Professional Documents
Culture Documents
a další spolupracovníci
(A dokud nemáš ten dar, zemři a vstaň z mrtvých! - jsi jenom kalný host na tmavé zemi)
Úvod
Vždyť i nejslovutnější profesor stojí někdy bezmocně u pacienta, choroba a smrt vítězí a
posmívá se mu. Ale medicína jde dál za novým poznáním.
A kdesi, třeba v zapadlé vesnici, je tvrdošíjný človíček, který se nechce vzdát myšlenky, že
jsou i jiné cesty, jak bližnímu vrátit pohodu a snad i zdraví.
Vzpomínám na řadu kamarádů a kamarádek, dobrých léčitelů a hodných lidí. Lidé z našeho
podhůří k nim měli a mají důvěru, která je namnoze oprávněná. –
I léčitelé umírají, ale mívají své následníky, kteří bývají stejně dobří. Vždyť léčitelství je dar
shůry a kdo k němu přidá své čisté srdce, tomu se ten dar násobí.
Zástupně za všechny se zmíníme jen o několika. Začněme u legendy starých časů Eleazera
Kittela, který působil na Krásné, celým jménem se psával Johan Josef Anton Eleazer Kittel
(1704-1783). Měl dokonce titul doktor, který získal od vlivných přátel za vynikající léčebné
výsledky. Jeho výstavný dům nazývali lidé „burg“. U něj stála další budova, klinika, zařízená
pro vícedenní pobyt těžších pacientů. Také tam byl rybníček upravený pro vodoléčbu. Kittlův
děd i otec provozovali rovněž lékařské umění.
Když měl Eleazer Kittel v roce 1777 zlatou svatbu, bylo na ní 17 jeho synů, 5 dcer a 48 jeho
vnuků. Je doloženo, že jezdíval do Prahy za dalším lékařským vzděláváním. Byl to opravdový
lékař i léčitel, sám si léky připravoval, rozuměl chirurgii, interní medicíně i očnímu lékařství.
K tomu měl rozsáhlou praxi, v níž se proslavil nejen svými úspěchy, ale i svým nezištným a
obětavým vztahem k pacientům majetným i velice chudým. Při léčení vážně nemocných
vzkládal na trpící ruce podle biblických pokynů.
Kittel se zapsal hluboko do srdcí lidí, jeho legenda žila i po jeho smrti. Není tedy divu, že asi
od poloviny 19. století, kdy se rozšířilo v našem kraji spiritistické hnutí, byl častěji jeho duch
přivoláván, aby poradil trpícím, kteří neměli peníze na zaplacení doktora. Prý se to dobře
osvědčovalo. Ostatně spiritisté přivolávali i jiné dobré lékaře, kteří už zemřeli. Považovalo se
to ještě ve 20. století za spolehlivé lidové léčení.
Přeskočíme víc než celé století a zmíníme se o význačné léčitelce Květě Patočkové. Narodila
se 17. ledna 1912 v Havírně u Pasek nad Jizerou, kde se už v mládí - věrna rodové tradici
začala zabývat léčitelstvím. Když v roce 1946 přesídlila se svou rodinou do Semil, byla už její
pověst známá v širokém okolí. Tam působila v plném rozsahu, měla zástupy pacientů, z nichž
mnozí na ni dodnes vděčně vzpomínají. Byla to paní laskavá, vidoucí, občas i přísná. Paní
Květa Patočková zemřela 11. srpna 1991. Léčitelský dar, který se v rodině tradoval již po
několik generací, neskončil ani jejím odchodem, dnes v něm pokračuje její dcera, Jana
Dufková, která bydlí v Jilemnici.
Můj dobrý kamarád byl také Josef Prouza z Batňovic, se kterým jsem sdílel nejen zájem o
léčitelství, ale Josef byl také nadšený amatér astronom, který spolupracoval s hvězdárnou
v Úpici. Některé příběhy z jeho života jsou částečně popsané v citované knížce, odkud je také
jeho fotografie.
Žijících léčitelů je mezi námi víc. Zde představíme jen dva. Často vyhledávaný a dosud mladý
je František Jung z Třebušína. I on je vidoucí a má pověst úspěšného a vzdělaného léčitele.
Ale i on ví, že některé případy jsou už mimo léčitelskou kompetenci, nejen proto, že patří do
nemocnice, ale někdy i proto, že už je pacient volán tam nahoru.
Velmi aktivní a publikačně činný je odborný bylinář Pavel Váňa z Nového Bydžova. I on je
úspěšný léčitel, jeho rady spojené s nevšedními znalostmi botaniky vítají čtenáři celé řady
jeho knížek i posluchači jeho přednášek v rádiu a televizi.
Naše české léčitelství je původní specifikum, (jehož odlesk v sobě nese i naše odborná
medicína). Náš zájem se soustřeďuje právě na léčitelství v českém podhůří. Metody léčitelství
z Orientu, Ameriky, Afriky a ostatních vzdálených zemí najde zájemce v početné literatuře,
která se teď hojně vydává. Připomeňme však, že i tam jsou směry našemu pojetí blízké.
Především je to akupresura, která se u nás už dávno praktikovala jako reflexní terapie. I
Hahnemanova homeopatie je u nás domovem už půldruhého století.
Intermezzo
Když ve venkovské hospodě umíral legendární lékař, profesor, objevitel nových léků a
postupů Aureolus Theofrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim, - bylo to v době
objevení Ameriky – přišel k jeho loži s velkou pokorou jeho nejmilejší žák z univerzity:
„Mistře, Vám vděčím za své úspěchy v medicíně. Jdu Vám poděkovat. Ale mám ještě jednu
otázku: Můžete mi prozradit to nejdůležitější, tajemství Vaší moudrosti a Vašeho lékařského
věhlasu?“
Paracelsus dost dlouho mlčel a díval se laskavě na svého studenta, který jediný z mnoha mu
přišel poděkovat – snad v poslední den jeho života. Pak sebral síly a tiše mu odpověděl:
„Hledal jsem, jak pomoci trpícím. Zkoušel jsem, přemýšlel, klopýtal a znovu zkoušel. Občas
mi Bůh dal to potěšení, že jsem kus cesty našel. – Vždycky jsem měl lidi rád. To je všechno.“
Odmlčel se, jeho žák mu znovu poděkoval, políbil mu ruku a tiše se vzdálil. – Paracelsova
duše zakrátko opustila tělesnou schránku a stoupala vzhůru.
Einsteinova lavička
Říká se, že je to největší Einsteinův objev, větší než relativita. Obyčejná lavička, prostinká,
někde v polích, třeba u starého stromu. Tam je možné prožít velkou proměnu, která ovlivní
náš zdravotní stav, i naši duši. Einstein naléhá: Člověče, posaď se, pusť všechno z hlavy a
zamysli se, proč žiješ. Co je smysl tvého života. Jdeš po správné cestě, nebo jsi snad
zabloudil?
Trochu drsný scénář k takovému zamyšlení nabízejí Chasidi, velmi chudí židé z Podkarpatské
Ukrajiny. Hitler je chtěl všechny vyvraždit a skoro se mu to povedlo.
Ti říkávají:
Jen je potřeba vzít to vážně. Ovoce takového rozjímání je velká uzdravující proměna. Je to
síla, která nejen že vás vyléčí, ale její světlo z vás vyzařuje do širokého okolí. Svět se mění a
občas dokonce cítíte, že vám bylo svěřeno i poslání andělů.
Bylinářství
je asi nejstarší obor medicíny a i dnes se o něj dělí lékaři – profesionálové s léčiteli. V našich
zemích máme výbornou tradici a to jak botaniků, tak i léčitelů. Z moudrostí botanických mám
nejraději Polívkovu Květenu zemí koruny české, ale i všechny další známé botaniky.
Z bylinkářské literatury je mi nejbližší klasický Matthioli (který byl nedávno znovu vydán
v levném vydání), knížky Pavla Váni a zase i všechny další, včetně paní Trebenové.
Mám radost, že staré užívané byliny a keře nacházejí stále nová použití, že snad paní
Trebenová má pravdu, že na každou nemoc nám Pán Bůh dal bylinku. Dokonce tu, kterou
zrovna potřebujeme, jistě najdeme v přírodě nedaleko svého bydliště.
Právě ty nejúčinnější kytičky jsou buď velice vzácné a chráněné, nebo naopak rostou blízko u
silnic a jsou tím pokažené. Nejvíce se mi osvědčilo získat semínka nebo sazeničku a pěstovat
to na zahradě. Můžeme tyto bylinky množit a podělit známé, případně výměnou získat další.
Jsou pak čisté a neničíme přírodu. Dokonce se můžeme pokusit ty vyhynulé do přírody vracet.
– Většina, i těch vzácných vám na zahrádce vesele poroste. Ale buďte na ně hodní, mluvte
s nimi, ony to slyší. Však mám ještě doma grafy z pokusů, které dělali na pracovišti výzkumu
rostlin ČSAV v Mostě, aby zjistili, jak na nás rostliny reagují. Funguje to tak, že jde až po
zádech mráz. Napsal jsem o tom pár řádek v knížce Fyzik vypravuje, která je k dostání na
hvězdárně v Úpici.
Bylinkové léčení se daří výborně. A když asi po 2 letech staré sušené bylinky vyřazujete,
sesypte je všechny dohromady, promíchejte ve velké tašce a používejte toho pořádnou hrst do
koupele. Je to vynikající omlazovací elixír! Do své knihovny si obstarejte řadu bylinkářských
knížek, v pravou chvíli to oceníte!
Nevěděl, proč je mu dobře. Úplně stejně je to s naší duchovní energií. Platí to na obě strany.
Když máme zdravé energie dostatek, cítíme se dobře i v těžké situaci. Ale když nám dochází,
pak jsme sevřeni a vůbec nevíme proč. – Jako strom i my máme zdravou energii rozdávat.
Platí o tom stejná poučka, jako o lásce:
Ve výšinách v skalisku
mlžně to svítí.
Cítíš tam na blízku
duchové žití
(Goethe – Faust)
Vodoléčba
Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé a
čisté.“
2.Král. 5,10
Památce průkopníků účinné vodoléčby, Vicence Priessnitze (1799 – 1851) a Šebestiána
Kneippa (1821 – 1897)
Začněme vzpomínkou na naše vodoléčebné lázně Sedmihorky, kterým dodal věhlas MUDr.
Antonín Šlechta z Turnova. Slavnostně je otevřel v letech 1841 – 1842 pro vodoléčbu, léčení
čistým lesním vzduchem i léčení pohybem a prací. Šlechta byl svým pojetím velmi blízko
Priessnitzovi a Kneippovi. Záhy měly úspěchy léčení v Sedmihorkách mezinárodní ohlas.
Pamatuji ještě, jak za první republiky jsme tam potkávali černochy, Indy a různé exotické
potentáty i se služebnictvem.
Intermezzo
Součástí léčení v Sedmihorkách byly vzdušné lesní lázně. Ve vyhraženém lese chodili pacienti
nazí nebo skoro nazí po houbařských pěšinkách podle počasí hodinu i déle a popíjeli vodu
z lesních pramínků. Část lesa byla vyhražena mužům, jiná část ženám. V deníku Dr. Šlechty
se dočteme, že to nedělalo dobrotu. – Proto obě části lesa dal rozdělit barevnou výraznou
šňůrou. Bylo to málo platné. I rozhodl se, že v mezním průseku budou chodit za odměnu dva
místní hoši se zvonečky, aby se muži drželi ve vymezeném svahu a ženy v nižší, rovinatější
části lesa. – Ale všechna tato promyšlená opatření končí Šlechta ve svém deníku lapidární
poznámkou: „A stejně to nedělá dobrotu! Ale léčba je neobyčejně účinná.“
Zkušenosti s vodoléčbou
Naše maminka měla ráda otužování, drsnou přírodu. Věděli jsme, že ji k tomu vychovával
dědeček. Přesto na mě udělalo značný dojem, jak se dědeček jednou léčil – a to už byl
v pokročilém věku. Byli jsme u něj na návštěvě a on se necítil dobře. Neměl v pořádku
zažívání, měl teplotu, snad ho bolely i klouby. Rozhodl se, že se rychle vyléčí svou
univerzální metodou. Venku padal první sníh. Dědeček zapojil ve sklepě hadici na vodovod,
oknem ji vystrčil ven, konec uvázal vodorovně na hrušku a pustil vodu plným proudem. Ve
starých plavkách vzdoroval s potěšením tomu ledovému přívalu snad víc než pět minut. Pak
vodu zastavil, oblékl se a babička mu dala teplou polévku. Prohlásil se za zdravého a byla to
pravda.
