2.

Stavba buňky

(Buněčná teorie)
• Objevování buňky bylo závislé na zdokonalení mikroskopu
• 1632–1723 – A. von Leeuwenhoek – vynalezl mikroskop, pozoroval červené krvinky,
kvasinky, bakterie, nálevníky
• 1667 – Robert Hook – pozoroval řez korkem, jevilo se mu to jako včelí plást, komůrky nazval
buňkami (celulami)
• 1837 – J. E. Purkyně – vyslovil myšlenku, že rostliny a živočichové se skládají z buněk, což
tvoří podstatu buněčné teorie, svou práci nepublikoval a teoreticky dostatečně nerozvedl,
Schwann ho neuvádí jako svého předchůdce, poukázal na diferenciaci mezi rostlinnou a
živočišnou buňkou, nazval živou hmotu buňky – protoplazma, význam pro vývoj českou
biologii a lékařství (Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy buňky v mozečku)
• 1838 – Schleiden – německý botanik, označil buňku za elementární „orgán“ všech rostlin
• 1839 – Schwann – německý zoolog, důkaz buněčného složení všech organismů („dutý
váleček“ s jádrem a buněčnou blánou, různý obsah), označil buňku za elementární část
živočichů

Obecná charakteristika buňky

• Základní stavební a funkční jednotka živých organismů
• Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování
• Má vlastní proteosyntetický, metabolický a genetický aparát -> schopnost dělit se
• Vytváří a využívá energii
• Každá buňka má svůj metabolismus -> využití energie
• Ohraničena membránou, která reguluje průnik látek dovnitř a ven
• V 19. století zformulována buněčná teorie = všechny organismy jsou složené z buněk
• Objevitel buňky = J. E. Purkyně
• Věda = cytologie
• 2 typy:
1) Prokaryotická – bakterie, sinice, prochlorofyta, archea
2) Eukaryotická – rostliny, houby a živočichové, protista

1) Prokaryotická buňka
• Jednodušší stavba
• Velikost 1-2 mikrometry

• Buněčná stěna
o Tuhý obal buňky nad cytoplazmatickou
membránou
o Mechanická ochrana před vnějším
prostředím
o Udává její tvar (turgor), je permeabilní
o Dobře propustná pro většinu látek
o Peptidoglykan – murein a pseudomurein
 Murein – eubakterie (bakterie a sinice)
 Pseudomurein – archeobakterie
o Střední lamela – místo styku sousedních buněk, obsahuje mezibuněčný tmel
o Plazmodezmy – komunikační kanálky
 o Sklereidy – kamenné buňky, extrémně ztloustlá stěna

• Cytoplazmatická membrána
o Izoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího
o Je selektivně propustná – umožňuje membráně tvořit
selektivní bariéru mezi buňkou a okolím a regulovat přenos
látek z okolního prostředí do buňky a naopak (propustná
pouze pro ionty a molekuly některých látek, např. vody)
o Složena z:
 Dvojvrstvy fosfolipidů uspořádaných – mastné
kyseliny (hydrofobní) k sobě a fosfátové (hydrofilní)
od sebe
 Molekul bílkovin zanořených do dvojvrstvy fosfolipidů buď úplně, nebo jen zčásti

• Cytoplazma
o Roztok obsahující molekuly organických i anorganických látek + voda
o Vyplňuje celý obsah buňky
o Občas obsahuje krystalky zásobních látek = buněčné inkluze (glykogen a polybeta)
o Tekutá složka = cytosol

• Jádro (nukleoid)
o Volně v cytoplazmě (na poutkách)
o Není ohraničený jaderným obalem
o 1 cyklická molekula DNA
o Nese genetickou informaci a řídí reakce v buňce
o Funkce chromozomu
o U sinic více molekul DNA – nukleoplazma

• Ribozomy
o Tělíska v cytoplazmě
o Probíhá zde proteosyntéza
o Přisedlá k membráně nebo volná
o Malá a velká podjednotka

• Plazmidy
o Pouze bakterie
o Malé do kruhu uzavřené molekuly DNA obsahující doplňkové genetické informace
o Genové inženýrství
 kojugativní – rezistence proti antibiotikům
 epizomální – mohou se začleňovat a vyčleňovat do nukleoidu

