCl) = 74,56
(pH = 4,4; I = 0,025 mol l-1; 0,743 g)

29
4. OSMOTICKÝ TLAK A OSMOTICKY ÚČINNÁ KONCENTRACE

Osmotický tlak je mírou mohutnosti osmózy, je to tlak potřebný k zabránění průniku

rozpouštědla do roztoku přes semipermeabilní membránu. Osmotický tlak π je přímo
úměrný počtu částic rozpuštěných látek a platí pro něj vztah odvozený van`t Hoffem

π = 1000RT (cA + cB + ...)

kde cA, cB jsou koncentrace osmoticky účinných částic (mol l-1); jednotka osmotického
tlaku π je pascal (Pa). V praktické medicíně je zavedeno společné vyjadřování koncentrací
všech osmoticky účinných součástí roztoku, tzv. osmoticky účinná koncentrace - osmolarita
(osmol l-1, jednotka je vztažena na litr roztoku) nebo osmolalita (osmol kg-1, jednotka je
vztažena na kilogram vody). Jestliže sérum obsahuje 93% vody, pak vztah mezi
osmolaritou a osmolalitou je definován vztahem:

osmol/litr séra ⋅ 100/93 = osmol/kilogram vody

Příklad 1.
Vypočítejte osmolaritu vodného roztoku 0,02M-K2SO4.
Řešení: K2SO4 → 2 K+ + SO42-
l litr vodného roztoku K2SO4 obsahuje 0,02 ⋅ 2 mol K+ + 0,02 mol SO42- tj. 0,06 mol iontů

nebo
K2SO4 → 2 K+ + SO42- 3 mol iontů
osmolarita (osmol l-1) = 3 ⋅ 0,02 mol = 0,06 osmol l-1

Osmolarita vodného roztoku 0,02M-K2SO4 je 0,06 osmol l-1.

Příklad 2.
Vypo čítejte osmotický tlak roztoku NaCl o látkové koncentraci 0,15 mol l-1 , jestliže
R = 8,314 J mol-1 K-1, T = 20 °C = 293 K.
Řešení:
π = 1000RT (cNa+ + cCl-)
π = 1000 ⋅ 8,314 ⋅ 293 ⋅ (0,15 + 0,15) = 7,31 ⋅ 105 Pa
Osmotický tlak roztoku 0,15M-NaCl je 7,31 ⋅ 105 Pa.

Další příklady k řešení

3. Vypočítejte osmolaritu 0,01M-Na2SO4 .

(0,03 osmol l-1)

4. Vypočítejte osmolaritu roztoku obsahujícího 2,86 g Na2CO3.10H2O ve 100 ml roztoku.

Mr(Na2CO3) = 106, Mr(H2O) = 18
(0,3 osmol l-1)

30
5. Vypočítejte osmolaritu roztoku obsahujícího 5 mmol dihydrogenfosforečnanu
draselného v 500 ml roztoku.
(0,02 osmol l-1)

6. Vypočítejte osmolaritu a osmolalitu roztoku vzniklého rozpuštěním 5 g NaCl a

10 g glukosy v 500 g vody.
Mr(glukosa) = 180, Mr(NaCl) = 58, hustota roztoku = 1 g ml-1
(0,443 osmol l-1 roztoku, 0,456 osmol kg-1 vody)

7. Vypočítejte osmolaritu směsi vzniklé smícháním 100 ml roztoku 0,2M-NaCl a 100 ml

roztoku 0,1M-K2 SO4 .
(0,35 osmol l-1)

8. Vypočítejte, jaký bude osmotický tlak roztoku, vzniklého rozpuštěním 6 g močoviny ve

2 litrech roztoku při 20 °C.
Mr(močovina) = 60, R = 8,314 J mol-1 K-1
(1,22 ⋅ l05 Pa)

9. Osmotický tlak lidské krevní plazmy je při 37 °C 0,78 MPa. Jaký podíl má na tomto
tlaku: a) glukosa (Mr = 180), je-li její koncentrace v plazmě zdravého člověka 80 mg
ve 100 ml, b) bílkovinná složka albumin (Mr = 69 000), když ho plazma obsahuje asi
40 g l-1 ?
( a) 1,14⋅104 Pa (1,5 %), b) 1,49⋅103 Pa (0,2 %) )

10. Vypočítejte molární hmotnost polymeru o koncentraci 200 g l-1 , který při 20 °C
vykazoval osmotický tlak 3,48 kPa.
R = 8,314 J mol-1 K-1

(140 000 g mol-1)

31
5. ROVNOVÁHA, ROVNOVÁŽNÁ KONSTANTA

Ve stechiometrických výpočtech předpokládáme, že reakce proběhne úplně, tj. se 100 %

výtěžkem. V uzavřených systémech reakce ovšem neprobíhají úplně, ale ustanovuje se
rovnováha mezi produkty a reaktanty. K rovnováze dochází od okamžiku, kdy poměr mezi
reaktanty a produkty dosáhne konstantní hodnoty (hodnoty, která se již dále nemění). pro
různé reakce se ustanoví různé rovnováhy. některé reakce se zdají být úplné nicméně
v uzavřeném systému je vždy přítomno nějaké, i když třeba zcela zanedbatelné, množství
reaktantů. Reakce se může zdát být „ukončena“ jakmile se ustanoví rovnováha, ale ve
skutečnosti reakce a zpětná reakce stále probíhají, ale stejnou rychlostí (princip dynamické
rovnováhy, anglicky steady state). Charakter rovnováhy se vyjadřuje hodnotou
rovnovážné konstanty K, což je poměr rovnovážných koncentrací produktů a reaktantů
umocněných stechiometrickými koeficienty. Vychází-li K z hodnot vyjádřených jako
koncentrace v mol l-1, symbol pro rovnováhu obsahuje c jako dolní index, tj. Kc.
Pro reakci aA + bB cC + dD je tedy rovnováha vyjádřena:

Kc =
[C] c [D] dkde: Kc je rovnovážná konstanta;
[A] a [B] b[A], [B], atd. jsou látkové koncentrace A, B, atd. po dosažení rovnováhy;
a, b, atd. jsou stechiometrické koeficienty.
Vysoká hodnota K tedy znamená, že jako výsledek reakce významně převažují produkty;
říkáme, že rovnováha je posunuta doprava. Obráceně, nízká hodnota znamená nízký
výtěžek, převažují reaktanty a rovnováhu označujeme jako posunutou doleva. Je velmi
důležité si uvědomit, že jediným faktorem, který může změnit K je změna teploty (a nikoli
změna koncentrace!).

Výraz pro reakční kvocient, Q, i když je podobný výrazu pro K, platí Q=

[C] c [D] d
pro jakékoli podmínky (včetně počátečních), a tedy nikoli pouze pro [A ] a [B] b
rovnováhu, jako K.
Q se používá k určení jakým směrem reakce proběhne, aby dosáhla rovnováhy. Jestliže
K > Q, reakce probíhá a reaktanty se přeměňují na produkty. Jestliže K < Q, probíhá zpětná
reakce a produkty se přeměňují na reaktanty. Jestiže Q = K , systém je v rovnováze a dále
se nemění.

Vliv změn teploty, tlaku a koncentrace na rovnováhu je určen Le Chatelierovým

principem, viz učebnice střední školy

Příklad 1.
Známe-li rovnovážnou konstantu, můžeme z výchozích koncentrací vypočítat koncentrace
po ustanovení rovnováhy (tzv. rovnovážné koncentrace).

Systém R P má Kc = 24 , výchozí koncentrace reaktantu R

c(R) = 0,85 mol l-1. Jaké jsou rovnovážné koncentrace R a P ?

32
Vyjádříme si situaci na začátku, dále změnu, která proběhne do ustanovení rovnováhy a
nakonec situaci v rovnováze (postup "start, změna, rovnováha"). Potom vypočítáme
rovnovážné koncentrace vyhovující danému K.

R P
-1
Start (výchozí): 0,85 mol l 0 mol l-1
Změna: -x mol l-1 +x mol l-1

Rovnováha: (0,85 – x) mol l-1 x mol l-1

x = 0,816 mol l-1

Z x se vypočítají rovnovážné koncentrace R a P:

[R] = (0,85 – 0,816) mol l-1 = 0,034 mol l-1 [P] = 0,816 mol l-1

Další příklady k řešení

2. Určete koncentrace produktů a reaktantů v reaktoru o objemu 3 l při teplotě 10 °C po

reakci 6 mol C2H6(g) se 6 mol Cl2(g). K této reakce při 10 °C je 0,10.

C2H6(g) + Cl2(g) C2H5Cl(s) + HCl(g)

(1,71 mol l-1 C2H6, 1,71 mol l-1 Cl2, 0,29 mol l-1 HCl)

3. Kc esterifikace octové kyseliny ethanolem je 4,0. Vypočítejte výtěžek esteru pro 1,0 mol
ethanolu reagujícího s 1,0 mol octové kyseliny.
(67 %)

4. Předpovězte vliv zvýšení teploty na následující rovnováhy. Vysvětlete.

a) 2SO2(g) + O2(g) 2SO3(g) ΔH° = -98 kJ mol-1
b) 4NH3(g) + 5O2(g) 4NO(g) + 6H2O(l) ΔH° = -908 kJ mol-1
c) CH4(g) + H2O(g) CO(g) + 3H2(g) ΔH° = +210 kJ mol-1

5. Předpovězte vliv zvýšení tlaku na následující rovnováhy. Vysvětlete.

a) CH4(g) + H2O(g) CO(g) + 3H2(g)
b) CO(g) + H2O(g) CO2(g) + H2 (g)
c) 2NO2(g) N2O4(g)

6. Ionizační konstanta octové kyseliny je Ka = 1,76 · 10-5. Vypočítejte rovnovážnou

koncentraci acetátových iontů v roztoku octové kyseliny o koncentraci: a) 1 mol l-1; b)
0,001 mol l-1; c) 0,000 001 mol l-1.