Maminka nám šla příkladem, plavala ráda v ledové vodě a mnoha maminkám svých malých
pacientů doporučovala Kneippovy metody. Už také znala souvislost mezi většinou alergií a
přehnanou citlivostí na chlad. Když se otužujeme, přecitlivělost na chlad se sníží a současně
se zmírní řada alergií, včetně senné rýmy. Měl jsem často možnost potvrdit si, že je to pravda.
Jenomže dnes mám pocit, že tahle informace zůstala nějak utajená. Jistě by to ulevilo mnoha
dětem i dospělým.
Doporučuji vám číst stará vydání Kneippovy knížky Léčení vodou. Moderní vydání totiž
většinou doplňují Kneippa tak, že se původní jádro ztrácí. Také staré ilustrace jsou jedinečné a
stojí za to si to v praxi vyzkoušet. Je až neuvěřitelné, na kolik chorob léčení obyčejnou vodou
výborně zabírá. Bylo by nespravedlivé, kdybychom s Kneippem jedním dechem nejmenovali
hned našeho moravského Priessnitze. Přečtěte si o něm Kočkovu knížku Prameny živé vody,
až si někdy přiložíte Priessnitzův zázračný obklad obyčejné studené vody.
Nedávno mi vyprávěla jedna pamětnice z blízké osady malý příběh. Bydlela v jejím
sousedství vyhlášená porodní bába. Zima končila, sněhy tály a k té bábě přišel mladý cikán:
„Žena bude rodit, pojďte rychle se mnou.“ Porodní bába (ještě mladá) byla statečná a
okamžitě spolu vyrazili. Šli malou pěšinkou ve vzrostlém lese (dnes je ta pěšina už úplně
zarostlá), pak podle potoka v lese až k nevelkému skalnímu masívu, kde byla mýtinka. Tam
stály dva strany, vozík s koníkem byl kdesi u Jizery. V jednom stanu byla rodička, všechno
kolem ní bylo vzorně upravené. Přišli včas, zanedlouho byl na světě pěkný kluk. Porodní bába
předpisově porod ukončila a čisté dítě v peřince předala rodičce. Ta ale vstala, klučinu
rozbalila a bosa s ním šla několik desítek metrů k potoku plnému sněhové vody. Tam kluka
vymáchala (prý údajně nehlesl!) a spokojeně se vrátila do vyhřátého stanu, kde ho zase
zabalila a tam teprve zaplakal. – Cikán porodní bábu doprovodil a štědře zaplatil. – Snad ten
drsný obřad měl už tomu robátku ukázat, že život nebude peříčko. (Poznámka: Pro neznalé
jen dodáváme, že „porodní bába“ byl oficiální titul té posvátné profese, jejíž vykonávání se
označovalo staročeským slovesem „babiti“. Porodní babička je označení věku. Porodní bába
je titul, hodnost.
Vzpomínka na otužování
Po řadu let fungoval na Malé Skále náš poněkud kuriózní oddíl otužileckého plavání. Bylo nás
někdy až 16, plavali jsme v Jizeře i v horských rybníčcích po celou zimu. Na Malé Skále jsme
pravidelně na Vánoce a Nový rok dělali jakési představení pro publikum, které stálo na silnici.
Plavali muži i ženy, i o dost mladší generace. Většinou jsme museli vysekat led, aby byl
k vodě přístup. Bylo to jistě dramatičtější, než plavání ve Vltavě, protože ležel sníh a řeka
bývala dost zamrzlá. Ale všichni jsme byli po ta léta trvale zdraví, žádná infekce se nás
netýkala, dokonce si jednou troufla bez našeho vědomí dívka s angínou (plavala tak po prvé) a
druhý den nemusela do nemocnice, ale byla zdravá. (Nezkoušejte to po ní!) Jiný mladý muž si
tak vyléčil astma. Pominuly i mnohé alergie. – Voda je prostě nebeský zázrak. – V našem
podhůří se vodoléčba tradičně provozuje už nejméně přes dvě století.
Synergismus organismu
Řídící technika rozlišuje dvě hlavní kategorie systémů: systémy kybernetické a systémy
synergetické. Kybernetický systém má zadaný program. Čidlo sleduje skutečný stav a počítač
zjišťuje, jakou zavést opravu, aby vývoj systému plnil předepsaný program. Bez této
kybernetické smyčky systém přestane fungovat.
Synergetická soustava žije svým způsobem. Zvnějšku přijímá energii a vylučuje nepotřebné
zplodiny své existence. Ale odchylky od programovaného vývoje si opravuje sám. Jak ukázal
průkopník teorie synergetiky Haken, o zdárném vývoji takové soustavy rozhodují jen některé
z velkého množství parametrů.
Živé organismy jsou sestrojené synergeticky, jinak by nemohly existovat. To znamená, že se
při poškození samy opravují. Lékaři to dobře znají, když říkávají, že během života často
začnou různé nemoci ( i včetně rakoviny), které organismus napraví sám – a my o tom vůbec
nevíme. Pro podporu synergetických mechanismů jsou důležité posilující prostředky, často i
určitá míra šoku. Sem patří i léčení studenou vodou, přírodní styl života, nemyslet na své
neduhy. – Když přestane jít televize, obyčejně do ní pořádně uhodíme - a často zase sama
naskočí. To je obdoba správného šoku.
Nejlépe tyhle zázračné samoupravující mechanismy fungují, když člověk žije tak, jak mu bylo
duchovně i geneticky určeno. Každé znásilnění tělesné schránky i osobnosti má za následek
oslabení vlastní synergetiky.
Člověk nesmí žít sevřeně pro nějakou módní konvenci, ani se podřizovat přemíře zdravotních
předpisů. Francouzský filozof Vercors říká, že nejlepší prevence vážných nemocí je
metafyzická záštita. Z takového pohledu také pochopíme, že jsme s celou přírodou jeden
organismus a že si svým bytím vzájemně pomáháme.
Rozjímání medicínské
Žiji již dosti dlouho, abych mohl alespoň trochu srovnávat. Už jsem víckrát psal, že jsem
z rodiny medicínské po řadu generací. Také jsem jako fyzik často s lékaři spolupracoval. –
Nechť mi tedy laskavý a shovívavý čtenář promine troufalost, že se pokusím vyslovit některá
svá pozorování zaměřená na obor, který jsem nestudoval.
Vzpomínám na léta působení svých rodičů. Když jsem před více než půlstoletím o jejich
povolání přemýšlel, měl jsem pocit, že medicína dosáhla svého vrcholu. Měli ve své ordinaci
rentgen, několik elektrizačních universálních aparátů, narkotizační soupravu, zařízení pro
výplachy žaludku, drobnohled s Bürgerovou komůrkou pro počítání krvinek, polarimetr.
Celou dobře vybavenou chemickou laboratoř. Měli diatermii, horské slunce, dokonalou
chirurgickou výbavu. A to všechno trvale sloužilo! S údivem jsem mohl sledovat mrskající se
spermata, vidět na rentgenu žaludeční vřed i nádor.
A přece i v medicíně mých drahých rodičů žila především moudrost velkého Paracelsa,
Hippokrata, Priesnitze, Kneippa a celé řady dalších hledačů. Znali dobře i Mesmera,
homeopatii, Freuda. Občas otec s úspěchem použil i Freudovskou regresi. Nepohrdali
zkušenostmi lidového léčitelství, bylinkářstvím. Znali dobře i pomoc shůry a čas od času
prožívali i údiv nad zázračným uzdravením.
Od těch dob proteklo v Jizeře hodně vody. Vědci rozluštili tajemství genů, daří se klonování,
v dohledu jsou další netušené možnosti. K tomu se druží nová technika, až zázračná. Jsou tu
však i překážky. Zázrak antibiotik (Fleming 1940), která už používali i naši rodiče, začíná
selhávat, důmyslné a účinné léčení v nejširším měřítku totiž podpořilo vznik nových a velice
odolných kmenů bakterií. Tak se v nové síle vrací třeba i tuberkulóza i další choroby. – Dnes
je zřejmé, že medicína asi sotva někdy ulehne na vavřínech vítězství.
Trpí lidská duše. Jsme přetíženi moderním chvatem, honbou za nějakou bludičkou, doléhá
tíživě ztráta víry v Boha, i prosté existenční starosti. Následek toho jsou duševní choroby,
zhroucení. Lidé nemohou život unést. Plní se poradny a ordinace psychologů a psychiatrů.
Vznikají nové účinné léky, různá antidepresiva. Zdá se, že navštěvovat odborníky s touto
profesí je téměř společenská nutnost. Ve „vyspělých“ zemích má snad každý lépe „situovaný“
člověk svého psychologa. – Bylo to tak i tenkrát? Ano, byli i lidé duševně nemocní, nejvíce
mezi „vyššími“ vrstvami, obvykle dobře finančně zajištěnými. Byly ovšem i klasické
schizofrenie a další psychózy, avšak nesrovnatelně méně než dnes. Otec je posílal do lázní,
dával i léky. Ale velmi často, i když šlo o těžší případy, jim doporučoval jít k příbuzným nebo
známým na venkov a tam se zapojit do běžné sedlačiny. Jíst prostou stravu, nebát se
drsnějšího počasí. – Otec měl autoritu, většinou tito pacienti poslechli. Pak s úžasem
vyprávěli, jaký tam prožili zázrak, viděli svět novýma očima, vyléčili se tam.
Někdy se manželům nedařilo mít děti. Zase tu pomáhal venkov. Žena tam vykonávala lehčí
práce, pomáhala v kuchyni, starala se o děti. Při tom se měla pravidelně po venkovsku
stravovat a pustit z hlavy svůj problém, na který tam ani obvykle nebyl čas. – Věřte, nevěřte,
ale otec si obvykle pochvaloval, jaké tahle metoda mívala už do tří měsíců výsledky! – Dnes
je i tato otázka ještě naléhavější, normální mateřství se stává vzácné, snad vinou nesprávného
stylu života, chvatu, diktátu módy, kouření i citového úpadku. O tom psal obsáhle a zasvěceně
už Paracelsus.
Naši rodiče znali dobře své pacienty, věděli o jejich rodových nemocech v průběhu 2 až 3
generací. To pomáhalo při konkrétním léčení. Poznal jsme to na sobě: Když mi bylo kolem
40ti let, najednou jsem nemohl spát. Neměl jsme tehdy žádné mimořádné starosti, práce mne
bavila – a přece jsem víc než 2 měsíce neusnul. Bylo to nepříjemné, byl jsem malátný,
unavený, ale spát nešlo. – Tehdy mi otec prozradil, že přibližně ve stejném věku ho potkalo
totéž. A prý ho to přešlo rázem samo a mělo by to přejít i mne. Bez prášků a bez léčení. Už
jsem mu skoro nevěřil, když tu jednoho večera jsem usnul jako dřevo a od té doby jsem
normálně spal.
Matka při léčení dětí používala často jiných metod, než se dnes považuje za běžné. Tvrdila, že
celá řada dětských nemocí začíná nevhodnou výživou a výchovou. Znala nepřeberné množství
ověřených kuchařských receptů, některé ještě od své babičky, jiné od venkovanů, s nimiž se
stále setkávala. Jiné vyčetla ze starých knížek, snad polovinu jich sestavila a vyzkoušela sama.
K tomu znala výborně i dětské dušičky. Také říkávala, že děti až skoro do tří let komunikují
s anděly. První dětské žvatlaní je prý často právě jazyk, kterému andělé dobře rozumějí. – Ve
většině případů patřil k jejím radám správný jídelníček, program režimu dne a důrazné pokyny
k vhodné citové výchově. Považovala za nutné dávat přesné rady i pro lidové prostředky.
