Obchodní akademie a vyšší odborná škola Brno, Kotlářská, příspěvková organizace

Obor: Sociální práce

Seminární práce

na téma:

POSTTRAUMATICKÁ
STRESOVÁ PORUCHA
Předmět: Psychopatologie pro pomáhající profese

Klára Vomlelová, 2. SPB

únor 2023
 Obsah

Úvod................................................................................................................................3

1 Co je PTSD...............................................................................................................4

2 Historie.....................................................................................................................4

3 Typické příznaky poruchy........................................................................................4

4 Projevy poruchy........................................................................................................5

5 Diagnóza...................................................................................................................5

6 Léčba........................................................................................................................6

7 Příběhy......................................................................................................................7

Závěr...............................................................................................................................8

Zdroje..............................................................................................................................9
 Úvod

Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem chtěla posttraumatickou stresovou
poruchu blíže poznat. Základy PTSD znám, ale například příznaky nebo léčba mi známy
nejsou. Proto se pokusím v mé seminární práci popsat co posttraumatická stresová porucha
obnáší, blíže popsat historii, příznaky a projevy poruchy, léčbu apod. Doufám, že se mi podaří
tuto seminární práci napsat srozumitelně a každý si z ní něco odnese.
 1 Co je PTSD

Posttraumatická stresová porucha, zkráceně PTSD (posttraumatic stress disorder),

jinak také nazývána jako reakce na závažný stres nebo traumatická neuróza, je porucha, která
se může vyvinout u některých lidí jako reakce na traumatickou událost. Dříve byla nazývána
„válečnou neurózou“ nebo „syndromem po znásilnění“. Touto poruchou trpí miliony lidí na
celém světě, kteří byli vystaveni hrozivé nebo katastrofální události jako jsou například
válečné události, mučení, únosy, zemětřesení, uragány, vichřice, povodně, požáry, přepadení,
znásilnění, zneužívání v dětství, autonehoda, dramatické změny zdravotního stavu například
mozková mrtvice, infarkt apod. Jde o událost, která téměř u každého vyvolá v době ohrožení
pronikavou tíseň a výraznou stresovou reakci. Člověk nemusí být přímo obětí této události,
ale stačí že je jejím pozorovatelem nebo je blízkým člověkem.

Psychiatři uvádějí, že v populaci trpí touto poruchou celkově okolo 10 % lidí. Mnoho
dalších lidí pak prožívá neúplný obraz této poruchy. Postihuje všechny, jak muže, tak ženy a
nezáleží na věku člověka. Je třeba zmínit, že ne všichni lidé, kteří prožijí nějakou
traumatickou událost, onemocní posttraumatickou stresovou poruchou.

2 Historie

V minulosti se posttraumatickou stresovou poruchou zabýval například známý

neurolog a psycholog Sigmund Freud, pátral totiž po důvodech, které způsobily psychické i
fyzické problémy u mnoha rakousko-uherských vojáků po 1. světové válce. Ačkoliv se
tehdejší názory značně lišily, Freud byl přesvědčený o tom, že šlo o reakci na bezprostřední
ohrožení života. O mnoho let později zkoumali američtí vědci změny psychiky vojáků po
válce ve Vietnamu a v Koreji, a z PTSD se postupně vyvinula samostatná diagnóza.

3 Typické příznaky poruchy

Posttraumatická stresová porucha vzniká jako opožděná nebo prodloužená reakce na

stresovou událost nebo situaci. U někoho příznaky PTSD odezní v průběhu času samy, u
jiných lidí přetrvávají mnoho let, někdy i celý život. Tato porucha pak bývá často
komplikována depresí, užíváním alkoholu a v poslední době také drog.

Příznaky PTSD mohou zpočátku vypadat jako obvyklá reakce na ohrožující událost.
Pouze když příznaky přetrvávají déle než 3 měsíce, můžeme o nich mluvit jako příznaky
PTSD. Mohou se objevit hned po události, většinou se však objevují až s odstupem času,
výjimečně za několik let.

Mezi nejběžnější příznaky můžeme řadit: opakující se vzpomínky na událost a její

okolnosti, děsivé sny připomínající událost, znovuprožívání v podobě útržků a záblesků,
vzpomínky na minulost, vyhýbání se činnostem připomínající trauma, ztráta zájmu o důležité
činnosti, pocit odcizení, pocit že budoucnost nemá smysl, oploštění pozitivních emocí,
problémy se spánkem, podrážděnost, výbuchy hněvu, potíže se soustředěním, ustrašené
chování, lekavost, nadměrná konzumace alkoholu a další tělesné a psychické příznaky
úzkosti. Mezi tělesné příznaky úzkosti patří také tělesné napětí, třes, bušení srdce, tlak
v žaludku, bolesti hlavy a únava.