((a) 4,195 · 10-3 (bez kvadratické rovnice), 4,204 · 10-3 (s kvadratickou

rovnicí); b) 1,327 · 10-4 (bez kvadratické rovnice), 1,242 · 10-4 (s
kvadratickou rovnicí); c) 4,195 · 10-6 [!!! více než výchozí koncentrace
kyseliny! Znamenalo by to ionizační stupeň 4,195!] (bez kvadratické

33
 rovnice), 9,488 · 10-7 [zde je ionizační stupeň 0,945 !] (s kvadratickou
rovnicí); všechny výsledky jsou v mol l-1)

7. Rovnovážná konstanta enzymově katalyzované isomerizace dihydroxyacetonfosfátu na

glyceraldehydfosfát během glykolýzy je Kc = 0,044. Vypočítejte rovnovážné
koncentrace obou látek.
(vyjdeme-li z výchozí koncentrace např. 1 mol l-1
dihydroxyacetonfosfátu, v rovnováze bude 0,042 mol l-1
glyceraldehydfosfátu a 0,958 mol l-1 dihydroxyacetonfosfátu)

8. V průběhu enzymové fosforylace glukosy byly naměřeny následující koncentrace:

[glukosa] = 5 mmol l-1, [glukosa-6-fosfát] = 0,06 mmol l-1. Rovnovážná konstanta při
37 °C je Kc = 5,25. Vypočtěte poměr koncentrací ATP a ADP v rovnováze.
glukosa + ATP glukosa-6-fosfát + ADP
(1 : 438)

9. Rovnovážná konstanta enzymové isomerizace glukosa-6-fosfátu na fruktosa-6-fosfát

(reakce, která při glykolýze navazuje na reakci z předchozího příkladu) při 37 °C je
Kc = 0,51. V tabulce doplňte hodnoty reakčního kvocientu Q pro uvedené výchozí
koncentrace (v mmol l-1) a vyznačte směr reakce.
glukosa-6-fosfát fruktosa-6-fosfát

[glukosa-6-P] [fruktosa-6-P] Q směr reakce

25 50
50 50
100 51
200 50

výsledek:
[glukosa-6-P] [fruktosa-6-P] Q směr reakce

25 50 2 ←
50 50 1 ←
100 51 0,51 Q = K (rovnováha)
200 50 0,25 →

10. Uvažujte isomerizaci z příkladu 9. Jaké jsou rovnovážné koncentrace obou látek,
jestliže výchozí koncentrace glukosa-6-fosfátu je 100 mmol l-1?
([fruktosa-6-P] = 34 mmol l-1, [glukosa-6-P] = 66 mmol l-1)

Příklady 7-10 byly převzaty z Jiří Dostál: Lékařská chemie, Masarykova

univerzita v Brně, 2002.

34
6. SOUČIN ROZPUSTNOSTI

Rozpustnost soli je její koncentrace (nebo obsah) v nasyceném roztoku. Nejčastěji bývá
vyjadřována v mol l-1 roztoku (pro málo rozpustné sloučeniny) a v gram/100 g rozpouštědla
(pro dobře rozpustné sloučeniny). Rozpustnost málo rozpustných elektrolytů je dána
součinem rozpustnosti Ks, který vyjadřuje disociační rovnováhu heterogenního systému
(sraženina a její nasycený roztok). Součin rozpustnosti udává pro danou teplotu maximální
hodnotu, jakou může dosáhnout součin koncentrací iontů v roztoku. Například rozpouštění
Ag2S lze zapsat:
Ag2S (solid) Ag2S (v roztoku) 2Ag+ + S2-
s 2s s
(kde s je rozpustnost vyjádřená v mol l-1)
a charakterizovat konstantou nazývanou součin rozpustnosti Ks.
Ks = [Ag+]2 [S 2-] = (2s)2 ⋅ s = 4s3
Rozpustnost elektrolytu se zvětšuje s růstem Ks. Přidání libovolného z iontů rozpuštěného
elektrolytu sníží jeho rozpustnost.

Příklad 1.
Vypočítejte rozpustnost AgCl ve vodě a vyjádřete ji v jednotkách mol l -1 a g l -1.
Mr(AgCl) = 143,5 Ks = 1,8 ⋅ 10-10
Řešení:
AgCl Ag+ + Cl- [Ag+] = [Cl-] = s
s s s
Ks = [Ag ] [Cl ] = s ⋅ s = s
+ - 2

s= KS = (1,8 ⋅ 10−10 ) = 1,3 ⋅ 10-5 mol l -1

rozpustnost v g l-1 = s ⋅ Mr = 1,3 ⋅ 10-5 ⋅ 143,5 = 1,87 ⋅ 10-3 g l-1

Rozpustnost AgCl ve vodě je 1,3 ⋅10-5 mol l-1 a 1,9 ⋅ 10-3 g l-1.

Příklad 2.
Součin rozpustnosti CaF2 je 4 ⋅10-11. Jaká bude jeho rozpustnost ve 100 ml roztoku ?
Mr(CaF2) = 78,08
Řešení:
CaF2 Ca2+ + 2F -
s s 2s [Ca2+] = s, [F-] = 2s
Ks = [Ca ] [F ] = s ⋅ (2s) = 4s
2+ - 2 2 3

K s 3 4 · 10-11
s = [Ca2+] = 3 = = 2,15 · 10- 4 mol l-1
4 4
ve 100 ml je tedy 2,15 ⋅10 mol CaF2, což odpovídá
-5

n ⋅ Mr = 2,15 ⋅ 10-5 ⋅ 78,08 = 1,68 ⋅ 10-3 g

Ve 100 ml nasyceného roztoku bude rozpuštěno 1,68 ⋅10-3 gramů CaF2.

35
Příklad 3.
Vypočítejte součin rozpustnosti šťavelanu stříbrného, jestliže k přípravě 2 litrů nasyceného
roztoku je zapotřebí 0,05 g látky.
Mr(Ag2C2O4) = 223,86
Řešení:
Ag2C2O4 2Ag+ + C2O42-
s 2s s
v 1 litru je rozpuštěno 0,05 : 2 = 0,025 g
látková koncentrace šťavelanu stříbrného v nasyceném roztoku je s

m 0,025
[Ag2C2O4] = s = = = 1,12 ⋅ 10- 4 mol l-1
M r ⋅ Vs 223,86 ⋅ 1

Ks = [Ag+]2 [C2O42-] = (2,24 ⋅ 10-4)2 ⋅ 1,12 ⋅ 10-4 = 5,6 ⋅ 10-12

nebo Ks = (2s)2 ⋅ s = 4s3 = 4 ⋅ (1,12 ⋅ 10-4)3 = 5,6 ⋅ 10-12

Součin rozpustnosti šťavelanu stříbrného je 5,6 ⋅ 10-12.

Další příklady k řešení

4. Vypočítejte rozpustnost (v mol l-1) FeS ve vodě, je-li jeho Ks = 3,7 ⋅ 10-19.
(6 ⋅ 10-10 mol l-1)

5. Určete součin rozpustnosti fosforečnanu stříbrného, jestliže je jeho rozpustnost

1,84 ⋅ 10-3 g ve 100 ml roztoku.
Mr(Ag3PO4) = 419
(1,0 ⋅ 10-16)

6. Šťavelan sodný je používán jako antikoagulační činidlo, které vyvázáním Ca2+ ve formě
CaC2O4 brání srážení krve. Účinná ochrana je dosažena až při poklesu koncentrace
volných Ca2+ iontů na koncentraci c = 10-7 mol l-1. Vypočítejte celkové množství (mg)
pevného Na 2C2 O4, které je nutné pro vysrážení Ca2+ iont ů (a snížení jejich
koncentrace c na 10-7mol l-1) ve 2 l krve.
Ks(CaC2O4) = 1,6 ⋅ 10-10, koncentrace Ca2+ v krvi je 2 mmol l-1, Mr (Na2C2O4) = 134
(964,8 mg)

36
7. pH ROZTOKŮ

Výpočet pH silných kyselin a zásad

U zředěných silných kyselin a zásad se předpokládá úplná ionizace. Do vztahu pro výpočet
pH nebo pOH se dosazují koncentrace ionizací vzniklých oxoniových nebo hydroxidových
iontů (v mol l-1).

Příklad 1.
Výpočet pH jednosytných kyselin:
pH = -log [H3O+]
Např. pro pH 0,1M-HCl platí
pH = -log 0,1 = 1
pro pH 0,2M-HClO4 platí
pH = -log 0,2 = 0,7

Výpočet pH jednosytných zásad:

pOH = -log [OH-]
pH + pOH = 14
Např. pro pH 0,1M-NaOH platí
pOH = -log 0,1 = 1 pH = 14 - pOH = 14 - 1 = 13
pro pH 0,02M-KOH platí
pOH = -log 0,02 = 1,7
pH = 14 - pOH = 14 - 1,7 = 12,3

Příklad 2.
Výpočet pH dvojsytných kyselin:
pH = -log [H3O+]
Např. pro pH 0,04M-H2SO4
H2SO4 + 2 H2O 2 H3O+ + SO 24 −
1 mol H2SO4 ionizuje za předpokladu ionizace do 2. stupně na 2 moly iontů H3O+:
[H3O+] = 2 . 0,04 = 0,08 mol l-1
pH = -log [H3O+] = -log 0,08 = 1,1

Výpočet pH dvojsytných zásad:

Např. pro pH 0,005M-Ca(OH)2
1 mol Ca(OH)2 disociuje na 2 moly iontů OH-, tedy
[OH-] = 2 . 0,005 = 0,01 mol l-1
pOH = -log [OH-] = -log 0,01 = 2
pH = 14 - pOH = 14 - 2 = 12

Příklad 3.
pH roztoku je 2,5. Určete látkovou koncentraci oxoniových iontů.

