České vysoké

učení technické ÚSTAV FYZIKY FAKULTY STROJNÍ

v Praze
LABORATORNÍ CVIČENÍ Z FYZIKY
Jméno, PŘIJMENÍ: Barbora LUŽNÁ Datum měření: 2. 12. 2021
Studijní rok: 2021/22 Ročník: 1. Datum odevzdání:
Lab. dvojice: 9 Č. kroužku: 15 Klasifikace:
Číslo úlohy: 10.1
Název úlohy: Mapování elektrického pole

©VV
2. Úkol
1) Zmapujte elektrické pole v elektrolytické vaně, graficky znázorněte ekvipotenciální
křivky a siločáry elektrického pole.

2) Zvolte na siločárách tři body A, B, C, stanovte v nich velikost intenzity elektrického pole
a její nejistotu.

3) Vektory intenzity elektrického pole v bodech A, B, C graficky znázorněte.

3. Definice a jednotka měřené veličiny

Vzájemné působení elektrických nábojů se projevuje silovými účinky. Říkáme, že
elektrické náboje vytvářejí kolem sebe elektrické pole, které je svým charakterem pole
konzervativním. Uvažujeme-li pole stacionárních nábojů, je pro popis pole vhodné použít
𝐹
buďto vektor intenzity elektrického pole 𝐸⃗ , nebo skalární potenciál elektrostatického
𝑞
pole 𝜙(𝑥, 𝑦, 𝑧).
Intenzita elektrického pole (elektrické intenzita) je fyzikální veličina vyjadřující velikost
a směr elektrického pole. Je definována jako elektrická síla působící na těleso s kladnými
jednotkovým elektrickém nábojem 𝑞.

𝐹
𝐸⃗ = [𝑁 ∙ 𝐶 −1 = 𝑉 ∙ 𝑚−1 ]
𝑞

4. Seznam měřících zařízení a pomůcek

 oddělovací transformátor
 elektronkový voltmetr
 RC generátor
 pote s hrotovou sondou
 elektrostatická vana s rastrem
 elektrody
 osciloskop
 posuvné měřítko

5. Princip měřící metody

Pro popis elektrického pole je ekvivalentní jak forma siločar, tak forma ekvipotenciál.
Protože je však mnohem snadnější zjišťovat místa se stejným potenciálem, použijeme pro
naši úlohu zkoumání ekvipotenciálních křivek.
Zjednodušíme prostorový popis na dvourozměrný model a budeme zkoumat
dvourozměrné elektrické pole vyvolané dvěma kovovými elektrodami umístěnými ve
vodivém prostředí. K tomuto účelu použijeme elektrolytickou vanu – nádobu
z nevodivého materiálu s vodou, do níž umístíme na vhodná místa elektrody, na které
přivedeme napětí z vnějšího zdroje. K elektrodám připojíme paralelně potenciometr a
k jeho jezdci přes primární vinutí transformátoru hrotovou sondu, se kterou můžeme
pohybovat v celé ploše elektrolytické vany. Budou-li elektrody na různém potenciálu,
bude i na jezdci potenciometru určitý potenciál, daný jeho momentální polohou.
Umístíme-li sondu do místa se shodným potenciálem s potenciálem jezdce (𝑈 = 0 mezi
sondou a jezdcem potenciometru), tak nepoteče sondou proud.
Přiváděné celkové napětí může být i střídavé, což je výhodné pro indikaci pomocí
osciloskopu. Zdroj střídavého napětí (náš RC generátor) je připojen ke koncovým
vývodům potenciometru a k elektrodám paralelně. Jezdec potenciometru je spojen přes
primární vedení transformátoru s hrotovou sondou a také s voltmetrem.

