KONTROLNÍ OTÁZKY

Kapitola I. – Obecné vlastnosti biologických systémů

1. Jaká je základní strukturní a funkční jednotka živé hmoty?

 Buňka
2. Jaké jsou základní atributy života?
 Autoregulace, autoreprodukce, metabolismus, dědičnost, vývoj fylogenetický i
ontogenetický, dráždivost, pohyb, růst
3. Dle obecné teorie systémů se rozlišují tři základní typy systémů, jaké?
 Izolovaný, uzavřený, otevřený
4. Co je to negentropie a co udává?
 Negentropie je míra uspořadanosti systému, udáva vzdálenost uspořádaného systému od
systému neuspořádaného
5. Co lze považovat za podstatu života jako nové kvality v evoluci vesmíru?
 Rozdílný stupeň uspořádanosti živého a neživého systému
6. Vysvětlete princip kompartmentace, integrace, asymetrie, komplementarity a hiearchie
 Kompartmentace umožňuje diferenciaci, kooperaci a integraci buněčných procesů
Prostorové oddělení buňky do jednotlivých membrán, oddělení segmentů, anabolických a
katabolických pochodů
 Integrace (sjednocení) – díky principu kompartmentace mohou být jednotlivé funkce
subsystémů v rámci vyššího celku integrovány
 Asymetrie – realizace specifických funkcí buněčných subsystémů je možná při intracelulární
prostorové separaci funkčních struktur, separace není absolutní
 Komplementarita – struktury jednotlivých kompartmentů jsou propojeny mezi sebou
navzájem nebo mezi okolím, proto se mohou vzájemně ovlivňovat a podmiňovat,
kooperovat a doplňovat se.
 Hierarchie – integrace kooperujících, specializovaných, časoprostorově strukturně a funkčně
oddělených subsystémů vede k hierarchickému uspořádání biologických systémů
7. Co obecně představuje tok látek?
 Tok látek představuje jakékoli změny v látkovém složení buňky, výměny látek buňky
s okolím, v přeměně (metabolismu) a v uspořádání látek
8. Co je nezbytné pro životní procesy v buňce jako reálném hmotném systému?
 Příjem, výdej, transformace a přenos energie
9. Co je to tzv. tok informací?
 Procesy zahrnující přenos informací, jejich expresi a transformaci, případně jejich vznik a
disipaci
10. Co je primárním, nepostradatelným zdrojem informací pro zachování organizace živého systému a
jeho bezchybnou autoreprodukci? Jaké znáte další bioinformační makromolekuly?
 Primárním nepostradatelným zdrojem informací jsou nukleové kyseliny., mezi další
biomakromolekuly patří proteiny a polysacharidy.
11. Hovoříme-li o tzv. hierarchickém principu organizace živých systémů, můžeme jej schématicky
znázornit posloupností jednotlivých organizačních úrovní živých systémů, jak?
 Atomy > molekuly a ionty > nízkomolekulární látky > makromolekulární látky > komplexy >
buněčné organely > jednotlivé buňky > kolonie buněk > tkáně > orgány > soustavy orgánů >
organismy >populace > společenstva > ekologické systémy > složky biosféry > biosféra
12. Co je to vertikální přenos?
 striktní přenos kvantitativně i kvalitativně nezměněné genetické informace z generace na
generaci, základem autoreprodukce
13. Jak byste stručně popsali expresi genetické informace?
 Realizuje se prostřednictvím transkripce a translace

14. Co je to amixe? Uveďte její čtyři typy.

 Amixe = nepohlavní rozmnožování, typy: binární dělení, vegetativní rozmnožování, fiziparie,
gemiparie
15. Co je to amfimixe? Uveďte šest jejích typů.
 Amfimixe = pohlavní rozmnožování, typy: partenogeneze, androgeneze, gynogeneze,
apomixe, apogametie, adventní embryonie
16. Co je to autoregulace? Uveďte tři specializované systémy, které se u živočichů podílí na regulačních
procesech.
 Autoregulace je úroveň schopnosti a dovednosti samočinně se přizpůsobit proměnným podmínkám 
 Systéme: imunitní, nervový, endokrinní
17. Co je to fotoperiodismus?
 schopnost většiny druhů rostlin kvést pouze při určitém průběhu dynamicky se měnícího
poměru délky dne a noci během jednotlivých ročních období
18. Co je to metabolismus?
 Organizovaná, integrovaná, autoregulující se soustava chemických přeměn látek a energií
uvnitř živého systému.
19. Které reakce v metabolismu dominují?
 Reakce oxidačně – redukční
20. Co je to tzv. metabolický obrat (turnover)?
 Obměna veškerých chemických komponentů, kromě DNA obsahující genetickou informaci
21. Co jsou to tzv. udržovací procesy (housekeeping process) a k čemu slouží?
 Procesy nezbytné pro přežití buňky, která se nedělí ani neroste, složí k obnově organických
komponentů buňky a udržování adekvátních gradientů iontů na membránách
22. Co označují pojmy anabolismus a katabolismus?
 Anabolismus = proces, syntetická reakce, při kterém dochází k přeměně jednodušších látek
na látky složitější
 Katabolismus = opak anabolismu, proces rozkládaných dějů, při kterém dochází k rozkladu
složitých látek na látky jednodušší
23. Jaké metabolické procesy se označují jako amfibolické a anaplerotické?
 Amfibolismus = metabolické děje zasahující do procesů anabolismu a katabolismu
 Anaplerotické procesy, jejichž prostřednictvím jsou pouze doplňovány intermediární
produkty metabolických drah
24. Co jsou to biosyntetické procesy a jakými čtyřmi základními typy reakcí se obecně uskutečňují?
 Reakce kondenzační, reakce molekulárního dusíku, reakce hydroxylační, reakce
redukční
25. Podle příjmu látek (výživy) a energie z vnějšího prostředí a jejich využití můžeme biologické systémy
utřídit podle několika hledisek do různých skupin, do jakých?
 Dle zdroje přijímané energie
 Dle zdroje matriálu využívaného pro vlastní výstavbu
 Dle donorů elektronů
 Dle konečných akceptorů elektronů
26. Jak lze organismy klasifikovat podle způsobu výživy (trofické skupiny)?
 Autotrofové, heterotrofové, chemotrofové, fototrofové

27. Na jaké tři základní typy rozdělujeme respiraci u chemoorganotrofů?

 Anaerobní, aerobní, fakultativně anaerobní
28. Jaké jsou hlavní složky dýchacího řetězce?
 Látky schopné přenášet elektrony a protony: koenzym Q, FADH2, NADH+H+, FeS
protein, cytochromy, cytochromoxidáza
 Komplexy na vnitřní straně membrány: komplex I., II., III., IV.

29. Co je to růst a s jakými procesy se vyznačuje?

  Růst je zvětšování množství hmoty a velikosti organismu
 Zahrnuje procesy syntézy jednotlivých stavebních komponent živého systému, odráží
procesy transkripce a translace genetické informace
30. Za podmínek statické kultivace je možné růst rozdělit do čtyř fází, které to jsou?
 Lag fáze (klidová), Log fáze (exponenciální), stacionární fáze, fáze odumírání
31. Jak se živé systémy mohou pohybovat a čím je pohyb generován?
 Pohyb je realizován prostřednictvím specializovaných pohybových struktur a orgánů –
cytoskelet, pseudopodie, kiocilie, končetiny atd.
 Generován (vytvořený) je pomocí molekulových motorů
32. Jaké jsou tři základní formy indukovaného aktivního pohybu?
 Taxe, nastie, tropizmy
33. Co jsou to a k čemu slouží tzv. molekulové motory?
 Jsou to složené oligomerní proteiny typu ATPáz, asociované s mikrotubuly a
mikrofilamenty
 Realizují transformaci chemické energie na energii kinetickou
34. Co je to améboidní pohyb?
 Forma lokomoce buňky po povrchu pevného substrátu
 Posun buňky ve směru buněčného výběžku je nutná kontrakce buňky na opačném
pólu
35. Jaké jsou u eukaryot významné mikrotubulární struktury buněk?
 Bičíky a řasinky
36. Co je to flagelin a kde se vyskytuje?
 Základní stavební hmota bičíku bakterií, protein globulárního typu, je ukotven
v cytoplazmatické membráně prostřednictvím bílkovinného aparátu
37. Jaké hlavní složky se podílí na pohybu příčně pruhovaného svalstva?
 Aktinová a myozinová filamenta
38. Co je mechanismem svalové kontrakce u příčně pruhovaného svalstva?
 Mechanismem svalové kontrakce je klouzání myozinových filament po aktinových
mikrofilamentech
39. Co je to ontogenetický a co fylogenetický vývoj?
 Ontogenetický = původ a vývoj jedince
 Fylogenetický = vývoj druhů organismů
40. Co znamená pojem diferenciace buněk?
 Specializace, morfologické a funkční rozlišení buněk
41. Co jsou buňky totipotentní, omnipotentní, pluripotentní a multipotentní?
 Totipotentní buňky mají schopnost vytvořit jakýkoliv typ buňky, který se v organismu
vyskytuje. Každá totipotentní buňka obsahuje kompletní genetickou informaci pro
celý organismus a má tuto jedinečnou schopnost diferenciace
 Buňky omnipotentní jsou takové, které se mohou vyvinout v diferencovanou buňku
jakéhokoli typu
 Pluripotence je schopnost kmenové buňky diferencovat do mnoha buněčných typů s
výjimkou trofoblastu.
 Multipotentní buňky mohou diferencovat v několik odlišných buněčných typů, nikoli v
jakýkoli typ diferencovaných buněk
42. Skutečností, že všechny buňky mnohobuněčného organizmu můžeme považovat za geneticky
identické, a přesto zároveň diferencované do různých typů specializovaných buněk, se vysvětluje
existence čeho?
 Existencí systému diferencované exprese genů

43. Co je to dediferenciace a kde (v jaké formě) všude se vyskytuje?

 Dediferenciace je ztráta funkční specializace
 U živočichů se NEVYSKYTUJE kompletní dediferenciace, ale pouze částečná s možností
dílčí regenerace tkání
 Některé specializované buňky nejsou schopny ani částečné dediferenciace, a tak u
nich probíhá terminální diferenciace (např u erytrocyt savců)
44. Jak lze charakterizovat proces stárnutí a čím je primárně determinován?
 Stárnutí je komplexní jev, progresivní ztráta fyziologických funkcí, doprovázenou
morfologickými a anatomickými změnami
 Procesy stárnutí jsou primárně determinovány geneticky
45. Jaké jsou v současné době známé teorie stárnutí?
 Radikálová/mitochondriální teorie stárnutí
 Teorie hromadění defektních složek v buňce
46. Co je to apoptóza a jakými třemi hlavními cestami se realizuje?
 Programovaná buněčná smrt, eliminace nepotřebných či poškozených buněk
 3 hlavní cesty: apoptóza 1) iniciovaná intracelulárními signály, 2) iniciovaná
extracelulárními signály, 3) iniciovaná faktorem AIF
47. Co je to nekróza a jakými faktory a procesy je inicializována?
 Nekrózu lze vymezit jako formu buněčné smrti, která není výsledkem realizace
endogenního programu, je to konečné stádium reakce buňky na škodlivé faktory
prostředí
 Faktory a procesy: hypoglykemie, hypoxie, endogenní látky, buněčná aktivita
48. V průběhu evoluce se vyvinuly dva základní typy organismů, které?
 Jednobuněčné a mnohobuněčné organismy
49. Jak lze rozdělit živé systémy a jaké je jejich další dělení?
 Nebuněčné živé systémy: virusoidy, viroidy, viry
 Buněčné živé systémy: bakterie, archea, eukarya (prvoci, chromista, rostliny, houby,
živočichové
50. V čem se liší stavba prokaryotické a eukaryotické buňky?
 Prokaryotická buňka (PB) je vývojově starší, stavbou jednodušší než buňka
eukaryotická
 Stavba: PB jádro (nukleoid) není ohraničeno a odděleno od cytoplazmy žádnou
membránou, genetická informace je volně v cytoplazmě a je tvořena 1 kruhovou
molekulou DNA
EB jádro (nukleus, karyon) je ohraničeno od okolní cytoplazmy dvojitou jadernou
blánou s četnými jadernými póry, genetická informace: dlouhé lineární řetězce DNA
organizované uvnitř jádra (chromozomy), EB obsahuje navíc organely například
Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum, mitochondrie, které se v PB nevyskytují
Zahájení translace genu u EB tRNA nese methionin neformylovaný, kdežto u PB tRNA
nese formyl-methionin
Transkripce u EB probíhá v jádře, následná translace probíhá už v cytoplazmě, na
rozdíl od PB, kde transkripce i translace probíhají v cytoplazmě
PB má ribozomy se sedimentační konstantou 70S; EB ribozomy 80S
51. Jaké jsou rozdíly ve stavbě buněčné stěny u grampozitivních a gramnegativních bakterií?
 Gram + (G+) bakterie mají peptidoglykanovou vícevrstevnou kostru, navazují na ní
teikoové kyseliny
 Gram – (G–) bakterie mají tenčí buněčnou stěnu, neobsahuje teikoové kyseliny
52. Morfologicky tvoří buňky bakterií několik základních typů, jakých?
 Koky, tyčky, zakřivené bakterie, endospory
53. Jak fungují antibiotika a proč se běžně nepoužívají také při léčbě virových infekcí?
 Antibiotika zamezují rozmnožování bakterií a neumožňují bakteriím vykonávat svoji
funkci, proti virovým onemocněním nejsou schopna udělat nic, viry nemají složitou
stavbu jako bakterie a neobsahují složky, které antibiotika u bakterií narušují
54. Z hlediska metabolického tvoří bakterie velmi heterogenní doménu, které skupiny jsou zastoupeny?
 Autotrofní, heterotrofní, fototrofní, chemotrofní organismy
 Skupiny se prolínají a tvoří se například bakterie, které mohou býtfotoautotrofní,
fotoheterotrofní, chemoautotrofní atd.
55. Jak se označují mnohobuněčné, chemoheterotrofní organismy bez buněčné stěny a bez schopnosti
syntetizovat lysin?
 Animalia
Kapitola II. – Obecná biologie buňky