Řešení: pH = -log [H3O+]

2,5 = -log [H3O+]
-2,5 = log [H3O+]

37
 10-2,5 = [H3O+]
3,16 . 10-3 = [H3O+]

Koncentrace oxoniových iontů v roztoku je 3,16 ⋅ 10-3 mol l-1, t.j. 0,00316 mol l-1.

Příklad 4.
pH roztoku je 8,5. Určete látkovou koncentraci hydroxidových a oxoniových iontů.

Řešení: pOH = 14 - pH = 14 - 8,5 = 5,5

pOH = -log [OH-] pH = -log [H3O+]
-
5,5 = -log [OH ] 8,5 = -log [H3O+]
-5,5 = log [OH-] -8,5 = log [H3O+]
-5,5 -
10 = [OH ] 10-8,5 = [H3O+]
3,16 ⋅ 10-6 = [OH-] 3,16 ⋅ 10-9 = [H3O+]

Známe-li [H+] nebo [OH-] , můžeme koncentraci druhého iontu vypočítat také ze vztahu

[H3O+] . [OH-] = 10-14

10−14 10−14
[H3O+] = = = 3,16 ⋅ 10−9
[ ]
OH - 3,16 ⋅ 10− 6

Koncentrace hydroxidových iontů je 3,16 ⋅ 10-6 mol l-1, koncentrace oxoniových iontů je
3,16 ⋅ 10-9 mol l-1.

Příklad 5.
Bylo smícháno 200 ml roztoku HCl o pH 2,8 a 300 ml roztoku HCl o pH 4,6. Jaké je pH
výsledné směsi?

Ř ešení: Hodnoty pH nelze se čítat, proto je t ř eba nap řed vypo č ítat látkovou
koncentraci iont ů v jednotlivých roztocích.
[H3O+]1 = 10-2,8 = 1,58 ⋅ 10-3 mol l-1
[H3O+]2 = 10-4,6 = 2,51 ⋅ 10-5 mol l-1
200 ⋅ 1,58 ⋅ 10 −3 + 300 ⋅ 2,51 ⋅ 10 −5
[H3O+] = = 6,47 ⋅ 10-4
500
pH = -log 6,47 ⋅ 10-4 = 3,19

Výsledné pH směsi je 3,19.

Výpočet pH slabých kyselin, slabých zásad a solí

U slabých kyselin a zásad je nutné vzít v úvahu jejich ionizační stupeň α (procento
ionizace), který je vyjádřen jako poměr rovnovážné koncentrace ionizované kyseliny
nebo zásady k výchozí koncentraci (neionizované) kyseliny nebo zásady. Pro slabou
kyselinu tedy platí:

38
 rovnovážná koncentrace oxoniových iontů
ionizační stupeň = =
výchozí koncentrace kyseliny
rovnovážná koncentrace konjugované zásady
=
výchozí koncentrace kyseliny

Pro výpočty pH, ionizačního stupně, rovnovážných koncentrací můžeme použít dva
přístupy: (i) dosazení rovnovážných koncentrací do vzorce pro ionizační konstantu, (ii)
zjednodušené vzorce odvozené ze vztahu pro ionizační konstantu, které ale platí pouze pro
roztoky s nízkým stupněm ionizace.
Důrazně doporučujeme použití prvního přístupu.

Výpočet z rovnovážných koncentrací

Příklad 6.
Vypočtěte koncentraci neionizované kyseliny a obou iontů v roztoku mravenčí
kyseliny
(c = 0,1 mol l-1). Určete ionizační stupeň, procento ionizace a hodnotu pH v tomto roztoku.
Kyselá ionizační konstanta mravenčí kyseliny Ka = 1,7 ⋅ 10-4.

Řešení: postupujeme tak, jak bylo vysvětleno v části o rovnováhách (postup "start, změna,
rovnováha"):
HCOOH + H2O H3O+ + HCOO-
výchozí koncentrace (mol l-1) 0,1 0 0
-1
změna (mol l ) -x +x +x

rovnovážná koncentrace 0,1 - x x x

(mol.l-1)

Dosadíme rovnovážné koncentrace do vzorce pro ionizační konstantu Ka

Ka =
[H O ][ HCOO ]
3
+ -

[HCOOH]
x2
1,7 ⋅ 10 =-4
0,1 - x

Pro zjednodušený výpočet předpokládáme x << 0,1; potom můžeme považovat 0,1 - x = 0,1
(toto zjednodušení je přípustné při x ≤ 5 % z hodnoty 0,1; tj. ≤ 5 % výchozí koncentrace
kyseliny) a vypočteme hodnotu x:
x = 1,7 ⋅ 10−5 = 4,12 ⋅ 10-3 mol l-1
Nalezená hodnota x vyhovuje požadavku x ≤ 5 % z hodnoty 0,1; zjednodušení bylo tedy
oprávněné. Pokud by zjednodušení nebylo možné, museli bychom řešit kvadratickou
rovnici

39
 x2 + 1,7 ⋅ 10-4x - 1,7 ⋅ 10-5 = 0
Koncentrace iontů se vypočítají: [H3O+] = [HCOO-] = x = 4,12 ⋅ 10-3 mol l-1
Koncentrace neionizované kyseliny: [HCOOH] = 0,1- x = 0,1 - 4,12 ⋅ 10-3 =
= 9,59 ⋅ 10-2 mol l-1
pH: pH = -log [H3O+] = -log x = -log (4,12 ⋅ 10-3) = 2,39
Ionizační stupeň: α = x/0,1 = 4,12 ⋅ 10-3/0,1 = 4,12 ⋅ 10-2
Procento ionizace: α ⋅ 100 = 4,12 ⋅ 10-2 ⋅ 100 = 4,12 %

Příklad 7.
Vypočtěte koncentraci neionizované zásady a obou iontů v roztoku amoniaku (c = 0,01
mol l-1). Určete ionizační stupeň, procento ionizace a hodnotu pH v tomto roztoku.
pKa = 9,25.
Řešení:
Ve vodném roztoku amoniaku platí následující vztahy ("start, změna, rovnováha"):

NH3 + H2O NH4 + + OH-

výchozí koncentrace (mol l-1) 0,01 0 0
změna (mol l-1) -x +x +x

rovnovážná koncentrace 0,01 - x x x

(mol l-1)

Dosadíme rovnovážné koncentrace do vzorce pro ionizační konstantu Kb

Kb =
[ NH ] [ OH ]
4
+ −

[ NH ] 3

Hodnoty Kb se dnes v tabulkách většinou neuvádějí, získáme je z tabelovaných hodnot Ka

-14
nebo pKa příslušné konjugované kyseliny pomocí vztahů Ka · Kb = 10 , pKa + pKb = 14,
viz poznámka pod čarou.
x2
1,78 ⋅ 10-5 =
0,01 - x

Odvození vztahu mezi ionizačními konstantami v konjugovaném páru HB+/B:

Ionizace konjugované kyseliny: Ionizace konjugované zásady:

HB+ + H2O H 3 O+ + B B + H2 O HB+ + OH-

[H O ][B]
3
+
[HB ][OH ]
+ −
Ka =
[HB ] +
Kb =
[B]
Vynásobením obou konstant získáme:

40
 [H O ][B] . [HB ][OH ]
3
+ + −
= [H3O+] · [OH-]= Kw = 10-14
Ka · Kb =
[HB ] +
[B]
Ka · Kb = 10-14 pKa + pKb = 14
Pro zjednodušený výpočet předpokládáme x << 0,01; potom můžeme považovat 0,01 - x =
= 0,01 (toto zjednodušení je přípustné při x ≤ 5% z hodnoty 0,01; tj. ≤ 5% výchozí
koncentrace zásady) a vypočteme hodnotu x:
x = 1,78 ⋅ 10 −7 = 4,22 ⋅ 10-4 mol l-1
Nalezená hodnota x vyhovuje požadavku x ≤ 5% z hodnoty 0,01; zjednodušení bylo tedy
oprávněné. Pokud by zjednodušení nebylo možné, museli bychom řešit kvadratickou
rovnici
x 2 + 1,78.10-5x - 1,78.10-7 = 0
Koncentrace iontů se vypočítají: [NH4+] = [OH-] = x = 4,22 ⋅ 10-4 mol l-1
Koncentrace neionizované zásady: [NH3] = 0,01 - x = 0,01 - 4,22 ⋅ 10-4 = 9,58 ⋅ 10-3 mol l-1
pH: pH = -log [H3O+] = -log (10-14/[OH-]) = -log (10-14/x) = -log (10-14/4,22 ⋅ 10-4) =
= 10,63
Ionizační stupeň: α = x/0,01 = 4,22 ⋅ 10-4/0,01 = 4,22 ⋅ 10-2
Procento ionizace: α ⋅100 = 4,22 ⋅ 10-2 ⋅ 100 = 4,22 %

Soli vzniklé reakcí silných kyselin se silnými zásadami ve vodném roztoku nehydrolyzují,
dochází pouze k hydrataci obou iontů a pH roztoku je 7,0.

