„Zoro-Aster“ roku 2020 a Betlémská hvězda

Po dvanácti výjimečných dnech kosmického naslouchání přicházíme k 6. lednu, který

značí nejen návštěvu Ježíše Matoušova evangelia [třemi] mudrci, ale také Epifanii,
inkarnaci Krista-Loga do třicetiletého Ježíšova těla, připraveného křtem na Jordánu.
V tomto článku se na tuto událost, takzvanou Betlémskou hvězdu, spojenou s návštěvou
tří mudrců, podíváme důkladněji.

V uplynulých týdnech bylo o Velké Konjunkci Jupiteru a Saturnu napsáno mnoho článků,
poukazujících na jejich historicky neobvyklou blízkost jednoho stupně. I přesto, že tato
zvláštnost poutá naši pozornost, a má na svědomí, že mnoho lidí „se podívalo nahoru na
nebe“ a věnovalo pozornost hvězdnému světu, což je dobře, je pro dnešní astronomii
typické, že zaměřuje pozornost pouze na prostorové vztahy mezi planetárními tělesy. Tato
blízkost může mít opravdu mít zvláštní význam, i kdyby jen v tom, že na sebe upoutala
tolik pozornosti. Konkrétní duchovní význam posloupnosti těchto těsných konjunkcí jsem
ještě nenalezl, zřejmě je ještě mimo mé chápání. Mnoho astronomicky zaměřených článků
poukazovalo na skutečnost, že takto těsná fyzická blízkost nenastala od 16. července roku
1623; v té době nebyla viditelná díky své blízkosti u Slunce. Naposledy mohly být tyto dvě
planety spatřeny takto blízko sebe na noční obloze 5. března 1226. Tehdy byly, podobně
jako dnes, v souhvězdí Kozoroha. Další těsná blízkost nastane opět v Kozorohu 15. března
2080. (Prosím povšimněte si, že v tomto článku, stejně jako všude jinde, používám jako
referenční rámec skutečně viditelná [nestejně dlouhá] souhvězdí zvěrokruhu, ne tropická
znamení používaná v tropické astrologii.) Tato blízká konjunkce bude další konjunkcí
v trojné dědičné linii aktuální konjunkce. Co myslíme „dědičnou linií“? Abychom na tuto
otázku odpověděli, a hlouběji porozuměli duchovnímu významu těchto Velkých
Konjunkcí, musíme opustit prostor a ponořit se do času. Právě v časových rytmech
odhalují planety svá poselství.

Saturn a Jupiter se setkávají v konjunkci každých 20 let, čímž nastolují určité téma,
dokonce bychom mohli říci, že kladou lidstvu novou „otázku“. Po 60 letech, při každé
třetí konjunkci v řadě, se tyto planety setkávají v přibližně stejné oblasti zvěrokruhu jako
před 60 lety, i když asi o 8-10 stupňů dále. Každých 20 let se tedy konjunkce opakují v (ve
třech?) třech různých oblastech zvěrokruhu, čímž vytvářejí velký nebeský rovnostranný
trojúhelník, jenž byl od dávných časů znám v esoterních školách jako Zlatá hvězda nebo
Zlatý trojúhelník. Jde o archetypální formu trojnosti, zobrazovanou v dávných
imaginacích, stejně jako v rosekruciánské a zednářské symbolice, značící „Boží oko“ nebo
Trojici. Máme ji dokonce na americké dolarové bankovce jako nad pyramidou umístěný
trojúhelník s okem uvnitř. Tento obraz má svůj kosmický původ ve Zlatém trojúhelníku
velkých konjunkcí; tato kosmická geometrie utváří naši základní zkušenost s tím, čemu
říkáme trojúhelník. Kdesi jsem četl, že „Bůh hovoří v trojkách.“ Tuto pravdu můžeme
vnímat na různých úrovních: tělo, duše, duch; myšlení, cítění, vůle; manas, buddhi,
atman, abychom zmínili alespoň některé. Nebál bych se tvrdit, že jednou z velkých výzev
naší doby je překonání dualismu a dosažení hlubšího porozumění trojnosti (či
trojjedinnosti) ve všech sférách lidského života. Mohli bychom říci, že dualismus se začal
rozvíjet v roce 869, na koncilu v Konstantinopoli, kdy katolická církev v podstatě zrušila
aspekt ducha, a definovala lidskou bytost jako skládající se pouze z těla a z duše.
Vyzdvihuji to, protože si myslím, že jde o důležité poselství lidstvu v roce 2020, kdy se
planety Jupiter a Saturn sblížily ve velké konjunkci, a setkávaly se s Plutem, to vše
v souhvězdí Střelce. Střelec spolu s Blíženci tvoří současnou osu slunovratů. Jde o
světovou vertikálu dnešní doby, hluboce spojenou s naší egoitou, přičemž každé z oněch
dvou znamení ji reprezentuje jiným způsobem. Rudolf Steiner spojuje souhvězdí Střelce
s lidským egem.