1. Jaké prvky (s ohledem na jejich kvantitativní zastoupení) se označují jako makroelementy?

 Uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor, síra, vápník, sodík, draslík, hořčík, chlór
2. Jak jsou souborně označovány prvky, které jsou v buňce obsaženy v podílu méně než 1 %? O jaké
prvky se například jedná a jaká je jejich funkce?
 Souborně označovány jako mikroelementy
 Jedná se o prvky například Fe, Cu, Mn, Mo, Co
 Tvoří nezastupitelné funkce např: železo jako součást hemoglobinu, měď jako složka
některých krevních barviv a enzymů, molybden jako složka nitrogenázy atd.
3. Proč je voda pro existenci každé buňky naprosto nepostradatelná?
 Voda je základní rozpouštědlo polárních sloučenin a prostředí pro realizaci všech
biochemických procesů v buňce
 Voda je rozložena ve všech buněčných kompartmentech
4. Co jsou to mastné kyseliny, proč jsou v organismech zastoupené?
 Matné kyseliny jsou alifatické karboxylové kyseliny s větším počtem atomů uhlíku
v molekule
 Jsou nedílnou součástí lipidů, tvoří hydrofobní úseky složitých molekul a buněčných
struktur
5. Jaké jsou v biologických systémech nejčastěji se vyskytující nasycené mastné kyseliny?
 kyselina palmitová (C15H31COOH) a kyselina stearová (C17H35COOH)
6. Jak jsou mastné kyseliny klasifikovány?
 Klasifikovány dle délky řetězce
 Mastné kyseliny s krátkým řetězcem 2-4 uhlíky
 Mastné kyseliny se středním řetězcem 8-12 uhlíků
 Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem 14-22 uhlíků
7. Jak probíhá biosyntéza mastných kyselin?
 Biosyntéza MK je proces vyžadující dodání energie. Na prodloužení řetězce o jeden
dvouuhlíkatý fragment se spotřebuje 1 molekula ATP pro malonylovou jednotku a 2
molekuly NADPH + H+ k redukci acetylu na zbytek –CH2 – CH2 - , dohromady energie
odpovídající energii uvolněné štěpením 7 molekul ATP.
 Molekuly mastných kyselin jsou syntetizovány z dvouuhlíkatých fragmentů v
cytoplazmě. Výchozí látkou je acetylkoenzym-A. Princip biosyntézy alifatického
řetězce molekuly mastné kyseliny spočívá v redukci acetylu na zbytky – CH2 – CH2 - ,
při níž funkci donorů atomů vodíku plní NADPH + H+ . Další dvouuhlíkaté fragmenty
pro výstavbu molekuly mastné kyseliny poskytuje energeticky bohatší
malonylkoenzym-A (což je produkt karboxylace acetylkoenzymu-A). Sled reakcí, v
nichž je již syntetizovaný úsek alifatického řetězce prodlužován postupně o tyto
dvouuhlíkaté fragmenty, je katalyzován multienzymovým komplexem syntetázy
 mastných kyselin. Při značné simplifikaci reakčního mechanizmu biosyntézy mastných
kyselin lze říci, že jednotlivé reakční kroky zahrnují enzymově katalyzovanou
kondenzaci určitého acylu s malonylem při současné dekarboxylaci, následovanou
dehydrogenací (NADPH + H+ → NADP+ ), dehydratací (– H2O) a další dehydrogenací
(NADPH + H+ → NADP+ ), přičemž jednotlivé reaktanty jsou navázány na
multienzymový komplex syntetázy.
8. K čemu slouží tzv. β – oxidace mastných kyselin a jak (stručně popište) probíhá?
 β – oxidace je proces, při němž dochází k postupné oxidaci mastných kyselin
 1) Mastná kyselina se změní acyl-CoA-syntetázou na sloučeninu acyl-CoA. Tato sloučenina
bude procházet procesem beta-oxidace.
 2) Zbytek CoA se vymění za karnitinový zbytek, projde mitochondriální membránou, vrátí se
zbytek CoA.
 3) Zahájí se vlastní odbourávání - dehydrogenace sloučeniny v poloze β - mezi druhým a
třetím uhlíkem vznikne dvojná vazba, přičemž dojde k hydrogenaci (redukci) molekuly FAD na
FADH2. Vzniká (hexa-2-enoylCoA).
 4) Následuje adice vody na nově vzniklou dvojnou vazbu. Vzniká (3-hydroxyhexanoylCoA).
 5) Dehydrogenace nově navázané hydroxylové skupiny (redukce molekuly NAD+ na NADH).
 6) Za účasti koenzymu A se od sloučeniny odštěpí acetyl-CoA a nově vzniklá oxosloučenina
acyl-CoA postupuje zpět do bodu 3 (dokud se všechny mastné kyseliny takto nerozštěpí).
9. Co jsou to lipidy?
 Lipidy jsou deriváty vyšších monokarboxylových (tzv. mastných) kyselin, v
biologických systémech
10. Co jsou to polární lipidy, čeho jsou hlavní složkou a čím jsou zejména podmíněny jejich
fyzikálněchemické vlastnosti?
 Polární lipidy jsou lipidy, kdy jedna část jejich molekul je tvořena řetězcem mastné
kyseliny a je hydrofobní a druhá část, ve které se vyskytují ionizované skupiny, je
hydrofilní, jsou hlavní složkou biomembrán
 Jejich fyzikálněchemické vlastnosti jsou podmíněny amfifilií
11. Z chemického hlediska se lipidy dělí do dvou hlavních skupin, do kterých?
 Jednoduché a složené lipidy
12. Co jsou to triacylglyceroly a jak se v buňkách syntetizují?
 Jsou to glyceridy, kde je glycerol esterifikován se třemi mastnými kyselinami.
 V buňkách syntetizují z glycerol-3-fosfátu a příslušných aktivovaných mastných kyselin
(tedy acylkoenzymů-A). Prvním reakčním krokem je přenos dvou acylů mastných
kyselin z acylkoenzymů-A na glycerol-3-fosfát; tím vznikne 1,2-diacylglycerol-3-fosfát
(osfatidát); při další reakci se odštěpí fosfát za vzniku diacylglycerolu, který následně
reaguje s další molekulou acylkoenzymu-A; při této reakci se z acylkoenzymu-A
přenese na molekulu diacylglycerolu další acyl mastné kyseliny za vzniku konečného
produktu - molekuly triacylglycerolu.
13. Jakou další skupinu jednoduchých lipidů zastoupených v živých systémech znáte a jaká je jejich
funkce?
 Vosky – plní v organismech ochrannou funkci (vosky na povrchu listu omezují průnik
vody)
14. Molekuly složených lipidů obsahují kromě vyšších karboxylových kyselin a alkoholu ještě další složky,
jaké a jak se poté takovéto lipidy nazývají?
 Složky: sacharidy, dusíkaté látky
 Fosfolipidy, glykolipidy
15. Co je to fosfatidát?
 Soli a estery kyseliny fosfatidové, jsou to nejdůležitější polární lipidy
 Je to meziprodukt při biosyntéze některých polárních lipidů
16. Do jaké skupiny lipidů se řadí lecitin (= fosfatidylcholin), kefalin (= fosfatidyletanolamin), serinkefalin
(= fosfatidylserin), fosfatidylinozitol a kardiolipin (= fosfatidylglycerol)?
  Do fosfolipidů – podskupina glycerolfosfatidy
17. Do jaké skupiny patří sfingomyelin a v jaké soustavě je hojně zastoupen?
 Do fosfolipidů – podskupina sfingofosfatidy
 Součástí bílé hmoty mozkové a myelinových pochev nervů – nervová soustava
18. Jaká je základní jednotka izoprenoidů?
 izopren
19. Z kolika atomů uhlíku sestávají steroidy v biologických systémech?
 Z 18 až 27 atomů uhlíku
20. Co jsou to steroly a jaké biologicky významné a hojně se vyskytující zástupce znáte?
 Steroly jsou druh steroidů, jejichž molekuly nesou vedlejší uhlíkatý řetězec a jsou
hydroxylovány v poloze C3
21. Kde se vyskytují tzv. hopanoidy?
 U bakterií – jsou součástí cytoplazmatické membrány
22. Kterými buňkami jsou syntetizovány terpeny?
 Rostlinnými buňkami
23. Jaké znáte příklady terpenů a jaké mají uplatnění?
 Karoteny, xantofyly – doplňkové fotosyntetické pigmenty
 Řada terpenů je obsažena v produktech sekundárního metabolismu rostlin – silice a
pryskyřice > těkavé vonné látky
24. Co jsou to obecně sacharidy a v jakých formách se v živých systémech vyskytují?
 Jsou to polyalkoholy obsahující v molekule oxoskupinu. V živých systémech se
vyskytují mono- , oligo- a polysacharidy
25. Uveďte dvě nejznámější aldopentózy ve formě heteroglykosidů. Kde se v živých systémech
vyskytují?
 D-ribóza a deoxy-D-ribóza
 V živých systémech je D-ribóza součástí RNA a deoxy-D-ribóza je součástí DNA
26. Jaké jsou dva nejrozšířenější monosacharidy (aldohexóza a ketohexóza) v živých systémech?
 Aldohexóza = D-glukóza; Ketohexóza = D-fruktóza
27. Jaké (alespoň dva) významné monosacharidy intermediárního metabolismu znáte?
 D-erytróza (aldenotetróza) a D-glyceraldehyd (aldotrióza)
28. Jaké znáte alespoň dva oligosacharidy a jakou plní v živých systémech funkci?
 Sacharóza a laktóza
 Sacharóza je transportní sacharid rostlin
 Laktóza je důležitá pro intermediární metabolismus bakterií
29. V jaké formě jsou v buňkách zastoupeny polysacharidy?
 Ve formě homopolysacharidů
30. Jaké polysacharidy jsou v buňkách nejrozšířenější a jakou vazbou jsou mezi sebou jejich jednotky
spojeny?
 Nejrozšířenější jsou glukany, jejich jednotky jsou spojené navzájem glykozidickou
vazbou
31. Co je hlavním zásobním polysacharidem rostlin? Jakými podjednotkami je tento polysacharid
tvořen?
 Hlavním zásobním polysacharidem rostlin je škrob, jehož základní stavební jednotkou
je disacharid maltóza -> vyšší podjednotky škrobu jsou amylóza a amylopektin
32. Kde nalezneme inulin?
 Inulin je zásobní polysacharid v hlízách a oddéncích některých druhů rostlin
33. Řada mikroorganismů (bakterie, řasy) produkuje dextrany, jejichž stavební jednotkou může být?
 glukóza
34. Kde všude v živých systémech nachází uplatnění celulóza?
  V buněčných stěnách rostlin i některých bakterií, je složkou i rostlinných podpůrných
pletiv
35. Co jsou to pektiny, kde je nalezneme a jakou funkci plní?
 Pektiny jsou kyselé polysacharidy, vyskytující se v buněčné šťávě vakuol, akumulují se
v dužnatých plodech
 Snadno poutají vodu a tak ovlivňují hospodaření rostlin s vodou
36. Kde nalezneme chitin?
 V buněčné stěně hub a v exoskeletu bezobratlých živočichů
37. Mnoho významných funkcí plní tzv. složené (konjugované) sacharidy, jejichž molekula sestává z
cukerné a necukerné složky, uveďte alespoň dva příklady.
 Glykoproteiny, glykolipidy, proteoglykany
38. Co je centrální látkou, od níž vychází a do níž ústí metabolismus sacharidů?
 Glukóza-6-fosfát
39. Co je to glykolýza?
 Základní, evolučně starobylý proces katabolismu sacharidů
40. Krátce popište glykolýzu jedné molekuly glukózy (nakreslete schéma).
 Při glykolýze jedné molekuly glukózy vzniknou 2 molekuly pyruvátu, spotřebují se dvě
molekuly ATP na fosforylaci (glukóza → glukóza-6-fosfát a fruktóza-6-fosfát →
fruktóza-1,6-bisfosfát), substrátovou fosforylací vzniknou 4 molekuly ATP (po dvou od
každé triózy při přeměnách 1,3- bisfosfoglycerát → 3-fosfoglycerát a 2-
fosfoenolpyruvát → pyruvát) a ve dvou krocích se přenesou celkem 4 atomy vodíku
na NAD+ za vzniku NADH+H+ ; to znamená, že pokud jde o sloučeniny s makroergní
vazbou, celkově vzniknou 2 molekuly ATP a 2 molekuly NADH+H+
41. Kde se všechny reakce glykolýzy odehrávají?
 V cytosolu
42. Nakreslete a popište stručné schéma dýchacího řetězce.
43. Organismy, které nedisponují dýchacím řetězcem (většinou anaerobové), anebo jím disponují
(aerobové), ale dočasně trpí nedostatkem kyslíku, mohou reoxidovat NADH+H + na NAD+ procesem
zvaným? Jak lze obecně tento proces charakterizovat? Je tento proces z hlediska celkové
energetické bilance výhodnější než úplná oxidace glukózy?
44. Biosyntéza sacharidů se v živých systémech realizuje více způsoby. Uveďte způsob syntézy u
autotrofních a heterotrofních organismů.
 Autotrofní – prostřednictvím Calvinova cyklu v průběhu fotosyntézy
 Heterotrofní – prostřednictvím organických látek, které produkují při katabolických
procesech
45. Jak se označuje biosyntéza glukózy?
 Glukoneogeneze (glykogeneze)
46. Co označuje pojem glykogeneze (glykoneogeneze)?
 Procesy biosyntézy glukózy
47. Co jsou to aminokyseliny? Kolik základních aminokyselin znáte a ke kterým aminokyselinám všechny
tyto aminokyseliny patří?
 AMK jsou základní stavební jednotkou bílkovin a peptidů, jsou to organické mono- a
dikarboxylové kyseliny, které obsahují v molekule aspoň jednu aminoskupinu
 Základních AMK známe 21, všechny tyto AMK patří k tzv. α – aminokyseliná
48. Aminokyseliny mohou být klasifikovány z různých hledisek. Z chemického hlediska lze základní
aminokyseliny rozdělit na? Doplňte. Ke každé skupině uveďte vždy alespoň jeden příklad konkrétní
aminokyseliny.
 Monoaminokarboxylové kyseliny: valin, glycin
 Hydroxyaminokyseliny: serin, treonin
 Sirné aminokyseliny: metionin, cystin
 Monoaminodikarboxylové kyseliny: kyselina glutamová, kyselina asparagová
  Diaminokarboxylové kyseliny: lysin, arginin
 Cyklické aminokyseliny: tyrozin, fenylalanin
49. Aminokyseliny se významně uplatňují v metabolismu všech organismů. Do jakých (alespoň dvou
typů) hlavních typů reakcí se zapojují?
 Dekarboxylace, kondenzce, transaminace, aerobní deaminace
50. Co představuje primární strukturu polypeptidového řetězce?
 Lineární sekvence aminokyselin
51. Na každém (poly)peptidovém řetězci je tzv. N-konec a C-konec, čím jsou tvořeny?
 N-konec končí aminovou skupinou NH2
 C-konec končí karboxylovou skupinou –COOH
52. Jaké struktury peptidy vytváří?
 Primární a sekundární struktury
53. Paulingův-Coreův model α – šroubovice lze charakterizovat pěti základními znaky, jakými (uveďte
alespoň tři)?
 Výška závitu je 0,54nm
 Na jeden závit připadá 3,6 aminokyselinových zbytků
 Postranní řetězce aminokyselin jsou umístěny vně šroubovice
54. Co jsou to proteiny?
 Proteiny neboli bílkoviny jsou lineární polymery (kopolymery) složené z aminokyselin
vzájemně spojených peptidovou vazbou
55. Proteiny mohou tvořit celkem čtyři základní struktury, jaké a co se jimi rozumí?
 Primární, sekundární, terciární, kvartérní základní struktury
 Primární strukturou se rozumí pořadí aminokyselin
 Sekundární se rozumí uspořádání typu alfa-šroubovice nebo beta-struktury
 Terciární se rozumí prostorové uspořádání polypeptidových řetězců
 Kvartérní strukturu nabývá molekula složené bílkoviny jejím sestavením ze dvou a
více polypeptidových řetězců
56. Co jsou to tzv. domény, které se na molekulách proteinů dají vymezit?
 Doména je úsek bílkovinné molekuly s charakteristickou primární, sekundární a
terciární strukturou determinující specifickou funkci tohoto úseku v rámci molekuly
jako celku
57. Podle typu terciární struktury, se proteiny dělí do dvou velkých skupiny, kterých?
 Globurální a fibrilární bílkoviny
58. Uveďte alespoň dva příklady proteinů s kvartérní strukturou.
 Hemoglobin, fibrily kolagenu
59. Může se struktura proteinů měnit? Pokud ano, vlivem čeho?
 Může se měnit vlivem různých fyzikálně-chemických faktorů a podmínek prostředí
60. Co označují pojmy denaturace a renaturace proteinů?
 Denaturace: příčina změny konformace makromolekuly, narušuje nativní vyšší
strukturu bílkovinné molekuly a vede k částečné nebo úplné ztrátě původní
konformace
 Renaturace: znovuobnovení konformace molekuly bílkoviny za adekvátních podmínek
61. Co určuje tzv. solvatace?
 obalení částic rozpuštěné látky molekulami rozpouštědla
 v zásadě určuje rozpustnost jednotlivých bílkovin ve vodě
62. Jako složené proteiny (tzv. proteidy) bývají označovány proteiny, které ve své molekule obsahují
také nebílkovinnou část. Podle této neproteinové složky je klasifikujeme do několika skupin. Uveďte
alespoň čtyři z nich.
 Glykoproteiny, proteoglykany, lipoproteiny, fosfoproteiny, nukleoproteiny,
chromoproteiny
63. Jak se proteiny odbourávají a čím je reakce katalyzována?
  Proteiny se odbourávají hydrolyticky tzv. proteolýzou, katalyzovanou proteolytickými
enzymy zvanými proteázy
64. Co se uvolňuje při katabolismu proteinů?
 Amoniak neboli čpavek (NH3)
65. Produktem jakého z cyklů je močovina?
 Ornitinový cyklus
66. Jaké dva druhy bází patří mezi významné dusíkaté báze všech buněk?
 Pyrimidové a purinové báze
67. Jaké nukleotidtrifosfáty (alespoň dva příklady) znáte? Kde především se uplatňují?
 Adenozintrifosfát (ATP) – univerzální přenašeč energie
 Uridintrifosfát (UTP) – jedním ze čtyř základních substrátů pro syntézu RNA v
procesu transkripce, slouží jako zdroj energie či aktivátor některých substrátů  
68. Jaké základní makromolekuly (tzv. biomakromolekuly) v biologických systémech znáte?
 Polysacharidy, proteiny, nukleové kyseliny
69. Co označuje pojem informační (bio)makromolekuly?
 Označuje biomakromolekuly, které zprostředkují uchování a přenos genetické
informace v souladu s centrálním dogmatem molekulární biologie
70. Co je to centrální dogma molekulární biologie? (načrtněte schéma)

  CDMB popisuje cestu přenosu informace mezi biopolymery. V principu dovoluje

přepis mezi nukleovými kyselinami a překlad z RNA do proteinů

Kapitola III. – Informační bio-makromolekuly

1. Nejpočetnější skupinu proteinů tvoří?

 Enzymy
2. Co je to tzv. reakční specifita?
 Enzymy vykazují specifitu k typu katalyzované reakce
3. Co je to tzv. substrátová specifita?
 Enzymy vykazují specifitu k substrátu, jehož utilizaci v příslušné reakci katalyzují
4. Vysvětlete pojmy: kofaktor, prostetická skupina, koenzym, apoenzym, holoenzym.
 Kofaktor = nízkomolekulová neaminokyselinová struktura, která spolu s řetězci
aminokyselin tvoří tzv. složené enzymy, nezbytný pro funkci daného enzymu
 Prostetická skupina = kofaktor, který s enzymem vytváří pevnou (permanentní) vazbu
 Koenzym = kofaktor, který je s enzymem spojen pouze dočasně
 Apoenzym = proteinová komponenta (část) enzymu
 Holoenzym = apoenzym spojen s koenzymem => tento komplex je holoenzym
5. Uveďte alespoň tři příklady kofaktorů.
 Hem, NAD, flavin, NADP
6. Enzymy se podle reakční specifity klasifikují do šesti hlavních tříd, jakých?
 Oxydoreduktáza, transferáza, hydrolázy, lyázy, izomerázy, ligázy

7. Enzymatické reakce se nezúčastňuje celá molekula enzymu, ale pouze určitá část, jak se nazývá?
 Aktivní centrum
8. Jaké enzymy se nazývají izoenzymy?
 Strukturní varianty enzymů se stejnou substrátovou a reakční specifitou
9. Kdo se velmi podrobně zabýval studiem kinetiky enzymové katalýzy?
 Leonor Michaelis a Maud Mentenová
10. Účinnost enzymů závisí na řade chemických a fyzikálních faktorů, jakých? Uveďte alespoň pět z nich.
 Koncentrace substrátu, koncentrace enzymu, pH prostředí, teplota, inhibitory
enzymově katalyzovaných reakcí
11. Čím je udávána účinnost enzymu? Uveďte a charakterizujte jednotku této veličiny.
 Účinnost enzymů udáva tzv. katalytická aktivita
 Jednotkou je katal [kat]
 1 kat = množství enzymu, který přemění za standartních podmínek 1 mol substrátu za
1 sekundu
12. Napište rozdělení koenzymů a k jednotlivým skupinám uveďte vždy alespoň jeden jejich příklad,
včetně jejich participace v konkrétním procesu.
 Koenzymy transferáz: koenzym Q (ubichynon) Participují na přenosu elektronů (např.
na cytochrómy v dýchacím řetězci), přičemž se mění na ubihydrochinony.
 Koenzymy oxidoreduktáz: cAMP Působí především jako efektor pro alosterickou
regulaci enzymů. Je to jeden z nejvýznamnějších tzv. druhých poslů, uplatňujících se
při přenosu buněčných signálů
 Koenzymy lyáz a ligáz: Biotin Biotin váže oxid uhličitý při různých karboxylačních
procesech (např. při biosyntéze mastných kyselin).
13. Co rozumíme termínem rozpoznávací (rekognice) funkce bílkovin a kde se například uplatňuje?
 Rozumí se proces specifického spojení dvou biomakromolekul nebo
biomakromolekuly s molekulou o nízké molekulové hmotnosti prostřednictvím
nekovalentních interakcí (slabých vazeb)
 Uplatnění: při vazbě enzymu na substrát (substrátová specifita), při vazbě antigenu s
protilátkou nebo receptoru s ligandem, při intracelulárním transportu molekul na
místo určení, při navázání proteinů na nukleové kyseliny, při regulaci genové exprese
atd.
14. Uveďte alespoň tři konkrétní příklady bílkovin s mechanochemickou funkcí.
 Kinezin, dynein, myozin
15. Vyjmenujte alespoň tři obranné mechanismy organismů, ve kterých jsou určitým způsobem
zastoupeny proteiny a hrají v nich zásadní roli.
 Fagocytóza, humorální imunita – tvorba protilátek, buňkami zprostředkovaná imunita
16. Co jsou to nukleové kyseliny?
 Nukleové kyseliny jsou makromolekuly tvořené polynukleotidovými řetězci
17. Na jaké dva základní typy podle druhu polynukleotidového řetězce se nukleové kyseliny dělí?
 Ribonukleové kyseliny (RNA) a deoxyribonukleové kysliny (DNA)
18. Vyjmenujte složky nukleových kyselin a uveďte v čem se dva základní typy liší.
 Složky: sacharid, fosfát (zbytek kyseliny fosforečné), dusíkaté báze pyramidové
(cytosin, tymin, uracil) a dusíkaté báze purinové (adenin a guanin)
 Liší se sacharidem: DNA – 2-deoxy-D-ribóza; RNA – D-ribóza
Liší se v jedné dusíkaté pyramidové báze: v DNA je tymin v RNA je místo tyminu
uracil
19. Co je to nukleosid?
 Nukleosidy jsou glykosylaminy složené z nukleové báze a sacharidu, obyčejně
 D-ribózy nebo 2-deoxy-D-ribózy

20. Co je to nukleotid?
 Nukleotidy jsou fosforylované nukleosidy, tedy látky složené z nukleové
báze (nejčastěji purinové nebo pyrimidinové), pětiuhlíkatého monosacharidu (ribóza nebo d
eoxyribóza) a jednoho nebo více zbytků kyseliny fosforečné. Jsou stavebními
kameny nukleových kyselin a kofaktorů, které v buňce přenášejí energii, účastní se procesů
biologických syntéz
21. Co je to nukleozóm?
  Nukleozóm je základní stavební jednotkou eukaryotického chromozomu, složenou z
úseku DNA ovinutého kolem jádra z histonových proteinů

22. Nakreslete jednoduché schéma struktury polynukleotidového řetězce.

23. Co je to tzv. Chargaffovo pravidlo?

 Chargaffovo pravidlo – počet purinových a pyrimidinových bazí v dvoušroubovici DNA je
stejný (A=T) a (C=G)
24. Co je to tzv. Watsonovo-Crickovo pravidlo? Existují z tohoto pravidla nějaké výjimky?
 Watsonovo-Crickovo pravidlo: Popsaný princip párování bází v dvouřetězcové molekule
DNA, jehož důsledkem je vznik komplementárních polydeoxyribonukleotidových řetězců
 Existují některé výjimky. Mezi ně patří paralelní řetězce dsDNA s bázemi v postavení trans a
stejně orientovanými fosfodiesterovými vazbami, úseky dsDNA, ve kterých jsou vodíkovými
vazbami spárovány stejné báze (A-A, T-T, C-C, G-G) a více než dvouřetězcové (třířetězcové,
čtyřřetězcové) DNA, resp. triády a tetrády bází.
25. Uveďte rozdělení DNA podle:
a. tvaru – kružnicová, lineární
b. počtu deoxyribonukleových řetězců – jednořetězcová, dvouřetězcová
c. lokalizace v buňce – jaderná, mimojaderná, chloroplastová, plazmidová
26. Co se rozumí pojmem primární struktura DNA?
 Primární strukturou DNA se rozumí sekvence deoxyribonukleotidů v řetězci DNA
27. S čím jsou spjaty pojmy unikátní a repetitivní sekvence?
 S počtem sekvencí, unikátní: Sekvence, které se v haploidním genomu vyskytují pouze
jednou; Repetitivní: Sekvence vyskytující se ve více kopiích, opakující se