Schéma zapojení elektrolytické vany

Při měření nastavíme na výstupu RC generátoru vhodné napětí a posouváním jezdce

potenciometru volíme hodnotu hledaného potenciálu. Je vhodné volit změnu potenciálu
v jednotném kroku (0,1V). Hodnotu nastaveného napětí (jeho efektivní hodnotu 𝑈𝑒𝑓 )
odečítáme na elektronickém voltmetru.
Na siločarách si zvolíme tři body a určíme v nich velikost a směr intenzity elektrického
pole 𝐸⃗ . Za předpokladu, že elektrické pole v blízkém okolí zvolených bodů budeme
považovat za homogenní, můžeme vztah upravit na:

∆𝜑
𝐸⃗ = − ∙ ⃗⃗⃗⃗
𝑛
∆𝑠 0

kde ∆𝜑 je rozdíl potenciálů mezi dvěma sousedními ekvipotenciálami a ∆𝑠 je délka

oblouku siločáry mezi nimi. Délku oblouku ∆𝑠 lze s dostatečnou přesností nahradit
součtem délek dvou úseček 𝑠1 a 𝑠2 , vytvořených vztyčením kolmic k sousedním
ekvipotenciálám a procházející daným bodem, tedy ∆𝑠 = 𝑠1 + 𝑠2 . Jednotkový vektor ⃗⃗⃗⃗
𝑛0
má směr tečny k siločáře v daném bodě a míří ve směru rostoucího potenciálu.
6. Vztahy pro stanovení hodnoty měřené veličiny
𝐹
𝐸⃗ = [𝐸] = 𝑁 ∙ 𝐶 −1 = 𝑉 ∙ 𝑚−1
𝑞

V případě předpokladu homogenního pole můžeme vztah upravit na:

∆𝜑
𝐸⃗ = − ∙𝑛
⃗⃗⃗⃗
∆𝑠 0
∆𝜑
|𝐸⃗ | =
∆𝑠

7. Vztahy pro výpočet chyb a nejistot

Nejistota hodnoty intenzity elektrického pole je dána nejistotami veličin ∆𝜙 a ∆𝑠. Vzhledem
k tomu, že nejistota ∆𝜙 je výrazně nižší než nejistota ∆𝑠, můžeme uvažovat, že relativní
nejistota hodnoty intenzity elektrického pole 𝑢𝑟 (𝐸) = 𝑢𝑟 (∆𝑠), kde relativní nejistota 𝑢𝑟 (∆𝑠) je
dána přesností nastavení polohy hrotové sondy a následně přesnosti určení ∆𝑠 z výsledného
grafu.

∆𝑧𝑚𝑎𝑥 = 0,001 (maximální chyba při měření posuvným měřítkem)

𝜒 = √3
∆𝑧
Vztah pro výpočet absolutní nejistoty 𝑢𝑍𝑠 : 𝑢𝑍𝑠 = 𝑚𝑎𝑥
𝜒
𝑢𝑧𝑠
Vztah pro výpočet relativní nejistoty 𝑢𝑟𝑠 : 𝑢𝑟𝑠 =
Δ𝑠

Vztah pro výpočet standartní relativní nejistoty 𝑢𝑟∆𝑠 : 𝑢𝑟∆𝑠 = √𝑢𝑟2𝑠 + 𝑢𝑟2𝑠
𝐴 𝐴 1𝐴 2𝐴

Vztah pro výpočet absolutní nejistoty intenzity el. Pole 𝑢𝐸⃗𝐴 : 𝑢𝐸⃗𝐴 = 𝑢𝑟∆𝑠 · 𝐸⃗𝐴
𝐴

8. Naměřené hodnoty
vzdálenost elektrod: 𝑙 = 0,13 𝑚

bod A: 𝑠1𝐴 = 𝑚 𝑠2𝐴 = 𝑚

bod B: 𝑠1𝐵 = 𝑚 𝑠2𝐵 = 𝑚
bod C: 𝑠1𝐶 = 𝑚 𝑠2𝐶 = 𝑚

9. Podmínky měření

10. Zpracování naměřených hodnot, výpočet nejistot

a) Zpracování naměřených hodnot

b) Výpočet nejistot

11. Výsledek měření

12. Závěr