Musíme vzít v potaz, že tato velká konjunkce se připravovala a defacto trvala po celý rok
2020, jelikož po většinu roku se obě planety nacházely velice blízko sebe i blízko Pluta. Už
v dubnu byly vzdálené pouze 6° (v takzvaném orbisu konjunkce), a to v souhvězdí Střelce,
podél osy Střelec/Blíženci. V orbisu konjunkce zůstanou do února 2021. Takže můžeme
opravdu říci, že tato velká konjunkce žije ve vědomí (nebo spíše nevědomí) lidstva řadu
měsíců před a po datu přesné konjunkce. Výzvou uplynulého roku bylo překonání
dualismu a uznání třetího elementu. Kosmos nám v roce 2020 předložil k řešení otázku
lidskosti, identity a přirozenosti lidského já (či Já). K ní jsem se obšírněji vyjádřil v článku
z 13. ledna 2020. Jeden z mých přátel, sportovní nadšenec, který se o duchovní záležitosti
moc nezajímá, mi nedávno psal, že díky letošním omezením v Evropě měl dostatek času
na sebereflexi. Prožívá krizi identity. Napsal mi: „Přemítám nad tím, zda jsem tím, kým
jsem, nebo pouze stínem věcí, o něž se zajímám.“ Mám za to, že podobnou otázkou se
v roce 2020 zabývalo mnoho lidí. Výzva spočívá samozřejmě v tom, k jaké odpovědi
dospějeme ve světě, který v podstatě popírá existenci duchovního Já? Tím, na co tak
naléhavě poukazuje tato velká konjunkce, je onen třetí element, duchovní (vyšší) Já,
k němuž musíme najít cestu, pokud chceme jako lidstvo přežít a proměnit současnou
světovou krizi.

Saturn a Jupiter přešly do souhvězdí Kozoroha, kde nastala o zimním slunovratu jejich
přesná konjunkce. Dokonce i načasování na zimní slunovrat je významným kosmickým
výrokem vzhledem k otázce narození duchovního Já. To bude jakýmsi přezkoušením
předchozí kosmické výzvy, čímž se budeme zabývat později.

Pokračujme nyní opět pohledem na Zlatý trojúhelník, známý jako Zarathustrova hvězda
nebo Zoro-Aster (což znamená Zlatá hvězda). Ponoříme-li se silou svého myšlení do sfér
Jupiteru a Saturnu, můžeme rozeznat mocné impulsy, které tyto planety přinášejí lidstvu,
a které každých 20 let volají po naší pozornosti. Každý vrchol trojúhelníku je vyjádřením
odlišné kvality, zabarvené pohybem různými souhvězdími zvěrokruhu. Z jednoho úhlu
pohledu je Saturn nositelem vůle Boha Otce, a také vzpomínky na počáteční vývoj lidstva
ze substance vůle (tepla), poskytnuté obětí Trůnů. Saturn tak nese božský plán vývoje
vytvořený v říši božského Otce. Jupiter přináší tvořivý život Boha Syna a vzpomínku na
stvoření života a světla, za pomoci substance z říše Otce, kterou s pomocí kosmické
moudrosti rozvíjí a rozpracovává. V Saturnu máme bytosti střežící plán celé naší evoluce a
vzpomínku na počáteční stadia vývoje lidstva, a v Jupiteru bytosti střežící její tvořivý
rozvoj do budoucnosti z nejvyšších zdrojů moudrosti.