28. Tzv. délka repetice vyjadřuje?

 Repetitivní sekvence mohou sestávat z různého, avšak pro danou repetici konstantního
počtu deoxyribonukleotidů což vyjadřuje délka repetice
29. Zastoupení jednotlivých nukleotidů, jejich pořadí a počet v dané repetitivní sekvenci se označuje
jako? Doplňte.
 Jednotka repetice
30. Co označuje pojem četnost repetice?
 počet jednotek repetice v haploidním genomu
31. V primární struktuře DNA všech organismů (kromě RNA-virů) je zakódována genetická informace,
kterou se rozumí? Doplňte.
 informace o primární struktuře proteinů (polypeptidů), ribonukleových kyselin typu rRNA a
tRNA a o vazbě specifických proteinů k určitým sekvencím DNA
32. Nejčastěji se vyskytující se formou sekundární struktury nukleových kyselin je?
 Dvoušroubovice (helix)
33. Nakreslete a popište model helixu.
Sestává ze dvou komplementárních antiparalelně orientovaných polydeoxyribonukleotidových
řetězců ovíjejících společnou osu a uspořádaných tak, že páry bází (spojené vodíkovými vazbami
podle Watsonova - Crickova pravidla) směřují dovnitř šroubovice a oporná pentózafosfátová
(přesněji deoxyribózafosfátová) kostra na povrch šroubovice. V důsledku otáčení řetězců kolem osy
dvoušroubovice dochází v rámci jednotlivých komplementárních párů bází ke změně jejich vzájemné
polohy v prostoru.
34. Na úrovni sekundární struktury může DNA vytvářet (v závislosti na konkrétní deoxyribonukleové
sekvenci a na stavu prostředí) konformace energeticky adekvátní daným podmínkám. Jaké, kde a za
jakých podmínek se nejčastěji vyskytují?
 Konformace A, konformace B, konformace Z
 Konformace B se v živých buňkách vyskytuje nejčastěji (je přítomna ve všech buněčných
organizmech a DNA virech) a představuje konformaci dvoušroubovice, popsané Watsonem
a Crickem
 Konformace A je dobře známá z podmínek in vitro; v buňkách se vyskytuje za nižší vlhkosti
(ve sporách mikroorganizmů). Konformace B a konformace A mohou v sebe navzájem
přecházet. Vinutí u konformace A i B je pravotočivé
 konformace Z, která se uplatňuje při procesu rekombinace, regulace genové exprese a
některých víceméně specifických molekulárně-biologických procesech (např. aktivace
některých genů); na rozdíl od předchozích dvou konformací je vinutí konformace Z
levotočivé
35. Jaký proces označujeme jako denaturaci nukleových kyselin?
 Proces, kdy účinek vyšších teplot nebo některých chemických látek na dvoušroubovici DNA
se může projevit přerušením vodíkových vazeb spojujících oba komplementární řetězce a
přechodem dvoušroubovicové struktury v samostatné polydeoxyribonukleotidové řetězce
36. Jaký proces označujeme jako renaturaci nukleových kyselin?
 Proces, kdy pominou-li podmínky pro denaturaci dvoušroubovicové DNA, mohou se
oddělené polynukleotidové řetězce znovu komplementárně spojit a obnovit výchozí
dvoušroubovicovou strukturu
37. V jakých molekulárně-genetických procesech a také metodách (technikách) jsou denaturace a
renaturace využívány?
 Replikace DNA, tranksripce a translace genetické informace
38. Fyzikálně-chemické vlastnosti sekundární struktury lineární i kružnicové DNA typu dvoušroubovice
umožnují ještě její další vinutí do vyššího stupně spiralizace za vzniku? Doplňte.
 Za vzniku nadšroubovice
39. Nadšroubovicové vinutí může být dvojího typu, uveďte.
 Záporné nebo kladné
40. K přesnější charakteristice konkrétní nadšroubovice molekuly DNA je možné využít tzv.
topologických parametrů. Které to jsou?
 Celkové číslo vinutí (L); dvoušroubovicové číslo (T); nadšroubovicové číslo (W)
41. Co je to chromatin?
 Chromatin je komplex dvoušrobovice DNA a proteinů tvořící významnou složku buněčného
jádra (chromozomů) eukaryot
42. Uveďte, co je elementární stavební jednotkou chromatinu a z čeho tato jednotka sestává.
 Elementární stavební jednotkou chromatinu je nukleozóm, sestává z oktameru histonů,
úseku DNA obtáčející histonový oktamer a histonu H1, jež není součástí oktameru
43. Zpravidla se vymezují tři organizační úrovně chromatinu, které odpovídají třem stupňům jeho
spiralizace. Uveďte, o jaké se jedná.
 Nukleozomové řetězce (10nm vlákno), solenoid (30nm vlákno),
mitotický chromozom (600-700 nm vlákno)
44. Vysvětlete pojmy SAR a chromatinová doména.
 SAR = oblast připojení lešení na DNA, sekvence v DNA, kde se připojuje jaderná matrice
 Chromatinová doména = ostatní úseky DNA, které jsou uspořádány ve formě smyček
45. Co představují pojmy euchromatin a heterochromatin? Kde se vyskytují? Jsou transkripčně aktivní?
 euchromatin – je to chromatin dekondenzovaný, transkripčně aktivní
 heterochromatin - je to chromatin kondenzovaný, transkripčně inaktivní
46. Nakreslete a popište schéma RNA.
==========
47. V buňkách prokaryot i eukaryot se vyskytují tři základní
druhy RNA, jaké?
 tRNA (transferová), mRNA (mediátorová), rRNA
(ribozomální)
48. Na jakých třech strukturních úrovních se může RNA
vyskytovat?
 Primární, sekudární, terciární
49. Uveďte vše, co víte o tzv. mediátorové RNA.
 Mediátorová ribonukleová kyselina se syntetizuje v
průběhu transkripce genetické informace podle
matričního řetězce DNA, příp. RNA (u některých
RNA-virů). U prokaryotických organismů je
produkterm transkripce (tzv. primární transkript)
přímo mRNA, která je bezprostředně
transportována (ještě před dokončením transkripce)
na ribozomy, kde se účastní translace genetické informace z
formy sekvence ribonukleotidů do formy sekvence
aminokyselin,
slouží jako předpis pro výrobu bílkoviny na
základě genetické informace přepsané podle genetického
kódu.
50. Nakreslete schéma tRNA a popište všechny její části. Kde zejména
se tato RNA uplatňuje?
 Uplatňuje se při realizaci proteosyntézy na ribozomech 

51. Tzv. rRNA existuje ve více typech, které vznikají transkripcí genů pro
RNA. Zpravidla se charakterizují hodnotou tzv.? Doplňte.
 Charakterizují se hodnotou sedimentační konstanty
52. V jakém procesu/jakých procesech hraje rRNA zásadní roli?

 podílejí na stavbě ribozomů a spoluúčastní se procesů, které se na nich realizují

(proteosyntéza)

Kapitola IV. – Buněčné membrány a membránové struktury, cytoskelet

1. K čemu slouží buněčné membrány? Jaká je jejich funkce?

  Regulují přechod látek z okolí do buněk a naopak
 Mají ochrannou funkci
2. Buněčná membrána obsahuje různé biologické molekuly, jaké?
 Molekuly bílkovin a lipidů
3. Uveďte rozdělení proteinů obsažených v membránách, vždy alespoň jeden konkrétní příklad a také
jejich úlohu.
 Intergrální proteiny – například intergrin (Umožňují přilnutí buněk k podkladu (a tedy
integritu tkání) a také migraci buněk v embryu či imunitním systému)
 Povrchové proteiny
4. Evolučně konzervované schéma biomembrán představuje fosfolipidová dvojvrstva. Nakreslete její
schéma a popište jednotlivé součásti a jejich funkci.
5. Co označujeme jako tzv. bod přechodu?
 je to teplota, při které přechází bimolekulární film (fosfolipidová biomembrána) z tekuté fáze
do fáze pevné (bod tání)
6. Mohou molekuly fosfolipidů v membránách měnit svoji polohu? Pokud ano, jak?
 Ano mohou, vykazují laterální migraci
7. Mohou svou polohu v membránách měnit molekuly proteinů?
 Ano, pohyby formou difuze spontánně
8. Jsou membrány za fyziologického stavu rigidními útvary?
 Nejsou
9. Popiště tzv. model fluidní mozaiky.

 Tekutost buněčné membrány, zahrnuje poznatek, že lipidová dvojvrstva je dvourozměrnou kapalinou,

v níž jednotlivé složky nejsou rigidně vázány na jednom místě, ale mohou se zde různě pohybovat

 Stupeň tekutosti membrány vyjadřuje, jak snadno se lipidové molekuly pohybují v rovině dvojné
vrstvy. Závisí na zastoupení jednotlivých složek a musí být udržován v určitých mezích. Míra tekutosti
při dané teplotě závisí na fosfolipidech, a též na povaze uhlovodíkových řetězců. Čím těsněji a
pravidelněji se může řetězec sbalit, tím viskóznější a méně tekutá dvojvrstva bude

10. Co je hlavní funkcí cytoplazmatické membrány? Kde všude se tato membrána vyskytuje?
 Hlavní funkcí cytoplazmatické membrány je vymezení vnitrobuněčného prostoru vůči okolí
11. Jaká povrchová struktura se nachází u buněk rostlin a hub? Čím se tato struktura liší od
cytoplazmatické membrány z hlediska složení a propustnosti?
 U buněk, které jsou na povrchu opatřeny ještě buněčnou stěnou (buňky bakterií, hub,
rostlin), vzniká mezi cytoplazmatickou membránou a buněčnou stěnou periplazmatický
prostor, se kterým cytoplazmatická membrána bezprostředně komunikuje
 U rostlin je buněčná stěna tvořena celulózou, pektiny, u hub je tvořena chilinem, dále se zde
vyskystují dutinky a plazmodezma
12. Jaká je propustnost cytoplazmatické membrány?
 Semipermeabilní – polopropustnostní
13. Jakou roli hraje v biomembránách cholesterol?
 Částečně retardují pohyblivost lipidových molekul v membránách
14. Co je to endoplazmatické retikulum? Nakreslete, popište jeho schéma a uveďte jeho funkci v buňce.
 Tvoří rozsáhlou síť vzájemně propojených membránových struktur oddělujících od okolního
prostředí cytoplazmy vnitřní (luminální) obsah
 Hladké ER – místo novotvorby buněčných membrán, Hrubé ER – syntéza bílkovin
15. Co je to Golgiho aparát (komplex)? Nakreslete, popište jeho schéma a uveďte jeho funkci v buňce.
 Golgiho aparát představuje polarizovaný systém plochých membránových struktur (cisteren)
nacházejících se v blízkosti endoplazmatického retikula
16. Co označuje pojem diktyozom?
 Označení pro Golgiho aparát v rostlinných buňkách
17. Co jsou to peroxizomy? Čím jsou specifické a k čemu slouží?
 Peroxizomy jsou membránové struktury eukaryotických buněk specifické vysokým obsahem
oxidáz, které mohou katalyzovat uvolnění vodíku ze substrátu za vzniku peroxidu vodíku.
18. Jsou membrány peroxizomů odvozeny od membrán endoplazmatického retikula, nebo jiných
buněčných membránových struktur?
 Membrány peroxizomů nejsou odvozeny od membrán ER ani od jiných buněčných membrán
19. Co jsou to glyoxizomy?
 Analogické útvary peroxizomů nacházející s v rostlinných buňkách
20. Co jsou to lyzozomy a jakou plní funkci?
 Lyzozomy jsou membránové struktury eukaryotické buňky, zastávají fuknci vakuoly.
21. K čemu dojde, pokud jsou lyzozomální enzymy uvolněny z lyzozomů do intracelulárního prostředí?
 Pokud dojde k uvolněná do intracelulárního prostředí nastává autolýza buňky
22. Existují geneticky (mutačně) podmíněné poruchy funkce lyzozomu, které se mohou projevovat jako
tzv. lyzozomální dědičné choroby? Pokud ano, znáte některé?
 Ano existují, zvýšená autofagie, porucha kalciového metabolismu, neuroinflamace
23. V genezi lyzozomů lze obecně vyčlenit dvě stadia, jaká?
 Primární stádium lyzozomu a sekundární stádium lyzozomu
24. Co je to fagozom?
 Jedná se o sekundární lyzozom, který vzniká fúzí primárního lyzozomu s fagocytovanými
částicemi
25. Co je to cytoskelet a k čemu slouží?
 Cytoskelet je systém vláknitých proteinových struktur – mikrotubulů, mikrofilament a
intermediárních filament, nachází se v eukaryotické buňce a plní funkce mechanické
26. Hlavní stavební součástí cytoskeletu je proteinové filamentum – polymerní dynamická struktura.
Rozlišujeme tři typy filament, jaké?
 Mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediární filamenta
27. Nakreslete schéma cytoskeletu, popište jeho součásti a stručně charakterizujte jejich funkci.
28. Co jsou to izotubuliny?
 Více-molekulární varianty tubulinů, které jsou produktem rozdílných posttranslačních úprav
29. Co je označováno zkratkami MTOC a MAP?
 MTOC = nukleační centrum v mikrotubulech
 MAP = proteiny asociované s mikrotubuly
30. Kde nalezneme bílkoviny dynein a kinezin a k čemu slouží?
 Nalezneme je na mikrotubulech, jsou to molekulární motory, které za využití energie ATP se
mohou pohybovat po mikrotubulu, dynein ve směru od + konce k – konci, kinezin se
pohybuje směrem opačným
31. Co jsou to molekulární motory?
 Komplexy bílkovin, oligomerní proteiny typu ATPáz , realizují přeměnu chemické energie na
kinetickou
32. Jaké tři velké skupiny proteinů fungují jako molekulární motory?
 Dynein, kinezin, myozin
33. Jak fungují motorové molekuly? Uveďte na příkladu aktin-myozin ve svalové sarkomeře.
34. Co je základní komponentou mikrofilament?
 Aktin
35. Čím jsou tvořena aktinová mikrofilamenta?
 Jedním polypeptidovým řetězcem s vazebným místem pro ATP
36. Z čeho jsou složená intermediární filamenta?
 Složené z rúzných typů fibrilárních proteinů

37. Co jsou to tzv. laminy a k čemu jsou nezbytné?

  Laminy jsou proteiny tvožřící hustou síť intermediárních filament, jsou nezbytné pro vznik
jaderného obalu
38. Co jsou to neurofilamenta a cytokeratiny? Kde a jak se uplatňují?
 Cytokeratiny = keratinové proteiny v epitelových buňkách. podílející se na soudržnosti buněk
epitelů
 Neurofilamenta = vláknitá bílkovinová struktura v cytoplazmě neuronů nebo intermediárních
filament, vyztužují výběžky neuronů
39. Co je základním stavebním prvkem intermediárních filament?
 Tetramer
40. Co je to protofilamentum?
 Dvouřetězcová navzájem ovinutá šroubovice, která kontituuje interakci mezi jednotlivými
tetramery
41. Participují intermediární filamenta na pohybových funkcích buňky? Pokud ano, jak?
 Neparticipují
Kapitola V. – Buněčný transport, buněčné receptory, intracelulární spoje
1. S ohledem na energetickou stránku můžeme transport rozdělit na? Doplňte.
 Transport aktivní a pasivní
2. Co je to volná difuze a na čem závisí?
 Způsob transportu a přecházení látek, volnou difuzí procházejí biomembránami látky o malé
molekulové hmotnosti. Jsou to např. plyny a molekuly hydrofobního charakteru
 závisí na fyzikálních vlastnostech membrány, chemickém složení a selektivní permeabilitě
3. Čím jsou tvořeny iontové kanály?
 Iontové kanály jsou tvořeny membránovými oligomerními proteiny
4. Co je to usnadněná (facilitovaná) difuze?
 Difuze, která se uskutečňuje předem vytvořenými kanály
5. Co jsou to tzv. gap junctions?
 Intercelulární spoje cytoplazmatických membrán některých typů živočišných buněk
6. Co jsou to tzv. konexiny?
 Specifické proteiny, které tvoří gap junctions (spoje), tyto proteiny umožňují intercelulární
komunikaci realizovanou obousměrným tokem některých látek
7. Iontové kanály lze rozdělit do dvou velkých skupin, jakých?
 Chemicky řízené; napěťově řízené
8. Jak fungují tzv. chemicky řízené kanály? Kde je lze nalézt?
 Kanál se otevře uprostřed až v důsledku konformační změny vzniklé po navázání příslušného
ligandu (neuromediátoru). Podle toho, jaký je výsledný náboj postranních řetězců
aminokyselinových zbytků přítomných uvnitř samotného kanálu, jsou iontové kanály
propustné pro kationty nebo pro anionty: záporný náboj umožňuje průchod kationtů, kladný
náboj umožňuje průchod aniontů
9. Jaké znáte neuromediátory? Jakou plní funkci?
 Acetylcholin, glutamát, GABA, glycin
 umožňující směrovaný přenos nervového signálu přes chemickou synapsi
10. Vysvětlete pojem synaptický potenciál.
 elektrická změna na membráně
 platí, že určitý chemický signál je cytoplazmatickou membránou vstupní části neuronu
transformován a projevuje se jako synaptický potenciál
11. Co jsou to tzv. G-proteiny? Jakou plní funkci?
 G proteiny jsou rodinou GTPáz důležitých ve vnitrobuněčné signalizaci
 G-protein je regulační protein, který zprostředkovává spojení mezi informační molekulou
navázanou na membránový receptor (např. hormon, neurotransmiter) a buněčným
efektorem 
12. Co jsou to napěťově řízené kanály? Kde jsou typicky zastoupeny? Na jakém principu fungují? Uveďte
na konkrétním příkladu.
  Tyto kanály jsou typické pro vodivý úsek (axon, neurit) neuronu. Chemicky se jedná o rodinu
složitých transmembránových proteinů, jejichž strukturu obecně tvoří tetramer
transmembránových helixů, které obklopují vlastní kanál, do něhož zasahují polární úseky
molekuly proteinu ve tvaru kliček.
 Napěťově řízené kanály reagují na změny membránových potenciálů a otevírají se při
depolarizaci cytoplazmatické membrány. Místem, které reaguje na změny membránového
potenciálu, je patrně úsek několika aminokyselinových zbytků s kladným nábojem na
postranních řetězcích, přítomný v každém monomeru
13. Co je to tzv. přenašečový transport?
 transport zprostředkovaný proteinovými přenašeči, z energetického hlediska se jedná o
transport, který může být pasivní nebo aktivní
14. Podle počtu přenášených látek a podle směru transportu lze přenašečový transport rozlišovat na?
Doplňte.
 Uniport, synport, antiport
15. Významnými přenašečovými proteiny aktivního přenašečového transportu jsou? Doplňte.
 membránové transportní ATPázy (iontové pumpy)
16. Co je to tzv. membránový potenciál?
 je rozdíl elektrického potenciálu mezi dvěma stranami biologické membrány
 Vznik membránového potenciálu vždy nějak souvisí s činností iontových pump: buď přímo,
nebo zprostředkovaně. Vznik a udržení membránového potenciálu tedy může být přímo
výsledkem činnosti elektrogenní iontové pumpy. Udržení takto vzniklého membránového
potenciálu závisí na funkceschopnosti (funkčním stavu) iontové pumpy a na suplementaci
energetickými zdroji dostačujícími pro její normální činnost.
17. Co je to tzv. difúzní potenciál?
 Zprostředkovaně s činností iontových pump souvisí tzv. difuzní potenciál. Tento způsob
vzniku membránového potenciálu je považován za evolučně odvozený a je charakteristický
pro cytoplazmatické membrány živočišných buněk.
 Membránový (difuzní) potenciál je za daných podmínek udržován intracelulárně se
nacházejícími draselnými ionty
18. Co se rozumí pojmem translokace skupin?
 Translokací skupin se rozumí transport, při kterém je přenášená látka chemicky
modifikována membránovými proteiny, které zároveň plní funkci vektorů
19. Co je to tzv. přeprava membrán a prostřednictvím čeho je realizována?
 Vzhledem ke stejné nebo velmi podobné základní struktuře biomembrán mohou se části
různých membránových kompartmentů navzájem spojovat, vyměňovat nebo doplňovat
 Přeprava biomembrán se realizuje prostřednictvím váčků oddělujících se z membránových
buněčných struktur (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, cytoplazmatická
membrána), které uzavírají obsah váčků, a pohybujících se k cílovému místu, ve kterém se
nachází jiná membránová struktura, s níž membrána váčku splyne a jeho obsah se uvolní.
20. Vysvětlete, co je to endocytóza, jak funguje?
 endocytóza je etapa přepravy biomembrán, při které jsou do buňky přijímány látky z
vnějšího prostředí a uvnitř buňky transportovány uzavřené ve váčcích k cílovému místu,
anebo jsou v těchto váčcích degradovány
21. Vysvětlete, co je to pinocytóza, jak funguje?
 Pro endocytózu rozpuštěných látek se používá označení pinocytóza. Při ní část
cytoplazmatické membrány invaginuje, až se posléze od ní oddělí malý váček obsahující látky
z vnějšího prostředí; váček se v cytoplazmě spojí s časným endozomem

22. Co je to transcytóza?
 forma pinocytózy, je patrné, že se v ní prolíná endocytóza s exocytózou
  Někdy mohou endozomy sloužit pouze jako vektory látek z vnějšího prostředí na jedné
straně buňky přes buňku do prostředí na opačné straně buňky např. přenos některých
rozpuštěných látek z krevního oběhu přes buňky endotelu cév do intercelulárního prostoru
23. Co označujeme pojmem fagocytóza?
 proces, při kterém jsou částice z vnějšího prostředí pohlceny a posléze ve váčcích,
nazývaných fagolyzozomy, degradovány
24. Co jsou to tzv. fagolyzozomy?
 Váčky obsahující pohlcené látky z okolí
25. Jaký je rozdíl mezi konstitutivní a adsorptivní endocytózou?
 Konstitutivnní: Probíhá permanentně, bez závislosti na nějakých vnějších stimulech
 Adsorptivní: Probíhá v závislosti na stimulaci specifickým signálem
26. Co je to exocytóza? Na jakém principu funguje?
 Exocytóza je etapou přepravy membrán, při níž jsou z buňky vylučovány látky, které byly
předtím v buňce nasyntetizovány a přemisťovány v uzavřených váčcích. Exocytózou jsou
vylučovány do okolí buňky mnohé biologicky účinné látky (protilátky, některé hormony,
neurotransmitery, metabolity, komponenty extracelulární matrix apod.). Sekret, uzavřený do
části membrány té organely, ve které byl syntetizován nebo upravován, se postupně
přepravuje v buňce až k cílovému místu na cytoplazmatické membráně, na němž je z buňky
vyloučen do extracelulárního prostoru, nebo (v případě tzv. pučení) se do extracelulárního
prostoru dostává celý transportní váček (např. při uvolňování virionů z hostitelské buňky)
27. Co je označováno pojmem sekreční dráha?
 Soubor uspořádaných procesů, které participují na buněčné sekreci
28. Co označuje značka COP?
 Oddělený váček s proteiny tzv. koatomer sestávající ze sedmi uspořádaných obalových
proteinů
29. Jaký je zásadní rozdíl mezi regulovanou a neregulovanou sekreční dráhou?
 Sekreční dráha, v níž je naopak obsah váčků oddělených od Golgiho aparátu dále upravován,
se označuje jako regulovaná;
 Sekreční dráha, v níž nedochází k žádné úpravě látek obsažených ve váčcích, oddělených od
Golgiho aparátu, se označuje jako neregulovaná
30. K čemu slouží buněčné receptory?
 Buněčné receptory slouží k příjmu informací z okolí v podobě různých signálů (chemických,
mechanických, světelných apod.)
31. Kde nalezneme buněčné receptory?
 Buněčné receptory se nacházejí jak na povrchu buňky, tak uvnitř buňky, přičemž jedny i
druhé se vyznačují vlastními specifiky a přijímají vymezený okruh signálů
32. Co jsou to membránové receptory?
 Membránovými receptory jsou výhradně specifické proteiny. Většina signálů, které přijímají,
jsou signály chemické, méně často jiné (světelné, mechanické).
33. Co jsou to chemoreceptory? Jak se dělí?
 jsou membránové receptory, které přijímají chemické signály. Patří jsem receptory
iontových kanálů, receptory asociované s G-proteiny
34. Co jsou to fotoreceptory?
 jsou membránové receptory specificky reagující na světelný signál (na tok fotonů)
35. Co je to rhodopsin? Kde ho nalezneme?
  zrakový pigment citlivý na světlo, v buňkách sítnice oka živočichů včetně člověka je rovněž
spojen s retinalem fungujícím jako akceptor fotonů