NaCl(aq) + H2O(aq) Na+(aq) + Cl-(aq)

U solí vzniklých reakcí slabé kyseliny se silnou zásadou nebo slabé zásady se silnou
kyselinou dochází k hydrolýze (reakci s vodou) a pH roztoku se bude lišit od 7; v prvním
případě bude v alkalické oblasti, v druhém případě v oblasti kyselé. Hydrolýzu soli slabé
kyseliny se silnou zásadou ilustruje následující příklad, analogicky bychom uvažovali v
případě soli slabé zásady se silnou kyselinou.

Příklad 8.
Určete pH vodného roztoku CH3COONa (c = 0,1 mol l-1). Ka= 1,76 ⋅ 10-5 (octová kyselina).

Řešení: Octan sodný, jako téměř každá sůl, úplně disociuje ve vodném roztoku. Vzniklý
acetátový anion je zásadou a bude s vodou reagovat za ustanovení rovnováhy mezi tímto
aniontem a nedisociovanou octovou kyselinou. Na acetátový ion pohlížíme jako na
jakoukoli slabou zásadu a uvažujeme stejně jako v příkladu 7:

CH3COO- + H2 O CH3COOH + OH-

0,1 - x x x

Kb =
[CH 3COOH ] OH −[ ]
CH 3COO −[ ]
10−14 10−14
Kb získáme z Ka konjugované kyseliny (octové) Kb = = −5
= 5,68 ⋅ 10-10
Ka 1,76 ⋅ 10

41
 x2
5,68 ⋅ 10-10 =
0,1 - x
Opět předpokládáme x << 0,1; potom můžeme považovat 0,1 - x = 0,1. Toto zjednodušení
je přípustné při x ≤ 5 % z hodnoty 0,1; tj. ≤ 5 % výchozí koncentrace.
[OH-] = x = 5,68 ⋅ 10 −11 = 7,54 ⋅ 10-6
pH = -log (10-14/[OH-]) = -log (10-14/7,54 ⋅ 10-6) = 8,88

Hodnota pH roztoku octanu sodného (0,1 mol l-1) je 8,88.

Výpočet pomocí vzorců

Vztahy pro výpočet pH zředěných roztoků slabých kyselin a zásad a solí jsou odvozeny z
výrazů pro ionizační konstanty.
Slabé kyseliny: pH = ½ (pKa - log ca)
Slabé zásady: pH = 7 + ½ (pKa + log cb)
Sůl slabé kyseliny a silné zásady: pH = 7 + ½ (pKa + log cs)
Sůl slabé zásady a silné kyseliny: pH = ½ (pKa - log cs)
Sůl slabé kyseliny a slabé zásady: pH = ½ (pKa1 + pKa2)

Příklad 9.
Jaké je pH roztoku 0,2M-CH3COOH, je-li pKa(CH3COOH) = 4,75 ?

Řešení: ca = 0,2 mol l-1

pH = ½ (pKa - log ca)
pH = ½ (4,75 - log 0,2) = ½ (4,75 + 0,7) = 2,72

Roztok 0,2M-CH3COOH má pH 2,72.

Příklad 10.
Jaké je pH roztoku, který obsahuje 1,2 mg octové kyseliny ve 2 ml roztoku ?
Mr(CH3COOH) = 60, pKa(CH3COOH) = 4,75

Řešení: Nejprve vypočítáme látkovou koncentraci CH3COOH:

úvahou: ve 2 ml ........................................ 1,2 mg CH3COOH
v 1000 ml ..................................... 600 mg = 0,6 g CH3COOH
1 mol CH3COOH...................60 g
0,01 mol CH3COOH............... 0,6 g
c (CH3COOH) = 0,01 mol l-1
ma 0,0012
dle vztahu: ca = = = 0,01 mol l-1
M a ⋅ Vs 60 ⋅ 0,002
1
pH = (4,75 - log 0,01) = 3,375
2

pH roztoku uvedeného složení je 3,375.

42
Příklad 11.
Jaké je pH roztoku 0,02M-NH3, je-li pKa(NH4+) 9,25 ?
Řešení: pH = 7 + ½ (pKa + log cb)
pH = 7 + ½ (9,25 + log 0,02) = 10,77

Roztok amoniaku o koncentraci 0,02 mol l-1 má pH 10,77.

Příklad 12.
Vypočítejte pH roztoku 0,02M-CH3COONa, je-li pKa(CH3COOH) = 4,75.
Řešení: pH = 7 + ½ (pKa + log cs) = 7 + ½ (4,75 + log 0,02) = 8,52

Roztok octanu sodného o koncentraci 0,02 mol l-1 má pH 8,52.

Příklad 13.
Jaké je pH roztoku NH4Cl o hmotnostní koncentraci 5 g l-1, je-li pKa(NH4+) = 9,25 a
Mr(NH4Cl) = 53,5 ?
Řešení: Převod na látkovou koncentraci
úvahou: 5 g NH4Cl ..................... v 1000 ml roztoku
1 mol .......................... 53,5 g
x mol ............................ 5 g
5
x= = 0,093 tj. c(NH4Cl) = 0,093 mol l-1
53,5

mb 5
dle vztahu: cb = = = 0,093 mol l-1
M b ⋅ Vs 53,5 ⋅ 1

c(NH4Cl) = 0,093 mol l-1

pH = ½ (pKa - log cs) = ½ ( 9,25 - log 0,093) = 5,14

Roztok chloridu amonného má pH 5,14.

Příklad 14.
Jaké je pH roztoku octanu amonného o koncentraci 0,1 mol l-1, je-li pKa(CH3COOH) =
= 4,75 a pKa(NH4+) = 9,25 ?
Řešení:
pH = ½ (pKa1 + pKa2) = ½ (4,75 + 9,25) = 7,00

Roztok octanu amonného má pH 7.

Výpočet pH pufrů (ústojných roztoků)

Pufry (ústojné roztoky) jsou tvořeny směsí slabé kyseliny a její konjugované zásady (typ I)
nebo směsí slabé zásady a její konjugované kyseliny (typ II). V laboratoři se pufry
připravují jako směsi slabých kyselin a jejich solí se silnými zásadami (např. CH3COOH +
CH3COONa) nebo slabých zásad a jejich solí se silnými kyselinami (NH3 + NH4Cl), také
se tvoří ze solí vícesytných kyselin (KH2PO4 + K2HPO4). Pro výpočty rovnovážných
koncentrací a hodnot pH pufrů platí:

43
Typ I: směs slabé kyseliny HA a konjugované zásady A-
(příklad: CH3COOH + CH3COONa)

HA + H2O H3 O+ + A-

[H O ][A ]
3
+ -
[H O ] = K ⋅ [HA
+ ]
Ka =
[HA] 3
[A ]
a -

[A - ] c
pH = pKa + log = pKa + log s (1)
[ HA] ca
kde cs, ca značí koncentrace konjugované zásady (soli), kyseliny

Typ II: směs slabé zásady B a konjugované kyseliny HB+

(příklad: NH3 + NH4Cl)

HB+ + H2O H3 O+ + B

Ka =
[H O ][B]
3
+
[H O ] = K ⋅ [HB
+ ] +

[HB ] + 3
[B]a

pH = pKa + log
[B] cb
= pKa + log (2)
HB [ +
cs ]
kde cb, cs značí koncentrace zásady, konjugované kyseliny (soli)

Vztahy (1) a (2) vyjadřují závislost pH na složení pufru (tj. na poměru [A-]/[HA] nebo
[B]/[HB+]) a nazývají se Hendersonova-Hasselbalchova rovnice. Grafickým vyjádřením
Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice je křivka pufru. Na obr. 1 je znázorněna křivka
ufru typu I. Všimněme si, že změny pH způsobené změnou složení soustavy jsou malé,
pokud se složení pufru blíží poměru sůl : kyselina = 1:1. Naopak, čím více se složení pufru
od ideálního poměru 1:1 vzdaluje, tím více je pH citlivé na změnu složení. Proto bychom
jako pufr neměli používat systémy s poměrem sůl : kyselina menším než 1 : 10 a větším
než 10 : 1, viz dále kapacita pufru.
Srovnejte křivku pufru (obr. 1) s titrační křivkou slabé kyseliny a silné zásady, viz str.53.
Vidíme, že křivka pufru je totožná s částí titrační křivky odpovídající situaci, kdy v roztoku
je přítomna směs soli a kyseliny.

V logaritmickém členu Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice se mohou vyskytovat jak

koncentrace tak látková množství:
c(A - ) n(A - ) c o .V o
pH = pKa + log = pKa + log = pKa + log so so ,
c(HA) n(HA) ca .Va
kde c so ,Vso a c ao ,Vao jsou původní koncentrace a objemy obou složek (tj. soli a kyseliny),
jejichž mícháním byl pufr připraven.

44
Schopnost pufru udržovat pH - jeho kapacita - je omezená. Je vyjádřena množstvím
přidané silné kyseliny nebo zásady, které změní pH o jednotku. Kapacita pufru závisí na
jeho koncentraci (přímo úměrně) a na vzájemném poměru konjugované kyseliny a zásady
(největší je při ekvimolárním poměru obou složek kdy pH = pKa). Jednoduché pufry mají
dobrou pufrační kapacitu při poměru složek v rozmezí přibližně od 1/10 do 10, tj. v
rozmezí pH od (pKa - 1) do (pKa + 1), viz obr.1.

mol

Obr. 1. Křivka pufru tvořeného směsí CH3COONa a CH3COOH

Příklad 15.
Jaké pH má acetátový pufr vzniklý smícháním 2 ml 0,1M-CH3COOH a 6 ml 0,1M-
CH3COONa? pKa(CH3COOH) = 4,75
Řešení:
Pro výpočet je nejlépe použít látková množství kyseliny a konjugované zásady, která
dosadíme do Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice.

n(A - ) cs, ⋅ Vs,

pH = pKa + log = pKa + log , ,
n(HA) ca ⋅ Va
0,1 ⋅ 0,006
pH = 4,75 + log = 5,23
0,1 ⋅ 0,002
Do Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice můžeme dosazovat také koncentrace; v tomto
případě uvažujeme celkový objem pufru (0,008 l):

45
 c(A - )
pH = pKa + log
c(HA)
0,1 ⋅ 0,006 0,1 ⋅ 0,002
c(A-) = = 0,075 mol l-1 c(HA) = = 0,025 mol l-1
0,008 0,008

0,075
pH = 4,75 + log = 5,23
0,025

Hodnota pH bude činit 5,23.