• Občas se mohou vyskytnout

o Kapsuly – pouzdra
o Fimbrie (pilusy) – nepohyblivá vlákna
o Bičíky – pohyblivá vlákna – vazba na hostitelskou buňku
o Glykokalyx – elektrostatické síly pro udržení na povrchu buňky
o Mezozom – vychlípenina membrány (při replikaci se váže DNA)
o Tylakoidy – měchýřky obsahující pigmenty
 o Plynové vakuoly – nadnášejí buňku
o Endospory – k rozmnožování (vyklíčí v hostiteli)

2) Eukaryotická buňka
• 10–20 mikrometrů -> větší a složitější
• Na rozdíl od prokaryot – struktura jádra,
jaderných chromozomů, membránové
organely
• Rostlinná, živočišná a hub
• Přítomnost různých vnitřních prostor
navzájem ohraničených biomembránou
umožňuje, aby uvnitř buňky současně
probíhaly chemické reakce, které by se při
společném průběhu navzájem „rušily“
(například oxidace a redukce, syntéza cukrů
a jejich rozklad atd.)

Rostlinná i živočišná
• Cytoplazmatická membrána
o Biomembrána na povrchu buňky
o Stejná struktura jako u prokaryot
o Ohraničuje buňku, zajišťuje příjem látek do buňky a výdej látek z buňky ven
o Membrána může být propojena i s dalšími membránovými strukturami uvnitř buňky

• Cytoplazma
o Roztok obsahující molekuly organických i anorganických látek + voda
o Vyplňuje celý obsah buňky
o Tekutá složka = cytosol
o Hyaloplazma = vnější vrstva – hustší a bez organel
o Granuloplazma = uvnitř – zrnitá a řidší

• Jádro (nukleus)
o Ohraničeno od okolní cytoplazmy dvojitou jadernou membránou s póry (= karyolema)
o Vnitřek je vyplněn polotekutou hmotou – karyoplazmou
o Uvnitř karyoplazmy – lineární chromozomy s DNA
o Tvořena především chromatinem = DNA a bílkoviny (histony)
o Nukleozóm = otočení DNA kolem histonu
o Funkce – rozmnožování, přenos genetické informace, metabolismus (syntéza RNA)

• Jadérko (nucleolus)
o V jádře, jedno nebo více
o Dochází zde k syntéze ribozomové RNA

• Endoplazmatické retikulum
o Membránový systém plochých váčků a kanálků
o Napojeno na obal jádra
o Třídění a transport bílkovin
 o Drsné – má na některých místech ribozomy, místo syntézy bílkovin
o Hladké – bez ribozomů, místo syntézy polysacharidů a lipidů

• Ribozomy
o Bílkovinná tělíska obsahující rRNA
o Volné nebo vázané na endoplazmatické retikulum
o Složené ze dvou rozdílných podjednotek
o Účastní se proteosyntézy
o Polyzomy = řetízky ribozomů

• Golgiho aparát
o Soustava měchýřků propojených kanálky, obsahuje paralelně uspořádané membránové
cisterny
o Biochemické reakce upravující látky vytvořené v endoplazmatickém retikulu a jejich
uvolňování sekrečními váčky do cytoplazmy
o U rostlin – syntéza některých komponent buněčné stěny
o Souvislý, nesouvislý (u rostlin tvořen diktyozomy – tělísky)
o Tvorba organel – lyzozomy, cytozomy

• Mitochondrie
o Tyčkovité útvary s vlastní kruhovou DNA a proteosyntetickým
aparátem -> semiautonomní organely
o Tvořeny dvěma biomembránami – vnitřní a vnější
o Vnitřní obklopuje prostor vyplněný hmotou – matrix – v matrixu
enzymy citrátového cyklu a katabolismu mastných kyselin, a tvoří
záhyby – kristy, kde se uskutečňuje buněčné dýchání
o Při buněčném dýchání se z nich uvolňuje energie zabezpečující
životní děje v buňce