Návod si dala obvykle zopakovat, aby nedošlo k omylu. Ať to byla správná příprava křenové
placky nebo bylinkový čaj, doma dělaná mast a cokoliv. Vzpomínám si, jak sama na sobě
zkoušela, jaké množství černých bezinek už začíná být toxické. Podle svého uvážení si
takovou dávku určila a snědla to. Bylo jí opravdu dva dny dost zle, pak ale přesně věděla, že
pro dospělé, je maximální dávka (třeba při bolestech zad, zánětech močových cest apod.)
nejvýše čtvrtina toho, co na sobě vyzkoušela. Myslím, že si při takových pokusech brala
příklad z Jana Evangelisty Purkyně, který na sobě vyzkoušel celou řadu pořádně jedovatých
látek.
Maminka věřila na otužování. Už jako malí kluci jsme plavávali ve studené vodě, sama se
koupávala od února do listopadu. Vzpomínám, jak jsme byli na hřebenech Krkonoš na konci
října, pršelo se sněhem, foukal ledový vítr. Bylo nás tam víc. Byla tam i má nastávající žena
Dáša. Najednou maminka zavelela: Rozhalte hrudníky, postavte se čelem k živlům, je to
nádhera, plná energie a zdraví. Sama šla příkladem do všech důsledků. Později se mi Dáša
přiznala, že si myslela, že se naše maminka zbláznila. Brzo se ale také sama tomu bláznění
přizpůsobila, protože je to moudřejší, než žít příliš důstojně.
Z toho vyplývá i další poučka pro zdraví. Žít trochu pro legraci druhým a přitom být k lidem
laskaví, podle možnosti je tahat z bryndy, nadlehčovat trápení. Vznikají přátelství, která jsou
lék pro tělo i duši. Toužíme se občas sejít, pobesedovat vesele i vážně. Tady se tomu postaru
říkávalo „pobratřit se“. Při přivítání a rozloučení se přátelé většinou objali, i to má silný
léčebný účinek. Naše horácké Přijďte pobejt pořád platí.
Legendární profesor Kukula ukončil závažnou operaci mozku. Dav přihlížejících studentů ho
odměnil bouřlivým potleskem. Pan profesor se uklonil a stručně dodal: „Přidám slepé střevo.“
Intermezzo
Ve zdejším kraji často lidé zavěšovali mezi okna barevné skleněné baňky s vodou, byla to
jakási příruční lékárnička. Kupodivu tyhle nejmírnější medicíny také fungovaly.
To se kdysi dávno zalíbilo jednomu lékaři, který si takové barevné baňky odvezl s sebou do
svého působiště až na Podkarpatskou Rus. To bylo za naší první republiky. – Na tom by
nebylo nic zajímavého, kdyby se kolem roku 1949 neobjevila v lékařském časopise zpráva, že
právě tento lékař léčil penicilinem snad o 15 let dříve než Flemming! Podrobnosti ani jména si
nepamatuji, ale vím, že nedával do baněk jen čistou vodu, ale i různé přísady. A právě v jedné
té baňce míval ve vodě trochu kvásku, kůrku chleba a nevím co. Při těžkém až ztraceném
případu zánětu plic, zkusil dát jakýmsi vnuknutím pacientovi dost nelibě vypadající tekutinu
právě z té baňky, stav se zlepšil a po opakovaných dávkách se mladík úplně uzdravil. Pěstoval
potom svou „kulturu“ ve více baňkách a měl s tím výborné výsledky u řady nemocí. Uvedený
článek končil tuhle raritu zjištěním, že jejich kolega pěstoval antibiotikum, aniž to věděl.
Bydlení
Stále toužíme po větším pohodlí, po moderním bydlení s všemožnými technickými zázraky.
Dobré to ale není. – Teplý záchod. Je tam posezení s knihou, klid. Stačí ale nevelká dispozice
a v té klidné pozici si vyrobíme hemeroidy, které pak trápívají celý život. Záchod nevytápěný,
studený, nás donutí, abychom tam zaběhli pokud možno v poslední chvíli a rychle tam své
poslání vykonali. Pak i člověk s rodinnou dispozicí k tvorbě varixů nemusí hemeroidy dostat.
Kneipp mu navíc doporučí občasné studené sedací koupele a jedno trápení je skoro
zažehnané. A po stolici se rovněž omýt studenou vodou.
Dnes už víme, jak důležité pro život jsou ionizované částice v ovzduší, ionty. V jednom
krychlovém cm vzduchu má být alespoň několik desítek záporných iontů. Když jdeme lesem
po bouřce, bývají jich tam v 1 cm3 stovky až tisíce. Nálada se nám zlepší, dobře se dýchá,
zdraví se vrací. – Dobře jsme si zateplili bydlení. Vnější zeď jsme obložili polystyrénem, okna
doplnili těsněním, topíme ústředním topením nebo akumulačkami s větrníkem ve spodní části.
K tomu si pustíme televizi. Obrazovka produkuje převážně kladné ionty, které záporné ionty
úspěšně likvidují. Venkovský vzduch nemá do místnosti přístup. Počet záporných iontů,
klesne na 2 až 10 v 1 cm3. Dýchá se těžce, jsme malátní, ospalí, choroby se radují.
Před půldruhým stoletím napsal náš slavný lékař a přírodovědec Jan Evangelista Purkyně
nevelkou knížku o topení a větrání obydlí. Ačkoliv ještě neuměl ionty měřit, doporučil jako
nejlepší topení obyčejná dobrá kamna. Ta spodními dvířky vzduch z místnosti odsávají a
komínem ženou ven. Netěsností oken a dveří vniká dovnitř čerstvý vzduch (až se pohybuje
záclona na okně!) a ionty i kyslík se trvale obnovují. (Purkyně už dobře znal ústřední topení,
ale nefandil mu).
Také obložení zdí izolačním polystyrenem má své slabiny, polystyren sublimuje a zplodiny
proniknou difusí i silnou zdí. – Jeden přítel se mi kdysi chlubil, že si zateplil dokonale bydlení
(sublimát té izolace je nezdravý!) a aby se zdravotně chránil, odstranil z několika svítidel
připevněných na zdi podložky, které byly kdysi předepsané proti požáru. Prý obsahovaly
azbest! – To je nehoráznost, neznalost a dílo falešné propagandy. Ale mlčel jsem, abych mu
nezkazil radost. K tomu si navíc natřel vnitřní dřevěné schodiště luxolem. (Ten je výborný, ale
ven. Doma je správná fermež).
V našem kraji prýští ze země prakticky všude radon. Je zhruba 10 x těžší než vzduch a jeho
větší koncentrace je opět škodlivá. Staré venkovské domky mívaly podezdívku z kamenů,
které nebyly ani spojené maltou, spíš jen položené skoro na sucho. Když při jarním tání
natekla ze svahu spodními průduchy jarní voda, nebylo třeba ji pumpovat ven, vytekla brzo
sama a sklep byl v pořádku. Při tom z podlahy prýští neviditelný radon, zvláště když klesne
barometrický tlak. Ale radon je těžký, drží se nízko jako voda a tou děravou podezdívkou
radon teče ven.
Teď přijdou další majitelé z města, domek si vylepší. Podezdívku dokonale scelí a zpevní
betonem, třeba obloží břidlicí – a ejhle! Jarní voda si stejně své cestičky našla, ve sklepě je
potopa a voda nemizí. Musí se pumpovat. Radon vidět není, sklípek se naplní a už je radon
v pokoji a v kuchyni. Ale nikdo jej nevidí. Paní domu horlivě luxuje, těžký radon výfukem
vysavače se rozvíří i s jemným prachem a všichni to dýchají a tak se „rekreují.“ – To opravdu
není dobré. Ale ti staří tátové o radonu nic nevěděli. A přece to moudře vyřešili. Když dnes si
někdo v našich končinách staví, obvykle nejdřív vybuduje protiradonový bazén a do něj se
teprve staví domek. Nedovedu ohodnotit, jak to účinně funguje. Když ale stěny toho bazénu
náhodou časem popraskají, je tam radon zase – atd. - , ale to řešit nebudeme: Rozhodně, když
se v našem podhůří rekreujete, choďte víc ven, dívejte se na tu nádheru, těšte se vůněmi
přírody. Naučte se znát souhvězdí i planety. Je to až nevyslovitelná radost a krása. A pořiďte
si včely, je v nich ukryto mnoho radosti i zdraví, ošetřování včelstva omlazuje.
Svatý František z Assisi se své tělesné schránce příliš nevěnoval. Říkal jí: „Můj osel“. „Mému
oslovi se dnes nějak neudělalo dobře. Když na to bude čas, musím ho nechat chvíli vyspat.“
Typologie člověka
Zdejší léčitelé si odpradávna všímali typů svých pacientů. Někdo byl hubený, někdo tlustý,
někdo měl povahu klidnou, někdo byl pruďas. Nejen to. Svůj význam měl hlas, spánek,
otevřenost či uzavřenost, záliby, tvar hlavy, rukou, atd…. Každý jsme originál a podle toho se
řídí i léčebný proces. Vždyť podle svého typu si lidé vybírají povolání, partnery i životní cíle.
Léčitel především odhadoval, zda nemocný má svůj přirozený typ, který je v podstatě
zděděný, nebo zda pacienta pozměnily vnější okolnosti, případně nemoc. Pro odhad
zděděného typu byla dobrá znalost rodičů, prarodičů a dle možností i příbuzenstva.
Samostatné určení typu člověka hned ukážeme. Při tom budeme podle J.E. Purkyně a E.
Kretschmera nazývat štíhlé jedince asteniky a zavalité pykniky. Celou širokou škálu pak
obsáhneme doplňujícími přívlastky mírný, výrazný, extrémní, atd.
Typ člověka vyjádříme jediným typovým koeficientem, který vzhledem k okolnostem
popisuje jeho komplexní situaci. Je třeba vzít v úvahu, že existuje jakýsi geneticky daný
ideální stav, který bychom mohli v každém věku vyjádřit odpovídající hodnotou T (dědičné).
Pak je tu ale stav reálný, kdy T (reálné) je poněkud jiné než T (dědičné). Větší rozdíl obou T
není dobrý, obojí T by mělo být zhruba stejné.
Teď si zkusíme na sobě nebo i na přátelích typový koeficient určit. Vyjdeme z přiložené
tabulky, kde pro každou vlastnost uvedenou v stejném řádku odhadneme bod, který odpovídá
zkoumané osobě. Tak získáme ve všech řádcích po jednom bodu, které budou jistě trochu
rozházené. Jejich těžištěm vedeme svislou přímku, která protne stupnici K dole. I když celé
zjištění děláme od oka, výsledek je až nečekaně spolehlivý. Když třeba máme hodně hluboký
hlas, bude bod značně vlevo, při středním bude někde uprostřed a při vyšším bude někde
vpravo. Na stupnici dole (pro muže a pro ženy) svislá přímka ukáže pravděpodobnou číselnou
hodnotu K. Pro výpočet T platí vzorce:
Tmuži = 5 + 2.5 K
Tženy = 6 + 2.5 K
Jestliže známe svou výšku v udanou v metrech, pak můžeme vypočítat svou optimální váhu
G (kg) pro tento věk. Platí rovnice:
G = T x v 2,5
Tak například ženě středního věku vyšlo K = 6, což vede k Topt = 21. Je vysoká 165 cm =
1,65 m. Podle vzorečku najdeme na kalkulačce
G = 21 x 1,65 2,5 = 21 x 3,497 = 73,4 kg.
Vypočtenou váhu porovnáme s váhou skutečnou. Při dobrém souhlasu je pacient typologicky
ve své normě. Jinak mohou rozdíly signalizovat i hlubší souvislosti s nemocí, případně to
dokazuje závažné vnější zásahy do zděděného typu.
Tohle všechno dělá zkušený léčitel bez znalosti vzorečků, bez kalkulačky, jen odhadem a
intuicí. Tak si v duchu porovná skutečný stav se stavem ideálním. On dobře ví, jak se
promítne změna tělesného typu do celé osobnosti, do povahy, do zdravotního stavu. Někteří
psychiatři říkávají, že změnu váhy o každé kilo provází závažná změna psychiky i povahy. Ne
té mělké, kterou snad předvádíme ve společnosti, ale opravdové, hluboké, osobní.