36. Co jsou to intracelulární receptory? Kde a jak se uplatňují?

 Intracelulární receptory jsou bílkovinné látky, rozmístěné uvnitř buňky
  Jsou známy receptory pro některé hormony (např. tyroxin, steroidní hormony), které pro
vysoký stupeň lipofilie mohou pronikat cytoplazmatickou membránou přímo (nikoli
zprostředkovaně přes membránové receptory).
 dochází k navození exprese zcela určitých strukturních genů, resp. k tkáňově specifické
expresi zcela určitých genů. Například pohlavní hormony takto řídí expresi genů, jejichž
produkty se uplatňují při vývoji sekundárních pohlavních znaků a dozrávání pohlavních
orgánů.
37. Co jsou to receptory pro antigeny? Kde se uplatňují?
 Jako antigeny se označují ty molekuly, které mohou být rozpoznány povrchovými receptory
(B- a T-lymfocytů). Tyto povrchové receptory se vyznačují vysokým stupněm specifity.
Rozpoznáván však není antigen jako celek, ale pouze jeho část
38. Co jsou to tzv. receptory B-lymfocytů (BCR)? V jakém procesu a jak se uplatňují?
  jsou to buňky imunitního systému zodpovědné především
za specifickou, protilátkami zprostředkovanou imunitní odpověď. Jako složka adaptivní
imunity mají rovněž velký význam pro imunitní paměť, čehož se mj. využívá i při očkování.
 Vznikají v kostní dřeni, kde i dozrávají.
 Imunitní reakce zprostředkovaná B-lymfocyty je založena na rozpoznání antigenu
membránovým antigenně specifickým receptorem B-lymfocytů (anglicky BCR, B cell
receptor). Příslušný B-lymfocyt, na jehož receptorech došlo k vazbě antigenu, je stimulován
(pomocí kostimulačních signálů TH2 buněk) k pomnožení a přeměně na efektorové neboli
plazmatické B-lymfocyty. Ty produkují velké množství protilátek stejné specifity, jako
receptor mateřského B-lymfocytu (jde vlastně o tentýž protein v rozpustné formě), vážou se
tedy na stejný antigen a napomáhají tak jeho opsonizaci a umožňují dalším buňkám
imunitního systému (např. makrofágům nebo neutrofilům), aby ho snáze nalezly a pokud
možno zneškodnily. 
39. Co jsou to tzv. receptory T-lymfocytů (TCR)? V jakém procesu a jak se uplatňují?
 Je to druh bílých krvinek ze skupiny lymfocytů. Při růstu opouštějí kostní dřeň a migrují
do brzlíku, ve kterém dozrávají. Existuje více typů T-lymfocytů. Obecně se však dá říci, že
jsou podstatou specifické (získané) buněčné imunity, při níž potírají např. nádorové buňky či
buňky napadené viry. Dále jsou některé T-lymfocyty schopné účinně regulovat imunitní
systém – zejména díky tomu, že vylučují do krve cytokiny. 
40. Co označujeme zkratkou MHC?
 histokompatibilní komplex je membránový bílkovinný komplex fungující jako receptor
specializovaný na navázání cizích oligopeptidů, které zpravidla vznikají v infikovaných
tkáňových buňkách jako degradační produkty infekčního agens (např. viru) a jejich
prezentaci na buněčném povrchu. Molekuly jednotlivých druhů MHC (u člověka je jich
známo pět) jsou syntetizovány v endoplazmatickém retikulu
41. Co jsou to protilátky?
 Protilátky se z chemického hlediska řadí mezi glykoproteiny. Molekula každé protilátky
sestává z podjednotek, tvořených dvěma identickými lehkými polypeptidovými řetězci (L-
řetězce) a dvěma identickými těžkými polypeptidovými řetězci (H-řetězce).
42. Imunoglobuliny se blíže klasifikují podle typu lehkých a těžkých řetězců. Podle zastoupení
jednotlivých typů (resp. subtypů) těžkých řetězců v molekule se imunoglobuliny klasifikují do pěti
základních tříd, jakých?
 IgG (L2H2), IgA (L2H2 nebo /L2H2/2), IgM (/L2H2/5), IgD (L2H2) a IgE (L2H2)

43. Nakreslete a popište schéma protilátky.

44. Stručně vysvětlete pojem teorie klonální selekce.
 Teorie, podle níž je vyselektován preformovaný specifický klon B-buněk v závislosti na
přítomném antigenu
45. Co jsou to intracelulární spoje? K čemu slouží?
 Spoje, jimiž jsou vzájemně spojeny buňky tkání a některých kolonií buněk
46. Co jsou to tzv. těsnící spoje? Kde se nejčastěji vyskytují a jakou plní funkci?
 těsnící (neboli těsné) spoje představují jednu z forem membránových intergrálních proteinů
 Vyskytují se zejména ve tkáních, jejichž buňky k sobě velmi těsně přiléhají, např. v epitelech
v oblasti oddělující apikální a bazolaterální část buněčného povrchu. V místech těchto spojů
je kontakt mezi sousedními buňkami tak těsný, že i výměna látek difuzí mezi nimi není
možná
47. Co jsou to tzv. vodivé spoje? Kde se tyto spoje NEvyskytují? K čemu slouží?
 čili nexus, mezerový spoj nebo také komunikační spoj. Je zajímavý tím, že mezi
membránami vytváří jakési póry, jimiž jsou spojeny cytoplazmy. Základem tohoto spoje
jsou proteinové komplexy nazývané konexony, které se v tomto druhu spojů vyskytují
v hexamerech.
 jako spoj mezi buňkami nervové tkáně a příčně pruhovaného svalstva se nevyskytuje
48. Co je to konexin a co je to konexon?
 Konexin = protein tvořící konexon
 Konexon = šestičlenný dutý válec vytvořený proteiny (konexiny) v cytoplazmatické membráně
49. Co je to klatrin? Kde se uplatňuje?
  protein, který je schopen vytvořit plášť na povrchu v okrscích některých buněčných membrán,
což usnadňuje vznik váčků během receptorem zprostředkované endocytózy. 
 Umožňuje zejména transport váčků z plazmatické membrány dovnitř buňky a z Golgiho
aparátu směrem ven na membránu, vyskytuje se i na synaptických štěrbinách, kde dochází k
splývání váčků s plazmatickou membránou
50. Co je to kadherin? Kde se uplatňuje?
 Trasmembránový protein v adhezivních spojích
51. Jakou funkci plní adhezivní spoje?
 Provází těsné spoje na epitelích a tvoří pás níže pod jejich úrovní. Plní funkci jako pevný
mechanický úchyt, díky němuž buňky pevně drží pospolu.
52. Co jsou to tzv. dezmozomy?
 je typ buněčného spoje, pro nějž je charakteristická přítomnost kadherinů a intermediárních filament.
Tato filamenta (která můžou být různé chemické struktury, např. keratinová či desminová) se napojují
zvnějšku, zatímco na povrchu obou membrán se nachází různé proteiny sloužící jako kotva
(plakoglobin, dezmoplakin) a v prostoru mezi membránami obou spojených buněk jsou přítomny
různé kadheriny (např. dezmoglein, dezmokolin). které drží obě membrány pohromadě.
 Dezmozomy jsou velmi pevné a jsou složkou různých epitelů, jako je střevní epitel, nebo i kůže.
53. Co jsou to tzv. plazmodezmy?
 Plazmodezmy jsou typem intercelulárních spojů vyskytujícím se u rostlinných buněk
54. Co jsou to dezmotubuly?
 Kanálky, které vytvářejí plazmodezmy mezi dvěma sousedními buňkami
55. Co je to symplast?
 Soubor rostlinných buněk propojených plazmodezmy
Kapitola VI. – Mitochondrie, chloroplasty, fotosyntéza a fotorespirace
1. Co jsou to mitochondie? Uveďte jejich čtyři typické základní charakteristiky.
 Mitochondie jsou semiautonomní buněčné organely se dvěma samostatnými membránami,
s vlastní DNA (mtDNA, mitochondriální genofor prokaryotického typu) a vlastním
proteosyntetickým aparátem (s ribozomy prokaryotického typu).
2. Co je to lumen?
 = matrix, vnitřní prostor vymezený vnitřní memránou
3. Kde nalezneme kristy a jakou plní funkci?
 útvary, které jsou vytvářeny zvrásněním vnitřní membrány, několikanásobně zvětšují povrch,
jsou v nich lokalizovány četné transportní proteiny, enzymy respiračního řetězce, komplex
ATP-syntáz
4. Co jsou to poriny a jakou plní funkci?
  integrální proteiny ve vnějších membránách plastidů a mitochondrií, zpravidla se na
membráně uspořádávají do tvaru šestiúhelníku. Obklopují tak otvor ve vnější membráně a
umožňují drobným polárním (hydrofilním) molekulám procházet ven a dovnitř
5. Co je to aerobní respirace?
 Tento typ respirace (vedle respirace anaerobní) je u chemotrofních organizmů základním
prostředkem uvolnění energie z přijatých živin.
6. Nakreslete a popiště schéma mitochondrie.

7. Popište proces aerobní respirace.

 V průběhu aerobní respirace jsou za přítomnosti oxidoreduktáz přenášeny elektrony z
donorů, jimiž jsou atomy vodíku katabolizovaných substrátů (sacharidy, mastné kyseliny), na
konečné akceptory (většinou anorganická oxidační činidla) tzv. dýchacím řetězcem
8. Co je to dýchací řetězec? V jakém procesu se uplatňuje? U jakých organizmů ho lze nalézt? Kde?
 Dýchací řetězec je terminální sled reakcí buněčného dýchání, které mají za úkol zajistit
tvorbu ATP. Využívá přitom redukovaných koenzymů, přenosu elektronů a protonů přes
specifické komplexy. Produktem řetězce je energie, teplo a voda. Intenzita buněčného
dýchání je přitom závislá na počtu krist v mitochondriích
 Dýchací řetězec je terminální fází aerobního katabolizmu. Nachází se nejen v buňkách rostlin
a živočichů, ale též v buňkách aerobních bakterií.
9. Nakreslete a popište schéma dýchacího řetezce.
Oxidoreduktázami katalyzovaný přenos elektronů z onoru (NADH+H+ , resp. FADH2) na akceptor (molekula
kyslíku) je realizován jako vícestupňový proces ve směru zvyšujícího se redoxního potenciálu, přičemž rozdíl
mezi hodnotou potenciálu na začátku řetězce a na jeho konci je přibližně 1,0 V. Na tomto přenosu elektronů se
podílejí transmembránové komplexy: FeS proteiny (= Komplex I a III), sukcinátdehydrogenáza (= Komplex II;
katalyzuje oxidaci sukcinátu a přenos elektronů na ubichinon; redoxní potenciál
sukcinátdehydrogenáza/ubichinon je blízký nule, takže se uvolňuje jen nepatrné množství energie) a
cytochromy (Komplex III a IV), propojené mobilními přenašeči: ubichinonem (= koenzymem Q) mezi komplexy I
– III a cytochromem c (mezi komplexy III – IV). Každá z těchto složek elektrontransportního systému se při
 průchodu elektronů redukuje složkou předchozí a zároveň redukuje složku následující, čímž se reoxiduje.
Většinu energie mitochondrie zajišťují buňkám právě oxidací NADH+H+ na NAD. Průchod elektronů systémem
oxidoreduktáz na vnitřní mitochondriální membráně doprovází transmembránový transport protonů z
vnitřního do intermembránového prostoru dotovaný Gibbsovou energií, uvolněnou při průchodu elektronů
tímto elektrontransportním systémem. Při přenosu dvou elektronů z NADH+H+ respiračním řetězcem na
molekulu kyslíku to činí asi deset protonů. Na vnitřní membráně tak vzniká elektrochemický protonový
gradient projevující se zároveň jako gradient pH (nižší hodnotou pH v intermembránovém prostoru oproti
vnitřnímu prostoru mitochondrie) a jako membránový (elektrický) potenciál. Protonmotivní síla tohoto
gradientu je využita při návratu protonů do vnitřního prostoru (matrix) vnitřní mitochondriální membrány,
gradient tedy může konat práci. Transport elektronů v respiračním řetězci je spojen se současně probíhajícím
procesem označovaným jako oxidační fosforylace. Při vyrovnávání protonového gradientu se část energie
protonmotorické síly využívá k fosforylaci ADP na ATP, část k transmembránovému selektivnímu transportu
některých metabolitů. Při oxidační fosforylaci jsou molekulárním kyslíkem oxidovány substráty (sacharidy a
mastné kyseliny) až na oxid uhličitý a vodu. Energie, která se při tom uvolní, je za účasti F0F1 ATP-syntázy,
lokalizované v těsném sousedství dýchacího řetězce, využita k fosforylaci ADP na vzniku ATP jako hlavního
donora energie v buňce. Komponenta F0 je transmembránový protein, fungující jako protonový kanál, jímž
procházejí protony z vnější strany vnitřní membrány na stranu vnitřní. Vlastní katalytickou aktivitu fosforylace
ADP na ATP vykazuje složka F1. Ke komplexu ATP syntázy náleží též speciální proteinový přenašeč (resp.
přenašečový systém) zprostředkující transport ADP a ATP mezi cytoplazmou a mitochondriální matrix. K
syntéze jedné molekuly ATP se takto využívá energie uvolněná při transportu tří protonů z vnější strany vnitřní
mitochondriální membrány do matrix.

10. Na přenosu elektronů (dýchací řetězec) se podílí transmembránové komplexy. Jaké?

 FeS proteiny, sukcinátdehydrogenáza, cytochromy
11. Vyjmenujte složky elektrontransportního systému (dýchací řetězec).

 Pyridinový koenzym NADH+H+ – hlavní donor elektronů v dýchacím řetězci

 Flavinový koenzym FADH2 – sekundární donor elektronů v dýchacím řetězci
 Koenzym Q (ubichinon) – volně pohyblivý (hydrofobní) derivát hydrochinonu, jeho funkcí je vázání
elektronů a protonů a tím redukce na ubichinol
 FeS-protein – protein s elektron transportujícím centrem
 Cytochromy – železitá barviva schopná přenášet elektrony
 Cytochromoxidáza – poslední komplex cytochromů, je schopný přenést elektrony na kyslík a tím v
reakci s vodíky vytvořit vodu

 Kromě těchto důležitých složek jsou zde přítomny proteiny, které se označují jako transmembránové
komplexy:

o komplex I – NADH-ubichinonreduktáza (NADH-dehydrogenáza – vstup NADH+H +)

o komplex II – sukcinát-ubichinonreduktáza (vstup FADH 2)
o komplex III – ubichinol-cytochrom c-reduktáza
o komplex IV – cytochrom c-oxidáza
o (komplex V) – někdy se tak označuje F0F1-ATP-syntasa
12. Kde vzniká elektrochemický protonový gradient? Jakou plní funkci/kde se uplatňuje?
 Vzniká na vnitřní straně membrány mitochondrie, projevuje se jako gradient pH a
membránový elektrický potenciál
13. Co je to oxidační fosforylace?
 Proces souvisí s oxidací substrátů (resp. s oxidací kofaktorů přenášejících vodík do dýchacího
řetězce)
 Jedná se o REDUKCI kyslíku na vodu elektrony přinesenými NADH a FADH2, probíhá v temnu
i ve světle
14. Co znamenají a k čemu se váží zkratky ATP, ADP, NADPH+H+ a FADH2?
 ATP= adenotrifosfát; Je zcela zásadní pro funkci všech známých buněk. Jeho význam spočívá
v tom, že při rozkladu ATP na ADP a Pi dochází k uvolnění značného množství energie.
Funguje jako přenašeč energie.
 ADP= adenosindifosfát; Vzniká defosforylací ATP (adenosintrifosfátu) činností, ADP se na
ATP mění například při fotosyntéze (pomocí sluneční energie) nebo při buněčné
respiracienzymů ATPáz
 NADPH+H+= Nikotinamidadenindinukleotidfosfát; fosforylovaný koenzym vyskytující se jako
součást metabolismu organismů
 FADH2= Flavinadenindinukleotid; redukovaná prostetická skupina obsahující vitamín
B2(riboflavin) navázáný na adenosindifosfát (ADP), býva součástí flavoproteinů, vzniká
v Krebsově cyklu při dehydrogenaci sukcinátu na fumarát, je schopen
přenášet elektrony a vodíkové atomy z tohoto cyklu do elektronového transportního
řetězce (tzv. dýchací řetězec)
15. Při úplné oxidaci jedné molekuly glukózy (včetně glykolýzy) může být syntetizováno X (doplňte)
molekul ATP.
 36 molekul ATP
16. Jsou respirační řetězec a oxidační fosforylace vzájemně propojené složky aerobní respirace?
 Ano jsou
17. Co je to glykolýza? Kde probíhá?
 Glykolýza je metabolická dráha přeměny glukosy na dvě
molekuly pyruvátu za čistého výtěžku dvou molekul ATP a dvou molekul
NADH, probíhá v cytosolu
18. Co je to pyruvát?
 Konečný produkt glykolýzy, pyruvát je anion a současně
konjugovaná báze pyrohroznové kyseliny, patří mezi základní buněčné
metabolity
19. Nakreslete a popište stručné schéma glykolýzy. ------------------------------------
20. Co je to Citrátový (Krebsův) cyklus? Kde probíhá?
  Je to řada reakcí, které tvoří společnou metabolickou dráhu při aerobní
oxidaci sacharidů, lipidů a proteinů, všeobecně je rozšířen u aerobních
organizmů, u nichž je lokalizován v mitochondriální matrix
21. V jakých buňkách organismu Krebsův cyklus (díky absenci mitochondrií) neprobíhá?
 Erytrocyty
22. Stručně načrtněte schéma Krebsova cyklu.

23. Co je produktem Krebsova cyklu?

 3 molekuly NADH+H+; 1 molekula FADH2; 2 molekuly oxidu uhličitého;
1 molekula GTP (=12 molekul ATP)
24. Co je hlavní funkcí citrátového (Krebsova) cyklu?
 představuje velmi účinný mechanizmus uvolnění značného množství utilizovatelné energie,
intermediáty citrátového cyklu mohou být využity jako substráty v řadě jiných
biochemických procesů
25. Obsahují mitochondrie vlastní DNA? Pokud ano, jakého typu?
 Ano obsahují, mtDNA, mitochondriální chromozom (genofor) prokaryotického typu

26. Nakreslete základní schéma spřažení hlavních metabolických procesů v buňce.

27. Jak se mitochondrie reprodukují?

 Mitochondrie se reprodukují dělením, čímž je zajištěna rovnoměrnost a kontinuita transmise
jejich genetického materiálu
28. V jaké fázi buněčného cyklu se mitochondrie dělí?
 Dělení mitochondrií se může uskutečnit v jakékoli fázi buněčného cyklu, relativně nezávisle
na dělení celé buňky
29. V čem spočívá semiautonomie mitochondrií?
 spočívá především v tom, že vlastní proteosyntézou produkují pouze menší část proteinů,
které potřebují, kdežto většina z nich je kódována jadernými geny a syntetizována na
cytoplazmatických ribozomech
30. Co jsou to chaperony? Jakou hrají funkci ve vztahu k mitochondriím?
  Chaperon je speciální protein, který v buňce pomáhá skládat většinu bílkovin do jejich
správného prostorového uspořádání. Tím tedy těmto proteinům umožňují vykonávat jejich
funkci v buňce
31. Co jsou to plastidy?
 Plastidy jsou specifické semiautonomní organely rostlinných buněk.
32. Podle obsahu barviv a funkce lze plastidy dělit do tří základních skupin, jakých? Uveďte jejich
stručnou charakteristiku.
 Leukoplasty =bezbarvé plastidy; chromoplasty; chloroplasty
33. Do jaké skupiny plastidů patří amyloplasty, oleoplasty a proteoplasty?
 Jsou to leukoplasty
34. Co jsou to lipochromy?
 Plastidy, které obsahují lipofilní barviva
35. Jmenujte alespoň dva karotenoidy.
 Karoteny, xantofyly
36. Co jsou to chloroplasty?
 Chloroplasty jsou membránové organely rostlinných buněk specializované na uskutečňování
fotosyntézy.
37. Kolik mají chloroplasty membrán a jakého jsou původu?
 V každém chloroplastu jsou přítomny tři membrány: vnější obalová, vnitřní obalová a
membrána tylakoidů.
 Vnitřní membrána a membrána tylakoidů jsou prokaryotického původu, vnější
eukaryotického
38. Co jsou to tylakoidy? Jak s nimi souvisí pojem grana?
 Tylakoidy jsou membránové struktury v sinicích a v chloroplastech řas a vyšších rostlin., sídlí v
nich fotosyntetický aparát a probíhá fotosyntéza
 Grana neboli granum je pojem určující sloupec tylakoidů poskládaných na sobě
39. Nakreslete a popište základní schéma chloroplastu.