Údajně trpí PTSD více než 30 % dětí. K obvyklým příznakům se u dětí přidávají
potíže s učením, problémy z pozorností a pamětí. Děti mohou být úzkostné, nejisté, nadměrně
závislé na ostatních, někdy i naopak útočné, sebepoškozující, otupělé nebo vyhaslé. Oproti
dospělým prožívají spíše noční můry na místo flashbacků, a trpí na časté pomočování při
spánku.

4 Projevy poruchy

Na začátku každého projevu posttraumatické stresové poruchy jsou různé spouštěče.

Ty přicházejí buď jako spontánní vzpomínka či sen, nebo mohou být vyprovokovány
náhodným obrazem či zmínkou na dané téma. Např. u člověka, který prožil nehodu, slyší
zvuk brzd na ulici za oknem. Poté přichází představa, kdy si člověk vytváří scénář o tom, co
hrozného se zrovna mohlo stát, např. představí si, že auto prorazilo svodidla, několikrát se
převrátilo a je slyšet křik. Jako další přicházejí myšlenky. Člověk si například říka: „Jen aby
to nesrazilo manželku. Proboha kde je, už tu měla dávno být, nebere telefon, co když ji srazilo
auto. Můžu za to já. Kdybych šel s ní, nestalo by se to.“ Po tomto přichází reakce jako změna
chování (např. procházení po bytě, nervózní kouření, telefonování), nebo emoční projevy
(např. strach, úzkost, bezmoc) nebo tělesné projevy (např. bušení srdce, bolest hlavy,
pocení).
 5 Diagnóza

Existují diagnostická kritéria Mezinárodní klasifikace nemoci pro posttraumatickou

stresovou poruchu:

1. Postižený musel být vystaven stresové události.

2. U postiženého je přítomno neodbytné znovuvybavování nebo znovuprožívání
stresu.
3. Postižený se vyhýbá okolnostem, které jsou spojené se stresorem.
4. Je přítomno některé z následujících kritérií: neschopnost vybavit si momenty
z období traumatu, jsou přítomny dva příznaky jako například: obtíže s usínáním,
podrážděnost nebo návaly hněvu, obtíže s koncentrací a hypervigilita (vylekanost,
vyplašenost).

Tato kritéria musí být splněna v průběhu 6 měsíců od stresové události. Někdy může
být účelné diagnostikovat PTSD po delším období, než je 6 měsíců, ale důvody musí být
specifikovány.

6 Léčba

Léčba PTSD není lehká. Základní formou je psychoterapie. Síla afektů, které souvisejí
s traumatem, bývá někdy tak velká, že pacient má potíže s námi o traumatu vůbec mluvit. Náš
postup by měl být tedy velmi diskrétní, taktní a jemný. Pacient se potřebuje cítit v bezpečí.
Vzpomínky na trauma a emoční reakce mohou být tak silné, že vyvádějí z míry i terapeuta,
děsí ho a šokují na tolik, že jim sám odmítá věřit. Postižený vzpomínky postupně doplňuje a
částečně mění, to ale není zpravidla známkou toho, že si je vymýšlí, ale z počátku měl ztrátu
paměti nebo se styděl a bál uvést celou pravdu. Léčebného účinku se dosahuje především
prostřednictvím terapeutova chování k pacientovi. Záleží na jeho schopnostech empatie,
autenticitě a schopnosti vyjádřit pacientovi porozumění. Lékař povzbuzuje pacienta k líčení
události a vlastních prožitků, poté vede pacienta k řešení situací v životě. Namísto aby
postižený trvale žil v zajetí zlého okamžiku ve své minulosti, začne se dívat dopředu a
uvažovat o budování nového života. Pro léčbu PTSD je velmi důležitá podpora blízkými
lidmi. Mezi nejúčinnější psychoterapie pak řadíme Psychoanalýzu, Skupinovou psychoterapii
a Rodinnou či manželskou terapii. Velmi důležitým přístupem pro léčbu PTSD je kognitivně-
behaviorální terapie, jejíž postupy jsou zaměřené na úpravu bolestných a vnucujících se
vzorců chování a myšlení.