Jsme každý jiný, tak to má být. Předpisová uniformita je ke škodě, protože v pestrosti je
zdravý základ příštích generací. To dobře věděl už Paracelsus a postupně řada novějších
badatelů, i genetik Dobzhansky. (Už ve starověku vyžaduje římský císař, aby byl obklopen
baculatými muži i ženami, ke kterým měl větší důvěru.)
Paní Patočková i další dobří léčitelé byli a jsou v odhadu typu mistři a svůj posudek dovedli
pacientovi přesvědčivě sdělit. Paní Patočková často řekla dívce pykničce, která kvůli módě
chtěla vypadat jako modelka: „Holka neblbni, zkazíš si život. Najdi si kluka, který tě bude mít
rád takovou, jaká jsi.“
Roubíček chtěl žít obzvlášť svatě, a tak se radil se svým rabínem. Ten mu nakonec řekl: Vědí
Roubíček, on Hospodin nechce, aby byli Mojžíšem, on jen žádá, aby zůstali celý život
Roubíček.
Chasidská moudrost
Léčí pyramida?
Protože jsem byl často dotazován, co soudím o účincích různých vyráběných pyramid, rozhodl
jsem se pokusně takovou pyramidu na zahradě postavit. Udělal jsem ji ze dřeva,
z nehoblovaných prken tloušťky asi 25 mm a rozměr podstavy 230 x 230 cm. Menší pyramidu
rozhodně nestavme! Uvedené míry jsou pro vnitřní prostor pyramidy. Úhel stěn pyramidy
jsem zvolil α = 52°. Jsem si vědom, že se traduje jakási optimální závislost tohoto úhlu na
zeměpisné šířce místa pyramidy ϕ, ale i když tato závislost má určité opodstatnění, nepovažuji
přesné dodržení tohoto úhlu za důležité. Pro úplnost však uvádím snad nejlepší vzorec pro
výpočet úhlu α ze známé zeměpisné šířky ϕ:
α= 5° x (9 + 3 x sin ϕ) (1)
(Pro zeměpisnou šířku 50°vychází α = 56,5°)
Nejdřív trochu geometrie. Označme délku strany podstavy písmenem z, výšku pyramidy v,
délku hrany pyramidy h, úhlopříčku u, výšku stěny pyramidy p. Úhel mezi hranou pyramidy a
úhlopříčkou označíme ω, úhel mezi sousedními stěnami označíme ψ. S použitím
trigonometrie, případně i prostorové analytické geometrie odvodíme soustavu vztahů: (Viz též
obr. )
v= (2)
(3)
(4)
(5)
(6)
(7)
Pyramida je vztyčena na podsadě (jako stan), v jejíž rozích jsou trámky 10 x 10 cm. V mém
případě je výška podsady na západní straně 45 cm a na této straně jsou i dveře pyramidy.
Protože má terén svah k východu, je na východní straně výška podsady asi 70 cm. Trámky
v rozích zasahují asi 25 cm do země. Podlaha byla vyhloubena 20 cm, pokryta kameny,
zasypána drtí. Pak jsme ji přikryli starými igelitovými pytli (kvůli vlhkosti) a navrch byl
nanesen beton, míchaný chudě, 1 : 8. Dnes je podlaha dokonale suchá. Vlastní pyramidu
nesou v hranách čtyři trámky, které nejsou pravoúhlé, ale mají vypočtený tvar (viz např.
tabulku). Je vhodné je upravit z pravoúhlých trámků 10 x 10 cm podle obr. 2a nebo 2b. Jejich
délka se počítá z rovnice (5), numerické hodnoty opět rychle najdeme v tabulce. Tyto čtyři
hrany nesvírají s vodorovnou rovinou úhel α, ale úhel ω, který se počítá z rovnice (6) a je
uveden i v tabulce. Vrcholy svislých trámků seřízneme tak, aby trámky hran pyramidy, k sobě
při správném sklonu dobře přiléhaly. Okraje dotýkajících se trámků se na vnější straně kryjí.
V tomto postavení trámky shora svrtáme otvorem o průměru 8 mm. Do těchto otvorů pak
mírně ztuha nasuneme železné tyčky, které brání ujetí hranových trámků do stran. Délka
trámků je správě vypočtená, nahoře je vyrovnáme a provizorně svážeme. Na pokrytí pyramidy
jsou nejvhodnější prkna střešní, která do sebe zapadají, ale není to nutné. Obedňovat začneme
od spodu, nejnižší prkno pyramidy nechť přečnívá podsadu asi o 6 cm (kvůli dešťové vodě).
Nezapomeneme na okna (udělal jsem 3, na všech stěnách bez dveří). Podle dispozic terénu
jsou dveře buď na východní nebo na západní straně. Dveře volíme dostatečně široké, aby bylo
možné vnést do pyramidy příslušný nábytek. V mém případě dveře do podsady nezasahují,
musí se překračovat. Podsada s dveřmi by byla méně pevná. Okénka jsou menší, čtvercová,
našel jsem je na smetišti. Dveře jsem vyřešil závěsem z pevné stanoviny, protože jsem měl
strach, že by si dřevěnými dveřmi mohla vnoučata při velkém zájmu přiskřípnout prsty.
V pyramidě upravíme lehátko, zhruba ve výši horního okraje podsady. Udělal jsem je rovněž
z prken na celou délku podsady. Má směr sever – jih a správná poloha na něm je s hlavou
k severu. Mělo by být dost široké, protože u stěny pyramidy je nad ním malá výška. U jižní
strany mám stůl s obyčejnou židlí. Nad stolem po levé straně je žárovka, proud jsem přivedl
zemním přívodem. Pyramidu i podsadu přikryjeme tenkým dehtovým papírem, na který je
možné přitlouci lepenkový „šindel“, (nejlepší je ale rákos). Nad jižním okénkem jsem vyvrtal
kruhový otvor o průměru 7 cm, který podle Egypťanů používá duše KÁ, aby mohla
z pyramidy vyletět do volného prostoru. To se netýká jen mrtvých, ale každého člověka, když
spí. Duše pak venku volně poletuje a vrací se, když se spící budí. Nezapomeňte na to, jinak je
funkce pyramidy neúplná.
Jaké jsou naše zkušenosti s pyramidou? Především je nutné už při její stavbě mít na zřeteli jen
věci dobra, sloužícím bližním v souladu s Božím požehnáním. Není správné čekat od
pyramidy nějaká kouzla, čarování. Pyramida je prostě vhodný geometrický prostor, jehož
ohraničení vzbuzuje veselé myšlenky, umožňuje soustředění, vzbuzuje zdravé atavizmy
z dávných dob, kdy naši předci si stavěli podobná obydlí. V malých prostorách s rovným
stropem jsou někteří lidé trápeni klaustrofobii. Jiní lidé se nemohou odhodlat přejít rozlehlý
prostor, trpí agorafobií. Jehlanový tvar pyramidy je jakési optimum, kde takové negativní
emoce ustupují. Když si v pyramidě sednu nebo lehnu, vím, že jsem blízko okolního světa
(vždyť je to na zahradě), ale při tom mám dokonalé soukromí, což je někdy v této hektické
době vzácnost. Dobře se tam přemýšlí i odpočívá. Proudí tam nějaká zdravá kosmická
energie, jejíž vír se vznáší nad vrcholem pyramidy a je i uvnitř? Já nevím. Jistě, proniká tam i
jakási forma energie, kterou neumíme měřit, ale která určitě existuje. Kterou vnímá spíš duše
než měřicí přístroj. Která patrně nese i závažná poselství. Svou izolací v pyramidě jsme
citlivější, nalezneme správnou cestu a často jsme tak i vyléčeni. – Zatím ze zkušenosti vím, že
pyramida výrazně léčí nespavost, klaustrofobii a různé disharmonie duše i těla.
Teď se trochu zamyslíme nad tajemstvím té nefyzikální energie. Odbočme trochu do
radiotechniky. Anténa zachytí část energie elektromagnetických vln, které se šíří v jejím
okolním prostoru. Elektronka nebo tranzistor tuto energii zesilují a detekují namodulovanou
informaci, která má pro nás nějaký význam. Důležitá část přijímací aparatury je rezonanční
ladicí obvod. Bez něj bychom slyšeli jen nezřetelnou směsici programů silných rozhlasových
stanic, ale sotva bychom mohli rozluštit to, co nás právě zajímá. Rezonanční obvod (cívka
s kondenzátorem) vybere požadovanou stanici, a to tím lépe, čím je tento obvod kvalitnější. –
Proč o tom mluvíme v souvislosti s naším tématem? Protože naše nitro, duše, je také takový
citlivý přijímač, k němuž přichází řada informací, někdy i velmi slaboučkých. Ty pak jsou
snadno překryty silnými signály, které jsou často méně důležité. Potřebujeme však znát právě
to slaboučké sdělení. Potřebujeme pro jeho příjem svůj rezonanční obvod.
Jeho hlavní podíl si musíme vytvořit sami v sobě, musíme chtít tu slabou informaci přijmout.
V této situaci na nás však často doráží okolní svět tak silně, že slabé signály přeslechneme.
Tady může naše pyramidka pomoci jako berlička, která nás odstíní od hřmotu okolního světa
a zlepší kvalitu našeho chabého ladícího obvodu. Kdož ví, zda pyramidka nefunguje i jako
anténka. Není to vyloučené.
Pyramidka je opravdu dobrý pokojík, který usnadní naše soustředění i naslouchání. Vždyť
modlitba je rozhovor, to není jednostranný projev z naší strany, ale především naslouchání
Božímu hlasu, který nás k něčemu vyzývá.
Často diskutované „pozitivní“ nebo „negativní“ vlastnosti pyramid nejsou záležitostí
samotných pyramid, ale jde o projekci našeho srdce. Už při její stavbě dbáme na její použití
pro dobré věci a také ji potom nezneužijeme na nic špatného. Tak sami vytváříme pozitivního
genia loci, což obvykle pozná i cizí osoba, když naši pyramidku navštíví. Je to vyzkoušené.
Ve starších dobách se dělávaly nad úly pyramidální stříšky. Včelaři nás ujišťovali, že pak
včely lépe přezimují, mají lepší snůšku a lépe se s nimi pracuje. V 60. letech jsem na
bulharsko-turecké hranici při výpravě za zatměním Slunce měl možnost seznámit se se
včelařem, který na úly s takovými stříškami nedal dopustit. Byly to slamáky s volným dnem.
U nás se stříšky úlů pokrývaly šindelem a mívaly úhel 60°, Podobné stříšky bývaly i nad
studánkami, i tam se věřilo, že správná stříška patří k dobré studánce. Ještě dnes najdeme
pyramidální stříšky nad lidovými zvoničkami.
Když jsem pyramidku dokončil, již druhý den uvnitř jejího vrcholu si začala vosí matka stavět
svou báň. Téměř přesně uprostřed. Moc dobře jsme si rozuměli, cítila se tam spokojená. Ale
nakonec jsem její baňku – ač nerad – vynesl jinam, kvůli malým vnoučatům.
Zkoušel jsem si tam předpisově lehnout (s hlavou k severu). Je to velmi příjemné, pohled do
vrcholu pyramidky pomáhá ke klidu, uvolňuje myšlenky a když se nebráníme, brzo usneme. –
Říká se, že takový spánek je relaxace, uzdravování, že má zázračné výsledky. I tady musím
říct, že je důležité, s jakými pocity uléháme. Zda jsme všem odpustili, zda toužíme po prostém
životu, zda máme v srdci aktivní lásku k lidem. Pak se s velkou pravděpodobností probudíte
velmi osvěženi, s jasnou hlavou. – U stolku v pyramidce se dobře čte i píše. Proto jsem tam
zavedl elektrický proud (zemí) a jižnímu okénku jsem po stranách přišrouboval dvě žárovky
(25W). Schodišťovým vypínačem je možné přepínat žárovky tak, že buď levá svítí plným
napětím, nebo že se obě zapojí do série a pak obě svítí slabým žlutým světlem, což je někdy
příjemné k přemýšlení.