40. Kde v chloroplastu se nachází chloroplastová DNA? Co tato DNA obsahuje?

 Nachází se ve stromatu chloroplastu, obsahuje genetickou informaci o primární struktuře
některých proteinů specifických pro chloroplasty
41. Co je to fotosyntéza?
 Fotosyntéza je systém procesů, kterými je světelná energie transformována v energii
chemických vazeb, z hlediska chemického se jedná o přeměnu (redukci) oxidu uhličitého na
organickou sloučeninu (monosacharid)
42. Kde se fotosyntéza uskutečňuje?
 Ve chloroplastech
43. Pro průběh fotosyntézy je nezbytná přítomnost tzv. fotoreceptorů, co to fotoreceptory jsou? Kde se
vyskytují a o jaké konkrétní fotoreceptory se jedná?
 Fotoreceptor je obecně smyslový membránový receptor, jehož podnětem je světlo., jsou to
pigmenty, které absorbují světelné záření
 Příkladem jsou čípky a tyčinky v lidském oku. U mnohých organismů vznikají specializované
smyslové orgány – různé světločivné skvrny (stigmata), jednoduchá očka (oceli), složené
oči či například komorové oko hlavonožců a obratlovců.
44. Ve zkratce popište energetické hledisko fotosyntézy.
 Fotosyntéza představuje soubor chemických reakcí, při kterých dochází k pohlcování
sluneční energie, která je využívána k přeměně jednoduchých sloučenin na složitější. Při
fotosyntéze se energie spotřebovává.
45. Stručně popiště chemické hledisko fotosyntézy, včetně rovnice.
 Při fotosyntéze dochází k přeměně jednoduchých látek (H 2O, CO2) na složitější (glukosu C6H12O6) za
současného uvolnění kyslíku O2. Kyslík vzniká z vody a oxid uhličitý se přeměňuje na glukosu.
6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O
46. V kolika fázích fotosyntéza probíhá? K čemu v těchto fázích dochází? Kde se uskutečňují?
 Probíhá ve dvou fázích – primární a sekundární
 V primární fázi se realizuje fotochemická přeměna energie slunečního záření na energii
chemických vazeb, dochází při ní k fotolýze vody (světelnému rozkladu) a tvorbě
adenosintrifosfátu ATP.; V sekundární fázi dochází k postupné redukci oxidu uhličitého
CO2 na sacharid D-glukosu C6H12O6 za využití redukovaných koenzymů NADPH + H + a
adenosintrifosfátu ATP (produktů primární fáze fotosyntézy); základní mechanizmus tzv.
Calvinův cyklus.
 primární fáze se uskutečňuje na membránách tylakoidů, sekundární fáze ve stromatu
chloroplastů
47. Popište fotosystém I.
 je komplex sestávající z určitého počtu bílkovinných molekul
 Základem tohoto komplexu jsou 2 molekuly chlorofylu A. Tyto částice přejdou pohlcením světelného
kvanta do excitovaného (vybuzeného) stavu, přičemž uvolní 2 elektrony e -, které jsou dále využity:
A) k redukci koenzymu NADP: NADP+ + 2 H+ + 2 e- → NADPH + H+
(Redukované koenzymy NADPH + H+ jsou dále využity v sekundární (temnostní) fázi.)
B) k cyklické fosforylaci: Elektrony se vrací zpět do chlorofylu A P 700 a jejich energie je využita k
syntéze adenosintrifosfátu ATP.
ADP + P → ATP
48. Popište fotosystém II.
 komplex sestávající z molekul různých proteinů
 Hlavní složkou fotosystému II je chlorofyl A. Ozářením dojde k uvolnění 2 elektronů, které
jsou systémem přenašečů přeneseny do fotosystému I, kde nahradí chybějící elektrony a
jejich energie je využita k syntéze adenosintrifosfátu ATP – jedná se o necyklickou
fosforylaci.
49. Co je to fotolýza vody?
  rozpad molekul chemické sloučeniny (resp. v širším pojetí rozklad jakékoli látky) v důsledku
absorpce světla nebo jiného elektromagnetického záření; H2O → 2H+ + 2e‾ + 1/2O2
50. Co je výslednými produkty primární fáze fotosyntézy?
 ATP, NADPH+H+
51. Sekundární fáze fotosyntézy může probíhat třemi různými způsoby, jakými? (uveďte alespoň dva)
 Calvinův cyklus, Hatchův – Slackův cyklus
52. Co je to Calvinův cyklus? Nakreslete a popište stručné schéma.
  cyklus začíná fixací CO2, která se uskutečňuje reakcí oxidu uhličitého s ribulóza-1,5-
bisfosfátem za katalýzy ribulóza-1,5-bisfosfátkarboxylázou-oxigenázou (RUBISCO); vznikne
nestabilní šestiuhlíkatá sloučenina, jejíž molekula se rozpadá na dvě molekuly 3-
fosfoglycerátu představující aktivovaný CO2. V dalším stupni cyklu je 3-fosfoglycerát
redukován na glyceraldehyd – 3 – fosfát. Ze dvou molekul glyceraldehydfosfátu se
syntetizuje molekula hexózy (glukózy) za utilizace ATP a NADPH+H+ . V poslední fázi
Calvinova cyklu je regenerován ribulóza-1,5-bisfosfát (akceptor CO2) procesy, odpovídajícími
obrácenému chodu regenerační fáze pentózového cyklu. V souladu se stechiometrickými
koeficienty zjednodušené sumární rovnice fotosyntézy (6CO2 + 6H2O −−> C6H12O6 + 6O2)
vznikne v Calvinově cyklu ze šesti molekul CO2 dvanáct tříuhlíkatých molekul (3-
fosfoglycerát, glyceraldehyd-3-fosfát), z nichž pouze dvě jsou využity k syntéze hexózy
(glukózy) a zbývajících deset molekul (pět hexóz) se spotřebuje na regeneraci šesti molekul
pentózy ribulóza-1,5-bisfosfátu. Vzniklá molekula hexózy (glukózy) může být v buňce dále
využita k syntéze tranzitních a zásobních polysacharidů, k syntéze disacharidů nebo je
podrobena glykolýze

53. Co je to cyklická a necyklická fosforylace?

 cyklická fosforylace: pracuje fotosystém I, uvolněné elektrony se vrací do základního stavu v molekule
reakčního centra
 necyklická fosforylace: pracují oba fotosystémy
Ozářením dojde k uvolnění 2 elektronů, které jsou systémem přenašečů přeneseny do
fotosystému I, kde nahradí chybějící elektrony a jejich energie je využita k syntéze
adenosintrifosfátu ATP – jedná se o necyklickou fosforylaci.V přírodě se vyskytují dva
základní typy fotosyntézy, jaké?
54. Anoxygenní fotosyntézu uskutečňují? Doplňte.
 fotosyntetizující gramnegativní bakterie
55. Oxygenní fotosyntézu uskutečňují? Doplňte.
 Uskutečňují sinice a rostliny
56. Co je to fotorespirace?
 Fotorespirace je katabolický proces, který se na rozdíl od respirace realizuje výhradně na
světle, nevede k syntéze ATP, ani NADPH+H+ a je závislý na dostupnosti kyslíku (nikoli na
dostupnosti ATP); při fotorespiraci se projevuje inhibiční účinek kyslíku na fotosyntézu.
Kapitola VII. – Buněčná stěna, vakuoly, extracelulární tekutina (matrix)
1. Co je to buněčná stěna, kde se vyskytuje a jakou plní funkci?
 Buněčná stěna je pevná struktura, která vzniká na
povrchu buněk bakterií, archeí, hub, rostlin a řas. Plní ochrannou funkci a funkci vnější
kostry buňky
2. Co je základem buněčné stěny prokaryot?
  Peptidoglykanová kostra
3. Co je základem buněčné stěny hub?
 chinin
4. Co je základem buněčné stěny rostlin?
 celulóza
5. U rostlin je buněčná stěna rozlišována na? Doplňte.
 Primární a sekundární
6. Uveďte stručné charakteristiky primární a sekundární buněčné stěny rostlin.
 Primární buněčná stěna přiléhá ke střední lamele, která spojuje stěny sousedních buněk.
Primární buněčná stěna je perforovaná, přičemž v místech otvorů se nacházejí plazmodezmy
zprostředkující styk (propojení) mezi sousedními buňkami.
Má značnou pružnost a schopnost plošně se zvětšovat
 Sekundární buněčná stěna, která bývá zpravidla značně silnější než primární stěna.
Sekundární buněčná stěna vzniká tzv. tloustnutím, tj. 206 přikládáním nových vrstev
lignifikované celulózy; tak vzniká poměrně rigidní útvar, který mechanicky zpevňuje příslušné
rostlinné pletivo.
7. Co jsou to vakuoly?
 Vakuoly jsou vnitřní prostory buněk ohraničené od okolního prostředí jednoduchou,
selektivně permeabilní membránou zvanou tonoplast
8. Co je to tzv. tonoplast?
 Permeabilní membrána na povrchu vakuoly
9. Jak se od sebe liší vakuoly v buňkách rostlin, v buňkách protistů a v buňkách živočichů?
 Mladé rostlinné buňky většinou obsahují objemově menší vakuoly, které zpravidla postupně
splývají v jednu rozměrnou centrální vakuolu.
 V buňkách mnohých protistů se nacházejí zpravidla funkčně modifikované vakuoly. Jedná se
jednak o tzv. potravní vakuoly, které se podílejí na zpracování (trávení) přijaté potravy a v
buňce existují pouze dočasně
 V živočišné buňce se vyskytují např. tukem vyplněné vakuoly tukových buněk, vakuoly
obsahující trávicí enzymy v některých buňkách trávicího ústrojí, vakuoly buněk mléčné žlázy
akumulující kapénky mléka, kožní pigmentové buňky akumulující pigment melanin
přítomnost vakuol v živočišných buňkách může být projevem probíhajících
cytopatologických procesů
10. Co je to tzv. buněčná šťáva?
 Obsah vakuol, jedná se o vodný roztok anorganických i organických látek rozpustných ve
vodě
11. Co je to tzv. plazmolýze?
 při snížení turgoru, např. vlivem hypertonického prostředí, dochází k plazmolýze: voda
difunduje z buněk do vnějšího prostředí, cytoplazmatická membrána se odlučuje od buněčné
stěny a rostlina uvadá
12. V buňkách mnohých protistů se nacházejí zpravidla funkčně modifikované vakuoly, jaké?
 Pulzující vakuoly
13. Za zvláštní případ specializovaných vakuol v buňkách živočichů lze označit? Doplňte.
 Synaptické váčky neuronů obsahující neuromediátory
14. Uveďte alespoň dva příklady vakuol u živočišných buněk.
 kožní pigmentové buňky akumulující pigment melanin
 tukem vyplněné vakuoly tukových buněk
15. Co je to extracelulární matrix a jaký má pro normální existenci organismu význam?
 Jedná se o mezibuněčnou hmotu, skládá se z proteinů, glykosaminoglykanů, glykoproteinů
 Vznik byl zcela zásadní pro evoluci živočichů. Umožňuje uchycení buněk, mezibuněčnou
komunikaci, pružnost (zejména elastinová složka), má svou úlohu v buněčné diferenciaci a
ve vývoji embrya (např. uhnízdění blastocysty, vývoj nervové soustavy), ve vývoji nádorů.
  Především se uplatňuje jako prostředí propojení a komunikace mezi buňkami
mnohobuněčných organizmů, participuje na zachování stabilního tvaru tkání, na přísunu
živin a jiných látek do buňky, na vylučování produktů metabolizmu buněk (organizmu), na
informačním toku v organizmu a na některých obraných mechanizmech organizmu
16. Uveďte alespoň dva zástupce proteoglykanů extracelulární matrix.
 chondroitinsulfát, heparansulfát, keratansulfát, kyselina hyaluronová, syndekan-1
17. Hlavní extracelulární látkou kostí je? Doplňte.
 Fosforečnan vápenatý Ca3(PO4)2
Kapitola VIII. – Buněčné jádro a jadérko
1. Co je to nucleus?
 Buněčné jádro eukaryotní buňky
2. U jakých organismů se buněčné jádro vyskytuje?
 Rostliny, houby, živočichové
3. Čím je nucleus oddělen od jiných buněčných kompartment?
 Jadernou blánou
4. Co tvoří jaderný obal?
 Dvě membrány – vnitřní a vnější
5. Co jsou to laminy? K čemu konkrétní typy slouží?
 Soustava stabilizovaných intermediárních filament, důležité pro vznik jaderného obalu
6. Co je to tzv. perinukleární prostor?
 Prostor mezi vnější a vnitřní membránou jaderného obalu
7. Co jsou to tzv. nukleoporiny a jakou mají funkci?
 Proteiny nacházející se v každém z pórů v jaderné bláně, vytváří tak kanál, jímž může být
transportován příslušný buněčný materiál z buněčného jádra do cytoplazmy a naopak
8. Co označujeme zkratkou NPC?
 Komplex nukleoporinů v jaderných pórech
9. Co označujeme zkratkou NES?
 Sekvence jaderného exportu
10. Co označujeme zkratkou NLS?
 Sekvence odpovědná za jadernou lokalizaci
11. Z čeho sestává chromozom?
 Každý chromozom sestává z jedné molekuly DNA, na kterou je navázán komplex bílkovin
12. Co je to chromatin?
 nukleohistonový komplex DNA
13. Jak označujeme kondenzovaný a jak dekondenzovaný chromatin?
 V kondenzovaném stavu: heterochromatin
 V dekonondenzovaném stavu: euchromatin
14. V některých částech chromozomu (např. v oblasti centromer a telomer) se heterochromatin
vyskytuje v trvale kondenzovaném stavu, jak se takovýto heterochromatin označuje?
 Konstitutivní heterochromatin
15. Některé heterochromatinové úseky chromozomů existují pouze přechodně, jak se nazývají?
 Fakultativní heterochromatin
16. Co je to nucleolus?
 Buněčné jadérko, vnitřní malá část buněčného jádra, granulární struktura, kóduje rRNA
17. Je buněčné jadérko ohraničeno? Pokud ano, čím?
 Není ohraničeno
18. Jakou má nucleolus funkci?
 Jsou to smyčky silně dekondenzovaného chromatinu, obsahujícího úsek DNA (tzv. rDNA),
který kóduje rRNA. Přepisem genů pro rRNA se v jadérku syntetizuje pre-rRNA, jejíž
posttranslační úpravou, která se uskutečňuje rovněž v jadérku, vznikají jednotlivé typy rRNA.
19. Jsou jadérka viditelná na počátku mitózy?
 Nejsou viditelná
20. Jsou jadérka viditelná v telofázi?
 Ano jsou
21. Co je to tzv. organizátor jadérka a jakou má funkci?
 Řídí tvorbu existence jadérek, která se vyskytují pouze na určitých místech
22. Vyskytují se jadérka na určitých místech u všech lidských chromozomů?
 Ne u všech, pouze na některých (u člověka jsou to chromozomy číslo 13,14,15,21,22)
Kapitola IX. – Genetická informace
1. Definujte termín genetická informace.
 informace o primární struktuře proteinů, o primární struktuře tRNA a rRNA, o vazbě
specifických proteinů k molekule DNA
2. Vyjmenujte čtyři významné vlastnosti genetické informace, které jsou nezbytné pro zachování
evolvovaných struktur a funkcí uspořádaných otevřených systémů.
 Vysoká stabilita, vysoký stupeň specifičnosti v rámci druhu, schopnost téměř bezchybné
autoreprodukce a přenosu mezi vertikální a horizontálním směrem
3. Co je to tzv. mutabilita a co v nejobecnější rovině reprezentuje?
 reprezentuje další základní vlastnost DNA, jejímž prostřednictvím vzniká nový materiál pro
biologickou evoluci
4. Genetický kód je? Doplňte tři charakteristické znaky.
 Tripletový, degenerovaný, univerzální
5. Co znamená skutečnost, že je genetický kód označován jako degenerovaný?
 Skutečnost, že některé varianty tripletů mohou kódovat stejný druh aminokyseliny a
současně některé varianty tripletů nekódují žádnou aminokyselinu, se označuje jako
degenerace genetického kódu
6. Co jsou to tzv. kodony?
 Triplety mRNA
7. Které kodony označujeme jako tzv. nonsense (beze smyslu)?
 Kodony, které nekódují žádnou aminokyselinu
8. Jakou zkratku nese tzv. iniciační kodon u eukaryot?
 AUG
9. Jaké znáte terminační kodony? Uveďte jejich zkratky.
 UAA,UAG,UGA
10. Jaké kodony označujeme jako tzv. kodony synonymní?
 Jsou to kodóny odlišné, ale mají stejný smysl
11. Co je označováno pojmem kodonová rodina?
 Kodonová rodina je skupina synonymních kodonu, které se liší pouze ribonukleotidem ve
třetí pozici
12. Co jsou to tzv. antikodony? Při jakém procesu se uplatňují?
 triplety lokalizovanými v jejich antikodonovém rameni, příslušné druhy tRNA
13. Jak lze definovat gen?
 Gen lze definovat jako určitý úsek molekuly DNA (resp. RNA u RNA-virů), který obsahuje
informaci o primární struktuře určitého polypeptidu (proteinu), tRNA, rRNA, nebo o vazbě
specifických molekul proteinů k molekule DNA.
14. Co jsou to tzv. strukturní geny?
 Geny, které kódují primární strukturu nějakého polypeptidu jako produktu translace
15. Co jsou to tzv. geny pro funkční RNA?
 Geny, které kódují primární strukturu funkčních tRNA a rRNA, tedy molekul RNA, které
nejsou translatovány
16. Co jsou to tzv. regulační geny?
 Geny, které obsahují informaci nutnou pro rozpoznání specifickým proteinem
17. Co jsou to tzv. genofory?
 Struktura, která obsahuje DNA s lineárně seřazenými geny
18. Co je to tzv. nukleoid?
 Jádro prokaryotické buňky – 1 kružnicová molekula DNA
19. Typickým genoforem eukaryotických buněk je? Doplňte.
 chromozom
20. Nakreslete schéma chromozomu a popište jeho strukturu.

21. Co je to genom?
 Soubor veškeré genetické informace (všech genů) v buňce nebo ve virové částici
22. Co je to tzv. jaderný genom?
 V eukaryotických buňkách je jeho převážná část umístěna v buněčném jádru a reprezentuje
tzv. jaderný genom.
23. Co je to mitochondriální genom?
 Výrazně menší část genomu je umístěna jednak v mitochondriích a reprezentuje
mitochondriální
24. Co je to chloroplastový genom?
 Výrazně menší část genomu je umístěna u rostlin v chloroplastech, kde reprezentuje
chloroplastový genom
25. Co vyjadřuje tzv. stupeň ploidie?
 Počet kopií jaderných genoforů v buňce
26. Jaké organismy označujeme jako haploidní?
 Genofor – jedna molekula DNA
27. Jaké buňky označujeme jako diploidní?
 buňky obsahují větší počet chromozomů v párovém uspořádání
28. Jak vznikají gametické buňky (gamety)?
 Vznikají jako produkt redukčního dělení (meoizy)
29. Co je označováno pojmem vazbová skupina?
 Každý jednotlivý genofor je charakterizován určitou uspořádanou množinou genů (=vazbová
skupina)
30. Jaké genofory jsou označovány jako homologické?
 Genofory (chromozomy) se shodnými vazbovými skupinami
31. Jaké genofory jsou označovány jako nehomologické?
 genofory (chromozomy) s odlišnými vazbovými skupinami
32. Co jsou to homologické páry?
 páry chromozomů se shodnou sadou genů uspořádaných ve shodném pořadí a shodně
umístěných
33. Co jsou to gonozomy?
 heterochromozomy či sexchromozomy vyskytující se u gonochoristů
34. Co je označováno pojmem lokus?
  Místo, na kterém je daný gen na chromozomu lokalizován
35. Co jsou to alely?
 Formy genu, každý gen se může vyskytovat alespoň ve dvou formách (ve dvou alelách)
36. Co označujeme jako alely dominantní?
 Alely, které vedou k syntéze příslušného genového produktu
37. Co označujeme jako alely recesivní?
 Alely, které jsou v tomto smyslu neaktivní, nevedou k syntéze
38. Jaké alely označujeme pojmem standardní (divoké)?
 Alely, které jsou v přírodních populacích zastoupeny nejvíce (obvykle alely dominantní), jsou
považovány za alely standardní (též divoké) a podle konvence bývají označovány
samostatnými písmeny nebo skupinami písmen s křížkem (plus) v exponentu.
39. Co jsou to alelové série?
 V řadě případů existuje více forem téhož genu, tedy více alel než jenom dvě. Takovéto
molekulární varianty genu mohou vytvářet alelové série
40. Jaké základní genetické procesy v buňce znáte?
 Replikace, transkripce, translace
41. Co je to replikace?
 Replikace je procesem kopírování (množení) DNA (případně RNA u některých RNA-virů)
42. Jaké jsou obecně platné znaky replikace?
 1) začíná v replikonu vždy od počátku, 2) uskutečňuje se podle matričního řetězce
(templátu), 3) je semidoskontiunální, 4) je semimkonzervativní 5) představuje vícestupňový
proces (iniciace, elongace, terminace)
43. Co se označuje jako tzv. místo ori?
 Počátek replikace v replikonu
44. Co znamená, že je replikační proces semidiskontinuální v případě dsDNA?
 jeden řetězec (tzv. vedoucí) je syntetizován kontinuálně, kdežto druhý (tzv. opožďující se) je
syntetizován diskontinuálně v Okazakiho fragmentech, Kvůli zvláštní replikaci na zpožďujícím
se vlákně se také replikace označuje jako semidiskontinuální.
45. Co znamená, že je replikační proces semikonzervativní v případě dsDNA?
 Že je semikonzervativní znamená, že každá zreplikovaná dsDNA sestává z jednoho řetězce
pocházejícího z původní molekuly dsDNA a z jednoho řetězce nově syntetizovaného (pro
jehož syntézu byl matricí právě onen původní řetězec)
46. Replikace je vícestupňový proces. Jaké faze zahrnuje a čím je proces katalyzován?
 Iniciace, elongace, terminace
47. Nakreslete a popište schéma replikace u eukaryot.