Pohlédneme-li na současný vrchol Zlatého trojúhelníku v roce 2020, jak můžeme

pochopit, co od lidstva žádá? Díky 45letému studiu práce Williho Suchera jsem zjistil, že
jeho výzkum vztahu Zlatého trojúhelníku k inkarnaci Krista je klíčem k porozumění
těmto velkým konjunkcím a našim úkolům z nich plynoucím. Tento velký trojúhelník si
drží svou formu, ale postupně se otáčí zvěrokruhem, a jeho pohyb lze sledovat zpět i
dopředu v čase. Každý vrchol, nesoucí konkrétní impuls, se objevuje v historickém vývoji
každých 60 let. I když bych toho mohl napsat mnoho o historických souvislostech Zlatého
trojúhelníku a velkých konjunkcí, zaměřím se v tomto článku pouze na křesťanský impuls
tohoto konkrétního vrcholu a na jeho vztah k současné konjunkci v roce 2020 i k těm
budoucím. V následujícím článku prozkoumáme další z rodiny konjunkcí na stejném
vrcholu trojúhelníku, která nastala v roce 1603.

Jak už jsem zmínil dříve, archetypální význam tohoto Trojúhelníku se váže k inkarnaci
Krista, slunečního Loga, což je centrální událost lidského vývoje, a také zcela nový impuls
proměny působící do budoucnosti. Pokud tedy sledujeme Trojúhelník do doby inkarnace
Krista, dospějeme ke třem datům nesoucím tři archetypální impulsy, které se postupně
rozvíjí během času, ovšem pouze pokud lidstvo vědomě přiloží ruku k dílu. První je Velká
konjunkce roku 6 př. Kr. (resp. 7 př. Kr. kalendářního roku) v souhvězdí Ryb. Druhá
nastala roku 14 po Kr. v souhvězdí Střelce a třetí roku 34 po Kr. v souhvězdí Lva. Tu
současnou, v roce 2020, lze dát do souvislosti s tou v roce 6 př. Kr. Tato konjunkce je podle
důkladného výzkumu Williho Suchera Betlémskou hvězdou, kterou následovali mudrci,
aby vyhledali narozeného Krále Židů, o němž věděli, že jde o reinkarnaci jejich velkého
učitele, slunečního zasvěcence Zarathustry. Zde musíme vyřešit potíž spočívající v tom, že
někteří historikové mohou na základě této datace „Betlémské hvězdy“ tvrdit, že Ježíš
Matoušova evangelia přece nebyl narozen v roce 6 př. Kr. Popravdě, skutečné narození
žádného z obou Ježíšů nebylo nikdy vnější historickou vědou určeno. Součástí mysterií
života obou Ježíšů je také to, že nemohou být jednoduše potvrzena nebo vyvrácena
tradičními exoterními metodami historických věd. Pravda o těchto událostech může být
nalezena v duchovním historickém archivu, v akašické kronice, jež se otevře pouze těm,
kdo mají duchovní oči, podobně jako Rudolf Steiner. Ten naznačil, že Ježíš Matoušova
evangelia se narodil o „několik měsíců“ dříve, než Ježíš Lukášova evangelia. To by mohl
být jeden z důvodů, proč Jan Křtitel, který se narodil o 6 měsíců dříve než Ježíš, nemohl
být ještě naživu v době tzv. masakru neviňátek z příkazu krále Heroda. Kdy se mohlo toto
dítě tedy narodit? K tomuto tématu doporučuji knihu Ormanda Edwardse The Time of
Christ: A Chronology of the Incarnation, obsahující vynikající vhled do života Ježíše
Krista. Ve svém výzkumu dospěl k závěru, že Matoušův Ježíš se narodil 6. ledna roku 1 př.
Kr., o něco méně než rok před Lukášovým Ježíšem (25. prosince roku 1 př. Kr.). Jak se ale
stala Velká konjunkce roku 6 př. Kr. Betlémskou hvězdou?