Kdybyste chtěli použít pyramidu na uskladnění potravin, postavte takovou pyramidu na stinné
místo a doplňte ji větráním. Na Ukrajině s tím mají dobré zkušenosti. Zkuste to sami, po
určité době se zlepší i kvalita potravin.
Zdá se, že pro plný efekt není dobré stavět příliš velké pyramidy. Kdybyste už takovou větší
stavěli ( např. do 350 cm), můžete ji doplnit vstupní chodbičkou, kde se dají lépe vyřešit dveře
i vstup. Ale až budete uvnitř, doplňte vstup do chodbičky alespoň záclonu, kterou dole
zajistíte vodorovnou laťkou.
Pokusnou pyramidku na naší zahradě navštívilo už více přátel, aby ji vyzkoušeli a všichni byli
spokojeni, ono to funguje. Jistě ten tvar souvisí i s architekturou lidových staveb v naší
krajině, která je obrazem duše našeho lidu. -
Galvanoterapie
V našem kraji jsou lidé zvídaví. Když se před více než 150 lety začalo používat elektřiny,
hned se lidé snažili o tom vědět víc, i o možnosti použití k léčení nemocí. Pak se objevila
zpráva, že vzniká elektřina tak, že se do mokré půdy zakope kus mědi a kus zinku a z toho se
vedou dráty, vyzkoušelo se i léčení takovou elektřinou. Před oknem se zarazil silný měděný
drát nebo trubka a poblíž třeba trubka pozinkovaná. Oknem se zavedly dráty a na ně se
připojily elektrody. Ty se pak přikládaly na tělo pacienta, poblíž nemocné partie. – Věřte,
nevěřte, i tohle má léčivý efekt. – I dnes by to bylo možné udělat, ale stačil by monočlánek a
rozhodně by se to mělo doplnit alespoň sériovým odporem pro regulaci maximálního proudu.
Léčebná procedura stejnosměrným proudem se jmenuje galvanoterapie.
Představím vám asi její nejstarší lidovou úpravu. Je na ní zřejmé začátečnické tápání.
V podstatě to není nic jiného než galvanický článek, indikátor proudu a elektrody, jejichž
polaritu lze přehazovat. – Galvanické články jsou tu dva: V skleněné misce M jsou křemíky,
oblázky z řeky. Pak jsou tam dvě elektrody z různého kovu a je to naplněno okyselenou nebo
slanou vodou. Druhý podobný článek je zde v půllitru P. Oba články jsou v sérii, takže se
jejich napětí sčítají. Proč je to tak složité? Nevím, obkreslil jsem to kdysi ze starého návodu. –
Pak je tam v sérii skleněná trubice tvaru U, která obsahuje nerezové elektrody a je naplněná
zředěnou kyselinou sírovou. Nebo je v ní roztok NaCl s přikápnutím roztoku fenolftaleinu
v lihu. V prvním případě se proud projeví slabým výstupem bublinek z elektrod, v druhém se
kolem katody tvoří fialové zbarvení elektrolytu. Léčící elektrody jsou vždy z kovu (často
nerez, nebo i pozinkovaný plech) a jsou zabalené v namočené látce. Jedna je větší a přikládá
se třeba na záda, na šíji a pod. Druhá bývá na dřevěném držadle, je menší a obsluhuje se
ručním přikládáním na žádané místo. Tato elektroda bývá obvykle kladná. Čas od času
můžeme proud komutovat (čili přehodit póly). – I tato prastará „souprava“ prý mívala dobré
léčebné výsledky pro řadu neduhů.
Dokonalá aparatura tohoto typu byl v letech dvacátých minulého století přenosný přístroj
Wohlmuthův. Byl napájený galvanickými články, z nichž bylo možné odebírat postupně
napětí až do 9V. Dnes bychom použili např. dvě ploché baterie po 4,5V. Zapojení
Wohlmuthova aparátu je jednoduché. Miliampérmetr má rozsah do 10ti mA, odpor R je
nastavitelný tak, aby bylo možné proud po připojení elektrod na tělo snížit i pod 0,5 mA. (Při
tak malých proudech používáme často jedné baterie). To tedy odpovídá maximální hodnotě R
okolo 10 KΩ. Předřadný odpor Rpje pro ochranu miliampérmetru, bývá asi 1 až 2 KΩ. Místo
miliampérmetru můžeme také zapojit svítící diodu LED, podle jejíhož svitu odhadneme
proud, který prochází pacientem. – K je komutátor, kterým rychle změníme polaritu elektrod.
Kdybychom chtěli použít proud přerušovaný, vložíme třeba otočný mechanický přerušovač do
série s odpory R a Rp. (Takový mechanický přerušovač může být kolečko s 10ti hřeby, viz
obr., které se otáčí kličkou a hřeby spínají kontakt. Při jedné otočce za vteřinu je pak
přerušovací frekvence 10 Hz.) Také tam můžeme zapojit známé Wagnerovo kladívko. – Je
zajímavé, že při ručním otáčení přerušovačem jsou prý léčebné výsledky nejlepší. Asi se na
tom podílí i přítomnost sestřičky, která točí kličkou, někdy také přikládá terapeutickou
elektrodu – ukázka je v poslední části knížky.
Tady musím vzpomenout na svou dávnou spolupráci s prof. Stockým z lékařské fakulty
v Brně. Ten zkoumal pro diagnostické a neurologické účely, jakou nejvyšší frekvenci záblesků
člověk ještě vnímá okem jako kmitání, než se to spojí v souvislé světlo. Chtěl to zjišťovat
v různých barvách, pro 7 vlnových délek ve viditelném spektru. Výsledky byly velmi
zajímavé a prý to byl opravdu nečekaný přínos pro diagnostiku závažných nemocí.
Jaký je tedy nejvyšší kmitočet tohoto blikání, který ještě vnímáme jako záblesky? Můžete si to
zkusit. Jen při některých nemocech je to méně než 20 za vteřinu a nikdy to nedosáhne 50Hz.
Stocký tenkrát říkal, že tato zjištění platí pro všechny pulsní terapie, včetně magnetoterapie.
Proto nemá cenu počet pulsů zvyšovat do 50 Hz.
Proč ale pulsy? Proč tolik účinkují? Na to nám odpoví poměrně nově objevený fyziologický
zákon Batesonův:
Naše vnitřní vnímání vnějšího působení je úměrné časové derivaci průběhu tohoto vnějšího
podnětu.
To znamená, že naše vnímání registruje především změny. Pulsy – to je přece stálá změna!
Navíc, když tyto pulsy budou trochu nepravidelné, zase to provokuje silněji naši pozornost.
Správnost Batesonova zákona dotvrdí např. jednotvárný zvuk. Šumí nám v uších, ale už to
nevnímáme. Ani nevnímáme pravidelně tikající hodiny. Drastický je Batesonův pokus
s žábou. Dal ji do mísy s vodou a vespod zapnul vařič. Žába brzo vyskočila. – Pak vodu
ohříval velmi pomalu, změna byla pozvolná, tedy časová derivace skoro nula. – Žába se
v misce za živa uvařila.
Při galvanoterapii probíhá také iontoforéza, čili přenos iontů elektrických stejnosměrným
proudem. Ve fyzice se tomu říká elektrolýza.
Profesor Schatzski zahajoval přednášky o iontoforéze tímto pokusem:
Ve vyvrtané dutině v bramboru je roztok KJ. Platinové (z nouze obyčejné) jehly připojíme na
plochou baterii. Po čase brambor rozřízneme a u anody uvidíme modrý obláček, který vznikl
reakcí jódu se škrobem. U katody se hromadil KOH. Dokážeme jej kapkou fenolftaleinu
rozpuštěného v lihu. Oblast kolem katody zčervená.
Právě takové děje probíhají vlivem iontoforézy v lidském organismu při galvanoterapii.
Kdybychom chtěli iontoforézu potlačit, musíme občas přepínat polaritu elektrod
komutátorem.
Wohlmuth radí: Používáme jenom slabé proudy, vyjímečně do 5 mA. Často vystačíme i
s proudem 0,5 mA. Tento proud omezuje součet odporů Rp,R a odpor lidského těla. (Známe-li
napětí U(r) a změřený proud I, můžeme bez problémů vypočítat odpor lidského těla mezi
elektrodami RT (Jednotky V, A, Ω)
Galvanizace posiluje nervovou soustavu, potlačuje tvorbu jizevnaté tkáně, léčí řadu neduhů
přímo i nepřímo. Při tom anoda (+) tiší bolesti a hojí. Aplikujeme ji co nejblíže nemocné
oblasti, obvykle má držadlo pro ruční přikládání. Opět je obalena navlhčeným textilem.
Katoda je rozměrnější, přikládá se upevněná na šíji, na kříž, hrudník, stehno a pod.
Galvanizace léčí záněty, revmatické potíže, hypertrofie, ochablost. Tak např. úbytek potence
doporučuje Wohlmuth léčit katodou na šíji, anoda na temeno i v jiných partiích. Proud 1 mA
po dobu 5 min 3x týdně. Varianta anoda na žaludek, katoda objíždí ústí penisu. Proud až 2
mA, doba 10 min. Občas možno komutovat.
Podobně udává Wohlmuth předpisy pro nemoci zažívací, dýchací, jaterní, ledvinové, oční,
krční, pohybové atd. – Galvanoterapii velmi slabými proudy (do 0,1 mA) můžeme už
považovat za elektrohomeopatii. (Používá se i celková galvanoterapie. Jedna elektroda je na
šíji, na druhé stojíme – plech obalený mokrou látkou. Asi po pěti minutách se póly komutují.
Celkově do dvaceti minut, 2-4 mA).
Faradizace
Při ní jde výhradně o pulzní proudy, jejichž účinky cítíme jako mravenčení, brnění, škubání.
Napětí bývá vyšší, 50 V až 200 V, proudy opět velmi malé. Zvláštní extrémní případ
faradizace jsou elektrošoky.
Jak se dá dnes vyrobit faradizační přístrojek. Takový malý, ale funkční býval k dostání
v hračkárně. Jako přerušovač sloužilo Wagnerovo kladívko, intenzita se řídila mosaznou
trubičkou, zasouvanou mezi primární a sekundární vinutí. Zdrojem byla baterie 4,5 V. Dnes
už takovou „hračku“ nedostaneme. Pokud však toužíte po faradizaci, jde to improvizovat.
Někomu postačí i starý vyřazený zvonek, upravený podle přiloženého obrázku.
Dobře se hodí také výstupní transformátorek od reproduktoru lampového přijímače. Jeho
vinutí jsou někdy označena třeba jako 7000Ω a 4 až 6 Ω. Takových transformátorků je ještě
dostatek, najdou se občas i na smetišti. Pak to zapojíme jednoduše podle schématu:
Žárovička v primárním okruhu omezuje proud na žádanou hodnotu. Nejslabší prodejní
žárovičky jsou 6 V, 0,1 A. Proud ve výstupním vinutí bude úměrně nižší podle poměru závitů
obou vinutí. Při běžném výstupním transformátorku to velmi dobře odpovídá hodnotám
žádaným pro faradizaci.
Mechanické přerušování – otáčení kličkou – je sice pracné, podle žádané frekvence volíme
rychlost otáčení. Je to velice spolehlivé zařízení, fungující naprosto bez poruch. Frekvenci lze
snadno měnit, zvyšovat či snižovat otáčky, což má zjistitelný stimulační efekt. Faradizační
pulzy jsou výborné pro různé bolesti v kloubech, v zádech i v nervové soustavě. Nejčastěji
pracujeme s frekvencí 7-13 Hz, což odpovídá biologické frekvenci α. Při vhodném počtu
hřebíků v přerušovacím kolečku (obvykle 8 až 10) to snadno dodržíme. Moderní pulzátory
jsou polovodičové, odvozené z Abrahámova-Blochova multivibrátoru.