48. Nakreslete a popište schéma replikace u prokaryot.

 
49. V čem se liší replikace u prokaryot a eukaryot?
 PB: Zásadní pro průběh replikace u prokaryot je skutečnost, že obvykle mají kruhovou
molekulu DNA, tzv. nukleoid.  u bakterií replikace probíhá jen z jednoho replikačního
počátku, z místa se pohybují oběma směry replikační vidlice, v nichž dochází k syntéze
nových řetězců DNA podle vzoru původních řetězců. Hlavní polymerázou bakterií je DNA
polymeráza III obsahující velké množství různých podjednotek. Polymerázy I a II hrají pouze
méně významnou roli.
 EB: eukaryota mají replikačních počátků více, Z těchto replikačních počátků směřují oběma
směry replikační vidlice ve tvaru písmene Y. Když se potkají dvě protijdoucí replikační vidlice,
jednoduše dojde k jejich splynutí, v replikaci eukaryotického genomu zřejmě hraje roli větší
množství různých proteinů, u bakterií jsou tyto „stabilizátory jednovláknové DNA“ složené z
jediné podjednotky, u eukaryot se skládají ze tří podjednotek.  Situace je také
komplikovanější, co se týká počtu DNA polymeráz. U eukaryot jich bylo nalezeno nejméně
15.
50. Popište iniciační fázi replikace u eukaryot.
 Iniciace replikace zahrnuje procesy, kterými se replikace zahajuje (rozpoznání místa ori
replikačními proteiny, lokální denaturace v oblasti místa ori, rozvolnění a despiralizace
řetězců DNA, vytvoření replikační vidlice).  
 rozpletení dvoušroubovice DNA, vznik replikační vidlice a navázání enzymatického komplexu
 Vzniku replikační vidlice se účastní hexamerické enzymy helikázy, schopné oddálit obě
molekuly dvoušroubovice a vytvořit charakteristickou strukturu ve tvaru písmene Y, aby
mezi nimi vznikl prostor pro syntézu DNA. Udržet vlákna rozdělená pak pomáhají
proteiny SSB proteiny.
51. Popište elongační fázi replikace u eukaryot.
  přidávání nukleotidů a postup replikační vidlice
 Poté, co je rozvinuta DNA a na vlákna přisednou DNA polymerázy, je možné začít samotnou
replikaci. Aby v průběhu této činnosti DNA polymeráza pevně držela na svém místě,
pomáhají jí k tomu tzv. svorkové proteiny 
 DNA polymeráza umí připojit nové nukleotidy pouze na 3' uhlík deoxyribózy. Druhé vlákno
s koncem 5‘>3‘ je vlákno opožďující, které DNA polymeráza replikuje po malých částech
zvaných Okazakiho fragmenty

52. Popište terminační fázi replikace u eukaryot.

  Replikace končí tehdy, když je zhotovena kopie celé DNA. U bakterií se v tento okamžik
sejdou obě replikační vidlice a splynou spolu, u eukaryot splývají replikační vidlice tehdy,
když dosyntetizují „svou“ část genomu. Protože jsou však eukaryotické chromozomy lineární,
DNA polymerázy nejsou schopné replikovat jejich koncové části, tzv. telomery, a tak je
replikovaná DNA nepatrně kratší, než původní. Po určitém počtu buněčných dělení by to
začalo vadit (Hayflickův limit); v praxi to však nepředstavuje problém, protože
během meiózy se velikost telomer obnovuje pomocí enzymů telomeráz.
53. U prokaryot jsou známy tři druhy DNA-polymeráz. Jaké?
 DNA-polymeráza I, DNA-polmeráza II, DNA-polymeráza III
54. Co je to ligáza a jakou plní funkci?
 Nezbytný enzym pro zpětnou replikaci DNA, funkce: katalyzuje vytvoření fosfolipidové vazby
mezi 5‘ – 3‘ koncem polynukleotidových řetězců nebo jejich fragmentů (Okazakiho
fragmenty)
55. Co je to primozom?
 Proteinový komplex podílející se na iniciační části replikace DNA, vyskytuje se pouze u
prokaryot, u eukaryot jeho funkci přebírají jiné proteiny
56. Co jsou to tzv. terminátory?
 Specifické sekvence DNA, které následují za posledním genem transkripční jednotky, a které
ukončují transkripci, Tato sekvence iniciuje uvolnění nově syntetizované RNA od RNA
polymerázy.
57. Jaký specifický protein se váže na terminátor a inhibuje tak aktivitu helikázy?
 topoizomeráza
58. Co je to helikáza? Jakou plní funkci?
 Helikáza je enzym účastnící se zejména replikace DNA. Je to protein, který se pohybuje
přímo podél fosfodiesterových vazeb nukleové kyseliny a rozděluje dvoušroubovici do dvou
izolovaných vláken za použití energie z nukleotidové hydrolýzy.
59. V jaké fázi buněčného cyklu se replikuje DNA u eukaryot?
 S-fáze – syntetická
60. V jakém směru se u eukaryot uskutečňuje proces replikace?
61. Co je to replikon?
 jednotka v genomu, která je tvořena iniciačním bodem a tou částí DNA, která je z tohoto
místa replikována
 molekula DNA nebo molekula RNA nebo oblast DNA nebo RNA, která se replikuje z jednoho
počátku replikace
62. Jaké typy DNA-polymeráz participují na replikace vedoucího a opožďujícího se řetězce eukaryotické
(jaderné) DNA?
 DNA-polymeráza α (alfa), DNA-polymeráza δ (delta), DNA-polymeráza ε (epsilon)
63. Co je to telomeráza? Jakou plní funkci?
 Telomeráza je enzym pracující jako reverzní transkriptáza, který je schopen prodlužovat
samotné konce eukaryotických chromozomů (tzv. telomery).
64. Co je to transkripce?
 Transkripcí rozumíme enzymaticky katalyzovaný a autoregulovaný proces, při kterém se
genetická informace, obsažená ve formě lineárně uspořádané sekvence deoxyribonukleotidů
v určitém úseku DNA, přepíše do komplementární lineárně uspořádané sekvence
ribonukleotidů, označované jako mediátorová RNA (mRNA)
65. Co jsou to tzv. transkripční jednotky?
 Přepisované úseky DNA, na kterých jsou lokalizovány strukturní geny nebo geny pro funkční
RNA
66. Co je to tzv. startovací nukleotid?
 = deoxyribonukleotid, od něhož začíná přepisování celé transkripční jednotky; podle
konvence je startovací nukleotid označován číslem +1
67. Transkripční jednotka je ukončena regulační oblastí, která se nazývá? Doplňte.
  terminátor
68. Co je to tzv. primární transkript (hnRNA)?
 1 molekula polyribonukleotidového řetězce komplementárního k přepisovanému
matričnímu řetězci DNA v rozsahu jedné transkripční jednotky
69. Po možných posttranskripčních úpravách primárního transkriptu je výsledkem finální molekula?
Doplňte.
 mRNA (mediátorová)
70. Z čeho sestává funkční transkripční jednotka?
 Z promotoru
71. Co označujeme pojmem neoperonová transkripční jednotka?
 Funkční transkripční jednotka sestávající z promotoru, startovacího nukleotidu,
přepisovaných genů a terminátor
72. Co je to operon?
 Transkripční jednotka, která nese další regulační oblast mezi promotorem a startovacím
nuklotidem, zvanou operátor
73. Co je to operátor?
 Regulační oblast mezi promotorem a startovacím nukleotidem, jeho funkce spočívá
v regulaci transkripce
74. Co je to tzv. represor?
 Protein, na který se váže operátor
75. Vyjmenujte tři druhy RNA-polymeráz u eukaryot.
 RNA-polymeráza I, RNA-polymeráza II, RNA-polymeráza III
(u rostlin navíc RNA-polymeráza IV)
76. Kolik RNA-polymeráz se uplatňuje při transkripci u prokaryot?
 jedna (tvořená z několika podjednotek)
77. U ssDNA se může transkribovat jeden nebo dva řetězce?
 jeden
78. Jaký řetězec se označuje jako tzv. negativní?
 v určitém časovém okamžiku přepisuje jen jeden z obou řetězců dsDNA tzv negativní řetězec
 řetězec nekódující, antikódující, transkribující se
79. Jaký řetězec se označuje jako tzv. pozitivní?
 druhý řetězec, který neplní matriční funkci, se označuje jako řetězec pozitivní (kódující,
netranskribující se)
80. Jak se označují struktury prekurzorů jednotlivých typů rRNA?
 pre-rRNA
81. Jak se označují struktury prekurzorů jednotlivých typů tRNA?
 pre-tRNA
82. Co vzniká posttranskripčními úpravami prekurzorů?
 Posttranskripčními úpravami z těchto prekurzorů vznikají finální produkty, tedy jednotlivé
typy rRNA a tRNA
83. Kde se realizuje proces transkripce?
 V buněčném jádru
84. Co se děje s produkty transkripce?
 produkty transkripce jsou z jádra transportovány do cytoplazmy, kde jsou buď dále
upravovány, nebo přímo plní příslušné funkce
85. V celém procesu transkripce lze vymezit tři fáze, které?
 Iniciace, elongace, terminace

86. Nakreslete schéma transkripce u eukaryot.

87. Nakreslete schéma transkripce u prokaryot.
88. Co je to tzv. Pribnowův box?
 nukleotidová sekvence v bakteriálním promotoru. Nachází se v poloze –10 od startovacího
nukleotidu. Jeho konvenční sekvence je 5TATAAT3
89. Co je to tzv. faktor ρ?
  proteiny, které pomáhají a řídí elongaci (prodlužování) polypeptidového řetězce vznikajících
bílkovin na ribozomu
90. Co je to a čím je tvořena tzv. Shineova-Dalgarnova sekvence?
 Sekvence, která pomáhá u bakterií nalézt start kodon
91. Dochází u prokaryotické mRNA k posttranskripčních úpravám? Pokud ano, k jakým?
 Nedochází
 protože prokaryotní organismy nemají jádro a translace i transkripce probíhají ve stejném
prostředí a jejich geny neobsahují introny, nejsou potřeba téměř žádné další úpravy a
primární traskript může jít rovnou do translace.
92. Co je to tzv. TATA box (Hognessův box)?
 je sedminukleotidová sekvence DNA, která se nachází na začátku
(v promotorové oblasti) mnoha protein-kódujících genů u jaderných organismů.
93. Co je to tzv. polyadenylační signál?
 sekvence AATAAA na přepisovaném řetězci DNA, která určuje místo štěpení a polyadenylace
hnRNA. Slouží jako signál pro ukončení transkripce v eukaryotických transkripčních
jednotkách
94. Mechanismus mitochondriální a chloroplastové transkripce je (zřejmě) obdobný jako u? Doplňte.
95. Jaké znáte posttranskripční úpravy? Stručně je charakterizujte.
 Modifikace hnRNA: tzv. čepička na 5´- konci (m 7G) hnRNA. Je to specifická struktura, která
vzniká na 5´- konci transkriptu bezprostředně po jeho uvolnění z templátu a jež obsahuje
metylované báze, z nichž dvě jsou spojené 5´, 5´- glykozidickou vazbou, Čepička je místem,
na které se váží tzv. CBP- proteiny, které participují na procesu iniciace translace
 Sestříh (splicing): existují geny složené, jejichž primární transkripty jsou sestřihem
posttranskripčně upraveny. Složený gen sestává z úseků označovaných jako introny a exony.
Introny se z molekuly hnRNA vyštěpují; nestávají se tedy součástí definitivní mRNA a ani se
netranslatují. Exony se po odstranění intronů spojují a vytvářejí 261 definitivní molekulu
mRNA
 Samosestříh: Samosestřih je forma sestřihu primárního transkriptu, který se realizuje
autokatalyticky, v nepřítomnosti proteinů spliceozómu a enzymů katalyzujících sestřih
hnRNA. Samosestřih je typický pro ribozym
 Editace mitochondriální RNA: Specifickým rysem tohoto typu posttranskripční úpravy (na
rozdíl od předchozích tří uvedených) je, že se při ní mění původní obsah genetické
informace. V důsledku toho primární struktura editované RNA není zcela komplementární k
primární struktuře matričního řetězce transkribovaného příslušného strukturního genu.
96. Co je to translace?
 proces překladu genetické informace z mRNA do primární struktury proteinů (tj. pořadí
aminokyselin v polypeptidových řetězcích).
97. Co jsou to ribozomy?
 Ribozomy jsou buněčné supramolekulární struktury, na nichž probíhá proteosyntéza při
translaci genetické informace. Jejich základní stavební složku tvoří různé druhy rRNA a řada
specifických proteinů
98. Čím se liší eukaryotické a prokaryotické ribozomy?
 Rozdíl mezi ribozomem prokaryot a eukaryot se určuje pomocí sedimentačního koeficientu.
 Prokaryotické (bakteriální) cytoplazmatické ribozomy jsou složeny ze dvou podjednotek se
sedimentačními konstantami 30S a 50S; kompletní ribozóm, vzniklý asociací obou těchto
podjednotek, má sedimentační konstatntu 70S
 Eukaryotické cytoplazmatické ribozomy jsou složeny z podjednotek o sedimentačních
konstantách 40S a 60S, jejichž asociací vzniká kompletní ribozom o sedimentační konstantě
80S.
99. Nakreslete a popište schéma aktivace aminokyselin.

100. Nakreslete a popište schéma struktury tRNA

101. Nakreslete a popište schéma eukaryotického ribozomu.

102. Jak probíhá translace v eukaryotické buňce?
 Proces translace lze rozdělit do tří fází: iniciace, elongace, terminace
Zahájení syntézy proteinu na cytoplazmatických ribosomech je o něco složitější než v
bakteriích, vyžaduje více regulačních faktorů. Nejdříve se na čapku mRNA naváže CBP-
protein (cap binding protein), který rozvine počáteční úsek mRNA, zpřístupní ho tak vazbě
podjednotky 40S. Na 60S podjednotku navázaný iniciační faktor eIF6 (e…eukaryotický)
zabraňuje reasociaci ribosomálních podjednotek. . Vzniká podjednotkový komplex. Faktor
eIF3 je významný pro následující vazbu tohoto komplexu na 5’-konec mRNA. Současně se
hydrolyzuje ATP
Po vytvoření 80S ribosomu se všechny iniciační faktory uvolní a začne translace. Protein eIF2
má 3 podjednotky. γ-podjednotka váže Met-tRNA iMet. Faktor je aktivní jen tehdy, když jeho α-
podjednotka váže GTP, které se při iniciaci translace hydrolyzuje. K regeneraci je třeba eIF2B
zvaný též guanyl nucleotide exchange factor (GEF). Pro regulaci translace je významné, že α-
podjednotka se za určitých okolností může fosforylovat, čímž se faktor inaktivuje
Elongace translace probíhá analogicky jako u prokaryot. Protein EF-1 má analogickou funkci
jako prokaryotický EF-Tu, pomáhá navazovat aa-tRNA na místo A, a to ve své formě EF-
1a.GTP. Po hydrolýze GTP na EF-1a.GDP se faktor regeneruje za účasti EF-1b. Následuje
peptidyltransferázová reakce za vzniku peptidové vazby. K posunu mRNA po ribosomu
(translokaci) je třeba faktoru EF-2.GTP (analog prokaryotického EF-G). 
Terminace: Na rozdíl od prokaryotické terminace stačí k rozpoznání všech tří terminačních
kodonů (UAA, UAG, UGA) pouze jediný faktor, eRF. Také v eukaryotických buňkách
proteosyntéza probíhá na polysomech.
103. Nakreslete a popište schéma translace v eukaryotické buňce.

104. Nakreslete a popište schéma translace v prokaryotické buňce.

105. Jak se liší translace v prokaryotické a eukaryotické buňce?
Transkripce translace probíhají v cytoplazmě obě, u eukaryot transkripce probíhá s replikací v jádře,
translace v cytoplazmě + viz otázka 102
106. Jak probíhá translace v mitochondriích a chloroplastech?
 Mitochondriální translace: Některé mitochondriální tRNA čtou až 4 druhy kodonů.
Mitochondriální genetický kód má své zvláštnosti:
 AGA a AGG jsou terminátory, mimo mitochondrii kódují arginin;
 UGA naopak v mitochondrii není terminátor, nýbrž kodon pro tryptofan;
 AUA je člen jako methionin, nikoli jako isoleucin.

 Žádné produkty mitochondriální translace organelu neopouštějí. Převážná část mitochondriálních

složek je kódována jadernou DNA a je syntézována cytosolovými ribosomy ve formě proteinových
prekurzorů se signálními sekvencemi. Pak jsou transportovány do mitochondrií procesem vyžadujícím
ATP. Není vyloučeno, že některé mitochondriální geny se během vývoje života přestěhovaly do jádra a
naopak. Exprese mitochondriálních a jaderných genů pro mitochondriální složky je koordinována.

 Ribozom v chloroplastech slouží k translaci RNA, která vznikla přepisem pDNA

 Translace chloroplastů je nezbytný pro životaschopnost buněk a vývoj rostlin. Jeho umístění
na křižovatce organelární RNA a metabolismu bílkovin z něj činí jedinečný bod pro regulaci
genové exprese v reakci na vnitřní a vnější podněty. Nedávno získané struktury plastidových
ribozomů s vysokým rozlišením, vývoj přístupů umožňujících analýzu translace chloroplastů v
celém genomu
107. Nakreslete a popište souhrnné schéma genové exprese v eukaryotické buňce.