Příklad 16.
Jaké je pH roztoku vzniklého smícháním 10 ml 0,3M-NH3 a 10 ml 0,2M-HCl ?
pKa(NH4+) = 9,25.
Řešení:
Amoniak bude reagovat s kyselinou chlorovodíkovou na chlorid amonný. Látková
množství amoniaku a kyseliny nejsou stejná a tedy ve výsledné směsi bude kromě soli také
složka, která byla před reakcí v nadbytku.
n(NH3) = 0,3 ⋅ 0,01 = 0,003 mol n(HCl) = 0,2 ⋅ 0,01 = 0,002 mol
V přebytku byl amoniak, výsledný roztok je tedy směs amoniaku a chloridu amonného,
což je pufr. Látkové množství chloridu amonného je dáno látkovým množstvím kyseliny
chlorovodíkové (0,002 mol), dále je v roztoku 0,003 – 0,002 = 0,001 mol nezreagovaného
amoniaku. Pro výpočet pH pufru složeného ze slabé zásady a z její soli se silnou kyselinou
platí
pH = pKa + log
[B] = pK + log c b = pK + log n b
[HB +] a
cs
a
ns

0,001
pH = 9,25 + log = 8,95
0,002
Roztok má hodnotu pH 8,95.

Příklad 17.
Pufr obsahující 0,1 mol CH3COOH a 0,1 mol CH3COONa v 1 litru má pH 4,75. a) Jak se
změní pH roztoku, jestliže k němu přidáme 10 ml 1M-NaOH ? b) Pro srovnání určete, jak
se změní pH vody, pokud přidáme stejné množství NaOH (10 ml 1M-NaOH) ke stejnému
objemu (1 litr). pKa(CH3COOH) = 4,75.

Řešení:
a) NaOH po přidání k acetátovému pufru reaguje s přítomnou kyselinou:

CH3COOH + NaOH CH3COONa + H2O .

Látkové množství octové kyseliny v pufru se tedy sníží a látkové množství konjugované
zásady se zvýší. Látková množství po proběhlé reakci budou:

46
 n(A-) = 0,1 + 0,01 = 0,11 mol
n(HA) = 0,1 - 0,01 = 0,09 mol

n(A - ) 0,11
pH = pKa + log = 4,75 + log = 4,84
n(HA) 0,09
změna pH = 4,84 - 4,75 = 0,09

b) pH vody je 7, po přidání NaOH se hodnota pH roztoku vypočítá jako pH silné zásady

(při výpočtu koncentrace je třeba uvažovat celkový objem roztoku, tj. 1,01 l).
1 ⋅ 0,01
c(NaOH) = = 0,0099 mol l-1
1,01
pH = 14 – pOH = 14 – (-log 0,0099) = 12,00

změna pH = 12,00 – 7,00 = 5,00

Přídavek NaOH k acetátovému pufru způsobí změnu o 0,09 jednotky pH, přídavek stejného
množství NaOH ke stejnému objemu vody způsobí změnu o 5,00 jednotek pH.

Poznámka. Tento příklad ilustruje funkci pufrů.

Příklad 18.
Jak se připraví 200 ml fosfátového pufru o pH 6,52, jestliže jsou k dispozici roztoky
KH2PO4 a Na2HPO4 (oba 0,2 mol l -1)? pKa = 6,7.
Řešení:
c(A - ) n(A - ) c, ⋅ V ,
pH = pKa + log = pKa + log = pKA + log s, s,
c(HA) n(HA) ca ⋅ Va
c ,a = c ,s a tedy

Vs,
pH = pKa + log , což je rovnice o dvou neznámých; druhá rovnice
Va,
potřebná k řešení je
V ,s + V ,a = 200
Vs,
pH = pKa + log
200 - Vs,

Vs,
pH – pKa = log
200 - Vs,
Vs,
6,52 - 6,7 = log
200 - Vs,
Vs,
-0,18 = log
200 - Vs,

47
 Vs,
0,661 =
200 - Vs,

z toho V ,s = 79,59 ml a V ,a = 120,41 ml

Pro přípravu 200 ml fosfátového pufru o pH 6,52 smícháme 120,41 ml KH2PO4 a 79,59 ml
Na2HPO4.

Další příklady k řešení

19. pH roztoku je 3,8. Jaká je koncentrace oxoniových iontů?

(1,58 ⋅ 10-4 mol l-1)

20. Určete koncentraci hydroxidových iontů, je-li pH roztoku: a) 10,2; b) 12,3

( (a) 1,58 ⋅ 10-4 mol l-1, (b) 2 ⋅ 10-2 mol l-1)

21. Jaké je pH roztoku, který v 1 litru obsahuje 0,0051 g hydroxidových iontů ?

(10,48)

22. pH roztoku NaOH je 11,3. Určete látkovou koncentraci NaOH v roztoku.

(0,002 mol l-1)

23. Určete pH těchto roztoků:

a) 0,01M-H2SO4
b) 0,05M-CH3COOH (pKa(CH3COOH) = 4,75)
c) 0,03M-NaOH
d) 0,002M-NH3 (pKa(NH4+) = 9,25)
( (a) 1,7 (b) 3,0 (c) 12,48 (d) 10,27 )

24. Určete pH roztoku HCl o hmotnostní koncentraci 2 g l-1.

Mr(HCl) = 36,5 g l-1.
(1,26)

25. Vypočítejte pH roztoku CH3COOH o hmotnostní koncentraci 1,8 g l-1.

Mr(CH3COOH) = 60, pKa(CH3COOH) = 4,75
(3,14)

26. Určete pH roztoku obsahujícího 10 mg NaOH v 5 ml roztoku.

Mr(NaOH) = 40
(12,7)

27. Roztok o pH = 2 měl po zředění hodnotu pH = 3. Kolikrát byl roztok zředěn ?

(desetkrát)

28. Jak se změní koncentrace oxoniových a hydroxidových iontů, jestliže pH roztoku

klesne z 8,5 na 5,5 ?
(koncentrace H3O+ se tisíckrát zvětší, koncentrace OH- se tisíckrát zmenší)

48
29. Vypočítejte objem vody (ml), který je třeba přidat k 20 ml HCl o pH 2, aby vznikl roztok
o pH 3,7. Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) vzniklého roztoku.
(982,4 ml; 1,99 ⋅ 10-4 mol l-1)

30. Objem 0,04 l roztoku HClO4 o c = 50 mmol l-1 byl zředěn vodou na objem 600 ml.
Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) zředěného roztoku HClO4 a jeho pH.
(0,0033 mol l -1; 2,48 )

31. Roztok hydroxidu sodného má pH 12,3. Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) NaOH
a hmotnost (mg) NaOH přítomného v 200 ml tohoto roztoku.
Mr (NaOH) = 40
(0,02 mol l-1; 159,2 mg)

32. Vypočítejte hmotnostní koncentraci (g l-1) roztoku Ca(OH)2 o pH 13,3.

Mr (Ca(OH)2) = 74
(7,38 g l-1)

33. Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) roztoku kyseliny sírové o pH 2 za

předpokladu úplné disociace kyseliny do druhého stupně.
Kolik miligramů H2SO4 je obsaženo ve 150 ml tohoto roztoku ?
Mr (H2SO4) = 98
(0,005 mol l-1; 73,5 mg)

34. Kolik ml vody musíme přidat k 10 ml roztoku NaOH o pH = 11, aby výsledná
koncentrace hydroxidových iontů OH- byla 10-4 mol l-1 ?
(90 ml)

35. Vypočítejte hmotnost (g) kyseliny chlorovodíkové v roztoku o objemu 200 ml a pH 2,5.
Kolik ml 38%ní HCl je zapotřebí pro přípravu tohoto roztoku ?
Mr (HCl) = 36,5, hustota 38%ní HCl = 1,188 g ml-1
(0,023 g; 0,0511 ml)

36. Roztok kyseliny chlorovodíkové má pH 1,4. Vypočítejte látkovou koncentraci

(mol l-1) a hmotnostní procentualitu w% (HCl) roztoku kyseliny chlorovodíkové.
Mr (HCl) = 36,5, hustota roztoku je 1 g ml-1
(0,0398 mol l-1 ; 0,145 %)

37. Objem 0,5 ml 96%ní H2SO4 byl doplněn do 100 ml vodou. Vypočítejte pH zředěného
roztoku, je-li hustota 96%ní H2SO4 = 1,835 g ml-1.
Mr (H2SO4) = 98
(0,74)

38. Jaké pH bude mít roztok vzniklý smícháním 4 ml 0,1M-Ca(OH)2 a 6 ml 0,2M-HCl ?

(1,4)

39. Jaké bude pH roztoku vzniklého smícháním 8 ml 0,1M-NaOH a 4 ml 0,05M-H2SO4 a

doplněním do objemu 25 ml vodou ?
(12,5)

49
40. Zjistěte hmotnost (mg) octové kyseliny přítomné v 50 ml roztoku o pH 3,9.
pKa = 4,75, Mr (CH3COOH) = 60
(2,67 mg)