Za prvé si musíme uvědomit, že mudrci (či králové) byli jedněmi z posledních zasvěcenců
starověké iniciační moudrosti. Přišli „z Východu“, z oblasti staré Chaldeje a Persie, kudy
protékají řeky Eufrat a Tigris. Byli chrámovými kněžími, kteří dokázali číst duchovní
skutečnosti ve hvězdách, nešlo o astronomy v moderním smyslu. To znamená, že i když
pozorovali pohyby hvězd a planet, povstával v nich díky jejich zasvěcení duchovní
význam těchto pohybů. Velká konjunkce v Rybách je nasměrovala k židovskému národu,
s nímž bylo toto souhvězdí spojováno. Toto souhvězdí je také spojeno s fyzickým tělem a
s inkarnací do něj. Rudolf Steiner spojuje Ryby s fyzickým tělem ve svých přednáškách o
Mystickém Beránku. (Působení duchovních bytostí na člověka. – GA 102, II. přednáška)
Tyto malé nápovědy jsou jen střípky z hlubokých vhledů těchto zasvěcenců, díky kterým
rozpoznali inkarnaci Zarathustry v židovském národě. Aby vyhledali jejich „krále“,
nemohli putovat nikam jinam, než do spirituálního centra, Jeruzaléma. Král Herod o tom
věděl, a proto k sobě svolal nejvyšší kněze, aby zjistili, kde se jejich „král“ narodil. Když
mu kněží řekli o Betlému, zavolal k sobě mudrce a pověřil je, aby za ním přišli, až dítě
naleznou.

Willi Sucher zkoumal souvislost Velké konjunkce roku 6 př. Kr. se skutečným fyzickým
narozením Ježíše, a objevil souvislost tohoto narození s událostí, jež se objevuje v biografii
každého z nás, totiž s takzvaným spirituálním zrozením, stojícím v protikladu ke zrození
fyzickému. V tom našel ukrytý klíč k Velké konjunkci a znalostem mudrců. Jeho
rozpracování horoskopu spirituálního zrození vycházelo z přednáškového cyklu Rudolfa
Steinera „Lidská a kosmická myšlenka“ (GA 151). Willi spojuje tento horoskop s vyššími
slunečními impulsy, které prostupují lidskou bytost buď před, nebo až po narození, a
poskytují člověku základy k orientaci ve sluneční sféře „kosmických myšlenek“. Rudolf
Steiner to popisuje [ve čtvrté přednášce] následovně: „Výslovně hovořím, aby nevzniklo
nedorozumění, že tyto konstelace existují sice mnohem významněji v životě člověka, než-
li konstelace vnějšího horoskopu, ale že se nekryjí s ‚nativitou‘, s vnějším horoskopem.“
[citováno z českého překladu Marka Kropáče, vydalo nakl. Michael, 2013.]

Pro Zarathustru, prvního zasvěcence zvěstujícího mysteria sluneční sféry (či sluneční
aury, Ahura Mazdao), bude mít „sluneční či spirituální horoskop“ mnohem zásadnější
význam než klasický horoskop pozemského zrození nebo měsíční horoskop početí a
embryonálního vývoje. Willi Sucher strávil výzkumem výpočtu „slunečního horoskopu“
mnoho let. Je spojen se starověkým „hermetickým pravidlem“, pocházejícím od Herma
Trismegista, v němž hraje zásadní roli pozice Měsíce při [fyzickém] zrození a její vztah
k měsíčním uzlům jako branám do sluneční sféry. Úplné vysvětlení hermetického pravidla
by nás zavedlo velmi daleko, a není to záměrem tohoto článku. V případě zájmu
nahlédněte do mých online videí na www.astrosophy.com: Course IV, Chart
Construction, Session 8: the Spiritual Nativity nebo do výborného článku Williho Suchera
The Constellation of Cosmic Thought – Spiritual Nativity. Komplexní matematické
vysvětlení je dostupné v knize Williho Suchera Practical Approach III, Letter August
1971, také dostupné na webu www.astrosophy.com.

