Jo ahoj všem ahoj každému, kdo si právě našel čas na další díl našeho podcastu.

Zdravím vás u 48 dílu podcastu učíme se česky.

Pomalu se blíží padesátka.
Nikoliv, však moje v podobě mých narozenin to ještě ne, ale v podobě 50 dílu
podcastu.
Máte nápad, jakým způsobem toto výročí oslavíme?
Co byste v 50 díle chtěli slyšet?
Můžete mi klidně napsat na instagram, který máte vždy v popisu podcastu?
V příštím díle uzavřeme ještě léto a popovídáme si o tom, kam jsme jeli a co jsme
dělali.
V 50 díle bychom se mohli možná společně podívat na krásná místa české republiky,
kam můžete zajet i vy, až přijedete do české republiky?
Myslím, že česká republika je natolik krásná, že by to bylo i dobré téma pro
jubilejní díl.
V dnešním podcastu se spolu vrátíme tam, odkud jsme se právě vrátili i my s mým
manželem pohovoříme o naší dovolené v chorvatském městě dubrovník.
A taky vám krátce řeknu něco o našem výletě do českého města rožnov pod Radhoštěm.
Do dubrovníku jsme letěli 29-07.
Letenky jsme měli ještě z minulého roku, protože tam nám zrušili velikonoční let do
španělské malagy.
Chtěli jsme tedy ještě naše poukazy uplatnit a využít, abychom nepřišli o peníze,
které jsme již zaplatili.
Protože jsme oba 2 s manželem očkovaní máme obě dávky vakcíny, tak jsme
nepotřebovali žádné další testy.
Právě proto jsme si vybrali Chorvatsko, protože cestování tam bylo pro nás lehčí.
Museli jsme vyplnit registrační formulář pro vstup do Chorvatska a hurá na letiště.
Všechno probíhalo bez problémů.
Na letišti jsme se odbavili. To znamená, že jsme poslali naše kufry do
zavazadlového prostoru.
A ukázali jsme všechny naše doklady.
Paní u přepážky nám dala naše palubní vstupenky a my jsme mohli jít ke kontrole a
taky už jsme věděli, na kterých sedadlech sedíme a ze kterého gatu odlétá naše
letadlo.
Prošli jsme kontrolou, kde jsme museli ukázat naši techniku, kterou jsme chtěli mít
u sebe na palubě letadla.
A taky jsme museli ukázat, které tekutiny a krémy s sebou na palubě vezeme.
Všechno jsme měli v pořádku a prošli jsme do prostoru letiště za kontrolami.
Prošli jsme si všechny obchody a koupili si kávu.
Celou dobu jsme museli samozřejmě mít na sobě respirátory, ale to nikomu nevadilo.
Nástup do letadla začala včas AI odlet proběhl v rámci plánu.
Přiletěli jsme do dubrovníku a tam už všechno bylo rychlé. I naše kufry se na pásu
objevily velmi rychle.
Vůbec na nic jsme nečekali.
Na letišti jsme si vzali taxi, a jeli jsme do našeho hotelu?
Když jsme přijeli, ukázalo se, že nemají volný námi rezervovaný pokoj.
Ale manažer hotelu nám slíbil, že hned zítra ráno nás přestěhují a dal nám 2 večeře
zdarma, to se nám líbilo, takže jsme se vším souhlasili.
Ubytovali jsme se v pokoji, který i tak byl velmi hezký.
Čekalo nás tam ovoce a láhev vína.
Výhled byl na moře, což se líbilo hlavně mému muži.
Skoro nic jsme nevybojovali. Nevyndali jsme mnoho věcí z kufru, protože jsme
věděli, že 2 den budeme v jiném pokoji.
Vyndali jsme je nějaké kosmetické věci a pyžama.
Umyli jsme se po cestě a vyrazili na večeři.
V hotelu byly 3 nebo 4 restaurace.
Tak jsme se vydali do té, která měla nejhezčí výhled na moře.
Všechno bylo super, dali jsme si rybu a víno a užívali si mořský vzduch.
A pak jsme šli spát?
2 den dopoledne po snídani jsme se šli zeptat, kdy nás přestěhují do nového pokoje
a my se budeme moct moct konečně zabydlet.
Řekli, že kolem 13 0 0 bude všechno připraveno.
Tak jsme se zatím usadili u bazénu a opalovali se.
Jsem trochu paranoidní a mám strach o svou kůži, takže se vždy mažu opalovacím
krémem s vysokým faktorem.
Můj muž má taky hodně pih a znamének, takže i on se maže faktorem 50.
Krásně jsme si zaplavali a pak jsme už dostali nový pokoj.
Když jsme otevřeli dveře, mysleli jsme, že jsme v ráji. Měli jsme pokoj v nejvyšším
patře hotelu a celé dveře. Terasy jsme mohli otevřít a dívali jsme se přímo na
moře. Byl to asi nejkrásnější výhled, který jsem kdy viděla.
Vůbec nic bych nenamítala, kdybych měla takový byt.
Dalších 8 dní našeho pobytu probíhalo krásně, většinu času jsme se koupali v bazénu
nebo v moři, a taky jsme se vydali asi na 3 malé výlety.