41. Vypočítejte pH roztoku CH3COOH, obsahující 36 mg CH3COOH ve 20 ml roztoku.

pKa = 4,75; Mr (CH3COOH) = 60
(3,14)

42. Jaké bude výsledné pH roztoku, jestliže 2 ml roztoku NH3 o hmotnostní koncentraci
7 g l-1 se doplní do celkového objemu 10 ml vodou ?
Mr(NH3) = 17, pKa(NH4+) = 9,25
(11,08)

43. Vypočítejte pH roztoků: a) 0,001M-NH4NO3 b) 0,05M-NH4Cl, je-li pKa(NH4+) = 9,25.

( (a) 3,6; (b) 3,95)

44. Vypočítejte pH mravenčanu amonného o koncentraci 0,05 mol l-1, je-li

pKa(HCOOH) = 3,75, pKa(NH4+) = 9,25.
(6,5)

45. Vypočítejte pH mravenčanu sodného o koncentraci 0,01 mol l-1.

pKa (HCOOH) = 3,75
(7,875)

46. Vypočítejte pH roztoku, který vznikne smícháním

a) 2 ml 0,1M-HCl + 5 ml 0,1M-NaOH + 3 ml H2O
b) 6 ml 0,1M-HCl + 3 ml 0,1M-NaOH + 1 ml H2O
( (a) 12,47; (b) 1,52)

47. Vypočítejte pH roztoku, který vznikne smícháním roztoků 25 ml 0,001M-H2SO4 a

20 ml 0,001M-NaOH.
(3,18)

48. Jaké bude pH pufru, který obsahuje stejné koncentrace chloridu amonného a amoniaku?
pKa(NH4+) = 9,25
(9,25)
49. Vypočítejte pH pufru, který vznikne smícháním
a) 80 ml 0,2M-CH3COOH + 120 ml 0,2M-CH3COONa
b) 180 ml 0,2M-CH3COOH + 20 ml 0,2M-CH3COONa
pKa(CH3COOH) = 4,75
( (a) 4,92 (b) 3,79)

50. Pufr byl připraven tak, že ke 100 ml 0,1M-CH3COOH bylo přidáno 50 ml

0,1M-NaOH. Jaké je výsledné pH roztoku ? pKa(CH3COOH) = 4,75
(4,75)

51. K pufru, který vznikl smícháním roztoků 250 ml 0,2M-CH3COOH a 250 ml

0,4M-CH3COONa byly přidány 4 g pevného NaOH. Vypočítejte příslušnou změnu

50
 hodnoty pH. pKa(CH3COOH) = 4,75
(pH = 5, pH = 13, ∆ pH = 8)

52. 10 ml 0,05M-NaH2PO4 se přidá k 10 ml roztoku Na2HPO4. Hodnota pH výsledného

roztoku je 6,725. Vypočítejte látkovou koncentraci Na2HPO4, je-li pKa2 = 6,67.
Ka2 je ionizační konstanta reakce
H2PO −4 + H2O H3O+ + HPO 24 −
(0,057M-Na2HPO4)

53. Ionizační konstanta kyseliny uhličité Ka1 = 4,31 ⋅ 10-7. Je-li pH vzorku krve 7,45,
určete poměr kyseliny uhličité k hydrogenuhličitanu v krvi.
Ka1 je ionizační konstanta reakce
H2CO3 + H2O H3O+ + HCO −3
(poměr kyseliny uhličité k hydrogenuhličitanu v daném vzorku je 0,082 : 1)

54. Krev o pH 7,4 obsahuje 12,85 mg HPO 24 − a 3,21 mg H2PO −4 ve 100 ml plazmy.
Z těchto údajů určete ionizační konstantu reakce
H2PO −4 + H2O H3O+ + HPO 24 − .
Mr(H) = 1, Mr(O) = 16, Mr(P) = 31
(Ka2 = 1,61 ⋅ 10-7)

55. P ři analýze vzorku bylo zjišt ěno: celková koncentrace CO2 (odpovídající H2CO3
i HCO −3 ) činila 27 mmol l-1, koncentrace HCO −3 byla 25,7 mmol l-1. Vypočítejte pH
plazmy, je-li pKa1 kyseliny uhličité 6,11.
(7,41)

51
8. TITRACE, TITRAČNÍ KŘIVKY

Acidobazická titrace je jedna ze základních metod analytické chemie, při níž stanovujeme
koncentraci kyseliny nebo zásady na základě reakce se změřeným objemem zásady nebo
kyseliny o známé koncentraci. Stav, kdy při titraci (neutralizaci) je v roztoku pouze sůl a
kdy látková množství kyseliny a zásady jsou totožná ("ekvivalentní") se nazývá bod
ekvivalence. V oblasti bodu ekvivalence dochází malou změnou koncentrace kyseliny nebo
zásady k výrazné změně pH. Tato změna pH se zaznamená buď pH-metrem nebo pomocí
tzv. indikátoru. Acidobazické indikátory jsou slabé kyseliny nebo zásady, které mění
zbarvení při své ionizaci. K ionizaci dochází při různých hodnotách pH, podle ionizační
konstanty indikátoru. Musíme tedy pro titraci zvolit takový indikátor, jehož změna zbarvení
nastane při pH co nejblíže pH bodu ekvivalence. Hodnota pH bodu ekvivalence se dá zjistit
buď výpočtem pH soli vzniklé titrací nebo z titrační křivky. Titrační křivky vyjadřují
závislost hodnoty pH, získané měřením nebo výpočtem, na množství přidávaného roztoku
při titraci (neutralizaci). Dělíme je na křivky dvou typů:

A) Silná kyselina a silná zásada. Během neutralizace vzniká sůl silné kyseliny a silné
zásady, takové soli nehydrolyzují. pH pro jakýkoli bod křivky, tedy i za bodem
ekvivalence, se vypočte pH = -log [H3O+] nebo pH = 14 + log [OH-]. V bodu ekvivalence,
což je hodnota pH v roztoku, kde došlo k 100% neutralizaci a tedy v roztoku se nachází
pouze nehydrolyzující sůl, bude pH rovno 7,0. Při výpočtu koncentrace kyseliny nesmíme
c,V , − c V
zapomenout uvažovat celkový objem roztoku: [H3O+] = a a, b b , kde c ,a , V ,a jsou
Va + Vb
výchozí koncentrace a objem H3O a cb, Vb jsou přidané koncentrace a objem OH-. Stejným
+

způsobem se vypočte [OH-] při titraci zásady kyselinou. Průběh titrační křivky silné
kyseliny silnou zásadou je znázorněn na obr. 1, pro průběh titrace silné zásady silnou
kyselinou bychom získali křivku symetrickou podle pH = 7, viz obr. 2.

Obr. 1. Titrace silné kyseliny silnou zásadou Obr. 2. Titrace silné zásady silnou kyselinou

52
B) Slabá kyselina a silná zásada nebo slabá zásada a silná kyselina. Tyto křivky se liší
od křivek uvedených v části A) průběhem v oblasti mezi počátkem titrace a bodem
ekvivalence. V této oblasti máme v roztoku směs slabé kyseliny s její konjugovanou
zásadou nebo slabé zásady s její konjugovanou kyselinou, což jsou pufry. Tvar titrační
křivky v této oblasti je tedy shodný s tvarem křivky pufru, viz srovnání s obr. 1 (kap. 7).
Výpočet pH při titraci ukážeme na konkrétním příkladu, titraci 100 ml 0,1M-CH3COOH
pomocí 0,1M-NaOH. Výpočet je různý v charakteristických částech titrace:
a) počátek titrace, tedy před přídavkem zásady: pH se vypočte jako pH roztoku slabé
kyseliny, viz příklad 6 nebo 9 (kap. 7); v našem případě bude pH = 2,88.
b) mezi počátkem titrace a bodem ekvivalence: kyselina je částečně neutralizována
zásadou, pH takto vzniklé kyseliny a její konjugované zásady se vypočte podle
Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice, viz příklad 15 (kap. 7)
c) v bodě ekvivalence: v roztoku je pouze sůl a to sůl slabé kyseliny a silné zásady.
Výpočet pH byl vysvětlen v příkladu 8 nebo 12 (kap. 7) v našem případě bude pH = 8,73
(pozor, je nutno uvažovat celkový objem roztoku, což je 100 ml + 100 ml; koncentrace
CH3COONa je tedy 0,05 mol.l-1)
d) za bodem ekvivalence: v roztoku je směs soli (CH3COONa) a silné zásady (NaOH). Pro
výpočet zanedbáme vliv soli, pH počítáme pouze z koncentrace silné zásady, nesmíme
opomenout uvažovat celkový objem roztoku pro výpočet koncentrace.

Průběh titrační křivky slabé kyseliny silnou zásadou je znázorněn na obr. 3. Průběh titrační
křivky slabé zásady titrovanou silnou kyselinou je znázorněn na obr. 4.

Obr. 3. Titrace slabé kyseliny silnou zásadou Obr. 4. Titrace slabé zásady silnou kyselinou

C) Vícesytné kyseliny. Charakteristickým znakem vícesytných kyselin, např. kyseliny

uhličité nebo fosforečné, je ionizace ve dvou nebo více stupních a tedy současná existence
dvou nebo více ionizačních rovnováh s příslušnými ionizačními konstantami Ka1, Ka2, atd.
Konstanta Ka2 je vždy menší než Ka1, protože negativní náboj aniontu kyseliny vzniklého

53
první ionizací znesnadňuje odštěpení druhého protonu. Třetí proton se bude odštěpovat
ješt ě obtížn ěji, hodnoty Ka3 bývají extremn ě malé. Titrační křivka kyseliny fosforečné
(obr. 5) vykazuje dva body ekvivalence, odpovídající ionizaci prvního a druhého protonu,
třetí bod ekvivalence již není na křivce znatelný, protože třetí ionizace je ve vodě velmi
slabá (pKa3 = 12,66). Křivka umožňuje přibližné určení všech tří ionizačních konstant.