Tento vztah Velké konjunkce k narození Ježíše Matoušova evangelia a k tzv. Betlémské
hvězdě můžeme samozřejmě brát jen jako jeden úhel pohledu a nefixovat jej jako nějaký
zákon. Spíš jej můžeme brát jako jednu z cest k porozumění obsáhlé moudrosti tří mudrců
a významu Velké konjunkce ve vztahu k Ježíšovu narození. Velkou konjunkci s největší
pravděpodobností doprovázely další hvězdné konstelace, které mohli tři mudrci vnímat
pouze nadsmyslovým zřením. Ty jsou také součástí velkého mysteria božské inkarnace, a
mohly sloužit jako vodítko s ohledem na znovuvtělení Zarathustry, jejich velkého učitele.

Nyní se můžeme vrátit k Velké konjunkci roku 2020. Musíme mít na zřeteli, že původní
(či základní) význam Velkého trojúhelníku – a tedy i vrcholu odpovídajícího současné
Velké konjunkci – byl stanoven v době inkarnace Krista. V roce 6 př. Kr. nastala
trojnásobná konjunkce v souhvězdí Ryb. Ta ve svém pokračování putuje napříč historií,
jako zvěstování nového zrození, jako zvěstování nového spirituálního impulsu spojeného
se zjevením Krista na Zemi. Řekl bych, že může dokonce poukazovat přímo ke zjevení
Zarathustry, kterého Steiner popisuje jako „první osobnost zasvěcenou do poatlantské
moudrosti“. Je to ten duchovní Mistr, známý od dob Krista jako Mistr Ježíš. O něm Rudolf
Steiner říká: „Žádný z vysokých učitelů esoterního křesťanství neudělal tolik pro
inkarnaci Slunečního Loga na Zemi jako Zarathustra. A proto se individualita tohoto
vysokého Mistra oprávněně těší té nejvyšší úctě mezi všemi žáky esoterního křesťanství.“
(GA 264).

Samozřejmě že všichni Mistři jsou služebníky Krista a mají na Zemi specifické úkoly.
Rudolf Steiner poukazuje také na to, že Mistr Ježíš se inkarnuje každých 100 let, aby dále
rozvíjel tento impuls, což je v souladu s velkým úkolem anthroposofie „preparovat lidské
bytosti takovým způsobem, že stále větší počet lidí může obdržet otisk Já Krista Ježíše“
(GA 109). Sergej Prokofjev ve své knize Rudolf Steiner a Mistři esoterního křesťanství
načrtává souvislost mezi Zarathustrovou misí ve staroperské epoše, kdy zuřila bitva mezi
Velkou Sluneční Aurou a Ahrimanem, a současnou misí v moderním světě, jež spočívá
v překonání obrovské moci Ahrimana v dnešním světě tím, že lidem pomáhá stát se
nositeli Krista, Kristofory. Vzhledem ke zvláštní povaze současné Velké konjunkce, jejímu
umístění a načasování, ve mně žije otázka, do jaké míry naznačuje obnovené působení
Mistra Ježíše v dnešní době.

Podívejme se v tomto kontextu na Velkou konjunkci a zahrňme do našeho pohledu další