Jeli jsme do města dubrovník, které je velmi krásné a historické.
Je také spojeno s natáčením seriálu hra o trůny. Takže jestli jste fanoušky tohoto
seriálu, musíte navštívit dubrovník.
Místní lidi nám říkali, že je tam teď výrazně méně turistů, ale nám se to nezdálo.
Ulice města byly opravdu plné lidí.
Měli jsme také rezervace do 2 velmi krásných restaurací, 1 z nich měla dokonce
michelinskou hvězdu.
Vždy si vybíráme restaurace tak, aby měly nejen výborné jídlo, ale aby byly něčím
zvláštní.
Obě restaurace v dubrovníku měly opravdu krásný výhled na hradby města a na moře.
A servis byl perfektní. Michal se velmi smál, když ho dokonce v 1 z nich číšníci
přivítali zpět. Když se vracel z toalety, to se nám ještě nikde nestalo.
V dubrovníku jsme také navštívili 2 únikové hry. Víc jich tam totiž není.
1 byla trochu inspirovaná seriálem, o kterém jsem mluvila před chvílí a 2. Hra byla
nabitá historií města.
Máme moc rádi únikovky, ale obvykle je hrajeme v týmu 4 lidí.
Teď jsme byli jenom 2 a měli jsme trochu obavu, jestli to zvládneme.
Ale zvládli jsme to naprosto v pohodě a měli jsme i velkou radost, že se nám to
podařilo v limitu.
Limit byl 60 minut a my jsme 1 hru zvládli za 50 a 2 za 40 minut, takže myslím že
to není tak špatný výsledek když jsme byli jen 2.
Potom přišel den odletu. Sbalili jsme si svoje věci a čekali, až si budeme moct
zavolat taxi.
Cesta z hotelu na letiště trvá asi 20 až 30 minut.
A chtěli jsme být asi 2 hodiny před odletem na letišti, podle toho jsme se
orientovali.
Takže jsme úplně v klidu vrátili naše karty od pokoje, zaplatili jsme náš účet a
vyšli z hotelu do taxíku, který už na nás čekal.
Řidič vypadal dost nervózně, tak jsme se ptali, co se stalo. A on nám řekl, že na
cestě, která vede na letiště, je havárie už od rána a cesta trvá asi 2 hodiny.
Lekli jsme se, protože kdyby to tak opravdu bylo, tak bychom letadlo nestihli. Bylo
to docela dobrodružství, ale nakonec se zácpa trochu uvolnila a řidiči se podařilo
získat asi 10 minut. Tím, že část cesty objel jinou cestou, která vedla horami.
Snažila jsem se myslet na to, abych se na klikatých a točitých silnicích
nepozvracela, ale nakonec jsme v pořádku dorazili na letiště asi 70 minut před
odletem letadla.
Naštěstí je to malé letiště a všechno jsme v pohodě stihli a mně se dost ulevilo.
Na palubě letadla jsme si u letušky objednali instantní čínskou polévku, kterou už
jsme oba nejedli, asi tak 10 let, ale potom lehkém stresu nám udělala velkou
radost. No a za 90 minut už jsme byli doma. Uf.
Doma na nás čekala naše devatenáctiletá kočka a my jsme jen vybalili kufry, dali
prát prádlo a odpočívali.
Za 2 dny po příletu jsme totiž ty kufry hned balili znovu a jeli jsme na 3 noci
navštívit švagra, tedy michalova bráchu a jeho manželku do českého města rožnov pod
Radhoštěm. To je moc hezké moravské město. Můžete v něm najít taky skanzen? To je
místo, kde můžete vidět domy i pokoje i řemesla tak, jak to bylo v minulosti. My
jsme ale do skanzenu nešli, ubytovali jsme se v novém hotelu, který, který vypadá
trochu jako zámeček a je tam výborná restaurace a pak jsme chodili na procházky s
rodinou.
A hlavně jsme se snažili užít si našeho synovce, který se narodil loni v říjnu a
moc často jsme ho ještě neviděli.
V Rožnově jsme i trochu pracovali a musím říct, že v hotelu byl silný internet, což
nebývá tak časté. A my jsme oba měli radost.
Na cestě zpátky z Rožnova jsme se stavili ve známém obchodě, který prodává čerstvě
upečené domácí frgále. Jestli nevíte, co to je? Frgál? Zkuste trochu pogooglit, je
to takový speciální koláč, typický pro danou oblast. Koupili jsme dokonce 4 celé
velké koláče.
Protože i moje maminka je chtěla.
Přijeli jsme domů a hned se na nás navalila práce.
Trochu se nám zastesklo, že naše léto už skončilo a že opět začne pracovní období.
Ale musím říct, že máme oba štěstí a naše práce je i náš koníček.
A tak to není 0 hrůza.
A navíc ještě to neskončilo úplně ještě poslední víkend v srpnu máme trochu
prázdninový.
O něm ale zase až příště v posledním prázdninovém díle.
Zatím se mějte krásně užívejte sluníčka, užívejte prázdnin.
Nezapomeňte na český jazyk a kolem 31-08 se uslyšíme znovu ve 49 dílu podcastu. Moc
se na vás těším a ahoj, zase příště.