Obr. 5. Titrační křivka kyseliny

fosforečné

D) Aminokyseliny. Průběh titračních křivek aminokyselin je důsledkem jejich amfoterní

povahy. Aminokyseliny s jednou karboxylovou a aminovou skupinou se v závislosti na pH
prostředí vyskytují ve třech formách: v prostředí o pH nižším než hodnota isoelektrického
bodu jako kation, výsledný naboj +1; při pH rovno isoelektrickému bodu jako amfiion
(„zwitterion“) s nulovým výsledným nábojem, a při pH vyšším než hodnota isoelektrického
bodu jako anion, výsledný náboj –1. Mezi těmito třemi formami se ustanovují dvě
rovnováhy, charakterizované příslušnými ionizačními konstantami Ka1, Ka2.

+ Ka1 K a2
CH2 COO-
+
H3N CH2 COOH H3N H2N CH2 COO-

Titrační křivka (obr. 6) vykazuje dva body

ekvivalence a dvě pufrační oblasti, kde lze
odečíst obě ionizační konstanty. Hodnota
isoelektrického bodu (pI) je uprostřed
mezi nimi, viz obr. 6, a vypočte se:
pI = ½ (pKa1 + pKa2).

Obr. 6. Titrační křivka hydrochloridu

glycinu (protonizovaného glycinu)

54
Dikarboxylové aminokyseliny se v závislosti na pH vyskytují ve čtyřech formách,
s výsledným nábojem +1, 0, -1, -2. Rovnováhy mezi nimi jsou vyjádřeny třemi ionizačními
konstantami.
- - -
COOH COO COO COO
+ + +
H3N CH Ka 1 H3N CH Ka2 H3N CH Ka3 H2N CH
CH2 CH2 CH2 CH2
COOH COOH COO - COO -

Titrační křivka asparagové kyseliny (obr. 7) nevykazuje na první pohled průběh očekávaný
pro trojsytnou kyselinu. Je to způsobeno malým rozdílem hodnot ionizačních konstant Ka1,
Ka2 (karboxylové skupiny jsou od sebe vzdáleny a vzájemné ovlivnění ionizace je malé)
takže nevidíme strmý vzestup pro první bod ekvivalence. Třetí ionizační konstanta, která
odpovídá ionizaci aminoskupiny je dostatečně rozdílná od obou předchozích a křivka má
v oblasti druhého a třetího bodu ekvivalence očekávaný průběh, podobný křivce kyseliny
fosforečné. Pro výpočet hodnoty isoelektrického bodu musíme nejdříve určit formy, které
jsou v rovnováze s amfiiontem. Jsou to forma s výsledným nábojem +1 a forma
s výsledným nábojem –1. Hodnota isoelektrického bodu je uprostřed mezi hodnotami pKa
těchto forem, viz obr. 7, a vypočte se
pI = ½ (pKa1 + pKa2).

Obr. 7. Titrační křivka hydrochloridu

asparagové kyseliny (protonizované
asparagové kyseliny)

Dibasické aminokyseliny se také vyskytují ve čtyřech formách, s výsledným nábojem +2,

+1, 0, -1.

COOH COO- COO

- -
COO
+ + +
H3N CH H3N CH H3N CH H2N CH
Ka1 Ka2 Ka3
N CH2 N CH2 N CH2 N CH2
+ +
NH 2 NH 2 NH NH

55
Titrační křivka (obr. 8) histidinu vykazuje dobře znatelné tři ionizace, v tomto případě jsou
hodnoty Ka obou basických skupin dostatečně rozdílné (imidazolová skupina je slaběji
basická než skupina aminová). Hodnota isoelektrického bodu je uprostřed mezi hodnotami
pKa vztahujícími se k amfiiontu (formami s výsledným nábojem +1 a –1) a vypočte se
pI = ½ (pKa2 + pKa3).

Obr. 8. Titrační křivka dihydrochloridu

histidinu (plně protonizovaného histidinu)

Příklady k řešení

1. Ke 25 ml 0,1M-HCl se z byrety přidává 0,1M-NaOH. Vypočítejte hodnoty pH roztoku

(a) před začátkem přidávání, (b) po přídavku 10,0 ml NaOH, (c) po přídavku 25,0 ml
NaOH, (d) po přídavku 35,0 ml NaOH.
((a) 1, (b) 1,37, (c) 7, (d) 12,22)

2. Ke 25 ml 0,1M-HCl se z byrety přidává 0,1M-NH3. Vypočítejte hodnoty pH roztoku (a)

před začátkem přidávání, (b) po přídavku 10,0 ml NH3, (c) po přídavku 25,0 ml NH3, (d)
po přídavku 35,0 ml NH3.

Poznámka: Při titraci slabé zásady a silné kyseliny se v praxi titruje jinak než je
uvedeno v tomto příkladě, normálně se do titrační baňky dává slabá složka (zde NH3) a
do byrety složka silná (zde HCl).
((a) 1, (b) 1,37, (c) 5,25, (d) 8,80)

56
9. VÝPOČTY V ODMĚRNÉ ANALÝZE

Při výpočtech v odměrné analýze se vychází z chemické reakce, na níž je stanovení

založeno. Rovnice této reakce ukazuje v jakém pom ěru spolu jednotlivé látky reagují
(v bodě ekvivalence), poměr je vyjádřen stechiometrickými koeficienty u vzorců látek
v rovnici. Spotřebovaný objem odměrného činidla Vč o známé koncentraci cč je úměrný
látkovému množství činidla nč. Na základě toho můžeme vypočítat látkové množství (nA)
stanovované složky.

n A = n č ⋅ f t = V č ⋅ cč ⋅ f t

jestliže nA = VA⋅ cA ( VA objem stanovované látky , cA koncentrace stanovované látky)

Vč ⋅ cč ⋅ f t
VA ⋅ c A = Vč ⋅ cč ⋅ ft , tedy cA =
VA

kde ft je titrační přepočítávací faktor, který se rovná poměru stechiometrického koeficientu

stanovované složky ke koeficientu činidla.

U mnoha titrací (neutralizačních a oxidoredukčních) se titrační přepočítavací faktor rovná

také poměru počtu protonů nebo elektronů, které uvolní nebo váže při dané reakci jedna
částice činidla ku počtu protonů nebo elektronů, které spotřebuje nebo uvolní jedna částice
stanovované látky.
Například:
- Stanovení H2SO4 odměrným roztokem NaOH. Platí rovnice neutralizace

H2SO4 + 2 NaOH → Na2SO4 + 2 H2O

stechiometrický koeficient stanovované látky
ft =
stechiometrický koeficient titračního činidla

1 H 2SO 4 1
ft = = = 0,5
2 NaOH 2

1 mol NaOH zreaguje s 0,5 mol H2SO4

- Stanovení (COOH)2 titrací titračním činidlem KMnO4 probíhá podle rovnice

2 KMnO4 + 5 (COOH)2 + 3 H2SO4 → K2SO4 + 2 MnSO4 + 10 CO2 + 8 H2O

5
ft =
2

57
Příklady titračních přepočítávacích faktorů u různých reakcí:

stanovovaná titrační činidlo přepočítávací

látka faktor
HCl NaOH 1
H2SO4 NaOH 1
2
NaOH (COOH)2 2
NaOH H2SO4 2
H2O2 KMnO4 5
2
(COOH)2 KMnO4 5
2
NaCl AgNO3 1
NaCl Hg(NO3)2 2
1 Na2S2O3 1
I2
2

Příklad 1.
Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) a hmotnostní koncentraci (g l-1) roztoku HCl,
jestliže objem 10,0 ml HCl je zneutralizován roztokem 12,5 ml 0,1M-NaOH ?
Mr(HCl) = 36,5
Řešení: HCl + NaOH → NaCl + H2O
dle vztahu:
1
ft = = 1, platí VA ⋅ cA = Vč ⋅ cč
1
V ⋅c
cA = č č
VA
12,5 ⋅ 0,1
látková koncentrace HCl cA = = 0,125 mol l-1
10
m
hmotnostní koncentrace HCl cg = ; m = n ⋅ Mr = 0,125 ⋅ 36,5 = 4,5625 g
V
4,5625
cg = = 4,5625 g l-1
1
úvahou:
výpočet látkového množství zreagovaného činidla NaOH ve 12,5 ml roztoku
0,1 mol NaOH ……….. 1 l NaOH
x mol NaOH ………... 0,0125 l NaOH
0,0125 ⋅ 0,1
x= = 0,00125 mol NaOH
1
1 mol NaOH zreaguje s 1 mol HCl
0,00125 mol NaOH zreaguje s 0,00125 mol HCl

58
 výpočet látkové koncentrace roztoku HCl
0,00125 mol HCl ………. 0,01 l
x mol HCl ……….. 1,0 l
0,00125 ⋅ 1,0
x = = 0,125 mol l-1
0,01
výpočet hmotnostní koncentrace roztoku HCl
36,5 g HCl ………. 1,0 mol HCl
x g HCl ….…… 0,125 mol HCl
x = 0,125 ⋅ 36,5 = 4,5625 g HCl tj. 4,5625 g l-1

Roztok HCl má látkovou koncentraci 0,125 mol l-1 a hmotnostní koncentraci 4,5625 g l-1.