108. Nakreslete a popište souhrnné schéma genové exprese v prokaryotické buňce.

109. Kdy se uplatňují kotranslační úpravy?

 V průběhu translace
110. Kdy se realizují posttranslační úpravy?
 Až na dosyntetizovaném polypetidovém řetězci
111. Jaké znáte posttranslační úpravy?
 Vyštěpení molekuly funkčního polypeptidu, připojení prostetických skupin, vytvoření
kvarterní struktury, formování supra-molekulárních struktur
112. Co je to regulace genové exprese?
 Řízení převodu uložené informace na genu v reálně existující buněčnou strukturu nebo
funkci
113. Při regulaci genové exprese se významně uplatňují? Doplňte
 Regulační proteiny
114. V jakém případě jsou regulační proteiny označovány jako pozitivní?
 Když se navodí podmínky pro činnost RNA-polymerázy
115. V jakém případě jsou regulační proteiny označovány jako negativní?
 Když se navodí podmínky, za kterých činnost RNApolymerázy není možná
116. Co jsou to tzv. induktory?
  Specifické látky, které se vážou na represor a tím ho deaktivuje – to ve výsledku naopak
transkripci spouští. Vazbou induktoru na represor se projeví alosterický efekt
117. Co jsou to tzv. korepresory?
  malé molekuly, jejichž vazba na represor umožňuje molekule represoru vazbu na operátor
118. Co je to tzv. enzymová indukce?
 Enzymová indukce se týká pouze tzv. inducibilních enzymů, jejichž biosyntéza je závislá (na
rozdíl od tzv. konstitutivních enzymů) na přítomnosti induktoru
119. Co je to tzv. enzymová represe?
 Enzymová represe je založena na principu potlačení biosyntézy jednoho enzymu nebo více
enzymů některým z metabolitů (zpravidla konečným produktem) biosyntetické dráhy, v níž
se sám tento enzym katalyticky uplatňuje
120. CO je to tzv. katabolická represe?
 Forma regulace genové exprese, založenou na aktivní regulaci operonu
 Při katabolické represi je určitým substrátem potlačena biosyntéza určitého enzymu i v
přítomnosti induktoru. V mechanizmu katabolické represe se uplatňuje tzv. katabolický
aktivační protein (CAP)
121. Co je to tzv. atenuace a kde se uplatňuje?
 způsob regulace transkripce u prokaryot, uplatňuje se při ní tzv. atenuátor
  zvláštní sekvence genomu, která může zastavit přepis, zejména u prokaryotických buněk
122. Co je to atenuátor?
 specifická oblast vedoucí sekvence DNA, jejíž určitý úsek funguje jako předčasný terminátor
transkripce některých operonů
123. K čemu slouží aktivátory iniciace transkripce?
 umožňují zvýšit účinnost transkripce nad bazální hodnotu tím, že se váží se základními
transkripčními faktory při iniciaci transkripce
124. Co označuje pojmem striktní regulace?
 Jev, kdy syntéza tRNA a rRNA pro nedostatek aminokyselin je zastavena, syntéza mRNA
může ještě pokračovat
125. Co jsou to tzv. zesilovače transkripce?
 Pozitivně ovlivňují účinnost transkripce specifické regulační oblasti na DNA tzv. zesilovače
transkripce. Zesilovač transkripce interaguje prostřednictvím transkripčních faktorů s
promotorem, přičemž výsledkem této interakce je uvedení RNA-polymerázy do aktivního
stavu, v němž může zahájit traskripci
126. Co jsou to tzv. tlumiče transkripce?
 negativně ovlivňují účinnost transkripce tzv. tlumiče transkripce; většinou rovněž působí
prostřednicvím interakce s některými transkripčními faktory
127. Kdy se uplatňuje tzv. specifická aktivace genů a jak probíhá?
 V průběhu ontogenetického vývoje
 děje se dvěma základními způsoby: buď je určitý gen v uvažované tkáni aktivován k
transkripci biosyntézou specifického transkripčního faktoru v dané, anebo je ve tkáni
aktivován specifický transkripční faktor, který následně stimuluje transkripci v buňkách této
tkáně.
128. Co je to tzv. alternativní sestřih a jak probíhá?
 Mechanismus probíhající v různých tkáních odlišně
Zajišťuje variabilitu finálních produktů transkripce strukturních genů a konsekvetně i
produktů translace mezi jednotlivými tkáněmi v rámci mnohobuněčného diferenciovaného
organismu
129. Co jsou to homeotické geny a kdy se uplatňují?
  Geny zahrnující složitou skupinu regulačních mechanismů, které se uplatňují při
morfogenetických procesech v přesně časově uspořádaných a lokalizovaných
posloupnostech
130. Expresi genetické informace ovlivňují také? Doplňte.
 hormony
131. Na komplexní úrovni je genová exprese ovlivněna? Doplňte.
 Regulací buněčného cyklu
132. Co je to mutageneze?
 Mutační proces, též genotoxicita, proces, při kterém dochází k poškození DNA
133. Co je to mutabilita?
 Schopnost genetické informace podléhat relativně trvalým dědičným změnám
 Jeden ze základních atributů genetické informace, podmiňuje samu existenci alel
jednotlivých genů
134. Co jsou to mutace?
 = změna genotypu
 Relativně stálé změny genotypu nebo karyotypu, které nejsou podmíněny segregací nebo
rekombinací
 mechanizmus rozrůznění jednoho genotypu ve dva nebo více genotypů a poskytují primární
hmotný substrát pro evoluci
135. Mutace můžeme klasifikovat podle různých hledisek, jakých?
 Podle způsobu vzniku, podle změny smyslu, podle posunu čtení genetického kódu, podle
vzniku v ontogenezi, podle projevu, podle směru vzniku vůči standartu, podle fenotypového
projevu, podle účinku na vitalitu, dle doby od vzniku do projevu mutace, dle lokalizace
v genomu, dle typu nukleové kyseliny, dle úrovně organizace genomu, na které vznikají
136. Podle způsobu vzniku klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Spontánní a indukované
137. Podle změny smyslu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Beze změny smyslu, se změněným smyslem
138. Podle posunu čtení genetického kódu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Posunové, bez posunu
139. Podle vzniku v ontogenezi klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Gametické, somatické
140. Podle projevu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Mikromutace, makromutace
141. Podle směru vzniku vůči standardu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Přímé, zpětné
142. Podle fenotypového projevu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Dominantní a recesivní
143. Podle účinku na vitalitu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Letální, subletální, semiletální, subvitální, neutrální, supravitální
144. Podle doby od vzniku do projevu mutace klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Bez zpoždění, se zpožděním
145. Podle lokalizace v genomu klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Jaderné, mimojaderné, mitochondriální, chloroplastové, plasmidové DNA
146. Podle typu nukleové kyseliny klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Mutace DNA, mutace RNA
147. Podle úrovně organizace genomu, na které vznikají klasifikujeme mutace na? Doplňte.
 Genové, chromozomální, genomové
148. Uveďte tři základní mechanismy vzniku genových mutací.
 Adice, delece, substituce
149. Co označujeme jako chromozomální aberace?
  Chromozomální aberace (odchylka) vznikají zpravidla v interfázi buněčného cyklu: ty, které
vznikají v presyntetické fázi interfáze, tj. v G1-fázi, se označují jako aberace chromozomové

150. Celkově můžeme o chromozomálních aberacích říci, že? Doplňte.

 Že je lze využít při genetickém mapování, při studiu působení genů v souvislosti se změnami
jejich lokalizace na chromozomu, při objasňování intrachromozomálních genových interakcí
či interchromozomálních vztahů v rámci genotypu jedince (2) mohou vést ke vzniku nových
vazbových skupin, jsou mechanizmem přestaveb genotypu a karyotypu (3) se uplatňují při
intraspecifické i interspecifické diferenciaci (např. jako forma genetické izolace) (4) studium
chromozomálních aberací potvrzuje lineární diskrétnost chromozomů a vede k nutnosti
systémového pojetí genomu
151. Mezi genomové mutace se řadí? Doplňte.
 Aneuplodie a polyploidie
152. Co je to aneuploidie?
 je to změna počtu chromozomů, která není násobkem haploidního (základního) počtu
chromozomů
153. Co je to polyploidie?
 Je to změna počtu celých haploidních (základních) sad chromozomů
154. Co je to tzv. nondisjunkce?
 nerozestoupení určitého páru chromozomů (v důsledku neuskutečněného podélného
rozdělení centromery) a jejich nerovnoměrnou distribucí do buněk, produkovaných
buněčným dělením, důsledkem nondisjunkce vzniká meiotická a mitotická aneuploidie
155. Co jsou to mutageny?
 Látky, které indukují (způsobují) mutace (zvyšují pravděpodobnost vzniku mutace)
156. Jaké znáte mutageny? Uveďte vždy alespoň jeden konkrétní příklad.
 Fyzikální (UV záření), chemické (akridinová barviva, polycyklické uhlovodíky), biologické
(retroviry, transdukují bakteriofágy)
157. Co jsou to tzv. premutageny?
 Látky, které samy o sobě jako chemická individua v organizmu (buňce) nevykazují mutagenní
aktivitu, avšak při jejich metabolizování mohou být přeměněny na mutageny
158. Co jsou to tzv. antimutageny?
 Látky, které mohou snižovat účinky mutagenních látek
159. Může jakákoli dávka ionizujícího záření indukovat mutaci? Existuje spolehlivá (bezriziková) dávka
tohoto záření?
 jakákoli dávka záření může indukovat mutaci; neexistuje žádná absolutně spolehlivá
(bezriziková) dávka ozáření
160. Jak preferenčně působí alkylační dávky?
 Alkylační látky preferenčně působí v nukleofilních oblastech molekul nukleotidů; proto
alkylace postihuje především atomy dusíku (alkylsulfáty) a kyslíku (N-nitrózosloučeniny).
Alkylace těchto atomů má za následek nejčastěji substituci bází v řetězci nukleové kyseliny
161. Lze pro chemomutageny stanovit spodní hranici mutagenity?
 Ano lze, tj. koncentraci chemické látky, od které se za daných podmínek projevuje jako
mutagen (resp. karcinogen)
162. Co patří mezi tzv. biologické mutageny?
 Mezi biologické mutageny jsou řazeny retroviry a transdukující bakteriofágy. Jako retroviry
jsou označovány RNA-viry s reverzní transkriptázou
163. Je každý mutagen karcinogenem?
 Ne každý mutagen je karcinogenem, avšak patrně není znám karcinogen, který by nebyl
mutagenem.
164. Je každý karcinogen mutagenem?
 Ano
165. Co jsou to teratogeny?
  Teratogeny jsou látky, které zasahují do embryogenetických (morfogenetických) procesů a
mohou vést ke vzniku vrozených vývojových vad (VVV)

166. Co vede ke vzniku vrozených vývojových vad (VVV)?

 Teratogeny, VVV se konstituují na negenetickém základu, tudíž nemají mutační podklad
167. Jsou vrozené vývojové vady dědičné?
 je třeba přesně odlišit vrozené vývojové vady jako nedědičné poruchy embryogeneze
(morfogeneze) od dědičných chorob
->NE
168. Co je to transpozice?
 přemístění úseku DNA z donorového místa do recipientního v mezích genomu jedné buňky,
které není způsobeno mutací, meiotickou nebo mitotickou rekombinací
169. Co jsou to transpozomy?
 Transponovatelný úsek DNA
170. Mezi základní reparační mechanismy mutačních změn patří? Doplňte.
 fotoreaktivace, excizní reparace a tolerantní reparace
Kapitola X. – Buněčný cyklus
1. Jak lze definovat buněčný cyklus?
 sled dějů, které se uskutečňují mezi dvěma mitózami
2. Celý buněčný cyklus se zpravidla rozděluje na dva úseky, jaké?
 Interfáze (I-fáze), mitotická fáze (M-fáze)
3. Jak se rozděluje interfáze?
 Rozděluje se na 3 fáze: G1-fáze (presyntetická), S-fáze (syntetická), G2-fáze (possyntetická)
4. Co je to mitóza?
 Jaderné dělení, které zajistí rovnoměrné předání genetické informace dceřiným buňkám
5. Jak se rozděluje mitotická fáze?
 Na karyokinezi a cytokineze
6. V rámci karyokineze se vymezují čtyři fáze, jaké?
 Karyokineze se rozděluje na profázi, metafázi, anafázi, telofázi
7. Nakreslete a popište schéma buněčného cyklu,
Popište a charakterizujte procesy, které se dějí v interfázi.

G1 =, dochází ke zdvojení buněčné hmoty, buňka roste, tvoří se

RNA a proteiny, připravuje se zásoba nukleotidů a enzymů pro
replikaci DNA

S = syntetická fáze, DNA se replikuje na dvojnásobné množství,

každý chromosom je na konci této fáze též zdvojený, Na konci S-
fáze jsou chromozomové sady zdvojeny; jednotlivé chromozomy
jsou dvouchromatidové, jednotlivé chromatidy jsou spojeny
centromerou.

G2 = zdvojování organel, tvorba struktur potřebných pro dělení

buňky – mitotické vřeténko, transkribuje se genetická informace
uložená v jaderné DNA, syntéza proteinů

M = fáze mitotická, dělení jádra (karyokineze), dělení buňky

(cytokineze), výsledkem jsou dvě buňky o stejném počtu chromozómů

8. Popište karyokinezi, všechny její fáze.

  1) Profáze V profázi chromozomy postupně kondenzují a začíná se tvořit mitotický aparát
buňky. Základem mitotického aparátu jsou mikrotubuly, jejichž organizačním centrem
(MTOC) jsou centrozomy. Část syntetizovaných mikrotubulů se od místa nukleace šíří
radiálně (tzv. astrální mikrotubuly) a tvoří útvar označovaný jako astrosféra, část směřuje k
protilehlému centriolu (tzv. polární mikrotubuly) a stává se základem dělicího vřeténka. Na
rozhraní mezi profází a metafází dochází jednak k destrukci jaderného obalu, jednak k
formování kinetochoru v oblasti centromery každého chromozomu. Kinetochor je
proteinový komplex (s molekulovým motorem typu dyneinu), na který se napojují
mikrotubuly dělicího vřeténka (tzv. kinetochorové mikrotubuly).
2) Metafáze V metafázi se chromozomy přesouvají do ekvatoriální roviny kolmé na osu
dělicího vřeténka. Při tom jsou jednotlivé chromatidy každého chromozomu napojeny
kinetochorovými mikrotubuly k opačnému pólu dělicího se vřeténka a tak je zajištěn přesný
rozchod obou sad chromozomů do jednotlivých buněk, které vzniknou rozdělením buňky
mateřské. Anafáze
3)Anafáze začíná rozdělením obou chromatid, které byly dosud v rámci jednotlivých
chromozomů spojeny centromerou. Separované chromatidy se rozcházejí k opačným pólům
dělicího vřeténka. Tento pohyb chromatid zprostředkovává molekulový motor typu dyneinu
tím, že posouvá kinetochor i s chromatidou po kinetochorových mikrotubulech; současně již
nepotřebné úseky kinetochorových mikrotubulů na plus-konci depolymerizují. Souběžně s
rozestupováním chromatid k pólům dělicího vřeténka se tyto póly od sebe vzdalují. Toto
vzdalování se pólů dělicího vřeténka je umožněno prodlužováním mikrotubulů vřeténka
polymerací na plus konci polárních mikrotubulů a vzájemným posunem mikrotubulů,
vycházejících z opačných pólů vřeténka, prostřednictvím molekulového motoru typu
kinezinu.
4) Telofáze V telofázi zanikají kinetochorové mikrotubuly, chromozomy dekondenzují, znovu
se vytváří jaderný obal a rekonstruuje nukleolus.
9. K čemu dochází při profázi?
 Rozpouštení jaderné blány, chromozomy se stávají pozorovatelnými pod mikroskopem-
spiralzace chromozomů, Vznik dělícího se vřeténka (centriola se rozpadne na dvě trubičky a
ty spolu s cytoskeletem vytvoří dělící se vřeténko)
10. K čemu dochází při metafázi?
 Chromozomy se uspořádají se svými centromeramy do rovníkové (ekvatoriální) roviny,
dochází k napojení dělící ho se vřeténka na centromeru -> vzniká metafázní destička

11. K čemu dochází při anafázi?

 Vlákna dělícího se vřeténka se zkracují, chromatida je tažena k pólu buňky
12. K čemu dochází při telofázi?
 Dělící se vřeténko zaniká, chromozomy přestávají být viditelnými, vytváří se jaderná blána
spolu s jadérky, rozděluje se cytoplazma, dochází k vchlipování cytoplazmatické membrány
(rostliny začínají od středu, živočichové od obvodu ke středu)
Zde dochází k samotné cytokinezi
13. Jak probíhá cytokineze v rostlinných buňkách?
 V buňkách rostlinných přetrvávají v ekvatoriální rovině mikrotubuly dělicího vřeténka. K
těmto mikrotubulům jsou dopraveny váčky odvozené od membrán Golgiho aparátu, které
obsahují stavební komponenty pro syntézu mezibuněčné přehrádky. Splýváním těchto váčků
vzniká základ mezibuněčné přehrádky (tzv. fragmoplast), který se postupně rozšiřuje
centrifugálně k buněčné stěně. Mitóza rostlinných buněk se odlišuje od mitózy živočišných
buněk též tím, že poloha fragmoplastu je determinována již v G2-fázi interfáze lokalizací tzv.
preprofázního svazku mikrotubulů asociovaného s vnitřní stranou cytoplazmatické
membrány.
14. Jak probíhá cytokineze v živočišných buňkách?
 V živočišných buňkách vzniká ze svazku antiparalelně uspořádaných mikrofilament,
asociovaných s vnitřní stranou cytoplazmatické membrány, kontraktilní prstenec, který
iniciuje zaškrcování buňky. Vlákna tohoto prstence se účinkem cytoplazmatického myozinu II
 posouvají centripetálně přibližně v místě ekvatoriální roviny a tím se zaškrcování buňky
prohlubuje až v konečném stadiu dospěje k oddělení obou buněk. Obě buňky tak obsahují
přibližně stejný objem cytoplazmy a přibližně stejný počet náhodně distribuovaných organel
původní mateřské buňky
15. Co to je tzv. fragmoplast?
 Mezibuněčná přehrádka vznikající při buněčném dělení u rostlin
16. Hlavní regulace buněčného cyklu se realizuje na buněčné úrovni. Základní roli v těchto procesech
sehrávají? Doplňte.
 Cykliny, cyklin-dependetní kinázy (Cdk) a cyklozom
17. Co je to cyklozom a jakou plní funkci?
 Proteinový komplex podporující anafázi, který spouští děje vedoucí k destrukci kohezinů (tj.
proteinů, které v jednotlivých chromozomech spojují sesterské chromatidy).
18. Co jsou to růstové faktory? Jak participují na regulaci buněčného cyklu?
 chemické látky, které participují na regulaci buněčného dělení
 Jedná se vesměs o peptidy a proteiny s nízkou relativní molární hmotností vyznačující se
zpravidla mitogenní aktivitou, tj. schopností indukovat přechod buněk klidových (v G0-fázi)
do mitoticky aktivních prostřednictvím příslušných chemických signálů. Existují však též
některé růstové faktory, které působí opačně, tj. mitoticky aktivní (cyklující) buňky převádějí
v buňky klidové (do G0-fáze)
Růstové faktory vykazují různý stupeň specifity
19. Co označujeme jako tzv. kontaktní inhibici?
 Jev, kdy proliferací normálních buněk se vytvoří pouze monovrstva; buňky nepřerůstají,
jejich mitotická aktivita ustává, jakmile dojde k vzájemnému kontaktu buněk.
20. Jaké jsou kontrolní body buněčného cyklu?
 Kontrola úplnosti průběhu S-fáze, kontrola poškození DNA, kontrola dělícího vřeténka
21. Co je to meióza?
 Je typem buněčného dělení buněk sexuálně se reprodukujících eukaryot, při kterém dochází
k tvorbě gamet (u živočichů) nebo spor (u hub a rostlin) s redukovaným (obecně polovičním)
počtem chromozomů oproti buňkám somatickým
 To znamená, že diploidní (2n) organizmus (resp. jeho část) produkuje haploidní (1n) gamety.
22. Z čeho vyplývá variabilita genomu?
 vyplývá pouze z uplatnění principu segregace a volné kombinovatelnosti vloh při
gametogenezi
23. Co je to tzv. rekombinační proces?
 Tzv. Crossing-over; je proces, během kterého si dva homologní chromozómy spárované
v profázi I meiózy vymění část své DNA. Výsledkem správně provedeného crossing-overu je
výměna části alel mezi chromozómy - tj. narušení vazby genů. Důsledkem je značné zvýšení
variability potomstva.
24. Co je to diverzifikace genomu?
 Rozlišení, rozrůzňovování, rozšíření počtu
25. Z evolučního hlediska je meióza účinným prostředkem participujícím na etablování a rozvoji?
Doplňte.
 Z evolučního hlediska je meióza účinným prostředkem, participujícím na etablování a rozvoji
druhové biodiverzity a adaptability sexuálních organizmů
26. Nakreslete a popište schéma meiózy.
27. Nakreslete a popište schéma mitózy.
28. Meióza sestává ze dvou po sobě jdoucích buněčných dělení, jakých?
 Heterotypické (redukční) a homeotypické (ekvační)
29. V obou děleních označovaných též jako meióza I. a meióza II. lze vyčlenit určité charakteristické fáze,
jaké? Co se v těchto fázích děje?
 k vlastní redukci počtu chromozomů dochází při heterotypickém dělení. Po dokončeném
heterotypickém dělení nenásleduje interfáze, ale produkty tohoto dělení přecházejí přímo,
resp. po určitém časovém intervalu (označovaném jako interkineze) do homeotypického
dělení, které svým průběhem odpovídá průběhu mitózy a je mechanizmem rovnoměrného
rozdělení chromozomů za vzniku čtyř haploidních buněk jako primárního produktu meiózy
jedné výchozí diploidní somatické buňky.
Crossing-over
Skripta strana 237 podrobně!!!
30. Co je to amitóza?
 Způsob buněčného dělení, přímé dělení buňky bez vytváření chromozomů a dělícícho se
vřeténka
31. Je amitóza v přírodě rozšířeným způsobem buněčného dělení?
 Není
 Vyskytuje se zvláště u degenerujících, nebo nádorových buněk a některých prvoků
Kapitola XI. – Buněčné dělení a přenos genetické informace
1. Co a jak je zprostředkováno buněčným dělením?
 Buněčným dělením je zprostředkován přirozený přenos genetické informace jak z generace
na generaci (tzv. vertikální přenos), tak v rámci generace (tzv. horizontální přenos).
2. Co je to tzv. horizontalní a co vertikální přenos genetické informace?
 horizontální přenos = přenos genetické informace v rámci generace
 vertikální = přenos genetické informace z generace na generaci
3. Stručně popište základy segregace a kombinace.
 segregace a kombinace vzniknou při křížení dvojnásobně homozygotních rodičů AABB x aabb
potomci v první filiální generaci F1 s genotypem AaBa a budou tudíž uniformní, fenotypově
shodní s dominantně homozygotním rodičem AABB
 Segregace = odstoupení, náhodný rozestup chromozomů do pohlavních buněk
 Kombinace = vytváření různých vztahů, druhů