Farmakoterapie může efekt psychoterapie výrazně podpořit. Léky jsou potřebné

například při nespavosti a depresi. O jejich podávání rozhoduje psychiatr, který bývá součástí
komplexního léčebného plánu. Pro dlouhodobou léčbu jsou nejlepšími léky antidepresiva. Při
náhlém vzplanutí úzkosti jsou užitečné léky jako například diazepam, Lexaurin, Neurol,
Xanax, Rivotril apod. Jejich podávání by ale mělo být limitováno na maximálně 8 týdnů a
poté by měly být vysazeny úplně.

U PTSD hrozí relaps, to je opětovný návrat potíží i po dobrém vyléčení. Po vysazení

léků je relaps poměrně častý. Relapsu by se mělo předcházet různými kroky jako
nevystavovat se stresu, užívat léky, mít připravený krizový plán nebo provést změnu
životního stylu.

7 Příběhy

„Romaně náhle zemřelo dvouměsíční dítě. Leželo tiše v kočárku a zdálo se, že spí.
Nechtěla je budit a s kočárkem objížděla nákupy a povídala si se sousedkou. Po příjezdu
domů se jí zdálo divné, že stále tak tiše spí a chtěla je vyndat z kočárku. Bylo vláčné a jeho
tělíčko chladné. Začala křičet, s manželem se ho pokusili křísit, zavolali pohotovost, lékaři ale
následně konstatovali smrt. Romana se cítila jako šílená, nechápala, co se děje. Pak když je
odváželi, vyběhla za nimi s dekou, aby mu nebylo zima, jednala jako ve snu, nemohla ani
plakat, odmítla uklidňující injekci, nakonec utekla pryč. Uběhli tři roky, Romana je stále
plačtivá, podrážděná, závidí jiným ženám děti, odmítá se milovat s manželem. Kdykoli vidí
malé dítě, má o ně přehnaný strach, napadá ji, co vše by se mohlo stát, vrací se vzpomínky na
úmrtí vlastního dítěte. Ačkoli si velmi přeje další dítě, nedokáže překonat ohromný strach
z toho, že by mohlo také zemřít.“ (Praško, Hájek, Preiss, 2002)

„23letý Petr byl svědkem těžké autonehody. Samotnému se mu nic nestalo, ale viděl
mrtvé a těžce zraněné lidi, kterým neuměl pomoci. Ten den nebyl schopen dále řídit domů.
V dalších týdnech na událost zapomněl, opět řídil své auto. Tři měsíce po této události dostal
náhle při řízení auta záchvat úzkosti se silným bušením srdce. Objevila se mu vzpomínka na
tragickou událost. Od té doby se mu podobné vzpomínky vracejí několikrát denně. Má dojem,
že přicházejí bez příčiny. Snaží se je potlačit, ale přesto zažívá silnou úzkost. Mívá děsivé
sny, ze kterých se probouzí celý zpocený, s bušením srdce. Má strach znovu usnout, aby sen
nepokračoval. Autem přestal jezdit, protože má strach, že by tam opět dostal záchvat úzkosti.
V práci se nedokáže soustředit, je stále napjatý, všechno ho znervózňuje.“ (Praško, Hájek,
Preiss, 2002)

Závěr

Na závěr bych dodala, že je velmi důležité o PTSD mluvit. Já osobně jsem se s touto
poruchou nejspíše nikde nesetkala. Ale měli bychom myslet na to, že se nějaká traumatická
událost může stát každému z nás, nebo někomu koho známe. Je dobré vědět co dělat
v případě, že se něco takového stane a ihned začít léčbu, protože když se tato situace nechá
„jen tak být“, může nás to poznamenat i na celý život. Myslím si, že je znalost této poruchy i
hodně důležitá pro sociální práci a je pravděpodobné, že se setkáme s několika klienty, kteří ji
trpí. Proto bychom měli vědět, jak s ní pracovat.
 Zdroje

PRAŠKO Jan, HÁJEK Tomáš, PREISS Marek: Posttraumatická porucha a jak se jí bránit:
Příručka pro klienta a jeho rodinu, Maxdorf, s. r. o., Praha 2002, ISBN 80-85912-80-5

https://mentalhealthtx.org/cs/spolecne-podminky/trauma-a-posttraumaticka-stresova-porucha-
ptsd/

https://zdravi.euro.cz/clanky/posttraumaticka-stresova-porucha-priznaky-lecba/