Postupem času se už dříve vyráběly elektrizační aparáty kombinované, jak pro stejnosměrnou
nebo pulzní galvanoterapii, tak i pro faradizaci. Jeden z nejdokonalejších byl tonizátor podle
MUDr. Ebela. (Prototyp byl vyráběn v roce 1927). Zvláštností byl proměnný odpor v primární
větvi, který se měnil periodicky rotujícím kontaktem. Tuto rotaci obstarával gramofonový
motorek s převodem do pomala. Jako přerušovač tam bylo Wagnerovo kladívko s posuvným
závažíčkem pro změnu frekvence.
I když dnes postoupila elektronika díky polovodičům nečekaně kupředu, říkají pamětníci –
terapeuti, že z nějakých důvodů měly ty staré přístroje lepší výsledky. Ebelův tonizátor byl
vynikající. Jeho autor přikládal k přístroji poctivý seznam hlavních dosažených výsledků a
obsáhlý popis použití pro 62 hlavních nemocí. – Moji rodiče pracovali i s galvanoterapií podle
Wohlmutha i s Ebelovým tonizátorem. Dosažené výsledky si velice chválili. Oba přístroje
byly praktický bez poruch.
Tesla svého času vyráběla tzv. Elektrostimul pro elektropunkturu i pro možnost jiné
elektroterapie. Jeho cena byla bez problémů dostupná. Dnes je v prodeji zmodernizovaná
verze.
Magnetoterapie
I ta má prastarou historii. Vždyť magnetovec znali lidé už ve starověku, i jakousi improvizaci
kompasu s magnetovcem plovoucím na prkénku. Skočme však přímo do současnosti. Inzerují
se magnetické náramky i náplasti, prodává se léčebný pulzátor v několika variantách. Funguje
to? Jistě, že ano. Delší čas ale byly výhrady, že stabilní (feritové) magnety nemohou fungovat.
To proto, že se elektromagnetický efekt podle Faradayova zákona projeví jen tehdy, když se
magnetické pole mění. Čím se mění rychleji, tím větší se vzbudí elektrické napětí. Co tedy ten
náramek? Nebudeme vás napínat. Pole feritů je sice stálé, ale v cévách a žilách proudí krev.
Takže se částečka krve blíží, vstoupí do největšího magnetismu a zase se vzdaluje. Je to totéž,
jako by se pole měnilo. Proto to funguje.
Když to ale chcete zesílit, je dobré vyrobit magnetické pulzy, krátké a dostatečně silné. To
trvalý magnet neumí, musíme použít elektromagnet. Stačí cívka navinutá izolovaným drátem
nebo i cívka s vloženým železným jádrem. Tyhle aparátky mají mladší historii, proto se
zmíníme o nejjednodušším přístrojku, který funguje a který vyrábí pulzy, které odpovídají
tomu, co po dlouhých zkušenostech s pacienty zjistil MUDr. Jiří Chvojka. Zde je plánek
zapojení:
(Polovodiče mohou být i jinak označené, ale ať mají přibližně stejné hodnoty).
Protože je pulzátor zapojený přímo na síť, bylo by žádoucí, aby byl od sítě zabezpečený
oddělovacím transformátorem 220V / 220V. Kmitočet pulzů se řídí odporem 1M5. Používá se
v rozsahu 2 Hz až 30 Hz. Optimum je opět při rytmu α, tedy asi mezi 7 Hz a 12 Hz. – Cívka
se přiloží na bolavé místo a aplikuje se 5 min až 30 min 1x denně, nejvýš krátkodobě 2x
denně. Léčí bolestivé stavy, především pohybového ústrojí, ale i řadu nemocí neurologických
a interních.
Vynecháme teď ještě různé zlepšené varianty elektro a magnetoterapie. Byly to třeba silnější
induktorky s napojenými Geislerovými trubicemi, které svítily a současně elektrizovaly
(vzpomeňte na film Postřižiny). Používají se i komorové lázně, kde místo navlhčených
textilních elektrod se orgán ponoří do nádoby s vodou, v níž je vedena elektroda. – Také se do
kontaktní kapaliny přidávají různé látky, které pak elektrolýzou pronikají do organismu, což
mívá značný léčivý účinek (viz pokus s bramborem). V tomto případě ovšem použijeme
klasické nepřerušované galvanoterapie (obvykle s proudem okolo 1 mA).
Ale jednu metodu si přece nenecháme ujít. Je dost stará, ale dokonale zapomenutá, snad se o
ní ani nepsalo.
Elektroterapie rozhlasem
Nebudeme vás napínat. Když máte rádio, které má výstup pro druhý reproduktor (třeba staré,
lampové), pak upravíte svůj pokus podle obrázku:
Prostě napájíte elektrody na těle usměrněnými pulzy, které odpovídají řeči nebo hudbě.
Pomalá hudba s výraznými údery bubnů je vynikající. Zase nařídíme maximální výchylky
proudu do 5 mA a podle potřeby můžeme polaritu komutovat (čili přehodit póly + a - ). Je to
terapie velmi účinná, ale doporučuje se možnost samostatně zeslabit reproduktor v přijímači,
aby jen šeptal. Zvukový doprovod má být jen jemný doplněk. Můžete si pustit přednes básně,
zpěv, hudbu. Nedoporučují se politické projevy, divoká moderní hudba, hororové hry.
Klasická pohádka s dobrým koncem se osvědčuje.
Dokonce v prvních dobách rádia se objevila možnost připojit terapeutické elektrody na
krystalku! Proudy jsou tam malinké, spíš v mikroampérech, ale podle osvědčeného receptu
velmi slabé proudy působí navíc homeopaticky. Při tom je to bez sítě, bez baterií. Prostě
zadarmo.
Stavěli jste se někdy krystalky? Jestli ne, dejte se do toho. Nebudu vám tu dávat návody,
podívejte se do nedávno vyšlé knížečky V. Křížek, OK1XW: Když rádio bylo mladé – Dvůr
Králové 2004. Když už ji nemají, žádejte ji v knihovně, stojí to za to! – Ale pozor! Krystalka
musí mít anténu a uzemnění. Takže když je období bouřek, anténu uzemněte a krystalku
nezapínejte.
Místo detektoru můžete použít krystalovou diodku (je běžně k dostání). Když vás ale napadne,
že byste chtěli mít starodávný detektor, pak vám radím, zkuste si jej udělat. Buď z přírodního
galenitu (PbS) nebo nakrájejte na jemno olovo vytavené ze starých akumulátorových desek
nebo z nouze z vyřazené vodovodní trubky. K jemným hoblinkám olova přidejte síru (na 40 g
olova asi 5 g síry), rozmíchejte to a nasypte do zkumavky (nebo do malé plechovky od
konzervy). Pokus dělejte opatrně venku. Roztavte směs kahanem nebo benzínkou (roztavená
síra se často vznítí, proto jí můžete dát do směsi mírný nadbytek). Pak nastane exotermická
reakce, směs se rozžhaví a olovo se sloučí se sírou na PbS. – Nechejte to pomalu vychladnout,
zkumavku rozbijte a v té drti vyhledejte pěkný kousek uměle získaného galenitu, velikosti asi
jako půl hrachu. Vyrobte si detektor, např. podle obr. na straně 24 citované Křížkovy knížky.
V našem podhůří si lidé rádi stavívali krystalky a rádi poslouchali i „na černo“. Když nemáte
zrovna jiného koníčka, zkuste to také. Prožijete radostné chvíle, které dovedou léčit už proto,
že jste si to udělali sami. Při tom potěšení už nikdo na bolesti nemyslí.
Diagnóza a léčení
Jak uvidíme dále, nemusel vždycky léčitel znát příčinu nemoci svého pacienta, dokonce ani
nevěděl, který orgán je postižený. Ale jiná skupina léčitelů chtěla diagnózu znát.
V populárních článcích se dnes často dočítáme, že léčitel má na stole anatomický obraz
člověka a jeho orgánů, pacient stojí poblíž, případně se ho léčitel jednou rukou dotýká a
v druhé ruce má siderické kyvadélko (nejčastěji prstýnek přivázaný na nitce), kterým postupně
zaměřuje na orgány podle anatomické kresby. Nad kterým orgánem se kyvadélko rozkýve
nebo roztočí, ten je podezřelý jako viník.
Je pravda, že dnes řada léčitelů takto určuje původce nemoci. Ale není to metoda stará staletí.
Vždyť popularita siderického kyvadélka začala v našich zemích zhruba za první světové
války. Rozeznávalo se tak vajíčko slepice oplodněné kohoutem, nebo liché. Také se tak
prokazovalo těhotenství už v začátcích, dokonce pohlaví dítěte. Říkalo se tomu „doptávat se
kyvadélka“. Člověk mu jaksi v duchu kladl otázky, na které mělo svým pohybem odpovědět.
Je nutné doznat, že výsledky bývaly dost spolehlivé.
Použití proutku (virgule) je mnohem starší. Ale virgule sloužila hlavně k určení místa, kde se
dá úspěšně vykopat studna. Proutkaření bylo používané už ve starověku. Zkoušel jsem to
vícekrát a potvrzuji, že to funguje. Dnes to je asi nejspolehlivější prostředek pro hledání
škodlivých míst, patogenních zón.
Jak se dříve dělala diagnostika? Hned řekněme, že hlavní úlohu měla intuice. Také znalost
zdravotní rodinné situace starších generací pacienta. K tomu poctivě doznaná osobní
anamnéza nemocného i určité příznaky a některá jednoduchá zjištění. Však ještě staré
generace lékařů se učily jako jednu ze základních diagnostických metod předmět Poklep a
poslech. Obdivuji, co všechno se dá zjistit bez přístrojů a při tom dost spolehlivě. Moji rodiče
ještě tuhle metodiku ovládali, dnes se to považuje za méně důležitý doplněk vyšetření
speciálními dokonalými aparáty. – Ale jsou i léčitelé, kteří znají tyto jednoduché diagnostické
praktiky.
Starší pacientka říká lékaři: „Pane doktore, proč mi dnes radíte horké obklady na bolavá
kolena, když jste mi před týdnem radil ledové?“ „Ženská nešťastná, cožpak nevíte, že za ten
týden lékařská věda velice pokročila?“
Někteří léčitelé jsou až zázračně „vidoucí“. Takový byl páter Ferda, paní Patočková, Josef
Prouza, takoví jsou i někteří současní aktivní léčitelé. Ti vidí třeba na dálku stovek kilometrů
pacienta, kterého vůbec neznají, ale kdosi je požádal, aby mu pomohli. Když se ptali pátera
Ferdy, jak to dělá, říkal, že ho spojí s pacientem jakýsi světelný paprsek, po kterém probíhá
oboustranná informace.
Ale nechoďme až do takových krajních případů. Když přijdete k vidoucímu léčiteli, nemusí se
vás ptát, co vás trápí. On většinou vidí, že k němu jdete, když jste ještě daleko. Už ví, co vám
je a bývá mu i dáno, zda vás bude moci vyléčit. – Třeba vás na uvítanou obejme a při tom už
vám dává životní sílu, kterou bere shora. Pak vám asi přiloží ruce poblíž nejzávažnější příčiny
nemoci, spojí se s nebesy a prosí o vaše zdraví. Dobrý léčitel však vždycky posílí víru
pacienta, že nikdy není sám, že má vždycky své dobré přátele. A i v té největší opuštěnosti že
při něm stojí Pán Ježíš, který miluje každého z nás.
V jednom příběhu se člověk setká člověk s Kristem. Jdou spolu bosi po písčitém břehu moře.
Člověk se ohlíží, vidí dvoje stopy, ale pak se ozve: „Pane, tam kde jsem prožíval své největší
trápení, tam jsi mne opustil. Jsou tam jenom jedny stopy!“ Kristus mu odpovídá: „Tam ti
bratře bylo opravdu zle. Proto jsem tě nesl.“
Chvála soumraků
Všestranně blahodárný je vliv soumraků na zdraví i celkovou pohodu člověka. Jsme-li v době
ranního svítání a večerních soumraků pod širou oblohou, pak máme-li pokoj v srdci,
prožíváme podivuhodné věci. Dokonce při tom nemusíme být v nějaké meditativní pozici,
můžeme třeba v podvečer obdělávat své záhonky a pak téměř potmě odvážet plevel na
kompost nebo můžeme ráno už od tmy na kraji lesa čekat, až se na východě obloha trošku
zjasní a pak v určitém okamžiku se ozve první ptáček, přidá se další a za chvíli už jásá ptačí
koncert, ranní modlitba.