události uplynulých let, spolu s opakovanou konjunkcí Jupitera a Saturnu s dalšími
konstelacemi planet, obzvláště konjunkcemi těchto dvou planet s Plutem, to vše
v souhvězdí Střelce. Jde o výzvu směřující k překonání dualismu probuzením duchovního
Já jakožto „třetí“ síly směřující do budoucnosti. Po všech těchto událostech [ve Střelci]
nastává samotná konjunkce [Jupitera a Saturnu] na začátku souhvězdí Kozoroha. I zde
bychom mohli jít do velké hloubky, pro potřeby tohoto článku ale postačí, že Kozoroh
může být spojen se zasvěcením, s iniciací jako takovou. Řekl bych, že vstupujeme do
jakéhosi zasvěcení celého lidstva, které nenastane bez velkých potíží a krizí, poněvadž
každé zasvěcení vyžaduje katarzi. Kozoroh je také spojen s dvěma velkými evolučními
cykly, přicházejícími ze dvou směrů. Se zřetelem na budoucnost v sobě obsahuje
předtuchu sedmého poatlantského věku, nazývaného také Americkým věkem, kdy se jarní
bod přesune z nynějších Ryb [přes Vodnáře] do Kozoroha. Ten bude posledním ve velké
poatlantské epoše. Tehdy nastane Velká válka všech proti všem. Při zpětném pohledu do
minulosti v sobě nese Kozoroh vzpomínku na páté období Starého Měsíce, kdy nastala
Velká válka na nebesích, v níž sluneční bytosti bojovaly za překonání oddělivší se ztvrdlé
měsíční podstaty lidských bytostí tak, aby se Slunce mohlo opětovně spojit se Zemí,
[nacházející se ve vývojové fázi nazývané okultně Starý Měsíc]. Tento proces, trvající celé
věky, vyvrcholil na konci vývojového cyklu Starého Měsíce takzvaným kosmem
moudrosti. V nynějším souhvězdí Kozoroha máme obsaženy obě imaginace, jak bitvy
slunečních duchovních sil s odpadlými ztvrdlými silami měsíčními, tak i vítězství
slunečních sil. Tato Velká konjunkce je první z trojnosti (či trojice) Velkých konjunkcí
sestupujících z tohoto konkrétního vrcholu Zlatého trojúhelníku nacházejícím se
v souhvězdí Kozoroha. Tento vrchol nás přivádí až na konec věku Michaelova, do věku
Orifielova. Další tři konjunkce nastanou v letech 2080 (při níž budou, podobně jako při
současné konjunkci, obě planety fyzicky velmi blízko), 2140 a 2199. Poslední z nich se
odehraje již na přechodu ze souhvězdí Kozoroha do souhvězdí Vodnáře. (Výpočet
přesného umístění přechodu mezi souhvězdími je náročný, protože musíme brát v potaz
posun díky precesi zemské osy.) Po této sérii konjunkcí v Kozorohu nastane jejich další
seskupení v souhvězdí Vodnáře – to začne v roce 2259 (věk Orifiela začíná rokem 2234), a
dále v letech 2318 a 2378. Jak již bylo zmíněno dříve, Zlatý trojúhelník se otáčí
zvěrokruhem dopředu. Úplná rotace celým zvěrokruhem trvá asi 2500 let. To znamená, že
Zlatý trojúhelník doputuje v letech 2438 nebo 2498 do své původní polohy, kterou
zaujímal v roce 6 př. Kr, což bylo také ve věku Orifiela. Archanděl Orifiel je spojen se
Saturnem, který obvykle přináší věk velkých zkoušek a karmického zúčtování, ačkoliv
inkarnace Krista nastala také v Orifielově době. Tento rozsáhlý časový rámec uvádím jen
proto, abychom se mohli vžít do velikosti časových cyklů, na nichž se podílíme. Tak
můžeme nahlédnout do širších souvislostí spojených s budoucím vývojem. Na mysli nám
mohou vytanout otázky typu: Kde každý z nás v té době bude? Zaséváme správnou setbu
pro své příští inkarnace? Naše současné úkoly můžeme nahlížet optikou výzvy, kterou
nám současná Velká konjunkce ukazuje. Budeme-li brát ohled na nové zrození, nové
zvěstování ve světovém vývoji, budeme vnímat naše úkoly s vědomím, že žijeme v čase
začátků, kdy se tvoří zárodky budoucnosti. Žijeme v kritické době, ale pokud ji pochopíme
v kontextu našich vývojových úkolů, myslím, že nám to může dodat odvahu a vyšší
motivaci sloužit proměně Země probuzením Kristova duchovního Já v našem nitru. Tento
evoluční úkol může zastat malá skupina lidí, počty ale nejsou rozhodujícím faktorem
úspěchu.

Na tento článek navážu esoterním pohledem na „rodokmen“ Velkých konjunkcí v historii,

propojených s tou, která nastala roku 6 př. Kr.

Původní text © Jonathan Hilton, 6. ledna 2021, www.astrosophy.com

Překlad © Jan Kment, 24. ledna 2021