4. Co je to genotypový štěpný poměr?

  poměr jednotlivých genotypových tříd 1AA:2Aa:1aa
5. Co je to fenotypový štěpný poměr?
 poměr jednotlivých fenotypových tříd 3A- (AA,Aa): 1aa
6. K čemu se užívá genetická analýza?
 Analýza určená ke stanovení genotypu konkrétního jedince s dominantním fenotypem
7. Co je to tzv. zpětné křížení?
 Křížená při němž se testovaný jedinec (v našem případě dominantní homozygot nebo
heterozygot) kříží s prokazatelně homozygotním jedincem. Použití dominantního
homozygota ve zpětném křížení je irelevantní pro určení genotypu testovaného individua
vykazujícího dominantní fenotyp, neboť všichni potomci takového křížení budou fenotypově
uniformní
8. Co je to tzv. analytické zpětné křížení?
 Štěpení, které rozhoduje o genotypu testovaného jedince s fenotypem dominantního
homozygota
9. Co se označuje pojmem šlechtitelské novinky?
 Jedinci v těchto třídách, kteří mají genotyp AAbb a aaBB, se označují jako šlechtitelské
novinky
10. Co jsou to tzv. čisté linie?
  soubor homozygotních jedinců vzniklých pohlavním rozmnožováním
 Charakteristickým znakem čistých linií je především to, že v důsledku homozygotnosti
nedochází k vyštěpování (segregaci) nežádoucích genotypů; tím je zaručena konstantnost
znaků charakteristických pro danou čistou linii.
11. Podle počtu zúčastněných alelových párů (resp. genů), rozlišujeme různě stupně tzv. hybridismu,
jaké?
 Monohybridizmus, dihybridizmus, trihybridizmus, polyhybridizmus
12. Co je to monohybridismus?
 vzniká za účasti jednoho alelového páru (monohybrid je např. Aa)
13. Co je to dihybridismus?
 Vzniká za účasti dvou alelových párů (dihybrid je např. AaBb)

14. Co je to trihybridismus?
 Trihybridizmus vzniká za účasti tří alelových párů (trihybrid je např. AaBbCc)
15. Co je to polyhybridismus?
 účastní se ho obecně větší počet alelových párů. Je však třeba zdůraznit, že výše odvozené
principy segregace a volné kombinovatelnosti alel (vloh) předpokládají lokalizaci každého
alelového páru na jiném páru homologických chromozomů (autozomů)
16. Uplatnění segregace a kombinace vloh v základních genetických procesech bylo potvrzeno v
experimentech koho/kdy/s čím/v jakém díle? Doplňte.
 v experimentech J. G. Mendela (1822 – 1884) s hrachem setým (Pisum sativum), jejichž
výsledky byly publikovány r. 1866 v článku Pokusy s rostlinnými hybridy
17. Platí mechanismus segregace a volné kombinovatelnosti genů ve všech případech?
 Ne, platí pouze za předpokladu, že se příslušné geny nacházejí na různých párech
homologických chromozomů
18. Co označuje pojem rekombinace?
 označení pro různé změny v DNA spočívající v jejím rozštípnutí a připojení k jinému
řetězci, jíž vznikají nové vlastnosti
 Jev, kdy v důsledku výměny částí nesesterských chromatid se u heterozygota změní původní
zastoupení alel na jednotlivých chromozomech uvažovaného chromozomového páru
19. Jedinec, který vznikl v důsledku rekombinance se označuje jako? Doplňte.
 Rekombinant
20. Co je to tzv. crossing-over?
  proces, během kterého si dva homologní chromozómy spárované v profázi I meiózy vymění
část své DNA. Výsledkem správně provedeného crossing-overu je výměna části alel mezi
chromozómy
21. Jak se stanovuje síla vazby?
 Na stanovení pravděpodobnosti vzniku crossing-overu mezi dvěma geny ve vazbě je
založeno stanovení tzv. síly vazby
 vazba genů je tím silnější, čím kratší je vzdálenost mezi uvažovanými geny na
chromozomu
22. Co je a co určuje tzv. Morganovo číslo?
 Způsob vypočítání síly vazby, udává se v morganech, nebo (po vynásobení stem)
v centimorganech
  Zároveň slouží orientačně k odhadům vzdálenosti mezi geny na chromozomu a k určení
pořadí, v jakém se na chromozomu nacházejí
23. Jak se vypočítá Morganovo číslo?
 p = suma rekombinovaných gamet / suma všech gamet
24. Co udávají genetické mapy?
 Genetické mapy udávají pořadí genů a vzdálenost mezi nimi, vyjádřenou v jednotkách síly
vazby (cM), na jednotlivých chromozomech daného biologického druhu Genetické mapy
udávají pořadí genů a vzdálenost mezi nimi, vyjádřenou v jednotkách síly vazby (cM), na
jednotlivých chromozomech daného biologického druhu
25. Co jsou a co určují mapy cytologické (cytogenetické)?
 Existují mapy cytologické (resp. cytogenetické), ve kterých je možné za použití vhodných
cytologických (resp. cytogenetických metod) lokalizovat a případně vizualizovat na
jednotlivých chromozomech lokusy genů
26. Co jsou a co určují mapy fyzikální (restrikční, sekvenční)?
 Mapy, ve kterých je uvedena primární struktura DNA (resp. RNA u RNA-virů) jednotlivých
genů.
27. Co je to tzv. tříbodový test?
 Pravděpodobnostní vztahy pro jednotlivé typy crossing-overů se využívají v základní metodě
genetického mapování založeného na vazbě genů, kterou je tzv. tříbodový test

28. Co je to pozitivní a co negativní interference?

 Interference = vzájemné ovlivňování, prolínání nebo střetávání 
 V případě pozitivní interference je nalezená četost dvojitých (resp. dalších vícenásobných)
crossing-overů nižší než teoreticky očekávaná
 V případě negativní interference je naopak nalezená četnost dvojitých (resp. dalších
vícenásobných) crossing-overů vyšší než teoreticky očekávaná
29. Co se označuje pojmem koeficient koincidence?
 Poměr mezi nalezenou četností dvojitých (vícenásobných) crossing-overů a jejich teoreticky
očekávanou četností
30. Uveďte tři typy dvojitých crossing-overů.
 Reciproký, komplementární, diagonální
31. K čemu dochází při inekválním crossing-overu?
 dochází k nereciproké výměně alel
32. Mapování bakteriálních genomů je možné provádět na základě? Doplňte.
 Na základě konjugace, transdukce, transformace
33. Co je to konjugace?
 Konjugace je proces (obdobný sexuálnímu), při kterém se prostřednictvím tzv.
konjugativního pilusu realizuje výměna genetického materiálu mezi dvěma bakteriálními
buňkami po jejich předchozím kontaktu
34. Co je to transdukce?
  Transdukce je proces přenosu genetického materiálu z donorové buňky do buňky recipientní
zprostředkovaný transdukujícím fágem (obecně virem)
35. Co je to transformace?
 Transformace je přenos izolované (samotné) DNA z donorové buňky do buňky recipientní
Kapitola XII. – Dráždivost a nervová signalizace
1. Mezi dráždivé struktury patří? Doplňte.
 Patří buňky nervové, smyslové a svalové
2. Buňky jsou schopné na adekvátní podnět (signál, stimul) vyvinout odpověď, která se obecně
označuje jako? Doplňte.
 podráždění
3. Co je to depolarizace?
 Změna membránového potenciálu -> projevuje se po podráždění
4. Co je to hyperpolarizace?
 Tlumivé synaptické potenciály, vznikající po podnětech, které mají tlumivé účinky
5. Co je označováno jako prostorová sumace?
 Jev, kdy dochází k depolarizaci na větším počtu synapsí současně
6. Co je označováno jako časová sumace?
 Jev, kdy opakování podnětů v dostatečně rychlém sledu může vést k sumaci účinků
jednotlivých podnětů a vést k celkové větší depolarizaci
7. Na typické nervové buňce lze ve smyslu nervové signalizace rozlišit tři úseky, jaké?
 Vstupní, vodivý, výstupní
8. Co je to synaptický potenciál a jak se projevuje?
 Elektrická změna na membráně, určitý chemický signál je cytoplazmatickou membránou
vstupní části neuronu transformován
9. Co je to akční potenciál?
 Vzruch, projev charakteristický pro cytoplazmatickou membránu vodivého úseku neuronu
10. Popište vznik akčního potenciálu.
 Pro vznik akčního potenciálu (vzruchu) je nutné, aby intenzita podnětu dosáhla prahové
nebo nadprahové hodnoty; v obou případech však akční potenciál dosáhne stejné
maximální hodnoty (depolarizace membrány), což se někdy označuje jako odpověď „vše
nebo nic“
 Vznik akčního potenciálu je výsledkem součinnosti sodíkových a draslíkových (napěťově
řízených) kanálů
(1) jakmile se depolarizace membrány rozšíří ze vstupního úseku neuronu na iniciální
segment axonu, dojde k počátečnímu otevření Na+ -kanálů a počátečnímu toku sodných
iontů dovnitř neuronu 217
(2) tokem sodných iontů dovnitř neuronu se zvětší depolarizace membrány, což znovu
vyvolá otevření dalších Na+ -kanálů, tím se dále zvětší depolarizace a tak dále tyto procesy
mohutní, že je dosaženo maximální hodnoty akčního potenciálu (cca + 20 mV). Tedy za
depolarizaci odpovídá tok sodných iontů. V průběhu depolarizace cytoplazmatické
membrány se několikanásobně zvětší její permeabilita pro sodné ionty oproti permeabilitě
pro draselné ionty.
(3) když se hodnota depolarizace blíží maximu, tok sodných iontů dovnitř neuronu rychle
ustane v důsledku inaktivace Na+ -kanálů. Souběžně se otevírají K+ -kanály (depolarizací) a
draselné ionty se přesouvají z neuronu do extracelulárního prostředí
(4) dochází k repolarizaci membrány a po menší hyperpolarizaci (< -70 mV) se obnovuje
klidový potenciál (cca –70 mV). V průběhu repolarizace se K+ -kanály uzavírají.
11. Co jsou to neuromediátory (neurotransmitery)?
 Jsou to ligandy navazující se na extracelulární část membránových receptorů
12. Některé látky mají vysokou afinitu k receptorům pro neuromediátory a mohou s nimi kompetovat.
Uveďte alespoň jeden příklad.
  Kurare, serotonin, adrenalin
13. Uvěďte alespoň tři neuromediátory a popište mechanismus jejich působení.
 Kurare: obsazuje receptory pro acetylcholin; jejich znepřístupnění pro acetylcholin se
projeví znecitlivěním až ochrnutím
 Serotonin – je schopen zpětné resorpce do nervových zakončení
 Noradrenalin je mediátorem typickým pro sympatický nervový systém
14. Co jsou to neuromodifikátory? Co ovlivňují?
 Za neuromodifikátory považujeme látky, které nějakým způsobem modifikují
neurofyziologické děje. Neuromodifikátory přenosu podráždění na synapsích ovlivňují děje
ve vstupních a výstupních úsecích neuronů.
15. Jaké tři skupiny neuromodifikátorů znáte?
 Endorfiny – jsou to peptidy, jejichž působení v mozku se projevuje potlačením vnímání
bolesti
 Cholecystokinin – je to proteohormon se stimulačními účinky na sekreci pankreatu
vylučovaný buňkami střevní stěny. Vyskytuje se též v mozku, kde ovlivňuje pocity hladu a
sytosti.
 Oxid dusnatý – je to doposud známý jediný anorganický tkáňový hormon, který vzniká v
endotelu cév oxidací argininu po podráždění acetylcholinem
Kapitola XIII. – Organismy a prostředí
1. Co je to biosféra?
 Pomyslná část Země, kde se vyskytuje jakákoli forma života
2. Co označujeme jako ekosféru?
 Pomyslná část Země, kde se vyskytuje zákonitě a pravidelně život
3. Co označujeme jako noosféru?
 Část Země, osídlena myslícími bytostmi (rod Homo)
4. Co označujeme jako technosféru?
 Část Země pozměněná výrobně-technickou činností člověka
5. Definujte pojem biom.
 Menší oblast biosféry, oblast se vyznačuje charakteristickým komplexem abiotických a
biotických faktorů
6. Jaké biomy rozlišujeme?
 Vodní biomy, pevninské biomy
7. Vyjmenujte všechny vodní biomy a uveďte jejich stručnou charakteristiku.
 Biom volného oceánu = je plošně nejrozsáhlejším biomem Země; zařazují se do něho moře
hlubší než 200 m; v tomto biomu proto vedle vrstvy fotické existuje též vrstva afotická
(oblast trvalé tmy)
 Biom šelfových moří = zařazují se do něho moře do hloubky přibližně 200 m, tj. do hloubky,
do které ještě mohou pronikat světelné paprsky
 Biom sladkovodní = představuje souhrn všech sladkovodních nádrží (řek, potoků, jezer,
rybníků, kaluží apod.) na Zemi
8. Uvěďte alespoň pět pevninských biomů a stručně je charakterizujte.
 Tajga – biom severských a horských jehličnatých lesů; navazuje severně anebo ve vysokých
nadmořských výškách na biom silvaea, na jižní polokouli chybí; rostlinný kryt tvoří především
jehličnaté stromy; dlouhé období chladu souvisí s pomalým nebo stagnujícím rozkladem
organické hmoty (rašeliniště)
 Poušť – velmi nízké srážky (extrémně aridní biom), srážky jsou nárazové (jednou za více let)
nebo (v polopuštích) častější (víceméně pravidelné), avšak velmi malé; nejmenší výskyt
organizmů ze všech biomů (vysoce suchomilné rostliny snášející velké teplotní rozdíly mezi
dnem a nocí).
 Tundra – je to biom polární oblasti zahrnující i trvale zaledněná místa; velmi krátká vegetační
doba; půda rozmrzá v létě (permafrost); vegetační kryt tvoří nejvíce mechorosty, lišejníky a
nízké keřovité dřeviny; typickou adaptací živočichů tohoto biomu je migrace a hibernace
  Hylaea – tropické deštné lesy; celoročně vlhké a teplé klima; významná klimatotvorná funkce
v rozsahu celé planety; vysoce produktivní biom; velmi rychlá destrukce organické hmoty a s
tím související nízký obsah humusu a zpravidla pouze několik centimetrů hluboká vrstva
úrodné půdy
 Skleraea – subtropické a tropické suché lesy a lesosavany; navazuje směrem k oběma pólům
na biom hylaea; charakteristickým znakem tohoto biomu je střídání období dešťů a období
sucha; rostlinný kryt tvoří převážně lesní formace
9. Co jsou to orobiomy?
 Vertikálně členěné formace rozdělení biosféry, jsou charakterizované flórou a faunou
odpovídajícího biomu (biom= horizontální členění)
10. Podle druhového zastoupení rostlin se povrch Země rozděluje na šest základních fytogeografických
oblastí. O jaké se jedná?
 Holarktická, paleotropická, neotropická, kapská, australská, antarktická oblast
11. Uveďte šest základní zoogeografických oblastí.
 Palearktická, etiopská, orientální, australská, nearktická, neotropická oblast
12. Jaké druhy označujeme jako endemické?
 Druhy, jejichž areál žití je omezen na malé území určité oblasti
13. Jaké druhy označujeme jako kosmopolitní?
 Druhy, které se vyskytují ve všech oblastech na Zemi
14. Co je označováno pojmem ekologické faktory?
 Veškeré složky zevního prostředí organismů
15. Ekologické faktory můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Do kterých?
 Abiotické a biotické faktory
16. Co jsou to faktory primárně periodické?
 Faktory působící trvale, u všech organizmů se vůči nim evolučně vyvinuly endogenní
(geneticky podmíněné) adaptace
17. Co jsou faktory sekundárně periodické?
 Faktory odvozené od primárně periodických faktorů, jsou na nich závislý, organismy na ně
mohou být též adaptovány, působí zejména uvnitř areálů a ovlivňují strukturu a hustotu
populací (př: vztahy producent – konzument, hostitel – parazit)

18. Co jsou faktory neperiodické a jak působí?

 působí náhle, mohou představovat katastrofické situace (např. požár, povodeň, epidemie).
Je patrné, že organizmy na ně nejsou adaptovány, a proto tyto faktory mohou způsobit
významné změny ve struktuře postižených populací a mohou vést i ke změnám jejich
rozšíření
19. Organismy na podmínky prostředí mohou v zásadě odpovídat trojím způsobem. Uveďte.
 Reakcí, adaptací, deformací
20. Uveďte tři stádia stresové reakce.
 1) stádium šoku – poplachová reakce, 2) stádium odolnosti, 3) stádium vyčerpání
21. Co je to adaptace?
 jeden ze základních typů odpovědí organizmu na ekologické faktory zvyšují
pravděpodobnost přežití za změněných environmentálních podmínek.
22. Co jsou to individuální adaptace?
 Adaptace vztahující se pouze k jedinci
23. Co jsou to rezistenční adaptace?
 Ontogenetická přizpůsobení se jedince danému životnímu prostředí
24. Co jsou to vývojové adaptace?
 Geneticky podmíněná a přírodním výběrem pozitivně selektovaná adaptace
25. Co je základní determinantou adaptability v případě jedince?
  Genotyp
26. Co je základní determinantou adaptability v případě populace?
 Genofond
27. Ve vztahu k uplatněným mechanismům v adaptačním procesu lze vymezit mezi organismy dva
základní typy, které?
 Typ konformační a typ regulační
28. Co je to Shelfordův zákon minima?
 každý druh toleruje určité rozpětí libovolného faktoru a nejlépe v prostředí prospívá, působí-
li vnější vlivy v rozsahu optimálních hodnot
29. Jak se projevují tzv. limitující faktory?
 faktory, které nabývají hodnot blízkých minima nebo maxima, lze je považovat za významné
činitele evolučně diverzifikačního procesu, neboť mohou vyvíjet selekční tlak ve směru
preference genotypů, schopných je v různé míře tolerovat
30. Co patří mezi základní abiotické ekologické faktory?
 Záření, gravitace, teplota, elektromagnet. pole Země, tlak, zvuk, přítomnost O 2 v prostředí

31. Co jsou to biorytmy? Jaké znáte?

 Biorytmi jsou univerzálně rozšířenou endogenní adaptací organizmů na planetární pohyby
32. Adaptace živočichů na teplotu evolvovaly dvěma hlavními směry, jakými?
 jeden směr vedl k organizmům poikilotermním, druhý k homoiotermním
33. Co je to estivace?
 Letní spánek živočichů
34. Co je to hibernace?
 Zimní spánek živočichů
35. Byl u dosud prozkoumaných organismů zaznamenán nějaký smyslový orgán specifický pro vnímání
neviditelného záření? Pokud ano, jaký?
 Nebyl zjištěn
36. Co je to elektroklima?
 Působení proměnlivého elektrické pole Země na organismy
37. Evoluční adaptace na gravitaci jsou známy jako? Uveďte.
 Jsou známy jako pozitivní a negativní geotropizmus
38. S ohledem na přítomnost kyslíku, jeho množství a formu, ve které se nachází evolvovaly jako dvě
krajní skupiny? Doplňte.
 Anaerobní a aerobní živočichové
39. Mezi obligátně aerobními a obligátně anaerobními skupinami vznikly také skupiny přechodné.
Uveďte alespoň dva druhy.
 fakultativní anaerobové, mikroaerofilové, aerotolerantní anaerobov

Kapitola XIV. – Biologická evoluce

1. Co je to biologická evoluce?
 Biologická evoluce je jedním ze svébytných druhů evoluce hmoty (vesmíru)
2. Čím je biologická evoluce charakteristická?
 Je charakteristická kumulací relativně stálých dědičných změn genofondu (primárně mutací a
na ně navazujících rekombinací), které jsou reprodukovány (přenášeny z generace na generaci
prostřednictvím různých forem rozmnožování organizmů), pozitivně selektovány přírodním
výběrem a projevují se v populacích postupně se měnícími znaky (vlastnostmi)
3. Biologické evoluce jsou hiearchicky uspořádané. V souladu s tím se při studiu evoluce obvykle vymezují
tři základní úrovně. Jaké?
 mikroevoluce, speciace a makroevoluce
4. Co je to mikroevoluce?
 Mikroevoluce zahrnuje geneticky determinované a transmisibilní změny v rámci populací
jednotlivých biologických druhů
5. Co je to speciace?
 Proces vzniku nových biologických druhů
 představuje souhrn geneticky determinovaných změn, které směřují k divergenci jednotlivých
vývojových linií, rezultující ve vznik nového druhu
6. Co je to makroevoluce?
 vznik monofyletických vývojových linií zahrnujících více druhů, tedy taxonů vyšších než druh,
spojený zpravidla s rozsáhlými změnami biodiverzity
7. Co je základním předpokladem biologické evoluce?
 Genetická variabilita (diverzita) uvnitř populací i mezi nimi
8. Co je to přírodní výběr (selekce)?
 Přírodní výběr = základní mechanismus evoluce
9. Co je to tzv. Fisherův fundamentální teorém přírodní selekce?
 Fisherův fundamentální teorém přírodní selekce: čím větší je genetická variabilita, na niž může
působit selekce směrem k vyšší fitness, tím větší je pokrok ve fitness
 rychlost pokroku ve fitness = genetická variance
10. Co označujeme pojmem fylogeneze?
 Celkový historický vývoj organismů od společného předka
11. Co označujeme pojmem ontogeneze?
 znamená původ a vývoj jedince (organismu)
 Ontogeneze obvykle začíná oplodněním vajíčka a vede k dospělé formě
12. Jak se nazývá evoluční proces eukaryotické buňky?
 Eukaryogeneze
13. Co popisuje tzv. endosymbiotická teorie?
 Endysymbiotická teorie popisuje původ semiautonomních organel eukaryotických buněk
– mitochondrií a chloroplastů. Tyto organely byly dříve volně žijící prokaryotické organizmy,
které byly pohlceny a staly se buněčnými endosymbionty