Ani při tom nemyslíme na krásy a tajemnosti soumraků, nanejvýš pozvedneme hlavu, když
nás upoutá neobvyklé zobrazení oblohy. Ale stoupající nebo večer ustupující osvětlení dává
svou podivuhodnou energii všemu stvoření. – Nemysleme si, že plný sluneční svit může
takové chvíle nahradit! Soumraky jsou krásné a užitečné, je to také Boží dar pro nás.
Abychom si udělali správnou představu o průběhu osvětlení při soumracích, udělejme
jednoduchý pokus: Za úplné tmy zapálíme při kraji stolu svíčku. Pak ve vzdálenosti 1m
pozorujeme obyčejný novinový tisk.
Když si oko přivykne na tmu, je tisk dobře čitelný. Osvětlení je při tom právě jeden lux. Když
vzdálenost novin od svíčky měníme, mění se osvětlení přibližně podle tabulky:
Někdo přečte tisk ještě ve vzdálenosti 2m i více (asi do 0,1 lx). V 5m už tisk novin nikdo
nepřečte. – Teď si uveďme tabulku osvětlení v přírodě:
Do hloubky –8° Slunce pod obzorem nazýváme „soumrak občanský“, do 12° soumrak
„nautický“ (dobře se měří sextantem) a do 18° soumrak „astronomický“ (už nastává možnost
pozorovat dalekohledem slabé nebeské objekty). Slunce klesá různě hluboko pod obzor
v závislosti na roční době (pro 50°s.š.) podle tabulky:
Proč působí soumraky tak blahodárně? Především proto, že intenzita osvětlení se v čase mění.
Organismus reaguje právě na změny nejvíce, budí se při tom činnost řady žláz, orgánů i
krevního oběhu. Navíc je to krásná, dramatická, ale poklidná podívaná, zasahující hluboko do
přírodních souvislostí. To má výrazný pozitivní vliv na lidskou psychiku. – A že jsou to světla
příliš slabá? Vzpomeňme na staré zkušenosti houbařů, kteří dobře vědí, že soumraky právě
podporují růst hub. – Nebo homeopatie: tam až nepochopitelně zředěné roztoky mají výrazné
účinky. To je velká shoda se zkušenostmi léčivých účinků soumraků.
Proto pokud je to možné, nenechte si možnost prožití soumraků ujít. Nejlepší je to venku, ale
i černá hodinka, bez rozsvícených světel, bez zapnutí televize, stojí za to.
Pohyb léčí
V starších dobách bylo málo mechanizace. Pracoval jsem v mládí několik měsíců v lese,
likvidovali jsme polomy po vichřici. Kopcovitý terén, potoky i bažiny. Největší naše
mechanizace byly břichatky čili pily bez rámu, uprostřed širší (čili břicho) a na každém konci
držadlo. Taková břichatka prořízla pořádný kmen a když si člověk osvojil správný fortel, pila
byla ostrá a měla správný šraňk, šlo to nečekaně rychle. Ještě po letech jsme s nebožkou ženou
upravovali ohromné chráněné stromy, byli jsme sehraní i při práci ze dvou žebříků. Dosud
mnohé z těch ošetřených stromů rád pozdravím, je to už skoro půl století. Také jsme sepnuli
ty staré kmety volnou obručí, navzájem jistící větve, které hrozily rozlomením. Obruče nám
koval pan kovář Babka ze Zelců. – Snad jsem se víc rozpovídal, ale tahle práce, to je asi
nejlepší tělocvik. Vůbec nemyslíte na svou tělesnou ulitu, na prospěšnost pohybu, ale třeba na
starou lípu, pamětnici zašlých věků, která chce ještě nahlédnout i do budoucnosti. Moudří
doktoři tvrdí, že právě pohyb při práci je to nejzdravější, protože se upíná k nějakému vyššímu
cíli (třeba přeházet kompost). Naopak když mozek nutí tělo k pohybu v zájmu vlastního
zdraví, je to prospěšné málo nebo to dokonce škodí. – Když jsme cvičili na nářadí, dělali salta
a veletoče, vůbec jsme se nestarali o své zdraví. (Tam dokonce často platí protiřečení, že
sportem k trvalé invaliditě). Prostě šlo nám o to, dokázat ty těžší cviky udělat. Je to hlavně
mužská věc, ženy myslím, to dělají hlavně z pevné vůle. Muži pro radost a trochu z ješitnosti
– to je něco jiného.
Pracujete na zahradě. Je to dřina. Vozíte kolečka, ryjete, ohýbáte se. Záda bolí, začíná pršet,
ale vy musíte ty jahody dosázet. – Nebo žně. To se kmitá tím víc, čím rychleji se obloha
zatahuje a blíží se déšť. A k tomu vás bolí zub a máte odražený nehet. Nevnímáte to, musíme
to suché dostat do stodoly. To je pravý léčebný pohyb, který je při tom jen nutností pro zdar
vykonávané práce. Mějte doma zahrádku, když k tomu máte trochu sklon, založte si skalku.
Žádné malé kamínky, pořádné balvany. Vápenec pro vápnomilné, žulu a čedič pro milovníky
kyselejší půdy. V nižším stupni jezírko a bažinku. Tam si dejte puškvorec a vachtu třílistou,
hodí se vám jako koření. V záhonu pěstujte kytičky, zeleninu i léčivky. Takový veliký keř
řepíku nebo zlatobýlu celíku, to je medicína k nezaplacení. Moji kamarádi z Bozkova nedají
dopustit na srdečník. Docela rád roste na dvoře, trochu ve stínu. Je to všelék!
Víte, kde sehnat všemožné sazenice? My chodíme k panu ing. Bradnovi do Markvartic, má
všechno. A také si vzájemně dáváme odnože a semínka. Právě budu sít třapatku.
Abychom nezapomněli na léčivý pohyb. Řemeslujte. Udělejte si králíkárnu, naučte se
profesionálně sekat kosou. Neuvěřitelně vám to napraví záda i vnitřnosti. Zkuste si zahrát na
kováře, hrnčíře, postavte si pravou chlebovou pec.
A choďte. Chůze je královna léků. Choďte navštěvovat vzdálenější kamarády. Choďte
s fotoaparátem, s náčrtníkem a tužkou. Choďte se koupat, zaplavat si, poznávat zapomenuté
krásy naší vlasti. Choďte třeba s poutnickou holí přemýšlet, navštívit památky i posvěcená
místa.
Pište si deníček, po čase je to neodolatelné čtení. Usedněte na mez a napište básničku. –
Napadl sníh? Natáhněte běžky a jděte prohlížet stopy zvěře, zachyťte na snímek krásu bílého
ticha naší líbezné krajiny s večerními mraky.
To všechno je nejen léčivý pohyb, ale je to i čištění a harmonizace duše. Když jste při tom
navštívili a potěšili nemocného, pak jste si svou dušičku dokonce opláchli v živé vodě.
Probatum est
Když se nějaký lékařský postup nebo lék obzvlášť osvědčil, bývalo zvykem takový návod
zakončit slovy „Probatum est“, což znamená, že je vyzkoušené, že to funguje. Snažíme se,
aby následující řádky tohle náročné kriterium alespoň trochu naplňovaly. – Jestli čtená nějaký
takový osvědčený návod zná, bylo by vhodné jej také časem uplatnit pro možnost širšího
použití.
Lékařův úkol je léčit nemocné. Když se mu to podaří, pak už je jedno, jak to dokázal.
(Hippokrates – 400 př. Kr.)
I velké myšlenky bývaly a jsou většinou přijímány s nedůvěrou, i s posměchem. Koncem 13.
století to komentuje Petrarca:
Největší závist vzniká proti těm, kdo vlastní silou unikli ze společenské klece.
Odvar nebo nálev ze směsi heřmánku a kitzolu ( starček hajní ) je velice vhodný k obkladům
na různá poranění a špatně se hojící rány ( z Alšovic )
Účinný regenerační čaj,zlepšuje také funkci jater a močových cest (starý recept):
15 g květ pampelišky
15 g květ černého bezu
25 g maceška polní, trojbarevná
10 g kořen lopuchu
25 g řebříček
25 g přeslička
1 lžička sušené směsi do hrnečku studené vody, pak ohřát k varu. Pije se 2 x denně mezi
jídlem.
Smíchat, uložit v chladu a temnu, 5 dní zazátkované. Pak doporučené užívání : 5 dní 3x denně
2 hodiny pře jídlem po dobu 1-2 měsíce.
Účinkuje na: tuberkulózu, žaludeční vředy, záněty, chřipka, angína, zastaralé nemoci, astma,
skleróza, játra, ledviny, srdce, bolesti hlavy, choroby střev, vyrážky, skleróza, záněty mandlí.
Dobré výsledky, léčí to!
Koho bolí kost hřbetová, že se natrhne, maž sobě na noc tu kost hřbetovou lojem korkovým
přepuštěným – a budeš uzdraven, toť jisté.
Mistr Křišťan z Prachatic, zkušený lékař
Objevitel účinků stresu János Selye tvrdí: Jsou dvě zásadní kategorie lidí: závodní koně a
želvy. Závodní kůň musí běžet, i když se klidně pase, klid nevydrží. Želva běhat neumí,
dokonce jí běh škodí.
Každý v sobě nalezne syntézu minulých věků. Obvykle však dospěje pouze k syntéze vědění,
ale ne k syntéze moudrosti.
(Slouka)
Už před mnoha lety nám říkával při výročních třídních srazech prof. František Boudík:
„Mládeži, chraňte své srdce i celé své zdraví. Každé ráno si dejte skleničku červeného vína a
odpoledne to můžete zopakovat. Je to lepší, než pak pojídat hrsti tabletek“.
Moc nad lidmi můžete mít jen tehdy, když jim neseberete všechno, co mají. Když člověka
okradete o všechno, přestává být pod vaší mocí a stává se opět svobodným.
(B. Kuras)
Krkonošské preclíky:
Pšeničná mouka hladká 1 kg
Pšeničná mouka polohrubá 1 kg
Droždí 10 dkg
Tuk – Hera 30 dkg
Mléko podle potřeby
Sůl asi 1 dkg
Udělá se tužší těsto, nechá se vykynout, stočí se preclíky a posypou. Peče se na plechu.
Dělávají se po domácnostech.
Často plavejte! Mořská panna nemůže trpět houserem, protože si neotlouká meziobratlové
ploténky.
(Heslo na konferenci ortopédů).
Nemanipulujte starými lidmi. Nesnažte se je přesazovat, nesvědčí jim to. I když je starý
člověk zapomnětlivý sklerotik, vysloví někdy tak velkou a krásnou moudrost, k jaké dosud
mladý nedošel.
Obézní ženy trpí méně osteoporózou, protože tuková tkáň produkuje estrogeny i po přechodu.
Rovněž to obrání před infarkty a mrtvicemi.
(Z lékařského semináře 1984)
Účinnost fotosyntézy
1 m2 listové zeleně dodá při probíhající fotosyntéze (vláha, světlo, teplo) za 1 hodinu 11,3 kg
kyslíku. (Např. buk má 1600 m2 listové zeleně). A běží to samo! Chraňme si přírodu!
Celý život neděláme nic jiného, než že přecházíme z jednoho kousíčku posvátné půdy na
druhý.
(J.D.Salinger)
Každá práce léčí. Venkovská tělesná práce dělá přímo zázraky (Priesnitz).
Záducha
Routa 20
Bedrník 20
Mochna 20
2 až 4 šálky denně
Další rostliny na záduchu: Oman, Lišejník islandský, Lobelka, Jitrocel, Rdesno, Anýz
Kitzol
Botanicky je to starček hajní, je ho v našich lesích dost a dost. Lidi si ho často pletou se
zlatobýlem celíkem, což není dobré. Kitzol je především vhodný na obklady, na vnitřní
použití jen velmi málo a opatrně. Hojí převýborně jizvy, zranění a řadu kožních defektů.