• Cytoskelet
o Dynamická kostra buňky, proteinový aparát
o Vláknité útvary
o Odbouráváním a přidáváváním stavebních jednotek se mění jejich délka
o Mikrotubuly – duté trubičky z bílkovin tubulinu, tvoří některé organely (bičík, centriola,
dělící vřeténko
o Mikrofilamenta – dvojité řetízky bílkovin z aktinu, myozinu, umožňují pohyb cytoplazmy
(panožky, dělení buňky)

Pouze živočišná
• Lysozomy
o Měchýřky (váčky) tvořené biomembránou
o Obsahující trávící, hydrolytické enzymy
o Zajišťují nitrobuněčné trávení

• Centriola
o Dělící tělísko
o Uplatňuje se u dělení buněk
Pouze rostlinná
• Buněčná stěna
o Tuhý obal buňky, uděluje jí tvar a mechanicky ji ochraňuje
o Hlavní chemickou složkou je celulóza – buničina, polysacharid
o Je permeabilní, jsou v ní otvory, kterými prochází vlákna (plazmodezmy) -> komunikace
buněk
o Intususpence = růst do plochy
o Apozice = růst do tloušťky
o Inkrustace = prostupování anorganickými látkami
o Impregnace = prostupování organickými látkami
o Symplast = vnitřní prostor buňky
o Apoplast = mezibuněčné prostory + stěny buněk

• Plastidy
o Oválná tělíska uzavřená obalem ze dvou membrán
o Zelené chloroplasty, barevné chromoplasty a bezbarvé leukoplasty
o Mají vlastní DNA, proteosyntetický aparát
o Chloroplast
 Na povrchu dvojitá membrána
 Stroma = matrix – hmota uvnitř chloroplastů
– v ní aparát sekundárních procesů
fotosyntézy
 V ní je síť váčků (thylakoidů), které obsahují
chlorofyl a další fotosyntetická barviva
 Ohraničené membránou, v níž je aparát pro
primární procesy fotosyntézy
 Navrstvené tylakoidy – granum
o Chromoplasty
 Obsahují červená (karotenoidy) a žlutá
(xantofyly) barviva
 V plodech, květech a listech
o Leukoplasty
 V neosvětlených částech rostlin (kořeny, oddenky, vnitřní části)
 Hromadí se v nich zásobní látky – škrob, bílkoviny, lipidy

• Vakuoly
o Měchýřky (váčky) obalené jadernou membránou – tonoplastem
o Vnitřek je naplněn roztokem různých látek (odpad, enzymy) tzv. buněčná šťáva
o Určují turgor
o Vakuom – soubor vakuol v buňce
o Rostliny – zásobárna vody, ukládání metabolitů (alkaloidy), zásobárna látek a barviv
(antokyany), rozklad látek
o Pulzující vakuola – osmoregulační funkce (sladkovodní řasy a prvoci)
o Potravní vakuola – trávení za účasti lyzozomu, u prvoků
o Mladé rostliny více malých vakuol, starší jednu velkou

(Karotenoidy)
 • Tzv. karoteny
• Slouží jako zásobárna některých látek, a navíc způsobují barvu plodů či květů, čímž lákají
živočichy (např. květy růží, jablka, šípky, rajčata, papriky atd.)

(Antokyany)
• Ve vodě rozpustná barviva, která jsou obsažena ve vakuole
• Většinou mají barvu od modré přes fialovou až do červené
• Způsobují barvu některých květů (zvonek, maceška, pomněnka, kosatec…), plodů (třešně,
borůvky…) a dalších částí (červené zelí, červená řepa…)
• Antokyany mění svoji barvu v závislosti na pH (kyselosti a zásaditosti) prostředí
• V kyselém prostředí jsou červené, v neutrálním prostředí jsou fialové a v zásaditém prostředí
jsou modré

(Rafidy)
• Velké krystaly zásobních nebo odpadních látek (hlavně jde o šťavelan vápenatý), většinou
obsažené ve vakuolách
• Často mají podobu tenkých ostrých jehlic a chrání rostlinu před býložravci (při požití se
zapichují do sliznic a působí palčivou bolest)

Buňka hub
• Podobá se rostlinné buňce, nikdy však neobsahuje ani chloroplasty, ani chromoplasty
• Její buněčná stěna je tvořena polysacharidem chitinem
• Mohou mít více jader
• Nemá fotosyntetické plastidy
• Zásobní látky: glykogen + olein