Příklad 2.
Při titraci 10 ml H2SO4 bylo spotřebováno 8,75 ml 0,1M-NaOH. Vypočítejte látkovou
koncentraci (mol l-1) roztoku H2SO4.
Mr(H2SO4) = 98,08
Řešení: H2SO4 + 2 NaOH → Na2SO4 + 2 H2O
dle vztahu:
1
ft = = 0,5
2
nA = 0,5⋅ nč
VA ⋅ cA = 0,5 ⋅ Vč ⋅ cč

Výpočet látkové koncentrace roztoku H2SO4:

V ⋅c ⋅ f 8,75 ⋅ 0,1 ⋅ 0,5
cA = č č t = = 0,04357 mol l-1
VA 10

úvahou:
výpočet látkového množství zreagovaného činidla NaOH v 8,75 ml roztoku
0,1 mol NaOH ……….. 1,0 l roztoku NaOH
x mol NaOH ………... 0,00875 l roztoku NaOH
0,00875 ⋅ 0,1
x= = 0,000875 mol NaOH
1

výpočet stanovovaného látkového množství H2SO4

1 mol H2SO4 zreaguje s 2 mol NaOH
x mol H2SO4 zreaguje s 0,000875 mol NaOH
0,000875 ⋅ 1
x = = 0,0004375 mol H2SO4
2

výpočet látkové koncentrace roztoku H2SO4

0,0004375 mol H2SO4 …….. 0,01 l
x mol H2SO4 …… 1 l
0,0004375 ⋅ 1
x= = 0,04357 mol l-1
0,01

59
Látková koncentrace roztoku H2SO4 je 0,0435 mol l-1.

Příklad 3.
Při titraci 10 ml roztoku peroxidu vodíku H2O2 (ředěný 100 x) bylo spotřebováno 8,0 ml
0,002M-KMnO4. Vypočítejte látkovou koncentraci (mol l-1) roztoku H2O2 a hmotnostní
procentualitu H2O2 původního roztoku.
Mr(H2O2) = 34, hustota roztoků je 1,0 g ml-1
Řešení:
2 KMnO4 + 5 H2O2 + 3 H2SO4 → K2SO4 + 2 MnSO4 + 5 O2 + 8 H2O
dle vztahu:
5
8 ⋅ 0,002 ⋅
Vč ⋅ cč ⋅ f t 2 = 0,004 mol l-1 5
cA = = ft =
VA 10 2

úvahou:
2 KMnO4 zreagují s 5 H2O2

výpočet látkového množství zreagovaného činidla KMnO4 v 8 ml roztoku

0,002 mol KMnO4 ……….. 1,0 l roztoku KMnO4
x mol KMnO4………... 0,008 l roztoku KMnO4
0,008 ⋅ 0,002
x= = 0,000016 mol KMnO4
1

výpočet stanovovaného látkového množství H2O2

5 mol H2O2 zreaguje s 2 mol KMnO4
x mol H2O2 zreaguje s 0,000016 mol KMnO4
0,000016 ⋅ 5
x = = 0,00004 mol H2O2
2

výpočet látkové koncentrace roztoku H2O2

0,00004 mol H2O2 …….. 0,01 l
x mol H2O2 ..…… 1,0 l
0,00004 ⋅ 1
x= = 0,004 mol v 1 litru
0,01
Látková koncentrace roztoku H2O2 je 0,004 mol l-1.

Koncentrace v původním roztoku H2O2: 0,004 ⋅ 100 = 0,4 mol l-1 H2O2
Hmotnostní procentualita H2O2: mA = cA ⋅ Mr ⋅ Vs = 0,4 ⋅ 34 ⋅ 0,1 = 1,36 %

Původní roztok H2O2 má koncentraci 0,4M-H2O2 a hmotnostní procentualitu H2O2 1,36 %.

Příklad 4.
Kolik g NaHCO3 je třeba navážit, aby při titraci této navážky roztokem kyseliny
chlorovodíkové o koncentraci c(HCl) = 0,1 mol l-1 byla její spotřeba přesně 20,0 ml ?

60
Mr(NaHCO3) = 84
Řešení:
HCl + NaHCO3 → NaCl + H2CO3
20 ml 0,1M-HCl je ekvivalentní 20 ml 0,1M-NaHCO3, proto je nutné navážit takové
množství NaHCO3, které je obsaženo ve 20 ml 0,1M-NaHCO3.
mA
cA = z toho mA = cA ⋅ Vs ⋅ MA
M A ⋅ Vs
mA = 0,1 ⋅ 0,02 ⋅ 84 = 0,168 g

Pro titraci je třeba navážit 0,168 g NaHCO3.

Příklad 5.
Kolik ml 40%ního (m/m) roztoku NaOH o hustotě ρ = 1,43 g ml-1 je třeba odměřit do
odměrné baňky, aby se po jejím doplnění vodou do 250 ml spotřebovalo na titraci 25 ml
takto zředěného roztoku 30 ml 0,2M-HCl ?

Řešení:
NaOH + HCl → NaCl + H2O ft = 1
Látková koncentrace (mol l-1) NaOH:
c ⋅V 0,2.30
cA = č č = = 0,24 mol.l-1
VA 25
Hmotnost NaOH v 250 ml roztoku 0,24M-NaOH je :
mA = cA ⋅ MA ⋅ Vs = 0,24 ⋅ 40 ⋅ 0,25 = 2,39 g

Objem 40%ního (m/m) roztoku NaOH:

m mA
(wA)% = A ⋅ 100 = ⋅ 100
ms ρs ⋅ Vs

mA 2,39
Vs = . 100 = ⋅ 100 = 4,18 ml
ρ s . ( wA ) % 1,43 ⋅ 40

K přípravě vzorku je zapotřebí 4,18 ml NaOH daného obsahu.

Příklad 6.
Při stanovení chloridů v moči merkurimetricky byla spotřeba na 10 ml vzorku 6 ml roztoku
0,05M-Hg(NO3)2. Vypočtěte denní odpad chloridů Cl- (gramy vyloučených chloridů za
den). Množství vyloučené moči za 24 h – diuréza je 1500 ml.
Mr(Cl) = 35,5
Řešení:
2
2 Cl- + Hg(NO3)2 → HgCl2 + 2 NO 3− ft = =2
1
dle vztahu:
látková koncentrace (mol l-1 ) Cl- :

61
 cč ⋅ Vč ⋅ f t 0,05 ⋅ 6 ⋅ 2
cA = = = 0,06 (mol l-1)
VA 10

úvahou:
1 mol Hg(NO3)2 zreaguje s 2 mol Cl-1

výpočet látkového množství zreagovaného činidla Hg(NO3)2 v 6 ml roztoku

0,05 mol Hg(NO3)2 ……….. 1,0 l roztoku Hg(NO3)2
x mol Hg(NO3)2 ………... 0,006 l roztoku Hg(NO3)2
0,006 ⋅ 0,05
x= = 0,0003 mol Hg(NO3)2
1

výpočet stanovovaného látkového množství chloridových iontů Cl-

2 mol Cl- zreaguje s 1 mol Hg(NO3)2
x mol Cl-1 zreaguje s 0,0003 mol Hg(NO3)2
0,0003 ⋅ 2
x = = 0,0006 mol Cl-1
1

výpočet látkové koncentrace roztoku Cl-1

0,0006 mol Cl-1 …….. 0,01 l
x mol Cl-1 …… 1 l
0,0006 ⋅ 1
x= = 0,06 mol l-1
0,01
Látková koncentrace roztoku chloridových iontů Cl-1 je 0,06 mol l-1.

Denní odpad = hmotnost Cl- v 1,5 litru moči:

mA = cA ⋅ Mr ⋅ Vs = 0,06 ⋅ 35,5 ⋅ 1,5 = 3,195 (g)

Denní odpad chloridů činí 3,195 g Cl-.

Příklad 7.
Při komplexometrickém stanovení Mg2+ bylo na 5 ml vzorku spotřebováno 4 ml
komplexonu III (c = 0,02 mol l-1). Spotřeba na slepou zkoušku byla 0,1 ml roztoku
komplexonu III (c = 0,02 mol l-1) Určete látkovou koncentraci Mg2+.
Řešení: Mg2+ + EDTA-Na2H2 → 2H+ + EDTA-Na2Mg
Spotřeba komplexonu III na titraci Mg2+ = celková spotřeba - spotřeba na slepou zkoušku:
Vč = 4,0 - 0,1 = 3,9 ml
Látková koncentrace (mol l-1 ) Mg2+:
c .V . f 0,02 . 3,9 . 1
cA = č č t = = 0,0156 mol l-1 ft = 1
VA 5

Koncentrace hořečnatých iontů Mg2+ ve vzorku je 0,0156 mol l-1.

62
Další příklady k řešení

8. Vypočítejte hmotnostní koncentraci (g l-1) původního roztoku peroxidu vodíku H2O2,

jestliže při titraci objemu 10 ml 50x zředěného roztoku H2O2 bylo spotřebováno
7,2 ml roztoku 0,002M-KMnO4 .
Mr (H2O2) = 34
(6,12 g l-1)
9. Stanovte koncentraci (COOH)2 manganometricky, jestliže na oxidaci 10 ml této
kyseliny v kyselém prostředí bylo spotřebováno 9,2 ml roztoku 0,01M-KMnO4 .
(0,023 mol l-1)

10. Při stanovení chloridů argentometricky byl na 10 ml roztoku NaCl spotřebován

objem 8 ml roztoku 0,1M-AgNO3. Kolik miligramů NaCl je obsaženo v 50 ml tohoto
roztoku?
Mr(NaCl) = 58,5
(234 mg)

63