Jednou jsem upadl, když jsem honil stopa. Roztloukl jsem si koleno až ke kosti. Rána byla
plná škváry, zaťal jsem zuby a vydrhl to rejžákem až do čista. Teprve potom jsem šel
k dostupnému lékaři. Ten spráskl ruce a řekl, že to nejde sešít, protože to není možné za nic
chytit, tkáně bylo málo. Ošetřil to jak to šlo, pečlivě zavázal, dal mi antibiotika a za pár dní
jsem měl navštívit dalšího lékaře nebo spíš chirurga. Tam se ale procedura opakovala, a tak to
šlo 2 měsíce. Zbyla obrovská jizva, bolela a vypadalo to opravdu ošklivě. Snad prý se to mělo
znovu vyříznout a překrýt kůží u jiného místa.
Setkal jsem se ale s dobrou kamarádkou, měl jsem kraťasy, a ona to s úžasem pozorovala. Pak
šla na půdu a přinesla otýpku sušeného kitzolu. „Uvař to, dej si z toho hadr na koleno a zavaž
to. Nech pár hodin, snad i na noc, pak to půl dne nevaž a ještě to opakuj. Kdyby to dráždilo,
sundej to. Uvidíme.“ S nedůvěrou jsem poslechl. – Věřte nevěřte, za 14 dní se jizva perfektně
zahojila.
Ale také pozor: Jel jsem v tramvaji, seděl jsem se starší paní. Ta mi vyprávěla, že ji zlobily
nohy, žíly a ještě cosi. Uvařila prý silný kitzol (čerstvý), dala to na nohy i s listy, obložila
uvařeným nálevem a zabalila igelitem. Nechala to celý večer, noc až do rána žít. Pak to
rozbalila – a prý se jí loupaly celé silné pláty kůže! Musela hned na kožní oddělení a pobyla
tam celý měsíc. Když se vrátila, byla prý noha vyhojená. „Jó, kitzol je mocná medicína,
nedám na něj dopustit. Jen jsem to trochu moc zapařila!“ – Nezatrpkla na něj, ale vezměte si
ponaučení, že s kitzolem se musí opatrně. Ale funguje i tam, kde už to skoro nečekáme.
Čapí nůsek 10
Vlašský ořech (list, slupky) 10
Zemědým 10
Kopřiva 10
Svatojánský chléb 10
(Pije se podle potřeby)
Na plicní nemoci a onemocnění hlasivek, krční nemoci atd. se užívalo a dosud občas lidově
používá psí a jezevčí sádlo. Interně čerstvé, mazání i dost starým, moc to nevadí.
Ve vesnicích znali dodavatele, ten se o vhodném psu dohodl s jeho majitelem nebo psa získal
jinak. Měl sádlo vždy na skladě. Jezevce občas dodali místní myslivci. Obojí toto sádlo
účinkovalo stejně dobře. Osvědčovalo se také jíst psí i kočičí maso.
Jarka Netolický radí: Snězte každý den jeden lístek routy, dobře kousejte. Zlepšíte si zrak i
celé své zdraví.
Česnek medvědí je vynikající zelenina i lék. Jenomže má příliš krátké vegetační období
(konec dubna, květen) a pak zmizí. Sušit se skoro nedá. – Milan Mertlík radí a dokládá
výbornými ukázkami: Naložte listy česneku do soli do okurkových lahví.Také je možné
konzervovat to v mrazáku. Pak můžete celý rok tuhle blahodárnou kytičku požívat
v nejrůznější potravě. Funguje to znamenitě!
Dědičnému typu postavy se říká somatotyp. F.W.Beneke (1881) říká důrazně: Svůj somatotyp
si udržujte, nedělejte jeho záměrně změny, jinak totiž vyvoláte příznivou půdu pro řadu
nemocí, které se objeví tehdy, jakmile je organizmus vystaven zátěži. Každý typ má svůj
optimální styl života, dokonce i volbu povolání. (Novější autoři to plně podporují.)
Obnovte zpívání v rodině. Zazpívejte si před jídlem u stolu, zpívejte si při práci v zahradě i za
volantem. Zpívejte celá rodina, muzicírujte místo televize. Celý svět se rozjasní, tíha života
zmizí.
Roubujte stromy. Začněte jabloní, to jde snadno. Ale kdo umí naroubovat třešeň?
Střevní katar
Vachta 40
Plavuň 30
Bukvice 30
Rebarbora 10
List ořechu 40
Kůra krušiny 50
Ráno a večer šálek
Nebo:
Toten 50
Nátržník 50
Několikrát denně odvar ze 2 g sušiny
Škrkavky
Heřmánek 10
Senes 10
Vratič 20
Pelyněk 60
Smil písečný 10
Po 3 dny ráno a večer malý šálek odvaru.
Theriak
V pověstných Švédských kapkách je celá řada bylin. Je mezi nimi také uveden „theriak“. Bez
vysvětlení. Je to záhadná komponenta a je velmi těžké zjistit, co to je. V Chorvatsku bylo
možné koupit směs pro Švédské kapky, které jste si pak sami vyrobili. Theriak v té soustavě
bylin byl jako tmavá, dosti tuhá hmota.
I u nás znali lidé theriak, z toho vzniklo slovo „dryák“. Slavný Eliezer Kittel prý míchal svůj
theriak takto:
Med jarní váže ostatní složky
Extrakt kořene hořce nebo jemně mletý kořen
Extrakt listu podražce jemně mletý list
Plody vavřínu rozemleté
Myrha v běžné formě v prášku
Mořská cibule podstatná část směsi
Šťáva z makovic někdy se vynechává
Poměry složek podle zkušenosti. Správný theriak má svou účinnost po mnoho let.
Když držíte hubnoucí dietu, omezujete potravu a pak se divíte, že máte zácpu. Berete
projímadla, přirozený vyprázdňovací reflex se otupuje, začíná bludný kruh. - Jděte si raději
zaplavat.
Je důležité dostatečně pít. Nevěřte řečem o užitečnosti omezování tekutin. To nechte fakírům.
– Dost chorob přijde skoro bez důvodů, bez vysvětlení. Proto není potřeba si je přivolávat.
Regenerační nápoj
Svařte ve víně pelyněk černobýl a oslaďte to medem.
Na bolavá záda, i na kolena, je dobré natrhat čerstvé březové listí, dát do příruční loktušky a
v tom se vyspat. Listí se nemá moc přebírat. Funguje to!
Nemoc Metodika
Adenom prostaty Živá voda 1dcl 4x denně 30min před jídlem. Výsledky do 2týdnů,
upraví se i TK
Opaření Střídavě obklady Ž i M, po doušcích i popíjet obě vody (odděleně)
Zánět dásní 6x denně kloktat a masírovat M, vypít 1/4pohárku Ž. Trvání 3-5dní
Angína 3dny kloktat 5xd M, mezi tím vypít 1-2dcl Ž
Kloubní bolesti 2dny 3x d před jídlem vypít 1dcl M
Zánět jater 4dny pít 4xd 1dl střídavě M a Ž
Na záněty očí i zákal Opatrně routa – mimo Ž a M !
Různé záněty a vředy Dva dny přikládat ohřátou Ž. Mezi tím omýt M a nechat uschnout. Na
noc vypít 0,5dcl Ž
Hemeroidy 2dny omývat M, pak přikládat vždy čerstvé obklady Ž
Chřipka 1den 8x propláchnout nos i krk M, na noc vypít 1dcl M
Bolest hlavy Vypít 1dcl M
Posílení organismu Ráno a večer kloktat M a vypít pak sklenici Ž
Pálení žáhy a plynatost Vypít 1dcl Ž
Kašel Po 2dny 4xd 1dcl Ž, po jídle
Kolitida Ohřát M i Ž na 400, na noc vypít nejdřív M a za 20min Ž
Lišej 3-5dní omývat M, za 15minpak Ž
Různě plísně nohou Vykoupat v teplé vodě, vytřít, pak 10min M. Po 20min vykoupat v Ž
Desinfekce obuvi Mrtvou vodou, ponožky střídavě i Ž
Spáleniny Puchýře (zralé) propíchnout a sterilizovat v M. Pak střídavě M a Ž,
pak ještě asi 2dny Ž
Průjmy Opakovaně vypít 1dcl M
Různé rány Omýt především Ž a ovázat
Bolesti krční páteře Teplý obklad M a pít 4xd 1dcl M před jídlem
Střevní potíže, dráždivý Střídat M a Žpo několik dní, případně i klystýry
tračník
Křečové žíly, bércové Obklady M, omýt Ž. Vyzkoušela Dr. Pavelková, Jánské lázně.
vředy Funguje.
Angina pectoris Popíjet M, občas Ž. Vyzkoušel pan Marek z Úpice. Měl nečekaný
úspěch
Cukrovka Občas pít Ž a M
Mimo Ž a M na prostatu Špargl- kořen, nať, 2polévkové lžíce do 1/2l vody. Pít 3xd před
také jídlem. Bazalka- po jídle – Anýz, Brusinky
Na revmatismus : Vratič naložit na týden do piva, pak opatrně lžičku 2xd po jídle
Chronický kašel, dušení, astma: Nastrouhaná černá ředkev, Čaj z řepíku a podbělu. Žvýkat
kousek křenu. Jablka. Meduňka. Pro klidný spánek k tomu rohlík s máslem a trškou medu.
Kozí mléko.
Štítná žláza: Čaj z karbince, jmelí v prášku (3xd.) Řeší i návaly, vysoký TK, závrati, sklerózu
Onemocnění věnčitých tepen srdce, případně i infarkty, se kdysi léčily těžko. Lidoví léčitelé
přejímali často moudrost lékařů, i oni se snažili různými způsoby udržet pacienta v relativní
pohodě. Ale bylo nutné při tom podle možností se pohybovat, dělat výlety. Dlouhé nebo
krátké, rychle chodit nebo pomalu? Právě tolik, kolik organismus vydrží v pohodě, nenásilně.
Někdy jde jít rychle, jindy to jde jen krokem vysokých hodnostářů. – Lidové léky? Kozlíkové
čaje a kapky, jmelí, opatrně konvalinka, srdečník a další.
Jaké byly výsledky? Když Pán Bůh dal, tak při dobrém režimu během 1 až 5 let se zlepšily
náhradní (kolaterální) oběhy, a dost často i bývalý kardiak měl stejnou výkonnost jako úplně
zdravý člověk. Věřte, nevěřte, ale zažil jsem dva kamarády (88 let a 90 let), kteří v takovém
věku podnikali celodenní pěší výlety, ač je kdysi postihl infarkt.
Přírodovědec musí umět občas řezat nebozezem
a vrtat pilou (Benjamin Franclin)
Další dějiny přinášejí řadu výborných autorit. Z té doby jen letmo uvedeme:
Kolem 1300 první brýle. (Už Nero používal lupu, vybroušenou z čirého krystalu!)
1346-1252 byl velký strašný mor.
1440 zjistil Antonio Gnarmerio, že mor se přenáší dotekem.
1452-1519 Leonardo da Vinci – studoval lidské tělo.
1494-1495 byla zjištěna nakažlivost a tragédie syfilidy (tzv. „Francouzská nemoc“)
1527 rozvinul Švýcar Paracelsus tažení proti neplodné scholastice. Zavedl nové léky,
reformoval celé lékařství.
Poznámka: Celá kapitola Probatum est, zůstane vždycky torzo, neboť je to jen nahlédnutí do
obrovské zásobárny lidových zkušeností, které mají mnohé zdravé jádro.
J.Hurta – Prosba
Prosil jsem Boha o sílu, učinil mne však slabým, abych se naučil skromnosti a pokoře. Prosil
jsem ho o pomoc, abych mohl konat velké činy. Učinil mne malým, abych mohl konat dobré
činy. Prosil jsem ho o bohatství, abych byl šťasten: Učinil mne chudým, abych byl moudrý.
Prosil jsem ho o všechno, abych mohl užívat života, on mi dal život, abych žil plně.
Nedostal jsem nic z toho, zač jsem prosil, dostal jsem však všechno, po čem jsem toužil. Mé
modlitby byly vyslyšeny proti mně samotnému, abych byl lidem k požehnání.
Obsah
Literatura